BP NQTan

UNIVERZITA OBRANY
FAKULTA VOJENSKÝCH TECHNOLOGIÍ
Studijní program: Technologie pro obranu a bezpečnost
Studijní obor: Geografie a meteorologie pro obranu a bezpečnost
Ev. č Počet listů:
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Určování relativních výšek terénních stupňů

z digitálních modelů reliéfu
Zpracoval: Quang Tan NGUYEN, 23-3GMOB-C
Vedoucí práce: Ing. Filip DOHNAL, Ph.D.
BRNO 2022
11
11
PODĚKOVÁNÍ
Nejdříve bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce pánu Ing. Filip
DOHNAL Ph.D za vedení, odborný dohled a vstřícnost při konzultacích bez ohledu na
bariéry jazyka z mé strany . Kromě toho mi také pomohl půjčit si několik přístroje a vedl
mě k měření v terénu. Navíc často podrobně mě také navedl správným směrem k
dokončení mé bakalářské práce. Chtěl bych také poděkovat všem, kdo mi pomohli při
mojí provádění této práce. Na druhou stranu chtěl bych poděkovat učitelům a učitelkám,
kdo mě učil čestinu, abych dneska mohl se učit všechno v Českém jazyce a také
poděkovat kamaradům (Eva TeTurová, Lukáš Šolc, Jana Paroubková a Adéla Hajasová),
kdo mi pomohli opravit chyby gramatiky v čestině. V neposlední řadě bych chtěl
poděkovat také rodičům za podporu a motivaci mě při studiu.
11
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci na téma „Určení relativních výšek
terénních stupňů z digitálních modelů reliéfu“ vypracoval samostatně, pod odborným
vedením vedoucího a použil jsem pouze literární zdroje uvedené v práci.
Dále prohlašuji, že jsem seznámen s tím, že se na moji bakalářskou práci vztahují

práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění
pozdějších předpisů, zejména skutečnosti, že Univerzita obrany má právo na uzavření
licenční smlouvy o užití této bakalářské práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 výše
uvedeného zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této bakalářské práce mnou nebo bude
poskytnuta licence o užití díla třetímu subjektu, je Univerzita obrany oprávněna ode mne
požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladu, které na vytvoření díla vynaložila, a
to podle okolností až do jejich skutečné výše.
Souhlasím se zpřístupněním své bakalářské práce pro prezenční studium v prostorách

knihovny Univerzity obrany.
V Brně, dne 31. 05. 2022 .……..….………………………
Nguyen Quang Tan
11
ABSTRAKT
V současné době dochází ke generační obměně vojenských topografických map,

které jsou tvořeny dle nově přijatých standardizačních dokumentů. K tomuto účelu byla
přijata další rozhodnutí, která mimo jiné stanoví potřebu tvorby nové geografické
databáze s informacemi o území České republiky a jejího blízkého okolí, tzv. Vojenského
modelu území, který bude sloužit mj. k tvorbě nových topografických map. Primárním
zdrojem modelu území je digitální geografický model území České republiky
ZABAGED®, který tvoří v současné době 134 typů geografických objektů. Jedním
typem jsou i objekty terénního reliéfu, jejichž informace nejsou pro potřeby tvorby
nových topografických map dostatečné. V databázi jsou identifikovány terénní stupně
pouze svým průběhem horních hran. Pro tvorbu nových topografických map je nutné
doplnit do databáze informaci o relativní výšce terénních stupňů.
Cílem práce bylo navrhnout automatizovaný způsob určování relativní výšky

terénních stupňů z digitálního modelu reliéfu. K tomuto účelu byl použit software
ArcGIS Pro od firmy ESRI. Pomocí dostupných geoprocesních nástrojů a vytvořenými
algoritmy v pythonu bylo snahou vytvořit automatizovaný proces hledání horních a
spodních terénních hran, které tvoří terénní stupeň. K určování relativních výšek
terénních stupňů, respektive určování převýšení mezi horní a spodní hranou terénního
stupně, byl využit Digitální model reliéfu 5G. Na základě identifikace hran terénních
stupňů z Digitálního modelu reliéfu 5 lze analyzovat (ne)shodu jejich geometrie
s průběhem terénních stupňů z databáze ZABAGED®. Hlavní ověření navrhovaného
postupu bylo realizováno v terénu GNSS měřením a bylo porovnáváno
s výsledky navrženou metodou automatizace. Prvotní výsledky ukazují nesrovnalosti
v identifikaci horních terénních hran v databázi ZABAGED®. Navržený automatizovaný
proces určování relativních výšek terénních stupňů lze použít prozatím jen v omezené
míře. Spolehlivost modelování je ve značné míře snížena v místech komplikovaného
průběhu terénního reliéfu.
Klíčová slova: ArcGIS Pro, dolní strana, horní strana, převýšení, relativní výška,
sklon, terénní stupeň, zakřivení, změna skonu.
11
ABSTRACT
Currently, there is a generational change in military topographic maps, which are

created according to the newly accepted standardization documents. For this purpose,
other decisions were taken, which stipulate the need to create a geographical database
with information about the territory of the Czech Republic and its immediate
surroundings, so-called Military Model of Territory, which will be used for creating new
topographic maps. The primary data source of the Military Model of Territory is the
digital geographical model of the Czech Republic ZABAGED, which currently consists
of 134 types of geographical objects. Terrain objects are one group of geographic objects,
whose information is not sufficient for the needs of creating new topographic maps.
In the database ZABAGED, terrain steps are identified only by geometric location of the
upper edges. To create new topographic maps, it is necessary to add information about
the relative height of terrain steps to the database.
The aim of the work was to design an automated method for determining the relative
height of terrain steps from a digital elevation model. ArcGIS Pro from ESRI was used
for this purpose. Using available geoprocessing tools and created algorithms in python,
an effort was made to create an automated process of finding the upper and lower terrain
edges that make up the terrain step. The Digital Elevation Model 5G was used to
determine the relative heights of terrain steps, or to determine the elevation between the
upper and lower edge of the terrain step. Based on the identification of the edges of the
terrain steps from the Digital Relief Model 5, it is possible to analyze the (in) conformity
of their geometry with the course of the terrain steps from the ZABAGED® database.
The main verifications of the proposed procedure were carried out in the field by GNSS
measurements and compared with the result by automation. Initial results show
discrepancies in the identification of upper terrain edges in the ZABAGED database. The
proposed automated process for determining the relative heights of terrain steps can be
used only to a limited extent. The reliability of model is greatly reduced in places of
complicated course of terrain relief.
Key words: ArcGIS Pro, bottom edge, upper edge, height difference, relative height,
slope, terrain step, curvature, change of slope.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A ZNAČEK........................................................ 11
SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................... 12
SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 15
1 ÚVOD ..................................................................................................................... 16
2 ZÁKLADNÍ METODY ZOBRAZOVÁNÍ TERÉNNÍHO RELIÉFU ................... 17
2.1 Kopečková metoda .......................................................................................... 17
2.2 Kótování........................................................................................................... 17
2.3 Šrafy ................................................................................................................. 17
2.4 Vrstevnice ........................................................................................................ 18
2.5 Barevná hypsometrie ....................................................................................... 19
2.6 Stínování .......................................................................................................... 20
3 DATOVÉ MODELY .............................................................................................. 21
3.1 Vektorový model ............................................................................................. 21
3.2 TIN model ........................................................................................................ 21
3.3 Rastrový model ................................................................................................ 22
3.4 Transformace mezi modely ............................................................................. 23
4 CÍL PRÁCE A METODY ŘEŠENÍ........................................................................ 24
4.1 Terénní analýzy a možnosti využití nástroje v ArcGIS Pro ............................ 24
4.1.1 Sklon......................................................................................................... 24
4.1.2 Orientace .................................................................................................. 26
4.1.3 Křivost ...................................................................................................... 26
4.1.4 Stínování reliéfu ....................................................................................... 27
4.1.5 Vrstevnice................................................................................................. 27
4.2 Základní znalosti o pravděpodobnosti a aplikační statistice ............................ 27
4.2.1 Pravděpodobnost a statistika .................................................................... 27

4.2.2 Krátký přehled metody kvartilu a její aplikace ........................................ 29
5 VSTUPNÍ DATA...................................................................................................... 31
5.1 Digitální model reliéfu 5. generace .................................................................. 32
5.2 Vektorové vyjádření terénních stupňů ............................................................. 32
6 POSTUP ANALÝZY A VÝSLEDKY ................................................................... 33
6.1 Proces hledání průběhu dolních hran ............................................................... 33
6.2 Přiřazení dolních hran do odpovídajících horních hran ................................... 42
6.3 Analýza a zpracování získaných bodů na dolních hranách ............................. 49
6.4 Výsledky .......................................................................................................... 53
7 OVĚŘENÍ VÝSLEDKŮ A HODNOCENÍ VYTVOŘENÉHO PRODUKTU ...... 56
7.1 Proces zpětné kontroly ..................................................................................... 56
7.2 Ověřování provedením měření přímo v terénu ................................................ 57
7.3 Porovnávání výsledků získaných procesem úplné automatizace a

poloautomatizace ........................................................................................................ 67
8 ZÁVĚR.................................................................................................................... 70
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 73
PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 76
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A ZNAČEK
DMR 5G Digitální model reliéfu 5. generace
DMR 4G Digitální model reliéfu 4. generace
DMP 1G Digitální model povrchu 1. generace
GIS Geografický informační systém
TIN Nepravidelná trojúhelníková síť
ZABAGED Základní báze geografických dat České republiky
GNSS Globální družicový polohový systém
DMR Digitální model reliéfu
GRID Vzor pravidelně rozmístěných vodorovných a svislých čar
IQR Mezikvartilové rozpětí
Q1 První kvartil
Q2 Druhý kvartil
Q3 Třetí kvartil
GPS Globální polohový systém
Bpv Baltský po vyrovnání
RTK Kinematika v reálném čase
ČÚZK Český úřad zeměměřický a katastrální
IDE Integrované vývojové prostředí
IDLE Integrované vývojové a vzdělávací prostředí
11
SEZNAM OBRÁZKŮ
Strana
Obr. 1 – Příklad kopečkové metody ........................................................................ 17
Obr. 2 – Terénní stupně s kótováním v topografické mapě ................................... 18
Obr. 3 – Vrstevnice v topografické mapě ............................................................... 19
Obr. 4 – Terénní reliéf s barevnou hypsometrii ...................................................... 20
Obr. 5 – Zobrazení horních terénních hran doplněné metodou stínování .............. 20
Obr. 6 – Polygonový formát .................................................................................... 23
Obr. 7 – Rasterizace z polygonového formátu ........................................................ 23
Obr. 8 – Vektorizace z rastrového modelu .............................................................. 23
Obr. 9 – Vzor 9 pixelů ............................................................................................. 25
Obr. 10 – Příklad exponenciálního rozdělení .......................................................... 29
Obr. 11 – Příklad normálního rozdělení ................................................................. 29
Obr. 12 – Ilustrace typů kvantilu ............................................................................ 30
Obr. 13 – Výřez Základní mapy 1 : 10000, lokalita Brno – Královo Pole ............. 34
Obr. 14 – Výřez Základní mapy 1 : 10000, lokalita Brno – Zbraslav ..................... 34
Obr. 15 – Výřez Základní mapy 1 : 10000, lokalita Brno – Říčany .................. 34
Obr. 16 – Výřez Základní mapy 1 : 10000, lokalita Brno – Bystrc .....................34
Obr. 17 – Použití funkce “Surface parameters” v jazyku Python ........................... 35
Obr. 18 – Použití funkce Surface parameters” a “Slope” v jazyku Python............. 36
Obr. 19 – Proces zjištění horní a dolní meze zakřivení a změny sklonu ................. 37
Obr. 20 – Hodnoty změny sklonu na bodech v horních hranách ............................ 38
Obr. 21 – Hodnoty zakřivení na bodech v horních hranách .................................... 39
Obr. 22 – Hodnoty změny sklonu na bodech v horních hranách ze 4 oblastí ......... 39
Obr. 23 – Hodnoty zakřivení na bodech v horních hranách ze 4 oblastí ................ 40
12
Obr. 24 – Ukázka ovlivněných linií, které nebyly generalizací odstraněné ............ 42
Obr. 25 – Souhrný vývojový diagram přiřazení dolních hran k odpovídajícím horním

hranám ...................................................................................................................... 45
Obr. 26 – Přiřazení hodnoty proměnné k úsekům horních hran po 1. smyčce ....... 46
Obr. 34 – Nastavení podmínek pro zabezpečení ukončení cyklu ........................... 49
Obr. 35 – V pozicích 1, 2, 3 jsou převýšení menší než 2 metry ............................. 50
Obr. 36 – Proces značení úseků s převýšením menším než 2 metry ...................... 50
Obr. 37 – Příklad ukázky bodů na ovlivněných liniích ........................................... 51
Obr. 38 – Proces provádění techniky “find outliners” ............................................ 52
Obr. 39 – Horní hrany ze vstupních dat .................................................................. 53
Obr. 40 – Horní hrany po odstranění úseků s převýšením menším než 2 metry ... 53
Obr. 41 – Hodnoty změny sklonu v bodech podél hledaných liniích ..................... 56
Obr. 42 – Hodnoty zakřivení v bodech podél hledaných liniích ............................. 57
Obr. 43 – Trimble GeoXR 3.5G .............................................................................. 58
Obr. 44 – Trimble Geo ............................................................................................ 58
Obr. 45 – GNSS anténa ........................................................................................... 58
Obr. 46 – Čtyři oblasti měření v okolí Brna ........................................................... 59
Obr. 47 – Bystrc ...................................................................................................... 61
Obr. 48 – Bystrc (horní hrany, dolní hrany a měřené body) ................................... 61
13
Obr. 49 – Zbraslav ................................................................................................... 61
Obr. 50 – Zbraslav (horní hrany, dolní hrany a měřené body) ................................ 62
Obr. 51 – Říčany ..................................................................................................... 62
Obr. 52 – Říčany (horní hrany, dolní hrany a měřené body) .................................. 62
Obr. 53– Královo Pole............................................................................................. 63
Obr. 54 – Královo pole (horní hrany, dolní hrany a měřené body) ......................... 63
Obr. 55 – Rozdělení hodnot vzdálenosti bodů do horních hran .............................. 64
Obr. 56 – Rozdělení hodnot vzdálenosti bodů do dolních hran .............................. 64
14
SEZNAM TABULEK
Strana
Tab. 1 – Relativní výška 16 terénních stupňů v oblasti „Říčany” po odstranění úseků

s převýšením menším než 2 metry ........................................................................... 54
Tab. 2 – Převýšení úseků terénního stupně číslo 8 v Tab. 1 .................................. 54
Tab. 3 – Relativní výška 16 terénních stupňů v oblasti Říčany bez odstranění úseků
s převýšením menším než 2 metry ........................................................................... 55
Tab. 4 – Parametry pro zpracování datových souborů ............................................ 64
Tab. 5 – Porovnání odchylky nadmořských výšek horních a dolních hran mezi

zjištěnou a měřenou hodnotou.................................................................................. 66
Tab. 6 – Absolutní odchylky převýšení mezi zjištěnými a měřenými hodnotami

převýšení terénních stupňů ....................................................................................... 67
Tab. 7 – Porovnání výsledků získaných automatizací a poloautomatizací ............. 69
15
1 ÚVOD
Terénní stupeň je příkrý, zpravidla ostře ohraničený svah o sklonu obvykle větším
než 35° [23]. Hrany terénních stupňů jsou tvarovými čarami, na kterých se prudce mění
sklon. Terénní stupně mohou být přírodní nebo umělé, kdy umělé vznikají zejména
při stavební nebo zemědělské činnosti a krajinných úpravách. Na mapě lze terénní stupně
identifikovat v místech, kde jsou průběhy vrstevnic přerušené. Pro vyjádření vertikálních
geometrických vlastností terénních stupňů používáme relativní výšky, které vyznačují
zřetelné převýšení k okolnímu povrchu. V tomto případě slouží dolní hrany jako základny
k určení převýšení. V terénu může být průběh těchto stupňů komplikovaný - variabilní
tvar a převýšení, a proto potřebujeme hledat způsob, jak správně určit relativní výšky
terénních stupňů. K zobrazení a lokalizaci terénního stupně v mapě se běžně používá
poloha horní hrany. Pro výpočet relativní výšky terénního stupně je důležité znát i
polohovou lokalizaci dolní hrany. K určení středních hodnot nadmořských výšek
terénních hran byl použit Digitální model reliéfu 5. generace (DMR 5G).
16
2 ZÁKLADNÍ METODY ZOBRAZOVÁNÍ TERÉNNÍHO
RELIÉFU
2.1 Kopečková metoda
Jedná se o klasický způsob dávající prostorový vjem v mapě, který se používal do 18.
století. Několik kartografů zkoušelo zakreslit objekty ručně, např. kopce, řeky, řezy nebo
reliéf. Tato metoda se již dneska nepoužívá [15].
Obr. 1 – Příklad kopečkové metody [19]
2.2 Kótování
Termín „kótování” používáme k vyjádření metody zachycení terénního reliéfu, neboť

kóty pak přímo dostaneme jako výsledek topografického nebo fotografického měření.
Kóty slouží pro lepší představu průběhu terénu na mapě. Jsou to dostupné informace
o výškových vztazích na mapě. Prostřednictvím absolutní a relativní výšky lze získat
informace o výškových vztazích daného objektu na mapě. U absolutních výšek
(nadmořské výšky) je základna vztažena k nulové hladině moře, popřípadě k určitému
nulovému horizontu, a nacházejí se po celé ploše mapy. Relativní výška bodu je výška
bodu nad referenční plochou procházející obecně zvoleným bodem [15]. V topografické
mapě se uvedená metoda používá pro vyjádření relativních výšek terénních stupňů.
2.3 Šrafy
Pod pojmem šrafy rozumíme krátké spádnice uspořádané v nějakém svahu či podél
17
určité linie. Ty jsou kresleny čarami s rozdílnými délkami, tloušťkami a hustotami, někdy
se objevuje výjimečně tvar obdélníkový. Ty byly používány velmi často na starých
mapách, avšak v současnosti šrafy aplikujeme méně, neboť tím dochází ke snížení
čitelnosti polohopisu a popisu. Z pohledu klasické kartografie je rozlišujeme
do následujících druhů: kreslířské šrafy, krajinné šrafy, sklonové (svahové) šrafy, stínové
šrafy, horské šrafy, technické šrafy, topografické šrafy a skalní šrafy [11]. Pro vyjádření
terénních stupňů v topografické mapě byly použity šrafy kolmé ve směru spádu
podél průběhu horních hran. Nad tím je vyjádřené kótování relativní výškou.
Obrázek 2 je typickým příkladem terénních stupňů s relativní výškou vyjádřenou

kótováním a s průběhem vyjádřeným technickými šrafy. Relativní výšky terénních
stupňů byly určené speciálním přístrojem na základě stereoskopického vidění v oboru
fotogrammetrie.
Obr. 2 – Terénní stupně s kótováním v topografické

mapě, zdroj – Topografická mapa oblasti Brna-východ.
Vydavatel: Ministerstvo obrany České republiky,
Geografická služba AČR, 2011. Zpracovatel: Vojenský
geografický a hydroeteorologický úřad, 08.2011. Tisk:
10.2011
2.4 Vrstevnice
Vrstevnice jsou uzavřené linie spojující na topografické ploše body o stejné, vhodně
zvolené výšce. Jsou to půdorysné obrazy průniků hladinových ploch (zjednodušeně
18
vodorovných rovin) vedených v určitém výškovém intervalu [8]. Pokud nelze zobrazit
strmé svahy, některé vrstevnice se přerušují, například terénní stupeň [19]. Číselné kóty
slouží k vepisování hodnot výšky ve směru do kopce. Pod důležitým pojmem rozestupu
vrstevnic rozumíme vzdálenost dvou vrstevnic na mapě [8]. V rozsahu topografických
map stejného měřítka jsou základní intervaly konstantní. Obrázek 3 ukazuje vrstevnice
zbarvené do oranžova v topografické mapě.
Obr. 3 – Vrstevnice v topografické mapě [19]
2.5 Barevná hypsometrie
Barevná hypsometrie je jedním z nejčastěji používaných metod pro zobrazování

výškového členění terénního reliéfu. V podstatě tato metoda vyjadřuje znázornění
nadmořských výšek zemského povrchu v mapách pomocí odlišných barev. Jednotlivé
výškové stupně mají přiřazenou svou barvu. Barevná hypsometrie umožňuje rychlou
výškovou orientaci [8]. Na obrázku 4 je terénní reliéf vizualizován ve 3D s použitím
barevné hypsometrie.
19
Obr. 4 – Terénní reliéf s barevnou hypsometrii [19]
2.6 Stínování
Stínování, někdy označováno jako těrkování, je založeno na šikmém osvětlení terénu.

Úhel osvětlujících paprsků se volí 45° (na rozdíl od šrafování, kde se předpokládá svislý
osvit), takže výsledná mapa vypadá jako plastická. Dříve se provádělo tuhou, křídou,
vodovými barvami nebo ředěnou tuší, podle sklonu terénu různou stupnicí odstínů. Tato
metoda se používala pro vojenské mapování, byla velmi pracná, ale výsledek vytvářel
plastický dojem. Díky šikmému osvětlení jsou hřbetnice dobře viditelné jako zlom bílé
(osvětlené) a tmavé (neosvětlené) plochy [15]. Někdy bývá osvětlení vertikálního směru
tak, aby znázorňovalo změny sklonu terénního reliéfu, např. terénní stupně, údolí.
Obrázek 5 ukazuje průběhy horních hran terénních stupňů zakreslené černě s pomocí
metody stínování kolmo k povrchu, kde terénní stupně jsou zobrazovány jasně hnědou
barvou.
Obr. 5 – Zobrazení horních terénních hran doplněné

metodou stínování, zdroj – vlastní zpracování
20
3 DATOVÉ MODELY
3.1 Vektorový model
Vektorový model je tvořen základními prvky a pomocí nich lze modelovat a

zobrazovat diskrétní objekty s přesně definovanými tvary a hranicemi na mapě [18].
Mezi základní prvky řadíme [18]:
• Bod: je základní jednotkou, která je definována souřadnicemi v ploše nebo

v prostoru. Dimenze bodu je 0. Chápeme tedy dimenzi jako nejmenší počet
souřadnic, které musíme znát, abychom jednoznačně určili bod tohoto
objektu[4].
• Linie: je čára, oblouk. Může to být sekvence sousedících úseček spojujících
se v bodech. Linie je definována počátečním bodem, koncovým bodem a
body mezi nimi. Někdy je nazývána hranou. Její dimenze je 1.
• Polygon: je uzavřená sekvence linií, tudíž počáteční a koncový bod jsou si
identické v polygonovém modelu. Jeho dimenze je 2.
Ke každému objektu ve vektorovém modelu jsou přiřazené atributy, které představují

tematické vlastnosti a jsou zpravidla ukládány v atributových tabulkách, které jsou
ke každému objektu přiřazeny pomocí identifikátoru [18]. Nejčastějším znázorněním
výškopisu na topografických mapách jsou vrstevnice [17].
3.2 TIN model
Dalším ze způsobů uchování 2.5D modelu reliéfu je nepravidelná trojúhelníková síť,

známá pod zkratkou TIN (z anglického triangular irregular network). Již z názvu je
patrné, že reliéf terénu je reprezentován nepravidelnou sítí trojúhelníků. Sousední
trojúhelníky na sebe navazují, protože mají společnou hranu, a výsledný povrch je proto
spojitý. Velká výhoda modelu je, že body (vrcholy trojúhelníku) mohou být rozmístěny
s různou hustotou, čímž se stane TIN velmi efektivní v členitějším reliéfu terénu, kde se
použije hustější síť bodů, kdežto v plošším reliéfu pro změnu síť řidší. Pro výpočty s TIN
je také výhodné, že trojúhelník má konstantní sklon [17].
Při práci s modelem TIN je třeba si uvědomit jeho základní vlastnosti [17, 19]:
• vrcholy jsou základními stavebními bloky a odpovídají bodům ve vstupních
datech;
21
• hrany: vrcholy jsou spojeny svými nejbližšími hranami a vytváří
trojúhelníky;
• trojúhelníky: jsou vymezeny třemi vrcholy a hranami a každý trojúhelník má
svůj identifikátor. Při tvorbě trojúhelníků ze vstupních bodů je používána
Delaunayova triangulace.
Digitální model reliéfu (DMR) ve tvaru TIN má několik výhod v porovnání

s rastrovým modelem [17]:
• proměnlivost hustoty bodů, která zaleží na komplikovanosti a členitosti
terénu;
• v místech členitého reliéfu je více bodů. Díky tomu dostáváme podrobnější
informace;
• spotřebovávají méně dat;
• výsledné modely jsou přesnější, což má vliv na analýzy a volbu měřítka.
Nevýhoda tohoto modelu je, že struktura uložení dat je složitější než u ostatních
modelů.
3.3 Rastrový model

Čtvercová matice bodů je základem pro tento model. Body jsou uspořádány postupně
zleva doprava a shora dolů. V něm každý čtverec reprezentuje buňku s její určitou
hodnotou modelovaného jevu. V případě, že jsou přiřazeny do buněk hodnoty nadmořské
výšky, hovoříme o DMR. Sada bodových matic a jejich odpovídající hodnoty tvoří
vrstvu. Velikost čtvercové buňky zajišťuje přesnost a věrnost zobrazení reliéfu
pro užívání modelu. Velikost každé buňky odpovídá hodnotě pro svou celou část v terénu
(prostorové rozlišení), proto lze pochybovat o přesnosti v místě, kde se komplikovaně
mění zemský povrch. Pro řešení tohoto problému je nutné snížit vzdálenost mezi body
(velikost pixelu), ale s důsledkem redundancí dat v místě, kde je jemná plocha.
Redundance a velký objem dat vede k nevýhodám tohoto modelu. Výhodou je, že lze
provádět většinu analýz, neboť algoritmus v něm je jednoduchý [17].
DMR typu grid je tvořen čtvercovou maticí bodů. Jeden bod reprezentuje čtvercovou
plošku s konstantní nadmořskou výškou. Reliéf je reprezentován hranoly s horizontální
horní plochou. Výškový model vystihuje představa různě vysokých protáhlých hranolů
se stejnou šířkou a délkou (čtvercovou podstavou) a různou výškou podle nabývané
nadmořské výšky [17].
22
3.4 Transformace mezi modely
V prostředí GIS je výhodné mít základní znalosti o transformaci mezi modely
pro zobrazení, vizualizaci objektů v různých formátech a také pro analýzu dat. Tedy
máme dva typy transformace tj. rasterizace a vektorizace.
• Rasterizace je proces transformace dat zvoleným algoritmem z vektorového

modelu do rastrového modelu. Např. „Polygon to Raster ” je nástroj v ArcGIS
pro transformaci vektorového modelu ve formě polygonů do rastrového
modelu (viz obr.7);
• Vektorizace je proces transformace dat zvoleným algoritmem z rastrového
modelu do vektorového modelu. Např. ArcGIS má nástroj „Raster to
Polyline“ pro transformaci rastrového modelu do vektorového modelu
ve formě linie (viz obr.8).
Obr. 6 – Polygonový Obr. 7 – Rasterizace z Obr. 8 – Vektorizace z

formát, zdroj – vlastní polygonového formátu, rastrového modelu, zdroj –
zpracování zdroj – vlastní zpracování vlastní zpracování
23
4 CÍL PRÁCE A METODY ŘEŠENÍ
Cílem práce je navrhnout automatizovaný způsob určení relativní výšky terénních

stupňů z digitálního modelu reliéfu. Relativní výšku terénního stupně získáme rozdílem
středních hodnot nadmořských výšek obou hran (horní a dolní). Tato bakalářská práce se
zaměřuje na použití software ArcGIS Pro verze 2.9, který představuje nejnovější
profesionální GIS aplikace od Esri a umožňuje zkoumat, analyzovat a vizualizovat data;
vytvářet 2D mapy a 3D scény apod.. ArcGIS Pro má k dispozici vlastní nástroje
pro geoprocessing, které jsou uspořádány do „toolboxů“ a které jsou vytvořeny
pomocí ModelBuilder nebo Python a provádějí operace s datovými sadami. Typický
nástroj pro geoprocessing bere vstupní data, provádí úlohu geoprocessingu a výstupní
data vytváří. V rámci této bakalářské práce se používá spousta nástrojů, jsou
kombinovány s uživatelskými algoritmy v prostředí IDLE Python, aby analyzoval a
modeloval prostorová data a automatizoval celý proces. Kromě toho se používá také
Microsoft Excel, který je užitečný nástroj pro analýzu, kontrolu a vyhodnocování postupu
a výsledků.
4.1 Terénní analýzy a možnosti využití nástroje v ArcGIS Pro
Povrch terénního reliéfu (nadmořskou výšku z pro x, y souřadnice) lze vyjádřit
spojitou funkcí dvou proměnných f = f ( x, y ) . Poté, dochází k použití následující notace
pro první parciální derivaci dle x a y [13]:
f f
fx = a fy = (3.1)
x y
Odtud po druhé derivace dostaneme:
2 f 2 f 2 f
f xx = a f yy = a f xy = (3.2)
 2x  2y  x y
4.1.1 Sklon
Sklon se v libovolném bodě určuje úhlem mezi tečnou rovinou vzhledem k ploše
v tomto bodě a rovnoběžnou rovinou procházející tímto bodem. Nástroj „Slope“
v softwaru ArcGIS Pro počítá hodnotu sklonu s podstatou první derivace v rastrovém
24
modelu z hodnot, které vyjadřují výšky. Obrázek 9 umožňuje potřebu výpočtu sklonu
pro buňku „e“ .
Obr. 9 – Vzor 9 pixelů,

zdroj – vlastní zpracování
Rychlost změny ve směru x a y pro buňku „e“ se vypočítá pomocí následujících

vzorců [5]:
4(c + 2 f + i) / wght1 − 4(a + 2d + g ) / wght 2

fx = (3.3)
8l
4( g + 2h + i ) / wght 3 − 4(a + 2b + c) / wght 4

fy = (3.4)
8l
kde:
• l je velikost pixelu;
• wght1 a wght2 jsou horizontálně vážené počty platných buněk ve směru x;
• wght3 a wght4 jsou vertikální vážené počty platných buněk ve směru y.
Sklon se vypočítá jako rychlost změny povrchu v horizontálním a vertikálním směru

od středové buňky ke každé sousední buňce. Základní algoritmus použitý pro výpočet
sklonu je následující:
Výpočet sklonu s takto definovanými f x a f y se provede podle následujícího vzorce
[13]:
 = arctan( f x2 + f y2 ) (3.5)
25
Kromě tradičního nástroje „Slope“ je k dispozici v ArcGIS Pro také pokročilejší
nástroj „Slope“ v „Surface Parameters“ pro analýzu sklonu. Hlavní odlišnost těchto 2
nástrojů je v možnosti definovat počet pixelů pro analýzu. Přitom „Slope“ používá 3 na 3
pixely k analýze, „Slope“ v „Surface Parameter“ používá až 15 na 15 pixelů k analýze.
Oba nástroje „Slope“ jsou nejčastěji používány na datové sadě s nadmořskými výškami.
Nástroje „Slope“ jsou jedněmi z klíčových nástrojů pro analýzy v oddílu 6.1, protože
sklon terénních stupňů je výrazně silnější než okolní terén.
4.1.2 Orientace
Orientaci svahu lze považovat za směr svahu vzhledem k světovým stranám.

Odvozuje se z rastrového modelu. Hodnotami výstupního rastru jsou směry kompasu
aspektu, které jsou vyjádřeny stupňovým rozsahem 0-360°. Zde používáme nástroj zvaný
„Aspect“ pro výpočet orientace každé buňky ke světovým stranám.
Výpočet orientace s takto definovaným f x a f y se provede podle následující vzorce
[13]:
f 
 = arctan  y  (3.6)
 fx 
4.1.3 Křivost
Křivost v každém pixelu je určena díky 8 okolním pixelům a udává konvexní nebo
konkávní tvar povrchu. Výsledky křivosti chápeme jako výpočet druhé derivace
vstupního povrchu. Jsou k dispozici nástroje „Curvature“ nebo „Surface Parameters“
pro analýzu vlastností tvaru, nebo také říkáme, že tato funkce se zakládá na „slope of the
slope“. Křivost je definována vztahem v nástroji „Surface Parameters“ typem „Profile
Curvature“ [13]:
f xx . f x2 + 2. f xy . f x . f y + f y2 . f yy
=−
( f x2 + f y2 ) (1 + f x2 + f y2 )3 (3.7)
„Profile Curvature” je ostatní klíčový nástroj pro analýzu, na který se zaměříme

podrobně v oddílu 6.1.
26
4.1.4 Stínování reliéfu
Jedná se o nejpopulárnější způsob zobrazení výškopisu terénu. Stínovaný reliéf se

vytváří z povrchového rastru s ohledem na úhel zdroje osvětlení a stíny. V ArcGIS Pro
se dá použít nástroj „Hillshade“ s rozsahem celočíselných hodnot od 0 do 255.
4.1.5 Vrstevnice
V ArcGIS Pro existuje nástroj „Contour“ pro tvorbu linie, která spojuje body stejné
výšky. Jedná se o nejznámější znázornění výškopisu pro běžného člověka, který pracuje
s mapou. Nejdůležitějším parametrem vektorové reprezentace je výškový rozestup
vrstevnic, neboli ekvidistance (krok, po kterém jsou vrstevnice vykresleny), protože jsou
největším nositelem výškové informace [17].
4.2 Základní znalosti o pravděpodobnosti a aplikační statistice
4.2.1 Pravděpodobnost a statistika
Pravděpodobnost náhodného jevu je hodnota, která vyjadřuje míru možnosti

výskytu ve výsledku nějakého pokusu. Pravděpodobnost můžeme vyjadřovat číslem od 0
do 1, nebo lze hodnotu uvádět v procentech [10].
Statistika je vědní obor zaměřující se na metody získávání, analýzy a zpracování dat

[10]. V rámci této práce jsou statistické metody použity na zpracování vstupních dat
pro analýzu a získání dat, a dále pro ověřování výsledků analýzy. Statistika je jedním
z důležitých klíčů pro řešení práce a splnění cílů práce.
Pro splnění cílů byly v práci použity níže uvedené základní metody matematické
statistiky. Předpokládejme, že máme datový soubor (x1, x2,…, xn) s n hodnotami jako
vstupní data. Pro zpracování dat bylo v práci použito uvedených statistických
charakteristik [10]:
• Výběrový průměr je aritmetický průměr vzorků a je určen vzorcem:
1 n
x=  xi
n i =1
(4.1)
• Výběrový rozptyl s2 je rozptyl empirické distribuční funkce příslušné tomuto

výběru a je počítán pomocí následujícího vzorce:
27
1 n 2 
2
1 n
s =
2
 i
n − 1 i =1
( x − x ) 2
=  i
n − 1  i =1
x − n. x  (4.2)

• Výběrová směrodatná odchylka vypovídá o tom, nakolik se liší jednotlivé

případy navzájem od sebe v souboru datových hodnot. Jedná se o odmocninu
z výběrového rozptylu:
s = s2 (4.3)
Dále je nutné představit třídění datového souboru spojité náhodné veličiny. K tomu
je zapotřebí znát následující veličiny [10]:
• Z datového souboru seřadíme hodnoty dat a poté určíme nejmenší a největší

hodnotu xmin a xmax.
• Variační rozpětí je rozdíl mezi největší a nejmenší hodnotou a značí se
písmenem R :
R = xmin − xmax (4.4)
• Určujeme čísla a1<a2<…<ak-1, která nazyváme hranicemi tříd. Každý interval

I1 = (-  , a1), Ij = [aj-1, a) pro j=2…, k – 1 a Ik=[ak-1,  ) se nazývá třídami, kde
k definuje počet tříd.
• Absolutní třídní četnost fi je frekvence hodnot v intervalu.
fi
• Relativní třídní četnost je číslo, které je dáno poměrem
n
Z uvedených veličin lze vytvořit histogram, který má velký význam při určení typu
rozdělení náhodné veličiny spojitého typu. Základní rozdělení náhodné veličiny spojitého
typu jsou rovnoměrné, normální, exponenciální, Weibullovo, Studentovo, Pearsonovo,
Fisherovo - Snedecorovo rozdělení [10]. Obrázky 10 a 11 jsou typické příklady
histogramu o exponenciálním a normálním rozdělení.
28
Obr. 10 – Příklad exponenciálního Obr. 11 – Příklad normálního rozdělení,
rozdělení, zdroj – vlastní zpracování zdroj – vlasní zpracování
4.2.2 Krátký přehled metody kvartilu a její aplikace
Kvantily jsou ve statistice čísla (hodnoty), která dělí soubor seřazených (například
naměřených) hodnot na několik zhruba stejně velkých částí. Kvantil je tedy míra polohy
rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny. Popisují body, ve kterých distribuční
funkce náhodné proměnné prochází danou hodnotou [14].
Existuje několik typů kvantilu jako medián, tercil, kvartil, kvintil, decil, percentil atd.
[14]. Pro řešení vyhodnocení vstupních dat pro další využití bylo v práci aplikováno
kvartilu. Podstatou tohoto typu jsou tři body, které rozdělují seřazená data do čtyř stejných
částí, kde každá z nich vyjadřuje čtvrtinu vzorku dat.
Jedná se o 3 kvartily: první kvartil (Q1), druhý kvartil (Q2) a třetí kvartil (Q3) [16]:
• První kvartil, tzv. dolní kvartil se rovná 25. percentilu dat. To znamená, že
oddělíme nejmenších 25 % dat od nejvyšších 75 %;
• Druhý kvartil, tzv. střední kvartil souboru dat se rovná 50. percentilu dat. To
znamená, že rozdělíme setříděná data na poloviny;
• Třetí kvartil, tzv. horní kvartil je roven 75. percentilu dat. To znamená, že
oddělíme nejmenších 75 % dat od nejvyšších 25 %.
Obrázek 12 představuje znázornění kvartilů pro snadné pochopení.
29
Obr. 12 – Ilustrace typů kvantilu [16]
Pomocí kvantilů byla vstupní data zpracována před samotnou analýzou v procesu
hledání průběhu dolních hran oddíl 6.1.
Při práci s náhodnými veličinami spojitého typů je důležité znát definici [10]: 100%
kvantilem spojité náhodné veličiny X nazveme takové číslo xp, že pro zvolenou
pravděpodobnost p, kde 0 < p < 1, platí:
F ( xp ) = p = P ( X  xp ) (4.5)
Kde
• F(x) je distribuční funkce náhodné veličiny X

• P (X < xp) je pravděpodobnost veličiny X menší než xp.
30
5 VSTUPNÍ DATA
V dnešní době je k dispozici několik digitálních modelů reliéfu České Republiky,

například Digitální model povrchu 1. generace (DMP 1G), DMR 4G, DMR 5G a další
modely vzniklé odvozením z produktů těchto modelů. V následující části textu popíši
základní informace o již zmíněných původních modelech.
Základní informace o DMP 1G [3]:
• Představuje zobrazení území včetně staveb a rostlinného pokryvu ve formě

nepravidelné sítě výškových bodů (TIN) s úplnou střední chybou výšky 0,4 m
pro přesně vymezené objekty (budovy) a 0,7 m pro objekty přesně
neohraničené (lesy a další prvky rostlinného pokryvu).
• Model vznikl z dat pořízených metodou leteckého laserového skenování
výškopisu území České republiky v letech 2009 až 2013.
Základní informace o DMR 4G [3]:
• Představuje zobrazení přirozeného nebo lidskou činností upraveného

zemského povrchu v digitálním tvaru ve formě výšek diskrétních bodů
v pravidelné síti (5 × 5 m) bodů o souřadnicích X,Y, H, kde H reprezentuje
nadmořskou výšku ve výškovém referenčním systému Balt po vyrovnání
(Bpv) s úplnou střední chybou výšky 0,3 m v odkrytém terénu a 1 m
v zalesněném terénu.
Základní informace o DMR 5G [3]:
• Představuje zobrazení přirozeného nebo lidskou činností upraveného

zemského povrchu v digitálním tvaru ve formě výšek diskrétních bodů
v nepravidelné trojúhelníkové síti (TIN) bodů o souřadnicích X,Y, H, kde H
reprezentuje nadmořskou výšku ve výškovém referenčním systému Balt
po vyrovnání (Bpv) s úplnou střední chybou výšky 0,18 m v odkrytém terénu
a 0,3 m v zalesněném terénu.
31
Z uvedených charakteristik typů DMR byl pro zpracování analýzy určení relativního
převýšení terénních stupňů vybrán DMR 5G, z důvodu formy diskrétních bodů
uspořádaných do nepravidelné trojúhelníkové sítě, která lépe reprezentuje reliéf
v místech mikroreliéfních terénních objektů, a z důvodu menší úplné střední chybě
ve výšce.
5.1 Digitální model reliéfu 5. generace

Digitální model reliéfu České Republiky 5. generace (DMR 5G) je jedním
z realizačních výstupů společného projektu Českého úřadu zeměměřického a
katastrálního (ČÚZK), Ministerstva obrany a Ministerstva zemědělství České republiky
s názvem „Projekt tvorby nového výškopisu České republiky“ [2]. DMR 5G byl
dokončen k 30. 6. 2016 na celém území ČR. DMR 5G je určen k analýzám terénních
poměrů lokálního charakteru a rozsahu, např. při projektování pozemkových úprav,
plánování a projektování dopravních, vodohospodářských a pozemních staveb,
modelování přírodních jevů lokálního charakteru, apod. DMR 5G je základní zdrojovou
databází pro tvorbu vrstevnic určených pro mapy velkých měřítek a počítačové
vizualizace výškopisu v územně orientovaných informačních systémech vysoké úrovně
podrobnosti [3].
5.2 Vektorové vyjádření terénních stupňů
Ve zdrojové databázi ZABAGED jsou terénní stupně obsahem jedné třídy prvků.
Poloha terénních stupňů je vyjádřena polohou horní hrany. Podle popisu z katalogového
listu ZABAGED v roce 2020, terénní stupeň je příkrý, zpravidla ostře ohraničený svah
(přírodní nebo umělý) o sklonu obvykle větším než 35° a patří k jednomu z 13 typů
objektů terénního reliéfu [23]. Terénní stupeň a sráz jsou ve stejném typu terénního
reliéfu, proto během procesu hledání průběhu dolních hran terénních stupňů dochází i
k identifikaci výskytu průběhu dolních hran srázů. Zdrojem dat geometrické reprezentace
horních hran terénních stupňů jsou letecké měřické snímky, letecké laserové snímkování
a šetření v terénu. Polohová přesnost je 2,0 m [23].
32
6 POSTUP ANALÝZY A VÝSLEDKY
K určení relativních výšek terénních stupňů byly definovány hlavní postupy:

• proces hledání průběhu dolních hran;
• identifikace horních hran k odpovídajícím dolním hranám;
• určení relativní výšky terénních stupňů zpracováním výsledků ve třech
variantách v oddílu 6.4.
K provedení jednotlivých kroků byl použit software ArcGIS Pro 2.9.1. Aplikace
ArcGIS Pro byly sestaveny pomocí knihovny ArcPy a těží z vývoje dodatečných modulů
odborníky a programátory GIS z mnoha různých oborů. Proto jsou geoprocessingové
nástroje v Toolboxu také vyvíjeny pomocí knihovny Arcpy využívané pro vytváření
Python skriptů [7]. Python verze 3.7 obsahující knihovnu Arcpy je k dispozici
automaticky při instalaci ArcGIS Pro. Pokud používáme pro psaní skriptů jiné IDE (tj.
softwarová aplikace, která poskytuje počítačovým programátorům komplexní možnosti
pro vývoj softwaru) než IDLE (IDE pro Python) v ArcGIS Pro, musíme jej předně připojit
s prostředí Python. Protože nástroje v Toolboxu jsou tvořeny funkcemi uložené
v knihovně Arcpy, proto když během procesu volím nástroje pro psaní skriptů, chápeme
je jako funkce v Arcpy.
6.1 Proces hledání průběhu dolních hran
Hlavním účelem v této fázi je detekovat linie vyjadřující, co nejpřesněji průběhy

dolních hran, a zároveň, co nejvíce eliminovat ovlivnění ostatních linií, které se nacházejí
mezi liniemi dolní a horní hrany, tzv. ovlivňující linie, které nejsou součástí průběhu
dolních hran, ale jejich odstraněním dojde k minimálnímu narušení průběhu dolních hran.
Pod pojmem ovlivňující linie chápeme ty linie, co mají podobné charakteristiky jako
linie definující průběh hran. Musíme nejdříve uvažovat, že terén má složité terénní tvary,
a tedy i terénní stupně, proto se ovlivňující linie budou vyskytovat ve velkým množství.
V procesu analýzy nelze automatickým procesem eliminovat všechny ovlivněné linie,
proto zbývající ovlivněné linie budou částečně ovlivňovat výsledky během procesu
přiřazení ve 2. postupu, a tím i výsledky po 3. postupu budou nepřesné.
Pro tvorbu analýzy byly vybrány oblasti s četným výskytem terénních stupňů
s různými tvary. Jako vstupní data byla použita vektorová data s polohovou lokalizací
horních hran terénních stupňů z databáze ZABAGED a DMR 5G ve formátu diskrétních
bodů.
33
Aby výsledek analýzy dosahoval co možná nejpřesnějších hodnot a algoritmus byl
schopen kalkulovat i s komplikovanějšími průběhy terénních stupňů, byly vybrány 4
oblasti z okolí Brna s více či méně komplikovanými průběhy horních hran terénních
stupňů (viz obrázky 13 až 16).
Obr. 13 – Výřez Základní Obr. 14 – Výřez Základní mapy 1 : 10000, lokalita Brno –
mapy 1 : 10000, lokalita Brno- Zbraslav, zdroj – ČÚZK
Královo Pole, zdroj – ČÚZK
Obr. 15 – Výřez Základní mapy Obr. 16 – Výřez Základní mapy

1 : 10000, lokalita Brno – Říčany, 1 : 10000, lokalita Brno-Bystrc,
zdroj – ČÚZK zdroj – ČÚZK
34
Postup hledání dolních hran terénních stupňů je obrazově demonstrován výstupními
vrstvy v rámci jedné lokality po použití jednotlivých geoprocesních nástrojů v příloze A.
Prvním krokem této úlohy je najít způsob, jak transformovat bodový soubor DMR
5G na jiný formát, aby mohla být provedena rastrová analýza. Tedy z bodového souboru
je možno vyhotovit trojúhelníkovou nepravidelnou síť, díky použití nástroje „Create
TIN“. Dále je nutno dodat, že konverzní nástroj „TIN to Raster“ převádí trojúhelníkovou
síť na rastr pomocí interpolace s nastaveným parametrem „pixel size = 1 m“ a „method=
NATURAL NEIGHBOURS“. Každé buňce na výstupu je přiřazena hodnota nadmořské
výšky.
Dále byl použit nástroj pro výpočet profilové křivosti terénu se vstupem vytvořeného
rastrového modelu DMR 5G. V ArcGIS Pro se dá vybrat jeden ze dvou nástrojů
pro výpočet křivosti tj. nástroj „Curvature“ nebo nástroj „Surface Parameter“. Nástroj
„Curvature“ vypočítá druhou derivační hodnotu vstupní plochy a odpovídá okně roviny
o devíti místních buňkách, ale takto definované okno nemusí být dobrým popisem krajiny
a může maskovat nebo zveličovat přirozené variace zájmu. Nástroj „Surface
Parameters“ přizpůsobí povrch okolí buněk namísto roviny, což poskytuje přirozenější
přizpůsobení terénu. Nástroj „Curvature“ používá k výpočtu hodnoty okno buněk 3 × 3,
zatímco nástroj „Surface Parameters“ umožňuje velikosti okna od 3 × 3 do 15 × 15
buněk. Větší velikosti oken jsou užitečné s daty o nadmořské výšce s vysokým rozlišením
pro zachycení procesů na povrchu země ve vhodném měřítku. Nástroj „Surface
Parameters“ také poskytuje možnost adaptivního okna, které vyhodnocuje místní
variabilitu terénu a identifikuje největší vhodnou velikost okolí pro každou buňku. To
může být užitečné při postupném homogenním terénu přerušovaném potoky, silnicemi
nebo ostrými zlomy ve svahu. Nástroj „Surface Parameters“ obsahuje tři typy zakřivení,
které používají aktualizované vzorce a vytvářejí různé výsledky z nástroje „Curvature“
[6]. Proto byl použit nástroj „Surface Parameters“ o typu „Profile Curvature“
s nastavenými parametry podle obr.17.
Obr. 17 – Použití funkce “Surface parameters” v jazyku Python
35
Navíc, kromě tvoření vrstvy zakřivení z rastru nadmořských výšek lze tvořit i vrstvy
sklonu terénu pomocí nástroje „Surface parameters“ (viz obr. 18). Chápeme tedy, že
hodnota v každé buňce je vypočítána podle první derivace funkce povrchu terénu. Pro
určení velikosti změny sklonu v každé buňce je nutno použít funkci „Slope“ na již
vytvořenou vrstvu sklonu, která byla vytvořena pomocí „Surface Parameters“. S užitím
jazyka Python byl tento proces vytvořen, jak je uvedeno na obr.18:
Obr. 18 – Použití funkce Surface parameters” a “Slope” v jazyku Python
Na výstupu lze již pozorovat charakteristické hrany terénních stupňů. Lze také
například pozorovat polní a lesní cesty, které jsou od okolního terénu vyvýšené nebo
naopak vhloubené (viz příloha A).
V dalším postupu bylo vzato v úvahu, že je nutné najít vhodné hodnoty „zakřivení“
a „změny sklonu“ pro určení intervalu hodnot definující buňky dolních hran. Vzhledem
k řešení tohoto postupu existují 2 přístupy:
1. určit intervaly přímo přes zpracování statistiky funkcí “np.percentile” v pythonu;

2. zjistit a nastavit intervaly přes zpracování statistiky funkcí „quartile“ předem
v excelu.
V rámci prvního přístupu postupujeme následující kroky:

1. umisťovat body podél horních hran pomocí nástroje „Generate Points Along Line“
s intervalem mezi dvěma přilehlými body 2 metry;
2. použít nástroj „Extract Values to Points“, kde výsledkem jsou body s přiřazenými
hodnotami „změny sklonu“ a „zakřivení“;
3. uložení hodnoty „změny sklonu“ a „zakřivení“ do proměnných v prostředí Python
skriptů.
Předně je nutno dát pozor na hodnoty zakřivení v oblasti horních hran, které by
podle skutečnosti neměly být menší než 0. Proto byly eliminovány hodnoty menší než 0
před použitím metody „kvartilu“.
36
Je nutné si uvědomit, že vstupní data mají relativní přesnost. Tento problém vzniká
kvůli automatizaci tvorby dat nebo procesem generalizace. Před použitím dat pro analýzy
je nezbytné kontrolovat vstupní data, a tím eliminovat chybné hodnoty. Následuje
aplikování metody statistiky „Mezikvartilové rozpětí (IQR)“. IQR zde chápeme jako
rozdíl mezi třetím a prvním kvartilem ve statistice. V deskriptivní statistice je IQR mírou
statistické disperze, a to šířením nebo pozorování dat.
V knihovnách Python je k dispozici funkce „np.percentile“ pro počítání kvartilu Q1

a Q3. Odtud lze vypočítat IQR pro další použití. Celý proces přiřazení hodnoty „změny
sklonu“ a „zakřivení“ a jejich uložení do proměnných, výpočet kvantilu a
mezikvartilového rozpětí jsou dány v kódu na obr. 19, přitom funkce počítání kvartilu
np.percentile („vstupní_list“,[25,75]) je k dispozici v knihovně „numpy“, přičemž „q1“ a
„q3“ jsou v řadě kvartil Q1 a Q3 a „iqr“ je mezikvartilové rozpětí, „lower_bound“ a
„upper_bound“ jsou dolní a horní mez.
Obr. 19 – Proces zjištění horní a dolní meze zakřivení a změny sklonu
Konečným výsledkem tohoto procesu jsou hodnoty dolního kvartilu a horní a dolní
meze. Tyto hodnoty budou použity i v následném kroku. Hodnoty změny sklonu v oblasti
dolních hran mají stejnou charakteristiku jako v horních hranách, zatímco hodnoty
zakřivení v oblasti dolních hran mají opačnou (zápornou) hodnotu charakteristiky, proto
hodnoty horní meze zakřivení byly invertovány na zápornou hodnotu a staly se dolní mezí
pro hodnoty zakřivení v dolních hranách, a horní mezi byla přiřazena hodnota 0.
37
První přístup vykazuje jeden problém v případě, když vstupní data nejsou vhodná
pro analýzu. Nevhodnými daty rozumíme data s velkým množstvím špatné klasifikace
terénních stupňů nebo velké hromadné procento špatné klasifikace terénních stupňů
v oblastech pro analýzy.
Druhý přístup představuje následující kroky:
1. Po druhé fázi z prvního přístupu konvertujeme vrstvy do excelu použitím

nástroje „Table to Excel“.
2. Odtud namísto použití funkce „np.percentile“ v pythonu byla zvolena funkce
„kvartile“ v excelu. Podstata obou funkcí je stejná, pouze se liší syntaxí.
Postupy výpočtu „q1“, „q3“, „iqr“, „lower_bound“ a „upper_bound“ jsou
stejné jako v pythonu.
Na obrázku 20 a 21 jsou grafy vyjádření hodnot změny sklonu a zakřivení více jak
300 bodů podél horních hran v oblasti Královo Pole, kde jsou k dispozici 3 terénní stupně.
Při rekognoskaci v terénu bylo zjištěno a následně vyhodnoceno, že 2 terénní stupně jsou
chybně klasifikovány ve zdrojové databázi. I přes toto zjištění byly pro grafické
znázornění použití metody „kvartilu“, v Excelu vyneseny hodnoty změny sklonu a
zakřivení do grafů. Hodnoty změny sklonu nabývají od 25° do 108° a hodnoty zakřivení
nabývají od 0 do 0,18.
Obr. 20 – Hodnoty změny sklonu na bodech v horních hranách

v oblasti „Královo Pole“
38
Obr. 21 – Hodnoty zakřivení na bodech v horních hranách
v oblasti „Královo Pole“
Pro přesnější určení hodnot mezí bylo zpracováno na více statisticky významnějších
datech ze všech 4 zmíněných oblastí obsahujících více jak 7000 bodů podél horních hran.
Na obr. 22 a obr. 23 jsou grafy vyjádření hodnot změny sklonu a zakřivení po použití
metody „kvartilu“ v excelu. Meze změny sklonu nabývají od 69,5° do 90° a hodnoty
zakřivení nabývají od 0 do 0,32.
Obr. 22 – Hodnoty změny sklonu na bodech v horních hranách ze 4

oblastí
39
Obr. 23 – Hodnoty zakřivení na bodech v horních hranách ze 4
oblastí
Z tohoto odlišného důvodu můžeme mít dvě orientace, tj. bud’ algoritmus samostatně
hledá meze během procesu analýzy, anebo nastavíme meze přímo do algoritmu a
algoritmus je nemusí hledat. Dá se říct, že každý z nich má svou výhodu a nevýhodu.
Výhody prvního případu jsou, že algoritmus bude flexibilně měnit meze podle situace,
může určit správně dolní hrany a s velkou pravděpodobnosti najít dolní hrany pro všechny
horní hrany, přitom nevýhodou je, že takto nebude algoritmus fungovat správně
pro oblasti s méně daty. Druhý případ bude řešit nevýhody prvního případu, ale ty
hodnoty jsou trvalé a nejsou vhodné pro analýzy hran s hodnotami „změna sklonu“ a
„zakřivení“ s malou odchylkou od těch nastavených mezí. V případě aplikování operace
projektu na celém území ČR s obrovským množstvím dat bude řešena nevýhoda prvního
případu bez ohledu na špatnou klasifikaci dat, a dokonce bez zjištění chybně
definovaných stupňů. Proto bylo rozhodnuto připojit první případ k algoritmu.
Byla provedena reklasifikace vrstvy hodnot „změny sklonu“ a „zakřivení“

na hodnoty -1 a 1, kde hodnota -1 byla vzata z hodnoty v hledaných mezích, resp. mimo
ty meze nástrojem „Reclassify“. Z těch vrstev pro potřebu hledání spodních hran dochází
k vybrání pixelů majících hodnoty -1, kde k tomuto účelu byl použit nástroj „Select By
Attribute“.
Dále z těchto klasifikovaných vrstev bylo potřeba provést kombinaci navzájem

nástrojem „Combine“. To chápeme tak, že tyto dvě vrstvy byly kombinovány tak, aby
40
každé jedinečné kombinaci vstupních hodnot byla přiřazena jedinečná výstupní hodnota.
Pokud umístění buňky obsahuje NoData na některém ze vstupních rastrů, bude tomuto
umístění přiřazena hodnota NoData na výstupu. Právě na výstupu dostaneme rastr,
na kterém je možné pozorovat polohu spodní hrany.
Odtud shluky pixelů vytváří liniové útvary, ale ne všechny představují spodní hrany
terénních stupňů. Proto byl rastrový formát převeden na formát vektorový pro provádění
kroků potřebných generalizací, kde byly vytvořeny ze shluků pixelů polygony.
Tedy následují dva další kroky, abychom se odstranily malé zbytečné polygony
nesouvisející se spodními hranami:
• Pomocí „Select Layer By Attribute“ se dají vybrat všechny malé polygony.
Limitní hodnota byla stanovena 10 m2.
• Pomocí „Multipart to Singlepart“ budeme moci extrahovat malé výše vybrané
polygony na jednotlivou vrstvu.
• Nakonec, nástroj „Erase“ použijeme pro původní vrstvu obsahující všechny
polygony a hledáme přední vrstvu obsahující malé polygony. Výsledek
zobrazují polygony jež mají plochu větší než 10 m2.
Zůstal zde stále jeden malý problém, kde v polygonech se vytvořilo spoustu malých
otvorů, proto byl dále použit nástroj „Eliminate Polygon Part“ k eliminaci malých
polygonů.
Po dokončené práce s polygony byla nástrojem „Polygon to Raster“ polygonová

vrstva opět převedena na rastrový formát s nastaveným parametrem velikosti pixelů 1 m.
Důležité je definovat spodní hrany aplikováním algoritmu „Thin“ s parametrem

nastaveným na 1 pixel. Tím byly shluky pixelů nahrazeny pouze řadou buněk o šířce 1
pixel. Takto upravené rastry mohly být konvertovány na linie funkcí „Raster to Polyline“.
Sice vidíme už teď jasně průběhy dolních hran, ale jsou trochu hrubé a drsné.
Kvůli tomu byl použit nástroj „Smooth Line“, aby se dosáhlo jemnějších hran.
Z této vrstvy je třeba dále generalizovat pro odstranění zbývajících ovlivněných linií,
které nemohly být odstraněny během generalizace v polygonovém formátu. První úvaha
je, snažit se eliminovat ovlivněné linie kratší než 10 metrů použitím nástroje „Trim Line“.
Tímto nástrojem bylo umožněno zjistit a odstranit takové ovlivněné linine, které nebyly
připojeny s žádnou čárou, ale stály sami.
41
6.2 Přiřazení dolních hran do odpovídajících horních hran
Cílem tohoto kroku je nutné vytvořit obecný algoritmus, který by fungoval

pro všechny případy terénních stupňů, nebo alespoň fungoval pro všechny terénní stupně
ve vybraných oblastech, které jsou k dispozici pro analýzy. Terénní stupně, které mají
složité průběhy dolních hran a spoustu ovlivněných linií, nejsou brány v úvahu a mohou
mít během automatického procesu výpočtu chyby ve výstupním výsledku. Kromě toho je
potřeba si uvědomit, že přijatelná odchylka je vyjádřena v decimetrech. Na obrázku 24 je
ukázka ovlivněných linií, které nebyly generalizací odstraněny.
Obr. 24 – Ukázka ovlivněných linií, které nebyly generalizací

odstraněné, zdroj – vlastní zpracování
Následovaly úvahy k dalšímu řešení:

1. Jak přiřadit dolní hrany do odpovídajících horních hran?
2. Které z těch získaných dolních hran budou součástí horních hran a které ne, jiným
slovem, které horní hrany získaly přesný počet dolních hran pro sebe nebo kolik
získaly počet ovlivněných linií?
3. Je nutné vytvořit obecný algoritmus pro zjištění horních hran, ke kterým nelze určit
svoje dolní hrany, resp. které horní hrany byly špatně klasifikovány jako terénní
stupně v databázi.
Za účelem hledání průběhu dolních hran pro každou horní hranu rozdělíme horní
hrany na krátké 10m úseky, protože každá horní hrana má jiný, někdy velmi
komplikovaný průběh. Každé umístění malého úseku horní hrany má tak jinou vzdálenost
od spodní hrany. Navrženým způsobem budeme hledat části dolních hran
pro odpovídající rozdělené úseky horních hran. Výhoda tohoto způsobu řešení je, že
můžeme vyhodnocovat získané body na základě průběhu horních hran,tedy vyhodnocují
se na základě vzdálenosti od jednotlivých úseků do získaných bodů. Dále hodnotíme
42
spojitosti získaných bodů, odkud plyne, že můžeme najít a odstranit ovlivněné linie.
Na toto hodnocení se více zaměříme až v procesu analýzy a zpracování v oddílu 6.3.
K rozdělení těchto horních hran na krátké 10m linie postupujeme následujícími

kroky:
1. nejdříve byla vytvořena vrstva obsahující body podél průběhu horních hran
použitím nástroje „Generate Points Along Lines“. Bodový soubor byl použit
pro další krok níže.
2. Pomocí nástroje „Split Lines At Points“ lze rozdělit horní hrany na krátké
úseky s intervalem vzdálenosti mezi dvěma přilehlými body. Získaná data
jsou krátké úseky s intervalem 10 metrů (s koncovým úsekem menším jak 10
m) a každý má své pořadí a identifikátor původní horní hrany.
Aby byla vypočítána průměrná absolutní výška pro každý úsek, postupujeme
následovně:
1. v prvním kroku je použit opět nástroj „Generate Points Along Line“, ale zde
byl nastaven parametr vzdálenosti 5 m.
2. Nástroj „Extract Values to Points“ umožňuje přiřadit nadmořskou výšku
ke každému bodu.
3. Dále byl použit nástroj „Summary Statistics“, který provádí výpočet
průměrné nadmořské výšky pro každý úsek.
Vlastní metoda přiřazení dolních hran k odpovídajícím horním hranám je

pomocí nástroje „Buffer“. Podstata metody je vytvořit obalové zóny okolo vstupních dat
dle nastavených parametrů. K tomu sloužil parametr „FLAT“, který určuje čtvercový tvar
v koncovém bodě vstupních dat, a parametr „RIGHT“, který určuje vytvoření obalové
zóny na pravé straně vstupních prvků linie. To proto, že vstupní data horních hran
z databáze byla navržena tak, že orientace svahu terénního stupně leží na pravé straně
podél směru od počátečního do koncového bodu.
Dolní hrany byly konvertovány na body použitím nástroje „Generate Points Along
Lines“ s intervalem 2 m. K bodům byly přiřazeny nadmořské výšky pomocí nástroje
„Extract Values to Points“. Dále bylo úkolem přiřadit body na dolní hraně k úsekům
horních hran.
43
Pro snadné vyjádření byla vrstva obsahující úseky horních hran označena za (1) a
vrstva obsahující vytvořené body podél dolních hran za (2).
Podstatou je provést opakující se hledání bodů ve smyčce s nástrojem „Buffer“

pro (1) s intervalem vzdálenosti 2 m. Počáteční vzdálenost je 2 metry a po každé
provedené smyčce vzdálenost roste o 2 metry. Vytvořený polygon pomocí nástroje
„Buffer“ postupně zahrnuje body na dolních hranách. V každé smyčce je za účelem
zjištění bodů ve (2), které jsou postupně pokrývány obalovými zónami, třeba použít
nástroj „Intersect“. Po tomto postupu byl dále zvolen nástroj „Summary Statistics“, aby
byla vypočítána průměrná absolutní výška součásti dolních hran pro každý úsek horních
hran, jejichž obalové zóny pokryly nějaké body předtím. Pokaždé je vhodné vytvořit nové
pole pro uložení hodnoty převýšení každých úseků použitím nástroje „Add Field“.
Hodnoty převýšení budou vypočítány pomocí nástroje „Calculate Field“. Pro potřeby
analýzy, zpracování v oddílu 6.3 a ověření výsledku v oddílech 7.2 a 7.3 byly hodnoty
„převýšení“ a „identifikátor úseků“, jejichž výška je menší než 2 metry, hodnoty
“převýšení”, jejichž výška je větší než 2 metry, uloženy do seznamů v databázi. Je nutné
taky do dvou seznamů uložit hodnoty „převýšení“ a „identifikátor úseků“ bez ohledu
na jejich výšky pro porovnání s výsledky měření v terénu. Dále je nutné uložit hodnoty
vzdálenosti při použitím nástroje „Buffer“ po každé smyčce pro zjištění ovlivněných linií
(v oddílu 6.3). Než algoritmus dojde do další smyčky (s vzdálenosti rostoucí o 2 m), je
nutné eliminovat všechny úseky, které již pokryly body obalovou zónou. Pro řešení
postupujeme kroky níže:
1. použitím nástroje „Select Layer By Location“ pro vrstvu obalových zón a

vrstvu (2) parametrem „CONTAINS“. Výsledkem jsou obalové zóny, které
pokrývaly body vrstvy (2).
2. Nástroj „Multipart to Singlepart“ umožňuje vybrat obalové zóny vybrané
po prvním kroku výše a vyskytovat do nové vrstvy.
3. Nástroj „Erase“ pro vrstvu po použitím nástroje „Buffer“ a vrstvu ze druhého
kroku vydrží obalové zóny, které ještě nepokryvaly žadný bod podél dolních
hran.
4. Na konci nástroj „Intesect“ slouží k udržování úseky ležící v těch obalových
zónách po třetím kroku pro další použití.
Vývojový diagram níže vyjadřuje souhrnný proces této smyčky:
44
Obr. 25 – Souhrný vývojový diagram přiřazení dolních hran k odpovídajícím horním
hranám, zdroj – vlastní zpracování
Hlavní úkoly byly splněny a částečně vyřešeny podle uvedeného postupu.

Při detailním studiu prvotních výsledků byla zjištěna nepříjemnost, že algoritmus nebyl
schopen najít body na dolních hranách terénních stupňů, protože terén byl v těchto
místech složitý, a proto se algoritmus zacyklil a probíhala nekonečná smyčka. Nápad
45
pro řešení toho problému bylo vytvořit jeden seznam (myšleno datovou strukturu)
pro uložení potřebné informace po každé smyčce a nastavit podmínky pro algoritmus.
V případě první smyčky, pokud nepokryl polygon vytvořený nástrojem „Buffer“ o šířce
2 m body na dolní hraně, je přiřazena hodnota proměnné „0“ k úsekům na horní hraně.
V další smyčce, v případě, že polygon vytvořený nástrojem „Buffer“ o šířce 4 m již
pokryje body na dolních liniích, je adekvátně ke všemu úsekům přiřazena hodnota
proměnné „0“. V další smyčce, pokud polygon vytvořený nástrojem „Buffer“ o šířce 6 m
ještě pokryje body na dolních liniích, hodnoty proměnné se zůstanou „0“, pokud ne, je
ke všemu úsekům přiřazena hodnota proměnné „1“. V další smyčce, pokud polygon
vytvořený nástrojem „Buffer“ o šířce 8 m opět pokryje body na dolních liniích, je
ke všemu úsekům přiřazena hodnota proměnné „0“, pokud ne, je ke všemu úsekům
přiřazena hodnotou proměnné „2“.. Tato hodnota proměnné je počítána od okamžiku, kdy
první úsek každé hrany již pokryl nějaký bod dolních hran. Předně uvažujeme hodnotit
jednotlivou horní hranu.
Pro snazší pochopení procesu byl proces znázorněn na následujících obrázcích.
Obr. 26 – Přiřazení hodnoty proměnné k úsekům horních hran po 1. smyčce
46
47
Když nějaké úseky horní hrany již pokryly nějaký body horních hran, ale pokaždé
další smyčce žádný zabývající úseky nepokryly další body, budeme porovnávat s těmito
uvedenými podmínkami.
Nastavené podmínky jsou:
1. Pokud se hodnota proměnné rovná 4 a počet úseků, které pokryly nějaké body
hledaných dolních hran je větší než 80 % všech úseků této hrany, budeme
uvažovat, že zbývající úseky této hrany nebudou mít svoje odpovídající body
dolních hran. Zbývající úseky nebudou dále vstupovat do procesu hledání
dolních bodů pro sebe, ale zároveň není nutné tyto úseky odstraňovat.
hledaných dolních hran je roven nebo je větší než 65 % a současně menší než
80 % všech úseků této hrany, budeme uvažovat, že zbývající úseky této hrany
nebudou mít svoje odpovídající body dolních hran. Zbývající úseky nebudou
dále vstupovat do procesu hledání dolních bodů pro sebe, ale zároveň není
nutné tyto úseky odstraňovat.
hledaných dolních hran je roven nebo je větší než 50 % a současně menší než
48
65 % všech úseků této hrany, budeme uvažovat, že zbývající úseky této hrany
nebudou mít svoje odpovídající body dolních hran. Zbývající úseky nebudou
dále vstupovat do procesu hledání dolních bodů pro sebe, ale zároveň není
nutné tyto úseky odstraňovat.
hledaných dolních hran, nejsou větší než 50 % všech úseků této hrany,
budeme uvažovat, že zbývající úseky této hrany nebudou mít svoje
odpovídající body dolních hran. Zbývající úseky nebudou dále vstupovat
do procesu hledání dolních bodů pro sebe a je nutno buď odstranit celou
hranu ze vstupních dat nebo přiřadit za hodnotu “Null”.
Algoritmus na obrázku 34 ukazuje, jak fungují výše uvedené podmínky:
Obr. 34 – Nastavení podmínek pro zabezpečení ukončení cyklu
6.3 Analýza a zpracování získaných bodů na dolních hranách
Pro účely použití zdrojové vektorové vrstvy terénních stupňů při tvorbě nově
vznikajících topografických map, musí terénní stupně vyhovovat generalizačním
normám. Jedná se o terénní stupně, jejichž převýšení je větší než 2 metry. Proto nejdříve
uvažujeme možnost odstranit úseky s převýšením menším než 2 metry, ale ještě
zachováváním průběhu terénních stupňů. To chápeme, že někdy se nějaké úseky
s převýšením menším než 2 metry nachází ve středu průběhu terénních stupňů a v tomto
49
případě by se tyto úseky neměly odstranit, aby se nerušily průběhy horních hran. Obrázek
35 je typickým příkladem terénního stupně s úseky s převýšením menším než 2 metry
rozložených v různých místech. Úseky v pozici 1 a 3 budou odstraněny, zatímco úsek
v pozici 2 odstraněn nebude pro zachování průběhu hrany.
Obr. 35 – V pozicích 1, 2, 3 jsou převýšení menší než

2 metry, zdroj – vlastní zpracování
Algoritmus na obrázku 36 ukazuje proces řešení toho problému.
Obr. 36 – Proces značení úseků s převýšením menším než 2 metry
50
Zbývá zde další věc, pokud po celém procesu dojde k udržení těchto vnitřních úseků,
bude mít některý výstup převýšení menší než 2 metry. V tomto případě tyto hrany
neodstraníme a do atributového pole přiřadíme k výsledkům 0.
Jak již bylo řečeno výše, ovlivněné linie částečně způsobí nepřesné výsledky, a proto
je nutno volit nějaký způsob, aby se mohly eliminovat tyto ovlivněné linie co nejvíce
pro přesnější výsledky. Obrázek 37 zobrazuje horní hranu, body na dolní hraně a body
na ovlivněných liniích. Při použití nástroje „Buffer“ v oddílu 6.2, body na ovlivněných
liniích budou zachycené obalovými zónami místo bodů na dolních hranách v jejich
místech.
Obr. 37 – Příklad ukázky bodů na ovlivněných liniích, zdroj – vlastní zpracování
Lze předpokládat, že úseky, které získaly body na ovlivněných liniích po procesu

odstranění, nebudou mít svoje odpovídající body na dolních hranách. Pro řešení
zjišťování a odstranění bodů na ovlivněných liniích se použila technika “find outliners”.
Pro snadnou představu, uvažujme, že průběhy horních hran jsou základny, a proto jsou
uvažovány za osu Ox v kartézské soustavě souřadnic. Každý úsek má své pořadí a 2
přilehlé úseky jsou od sebe vzdálené o jednu jednotku. Dále budou vzdálenosti od těchto
úseků do získaných bodů vyjadřovány na ose Oy. Tudíž je pochopitelné, že rozdíl
vzdáleností dvou přilehlých úseků nemá přesáhnout určitou hodnotu. Volila se tedy míra
maximálního rozdílu 5 m. V terénních stupních s průběhem dolních hran se téměř sleduje
51
průběh horních hran, hodnoty rozdílu mezi dvěma přilehlými úseky bývají v rozmezí
[0 - 2] m. Naopak v těch terénních stupních se složitým průběhem nesledujeme průběh
horních hran, který bývá často v rozmezí [2-5] m. Proto zde stačí volit hodnotu
maximálního rozdílu 5 m. Algoritmus na obr. 38 je příkladem pro toto řešení:
Obr. 38 – Proces provádění techniky “find outliners”
Nakonec bychom ukázali celý proces určení relativních výšek terénních stupňů
vyjádřených graficky v Model Builder je uvedený v příloze D a v eletronickou verzi v
příloze E. Kromě toho v příloze E je k dispozici také script v Pythonu, který funguje jako
verze v Model Builder.
52
6.4 Výsledky
Obrázky 39 a 40 vyjadřují průběhy horních hran terénních stupňů v oblasti Říčany před
a po provedení analýzy a datového zpracování. Z obrázku je patrné, že několik hran už
bylo zkráceno a dokonce zmizelo podle nastavených podmínek (uvedené v oddílu 6.2).
Obr. 39 – Horní hrany ze vstupních dat, Obr. 40 – Horní hrany po odstranění úseků s
zdroj – databáze ZABAGED převýšením menším než 2 metry, zdroj –
vlastní zpracování
Tabulka 1 ukazuje první výstup převýšení 16-ti terénních stupňů po celém procesu.
V tabulce jsou pouze výsledky převýšení větší než 2 m, což vyhovuje nastavené
podmínce. Navíc ve výsledku po odstranění se přiřadilo převýšení menší než 2 metry
za hodnotu „0“ a za „NULL“ pro hrany, jejichž převýšení všech úseků je menší než 2
metry. Odlišnost tedy chápeme tak, že „NULL“ přiřadíme tehdy, jestli všechny úseky
mají výšku menší než 2 metry, ale „0“ přiřadíme tehdy, když poslední výsledek je menší
než 2 metry po procesu syntézy (v oddílu 6.3).
53
Tab. 1 – Relativní výška 16 terénních stupňů v oblasti „Říčany” po odstranění úseků s
převýšením menším než 2 metry
Číslo Zjištěné hodnot průměrné výšky Převýšení
objektu [m] [m]
Horní hrana Dolní hrana
1 386,81 384,60 2,21
2 383,68 379,90 3,78
3 381,81 377,86 3,95
4 370,46 366,65 3,81
5 376,79 372,70 4,09
6 382,34 377,65 4,69
7 377,58 374,69 2,89
8 369,65 365,73 3,92
9 376,98 372,23 4,75
10 374,98 368,05 6,93
11 380,44 X NULL
12 387,20 383,84 3,36
13 383,76 X 0
14 372,35 367,83 4,52
15 378,95 376,65 2,30
16 365,88 362,77 3,11
Tabulka 2 je příkladem pro terénní stupeň číslo 8 z tabulky 1 s délkou 174 metrů
dělenou na 18 úseků. Pro úseky, u kterých nebyly zjištěny odpovídající dolní úseky, se
přiřadilo „NENÍ” ve sloupci „Dolní hrana” a za „NULL” ve sloupci „Převýšení” .
Úseky s hodnotou převýšení menším než 2 metry se vybarvily červeně a budou v další
fázi procesu odstraněny. Průměr převýšení všech úseků bez odstraněných prvků odpovídá
výsledku terénního stupně číslo 8 v tab.1
Tab. 2 – Převýšení úseků terénního stupně číslo 8 v Tab. 1

Horní Dolní
Pořadí Převýšení
hrana hrana
úseků [m]
[m] [m]
1 375,11 369,70 5,41
2 373,67 369,12 4,55
3 372,69 NENÍ NULL
4 371,99 367,46 4,53
5 371,50 367,33 4,17
6 371,02 367,24 3,78
54
7 370,68 366,92 3,76
8 370,41 366,64 3,77
9 369,78 366,09 3,69
10 369,28 365,66 3,62
11 368,90 364,86 4,04
12 368,15 364,18 3,97
13 367,60 363,70 3,90
14 367,06 363,56 3,50
15 366,77 363,43 3,34
16 366,06 363,33 2,73
17 365,29 363,42 1,87
18 364,54 363,43 1,11
Průměr převýšení všech úseků 3,92
Je nutné také ukázat poslední výstup v tabulce 3, který nese informaci o relativní výšce
terénních stupňů, aniž byly odstraňeny úseky s převýšením menším než 2 m. Tento
výsledek představuje užitečnou informace pro proces ověřování v oddílu 7.2 a 7.3.
Tab. 3 – Relativní výška 16 terénních stupňů v oblasti Říčany bez odstranění úseků s
převýšením menším než 2 metry
Číslo Zjištěné hodnot průměrné výšky Převýšení
objektu [m] [m]
Horní hrana Dolní hrana
1 386,81 384,69 2,12
2 383,68 380,08 3,60
3 381,81 378,62 3,19
4 370,46 366,78 3,68
5 376,79 373,05 3,74
6 382,34 377,86 4,48
7 377,58 374,86 2,72
8 369,65 366,03 3,62
9 376,98 372,65 4,33
10 374,98 368,07 6,91
11 380,44 379,14 1,30
12 387,20 383,97 3,23
13 383,76 382,25 1,51
14 372,35 368,21 4,14
15 378,95 377,21 1,74
16 365,88 362,91 2,97
55
7 OVĚŘENÍ VÝSLEDKŮ A HODNOCENÍ
VYTVOŘENÉHO PRODUKTU
7.1 Proces zpětné kontroly
Podstata tohoto způsobu je konvertovat hledané linie do formátu bodů použitím

nástroje „Generate points along lines“, načež bude následovat přiřazení hodnot “změny
sklonu” a „zakřivení“. Poté zbývá už jen vypočítat počet bodů, které leží v již předtím
hledaných mezích použitím statistiky IQR. Tento proces ověření by měl proběhnout,
přestože na začátku byly vybrány pouze buňky v daných mezích, ale během procesu
zpracování a analýzy dat probíhal mnohokrát s použitím nástrojů v ArcGIS Pro
pro generalizaci dat. Hlavním cílem kartografické generalizace je vhodné zevšeobecnění,
výběr a vzájemná harmonizace prvků obsahu vizualizovaného obrazu. Avšak
generalizace má svoje výhody i nevýhody. V rámci této práce je důležité znát
nejdůležitější výhody, přes fáze analýzy dat a použití nástrojů, jež pomocí generalizace
lze odstranily nevhodné a nepotřebné prvky, které by měly na konci velký vliv
na výsledek. Největší nevýhoda vzniká v případě, že způsobí nepřesnosti polohy prvků
dat, což vede k nepřesnosti ve výsledku relativních výšek. Proto je nutné podřizovat tento
nezbytný krok kontrole.
Obrázky 41 a 42 ukazují četnost bodů, která nese informací o hodnotách „změna

sklonu” a “zakřivení” pro body podél hledaných linií.
Obr. 41 – Hodnoty změny sklonu v bodech podél hledaných liniích

56
Pravděpodobnost hodnoty změny sklonu ležící v určeném rozmezí je:
3382
• P (90 > změna sklonu > 69,5) = = 98,97 %
3417
Obr. 42 – Hodnoty zakřivení v bodech podél hledaných liniích
Pravděpodobnost hodnoty zakřivení ležící v určitém rozmezí je:
3414
• P (-0,32 < zakřivení < 0) = = 99,91 %
3417
Z těchto vypočítaných výsledků můžeme zanedbat nepřesnosti polohy hledaných

hran kroky generalizace během procesu analýzy dat.
7.2 Ověřování provedením měření přímo v terénu
Od počátku 90. let 20. století doznaly značného pokroku rozšíření metody určování
prostorové polohy založené na metodách družicové geodézie. Zpočátku bylo možné
používat pouze systém GPS (Global Positioning System), v současnosti lze využívat i
dalších globálních navigačních sytémů (GNSS), např. GLONASS nebo GALILEO.
Pokud se využívá více než jeden systém, používá se termín „Global Navigation Satellite
System“ se zkratkou GNSS [12]. Uživatelé této služby používají malé elektronické
přijímače, které na základě odeslaných signálů z družic umožňují vypočítat jejich polohu
s přesností na desítky až jednotky metrů. Přesnost ve speciálních nebo vědeckých
aplikacích může být několik centimetrů až milimetrů. Satelitní navigační systémy fungují
57
nezávisle na telefonním nebo internetovém připojení, ačkoli tyto technologie mohou
zvýšit hodnotu získaných informací o poloze [9].
Při měření byl použit Trimble Zephyr model 2, jež je vysoce výkonná lehká řídící
GNSS anténa optimalizovaná pro přesné RTK aplikace. GNSS antény Zephyr 2 se běžně
používají v mobilních aplikacích. Minimalizuje se více cest a poskytuje robustní
sledování v malých výškách a submilimetrovou opakovatelnost fázového středu [21].
Tato anténa byla propojená s přístrojem Trimble GeoXR 3.5G a Trimble Geo 7X. Tyto
ruční přístroje jsou kompletním řešením navrženým tak, aby bylo ruční měření
maximálně přesné a měření bylo díky tomu jednodušší, efektivnější a flexibilnější.
Zmíněné přístroje jsou zobrazeny od obr. 43 do obr.45:
Obr. 43 – Trimble GeoXR Obr. 44 – Trimble Geo Obr. 45 – GNSS anténa

3.5G [1] 7X [22] Zephyr 2 [21]
Obrázek 46 představuje 4 oblasti v okolí Brna, kde se provedla měření ve třech

termínech. Jedná se o Královo Pole a část v Říčanech, kde se měřilo 23. 3. 2021, Zbraslav
a Bystrc, kde se provedlo měření 1. 3. 2022 a ostatní polovina části v Říčanech, kde se
provedlo měření 8. 3. 2022.
58
Obr. 46 – Čtyři oblasti měření v okolí Brna, zdroj mapového podkladu – Základní mapa ©
ČÚZK
Abychom zvládli dobře a snadno měřit v terénu, tak se měření provedlo na jaře, kdy
jsou vhodnější podmínky než v jiných obdobích. Například v zimě při padání sněhu
počasí ovlivňuje měření a jde tak těžko určit hrany terénních stupňů. Sníh může taky
ovlivňovat vertikální přesnost polohy přístroje. Zatímco v létě nebo na podzim bude terén
hodně zalesněný, což ovlivňuje příjem signálů z družic, a tím je ovlivněna i přesnost
polohy. V nejhorších případech je zcela nemožné kvůli těmto podmínkám měření provést.
Kromě toho, je tu jedna věc, kterou nelze ignorovat, že terénní stupně jsou data pořízené
z leteckých měřických snímků, leteckého laserového skenování a měření v terénu od roku
2009 do roku 2013. Po takové dlouhé době několik míst v terénu mohlo změnit svůj tvar
kvůli přírodní i lidské činnosti, a proto je možné, že se nemohly určit přesně polohy hran,
což mohlo ovlivnit horizontální i vertikální přesnost polohy měření.
Obrázky 47, 49, 51, 53 ukazují, jak vypadají terénní stupně v těchto 4 oblastech.
Výhody a nevýhody těchto lokalit jsou následující:
59
• V Bystrci je málo terénních stupňů. Je zde k dispozici pouze 5 terénních
stupňů. Během analýzy se zjistilo, že zde jsou 2 terénní stupně s převýšením
menší než 2 metry. Kromě toho jsou krátké průběhy hran a jednoduchý průběh
hran a také jsou zčásti zalesněné. Výhoda je, že terénní stupně mají výrazný
sklon a mění prudce sklon v hranách, což vyhovuje kritériu terénních stupňů
• Ve Zbraslavi je k dispozici velké množství terénních stupňů, které jsou ale
částečně zalesněny. Vyskytují se tam terénní stupně se složitým tvarem, což
pomohlo při analýze dat, aby byl vytvořen obecný algoritmus pro všechny
typy terénu.
• V Říčanech je k dispozici 16 terénních stupňů, jež jsou málo zalesněné, a
hrany se jasně zobrazují v terénu, proto se zde provedlo nejvíce měření. Navíc
se zde vyskytují terénní stupně s různým geometrickým tvarem, což tvoří
dobrý zdroj pro analýzy.
• V Králově Poli jsou k dispozici jen 3 terénní stupně a jeden z nich nemá svoji
dolní hranu. Sice je zde malé zalesnění, ale hrany se zde nezobrazují jasně
v terénu. Sklon svahu není tak příkrý a dochází tak k nesprávné analýze při
provedení algoritmu, proto je tato lokalita také dobrým zdrojem pro analýzy
jiných terénních stupňů zmíněných již v kapitole 6.
Obrázky 48, 50, 52, 54 ukazují výsledek měření a analýzy. Měřené body leží
skoro přesně nebo přesně na horních a na hledaných dolních hranách. Kde:
Horní hrany Dolní hrany Měřené body
60
Obr. 47 – Bystrc, zdroj mapového Obr. 48 – Bystrc (horní hrany, dolní hrany
podkladu – Ortofoto © ČÚZK a měřené body), zdroj – vlastní zpracování
Obr. 49 – Zbraslav, zdrojmapového podkladu – Ortofoto © ČÚZK
61
Obr. 50 – Zbraslav (horní hrany, dolní hrany a měřené body), zdroj – vlastní zpracování
Obr. 51 – Říčany, zdroj mapového podkladu – Obr. 52 – Říčany (horní hrany, dolní hrany a
Ortofoto © ČÚZK měřené body), zdroj – vlastní zpracování
62
Obr. 53 – Královo Pole, zdroj mapového Obr. 54 – Královo pole (horní hrany, dolní
podkladu – Ortofoto © ČÚZK hrany a měřené body), zdroj – vlastní
zpracování
V příloze B je také uvedené pozorování polohy měřených bodů s polohou horních a

dolních hran v oblasti Říčany.
Nejdříve se rozdělil bodový soubor měření na 2 skupiny tj. body pro horní hrany
patřící ke skupině 1 a body pro hledané dolní hrany patřící skupině 2.
Podstatou tohoto měření je ověřit přesnosti polohy hledaných dolních hran, proto
na základě polohy měřených bodů pořízené v terénu se použil nástroj „Near“, který
určuje nejbližší vzdálenost bodů k souboru linií. Tedy soubor linií obsahuje průběhy
horních hran jako základny pro určení blízkosti bodů v horních hranách a průběhy
hledaných dolních hran pro určení blízkosti bodů v dolních hranách. Výsledky nejbližší
vzdálenosti bodů je poté nutné konvertovat do excelu nástrojem „Table to Excel“.
V prostředí excelu se shrnuly výsledky z těchto 4 oblastí do jednoho. Jak již bylo řečeno
v oddílu 5.2 o vstupních datech, polohová přesnost průběhů terénních stupňů jsou 2
63
metry, tzn., že některá poloha podél průběhů horních hran může mít odchylku až o 2
metry odlišnou oproti skutečnosti.
Navíc na několika místech při měření mohla být špatně určena poloha hrany. Z tohoto
důvodu je nutné použít k ověření přesnosti statistické metody.
Z datových souborů 2 skupin s vzdálenostmi bodů do hran uložené v Excelu bylo

vypočítáno variační rozpětí „R“, délka třídy „I“ a počet tříd „k“.
Tab. 4 – Parametry pro zpracování datových souborů

1. skupina (pro 2. skupina (pro
Parametry
horní hrany) dolní hrany)
R 7,80 6,85
0,08R 0,62 0,55
I 0,6 0,5
K 14 14
Na základě počítaných parametrů v tab. 4 byly vybrány obecné parametry pro oba
dva. Tedy bylo nastaveno I = 0,5. Odtud je možné vytvořit histogram vyjadřující
rozdělení hodnot vzdáleností na obr. 55 a obr. 56.
Obr. 55 – Rozdělení hodnot vzdálenosti Obr. 56 – Rozdělení hodnot vzdálenosti bodů

bodů do horních hran do dolních hran
Z těchto obrázků je snadno vidět, že hodnoty vzdálenosti mají exponenciální

rozdělení, které se chová sestupnou mírou četnosti hodnot, což představuje přesnost
polohy horních a dolních hran. Uvažujeme to, že přesnost polohy hran podle ZABAGED
jsou 2 metry, tudíž to vede k odhadům pravděpodobnosti P (Vzdálenost < 2) pro obě
64
skupiny. Přitom 1. skupina má 420 měřených bodů, 2. skupina má 400 měřených bodů a
podle vzorce (4.5) dostáváme:
401
• P1(Vzdálenost  2) = = 95,5 %
420
382
• P2(Vzdálenost  2) = = 95,5 %
400
S takovými hodnotami kvantilu lze říci, že provedení měření v terénu se provedlo

úspěšně a může sloužit k vyhodnocení. Předem by se odstranily hodnoty větší než 2 metry
ze souboru dat, které posoudíme za náhodnou chybu při měření v terénu. Ze souboru
zbývajících dat je potřeba spočítat výběrová průměrná hodnotu podle vzorce (4.1):
• Výběrová průměrná hodnota první skupiny: x1 = 0,67 m
• Výběrová průměrná hodnota druhé skupiny: x 2 = 0,59 m
S ohledem na velikosti pixelů rovnající se 1 metru, která se nastavila při procesu
analýzy dat v rastrovém formátu a x1 , x 2 jsou menší než 1, můžeme konstatovat, že
průběhy terénních hran se lokalizovaly přesně.
Navíc se dá říci, že přesnost polohy hledaných dolních hran je dokonce částečně větší
než přesnost polohy horních hran ze vstupních dat, což dokazuje, že proces hledání
průběhu hledaných dolních hran v oddílu 6.1, je správný. Kromě toho, lze také pozorovat
přesnost polohy přístroje v horizontálním směru při příjmu signálu z družic. V Excelu se
spočítala průměrná hodnota přesnosti přístroje podobným způsobem jako výpočet x1 , x 2
výše a výsledkem je to, že x h − přístroj = 0,04 m. Proto výběrová průměrná hodnota

vzdálenosti obou skupiny je v následujícím intervalu:
• Výběrová průměrná hodnota první skupiny: x1 = [0,63 , 0,71] m
• Výběrová průměrná hodnota druhé skupiny: x 2 = [0,55 , 0,63] m
Kromě určení přesnosti polohy hledaných dolních hran v horizontálním směru byly
určeny odchylky nadmořské výšky horních hran a dolních hran mezi zjištěnými a
měřenými hodnotami. Tabulka 5 ukazuje toto porovnání u terénních stupňů z lokality
Říčany. Výsledky zjištěných nadmořských výšek s výsledky měřených nadmořských
výšek byly kalkulovány z úseků s převýšením menším než 2 metry.
65
Tab. 5 – Porovnání odchylky nadmořských výšek horních a dolních hran mezi zjištěnou a
měřenou hodnotou
Absolutní Absolutní
Zjištěné
Měřené hodnoty odchylka odchylka
Číslo hodnoty
průměrné výšky výšky výšky
objektů průměrné výšky
[m] horních hran dolních hran
[m]
[cm] [cm]
Horní Dolní Horní Dolní
hrana hrana hrana hrana
1 386,81 384,69 386,66 384,59 15 10
2 383,68 380,08 383,55 379,98 13 10
3 381,81 378,62 381,90 378,09 09 53
4 370,46 366,78 370,49 366,98 03 20
5 376,79 373,05 376,77 372,90 02 15
6 382,34 377,86 381,99 378,34 35 48
7 377,58 374,86 377,63 374,06 5 80
8 369,65 366,03 X X X X
9 376,98 372,65 377,38 371,90 40 75
10 374,98 368,07 375,35 368,83 37 76
11 380,44 379,14 380,83 378,88 39 26
12 387,20 383,97 387,21 384,32 1 35
13 383,76 382,25 382,56 381,42 120 83
14 372,35 368,21 372,05 367,29 30 92
15 378,95 377,21 379,41 377,40 46 19
16 365,88 362,91 365,73 361,87 15 104
Průměr 27 50
Z tabulky vidíme důležité informace, že:
• Nejnižší absolutní odchylka nadmořské výšky horních hran je 1 cm, přitom

nejnižší absolutní odchylka nadmořské výšky dolních hran je 10 cm.
• Nejvyšší absolutní odchylka nadmořské výšky horních hran je 120 cm, přitom
nejvyšší absolutní odchylka nadmořské výšky dolních hran je 104 cm.
• Průměr absolutních odchylek nadmořských výšek horních hran je 27 cm,
přitom průměr absolutních odchylek nadmořských výšek dolních hran je 50
cm.
Odtud byla dále vypočítána odchylka zjištěného převýšení terénních stupňů

automatizovaným procesem s převýšením terénních stupňů vypočítaných z hodnot
provedených měřením.
66
Tab. 6 – Absolutní odchylky převýšení mezi zjištěnými a měřenými hodnotami
převýšení terénních stupňů
Číslo Zjištěná převýšení Převýšení měřená Absolutní odchylky

objektů [m] [m] [cm]
1 2,12 2,07 05
2 3,60 3,57 03
3 3,19 3,81 62
4 3,68 3,51 17
5 3,74 3,87 13
6 4,48 3,65 83
7 2,72 3,57 85
8 3,62 X X
9 4,33 5,48 115
10 6,91 6,52 39
11 1,30 1,95 65
12 3,23 2,89 34
13 1,51 1,14 37
14 4,14 4,76 62
15 1,74 2,01 27
16 2,97 3,86 89
Průměr 49
Z tabulky 6 vidíme, že nejmenší odchylka je 3 cm a největší odchylka je 115 cm.

Průměr všech odchylek je 49 cm.
V Excelu se spočítala průměrná hodnota přesnosti přístroje ve vertikálním směru

podobným způsobem jako výpočet průměrné hodnoty přesnosti přístroje v horizontálním
směru výše a výsledkem je to, že x v − přístroj = 4 cm. Proto tyto hodnoty měly kolísat plus
nebo mínus v intervalu [0 , 4] cm. Příčinou velkých hodnot odchylky v tabulce může být
to, že je nesprávné měření v terénu.
Zbývá tedy poslední krok, aby se zhodnotilo, jestli proces přiřazení dolních hran
do odpovídajících hran v oddílu 6.2 a poté analýzy a zpravování získaných bodů
na dolních hranách v oddílu 6.3 jsou přijatelné nebo ne.
7.3 Porovnávání výsledků získaných procesem úplné automatizace a

poloautomatizace
Podstata tohoto způsobu ověřování je ručně vybrat čáry dolní hrany, které jsou
67
k dispozici z procesu automatizace jejich hledání v oddílu 6.1, a pak porovnávat
odchylku mezi jejich výsledky s výsledky z procesu úplné automatizace. Je jasné říci, že
tento způsob je spolehlivější než způsob úplné automatizace, protože při výběru dolních
hran k odpovídajícím horním hranám mohla probíhat kontrola, dále porovnávat
s výsledky měření v terénu a vybrat přesné dolní hrany, které měly být. Tato metoda je
považována za spolehlivější, ale není příliš praktická, protože tato práce je časově náročná
a není vhodná velké množství dat,
V tomto postupu byly následovány tyto kroky (obrázky pro tuto fázi jsou uvedené
v příloze C ):
• V ArcMap se použila funkce "Create Steepest Path", pomocí které se

vykreslily nejstrmější cesty v mapě od počátečního do koncového bodu
každých horních hran kliknutím ručně. Dále byly vybírány všechny vytvořené
výšky linií a byly importovány do nové vrstvy (grafika vytvořená
interaktivními nástroji může být exportována jako plnohodnotná vrstva).
Potom z této vrstvy, obsahující nejstrmější cesty a výšky linií obsahující linie
včetně spodních hran, byla použita funkce “Intersect”, kde dostaneme body,
v nichž se protínají čáry dvou vyšších vrstev. (Byl použit jeden krok
v ArcMap, protože v ArcGIS Pro není již k dispozici funkce "Create Steepest
Path").
• Importujeme tyto hledané body do nové vrstvy.
• Užitím nástroje “Split line at points” pro vrstvu obsahující hledané dolní čáry
po proces v oddílu 6.1 a vrstvu obsahující právě tvořené body. Výsledkem
budou čáry nespojené v těchto bodech
• Editovat a vybrat čáry a přiřadit číslo spodní hrany v atributu s horními
odpovídajícími hranami.
Teď máme už horní a spodní hrany. Po určení převýšení terénních stupňů,

postupujeme následovně:
• Používáme funkci “Generate points along lines“ pro vrstvu horních hran a
výběrových dolních hran s parametrem intervalu 2 metry,
• Takže je potřeba počítat průměrné hodnoty výšky množin bodů horních a
dolních hran nástrojem “Summary statistic“ .
68
• Na konec se dají odečítat nalezené odpovídající průměrných hodnot a
dostaneme převýšení těchto terénních stupňů (relativní výška terénních
stupňů).
Tabulka 7 představuje převýšení 16 terénních stupňů získaných procesem

automatizace a poloautomatizace uváděné v metrech a současně jejich rozdíly převýšení
(pro oba způsoby uváděné v centimetrech). Aby se porovnaly výsledky relativních výšek
s procesem poloautomatizace, byly udržovány úseky s převýšením menším než 2 metry.
Tab. 7 – Porovnání výsledků získaných automatizací a poloautomatizací
Zjištěné hodnot průměrné výšky Převýšení
Číslo
Horní Dolní Dolní
objektu
hrana hrana hrana Autom. Poloauto. Rozdíl
(autom.) (autom.) (p.autom.) [m] [m] [cm]
[m] [m] [m]
1 386,81 384,69 384,80 2,12 2,01 11
2 383,68 380,08 380,02 3,60 3,66 06
3 381,81 378,62 378,65 3,19 3,16 03
4 370,46 366,78 366,90 3,68 3,56 12
5 376,79 373,05 372,93 3,74 3,86 12
6 382,34 377,86 378,35 4,48 3,99 49
7 377,58 374,86 374,83 2,72 2,75 03
8 369,65 366,03 365,47 3,62 4,18 56
9 376,98 372,65 372,50 4,33 4,48 15
10 374,98 368,07 367,31 6,91 7,67 76
11 380,44 307,14 378,93 1,30 1,52 22
12 387,20 383,97 384,19 3,23 3,01 22
13 383,76 382,25 382,14 1,51 1,62 11
14 372,35 368,21 367,47 4,14 4,88 74
15 378,95 377,21 377,15 1,74 1,80 06
16 365,88 362,91 362,45 2,97 3,43 46
Průměr rozdílů převýšení 27
Jak vidíme na tabulce 7, nejmenší rozdíl je 3 cm a největší rozdíl je 76 cm se stejnými

hodnotami výšek horních hran. Průměr těchto rozdílů je 27 cm, což dokazuje, že proces
automatizace je v pořádku.
69
8 ZÁVĚR
V práci jsem se snažil dosáhnout cíle, který byl na začátku stanoven. Během práce
na tomto výzkumu byla snaha si vybrat oblasti terénu s velkým množstvím a co
nejsložitějším tvarem terénních stupňů, aby tak mohlo být zajištěno, že proces
automatizace může fungovat správně pro všechny případy a tvary těchto stupňů. Složité
terénní stupně jsou ty, kde se vyskytuje hodně ovlivněných linií nebo je tam špatná
klasifikace terénních stupňů, jelikož si horní hrany nemohou najít svůj odpovídající
průběh dolní hrany atd.
Pro postup analýzy a zpracování dat byla použita spoustu funkcí se stejnou podstatou
nástrojů v ArcGIS Pro verze 2.9 založené v knihovně “Arcpy” v Pythonu. Pro řešení
tohoto problému je důležité pochopit nejdříve strukturu vstupních dat a zjistit jádro
objektu pro přesnou orientaci a analýzu.
Bylo zjištěno, že klíčový faktor k identifikaci dolních hran je analyzovat vlastnosti

terénních stupňů tam, kde se mění prudce sklony svahů v terénu a představují konkávní
tvar. Díky průběhů horních hran byly zjištěny parametry mezí “změna sklonu” a
“zakřivení” použitím mapové algebry a techniky statistiky. Obecně se dá říct, že byla
provedena transformace mezi datovými modely pro analýzy vlastností a atributů
v každém modelu a odstranění neočekávaných prvků z dat. Finální výsledek po procesu
ukazuje jasný průběh dolních hran téměř bez ovlivněných linií a dále dochází k usnadnění
provádění dalších postupů.
Byl navržen velmi důležitý proces, jakým způsobem přiřadit dolní hrany k hranám
horním. Způsobem rozdělení horních hran na kratší úseky bylo dosaženo lepších
vstupních podmínek pro následnou aplikaci nástroje „buffer“.
Stěžejní část a zároveň nejdůležitější část procesu je popsána v oddíle 6.3. V první
fázi byl řešen problém, jak vytvořit algoritmus, aby vyhovoval požadavkům jeho využití
tím, že byly odstraněny úseky s převýšením menším než 2 metry. V druhé fázi bylo
snahou zvýšit spolehlivost výsledků u složitějších tvarů terénních stupňů. Proto byl
vytvořen pokročilejší algoritmus tak, aby byla provedena analýza získaných dat
za účelem řešení problémů ovlivňujících výsledky terénních stupňů. Tím bylo dosaženo
přesnějších výsledků. Dále bylo zjištěno, že ovlivněné linie mohou ovlivnit poslední
70
výsledek dokonce o několik metrů v hodnotě relativní výšky. Na výstupu byly provedeny
3 různé varianty interpretace relativního převýšení u terénních stupňů:
• První varianta obsahuje hodnoty převýšení každých krátkých 10m úseků, ale
u několika úseků nemohla být nalezena převýšení, protože bud’ neměly svou
dolní hranou nebo musel být ukončen proces smyčky nastavenými
podmínkami v oddílu 6.2, nebo nelze najít body na dolních hranách pro sebe,
což zajišťuje, že nebude probíhat nekonečná smyčka. Výsledek u tohoto
případu se rovná odčítání průměrné nadmořské výšky každých horních úseků
s průměrnou nadmořskou výškou zjištěných bodů na dolních hranach.
• Druhá varianta obsahuje hodnoty převýšení terénních stupňů bez hodnot
převýšení menšího než 2 m. To ale neznamená, že všechny úseky jsou
s převýšením větším než 2 m, ale hodnota menší než 2 m může být u úseků
v takové případě, kde několik úseků má převýšení menší než 2 m, ale nebyly
odstraněny kvůli zajištění průběhu terénních stupňů. Výsledek u toho případu
se rovná průměru všech udržených převýšení z první varianty.
• Třetí varianta výstupu obsahuje hodnoty relativní výšky všech terénních
stupňů bez odstranění úseků s převýšením menším než 2 m. Je nutné si
uvědomit, že tato varianta je užitečným zdrojem pro ověřování v kapitole 7.
Výsledky u tohoto případu se rovnají průměru všech převýšení z první
varianty.
Po vytvoření algoritmu byla provedena verifikace výsledků na vybrané lokalitě. Byly

provedeny 3 způsoby ověření:
• První ověření bylo nutné provést u přesnosti polohy hran po dlouhém

komplikovaném procesu analýzy dat, kdy se částečně poloha hran
změnila.Proto bylo nutné zjistit, jestli hodnoty “změna sklonu” a “zakřivení”
odpovídají nataveným parametrům a o kolik procent se liší. Bylo zjištěno, že
pravděpodobnost bodů na dolních hranách ležící ve zjištěných mezích jsou
větší než 95 % (tedy P (90 > změna sklonu > 69,5) = 98,97 % a P (-0,32 <
zakřivení < 0) = 99,91 %), což dokazuje, že proces generalizace během práce
neovlivňuje příliš přesnosti polohy dat.
• Druhé ověření bylo důležité provést z toho důvodu, protože ověřování
výsledků modelování přímým měřením v terénu odpovídá skutečnosti
71
v reálném prostředí. Způsob ověření odpovídá otázce, zdali je proces
přiřazení bodů v oddílu 6.2 a proces analýzy a zpracování získaných dat
správný nebo nikoliv. Odtud můžeme hodnotit využitelnost vytvořeného
produktu. Výsledek, že nejmenší absolutní odchylka převýšení
mezi zjištěnými a měřenými hodnotami převýšení terénních stupňů je 3 cm,
největší je 115 cm a průměr všech odchylek je 49 cm.
• V posledním ověření byla snaha porovnávat výsledky získaných automatizací a
poloautomatizací. Nejmenší rozdíl v hodnotách relativních převýšení terénních
stupňů je 3 cm a největší rozdíl je 76 cm se stejnými hodnotami výšek horních
hran. Průměr těchto rozdílů je 27 cm. Výsledky ukazují, že proces
automatizace je v pořadku.
Spolehlivost algoritmu nebyla prozatím zcela vyjádřena. Do budoucna je nutné ověřit

výstupy modelování ve více lokalitách a provést více terénních měření. Prozatímní
výsledky ukazují možnou využitelnost v procesu určování relativních výšek terénních
stupňů pro potřeby tvorby topografické mapy na celém území České republiky.
Pro potřeby kartografické tvorby nových topografických map je nutné provést další
analýzu, jejíž výsledek by definoval možnosti užití výsledků automatizovaného postupu
v procesu generalizace terénních stupňů. V procesu generalizace terénních stupňů.
Výběrové kritérium v generalizačním procesu je definováno s přesností polohy horních
hran terénních stupňů na celé metry (2 m), s přesností výšky DMR 5G v rozmezí
[0,18 , 0,3] m a uváděné hodnoty relativních výšek terénních stupňů v topografických
mapách jsou uváděné taktéž na celé metr, tudíž dosaženou přesnost vyjádřenou průměrem
odchylek modelovaných a měřených hodnot relativních výšek (49 cm) lze považovat
k danému účelu za dostatečnou. Tímto konstatováním a uvedením předešlých výsledků
byl definovaný cíl práce splněn.
72
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
[1] Alibaba, China. Dostupné z: https://www.alibaba.com/product-detail/Trimble-

Geoexplorer-6000-Series-GeoXR-handheld_60034064204.html
[2] BRÁZDIL, K.(2012). Technická zpráva k digitálnímu modelu reliéfu 5. generace

(DMR 5G). Dostupné z:
https://geoportal.cuzk.cz/Dokumenty/TECHNICKA_ZPRAVA_DMR_5G.pdf
[3] ČÚZK. ZABAGED® - Výškopis - úvod. Generace. Dostupné z:

https://geoportal.cuzk.cz/(S(rmotjjqh4031g2gy5jxludcl))/Default.aspx?mode=Text
Meta&text=vyskopisZBG&side=vyskopis&head_tab=sekce-02-gp&menu=30
[4] Dimenze. In: Wikipedia [online]. Wikimedia Foundation, 2022 [cit. 2022-05-20].
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dimenze
[5] ESRI, USA. ArcGIS Pro: Dokumentace [online]. Dostupná z:

https://pro.arcgis.com/en/pro-app/2.7/tool-reference/spatial-analyst/how-slope-
works.htm#:~:text=The%20Slope%20tool%20identifies%20the,or%20percent%20(
percent%20rise)
[6] ESRI, USA. ArcGIS Pro: Dokumentace [online]. Dostupná z:

https://pro.arcgis.com/en/pro-app/2.8/tool-reference/3d-analyst/how-curvature-
works.htm
[7] ESRI, USA. Arcmap: Dokumentace [online]. Dostupná z:

https://desktop.arcgis.com/en/arcmap/latest/analyze/python/a-quick-tour-of-
python.htm
[8] Fialová, M.( 2012). Vývoj metod zobrazování terénního reliéfu. Dostupná z:
https://theses.cz/id/u0eizf/bp_fialova.pdf
[9] Globální družicový polohový systém. In: Wikipedia [online]. Wikimedia Foundation,
2022 [cit. 2022-05-20]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Glob%C3%A1ln%C3%AD_dru%C5%BEicov%C3%
BD_polohov%C3%BD_syst%C3%A9m#:~:text=P%C5%99esnost%20ve%20speci
%C3%A1ln%C3%ADch%20nebo%20v%C4%9Bdeck%C3%BDch,hodnotu%20z%
C3%ADskan%C3%BDch%20informac%C3%AD%20o%20poloze
73
[10] Jiří, K(2001). Úvod do počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky. Brno:
Vojenská Akademie v Brně
[11] Kamila, R. (2014). Šrafy v digitální kartografii hachures in digital cartography.

Dostupná z:
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/68193/DPTX_2012_2_11310
_0_329825_0_132159.pdf?sequence=1&isAllowed=y
[12] Krátochvil, V.(2020). GEODÉZIE III Určování výšek. Brno: Univerzita obrany,
Fakulta vojenských technologií
[13] Krcho, J., Benová, A. (2004). Georeliéf a jeho geometrická štruktúra: modelovanie
georeliéfu s parametrom a bez parametra času. Dostupné z:
https://www.sav.sk/journals/uploads/05131258Krcho,%20Benova.pdf
[14] Kvantil. In: Wikipedia [online]. Wikimedia Foundation, 2022 [cit. 2022-05-20].
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantil
[15] MONHART, V. Metody znázorňování výškopisu na mapách. Plzeň. Bakalářská

práce. Západočeská univerzita v Plzni. Dostupné z:
https://kgm.zcu.cz/studium/ZaverecnePrace/2006/Monhart__Metody_znazornovani
_vyskopisu_na_mapach__BP.pdf
[16] MUNI. Popis a vizualizace kvantitativních dat. Dostupné:

https://portal.matematickabiologie.cz/index.php?pg=aplikovana-analyza-klinickych-
a-biologickych-dat--analyza-a-management-dat-pro-zdravotnicke-obory--data-
jejich-popis-a-vizualizace--vyznam-popisu-a-vizualizace-dat--popis-a-vizualizace-
kvantitativnich-dat
[17] Řehák, T. (2008). Analytické možnosti GIS nad rastrovými daty. Dostupné z:
https://kgm.zcu.cz/studium/ZaverecnePrace/2008/Rehak__Analyticke_moznosti_GI
S_nad_rastrovymi_daty__DP.pdf
[18] Talhofer, V. Geografická data. Brno: Univerzita obrany, Fakulta vojenských

technologií
[19] Talhofer, V. Interpretace terénního reliéfu a prostorových modelů. Brno:

Univerzita obrany, Fakulta vojenských technologií
[20] Talhofer, V. Topologie. Brno: Univerzita obrany, Fakulta vojenských technologií
74
[21] Trimble, USA.(2017).Trimble Zephyr 2 Antennas. Dostupné z:
https://oemgnss.trimble.com/wp-
content/uploads/2020/10/Zephyr_Antenna_2_DS_01_17.pdf
[22] Trimble Geo7X Access, Geotronics Praha. Dostupné z:

https://geotronics.cz/geodezie/gnss/trimble-geo-7x-access-2/
[23] ZÚ(2020). Katalog objektů ZABAGED®. Dostupné z:

https://knihovna.vugtk.cz/record/196355/files/KATALOG_OBJEKTU_ZABAGED
_2020.pdf
75
PŘÍLOHY
Příloha A – Výstupní vrstvy po každém použití nástroje v oddílu 6.1
Příloha B – Pozorování polohy měřených bodů s polohou horních a dolních hran
Příloha C – Výstupní vrstvy po každé použití nástroje v procesu poloautomatizace

v oddílu 7.3
Příloha D – Celý proces určení relativních výšek terénních stupňů vyjádřených
graficky v Model Builder
Příloha E – Celý proces určení relativních výšek terénních stupňů v ModelBuilder

a skriptu Python (uložené na CD)
76
Příloha A – Výstupní vrstvy po každém použití nástroje v oddílu 6.1
Vrstva 1 – Bodová data DMR 5G. Zdroj podkladu – ČÚZK

Vrstva 2 – TIN model se vzniká po použití nástroj “Create TIN”
Vrstva 3 – Rastrová model ukazující výšky každého pixelu po použitím nástroje
“TIN to Raster”
Vrstva 4 – GRIDY sklonů po použití nástroj “Surface Parameters” typu “Slope”
Vrstva 5 – GRIDY změny sklonů po použití nástroje “Slope”
Vrstva 6 – GRIDY zakřivení po použití nástroje “Surface Parameters” typu
“Profile Curvature”
Vrstva 7 – GRIDY po použití nástroje “Reclassify” pro vrstvu 5
Vrstva 8 – GRIDY po použití nástroje “Reclassify” pro vrstvu 6
Vrstva 9 – GRIDY po užití nástroje “Combine” pro vrstvu 7 a 8.
Vrstva 10 – Polygony po použití nástroje “Raster to Polygon”
Vrstva 11 – Malé polgony s plochou menší než 10 m2 po použití řádu nástrojů
“Select Layer By Attribute” a “Multipart to singlepart”
Vrstva 12 – Polygony bez malých ploch po použití nástroje “Erase” na vrstvu. Přitom,
vstupní geometrie je vrstva 10 a vymazující geometrie je vrstva 11. A bez malých
otvorů po použití nástroje “Eliminate polygon part”
Vrstva 13 – GRIDY tvořené po převodu použitím “Polygon to raster”
Vrstva 14 – Shluky pixelů nahrazeny pouze řadou buněk o šířce 1 pixelu pomocí
nástroje “Thin”.
Vrstva 15 – Vektorizace na vrstvu 14 pomocí nástroje “Raster to polyline”
Vrstva 16 – Hladké linie tvořené díky nástrojů “Smooth line” a bez krakých linií
menších než 10 metrů pomocí nástroje “Trim line”
Vrstva 17 – Body tvořené podél těch linií použitím “Generate points along lines”
Vrstva 18 – Příklad pro nástroje “Buffer”. Díky tomu horní hrany můžou najít svoji
odpovídající prvky
Příloha B – Pozorování polohy měřených bodů s polohou horních a dolních hran
Vrstva 1 – Měřené body rozložené podél těch horních a dolních hran.

Příloha C – Výstupní vrstvy po každém použití nástroje v procesu poloautomatizace
v oddílu 7.3
Vrstva 1 – Ukázka černých linií použitím nástroj “Create Steepest Path”

Vrstva 2 – Červené tečky vznikné použitím nástroje “Intersect”
Vrstva 3 – Výběr dolní hran pro horní hrany ručně
Vrstva 4 – Výsledky dolních hran v modré barvě
Příloha D – Celý proces určení relativních výšek terénních stupňů vyjádřených
graficky v ModelBuilder

BP NQTan

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

BP NQTan

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

UNIVERZITA OBRANY

FAKULTA VOJENSKÝCH TECHNOLOGIÍ

Studijní program: Technologie pro obranu a bezpečnost

Studijní obor: Geografie a meteorologie pro obranu a bezpečnost

Ev. č Počet listů:

Určování relativních výšek terénních stupňů

Zpracoval: Quang Tan NGUYEN, 23-3GMOB-C

Vedoucí práce: Ing. Filip DOHNAL, Ph.D.

Dále prohlašuji, že jsem seznámen s tím, že se na moji bakalářskou práci vztahují

Souhlasím se zpřístupněním své bakalářské práce pro prezenční studium v prostorách

V Brně, dne 31. 05. 2022 .……..….………………………

Nguyen Quang Tan

V současné době dochází ke generační obměně vojenských topografických map,

Cílem práce bylo navrhnout automatizovaný způsob určování relativní výšky

Currently, there is a generational change in military topographic maps, which are

SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................... 12

SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 15

2 ZÁKLADNÍ METODY ZOBRAZOVÁNÍ TERÉNNÍHO RELIÉFU ................... 17

2.1 Kopečková metoda .......................................................................................... 17

2.3 Šrafy ................................................................................................................. 17

2.4 Vrstevnice ........................................................................................................ 18

2.5 Barevná hypsometrie ....................................................................................... 19

2.6 Stínování .......................................................................................................... 20

3 DATOVÉ MODELY .............................................................................................. 21

3.1 Vektorový model ............................................................................................. 21

3.2 TIN model ........................................................................................................ 21

3.3 Rastrový model ................................................................................................ 22

3.4 Transformace mezi modely ............................................................................. 23

4 CÍL PRÁCE A METODY ŘEŠENÍ........................................................................ 24

4.1 Terénní analýzy a možnosti využití nástroje v ArcGIS Pro ............................ 24

4.1.2 Orientace .................................................................................................. 26

4.1.3 Křivost ...................................................................................................... 26

4.1.4 Stínování reliéfu ....................................................................................... 27

4.2 Základní znalosti o pravděpodobnosti a aplikační statistice ............................ 27

4.2.1 Pravděpodobnost a statistika .................................................................... 27

5.1 Digitální model reliéfu 5. generace .................................................................. 32

5.2 Vektorové vyjádření terénních stupňů ............................................................. 32

6 POSTUP ANALÝZY A VÝSLEDKY ................................................................... 33

6.1 Proces hledání průběhu dolních hran ............................................................... 33

6.2 Přiřazení dolních hran do odpovídajících horních hran ................................... 42

6.3 Analýza a zpracování získaných bodů na dolních hranách ............................. 49

6.4 Výsledky .......................................................................................................... 53

7 OVĚŘENÍ VÝSLEDKŮ A HODNOCENÍ VYTVOŘENÉHO PRODUKTU ...... 56

7.1 Proces zpětné kontroly ..................................................................................... 56

7.2 Ověřování provedením měření přímo v terénu ................................................ 57

7.3 Porovnávání výsledků získaných procesem úplné automatizace a

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 73

DMR 5G Digitální model reliéfu 5. generace

DMR 4G Digitální model reliéfu 4. generace

DMP 1G Digitální model povrchu 1. generace

GIS Geografický informační systém

TIN Nepravidelná trojúhelníková síť

ZABAGED Základní báze geografických dat České republiky

GNSS Globální družicový polohový systém

DMR Digitální model reliéfu

GRID Vzor pravidelně rozmístěných vodorovných a svislých čar

IQR Mezikvartilové rozpětí

GPS Globální polohový systém

Bpv Baltský po vyrovnání

RTK Kinematika v reálném čase

ČÚZK Český úřad zeměměřický a katastrální

IDE Integrované vývojové prostředí

IDLE Integrované vývojové a vzdělávací prostředí