Archeologie východních Čech 24 (2022) 113–138

Záchranný archeologický výzkum starého

hřbitova u kostela Nanebevzetí Panny Marie
v Ústí nad Orlicí
A rescue excavation of the old graveyard
at the Church of the Assumption of Virgin Mary
in Ústí nad Orlicí
David Vích – Tomáš Bek
V roce 2017 proběhl záchranný archeologický výzkum realizovaný formou sond na ploše starého hřbito­
va v Ústí nad Orlicí, městě poprvé připomínaném v roce 1292. Výzkum přinesl ojedinělou mezolitickou
štípanou industrii a prokázal úpravy terénu a pohřbívání na lokalitě ve vrcholném středověku a novověku.
Hroby – pohřbívání – vrcholný středověk – novověk – mezolit
In 2017, a rescue excavation was carried out in the form of test pits dug in the area of the old graveyard
in Ústí nad Orlicí, a town first mentioned in 1292. The excavation yielded unique Mesolithic chipped
stone tools and demonstrated ground modifications and burials on the site during the High Middle
Ages and the Modern era.
graves – burying – High Middle Ages – Modern era – Mesolithic

Úvod
I když počátky města Ústí nad Orlicí sahají do 13. století, archeologie toho o dějinách
města zatím prozradila jen velmi málo (Nygrín 1939a; Skružný 1971; Beková 2001; Bek –
Vích 2017, 212, 214, obr. 34). Důvodů tohoto stavu můžeme uvést celou řadu. Jedním
z nich byla vzdálenost města od příslušných archeologických pracovišť, což se změnilo
až se zřízením Pardubického kraje a v souvislosti s tím se vznikem regionálních muzeí
s archeologickými pracovišti. Mnoho razantních terénních zásahů, které zde proběhly
v dobách reálného socialismu, kdy se Ústí nad Orlicí stalo okresním městem, proběhlo
bez dohledu archeologů a případné archeologické situace byly nenávratně zničeny.
Dalším důvodem bude patrně i to, že toto podhorské poddanské město nebylo tak vý­
znamné, bohaté a rozvinuté jako např. města královská v úrodných regionech, což se
podle všeho projevilo i relativně omezeným množstvím dochovaných archeologických
pramenů pod zemí. Změnu tohoto stavu sliboval záchranný archeologický výzkum rea­
lizovaný Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě v roce 2017 v souvislosti s plánovanou
přeměnou starého hřbitova u kostela Nanebevzetí Panny Marie (Obr. 1) na městský park.
Od plošně omezeného výzkumu prováděného v archeologicky dosud zcela nedotče­
ném terénu jsme si slibovali následující:
a) ověřit intenzitu a stratigrafii hrobových situací
b) pokusit se zjistit, zda se v daném prostoru skutečně pohřbívalo již ve vrcholném
středověku
c) ověřit možnou přítomnost starších fází kostela
d) ověřit přítomnost, zda pohřbívání nepředcházely nějaké starší sídlištní a jiné aktivity
114 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Obr. 1. Ústí nad Orlicí. Poloha kostela a starého hřbitova (setavil P. Čechák, podklady ČÚZK).
Fig. 1: Ústí nad Orlicí. Location of the church and old graveyard (compiled by P. Čechák, base map
ČÚZK).
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 115

1. Historie lokality
Město se poprvé explicitně objevuje v písemných pramenech v listině Václava II. z r. 1292
(RDB IV, 1888, s. 745–746), stejný pramen uvádí i další vsi v okolí. Nezpochybnitelné
počátky Ústí nad Orlicí tedy spadají do druhé poloviny 13. století, i když existují indicie do­
volující uvažovat o osídlení tohoto místa již v první polovině 13. století (Musil 1994,
47–48; Kuča 2008, 966). Fara je zde uváděna k roku 1349, a to v žádosti pražského
arcibiskupa Arnošta z Pardubic papeži Klimentu VI. (Musil 2002, 126), existence kos­
tela je tedy prokazatelná nejpozději v první polovině 14. století. Kostel ovšem měl být
po staletí dřevěný s nízkou podezdívkou (k historii kostela Cibulka – Sokol 1935, 211).
Teprve až v letech 1770–1776 byl dle svědectví městského písaře Matěje Josefa Sichry
za nelehkých podmínek (Rollerová 1936, 20; Nygrín 1939b) postaven nový barokní
kostel stojící doposud.
Kolem kostela se nacházel hřbitov (tzv. starý), jehož nevelké rozměry a problémy
s tím spojené se dařilo po jistou dobu řešit vykupováním pozemků od majitelů přilehlých za­
hrad východním, severním i jižním směrem. Roku 1859 byl zakoupen i pozemek západ­
ně od hřbitova, kde se nacházel svah, který rozšíření hřbitova tímto směrem do té doby
bránil. Problém se svahem vyřešili radní vybudováním mohutné obvodové zdi a nivelací
terénu navezením zeminy. Avšak po nějakém čase ani takto rozšířený hřbitov nedosta­
čoval a pro řadu nedostatků museli nakonec představitelé města kvůli tlaku úřadů zřídit
hřbitov zcela nový v poloze Na Hýbli, kam byl první pohřeb uložen 3. listopadu 1893
(Havel – Havlová 2016, 9–25). Na starém hřbitově u kostela Nanebevzetí Panny Marie
se s pohřbíváním přestalo, ovšem hroby s náhrobky zde zůstaly, i když až do roku 1912
docházelo k přesunům některých hrobů na nově založený hřbitov. Myšlenka administrá­
tora a pozdějšího vikáře Václava Sokola o provedení parkové úpravy na někdejším
hřbitově rychle po jeho odchodu z místa v roce 1909 upadla v zapomenutí (Havel – Havlo­
vá 2016, 51), ale jak čas ukázal, nikoliv natrvalo.

2. Archeologický výzkum
Výzkum vyvolal záměr představitelů města Ústí nad Orlicí po domluvě s římskokatolickou
církví změnit starý a ke svému účelu již více než 100 let nevyužívaný hřbitov na městský
park. Součástí úprav byly i terénní zásahy do stávajícího terénu zejména v podobě pod­
zemních nádrží na dešťovou vodu o rozměrech 2,5 × 2,5 × 2,4 m a navazujících liniových
výkopů. Po obvodu kostela měly být umístěny celkem čtyři nádrže na dešťovou vodu.
V prostoru těchto nádrží byly proto vyhloubeny sondy o odpovídajících rozměrech ozna­
čené čísly 1–4 od západu přes sever k východu (Obr. 2). Výzkum začal paralelním hlou­
bením sond 2/2017 a 3/2017. Po dokončení sondy 2/2017 v době dokončování sondy
3/2017 jsme nechali vyhloubit bagrem svrchní úrovně sond 1/2017 a celou sondu 4/20171.

1
Stratigrafické jednotky jsme označovali společně pro všechny sondy, vzhledem k souběžnému kopání sond
jsme ale zvolili samostatné číslování hrobů pro každou sondu zvlášť. Získané movité nálezy jsou majetkem
Pardubického kraje uloženém v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, lidské ostatky jsme po antropologic­
ké analýze předali Římskokatolické farnosti Ústí nad Orlicí k pietnímu uložení.
116 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Obr. 2: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Poloha a označení jednotlivých sond (podkladová mapa ČUZK).
Fig. 2: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Location and designation of individual trenches (base map
ČUZK).
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 117

Obr. 3: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Kresebná situace řezů v sondě 1/2017.
Fig. 3: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Drawing showing the situation of cross­sections in trench
1/2017.

Liniový výkop propojující jednotlivé šachty východně od kostela zasáhl svrchní

úrovně hrobů v rakvích (od hloubky 0,8 m) a množství dislokovaných lidských kostí. Při
plošné povrchové úpravě terénu se zde rovněž objevily základy zdi, patrně původní obvo­
dové zdi hřbitova (Obr. 2). Výkop propojující nádrže na dešťovou vodu západně od
kostela proťal pouze svrchní úroveň dvou cihlových hrobek.

Popis uloženin:
100 – subrecentní vyrovnávka terénu (souvrství s výrazným podílem škváry, na povrchu
s drnem někde samostatně vyděleným jako vrstva 112)
101 – zásyp hrobů H3 a H4 v sondě 3, podobná 105 s větším množstvím drobných kamenů
102 – zrušena
103 – okrová hlinitá vyrovnávka s kameny (do 5 cm), zlomky cihel, kousky malty
104 – žlutavě šedý štěrkopísek – povrchová úprava terénu
105 – jílovitá žlutavě šedá s kameny do 5 cm, zlomky cihel, ojedinělou keramikou
106 – stejná jako 105, pouze výraznější příměs kamenů (do 20 cm), dislokované lidské kosti
107 – okrové hlinité podloží promísené 105 a 106, zásyp hrobové jámy H7 a H8 v sondě 3
108 – okrové hlinité podloží
109 – okrově hnědá hlinitá blízko podloží, od kterého (108) je velmi špatně odlišitelná
118 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

110 – 105 + 106 + 108, výplň hrobů H6, H9, H10 v sondě 3
111 – betonová trubka – svod dešťové kanalizace
112 – drn
113 – výplň vkopu pro kanalizaci
114 – zrušena
115 – proplástek žlutého jílu se zlomky cihel
116 – lomový kámen (do 25 cm) s okrovou hlínou
117 – zásyp vkopu pro hrobku v sondě č. 2
118 – analogická vrstvě 117, zásyp hrobky v sondě 2
119 – analogická vrstvě 117 – zásyp hrobu H5 v sondě 2
120 – šedookrová písčitojílovitá s kameny (do 10 cm), cihlovinou, dislokovanými
kostmi, ojedinělou štípanou industrií a keramikou
121 – šedookrová písčitojílovitá, analogická vrstvě 120, ale kypřejší
122 – šedookrová jílovitookrová se štěrkopískem, recentní vyrovnávka
123 – kamenná destrukce (lomová opuka o velikosti kamenů do 30 cm)
124 – analogická 121
125 – výplň vkopu pro vodovod v sondě 1
126 – naokrověle šedá jílovitá s cihlovinou, kameny (do 30 cm), keramikou, kování rakví,
dislokovanými lidskými kostmi, dutým sklem, kovy (mince), identifikovány i zbyt­
ky svíček
127 – našedle hnědá jílovitá s keramikou, kameny (do 10 cm), kusy rakví, mincemi,
devocionáliemi
128 – světlešedá písčitá s kameny do 30 cm, rozpadlou maltou (stavební planýrka)
129 – analogická 127 s větším množstvím drobných kamínků
130 – šedá jílovitá s vrcholně středověkou keramikou
131 – šedookrová jílovitá s drobnými kamínky, s ojedinělým zlomkem pískovce

Popis struktur
900 – hrobka v sondě 2 postavená z cihel na maltu a krytá plochými opukovými kame­
ny (19. stol.)
901 – struktura z opukového, většinou lomového kamene (kameny do 20 cm) pojeného
jílem v sondě 3
902 – nároží hrobky zděné z cihel na maltu v sondě 3
903 – struktura z lomového opukového kamene (do 40 cm) pojeného hlínou v nároží
sondy 2

2.1 Sonda 1/2017

Sonda byla skrývána strojově až na úroveň hrobu H1/2017. Od této úrovně pokračoval
výzkum ručně. Na dně sondy byly registrovány hroby se silně zetlelými skelety v ulo­
ženině 130, pouze v severovýchodním nároží prosvítalo sterilní podloží. Niveleta stavby
se měla do této situace zahlubovat asi dalších 5 cm, po domluvě s investorem – s ohledem
na časovou a finanční náročnost výzkumu a zejména komplikovanou bezpečnostní situaci
způsobenou borcením stěn sondy – byl výzkum ukončen na povrchu vrstvy 130 a o 5 cm
byla zvednuta niveleta dna nádrže. Z důvodů zřícení profilů bylo rovněž možné zdoku­
mentovat pouze dva řezy, další dva řezy sesuvy zeminy zcela zničily (Obr. 3).
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 119

Popis hrobů v sondě 1/20172:

H1/2017 – dětský pohřeb uložený v rakvi pravděpodobně na zádech, bližší informace
o poloze rukou apod. stav dochování skeletu neumožňuje
H2/2017 – pohřeb uložený na zádech v rakvi, spodní končetiny od kolen dolů zničil mladší
výkop pro vodovod, ruce zkřížené v oblasti pánve svíraly růženec
H3/2017 – pohřeb se nacházel v jižní stěně sondy, prozkoumána byla pouze levá ruka
ležící podél těla; pod vrstvou 102 v blízkosti hrobu, ale již mimo něj se nacházel
křížek ze slitiny mědi
H4/2017 – kumulace kostí s náznakem zbytků anatomického uložení zabíhala do stěny
sondy
H5/2017 – pohřeb v rakvi sesunutý na levý bok byl uložený na zádech s rukama složenýma
v pánevní oblasti se zbytky růžence, v oblasti hlavy byl zaznamenán otisk textilie
patrně od podložky pod hlavou, registrovány byly i zbytky vlasů, oblast pánve a dolních
končetin zničil výkop pro vodovod, u lokte pravé ruky se nacházela další lebka
H6/2017 – hrob svojí horní částí zasahoval mimo prostor sondy a byl narušen mladšími
výkopy, z hrobu se dochovala pouze část pravé nohy se zbytky rakve
H7/2017 – zcela dochovaný pohřeb uložený v rakvi s propadlým víkem ležel na zádech, ruce
uložené v oblasti pánve (pravá ruka více natažena) se zbytky růžence v dlaních, pod hla­
vou byl polštář vyplněný organickými zbytky (patrně seno), zbytky textilie v rakvi
představovaly zbytek vystýlky nebo oděvu
H8/2017 – ze silně narušeného pohřbu uloženého na zádech se dochovala pouze spodní
část páteře, zbytek pánve, femuru pravé končetiny a drobných kosti rukou svědčících
o původním překřížení v oblasti pánve, pohřeb byl patrně bez rakve
H9/2017 – velmi špatně dochovaný skelet uložený v rakvi na zádech s rukama zkříže­
nýma v oblasti pánve, tuto část hrobu spolu s horními částmi nohou zničila baze
výkopu pro vodovod, při pravém rameni se nacházel porcelánový křížek
H10/2017 – pohřeb uložený v rakvi se nacházel prakticky zcela mimo sondu, do prostoru
sondy zasahovaly pouze spodní části nohou
H11/2017 – z tohoto hrobu do prostoru sondy zasahovala pouze část rakve se zbytkem
textilie, vlastní skelet již ležel mimo sondu
H12/2017 – hrobová jáma se zbytkem rakve v nároží sondy, ze skeletu sem zasahovala
pouze patní kost s částí lýtka ponechané v profilu
H14/2017 – hrob zasahoval šikmo mimo prostor sondy, v prostoru sondy byl dochován
zbytek rakve se zbytky dolních končetin a kostí představují pravděpodobně část levé
ruky, zde zjištěn medailonek
H15/2017 – pohřeb uložený v rakvi včetně dochovaného víka zasahoval spodní částí
mimo plochu sondy, preparaci a dokumentaci silně limitoval nepříjemný zápach, pod
hlavou registrovány zbytky polštáře, na ramenou a zádech zbytky textilu, obsah rakve
byl velmi silně rozplaven průsakem vody
H16/2017 – pohřeb dítěte v rakvi, jehož spodní partie od pánve dolů narušil hrob
H17/2017, skelet ležel na zádech s pravou rukou pokrčenou do oblasti břicha a levou
rukou nataženou podél těla

2
Označení H13, H18 a H23 a H25/2017 byly přiděleny situacím, které se nakonec jako hroby neprokázaly
(náhodné dislokace lidských kostí v neanatomické poloze).
120 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

H17/2017 – pohřeb uložený v rakvi a rozplavený vodou se z větší části nacházel mimo
prostor sondy, do sondy zasahovaly pouze dolní končetiny narušující hrob H16/2017
H19/2017 – pohřeb v rakvi zasahoval do prostoru sondy jenom spodní částí končetin
H20/2017 – hrob zasahoval do prostoru sondy pouze od poloviny hrudníku dolů, uložen
byl v rakvi na zádech s rukama zkříženýma v oblasti pánve
H21/2017 – kompletně dochovaný pohřeb uložený v rakvi spočíval na zádech s rukama
podél těla, mezi levou rukou a levým bokem registrovány zbytky růžence
H22/2017 – z hrobu uloženého v rakvi a zasahujícího z velké části mimo prostor sondy
byla prozkoumána pouze část spodních končetin od lýtek dolů
H24/2017 – hrob zasahující trupem mimo prostor sondy měl zničenu část s chodidly,
prozkoumána proto mohla být pouze střední část dolních končetin
H26/2017 – pohřeb v rakvi v trojnásobné superpozici s hroby H27/2017 a H28/2017,
přičemž hrob 26/2017 je z nich stratigraficky nejmladší, do prostoru sondy zasaho­
vala pouze část od pánve dolů, nepřekřížené ruce byly uložené v oblasti pánve
H27/2017 – pohřeb v trojnásobné superpozici s hrobem H26/2017 a H28/2017, z hrobu
se dochovala jen rakev
H28/2017 – nejstarší pohřeb v superpozici s H26/2017 a H27/2017 uložený v rakvi,
oblast hlavy zničil H26/2017 a větší část hrudníku zničil H27/2017, spodní část
nohou zasahovala mimo prostor sondy, v oblasti rukou spojených v oblasti pánve se
nacházel kruhový předmět, snad knoflík
H29/2017 – pohřeb v rakvi zasahoval od kolen dolů mimo prostor sondy, tělo na zádech
s mírně pokrčenýma rukama podél těla z větší části obalené v textilu, v oblasti pánve
zjištěna devocionálie, hrob značně poznamenán prosakující vodou
H30/2017, H31/2017 – poslední hroby v rámci sondy 1, preparovány v západním nároží
sondy, v průběhu preparace došlo vlivem dešťů ke zřícení stěn sondy, takže z bez­
pečnostních důvodů nemohl být dokončen jejich výzkum, u hrobu H31/2017 se
podařilo dokončit alespoň preparaci a fotodokumentaci

2.2 Sonda 2/2017

Výzkum jsme zahájili spolu se sondou 3/2017 ručně již od stávajícího povrchu. Prostor
sondy silně narušil rozvětvující se výkop pro svod dešťové vody budovaný údajně někdy
za druhé světové války, značnou část plochy zničila hrobka zděná z cihel (struktura 900).
Ta byla koncipována jako dvoukomorová, severní komoru zasaženou výzkumem narušil
zmiňovaný výkop pro dešťovou vodu, kdy došlo k odstranění stropu hrobky tvořeného
plochými kameny a k narušení pohřbu/pohřbů. Je pravděpodobné, že při této příležitosti
byla hrobka vykradena, protože výbava byla podle zbytků rakve honosná a niveleta dešťo­
vého svodu byla vysoko nad dnem hrobky, takže nebyl důvod do ostatků nijak zasahovat,
ty však byly výzkumem zastiženy v dosti neutěšeném stavu (Obr. 4). Jižní komora hrobky
(oddělená příčkou zděnou z cihel na stojato) zůstala mimo dosah výzkumu a patrně i mimo
dosah výkopu pro dešťovou kanalizaci. Výkop pro hrobku proťal všechny vrstvy až
do sterilního podloží (dokumentace řezů viz Obr. 5). V severozápadním rohu sondy se
nacházel zbytek zdi (903), dle stratigrafické situace novověké.

Popis hrobů v sondě 2/2017:

H1/2017 – z hrobu se dochovala pouze lebka s klíční kostí
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 121

Obr. 4: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Pohled do odkryté hrobky (struktura 900) s kumulací lidských
kostí v neanatomickém uspořádání.
Fig. 4: Ústí nad Orlicí, old graveyard. View of an exposed tomb with an accumulation of human bones
in a non­anatomical arrangement.

H2/2017 – takto byly označeny lidské pozůstatky více jedinců (dochovány především
dlouhé kosti) naházené na obou koncích hrobky, z původního hrobu zůstala pouze
spodní část rakve s ozdobnými kováními3
H3/2017 – dochována jen lebka, rakev nezjištěna
H4/2017 – z pohřbu byla prozkoumána hlava s horní částí trupu, zesnulý ležel na zádech
beze stop rakve, identifikovat bylo možné severní okraj hrobové jámy4
H5/2017 – z hrobu zasahujícího z větší části mimo prostor sondy se dochovaly pouze
spodní končetiny přibližně od poloviny stehen, identifikovat se částečně podařilo
i obrys hrobové jámy, rakev nezjištěna
H6/2017 – jako hrob 6 byla označena lebka, případný zbytek skeletu se nacházel již
mimo prostor sondy, rakev nezjištěna
H7/2017 – ze silně narušeného hrobu zůstala jen pravá polovina trupu v podobě žeber
a částí pánve, rakev nezjištěna

3
Kování byla předána do Městského muzea v Ústí nad Orlicí.
4
Spodní část hrobu byla pravděpodobně dokumentována jako H15/2017.
122 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Obr. 5: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Kresebná dokumentace řezů v sondě 2/2017.
Fig. 5: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Drawing documentation of cross­sections in trench 2/2017.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 123

H8/2017 – z hrobu byla dokumentována pouze část pánve se zbytky stehenních kostí,
horní část těla zabíhala mimo prostor sondy, nohy zničil výkop pro hrobku, rakev
nezjištěna
H9/2017 – z hrobu 9 se dochovaly pouze lýtka v anatomické poloze, zbytek těla zasa­
hoval mimo prostor sondy, chodidla zničila mladší výkopy, rakev nezjištěna
H10/2017 – pohřeb uložený na zádech s rukama podél těla, spodní část páteře, pánev
a končetiny zničily mladší výkopy, rakev nezjištěna
H11/2017 – z hrobu uloženého většinou mimo prostor sondy byly prozkoumány pouze
části dolních končetin a pravá ruka mírně rozpažená svírající s tělem úhel přibližně
30°, rakev nezjištěna
H12/2017 – takto byl označen západní okraj hrobové jámy s hřebem, skelet nezjištěn,
tvar hrobové jámy a hřeb dovolují úvahy o přítomnosti rakve
H13/2017 – takto byly označeny dvě končetiny projevující se pouze na řezu
H14/2017 – zbytek lopatky související se zbytkem rakve v prostoru narušeném výkopem
pro hrobku
H15/2017 – dochována spodní část těla s pánví a stehenními kostmi5
H16/2017 – z hrobu zasahujícího mimo prostor sondy byly prozkoumány spodní části
končetin
H17/2017 – z pohřbu byla prozkoumána horní polovina těla po pánev, spodní část zasa­
huje mimo prostor sondy, tělo leželo na zádech pravděpodobně s rukama podél těla,
spodní část rukou ale nedochována, rakev nezjištěna
H18/2017 – skelet zasahoval od kolenou dolů mimo prostor sondy, tělo leželo na zádech
se silně pokrčenýma rukama na břiše, v oblasti kyčlí se dochovaly dvě kruhové lité
bronzové přezky, rakev nezjištěna
H19/2017 – z pohřbu dochovány pouze torza dolních končetin bez chodidel a levého
lýtka, zbytek skeletu zasahuje mimo prostor sondy, rakev nezjištěna
H20/2017 – z pohřbu se dochovala pouze pravá polovina trupu a pravá ruka bez dlaně
natažená podél těla, ramena a lebka zasahují mimo prostor sondy
H21/2017 – z pohřbu se dochovalo pouze torzo levé poloviny těla, rakev nezjištěna
H22/2017 – z pohřbu se dochovaly pouze spodní části končetin, zbytek těla zasahuje
mimo prostor sondy, rakev nezjištěna
H23/2017 – z hrobu dochována pouze horní polovina těla uložená na zádech, zbytek
zničen výkopem pro hrobku, rakev nezjištěna
H24/2017 – ze skeletu chybí pouze části dolních končetin odstraněné výkopem pro
hrobku, tělo leželo na zádech s rukama podél těla, rakev nezjištěna
H25/2017 – z pohřbu se dochovaly spodní končetiny bez chodidel a kost z ruky, zbytek
byl zetlelý, případně zasahoval mimo prostor sondy, rakev nezjištěna

2.3 Sonda 3/2017

Tato sonda byla spolu se sondou 2 skrývána ručně od stávající úrovně terénu. Z jižního řezu
vybíhal do prostoru sondy roh zděné cihlové hrobky (902) narušený svodem pro dešťo­
vou kanalizaci a kamennou rovnatinou (901), severním směrem podloží prudce klesalo
(dokumentace řezů viz Obr. 6).

5
Horní část hrobu prozkoumána pravděpodobně jako H4/2017.
124 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Obr. 6: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Kresebná dokumentace řezů v sondě 3/2017.
Fig. 6: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Drawing documentation of cross­sections in trench 3/2017.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 125

Popis hrobů v sondě 3/2017:

H1/2017 – z dětského pohřbu se dochovala jenom horní část, pánev a spodní končetiny
byly zničené
H2/2017 – dětský pohřeb uložen v malé rakvičce
H3/2017 – z pohřbu uloženého v rakvi byly prozkoumány pouze dolní končetiny, zbytek
se nacházel mimo prostor sondy
H4/2017 – z pohřbu uloženého v rakvi byly prozkoumány pouze dolní končetiny, zbytek se
nacházel mimo prostor sondy
H5/2017 – z pohřbu uloženého v rakvi byly prozkoumány pouze dolní končetiny, zbytek
se nacházel mimo prostor sondy
H6/2017 – hrob v rohu sondy byl silně narušený stavbou hrobky, kosti dislokovány
H7/2017 – z pohřbu do prostoru sondy zasahovala pouze lebka uložená na hrobu
H8/2017
H8/2017 – pohřeb uložený v rakvi zasahoval do prostoru sondy lebkou a levým ramenem,
byl bezprostředně překryt hrobem H7/2017
H9/2017 – hrob zabíhal mimo prostor sondy a byl narušen zděnou hrobkou
H10/2017 – hrob v nároží pod H9, zasažen pouze okrajově a projevil se jen na řezu

2.4 Sonda 4/2017

Sonda zasáhla zcela zničený terén s ojedinělými dislokovanými lidskými kostmi.
Východní část sondy byla zasypána subrecentním odpadem v podobě igelitu, azbestu či
eternitu a prázdnými skleněnými láhvemi od ředidla. Sonda ukazuje na významné terén­
ní zásahy, ke kterým zde muselo dojít ve druhé polovině 20. století, o podobě případných
archeologických situací západně od kostela nám ale bohužel neprozradila vůbec nic.

3. Vyhodnocení situací a nálezů

Nejstarší zjištěné doklady antropogenních aktivit spadají do pravěku a patří k jednomu
z největších překvapení výzkumu. Získat se podařilo dva kusy štípané industrie objevené
při preparaci hrobů ve vrstvě 120 v sondě 2/2017 (Obr. 7; 8:1, 2). Jedná se o obnovovací
úštěp z jádra o rozměrech 46 × 24 × 10 mm z hnědého silicitu a čepelku z šedavě prů­
svitného místy lehce patinovaného silicitu o rozměrech 35 × 11 × 2,5 mm. Datování
takovýchto nevýrazných artefaktů je samo o sobě přirozeně problematické, když ale
zvážíme všechny okolnosti, jako morfologii předmětů, patinaci, použitou surovinu,
místo nálezu mimo oblasti úrodných půd aj., jedná se o štípanou industrii dokládající
přítomnost člověka v mezolitu. I když jde o první hmatatelné pravěké pozůstatky z ka­
tastru města (pomineme­li nálezy starší, dnes již nedochované, a proto neověřitelné),
nemusí být na druhou stranu z širšího pohledu až takovým překvapením, protože s četnou
mezolitickou štípanou industrií se setkáváme v relativně nedaleké Sloupnici (k. ú. Horní
a Dolní Sloupnice, Čuláková 2011), Sopotnici (Vencl 1992) a mezolitická stanice s výsky­
tem lokální suroviny je zmiňována z blízké Řetůvky (Vencl 1990, 235). Skutečnost, že
z údolí Tiché Orlice, popř. jejího levobřežního přítoku Třebovky, doposud doklady
přítomnosti člověka v mezolitu nebyly známé, jde podle všeho na vrub především absen­
ci cílené archeologické prospekce daného regionu než reálného odrazu minulosti.
126 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Vrstva 120 nasedající v sondě 2/2017 přímo na sterilní podloží sporadicky obsaho­
vala vedle štípané industrie také zlomky vrcholně středověké keramiky a vyznačovala
se přítomností silně zetlelých skeletů. Hroby s výjimkou ojedinělého zlomku vrcholně
středověké keramiky v druhotné poloze (H18, vrcholně středověký okrajový zlomek
keramiky v oblasti hrudníku) neobsahovaly žádné nálezy, pouze v hrobě H18 se nachá­
zel pár kruhových bronzových přezek6 a v hrobě H19 se v oblasti nohou se podařilo
objevit železný kroužek, jehož souvislost s daným hrobem však není jistá. Nálezy kera­
miky z vrstvy reprezentuje jeden římsovitý okraj s redukčním výpalem (Obr. 8:3, intru­
ze v hrobě 18), zlomek z těla nádoby oxidačního výpalu se žlábkem (Obr. 8:7) a zlomek
okraje pokličky (Obr. 8:6), které mnoho prostorou pro chronologické úvahy neposky­
tují. Všechny tyto okolnosti ukazují na vrcholně středověké stáří vrstvy 120 včetně
většiny hrobů (H6–H25/2017). U nejvýše uložených hrobů H1–H4 je toto datování
s otazníkem, i když v případě hrobu H4 s ohledem na silně zetlelý skelet nikoliv vylou­
čené. Novověký je dle stratigrafické situace vedle obsahu hrobky (H2) také H5, čemuž
odpovídá i stav kostí, které jsou mnohem lépe dochovány. Vrstvu analogickou vrstvě 120
registrujeme i v sondě 1/2017 (zde uloženina 130), která obsahovala zlomky okruží
(Obr. 8:9, 11) s analogiemi např. z nedaleké nevelké vrcholně středověké fortifikace
v Lanšperku (Vích 2010, obr. 7: 2, 3; 9: 5) datované do staršího úseku 14. století.
Nejlepší představu o vývoji hřbitova u kostela Nanebevzetí Panny Marie přinesla
sonda 1/2017. Zde se stratigrafická situace, když pomineme subrecentní zásah v podobě
výkopu pro vodovod (vrstva 125), zřetelně rozdělovala do tří výrazných uloženin 126,
127 a 130. Vrstva 126 obsahující vedle dislokovaných lidských kostí a zbytků kování
rakví ojedinělé mince (krejcar z r. 1859), zlomky porcelánového talíře, dutého skla
a i zbytky svíček, se od hlouběji uložené vrstvy 127 zřetelně odlišovala také menší fre­
kvencí pohřbů. Určité odlišnosti nacházíme také u intruzivních nálezů, i když intruzi
z hrobových vrstev není možné přeceňovat, protože starší artefakty se běžně nacházejí pře­
místěné v mladších vrstvách, a naopak, při opakovaném otevírání hrobových jam, jejichž
hranice jsou obvykle nezřetelné, se mohly do starších vrstev dostat i artefakty mladší.
Přesto je zajímavé, že zatímco z vrstvy 126 pochází především zlomky novověké keramiky
a vrcholně středověký střep se objeví pouze ojediněle, u vrstvy 127 je tomu přesně naopak
(Obr. 8:8, 10, 12), přičemž se zde vedle vyspělé středověké hrnčiny vyskytne i archaic­
ky vyhlížející střep s příměsí grafitu. Dále z vrstvy 127 pochází část grešle a pražský
groš Vladislava Jagellonského s druhotně proraženým otvorem ražený v letech 1502–1509
(Smíšek 2018; Obr. 9).
Hroby v sondě 1 uložené do vrstvy 126 se vyznačovaly většinou shodnou orientací
hlavou k jihozápadu, pokud stav dochování dovolil posoudit (H2, H3, H7, H8, H9, H14).
Tato orientace se objevovala i u některých hrobů z vrstvy 127 (H21, H22, H26, H29), mimo
uložení k jihozápadu se zde však objevily i orientace jiné, hlavou k jihu (H16, H19, H20,
H24), k západu (H17) a k severozápadu (H28). Ve dvou případech se v sondě 1, vrstvě
127 vyskytlo vzájemné narušení hrobů svírajících vzájemně přibližně pravý úhel (H16
s H17, H26, H28 s H27, Obr. 10). V sondě 2 zřetelně dominovala orientace hlavou
k západu (H10, H11, H15, H16, H17, H22, H23, H24, H25), pouze ojediněle se zde
objevila orientace hlavou k jihozápadu (H4, H18) a k severovýchodu (stratigraficky

6
Tomuto hrobu bude věnována samostatná pozornost při zpracování vrcholně středověkých nálezů z ústecko­
orlického katastru.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 127

mladý hrob H5). Zdá se tedy, že alespoň v této sondě je pro středověké hroby charakte­
ristická orientace hlavou k západu s možnými mírnými odchylkami (prokazatelně středo­
věký hrob H18 je orientovaný hlavou spíše k jihozápadu). V sondě 3 se objevují hroby
orientované hlavou k východu a severovýchodu.
Rozdíly nacházíme u pohřbů rovněž v poloze rukou. U hrobů prokazatelně novově­
kých jednoznačně dominovaly ruce sepnuté v oblasti pánve (sonda 1, hroby H2, H4, H5,
H9, H20; sonda 3, H4), často s růžencem, ruce podél těla zde byly v menšině (H10, H11,
H17, H24). Ve dvou případech byla pokrčena pouze jedna ruka (viz níže). Pokud se
podařilo určit polohu rukou v sondě 2, ležely ruce podél těla (H10, H11, H17, H24),
v jednom případě (H18) byla pravá ruka ohnuta v lokti, druhá ruka patrně také, ale ta
není dochována v úplnosti. Prokazatelně novověké hroby byly pravidelně vybaveny
rakví, podle otisků často opatřených textiliemi a polštářem pod hlavou. V sondách 1 a 3
nebylo výjimkou ani oblečení, v hrobě H7 ze sondy 1 bylo dokonce spolehlivě identifi­
kováno sako a kalhoty. U středověkých hrobů ze sondy 2 můžeme o rakvi – podle tvaru
hrobové jámy a železného hřebu – uvažovat snad pouze v případě hrobu H12.
Devocionálie v podobě medailek, křížků a korálků se nám dochovaly jako přímé
součásti hrobových výbav, ale také jako jednotlivé druhotně přemístěné předměty. Korálky
se vždy podařilo zastihnout jako inventář hrobů a bez výjimky můžeme předpokládat, že
šlo o části růženců.
Růžence představovaly důležitého reprezentanta katolické zbožnosti zejména v ob­
dobí baroka (Omelka – Řebounová 2008, 888–894; Králíková – Králík 2009, 182–184;
Hanušová 2011, 58; Omelka – Šlancarová 2012, 77). S ohledem na používané modlitby
nezřídka tvořily jeden růženec korále různých tvarů (k morfologii Omelka – Řebounová
2008, obr. 1). V případě hřbitova v Ústí nad Orlicí máme doloženy korále nejčastěji
soudkovité (sonda 1, H2, H16, H21, H29; sonda 3 H4), dále dvoukónické (sonda 1, H 2),
kulovité plasticky zdobené (sonda 1, H3), kolečkovité s podstavami a segmentované
(sonda 1, H21), popř. kapkovité (sonda 1, H7, Obr. 12). Otevřenou otázkou zatím zůstává
použitý materiál, pouze podle makroskopického posouzení šlo zejména o kost (sonda 1, H16),
v některých případech snad i o neprůsvitné sklo (sonda 1, hroby H2, H3, H21, sonda 3,
H4) či nějakou formu dřevěné hmoty (sonda 1, H7, H29). V případě korálků z Obr. 12:6 jde
o klokočí (získávané z keře/stromu klokoč zpeřený). V případě růženců z hrobů v sondě 1,
H2 a sondě 3, H4, jde o téměř identické a patrně i více méně stejně staré exempláře
pojené shodně měděným drátem (Obr. 12:1, 7). Často byly součástí růženců křížky
a medailonky (sonda 1, H2, H7, H29; sonda 3, H4; Obr. 13:4, 5, 6, 9). Zesnulí drželi
růžence v rukou zkřížených v oblasti pánve, což odpovídá dobovým zvykům (Králíko­
vá 2005, 291, obr. 19; Králíková 2007, 310; Omelka – Řebounová 2015, 79), pouze
v případě H3 v sondě 1 se růženec nacházel v oblasti horní části levé paže, hrob však
z větší části zasahoval mimo sondu a u hrobu H21 ve stejné sondě se ruce zemřelého
nacházely podél těla a růženec ležel mezi levou rukou a trupem. Specifická situace byla
zjištěna u hrobů H7 a H16 v sondě 1, kde se růženec nacházel buď v levé ruce uložené
v klíně, zatímco prázdná pravá ruka ležela podél těla (H7), nebo naopak, pokrčena byla
s růžencem ruka pravá (H16). Devocionálie ze starého hřbitova v Ústí nad Orlicí vyro­
bené z kovu jsou bohužel silně postiženy korozí jako důsledek uložení v agresivní půdě
znásobený působením tlecích procesů. I přesto některé z nich dovolují bližší určení.
V tuzemských publikovaných nálezech devocionálií zaujímá poměrně výjimečné místo
krucifix (kříž s tělem ukřižovaného Ježíše Krista) vyrobený cele z porcelánu z hrobu H9
128 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

v sondě 1 (Obr. 11; 13:1). Vzhledem ke své velikosti (141 × 79 × 21 mm) a absenci stop
po závěsu se nepochybně jedná o tzv. odpustkový kříž určený do ruky, s jehož pomocí
bývalo lidem udělováno poslední pomazání. Tyto kříže byly ale obvykle dřevěné, někdy
s kovovým tělem Ježíše Krista (Omelka – Řebounová 2015, 79). S ohledem na stratigra­
fické poměry uložení hrobu H9 ho můžeme datovat do druhé poloviny 19. století. Kříž
se nacházel poněkud nezvykle při pravém rameni zemřelého, pravděpodobně ale jako
důsledek postdepozičních procesů (Obr. 11). Křížek nalezený druhotně ve vrstvě 127
(Obr. 13:2) reprezentuje kříže s trojlistým ukončením břeven (Omelka – Řebounová –
Šlancarová 2009, 1005–1006) a tvořil s největší pravděpodobností součást růžence.
Medailon nalezený v hrobě H14 (Obr. 13:6) v sondě 1 nese na jedné straně kříž, písmeno M
a nezřetelně srdce Marie a Krista, vše lemované hvězdami, druhá strana je dnes již zcela
zničená korozí. Tyto medailony se začaly razit r. 1832 v souvislosti s údajným zjevením
Kateřině Zoe Labouré r. 1830. Analogický medailon – alespoň co do rubové strany – byl
objeven při výzkumu kostela svatého Jakuba v Jihlavě (podrobněji k nálezu i ikonografii
Omelka – Šlancarová 2012, 83–85).

Obr. 7: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Štípaná industrie ze sondy 2/2017, vrstvy 120.
Fig. 7: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Lithic artefacts from trench 2/2017, layer 120.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 129

Obr. 8: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. 1– 2. štípaná industrie ze sondy 2, vrstvy 120; 3. intruze z hro­
bu H18 v sondě 2 (preparace hrudníku, vrstva 120); 4. keramika z vrstvy 105 v sondě 3; 5. keramika
z hrobu H28 v sondě 1 (vrstva 127); 6–7. keramika ze sondy 2, vrstvy 120; 8, 10, 12 zlomky kerami­
ky z vrstvy 127 v sondě 1; 9, 11 keramika ze sondy 1, vrstvy 130.
Fig. 8: Ústí nad Orlicí, old graveyard. 1– 2. chipped stone industry from trench 2/, layer 120;
3. intrusion from grave H18 in trench 2 (rib cage preparation, layer 120); 4. pottery from layer 105
in trench 3; 5. pottery from grave H28 in trench 1 (layer 127); 6–7. pottery from trench 2, layer 120;
8, 10, 12 pottery fragments from layer 127 in trench 1; 9, 11 pottery from trench 1, layer 130.
130 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Obr. 9: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Pražský groš Vladislava Jagellonského ze sondy 1/2017, vrstvy 127.
Fig. 9: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Prague groschen minted by Władysław II Jagiełło from trench
1/2017, layer 127.

Obr. 10: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Superpozice hrobů H26, H27 a H28 v sondě 1/2017, vrstvě 127.
Fig. 10: Ústí nad Orlicí, old cemetery. Superposition of graves H26, H27 and H28 in trench 1/2017,
layer 127.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 131

Obr. 11: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. Hrob H9 v sondě 1/2017 s polohou porcelánového křížku.
Fig. 11: Ústí nad Orlicí, old graveyard. Grave H9 in trench 1/2017. The the find spot of a porcelain
cross is marked.
132 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

Obr. 12: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov, korálky z růženců. 1. sonda 1, H2; 2. sonda 1, H3; sonda 1, H29;
4. sonda 1, H16; 5. sonda 1, H21; 6. sonda 1, H6; sonda 3, H4.
Fig. 12: Ústí nad Orlicí, old graveyard, rosary beads. 1. trench 1, H2; 2. trench 1, H3; trench 1, H29;
4. trench 1, H16; 5. trench 1, H21; 6. trench 1, H6; trench 3, H4.

Obr. 13: Ústí nad Orlicí, starý hřbitov. 1. Sonda 1, H9; 2. sonda 1, vrstva 127; 3. sonda 1 vedle H3;
4. sonda 1, hrob 2 (součást růžence); 5. sonda 1, hrob 7 (součást růžence); 6. sonda 1, H14; 7. sonda 1,
H29 (součást růžence); 8. sonda 1, vrstva 127; 9. sonda 3, H4 (součást růžence); 10 sonda 1, vrstva 127.
Fig. 13: Ústí nad Orlicí, old cemetery. 1. trench 1, H9; 2. trench 1, layer 127; 3. trench 1 next to H3;
4. trench 1, grave 2 (part of rosary beads); 5. trench 1, grave 7 (part of rosary beads); 6. trench 1, H14;
7. trench 1, H29 (part of rosary beads); 8. trench 1, layer 127; 9. trench 3, H4 (part of rosary beads);
10 test pit 1, layer 127.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 133

4. Antropologické vyhodnocení
Celkem byly hodnoceny kosterní pozůstatky 53 jedinců, ze sondy 1/2017 21 jedinců, son­
dy 2/2017 22 jedinců a ze sondy 3/2017 10 jedinců (informace čerpány z Šínová 2018).
Celkově byly kosti velmi špatně zachované, ve smyslu velké fragmentárnosti a velice
často chybějících epifýz dlouhých kostí, oproti tomu povrch většiny kostí byl porušen jen
lehce formálními tafonomickými jevy. Index kostní zachovalosti (BRI) dosahoval pouze
ve třech případech 50 %, u 27 jedinců nepřesáhl ani 10 % a u 18 jedinců (z těchto 27)
index nedosáhl ani 5 %. V případě hrobu 21 v sondě 2 se index kostní zachovalosti
rovnal 0 %. Tyto nízké hodnoty odrážejí jednak umístění skeletu v rámci sondy, kdy hrob
často svojí větší částí zasahoval mimo zkoumaný prostor, jednak odrážejí velkou fragmen­
tárnost kostí, protože přítomnost kosti byla započítána, pakliže byla přítomna alespoň
z 50 %. Kvalitativní hodnocení zachovalosti odráží opět umístění skeletu v rámci sondy
(u 25 jedinců chyběla lebka) a velká fragmentarizace kostí. Výrazně horší kvalitativní
i kvantitativní zachovalost u skeletů ze sondy 2 vysvětlujeme jejich vrcholně středověkým
stářím.
Z 50 jedinců bylo 34 jedinců dospělých, přičemž v 11 případech bylo možné věk
zpřesnit, jeden jedinec byl určen jako nedospělý, jeden jako juvenilní a ve dvanácti
případech šlo o dětské skelety, ve dvou případech šlo o skelety nedonošeného plodu.
Základní biologické parametry nebylo možné určit u 3 jedinců. U 26 dospělých osob
bylo určeno pohlaví (19 mužů a 7 žen).
Z paleopatologických ukazatelů se vyskytovaly zejména ty, které jsou spojovány
s vyšším věkem, tedy degenerativní onemocnění páteře a kloubů (Schmorlovy uzly,
spondylóza, artróza), entezopatie (patní ostruhy u dvou jedinců), cribra orbitalia (pórovitá
až houbovitá struktura stropu očnice jako důsledek poruch výživy) a foveolae granulares
(jamky na lamina interna plochých kostí lebeční klenby). U 7 jedinců se na kostech
objevovaly nespecifické zánětlivé změny, periapikální zánětlivé procesy na horní a dol­
ní čelisti (zánětlivé procesy v okolí hrotu zubního kořene) se objevily u 7 jedinců.
Z běžných patologických projevů se vymyká hrob dospělé ženy z hrobu ze sondy 3,
hrobu 5, u níž došlo ke zranění/zlomenině pravého hlezenního kloubu a pravého vněj­
šího kotníku, jehož následkem došlo k remodelacím a druhotným srůstům.

Závěr
Výzkum přinesl díky objevu štípané industrie první prokazatelné doklady přítomnosti
člověka na území dnešního Ústí nad Orlicí již v mezolitu.
S pohřbíváním ve vrcholném středověku se setkáváme západně od dnešního kostela
v sondách 1 a 2 přítomností podobných uloženin 120 a 130. Středověké pohřby zkoumané
pouze v sondě 2 se vyznačují velmi špatným dochováním kostí, absencí rakví, polohou
těl s hlavou směrem k západu a rukama podél těla. Severovýchodně od nynějšího kostela
v sondě 3 můžeme vrcholně středověké pohřbívání spolehlivě vyloučit. O situaci východ­
ně od kostela v místě sondy 4 nemůžeme vzhledem k razantnímu recentnímu zásahu
říci vůbec nic.
134 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

V sondě 1 máme podle kombinace svědectví archeologického výzkumu a písemných

zpráv doloženo vedle pohřbívání ve vrcholném středověku intenzivní ukládání těl v ob­
dobí staršího novověku až první poloviny 19. stol. Odrazem tohoto dění je vrstva 127
s artefakty z vrcholného středověku a staršího novověku, pozdější zásahy do této vrstvy
nemůžeme sice vyloučit, ale ani prokázat. Pohřbívání bylo natolik intenzivní, že i přes
malý prostor sondy máme doloženo vzájemné porušování starších pohřbů pohřby mlad­
šími s různou orientací hrobů. Antropogenní aktivity pro daný časový úsek nemáme
pro prostor sond 2 a 3 prokázány, otázkou je, nakolik jde o stav výzkumu (omezený
prostor výzkumu, kdy byly zachytávány pouze okrajové části hrobů v sondě 3, otázka
datování hrobu H5 v sondě 2).
Vrstva 126 v sondě 1 obsahovala prokazatelně mimo jiné i artefakty z druhé poloviny
19. století. Proto můžeme tuto vrstvu hypoteticky ztotožnit s terénními úpravami spoje­
nými se stavbou obvodové zdi a navyšováním terénu po polovině 19. stol. a datovat ji do
druhé poloviny tohoto věku. Ukládání hrobů bylo oproti vrstvě 127 méně intenzivní se
zřetelnou převahou orientace pohřbů hlavou k jihozápadu. S pohřbíváním ve druhé polo­
vině 19. stol. musíme počítat i v prostoru sondy 3. Původně se zde nacházel poměrně
prudký svah a terén zde byl zřejmě dosypán a k pohřbívání využíván někdy v závěrečné
etapě existence hřbitova. Datování hrobů v prostoru této sondy dokládají jednak torza
téměř identických růženců v hrobě H4 v sondě 3 a stratigraficky velmi mladém hrobě
H2 v sondě 1, nepřímo pak také zbytky dochovaných textilií zjišťovaných i v sondě 3.
Orientace hrobů se v sondě 3 oproti sondě 1 liší, to však lze vysvětlit tím, že poloha
těla v hrobech již byla určována umístěním vzhledem ke stávajícímu kostelu, nikoliv ke
světovým stranám.
Prostorově značně omezený záchranný archeologický výzkum v areálu starého hřbi­
tova v Ústí nad Orlicí poprvé umožnil nahlédnout do míst posledního odpočinku mnoha
generací obyvatel města a lépe pochopit složitý vývoj lokality v průběhu staletí, ale
překvapivě i s děním dlouho před vznikem města. Přinesl alespoň částečné odpovědi na
celou řadu otázek s výjimkou podoby původního středověkého kostela, jehož pozůstatky
se zachytit nepodařilo.

Použité prameny a literatura

Bek, T. – Vích, D. 2017: Drobné záchranné výzkumy Regionálního muzea ve Vysokém
Mýtě v roce 2014. Archeologie východních Čech 11, 185–219.
Beková, M. 2001: Drobné archeologické nálezy z Ústí nad Orlicí. Orlické hory a Podorlic­
ko 11, 35–38.
Cibulka, J. – Sokol, J. 1935: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lan­
škrounském. Praha.
Čuláková, K. 2011: Osídlení Sloupnicka před příchodem zemědělců. Orlické hory a Pod­
orlicko 18, 31–58.
Hanušová, V. 2011: Pohřební ritus a hmotná kultura pohřebišť 16.–19. století v Čechách,
Acta Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, 52–67.
Havel, J. – Havlová, L. 2016: Až sem… Z historie pohřbívání v Ústí nad Orlicí. Ústí nad
Orlicí.
Králíková, M. 2005: Devocionálie z bývalého hřbitova na místě dnešního kostela sv. Václa­
va v Břeclavi. Jižní Morava roč. 41, sv. 44, 285–296.
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 135

Králíková, M. 2007: Devocionálie jako předměty zbožnosti kladené do hrobů v době

17.–19. století. Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského. Musaica 25,
305–312.
Králíková, M. – Králík, M. 2009: Devocionálie jako předměty religiózní i dekorativní
povahy. In: A. Křížová a kol.: Ornament – oděv – šperk. Archaické projevy materiální
kultury. Brno, 170–186.
Kuča, K. 2008: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
Musil, F. 1994: Ke vzniku města Ústí nad Orlicí. Východočeský sborník historický 4,
43–56.
Musil, F. 2002: Osídlování Podorlicka v době předhusitské. Kraj na Tiché Orlici, v povodí
Třebovky a Moravské Sázavy. Ústí nad Orlicí.
Nygrín, J. 1939a: Nálezy ze 14. a 15. století v Ústí n. O. Letopisy kraje a města Ústí nad
Orlicí 4, 90–93.
Nygrín, J. 1939b: O stavbě kostela a cechu tkalcovském v letech neúrody a nouze v Ústí
nad Orlicí. Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí 1939/1, 7–9.
Omelka, M. – Řebounová, O. 2008: Soubor korálků ze zaniklého hřbitova při kostelu
sv. Jana v Oboře (Praha – Malá Strana). Archeologie ve středních Čechách 12/2,
887–961.
Omelka, M. – Řebounová, O. 2015: Hmotná kultura. In: V. Dudková – J. Orna (eds.):
Od špitálu ke galerii. Archeologické poznání vývoje lokality „U Zvonu“ v Plzni.
Plzeň, 78–123.
Omelka, M. – Řebounová, O. – Šlancarová, V. 2009: Soubor křížků ze zaniklého hřbi­
tova při kostelu sv. Jana v Oboře (Praha – Malá Strana). Archeologie ve středních
Čechách 13/2, 1001–1083.
Omelka, M. – Šlancarová, V. 2012: Nálezy šperků, devocionálií a součástí oděvů z kostela
svatého Jakuba v Jihlavě. Archeologické výzkumy na Vysočině 3, 75–132.
RDB IV: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. Pars IV. Annorum
1333–1346, Emler, J. (ed.). Pragae 1892.
Rollerová, M. 1936: Ze staré Ousti. Ústí nad Orlicí.
Skružný, L. 1971: Středověká keramika z Ústí nad Orlicí. Zprávy z muzeí od Trstenické
stezky 12, 36–51.
Smíšek, K. 2018: Numismatické určení mincí z archeologického výzkumu prováděného
Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě na lokalitě Ústí nad Orlicí (okr. týž) v roce
2017. Nepublikovaná zpráva uložená v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě.
Šínová, J. 2018: Ústí nad Orlicí. Revitalizace centra městské památkové zóny. Antropolo­
gická zpráva. Nepublikovaná zpráva vypracovaná na Univerzitě Palackého v Olomouci
uložena v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě.
Vencl, S. 1990: K současnému poznání kamenných surovin v mezolitu. Archeologické
rozhledy 42, 233–243.
Vencl, S. 1992: Mezolitická osídlení v katastru obce Sopotnice okr. Ústí nad Orlicí.
Památky archeologické 83, 7–40.
Vích, D. 2010: Neznámá vrcholně středověká fortifikace na k. ú. Lanšperk. Castellologica
bohemica 12, 319–343.
136 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

David Vích – Tomáš Bek

Archäologische Rettungsgrabung des alten Friedhofs
bei der Mariä-Himmelfahrt-Kirche in Ústí nad Orlicí
Die Stadt Ústí nad Orlicí (Wildenschwert) stellte eine Vorgebirgsuntertanenstadt dar, die
in den Schriftquellen zum ersten Mal zum Jahre 1292 erwähnt wurde. Ein Bestandteil
des Stadtareals war auch die Kirche. Der ursprünglich hölzerne Bau auf einer Steinunter­
mauerung wurde in den Jahren 1770–1776 durch die bisher dienende Barockmauerkirche
ersetzt. Die Umgebung der Kirche wurde als Friedhof verwendet. Jedoch in der Neuzeit
gab es auf dem Friedhof wiederholt Mangel an Platz für die Bestattungen, was durch den
Aufkauf der umliegenden Grundstücke und dessen Ausbreitung gelöst wurde. Im Jahre 1859
wurde wegen des Mangels an weiteren Raum der Hang westlich der Kirche aufgekauft,
der nach dem Umgeben durch eine Steinmauer und der Terraineinebnung wieder als
Friedhof benutzt wurde. Die sich fortsetzende unerfreuliche Situation zwang schließlich
im Jahre 1893 die Stadtvertreter, einen ganz neuen Friedhof in der Lage „Na Hýbli“
einzurichten, der alte Friedhof hörte seinem ursprünglichen Zweck zu dienen auf.
Mehr als hundert Jahre nach seiner Auflösung wurde das Gelände des alten Friedhofs
durch den Entschluss der Stadt in einen Park verändert, dem im Jahre 2017 eine archäo­
logische Rettungsgrabung voranging. Diese bestand aus vier Suchschnitten mit den
Ausmaßen von 2,5 × 2,5 × 2,4 m in der Lage der geplanten Regenwasserreservoire und
aus der Besichtigung der Liniengruben, die diese Suchschnitte verbanden.
Die Suchschnitte wurden mit den Nummern 1­4/2017 vom Westen durch den Norden
zum Osten bezeichnet (Abb. 1, 2). Die Ausgrabung wurde mit parallelem Handgraben
der Suchschnitte Nr. 2/2017 und 3/2017 angefangen. Nach der Vollendung des Such­
schnitts Nr. 2/2017 und in der Zeit der Beendung des Suchschnitts Nr. 3/2017 wurden
die oberen Partien des Suchschnitts Nr. 1/2017 und der ganze Suchschnitt Nr. 4/2017
mit einem Bagger ausgehoben (Dokumentation der Schnitte siehe Abb. 3, 5, 6). Nur der
letzte Suchschnitt betraf ganz zerstörtes Terrain, in den anderen Suchschnitten wurden
archäologische, meistens funerale Befunde dokumentiert.
Die ältesten anthropogenen Aktivitäten auf der Fundstelle belegen zwei Stück Spalt­
industrie vom mesolithischen Alter, die in der hochmittelalterlichen Schicht Nr. 120 im
Suchschnitt Nr. 2/2017 gefunden wurden (Abb. 7; 8:1–2).
Es gelang in den Suchschnitten Nr. 1/2017 und 2/2017 den hochmittelalterlichen
Friedhof nachzuweisen. Es ging um die Schichten Nr. 120 und 130, in die die einzelnen
Bestattungen gelegt wurden, die sich im Fall der Schicht Nr. 120 mit der Orientierung
des Kopfs zum Westen bis Südwesten, der Lage der Hände den Körper entlang und der
Absenz der Särge auszeichnen. Neben zwei Bronzekreisschnallen im Grab Nr. H18 im
Suchschnitt Nr. 2 zeigt indirekt auf mittelalterliches Alter der Körperüberreste sehr
schlechter Erhaltungsstand der Skelette im Vergleich mit den nachweisbar neuzeitlichen
menschlichen Überresten. Aus der Schicht Nr. 120 im Suchschnitt Nr. 2 stammt neben der
mesolithischen Spaltindustrie die Intrusion in Form von Scherben ausschließlich hoch­
mittelalterlicher Keramik (Abb. 8).
Im Suchschnitt Nr. 1/2017 belegt die Schicht Nr. 127, die die unerforschte mittelalterliche
Schicht Nr. 130 bedeckte, die Beerdigungsaktivität in der Neuzeit, die nach den schrift­
lichen Quellen bis die 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts dauerte. Die Bestattungsaktivität
 Archeologie východních Čech 24 (2022) 137

war derart intensiv, dass auch im kleinen Raum des Suchschnitts die Störung der älteren
Bestattungen durch die jüngeren erschien (Superposition von drei Gräbern siehe Abb. 10).
Die Schicht Nr. 127 enthielt hochmittelalterliche Keramik (Abb. 8) und vereinzelte Münzen
(Abb. 9 – Prager Groschen des Ladislaus Jagiellone aus dem Anfang des 16. Jahrhunderts).
Die Schicht Nr. 126 im Suchschnitt Nr. 1 enthielt nachweisbar unter anderem auch
Artefakte aus der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts. Darum kann man diese Schicht mit den
Terrainbearbeitungen, die mit dem Bau der Umfangsmauer und der Erhöhung des Terrains
nach der Hälfte des 19. Jahrhunderts in Zusammenhang steht, gleichsetzen und sie in die
2. Hälfte dieses Jahrhunderts datieren. Die Beerdigungsaktivität war im Vergleich mit
der Schicht Nr. 127 weniger intensiv. Mit der Beerdigungsaktivität noch in der 2. Hälfte
des 19. Jahrhunderts muss man auch im Raum des Suchschnitts Nr. 3, wo sich ursprünglich
ein ziemlich steiler, mit den Terrainaufschüttungen bearbeiteter Hang befand, rechnen.
Was den Raum betrifft, die sehr begrenzte archäologische Rettungsgrabung im
Areal des alten Friedhofs in Ústí nad Orlicí ermöglichte zum ersten Mal den Ort der
letzten Ruhe von vielen Generationen der Stadtbewohner zu untersuchen und seine
komplizierte Entwicklung in den Anfangszeiten der Stadt, aber überraschend auch mit
dem Geschehen lange vor ihrer Entstehung besser zu verstehen.

David Vích – Tomáš Bek

A rescue excavation of the old graveyard at the Church
of the Assumption of Virgin Mary in Ústí nad Orlicí
The town of Ústí nad Orlicí was a vassal, foothill town which was first mentioned in
written sources in 1292. A church was also part of the town area. In 1770–1776, the
original timber building on a stone base was replaced by a Baroque masonry building
which is still in use today. The vicinity of the church was used as a graveyard which,
however, repeatedly faced a shortage of space for burials in the Modern era. This was
solved by buying up surrounding land and expanding the graveyard. In 1859, due to the
lack of additional space, a slope west of the church was purchased, which was again used
as a burial ground – after it had been enclosed by a stone wall and the ground had been
levelled. In 1893, the still unsatisfactory situation finally forced the town’s representatives
to establish a completely new cemetery at the location of Na Hýbli. The old graveyard
then ceased to serve its original purpose.
More than a hundred years after its abolition, the town council decided to transform
the disused area of the old graveyard into a park, which was preceded by a rescue
excavation in 2017. This consisted of placing four trenches at locations of future rainwater
collection tanks with dimensions of 2.5 × 2.5 × 2.4m and surveying the excavation of
linear ditches connecting these locations.
The trenches were numbered 1–4/2017 from west through north to east (Fig. 1, 2).
The excavation started with parallel manual digging of trenches 2/2017 and 3/2017. After
the completion of trench 2/2017 and at the time of completion of trench 3/2017, we had
the upper levels of trench 1/2017 and the entire trench 4/2017 excavated by an excavator
(documentation cross­sections in Figs. 3, 5, 6). Only the last trench revealed completely
138 D. Vích – T. Bek –Záchranný archeologický výzkum starého hřbitova…

destroyed ground. Archaeological, predominantly funerary situations were documented

in the other trenches.
The earliest anthropogenic activities at the site are evidenced by two pieces of
Mesolithic lithic artefacts discovered in high medieval layer 120, in trench 2/2017 (Fig. 7;
8:1–2).
The existence of a high medieval graveyard was proven in trenches 1/2017 and 2/2017
by layers 120 and 130, in which individual burials were deposited. They were characterized,
in the case of layer 120, by the orientation of the head to the west to southwest and the
placement of arms along the body in the absence of coffins. In addition to two bronze round
buckles which were found in grave H18 in trench 2, an indirect indicator of the medieval
date of the deposited remains is the very poor degree of preservation compared to the
remains of demonstrably modern date. In addition to the Mesolithic lithic tools, an
intrusion in the form of fragments of exclusively high medieval pottery comes from layer
120 in trench 2 (Fig. 8).
In trench 1/2017, layer 127 (superimposed on unexcavated medieval layer 130) proves
burial practices during the modern era – according to the testimony of written sources,
as late as the mid­19th century. Burying was so intensive that, even in the small area of
the trench, there was evidence of mutual disturbances of earlier burials by later burials
(for a superposition of three graves, see Fig. 10). Layer 127 contained high medieval
pottery (Fig. 8) and some coins (a Prague groschen minted by King Władysław II Jagiełło
from the beginning of the 16th century is depicted in Fig. 9).
Layer 126 in trench 1 demonstrably contained, among other things, artefacts from the
second half of the 19th century. Therefore, we can link this layer to the ground modifications
associated with the construction of the perimeter wall and raising the ground level
sometime after the mid­19th century. The layer can therefore be dated to the second half
of the 19th century. Compared to layer 127, there were fewer burials in it. Burying during
the second half of the 19th century is also to be expected in the area of trench 3, where
there originally was a rather steep slope modified by subsequent backfilling.
For the first time ever, the rescue excavation in the area of the old graveyard in Ústí
nad Orlicí, which was very limited in space, made it possible to get an insight into the
final resting places of many generations of the town’s inhabitants and to better understand
the complex development of the site linked to the town’s first centuries, but surprisingly
also to events happening long before its foundation.

Recenzovaná studie
Příspěvek posoudili:
Mgr. Radek Bláha, Archeologické oddělení, Muzeum východních Čech v Hradci Králové
PhDr. Jan Frolík, CSc., Archeologický ústav AV ČR Praha, v. v. i.

Mgr. Tomáš Bek

Archeologický ústav AV ČR Praha, v. v. i.
bek@arup.cas.cz

PhDr. David Vích

Regionální museum ve Vysokém Mýtě
dvich@centrum.cz