Památková péče ve světě a v zemích Koruny české

První pamětihodnosti
 Výtvory odlišné od přírodní podstaty věcí

 Náboženské cítění, kult zemřelých

 Pomníky vladařů, státní moci
 Připomínky slavných činů, bitev
 Římská antika – sběratelství
 Středověk - relikvie
Rukopis Petra de Ebulo, 12. stol.
Památková péče ve světě
 Feidiás – první prokazatelné zmínky o
vědomé péči o památky (470 – 430
př.n.l.)

 Gaius Plinius (23 – 79 n.l.) popsal

postup opravy sochy Artemidy, kterou
provedl Timotheos
 Diova socha v Olympii v představách rytce v 16. století

Athéna Parthenos, Chrám Parthenon v

Athénách
Památková péče ve světě

 1378 – Richard II. vydává

v Anglii příkaz chránit památky

Richard II. (1367 – 1400?)

Památková péče ve světě
 1493 – zápis o každoroční ochraně
tumby císaře Fridricha III. ve Vídni
Památková péče ve světě
 Italská renesance – uvědomělý vztah k
dochovaným pozůstatkům antiky
 Pius II. – první doložené nařízení o
ochraně děl antických nálezů (1462)
1541 H. Steyer
Pražský hrad v první třetině 17. století z deníku Jindřicha Hýzrleho z Chodů
Památková péče ve světě
1713 parlament v Anglii vybírá místa
historického významu

Počátky péče o kulturní dědictví

1.Edikty Marie Terezie a Josefa II.
2.Zemské knížecí nařízení Friedricha II.
Hessenského z 22. prosince 1779 o
zachování památek a starožitností,
podepsané dne 22. prosince 1780
Památková péče ve světě
 Řecko – zákon z roku 1834 – první
úplný zákon na ochranu památek
Památková péče ve světě
 Francie – zákon z roku 1887 – první
skutečně významný právní předpis
Jean-Baptiste Poquelin (1622 – 1673)

Gotthold Ephraim Lessing (1729 – 1781)

„... pochmurná chuť gotické výzdoby, tyto
odporné obludnosti nevědomého věku,
produkované přívaly barbarství .. ".

Molière se takto vysmíval gotickému stylu v básni z roku 1669

Památková péče ve světě
 Po I. světové válce má již většina
evropských zemí samostatný zákon na
ochranu památek
PP v zemích Koruny české
 Edikt Marie Terezie ze 17. srpna 1749 o
ochraně archiválií
 Nařízení Dvorské kanceláře z 24. února a 2.
listopadu 1776 a ze 14. února 1782, na jejichž
základě byly upraveny povinnosti nálezců mincí
 Nařízení Dvorské kanceláře ze dne 5. března
1812, Z 2655/305, které se vztahovalo na
všechny nalezené starožitnosti a památky
stejného druhu
PP v zemích Koruny české
 Dekret Dvorské kanceláře z 28. prosince 1818,
Z 30182/2764 zakazoval vývoz památek

 Ministerský přípis Dvorské kanceláře z 3.

dubna 1827 stanovil pro zamýšlený
vývoz ohlašovací povinnost s účelem
možnosti uplatnění předkupního
práva
 PP v zemích Koruny české

 Nejvyšší usnesení z 31. prosince 1850 o založení Centrální

komise pro výzkum a udržování stavebních památek
 Založena byla při Ministerstvu obchodu, průmyslu a
veřejných prací
 V rámci této komise byli pro Čechy a Moravu jmenováni
odborní konzervátoři
 První zasedání komise se konalo až v r. 1853
 PP v zemích Koruny české
 V roce 1859 byla komise převedena k Ministerstvu
kultu a vyučování
 Komise se zpočátku věnovala výhradně stavební
památkám, takže mezi členy převažovali architekti
 V roce 1872 byla přejmenována na Centrální
komisi pro péči o památky a její působnost se
rozšířila také na umělecké předměty
 Vzhledem k tomu, že nebyl přijat památkový
zákon, neměla komise téměř žádné pravomoci
Okruhy činnosti
Centrální komise pro péči o památky
 Zkoumání dochovaných památek
 Klasifikace památek
 Určování hodnoty památek
 Posuzování návrhů na restaurační práce
obnovy památek
 Vyvíjení osvětové a ediční činnosti
 Udržování kontaktu s veřejností
 PP v zemích Koruny české
 Vyhláška Ministerstva kultu a vyučování z 21.
července 1873, o statutu Centrální komise pro
péči o památky – také péče o movitosti
Činnost konzervátora
 Čechy 14 konzervátorů, Morava 1
konzervátor, Slezsko 2 konzervátoři
 Pravidelně informovat o činnosti
Centrální komisi
 Spolupracovat se stavebními úřady
Tři sekce Centrální komise:
 Ochrana archeologických nálezů,
památek pravěkých a římských
 Výzkum a ochrana památek
architektury, malířství, sochařství a
uměleckého řemesla od středověku do
konce 18. století
 Písemné historické památky, které měly
vztah k památkám výtvarného umění
 Centrální komise měla velmi slabou
reálnou moc, neboť nedisponovala
nařizovací pravomocí
 Uhersko mělo svůj památkový zákon již
od r. 1881 (1867 R-U vyrovnání)
 Od r. 1891 byl připravován památkový
zákon, ale do zániku R-U k tomu
nedošlo
 PP v zemích Koruny české
 Vyhláška Ministerstva kultu a vyučování z 2. srpna
1911, o změně statutu Centrální komise –
Památkový úřad ve Vídni - odborný úřad spojený s
vědeckým ústavem
 2 konzervátoři se sídlem v Praze (jeden pro české
území, druhý pro území jazykově smíšená)
 Morava a Slezsko nadále spadají pod Vídeň
 PP v zemích Koruny české

 1918 vzniká Zemský památkový úřad pro České

království (ještě před zánikem R-U)

 Morava a Slezsko zůstaly pod správou

vídeňského úřadu.
Mariánský sloup na Staroměstském
náměstí v Praze
 1650 postaven jako oslava
bitvy o Prahu
 sochařská výzdoba
pocházela od Jana Jiřího
Bendla
 v poledne stín sloupu
ukazoval pražský poledník
 stržen byl 3. 11. 1918
rozvášněným davem, který
ve sloupu spatřoval symbol
svržené habsburské
monarchie
Osobnosti PP

Josef Mocker
(1835–1899)
Purismus
 úsilí o stylovou čistotu v tvorbě
 obnova památek a stavby v duchu
původního historického slohu
 styl moderní architektury oproštěné od
zdobnosti

 moderní purismus (O. Wagner, A. Loos, Le

Corbusier – raná díla - manifest Aprés le
cubisme (protikubistický program purismu)
Staronová synagoga
Prašná brána (dokončeno 1888)
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha (1873–1899)
Chrám sv. Štěpána
Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty
Chrám sv. Apolináře na Větrově
Chrám sv. Petra na Poříčí
Bazilika sv. Petra a Pavla
Malostranská mostecká věž (1874–1878)
Staroměstská mostecká věž (1879–1883)
Nové proboštství na Pražském hradě (1878–1890)
Karolinum (1879–1881)
Jindřišská věž (1876–1879)
Karlštejn (1877–1899) – do r. 1891 pod vedením Friedricha Schmidta
Konopiště (1889–1894)
Křivoklát (1882–1884)
Thunovské pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého v Děčíně (1870–1872)
Děkanský kostel sv. Mikuláše, biskupa v Jaroměři
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem
Kostel svatého Bartoloměje v Kolíně
Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni (1879–1884)
Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře (1883–1896)
Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor (1896–1898)
Kostel svatého Vavřince ve Vysokém Mýtě (1892–1899)
Kostel svatého Bartoloměje v Rakovníku (od 1885)
Katedrála svatého Štěpána (Stephansdom) ve Vídni (1864–1869)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou
kostel sv. Jáchyma a sv. Anny v Jáchymově (dokončen 1876)
NOVOSTAVBY

kostel svatého Prokopa na Žižkově (spolu s Františkem Mikšem)

kostel sv. Ludmily (1888–1893) (spolu s Františkem Mikšem)
projekt kostela sv. Markéty ve Zvoli (1894)
kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Hbitech (dokončen 1875)
Vila Waldstein v Děčíně (1870–1871)
Osobnosti PP
 Kořeny v 19. století – zájem o památky

Kamil Hilbert
(1869–1933)
Manifest Společnosti pro ochranu
památek starobylých staveb
22. 3. 1877
 William Morris (1834 – 1896)
 John Ruskin (1819 – 1900)

 Georg Dehio (1850 - 1932) – 1905 –

opakování výzvy
 Konzervovat, ne restaurovat!
Manifest Společnosti pro ochranu
památek starobylých staveb
22. 3. 1877
 Max Dvořák – přirovnal stavební
památku k archivnímu dokumentu

 „…tak jako je jakékoliv dopisování a doplňování

fragmentálně dochovaných archiválií
nepřijatelným, dokument znehodnocujícím
podvodem, je falešné i znehodnocující i jakékoliv
doplňování původních historických forem torzální
historické stavby.“
 Povinnost konzervovat je již všeobecně
a trvale uznávaný princip korektní PP

 Z. Wirth: „…veškeré úpravy a dostvaby

památky – jsou-li nutné – mají, ba přímo
musí, vyjadřovat ducha či umělecké
chtění doby, v níž jsou prováděny.“
 Tento princip vede k památkářskému
nihilismu (J. Štulc)
 „…jestliže fyzické degradaci hmotné substance
památky nelze natrvalo zabránit a jestliže při
opravách a doplňcích budeme chtít záměrně
užívat výlučně náš dobový stylový výraz,
techniky a materiály (bez ohledu na to, zda jsou
svojí povahou s tradičním stavebním dílem
slučitelné), pak v tomto procesu památka
zákonitě jako historické architektonické dílo
zanikne.“
 Problémem je slohová
mnohovrstevnatost
Osobnosti PP

Alois Riegl
(1858–1905)
 rakouský historik umění a památkář, jeden
ze zakladatelů Vídeňské školy dějin umění,
profesor Vídeňské univerzity
 zasloužil se o ustavení historie umění jako
samostatné vědecké disciplíny
 byl jedním z nejvlivnějších odborníků na
formální analýzu uměleckých děl
„Každý styl se snaží věrně znázorňovat
přírodu a nic jiného, ale každý má o
přírodě svou vlastní představu.“
 Hlásal odklon od historizujícího purismu
a položil důraz na ocenění hodnoty stáří
památky
 vycházela z nich analytická metoda
památkové péče
Analytická metoda památkové péče
 důraz na odkrytí, konzervování a prezentaci
jednotlivých historických stavebních fází památky
 v ČSSR se uplatňovala zejména ve dvacátých až
padesátých letech 20. století
 spočívala ve studiu a ohodnocení jednotlivých
historických fází památky, uznání hodnoty její
zachované hmotné, materiální podstaty včetně
stop stáří (patiny) a odmítnutí imitací původních
prvků, podoba doplňků měla odpovídat době
jejich vzniku
 uplatnila se při rekonstrukcích architektů
Jože Plečnika (Pražský hrad), Dušana
Jurkoviče (zámek Nové Město nad
Metují) nebo Pavla Janáka (Černínský
palác), při kterých se dařilo harmonicky
propojit tuto metodu s kultivovanými
moderními doplňky
Osobnosti PP

Max Dvořák
(1874–1921)
 byl historik umění působící ve Vídni, čelný
představitel Vídeňské školy dějin umění
 přátelství - J. Pekař, J. Šusta
 1904 – J. Goll – UK Praha
 poradce Centrální památkové komise
 založil rakouský místopis uměleckých památek (17
svazků)
 1917 - druhým viceprezidentem Centrální
památkové komise
 po válce prezidentem Spolkového rakouského
památkového úřadu
 1920 - členem Rakouské akademie věd
PP v zemích Koruny české
 Nový stát – Československo – převzal staré
platné normy již neexistující Rakousko –
Uherské monarchie

 Nařízení Národního výboru československého

z 29.10.1918 č. 13/1918 Sb. z. a n., o zákazu
vývozu uměleckých a historických památek
PP v zemích Koruny české
 Zemský památkový úřad pro České království
přeměněn na Státní památkový úřad

 Paralelně vznikl Státní fotoměřický ústav pro

dokumentaci památek a Státní archeologický
ústav (1919) – zásluhou Z. Wirtha
Zakladatelé české PP
Zdeněk Wirth – organizační činnost na Ministerstvu
školství a osvěty
1.soupis památek
2.roku 1952 spoluzakládá Československou akademii
věd

Zdeněk Wirth
(1878 – 1961)
 1903 - byl konzervátorem na Vysočině
 1925 - ČVUT jako suplující profesor dějin
umění, od roku 1928 jako docent
 1928–1940 byl vedoucím Státního
fotoměřického ústavu v Praze
 1946 -1951 předsedal Národní kulturní
komisi
 1900 - patřil k zakládajícím členům Klubu
Za starou Prahu
Státní fotoměřický ústav

Při založení ústavu mu byly přiděleny následující čtyři

úkoly:
vytvoření seznamu historických a uměleckých
památek na území Československé republiky,
vytvoření měřické, fotografické a další dokumentace
u památek stanovených, ohrožených nebo nově
objevených,
zřízení archivu, ke budou uchovány výsledky
činnosti ústavu i dokumentace získané darem nebo
koupí,
zřízení odborné knihovny
 Během války v letech 1939 - 1945 se ústav
soustředil na dokumentaci památkově
cenných staveb a historických měst,
ohrožených nálety
 Po roce 1945 se ústav věnoval především
dokumentaci nově vzniklých městských
památkových rezervací (30 lokalit) a tzv.
památek 1. kategorie (celkem 115 objektů)
 V roce 1953 byl Státní fotoměřický ústav
spolu se Správou státního kulturního
majetku a Státním památkovým
ústavem sloučen do Státní památkové
správy
 Od roku 1958 byl začleněn jako
dokumentační útvar do Státního ústavu
památkové péče a ochrany přírody v
Praze
Osobnosti PP

Vojtěch Birnbaum
(1877 –1934)
 autorem tzv. „barokní teorie“, podle níž
každý umělecký sloh své působení
končí „barokní“ fází
 závěrečná „barokní“ fáze následuje po
úvodním období „klasicismu“
 Birnbaum tak (poměrně trefně)
formuloval vznik a vývoj slohu jako
cyklické střídání „klasicismů“ a „baroků“,
přičemž po „barokní“ fázi vždy následuje
„klasicistní“ fáze nového slohu
 „Klasicismus“ je zde chápán jako „přísná“ či
„dogmatická“ fáze nového slohu, kdy jsou
nejprve vytvořena přesná pravidla a ta jsou
pak poměrně striktně dodržována. Sloh se tak
odehrává vlastně uvnitř těchto pravidel.
 „Barokní“ fáze slohu nastává ve chvíli, kdy se
samotná pravidla slohu stanou překážkou
vývoje a začne proto docházet k jejich
porušování, zpochybňování a destruování
 Toto porušování pravidel pochopitelně
postupně vede k celkové destrukci slohového
výrazového rámce a proto je nakonec nutné
přistoupit k budování slohu nového
Osobnosti PP

Václav Wagner
(1893 –1962)
 historik umění, klasický archeolog a památkář
 20. léta 20. století - Státní památkový úřad v
Praze a setrval zde až do roku 1949
 za druhé světové války a potom v letech
1945-49 tento ústav řídil
 zachránil množství nacisty zabavených
památek (zejména zvony a kovolitecké práce)
tak, že je nechal zakopat na pražském ostrově
Maniny, drobné artefakty uchovával doma a
po válce některé předal do UPM v Praze
 V době války úředně nutně musel spolupracovat s
protektorátními orgány
 přátelsky se stýkal s lidmi nacismem postiženými,
například s baronkou Sidonií Nádhernou, nebo s
malířem Jaroslavem Dědinou
 1948 byl v konkurenčním sporu kolegou Cyrilem
Merhoutem nařčen z kolaborace a písemně udán
STB
 1949 byl zatčen, ve vykonstruovaném politickém
procesu byl odsouzen za kolaboraci a
homosexualitu. Byl vězněn na Mírově a v
Leopoldově
 zbytek života v pražském domově pro zrakově
postižené Horní Palata
 prosazoval nové syntetické metody v
kontrastu k dosavadní analyticko-konzervační
péči, kterou prosazoval Rieglův žák Zdeněk
Wirth
 jím prosazovaný strukturalismus a holismus v
památkové péči znamenal, že celek je třeba
nadřazovat jednotlivostem
 je třeba zachovat tvarovou strukturu a
estetickou kvalitu celku
 ve svém důsledku tento přístup ovšem
znamenal restituci původního vzhledu
památky i za cenu rekonstrukcí a doplňků
chybějících částí
Poválečná obnova
 Škody převážně na Ostravsku,
Opavsku, Brněnsku + Praha
 Poválečné obnovy zprvu směřovaly k
obnově života ve městech  nové
majetkové poměry (konfiskace,
znárodnění) znamenaly novou situaci
pro PP
 Ideologické obnovy a nedostatečná
údržba – zmnožení ztrát z války
1838 – 1848 Pietro Nobile, W. P. Sprengel
1901 – návrh J. Koula
1901 – návrh F. Podhajského
1909 – návrh A. Wiehla
1909 Josef Gočár
1946 – návrh Karla Dudycha
1967 – návrh J. Čejka
1988 – K. Koutský, J. Kozel, V.
Leníčková
1988 – J. Cigler
2019 - Pavol Bauer vizualizace
Krocínova kašna – 1862 rozebrána
Evropa
Staré Město ve Varšavě
Zničeno 85% stavebního fondu (1000
historických památek – zničeno 780,
vážně poškozeno 160, pouze 34 bez
úhony)
Staré Město, Královský palác a katedrála
sv. Jana v troskách
Tři možné přístupy:
Ponechat trosky jako památník
připomínající válečné hrůzy
Přestavět a rekonstruovat Staré Město
Na troskách vystavět nové moderní město
 Analytická metoda znovuvystavění
nepřipouštěla (Riegl)
 Prof. Zachwatovitz prosadil obnovu a
rekonstrukci s poukazem na to, že
nacisté chtěli zničit město spolu s
kořeny národního povědomí
 Zvolena metoda s charakterem vědecké
rekonstrukce
Kritéria přístupu:
Kritérium použitelnosti (bytové standardy)
Esteticko – historické kritérium – méně
hodnotné části neobnoveny
Různé vývojové fáze budov byly přiznány
na fasádách
Korekce nevyhovujících hmot
(převýšených, novodobých)
Zachování měřítka prostoru a města
Čtyři základní uplatňované postupy - obecně:
Ochrana historické budovy, její další život
umožňuje využití pro nové funkce
Striktní konzervace, maximálně respektující
stopu doby (rozbombardované kostely zůstaly
zachovány jako staticky zachované ruiny –
památníky hrůz války)
Obnova historického originálu s částečnou
transformací
Odstranění budovy, plošná demolice,
soudobé řešení novotvarem
Katedrála v Kolíně nad Rýnem – spojenci vyvinuli velké úsilí, aby nebyla při bombardování zasažena…
Datum posvěcení: 30. října 2005
Výstavba: 1726–1743, obnova 1994–2005
Jan Letzel
(1880 – 1925)
PP v Československu
 Dekrety presidenta republiky (Benešovy dekrety)
č. 108/1945 Sb. a dekret č. 12/1945 Sb.

 Dekret č. 12 přinesl pro památkovou péči zcela

novou kategorii, a to státní kulturní majetek
108. Dekret presidenta republiky
ze dne 25. října 1945
o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy

Vymezení konfiskovaného majetku.

(1) Konfiskuje se bez náhrady - pokud se tak již nestalo - pro Československou republiku majetek nemovitý i movitý,
zejména i majetková práva (jako pohledávky, cenné papíry, vklady, práva nehmotná), který ke dni faktického skončení
německé a maďarské okupace byl nebo ještě jest ve vlastnictví:
Německé říše, Království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé
strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organisací, podniků, zařízení, osobních sdružení,
fondů a účelových jmění těchto režimů nebo s nimi souvisících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob
právnických, nebo
osob fysických národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny
Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje
za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, nebo
osob fysických a právnických, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti,
demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti
podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské
okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června
1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech)
nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k
Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fysických nebo právnických osob, které
strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik.
PP v Československu
 Zákon ze dne 16.5.1946 č. 137/1946 Sb., o
Národních kulturních komisích pro správu
státního kulturního majetku

 SKK přijímaly do své správy jako státní kulturní

majetek nejvýznamnější hrady a zámky,
vytřiďování mobiliářů, ústřední orgán pro správu
 Hlavními úkoly komisí tedy bylo od
Národního pozemkového fondu přejímat
hodnotné objekty (hrady a zámky, zprvu
47, později počet stoupl až ke stu),
zajišťovat jejich provoz a to včetně
návštěvnického provozu.
 Dalším úkolem bylo vyhledávat kulturně
hodnotný majetek mobiliární (ať již z
konfiskovaného mobiliáře, nebo mobiliáře
z nepřevzatých státních objektů) a zajistit
ho pro další vhodné užití.
 Duchovním otcem NKK byl Zdeněk Wirth,
technický chod zajišťoval od počátku
architekt Břetislav Štorm.
 Personálně musely být komise složeny ze
zástupců „ministerstev školství a osvěty,
vnitra, financí, zemědělství, dopravy,
vnitřního obchodu, Státního úřadu
plánovacího a ministerstva národní obrany,
na Slovensku ze zástupců příslušných
pověřenectev, Plánovacího úřadu a
ministerstva národní obrany; jejich další
členy jmenuje ministr školství a osvěty z
odborných znalců příslušných oborů.“
Třeboň, zámek, rozprodej mobiliáře, 1954
Plošná ochrana

 Vládní rozhodnutí ze dne 11.7.1950

 30 městských památkových rezervací (MPR)

 Městská památková rezervace

 1950 – prvních 30 MPR

 1972 – kategorizace 924 lokalit (výsledkem
40 MPR a 160 MPZ)
 1989 (Brno, Kolín, Plzeň)
 1990, 1991, 1995
 1993 – Praha

Celkem v ČR (2021): 40 MPR, 61 VPR

 Nejvyšší stupeň ochrany památkově
hodnotného území
 Zástavba je kompaktní, bez rušivých
novodobých zásahů a charakter jednotlivých
staveb jednoznačně udává charakter celému
území
 U staveb dochován původní objem včetně
tvaru střechy, původní průčelí včetně
architektonických detailů (okna, dveře)
 Formy územní ochrany sídel
 Městské památkové rezervace (MPR)
 Vesnické památkové rezervace (VPR)
 Městské památkové zóny (MPZ)
 Vesnické památkové zóny (VPZ)
 Krajinná památková zóna (KPZ)
 Technické památkové rezervace
 Archeologické památkové rezervace
 Památková rezervace - Kuks
 Památkové hodnoty historických měst

 Hmotné

 Nehmotné
 Krajinný rámec
 Půdorys a parcelace
 Podzemí a archeologie
 Panorama
 Prostorová a hmotová skladba
 Opevnění, významné stavby
 Obytná zástavba
 Střešní krajina
 Veřejná zeleň
 Technické památky
 Vývojový význam města
 Historická tradice města
 Ideový význam města
 Sociální struktura města
 GENIUS LOCI
 Městská památková zóna

 Chráníme charakter sídelního útvaru

(urbanistická a hmotová dispozice, ale menší
podíl architektonicky intaktně dochovaných
staveb)

Celkem v ČR: 209 MPZ

 Území či sídelní útvar s menším podílem
kulturních památek, ovšem vykazující vysoké
památkové hodnoty
 Zachovaná půdorysná a hmotová struktura
sídla
 Část sídelního útvaru (dělnická kolonie,
vilová čtvrť)
 Krajinná památková zóna

 Výsek krajiny v podstatné míře formované

historickou činností člověka
(barokní krajina, poutní areály, aleje, typické
sídelní formy – lánové vesnice)

Celkem v ČR: 17 KPZ

 Ochranné pásmo

 Vymezuje se pro ochranu vnějšího obrazu

okolí chráněného území
 Zabezpečuje nerušené působení
historických urbanistických dominant a
zachování významných průhledů
 Podmínky ochrany stanovovány individuelně
(vyhláškami)
 Předmět ochrany
 Urbanistická struktura sídla
- půdorysná struktura
- parcelace
- půdorysná skladba zástavby
- hmotová skladba zástavby
- dominanty
- kompoziční vztahy prostorů
 Urbanistické regulativy
 Prioritou je uchování památkových hodnot
 Zachování půdorysné struktury
 Památková hodnota nadřazena dopravním hlediskům
(demolice, obchvaty)
 Definovat havarijní stavy objektů
 Citlivě revitalizovat území s narušenou strukturou
 Citlivě přistupovat k novostavbám
 Určit regulativy pro stavební obnovy (fasády)
 Přihlížet ke kapacitním možnostem území (využití)
 Udržet smíšenou funkci využití chráněného území
 Plány plošné ochrany
 Textová část
- výčet nemovitostí, které jsou KP nebo NKP
- výčet nemovitostí, které nejsou KP nebo NKP
(vč. soupisu prací, ke kterým není potřeba ZS)
- stanovení způsobu zabezpečení kulturních
hodnot PR a PZ
- dobu závaznosti plánu ochrany
- odůvodnění plánu ochrany

 Grafická část
- výkresy s informacemi z textové části
Jihlava
 Likvidace Kreclu se odehrála po částech. První část
likvidace byla zahájena 23. dubna 1974 v 0:30 hodin. Tehdy
byla odstřelena většina komplexu mimo dvou historicky
nejvzácnějších rohových domů. Tyto domy byly zbořeny v
prosinci roku 1975.

 V roce 1978 byl položen základní kámen obchodního domu

Prior, který byl otevřen v květnu 1983. Paradoxně jen o pár
měsíců dřív se historické jádro Jihlavy dočkalo prohlášení za
městskou památkovou rezervaci.

 Likvidaci Kreclu řídil tehdejší předseda Městského

národního výboru Karel Prchal. Aby se zabránilo kritice ze
strany památkářů, byl poté sesazen z místa předsedy
Městského národního výboru a dosazen na post
místopředsedy Okresního národního výboru.
 Demolice domů hrozila v průběhu rekonstrukce města v
letech 1956 - 1962, kdy stav devastace budov Špalíčku vedl
k úvahám od zboření a nahrazení moderní novostavbou až
po vytvoření pouhé tvarové skulptury z betonu vylitého do
obvodových zdí.

 Nakonec se koncem roku 1960 přistoupilo k záchranným

pracím a Špalíček se podařilo zachránit, i když je ve
skutečnosti pouhou dekorací z obvodového zdiva s naprosto
nepůvodní interiérovou dispozicí, která je navěšena na
vnitřní ocelovou konstrukci s betonovými stropy.
Osobnosti PP

Oldřich Stefan
(1900–1969)
SÚRPMO
Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů

 založen v roce 1954 jako centralizované

pracoviště pro komplexní řešení
rekonstrukcí zejména historických jader
měst v Československu
 ateliér stavebně historických průzkumů,
který po dobu své existence (do roku 1989)
měl monopol jak na provádění této činnosti,
tak na projekční činnost architektonických
ateliérů
Osobnosti PP

Dobroslav Líbal
(1911–2002)
Dobroslav Líbal
 Český historik architektury a urbanismu
 Pokračovatel myšlenek a přístupů V.
Wagnera

 Vypracoval a stále zdokonaloval

metodiku tvorby pasportů památkových
budov, které vznikaly jako týmová práce
odborníků různých oborů (historik, historik
umění, architekt, stavební inženýr)
Pasport
 Pasport objektu obsahuje historii stavby,
stavební a architektonický popis, popis
aktuálního technického stavu
a doporučení pro další využití objektu
 Součástí je i plánová a fotografická
dokumentace
 Prvními takto zdokumentovanými
objekty byl areál Ungeltu na Starém
Městě pražském v roce 1951
 Takto byly zdokumentovány všechny
budovy Pražské památkové rezervace
Osobnosti PP

Ing. arch. Aleš Vošahlík Prof. Karel Kibic

(1934 – 2001) (nar. 1930)
PP v ČR
 Zákon č. 22/1958 Sb., o ochraně
kulturních památek

 Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní

památkové péči

 Vyhláška č. 66/1988 Sb., kterou se

provádí zákon ČNR č. 20/1987 Sb.
Autenticita
 hmoty

 formy
Autenticita jako pojem
 Reakce na puristickou praxi

 tzv. vídeňská škola

Manifest Společnosti pro ochranu
památek starobylých staveb
22. 3. 1877
 William Morris (1834 – 1896)
 John Ruskin (1819 – 1900)

 Georg Dehio (1850 - 1932) – 1905 –

opakování výzvy
 Konzervovat, ne restaurovat!
Manifest Společnosti pro ochranu
památek starobylých staveb
22. 3. 1877
 Max Dvořák – přirovnal stavební
památku k archivnímu dokumentu

 „…tak jako je jakékoliv dopisování a doplňování

fragmentálně dochovaných archiválií
nepřijatelným, dokument znehodnocujícím
podvodem, je falešné i znehodnocující i jakékoliv
doplňování původních historických forem torzální
historické stavby.“
 Povinnost konzervovat je již všeobecně
a trvale uznávaný princip korektní PP

 Z. Wirth: „…veškeré úpravy a dostvaby

památky – jsou-li nutné – mají, ba přímo
musí, vyjadřovat ducha či umělecké
chtění doby, v níž jsou prováděny.“
 Tento princip vede k památkářskému
nihilismu (J. Štulc)
 „…jestliže fyzické degradaci hmotné substance
památky nelze natrvalo zabránit a jestliže při
opravách a doplňcích budeme chtít záměrně
užívat výlučně náš dobový stylový výraz,
techniky a materiály (bez ohledu na to, zda jsou
svojí povahou s tradičním stavebním dílem
slučitelné), pak v tomto procesu památka
zákonitě jako historické architektonické dílo
zanikne.“
 Problémem je slohová
mnohovrstevnatost
Soustavy hodnot a autenticita
 A. Riegl, M. Dvořák

Canon Raymond Lemair (1878 – 1954) hodnoty:

 Užitková hodnota
 Umělecká hodnota
 Historicko-archeologická hodnota
 Hodnota malebnosti
Mezinárodně definované hodnoty
Juka Jokiletho (1938)
Hodnota identity (založená na uznání) – emotivně nejsilnější –
hodnota stáří, ztělesnění tradice či vzpomínek, zdroj národní
hrdosti, nositel duchovního nebo náboženského obsahu
Relativní umělecká nebo technická hodnota (založená na
výzkumu)
Hodnota vzácnosti (založená na statistice) – do jaké míry je
památka vzácná, reprezentativní a výjimečná

Společensko-ekonomická hodnota – např. vzdělávání