1

3. CHEMICK VAZBA
3.1. Vstavba elektronovho obalu

Zkladn pojmy:
Atomov orbital
Atomov orbital je funkce, kter popisuje prostorov rozloen elektronu v poli jednoho
atomovho jdra. Me bt chpn jako prostor, kter je s ur#itou pravd&podobnost obsazen
elektronem nebo prem elektron s opa#nm spinem. Plochy s nulovou pravd&podobnost v-
skytu elektronu danho orbitalu nazvme nodlnmi plochami.

Kvantov sla (n, l, m
l
)
(een Schrdingerovy rovnice pro atom vodku je mon pouze pro specifick hodnoty
kvantovch #sel n, l a m
l
. Tato kvantov #sla ur#uj energii, tvar a prostorovou orientaci
atomovch orbital (s, p, d a f orbitaly). Vzjemn vztahy mezi kvantovmi #sly ur#uj po#ty
orbital v jednotlivch vrstvch elektronovho obalu atomu.

Elektronov spin (m
s
)
Dal kvantov #slo, kter me nabvat hodnot pouze +1/2 nebo -1/2 a ur#uje spinov
stav elektronu v orbitalu.

Efektivn nboj jdra (Z
ef
)
V dsledku odstn&n ostatnmi elektrony nepsob na elektron atomu jdro svm celko-
vm nbojem Z. Vsledn snen nboj Z
ef
nabv odlinch hodnot pro rzn skupiny elekt-
ron (TAB.IV.).

Elektronov konfigurace
Rozd&len elektron atomu nebo iontu v p*slunch atomovch orbitalech.

Zkladn stav atomu
V zkladnm stavu atomu jsou vechny elektrony na energeticky nejni mon hladin&.


2

Excitovan stav
V excitovanm stavu m atom minimln& jeden elektron na vy energetick hladin& ne
v zkladnm stavu.

Vstavbov princip atomovch orbital#
Po*ad atomovch orbital podle rostouc energie ve vceelektronovch atomech ur#uje
vstavbov princip. V uvedenm po*ad pak v atomu elektrony jednotliv orbitaly zapl,uj. P*i
ur#ovn energetickho po*ad orbital, jeho znalost je nezbytn pro zpis elektronovch kon-
figurac, vyuvme jednoduchch pravidel (pravidlo n + l, vstavbov trojhelnk). Zpsob
obsazovn atomovch orbital je dn Pauliho principem vlu#nosti a Hundovm pravidlem.

Pauliho princip vlunosti
Kad orbital me obsahovat maximln& dva elektrony s opa#nmi spiny; elektrony se
stejnmi spiny mus obsazovat rzn orbitaly.

Hundovo pravidlo
Elektrony se na degenerovanm souboru orbital (orbitaly se stejnou energi) rozmis.uj
tak, aby byl obsazen co nejv&t po#et orbital jedinm elektronem (snaha po nejvym mo-
nm po#tu nevykompenzovanch spin, tj. neprovch elektron).

Ionizan energie (I
n
)
Energii, kterou musme vynaloit, abychom z atomu v zkladnm stavu odtrhli elektron
za vytvo*en kationtu, nazvme ioniza#n energi. Odtren nejslab&ji poutanho elektronu od-
povd 1. ioniza#n energii I
1
(TAB.V.), vytvo*en iont s vym nbojem odpovdaj ener-
gim vych stup, I
n
.

Elektronov afinita (A
e
)
Energie, uvoln&n p*i zachycen elektronu neutrlnm atomem za vytvo*en aniontu,
odpovd elektronov afinit& A
e
(TAB.VI.). Periodick zm&ny hodnot I
n
a A
e
vychzej se zm&n
atomovch polom&r a Z
ef
atom.

3

Atomov polom&r
V p*pad& kov je za atomov polom&r povaovna polovi#n mezijadern vzdlenost
nejblich atom v kovovch krystalech. Vzhledem k tomu, e tyto polom&ry jsou zvisl na
koordina#nch #slech atom, byly odvozeny prm&rn relativn polom&ry kov (TAB.VII.).
U nekov je za atomov polom&r povaovn polom&r kovalentn, tj. polovina mezijadern
vzdlenosti dvou stejnch atom, vzanch jednoduchou vazbou (TAB.VIII.).

Hranin atomov orbitaly
Hrani#nmi orbitaly atomu jsou nejvy obsazen atomov orbital a nejni neobsazen
nebo zpoloviny obsazen atomov orbital. Tyto orbitaly rozhodujcm zpsobem ovliv,uj dist-
ribuci elektron p*i tvorb& vazeb.

P(klad 3.1.1. Ur#ete energetick po*ad nsledujcch atomovch orbital : a) 4s a 3d;
b) 4f a 5p; c) 4s a 3p.
een: K *een problmu vyuijeme empirickho pravidla, podle kterho vzrstaj ener-
gie orbital s rostouc hodnotou sou#tu jejich kvantovch #sel n a l. P*i stejnm sou#tu n + l
m men energii orbital s men hodnotou n.
a) Pro orbitaly 4s a 3d plat sou#ty 4 + 0 = 4 a 3 + 2 = 5. Men energii bude mt
orbital 4s.
b) Pro orbitaly 4f a 5p plat sou#ty 4 + 3 = 7 a 5 + 1 = 6. Men energii bude mt
orbital 5p.
c) Pro orbitaly 4s a 3p plat sou#ty 4 + 0 = 4 a 3 + 1 = 4. Zde rozhoduje velikost
hlavnho kvantovho #sla, men energii bude mt orbital 3p.

P(klad 3.1.2. Vysv&tlete, pro# zven efektivnho nboje jdra Z
eff
(TAB.IV.) pro
elektron na orbitalu 2p je men mezi atomem N a O ne mezi atomem C a N.
een: P*i p*echodu od C k N dal elektron obsazuje przdn 2p orbital. Jdeme-li od N
k O, dal elektron mus obsadit 2p orbital, kter je ji jednm elektronem obsazen. Zde se pro-
jev siln&j repulsn sly a tm i ni rozdl mezi hodnotami Z
ef
.

P(klad 3.1.3. Napite elektronovou konfiguraci atomu arsenu (Z = 33).

4

een: Nejd*ve si sestavme dostate#n& rozshlou *adu atomovch orbital podle vzr-
stajcch energi. Na jednotliv orbitaly pak postupn& formou exponent dopl,ujeme elektro-
ny. Respektujeme p*itom maximln po#ty elektron, je na skupiny orbital mohou bt ums-
t&ny. V p*pad& arsenu tmto zpsobem doplnme 33 elektron a elektronovou konfiguraci za-
peme:
As: 1s
2
2s
2
2p
6
3s
2
3p
6
4s
2
3d
10
4p
3
Zpis lze zjednoduit pouitm symbolu nejble niho vzcnho plynu, ke ktermu do-
plnme p*ebvajc valen#n elektrony:
As: [Ar] 4s
2
3d
10
4p
3


P(klad 3.1.4. Napite elektronovou konfiguraci atomu Ti.
een: Na zklad& pravidel vstavby elektronovho obalu odpovd 22 elektronm ato-
mu Ti nsledujc elektronov konfiguraci
Ti : 1s
2
2s
2
2p
6
3s
2
3p
6
4s
2
3d
2
nebo [Ar] 4s
2
3d
2

s dv&ma 3d elektrony v rznch orbitalech s paralelnm spinem. Vzhledem k tomu, e od
atomu Ca je energie elektron v orbitalech 3d vy ne v orbitalech 4s, orbitaly je nutno na-
psat ve ve uvedenm po*ad.

P(klad 3.1.5. Odvo/te elektronovou konfiguraci atomu chromu.
een: Atomu chromu s 24 elektrony by odpovdala elektronov konfigurace [Ar] 4s
2

3d
4
. Snaha po dosaen minima celkov energie se u n&kterch prvk vak projevuje porue-
nm vstavbovho principu a u chromu byla experimentln& prokzna konfigurace [Ar] 4s
1

3d
5
. V dsledku platnosti Hundova pravidla zde konfigurace ns
1
(n-1)d
5
s maximlnm po#tem
nesprovanch elektron vykazuje men energii ne konfigurace ns
2
(n-1)d
4
.Obdobn& se u
n&kterch prvk p*ednostn& uplat,uje konfigurace ns
1
(n-1)d
10
.

P(klad 3.1.6. Napite elektronovou konfiguraci atomu wolframu v zkladnm stavu.
een: Prvek m o 20 elektron vce ne xenon, z toho 14 elektron v orbitalech f. Z
analogie s chromem lze o#ekvat elektronovou konfiguraci [Xe] 4f
14
6s
1
5d
5
. Skute#n
konfigurace vak je [Xe] 4f
14
6s
2
5d
4
. Elektronov konfigurace n&kterch t&ch prvk bloku
d a f vykazuj odlinosti od o#ekvanch trend.

P(klad 3.1.7. Napite elektronovou konfiguraci iontu Ni
2+
.

5

een: Atomu niklu s 28 elektrony by podle pravidel vstavby elektronovho obalu od-
povdala elekronov konfigurace [Ar] 3d
10
4s
0
. Mezielektronov repulzn sly deseti elektron
na orbitalech 3d vak vedou ke zven jejich energie a vsledn elektronov konfigurace je
[Ar] 4s
2
3d
8
. V iontu Ni
2+
, kter m o dva valen#n elektrony mn& ne atom Ni, vak vznam
repulznch sil kles a elektronov konfigurace odpovd odtren elektron z orbitalu 4s a je:
Ni
2+
: 1s
2
2s
2
2p
6
3s
2
3p
6
3d
8
4s
0
nebo [Ar] 3d
8
4s
0


P(klad 3.1.8. Namalujte diagramy atomovch orbital atomu uhlku v zkladnm a nej-
nim excitovanm stavu.
een: Nejprve si napeme elektronovou konfiguraci atomu:
C: ls
2
2s
2
2p
2

Dle namalujeme voln rme#ky pro jednotliv orbitaly a doplnme do ls a 2s po dvou
elektronech s opa#nm spinem:

ls 2s 2p
Pak umstme v souladu s Hundovm pravidlen po jednom elektronu se stejnm spinem
do dvou orbital 2p:

ls 2s 2p
Atom C v tomto stavu je schopen vytv*et dv& kovalentn vazby. Chceme-li vytvo*it nej-
ni excitovan stav tohoto atomu, p*evedeme jeden elektron z orbitalu 2s do volnho orbitalu
2p:

ls 2s 2p
S tmto uspo*dnm elektron me atom C vytv*et #ty*i kovalentn vazby.

P(klad 3.1.9. Vysv&tlete snen hodnoty prvn ioniza#n energie I
l
atomu boru v porov-
nn s atomem beryllia (TAB.V.).
een: Z atomu B je b&hem ionizace jako prvn uvoln&n elektron z orbitalu 2p, kter je
vzn k jdru slab&ji ne dva sprovan elektrony na orbitalu 2s v atomu Be.


6

P(klad 3.1.10. Vysv&tlete, pro# 2. ioniza#n energie I
2
atomu chromu je vy ne I
2

atomu manganu.
een: Porovnme-li elektronov konfigurace obou prvk (Cr: [Ar] 3d
5
4s
1
; Mn: [Ar]
3d
5
4s
2
) zjistme, e odtren druhho elektronu u chromu p*edstavuje odtren elektronu z or-
bital d, kter jsou zpoloviny zapln&ny (stabiln elektronov konfigurace). Tato ionizace vya-
duje vy energii ne ionizace z orbital s.

P(klad 3.1.11. P*i p*echodu od atomu Li k Be vrazn& kles elektronov afinita A
e

(TAB.VI.). Vysv&tlete dvody poklesu.
een: Elektronov konfigurace atom jsou [He] 2s
1
a [He] 2s
2
. Dal elektron bude
v p*pad& Li umst&n do 2s orbitalu, v p*pad& Be se obsazuje voln 2p orbital, kter je podstat-
n& vce odstn&n od jdra a jeho zapln&n je energeticky nevhodn (endotermick proces).

P(klad 3.1.12. Vysv&tlete odchylky od obecnch trend zm&n hodnot 1. ioniza#nch
energi a elektronovch afinit u prvk 3. periody.
een: Hodnoty I
l
a A
e
ve 3. period& vzrstaj se zvyujcm se atomovm #slem prvku.
Vjimky nachzme:
a) v p*pad& I
1
(Mg) > I
1
(Al) a A
e
(Na) > A
e
(Al); zde se projevuje v&t stabilita 3s
elektron oproti 3p elektronm
b) v p*pad& A
e
(Mg) a A
e
(Ar) < 0; zcela zapln&n vrstvy nebo podvrstvy atom nebo
iont vykazuj mimo*dnou stabilitu a neochotu k p*ijet dalch elektron
c) v p*pad& I
1
(P) > I
1
(S) a A
e
(Si) > A
e
(P); op&t se projevuje vy stabilita z poloviny
zapln&n podvrstvy u atomu P.

P(klad 3.1.13. Se*a/te uveden atomy podle rostoucch atomovch polom&r:
a) Ca, Ba a Be; b) F, B a N.
een: a) v podskupin& kad nsledujc atom obsazuje dal vn&j slupku atomu a ato-
mov polom&r vzrst; po*ad atom proto je Be, Ca a Ba.
b) v period& kad nsledujc atom sice obsahuje o jeden elektron vce, ale rostouc
kladn nboj jdra zpsobuje kontrakci polom&r; po*ad atom je F, N a B.

P(klad 3.1.14. Ur#ete hrani#n orbitaly u atomu Be v zkladnm stavu.

7

een: Vzhledem k elektronov konfiguraci atomu Be (ls
2
2s
2
2p
0
) jsou hrani#nmi orbi-
taly orbitaly 2s (nejvy obsazen - HOMO) a 2p (nejni neobsazen - LUMO).

8

P(klad 3.1.15. Ur#ete celkov po#et atomovch orbital pro hlavn kvantov #slo
n = 2, 3 a 4.
(4; 9; l6)

P(klad 3.1.16. Jak je nejvy mon po#et elektron na orbitalech 4f, 5d, 5f, 6s, 6p?
(14; 10; 14; 2; 6)

P(klad 3.1.17. Se*a/te orbitaly v uvedench trojicch podle rostouc energie a) 3p, 3d,
4s; b) 4s, 3d, 4p; c) 6s, 4f, 3d.

P(klad 3.1.18. Kter z orbital s uvedenmi kvantovmi #sly mohou existovat a) n = 5,
l = 2, m
l
= 3; b) n = 3, l = 3, m
l
= 2; c) n = 4, l = 0, m
l
= 0.
(c)

P(klad 3.1.19. Znzorn&te tvary atomovch orbital ls, 2s, 2p
x
, 3d
xy
, 3d
x
2
-y
2 a 3d
z
2.
Kolik nodlnch ploch uvedenm orbitalm nle?
(0; l; l; 2; 2; 2)

P(klad 3.1.20. Pro# se zvyuje Z
ef
pro 2p elektrony p*i p*echodu od B k C vce ne
v p*pad& 2s elektron p*i p*echodu od Li k Be?

P(klad 3.1.21. Kter z ne uvedench elektronovch konfigurac nejsou povoleny Pau-
liho principem vlu#nosti:
a) ls
2
2s
2
2p
4
b) ls
2
2s
2
2p
6
3s
3
c) ls
2
3p
l
d) ls
2
2s
2
2p
6
3s
2
3p
6
4s
2
3d
l4

(b; d)
P(klad 3.1.22. Napite elektronov konfigurace ne uvedench atom a iont v zklad-
nm stavu:
C, F, Ca, Ga, Bi, Pb
2+
, Sc, V
3+
, Mn
2+
, Cr
2+
, Co
3+
, Cr
6+
, Cu
2+
, Gd
3+
, Rh
3+
, Eu
3+
, Eu
2+
,
V
5+
, Mo
4+
.

P(klad 3.1.23. Napite elektronov konfigurace zkladnch stav iont: a) In
+
a In
3+
;
b) Fe
2+
a Fe
3+
; c) Au
+
a Au
3+
. Kter ionty z t&chto dvojic maj vy hodnoty Z
ef
?

9

P(klad 3.1.24. Kter prvek m v zkladnm stavu stejnou elektronovou konfiguraci jako
ion Na
+
, Cl
-
, N
3+
, N
3-
, O
1-
?

P(klad 3.l.25. Ur#ete prvky, jim p*slu nsledujc elektronov konfigurace:
a) [Ar] 4s
2
3d
l0
4p
3
b) [Ar] 4s
2
3d
2
c) [Xe] 6s
l
5d
l0
d) [Xe] 6s
2
4f
7
e) [Rn] 7s
2
5f
l0


P(klad 3.1.26. Za pomoci Hundova pravidla ur#ete, kter z nsledujcch elektronovch
konfigurac neodpovd zkladnmu stavu. Nalezn&te atomy, jejich zkladnmu nebo excitova-
nmu stavu uveden konfigurace odpovdaj.
ls 2s 2p 3s 3p
a)

b)

c)

d)

e)
(b; e)

P(klad 3.1.27. Nalezn&te v *ad& prvk od vodku k argonu ty, kter:
a) maj dva nesprovan elektrony (jsou paramagnetick)
b) nemaj dn nesprovan elektron (jsou diamagnetick)

P(klad 3.1.28. Vysv&tlete:
a) snen 1. ioniza#n energie p*i p*echodu od fosforu k s*e
b) zven 1. ioniza#n energie p*i p*echodu od fluoru ke chloru

P(klad 3.1.29. Porovnejte 1. ioniza#n energii atom Sr, Ba a Ra (TAB.IV.). K vysv&t-
len pouijte p*edstavu o lanthanoidov kontrakci.

10

P(klad 3.1.30. Druh ioniza#n energie n&kterch prvk 4. periody jsou
Ca Se Te V Cr Mn
11,87 12,80 13,58 14,15 16,50 15,64 eV
Ur#ete orbitaly, ze kterch jsou elektrony odtrhvny a vysv&tlete trend v uvedench
hodnotch.

P(klad 3.1.31. Kter z dvojice uvedench prvk bude mt vy hodnotu 1. ioniza#n
energie? a) Li, Na; b) Na, Mg; c) N, F; d) O, S

P(klad 3.1.32. Se*a/te podle rostoucch hodnot l. ioniza#n energie prvky:
a) F, Ne a Na
b) Ba, Cs, F, S a As
c) Fe, Co, Ni a Cu

P(klad 3.1.33. Pro# je ioniza#n energie atomu O men ne atomu N, p*estoe je jeho
elektronegativita vy?

P(klad 3.l.34. Vysv&tlete, pro# m atom He vy hodnotu ioniza#n energie ne ostatn
atomy.

P(klad 3.l.35. Ur#ete, kter z prvk v uvedench dvojicch (uvedena at. #sla) by m&l
vy hodnotu 1. ioniza#n energie a) 56 a 88; b) 6 a 7; c) 8 a 16.

P(klad 3.1.36. Vysv&tlete pokles elektronov afinity p*i p*echodu od atomu C k N.

P(klad 3.l.37. Vysv&tlete, pro# fluor tvo* ochotn&ji anion ne ostatn halogeny.

P(klad 3.l.38. Se*a/te podle rostoucch atomovch polom&r prvky: a) Ga, Se a K;
b) N, As a Bi; c) Ni, Mn a Sc; d) Ce, Nd a Gd.

P(klad 3.l.39. Ur#ete hrani#n orbitaly atom a iont: Mg, As, Fe, Xe, Al
3+
, Co
2+
, Sc
3+

a Sm
3+
.

11

3.2. Kovalentn a iontov vazba

Zkladn pojmy:
Kovalentn vazba
Siln p*italiv sla, kter udruje pohromad& atomy v molekule nebo komlexnm iontu a
vznik sdlenm elektronovho pru dv&ma atomy. Kad atom p*ispv ke sdlenmu elektro-
novmu pru jednm elektronem; podle po#tu sdlench elektronovch pr mezi dv&ma atomy
rozeznvme vazbu jednoduchou, dvojnou nebo trojnou. Kovalentn vazba m vrazn& sm&ro-
v charakter.

Polrn kovalentn vazba
Kovalentn vazba, ve kter elektronov hustota nen rozd&lena rovnom&rn& vzhledem
k rozdln elektronegativit& atom. Elektronov hustota je posunuta k elektronegativn&jmu
atomu, kter nese zporn parciln nboj; druh atom m parciln nboj kladn.

Lewisovy strukturn elektronov vzorce
Lewisovy strukturn elektronov vzorce poskytuj obraz o vazebnch pom&rech ve slou-
#eninch s kovalentnmi vazbami. Schematicky znzor,uj rozd&len sdlench elektronovch
pr a vyzna#uj i elektrony, kter se na vazbch nepodlej (nevazebn elektrony). P*i kon-
strukci vzorc se vyuv oktetovho pravidla, tj. snahy atom po dosaen osmi elektron ve
valen#n vrstv&.

Rezonann strukturn vzorce
Molekuly (ionty) s delokalizovanmi elektrony je nutno znzornit n&kolika rezonan#nmi
strukturnmi vzorci, kter p*edstavuj mezn stavy rozloen elektronov hustoty. Skute#n
roz-loen elektron je kombinac rezonan#nch struktur. Nejni energii maj rezonan#n
struk-tury s nejmenmi formlnmi nboji atom.

Formln nboj a oxidan slo
Formln nboj umo,uje p*iblin& charakterizovat rozmst&n valen#nch elektron po
atomovm skeletu molekuly. Je dn rozdlem mezi po#tem valen#nch elektron atomu v ne-
slou#enm stavu a po#tem valen#nch elektron, kter mu formln& p*sluej v dan slou#eni-

12

n&. Oxida#n #slo p*edstavuje efektivn nboj, kter m prvek ve slou#enin&, jestlie vechny
sdlen elektronov pry p*i*adme atomu elektronegativn&jmu (viz kap. 1.2.).

Vaznost
Vaznost rozumme po#et sdlench elektronovch pr, kter dan atom poutaj k ostat-
nm atomm.

Elektronegativita ()
Elektronegativita je empiricky nalezen #slo, kter vyjad*uje schopnost atomu prvku p*i-
tahovat elektrony, jestlie je sou#st slou#eniny. Z rozdlu elektronegativit dvojice vzanch
prvk lze #ste#n& usuzovat o charakteru (polarit&) vazby.

Iontov vazba
Je-li kovalentn vazba siln& polarizovna, zskv elektrostatick charakter. Vazebn in-
terakce je pak vrazn& zaloena na elektrostatickch p*italivch silch mezi kationtem a
aniontem. Vazba nem sm&rov charakter.

Iontov polom&ry
Dlka vazby v iontovch slou#eninch je rovna sou#tu polom&r nejbliho kationtu a
aniontu ve struktu*e. Iontov polom&ry, tj. podl jednotlivch iont na celkov dlce vazby,
jsou ur#ovny p*edevm z experimentlnch dat rentgenostrukturnho studia iontovch slou#e-
nin. Takto zskan hodnoty, kter jsou zvisl na koordina#nch #slech iont, jsou vedeny
v TAB.IX.

Parametry chemick vazby
M&*iteln vlastnosti chemick vazby lze numericky vyjad*ovat pomoc parametr, mezi
kter pat* p*edevm dlka a energie vazby a diplov moment. Dlka a energie vazby koreluj
s *dem vazby a mezi sebou. Pevnost vazby stoup s jej rostouc energi a klesajc dlkou.

Dlka vazby
Dlku vazby p*edstavuje rovnovn mezijadern vzdlenost dvou vzanch atom. Po-
dle charakteru vazby odpovd sou#tu kovalentnch, kovovch nebo iontovch polom&r ato-
m, kter jsou vak zvisl na *du a polarit& vazby, koordina#nm #sle apod.

13

Energie vazby
Energie vazby u dvouatomov molekuly p*edstavuje prci, kterou musme vynaloit k di-
sociaci na atomy. U polyatomickch molekul AB
n
ur#ujeme st*edn (prm&rnou) energii vaz-
by, kter odpovd n-t dl energie pot*ebn k plnmu rozpadu cel molekuly na atomy.

Diplov moment (d)
Polaritu vazby ve dvouatomov molekule charakterizuje dipolov moment, kter je z-
visl na parcilnm nboji atom a dlce vazby. U polyatomickch molekul je dipolov mo-
ment molekuly dn vektorovm sou#tem dipolovch moment vech vazeb.

P(klad 3.2.1. Napite Lewisv strukturn elektronov vzorec iontu [BF
4
]
-
a ur#ete vaz-
nost jednotlivch prvk.
een: Atomy aniontu vykazuj dohromady 3 + (4 . 7) = 31 valen#nch elektron; z-
porn nboj iontu p*edstavuje dal elektron. Proto musme ve vzorci uspo*dat 32 elektron
v 16 prech kolem 5 atom:

Zporn nboj je vyzna#en u iontu jako celku, nepat* dnmu individulnmu atomu.
Bor je v aniontu #ty*vazn a fluor jednovazn.

P(klad 3.2.2. Napite rezonan#n strukturn vzorce iontu NO
2
-
.
een: Nejd*ve se pokusme sestavit strukturn& elektronov vzorec za p*edpokladu za-
chovn oktetovho pravidla. lohu lze *eit pouze za vytvo*en jedn nsobn vazby mezi
atomy obdobnho chemickho charakteru, duskem a kyslkem. Druh vazba bude ji jedno-

14

duch. Pro vystien skute#nosti, e vazebn dlky i energie obou vazeb dusk-kyslk jsou stej-
n, je nutn uvst dva rezonan#n strukturn vzorce:

15


P(klad 3.2.3. Napite rezonan#n strukturn elektronov vzorce #stice ONC
-
. Na zkla-
d& vpo#tu formlnch nboj rozhodn&te, kter z uvedench vzorc je dominantn.
een: S jednm atomem O, N a C a celkovm nbojem 1- m #stice 16 elektron.
Meme proto napsat dva rezonan#n vzorce:

Formln nboj (F.N.) jednotlivch atom vypo#tme podle vzorce:
F.N. = po#et valen#nch elektron neslou#enho atomu - po#et elektron nevazebnch
elektronovch pr - 1/2 po#tu vazebnch elektron
Pro prvn rezonan#n vzorec zjistme nsledujc formln nboje atom: kyslk 1-, dusk
1+ a uhlk 1-. Ve druhm vzorci jsou formln nboje atomu nsledujc: kyslk 0, dusk 1+ a
uhlk 2-. Z porovnn formlnch nboj je z*ejm, e prvn vzorec odpovd dominantnmu
uspo*dn atom (nalezen formln nboje jsou men). Ve druhm vzorci by navc p*sluel
nejvy negativn formln nboj nejmn& elektronegativnmu atomu - uhlku.

P(klad 3.2.4. Charakterizujte vazby v nsledujcch slou#eninch: Cl
2
, PCl
3
, K
2
O, AsF
3
,
NaCl.
een: Rozdly v elektronegativitch lze do ur#it mry vyut k charakterizaci vazby.
V p*pad&, e rozdl elektronegativit je roven 0, tj. v molekule Cl
2
, jedn se o vazbu #ist& ko-
valentn - nepolrn. U slou#enin, ve kterch je rozdl elektronegativit men ne 1,0, p*edpo-
kldme polrn kovalentn vazbu, nap*. ve slou#enin& PCl
3
(rozdl 0,7). Iontovou vazbu p*ed-
pokldme p*i rozdlu v&tm ne 2,0, nap*. ve slou#enin& K
2
O (rozdl 2,6). P*i rozdlu elektro-
negativit v rozmez 1,0 - 2,0 je odhad obtn&j. Uplat,uj se zde dal faktory, nap*. zpsob
uspo*dn iont ve struktu*e a jejich vzjemn koordinace. Pak AsF
3
(rozdl 1,9) vytv* mo-
lekuly s polrn kovalentn vazbou, zatmco krystalick NaCl (rozdl 1,8) je slou#enina s vraz-
n& iontovou vazbou.

16

P(klad 3.2.5. Napite, kter stabiln ionty budou vytv*et nsledujc prvky: H, Be, Al,
Se, La, Po, Cu, Tl, Au, Ga a Bi.
een: Stabiln elektronov konfigurace iont jsou nej#ast&ji izoelektronov s konfigu-
rac n&kterho vzcnho plynu nebo konfigurac tzv. osmnctky a dvactky. Proto budou kon-
figuraci 1s
2
odpovdat ionty Be
2+
a H
-
, konfiguraci ns
2
np
6
ionty Al
3+
, Se
2-
a La
3+
, konfiguraci
ns
2
np
6
nd
10
ionty Cu
+
a Tl
3+
a konfiguraci ns
2
np
6
nd
10
(n+1)s
2
ionty Ga
+
a Tl
+
.

P(klad 3.2.6. Kter ionty z nsledujcch dvojic budou mt v&t iontov polom&r:
a) Na
+
, F
-
a b) Na
+
, K
+
.
een: a) Ionty Na
+
a F
-
jsou izoelektronov (maj stejnou elektronovou kofiguraci). Ion
Na
+
m vak v&t nboj jdra (Z = 11) oproti F
-
(Z = 9). Jeho elektrony jsou proto podstatn&
siln&ji p*itahovny elektrostatickmi silami k jdru a polom&r Na
+
je men.
b) Kation K
+
m nboj jdra +19, Na
+
m nboj +11. Nboj jdra draslku je vak odst-
n&n dal vrstvou osmi elektron a jeho elektrostatick psoben je stejn jako v p*pad& sod-
ku. O velikosti iont proto rozhoduje po#et elektronovch vrstev; ion K
+
je v&t.

P(klad 3.2.7. Odhadn&te dlku vazby ve slou#eninch: CCl
4
, SiCl
4
a CO
2
.
een: V kovalentnch slou#eninch lze dlku vazby odhadnout jako sou#et kovalent-
nch polom&r atom (TAB. VIII.). Na zklad& tto p*edstavy vypo#teme pro CCl
4
vazebnou
dlku 176 pm (77 pm + 99 pm) a pro SiCl
4
dlku 216 pm (117 + 99 pm). V p*pad& molekuly
CO
2
je nutn uvaovat kovalentn pom&ry odpovdajc dvojn vazb&, tj. 66 pm + 57 pm = 123
pm.

P(klad 3.2.8. Na zklad& hodnot energi vazby (TAB.X.) rozhodn&te, zda ve slou#eni-
nch s vazbou mezi k*emkem a kyslkem bude jednoduch nebo dvojn vazba.
een: lohu vy*eme porovnnm energi molu Si = O dvojnch vazeb a dvou mol
Si - O jednoduchch vazeb. Rozdl #in
2(Si - O) - (Si = O) = 2.(466 kJ) - 64O kJ = 292 kJ.
Vazebn energie odpovdajc dv&ma jednoduchm vazbm Si - O je vhodn&j (vy)
ne jedn dvojn vazby. Ve slou#eninch k*emku s kyslkem jsou proto vdy p*tomny #ty*i
jednoduch vazby, kter sm&*uj od atomu Si k vrcholm tetraedru atom O.

17

P(klad 3.2.9. Kter z uvedench molekul budou vykazovat dipolv moment: Cl
2
, KI,
CO
2
, CH
4,
CH
3
Cl, P
4
a NH
3
.
een: Nulov diplov moment vykazuj dvouatomov molekuly prvk (Cl
2
) a sou-
m&rn stejnojadern a rznojadern polyatomick molekuly (CO
2
, CH
4
, P
4
). Nenulov diplo-
v moment maj vdy rznojadern dvouatomov molekuly (KI) a rznojadern nesoum&rn
polyatomick molekuly (CH
3
Cl a NH
3
).

P(klad 3.2.10. Zjist&te podl iontov vazby v molekule HF, kter m diplov moment
6,08 . 10
-30
C.m a dlku vazby 91,7 pm.
een: Nejd*ve vypo#tme parciln nboj na atomu fluoru Q z hodnot diplovho
momentu m a dlky vazby l.
Q = d / l = 6,08 . 10
-30
C.m / 9,17 . 10
-11
m = 6,63 . 10
-20
C
Za p*edpokladu #ist& iontov vazby by nboj na atomu fluoru odpovdal elementrnmu
nboji e = 1,602 . 10
-19
C. Podl iontov vazby zskme porovnnm parcilnho a elementrn-
ho nboje
6,63 . 10
-20
C / 1,602 . 10
-19
C = 0,414 (.100) = 41,4%.

P(klad 3.2.11. Napite Lewisv strukturn elektronov vzorec nsledujcch molekul a
iont: H
2
, N
2
, CO, CO
2
, SO
2
, NH
3
, PCl
3
, XeF
4
, PF
5
, SO
3
2-
, PO
4
3-
, SO
4
2-
, ClO
4
-
, ICl
2
-
a AlCl
4
-
.

P(klad 3.2.12. Napite rezonan#n strukturn elektronov vzorce molekul a iont: O
3
,
BF
3
, NO
3
-
, NO
2
-
a CO
3
2-
.

P(klad 3.2.13. Napite rezonan#n strukturn vzorce #stic NCO
-
a NO
2
F a podle for-
mlnch nboj atom ur#ete dominantn strukturu.

P(klad 3.2.14. Diskutujte trend v elektronegativitch prvk druh periody od Li k F.
Nepravideln nrst hodnot mezi sousednmi prvky posu/te ve vztahu k hodnotm ioniza#nch
energi.

P(klad 3.2.15. Ur#ete, jak typ vazby lze p*edpokldat u nsledujcch dvojic atom:
LiH, LiF, CH, NH, OH, NN, RbBr, SiH a AlO.

18

P(klad 3.2.16. Napite, kter stabiln ionty budou vytv*et prvky: Th, Ac, At, In, Hg,
Sn, Ce, Bi, Po, Cr, Co a Ni.

P(klad 3.2.17. Odhadn&te vazebnou dlku v molekulch a iontech: HF, O
3
, NH
3
, SO
3
2-
,
PO
4
3-
, SO
4
3-
, ClO
4
-
a BCl
4
-
.

P(klad 3.2.18. Na zklad& hodnot molrnch vazebnch energi (TAB.X.) vysv&tlete,
pro# elementrn dusk vytv* molekuly N
2
na rozdl od fosforu, kter tvo* molekuly P
4
, ve
kterch je p*tomno est jednoduchch vazeb P-P.

P(klad 3.2.19. Ur#ete z uvedench molekul ty, kter budou vykazovat diplov mo-
ment: H
2
O, H
2
S, CS
2
, H
2
O
2
, N
2
H
4
, HCN, CHCl
3
, KI, ICl, O
2
, SF
6
, PCl
5
, CO, S
8
, B
12
.

P(klad 3.2.20. Vysv&tlete, pro# v *ad& molekul HF, HCl, HBr a HI kles diplov mo-
ment.

P(klad 3.2.21. Se*a/te uveden molekuly podle rostoucch hodnot dipolovch mo-
ment: HF, KI, CO a F
2
.

P(klad 3.2.22. Molekula N
2
O je linern a m diplov moment. Napite elektronov
strukturn vzorec tto ltky.

P(klad 3.2.23. Dlka vazby v molekule HBr je 141 pm. Vazba je polrn s p*sp&vkem
iontov vazby 11,7%. Vypo#tejte diplov moment slou#eniny.
(2,64 . 10
-30
Cm)
3.3. Molekulov orbitaly

Zkladn pojmy:
Molekulov orbital
Molekulov orbital p*edstavuje funkci, zskanou kombinac p*slunch atomovch orbi-

19

tal (LCAO), kter popisuje prostorovou distribuci elektron v poli n&kolika atomovch jader.
Atomov orbitaly, kter mohou bt kombinovny, mus mt shodnou symetrii vzhledem k ose
vznikajc vazby a mal rozdl energi. Po#et vznikajcch molekulovch orbital v molekule se
rovn po#tu kombinovanch atomovch orbital. Molekulov orbitaly rozd&lujeme podle je-
jich symetrie vzhledem k rotaci kolem spojnice jader na vazebn (
b
,
b
), protivazebn (*,
*) a nevazebn (, ). Doln indexy p*i ozna#ovn molekulovch orbital ozna#uj vchoz
atomov orbitaly.

Vazebn molekulov orbital
P*ekryvem vhodnch atomovch orbital vznik orbital molekulov. Jeho elektronov
hustota je koncentrovna bu/ na spojnici atom (-orbitaly) nebo mimo tuto spojnici (-orbi-
taly). Z hlediska energie je umst&n ne ne vchoz atomov orbitaly a jeho elektrony p*isp-
vaj k tvorb& vazby.

Protivazebn molekulov orbital
Obdobn& jako vazebn molekulov orbital vznik interakc atomovch orbital. Protiva-
zebn orbitaly jsou z hlediska energie umst&ny nad vchozmi atomovmi orbitaly a elektrony
na nich umst&n psob zeslabovn vazby.

Nevazebn molekulov orbital
Orbital, kter se z dvod symetrickch nebo energetickch nepodl na vazb& v moleku-
le. Bv lokalizovn na n&kterm z atom a svou energi se vrazn& neli od vchozch ato-
movch orbital.

Vstavbov princip molekulovch orbital#
Elektronov konfigurace zkladnho stavu molekuly odpovd postupnmu zapl,ovn
molekulovch orbital elektrony v po*ad jejich rostouc energie. Jako v p*pad& atomovch
orbital je zachovn Pauliho princip a uplatn&no Hundovo pravidlo. U atom s malm energe-
tickm rozdlem mezi orbitaly 2s a 2p se #asto projevuje s - p interakce, kter vede ke zm&n&
energetickho po*ad vzniklch molekulovch orbital.

*d vazby

20

(d vazby vyjad*ujeme jako polovinu rozdlu po#tu elektron ve vazebnch a protiva-
zebnch molekulovch orbitalech. Me bt i necelo#seln a vrazn& koreluje s vazebnou
energi a vazebnou dlkou.

Delokalizace elektron#
V polyatomickch molekulch jsou molekulov orbitaly delokalizovny a jejich vazebn
a protivazebn p*sp&vky spojuj vechny atomy molekuly. Elektronov vazebn pr pak ve
dohromady vce ne dva atomy molekuly.

Distribuce elektron#
V heteroatomickch molekulch p*ispvaj vazebnm molekulovm orbitalm p*edevm
elektronegativn&j atomy; atomy s men elektronegativitou vrazn&ji ovliv,uj protivazebn
molekulov orbitaly.

Hranin molekulov orbitaly (HOMO, LUMO)
Hrani#nm molekulovm orbitalem je nejvy obsazen molekulov orbital (HOMO) a
nejni neobsazen orbital (LUMO). Jejich symetrie a energie maj rozhodujc vliv na mecha-
nizmy reakc molekul.

P(klad 3.3.1. Ur#ete dvojice atomovch orbital, kter maj stejnou symetrii k ose
vznikajc vazby (osa z) a jejich p*ekryv me vst ke vzniku molekulovch orbital : s - p
z
,
p
x
- d
xz
, p
x
- p
z
.
een: Molekulov orbitaly vznikaj jen kombinac takovch atomovch orbital, kter
maj (bez z*etele na znamnko) tot magnetick kvantov #slo. Tto podmnce vyhovuj dvo-
jice orbital s - p
z
(m
l
= 0) a p
x
- d
xz
(m
l
= 1). P*ekryv orbital p
x
(m
l
= 0) a p
z
(m
l
= 1) ke
vzniku molekulovho orbitalu nevede.

P(klad 3.3.2. Napite elektronovou konfiguraci zkladnho stavu molekuly N
2
. Vypo#-
tejte *d vazby.
een: Atom dusku le ve 2. period& a m k dispozici 4 atomov orbitaly. V molekule
N
2
musme proto uvaovat 8 molekulovch orbital, jejich energetick po*ad bude vzhledem
k uplatn&n s - p interakce
s
b
<
s
* <
x
b

y
b
<
z
b
<
x
*
y
* <
z
*

21

Molekula N
2
obsahuje 10 elektron, ktermi postupn& zaplnme molekulov orbitaly
podle jejich stoupajc energie. Vsledn elektronov konfigurace je
N
2
: (
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
x
b
,

y
b
)
4
(
z
b
)
2

(d vazby X vypo#tme podle vztahu
X = po#et elektron ve vazebnch molekulovch orbitalech - po#et elektron v protiva-
zebnch molekulovch orbitalech) / 2 = (2 + 4 + 2 - 2) / 2 = 3

P(klad 3.3.3. Napite elektronovou konfiguraci zkladnho stavu molekuly O
2
, super-
oxidovho iontu O
2
-
a peroxidovho iontu O
2
2-
.
een: Molekula kyslku m 12 valen#nch elektron. Prvnch deset z nich zapln mole-
kulov orbitaly obdobn& jako v molekule N
2
(viz p*klad 3.3.2.), dochz pouze k zm&n&
x
b
a

y
b
orbital s orbitalem
z
b
(neuplat,uje se s - p interakce). Zbvajc dva elektrony odd&len&
obsad degenerovan orbitaly
x
* a
y
* a maj souhlasn spin. Konfigurace molekuly je
O
2
: (
s
b
)
2
(
s
)
2
(
z
b
)
2
(
x
b
,
y
b
)
4
(
x
*,
y
*)
2
a *d vazby X = (2 + 2 + 4 - 2 - 2)/2 = 2. V p*pad& superoxidovho a peroxidovho
iontu dal elektrony postupn& zapl,uj orbitaly za vzniku konfigurac
O
2
-
: (
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
z
b
)
2
(
x
b
,
y
b
)
4
(
x
*,
y
*)
3

O
2
2-
: (
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
z
b
)
2
(
x
b
,
y
b
)
4
(
x
*,
y
*)
4


P(klad 3.3.4. Napite elektronovou konfiguraci zkladnho stavu interhalogenov slou-
#eniny ICl.
een: Nejd*ve zjistme atomov orbitaly, kter budou pouity ke konstrukci moleku-
lovch orbital. Pjde o 3s a 3p valen#n orbitaly atomu Cl a 5s a 5p valen#n orbitaly atomu I.
Pro konstrukci meme uvaovat po*ad molekulovch orbital obdobn pro molekulu N
2

(p*klad 3.3.2.). Vazebn orbitaly vak budou mt p*evn& charakter (blzkou energii) orbital
elektronegativn&jho atomu Cl, protivazebn molekulov orbitaly p*evn& charakter orbital
atomu I. Molekula m 14 valen#nch elektron, kter odpovdaj elektronov konfiguraci:
ICl: (
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
x
b
,
y
b
)
4
(
z
b
)
2
(
x
*,
y
*)
4


P(klad 3.3.5. Kolik neprovch elektron je p*tomno v aniontu O
2
-
.

22

een: Napeme elektronovou konfiguraci (systm molekulovch orbital) odpovdajc
molekule O
2
a za vyuit Pauliho principu ur#me uspo*dn elektron na nepln& zapln&nch
degenerovanch orbitalech
x
* a
y
*. V p*pad& uvaovanho iontu je vsledn elektronov
konfigurace O
2
-
:
(
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
z
b
)
2
(
x
b
,
y
b
)
4
(
x
*,
y
*)
3
se t*emi elektrony na dvou degenerovanch molekulovch orbitalech
x
* a
y
*. Jeden elekt-
ron mus bt neprov a #stice m paramagnetick vlastnosti.

P(klad 3.3.6. Molekula BN je diamagnetick. Ur#ete po*ad energi molekulovch orbi-
tal.
een: V p*pad& uveden molekuly s 8 valen#nmi elektrony p*ichz v vahu elektro-
nov konfigurace (
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
z
b
)
2
(
x
b
,
y
b
)
2
, nebo za uplatn&n s - p interakce konfigurace
(
s
b
)
2
(
s
*)
2
(
x
b
,
y
b
)
4
. Diamagnetick molekule, tj. stavu se vemi sprovanmi elektrony,
odpovd konfigurace uveden v po*ad jako druh.

P(klad 3.3.7. Vysv&tlete, pro# je ioniza#n energie molekuly O
2
(12,06 eV) ni ne
atomrnho kyslku (13,62 eV).
een: P*i ionizaci O
2
se odtrhv elektron z protivazebnho molekulovho orbitalu
x
*
nebo
y
*, tedy z orbitalu s vy energi (mn& stlho) oproti vchozm atomovm orbitalm
2p kyslku.

P(klad 3.3.8. Ur#ete hrani#n molekulov orbitaly molekuly N
2
.
een: Z elektronov konfigurace molekuly N
2
(viz p*. 3.3.2.) vyplv, e hrani#nm or-
bitalem HOMO (nejvy obsazen molekulov orbital) bude
z
b
. Hrani#n orbitaly LUMO
(nejni neobsazen molekulov orbital) p*edstavuj orbitaly
x
* a
y
*.

P(klad 3.3.9. Ur#ete dvojice atomovch orbital, kter mohou na zklad& vhodn
symetrie vytvo*it orbitaly molekulov. Namalujte tvary vslednch molekulovch orbital,
ur#ete jejich typ a vyzna#te nodln plochy (osa vznikajc vazby z): s - s, s - d
z
2, p
y
- p
z
,
p
z
- d
xz
, p
x
- p
y
, d
xz
- d
xz
, p
z
- d
z
2, p
x
- d
x
2
-y
2.

23

P(klad 3.3.10. Napite elektronovu konfiguraci zkladnho stavu molekul nebo iont:
Be
2
, B
2
, CO, CN, H
2
+
, He
2
, O
2
+
, C
2
-
, ClO
-
, F
2
-
, CN
-
. Na zklad& elektronov konfigurace roz-
hodn&te, kter #stice nemohou existovat.

P(klad 3.3.11. U kter #stice musme na zklad& teorie molekulovch orbital p*edpo-
kldat zapl,ovn -vazebnch orbital, ani by byla vytvo*ena -vazba ?
(B
2
)

P(klad 3.3.12. Ur#ete po#et neprovch elektron v aniontu NO
-
za p*edpokladu
a) uplatn&n s - p interakce
b) stavu, kdy p*i kombinaci atomovch orbital se interakce s - p neuplat,uje.
(2; 2)

P(klad 3.3.13. Vyuijte diagramu molekulovch orbital CN, CN
+
a CN
-
k ur#en *du
vazby a ke stanoven po#tu neprovch elektron t&chto #stic. Porovnejte dlku a energii vaz-
by.

P(klad 3.3.14. P*i*a/te uveden dlky vazeb (126 pm; 112 pm; 121 pm) #sticm O
2
,
O
2
+
a O
2
-
.

P(klad 3.3.15. Ur#ete hrani#n molekulov orbitaly molekul a iont H
2
, C
2
, F
2
, CO, H
2
-
,
O
2
+
, CN
-
, NO
-
a CO
+
.

P(klad 3.3.16. Na zklad& teorie molekulovch orbital vysv&tlete
a) pro# je ioniza#n energie molekuly N
2
(15,56 eV) vy ne ioniza#n energie atomr-
nho dusku (14,53 eV)
b) pro# dochz snadno k ionizaci molekuly NO za vzniku #stice NO
+
, kter se vyskytu-
je v *ad& slou#enin, nap*. NOHSO
4
.

24

3.4. Tvary a symetrie molekul nep(echodnch prvk#

Zkladn pojmy:
Hybridizace
Hybridizaci vyuvme proto, abychom uvedli do souladu vslednou geometrii molekuly
a jej vazebn pom&ry. P*i popisu vazby za vyuit teorie molekulovch orbital pak uvaujeme
namsto kombinace atomovch orbital kombinaci hybridnch orbital.

Hybridn orbital
Hybridn orbitaly odvozujeme kombinac dvou nebo vce orbital vhodn symetrie a po-
dobn energie na stejnm atomu.

Model VSEPR (Valence Shell Electron Pair Repulsion)
P*edstava, kter vysv&tluje tvary molekul na zklad& elektrostatickho odpuzovn pr
valen#nch elektron. Takto odvozen zkladn tvary molekul (TAB.XI.) jsou deformovny
vlivem v&t repulze volnch elektronovch pr a v dsledku rozdlnch elektronegativit ato-
m.

Nevazebn (voln, nesdlen) elektronov pr
Pr elektron, v&tinou valen#nch, kter se nepodl na chemick vazb&. P*esto nep*mo
vrazn& ovliv,uje stereochemii molekuly, nap*. obsazenm orbitalu pouitelnho pro vazbu ne-
bo odpuzovnm vazebnch elektronovch pr.

Dlka vazby
Vzdlenost mezi jdry dvou atom, kter jsou vzny chemickou vazbou (viz kap. 3.2.).

Vazebn hel
Spojnice atom vzanch chemickou vazbou svraj vazebn hel.

Operace symetrie molekuly
Operace symetrie p*edstavuje takovou zm&nu orientace molekuly vzhledem k pevnmu
sou*adnmu systmu, p*i n dojde k zm&n& ekvivalentnch atom (sm&r), a to pro vechny

25

druhy ekvivalentnch atom v molekule. Vsledn uspo*dn atom je po proveden operace
symetrie nerozliiteln od uspo*dn pvodnho.

Prvky symetrie
Prvky symetrie jsou geometrick entity (bod, p*mka, rovina), v#i kterm se operace sy-
metrie provd&j. K plnmu popisu symetrie molekuly posta# p&t prvk symetrie (identita, ro-
ta#n osa, rovina a st*ed symetrie, rota#n& reflexn osa), kter jsou s p*slunmi operacemi sy-
metrie a pouvanmi symboly uvedeny v #sti TAB. XIV.

Bodov grupy symetrie molekul
pln soubor vech symetrickch operac pro danou molekulu spl,uje ur#it podmnky a
tvo* grupu molekuly. Vzhledem k tomu, e p*i proveden vech operac symetrie molekuly z-
stv jej jeden bod nezm&n&n, t.j. zobrazuje se sm v sebe, charakterizuje symetrii molekuly je-
j bodov grupa. P*ehled n&kterch bodovch grup je uveden v TAB. XV.

P(klad 3.4.1. Jak tvar by m&la molekula metanu za p*edpokladu, e k vazb& budou po-
uity nehybridizovan atomov orbitaly?
een: Z elektronov konfigurace excitovanch valen#nch elektron na nehybridizova-
nch orbitalech atom uhlku ([He] 2s
1
2p
3
) vyplv, e k vytvo*en #ty* -vazeb mus bt vy-
uity orbitaly s, p
x
, p
y
a p
z
. Z tvaru a symetrie t&chto orbital je z*ejm, e t*i vazby C - H (pro
kter bylo uito orbital p
x
, p
y
a p
z
) budou na sebe kolm. Symetrie orbitalu s umo,uje vazbu
#tvrtho atomu vodku v libovolnm sm&ru. Tento atom se proto umst co mon nejdle od
ostatnch vodkovch atom a vsledn tvar molekuly by odpovdal trigonln pyramid& s jed-
nm atomem vodku v neekvivalentn poloze, co je v rozporu s experimentlnmi vsledky
(tvar tetraedru).

P(klad 3.4.2. Ve kter slou#enin& prvk 2. periody meme nalzt symetrii D
4h
?
een: Symetrie D
4h
odpovd #tvercovmu uspo*dn molekuly. Prvky 2. periody mo-
hou mt ve valen#n sf*e pouze #ty*i elektronov pry (voln nebo vazebn). Tyto elektronov
pry musej bt umst&ny v souboru hybridnch orbital, kter vznikly z atomovch orbital s,
p
x
, p
y
, p
z
. Do roviny xy (obdobn& xz, yz) neme p*ispvat vdy jeden z orbital p (nap*. p
z
do

26

roviny xy). V rovin& se mohou uplatnit pouze t*i orbitaly a prostorov uspo*dn neme od-
povdat #tverci.

P(klad 3.4.3. Za vyuit hybridnch orbital popite vazbu v molekulch a iontech: a)
PCl
3
, b) XeF
4
, c) ClO
3
-
a d) ClO
4
-
.
een: a) Ze strukturnho elektronovho vzorce PCl
3
a teorie VSEPR lze odvodit, e
atom fosforu mus bt obklopen #ty*mi elektronovmi pry (t*i pry vazebn a jeden pr neva-
zebn). 0ty*i elektronov pry odpovdaj tetraedrickmu uspo*dn, kter vyaduje na atomu
P hybridizaci SP
3
. Jeden hybridn orbital atomu fosforu je p*itom obsazen volnm elektrono-
vm prem a kad kovalentn vazba P-Cl je tvo*ena p*ekryvem z poloviny zapln&nho 3p or-
bitalu chloru s obdobn& zapln&nm hybridnm orbitalem sp
3
na atomu fosforu.
b) Molekula XeF
4
je na zklad& strukturnho elektronovho vzorce a p*edstavy VSEPR
odvozena od tvaru pravidelnho oktaedru (okol atomu Xe je tvo*eno #ty*mi vazebnmi elek-
tronovmi pry a dv&ma pry volnmi). Tomu odpovd hybridizace SP
3
D
2
na atomu xenonu a
molekula m tvar #tverce.
c) V p*pad& aniontu ClO
3
-
je nutn p*i odvozovn hybridizace na st*edovm atomu nej-
d*ve ur#it nejvhodn&j strukturn elektronov vzorec. Nap*klad p*i uspo*dn elektron,
znzorn&nm na obrzku, je z*ejm, e na atomu chloru s hyb-
ridizac SP
3
je jeden hybridn orbital obsazen volnm elektrono-
vm prem a zbvajc t*i jsou vyuity pro vytvo*en jednodu-
chch vazeb k atomu kyslku. P*ekryvem dvou z poloviny ob-
sazench d orbital atomu chloru (ne#astn se hybridizace) a
jednou obsazench p orbital dvou kyslkovch atom vznikaj
dvojn vazby. T*et atom kyslku s hybridizac SP
3
m t*i hyb-
ridn orbitaly obsazeny volnmi elektronovmi pry, elektron na poslednm hybridnm orbitalu
zprost*edkovv jednoduchou vazbu s atomem chloru. Molekula m v dsledku volnho elek-
tronovho pru na atomu chloru tvar trigonln pyramidy.
d) V aniontu ClO
4
-
a vech obdobnch #sticch typu XO
4
n-
lze z rznch rezonan#nch
struktur odvodit, e vechny vazby X-O budou rovnocenn. Kolem st*edovho atomu chloru
lze p*edpokldat pravideln rozmst&n #ty* atom ve vrcholech tetraedru a tm i hybridizaci
SP
3
bez volnch elektronovch pr. Jednm elektronem obsazen d orbitaly st*edovho atomu
se pak podlej na vytvo*en p*slunho po#tu dvojnch vazeb s jednou obsazenmi p orbitaly
t* atom kyslku. 0tvrt atom kyslku nesouc zporn nboj vykazuje hybridizaci SP
3
a vytv-


27

* s atomem chloru jednoduchou vazbu.

P(klad 3.4.4. Ionty NO
3
-
a SO
3
2-
maj stejn stechiometrick sloen, ale li se nbo-
jem. Rozhodn&te, zda oba ionty maj stejn prostorov uspo*dn (tvar).
een: Nejprve napeme Lewisovy elektronov strukturn vzorce obou slou#enin:

Dle vypo#tme pro kad st*edov atom #slo (n), kter charakterizuje tvar moolekuly
na zklad& p*edstavy VSEPR a rovn se sou#tu -vazeb z atomu vychzejcch a jeho nevazeb-
nch elektronovch pr. V p*pad& atomu N v aniontu NO
3
-
zskme n = 3, v p*pad& atomu S
v SO
3
2-
je n = 4. Z tabulky XI. zjistme, e aniontu NO
3
-
odpovd tvar rovnostrannho troj-
helnka, zatmco anion SO
3
2-
bude mt tvar odvozen od tetraedru, tj. t*i z jeho vrchol budou
obsazeny atomy kyslku, #tvrt volnm elektronovm prem. Vsledn struktura SO
3
2-
bude
odpovdat tvaru trigonln pyramidy.

P(klad 3.4.5. Se*a/te nsledujc #stice podle vzrstajc hodnoty vazebnho hlu:
NO
2
+
, NO
2
-
, NO
2
a NO
3
-
.
een: P*i *een lohy je nutn vychzet z Lewisovch strukturnch vzorc.
Pomoc metody VSEPR zjistme, e v p*pad& NO
2
+
bude mt kation bez nevazebnch
elektronovch pr (n = 2) linern tvar. V ostatnch p*padech bude geometrie #stice odvoze-
na od rovnostrannho trojhelnka (n = 3), ale pouze v p*pad& NO
3
-
budou vechny t*i vrcho-
ly obsazeny rovnocennmi atomy O (vazebn hly 120
o
). V molekule NO
2
bude jeden z vr-
chol trojhelnka obsazen nevazebnm neprovm (lichm) elektronem. Strick psoben to-
hoto elektronu bude men ne vazebnch elektronovch pr ve vazbch dusku s kyslkem a
vazebn hel bude v&t ne 120
o
. V p*pad& NO
2
-
je jeden vrchol obsazen volnm elektrono-
vm prem, jeho strick psoben je siln&j ne psoben vazebnch pr; vazebn hel bu-

28

de men ne 120
o
. (Experimentln& nalezen hodnoty vazebnch hl: NO
2
-
: 115
o
; NO
3
-
:
120
o
; NO
2
: l32
o
; NO
2
+
: l80
o
).

P(klad 3.4.6. Vysv&tlete, jak se budou m&nit vazebn hly v molekulch NH
3
, PH
3
,
AsH
3
a SbH
3
.
een: Nejprve ur#me tvar molekul. Podle modelu VSEPR odpovd tvar vech mole-
kul s obecnm vzorcem AH
3
a jednm volnm elektronovm prem trigonln pyramid&, odvo-
zen od tetraedru (n = 4, viz TAB.XI.). Vzhledem k v&tmu strickmu psoben (odpuzov-
n) nevazebnho elektronovho pru umst&nho na st*edovm atomu, lze o#ekvat hly men
ne v pravidelnm tetraedru (109,5
o
). Se stoupajcm polom&rem centrlnho atomu se zv&tuje
vazebn vzdlenost A - H a tm kles odpuzovn mezi vazebnmi elektronovmi pry. Proto
se bude hel H - A - H se stoupajcm polom&rem atomu A zmenovat. (Experimentln& byly
nalezeny vazebn hly: NH
3
: 107
o
; PH
3
:

94
o
;

AsH
3
: 92
o
; SbH
3
: 91
o
).

P(klad 3.4.7. Ur#ete, zda je anion CO
3
2-
polrn #stice.
een: Polrn molekuly jsou charakterizovny p*tomnost diplovho momentu, jeho
sm&r a velikost se nesm m&nit p*i proveden libovoln operace symetrie. Lze proto odvodit, e
#stice neme bt polrn, jestlie a) jej symetrie vykazuje st*ed soum&rnosti; b) p*slu k bo-
dov grup& D
n
, D
nh
, D
nd
, T, O a I. Prvky symetrie (E, C
3
, 3C
2
, S
3
,
h
a 3
v
) *ad anion CO
3
2-

k bodov grup& D
3h
a #stice proto nevykazuje polrn vlastnosti.

P(klad 3.4.8. Ur#ete, zda molekula NH
2
Cl je chirln.
een: Z hlediska symetrie chirln molekuly nemohou mt nevlastn rota#n osu S
n
, t.j.
ani rovinu a st*ed symetrie. Molekula NH
2
Cl m rovinu symetrie a proto nevykazuje chiralitu.

P(klad 3.4.9. Zjist&te, zda anionty stejnho stechiometrickho sloen SO
4
2-
a ClO
4
-
ma-
j stejn prostorov uspo*dn.
(ano)

P(klad 3.4.10. Pomoc teorie VSEPR ur#ete tvar nsledujcch molekul a iont:

29

HgCl
2
, SnCl
2
, CO
2
, OF
2
, H
2
S, NH
3
, BF
3
, PCl
3
, CO
3
2-
, BrO
3
-
, SiCl
4
, SeO
4
2-
, SF
4
, XeF
4
a
ClO
4
-
.

30

P(klad 3.4.11. Jak typ hybridizace lze o#ekvat v #sticch uvedench v p*kladu
3.4.10.

P(klad 3.4.12. V kad z uvedench dvojic vyhledejte molekulu z v&tm vazebnm
hlem: a) H
2
O, H
2
S, b) PH
3
, PF
3
.

P(klad 3.4.13. Ur#ete typ hybridizace a tvar nsledujcch molekul a iont: SO
2
, SeO
2
,
SO
3
2-
, HCN, ClO
3
-
, ClF
5
, AsH
3
, SF
6
, PO
4
3-
, IF
6
-
, C
6
H
6
, I
3
-
, O
3
, H
3
O
+
a XeF
6
. Pokud jsou mo-
n rezonan#n struktury, napite je.

P(klad 3.4.14. Ur#ete vazebn pom&ry #stic z p*kladu 3.4.13 pomoc modelu VSEPR.
Kter p*pady jsou obtn& *eiteln?

P(klad 3.4.15. Kter z nsledujcch #stic maj rota#n osu C

: H
2
O, HCl, CO
2
, O
3
,
KrF
2
, ICl
2
-
, H
2
S, SeO
2
, SeO
3
, ClBr
-
, I
3
-
, NH
2
-
a NO
2
.

P(klad 3.4.16. Kter z nsledujcch #stic jsou planrn: SeO
3
2-
, ICl
4
-
, CO
3
2-
, BrO
3
-
,
XeF
6
, NO
3
-
, SO
3
, SO
2
F
2
, BrF
5
, BrF
4
-
, BrF
3
, SF
4
, IO
2
F
2
-
, I
2
Cl
6
, TeCl
6
, ClO
4
-

a SOF
4
.

P(klad 3.4.17. Uve/te znm #stice, kter obsahuj jod a li se navzjem tvarem (geo-
metri). Vysv&tlete jejich tvar pomoc modelu VSEPR a uve/te hybridizaci na atomu jodu.

P(klad 3.4.18. Diskutujte hodnoty vazebnch hl v molekulch: BrF
5
, SF
4
, a ClF
3
.

P(klad 3.4.19. Pomoc hybridizace vysv&tlete, pro# je na rozdl od cyklohexanu skelet
C
6
benzenu planrn.

P(klad 3.4.20. Pomoc modelu VSEPR vysv&tlete, pro# anion SnCl
3
-
me vystupovat
jako ligand v komplexnch slou#eninch s t&mi p*echodnmi kovy.


31

P(klad 3.4.21. Vysv&tlete zm&ny vazebnch hl XCX v molekulch: H
2
CO, F
2
CO,
Cl
2
CO. (Experimentln& byly zjit&ny hodnoty 116
o
; 108
o
a 111
o
).

32

P(klad 3.4.22. Vysv&tlete rozdly ve vazebnch hlech v nsledujcch dvojicch mole-
kul a ur#ete, zda budou hly v&t nebo men ne 109.5
o
: a) NCl
3
, NF
3
; b) PCl
3
, PF
3
; c) NH
3
,
NF
3
. (Experimentln& nalezen hodnoty NH
3
: 107
o
; NF
3
: 102
o
; NCl
3
: 107
o
; PF
3
: 98
o
; PCl
3
:
100
o
).

P(klad 3.4.23. Vysv&tlete, pro# se m&n vazebn hel v *ad& molekul AH
2
od atomu
kyslku k telluru. Ur#ete hybridizaci v t&chto slou#eninch. (Experimentln& nalezen hodnoty
H
2
O: 104
o
; H
2
S: 92
o
; H
2
Se: 91
o
; H
2
Te: 90
o
).

P(klad 3.4.24. Odvo/te tvar, kter p*edpovd model VSEPR pro molekulu SiFClBrI.
Jak bude mt tato molekula skute#n tvar? Odvo/te hybridizaci na st*edovm atomu.

P(klad 3.4.25. Nalezn&te rota#n osu C
3
v kationtu NH
4
+
.

P(klad 3.4.26. Za pomoci obrzku vyzna#te rota#n osy C
n
a roviny symetrie u mole-
kul a iont: NH
3
, [PtCl
4
]
2-
, CH
4
, PCl
5
a SF
6
.

P(klad 3.4.27. Uve/te, ve kterch molekulch a iontech je p*tomna rota#n& reflexn
osa S
n
a ve kterch #sticch st*ed soum&rnosti i: CO
2
, C
2
H
2
, BF
3
a SO
4
2-
.

P(klad 3.4.28. Za pomoci tabulek ur#ete bodov grupy nsledujcch atom a iont:
NH
2
Cl, CO
3
2-
, SiF
4
, HCN, SiFClBrI a BrF
4
-
.
(C
s
, D
3h
, T
d
, C
v
, C
1
, D
4h
)

P(klad 3.4.29. Ur#ete prvky symetrie orbital s, p, d
xy
a d
z
2.

P(klad 3.4.30. Ur#ete na zklad& symetrie, kter z uvedench #stic vykazuje diplov
moment: NH
2
Cl, SiF
4
, HCN, SiFClBrI a BrF
4
-
.

P(klad 3.4.31. Kter z nsledujcch molekul a iont jsou chirln: CO
3
2-
, SiF
4
, HCN,
SiFClBrI a BrF
4
-
.

33

3.5. Vazba v koordinanch sloueninch

Zkladn pojmy:
Koordinan sloueniny, komplexn sloueniny
Za komplexn nebo-li koordina#n je povaovna takov molekula nebo ion, v nich je
atom A spojen s jinmi atomy B nebo jejich skupinami C, jejich po#et p*evyuje nboj nebo
oxida#n #slo atomu A. Atom A se pak ozna#uje jako centrln atom a B a C jsou ligandy.

Donor-akceptorov vazba, koordinan&-kovalentn vazba
Oba pojmy popisuj kovalentn vazbu, ve kter oba vazebn elektrony pochzej od jed-
noho z vazebnch partner. Donorem elektronov hustoty me bt donorov atom, nsobn
vazba nebo delokalizovan -systm. Akceptorem elektronov hustoty bv nej#ast&ji przdn
d-orbital, ale me jm bt i przdn molekulov orbital.

-donory
Za -donory lze povaovat vechny ligandy, jejich donor-akceptorov vazba m #ist
charakter a maximum elektronov hustoty elektronovho oblaku le na spojnici donorovho
a centrlnho atomu.

-donory
Za -donorov ligandy lze povaovat vechny #stice, jejich donor-akceptorov vazba
m vedle -charakteru jet& charakter . Tyto vazby se v&tinou pln& nevyvjej a p*esun elekt-
ronov hustoty nebv vzhledem k nboji centrlnho atomu zcela dokon#en.

Zp&tn donace
Vznik vedle vazby p*esunem #sti elektronov hustoty z d-orbital centrlnho atomu
do protivazebnch -orbital ligandu.

Krystalov pole, sla krystalovho pole ()
Krystalov pole je elektrostatick pole, kter je tvo*eno zpornmi nboji. Tyto nboje
p*edstavuj ligandy, kter jsou ur#itm zpsobem uspo*dny okolo atomu kovu. Krystalov
pole t&p podle sv geometrie, tj. podle uspo*dn ligand, pvodn& degenerovan d-orbitaly

34

centrlnho atomu. 0m je krystalov pole siln&j, tm je i rozt&p energetickch hladin v&t.
Energetick rozt&p d-orbital ozna#ujeme a m&*me v cm
-1
. Hodnoty jsou dostupn
z elektronovch spekter.

Vysokospinov a nzkospinov komplexy
Oktaedrick komplexy, jejich centrln atomy obsahuj 4, 5, 6 nebo 7 elektron v d-or-
bitalech maj bu/ vysokospinovou nebo nzkospinovou konfiguraci elektron. Jako vysokospi-
nov se ozna#uj komplexy s ligandy, jejich pole je slab a tud i rozt&p d-orbital je mal.
Elektrony zapl,uj podle Hundova pravidla postupn& vechny energetick hladiny d-orbital.
Jako nzkospinov jsou ozna#ovny komplexy s ligandy, kter vytv* siln pole a tud i roz-
t&p d-orbital je zna#n. Energie pot*ebn ke sprovn elektron je men ne a tak dojde
nejprve k plnmu obsazen a vzniku elektronovch pr na ni hladin&.

Ligandov pole a spektrochemick (ada
Teorie ligandovho pole je roz*en teorie krystalovho pole. Ligandy nejsou chpny
pouze jako zporn nboje, ale jako #stice, kter s p*echodnmi kovy vytv* rzn& stabiln
koordina#n slou#eniny. Podle schopnosti t&pit d-orbitaly jsou ligandy se*azeny do tzv. spek-
trochemick *ady. Jej uspo*dn je nsledujc:
I
-
< Br
-
< Cl
-


< CO
3
2-
< OH
-
< NO
3
-
< SO
4
2-
< H
2
O < amoniak < ethylendiamin < CO < CN
-

Umst&n ligand v *ad& je zvisl na tom, kter z atom je donorov a na tom, zda li-
gand vystupuje jako jednodonorov nebo vcedonorov.

18-ti elektronov pravidlo
Uveden pravidlo vysv&tluje stabilitu koordina#nch slou#enin s pln& zapln&nmi valen#-
nmi orbitaly s, p a d. Plat pouze v p*pad& silnch, nzkospinovch komplex. Proto je dlei-
t pro organometalick slou#eniny, tzn. pro slou#eniny s vazbou kov-uhlk.

Koordinan slo a tvary koordinanch stic
Koordina#n #slo udv po#et donorovch atom, kter obklopuj centrln atom. Z ko-
ordina#nho #sla vyplvaj mon tvary koordina#nch #stic (TAB.XI.).
Koordina#n #slo vyplv i z elektronovho uspo*dn centrlnho atomu, obdobn& ja-
ko u jednoduchch molekul a #stic.

35

Izomerie koordinanch slouenin
Monost rznho uspo*dn ligand kolem centrlnho atomu v koordina#nch slou#e-
ninch stejnho sumrnho vzorce vede ke geometrick a optick izomerii. P*klady geometric-
k izomerie jsou uvedeny v kap. 1.13.4.
Izomerie optick je izomerie koordina#nch #stic, kter nemaj st*ed symetrie. Jeden
izomer je pak zrcadlovm obrazem izomeru druhho. Jednotliv izomery se nazvaj enantio-
mery nebo tak optick antipody.

Konstanty stability (komplexity, nestlosti)
Termodynamick stability komplex jsou vyjd*eny konsekutivnmi (dl#mi) konstanta-
mi a celkovou konstantou stability . Konsekutivn konstanty K
n
obvykle klesaj s rostouc
hod-notou n.

P(klad 3.5.1. Jak je obsazen jednotlivch hladin d-orbital v iontu Fe(H
2
O)
6
3+
?
een: d-orbitaly se budou v oktaedrickm poli t&pit na hladiny t
2g
a e
g
. Ion Fe
3+
bude
mt ve valen#n sf*e 5 elektron. Jeliko molekuly vody jsou slab ligandy, vytv* pouze slab
ligandov pole a z toho vyplv i vysokospinov uspo*dn. Proto bude uplatn&no Hundovo
pravidlo a 3 elektrony obsad hladinu t
2g
(orbitaly d
xy
, d
xz
a d
yz
) a 2 elektrony hladinu e
g
(orbi-
taly d
x
2
-y
2

a d
z
2 ).

P(klad 3.5.2. Ur#ete po#et CO ligand v komplexu Fe(CO)
n
.
een: Elektronov konfigurace Fe je [Ar] 4s
2
3d
6
, tj. 8 elektron ve valen#n sf*e.
Podle 18-ti elektronovho pravidla mus platit, e po#et vech elektron mus bt 18 a
molekula CO p*ispv dv&ma elektrony. Proto 18 = 8 + 2n a n = 5.

P(klad 3.5.3. Tvorba komplexnch slou#enin iontu Ni ve vodnm roztoku je spojena
s postupnm vyt&s,ovnm molekul vody z hydrtov sfry kovovho iontu a navznm jin-
ho ligandu (nap*. NH
3
), jak uvd&j nsledujc rovnice:
[Ni(H
2
O)
6
]
2+
+ NH
3
[NiNH
3
(H
2
O)
5
]
2+
+ H
2
O
[NiNH
3
(H
2
O)
5
]
2+
+ NH
3
[Ni(NH
3
)
2
(H
2
O)
4
]
2+
+ H
2
O
[Ni(NH
3
)
5
H
2
O]
2+
+ NH
3
[Ni(NH
3
)
6
]
2+
+ H
2
O

36

Napite vztahy pro konsekutivn konstanty K
1
a K
6
a vraz pro celkovou konstantu
komplexu .
een: Vztah pro konsekutivn (postupnou nebo dl#) konstantu prvn rovnice K
1
lze
napsat: K
1
= [NiNH
3
(H
2
O)
5
]
2+
/ [Ni(H
2
O)
6
]
2+
. [NH
3
].
Obdobn& lze odvodit ostatn konsekutivn konstanty, nap*. pro K
6
plat:
K
6
= [Ni(NH
3
)
6
]
2+
/ [Ni(NH
3
)
5
H
2
O]
2+
. [NH
3
].
Celkov konstanta komplexu se pak rovn sou#inu dl#ch konstant:
= K
1
. K
2
. K
3
. K
4
. K
5
. K
6
.

P(klad 3.5.4. Jak ionty a v jakch koncentracch se budou p*evn& vyskytovat v roz-
toku, rozpustme-li 0,1 molu kyanidu st*brnho v 1000 ml 1M roztoku KCN. Rovnovn
konstanty charakterizujc rovnovn koncentrace komplexnch iont jsou:
K
1
= [Ag
+
] [CN
-
]
2
/ [Ag(CN)
2
-
] = 1 . 10
21

K
2
= [Ag(CN)
2
-
] [CN
-
] / [Ag(CN)
3
2-
] = 0,1
Hydrolzu nadbyte#nho kyanidu draselnho neuvaujeme.
een: Z velmi nzk hodnoty konstanty nestlosti K
1
lze usoudit, e koncentrace Ag
+
je
zanedbateln& mal, take tyto kationty nen t*eba v roztoku uvaovat. V roztoku budou tyto
ionty: K
+
, CN
-
, Ag(CN)
2
-
a Ag(CN)
3
2-
. Vechno st*bro se prakticky vyskytuje v podob& uve-
dench dvou komplexnch iont a jeho celkov (analytick) koncentrace je tedy 0,1 M. Kon-
centrace kationt draselnch je rovna celkov koncentraci kyanidu draselnho [K
+
] = 1M.
Koncentrace vech t* aniont meme vypo#tat ze t* rovnic o t*ech neznmch. Prvn rovni-
ce vyplv z rovnovn konstanty K
2

K
2
= [Ag(CN)
2
-
] [CN
-
] / [Ag(CN)
3
2-
] = 0,1
Druh rovnice vyjad*uje ji uvedenou podmnku, e sou#et koncentrac komplexnch
aniont je roven celkov koncentraci st*bra:
[Ag(CN)
2
-
] + [Ag(CN)
3
2-
] = 0,1
T*et podmnku lze vyjd*it dv&ma rznmi rovnicemi. Bu/ vyjdeme z vahy, e celkov
koncentrace kyanidovch skupin je dna sou#tem celkov koncentrace kyanidu draselnho a
st*brnho:
[CN
-
] + 2 [Ag(CN)
2
-
] + 3 [Ag(CN)
3
2-
] = 1,1

37

nebo z p*edpokladu, e celkov koncentrace aniont mus bt ekvivalentn celkov kon-
centraci iont draselnch:
[CN
-
] + [Ag(CN)
2
+
] + 2 [Ag(CN)
3
2-
] = 1,0
(eenm t&chto t* rovnic o t*ech neznmch dostaneme:
[CN
-
] = 0,811 M; [Ag(CN)
2
-
]

= 0,011 M; [Ag(CN)
3
2-
] = 0,089 M

P(klad 3.5.5. Jak je obsazen jednotlivch hladin d-orbital u iont M(H
2
O)
6
2+
p*e-
chodnch kov v *ad& od vanadu k zinku? Ur#ete, kter #stice budou barevn.

P(klad 3.5.6. Napite, jakou elektronovou konfiguraci maj centrln atomy v uvede-
nch komplexnch iontech. Udejte typ hybridizace orbital centrlnho atomu:
a) [Cr(NH
3
)
6
]
3+
; b) [Fe(CN)
6
]
3-
; c) [Fe(CN)
6
]
4-
; d) [Fe(H
2
O)
6
]
2+
; e) [Pt(NH
3
)
4
]
2+
;
f) [Ag(NH
3
)
2
]
+
.

P(klad 3.5.7. Anion [NiCl
4
]
2-
je paramagnetick, anion [Ni(CN)
4
]
2-
je diamagnetick.
Jak je geometrie t&chto aniont?

P(klad 3.5.8. Pomoc elektrostatick teorie ligandovho pole znzorn&te zapln&n d-or-
bital centrlnch atom elektrony v t&chto komplexech:
a) [Ti(H
2
O)
6
]
3+
; b) [Cr(CN)
6
]
3-
; c) [Cr(H
2
O)
6
]
2+
(vysokospinov komplex);
d) [Fe(CN)
6
]
4-
(nzkospinov komplex); e) trans-[Ni(NH
3
)
4
Cl
2
] (vysokospinov komp-
lex); f) [CoCl
4
]
2-
.

P(klad 3.5.9. Komplexn kation [TiL
6
]
3+
je zelen, komplexn kation [TiR
6
]
3+
je lut.
Kter z obou iont m vy hodnotu sly ligandovho pole?

P(klad 3.5.10 U kterch p*echodnch kov od Cr po Ni s oxida#nm #slem nula mo-
hou vzniknout jednoduch karbonyly? Navrhn&te jejich vzorce a tvar molekul.

P(klad 3.5.11. Ur#ete koncentraci st*brnch iont v 0,2 M roztoku [Ag(NH
3
)
2
]NO
3
.
Kolik litr plynnho amoniaku je t*eba zavst do 250 ml tohoto roztoku, aby koncentrace st*-
brnch iont byla 2,0 . 10
-7
M

38

(konstanta stability
2
= [Ag(NH
3
)]
2+
/ [Ag
+
[NH
3
]
2
= 1,39 . 10
7
).
([Ag
+
] = 1,53 . 10
-3
M; 1,5 l)

P(klad 3.5.12. M&/ v oxida#nm #sle jedna je p*tomna v roztoku v podob& komplex-
nch aniont [CuCl
2
]
-
a [CuI
2
]
-
, jejich koncentrace si jsou rovny. Jak mus bt pom&r kon-
centrac elementrnch chloridovch a jodidovch iont, jsou-li konstanty stability p*slunch
komplex
[CuCl
2
-
] / [Cu
+
] [Cl
-
]
2
= 2,9 . 10
6
[CuI
2
-
] / [Cu
+
] [I
-
]
2
= 1,4 . 10
9

(45,5)

P(klad 3.5.13. Jak je konstanta stability komplexu [Ag(NO
2
)
2
]
-
jestlie v 1000 ml
roztoku, kter obsahuje 0,1 molu dusitanu st*brnho a 1,5 molu dusitanu draselnho, je
koncentrace kationt st*brnch rovna 7,65.10
-5
M?
(1,5 . 10
3
)
LITERATURA:
1. Mi#ka Z., Luke I.: Anorganick chemie I (Teoretick #st). Skriptum P*F UK, Praha 1998.
2. Liptrot G. F.: Modern Inorganic Chemistry. CollinsEducation, London 1992.
3. Greenwood N. N., Eernshaw A.: Chemie prvk I. a II. Informatorium, Praha 1993.
4. Gillespie R. J., Humphreys D. A., Baird N. C., Robinson E. A.: Chemistry. Allyn and Ba-
con, INC, Boston 1986.
5. Cotton F. A., Wilkinson G., Gaus P. L.: Basic Inorganic Chemistry. John Wiley & Sons,
New York 1987.
6. Shriver D. F., Atkins P. W., Langford C. H.: Inorganic Chemistry. Oxford University Press,
Oxford 1994.
7. Strauss S. H.: Guide to Solutions for Inorganic Chemistry. Oxford University Press, Oxford
1994.
8. Klikorka J., Hjek B., Votisk J.: Obecn a anorganick chemie. SNTL, Praha 1985.
9. Heslop R. B., Jones K.: Anorganick chemie. SNTL, Praha 1982.
10. Fier J.: vod do molekulov symetrie. SNTL, Praha 1980.
11. Ri#ka A., Meznk L.: P*klady a problmy z obecn chemie. Skriptum UJEP, Brno 1987.