Nominativ jmenovací

ve městě Olomouc / ve městě Olomouci = obě možnosti správné

Přídavná jména individuálně přivlastňovací

Přídavná jména individuálně přivlastňovací vyjadřují vztah k jedné bytosti, k individuu.
Napíšeme-li poslancův mandát, máme na mysli mandát jednoho určitého poslance. (Pro
přivlastňování druhu má čeština k dispozici přídavná jména druhově
přivlastňovací: poslanecký mandát). Přídavná jména individuálně přivlastňovací se tvoří:
a. příponou -ův/-ov- od podstatných jmen mužského rodu, a to od vlastních nebo obecných
jmen osob, řidčeji od jmen zvířat: Novákův otec, Petrovo auto, pejskův dort.
b. příponou -in od podstatných jmen ženského rodu, a to od vlastních nebo obecných jmen osob,
řidčeji od jmen zvířat: Janini sourozenci, Bystrouščin osud, maminčino pohlazení, kočiččin
dort.
U podstatných jmen, která se skloňují podle vzorů přídavných jmen, se přivlastňování
vyjadřuje tvarem 2. p.: Palackého spisy, názor mojí švagrové.
Přivlastňuje-li se dílo (kniha, objev apod.) dvěma autorům, obě jména autorů by měla mít tvar
přivlastňovacího přídavného jména: Havránkova–Jedličkova mluvnice. Chybějící
zakončení -ův/-ov- u prvního jména totiž signalizuje, že jde o jediného autora se zdvojeným
příjmením: Toulouse-Lautrecovy obrazy.
U zdvojených mužských rodných jmen se přípona -ův/-ov- připojuje až k druhé složce
jména: Jean-Claude → Jean-Claudův, Jean-Jacques → Jean-Jacquesův.
sg.
M/N F
otcův, matčin //otcovo, matčino otcova, matčina
otcova, matčina otcovy, matčiny
otcovu, matčinu otcově, matčině
1. nebo 2. otcovu, matčinu
otcově/u, matčině/u otcově, matčině
otcovým, matčiným otcovou, matčinou
pl.
M/N F
otcovi, matčini//otcovy, matčiny//otcova, matčina otcovy, matčiny
otcových, matčiných
otcovým, matčiným
otcovy, matčiny//otcova, matčina otcovy, matčiny
otcových, matčiných
otcovými, matčinými

Stupňování přídavných jmen a příslovcí

Nejrozšířenější příponou pro druhý stupeň přídavných jmen je přípona -ejší/-ější: veselejší,
příjemnější, vážnější, žádanější, obtížnější, modernější apod. Této příponě konkuruje
u některých přídavných jmen přípona -ší, která se přidává ke kořeni přídavného
jména: hustší i hustější, čistší i čistější, hrubší i hrubější, pustší i pustější, snazší i snadnější,
zazší i zadnější. Některá přídavná jména se stupňují jen pomocí přípony -ší, např. hladší,
kratší, krotší, mladší, nižší, sladší, užší, vratší, hlušší, plošší, sušší, tišší. Pouze malá skupina
prvotních dvouslabičných přídavných jmen na -ký (hebký, hezký, trpký atd.) tvoří druhý
stupeň z tvarotvorného základu na -k- pomocí pouhého -í, přičemž toto -k- se mění
v -č-: hebčí, hezčí, křehčí, křepčí, lehčí, měkčí, mělčí, tenčí, trpčí. Vzácně může
toto -í alternovat s příponou -ejší: křepčí i křepčejší, mělčí i mělčejší. U přídavného
jména horký je plně spisovný druhý stupeň horčejší, v jazykové praxi však běžný není.
Nepravidelně tvoří tvary druhého stupně přídavná jména dlouhý (delší), malý (menší), velký
(větší), dobrý (lepší), zlý (horší). Má-li přídavné jméno zlý význam‚ který úmyslně ubližuje,
škodí, je spisovný také druhý stupeň zlejší. Tvaru zlejší se užívá také při gradování: Odjakživa
byla zlá, ale teď je ještě zlejší. Podobně se někdy užívá i špatnější místo horší,
např. Je špatné nevěřit nikomu, ale ještě špatnější je věřit všemu.
Třetí stupeň se tvoří připojením předpony nej- k druhému stupni: nejlehčí, nejměkčí,
nejkrásnější.
Druhý a třetí stupeň se tvoří takřka neomezeně od přídavných jmen vyjadřujících vlastnost
a hodnocení (i v přeneseném významu). Existují však i přídavná jména, která stupňovat nelze,
např. různá přídavná jména vztahová. Sotva řekneme kamennější sůl. Ale v přeneseném
významu lze říci kamennější výraz tváře atd. Nestupňují se např. přídavná jména
na -cí: vzrušující, zlepšovací, hasicí, rychleschnoucí, domácí, dále přídavná jména druhově
přivlastňovací, např. psí, medvědí, kuřecí, a některá další, např. od
příslovce letos odvozené letošní.
Při srovnání se užívá spojka než. Spojka jak je chybná. Je starší než já.
Přídavné jméno optimální sice není třeba stupňovat, ale stupňované tvary tolerovat lze.
Do češtiny bylo toto přídavné jméno přejato z latiny. Patří k latinskému podstatnému
jménu optimum, resp. k přídavnému jménu optimus, což je tvar třetího stupně přídavného
jména bonus (‚dobrý‘) a znamená ‚nejlepší‘. Utvoříme-li od tohoto tvaru pomocí pravidelné
české stupňovací přípony tvar druhého stupně optimálnější a od něj dále pomocí
předpony nej- tvar třetího stupně nejoptimálnější, vyjadřujeme – nadbytečně – dvakrát totéž.
Stupňovat lze také příslovce utvořená od hodnotících přídavných jmen. Nejfrekventovanější
příslovce tvoří druhý stupeň nepravidelně: dobře – lépe, (hovorově) líp; zle/špatně – hůř(e);
brzy – dřív(e); dlouho/dlouze – déle; vysoko/vysoce – výše, výš; málo – méně,
(hovorově) míň; těžko/těžce – tíže, tíž; snadno – snáz(e), snadněji; hluboko – hloub, hlouběji;
široko/široce – šíře, šíř, šířeji; úzko/úzce – úže, úžeji. V ostatních případech lze druhý stupeň
utvořit příponou -eji/-ěji: hladčeji, hustěji, tlustěji, krásněji atd. Třetí stupeň se tvoří
připojením předpony nej- k druhému stupni: nejlépe, (hovorově) nejlíp, nejvýše, nejvýš,
nejkrásněji atd.
Užití příslovcí více, víc, méně, míň
Chceme-li vyjádřit větší míru vlastnosti, můžeme užít buď tvaru druhého stupně přídavného
jména, např. sečtělejší, produktivnější, cukernatější apod., anebo v některých případech
příslovce více, víc ve spojení s přídavným jménem v základním stupni: více sečtělý, více
překvapující apod. Kombinovat oba způsoby, např. *více sečtělejší, *více
produktivnější, *více cukernatější by bylo nadbytečné: vyjadřovali bychom dvakrát totéž.
Stejně nadbytečné je i spojování tvaru druhého stupně přídavného jména s příslovcem méně,
 míň při tzv. obráceném srovnávání, např. *méně zřetelnější, *méně vyspělejší, *míň
praktičtější.

Konkurence jmenných a složených tvarů přídavných jmen, konkurence přídavných

jmen a příčestí trpného
Krátké tvary přídavných jmen
a. Krátké tvary přídavných jmen, která nejsou odvozena od sloves, jsou dnes již omezené
slovotvorně i tvarově a jejich užívání je knižní. Přídavných jmen jako churav, jist, nemocen,
ochoten, schopen, šťasten, věren, zvědav, zdráv a dalších se užívá jen ve větách s lidským
subjektem, a to většinou jen v 1. p.; někdy se jimi vyjadřuje spíše stav přechodný, srov. Náš
dědeček je už zdráv (= byl nemocen, ale již se uzdravil) × Náš dědeček je zdravý jako
rybička (= delší dobu přetrvávající stav, stálá vlastnost).
b. Knižní jsou i tvary středního rodu možno, nutno, patrno, platno aj. Jako knižní varianty se
drží v přísudcích s hodnotícím a modálním významem: Odtud bylo možné/možno vidět Říp.
Je nutné/nutno koupit si jízdenku předem. Na první pohled nebylo nic patrné/patrno.
Je marné/marno o tom mluvit.
c. Krátkých tvarů přídavného jména zdráv se běžně užívá v pozdravu Buď(te) zdráv(i);
d. Rád je přídavné jméno. Má však pouze krátké tvary: Rád(i) vás vidím(e). Ve větě se často
používá v platnosti příslovce.

Konkurence konstrukcí typu jsem dojatý × jsem dojat

Přídavná jména jako dojatý, nesený, upravený a další, která jsou odvozena z příčestí trpného,
tedy z tvarů dojat, nesen, upraven, si v dnešní češtině konkurují. Konstrukce typu jsem
dojatý (= sponové sloveso být + přídavné jméno) se výrazně prosazují na úkor konstrukcí
s tvary příčestí trpného (jsem dojat = opisné pasivum). Významové rozdíly mezi oběma
konstrukcemi se postupně stírají.
a. Chceme-li vyjádřit děj, dáváme přednost opisnému pasivu, a to zejména v projevech
psaných: Objednávky byly/jsou/budou vyřizovány postupně. Sazenice byly/jsou přesazovány
a pravidelně přihnojovány. Hovorověji: vyřizované, přesazované, přihnojované.
b. Chceme-li vyjádřit výsledný stav (tj. stav jako výsledek předcházejícího děje), dáváme rovněž
přednost opisnému pasivu, zejména v psaných projevech: Byt byl/je/bude zapečetěn. Jsem
objednán na osmou hodinu k lékaři. Všechny programy byly/jsou/budou
aktivovány. Hovorověji: zapečetěný, objednaný, aktivované.
c. Chceme-li vyjádřit stav chápaný jako vlastnost podmětu, užijeme jmenné konstrukce se
sponou. Mezi následujícími dvojicemi vět je významový rozdíl: Včera byla místnost
uzavřena (= v předešlých dnech byla otevřená) × Včera byla místnost uzavřená (= včera
místnost nikdo neotvíral). — Včera byla jednání uzavřena (= včera jednání skončila, byla
ukončena) × Včera byla jednání uzavřená (= včera se konala neveřejná jednání).

účelová x konatelská přídavná jména

řídicí x řídící
O osobách se podoby na -ící používají výhradně: řídící pracovník, velící důstojník

koncovky adjektiv
věci týkající se ekologie

Zájmena
Zájmeno jenž
M N F pl
jenž jež jež jež/již//jež//jež
jehož jehož jíž jichž
jemuž jemuž jíž jimž
jehož/jejž//jejž jež již jež
o němž němž níž nichž
jímž jímž jíž jimiž

1. muž, o kterém
2. ženy, které
3. dívku, pro kterou
4. člověka, kterého
5. dítě, bez kterého
6. žena, které věřím
7. studenti, kteří, pro které
8. studenti, ke kterým hovořím
9. muž, kterého prosím
10. blok, který nosím
11. dívka, o které sním

Zájmeno týž/tentýž
M N F pl
týž/tentýž totéž táž/tatáž tíž/titíž/tytéž//táž/tatáž//tytéž
téhož téhož téže týchž
témuž témuž téže týmž
téhož//týž/tentýž//totéž touž/tutéž tytéž//táž/tatáž//tytéž
o témž(e)/tomtéž téže týchž
týmž/tímtéž touž/toutéž týmiž (týmaž očima)
1. vidím stejnou dívku
2. bez stejného muže
3. se stejnýma očima
4. stejní kluci
5. se stejnou ženou
6. se stejným učitelem
7. se stejnými auty
8. o stejných knihách
9. ke stejné sukni
10. vidím stejnou dívku

Užití zvratného přivlastňovacího zájmena svůj

Zájmena přivlastňovací vztažná jehož, jejíž, jejichž

Zájmena osobní

Podmiňovací způsob přítomný, minulý