1) náboženství - islám, křesťanství, judaismus

Islám
• vznik v 7. století (622 n.l.)
• bů h Allá h
• zakladatel Mohamed - prorok
• posvá tná kniha - korá n
◦ Archanděl Gabriel nadiktoval Mohamedovi korá n, Mohamed jej zapsal
◦ členěný na kapitoly = sú ry (jsou na přeská čku, nejdou číselně po sobě)
◦ 3 díly
◦ posvá tná místa -  Mekka, Medina
◦ pouť z Mekky do Mediny - musí vykonat každý muslim
◦ šíření
◦ Vznik spojený s Arab. poloostrovem
• S Afrika - Ř ímská říše, ta přijala křesťanství, šířil se tam islá m
• dá le do Š panělska, dá le na východ (ú zemí Irá ku) → islá m do Persie
(bylo zoroastriá nství), na východ - Indie (dnešní Afghá nistá n,
Pá kistá n i Indie byly buddhistické + hinduisté… buddhisté padli,
ale zů stali hinduisté)
• poté Malajsie a Indoné sie (byli tam buddhisté , ovlá dl islá m)
• vznikla Osmanská říše – tam také islá m

• literá rní dílo spojené s Ará bií - Pohá dky tisíce a jedné noci - krá l měl manželku
na jednu noc, jedna z jeho manželek - Š eherezá da na to šla tak, že pohá dku
nikdy nedopověděla, jeho zajímalo, jak pohá dka dopadne, se Š aherazá dou zů stal

Judaismus
- Vznik - Stará Palestina, kolem 2000 př.n.l.
- Judaismus byl od své ho vzniku a stá le silně je spojen s Izraelem, pů vodně Izrael.
kmeny
- Zde totiž před tisíci let žilo první židovské obyvatelstvo. Později toto místo ale
opustili, byli odvlečeni jako otroci do Egypta a poté se rozšířili po světě. Toto
rozšíření se nazývá diaspora.
- Diaspora - rozptýlení, díky diaspoře Ž idů se tento ná rod rozšířil do Š paně lska,
Portugalska a severní Afriky (i do střední a východní Evropy)
- Ř ídí se Starým zá konem Bible
- Křesťanství vychá zí z judaismu
- Bů h - Jahve - Hospodin - všemocný, věčný, všemohoucí
- Velmi dů ležitou osobou tohoto ná boženství je Mojžíš. Ten podle legend vyvedl
židovské obyvatelstvo z Egypta, poté vystoupil na horu Sinaj, kde se mu vyjevil Bů h
a seslal mu desatero přiká zá ní.

Křesťanství
- Křesťanství vychá zí z judaismu
- Posvá tná kniha - bible - Starý a Nový zá kon (Ježíšů v příběh najdeme v Nové m
zá konu Bible. Starý zá kon sdílí křesťanství s judaismem.)
- nejrozšířenější světové ná boženství, monoteistické. Křesťané věří v jednoho Boha a
ná sledují příběh Ježíše Krista.
- Pů vod Křesťanství je na ú zemí Palestiny. Křesťanství se postupně šířilo do všech
čá stí světa.
- Odvětví
1. Katolická církev
2. Pravoslavná církev
3. Protestantská církev
- Věří v otce, syna i ducha svaté ho
- Nový zá kon - přísnější než starý, nemá rušit ale doplnit Starý zá kon
Rozpadem Ř ímské říše (395) - rozpad církve na římskokatolickou a řeckokatolickou
(pravoslavnou, ortodoxní)
2) BIBLE

Starý zákon
 napsá n hebrejsky, mnohem větší než Nový zá kon
 určen pro judaismus a křesťanství
 sbírka 5 posvá tných židovských knih, kterou přejalo z židovství křesťanství
 Starý zá kon stejný jako Tó ra (svatá kniha pro židy, pouze čá st Staré ho zá kona)
 Tó ra = židovský ná zev pro 5 knih Mojžíšových… 1. kniha
Mojžíšova - genesis (dějiny lidstva o stvoření), 2. kniha
Mojžíšova - exodus (vyvedení izraelitů z egyptské ho
otroctví)
 Genesis - o stvoření světa a lidí, o Adamovi a Evě, potopě a Noemově arše, až po
tři biblické patriarchy
 Exodus - o Mojžíšovi (na hoře Sinaj… zjeví se mu Desatero božích přiká zá ní -
zá kladní zá kony, podle kterých by se měli věřící řídit)

 žalmy = verše/ná boženské hymny, určené Bohu, , je tam reflexivní lyrika; ná řek;
prosby; chvá la, autor se obrací na Boha a “povídá ” si s ním, velmi populá rní čá st
Bible, kniha žalmů = žaltá ř
o chvá lí/žá dá : chvalozpěvy
o naříká nad svým osudem: žalozpěv

• zapsané asi 1-2 tisíc př.n.l.

BIBLICKÉ PŘÍBĚHY - STARÝ ZÁKON

Stvoření světa
- Bů h 6 dní pracoval, 7. den odpočíval
- Na počá tku, temno a prá zdnota
- 1. den - zemi, světlo
- 2. den - oblohu
- 3. den - moře, rostliny
- 4. den - Slunce, Měsíc, hvězdy
- 5. den - živočichy
- 6. den - živočichy a člověka

Adam a Eva
- Bů h stvořil člověka, sídlil v zahradě Eden, Bů h Adamovi zaká zal jíst ze stromu
pozná ní
- Aby nebyl osamělý - z Adamova žebra stvořil Evu
- Had navedl Evu k ochutná ní jablka
- A. a E. Se začali zahalovat, Bů h poznal, že snědli jablko
- Seslal Adama s Evou na zem

Kain a Ábel
- synové Adama a Evy
- Kain - zemědělec, Á bel - pastýř
- Kain bratrovi zá viděl - zrození nená visti, zabil bratra, potrestá n Bohem

Potopa
- Noe je z Kainova rodu a ve chvíli, kdy se Bů h rozhodne zničit lidstvo pro jeho
špatnost, je se svým rodem jediným, kdo si mů že zachrá nit život, díky své
spravedlivosti. Dle pokynů Hospodina postaví archu, díky níž se nezachrá ní jen Noe
se svými blízkými, ale i zemská zvířena v pá rech od každé ho druhu.

Babylonská věž
- věž měla dosá hnout do nebes
- trest za pýchu stavitelů - každý mluvil jiným jazykem
Sodoma a Gomora
Města, jež se proslavila svými hříšnými obyvateli. Protože ve městech nenašel Bů h ani
10 spravedlivých, ztrestal Sodomu a Gomoru tím, že je sírou a ohněm zničil. Jako jediný
spravedlivý byl při zničení Sodomy ušetřen Lot se svou rodinou, nikdo z nich se ale
nesmě l při odchodu z města ohlédnout. Lotova žena porušila příkaz a za trest se
proměnila v solný sloup. V zá jmu zachová ní rodu opily Lotovy dcery svého otce a
zplodily s ním další potomky.

Abrahám a Izák
- Abrahá m nemohl mít se svou ženou Sá rou dlouho děti, až se jim nakonec narodil Izá k.
Bů h Abrahá movi nařídil, aby mu obětoval místo tradičního berana svého syna, aby tím
vyzkoušel jeho oddanost. Až na poslední chvíli zastavil Bů h Abrahá movu smrtící ruku.

Jákob
Synové Izá ka - Já kob a bratr Ezau, od něhož později odkoupil prvorozenství za mísu
čočovice. Já kob lstí vymá mil od svého osleplého otce požehná ní vyhrazené nejstaršímu
potomkovi. Další osudy Já koba pokračují na ú těku, protože se skrývá před Ezauovým
hněvem.

Josef
- oblíbený syn Já koba
- Bratři se ho chtěli zbavit
- Prodá n do egypta, zalíbil se faraonově ženě, odmítl ji, Josef vězněn
- Znovu získal dobré postavení - Uměl vyklá dat sny
- Znovu se setká s bratry, odpustí jim, usadí se v Egyptě
Mojžíš
- nalezen a vychová n faraonovou dcerou
- Vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví
- Na hoře Sinaj - desatero

Samson a Dalila
- Samson silá k, zamilovaný do D.
- D. Ho zradila a ustřihla mu vlasy, ve kterých byla jeho síla
- S. Se Pelištejců m pomstil

David a Goliáš
To tenkrá t za vlá dy krá le Saula napadli Izraelity Filištíni, zvaní Pelištejci.
obr Goliá š dvakrá t denně vyzýval někoho z Izraelců k boji muže proti muži
Obra Goliá še porazil nebojá cný malý David kamínkem vystřeleným z praku do čela

Nový zákon
• 4 evangelia, popisují život a učení Ježíše z Nazaretu, jeho ukřižová ní a vzkříšení
• tvoří 27 knih
• psá n v řečtině
• Přísnější než Starý
• vzniká zhruba v 1. století
• evangelium – pů vodní význam slova - šťastná zvěst (dobrá zprá va) - narodil se
Spasitel
• sklá dá se ze 4 evangelií
◦ evangelium sv. Matouše
◦ evangelium sv. Marka
◦ evangelium sv. Luká še
◦ evangelium sv. Jana
• epištoly - dopisy, které apoštolové (Ježíšovi stoupenci, učedníci)  křesťanským
obcím, bylo jich zhruba 12
• Ježíš
• jeho učení vadilo především Ž idů m
• INRI = Ježíš Nazaretský krá l židů
• hovořil o sobě jako o krá li (krá l božího krá lovství)
• Pilá t ho odsoudil, slovní spojení : mýt si ruce jako Pilá t (udělat něco, co
nechcete, ale nemá te na výběr), dostal se tam jako Pilá t do kré da
• po 3 dnech dojde k nanebevzetí
• aramejština = jazyk hovorový, jakým mluvil Ježíš
 • má me mravní zá kony
• apoštol - ten, koho Ježíš Kristus vyslal, aby hlá sal evangelium
◦ Apoštol Pavel (pů vodně říman, Pavel z Tarsu) - největší šiřitel
křesťanství, největší doručovatel, list Korintským (jeden z listů , které
napsal)
◦ Apoštol Petr (Š imon) - nejvýznamnější Ježíšů v apoštol
◦ Apoštol Tomá š - nedů věřoval tomu co se stalo s Ježíšem Kristem, nevěřící
Tomá š (slovní spojení)
◦ Apoštol Jidá š - zradil Ježíše za 30 stříbrných, políbil Ježíše… jidá šský
polibek, měl těžké výčitky, oběsil se na stromu Osika

• nebe - po smrti se tam dostali ti hodní

• očistec - musel tím projít ten,komu Bů h odpustil a pak do nebe
• peklo - po smrti se tam dostali ti “zlí”, ti komu Bů h neodpustil hříchy

NOVÝ ZÁKON - Příběhy

Bů h poslal anděla Gabriela jako své ho posla do Nazareta k panně jmé nem Maria. Byla
zasnoubena s Josefem, mužem z rodiny krá le Davida a ozná mil jí, že čeká dítě Boha
(Ježíše)
Josef a Marie - cesta do Betlé ma, narození Ježíše
Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem
Ká zal Křesťanství, uzdravoval lidi
K popravě došlo za pů sobení Ponia Pilá ta, možná ani Ježíše nechtěl dá t popravit,
ká zá ní pů sobilo nepokoje mezi židov. Obyvatelstvem, Pilá t potřeboval klid na svém
ú zemí
Ježíš ukřižová n, prá zdný hrob, vzkříšení
3) Antické Řecko
• 2000 př. K.
• největší vliv měli Kréta a Mezopotá mie
• roztříštěnost daná ostrovy
• městské stá ty
• řecké uspořá dá ní hledalo řešení dohodou
lidé neuměli číst a psá t, kniha byla drahá - šířilo se ú stně, rým - lepší
zapamatová ní
• Argejci - Ř ekové
• u Ř eků jde o dů kazy
• neexistovalo autorské prá vo
• Ř ekové milují balanc = rovnová hu
• Ideá lem je střed mezi krajnostmi ( rozhazovačnost - štědrost - lakomství)
• vyšinutí z rovnová hy = konflikt -> musí se obnovit
• řekové… ideá l: rovnová ha/balanc
• ideá l dá le - svoboda jednotlivce, který by se měl rozvíjet podle svých schopností
• POLIS - městský stá t
• jedinec se má svobodně rozvíjet + POLIS (celek) => rovnová ha mezi celkem
(polis… to město) a jedincem
• zdů razň uje se svoboda i zodpovědnost
◦ harmonická osoba - dobrá i krá sná

• rozvoj dramatu - má své výhody: šíření snazší => více lidí vidí 1 představení
najednou, napsali to a dá le to předvá děli
• vymyšlena pará dní akustika

• herci hrá li v maská ch… ženy nesměli hrá t, muži hrá li i ženské role (není
rovnocennost mezi ženou a mužem)
• Idey stá tu - podle Plató na, Aristotela

Mytologie
- mnoho bohů , rozsá hlé příběhy
- Ř ekové věřili, že po smrti překročí řeku Styx a dostanou se do podsvětí. Há dé s, krá l
zemřelých, posuzoval, jak dobře žili na zemi.
- Existovaly chrá my, kde si lidé mohli nechat věštit budoucnost. Nejzná mější taková
věštírna ležela v Delfá ch
- Gaia (země) a Uran (nebe) - děti - titá ni, kyklopové
- Titá ni Kronos a Rhea - děti bohové
- Nejvyšší z bohů - Zeus
- Rozdíl bohové X polobohové X lidé - Bohové nesmrtelní
4) Řecký epos
- zá kladem řeckého eposu - bá je
- Eposy sloužily mnoho Ř eků m jako vzor (O. - hledá ní domava, bloudění, Penelopé -
věrnost,čeká ní)

Homér
• Homér ~ traduje se o něm, že byl slepý
                        ~ psal pověsti ale nedoložené
                        ~ eposy bývaly psá ny 
                           hexametrem - šířilo se ú stně
                        ~ pochybuje se o jeho existenci,
                           pracujeme s ním jako se 
                           značkou
• díla: 
◦ Illias a Odysseia
◦ Výskyt epitetonu - věhlasná Pé nelope, Odysseus dů vtipný, jasný

Illias
 pověst o troj. vá lce
 nejstarší dochovaný řecký epos v ú plnosti, statické dílo
 studium Achillova hněvu/pomsty
 Achilleus se pohá dal s Agamemnó nem (sebral mu jeho otrokyni) o otrokyni
 jeho přítel Patroklos si vezme Achillovu zbroj (protože odmítl bojovat) a jde do
boje, měl chuť ho zastoupit
o Hektor zabije Patrokla, protože si myslel, že to byl Achilleus
 Achilleus - zoufalý, zabije Hektora, vlá čí ho za koněm v poušti
 krá l prosí o vrá cení těla své ho syna Hektora a on mu ho vrá tí,
pohřbí ho

o Ilias líčí 51 dní ze závěru řeckého dobývání Tróje. Velitel řeckých vojsk
Agamemnon odebral řeckému bojovníkovi Achilleovi otrokyni Bríseovnu,
kvůli čemuž se Achilleus urazil a odmítl nastoupit do dalších bojů. Trójané
vyhrávali, a tak se přítel Achillea, Patroklos, rozhodl pro lest – oblékl si
Achilleovu zbroj a pokoušel se Trójany zahnat. Jeho lest se ale prozradila a
on byl zabit synem trojského krále Hektorem. To Achillea popudilo a zabil
Hektora. Na Diovo přání Achilleus vydal Hektorovu mrtvolu jeho otci. Končí
hektorovým pohřbem.
Odysseia
 Odysseia - poč. 7. stol., po ukončení bojů
 -12 000 veršů
 Odysseus, Ithacký krá l, bloudí světem -> setká vá se s - Nymfa Kalypsó , Kirké
- kouzelnice, Kyklop - syn Poseidona, oslepen Odysseem, Siré ny - O. slyšel
jejich zpěv, Skylla - , Charybda - vodní vír
 Při cestá ch škodí Poseidon, pomá há Athéna
 posledních 41 dní bloudění, ztrá cí loď a posá dku
  Když se vrá tí domů , chce se nejprve přesvědčit o věrnosti své ženy Penelopé .
Proto přichá zí přestrojen za žebrá ka. Uspěje v soutěži střelců a pobije
všechny její ná padníky a nechá se poznat ostatními.
 TÉ LEMACHOS - hledal svého otce O.

Obsah
Všichni účastníci trojské války, kteří nezemřeli, se již vrátili domů, jen Odysseus je násilím
zadržován nymfou Kalypso, která doufá, že se jí podaří, aby zapomněl na rodnou Ithaku. Ale on
by si přece jenom přál ještě jednou spatřit alespoň kouř, jak stoupá z jeho otčiny v dáli, a potom
by chtěl již zemřít. V jeho rodné Ithace si zatím mládež přeje, aby si jeho žena Penelopa vzala
některého za svých nápadníků. Mezitím se Telemachos, syn Odysseův, tajně vypraví hledat otce.
Ve Spartě se od Heleny a Menelaa dovídá, že je otec zajet nymfou Kalypsou. D
Odysseus se dostává na ostrov Scherie, kde žije šťastný národ Fajáků, kteří jsou mořeplavci. Tam
jim vypráví své prožité příhody o zemi jednookých Kyklópů, čarodějnici Kirké, říši Hádu,
Sirénách, víru Charidbis a mnohohlavé sani Skylle aj. Když je na Odyssea rozzlobený Poseidon na
druhém konci světa, odvezou Fajákové Odyssea na jeho rodnou Ithaku, poté byl Odysseus
proměněn Athénou ve starého žebráka. Takto se vydal ke svému věrnému příteli, kde se setkal se
svým synem. Nakonec odchází do svého domu, kde ho v podobě žebráka poznal pouze jeho starý
pes. Penelopa mezitím slíbila svou ruku tomu, kdo dokáže vystřelit šíp z Odysseova luku tak, aby
proletěl 12 kruhy sekyr. Jediný, kdo úkol splnil, byl starý žebrák, který se nechává poznat a s
pomocí Telemacha, svého syna, pobije všechny vdavekchtivé nápadníky. Teprve nyní jej Penelopa
poznává.

Hésiodos
 pů sobil na přelomu 8. a 7. století př. n. l.
 Napsal didaktický epos Práce a dni, který je plný tipů a rad ohledně
hospodaření i chová ní. Jsou zde popsá ny konkrétní dny, které se hodí pro určité
činnosti.
 mezi lyrikou a epikou
 didaktický epos = epos, který má didaktický cíl = poučit čtená ře -> to v beletrii
není (má být hlavně estetická )
 nejstarší subjektivní dílo v literatuře
 bá snický subjekt (bratr Persea)  oslovuje Persea a vyzývá ho k prá ci, aby měl
dostatek jídla a napomíná ho

 Perseus kradl a uplá cel soudce

 děkuje bohů m za to, že dali lidem prá ci
 není to moc epické - há dá se s bratrem, bá snický subjekt (mluvčí se snaží
odvrá tit od špatných činů )

 často se srovná vá s Homé rem - eposy (hrdinové, vá lečníci… Homér)

 velký rozdíl! tady: život na venkově, každoroční zemědělská praxe,
zemědě lec a jeho prá ce
 využívá stá lá epiteta
5) Řecká lyrika
• člověk začíná mít větší sebevědomí a to ho vede k napsá ní lyriky
• změna ná zorů na svět, člověk už nežije v uzavřené souvislosti, prožívá silněji
svů j osobní život, vlastní postoj k udá lostem
• KALOKAGATHIE - zá klad řeckého myšlení
• Ř ekové milují balanc = rovnová hu
• člověk by měl být zdatný jak fyzicky, tak duševně (i krá sa… f. a d.)
• KALOKAGATHIE = spojují se dohromady, propojení, rovnová ha
• vyšinutí z rovnová hy = konflikt -> musí se obnovit
Sapfó
• bá smířka, narodila se i zemřela na ostrově Lesbos
• kolem roku 600 př.n.l. kvů li vyhnanství na Sicílii, když se vrá tila tak z domu
udělala “školu” pro dívky = přezdívá no Dů m mú z - učila je zpěvu, tanci, poezii
• Psala písně, hlavně milostné
• dílo: Modlitba k Afroditě (jediná bá seň dochovaná celá )
• subjektivní, lyrická poezie,
• Ž á dá A. o lá sku
• písně se zpívaly, doprová zeny hrou na lyru
• píše i o stá ří, smrti, svatbě, příbuzných, lá sce…
• často oslovovala Afroditu (bohyni lá sky)

Anakreon 
• dílo: Víno (6. stol. př. n. l.)
• jeho poezie nehrdinská , hravá , vlídná
• velmi populá rní v ČR na konci 18.stol.
• v Antice pije už ředěné víno (barbarské kmeny), pili víno s mírou zpívali
• lá ska, víno, ženy, zpěv, o tom, jak se pije…
• písně doprová zené lyrikou
• psal i elegie
•

PINDAROS
- 518-443
- klasické období
• psal ó dy
• ó da na aristokraty (šlechta)/olympijské vítěze
• dů ležité fyzické i morá lní hodnoty
• ó dy se psali na bohy/olympijské vítěze/aristokraty
• Sparťan
6) Řecká a římská komedie

Řecká
• - fraška - typ komedie s hrubozrnným humorem, rozverná , hrubá
• Komedie považová na za nižší než tragédie
• Sklá dala se z řad výstupů spojených
• Zrodila se z žertovných a satirických písní a byla pů vodně také spojena s kultem
boha Dionýsa.
• Ná mět je v antice převá žně politický, posměšky jsou adresová ny určitým lidem,
a to stá tníků m i jiným osobnostem

Aristofanes
• 445 – 385
• Psal Komedie
• jeho díla obsahují parodii na politické poměry
Jezdci
• poměrně ironická komedie
• komedie s politickým chakrakterem
• dělá si legraci z Athéň anů
• velmi ná ladový dě dek Demos, stará se o své pohodlí
• dů kaz poměrné svobody té doby
• ú točí na tehdejší vojevů dce, politiky
• komedie míří na Kleonta, porazil Spartu, panovník
• poměrně ironická komedie

Obsah:
V Athénách vládne Paflagon. Jirchář obírá svůj Lid a neustále utahuje opasky, až se dva sluhové
dohodnou na nalezení nového pána podle věštby. Má to být ještě větší darebák a lhář než ten
předchozí, a to Jelitář Agorakritos. Přesvědčí jej o možnosti vyhrát a vyvolají mezi nimi spor.
Nakonec oba skončí před samotným starcem Démem (Lid). Předhánějí se v mazání huby medem,
v lichotkách i hanění druhého, až Démos nakonec zvolí Jelitáře, jenž mu připraví ze všeho, co má,
hostinu narozdíl od Paflagona, který dá pouze kousek a lepší si ze zvyku nechá.

Lysistrata (401 př.n.l.)

• L. - Athéň anka
• komedie s komickou zá pletkou
• L. se domlouvá s ostatními ženami, že budou mužů m odpírat pohlavní styk,
dokud neskončí vá lka
• vítězství žen - vá lka skončí
 • občas si dělal legraci i s bohů

Obsah
Ženám se nelíbí, že jejich muži jsou často a dlouho ve válce. Vadí jim, že muži nejsou skoro
vůbec doma, koukají po cizích ženách, chodí do hospod. Doma jsou vždy jen chvíli mezi
jednotlivými bitvami. Muži nemají na ženy čas a ženy by je chtěly mít jen pro sebe.
Athénští muži se mají vrátit z války, ženy se na ně samozřejmě těší. Od opilého Damiána se
dozvědí, že muži nebudou doma moc dlouho. Lysistrata přijde s plánem, že mužům odepřou
všechny manželské povinnosti a navíc obsadí hrad. Mužům, kteří jsou ještě opilí vínem, vezmou
zbraně, obsadí hrad, kde je i obecní pokladnice. Děti nechají doma, ať se o ně starají muži. Z
hradu neodejdou do té doby, než jim muži slíbí, že zůstanou doma. Mužům se samozřejmě do
války také nechce, ale je to jejich povinnost.
Dva Athénští muži - opilec Damián a učitel Julián se převléknou za ženy, aby se dostali na hrad.
Do hradu jdou s plánem, že zbylým mužům po dvou dnech otevřou, ale na hradě se jim líbí - jsou
mezi samými ženami, mají výbornou stravu a nic jim nechybí, a tak neotevřou.
Lysistrata, která tohle všechno vymyslela, utíká z hradu za svým milým Lukianem. Navíc některé
ženy poznaly, že v hradu mají špióny.
Mužům se stýská po ženách a ženám zase po mužích, proto byl z Athén vyslán posel s žádostí o
mír. Ze Sparty byl vyslán také posel s mírem, sparťanské ženy udělaly totiž to samé. Poslové se
potkali na půli cesty, a tak byl mír a ženy mohly být zas s muži

ŘÍMSKÁ
Titus Maccius Plautus
• autor divadelních her - komedií
• psal adaptace Ř eckých předloh, ne Aristofana
• nechal se volně inspirovat
• jde mu o vtip, vtipné rozhovory
• živelná komika, ironická
• psal frašky
• zamilovaný mladík,nešťastná dívka
◦ lá ska s problé my
◦ chytrý otrok jim pomů že
◦ bohatý otec, co nepřeje lá sce
• Pseudolus
• komedie plné slovních hříček, slova zní podobně
• Komedie o hrnci - Lakomý stařec Euclio měl v hrnci schované peníze, jejich
ztráta ho zdrtí - konec hry se nám nezachoval; hra je předlohou Moliérova
Lakomce
• Chlubivý voják - voják unese zamilovanému mladíkovi dívku, mladíkovu otrokovi
se podaří milence znovu spojit a vojákovi zajistit výprask
7) Řecké drama
- VZNIK DRAMATU - z ná boženských (obřadních) her
• zpěv, tanec, hudba - při slavnostech boha Dionýsa - z tohoto zá kladu čerpalo
řecké drama
• Vznik dramatu: ke sboru (chó ru) přidružovali herci předvá dějící určitý děj.
• významná ú loha - CHÓ R (sbor) -> vysvětluje/komentuje děj
• herci hrá li v maská ch… ženy nesměli hrá t, muži hrá li i ženské role (není
rovnocennost mezi ženou a mužem)
• Pů vodně nejoblíbenějším žá nrem dramatu - tragédie, často mytologické ná měty
• hrdina se dostá vá do konfliktu se silami silnějšími než on sá m (např.
osud), zá pasí s nimi a většinou podlehne a zemře
• Začala se stavět divadla = amfiteá try - výborná akustika, velká kapacita
• Hry byly většinou veršované
• rozvoj dramatu - má své výhody: šíření snazší => více lidí vidí 1 představení
najednou, napsali to a dá le to předvá děli
• deus ex machina - bů h ze strojku, spuštěný na jeviště
• vraždy – neodehrá valy se na jevišti, římském dramatu ano
• V tragédii nešlo o originalitu ná mětu samotného (ten často využívali rů zní
autoři), ale o originalitu jeho zpracová ní.

Aischilos
• 525 - 456
• Autor tragédií
• Dílo: Oresteia
• Čerpal z mytologie, řešil otá zku O. viny

Obsah
Agamemnón se vrací domů po obléhání Tróje. Jeho manželka Klytaiméstra si za jeho
nepřítomnosti našla milence, a proto svého manžela zavraždí. Zavraždí i věštkyni Kassandru,
kterou Agamemnón přivezl jako otrokyni z Tróje. Během dramatu několik zmínek o prokletí
Atreovců.
Ve druhé části se vrací Orestés, kterého Klytaiméstra poslala pryč ještě před návratem
Agamemnóna. Vrací se na popud Apollóna, jenž mu řekl o vraždě jeho otce a přikázal mu smrt
pomstít. Orestés se nejprve setkává se sestrou Elektrou. Poté odchází se svým přítelem Pyladem
do domu, kde zabije Klytaiméstru i jejího milence Aigistha.
Ve třetí části Oresta pronásledují Lítice. Orestés utíká nejprve do Delf, kde Apollón Lítice na
okamžik uspí, aby dál Oresta nepronásledovali. Poté Orestés utíká do Athén, aby požádal o
rozsudek bohyni Athénu. V Athénách probíhá soud, kde se mimo jiné řeší, zda je větší hřích
nechat nepomstěnou vraždu otce, nebo zavraždit matku. Je zde i Apollón, který hájí Oresta. Lítice
vyhrožují, že bude-li rozhodnuto v jejich neprospěch, budou škodit Athénám. Soud dopadne
nerozhodně a Athénin hlas Oresta osvobodí. Lítice jsou uklidněny, když jim Athéna slíbí, že je její
lidé budou uctívat.
8) SOFOKLÉS
- jeho dramatická forma byla velmi oblíbená
- řecký tragik
- postavy, které poruší pravidla stanovená bohy jsou přísně trestá ny

Král Oidipus
• celý život usilujeme o to, aby něco dopadlo dobře, nedpadne to tak
• u Sofokla - dů ležitý osud
• O. se mu postaví
• na dů kaz toho, že prozřel, sebe oslepí, i přesto, že za to nemů že
• čím více se snaží se snaží osudu utéci, tím více ho naplň uje
• čtená ř s O. soucítí
• Oidip. pů dorys - velmi pozitivně ovlivnil spoustu autorů

Obsah
Věštba určila králu Laiovi, že ho vlastní syn usmrtí.Proto narozeného syna nechal dát pohodit v
lese s probodnutýma nohama na hoře Kithariónu. Otrok, který to měl provést, ho odnesl pastýři
korintského krále. Král Polybos neměl vlastní děti, a proto ho přijal za svého. Dal mu jméno
Oidipús, což znamená „s opuchlýma nohama.Vychoval ho, ale když mu při hostině opilý přítel
vytknul jeho původ, odebral se Oidipús do delfské věštírny, aby se otázal na své rodiče.Cestou
nevědomky zabil Laia, svého otce.Nedaleko Théb rozluštil záhadu Sfingy a osvobodil město od
nestvůry. Za odměnu dostal královský trůn a ruku ovdovělé Iokasté. Zatím však nevěděl, že je
jeho matkou.Po několika letech postihl Théby strašný mor. Tím začíná Oidipova tragédie.Oidipús
zjistí, že mor bude sužovat Théby do té doby, dokud bude žít vrah krále Laia. Pouští se do pátrání
a věštec Teiresiác mu naznačí pravdu. On jej v hádce vyhostí z paláce. Za vším vidí svého švagra
Kréóna, který se chce, dle svého mínění, zmocnit trůnu.Z toho důvodu se pouští do hádky i s
Kréónem.Po dalším pátrání zjišťuje, že vrahem je zřejmě on sám.Vyslýchá muže, který viděl
Laiovu vraždu. V tom okamžiku se objevuje křesťanský pastýř, který mu přináší zprávu o smrti.
Oidipús má strach z návratu domů, neboť se obává naplnění věštby.Při setkání s thébským
pastýřem se dozvídá celou pravdu o již vyplněné věštbě.Vlastní Oidipova matka a zároveň
manželka se ve svém pokoji oběsí.Oidipús, když vidí co způsobil se oslepí, aby neviděl následky,
své kletby.Usmíří se se strýcem Kréónem a po čase je vyhoštěn z Théb.

Antigona
Eteokles a Polyneikos proti sobě bojovali a oba padli. Nový thébský král Kreón nechal
Eteokla pohřbít jako obránce vlasti, ale Polyneikovo tělo pohřbít zakázal, coby tělo
zrádce. Antigona tento zákaz porušila a za to ji Kreón nechal uvěznit ve skalní kobce.
Když se pak nechal přesvědčit moudrým věštcem, že to není dobrý nápad, vrátil se do
kobky, ale tam našel Antigonu oběšenou. Sebevraždu zároveň spáchal její snoubenec
Haimón, Kreontův syn, a také Kreontova manželka Eurydiké.
Elektra
Klytaimnéstra společně se svým milencem a pozdějším manželem Aigisthem zavraždila svého
manžela krále Agamemnóna poté, co se vrátil z Trójské války domů. Důvodem bylo, že obětoval
jejich dceru Ífigeneiu v Aulidě, aby usmířil bohyni Artemidu. Élektrá touží pomstít svého otce. Z
vyhnanství se nepoznán vrací její bratr Orestés, se kterým později zabijí svou matku i jejího
nového manžela. Nejdříve zabijí matku Klytaimnéstru a na závěr dramatu Aigistha. [2]

 Sofoklés vykreslil É lektru jako zí odvá žnou dívku, která se nehodlá srovnat s tím, že by
vrazi jejího otce nebyli potrestá ni.Sofoklés dal velký dů raz na popis Klytaimnéstřiny
zlé povahy. Orestés s É lektrou nemají pro svou matku nejmenší pochopení a celou
situaci vnímají jako spravedlivý trest.
9) Euripides
• inová tor v dramatu
• zpracová val tradiční mýty a začlenil do nich něco nového
• tragik - autor tragédií
• 485 - 406 př. n. l.
• Novinka: jako hlavní postavu použil i ženu
• Dějiště tragického konfliktu – nitro postav

 Elektra
• pomstít se chce jen Elektra, O. není hrdina, ale slaboch, který koná na ú kor své
sestry
• O. vidí jako vraha a zá pornou postavu 
• Příběh podobný jako Oresteia, Elektra viz nahoře

Medeia
• z roku 431
• křivdu a mezlidské vztahy vidíme i v přítomnosti
• Medeia - barbarská čarodějnice z Kolchidy, zamiluje se do Iá sona, zradí své lidi,
obětuje mu vše, nemá se kam vrá tit
• když ji I. podvedl, přišla o všechno, nemá se kam vrá tit
• zradí otce a bratra
• Čím více do vztahu vložíme, tím více jsme zdrceni
• Kreon ji poté vyhodí, když si I. bere jeho dceru
• M. dceru Kreona zabije šaty, tím i Kreona
• dá vá jí šaty jako dar
• dědeček M. - bů h Helios
◦ v dračím voze se snese a M. odlé tá do Athé n

Obsah:
Děj se odehrává v Korintu a začíná rozmluvou chůvy Médeiných dětí s jejich vychovatelem.
Chůva vychovateli sděluje, co se právě doslechla. Král korintské země Kreón chce Médeiu vyhnat
ze země i s dětmi. Zatím jí však nechtějí nic říkat. Médeia totiž z Iásonovy nevěry zešílela a chůva
se bojí jejích činů; Médeia Iásonovi i synům přeje smrt...
Posléze přichází Kreón, aby Médeie oznámil, že musí opustit zem. Ta však začne lhát a prosí ho,
aby zde její děti mohly zůstat s otcem a ona sama ještě den, než ze země nadobro odejde. Kreón jí
vyhoví, neví však, co způsobil.
Korintem tou dobou projíždí athénský král Aigeus, jenž se vrací z věštírny v Delfách. Zastavuje se
u Médei, která se mu svěřuje se svým problémem. Padá mu k nohám a prosí Aigea, aby v jeho
domě našla zázemí. Slibuje mu za to potomstvo, po němž tak touží. Po svém příteli ještě žádá,
aby ji nikdy nikomu nevydal, pokud by si pro ni někdo přišel. Aigeus jejím přáním vyhoví a odjíždí
domů. Tímto má Médeia do jeho domu dveře otevřené. Nyní může začít plánovat pomstu...
Za své syny se chce přimluvit ještě u Iásona. Médeia se přetváří, hraje pokornou ženu a Iáson
prosbě své ženy vyhoví. Své bývalé ženě slíbí, že jim dá spoustu sourozenců a nebudou se mít zle.
Nabízí jí finance na cestu a zajištění spokojeného života až do smrti. Tuto nabídku ale odmítá.
Aby děti přijala do rodiny i Iásonova milenka, posílá po dětech dary. Vínek a krásné šaty
napuštěné jedem. Žena darům neodolá a okamžitě si je zkouší. Brzy se dostavují účinky jedu. V
bolestech upadá na zem, z úst jí teče pěna a zaživa odpadává maso. Umírá příšernou smrtí.
Nikdo se ke královské dceři neodváží přistoupit, pouze její otec. Bere ji do náruče a hořekuje.
Zanedlouho ho však postihují stejné následky jako jeho dceru.
K Médeie se žene posel, nesoucí tuto smutnou zprávu, a radí jí, aby prchla ze země. Ona si ale
chce nechat vylíčit jejich smrt. Je spokojena. Jakmile posel odchází, jde dokončit svůj úkol. Zavře
se ve svém domě a zavraždí obě děti.
Nyní přibíhá nešťastný Iáson i s družinou. Chce Médeiu zabít. V tu chvíli se objeví na obloze ve
voze, který dostala darem od svého děda Hélia. Má naložená těla obou synů, jelikož je nechce
nechat svým nepřátelům. Iáson ji chce zastavit a mrtvoly dětí pohřbít zde. Médeia jeho prosby
nevyslýchá a odjíždí.

• novinky: hlavní postava žena, nechal ji ve velmi vypjaté situaci

◦ zobrazuje duševní život
◦ není tam příliš chó r
◦ individuá lní, vášnivé dílo

Trójanky
• Cassandra - předjímala Agamemnó novi jeho osud
• tím, že bude s Agamemnó nem ho zažene do zá huby
• Trojanky dělali mužů m souložkyně, otrokyně
• teď si dělí kořist
• Ř ekové líčeni jako krutí a bezohlední
• Poseidon a Athéna se rozhodnou, že Ř eků m zatopí
• byla to jiná hra než se psaly - lyricko-epické pá smo plné gradací
• je zde dů ležitý chó r
• mýtus
• Helena popírá , že mů že za trojskou vá lku
Obsah:
Děj Trojanek spadá do doby bezprostředně následující po dobytí Troje a odehrává se v okolí
Troje v táboře řeckém poblíže stanů Agamemnonových. Řekové chystají se právě k odjezdu do
vlasti a rozdělují si ještě kořist a zajaté Trojanky, jež jsou umístěny, prozatím než budou
odvezeny, ve stanech v ležení řeckém.
Vystupuje tam Menelaos, jenž dává přivésti Helenu, kterou chce dáti v Řecku zabíti. Helena
soej přemlouvá, aby jí ušetřil, svalující vinu na Hekabu, Parida, Afroditu.

• 1. autor, který očerň uje vlastní národ - být kritický k sobě v určité míře je dobře
10)TŘI TRAGIKOVÉ
• V tragédii nešlo o originalitu ná mětu samotného (ten často využívali rů zní
autoři), ale o originalitu jeho zpracová ní.
• Aischlos, Sofoklés, Euripidés
• AISCHYLOS + Sofoles - zobrazují všeobecnou etiku X Euripides - problémy
jednotlivce
11) ŘECKÉ DĚJĚPISECTVÍ
• v té době podobné umělecké mu stylu

Herodotos
• 484-420 př.n.l.
• otec dějepisectví
• historik, skvělý vypravěč, napsal dějiny
• zajímal ho Blízký Východ a Středomoří
• zajímavé líčení udá lostí, mísí je s mýty a legendami
• používá umělec. prostředky, stá le funguje rovnová ha
• stá le dů ležití bozi
• píše o řecko-perských vá lká ch 

Thukydides
• dějiny Peloponéské vá lky, zabývá se jednou historickou udá lostí
• udá losti si vysvětloval rozumově, usiluje o objektivitu, pů sobí to nestranně, ale
byl na straně Athé n
• píše téměř o současnosti
• trošku i politická stragie - byl blízko dění
• už tam není rovnová ha, bohové
• pracuje s psychologií, hospodá ř. vztahy
• má to ná dech uměleckého díla, je to napsané dramaticky, dějiny dělené na
epizody

EZOP
Ezop (řecky Aisó pos) - 6. stol. př. n. l. - velmi populá rní a byl rů zně zpracová n
Autor bajek, bajka - literá rní ú tvar, ve které m se zvířata a věci chovají a mluví jako lidé ,
plyne z ní ponaučení
Ezop si jako otrok nemohl dovolit nikoho kritizovat => alegorie
Ezopově životě toho není příliš zná mo
• legenda praví, že byl otrok
• také že byl mrzá k a že byl zavražděn
• bajky se pů vodně šířily ú stně
o krá tké příbě hy, běží rychle, pointa
 liška - mazaná , lev - krá l, mravenec - pracovitý… někdy charakter
neměnný
o bajky měli i Sumerové
o Ezop. Bajky - např. O psu a o kusu masa, O žá bě a volu, Liška a hrozny,
……
12) Sokratés
• 470-399 př.n.l. - klasické období
• Autor slavného ,,vím, že nic nevím''
o vnitřní rozpor
o vylučuje 2 premisy, 1 premisa – něco vím, 2. – nic neví
o není možné když něco ví, aby nic nevěděl, vychá zí z toho i výroková logika
o Někdo to vyklá dá jako to, že čím více toho víme a umíme, tím více si
uvědomujeme, kolik ještě naopak nevíme a neumíme.
• odsozen k trestu smrti, vypil číši bolehlavu, obviněn z toho, že kazí mlá dež a
urá ží
• Sokrates během své ho života nenapsal žá dné dílo a o něm i jeho filosofii se
dozvídá me z děl jeho žá ků a součastníků .
• svou filosofii uplatň oval rozhovory s lidmi - o životě, hodnotá ch, postojích
• Nejvyšší ctností - vědění, vede k blaženosti
• učitel Plató na
• přemýšlel o zlu a dobru, lidé neuměli popsat skutečnou podstatu věci, dovedou
popsat konkrétní příklad
• aporie - bod zvratu, kdy si člověk uvědomí, že nic neví
• blaženost spočívá v řá du a harmonii
• domnívá se, že člověk nečinní zlo vědomě
• zlo vzniká z neznalosti, neschopnosti odlišit dobro od zla
• k sebepozná ní musíme dojít sami
• z jeho myšlenek vzešly 2 proudy
o kyreniakové - o blaženosti
o kyniakové -jedině suši ná m nikdo nesebere
 došli k hédonismu - ze života ná s zajímají jen slasti, nechceme
slyšet nic jiného
• Obrana Sokratova
• Dílo Plató na
• Sokratovy zá sady a hlavní myšlenky obhajoby
13) Platón
• 427-347
• Tvů rce učení o ideá ch
• Ideje - dokonalé vzory
• jsme nedokonalý obraz ideí
• analýza, syntéza, hypotéza
• Psal dialogy - hodně tam vystupuje Sokratés
• věří v nesmrtelnost lidské duše
• díla:
• Obrana Sokratova
• Sokratovy zá sady a hlavní myšlenky obhajoby
• Faidros
◦ po roce 387
◦ o lá sce, krá se, pravdě
◦ Faidros si povídá se Sokratem o všem možným, vedou dialog
◦ líčí duši jako vů z s koň mi - rozum - ten, kdo drží koně, koně, co se
doká žou splašit - cit
◦ pomocí schopnosti vnímat krá su se ná m lépe pozná vá
• Symposion
◦ 1. polovina 4.stol.
◦ o lá sce, o Bohu lá sky (Eros)
◦ vystupuje zde Aristofanes a Sokrates
◦ povídají si dva hosté o bohovi Erotovi, dříve bylo jen 1 pohlaví,
bohové se naštvali a rozdělili, abychom museli hledat svou
druhou polovičku
◦ určitý svědek usne uprostřed filosof. debat., když se rá no probudí,
filisof. pořá d řeční

• platonický - pů vodně jaký měl vztah P. k žá ků m

• vytvořil si vlastní stá t na Sicílii

Ústava
• P. vytvořil svou ideu stá tu
• stá t má vzniknout
o kvů li dělbě prá ce - každý umí něco jiného, jedinec je slabý, proto je třeba
se spojit
o filozofové a učenci
o chtěl zaká zat soukromé vlastnictví
o ženy a děti společné, plození dětí řízené stá tem, aby se vybrali ti nejlepší
o totalita - vlá dce vá m mluví do života, nechá vá ná m minimum prostoru
soukromí

o Ctnost a bohatství se k sobě mají tak, jako kdyby ležely na vahá ch, u nichž
jedna miska klesá , když druhá stoupá .
 nebezpečná myšlenka - socialismus
 nená vist, zá vist

o aristokracie - vlá da šlechty

 šlechta od dětsví připravová na na svů j osud
 P. předpoklá dal, že dojde k oligarchii - vlá da bohatých
 vlá da šlechetných - vlá da bohatých - revoluce - demokracie -
anarchie (zmatek, bez vlá dy) - přijde někdo, kdo všechny zachrá ní
a stane se absolutním vlá dcem - tyranie (1. jednoznačný vlá dce -
tyran vlá dne autokraticky)
 podle Plató na tyranie nejhorší
14) Aristotelés
• Plató nů v žá k
• to, co psal, psal jako předná šková skripta
• jeho škola -  Lykeia (lyceum)
• zabýval se ohromným množstvím otá zek
•  2 soudy - premisa 1 (předpoklad, ze které ho něco pochopím)
◦ premisa 2 = konkluze (zá věr)
◦ dů ležité jsou dů kazy

DÍLA

Metafyzika
• kapitola po fyzice
• prostý ná zev pro řazení vydá ní
• jde o duchovní fylozofické jevy
• duchoprá zdno, ve kterém se  dohadujeme
• oblast, která není postižitelná smysly
• Aristoteles odmítá Plató novu teorii Ideí, tvrdí, že všechno je v pohybu
• 1. hybatel - nehýbný všechno rozběhne, dá le nezasahuje

Etika
• nauka o lidských mravech
• řecký postoj věci - A. to shrnul
• ideá lem je střed mezi krajnostmiI( rozhazovačnost - štědrost – lakomství)

Stát podle Aristotela

• tvrdí, že stá t vzniká , protože sdružovat se je naší přirozeností
• člověk je nadá n jazykem, to ukazuje, že se chceme družit
• zá klad družení - dvojice (muž + žena, pá n + otrok, otec + dítě)
• společenské typy:
◦ nejdříve krá lovství poté se zvrhne v tyranii
◦ skupinová vlá da urč, jedinců - občanská zprá va - demokracie -
aristokracie - oligarchie 
◦ chtěl rodinu a soukromé vlastnictví
Poetika
• teorie literatury
• týká se primá rně tragé die
• bá sník smí i lhá t
• umě l. dílo ná m má přiná šet estetické prožití
• připisují se mu 3 jednoty:
◦ jednota dějě, času, místa
• říká , jak by mělo drama vypadat ( měla - Sofokles, neměla - Euripides
15) Ovidius, Catulus
- římští bá sníci
- Ř ímská kultura
• 3. stol. začíná pronikat řím. moc do Ř ecka -> ovlá dli ho
• římská kultura přejímá řeckou kulturu/hodnoty
• přeložili si do latiny z řečtiny, např. Odyssea -> dá l rozvíjet, akceptovat
• římané na řeky (ti si jich vá žili) jako na otroky… vzdělaní řekové (otroci)

Gaius Valerius Catullus

• Nejvíce ho proslavila milostná poezie
• rozsá hlá díla
• miluje dívku Lesbiu
• L. je starší vdaná dá ma
• erotické verše
• Hluboké city, vysoká bá snická ú roveň
• manželství by mělo být z lá sky
• Ř ímané koukali na bá sníky jako na podřadné nedů stojné , C. to změnil

Publius Ovidius Naso

43-18 n.l.
• napsal spoustu děl
• šlo mu to snadno - tvrdil, že mu pomá há mú za
• Skončil v exilu
• Ovidiovský typ = bá sík, co se toho po sobě snaží zanechat hodně
• Listy heroin
◦ listy hrdnek 
◦ vytvá ří fiktivní milostné dopisy nešťastných partnerek slavných mytolog.
hrdinů
◦ využití elegické ho disticha
◦ soustřeďuje se na duševní stav opuštěných žen, i když je to pořá d mýtus
• Proměny = Metamorfózy

◦ 250 příběhů , jedna souvislá bá seň

◦ Mytologie, počá tky Ř íma
◦ Příběhy propojuje motiv proměny lidské bytosti
◦ jak vznikl svět z chaosu, vznik člověka….
◦ vrcholí to přeměnou J. Caesara v kometu
Umění milovat
- radí mužů m jak získat přízeň žen, jak udržet jejich lá sku
- Radí i žená m
- Zachycuje zvyky římské společnosti

Žalozpěvy
- verše o jeho životě
- Napsá no ve vyhnanství
- Dopisy přá telů m
- Píše hodně manželce
- Pokora vů či čtená ři

16) VERGILIUS, HORATIUS, MARTIALIS

Publius Vergilius Maro (70 - 19)

• dílo AENEIS - hl. hrdina AENEAS
◦ napodobení Homé ra
◦ trojský hrdina A hledá nový domov pro druhy, bloudí, doplave do Tibery,
svede bitvu, založí Ř ím, ideá l Ř ímana 
◦ tam kam došli tam to ovlá dli ale nevnucovali to těm obyvatelů m
◦ šlo jim o ticho a klid, aby se proti nim nikdo nebouřil 
◦ římské prá vo - neměnné , neuvěřitelně stabilní
◦ Ř ím - fé rový obchod 
◦ skoro 10 000 veršů - rozsá hlý epos
◦ A Dído (kartaginská krá lovna) - potká svou lá sku
◦ Dílo není dokončené, chtěl ho zničit
◦ dramatický pohled na osud
◦ člověk by si měl být vědom svých zá vazků a povinností
Stoicismus
• stoický = klidný
• přijmu to co nemů žu změnit 
• aktivní člověk - pochopení a naplnění osudu
• silný osud naplň uje, slabým cloumá

zpěvy rolnické (georgica) a pastýřské (bucolica)

 • hexametr, navazuje se na Meziodha, roční období, chvalozpěv 

Quintus Horatius Flaccus (65 - 8)

• dílo BÁ SNĚ =CARMINA
• hodně psal ó dy (lyrika)
• je stoupencem EPIKUREJSTVÍ (EPIKUROS)
• člověk mravně bezú honný ale, radovat se ze života → klid v duši 
• nezá vislý čisté svědomí 
• šlo o propojení kultur - “Zbudoval jsem si pomník kovu trvalejší”
• píše erotické a pijá cké verše 
• bá seň jako přá ní šťastné cesty, kondolenční bá sně
• cíl - radovat se z přítomnosti 
• carpe diem - užívej dne, něco dělej
• střízlivá poezie, hravá
• mravní kodex
• Horatius doká zal psá t ó dy třeba i na víno, doká zal psá t ó dy na něco, co nebylo
zvykem
• H. nebyl tolik populá rní 

Marcus Valerius Martialis

• 40 - 104 n.l.
• psal epigramy (kolem 100)
• byl hispá nského pů vodu
• epigramy - pů vodně krá tká bá seň , včetně bá sní na hrobech
• dělá si legraci z intelektuá lů filosofů

17) SENECA, PETRONIUS

Lucius Annaeus Seneca

• 4 př.n.l. - 65 n.l.
• vychová val císaře Nerona
• obviněn ze spiknutí vů či Neronovi
• dílo O duševním klidu
◦ filosofický autobiografický dialog s přítelem, který žije střídmě, ale zá vidí
bohatství jiným
◦ filosof. subjekt mu radí - nelpět na majetku, být připraven na vše,
nepodlé hat nená visti z lidem
 ◦ začíná tezí, kterou pak popírá
• velmi oblíben lidmi
• vznik podvržené korespondence mezi Senecou a apoštolem Pavlem
• stoik 
• div. hry na jevišti

Gaius Petronius Arbiter

• 27 n.l - 66 n.l.
• Ř ímský satirik
• Spá chal sebevraždu kvů li sproblému s císařem nerovném
• Proslulý vytříbeným vkusem - arbitr(soudce) elegance
• Dílo: Satiricon
• Satirický romá n - parodie na romá n
• Humoristický, blá znivý erotický
• Parodie i na Homéra
• Svědčí to o velké toleranci, křesťan. Mnichů (aspoň něco se dochovalo)
• Svět je absurdní, ale i reálný

18) ŘÍMSKÉ DĚJEPISECTVÍ

Gaius Iulius Caesar
- 100-44 př. n.l.
- Vojevů dce, politik, císař
- zavražděn
- Historická pró za
- Zá pisky o vá lce galské
- Monumentá lní dílo
- Galie - římská provincie ve Francii
- Popis odlehlých krajů , jiných zvyků
- Vyprá ví ve 3. osobě - vyzdvihuje sá m sebe, on je hlavní postava, vypravěč
- děti dostá vali sloh Caesara je čtení ve škole

Markus Tullius Cicero

- 106-43 př.n.l.
- Ř ečník a politik
- Filosofické, prá vnické, řečnické vzdělá ní
- Zavražděn politickými odpů rci
- Jeho politický odpů rce - Catilina
- Dílo: Ř eči proti Catilinovi
 - Syntéza řecké a římské kultury
- 1. a 4. čá st věnovaná sená torů m, 2. a 3. shromá ždění lidu

Publius Cornelius Tacitus

- historik, psycholog
- o jeho životě se dozvídá me většinou z jeho děl
- Historické spisy Letopisy a Dějiny – vývoj římského impéria
- Barvitě líčí pohnutky popisovaných postav, všímá si zlých činů , kterých se
dopouštěli císaři
- Všechno odvíjí od psychiky člověka
- Sine ira studio
- Snaha o objektivitu, bez hněvu, zaujatosti
- Píše chronologicky a podle dat
19) STŘEDOVĚK
- 476 - 1492
- Slohy - gotika, romá nský sloh
- Giotto - italský umělec
- Mistr Theodorik - Karlštejn (Mistr používá no často - Mistr Vyšebrodského oltá ře)
- Ú stní přenos, vysoká míra negramotnosti (nejen chudí, i šlechta)
- psá t uměla církev - mniši - nemyslí na vlastní světskou slá vu) - nevíme autora (velmi
často jen mniši zapisovali ú stně šířená podá ní a nebyli autory)

Společnost
- feudalismus- společenský systém, kde se bavíme co je hlavním výrobním
prostředkem (pů da)
- Po něm nastupuje kapitalismus
- Ná boženství
- Nejprve jednotné
- římské - katolické
- Ř ecké - ortodoxní (pravoslavní v roce 1154)
- Feudá l - vlastnil hrad
- Stabilní systém, panovník zá visel na ostatních (pokud byla např, potopa, zničila
obydlí, panovník zaplatil nová , staral se o panství)
- Dů ležitý - pocit stability - středověký svět
- I estetická pravidla se zdají, že tu budou napořá d
- Jazyková centra - latina - univerzá lní jazyk pro Z
- Ř ečtina - univerzá lní jazyk pro V
- číst a psá t umí má lokdo
- Jazyk literá rní - v něm vznikají a jsou psaná literá rní díla
X
- Jazyk liturgický - jazyk bohoslužby

- Litaratura se bude vyvíjet v klá šterech, bude se na ní podílet šlechta - příběhy,

písně
- Později měšťané - dů ležitý byl vznik univerzit, budeme mít vzdělanost jinou než
církevní
- Laicizace - zesvětštění, odstranění vlivu církve
- Lajk - dříve amatér, lidé, kteří nepatřili k církví, vzdělaní, uměli číst a psá t
- Laicizace literatury -odstranění vlivu církve z literatury
- Světský - necírkevní, od slova svět
- Do 12. století - pohané, nevěděli čemu věří ( hrdinská epika)
- Potom laicizace literatury
- Centrem vzdělanosti a kultury – Florencie
20) Literární žánry

- Jazyková centra - latina - univerzá lní jazyk pro Z

- Ř ečtina - univerzá lní jazyk pro V
- číst a psá t umí má lokdo

- církevní literatura
- Vzdělaní, školství v rukou církve
- Ná boženská tematika
- Světec - svatořečený, mučednická smrt, měl by udělat zá zrak
- Jazyk literá rní - v něm vznikají a jsou psaná literá rní díla
- Jazyk liturgický - jazyk bohoslužby

- Legenda
- Literá rní žá nr vyprá vějící o životě svatých
- Světec - svatořečený, mučednická smrt, měl by udělat zá zrak
- Další významy slova legenda: (někdo významný, příběh, co není ú plně pravda)
- Bývaly epické

- Písně a modlitby
- lyrika
- Leckdy totéž
- Modlitbu mohla mít i hudební strá nku

- Náboženské drama
- Vznik v rá mci oslav církevních svá tků
- Většinou oslavují Ježíše Krista

- postupně se k literatuře přidá vá šlechta – vzniká hrdinská epika (jiná otá zka)

- milostná lyrika
− mů že být doprová zena hudebními ná stroji
− = dvorská lyrika
− žena byla idealizovaná , rytíř opěvuje ideá l ženy
− trubadur – středověcí bá sníci – milostné písně + interpretace, hodně v jižní
Francii
− minnesä nger - středověký umělec zpravidla z řad šlechty – milostná lyrika
− alba – svítá níčko, středověká píseň , jak se milenci vzá jemně rozchá zejí, loučí

- začínají vznikat města – ironie, parodie, satira

- vzniká světská humorná literatura
- církev se na to chvíli bude dívat přes prsty
- bajka – funguje i nadá le

- fablieux = fablel
- veršovaná epika
- ironická , komická skladba

- světské drama
- světská mezihra = interludium
- do ná boženské hry se přidal světský prvek
- Mastičká ř
Mastičkář nabízí své masti. Potom přijme do služby nového pomocníka Rubína, jenž následně
vychvaluje jeho masti a láká lidi, aby si je koupili.
Později do Mastičkářovy služby přibude další sluha Pustrpalk.
Masti vychvalují i s pomocí Izáka, který hraje mrtvého. Mastičkář ho pomaže a najednou Izák
oživne.

Tu se Severín dozví o třech Mariích, které procházejí tržištěm a shánějí masti, aby nabalzamovali
Kristovo tělo. A tak je Mastičkář naláká, aby šli k němu, že on má všechny mastě. Mast stojí 3
zlaté hřivny, ale Mastičkář sleví na dvě. Marie jsou chudé a nemůžou si masti dovolit. Tak
Mastičkář prodá masti levně a pohádá se kvůli tomu se svou ženou. Hádají se o ceně, prý že je
Severín prodává moc levně.

21) Hrdinský a rytířský epos

22) Dante
 Dante Alighieri
 jazyk kterým psal - Toská nské ná řečí
 1266-1321
 Lá ska k Beatrici – inspirací k napsá ní Komedie
 z Florencie, měl politické ambice - stoupenec republiká nské ho zřízení
o Měl politické ambice - problém - politická nemilost - musel odejít do
vyhnanství - nemohl se nikdy vrá tit - jinak upá len 
 dílo Komedie pů v. pouze komedie…. Božská komedie 
 Boccaccio - rozhodl se, že bylo tak skvělé - přidal k ná zvu Božská
 3 čá sti :
o Peklo – setká vá se odpů rci, vladaři, prová zí ho Vergilius
o očistec – podoba ostrova s velkou horou
o rá j/nebe – vstupuje sem až 7. den
 Hlavní hrdina putuje, má prů vodce ( např. Vergilia - silný osud naplň uje,
slabým cloumá , svědčí o živosti, ztělesň uje velkou vzdělanost, prová zí ho
peklem)
 Další prů vodci - Betarice (v ráji)
 Sv. Bernard (v nebi)

o Triá da - princip trojek

 3 čá sti, 33 zpěvů + 1 zpěv na ú vod, strofy po 3 verších

o Alegorická skladba o putová ní duše

o Touha člověka po pozná ní
o Slovo komedie značí dobrý konec - spá su duše, není to jako divadelní
komedie, není humorná

 jsou i Danteho političtí odpů rci

 občas novelistické (předběhl dobu) / dějové momenty 

23) Villion, Chaucer

Francois Villon
• 1431-1463
• žil bouřlivým životem, pral se, nakonec odsouzen k smrti za ú dajnou vraždu
kněze
◦ nakonec vyhná n z Paříže
 ◦ snaží se porozumět životu , rozpurný(radost…smutek) - ,,já u pramenem
jsem a žízní hynu”

Malý testament (1456) – Odkaz

• komická přá ní, odkazy přá telů m a nepřá telů m
Velký testament(1461) – Zá věť
• pomíjivosti lidksého života, strach ze smrti

• prožívá protikladu - církevní život/ normá lní - bujarý život

• touží po spá se, ale i po bohémské m životě
• okamžiky - hrů za ze zatracení lže nežije sprá vně 
• vnější subjektivita, doká že být ironický 
• populá rní - až 30 vydá ní za 53 let
• zá jem upadl a v 19. stol. se vrá til

- briliantně ovlá dl formu – originá lní forma francouzská (villionská ) balada

Geoffrey Chaucer 1340-1400

• zajímavý pů vod - tá ta obchodoval s vínem v Londýně
• dvořan, hodně cestoval - italské prostředí (renesance, ale ve zbytku)

Canterburské povídky
- veršované
- Canterbury \ katedrá la přijdou poutníci, lidi vypravují si příběhy 
• rá mec, ve kterém jsou rů zné povídky
• povídky navazují na sebe, vytvá řejí vypravěčné dvojice/reagují - interakce
jednotlivých příběhů  
• rá mcové kompozice 
• protiklady, prolog.- představují se(ironicky charakteristicky) - i urá ží se, sejdou
se v hospodě → dohodnou si povídá ní povídek
• ná m děje se to jak těm opilců m…
◦ opilec ví, kde bydlí, ale nedostane se tam 
◦ ↳ u ná s to samé (my hledá me štěstí, ale nenajdeme ho)
◦ →dřív umřeme
• spousta žá nrů → přehlídka středověkých žá nrů hrdinské epiky bajka satiry
• velice živé, vrchol středověku
• není dokončené
• rytířské /milostné historky, humorné  
• spousta žá nrů