SVAZ POTÁPĚČŮ ČESKÉ REPUBLIKY

DIVERS ASSOCIATION OF CZECH REPUBLIC

BEZPEČNOSTNÍ SMĚRNICE
Svazu potápěčů České republiky

Schváleno zemskými prezídii SPČR dne 24. 2. 1996

Platnost od 1. 1. 1997

Dnem 31. 12. 1996 pozbývají platnost Bezpečnostní směrnice Svazu potápěčů Československa schválené
prezidiem SPČS dne 18. 6. 1992 a platné od 18. 6. 1992.

BEZPEČNOSTNÍ SMĚRNICE SVAZU POTÁPĚČŮ ČESKÉ REPUBLIKY

1. Tyto směrnice obsahují soubor pravidel bezpečného potápění.

1.1. Dodržování těchto směrnic se doporučuje všem účastníkům potápěčské činnosti (potápěčům).
1.2. Při provádění potápěčského výcviku je dodržování těchto směrnic závazné.
2. Potápěčům se doporučuje, aby nechali periodicky kontrolovat svůj zdravotní stav.
2.1. Cvičenci, procházející potápěčským výcvikem, se musejí prokázat platným lékařským potvrzením o
zdravotní způsobilosti k potápění.
2.2. Platné lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti k potápění mohou od potápěčů vyžadovat rovněž
organizátoři potápěčských akcí.
3. Potápění se důrazně nedoporučuje potápěčům, jejichž fyzické či psychické schopnosti jsou sníženy
nemocí, požitím alkoholu nebo drog, únavou apod.
4. K ponoru nemůže být potápěč druhou osobou donucen.
5. Důrazně se doporučuje dodržování omezujících podmínek pro jednotlivé kvalifikační stupně vyplývající
z Výcvikových směrnic Svazu potápěčů České republiky a z těchto směrnic.
6. Všem potápěčům se důrazně doporučuje seznámení s potápěčskými signály CMAS.
7. Před potápěním se doporučuje seznámení s místními předpisy regulujícími potápěčskou činnost a se
všemi nebezpečími, která potápěče mohou ohrozit (viditelnost, teplota vody, počasí, proudy, slapové
jevy, fauna, flóra apod.).
8. Při potápěčských akcích většího rozsahu nebo náročnějšího charakteru se doporučuje vybrat z řad
účastníků akce vedoucího potápěče staršího 21 let, který organizuje činnost potápěčů pod vodou.
Vedoucí potápěč musí být držitelem kvalifikace P*** nebo instruktorského oprávnění.
8.1. Pokud se vedoucí potápěč při akci potápí, může jej po nezbytnou dobu zastupovat jím určený účastník
potápěčské akce.
8.2. V případech, kdy je to účelné, se doporučuje, aby vedoucí potápěč určil jistícího potápěče a návodčího.
8.3. Jistící potápěč je plně ustrojen, aby v případě nutnosti mohl na pokyn vedoucího potápěče okamžitě
zasáhnout. Jistící potápěč musí být držitelem kvalifikace nejméně P**.
8.4. Návodčí je s potápěčem neustále ve spojení signálním lanem (viz čl. 12) a předává mu signály podle
pokynů vedoucího potápěče. Návodčí musí být držitelem kvalifikace nejméně P**.
8.5. Všichni účastníci potápěčské akce většího rozsahu nebo náročnějšího charakteru musejí být při jejím
zahájení podrobně seznámeni s účelem a plánem akce, používanými signály a s činností v případě
mimořádné situace.
8.6. Na potápěčských akcích většího rozsahu nebo náročnějšího charakteru je vhodná přítomnost lékaře
obeznámeného s potápěčskou problematikou a křísicího přístroje.
9. Pro potápění ve větší vzdálenosti od břehu se doporučuje použití vhodného doprovodného plavidla.
9.1. Pokud je plavidlo zakotveno, musí být zakotvení provedeno spolehlivě a podle možnosti mimo plavební
dráhu. Po dobu ponorů potápěčů musí na plavidle být vystavena dobře viditelná vlajka A (alpha)
mezinárodního vlajkového kódu.
9.2. Na palubě doprovodného plavidla se má nacházet nejnutnější obsluha, nejméně však jedna osoba znalá
manipulace s plavidlem, záložní dýchací přístroj, případně jistící potápěč.
9.3. Pokud je to možné, doporučuje se po dobu ponoru potápěčů nepoužívat k pohonu plavidla motoru.
Vyžaduje-li situace jeho použití, je nutno plout tak, aby nedošlo ke zranění potápěčů.
9.4. Malými čluny se nedoporučuje vyplouvat na moře a na velké vodní plochy při stavu hladiny 4 a více
°Bf.
10. Potápěčská výstroj musí být úplná a účelná pro plánovaný ponor. Její funkčnost je nutno prověřit těsně
před ponorem.
10.1. Součástí vybavení potápěče ve volné vodě musí být potápěčský nůž.
10.2. Důrazně se doporučuje používání kompenzátoru vztlaku (žaketu, vyvažovací vesty apod.).
10.3. Doporučuje se používání alternativního zdroje vzduchu (záložního druhého stupně plicní automatiky,
záložního dýchacího přístroje apod.). Při potápěčském výcviku jím musí být vybaven alespoň instruktor.
10.4. Doporučuje se používání vodotěsného kontrolního tlakoměru na hadici.
10.5. Pro potápění na nádech ve volné vodě se doporučuje používání potápěčské bóje o objemu nejméně 8
litrů, k níž je potápěč připoután lankem o statické pevnosti nejméně 300 N.
11. Důrazně se doporučuje potápění ve dvojicích (v případě nutnosti v trojicích), ve kterých potápěči
předem podrobně proberou plán ponoru, seznámí se navzájem s ovládáním své výstroje a dohodnou se
na vzájemné signalizaci.
11.1. V průběhu ponoru o sobě potápěči ve dvojici (trojici) musejí neustále vědět.
11.2. Při snížení viditelnosti pod vodou na méně než 2 metry se doporučuje použití spojovacího úvazku.
11.3. Dojde-li pod vodou ke ztrátě partnera, doporučuje se omezit hledání na dobu přibližně 30 sekund a
vystoupit na hladinu.
11.4. Při mimořádných situacích, které ohrožují bezpečnost potápěčů, je nutné společné vynoření, pokud
možno za dodržení příslušného dekompresního postupu.
12. Sestupuje-li pod vodu jeden potápěč, doporučuje se, aby byl připoután k signálnímu lanu. Signální lano
by mělo být vyrobeno ze syntetických materiálů, mělo by mít minimální průměr 5 mm a statickou
pevnost nejméně 3 000 N. Druhý konec signálního lana má být řádně upevněn na povrchu.
13. Potápěčům se nedoporučuje překračovat hloubku 40 metrů.
14. Pro stanovení způsobu výstupu se doporučuje používat dekompresních tabulek schválených pro
potápěčský výcvik Svazem potápěčů České republiky.
14.1. Hloubky a doby ponorů se doporučuje organizovat na základě nulových časů, aby při výstupu nemusela
být vykonávána stupňovitá dekomprese.
14.2. Rozhodnou-li se potápěči pro ponor spojený se stupňovitou dekompresí, doporučuje se organizovat jej
tak, aby nemuselo být vykonáváno více dekompresních zastávek než jedna.
14.3. Pro ponory vyžadující více než jednu dekompresní zastávku a pro ponory, při nichž potápěč fyzicky
pracuje v hloubce větší než 13 metrů, se doporučuje přítomnost dekompresní komory s obsluhou a
lékaře, obeznámeného s problematikou potápění. Po takových ponorech se doporučuje, aby potápěč
zůstal alespoň 6 hodin v kontaktu s lékařem nebo s vedoucím potápěčem a 24 hodin neměnil
nadmořskou výšku svého pobytu ani neletěl letadlem.
14.4. Vyskytnou-li se při výstupu nebo po něm potíže, je nutno postiženého co nejrychleji dopravit k lékaři,
případně zajistit jeho léčbu v dekompresní komoře.
15. Potápění pod ledem smějí provádět potápěči s kvalifikací nejméně P** za dodržení dále uvedených
podmínek:
15.1. Pouze s dýchacím přístrojem a dostatečnou výstrojí.
15.2. Pouze ve dvojicích, v nichž je první potápěč připoután k signálnímu lanu a druhý potápěč je spojen
úvazkem s prvním potápěčem.
15.3. Pouze z otvorů v pevném ledu (nikoliv mezi ledovými krami). Otvor v ledu má mít tvar čtverce nebo
trojúhelníka o straně alespoň 2 metry s okraji zajištěnými proti prolomení.
15.4. Pouze při vyšších teplotách než minus 15 °C (výjimku tvoří jen akce na záchranu lidského života či
zdraví).
16. Doporučuje se, aby se v jeskyních, v zaplavených důlních dílech, ve vracích i v jiných uzavřených
prostorách potápěli pouze potápěči, kteří pro takovou činnost prošli speciálním výcvikem.
17. Potápění s kyslíkovými přístroji nebo s umělými dýchacími směsi se nedoporučuje bez absolvování
speciálního kursu.
18. Všem potápěčům se důrazně doporučuje, aby nenarušovali přírodní prostředí pod vodou a aby podle
svých možností dbali o ochranu životního prostředí.