Sekty = kryptonáboženství

Slovo sekta je odvozeno z lat. sekáre = oddělení či sequi = následující

Sekta:
- je totalitní náboženská společnost
- alternativní náboženská skupina
- alternativní religiozita
- netradiční hnutí

1) Neexistuje úplně přesná hranice mezi sektou a církví, neboť i tyto náboženství používají
výklad Bible s cílem získat od lidí peníze.
2) Sekta nemá své vlastní prostředky a nástroje → získává peníze od lidí.
3) Proto se jedná o patologickou formu církve a náboženského života.
4) Sekty používají podobné modlitby, kázání, zpovědi, studium písem, ale patologickým
způsobem (škodlivým, špatným) to přehání a zneužívá, což už není v pořádku
5) Sekta funguje jako totalitní náboženská společnost: V samotné sektě nebo na konferenci
této sekty neuslyšíme slůvko „sekta“, neboť i pro ně je to hanlivé o pejorativní označení.
Přívlastek totalitní je asi nejvýstižnějším označením, neboť v sektě se setkáme
s absolutně nedemokratickým zřízením!
Př.: Svědci Jehovovi (Jehovisté) mají své centrum a ústředí v Brooklynu (New York), které
se nazývá „Strážná věž“ (Watch tower). Toto centrum vše řídí a organizuje, bez jeho
rozhodnutí se nic nemůže udělat, i veškerá literatura se musí napsat tady ve Strážné věži
(mj. „Strážná věž“ je i stejnojmenný časopis vydávaný v Ostravě zdejšími Svědky
Jehovovými).

Je zde rovněž kontrola jednoho člověka druhým, tato neustálá kontrola a nesvoboda je
pro tyto totalitní náboženské společnosti typická.

Př.: Když členové Jehovistů oslovují lidi (na ulici, ve dveřích), tak jsou zpravidla v počtu
2-3, jen zřídka jsou sami. Cílem je vzájemně se kontrolovat, aby neříkali/neodsuzovali
něco, co už není podle učení Strážné věže, takto se navzájem hlídají a kontrolují. Existují
rovněž instrukce, co členové musí dělat, jíst, jak se oblékat, a to se týká i těch
nejintimnějších věcí. Členové jsou naučení poslouchat do nejmenších detailů a takto jsou
snadno manipulovatelní, většina rozhodnutí je iracionálních! Jedinci pak nejsou schopni
sami za sebe rozhodovat, ani mohou-li jít na WC!

6) Důvody připojení k sektě:

Důvody připojení se k sektě nejsou rozumové, ale iracionální, v důsledku působení na
psychiku získávaného jedince, z tohoto prostředí se člověk vymaňuje velmi těžce. Touha
jedince po společenství je podvědomá, člověk je, jak známo, ze své přirozenosti tvor
společenský (Zoon politikon – Aristoteles). Jaké jsou začátky?:

- Měl jsem problém a potkal jsem milého člověka, ten mně vzal do milého
společenství. Ono konkrétní učení sekty = její ideologii tento člověk přijme až
dodatečně, jako daň a nutné zlo, jen aby mohl zůstat. Nechce totiž odejít z prostředí,
kde je mu dobře, kde je spokojen, je to pro něj osvobozující pocit.
- Časem ale v tomto prostředí věřících dané ideologii také uvěří a propadne. Tato
skupina má ne něj takový vliv, že když jedinec např. uvidí černou kartu, ostatní jej
přesvědčí, že viděl kartu bílou!

1
 - Tento jedinec se tomuto prostředí sekty přizpůsobil, no a ve věcech etiky, filozofie a
náboženství to jde už velmi jednoduše a rychle.
- Člověka nepřesvědčíme nějakými rozumovými argumenty, těmi nezpochybníme a
nevyvrátíme jeho slepou víru, to, čemu tak slepě a bezmezně věří, na čem tak
dogmaticky (nezpochybnitelně) lpí.
- Jedince lze z vlivu sekty vymanit pouze sociálně-psychologickými argumenty a ne
racionálně! Jedinou cestou a možným způsobem je udržet lidské kontakty s tímto
člověkem. Nepomůže, že mu budeme argumenty vysvětlovat špatnost vlivu sekty,
odpověděl by nám, že jeho biologická rodina a problémové prostředí je špatné a že
jediné dobro je prostředí a život v jeho nové rodině – sektě! Proto je třeba zaměřit
se na city, vzpomínky, emocionální pouto, na to lidské, co v něm z minulosti zůstalo a
apelovat na to dobré, co bylo před sektou. Vždy tu zbude kousek pocitu,
zodpovědnosti, rodičovské lásky, vzpomínky na dětství, kamarády a záliby, veselé a
šťastné chvíle = toto je bod, kterého se chytit a kde u takového člověka začít.

7) Sekta je únikem z reality:

Její učení je směšné, naivní, kuriózní, nekvalitní a jednoduché! Učením sekty je to, že
vidím, co vidět chci a slyším, co slyšet chci! V sektě, stejně jako při sledování TV
zapomeneme, odpočineme a vytlačíme problémy, starosti a nesnáze, které nás v životě
provázejí, potlačíme to, co nás trápí, a sami sebe přesvědčíme, že tomuto učení sekty
uvěříme, tím, že se do života a ideologie této sekty ponoříme a celí se s ním ztotožníme.
Naprosto charakteristická je zde myšlenková uzavřenost – fanatismus a neschopnost
přijímat jiné myšlenky z venčí. Jedná se de facto o jakýsi druh schizofrenie – tedy únik do
svého imaginárního světa:

Př.: Žena je muži nevěrná, muž se s tím nemůže vyrovnat, nejde si svůj vlastní
imaginární svět, řekne si, že je např. slepice/pes a tomu jednoduše uvěří, protože kdyby
ne, tak by se musel vrátit do svého původního problémového světa se svou nevěrnou
ženou. Jelikož se s nevěrou neumí vyrovnat, prostě si ji nepřipustí a raději zůstane tou
slepicí/psem, je to pro něj úleva a vysvobození. Stejný je i princip úniku z reality do
náboženského světa, což je pro jedince obrovskou úlevou.

8) Lidé dostali v sektě pocit důležitosti a zvláštnosti:

„Kairofilie“ (Kairos = doba, čas; filie = chorobná závislost, posedlost, obsese). Kairofilie
je znakem sekty, jedná se o víru nebo zálibu v tom, že žijeme ve zvláštní době,
výjimečném období, v čase, kdy má nastat brzký konec světa, příchod proroka (mj. toto
už se říká cca 2000 let, i ve středověku a ejhle, svět stále stojí a Mesiáš nikde:)

9) Pro sektu je typické, že předstírají nezávislost na realitě:

Př.: „jogínské létání“: člověk věří, že se na základě transcendentální meditace může
vznést a levitovat, protože mysl se vznesla a tělo ji následovalo. Ve skutečnosti křepčili
a poskakovali na žíněnkách… levitaci podmiňuje gravitace. Zkrátka a dovře, vždy jsme
na realitě závislí!

Př.: „uzdravování“: skupina Christian science (křesťanská věda) tvrdí, že Pánbůh je

dobrý a všudypřítomný, pak na světě nemůže existovat nic zlého, ani rakovina a ostatní
nemoci, bolesti zubů ve skutečnosti neexistují, členové sekty ani nevěří na smrt
(jedinci přesvědčují o fyzické nesmrtelnosti). Ale ať patříme k jakékoliv skupině,
skočíme-li z mrakodrapu, zabijeme se a smrt tak prokazatelně existuje!

2
 10) Je třeba mít na paměti příčiny a ne důsledky:
Nerozumíme lidem, proč se chovají a jednají takto, a proč jsou v téhle pozici, neznáme
samotnou příčinu, proč k tomu došlo, proč se chová jako blázen a celé hodiny kouká do
zdi. Rozhodnutí se k životu v sektě má svou příčinu – lidé žili nešťastný život, měli
problémy a sekta jim nabídla štěstí, spokojenost, příjemný život a hodné lidi okolo sebe.

11) Rituály: V sektě jsou praktikovány rituály, manipulace se členy, kteří musí respektovat
své autority a pohrdají jinými autoritami.

Znaky sekt (7):

A) Oblečení:
Pokud se sekty vyznačují určitým charakteristickým oblečením, tak je civilní, ale jedná
se o jednotný styl.

Př.: Svědci Jehovovi na svých sjezdech: ženy jsou civilně oblečené, ale mají stejný střih
letních květinových šatů. Je to podvědomá tendence přizpůsobit se skupině i
oblečením.

Př.: Mormoni: mají stejné předepsané obleky s černou cedulkou se svým jménem,
stejné baloňáky ne celém světě i stejné batůžky na zádech.

B) Nadšení:
Nadšení a entuziasmus je ve skupině nutné! Musí zde být jedinec šťastný, jinak je
nedůvěřivý podezřelý, ve své podstatě by vlastně nedůvěřoval vůdci, který jej de facto
„zachránil“ z okolního zkaženého a problémového světa a nabídl mu lepší život. Ale to,
že jsou navenek šťastní, že mají spokojený život a rodinu, to je jen trik, póza a účel, jak
získat další členy. Např. Svědci Jehovovi se k sobě na veřejnosti chovají hůř než běžní
lidé, jsou na sebe nepříjemní, hrubí, řvou po sobě, tykají si (např. v tramvaji).

C) 1. akt:

Unesení nového budoucího člena není výjimkou. Důvodem je, aby byl nový člen lépe
manipulovatelný, proto musí být odloučen od svých nejbližších – rodiny a kamarádů.
Rodiče a příbuzní nejsou zrovna nadšeni a stává se, že své unesené dítě rodiče násilím
unesou zpět a pak je tento člen tzv. „deprogramován“, podstoupí odvykací kůru od
„brainwashingu“ (vymývání mozku sektou). Za pomoci psychologů je člověk opět
navrácen do života a reality. Mírnější cestou je tzv. výstupové poradenství („exit
councelling“). Je to obdobné jako v případě vězení: „Je lehčí přijít, než odtud odejít“,
protože se tam člověk nerozhoduje sám za sebe, ztrácí zodpovědnost. Člověk není po
návratu schopen banálně rozhodovat o nejobyčejnějších věcech a vedoucí (vůdce,
bachař) je mozkem skupiny s absolutním právem rozhodovat o všem! Může to dojít tak
daleko, že se dívka zeptá rodičů, jestli se může jít umýt, najíst nebo jít na WC, je to
zapříčiněno tím, že o ničem nerozhodovala, byl jí tam vymýván mozek (brainwashing),
s cílem ovládnout tohoto jedince vedením sekty. Do role se dostává psycholog, který
postupně pomáhá osobě zařadit se opět do běžného života.

D) Zákon investované energie:

3
 Tento zákon platí v jak v běžném životě, tak i v prostředí sekty. Princip spočívá v tom,
že člověk, který se vzdal dřívějšího života, rodiny, přátel, zájmů, svobody, své identity i
jména a vstoupil do sekty, v podstatě zahodil veškerý svůj předešlý život, vzdal se
všeho a spálil za sebou všechny mosty. Byl to významný a jistě ne zase tak jednoduchý
krok! Nyní si vybudoval svůj nový svět a život, ve kterém se cítí dobře, do sekty
investoval svůj čas, peníze, osobní volno, energii i nadšení a aby neměl pocit, že ji
investoval nadarmo a zbytečně, že ji nepromarnil, tak z této sekty nechce odejít.
Nechce si přiznat, že to dělal nadarmo a vyhýbá se pravdě, nechce a bojí se přijmout
realitu!

E) Přátelství – lichocení náborčích:

„Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají.“ Toto rčení zde platí více, než jinde! Hovoříme
zde o tzv. „lovebombingu“, neboli bombardování láskou. Na prvním setkání náborčí
novému potenciálnímu členovi říkají, jak je milý, příjemný a sympatický, lichotí mu.
Tomuto „nováčkovi“ je to samozřejmě příjemné a hezky se mu tyto lichotky
poslouchají, přesto, že to nemusí být pravda:) Na začátku náborčí neprozradí, co je
jejich skupina zač, neprozradí jméno zakladatele, požadavky, pravidla, zásady a
povinnosti, aby svého nového člena neodradili (máme však právo žádat informace a
když je chci vědět, ptám se a zajímám se o podrobnosti, náborčí cuknou, přestanou se
semnou bavit a jevit o mne zájem – přestávám být pro ně zajímavým, neboť nejsem
snadno manipulovatelná ovečka. Sekta tedy o sobě nerada dává navenek skutečné a
úplné informace!

F) Změna jména:

Nové jméno symbolizuje novou identitu, nový život. Toto má jedinci pomoci snáze se
oprostit a odpoutat od svého minulého života, který byl pro něj negativní, plný
problémů, starostí a bolesti. Nová jména se však nedávají ve všech sektách, např. u
Svědků Jehovových členové žijí v civilu, ale příslušníci Hare Kršny nová jména
dostávají.

G) Návaznost na Bibli a globální problémy:

Typické pro sekty je odvolávání se na bibli, aby tu byla návaznost na evropskou tradici!
Bible je totiž tradiční a známý náboženský prvek, od kterého se vše odvíjí, Bible je
autorita, významný a ve světě uznávaný pramen – „svatá kniha“ je nejčtenější knihou
ne světě. Sekta však bude tvrdit, že ona má duchovnější, hlubší a konečně to pravé
poznání a až daného člověka získá do svých řad, pak už nebude Bible zapotřebí. Váha a
důstojnost učení se zdůrazní odvoláním se na historické události (zajištění objektivity a
dodání věrohodnosti) i dávnověké civilizace, národy a historii (Egypťané, Májové,
Védská civilizace a kultura). Svědkové Jehovovi se odvolávali na konec světa, který měl
nastat roku 1914 (Cheopsova pyramida měla 1914 stop… ale konec světa překvapivě
nenastal:)

Sekty rovněž zneužívají celosvětové (globální) problémy: všechny sekty mluví o AIDS,
hladomoru, ekologii, válkách, nemocech, kolik otců znásilnilo své dcery, zdůrazňují
hrůzy a tragédie světa. To vše činí s cílem přesvědčit své členy o hrůzách tohoto
nebezpečného světa. Členové sekty dokonce zachází tak daleko, že nechají své nové
členy vyjít do ulic, nechají je i zbít, aby si udělali „skutečnou“ představu o tom, jak je

4
 ten svět zkažený a zlý. Touto lstí tak u daných členů umocňují přesvědčení, že ve světě
a společnosti, ve které dříve žili, nemá cenu nadále žít.

Po čase však začnou všichni členové sekty odhalovat její nedostatky a vady, chyby a
nedokonalost u ostatních členů, u svého vůdce a v celém tomto prostředí obecně.
Jedinec, který si začne uvědomovat realitu svého nového prostředí (své „nové rodiny“)
si však i přesto řekne, že i toto je nakonec lepší, než ten zlý a zkažený život v okolním
světě.

Jedinci v sektě však mají rozum a nejsou zase tak hloupí, po čase poznají, že jejich
vůdce už není takový, jaký býval. Tento člen si však řekne, že se nezměnil onen
vedoucí, ale on sám a takto si to omlouvá, protože si nechce připustit a přiznat, že se
dostal do skupiny, kde jsou chyby a nedostatky, do prostředí, o kterém si původně
myslel, že je dokonalé a ve skutečnosti tomu tak není!

Pomoc členům sekty:

Na pomoc lidem pod vlivem sekty jsou tu vytvořeny různé rodičovské organizace. Jedná se
většinou o rodiče těchto obětí sekt, ale také o příbuzné, stejně jako i nezávislé lidi studující sekty,
kterým není jedno osud těchto jedinců. Podobných organizací je po celém světě veliké množství.
Např. v USA jsou to tzv. „Exmormoni pro Ježíše“, skupina složená ze členů, kteří odešli od
Mormonů a bojují proti nim.