Připrav se - Obecná a

anorganická chemie
Studenti budou umět:

- vysvětlit význam čtyř kvantových čísel a určit jejich hodnoty pro

zadaný orbital

- základní tvary orbitalů s, p a d

- vysvětlit základní pravidla, jimiž se řídí zápis elektronové

konfigurace (výstavbový a Pauliho princip, Hundovo pravidlo)

- zapsat elektronovou konfiguraci atomů a iontů ze znalosti polohy

daného prvku v periodické tabulce

Přestože elektronový obal představuje jen přibližně jednu setinu

hmotnosti celého atomu, má naprosto zásadní význam pro
chemické vlastnosti a chování prvků. Elektrony, obsažené ve
valenční sféře elektronového obalu, se účastní chemických vazeb
a jejich energie rozhoduje o tom, jak snadné bude vytvořit z atomu
ion. Pro chemika je proto velice důležité pochopit, jak je
elektronový obal vystavěn a co všechno lze z jeho struktury
vyčíst.

Na atomární úrovni se pohybujeme v oblasti, kdy některé zákony

klasické fyziky přestávají platit a na důležitosti nabývá
pravděpodobnostní pojetí fyziky kvantové. Chování elektronu v
elektronovém obalu popisuje tzv. Schrödingerova rovnice,
kterou lze v nejjednodušším tvaru zapsat takto:

EΨ=ĤΨ

Schrödingerovu rovnici lze přesně vyřešit pouze pro atom vodíku,

při řešení jakéhokoliv složitějšího systému je nutno přijmout různá
:
 zjednodušení a aproximace. Matematický aparát nutný pro řešení
této rovnice (diferenciální a operátorový počet) se na střední
škole nevyučuje. Ukážeme si zde pouze výsledky získané jejím
vyřešením, tedy tři kvantová čísla – n, l, ml – a jejich fyzikální
smysl.

Kvantová čísla

Schrödingerova rovnice popisuje, s jakou pravděpodobností

můžeme daný elektron nalézt v určité poloze vůči atomovému
jádru. Pomocí kvantových čísel, která jsou jejím řešením,
definujeme tzv. atomové orbitaly (AO) – oblasti atomového obalu,
v nichž lze elektron nalézt s vysokou pravděpodobností (např. 99
%).

Hlavní kvantové číslo označujeme n. Hodnoty n mohou být

pouze celá čísla od 1 výše (tedy ne nula). Hlavní kvantové číslo
nám udává energii příslušného orbitalu a zároveň jeho velikost:
čím je n větší, tím je větší příslušný AO a tím je také vyšší energie
elektronů, které se v něm nacházejí.

Vedlejší (orbitální) kvantové číslo označujeme l. Nabývá

celočíselných hodnot od nuly do (n – 1). Vedlejší kvantové číslo
udává tvar příslušného AO (viz Obrázek 1). Při značení AO se pro
hodnoty vedlejšího kvantového čísla používají písmena:

l = 0 ...... s

l = 1 ...... p

l = 2 ...... d

l = 3 ...... f

l = 4 ...... g ... a dále v abecedním pořadí.

:
 Obrázek 1: Tvary atomových orbitalů (zdroj: Wikipedia).

Magnetické kvantové číslo označujeme ml. Nabývá

celočíselných hodnot od –l do + l, včetně nuly. Hodnota ml udává
orientaci příslušného AO vůči osám x, y, z v trojrozměrném
prostoru. Není nutné učit se tyto orientace ve vztahu k hodnotě
ml, ale je nutné vědět, kolik AO s danou hodnotou n a l máme a jak
se označují – viz Řešený příklad 1. Pokud na atom nepůsobí nějaké
vnější vlivy, mají orbitaly se stejným hlavním a vedlejším
kvantovým číslem stejnou energii a označujeme je jako
degenerované.

Řešený příklad 1:

Jestliže má hlavní kvantové číslo n hodnotu n = 4, určete možné

hodnoty kvantových čísel l a ml.

Řešení:

Podle výše uvedených pravidel určíme, že l = 0, 1, 2 nebo 3 (= n –

1).
:
 Pro l = 0 je ml = 0. Tento orbital označujeme jako 4s.

Pro l = 1 je ml = –1, 0 nebo +1. Máme tedy tři orbitaly souhrnně

označené jako 4p.

Pro l = 2 je ml = –2, –1, 0, +1 nebo +2. Celkem tedy máme pět

orbitalů souhrnně označovaných 4d.

Pro l = 3 je ml = –3, –2, –1, 0, +1, +2 nebo +3. Celkem tedy máme
sedm orbitalů souhrnně označovaných 4f.

Spin

Vedle výše zmíněných tří kvantových čísel známe ještě čtvrté,

které se týká už jednotlivých elektronů. Nazýváme ho spinové
kvantové číslo nebo spin a označujeme ms nebo s. Spin popisuje
vnitřní magnetický moment elektronu a nabývá pouze dvou
hodnot: +1/2 nebo –1/2. Při grafickém znázorňování spinu
elektronů používáme vertikální šipku směřující nahoru ( ↑ ) nebo
dolů ( ↓ ).

Elektronová konfigurace atomu

Na elektronový obal nahlížíme jako na soubor atomových orbitalů,

charakterizovaných třemi výše uvedenými kvantovými čísly n, l a
ml. Tyto orbitaly jsou obsazeny elektrony, jichž je
v elektroneutrálním atomu stejný počet, jako je protonů v jádře
daného atomu. Výčet obsazených atomových orbitalů
s uvedeným počtem elektronů nazýváme elektronová konfigurace
atomu. V této části se zaměříme na elektronovou konfiguraci
základního stavu, tedy takovou, která má nejnižší energii.

Elektronová konfigurace může být buď úplná, nebo zkrácená.

Úplnou konfigurací rozumíme výčet všech obsazených orbitalů
:
 s příslušným počtem elektronů. U těžších prvků je však tento
výčet už poměrně dlouhý a používáme zkrácený zápis s využitím
konfigurace vzácného plynu (viz Řešený příklad 2). Orbitaly
s nejvyšší hodnotou hlavního kvantového čísla n označujeme jako
valenční orbitaly – jsou to ty, které ve zkráceném zápise píšeme
za symbolem vzácného plynu.

Určování elektronové konfigurace se řídí třemi pravidly:

Výstavbový princip

Atomové orbitaly obsazujeme podle jejich rostoucí energie. Ta je

v atomu vodíku dána hodnotou hlavního kvantového čísla n. Ve
víceelektronovém systému se však situace komplikuje vlivem
odstínění přitažlivé síly jádra vůči vnějším elektronům
prostřednictvím vnitřních elektronů (tedy elektronů ve zcela
zaplněných orbitalech blízko jádra). Pořadí obsazovaných orbitalů
pak bude následující:

1s 2s 2p 3s 3p 4s 3d 4p 5s 4d 5p 6s 4f 5d 6p 7s 5f 6d 7p

Pro snazší zapamatování této posloupnosti existují různé

mnemotechnické pomůcky, které si zde nebudeme uvádět.
Elektronovou konfiguraci každého prvku je však velice snadné
odvodit z jeho polohy v periodické tabulce, jak si ukážeme níže.

Pauliho princip (Vylučovací princip)

V atomovém orbitalu charakterizovaném konkrétní hodnotou

kvantových čísel n, l a ml smí být maximálně dva elektrony, které
se však musí lišit hodnotou spinu. Nebo jinými slovy, v jednom
atomu nesmí být dva elektrony, které by měly hodnoty všech čtyř
:
 kvantových čísel stejné. Z tohoto pravidla vyplývá maximální
počet elektronů, které můžeme umístit do jednotlivých orbitalů:

s … 2 e–

p … 6 e–

d … 10 e–

f … 14 e–

Hundovo pravidlo (Pravidlo maximálního spinu)

Pokud umísťujeme elektrony do degenerovaných orbitalů,

zaplníme nejprve každý takový orbital jedním elektronem a teprve
potom jej párujeme s druhým elektronem s opačným spinem.

Např. čtyři elektrony umístíme do trojice orbitalů p takto

, nikoliv takto

Řešený příklad 2:

Napište úplnou a zkrácenou elektronovou konfiguraci atomu síry

16S.

Řešení:

Jestliže máme elektroneutrální atom, pak počet jeho elektronů a

protonů musí být shodný, atom 16S tedy musí obsahovat 16
elektronů. Tyto elektrony budeme postupně plnit do orbitalů
v souladu s výstavbovým a Pauliho principem, dokud neumístíme
všech 16 e–:
:
 2 2s 2 2p6 3s2 3p4
16S: 1s

Elektronová konfigurace atomu síry obsahuje elektronovou

konfiguraci neonu 10Ne: 1s2 2s2 2p6 . Při zkráceném zápisu
konfigurace tedy symbol neonu napíšeme do hranatých závorek a
doplníme jen ty orbitaly, které jeho konfiguraci přesahují, tedy
valenční orbitaly:

2 3p4
16S: [Ne] 3s

Při psaní elektronové konfigurace nám může významně pomoci

znalost polohy prvku v periodické tabulce. Číslo periody, v níž
prvek leží, nám udává hlavní kvantové číslo pro valenční orbitaly.
Označení bloku nám udává poslední obsazovaný orbital a číslo
sloupce v tomto bloku určuje počet elektronů, které tento orbital
obsadí. Povšimněte si na Obrázku 2, že v bloku d obsazujeme
orbitaly s číslem (n – 1) – odpovídá to výstavbovému principu (…
4s 3d 4p …).
:
 Obrázek 2: Schematická periodická tabulka pro zápis
elektronové konfigurace. Bloky s, p, d a f jsou barevně odlišeny,
červená čísla označují sloupce v jednotlivých blocích.

Poznámka: V periodické tabulce se vyskytuje celá řada

nepravidelných konfigurací, tj. konfigurací, které nejsou v souladu
s výstavbovým principem. Najdeme je zvláště v polovině a na
konci d-bloku a mezi prvky f-bloku.

Řešený příklad 3:

Ukažme si na atomu bromu 35Br, jak napsat elektronovou

konfiguraci podle jeho polohy v periodické tabulce.

Brom leží ve 4. periodě a v 5. sloupci p-bloku (viz Obrázek 3).

Z této informace usuzujeme, že poslední obsazený orbital bude
4p s pěti elektrony.
:
 Při zapisování elektronové konfigurace postupujeme v tabulce
zleva doprava a shora dolů a postupně zcela obsadíme všechny
orbitaly, dokud se nedostaneme k orbitalu 4p:

1s2 2s2 2p6 3s2 3p6 4s2 3d10 4p5

Pokud bychom chtěli zapsat zkrácenou konfiguraci, využijeme

argon, jímž končí 3. perioda:

2 3d10 4p5
35Br: [Ar] 4s

Obrázek 3: Určení elektronové konfigurace bromu.

Elektronová konfigurace kationtů

Kation vznikne z elektroneutrálního atomu odtržením jednoho

nebo více elektronů (jejich počet odpovídá kladnému náboji
vzniklého iontu). Platí, že elektrony odtrháváme vždy
z atomového orbitalu s nejvyšší hodnotou hlavního kvantového
čísla n. Pokud je takových orbitalů více, nejprve odebíráme
elektrony z orbitalu s vyšší hodnotou vedlejšího kvantového čísla
l.
:
 Toto pořadí ionizace elektronů odpovídá pořadí stoupající
ionizační energie a nemusí vždy odpovídat pořadí zaplňování
elektrony při tvorbě konfigurace elektroneutrálního atomu. Jedná
se zejména o ionty d-prvků, u kterých po obsazení prvního d-
elektronu je snáze ionizovatelný elektron v s-orbitalu:

el. konfigurace titanu (v pořadí výstavby atomu): [Ar] 4s2 3d2

el. konfigurace titanatého iontu: [Ar] 4s0 3d2 nikoli [Ar] 4s2 3d0

Řešený příklad 4:

Napište elektronovou konfiguraci železitého, cínatého a cíničitého

kationtu.

Řešení:

Železitý kation

Vyjdeme ze zkrácené elektronové konfigurace neutrálního železa

… 26Fe: [Ar] 4s2 3d 6

Abychom vytvořili Fe3+, musíme odstranit celkem 3 elektrony.

Vyprázdníme tedy nejprve orbital 4s, třetí elektron už musíme
odebrat z orbitalu 3d. Výsledná konfigurace tedy bude:

3+ 0 3d5 .
26Fe : [Ar] (4s )

Orbital 4s je prázdný a nemusíme ho již uvádět.

POZOR! Přestože při psaní elektronové konfigurace neutrálního

atomu železa plníme orbitaly v pořadí …4s – 3d, při tvorbě
kationtu odstraňujeme elektrony v pořadí …4s – 3d, nikoliv
naopak.

Cínatý kation
:
 Vyjdeme ze zkrácené elektronové konfigurace neutrálního cínu …
2 10 5p2
50Sn: [Kr] 5s 4d

Abychom vytvořili Sn2+, musíme odstranit 2 elektrony. Máme zde

dva orbitaly s hlavním kvantovým číslem n = 5, nejprve tedy
vyprázdníme ten s vyšší hodnotou l, tj. orbital 5p (n = 5, l = 1).
Výsledná konfigurace tedy bude: 50Sn2+: [Kr] 5s2 4d10 .

Cíničitý kation

Vyjdeme opět ze zkrácené elektronové konfigurace neutrálního

cínu … 50Sn: [Kr] 5s 2 4d10 5p2

Tentokrát musíme odstranit 4 elektrony. Máme zde dva orbitaly

s hlavním kvantovým číslem n = 5, nejprve tedy vyprázdníme ten
s vyšší hodnotou l, tj. orbital 5p (n = 5, l = 1), další dva elektrony
musíme odebrat z orbitalu 5s. Výsledná konfigurace tedy bude:
5+ 10
50Sn : [Kr] 4d .

Elektronová konfigurace aniontů

Anion Xn– obsahuje o n elektronů více, než příslušný

elektroneutrální atom. Tyto dodané elektrony doplníme do
atomových orbitalů v souladu s výstavbovým principem. Velmi
často tímto způsobem získáme elektronovou konfiguraci
vzácného plynu.

Řešený příklad 5:

Napište elektronovou konfiguraci aniontů 16S2– a 53I–.

Řešení:

Sulfidový anion S2– bude obsahovat celkem 18 elektronů (16

odpovídá neutrálnímu atomu síry a 2 elektrony náboji aniontu).
:
 Tyto elektrony umístíme v souladu s výstavbovým principem:

2– 2 2s2 2p6 3s2 3p6 .

16S : 1s

Tato konfigurace odpovídá argonu – 16S2–: [Ar].

Jodidový anion I– bude obsahovat 54 elektronů (53 odpovídá

neutrálnímu atomu jodu a 1 elektron náboji aniontu). Elektronovou
konfiguraci zapíšeme v souladu s výstavbovým principem
následovně:

– 22s2 2p6 3s2 3p6 4s2 3d10 4p6 5s2 4d10 5p6. Tato
53I : 1s
konfigurace odpovídá xenonu – 53I–: [Xe].

Příklady na procvičení

1.) V uvedených dvojicích vyberte sadu kvantových čísel (n l

ml ms), která neodpovídá pravidlům pro povolené hodnoty
kvantových čísel, a svou volbu zdůvodněte. Navrhněte, jak
tuto sadu opravit. Určete podle hodnot n a l, jakému orbitalu
taková sada přísluší.

(3 2 –1 ½) (4 5 3 –½)

(5 1 –1 0) (2 0 0 ½)

2.) Napište elektronovou konfiguraci neutrálních atomů:

19K:

41Nb:
:
 82 Pb:

3.) Napište elektronovou konfiguraci zadaných iontů:

2+
48Cd :

3+
77Ir :

3–
15P :

4–
6C :

4.) Určete ze zadané elektronové konfigurace o jaký prvek X

nebo ion X(+/–)n se jedná:

X: [Ar] 4s2 3d3

X: [Kr] 5s2 4d10 5p6

X3+: [Kr] 5s2 4d10

X3+: [Ar] 4d6

X2–: [Ne]

X–: [Kr]
Naposledy změněno: Úterý, 22. leden 2019, 08.52
: