Ručni čerpadlo D Kladívkový
šrotovník D Plečka na pletie
buriny D Betónové obrubníky
Brzda na fúrik D Samočinné
otevíraní skleníku D Opěradlo
do postele D Sušák na pleny
Prošívané periny D Polička na
radiátor D Levné teleobjektivy
Časový spínač D Merač dĺžky
telefonického hovoru D Skiboby
Kolovrátek D Skládací podběrák
na ryby D Nýtování patentů
Sklápacie výkyvné koleso
Stolová frézka D Přímočará
pila — nástavec k vrtačce EV 513D
Uložení hřídelů v ložiskách
 MALOTRAKTOR PRÁCE ČITATEĽOV
Převody. Mezi převodovkou a rozvodovkou je přídavná
převodovka (použita převodovka stejného typu), což
umožňuje devět kombinací převodů pro jízdu vpřed a čtyři
pro jízdu vzad.
Nápravy. Zadní je zúžena zkrácením polonáprav na
potřebný rozchod, pérovaní je vyřazeno. Přední je svařena
z plechových profilů tloušťky 3 mm s čepem pro vyrovná-
vání nerovností terénu. Svislé čepy, náboje kol, spojovací
tyče řízení a převodka řízení jsou po malých úpravách
použity z vozidla Škoda 1202.
Kola. Zadní — 16ti palcová z vozu Š 1202, pneumatiky
z malotraktoru T4K14. Pro dosažení lepšího záběru
v měkkém a kluzkém terénu jsou kola opatřena závažím.
Přední — 12ti palcová kola jsou z vozu Fiat 850.
Brzdy. Provozní — kapalinová na zadní kola (Škoda
ze zrušeného automobilu Škoda 1202 postavil
1202). Nouzová — mechanická (Škoda 1202).
ING. VLADIMÍR KRUPKA z Ostrova. Použil prakticky všechny
Elektroinstalace odpovídá požadavkům vyhlášky č. 41
podstatné konstrukční celky, které pouze přizpůsobil
včetně zásuvky pro přípojná vozidla.
a upravil. Na rozdíl od námi publikovaných typů vycházel
z potřeby dosáhnout co nejmenší pracnosti a potřeby
odborných prací v dobře vybavené dílně. Po třech letech
provozu je přesvědčen, že výkon a jízdní vlastnosti traktoru
uspokojí i velmi náročné uživatele. Traktor má klasické
uspořádaní, vpředu malá, vzadu velká kola s šípovým
dezénem pneumatik. Je vybaven závěsem pro připojení
jakéhokoli vlečeného nářadí a koulí ISO 50 pro připojení
přívěsu za osobní automobil.
Motor z vozu Škoda 1202 je použit bez úprav. Jeho
výkon je pro dané potřeby větší než je nutné. Pracuje i při
velkém zatížení v režimu nízkých otáček a tudíž i spotřeba
paliva je velmi malá. Tomu napomáhá i velký rozsah
volitelných převodových typů.

tvrdí, potom řidší betonovou směs vyztužíme úhelníkem, který současně

MÍCHAČKA
Svérázné řešení JANA JANOVSKÉ-
HO z Mostu nás nejprve rozesmálo,
potom zaujalo. Autor sa přiznává, že
byl líný zbytečně převážet materiál
od cesty k domku, ke kterému autem
nemohl zajet. A tak spojil užitečné
s nepříjemným, směsí naplnil mí-
chačku u cesty a jestli je pravda, co
v dobré kvalitě namíchá po ujetí 30
až 40 metrů.
Základem konstrukce je 100 nebo
200 litrový sud. Z plechu 3 až 5 mm
tlustého vystřihneme kruh 0 200—
300 mm, který přišroubujeme k jed-
nomu dnu sudu. Druhé dno vyseká-
me a nahradíme jednak pevným dí-
lem (větší část kruhu), jednak odklá-
pěcím víkem. Pevný díl privaríme,
okraje kruhové úseče vyztužíme. Víko
plní funkci těsnění, opatříme závěsy
(panty) a závěrem (nesmí překážet při
otáčení) z pásové oceli. Do středu
každého dna (případně v ose sudu)
privaríme 30 až 40 mm dlouhý šroub
M16.
Trubku o světlosti nejméně 1" asi
4 m dlouhou ohneme do potřebného
tvaru držadla. Na oba konce trubky
privaríme asi 50 mm dlouhý úhelník
rozměru 70 X 70 mm. Do úhelníků
vyvrtáme otvory 0 1 7 mm, těmi na-
vlékneme tyč na šrouby a spoj pojistí-
me maticemi M16.
Pro vlečení navijákem nebo malo-
traktorem navaříme na držadlo několik
kolíků, které vymezují pohyb lana.
Do sudu — dostatečně šikmo
— přišroubujeme jednu nebo dvě
míchací lopatky. Umístíme je tak, aby
při otevření víka nebránily snadnému
vybírání materiálu (tedy na straně
pevně privarené úseče) a aby se ne-
ponořovaly do směsi současně (men-
ší odpor při vlečení sudu).
Před plněním míchačku postavíme
na plné dno. Materiál dávkujeme
přesně a střídavě.
Zostavila nástroje
Ing. Milada Zoufalá stroje
byt
auto
chata
koníčky

OBSAH

DO CHATY A ZÁHRADY

Ruční čerpadlo 2
Plečka na pletie buriny 3
Kladivkový šrotovník k velké okružní pile 4
Betónové obrubníky 9
Větrání skleníku 10
Brzda na fúrik 12
K vysoušení rekreačních objektů 13

DO BYTU A DOMU

Otočný vešiak so zrkadlom 14

Opěradlo do postele 16
Stojany na izbové rastliny 18
Polička na radiátor 18
Sušák na pleny do předsíně 20
Měkké a teplé — prošívané peřiny 21
Časový spínač 23
Merač dĺžky telefonického hovoru 24
Povrchová úprava parketovej dlážky. . . . 27

KONÍČKY alte
Vydavateľstvo technické)
Levné teleobjektivy 30 a ekonomickej literatúry
Bratislava
Skiboby 33
Skládací podběrák 36
Kolovrátek 37
Transpoziční kolečko 42
Přípravek na nýtování patentů 43 Propagační tvorba
Praha
STROJE A NÁSTROJE

Sklápacie výkyvné koleso

na dopravu strojov 44
Stolová frézka 45
Přímočará pila k vrtačce 54
Uložení hřídelů v ložiskách 60
Nůž na odizolování kabelů 63
 do chaty a záhrady
RUČNÍ ČERPADLO
Při práci na zahradě nebo chatě často upotřebíme malé
ruční čerpadlo, kterým lze přečerpat dešťovou vodu
z nádrží, doplňovat postřikové roztoky nebo odčerpat
odpadní vodu. Stejně tak se může z nejrůznějších příčin
hodit i v domácnosti. Jednoduché čerpadlo pro nejrůznější
účely si snadno vyrobíme z gumového zvonu na čištění
výlevek. Sací výška čerpadla je asi 2 m, výtlačná rovněž
2 m. Čerpadlo je samonasávací a lze jím přečerpat 15 až
20 litrů tekutiny za pouhou minutu. Můžeme jím čerpat
vodu, ale i kyselé a zásadité látky. Při čerpání olejů musíme
počítat s rychlým opotřebením pryžových částí. Čerpadlu
nevadí ani značně znečištěné kapaliny.
Tvar základní desky 1 zvolíme podle toho, k jakému
2
účelu budeme čerpadlo používat. Deska la je určena pro
odsávání kapaliny přímo z podlahy nebo ze dna nádoby,
deska 1b pak pro přečerpání kapaliny, protože na ni lze
napojit sací hadici. Lze vyrobit i desky obě a podle potřeby
je pak vyměňovat.
POSTUP PRÁCE
Oby typy základní desky 1 vyrobíme z plechu (nejlépe
pozinkovaného) 1 až 2 mm tlustého. U desky 1a ohneme
po vystřižení základního čtverce rohy asi o 2 mm dolů. Do
středu vyvrtáme otvor 0 17 mm a ve vzdálenosti 42 mm
od středu otvor 0 3 mm pro nýt. Nákružek vyrobíme
stočením pásku plechu do kruhu 0 100 mm. Hotový
nákružek k desce buď připájíme nebo privaríme. Deska 1b
je z pásu plechu, který ohneme do tvaru písmene U.
Vyvrtáme otvory podle výkresu a připájíme nebo privaríme
nákružek a zespodu 1/2" trubku pro vsazení sací hadice.
Dva otvory 0 6 mm ve spodním lemu slouží k případnému
přišroubování čerpadla k pevné podložce. Pokud jsme

Rozpiska materiálu
nepoužili pozinkovaný plech, musíme desky opatřit kvalit-
ním nátěrem.
Hliníkovým nýtem 9 přichytíme k desce 1 klapku 2
z pryže 2 mm tlusté tak, aby otvor 0 17 mm byl dobře
zakryt. Z gumového zvonu na čištění výlevek odstraníme
rukojeť a v přepážce prosekneme nebo ostrým nožíkem
vyřízneme otvor 0 12 mm. Zvon nasadíme na nákružek
desky a stáhneme jej páskou 8 nebo drátem. Do horního
prostoru vložíme ocelovou nebo skleněnou kuličku 0 15
až 20 mm. Z libovolného materiálu vysoustružíme pouzdro
3 podle výkresu. Nemáme-li možnost soustružit, můžeme
použít např. kousku vhodné hadice. Aby kulička netěsnila
odvod kapaliny, vyvrtáme těsně při dolním okraji pouzdra
otvor 0 3 mm, do ktorého vsadíme kolík 7, nejlépe
z mosazného drátu. Do pouzdra zasuneme trubku 4, jejíž
délku volíme podle potřeby asi 300 až 500 mm. Trubku
zalepíme do pouzdra epoxidovou pryskyřicí. Je-li pouzdro
ocelové, je lépe je přivařit. Pouzdro s trubkou přitáhneme
ke zvonu stahovací páskou 8 nebo drátem. Nakonec
navlékneme na horní konec trubky 4 výtlačnou hadici 10
do hloubky 100 mm. Tato část bude zároveň tvořit rukojeť.
JIŘÍ KALÍK

PLEČKA NA PLETIE BURINY

Pri návštevách výstav s poľnohos-
podárskou tematikou som si všimol,
že medzi ručným náradím sa často
vystavuje piecka na plečkovanie buri-
ny. Konštrukcia tohto náradia je však
vždy mohutná, komplikovaná, odlie-
vaná z masívneho materiálu, vybave-
ná malým ťažkým železným kolesom,
čo veľmi sťažuje aj tak pomerne namá-
havú prácu, navyše časovo náročnú.
Zhotovil som si preto piecku, ktorej
konštrukcia je jednoduchá a zvládne
ju aj menej zručný domáci majster.
Výhodou riešenia je malá hmotnosť,
takže námaha pri presune piecky, aj
práca s ňou je oveľa menšia. Tým, že
som použil koleso z bicykla, možno
dôjsť do vzdialenej záhradky na bicyk-
li, a tam po príchode demontovať
predné koleso a pripevniť ho na pleč-
ku. Koleso má vhodný priemer na
určenú prácu, je ľahké a dobre sa
odvaľuje po obrábanom teréne, čo
najviac znižuje námahu potrebnú na
prekonanie nerovností. Konštrukcia
umožňuje zložiť piecku aj nastaviť šírku
záberu nožov (maximálne 500 mm,
minimálne 170 mm) bez použitia
akéhokoľvek náradia, holými rukami.
PRACOVNÝ POSTUP
Rozmery piecky neuvádzame, lebo
si ich každý musí prispôsobiť svo-
jím podmienkam. Rám 1 zhotovíme
z dvoch tenkostenných rúrok 0 23 mm.
ktoré ohneme podľa nákresu. Spod-
né konce rúrok sploštíme a uro-
bíme do nich výrezy; budú slúžiť
na pripevnenie kolesa. Obidve rúrky
1 hore spojíme privarením rozpery 2,
ktorú vyhotovíme z rúrky 0 8 mm. Na
vrchné zahnuté konce rúrok 1 navle-
čieme držadlá 3; použijeme kormidlo
z bicykla. V spodnej časti privaríme na
rúrky rámu priečnik 4 z tenkostenné-
ho profilu Jäkl štvorcového prierezu
20 X 20 mm, po ktorom sa posúvajú
pracovné nože.
Nože 5 zhotovené z kvalitnej ocele
privaríme šikmo (pre optimálny nábeh
pri rezaní buriny) na držiaky 6, ktoré
odrežeme z pásovej ocele 30 X 6 mm.

3

Na držiaky privaríme hore oká 7,
ktoré zvaríme z dvoch uholníkov
KLADÍVKOVÝ ŠROTOVNÍK
K VELKÉ OKRUŽNÍ PILE
Malochovatelům, kteří zpracovávají
poměrně malé dávky krmiva, se nevy-
platí pořizovat si se značnými náklady
4
25 X 25 mm dlhých 55 mm. Na oká
privaríme hore maticu M8, do ktorej
šrotovník, když jim stejnou službu vy-
koná přídavné zařízení k normální
okružní pile, jež často patří k vybavení
zaskrutkujeme krídlové skrutky 8. Po-
dľa potrebnej šírky záberu zabezpečí-
me týmito skrutkami držiaky s nožmi
vo vyžadovanej polohe.
Koleso — z bicykla — pripevníme
vo výrezoch rámu krídlovými skrutka-
mi.
. „ v . ... S. N.
dílny. Konstrukce tohoto kladívkového
šrotovníku využívá všechny součásti
okružní pily, takže ušetří pořizovací
náklady i skladovací prostor, přičemž
montáž a demontáž zařízení zabere
pouhých pět minut. Při šrotování obilí
není stabilita pily narušena a provoz je
naprosto bezpečný. Celé přídavné za-
řízení je po sejmutí násypky dobře
skladné. Výkon šrotovníku je vysoký
— za čtvrt hodiny dokáže sešrotovat
OKRUŽNÍ PILA TYP: C 600
PODNIK MP STROPKOV

POHLED P

5
6
Rozpiska materiálu
50 kg ječmene, pšenice, kukuřice
nebo ovsa. U ovsa je však nutno
použít síto s většími otvory.
Konstrukce šrotovníku (obr. 1)
i jeho rozměry jsou přizpůsobeny
okružní pile typu C 600 (výrobce
Kovo-drevo Stropkov, podnik místní-
ho průmyslu, rok výroby 1967), lze ji
však použít i pro jiné typy prodáva-
ných okružních pil. Základním před-
pokladem však je, aby pila měla výkon
motoru 4 kW a průměr hřídele
30 mm. Na amatérské konstrukce
okružních pil je nutno konstrukci šro-
tovníku individuálně přizpůsobit, zej-
ména podle vyložení hřídele za bok
stojanu a umístění domečku ložiska
hřídele na stojanu.
Šrotovník se skládá z pěti samo-
statných částí: tělesa bubnu, víka,
rotoru s kladívky, odnimatelné násyp-
ky a vyměnitelných sít.
VÝROBA ŠROTOVNÍKU
Těleso bubnu svaříme ze čtyř dílů.
Plášť bubnu 1 zhotovíme z tlustostěn-
né trubky 0 410 mm, do níž vyvrtáme
nahoře otvor 0 60 mm a dole odvrtá-
me a vypilujeme dva otvory široké
60 mm a dlouhé asi 110 mm (středo-
vý úhel 36°). V horní části ještě vypilu-
jeme zevnitř na obou stranách otvoru
po 15ti zubech pod úhlem 45° (obr.
2). Po stranách pláště zhotovíme
drážku pro upevnění víka a čela bub-
nu. K hornímu otvoru privaríme hrdlo
7, k němuž předem privaríme čtyři
výztuhy 8.
K dolním otvorům privaríme výsyp-
ku 14, kterou ohneme podle obr.
3 z plechu 1,5 mm tlustého. Na plášť
bubnu ještě privaríme ve vodorovné
ose dva šrouby 9, kterým předem
odřízneme hlavy.
Víko 3 vyřízneme z plechu 5 mm
tlustého a nasadíme ho do drážek
pláště. Úchyty 10, vyrobené z pásové
oceli 1 6 X 6 mm, nasuneme na šrou-
by 9 a privaríme k víku. Víko zajistíme
křídlatými maticemi 24. Z ocelového
plechu 1,5 mm tlustého zhotovíme
několik sít 13. Síta se navzájem liší
průměrem vyvrtaných otvorů. Osvěd-
čují se tyto průměry: 1, 3, 5 a 10 mm.
Síto prohneme do potřebného tvaru
a položíme ho na obdélníkové otvory
ve spodní části pláště. Na síto položí-
me zajišťovací drát 12 až k víku 3, ke
kterému drát privaríme. Víko poté de-
montujeme, na plášť přiložíme zadní
čelo 2, které vyřízneme stejně jako
víko 3 z plechu 5 mm tlustého a čelo
po celém obvodu privaríme k plášti.
7
Pak stejným způsobem privaríme dru-
hý zajišťovací drát 12 k čelu 2. Proti
obvodovému posunu zajistíme síto
dvěma držáky 1 1 , které privaríme na
plášť bubnu l a k zadnímu čelu 2.
Rotor 4 vysoustružíme podle obr.
2. Kladívka 5 zhotovíme podle obr.
3 z kvalitní, dobře kalitelné oceli. Do
drážek rotoru postupně nasuneme
kladívka, otvory provlékneme osy 6,
které proti bočnímu vysunutí z rotoru
zajistíme červíky 23.
Násypku 25 zhotovíme z plechové-
ho dvanáctilitrového vědra, které má
rovné dno. Uprostřed dna vyřízneme
otvor 0 58 mm, okraje plechu poně-
kud vyhneme směrem ven. Abychom
8
si v násypce mohli přinést krmivo,
které budeme šrotovat, vyrobíme si
z plechu jednoduchý uzávěr 16, k ně-
muž privaríme držadlo 17 ukončené
našroubovanou koulí 2 1 . Uzávěr se
pohybuje ve vedení 15, které připájí-
me na dno vědra. Před montáží šro-
tovníku ještě podle obr. 3 zhotovíme
držák 18, který při první montáži při-
vaříme na stojan pily a dále podle
obr. 1 montážní nákružek, který slouží
pro přesné ustavení rotoru na hřídel
pily.
MONTÁŽ ŠROTOVNÍKU NA PILU
Z hřídele okružní pily sejmeme pří-
ruby listu pily a na hřídel nasadíme
buben. Na osazení rotoru 0 41 mm
nasadíme montážní nákružek a rotor
1 s nákružkem nasadíme na hřídel pily
a prostrčíme otvorem bubnu. Rotor
dotáhneme maticí 22 pomocí nastrč -
ného klíče. K zadnímu čelu 2 přiloží-
me na vhodném místě hlavu uprave-
ného šroubu 20, na kterém je přita-
žen upravenou maticí 19 držák bub-
nu 18. Hlavu šroubu 20 privaríme
montážním svarem na zadní čelo
2 šrotovníku a držák bubnu 18 priva-
ríme na rám pily. Pak buben opět
demontujeme a pomocný montážní
nákružek vyjmeme. Tím je šrotovník
uchycen na rám pily a po opětné
montáži připraven ke šrotování.
P.S.

BETÓNOVÉ
OBRUBNÍKY
Aby cesty v našej záhrade nezaras-
tali trávou a burinou, oddelil som ich
od trávnika a záhonov obrubníkmi,
ktoré som si sám zhotovil. Obrubníky
som vyrábal v jednoduchej, rozobera-
teľnej forme, ktorej veľkosť som zvolil
tak, aby manipulácia s formou aj
samotnými obrubníkmi bola ľahká.
Bočnice aj dno formy sú vylepené
PVC linoieom z jedného kusa, takže
obrubníky sú navrchu zaoblené; je to
veľmi praktické, lebo hrany sa ne-
odlamujú.
Z 2,5 mm hrubého plechu vyreže-
me dno 1, bočnice 2 a čelá 3 formy.
Z pásovej ocele zhotovíme výstuhy 4,
opierky 5 a uzávery 6. Na obidve
bočnice 2 privaríme výstuhy 4, do
ktorých vopred vyvŕtame otvory
0 5,2 mm a potom bočnice privaríme
na dno mierne šikmo tak, aby dole
boli od seba vzdialené 60 mm, na-
vrchu 80 mm. Stačia krátke zvary
striedavo z obidvoch strán. Potom
priložíme z obidvoch strán čelá
4 s opierkami 5. Opierky privaríme na
dno a na čelá privaríme uzávery 6 tak,
aby boli na spodnej strane výstuh.
Podľa vyvŕtaných otvorov vo výstu-
hách vyvŕtame otvory 0 5,2 mm aj do
uzáverov čiel. Čelá vyberieme a pri
varíme na ne držadlá 7 ohnuté z pá-
sovej ocele. Dovnútra formy prilepíme
lepidlom Chemoprén PVC linoleum.
Až po zaschnutí odrežeme nožom
okraje PVC podľa formy. Z drôtu
0 5 mm vytvarujeme čapy 8, ktorými
budeme formu uzatvárať. Nakoniec
ešte vyhneme bočnice asi o 5 mm
smerom von. To preto, aby sa po
vybratí čiel bočnice rozovreli, a tým
bolo možné formu sňať bez toho, aby
sa obrubník poškodil.
Vnútro formy (linoleum) napastuje-
me a formu uzavrieme. Uzavretú for-
mu plníme zavlhnutou betónovou
zmesou miešanou v pomere 1 diel
cementu na 4 diely ostrého piesku.
Ak sa betónová zmes na formu lepí, je
príliš vhlká, ak nedrží spolu, je veľmi
suchá. Betónovú zmes do formy dob-
re ubíjame, aby nikde nevznikli dutiny,
nakoniec ju zarovnáme a uhladíme.
Potom vyberieme čapy, formu chytí-
me za držadlá a obrátenú hore dnom
ju položíme na rovnú plochu vyloženú
igelitom alebo vrecom od cementu.
Potom odstránime čelá (pritom sa
bočnice mierne roztvoria), formu
uchopíme zboku za dno a opatrne
zdvihneme. Po každom vyklopení for-
mu poutierame suchou handrou
a občas PVC napastujeme. Hotové
obrubníky položené vedľa seba pri-
kryjeme igelitom — zabránime tak
prílišnému vysychaniu betónu a chrá-
nime ich proti dažďu. Ak je horúco,
obrubníky na druhý deň opatrne po-
kropíme.
ZDENEK VAVŘÍK
9
 okna a vzdálenosti jeho zavěšení od

VĚTRÁNÍ SKLENÍKU
vrcholu konstrukce. Proto je užitečné
vyzkoušet si nejprve délku vysunutí
pístnice L1 v rozsahu okolních teplot
od 20 do 30 °C.
Ve sbornících USS bylo sice uveřej- tlustým, který také privaríme. Touto Nakreslíme si v měřítku schéma
něno několik návodů na samočinné úpravou se objem válce zvětší a do- konstrukce a otvírání větracího okna
větrání skleníku na principu roztaž- sáhneme tak, že otvírač bude reago- skleníku, a do tohoto nákresu si za-
nosti oleje v závislosti na teplotě vat již na změny okolní teploty o 1 °C. kreslíme délky a místa upevnění otví-
(např. USS č. 53/1985, č. 25/1978), (Trubka s tlustší stěnou nebo většího rače se zasunutou a vysunutou píst-
avšak všechny konstrukce byly výrob- průměru není vhodná, protože by se nici (obr. 7). Na rám větracího okna
ně dost složité. Sestrojil jsem otvírač snížila citlivost otvírače.) privaríme několika stehovými svary
z vyřazeného starého olejového tlumi- Požadujeme-li, aby otvírač začínal výztuhu 20. Podle rozměrů skleníku
če pérování z vozů značky Škoda pracovat od 20 °C, dáme před sesta- zvolíme na konstrukci místo, kam
(Š 100, 1000, 1202). Jeho výroba je vením všechny součásti a potřebné privaríme konzoly 19 (obr. 7 a det. na
jednoduchá, není náročná na vybave- množství oleje do místnosti, kde je obr. 6). Vzdálenost L2 + L1 by měla
ní dílny a pořizovací cena je nízká. teplota 20 °C a necháme tady všech- odpovídat poloze plně otevřeného
no nejméně dvě hodiny, aby se tep- okna. Přitom vzdálenost upevnění
POSTUP PRÁCE loty vyrovnaly. Potom nalejeme do oka otvírače 18 od závěsu větracího
otvírače olej a kompletujeme jej okna by měla být L1. Délka ramena
Nejprve seženeme uvedený tlumič;
opačným postupem, než jsme jej roze- 16 (v našem případě 50 mm) bude
vhodný je takový, který nemá poško-
bírali. Přitom odtéká do podložené — podle typu skleníku — proměnná
zenu labyrintovou ucpávku. Pokud by
plechovky přebytečný olej. Při montá- (obr. 5). Jestliže bude závěs větrací-
ucpávka — byť nepatrně — propou-
ži dbáme, aby ve válci nezůstala žád- ho okna níž od vrcholu konstrukce,
štěla tlumičový olej, koupíme raději
ná vzduchová bublina, protože by musí být také poněkud delši rameno
novou.
nepříznivě ovlivnila činnost otvírače. 16. Menších změn rozsahu otevíraní
Některé součásti je třeba upravit,
Po uzavření vnějšího válce závěrnou okna (hlavně otvírací teploty) dosáh-
proto tlumič nejprve rozebereme.
zátkou s labyrintovou ucpávkou nasa- neme posunutím tělesa otvírače
Pracujeme nad plochou nádobou, do
díme na otvírač kryt 12. Na konec v objímce 15. Na výztuhu 20 zavěsí-
které vyteče olej z válce. Sejmeme
pístnice našroubujeme oko 18, které me pomocí šroubu 24 a matice 26
kryt válce 12 a vyšroubujeme závěr-
zhotovíme z oceli čtvercového průře- závaží 27, které zajišťuje stejnou otví-
nou zátku 1 a spolu s ní vyjmeme
zu 1 5 X 1 5 mm (obr. 4). rací a zavírací teplotu. Délka okna je
i labyrintovou ucpávku 2, talířek 11
Pro montáž otevírače do skleníku si v našem případě 800 mm a hmot-
s pružinou 10, těsnicí kroužek 3 a vo-
připravíme objímku 15 (obr. 5), ke nost závaží 4 kg. Přemisťováním zá-
dítko pístnice 9 (obr. 1). Vylejeme
které privaríme rameno 16 a pružné važí se mění délka větracího cyklu.
kapalinu a vyjmeme pístnici 7 s pís-
pouzdro 17, z něhož před privarením Přitom je důležitá hmotnost okna,
tem 8 a s tlumícími ventily. Všechny
vymáčkneme pryž. Úpravy na kon- protože čím je okno těžší a páka se
součásti — mimo pryžová těsnění
strukci skleníku budou ve většině pří- závažím delší, tím by mělo být závaží
— omyjeme v benzínu nebo v ředidle.
padů individuální, podle velikosti lehčí. JOSEF NOCAR
Po odšroubování závěrné matice
na konci pístnice 7 sejmeme píst 8,
demontujeme z něj tlumicí ventily
Rozpiska materiálu
a pružiny, a odřízneme části označe-
né šrafovaním (obr. 2). K pístnici
7 privaríme prodlužovací tyč 13, kte-
rá poněkud zlepší citlivost otevírače.
Upravený píst 8, který bude po úpra-
vě sloužit už jen jako vodítko pístnice,
nasuneme zpět na pístnici 7 a zajistí-
me maticí.
Z pracovního válce demontujeme
po odstranění Segerovy pojistky
vnitřní pohyblivou část přepouštěcího
ventilu 6. Do stěny pracovního válce
5 vyvrtáme asi 6 mm od jeho konce
(u vodítka pístnice 9) otvor 0 4 mm
(obr. 1). Do vybrání ve vodítku pístni-
ce 9 vyvrtáme dva otvory 0 3 mm
rovnoběžně s podélnou osou vodítka
(obr. 3).
Konec vnějšího válce 4 odřízneme
přímo ve spoji s držákem tlumiče.
Otvor ve dně válce zvětšíme na
0 14 mm. Těleso válce prodloužíme
kusem ocelové trubky 14, kterou při-
vaříme nebo připájíme natvrdo. Čelo
trubky uzavřeme plechem 1,5 mm

10
obr. 1

obr. 7

11
 iba ukazovákom pravej ruky, zvyšné tri

BRZDA
prsty a palec zvierajú držadlo fúrika.
Prax potvrdila, že hmotnosť fúrika
možno štyrmi prstami dobre udržať,

NA FÚRIK
Kto niekedy schádzal s plne nalože-
ným fúrikom zo svahu, vie, aké je
to namáhavé a na klzkom teréne aj ne-
bezpečné, lebo hrozí skĺznutie a pád,
keďže sa musí nadnášať hmotnosť
bremena a súčasne čeliť samovoľné-
mu rozbehnutiu fúrika. Pritom stačí
málo, jednoduchá mechanická brzda,
ktorou fúrik ovládame.
Páčka brzdy je pripevnená na pra-
vom držadle tak, aby sa dala ovládať
lebo nemusíme brzdiť fúrik protiťa-
hom; ruka nesie iba hmotnosť breme-
na. Pojazdové koleso 13 sa brzdí kús-
kom tvrdej gumy 7 přitlačením na
plášť kolesa. Guma 7 je pripevnená na
ramene 9 priťahovanom lankom ve-
dúcim od ovládacej páčky 1. Do vý-
chodiskovej odbrzdenej polohy vracia
rameno 9 pružina 3. Aby sa rameno
osovo nevyvracalo, má tvar písmena
V a vpredu privarenú opierku 6, ktorá
sa trvalo opiera o rám fúrika.
PRACOVNÝ POSTUP
Rozmery na obrázku sú iba orien-
tačné, alebo nie sú uvedené vôbec.

Brzda na fúrik: 1 — páčka brzdy; 2 — lanovod; 3 — tlačná pružina; 4 — zabezpečovací valček lanovodu; 5 — opierka pružiny;
6 — opierka ramena; 7 — guma; 8 — kotvová skrutka M6 X 15 s maticou; 9 — rameno brzdy; 10 — skrutka M6 X 30 s maticou
(2 ks); 11 — držadlo; 12 — rám fúrika; 13 — pojazdové koleso

12
lebo ich treba prispôsobiť typu fúrika.
Podmienkou správnej funkcie brzdy je
dobrý rotačný tvar kolesa bez nadha-
dzovania na obvode, a preto prekon-
trolujeme hriadeľ a ložiská, či nie sú
vydraté. Pri horšom stave presústruží-
me hriadeľ a zhotovíme nové tesné
puzdra. Vyplatí sa zhotoviť puzdra
zvonka uzatvorené a vystrojené mas-
tenicou, zvnútra plstenými prachov-
kami. Pri jazde do kopca potom bude-
me mať minimálne straty trením.
Takisto plášť kolesa radšej pri väč-
šom nadhadzovaní vyrovnáme.
Páčku brzdy 1 aj s držiakom odre-
žeme z kormidla vyradeného moto-
cykla a privaríme ju na držadlo 11
v takej vzdialenosti, aby bol koniec
páčky v dosahu ukazováka. Lanovod
2 použijeme z motocykla Jawa, dlhý,
na spojku. Vedieme ho pozdĺž rúrky
držadla ku kolesu. V mieste, kde sa
končí rúrka lanovodu, privaríme na
rám fúrika 12 opierku 5, ktorú odreže-
me z profilu Jäkl 20 X 20 mm.
Rameno 9 zhotovíme z uholníka
20 X 20 mm. Uholník uprostred vyre-
žeme a ohneme tak, aby obidve časti
zvierali asi 1 20° uhol. Z tvrdej gumy,
ktorú získame zo starých silentblokov
alebo z vyradeného plášťa kolesa
traktora a pod., vybrúsime vlastnú
brzdu 7 a z 5 mm hrubého plechu
vyrežeme opierku 6. Potom vložíme
gumu 7 do ramena, rameno priložíme
na rám fúrika tak, aby medzi gumou
a kolesom 13 bola asi 5 mm medzera.
Vyskúšame, či vyhovuje dĺžka opierky,
označíme si a vyvŕtame otvor
0 6,2 mm na pripevňovaciu skrutku
8 a otvor 0 3,5 mm na lanko. Rameno
brzdy 9 s opierkou 6 zvaríme, privŕta-
me a priskrutkujeme dvoma skrutkami
10 gumu 7. Opäť priložíme na rám
fúrika, privaríme kotvovú skrutku 8,
ktorej maticu pri montáži mierne utiah-
neme. Na lanko navlečieme pružinu 3
(hrúbka drôtu asi 2 mm, 0 8 až 12 mm)
a lanko zabezpečíme originálnym valče-
kom 4 lanovodu. Vyskúšame funkciu,
a ak je všetko v poriadku, lanovod asi
na dvoch miestach prichytíme na rám
páskou.
JOSEF MUSIL

K VYSOUŠENÍ REKREAČNÍCH OBJEKTŮ

Mnozí chataři a chalupáři mají velké potíže s vlhkostí ve
svých objektech. Za vlhkých, chladnějších podzimních dnů,
kdy už musíme topit, se do vzduchu dostává mnoho
vodních par, které později, po zazimování chaty nebo
chalupy, vlivem poklesu teploty, kondenzují na chladných
místech. Mnohdy jsou takovými místy okna nebo kachlů
ky, kterým vlhkost příliš nevadí. Jiná situace nastane, je-li
takovým místem část dřevěných nebo zděných stěn, které
— zvláště u starších budov — nebývají dobře tepelně
odizolovány. V tužších mrazech snadno promrzají, což se
při zimních návštevách objektu projeví výskytem jinovatky
nebo nánosem ledových zmrazků. Takovou vlhkostí velmi
trpí především dřevo. Vlivem změny skupenství vody
dochází k porušování stěn, rozmrzla voda následně vsa-
kuje do dřevní hmoty, z niž za mrazů vymrzla. Vlhkost
samozřejmě napomáhá k napadání dřeva různými drevo-
kaznými houbami a k jejich rozmnožování.
Protože jsem sám popsanými problémy postižen, řešil
jsem je pomocí kuchyňské soli, kterou jsem nasypal do
několika plastových fotografických misek. Na jaře, po
příjezdu na chatu, jsem byl velmi mile překvapen. Všechny
misky byly téměř po okraj naplněny vodou a v chatě bylo
téměř sucho. Solný roztok s povrchu jsem slil a sůl nechal
venku vyschnout. Ztvrdla a vytvořil se z ní pevný škraloup,
který však po hrubém rozlámání vykázal příští zimu stejně
dobré služby jako původní jemně mletá sůl.
Náklady na celé zařízení nejsou vysoké. Jedná se hlavně
0 nádoby, do kterých se sůl sype. Příliš se neosvědčily
smaltované hrnce, protože v místech, kde je smalt byť
1 nepatrně porušen, dochází vlivem agresivních solných
roztoků k silné korozi.
Naopak, velmi se osvědčily fotografické misky a podnosy
z plastických hmot, které mají jednak velkou absorpční
plochu rozprostřené soli, jednak na ně nepůsobí agresivita
roztoku. Množství soli, kterou nasypeme do jedné třetiny
nádoby, závisí přímo úměrně na velikosti vysoušeného
prostoru v m3 a na vlhkosti vzduchu. Nepřímo úměrně pak
na vlhkosti pužité soli. V mém případě se nejlépe osvědčil
poměr 1 kg vysušené soli na 10 až 1 2 m3 vysoušeného
prostoru. Toto množství je však nutno považovat za orien-
tační hodnotu. Každý si musí odzkoušet nejvýhodnější
poměr pro dané podmínky. ING. JAN FRANK

13
 do bytu a domu

OTOČNÝ VEŠIAK SO ZRKADLOM

Ako vhodný doplnok do menej Do priečky 6 vyvŕtame tri otvory, do smere. Potom diely 3 a 4 prilepíme na
priestorných predsiení poslúži otočný ktorých vlepíme z každej strany tri dosku 2 a zo spodnej strany ich
vešiak so zrkadlom, ktorý sa dá ľahko vysústružené vešiačiky 13. Ďalší ve- priskrutkujeme dostatočne dlhými zá-
zhotoviť aj v domácich podmienkach. šiačik vsadíme zo zadnej strany stĺpi- vrtkami minimálne 0 5 X 50 mm. Po
ka 4 v tej istej výške. Priečku zagitovaní a povrchovom opracovaní
PRACOVNÝ POSTUP 6 umiestnime od vrchnej hrany dosky nerovností natrieme vešiak vhodnou
Základnou časťou vešiaka sú dve 3 a stĺpika 4 asi o 80 mm nižšie. Na farbou a nakoniec pripevníme na dos-
kruhové dosky 1 a 2. Po vyrezaní dosku 3 je priečka 6 kolmá a je ku 3 zrkadlo 14, ktoré si necháme na
všetky plochy a hrany obrúsime začapovaná v strede jej šírky. Dva mieru odrezať v sklenárstve aj s obrú-
a potom do obidvoch dosiek 2 a ostávajúce vešiačiky vsadíme do sením hrán.
1 vyvŕtame v strede kolmé otvory stĺpika 4 vo výške asi 1 200 mm Keďže doska 3 so zrkadlom je naj-
0 10 mm. Na spodnú plochu kruho- z obidvoch strán. ťažšou časťou zostavy, ktorá je
vej dosky 2 s priemerom 590 mm Držadlo na dáždniky zložíme umiestnená na okraji kruhového pod-
priskrutkujeme päť fotelových alebo z dvoch krajných latiek 5, vystuže- stavca, je vhodné na zvýšenie stabi-
iných vhodných koliesok 11 tak, aby ných priečkou 7. Latky 5 umiestnime lity celého vešiaka umiestniť zospodu
boli od okraja dosky vzdialené asi vo výške asi 450 mm od základne kruhovej dosky 2 (v mieste pod stĺpi-
20 mm. Os koliesok musí smerovať do 2 tak, aby jedna lícovala s jedným kom 4) vhodné protizávažie 19 z oce-
stredu dosky 2. Na spodnú stranu a druhá s druhým okrajom dosky 3. ľovej alebo olovenej platne.
tejto kruhovej dosky priskrutkujeme Priestor medzi latkami 5 a 7 a doskou Nakoniec spojíme obidve časti
ešte päť výplní 10, ktorých rozmery 3 vyplníme platničkou sololitu 8 prile- zrkadlového vešiaka vratovou skrut-
určíme podľa veľkosti použitých kolie- penou na spodné plochy latiek 5 a 7. kou M10 X 80, resp. inej vhodnej dĺž-
sok. Výplne rozmiestnime rovnomerne Do dosky 3 môžeme pre ňu urobiť ky, a to podľa použitých koliesok.
medzi kolieskami, čím zväčšíme po vhodný žliabok. Takto získame miesto Hlava skrutky so štvorhranom bude
obvode kruhovej dosky 2 jej hrúbku, na odkladanie rozličných drobností. hore a podložka s maticou dole. Mati-
aby mala krycia lišta 9 po celom Dáždniky sa vkladajú do voľného cu dotiahneme len tak, aby sa obidve
obvode lepšiu pevnosť. Po dôkladnom otvoru v tvare trojuholníka, ktorý tvo- časti navzájom ľahko otáčali a potom
opracovaní obvodu kruhovej dosky ria latky 5 a 7 a stĺpik 4. maticu zabezpečíme proti odskrutko-
2 aj s výplňami 10 do presného kru- Spodnú časť konštrukcie, ktorá vaniu zásekom prebíjadlom. Dotykovú
hového tvaru natrieme obvod dosky bude dosadať na kruhovú dosku klznú plochu podložky s kruhovou
vhodným lepidlom (Herkules, glej 2, musíme zarovnat' a obrúsiť tak, aby doskou 1 môžeme pred zložením na-
a pod.) a prilepíme naň lištu 9 celá zostava stála presne v zvislom trieť vazelínou. ING. MILAN VIDRA
z vhodnej dyhy či tenkej preglejky.
Na spodnú plochu druhej kruhovej
Rozpis materiálu
dosky 1 s priemerom 580 mm pri-
skrutkujeme v rovnakých vzdialenos-
tiach po obvode päť gumových pätiek
(nárazníkov) 12, a to asi 15 mm od jej
okraja. Pätky slúžia ako pružné nožič-
ky stojanového vešiakového zrkadla.
Aby sa zaručilo ľahké otáčanie vešia-
kového zrkadla, kruhové dosky musia
byť plošne rovné — nepřehnuté. Preto
aj výšku koliesok musíme nastaviť na
rovnakú výšku a prípadné rozdiely
vyrovnať vhodnou podložkou z ple-
chu.
Kostru vešiaka zostavíme z dielov
3, 4, 5, 6 a 7, ktoré pred zložením
starostlivo obrúsime. Jednotlivé časti
navzájom začapujeme. Musíme pra-
covať dôsledne, aby boli jednotlivé
diely na seba kolmé, resp. rovnobež-
né, a vytvorili spolu pekný celok.

14
REZ A - A

15
 OPĚRADLO DO POSTELE
Při každém onemocnění, které nás
na kratší či delší dobu upoutá na
lůžko, pro nás bude pravým dobrodi-
ním opěradlo do postele s nastavitel-
nou polohou. U zánětů plic je takové
zařízení dokonce nutností.
Opěradlo je celé z trubek 0 20 mm.
K výrobě postačí běžné vybavení
domácí dílny. Jediným problémem je
ohýbání trubek, které musíme ohřát
plamenem do červena. Pokud nemáme
svářecí aparaturu, musíme se obrátit
na své známe nebo na zámečnickou
provozovnu místního hospodářství.
POSTUP PRÁCE
Nejprve ohneme rám 2. Trubku
uřízneme raději o 20 cm delší, vyplní-
me suchým pískem, a na obou kon-
cích do ní zatlučeme zátky z měkkého
dřeva. Jako trn, kolem kterého trubku
ohneme, dobře poslouží například ke-
ramická trouba, ocelový sloupek atp.
Na trubce si křídou označíme středy
ohybů, abychom při ohýbání měli
orientační body. Trubku potom v mís-
tě ohybu po celém obvodu ohřejeme
do červena a pak postupně ohýbáme.
Při vytváření druhého ohybu přeměří-
me vnitřní šířku 520 mm a zakřivení
tvarujeme tak, abychom se co nejvíce
přiblížili požadovanému rozměru.
Jestliže tento rozměr překročíme,
musíme s tím počítat při ohýbání
rámu 1. Konce trubek odřízneme na
požadované délky, písek vysypeme
a u rámu 1 upravíme konce stisknu-
tím ve svěráku na tloušťku 12 mm
(det. B).
16
Pak v obou rámech 1 a 2 vyvrtáme
otvory pro osu 5. Oba rámy položíme
na rovnou plochu a různými vložkami
vyplníme mezery po stranách i naho-
ře tak, aby mezery byly všude stejné.
Musíme také počítat s tím, že mezi
trubku rámu 1 a rámu 2 se musí vejít
hřebeny 8. Takto srovnané rámy
stáhneme svěrkami a vyvrtáme otvory
0 10,2 mm, které si můžeme najprve
předvrtat vrtákem menšího průměru.
Vrtáme nejlépe stojanovou vrtačkou
a rámy upneme tak, aby otvory byly
kolmé k rovinám bočních ramen
a souběžné s osou horní části rámu.
Podpěry 3 uřízneme na délku
340 mm a jeden konec na každé
z nich zploštíme. Na opačných kon-
cích vyvrtáme otvory 0 10,2 mm pro
zasunutí spojovací trubky 4. Osa
otvoru musí být kolmá k rovině zploš-
tění druhého konce podpěry 3. Do
otvorů 0 10,2 mm v podpěrách
3 zasuneme spojovací trubku 4 a
z vnější strany ji privaríme k podpě-
rám (det. C).
Oba hřebeny 8 budeme dělat spo-
ločne. Nejprve si na jeden kus plechu
narýsujeme tvar podle výkresu, udě-
láme středové důlčíky pro otvory
0 11 mm (R — 5,5 mm) a otvory
předvrtáme vrtákem menšího průmě-
ru (3 až 4 mm). Pak plechy pro oba
hřebeny stáhneme svěrkami a otvory
vyvrtáme najednou do obou hřebenů.
J Při této práci musíme mít z bezpeč-
I nostních důvodů vrtaný materiál
upnutý ve svěráku a je vhodné podlo-
žit jej špalíkem bukového dřeva.
Zvlášť při závěrečné fázi vedeme
vrták citlivě, aby se do plechu „neza-
kousl". Zbývající části vyřízneme na-
jednou, otřepy začístíme jednotlivě.
Hřebeny privaríme pěti stehovými
svary na vnější strany opěrného rámu
ve vzdálenosti 100 mm od horního
okraje rámu.
Nyní můžeme dokončit svrtání celé
konstrukce. Rámy 1 a 2 spojíme pro-
zatím jen provizorně osou 5. Do libo-
volných ozubů hřebenů vložíme spo-
jovací trubku 4 s podpěrami 3. Zploš-
tělé konce podpěr přiložíme k hlavní-
mu rámu ve vzdálenosti 320 mm od
dolního konce a upevníme svěrkami.
V těchto místech vyvrtáme otvory
0 10,2 mm ke spojení hlavního rámu
1 s podpěrami 3. Takový postup
zajišťuje přesnou geometrii konstruk-
ce. Do otvorů 0 10,2 mm zasuneme
čepy 9, které z vnitřní strany přivaří-
me k rámu 1 (det. A). Z trubky
0 13 mm zhotovíme čtyři distanční
trubky 6, které použijeme v pohybli-
vých spojích konstrukce. Hlavní rám
1 s opěrným rámem 2 spojíme osou
5, mezi rám 1 a 2 vložíme distanční
trubky 6 a z vnější strany rámu
1 podložky 7 (det. B). Konce osy
5 roznýtujeme pomocí kuželovitého
přípravku (např. špička z koníku od
soustruhu na dřevo. Zploštělé konce
rámu 1 a podpěr 3 můžeme přiklep-
nout dovnitř a pilníkem začistit, aby
hrany ok nebyly ostré. Celou kon-
strukci nastříkáme syntetickým lakem
vhodného odstínu. Po zaschnutí laku
nasuneme na čepy 9 oka podpěr
3 tak, že konce podpěr od sebe
odtáhneme (pružnost spojovací trub-
ky to dovolí) a podpěry už nemusíme
jiným způsobem na čepech zajišťovat
(det. A).
Na překližku 11 tlustou 4 až 6 mm
obkreslíme vnější obrys hlavního
17
rámu a nakreslený tvar vyřízneme
a začistíme. Překližku uřízneme tak
dlouhou, aby sahala asi 40 mm nad
spodní okraj hlavního rámu. Překližku
upevníme svěrkami k hlavníruu rámu,
označíme si místa pro upevňovací
šrouby (tři po stranách a tři nahoře)
a společně do překližky i. do horní
části rámu vyvrtáme otvory 0 2,4 mm.
Do otvorů vyřízneme závity M 3, otvory
v překližke prevŕtame na 0 3,2 mm
a zahloubíme je pro hlavy zapuštěných
šroubu 10. Překližku opatříme po-
vrchovou úpravou podle vlastního uvá-
žení a upevníme ji šrouby k rámu.
V posteli, která má čelo, opěradlo
neujíždí. Dáváme-li opěradlo na vá-
lendu, která má čelo nižší, než je
výška matrací, vložíme mezi čelo
a matraci vyšší prkénko, o které se
rám opěradla zachytí. Nemá-li válen-
da čela vůbec, můžeme na osu
5 přišít pruh lehátkoviny dlouhý asi
1 m, který po zatížení ležící osobou
dostatečné zajišťuje opěradlo proti
posunutí.
JOSEF ŠŤASTNÝ

STOJANY NA IZBOVÉ RASTLINY

Veľké izbové rastliny skrášľujú kaž-
dý interiér — od bytu až po spoločen-
ské sály, ale ich nevýhodou je, že pre
svoje rozmery a vysoko umiestnené
ťažisko majú nedostatočnú stabilitu
a tendenciu pade.t. Musia sa preto
priväzovať — zvyčijjne k drevenej tyč-
ke, a keď to nestačí, aj k stenám alebo
nábytku, čo zasa sťažuje manipuláciu
s nimi. Drevené tyčky však okrem
toho, že časom z.inijú, vo vlhkej zemi-
ne pevne nedržia a rastlina sa vyvra-
cia.
Tieto nedostatky ľahko odstránime.
ak si zhotovíme jednoduchý stojan
s privarenou tyčkou, na ktorý postaví-
me kvetináč s miskou. Kvetináč so
zeminou tak vlastnou hmotnosťou za-
bezpečí potrebnú stabilitu a s rastli-
nou sa aj lepšie manipuluje.
Rozmery stojana volíme podľa po-
hreby. Jeho základňu zhotovíme z 1 až
1,5 mm hrubého oceľového plechu
pre malé stojany, pre veľké stojany
z 2 až 3 mm hrubého oceľového
plechu, tyčka je z tenkostennej oceľo-
vej rúrky s priemerom 10 až 20 mm.
Rozmery plechu závisia od priemeru
misky pod kvetináč, zväčšené poz-
dĺžne o ohyb bokov a priestor na
privarenie rúrky. Po odstřihnutí plechu
rohy mierne zaguľatíme a hrany opilu-
'""Y " ..
jeme, aby sme pri premiestňovaní
stojana nepoškodzovali koberec alebo
dlážku. Bočné steny ohneme do pra- vací pásik (stíačí kúsok odpadového
vého uhla na výšku 20 až 30 mm. Do plechu) na spodný koniec rúrky zo-
vyvŕtaného otvoru privaríme zospodu spodu na stojan v pozdĺžnej osi. Hoto-
rúrku tak, aby bol jej spodný koniec vý stojan natrieme vhodnou farbou.
iba niekoľko milimetrov nad dlážkou. Pri rastlinách, ktoré rastú veľmi do
Ak má veľká rastlina ťažisko privyso- šírky, môžemf! nahradiť rúrku estetic-
ko, rúrka by sa mohla vyvrátiť. Zabrá- ky pôsobiacej ozdobnou mriežkou
nime tomu tak, že privaríme vystužo- (pozri obr.). L. M.

POUČKA NA RADIÁTOR
V mrazivých zimných mesiacoch
často potrebujeme niečo usušiť alebo
mierne zohriať. V minulosti na tento
účel výborne slúžil priestor nad rúrou
na pečenie v kachľovej peci. V moder-
nom byte však kachľová pec nie je,
a elektrický alebo plynový sporák je
príliš výkonný, takže skôr páli ako
Polička na radiátor ústredného kúrenia:
zohrieva alebo suší. Zohrievame preto 1 — rošt z kruhovej ocele 0 6 mm;
riad na telesách ústredného kúrenia, 2 — vzpeira z kruhovej ocele 0 6 mm
ktoré sú zasa na tento účel veľmi úzke a 1,5 mm hrubého plechu; 3 — valček
a predmety z nich ľahko spadnú. Zho- z kruhovej ocele 0 10 mm; 4 — ľavá
tovil som si preto jednoduchú poličku, príložka r. plochej ocele 4 0 X 5 mm;
5 — pmvá príložka z plochej ocele
ktorú možno ľahko kedykoľvek demon- 4 0 X 5 nim; 6 — čap z kruhovej ocele
tovať. 0 13 mm; 7 — matica M8; 8 — skrutka
Polička je navrhnutá pre liatinové M5 X 30 so Sesíhrannou hlavou

18
REZ A-A

19
radiátory, ale možno "ju upraviť aj pre
iné typy, ak majú v rebrách priechod-
né otvory. Rošt poličky 1 zvaríme
z kruhovej ocele 0 6 mm. Možno po-
užiť aj iný, ušľachtilejší materiál ako
mosadz alebo hliník, ak máme mož-
nosť ho zvárať. Vzperu 2 zhotovíme
z toho istého materiálu a z kúska
plechu ohnutého do tvaru U. Vzdiale-
nosti priečok roštu upravíme podľa
rozstupov rebier radiátora. Segmenty
priečok musia priliehať k spojom re-
bier. Dĺžku a šírku poličky upravíme
podľa individuálnej potreby. Ak zvolí-
me príliš veľkú dĺžku, použijeme viac
vzpier. Spôsob montáže je zrejmý
z obrázka. Poličku zakvačíme medzi
rebrá radiátora segmentmi privarený-
mi na rošte 1, ktoré bránia jej posunu-
tiu v horizontálnej rovine. Podoprieme
ju vzperou 2, ktorú prichytíme čapom
6 v príložkách 4 a 5. Vzperu 2 zovrie-
me v čape 6 valčekom 3. Príložky
4 a 5 upneme na rebrá radiátora
skrutkami 8 so šesťhrannými hlavami.
Skrutky iného typu by sme medzi
rebrami ťažko uťahovali. Čap 6 sa
musí v príložkách 4 a 5 voľne otáčať,
aby sa po nadvihnutí a vybratí roštu
z rozvidleného konca vzpery vzpera
sama vlastnou hmotnosťou otočila
a skryla medzi rebrá radiátora. Prílož-
ky umiestnime tak, aby rošt poličky
bol vodorovný, pričom opierka bude
odchýlená od kolmice asi o 30 až 40°.
FRANTIŠEK LOUDA

SUŠÁK NA PLENY DO PŘEDSÍNĚ

Se sušením plen jsou v malých bytech panelových domú
problémy. V létě se suší většinou na balkónech či
v loggiích — ale co v zimě? Abychom nemuseli vyprané
pleny nosit do sušárny, vyrobil jsem si sušák do předsíně,
která je 5 m dlouhá. Protože se sušák po pověšení plen dá
zvednout až ke stropu, můžeme pod ním pohodlně chodit
a navíc pleny u stropu rychleji schnou. Lze na něj samozřej-
mě věšet i jiné prádlo, pokud nám svými rozměry nebude
překážet.
Nejprve si z plechu asi 2 mm tlustého ohneme štyři

20
patky. Vyvrtáme do nich otvory pro vruty, kterými patky při
montáži upevníme do hmoždinek ve zdi. Ke dvěma horním
patkám privaríme trubku s vnějším průměrem 22 mm, jejíž
délku musíme přizpůsobit daným podmínkám — spodní
patky upevníme těsně nad dveřní zárubně, horní patky
u stropu. Objímky zhotovíme z trubky, jejíž vnitřní průměr
je 22,2 mm. Na objímky privaríme ramena z profilu Jäkl
30 X 15 mm, popř. z úhelníku apod. K ramenům privaríme
v roztečích asi po 140 mm oka pro napnutí šňůry. Na
konce ramen ještě privaríme plechy (viz detail), které
vytvoří vidlici pro upevnění silonových koleček. Aby se
kolečka opravdu odvalovala po zdi, doporučuje se nejprve
upevnit horní patky s trubkami do zdi, na trubku navléci
objímky s rameny a místa otvorů pro čepy koleček pečlivě
odměřit. Po nasunuti koleček konce čepu roznýtujeme. Na
dolní části objímek ještě privaríme držáky tyče ze dvou
plechů, do nichž vyvrtáme otvory pro čepy. Stejný otvor
vyvrtáme i na horním konci tyče, popř. trubky 0 10 mm, na
spodní konec pak privaríme vidlici, kterou ohneme do
průměru odpovídajícímu trubce. Tyč vsuneme do držáku
a upevníme ji čepem.
Hotové objímky s rameny i tyčemi nasuneme na trubky,
spodní patky upevníme do zdi a nakonec trubku k patkám
privaríme.
Pleny věšíme přeložené podélně na polovinu. Protože je
šňůr dostatek, vejde se nám jich hodně. Pomocí tyček
pak ramena vytáhneme a ve zvednuté poloze je zajistíme
zaklesnutím vidlic o spodní patky. P. F.

a poslední opět 21,5 cm. Pokud vše souhlasí, sýpek asi

PROŠÍVANÉ PEŘINY
1 cm za posledním švem odstřihneme. Na odstřihnutý
zbytek nakreslíme první šev ( obr. 3 ) a od něj po 29 cm
sedm dalších, u některého z prostředních zkontrolujeme
kolmost přeložením a změřením od něj i kolmost poslední-
ho a potom zbylý proužek odstřihneme. Na druhé straně -
Potřebovali jsme nové přikrývky a tak jsme zvažovali, zda nakreslíme první šev, od něj 20 cm další, potom ve
pořídit peřiny nebo prošívané deky. Klasické peřiny jsou na vzdálenosti 23,5 cm, pak čtyřikrát po 29 cm, potom
spaní příjemnější a měkčí, ale potřebují mnohem větší 23,5 cm a zase 20 cm. Tento kus sypkoviny si položíme na
množství péřové náplně, která sa při spaní přesouvá rovnou plochu, podélné okraje asi tři centimetry přehneme
a mění tím dost podstatně tloušťku a tím i izolační a tužkou přeneseme konce švů na opačné strany ( obr.
vlastnosti. Prošívané přikrývky naopak obsahují mnohem 3 ). Podle přenesených značek tužkou překreslíme švy na
méně peří a jeho vrstvu udržují stále stejnou, ale jsou druhé strany sypkoviny. Toto složité kreslení zabrání omy-
relativně tenké a tuhé a jejich izolační vlastnosti nejsou lům a usnadní i následné šití.
nejlepší. Nakonec jsem zhotovil prikrývky zcela nového
Dlouhý sýpek položíme tak, aby vpravo byla polovina se
typu, jakési prošívané peřiny. Dosažený výsledek překonal
sedmi stejnými roztečemi, přiložíme střední sýpek na
očekávaní — nevýhody obou typů zmizely a výhody se
levou polovinu okrajem na prostřední označený šev tak,
naopak spojily. Nedostatkem je pouze o polovinu větší
aby nahoře bylo osm bíle označených švů se stejnými
spotřeba sypkoviny a dost komplikované šití vlastního
roztečemi a devět švů (včetně krajních) kreslených tužkou.
sýpku. U tohoto typu peřiny je totiž normální peřinový
Pravou polovinu vnějšího sýpku srolujeme (aby lépe prošla
sýpek rozdělen střední přepážkou, která je napříč přišívá-
pod ramenem šicího stroje) a prošijeme první šev podle :
na střídavě k vrchnímu a spodnímu sýpku, takže jsou
schématu na obr. 4A. Švy začínáme i končíme asi 2 cm od .
vytvořeny dvě vrstvy navzájem se střídavě překrývajících
okraje, aby se daly okraje při šití podélných švů zahnout
příčných komor (obr. 1). Díky překrývání mohou být
dovnitř.
komory objemnější a méně nacpané, takže peřina je
měkká a přilnavá. Komory mají relativně malý objem, takže Po posunutí sypků doprava ve směru šipky šijeme
péřová náplň se nemůže přesouvat. uzavírací šev první komory ( obr. 4B ). Při šití pokládáme
na bílou čáru spodního sýpku bílou čáru (krejčovskou
Na jednu prošívanou peřinu potřebujeme 6,50 m sypko-
křídou) na spodní straně horního (celkově středního) sýpku
viny 140 cm široké (38,— Kčs/m) a 3 kg poloprachového
a prošíváme podle tužkou vyznačené čáry na horní straně
peří (90,— Kčs za 1 kg), takže můžeme počítat s cenou
horního sýpku. Pokládání bílých čar na sebe není sice příliš
520,— Kčs v případě, že používáme výhradně nový mate-
riál. Peří můžeme samozřejmě použít starší, přečištěné.
Pokud by bylo méně kvalitní, použijeme množství 3,5 až
4 kg na jednu peřinu. Na střední přepážku můžeme také
použít starší, již ne zcela hustou sypkovinu, čímž ušetříme
2,10 m sypkoviny nové. Šití sýpku je sice komplikované,
ale případné nepřesnosti nemají na dokonalou funkci
žádný vliv.

POSTUP PRÁCE
Sypkovinu rozložíme na plnou šířku, necelý metr od
konce přeložíme, abychom si ověřili kolmý směr a s ním
rovnoběžně nakreslíme krejčovskou křídou první, krajový
šev a od něj ještě 7X po 31 cm sedm dalších švů (pravá
polovina). Ten sedmý ( obr. 2 ) si označíme. Od označené-
ho, který bude druhým koncem peřiny, kreslíme další švy
(levá polovina) ve vzdálenosti 21,5 cm, pak 25 cm, potom
čtyři švy po 31 cm, jeden 25 cm a poslední 21,5 cm.
Zkontrolujeme kolmost posledního švu přeložením, spočí-
táme švy, zda je jich nakresleno skutečně šestnáct, zda je
mezi nimi opravdu patnáct mezer, z toho sedm po 31 cm,
pak 21,5 cm, další 25 cm, čtyři po 31 cm, jedna 25 cm

21
 obr. 2
pohodlné, ale zato nutné, protože každá komora je na
vnějším sypkú širší (a tedy vyboulená dolů podle obr. 4B ),
takže není možné prostě položit oba sypký na sebe a šít
rovnou pouze podle horní čáry. Po prvním prošití podle čar
prošijeme šev ještě jednou ve vzdálenosti několika mili-
metrů podle patky.
Pak dáme dospodu tu čásť sýpku, která zatím srolovaná
procházela pod ramenem stroje ( P ), na ni přiložíme
střední sýpek a dříve spodní část, tedy levou polovinu,
srolujeme. Tato srolovaná část sýpku přijde opět pod
rameno stroje, takže tento šev šijeme z druhé strany
a navíc od druhého kraje (celou sestavu otočíme o 180°).
Stejně postupujeme i při šití dalších švů. Ke srolované
části sýpku (prochází pod ramenem stroje), začneme
postupně přirolovávat i již ušitou část peřiny. Švy připravu-
jeme pečlivě a soustředěně, protože předchozí švy již
nemůžeme opravit. Poslední šev, kterým se mají spojit oba
vnější sypký s vnitřním, řešíme tak, že střední sýpek
přišijeme napřed k jednomu vnějšímu asi 2 cm od okraje
a potom teprve sešíváme dohromady oba vnější sypký
22
obr. 3 obr. 4
( obr. 4C ). Dosáhneme tak měkčího švu, než kdybychom
sešili všechny tři kraje najednou.
U jednoho podélného okraje poskládáme spodní sýpek
uprostřed hrany komor do záševků, potom zahneme do-
vnitř zároveň střední i spodní sýpek a proti nim přehýbáme
dovnitř i s poskládanými záševky uprostřed komor horní
sýpek a ušijeme podélný uzavírací šev ( obr. 4D ). Na
druhé straně zahneme i prošijeme každou vrstvu sýpku
zvlášť, čímž máme tento okraj připraven k ručnímu sešití
po naplnění ( obr. 4E ).
Sýpek plníme v koupelně — je to malá místnost bez
průvanu, kterou snadno uklidíme. Pytel s peřím zavěsíme
nad vanu. Do vany položíme plněný sýpek zašitým podél-
ným okrajem dolů. Pytel s peřím v dolním rohu napářeme
a peří rozdělujeme po hrstích rovnoměrně do všech
komor. Správná výška plnění je mezi třemi pětinami
a dvěma třetinami volne nasypaného a lehce setřeseného
peří. Po naplnění komor sešijeme ručně uzavírací podélný
šev, záševky děláme opět uprostřed komor proti švům.
PETR VINAŘ
 sa objaví plné sieťové napätie, a tým je nabíjanie konden-

ČASOVÝ SPÍNAČ zátora C1 skončené. Tyristor je zapnutý dovtedy, pokým sa

nevybije kondenzátor C1 cez odpory R5, R4 a R3. Čas
zapnutia možno meniť premenným odporom R4.
ZHOTOVENIE ZARIADENIA
Časový spínač udržiava pripojený elektrospotrebič Všetky súčiastky um iestnime na platňu plošných spojov
v prevádzke nastavený čas. Skonštruovaný bol ako elektro- s rozmermi 128X75 mm (obr. 2). Platňu zhotovíme
nická obdoba mechanického schodiskového automatu; niektorým bežne používaným postupom; osvedčilo sa
spotrebič sa zapína tlačidlom, ktoré môže mať orientačnú např. preniesť otvory n a súčiastky z nákresu jamkovačom,
tlejivku. Čas prevádzky elektrospotrebiča je nastaviteľný nakresliť spájacie čiary acetonovou farbou jemným štetče-
v rozmedzí asi 7 sekúnd až 1 5 minút. Spínač je vhodný na kom (podľa obr. 3) a obrazec vyleptať v zmesi kyseliny
ovládanie spotrebičov do príkonu 200 W, napríklad venti- chlorovodíkovej HCI (36 %) a vody H 2 O 2 (ÍO %) v pomere
látora odsávača pár v kuchyni, ventilátora na WC, osvetle- asi 1:2 (pozor na oči!). Platničku pred použitím dobre od-
nia schodiska v rodinnom dome a pod. Aby bolo možné mastíme, např. pastou na riad TORO, jemným brúsiacim
spínať väčšiu záťaž, spínač treba doplniť stýkačom (relé). papierom a pod. Po leptaní natrieme medené plochy rozto-
OPIS FUNKCIE kom kolofónie v čikuli alebo liehu.
V pokojovom stave sa orientačná tlejivka napája (obr. 1) Poistku prichytíme dvojicou pružných plieškov. Ak bude-
cez záťaž odpormi R2, R1 a diódou D4; ak sa tlejivka me ovládať záťaž v ro;imedzí 100 až 200 W, tyristor musí
nepoužije, môžeme ušetriť diódu D7 a v zapojení ju mať chladič (na odvod asi 1 W tepelného výkonu), kto-
nahradíme vodičom. Pri zapnutí tlačidla TI sa cez odpor rý buď kúpime hotový, alebo zhotovíme ako tesný prste-
R2 a diódy D6 a D7 nabíja kondenzátor C1 a súčasne cez nec z medeného plechu s prispájkovanými krídelkami.
odpor R5 kondenzátor C3. Len čo napätie na kondenzáto- Styčné plochy tyristora a chladiča je vhodné pred mon-
re C3 dosiahne určitú hodnotu, Schmittov obvod tvorený tážou natrie'/^silikonovou vazelínou. Malé súčiastky spáj-
tranzistormi T1 a T2 sa preklopí a pôvodne otvorený kujeme nast.ojato. Osadenú platňu zabudujeme do vhod-
tranzistor T2 sa uzavrie. Prúd tečúci cez diódy D5 a D8 nej škatulřj z nehorľavého materiálu. Ak použijeme
a odpory R7 a R8 zapne tyristor Ty. Na spotrebiči (záťaži) kovovú škatuľu, musí byť spoľahlivo spojená s ochranným
vodičom. 7. bezpečnostných dôvodov musí byť v škatuli
Použité súčiastky dostatočné množstvo vetracích otvorov. Pri súhre havarij-
T1,T2 —KC 148 (KC 149) ných stavov — aj keď málo pravdepodobnej — (např.
Dl, D2, D3, D4 — KY 132/600 porucha spínacej funkcie zariadenia, prebitie diódy D4,
D5, D6 — KY 130/600 trvalé zapnutie tlačidla T I ) môže na odporoch R1 a R2
D7 — KZ 260/10 vznikať až 12 W tepelného výkonu. S tým musíme rátať aj
D8 - KZ 140
Ty - KT 506 pri umiestnení spínača.
C1 — 200 nF/70 V OŽIVENIE i
C2 - 50 nF/15 V Pri použití bezchybných súčiastok a dokonalej montáži
C3 - 1 nF/60 V (zvitok) V
C4 — 100 n F/630 V (zvitok) ' " " '"' pracuje spínač na prvé ZEipojenie. Oživenie potom spočíva
F1 — U5/6W iba v nastavení vyžadovaného času spínania premenným
R2 — 2k7/15 W odporom R4.
R3 — 10k miniatúrny • - i Poznámka: Po opakovanom zapnutí bez dostatočného
R 4 - 4 M 7 (2M2) trimer ,
R5 — 1M8 miniatúrny časového oneskorenia môže byť interval trocha kratší; je to
R6 — 33k miniatúrny zapríčinené zvyškovým nábojom na kondenzátore C3", a tým
R7 — M12 miniatúrny kratším časom ne.bíjania C1. Maximálne dosiahnuteľný
R8 — 10k miniatúrny spínací čas sa môže v jednotlivých prípadoch odlišovať
R9 — 2k2 miniatúrny
R10 — 100 miniatúrny vplyvom tolerancií súčiastok, najmä zosilňovacieho činiteľa
Po — 1A max (najlepšie podľa skutočnej záťaže) tranzistora T I . Ak pri tlačidle používame indikačnú tlejiv-
ku, nahradíme ochranné odpory tlejiviek odpormi 10 kíl.

Obr. 1. Schéma zapojenia

1 DSIVI

23
 <t

Obr. 2. Plošný spoj: vľavo zo strany súčiastok, vpravo zo strany

medi
Nakoniec dôležité upozornenie: Pri akýchkoľvek mani-
puláciách s nekrytým zariadením musíme mať na pamäti,
že všetky súčiastky sú vodivo spojené so sieťou. Pri dotyku
hrozí nebezpečenstvo úrazu elektrickým prúdom.
ZDENĚK JANKOVSKÝ

MERAČ DĹŽKY TELEFONICKÉHO HOVORU

Dlhšie telefonické hovory, najmä na väčšiu vzdialenosť,
nie sú IE,cné. V zápale konverzácie veľa ráz neodhadneme
„pretelefonovaný" čas a môžeme zaťažiť svoj telefónny
účet prekvapujúco vysokou sumou. Opísaný prístroj síce
tieto poplatky nezníži, ale priebežne poskytuje volajúcemu
informáciu o dĺžke hovoru a okamžitú výšku poplatku. Čas
je indikovaný skokovo po pol minútach postupným rozsvě-
cováním diód so zeleným svetlom, na konci hovorovej
jednotky sa rozsvieti dióda s červeným svetlom a súčasne
zaznie slabý zvukový signál. Ak do troch minút hovor
neukončíme, začne sa celý cyklus merania automaticky
opakova'í. Na vrchnom paneli je takisto tabuľka, udávajúca
orientačnú cenu prebiehajúceho hovoru.
Naša telefónna sieť je územne rozdelená na miestne,
uzlové a tranzitné telefónne obvody (MTO, UTO, TTO)
a spojenie medzi nimi sa môže uskutočniť buď prostred-
níctvom ohlasovne medzimestských hovorov, alebo auto-
maticky.

24
 Pri spojení prostredníctvom ohlasovne sa dĺžka hovoru
určí v hovorových jednotkách (3 minúty), ktoré sú nedeli-
teľné. Napríklad 12,5 a 14,5 minúty predstavuje zhodne
5 hovorových jednotiek. Poplatok za hovorovú jednotku
závisí od tarifného pásma volanej stanice (ktoré nájdeme
na začiatku telefónneho zoznamu) podľa tab. 1. Za súrny
hovor platíme dvojnásobok a za bleskový hovor päťnáso-
bok obyčajného hovoru.
Pri automatickom styku závisí od počtu impulzov, ktoré
vyšle ústredňa do účastníckeho počítadla počas hovoru.
Za každý impulz zaplatíme 1 Kčs, frekvencia vysielania
impulzov závisí opäť od tarifného pásma volanej stanice.
Napríklad v II. pásme sú za minútu vysielané dva impulzy,
kým v IV. pásme štyri impulzy. Závislosť dĺžky intervalu
medzi impulzmi v tarifnom pásme je uvedená v tab. 2.
OPIS ČINNOSTI
Merač dĺžky hovorov sa skladá zo štyroch častí:
z generátora impulzov, dvojkového počítača, dekodéra
a obvodov signalizácie, ktoré sú zložené z bežných integ-
rovaných obvodov B 555, MH 7493, MH 7442
a MH7400 (obr. 1). Schéma zapojenia je na obr. 2.
Generátor impulzov 10 1 kmitá s frekvenciou 1/30 Hz, na
zlepšenie stability frekvencie slúži kvapkový tantalový
kondenzátor C1, potenciometrom PI sa nastavuje frekven-
cia. Počítač tvorený obvodom 10 2 počíta tieto impulzy len
do šesť, a preto sú využité len výstupy B, C a D. K týmto
výstupom je pripojený dekodér IO 3, ktorý rozsvecuje
diódy: k jeho prvým piatim výstupom sú pripojené diódy
so zeleným svetlom D1 až D5 a k šiestemu dióda
s červeným svetlom D6. Pri indikácii svieti vždy len jedna
z nich, a preto sú ku kladnému pólu zdroja pripojené cez
spoločný odpor R3. S príchodom siedmeho impulzu sa
počítač cez hradlo H1 vynuluje a celý cyklus sa začne
opakovať. Kombináciou kondenzátora C2 s odporom R2
možno počítač pri zapnutí prístroja automaticky vynulovat'.
K šiestemu výstupu dekodéra 10 3 je pripojený okrem
diódy s červeným svetlom aj zvukový generátor zložený
z hradiel H3 a H4. Výška tónu sa dá upraviť zmenou
kapacity kondenzátora C3, hodnota odporu R4 je so
zreteľom na parametre hradiel optimálna. K výstupu
generátora je cez kondenzátor C4 pripojená bežná tele-
fónna slúchadlová vložka T.
Prístroj je napájaný zo štyroch sériovo spojených ceruz-
kových článkov s celkovým napätím asi 6 V. Do obvodu
napájania je okrem blokovacieho kondenzátora C5 zapo-
jená v priepustnom smere kremíková dióda D7, ktorá
jednak znižuje napájacie napätie asi na 5,3 V a jednak
chráni obvody pri prípadnom prepólovaní.
KONŠTRUKCIA ZARIADENIA
Najprv zhotovíme platničku plošných spojov (obr. 3).
Vyleptáme ju a vyvŕtame otvory priemeru 0,8 až 1 mm.
Použité súčiastky podľa možnosti vopred skontrolujeme
a prispájkujeme na platničku. Potenciometer PI nastaví-
me na najväčší odpor, pripojíme slúchadlovú vložku T
a zdroj napätia. Potom by sa mala rozsvietiť dióda
so zeleným svetlom D1 a s periódou vyše 30 s by sa mali
postupne rozsvecovať ďalšie. Súčasne s rozsvietením
diódy s červeným svetlom D6 by mal prístroj aj pískať.
Nastavenie správnej frekvencie generátora vyžaduje stopky
a dostatok trpezlivosti, z praktických dôvodov je vhodnej-
šie nastaviť potenciometrom P1 periódu o niečo kratšiu
ako 30 s, např. 28 alebo 29 s. Ak by sa počítač po zapnutí
prístroja spoľahlivo nevynuloval, zvýšime mierne kapacitu
kondenzátora C2.
25
 Obr. 4

26
 Po definitívnom nastavení elektronickej časti zhotovíme
vhodnú škatuľku z preglejky alebo polystyrénu, prípadne
použijeme vhodný hotový výrobok, např. polystyrénové
puzdro dynamického mikrofónu, ktoré sa použilo pri pro-
totype. Vnútorným rozmerom a tvaru tohto puzdra je
prispôsobené aj rozloženie súčiastok a rozmery platničky
s plošnými spojmi (obr. 4). Do vrchného panelu vyvŕtame
šesť otvorov na svietiace diódy a niekoľko otvorov
v mieste, kde bude pripevnená slúchadlová vložka,
a pripravíme si otvory na pripevnenie hlavného spínača.
Potom na lepšiu zreteľnosť svetelnej indikácie nastriekame
škatuľku matným čiernym emailom. Platňu s plošnými
spojmi pripevníme dovnútra škatuľky tak, aby diódy boli
tesne zasunuté do vyvŕtaných otvorov. Z odrezkov polysty-
rénu zlepíme ohrádku, ktorá bude tvoriť držiak štyroch
ceruzkových článkov. Polystyrénovými pásikmi pripevníme
aj slúchadlovú vložku oproti vyvŕtaným otvorom. Na lepe-
nie použijeme modelárske lepidlo LEPÍ. Do krytu oproti
priestoru na napájači zdroj nalepíme lepidlom Herkules
POVRCHOVÁ ÚPRAVA PARKETOVEJ DLÁŽKY
Udržiavanie parkiet patrí medzi najnamáhavejšie práce
v domácnosti a je aj pomerne nákladné. Okrem toho sa
značná časť parketových dlážok kladie z nedostatočne
vysušených parkiet, ktoré ešte dlho potom „pracujú", škáry
medzi nimi sa zväčšujú, usadzuje sa v nich nečistota
a parkety sa najmä pri okrajoch niekedy uvoľňujú a vŕzgajú.
Navrhovaná úprava vráti parketovej dlážke dokonalý
vzhľad a navyše podstatne uľahčí námahu s jej udržiava-
ním. Možno ju však použiť len na parketách, ktoré sú
položené aspoň päť rokov. : .
PRACOVNÝ POSTUP
Z parketovej dlážky odstránime jednotlivé okrajové lišty,
ktorých pôvodné polohy si vyznačíme na pomocnom
náčrtku miestnosti (obr. 1). Každú odstránenú lištu označí-
me na spodnej strane písmenom podľa náčrtku. Tým si
zjednodušíme prácu pri ukladaní líšt na pôvodné miesto.
Po odstránení líšt škáru medzi murivom a koncami parkiet
vyčistíme, najprv vysajeme vysávačom a vyutierame han-
drou. Všetky voľné parkety po okraji miestnosti (znázorne-
né na obr. 2 číslami 1 až 3) vyberieme postupne
v súvislom slede jednu za druhou v číslovanom poradí.
Každú vybranú parketu na aktívnych stranách očistíme (na
obr. 3 vyznačené šípkami). Hrubé nečistoty odstránime
ostrou oceľovou kefou, vyutierame suchou handrou
a zbavíme mastnoty poutieraním handrou namočenou do
odmastňovača (liehu, benzínu, acetónu, riedidlá C 6000
a pod.). Vyčistené kusy parkiet odkladáme v poradí na
voľné miesto vybrania tak, že prvú parketu dáme najd'alej,
druhú bližšie a tretiu najbližšie od vybraného miesta
(obr. 4), prípadne ich zdola označíme. Rovnako očistíme aj
aktívne plochy parkiet vo vzniknutom otvore parketovej
dlážky (obr. 5). Na vodiaci výstupok každej takto priprave-
nej parkety nanesieme lepidlo EPOXY 1200 po obidvoch
stranách (na obr. 6 vyznačené šrafovaním a smerovkami).
Lepidlo nanesieme v primeranej vrstve najprv na prvý kus,
ktorý potom vsunieme do drážok parkiet v otvore parketo-
vej dlážky a poklepáním ho zabezpečíme. Potom natrieme
lepidlom druhý kus a vložíme do otvoru parketovej dlážky.
Celý postup opakujeme aj pri poslednom kuse, ktorý
zabezpečujeme pákou vytvarovanou z oceľovej tyčoviny
hrubej 0 8 mm (obr. 7). Zahnutú časť páky vložíme do
1 cm hrubý obdĺžnik z molitanu — zamedzíme tak pohybu
zdroja.
Nakoniec nalepíme na vrchný panel štítok z kladivkové-
ho papiera s orientačnými údajmi o cenách telefonických
hovorov v závislosti od dĺžky hovoru a tarifného pásma
(obr. 5). Pre väčšiu prehľadnosť sú ceny farebne odlíšené
a odstupňované po 3,— Kčs; odstupňovanie platí, pocho-
piteľne, len pre automatické spojenie, pri manuálnom
spojení je rozhodujúca cena za celé tri minúty. Suchými
odtlačkami bielej farby ešte označíme polohy spínača
ZAPNUTÉ—VYPNUTÉ a celý vrchný panel jemne prestrie-
kame bezfarebným lakom.
POUŽITIE PRÍSTROJA
Pri telefonovaní zopneme spínač v okamihu, keď sa nám
volaný účastník prihlási a letmým pohľadom môžeme
kedykoľvek počas hovoru zistiť, koľko sme dosiaľ „pretele-
fonovali", prípadne koľko času nám ešte zostáva do
skončenia trojminútovej hovorovej jednotky pri manuál-
nom spojení. JAROSLAV KUSALA
medzery medzi stenu a konce parkiet. Pod jej časť dosada-
júcu na stenu podložíme drevenú doštičku (obr. 8 a 9) a
ťahom voľného konca páky smerom nahor zabezpečíme
posledný kus. Takto postupne uložíme všetky voľné okrajo-
vé parkety.
Voľné parkety vo vnútornom priestore dlážky zabezpečí-
me pri malých škárach lepidlom EPOXY 1 200, pri veľkých
škárach výplňou olejovým lakovým tmelom 0 5001. Zo
škár vysajeme vysávačom prach a kovovými háčikmi vybe-
rieme iné nečistoty a odmastíme. Do malých škár (puklín)
natlačíme lepidlo drevenou (plastovou) stierkou. Veľmi
dobre sa lepidlo nanáša do škár injekčnou striekačkou
z plastu. Lepidlo na povrchu plochy zatlačíme stierkou do
škár a prebytok stiahneme, aby neprečnievalo na povrchu
plochy. Voľné parkety s veľkými škárami (obr. 10) po ich
vyčistení a odmaštění vystredíme a v tejto polohe ich
zabezpečíme drevenými kolíkmi (obr. 11 pohľad zhora),
ktoré musia byť nižšie ako plocha parketovej dlážky
(obr. 12). Škáru pomocou stierky vyplníme tmelom, ktorý
zatlačíme do škár a stierkou vyrovnáme celý povrch.
Vystredené kusy parkiet môžeme zabezpečiť aj papierom,
ktorý skrútime do tesného valčeka a vložíme súvislé do
protiľahlých škár po celom obvode a stierkou ho zatlačíme
do vnútra škár tak, aby zostal pod úrovňou dlážkovej
plochy (obr. 13). Pevné kusy parkiet so škárami nestredí-
me, ich škáry vypĺňame po vyčistení a odmaštění priamo
tmelom v nachádzajúcej sa polohe. Správny odtieň tmelu
namiešame pridaním práškovej béžovej či svetlohnedej
farby, prípadne kakaového prášku.
Po vyplnení celej parketovej plochy necháme dlážku
aspoň dva dni v pokoji, aby výplň riadne stvrdla a potom ju
vysajeme a poutierame navlhčenou handrou. Nasleduje
dokonalé prebrúsenie strojovou brúskou na parkety. Aby
prach veľmi nevíril brúsenú plochu vlhčíme a prach, ktorý
vzniká pri brúsení, súčasne vysávame vysávačom. Vybrúse-
nú parketovú plochu drážky vytrieme handrou navlhčenou
v epoxidovom riedidle S 6300 a necháme riadne vyschnúť.
Takto pripravenú dlážku natrieme bezfarebným dvojzlož-
kovým epoxidovým lakom S 1300, do ktorého pridávame
stužovadlo S 7300 a riedidlo 6300 a zmes riadne premie-
šame. Na dlážku nanášame tri nátery za sebou vždy po
27
28
dobrom stvrdnutí predchádzajúceho náteru (asi po 24 h).
Prvý náter, ktorý má vniknúť do všetkých pórov
a trhliniek, musí sa riedif. Mieša sa v pomere: 10 dielov
laku S 1300, 4 diely stužovadla S 7300, 10 dielov riedidlá
S 6300.
Druhý náter je hustejší, vytvára skutočnú ochrannú
vrstvu a mieša sa v pomere: 10 dielov laku S 1 300, 4 diely
stužovadla S 7300, 4 diely riedidlá S 6300.
Tretí náter je taký istý ako prvý a má vyplniť všetky
nerovnosti, a tak vytvoriť zrkadlovo hladkú plochu koneč-
ného náteru.
Z vybraných kusov líšt okrajového obloženia povyberáme
klince, lišty oškrabeme a ošmirglujeme ich aktívnu plochu
(obr. 14). Na škrabanie aktívnej plochy je vhodná tvrdá
(kalená) kovová platnička, např. hobľovací nôž 200
č. 22 5818 z Domácich potrieb za 35 Kčs (obr. 15). Ostrú
hranu platničky postavíme na plochu a jej ťahom pri
súčasnom tlaku na čistenú plochu škrabeme (obr. 16). Po
oškrabaní lištu ošmirglujeme jemným brúsiacim papierom,
vyutierame suchou handrou navlhčenou v riedidle S 6300.
Potom aktívne plochy líšt okrajového obloženia natrieme
troma náterovými vrstvami pri zachovaní rovnakého postupu
ako pri nátere parketovej dlážky. Po dôkladnom stvrdnutí (asj,
po 2 dňoch) jednotlivé kusy líšt okrajového obloženia
pripevňujeme postupne na pôvodné miesta dlážky. Na
pripevňovanie sú výhodné mosadzné klince, ktoré ne-
hrdzavejú, možno však použiť aj oceľové. Predné plochy
klincov pred zatĺkaním ošmirglujeme jemným brúsiacim
papierom. Po pripevnení všetkých líšt pokryjeme hlavičky klin-
cov zmesou bezfarebného laku používaného na natieranie
dlážky. Najlepšie je doraziť klince kovovou tyčkou rovnakého
priemeru, ako je hlavička, pod úroveň plochy lišty (obr. 17)
a vzniknutú jamku vyplniť tmelom a natrieť lakom (obr. 18).
Ak pri styku jednotlivých líšt v rohových častiach vznikli
škáry, vyplníme ich tmelom a natrieme rovnakým náterom.
Pri uvedenej úprave parketovej dlážky môžeme súčasne
zlepšiť aj vzhľad dlážky z parkiet nižšej kvality s rozličnými
kazovými miestami na povrchu (obr. 19). Kazovú plochu
parkety (rozumieme menšiu časť plochy parkety farebne
odlišnú od väčšej časti) do hĺbky aspoň 5 mm vyberieme
(vydlabeme) a vzniknutú priehlbinu upravíme takým istým
spôsobom ako škáry v ostatnej dlážke.
Ak sa na takto upravenej parketovej dlážke používaním
vyskytnú ryhy, šmuhy, jamky a iné menšie poškodenia,
poškodené miesto utrieme handrou napustenou riedidlom
S 6300 a vyplníme riedkym lakom rovnakým spôsobom
ako pri nátere dlážky.
Na úpravu povrchu parketovej dlážky je vhodný iba
epoxidový dvojzložkový lak S 1300, iné druhy epoxido-
vých lakov sa neodporúčajú. Je to momentálne najlepší lak
na parkety. Vyznačuje sa vysokou odolnosťou proti me-
chanickému namáhaniu, vode aj čistiacim prostriedkom.
Dosiahneme ním kompaktnú hladkú plochu s vysokýiji
leskom zrkadlového charakteru. Plochu možno pravidelne
vysávať vysávačom, utierať vlhkou handrou a neškodí jej
voda ani chemikálie. Lak S 1300 obsahuje dve samostat-
né zložky kupované v osobitných obaloch; pred použitím
treba podľa uvádzaného návodu zmiešať a riediť riedidlom
iba také množstvo, ktoré na jeden raz spracujeme. Asi po
8 hodinách je táto zmes hustá (stvrdnutá) a nespôsobilá
na natieranie. Epoxidový dvojzložkový lak S 1300 sa
predáva v balení s hmotnosťou 4 kg za 104 Kčs, stužovad-
lo S 7300 v balení s hmotnosťou 0,40 kg za 1 7,50 Kčs.
Táto dávka stužovadla je na 1 kg laku, a preto na 4 kg laku
treba kúpiť 4 dávky stužovadla.
Natierame širokým plochým štetcom, ktorý po použití
čistíme tak, že ho umyjeme v riedidle S 6300 a potom
v nitroriedidle C 6000. Iné náčinie znečistené náterovou
zmesou umývame v riedidle S 6300.
Používané chemikálie sú horľaviny a zdraviu škodlivé
látky, preto pri práci zabezpečíme riadne vetranie, pri
miešaní používame ochranné rukavice a okuliare, prípadne
polyetylénové vrecká natiahnuté na ruky a cez hlavu na
obličaj. Dodržiavame všetky zásady odporúčané výrobcom
na obaloch. Najlepšie je pustiť sa do úpravy dlážky v lete
za slnečného počasia, keď môžeme dobre vetrať a nátery
rýchlo schnú.
Upozornenie na záver: Ak aplikujeme navrhovaný spô-
sob úpravy povrchu na parketových dlážkach, ktoré boli
dosiaľ ošetrované klasicky, t. j. voskované, pastované,
natierané šelakom, parketolitom a pod., musíme dlážku
najprv dôkladne očistiť od pôvodnej nečistoty, lebo na
mastný povrch navrhovaný náter nechytá. Okrem toho
staré zvyšky nečistôt cez náterovú vrstvu presvitajú a kazia
jej vzhľad. Platí to aj pre škáry a lišty okrajového obloženia.
DUŠAN LOŠÁK
29

LEVNÉ TELEOBJEKTIVY
Mám fotografický přístroj Praktica
MTL 5, což je jednoobjektivová zrcad-
lovka s vnitřním měřením osvitu TTL.
Tento přístroj se dodává jen se zá-
kladním objektivem s ohniskovou
vzdáleností 50 mm. Je však konstruo-
ván (stejně jako obdobné přístroje
jiných značek stejných systémů) pro
použití dalších výměnných objektivů,
jak širokoúhlých, tak i teleobjektivů (tj.
objektivů s delší ohniskovou vzdále-
ností). Protože bez těchto výměnných
objektivů je poměrně drahý fotogra-
fický přístroj vlastně nevyužitý a pro-
tože prodávané teleobjektivy jsou dra-
hé, snažil jsem se zkonstruovat leh-
kou, levnou a funkčně spolehlivou ná-
hradu teleobjektivu. V různých odbor-
ných časopisech byla sice již několi-
krát publikována konstrukce, která ře-
šila náhradu teleobjektivu zabudová-
ním objektivů s delší ohniskovou
vzdáleností od různých měchových
nástavců. Toto řešení mi však nevyho-
vovalo, jednak proto, že měch se
může při manipulaci a dopravě snad-
no protrhnout, jednak proto, že takový
teleobjektiv je nepohotový a ani vzhle-
dově příliš neláká.
Pro své konstrukční řešení jsem
tedy zvolil zabudování objektivu nebo
jiného optického členu do tubusu
Fotografický přístroj Praktica s pažbou, ramenní opěrkou a spouští; A — štandartní
objektiv f = 50 mm; teleobjektivy s ohniskovou vzdáleností B — f = 105 mm;
C — f — 140 mm; D — f — 300 mm
30
koníčky
zhotoveného z novodurových trubek.
Trubky jsou opatřené řadou objímek
a jsou do sebe vzájemně zasunuty.
V přední části je upevněna objímka
pro uchycení objektivu, v zadní části
pak kroužek pro připojení k fotogra-
fickému přístroji. Plynulé ostření se
dosahuje posuvem vnějšího těla tu-
busu po šroubovici vnitřního těla tu-
busu.
Podrobný postup práce nepopisuji,
protože každou konstrukci je třeba
přizpůsobit jednak objektivu nebo
optickému členu, který se podaří zís-
kat a jednak fotografickému přístroji,
k němuž se bude teleobjektiv připojo-
vat. Uvádím jen základní konstrukční
zásady a několik poznámek k výrobě
tubusů. Pro bližší osvětlení popisuji tři
příklady vyrobených teleobjektivů
s různou ohniskovou vzdáleností, kte-
ré mohou dát zručnému kutilovi inspi-
raci jak si levně zhotovit náhradu
teleobjektivu.
POZNÁMKY K VÝROBĚ
K výrobě náhrady teleobjektivu je
potřeba objektiv nebo optický člen
s větší ohniskovou vzdáleností, novo-
durová trubka 0 60, 50 a 40 mm,
novodurové desky 4 až 8 mm tlusté,
lepidlo L 20, stavěči šroubky, černý
lak „mat rallye" (č. 0199 — ve spreji)
a upevňovací kroužky, které jsou běž-
ně v prodeji v prodejnách Foto-kino.
Objektivů vhodných k tomuto účelu je
řada. Použít lze např. objektivů Belar,
Anaret ze zvětšovacích přístrojů,
u kterých bývá ohnisková vzdálenost
zpravidla v rozmezí od 80 do
105 mm, dále objektivů ze starších
deskových přístrojů s ohniskovou
vzdáleností od 120 do 150 mm
i výše. Tyto objektivy jsou vesměs
opatřeny vestavěnou clonou, což je
v daném případě výhodné pro volbu
osvitu a expozici. Tyto objektivy je
možno kdykoli vrátit do původních
přístrojů.
Zcela dostačující jsou pro tento
účel také výměnné objektivy z promí-
tacích přístrojů pro diapozitivy,
z nichž jmenujeme např. Aspektomat,
Pentacon AV, Praktica, jejichž hodno-
ty světelnosti a ohnisková vzdálenost
jsou následující: 2,8—100; 3,5—140
a 4—200. Tyto objektivy jsou běžně
v prodeji, mnohé i ve výprodeji za
sníženou cenu. Nejsou však vybaveny
vestavěnou clonou, takže odpadá
možnost volby času v závislosti na
změně clonového čísla. U fotografic-
kých přístrojů systém TTL je možno
exponovat danou světelností objekti-
vu a změnou expozičních časů, což
pro běžné fotografování plně vyhovu-
je. Toto řešení bývá i u některých
teleobjektivů profesionálních s delší
ohniskovou vzdáleností nebo objekti-
vů zrcadlových, kde se případná po-
třeba snížení světelnosti objektivu
řeší zařazením šedých neutrálních fil-
trů před objektiv. V mém případě
řešení je dána tato možnost osaze-
ním filtru do redukčního kroužku
v čele objektivu.
Další možností je použít vhodné
objektivy (tmelené optické členy)
z vyřazených dalekohledů nebo jiných
optických přístrojů, čímž poměrně
snadno získáme objektiv s dosti znač-
nou ohniskovou vzdáleností. Kresba
pak závisí na kvalitě optického členu.
Ješté před výrobou tubusu tele-
objektivu zjistíme rozsah ostření od
nekonečna po nejbližší vzdálenost za-
ostření, které bude vyhovovat pro po-
užitý objektiv. Objektiv proto nasadí-
me do soustavy dvou do sebe zasou-
vacích lepenkových trubek zevnitř na-
černěných a tuto soustavu předsadí-
me před fotografický přístroj bez zá-
Obr. 1. Podélný řez teleobjektivem f = cca 300 mm Obr. 2. Podélný řez teleobjektivem f = 140 mm
1 — sluneční clona a filtr; 2 — objímka objektívu z novoduru; 3 — optický člen; 4 — hrdlo z novoduru; 5 — vnější tělo tubusu
z novodurové trubky 0 63 mm; 6 — pevný tubus z novodurové trubky 0 40 mm s clonkami z novoduru; 7 — duralová trubka
se šroubovicí 100 mm dlouhá; 8 — duralová převlečná objímka (rýhovaná); 9 — stavěči šroub pro posuv šroubovice;
10 — stavěči šroubky spojovací; 11 — duralová koncová vnitřní objímka; 12 — převracející kroužek č. 208 580; 13 — vnitřní tělo
tubusu z novodurové trubky 0 50 mm; 14 — objímka redukčního kroužku z novoduru; 15 redukční kroužek č. 50 893;
16 — upevňovací kroužek objektivu z novoduru; 17 — přední část těla tubusu z novodurové trubky 0 63 mm; 18 — stavěči šroub
(otáčení vnější části po šroubovici); 19 — vnější část těla objektivu — součást objektivu; 20 — zadní část těla tubusu
z novodurové trubky 0 63 mm; 21 — objektiv Pentacon AV 3,5/140; 22 — krycí kroužek z novoduru; 23 — šroubovice
— součást těla objektivu; 24 — pojistný stavěči šroub

kladního objektivu. Vzájemným posu-
nem trubek a změnou vzdáleností
objektivu od přístroje, zjistíme po-
třebný rozsah, z čehož si odvodíme
veškeré délkové rozměry tubusu
objektivu.
Tubusy vyrobíme převážně z novo-
durových trubek a desek. Většinu
prací lze provést elektrickou ruční
vrtačkou s nástavci a jednoduchými
přípravky pro uchycení trubek. Místo
soustružnického nože použijeme pro
opracování novoduru zbroušený šrou-
bovák. Objímky a mezikroužký upích-
neme na vrtačce z novodurových
desek. Potřebujeme-li delší objímky
větších průměrů, natáhneme za tepla
část trubky na trubku základní a po
vychladnutí ji stáhneme a upíchneme.
Tak můžeme získat řadu mezikrouž-
ků a objímek různých průměrů. Suvné
spoje jednotlivých dílů tubusů musí
mít určité tolerance, abý se tubusý
nezadrhovalý a nekřížily. Kluzná místa
můžeme po nástřiku matným černým
lakem nastříkat silikonovým olejem.
Při vlastní montáži je nutno dbát na
co nejpřesnější souosou montáž
všech součástí. Odlesky, jakož i jaké-
koli vnikání světla do vnitřního tubusu
objektivu odstraníme tak, že do vnitř-
ního pevného tubusu vlepíme mezi-
kroužký (clonky) v různých roztečích
a vše nastříkáme matným černým
lakem, který je odolný proti otěru
a má dobrou přilnavost k novoduru.
Teleobjektivy připevníme do tělesa
fotografického přístroje pomocí pře-
vracejícího kroužku, který — stejně
jako redukční kroužek — zakoupíme
v prodejnách Foto-kino. Z čelní strany
vložíme před objektiv do tubusu re-
dukční kroužek pro nasazení sluneční
clony, filtru a krytky objektivu. Reduk-
ční kroužek osadíme čelně do čela
tubusu a zajistíme ho třemi stavěcími
šroubky M3, aby bylo možné objektiv
demontovat. Pro přístroj Praktica má

31
Fotografováno ze vzdálenosti 35 mm; nahoře vlevo objektivem f = 50 mm, vpravo teleobjektivem f = 105 mm, dole vlevo
teleobjektivem f = 140 mm, vpravo teleobjektivem f = 300 mm

převracející kroužek (obch. č. 208580)
z jedné strany závit M42 X 1, z druhé
strany, s níž je spojen s objímkou
tubusu, závit M49X0.75. Redukční
kroužek (obch. č. 508993) má vnitřní
závit M49 X 0,75.
šroubovicí a převlečné matice (objímky) pro nasazení sluneční clony a filtrů.
se stavěcím šroubkem. Vložku a matici K fotografickému přístroji se tele-
je třeba dát vysoustružit. V přední části objektiv upevňuje převracejícím mezi-
je tubus opatřen redukčním kroužkem kroužkem se závitem M42 X 1.

PŘÍKLADY
Teleobjektiv s ohniskovou vzdá-
leností f = cca 300 mm (obr. 1), byl
zhotoven z dvoučlenného tmeleného
členu (achromatické čočky), pochá-
zejícího zřejmě z nějakého dalekohle-
du nebo zaměřovacího přístroje
z období II. světové války. Zaostřuje
se pomocí vložky z lehkého kovu se
Obr. 3. Podélný řez teleobjektivem
f = 105 mm
25 — objektiv Belar 4,5/105; 26 — dura-
lový kroužek k uchycení objektivu;
27 — část vnitřního tubusu (z novo-
durového šroubem' k nádržce WC);
28 — vnější tubus — novodurová pře-
vlečná matice k nádržce WC, stočit vněj-
ší 0 na 59 mm; 29 — prodloužení vnější-
ho tubusu z novodurové trubky; 30 — ob-
jímka pro ovládaní clony objektivu z no-
vodurové trubky 0 50 mm; 31 — pro-
dlouženi šroubem' o 5 mm (slepené na
tupo); 32 — vnitřní tubus z novodurové
trubky 0 40 mm s clonkami z novoduru

32
 Srovnáním tohoto teleobjektivu se
základním objektivem vychází zá-
kladní clonové číslo, neboli konstan-
tní světelnost otvoru tohoto objektivu
6,8 pro stanovený čas 1/250 s, pro
citlivost filmu 20 DIN. Ohnisková
vzdálenost byla zjištěna měřením vý-
sledných snímků modelu v porovnání
se základním objektivem.
Možnost ostření tohoto objektivu je
od 1,5 m po nekonečno. Celková dél-
ka objektivu asi 265 mm, hmotnost
860 g. Délku objektivu je možno
zkrátit asi o 50 mm a pak o tuto
délku nastavit teleobjektiv sadou me-
zikroužků Praktica.
Teleobjektiv s ohniskovou vzdá-
leností f = 140 (obr. 2) byl zhotoven
z objektivu Pentacon AV 3,5/140 mm,
určeného pro promítací přístroj dia-
pozitivů.
Horní objímku z duralu soustruže-
ním srazíme, aby bylo možné objektiv
těsně nasadit do trubky z PVC. Tento
objektiv se zaostřuje pomocí šroubo-
vice na tělese objektivu a stavěcího
šroubku v převlečné duralové trubce.
Na čelní stranu tubusu z PVC je
předsazen redukční kroužek s vnitř-
SKIBOBY
Chcel som defom kúpiť skiboby, ale
profesionálny výrobok je drahý a ťaž-
ký. Preto som skiboby radšej zhotovil
sám. Ich konštrukcia je tak materiálo-
vo (potrebujeme len pár starých lyží
a oceľové bezšvové závitové rúrky),
ako aj výrobne nenáročná.
Výhodou skibobov je ich malá
hmotnosť, len asi 5 kg, a preto si
s nimi poradia aj menšie deti, ktorým
sú určené predovšetkým. Konštrukcia
je taká pevná, že unesie aj dospelých.
Pre nich by však bolo vhodné zvýšiť
sedadlo asi na 450 mm a výšku kor-
midla asi na 670 mm (pozri zostava
na obr. 1).
Ďalšou prednosťou konštrukcie je aj
to, že vyskrutkovaním troch skrutiek
možno celé skiboby rozložiť na štyri
diely, ktoré sa dajú pohodlne zložiť do
plecniaka, takže so skibobami ľahko
dôjdeme pešo alebo lanovkou na štart
zjazdu.
PRACOVNÝ POSTUP
Do rúrky 1 zavaríme čelo 8, do
ktorého zhotovíme otvor so závitom
M10 (obr. 1, det. A). Do spodného
konca rúrky zavaríme čap 9 (det. B).
Rúrku rámu 2 ohrejeme plameňom
a ohneme okolo vhodného tŕňa (betó-
nová rúra a pod.). Ohnutú rúrku odře-
ním závitem M49X0,75 pro nasazení
filtrů a sluneční clony, k fotografické-
mu přístroji se objektiv upevňuje po-
mocí převracejícího kroužku se závi-
tem M42X1.
Srovnáním tohoto objektivu se zá-
kladním objektivem f = 5 0 mm, mě-
řením časů a clon pro citlivost filmu
20 DIN vychází základní clonové číslo
3,5 pro stanovený čas 1/1 000 s, čili
původní stav objektivu se po stránce
konstantní světelnosti otvoru při za-
budování do tubusů z PVC nenarušil.
Možnost ostření je od 0,80 m po
nekonečno. Celková délka objektivu
je asi 140 mm, hmotnost 500 g.
Teleobjektiv s ohniskovou vzdá-
lenosti f = 1 0 5 m m (obr. 3) využívá
objektivu ze zvětšovacího přístroje
Belar 4,5/105. Vše je opět zabudová-
no do tubusů z PVC. Zaostřuje se
pomocí šroubového spojení tubusů.
K výrobě bylo použito spojovacích
elementů pro nádržku WC, mírně
upravených na vrtačce. Z jedné stra-
ny je osazen objektiv, z druhé strany
převracející kroužek pro možnost při-
pevnění k fotografickému přístroji.
Tento objektiv má vestavěnou slu-
žeme na potrebnú dĺžku, na prednom
konci vypilujeme polomer podľa rúrky
1 a zadný koniec čiastočne sploštíme
a vypilujeme na ňom vybranie na zad-
né oko 5. Z plochej ocele zhotovíme
strmeň 6, držiak 7 a z rúrky 0 3/8"
vyhotovíme priečku 4. Pri celkovom
zváraní rámu sa musí dbať najmä na
to, aby os oka bola kolmá na rovinu
celého rámu (obr. 1, zostava rámu).
Os kormidla 10 odrežeme z 1/2"
rúrky (obr. 2). Na vrchný koniec priva-
ríme držadlo 11, potom vrchné oko
12, konzolu 13 a na spodný koniec
oko 5, ktoré je také isté ako zadné oko
rámu. Aj tu je potrebné dodržiavať
kolmé postavenie priváraných súčias-
tok, aby geometria skibobov bola bez
chýb. Z tohto dôvodu sa vyplatí pres-
neční clonu, při ostření se přední část
objektivu, t. j. vlastní objektiv a nutné
krytí z novoduru otáčí po šroubovici
závitu.
Celková délka objektivu je 75 mm,
hmotnost 150 g.
Všechny tři příklady jsou určeny
k připevnění na fotografický přístroj
Praktica MTL 5.
Odzkoušel jsem také zařazení tele-
konvertoru (2X) mezi fotografický
přístroj a zhotovené teleobjektivy.
Světelnost těchto objektivů, snížená
použitím optického mezičlenu, zůsta-
la ještě únosná a vhodná pro omeze-
ný druh snímků, pochopitelně za
cenu delších expozičních časů (to se
týká hlavně teleobjektivu f = 300
mm). Použitím filmů s vyšší citlivostí,
než bylo uvedeno (20 DIN), se hodno-
ty expozice pochopitelně zlepší.
Aby při fotografování s delšími
ohniskovými vzdálenostmi objektivů
nebyly snímky roztřeseny, používáme
pažbu se spouští. Pažbu lze upravit
z rukojeti kamery Quarz 8 a doplnit ji
ramenní opěrkou a dálkovým ovládá-
ním spouště.
JAROMÍR RATAJ
nosť pri vyhotovení oka 12 a konzoly
13. Na hotové držadlo nasunieme ru-
koväti 14, ktoré kúpime hotové.
Zo silonu vysústružíme (alebo si
dáme vysústružiť) dve vložky 16
a zaobstaráme si silnú tlačnú pružinu,
ktorá by mala mať rozmery podľa obr.
2, det. C. Najľahšie ju nájdeme
v železnom šrote niektorej autodielne.
Vyhotoviť túto pružinu v domácej
dielni nie je možné.
Základným dielom sedadla je doš-
tička 2 1 , ktorú odrežeme do tvaru
podľa obr. 2. Na širšom konci doštič-
ky vyvŕtame otvor 0 10,5 mm a skrut-
kou 17 s podložkou 19 a maticou 18
naň zospodu pripevníme podložku
16. Na vrchnú stranu doštičky položí-
me molitan 22 hrubý asi 30 mm. Aby
33
34
35
 sa molitan neposúval, môžeme ho asi
na troch miestach prilepiť lepidlom
Chemopren. Natrieme tri plochy (veľ-
kosti koruny) na doštičke a v protiľah-
lých miestach na molitane. Na moli-
tan nanesieme lepidlo len vo veľmi
tenkej vrstve, lebo Chemopren moli-
tan trocha rozleptáva. Keby sme na-
niesli hrubšiu vrstvu lepidla, molitan
by sa po pritlačení na doštičku
v tomto mieste o 2 až 3 mm „ p r e p a -
dol".
Molitan potiahneme kožienkou 2 3 ,
ktorú zahneme cez okraj doštičky a zo
spodnej-strany ju pribijeme čalúnnic-
kými klinčekmi. Až potom priskrutku-
jeme štyrmi závrtkami 30 zo spodnej
strany doštičky držiaky 2 0 , ktoré zho-
tovíme z uholníkov.
Na držiak 7 rámu pripevníme skrut-
kou 17 s maticou 18 a podložkou 19
vložku 16. Ak skrutka 17 presahuje
cez maticu 18, nadbytočnú dĺžku
odrežeme. Na vložku 16 nasunieme
pružinu 15 a na jej vrchný koniec
nasunieme vložku 16 sedadla. Držia-
ky sedadla 20 vložíme na strmeň
rámu 6 a obidve časti spojíme skrut-
kou 31 s maticou 29 a podložkou 2 8 .
Proti vyskrutkovaniu zaistíme maticu
jamkovačom do závitu skrutky 3 1 .
Zo starých lyží odrežeme nadbytoč- Zadnú lyžu 27 zložíme s rámom a zhora prestrčíme skrutku 32, ktorú
né časti a získame tak prednú tak, že na oko najprv nasunieme preskrutkujeme tak maticou 18, ako
a zadnú lyžu 27 (pozri zostava na obr. z pravej a ľavej strany príslušné pero aj čelom 8 vo vrchnej časti rúrky
1). Z 2 mm hrubého plechu zhotoví- 26 a ich vrchné zahnuté konce zakva- 1 (obr. 1, det. A — celková zostava).
me dva závesy 25 a každý priskrutku- číme za rúrky rámu 2 (obr. 1, celková Ak by bola matica príliš hrubá, opilu-
jeme šiestimi závrtkami na lyže. Aby zostava — det. D). Koniec rámu jeme ju pilníkom. Na priečku 4 navle-
sa špičky obidvoch lyží zdvíhali pri s okom 5 zasunieme do závesu 25, čieme z obidvoch strán rukoväti 14.
odľahčení smerom hore, musíme ešte zosúhlasíme stredy otvorov 0 8,2 mm Slúžia ako opora nôh. Prednú lyžu
navinúť z oceľovej struny 0 2 mm dve a lyžu s rámom spojíme skrutkou 24 pripevníme na kormidlo podobne ako
ľavé a dve pravé perá 26. Závity s podložkami 28 a maticou 29. zadnú lyžu na rám.
navijame tesne vedľa seba a nechá- Potom rúrku rámu 1 osadíme ča- Hotové skiboby ešte natrieme far-
me na obidvoch koncoch dlhšie zvy- pom 9 do otvoru 0 10,2 mm v kon- bou na kovové konštrukcie a nastrie-
šky, ktorých tvar a dĺžku upravíme pri zole 13 na osi 10 kormidla. Medzi kame syntetickým lakom.
montáži. Dve pružiny budeme navíjať vrchné oko kormidla 12 a vrchnú časť
doľava a dve doprava (obr. 2). rúrky rámu 1 vsunieme maticu 18 Z. S.

tu 0 30 až 32 cm. Po odpružení získáme kruh s přesahují-

SKLADACÍ PODBĚRÁK
Při putování za rybami k tisinám řek a rybníků musí rybář
často jít pořádný kus cesty. Proto jistě uvítá „nádobíčko",
které je co nejlehčí a nejskladnější. Jednou z nutných
pomůcek je podběrák, jehož praxí ověřenou skládací verzi
předkládáme k realizaci.
POSTUP PRÁCE
Rám podběráku se skládá ze dvou polokruhů 1 a 2,
které zhotovíme stejně jako kroužky 3 z kruhové oceli
0 6 mm. Celkem jí budeme potřebovat 160 cm. Nejprve
z ní navineme na kulatinu 0 9 mm (v nouzi postačí i 8 mm)
tři závity, které pak příčně rozřízneme. Dva vzniklé kroužky
3 do sebe zasuneme a teprve pak vyrovnáme ve svěráku.
Třetí samostatný kroužek 3 rovněž vyrovnáme. Zbytek
kruhové oceli ohneme kolem vhodného kulatého předmě-
cími konci, který rozřízneme na dvě části — získáme tak
obě poloviny rámu 1 a 2. Z polokruhu 1 odřízneme díl
25 mm dlouhý a do vzniklé mezery privaríme samostatný
kroužek 3. Na polokruh 2 privaríme ve vzdálenosti 31 mm
od konce šroub 4, z něhož předem odřízneme hlavu
(det. B). Pak oba polokruhy 1 a 2 sesadíme dohromady
tak, že šroub 4 prostrčíme kroužkem 3 a spojení provizor-
ně zajistíme maticí M8. Na konce polokruhů přiložíme
podložky 5 vystřižené z plechu 2 mm tlustého a privaríme
je (řez A—A) — dva k polokruhu 1 a dva k polokruhu 2.
Poté oba díly rámu zkrátíme tak, aby po vložení závěsu, tj.
dvou spojených kroužků 3 vznikl kruh 0 400 mm. Než
závěs k rámu privaríme, musíme na každou polovinu
zavěsit asi 25 malých kroužků na klíče 6. Počet kroužků
odpovídá počtu ok, za která se upevňuje síťka podběráku.
Z elektrikárske pancéřové trubky 0 25 mm zhotovíme
koncovku 7 násady. Na jeden konec privaríme dvě matice
8, protože jsou na trubce volné, použijeme k privarení

36
Skládací podběrák: 1.2 — rám podběráku z hlazené oceli 0 6 mm (2 ks); 3 — kroužky závěsu z hlazené oceli 0 6 mm (3 ks);
4 — šroub M8 X 25 mm (1 ks); 5 — podložky z plechu 2 mm tlustého (4 ks); 6 — kroužek na klíče 0 15 až 25 mm (asi 50 ks);
7 — koncovka na násadu z elektrikárske pancéřové trubky 0 25 mm (1 ks); 8 — matice M8 (2 ks); 9 — dřevená násada
0 22 — 1000 mm

zbytek kruhové oceli 0 6 mm, který stočíme do kroužku na běrák je hotov. Chceme-li podběrák složit, stačí jen
trubce 0 9 až 10 mm. Do koncovky nasadíme dřevěnou vyšroubovat koncovku s násadou, šroub 4 vyvléci z oka
násadu 9 z koštěte a upevníme ji malým hřebíčkem nebo 3 a pak již snadno obě půlky složíme na sebe.
šroubkem. Nakonec upevníme síťku ke kroužkům a pod- VLASTIMIL SOBEK

KOLOVRÁTEK
Strohá funkčnost moderní doby
a záplava umělých hmot nás naučily
znovu objevovat prostou krásu výrob-
ků starých řemeslníků. A tak si při-
krášlujeme interiéry chalup i měst-
ských příbytků různými starožitnými
předměty z ušlechtilých materiálů.
Jenže poptávka po nich mnohoná-
sobně převyšuje nabídku, ne každé-
mu jsou cenově dostupné, a různé
průmyslové napodobeniny zdaleka
neodpovídají našim představám.
Jedním z takových předmětů je
i kolovrátek, a ten, který vám nabízí-
me, si můžete vyrobit sami a dokonce
na něm i vyzkoušet, jak se s ním za
dávných časů pracovalo.
Celou konstrukci (obr. 1) zhotovíme
ze dřeva, vyjma dvou dílů — osy

37
a průvlaku. Všechny spoje lepíme le-
pidly na dřevo (např. Herkules, Ka-
sein, Umacol, dispersní lepidlo na
dřevo Dispercoll RTZ a pod.), takže
nepotřebujeme šrouby ani hřebíky.
Některé díly kolovrátku je třeba sou-
stružit; to je při troše šikovnosti možné
i elektrickou ruční vrtačkou se zaříze-
ním pro soustružení dřeva. Na ostatní
práce postačí běžné nářadí k opraco-
vání dřeva. Jako výchozí materiál je
nejvhodnější měkké ohoblované dře-
vo. Po zhotovení základních tvarů jed-
notlivých dílů zdobíme dřevo vyřezá-
váním různých drážek, zářezů a pod.
POSTUP PRÁCE
Začneme s výrobou řemenice 7,
protože je to nejpracnější součást
kolovrátku (obr. 2). Na ohoblované
38
prkno tlusté 22 mm narýsujeme po-
stupně čtyři segmenty kola 7.3
v délce 1/4 kruhu, zvětšené o 35 mm
pro sčepování. V případě nouze mů-
žeme kolo zhotovit i z šesti, popřípa-
dě osmi segmentů. Dbáme na to, aby
léta dřeva byla v podélném směru
segmentu. Na jednom konci segmen-
tu vyřízneme drážku a na druhém
čep. Z dřevěné kulatiny 0 8 mm na-
řežeme čtyři kolíky dlouhé 22 mm.
Na desce sestavíme segmenty do
celku — svrtáme a provizorně zakolí-
kujeme — zatím bez lepení. Rozměří-
me a vyvrtáme šest otvorů 0 1 2 mm
pro loukotě, tužkou si označíme po-
řadí segmentů a kolo rozebereme na
díly. Nyní vysoustružíme náboj 7.1
a loukotě 7.2. Rozměříme a do nábo-
je 7.1 vyvrtáme celkem šest otvorů
0 16 mm do hloubky 12 mm pro
loukotě. Řemenici postupně sestaví-
me a jednotlivé spoje slepíme. Po
zatvrdnutí lepidla otáčením řemenice
na ose zhotovíme dlátem na obvodě
drážku pro kulatý řemínek 19 (použí-
vá se k šicímu stroji). Z ocelového
drátu 0 6 mm vyrobíme osu 6 a za-
tlučeme ji do náboje řemenice tak,
aby rovný konec vyčníval 23 mm
z širšího konce náboje. Tento spoj
musí být pevný.
Další, rovněž pracnější částí je rov-
nač 14. Skládá se z náboje 14.1,
ramen 14.2 a průvlaku sestaveného
z ložiska 14.3, unašeče 14.4 a osy
14.5. Náboj 14.1 vysoustružíme
a pak do něj vyřízneme dvě drážky
Obr. 2

39
40
Obr. 4

41
 9 mm široké do hloubky 1 6 mm pro
ramena 14.2, která vyřízneme
z prkénka 10 mm tlustého. Do ramen
vyvrtáme po devíti otvorech 0 2 mm.
Průvlak zhotovíme z oceli. Ložisko
14.3 vysoustružíme a v otvoru
0 6 mm vypilujeme dvě drážky 5 mm
široké pro ramena unašeče 14.4.
Z plechu 5 mm tlustého vyřízneme
pilkou na kov základní tvar unašeče
14.4, a pak dopilujeme tvar podle
obr. 2. Osu 14.5 uřízneme z drátu
0 5 mm, jeden konec opilovaním za-
špičatíme a pak všechny tři části
průvlaku spájíme mosazí. Válcovou
část ložiska 14.3 (0 12X18) a otvor
0 6 mm pečlivě začistíme pilováním
a smirkováním; otvorem bude totiž
procházet spřádaná nit. Hotový prův-
lak narazíme a zalepíme do náboje
tak, aby volná část průvlaku vyčnívala
24 mm z náboje, a aby ramena una-
šeče byla kolmá k ramenům rovnače.
Nit pak prochází otvorem v ložisku,
mezi rameny unašeče a vzhůru do
jednoho z otvorů v ramenu rovnače.
Výroba ostatních dílů je zřejmá
z obr. 3 a 4.. Závit u napínáku 17
a matice 18 zhotovíme podle svých
možností, a to buď jako oblý závit
nebo jako metrický M 20. Rybinovou
část u napínáku 3 dobře namažeme
mýdlem, aby se v drážce stojiny napí- ním. Po sestavení kostry ustavíme do sponkou, která se prodává zároveň
nák lépe pohyboval. otvorů v stojinách 4 a 5 řemenici 7, s řemínkem. Napínákem pak zajistí-
Po zhotovení jednotlivých dílů se- kterou zajistíme proti vypadnutí kolí- me správné napětí řemínku.
stavíme kolovrátek podle sestavy na kem 20. Naměříme délku řemínku Roztočením rukou a šlapáním pak
obr. 1. Jednotlivé spoje klížíme 19 a po navlečení přes obě řemenice vyzkoušíme správnou funkci kolovrát-
a zajišťujeme klínováním a kolíková- řemínek zkrátíme a zasponkujeme ku. IVAR MENTZL

harmonických záměn (pokud se vy- jsou uvedeny oba možné názvy tónů

TRANSPOZIČNÍ skytují v názvech jednotlivých stupňů),

a je samozřejmé, že je nutno vyhledat
správný enharmonický tvar podle pří-
KOLEČKO slušné tóniny: např. H dur ma domi-
nantu na Fis, zatímco stejně znějící
Ces má dominantu na Ges. Pokud
v enharmonické záměně, patří horní
pojmenování tóninám s křížky, spodní
pak tóninám s bé.
Výroba kolečka je velmi jednodu-
chá: na tuhý bílý papír si buď překres-
líme nebo přefotografujeme obě ko-

Vítanou pomůckou především pro

začínající kytaristy — samouky, jimž
obvykle působí potíže odvozování to-
nálních struktur, může být transpozič-
ní kolečko, které slouží k lepší orienta-
ci ve vztazích mezi hlavními funkcemi
tóniny. Je vlastně zjednodušenou
a mnohem praktičtější formou trans-
pozičního pravítka.
Principem transpozičního kolečka
je využití základního uspořádání har-
monického pohybu, kadence, což je
sled akordů tří hlavních funkcí: IV., V.
a I. Trojzvuk na I. stupni má funkci
toniky, na IV. funkci subdominanty
a na V. funkci dominanty (zde může
eventuálně přejít do dominantního
septakordu). Jména základních tónů
jsou na kolečku uvedena včetně en-

42
léčka, která pak vystřihneme, případ-
ně ještě podlepíme kartonem a upro-
střed spojíme nýtem.
Stejně jednoduchá je i práce s ko-
lečkem: hráč si v hledané tónině na-
staví k odpovídajícímu tónu toniku,
k níž mu kolečko ukáže příslušnou
subdominantu a dominantu. Kolečko
zachycuje správně i poměr durových
a mollových tónin se stejným před-
znamenáním: jedno nastavení kolečka
popisuje současně hlavní funkce v C
dur i v souběžné a moll. Durové tóniny
jsou značeny barevně, mollové tečko-
vané. ING. JIŘÍ KREJČÍ

PŘÍPRAVEK NA NÝTOVÁNÍ PATENTŮ

V poslední době se místo knoflíků hodně používají
oděvní patenty, které se k látce nepřišívají, ale nýtují.
Patenty se u nás sice prodávají v soupravách spolu
s přípravkem na jejich snýtování, bohužel kvalita materiálu
přípravků je tak špatná, že s nimi dobře snýtujeme tak dva
patenty a pak se pracovní hrana důležitá k „zabalení" kraje
patentu otřepí, takže přinýtované patenty jsou nevzhledné.
Vyplatí se proto vyrobit si přípravek pro nýtování z kvalitní-
ho materiálu. Máme pak výhodu, že můžeme kupovat
i patenty samostatně, bez nýtovacích přípravků, které se
prodávají např. v Maďarsku, NDR a jinde. ... ...
Přípravek se skládá ze tří dílů: podložky 1 a dvou
nýtovačů 2 a 3. Podložku 1 zhotovíme z mosazi průměru
35 mm podle výkresu. Její tvar je uzpůsoben tak, že ji lze
používat pro patenty s průměrem hlavy 15 až 17 mm.
Nýtovače 2, 3 vyrobíme z kvalitní kruhové oceli 0 12 mm.
Jejich spodní konce opracujeme do tvaru uvedeného na
výkresu.
Než se pustíme do nýtování, musíme zjistit, jaký průměr
D pružiny mají použité nýty. Podložku 1 položíme tak, aby
vybrání bylo nahoře, do něj položíme hlavu patentu
a nýtovačem 2 oba vrchní díly stlačíme (viz obr. A). Pro
nýtování spodních dílů otočíme podložku 1 o 180° (takže
vybrání je dole) a je-li průměr D = 9,5 mm, použijeme
nýtovače 2 ( obr. B), pro průměr D = 7,5 mm pak použije-
me nýtovače 3 (obr. C). Pokud bychom používali jen
patenty s průměrem pružiny D = 9,5 mm, je nýtovač
3 zbytečný a stačí vyrobit jen nýtovač 2.
.,, ..., ..< •;, ING. PETR KULDA

43

SKLÁPACIE VÝKYVNÉ KOLESO
NA DOPRAVU STROJOV
V lepšie zariadených dielňach sú aj
ťažšie stroje (např. kotúčová píla
a pod.), ktoré občas treba dopraviť na
vhodnejšie miesto, pri peknom počasí
hoci aj mimo dielne, a tam ich pevne
osadiť. Ak má stroj štyri kolesá, musí-
me ho nadhadzovat' do vyžadovaného
smeru pákou a na určenom mieste
zabezpečiť kolesá klinmi. Je to po-
merne prácne a zdĺhavé, a preto je
lepšie, keď má stroj vpredu výkyvné
koleso. Po tejto úprave bude mať len
tri kolesá, vzadu dve na pevnom hria-
44
stroje a nástroje
deli, vpredu jedno otočné sklápacie
koleso s ťažným ojom. Skonštruované
je tak, že pri sklopení kolesa a zabez-
pečení čapom sa predná časť stroja
nadvihne asi o 3 cm, takže ťažným
ojom stroj ľahko dopravíme aj po nie
veľmi rovnom teréne. Na mieste po-
tom čap iba vyberieme, stroj zostane
stáť prednou časťou pevne na zemi,
a je tak dostatočne zabezpečený proti
pohybu. Ak sa vyberú obidva čapy,
možno výkyvné koleso úplne odpojiť
a pripevniť ho na iný stroj. „,„.„
Zhotovenie kolesa je veľmi jedno-
duché; presné rozmery však neuvá-
dzame, lebo závisia od použitých ko-
lies, od veľkosti a hmotnosti stroja
a od materiálu, ktorý máme k dispozí-
cii. Koleso pripevníme do vidlice
ohnutej z pásovej ocele. Zboku otoč-
né na vidlicu pripevníme ťažné oje
vytvarované z kruhovej ocele. Pripraví-
me záves kolesa z troch kusov páso-
vej ocele, ktoré stiahneme zvierkou
a vyvŕtame do nich dva otvory na
čapy. Strednú platňu závesu privarí-
me na rám stroja, obidve krajné na
rúrku, ktorú privaríme na vidlicu. Aby
oje neprekážalo, pripevníme ho re-
tiazkou na hornú časť rúrky. Horný
čap zabezpečíme v závese závlačka-
mi. Dolný čap pripevníme na platňu
závesu retiazkou, aby sa pri doprave
nestratil. SVATOPLUK SLAVÍK
 STOLOVÁ FRÉZKA
Vhodným doplnením vybavenia
dielne domáceho majstra môže byť
malá stolová frézka na drevo, ktorá je
pomerne ľahká, a dá sa podľa potreby
premiestňovať. Skladá sa zo stojana,
pracovného stola, závitového náboja,
vretena a elektromotora (obr. 1
a obr. 2).
Stojan v tvare škatule je zvarený zo
4 mm oceľového plechu a jeho spod-
ná platňa zo 6 mm plechu má na
zvýšenie stability tri opierky s gumo-
vým obložením. V čelnej stene má
otvor na drevenú zásuvku na náradie
a príslušenstvo, nad ktorou je umiest-
nený spínač a v náprotivnej stene
potom vývody na prívodný kábel a na
vývod k motoru. Elektromotor je pri-
pevnený na bočnú stenu štyrmi skrut-
kami M8 s možnosťou napínania kli-
nového remeňa. Vo vrchnej časti sto-
jana je uložený v puzdre, pevne spoje-
nom s pracovným stolom, otočný zá-
vitový náboj, ktorým sa dá pomocou
šiestich rukovätí pracovný stôl zdvíhať
a spúšťať. Pri sériovej výrobe je stabil-
ná poloha stola zabezpečená krídlo-
vou skrutkou na teleskopickom puz-
dre. Vreteno je uložené v závitovom
náboji na valivých ložiskách, v spod-
nej časti má remenicu na klinový re-
meň, vo vrchnej je prispôsobené na
inštaláciu pílového kotúča 0 120 mm
cez redukčné puzdro alebo kolísavé
puzdro na výrobu drážok do šírky
maximálne 10 mm a do hĺbky až
40 mm, prípadne dvojnožovej hobľo-
vacej hlavy vysokej 55 mm. Okrem
toho je na pracovnom stole zabudo-
vaná prestaviteľná opierka na nasta-
vovanie do hĺbky s bezpečnostným
krytom a bezpečnostná poistka na
sériové frézovanie.
ZHOTOVENIE DIELOV
Stojan 1 zhotovíme podľa obr. 3.
Steny stojana 1.1 až 1.4 vyrežeme zo
4 mm hrubého plechu, vyvŕtame
otvory a na bočnú stenu 1.3 privaríme
rúrku 1.10. Steny stojana zvaríme
a privaríme úchytky 1.5. Základňu
1.6 až 1.9 zvaríme z pásovej ocele
5 0 X 6 mm. Na lepšiu stabilitu a čia-
stočné odpruženie pripevníme na
spodnú stranu základné gumové nožič-
ky. Osvedčili sa skrutky 1.11 s gumovou
čiapočkou, používané pri zostavovaní
senážnych veží (výrobca VŽKG). Pri
zváraní skrutiek je nevyhnutné gumo-
vú čiapočku intenzívne ochladzovať
vo vodnom kúpeli. Po privarení stien
stojana na základňu obrúsime všetky
vonkajšie ostré hrany a očistený sto-
jan natrieme základnou farbou a po-
tom vrchným syntetickým emailom.
Opierku s krytom 2 vystrihneme
a zvaríme z 2 mm hrubého plechu
podľa obr. 4. Stôl 3 vyrežeme zo
6 mm hrubého plechu, obidve strany
aj hrany obrúsime strojom, vyvŕtame
otvory a vyrežeme závity (obr. 5). Kryt
remenice 4 ohneme a zvaríme
z 1,5 mm hrubého plechu. Zásuvku
5 zlepíme z dreva podľa obr. 6, von-
kajšie rozmery musíme dodržať, aby
sa zásuvka dala dobre vyťahovať. Na
zhotovenie príruby 6 si musíme za-
45
 Obr. 1

46
Obr. 2

obstarať výpalok zo 16 mm hrubého

plechu s hranou 220 mm (najlepšie
na šrotovisku). Po vypálení hrany prí-
ruby obrúsime (obr. 5). Ložiskové
puzdro 7, závitové puzdro 8, hriadeľ
9, remenice 10 a 11, veká 12, 13,
vodiaci čap 14 a vodiace puzdro 15
vysústružíme podľa obr. 5, 6 a 7.
:
Otvory so závitom M4 vo vekách 12
a 13 uľahčujú demontáž. Vodidlo 16
zhotovíme z tvrdého dreva a naopak,
poistku 17 z mäkkého dreva. Podlož-
ky 18, 20 a 23 až 29, príložky 19, 33,
34, maticu 21 s dvoma drážkami na
segmentový kľúč, závitové puzdro 22,
nožovú hlavu 30 a puzdro 32 zhotoví-
me podľa obr. 4 až 8. Nôž 31 upraví-
me zo staršieho hobľovacieho noža
zbrúsením.

47
Obr. 3

48
Obr. 4

49
 Obr. 5

50
Obr. 6

51
 Obr. 7

52

Obr. 8
MONTÁŽ
Najprv zložíme poháňanú jednotku:
na hriadeľ 9 nalisujeme ložisko 61
a hriadeľ aj s ložiskom vsadíme do
ložiskového puzdra 7. Komoru medzi
ložiskami vyplníme tukom T-U2 a po-
tom nalisujeme aj spodné ložisko 60.
Do komory nad ložiskom 61 vsadíme
veko 13 s plstenou podložkou 63,
vložíme poistný krúžok 56 a proti
otáčaniu zabezpečíme veko skrutkou
43. Spodné ložisko 60 zabezpečíme
na hriadeli poistným krúžkom 57, vlo-
žíme veko 12 so vsadeným Gufe-
ro-krúžkom 62, ktoré zabezpečíme
ďalším krúžkom 59. Proti otáčaniu za-
bezpečíme veko skrutkou 43. Potom
na spodný hriadeľ osadíme hnanú
remenicu 10, vložíme pero 55 a všet-
ko stiahneme príložkou 34 a skrutkou
39. Do takto zloženej jednotky za-
skrutkujeme šesť rukovätí 65. Nako-
niec ešte zaskrutkujeme skrutku 42;
uzatvára kanálik slúžiaci na mastenie
dosadacej plochy medzi ložiskovým
puzdrom a prírubou 6.
Pokračujeme montážou zdvíhacie-
ho stola. Na stôl 3 priskrutkujeme
zospodu závitové puzdro 8 štyrmi
skrutkami 36 s príslušnými maticami
49 a pružnými podložkami 52. Vo-
pred musíme skontrolovať, či otvor
v závitovom puzdre 0 32 mm súhlasí
s otvorom stola. Na stôl priskrutkuje-
me vodiace puzdro 15 zapustenou
skrutkou 37. Do vodiaceho puzdra
zaskrutkujeme krídlovú skrutku 45,
ktorou budeme zabezpečovať stôl
v určitej výške. Do stola takisto za-
skrutkujeme dve skrutky 40 s pružnou
podložkou 52. Na takto zložený stôl
osadíme hore nastaviteľnú opierku
s krytom 2, ktorú zabezpečíme v urči-
tej polohe na skrutkách 40 príložkou
33 a dvoma krídlovými maticami 47
(obr. 2). Na zvislú časť opierky priloží-
me dve drevené prestaviteľné vodidla
16; v potrebnej polohe ich pripevní-
me dvoma zápustnými skrutkami 36
s príložkami 34 a krídlovými maticami
47. Na vrchnú stranu stola musíme
ešte priskrutkovať prestaviteľnú bez-
pečnostnú poistku 17, a to skrutkou
4 1 , príložkou 34 a krídlovou maticou
47. Potom už môžeme zložiť stôl
s poháňacou jednotkou, prírubou
a stojanom. Do príruby 6 natretej
primérom a vo vrchnej časti vrchným
syntetickým emailom vsadíme pohá-
ňaciu jednotku, ktorú smerom od re-
menice zabezpečíme v prírube krúž-
kom 58. Prírubu aj s poháňacou jed-
notkou potom priskrutkujeme na sto-
jan troma zápustnými skrutkami 36
s podložkami 52 a maticami 49. Do
štvrtého otvoru v prírube, ktorý nemá
zapustenie, vložíme zospodu skrutku
38 s pružnou podložkou 52 a zhora
naskrutkujeme vodiaci čap 14. Na
poháňaciu jednotku potom naskrut-
kujeme závitové puzdro so zdvíhacím
stolom tak, aby sa vodiaci čap 14
vsunul do vodiaceho puzdra 15. Pri
tejto montáži vyskrutkujeme krídlovú
skrutku 45 natoľko, aby nezasahovala
do komory vodiaceho puzdra,. Na za-
varené skrutky 1.12 v stojane na-
skrutkujeme štyri matice 50 a nasu-
nieme štyri príložky 19. Do spodnej
časti stojana vsunieme drevenú zá-
suvku 5, ktorá slúži na uloženie ná-
strojov.
Na hriadeľ motora 66 nalisujeme
remenicu 11 pomocou pera, ktoré je
súčasťou motora a zabezpečíme ju
podložkou 20 a skrutkou 36. Potom
motor osadíme na skrutky 1.12 stoja-
na a predbežne ho zabezpečíme štyr-
mi podložkami 53 a maticami 50.
Ďalej osadíme klinový remeň 64, mo-
tor na skrutkách posunieme tak, aby
remeň bol napätý a polohu motora
zabezpečíme dotiahnutím maticou
50. Potom motor elektricky pripojí-
me. Na miestach, kade stenou stoja-
na prechádza elektrický kábel, sú vý-
vodky 68. V čelnej stene pripevníme
ovládaciu hlavicu 67 (elektrický spí-
nač). Na pripojenie motora na sieť
220 V slúži kábel 69. Nesmieme
zabudnúť motor pripojiť na kostru;
uzemňovací drôt vedieme od uzem-
ňovacej skrutky na kostre motora až
k otvoru 0 5 mm v bočnej stene
53
stojana 1.3 (pozri rez K-K na obr. 3),
kde drôt pripevníme mosadznou
skrutkou 44 s podložkou 54 a mati-
cou 5 1 . Elektrické zapojenie vrátane
uzemňovacieho prepojenia radšej
zveríme odborníkovi.
Kryt remenice 4 natrieme a potom
ho pripevníme na prírubu 6 dvoma
skrutkami 36 s pružnými podložkami
52 a maticami 49. Nakoniec ešte
osadíme na vyčnievajúce konce rúrok
1.10 rukoväti 7 1 , ktoré sa používajú
na kormidla detských bicyklov.
ZHOTOVENIE A
PRIPEVNENIE NÁSTROJOV
Na bežné rezanie lát a výrezov
používame kotúčovú pílu. Aby sa
mohla použiť hobľovacia hlava a kolí-
savé puzdro, má hriadeľ 0 13 mm;
na upnutie pílového kotúča
0 120 mm so stredovým otvorom
0 1 6 mm musíme teda zhotoviť re-
dukčné puzdro 32 s príslušnou pod-
ložkou 18 (obr. 8). Zložené reduk-
čné puzdro aj s pílovým kotúčom
osadíme na hriadeľ 9 poháňanej jed-
notky a utiahneme podložkami 28
a maticou 48. Redukčné puzdro vrá-
tane podložky možno osadiť aj
v obrátenej polohe. Namiesto pílové-
ho kotúča 0 120 mm môžeme použiť
aj kotúč 0 140 mm, ktorý má rovna-
ký stredový otvor 0 16 mm. V tom
prípade by sa však museli zväčšiť
rozmery opierky s krytom 2 a v stole ným vzájomným otočením šikmých spodnej časti ostrú hranu. Pri hoblo-
3 by sa museli otvory so závitom M6 podložiek 24, 25. Kolísavé puzdro vaní preto musíme pripevniť na stôl
zhotoviť s väčším rozstupom. Ostatné zabezpečíme na hriadeli podložkou tenkú (asi 3 mm) preglejku rozmerov
súčasti by zostali rovnaké. 28 a maticou 48. 4 0 0 X 1 3 5 mm. Preglejku pripevní-
Na sériové vyhotovenie drážok zho- Na hriadeľ poháňacej jednotky me buď ručnými zvierkami, alebo
tovíme kolísavé puzdro, ktorého zos- možno osadiť hobľovaciu hlavu, kto- skrutkou M6 X 20 so zapustenou
tava je na obr. 1. Na závitové puzdro rej zostava je na obr. 1. Skladá sa hlavou, ktorú zaskrutkujeme do otvo-
22 nasunieme guľovú podložku 23, z nožovej hlavy 30 a dvoch hobľova- ru na bezpečnostnú poistku 17.
šikmú podložku 24, pílový kotúč 72, cích nožov 3 1 , ktoré pripevníme šies- Na záver ešte upozornenie: Pri uťa-
ďalšiu šikmú podložku 25 a podložky timi skrutkami 46. Hobľovaciu hlavu hovaní matice 48 je vždy nevyhnutné
26, 27. Celok zabezpečíme utiahnu- pripevníme na hriadeľ podložkou 29 na štvorhran hriadeľa osadiť uzavretý
tím matice 2 1 . Na utiahnutie použije- a maticou 48. Pri otáčaní sa nemá kľúč s otvorom 8 X 8 mm, ktorý upra-
me segmentový kľúč. Šírku drážok hobľovacia hlava dotýkať stola, lebo víme z kľúča na bicykle.
(maximálne 10 mm) nastavíme vhod- potom hoblované drevo nemá na ALOIS PEŘÍK

dřevěných deskách do tloušťky

100 mm. Při řezání je vhodné použít

PŘÍMOČARÁ PILA K VRTAČCE regulátor otáček.

K elektrické vrtačce lze sice zakou-
pit přídavný nástavec — kmitavou pilu
PP 50, ale ta je vhodná jen pro řezání
tenčích desek ze dřeva a umělých
hmot. Ani s přídavnou okružní pilou
nelze řezat materiály tlustší než
35 mm. Abych mohl využít vrtačku
i k řezání tlustších materiálů ze dřeva,
ale i kovu, zhotovil jsem si přídavný
nástavec — výkonnou přímočarou
pilu „ocásku".
Při použití vhodně upraveného pilo-
vého listu lze s pilou řezat dřevěnou
kulatinu do 0 150 mm, dřevěné hra-
noly do tloušťky 150 mm, trubky
z umělých hmot do 0 150 mm, oce-
lové trubky do 0 60 mm při tloušťce
stěny do 5 mm, trubky z lehkých kovů
do 0 70 mm a kruhovou ocel do
0 12 mm. Nástavec lze použít i při
prořezávání stromů (větve do tloušťky
100 až 150 mm) a vyřezávání ve
Principem návrhu je převod otáči-
vého pohybu vrtačky klikovým převo-
dem na pohyb přímočarý nerovno-
měrně zrychlený. Celkový zdvih smy-
kadla nástavce je 26 mm. Aby se
nástavec při řezání nechvěl, je klika
opatřena výstředníkem a šmýkadlo
odlehčeno. Po otočení listu o 180° je
možno řezat i zdola nahoru.
Přídavný nástavec (obr. 1) je určen
pro elektrickou vrtačku řady EV 513.
Lze ho použít i pro jiné typy vrtaček
s příkonem alespoň 500 W. V tom
případe je třeba upravit rozměry.

54
 POSTUP PRÁCE
Klikovou skříň 1 vyrobíme z kruhové
oceli 0 80 mm (obr. 2). Skříň nejprve
osoustružíme na 0 75 mm v celkové
délce a v ose vyvrtáme otvor
0 28 mm. Z jedné strany otvor zvětší-
me do hloubky 44 mm na 0 68 mm
a 0 70 mm (po zarovnaní čelní plo-
chy). Pak upravíme trubku 0 42 mm,
abychom ji mohli zalisovat z boku do
skříně. Obrobek klikové skříně upevní-
me na upínací desku excentricky, kol-
mo na podélnou osu skříně vyvrtáme
otvor, který zvětšíme asi na 0 42 mm
tak, aby bylo možné trubku 0 42 mm
nalisovat, sejmeme obrobek z upínací
desky a trubku koutovým svarem pri-
varíme a svar obrousíme. Pak obrobek
upevníme znovu na upínací desku,
pečlivě vystředíme a obrobíme boční
otvor na 0 36,1 mm. Zhotovíme víko
klikové skříně 12 s nepatrným přesa-
hem na 0 68 mm a nalisujeme je do
klikové skříně (v bokorysu na obr. 1
není víko 12 kresleno). Vzájemnou
polohu víka a skříně označíme důlčí-
kem a vyvrtáme po obvodu čtyři otvo-
ry 0 3,2 mm. Pak upneme obrobek za
spodní část do sklíčidla a zvětšíme
otvor 0 28 mm pro pouzdro ložiska
na 0 40 H7 a zhotovíme drážku pro
pojistný kroužek 5. Do hloubky
29 mm zvětšíme otvor 0 40 mm na
0 43 mm pro upínací válec vrtačky
a opracujeme pouzdro ložiska z vnější
strany podle obr. 2. Křížem provede-
me pilkou čtyři prořezy 2 mm široké
a 29 mm dlouhé a začistíme jehlovým
pilníkem. Je možné také sestavit těle-
so klikové skříně z trubek a mezikruží
jako svařenec a pak obdobně opraco-
vat na soustruhu. V obou případech je
bezpodmínečně nutné dbát na to, aby
podélná osa klikové skříně byla přes-
ně kolmá na osu boční trubky
0 42 mm.
Stahovací objímku 2 zhotovíme
z duralu, popřípadě je možné použít
stahovací objímku od úhlové brusky
BU 125 nebo od nůžek na plech NP 2.
Na víku 12 nyní zmenšíme 0 68 na
0 67,8 mm.
Hřídel 4 zhotovíme z oceli podle
obr. 3. Závit vyřízneme na soustruhu
a zářez šíře 17,2 mm pro rotační
nástavec vrtačky buď vyfrézujeme,
nebo přesně vypilujeme. Na hřídel
4 nalisujeme ložisko 7 a celek nalisu-
jeme do klikové skříně 1, vložíme
podložku 6 vybráním 0 34 mm smě-
rem k ložisku a vše zajistíme pojist-
ným kroužkem 5. Kliku s výstřednikem
9 zhotovíme z ocelového plechu, závit
M 1 4 X 1,5 mm vyřežeme na soustru-
hu při jednom upnutí, vyvrtáme díru
0 10 mm pro čep ložiska ojnice 33,
odvrtáme přebytečný materiál a dopi-
lujeme na rozměry podle obr. 2. Z hla-
zené oceli vysoustružíme čep ložiska
ojnice 33 — závit M10 X 1 řežeme na
soustruhu, čep odlehčíme vyvrtáním
otvoru 0 5 mm v ose čepu. Čep
ložiska ojnice nalisujeme do kliky s vý-
střednikem 9 a zajistíme důlčíkem. Na
hřídel 4 nasuneme rozperný kroužek
8. Jeho výška 8 mm je pouze informa-
tivní, při konečné montáži je nutné
výšku upravit tak, aby se klikový me-
chanismus se smykadlem pohyboval
lehce. Pak kliku 9 našroubujeme na
hřídel 4.
Ojnice 14 se skládá ze tři dílů
— kotouče 0 32 mm, kotouče
0 19 mm a pásové oceli 1 5 X 5 mm,
které svaříme elektrodou 4211. Ojnici
upneme za větší kotouč do tříčelisťo-
vé hlavy soustruhu, vyvrtáme otvor
0 19 mm, vysoustružíme otvor pro
ložisko 13 a provedeme zápich pro
pojistný kroužek 3 1 . Zároveň obroubí-
me i dřík ojnice. Pak ojnici upneme na
menší kotouč (dbáme, aby osa ojnice
byla kolmo na podélnou osu soustru-
hu), opracujeme menší kotouč, vy-
stružíme otvor 0 9 mm pro pouzdro
21 a dokončíme opracování dříku.
Pak ojnici obrátíme a obdobně opra-
cujeme druhé plochy ojnice, nakonec
dřík dopilujeme na šířku 14 mm. Pou-
zdro 21 zhotovíme z bronzu. Nalisu-
jeme ho do ojnice a díru zaskrabeme
podle čepu šmýkadla 16.
Aby šmýkadlo 18 nebylo příliš těž-
ké, zhotovíme ho z přesné trubky
vnějšího průměru 16 mm a vnitřního
12 mm, do níž nalisujeme nástavec
pro upevnění pilového listu a násta-
vec pro čep šmýkadla 16. Čela trubky
zarovnáme a pak na obou koncích
trubku provrtáme kolmo na podélnou
osu vrtákem 0 5 mm. Oba nástavce
z jedné strany osadíme na 0 12 mm
(nástavec pro upevnění pilového listu
v délce 8 mm a nástavec pro čep
šmýkadla v délce 7 mm) tak, aby šly
do trubky nalisovat ztuha. Po naliso-
vání obou nástavců do trubky zakáp-
neme otvory 0 5 mm elektrodou
a svary začistime. Nástavec pro čep
osoustružíme podle obr. 3. Máme-li
možnost, zářez pro ojnici vyfrézuje-
me. Postačí však jej po odvrtání vyříz-
nout a na míru 6,2 mm dopilovat do
hloubky 19 mm. Přesně kolmo na
podélnou osu šmýkadla vyvrtáme
otvor 0 6,5 mm, vsuneme do něho
kulatinu 0 6,5 mm a šmýkadlo upne-
me do svěráku (chráníme ho přitom
hliníkovým plechem). Pak pokud mož-
no kolmo na osu vložené kulatiny
vyřežeme pilkou v nástavci pro pilový
list zářez do hloubky 18 mm, který
dopilujeme jehlovým pilníkem na šíř-
ku 2 mm. Kolmo na tento zářez vy-
vrtáme ve vzdálenosti 11,8 mm otvor
0 3,5 mm a od něj ve vzdálenosti
5,5 mm vyvrtáme průchozí otvor
0 4,2 mm pro závit M5. Kolík 29
zhotovíme ze stopky zlomeného vrtá-
ku 0 3,5 mm. Objímku 26 vyrobíme
z hlazené kruhové oceli.
Držadlo 19 vysoustružíme z kruho-
vé oceli nebo svaříme ze dvou trubek
0 42 mm a 0 34 mm a kulatiny
0 40 mm. Důležité je vrtat a stružit
otvor 0 20,5 mm a osazení 0 36 mm
při jednom upnutí v soustruhu. Pou-
zdro 20 je z bronzu a po nalisování
do držadla jej výstružníkem vystruží-
me tak, aby se v něm šmýkadlo po-
souvalo lehce, ale bez vůle. Kolmo na
osu držadla vyvrtáme otvor se závi-
55
 Obr. 1

56
 Rozpiska materiálu
tem M5, který slouží k mazání smy-
kadla.
Těleso držáků stolku 22 zhotovíme
z duralu nebo odlitku ze silumínu
(vyřazené písty nebo skříně z motoro-
vých vozidel). Z jedné boční strany je
na soustruhu zarovnáme (odlitek sto-
číme na 0 80 mm) a upneme je
obráceně do upínací hlavy, osoustru-
žíme 0 0,50 mm, vyvrtáme otvor
0 28 mm a do hloubky 10 mm ho
zvětšíme na 0 33,1 mm. Po sejmutí
Tab. 1. Pilové listy firmy BOSCH
z upínací hlavy odřízneme přebytečný
materiál a těleso upneme tak, aby osa
držáku stolku byla na osu soustružení
kolmo a boky tělesa 22 ze čtyř stran
obrobíme. Otvory pro závity M3 vrtá-
me dodatečně podle otvorů v držá-
cích stolku 23. Ve válcové části vy-
vrtáme dva otvory 0 5 mm. Těleso
držáků stolku 22 nasadíme na držad-
lo 19 a vyvrtáme důlky v držadle.
Vzájemnou polohu obou součástí
označíme důlčíkem. Teprve pak vyře-
zeme v tělese držáků závity M6.
Držáky stolku 23 vystřihneme
z plechu (může být i mosazný), opra-
cujeme a otvory vyvrtáme v obou
držácích současně na jedno upnutí.
Zahloubení pro šrouby 34 vyvrtáme
z obou stran při témže upnutí. Držáky
23 připevníme svěrkou na těleso
držáku stolku 22 a vyvrtáme otvory
pro závity M3. Pak přišroubujeme
držáky stolku čtyřmi šrouby 34.
Kyvný stolek 25 vystřihneme z ple-
chu 1,5 mm a na šabloně z pásové
oceli 5 0 X 6 X 7 7 mm (na které pře-
dem obrousíme hrany dokulata)
ohneme ve svěráku kladivem okraje
plechu podle obr.3 dokulata. Pak
odvrtáme materiál uvnitř stolku
— vynecháme části, které se budou
ohýbat — a pilníkem výřez dokončí-
me. Vynechané části ohneme smě-
rem dovnitř a pokud možno přesně
vyvrtáme otvory 0 4 mm. Na nýtech
27 zhotovíme zápichy pro pojistné
třmenové kroužky a kyvný stolek při-
nýtujeme na držáky stolku. Proti vy-
padnutí zajistíme nýty 27 natažením
pojistných kroužků 28.
Držadlo 19 zasuneme do bočního
otvoru klikové skříně 1, ustavíme ve
správné poloze a vyvrtáme křížem
proti sobě po obvodu čtyři otvory
0 2,5 mm pro šrouby 34. Vzájemnou
polohu držadla a klikové skříně ozna-
číme důlčíkem, v držadle vyřízneme
závity M3, teprve pak zvětšíme otvory
v klikové skříni na 0 3,2 mm a zhoto-
víme zahloubení.
Do ojnice 14 zalisujeme ložisko 13
a zajistíme je pojistným kroužkem 3 1 .
Na opačný konec ojnice nasadíme
šmýkadlo 18, vsuneme čep šmýkadla
16 a zajistíme z obou stran pojistnými
třmenovými kroužky 17. Kliku s vý-
středníkem 9 pootočíme do zadní
polohy a ojnici s ložiskem nasadíme
na čep ložiska ojnice 33, nasuneme
podložku 10 a zajistíme maticí 11.
Šmýkadlo namažeme olejem PP80
a navlékneme na ně držadlo 19, které
zajistíme čtyřmi šrouby 34. Do vyční-
vajícího konce šmýkadla nalisujeme
kolík 29, navlékneme objímku 26
a našroubujeme šroub s vnitřním šes-
tihranem 30. Šroub 30 musíme zkrá-
tit a konec na závitové části zpilovat
do kužele s vrcholovým úhlem 90°,
popřípadě musíme snížit i hlavu, aby
nezachycovala o vnitřní stěnu držadla
nebo tělesa držáků stolku. Těleso
držáků stolku nasadíme na držadlo až
po vložení pilového listu. Zajistíme je
dvěma šrouby 24.
Pilové listy 32 vybrousíme buď
z běžných pilových listů na dřevo
nebo na kov 1,2 až 1,8 mm tlustých
57
 Obr. 2

58
Obr. 3

59
a 200 až 220 mm dlouhých (pro
řezání kovu postačí i délka 100 až
120 mm). Pokud použijeme list tlus-
tší, je nutné konec na straně upínání
obrousit naplocho na tloušťku
1,8 mm. Upínací rozměry jsou voleny
tak, aby bylo možno použít i pilové
listy zahraniční výroby. Různé typy
pilových listů firmy BOSCH jsou uve-
deny v tab. 1.
Úprava pilového listu 32 pro uchy-
cení ve šmýkadle je v detailu zobra-
zena na obr. 1. Nejprve konec listu
upravíme na šířku 12,5 mm, pak ve
vzdálenosti 11,8 mm od konce na-
značíme otvor 0 3,6 mm a s roztečí
5,5 mm (tu je nutné přesně dodržo-
vat) naznačíme otvor 0 3,5 mm. Oba
otvory vyvrtáme a horní roh podle
čárkování na detailu odbrousíme.
Zuby vybrušujeme tak, aby ostří smě-
řovalo proti kyvnému stolku. Pro ře-
zání tlustších profilů nebo větví stro-
mů zhotovíme zuby hrubší — 4 až
5 mm. Pro tenčí materiály a jemnější
řez vybrousíme zuby úměrně jemněj-
ší. Pro řezání kovových profilů zhoto-
víme listy z jednostranně ozubených
listů na kov (např. v ceně 6,— Kčs).
Před vrtáním je však nutné konec
listu odkalit vyhřátím. Vždy dodržuje-
me směr ostří zubů proti kyvnému
stolku. Pro vrtání otvorů do pilových
listů je výhodné zhotovit si přesnou
šablonu.
Pilové listy upevňujeme do smy-
kadla při sejmutém tělese držáků
kyvného stolku. List po nasazení za-
jistíme proti vytažení citlivým utaže-
ním šroubu 30. Potom nasadíme
a upevníme těleso držáku stolku, ná-
stavec namontujeme na vrtačku,
utáhneme šroub 3 na stahovací
objímce 2 a nastavíme nižší obrátky
vrtačky, čímž je nástroj připraven
k provozu. Šmýkadlo občas přimaže-
me olejem po vyšroubování uzavírací-
ho šroubu 35.
Řežeme tak, že jednou rukou ná-
stroj držíme za držadlo 19 a druhou
rukou rukojeť vrtačky. Při řezání se
doporučuje použít regulátor otáček,
zvláště při řezání kovových materiálů.
ING. VLADIMÍR VONÁSEK

ULOŽENÍ HŘÍDELŮ V LOŽISKÁCH I

U většiny strojů či zařízení, které si kutilové vyrábějí, se
vyskytuje nějaká součást (většinou hřídel) uložená v ložis-
kách. Protože však málokterý kutil ovládá statiku a zásady
správného konstrukčního návrhu, dopouští se často v této
oblasti hrubých chyb, které mohou vést až k havárii celého
stroje.
Uveřejňujeme proto hlavní zásady správného uložení
strojních součástek v ložiskách, dále jaké typy valivých
ložisek jsou pro která uložení vhodná a nakonec i základy
lícování jednotlivých součástí.
VALIVÁ LOŽISKA
Začneme trochou teorie. Hřídel je vlastně nosník, ulože-
ný na dvou nebo více podporách. Řešením působení sil na
nosník se zabývá část mechaniky zvaná statika.
Podíváme-li se na nějaký most — zjistíme, že na jednom
z pilířů je uložen na tzv. břitu (pevná podpora), na ostatních
pilířích je na válečkách (posuvná podpora). To proto, aby
se přizpůsobil změnám délky, závislé na tepelné roztaž-
nosti a na průhybu (obr. 1).
Působí-li na nosník síly kolmé, vznikají v obou podporách
kolmé vazbové síly, tzv. reakce FA, FB (obr. 2). Je-li síla
šikmá (obr. 3), rozloží se na složku kolmou (radiální) Fr
a na složku působící v ose nosníku (osovou, axiální) Fa,
která se snaží nosník z podpor vysunout — tomu ale zabrání
právě pevná podpora (u mostu „břit"), která tuto složku
síly zachytí — Fax. U hřídele říkáme pevné podpoře hlavní
ložisko.
S těmito poznatky se musíme vyrovnat při konstrukčním
návrhu uložení hřídele na ložiskách. Hřídel se točí vždy na
dvou či více radiálních ložiskách. Ložisko axiální je jen
ložisko přídavné, které zachycuje osovou (axiální) sílu na
hřídeli, je-li tak velká, že by ji radiální ložisko neuneslo
a zadřelo by se. Naše ložiska co do přesnosti nejsou
špatná, jejich menší životnost je z velké části způsobena
chybným řešením uložení.
Valivá ložiska tedy dělíme na ložiska radiální a ložiska
axiální. Radiálních ložisek (na těch hřídel „běží") je mnoho
typů, od základních až po speciální. Zde se zaměříme jen
na ta ložiska, která používáme v domácí dílně — a která by
měla být běžně ke koupi.
Hlavní typy radiálních ložisek jsou uvedeny na obr. 4.
Nejběžnější je jednořadé kuličkové ložisko (a), kuličkové
ložisko dvouřadé naklápěcí (b), dále kuličkové jednořadé
ložisko s kosoúhlým stykem (c), dvouřadé s kosoúhlým
stykem (d), ložisko kuželíkové (e) a konečně ložiska váleč-
ková, hlavní typy (f,g). Spadne-li jednořadé kuličkové
ložisko a na zem, zůstává vcelku. Stejně i ložiska b, d. Ale
jednořadé kuličkové ložisko s kosoúhlým stykem c stejně
jako kuželíkové e se rozpadne. U válečkových ložisek se
jeden či druhý kroužek vysune. Tyto změny vyznačují
v obrázku šipky. Tyto skutečnosti musíme brát v úvahu při
konstrukci uložení. Každý typ ložiska má své zásady
uložení. Proto také nelze jeden typ ložiska nahradit
druhým typem bez současného zásahu do konstrukce
uložení. Pozn.: Kroužky válečkových ložisek se proti sobě
zcela volně posouvají — jsou to ideální ložiska pro posuv-
nou podporu.
Každý uvedený typ ložiska se vyrábí v několika řadách
(velikostech). Záleží na tom, jak velkou sílu (reakci) bude
ložisko přenášet (obr. 5). Čím „těžší" je řada, tím je vnějs8tiq
průměr ložiska větší, stejně tak i šířka ložiska a velikost
valivých tělísek. Při tom hřídelový průměr je stejný. Každé
ložisko má hřídelový (vnitřní) kroužek, velký (vnější) kroužek
a klícku s valivými tělísky. Pro nás je důležitý hřídelový
průměr d, dále vnější průměr D a šířka ložiska B.
Z axiálních ložisek přicházejí v úvahu pro použití
v domácí dílně jen dva typy těchto „opěrných" ložisek
(obr. 6), sloužících k zachycení velké osové síly. Je to
jednosměrné axiální kuličkové ložisko a a obousměrné
axiální kuličkové ložisko b. Opět platí, že čím vyšší řada,
tím jsou rozměry D a H větší, zatímco hřídelový průměr
d zůstává stejný. Rozměru H říkáme „výška".
PŘÍKLADY ULOŽENI
U krátkých hřídelů (1 š 5 d) nehrají deformace žádnou
úlohu, takže je můžeme uložit bez ohledu na dva druhy
podpor jen na podpory pevné. Použijeme jednořadá kulič-
ková ložiska (obr. 7).
Hřídelové kroužky ložiska se opírají na osazení hřídele,
vnější kroužky ložiska drží víčka. Vždy však musíme mít na
paměti ( a to se týka všech radiálních ložisek), že jeden
, kroužek je v klidu, druhý se točí. Točí-li se hřídel, točí se s ním
hřídelový kroužek — zatímco vnější kroužek je v klidu.
Točí-li se naopak skříň, točí se s ní vnější kroužek
— zatímco hřídelový kroužek (a hřídel) stojí. Znamená to.

60
61
62
 že kroužky nesmějí být žádnou součástkou spojeny nakrát-
ko, například špatně navrženým víčkem (obr. 8).
Jedno víčko musí být dotaženo na doraz, pod druhým
musí být maličká vůle (víčko musí dosedat na kroužek,
nikoli na skříň). Proto druhé víčko dotáhneme s citem,
zkoušíme volný chod hřídele. Nesmíme křížit kroužky,
ložisko by dřelo, hřálo. To postatně snižuje jeho životnost.
Víčko může být i ploché a ložisko dotlačí drátěný kroužek
— vše záleží na našich výrobních možnostech.
Jiné řešení znázorňují obr. 9 a 10. Jsou tu použita
jednořadá kuličková ložiska s kosoúhlým stykem, nebo
ložiska kuželíková. Oba typy jsou tzv. ložiska párová — lze
je použít vždy jen ve dvojici, a vždy musí být k sobě
postavená zrcadlově, tedy opačně. Tato ložiska jsou velmi
citlivá na správné seřízení, což známe z uložení osky
predného kola bicyklu. Dotáhneme-li kónusy moc, kolo se
netočí a jsou-li nedotaženy, kolo hrká. Seřízení těchto
ložisek je možné jen závitovým řešením, a proto se raději
těmto ložiskům v domácí dílně vyhneme. Naopak, výborná
jsou tato ložiska u delších hřídelů.
Středně dlouhé hřídele (1 = 5 až 15 d) už musí být
uloženy na pevné a posuvné podpoře. Začneme opět
najbežnejšími ložisky (obr. 11), která se dají použít, je-1 i
zatěžující síla k hřídeli kolmá, nebo je-li osová složka
šikmé síly malá. Ložisko na levé straně vytváří pevnou
podporu, protože hřídelový kroužek je sevřen z obou stran,
vnější kroužek také. A totéž ložisko na pravé straně vytváří
posuvnou podporu, protože hřídelový kroužek je sevřen
z obou stran, ale vnější kroužek je ve skříni posuvný, viz
šipky. Potřebnou možnost posuvu zaručují výrobní toleran-
ce, lícování. Na obr. 11 i dalších obrázcích jsou zároveň
uvedeny různé způsoby upnutí kroužků ložisek (např.
osazením Segerovými pojistkami, kolíky, závlačkami
apod.), které volíme podle svých výrobních možností.
Je-li axiální síla větší, použijeme s výhodou ložiska
s kosoúhlým stykem (víme, že ve dvojici), která vytvoří
pevnou podporu (obr. 12). Mezi krgužky dvojice jednořa-
dých ložisek vložíme drátěný kroužek — dává možnost
pozdějšího seřízení už poněkud vybehaných ložisek. Pozor:
hřídelové kroužky musí být na hřídeli sevřeny oboustranně,
vnější kroužky ve skříni také. Pravá strana je uložena
shodně jako u předchozího příkladu — na posuvné podpo-
ře.
Místo dvojice ložisek s kosoúhlým stykem lze pro
pevnou podporu použít jedno kuličkové dvouřadé ložisko
s kosoúhlým stykem (obr. 13). Potřebná citlivost seřízení
pak odpadá. Podporu posuvnou na pravé straně tvoří
válečkové ložisko, které je ideální pro funkci posuvné
podpory. Hřídelový kroužek tohoto ložiska musí být na
hřídeli sevřen z obou stran — vnější kroužek ve skříni ale
také. Posuv se totiž děje odvalem přímo v oběžné dráze,
beze ztrát, a bez nároků na lícovaní. Pozn.: Kdyby kroužek
nebyl stranově zajištěn, vysunul by se mimo ložisko, což
může zapříčinit havárii.
Dlouhé hřídele (1 > 15 d) ukládáme na více podpor,
jde-li o přesné vedení. Ale jen jedna podpora může být
pevná (hlavní ložisko), ostatní jsou posuvné (obr. 14).
Pokud není na závadu možný průhyb hřídele, vystačí
i podpory dvě, ale je třeba použít naklápěcí ložiska (obr.
15). Pro naklápěcí ložiska platí stejné zásady uložení jako
pro jednořadá kuličková ložiska — tedy vlevo podpora
pevná, vpravo posuvná. Nesmíme však zapomenout, že
naklápěcí ložiska nesnášejí axiální sílu.
V příštím sborníku uveřejníme další příklady charakteris-
tických uložení hřídelů v ložiscích a základy lícování
strojních součástí. ING. ZDENĚK OPPL

NŮŽ NA ODIZOLOVÁNÍ KABELŮ

Při všech elektrikárskych pracích
je třeba odizolovat konce kabelů.
V zahraničí jsou speciální nože na
odizolování kabelů běžně ke koupi,
u nás se však dosud nevyrábějí.
Čeká-li nás větší objem elektrikár-
skych prací, vyplatí se vyrobit si nůž,
který práci značně usnadní. Jeho
konstrukce je velmi jednoduchá, tak-
že ho lze vyrobit i v méně vybavené
dílně.
Vlastní nůž vyrobíme nejlépe z kva-
litní oceli (např. 19191, 19312). Po
vyřezání tvaru podle výkresu nůž za-
kalíme na 58 až 60 H Re. Nesežene-
me-li tuto ocel, můžeme použít i ma-
teriál 12060, 15241 apod., popřípa-
dě lze použít i vyřazený plátek pilky
na železo. Nemáme-li možnost kalit,
můžeme nechat nůž v surovém stavu,
musíme však počítat s tím, že bude
mít kratší životnost. Pro dobrou fun-
kci je důležité správné nabroušení,
zvláště špičky — to je nutné vyzkou-
šet. Rukojeť buď vyřežeme ze dřeva,
nebo odlijeme z dentakrylu.
FRANTIŠEK CIBULKA

63
 NABÍZÍME VAM
• Předplatné sborníku
Udělej-Urob si sám

Sborníky zasíláme poštou až do bytu za nezvýše-

nou cenu. Vycházejí 4X ročně; výtisk stojí 14,— Kčs,
roční předplatné činí 56,— Kčs. Zájemci o před-
platné si mohou o složenku napsatina níže uvede-
nou adresu.

• Plánky
Kovoobráběcí stroj 29,— Kčs
Malý bazén s filtrací, ohřevem vody
a hladinovým osvětlením 40,— Kčs

Objednávky přijímá

PROPAGAČNÍ TVORBA
Expedice USS Hájkova 1
130 00 Praha 3, tel. 27 93 63

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová

UROB—UDĚLEJ SI SÁM - ,

zväzok 68

s ' , Zostavila Ing. Milada Zoufalá

:
MDT 379.826:645 *+

Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s družstvom
umeleckej činnosti a výroby Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25, v januári 1989, ako svoju 10 833. publikáciu. Adresa redakcie:
ř- ř Vltavská 16, 150 00 Praha 5; tel. 541 457

; , Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová

* Technická redaktorka Zora Šinková <" ' w
Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová v! * <, •>
Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk ,

Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6

64 strán, 83 obrázkov; 11,72 AH, 11,87 VH

© Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1988

1. vydanie. Náklad 170 000 výtlačkov

302 05

063 — 124 — 88 USS Kčs 14,—

510/21; 818