20 - Postprodukce

Rozhodující část procesu filmové výroby začíná, jakmile skončí natáčení a

začne filmová fáze postprodukce. Tisíce filmových obrazů musí být sestaveno
v pořadí, které vypráví příběh, a scény mohou být zkráceny nebo zpřeházeny
tak, aby hotový produkt odrážel režisérovu vizi.

Střih

Většina filmů se natáčí zpřeházeně. Prací střihače při natáčení je začít sestavovat
kusy filmu v pořadí, v jakém budou ve finální verzi. Střihač projednává s
režisérem výsledky natáčení předchozího dne. Filmový záběr může být přetočen
na videozáznam nebo do digitálního formátu (dnes již nejčastěji), aby se
usnadnilo přehazování nebo výběr. Sestavování filmu v této etapě se nazývá
montáž. Větší část střihačské práce se provádí ve fázi postprodukce.

Střihač provádí mnoho různých etap střihu, aby docílil konečného uspořádání
záběrů, jež pak vytvoří hotový film. Nejprve pracuje s režisérem, aby zdokonalil
montáž všech různých úseků filmu do podoby hrubého sestřihu, což je první
plně sestříhaná pracovní kopie. Součástí je i soundtrack daného filmu. Jednotlivé
záběry však v tomto stadiu nejsou ještě kompletně určeny.

Během postprodukce spolupracují hlavní kameraman a režisér a dohlížejí na

načasování první kopie. K pracovním úkolům v této fázi patří korekce
vyváženosti barvy. Po opakovaných konzultacích s režisérem střihač sestaví
záběry s vizuálními efekty konečné verze. Její délka musí být taková, jakou
určili režisér, střihač a producent.

Během první stovky let filmové tvorby znamenala práce střihače fyzické stříhání
a opětovné sestavování samotné sestříhané filmové cívky. Dnes se však většina
filmového střihu provádí elektronicky s využitím digitální techniky. Filmy se
přetočí do digitálního formátu a jsou překódovány do počítače; to střihači
umožňuje editovat scény na monitoru. Originální negativ se pak sestříhá s
použitím konečného sestřihu jako vodítka.

Barevné korekce

Korekce barev je nedílnou součástí produkce videa. Většinou je to poslední krok

před exportem. Při korekci se nejčastěji upravuje jas, kontrast, správné vyvážení
bílé. Podexponovaný obraz se zesvětluje (ale ne příliš, jinak se ve videu objeví
šum).

Efekty
I obyčejným skládáním videoklipů za sebe lze sice docílit docela dobrého
výsledku, většinou se však neobejdeme bez nejrůznějších úprav obrazu
(dobarvování, gamma korekce, inverze, atp.), nebo zvuku (echo). Velice
používanými jsou i přechody mezi jednotlivými klipy. Přechodem se myslí
"transformace" jednoho obrazu do druhého.

Zvuk v postprodukci

Na vytvoření zvukového filmu se podílejí čtyři etapy postprodukce. K těm patří

dialogy a zvukové efekty, zkomponovaná hudba, zvuková mixáž a její převedení
na filmový negativ.

Nejprve spolupracuje mistr zvuku s režisérem a střihačem při nahrávání ústřední

melodie a ostatní hudby. Poté jsou vytvořeny další potřebné zvuky, případně se
převezmou ze zvukové banky v hudební knihovně. Skladatel se využívá v
případě, že film vyžaduje původní hudbu. Mistr zvuku pak sestříhá hudební
záznam tak, aby vyhovoval filmu. U již existující hudby, na niž se vztahují
autorská práva, vyřizují manažeři autorů poplatky za její využití ve filmu.
Nahrávací technik pak spolupracuje s režisérem při mixáži stop s různými
zvuky. Této funkci se říká Sound Designer Verze získaná po konečném mixu se
pak převede na originální negativ. Zvuk k filmu se nahrává digitálním systémem
a reprodukuje se jako optický soundtrack. Poté se načítá jako synchronizovaný
zvuk, předtím se však vysílá přes mikrofony během zkušebního promítání.

Tvorba a vložení titulků

Titulky jsou ve videu přínosné, protože diváka uvádí do širšího kontextu,

pomáhají mu při orientaci, příp. zdůrazňují důležitá sdělení.

Distribuční kopie

Po výrobě originálního negativu se provádí testování barev. Jakmile jsou

dokončeny všechny fáze filmu, následuje zkušební promítání; podle reakce
diváků se pak provedou závěrečné střihy.

Po finalizaci originálního negativu se z něj vyrobí základní kopie. Z nich se pak

vytvoří duplikáty, jež slouží jako distribuční kopie.