1.

Vývoj představ o stavbě atomu

DALTONOVA ATOMOVÁ TEORIE

 britský chemik a fyzik John Dalton (1802)

 prvky jsou látky složené z atomů
 atomy téhož prvku jsou stejné, atomy různých prvků se liší hmotností, velikostí a dalšími
vlastnostmi
 při chemických reakcích se atomy spojují, oddělují nebo přeskupují, nemohou však zaniknout
nebo vzniknout
 slučováním atomů dvou prvků vznikají molekuly nové látky – sloučeniny
 molekuly vznikají sloučením celistvých počtů (stejných nebo různých) atomů

RUTHERFORDŮV MODEL ATOMU

 anglický fyzik Ernest Rutherford (1911)

 Rutherford prováděl pokusy, kdy odstřeloval α částicemi kovové folie (=aufolie), podle dráhy
α částic, které prošly kovovou folií zjistil, že některé prošly, aniž by změnily dráhu, jiné svou
dráhu měly vychýlenou na základě toho usoudil, že vychýlení kladně nabitých α částic
muselo způsobit přítomnost stejně nabitých částic
 Rutherford dospěl k názoru, že ve středu atomu se nachází kladně nabité jádro, jádro je
mnohonásobně menší než celý atom, má neobyčejně vysokou hustotu (1014 kg/m3), tedy v
jádře je soustředěna veškerá hmotnost atomu

 Rutherfordův planetární model atomu

o ve středu atomu se nachází kladně nabité jádro a kolem něho obíhají po blíže
neurčených drahách elektrony podobně jako planety kolem Slunce
o obíhající elektrony vytváří tzv. elektronový obal atomu
o NEDOSTATKY: z hlediska klasické Newtonovy fyziky by musely kroužící elektrony
kolem jádra odevzdávat energii okolí, tím by elektrony energii ztráceny a stále více by
se přibližovaly k jádru, až by v něm nakonec zanikly, během zlomku sekundy by v
jádře zanikly, což neodpovídá skutečnosti
BOHRŮV MODEL ATOMU

 dánský chemik Niels Bohr (1913)

 odstranil nedostatky Rutherfordova modelu, tím že využil poznatky z kvantové fyziky a
navrhl nový model atomu
 ve středu atomu se nachází kladně nabité jádro a pro obíhající elektrony platí následující
postuláty: 1. elektrony se pohybují po stacionárních kruhových drahách, kdy do okolí
nevyzařují žádnou energii
2. elektrony vyzařují nebo přijímají energii ne spojitě, ale po kvantech a to tehdy,
přechází-li z jedné dráhy na druhou
 NEDOSTATKY: zavedením Bohrova modelu si fyzici uvědomili, že na atom nelze pohlížet jako
na makročástici a že zde neplatí zákony z klasické Newtonvské fyziky, je kombinací klasické a
kvantové fyziky, na jedné straně si Bohr představoval, že elektron se chová jako klasická
částice a obíhá kolem jádra po uzavřené kruhové dráze, a na druhé straně si byl vědom toho,
že elektron nemůže mít libovolnou energii a že může obíhat jen po určitých drahách s
kvantovanými hodnotami energie, přesto se ukázalo, že Bohrův model nevyhovuje těžším
částicím

SOMMERFELDŮV MODEL

 1915 německý fyzik Arnold Sommerfeld

 snažil se odstranit nedostatky Bohrova modelu tak, že elektrony kolem jádra se pohybují ne
po kruhových drahách, ale po eliptických, jako planety kolem Slunce
KVANTOVĚ MECHANICKÝ MODEL ATOMU

 podle kvantově mechanického modelu se elektrony v atomech nepohybují jako klasické

částice nebo jako planety, ale platí pro ně zákony kvantové fyziky
 popisuje pohyb elektronu v atomu pomocí vlnové funkce 𝚿
 druhá mocnina absolutní hodnoty |𝚿𝟐| určuje hustotu pravděpodobnosti výskytu elektronu
v daném místě a v daném okamžiku
 elektron, mikročástice se nepohybuje po určité dráze určitou rychlostí, ale jeho pohyb
můžeme předvídat jen s určitou pravděpodobností
 místo, kde se elektron vyskytuje s určitou (95 %) pravděpodobností se nazývá orbital
1. energie mikročástic se může měnit jen po určitých kvantech, ne spojitě (1900 – německý fyzik
Max Planck)
2. korpuskulárně vlnový dualismus – mikročástice se chová jako částice (korpuskule) i jako vlnění
(1924 – francouzský fyzik Luis de Broglie)
3. Heisenbergův princip neurčitosti – u mikročástic nelze současně přesně stanovit jejich
hybnost a polohu. nemá smysl mluvit o tom, že se částice pohybuje po nějaké dráze určitou
rychlostí (1932 – německý fyzik Werner Heisenberg)

ATOMOVÉ JÁDRO

 průměr atomového jádra je 10 000krát menší, než je průměr celého atomu

 hmotnost jádra je ve srovnání s celkovou hmotností atomu srovnatelná, tedy hmotnost
elektronů v elektronovém obalu je zanedbatelná
 atomové jádro má neobyčejně vysokou hustotu 1015 kg/m3
 z uvedeného vyplývá, že velká část hmotnosti atomu je soustředěna do jádra
 atomové jádro je tvořeno kladně nabitými částicemi, které nazýváme protony a přibližně
stejně těžkými elektricky neutrálními částicemi, které nazýváme neutrony
 obě tyto částice nazýváme společným názvem nukleony (lat. nucleus = jádro)
 u elektronu se dosud nepodařilo zjistit žádnou strukturu, a proto se považuje za elementární
částici
 proton a neutron se zřejmě skládá z jednodušších částic, které nazýváme kvarky
 Protonové číslo (atomové číslo) Z
o udává počet protonů v jádře a současně počet kladných nábojů
o u elektroneutrálních atomů i počet elektronů v elektronovém obalu
o jednoznačně charakterizuje atom a jeho pořadové číslo a tím i postavení v tabulce
o udává se jako dolní index před značku prvku
 Nukleonové číslo A
o udává počet nukleonů v jádře (z lat. nukleusn = jádro)
o počet protonů + počet neutronů
o udává se jako horní index před značku prvk
CHEMICKÝ PRVEK

 tvořen atomy se stejným nábojem jádra, ale hmotnost jednotlivých atomů se může lišit
(skládá se z atomů se stejným protonovým číslem)

NUKLID

 je tvořen atomy jednoho druhu, všechna jádra mají stejný náboj a hmotnost (skládají se z
atomů se stejným protonovým a nukleonovým číslem)

IZOTOP

 nuklidy stejného prvku (patří v tabulce na stejné místo)

 (řec. isos = stejný, topos = místo)
 prvky, které se vyskytují v přírodě, jsou zpravidla směsí více izotopů a jsou zastoupeny ve
stálých poměrech
 např. 1H = lehký vodík (protium) 99,98%, 2H = těžký vodík (deuterium) 0,014%, 3H = tritium
10-16%

VAZEBNÉ ENERGIE JÁDRA

 nelze vysvětlit jako soudržnost elektronů a protonů v atomu na základě opačně nabitých
částic, které jsou přitahovány přitažlivými elektrickými silami
 v jádru se vyskytují stejně nabité protony, které se vzájemně odpuzují, v jádrech s velkým
počtem protonů musí působit obrovské odpudivé síly a přesto jádro drží pohromadě, navíc
se nukleony neustále pohybují vysokými rychlostmi (1/10 rychlosti světla)
 jedná se o velmi silné jaderné síly, které poutají nukleony v jádře
1. jsou to přitažlivé síly s velmi krátkým dosahem (10-15m) a překonávají odpudivé síly
2. působí bez rozdílu mezi protony i neutrony
3. působí jen na malý počet okolních nukleonů, označuje se, že mají vlastnost nasycení

MODELY JÁDRA

 Kapkový model
o byl navržen ve 30 letech 20. století Nielsem Bohrem
o jádro připomíná kapku neobyčejně husté, těžko stlačitelné kapaliny
o využívá se při objasňování štěpení atomových jader při jaderných reakcích
 Slupkový model
o na jádro pohlížíme jako na mikročástici a k jejímu popisu použijeme kvantovou teorii
o nukleony zaujímají určité kvantové stavy, energetické hladiny, vytvářejí slupky a při
přechodech mezi energetickými hladinami vyzařují fotony záření gama
o využívá se při objasňování stability jader
RADIOAKTVITA

 schopnost některých atomových jader vysílat neviditelné záření (lat. radius = paprsek,
aktivitas = činnost) a při tom se změnit v jiné jádro
 v přírodě existují, jak už bylo uvedeno, stabilní nuklidy a radionuklidy, které mají přirozenou
radioaktivitu
 HISTORIE
o v roce 1896 Henri Becquerel při studium fosforescence objevil, že uranové soli
uvolňují neviditelné záření, které způsobuje osvícení fotografické desky
o Marie Curie-Skoldowská a její manžel Pierre Curie – navázali na práci Becquerela a
pokračovali ve studium radioaktivity, objasnili podstatu a pozorovaný jev nazvali
radioaktivita  za tuto práci získali v roce 1903 společně s Becquerelem Nobelovu
cenu za fyziku
o manželé Curie působili v na pařížské univerzitě na Sorboně a zde zpracovávali
obrovské množství dovezeného jáchymovského smolince  něm postupně objevili
nové dva radioaktivní prvky polonium a radium – název pro polonium navrhla M.
Curie podle názvu své vlasti, Polska a název pro radium podle jeho vlastnosti, že
vydává záření (lat. radius = paprsek)
o v roce 1911 přebírá Marie Curie Nobelovu cenu za chemii – za objev polonia a rádia
(Pierre Currie v roce 1906 zemřel)
o v roce 1935 dostávají manželé Joliot-Curie a Irene Joliot-Curie (dcera Marie a Pierre
Curie) Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity (a napsání rovnic), kdy
odstřelovali hliník α částicemi a získali nový nuklid fosforu, který se v přírodě
nevyskytuje
 PŘIROZENÁ
o je důsledkem samovolné přeměny atomového jádra
o přirozeně radioaktivních je mnoho látek v přírodě
 UMĚLÁ
o získávají jí prvky přeměnou
o je podmíněna přeměnou jádra, která je způsobena vnějším vlivem (např. při
odstřelování α částicemi se jádra mohou dále samovolně přeměňovat)
o takováto jádra v přírodě běžně neexistují → byla vytvořena uměle

ZÁŘENÍ

 ALFA ZÁŘENÍ
o vyzařují těžká jádra, které mají více než 210 nukleonů (protonů a neutronů)
o svazek rychle letících jader atomu 4He
o pohlcuje již list papíru a ve vzduchu se pohltí po urazení dráhy několik cm
o lze se před ním dobře chránit, stává se nebezpečným, pokud bychom α zářič spolkli
nebo vdechli
o vychyluje se jak v elektrickém, tak v magnetickém poli, má silné ionizující účinky
o pokud prvek vyzáří α částici, posouvá se v periodické tabulce o 2 místa vlevo
A 4 A− 4
Z X → 2He ( α ) + Z−2Y
226 4 222
88 Ra → 2 He ( α )+ 86 Rn
 BETA ZÁŘENÍ
 o záření rozlišuje podle toho, zda se jedná:
 rychle letící elektrony β- záření
 rychle letící pozitrony β+ záření
o pohlcuje tenký hliníkový plech
o β- záření se vychyluje v elektrickém i magnetickém poli, ale na opačnou stranu než β+
záření
o β- ZÁŘENÍ
 vyzařují jádra, která mají vysoký počet neutronů, která způsobují jejich
nestabilitu
 neutrony se přemění na protony a elektrony, protony zůstávají v jádře a
elektrony atom opouští v podobě neviditelného záření, které označujeme β-
záření
 0n → 11 p + −10e
1

 pokud prvek vyzáří β- částici, posouvá se v periodické tabulce o 1 místo

vpravo
A 0
Z X → −1e ¿
234 0
91 Pa → −1e ¿
o β+ ZÁŘENÍ
 uměle lze připravit nuklidy, které mají v jádrech nadbytek protonů
 protony se přemění na neutrony a pozitrony atom opouští v podobě
neviditelného záření, které označujeme – β+ záření
 1 p → 10n + +10 e
1

 pokud prvek vyzáří β+ částici, posouvá se v periodické tabulce o 1 místo

vlevo
A 0
ZX → +1e ¿
30 0
P → +1e ¿
15
 ZÁCHYT ELEKTRONŮ
 přebytek protonů v jádře může být jádrem upraven i tak (nejen vyzářením β+ záření),
že proton pohltí elektron z některé hladiny elektronového obalu
o podle toho, ze které vrstvy byl elektron zachycen, mluvíme o K-záchytu, L-záchytu a
podobně
o 11 p +−10e → 10n
o přebytečný proton se spáruje s elektronem v elektronovém obalu
o elektronovým záchytem vzniká nuklid, který se posouvá v periodické tabulce o 1
místo vlevo
A 0 A
Z X +−1e → Z−1Y
2 0
4 Be+ −1e → Li
 γ ZÁŘENÍ
o nejpronikavější
o elektromagnetické záření s vlnovými délkami kratšími než 300 pm
o lze je oslabit silnou vrstvou těžkých kovů, jako je olovo
o nemá náboj, neodchyluje se v elektrickém ani magnetickém poli, má ionizující účinky

VYUŽITÍ RADIONUKLIDŮ
  zjišťování vad materiálů (defektoskopie) - opotřebování strojních částí, oslabení
zkorodovaných stěn potrubí, kontrola tloušťky válcovaných materiálů
 měření výšky hladiny nebezpečných kapalin a tavenin uvnitř uzavřených nádob
 vlivem záření některé materiály mění barvu – tónování skel, např. hnědý nádech skel na
budově Nové scény Národního divadla
 ovlivňování vulkanizace kaučuku
 sterilizace lékařských nástrojů
 ošetření potravin, aby se zabránilo jejich zkáze nebo klíčení
 k diagnostickým účelům, sledování průtoku krve (Tc), zjišťování činnosti štítné žlázy (I)
 léčba zhoubných nádorů (Co, Cs)
 termočlánky k výrobě elektřiny v odlehlých místech, např. v kosmu
 pomocí radionuklidů můžeme sledovat koloběh některých prvků v přírodě nebo při
chemických dějích měření stáří organických látek uhlíkovou metodou – v živém těle se
nachází 12C, 13C a radioaktivní 14C vždy v určitém přesném poměru - po úmrtí se začne
radioaktivní 14C rozpadat s poločasem rozpadu 5 730 let - porovná-li se obsah radioaktivního
uhlíku s jeho množstvím v živých organismech, je možno stanovit stáří dřeva, kůže, papíru a
podobně

TYPY JADERNÝCH (NUKLEÁRNÍCH) REAKCÍ

 ty reakce, při kterých se uvolňuje jaderná energie
a) JADERNÁ FÚZE
o spojování dvou lehkých jader vodíku na jádro těžší, na deuterium
1 1 2 0
1 H + 1 H → 1 H + +1e+ E

oreakce probíhá na Slunci, ale získávat takto energii na Zemi se nám zatím nedaří
oaby mohlo dojít ke spojení jader, je třeba překonat odpudivé elektrostatické síly mezi
jádry atomů – jádrům se musí dodat energie a to tak, že se zahřejí na vysokou teplotu
108K – při této teplotě se látka nachází ve stavu plazmy (čtvrté skupenství, tzv.
ionizovaný plyn) a vyvolává vysoký tlak
o na Slunci je tlak horké plazmy udržován velkou gravitační silou Slunce – na Zemi se
zatím snažíme udržet horké plazma v zařízeních tokamak - vědci zatím posouvají
datum, kdy by se mělo zvládnout řídit jadernou fúzi na Zemi a využívat ji jako zdroj
energie
b) JADERNÉ ŠTĚPENÍ
o jaderná reakce, kdy zpomalený neutron může štěpit těžké jádro 235U na přibližně
stejně těžká jádra Ba a Kr a současně se uvolní tři nové neutrony, které po zbrždění
mohou vyvolat novou štěpnou reakci
o z energetického hlediska není tak účinná jako jaderná fúze, ale přesto se uvolňuje
mnohonásobně více energie než při spalování uhlí nebo ropy
1 235 144 89 1
0 n + 92U → 56 Ba+ 36Kr +3 ∙ 0n + E
o PRINCIP ŠTĚPENÍ JADER 235U
 štěpení se vysvětluje na kapkovém modelu jádra, kdy se jádro jako kapka
protáhne, zaškrtí a kapka se rozdělí
 uvolněné neutrony po zpomalení mohou štěpit další jádra, a tak může nastat
řetězová jaderná reakce