Derivace

Derivace funkce je určena sklonem křivky (grafu funkce) v daném bodě.

Přesněji vyjádřeno: derivace křivky je rovna směrnici tečny ke křivce v tomto bodě.

Směrnici tečny můžeme určit

a) graficky

Směrnice tečny (a tedy i okamžitá rychlost

v čase t =1,0 s) je dx
vx =
dt
∆x 3, 2
podle obr. je = m ⋅ s −1 = +2,1 m ⋅ s −1
∆t 1,5
Grafická metoda je pouze přibližná.
b) výpočtem

Známe-li matematické vyjádření funkce x(t),

pak výpočtem její derivace stanovíme
rychlost částice.
 Neurčitý integrál

Integrace – „opačná“ operace k derivování. Intuitivně:

derivace dF ( x ) dF ( x ) integrace
F ( x)  → = f ( x) f ( x) =  → F ( x)
dx dx

DEFINICE

∫ f ( x ) dx = F ( x ) + C , kde C je libovolná konstanta.

dF ( x )
F(x) se nazývá primitivní funkce dané funkce f(x). Platí pro ni d x = f ( x ) .

Matematickou operaci, kterou získáme primitivní funkci, nazýváme integrováním.

Primitivní funkci F(x) dané funkce f(x) lze určit až na libovolnou aditivní konstantu C.

Součet primitivní funkce F(x) a zmíněné konstanty C nazveme neurčitým integrálem dané
funkce f(x) a použijeme pro něj označení ∫ f ( x ) d x .
(Ukázat s funkcemi: F1 ( x ) = 4 x3 ; F2 ( x) = 4 x 3 + 3)
 Určitý integrál

3 Tento pojem zavedeme také intuitivně a ještě volněji než neurčitý integrál.
3 U tohoto integrálu již nebude „překážet“ integrační konstanta.

Zápis:
∫ f ( x ) dx , kde a, b nazveme meze určitého integrálu.
a

b
∫ f ( x) dx = [F ( x) + C ]a = [(F (b) + C ) − (F (a) + C )] = F (b) − F (a)
b

a
f(x) Geometrický význam určitého integrálu –
f(x)
plocha pod grafem (modře vyšrafovaná)

b
f(x)
∫ f ( x) dx = F (b) − F (a)
a

a x dx b x
 Derivace a integrace elementárních funkcí
m +1
dy x
y = xn = nx n −1 ∫ dx = m + 1 + C
m
x
dx
dy
y = x= x 1
= 1( = 1x1−1 = x 0 ) ∫ 1dx = x + C
dx
dy
y = konst. =0
dx
dy
y = sin x
dx
= cos x ∫ cos x dx = sin x + C
dy
y = cos x
dx
= − sin x ∫ sin x dx = − cos x + C
dy
y=e = ex ∫ = +C
x x x
e dx e
dx