MASARYKOVA UNIVERZITA

Přírodovědecká fakulta

Martin Pavlík

Vlivy okolí na přesnost terénních gamaspektrometrických měření

Diplomová práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. rer nat.

-2-
 © 2011

Martin Pavlík

Všechna práva vyhrazena

Jméno a příjmení autora: Martin Pavlík

Název diplomové práce: Vlivy okolí na přesnost terénních gamaspektrometrických
měření.
Název a anglickém jazyce: The influence of surroundigs on the accuracy of
gamaspectrometic measurements.
Studijní program: Geologie
Studijní obor: Geologie
Vedoucí diplomové práce: Doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. rer. nat.
Rok obhajoby: 2011

Anotace v českém jazyce: Gamaspektrometrie je nejčastěji používanou metodou při

měření radioaktivity hornin. Jedním z přístrojů, detekující záření gama, je
gamaspektrometr RS 230. V rámci této práce byl testován přístroj RS 230 v různých
podmínkách, jako bylo například měření v geometrii 4π, vliv vzrůstající výšky měření, vliv
nejbližšího geologického okolí atd. Součástí práce bylo i porovnání terénních měření,
získaných tímto gamaspektrometrem, s výsledky z měření laboratorního. Tato porovnání
odhalila značné rozdíly ve výsledcích naměřených gamaspektrometrem RS 230 ve všech
testovaných situacích. Tyto rozdíly jsou způsobeny zejména okolními vlivy či jinou
geometrií měření než na jakou je přístroj cejchován.

Anotace v anglickém jazyce: Gamaspectrometry is the most using method for a

measurement of the rock’s radioactivity. The gamaspectrometer RS 230 is one of a number
of instruments that are able to detect the gamma rays. Within the frame of the present
thesis, the RS 230 was tested in various conditions such as a measuring in the 4 π
geometry, an influence of increasing high of the measurement, an influence of geologic
vicinity etc. The part of this thesis presents a comparison of the Field gamaspectrometry’s

-3-
data obtained by the mentioned gamaspectrometer, with Laboratory gamaspectromety’s
results. The comparison revealed important differences in the all tested situation’s results
measured by the gamaspectrometer RS 230. These differences are particularly caused by
the influence of surroundings or by the different measuring geometry of the instrument
than its proper one.

Klíčová slova v českém jazyce: uran, thorium, gamaspektrometrie

Klíčová slova v anglickém jazyce: uranium, thorium, gamaspektrometry

-4-
Prohlášení:
Prohlašuji, že předloženou práci jsem vypracoval samostatně a že veškerou použitou
literaturu řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury.

Souhlasím s veřejným půjčováním práce. Martin Pavlík

-5-
Poděkování:
Děkuji všem, kteří mi svou pomocí umožnili sepsání této práce, především pak
Doc. Jaromíru Leichmannovi za účelné vedení a trpělivost při vzniku této práce. Dále bych
rád poděkoval paní Libuši Plchové za pomoc při laboratorním měření a panu Petru
Novákovi za asistenci při měření v terénu. A konečně nesmím zapomenout ani na svou
rodinu bez jejichž podpory a pomoci by tato práce jistě nevznikla.

Obsah
1 Úvod...............................................................................................................................8
2 Radioaktivita..................................................................................................................9
2.1 Příčina radioaktivity...............................................................................................9
3 Přeměnové řady............................................................................................................10
3.1 Přeměna alfa.........................................................................................................10
3.2 Přeměna beta........................................................................................................10
3.3 Přeměna gama......................................................................................................11
3.4 Rychlost radioaktivní přeměny............................................................................11
3.5 Radioaktivní řady.................................................................................................12
4 Radioaktivní prvky, vlastnosti K, Th a U....................................................................13
4.1 Základní informace o radioaktivních prvcích......................................................13
4.2 Vlastnosti uranu, thoria a draslíku.......................................................................13
4.2.1 Uran..............................................................................................................15
4.2.2 Thorium........................................................................................................17
4.2.3 Draslík..........................................................................................................18
5 Radiometrické metody.................................................................................................19
5.1 Princip gamaspektrometrie...................................................................................20
5.1.1 Letecká spektrometrie gama........................................................................22
5.1.2 Automobilový průzkum gama......................................................................23
5.1.3 Pěší průzkum gama......................................................................................23
5.1.4 Hloubkový průzkum gama...........................................................................25
5.1.5 Laboratorní měření.......................................................................................25
5.1.6 Detekční limity laboratorního gamaspetrometru.........................................26
6 Využití radiometrie......................................................................................................28
6.1 Využití v geologii.................................................................................................28
6.2 Využití v hydrologii a inženýrské geologii..........................................................28
7 Lokality........................................................................................................................30

-6-
 7.1 Skryje...................................................................................................................30
7.2 Velké Meziříčí......................................................................................................31
7.3 Syenit od Naloučan..............................................................................................31
7.4 Štola Josef............................................................................................................32
8 Metodika......................................................................................................................33
8.1 Terénní měření.....................................................................................................33
8.2 Laboratorní měření a odběr vzorků......................................................................33
8.3 Metodika – jednotlivé typy měření......................................................................34
8.3.1 Porovnání laboratorní a terénní gamaspektrometrie....................................34
8.3.2 Vliv výšky....................................................................................................35
8.3.3 Měření na sněhové pokrývce.......................................................................35
8.3.4 Jamky...........................................................................................................36
8.3.5 Žíly...............................................................................................................36
8.3.6 Měření ve štole.............................................................................................36
9 Výsledky měření..........................................................................................................37
9.1 Porovnání terénních a laboratorních výsledků.....................................................37
9.1.1 Durbachity....................................................................................................37
9.1.2 Syenit............................................................................................................38
9.2 Výsledky měření vlivu výšky:...........................................................................39
9.2.1 Měření na homogenním podkladu...............................................................39
9.2.2 Měření na nehomogenním podkladu............................................................40
9.3 Výsledky měření žil.............................................................................................42
9.4 Výsledky měření v jamkách.................................................................................44
9.5 Výsledky měření – sníh........................................................................................44
9.6 Výsledky měření – štola.......................................................................................45
10 Diskuze.....................................................................................................................46
10.1 Porovnání výsledků pozemní a laboratorní gamaspektrometrie..........................46
10.2 Měření ve výšce...................................................................................................47
10.2.1 Homogenní pole...........................................................................................47
10.2.2 Nehomogenní pole.......................................................................................48
10.3 Měření na sněhové pokrývce...............................................................................48
10.4 Měření v jamkách.................................................................................................48
10.5 Měření žíly...........................................................................................................49
10.6 Měření ve štole.....................................................................................................50
11 Závěr........................................................................................................................52
12 Použitá literatura......................................................................................................53

-7-
1 Úvod
Gamaspektrometrie je nejčastěji používanou metodou při měření radioaktivity
hornin. Používá se ke kvantitativnímu a kvalitativnímu stanovení přirozeně radioaktivních
prvků v horninách, vzduchu a vodách. Jedním z přístrojů, detekující záření gama, je
gamaspektrometr RS 230.
Tato práce si klade za cíl testování přístroje RS 230 v různých podmínkách.
Porovnání terénních měření, získaných tímto gamaspektrometrem, s výsledky z měření
laboratorního. V neposlední řadě je cílem této práce vyvést obecnější poznatky o vlivu
nejbližšího geologického okolí, výšky, geometrie měření a dalších parametrů na přesnost
terénní gamaspektrometrie.

-8-
2 Radioaktivita
Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu. Becquerel zjistil, že
sloučeniny uranu vysílají určité neviditelné záření, které působí na fotografickou desku,
vzbuzuje fluorescenci a silně ionizuje vzduch. K objasnění podstaty radioaktivity zásadním
způsobem přispěli francouzští fyzikové Pierre Curie a Maria Curie-Skłodowska, kteří
zkoumali složení uranové rudy – smolince. Podle teorie, kterou roku 1900 navrhli E.
Rutherford a F. Soddy, jsou radioaktivní jevy spojené se samovolným rozpadem atomů
radioaktivních prvků, přesněji jejich jader. Roku 1900 objevil P. Villard záření gama. Roku
1908 objevil E. Rutherford, při pokusech se solí radia, nový plyn – radon.

2.1 Příčina radioaktivity

Z více jak 2000 známých nuklidů jich je jen 266 stálých. Zbytek nuklidů, ať už se
nacházejí v přírodě či vznikají jadernými reakcemi je radioaktivní, což znamená, že se
samovolně přeměňují na jiný nuklid. Jádra nepodléhají radioaktivní přeměně (jsou stálá)
jen při určitém poměru mezi počtem neutronů a protonů (N/Z). U stabilních jader, které
jsou lehké (Z je menší či rovno 20) je tento poměr N/Z roven jedné či lehce přes jedna
(výjimkou jsou jádra 1H1 a 2 He3). U těžších jader se poměr zvětšuje až do 1,52 u
nejtěžšího stabilního nuklidu Bi 209 (Hála 1998). Pro zachování stability jádra musí tedy,
83

při rostoucím protonovém čísle, v jádru přibývat více neutronů než protonů. Větší počet
neutronů poněkud zmenšuje vzájemné odpuzování protonů (Hála 1998). Pokud má jádro
pro určité protonové číslo příliš málo nebo naopak příliš mnoho neutronů, začne se
samovolně přeměňovat, nejčastěji na jiné jádro a menší částici. Takovéto samovolně se
přeměňující jádro se nazývá jádrem radioaktivním. Vzniklé produkty takovéto přeměny
sebou vždy nesou určitou kinetickou energii, což svědčí o tom, že při radioaktivní přeměně

-9-
se uvolňuje energie. To je možné jen tehdy, pokud má jádro větší klidovou energii, než činí
součet klidových energií produktů přeměny (Hála 1998).

3 Přeměnové řady
Rozeznáváme tři skupiny radioaktivních přeměn, které se od sebe liší tím, jak se
chovají v elektrickém a magnetickém poli:
 první přeměnou je přeměna, při níž se mění protonové číslo při konstantním
nukleonovém čísle. Do této skupiny patří přeměny beta β - a β+ a elektronový
záchyt.
 v druhé skupině radioaktivních přeměn se současně mění protonové i nukleonové
číslo. Do ní patří přeměna alfa a dále emise nukleonů a samovolné štěpení.
 třetí skupinou je přeměna způsobená deexcitací jádra, kdy se mění jen energetický
obsah jádra. Do této skupiny patří přeměna gama.

3.1 Přeměna alfa

Přeměna alfa se vyskytuje hlavně u radioaktivních nuklidů těžkých prvků, u kterých
dochází k silnému odpuzování protonů. Při této přeměně jádro emituje dva protony a dva
neutrony (jádro 2He4 nesoucí kladný elektrický náboj), což způsobí snížení náboje jádra o
dvě jednotky. Alfa částice se pohybují poměrně pomalu (1/20 rychlosti světla) a mají
malou pronikavost, ale zato mají silné ionizační účinky na okolí. Toto záření má nejkratší
dosah a dá se lehce odstínit (například listem papíru).

3.2 Přeměna beta

Jedná se o velmi častý typ radioaktivní přeměny, která se vyskytuje u jader
s nadbytkem neutronů oproti optimálnímu poměru N/Z. U takových jader dochází k tomu,
že nadbytečný neutron v radioaktivním jádru se přeměňuje na proton a současně je z jádra
emitována částice β- (elektron) a elektronové antineutrino. Tímto procesem dojde ke

- 10 -
zvyšování počtu protonů a současnému snižování počtu neutronů, čímž se zmenšuje poměr
N/Z směrem k hodnotě potřebné pro stabilitu jádra. Beta záření se v magnetickém a
elektrickém poli chová stejně jako katodové záření, od kterého se liší rychlostí (Gažo a kol.
1974). Částice beta se pohybují velmi rychle (0,40 až 0,99 rychlosti světla). Jejich
pronikavost je větší než u alfa částic, mohou pronikat materiály s nízkou hustotou nebo
malou tloušťkou. K jejich zastavení stačí vrstva vzduchu silná 1 m nebo kovu o šířce 1
mm.

3.3 Přeměna gama

Při změně počtu nukleonů nebo poměru mezi nimi, která je výsledkem
předcházející přeměny, se nukleony ve vzniklém jádru většinou nevyskytují v nejnižších
možných energetických stavech ihned. Nadbytečné energie se tedy jádro nejčastěji zbavuje
emisí jednoho nebo několika fotonů elektromagnetického záření gama.
Gama záření se v magnetickém ani elektrickém poli neodchyluje, a proto se dá
předpokládat, že jde o elektromagnetické vlny s velmi krátkou vlnovou délkou (10-2 až 10-4
nm) (Gažo a kol. 1974). Látku, s kterou interaguje, silně ionozuje a uvolňuje z ní nabité
částice v důsledku fotoefektu, Comptonova jevu a tvorby elektron – pozitronových párů.
Při průběhu látkou se volně šíří a znáčně se rozptyluje. Materiálem se šíří lépe než záření
alfa a beta a doběh kvant gama je v téže látce několikanásobně vyšší než u kvant alfa a beta
záření (Obr. 1). Doběh kvant gama přirozených radioaktivních prvků je ve vzduchu
přibližně 700 m, v horninách do 1 m a v Pb jen několik desítek mm (Mareš et al. 1979).
Emise gama záření je běžná a v praxi velmi významná. Slouží k měření a identifikaci
nuklidů emitujících gama záření.

- 11 -
Obr. 1 Závislost intenzity záření na vzdálenosti, kterou urazí jednotlivé druhy záření v téže látce

3.4 Rychlost radioaktivní přeměny

Rychlost rozpadu radioaktivního nuklidu se řídí zákonem radioaktivity odvozeném
na základě výsledků experimentálního měření solí thoria, které provedli v roce 1902 páni
Rutherford a Soddy. Rychlost přeměny radioaktivního nuklidu se definuje jako úbytek
počtu radioaktivních atomů za časovou jednotku. Rychlost radioaktivní přeměny tedy
závisí na počtu radioaktivních atomů v látce. Jednotkou rychlosti přeměny je Becquerel
(Bq), což je jedna přeměna za sekundu. Často se rychlost radioaktivní přeměny vztahuje na
jednotku hmotnosti (Bq.kg-1), objemu (Bq.m-3) nebo látkového množství (Bq.mol-1). Dříve
se používala jednotka Curie (Ci). Převodní vztah je 1 Ci = 3,7.1010 Bq.

3.5 Radioaktivní řady

Jedná se o soubor radioaktivních nuklidů, v němž dochází postupnými přeměnami
alfa a beta ke snižování protonového a nukleonového čísla až do vzniku stabilního nuklidu.
V takovéto řadě jsou všechny členy v trvalé radioaktivní rovnováze s mateřským nuklidem
(Faure 2001). V minerálech a horninách obsahujících uran a thorium se nacházejí tři
238
radioaktivní řady (Obr. 2). Je to řada uran – radiová, začínající mateřskými nuklidy U,
235
řada uran – aktiniová s mateřskými nuklidy U a řada thoriová s počátečními nuklidy
232
Th. Všechny tři řady končí stabilním izotopem olova a vyskytuje se v nich určitý izotop
237
radonu. Je známá i čtvrtá řada, která se nazývá neptuniová a začíná nuklidem Np, ten se
ovšem v přírodě nevyskytuje (Hála 1998).

- 12 -
 Obr. 2 Přírodní radioaktivní řady

4 Radioaktivní prvky, vlastnosti K, Th a U

4.1 Základní informace o radioaktivních prvcích
Pojem radioaktivní prvek se používá pro prvky, které nemají stabilní nuklidy.
Spadají sem jak prvky nacházející se v přírodě (polonium až uran), tak i prvky uměle
připravené (Gažo a kol. 1974). Jako radioaktivní prvky bychom neměli označovat ty, které
sice projevují radioaktivitu, ale mají kromě radioaktivního izotopu ještě jeden či více
izotopů stabilních (například draslík). Jako radioaktivní se neoznačují ani prvky, které
sestávají jen z jednoho radioaktivního izotopu, ale jeho aktivita je příliš malá.
V přírodě se můžeme setkat s dvěmi druhy radioaktivních nuklidů. Tím prvním
jsou nuklidy s poločasem přeměny větším než 108 roků. Tyto nuklidy vznikly v ranné fázi
formování vesmíru při syntéze prvků a díky vysokému poločasu rozpadu přetrvaly do
dnešní doby. Známo jich je více než 50, některé z nich jsou uvedeny v tabulce. (Obr. 3)

- 13 -
 Nuklid Poločas přeměny (roky) Zastoupení v příslušném prvku (%)
40
K 1,27.1010 0,012
87
Rb 4,7.1010 27,850
88
Sr › 3.1016 82,560
147
Sm 6,7.1011 14,970
209
Bi 2,7.1017 100,000
232
Th 1,39.1010 100,000
235
U 7,13.108 0,715
238
U 4,51.109 99,274
Obr. 3 Některé radioaktivní nuklidy s velkými poločasy přeměny

Druhým případem jsou nuklidy s kratšími poločasy rozpadu. Ty vznikají jako

produkty přeměny mateřských nuklidů radioaktivních řad.
Radioaktivita je dobře prokazatelná jen u nuklidů s větším poločasem přeměny
(například U, Th, K). Poločas přeměny však nesmí být větší než 10 12 roků, neboť takové
nuklidy vykazují extrémně nízkou aktivitu, například aktivita 1 kg bismutu je jen 0,23 Bq
(Hála 1998).

4.2 Vlastnosti uranu, thoria a draslíku

V přírodě je dnes známo přes 230 typů radioaktivních jader atomů. Rozpadem
přirozených radioaktivních prvků v horninách vzniká záření alfa, beta a gama a uvolňuje se
teplo. Radioaktivita hornin se nejčastěji určuje měřením záření gama, které má největší
průchodnost hmotou. Pro gama aktivitu hornin má zásadní význam jen přítomnost U, Th a
jejich produktů rozpadu a K. Ostatní radioaktivní prvky se na aktivitě hornin podílejí
hodnotami až o druhou desítku řádů nižšími. Zanedbatelnost účinku ostatních prvků při
stanovení gama-aktivity hornin byla prokázána též experimentálně (Matolín 1967). Obsah
uranu a thoria roste v horninách obvykle společně. Poměr Th/U je důležitým parametrem
dovolujícím posuzovat nenormálnost nebo anomalitu obsahu jednoho z těchto prvků
v horninách (Matolín 1967). Při měření povrchu je též detekováno gama-záření
radioaktivního spadu, který je koncentrován ve vrstvě hornin při povrchu o mocnosti 150
mm (Mareš et al. 1979).
Radioaktivita magmatických hornin roste s rostoucí kyselostí horniny (Faure
2001). Je však nutné posuzovat skupiny hornin SiO 2 přesycených, nasycených a
nenasycených jednotlivě. Efuzivní formy magmatických hornin bývají aktivnější než jejich
ekvivalenty hlubinné. Radioaktivita fonolitů, syenitů a granodioritů bývá vysoká. Zato

- 14 -
extrémně nízkou aktivitou se vyznačují ultrabazika a bazika (Mareš et al. 1979). Pro
ukázku poslouží tabulka K, U a Th v magmatických horninách (Obr. 4).

Horniny % SiO2 %K ppm U ppm Th Th/U

kyselé 60 až 75 3,34 3,5 18,0 5,1
střední 52 až 60 2,31 1,8 7,0 4,0
bazické 40 až 52 0,83 0,5 3,0 6,0
ultrabazické méně než 40 0,03 0,003 0,005 1,7
Obr. 4 K, U, Th v magmatických horninách (Mareš et al. 1979)

Na možnost vysokých rozpětí výskytu radioaktivních prvků v některých horninách

upozorňuje například tabulka (Obr. 5) distribuce prvků pro granity dle Manové a Matolína
(1995).

Kyselé vyvřeliny K [%] U [ppm] Th [ppm] Th/U

Průměrné koncentrace 3,6 3,5 15,5 4,0
Možné rozpětí 1,6-9,0 0,6-35,0 3,0-96,0 1,5-15,0
Obr. 5 Obsahy prvků v kyselých horninách – převzato z Manová, Matolín (1995)

Radioaktivita sedimentů primárně závisí na usazovaném materiálu. Největší

aktivitu mají jíly, jílovce a draselné soli. Naopak nejméně aktivní je vápenec, sádrovec,
křemenec a kamenná sůl. Příklady koncentrací K, U a Th v sedimentech ukazuje tabulka
na obrázku číslo 6.

Hornina %K ppm U ppm Th Th/U

břidlice, jíly 3,2 4,0 11,0 2,8
pískovce 1,2 3,0 10,0 3,3
vápence 0,3 1,4 1,8 1,3
Obr. 6 K, U, Th v sedimentárních horninách (Mareš et al. 1979)

Mořské sedimenty mají koncentrace radioaktivních prvků zpravidla vyšší než

sedimenty kontinentální. V pokryvných útvarech je přítomnost radioaktivních prvků
podmíněna matečnou horninou a klimatem. V aridních oblastech bývá povrchová kůra

- 15 -
hornin obohacena uranem, kdežto v humidních oblastech je uran z povrchových vrstev
vyluhován (Faure 2001).
Radioaktivita hornin metamorfovaných bývá převážně stejná jako u výchozího
materiálu. Pouze v některých případech injekční metamorfózy může být radioaktivita
snížena či zvýšena v závislosti na povaze metatektu. Extrémně nízkou radioaktivitou se
vyznačují amfibolity a serpentinity. Naopak vyšší radioaktivita je charakteristická pro
některé ortoruly. Koncentrace radioaktivních prvků ve vodách je až o 4 řády nižší než
v horninách. Výjimku tvoří pouze vody s anomálním obsahem Rn, Ra nebo U (Matolín
1970).
Podle gamaspektrometrického stanovení K, U a Th v souboru různých hornin
z Českého masívu je koncentrace radioaktivních prvků nejčastěji v intervalu hodnot pro
K 0,9 až 5,2 %, pro U 1 až 14 ppm, pro Th 4 až 45 ppm.

4.2.1 Uran
238 235
V přírodě se uran vyskytuje jako směs izotopů U (99,276 %), U (0,718 %) a
234 238 235
jen ve velmi malé míře U (0,004 %). Uran Ua U jsou mateřskými nuklidy dvou
206 207
různých přeměnových řad, jejichž konečnými stabilními izotopy jsou Pb a Pb. Izotop
234 238
U je přechodným členem přeměnové řady U (Faure 2001). Oddělení hlavních izotopů
238 235
uranu Ua U je poměrně obtížné. Z hlediska chemického chování jsou oba izotopy
prakticky identické a i jejich odlišnosti ve fyzikálních vlastnostech jsou velmi malé.
Průměrná koncentrace uranu v zemské kůře je průměrně okolo 2 – 4 ppm U. V
238
převážné většině se jedná o izotop U (99,274%) s poločasem rozpadu T = 4,5.10 9 let.
Rozpad U je zdrojem α, β a γ záření.

Uran je radioaktivní prvek, patřící mezi aktinoidy.

Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich
Klaproth, v čisté formě byl uran izolován roku 1841
Eugene-Melchior Peligotem. V čistém stavu jde o
stříbrobílý lesklý kov, který se při kontaktu se
vzduchem pokrývá vrstvou oxidů. Není příliš tvrdý
(dá se za obyčejné teploty kovat či válcovat). Uran
Obr. 7 Smolinec (www.diamo.cz)
patří pro svou hustotu k nejtěžším prvkům vůbec
(asi o 70 % těžší než olovo) (Gažo a kol. 1974).

- 16 -
 Uran se v přírodě vyskytuje ve dvou valencích a to jako čtyř valentní a šesti
valentní, v níž je značně mobilní (Faure 2001). Dávkový příkon uranu je dán zejména
226 214
zářením gama dceřiných produktů Ra a Bi, neboť samotný uran je zářičem alfa.
235
Jediným izotopem uranu, který jeví gama aktivitu, je U, jehož izotopický podíl je asi
214 226
0,7%. Celkový dávkový příkon je dán především zářením Bi, neboť záření izotopu Ra
je velmi silně absorbováno. Uran sám se na něm podílí jen několika procenty (Kašparec et
al. 2001).
V horninách je uran přítomen ve dvou formách: tvoří samostatné minerály nebo je
izomorfně přimísen v horninotvorných minerálech. Samostatné minerály uranu jsou
původem vázány na magmatická centra, typické jsou v pegmatitech a hydrotermálních
žilách. Vlastními minerály jsou uraninit (Obr. 7), coffinit a další. V horninách se uran
nachází ve zvýšených mírách především v akcesorických minerálech (titanit, zirkon, apatit,
monazit, xenotim, ortit).
Uran dále tvoří sekundární fáze například tzv. uranové slídy (fritzscheit,
urunocircit, nováčekit, torbernit…).
Jeho koncentrace se v jednotlivých typech hornin liší. Obecně lze říci, že v
usazených, sedimentárních horninách se setkáváme s nižšími koncentracemi uranu než v
horninách přeměněných. Nejvyšší koncentrace uranu jsou obvyklé ve vyvřelých,
magmatických horninách.
Uran má tendenci koncentrovat se v tavenině (Kriegsman 2001). K srážení uranu
může dojít řadou mechanismů. Mezi nejdůležitější mechanismy patří pokles teploty, var a
odplynění roztoků, míšení roztoků, snížení hodnot pH a pokles fugacity kyslíku. Spolu
s redukcí uranu se na vzniku zrudnění mohou podílet i sorpční procesy na filosilikátech a
Fe-amorfních fázích (Hudson et al. 1999).
V horninách je uran značně pohyblivý za různých teplotních a tlakových podmínek.
Snadno podléhá chemickému zvětrávání a hydrotermálním přeměnám (Faure 2001).
Oxiduje se vzdušným kyslíkem na UO2, který je dobře vyluhovatelný vodou.
Uran se dále vyskytuje v mořské vodě, kde jeho koncentrace dosahují 3,3
mikrogramů na litr vody.
Uran se vyskytuje i v uhlí, z kterého by v budoucnu mohla být podstatná část uranu
získávána. Uranové rudy se ve velkém množství vyskytují v Kanadě, Austrálii, USA,
Rusku a střední a jižní Africe. V Evropě se uran těží nebo těžil v Sasku, Rumunsku,
Ukrajině a v Česku, kde dosud činný důl je poblíž Dolní Rožínky (Obr. 8).

- 17 -
 Obr. 8 Uranový důl Dolní Rožínka (www.diamo.cz)

4.2.2 Thorium
Thorium je druhým prvkem z řady aktinoidů. Je to radioaktivní, stříbřitě bílý
kovový prvek, který se na vzduchu, stejně jako uran, pokrývá vrstvou oxidů. Průměrná
koncentrace thoria v zemské kůře je 8–12 ppm Th. V přírodě se vyskytuje v šesti
izotopech, největší význam má 90Th232. Poločas rozpadu je 1,4.109 let. Rozpad je zdrojem
α, β a γ záření. Thorium vytváří, podobně jako uran, kyslíkaté sloučeniny a silikáty. V
horninách je thorium přítomno ve zvýšené míře v akcesorických minerálech (apatit, titanit,
zirkon, monazit..). Významným geochemickým znakem thoria je jeho stabilita. Většina Th
se zachycuje v horninotvorných nerostech, které vznikají v počátečních stádiích
krystalizace magmatu. Všechny thoriové nerosty jsou nerozpustné a téměř nevětrají.
Prakticky jedinou formou pohybu thoria je mechanický transport.
Hlavní velká ložiska thoriových rud se nachází v Austrálii, Skandinávii, USA, Číně
a Indii.
Rozpadem U a Th vzniká inertní bezbarvý plyn známý jako radon. Radon je
zdrojem záření alfa (Faure 2001).

- 18 -
4.2.3 Draslík
Draslík je biogenní prvek z řady alkalických kovů, který je hojně zastoupený v
zemské kůře, mořské vodě i živých organismech. Je to měkký, lehký, stříbrolesklý kov,
který lze krájet nožem. Je lehčí než voda, na které plave. Dobře vede elektrický proud a
teplo.
Draslík se v zemské kůře vyskytuje v mnoha minerálech a horninách. Jeho
přibližný obsah ve vápenci je 0,1%, v žule 3,5% a v některých břidlicích až 6,5%. Jeho
průměrná koncentrace v zemské kůře je okolo 2,5 hm. %. Draslík vyniká svou vysokou
mobilitou. Jeho vysoká afinita k vysoce elektronegativním prvkům je příčinou vysoké
reaktivity a snadné tvorby iontových vazeb, proto se v přírodě nevyskytuje v elementárním
stavu (Faure 2001). Větráním a vyluhováním hornin se dostává do půdy, kde jsou draselné
ionty zadržovány sorpcí (Hála 1998). Izotop 19 K40 přítomný 0,012 hm. % mezi třemi
izotopy draslíku, je jediný radioaktivní. Poločas rozpadu izotopu draslíku je 1,415.10 9
40
roků. V zemské kůře je aktivita K vyšší než aktivita všech ostatních přírodních
40
radioaktivních nuklidů dohromady. Při pohybu v životním prostředí se izotop K chová
stejně jako stabilní izotopy draslíku.
V magmatických a metamorfovaných horninách mají největší obsah draslíku
draselné živce, biotit, muskovit, leucit a nefelín. Pět až desetkrát nižší obsah draslíku mají
plagioklasy.

5 Radiometrické metody
Radiometrie je obor zabývající se přirozenou radioaktivitou hornin a zemin na
povrchu země a v jeho blízkosti. Používají se ke kvantitativnímu a kvalitativnímu
stanovení přirozeně radioaktivních prvků v horninách, vzduchu a vodách. Radiometrické
metody můžeme dělit dle druhu detekovaného záření na: alfa, beta, gama a neutronové.
Dále se tyto metody dají dělit na metody měření úhrnné aktivity a na metody
spektrometrické (Mareš et al. 1979). Velký rozvoj jaderných metod ve druhé polovině
dvacátého století umožnil jejich široké využití i v oboru geologie. Měření radioaktivity se
uplatňuje hlavně k vyhledávání a průzkumu radioaktivních ložisek nerostných surovin, k
tvorbě map, v hydrologii a inženýrské geologii, v geochemii a k detekování rizik
spojených s radonem a radioaktivitou. Značně se radiometrické metody uplatňují při
průzkumu radioaktivních surovin (hlavně uranu).

- 19 -
 Radioaktivní záření přírodních objektů se měří z letadel, tzv. leteckou
gamaspektrometrií, automobilů, pomocí přenosných ručních přístrojů, ve vrtech a na
mořském dně. Dále pak laboratorními metodami, které se vyznačují možností stanovení
velkého množství prvků a vysokou přesností výsledků.
Volba metod a typu průzkumu závisí na řešeném úkolu, na velikosti zkoumaného
území a jeho přístupnosti, druhu nerostné suroviny a její genezi a v neposlední řadě na
technické vybavenosti a ekonomické náročnosti. Hlavním kritériem při vyhledávání a
mapování je obnažení hornin. V oblastech zakrytých se uplatňuje vrtný průzkum, naopak v
odkrytých oblastech jde o průzkum letecký či povrchový. Při měření velkých ploch či ve
špatně přístupných oblastech se uplatňuje letecký průzkum, který bývá podkladem pro
pozemní měření. Povrchový průzkum může být veden buď automobilovou spektrometrií 
nebo pěším průzkumem , který se zaměřuje na zjištění anomálií radioaktivity a výzkum
vymezených geologických objektů.
Nejčastěji používanou metodou měření radioaktivity hornin je měření záření gama.
Hodnoty pole úhrnné aktivity gama hornin se uvádějí v jednotkách expozičního příkonu X
(A kg -1), nebo dle nových doporučení v jednotkách dávkového příkonu ve vzduchu Da (Gy
s -1). Koncentraci radioaktivních prvků v horninách stanovenou měřením úhrnné aktivity 
lze vyjádřit smluvními jednotkami geologického výzkumu Uekv. 1 ppm U (Mareš et al.
1979).
Při interpretaci výsledků měření je důležité určovat faktory ovlivňující naměřené
hodnoty. Při leteckém měření je nutné počítat se stíněním aktivity gama hornin lesními
pokryvy. Zvodnění hornin deštěm snižuje koncentrace měřených složek U, Th, K. Aktivita
hornin je rovněž ovlivněna změnami teploty a tlaku. Hlubinný dosah metody gama měření
závisí na energii záření, na hustotě a složení hmotné překážky. Pro energie gama záření
přirozených radioaktivních prvků je v mezích do 0.5 m (Mareš et al. 1979).

5.1 Princip gamaspektrometrie

Jak již vyplývá z označení gamaspektrometrie, je touto metodou detekováno záření
gama. Toto záření je nejčastěji detekováno měřicím přístrojem - gamaspektrometrem.
Spektrometr se skládá z detektoru, zesilovače analyzátoru impulsů a počítače pulsů.
Laboratorní gamaspektrometr bývá řízen počítačem.
K detekci záření se využívá detektoru, ve kterém nastává přeměna energie záření na
elektrické veličiny. Detektorů jaderného záření je několik typů: Ionizační komora, Geiger-

- 20 -
Müllerova počítací trubice, polovodičový počítač, proporcionální počítač, detektory
neutronů a scintilační počítač. V geologii se nejčastěji využívá scintilačních detektorů.
Scintilační počítač se skládá ze scintilační látky a fotonásobiče (Obr. 9).

Obr. 9 Scintilační detektor

Dopad detekované částice do scintilační látky je příčinou emise fotonu (scintilace).

Tento foton pak dopadá na fotokatodu fotonásobiče, z které jsou emitovány elektrony.
Tyto elektrony směřují na první pomocnou elektrodu, která je potažená slitinou Cs-Sb, kde
dochází k jejich znásobení. Každá následující pomocná elektroda má kladnější potenciál
než pomocná elektroda předešlá, čímž dochází k dalšímu znásobení elektronů. Tím se
počet uvolněných elektronů z fotokatody zvětší 106 – 108 krát. Na anodu pak dopadne
elektronový mrak, na výstupu dostáváme záporný napěťový puls. Amplitudy impulsů na
výstupu jsou pak přímo úměrné energii detekovaných částic (Mareš et al. 1979). I když
výsledkem měření jsou koncentrace U, Th, K, k samotné detekci se používá produktů
jejich rozpadu, zejména radia, které emitují mnohonásobně vyšší množství energie a proto
jsou k detekci vhodnější (Musset 2000). V geologii se nejčastěji používá detektorů na bázi
krystalu jodidu sodného aktivovaného thaliem (NaI (Tl)) nebo krystalu germanátu bismutu
(Bi4Ge3O12), který má pro záření gama asi třikrát větší detekční účinnost než NaI (Tl).
Tyto detektory jsou zvláště vhodné pro detekci γ záření o nízkých energiích, kdy se
účinnost blíží 100%.
Mrtvá doba scintilačních počítačů je v řádu 10-5 až 10-7s. Pojmem mrtvá doba se
rozumí časový úsek, ve kterém přístroj není schopen detekovat dopadající záření z důvodu
zpracovávání předešlého signálu.

 Spektrometry
Spektrometry využívají přímé úměrnosti mezi amplitudou impulsu na výstupu
spektrometrického detektoru a energií detekovaného záření (Mareš et al. 1979). V dnešní
době se používají především mnohokanálové gamaspektrometry. Tyto spektrometry

- 21 -
analyzují amplitudy všech impulsů současně a poskytují celý záznam spektra energie
záření z jednoho měření (Mareš et al. 1979).

Obr. 10 Schéma analyzátoru pulsů

Každý radioaktivní prvek má svou typickou energii a tedy i svůj typický pík ve
spektru (Obr. 10). Stanovení thoria je relativně bezproblémové, protože přírodní materiály
jsou v drtivé většině ve vztahu k Th v rovnováze. Stanovení U je složitější, díky poměrně
230 226
dlouhému poločasu rozpadu Th a Ra, což má za následek, že v přírodě nemusí být
226 222
stejná aktivita Ra a mateřského prvku uranu. Druhým problémem jsou emanace Rn.
235
Vzhledem k tomu, že aktivitu gama jeví pouze U (uran je jinak alfa zářičem), jsou
vyhodnocovány píky rádia, které jsou následně vyjádřeny ekvivalentním obsahem uranu.
Stanovení uranu je tedy závislé na ustanovení radioaktivní rovnováhy mezi uranem a jeho
dceřinými produkty, zejména rádiem. Dalším předpokladem je stálý poměr mezi izotopy
235 238
Ua U ( 235U asi 0,7%).
 Chyby měření
Výsledky měření radioaktivity mohou být zatíženy nahodilými, systematickými i
hrubými chybami. Nahodilé chyby jsou způsobeny statistickým charakterem
radioaktivního rozpadu, neboť v dané hmotě radioaktivního prvku o velmi dlouhém
poločasu rozpadu se ve stejných časových intervalech nerozpadá stejný počet atomů.
V závislosti na počtu rozpadů jader atomů kolísá i radioaktivita. K chybám systematickým
patří chyba z mrtvé doby radiometru. Detekce a registrace každé částice trvá určitou dobu,
ve které přístroj nereaguje na další dopadlé částice. Vzhledem k tomu nemusí být některé
částice dopadlé do detektoru registrovány. Je-li mrtvá doba přístroje experimentálně
určena, lze ze zaregistrované četnosti impulsů stanovit opravnou hodnotu (Mareš et al.
1979). Systematické chyby může způsobit rovněž nesprávné cejchování přístroje.

- 22 -
5.1.1 Letecká spektrometrie gama
Letecká spektrometrie gama se užívá ke stanovení obsahů K, U, Th v horninách při
vyhledávání radioaktivních i neradioaktivních surovin a geochemickém mapování (Mareš
et al. 1979). Při leteckém průzkumu se registruje záření gama. Intenzita gama záření hornin
ubývá s výškou v závislosti na velikosti plochy povrchového zdroje záření. Spektrum
energie záření gama je dobře rozlišitelné do výšky 150 m (Mareš et al. 1979). Šířkový
dosah měření se obvykle vztahuje k průměru kruhové plochy, která pro danou výšku
detekce produkuje 90% detekovaného  záření. Naměřené hodnoty jsou ovlivněny
členitostí terénu. Zvýšené hodnoty záření gama jsou při měření nad negativním tvarem
terénu, naopak při měření nad pozitivním tvarem terénu zaznamenáváme hodnoty snížené.
Podle Mareše et al. (1979) můžou rozdíly hodnot být až do prvé desítky procent. Letecké
měření je ovlivněno i pokryvem, například podle Mareše et al. (1979) lesy stíní gama
záření hornin až do 35%. Podstatný význam pro letecké měření má účinek vzdušného
radonu. Koncentrace vzdušného radonu se během dne mění, což je podmíněné dvěma
faktory: Za prvé je to vytvářením teplotních inverzních vrstev v ranních hodinách, kde se
radon hromadí blízko při povrchu země. A za druhé to jsou roční změny spojené se
změnou teploty, vlhkosti a tlaku, které ovlivňují výstup radonu z hornin. Pozaďová
hodnota se určuje měřením nad vodní plochou o hloubce minimálně 2 metry a ve
vzdálenosti 400 metrů od břehu v plánované výšce pro letecké měření. Samotný průzkum
se provádí letadly nebo vrtulníky. Průzkum bývá veden v měřítkách 1:100 000 až 1:10 000,
v rovinatých terénech v rovnoběžné síti profilů, v členitém terénu metodou vrstevnicového
létání. Výška letu se volí od 30 do 120 metrů a rychlost letu bývá 50 až 200 km/h (Mareš et
al. 1979).
Letecké měření úhrnné aktivity gama nám dává základní informace o radioaktivitě
hornin. Samotná letová operace zahrnuje přípravu a nastavení spektrometru, měření
kontrolního profilu a vlastní měření. Zpracování dat se provádí z magnetického záznamu v
pozemním výpočetním středisku.
Letecké spektrometry se skládají z detektoru, jednotky stabilizace zesílení impulsů,
analyzátoru, intervalometru a jednotky digitální registrace dat. Letecké gama spektrometry
jsou přístroje relativní, což znamená, že vyžadují přesnou sezónní kalibraci. Tato kalibrace
bývá prováděna každou leteckou sezónu (Gnojek 2005). Proces kalibrace je následující:
měřením na Th, U a nulovém standardu se stanoví tzv. stripping faktory, které se opraví

- 23 -
pro pracovní výšku letu. Citlivosti spektrometru je nutno stanovit porovnáním hodnot
měřených nad cejchovacím profilem 2 až 5 km dlouhým a 0,6 km širokým, opravených na
pozadí, na interferenci záření gama prvků K, U, Th a na výšku letu s pozemními
hodnotami koncentrací K, U a Th v hornině (Mareš et al. 1979).

5.1.2 Automobilový průzkum gama

Automobilový průzkum se užívá k průzkumu radioaktivních i neradioaktivních
surovin, ke geochemickému mapování a k ověřování výsledků zjištěných leteckým
průzkumem. Na změřené hodnoty mají vliv nerovnosti terénu (zářezy, svahy), které můžou
podle Mareše et al. (1979) změnit naměřené údaje až o první desítky procent. Rychlost
vozidla se volí podle účelu měření, na šířce předpokládané anomálie a jejich radioaktivitě.
Aparatury pro automobilovou spektrometrii jsou podobné aparaturám leteckým. Jako
detektoru se užívá krystal NaI o objemu 2000 cm 3. Přirozené pozadí se určuje měřením nad
vodní plochou minimálně 2 metry hlubokou a 50 metrů od plochého břehu. Terénní měření
je vedeno v měřítcích 1:25 000 (vhodné pro vyhledávání a mapování) až 1:2 000
(detailizace anomální radioaktivity). Samotné měření je vedeno v nepravidelné síti profilů
po přírodních cestách. Výsledky se zobrazují jako mapy profilů či izolinií.

5.1.3 Pěší průzkum gama

Metoda se dá použít v plošně omezených územích jako průzkumná, vyhledávající
nebo detailizační. Podle geometrie měření se dá tato metoda rozdělit na měření povrchové
(měří se geometrie 2π) a měření v jamkách (geometrie 4π). Gamaspektrometrie s
přenosnými spektrometry se užívá ke kvalitativnímu a kvantitativnímu zhodnocení
anomálií radioaktivity a ke geochemickému mapování. Spektrometry se skládají z
detektoru, analyzátoru a výstupu pro signalizaci měřených veličin. Detektory se skládají
ze scintilační látky a fotonásobiče. Jako scintilační látka se užívá krystalů NaI o velikosti
50x50 mm až 80x80 mm či krystalů Bi 4Ge3O12. Scintilátor Bi4Ge3O12 má pro gama záření
asi třikrát větší detekční účinnost než NaI. Hmotnost spektrometrů je 4 až 7 kg. Před
vlastním měřením je nutná kalibrace přístroje, hodnota přirozeného pozadí se stanoví nad
vodní plochou.
Postup při měření gama aktivity vyžaduje přípravu přístroje, kontrolní záměr
pracovním standardem, záměr na kontrolním bodě a měření v zájmové oblasti. Detektor se
umisťuje dle volby nad povrch, na povrch, nebo do vyhloubených jamek, shodnost

- 24 -
podmínek měření na všech bodech musí být zachována (Mareš et al. 1979). Doba trvání
měření na jednom bodě je obvykle 2–4 minuty. Výsledky měření získáme odečtením
pozaďových hodnot a převedením na výsledné jednotky, dle kalibrace.

 Terénní gamaspektrometr RS 230

Jedná se o přenosný gamaspektrometr, který využívá jako detektoru monokrystal
germanátu bismutu (BGO). RS 230 je jednotlačítkový, 2,2 kg těžký přístroj, který je
napájen dobíjecí baterií a cejchován na geometrii 2π (Obr. 11). Je vybaven grafickým LCD
displayem s rozlišením 128x64 pixelů. Operační teplota přístroje je od -20 do 50 C. Před
samotným měřením je nutná stabilizace přístroje v místě měření, kterou přístroj po zapnutí
během několika málo minut sám provede.
RS 230 měří ve dvou modech – survey,
a modu assay. V modu survey přístroj
registruje všechny gama pulzy, které
pak zobrazuje na displeji jako křivku.
Když intenzita příchozího signálu
překročí stanovenou mez, přístroj na
tuto skutečnost upozorní zvukovým
signálem. Mez i sílu zvukového signálu
lze nastavit v menu přístroje. Měření
v modu survey je efektivní pro tůrovaní
terénu, obzvláště pak v kombinaci
Obr. 11 Terénní gamaspektrometr RS 230
s GPS. Pro detailnější a přesnější
výsledky je mod assay. Data změřená v modu assay jsou přesnější, neboť přístroj měří
koncentrace sledovaných radioaktivních prvků přímo na výchozu (přístroj měří kruh o
rozměrech 1x1 metr). Díky tomu nejsou výsledky tolik ovlivněny okolním prostředím.
Dobu měření v modu assay lze libovolně nastavit v menu přístroje. Obecně platí, že čím je
delší doba měření, tím přesnější jsou naměřené výsledky.

5.1.4 Hloubkový průzkum gama

Hloubkový průzkum využívá penetračně vrtných zařízení a umožňuje zjišťování
radioaktivity hornin podloží v oblastech mocných útvarů. Vrty se hloubí pojízdnými

- 25 -
vrtnými soupravami. Při průzkumu se užívá techniky zatlačování, rotačního vrtání a
příklepu. Průměr vrtu je 45 až 90 milimetrů. Obvyklá měřítka průzkumu jsou 1:50 000.

5.1.5 Laboratorní měření

K laboratornímu měření se používá například spektrometr Georadis GR 320 s
napojením na váhu a počítač (Obr. 12). Jedná se o 1024 - kanálový spektrometr s
válcovým detektorem NaI (TI) 76x76 mm v olověném stínění tloušťky 9 cm, který je
ovládán pomocí softwaru LAB Center z počítače. Program vypočítává koncentrace nebo
hmotnostní, objemové či celkové aktivity přirozeně radioaktivních prvků nebo jiných
radionuklidů z porovnání naměřených spekter vzorků se spektry pracovních etalonů o
známé koncentraci nebo aktivitě jednotlivých radionuklidů. Pro správné vyhodnocování je
nutné dodržovat geometrii měření tzn., že vzorek i pracovní etalon použitý pro kalibraci
musí mít stejný tvar, objem i hmotnost a musí být umístěn do přístroje ve stejné poloze
vzhledem k detektoru.

Obr. 12 Laboratorní spektrometr GR 320 (georadis.com)

Použitím olověného stínění o tloušťce 9 cm, ve kterém je umístěn detektor a
měřený vzorek, je dosaženo nízkých detekčních limitů pro stanovení jednotlivých
radionuklidů. Tím je dosaženo snížení přirozeného pozadí asi o dva řády.
Vzorky pro laboratorní měření se odebírají v předem zvoleném místě v
dostatečném množství. Vzorky můžou být jak čerstvé, tak i zvětralé. Před měřením je
nutná úprava vzorku. Úprava vzorku probíhá tak, že je nutné horninu podrtit do určené
frakce (jednotlivé komponenty by neměli být větší jak 10 mm), vysušit a homogenizovat.
Takto upravený vzorek se poté dá do kelímku, uzavře víčkem, zváží a vloží do přístroje,
kde je po dobu 30 minut měřen. Je nutné dbát na to, aby materiál v měřícím kelímku byl

- 26 -
stejného složení jako celý vzorek. Čistá hmotnost vzorku by se neměla lišit o více jak 30 %
od hmotnosti etalonů použitých při kalibraci. Připravené vzorky, uzavřené v měřícím
kelímku a řádně označené, by se měly uložit alespoň po dobu tří týdnů z důvodu ustálení
radioaktivní rovnováhy mezi Ra-226 a Rn-222.

5.1.6 Detekční limity laboratorního gamaspetrometru

Citlivost měření na gamaspektrometru ovlivňují faktory, jako jsou např. doba
měření, hmotnost vzorku a pozice vůči detektoru. Následující tabulky (Obr. 13a, 13b)
udávají detekční limity pro základní typy dodávaných etalonů a běžně používané doby
měření. Údaje se vztahují pouze k laboratornímu přístroji. Detekční limity jsou udávány
pro všechny radionuklidy a metody dodávané výrobcem, jiné detekční limity se mohou
matematicky odvodit.

Detekční limity pro jednotlivé radionuklidy – etalony G100 (100ml/120g)

Doba
Cs-137 K-40 U ekv. Th ekv.
měření
300 s 40Bq/kg 300 Bq/kg 1,0 % 40 Bq/kg 3,0 ppm 40 Bq/kg 3,0 ppm
900 s 25 Bq/kg 180 Bq/kg 0,6 % 25 Bq/kg 2,0 ppm 25 Bq/kg 2,0 ppm
1800 s 17 Bq/kg 120 Bq/kg 0,4 % 17 Bq/kg 1,3 ppm 17 Bq/kg 1,3 ppm
Obr. 13a Detekční limity – etalony G100

Detekční limity pro jednotlivé radionuklidy – etalony G250 (250 ml/400g)

Doba
Cs-137 K-40 U ekv. Th ekv.
měření
300 s 20 Bq/kg 150 Bq/kg 0,5 % 20 Bq/kg 1,5 ppm 20 Bq/kg 1,5 ppm
900 s 12 Bq/kg 90 Bq/kg 0,3 % 12 Bq/kg 1,0 ppm 12 Bq/kg 1,0 ppm
1800 s 9 Bq/kg 60 Bq/kg 0,2 % 9 Bq/kg 0,7 ppm 9 Bq/kg 0,7 ppm
Obr. 143b Detekční limity – etalony G250

- 27 -
6 Využití radiometrie
6.1 Využití v geologii
Radiometrie se využívá v geologii při radiometrickém vzorkování. Pomocí
radiometrického vzorkování se stanovují koncentrace radioaktivních prvků a rozměry
rudních těles v důlních dílech a na výchozech. Je založeno na měření gama aktivity na
obnažených horninách.

Značný ekonomický význam má použití radiometrie v uranových dolech.

Radiometrická měření v dole zahrnují profilová měření úhrnné aktivity gama na důlních
chodbách, stropní, boční a čelní karotáž krátkých vrtů, řízení střelných prací s ohledem na
minimální ztráty rudy, označování rudních poloh a jejich kvantitativní ohodnocení a

- 28 -
radiometrické vzorkování in situ (Mareš et al. 1979). Pro zamezení ztrát rudy se provádí
radiometrická kontrola gama aktivity zakládek. Radiometrická úprava rud odděluje rudy
od hlušiny.

Dalším využitím je použití radiometrických metod při průzkumu neradioaktivních

surovin. Endogenní a některá exogenní ložiska neradioaktivních prvků vznikají za
geochemických podmínek, které podmiňují změnu koncentrace radioaktivních prvků K,
Th, U v rudních zónách a okolních horninách. Největší význam ve vztahu k endogenním
rudním ložiskům má K. V zónách albitizace a prokřemenění jeho obsah klesá a v zónách
feldspatizace a sericitizace obsah K vzrůstá (Mareš et al. 1979). Thorium se využívá
zejména při zkoumání ložisek vzácných prvků. Uran někdy projevuje pozitivní závislost
k hydrotermálním polymetalickým ložiskům Pb, Zn, Ni, Cu aj. (Mareš et al. 1979). Dále se
značně uplatňuje vztah uranu k exogenním ložiskům V, P a Au.

Radiometrické metody se také používají k určování geneze hornin. Vzhledem

k společné kumulaci K, U, Th v horninách lze, stanovením poměrů těchto prvků a jejich
srovnáním s obvyklými hodnotami, posoudit typické charakteristiky hornin, provincie
nebo stanovení anomalit. Například v práci Breiter a Koller et al. (2007) byla použita
metoda měření záření gama pro odlišení různých typů granitů.

6.2 Využití v hydrologii a inženýrské geologii

Radiometrie se používá v inženýrské geologii při průzkumu kvality podloží.
K tomu se využívá metoda zpětného rozptylu gama záření. Metoda je založena na
pravděpodobnosti rozptylu gama záření. Čím vyšší je atomové číslo (průměrné atomové
číslo látky) a hustota rozptylující látky, tím větší je i rozptyl gama záření. Měřící sonda
obsahuje zdroj gama záření a detektor rozptýleného záření, který je olovem odstíněn od
záření zdroje. Rozptýlené záření se po dráze k detektoru částečně absorbuje a celkový efekt
rozptylu a absorpce způsobuje, že čím větší je hustota látky, tím méně rozptýlených částic
dopadá na detektor (Hála 1998). Tímto způsobem se dá měřit hustota sypkých hmot, půdy,
obsah ropy a zemního plynu v horninách a geologický stav hornin.

V hydrologii se používají nuklidy emitující gama záření jako indikátory při studiu
pohybu vody v různých přírodních systémech. Indikátor se zavede v určitém místě do
vodního systému a sleduje se jeho pohyb měřením aktivity na různých místech.

- 29 -
7 Lokality
Pro testování přístroje RS 230 byly vybrány celkem 4 lokality, na kterých byla
provedena různá měření. Přehledy jednotlivých měření provedených na vybraných
lokalitách jsou uvedeny v tabulce na obrázku 14. Pro měření byla vybrána tělesa
durbachitů a alkalickoživcového syenitu. Pro obě tyto horniny je typická anomálně vysoká
přirozená radioaktivita.

Lokalita Provedená měření

Velké Meziříčí Měření v jamkách, měření na sněhové pokrývce
Skryje Měření ve výšce, porovnání terénní a laboratorní
gamaspektrometrie
Naloučany Měření na žilách, porovnání terénní a laboratorní
gamaspektrometrie

- 30 -
 Štola Josef Měření v geometrii 4π
Obr. 14 Přehled provedených měření

7.1 Skryje
První lokalita, na které bylo provedeno měření, se nalézá v údolí řeky Loučky
poblíž obce Skryje cca 10 km severozápadně od města Tišnov.
V inkriminované oblasti proráží řeka Loučka těleso durbachitu. Petrograficky se
jedná o hrubě zrnitý durbachit, který představuje nejrozšířenější typ třebíčského masivu.
Tyto durbachity jsou šedavé až šedavěčerné barvy s porfyrickou texturou (Obr. 15, 16)
Porfyrické vyrostlice tvoří bílé až šedé krystaly K-živců o velikosti kolem dvou
centimetrů. Čerstvé durbachity se vyznačují velkou tvrdostí, pro zvětralé durbachity je
charakteristická drobivost. U zvětralých durbachitů krystaly K-živce vyvětrávají či
vypadávají z horniny. Častá je také chloritizace biotitu.

Obr. 15 Hrubozrnný durbachit Obr. 16 Hrubozrnný durbachit

- 31 -
7.2 Velké Meziříčí
Druhá zkoumaná lokalita je situována v Třebíčském masivu asi 1 km severně od
města Velké Meziříčí. Třebíčský masiv je největším durbachitickým tělesem v českém
masivu. Jedná se o deskovité těleso trojúhelníkového tvaru, které se rozléhá mezi Velkou
Bíteší, Polnou a Jaroměřicemi nad Rokytnou.
Převládajícím typem horniny je zde hrubě zrnitý durbachit, který je charakteristický
šedočernou barvou, porfyrickou, masivní texturou (Obr. 17) . Porfyrické vyrostlice jsou
tvořeny bílými až šedavými tabulkovitými krystaly K-živců, u kterých lze i makroskopicky
pozorovat srůst dle karlovarského zákona. Tyto vyrostlice většinou dosahují velikosti až 2
cm. Matrix je tvořena drobnými lupínky biotitu,
plagioklasem, aktinolitem, K-živcem a
křemenem. Převládajícím minerálem v hornině
je K-živec. Typickými akcesorickými minerály
jsou apatit a zirkon (Zachovalová et al. 1998).
Častá je chloritizace tmavých minerálů. Méně
častým typem horniny je drobně zrnitý
Obr. 17 Hrubozrnný durbachit
durbachit, který se makroskopicky velmi podobá durbachitu hrubozrnnému. Rozdíl mezi
nimi je ve velikosti porfyrických vyrostlic K-živce. U drobně zrnitého durbachitu jsou
porfyrické vyrostlice K-živce asi čtyřikrát menší než u hrubě zrnitého. Oproti hrubozrnným
durbachitům je patrný pokles obsahu K-živce a nárůst obsahu plagioklasu (Zachovalová et
al. 1998).

7.3 Syenit od Naloučan

Třetí lokalita se nachází poblíž obce Naloučany. Měřeno bylo na hornině zvané
syenit (Obr. 18). Na této lokalitě se nacházejí dvě malá tělesa syenitu o délce do 100 m,
která jsou atypická svou vysokou přirozenou radioaktivitou. Hlavním minerálem v hornině
je K-živec, dále amfibol, v menší míře plagioklas, akcesorické minerály jsou pak
reprezentovány chloritem, titanitem, ilmenitem a zirkonem. Právě zirkon je podle
Leichmanna (1998) jediným radioaktivním minerálem naloučanských syenitů. Lze tedy
pozorovat přímou úměrnost mezi radioaktivitou horniny a obsahem zirkonu, ten je
v hornině značně variabilní (0,5-5%).

- 32 -
 Obr. 18 Alkalickoživcový syenit

7.4 Štola Josef

Poslední zkoumanou lokalitou, na které byl gamaspektrometr RS 230 testován, se
nachází asi 50 km jižně od Prahy, poblíž Slapské přehrady ve štole Josef. Štola Josef je
situována v pásmu metamorfovaných vulkanických a vulkanicko-sedimentárních hornin
(bazalty, ryolity, tufy, tufity), na ke které přiléhají mladší intruzivní horniny (granodiority
a albitické žuly).

8 Metodika
8.1 Terénní měření
Pro měření v terénu byl použit gamaspektrometr RS 230 vyrobený firmou
Georadis.
Měření v terénu bylo prováděno následujícím způsobem: Nejdříve bylo zvoleno
místo pro měření a následně zapnut spektrometr. Před samotným měřením bylo nutné
provést stabilizaci přístroje v místě měření, kterou přístroj po zapnutí během několika
málo minut provedl sám. Po stabilizaci následovala kalibrace spektrometru pomocí etalonů
Cesia. Samotné měření v terénu v modu assay bylo provedeno na rovinných plochách tak,
že sonda byla přiložena kolmo k měřené ploše (Obr. 19). Poté přístroj za určitou, předem

- 33 -
zvolenou dobu, změřil koncentraci K, U a Th. Pro testování přístroje RS 230 byla zvolena
doba měření 300 sekund.

Obr. 19 Měření v modu assay

8.2 Laboratorní měření a odběr vzorků

Pro laboratorní měření byl použit gamaspektrometr GR 320 rovněž od firmy
Georadis.
Vzorky pro laboratorní měření byly odebrány na předem vybraném místě
v zájmové lokalitě a to v množství každý cca 500 g. Odebrány byly horniny jak čerstvé,
tak i částečně zvětralé.
Před samotným měřením bylo zapotřebí vzorek připravit, což znamenalo vzorek
vysušit, podrtit a homogenizovat. Jednotlivé komponenty by neměli být větší než 10 mm.
Takto upravené vzorky byly vloženy do plastového kelímku, uzavřeny víčkem a uloženy
po dobu tří týdnů z důvodu ustálení radioaktivní rovnováhy mezi Ra-226 a Rn-222. Po
třech týdnech byly vzorky zváženy a umístěny do předem zkalibrovaného přístroje, ve
kterém bylo prováděno měření po dobu 30 minut.

8.3 Metodika – jednotlivé typy měření

8.3.1 Porovnání laboratorní a terénní gamaspektrometrie

Pro účely porovnání těchto dvou metod bylo nejprve nutné provést měření v terénu.
Vybráno bylo těleso durbachitu na první lokalitě, kde byla provedena celkem čtyři měření

- 34 -
(Obr. 20) a těleso syenitu na třetí lokalitě, kde byla provedena měření dvě. Všechna měření
byla provedena v modu assay po dobu 5 minut.
V druhé fázi byly odebrány z těchto lokalit vzorky pro laboratorní měření. Tyto
vzorky byly odebrány přesně z míst, kde proběhlo měření terénní. Tyto vzorky byly po
nutné úpravě změřeny na laboratorním gamaspektrometru.

Obr. 20 Měření na tělese durbachitu

8.3.2 Vliv výšky

Pro zjištění vlivu výšky od zdroje záření na výsledky měření byly provedeny dva
pokusy. První pokus byl proveden na nehomogenním podloží na první lokalitě.
Spektrometr byl přivázán pomocí lana, které bylo přehozeno přes větev stromu a postupně
vytahován až do konečné výšky 360 cm. Vždy po 30 cm byly v modu assay změřeny
koncentrace K, U a Th.
Druhý pokus byl proveden na homogenní ploše. Měření bylo provedeno na dlažbě
v areálu přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zde byl spektrometr
připevněn pomocí provazu k dřevěným štaflím. Měřeny byly koncentrace K, U a Th
v modu assay stejným způsobem jako u prvního pokusu v nehomogenním poli, ale jen do
výšky 210 centimetrů.

- 35 -
8.3.3 Měření na sněhové pokrývce
Toto měření probíhalo na druhé lokalitě. Cílem bylo zjistit, do jaké míry bude
záření gama odstíněno několikacentimetrovou vrstvou sněhu. První měření bylo provedeno
na 30 cm vysoké vrstvě sněhu (Obr. 21). Poté byla 15 cm vrstva sněhu odházena a na zbylé
vrstvě bylo provedeno další měření. Poslední měření bylo provedeno po odházení zbylé
vrstvy sněhové pokrývky.

Obr. 21 Měření na sněhové pokrývce

8.3.4 Jamky
Pro účely korelace získaných hodnot, pomocí gamaspektrometru RS 230, při
měření v jamkách a na povrchu byly na druhé lokalitě realizovány 3 měření v jamkách. Po
předem určenou dobu proběhlo měření nejprve na povrchu a poté v 15 cm hlubokých,
ručně kopaných jamkách (Obr. 22).

Obr. 22 Měření v jamkách

8.3.5 Žíly
Pro tento pokus byly měřeny neradioaktivní žíly v radioaktivní hornině. Konkrétně
šlo o dvě křemenné žíly, které protínají těleso syenitu (třetí lokalita). Obě žíly měly
mocnost kolem 15 cm. V terénu bylo provedeno měření v modu assay na těchto žilách i na

- 36 -
samotném tělese syenitu. Z každé žíly byl odebrán vzorek pro laboratorní měření. Taktéž
byly odebrány i vzorky z okolního syenitu.

8.3.6 Měření ve štole

Při měření ve štole se měl zjistit vliv geometrie 4π na přesnost měření
gamaspektrometru RS 230. Pro tento účel byla v modu assay měřena čelní stěna rozrážky.
Poté z ní byl odebrán vzorek horniny pro laboratorní měření. Stejným způsobem byla
změřena i žíla se zvýšenou úhrnnou aktivitou gama, která byla vyhledána pomocí měření
v modu survey.

9 Výsledky měření
9.1 Porovnání terénních a laboratorních výsledků
9.1.1 Durbachity
 Terénní měření: Vlastním terénním měřením, které bylo provedeno na 4
lokalitách v zájmové oblasti v údolí řeky Loučky, byly získány níže uvedené
výsledky.
 Průměrné naměřené hodnoty:
K: 7,4 hm.%
U: 13,9 ppm
Th: 46,3 ppm

Naměřené koncentrace draslíku se pohybovaly v rozmezí 5,98 – 8,2 hm.%.

Množství uranu obsažené v hornině na zkoumaném území bylo v rozmezí 13,2 – 14,4 ppm
a obsahy thoria byly naměřeny v rozmezí 45 – 48 ppm (Obr. 23).

50
45
40
35
30 Vzorek č. 1
25 Vzorek č. 2
20 Vzorek č. 3
15 Vzorek č. 4
10
5
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

- 37 -
 Obr. 23 Koncentrace K, U, Th naměřených na durbachitech – terénní měření

 Laboratorní měření: Pro účely laboratorního měření byly odebrány vzorky

z tělesa durbachitů v údolí řeky Loučky. Laboratorní měření by měla poskytnout
přesnější výsledky z důvodu, že vzorky jsou v průběhu měření stíněny olověným
pláštěm a uzavřeny před působením vnějších vlivů.
 Průměrné naměřené hodnoty: ( vypočítáno dle aritmetického průměru)
K: 5,9 hm.%
U: 13,5 ppm
Th: 45,2 ppm
Ve všech vzorcích, které, byly k dispozici, výsledky měření vykazovaly průměrnou
hodnotu koncentrace draslíku okolo 5,90 hm.%. Výše koncentrací uranu se u studovaných
vzorků pohybovaly mezi 12– 15 ppm a u thoria kolem 45 ppm (Obr. 24).

50
45
40
35
Vzorek č. 1
30
25 Vzorek č. 2
20 Vzorek č. 3
15 Vzorek č. 4
10
5
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

Obr. 24 Koncentrace K, U, Th naměřených na durbachitech – laboratorní měření

9.1.2 Syenit
 Terénní měření: Terénní měření bylo provedeno na dvou místech Naloučanského
syenitu.
 Průměrné naměřené hodnoty:
K: 13 hm.%
U: 21,3 ppm
Th: 50,7 ppm

Výsledky z obou terénních měření jsou v grafu (Obr. 25).

- 38 -
 80
70
60
50
40 Vzorek č. 1
30 Vzorek č. 2
20
10
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

Obr. 25 Koncentrace K, U, Th naměřených na syenitu – terénní měření

 Laboratorní měření: Pro laboratorní měření byly odebrány dva vzorky z míst,
které odpovídají terénnímu měření.
 Průměrné naměřené hodnoty:
K: 10 hm.%
U: 16 ppm
Th: 34 ppm

Výsledky z jednotlivých vzorků jsou uvedeny v grafu (Obr. 26).

60
50
40
30 Vzorek č. 1
Vzorek č. 2
20
10
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

Obr. 26 Koncentrace K, U, Th naměřených na syenitech – laboratorní měření

9.2 Výsledky měření vlivu výšky:

Jak již bylo uvedeno výše, pro zjišťování vlivu výšky na přesnost měření přístrojem
RS 230 byla provedena dvě měření a to na homogenním a nehomogenním poli.

- 39 -
9.2.1 Měření na homogenním podkladu
V tabulce (Obr. 27) jsou zaznamenány změny koncentrací všech tří studovaných
prvků v závislosti na rostoucí výšce. Následně je v grafu (Obr. 28) zachyceno procentuální
zastoupení každého ze studovaných prvků pro jednotlivou výšku.

Výška [cm] K [%] U [ppm] Th [ppm] Th/U Th/K U/K

0 2,60 2,80 9,60 3,43 3,70 1,07
30 2,70 2,90 9,60 3,30 3,60 1,07
60 2,60 2,80 9,50 3,94 3,70 1,07
90 2,50 2,70 9,60 3,50 3,80 1,08
120 2,40 2,60 9,20 3,50 3,80 1,08
150 2,40 2,50 9,00 3,50 3,80 1,04
180 2,40 2,60 9,20 3,54 3,80 1,08
210 2,40 2,40 8,80 3,58 3,70 1,00
Obr. 27 Koncentrace K, U, Th naměřených v různé výšce – homogenní pole

- 40 -
 Obr. 28 Graf vlivu výšky – homogenní pole

9.2.2 Měření na nehomogenním podkladu

Výsledky měření na nehomogenním podkladu jsou zachyceny v tabulce (Obr. 29) a
stejně jako při měření na homogenním poli je v následném grafu (Obr. 30) zachyceno
procentuální zastoupení každého ze studovaných prvků pro jednotlivou výšku.

Výška [cm] K [%] U [ppm] Th [ppm] Th/U Th /K U/K

0 12,00 32,40 55,30 1,70 4,60 2,70
30 12,90 39,50 47,50 1,20 3,70 3,00
60 11,70 28,70 59,60 2,00 5,10 2,50
90 9,00 25,30 65,50 2,60 7,30 2,80
120 9,00 28,70 62,00 2,20 6,90 3,20
150 7,60 27,40 65,00 2,40 8,60 3,60
180 9,00 41,00 49,70 1,20 5,50 4,60
210 11,00 23,00 65,50 2,80 6,00 2,00
240 10,90 35,00 53,90 1,50 5,00 3,20

- 41 -
 270 13,00 23,80 62,00 2,60 4,80 1,80
300 12,00 17,00 69,80 4,10 5,80 1,40
330 12,00 24,20 63,00 2,60 5,30 2,00
360 12,00 22,60 65,00 2,90 5,40 1,90
Obr. 29 Koncentrace K, U, Th naměřených v různé výšce – nehomogenní pole

Obr. 30 Graf vlivu výšky – nehomogenní pole

- 42 -
9.3 Výsledky měření žil
V tabulce (Obr. 31) jsou zachyceny hodnoty koncentrací všech tří studovaných
prvků, naměřené na tělese syenitu a na křemenných žilách, které ho prostupují,
pomocí terénní a laboratorní gamaspektrometrie. Při terénním měření na žilách se
koncentrace draslíku pohybovala kolem 10,5 hm %, u uranu kolem 9,5 ppm a u thoria mezi
21 až 24 ppm. V okolní hornině byly koncentrace draslíku naměřeny přibližně o 2 hm %
větší, u uranu se pohybovaly v rozmezí 11 – 32 ppm a u thoria mezi 21 – 78 ppm. Pro
srovnání terénního měření na žilách a syenitu slouží graf, kde jsou uvedeny průměrné
hodnoty (Obr. 32).
Laboratorním spektrometrem byly na žilách naměřeny hodnoty u draslíku pod 0,2
hm %, u uranu a thoria se koncentrace pohybovaly kolem 1 ppm. Na okolním syenitu byly
koncentrace draslíku kolem 10 hm %, u uranu dosahovaly až 26 ppm a u thoria 54 ppm.
Srovnání radioaktivního záření křemenných žil a syenitu, naměřených na laboratorním
gamaspektrometru je na obrázku 33.

K [%] U [ppm] Th [ppm] Th/U

vzorek terénní laboratorní terénní laboratorní terénní laboratorní terénní laboratorní

křemen -žíla 1 10,80 0,20 9,30 0,95 21,10 1,95 2,27 2,12

syenit 1 12,90 9,96 11,00 7,14 24,00 14,04 2,15 1,97

křemen -žíla 2 10,30 0,20 9,80 0,77 24,00 1,84 2,44 2,39

syenit 2 13,00 10,79 31,60 25,60 77,30 53,59 1,70 1,69

Obr. 31 Tabulka koncentrací K, U, Th naměřených na křemenných žilách a syenitu

- 43 -
 60
50
40
30 žíla
syenit
20
10
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

Obr. 32 Srovnání terénního měření na křemenných žilách a syenitu – průměrné hodnoty

35
30
25
20
žíla
15 syenit
10
5
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

Obr. 33 Srovnání laboratorního měření na křemenných žilách a syenitu – průměrné hodnoty

9.4 Výsledky měření v jamkách

Měření v jamkách bylo provedeno na třech místech vzdálených od sebe max. 15
metrů. Výsledky měření (Obr. 34) poukazují na zvýšené hodnoty koncentrací všech tří
studovaných prvků měřených v jamce oproti výsledkům naměřených na povrchu.
Například hodnoty thoria naměřené na povrchu se pohybují v rozmezí 20,3 až 20,6 ppm
zatímco v jamce jsou v intervalu 33,8 až 35,4 ppm. Tedy nejvyšší naměřené koncentrace
thoria naměřené na povrchu se ani nepřibližují nejnižším naměřeným koncentracím
v jamce.

K [%] K [%] U [ppm] U [ppm] Th [ppm] Th [ppm] Th/U Th/U

- 44 -
 vzorek povrch jamka povrch jamka povrch jamka povrch jamka
1 3,40 5,70 5,00 7,70 20,30 34,80 4,06 4,51
2 3,50 5,10 5,70 8,50 20,60 33,80 3,62 3,97
3 4,10 5,40 5,40 8,40 20,50 35,40 3,79 4,21
Obr. 34 Výsledky měření v jamkách

9.5 Výsledky měření – sníh

Na obrázku 35 jsou uvedeny výsledky zjišťování vlivu pokryvu na detekci gama
záření. Konkrétně tento graf zachycuje jak se mění naměřené koncentrace U, Th a
K s přibývající sněhovou pokrývkou. Například u thoria je patrné, že z naměřené
koncentrace s 0 cm sněhu, která činí téměř 35 ppm, je gama záření odstíněno pouhými 30
cm sněhu na necelých 5 ppm thoria.

Obr. 35 Srovnání výsledků měření na sněhové pokrývce

9.6 Výsledky měření – štola

Na obrázku 36 jsou uvedeny hodnoty koncentrací všech tří studovaných prvků
naměřených na granodioritu a radioaktivní žíle v prostorech štoly Josef. Jak je patrné,
koncentrace všech tří prvků naměřené laboratorní gamaspektrometrií jsou přibližně 1,6
krát menší než koncentrace naměřené gamaspektrometrií terénní. Poměr Th/U zůstává při
obou metodách zachován.

K [%] U [ppm] Th [ppm] Th/U

- 45 -
vzorek terénní laboratorní terénní laboratorní terénní laboratorní terénní laboratorní

granodiorit 3,30 1,96 4,00 2,68 8,10 5,55 2,03 2,05

žíla 7,50 5,07 25,50 16,14 58,70 40,28 2,30 2,48
Obr. 36 Výsledky měření - štola

10 Diskuze
10.1 Porovnání výsledků pozemní a laboratorní gamaspektrometrie
Měření v terénu může být ovlivněno několika vnějšími vlivy jako jsou: obnaženost
a geometrie výchozu, kosmické záření a pozadí přístroje nebo radioaktivní spad. Zatímco
měření na laboratorním spektrometru má podmínky geometrické i pozaďové konstantní.
Výsledky laboratorního a terénního měření na hrubozrnných durbachitech v údolí řeky
Loučky uvedené v grafu (Obr. 37) ukazují jen nepatrné rozdíly mezi jednotlivými
metodami.
Největší rozdíly jsou vidět u koncentrací draslíku, které při terénním měření vyšly o
něco větší než u laboratorního. Tento rozdíl bude pravděpodobně způsoben vlivem
homogenizace a velikostí vzorku. Shodou okolností se mohlo stát, že pro laboratorní

- 46 -
měření byly odebrány některé vzorky s menším množstvím K - živců než měla celá
hornina, což mělo za následek menší koncentrace K.

Obr. 37 Porovnání laboratorního a terénního měření na hrubozrnných durbachitech – průměrné

hodnoty

Naopak výsledky terénního a laboratorního měření provedeného na tělese syenitu,

vykazují určité rozdílné hodnoty koncentrací u všech tří studovaných prvků (Obr. 38).
Největších rozdílů je dosaženo u thoria, asi o 10 ppm je větší hodnota naměřená v terénu
oproti hodnotě naměřené v laboratoři. U uranu je hodnota z terénního měření větší asi o 5
ppm a u draslíku asi o 3 hm%.
Tyto rozdíly jsou s největší pravděpodobností způsobeny vlivem homogenity a
velikosti vzorku. Při terénním měření mohlo být detekováno silnější gama záření z okolní
horniny. Respektive, mohlo se stát, že při odběru vzorku pro laboratorní měření mohla být
odebrána část horniny, která obsahovala méně zirkonu a draselného živce než okolní
hornina. To by pak vysvětlovalo nižší výsledné koncentrace naměřené při laboratorním
měření.

- 47 -
 60
50
40
30 Terénní
20 Laboratorní

10
0
K [hm.%] U [ppm] Th [ppm] Th /U

Obr. 38 Porovnání laboratorního a terénního měření na syenitu – průměrné hodnoty

10.2 Měření ve výšce

10.2.1 Homogenní pole
Při měření v homogenním poli, koncentrace všech tří sledovaných prvků
s přibývající výškou klesají. Jak je vidět ve výsledcích, může dojít i k menším oscilacím,
kdy některá z naměřených koncentrací ve větší výšce najednou mírně stoupne oproti
koncentraci naměřené blíže ke zdroji záření (z naměřených výsledků je to rozdíl do 0,3
ppm). Toto je pravděpodobně způsobeno tím, že vyzářená kvanta energie nejsou
konstantní v čase. Tedy kvantum energie vyzářené v čase T nemá stejnou hodnotu jako
energie vyzářená v čase T+1s, ale má jí hodně blízkou. Dále je nutné brát v úvahu také
kosmické záření, které při dopadu na naši planetu není též konstantní v různém čase.
Procentuální zastoupení jednotlivých prvků v jednotlivých měřeních se téměř
nemění, což můžeme vidět na obrázku 25 kapitola 9.1.2. Poměry mezi Th/U, Th/K i U/K
zůstávají ve všech měřeních téměř totožné. Dá se tedy říct, že s rostoucí výškou detekce
záření gama, pomocí gamaspektrometru RS 230, klesá. Tento výsledek je dle očekávání,
neboť s rostoucí vzdáleností od zdroje by intenzita gama záření měla klesat.

10.2.2 Nehomogenní pole

Při měření v nehomogenním poli, koncentrace všech tří sledovaných prvků
s přibývající výškou různě kolísá. Například naměřené koncentrace uranu jsou ve výšce
150 cm 27,4 ppm, o 30 cm výše je to o 14 ppm více a na úrovni výšky 210 cm je to jen 23
ppm. Podobné skoky se dají vysledovat i u thoria. Procentuální zastoupení jednotlivých
prvků v jednotlivých měřeních se různě mění, což můžeme vidět na obrázku 26 kapitola

- 48 -
9.1.2. Poměry mezi Th/U, Th/K jsou velmi odlišné, snad jen poměr U/K vykazuje menší
rozdíly.
Tyto velké rozdíly byly dány tím, že výsledky byly značně ovlivněny ostatním
typem okolních hornin a podložím, které nebylo homogenní.

10.3 Měření na sněhové pokrývce

Vliv sněhové pokrývky na naměřené koncentrace studovaných prvků je značný. Jak
vyplývá z grafu na obrázku 35 kapitola 9.5, již 15 cm sněhová pokrývka sníží detekované
koncentrace U a Th až 3 krát a koncentrace K až 4 krát. Při sněhové pokrývce o výšce 30
cm je gama záření odstíněno téměř úplně a nelze ho pomocí gamaspektrometru RS 230
detekovat.

10.4 Měření v jamkách

Při měření v jamkách bylo zjištěno, že hodnoty koncentrací všech tří studovaných
prvků jsou značně vyšší v jamce než koncentrace získané při měření na povrchu. Například
u uranu byly koncentrace v jamce naměřeny v průměru o 3 ppm vyšší než na povrchu a
koncentrace thoria byly v jamce dokonce v průměru o 15 ppm vyšší než na povrchu (Obr.
39). Tyto rozdíly lze nejspíše vysvětlit geometrií měření. Při detekci záření na povrchu se
měří nekonečný poloprostor (Obr. 40a), tedy běžná geometrie 2π, na kterou je přenosný
gamaspektrometr cejchován. Zatímco v 15 cm hluboké kopané jamce se dostaneme do
geometrie 4π, kde je měřen nekonečný prostor, jež výsledky měření značně zkreslí, neboť
přístroj nesnímá jen záření, které přichází zpod detektoru, ale i záření, které jde z bočních
stran jamky (Obr. 40b).
Tyto rozdíly by bylo možné vysvětlit snad i změnou půdního profilu, který by
v hloubce 15 cm mohl být více nabohacen obohacen o minerály obsahující uran a thorium.
Při tomto pokusu se ovšem jednalo o měření v jednom půdním profilu, a proto se
geometrie měření jeví jako hlavní příčina těchto rozdílů.

- 49 -
 Obr. 39 Porovnání terénního měření v jamce a na povrchu – průměrné hodnoty

Obr. 40a Intenzita záření nekonečného prostoru Obr. 40b Intenzita záření nekonečného
poloprostoru
D – detektor
Q – hustota zdroje
μ – lineární součinitel zeslabení záření gama

10.5 Měření žíly

Výsledky z měření křemenných žil v terénu pomocí gamaspektrometru RS 230 se
s výsledky z laboratorního měření značně rozcházejí (Obr. 41). Zatímco, při měření
v terénu dosahovaly zjištěné koncentrace draslíku přibližně 10 hm%, uranu téměř 15 ppm a
thoria až téměř 25 ppm, tak laboratorní gamaspektrometrie měla problém nějaké hodnoty
vůbec detekovat. Konkrétně, hodnoty draslíku byly pod možnostmi detekce laboratorního
gamaspektrometru RT-50, a u uranu a thoria byly naměřené koncentrace přibližně 10 krát
menší než koncentrace získané terénním měřením.
Tyto markantní rozdíly byly způsobeny tím, že gamaspektrometr RS 230 měří kruh
o průměru 1 metr. Jelikož křemenné žíly měly mocnost zhruba kolem 15 cm, spektrometr
při měření zachycoval i záření z okolního syenitu, který se vyznačuje svou vysokou
radioaktivitou a který samotné měření na žilách vysoce ovlivnil. Naopak při měření

- 50 -
laboratorním spektrometrem bylo zachyceno jen záření ze vzorků odebraných z čistě
křemenných žil.

Obr. 41 Porovnání hodnot naměřených terénní a laboratorní gamaspektrometrií – křemenné žíly,

průměrné hodnoty

10.6 Měření ve štole

Ve štole Josef byly provedeny tři měření na různých typech hornin, které měly
sloužit ke korelaci mezi terénním měřením v geometrii 4π a laboratorním měřením. První
měření proběhlo na granodioritu. Jak můžeme vidět v grafu (Obr. 42) je patrný rozdíl mezi
terénním a laboratorním měřením. Například u uranu byly, pomocí terénní
gamaspektrometrie, naměřeny hodnoty kolem 4 ppm, při laboratorním měření byly
koncentrace uranu zjištěny přibližně 1,5 krát nižší. Stejný rozdíl byl i u koncentrací
draslíku a thoria, přičemž podíl Th/U zůstával zachován.
Stejné rozdíly ve výsledcích byly i u měření na radioaktivní žíle. Konkrétně, u
všech tří studovaných prvků, byly koncentrace naměřené při terénním měření přibližně o
1,5 krát vyšší než při měření laboratorním (Obr. 43) Stejně jako u měření na granodioritu
zůstal poměr Th/U zachován.
Příčinou těchto rozdílů (stejně jako u měření v jamkách) je samotná geometrie
měření. Ve štole se ocitáme v geometrii 4π, na kterou gamaspektrometr RS 230 není
cejchován. Geometrie 4π způsobila, že při samotném měření koncentrací všech tří
studovaných prvků, došlo k ovlivnění získaných výsledků v určitém místě, okolními
stěnami. Konkrétně ve štole to vypadá tak, že pokud měříme například na čelbě rozrážky,

- 51 -
výsledek je ovlivněn i zářením pocházejícím ze stropní části, spodní části a bočních stěn
rozrážky.

Obr. 42 Porovnání terénního a laboratorního měření – granodiorit, štola Josef

Obr. 43 Porovnání terénního a laboratorního měření – radioaktivní žíla, štola Josef

11 Závěr
Z výsledků a následné diskuze je zcela patrné, že existují značné rozdíly
v naměřených koncentracích U, Th a K, získaných při měření gamaspektrometrem RS 230
ve všech testovaných situacích. Největších rozdílů je dosaženo při měření na žilách o
menších mocnostech, kde výsledky naprosto neodpovídají skutečným údajům, neboť jsou

- 52 -
hrubě ovlivněny okolní horninou. Gamaspektrometr zachycuje záření, jak ze žíly, tak i
záření pocházející z okolní horniny a výsledné koncentrace jsou pak směsí těchto
detekovaných záření. Proto bych gamaspektrometr RS 230 nedoporučil pro detailnější
vyhodnocování méně mocných žil.
Při měření ve výškách přístroj RS 230 vykazuje dobré výsledky jen v homogenním
prostředí, kde podloží je tvořeno jedním typem horniny. Při takovém měření detekované
záření s přibývající výškou, dle předpokladů, klesá. Při měření v prostředí nehomogenním
jsou ale výsledky ovlivňovány i ostatními typy okolních hornin a výsledky detekované
přístrojem s rostoucí výškou značně oscilují a jejich interpretace je značně nepřesná.
Při měření v geometrii 4π, tedy v jamkách důlních dílech a podobně, jsou též patrné
rozdíly ve výsledcích, jak naměřených v geometrii 2π, tak naměřených laboratorním
spektrometrem. Je to dáno tím, že přístroj RS 230 je cejchován na měření nekonečného
poloprostoru (2π) a výsledky, naměřené v nekonečném prostoru (geometrie 4π), nedokáže
sám na nekonečný poloprostor přepočítat. Tím pak udává chybné výsledky, které je třeba
manuálně přepočítat na hledané hodnoty. Výhodou měření v geometrii 4π je, že se snižuje
nepříznivý účinek radioaktivního spadu.
Pro měření na sněhové pokrývce se metoda gamaspektrometrie jeví jako
nepoužitelná, neboť už 30 cm sněhové pokrývky odstíní záření gama téměř dokonale.
Součástí této práce bylo i porovnání terénního měření s měřením laboratorním. Co
se týká výsledných hodnot získaných pozemním a laboratorním měřením na tělese
durbachitu, neshledal jsem v nich žádné velké rozdíly, neboť orientační měření v terénu
vykázalo hodnoty téměř shodné s laboratorními hodnotami. Při měření na tělese syenitu se
objevují rozdíly mezi terénním a laboratorním měřením. Tyto rozdíly bych nejspíše přičetl
vlivu homogenity a velikosti vzorku. Při terénním měření mohlo být detekováno silnější
gama záření z okolní horniny. Respektive, mohlo se stát, že pro laboratorní měření mohl
být odebrán vzorek, který obsahoval méně zirkonu a draselného živce než okolní hornina,
což by vysvětlovalo nižší výsledné koncentrace naměřené při laboratorním měření.

12 Použitá literatura
Breiter K., Koller F., Scharbert S., Siebel W., Škoda R., Frank W. (2007): Two-mica
granites of the Plechý Pluton in the triple-point area of Austria, the Czech Republic, and
Germany- Jahrbuch der geologischen bundesanstalt., 147, 527-544, Wien

- 53 -
Faure G. (2001): Origin of igneous rocks the isotopic evidence.- Spriger Berlin

Gažo, J. a kol. (1974): Všeobecná a anorganická chémia. Alfa – vydavatelstvo technickej a

ekonomickej literatúry, Bratislava

Gnojek I. (2005): Geofyzikální podklady z vybraného úseku rosicko-oslavanské pánve.

Miligal s.r.o Brno

Hála, J. (1998): Radioaktivita, ionozující záření, jaderná energie. Konvoj, Brno

Hudson, E. A., Terminello, J., Viani, B. E., Denecke, M., Reich, T., Allen, P., Bucher, J. J.,
Shuh, D. K., Edelstein, N. M. (1999): The structure of U sorption complexes on
vermiculite and hydrobiotite – Clays and Clay Miner., 47, 439-457.

Kašparec I., Hanák J., Müller P. (2001): Stanovení radioaktivity (U, Ra, Th, K, Cs-137) a
těžkých kovů v sedimentech vybraných lokalit povodí Příbramského potoka a říčky
Kocáby. MS OÚ Příbram

Kriegsman, L. M. (2001): Partial melting, partial melt extraction and partial back reaction
in anatectic migmatites – Lithos, 56, 75-96.

Leichmann J., Štelcl J., Zachovalová K., (1998): The corelation between radioctivity an
mineral assemblages: an example for alkali feldspar syenites, Gföhl Unit,
Moldanubianzone.-Acta Mus. Moravie Sci. Geol. 83:73-84 Brno

Mareš, S., Gruntorád J., Hrách S., Karous M., Marek F., Matolín M., Skopec J., Válek R.
(1979): Úvod do užité geofyziky. Nakl. Technické literatury Praha

Matolín, M. (1970): Radioaktivita hornin Českého masívu. Československá akademie věd

Praha

Matolín, M. (1919): Průzkum radioaktivních surovin geofyzikálními metodami a

radioaktivita hornin. Universita Karlova, Praha

Musset A. L., Khan M. A., (2000) Looking into the Earth, An Introduction to Geological
Geophysics -Cambridge Univesity press, UK

Zachovalová K., Leichmann J., Štelcl J., (1998): Petrologie, geochemie a přirozená
radioaktivita durbachitů třebíčského masivu podél třebíčského zlomu.- Acta Mus Moravia
Sci. Geol. 84:71-88 Brno

Internetové zdroje:

- 54 -
Diamo.cz
Georadis.com

- 55 -