Diagnostika přenosu informace

Zpracoval: Ing. Jiří Pařízek, CSc.

Úvod

 Základním požadavkem soudobých (digitálních)

měřicích řetězců je diagnostika všech článků.
 Měřicí řetězec:
 snímač - převodník
 přenos - přenosové vedení
 zpracování
 zobrazení, záznam, výkon

 Přenos digitální informace:

 zdroj - kodér - komunikační kanál (šum) - dekodér -
zpracování
Úvod – kódování informace

 Morseovka – historicky nejznámější (a pravděpodobně i nejstarší)

pravděpodobnostní kompresní kód.
 Pravděpodobnostní kód – složitost kódového slova jednotlivých znaků
záleží na pravděpodobnosti výskytu jednotlivých znaků v potenciálních
zprávách (v angličtině).
 Kompresní kód – 26 znaků anglické abecedy vyjadřuje pomocí dvou
znaků - tečky a čárky.
 Vyhledávací strom Morseovy abecedy:
Úvod – kódování informace

Morseovka
Typy kódování
 Blokové kódování – prosté (jednoznačné) přiřazení zdrojových
(informačních) a kódových slov, při kterém všechna kódová
slova mají stejnou délku n. Základní vlastnosti:
 jednoznačné dekódování,
 jednoduché rozlišení jednotlivých kódových slov,
 neumožňuje komprimaci.
 Prefixové kódování (instantaneous codes)– žádné kódové slovo
není předponou (prefixem) jiného kódového slova. Základní
vlastnosti:
 jednoznačné (a okamžité či postupné – slovo po slově) dekódování,
 nestejná délka kódových slov (komprimační vlastnost, minimální
redundance).
Huffmanovo kódování

 Existuje řada postupů pro vytvoření prefixových kódů –

nejznámější – Huffmanova konstrukce:
 Konvertuje znaky vstupního souboru do bitových řetězců různé
délky.
 Znaky, které se ve vstupním souboru vyskytují nejčastěji, jsou
konvertovány do bitových řetězců s nejkratší délkou
(nejfrekventovanější znak tak může být konvertován do jediného
bitu),
 znaky, které se vyskytují velmi zřídka, jsou konvertovány do delších
řetězců (mohou být i delší než 8 bitů).
Huffmanovo kódování – příklad
 Příklad - zakódovat text skládající se ze čtyř různých symbolů
{s1,s2,s3,s4} s pravděpodobností výskytu {0,08; 0,7; 0,1;
0,12}.
 Postup:
 Zdrojové znaky se uspořádají sestupně podle pravděpodobnosti
výskytu, posledním dvěma znakům přiřadíme kódové znaky 1 (s3,
znak s vyšší pravděpodobností) a 0 (s1, znak s nižší
pravděpodobností).
 sečteme poslední dvě pravděpodobnosti (s3 + s1 = 0,18) a výsledek
zařadíme podle velikosti mezi ostatní pravděpodobnosti,
 sčítání pravděpodobností děláme tak dlouho, až dojdeme k součtu 1,
 posledním dvěma znakům opět přiřadíme kódové znaky 1 (s2, znak s
vyšší pravděpodobností) a 0 (s134, znak s nižší pravděpodobností).
Huffmanovo kódování – příklad
Počátek Znak kódu 1. krok Znak kódu 2. krok Znak kódu Kódové slovo
počátečního
znaku
s2 (0,7) s2 (0,7) s2 (0,7) 1 1
s4 (0,12) s13 (0,18) 1 s134 (0,3) 0 00
s3 (0,1) 1 s4 (0,12) 0 011
s1 (0,08) 0 010

Vyhledávací strom
Strom se konstruuje zdola, znaky s nižší
hodnotou pravděpodobnosti výskytu jsou umístěny
vlevo.

Po dosažení vrcholu stromu (výsledná pravděpodobnost

je rovna 1), se postupuje protisměrně - větvi ke znaku
s větší pravděpodobností se přiřazuje hodnota 1 a druhé
větvi 0.
Přenos kódované informace
 Přenos informace – od zdroje k příjemci:

 Informace (zdroj informace) zakódována (kódovací zařízení),

přenášena (komunikační kanál), případně zkreslována (náhodný
šum), na straně příjemce dekódována (dekodér) a uložena či
příjemci zobrazena.
Kodér a dekodér
 Z hlediska přenášené informace – nejdůležitější - kódovací a
dekódovací zařízení - plní několik funkcí či cílů:
 rychlé kódování informace,
 snadný přenos zakódované zprávy,
 rychlé dekódování přijaté zprávy,
 detekci, případně opravu chyb způsobených šumem během přenosu
zprávy,
 maximalizaci množství informace přenesené za jednotku času.

Z hlediska diagnostiky – nejdůležitější detekce (oprava) – rozpor

s ostatními cíli – nutný kompromis.
Binární informační kanál
 Binární symetrický informační kanál bez paměti vznikne
z obecného kanálu tak, že vstupní i výstupní hodnoty kanálu jsou
binární, vyjádřené znaky 0 a 1:
Binární informační kanál

 Vlastnosti:
 Vstupní i výstupní hodnoty binárního kanálu jsou binární.
 Pravděpodobnost p, že dojde k chybě (byla vyslána 1 a přijata 0) je
stejná, jako pravděpodobnost opačného jevu.
 Nemá paměť - pravděpodobnost bezchybného přijetí znaku závisí
pouze na tomto znaku a nikoliv na znacích předchozích.
Reálný informační kanál

 Existuje šum – pravděpodobnost chyby

 Předpoklady:
 současně vznikne jedna chyba,
 žádný bit se neztratí ani nepřibude, chyba bit pouze změní,
 lze rozpoznat začátek přenášených slov,
 symetrický kanál – pravděpodobnost chyby bitu nezávisí na hodnotě
tohoto bitu.

 Požadavek diagnostiky (detekce, lokalizace, případně opravy)

přenesené informace – přidávání zabezpečovací části kódu.
Binární kódy a možnosti
diagnostiky přenosu

 Podmínka diagnostiky – kód musí obsahovat zabezpečovací část.

 Struktury kódů:
 systematický – zabezpečovací bity následují po bitech informačních:

k info
 bitů
   r
. . . . . . . . n=k+r

 nesystematický – zabezpečovací a informační bity promíchány

 Informační poměr kódu:
k nr
R   (0, 1
n n

 Délka kódu: 2k
 Označení kódů – kód (n, k) resp. (n, k, r).
Binární kódy - vlastnosti

 Informační poměr - ukazatel kvality kódu:

 0 - kód nenese žádnou informaci,
 1 - kód není nijak zabezpečený proti chybám,
 Reálně závisí na tom, co preferujeme – více informací nebo lepší
zabezpečení.
 Délka kódu - počet kódových slov délky n - dán počtem všech
možných informačních slov délky k, tedy 2k .
 Hammingova vzdálenost – vyjadřuje stupeň odlišnosti
jednotlivých kódových slov – dána počtem míst, ve kterých se
kódová slova od sebe liší – u tříbitového slova:
Binární kódy - vlastnosti

d min  1 :

d min  2 :

d min  3 :

Hammingova vzdálenost - vlastnost kódu, která podmiňuje schopnost detekce

a lokalizace (opravy) případných chyb, způsobených rušením v přenosovém kanálu.
Binární kódy - vlastnosti

 Je-li hammingova vzdálenost dmin = 1, jakákoliv chyba změní

kódové slovo na jiné kódové slovo a nelze ji detekovat.
 Je-li hammingova vzdálenost dmin = 2, lze jednu chybu detekovat,
ale ne opravit.
 Je-li hammingova vzdálenost dmin = 3, lze jednu chybu opravit a
dvě chyby detekovat.
Principy tvorby kódů

 Principy tvorby kódů:

 Opakování slov (opakovací kód, repetition code),
 přidání paritního bitu (lichá či sudá parita, parity-check code),
 přidání kontrolního součtu (check-sum code),
 samoopravný kód (Hammingův, Golayův, CRC kód).
 Snaha – maximální informační poměr při maximálních
zabezpečovacích schopnostech.
Opakovací kód
 Dvoj či vícenásobné opakování informačního slova.
 Např. pro dvoubitový kód (00, 01, 10, 11):
 dvojnásobné - (0000, 0101, 1010, 1111), dmin = 2
 trojnásobné - (000000, 010101, 101010, 111111), dmin = 3
 Vlastnosti:
 dvojnásobný - nízký informační poměr K2 = 0,5 detekuje
jednu chybu, žádnou neopraví;
 trojnásobný - nízký informační poměr K3 = 0,33 detekuje
dvě a lokalizuje (opraví) jednu chybu.
 Varianta – „koktavý“ kód – opakuje každý bit – pro dvoubitový
kód a dvojnásobné opakování:
(0000, 0011, 1100, 1111), dmin = 2 – detekuje jednu chybu.
Kód s paritním bitem
 Ke každému slovu přidán jeden (paritní) bit tak, aby počet
jedniček ve slově byl sudý (sudá parita) nebo lichý (lichá parita)
– např. pro dvoubitový kód:
 sudá parita: 000, 011, 101, 110
 lichá parita: 001, 010, 100, 111
 Vlastnosti:
 dmin = 2 - detekuje jednu chybu, resp. lichý počet chyb,
 maskuje sudý počet chyb,
 příznivý informační poměr:
 dvojbitové informační slovo Kp2 = 0,66
 čtyřbitové informační slovo Kp4 = 0,8
 osmibitové informační slovo Kp8 = 0,88
Kód s kontrolním součtem
 Základní princip: součet všech znaků zprávy v binární
reprezentaci a připojení tohoto součtu na konec zprávy. Jinak
řečeno: jednotlivé byty (slova, dvojslova) přenášeného bloku se
interpretují jako čísla a sečtou se. Výsledný součet -
zabezpečovací údaj.
Kód s kontrolním součtem
 Vlastnosti:
 detekuje nejméně jednu chybu,
 informační poměr závisí na počtu slov v bloku.
 Možné konstrukce:
 podélná kontrola parity (longitudinal redundancy check – LRC),
 modulární součet (modular sum),
 samoopravné kódy (position-dependent checksums):
 Hammingův kód, Fletcherův součet, Adler – 32, cyklický kód CRC…
Podélná kontrola parity
 Nejjednodušší kontrolní algoritmus založený na kontrole parity:
 kodér provádí mezi jednotlivými slovy (byty) bloku dat operaci XOR,
výsledek připojuje ke zprávě jako další slovo.
 Přijímač vypočítá XOR všech slov zprávy včetně kontrolního součtu.
Není-li výsledkem slovo s n nulami - došlo k chybě přenosu.
 Detekovány všechny jednotlivé chyby na různých pozicích, nebo lichý
počet chyb na stejné pozici.

0 1 0 1 0 1 0 1
1 0 1 1 1 0 1 1
přenos
0 0 1 0 0 0 1 0
0 1 1 1 0 1 1 1
1 0 1 1 1 0 1 1
EXOR
EXOR 0 0 0 0 OK
Modulární součet

 Jednoduchý algoritmus, provedený poněkud odlišně:

 Kodér postupně sčítá všechny byty bloku dat a výsledný součet (bez
ohledu na případné přetečení) přidává na konec bloku.
 Přijímač sečte všechny byty stejným způsobem a porovná vypočítaný
kontrolní součet s přijatým.
 Tato varianta kontrolního součtu detekuje opět jakoukoliv jednotlivou
chybu a pravděpodobnost, že nebude detekována chyba dvou bitů je
poněkud menší.
Hammingův kód

 Založen na použití několika testů na sudou paritu

 Kódování - pro každou informační část kódu se dopočítají
kontrolní bity pro sudou paritu tak, aby byl v kódovém slově sudý
počet cifer 1 na místech, která mají ve dvojkovém vyjádření
jednotku na místě 2°, 21 a 22.
Hammingův kód

Základní rysy
1. Všechny bitové pozice, jejichž číslo je rovné mocnině 2, jsou
použity pro paritní bit (1, 2, 4, 8, 16, 32,. . . ).
2. Všechny ostatní bitové pozice náleží kódovanému informačnímu
slovu (3, 5, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17,. . . ).
Hammingův kód

Základní rysy
3. Každý paritní bit je vypočítán z některých bitů informačního
slova. Pozice paritního bitu udává sekvenci bitu, které jsou v
kódovém slově zjišťovány a které přeskočeny.
• Pro paritní bit p1 (pozice 1) se ve zbylém kódovém slově 1 bit
přeskočí, 1 zjistí, 1 bit přeskočí, 1 zjistí, atd.
• Pro paritní bit p2 (pozice 2) se přeskočí první bit, 2 zjistí,
2 přeskočí, 2 zjistí, atd.
• Pro p4 (pozice 4) se přeskočí první 3 bity, 4 zjistí, 4 přeskočí,
4 zjistí, atd.
• Zjišťují se a přeskakují se všechny bity výsledného kódového
slova, ale paritní bity se tvoří jen z informačních bitů.
Hammingův kód

 Např. Hammingův kód H (7, 4), resp. H (7; 4; 3):

 informační bity - a3; a5; a6; a7
 kontrolní bity - p1; p2; p4 a platí:

p1  a3  a5  a7 = 0 p1 = a3  a5  a7
p2  a3  a6  a7 = 0 tedy: p2 = a3  a6  a7
p4  a5  a6  a7 = 0 p4 = a5  a6  a7

Např. pro informační slovo (a3; a5; a6; a7) = 1 0 1 0: p1 = 1, p2 = 0,

p4 = 1, kódové slovo potom bude (1 0 1 1 0 1 0 ).
Hammingův kód

 Po přijetí slova (b = q1, q2, b3, q4, b5, b6, b7) následuje
výpočet kódu chyby e:
e1 = q1  b3  b5  b7 1011010
e2 = q2  b3  b6  b7 1011010
e3 = q4  b5  b6  b7 1011010
Je-li e1 = e2 = e3 = 0 – kódové slovo znamená přenos bez chyb.
Jinak je detekována chyba.
Podle kombinace hodnot e1, e2, e3 jsou lokalizované chyby a
uskuteční se oprava.
Hammingův kód

Příklad
pro b = (1 0 1 1 0 1 0 )
je e1 = e2 = e3 = 0 – přenos bez chyb,

pro b = (1 0 0 1 0 1 0 )
je e1 = 1, e2 = 1, e3 = 0,
tzn., že chyba je v tom bitu, jehož pořadí (vyjádřeno v binární
soustavě) má jedničku současně na pozici 2° a 21, což odpovídá
bitu b3 (011).
e1 = q1  b3  b5  b7 1001010 e1 = 1 (20)
e2 = q2  b3  b6  b7 1001010 e2 = 1 (21)
e3 = q4  b5  b6  b7 1001010 e3 = 0 (22)
Hammingův kód - vlastnosti
 detekuje a lokalizuje (opravuje) jednu chybu,
 informační poměr kódu závisí na počtu kontrolních bitů
RH(7,4) = 0,571.

Mezi celkových počtem bitů a

n k r RH = k / n počtem kontrolních bitů platí:
3 1 2 0,333
7 4 3 0,571 n  2 r  1  2 n k  1
15 11 4 0,733
31 26 5 0,839 z toho – možná řešení:
63 57 6 0,905
127 120 7 0,944
255 247 8 0,968 n, k, r – tabulka.
Závěr

 Aplikace diagnostiky u nově vyvíjených avionických systémů -

nezbytný požadavek trhu.

 Jisté komplikace - rozsáhlejší HW a složitější SW - kompenzovány

přidanými vlastnostmi.

 Tzv. inteligentní snímače – (diagnostický prostředek implementován na

čipu společně se snímacím prvkem a elektronickými obvody) nelze použít pro
všechny aplikace – prostor pro „klasické“ snímače a jejich diagnostiku.

 Mikroprocesorové systémy v konstrukci leteckých přístrojů - pokles

výrobních nákladů - řada úprav a kompenzací - pomocí programu - méně
nákladné než ladění mechanických tvarů snímačů.

32
Závěr
 Diagnostika přenosu informace je důležitou součástí diagnostiky
digitálních měřicích řetězců.
 Volba metod detekce, lokalizace a korekce chyb – v závislosti na:
 důležitosti dat – požadavek spolehlivosti přenosu,
 vlivu na rychlost přenosu a zpracování dat,
 dodatečných nákladech,
 vlivu spolehlivosti diagnostických prostředků na celkovou spolehlivost
měřicího řetězce.
 „Inteligentní“ sběrnice (CAN) – přínos k diagnostice přenosu
informace (komunikace mezi prvky systému).