Elektrický proud v kovech

• Elektrický proud – usměrněný pohyb částic s elektrickým

nábojem v určité látce
- v kovech – volných elektronů
- ve vodivých kapalinách – kladných a záporných iontů
- v ionizovaných plynech - kladných a záporných iontů
• Podmínky vzniku el. proudu:
1. Přítomnost volných částic s elektrickým nábojem
(látky s dostatkem částic jsou ELEKTRCKÉ VODIČE)
2. Přítomnost elektrického pole ve vodiči
– šíří se rychlostí světla ⇒ volné elny jsou uvedeny
do uspořádaného pohybu současně v celém vedení
• Elektrický proud v kovech – spojíme-li kondenzátor
kovovým vodičem, volné elny procházejí ze záporné desky
(kde je jich nadbytek), na kladnou (kde je jich nedostatek)
⇒ vodičem prochází elektrický proud ⟶ elektrický
potenciál mezi deskami se zmenšuje až na nulu ⇒
⇒ kondenzátor se vybil ⇒ elektrický proud zanikl
• Podstata el. proudu vysvětlena začátkem 20. století, ale již
předtím učiněna dohoda o směru proudu, bohužel je
opačný než pohyb elnů
• Proud I je určen velikostí elektrického
náboje, který projde průřezem vodiče za 1 s
𝑄
𝐼 = [𝐴; 𝐶, 𝑠]
𝑡
 Elektrický proud v polovodičích
Rozdělení látek
- Vodiče – vedou dobře elektrický proud
- Izolanty – nevedou elektrický proud
- Polovodiče – charakteristické tím, že vedou elektrický
proud jen za určitých podmínek (teplota, osvětlení, čistota
látky)
- mají větší rezistivitu - měrný odpor (𝜚 = 10−6 Ω ∙ 𝑚 − 104 Ω ∙ 𝑚)
než vodiče ⇒ vedou elektrický proud hůře než kovy
- jejich odpor se s rostoucí teplotou zmenšuje (na rozdíl od
kovů, jejichž odpor se s rostoucí teplotou zvětšuje)
Termistor – teplotně závislý odpor, u něhož se se vzrůstající
teplotou mění odpor
- se stoupající charakteristikou (jeho odpor s teplotou roste)
se nazývá pozistor, častěji označován jako termistor PTC
- s klesající char. (jeho odpor s teplotou klesá), NTC

Tepelná závislost
termistoru NTC
Grafické značky

- použití: měření teploty, stabilizace prac. bodu tranzistoru,

ap.
Fotorezistor – mění svůj odpor s osvětlením
- využívá vnitřní fotoelektrický jev, což je vlastnost (např.
selenu, křemíku), že při osvětlení uvolňují elektrony, které
se pohybují uvnitř polovodiče
- čím více světla, tím více uvolněných elnů a tím menší odpor
- platí - ve tmě je odpor fotorezistoru asi 1 MΩ
- při světle je odpor fotorezistoru asi 1 kΩ
- použití – světelná čidla
Příčina zmenšení odporu termistoru i fotorezistoru je vznik
volných nosičů náboje vlivem energie dodané látce zahřátím
nebo světelným zářením
- elny jsou v polovodičích slabě vázány ⇒ snadno se
dodáním energie uvolňují
- Nejpoužívanější je čistý křemík Si (těžko se získává
náročným technologickým postupem)
- Struktura krystalu Si (zjednodušený)
→ valenční elny tvoří vazbu
→ zvýšením teploty (světla)
se elektron uvolní z vazby
→ opustí atom → na jeho místě vzniká kladné prázdné místo
tzv. DÍRA ⇒ vznikají páry záporných a kladných nosičů
elektrony a díry → tento děj zveme GENERACE nosičů
tzv. VLASTNÍ VODIVOST
→ spadnutí elektronu do díry je REKOMBINACE
→ nosiče neustále vznikají a zanikají
 Nevlastní vodivost polovodiče
typu N vznikne:
– vložíme-li do krystalu Ge příměs, která má 5 valenčních
elektronů (např. atom arsenu As)
– této příměsi se říká donor (dárce)
– po zavazbení do krystalové mříže
vznikne jeden volný elektron
(nemá se s kým sloučit)
 Nevlastní vodivost polovodiče
typu P vznikne:
– vložíme-li do krystalu Ge příměs, která má 3 valenční
elektrony (např. atom india In)
– této příměsi se říká akceptor (příjemce)
– po zavazbení do krystalové mříže
bude jeden elektron chybět, jeden
atom Ge se nemůže zavazbit
se čtvrtým elektronem india
(vzniká jedna díra)
– PN přechod - vznikne spojením polovodiče typu P a N
- v místě jejich styku nastane difuze částic
- rekombinace v místě styku ustane a vznikne zde úzké
neutrální pásmo (vyprázdněná oblast)
- Difuze – v oblasti typu P je více děr než elektronů, v oblasti N
je více elnů než děr ⇒ nosiče náboje přecházejí - difundují do
oblasti s opačnou vodivostí – díry do N, elny do P a v oblasti
PN přechodu se navzájem spojují a zanikají (rekombinují se)
- na přechodu PN vzniká el. pole,
které zabraňuje další difuzi
- vlivem rekombinace
(nedostatek volných částic)
má přechod PN značný odpor
Dioda - polovodičová součástka s jedním přechodem PN
- v jednom směru propouští elektrický proud a v druhém ne

Propustný směr (vodivý, přímý):

- kladný potenciál zdroje odpuzuje díry k oblasti N
- současně záporné napětí odpuzuje elektrony do oblasti P
- přechod PN je zaplaven nosiči nábojů⇒jeho odpor se
zmenší
Závěrný směr (nevodivý, nepropustný):
- póly zdroje obrátíme, nosiče nejsou odpuzovány, ale
přitahovány
- kladný pól přitahuje záporné elektrony
- záporný pól přitahuje kladné díry
- náboje se oddalují od přechodu PN
- proud přechodem téměř neprochází
- nepatrný zbytkový proud (závěrný),
je způsoben rekombinací elektronů

- Diodu lze využít k usměrňování

střídavého proudu na proud stejnosměrný
 Elektrický proud v kapalinách – pokus:
• nádoba s destilovanou vodou, se dvěma Cu elektrodami
spojené přes A ke zdroji ss napětí
• obvodem neprochází žádný (nepatrný)proud
• přidáním NaCl (chlorid sodný – kuchyňská sůl)
→ vzniká vodivý roztok → ELEKTROLYT⇒
⇒ proud v obvodu se podstatně zvětší
• NaCl se ve vodě rozpouští, probíhá děj
ELEKTROLYTICKÁ DISOCIACE →
→ z krystalu NaCl se uvolňují + ionty Na+
a záporné ionty Cl-, které se volně pohybují
• Rozklad elektricky neutrální sloučeniny na ionty vyjadřuje:
NaCl = Na+ + Cl−
• zdroj napětí vytvoří elektrické pole mezi elektrodami
v elektrolytu → to vytvoří sílu působící na částice (ionty)
→ k anodě se pohybují záporné ionty Cl− → ANIONTY
→ ke katodě se pohybují kladné ionty Na+ → KATIONTY
• Závěr:
• podmínkou vzniku el. proudu v kapalinách je existence
iontů (kationtů a aniontů) a elektrického pole
• kapalina s volnými ionty je ELEKTROLYT
• volné ionty vznikají ELEKTROLYTICKOU DISOCIACÍ →
→ rozštěpením molekul solí, kyselin, hydroxidů
v rozpouštědle např. vodě
 Elektrolýza
• Vedení elektrického proudu je spojeno s vylučováním látek
na elektrodách
• Kationty při styku s katodou přijímají elektrony a uvolňují
se z roztoku v podobě neutrálních atomů
• Anionty předávají anodě záporný náboj a vznikají
neutrální atomy
1. Pokus - Cu (měď) elektroda → anoda
• C (uhlík) elektroda → katoda
• CuSO4 – roztok síranu měďnatého
• → roztokem prochází proud → po čase
se uhlíková elektroda pokryje vrstvičkou mědi
• přesným vážením zjistíme, že se hmotnost
měděné destičky zmenšila
2. Pokus - Hofmanův přístroj pro rozklad vody elektrickým
proudem
• Elektrody z platiny
• Vodivost vody zvýšena kyselinou sírovou
• Po připojení zdroje se z elektrod uvolňují plyny
• Na anodě kyslík, na katodě vodík
• Vodík má dvojnásobný objem než kyslík
⇒ perspektivní alternativní ekologický
zdroj energie
• V místech s dostatkem slunečního záření ⇒ výroba el.
energie ⇒ rozklad vody na vodík a kyslík ⇒ vodík jako
palivo, při jeho hoření nevznikají nežádoucí produkty
Faradayův zákon – pro elektrolýzu 𝒎 = 𝑨 ∙ 𝑰 ∙ 𝒕
• m – hmotnost látky vyloučené elektrolýzou
• I – elektrický proud
• t – čas
• A – elektrochemický ekvivalent, který závisí na chemickém
složení látky
• Využití: 1. Elektrolytická výroba kovů
- v přírodě se kovy vyskytují převážně v podobě sloučenin
- např. hliníková ruda BAUXIT (oxid hlinitý Al2 O3 )
- elektrolýzou roztavené rudy v uhlíkové vaně vzniká
roztavený hliník, který se vypouští ze dna vany
- katoda (záporná elektroda) – uhlíková vana
- anoda (kladná elektroda) – uhlíkové tyče
- Nevýhoda: velká spotřeba elektrické energie
2. Elektrolytické čištění kovu
• k odstranění nežádoucích příměsí z kovu
• např. čistá měď má nižší odpor než surová měď z hutí
• čištěná měď se jako tlusté desky vloží do vany jako anody
(+ elektroda)
• katodou (- elektroda) je tenká deska z čisté mědi
• elektrolyt je vodný roztok síranu měďnatého (CuSO4 )
• při určitém napětí se na katodě vylučuje čistá měď
• ostatní příměsi klesají ke dnu jako kal

• tak se získávají i nikl, zinek, …

3. Galvanické pokovování – technologický postup, při němž
se výrobky z méně ušlechtilých kovů pokrývají vrstvou
ušlechtilejšího kovu (chromu), který je odolnější proti korozi

4. Polarografie – Jaroslav Heyrovský (1890 – 1967)

• V roce 1959 za objev polarografie obdržel jako první Čech
Nobelovu cenu
• Metoda k určování chemického složení roztoků
• Složení elektrolytu se určuje vyhodnocením změn proudu,
který při postupném zvyšování napětí na elektrodách
prochází zkoumaným roztokem
• Katodou je odkapávající rtuť, čímž je zaručeno, že se
povrch elektrody neustále obnovuje
 Chemické zdroje napětí
Dodělat FYZ II, str 104
 Elektrický proud v plynech
• Plyn je tvořen elektricky neutrálními molekulami
• Za normálních podmínek je dobrým izolantem
• Aby vedl proud musí obsahovat volné částice s nábojem
a musí být v elektrickém poli – probíhají v něm děje, které
označujeme jako výboj v plynu
• Nosiči nábojů jsou – kladné ionty
- záporné ionty
- elektrony
• Vznikají při ději zvaném ionizace plynu
• Příčinou ionizace plynu – vysoká teplota
- působením ultrafialového nebo radioaktivního
záření na molekuly plynu
• Princip ionizace
- z elektricky neutrální molekuly se uvolňují elektrony
- zbytek molekuly tvoří kladný iont
- elektrony se mohou zachytit na neutrálních molekulách
⇒ vznikají záporné ionty
• Současně s ionizací probíhá děj rekombinace iontů
- ionty s opačným nábojem, popř. kladné ionty a elektrony
se spojují ⇒ vznikají opět neutrální molekuly plynu ⇒
⇒ plyn se stává nevodivý (t. j. když přestanou na plyn
působit vlivy, které vedou k ionizaci)
- trvá-li ionizace, nastane rovnovážný stav mezi ionizací
a rekombinací ⇒ počet nosičů je relativně stálý ⇒ tomu
odpovídá určitá elektrická vodivost plynu
• Podle podmínek, za nichž plynem prochází proud
rozlišujeme:
1. nesamostatný výboj v plynu nastává, když je ionizace
plynu vyvolána vnějším působením, zanikne-li toto
působení, zanikne i výboj v plynu
2. samostatný výboj je podmíněn ionizací nárazem a udrží
se i bez vnějšího působení
• Ionizace nárazem – působením elektrické síly iont koná
zrychlený pohyb ⇒ zvětšuje se jeho rychlost i jeho energie
⇒ dochází ke srážkám s neutrálními molekulami ⇒ ionty
předávají při srážkách molekulám energii, která má za
následek ionizaci molekul
• Využití výbojů v plynech
• Výboj v plynu za normálního tlaku vzniká teprve při
vysokém napětí
• Ionty se mezi srážkami s molekulami pohybují se značným
zrychlením
• Získávají v této době potřebnou energii k ionizaci nárazem
• Tyto výboje jsou provázeny světelnými jevy → jiskra, blesk,
obloukový výboj …
• Jiskra (jiskrový výboj) – vzniká při nižším napětí při malé
vzdálenosti elektrod ⇒ intenzita el. pole mezi elektrodami
je velká
• Výboje na rozvodech el. energie představují značné ztráty
• ⇒ vedení vysokého napětí musí být dokonale
odizolováno soustavou izolátorů od stožárů
• kvalita izolátorů se ověřuje ve zkušebně
vysokým napětím viz. obrázek
• Využití jiskry – v zážehových motorech, kde v každém
válci motoru je zapalovací svíčka s elektrodami
• v určitém okamžiku mezi elektrodami vznikne jiskra
• ta zapálí směs benzínu se vzduchem a zplodiny hoření
uvádějí písty do pohybu
• Blesk – mohutný jiskrový výboj, kterým se vyrovnává
rozdíl potenciálů (až 109 V) mezi bouřkovými mraky
• v krátkém okamžiku výboje vzniká proud až 105 A
⇒ uvolněná elektrická energie je obrovská
• Obloukový výboj – mezi dvěma uhlíkovými elektrodami
• v místě styku se obě elektrody rozžhaví a po oddálení
(několik milimetrů) se mezi elektrodami vytvoří výboj
• je charakteristický intenzivním vyzařováním světla a vysokou
teplotou ⇒ výboj se udrží i při nižším napětí
• Využití – ve vývoji osvětlovací techniky na počátku 19. století,
tzv. oblouková lampa
- nevýhodou bylo rychlé zkracování uhlíkových elektrod
- mezera mezi nimi se zvětšovala a lampa brzy přestala svítit
- tento problém vyřešil český vynálezce Fr. Křižík 1847-1941
- mechanizmem, který automaticky posunoval uhlíky tak, aby
se jejich vzdálenost při chodu lampy neměnila
• Obloukové svařování – mezi kovovou svařovací elektrodou
a výrobkem se vytvoří elektrický oblouk, jehož vysoká teplota
roztaví materiál elektrody a dojde k vytvoření svaru
- vysoká teplota výboje způsobuje vznik intenzivního
světelného záření a nebezpečného ultrafialového záření ⇒
⇒ ochrana zraku ochranným filtrem

• Zářivky a výbojky – výboj ve zředěném plynu při sníženém

tlaku (102 Pa) vzniká samostatný výboj při nižším napětí než
za normálního tlaku
• v trubici vzniká zářící sloupec plynu, jehož barva závisí na
chemickém složení plynu (světelné reklamy)
• Zářivka – výboj probíhá v trubici se směsí argonu a rtuťových
par, zdrojem světla je luminiscenční vrstva, která pokrývá
vnitřní povrch trubice
• záření této vrstvy je buzeno ultrafialovým zářením vzniklé
při výboji
• Výbojka – výboj probíhá ve rtuťových parách v malé trubici
z křemenného skla – vysokotlaká výbojka
• Použití výbojek – zdroj světla pro veřejné osvětlení
- jejich světlo je až 5x intenzivnější než světlo žárovky se
stejným příkonem