Kinetická teorie látek

Kinetická teorie látek vychází z následujících tří experimentálně ověřených

poznatků:
1. Látka jakéhokoliv skupenství se skládá z částic.
Částicemi se rozumí atomy, molekuly, nebo ionty.
Pomocí různých přístrojů můžeme dnes jednotlivé částice vidět.
2. Částice v látkách se neustále a chaoticky pohybují.
-tzv: tepelný pohyb
Pohyb molekuly může být posuvný (translační), otáčivý (rotační), vibrační (kmitavý)

DŮKAZY tepelných pohybů:

Difúze – samovolné pronikání jedné látky do druhé (pokus s voňavkou v rohu u
stropu); nejrychleji probíhá u plynů, potom u
kapalin, a dokonce i u pevných látek, tam už ale
opravdu pomalu.

Pozorování: Čím vyšší teplota, tím difúze

probíhá rychleji → s rostoucí teplotou se
částice pohybují rychleji.
(pokus s manganistanem draselným ve vodě)

Brownův pohyb – pohyb pylového zrna je způsoben narážením částic vody

Robert Brown (1773–1858)

- biolog
Osmóza – pronikání molekul mezi roztoky s různou koncentrací, které jsou
odděleny polopropustnou membránou

3. Částice na sebe působí silami přitažlivými a zároveň odpudivými

v závislosti na vzdálenosti.
- síly mezi částicemi jsou přitažlivé, pokud se od sebe částice vzdálí a odpudivé,
když jsou příliš blízko
- toto silové působení mezi částicemi si lze představit tak, že mezi částicemi je
pružina
částice jsou více od sebe – pružina je natažená a chce se smrsknout
částice jsou blízko sebe – pružina je stlačená a chce se natáhnou

a) Odpudivé
síly: jejich
důkazem je
například

nestlačitelnost
Plyn se dá dle pokusu s injekcí stlačit do určité meze, dokud nejsou částice plynu příliš
u sebe a nezačnou se tak projevovat odpudivé síly, píst stříkačky pak už nejde
posunout. Voda ve stříkačce nejde téměř vůbec stlačit, molekuly kapalin jsou již velmi
blízko.
b) Přitažlivé síly: jejich důkazem je přilnavost (Pokus se zrcátkem s vodou a jeho
následné zvedání z lavice. Voda v tomto pokusu funguje jako lepidlo), nebo
soudružnost pevných těles (pevná tělesa drží pohromadě, částice se „nerozsypou“)

- silové působení mezi částicemi je závislé na poloze

=> soustava částic má vnitřní potenciální energii (jde o nový druh potenciální
energie, není to tíhová potenciální energie z 1. ročníku E p =mgh) n

- částice se pohybují
=> soustava částic má kinetickou energii
1 2
E k= m v
2