IHA CESKA

MD. BERLITZ
 PUBL Z,
28-30 West 34 th St., New lorn.

FRENCH.
Metnode Berlitz, Premier livre (object teaching and easy

Key
conversation;
translation)
to the first
a
........
purely naturatl method

French Book containing in English the

without
$1.25

Pronunciation, Translation and Grammar of the

French Text, with Explanation of Idioms. Arranged
for Self-instruction or for Home Study, supplement-
._•«.*
-
ing
D euxieme
The
the Kegular
livre ........
Class Work.

book consists of copious exercises in

latter
1.00

1.25

conversation and composition grammatically graded.

and contains highly interesting reading matter. It
can be used to advantage with any method. The
new words ar*: so arranged that their ireaning is
understood l>y context.
ILItteratureFrancaise, with copious well-selected ex-
tracts. (This book is also admirably adapted for an
advanced course in conversation and invaluable as a
reviw of French Literatur.) One yolume, bound 1.75
tSrammaire Pratiue, 4 Vols. (sold separately) each 1.00
Vol. 1. Verb
Drill, a practical course in the French
Verb, mostly in form of conversationaJ exercises, fol-
lowed by complete rules for the use of tenses and
moods.
Vol. II.Nom. Pronom, Adjectip et Article, a fuli trea-
tise on these parts of speech, with abundant exercises.
Vol. III. Adverbe, Preposition, Conjonction et Observa-
TJONS GEnERALES.
Vol. IV. Prononciation et Orthographe, a complete
course in all the difficulties of pronouncing and
spelling.

and irregular, in two tables .....

9ttbleaux du Verbe, giving all the conjugations, regular

Tableaus Muraus, (the above printed very large, 32 x 42;

.15

an invaluable help in teaching the verb. No recita-

tion room should be without them.) The entire set. 2.00

nouns (with exercises) ......

Genre des Substantlfs, all the rules on the gender of

French with or without a Master, the most practical

.50

method for self-instruction and schools; all diffi-

culties simplified and pronunciation marked. 2
Volumes (sold separately), each .... 1.2S

e Francas Commerclal ......

Key to exercises of the abo?e (for each yolume) .25
1.00

.25
EDITION BERLITZ, French Comedies
 GERMAN.
Methouc Berlitz, Erstes Buch, $1.25; Zweites Buch $1.25
(These books offer the same advantages as the
French series.)
German WIth or WIthout a Master, the most practical
method for self-instructionand schools; all difficul-
each (sold separately)
Key to exercises o£ the above (each volume)
....
and pronunciation marked. 2 volumes
ties simplified
1.50
.25
Praktisohe Grammatik der deutschen Sprache. With
numerous practical exercises 1.00
Das Geschlecht der Substantive, containing all the rules
on the gender of nouns, with exercises
Deutsche Hnndelssprache .... .25
1.00

SPANISH.
Spanish Metodo Berlitz (complete) .....
Spanish With or Without a Master, the most practical
1.75

each (sold separately) .......

method for self-instruction and schools; all difficul-
ties simplified and pronunciation marked. 2 vols.,

Key to the exercises of the above (for each volume) .

1.25
.25
El Espaol Comercial 1.00
A Practical Smattering of Spanish . . . . . .30
Los Verbos Aprendi dos por la Conrersacion . . 1.00
Los Verbos en dos Tables . . . . . . .15

1TALIAN.
Italian,
I VerM
Metodo Berlitz (complete)
indue tavole
..... 1.75
.15

........
. . . . . . .

I Yerbi Appeesi Mediante la Conversazione . . .1.00

Letteratura Italiana 1.75

BOOKS IN OTHER LANGUAGES

RUSSIAN, BOHEMIAN, SWEDISH, DANISH, PORTU-
GUESE, POLISH, Dl/TCH, AND HUNGARIAN
METHODS (each compiete) 1.75
JAPANESE METHOD 3.00

FOR FOREIGNERS TO LEARN ENGLISH

Berlitz Method, First Book,
EnR-Ilsh Literatur
Commercial Engllsh
......
.....
$1.25; Second Booik 1.25
1.75
1.00
1.25
Emrllsh Idioms and Grammar
PICTURES FOR THE OBJECT-LESSONS 1.25
TABLEAUX BERLITZ, artistic, illustrated wali charts
for object lessonp in foreign languages; size 47 x 38
inches. A great help for conversation practice on
almost any topie. Sets of 4 charts unmounted
Mounted on mulin with cplit rods ..... . . 600
12.00

THE BERLITZ METHOD FOR CHILDREN

AU Lessons based on Object-Tcaching.
Profusely Illustrated; Large Prlnt.
FRENCH PART $1.25
GERMAN PART . 1.25
ENGLISH PART w 1.2i
PUBL rz.
28

Class^BS^lU
Book -. "i .__

GojiyrightN?.

CDKRIGHT DEPOSIT.
 GERMAN.
Methodc Berlitz, Erstes Buch, $1.25; Zweites Buch $1.25
(These books offer the same advantages as the
French series.)
German WIth or Without a Master, the most practical
method for self-instruction
ties simplified
each (sold separately)
Key to exercises o£ the above (each volume)
......
and schools; all difficul-
and pronunciation marked. 2 volumes
1.50
.25

.....
. .

Praktisehe G rani ma tik der deutschen Sprache. With

numerous practical exercises 1.00
Das Gesehlecht der Substantive, containing
on the gender of nouns, with exercises
Deutsche Handelsspraehe .
... .
all the rules

. • .1.00
.25

SPANISH.
Spnnish Metodo Berlitz (complete) .....
Spanish With or Without a Master, the most practical
1.75

.......
method for self-instruction and schoois; all difficul-
ties simplified and pronunciation marked.
each (sold separately)
2 vols.,

.......
1.25
Key to the exercises of the aboTe (for each volume) .
25
El Espaol Comercial
A Practical Smattering of Spanish ......
Los Yerbos Aprendi dos por la Conversacion . .
1.00
-30
1.00
Los Verbos en dos Tables . . . . . . .15

ITALIAN.
Italian,
I
Metodo Berlitz (complete)
VerM in due tavole
..... 1.75
.15

........
. . . . .

I \"erbi Appfcesi Mediante la Conversazione . . .1.00

Letteratura Italiana 1.75

BOOKS IN OTHER LANGUAGES

RUSSIAN, BOHEMIAN, SWEDISH, DANISn, PORTU-
GUESE, POLISH, Dl/TCH, AND HUNGARIAN
METHODS (each compi«te) 1.75
JAPANESE METHOD 3.00

FOR FOREIGNERS TO LEARN ENGLISH

Berlitz Method, First Book, $1.25; Second Book . . 1.25
Engrllsh Literatur 1.75
Commercial Engrllsh
EuffHsh Idloms and Grammar
PICTLRES FOR THE OBJECT-LESSONS
. .

.....
. . .

.
. #

.
1.00
** 2 ^

125
.

TABLEAUX BERLITZ, artistic, illustrated wali charts

for object lessonp in foreign languages; size 47 x 38
inches. A great help for conversation practice on
almost any topie. Sets of 4 charts unmounted
Mounted on mulin with cplit rods ..... . . 6.00
12.00

THE BERLITZ METHOD FOR CHILDREN

AU Lessons based on Object-Teachingr.
Profusely Illustrated; Large Prlnt.
FRENCH PART $1.25
GERMAN PART
ENGLISB PART ..*»•,... 1.25
1.2s
 BERLITZOYA METHODA
PRO YYUOYM IYYM REII

DlL ESK*
OD

M. D. BERLITZE a H. PENCHENIERA

evropsk£ yydAn!

M. D. BERLITZ
28-30 West 34TH Street

New York
The Berlitz School The Berlitz School
31 Boulevard des Italiens 321 Oxford Street
Paris London

1919
 yeSkerA prAya yyhraena.

U2fVATI MEHO JMENA PRO RliKLAMU BEZ MEHO PfSEMNEHO SVOLENl

PRlSNJi SI ZAPOVfDAM.

M. D. BERLITZ.

AUu -2 l^t

Tiskem Aloisa Wiesncra v Praze, knihtiskafe eske Akademie cisafe FrantiSka Josofa
pro vedy, sloyesnost a umt-ni.

.A5804J0
 PREDMLUVA.
„Loquendo discitur Ioqui."

Ufiti se cizim jazykuin jedine z mluvnic a slovnikfi, jediru" pro literatury cizi
ztrati brzy svuj pivab pri prvnim narazu s praktickou potrebou vsedniho ivota a zdi
se skoro v§ecka k tomu obr&cena snaha marnou prci a ztratou draheho Casu. Pfi-
drui-li se k osobnimu studiu iivy styk s cizim jazykem v praxi, tu teprve kostra
naieho vedeni nabyva svalu a krve, kra te ivota a proto spojeni obou ivló vyuo-
vanf s jistou prevahou praxe, jak to podavci methoda skoly Berlitzovy, zdi se mi
nejlepM cestou k vytouieDmu ciii.

JAR VRCHLICKV.

Zakladni pravidla.

Vyuovani deje se pouze jazykem, jemu se ui.

Kada mylenka vyjadruje se primo rei vyuovanou
bez jakehokoliv vysvetlovani jazykem matefskym.
Vyuovati pomoci prekladu a ukolu Berlitzova methoda
neuznava spravnym, jej zasadou jest, aby ak hned
i

od prvopocatku slysel a mluvil jen tou fei, ji se

chce nauiti. Spravnost teto zasady dokazuje nasle-
dujici:

I. Znana ztrata Casu, deje-li se vyuovani po-

moci prekladu. ak styli z fei, ji se chce nauiti,
velmi mdo, pon€vad2 vtinu Casu zabrou vyklady,
 - 4

je se dej i v fei matefske. K dokonalemu ovladani

te* ktere fei je zapotfebi cvik, a toho dosahneme jen
tim, slyime-li a mluvime-li pouze vyuovanou fei.
2. Re kadeho naroda ma svxij osobity raz, ducha.
Osvojiti si tohoto ducha jest podkadem naueni se
feci. Proto jest chybn^m vyuovani pomoci
pfekladu,
nebof tim osobitost te ktere fei ztraci svuj pel. Kdo
timto zpusobem byl vyuovan mluvi nepfirozen,
strój ene a vdy v duchu sve fei matefske.

3. Kada fe ma nktera slo^a, reni, pofekadla,

ktera jsou jen ji vlastni, marn bychom setudi na-
mahali vyjddfiti je pfekladem. Pochopime je jen
tehdy, slyime-li je v prostfedi, v nem vznikla — a tim
prostfedim je opet duch fei toho kterho naroda.
4. Kada fe ma svuj zvlatni slovosled. Tomuto
vetoslovi naui se ak jen tehdy, kdy je stale slyi
a od poatku si je uvedomuje. Nabude tim jisteho
ci tu pro cizi fe —
take jeho such sebe meni odchylku
a nespravnost (je je ast^m zjevem pfi v5movani
pomoci pfekladu) vnima.
5. Pfi vyuovani pomoci pfekladu na pohled tak
snadnem, je prace zdvojnasobena, neb hceme-li cizi
fe ovladati tak, jako svou fe matefskou, musime
na pfekladani uplne zapomenouti. Mylenka musi
se slovy, je ji vyjadfuji, tesne souviseti, a tomu je
kade prostfednictvi cizi fei jen pfitezi a pfekakou.
A proto je nespravne uiti se zpusobem, kterho se
zase musime zfeknouti, chceme-li mluviti spravne
a v duchu Daleko rychlej i, spravneji a prakti-
fei.
neji naui se cizi fei ten, kdo ije uprostfed naroda,
jen ji mluvi —
ne ten, kdo se ui papoukovanim
ukoi u a pfekladanim pomoci slovniku.
 Na.semethoda poskytuje akum tyte vyhody,
jako pobyt v cizine —
s tim rozdilem pouze, hledimee
uinek noveho jazykoveho prostfedi, v nem kad^
zaatenik z poatku tape, pokud mono zmirniti
a fe pfistupnou uiniti. Nas system jest systemem
neustaleho postupu, jim sve aky, ani by to pozoro-
vali, temef neznatelne pfivadime k ciii, jim je doko-

naa znalost jazyka.

Prostf edky, jich Berlitzova methoda uiv&.

i. Nazorne vyuovani.
V prvnich hodinach vyuujeme pouze nazorn£,
pomoci obrazu, im se ak naui slucovati svoji
pfedstavu primo se slovem cizi fe£i.

2. Vyuovani sdruovanim (spojovanim) pfedstav.

Tam, kde nazorne vyuovani nestal (na pf. k vyjadfeni

odtaiitych pojmu), uivame nad jine uitenejiho
zpusobu vyuovati sdruovanim pfedstav, to jest
v^kladem, dle souvislosti v£ty. Zpusob tento podoba
se feeni rovnic, kde neznamou hodnotu vypoitame
dle vztahu jeji k hodnotam, je jsou udany. Zcela
tak, bez nejmenich obtii vysv£tlime nove, nm
nezname slovo dle mylenkove spojivosti teho k vy-
razum, ktere ji zname.
3. Vyucova\ni mluvnici pomoci pfikladu a ukazek.
Uznavame, e mluvnice zanedbavana byti nesmi.
Ale na miste" spletitosti prisn^ch pravidel a nespo-
etnych v£jimek uivame pouze pfikladu, je iji
ustavinym cvi£enim a ui-
oivene* v rozhovorech;
vanim pfirozenych tvaru a vet mluvi ak znenahla
mluvnicky uplne spravn ne pro to snad, mluvi e
dle nktereho naueneho pravidla, ale z toho duvodu,
e vniknul a dokonale zna ducha fei, od neho i mluv-
nice jest odvislou.

V
obsahu tohoto noveho vydani uinili jsme ne-
ktere duleite zmeny. Pozorovali jsme v praxi, e
nektera cvieni pisemna nuti aky k pfilinemu pfe-
m^leni, imz by se ak mohl snadno dostati na scesti,
e by myslel matefskou fei a mylenky ty pfekladal.
Proto jsme tato cvieni castene omezili. Cizi fei,
jak v slov&, tak v pismu, nauime se nejsnaze napodo-
benim. Ucho si zvyka staym poslouchanim uitele,
pravopisu se nauime opisovanim cvieni. Abychom
akum prci usnadnili, posunuli jsme nektera mluv-
nicky nesnadna mista dale dozadu, take ak nasledkem
dukladnji znalosti jazyka snadnej i je pfekona. Ma-
jice neustale na zfeteli duleitost spravneho vyslovo-
vani, nezainame s uenim pisma dfive, dokud ak
neovlada mluvene slovo. Uitele nasi vyslovuji kade
slovo pf irozene, s patfinym zduraznenim kade hlasky
a kadou chybu vyslovnosti, ji se ak dopusti, ihned
opravi.
Vedeni temito zasadami, nedovolujeme svym a-
kum, by se na hodinu pfipravovali. Navykli by patne
by vlivu pfekladani, je je pu-
vyslovnosti, podlehli
vodcem vech chyb a jeho se nae methoda zkost-
live" vystfiha.

Konime tuto pfedmluvu dikem za pozornost

a pcvzbuzeni, jeho se nam a naim snaham od obe-
censtva dostao.
 7
—
Rozifeni Berlitzovych kol je tak znane a methoda
nae veobecne tak- znama, e
se ji zmocnilo mnoho
uitelu, kteri dle ni nekdy sice spravne, 'ale vetim
dilem patne vyuuji.
Varujeme proto diirazne ctene obecenstvo pfed
monym omyem. Mnoho uitelu myli, e
vyuuji
dle Berlitzovy methody, uivaji-li nasi knihy. Pfipo-
miname jim, e methoda nae neni obsaena v adne
knize, a e tato kniha je pouze nastinem, podle neho
sc uitel fidi a jen ini cvieni v konversaci uin-
nejim.
 Hodina prvnf.

Stul, » tuka, idle, erveny, -a, -6,

kalam ar, podlaha, tabule, modry, -a, -e,
papir, zaclona, - krabice, luty, -a, -e,

koik, krida, pero, zeleny, -a, -e,

obraz, stena, ' pravitko, erny, -a, -e,

strop, kniha, okno, bity, -a, -e,

v
hned^, -a, -e,

edivy, -a, -e.

Co jest to? Stul.

{Ano, to jest kalamar.
Ne, to neni kalamaf; to
jest papir.
To jest koik.
I
To jest obraz,
obraz? | To neni ani koik ani obraz;
to jest strop.

Jaky jest papir? Papir jest erveny.

tuzka? Tuka
Jak * jest jest ervenL
krabice? Krabice
 10 —
Jako jest pero? Pero jest ervene.
Ano, tuzka jest bila.
Jest tuzka bila?
Ne, tuzka neni bila; jest modra.
Pero jest erne.
Jest pero erne Pero jest lute.
nebo lute? Pero neni ani erne ani lute;
|
jest hnede .

i jeden, jedna,
jedno, 2 dva, dve, 3 tfi, 4 t}Ti,
5 pet, 6 est, 7 sedm, 8 osm, 9 devet, 10 deset.

Hodina druha.

Dlouhy, deli, nej deli,

kratky, krati, nej krati,
iroky, iri, nejiri,
uzky, ui, ncjui,
veliky, veti, nejveti,
may.
ne
meni, nejmeni,
tusty, tlusti, nej tlusti,
tenky, teni, . nej teni,
vysok^, vyi, nejvyi,
nizky, nisi, nejnizi.

Jake jest hnede pravitko? Hnede pravitko jest

dlouhe. — Jest erveny papir uzky? Ne, erven^ papir
neni uzky; jest iroky. — Jestmodra kniha velika
nebo maa? Modra kniha jest maa. —
Jake jest dlouhe
pero? Dlouhe pero jest lute. — Ktere pravitko jest
edive? Kratk pravitko jest edive. — Ktera tuzka
jest maa? Cervena tuzka jest maa. — Kter^ papir
jest veliky? Biy papir jest veliky.
 II

Jest modra tuka delsi ne ervena tuka? Ne,

modra tuka neni deli ne ervena tuka; jest tak
dlouha jako ervena tuka. —
Jest hneda kniha veti
nebo meni ne modra kniha? Hneda kriiha neni ani
veti ani meni ne modra kniha. Jest tak velika jako
modra kniha. —
Jest edive pero tak dlouhe jako ervena
tuka? Ne, edive pero neni tak dlouhe jako ervena
tuka; jest krati. —
Ktera kniha jest tlusti, bila
nebo ediva? Bila kniha jest tlusti. — Jest zrcadlo
vyi ne tabule? Ne, zrcadlo jest tak vysoke jako
tabule. — Ktere pravitko nejdelsi:
jest hnede nebobile,

edive? — Ktera kniha tlusti? — Jest modra

jest nej
krabice nej meni? — Jest cennik tak tusty jako kniha?
Ne, jest teni. Jest dratko modre nebo zelene?
ii jedenact, 12 dvanact, 13 tfinact, 14 trnact,
15 patnact, 16 estnact, 17 sedmnact, 18 osmnact,
19 devatenact, 20 dvacet.

Hodina tfeti.

Kabat, maneta, hlava, prsa,

vesta, rukavicc, obliej, -zada,
kalhoty, odev, celo, ran u"-,
klobouk, -hul, nos, ruka,
sukne, detnik. oko, J prst,

stfevic, koile, uclu), nolia,

kapesnik, -vejir, tvaf, strana,
nakrnik, rukavnik, usta, vlas,
limec, biada, koleno,
krk.
 12 —
tento pan? pan Berlitz.
Kdo jest
J
pani? To jest
, „ \ Berlitzova.
\ slena? slecna J

muj ma \ me
vas
nu i
va§e l i u vae pero.
klobouk, kniha,
jeho j eho jehQ '
pravitko.
ijesttoklokouk?
jeji jeji J jeji
To jest
I pana Berlitze.
klobouk \ pani 1
Berliteov y-
l s ie«n y r

Jest to va kabat? Ano, to jest muj kabat. —

Jest to kabat pana Berlitze? Ne, to neni jeho kabat;
to jest jeho maneta. — Jest to klobouk pani Berlitzovy?
Ne, to neni jeji klobouk; to jest klobouk sleny Berli-
tzovy. — Ktera jest vae manzeta? Tato. — Jest to
vae pero? Ne, to neni moje pero; to jest moje kniha.
— Ktery jest vas kabat? Tento. — Ktere jest moje pra-
vitko? Toto. — Jest toto pero erne? Ne, jest edive.

Ktera noha prava noha. — Ktera

jest to? To jest
jest vase leva ruka? Tato. — Jest to prav^ stfevic?
Ano, to pravy
jest — Ne, to neni prav^
stfevic. stfevic;
to jest levy — Ktera
stfevic. to ruka prava jest vice,
nebo leva? To prava rukavice. — T9
jest leva jest
rukavice. — Jest to ma hul? Ano, to vae hul. jest
— Ne, to neni vae hul; to moje hul. — Ci jest jest to
detnik? To detnik pana
jest — Jest to Berlitze. vejif
(rukavnik) pana Berlitze? Ne, to neni vejif (rukavnik)
pana Berlitze; to jest vejif (rukavnik) sleny Berlitzovy.

-o^c*
 —

13

Hodina tvrt.

(Ja) jsem, jdu, pfichazim, stojim, sedim,

(on) jest, -jde, prichazi, stój i, sedi,

(vy) jste, jdete, pfichazite, stojite, sedite.

jdete! pfijdte! stujte! sedte!
(ja) leim, zustanu,
(on) lei, zustane,
(vy) leitc, zustanete,
lete! zustate!
inim?
pan Berlitz?
Co ini
\ „ > Ber1itzova?
slena |

inite?

Jdete, pane Berlitz! Co inite? — Co ini pan

Berlitz? — Pfichazim. — Co inim?
Jde pani Berlitzova? Ne, pani Berlitzova nejde;
ona sedi. — Stujte, sleno Berlitzova! Sedite? Ne,
nesedira, nybrz stojim. — Kde jest pan Berlitz? Jest
zde. — pan B. zde? Ne, neni zde nybr tam.
Jest —
Kde lei erna tuka? Cerna tuka lezi tam. Stoji —
bila kniha tam ci zde? —
Stojite, pani Berlitzova? Ne,
nestojim, nybrz sedim. —
Kde sedite? Sedim zde. —
Jsem pan Novak. —
Kdo jste? Kdo jsem? Kdo —
jest tento pan? Kdo jest tato slena? Jdete, pani X? —
Ne, nejdu, nybrz stojim. — Kde zustanete, pani
Berlitzova? Zustanu zde. — Zustate zde tedy! —
Zustanete zde? Ano, zustanu zde. —
Kam jdu? Pri-
chazite sem. — Jde pan Berlitz? Ne, nejde; stoji zde.

— C
 !

i4

Hodina pata.

(Ja) beru, kadu, nesu, drim, stavfm, strkam,

(on) befe, kl^de, nese, drzi, stavi, strka,
(vy) berete, kladete, nesete, drite, stavite, strkate,
bert! kladte! neste! drte! stavte! strkejte
(ja) tahnu, hazim, otvi'ram, zaviram,
(on) tahne, hazi, otvira, zavira,
(vy) tahnete hazite, otvirate, zavirate,
tahnete! hazejte! otyirejte! zayirejte!

svuj, muj,
va, va,
jeho, cerny svuj,
Kadu jeji, kalamar. Klade jeho,
cerny
kalamar.
nas, jeji,

jejich nas,
jejich

svoji, moje,
vasi, svoje,
jeho, tuzku jeho, cerne
Kadu cernou
f
Kladete
jeji, l krabici. jeji pero.
;
nasi, nase,
jejich [jejich

na,
pod, stul.

za, knihu.
Kadu svuj cerny klobouk
mezi, idli.
nad, pravftko,
pred

Kadu svuj cerny papfr na knihu. — Co cinim?

Kam kadu svuj cerny papir? Pod stul. —Co nese
pan Berlitz? Pan f>. nese knihu. — Ci knihu nese
pan B.? Pan B. nese svoji knihu. — Nesu hnedou
idli pod fcubuli. — Co inim? Kani nesu idli? —
Drim kiidu. Drim kfidu? — Postavte idli za stul!
Co inite? ~Stavim idli za stul. Ci idli stavite za
stul? Stavim svoji . z. st. —
Strkam knihu za zrcadlo.
Kam strkam knihu? —
Strkejte knihu za zrcadlo! —
Tahnu idli. Tahnete idli 5 — Hazim knihu na stul.
Hazite knihu na stul? — Otviram knihu. Co inim?
Otvirate knihu. — Otevfete knihu! Zavfcte knihu!

Hodina esta.

i jeden, jedna, jedno, 11 jedenact, 30 tricet,

2 dva, dve, 12 dvanact, 40 tyiicet,

3 tri, 13 tfinact, 50 padesat,
4 tyfi, M trnact, 60 edesat,
5 pet, 15 patnact, 70 sedmdesat,
6 est, 16 estnact, 80 osmdesat,
7 sedm, 17 sedmnact, 90 devadesat
8 osm, 18 osmnact,
Q devet, 19 devatenact,
io deset, 20 dvacet,
ioo sto, 1000 tisic,

200 dve sto, 2000 dva tisice,

300 tri i ita, 3000 tri tisice,

400 tyfi sta, 4000 tyfi tisice,

500 pet set, 5000 pet tisic,
600 sest set, 6000
700 7000
800 8000
<)(K) 9000
10.000 deset tisic 100.000 sto tisic 1,000.000 milioi
 .

— i6 —
Poitam od desiti do patnacti: 10, ii, 13, 13, 14, 15.
Pane X, poitejte od dvaceti do tficeti! Co ini
pan X? Co cmim?
Kolik jest tyfi a p£t? Ctyfi a p&t jest dev&t
(4+5=9). Sitam.
Kolik jest tyfikrat pet? Ctyfikrat pet jest dvacet
(4x5 =20). Nasobim.

Hodina sedm.

(papiry, zaclony, tvafe,

svoje, stoy, tuky, stolice,
vae, I kosiky, nony, sukne,
Pokadam jeho, jej i ( obrazy, knihy, rukavice.
nae, pera,
jej ich okna,
I zrcadla.
na,
papiry, pod, stoy,

Kadu
knihy, nad, knihy, _ . |velke ui.
krabice, pf ed, tabule, [modre oi.
pera za,
okna.
mezi
Co jest to? To Jsou to kamna?
jsou kamna. —
Ne, to nejsou kamna; to jsou dvefe. Jest to nos —
nebo Celo? To neni —
ani nos ani celo; to jsou usta.
Jest vae ruka tak velika jako ruka sleny Berlitzovy?
Ne, moje ruka v£ti. — Jake jsou tyto knihy? —
jest
Jsou tato pera erna? Ano, tato pera jsou erna. —
Kde jsou naeknihy? Jedna jest zde, druha jest tam
— Jsou tyto knihy Danu Berlitze a Smolky? Ano, to
jsou jej ich knihy.
 — 1
7
—
Jsou pani A a B zde? Ano, jsou zde.
Jsou sleny A a B tam? Ne, jsou zde.
Mam modre oi. Jake mat oi pane X? Mam
erne oi. — Mat vy take erne oi, pane Y? Ja mam
modre oi.

(my) jsme, marne, jdeme, befeme, klademe, neseme,

. . > jsou, maj i, jdou, berou, kladou, nesou,

tahneme, drzfme, stavime, strkame, otvirame, zavframe,

tahnou, dri, stavi, strkaji, otviraji, zaviraji.

Co inime? Befeme knihy.

Co ini pani A a B? Berou svoje klobouky.

Hodina osm.
Kolik?

stou,
mnoho,
kalamafu,
mao,
papiru,
vice,
zaclon,
mene,
Mam tuek,
nejvice,
tvari,
nejmene,
knih,
pet,
oken,
est
per

Mam tri knihy. — Mat pSt knih. — Mat vice

knihne ja? Ne, neraam vice knih, nybr menS. —
Mat mne knih ne ja? Ne, nemam men knih nez
Berlilr, Dii 6esk^. 2
 — i8 —
vy; mam jich vice. — O kolik knih mat vice ne ja?
Mam o dv£ vice ne vy. — Mat vice knih ne pan X?
Ano, mam vice ne on. — Pan B ma 12 tuek. Marne
dohromady 12 tuek. — Ma pan B vice tuek ne my?
Ne, nema vice tuek ne my. Ma prav£ tolik tuek
jako my. — Mat 10 klobouku? Ne, nemam 10 klo-
bouku; mam jen dva klobouky. — Marne 2000 knih.
Marne mnoho knih. Pan X ma jen 3 knihy. Nema
mnoho knih; ma mao knih. Kdo ma nejvice knih?
Kdo ma nejmenS knih? —
Kolik zapaek ma tato
krabice? Tato krabice md 3 zapalky. Maj i koly —
Berlitzovy mnoho aku? Ano, maj i vice ne 100.000
aku.
Kolik aku ma tato trida? Tato trida ma 5 aku.
— Ma tato tHda vice aku? Ne, tato tfida nema vice
aku, n^br mnS.
Kolik mat kalamafu? —
Ma tato trida mnoho
aku? — Ma tato kniha mnoho slov? — Kolik per
beru? — Kolik oken ma tento pokój?
Kolik mat korun? Mam sedm korun. Kolik mat
penez? Mam pet korun a sest haleru.

Hodina devata.

Pii abecedu na tabuli. Co mim? Kde pie

pan B a, b, c, , d, cf, e, 6, f, g, h, eh, i, j, k, 1, m,
n, n, o, p, r, f, s, , t, t, u, v, x, y, z, .
Ctu abecedu. CtSte abecedu, pane A! Co cmite?
Kolik pismen ma tato slabika? Ma tri pismena. —
Kolik slov m4 cel4 vta.
 i
9 —
Jest „b" samohlaska? Ne, „b jest souhlaska.
tt

Kolik samohlasek ma esky jazyk? Cesky jazyk

ma 6 samohlasek. — Jest s1ovo „livre tt
anglicke?
francouzske. — Jak mluvite zde?
T
\ e, jest Mluvime
esky. —
Mluvime zde nemecky? Ne, mluvime jen
esky. —
Jak mluvi pan B? Pan B mluvi rusky. —
Mluvite panlsky nebo italsky? Nemluvfme ani pa-
nelsky ani italsky miuvime polsky.
;
Jak se vyslo- —
vuje toto slovo: „Shakespeare ? Jest „modry pero"
tt
—
spravne? Ne, „modry pero" neni spravne. Co jest —
spravne? „Modre pero u !

Rikam abecedu a, b, c Co inim?

,a" jest prvni pismeno esk abecedy.

(i Prvni, (ii.) jedenact^ ; (30.) tricaty,

(2 druhy, (12.) (100.) sty,

(3 tfeti, (13.) (200.) dvousty,

(4 tvrty, (14.) (300.) tristy,

(5 paty, (150 (500.) p^tisty,

(6 esty, (16.) (1000.) tisici,

(7 sedmy, (17.) (10.000.) desetitisici,

(8 osm^", (18.) (100.000.) stotisici.

(9 devaty, (19) (1,000.000.) milionty.

(10 desaty, (20.) dvacat^,

1 o h a.

I. Jest to kalamaf? 2. Jest to stolice? 3. Jest

to stSna nebo zaclona? 4. Jukf jest papir? Jake
5.
jest pro? 6. Jest tabule bila? 7. Jest zrcadlo hn£de
nebo edive? 8. Jest strop iroky? 9. Jest modre
 20

p€ro dlouhe? 10. Jest hnede pravftko tuste nebo tenke?

ii. Jest papir delf nebo kratsi ne pero? 12. Jest

okno tak iroke jako stena? 13. Jest zrcadlo nisi nebo
, vysi nez tabule? 14. Ktery papir jest tensi? 15.

Jaka jest tato vesta? Jaka jest sukne pani

16.
Berlitzove? 17. Jest nakrnik pana Berlitze take biy?
18. A jaka jest jeho rukavice? 19. Mat pet knih?
20. Kdo jestslena? 21. Ci jest to klobouk?
tato
22. Ktera jest vae prava ruka? 23. Stojite, pane
Berlitzi? 24. Co kladete na stul? 25. Kam jdete?
26. Kam stavim knihu ? 27. Kam stavite stolici ?
28. Kolik jest 3 a 4? 29. Kolik idli tento pokój? m
30. Jake jsou vase knihy? 31. Kolik oi mat? 32. Mat
vice knih nez ja? 33. Ma pan Berlitz mnoho per?
34. Mat mnoho krabie ? Jsou kamna velika
35. ?

36. Jak mluvite zde? 37. Mluyite zde nemecky?

Hodina de$at.

mym,
vasim stoem,
jeho, jej im, bilym kalamafem,
pod, nasim, perem.
pfed, jej ich

Kniha jest za,

mezi, moji,
nad vai,
kHdou,
f

jeho, jej i, . bilou

[ stolici.
nasi
jej ich
 «

21

mymi,
vasimi,
papiry,
jeho,
bilymi stolicem
jejimi,
nasimi,
P ry-
pod,
pfed, jej ich

Knihy jsou za
mezi, myma,
nad vaima, rukama,
jeho, nohama,
•
bilyma
jej ima, uima,
nasima, oima.
jej ich

Jest neco za timto stoem? Ne, za timto stoem

neni nic. — Jest nekdo pred tabuli? Ne, pred tabuli
neni nikdo. — PredJsem pred zaclonou. —
im jste?

Jsem mezi stoem a dvefmi? Ano, jste mezi stoem

a dvermi. — Za kym jest pan B? Pan B jest za panem
Moravcem. — Jest tato idle prazdna? Ne, tato idle
jest zadana. — Kdo jest za kamny ? Nikdo. — Za
kterou zidli jest nekdo? Za touto zidli jest pan X.
— Kolik zidli jest za timto stoem ? Co jest mezi
tukami a pery? Nic. —
Jest kniha mezi mym bilym
perem a vai ernou tukou? —
Kde jsou vase knihy?
Moje knihy jsou mezi mymi ernymi krabicemi a vasimi
tuzkami. — Jaky jest rozdil mezi knihami?

Uoha.
i. Kde jest kalam;ir? 2. Jest stul pfed tabuli?
3. Jest idle za dvermi. 4. Jest tuzka pod stoem?
 22

5- Jest krfda mezi mou bfiou knihou a vasfm ernym

perem? Za kterou zidli
6. pan Berlitz? 7. Kde
jest
jsem? 8. Kde jest tuka? 9.Za kym jest pani B ...?
10. Jest nekdo za kamny? n. Kde jest kniha pana
B...?

1. To jest stul. 2. To neni ani tuzka ani pravitko;

to jest kffda. 3. Kniha jest modra. 4. Ano, krabice

jest zelena. Podlaha jest eda. 6. Podlaha neni ani

5.

zelena ani enrena; jest ediva. 7. Okno jest uzke.

8. zbita kniha jest uzka. 9. Ano, obraz jest veliky.

10. Ne, zrcadlo jest yysoke*. u. Hneda kniha jest

nejtlusti. 12. Cervena krabice jest irsi. 13. Ne,

ten stul jest meni. 14. Ano, to jest muj kabat.

15. Ano, moje kalhoty jsou take sedive. 16. Jest biy.
17. Muj limec jest biy, a moje rukavice jsou hnede.
18. Mam dve manety. 19. Beru cervenou knihu. 20. To
jest pan N. 21. To jest kabat pana B. 22. Ne, to

jest moje leva ruka. 2^. Kniha lei zde. 24. Kadu
papir na stul. 25. Otviram okno. 26. Ne, neotviram
okna, zaviram okno. 27. Na idli. 28. Mam tri knihy.
29. Moje pera jsou hneda. 30. Vae kalhoty jsou
sedive. 31. Mam dve oi. 32. Ma vice per ne 3.

33. Ne, nema ani vice ani mene knih; ma tolik knih
jako ja. 34.Ano, mam vice krabie. 35. Berlitzova
kola ma 400 aku. 36. Mluvime esky. 37. Slovo
Praha ma pet hlasek. 38. Pan uitel pie abecedu na
tabuli.
 ;

— 23 —
Hodina jeden a eta.

Ruze, malina, hrach, pivo,

tulipan, hruka, bob, vino,
karafiat, vestka, mrkev, kava,
fialka, jahoda, - eli, aj,
pomnenka, ofech fetkev, mlko,
sedmikraska, (liskovy), -brambor; voda,
mak, -- rybiz, limonada,
konvalinka, jabko, zelenina; kofalka;
maceka; hrozen,
" ' - tfenS, napoje.
kv£tiny; citron

ovoce;

cukr, maso,
chlb,
sul,

pepf, luItSniny, —
ocet, pody;
olej,
pokrmy.

Pii kfidoii na tabuli. —

Cim pii? — Cim fezi
tento list? Noem. — Co inime noem? — Oima
vidime. Uima slyime. — Nohama chodime. —
Slyite mne choditi? — Klepam. Slyite mne klepati?
Vidite co inim? Koho vidite zde^

Nosem ichame. Co inime nosem? — Rue voni

pfijemne\ — Pyn zapacha. — Papir ani nevoni, ani
nezapacha. — Cim ichame? — Jak voni fialka? —
Voni inkoust? — Ktera kv6tina voni lpe, rue nebo
pomngnka? — NSktere* kv$tiny voni, jine* nevoni. —
 — .
24 —
Ktere nevoni? — Anglicky mluvite
Osty mluvime. —
velmi dobfe, avak patne francouzsky. Jak mlu- —
vite le*pe anglicky nebo francouzsky? Mluvim na- —
hlas. Mluvim eptem. —
Ctu rychle. tu pomau. —
Mluvim-li nahlas, slyite? Jak mluvim? —
Osty —
jime a pijeme. Jite jabka? —
Jite brambory s masem?—
— Co pijete? —
Pijete bilou kavu? Ne, piji cernou
kavu. —
Jest limonada dobry napój? Ano, limonada
jest dobr^ napój. — mnoho chleba? Ne, nejim
Jite
mnoho chleba, n^br jim mnoho masa. — Jest ma
v^slovnosf" dobra? Ne, jest patna.

Ul o ha.

Cim pfete na tabuli?

i. 2. Cim fczi tento list? —
— 3. Co inime noem? — 4. Cim chodirae? — 5. Co
yidite zde. — 6. Cim ichame? 7. Voni ruze pn- —
jemne? —
8. Ktera kvetina voni nejlepe, ruze, tulipan

nebo karafiat? —
9. Slysite me? Mluvim nahlas?
1. Ano, jest za bilou knihou. 2. Nejsem ani za

tabuli, ani pfed tabuli; jsem pfede dvefmi. 3. Jest

mezi mym bilym papirem a vaf hnedou tukou.

4. Pani B jest za panem A.
. . . 5. Za tabuli pod
hnedou zidli. 6. Sedim pfed oknem. 7. Ne, netoji
za dvefmi stoji pfed kamny.
; 8. Lei pod mym a

rukama. 9. Ano, jest pod jejima rukama.

Hodina dvancti.

Lice, podno, sladky.

vidlika, dzbanek, hofky,
nu, koflik, kysely
 —

- 25 -
talif, konev, rad
misa, cukfenka, radej i
lahev, sianka, nejradeji.
sklenice,

Cim feeme maso? Noem.

Cim jime maso? —
Vidlikou. —
Cim jime polevku? Lici. Pije^e kavu —
velmi sladkou? Proc? Protoe sladka kava ma lepsi
chut. —
Cim chutname? Jazykem. Jakou chut —
ma citron? Citron ma kyselou chut. — Róe ma pfi-
jemnou vuni. — Pyn ma oklivy zapach. — Zapach
pynu jest nepfijemny. — Piji rad vino. protoe jest
prijemne. — Tato kniha jest hezka. — Ta jest oskliva.
— Pro£ jest ta kniha okliva? Protoe jest pinava. —
Jest tento seit oklivy? Ne, jest hezky. — Jest tento
stul pinavy? Ne, jest cisty.
Je-li vae maso Nejim takoveho
tvrde, co infte?
masa. — moje ram tvrde? Ne, jest mekk.
Jest
Jest moje pismo hezi nez vae? Ne, jest oskli-
vejsi. —
Jest francouzstina hezka fe? Jest francouzstina —
hezky jazy k? Ano, francouzstina jest velmi hezky jazyk.
Jest take etina hezky jazyk? Ano, take etina jest
velmi hezky jazyk. —
Ktery jest vas matersky jazyk?
Muj matersky jazyk jest anglicky. Ktery jazyk jest —
nejhezi, pane X? —
Nejhezi jazyk jest matersky.
— Jazykem mluvfme. —
Kterym jazykem nejradeji
mluvite?
U 1 o h a.

i. Reeme maso lici? — 2 Co inime yidlikou 5 —

Mue se polevka noem? —
jisti Jest citron sladky? — 4.

5. Jest chut vina pfijemna. — 6 Jsou desky me knihy

hezke? — Jest muj limec pinavy? —
7. Jite rad 8.
 — 26 —
tvrde maso? — 9. Jake jest me pismo? — 10. Jest

francouztina hezka?
1. Na tabuli. — 2. Na tyfi kusy. — 3. Noem. —
4. Ano, voni. — 5. Ne, zapacha. — 6. Mluvim lepe
francouzsky. — 7. Ne, nemohu slyeti, mluvite-li po-
eptmu. — 8. Ctete pomau; tete rychle. — 9. Ne,
pij i jen vodu. — 10. Ma vyslovnost jest dobra.

Hodina tfinact.

Mohu chci musim

muete chcete musite
mue chce musi.

Beru kfidu. Nemohu brati kfidy. Kamna jsou

vlmi vysoka. Muete brati kfidu? Ano, mohu brati
kridu, jsem dosti veliky.
Muete nesti stul? Ne, nemohu nesti stul, nebot
jest velmi teky; nejsem dosti silny. Jste dosti silny,
muete nesti tabuli? Ne, nejsem dosti silny, jsem velmi
slaby. Jest idle teka ? Ne, idle neni teka, jest

lekha. Co je lehi, tabule nebo stul? Jest stul tak teky

jako idle? Ne, stul je tei. Jste silneji ne ja?
Muete kamna? Ne, nemohu. Muete
zdvihnouti
zlamati hul? Ano, mohu. Muete roztrhati svuj kabat?
Ano, mohu, avak nechci. Chcete zustati zde? Ano,
chci zde zustati. Proc nemuete zdvihnouti. kamna?
Protoe jsem velmi slaby. Proc nemohu brati kfidu?
Protoe nejste dosti veliky. Proc nemue pan X
zlamati hul? Protoe hul jest velmi silna. Sedim-li,
nemohu otvirati okna.
 - 27 —
Mohu otvirati dvefe, sedim-li ? Chcete-li isti,
rausite miti knihu. Chci-li psati, musim miti pero
nebo tuku.

Uloha.
i.Co chcete delati? —
Proc nepiete?
2. —
3.. Muete psati, nemate-li pera? —
4. Chcete isti

tuto knihu? — 5. Chcete jiti prochazkou s panem

Penchenierem ? —6. Co musite miti, chcete-li psati?

1. Ne, nefeeme maso vidlikou, nybr noem. —

2. Lici. — 3. Z kofliku. —
4. Do kofliku. 5. Ne, jest —
kysely. — 6. Ano, spina vy odev jest oklivy. — 7. Pij i
radej i vino. — 8. Ano, jest pfijemna. — 9. Jime po-
levku. — 10. Ne, m&kke maso jest lepsi

Hodina trnctó.

meho )
vaeho
stou
jeho
>
luteho zrcadla
jejiho
kalamafe
naeho
jej ich

u, do
me
vai
jeho knih)-
lute
jeji krabice
nasi
jejich
 — 28

stou
kalamafu
mych
papiru
vaich
zaclon
u, do jeho
lutycli tuek
jej ich
tvafi
nasich
knih
jej ich
oken
per

Kam liji inkoust? Li jte inkoust do kalamafe.

Kam kadu tuku? Kladete tuku do knihy. Kladete
knihu do koiku? Ne, kadu tuku do krabice. Kolik
kapes ma va kabat? Muj kabat ma tfi kapsy. Jake
jsou desky nasich knih? Jsou lute. Jsou otvory
nasich kalamafu velike? Ne, jsou mae. Jest kruh
koiku Jake jsou knofliky vaeho kabatu?
velik^?
Jaka jest meho klobouku? Jest ram zrcadla
stuha
veliky? Jake jsou ramy nasich oken? Jaka jest spieka
vai tuky? Kolik koutu ma tento pokój? Co nesu
do koutu? Kadu tuku do pouzdra.

— ati — eti

stój im, stati pfichazim, pfichazeti

beru, brati sedim, sedeti
kadu, klasti leim, leeti '

otviram, otvirati. drim, dreti

zaviram, zavirati stavim, staveti
fikam, fikati vchazim, vchazeti
pii, psati vychazim, yychazeti
vstavam, vstavati
zacinam, zainati
 — 2(J
—
ati

rei, fezati
amu, lamati
trham, trhati

— iti

jdu, jiti

inim, initi
mluvim, mluviti
konim, koniti
chvalim, cwaliti
mam, miti
zdravim, zdraviti.

Kam Hazim papir do koiku. Do

bazite papir?
ktere krabice kladete tuku? Kadu tuku do bile
krabice. Nesu idli do pokoje? Ne, nenesete ji do
pokoje, nybr na chodbu. Kam nesete knihy? Nesu
knihy do pokoje. Kam klade pani X me tuzky?
Klade je do vaich pouzder. Jake jsou desky me
knihy? Jsou erne. Jsou ramy nasich. obrazu hnede?
Ne, jsou lute. Kolik mat tuek? Mam tri tuky,
ale pan X ma pet tuek. O kolik tuek ma pan X
vice ne vy? Ma o (2) dve vice ne ja. Berete kridu?
Ne, neberu kfidy. Kladete ervenou knihu na stul?
Ne, nekladu ervene knihy na stul. Otviram krabici?
Ne, neotvirate krabice. Zaviram kalamaf? Ne, ne-
zavirate kalamaf e. Mat knihy? Ne, nemam knih.
Ber pan X pero? Ne, ncbere pera.
 J iJ
—
Hodiiia patnactó .

/ mem
vaem papiru
jeho stole
> bilem
jej im kalamaii
naem peru
jej ich

na, v (ve)
m
vai zaclone
jeho tuce
• bile i

jej! tvari
nasi noe
jej ich

papirech
mych
zaclonach
vaich
perech
jeho
na, v (ve) •
bilych kalamarich
jej ich
stolicich
naich
olch
jej ich
uich

]a on my vy o^i
ona ony
orio ona

Kniha le£i na stole. Lei kniha na stolici? Kde lei

tufcka? Tuka lei na kalamafi. Kde jest kfida? Kfida
jest v krabici. Sedi pan Kovaf na teto stolici? Ne, sedi
na on stolici. Jsou moje tuky na stolicich? Ne, nejsou
na stolicich, jsou v krabicich. Kde jsou pera? Pera
 — 3 1 —
jsou na stolech. Jsou tuky na oknech? Ne, jsou v
bflych krabicich. Mam knihy pana A ve svych rukou?
Nemam jich ve svych rukou.
Kde jest pan uitel? Sedi na stolici. Kde jest
Berlitzova kola? Berlitzova kolajest na Ferdinandove
tride. Jest kalamaf na stolici? Ne, jest na stole. Jsou
kalamaf e na stolicich? Ne, jsou na stolech. Kde jest
Narodni divadlo? Jest na Ferdinandove tnde. Kde
jest Museum? Museum jest na Vaclavskem namesti.
Jest Museum u Vinohradu? Kde jest stolice? Jest u
stou. Kde jste ? Jsme u pana Berlitze. Kde jest
pero? Jest na mem lutem pravitku

Cloha.
i.Kdo mluvi o mn£? — 2. Kolik jest nas ve kole?
— 3. Kdo nas chvali? 4. Kdo mluvi— — Jdete o nas? 5.

s nami? — Jdete take vy, pane Y? —

6. Kolik vas 7.

jest ve kole? — Kdo vam otvira (dvefe)? —

8. Kdo 9.

vas chvali? — Kdo mluvi o vas? —

10. Jest to jeho II.
kniha? — Kdo mluvi o nem? —
12. Kdo jde nim? 13. s
— Kolik jich? — Kdo chvali? — Kdo
14. jest 15. je 16.

o nich mluvi? — Jdete nimi?

17. s

Na
1. — V kalamafi. — U tabule. —
stole. 2. 3.

4. V Praze. — Ano, u Vinohradu. —

5. Ne, na 6. jest

Ferdinandov£ — Ve Spalene
tfidS. — Ne,
7. ulici. 8.

jsou na m^ch krabicich. — Do Prahy, na Vinohrady,

9.

do Karlina, na Smichov, na ikov, do mestsk^ch sadu.

— U Vltavy. — Ja beru pero. — U mne
10. 11. 12. jest

pan — Pan Berlitz mne chwali.

Berlitz. 13.
 32

H odr na estnact.

memu
vaemu papiru
jeho stou
•
bilemu
jejimu peru
naemu kalamafi
jej ich

k (ke)

me
zaclone
vai
ruce
jeho
bile picce
jeji
krabici
nasi
noe
jej ich

papirum
mym stolum
vaim oknum
jeho kalamafum
k (ke) bilym
jej im limcum
naim olm, uim
jej ich zaclonam
krabicim.

Davam vam kridu. Co mim? Davate mi kridu.

Od koho dostavam kridu? Ode mne. Dej te mi svoje
knihy! Co mite? Komu davate svoje knihy? Kdo do-
stava vae knihy? Dej te mi penize! Od koho dostavam
penize? Jsem daleko od tabule? Jste blizko tabule.
Jdu k tabuli. JdSte k oknu, pane X! Co inite? JdSte
ku dvefim! Prosim, jdete ke stou! Kam jdete? Prosim,
 — 33
~
dejte mi svou bilou knihu! Tu mat. Dekuji vam.
Podejte mi tuku! Pfineste mi idli! Komu prinasite
idli? Polete mi psani! Co inite?

Cloha.
i. Co davate panu Berlitzovi? —
2. Co vam podava

pani Berlitzova? —
Co dava pan uitel sv^m akum?
3.
— 4. Co mi to posilate? —
5. Mluvi pan A se slenou

Berlitzovou? —
6. Co to fikaji sleny? 7 Co vam —
to dava pan N? —
8. Co vam to davam? 9. Co to —
podavam panu B? —
10. Podejte mi svoji ruku! —
u. Co inite?
1. Ano, poda vam mu kalamaf. —
2. Ne, nedavate

mi svych knih. 3. —
Ano, fika svoje jmeno panu K. —
4. Ano, prosi mne o va prospekt. —
5. Ano, posilam

psani pani B. — 6. Ne, nedava mn£ pera. — 7. Ano,

tento uitel dava anglicke hodiny tmto slenam. -
8. Ne, nepii t^chto psani panu B, n^br pani B. —
9. Ano, davate jim psani. — 10. Posilate nam dve psani.

BerHtz, DU &»k?
 Hodiny.

Tam na stene visi hodiny. Na nich vidime dve

ruiky, jednu velkou a druhou malou. Maa ukazuje
hodiny a velka minuty. Hodina ma 60 minut a minuta
60 vterin. Dvacet tyfi hodiny jsou jeden den.
Mam rozline hodiny: nastSnne, stojaci a kapesni
hodiny. Nastenne hodiny jsou ze dfeva, stojaci z mra-
moru nebo z bronzu; kapesni hodiny jsou ze zlata,
stfibra nebo niklu Ja mani stfibrne hodiny.
Tam visi dfeven hodiny, natahneme je. — Ne-
jdou-li hodiny, musime je natahnouti. Chcete je na-
tahnouti? Zde jest kli. Nafidte hodiny! Jest pul
jedenacte, ridite je pozadu, vy je fidite na 10 hodin.
Mam velmi dobre hodiny, nejdou ani napfed, ani po-
zadu, jdou spravne. Kohk jest hodin,sleno? Jsou tri
tvrti na dvanact Vae hodina zacina ve 3 hodiny
a koni ve tyfi hodiny, trva jednu hodinu.
Kovy: Zlato, stfibro, mosaz, clezo, olovo; zlaty,
stfibrny, mosazny', elezny, oloveny
Latky: Hedvabi, samet, vlna, bavlna, patno,
kiie; hedvabny, sametovy, vlneny, bavln^ny, platany,
koeny.
 .

— 35
~
Jin latky: Dfevo, kamen, sklo, papir; dfeveny,
kamenny, skleneny, papirovy.

ze dreva . . dreveny ze zlata . . zlaty

ze skla . . . skleneny z medi . . . . m edeny
ze eleza . . elezny z niklu . . niklovy
ze stribi a .
. stfibrny z mo>azi . . . mosazny

z kuc . . . kozeny
z patna . . pi ateny z kamen kamenny
z hechabi . hedvabny z mramoru mramorovy
vlny . . . vlnny.

Cvi ceni.
i. O em
mluvime v pfedelem lanku? — 2. Jsou
zde hodiny? — 3. Kde jsou hodiny? 4. — Mat ho-
dinky? — 5. Z eho jsou
Jsou ve vasi kaj)se? — 6.

vae hodiny? — 7. Jest va odev hedvabny? 8. Jaky —

mat odev? —
y. Z eho jest tento odev? 10. Jaky —
stul jest to? -- 11. Jest tato idle take ze dfeva? —
12. Ukazuj i vae hodiny take ytefiny? — Kolik
13.
jest hodin ? — 14. V kolik hodin zacina vae hodina
a kdy konei ? -- 15. Kolik minut ma hodina? —
16. Kolik hodin ma den? — 17. Kolik vtefin ma
minuta? — Jdou tyto nastenne hodiny?
18. 19. Stoji —
vae hondinky? -- 20. Proc nejdou tyto nastenne hodiny?

1. Z eeho jest tento stul? — 2. Z eho jsou tyto

hudinky ? — 3. Z eho jest toto pouzdro? — 4. Jaky
jest to stul? — 5. Jaka /.idle jest to? - 6 Jake pouzdro
jest to? - 7. Jaky stul jest to? — 8. Jaka kralice jest
to? — 9. Jest tento kalainar ze kia? — 10. Muzete
mi iici jinena nekterych kovu? — 11. Jdou vae ho-
3'
 -36 -
diny napred? — 12. O kolik jdou napfed? — 13. Chcete
nafiditi svoje hodiny?
1. Nadpis pfedeleho lanku — jest „hodiny".
2. Ano jsou v£ti. — Ne, nevisi na st£ne\ —
3. Ano, 4.
stój i tam. — Ne, nema hodinek. —
5. Jsou z mSdi. — 6.

7. Ne, jsou z niklu. — 8. Jest z viny. — 9, Ano, moje

manety jsou z patna. — 10. Hedvabn^. — 11. Dfe-
v£ny. — 12. Sklenen^. — 13. Koen. — 14. Jedno
lei na zidli, druhe* na stole. — 15. Jeden jest er-
ven^, druhy Zemf. — 16. Ne, stoji. — 17. Pon6vad
jsou rozlamanó. — 18. Ano, chci je natahnouti. —
19. Kliem. —
20. Ne, nejdou napfed, naopak pozadu.
— 21. Jdou o 10 minut napfed. 22. Jsou pra\6 dv£ —
hodiny. — 23. Dvacet tyfi hodiny. — 24. Sedesat minut.

Rok.

Tfi sta sedesat pet dni jest rok Rok ma dvanact

mSsicu nebo padesat dva t^dny T^den ma sedm dni;
tyto se jmenuji: nedele, pondeli, uter^, stfeda, tvrtek,
patek, sobota. Sest dni pracuj eme, v nedeli se nepra-
cuje. den odpoinku
NedSle jest

Jmna mesicu jsou: Leden, unor, bfezen, duben, kv£-

ten, erven, ervenec, srpen, za.fi, fijen, listopad, prosinec.
NSktere z techto mgsicu maj i tficet jeden den, jine*
tficet dni, jen unor ma dvacet osm dni. V kadem
tvrtem roce ma unor dvacet devet dni a tudi rok
takov^ ma tfi sta sedesat est dni. Rok takov^ jmenu*
jeme prestupnym rokem: V roce jsou tyri doby: Jaro,
leto, podzim, zima. Bfezen, duben, kveten jsou jarni
mesice; erven, ervenec, srpen jsou letni mesice; na
 — 37 —
podzim jsou mesice zafi, fijen, listopad a v mSsicich
prosinci, lednu, unoni marne zimu. Muzete mi fici,
ve ktere roni dob£ jsme nyni? Tato ro£ni doba trva
a do dvacateho prvniho bfezna a pak zacina jaro.
Chcete-li v£det, kolikateho jest, nebo ktery den v tydnu
marne, divate se do kalendie. Zde jest kalendaf.
Divejte se! V pfedelm roce byo prvniho ledna
v sobotu a letos jest v ned&li. Dnes jest patnacteho
ledna take v sobotu, proto mat v tomto tydnu po-
ledni hodinu; v nedeli jest kola zavfena. Vae ho-
dina koni, muzete jiti domu, ale pite mnoho uloh
pro pfiti sobotu.
Slyite, hodiny bij i; jestprave dvandct hodin.

C vieni.
i. Kolik dni ma
rok? —
2. Jak se jmenuje rok,

ktery ma tri edesat est dni?

sta —
3. Kdy zacina
rok? — 4. Kdy koni? —
5. Ktery jest prvni, paty a

ósmy mesie roku? —

6. Jak se jmenuje sedm dni

v tydnu? —7. Jak se jmenuje pfedposledni mSsic

v roce? —8. Kolikaty mesie jest bfezen? —
9. Jak se
jmenuje pfedposledni den v tydnu? —
10. Ktery den
marne dnes? —
11. Bya vera nedele? —
12. Jest
pfiti sobotu patnacteho? —
13. Jak dlouho zde zu-
stavate? —14. Jak dlouho trva vase hodina? —
15. Ko-
likateho marne pfiti pondSli? —
16. Kolikateho byo
minuly tvrtek? —
17. Koni zitra tento msic? —
18. Ktety roni as marne nyni? —
19. Jak dlouho
trva jedna roni doba? —
20. Jak se jmenuje roni
doba, ktera nasleduje po zimS? —
21. Marne nyni
jaro? —22. Jak se jmenuje den pfed nedeli? —
23. Kolik
hodin jest nyni?
 3*

Ukazuje inne kalendaf.

i. — 2. Ano, rok ma tri
sta edesat pet dnu. - 3. Ktery - jest dvanacty dii roku?
— 4. Ma sedm dnu. — 5. Jest prvni mesie roku. —
6. Jmenuje se nedele. - -
7. Jmenuje se prosinec. —
8. Listopad. —
Ma 31 den. — 10. Pfichazim v tydnu
q. -

trikrat. — 11. Yera byo u ery. — 12. Ne, piiti nedeli

l

nername prvniho, nybr tfetiho. — 13. Ano, poledni

patek byo dvacateho pateho. — 14. Jsou tyfi roni
asy. -— 15. Ne, nemame pod/im, nybr zimu. —
16. Ano, duben jest jarni niesie. 17. Roni as, kterv - -

pfichazi po jaru, jmenuje se leto. 18. Osmnacty er-

venec jest v —
19. Ano, pfiti pondei jest pateho.
lete.

— 20. Ne, v nedeli nemam hodiny. 21. Ponevadz —

jest den odpoeinku. — 22. Ctvrty ervenec pripada
v tom to roce na pondeli.

Den a noc.

Dvacet ety fi hodiny delime na dva dily:na den a

noc. Ve dne.jest svetlo a mueme videti, ale v noci jest
tma, a musime rozsvititi, chceme-li videti. Rikate, e
zde neni svetla; dobfe, zde jsou zapalky, prosim, roz-
svifte pyn! Nyni pyn hofi, osvetluje cely pokój.
Nechodte k ohni pfilis blizko! Dotknete-li se ho, spaite
se. Nyni jest dosti svetlo, muete dobfe videti. Vidite
dobfe? Plynove" svetlo neni pfilis jasne, osvetlujeme
proto veti mistnosti elektrickym svetem, kter jest
jasn^ji a pfijemneji. Slunce dava denni svetlo. Hle-
dite-li z okna, vidite nad sebou modre nebe. V noci
nemueme videti slunce, ale vidime mesie a hv^zdy.
Hvezd jest tolik, e jjich nemueme spo^itati. Za-
dtek dne nazyva se rano a konec dne se nazyva veer.
 — 39
-
Rano na vychode a veer zapada na
slunce vychazi
zapad. V poledne na jihu. Krajina, ktera
jest slunce
lei naproti jihu, nazyva se sever. Vychod, zapad,
sever, jih jsou tyri svetove strany. V lete vychazi —
slunce velmi asne, asi ve 3 nebo ve 4 hodiny a dny
jsou dlouhe, ale v zim vychazi slunce velmi pozde,
v 7 hodin a jete pozdSji; dny jsou velmi kratk. Ve
dne pracuj eme, veer lehame do postele, jdeme spat.
Rano vstavame, oblekanie se, myj eme se a snidame.

C vi cen i.

1. Ve delime 24 hodiny? — 2. Kdy jest svetlo? —

3. Jest nyni svetlo? — 4. Odkud prichazi denni svetlo?
— '5.Kde jest slunce? 6. Sv£ti — slunce v noci? —
7. Cim osvetlujeme veer pokój? - Co vidite v noci
8.

na nebi? — 9. Jak se nazyvaji tyri svetov strany? —

10. Kdy vychazf slunce? — 1 1. V kolik hodin vychazi
slunce v bfeznu? — 12. Ve ktere ronf dob jsou dny
dlouhe? — 13. Jsou nyni noci deli ne dny? — 14. Vi-
dite, kdy jest tma? — 15. Proc rozsvitime pyn? —
16. Kdy jdete spat? — 17. Co inite rano? 18. Kdy —
spite? — 19. V kolik hodin snidate? — 20. Jak dlouho
pracujete? — 21. Jest svetlo mesice take tak silne,
jako svetlo slunce? — 22 Muete hvezdy spoitati? —
23. Kde vychazi slunce? — 24 Kde zapada?
C v ceni.i

1. Ne, kdy jest tma nevidime. — Ano, ve dne

2.

jest sv£tlo. — 3. Od slunce. — 4. Ne, tento pokój neni

elektricky osvetlen. — 5. Kdy jest tma. —6. Jest
modra. — 7. Yidime je v noci. — 8. Na nebi. — 9. Na
 — 40 —
zapadS. — Rano.
10. —
xi. V bfeznu. 12. — V bfeznu
a zari jsou dnove tak dlouzi jako noci. — 13. Ne,
v prosinci vychazi slunce pozde. 14. — Jdu veer
v 10 hodin spat. —
15. Rano vstavam.
-. — 16. Ano,
mesie vychazi take* na v^chode\ — 17. Ne, elektricke
sv£tlo jest silnSji.

Poasf.

Nebe edive; jest pokryto mraky; pocma

jest
preti; padaji velike kapky detS. Otevfete destnik! —
Nue, nepri ji na nas. Avak patne* se jde. Ulice
jest plna cerne* vody. Pfi kadem kroku postfikame
si obuv. Vrafme se domu! — Jest velmi patne* poCasi
na prochazku.
Jak jest pfijemno v tom to pokój i! Svlkneme —
mokr^ at a obleknSme such^! Jak nepfijemn^ to den.
Pohledte! poina sneziti. Kapky defov spou s vlo£-
kami snShov^mi bij i do oken. —
Doba jest pfece
pfili pokrolla na snih. Jest kveten, avak poasi
jest jako v prosinci. Jest tak zima.

Sednete si ke kamnum a ohfejte se! O! jest

velmi may. Pfilote, Jene! Jest vam ji tepleji?
Pohled'te ven! Yitr jest tak silny, ze jest tfeba drzeti
si klobouk. Hle, tam obraci vitr destnik. Tento vitr
ini pocasf jete nepfijemnejira ! Pri tak velmi asto,
a slunce se zfidka ukazuje. Nelze ani vyjiti, nechce-
me-li zmoknouti, a jest nam vdy tfeba brati destnik. —
Jest pravda, vsak nepri-li dva nebo tri mesice, jest
jete neprijemneji. Nejlepsi as jest, kdy sviti slunce
a nekdy pri.
 — 4i ~
Cv ien i.

i. Jake jest nebe, pri-li? — 2. im jest pokryto

nebe? —
3. Pri nyni? —
4. Co pada z mraku v zim?
— Jde se dobre, kdy jsou ulice mokre?
5. 6. Co no- —
site, nechcete-li zmoknouti? 7. —
A pfed im vas
chrani stin? —
8. Jake" jest poasi dnes? 9. Jest zde —
pfili horko? —
10. Jest venku pfili zima? 11. Ve —
kter^ch mesicich snezi? —
12. Snezi asto v dubnu? —
13. A snezi take v srpnu? —
14. Jest vam zima? —
15. Topi se, je-li velika zima? —
16. Topi se v lete? —
17.Kam si sedate, chcete-li se ohfati? — 18. Jde se
vdy patne, kdy pri? — 19. Co prinaeji mraky? —
20. Ve kterem mesici jsou nejsilneji vgtry? — 21. Ve
kterm mesici oblekate teky oblek?

Minulost.

(Vcera.)

Byl jsem, inil dekoval odpovidal mel

byl, bya, byo, hodil pamatoval snidal sedl
byli jsme, mluvil pracova strkal chtel
byli jste, nosi ukaza poci tal von^l
byh, byy, bya, stavil zamyka zdvihal vid^l
pravil odmyka psal slyel
povesil fezal zval visel
ucil se poda bral eel
nesl Ull sedal kaza hofel
kad 1 pil znal tazal se drel
moh klepa stal mlel
etl d&al spal hazel
jedl fika
 42

Vera vstaval jsem v sedm hodin. V osm jsem

snidal. Pil jsem koflik kavy a jedl jsem k ni kousek
chleba. Pak el jsem do pokoje a psal jsem psani.
Dosta jsem sice mnoho do pi s u, ale neodpovedel
jsem na vechny. K jedenacte hodine pfiel muj
uitel, aby mne ucil etine. Posadil se k oknu a po-
loil sve knihy na stul. Vyuovani zaalo. Uitel
mliwil se mnou, proital moje ukoly a opravoval
chyby. Ve dvanact hodin odeel. — Co inil jste potom?
Pracoval jste? etl jste knihy^? —
Antonin a Bfetislav
pfichazeli neKdy, ale neli dovnitf, nybr rozsvitili
v knihovne pyn a zustali tam. —
Nebylo jim tam
zima? Ne, tam byo vdy dosti teplo, ponevad meli
jsme tam nova kamna, ve kterych hofel pyn. Pri-
chazeli Bfetislav a Antonin kady den? Ne, na —
pfiklad vera neprili, ponevad prelo. Doprovazel
je sem nekdo? — Nekdy ano, ale asteji zde byli
sami.
Reki vam pan Kovaf, co mu psal jeho bratr
z Nemecka? Cetl jste to psani? Ne, ja je vubec ne-
vid^l, ale pan Kovaf se mnou o tom mluvil; prosi
mne, abych se vas otazal, zda-li jste dosta take psani.
Nebyl jsem jete na poste a nepfines jsem si psani,
nemel jsem asu. Co jste inil? Vera a dnes pracoval
jsem o lanku, ktery pii pro ,,Narodni listy". Ukonil
jste jej? Mam jeste nekolik stran psati Kdy jste
jej zaal? Pfedevirem Ukaza jste jej panu Kova-
royi^ Ano, ja mu dal jeden dii ku proteni, on jej
stril do kapsy a vzal domu; doma poloil kabat na
stolici a chlapec za jeho nepfitomnosti vytahl lanek
z kapsy, roztrhal jej a hodil do kamen. Nyni musim
lanek psati jete jednou.
 — 43 —
Tu vas ncchci od prace zdr/.ovati. Ale prosim,
zustante jenom, mohu psati dnes veer. O, ne,' jest

lepe, pujdu-li. Tedy s Bohem!

Cv i en i.

Kde byl Jifi minulou nedeli? 2. Byl jste ji

I.

v Narodnim divadle? 3. Videl jste Smetanovu „Pro-

danou nevestu"? 4. Co jste delal vera? 5. etl jste
ji mnoho eskych knih? 6. Kte a ^e vam z nich nej-
lepe libila? 7. Mluvi1 jste vcera s panem uitelem?
8. emu jsme se uili pfedelou hodinu? 9. Snidal

ji pan X- 10. Vonela vera jete ona rue, kterou

5

jsem vam v nedeli dal? II. Kolik bilo hodin?

12. Poital jste spravne? 13. Byy vera vase damy
na prochazce? 14. Kdy bya vae pera nova? 15. Deko-
wao jim ono chude dite za a m u z n u? 16. Nauil
1

se pan Y spravne eskemu jazy ku?

Budoucnost.
(Zitra.)

budu pfijdu z usta u poloim posnidam

bud jdu zanu nauim se zaklepam
budeme puj du vstanu uslyim
budete beru feknu snim
budou vezmu uvidim
ponesu jim
privonim
poprosim

Zitra asne vstanu; o ósme hodin£ ji budu pryC. —

Tak? — Kam pak pojedete, pane Mlynafi?- Nejdfive
 44

pojedu do Plzne a zbude-li mnS cas, pojedu jestS

do Karlovych Varu. Bud vas vae
pani doprovazeti?
— Ano, pojede se mnou a
do PlznS. Pojede s vami
tez do Karlov^ch Varu? Ne, nepojede tak daleko,
nebude ]i mono, nebof bud miti v Plzni mnoho prace,
tak e
dfive nebude moci z Plzne* odjeti, ne za tyden.
DSti s sebou nevezmeme. Budou nuceny jestS nfcjak^
as kolu navtevovati, ne budou miti prazdniny,
a proto nebudeme jich ve vyuovani zdrovati. Zu-
stanou zde samy? —
Ne, Marie zustane zde s nimi.
Kdy pfijedete nazp&t? Hodlame koncern pfitiho
t^dne a nebude-li to mono, budeme zde priti pondSli.
Nezustaneme dele, ne bud nutno. Pfed odjezdem
prijdu jetS k vam, budu-li moci, ale zdrim se u vas
jen nekolik minut.

C vice ni.

i. Budete miti zitra hodinu? 2. Pfijde sem zitra

pan Kovaf? 3. Uvidim vas piiti tyden? 4. Budeme

zitra mluviti esky? 5. Pfijedou ji brzy nasi pfatele
z cest? 6. Kam pujdete zitra? 7. Pfinesete si s sebou
pfiti hodinu knihu? 8. Budeme snidati neb ob£dvati?
9. Rozvesime zitra obrazy po stene? 10. Roz-
sy t i te veer pyn?

Zvffata.

Delime vechny bytosti v ivotne a neiyotne.

Zivotne bytosti jsou lide a zvif ata, mohou se pohybo-
vati. Chteji-li iti, musi dychati, jisti a piti; bez vzduchu
a potrayy memohou iti, nybr hynou. Zijfci bytosti
 — 45
—
maj i smysly; lovek a. nej veti ast zvifat ma pet smyslu.
Ty jsou: zrak, such, ich, chut a hmat. Nastrojem
zraku jsou oi, suchu ui; ich jest v nose, chut na
jazy ku, hmat na celem tSlem.
Peti smysly pfesv£dujeme se o jsoucnosti v£ci.
Zrakem vidime barvu, postavu, rozmer, polohu pfed-
metu a misto, kde jsou. Suchem slyime rozlicn zvuky.
Hmatem citime bolest, kdy se spalime a pozoruj eme,
je-li vec tvrda nebo mekka. Zname rozline" druhy
zvifat. Hlavni jsou: ssavci, ptaci, ryby, pazi, oboj-
ivelnici a hmyz. Ssavci iji na pevne zemi, maj i
£tyfi nohy k chuzi, b6hu a ke skoku. Jej ich telo jest
pokryto srsti. Zde jsou jmena n&kter^ch ssavcó: kun,
vul, krava, osej, ovce, pes, kocka aj. To jsou domaci
zvifata. Lev, tygr, medv£d, hyena, vlk, liska jsou
drava zvifata.
Ptaci iji na zemi a ve vzduchu. Maji dve" nohy
a mimo to dve kridla, kterymi lit aj i. — Maji misto
nosu a tist zobak. Jej ich telo jest pokryto pefim.
Ku ptakum patfi: slepice, kohout, kachna, husa, pav,
ptros, sova, vlatovka a vrabec. lov£k a tyto
orel,

dva druhy zvifat maji ervenou, teplou krev a srdce,

kterym tato obiha. Maji plice, aby dychali a aludek
ku stravem potravy. Nepracuji-li tato ustroji, jest
clov£k nemocen. Ryby iji ve vod£. Nemaji ani noh,
ani kfidel, nybr ploutve a pohybuji se plovanim.
Jej ich telo jest pokryto upinami. — NejznamSji
pla jest had, ktery nema noh, n^br pazi se po zemi.
aba jest obojivelnik, kter^ mue iti na zemi a ve vode\
Vela, ktera nam d.va med, bourec, od kterho
marne hedvabi, patfi mezi hmyz uitecn^; moucha
a komar mezi kodlivy hmyz.
 46

Cv i e n i.

i. Jsou rostliny ivotne bytosti? 2. Co musi zvt-

rata initi, chtejf-li fti? 3. Co se stan, nemame-H
potravy? 4. Co se stan, upustim-li svoje hodinky
padnouti? 5. Muz rostlina rusti bez vody? 6. Jak
se jmenuje pet smyslu? 7. Co jest nastrojem peti
smyslu? 8. Co c.ijeme kadym z peti smyslu? 9. Ktere
jsou hlavni druhy zvifat? 10. Ktera domaci zvirata
jsou nejznamejsi. 1 1. Jaky nam davaji uitek? 12. Jaky

jest hlavni rozdfl mezi ssavci? 13. Jak se jmenuje

uejvetsi pt;ik?_ 14. Jest uzitecny? 15. fak se jmenuje
may seciiyy ptak, ktereho yidite na silnjci? 16. Ktere
jsou nastroje dychani a zazivani? 17. Jake jest vase
zdravi? 18. Kde zije ryba? Heha had? 20. Mue
19.
aba choditi? 21. Jaky marne uitek od vely a bource?

lOYk.
Nade vsemi lovek. Mnoha zvirata
zviraty stojf
maji ostrejsi zrak, ich a such ne loyek, ale u loveka
jest mozek vyvinut nejlepe. Mozkem, ktery je v hlave,
myslime.
Mluvime-li, myslime na to, co chceme fici. Tvo-
fime v duchu mylenky, ktere mluvou vyjadruxeme.
Mueme mysliti na osoby a veci, ktere nejsou zde,
vidime je v duchu. Kdy nekdo mnoho a spravne
myli, fikanie, e ma rozum; a kdy nSkdo rychle se
ul, fikame, e ma nadani. Cemu jsme se dobfe uili,
co nam nekdo fekl a co jsme asto videli, to znanie.

Znate mnoho eskych slov? Znate pana Soukupa?

Videl jste jej velmi asto? Nevidite, mnoho-li penSz
 — 47 —
mam kaps, proto nevite, mnoho-li mam penz.
v
Nepamatujeme si vechno, emu jsme se uili; jsou
veci, ktere zapominanie. U loreka je predevim vy-
vinut krasocit. Jest pristupny dojmum. Obdivujeme
se tomu, co jest krasne a nemilujeme okliveho. Uite
se esky a doufate, ze pritim rokem budete plyne
mluviti. Myslime-li, ze se nam stan neco neprijem-
neho, marne pocit strachu. Kdyz jest nekdo tce
nemocen, bojime se, ze umr. Zak, ktery nepsal svych
uloh, boji se, ze ho uitel bud karati. Dovfme-1i se
neco prijemneho, marne pocit radosti. Dovfme-li se
neco nepnjemneho, marne pocit zarmutku. Vam jest
prijemno, vfte-li, ze delate pokroky, a kdyz vam uitel
pravi, ze vae Xekd\
uloha jest bez chyby, teite se.

jest patne poasi a nemuzete prijiti do koly, to

jest vam nepfijemne, ponevad jdete do skoly rad
a litujete, ze musite kolu zameskati.

Cv i en i.

i. lovek ve vem nad zyifata^

Y^-nika 2. V em —
nevynika lovek nad mnoha zvifata? 3. Jmenujte —
ptaka, ktery ma velmi ostry zrak, a tvernohe zvife,
ktere ma velmi vyvinuty ich. — 4. Kde jest sido
rozumu? —
5. Kde jest mozek? 6. Myslil jste vera —
na svou eskou hodinu? —
7. Mueme spravn mluviti,

nemyslime-li? — 8. Maji vichni lide nadani k hiidW^

- - Kam chodi dti uiti se isti a psati? — 10. Vi
9.

ak ltpe ne uitel, je-li neco spravne nebo nespravne?

11. Yite, ve kterem roce zemfel ika? — 12. Vedel

jste to? - 13.Zapomnel jste to? —

14. Uil jste se tomu
ve kole? — 15. Co citite, kdyz vidite krasny obraz? —
 4»

1 6. Co citite, kdy zvife? —

vidite mrtve emu 17.
pfejete uiti se ve kole?
si — Doufate, e za jeden
18.
rok budete mluviti esky? — Pfejete vid£ti
19. si

pana Berlitze? — 20. Bojite e se nachladite, jdc-

se,

te-libez plate? — 21. Proc nesedate ke kamnum? —

si

22. Bojite e se spalite? — Co pocifujte, kdy

se, 23.
vam uitel pravi, e mluvite velmi dobfe esky? —
24. Tesite kdy se, vyuovani skoneno? —
jest Li- 25.
tuj ete, e v ltS opustite mesto?

- Pozvnf.

A.: Chcete se mnou

do Prahy?
jeti B.: S nej- —
v§ti radosti; nevidel jsem jet6 tohoto mesta, a po-
n£vad jest ji dlouho mym vrelym pfanim navtiyiti
toto hrd, stovSat mesto, nechci opustiti Cechy drive,
dokud neuvidim Prahy. —
A.: Jsem tomu rad a pfe-
jete-li si, mueme ji zitra odcestovati. B.: Jsem —
s tim srozumen, mueme tam zustati cety ty den. Pro-
hledneme si ovem v§echny pamatky starodawne" Prahy.
Pak mueme pom^leti na odjezd do Vidne\ Slyel
jsem, e
cesta z Prahy do Vidne jest ylaste* pfijemna
statni drahou. —
A.: Pfejete si odcestovati z Vidne
do Alp? —
B.: Ovem, nevidel jsem jetS nikdy tak
v}'sokych hor, jen nevim, nebudu-li nuce pferuiti
svoji cestu. Toho bych ovem velice litoval. —
A.: V kolik hodin rano odcestujeme? Podivejme — B.:
se do jizdniho fadu; zde jsou vlaky z Karlovych Var
do Prahy. —
A.: Pojedeme snad rannim rychlikem?
Budeme pfed polednem v Praze. B.: To jest ovem —
yhodny as; budeme miti pfileitost podivati se jetS
 — 49
—
zitra po Praze. —
A.: Dobra; pfijdu tedy zitra rano
v osm hodin pro vas. Srovnejte jete dnes svoje za-
vazadla, aby te byl zitra hotov! By: Ucmim tak —
a budu vas oekavati asne rano. — A.: Budte zdrav!
Zitra na shledanou!

C vice ni.

Panove A. a B. sejdou se na nadrai v Plzni.

i. —
2. K emu vyzyva pan A. pana B.? 3. Jest sroz- —
umen pan B. s navrhem pana A.? —
4. Videl ji pan B.

hlavni mesto Kralovstvi eskeho? 5. Co si pfeje —

uvideti v Praze pan B. pfedevim? 6. Jak zamyleji —
pani pokraovati ve sve ceste z Prahy? 7. Videl —
ji Alpy pan A.? —
8. V kolik hodin mini odcestovati?

— 9. Ceho se obava pan B.? —

10. Jak^m zpusobem
zv^di panove A. a B., kdy jest jim odcestovati do
Prahy? —
11. Kdy pfijedou do Prahy? 12. V kolik —
hodin pfijde pan A. pro pana B.? 13. Co pravi pan A. —
panu B. pfi rozchodu?

Odjezd.

V den odjezdu prichazi pan B., kter^ v noci patnS

spal, a proto velmi asne vstal, ji v sedm hodin k svemu
priteli,panu A. Tento se prave pfipravuje. Jeho
zavazadla jsou ji v pofadku a pouze nSktera jete
nejsou, na ktera nem^l vera dosti asu. Mezi tim
jde pan B. pro povoz. Jest cas jiti, ale pan A. nemue
nalezti klobouku. Hleda jej, a nalene jej konecne 1

ve druhem pokój Daj odnesti zavazadla sluhovi

i. i

a fedoii k nadra i. Pan A. koupil listky a pan P>.

BerlitZ, DII óafrky. 4
 —

— 50 ~
pledal zavazadla. Kdy pan A. koupil listky a dali
odvaiti zavazadla, jdou do ekarny a jakmile spatri
dvefe otevfeny, vstoupi do vlaku.
A.: Ach, ji jste tu? Vy jste pfiel velmi asne\
Jest teprve sedm hodin. — B.: Lpe dfive, ne pozdeji.
Ja neekam rad a proto nerad vidim koho ekati.
A.: Snidal jste ji? — B.: Dekuji. Ano, ji. pfed pul
hodinou. PravS jsem tuto noc nespal dobre; vstal jsem
asnS a posia jsem zavazadla na nadrai. Jsou vae
ji pryc? —
A.: Jsou jetS zde. B.: Tu tedy pujdu —
pro povoz. —
A.: Budu vam za to povdeen. Zatim
srovnam jetS svoje veci. —
Povoz eka pfede B.:
dvehni. —
A.: Prosim, feknete sluhovi, aby snesl ma
zavazadla. Kde vak jest muj"novy klobouk? Nevidim
ho. — B.: Podivejte se do satniku, je-li tam. A.: Zde —
neni. — B.: Podivejte se tedy do druheho pokoje. Nael
jste jej? —
A.: Ano, zde jest. B.: Dobre. Nyni —
—
mueme jeti. A.: Mnoho-li dostane vozka? B.: Zde —
jest sazba. Povoz pro dvS osoby stój i 2 koruny 60 ha-
l^fu . Jsme na nadrai. Prosim, pfedejte nae za-
. .

vazadla a j4 zatim koupim jizdni listky. B.: Prosim. —

S radosti. — A.: Kde jest pokladna? Ji ji vidim.
Dva listky prvni tfidy do Prany. — tJfednik: Tficet
jedna (31) koruna. — A.: Nyni muete zavazadla
zvaiti. Kolik vai? — B.: Asi tficet kg. Platime
jen 10 kr. za nakladni list. Jd^me do cekarny. —
A.: Kolik jest hodin? — B.: Jest pul devate. Dvie
ekarny jsou otevreny. Mueme vstoupiti .do vlaku.

Cv i 6e n i.
1. Pfichazi pan B. pozde? — 2. ekate rad na
nkoho, kdo dlouho nepfichazi? — 3. Nechate nekdy
 — 5i —
sveho uitele ekati? — 4. V kolik hodin snidal pan B.?
— 5. Spal pan B. dobre? — Kdy vstal? — Co
6. 7.
mi pan A. za nepfitomndsti sveho — Co pritele? 8.

pravi pan B. navratu? —

pfi Jsou nyni phpraveni
9.

k odjezdu? — Proc hned neodjedou? —

10. Najd II.
pozdSji pan A. svuj klobouk? — Kde byl? — 12. 13.
O em mluvi panove jizdS k nadrai? —
pfi Jdou 14.
pesky? — 15.Co ini pan A. a co pan kdy jsou B.,
na nadrai? — Kde kupuj eme listky? —
16. Kolik 17.
v&i zavazadla? — Kam jdou pfed odjezdem vlaku?
18.
— V kolik hodin vstupuji do vlaku?
19.

Phjezd.

Po kratkem ase prijeli panove, o nich jsmc se

v pfedelem lanku zminili —
do Prahy a vystoupili
v nadrai Frantikove. — Mezi tim. co jeden obstaral
zavazadla, objednal druhy povoz. Pak jli do hotelu
„U erneho kone u Na
. ceste tae se pan A. parik B.,
zna-lisazbu, a ponevad tento odpovedel, ze ne, fika
mu, aby se podfval na tu, ktera visi ve voze, ponevad
vozka jinak mue mnoho adati. Pfijizdeji do hotelu
a zadaji pokój. Prvni, ktery jim byl nabidnut, nelibi
se jim, ponevad jest do dvora. Pfeji si pokój, ktery
ma okna na ulici. Pozdeji chteji jisti a jdou po schodech
dou do jfdelny. Tam jedf vejce a peeni a piji vino.
Kdy zaplatili, jdou na prochazku a divaji se
na mesto.

A.: Bliime se ku Praze. Tam vidite ji vee. Za

tvrt hodiny jsme ji na FrantikoYe" nadrai.
 52

B.: Pak jest ji cas uvesti nae rueni torby a po-

kryvky do pofadku.
A.: Prosim, obstarejte povoz a ja obstaram nae
zavazadla. Vlak
Vystupme! Zavolejme sluhu,
stoji.

kter]^ nam zavazadla do vozu donese! Koci, jedtc

do hotelu „U erneho kone"! Podival jste se, mnoho-i
obnai sazba?
B.: Ne, ja jsem nev£del, e jest toho zapotfebi.
A.: Podivejme se, jinak mue mnoho adati. Tam
jest sazba.
B.: Stojime ji u sveho hotelu.

A.: Ano, vystupme! — Mat pokój se dvema po-

stelemi?
Vratny: Ano, v prvnim poschodi.
A.: Ukate nam tento pokój. Vr.: Prosim, rate
jiti nahoru a podivati se.

•A.:Tento pokój se mne' nelibi. Neni dost svetly.

B.: Kam jde toto okno? Do dvora.

A.: Neni tu prazdneho pokoje, ktery jde na ulici?

Vr.: Ano, chcete jej videti?

A.: Ano, prosim. Tento pokój se mne lepe libi.

Co myslite, pane B.?

B.: Mne se velmi libr.

A.: Co stoji tento pokój?

Vr.: Osm zlatych denne.
A.: Dobre. Vezmeme tento pokój. Prosim, dejie
pfinesti nae zavazadla naboru.
B.: V kolik hodin jest obed?
V.: V pul tfeti.

A.: Kde jest jidelna?

 — 53 —
V : Prosim, dole v pravo od schodu. — Vrchni
sklepiilk: Prosim, panove, vstupte zde! Zde jest
jidelni listek.
A.: Dekuj i. Podivejme se, co jest dobreho. Jite
rad mounik?
B.: Ano, ale radeji mam vejce.
A.: Potom snad teleci peeni?
B.: Dobfe!
A.: Sklepniku! Jednou dvS vejce.
B.: Na m&kko a dvakrat teleci peeni!
Skl.: Jake vino poroueji panove?
A.: Lahev m&lnickeho.
Skl.: Poroueji panove syr nebo ovoce?
A.: Ovoce. —
Nechcete kavy?
B.: Ano. Po jidle piji velmi rad koflik erne* kavy.
A.: Sklepniku platit! Mnoho-li stoji nae svama?
Skl.: Dva zlate* padesat osm krejcaru.
B.: Dobfe; platil jste?
A.: Ano, platil jsem.
B.: Jdeme tedy.
A.: Je-li vam libo, miieme jiti eh viii prochazkou
a podivati se na mesto.
B.: S radosti, a ponSvad vy Prahn znate, budte
m^m priivodcem.

C vice ni.
i. Co kdy se blii ku Praze? 2. Co
vidi cestujici,
ne pfijedou na nadrai? 3. Co ini panove,
ini panove,
kdy vystoupili? 4. Kam jedou? 5. O em mluvi
mezi jizdou od nadrai do hotelu? 6. PfijidSji do
hotelu dfive, ne myslili? 7. Z eho to vidime? 8. Na
koho se obrati v hotelu a po em se tazi? 9. Jak se
 — 54 —
libi panum pokój? Ktei^ jim vratny nejdrive
10.
ukaza? ii. Proc se jim nelibi? 12. Kam hledi okna
toho pokoje, ktery najali? 13. Kde vecefi panove?
14. Odkud v£di, co jest k jidlu? 15. Co jedi a piji?
16. Co se tazi sklepnika, kdy jedi? 17. Co ini pozd&ji?
18. Kam jdou? 19. Proc jest pan A. pruvodcem?

Proehazka Prahou.

Ve clanku, ktery budeme prav£ isti, pani A. a B.

na Prikopech se prochazeli. Poasi jest krasne a proto
proehazka veimi pfijemna. Obdivuji v^kladni skrine
a zustavaji pired obchodem se skvosty stati. Pozdeji
jdou do Celetne ulice, kde prohlieji obchód „U mesta
Pajize". V tto ulici jdou do obchodu rukavicemi,
aby si pon£vad rukavice pana A.
nejake koupili,
jsou roztrhane. Pan A. diva se na nekolik druhu
a koupi rukavice, kter nejsou sice nej lepsi, ale take
ne drah. Plati pak u pokladny. Na to jdou Ovocnym
trhem zpet na Prikopy a pfijdou do svóho hotelu.

A. : Jake krasne poasi. Pfi takovem poasi jest

radost jiti prochazkou. Pojd'me na Prikopy!
B.: Krasna ulice, a to mnostvi lidi, tech povozu!
A.: Podiyejte se, tam jest „Prana brana". Pojdme
tou branou a pfijdeme do Celetne Divate se rad
ulice.

na vykladni skrine? Podivejte se do teto, zde jest nov^

vzor klobouku. Tam ta krasna skfi s ozdobnym
zboim! To jest obchód, kter^ se jmenuje „U mesta
Parie". Jak se vam libi tyto hedvabn detniky
s pozlacenou rukojeti?
 — 55 -

B.: Ne, mne" se nelibi. Ja mam radji detniky

s rukojeti ze slonove kosti.
A.: Podfvejte se, jak mnoho dam stoji u vykladni
skrineobchodu modnim zboim, a jak obdivuji prave
dole pariske klobouky.
B.: Pokejte okamik, podivejme se te do vykladni
skfin tohoto obchodu se skvosty. Vidite tu krasnou
jehlici? Tak velkych diamantu, jako v New- Yorku,
zde neuvidite, ale ve, co vidite, jest krasn.
A.: Na druhe stran^ jest obchód rukavicemi.
Chcete mne tam doprovoditi? Potfebuji nove* rukavice,
moje jsou ji roztrhane.
Pfirui: Cim mohu slouiti?
A.: Dejte mi rukavice!
Pfirui: Pfejete si hlazen rukavice?
A.: Ano. Prosim, ukate mi barevne.
Pfirui: Zde prosim jest nej lepsi druh.
A.: Co stoji tyto rukavice?
Pfirui: 4 koniny 40 halefu.
A.: To jest pfili mnoho. — Ty jsou pfili drahe\
Pfirui: Prosim, ja vam ukai lacineji druh.
B.: Jak drahe rukavice si pfejete?

A.: Za tfi koruny.

Pfirui: Prosim, zde jsou velmi pkne rukavice za
3 koniny. Marne jete" lacinji druhy, ale ty nej sou
tak dobr.
A.: Vezmu tyto zde.
Pfirui: Prosim, zde jsou, rate zaplatiti u po-
kladny.
Pokladnik: Dkuji zdvorile.
 - 5 6-
Pojdme nyni dale a sice timto pru-
A.: Prosim.
chodnim domem na Ovocny trh. Zde jest stare ne-
mecke divadlo, kde se za dfiv&jich dob taks esky
hravalo.
Tak nyni pojdme touto ulici. Hle, zde jsme
B.
na Prikopech a tam v levo jest nas hotel.

C vice ni.
i. Jak stravili cestujici prvni odpoledne v Praze?
2. Kde zamaji s prochazkou? 3. Jak jest po£asi?
4. Co na Prikope? 5. Pfed kter^m obchodem se
vidi
zastavi? 6. Co pravi druh druhu, pozoruje v^kladni
skrine? 7. Ktere destniky libi se panu B. nejlepe?
8. Kterou v^kladni skfi obdivuji damy nej vice? 9. Co

jest tam vystaveno? 10. Co vidite ve v^kladni skfini

obchodu skvosty? 11. Kde vidi obchód rukavicemi?
12. Proc si chce pan A. koupiti nove rukavice? 13.
V jakm stavu jsou jeho rukavice? 14. V jakem stavu
jest vae kniha? 15. Kdo oslovuje pany, kdy tito
pfichazeji do obchodu? 16. Kterymi slovy je oslovuje?
17. Jak^ druh rukavic chce koupiti pan A.? 18. Proc
nebere pan A. rukavic, ktere mu pfirul nejdfive uka-
zuje? 19. Jak^ jest rozdil mezi tfemi druhy rukavic,
o kterjteh mluvime? 20. Ktere ber konenS pan A.?
21. Co mime dfive ne neco koupime? 22. Co lni
panove, kdy Jdou dale prochazkou?
zaplatili? 23.
24. Po ktere ceste" jdou k hotelu zpSt? 25. Jak se jme-
nuje nejiv£ji ulice hlavniho mesta? 26. Ve kter
"ulici jest „Narodni divadlo"?
 — 57 —
Prochazka Prahou.
(Pokraovani.)

Druhho dneza sve navt£vy v Praze pokrauji

pfatele nasi v prochazce Prahou. Nechteji se tolik
divati na vykladni skfine, nybr spie na budovy. Pan
B. se tae, co jest to za krasnou budovu. Pan A. od-
povida na jeho otazku a pak jdou dale Ferdinandovou
tfidou okoo „Narodniho divadla". Pan B. jest ji
unaven a proto ho jeho pfitel uvadi do kavarny na
Malou stranu. Jeliko kavarna jest blizko, jdou pres
Karluv most na Malou stranu a pfijdou do zahrady
kavarensk6. Nechteji byti uvnitf, ponSvad jest velmi
horko. Vypive 14hev vina se sodovou vodou, rozmeni
stovku u sklepnika a jdou dale. Vezmou potom vuz na
i hodinu. Koi obdri rozkaz, aby jelLetnou do Prahy.
Za jizdy vidi vystavite a vrati se pres most cisafe
Frantika Josefa. Brzy jsou zpet ve svóm hotelu „U er-
neho kone".

B.: Kam pujdeme dnes?

A. : Pojcfrne zase Vaclavskym namestim a Ferdinan-
dovou tfidou.

B.: Dobra. Tyto ulice jsou velmi krasne. Nedivejme

se vak tolik na vykladni skfinS, nybr pozoruj me
rad^ji stavby!

A.: Co pak jest to za krasnou budovu tam nahofe?

Nevite toho jet$?
B.: Ne, nevim.

A.: To jest ,,Museum kralovstvi eskho". Tam

nahore na pravo jest „Mezibranska ulice", kudy se
 - 58 -
pfijde na Vinóhrady;na levo jsou mSstske sady. Ona
budova v mSstskych sadech jest nove* nSmecke divadlo.
B.: Ano, to jsme ji vcera videli, jdouce z Fran-
tikova nadrai.
A.: Nyni pujdeme zde v levo a pfijdeme do „Ferdi-
nandovy tfidy". — Na konci teto tfidy jest „Frantiskovo
nabfei".
B.: Jak se jmenuje tato feka?
A.: To jest Vltava. Zde v pravo jdouce po Na- ,,

bfei" pfijdeme ke „Karlovu mostu". Vidite, zde na

levo jest ofin. (ofinsky ostrov.) Tam dale ostrov
2idovsk^ a zde naproti nam, hledte, jest ostrov Stfe-
lecky.

B.: Co jest to za budovy nahofe za ,,Karlov^m

mostem"?
A.: To jest kralovsky hrad, „Hradany", kde dfive
byo sido ceskych kralu. Dale za hradem jest chram
sv. Vita.

B.: Mam izen, pojdme do kavarny nebo do

hostince!
A.: Dobra. Pak pujdeme pres „Karluv most" na
,,Malou stranu", znam tam velmi dobrou kavarnu.
B.: Pijete pivo nebo vino?
A.:* Piji radeji vino.

B.: Sedneme si zde do zahrady, uvnitf jest velmi

horko. — Chcete neco jisti.

A.: Ne, dekuj i vam; nemam hladu.

B.: Jest vechno zaplaceno?
A.: Ano, prave" jsem platil.

B.: Mat drobne? Snad jich budeme potfebovat.

 - 59
—
A.:" Ne, mam jen veti bankovku. Sklepniku,
muete mi promeniti stovku?
Skl.: Ano, pane.
A.: Pujdeme dale?
B.: Jsem ji skoro unaven; vezm£me si viiz.

A.: Tam jest dróka; vezmeme si ji. Koi, vezmeme

sivuz na hodinu. Jsou prave tri hodiny. Jedte pfes
„Letnou" do Prahy.
Koci: Prosim, pane.
A.: Jedeme ted okoo vystavite. Pojedeme opSt
pres Vltavu.
B.: Ktery most jest to?
A.: To jest most cisare Frantika Josefa.
B.: Jaka jest tam dralia?
A.: Jest to statni draha, ktera jde z Hybernske
ulice.

B.: Myslim, e ji jedeme hodinu.

A.: Ano, mat pravdu. Koi, dovezte nas do hotelu
„U erneho kon"!

C v ie n i.

i. Kterou pokrauji oba pfatele na svoji

ulici

cest? 2. Jak se libi panu B. tyto ulice? 3. Co chteji

hlavn vid^ti? 4. Na ktere nabfei prijdou pfatel

Ferdinandovou tridou? 5. Kterv most vede na „Malou
stranu"? 6. Kde jest krakwsky hrad „Hradany"?
7. Proc chce pan B. jiti do kavarny? 8. Kde jest dobra

kavarna? 9. Pro si sednou do zahrady? 10. Co objednaji

pani? u. Chteji take neco jfsti? 12. Proc ne? 13. Pro
si chce vziti pan B. vuz? 14. Na jak dloulio berou si

droku? 15. V kolik hoclin jeclou pry? 16. Ktera budoy.i

 — 6o -
jest podobna „Narodnimu divadlu"? 17. Jest fran-
couzska feS ceske podobna? 18. Kam vede most cisafe
Frantika Josefa? 19. Co poroueji pani koimu, kdy
hodina uplynula? 20. Jak se vam libi cesta t£chto panu?
21. Chcete tak podobnou cestu konati? 22. Byl jste
ji take ve Strcmovce? 23. Pojedete-li doVidn, navti-
vite take Berlitzovu kola?

Konec prvniho dii u.

 Druhy dii.

V hotelu.

Dvofak: Ob jednali jsme si dnes rano telegraficky

dva pokoje vedle sebe.
Zfizenec hotelu: Dobfe: Pani Dvofak a ermak,
nemylim-li se?
Dvofak: Ano, pane!
Zfizenec:Pfipraveny jsou pro Vas pokoje islo
35 a 36. Mat zavazadla s sebou?
Dvofak: Zde jsou poukazky na ne.
Zfizenec: Polu ihned pro Vae zavazadla, a jakirrle
je pfivezou, dam je pfinesti naboru.
Dvofak: Je pfi naem pokoji koupelna?
Zfizenec: Nikoli, jest jen jedina koupelna v kadem
poschodi.
Dvofak: Kdo nas bud budit?
Zfizenec: V kolik hodin chcete vstavat? Yzbudim
Vas sam.
Dvofak: V sedm hodin: kavu nam phneste v pul
ósme.
Zfizenec: Dobre, panove. Piejete-li si, doprovodim
r
Vas do \ ;isirh pokoju. Zde, prosim, je vytabovadlo.
 — 62 —
Cermak: Potrebujeme na rycho vyprati pradlo.
Zfizenec: Marne pradlenu, ktera nam vrati pradlo
za 24 hodiny vy prane a vyehlen.
Dvofak: Polete nam ji sem, jakmile zde budou
nae zavazadla.
Zfizenec: Zde jest pro kady pripad elek trick y
zvonek. Zazvonite: jedenkrat na sklepnika, dvakrate
na pokojskou a tfikrate na sluhu.
Cermak: Me boty jsou zamazany, kde mono
je vyciditi?
Dvofak: Jen zazvote na sluhu, on Vam je vy-
leti. (Zvoni.)
Sluha: Pan zvonil?
Cermak: Ano. Muete mi ihned vyciditi boty
a vykartaovati svrchnik?
Sluha: Ano, pane!
Cermak: Pfineste nam t teplou vodu, mydo
a rucniky.
Sluha: V pfistnku naleznete ve, cehopotrebujete.
Cermak: Dobfe, d^kuji. Je tam take erstva
pitna voda?
Sluha: Dam Vam ji pfinesti.
Cermak: Jest it^na?
Sluha: Nikoli, jest voda pramenita a velmi
to
zdrava. Pfejete si snad vodu mineralni, kysibelku neb
bilinskou?
Cermak: Neni tfeba. DSkuji.

Cvi ceni.
-i. Jsou pokoje techto panu od sebe vzdaleny?
2. Kde jsou j ej ich zavazadla? 3. Jak mono je dostati?
 - 63 -
4- Cim nutno vykazati, abychom je obdreli? 5. Co
se
se s Tiimi uini, a
se phvezou? 6. Jest u kaidho pokoje
v tomto hotelu koupelna? 7. Jest prljemno koupati se
ve studene vode\ je-li hórko? 8. Pfeji si panove* zitra
casn vstavati? 9. Probudime se snadno, jsme-li velmi
unaveni? 10. Muete spati, je-li veliky hluk vedle Vas?
11. Rusi Vas hfmot ve spani? 12. Mat ve svem pokój i
budiek? 13. Co nutno initi se pinavym pradlem?
14. Co dela pradlena, kdy vyprala pradlo?

1. Piji rad pramenitou vodu. 2. Ve velkych mestech

nebyva vzdy cista voda 3. Neni-li voda cista, isti se.
4. Jsou-li mokre, musi se usuiti.
ruce 5. Usui se

runikem. 6. Ve 24 hodinach vypere a vyehli pradlo.

7. Sluha musi vyistiti pinave aty. 8. Aby byy boty

iste, musi se Ano, na ulici jsou take citlii

ciditi. 9.

bot. 10 Chteji vodu. 1 1. Ponevadz se lovek lepe myje

teplou vodou. 12. Bez mydl se nemueme dobre

umyti. 14. Ne, tepla voda neni chutny napój.

Pota, telegraf a telefon.

Zde
I). jest moje navtivenka. Jest zde psa ni
pro mne?
tJfednik: Jsou zde dva dopisy, jeden z nich do-
porueny. Mat s sebou sve* prukazy?
D. Veru ani nevim.
Cfednik: Nemate cestovni pas, neb legitimaci?
D. Zde jest predplatni listek eleznini: Dostai?
Cfednik: Oplne. Zde jsou Vae dopisy. Rate
potviditi /de v knizc, e jsLe je obdrel.
 -64 -
D. V kolik hodin vybiraji se poledni psani do
Vidn6?
Of ednik: O este.
D. Psati budu radji telefonovoti
jest pfilis pozde,
TJf ednik Telefonni cely jsou na te to stran v pravo.
:

D. Kde obdrim znamky?

TJfednik: V polednim okn£ v pravo.
D. Jak^ jest poplatek do Vinohrad?
Uf ednik: Deset halefu.
D. Deset halefu? To jest tolik, jako mimo obvod
Prahy.
Uf ednik: Ano, pfejete si radeji listek pro pneuma-
tickou postu za 30 halefu?
D. Bud doruceno psani dfive?
TJf ednik: Dopis musi b^ti dodan na urene" misto
v hodin^, po vhozeni do schranky.
D. Nue, uiji pneumaticke posty. Rate mi dati
telefonick^ seznam pro venkov.
TJf ednik: Zde jest.

D. Pfeji si islo 253 ve Vidni.

TJf ednik: Prosim. Rate vstoupiti do teto cely.
Jste ji spoje? .

D. Halo! Viden?
V. Slyim,
D. Ciso 253?
V. Ano.
D. Jste to Vy, pane Vysoky?
V. Ano, s kym mam est mluviti? Nepoznavam
Vas dle hlasu.
D. Zde Dvofak.
V. Ah, Y^borne. Jak se rate miti, drahy pfiteli?
 65

D. Dekuji. Znamenite. Jsem trochu unaven.

Poslyte, obdrel jsem prave Va dopis poste restante.
V. Co o n£m myslite?
Vae truchlive novinky me uvedly v zoufalstvi.
D.
Mam Vam mnoho fici. Pozejtfi veer pfijedu do Vidn£.
Budeme miti cas k rozmluve. Dobfe. Pferuilo se
spojeni. Halo, sleno, jete mluvime. Slyite mne,
pane Vysoky? Ah, konene jest spojeni obnoveno.
Damy pri telefonu jsou nesnesi teiny. Co pak? Pan
Kucra Vam vypravoval, esti- e jsem mu slibil

mesini uver? To jest nespravne: jest to uplne ne-

spravne. O tom jsme ani nemluvili. Nemusite vefit,
co on Vam povida.
V. Mat pravdu. On neni zcela v4ny. Zminil
sc o dedictvi, ktere prave se mu naskytlo, ale nevefim
tomu. Mluvil-li pravdu nepotfebuje naeho uveru.
nim nemeli vstoupiti v obchodni
D. Minim, ze jsme s

spojeni. Ale muetc mne dati adressu pana Duba;

mohl by mi snad dati zpravu o panu Kuerovi.
V. Neznam ji pfesne, ale najdete ji v adres- ar i.
D. Na brzkou shiedanou, pane! Pozdravujte
vechny.
V. Na shiedanou, pane Dvoraku!

C v i e n i.

i. Jak zasila se dopis z mista na misto? Co

2.
se piilepi na obalku, aby byo zfejmo, e potovne
jest zaplaceno? 3. Jak dopisy chcete doporuiti?
4. Kdy zasilame dopis ..poste restante"? 5. Co ukae
pan D. postovnimu ufedniku, aby mu uda sve jmeno?
6. Dostai navtivenka, aby dokazala totonost pana

Berlitz, Oli *«W.

 - 66 —
Dvofaka? 7. Jak mue dokazati svoji totonost?
8. Mueme Ruska bez prukazu? 9. Jak
cestovati do
jmenujeme tento prukaz? 11. Kam se ma pan Dvofak
podepsati? 10. Ma pan D. pas? 12. Jako potovne
se plati za dopis z Prany do Vinohrad? do Vidne?
13. Kolik obnai potovne do ciziny? 14. eho ui-
vame v Praze ku rychemu sdeleni? 15. Co stoji pneu-
maticky dopis?
1. Zavolam napfed „Halo!" 2. Udam ji islo.

3. Ponevadz cestoval. 4. Rekne mu, ze obdrel jeho

dopis. 5. Nikoliv, sdelil s nim nepfijemne v6ci. 6. Od-
cestuje pozitri. 7. Byli pferueni. 8. Spojeni byo
pferueno. 9. Mluvi se slenou telefonistkou. 10. Po-
vauje ji za nesnesitelnou. 11. Uiva slova „nesnesi-
telna". 12. Mluvi o obchodnim pfiteli. 13. Kupuj e-li
se za hotoye, plati se hned, kupuj e-li se na uv6r, a
po ujednane lhutS. 14. Chce estimsini uver.

Najem bytu.

Pan ermak jde po ulici a taze se kolemjdouciho,

aby mu ukaza, kde jest Jindfiska ulice. — Tento
mu yyklada, kde jest tato ulice, a pta se ho, ktere islo
hleda. Kdyz se dovi, ze hleda islo 73., fekne mu,
kudy ma jiti. Pan Cermak dekuje tomuto panovi za
jeho ochotu a jde k domu pana Prochazky; tam tae se
sluky, ktera mu pfislapan Proch azka
otevfit, je-li
doma. Tato odpovi, ze ano, a tae se po jeho jmenu
P. C. ji fekne, 2e ho pan Proch, nezna, a ze pfichazi,
aby se podfyal na byt, ktery Prochazka pronajima.
Brzy pfichazi p. Proch, a ukazuje p. Cermakoyi byt,
 _6 7 -
ktery jest ve druhem poschodi a sestava z 5 mistnosti.
Panu Cerm. sezda byti kuchyn tmava a jidelna maa.
pana P., aby mu fekl take neco o ostatnich
Prosi
najemnicich. Tento pravi, e
v pfizemi by dli sam se
svou rodinou; v prvnim poschodi by dli pry pan Cerny,
feditel pojifovaci spolenosti, a naproti dve delnicke
rodiny. P. Proch, fika panu ermakovi, ma take e
sklep k svemu bytu a upozoruje p. Cerm. jete na
vodu a pyn, kterych p. Cerm. nepozoroval. Cite, jak
chcete! Majitel domu da hned udelati opravy, tak e
pan se mue st£hovati ji za trnact dni.
Pan ermak: Odpusfte pane, nemuete mi laskavó
kde jest Jindfiska ulice?
rici, Osloveny: Milerad,—
avak Jindriska ulice jest velmi dlouha. Ktere islo
hledate? Pan C: Hledam islo sedmdesat tfeti. —
Osloveny: Jdete zde dou Bredovskou uici a tamhle
na roh a tfeti dum na pravo jest islo 73. — Pan C:
Dkuji vam, pane, ucta. m
Jest pan Prochazka doma? — Suka: Ano, prosim.
Rate Koho mohu ohlasiti?
jen dale. Pan Cermak: —
Pan Prochazka mne nezna, feknte mu, e pfichazim
se podivat na byt, kter^ Ize najmouti.

Pan Proch.: Co si pfejete? — P. C: etl jsem v no-

vinach, e pronajimate byt; rad bych jej videl. Z kolika
mistnosti sestava? — P. Pr.: Jest pet mistnosti: kuchyn,
jidelna, salon, dv onice a pfedsin. — P. C: Ve ktorem
poschodi jsou ? — P. Pr.: Ve druhem, prosim, ratc
po techto schodech. Zde jest kuchyn. P. C: Jest —
velmi tmava. Kam jde toto okno? P. Pr.: ]de na —
dvur. Kuchyn jest spojena s jidelnou tmito dvefmi.
Vidite, tento pokój jest velmi svtly. — P. C: Ano, jest
5*
 68

vak take* may. Nevim, kam by eh postavil skfine? —

P. Pr.: Zde mezi okny jest dosti mista. Prosim, podi-
vame se zde do salonu; take zde, jako i v jidelne mat
velke zrcadlo. — P. C: Kam pak jdou tato dve okna?
— P. Pr.: Na — P. C: Rate mi laskave
ulici. fici

neco o ostatnich najemnicich zde v dome. — P. Pr.:

Jak jste videl, bydlim ja se svou rodinou v pfizemi,
v prvnim poschodi bydli pan erny, feditel jedne
zdeji poji£ovaci spolenosti, a tam v tech bytech
naproti bydli dve delnicke rodiny. P. C: Pak jsem —
zapomnel se ptati, mate-li v dome take vodu? P. Pr.: —
Ovem. Pyn ivodovod, nepozoroval jste toho v ku-
chyni? — P. C: Nepozoroval jsem; a za pronajmete
mi byt? — P. Pr.: Tisic zlatych rone splatnych tvrt-
letne napfed. — P. C: Ano, a jsou jet£ nejake spravky.
Kdy se mohu stehovati? — P. Za trnact dni. — P.:
P. C: Tak dobra, vezmu tedy byt, nabytek zde bud
pritiho prvniho.

Cv i e n \.

i. Koho oslovi pan C. na uhci? 2. Na ho tae?

se
3. Proc ho zastavi? 4.Na ktere islo se tae? 5. Kterou
cestou musi jiti? 6. Kde islo 73? 7. Jak fikanie
jest
tomu, jen nam dava vysvetleni o emkoliv? 8. Proc
se zvoni ne do domu? g. Co ini suka, slyi-li
se jde
zvoniti? 10. Po cem se tae pan C? 11. Co odpovida
suka na jeho otazku? 12. Jaky uel ma navt^va
p. C? 13. Proc nefekne pan C, jak se jmenuje? 14. Co
ini suka mezi tim co p. .
cka 15. Co rekne suka ;'

p. Proch.? 16. Odkud se dovedel p. C, e p. Proch,

pronajima byt? 17. Na se ho tae pan Proch.? 18. Jak
se tae, aby vdl, kolik ma mistnosti byt? 19. Ve
 69

kterem poschodi Jmenujte mi rozline" mist-

jest? 20.
nosti domu a feknete mi, co se v nich ini! 21. Kam
jde okno tohoto pokoje? 22. Co fika p. C. o jidelne?
23. Jest va dum proti poaru pojiten? 24. Jste pojiten
na ivot? 25. Jak se jmenuje spodni ast domu? 26.
Kterou ast domu nazyvame pudou? 27. nemel Na
p. C. pozoru? 28. Kolik obnai ine? 29. Kdy a jak
jest splatna? 30. Jest byt v dobrem stavu? 31. Jest
tato kniha zachovala nebo jest roztrhana? 32. Ber
p. C. onen byt? 33. Kdy pole svuj nabytek.

C vice ni.

1. Tae se ho, kde jest Jindfiska ulice. 2. Zajiste,

neznam-li cesty, tai se. 3. Jeden zna Prahu, druh^
ne. 4. Bydlim v isle 916. 5. Zajistó muete vstoupiti,
ani jste zvonil. 6. Ano, jsou-li dvefe zavfeny. 7. Pro-
toe se jinak nevi, e chci vstoupiti. 8. Ano, ukae mu
jej. 9. Aby ohlasila cizince. 10. Cetl to v novinach.
11. Rika, e jest velmi tmava. 12. Ovem, e jest sv$tl^
byt prijemneji, ne tmavy. 13. Ano, najima jej. 14.
Ano, pyn i vodovod. 15. Ne, dfive se divam na byt.
16. Musi drive obstarati spravky. 17. Upozoruje jej

na to. 18. Za trnact dni.

U obchodnfka n&bytkem.
Pan K. najal prave byt. Jde do kramu obchodnika
nabytkem, a kdd jej, by mu ukaza nejdfive vybavu
do salonu. Tento i^u ji ukae, vak panu K. se nelibi,
ani nabytek ve slohu Ludvika XV. Voli pfece zafizeni,
ktere* sestiv z jedne pohovky, dvou lenoek, tyr
idli a jednoho stou. To ve stoji 2000 K. Obchodnik
ini pevnou cenu, protoe chce jeste" jin^ nabytek pro-
dati. Pan K. chce tak zafizeni- do jidelny; kdy videl
nSkolik druhu nabytku, jeden z ofechoveho dfeva,
kter)/ stoji 600 K, vezme-li jej se idlemi .potaenymi,
800 K. Pan K. chce slevu, avak prodava se zdraha
prodati zboi levneji, nebot u neho jsou pevne" ceny.
Na to jdou do hofejiho poschodi, kde se proda-
vaji in&nky atd. Toto jest na sklad ve vech druzich.
Pak tedy najd pan K. zafizeni, ktere* se mu velmi
libi. Chce jete" taks inenky, avak v tom zpozoruje,

e nema ji asu, a slibi prodavai, pfijde. e

Kupujici: Rate mi ukazati v^bavu do salonu. —
Obchodnik: Prosim, mam velik^ v^br; za jakou cenu
asi pfejete si nabytek? —
K.: Nemohu fici napfed, ne
jsem vidl va skad.' —
Ob.: Co soudite o tomto za-
fizeni ve slohu Ludyika XV.? —
K.: NeJibi se mi ani
dostmao. — Ob.: A tento zde z erneho dfeva, potaen
ervenym sametem? — K.: Samet jest obyejn^; tento
druh se mi libi lepe. Z kolika kusu sestava? — Ob.:
Z jedne pohovky, dvou lenoek a tyf jin^ch stolic. —
K.: Nemate stou, ktery se k tomu hodi? — Ob.: Ano,
zde jest stul v tomte slohu. — K.: Nevim vak, jaka
jsou sedadla. — Ob.: Rate se jen posaditi na tuto
lenoku, uvidite jak mkce se sedi. — K.: To jest
pravda, sedi se velmi pohodlnS. Jaka jest vsak cena
i se stoem?— Ob.: Pro vas 2000 K; chcete koupiti jiny
nabytek jet, pravda? — K.: Ano, chci
neni-li zafiditi
cety dum. — Prosim, ukate mi take njak^ nabytek
do Nejdfive skladaci
jidelny. Z jakehó dfeva
stul. jest
tento? — Ob.: Z ofechovho dfeva. — K.: Nezda se
byti dosti ukate mi
silny, — Ob.: Jak se vam
jin^.
 —v—
libi tady ten?— K.: Zcela dobre. Mat take idle
k tomu? — Ob.: Ovem; chcete potaene anebo stolice
rakosove? — K.: Rakosove bych myslil, jsou tako
levneji? — Zajiste, o 10 K kus. — K.: Jake,
Ob.*:

tak veliky rozdil? Prosim, ukate mi nyni ktera polici,

patfi k temto idlim a k onomu stou. — Ob.: Odporuil

bych vam tuhle; pracovana v tomte slohu. —
jest
K.: A kolik jidelna? — Ob.: 600 K, vezmete-li
stoji
rakosove idle, 810, K vezmete-li potaene. — K.: Jest
to pfesna cena? — Ob.: Ani o halef mene. Nepfecenim
svym zakaznikum nikdy, jest tedy zbyteno v nasem
krame smlouvati; marne vdy pevn ceny. K.: Ne- —
vidim zde nabytku do onice. Ob.: Marne velky—
v^ber v hofejim poschodi; prosim, rate snad po t£chto
maych schodech nahoru. —
K.: Ukate mi laskave
cestu; jdete napfed. Aleschody jsou velmi uzke, jak
muete dostati nabytek nahoru? Ob.: K tomu marne —
zvlatni vytahovadlo za domem. Chcete snad^ nabytek
z mahagonoveho dieva do sve onice? K.: O ne, —
to se. mi nelibi; neni u obvykly.
Ob.: Tedy z ofechoveho dfeva? — K.: Nejradeji
bych zcela jednoduchy; ofechovy pro jednu lonici
a z duboveho dfeva pro druhou. Pokejte, toto se mi
velmi libi a zvlat postele. Prodavate take inenky?
— Ob.: V prvnim poschodi najdete ve, co si pfejete.
inSnky, poduky, pokryvky atd. K.: Pfijdu se —
jete" jednou podivat na vecko. —
Ob.: Jak si pfejete.
— K.: Porouim se vam. —
Ob.: Ma ucta, suebnik.

C vi cen i.

Co chce videti pan K.? 2. Mnoho-li chce vydati

t.

penez? 3. Co myli o nabytku ve slohu Ludvika XV?.

 — 72 —
. Proc* nechce sametoveho nabytku? 5. Jak^ nabytek
ukae mu pak prodava? 6. Naleza ku konci zafizeni
dle sve" chuti? 7. Co fika, poukazuje na to? 8. Z eho
sestava cele zafizeni? 9. Na
se jete pta? 10. Ma toto
zafizeni take stul, ktery se k zafizeni hodi? 11. Co ma
pan K. initi, chce-li videti, zda-li jsou idle dobfe
vycpane? 12. Pfipouti pan K., e jsou idle dobfe
vycpane? 13. Co stoji cele zafizeni? 14. Proc da
obchodnik jen 200 K? 15. Ktery' nabytek chce pan K.
koupiti pro jidelnu? 16. Jakou polki chce vziti? 17. Co
se uschovava do police? 18. Jak se libi panu K. stul,
ktery mu nejdfive ukae? 19. Jest tento stul skutene
silny nebo e
jen zda? 20. Zda se, e slunce se toi
koem zeme? 21. Toi se skutene' koem ni? 22. Kterou
polici radi prodava panu K.? 23. Co mi radite? 24.
Vezme pan K. potaene idle? 25. Proc chce radej i
rakosove idle? 26. Jaky^ jest rozdil v cen techto
stolic? 27. Jak draha jest jidelna, vezme-li rakosove
idle? 28. Ve kterem pfipade stoji cela vybava pouze
600 K? 29. Mue kupujici v tomto krame smlouvati?
30. Co znamena v^raz, miti ,,pevne ceny"? 31. Smlou-
vate v obchodech? 32. Mue se v dobrem obchode
smlouvati? 33. Jdete po schodech, abyste pfiel do
t oho to pokoje? 34. Z jakeho dfeva se vam libi nej-

lepe zafizeni jidelny? 35. Z eho sestava luko? 36.

Vracite se po hodine domu? 37. Kdy sem pfijdete
opet? ^8. Co fikate, opoutite-li nekoho?

C v ieni.
1. Protoe prave najal byt. 2. Tae se ho, kolik
chce vydati. 3. Aby vedel, jake zafizeni mu ma ukazati.
 — 76
—
. Ukazuje mu nejdrive zafizeni ve slohu Ludvika XV.
5. ó ano, mam velmi rad nabytek potaeny sametem.
6. Aby mu ukaza, e jsou dobfe vycpany. 7. Ne, e
jest snad unaven, nybr aby videl, jak jsou idle vy-
cpany. 8. Ne, poita mu levneji ne zakaznikum ostat-
nim. 9. Chce videti zarizeni pro jidelnu. 10. Voli rako-
sove. 11.Protoe nechce platiti draho. 12. Ano, v ho-
fejim poschodi. 13. Po schodech jde se dou. 14. Po-
nevad jsou velmi uzke. 15. Ano, potfebuje jete jineho
nabytku. 16. Ne, slibuje mu, e pfijde- jete jednou.

U krejiho.

Pan Mlynaf potka sveho pfitele Kovare na ulici

a div i se jelio novemu obleku, ktery si tento koupil,

protoe se mu velmi libi. Pan Kovaf mu sdeluje, e
nekupujc adnych hotovych atu,
dava si radej e i

je iti, obdri oblek

nebof takto se nemusi obavati, e
may ncbo veliky. Pan Mynar jej pak da, by mu
uda jmeno a adresu krejiho. Ale pan Kovar pravi,
e ho povede ku svemu krejimu. Kdy vstoupi do
dilny krejiho, pfedsta\i pan Kovaf sveho pritee
krejimu slovy: ,,Muj pritel, p. Mynaf, va novy za-
kaznik." Kdy mu pan Simunek za, to podekoval,
tae se pana Mlynaf e, co si pfcje. Tento odpovgdel,
e pfiel, aby si objednal takovy oblek, jaky ma jeho
pritel, pan Kovaf. Pan Simunek pravil, ma jete e
dosti tee latky, a vzal mu miru. Prislibi, e bud
oblek za 8 dni hotovy a prosi noveho zakaznika, by
priel k nemu za dva dny.
 — 74
—
Pan Mynar: Miy pane Kovafi, vy mat p£kne*
saty, ktere vam yelmi dobfe slueji; koupil jste je
hotove anebo jste si je dal zhotoviti?

Kovaf: Davam si vdy delati sve obleky.

P. —
P. M.: U koho si davate zhotoviti svoje obleky? —
P. K.: U pana Simunka. —
P. M.: Nechtel byste mne
tam dovesti; rad bych mel takov^ oblek jako vy. —
P. K.: S radosti.

Ma ucta pane Simunku, vedu vam zakaznika. —

Kreji: Jste velmi laskav, pane Kovafi. Clm mohu
slouiti, pane? —
P. M.: Muzete mi udelati takov^
oblek jako ma muj pfitel? — Kr.:- O prosim; mam
prave jeste nco teto latky. Rate si svleknouti
svuj vezmu vam hned miru. Prejete si tako
kabat,
vestu a kalhoty? —
P. M.: U§ijte mi cely oblek! —
Kr.: Prejete si kabat trochu volnji? P. M.: Pre- —
necham to vam, vy vite, jak se to ted nosi. Kr.: —
Jakou podivku si pfejete? —
P. M.: Hedvabnoii. —
Kr.: Do kdy jest vam tfeba toho obleku? P. M.: Do —
ósmi dnu, je-li mono. —
Kr.: Prosim, do te doby bud
hotov; ale prosi bych vas, byste se zde pozitfi zastavil,
abych vam zkusil aspo kabat.

C vi e n i.

i. Koho potka pan M.? 2. Ci pritelem jest pan

Kovaf? 3. Co pozoruje pan Mynar na panu Kovafi?
4. Jak se mu libi oblek? 5. Proc nekupuje hotovych
obleku? Dlate si sve aty sam? 7. U koho si je da-
6.

vate iti? 8. Co si preje pan Mynar? 9. Co ini oba

pfdtele na to? 10. Jdo pan Mlynaf sam ku krejimu?
11. Co fika pan Kovaf panu Sjmunkovi? 12. Za mu
 — 75
—
tento dekuje? 13. Mue
kreji uiti druhy oblek jako
onen panu Kovafi? Co musi kreji initi dfive, ne
14.
mue zhotoviti oblek? 15. Proc befe miru? 16. Co se
pta pan Simunek pana Mlynafe? 17. Rika tento krejimu,
jaky stfih ma miti kabat? 18. Co ini pan Mynar, kdy
mu kreji vzal miru? 19. Do kdy chce miti oblek hotovy?
20. Co mu odpovida kreji? 21. Proc se zkoui nejdfive
novy oblek, ne se koupi? 22. Pfijdcte sem od zitrka
za tyden? 23. Odcestujete za trnact dni?

Cvi Sen!.
1. Jest zabava o oblccich. 2. Potkaji sc na ulici.
3. Ano, slucji mu velmi dobre. 4. Ne, jest veliky na
vas. 5. Ne, nekupujesi hotovych sal 11. 6. Ovem, aty dle
miry jsou drai. 7. Ne, naopak, jsou levnjsi. 8. Jme-
nuje se Simunek. Q. Jest krejim. 10. Ne, neni krcjim.
u. Jdu ku krejimu, potfebuji-li satu. 12. Ano, dopro-
vodi ho. 13. Do' kramu pana Simunka. 14. Nejdfive
lio pozdravi. 15. Pfedstavi sveho pfilele. 16. Chce

takovy, jako ma jeho pritel. 17. Ano, mA jeste dosti

takove latky. 18. Svleka se ze svho kabatu. 19. Protoe
kreji chce vziti miru. 20. Pta se ho, do kdy chce miti
oblek hotovy. 21. Ano, bud hotov.

U krejOY.
Krejova: Rate si pfati, sleno? — Pani: Rada
bych aty pro vychazku; nevim vak, jake mam voliti.
Co mi radite? —
K.: Nyni se nosi nejvice latky jedno-
barevne. — P.: Tedy pruhovane a kostkovane latky
jsou ji zcela z mody? —
K.: To ne; nosi se jet, avak
 : :

-76 -
ve1mi mdo. — P.: Jaka bud moda pro tuto zimu? —
K.: Rac te se jen laskave podivati na nekolik obrazku.
Ktery z techto obleku se vam libi nejlepe? P.: Ani—
jeden. Nejlepe se mi libi hnede aty s hladkym ivotem
a skladanou sukni, ktere jsou ve vasi vykladni skfini.
— K.: Zdc mam neco velmi dobreho. Neni to— P.:
prili teke na toto poasi? — K.: Snad marne tote
take v lehi atce na sklade. Co myslite o tom? —
P.: To jest dobre, to koupim.

U modisf ky;
Klobouky ze sarnetu, hedvabi, tulu; slamfoi^
klobouk ozdobeny kvetinami, stuhami, pery zkusiti, —
podivati se do zrcadla, ptati se po cen, smlouvati,
vybrati si atd.

U k 1 o b o u E n i k a
Plsteny klobouk, hedvabny klobouk, vysoky
klobouk cylindr, mkky klobouk, okraj, hlava, epice,
apka.
U obu v n i k a

Stfevice, boty, perka, kuze; teletina, konina,

kozina; podivka, podpatky, sncrovaei botky, stfevice
na knofliky, gumove stievice.

Navtva.
Bedrich neoceka\va navtevy Petrovskeho, jest tedy
pfekvapen. — Poledni pfichazi do Prahy, aby vyridil

sve zaleitosti a prohledl si msto. Pfichazi v nej lepsi

as, aebof jsou Bedficbovy na roen my. Hcdftch se ho
 — 77
—
tae, jak dlouho se zdri, a jest velmi rad, e Petr zu-
stane v Praze tyden. Pozve jej k sobe, avak pan Pe-
trovsky se obava, e bud obteovati; kdy vak ho
Bedfich ujifuje, e naopak ho potei, rozhodne se a
pfijme pozvani. Ponevad vak radej i si aty nemeni,
jde do pokoje, ktery- mu byl vykazan, aby se trochu
upr vii. Nalene tam kartae, mydo a runiky. Kdy
se upravil, piedstavi ho Bedrich sve pani, jeto ho jete
nezna. Tei se velmi, e
ho poznaa, a sednou si ke stou.
Pfi polevce pta se pani sveho mue, zda-li jest dosti
siana. Tento odpovida, e
neni, ale neni milovnikem e
pfili kofenenych pokrmu. Po polevce se pnnese
teleci peene, a potom belice. Bedfich podotyka, e
ji radej holoubata. Sotva
i e
to dofekl, ji pfinai
kucharka holoubatka Zakusky maji cokolidove a
pani' kteri je radi jedi, tei se tomu velmi. Pri kave na-
bizi Bedfich svemu pfiteli doutnik, avsak tento jej

odmita,ponSvad se obava, e by to byo pani nepfi-

jemne. Jeto vak tato tomu odpira, neostycha se
dele a prijme doutnik. Odpuldne zamyleji pani pro-
chazku mestem.
Bedrich: Hle, pfitel Petrovsky, pekne vitam! Co
pak te pfivadi do Prahy? — Petr: Pfedne obchód ni
zaleitosti a pak prani, bych seznal vae krasne mesto,
o kterem mi byo pekneho Jeeno.
tolik B.: Opravdu? —
Ne, jak mne to tei! Tvoje navteva jest mi velmi
prijemna; ujifuji te. — P.: Jest zbyteno ti iici, jak
mne to prave tak tei, e te opet jednou vidim. —
B.. To jsi zvolil prave nejvhodneji den, slavim dnes
sve naroe ni ny. —
P.: Tak, tedy me nejupi"imnej>i
blahoprani. — B.: Dkuji ti, pfiteli. Ale fekni mi
piece, j;ik dlnuho jet zustanc v Praze; doufam,
 - 7 8.-
e hodne' dlouho. — P.: Nevim jete pfesng, avak
kadym zpusobem cety tyden. — 13.: Ó cety t^den,
to jest hezke! To se rozumi, e bude bydliti u mne. —
P.: Milerad, netreba-li se bati, e budu obteovati. —
B.: Ani dost mao. — P.: A tvoje pani . . .? — B.: Bud
se naramne teiti, e te sezna; avak prosim, odpust
na minutu, chci jen fici kucharce, e marne hosta. —
P.: Prosim. — Tak tedy
B.: jest obstarano! A nyni
si ui pohodli ve svem pokój i. — P.: Kdy se ji u vas? —
B.: PfesnS ve dve hodiny. Avak ma-li hlad ... —
P.: Naprosto ne, rad bych se vak nejdrive pfestrojil. —
B.: Ale edclej prece adnych okolku. Tvuj cestovni
ubor jest dosti pekny. —
P.: Tim lepe, nebof se pfi-
znavam, e
jsem unaven. Ale trochu bych se alespo
umy a uesal. Jsem tak upinen z cesty.
B.: Dobra. Zde v tomto stoiku najde kartae,
mydo, a zde runik. Reknu jet suce, aby ti
visi

pfinesla dzbanek vody a umyvadlo. B.: Zde ti pfed- —

stavuji sveho pfitele Karla Petrovskeho! Pani: Tei —
mne skutene, e
vas seznavam osobne; muj mi mu
tak casto o vas vypravel. P.: Ano? Co asi —
vypra-
voval? —
Pani: Vdyf vite, e
muj manel nevypravuje
nic zleho o svych pratelich. — P.: ó, to ja vim. Bedfich
jest velk^ dobrak a tei mne tim vice, e ma tak spa-
nilou panisku. — Pani: Dekuj i za pokonu. — Suka:
Jest uchystano . Pani: Rate se snad zde usaditi,
pane Petróvsky. Poslechni, mui, mne se zda, e po-
levka neni dosti solena a nema skoro adne chuti,
ne? —
B.: To ovem nevim; vdyf vis, jsem nebyl e
nikdy pfitelem silne kofenenych jidel. P.: Smim —
vam. nabidnouti kousek chleba, milostpani? Pi.: —
Prosim, dekuj vam; jak pak vam chutna teleci peene,
i
 — 79
-
pane Petrovsky? —
P.: Jest tak znamenita, bych e
prosi jete o jeden kousek. —
Pi.: I s radosti. B.: —
Co pak fika, Karle, nasemu bilemu vinu? P.: Jest —
veru vytene. —
B.: Podej mi sem svoji sklenici! —
P.: I dekuj i, jest jestó plna. Ach, tady jest moje
zamilovane jidlo, belice s chfestem. B.: Tohle ty —
ji nejradeji? Uznavam tvuj vkus, neni prave patny.
Pfece vak mam radej i peena holoubatka. — Pi.:
To se rozumi, ze je na svuj svatek dostane. Anna,
pfineste sem holoubata! Vezmete pfece take lusteniny,
pane Petrovsky, mam zeleny hraek a boby. — P.:

Dovolite-li, milostpani, vezmu lusteniny po peeni. —

Pi.: Jak si pfejete, muj muz to dela jako vy: take
neji nikdy lutenin k masu. — B.: Jake pak zakusky
budeme miti dnes, mila eno? — Pi:. Pokej jen okamik,
bude oi! Anna, pfineste zakusky a kavu!
otvirati —
B.: Ach, jake to pfekvapeni jsi mi uimla! Ty vis,
jak rad jim okoladova jidla! P.: Jsem takte —
velkym j ej ich milovnikem! —
Pi.: Tei mne neobyejne,

e jsem te vam uinila vhod, pane Petrovsky. Je

libo t mleko do kavy? — P.: Dekuji vam, po jidle
pij i ernou kavu. Ale prosi bych vas o cukr. — Pi.:

I prosim mnohokrate za odputeni, e jsem opomenula!

— P.: Dekuji vam. — B.: Bude koufiti doutnik,
Karle? — P.: Dekuji, nyni ne. — B.: Ale vdyf jsi

drive vdycky koufil po jidle. — P.: Bojim bych se,

neobteoval tvoji pani. —

Naprosto ne, panePi.:
Petrovsky, jsem na kouf doutniku ji davno zvykla;
mimo to jsem nucena vas nyni opustiti, jest mi neco
opatfiti v kuchyni. Prosim, nerate se tedy vytrhovati.
— P.: Dekuji, milostpani; uiji ihned vaeho laskaveho
svoleni. — Pi.: LMdim vas jetc dnes odpoledne? —
 — 8o —
B.: Pfed veefi sotv. Zamylim toti se svym pfiteem
. projiti se mestem, abych mu ukaza pamatnosti jeho.
— Pi.: Tedy na shledanou, pane Petrovsky! P.: —
Poroucim se vam milostiva pani, ruku libam.

Cvi e n i.

i. O em se mluvi v pfedelem blanku? 2. Oe-

kaval Bedfich sveho pfitele? 3. Co zvola, kdy jej

zpozoruje? 4. im
pfekvapen? 5. Proc jest tim
jest
pfekvapen? 6. Kterou otazku dava svemu pfiteli?
7. Co ho vede do Prahy? 8. Kona sem pan Petrovsky
cestu jen pro zabavu? 9. Ma mnoho prace v Praze?
10. Co myli o Praze? n. Sdili pan Petrovsky radost
se svym pfiteem? 12. Pfiel v pfihodny as? 13. Co
inime pfi narozeninach pfitelovych? 14. Jak dlouho
mini pan Petrovsky pobyti v Praze? 15. Potrva jeho
navteva dele ne tyden? 16. Jak se libi Bedfichovi
rozhodnuti jeho pfitele, e
zustane nejmene tyden
v Praze? 17. K emu jej pozve? r8. Oekava, e jeho
pfitel pozvani pfijme? 19. Ktere slovo vam to ukazuje?
20. Za kterych podminek zustane pan Petrovsky
u sveho pfitele? 21. Jest dum, ktery Bedfich obyva,
dosti Yclky, aby pfijal navtevu? 22. Bud pan Pe-
trovsky svoji navtevou sveho pfitele obteovati?
23. Koho se boji jete pan 1\, e
svoji navstevou bud
obteovati? 24. Bud ji obteovati? 25. Proc se omlouva

Bedfich? Co chce uimti? 27. Proc? 28.. Omlouva

26.
ho pan Petr.? 29. Ktery m slovem? 30. Co fika Bedfich,
kdy se vraci? 31. Co ohlauje svemu pfiteli? 32. Ude-
late si pohodli, jste-li doma? 33. Proc myli B., e
ma jeho pfitel lilad? 34. Ma tento opravdu hlad?
35. Proc se \ypta\ al, kdy se ji? 36. Yybizi ho Bedfich,
 — Si —
aby se pfestrojil? 37. im vyjadfuje pan Petr. svoji
spokój enost, e nemusi meniti svych atu? 38. Co
chce initi pan Petr. pfed obedem? 30. Ceho jest za-
potfebi, chceme-li se ustrój lti? 40. Kde jsou tyto pred-
mSty? 41. Co ini Bedfich, kdy se vichni sejdou
v jidelne? 42. Komu pfedstavuj sveho pfitele? 43. Co
odpovida tato? 44. Komu to fika? 45. Slyela ji
o nem mluviti? 46. Koho? 47. Jak mluvi Bedfich
o svych pfatelich? 48. Co myli pan P. o Bedf. a jeho
pani? 49. Co se ini, kdy jest obed pfipiaven? 50. Co
se ji nejdfive? 51. Co se tae pi. svho mue, co se
tyce polevky? 52. Sdili Bedfich smyleni se svou
pani? 53. Jaka jidla ma Bedfich radeji? 54. Co se
ji po polevce? 55. Co jite nejradeji? 56. Co ji Bedfich
radeji ne belice? 57. Jakou radost uinila pani svemu
mul k narozeninam? 58. Ktery jest va nejmileji
spiso vatel? 59. Ost^chate se tu a tam, jite-li u cizich?
60. O prosi pan Petr.? 61. Proc prosi pani o omlu-
veni? 62. Co nabizi Bedfich svemu pfiteli mezi kavou?
63. Proc ho pan Petr. nepfijme? 64. im
se zamest-
nava pi. zatim, co pani koufi? 65. Jak se zdravi pi.
a pan Petr. pf loueni?

O zdrayi.

Edvard ji dlouho ^eka na Aloisa. KonenS ho

navtivi a pta se ho, eka-li ji dlouho. Ponvad
slysi, e
ji pul hodiny, omlouva se, fikaj e, jest e
nemocen. Edvard se divi velice, slye, A." jest ne- e
mocen. Pfitel mu dava radu, by poradil se s lekafem.
Toho neni ji zapotfebi, ponvad radil se ji s lkafem,
Berlitz. DU teakf. 6
 82

ktery mu pfedepsal lek, avak akoli befe lek, pfece

mu nem lepe. Edvard zna lekafe, ktery leil jeho
matku, ponevad bya nemocna. Alois se tae, jak
se dafi teto pani a do vi se, ze jest ji ji lepe.

Jen musi se miti jet na pozoru, aby se nena-

Na to mluvi pani o panu Styblovi, kter^ je
chladila.
te nemocen. Jeho lkaf mysll, e olepn. Na otazku,
jak neduh ten vlastne zaal, odpovi Alois, e p. S.
mel ol ji od malika bolave a otec pana Stybla na-
sledkem urazu jest hluchy'. Alois se chce poptati,
zda-li se radil p. S. ji s Drem* Chalupeckym, ponevad
tento Ikaf jest odbornikem onich nemoci. Protoe
A. prospiva prochazka, chteji se panove projiti.

Edvard: Tu vas marne konenet —

Alois: ekate
jidlouho na mne? —
E.: Ji pul hodiny. —
A.: Prosim,
omluvte mne; spal jsem poledni noc velmi patne
a zustal jsem proto trochu dele v posteli ne obyejnS.
Necitim se zdrav. —
E.: Skuteng? Co pak je vam? —
A.: Nevim sam, ji po osm dni mivam asto boleni
hlavy, a mivam tu a tam horeku. —
E.: Ale vdyt
jste obyejne tak zdrav; mat chuf k jidlu? A.: Jim —
ovem neco, avak chuti k jidlu nemam. —
E.: Musite
jiti k lekafi! — A.: To jsem ji uinil, avak horeka
jet^ stoupla. — E.: Co pak vam fika lekaf? A.: —
Nejdfive fekl, abych bral chininove prasky a nekolik
dni potom mne dal lek, avak doposud nenastal obrat.
— E.: Ktereho lekafe jste se tazal o radu? A.: Naeho—
domaciho lekafe Dr. Piskaka. —
E.: To jest ty,
ktery oetfoval moji matku. —
A.: Jak pak se dafi
nyni vai pani matce? —
E.: Jest ji ji lepe, dkuji. —
A.: Jest jetS upoutana na luko? — E.: Ó, ne, jest
 - 83 -
tomu i tyden, co
j nelei, a mue se i trochu po za-
hrade prochazeti, neni-li pfili chladno. Ovem e
se musi velmi setfiti, by se nenastudila. — A.: Tei
mne, slyim-li, e jest ji lepe. Ale ponevad prave
mluvim o nemoci, slyel jste neco o panu Styblovi,
co asi dela? — E.: Je mu bohuel velmi zle, neni na-
deje na zlepeni. — A.: Chudak, lituji ho upfimne,
tedy olepn? — E.: To jest aspo nahled oetfujiciho
lekafe. —
Jak neduh vlastne zaal?
A.: E.: Pan —
Styblo mel ji od nejutlejiho mladi vdy bolave oi. —
A.: A otec jeho zdrav? — E.: Myslim, e
je jest hluchy,
avak jen nasledkem urazu. — A.: Proc se vak pan
Styblo netae o radu Dr. Chalupeckeho? jest od- Ty
bornikem onich nemoci. —
E.: Nevim, zda-li se ho
tazal ili nic, zeptam se po tom jete jednou. Prospiva
vam trochu se projiti? —
A.: Ano, bolesti v hlaye" pfe-
stavaji. —
E.: Dobra tedy, pojdme!

C vien i.

i. O em jedna hofeji lanek? 2. Proc zvola

Edvard „konene"? 3. Videl sveho pfitele hned pfi
jeho pochodu? 4. Jak se omlouva Alois, e ho pfitel
tak dlouho ekal? 5. Proc leel Alois tak dlouho?
6. Vi, co mu schazi? 7. Trpite asto bolenim hlavy?<
8. Nemel jste nikdy boleni zubu?
9. Jest to zla nemoc,
boleni hlavy? horece? 11. Jest asteji
10. Ulevil lek
nemocen? 12. Kterou radu mu dava jeho pfitel?
13. Uposlechne rady sveho pfitele? 14. Co uinil lekar,
aby "jej op^t uzdravil? 15. Pomohl mu lek? 16. Citil
uleheni, kdy poil leku? 17. Co se ini s lekafskym
pfedpisem? 18. Zna Alois lk.Lie, ktery oetfuje jeho
6*
 84

pfitele? 19. Jak

jej seznal? 20. Jak se dafi jeho matce?

21. Co nemocnym, ktefi se nemaji nachladiti

se radi
a unaviti? 22. Kdy lze nemocnemu ystati? 23. Co
zaviuje kael a nfanu? 24. Proc nemue matka Edvar-
dova kadho dne vyjiti? 25. Ve ktere dny mue
vyjiti? 26. Jest ji uplne zdrava?' 27. Co fika Alois,
kdy slyi, e se stav matm lepsi? 28. Co ho upo-
mina na pana Styblo? 29. Co se tae o n£m? 30. Co
mu odpovida Edvard? 31. Uzdravi se? 32. Jake
mineni ma jeho lekaf? 33. Jak zaala jeho nemoc?
34. im
jest Dr. Piskaek? 35. Co dokazuje, jest e
zrunym lekafem? 36. Sla zabava Aloisu k duhu?
37. Jak je mu, kdy pohovofil se svj>m pritelem?
38. Ma jete boleni hlavy? 39. Co zamyleji oba pfatele
uiniti?

Zima.

Teka, eda mrana pokryvaji nebe.

Jest zima.
Snih pada velkymi vlokami a zahali celou pfirodu
brzy v biy' plaf. Jindy tak ive ulice pustnou vic
a vice. Jest videti ji jen mao chodcu, kteri za pfi-
inou svych obchodu, nedbajice patneho poasi sva
oby dli opustiti musi. Jest velmi chladno. Nadrka
vodotrysku v nasi zahradS zamrzla a velky rybnik
v parku jest pokryt tlustou ledovou kurou. Nekolik
matych chlapcu jest tam, Behaji za sebou, hazeji
po sobg snShulemi. Pfinesli s sebou brusie, avak husty
snih pfekai jim v brusleni. Caem slyime jasne
zvoneni sani, kter jako vitr pfes-zmrzty snih leti.
Uvnitf sedi osoby, kter se a
po ui do sveho koichu
zahalily.
 85

Vitr fouka silnSji a snih leha do obliej tak, ze

ol otevfenych miti nelze. Jak eredne" pogasi' Vrafme
se domu!
Jak pfijemno jest ve vytopenm pokoji. Pojcfme
psat sve ukoly. Nelze mi dreti ani pra; me ruce
jsou cele zkfehle zimou. Musime se dfive podivati,
zda-li v kamnech hofi, bychom se mohli ohfati. Oknem
vidim maleho chlapce, ktery bSi ulici. Zebe ho a
tfese se ve svych tenkych, roztrhanych atech; hle,
jak bosyma nohama krai snghem. Zavolame ho dale
a daruj eme mu stare stfevice a odloeny kabat od
loska. Vidite, nyni jest chudy hoch tak dobfe oacen,
e ho ji nezebe.
Vichr se utiil; vitr vane sabej i, snih ji nepada
a slunce ji prori svymi sabymi paprsky hustii
mrana. Brzy zacina snih tati a tvori po ulicich iroke
kaluiny pinave vody, kterymi chodci namahavft ovoji
cestu hledaji.

C v deni i.

i. Popite mi zimni den! 2. K emu Ize pri-

rovnati snih, ktery vechno pokryva? 3. Popite mi,
jak vyhlieji mesta pfi peknem a spatnem poasi!
4. Ktefi lide" jsou nuceni vyjiti pfi spatnem poasi?
i

5. Jaky uinek ma zima na vodu? 6. Kdy zamrza

voda? 7. Co se stan pak z vody? 8. Ktere radovanky
piinai nam zima? 9. Cim obveseluji se mali chlapci,
o kterych se mluvi v tomto lanku? 10. Za jakym uelem
pfinesli sve brusie? n Proc nemohou brusliti? 12. Cim
oznamuje se blieni se sani? 13. Delaji san£ pfi jizd
veliky hluk? 14. Jezditc asto v sanich na prochazku 5
15. Co ini osoby na sanich, aby se uchranily pied
 86

zimou a mrazem? 16. Co ini nyni prochazku nepfi-

jemnou? 17. Zustanete venku, je-li velmi patne
poasi? 18. K emu se pak odhodlate? 19. Kterymi
slovy se vyjadfuje toto rozhodnuti? 20. Proc jest

v pokój i tak pfijemno? 21. Jest zde zima nebo teplo?

22. Zebe vas nebo jest vam horko? 23. Kde jest chudy
chlapec, o kterem se mluvi v tomto lanku? 24. Proc
se tfese? 25. Proc ho nechrani jeho aty? 26. Jakou
obuv nosi onen chudy chlapec? 27. Moe nastydnouti?
28. Za kterym uelem volaji ho dale? 29. Obdri
nove aty? 30. Jest mu nyni lepe? 31. O ktere zmene
poasi mluvi se ku konci? 32. Ktera okolnost nasved-
uje, e neni ji zimy? 33. Jaky uinek ma teplota
na snih? 34. Co tvofi roztaly snih? 35. Jde se dobfe,
je-li ulice pokryta kaluemi?

Jaro.

Nejpfijemneji poasi ze vsech jest jaro. Neni ji

zima, neni ovsem jeste teplo. Oblekame nyni bavlneny
oblek. Vlastovky vraceji se ze sve dlouhe cesty z tep-

lejich krajin a oznamuji nam poatek jara.

Prochazime se radi uprostfed kvetouci a zelena-
jfci se prirody. Ptaci zpivaji, radujice se pfichodu jara.

V dubnu jest as velmi nestaly; pri asto a opet

slunce sviti. Tam jest duha. Podivejte se tam rychle,
biedne a ji zmizi. Jak krasny jest kveten, nejkrasneji

mesie v roce. Fialky, konvalinky, maceky poinaji

kvesti; nesislne jine kvetiny okraluji pole a luka.
Stromy jsou pokryty novym listim, bilymi a fialoyymi
kvety a pod jejich hustymi vetvemi stavi ptaci sva
 - 87 -
hnizda. Nedotykejte se hnizd ptacich, nechte nove
rusti, budou
pozdeji ptaci pod vaim oknem zpivati
a svym zpevem vas obveselovati.
Na jare zraji take prvni pody. Pojdme snad do
zahrady, abychom nasbirali jahod. Chcete jich ochut-
nati? Jsou velmi tavnate. —
V tmavozelenem listi
tohoto velkeho stromu vidite pekne, ervene ovoce.
Jsou to tfene.

C vi en i.

i. Proc jest jaro pfijemneji ne jineroni obdobi?

2. Jest na jare jete zima? 3. Jest ji pfili teplo?
4. Kdy promenite svuj zimni oblek za letni a proc?

5. Jake aty nosime v rozlinych poasich? 6. Co ini

vet^ina ptaku, kdy se blii zima? 7. Kdy pfichazeji
zpet? 8. jmenuje onen may ptak, ktereho jest
Jak se
videti v zim asto na ulici? 9. Proc fikanie, pfiroda e
kvete a se zelena na jare? 10. Vychazi slunce na jare
asne? 11. Jaky rozdil jest mezi jarnimi a zimnimi
dny? 12. Jake poasi jest v dubnu? 13. Jest poasi
v dubnu stale? 14. Kdy jest vid£ti duhu? 15. Jest
duhu dlouho vid£ti? 16. Proc se musime rychle podi-
vati, chceme-li videtiduhu? 17. Ktery jest nejkrasneji
mesie v roce? Popite mi, jak vypadaji krasne
18.
nae zahrady v dubnu? 19. Kde staveji ptaci sva
hnizda? 20. Pro se nesmime dotknouti ptacich hnizd ;
21. Ve kterem mesici zainaji kvetiny pueti? 22. Kdy
kvetou? 23. Ktere ovoce zraje na jare? 24. Jsou
jabka v kvetnu ji zrala? 25. Ktery strom ma jabka?
26. Mlsaji ptaci radi na tienich? 27. Rostou jahody
na stromech nebo pfi zemi?
 88

Lto.
Leto pocma v ervnu; dny jsou velmi dlouh, take"
teplota stoupa. Na venkov£ obilna pole ji seloutla a
sedlak chysta se ku nim. Trava na lukach i s miymi
kvetinami padaj i pod kosou sekace a mlade selky se
irokymi klobouky na hlave ji rozhazuji vidlemi a hra-
bemi po louce, aby uscha. Tim stava se senem.
V cervenci a srpnu horka jete pfibyva. V nej tp-
iejich dnech pak opoutime mesto a odebirame se
na mofske pobfei, kde vdychujeme erstyy' a vdy
cisty vzduch. Nekdy jdeme na venkov; nalezame tam
1

na miste jarnich kvetin jine s ivgjsimi barvami, avak

s mene sladkou vuni. Maliny, svestky, broskve a n£-
kolik druhu jabek a hruek nahrauji nam jahody
a tfesnS. V zahradach roste rozlina zelenina. Za
tSchto dvou mesicu mao priva, avak zahradnik
denn^ poleva kvetiny a zeleninu, aby nezvadla.
Lide, ktefi v lete mesta opustiti iiemohou, trpi
veiice horkem. Jak horko jest detem pfi hrani! Jak
se jim pot po licich fine! Volame je, abychom jim dali
zmrzliny; tim se opet osvei.
Mezi tim pokryva se nebe t^kymi, ern^mi mraky;
horko stava se nesnesitelnym, tak e
nelze ji dychati.
Vlatovky leti tak nizce, e
se skorem zeme' dotykaj i.
Ve ukazuje na blizkou boufku.
A veru, slyime brzy temne rachoceni hromu,
boure se blii, velke kapky defove padaji na zemi,
blesky se kfiuji a zda se, e cele nebe stój i v plamenech.
V tem okamiku udefi hromova rana, silnej i ne
vecky drive]5i. Blesk uderil zcela jiste u nas do stromu
a rozstipl jej upln.
 -8g-
Cvi ceni.
i. Co svedi o tom, e nastava leto? 2. Co vidite

v ervenci na venkove? 3. Z eho se dela mouka a

chlb? 4. Kdy se ne ito? 5. Kde roste obili? 6. Co
roste na lukach? 7. Roste tam jen trava? 8. Cim
se ska trava? 9. Co se dela z travy? 10. Co jest seno?
11. K emu se ho upotfebuje? 12. Co inime, abychom
uli horku v ervenci a srpnu? 13. Co mi pobyt na
mofskem pobfei pfijemnym? 14. Jake pfijemnosti
poskytuje nam pobyt na pobfei? 15. Koupate se,
je-li mofe rozvlneno? 16. Pri asto v ervenci a srpnu?

17. Co mi zahradnik, neprelo-li? 18. Ktefi lide

nemohou v lt mesto opustiti? 19. Ktere jsou znamky
boufky? 20. Popite boufku! 21. Kdy pfichazi boufka?

Podzim.

Pfiel podzim. Dny jsou krati a horka ji velice

ubyo. Kv£tiny ztratily svoji krasnou vuni, ale ovoce
jest chutnji. Okuste jen tuto hruku; jak jest dobra,
jak favnata! Jakiv nejedl jste chutneji. Pohledte
na tyto modre" vestky a ta enma jabka! Zde jsou
take hrozny. Vidime-li tuto spoustu nej krasnej ich
podu, prali bychom si miti cely obd takovy.
Vy nejite hroznu rad, fikate? Ach, ja vim proc.
Chcete ekati a se vylisuji a pfipravi se z nich
vino? Mam pravdu i ne? Jste pfitelem vina?
Jak zmeneny jest pohled kolkolem. Na miste
vlnicich se itnych poli vane nyni vitr strniti.
Stromy ztratily sv pody a zda se, jako by nad
ztratou tou truchlily. Ve vypada tak smutne. Obloha
 — go —
pokryta jest edymi mraky; huste mlhy lei na lukach
a polich a pfi kadem kroku slyeti jest ustici listi
pod naima nohama. Kde zustali nasi pfatele, vla-
tovky a capi? Jsou pry; odleteli do tpiej ich krajin,
jej ichhnizda jsou prazdna. Jen mao dni to trva
jetS a pak zacne drsny^ severni vitr vat a poledni
list spadn se stromu a zima pokryje opet svym lesklym,

bilym atem spici pfirodu.

Cv i
"e n i.

i. Na em se pozna, e poal podzim? 2. Jake

jsou kvetiny v lete a jake na podzim? 3. Ztratily pody
take svoji Jakych pfijemnosti poskytuje
chut? 4.
nam podzim? 5. Ktere jsou nepfijemnosti podzimu?
6. Jak se dela z hroznu vino? 7. Jak nas naladi pohled

na krajinu podzimni? 8. Proc? 9. Jake jest poasi

na podzim? 10. Co ini mnoho ptaku v pozdni podzim?
11. Popite krajinu, jak v ruznych poasich vypada!
12. Pfirovnejte roni poasi k ivotu lidskemu!

Pczvani.

A.: Ach, tei mne, e vas vidim; pfichazite pravg

vhod. Chtel byste se mnou podniknouti may vylet? —
B.: Kdyby byo pekne poasi, teilo by mne velice jiti

s sebou. Ale hledte jaky to def, promokli bychom a

na kui, kdybychom vyli. — A.: MysHm, e brzy
pfestane preti. Smim vak poitati na va pruvod,
pfedpokladaje ovem dnes odpoledne dobr poasi? —
B.: Ano: Pfestane-li preti, doprovodim vas. — A.:
Pujdeme peky nebo pojedem •? — B.: Jel bych radeji,
 - 9i
—
kdybych mel u sebe penize. Ale zapomnel jsem penc-
enku doma. — A.: Zapujim vam, kolik chcete. —
B.: Pujlte-li mi 5 zl., stai to. Co asi poneme ted
na venkove? — A.: Budeme honiti zvef a loviti ryby;
kdyby byo nyni v prosinci, bruslili bychom na jezefe;
ponevad vak jest za.fi, vyjedeme si na lunku, im se
zajist s — B.: V kolik hodin se vy-
dostatek pobavime.
dame na cestu, bude-li poasi naemu umysu pfiznive?
— A.: Asi v jednu hodinu. — B.: Dobra. — A.: Pro-
zatim poobedvejme pospou, nemate-li nic proti tomu.
— B.: S radosti bych tak uinil, eka mne ma matka, ale
ktera by bya znepokojena, kdybych dlouho ne-
zajiste
pfichazel. — A.: Telegrafujte tedy. — B.: Nue, ne-ji

e vam budu na obti, zustaneme.

tfeba se mi obavati,
Kdybyste mi byl na obti, nezval bych vas;
A.:
zname se ji tak dlouho, e se nam netfeba vzajemne
ostychati. — B.: Zajiste.
Myslim, e jste mel pravdu, e se pfece vyjasni.
Tam, hle, ukazuje se slunce. — A.: Bavili bychom se
tim vice,kdyby el take Kare s sebou; jest tak vesel.
— B.: Pojdme pro. —
A.: Ale neni doma, odjel vera
do Brna a pfed pondelkem se nevrati. B.: Na kady —
zpusob mohli bychom vziti s sebou Vaclava. A.: Ne- —
bojite se, e se vrati opet nemocen jako pfedele? —
B.: Ano, mat opet pravdu. — A.: Pokladate to tak
za nutne pozvati jet£ n^koho? Bojite se, e bychom
se navzajem nudili, kdybychom li sami? B.: — To ne. —
A.: Ujednano tedy. V jednu hodinu odjedeme.

Cvi ceni.
1. Na zve pan A. pana B.? 2. Prijima pan B.
pozvani? 3. Proc ho neprijima? 4. Za jakych okolnosli
 — 92
—
by je pfijal? 5. Co by se pfihodilo tomuto panu, kdyby
vyli? 6. Co soudi pan A. o deti? 7. Co uini pan A.,
nebude-li preti? 8. Pfeje si pan A. vylet peky pod-
niknouti? 9. Jak si ho pfeje podniknouti? 10. Co pfe-

kazi panu B., ze navrhu pana A. hned nepfijima?

1 1. Za jakych okolnosti pfijal by ho hned? 12. Co mu
nabizi jeho pfitel? 13 Za jakych okolnosti bud miti
penez dostatek? 14. Jak ztravi as na venkove? 15. Co
by inili v prosinci? 16. V kolik hodin odcestuji?
17. Co by uinili, kdyby se jim neukazalo pfiznive

poasi? 18. Kde bud obedvati pan A.? 19. Proc

nechce pan B. obedvati s panem A.? 20. Za jakych
okolnosti bud matka znepokojena? 21. Mel pravdu
pan A.; tvrde, ze se vyjasni? 22. Dle eho se poznava,
ze se vyjasni? 23. Podniknou tedy vylet? 24. Budou
se baviti na vylete? 25. Proc nevezmou sebou Vaclava
na vylet?

Troji pfóni.

Jakysi chud^ muz sedel jednoho zimniho veera

u kamen a rozpravel se svoji enou o testi zamoneho
souseda. „Ach," „kdybych mel jenom mao
pravil,

penez, zaal bych maty obchód, a kdybych pak pilne

pracoval, mohl bych brzy dost miti, abych il bezsta-
rostne." —
„Nebyla bych s tim spokój ena/ odpove-
1

dela jeho ena, „pfala bych si byti hodne bohatou;

rada bych mela veliky dum a kdybych videla chude
lidi, jako my jsme, pomohla bych jim a uinila bych
jim ivot pojemny." —
„To se hezky mluvi, ale nejsme
pfece za asu Kdyby jete nyni ty byy a ja
sudicek.
nekterou potka, byo by nam brzy pomoeno. V6del
 93

bych hned, co od ni adati." —

V tem okamiku
videli oba manele pfekrasnou pani ve sve svetnici. —
Tato pravila: ,Jsem sudika a slibuji vam vyplniti
troji prani, ktere projeviti vak mej te pozór, nebof
pozdeji vam nieho neposkytnu."
Kdy sudika muz a ena do ve-
zmizela, upadli
likych rozpaku. —,,Kdyby to na mne zaleelo, vedela
bych, co bych si mela prati. Neadam jete nieho, ale
myslim, ze by mi do stesti nic neschazelo, kdybych
bya krasna, bohata a vzneena." —
,,Ne," odpovedel
muz, ,,kdybychom meli jen to, mohli bychom byti
nemocni, miti starosti a zemriti mladi; byo by mnohem
chytreji, kdybychom si prali zdravi, radost a dlouhy
zivot."
by mel uel dlouhy ivot, kdybychom byli
,,Jaky
chudobni. Kdyby nam sudika skutene stesti pfala.
b^vala by nam slibila splniti vice pfani, nebof jest
nejmene tucet vci, kterych potfebujeme." —
,,To jest
spravne," pravil muz, ,,ale marne jete as. Roz-
mylenie si do zitrka, ktere tri veci jsou ndrn nejpotfeb-
nji a adejme jich pak." —
,,Chci o tom celou noc
pfemyleti," doloila ena; ,,prozatim se ohfejme, jest
zpropadena zima." — Vidouc uhli pekn hofeti, pravila
bez rozmysu: ,,TecT hofi v kamnech tak pekn, kdy-
bychom tak meli kousek jelita as metr dlouhe, jak
by se snadno uvafilo." —
Sotva domluvila, spad
pekny kousek jelita asi metr dlouhy kominem dou. —
,,Jdi k ertu se svym jelitem, nedojedena," volal
mu, ,,co to za krasne pfdni. Nyni marne toliko dve.
Mam takovou zlost, ze bych si hned pra, aby ti viselo
jelito na nosc." — V ty okamik zpozoroval, e byl
jete' zpozdilcjsi ne jeho ena, nebof na vyslovenó
 .

— 94 —
pfani vyskollo jelito hned ubohe enS na nos a viselo
tam tak pevne, e ho nemohla ena ani strhnouti. —
„Ach, ja nefastna, jak se zbavim zase jelita," volala,
„jak ztym jsi lovSkem, e jsi si pfal, by viselo na mem

nose."
„Pfisah&m ti, draha eno," odv£til mu, ,,e jsem
vubec na to nemyslil, ale co nyni ucmime. Podam
o velike bohatstvi a pak ti dam udelati zlaty obal na
nos." —„Mej se na pozoru," kficela ena, „radej si i

vezmu ivot, ne bych ila s jelitem na nose. Marne

jete jedine pfani: pfenech to mne nebo skoim ihned
s okna."

Aby svym slovum dodaa jete vice durazu, letela

take hned k oknu. Tu volal mu podecn: „Zadr,
zadr, pfej si co chce, ale nei si adneho pfikori!" —
„Dobfe," pravila ena, „pak aby leelo jelito
si pfej i,
na podlaze." — OkamitS pado jelito na zem. Tu —
pravila ena, ktera stal se nyni rozumnej i: „Su-
dika si s nami uttnila crt a mela pravdu, ncbof
mohli bychom byti jete nefastneji, kdybychom byli
bohati. Miy mui, nepfejme si radSji nieho a priji-
mejme vechno, jak Buh dava. Ted pojezme jelito,
ktere ndm zbyo z trojiho pfani."

Cv i e n f

I. O cem se jedna v tomto lanku? 2. Kde byli do-

tyni lid? 3. Jake byy jej ich hmotne pomery?

4. O cem rozpraveli? 5. Co si pfal mu? 6. Co by inili,
kdyby to meli? 7. Bya jeho ena ve svych pfanich
prave tak skromna, jako on? 8. M£li by radi yelky-
dum? 9. Co by mili, kdyby potkali chudeho? 10. V-
 95

deli by, eho si pfati, kdyby potkali sudiku? ii. ili

jete za asu sudiek? 12. Co jim slibila sudika?
13. Proc si nepfeji hned, jakmile sudika zmizela?
14. Co by uinilo zenu fastnou? 15. Co by se jim
mohlo pfihoditi, kdyby jen to meli? 16. Kolik prani
jim slibila sudika? 17. Jak dlouho chtli pfemyleti,
ne by si cokoliv prali? 18. Za jakych okolnosti proje-
vila ena prvni prani? 19. Jake byo toto pfani? 20. Pro-
jevila toto pfani umylne? 21. Co fekl muz, kdy se
vyplnilo toto pfani? 22. Nad im se zlobi? 23. Pfeje
si neco ve Co se stao na to? 25. Co ini ena?
zlosti? 24.
26. Co ji nabizel muz, aby ^ji poteil? 27. Co by radej i

uinila, ne by ila s jelitem na nose? 28. Ktere jest

tfeti pfani? 29. Jake naueni obsahuje tato pohadka?

30. eho dosahli lide trojim pfanim?

Spor o slovo.

Jakysi Anglian a Francouz hadali se o pfednosti

svych narodnosti. Oba tvrdili, e jej ich narodnost jest
nad vechny ostatni.
Anglian pravil, e anglicka literatura obsahuje
nejlepi v^ci. Francouz odvetil, e naopak francouzska
daleko jest vyborneji. Poledni soudil, e
francouzska
armada jest nejlepi na svte, a Anglian pravil,
e Anglie ma sice meni vojsko, ale dovednosti
pfesahuje pry toto daleko francouzske. Pak pry ani
nelze pfirovnati francouzske lodstvo k anglickemu. —
Take pry vechny vynalezy stay se v Anglii. Tak na
priklad jeden z jeho krajanu vynalezl parni strój.
Hned na to doloil Francouz, e jeho krajan Papin
 - 9 6-
ji dlouho pfed tim parni silu znal. Angliane pry
jen pouivali vynalezu francouzsk^ch; dale vykladal,
e ve Francii se stavi nej krasnej i domy, jak asi kady
vi. Anglian na to, e
v Anglii jsou nej krasnej i a nej-
v&ti budovy. Toliko prf v Anglii se ije pojemne.
Jeho protivnik soudil, e se mu tam pranie nelibi.
Angliane* ani nic dobrho nejedi. Tak se pfeli celou
hodinu. Oba pevne pfesvedeni,
byli e
maj i pravdu,
a druh e
se klame. Konene Francouz pfemylel
o tom, jak by zdvofitym zpusobem ukonll spor. I pravil
e druh ma snad v mnohych vecech pravdu. Kdyby
prf nebyl Francouzem, chtel by byt Anglianem.
„A ja," odv£til, „syn hrdeho Albionu," „kdybych
nebyl Anglianem, chtel bych b^ti Anglianem."

Cvieni.
i. O em jest fe v pfedelm lanku? 2. Ktere
narodnosti naleeli oba panove? 3. Oc se pfeli? 4. Co
tvrdili oba?Jake mineni projevoval Anglian o pisern-
5.
nictvi francouzskem? 6. Jak^ odpór kladl jeho sok?
7. Dal mu druh jeho za pravdu? 8. Z jakho duvodu
jest pfece dle tvrzeni Anglianova pfednost dati angli-
ckemu vojsku? 9. Cim dle slov Anglianovych pfevyuje
Anglie Francii? 10. Jaky nazor ma Anglian o vyna-
lezech? 11. Kter^ vynalez uvadi za pfiklad? 12. Co mu
na to fika Francouz? 13. Pfipouti Anglian, se ve e
Francii stavely nej krasnj i domy? 14. Proc se mu
nelibi v Anglii? 15. Jak dlouho se pfeli oba? 16. se O
pfeli oba? 17. Co zamylel ulniti Francouz? 18. Co
tedy fekl za tim uelem? 19. Co odpovdel Anglian?
20. Co byste, pane, vy odpovdel jsa na jeho miste?
 — 97
-
Upominky z mladi.

Jest to veru pravda, e z nejhorich chlapcu se

stavaji nejdokonaleji muove. Kratce vypravel mne
yeobecne oblibeny a vaeny pan o svych mladistvych
letech. Chci zde opakovati jeho upominky a doufam,
e aci me tfidy nevezmou za vzor dobreho aka.
si jej

Vypravel mi, e
jeho uitel byl stary pan, ktery
vdy mel na oich ohromne brejle a jeho ponekud
ervena a tfpytici se paruka bya terem vtipu nezbed-
nych kolaku. —
Vypravovatel ovem predstihl vechny
sve soudruhy v bujnosti a rozpustilosti. Kdykoliv —
uitel psal neco na tabuli, tu vdy priel may nezbeda
ze zadu a povesil mu na kabat kousek kfidy uvazany
na kratkem motouzu. Uitel se obratil a aci propukli
v ohluujici hfmot. Nekdy take naplnil inkoustem
papirovy kornout a opatrnÓ uzavfel. Tak byl podavan
od druha druhu, a to zpozoroval stary uitel a v roz-
ileni vydral jednomu kornout, z neho inkoust lii se
po jeho rukou. 2aci povaovali — ovem tento ne-
zbedny kousek za nejvy podafeny.
Casto take pouili teto pfiieitosti rozpustili aci,
kdy se stary uitel ponekud zamyli. — Pliili se po-
tichu za jeho zada a uvazali ho za nekolik vlasu z jeho
dlouhe paruky ke stolici. — Jakmile vstal, zustala
cela paruka na stolici.

Pozdeji ovem vypravovatel velice litoval mladistve

nezbednosti, ktere odiniti vice nelze, jak sam uznaval.

Cv ie ni.
i. Musi lovek byti prav^ hodnym akem, aby se
stal jednou pofadnym muem? 2. Stavaji se prave
Ber li 1 1, Dii te>ky, 9
 98

z dobrych aku velici muove? 3. Byl vypravovatel

pfedeleho lanku vdy veobecne óbliben? 4. Proc si
nemaji aci brati za priklad onoho chlapce? 5. Pusobil
jste vdy svemu uiteli radost, kdy jste by mlad?
6. Jak se popisuje ultel v tomto lanku? 7. Co fika
vypravovatel o sobe? 8. Co ucinil na tabuli? 9. Co vy-
pravuje dale? 10. Co inili chlapci, kdy stary uitel
se zamyli? 11, Co se stao, kdy uitel vstal? 12.
Pravi, e ho tei vzpominka na nezbedne mladi? 13.
Myli, e to ze odiniti?
 Tretf dii,

Vybran spisy
eskych spisovatelu.

Bajen djiny esk.

I. Krok.
Dejiny vlasti nasi po smrti Samove (okoo r. 650)
temnem vice ne stoletym pokryty jsou.
Velika mezera, pochazejici z uplneho nedostatku
historickych zprav pro dobu tuto, nahrazuje se ponekud
zvlatnim oborem narodnich povesti, kterto, akoli
asu nikde neudavaji, pfece po mnoha
v celostoleti
dejin eskych staveny byvaly. Jsou to chuda rozpomi-
nani narodu naeho z prvniho jeho mladi, obvinuta o n£-
kolik osobnich jmen, jichto puvodni dejinna osnova
nepochybna sice jest, d£jepravnem rozviriuti a
ale v
upotfebeni tim pfisnejiho dozoru a vyboru poaduje,
im asteji utek svuj postupem veku menila; naród za-
jiste* nas, na chudych zpravach, kter mu z nejstari

doby podany, dosti nemaje, vek po veku snail se plod-

nou obraznosti svou obohacovati a obivovati je, nove"
7*
 100

vdy osoby a skutky dle pravde podobneho zdani sveho

do nich vpletaje. Basnive podani toto lo b£hem opa-
nym proti dej innemu: praded,- vekem skutku blisi,
mene pamatoval a ved£l, neli daleka potomek po n£m
vypravovati umel. Proe my, pozdejich rozpravek
nedbajice, povesti ty tak vykladati budeme, jak nam
z nejstarf doby podany jsou.

Po arciotci Cechu, klery s eledi svou v neurite

davnovekosti ,,do techto poehnan^ch vlasti pres tri
reky" pfiel, jest Krok ten nejdavneji smrtelnik,
ktereho pamatka v narodnich povestech naich se za-
chovala. Dle nejstariho podani mdlf „zlat sido" sve
na „svatem VyehradS" nad Vltavou, kdeto moci
velkou, vak nikoli neobmezenou, vtsl castce em£ eske
panoval; ale pozdeji v£k nepovaoval ho jinae, ne
jako bohatho lecha, jen pro ctnost, moudrost a spra-
vedlivost svou celemu pr^ narodu soudcem b^ti poyolan
byl. Jeho jmenem naz^val se v Cechach star^ hrad
Krakov, nedaleko Stebna, jehoto vak rozvaliny ji za
veku Kosmasova lesem porostle byy. Pravde velmi se
podoba, e
Krok byl jeden z potomkuv Samov^ch, snad
ylastni jeho syn nebo vnuk, a tudi nastupce, jeliko
i

ivot jeho do druhe polovice VII. stoleti spada.

II. K r o k o v y dcery.
Moudry Krok nepozustavil po sobe syna, ale tri

dcery ducha vyteneho, Kasi, Tetu a Libui,

o jejichto vyi vzd&lani snanou sam pel vedl. Kasi
predella znamosti pfirody a sil jej ich leivych, i vynj-
kala umenim femeslnym a prumyslem; lid mev ji za
kouzelnici, i mohylu jeji na fece Mzi vysoce nasypanou
 101

dlouha leta v pameti a ve cti zachovaval. Teta obirala

se vicenaukami a obrady nabonymi, vyuujic naród,
jake povahy byli bohove jeho, i kterak cteni byti
meli. Tetin, hrad nade Mi nedaleko Berouna vysta-
veny, podnes jmeno jej i v parne f pfivodi.
Nejmladi vak Libue vynikala nad obe sestry
i ducha spanilosti srdce sveho; ji, jakoto d£-
velikosti i

diku vech pfednosti a ctnosti otcovych, naród povolal

na misto jeho k nejvyi vlade a sprave zemske. By-
strym a znay m okem prohledajic k vecem potomnym
i budoucim, ridila rozumne vefejne zaleitosti naroda
sveho, vynaela soudy moudre a spravedlive, a stal
jsouc v umyslech a skromna v mravech svych, ke vem
vubec pfivetive a laskave se mivala. Knieci dvur jeji
skvel se v otcovskem jej im zlatem sidle na Vyehrad
svatem; tam konavala soudy a vydavala naley lidu
svemu. V duleitejich potfebach vecky tri sestry,
schazejice se v hromadu, sobe napomocny byvaly.

III. Pfemysl Ora.

Kdy Libue svadu dvou zamonych synuv
bratri,
Klenovych o rozdil dedictvi rozsoudila, ten, kteremu za
kfivdu dano, jal se pohlavi jeji haniti a neposlun^m
se initi. Tim uraena, odfekla se vlady a nabidnula
naród, aby sobe mue za knie a pana zvolil; naród vak
prosi ji same vyvoliti sobe chot£, slibuje manelu jejimu
tudi jako knieti a panu svemu podrobiti se. Vypra-
vila tedy slavne poselstvo ku Pfemyslovi, zemanu sta-
dickemu, podavajic mu ruky sv^i panovani nadi

Cechami. Poslove nalezli ho, an ora na roli, ktere a

podnes roli kraloyskou sluje. Radostne prijav i povolani
 102

iodev a beru knieci, vsedl hned na kone, jen v ulech-

tilem komonstvu zanesl ho na Vyehrad k milostne"
pani jebo.
Pfemysl slavi se v dejinach eskych netoliko za
praotce jasneho rodu, ktereho potomstvo v muskem
radu skrze estero stoleti (a do r. 1306) Cechami
vladlo, v enskem pak posloupenstvi a posavad vladne,
aletake jako zakonodarce a prvni ustano vitel tech prav
a zrizeni zemskych, kterymi zeme tato a do XIII. sto-
leti se fidila, a kterych veti astka i v pozdejich

jete asich tu zachovavana. Nej starsi aspo pisemna

svedectvi nae jmenuji nam jeho puvodcem te cele
ustavy pravni, ktera v nej starsi znam dob v Cechach
panovala, ackoli pochybovati nelze, e on zakonuv a
prav, od starodavna u Slovanu v obyej velych ne-
zmenil, ale jen snad pfimnoil a pfituil.
Take zaoeni hlavniho mesta eskeho v povestech
narodnich do panovani Pfemyslova se klade, ackoli ne
jemu, ale manelce jeho Libui pripisovano byva. Ta
pry na v^sadku, kter^ s Bile hory podle potuka Brus-
nice k rce Vltave vystfeluje, hrad postaviti a jej j me-
nem, ktere od delnika na prvni otazku svou za od-
poved dostaa, ,,e prah dela", Prahou nazvati ka-
zaa; potom pak u pfitomnosti manela starich na-
i

rodu sveho jala pry se yestkynS tato hlasem prorockym

predpovidati vsecku budouci velikost a slavu hradu
i mesta vznikajiciho. Nektefi kronikafi eti sCitali
skutek ten na rok 723 po Kr. nenevhodne, ackoli kad-
neho duvodu na to se nedostava. I nelzef arci pochy-
bpvati, e v jedine te dolin, ktera podle hlavni feky
Vltavy temef uprostfed zeme ife se prostira, zahy
osada poystala, zvlat poneyad dolina ta bya na
 — 103 —
obou koncich pevnymi hrady chranena pro Hality spad i

vody zhoubnym povodnem mene podrobena.Vak prave" i

proto mone jest, e pohodlne" toto mestite byo j i od i

nejdavn£jich obyvateluv nasi zeme, davno pfed Libui,

poznano a k zaoeni na nm
osady stale* pouito.
Nejdivn£ji staroeska popest jedna o tak feenem
boji divim, ciii o spiknuti a vzpoufe pohlavi enskeho
proti muskemu v Cechach. po
Povida se toti, e
LibuinS smrti divky eske, nechtejice muum poddany
byti, moci brannou proti nim se pozdvihly a pod
spravou srdnate a vysokomyslne Vlasty, nekdy Libu-
iny pfitelkyno, ze vrchni moc a vladu skutene skrze
n^kolik let, tu lsti, tam nasilim sob osobovaly, pry a
konene muove vzmuive se, vysoky a venaty hrad
jej ich Devin, naproti Vyehradu postaven^, utokem
zlezli a zborili a enske te vzpoufe krvavy v nem konec
uinili. Teko jest rozhodnouti, zdali povest tato ktery
a jaky dejinny zakad ma; pravde vak se vice podoba,
e ji i same pouhe jmeno ,,zbofeneho De'vina" (t. j. div-
iho hradu) podao podne fantasii narodu naeho prvni
latku k povesti, ktere se nejstari nas kronikaf jen n£-
kolika neuritymi slovy lehce dotknul, pjzdeji vak,
na zpusob romanopiscyv, teprve mnostvim novych
podrobnosti vyliiti snaili. F. Palack^.

Vilm z Perntejna.

Nezname doby v dejinach ^eskych a moravskych,

ktera by tolika vyteniky z luna lechty vyniklymi
honositi se mohla, jako za krale Vladislava na konci
15. a na pocatku 16. stoleti.
 - io 4 -
K vytenikum onSm naleeli mo-
nejpfednSjsim
ravsky pan Ctibor Tovaovsky z Cimburka a esk^
r

pan Yilem z Perntejna.

Vilem z Perntejna byl mu, jemu rovne*ho hledali
bychom nadarmo v dejinach eskych a snad i u jin^ch
drabne* narodu v\ Jako valenik a hrdina naleel jete
stredoveku, jako veliky spou prumyslnik patfil ji v£ku
novemu, jako vytena hlava i ulechtily charakter vem
vekum i oveenstvu. V pusobeni svem podoba se
nejvice cisafi Karlu IV.

Zvlate hospodafska mnost jeho bya na onen vek

vzorna: pfisny pofadek ve vem a
do nejmenich
podrobnosti a v celku prece duch volny, neuzkostny
a dalekosahly.
Nikdo neumel bystrej i obracetik uitku svemu,
cokoli naskytovalo se ve pfirode nebo v obcovani s lidmi
piihodneho, a vystfihati se pfi tom vsi osemetnosti
a krivdy. Hajiv durazne prav sv^ch i prospechuv
osobnich^neubliil pfece nikomu a byval radej i veliko-
myslne stedrym neli akomym. Vytykano mu ovem,
e sahal i do ivnosti mestsk^ch a stav£ pivovary na
statcich svych, veda pr^ obchód ve vine i v jinem
z bozi. Vime nad to, e
zakada hojne rybniky, pro
nez vykazal Labi na Pardubsku feelte nove, a stru-
nami vodnimi pokry cele panstvi; take, e, jsa nad jine
pilnym a znalym hornikem, hledal v podzemi kovy na
statcich netoliko svych ale pratelskych. Proto brzy
i

oplyval bohatstvim v Cechach bezprikladn}'m a stal se

tak fikaj e bankefem nejen krale sveho ale i hojnych
pratel, kteri v penSnych potrebach nachazeli u n£ho
vdy pomoc nezitnou.
 — 105 —
Nejsa milovnikem blahove nadhery, v jakove libo-
vali sobe uherti a polti velmoi, inil se velkolepym
radej i vc skupovani statkuv, v opravovani jich a v dobro-
ineni lidem, tak e za fastne se pokadali, kdokoli
se stalipoddanymi jeho.
Avakto ve, jakkoli duleite, nedalo by mu prava
na cestnou u potomstva pamatku, ktere asto se dovo-
laval, kdyby dary ducha i mravni jeho povaha byy
nevynikaly v mife temef stejne. Jakoto nejyyi hof-
mistr a predseda soudu komorniho na kralove miste
skrze mnoha leta, zustavil po sobe chvalu nejveti
spravnosti a spravedlnosti; na snemu byl z poatku
podpurcem snah lechtickych, ale pozdeji, kdy hrozily
pohltiti take moc kralovu, stal se pfednim jich odpurcem
a mirnitelem.
Psani od neho pol, jichto poet zachoval se dosti
hojny, nesou na sobe raz, ktcrym rozcznavaji se od
souvekych vech: jest to zvlastni jary smysl pro est
a poctivost, pro pravdu a spravcdlivost, ktery o sve
dobre dbaje, nezapominal na dobre obecne, na baho
a slavu vlasti; jest to mluva muc na mravni hodnost
svou hrdeho a pfi vi zdvofilosti nezdrujiciho se po-
tupy a hany na kadeho, kdo dle soudu ieho zapo-
mina! se nad svou cti. Mluvival asto, e
by ditky sve
radej i pfed oima svyma zemriti vidl, neli by se
dokal od nich inu nectneho, a prosi krale, aby ne-
meka trestati durazne, kdyby po jeho smrti nek< r

syn jeho poruiti mel povinnou k nemu vernost n od-

da nost. Pro vychovani jej ich sam sepsati dal knihy,
ktere pozdji casto tiskem vydavany byvse, jet po-
dnes nejsou bez ceny. (Zakladove moudrosti a opa-
trnosti ili pra\^idla vezdeisiho ivota.1
 — io6 —
Postavy byl vysoke a ulechtile, a ji za mladi
dobyv v turnaji na Brnenskem namesti pied cisafem
Fridrichem a kralem Jifim dne 31. ervence r. 1459
prvni poety, pfi aste churavosti doel piece vysokeho
stari; nebof umfel teprv 8. dubna 1. 152 1, maje veku
sveho asi 80 let. Dle Fr. Palackho.

Kare z erotina.

Na vysoke vei v Pferove stoji vetchy stafec.

Zvlhly zrak jeho teka po vem okoli, ktere pripravuje
se ji k zimnimu spanku. Nahle stafec zakryva usta-
ranou tvar cukaraa,- aby ukry slzy.
Jest to Kare ze erotina. Pfijel sem z vyhnanstvi,
z daleke ciziny, aby na sklonku sveho ivota jete jed-
nou poteil se pohledem na zaslibenou zemi. Nael ji

vechnu zuboenou, ponienou.

Kare ze erotina zustane po vecky veky skvelym
pfikladem nezitne a obetave lasky k vlasti, bud po-
vdy potomkum jasnym vzorem vysoce ulechtileho
ducha, jeho jedinou slasti jest zdar vlasti a naroda.

Bya teka, tuze teka doba, ji proil Kare

to
z erotina. By lot mu i souzeno, aby patril, jak naród
nas kiesa ve stalety spanek.

Narodil se v Brandyse nad Orlici a prvni po^atky

vzdelanosti naby ve slavnych kolaci bratrskych, nae
odebra se do ciziny, aby dovril sve vedomosti. Pro-
ccstovav temdr vekerou Evropu seznamil se s nejpred-
nejimi mui t doby. A tak vyspel v mue povahy
ryzi, skalopevn, plne ulechtilosti.
 - 107 —
Pak ujal se dcdictvi po otcich, uminiv si, slouiti
ve prospch vlasti do posledniho vydechu.
Tce byl vak pronasledovan nehodami jak v ro-
dine\ tak i ve vefejnem ivote.
Nicmene* neustaval v zameru svem, iti stale ku
prospechu vlasti, ani na okamik.
Kdy pozdeji stal se hejtmanem moravskym, pfi-
cmoval se ze vi siy, aby pozvedl a zvelebil tuto krasnou
ast zemi koruny Svatovaclavske. Ale nepfize a ne-
duv£ra vytiskly ho z tohoto vefejneho pusobeni. Pak
dostavili se nasledky osudne bitvy belohorske. I tu

erotin snail se zmirniti tyto nasledky primluvou.

Bya vak marna. Mimo jine byo vem nekatolickym
obyvatelum ve vlasti nasi narizeno, aby se ze zeme vy-
stehovali. Jediny erotin z nich smel zustati na svych
statcich. Dovoleni toho hledel plnou merou vyuiti
ve prospch nefastnych vypovzeneu.
Statky jeho stay se titoitem ubohych a prona-
sledovanych. Mezi jinymi skryval i nejaky as na svem
panstvi v Brandyse J. A. Komenskeho, ktery v utulku
tom sepsal nadherne dilo ,,Labyrint sveta" zvane.
Kdy pfiostfeny byy naley proti nekatolikum,
byl erotin nuce opustiti rodnou zemi a uteci se pod
i

ochrami ciziny. Jako kmet 72lety opustil navdy vlast,

ji nade vecko miloval. X...

Pohadka o Bid6 jednooko.

Byl jeden kovai\ „Hm," povida, ,,ja nikdy adne"

Bidy nevidl. Rlkaji: Je Bida na sv€tó; piijdu a Bidy
si vyhlcd.im." Sebral se a sel hledat Bidy. Potka
 io8

krcjiho. ,,Pozdrav Pan Buh!" — ,,Dej to Pan Buli!"

— „Kam jde?" — „Hled, bratfe! Porad ze fikaji, je
na svete Bida, a ja nikdy adne Bidy nevidel; jdu i ji

hledat." — „Dobre, pujdeme spou. Mne se take dobre

vede, a neznam Bidy, pujdeme a vyhledame ji." Tehdy
li a pfili do lesa, do husteho, tmaveho lesa a nali

malou peinku. Sli pofad po te uzounke peince, a

pfili k nejakemu velikemu staveni. Veli tam, nenali
v nem nikoho, byo tam pusto a desno. Sedli si a e-
kali. Hle, tu pfichazi vysoba osoba eska, hubena,
kfiva, jednooka. „Aha," povida, „marne hosti! Pekne
vitam." — „Dekujeme pekne, babiko! Pfily jsme
k tobe sem na nocleh." —
„Nu dobfe, budu miti co ve-
efeti." Ti dva se ulkli. Tehdy ona la, pfinesla velikou
naru drivi, narovnala do peci a zatopia. Potom pfila
k nim, vzala jednoho, toho krejiho, a zafezala, vsadila
do peci a pekla. -Kovaf sedel a myslil si: Co delati?
Jak se mi povede? —Ona pak vytahla peeni a vee-
fela. Kovaf kouka do peci a povida: „BabiCko, ja jsem

kovaf." — „Co umi delati —

kovati?" „Ano, ja —
vecko umim." — „Tehdy mi ukovej oko." „Dobfe," —
povida kovaf, „ma-li tu nejaky provaz? Bud potfeba
tebe svazati, ale ty se neda; ja bych ti oko ukoval."
Ona la a prinesla dva provazy, jeden tenky a druhy
tusty. Tehdy on ji svazal tim jednim provazem, ktery
byl tenci. „Nue, babiko, pfeval se na zemi." Ona se
prevalila a provaz pfetrhla. —
„Tak nic neni, babiko."
povida, „ten provaz se nehodi." Po te vzal ten tusty
provaz a dobre ji svazal. „Ted se, babiko, pfeval!"
Tehdy ona se pfevalila a nepfetrhla provazu. On potom
vzal idlo, rozpali je, nasadil ji je na oko, na to zdrave,
vzal sckyru a obuchem uhodil na idlo. Tu ona jak se
 109

provaz a posadila se na prahu. ,,Ha,

pfevalila, pfetrhla
padouchu! Nyni mi neujde!" On videl, —
mu opet e
dobre neni, i sedl si a piemylel, co delati? Potom
pfily s pole ovce; ona je vehnala do sveho staveni
na noc. A kovaf tu take pfes noc zustal. Rano pak
ona zaala ovce pouteti zase ven. On vzal kozich a
obratil jej srsti na vrch, potom jej tak oblek a pfilezl
k ni po tyrech jako ovce. Ona poutela porad po jedne,
popada ji za zada a vyhodila ven. V tom on take pri-
lezl, a ona ho take popada za zada a vyhodila. Jak-
mile byl venku, vstal a povida: ,,S Panem Bohem,
Bido! Zkusil jsem od tebe zleho dosti; ted mi u nic
neudela." A ona rekla: ,,Pokej, vak jete zkusi,
jet£'s mi neuel!" Po te el kovar opet do lesa tou
ouzkou peinkou. Tu vidi ve strome sekyrku se zlatou
rukojeti, i chtel i ji vziti. Ale jakmile se te sekyrky
chopil, uvazla mu na ni ruka, a nikterak se nemohl od-
trhnouti. Co delati? V tom se ohledl za sebe a vidi,
jak Bida jde k nemu padouchu! Neuel
a vola: „Hlecf,
jsi mi!" Kovar vytahl nu, ktery mel v kaps, a jal se

ruku fezati, ufezal si ji a uel. Pfiel do sve vesnice

a zaal ukazovati ruku, a nyni e u
videl Bidu. ,,Hle,"
povida: ,,podivejte se, jak vypada: Ja prisel o ruku,
a meho kamarada dokonce snedla!" K. J. Erben.

Hadi koruna.

Jedna matka mela malou dceruku. Ta dceruska

dostavala kade rano k snidani misku mleka, a vdycky
k ni chodil had a jedli spou, a kdy snedli, la dceruska
k matce a fekla ji: „Maminko! dej jete, sisa mi sndla."
 — 1 10 —
Matka nevedela, jaka to sisa, a dala ji jete; a to ji tak
davala sedm let. V sedmem roce pak reki ji had: „Pojcf
se mnou, a kteroukoli derou ja se protahnu, tou i ty
a kudy ja pujdu, jdi tudy taky, a kdy pfijdem tak
jdi,

domu ke mne, fekni jen, e bys rada korunu. I budo u

ti davati neco jineho, ale ty nic jineho neber ne tu
korunu, a cokoliv si pomysli, e bys rada mela, ta
koruna ti Tedy li, a deve pfilo do domu ha-
da."
dova. Stary had se diva, kdo to? I reki ten had,
s kterym pfila, e by to deve, co mu davalo mleko,

neco rado. ,,A co by rado?" tazal se stary. A ona fekla:

„Rada bych jen korunu." A stary had fekl: „Ja ti neco
jineho dam, jen toho neadej." Ale ona nic jineho
nechtela, ne tu korunu; tedy on ji korunu dal, a
divka odel. Kdy pfila domu, dala korunu do skfine
a myslila si: „Ke mam tu skfini vdycky plnou penez!"
a hned bya plna skfine penez. Potom dala tu ko-
runu mezi aty a pomyslila si: „Ke mam tu skfini
plnou atu!" a hned byo tak. Potom ji dala mezi obili
a myslila si: „Ke mam hodne mnoho obili!" a hned se
to taky stao a byo toho obili velika hromada. I na-

braa tedy ita a nejak s nim taky vzala tu korunu a

posaa do myna, a nikdy u
ji nespatfila. Ve mlyne
ji mlynaf taky nespatril: upadlaf do vody, a voda
ji odnesla. Kare Jaromir Erben.

Boha a chudak.

Byli dva bratfi, jeden velmi bohat^, druhy velmi

chud^. Jednou hlidal chudy svemu bohatemu bratru
snopy na poli, a sede pfed kupkou, spathl bilou zenu,
ana sbira klasy, jeto zustaly na zahonech, a zastrkava
 III

do kupek. Kdy pak ak nemu dola, chytil ji za rukn

a tazal se ji, co je za a co tu dela? — .Jsern tveho
bratra Stesti a sbiram ztracene klasky, aby mel vic
penice." — ,,A kde pak je moje Stesti?"
prosim te,

otazal se chudy. — ,,Na vychode," rekla vidina a zmi-

zela. I uminil si chudy, e
pujde do sveta hledat sveho
Stesti. A kdy jednou z rana u
odchazel z domova,
nenadale vyskoila ze zapeci Bida a pakaa i prosia,
aby ji take vzal s sebou. „Oj, moje mila!" reki chudak,
,,jsi velmi saba a cesta daleka — nedola bys; ale ja tu
mam prazdnou lawiku, umeni se, vlez do ni, a ja
te ponesu." Bida vlezla do lahviky, a on nemekaje
zandal ji zatkou a dobre zavazal. Potom na ceste, kdy
priel k jedne baine, vyndal lahviku a stril do bahna
a tak se Bidy zprostil. Po nekterem ase priel do ve-
likeho mesta, a nejaky pan vzal ho do suby, aby
mu kopal sklep. Patu ^dneho ti nedam," reki, ,,ale
,,

co kopaje najde, bud tve." Kdy tak n£jaky as

kopal, nael hroudu zlata. Dle umluvy naleela jemu;
on pfece dal polovici panovi a kopal dale. Konene
priel na elezne dvefe, a kdy je otevfel, byl tu pod-
zemni sklep a v nm nesmirne bohatstvi. Tu slyi z jedne
skfine ve sklepe pane muj, otevfi!"
hlas: ,,Otevfi,
I podzdvihl viko a ze skrine vyskoila krasna panna
vecka bila, pokonia se mu a rekla: ,,Jsem tvoje Stesti,
jeho jsi tak dlouho hledal; od nyn^jka budu s tebou
i s tvou rodinou." Na to zmizela. On pak o to sve

bohatstvi opdt se podelil se svym byvalym panem,

izustal mimo to nesmirnym bohaem, a jmdni ]eho den
ode dne se mnoilo. Pri tom vak nikdy nezapomnel
na svou minulou nouzi a cinil chudym toho mesta mnolio
dobreho.
 —

— 112 —

Jednoho dne prochazeje se po meste, potka sveho

bratra, jen sem pfijel za svym obchodem. I vzal ho
s sebou domu a vypravoval mu obirne vecky pfihody

sve: jak videl jeho Stesti na poli klasky sbirati, a jak

kde se Bidy sve zprostil, a jine veci. Hostii ho u sebe
po nekolik dni a potom mu dal na cestu mnoho penez
a ene i detem jeho mnoho daru, i rozlouil se s nim
bratrsky. Ale bratr jeho byl neupfimny a zavidel mu
toho Stesti.

Ubiraje se domu neustale pfemylel, jak by na

bratra sveho mohl zase Bidu poslati. A kdy pfiel
k tomu mistu, kde bratr jeho lahviku v bahne pochoval,
hledal, dlouho hledal, a
ji zase nael a hned otevfel.

V okameni vyskoila Bida ven, a pfed oima.jemu

rostouc, zaala koem
neho radostne skakati, a objavi
ho libala a dekovala mu, e
ji z vezeni vysvobodil.

,,A za to vdena budu tobe tve rodine

i do smrti, a
a nikdy vas neopustim!"

Darmo zavistnik se vymlouval, darmo ji posila

k prvejimu panu: nikterak ji nemohl Bidy se zbyti,
ani ji prodati ani darovati ani zakopati ani utopiti; ne-
ustale bya mu v patach. Zboi, ktere si domu vezl,
pobrali mu na ceste loupenici; dostav se domu eb-
hromadu popela, a
rotou, nalezl misto sveho staveni
s pole mu zatim rodu vecku pobraa voda. A tak

nezustalo zavistivemu bohai nic ne toliko Bida. —

K. J. Erben.
 — ii3 -

Co dlala babika, kdy vstala a kdy la spat.

V Jte vstavala babika ve tyii,

v zim v pet hodin.
Prvni byo, poehnat se a polibiti kfiek visici na
jeji

klokoovem ruenci, jej vdy pfi sobe nosia, v noci

pak mela pod hlavou. Pak s Panembohem vstala a
jsouc ustrój ena, pokropia se sv£cenou vodou, vzala vfe-
tanko a pfedla, prozpevujic si pfi tom ranni pisn. Ona
sama chudak stara nemela u
spani, ale vedouc, jak je
sladko, pfala je jinym. Asi za hodinu, kdy vstala,
byo slyet' klapati odmefene pantoflieky: vrzly jedny,
druhe dvefe, babika se objevia na zaprai. V tom
okameni zakejhly husy ve chlivkn, svine zachroch-
tay, krava buela, kury kfidloma zatfepetaly, kaky
odkudsi pfibehe otiraly se ji okoo nohou. Psi vyskoili

z bud, protahi se a jednim skokom byli u babiky kdyby ;

se bya nebranila, byli by ji zajiste porazili aoatku se

zrnem pro drube z rukou vyrazili. Babiku mela
vsecka ta zyifatka velice rada a ona je; Buh chiari,
aby videla, e kdo tyra zbytene, kdyby- to ervik
i

byval. ,,Co je loveku ke kode nebo k uitku a zabiti

se musi, no s Panemboliem zabte to, jen ne muit!"
fikavaa. Ale deti nesmey se divati, ani kdy se kuf
zafezavalo, jen proto, e by ho litovaly, a ono pak
umfit nemohlo.
Ale jednou se na oba psv, Sutana a Tyrla, pfeve-
ice rozhnevala. Byo se tak proc hnvat! Vdyf se
podkopali do chlivku a roztrhali za jednu noc deset
kaatek, peknych, lutych, kterase mla k svetu milo. a
P>abice sklesly ruce, kdy otevfela rano chlivek, a liusa
se tfcmi poziistaymi kaaty von se vyhnala, zdSene
kejhajic, jakoby nafikala pro zavradna mladata, ktera
Ucrlitz, Dii Stskf 8
 — H4 —
vysedela na mist jejich nrstale, toulav roditelky. Ri-
bika mela v domnni kunu kudnici, ale presvedila
se podle stopy, e to ndelali psi. Psi, ti verni hlidai!
Babika ani svym oim nevefila. A jete pfili a lichotili

sc jako nic, a to babicku nejvic rozhnevalo! ,,Pry ode

mne, vy zli! Co vam udelala ta kaatka? Mat snad
v
hlad? Nemate; z pouhe svevolnosti jste to udlali. Pry
ode mne; ani vas videti nechci!" Psi schlipili oliony
a loudali se do bud; ale babika zapomenuvi, e je asne,
la do pokoje poved(^t dceri sve alosti. V pokój my- i

slili nejinak, neli e zlodeji vykradli komoru, nebo e

Barunka mrtva, kdy v idei babicku uslzenou, bledou
i

do pokoje vcbazet. Ale kdy vyslechli cely pfipad,

usmali se babicce. Ale psum sc dostao pfece vyprasku.
Kdy babika obstarala drube, vzbudila, a-li ji
nevstaly, sluky. Po este hodine teprve pristoupila
k loi Baruninu, zafukala ji zlchka na celo a to pry —
se due nejdfiv probudi —
a eptala: ,,Vstavej, deVeko;
vstavej, je as;" pomohla ji se ustrojit, pak la se po-
divat do vedlejsiho pokoje, je-li ta maa drube vzhuru;
povaloval-li se jeden nebo druhy na loi, popacaa ho
po zadekach pobizejic: ,,Vzhuru, vzhuru, kohoutek u
devetkrat smetite obesel, a ty jete spis; co se ne-
stydi?" Umyti se detem pomohla, ale se strój enim ji to
nechtelo chodit. Do tech knofliku, hakuv a tretek
na bundikach a atekach nemohla se veznat: obyejne
co patfilo vpfed, obratila vzad. Kdy byy deti ustro-
jeny, poklekla s nimi pfed obraz Krista Pana ehnaji-
ciho malike, pomodlia se otenack, pak lo se snidat.
Kdy nebylo prave duleitejiho zamestnani v domac-
nosti, sedela babika v zim ve sve svtnice pfi kolo-
vratku, ale v lete s vietenkem svym na dvofe pod lipou
 "5

nebo v sade, nebo si vyla

s detmi na prochazku. Pri tom

sbirala byliny, ktere pak doma suila a schovavala pro

potrebu. Zvlate do svateho Jana Kftitele chodivala na
byliny za rosy, to pry jsou nej lepsi. Kdy byl nekdo
nemoccn, to u
babika mela hned nektere kofeni po-
hotove: hofky jetel pro vytraveni, fepiek proti boleni
krku a p.; lekare ona jakteiva nemela. Mimo to pri-
naela leive koreni do domu jakasi baba z Krkono
skych ior, od ni babika mnostvi kofeni odkoupila,
Za dne asto chodila babika s detmi na deli pro-
chazky, trebas do myslivny nebo do myna, nebo si zaly
-

do lesa, kde p tacko ve libezne zpivali, kde byy pod

stromy nastlany mekkounke poduky a tolik vonnych
konvalinek rostlo, petrkliu, podleek, kohoutku, cele
kefiky lykovce a ten pekny zlatohlavek. Na techto
prochazkach babika neustaie nSco vypravovala. Po-
vidala o svgtlych andelich, ji tam nahofe pfebyvaji a ta
svtla lidem rozehuji; o andelich stracich, kteri ostra-
huji ditek na vech cestach ivota, se raduji, kdy hpdny
jsou, plai, kdy neposlouchaji. Jak babika cosi vy-
pravovat poala, divaly se ji ditky primo ve tvaf, by
jim ani sluvko neulo.
K veeru, kdy se u hodne" setmelo, pomodlia se
s detmi: ,,Andelc Bozi, strace miij!" pokropia je sve-
cenou vodou a uloila na hnizdeko. Ty mae spay
lined; ale Ba runka mnohdy jet privolala babiku
k loi a prosia: ,,Sednete si ke mne, babiko, nemohu
usnout." A babika vzaa ruku vnuinu do ruky sv
a zaala se s devatkem modlit a modlia se, a oi
zavrelo.
Babika chodila spat v deset — to bya jeji hodina,
tu ona citila na oich; do te doby mela ukoi, ktery si

8*
 n6

rano dala, udelany. Neli la spat, nahledla; je-li ve

uzavirano; svolala koky a zavfela na pudu, aby na
deti do pokoje se nedostaly a jich nedusily; ulila v kam-
nech kadou jiskriku a uchy^tala si na stul troudnik
a louc. Byl-li strach pred bourkou. uchystala si. hrom-
ninou sviku, do bileho atu zaobalila bochnik chleba
a kladouc jej na stul, fikaa suebnym: „To si pama-
tujte: v cas ohne ma byt nejprvneji, co lovek k sobe
i

vziti ma — chleb;
pak se nezmate!"
babiko, vdyf neuhodi!" rikaly suebne
„Ale,
ale to ji neprily vhod. ,Jen Panbuh je vemohouci,
co vy muete vedet. Opatrnosti nikdy nezbyva, to si
pamatujte!"
Kdy byo vse v pofadku, klekla pred krucifix,
pomodlia pokropia sebe i Barunku jeste jednou
se,

svecenou vodou, klokocoyy ruenec poloila si pod

hlavu a s Panembohem usnula.
Z „Babiky" Boena N6mcova.

Pro mil rad hrabi Bfezensky drotary?

Na zamku hrabete Bfezenskeho v pohorske vesnici

umavske byvali drotafi jmenovite v dob zimni jako
doma. Kdosi z hosti pripomenul kdysi, e je hrabe
prechovava jen z libustky. Hrabe vak odvetil, e pro-
pujuje lidem tern pohostinstvi ne z libustky, nybr
s libosti, a kdy ho zadali hoste za vysvetleni, jal se

vypravovati:
,Jak znamo, casem rad peky. Ma-li cizina
cestuji
rozum nesmi se cestu-
zbystfiti, jak nasi sedlaci fikaj i,
jici divati na svet jen z koaru. Prvni rok, co jsme sem
 — ii; —
pfijeli, seel jsem se na ccste z Rezna do Cech na noc-
*lehu v hospudce vesnicke s drotarem. Spali jsme na
slame a vyli rano zarove z hospody. Akoliv tvaf
jeho mirna, upfimna, nevzbuzovala vc mne podezfeni,
pfece pfichazeje k lesu zavolal jsem k sobe psa, jen
mne nekdy na
na cestach provazival, ruku jsem poloil
kohoutek v zaadfi a ve druhe jsem pevn& drel
pistole
sukovitou mil. Byl jsem sice ji tenkrate pfesveden,
e pod oumelym kloboukem tak moudra hlava byva
jako pod peknym, a pod sprostou halenou srdce e
asto bije tak lechetne, mnohdy lechetneji, ne pode
drahym suknem a hedvabjm: pfece nemohl jsem zba-
viti se podezfivosti, vida se ve hlubokem lese samotna

s neznamym drotarem. Lidi tech jsem si nikdy vice

nevimal, ne jak jsem je vidal na potkani bidn£ svetem
se potloukati v ate oumelem, zamatenem, nemnoho
lepsi ne cikany opovrene. Slychal jsem zpozdile matky
straiti jimi deti, od lidi pfisuzovati jim neplechy veli-
jak, ba i zlodejstvi a vradu, akoli nemeli dukazu
adnych. Vzpominky tyto nedaly vzniknouti duvefe.
Drotar vypravoval mi cestou, kde vude chodil po Ng-
mecku, a teil se do Cech, kde pry jest pfece jen
nejlepe. Pokada mne za femeslnika a ptal se, kde
jsem chodil a kam jdu. V lepe neduvefe nepoySdól
jsem plne pravdy, hodlaje se od n£ho v nejbliim m-
steku odtrhnouti. Pfili jsme k polednimu do hospody
v mae dedine. Ve svtnici sed^lo tr muu, hlasitg
hovoficich v nafei n£meckem okoli tamn^jiho. Kdy
jsme tam veli, umlkli, bystre si nas, hlavne pak mne,
prohliiejice.
,, Drotar si dal naliti palenky, vytahl z kapsy kus
chleba a ob£dval. Jl m^l v lahvi pocestne jetg vino,
 lig

a hospodska pfinesla na moji adost, co v dome byo,

erny chleb, syr a vejce. Pobidl jsem drotara, aby se
mnou obedval, co on bez upejpani pfijal. Muove se
mne nespustili oi a po eh viii zeptali se, kam jdeme.
Reki jsem, eho tfeba. Po obede, nemaje u sebe penez
drobnej ich, platil jsem tolarem stfibrnym. Drotar
hledel na tolar dive se, e mam jako tovary tolik
penez, po prosbe nechodim a pansky si vedu. Boje se,

aby se na ten peniz neulakomil, fekl jsem, e jest to

muj poledni, e
vak se nestaram, v Cechach e najdu
vydelku dosti.
Kdy jsme vyli z hospody, zdvihli se ti tri, a e
jdou s nami stejnou cestou, pravili. Na muj dotaz
fekli, e kupuj i obili, co se mi zdao byti ku pravde
podobno. Mne sice chlapi se nelibili, byl jsem vak
pfece rad, e jdou s nami, nebof nam byo jiti jete
dlouho lesem ne bychom doli mesteka, kde jsem
minii se odtrhnouti od nich i drotara. Dni se ji kra-
tily,poasi byo ne jasne, jete jsme koce lesa nedoli,
slunce se sklanelo. Jeden z muu el mi po jednom
boku, po druhem se drel pes Bello a drotar. Druzi
dva zustavali pozadu.
„Tu najednou dostanu ze zadu ranu do hlavy, a
jsem zavravoral, a v tom okameni Bello skoil na
jednoho ze zadnich muuv, a na druheho drotar. Mel
jsem tolik pritomnosti ducha, e
jsem skoil ke stromu,
on se opfel a pistoli z naprsi vytahl. ji v pravici Dr
rukou Ievou branil jsem se holi proti dvema; Bello mi
statene pomahal, a drotar zapasil se tfetim. Hnali na
nas noi, a ja vida, e bychom se jim jinak neubranili,
strelil jsem, a jeden z protivniku klesi.' V tee chvili
i drotar porazi soka sveho # a tfeti vida to, dal se na utek.
 no

,,Drotar mel hlavu proraenu eleznym prstenem,

jej Bavori radi nosi, a pfi pranicich uivaji; ja krvacel
z nekolika ran, a Bello te byl pobodan. Nezbyvalo nic
ne bojite opustiti, a se siy stad, pospichati k me-
steku. Lotni jsme nechali leeti, pokadaj ice je za
mrtve. Avak sotva e jsem z lesa ven se vyvlekl,
pfepadla mne mdloba; pad jsem. Drotar nemoha mne
vzkfisiti, vzal me na zada a nedbaje vlastni slaboty
vlekl dale. Na testi pfijidely od mesteka vozy; na
jeho kfik vozkove pfili, naloili nas a do mesta odvezli,
kde nas v hospode sloili. Ovem e se hned po zlo-
incich patralo, e byl drotar vyslychan; ale o tom
vem, ani o jeho pelivosti a starosti o mne nedovedel
jsem se a tfeti den, kdy me silna horeka popustila,

a ja naby pameti. Drotar sedel, maje hlavu zavazanu

u me postele, Bello vedle neho; oba skakali radosti,
kdy jsem zaal mluviti. Prvni prci drotarovou byo,
e mi snesl na postel papiry, toboku, hodinky i vak,
na ne dohliel, zadaje, abych se pfesvedil, nedostava-li
se eho. Pak vytahl saek, vysypal pfede mne as pet
tolaru stfibrnych penez. Co s tim? ptam se ho, a on
mi na to, abych si je vzal, e mi je puji, e nebudu
miti bez toho dosti penez, abych v hospode" zapat ii.
„Ctyfi, pet tolaru jest pro naince penez mao,
ale kdo stfada zlate po krejcarech, kdo se pokada za
boliae maje dve, tri sta, tomu jest to ji kapitaem.
A drotar mi dal sve jmeni po mnoho nedel stfadane,
neveda kdo jsem a oplatim-li mu je kdy.
Citil jsem se zahanbena, a svedomi mne vytykalo,

e jsem se prohreil proti tomu loveku, pokladaje ho

za patneho z pouheho pfedsudku, jeho mysi prosta
vak po jaki hloubji ne mysi ma ueni lasky kfesfan-
 — 120 —
ske, je kae, e
jsme vichni bratfimi. Abych pfihodu
svou dopovedel. Ti tri chlapi, ji nas, vlastne mne,
chteli oloupiti, ne-li zabiti, byli povestni zlodeji; my
nezabili adneho z nich, jen omraen byl jeden, a druhy
od stfelne rany schromen, nepidil jsem se po nich dale.
Mia, tak se j menu je muj mne afafem,
ochrance, jest u
nemohl se vynadiviti, kdy jsem mu konene fekl, kdo
jsem." Boena Nemcova.

hluchonmm d6v6atku.

Na hrade"
Turyni v severovychodnich Cechach pfed
davnymi a davnymi casy il rytif Turynsky. Pan ten
mel jedinou dceruku, hezkou holiku, ale bohuel bya
hlucha i nema, z eho byo rodium velik^ al.
Koem dokoa hradu prost iral se vysoky les, a
v lese prohanelo se mnoho divoke zvefe. Za lesem byl
dvorec, v nem bydlela eled Turynskeho pana, a kde
se chovala jeho stada.

Jednou prochazela se holinka ta po hrade\ a tu si

usmyslila, e se podiva, co delaji ti mali beranci ve

dvorci a jak asi vyrostli od te doby, co jich nevidela.
Dceruka Turynska bya kolikrate ve dvorci, ale to
jela vdy s otcem; myslila blahova, e kdy se tam roz-
behne, take hned tam bud. Sla tedy, la, kam ji oi
vedly; myslila: cesta jako cesta; — bya
jete mlada
a nerozumna. Kdy dlouho uz la a jete bileho dvoru
neyidela, zacinao ji b^ti uzko; pfipadlo ji teprve, co
fekne otec a matka, e utekla ze zamku; polekala se
a vracela se domu. Ale kdy je lovek ve strachu,
snadno se pomate, dokonce takove dite. Spletla si hol-
 — 121 —
ma ccstu a iieprichazela ani domu, ani do dvorce, —
dostaa se do husteho lesa, kde nebylo ani stopy ani
sv£tla. Tcprve poznaa, e
zabloudila!
Muete si pomysliti, jak ji byo. Behala vecka
jsouc zmatena kfi na kfi, a tim vice se pletla. Na
konec i ize i hlad ji trapi, nohy ji take bolely; ale
to ve nebylo tak hrozne jako strach, ktery meo deve
pfed noci, zlou zvefi, a uzkost, ktera ji tiila, e se otec
a matka na budou. Ustraena, uplakana
ni hnevati
ocitla se najednou u studanky. Dychtive klka si k ni
a napia se. Kdy se pak okoo sebe ohledla, videla
dve ulapane cestiky; ale nevedela, kterou se dati,
protoe ji bloudeni pfestrailo a nauilo, e nevede
kada cestika k don Aovu. Tu si vzpomn£la, e jej matka, i

kdy ve strachu a uzkosti je, vdy do sve komurky jde

a se modli; i klka tedy holina na zem a modlia se,
aby ji Panbuh vyvedl z lesa.
I syi najednou divny zvuk. Huelo a znelo ji

v uich vic a vic, jasnej a jasnej i. Deve nev^dlo, co

i

se to s ni deje, jake to jsou zvuky. Zaala se strachy

tfasti a plakati, chtela utikati —a tu, hle! bSi k ni
z lesa cestickou bila ovce, za ni druha, treti, tvrta, pata
a esta a vice jich, vdy vice, a je u studanky cele
stado. Kada ovce mela na krku zvonec, ty zvonce
zvoni, a dvatko je syi. To jsou ovce otcovy a tu —
bgi ovakuv biy pes — a tu pfichazi Barta ovak . . .

D£vatko vykfiknc: ,, Barto!" a bi k nemu. Zaradoval

se Barta, kdy slysel, e slcna muvi a slysi; i vzal ji

do narui a pospichal kc dvorci, od neho nebyli daleko.

Bya tam pani Turynska, vsccka skliena; nev^dela,
kam se jim dcerka nahl z hradu bya podaa, a co se s ni
stao. Rozposilali po lese kde koho, otec take hedal,
 — 122 —
a pani ekala v biem dvore. Mueme si pomysliti, jakou
radost matka mela, kdy ji Barta dceru prinesl, a ke
vemu tomu jete uzdravenu. Kdy se i otec vratii,
a dcera jim vecko povdela, uminili si rodie, e u te
studanky na podekovani Bohu vystavi kosteliek. A to
take udelali. Ten kosteliek, co tamto vidime, je ty
a ta studanka u neho ta studanka, u ni deve pio a se
modlio a v tech lesich bloudio. Ale devatko davno, u
davniko umielo, a pan Turynsky umfel i pani Turyn-
ska, a Barta umfel, a zamek na Turyn je zboren.
i

Boena Nemcova.

Boufe.

Rano byo parne; kde kdo, stafi mladi praco vali

v poich, aby se odvezlo alespo to, co byo poato.
Slunce jen prailo, div pod jeho houcimi poary zeme
nepukala. Lidem byo dusno, kviti vadlo, ptactvo litalo

prisame zemi, zviiata hledala chadku. Od rana ji vy-

stupovaly na obloze mraky, z poatku malike jen,
ede, b£lave, sem tam roztrouene, im dale na den, tim
vice jich pribyvalo, hromadily se, v3/e postupovaly,
sraely barva jej ich bya tmavi a tmavi
se, a k po- —
ledni hodine bya obloha na zapade vecka zastrena
cernyn^ tekym mrakem, ktery se ke slunci tahl. Se
strachem divali se enci na oblohu; akoliv sotva decliu
meli, prece se kady do prace hnal.
Babika sedela na zaprai; u/kostne diyala se na
mrana, ktera staa ji nad stavenim. Clilapci s Adelkou
hrali za stavenim, ale tak horko jim byo, e by byli se
sebevecko shazeli a do struhy skoili, kdyby jich bya
babika nechala. Adelka vdy svitorna, skakava jako
 123

eetka, do hrani, a konene se ji

zivala, nechtelo se ji

oka zavfela. Take babika citila na oich tii. Vlato-

vicky nizko litaly, ba schovavaly se do hnizd; pavouk,
na ktereho se babika rada divala, jak mouchy opfada
a davi, zalezl do pavuiny; drube stavela se po dvofe
v hromadky, psi leeli u nohou babiinych, a jako by
po divem honu byvali, rychle oddychovali, vyplazujice
jazyky. Stromy stay nepohnuty, ani listeek se nehybal.
Pan Proek s pani pfili ze zamku. „Lidiky, ene
sehrozna boufe, je-li vecko doma?" ptala se hospodyne
zdaleka ji. Patno s belidla, drubc, deti, vsecko se
brao domu a sklizelo, babika poloila na stul chleb,
uchystala hromnicnou sviku, okna se pozavirala. Mrtvo
byo, slunce byo zakryto mrakem. Pan Proek stal na
silnici, rozhliel se koem dokoa. Tu prudce zaval

vetiik, zhluboka zahrm^lo, ernym mranem prolitl

besk. Velike krupeje zaaly padati, blcsky kriovaly se
v ernych mranech, hrom buracel, boure rozpustila se
s celou zufivosti. Pan Proek veel do stavcni. Babika

mela rozehnutu hromnicnou svici: modlia se s detmi,

ktere pri kadem blesku a udereni zbledy. Pan Proek
chodil od okna k oknu, divaje se ven. Lilo se jako z konve,
nebe byo ustavine otevreno, blesk za beskem, hrom
za hromcm, jako by vztekice v povetii litaly. Okameni
ticho —tu zase modrolute svetlo v oknech se zakmitlo,
besk kriem a dlkou projel oblohu, a — prask —
prask —
zrovna nad stavenim. Babika chtela iici:
.'.Panbuh nami!", ale slovo ji uvazlo v ustech; pani
s

Prokova chytla se stou, pan Proek zbledl. Vora

a Betka pady na kolona, d£ti se day do place. Boure,
jako by tim udefcnim bya vztek svuj sciadila, usta-
vala. Slabj i a slabdji zaznivalo rachoceni hromu,
 124

mrana se rozchazcla, menila barvu, a ji zase mezi

edymi oblacky prohledala modra obloha. Blesky sc
ztracely, pfestalo i pi set i, bourka zala.
Jaka to zmena venku! Zeme jete jako zemdleli
odpoiva, udy se ji posud tfesou, a slunce diva se na
ni zarosenym jete, ale zaficim okem! Trava, kviti,
vecko jako k zemi pritlueno, po cestach tekou struhy,
v potoku voda zkalena, stromy stfasaly se sebe tisice
krupeji, tipyticich se na jejich zelenem ate. Ptakove
ji zase v povetii kroui, husy a kachny tei se z loui
a struek, kterych jim def nadlal, slepice honi se po
broucich, jich se zase dost po zemi hemzi, pavouk
vyliza ze skrye, vecko ivoistvo zotaveno spScha na
Bozi sv$tlo.
Pan Prosek vysel ven, obe^el slaveni dokoa —
a tu hle, stara bruska, co svymi letorostmi po tolik lot

stfechu pfikryvala, bya od blesku roztfistena! Polovice

ji leelo na stfee, polovice schyleno byo
k zemi. Ne-
rodila ji mnoho let ta stara piana hruska, ovoce jeji
nebylo valne, ale meli ji radi, ponevad stiecbu od jara
do zimy zelenem kralila.
Na policb nadelal Ujak take skody, ale prece si lide
jeste libovali, e
ncni tak zle, hur c
by byo, kdyby
kroupy byy paday. Z „Babiky" Boena NSmcovd.

Chodov.
Za staroddvna byy naemu kralovstvi Ceskemu
pfirozenou a mocno u liradbou bluboke lesy, je od
hfebenu hraninych hor na mnoho mil do nitra zeme se
rozkaday.
 — 125 —
Strae", ylaste" k tomu urene, stfehly pfechodu
,,

vedoucich tim pomeznym hvozdem, opatruj ice zarove

„bran zemskych", staych to tvrzi a hradeb na ochranu
stezek pfi hranicich zfizenych.

Ponenahlu, zvlate za 13. stoleti, kdy cizi osadnici

valem k nam se hrnuli, sami kralove nasi pfestali etfiti
lesu hraninych jako ohrady zemske a davali cizincum
mytiti ast po asti. Nejdele a nejlepe zachoval se po-
mezny hvozd na strane zapadni proti Bavorum, na
svazich i na upati velikolepe Sumavy. ast jej i a nej-
duleiteji cesty tudy od Domalic do Nemec vedouci od
nepameti Chodov opatrovali, lid jadrny, otuily, po-
stavy statene, myli udatne.

Vesnice nekdy na samem pokraji kralov-

jej ich,

skych lesu, rozkadaj i se v nizin i na vyinach, ale vdy

tak, e maj pfed sebou v tu stranu ku hranicim chlumy
i

nebo vrchy, za n6 se tuli, jako za pfirozenó baty proti

nepfiteli. Roztroueny jsou pasem asi est mil dlouhym
podel hranic pfi pfechodech a duleitych stezkach.

Tak od Domalic nejdale na jv. poblie prusmyku

verubskeho vesnice Lhota a Pocinovice, od techto pak
k sz. mezi cestami verubskou a brodskou: Kycov, Me-
dakov, Tlumaov a Stra, nejdale pak odtud sz. pfi
ceste* do Mnichova pod lesy vesnice Ojezd, Draenov,
Fostfekov, Chodov a nyneji mesteko Klenec.
Kdy Chodove, tito eti hraniafi, sem byli zave-
deni,na urito znamo neni. Ne tolik jisto, e slubu
svou statene vykonavali, v as nepfatelskych vpadu
stezek a cest hajice, i bojuj ice ve vech tech bojich
a bitvach, ktere kdy v jej ich okresu a v okoli sve-
deny byy
 — 126 —
Jako je jisto, ze pomahali Bfetislavu knieti
Nemce u Brudku udatne poraeti, tak take jest ne-
pochybno, e nelenili v bo ich ostatnich,
j jmenovite pak
za asu husitskych.
Za dob pokój nych c h o d i 1 i po pomezi a dbali, aby
sousede Nemci hranic naich neztenovali, hvozdu ce-
skeho bez prava nemytili, v nem nelovili a vubec pychu
v nem se nedopouteli. Pfi tom, jak stare pameti vy-
pravuji, byo hodum
nejednou krvavou bitku pod-
stoupiti, a to s pytlaky a kudci bavcrskymi, zvlate
brodskymi. Spolehlivymi spoleniky byli Chodum na
tech pochuzkach a straich velici a silni psove, dobrou
pak drukou ekana*) a za dob pozdejich runice,
dlouha i kratka. Zbra nosili vdy, i za dob, kdy podle
usneseni snemovnich ostatnim obyvatelum naeho
kralovstvi toho dovoleno nebylo.
Kdy koli v esky koninami,
kral ubiral se jejich
vitali jej Chodov6 ve zbrani pod hlavnim praporem

svym, na nem psi hlavu v erbu meli, a uctive kniete

sveho po starodavnem obyeji soudkem medu, pro-
vazeli jej jako estna stra horami pfes hrariice.

Za teke a asto nebezpene suby poivali dio-

do ve zvlatnich vyhod a prav.
Od jakiva byli lidem svobodnym, nejsouce pod-
dani adne vrchnosti, toliko samemu krali. V uzemi

*) ckan, akan, na Chodsku ..ckana", hul a zbraft

zarove, asi \ l z m. zvyi, z tvrdeho dreva. Na dolnim konci
l

mól siln^, ostry bodec, nahofe pak sekerku s palcatem. Bradlo

byvalo nahoic a
na stopu plechem a hfeby hojn ozdobeno.
ekany nosivali za starych asu muove enati, kdy vycha-
zeli za slubou, nebo do Bavor, do msta, na svatby, na
kftiny a p.
 I2 7

jejich nesmel se dny

lechtic zakoupiti neb usaditi.
Robot a jinych slueb poddanskych, jake vecken lid
selsky velice tiily, Chodove nekonali adnych. Lesu,
jich chranili, volne smeli uivati, a za starodavna
v nich bez pfekaky honili, cviice silu svou na med-
i

vedech a vlcich, kterych jete" v 17. stoleti 5umavou

hojne pobihalo.
Cla a myta po vem kralovstvi neplatili, femesla
v svem okresu volne provozovali. Bez pfekaky a po
vuli smeli se kamkoli stehovati i v hromady schazeti.
Vlastni jejich soud ,,prava chodovskeho" zasedal
kadou tvrtou nedeli v zamku neb hradu jejich v Do-
malicich, skadaj e sc z „rychtafe chodovskeho",
vladou kralovskou ustanoveneho, a z konelu nebo-li
rychtafu z vesnic chodovskych.
Na hrade chodskem pfebyvah domalicky pur-
krabi nebo hejtman, chodsky rychtar a priseny pisaf,
nejvyi jejich ufednici. V hrade tom chovali take
prapor svuj, peef a privilegia, je udelili jim kralove
Jan Lucembursky, Kare IV., Vaclav IV., Jifi Pode-
bradsky a j. Tam take v as potfeby ve zbrani se shro-
madovali a v as valky eny sve a deti nejlepi i

majetek uchranovali.
Naposled konali Chodove slubu svou osudneho
roku 1620, zd£lave na pomezi bavorskem zaseky na
pfileitych mistech. Tenkrate jim Frydrych, zimni kral,
pfisne poruil, ,,aby dle povinnosti sve a pofadku jedne
kade vesnice stra bedlivou netoliko ve dne, ale
mnohem vice v noci dreli a proti nenadalym vpadum
nepfatelskym t^ch mist hajili, v nich ustavin do
uriteho asu zustavali, z nich dfive asu vym6feneho
ve dne ovem i v noci nikam neodchazcli, a zjednajice
 — 128 —
sobe naleit^ praporec vojensky, jim by jedna osoba
\iadnouti mohla, k nemu pfisahu uinili. — Aby pfi
tech vartach tim lepsi rad dran byl, aby vdycky
jeden den rychtaf a druhy den pisaf pfi nich zustaval."
Tenkrate naposled ozyvalo se hlubokym hvozdem
umavskym volani strai chodskych, tenkrate naposled
vi al nad hlavami hraniarit ceskych biy praporec

s ernou obrubou, zdobeny psi hlavou. Alois Jirasek.

Na staroeskm posviceni.

U to byo udelano, u to byo hotovo; alespo

kolce byy upeeny. A to se panimame Vavakove
v Milicich dost uvolnilo. Peklaf je se svymi pomoc-
nicemi: babikou z vyrnenku, vakrovou, sestrou
a kmotrou ze sousedni vsi cely den, v patek pfed po-
svicenim adlouho do noci. Pomahaek byo plna
svetnice a hluno a
a. Zenske ust nezavfely, a toho
tlueni v hmodifi, toho tfeni maku trdlem, a jinych
pfiprav velijakych! Kolau byo plna prkna, na stolech,
na idlich, na podlaze, na lavicich, e
nebylo pro ne
hnuti ani ve svetnici, ani na sini, u peci. Ale zdafily se,
vonelo jimi vecko staveni, a Vavakova mela radost;
ale ji v sobotu rano se od nich uvolnilo. Deti je pocaly
vyslukou roznaet i pasaka i skotak; ani hajek*)
dnes nevyhnal na pastvu, a
byl pekn^, slunecny den,
a musil na vy pomoc. Sam hospodar jich hodnou kupu
odklidil, dav si je rano naloiti na vuz, do Podebrad,
kam jel pro pivo, aby mel vysluky na zamek, vem
Pastyf koni a hfibat.
 — 129 —
panim ufednicim zameckym, take pfsafum do kan-
i vratnemu a do pivovaru sIadkovi, podstarimu
celafe
i spilecnemu.

U
neho na dvofe byo toho sobotniho rana dosti
hluku a ivo; zabij elf feznik zjednany' dva mlade vepfe,
a ji mu take vedli tri skopce na smrtn^ nu. I z ostat-
nich statku, jak Vavak vesnici jel, vyznival ohlas hlu-
nych pfiprav posvicenskych; ale kdy se pozde" odpo-
ledne vracei, to se ji i naves hemila lidem a zvuela
smSsici nejriiznejich hlasuv a zvuku.

ebraci, deti podruhuv i chude mestsk^ deti chodili

i monou.
statek od statku s uzliky, pytlem Sem tam
el mestsky femeslnik, tu femenaf s chomoutem nebo
femenim, tam kreji s piastem, onde vec s botami.
Kady z nich ,,prav6 ted" dilo dodelal a pfinaicl je,

aby se tu najedl, mzdu dosta a ódnesl —

vysluku.
A ji take hudbou se Milice oz^valy. Tam ve statku
stromy zakrytem na housle a na harfu hrali, u souseda
na dvofe zvuely kovove struny cymbau, a kdy mil-
icky rychtaf vjel zdenou branou do prostorneho, hlu-
bokeho sveho nadvofi, obklopen^ho dlouhym obytnym
stavenim dfevn^m, sypkou a v pozadi velkou stodolou
a velikymi jet piistavky, vital ho tam stary havir
s kobzou. Jej i hlas zanika v umu priprav a v pokfiku

enskych, paficich a kuchajicich na zapi i na sini za-

bito husy, kachny a holoubata vysoko nakupene, nebo
pfebilujicich skvrny, je se za tech pfiprav stay na
sta'veni nedavno schvalnS iste obilenem.

S hospodyni se na potka, a tam

sini musilu
podati zpravu, jak pochodil. Vavakovou hrubS potilo,
kdy slyela, e
vsechny yysluky byy dobre pfijaty
Berlitz. Dii esky. g
 — 130 —
a ese libily a chutnaly, pani vrchni fekla,e rych- e
tafka pee nej lepsi kolce na celem panstvi a pani
obroni, ta ese vdycky ji tei na milicke poviceni
pro ty znamenite kolce. Jinak vak byo, kdy rychtaf
oznamoval, e
pozvani pfijali a na posviceni e
pfijedou
kontribuni, aktuar a pisaf kancelafsky s panikami. r

Ta novina nebyla zrovna nejvitaneji. Nebylo o jidlo,

ale panimama mela strach z pani ufednic zameck^ch,
e jsou vyberane, pakrtn, e
by na selskm statku
chtely vecko jako v meste\
Sero se ji ukadao na ves. Jako vude tak i na
statku Vavakove ruch ponenahlu tichl. Jen na dvore

deveky jetg hovofily, dvur umetajice.

Ranni slunce jasneho podzimniho dne vysvitilo na
umeteny dvur i na istou zasp, na vycid£ne kovani
chomoutuv a femeni, visicich u staj na zdi, na vechen
i

poklizeny' statek; nevzbudilo vak nikoho. Vichni ji

byli vzhuru, a hospodar te chvile fezniil, rozsekavaje
na sini na palku maso, jak hospodyne, vedle stojic
a s pkaci ji ekajic, si pfala. Venku na jeho rozkaz
vrata otvirali. Otevfela se dokofan a dlouho nebyla
prazdna a volna. Pfichazeli prvni hoste, pei a ne-
zvani, pfibuzni hospodafovy eladky. Jich nikdo u vrat,
ani na zapi nevital, nybr li sami prvni pozdravit
pan t atu a panimamu. Pak u
se dostavovali zvani:
pfespolni pribuzni a znami, sedlaci dlouhych vlasu za
ui sesanych v dlouhych kabatech tmavozelene barvy
s v kloboucich nebo vy-
lesklymi mosaznymi knofliky,
drovkach, v brslenkach, v botach nebo v punochach
a stfevicich. A se sedlaky jej ich deti, hoi v bera-
nickach a v kazajkach, devata v pestrych atcich,
s belostnymi, nabiranymi limci u koile, eny v mezu-
 *3*

lankach a cajkach pen tli lemovanych, v pantoflich

i ve stfevicich, v kabatkgLch rukavu od zapesti k ra-
meni se ificich, v kv$tovanych zasterach, v belostnych
plenach.
Pak na bryce dobra znama sousedka ze
pfijela
Sadske s dvema detmi, sama ve zlatem epci, v ka-
batku blede ruovem koeinkou lemovanm, s granaty
a dukatem na krku, v susticich suknich, boubelata,
hovorna, vesela, a hned za ni na voziku mladi dcera
Vavakova, Katefina, z Nucie se svym muem.
Ty vechny vital na zapi hospodar ve veste, v b^-
lostne kosili irokych rukavu, maje na nohou stfevice,
modre punochy a brslenky; ale pak na rycho kazajku
oblek a ven ke vratum zael, kdy pribehl nejmladsi
synek ozncLmit, e
pani jedou. To byo po jedenacte,
kdy po vsi byo dosti hlune znati posvicenske veseli.
Mladi, stafi v nedelnich atech, u enskych veselych,
ivych barev, mihah se cestou, mezi stavenimi, mezi
stromy listi ji loutnouciho, prozafeneho jasnym
sluncem, nebo stali v Skupinach, nebo vitali pficha-
zejici a prijidejici hosti. Hreni vozuv a lidske hlasy

pfehluovala hudba potulnych umaru, hrajicich v na-

dvofich, u dvefi.
Za t^ch zvukuv a za toho umu dojidely zvolna
k Vavakovu statku: otevfeny kocar na ohromnych
perach, taeny parem vykrmenych hnedaku s pfisek-
nutymi ohony, a za nim lute natfeny okro s jednim
konm. V onom sedely vzadu dve paniky v kloboucich
a v naramnych uesech, proti nim dva hladcc oholeni
pani v kv^tovanych, vysivanych vestach hedvabnych,
v trirohych kloboucich, v pudrovanych vlasenkach,
jeden, pan kontribuni, tusty, v zelenem, druhy, pan
9*
 132

aktuar, suchy, v hfebikovem kabatg. Oba un dale

vsi jli, im vice se lide zastavovali a po nich hledeli,
stavali se tim van§jimi. Nemluvili, jen vane, a
piisne* hledeli, na pozdravy jen tu a tam dustojne' hlavou
pokyvovali.
Rychtaf, maje v pozadi sve syny a kupu bezden-
nych divaku, starach, mlad^ch, bosych, "obutych, vital
v brane" uctivg panske* hosti, jim teó! i hospodynS, vy-
strojena, v belostn^ch rukavcich kratkach, v kv£to-
van nerovace a zastSfe, v kv£tovanem atku na babku
uvazanóm, naproti vyla s radostnou tvafi. A panstvo,
vespolek n&necky a michane hovofic, pfij imao to
vecko hlahosklonn a dustojng se ubiralo, provazeno
hospodarem, pfes zasp do velke. svStnice nevysokelio
stropu, kde se od vesnickych hosti, na pany stoj
ekajicich, skoro stemnelo, a kde se ji probelavaly
ubrusy na stolech koem do kola sestavenych, a leskly
se cinov slanky i probelavaly kv£tovane talife na
mistg pro pany urenem, kdeto na ostatnich stolech
stay hlinene talife do bela polevanó s malovan^mi
jeleny.
Dvur naplnil se povozy, staj komi, je obstaravali
pfespolni eledinov6 s domaci eladkou. Pak se dali
do jidla a do piti, pfineseneTio jim na uvitanou; a ji
za nedouho je k vlastnimu obSdu volali. Usadili je
na sini u dvou stou s domaci eladkou a jejimi pfi-
buzn^mi.
Z velk svStnice zaznivaly sem u
cinkot talifu a
sklenic,sum hosti, z nich na prvnim mistS zameti
sedeli u obSda. Rychtaf zaal pobonou modli tbou.
Poblie panu sedela kmotra ze Sadsk, dale pfibuzni a
znami selti dle vanosti a v£ku. I lo jidlo za jidlem,
 — 133 —
masa pe£ita i varena s okurkami v kopru,
polivky,
v dubovm i vinnem listi laenymi, s omakami, sladka
jidia, byo piva hofkho pelykovho i dobrho pra-
skho (v£dro mSli v koute" na sini a nej starsi syn e-
poval); i vino stao na stolech i rosolky. Hospodar
i hospodynS pobizeli, nutili, aby vichni pili a dali si
chutnati, zvlatg pani; tern se hospodyne' pfes tu
eh viii omlouvala, e
to tak neni, jako vzacn pani jsou
zvykl, aby raily odpustit a za vdSk vziti sprostou,
selskou stravou» Alois Jirasek.

Almuina.

Jedenkrate ebrak el po vsi prosit a pfiel k Bla-

kove\ Ale Blakova bya skoupa a akoma, ani kousku
chleba ebrakovi nedala, ano jetS se na osopila, ze
sv£tnice ho vystrila a nefekla mu ani: „Nadel Pan
Buh!"
ebrak el vedle k Janove. Janova
dobro- bya
srdena ena; jakmile 'toho ebraka spatfila, vzala
svym d&tem od ust dva kousky chleba, ktere" jim nyni
prav£ pomazaa masem, a ebrakovi je darovala fkouc:
aby mu Pan Buh neco lepiho nadSlil, ona je chuda e
a nic jinho v chaup nema.
-

e
„Zapat Pan Buh, milosrdna enól Aby ti to Pan
Buh nahradil desateronasobn, aby mohla svó nahe
dti oatit a bya tastna, a co dnes zane dSlati, bys
delala do zapadu slunce." Tak mluvil odchazeje ten
ebrak. —
„Zapat Pan buh! Zapat Pan buh!" d£-
kovala Janova ebrakovi za dobroreceni; ale co mluvil,
ani dobre nepovaila, ani tomu nerozumla. Janova
 — 134 —
bya chuda vdova a mela dv£ deti, ktere" svyma ru-
kama ivila. Byo u
po poledni, a jete nieho dSti
neob£dvaly, a k vecefi jim tako nebylo co dati.
Z jara dostaa Janova od Blakov tri zahony lnu,
za ktere po mnoho dni musela tSce delati, ale oddelala
to. Ten len sama namoila, zmedlila, vy-
sobe* sebrala,
esala i spfedla jak nalei, a potom ji z nSho tkadlec
udelal asi dvacet loket patna. A to patno, cele jmeni
-

sve, schovavala si na zimu d£tem a sobe na koile.

Kdy ten ebrak odeel, bya v chaloupce takova
bida, e
by ani sekerou nebylo co utnouti: dSti pa-
kay, chtely jist, a ubohe vdove byo take do place.
I neved£la co poiti, a
ji prilo na mysi, aby nekolik

loket toho patna donesla obchodnikovi na prodej a za

to aby koupila chleba a soli. I zaala to patno mSfiti,
dSti se utiily, a ona mefila, m£fila pofad bez koce,
mefila a
do zapadu slunce. Ze sv^ch dvaceti loket
namerila tisic loket patna. Radosti plna podekovala
napfed Panu Bohu, a chtic deti co nejdfive posilniti
vzala nekolik loket patna a prodala je Blakove, ovem
e za lacin^ peniz. Ale co mela delati, kdy se detem
chtelo jist?
Drufi^ den by v mgste vyroni trh, a Janova tam
nesla sve patno, a e byo tenke i pSknó, dobfe ji za
ne zaplatili. A tak sobS z trhu domu pfinesla mnoho
veci rozlinych a krom toho jete" take piny vaek
penez.
Brzy potom koupila sobS dv& kravy, kousek pole
a louky, najala si eladku, chvalila Boha i praco vala.

To tSsti jej i nebylo Blakove vhod; i akoli nyni

spou castokrat jedly a piy, ano se i skmotfily, avak
uprimna k Janov nebyla Blakova nikdy.
 135

Jednou doptavala se Blakova na Janove, jakym

zpiisobem pfila do sve chudoby a jak si zase po-
mohla. A Janova ji vecko verne od poatku vypravo-
vala, jak co byo; jak pfiel k ni prosit jeden ebrak,
jak detem od ust vzala dva kousky chleba a jemu je
dala, jak on ji za to dobrofeil a prosi Boha, jak ona
toho ani nepovaila, jak potom deti chtely jist a pakay,
jak chtela patno ha prodej donest, aby mela na chleb
a na sul, jak to patno mefila a
do zapadu slunce —
vecko, vecko ji povedela. Blakova, kdy to vyslechla,
pravila: ,,Ach, ma zlata kmotfiko, kdybyste vedela,
jaka u mne asem bida! Vak ja mam tak ditky, a
muz muj nemue ani vystaiti; i akoliv oba dva
pracuj eme, vak to vecko jen se proji. Ach, mila—
kmotfiko! jestlie Vas ten ebrak nekdy navtivi,
feknete mu, aby take pfiel ke mne." „Mila kmo-—
tfiko!" odpovedela Janova, jestlie ho Pan Buh ke
,,

mn pole, istotne ho poprosim, aby se stavil u Vas."

j

Asi za tyden potom el ebrak po vsi, ty ebrak,

co Janove na Panu Bohu vyp rosi testi, a pfiel take"
k ni. Mila ena radosti ani nevedela, kam ho posadit,
dekovala mu, uctila ho i obdarovala, a kdy ji ebrak
daval ,,s Bohem!" a odchazel, prosia ho, aby se take
zastavil u jej i kmotry Blakove. ebrak slibil, a
obejd ves, e potom k ni pujde. Kdy pak ves u
obeel a pfichazel, Blakova z daleka ho vidouc oknem,
namazala svym detem po kousku chleba, a jakmile
vstoupil do staveni, honem jim utrhla chleb od ust a
ebrakovi jej dala. Zapat Pan Buh!" fekl ebrak,
,,

,,a jak co zane delati, aby do zapadu slunce delala."

A po te odeel. Blakova mla zatim pfipraven u

patno k mefeni a u
vytahovala z kouta loket a clitela
 — 136 -^

merit; ale v tom sama take dostaa

dSti chtely pit, a
ize. Aby nezmafila mnoho asu, doskoila ke studni
pro vodu; ale jak jednu konevku prinesla musela pro
druhou, bezela pro treti, tvrtou, desatou, a tak bez
pfestani a bez potfeby vodu nosia a do zapadu slunce.
K. J. Erben.

Neboj sc.

Ve chvilich tSk^ch, kdy nema sira mysi jedineho

stebla, jeho by se chopila tonouci, vzpominam sobe
pfeasto tohoto prosteho v^jevu.
Byl letni, parni den. Ves jako po vymreni. V cha-
tach ticho, nikde ani hlesu. Spatf ii jsem nej v^ churavou
stafenku na prahu u chleva pokalavati, nebo mae
dite, je ponechano samo sobe* v milost nemilost nahode,
nekde pod plutkem se batolici a pestrymi stfipky
zvoni o sebe. Za zahradou s blizkeho pole fini kosa
a ostfe chrupou kosena stebla.
Cos velikeho je v tom tichu, je objima o nich
celou vesnici. Mn&, kdy jsem el skrz pod modravou
stfechou sluneniku, zaletaly do duse ostre v^itky —
nechapu odkud. Nejspi ze vzduchu, naplneneho
znojem potu a vzdechy utrmacen^ch, ktefi tam venku
pracuj i do upadu. Zda se mi, £e vzdechy ony volaji:
„Pfi kadem soustu vonneho chleba, je bude vkladati
do ust — nas vzpome!"
Citim onen hlubok^ klid, jen vane z uzk^ch
okehek, e jest zakoupen prci tech, kteri stój i na
stranich a v roklinach ve havem slunecnim upale.
Zaslechl jsem kueni a zufiy^ tSkot psu. Na to
dupot, pak zoufale vzkriky eski, volajici po Boho-
 — 137 —
rodice. Mohutny vzruch pohnul, zda se, celou tou
spoustou hliny a dfeva, je stal dosud oputena.
„Rany Kristovy —
byk se splail!"
Shora vesnice ene se silne zvife. Hazi vysoko
zadkem, rozhani ohonem, a oi mu divoce kouleji.
Silna ij vzdorne sklonena. Za nim zdviha se vysoko
vzboufen^ prach.
Duneni je u
na blizku; sotva jsem uskoil za
star^ pe lipy, pfehnal se byk stfelou koem mne.
Patfim za nim s trnutim. As padesat kroku nie
pode mnou stój i hoch sotva trilety, prav& uprostred
cesty. Jeho o£i ziraji tak smSle, bez bazne* a pfec hledi
vstfic jiste zhoubS. Byk ma sotva dva kroky —
cwSji
se jako osyka o tu ubohou hlaviku.
Zdivoil6 zvife se zastavuje, citi asi samo tu ne-
zmgrnou sm&lost. Vzepjalo se na zadni nohy, a
pfemrtivi se pfes ditS vysoko nad jeho hlavou padilo
dale. Snad mu odvaha jeho imponovala.
Hoch se pomau obratil a ziral s klidem za b^kem.
Kdykoliv citim valiti se v bournem duneni proti
sve" hrudi a citim, e
nemohu zdolati niim jeho mo-
hutny tok —ba ji v^kfiky slyim tech, je pfede
mnou bez milosti rozdrtil v neuprosnem jku, dusiv^
tlak stahuje mi kfeovite hrdlo, nemohu volati a myli
tahnou slova: ,,Ve ztraceno!" —
na ono dite si vzpo-
menu pokad. Na ono dite" a na ten pohled, jim bez
baznS a smele hled£lo vstfic tomu, emu uniknouti se
ji nedalo, a co nevyhnuteln£ musilo zdrtit slabou bS-
lavou hlaviku.
A hle, zhouba pfeletela pfes ni tak zcela bez urazu!
Brezina.
 - i3» -

Obrazky ze vsi.

V mji.

Pominula chladna — pfilo teplo na pole. Byo

slunno venku a byl maj.
Obili rostlo skoro pfed oima; luka se zelenala svou
prvni favou a sluncem prosycenou zeleni maje; kvetl
vienec, chlupaek biy, mochna, pruhon jako j iskrami
posety jiskfil ve slunci bilymi body sedmikras. Vechno
jako by se divilo nahle zmene povetfi, rozvijelo se a
rostlo pod horkymi pocely jara.

Katany skoro pres noc rozkvetaly, nad vodou se

zamodraly pomnenky, v zahradach zavonel efik. Cely
den byl jako vyzlacen, svet znova zrozen —
i ptaci i lide

i hmyz i ta n£ma tvaf, pasouci se za vrbov^m hajem

sdilela povechnou naladu slavneho dne, opoutela

stinna svoje mista, se zalibou se prochazela a na slunci
vyhfivala barevne svoje boky.
Chvilemi se zdao, e
nohy pozbyvaji vlady, jako
zpite u se pletou jedna pfes druhou, premoeny sil-

nymi vydechy vzduchu. Ale zavanul vetfik chladivy

a mekky, jaky dycha jenom jaro, a vechno zas obivlo,
vechno se pohnulo, nohy znova se inou dal, s mista
na misto pfenaeji svoji tihu a telu se pri tom zda,
jakoby nelo, ale fidounkou koupeli
prochazelo se
vlanych vln, ktere k ivotu kfisi, co pfed eh viii ubijelo
slunce. Zas vrabci se zhadali v korunach zahrad, deti
zpivaly pod vrbovym hajem, husy vazne, jako malo-
vane, bile toulaly se po zelenych drnech, obkliene
lutym vencem housatek. Kdo se neusmival v tu chvili,

kdy nebe i zeme se smal, mel asi velkou tihu na prsou

 — 139 -

— tak jednosvorna, tak vesela a bujna bya radost

vech od cricich v letu vlatovek a po t£ce, ale s chuti
vylapujici podkovy koni, deptaj icich v chuzi kyprou
zem.
A due i telo ven by tak byo chtelo ziistat venku,
na zelene zemi, ve vyhfatem vzduchu, uprostfed stromu
a kvetoucich luk, pod velikou, irou oblohou, tou modrou
vyklenutou do nesmirne vye, po ktere mraky se toulaly
jak bila stada rozpjatych kondoru.
V poli pracovali lide. A take jakoby nepracovali,
prace ani necitili, jen tak pro radost se hrabali v prsti
jako dti, kdy si hrajiv pisku. Lehounky vitr povival-
suknemi a do cela staenymi atky, chladil naha lytka
kleicich zen na zemi a lehal s nimi na em.
O nekolik kroku dal o hul se podpiral a do istho
vzduchu kotouky dymu vypoutel osmaliy, yousaty'
drab. Na sousednim poli zase pluh se pfevracel, haluzemi
stromu zaleski se chvili bi a v hroudach bleskotala
podkova volne vylapujiciho kone. A pfes dv pole dal
na malem prouku zeme zase erny kopa se zdvihal
a pada pfes sehnutou hlavu stafeny, obdelavajici po-
ledni kousek vymenku. A tak kady na svem ora,
na svem piel, —
jen na panskem tam s drabem cizi pudu
rosi cizi pot. A pfece se zdao, e ani tu neni rozdilu.
Af na panskem, af na svem, kady stejne se kril
k zemi, stejnou laskou ji objimal^a po ni se shybal,
jakoby se modli
Nebyt toho draba, zdao by se, e ti lide blahorei
hroude a libaji zem V. Mrtik.
 LO —
Buraci.

Lesnatym udolim, po ceste, vrouben starami

jefaby, jejichfc krvavS rude* hrozny ohnive zarily z blede
zeleni listu,krael muz asi padesatilety, s lehk^m
vakem cestovnim po boku, opiraje se o dukladn^
detnik. Jeho tvaf, tu a tam vraskami rozryta, bya
silne* opalena; hnSde vlasy a vousy misty prokvetaly;

vysoka postava bya ponSkud nahrbena.

Byl zahlouban v mylenky. Tyto pfedstihovaly
voln^ jeho chód, zaltajice ku staveni, jeho sedlova
sindelova stfecha vyhldala z poloutlho listi mo-
hutn^ch kastami na konci Moli. Tam shledati se mel
s davnymi pfateli; kter^ch nevidel pinach tficet let.

Ztravil tato letav cizine, na potulkach sv£tem,

jim promenliv^ osud vrhai jej semo tam jako lod bez
plachet a kormidla, zmitanou vlnami na ruzn strany.
Konecne" vratil se do vlasti a hodlal tu klidne' ztraviti
zbytek ivota, pojiten pfed nedostatkem skromnym
jmenim, ktereho ziskal na sve bludn pouti cizinou.
Zaal se teprve znovu vpravovati v domaci po-
mery, kdy zrak jeho pad jednou v kavarn£ na inserat
tohoto zneni: „Bufnaci! Dne 25. zafi dopoledne sejdeme
se dle daneho slibu po tfeti v „Rozkoi", abychom ztra-
vili den v milach upominkach a drunm veseli. Do-

stavme se vichni!"
Jak^ upominek vyhrnul se na neho z techto
roj
nSkolika fadek! Mikem oila v jeho pamSti vesela
studentska leta, ta spousta skvelych vidin a smStych
zamysu, ktera sdruila hrstku jinochu, studujicich na
gymnasiu venkovskeho mesta, ve volny spóek mladych,
 — 141 —
dobrodrunych reku, chystajicich se v pfekypujici
na \r^pravu do tajemne, velike\ krasn budouc-
jarosti
nosti.
V duchu stoupala fadou koem
nSho ta junacka
eta. Vid£l Feba, ztepileho jako jedle, zosobneni mla-
distve* prunosti a sveesti, s Apollinovym v pravde
obliejem a s oima, v nich jiskfilo se bujare zdravi
a plna radost ivota. Vid£l jeho soudruha, utleho a
sniv& bledho Byrona, vzhlizejiciho do sv£ta blouzni-
vym okem z fie tajemnych snu, kter basnicka fantasie
spf adala pod nevazanou spoustou zlatove" rus^ch ka-
defi, spadaj icich po umSlecku a
na ramena —
cosi
jako stfibrna luny zaf obetkavalo ten jemn^ obliej,
tu etherickou postavu, a duch mladho pgvce toulal
se vysoko mezi wezdami nebo truchlil ve stinu cypfiu
na hrobe ztracene milenky. Zde ohniv^ a rany Marat,
fanatik svobody, jen kladivem bouflivho ducha
drtil vechny rady pfitomnosti a snil jen o barrikadach,
o strane" velebnem uraganu, kter^ smete celou pfeilou
spolenost se vemi zbytky tyranie, socialnich nesrov-
nalosti a pfedsudku. Tam hloubav^ myslitel Voltaire,
tajn^ antipod pobonustkafe katechety, filosof skepti-
ck^ skrz na skrz, jemu ani jeho pseudo meno vec j

nebyl dosti ostrym. Pak humorista a satyrik Gogol,

ygne' rozpustily, lehajici rizn^m vtipem sabe stranky
svych professoru, tropici sobe nezbedn^ posmSch z kade
autority v literatur a politice, ze spoluaku, ze sebe
sama, z celho sveta. Dale vihak Lovelace, nastavajici
lev spolenosti, uhlazeny a zabavny, zapfadajici dvakrat
za mSsic milostnou pletku. Pak Rubin, Divuek,
Dobo —— zkratka vichni a po uboheho Bobe,
ktery m£l ze vech nejmeni schopnosti a slouil ostat-
 — 142 —
nim bud za ter vtipu,nebo budil svou prostoduchosti
pfatelskou jej ich soustrast.
Videl pfed sebou tu bujarou druinu, horujici za
jasne ideay, nosiciv cele svetoborne plany, chystajici
se nedokave k zapasu s prohnilou spolenosti, kterou
hodlali rub na rub obratiti a zreformovati dle svych
vzneenych zasad. Zakrslou a zmalatnelou literaturu
oivi novymi vznety; ochably naród vzprui k novemu
ruchu; povzneou op£t vysoko poklesly prapor osvety
a svobody; budou vesele biti do vecho osactvi a bez
milosti vymetati ze spolenosti vechno stare hara-
burdi bludu a pfedsudku. — Zkratka, oisti zkaen^
vzduch pritomnosti velkolepou boun, ktera se stan
zaatkem krasnej iho a slavnejiho pfiti.
Tento spoleny duch zplodil druinu bufaku,
-

kterymto j menem dosti popadn tajny' spolek svuj

nazyvali. Sve bouflive schuze odbyvali nejrad^ji v od-
lehle leni hospudce „Rozkoi", kde jim nepfekaelo
malomestske osactvi a kam nevnikala slidivost pedantu
professoru. Tam uspofadali take po odbyte maturite,
pfed tficiti lety poledni schuzku na rozlouenou, je
zakonena veobecnym objimanim a slavn^m slibem,
e za kadych deset let opetne se shledaji na mistS,
zasvecenem tolikerym nadenim a veselim krasne
mladosti.
Boetech — takove byvalo spolkove jmno osamS-
leho chodce — po dvakrate slibu tomu nedostal. Na
svycb potulkach svetem zapomnl na byvale druhy;
vstup do vlasti byl mu zatarasen nejakym politickym
preinem, ktereho se dopustil brzy po one schuzce
na rozlouenou. Pasky s nekdejimi soudruhy pfetrhaly
se nadobro; nemel adnych zprav z domoviny, nevedl
 — 143 —
ani, jsou-liposud na ive. Ale ted, po navratu do vlasti,
umonenem amnestii, pripomenul mu inserat davny
slib a s divnymi city chvatal stary, opelichany^ bufak

na misto, kde se hodlal opet po tolika letech shledati

s miymi soudruhy mladi.

V mylenkach doel k zahradS osamele hospudky

na pokraji lesa. Na rozpukanych a prolapanych
schodkach kamennych, vedoucich k vetchym vratkam
zahrady, setkal se s obstarlym panem, ktery na n£ho
patrave upfel zrak.
,,Boetechu!" zvolal pojednou s uasem, otviraje

naru, a v tem okamiku pozna Boetech v obstarlem

panovi davneho pfitele Divuka.
,,Opravdu ty?" ujifoval se jete Divuek, ob-
jimaje stareho soudruha. ,,A kde jsi vezel, pro buh,
po celou tu dobu? Proc nenapsal nikomu z nas ani
jsi

fadky, nedal o sobe ani nejmeni zpraviky? Vichni

jsme se domnivali, e ji prachnivi nekde pod palmami
nebo. odpoiva na dne mofskem. Tedy iv a ne- —
zapomnel jsi na nas. Bud vitan, srden^ vitan! Teim
se na pfekvapeni ostatnich. Pojd jen dale hle! tam —
sedi ji cely chuma starych bufaku pohromade."
Tahl Boetecha za sebou do zpuste zahrady, kde
pod starymi katany, jim podzim urval ji hodnou
ast seloutleho listi, sedelo za prostym prkennym
stoem nSkolik starych panu ve spolenosti matrony,
obklopene hej nem dovadivych ditek.
Divuck objimal se s pany po fad^ a pak ukaza
na Boetecha, ktery zustal stati v pozadi.
„Hle pfatele, kolio jcste pfivadim! Pohledte jen!
Boetech vstal z mrtvych."
 — 144 —
„Boetech! Na mou v€ru, Boetech! Jaka radost,
jak pfekvapeni! Kdo by se toho byl nadal?" znely
vykriky udiveni a znovu zaalo obj imani a nemotorne
ponSkud libani s druhym pfichozim.
„A ted povidej, odkud jsi tak z cista jasna mezi
nas spad. — pokej: napfed seznamim tS strune
Ci
s nyngjim postavenim tvych byvatych spoluku.
Pfedevim se poko spanilomysln choti Byronove
a potS se pohldem na jeho nadane, roztomil poom-
stvo. Sfastn^ tento manel povesil poesii na hfebik
a zabyva se spravou tri" velik^ch pravovarenych
domu; e
mu stfihani kuponu lepe svedi ne tepani
veru, pozna na prvni pohled."
O tom nebylo arci pochybnosti. B^vala vzduna
utlost Byronova promenila se v podivuhodnou objem-
nost a kyprost tvaru a sniva mesini zafe ustoupila
v okrouhlem oblieji vesele zari sluneni, ji se leskla
take jeho hlava, nesoud z nekdeji zlatov& rus6 zaplavy
kadefi toliko jediny' proedively- chomaek nad celem,
jaky' lze £asto videti na obrazech svateho Petra. Jeho
panika bya patrne o nkolik let starsi a z pfevahy,
jakou vul manelovi osvedovala, mohl jsi snadno
uhodnouti, odkud pochazeji ony kupony a pravo-
varene domy. Tato pfevaha aLsi take zpusobila, e
zastoupen byl se shromadeni starach bufakuv i ensk^
ivel.
,,Zde nas Foibos, znamenity advokat a zatvrzely
panic," pfedstavoval Divuek vychrtlelio lov£ka,
s matn^m pohldem, s hubenou a scvrklou tvari, ktery
si patrne barvil dobrodrune, donquixotovsk vousy
a * dovedne svou lysinu zakr^val hladce pfiesanou
parukou.*
 " "

— 145 -

„A hled! rozpustil^ Gogol stal se nejvanejim

professorem, jaky kdy s kathedry strail nefastne
aky."
Dustojny professor, dokonay vzor pedanta, pfijal
ponSkud nelibS lehkovany vtip Divukuv; jeho vana,
skoro mrzoutska tvaf skfivila se v posuku lehke" ne-
vrlosti a huata obol vztahla se karav£ do vye,
zatim co kostnate ruce rozpaclte rovnaly starosv£tske
okular)' na pfisnych oich. PatrnS nebyl pfitelem
ertu.
vidi
,,A Voltaire polepil se take dukladnS, jak —
pokraoval Divuek, ukazuje na irokeho velebnika,
jeho rumenn^ obliej zafil spokój ehosti a jeho bou-
belate, belouke prsty sepjaty spolvaly na zlate taba-
terce s vyrytym svatym obrazkem, kterou s modrym
upacim atkem pfed sebe na stul poloil.
,,A zde
-

konene nas byvaly — nas —

,,Stal jsem se policejnim komisafem," pfedstavil
sebe sam eptavym hlasem b^vaty Marat, lehounce se
zardivaje. ,,A co vy — co kamarade — Mel ty, ? jsi

sveho asu malou nepfijemnost — trochu kruty nasle-

dek mladistveho kousku — zakon zakon. — Ale
arci je
co, nyni je vechno odbyto a v pofadku. Gratuluj ti i

srdene k amnestii. A tecf si pfifukneme a budeme

veseli —
co ma lov£k jinho na sv£teT*
,,Leda jetS nSco dobreho na zub," minii Byron,
uvazuje si ubrousek pod kyprou, dvojitou bradu.
„Pfatel, mohu vas ujistit, e zde budeme miti zname-
nity ob£d. Vykonal jsem obhlidku kuchyne a spatfil
tam dokonce titanskou misu pstruhu. Jen, e. mi
i

nenesou celou v£nost muj salam se syrem

" —
Berlitz, Dii Ceskf. IO
 "

— 146 —
„Jete salam a syr!" karaa ho pfisne cho. ,,A ne-
davno snidali jsme po druhe v meste. Neni-li tohle
proti panu bohu!"
„Ale pfi takove pfileitosti —" hajil se nesmele
Byron.
,,Ovem, dnes musime si vyhoditi z kopejtka,"
pfisvedoval Divuek, bera nove lahve vina z tfesoucich
se rukou stafikeho, belovlaseho hostinskeho. Za nim
pfinaela Byronovi objednany salam a syr davno od-
kvtla krasa vice, v jej i hubene, pergamenove tyafi
Boetech s tei rozezna rysy spanile Betuky, dcery
statneho jete tehda majitele ,,Rozkoe", ktera kdysi
plnila srdce studentovo platonickou laskou a skrytou
arli vosti vui fastnejimu soku, vihackemu a dvor-
nemu Lovelacovi.
„A kde je Lovelace?" optal se bezdeky Divuka.
,,ó ten se promenil v nejdivnejiho pavouka pod
sluncem. Ji ku pfedele schuzi se nedostavil. Stiti
se spolenosti — je zapfisahly misanthrop a zvlate
misogyn —
,,Tempora mutantur et nos mutamur in illis,"
doloil velebniek s povzdechem, ale ne prili hlubokym.
,,A Dobo s Rubinem odpoivaji pod zemi. Svetlo vene
af jim sviti!"
Pfi tom zdvihl Voltaire s lyseho temene okrouhlou,
ernou epiku a povznesl zraky zbone k nebesum.
„Vak se mi e
pujdu brzo za nimi," aloval
zda,
trpce Foibos, vecpavaje do ucha bavlnku. ,,Me zdravi
si

hori se den ke dni. V oich mam stale mitky, v uchu

mi hui ustavicne a take zde na temeni citim nesnesi-
teln^ tlak. I nohy mne pokoueji. — Nemyslite, pratele,
 " "

— 147 —
e je zde trochu chladno? Mam sice zdravotni ka-
zajku —
,,A co Bobe?" vpadl hypochondrovi do fei
Boet£ch, vzpominaje s usmevem na prostoducheho,
schopnostmi nejskoupeji obdafeneho soudruha, na b}'-
valy oblibeny a trpeliv^ ter rozpustilych prymu.
,,ó muj zlaty, ten udelal bajenou karrieru,"
pouoval jej Byron. „Nedavno dostao se mu opet
nejake nove hodnosti. Pochybuji, e na sve v^i vzpo-
mene byvalych spoluaku —
V tom ozvalo se venku hreni povozu a pfed za-
hradou stanul skvostn^ koar.
„Nezapomnel! Nezapomnel! Je tu. Slava mu, at
ije!" volali buf naci a hrnuli se cwatne' ke vchodu
zahrady, kde premovany sluha pomahal z povozu
panovi v elegantnim ernm odevu, s nekolika tfpyt-
nymi fady na prsou. Vzneeny Bobe nevy pada ani
za mak duchaplneji ne pfed tficiti lety a vubec hrube
se nezmenil; jen hlavu drel diistojneji a v pohybech
osvojil si jakousi velkopanskou nedbalost.
Byl v triumfu doveden v celo stou a Gogol oslovil
jej vzorn sestavenou fei, v ni velebil b^valeho
soudruha, e
nezapomina starych pfatel navzdor vyso-
kemu postaveni, ktere zaujima, navzdor hojnym Sta-
rostem, je mu pusobi vzneeny uf ad, kde tak horliv€
a zdarn peuje o vefejny prospech . . .

Boetch patral za te fei v oblieji by^alho

satyrika; ale nepostfehl v te vane, tuhe tvafi ani
nejslabiho zakmitu ironie. Ba zpozoroval naopak,
e pfisne"zraky fenikovy zjemnely a zvlhly.
Pohnuty Bobe cwejici se rukou sviral naplnnou
sklenku a chystal se k nejake vzle*n fei na odv£t.
10*
 .

— 148 —
Ale na konec vypravil ze sebe jen tato slova: „Pfatel
— mili pfatele — DSkuju vam — z hloubi due vam
dgkuju — Jsou okamiky v ivote" — Vzpominam si

s radosti na ony asy — na ony krasne asy — Af

ije mladost!"
A bufnaci pfifukli nayzajem penivymi sklenkarci
si

pod starami, do pola holymi katany, s nich na ne

elestiv& padao zkroucene a seloutle lupeni podzimni .

S. Cech.

Tak sv6t odptci.

Jednou nesl sedlak z lesa dfivi, a chteje si od-

po£inouti, hodil dfivi na zem a posadil se na kamen.
V tom slyi nedaleko z jamy nafek: „Ach, lovee!
Smiluj se a odval kamen, at nezhynu; vysvobod mne,
a ja ti tak odplatim, jak nejlepe sv£t odpaci."
lovek odvalil kamen, a z jamy vylezl velik^ had,
svinul se v koleko, vymrtil se vzhuru a fekl: ,,Ve*z,
lov£e, e musi umfiti; pfiprav se tedy k smrti!"
Clovek ulekl se velmi, a nafikaje vytykal hadovi
nevd£k: ,, Zdali jsi mne nevolal na pomoc? Zdali jsem
ti nezachoval ivot?" — „Ovem," reki had, ,,avak ne-
mim, ne co jsem slibil: Odplatim tobe tak, jako sv£t
odpaci." I zustali konene' na tom, aby tu rozepfi
jini rozsoudili, a co soudce vyfkne, pfi tom aby zustalo.
Sli spou hledat soudce a nalezli na jednom miste

stareho psa ku potu pfivazaneho.

„Jak se mas, verny strace domu?" —
„Jak vidite."
— „Bud tak dobrotiv a rozsud nas, marne spou roze^
pfr." A sedlak vypravoval jemu celou svou pfihodu.
„Tak-li tomu byo?" tazal se potom pes hada. —
„Tak,"
 — *49 —
odpov6dei had. — ,,lovee," reki
,,musi umfiti,
pes,
nebo tak skuteng svet odpaci. Kdy jsem ja byl mlad,
byl jsem milakem sveho pana. Beze mne nebylo lovu,
ja naplnoval panovu kuchyni zvefinou; pn chodil v li-
inach, kterych ja nalovil. Pozdeji hlidal jsem domu
jeho pfed zlodcji; pan ml mne rad, davali mu za mne
koar i s komi, a pfece mne neprodal. A nyni, kdy
jsem ji star a nemocen, kdy ji ani hybat sebou ani
tekat nemohu, vyvedli mne sem a pfivazali ke potu,
aby mne ras zabi. Takhle svet odpaci!"
Uboh^ sedlak vida, e
ztratil pri, prosi tovarye
sveho, aby jineho soudce vyhedali; had i k tomu svoli.
I i spou roklinami a nai na jednom miste' stareho
bidneho konS. MSI hlavu svislou, boky vpadle jako
deska, a mouchy cele t£lo mu pokryy tipajice jej:

nemel ani tolik siy, co by je odehnal.

,,Jak se ma, lechetne zvife?" — „Jak vidite." —
I prosili ho, aby je rozsoudil, a doloili, e sedlk ji
u jednoho soudce propadl. Kun vyslyev trpelive jej ich
rozepfi, dal taks hadovi za pravo fka, e takto svet
odpaci. ,,Kdy jsem ja byl mlad," povida, ,,uml jsem
velijake* pekn v^ci; kdy mne vyvcdli ze staje, vickni
hoste* se mi divili. Nad to pak nosival jsem pana svho
na vojn&, a nejednou jsem jemu svou rychlosti zachoval
ivot i ke slavg mu dopomohl. Proto mne take dva
lide* tehda obsluhovali, kaidy den dvakrate mne esali,

nejpSkn^ji seno i oves mi davali; ve staj me byo jako i

v pokój i, v lt£, aby mne hovadice netipaly, davali na

mne sif, a muj pn byl by mne nedal za pul vsi. Ale
kdy jsem sestarnul, mofili mne hladem, ani slamy na-
jisti mi nedali, a naposledy mne vyvlekli sem na paseku,

aby mne vlk zadavil!"

 150

„Co chce jete nyni, lov£e?" tazal se had. Ale

sedlak ho jet£ zase prosi, aby li do tfetice a hledali
poslednlho soudce. Sli, a tu podle lesa bel liak.
„Hej, pane liaku! pokej a rozsud nas, marne spou
rozepfi." Lisak, chytra hlava, oba je vyslechnuv, mrknul
po strane na lov£ka i poeptal mu: ,,Da-li mi vecky
sve slepice,- pomohu ti z te nesnaze." „Co slepice!"
fekl lovek, „i husy ti dam, a tfeba cele sve jmSni."
Lisak vzal na se zpusob soudce nestranneho a fekl:
„Spor je velmi duleity; jdef o ivot a o smrt. Ti
prvni soudili lehkovane. Jinde ta pfe rozsouzena b^ti
emue, le na miste\ kde a proto tam
se pfihodila,
musime jiti; tam se shleda, ktera strana ma pravdu."
Kdy pak na to nefastne misto pfili, fekl liak,
e se ta vec musi vziti od poatku: „Ty lov^e, sedni
si na kamen, kdes tehda sedel, a ty, hade, vlez zase
do jamy, kde jsi byl." Kdy oba tak uinili a had se
vsoukai do jamy, mrknul liak na loveka: ,,Nue, rychle
<
pfival kamen! A lov6k nedal se po druhe pobizeti.
I d£koval liakovi za vysvobozerii od jiste smrti a liak

odpov6del: ,,Ale nezapome na slepice: zejtra pfede

dnem pfijdu si k tobe na snidani!"
Sedlak pfiel domu s radosti, jako by se byl znovu
narodil, i vypravoval ene, co se mu pfihodilo. Velebil
liakovu moadrosf a doioil, e
mu za to slibil vecky
slepice a e
si liak zejtra pfede dnem pro n£ pfijde.

ena bya sice rada, e muz jej i nezahynul, ale byo ji

take lito lepie. Druheho dne asne rano pfila k oknu

a, vidouc liaka, kterak pfechazi po dvofe a nahlii
v okno, zavolala mue: ,Slyi, star^! nekde se tu vzal
,

liak pfed okny." —

,,I to ten, co me vysvobodil; pfiel

si pro slepice." —
,,Leda bych pozbya rozumu, abych
 *5t

mu sl pan buh pocivalen, es ty zdrav!

epice dala! BucT
Vezmi runici a liaka zabij, dostane jete nekolik zla-
tych za kui." —
lovek uposlechl eny, vzal runici
a oknem na liaka vypalil. Umiraje zvolal alostne
liak: „Takhle svet odpaci!" K. J. Erben.

Silny Ctibor.

Pan Rizmbursky, dritel panstvi Nachodskeho, jel

]ednoho dne z prochazky a tu videl, an nejaky ovak
velikanskou na ramene nese. Byl pan velmi pfisny,
jedli

obzvlate na toho, kdo se opovail z lesa dfivi krasti

nebo tam nejakou kodu delati. Myslil, vitr jedli e
porazi, a e
ovak ji v lese nael a ukrad. Hnevive
se tedy na neho obofil: „Jak se mue
opovaiti z meno
lesa drivi krasti?"

I pravil ovak: ,,Odpustte mi to, pane rytih; mam

tuze patny barak a ji dlouho jsem pfemylel, jak
bych si jej Vera, jak tudy jdu, spatfim tu
spravil.
jedli; i zdao e by se mi prave hodila. I ne-
se mi, ta
dalo mi to pokoje, a
jsem pro ni doel a ji vytrhl."
— ,,Ty e jsi tak silny?" ptal se rytif a s podivenim
hledel na ovaka, an jete jedli na ramene dri. Nebyl
pfili veiky, ale svalovity a sloity. ,,I co je o silu,"—
odpovedel ovak, „jen kdybych mel co na zub". ,,A —
co bys tak potfeboval, aby byl jete silnej i?" „lnu, —
ja myli m, kdybych snedl dva pytle brachu, nekolik uze-
nych kyt a k tomu vypil vedro dobreho vina, bych e
pak mohl s kadym obrem se rvat." „Dobre tedy, —
ma to miti, a zejtra si pro to pfijcf do hradu. A stran
 — 152 —
te jedle ti to pro tentokrate odpoutim, ale podruhe cti

muj bor."
S radosti ovak rytffi pod$koval a vesele domu
s jedli krael. Od te chvile mu fikali Ctibor. Rytif doma
nafidil hradnimu, a Ctibor pfijde do hradu, by mu
dal dva pytle hrachu, est uzen^ch kyt a vedro nejlep-
iho vina.
Druheho dne el si Ctibor do hradu pro. slibene
dary. „A kdo ti to pomue nesti?" ptal se hradni vida,
an Ctibor sam a sam pfichazi. —
„Naloim si to na
ramena a poesu to sam." —
„Jak pak bys tolik unesl?"
— „O uneseni nebude zle, jen mi to dej!" Naschval mu
hradni piny veliky pytel hrachu namefil. Byy ho tyfi
korce; a k tomu dal mu jete* est k^t. Ctibor svazal
pytel a vedro vina dohromady, pfehodil to pres ram en o,
podekoval hradnimu a krael pohodlnS domu.
NSkolik dni potom byl vyhlaen z Prahy veliky
turnaj, ku ktermu vickni rytifi sjeti se meli. Byo pry
tehda za obyej, e
si rytih silne panoe ciii obry dreli,

ktefi se misto nich pri turnaji potykali. Rytif Rizm-

bursky nemel adneho tak silneho panoe, by se na nej
spolehnouti mohl; byl tedy u velike nesnazi. Na tesfi
vzpomnel si na Ctibora a tu eh viii pronSho posia.
„Sly, Ctibore!" fekL k ovakovi, „zdali pak bys
u mne chtel b^ti panoem?" „To venm, — bych chtel, e
a jak rad!" —
„Musil bys vak se nauit zachazeti se
zbrani a dobfe jezditi." —
„Tomu ja vemu budu se
-

rad uit; a siy mam ted a

nazbyt." —
Dobfe tedy; ,,

jdi ke hradnimu, on ti da jiny at, ale za tyden musi*

vecko umet, potom pojedeme do Prahy."
Ctibor radosti do stropu skaka, kdy slyel, e
pojede do Prahy. a ve dne v noci se uil. uply- Ne
 153

nulo osm dni, umgl vecko, eho panoi tfcba, a rytif

zcela spokój eny odebra se s komonstvem svym do
Prahy. Z celych Cech byli tu rytifi pohromade', i mnoho
cizozemcuv; obzvlate mnoho povidalo se o jednom,
ktery pry velmi z daleka pfiel a velmi silneho obra
s sebou mel. Nasta den k turnaji uren^, i sjeli sc
vickni na ustanovenem miste, kd pro pany a pani
skvostne upravene leeni byo, pfed nim panoi se mel i

potykati.
Kdy se panstvo shromadilo, vjeli v ohrazene* misto
dva panoi na peknych konich: jeden z nich byl onen vy-
hlaeny obr, druhy jednoho eskeho rytif e pano. Po
mae chwili byl cizinec vitezem; tak se stao nekolika
panoum, e
od onoho pfemoeni byli. Tu dolo take
na Ctibora. Cizinec toho maleho chlapika okem zmefil
a fekl hrde: ,Jak pak se ty, may muiku, opo- mue
vaiti se mnou se potykati? Tebe rozmaknu jako ten
kamen!" A vzal kamen oblazkovy do ruky a zmaknul
jej jako homolku.
a
k nSmu, ,,myslite-li,
,,Inu," fekl Ctibor a popojel
e jsem proti vam slaby, tedy se nepotykejme a po-
dejm si na rozchód pfatelsky ruku." S uklebkem mu
obr ruku poda, ale Ctibor ji popad, yyhodil obra do
pov£tfi a zase jim tak silne o zem mrtil, ji ani e
nevstal.
Tu se ozval pan Rizmbursky: ,,Ctibore, Ctibore,
obruv pan ti ujidi, pusf se za nim!" Ctibor nechal
obra leeti a pustil se za jeho panem. Ten prav£ jel
s kopce, kdy
ho Ctibor dohonil; skoil Ctibor s kone
i

a popad vuz tak siln£ za koo, e

mu kus loukot v ruce
zustalo. ,,Tak se, pane, od nas neodjidi," kriel
na omameneho rytife, ,,dfive musite zaplatit." Nejspie
 *54

byo obyccjem, e ten pan, ktery prohral, vitezi dobre

zpropitne dat i musil.
Chtej nechtej musil se cizi rytif vratit a Ctiborovi
zaplatit.Ctibor pak za svuj hrdinsky kus stal se ry ti-
rem a do sveho znaku dosta kus loukote. Zi potom
s panem Rizmburskym a
do sve smrti v dobrem pfa-
telstvi. Boena N£mcova.

Rada v nesnazL
Veliky zastup zvedav^ch osadniku shromadil se
pfed vysokym kominem nove tovarny. Byl toti prave
dostav^n; leeni se strhovalo, a na vrchu komina stal
mistr Jakub, chtej e dle obvyklho v krajine te zpusobu
na oslavu dokoneni prace nekolik slov pronesti, lid

potom po provaze dou se spustiti.

pozdraviti a

„Ja bych dosta zavraf, kdybych stati mel v te

vyce jako Jakub," pravil jeden z divakuv.
,,Jest vyce zvykly^, lezti umi vyborne, a jete nikdy
se mu nic zleho neprihodilo," odveti druhy.

Tak a podobne mluvilo se v zastupu, kde i may'

synek mistruv, jmenem Toma, bezstarostne na otce se
dival, dychtive ekaje, bud a se zastupem moci ,,na
zdar!" -provolavati. Ale matka chlapcova zatim doma
na kolenou kleela, modli se upenlive, aby Buh v ne-
bezpene tetochvili mue jejiho zachranil aditka jejiho
sirotkem neuinil.
Zatim ji odklidilo venku leeni, mistr postavil
se
se zprima, pronesl svou fe
a kloboukem mavaje po-
zdravova dole stojici, ktefi se mu zdali byti na pohled
trpasliky.
 — 155 —
Vcobecnv jasot rozlehse j>ovetfim, a kady ekal
dychtive, jak mistr se bud spouteti. Ale ten ohednuv
se, vzkfikl uzkostne: ,,Provaz! Kde je provaz?" Tu
teprve s ustrnutim seznalo se, e s leenim odklizen
i provaz, ktery na hak v komine mel dfive byti pfipevnen.
Jak ted mistrovi pomoci? Lid tu stal, neveda si rady,
a mistrovi delaly se uzkosti mitky pfed oima.
ena doma provolavati pozdrav, ale
jeho zaslechla
nevedela nic o hroznem nedopatfeni. Tu jako bez dechu
vrazi do pokój ika Toma, volaje ustraene: „Nemue
dou, strhli mu provaz."
Vydeena matka vybehne na ulici. Strach pohani
jeji kroky. Ji vidi mue, an v zavratne vyi se chveje,
a jako mec promkne srdce jeji volani v zastupu: ,,Vi-

dite, vidite, v zoufalstvi chce ji dou skoiti!"

Tu ena pfemue vlastni svou baze, sebere vecku
svou silu a vola pevnym hlasem: ,,Neboj se, miy mui.
a neskakej dou! Buli ti pomue! Vyzuj se z punochy.
rozplef ji, pfiva na konec kousek malty a spust* ji po-
zorne k zemi!"
Ta slova pusobila na Jakuba jako mocne kouzlo.
Baze ustoupila. Pokojnc usadil se na komin a inil.
jak mu chof jeho poradila. Znenahla snaela se rozple-
tena nit dou, a mohla byti zachycena. Zatim piinesl
Tomas balik motouzu, ktery matka jeho na mf uvazala,
volajic na Jakuba, by jej pozorne vytahoval. Motouz
byl tesi a tei, nebot moudra ena pripevnila k nemu
provaz, ktery bez nchody naboru byl vytaen a na hak
uvazan.
Nyni teprve spust i ti sc mohl Jakub dou. Dihery-
plne poinani verne jeho manelky vlilo silu v ruce jeho
a zpusobilo, e obyejna jeho klidnost opet se yratila.
 - 156 -'

Radostnyrn yykfikem pozdraven byl, kdy dou se do-

sta bez urazu. I cwata ku sve ene a svemu ditku.
Ale chlapeek s placem objima matku, ktera na zemi
lezie, nevidi ani neslyi, co koem ni se deje; nebof bya

omdlela prilinym rozilenim. Ve mdlobach odnesena

bya do svho pfibytku. Ale kdy op6t k vedomi pfi-
vedena jest, kdy zdraveho uvidla manela i sy naka
sveho, tut byo prvnim jejim inem vzchopiti se, na
kolena kleknouti a Bohu za milostivou ochranu vroucne
dkovati. X...

Kterak balvan, syn skay, dal se na cestu.

V hlubokem ukrytu temnych lesu me la skala od-

v£ky svuj pfibytek. S ni tam prebyval syn jej i balvan.
Byl sice ji hezky star, ale posud se nikdy nevzdalil
ani na krok z domova. By take hezky vysoky, vyku
mel jako svatovitska v£ a tloutky mu take nescha-
zelo; ale matka mla jej prece stale za may balvanek
a ustavin£ chovala jej na rukou.

U paty jeho vytryskoval erstvy potuek. Ten ne-

vedel nic o sve" matce. Potuek nepozbyl vak proto
vesele myli, neposedl ani okameni, a nemoha po-
chopiti, pro veik^ balvan je tak^nehybny, fikaval mu
asto: „Nestydi se, balvane, porad jen se chovati?
Dej se radgji na cestu jako ja siroteek, uvidi ve sv$t&
mnoho pkneho a nebude aspo matky sve stale ob-
teovati<" Ale balvan i toho nevimal.

,,Hni sebou, balvane!" huival mu do ui vitr,

o
,,tupym zustane, kdo se do svta nepodiva."
 — 157 —
Tu huhlaval balvan: ,,Vude dobre, doma nejlip.
Ja od matky nepujdu." Predsevzeti tomu zustaval
dlouho v£ren, trpelive a stale snaeje s matkou vsecky
svizele a nehody, ktere se dosti asto na hlavy jej ich
valily. —
Byo to na pocatku dlouhe, krute zimy; tu syn po-
jednou citil, e srdce jeho, ktere vdy vroucn£ k matce
lnulo, oblilo se korou ledovou. Bya to kruta doba.
Venku mraz a snih, uvnitf snih a led. Syn staval se
pojednou vrtkavym. Zdao se mu, jako by ho ndco tisi-
cerymi jehlami popichovalo a od matky odstrkovalo.
Vite-li, co to byo? Led to by, ktery ho proti matce
popichoval, zl veci do ucha mu eptaje a k odpadlictvi
jej svadeje. Popichoval ho tak dlouho, jej zcela v by- a
valem pfedsevzeti zviklal, tak e
balvan jednou primo
se vyjadril: ,,Ji toho dee zde nesnesu; jakmile snih
sejde, odejdu odtud."
,,Ty, me dite, e mne opusti?" hofekovala skaa,
,,kterak pak odejde, kdy jsi dosud-ani kroku neuinil?"
,,Vak to neni hezke," poal popuzeny syn matce
vyitati, ,,e jsi mne posud ani choditi nenauila; ale
ja tu prece neostanu, kdybych m£l i po hlave jiti."

Skala se hnevala na nezdarneho syna, a zamrae-

nost jeji byo videti na kolik mil v okoli; ale nic to ne-
pomoho.
Potom do hubovani, ki ikem jejim se otra-
se dala i

sala zem^, a lid to jmenoval hromobitim; ale balvan

byl tim vice k odchodu popuzen. Konen^ zaala skala
plakati, pakaa dlouho a slzy jeji hrnuly se jako bouf-
live potoky, rozlevajicc se po udolich a nizinach k ve-

like starosti rolnikove.

 - 153 -
Tomu nemohl odolati ani zatvrzely syn; ledova
kura na srdci se obmckila, pocitil opet byvalou naklon-
nost k matce, klesi ji na srdce a prosi ji, aby mu od-
pustila.

Ale vrtkavost myli ho ji pfili opanovala a pev-

nost povahy, na kterou kady inohl se drive spolehnouti,
bya ta tam. Jakmile mu vitr zahuel do ui, jakmile
ucitil vrterii a poskakovani bujneho potuku u svych
nohou, rozkolisal se opet ve svem umysu, a kdy jed-
nou skala znova se rozbourila, uvedl ve skutek davnou
svou vyhruku a uskoil z domu.

Avak nebyl to skok, byl to spis pad po hlave,

pad hrozny a stralivy, nekolik set metru vyky. Asi
sto stromu byo jim za nesmirneho tfeskotu zpferaeno,
pouhym narazem zadunela a otrasla se zeme, a balvan
sam se rozbi na kusy. Rozbi se, ale nezabil. Stali se
z neho balvankove tyfi hrubi a mnoho maych a drob-
nych.
Silnym padem ztratili vickni pamef a byli by nej-
spie a
do dneniho dnc zustali tam, kam se ziitili,
kdyby se byl prudky potok jich neuchopil.
,,Milibalvankove," hrel k nim neus.taJe, ,,chcete-li
sv£tem projiti, nesmite byti tak hranati, spinavi; ale
musite se hczky uhladiti a oistiti." Potok mel s nimi
velikou prci: krok za krokem je postrkoval, a velci
se zdali byti pri tom zcela nehybnymi; nebof sotva e
as na pid se posunuli, uloili se miemu potuku do cesty,
a ani hreni a ani jku jelio nedbajice, pokój ne si ho-
veli. S maymi to lo snaze; a i jejich hrany byy
tvrde a ostre, davali se pfece potukem spie unaeti,
a im dale li, tim vice se cist iii a uhlazovali.
 159

Z neotesanych hrubych balvanku stay se pekne za-

kulacene oblazky a z hran jej ich drobounky pisek, ktery

z potoka do fcky a pak i dale se nesl do hlubokehoa

mofe, na jeho dnfc se usadil.
Ale jak se vedlo velkym balvanum? Pr viii a druhy
rok s nimi potuek nieho ncporidil. Ale za nekolik
let pfila mu na pomoc velka povode, ktera v tesnem

udoli, jim se potok vinul, mista nemajic, s nesmirnou

prudkosti dale se valila a ve, co ji v ceste byo, od-
naiela.
,Jaci jsou to chlapici?" otazala se povode po-
tuka, hodne temi balvany zaklepavsi
,,Chteli se podivati svetem. ale ted mi tu v ceste
lei," aloval potuek.
,,Maji-li pak domovske listy?" zahuela povode.
,,Kde by je vzali?" odpovidal potuek, ,,vdyt
matce z domu uskoili."
,,A tak?" jeela povode vdy pfisneji. ,,S tako-
vymi nezdarnymi uprchliky a lenivymi leaky velk3 ch r

okolku delati nebudeme. Poleme je postrkem."

A ne balvdnkove nadali, byli ji na postrku.
se
Chte nechte musel kady poddati se mocnemu proudu
povodn, ktera je uzkym a dlouhym udolim stale po-
strkovala, a je konene na iroke rovine, po ktere se
rozlila, dalimu osudu zustavila.

Kdy pak za nekolik nedel na to pastyf sve stado

sem svemu synu: ,,Vidi, zase k nam
pfihnal, pravil
nekolik balvanu zabloudilo." A opravdu sem zablou-
dily, nebof zpateni cesty vice nenaly. X...
 — i6o —
Yesnicky romin.

Cvod.

Je mi t& v£ru lito, ty

star^- Jetede!*) Opevaji-li

nasi basnici hory eske, nikdy nezazni jmeno tvoje

v pisnich jej ich; lici— li nam krasy nasi otiny, nikdy se
pri tom nezmiuji o zelen^ch tvych stranich ni o tvych
lesich, kde se prohani tvani**) za bouflivych noci, ni

o stfibrookych tvych studankach, kde tarlivali pod-

vecer mali vodni£kove vedle bledych lesnich panen,
cesajicich si tam dlouhe, zlacene vlasy pfi svitu vycha-
zejiciho mesice. Pfipominaji-li nam mezniky chranlive
vztyene mezi nami a ivly cizimi, vdy zapomenou
na tebe; a prec se statene' dri, Jest£de! Od v£ku
brani ciziaci cestu pres hranaty hfbet k srdci svmu,
kde chova laskyplne rodne dti svoje. Vztylly si tam
majak, spanilou ves Svetlou. Zdaleka vita biy koste-
liek jeji poutnika o zvestuje mu, jete tu e se modli
a zpiva Cech, za horami e
je ji pro cizina. Nedej se
mylit nevd£nosti tou, Jetede, a zustan nam navdy
hradbou! Ke by i v tobe, kosteliku sv£telsky, nikdy
nedoznel ni esky zpev, ni modlitba eska, aby oko
verne hledajici t£ na obzoru co posledniho na severu
strace narodnosti nasi, nikdy od tebe alostne' odvratit
se nemusilo! Ke
by se, ó Svetla, svetlo tvoje povdy
pe£live stfeene kn£stvem i uitelstvem nad jine vlaste-
neckym a obcany pókroku milovnymi, nikdy nezatem-
nilo, nybi kadym rokem jasneji a mocneji vzplanulo,

ozafujic i nadal cele okoli!

*•) Vrch v severnim BoIeslavsku.

**\ tvani; duchovita smeka psu.
 — 161 -
Lid jetedsky je jete mene znam ne jeho mae
pohofi. ,,V Jetede" fika se ve vech vesnicich k Sve-
telske fafe naleejicich. Tam panuj i mluvai zpusoby

od okolnich valne se liici. V povaze lidu jetedskeho

je cosi jiniho, pohybliveho; honosi se \ elkym duvtipem
a schopnosti humorem nevyerpatelnym. entiny
i

jsou skoro vesmes tak silny a pevny, jako mui; to tim,

e je museji ve vech pracich zastupovati. Mui jsou
obyejn domova vzdaleni, chodi do sv$ta za vydelkem,
neb Jeted bohuel neuivi svych pfeetnych deti. ene
tudy pfipadne cela starost o hospodafstvi, i peuje o ne
vzorne. Z nejveti asti zavede si oban jetedsky ja-
kysi obchód, nerad se ui femeslu, nerad se da do suby,
nechf si je sebe vynosneji. Miuje volnost nade ve;
hornaty jeho domov je v oich jeho pravym rajem.
Vude jinde se mu zasteskne a ivot znechuti.
Obecnym pokrokem a zmahajici se osvetou pozb} 7"!

vak Jeted, jako mnoha jina krajina, znacne co do

i

puvodnosti. Zapuzeny jsou povery kodlive i pfed-

sudky nejapne, ale zarove tim setfeny nejjemneji bar-
vivost a nejzajimaveji rysy s fysiognomie lidu. Lidumil
zapadava slunce
plesa, ale basnik tesklive pohlii, jak
davne poesie na obzoru naroda naeho, i specha, by pe-
rem svym zachytil aspo jet^ nekolik zlatych niti staro-
byle fizy, z ni se svleka due
eskeho, by se pri-
lidu
odela nachovym platm
novych, volnych mylenek.
Nasledujici obrazy z pohofi nadzmindneho opiraji
se o skutenou udalost, jest v nich kus dejin jeho. Neni
v nich zm£n£no ne jmno mue v popfedi stojiciho.
Ji mnoha leta spoiva v zemi, ale dosud neuhasla
upominka na. Jete si o.nm zhusta vypravuji obane,
opakuj si jeho vyroky a nazyvaji jej pfi kadem a vzo-
i

Berlits, Dii btakf, i i

 — IÓ2 —
rem. Zdali je hoden vzpominky tak vfele a laskyplne,
pozna se z techto archu, v nich iti jeho vnitfniho
odlesk. Karolina Svtla.

Pohadka maje.

Veselo byo pod mynem. V potoce deti

se machay, mlynafova dcerka na slunku belila pradlo.
Jak to byo u
davno, co se tak sama brouzdala Obravou
a erstvou vodou omyvaa svoje udy!
Ol se ji pfivfely ve vzpominani a kdy procitly
zas, zabloudily daleko pres myli vnu a myn! Kopce
modraly se v mivem prostom, v parach ztracely se
v dusnm pasmu hor, za tim v tfetim, se vytratily a
v rozpraeny nebesklon. Niziny vydechovaly ze sebe
lehouky', stffbfity zaka, vzdusny a m£kky jako mlny
hav. Byy jimi zapyfeny vzdalene esy osamele body i

stromovi, arky rovnych topolii ede\ stuhy cest,

i

svinute" v polich, jak odpo£ivajici baFata.

Jenom nejblii okoli zdao se iste a pruhledne

jako^sklo. A slunko mirnym, snive cistym svitem roz-
kadao ikmo svoje paprsky po dalekych horach, po
zelenem dole sv£t&.
Unyly klid vladl celou krajinou, usinave znely
mouchy bzulci na blizku, skfivani v hor- zpev tfasl se

ke*m auru a nafek krouicich ejek plakal nad loukou.

V tom za hlubokeho ticha v lese ve svatem shoveni

stinneho uvalu na lev stranS ozval se slavik, pak druhy.
Zprvu v ostychavych, kratkach v£tach, pak silnej i a

silnej i, a se rozezpival jimi cety haj.

 - i6 3 -
Bya u pokroila doba jarni, nedlouho do te" doby,
kdy slavici umlkaji nadobro. Zpivali u jen ti, ji opu-
tni slavili svuj maj, za to tim vzacneji, tim slavn£ji
byl jej ich tlukot nyni, kdy ostatni v tichu hlfdali sve
testi ve skrytu hnizd.

Soumrak se bliil, nebe se barvilo, mraky zacinay

krvacet V Jese byo smutno, vlahy vzduch
omyval tvare A v tom tichu, sladke pisni tepleho
soumraku zpivali slavici jeden smutnej i ne druhy a
vichni tak, e vechno koem nabyo nabonho jak-
hosi vzezfeni, rozlehlo se velike ticho napinane pouze
svatymi jej ich zpevy.

Utichli vecci ptaci ostatni a kralem lesu zustal

slavik sam. Hned se vzdalovaly, hned zas se bliily
jeho aly a s nebe se lila bozi zar — A slavici,snad
zavodili spou, jeden vzacn£jimi tony ne druh^ roz-
poutl sve rulady, stale alostnSji, stale litostneji draly
se jich plesy z prsou, v slzach se koupaly, v slzach zmi-
raly, a — —
jen zastfene pi pi pi pronikalo lesem tak,
jakoby tam nSkdo slabounkho vradil. A cwili byo
ticho zas, listi zaeptalo v mlazi, v doubi zaiveholil
drozd.

Pojednou tam dole, a

kdesi na dn§, zdao se, e
nkdo zlatym prutem zazvonil. Dva tony tak uhodily
o sebe, zase tak sevfely v tlumeny pia a pojednou vy-
razily plnou silou. A slavikum jakoby hrdla rozvazal,
u jeden zvuk bil za druhym. Jako kdy stfibrn^m
kladivkem zlato se kuje, nasledovala fada sv£tlych,
veselejich tonu, tak cistach a jemn^ch, jako kdy
popry sv lesy pozdravili, poprve" zas po tak dlouh
zimS hajem rozpustili svuj srdcejemny zp£v. Zvuk po
ii*
 — 164 —
zvuku vzpinal se vzhuru, jeden z druheho se norii do
zavratne vyky, a v nejvyi poloze tam, kde vechna
monost pfestava, zastavily se v dlouhem jakemi vy-
dechu p "»ou a pojednou rozsypay se do lii
v cele ii^e a delce od shora a
dou stale silnej i a moc-
nej i navzajem se pfemahajicich hlasu. A lesy v plne sile
odraely jej ich zpevy, kad^ zvuk jako vyklenut, vy-
zlacen, svei a cisty stekal udolim a v ozvene uvalu nesl
se zpet.
Jeden nasazoyal vyky, druhy z hloubky se do-
s

byval, jeden plakal, druhy jakoby se smal, pfebirali

sobe hlasy, honili se ve skalach a tak alostne, tak tesk-
live se nesli spou k vyce, a
oi se pfiviraly, sladka
zavraf naklan^la hlavy, due tala a srdce se otviralo
vyzafene, svate velikym tern almum plesajici prirody.
Ty tony v slzach se u
topiy, v slzach hasly a jako zve-
lebeny, oiteny alem propukaly na konec v detsky
jakysi vatlot srdcejemnych slov. Ty tony prosiy
zrovna o neco a neved£ly proc, trpely a neved61y za, a
poledni z nich uhodil plnou silou do prsou a proniknul
a k srdci. Tak krasne a tklive nezpivali dosud nikdy!
Vechno v lese utichlo, strakyi hadat
se pfestaly
a vechno jakoby poslouchalo, jak v slaviich zpevech
se to jaro loui se zemi, vitajic leto Pojednou vitr
. . .

zatf asl lesem, zaboufil v klenuti, kovovy sbor utichl na

chvili a jenom jeden z tech zpevakii zapasil dole se
skuenim v§tru a skfipanim haluzi
Byo po koncerte
V. Mrtik..
 — i6s —

Jarni povidka.

Byl jednou jeden kouzelnik,

ten v lednm bydlil hradu,
kol pas mel z jini setkany
a snehobilou bradu.

Na hlave v£nec ze smrin

a z vybledleho kviti,
a na zavoji mlhavem
se krifaly mu tfpyti.

Tomu se jednou zastesklo

v podzemni adne sluji,

i chtel se jiti podivat,

kam denne mraky pluj i.

On davno slyel o zemi,

kde v kefi ptae zpiva,
kde v kade feky rakosi
se luna vila skryva;

kde slunce cely Bozi den

si nezahali lice,

kde pisni, vun lwzdiek

a kv£tu na tisice.

Vzal do ruky hromny kyj,

v plaf zahalil se ue,
a til se, jak pfivine
ke svadlym return rue.
 — i6ó —
Vsak beda, jaka promena!
I slunce pfed nim schladlo,
a kdy vzal kviti do rukou,
hned jeho dechem svadlo.

Na rekach led, na zemi snih,

kam tekav^ zrak. hledne;
kol jenom pouf, kol jenom smrt,
a nikde vily jedne.

Kam ykroCil, za ten stary led,

zas kroupy, snehy, mrazy.
I rozplae se kouzelnik
a sam si hlavu srazi.

A teply vanek po polj

zas pohrava si ile
a z tela kmeta — jaky div!
sneenky vzrostly bile.

Kfepelka vola pod mezi

a v haji sedmihlasek,
a luh, jak by ho posazel,
jest piny sedmikrasek.

A vrkoe si v rakosi
zas propletaji vily —
ji smutna zima zhynula,
ó vitej, maj miy!i

J«iroslav Yrchlick^,
 — 167

Pohled do kraje.

Zadivam-li se veerem
v ty nae pohorske kraje,
hofi tov adru, bui to,
zvui a zpiva a hraje;
oko mi sala radosti,
v rumen tvaf hali se bieda,
a ta ma
drobna pisnika
na kfidlech vzhuru se zveda.

Pekne* jest eske podhon,

vesnika pfitulna, hezka,
bystfina, je ji probiha,
radosti v ruky si tleska:
kadiky stromek pfiodSn
krasnymi bilymi vloky,
kol koem mile smeji se
luiny kvetntfmi oky.

Krasny jsou nase dSdiny,

laska ma v ustret jim klue,
nad jej ich poli vznasi se
skfivankcm p£vcova due;
jen mi ji, pro Buh, neplate,
astSjMi v polich tSch prodii;
zazni-li piseii dSdinam,
za ccly naród se modli!
Adolf Heyduk.
 — i68 —

tverók vtfik.

Lesy mli, podfimuji, Vetrikmluvi, kdecosebral,

kadtf dech si odmeri, sosny ani nevefi,
a tu leti tverak v£tfik, buky potfasaji hlavou,
zaechra je v kaderi. Hsti jen se hatefi.

Stara sosna hlavou vrti, Jednem epta cosi tajne,

vetve dospat nemohou, ty se koni, taj i dech,
a to listi zvedavosti a ty, co jsou pozdalei,
na buku hned na nohou, e tu tez jsou na poslech.

Ctverak jen tak napov£del,

poroul se o les dal,
ale sosnam a tSm bukum
po cely den v srdci hral.
,,V pfirod" Vit£zslav Halek.

Veerni piseft.

Noc bya krasna, pruhlednd —

a v nebi videt byo;
ten zpev, ta vune a ten sum,
a srdce okouzlilo.

ó el, e nejsi pfitomna

bys uslyela se mnou,
jak vechno, vsechno kolkolem
fe rozpravi tak jemnou.
 — 169 —
Jak celf vesmir jeden zpev,
jen z veho — nader fine,

jak slabounky to ohlas jen,

co z lidskych srdci plyne.

Kdo v zlate struny zahrat zna,

jej ctSte vic ne sebe,
nebof Vas tak Buh miloval,
e posia Vam ho z nebe.

Hrozne kdyz Buh neurodou

a morem tresta pfisne;
vak ze vech trestu nejvti,
kdy naród nema pisn.

Ten narod jete nezhyne,

dokud mu vetec zpiva,
a pise v nebi zrozena
i ve smrt ivot vliva.

Vit6zslav Halek.

Leietinsky kovaf.

Lesctiusky kovai Kdyz mu v rukou dilo

chlapik jak se slusi: jiskfi, koufi, syci
Ocel rukoulam, a mrak sazi tvafe
kamen krusi,
pesti na erno mu lici,

hrakou zvedne statny strom, vlaje temn^ vous a vlas:

jeho perlik jako lirom v rud zafi jako das
v kovadlinu busi. do stropu se tyci.
 170 -4

Ku kovarne zden Pekn£ na hlavice

zubovatym stitem rdi se na ve strany
chaloupka se tuli atku hedbav rasny,
s doku siv^ch kry tern; v babku zavazan^,
v ni je pSkna sv&tnika, rusym vlasem prokveta,
cista jako kaplika, jako hofi ze leta
a v t andSl bytem. v obili mak plany'.

Panenka tam varna S jeji tvafe v jizbu

jako jarni kviti testi zafe splyva,
v poivan zlatem z jej ich ol radost
kordulce se tfpyti, nevinna se diva,
bila jako kalina, z jitra v pozdni ervanek
ervena jak malina, jako v modru skfivanek
modrym okem sviti. vesele si zpiva

V kovarn6 je ivo
z rana do veera,
hrimave' tam duni
kladiv rana stera,
a kdy dwilkou on£mi,
vystfida je pisnSmi
kovafova dcera.
Svatopluk Cech.

umahwo dit.

Umrel star^ umar Pod obecni peef

obec dSdi vecko: ihned vecko vzali,
na koliku housle babu s okulary
a v kolebce dScko. za stra k tomu dali.
 — I7I —
Na kolebce rudkou Stvali by je v boufi
psana mufi noha, za nevlidne prahy,
avak bezpecn£ji mrazem srdci lidskych
tit je Pana Boha! uvadlo by zahy.

Jemu poruila A kdyby t£ s hlavy

baba andelika, do pa f ozlatili,

okular ji spad, tim by jenom dusi

uzamkla se vika. tobe zaplatili!

O pulnoci nahle Pojd, me drahe dit£,

protira si fasy: poletime vzhuru

jizba vystfibfena nad nivy a lesy,
mesinimi jasy. nad pozemskou chmuru.

A tam nad kolebkou — Housle vezmu s sebou,

sotva odm v£fi — budu ti tam hrati,
stary, suchy umar v oblaku t£ zlatem
jako stin se eri. v£ne kolibati.

Se skfipkami v ruce arokrasni snov

k defatku se koni, obklopi tvou hlavu
pod zcuchanym smycem o hv£zdi£kach zlatych,
ticha pise zvoni: o andilku davu!"

,,Andilku ty sladky, Polibil tu umaf

Lidunko ma zlata, v usta spici dcko,
prozri, vypni ruky, nahle baba kfiem
zatbetej: tata! zaehnala vecko.

Pojdi v lasky naru, M£sic hledi v okno,

nenecham te" tady, stromy venku umi,
nmfelo by dite stra si nov$ zdfimla —
jako tatik — hlady! tak to baby umi!
 172

A kdy pfiel rychtaf Vak i housle ty tam —

pa snidani kratko* obec kodu mela;
pilne kolibala — na stra vzdor pohadce
mrtve Jezulatko. krute zanevfela.

Vak ja verim bab£ —

dukaz tyto fadky;
vdyf by svet si nudou
zoufal bez pohadky.

Svatopluk Cech.
 Dodatek.

Cvieni v dopisovni.

I. Obchodni psani.

Vodpovecf na Vas cteny inserat dovoluji si . . .

Svym pritelem byv Vaemu ctenemu domu do-

poruen . . .

Mam v umysu zuastniti se tfidniho vyuovani

ve Vai kole . . .

Potvrzuji piijem Vaeho cteneho dopisu ze dne . . .

Odpovidaje na Vas cteny dopis ze dne . . .

Vas ct£ny dopis ze dne obdrel jsem teprve . . .

v tomto okamiku . . .

Dodatene k naemu dopisu ze dne sdelujeme . . .

Vam jete" . . .

Co rozmluvy ze dne
se tyce nasi . .

Co se tyce inseratu v . . .

adame Vas zdvofile, byste nam laskave . . . zaslati

si neobteovali . . .

. . . priloen zasilame Vam . . .

. . . sdelujeme Vam zdvoiile . . .

. . . prosime, byste nam laskave sdelil . . .

 .

— 174 —
. . pokladame si.za est sdeliti Vdm. . .

. . dovoluji Vas o.
si prositi . . . . .

. . s poteenim jest nam Vam oznamiti . . .

. . rate nam laskayS sdeliti . . .

. . lituj eme, e
na Vai ctenou nabidku ohled brati
nemueme ....

. . e Vai nabidku prijimame . .

. . s dikem prijimame . . .

. . s radosti prijimame . . .

. . bohuel pfijati nemueme . . .

. . e odhodlani jsme . . .

. ..e dle Vai nabidky ihned . .

. . jste-li ochotni nam . . . dodati

... e s radosti Vae prani vyplnime ...

... e Vai objednavku teprv bShem pfitiho t^dne
vyriditi mueme, jeto objednane zboi na skladS ne-
mame ...
... e okamite Vae et en a objednavka vyfizena
bud . .

Znamename s radosti . . .

. . . s litosti e . . .

S poteenim mueme Vam sdeliti, e . . .

Lituj eme, e Vam sdeliti musime . . .

Byo by nam nadmiru pfijemne, kdyby ...

Pokud Vai otazky

se tyce . . .

Pokud t^e Vaeho dotazu

se . . .

. . . nemueme Vam by ti k slubam

 — *75 —
. . . litujeme, e Vam slouiti nemueme . . .

V odpovecf na Vas dotaz jest nam poteenim, e

Vam sdeliti mueme . . .

V opacnem pripade rate nam hned laskav zpravu

podati . . .

Vai ctenou zakazku dovolime si ihned vyriditi,

zboi bud co nej rychlej i zasiano . . .

Vkratkem ase zasleme Vam veti zakazku a

doufame . . .

Prosime o laskave blisi zpravy stran . . .

Doufame, e
v nejkrati dob nae pfani vyplnite . .

Byo by nam velice mile, kdybyste nam Sve

poadavky sdelil . . .

Vyhovujice Vaemu prani zasil ame Vam . . .

Doufame, e
zasiane zboi Vas uplne uspokój i . . .

Doufame, e
zasianym zboim spokój en bu dte . . .

Prosim o laskave zasiani utu . . .

Prosime tuto astku k naemu dobru pfipsati . . .

Prosim tuto astku jako muj dluh zaznamenati . . .

Poptavajice se dukladne dozvdeli jsme se, e . . .

Ma vysvdeni dokazuj nejlepe, e i . . .

Me schopnosti oznauji .nejlepe vysvedeni mych

byvalych chlebodarc . . .

Pfiloen dovoluji si vysvgdeni z drivejsich mist,

ktera podaji nejlepi zpravu o mych schopnostech
a me povaze, zaslati . . .

Dovoluji nkolik opisu svych vysvedeni

si zaslati,
byste se laskave pfesvditi rail, e . . .
 — 176 —
e nas brzkou odpov£di poctiti ralte
Doufame, . . .

O>kavame, e hai prosbu brzy laska ve vyplnite . .

Porouime se Vam, dekuj ice za ctene Vae zakazky

a znamename se . . .

Prosime, byste nas i na dale Svou duverou poctiti

raili . . .

Rate laska ve pfijati nas vfely dik za Sv na-

mahani . . .

Ji pfedem diky vzdavajice znamename se . . .

S ujitenim, e vdy k slubam ochotni jsme, zna-

mename se . . .

Oekavajice Vai ctenou odpovecf . . .

. Vae ctene zpravy

. . . . .

Muete byt ujiten, e ve me skladanou duveru

nikdy nezklamu, naopak, budu vdy hledeti, si tuto
v plne mife zaslouiti . . .

...as timto slibem znamenam se . . .

... 5 uctou . . Va oddany . . .

. . . Va odda v sluha . . .

Ulohy.

1. Dopis Berlitzove kole o obenik a o vysv£tleni

methody.
2. Odpoved.

3. Oznameni BerlitzoVe kole, e budete hodiny

tam brati.

4. Objednavka knih u knibkupce.

5. Knihkupcova odpoved a uet.
6. Zasiani penez.
7. Potvrzeni penez a k vi tance.
 - *77
—
8. Hostinskemu, objednavka pokoje.
9. Odpoved.
10. Uchazeni se o misto uetniho.
11. Pfeptavka na hledajiciho misto.
12. Vysv£tlivka o tomto.
13. Udeleni mista tomuto.
14. Firm s podekovanim oznamiti, e za n&kolik
dni misto nastoupi.

Pratelsk dopisy.

a) tJlohy.

1. Zprava o blizkem odjezdu.

2. Blahopfani k ceste.
3. Oznameni pfijezdu a popis cesty.
4. St£ovani si na dlouhou chvili, nadeje na brzky
navrat.
5. SdSleni velikych novinek.
6. Steovani si na dlouhe mleni.
7. Oznameni pjijezdu.
8. Pozvani.
9. Pfijeti pozvani.
10. Odmitnuti pozvani.
11. Pfani k nov6mu roku.
12. Prani k narozeninam.
13. Proba o ngjake obstarani.
14. Slib, toto uiniti.

Berlitz, Dii eal <j

 — 178 —
b) ZaSAtek,

ji po leta chovam, chyli se konene

Prani, ktere
k svemu uskuteneni. Muj otec sdelil nam toti dnes,
e . . .

Ji po leta byo m^m nejvroucn&jim pfanim, cestu

do Pafie podniknouti; konene" se pom&ry tak utvo-
fily, e jest mi mono tuto cestu skutenS nastou-
piti . . .

Obsah tohoto psani T& jistS pfekvapi; zitra opustim

Prahu, v uter^ zustanu v Dracfanech a ve stfedu
doufam TS opSt ve zdravi uzfiti.
S hlubokou litosti loulm se s Tebou, nebof me
pomory me" nuti Tebe i to mnS tak milo mesto opustiti . .

Jsem nad miru fasten, e Ti mohu sdelit, e smim

toto mng tak protivnó mSsto opustiti. Odcestuji dnes
v 6 hodin veer.
Pfeji Ti od srdce testi k Tve nastavajici cest . . .

Zavidim Ti, jak rad by eh Tg doprovazel! Co

mue byt krasnej iho ne . . .

mne ve Svem polednim dopise, e hodla

Psal jsi

v pfitim mSsici Svou cestu Nemeckem nastoupiti.

Volam Ti srdene „Na zdar!" Pfeji Ti pfedevim
krasn poasi . . .

Ty fastn^ smrtelniku! Ty mue si vylitnout do

krasne bozi pfirody, kdeto ja doma u knSli se trapiti
musim! Nezavidim Ti ale pranie, naopak pfeji Ti mnoio
tSsti ...
Musi to loueni opravdu b^t? Jest mi nesmirnS
lito, e
Tebe, sveho mileho pfitele, ztratit mam . . .
 .

— i 79 —
Tve nule fadky m£ nesmirn£ pfekvapily. Ty chce
jit pres mofe? Nikdy bych byl takovou srdnatost
v TobS nehledal! Tedy s Bohem . . .

To prvni, co pfi svem navratu inim, jest, ze Tobe

toto psani pii . . .

Prave ted ve 4 hodiny jsem zdrav a vesel sem

pfijel . . .

Bohudik! Zde jsem a ve vem spechu pii Ti tyto

fadky . . .

,, Zenie! ZemS!" znelo dnes rano ze sta hrdel a

zrovna ted, v ioV2 hodin dopoledne jsme fastne pfistali.
Jsem uplne zdrav a ily, meli jsme skvostne poasi po
celou dobu plavby, mofskou nemoci byl jsem uetfen . . .

Jakmile jsem fastne do Plzne dojel, specham Ti

tyto fadky odeslati. Zapomnel jsem toti v Praze . .

Po velmi zajimave ceste jsem fastne sem dojel.

Jake" krasne to m£sto! . . .

Jak dlouhy as mi tu bez Tebe! Jak ticho

jest
a tskno jest v celem dom, kde mne ve na Tebe upo-
mina .

Nyni teprv, kdy jsi nas opustila, poznali jsme

Tvou cenu! Jak nudne jest to zde, jak se mi po Tobe
styska! Smiluj se nad nami vemi a vraf se brzy, velmi
brzy zpet!
Ji uplynuly skoro tri tydny od Tvho odjezdu.
Ten as zda se mi byti venosti! Neni dne, bychom
o Tobe nehovofili a v mylenkach u Tebe nebyli!

Kdekoli TS tento dopis na ceste zastihne, pfinese

Ti z vlasti na tisice pozdravu od vech Tvych v5rnych
pfatel. Kdy se piece zas vrati do naseho, nyni tak
ticheho krouku?
12*
 i8o

Ponevad nam prano neni ustne si spou pohovo-

fiti, inim to tedy pisemne a sdeluji Ti ty nejduleiteji
pfipady.- Bude zajiste pfekvapen, e . . .

Dnes Ti musim neco noveho sdelit. Nelekej se, e . . .

Doufam, e se zdrav a vesel po tulu j es svetem.

Vzpominam asto na Tebe. Jak bych rad hodinku si
s Tebou pohovoril! Od Tveho odjezdu pfihodily se
velike novinky, ktere Te budou zajiste zajimati. Co
tomu fika, e . . .

Pfipada mi opravdu za tezko Tvoje potSeni

kazit a Te v Tve ceste preruit, ale jsem nuce Ti sdliti,
e Tvuj dobry otec vera se nebezpenS roznemohl
a tudi jest si pfati, bys se okamitS domu navratil . . .

Konene" me zacina Tve dlouhe mleni znepokojo-

vati. Snad nejsi nemocen?
Akoliv Ty mne jedno psani dluhuje, pfece Ti
zase pisi ja . . .

Dele Tveho mleni nesnesu! Mluv, co jsem Ti

udelal?
Den ode dne oekavam znamku ivota od Tebe!
Co porad dSla a jak se Ti vede?
Po tfi tydny neslyeli jsme slovika o Tobe! Snad
jsi nemocen aneb jsi na nas upln£ zapomnel? Doufam

ale, e obeho se nemusime obavati

Jest neodpustitelno, e ji po tyry nedele o sobe

adne zpravy nedava a sve pf atele . . .

Pf icinu sveho mleni chci Ti nekolika slovy ob- '

jasniti. Odjidim ji zitra odsud a budu ve tvrtek

s pomoci bozi zase u Tebe. Pak Ti sdelim ve ustne . . .

Dnes dopoledne jsem zkouku fastne sloil a jedu

odpoledne zase domu a budu . . .
 — 181 -

Jako vse ma svuj konec, tak ma cesta! Jete i

dva dny a budu u Vas. Teim se nadmiru, Vas e

zas budu moci obejmouti . . .

Xvoje zprava me nesmirnS zarmoutila. Sloil

a spofadal jsem v nejv£tim spechu sve veci a odjizdim
polednim vlakem a doufam, e zitra rano spatfim . . .

Ji davno neuinil jsi mi to poteeni, bys me

Pongvad jsem se ted z deli cesty vratil,
navtivil.
mam Ti mnoho noveho a zajimaveho vypravovati a
tudi doufam, e . . .

Zroyna v tom okamiku jsem domu pfibyl a byo

by mne" tuze mile, kdybys me navtivil; proili bychom
spou pfijemny veer . . .

Tei m velice, e jsi se opSt do naeho krouku

navratil . . .

Pfijimam Tve laskave pozvani a dovolim si T6

dnes veer navtiviti . . .

Akoliv zprava o Tvm pfijezdu mS velice po-

tesila, jest mi prece nemono dnes veer Te navtiviti.
Lituj i srden . . .

K me velke litosti jest mi nemono . . .

Jak rad bych pfijal Tve laskave pozvani, bohuel

ale . . .

K bliicimu se novemu roku pfijmi . . .

Ke sklonku roku zasilam Ti . . .

K zaatku roku prijmi ....

V poledni veer stareho roku zabyvaji se me
mylenky jen Tebou a preji Ti od srdce . . .

K zitfejimu dni prijmi me srden blahopfani,

dej Ti Buh . . .
 . .

— i82 —
Pfijmi me srdene blahopfani k zitfejimu dni . . .

Mnoho tSsti a zdravi a veho zdaru pfeji Ti

k Tvym jmeninam . . .

K ctenym jmeninam dovoluji si sv nejsrdenSjsi

prani vysloviti . . .

Pfesv£den o Tve laskavosti dovoluji si Te na-

sledujici prosbou obt£ovati . . .

Jsem ve velk^ch rozpacich o obracim se na Tebe

s prosbou, aby . .

Protoe na venku bydlime, pfijdeme vdy pri

blieni se vdnoc do velkych rozpaku. Nemohl bys
b^ti tak laskav ...

Tvuj miy dopis jsem obdrei a vyplnim milerad

Tv pf ani . . .

Specham, bych co nejdrive Tve prani vyplml . . .

c) Z&v8rek.

V naidSji, 2e toto psani T6 ve zdravi zastihne . .

V radostnem ocekavani, Te brzy uzfim e . . .

Prosim, bys mg Sv^m cten^fan rodium porouel . . .

S pfanim, bys nov^ rok hodnS vesele zapoal . . .

JestS jedenkrat T£ prosim, bys mi co nejdfive

odpovedel . . .

Pfijmi jetS jednou m& srdene blahopfani . . .

Slibtiji, e
podruhe budu vice psati . . .

K zaverku prosim T£ jeste, bys pfijal . . .

K zdverku podotyk&m jetS . . .

Uzaviram tedy svoje psani . . .

 183

Se — tisicerym pozdravem
srdenym pozdravem s
— uctivym pozdravem
s — upfimnym pozdravem —
s

suctivym p oruenim —
e
zdvofilym poruenim —
se
sesrdenym polibenim — srden pozdravuje a libaje
— srdene pozdravujic a — zustavam skadaj
libajic e
diky
tisicere — zustavam — znamenam — ctou
se s
— Tvuj — Tva — oddany — verny — miuj — ici

vdeny.

# * *
The Berlitz Schools of Languages
HEAD OFFICE,
28-30 West 34th Street . . New York

NORTH AMERICA. GREAT BRITAIN.

NEW YORK, 28-30 West 34 th St. LONDON, 321 Oxford St.
" " Brooklyn, 218-220 Livingston St.
" 62 King William St., E. C.
ORANGE, N. j., 160 William St. " 2 Queens Road, Bayswater.
BOSTON, 132 Boylston St. "
3 Harrington Rd., S. Kensingtoni
PHILADELPHIA, 1541 Chestnut St. BIRMINGHAM, 32 Paradise St.
BALTIMORE, 511 Cathedral St. BRADFORD, Penny Bk. Buildings.
WASHINGTON, 816 i 4 th St., N. W. BRIGHTON, 149 Western Road.
CHICAGO, Auditorium (Congress St.). BRISTOL, 17 Berkeley Sq., Clifton.
DETROIT, David Whitney Building. DUBLIN, 59 Grafton St.
HAVANA, CUBA, Obispo 107, altos. EDINBURGH, 97 George St.
GLASGOW, 152 Sauchiehall St.
SOUTH AMERICA. LEEDS, 13 Bond St.
BUENOS AYRES, 847 Avenida de Mayo. LIVERPOOL, May Blg., Lord St.

ROSARIO, 797 Cordoba.

MANCHESTER, 75 King St.
CORDOBA, 373 calle Colon. NEWCASTLE-ON-TYNE, Claremont Bldg.
MONTEVIDEO, 25 de Mayo 338. SHEFFIELD, 27 Church St.

RIO DE JANEIRO, 110 avenida Rio Branco.

RUSSIA.
FRANCE. PETROGRAD, 6 Nevsky Prospect.
PARIS, 31 Boulevard des Italiens. MOSCOW, Kusnetzky Most 16.
BIARRITZ, 19 Place de la Mairie. KIEFF, Fundukleyevskaya 12-14.
BORDEAUX, 46 Cours de 1'Intendance.
CANNES, 48 rue d'Antibes. SWITZERLAND.
GRENOBLE, 2 rue de la Rpubliue. ZURICH, 35 Rennweg.
HAVRE, 94 Boulevard Francois I. GENEVA, 6 rue du Rhóne.
LYONS, 13 rue de la Rpubliue. LAU^ANNE, 4 Terreaux.
MARSEILLES, 16 rue Grignan. BASLE, Steinenberg 19.
MENTON, Villa Sans-Souci.
MONTE CARLO, 15 Avenue des Fleurs.
SCANDINAVIA.
NICE, 2 Jardin Public.
VERSAILLES, 22 bis Av. de St. Cloud. KOPENHAGEN, Jork's Passage.
VICHY, rue de Nimes. CHRISTIANIA, Tostrupgaarden.
AARHUS, Ryesgade 2.

ITALY.
ROM, AFRICA.
114 via Nazionale.
FLORENCE, 1 via Roma. ALEXANDRIA, 10 rue Stambu.
GENOA, 31 SS. Giacomo e Philippo. CAIRO, 24 Sharia Emad el Din.
MILAN, 34 Piazza del Duomo. ALGIERS, 36 rue d'Isly.

SPAIN. AUSTRALIA.
MADRID, 9 Preciados. MELBOURNE, Euitable Building.
BARCELONA, 58 Calle Pelayo. SYDNEY, Culwulta Cbambers.

The limited space in this page prevents us from giving the addresses of all our
Schools. They may be obtained on application at our Head Office.
 French with or wiihout a Master,
2 vols„ $1.25 each.

German with or without a Master.

2 wis., $1.50 each

Spanish with or without a Master,

2 vols. t $1.25 each.

The advantages claimed for this method are :

(a) Tne lessons are mostly based on object-teaching, thus associating

^erception directly with the foreign expressions.
(b) Nearly all the lessons are in shape of conversation, in order to
sontinually drill the student's ear and tongue.
\c) The most useful being always taught first, the student's miud ii

aot overburdened with rules and words.

(d) Where rules are to be given, they are illustrated by striking ex-
amples.
(g) The pronunciation of all new words is carefully transcribed and
the idioros and other difficulties are thoroughly explained, so that, ii

oecessary, the students can progress without a teacher.

The method is designed :

(i) For self-instruction : the student in such case reads each lesson
several times aloud and then asks himself the uestions of the book,
answering them.
(2) For reciprocal instruction in ciubs or parties of friends, each mem-
ber alternately taking the r6U of teacher, asking the uestions and let-

ting the other members answer. This is mor advantageous than

self-instruction, as the ear is drilled in catching the foreign sounds by
hearing other people's voices.
(3) For schools in which a course in conver?ation is desired, besides

the ordinary course in grammar and translation.

(4) For schools that have large classes or cannot give a great deal of
time to languages as in this book the students find all difficulties ex-
;

^lained. thus being enabJed tn do a great deal of work outside of tbw

nciutions