CHEMICKÝ TERORISMUS

Vycházíme-li ze skutečnosti, že ve světě existuje velké množství chemických toxických látek

a přes všechna omezení jejich výroby a manipulace s nimi jsou snadno dostupné a relativně
levné a že mnohé z nich byly k usmrcování lidí přímo vyvinuty, je jejich zneužití k
teroristickým útokům více než reálné. Chemický terorismus spadá do skupiny CBRN
terorismu (chemical, biological, nuclear, radiological terrorism), který je označován díky
mimořádné účinnosti uvedených nástrojů ozbrojeného násilí jako superterorismus nebo
ultraterorismus.

Každá chemická látka, která způsobí smrt, dočasné zneschopnění nebo trvalé poškození lidí
nebo zvířat prostřednictvím chemického účinku na životní procesy (tudíž je považována za
toxickou), může být zneužita k teroristickým účelům. K těmto účelům však mohou být
použity i látky, které jsou schopné zničit nebo znehodnotit potraviny, hospodářské plodiny a
polní kultury. Toxické chemické látky se obvykle posuzují podle fyzikálně-chemických nebo
biologických vlastností, na kterých hlavně závisí jejich konečný efekt. Samozřejmě existuje
řada dalších faktorů – způsob použití, množství, brána vstupu, účinek a další. Z těchto
vlastností je relativně důležitá stálost a především toxicita. Rovněž i zdravotní rizika
chemického terorismu jsou ovlivněna celou řadou dalších faktorů. Kromě charakteru
(vlastnosti) použité toxické chemické látky, množství a způsobu použití se jedná především o
specifickou situaci v místě teroristického útoku, meteorologickou situaci, materiální a
technické vybavení (např. antidota, odmořovadla, stanoviště dekontaminace osob a techniky)
a schopnosti (znalosti a dovednosti) složek IZS s likvidací následků takovéhoto útoku.
Důležitá je rovněž úroveň připravenost obyvatelstva v oblasti zásad chování při úniku
nebezpečné chemické látky (Prymula et al., 2002)

V současné době existuje velké množství chemických látek, které mohou být zneužity
teroristy. Jedná se o některé sloučeniny, používané jako náplně chemických zbraní – BCHL
nebo další látky (skupiny látek), jako jsou běžně používaná léčiva, průmyslově vyráběné látky
(např. insekticidy) nebo jiné toxické látky, které jsou více, či méně dostupné. V poslední době
je pozornost odborníků věnována i tzv. neletálním zbraním. V případě chemického terorismu,
kdy jako prostředky k vedení útoku jsou použity chemické sloučeniny nebo jejich směsi, které
ohrozí zdraví a životy lidí, je možné vzít v úvahu dále uvedené zdroje útoku (Středa, 2005).

Zneužití existujících vojenských arzenálů chemických zbraní – za jednu z možností lze

považovat přístup k dnes již vyřazeným chemickým zbraním, určeným ke zničení podle
příslušných mezinárodních úmluv a dohod. Ze smluvních států Úmluvy o zákazu vývoje,
výroby, hromadění a použití chemických zbraní a o jejich zničení mají největší chemické
arzenály ke zničení Ruská federace a USA a jejich vlastnictví přiznala Indie, Jižní Korea,
Albánie, Libye a další země. Tyto chemické zbraně jsou likvidovány pod přísnou mezinárodní
kontrolou Organizace pro zákaz chemických zbraní se sídlem v nizozemském Haagu. Existují
ale i státy, které dosud Úmluvu o zákazu chemických zbraní neratifikovaly (Izrael a
Myanmar) nebo dokonce ještě z různých důvodů ani nepodepsaly a předpokládá se, že tyto
zbraně vlastní (Egypt, Sýrie, KLDR, Somálsko, Angola). Další možné riziko zneužití
chemických zbraní představuje použití starých, potopených nebo zakopaných chemických
zbraní. Jedná o obrovské množství chemické munice, jejíž technický stav ovšem bude na
velice nízké úrovni. Na dno všech oceánů byly potopeny stovky tisíc tun chemických zbraní.
Chemická munice byla potápěna nejen do moří, ale také do jezer, rybníků, močálů a řek.
Potopená chemická munice nezůstává stále na dně moří, ale dochází k jejímu vyplavování na
pobřeží, jak oznámily některé země, např. Francie, Austrálie a Polsko (Středa, 2005).
Vlastní výroba BCHL – lze předpokládat, že tato možnost je vysoce pravděpodobná, jak
konečně ukázal i případ použití sarinu v japonském metru v březnu 1995. Metody výroby
BCHL jsou obecně známé a některé z nich mohou být připraveny s relativně primitivním
vybavením zvláště těmi teroristickými skupinami, které nehledí na bezpečnost pracovníků při
jejich výrobě a na riziko znečištění životního prostředí. Nejúčinnější formou použití BCHL je
plyn (pára) nebo aerosol. Připravit toxický oblak plynu lze i primitivními prostředky,
k přípravě aerosolu lze použít například komerční zemědělské rozprašovače, případně
technicky náročnější (ale účinnější) rozstřikovací zařízení umístěná na letounu nebo vrtulníku.

Zneužití běžně průmyslově vyráběných chemických látek – vzhledem k tomu, že většina

dusivých látek (např. fosgen, chlór) jsou běžné snadno dostupné průmyslové chemické látky,
mohou být teroristy snadno zneužity. Totéž platí i pro látky všeobecně jedovaté, jako je
například kyanovodík. Lze ale předpokládat i použití široké škály chemických látek, snadno
dostupných, které nejsou předmětem žádného mezinárodního ani národního kontrolního
režimu.

Použití dráždivých a dalších potenciálních látek – pro teroristické použití nelze vyloučit ani
dráždivé látky, např. účinné slzné látky (lakrimátory) nebo látky dráždící horní cesty dýchací
(sternity). Jejich aplikace například do klimatizačních systémů letiště nebo jiných veřejných
budov může snadno zastavit všechny aktivity a vyvolat velkou paniku. Použití omamných
nebo psychotropních látek, především při útoku na osoby v řídících centrech (letiště,
elektrárny, průmyslové objekty) není rovněž vyloučeno. Další možnou skupinou
zneužitelných chemických látek jsou tzv. bioregulátory, přirozeně se vyskytující substance,
regulující v živých organismech všechny životní funkce (enzymy, hormony, neuromediátory
apod.). Vyznačují se vysokou biologickou aktivitou již v extrémně nízkých koncentracích.
Pokud se zvýší jejich koncentrace ve tkáních nad fyziologickou hodnotu, čehož lze dosáhnout
např. inhalováním aerosolu, může dojít k selhání fyziologických funkcí s fatálními následky.
Předmětem výzkumu jsou zejména látky peptidové povahy, jako např. endorfiny,
neurokininy, cytokiny, endotheliny.

Útoky na chemická a petrochemická zařízení – vážnou hrozbu představují teroristické útoky

na petrochemická a chemická zařízení (stacionární i přepravní zásobníky, reaktory, velká
chladicí zařízení a produktovody i s relativně méně toxickými, zápalnými, výbušnými a
komprimovanými látkami). Útoky mohou být vedeny například výbušninou odpálenou na
dálku či raketovou střelou. U takovýchto útoků se může projevit, kromě toxických účinků
unikajících látek, vliv tlakových a tepelných ničivých faktorů na osoby, objekty a materiál.
Vážnou hrozbu představují i teroristické útoky na transporty chemických látek po silnici i
železnici. Tyto útoky se do jisté míry podobají haváriím, způsobených například vadou
materiálu, selháním obsluhy nebo systému nebo také zásahem živelních sil (blesk, sesuvy
půdy aj.). Vzhledem k spouštěcímu mechanismu se od teroristického útoku podstatně liší
rozsahem a rychlostí nástupu ničivých faktorů. Například prasklina sváru v zásobníku s
chlórem nebo netěsnost velkého chladicího zařízení se zkapalněným amoniakem se bude
rozsahem výsledných ničivých faktorů výrazně lišit od zásahu protitankovou střelou či
odpálenou výbušninou. V prvém mírovém případě půjde o bodový zdroj s pomalým šířením
uvolněného plynu, dovolující přijmout adekvátní ochranná opatření. V druhém případě se
bude jednat o okamžitý jednorázový únik objemového zdroje s rychlým nástupem toxického
účinku a ničivých faktorů v blízkém okolí.
Potenciální místa chemického terorismu

Chemické teroristické útoky by především mohly být realizovány v místech s velkou

koncentrací osob (v metru, dopravních prostředcích, na nádražích, letištích, obchodních
domech, sportovních nebo kulturních zařízeních apod.), významných objektech (ústředních
správních úřadech, zahraničních zastupitelských úřadech, sektoru bankovnictví, sdělovacích
prostředcích, podnicích apod.) nebo v menší míře prostřednictvím systémů považovaných za
hermetické (např. systémech rozvodů pitné vody). Jejich důsledkem by byl velký počet
zasažených osob (převážně civilního obyvatelstva), které nejsou odpovídajícím způsobem
vybaveny ochrannými prostředky a vycvičeny v reakci na podobné případy. Druhým
charakteristickým rysem je, že by byly především provedeny bez varování, bez výstrahy a
anonymně.

Potenciálně zneužitelné chemické toxické látky

Z chemických zbraní, které mohou teroristé nejpravděpodobněji zneužít, připadá v úvahu

zejména yperit a nervově paralytické látky. Z anorganických toxických látek jde v prvé řadě o
kyanidy, sloučeniny arsenu a těžkých kovů. Z organických látek organické a organokovové
(obsahující rtuť, cín aj.) biocidy persistentního typu, používané jako insekticidy, herbicidy,
fungicidy, rodenticidy apod. K tomu účelu mohou být použité skladované toxické chemikálie,
skládky nebezpečného odpadu apod., včetně útoků na tato zařízení se sekundární kontaminací
i o rozsáhlou kontaminaci široce dostupnými ropnými produkty. Pro kontaminaci například
vody a potravin připadají v úvahu hlavně netěkavé toxikanty, které jsou v daném prostředí
navíc chemicky stálé, tj. typické ekotoxické sloučeniny, patřící k persistentním polutantům,
které se přenášejí prostřednictvím potravního řetězce. V závislosti na cílech a scénáři
teroristického útoku, například jen k vyvolání paniky a následným psychickým popřípadě
politickým manipulacím stačí kontaminace vodních zdrojů nebo skladů zemědělských a
potravinářských produktů málo toxickými, ale silně dráždivými, páchnoucími nebo
zbarvenými chemikáliemi (Matoušek, 2004).
Významným faktorem, který zvyšuje nebezpečí použití chemických zbraní teroristy, je
existence binárních zbraní. Jedná se o chemickou zbraň, obsahující dvě vzájemně oddělené
relativně netoxické chemické látky, které při sloučení reagují za vzniku bojové chemické
látky. V minulosti byla na tomto principu vyvinuta standardní chemická munice (např. pro
sarin, látku VX), jsou však známy i jednoduché improvizované systémy (např. pro
kyanovodík, sulfan). Použití binárních zbraní snižuje nebezpečí, kterému musí terorista čelit
při skladování, přepravě i použití bojových chemických látek.

Chemický teroristický útok

V případě chemického terorismu existuje již celá řada případů skutečného použití nebo
pokusů o použití vysoce toxických chemických látek. V žádném z dosavadních případů nešlo
o odcizenou chemickou zbraň, ale o teroristy připravenou BCHL, patřící mezi komponenty
chemických zbraní.

Nejrozsáhlejší teroristický útok byl proveden 20. března 1995 v tokijském metru. Pět členů
japonské náboženské sekty Óm Šinrikjó, kterým bylo předem aplikováno antidotum, umístilo
do tří vlakových souprav 11 balíků s celkem asi 7,5 litrů 30% sarinu v plastikových obalech a
synchronizovaně v rozmezí několika minut je propíchlo zaostřenými hroty deštníků. Pro útok
byla vybrána ranní dopravní špička v metru, kdy byly prostory metra přeplněny cestujícími.
Jednalo se převážně o státní úředníky, kteří cestovali každé ráno do svých úřadů v centru
Tokia. Způsob použití sarinu teroristy vycházel z jeho fyzikálně-chemických vlastností. Sarin
je za normálních podmínek těkavá kapalina, které má vysokou výparnost za běžných teplot.
Právě toxické páry sarinu byly v převážné většině případů příčinou inhalačních otrav
cestujících v tokijském metru. Ve 30% sarinu, který vyrobili sami teroristé, byly přítomné
nečistoty, které silně zapáchaly, což byl varovný projev pro potenciální zasažené cestující.
Páry nebo aerosol vysoce čistého sarinu jsou bez vůně a zápachu a dají se zjistit pouze
speciálními detekčními prostředky. Přestože použití sarinu v tokijském metru bylo z pohledu
teroristů zatíženo řadou negativních faktorů, k nimž je nutno přičíst ještě velkou obměnu
vzduchu v metru, která koncentraci par sarinu ve vdechovaném vzduchu dále snižovala, byly
následky teroristického útoku značné. Následkem provedeného sarinového útoku bylo 12
osob usmrceno a dalších 5500 bylo zasaženo, část s příznaky těžké otravy. Odhaduje se, že
kdyby byl použitý sarin o čistotě 70–80%, trvalo by několik dní, než by se podařilo
dekontaminovat metro a počet obětí by byl řádově v tisících.

Útok v tokijském metru je zlomovým momentem ve vývoji terorismu a jeho prostředků.

Poprvé byla použita látka původně vyvinutá pro chemické zbraně. Vyšetřování ukázalo, že
sekta, motivovaná náboženskou ideologií, která usilovala o změnu světového řádu a
politickou moc, využitím kvalifikovaného personálu dokázala vytvořit podmínky pro utajenou
výrobu značného množství supertoxických nervově paralytických látek.

Po sarinovém útoku byla přijata v Tokiu řada významných opatření. Řady národní policie
byly rozšířeny o několik tisíc nových policistů, byly zmodernizovány lékařské postupy
zavedené pro případ použití BCHL a průmyslových škodlivin. Hasičské jednotky metra
dostaly speciální přístroje pro detekci těchto látek a byly speciálně vyškoleny a vycvičeny
v problematice likvidace následků úniku nebezpečných chemických látek. V samotném metru
byly instalovány nové televizní kamery kontrolující nástupiště a detektory nebezpečných
chemických látek.

Literatura:

MATOUŠEK J. Chemický terorismus: formy a materiální zdroje. In: národní seminář

„Chemický a biologický terorismus“. SÚJB a MV-GŘ HZS ČR, Praha 9. -10. 11. 2004.
PRYMULA, R. et al. Biologický a chemický terorismus. 1.vyd. Praha: Grada Publishing,
2002. 152 s. ISBN 80-247-0288-6.
STŘEDA, L. Technické aspekty soudobého terorismu. Praha: Univerzita Karlova, Informační
středisko pro otázky boje proti terorismu-současné aspekty terorismu, 2005. 25 s. svazek 4.