ZJIŠŤOVÁNÍ DEFINIČNÍHO OBORU FUNKCÍ

Definiční obor funkce f(x) zjišťujeme tímto postupem:

I. Vypíšeme si všechny výrazy pro které by mohlo být něco zakázáno a napíšeme
podmínky pro to, aby se ty zakázané věci nestaly. Zakázaných věcí je skoro tolik, kolik je
různých jmen pro funkce. Zde uvedu pouze ty nejpoužívanější – viz tabulka:

takţe
jméno
označení zakázáno je podmínka poznámka
funkce
vypadá takto
čitatel Čitatel si může dělat, co
zlomek jmenovatel = 0 jmenovatel  0 chce.
jmenovatel
Totéž platí i pro čtvrtou,
něco , šestou, ..., zkrátka sudou
odmocnina něco < 0 něco  0 odmocninu, pro liché
2
něco odmocininy podmínka
není.
Na základu zde nezáleží.
ln(vnitřek), Někdy chceme vědět,
kdy logaritmus vyjde 0.
logaritmus log(vnitřek), vnitřek  0 vnitřek > 0 Je to tehdy, když
log2(vnitřek), atd. vnitřek=1 a zase to
nezáleží na základu.
argument 

(2k+1)2 , k
cos(argument) neboli Ve vašich příkladech se
tangens tg(argument) prakticky nevyskytuje.
=0
argument 
(2k+1).90°,
k
argument  k,
k
sin(argument) = Také asi v písemce
kotangens cotg(argument) neboli nebude.
0
argument 
k.180°, k
To už vůbec v písemce
nebude.
argument  Ta podmínka jsou
arkus sinus arcsin(argument) |argument| > 1 vlastně 2 nerovnice:
-1,1
argument  -1,
argument  1.
arkus argument  To už vůbec v písemce
arccos(argument) |argument| > 1
kosínus -1,1 nebude.

Takto dostaneme soustavu nerovnic (někdy jenom jednu nerovnici).

 II.
Řešíme kaţdou nerovnici zvlášť. Výsledky zapíšeme pomocí intervalů. Přitom je několik
druhů nerovnic, každý má své zvláštnosti. Obecně lze říci, že nerovnice se řeší jako rovnice,
ale pokud nerovnici násobíme nějakým záporným číslem otáčí se znaménko nerovnice. Dále
pokud provádíme mou oblíbenou úpravu, tj. výměna stran, musí špička znaménka „je větší“,
„je menší“ ukazovat stále na stejný člen. Např.: 1 - x > (2x + 1)
(2x + 1) < 1 – x.

Výsadní postavení zde mají kvadratické a zlomkové nerovnosti, na které je – jak se zdá – vaše
profesorstvo velmi citově vázáno.

Nuže kvadratické a zlomkové nerovnice řešíme takto:

1\
a ) Převedeme je na předepsaný tvar, u kterého je vţdy vlevo všechno a vpravo pouze 0,
opakuji NULA!
b ) Dále je nutno
- u kvadratické nerovnice posčítat členy s x2, s x a pouhá čísla a členy pak seřadit: nejdřív
x2, pak x, pak čísla. Např.: 1 - 5x +3 x2 -2 +2x < 0
1 – 2 – 5x +2x +3 x2 < 0
3 x2 -3x -1 < 0

- u zlomkové nerovnice dostat vlevo jeden zlomek, což může být kvůli trochu složitějším
početním úkonům se zlomky trochu náročnější, ale jde to.
Např.
3
-x+2>0
2x + 1
3 x.(2x + 1) 2.(2x + 1)
- + >0
2x + 1 2x + 1 2x + 1
3 - (2x2 + x) + 4x + 2
>0
2x + 1
5 - 2x2 - x + 4x
>0
2x + 1
5 - 2x2 + 3x
>0
2x + 1
2
- 2x + 3x + 5
>0
2x + 1
2\
Určíme nulové body.

a ) U kvadratické nerovnice
ax2+bx+c <> 0
-b  b2 - 4ac
nejlépe podle známého vzorečku x1, 2 = . Jenom pozor – koeficienty a, b, c
2a
musíme dosazovat vždy se znaménky, která jsou před nimi. Je jasné, že pokud např. před x2
nic není, je to jako by tam byla jednička, čili a=1; pokud např. člen s x úplně chybí, je b=0.

b ) U zlomkové nerovnice nulové body určíme tak, že položíme:

čitatel = 0 a
jmenovatel=0.
Pozn. to poslední máme zpravidla již spočítané z podmínky pro zlomek.

Pokud máme v čitateli nebo jmenovateli kvadratický člen, bude mít tato část pravděpodobně 2
nulové body (to záleží na diskriminantu, tj. hodnotě b2-4ac, když to vychází kladné, jsou to
opravdu 2 různé nulové body), zkrátka potom aplikujeme bod a).

Pro ilustraci určím nulové body výrazu z minulého příkladu:

- 2x2 + 3x + 5
>0
2x + 1
Nulové body:
1
-3  9 - 4.(-2).5 -3  49
i. 2
-2 x + 3x + 5 = 0 x1, 2 = = = 
2.(-2) -4
5
2
ii. 2x + 1 = 0 /-1
2x = -1 /:2
x = - 12

3\
Nulové body, které jsme takto získali, seřadíme podle velikosti. Celou číselnou osu od -
do +, rozdělíme těmito body do úseků, toto rozdělení si zapíšeme do záhlavního řádku
tabulky.

U ilustračního příkladu tedy dostáváme: -1, - 12 , 5

2 a první řádek tabulky:

4\
Pokud výraz obsahuje kvadratický člen, > 0 (-,-1) (-1, - 12 ) (- 12 , 52 ) ( 52 ,)
musíme ho přepsat podle následujícího -2
vzorečku:
x+1
ax2 + bx + c = a.(x - x1).(x - x2) .
x- 52
Do záhlavního sloupce pak dáme závorky, které 2x+1
jsme takto získali, případně čitatel a jmenovatel celý
zlomku, budeme si pamatovat, že jsou to jakoby zlomek
všechny závorky v té levé straně nerovnice (uvědomíme si, že zlomková čára vlastně
nahrazuje závorky). Pokud ve výrazu nějakou závorku ještě násobíme nějakým číslem,
toto číslo musíme dát do záhlavního sloupce tabulky také, jestliţe je záporné.

Pro náš ilustrační příklad dostáváme z čitatele: -2 x2 + 3x + 5 = -2.(x - -1).(x - 52 ) =

-2.(x+1)(x- 52 ), do sloupce tedy píšeme tyto věci: -2; x+1; x- 52 .
Jmenovatel tam napíšeme celý, je to jakoby jedna závorka.

5\
Vyplňujeme tabulku, tak, ţe za x do jednotlivých výrazů vlevo dosazujeme nějaké číslo
z intervalů nahoře. (Obvyklá chyba je, že dosazujeme ty hraniční body a jsme bezradní, že
nevíme, jestli vyjde + nebo -. Právě proto narozdíl od jiných kapacit, já trvám na tom, že
všechny závorky u těch intervalů v té tabulce musí být kulaté.) A to nejdůležitější, nezajímá
nás ani, kolik to přesně vyjde, ale, jestli to bude kladné nebo záporné. Výsledné znaménko
zapíšeme do příslušné kolonky. V řádku, kde je číslo, píšeme všude znaménko totho čísla.
(Protože jsme si řekli, že tam kladná čísla psát nemusíme, bude to většinou `-`.)

V tom ilustračním příkladu tedy vyjde:

>0 (-,-1) (-1, - 12 ) (- 12 , 52 ) ( 52 ,)

-2 - - - -
x+1 - + + +
5
x- 2 - - - +
2x+1 - - + +
celý Ta hezká tabulka teď svádí k tomu, abychom
zlomek udělali součet. Ale ne, my ta ...
6\
znaménka musíme v kaţdém sloupci vynásobit. a to přesně podle poučky „plus.plus=plus;
plus.mínus=mínus; mínus.plus je to samé, takže mínus; mínus.mínus=plus. Když je jich více
než dvě, tak se toho neleknem, takovéhle násobení nezáleží na pořadí ani na seskupování,
takže čtyři znaménka uděláme třeba po dvojicích a pak mezivýsledky spolu.

Tak dostáváme:

>0 (-,-1) (-1, - 12 ) (- 12 , 52 ) ( 52 ,)

-2 - - - - Teď se teprve ukazuje, proč jsem si do růžku
tabulky poznamenal „> 0“. Hlavně to bylo
x+1 - + + +
5
proto, abych nezapoměl, že budu nakonec hledat
x- 2 - - - + plusy.
2x+1 - - + + Vţdy, kdyţ vyjde v posledním řádku více neţ
celý jedno hledané znaménko, je hledané řešení té
zlomek + - + - nerovnice
7\
SJEDNOCENÍ odpovídajících intervalů.
Tedy:
x  (-, -1)  (- 12 , 52 )

VELEDŮLEŢITÉ JE: Zde případně upravíme tvar závorek. To je druhý důvod, proč
jsem si do růžku poznamenal „> 0“. Pravidla jsou 2 a zní:
U nekonečna je vţdy kulatá závorka.
U nulových bodů je kulatá závorka, kdyţ v je v nerovnici znaménko < nebo >. Špičatá
závorka je tam tehdy, kdyţ v nerovnici máme znaménko  nebo .

To byla tedy důležitá odbočka ke způsobu řešení nerovnic. Vrátíme se k hledání definičního
oboru.

III. Pokud jsme měli více neţ jednu podmínku, čili více než jednu nerovnici, získali jsme
sadu nějakých množin (intervalů nebo několikero sjednocení různých intervalů), musíme
nyní udělat průnik těch výsledků (množin). K tomu nám pomáhají většinou transparentové
diagramy. V podstatě mezi nulovými body rozvineme transparenty jako na prvomájovém
průvodu.
Pokračujme v ilustračním příkladu. Dejme tomu, že byly další podmínky, které vedly
k výsledkům: x  - 12 (O této podmínce vlastně víme, je to že jmenovatel zlomku nesmí být
nula.) a x  0. Překonáme chvilku zděšení a naučíme se, že takovouhle nerovnost do intervalů
přepisujeme stylem: x  (-,- 12 )  (- 12 ,), no a s tou nulou je to totéž: x  (-, 0)  (0, ).

PŘÍKLADY
úlohy k řešení str. 40, př. 6.2:
1
a) f(x): y =
x

I., II. Kvůli zlomku musí být: x 0/ 2

x0 ... x  (-, 0)  (0, ).
Kvůli odmocnině: x0 ... x  0, ).

III. PRONIKNEME:

výsledek: D(f) = (0, ).

x+2
b) f(x): y =
x+4

I. Kvůli zlomku musí být jmenovatel nenulový:

x+40 /-4
x  -4 ... x  (-, -4)  (-4, ).

Kvůli odmocnině musí být celý zlomek nezáporný:

x+2
0
x+4
II. První nerovnice byla tak lehká, že jsem ji spočítal již v bodě I. ta druhá je zlomková
nerovnice. Budeme tedy postupovat přesně podle návodu:

1\
a ) – rovnice už splňuje to , co má, tj. vlevo všechno, vpravo jenom nula.
b ) kvadratický člen nemáme a je to jeden zlomek, takže nerovnice je připravena k dalšímu
zpracování.
 2\
Nulové body – čitatel: x+2=0 /-2
x = -2
jmenovatel: x + 4 = 0 /-4
x = -4 Jak uvedeno v poznámce u výkladu, toto
jsme už počítali výše, jenom to rovnítko jsme měli přeškrtnuté.

3\
Seřazujeme podle velikosti, komu dělá problémy porovnávání záporných čísel, vzpomene si
na teploměr a řekne si, co je vyšší teplota –4° nebo –2°? Samozřejmě, že je –4 < -2. Číselná
osa rozstřižená těmi čísly tedy vypadá takto: (- , -4), (-4, -2), (-2, ). Na řadě je tabulka.

4\
Kvadratický člen tady nemáme, úprava na součin závorek tedy odpadá, nevyskytuje se tam
ani věc typu číslo krát závorka, takže záhlavní sloupec bude jednoduchý – jedna položka ja
čitatel, druhá jmenovatel a to je vše.

5\ 0 (- , -4) (-4, -2) (-2, )

Při vyplňování plusů a mínusů doporučuji x+2 - - +
v krajních intervalech dosazovat něco s velkou x+4 - + +
velikostí, třeba –1000 a +1000. Člověk má
nutkání dosadit nulu – souhlasím, jenom pozor na zlomek + - +
to, kde ta nula leží, zdaleka ne vždy je někde uprostřed. To je teď náš případ.

Provedu kroky 6\ a 7\. V nerovnici je znaménko „je větší nebo rovno“, takže budeme mít
špičaté závorky u čísel a jde nám o to, kde vyšlo plus. Výsledek nerovnice:
x  (, -4  - 2, )

III.
Pronikneme:

Tak dostáváme, že
D(f) = (-, -4)  -2, )

c ) f(x): y = x + 2 + ln(x2)

I. a II. Kvůli odmocnině je: x + 2  0 / -2

x  -2 ... x  -2, )

Kvůli logaritmu: x2 > 0 / Vzpomenem si, že druhá mocnina je vždy

nezáporná, takže jediné x, pro které by tato nerovnost nebyla splněna je x = 0, takže
dostáváme, že naopak x  0. (Také by to samozřejmě šlo podle toho, co jsme si řekli
o kvadratických rovnicích: Podle vzorečku – kde je a=1, b=0,c=0 – vyjde jeden nulový bod,
a to x1 = x2 =0. takže podle druhého vzorečku se nám celý kvadratický člen rozpadne na
1.(x-0).(x-0) = x.x Ó, jaký to úspěch naší teorie! Získali jsme x2=x.x.) Tabulka by vypadala
asi takto:

>0 (-,0) (0,) Kdo nevěří, ať si klidně dosadí, ale teď aspoň vidíme, že metoda
x + + těch nulových bodů a tabulky je naprosto spolehlivá. Zase jsme
x + + tedy s přihlédnutím k tomu, že zde není „nebo rovno“ a hledáme
x2 + + plus, dostali: x  (-, 0)  (0, ), což je totéž jako u onoho x  0.

III. Pronikneme:

Dostáváme tedy:
D(f) = -2, 0)  (0, ).

x+1
d) f(x): y =
ln x

I. a II. Kvůli zlomku: lnx  0 / e...

x1 ... x  (-, 1)  (1, )

Kvůli logaritmu: x>0 ...x  (0, )

III. Obrázek:
Výsledek:
D(f) = (0, 1)  (1, )

e) f(x): y = x2 - 7x + 12

I. Je jediná podmínka, a to kvůli té odmocnině:

x2 - 7x + 12  0

II. 1\ Požadovaný tvar máme, takže přikročíme k dalšímu bodu.

2\ Nulové body: 4
-b  b2 - 4ac 7  49 - 4.1.12 7 ± 1
x1,2 = = = =
2a 2 2
3

3\ Seřadit a nastříhat podle toho číselnou osu. Vyjde: (-, 3), (3, 4), (4, ).
4\ Nyní dojde i na druhý vzoreček a dostáváme:
x2 + 7x + 12 = 1.(x – 4).(x – 3) = (x - 4).(x – 3).
Takže tabulka bude mít dva řádky – kromě záhlavního a výsledkového samozřejmě.
 5\ a 6\ 0 (-, 3) (3, 4) (4, )
Myslím, že z tabulky je to jasné dost. x–4 - - +
x–3 - + +
7\ Výsledek: (x – 4).(x – 3) + - +
D(f) = (-, 3)  (4, )

Bod III. zde odpadá, protože byla jenom jedna podmínka.

f ) f(x): y = ln(1 – x) + 2x + 4

I., II. Kvůli logaritmu 1–x>0 /-1

-x >-1 /.(-1) Pozor změna znaménka nerovnosti!
x<1 ... x  (-, 1)

Kvůli odmocnině 2x + 4  0 /-4

2x  -4 / :2
x  -2 ... x  -2, )

III. Pronikneme: Obrázek:

Výsledek: D(f) = -2, 1)

Příklad z MT6 č. 4:

7
f(x): y =
ln(1 - x2)

I., II. Kvůli zlomku: ln(1 - x2)  0 /e...

1 – x2  1 / -1
- x2  0 /.(-1)
x2  0 / Pozor, tato úprava je velmi ošemetná.
U rovnice a nerovnice s  je možné ji udělat,
nesmí se zapomínat na to, že bývají 2 řešení,
např. x2 = 4 má řešení dvojku a mínus dvojku.
x0 ... x  (-, 0)  (0, )

Kvůli logaritmu: 1 – x2 > 0 To je normální kvadratická nerovnice.

1\ Posčítáno už je, jenom by to chtělo uspořádat:
-x2 + 1 > 0 /a = -1, b=0, c=1
-0  0-4.(-1).1 ± 4
2\ Nulové body: x1,2 = = =1
2.(-1) -2
3\ Seřadit, nastříhat: (-, -1), (-1, 1), (1, ).
4\ Druhý vzoreček a přepis do součinu:
-x2 +1 = -1.(x - -1).(x - 1) = -1.(x + 1).(x - 1)

5\ a 6\ Ta mínus jednička je tam klíčová, >0 (-, -1) (-1, 1) (1, )

musíme jí věnovat zvláštní řádek, jak uvedeno -1 - - -
v návodu. x–1 - - +
x+1 - + +
7\ Výsledek tedy je: x  (-1, 1). -(x+1)(x-1) - + -

III. Zase pronikneme:

A výsledek je tedy sjednocení dvou intervalů:

D(f) = (-1, 0)  (0, 1).

MateMati