Určitý integrál - aplikace

Nejprve si připomeňme vlastnosti určitého integrálu, c ∈ ⟨a, b⟩:

Z b Z b Z b
f (x) ± g(x) dx = f (x) dx ± g(x) dx
a a a
Z b Z b
c · f (x) dx = c · f (x) dx
a a
Z b Z a
f (x) dx = − f (x) dx
a b
Z a
f (x) dx = 0
a
Z b Z c Z b
f (x) dx = f (x) dx + f (x) dx
a a c

Obsah rovinného obrazce

Je-li funkce f (x) nezáporná a spojitá na intervalu I = ⟨a, b⟩, pak obsah S
rovinného obrazce ohraničeného grafem funkce f (x), osou x a přı́mkami x = a
a x = b je roven:
Z b
S= f (x) dx = [F (x)]ba = F (b) − F (a)
a

Pokud je funkce f (x) na intervalu I = ⟨a, b⟩ spojitá a nekladná, pak obsah S

rovinného obrazce je roven:
Z b
S=− f (x) dx = −[F (x)]ba = −(F (b) − F (a))
a

Jsou-li funkce f (x) a g(x) spojité a platı́-li pro ně na intervalu I = ⟨a, b⟩:
f (x) ≥ g(x),pak obsah S rovinné oblasti ohraničené grafy funkcı́ f (x) shora,
g(x) zdola a přı́mkami x = a, x = b je roven:
Z b
S= f (x) − g(x) dx
a
Průměrná (střednı́) hodnota
Nechť je funkce f (x) spojitá na intervalu I = ⟨a, b⟩. Pak průměrná (střednı́)
hodnota na intervalu I je rovna:
Z b
1
y= f (x) dx
b−a a
Objem rotačnı́ho tělesa
Nechť funkce f (x) je nezáporná a spojitá na intervalu I = ⟨a, b⟩. Objem V
tělesa, které vznikne rotacı́ rovinného obrazce ohraničeného grafem funkce f (x)
shora, osou x zdola a přı́mkami x = a, x = b, je roven:
Z b
V =π· f 2 (x) dx
a

Délka křivky
Nechť je funkce f (x) spojitá na intervalu I = ⟨a, b⟩. Pak délka křivky na
intervalu I je rovna:
Z b p
L= 1 + (f ′ (x))2 dx
a
Metoda per partes pro určitý integrál
Z b Z b
f ′ gdx = [f · g]ba − f g ′ dx
a a
Substitučnı́ metoda pro určitý integrál
Funkce f (z) je spojitá na intervalu ⟨g(a), g(b)⟩ a funkce g(x) má spojitou derivaci
na ⟨a, b⟩. Nechť funkce g(x) zobrazuje interval ⟨a, b⟩ na interval ⟨g(a), g(b)⟩. Pak
platı́
Z b Z g(b)
f (g(x) · g ′ (x)dx = f (z)dz
a g(a)

Je třeba přepočı́tat meze, z = g(x).

Pozn. Pokud nová dolnı́ mez je většı́ než nová hornı́ mez, můžeme meze zaměnit
a znaménko integrálu se změnı́ na opačné. Pokud nové meze se budou sobě
rovnat, integrál je roven nule.
Řešené přı́klady
Přı́klad 1
Určete obsah plochy, která je ohraničená shora funkcı́ f (x) = −4x, zdola funkcı́
g(x) = x2 − 5.
Řešenı́:
Grafy vypadajı́ následovně:

Nynı́ je třeba určit průsečı́ky grafů, tj. musı́ platit: f (x) = g(x).

−4x = x2 − 5

0 = x2 + 4x − 5
 0 = (x − 1)(x + 5)
Průsečı́ky grafů jsou x = 1, x = −5. Hledáme tedy plochu na intervalu ⟨−5, 1⟩.

1 1
x2 x3
Z Z
2
−4x − (x − 5)dx = −4x − x2 + 5dx = [−4 − + 5x]1−5 = . . . = 36
−5 −5 2 3

Přı́klad 2 √
Na daném intervalu I určete délku křivky funkce f (x) = 32 x3 , I = ⟨0, 1⟩.
Řešenı́:
2 3√
f ′ (x) =
· x
3 2
Z 1q Z 1
√ √
L= 1 + ( x)2 dx = 1 + x dx
0 0

Využijme nynı́ pro výpočet integrálu

Z 1 √
1 + x dx
0
substitučnı́ metodu pro určitý integrál, tzn. vnitřnı́ funkce g(x) = z, z = 1 + x,
nové meze jsou: g(0) = 1, g(1) = 2.

z =1+x
Z 1 √
Z 2 √
Z 2 √ h z 32 i2
1 + x dx == 1 · dz = 1 · dx = z dz = z dz = 3 =
0 1 1 1
2
dx = dz
h 2 √ i2 2√ 3 2√ 3 4√ 2
= z3 = 2 − 1 = 2−
3 1 3 3 3 3

Přı́klad 3
Odvoďte vzorec pro výpočet objemu koule o poloměru r.
Řešenı́:
Rovnice kružnice o poloměru r a středem v počátku má tvar

x2 + y 2 = r 2
Grafem funkce y = f (x) p
y= r 2 − x2
je tzv. hornı́ půlkružnice, tzn, půlkružnice ležı́cı́ v kladné části osy y. Tento
půkruh necháme rotovat kolem osy x a zı́skáme požadovanou kouli. (Pozn. Je
možné nechat rotovat kolem osy x pouze čtvrt kruhu, a pak dostaneme objem
poloviny koule.)
 Z r p Z r Z r
V =π· ( r2 − x2 )2 dx = π · (r2 − x2 ) dx = 2π · (r2 − x2 ) dx =
−r −r 0

h x3 i r h r3 i 4πr3
= 2π r2 x − = 2π (r3 − ) − 0 =
3 0 3 3
Přı́klad 4
Odvoďte vzorec pro výpočet objemu kužele o poloměru podstavy r a výšce v.
Řešenı́:
Přı́slušný kužel zı́skáme tak, že necháme rotovat kolem osy x následujı́cı́ trojúhelnı́k:

v Z v 2 Z v
r2
Z
r r 2
V =π· ( x)2 dx = π · 2
x dx = π · · x2 dx =
0 v 0 v v2 0
r2 h x3 iv r2 h v3 i r2 v3 πr2 v
π· 2 · =π· 2 · −0 =π· 2 · =
v 3 0 v 3 v 3 3
r2
Výraz v2 jsme mohli vložit před určitý integrál, neboť se jedná o reálné čı́slo.