6 – Atom

Atom je nejmenší částice běžné hmoty, částice, kterou už chemickými prostředky dále nelze dělit a
která definuje vlastnosti daného chemického prvku. Atom se skládá z atomového jádra obsahujícího
protony a neutrony a obalu obsahujícího elektrony.

1) Thomsonův „pudinkový“ model: Atom je kladně nabitá koule a uvnitř jsou rozptýlené
záporné částice („rozinky“/elektrony). Čili navenek je neutrální.

2) Rutherfordův model: Záporně nabité částice jsou rozprostřeny kolem kladného jádra
v malém prostoru jako planety kolem slunce.

3) Bohrův model: Pro atom vodíku. Dva velmi důležité a revoluční stavební kameny této
teorie: a) Elektron se pohybuje po určitých drahách (orbitalech) bez vyzařování energie.
b) Elektron energie vyzařuje/přijímá pouze z přechodu jednoho orbitalu na jiný.

4) Planetární model dle Sommerfelda: Dráhy elektronů nejsou kruhové, ale i eliptické. Každý
je charakterizován kvantovým číslem, což udává vlastnost daného atomu. Uspořádání
elektronů ve slupkách se řídí Pauliho vylučovacím principem.

5) Kvantově-mechanický model: Elektrony mimo částicových vlastností mají i vlnové.

Vyjádřen pomocí složitých matematických rovnic.
Atomové jádro je vnitřní kladně nabitá část atomu a tvoří jeho hmotnostní i prostorové centrum.
Atomové jádro představuje 99,9 % hmotnosti atomu. Průměr jádra činí přibližně 10-15 m, což je
přibližně 100 000× méně než průměr celého atomu.

Protonové (Atomové) číslo je počet protonů v jádře atomu daného prvku. Značí se jako Z.
Nukleonové číslo je počet nukleonů (protonů + neutronů) v jádře atomu. Značí se jako A.
Neutronové číslo udává počet neutronů. N = A – Z

Izotopy mají stejné Z a rozdílné A. Prvky s lichým Z vytvářejí většinou 2 izotopy a prvky se
sudým více.

Izobary mají stejné A a rozdílné Z. Nuklidy mají stejné Z i A.

Nestabilita atomových jader se projevuje uvolňováním částic nebo elektromagnetického

vlnění a tomuto jevu se říká radioaktivita.

Záření alfa (α): Toto záření vydává většina přírodně radioaktivních izotopů. Jsou to prudce
letící kladná jádra helia 2He4 (heliony). Původní jádro radionuklidu ztratí dva protony a dva
neutrony a vznikne jádro nového prvku. V periodické tabulce je posunutý o dvě místa doleva.
Záření a silně ionizuje prostředí, kterým prochází a dá se snadno odstínit (např. vrstvou kovu).
226
88Ra >>> 86Rn222 + 2He4
Záření beta (β): Záření - je tvořeno proudem záporných elektronů e-1, vznikajících v jádře
radioaktivního prvku. Dochází k tomu při přeměně neutronu na proton. Nové jádro má
přibližně stejnou hmotnost jako původní, jeho kladný náboj je však o jednotku větší. V
periodické tabulce je posunuté o jedno místo doprava. Záření má větší pronikavost než
záření
14 14
6C >>> 7N + B-
Záření gama (γ): Záření je velmi pronikavé elektromagnetické záření, které nenese žádný
elektrický náboj. Nevzniká jiný izotop, jádro pouze ztratí část své energie. Toto záření se dá
odstínit jen velmi silnými vrstvami kovu nebo betonu. Často se používá k podobným účelům
jako rentgenové záření, protože má podobné vlastnosti.
Poločas rozpadu τ ½ : Doba za kterou se intenzita záření sníží o polovinu.

Elektronový obal –

Elektronový obal je systém elektronů vázaných k jádru atomu. Elektronový obal obklopuje atomové
jádro a zaujímá většinu prostoru atomu.

Elektrony mají zanedbatelnou hmotnost. Mají dualistický charakter – chování hmotné částice
a možnost chování jako elektromagnetické vlnění.
Určuje se poloha a hybnost. Každý elektron je v orbitalu (to je nejpravděpodobnější místo
výskytu elektronů). Každý orbital je charakterizován kvantovými čísly.
4 kv. čísla – 3 charakterizují orbital a 1 charakterizuje chování elektronu.

Hlavní kvantové jen přirozená určuje energii orbitalu, také popisuje vzdálenost
n
číslo čísla, 1 a více orbitalu od atomového jádra
Vedlejší kvantové celočíselné, 0 až orbitální moment hybnosti elektronu, čímž určuje
l
číslo n−1 tvar atomového orbitalu
Magnetické celočíselné, −l až magnetický moment hybnosti elektronu, také
m
kvantové číslo +l popisuje prostorovou orientaci atomového orbitalu
Spin je vnitřní vlastností elektronu a je nezávislý na
Spinové kvantové
s +½ nebo −½ předchozích kvantových číslech, určuje "rotaci"
číslo
elektronu¨

Elektronové konfigurace
1) Výstavbový princip: Elektrony se zaplňují do orbitalu dle rostoucí energie.
1s, 2s, 2p, 3s, 3p, 4s, 3d…
2) Pauliho vylučovací princip: Do jednoho atomového orbitalu se vejdou maximálně dva
elektrony opačného spinu ↑↓.
3) Hundovo pravidlo: Elektrony do degenerovaných orbitalů (p, d, f) se obsazují nejprve
postupně a po úplném obsazení každého orbitalu elektrony se teprve vytváří elektronové páry.
Vazebné elektrony – jsou to elektrony s nejvyšší energií a jsou umístěné v tzv. valenčních
orbitalech.