3 Elektrické pole / 1

Elektrický náboj

Atomy jsou složeny z jader a elektronových obalů. Protony z jádra nesou kladný náboj,
elektrony záporný, přičemž náboj je na ně pevně vázaný, nelze jej odstranit. Platí zde zákon
o zachování elektrického náboje - nelze ho vytvořit ani zničit, lze ho jen přemístit.

Elektrický náboj označujeme Q. Velikost náboje se měří v jednotkách coulomb C.

1 Coloumb je množství náboje, které projde průřezem vodiče za 1 sekundu, protéká-li jím
proud 1A. El náboj má svůj nosič – elementární částici (proton +, elekron -) – el. náboj je
základní fyzikální veličina

Q = I ∙ t [C; A, s]

Nejmenší množství náboje je náboj jednoho elektronu, který byl změřen, a má hodnotu:
e = −1,602·10-19 C.

Součet nábojů protonů a neutronů atomu je v klidovém stavu nulový, takže atom jako celek je
elektricky neutrální. Pokud je z atomu vytržen jeden nebo více elektronů, zbytek atomu
vykazuje potom kladný náboj, oddělený elektron má záporný náboj.

Kolem nábojů vzniká elektrické pole, ve kterém se projevují silové účinky náboje.

Objekty, které mají souhlasné náboje, se navzájem odpuzují, objekty mající opačné náboje
se přitahují.

Základní vlastnosti nábojů

 zákon zachování el. náboje – náboje se třením nevytvářejí, jen přemisťují
 zákon kvantování el. náboje – Q=ne, e=1,602.10-19 C
 zákon invariantnosti el. náboje – hodnota el. náboje se při pohybu nemění. Velikost
náboje je nezávislá (invariantní) na rychlosti, jíž se pohybuje nosič náboje.
 Tělesa jsou el. neutrální.

Elektrické pole

Elektrické pole (pole způsobené elektrickým nábojem) se projevuje silovými účinky na

ostatní náboje. Obdobně se projevuje silovými účinky například pole gravitační.

Silové účinky elektrického pole mají směr a velikost. V homogenním poli se ani směr ani
velikost působící síly v prostoru nemění. V nehomogenním poli se v prostoru mění jak
velikost, tak směr působící síly. Síla působící v poli je vektor.

Pokud je elektrický náboj v klidu, mluvíme o poli elektrostatickém, které má účinek pouze
na elektrické náboje.

Pokud je elektrický náboj v pohybu, mluvíme o poli elektromagnetickém, které má kromě

silových účinků na elektrické náboje i účinky magnetické.
 3 Elektrické pole / 2

Elektrostatické pole

Elektrostatické pole je pole, vyvolané nepohybujícím se elektrickým nábojem. Elektricky

nabitá tělesa (tělesa s přebytkem jednoho typu náboje) nazýváme elektrodami.

Vložíme-li do elektrického pole volný náboj, začne se náboj pohybovat (vlivem silového
působení pole) po dráze, která se nazývá silová čára a která je dána pro každý bod výslednicí
všech sil působících v poli. Náboj se pohybuje po siločáře ve směru, určeném jeho polaritou.

Silové čáry vycházejí vždy kolmo k povrchu vodivého materiálu.

Zkoumáme-li elektrostatické pole, zjistíme, že síla, která působí na náboj vložený do pole,je
úměrná velikosti vloženého náboje. Tuto úměrnost nazýváme intenzitou elektrického pole E .

Přemísťujeme-li v elektrickém poli náboj Q, konáme tento pohyb pod vlivem sil, konáme
(spotřebováváme) práci. Měřením bylo zjištěno, že přemisťujeme-li náboj mezi dvěma body,
je práce přímo úměrná velikosti přemísťovaného náboje.

𝑊
= 𝑘𝑜𝑛𝑠𝑡 = 𝑈
𝑄

Úměra mezi prací a nábojem je pak vlastností těchto dvou bodů elektrického pole a nazýváme
ji elektrickým napětím U (jednotka volt V).

Spojíme-li nabité elektrody vodičem, putují elektrony ze záporné elektrody ke kladné do té

doby, dokud se náboje obou elektrod nevyrovnají. Po vyrovnání nábojů mezi elektrodami
elektrický proud ustane. Pokud chceme, aby elektrický proud pokračoval, musíme dodávat
záporné elektrodě elektrony a z kladné elektrody elektrony odebírat. Tím se udržuje mezi
elektrodami napětí trvale. Zařízení, které umožňuje dodávat elektrickou energii trvale
(případně po dostatečně dlouhou dobu) se nazývá elektrický zdroj.

Elektrický zdroj

Jako elektrické zdroje používáme nejčastěji generátory, akumulátory a galvanické články.

Místům, mezi nimiž udržuje zdroj napětí, říkáme póly, nebo svorky. Jedna svorka je kladná
(+), druhá je záporná (-). Napětí mezi svorkami zdroje říkáme svorkové napětí.

Pokud se polarita svorek nemění, je zdroj stejnosměrný. Pokud se polarita svorek mění, je
zdroj střídavý.

Elektrický zdroj neustále odčerpává volné elektrony ze své kladné svorky a přemísťuje je
vnitřní cestou na zápornou svorku. Pokud spojíme svorky zdroje vodivým materiálem,
například žárovkou, vznikne uzavřený proudový obvod, kterým prochází proud.

směr proudu
Podle dohody je směr proudu ve spotřebiči od
+ kladné elektrody k záporné. Zdrojem prochází
E Zdroj proud v opačném směru (od záporné elektrody ke
kladné).
-
směr proudu Zdroj práci koná a spotřebič práci spotřebovává.
 3 Elektrické pole / 3

Elektrický proud a napětí

Volné elektrony v pevných vodičích se mohou snadno přesouvat mezi atomy. Pokud je jeden
konec vodiče připojen ke kladnému pólu a druhý konec k zápornému pólu elektrického
zdroje, na volné elektrony ve vodiči působí vnější síly ze zdroje a vzniká elektrický proud.
Kladná elektroda zdroje svým kladným nábojem přitahuje elektrony z připojeného vodiče,
chemická reakce ve zdroji je prostřednictvím iontů přesune do záporné elektrody a z ní
jsou elektrony opět doplňovány do připojeného vodiče.

Stejnosměrný proud – pohyb částic stálého směru. Směr proudu (dohodou) určuje směr
proudu částic s + nábojem.

Elektrický proud je uspořádaný pohyb elektrických nábojů v určitém směru. Velikost proudu
I se měří v Ampérech A a je dána množstvím náboje Q, který projde vodičem za
jednotku času t.

Velikost elektrického proudu lze změřit přístrojem, který se nazývá

ampérmetr.

Elektrické napětí je tvořeno rozdílem nábojů mezi dvěma místy a jeho velikost lze odvodit
z množství práce vynaložené na přenesení jednotkového náboje mezi těmito dvěma místy.
Jednotkou napětí je volt – značka V.

Velikost napětí lze změřit přístrojem, který se nazývá

voltmetr.

Elektrický obvod

Elektrický proud protéká jen uzavřeným obvodem. Elektrický

obvod je nejčastěji tvořen zdrojem a spotřebičem, který je ke zdroji
připojen pomocí vodičů. Spotřebičem (zátěží) může být například
žárovka, topné těleso, elektromagnet nebo motor. Obvod bývá
přerušen spínačem, kterým se zapíná proud v obvodu.

Elektrický proud lze poznat jen podle jeho účinků. Protéká-li proud
vodičem, dochází k jeho zahřívání - průchodem proudu vzniká teplo
(tepelné účinky). To se využívá například u žárovky a topného tělesa. Elektrický proud má
dále magnetické účinky v okolí vodiče, kterým protéká. Elektrický proud rozkládá vodivé
kapaliny (chemické účinky).
 3 Elektrické pole / 4

Elektrické obvody se zakreslují schematicky pomocí standardizovaných elektrotechnických

značek. Orientace napětí se zakresluje šipkou od vyššího potenciálu k nižšímu (od kladného
pólu k zápornému) a směr proudu se zakresluje plnou šipkou od kladného pólu zdroje (tento
směr byl určen dohodou, i když v případě vodičů je vlastně opačný, než jakým se pohybují
nosiče nábojů - elektrony).

1. Příklad

Během 2,5 µs proteklo vodičem 6250 milionů elektronů. Jaká byla hodnota proudu vodičem
(1e=1,602·10-19 C)? [0,4 mA]

𝑄 6250 ∙ 106 ∙ 1,602 ∙ 10−19

𝐼= = = 0,4005 𝑚𝐴
𝑡 2,5 ∙ 10−6

2. Příklad

Vypočtěte, jaký náboj je na deskách kondenzátoru. Kondenzátor byl nabíjen proudovým

zdrojem s proudem 10A po dobu 3 minut. Veškeré ztráty zanedbejte.

Q  I  t  105  30  60  18mC

3. Příklad

Určete, kolik elementárních nábojů tvoří 1 C?

𝑒 = 1,602 ∙ 10−19 𝐶
𝑄 = 1𝐶
𝑛 =?

𝑄 1
𝑄 = 𝑛𝑒 => 𝑛 = = = 6,24 ∙ 1018
𝑒 1,602 ∙ 10−19

1 C tvoří přibližně 6,24 ∙ 1018 elementárních nábojů.