Zdroje toxinů
Rekombinantní
toxiny
Jak ochránit vzácné živočichy
před lovci jedů
FRANTIŠEK VYSKOČIL
Někteří živočichové jsou vybaveni jedovými žlázami (štíři.
hadi, pavouci), žahavými buňkami (mořské sasanky) či
jedovými žlázkami v kůži (žáby). Ať už jim jedovatost
slouží k odpuzení útočnika, nebo k ulovení potravy, je
dnes jejich život do značné míry závislý na tom, jaké
složení mají jejich toxické peptidy. Tito živočichové totiž
vylučují i toxiny, které se vážou na iontové kanály, a buď
blokují, nebo pozměňují jejich funkci. Toxiny s takto vy-
hraněnou vazbou umožňují studovat vazebná místa
kanálů, lze je využít pro izolaci podjednotek, z nichž jsou
receptory na kanály navázány. Například bungarotoxin
z bungarů a kober byl využit pro izolaci acetylcholino-
vého receptoru nikotinového typu, toxiny ze štírů přispěly
k oddělení několika typů podjednotek sodíkových ka-
nálů. Od izolace podjednotky už je pak jen krok k struk-
turální analýze a k určení oblastí bílkovinných řetězců,
které jsou k aktivaci receptorů nezbytné.
Nové iontové kanály jsou objevovány neustále, ale
často chybějí farmakologické nástroje pro jejich vý-
zkum. „Nástrojem“ mohou být i přírodní toxiny s vysoce
specifickými vazbami na iontové kanály. Například
hanatoxin z chilského sklípkana Grammostola spatu-
lata působí specificky na draslíkové kanály typu Kv2.l,
tři nové heteropodatoxiny (o 40 aminokyselinách)
z pavouka Heteropoda venatoria působí na draslíkový
kanál Kv4.2. Nebo třeba peptidy snižující krvácení
(BDS) z mořské sasanky Anemonia sulcata ovlivňují
draslíkový typ Kv3.4, tertiapin ze včelího jedu blokuje
další typy draslíkových kanálů.
Nové skupiny toxinů sice vědcům i studentům způ-
sobují depresi z přemíry informací, ale především
umožňují hlubší studium struktury a funkce mnoha
dalších iontových kanálů.
Štír Androctonus australis z čeledi Buthidae má v severní Africe na
svědomí největší počet smrtelných případů, jelikož je poměrně hoj-
ný a velký (okolo12 cm) a při uštknutí vpraví do rány větší množství
jedu než některé menší druhy disponující účinnějším toxinem. Sní-
mek © František Kovařík
556 VESMÍR 79, říjen 2000 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir
n Přírodní jedy (ať živočišné, nebo rostlinné) jsou
většinou vražedným koktejlem mnoha toxinů. Ten
konkrétní, který chceme izolovat, představuje obvyk-
le jen pár procent z celkového objemu. Takže
s velkým úsilím získáváme malé množství toxinu.
Krom toho mohou být potíže s jeho vyčištěním, tedy
s izolací dostatečně čistých toxických bílkovin, kte-
ré by neobsahovaly ani trochu jiného proteinu
s odlišným účinkem. Navíc jsou někteří živočicho-
vé, o jejichž toxiny by byl zájem, velmi vzácní a jejich
odchyt je nepřípustný z hlediska ochrany přírody.
n Uměle syntetizované peptidy. Toxiny lze získá-
vat synteticky jako peptidy pouze tehdy, jde-li o krát-
ké bílkovinné řetězce, jejichž přípravu proteinoví
chemici ještě v laboratoři zvládnou. Tak jako tak je
příprava čistých toxinů ekonomicky náročná. Napří-
klad cena 1 mg tetrodotoxinu izolovaného z ježíka
(čtverzubce rodu Tetrodon, někdy také ryby fugu, viz
Vesmír 75, 235, 1996/4) převyšuje 500 marek. Ješ-
tě dražší je µ-konotoxin, poměrně nový typ blokáto-
ru sodíkových kanálů kosterního svalu, který stojí
přibližně 720 marek. Výrobní i ekonomické potíže od-
dalují využití toxinů v léčebné praxi, a proto se hle-
dají způsoby jak získat toxiny levněji.
n Rekombinantní toxiny. V jeruzalémských Alomone
Labs vyvinuli metody pro přípravu čistých a biologicky
aktivních rekombinantních toxinů, kdy „výrobci“ jsou
bakterie vybavené konkrétním programem, který je
zabudován do kroužků DNA, plazmidů. Ve vhodných
kmenech bakterií, zpravidla Escherichia coli, namno-
žili toxiny, poté je extrahovali a vyčistili.1) Kontrola
funkce těchto toxinů se provádí na příslušných ion-
tových kanálech exprimovaných v oocytech žáby drá-
patky (Xenopus). Pečlivé testy ukázaly, že nové re-
kombinantní toxiny mají více než 99% čistotu a jsou
stejně účinné jako toxiny přírodní.
Možnosti využití
Všimněme si charybdotoxinu, jednoho z rekombi-
nantních toxinů, abychom získali alespoň představu
o velkých možnostech využití. Charybdotoxin se po-
užívá ke studiu určitých typů draslíkových kanálů,
které se mohou v různých tkáních lišit a které ovliv-
ňují propustnost pórů pro draslík různými kom-
binacemi čtyř podjednotek, vznikajících alternativním
sestřihem genů.2) Například v mozku a v hlemýždi
vnitřního ucha se tvoří odlišné podjednotky b, které
sice samy kanál neformují, ale obměňují jeho čin-
nost. A podle vazby charybdotoxinu se poznají odliš-
nosti exprese draslíkových kanálů v různých tkáních.
Kromě specifických toxinů používají neurobiologové
celou řadu protilátek, které mohou také velmi dobře
charakterizovat jemné rozdíly mezi příbuznými kaná-
ly. Zmiňme se alespoň o stále otevřeném draslíkovém
kanálu TASK, který je necitlivý k napětí. Skládá se ze
čtyř transmembránových domén a dvou domén kaná-
lových. Existence dvou kanálových domén naznačuje,
že stačí přítomnost dvou podjednotek ze čtyř, aby se
vytvořil funkční pór, jímž by draselné ionty prošly mem-
bránou. Tyto stále otevřené kanály nacházíme v mno-
ha orgánech – v děloze, tenkém a tlustém střevě, srd-
ci, ledvinách, plicích či mozku. A existenci otevřených
draslíkových kanálů prokazujeme právě díky protilát-
kám proti jednotlivým podjednotkám kanálů. ¨
1) Dnes už se nabízí celá paleta rekombinantních štířích jedů. Na-
příklad pro ®Charybdotoxin (původně izolovaný ze štíra Leiurus
quinquestriatus), ®Margatoxin (ze štíra Centruroides margaritus)
nebo ®Noxiustoxin (ze štíra Centruroides noxius).
2) Alternativní sestřih je vysvětlen v tabulce na s. 570–571.