7.

Mezimolekulové interakce
Molekuly na sebe navzájem působí. Pokud by se molekuly na větší vzdálenosti nepřitahovaly, byl by
náš svět tvořen jen neposednými molekulami plynů. Naproti tomu pokud by se molekuly na krátkou
vzdálenost neodpuzovaly, tak bychom se okamžitě propadli skrze podlahu a nebylo by nám zatěžko
procházet zdí. O povaze odpudivých a přitažlivých sil začalo být poněkud více jasno od dob Johannese
Diderika van der Waalse a jeho studia kondenzace plynů. Často proto nyní mluvíme o van der
waalsovských interakcích jako synonymu slabých mezimolekulových interakcí, působící mezi
libovolnými molekulami, popřípadě atomy a jejich velikost závisí na vzájemné vzdálenosti.

Atrakční = přitažlivé

a) interakce dipól – dipól

 nejsilnější interakce z van der Waalsových sil

 projevuje zejména u polárních molekul (H2O, HCl)
 podstatou je elektrostatické přitahování opačně nabitých pólů polárních molekul, tedy
v podstatě interakce dvou permanentních dipólů.
 uplatňuje se v pevných, kapalných a plynných látkách.
 kromě jiného lze pomocí těchto interakcí vysvětlit rozpustnost polární látky v polárním
rozpouštědle (H2O, C2H5OH).
 polární molekula je obklopena polárními molekulami rozpouštědla – tzv. solvatovým obalem.

b) interakce dipól – indukovaný dipól

 tehdy, jestliže se dostane nepolární molekula do blízkosti polární molekuly

 elektrické pole polární molekuly ovlivní rozložení elektronů v nepolární molekule – polarizuje
ji za vzniku indukovaného dipólu, ten pak interaguje s dalšími dipóly popřípadě indukovanými
dipóly
 indukční síly

polární molekula nepolární, ale polarizovatelní

molekula
(permanentní dipól), např. HCl např. I2
c) Interakce dipól – iont

 k iontu přitahovány polární molekuly jejich opačně nabitou částí. Např. molekuly vody jsou ke
kationtům v roztoku přitahovány atomem kyslíku, který nese parciální záporný náboj
 např. interakce mezi ionty rozpuštěné látky s rozpouštědlem
 obalení iontů molekulami vody se nazývá hydratace
 obalení iontů molekulami obecného rozpouštědla se nazývá solvatace

Znázornění interakce dipól – ion. Příklad hydratace kationtu lithného.

d) disperzní síly

 nejslabší síly, které obvykle působí mezi nepolárními molekulami např. O2, F2, N2
 tzv. Londonova disperze
 elektron v atomu tak neustále kmitá a v každé chvíli má určitý okamžitý dipólový moment
 tento dipólový moment ale indukuje dipólový moment v sousedním atomu a oba atomy se
tak přitahují interakcí okamžitý dipól-indukovaný dipól.

e) vodíkové interakce

 = vodíkové můstky
 speciálním typem dipól-dipól interakce mezi polárními vazbami
obsahujícími vodík kovalentně vázaný na elektronegativní prvek (např: kyslík, dusík, fluor)
 typickou sloučeninou tvořící vodíkové můstky je voda
 energie vodíkové vazby závisí na druhu obou partnerů vodíku
 významné v přírodě – drží molekuly vody v kapalném stavu, párování bází DNA
 rozlišujeme čtyři typy vodíkových vazeb:

Intermolekulární (propojují k sobě různé molekuly)

Intramolekulární (působí uvnitř jedné molekuly)
 Vysvětlení vzniku vodíkové vazby mezi molekulami HF

Repulzní = odpudivá síla

Náboj kladný
  vzniká odebráním jednoho nebo více elektronů z orbitalů atomu. Vzniklá částice patří mezi
ionty, přesněji kationty. V kationtech je menší počet elektronů než protonů a proto kationty
mají kladný náboj. Např. K+.

Parciální(=částečný) kladný náboj

 je označení pro zlomkový kladný náboj. Takovýto náboj např. vzniká na atomu s menší
hodnotou elektronegativity v chemické vazbě. Naopak na atomu s větší hodnotou
elektronegativity vzniká parciální (zlomkový) záporný náboj. Značí se δ+.

Náboj záporný
 vzniká přijmutím jednoho nebo více elektronů do orbitalů atomu. Vzniklá částice patří mezi
ionty, přesněji anionty. V aniontech je větší počet elektronů než protonů a proto anionty mají
záporný náboj. Např. Cl-.

Parciální(=částečný) záporný náboj

 je označení pro zlomkový záporný náboj. Takovýto náboj např. vzniká na atomu s větší
hodnotou elektronegativity v chemické vazbě polární. Naopak na atomu s menší hodnotou
elektronegativity vzniká parciální (zlomkový) kladný náboj. Značí se δ-.

Dipólový moment

Molekula složená z nestejných atomů (HCl). Chlór má vyšší elektronegativitu než vodík, tedy
elektronový pár si přitáhne blíže k sobě (to ovšem neznamená, že vodík svůj elektron zcela ztratí).
Vzhledem k tomu, že elektron je záporně nabitou částicí, vzniká v jeho bezprostřední blízkosti
částečný (parciální) záporný náboj. A naopak, v okolí vodíku, který o svůj elektron téměř přišel, vzniká
částečný (parciální) kladný náboj. Čím je posun vazebných elektronů větší, tím jsou vzniklé náboje
větší. Tyto parciální náboje značíme δ+ a δ-. V tomto ohledu často používáme pojem dipól (obecně je
dipól tvořen dvěma od sebe oddělenými elektrickými náboji stejné velikosti, ale opačné polarity).
Velikost dipólu lze vyjádřit pomocí dipólového momentu µ. Ten je dán součinem délky
vazby l a parciálního náboje δ. Dipólový moment µ je vektorová veličina a je orientovaná od
záporného pólu ke kladnému.
 Pokud je vektorový součet všech dipólových momentů molekul různý od nuly, molekula je polární.

Polární rozpouštědlo
 jsou tvořena polárními molekulami, tedy molekulami s nenulovým dipólovým momentem.
 Dělíme je na:
 Protická-molekuly vytvářejí vodíkové vazby ( voda, většina alkoholů, nižší karboxylové
kyseliny (například kyselina octová))
 Aprotická-nemají odštěpitelný vodík a nejsou tak donory vodíkových vazeb
(acetonitril, pyridin, ethylacetát)

Nepolární rozpouštědlo
 tvořena nepolárními molekulami, tedy molekulami s nulovým dipólovým momentem
 jsou nemísitelná s vodou a jsou používaná pro rozpouštění nepolárních sloučenin
 schopná rozpouštět oleje, tuky, vosky, kaučuk
 Např. hexan, toluen, benzen, chloroform

Solvace (hydratace)
