Rudolf II.

Lucie Strnadová
ÚVOD
Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) byl římský
císař, uherský, český, chorvatský král a rakouský arcivévoda z dynastie habsburské.
Byl posledním habsburským panovníkem a také posledním v hodnosti císaře Svaté říše
římské, kdo učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a
podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým
stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance – ta je po něm v českém
prostředí nazývána doba rudolfinská a je řazena k vrcholným periodám starších
českých dějin. Z hlediska politiky to však úspěšný vládce nebyl, což bylo dáno
jednak složitými osobními dispozicemi (duševní labilitou, s postupně se zhoršujícím
průběhem) a jednak stoupajícím celoevropským napětím mezi protestanty a katolíky,
což byl základní spor i v českém prostředí, jejž Rudolf nedokázal nijak vyřešit. V
samém závěru vlády pak čelil intrikám svého bratra Matyáše, jemuž byl nucen
postoupit (1608) vládu v Uhrách, Rakousích a na Moravě a aby se vůbec udržel na
trůnu, musel českým a slezským protestantům vydat majestáty, jimiž potvrzoval
svobodu vyznání pro luterány, starokališníky a české bratry. Marný pokus zvrátit
tyto koncese s vojenskou pomocí svého bratrance Leopolda (1611) vedl nakonec k jeho
nucené abdikaci ve prospěch Matyášův.

DĚTSTVÍ A MLÁDÍ
Narodil se jako třetí dítě císaře Maxmiliána II. a jeho sestřenice Marie Španělské.
[pozn. 1] Sňatkové spojení mezi španělskou a rakouskou větví Habsburků se
objevovalo v plánech Karla V. už od roku 1543, ale realizováno bylo teprve 13. září
1548 ve Valladolidu. Novomanželé po svatbě žili ve Španělsku, kde Karel V. svého
zetě (a synovce) ustanovil místokrálem. V roce 1550 ale Maxmilián na přání svého
otce Ferdinanda I. Habsburského přesídlil do Vídně, kam jej později následovala i
jeho manželka s dětmi. Zde se jim ve vídeňském Hofburgu 18. července 1552 narodil
syn Rudolf. O prvních letech Rudolfova života scházejí jakékoliv informace. První
zprávy pocházejí z období, kdy bylo Rudolfovi asi šest let. Tehdy mu jeho otec
vybral jako domácího učitele profesora na vídeňské univerzitě Jiřího Muschlera. S
tím nesouhlasila Rudolfova matka, která Muschlera podezírala ze sympatií k
luterství. Ta s pomocí svého bratra, španělského krále Filipa II., vyvinula na
Maxmiliána nátlak, aby byla Rudolfova výchova (včetně výchovy Rudolfova mladšího
bratra Arnošta) svěřena španělskému králi. Přes počáteční nesouhlas se Maxmilián
tomuto tlaku nakonec v roce 1562 podvolil. Španělská výchova jeho synů totiž pro ně
znamenala naději na španělské dědictví.[pozn. 2][3]