1.

Právní úprava účetnictví

1.1 Předmět účetnictví, význam a funkce účetnictví
Účetnictví = písemné zaznamenávání informací o hospodářských jevech podniku v peněžních
jednotkách
Předmět účetnictví: a) stav a pohyb pasiv
b) náklady, výnosy, zjištění výsledku hospodaření

Funkce účetnictví: 1) poskytuje informace pro potřeby podnikatele – zda firma hospodaří
se ziskem či ztrátou
2) důkazní prostředek při vedení sporů
3) poskytuje informace pro rozhodování a řízení podniku – na základě
výkazů z minulých let mohou lépe rozhodovat o budoucích investicích,
obchodech, …
4) poskytuje informace pro daňové účely
5) kontrola stavu majetku a hospodaření

1.2 Právní formy

Základním předpisem upravující účetnictví je Zákon o účetnictví.
Mezi další normy patří: vyhlášky Ministerstva financí ČR, Vyhláška č 500/2002 Sb., České
účetní standardy pro podnikatele

1.2.1 Zákon o účetnictví

Účetnictví musí být vedeno úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně
zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem.

Úplnost účetnictví – všechny účetní případy jsou zaúčtované do správného účetního období
Průkazný způsob účetnictví – účetní případy jsou doložené náležitými účetními doklady

Správné účetnictví – nebyly porušeny povinnosti stanovené ZoÚ

Obsah zákona: 1) definuje účetní jednotky

2) definuje předmět účetnictví a účetní období
3) stanovuje základní povinnosti při vedení účetnictví a při používání
účetních metod
4) stanoví pravidla oceňování
5) definuje účetní knihy a účetní doklady
6) definuje směrnou účtovou osnovu
7) stanoví základní požadavky na obsah účetní závěrky a její zveřejňování
Vymezení účetních jednotek: a) právnické osoby, které mají sídlo v ČR
b) fyzické osoby, které jsou podnikatelské subjekty
zapsané v OR
c) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud
jejich obrat přesáhl 25.000.000 Kč v předcházejícím
kalendářním roce
d) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě
svého rozhodnutí
Povinnost vést účetnictví

Právnické osoby jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku
Fyzické osoby jsou povinny vést účetnictví pouze po překročení obratu 25.000.000 Kč.
Účetnictví musejí vést minimálně 5 let i kdyby vykazovaly v dalších letech zisk nižší

Kategorizace účetních jednotek

Mikro, malá, střední a velká účetní jednotka

Dle výše aktiv, čistého obratu a průměrného počtu zaměstnanců

1.2.2 Vyhláška č. 500/2002 Sb.

Vyhláška stanoví:
- Rozsah a způsob sestavování účetní závěrky
- Obsahové vymezení položek účetní závěrky (dokladů)
- Směrnou účetní osnovu
- Metody přechodu z daňové evidence na účetnictví

1.3 Směrná účtová osnova, účtový rozvrh

Směrná účtová osnova = seznam účtových tříd a účtových skupin
Účtový rozvrh = seznam všech syntetických a analytických účtů, pro určité účetní období.
Sestavuje ÚJ.

1.4 Vnitropodnikové směrnice

Vytváří je ÚJ. Upřesňují účetní postupy a přístupy
Mezi typické směrnice patří: účtový rozvrh, odpisový plán, normy přirozených úbytků,
způsoby oceňování, …
1.5 Účetní zásady
Mezi obecné zásady patří:
Zásada bilanční kontinuity – návaznosti jednotlivých období
Zásada věcné a časové souvislosti (akruální princip) – účetní jednotka musí účtovat o
účetních případech, které patří do příslušného účetního období
Zásada stálosti účetních metod – účetní jednotka si zvolí účetní metody, které nesmí měnit
(kvůli srovnatelnosti účetních výkazů)
 2. Dokumentace v účetnictví
2.1 Právní úprava účetní dokumentace a její význam
Zákon o účetnictví vymezuje účetnictví jako soustavu účetních záznamů.
Účetní záznam = data, která jsou nositeli informací o stavu a pohybu majetku a závazků,
vlastního kapitálu, o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření
Účetní záznamy musí na sebe navazovat a jejich obsah musí být prokázán obsahem jiných
průkazných účetních záznamů.
Mezi účetní písemnosti patří: účetní doklady, účetní knihy, účetní závěrky, výroční zprávy,
vnitropodnikové směrnice, …

2.2 Účetní doklady – význam a členění

Účetní doklad = průkazný účetní záznam s povinnými náležitostmi

Má písemnou, či technickou formu.

Písemná forma účetního dokladu -> rukopis, na psacím stroji, …

Technická forma -> elektronická podoba

V účetních dokladech se zaznamenávají:

a) Hospodářské operace
b) Účetní operace

2.2.1 Členění účetních dokladů

a) podle druhů
- Faktury vystavené
- Faktury přijaté
- PPD
- VPD
- VBÚ
- Vnitřní účetní doklady
b) podle počtu dokumentovaných účetních případů
- Jednotlivé
- Sběrné – max za období jednoho měsíce, souhrnná výdejka materiálu

c) podle místa vzniku

- Vnější (externí) – mají vztah k okolí podniku – faktury, …
- Vnitřní (interní) – pouze uvnitř podniku – příjemka, výdejka, …
2.3 Náležitosti a oběh účetních dokladů
2.3.1 Náležitosti účetních dokladů
a) označení účetního dokladu
b) obsah účetního případu a označení jeho účastníků
c) peněžní částku nebo údaje o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství
d) okamžik vyhotovení účetního dokladu
e) okamžik uskutečnění účetního případu (není-li shodné s okamžikem vyhotovení)
f) podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho
zaúčtování
- osoba odpovědná za účetní případ – garantuje věcnou správnost případu
- osoba odpovědná za zaúčtování účetního případu – garantuje formálnost a
správnost zaúčtování

2.3.2 Oběh účetních dokladů a postup při jejich zpracování

Rozdělení postupu oběhu účetních dokladů:
1) přezkoušení správnosti
a) věcná stránka – správnost údajů
b) formální stránka – úplnost náležitostí
2) příprava k zaúčtování
a) třídění dokladů
b) označování dokladů – přidělení abecedně číselného označení
c) evidence – zápis do pomocných účetních knih
d) určení účtovacího předpisu (předkontace) – stanovení účtů a jejich stran
3) Zaúčtování dokladů
4) Úschova dokladů
- Podnikatel je povinen uschovávat veškeré účetní písemnosti na dobu danou
zákonem o účetnictví

2.4 Daňové doklady

Daňový doklad má zákonem o DPH předepsané náležitosti, které jsou obsahově širší než
vyžadované náležitosti účetního dokladu.

2.4.1 Charakterizace daňového dokladu

Daňovým dokladem je deklarován vznik daňové povinnosti v určitém čase a výši. Vznik
daňové povinnosti je signálem pro vystavení daňového do kladu s následnou povinností
odvést daň finančnímu úřadu. Na druhé straně odběratel, v jehož prospěch se uskutečňuje
zdanitelné plnění, může uplatnit nárok na odpočet daně pouze na základě daň ového
dokladu.
2.4.2 Druhy daňových dokladů
Plátce DPH má povinnost vystavit daňový dokolad nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění
zdanitelného plnění nebo do 15 dnů ode dne přijetí platby.

Daňovým dokladem bývá nejčastěji faktura.

Náležitosti daňového dokladu:
- Přesné označení kupujícícho i prodávajícího
- Evidenční číslo dokladu
- Datum vystavení dokladu
- Datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí platby
- Jednotková cena bez daně
- Rozsah a předmět zdanitelného plnění
- Údaje rozhodné pro stanovení daně

Zjednodušený daňový doklad

Lze vystavit pouze pokud cena s daní nepřesahuje 10 000 Kč.
Nemusí obsahovat některé náležitosti (údaje o kupujícím a prodávajícím, jednotkovou cenu
bez daně, základ daně a výši daně), z pravidla obsahuje pouze celkovou cenu a sazbu daně.

Ostatní daňové doklady

a) Doklad o použití – vystavuje se zejména v případě zdanitelných plnění pro účely
nesouvisející s podnikáním, při osobní spotřebě plátce nebo darování. Do dokladu se
neuvádí identifikace plátce ale pouze účel použití.
b) Splátkový kalendář – musí obsahovat náležitosti daňového dokladu, např. nájemní
smlouvy.
c) Souhrnný daňový doklad – může jej vystavit plátce, který uskutečňuje více
zdanitelných plnění pro jednu osobu. Doklad může obsahovat souhrn zdanitelných
plnění max za jeden kalendářní měsíc.
d) Opravný daňový doklad – v případě oprav základu či výše daně
- Náležitosti: - náležitosti odpovídající původnímu daňovému dokladu
- důvod opravy
- rozdíl mezi opraveným a původním základem daně
- rozdíl mezi opravenou a původní daní
- rozdíl mezi původní a opravenou částkou k úhradě
2.5 Účetní zápisy v účetních knihách
Účetní případy se zaznamenávají účetními zápisy do účetních knih. Účetní jednotky účtující
v soustavě podvojného účetnictví účtují:
a) V deníku – zápisy uspořádané chronologicky (časově)
b) V hlavní knize – zápisy uspořádané systematicky (věcně)
c) V knihách analytické evidence – podrobněji rozvedené zápisy hlavní knihy

2.5.1 Deník
Prokazuje úplnost účetnictví účetní jednotky – obsahuje všechny účetní případy týkající se
účetního období.

2.5.2 Hlavní kniha

Zahrnuje soubor všech syntetických účtů, které účetní jednotka používá. Získávají se z ní
nejdůležitější informace o pohybu aktiv, pasiv, nákladů a výnosů.

Musí obsahovat minimálně tyto údaje:

a) Zůstatky účtů ke dni, k němuž se otevírá hlavní kniha
b) Souhrnná obraty D a MD (nejvýše za měsíc)
c) Zůstatky účtů ke dni ke kterému se sestavuje účetní uzávěrka
Součástí jsou také podrozvahové účty, na kterých se účtuje zejména o majetku, který
jednotka nevlastní ale používá (najatý majetek, zásoby ke zpracování, …)

2.5.3 Knihy analytické evidence

Zaměřují se na různé oblasti účetnictví. Patří mezi ně například:
- Inventární kniha DHM a DNM
- Kniha zásob
- Pokladní kniha
- Kniha poholedávek a závazků
- Evidence daně z přidané hodnoty
- Inventární karty časového rozlišení
- Inventární karty rezerv

2.5.4 Formy účetních knih

Při ručním zpracování: a) vázané knihy
b) volné listy
V dnešní době se účetní knihy vedou většinou elektronicky.
2.6 Opravy účetních záznamů
Účetní jednotka je povinna provést opravy bez zbytečného odkladu, a to tak, aby bylo možné
určit: - osobu odpovědnou za provedení opravy
- okamžik provedení opravy
- obsah účetního záznamu
Původní zápis musí být opravený tak, aby byl stále čitelný. Pokud data dokladu již opustila
účetní jednotku, například již u odeslané faktury. V tom případě je nutné vystavit doklad
nový.

2.7 Vyhotovování účetních dokladů

Účetní doklady se musí vyhotovovat bez zbytečného odkladu. Doklady musejí být psány
prostředkem, který zaručuje trvalost zápisu.

.
 3. Inventarizace
3.1 Význam inventarizace a základní pojmy
Rozdíl mezi inventarizací a inventurou

Inventura = zjištění skutečného stavu majetku k určitému dni u jednotlivých složek

a) Fyzická inventura – provádí se u majetku hmotné povahy – přeměřením,
zvážením, …
b) Dokladová inventura – u položek, které svojí povahou vylučují provedení fyzické
inventury např. pohledávky, závazky, … Dokladová inventura zahrnuje kontrolu
dokladů, jako jsou například: bankovní výpisy z BÚ, výplatní listiny, daňová
přiznání, …
Inventarizace – jedná se o širší pojem, který zahrnuje inventuru ale i soubor dalších prací
jako je například: porovnání skutečného stavu se stavem účetním, zjištění inventarizačních
rozdílů, zjištění příčiny vzniku inventarizačních rozdílů, vypracování návrhu na jejich
vypořádání

3.2 Postup při provádění inventarizace

1) zjišťování skutečného stavu majetku a závazků ke stanovenému datu, stavy
majetku jsou zapisovány inventurní komisí do inventurních spisů
Inventurní soupisy, jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat:
a) jednoznačné určení inventarizovaného majetku a závazků včetně jeho
množství
b) podpis odpovědné osoby za zjištění stavu majetku
c) podpis odpovědné osoby za provedení inventarizace
d) způsob zjišťování inventarizačních stavů
e) ocenění majetku a závazků k okamžiku ukončení inventury
f) den zahájení a ukončení inventury
2) vyčíslení rozdílů mezi účetním a skutečným stavem
3) objasnění příčin a vypořádání inventarizačních rozdílů
3.3 Druhy inventarizací
1) podle toho, kdy se provádí:
a) řádné (pravidelné) inventarizace
• periodické – k okamžiku kdy se sestavuje účetní závěrka
• průběžné – postupně v průběhu celého účetního období, termín si stanoví
sama účetní jednotka
b) mimořádné – provádí se v mimořádných případech (vznik, sloučení, rozdělení
podniku, po živelné pohromě, vloupání, …)
2) podle rozsahu:
a) úplná – týká se všech složek majetku a závazků
b) dílčí – týká se jen některých složek majetku a závazků

3.4 Termíny inventarizací

Inventarizace aktiv se provádí alespoň jednou ročně. A to ke dni sestavení ročních účetních
výkazů. Tím se sleduje, aby údaje v nich obsažené byly věcně správné, pro výpočet a
vypořádání daňových povinností.
Účetní jednotky jsou povinné prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a
závazků po dobu 5 let po jejím provedení.

3.5 Inventarizační rozdíly

• Manko – skutečný stav je nižší než stav účetní
• Přebytky – skutečný stav je vyšší než stav účetní

3.6 Ověření ocenění majetku

Při inventarizace se porovnává, zda skutečná hodnota majetku souhlasí s jejich oceněním
v účetnictví. V případě nesouhlasu se musí provést úprava ocenění prostřednictvím
opravných položek. U vybraných druhů majetku se používá také přecenění na reálnou
hodnotu.

3.6.1 Opravné položky

Vyjadřuje se jimi přechodné snížení hodnoty majetku. Dělíme je na zákonné a ostatní.
Opravné položky u DM – majetek má nižší užitnou hodnotu než v účetnictví
Opravné položky u zásob – užitná hodnota zásob je nižší než v účetnictví a snížení je
dočasného charakteru

Účtování opravných položek

- Dočasné -> tvorba opravných položek
- Trvalé -> provozní náklady
3.6.2 Reálná hodnota
Přecenění na reálnou hodnotu se týká vybraných druhů cenných papírů.
 17. Výsledek hospodaření
17.1 Výsledek hospodaření a jeho struktura
1) Provozní výsledek hospodaření = provozní výnosy – provozní náklady

2) Finanční výsledek hospodaření = finanční výnosy – finanční náklady

17.2 Transformace účetního výsledku hospodaření na

daňový základ
Hospodářský výsledek je nutné zdanit daní z příjmu
17.3 Výsledek hospodaření ve veřejné obchodní
společnosti a komanditní společnosti

17.3.1 Veřejná obchodní společnost

Ve veřejné obchodní společnosti společníci neskládají základní kapitál a ani neúčtují o dani
z příjmu – zisk nebo ztrátu pouze převedou na jednotlivé společníky, kteří ji potom zohlední
ve svém daňovém přiznání

17.3.2 Komanditní společnost

V komanditní společnosti jsou dva druhy společníků:
Komplementáři – nemají povinnost vkladů, ale ručí za závazky celým svým majetkem, jsou
řídící složkou společnosti
Komanditisté – mají povinnost vkladů, za závazky ručí pouze do výše komanditní sumy
(stanovená ve společenské smlouvě, může být nižší než vklady)
Výsledek hospodaření se pak rozdělí na dvě části. Komplementáři mají stejné podmínky jako
ve veřejné společnosti (zohlední jej pouze v daňovém přiznání). Zbylá část se poté zaúčtuje
jako např. v s. r. o. Komanditní společnost tedy účtuje o dani z příjmu.

17.4 Pojetí hospodářského výsledku v účetnictví ve

srovnání s daňovou evidencí
V daňové evidenci se HV spočítá jako rozdíl mezi příjmy a výdaji zahrnovaný do základu daně.
V účetnictví se zadají veškeré vyfakturované výkony bez ohledu na to, zda je odběratelé
uhradili či nikoliv. Daňový základ se sníží o přijaté faktury i kdyby je ÚJ dodavatelům
neuhradila. U ÚJ se tedy může nastat situace, kdy firma vykazuje zisk, ale nemá dostatek
peněžních prostředků a naopak.
 18. Účetní uzávěrka
18.1 Charakteristika a význam účetní uzávěrky a účetní
závěrky
Sestavení účetní závěrky uzavírá účetní práce v konkrétním účetním období. Postup:
1) Přípravné práce před účetní závěrkou – provedení inventarizace a následné
zaúčtování
2) Účetní uzávěrka – představuje především uzavření účtů jejich převedením na dvojici
uzávěrkových účtů 702 a 710
3) Účetní závěrka – sestavení účetních výkazů (rozvaha, výkaz zisku a ztrát, …)

18.2 Přípravné práce před účetní uzávěrkou

Zahrnují provedení inventarizací a zaúčtování účetních operací.

18.2.1 Inventarizace majetku a závazků

Porovnání skutečného stavu majetku a závazků se stavem účetním, vyčíslení
inventarizačních rozdílů a jejich zaúčtování
V případě zjištění inventarizačních rozdílů, se rozdíly musí zaúčtovat do období za které se
dělá uzávěrka.

Mohou nastat tyto situace:

1) Skutečný stav je nižší než stav účetní
a) Přirozený úbytek
- Aby mohla ÚJ účtovat o přirozených úbytcích, musí mít sestavené směrnice normy
přirozených úbytků
- Účtujeme jako běžnou spotřebu
- Vzniklý náklad se dá považovat za uznatelný, pokud jsou normy reálné natolik, aby
je ÚJ dokázala obhájit před správcem daně

b) Manko
- Účtuje se jako provozní náklad na 549 nebo 569 (finanční účet – pokladna)
- Vzniklý náklad je daňově uznatelný pouze do výše případných náhrad
-
2) Skutečný stav je vyšší než stav účetní
a) Přebytek nakoupených zásob – účtujeme jako provozní výnos 648
b) Přebytek zásob vlastní výroby – účtujeme na MD skupiny 58 a na D skupiny 12
c) Přebytek finančního majetku – účtujeme na výnosový účet 668
d) Přebytek DM odpisovaného – účtujeme na MD majetkový účet a na D jako účet
oprávek
e) Přebytek D neodpisovaného – účtujeme na MD 413 a na D majetkový účet
Porovnání účetní hodnoty majetku s hodnotou reálnou a zaúčtování případných rozdílů
- Pokud je reálná hodnota majetku nižší, účtuje se v případě trvalého snížení
hodnoty jako škoda (549/majetkový účet)
- U dočasného snížení hodnoty majetku účtujeme nepřímo pomocí opravných
položek
- Pouze u vybraných cenných papírů lze účetní hodnotu i navyšovat na úroveň
hodnoty reálné, avšak ne přes opravné položky

18.2.2 Závěrečné operace u zásob

Porovnání faktur a příjemek

18.2.3 Kontrola časového rozlišení nákladů a výnosů

Náklady a výnosy, které byly nebo budou zaúčtovány během několika účetních období a
jejich vznik časově neodpovídá, je potřeba zahrnout odpovídajícího období.

18.2.4 Zúčtování dohadných položek

Zúčtování závazků a pohledávek, které věcně patří do běžného období, ale jejich přesná výše
prozatím není známa.

18.2.5 Tvorba a zúčtování rezerv

Zúčtování tvorby rezerv na v budoucnu očekávané náklady.

18.2.6 Zúčtování kurzových rozdílů

Hodnotu majetku a závazků v cizí měně je nutno přepočítat kurzem ČNB platným
k poslednímu dni účetního období.

18.2.7 Odpis pohledávek a opravné položky k pohledávkám

Pohledávky, u nichž doba splatnosti již uplynula a nedá se předpokládat, že budou dlužníkem
uhrazeny – zaúčtujeme na D 546.
Druhou cestou jak dostat neuhrazené pohledávky do nákladů, je tvorbou opravné položky.

18.3 Uzávěrka účtu v hlavní knize

Po skončení přípravných prací se provádí účetní uzávěrka. Zůstatky všech účtů se převedou
na dvojici uzávěrkových účtů. Zůstatky účtů rozvahových na 702. Zůstatky účtů výsledkových
na 710.
 19. Účetní závěrka
19.1 charakteristika a obsah účetní závěrky
Podstata účetní závěrky = vykázání stavů jednotlivých druhů majetku, závazků, vlastního
kapitálu, ad. K poslednímu dni účetního období (stanovuje si sama ÚJ)
Účetní závěrka musí dodržet všech účetních zásad (zejména zásady věrného a poctivého
obrazu účetnictví)
Jako účetní výkazy se uvádí:
1. Rozvaha
2. Výkaz zisku a ztráty
3. Příloha
Tyto výkazy má povinnost sestavovat každá účetní jednotka

Kromě nich ale se ale můžeme setkat ještě se dvěma dalšími:

4. Přehled o peněžních tocích
5. Přehled o změnách vlastního kapitálu

Jednotlivé výkazy musí obsahovat např. Následující údaje o ÚJ:

- Název ÚJ (popř. Jméno a příjmení, obchodní firmu FO)
- Místo podnikání (popř. I bydliště FO)
- Identifikační číslo
- Právní formu
- Ad.

19.2 Druhy a rozsah účetní závěrky, povinnost ověřování

účetní závěrky auditorem
Druhy účetní závěrky:
1. Řádná účetní závěrka – sestavena k rozvahovému dni
2. Mimořádná účetní závěrka – sestavuje se v mimořádných situacích
3. Mezitímní účetní závěrka – sestavena, pokud to vyžadují zvláštní právní předpisy

Účetní závěrka může být v plném nebo zkráceném rozsahu.

1. Rozvaha a příloha v plném rozsahu – sestavují všechny ÚJ, které mají povinnost
auditu
2. Výkaz zisku a ztráty v plném rozsahu – sestavují všechny obchodní společnosti
3. Výkazy ve zkráceném rozsahu – sestavují všechny ostatní ÚJ
4. Rozvaha ve zkráceném rozsahu – má dvě verze (základní a rozšířenou)
Povinnost auditu mají:
a) Velké a střední ÚJ
b) Male ÚJ, které jsou a. s.
c) Ostatní male ÚJ

19.3 obsah a struktura účetních výkazů

ÚJ povinně sestavují tři druhy účetních výkazů:
1. Rozvaha
2. Výkaz zisku a ztrát
3. Příloha
Tyto výkazy ÚJ jsou sestavovány buď v plném nebo ve zkráceném rozsahu.

19.3.1 Rozvaha (bilance)

Rozvaha představuje přehled jednotlivých aktiva pasiv.
1. Sloupec (Brutto) – Aktiva uváděna v plné výši
2. Sloupec (korekce) – hodnota oprávek a opravných položek, uvádí se se znaménkem
minus
3. Sloupec (netto) – rozdíl mezi brutto a korekcí
4. Sloupec – obsahuje hodnoty z rozvahy z předchozího účetního období v netto výši
5. Sloupec – stav pasiv za běžné období
6. Sloupec – stav pasiv za minulé období

19.3.2 Výkaz zisku a ztrát

Může být sestavován ve druhovém nebo účelovém členění.
Na rozdíl od rozvahy, v níž byla aktiva a pasiva oddělena, ve výkazu zisku a ztráty se výnosy s
náklady prolínají. Což je dáno potřebou zjistit VH v předepsaném členění:
- Provozní VH – rozdíl mezi provozními výnosy a náklady
- Finanční VH – rozdíl mezi finančními výnosy a náklady
- VH před zdaněním
- VH po zdanění

Výkaz zisku a ztráty je ukončen ukazatelem čistého obratu

19.3.3 Příloha
Zatímco rozvaha a výkaz zisku a ztrát mají kromě obsahu pevně stanovenou I formu, příloha
má stanovený pouze obsah.
Úkolem přílohy je vysvětlení a doplnění informací obsažených v rozvaze a výkazu zisku a
ztráty.
Informace přílohy jsou povinné pro všechny kategorie ÚJ a obsahuje zejména:
1. Obecné údaje o účetní jednotce
2. Informace o účetních metodách a obecných účetních zásadách
3. Doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku a ztráty

19.3.4 Přehled o peněžních tocích – výkaz cash flow

Cash flow = informace o finančním hospodaření účetní jednotky.
Peněžní ekvivalent = krátkodobý likvidační finanční majetek, který je možno hned směnit za
předem známou částku.
Přehled o peněžních tocích je členěn do třech částí:
1. Provozní činnost
2. Investiční činnost
3. Finanční činnost

19.3.5 Přehled o změnách vlastního kapitálu

Součástí účetní závěrky může být I výkaz, který informuje o zvýšení nebo snížení jednotlivých
složek vlastního kapitálu mezi dvěma rozvahovými dny.

19.4 povinnosti související s účetní závěrkou

ÚJ je povinna schválit účetní závěrku. ÚJ s povinností auditu je povinna poskytnout
auditorovi veškeré informace týkající se účetní závěrky. Některé ÚJ musí ještě sestavit
výroční zprávu, do které může nahlédnout kdokoliv. ÚJ odevzdávají účetní závěrku spolu s
přiznáním k dani z příjmů místně příslušnému FÚ.

Termíny pro odevzdání:

- Do 3. měsíců po uplynutí zdaňovacího období
- Do 6. měsíců po uplynutí zdaňovacího období
 20. Rozvaha – majetek a zdroje
financování
20.1 Charakteristika a obsah rozvahy
Podstata podvojného účetnictví je dvojí pohled na majetek, a to z hlediska:
a) jednotlivých druhů majetku
b) zdroje financování majetku
Rozvaha představuje přehled o majetku a zdrojích jejího financování. Rozvahu si můžeme
představit jako písmeno „T“. Rozvaha představuje dvojí pohled na stejnou věc -> musí zde
platit bilanční rovnice.

Bilanční rovnice -> suma aktiv = suma pasiv

AKTIVA = Majetek podniku (112, 132)

PASIVA = zdroje jeho financování (411, 424)

20.2 Majetek a jeho členění v rozvaze

V rozvaze dělíme majetek na dvě skupiny (podle doby držení a použitelnosti):
a) Dlouhodobý majetek – eviduje se na účtech v 0. účtové třídě
b) Oběžný majetek – eviduje se na účtech v 1., 2., 3. účtové třídě

Dlouhodobý majetek

- ÚJ ho vlastní a využívá dlouhodobě (po dobu delší než jeden rok)

Dělíme na:
1) Dlouhodobý hmotný majetek (DHM)
a) Movitý – auta, stroje, …
b) Nemovitý – pozemky, budovy, …
2) Dlouhodobý nehmotný majetek (DNM) – software, patent, …
3) Dlouhodobý finanční majetek – cenné papíry, …

Oběžný majetek

- ÚJ drží, používá nebo s ním disponuje po dobu kratší než 1 rok.

Do OM patří:
- Zásoby – materiál, zboží, nedokončená výroba, výrobky
- Krátkodobý finanční majetek – peníze v pokladně a na BÚ, ceniny, krátkodobé papíry
- Pohledávky – podle doby splatnosti rozlišujeme krátkodobé (splatnost do 1 roku) a
dlouhodobé (splatnost nad 1 rok)
20.3 Zdroje financování majetku a jejich členění v rozvaze
Pasiva dělíme na:
a) Vlastní zdroje – evidují se na účtech účtových skupin 41, 42, 43 a 49
b) Cizí zdroje – evidují se na účtech 2., 3. a 4. účtové třídy

Vlastní zdroje
- Vytváří ÚJ zejména prostřednictvím vkladů do firmy a svým hospodařením

Dělíme:
- Základní kapitál – ten vzniká u většiny o. s. upsáním vkladů společníků již při jejich
vzniku (411).
- Fondy – ty lze tvořit dalšími vklady nebo ze zisku (423, 424,… )

Cizí zdroje
- Závazky – krátkodobé nebo dlouhodobé (např. vůči dodavatelům, zaměstnancům,
FÚ, bankám apod.)
- Za cizí zdroje jsou považovány i rezervy, které ÚJ vytváří na budoucí výdaje

20.4 Druhy a funkce rozvahy

Rozvahový den = den, ke kterému se sestavuje rozvaha

Druhy rozvahy:
- Zahajovací rozvaha – sestavuje se ke dni vzniku ÚJ
- Řádná rozvaha – sestavuje se pravidelně k poslednímu dni účetního období (tj. pokud
je účetním obdobím kalendářní rok, je rozvahovým dnem 31. prosinec)
- Mimořádná rozvaha – sestavuje se ke dni vstupu ÚJ do likvidace
- Mezitímní rozvaha – sestavuje se kdykoliv během roku

Funkce rozvahy:
- Poskytnout přehled o majetku a zdrojích jeho financování v předepsaném uspořádání
- Posoudit finanční postavení ÚJ
- Možnost zjistit z rozvahy VH ÚJ

Jednotlivé položky aktiv a pasiv se v rozvaze označují jako rozvahové položky.

20.5 Rozvaha jako účetní výkaz
Míra podrobnosti rozvahy závisí na tom, v jakém rozsahu ji sestavuje ÚJ.
Dle rozsahu dělíme na:
Rozvaha v plném rozsahu – Sestavují ji velké a střední ÚJ a dále malé a mikro ÚJ s povinností
auditu

Rozvaha ve zkráceném rozsahu – dělíme na základní nebo rozšířenou

BRUTTO – výše aktiv v původní hodnotě, tj. neupravené o opravné položky a oprávky

KOREKCE – hodnota oprávek a opravných položek k příslušným aktivům

NETTO – rozdíl mezi brutto hodnotou aktiv a korekcemi

20.6 Oceňování majetku k rozvahovému dni

Dočasné snížení účetní hodnoty majetku – tvorba opravných položek
V případě dočasně nižší tržní hodnoty se hodnota příslušného majetku (např. pohledávek,
zásob) sníží nepřímo pomocí opravné položky. V rozvaze se snížení účetní hodnoty majetku
projeví ve sloupci korekce.
Trvalé snížení hodnoty majetku – odpisy
Týká se DM v důsledku jeho opotřebení. V rozvaze se projeví navýšením hodnoty ve sloupci
korekce.

Přepočet hodnoty majetku a závazků v cizí měně

ÚJ je povinna k rozvahovému dni přepočítat hodnoty majetku a závazků ocenění v cizích
měnách podle kurzu ČNB na konci účetního období.

Ocenění reálnou hodnotou

Ocenění reálnou hodnotou je podle současné právní úpravy v ČR možné jen u velmi úzkého
okruhu majetku. (Vybrané druhy cenných papírů, např. Majetkových i dluhových cenných
papírů určených k obchodování)
Výhodou použití reálné hodnoty je to, že uživatel účetní závěrky získá tu informaci, jaká je
skutečná finanční situace ÚJ k rozvahovému dni.
21. Vnitropodnikové účetnictví, rozpočty,
kalkulace
21.1 Vnitropodnikové (manažerské účetnictví)
Sleduje hospodaření uvnitř podniku podle jednotlivých vnitropodnikových útvarů (středisek)
v rámci jednotlivých výkonů

Poskytuje informace zejména pro management podniku

Poskytuje informace o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření jednotlivých středisek

Náklady hospodářského střediska:

• Prvotní – převzaté z finančního účetnictví

• Druhotné – vznikají mezi jednotlivými středisky navzájem

21.2 Rozpočty hospodářských středisek

V každé HS se sestavuje rozpočet, stanoví se předpokládané náklady a ocení se jeho výkony
Náklady rozlišujeme:

a) Přímé (jednicové)
• dají se přesně stanovit na tzv. kalkulační jednici (ks, m, kg) - mění se přímo úvěrně s
objemem výkonů

• Přímý materiál (základní materiál)

• přímé mzdy (mzdy dělníků za odpracovanou dobu)

• ostatní přímé náklady (pojistné za zaměstnance z přímých mezd)

b) Nepřímé (režijní)
• Tyto náklady nemají přímý vztah k objemu výkonu – spotřeba energií, mzdy
managementu, účetní, nájemné, odpisy atd.

21.2.1 Rozpočtování přímých nákladů

Vychází se z technickohospodářských norem (U přímého materiálu – norma spotřeby
materiálu, u přímých mezd – norma spotřeby času) a z plánovaného objemu výroby

21.2.2 Rozpočtování nepřímých nákladů

Vychází se z toho, že některé náklady jsou fixní (nemění se s objemem výroby) a některé
variabilní (mění se s objemem výroby)

21.2.3 Rozpočtování výnosů

Vychází se z plánovaného objemu výroby a vnitropodnikových cen
21.3 Kalkulace
= předběžné stanovení nebo následné zjištění nákladů a ceny na kalkulační jednici
• Předběžná kalkulace – sestavuje se před zahájením činností (na počátku účetního
období)
• Výsledná kalkulace – sestavuje se po provedení výkonu (na konci účetního období

21.3.1 Stanovení nákladů na kalkulační jednici

• Přímé náklady – stanovují se obvykle podle TH norem (normy spotřeby materiálu,
příp. času u výrobních dělníků)
• Režijní náklady – stanoví se celkový objem, z něho se vypočítá podíl připadající na
jednotlivou kalkulační jednici (kalkulace dělením, kalkulace dělením pomocí
poměrových čísel, kalkulace přirážková)

21.3.2 Kalkulace dělením

V podnicích, kde se vyrábí pouze jeden druh výrobku.

Celková částka rozpočtovaných nákladů se vydělí plánovaným množstvím výrobků .

21.3.3 Kalkulace dělením pomocí poměrových čísel

V podnicích, kde se vyrábí několik druhů stejnorodých výrobků, které se liší pouze rozměry,
hmotností atd.
Jeden z výrobků se podle významu, množství atd. zvolí jako základní, na tento výrobek se
přepočte výroba ostatních výrobků pomocí poměrových čísel
21.4 Kalkulace přirážková
Při výrobě několika nákladově různorodých výrobků. Režijní náklady se stanoví pomocí
přirážky vyjadřující poměr těchto nákladů k rozvrhové základně

Rozvrhová základna
• v peněžním vyjádření (přímý materiál, přímé mzdy)

• Režijní přirážka v % = rozpočtovaná režie/rozvrhová základna x 100

• nebo v naturálním podobě (strojové hodiny, normohodiny práce dělníků)

Režijní sazba v Kč = rozpočtovaná režie/rozvrhová základna

21.5 Vnitropodnikové ceny

Slouží k ocenění výkonů jednotlivých odvětvových činností

Stanovují se na základě předběžné kalkulace na úrovni:

• Přímých nákladů
• Vlastních nákladů výroby

• Vlastních nákladů výkonu

Správné stanovení VP cen ovlivňuje stanovení výnosů HS, slouží ke zjišťování jejich VH

21.5 Organizace vnitropodnikového účetnictví

Způsob vedení, účty a jejich označení je plně v kompetenci ÚJ

Organizace VP účetnictví:
• V rámci analytických účtů k finančnímu účetnictví - tzv. Jednookruhové účetnictví
(finanční a VP účetnictví se vede v jednom okruhu)
Analytická evidence např. 599 - vnitropodnikové náklady, resp. 699 - vnitropodnikové
výnosy
• V samostatném účetním okruhu – tzv. Dvouokruhové účetnictví (finanční a VP
účetnictví odděleno)

Vytvoří se účty v 8. a 9. třídě – jejich obsah i názvy účtových skupin si ÚJ vytvoří sama
21.6 Vedení VP účetnictví formou analytické evidence
k FÚ (jednookruhové)
1. Centralizovaná forma – VP je vedeno z jednoho centra (v jedné účtárně)
2. Decentralizovaná forma – každé středisko si vede účetnictví samo
• Středisko, které provedlo výkon pro jiné středisko, vystavuje VP fakturu (inter.
Doklad)
• Zaznamená je na účet střediskových výnosů, souvztažně na účtu 395 -
vnitropodnikové zúčtování
• Středisko, které odebralo výkony účtuje do nákladů a souvztažně na účtu 395,
tzn. Při souhlasném účtování se účet 395 vyrovná

21.7 VP účetnictví vedené v samostatném účetním okruhu

• VP účetnictví je oddělené od finančního účetnictví
• VP účetnictví se vede v rámci účtových tříd 8. a 9., struktura účtového rozvrhu je v
kompetenci ÚJ
• Vazba mezi VP a finančním účetnictvím je zajištěna prostřednictvím tzv. Spojovacích
účtů např. Spojovací účet k zásobám, k nákladům, výnosům atd.
 22. Daňová evidence příjmů a výdajů
22.1 Podnikání fyzických osob
Podnikání = soustavná výdělečná činnost provozovaná živnostenským nebo odborným
způsobem, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, za účelem dosažení zisku
Základním právním předpisem pro podnikání je nový občanský zákoník.
Podnikatelským subjektem mohou být FO i PO. Fyzické osoby podnikají nejčastěji na základě
živnostenského oprávnění po splnění podmínek uvedených v živnostenském zákoně:
- Dosažení věku 18 let
- Způsobilost k právním úkonům
- Bezúhonnost
- Odborná způsobilost

Právnické osoby jsou vždy účetními jednotkami.

22.2 Daňová evidence příjmů a výdajů

Daňová evidence musí zajišťovat zjištění základu daně z příjmu a obsahuje údaje o:
- Příjmech a výdajích, v členění pro zjištění základu daně
- Pohledávkách a závazcích
Nejdůležitější knihou v DE je peněžní deník (deník příjmů a výdajů). Forma, způsob a technika
vedení příjmů a výdajů není předepsána.
Cílem vedení peněžního deníku je:
- Zajistit údaje pro zjištění daňového základu
- Zajistit evidenci o peněžních prostředcích v pokladně a na BÚ
- Poskytnout podklady pro podrobnější analýzu výdajů a příjmů pro potřeby řízení a
kontroly hospodárnosti

22.3 Zapisování do deníku příjmů a výdajů

Zapisování do deníku probíhá vždy minimálně dvoustraně. Na straně první se příjem nebo
výdaj dotkne peněžních prostředků a na straně druhé se dotkne příjmů a výdajů
zahrnovaných nebo nezahrnovaných.

22.3.1 Zapisování příjmů

a) Daňový příjem – příjem zahrnovaný
b) Nedaňový příjem – příjem nezahrnovaný
22.3.2 Zapisování výdajů
a) Daňový výdaj – výdaj odčitatelný
b) Nedaňový výdaj – výdaj neodčitatelný

22.3.3 DPH a její zaznamenávání do peněžního deníku

Zapisování DPH u neplátců

- Zvlášť se neeviduje

Zapisování DPH u plátců

- O DPH se vede evidence v tzv. pomocných knihách – kniha evidence DPH

Zapisování částečné úhrady pohledávky

a) v deníku se přednostně vypořádá s pohledávkou či závazkem z titulu DPH
b) částečná úhrada se zaznamená přednostně jako platba s vlivem na zisk

22.3.4 Průběžné položky

Při převodu peněz z banky do pokladny a naopak.

22.4 Kniha pohledávek a závazků

Pojednává o tom „kdo komu a kolik dluží“.

Kniha faktur vydaných a přijatých

Musí obsahovat při nejmenším tyto informace:
• oddělené sledování jednotlivých pohledávek a závazků podložených účetními
doklady
• označení dokladů
• datum vzniku pohledávky/závazku
• částku
• datum splatnosti a způsob úhrady
• identifikační údaje pro spárování/závazku a platby

Ostatní pohledávky a závazky

Jedná se například o evidenci:

• přijatých bankovních úvěrů a zápůjček
• závazků
• pohledávek k zaměstnancům
• závazky vyplývající ze zaměstnání pracovníků (závazky k pojišťovnám, …)
22.5 Výpočet základu daně
Vybrané nepeněžní operace upravující základ daně z příjmu:
• roční odpisy dlouhodobého majetku
• zůstatková cena vyřazeného DM
• poměrná část splátek finančního leasingu
• tvorba a čerpání zákonných rezerv
• vzájemný zápočet pohledávek a závazků
Fyzické osoby mohou stanovit základ daně tzv. paušálem:
• 80 % - řemeslné živnosti, zemědělská výroba, lesní a vodní hospodářství
• 60 % - ostatní živnosti
• 40 % - jiné podnikání (daňoví poradcí, …)
• 30 % - nájem

Lze uplatnit nejvýše z příjmu 2 mil korun.

23. Individuální podnikatel
24. Účtování v s. r. o.
Účtování v a. s.