BIOLA

nadříše:​​
prokaryota
říše:​​
nebuněční​​(subcellulata)
a) odd:​​
praorganismy​​ (eobionta)
b) odd:​​
viry​​
(vira)

Charakteristika​​virů
Viry​​=​​nebuněčné​ ​částice​ ​se​ ​schopností​ ​infikovat​ ​buňky​ ​a​ ​rozmnožit​ ​se​ ​v​ ​nich
(=​ ​špatná​ ​zpráva​ ​zabalená​ ​do​ ​bílkoviny).​ ​Jsou​ ​to​ ​intracelulární​ ​parazité.​ ​Velikost​ ​15​ ​-​ ​400
nm.

Virion​​ ​=​ ​1​ ​částice​ ​viru.

Virus​​ ​=​ ​soubor​ ​virionů

Stavba​​virionu

a) NK​​ -​ ​dvouřetězcová​ ​cyklická​ ​nebo​ ​lineární​ ​(​dsDNA,​​dsRNA​)​ ​double-stranded​ ​=ds

​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​-​ ​ ​jednořetězcová​ ​cyklická​ ​nebo​ ​lineární​ ​(s ​ sDNA,​​ssRNA​)​ ​single-stranded​ ​=ss
​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​-
b) Kapsida​ ​ ​=​ ​bílkovinný​ ​obal,​ ​která​ ​se​ ​skládá​ ​z​ ​podjednotek​ k
​ apsomer
(Kapsomery​ ​-​ ​primární​ ​až​ ​terciární​ ​bílkoviny.​ ​Kapsida​ ​-​ ​zpravidla​ ​kvarterní​ ​struktura.)

Kapsidy​ ​se​ ​spirální​ ​(helikoidální)​ ​symetrií Kapsidy​ ​s​ ​kubickou​ ​(ikosaedrální)

 c) Membránový​ ​obal​ ​-​ ​nemají​ ​všechny​ ​viry,​ ​jen​ ​tz.​ ​obalné​ ​viry

Obal​ ​je​ ​vlastně​ ​biomembrána​ ​hostitelské

buňky,​ ​kterou​ ​do​ ​které​ ​se​ ​virion​ ​zabalil,
když​ ​opouštěl​ ​hostitelskou​ ​buňku.​ ​Tedy
složení​ ​m.​ ​obalu​ ​-​ ​fosfolipidová​ ​dvojvrstva,
bílkoviny​ ​(glykoproteiny)​ ​často​ ​v​ ​podobě
hrotů​ ​či​ ​trnů

Závěr​​
-​​
viry​​
se​​
dělí:

Bezobalné​​ ​ ​=​ ​NK​ ​+​ ​kapsida​ ​=

viry​ Obalné​ ​viry​ ​=​ ​NK​ ​+​ ​kapsida​ ​+​ ​membránový
nukleokapsida obal
Viry​​
dle​​vztahu​​k​​hostitelům:

A) Prokaryotické​​ ​ ​-​ ​napadají​ ​sinice​ ​a​ ​bakterie

viry​
a) Cyanofágy​ ​-​ ​napadají​ ​sinice
b) Bakteriofágy​ ​-​ ​napadají​ ​bakterie

B) Eukaryotické​​ viry
a) viry​ ​rostlin
b) viry​ ​živočichů
c) viry​ ​hub

Reprodukce​​virů​​​​​-​​lytický​​​
a​​
lyzogenní​​
cyklus​​
prokaryotických​​
fágů

A) Lytický​​cyklus
a. fáze​​adsorpce​​–​​vazba​​ virionu​​
na​​povrch​​
buňky​​(ta​​
musí​​mít​​
příslušné​​
receptory,​​ aby
ji​​virus​​rozpoznal)
b. fáze​​penetrace​​–​​proniknutí​​ do​​
buňky​​(penetrace​​ skrz​​
cytoplazmatickou​​ membránu,
příp.​​buněčnou​​stěnu)
c. fáze​​eklipsy​​–​​uvolnění​​ nukleové​​ kyseliny​​
z​​
kapsidu,​​replikace​ virové​​
​​ nukleové
kyseliny,​​transkripce​​a​​translace​​(vedou​​k​​
vzniku​​
bílkovin​​pro​​
kapsidy),​​
virus​​
je​​
v​​
této
fázi​​nedetekovatelný)
d. fáze​​maturace​​–​​zrání​​ virionů
e. fáze​​lytická​​–​​uvolnění​​ virionů​​
z​​buňky​​
cca​​300​​
nových​​ virionů
B)​​
Lyzogenní​​cyklus
a) fáze​​adsorpce
b) fáze​​penetrace
c) fáze​​vzniku​​PROFÁGA
d) fáze​​eklipsy
e) fáze​​maturace
f) fáze​​lytická

II)​​
Lytický​​cyklus​​a​​Virogenie​​
​ ​-​​
reprodukce​​
virů​​
eukaryot

1. Lytický​​
cyklus​​
probíhá​​ analogicky​​jako​​u​​fágů​​prokayrot
2. Virogenní​c
​ yklus​​
-​​jedná​​se​​o​​obdobu​​lyzogenního​​cyklu​​u​​bakteriofága.​​Jeho​​NK​​se
napojí​​na​​​DNA​​hostitelské​​buňky​ a​​​
​​ nazývá​​se​​
provirus​.​​
Některé​​jeho​​
geny​​dodávají​​
do
buňky​​antigeny-látky​​zasahující​​​ do​​regulace​​buněčného​​ cyklu​​
a​​
diferenciace​​buněk​​(buňky
přestávají​​regulovat​​své​​dělení-vznik​​ nádorů).
Provirus​​
se​​může​​v​​buňce​​udržovat​​několik​​ generací​​bez​​projevení,může​​být​​
přenášen​​ pohlavními
buňkami​​rodičů​​na​​potomky​​i​​po​​řadu​​generací.Viry,které​​vyvolávají​​
nádorovou​​transformaci
buňky,nazýváme​​onkogenní​​viry​​(např.​​ některé​​ herpes​​
viry,adenoviry,parvoviry,retroviry).

Reprodukce​​NK

1. ds​​DNA​​​lineární​​i​​cyklická​​se​​replikuje​​
v​​
hostiteli​​
replikací

2. ss​​DNA​​​lineární​​i​​cyklická​​si​​replikací​​
vytvoří​​
komplementární​​
vlákno,​​
tím​​
vznikne
dvouvláknová​​DNA​​a​​dle​​toho​​se
a) vytvoří​​mRNA​​-​​translace​​a​​vznikne​​ kapsida
b) replikuje​​DNA​​nových​​virionů
 3. ss(+)RNA​:​​zdvojení​​RNA​​na​​(+)​​
a​​(-)​​
RNA​​
vlákna
a) dle​​(+)RNA​p
​ roběhne​​translace​​a​​vznikne​​
kapsida
b) dle(-)RNA​​proběhne​​také​​translace​​ nových​​
(+)RNA​​
nových​​
virionů

4. ss(-)RNA​:​​zdvojení​​RNA​​na​​(+)​​ a​​(-)​​
RNA​​
vlákna
a) dle​​(+)RNA​v​znikne​​transkripcí​​ (-)​​
RNA​​ nových​​virionů
b) dle​​(-)​​RNA​​vznikne​​transkripcí​​
(+)​​RNA​​a​​
dle​​
ní​​
proběhne​​
translace​​
a​​
vznikne​​
kapsida

5. (+)RNA​​viry​​s​​enzymem​​reverzní​​ transkriptázou
a) (+)RNA​​se​​přepíše​​(+)​​a​​(-)​​DNA​​
virové​​
dvoušroubovice
b) tato​​(+)​​a​​(-)​​DNA​​virová​​dvoušroubovice​​ se​​
začlení​​
do​​
hostitelské​​DNA​​
-​​
PROVIRUS
c) za​​vhodných​​podm.​​povyčlenění​​ z​​
proviru​​
vznikne​​podle​​(-)​​
DNA​​
vlákna​​
(+)RNA​​
pro
nové​​viriony​​i​​mRNA​​dle​​níž​​proběhne​​ translace​​
a​​
vznik​​kapsidy

d) tato​​(+)​​a​​(-)​​DNA​​virová​​dvoušroubovice

Evoluce​​virů
Fági​​
pochází​​z​​prokaryot​​a​​viry​​eukaryot​​
pochází​​
z​​
eukayrotických​​
buněk.​​
Pravděpodobně​​
pochází​​
z
úlomků​​
NK,​​které​​byly​​schopné​​se​​zdvojovat.

Subvirové​​částice
Jsou​​
to​​
buď​​jen​​NK,​​nebo​​infekční​​bílkoviny

1. Viroidy​​​=​​tyčkovité​​molekuly​​RNA
a) způsobují​n ​ emoci​​rostlin
b) RNA​​nekóduje​​žádný​​peptid,​​pouze​​ se​​v​​
rostlině​​
kopíruje,​​
ale​​
zasahují​​
do​​
posttranskripčních
úprav​​rostlinné​​NK
c) přenos​​horizontální​​-​​z​​rostliny​​na​​
rostlinu​​
-​​
hmyzem
d) přenos​​vertikální​​-​​z​​generace​​na​​generaci
NEMOCI​​
-​​PTSV​​​-​​vřetenovitost​​bramborových​​ hlíz​​
nebo​​CPFV​​ -​​
bledost​​
plodů​​
okurky

2. Satelity​​-​​jsou​​subvirové​​agens​​ (částice),​​
tvořené​​NK,​​​
kterým​​ chybí​​
geny​​
kódující​​enzymy
potřebné​​pro​​jejich​​replikaci​​(reprodukci).​​Jejich​​
zmnožení​​ je​​
závislé​​
na​​
ko-infekci​​
buňky
pomocným​​virem.

3. Priony
a) Jsou​​to​i​nfekční​​bílkoviny,​​jde​​o​​
prostorové​​ izomery​​ tělu​​
vlastních​​bílkovin.​​
Přeměna​​ bílkoviny
v​​infekční​​formu,​​není​​přesně​​známo​​ jak​​proběhne​​ izomerace.
b) ​​
Priony​​jsou​​odolné​​vůči​​vysokým​​ teplotám,​​ UV,​​enzymům​​ proteázám.
c) Smrtnost​​100%
d) (Novinka​​prof.​​Manuelidisová​​tvrdí,​​ že​​jde​​
o​​infekci.​​
Laboratoř​​ ve​​Francii​​
zase​​
tvrdí,​​
že
kapsidy​​retrovirů​​na​​sebe​​váží​​prionový​​ protein​​a​​
ten​​se​​
tím​​
šíří​​
na​​další​​
buňky.)
NEMOCI​​
:

KURU​ -​​
​​ N.Guinea​​-​​rituální​​pojídání​​zemřelých​​ členů​​ rodiny​​
(nepojídají​​
těla​​
zemřelých​​
na​​nemoci​​a
muži​​
nepojídají​​těla​​žen.​​Jedli​​mozek,​​z​​ morku​​ dělali​​
polévku,​​také​​
mrtvé​​ nejprve​​
zakopali​​
a​​
teprve​​
za
několik​​dní,​​když​​byli​​v​​těle​​červi​​-​​tak​​červi​​
pojídali​​
=​​mimořádná​​ pochoutka
1976​​N.cena​​za​​medicínu​​D.C.Gajdusek​​ (slovensko​​ -​​
maďarští​​předci)​​
-​​
prokázal​​
možnost​​ přenosu
KURU​​ ze​​nemocných​​lidí​​na​​šimapanze

CJD​​​ -​​
Creutzfeldtova-Jakobova​​nemoc​ -​​
​​ objevili​​
ho​​
oba,​​
ale​​pak​​
se​​
zjistilo,​​
že​​
Creutzfeldt​​
objevil
jen​​ jinou​​ formu​​demence,​​ne​​prionové​​onemocnění
Příčiny:​​ a)​​dědičná​​forma
b)​​sporadická​​forma​​-​​neví​​se​​jak
​​​​​​​​​​​​​​
c)​​operacemi​​-​​např.​​při​​léčbě​​dětí​​
​​​​​​​​​​​​​​ s​​
poruchou​​ tvorby​​
růstového​​ hormonu​​ byla​​
dětem
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​aplikována​​hypofýza​​nemocných​​ (dnes​​růstový​​
hormon​​ vyrábí​​
bakterie​​
s
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​vloženým​​genem​​ pro​​jeho​​
tvorbu)
d)​​
​​​​​​​​​​​​ iatrogenní​​-​​nedbalostí​​zdravotnického​​ personálu
e)​​
​​​​​​​​​​​​ smrt​​-​​do​​několika​​měsíců

Formy​​
bílkovin:
a) PRP​C​ ​​​​(c=​​celulla)-​​prionový​​protein​​
c.m.​​
neuronů,​​
je​​
tvořen​​
254​​
AK,​​
leží​​
na​​
20​​
chromozomu,
neví​​se​​k​​čemu​​přesně​​je,​​asi​​k​​vazbě​​
iontů​​
mědi

b) PRP​​SC​​​​(sc=​​scrapi)​​-​​velmi​​infekční​​
forma,​​
lišící​​
se​​
prostorově​​
-​​
kromě​​
helixu​​
i​​
skládaný​​list
ve​​struktuře

Nemoc​​šílených​​krav​​(BSE)​​​–​​B​ovinní​​ S​
pongiformní​​ E​
ncefalopatie
Scrapie​(škrábat​​se)​​​–​​se​​vyskytuje​​u​​ovcí​​
​​ a​​
je​​
do​​
značné​​míry​​
podobná​​
BSE​​
u​​
krav.​​
Dobytek​​
dostal
nemoc​​
požíráním​​masokostní​​moučky,​​ od​​
r.​​
1994​​je​​
masokostní​​moučka​​
zakázaná
Systém​​virů

druhy​​
virových​​
infekcí​​
a​​
důležité​​základní​​informace
● vniknutí​​viru,​​resp.​​jeho​​nukleové​​
kyseliny​​do​​hostitelské​​buňky
● může​​nastat​​více​​scénářů:
○ latentní​​infekce​​–​​virus​​přetrvává​​ v​​
buňce,​​ aniž​​
by​​
se​​
množil,​​
za​​
vhodných​​
podmínek
se​​projeví​​(opar​​-​​hepres​​
simplex)
○ aparentní​​infekce​​–​​zjevná​​ infekce
○ inaparentní​​infekce​​-​​bez​​ zjevných​​ příznaků
○ oportunní​​infekce​​-​​prospěchářská​​ HIV
○ Hromadná​​onemocnění​ -​​
epidemie,​​pandemie
○ Zoonóza​​-​​přenos​​ze​​zvířat​​ na​​
člověka
○ temperovaný​​fág​​-​​profág
○ bacilonosič
○ inkubační​​doba
○ přenos​​virů

A) Viry​​
Prokaryot
ssDNA​​ Bakteriofágy​​-​​bičíkaté,​​bezbičíkaté​​ nebo​​vláknité,
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​-​​​20-200​​nm
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​-​​​ssDNA
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​př.​​Bakteriofág​​T4​​ nebo​ bakteriofág​​
​​ lambda​ -​​
​​ oba​​v​​
E.Coli
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​aktinofág​​-​​bakteriofág​​
vláknitých​​
bakterií,​​
tzv.​​aktinomycet
B)​​Viry​​Eukaryot
​​
I)​​
Fytoviry​ ​​-​​většinou​​RNA​​viry,​​přenašeči​​
jsou​​
insecta,​​
houby,​​
hlísti
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​nemoci
ssRNA,​​
bezobalné​​viry virus​​
tabákové​​
mozaiky​​
-​​
první​​
objevený​​
virus
(1892)

virus​​
mozaiky​​tulipánu
virus​​
nekrózy​​
tabáku

ss​​
RNA,​​
obalné​​viry nekrotická​​
žloutenka​​
salátu
žlutá​​
zakrslost​​
brambor

ds​​
DNA,​​
neobalné žilková​​
mozaika​​
květáku

ss​​
DNA,​​
neobalné čárkovitost​​
kukuřice
zlatá​​
mozaika​​fazolí
II)​​
Zooviry

(-)​​
ss​​
RNA,​​obalné​​viry​​s​​helikální​​kapsidou​​
(převažuje)

č.​​
ortomyxoviry rod:​​influenzaviry​ -​​
​​ typ​​
A​​
-​​
možné​​ zoonózy​​
(ptačí​​
chřipka,​​
prasečí​​
chřipka)
typ​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ B​​a​​
typ​​
C​​
-​​
typické​​
pro​​
kolektivy

Označování​​př.​​H1N1​ -​​
​​ H=​​hemaglutinin​ ,​​
protein​​
vážící​​se​​
na​​
glykoproteiny
hostitelské​​membrány.​​ N​​=​​
neuraminidáza​ ,​​
enzym​​ jenž​​
na​​
začátku​​ infekce
rozruší​​hlen​​na​​povrchu​​
hostitelské​​
buňky,​​na​​ konci​​
infekce​​
po​​
lýzi​​
hostitelské
buňky​​brání​​slepování​​ se​​
nových​​viroionů

pandemie:
španělská​​chřipka​​H1N1​ (1918​​
​​ -​​​
20​​a​​
ž​​
100​​milionů​​
obětí)
asijská​​chřipka​​H2N2​ (1957​​
​​ -​​
2​​
mil​​obětí)
honkogská​​chřipka​​ H3N2​ (1968​​
​​ -​​
1​​mil.​​
obětí)
ptačí​​chřipka​​H5N1​ a​​
​​ další​​subtypy​​ (existuje​​
dlouho,​​monitoring​​
2003​​
až​​
2006
-​​zoonóza)
prasečí​​(mexická)​​chřipka​​ H1N1/09​​ (2009​​-​​
900​​obětí)

WHO​​​-​​díky​​ní​​počet​​
obětí​​
celosvětově​​
prudce​​
klesl

Komplikace​​léčby​​ chřipky:
a) u​​mladých​​ lidí​​
vzn.​​primární​​virová​​ pneumonie.​​ H​​-​​
vyvolá​​
tvorbu
cytokininů​​ (cytokininová​​ bouře),​​ což​​jsou​​ látky​​
přitahující​​
leukocyty.
Leukocyty​​ se​​však​​ “zblázní”​​
do​​ té​​
míry,​​ že​​nakumulované​​ velké
množství​​ leukocytů​​ začne​​
destruovat​​ plicní​​tkáň,​​
což​​zabrání​​příjmu
O​2​,​​jedinec​​umírá​​ na​​přehnanou​​ reakci​​ leukocytů,​​ tedy​​
na​​přehnanou
vlastní​​sebeobranu.
b) u​​starých​​ lidí​​
-​​
do​​těla​​
vniknou​​ i​​
bakterie​​ Streptokoky,​​ stafylokoky​​a​​
ty
zabijí​​hostitele,​​ většinou​​na​​
zápal​​ plic
č.​​
paramyxoviry virus​​spalniček,​​virus​​
zarděnek​​
,​​
v.​​
příušnic

č.​​
rabdoviry rod​​lysaviry​​-​​v.​​vztekliny​​-​​
zánět​​CNS,​​
smrt​​
zadušením
protilátka​​do​​24​​hodin,​​ jinak​​smrt

č.​​
bunyaviry lehčí​​meningitidy

č.​​
koronaviry záněty​​dýchacích​​
cest​​
člověka

č.​​
filoviry hemoragické​​horečky​​
-​​
rezervoár​​
kaloni,​​
opice,​​
člověk

smrtnost​​50​​až​​90​​%
Ebola​​​(název​​dle​​řeky​​
v​​
D.R.Kongo)-​​nákazy​​
Sudan,​​
Gabun,​​
Demokratické
republiky​​Kongo​​ (dřívější​​
Zaire),​​
Uganda

Marburg​​​-​​1967​​z​​
Ugandy​​
jsou​​do​​
německého​​ Marburgu​​transportováni
kočkodani​​pro​​vývoj​​očkovací​​
látky​​
na​​
filoviry​​
-​​
5​​
z​​
24​​
nakažených​​lidí​​
za​​
týden
zemřelo

https://is.muni.cz/th/184512/prif_b/Bakalarska_prace.txt

(+)​​
ss​​
RNA,​​obalné​​viry

č.​​
togaviry​​-​​ikosaedrická​​kapsida v.klíšťové​​
encefalytidy

č.​​
retroviry​​-​​helikální​​kapsida r.Lentivirus​​
-v.​​
HIV
Ez.​​reverzní​​transkriptáza!!! r.onkoviry​​
-​​
vyvolávají​​
lymfomy,​​
leukémie,
sarkomy

č.​​
flaviviry virus​​
žluté​​
zimnice
virus​​
ZIKA

(+)ss​​
RNA,​​bezobalné​​viry

č.​​
pikornaviry​​-​​ikosaedrická​​kapsida v.kulhavky​​
a​​
v.slintavky

v.​​
rýmy

v.​​
poliomyelitdy​​=​​
POLIO​​ (obrna)
● 3,5​​ tisíce​​
let​​
staré​​
onemocnění,​​ už​​na
egyptských​​ stélách​​jsou​​
vyobrazeny​​lidi
s​​
obrnou
● 5.stl.​​př.n.l​​
-​​
Hippokrates​​ zmiňuje​​
toto
onemocnění
 ● Postihla​​-​​
W.Scotta​​ (Ivenhoe),
prezidenta​​ Roosevelta,​​A.C.Clark​​
-
vesmírná​​ odysea​​(film​​
K.Kachyni​​
“už
zase​​skáču​​ přes​​
kaluže”-​​dle​​
odborníků
nevěrohodný​​ popis​​nemoci)
● v.poliomyelitidy​​ jsou​​jedny​​
z​​
nejmenších
vůbec
v.​​
hepatitidy​​
A,​​
B,​​C,​​
D,​​
E
(https://www.ockovacicentrum.cz/cz/zloutenka-t
ypu-ab)

ds​​
RNA

č.​​
reoviry rotavirové​​
střevní​​
infekce

ds​​
DNA,​​obalné​​viry

č.poxviry​​
-​​jedny​​z​​největších​​virů v.pravých​​neštovic​ =​​
​​ Variola​​
major​​
a​​
lehčí
forma​​
variola​​
minor

● původ​​ v​​
Africe​ v.​​
​​ minor​​ a​​
v​I​ndii​​​v.​​
major
● oběti:​ car​​
​​ Petr​​ II.​​
(14​​let​​
-​​
18stl.),​​ Ludvík
XV.(18​​ stl.),​​
manželka​​ Josefa​​ II.(18.stl),
Ramses​​ V.
● přeživší:​ Alžběta​​
​​ I.(16.stl.),​​J.Stalin!!!,
L.v.Beethoven,​​ A.Lincoln
● co​​ovlivnila​ :​​
A.Makedonského​​ -​​
šíření
nemoci​​ až​​ do​​Asie,​​ Cortéz​​ -​​přenos
nemoci​​ na​​ Aztéky,​​ Pizzaro​​ -​​
Inkové
● léčba​​-​​variolizace​ =​​
​​ aktivní​​ imunizace​​ -
ze​​strupů​​ se​​ odebrala​​ infekce​​ a
přenesla​​ se​​ do​​zdravého​​ čl.,​​
často​​ však
propukla​​ nemoc,​​ Řešení​​ našel​​ E.Janner
-​​
vyrobil​​z​​kravských​​ neštovic​​ vakcínu​​ a
kdo​​přežil​​ kravské​​ neštovice,​​ ten​​ pak
přežil​​
pravé​​ neštovice​​ (VACCA​​ -​​
kráva​​-
vakcinace)
● ERADIKACE​ =​​
vymícení​​ nemoci
8.5.1980
● počet​​ obětí​​ -​​
500​​ milionů,​​ jde​​o
nejvražednější​​ virus​​ vůbec

v.​​
kravských​​
neštovic
v.​​
myxomatózy​​-​​
králíků,​​
otoky​​
mozku,​​
smrt
 v.​​
fibromatózy​​
-​​
benigní​​
nádory​​
zvířat​​
i​​
lidí

č.​​
herpesviry​​-​​ikosaedrický​​kapsid v.​​
pásového​​ oparu​​
=​​
herpes​​zoster
v.​​
oparu​​
=​​
herpes​​simpex
v.​​
planých​​
neštovic
v.​​
Epstein-​​
Baarové​​-​​
onkovirus,​​
způsobuje
maligní​​
bujení​​
nebo​​ mononukleózy

č.​​
bakuloviry v.​​
bezobratlých

ds​​
DNA,​​neobalné​​viry​​-​​ikosaedrická​​
kapsida

š.​​
iridoviry viry​​
bezobratlých​​
(na​​
člověka​​
nepřenosné)​​​
i
obratlovců​​
(žáby,​​
prasata)

č.​​
adenoviry viry​​
způsobují​​
bronchitidy,​​
pneumonie​​
nebo​​
taky
střevní​​
záněty​​
-​​
průjmy​​
dětí

č.​​
papovaviry r.​​
papilomaviry​​
-​​
původci​​
bradavic​​
(rakovina
děložního​​
čípku​​ -​​
očkování)

ssDNA,​​neobalné​​viry

č.​​
parvoviry pátá​​
nemoc​​
-​​
kožní​​
onemocnění​​
dětí

Viry​​
jako​​
biologické​​zbraně:

a) nejnebezpečnější​​-​​variola,​​ebola,​​
marburg
b) západonilská​​horečka,​​encefalitidy
c) chřipka

Vývoj​​biologických​​zbraní:​​top​​secret​​-​​USA,​​
Rusko,​​
Japonkso​​
(​​
Šušká​​
se,​​
že​​
kulhavku,​​
slintavku,
africkou​​
horečku​​prasat,​​mor​​skotu​​-​​vyvinuli​​
Rusové)
 Imunita
= systém chránící tělo před cizorodými makromolekulárnímí látkami a před patogeny (bakterie, viry,
houby, prvoci)
= schopnost organismu bránit se napadení a působení cizorodých látek a patogenů

Leukocyty
- průsvitné buńky s jádrem
- při nemoci počet stoupá, nejvíce jich je odpoledne a nejméně ráno
- 4 000 - 10 000 /mm3 krve
A. Granulocyty
- členité jádro, většinou schopné fagocytózy
- granulovitá barvitelná zrníčka v cytoplazmě, obsajují enzymy

1. neutrofilní granulocyt
- fialové, zhruba 64 % všech
- schopnost měnit svůj tvar
- schopnost prostupovat cévní stěnou = DIAPEDÉZA
- schopnost chemotaxe = pohyb vyvolaný působením chemických reakcí
- při zánětech dochází ke zmnožení

2. eosinofilní granulocyty
- červené, 1 - 3 %
- dvojlaločnatá jádra
- ke zmnožení dochází při parazitárních onemocnění a při alergický reakcí

3. bazofilní granulocyty
- modrá barva, 0 - 1 %
- laločnatá jádra
- produkují protisrážlivé a vazodilatační látky

B. Agranulocyty
- bez zrníček, nečleněné jádro

a) lymfocyty
- 24 - 40 %
- nejpočetnější leukocyty, které mají centrální úlohu v imunitním systému organismu

B-lymfocyty
—> tvorba protilátek (humorální imunita)
- mají schopnost rozpoznávání antigenů na základě struktury makromolekul
= PAMĚŤOVÉ BUŇKY
T-lymfocyty
- regulují imunitné odpovědi B-lymfocytů
1. Tc-lymfocyty - vlastní výkonné buňky
- ničí bakterie, buňky napadené virem, nádorové buňky

2. Th-lymfocyty - pomocné buňky

- po setkání s antigenem stimulují B-lyfocyty k tvorbě protilátek
- stimulují Tc-lymfocyty k činnosti

3. Ts-lymfocyty - tlumí aktiviy

1.Nespecifická imunita
= schopnost fagocytujících buněk pohlcování choroboplodné organismy
= schopnost buněk napadených virem uvolňovat bílkoviny (interferony), které brání množení viru
- zánět:
= obranné a reparativní nespecifické reakce na chemické či mechanické dráždění tkání
- do postiženého místa se shromažďují fagocytující buňky, dojde k zrudnutí, zduření,
bolestivosti a zvýšení teploty zaníceného místa
- při rozšíření infekce, zasahuje celý organismus
—> dochází ke zmnožení bílých krvinek
—> zvýšení tvorby protilátek, zvětšení mízních uzlin, zvýšení teploty - vznik horečky
působí příznivě - zvyšuje účinnost imunitního systému

2.Specifická imunita
- sprostředkována specifickým imunitním systémem, v němž hlavní úlohu hrají lymfocyty
- založena na reakci antigen - protilátka
- antigen = vetřelec v těle (velká molekula bílkoviny nebo polysacharidu, viry, bakterie, prvoci)
- patogen = živý vetřelec, navozují tvorbu protilátek
- při vniknutí cizorodých makromolekulárních látek do těla (antigenů), tyto látky vyvolají v
lymfocytech produkci specifických protilátek, které je zničí
- proti antigenů se vytváří specifické protilátky = IMUNOGLOBULINY

- reakce je uskutečňována 2 druhy lymfocytů

1. B-lymfocyty
- rozpoznávají jednotlivé antigeny, které reagují s vazebný místy proteinu (receptory) na
plazmatických membránách lymfocytů
- těmito vazebných místy jsou imunoglobuliny označované jako receptorové protilátky
—> pak dochází k množení vzniklým buněk = PROLYFERACE
- vznikají plazmatické buňky, které tvoří protilátky a paměťové buňky
(urychlují imunitní odpověď při opětovné nákaze)

2. T-lymfocyty
- antigeny, které jsou na povrchu cizích buněk se vážou na receptory v plasmatické
membráně k T-lymfocytům
—> dochází k přímému kontaktu obou BB a k následnému zničení cizí BB
= BUNĚČNÁ IMUNITA

- všechny lymfocyty vznikají v kostní dřeni, B-lymfocyty tam dozrávají, T-lymfocyty v brzlíku
- při transplantacích jsou podávány imunosupresivní látky, které omezují činnost T-lymfocytů
 3. Stavba rostlinného těla
(rostlinná pletiva, vegetativní orgány rostlin)

histologie​= botanická věda zkoumající rostlinná pletiva

rostlinné pletivo​= pletivo je soubor buněk stejného tvaru, stejného původu a vykonávají stejnou společnou fci.
→ Z pletiv jsou orgány, vznik když rostliny přešli na souš

ROSTLINNÁ PLETIVA
ROZDĚLENÍ PLETIV:
→ dle původu
1. pravá
− vznik mitotickým dělením jedné původní buňky
− tvoří těla vyšších rostlin
2. nepravá
− vznik druhotným srůstem bun.seskupení nestejného původu
− prodělává několik mitotických dělení
− př. plektenchym – v plodnici hub
→ dle tvaru buněk
1. parenchym
− tenkostěnné bb., přiblž.stejná výška, šířka, délka, větš.kulatý tvar
− velké interceluláry (mezibuněčný prostor)
− příklady​:
○ palisádový parenchym
→ v jednom směru protáhlé vzájemně rovnoběžné bb.,např. asimilační pletivo listu
○ merenchym
→ bb.kulovitého tvaru s četnými interceluláry, vyskytuje se
→ hojně v mladých částech rostlin (mezenchym v zoologii)
○ aerenchym
→ hvězdicovité bb.,stejný tvar
→ velké interceluláry – vyplněné vzduchem, u vodních rostlin (sítina)
2. prozenchym
− tenkostěnné bb,protáhlé,na jednom konci zašpičatělé, minimální interceluláry
− př. v cévních svazcích
3. kolenchym
− silnostěnné bb.,různý tvar, minimální interceluláry, mechanické pletivo
− výskyt v rostoucích orgánech př.v řapícich listů
− příklady​:
○ rohový kolenchym
→ BS ztloustlé v rozích
○ deskový kolenchym
→ BS ztloustlé podélně (hluchavka)
4. sklerenchym
− nejrozšířenější mechanické (zpevňovací) pletivo
− velmi silně ztloustlé BS, různý tvar bb., mrtvé bb., chybí interceluláry
− bb.propojeny ​plasmodesmy​=kanálky, kt.spojují bb.mezi sebou (protoplasty)
− ve skořápkách ořechů, sklerenchymatická vlákna lnu

1
→ dle stáří a funkce buněk (dělivé schopnosti)
1. dělivá pletiva (meristémy)
− umožňují růst rostliny po celý život neboť bb.si zachovávají trvalou nebo dočasnou schopnost dělení
− obvykle parenchymatické bb.s velkými jádry
→ protomeristém
− (poč.dělivé pletivo), vytváří se z embryonálních bb.
− nachází se ve vegetačních vrcholech rostliny, bb se stále dělí
− tvořen bb. – iniciály
→ primární meristém
− vznik z protomeristému
− nachází se v menší vzdálenosti od vegetačních vrcholů
− dělivou činností vytváří trvalá pletiva
→ příklady​:
○ protoderm
○ dermatogen(bb.pokožky)
○ prokambium (elementy primárního dřeva, lýka)
→ sekundární meristém
− vzniká obnovením dělivé činnosti již trvalých pletiv
→ příklady​:
○ kambium
→ činností vzniká lýko( tvořeno směrem od kambia ven) a dřevo (dostředivě)
→ kambium vzníká obnovením dělivé činosti svazku cévních bb.
○ felogén
= korkotvorné pletivo
→ tvoří odstředivě korek (felém)
→ dostředivě zelená kůra (feloderma)
→ f.vznik obnovením dělivé čin.prim.mer.

2
2. trvalá pletiva
− soubory bb., které vznikly činností dělivých pletiv
− tvořena diferencovanými (rozlišenými) bb.
− přizpůs.k určitým funkcím, jejich bb.se již nedělí
→ krycí (pokožková) pletiva
− kryje rostlinné tělo, urč.tvar
− chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům z vnějšího prostředí a zprostředkovávají výměnu l.mezi
rost a vnějším prostředím
− ploché bb.dlaždicovitého tvaru, bez intercelulár
− větš.jednovrstevná
− na povrchu voskový obal – kutikula
− příklady​:
○ pokožka (nadzemní=epidermis,pod kořenem rhizodermis)
→ ​deriváty pokožky​:
a. chlupy (trichomy)
− na všech nadzemních
orgánech
− vznik z pokožky
− rozmanitý tvar,
fce:mechanická
ochrana
b. krycí
− doplňují ochrannou
fci
− snižují riziko přehřátí
rostlin.orgánů
− umožňují rozšiřování
semen a plodů
c. žláznaté
− k vyměšování někt.látek př.silic (máta)
d. žahavé
− po odlomení jejich koncové části dojde
− k uvolnění pálivé tekutiny (u kopřivy)
e. emergence
− složité útvary, často ostnité, tvrdnoucí
− př.angrešt, růže, ostružník
→ vodivá a zpevňovací pl.
− rozvádí látky po rostlin.těle
− zároveň jsou mechanickou výstuží
− zákl.jednotka =cévní svazek,CS=dřevní, lýková část
→ typy CS

3
 a. dle vzájem.polohy D a L
→ dřevostředný
(hadrocentrický)
→ lýkostředný
(leptocentrický)
→ boční (kolatelární)
→ dvojboční (bikolatelární)
→ paprsčitý (radální)
b. dle přítomnosti kambia
→ otevřený CS – mají
kambium –rost, kt druhotně rostou
→ uzavřený – nemají kambium, netloustnou
→ stavba CS
a. dřevní část (xylem)
= uskutečňuje tzv.vzestupný (transpirační,odpařování) proud vodných roztoků
minerál.l.kořeny a stonkem do listů, kde jsou využity pro metabolické procesy
− mrtvé bb.
− Tvořeno:
a. cévice (tracheidy)
− protáhlé prosenchym.bb.se zdřevnatělými bs,
zachovalé příčné přepážky
− bs – mrtvé bb, růně ztloustlé bs
b. cévy (tracheje)
− trubicovité útvary,mrtvé b
− jejich bs se v místě styku rozpustily
→ kapraďorosty + nahosemenné rostliny = cévice ;
krytosemenné rostliny = cévice + cévy
b. lýková část (floém)
− uskuteč.tzv.sestupný(asimilační)proud produktů
fotosyn(asimilátů)
− z listů na místa potřeby nebo na místa zásob
− skládá se z živých bb.protáhlého tvaru
− sítkovice = bb.mají proděravělé přepážky
→ základní pl.
− soubory parenchymatických bb.
− vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pl
a. asimilační = fotosyntetické pl
− parenchymatické bb.s chloroplasty
− př.mezofyl (mezilist) listu
b. vodní
− parenchym.bez chloroplastů, hromadí vodu
− př.listy kaktusů (velké vakuoly)
c. provzdušovací
− umožňují výměnu plynů (CO​2​, H​2​O, O​2​) mezi rostlinou
a okolím, př.stomata = průduchy
d. vyměšovací
− bb.nepravidelného tvaru bez chloroplastů
− slouží k vylučování produktů metabolismu
→ medníky (nektaria)
= žlázky, kt.vylučují směs cukrů a esencí = nektar
− lákají opylovače

4
 − květní a lodyžní
→ mléčnice
− trubicovité bb,kt ve svých vakuolách obs.mléčnou šťávu = latex (emulze kaučuku a
pryskyřic)
− uzavírají stonky po poražení
− hvězdnicovité rost.(pampeliška)
− pryšcovité (fíkusy), zvonkovité

VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLINY

= zabepečují život jedince tzn.výživu, růst a výměnu látek

Kořen (radix)
= podzemní, nezelený (pletiva neobs.chlorofyl), nečlánkovaný rost.orgán bez listů a bez šupin
− kořenová soustava = soubor všech kořenů rostliny
→ dvouděložné rostliny –​allorhizie​= hlavní kořen + postranní kořeny
→ jednoděložné – ​homorhizie​= adventivní kořeny (náhradní, hl.kořen zanikl)
− Funkce:
→ upevňovací
→ příjem vody a živin – jejich vedení do nadzemních částí r.
→ příjem vzduchu ,
→ zásobní
→ syntetická (syntéza N – složek metabolismu př.fytohormony)
→ vegetativní rozmnož. (nepohl.)
→ morfologická stavba = podélný řez:
1. absorpční zóna
= zde přijímá kořen vodné roztoky z půdy
− tvoří se zde kořenové vlásky, kt.zvětšují absorpční
schopnost kořene (nasávání), před tím ještě větvení
2. prodlužovací zóna
= oblast intenzivního růstu kořene
2. dělivá zóna
= koncová část kořene s primárním meristémem (děl.pletivem)
chráněným kořenovou čepičkou (calyptra) usnadňující
vnikání kořene do půdy
→ anatomická stavba = příčný řez:
1. kořenová pokožka = rhizodermis
2. primární (prvotní) kůra = cortex
− vyplňuje prostor mezi pokožkou a CS
− tvořena živými bb.základního pletiva
→ exodermis​– jedna vrstva pokožky
→ mezodermis ​– mnohovrstevná, pryskyřičné kanálky,
mléčnice
→ endodermis​– 1 vrstva bb.,umožňuje proud roztoků
3. pericykl (perikambium)
→ zakládají se zde postranní kořeny, je to vrstva, kt.odděluje
střední válec od prvotní kůry
4. střední (centrální) válec
→ dřeň (mohou se ukládat zásobní látky)→CS (paprsčitý)
5. kambium – u druhotně tloustnoucích rostlin

5
→ tvarové typy
− nitkovitý (větš.rostlin)
− válcovitý (křen)
− vřetenovitý (mrkev)
− srdčitý (buk)
− řepovitý (řepa)
− hlíznatý (orchidej)
→ hospodářský význam
− poživatina (kořenová zelenina)
− potravin.průmysl (řepa, čekanka)
− výroba léčiv (rulík)
− krmivo

→ metamorfózy
→ dužnaté
− ukládání zásobních látek (mrkev, petržel, křen)
→ kořenaté hlízy
− k vegetativnímu rozmnož. (jiřina, orsej)
→ vzdušné
− (pneumatofory) – u tropických rostlin
− příjem kyslíku ze vzduchu (monstera, orchidej)
→ haustoria (savé kořeny, střebadla)
− cizopasné rostliny, pronikání do těl hostitelů (jmelí)
→ příčepivé
− přichycení k opoře (břečťan)

6
 Stonek (caulis)
= obvykle nadzemní článkovaný rost.orgán, nese pupeny, listy, květy
− zprostředkovává spojení mezi kořenovým systémem a listy
− zajišťuje optimální polohu listů a květů v prostoru
− má dobře vyvinutá vodivá a mechanická pletiva

→morfologická stavba
− vzrostný vrchol
− články (internodia)
− uzliny (nody) , zakládají se zde postranní listy, větve
→ anatomická stavba
− epidermis (1vrstev.pokožka)
→ ochranná fce, může obs.trny, chlupy, ostny,
průduchy, kutikulu, pokud je stonek zelený
obs.chlorofyl
− primární kůra
→ hypodermis (podpokožka) – 1 vrstva,
mechanická pletiva
→ mezodermis – zásobní fce
→ endodermis – může místo toho – škrobová
pochva, zásobní fce
− pericykl
→ v něm se často zakládají adventivní kořeny a kolatelární (boční)CS
− CS , střední válec
− dřeň – zásobní fce
− lýko, dřevo, kambium

→ typy stonků
a) nadzemní
→ lodyha = olistěný bylinný dužnatý stonek (len)
→ stvol = bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy v přízemní růžici (prvosenka)
→ stéblo = dutý stonek opatřený kolénky (lipnicovité – trávy, obiloviny)
b) podzemní
→ oddenek = nenese listy, nese šupiny, zásobní orgány, veget.rozmnož. (konvalinka)
c) dle míry zdřevnatění (nemusíme)
→ dužnaté (byliny)
− jednoleté
− dvouleté (bieny) (miříkovité – mrkve)
7
 − víceleté (plodí až určitý rok)
− trvalky (plodí každým rokem) (stromy)
→ dřeviny
− keříky (vřes)
− keře (růže šípková) – celý dřevnatý, stonky se větví hned od země
− polokeře (šalvěj, borůvka) – spodní část stonku – dřevnatá, vrchní – dužnatá
− stromy (buk) – stonek dřevnatý – kmen, větví se v určité
vzdálenosti – koruna
d) dle příčného průřezu
→ kulatý (větš.rostlin)
→ čtyřhraný (č.hluchavkovitá – hluchavka,mateřídouška, šalvěj)
→ trojúhelníkový (ostřice)
→ oválný (obilí)
e) dle růstu v prostoru (nemusíme)
→ přímý (větš.rostlin)
→ vystoupavý (jetel)
→ poléhavý (rdesno) poslední článek neleží
→ ovíjivý (svlačec)
→ větvení
− vidličnaté (ditochomické) – nejstarší typ, rozdělení na dva ,ale menší
− hroznovité – postranní větve, nejsou větší jak hlavní stonek (ovocné
dřeviny, olše, dub)
− vrcholičnaté (sounoží) – postranní větve přerůstají hlavní stonek (lípa)
→ metamorfózy
→ brachyblasty
− zkrácené větévky (modřín)
→ kolce
− trny, přeměněný stonek v trny (trnka, hloch)
→ stonkové úponky
− k uchycení (vinná réva)
→ stonková hlíza
− ztloustlý stonek, ukládání zásob.l. (kedlubna, ředkvička)
→ oddenek
− podzemní stonek, nese šupiny, rozložovací fce,
nepohlavní rozmnož. (kosatec)
→ oddenková hlíza
− ztloustlý oddenek, zásobní fce, nepohlavní rozmnož.
(brambor)
→ šlahouny
− plazivé zakořeňující prýty (stonek s listy) (jahodník)

8
 List (fylom)
= plochý lepenitý útvar
− listy mají omezený růst
− fce: hromadění zásob.l., fotosyntéza, transpirace a výměna plynů
− řapík = stopka nesoucí listovou čepel, obs. CS
− čepel = plochá část listu (jednoduchá, složená)
− žilnatina = (nervatura) CS (zpeřená, souběžná)
→ typy (formy) listů
− dělohy
→ první listové útvary na klíčící rostlině, fce:fotosyntéza
→ jednoduchá vejčitá čepel, patrně již v semenu
→ vyživují rostlinu, než vyrostou pravé listy
− šupiny
→ nezelené drobné listové útvary
→ na stonku, postranních větvích, oddencích
→ ochranná fce (kryjí pupeny)
− lupenité (asimilační) listy
→ vyvinutá čepel (nejrůznějších tvarů)
− palisty
→ v místě připojení listu ke stonku (mohou být
přeměněny v trny) (akát)
− listeny
→ listům podobné útvary v oblasti květu nebo květenství
− listence
→ listeny na květní stopce
− květ
→ přeměněný soubor listu k realizaci pohlavního
rozmnožování
→ anatomická stavba
− kutikula
→ voskovitý obal s ochrannou fcí
− svrchní epidermis
→ souvislá vrstva bb.bez
mezibuněčných prostor, bez
chloroplastů,
→ fce:krycí
− palisádový parenchym
→ bb.s malými interceluláry, obsah
chloroplasty, fce: asimilační
− houbový parenchym
→ bb.nepravidelného tvaru s velkými
interceluláry, bez chloroplastů,
→ fce: zásobní
− mezofyl listu
→ prochází soubor CS – žilnatina
− spodní epidermis
→ souvislá vrstva dlaždicovitých
bb.,obs.průduchy, bez kutikuly
− průduchy (stomata)
→ součást provzdušovacích pletiv, 2
svěrací bb.ledvinovitého tvaru
→ obs.chloroplasty, fce: transpirace, výměna plynů
9
→ postavení listu na stonku
− střídavé (bříza)
− vstřícné (hluchavka)
− přeslenité (vraní oko)

→ základní tvarové typy listové čepele

− jednoduché listy
→ celistvé s nečleněnou čepelí
→ dělené (členěné) s čepelí členěnou různě hlubokými zářezy
− složené - mají čepel rozdělenou na samostatné části (lístky)
→ zpeřené
− dvojice lístků vyrůstají naproti sobě po obou stranách řapíku, mohou být lichozpeřené (list
zakončen 1 listem) nebo sudozpeřené (dvojice listů)
→ dlanitě složené
− lístky vyrůstají z vrcholu řapíku , podle počtu lístků (trojčetné, pětičetné, sedmičetné,
mnohočetné)

10
→ metamorfózy
→ cibule
− soubor zdužnatělých listů na zkráceném stonku (podpučí), fce: zásobní, veget.rozmnož
(jednoděložné rost.)
→ listové úponky
− vznikají metamorf.různých list.částí
− fce:přichycení se k opoře (hrách)
→ trny
− vznikají přeměnou různých částí listů
− fce:ochranná (trnovník, akát, bodlák)
→ dužnaté listy
− fce: zásobárna vody (sukulenty, kaktusy)
→ lapací zařízení
− láčkovka (masožravé rost.)

→ hospodářský význam:
→ potraviny​– zelí, kapusta, špenát
→ léčivky​– máta
→ průmyslové a textilní rostliny​– tabák, sisal
→ koření​– majoránka, vavřín, bobkový list
→ pochutiny ​– čajovník
→ pícniny​– jetelotravní směsi

11
 4. Základy fyziologie rostlin
(vodní režim, ontogenetický vývoj, fytohormony, pohyby rostlin, výživa rostlin, fotosyntéza, romnožování
rostlin)
fyziologie = ​
funkce jednotlivých složek orgánů živých soustav

VODNÍ REŽIM:
= ​voda je základní složkou rostliny

→ obsah vody v rostlině

- dužnaté plody (90 – 99%); listy (85 – 95%) ;zdřevnatělé části (50%) ; semena (5 – 15%)

→ fce vody
- rozpouštědlo různých látek, rozvod látek, ovlvňuje termoregulaci, zásobní, součást bb
- účast na metabolických procesech (fotosyn, dýchání)

– ​vodní bilance​= poměr mezi příjmem a výdejem vody

– ​vodní deficit​= výdej vody větší než příjem → vadnutí rostlin.orgánů

→ příjem vody
a) celým povrchem těla – nižší rostliny, ponořené vyšší vodní rostliny
b) kořenem (kořenové vlásky) – větš.u vyšších suchozemských rostlin
– dělení:
→ apoplastická cesta
– pasivní způsob – bez spotřeby energie, rychlejší způsob
– přes bs a mezibuněčné prostory, (95% vody tudy prochází)
– když má rostlina listy
→ symplastická cesta
– aktivní způsob – za spotřeby energie, pomalejší způsob
– přes membrány a cytoplazmu
– když rostlina nemá listy (větš.na zimu)

→ faktory ovlivňující příjem vody

- teplota půdy – vyšší teplota – vyšší příjem
- koncentrace půdního roztoku – vysoká koncentrace osmoticky aktivních látek zabraňuje příjmu vody
- intenzita transpirace – větší výpar , méně vody
- obsah kyslíku v půdě – čím intentivněji rostliny dýchají,tím více vody přijímají

→ vedení vody
= voda je vedena CS a dřevní částí – transpirační proud (hl.síly, kt.zajišťují, že voda jde nahoru)
a) na krátké vzdálenosti
- bobtnání​= hydratace – nasávání vody (semena)
- difúze​– transport rozpouštědla a rozpuštěných látek přes propustnou mebránu
– z oblasti s vyšší koncentrací do oblasti s nižší koncentrací
- osmóza​– transport rozpouštědla přes plazmatickou (polopropustnou) membránu

1
 b) vertikální vedení vody (dálkový transport)
- transpirační sání​– pasivní děj, do chodu uváděno transpirací, odpařování vody, nasávání vody
kořeny, bez spotřeby energie, rychlejší pohyb vody
- kořenový vztlak​– aktivní děj, za spotřeby energie, uskutečňován kořen.bb., pomalejší
transpirační proud je umožněn:
- adhezí = přilnavost vody ke stěnám cév
- kapilaritou = vzlínání vody v úzkých tracheidách (cévicích)
- kohezí = spojení molekul vody, soudržnost vodního sloupce

→ výdej vody
➔ transpirace
– odpařování vody z povrchu rostliny, pasivní děj,vliv slunečního záření a proudění vzduchu
→​ stomatární transp.​– regulovatelný, nejdůležitější typ, výpar pomocí průduchů
→​ kutikulární transp.​– intenzivnější u mladých rostlin, cca 10% transp., výpar celým povrchem těla
➔ gutace
– vytlačování vody hydatodami ve formě kapek(hydatoda=vodní skupina,bez možnosti uzavření)
– při velké vzdušné vlhkosti, obvykle výskyt ráno, běžná v tropických děštních lesích

ONTOGENETICKÝ (INDIVIDUÁLNÍ) VÝVOJ:

= časové období ve vývoji rostlin od oplození až po smrt rostlinného jedince.

→ znaky:
a) kvantitativní
- růst rostlin = nevratné zvětšování objemu a hmotnosti rost.nebo její části, růst během cel. života
- 2 typy růstu:
➔ aktivní​= založen na mitotickém dělení bb., probíhá ve vzrostných vrcholech rostliny,
zvyšuje se počet bb.
→​Zárodečná fáze ​= dělení bb.,zvětšuje se jejich počet,počet dělení, jimiž může b.projít –
geneticky naprogramován
– probíhá:v primárních dělivých pletivech (meristémech) - vzrostné vrcholy
v sekundárních děl.plet. – kambium, felogén
➔ pasivní​= nezvyšuje se počet bb., ale velikost bb., ve všech částech rostliny, vakuolizace(
vstup vody do vakuoly na základě osmózy)
→​Prodlužovací fáze​= elongační, bb.se nedělí, zvětšují svůj objem nasáváním vody z
okolních pletiv do vznikajících vakuol – ty pozdějí splývají v 1 centrální vakuolu,
kt.může zatlačit jádro a cytoplazmu k BS
→ ​Rozlišovací fáze​= diferenciační, bb.se tvarově a funkčně specializují k vykonávání
urč.fce.mezi bb, bb.získávají definitivní tvar, mechanismus není přesně znám
b) kvalitativní
= diferenciace bb. = specializace bb.na vykonávání určité fce.

→ fáze (stádia)
1. embryonální (zárodečná)
– od oplození po vytvoření zárodku, (semenné rost. - zárodky součástí semen)
2. vegetativní (růstová)
– začíná klíčením semene, výtrusů do vytvoření pohlavních orgánů rost. se v této fázi mohou
rozmnož.pouze nepohlavně
3. reprodukční (dospělosti)
– pohl.dospělost, tvorba pohl. bb.(gamety)(n) či haploidních výtrusů
4. senescence (stárnutí)
– rozmnožování zastaveno, převládají rozkladné (katabolické)děje, snižuje se metabolismus, smrt
2
 rostliny

→ délka života
= délka života je geneticky určena v zygotě (2n) (zygota vzniká splynutím gamet)
➔ jednoleté r.
–​efeméry​= r, jejichž celý vývoj od vyklíčení do vytvoření plodů trvá jen několik týdnů
plodí jednou za život = monokarpické
př.osívka jarní
–​letničky​= jaro až podzim
př.slunečnice, lilek, brambor, mák, řepka olejka
–​ozimy​= vyklíčí na podzim, přezimuje a následující rok odplodí, uhyne
př.ozimní ječmen
➔ dvouleté r.(bieny)
= délka života 2 roky, 1.rok vyklíčí, tvorba veget.org., 2.rok plodí, pak uhyne
- př.mrkev, řepa, bolševník, zelí
➔ vytrvalé r. 1x plodící
= několik let rostou (tvorba veget.org.), monokarpické, pak uhynou
➔ vytrvalé r.opakovaně plodící
= polykarpické
→ trvalky (pereny) = v 1.roce vykvete, odplodí, přezimuje a zase vykvete
a odplodí , př.jahody, tulipán, křen, kosatec
→ dřeviny = neplodí 1.rok až později, pak každý rok, př.angrešt, ovocné stromy

→ faktory ovlivňující ontogenezi

a) vnější
- živiny, voda, živočichové (provzdušňovači opylovači)
- světlo = adaptace rostliny na světlo (fytosyntéza, vytvoření květů, pohyby za světlem)
–​fotoperiodismus
= dávka denního světla, kt.rostlina musí prodělat, aby mohla vykvést a odplodit
– podle délky fotoperiody:
→ krátkodenní = kvetou na jaře, na podzim, potřebují krátkou
dobu denního osvitu (12h) a dostatek tmy
– př.rýže, chryzantény, tulipán
→ dlouhodenní = kvetou v létě, dlouhá doba denního osvitu (14 – 16h), v tropech
nevykvetou(trvale krátké dny)
– př.obiloviny, řepa
→ neutrální = kvetou za libovolné fotoperiody
– př.sedmikrásky, muškáty, pampeliška
– etiolizace = jev, kdy rostlina trpí nedostatkem světla, prodlužování stonků(růst za světlem)
ztráta chlorofylu (zbarvení), potlačen růst listů
- teplo = ovlivňuje metabolismus, růst rostlin, klíčení
–​teplotní optimum​= rostlina roste nejrychleji, u každé rostliny jinak
–​jarovizace ​= půsovení nízkých teplot, vyvolávají v rostlině chem.změny pro následující
kvetení

b) vnitřní
- vnitrobuněčná (intracelulární) regulace – pomocí l.,kt.jsou součástí bb, účastní se řízení aktivity
enzymů a genů
- mimobuněčné – rostlinné hormony (fytohormony) = chem.látky → vznik ve vzrostných
vrcholech, roznášeny pomocí cévních svazků

3
→ regenerace
= obnova nebo nahrazení ztracených částí
- fyziologická regenerace = náhrada opotřebovaných nebo ztracených částí těla (bez vnějšího zásahu)
- př.jizvy po opadaných listech se hojí korkem
- patologická regenerace = nahrazování odejmutých orgánů nebo zacelování ran př.(odříznutá větev) v
místě poškození se tvoří hojivé pletivo – kalus

→ růstové korelace
=jednotlivé části rostliny na sebe vzájemně působí a ovlivňují se, cílem je zabezpečení rovnováhy
- vzájemná závislost růstu a vývoje jednot.orgánů (pletiv,bb) v rámci celé rostliny
- dána působením fytohormonů
- př.z odděleného listu rostliny → mohou vyrůst kořeny,což vede k vytvoření rovnováhy,kt.byla porušena
(auxiny podporují zakořeňování)

→ polarita růstu
=trvalé rozlišení vrcholové části (apikální pól) a spodní části (bazální p.),kt.se v průběhu života rostlin nemění
způsobena auxiny – jejich jednosměrným prouděním, vytvořena již v zárodku

FYTOHORMONY:
= rostlinné hormony, chem.l.různé systematické povahy, kt.mají v min.kvalitativním zastoupení – max.účinek
– vznik ve vzrostných vrcholech rost.a odtud jsou transportovány na místa svého působení pomocí CS
– mají nespecifický účinek = 1 urč.hormno může ovlivnit více procesů
➔ stimulátory (povzbuzují růstové procesy)– auxiny, cytokininy, gibereliny
➔ inhibitory (brzdící účinky) – kyselina abscisová, ethylen

POHYBY ROSTLIN:
= reakce rostlin na podněty z okolí

1. fyzikální
– vykonávají je živé i mrtvé části, vysvětlují se na základě fyzikálních principů
→​ hygroskopické (bobtnavé)​– př.otevírání a zavírání šišek jehničnanů
→​ koheze (soudržnost)​– molekul vody, př.otevírání zralých výtrusnic u kapradin
→​ explozivní (mrštivé)​– vymršťování semena z tobolky, př.otevírání zralých tobolek
netýkavky

2. vitální
– vykonávají je živé rostliny nebo jejich části
→​taxe​– pohyb z místa na místo
– jednobuněčné řasy
– pohyb organel v bb
– fototaxe = pohyb za světlem (krásnoočko zelené)
– chemotaxe = pohyb za živinami
– termotaxe = pohyb za teplem

→​
ohyby​– zakřivování
4
 → ​autonomní​– samovolné, bez vnějšího podnětu, způsobují je fytohormony
– př.otáčivé, kývavé pohyby stonku při růstu rostliny
→ ​indukované​– vyvolané vnějším podnětem
→ ​tropismy​= pohyby orientované vůči podnětu
– fototropismus = květy za světlem
– chemotropismus = kořen za živinami
– geotropismus = stonky negativní ; kořeny pozitivní
→ ​nastie​= pohyby neorientované vůči podnětu
– termonastie = otevírání květů vlivem tepla
– fotonastie = otev.květů vlivem světla
– seismonastie = citlivost na otřesy
– nyktinastie = spánkové pohyby, den/noc – sklopí listy

VÝŽIVA ROSTLIN:
= mezi rostlinou a prostředím probíhá neustálá výměna látek a energie. Rostlina přijímá vodu, kyslík, oxid
uhličitý a živiny (látky potřebné pro životní děje). Jsou přijímány jen ve vodních roztocích nebo plynné formě.

→ způsob výživy
1. autotrofní
= samovýživa, zdrojem uhlíku je CO​2​, fotosyntéza, zelené rostliny
➔ fototrofie​= zdrojem energie je světlo
➔ chemotrofie​= zdrojem energie je redoxní děj
→​ chemoorganotrofie​= dochází k oxidaci org.látky
– aldehyd + vzdušný kyslík → karboxylová kys. + E
→​ chemolitotrofie​= oxidována anorganická látka

2. heterotrofní
= zdrojem uhlíku jsou organické látky, nezelené rostliny a u zelených r.jejich nezelené orgány (kořen) a
bb.bez chloroplastů (epidermis)
➔ saprofytismus = živiny berou z odumřelých těl jiných organismů
→ holosaprofytismus = živí se pouze saprofyticky (hnilák, hlístník)
→ hemisaprofytismus = živí se příležitostně saprofyticky, jinak autotrofně (prvoklíčky
někt.mechů, řasy)
➔ parazitismus = živiny berou z těl jiných organismů, do těla hostitele vylučují zplodiny svého
metabolismu
→ holoparazitismus = živí se výhradně paraziticky, berou vodu, minerály, asimiláty,
nezpůsobí zánik hostitele
→ hemiparazitismus = saprofytický i parazitický způsob výživy (rostliny žijící
paraziticky jsou ektoparaziti = vnější paraziti)
➔ mixotrofie = přechodný typ výživy mezi autotrofií a heterotrofií, rostliny obs.chlorofyl, ale z
hostitele odčerpávají některé další složky pro svou výživu
➔ symbióza = alespoň dočasné vzájemné výhodné soužití dvou systematicky různých orgánů
(autotrofa a heterotrofa)
→ lišejníky – soužití řasy a houby, řasa dává asimiláty a houba vodu a minerální látky
→ hlízkovité bakterie – s kořeny bobovitých rostlin – rostlina dává asimiláty a bakterie
jsou schopny vázat vzdušný kyslík
→ mykoriza – podhoubí hub s kořeny vyšších rostlin, houba dodává vodu, minerální
látky, vitamíny, růstové látky a rostlina asimiláty (hl.cukry)

5
FOTOSYNTÉZA:
= je to děj, při kterém si autotrofní organismy syntetizují organické látky (glukóza) z látek anorganických
(CO​2​+ H​ O) za přítomnosti slunečního svitu a chlorofylu. (vzduch : O​2 ​– 21% ; N​2 –​ 78% ; CO​2 –​ 0,03%)
2​

→ rovnice
- 6CO​
2​+ 12H​O →​(chlorofyl,slun.svit)​C​6​H​12​O​
2​ 6​+ 6H​
2​O + 6O​
2

→ předpoklady pro fotosyntézu

- viditelné světlo – ​λ ​(lambda) 400 – 700 nm = vlnová délka
- chlorofyl (složitá molekula, centrál.atom Mg), asimilační pigmenty – karotenoidy....
- přenašeč – org.látky přenášejí excitované elektrony z molekul chlorofylu (ferredoxin, cytochromy)
- voda, CO​ 2

→ průběh
primární procesy (světelná fáze)
→ FII (fotosystém II)
- světlem (vln.délka 680nm) dojde k uvolnění 2 excitovaných elektronů z molekul chlorofylu
→ elektrony jsou zachyceny sytémem přenašečů, kt.přenášejí elektrony do fotosystému I,
přičemž dojde k uvolnění energie v podobě ATP. Ionizované molekuly chlorofylu získávají
chybějící elektrony fotolýzou vody
- probíhá na membránách thylakoidů
→ FI (fotosystém I)
- opět excitace 2 elektronů, zachyceny systémem přenašečů
a) návrat elektronů do fotosystému I, dojde k uvolnění energie v podobě ATP
b) navázání elektronů na NADP​+​→ ten se tím redukuje a zároveň přijme 2H​+​→ NADPH + H​+

=redukční činidlo pro temnostní fázy fotosyntézy

sekundární procesy (temnostní fáze)

→ Calvinův cyklus:
+​
- CO​ 2​je redukován pomocí ATP, NADPH + H​ na glukózu C​ 6​H​
12​O​
6
- Probíhá až do té doby, než se vyčerpají zásobní látky.
- Reakce, které nejsou závislé na světle.
- CO​ 2​ ze vzduchu do listu do stomatu.
- CO​ 2​ se připojí na RuBP (5C cukr – ribulosa – 1,5 – bisfosfát) → 6C meziprodukt, kt.se rozpadá
– dostaneme 2 3C meziprodukty = PGA = fosfoglycerát → redukován na PGAl – je použit k
tvorbě glukózy nebo do zásoby nebo k regeneraci RuBP (heptulosa 7C se rozpadne na 2C a 5C)
- probíhá ve stromatu

→ faktory fotosyntézy
a) vnější
➔ intenzita a kvalita světla (čím je intenzita vyšší tím rychleji probíhá fotosyntéza)
– při zastínění rostliny → začíná etiolizace (zblednutí rost.) nastává intenzivní růst rost.
➔ teplo – optimální : 25°C ; vysoká i nízká teplota fotosyn.brzdí
➔ obsah oxidu uhličitého – konstatní množství
➔ dostatek vody a anorganických látek – při nedostatku vody dochází k uzavření průduchů a
fotosyn.se zastavuje
b) vnitřní
- množství chloroplastů, množství průduchů, stáří rostliny, způsob asimilace CO​2 ​(C3, C4, CAM)

6
→ fotosyntéza C4
= kromě Calvinova cyklu probíhá i ​Hatch – Slackův cyklus ​= akceptorem CO​2​je fosfoenolpyruát (PEP),
výsledným produktem – malát (oxolacelát) 4 uhlíkatá slouč→ proto existují C4 rostliny (kukuřice, proso, třtina)

ROZMNOŽOVÁNÍ
1. Stélkaté (nižší) rostliny
=organizační stupeň = stélka (thallus) = nerozlišné rost.tělo, chybí CS
a) jednobuněčné řasy
➔ nepohlavní rozmnož.
→ dělení bb. – binární = podélné (krásnoočko), příčné
→ pučení (gemiparie) – hnědé řasy
➔ pohlavní rozmnož.
= gametogamie (splývání haploidních gamet)
→ izogamie, anizogamie, oogamie
➔ rodozměna (metageneze)
= střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování
→ haplontní (převládá haploidní fáze = gametofyt)
→ diplontní (převládá diploidní fáze = sporofyt)
b) mnohobuněčné řasy
➔ nepohlavní rozmnož.
– př.pomocí hlízek, rozmnožovacích tělísek, pupenů
➔ pohlavní rozmnož.
– splývání pouze části rostlin = merogamie
→ aplanogamie (pohl.produkty jsou bez bičíků)
→ planogamie (alespoň 1 b.je pohyblivá)
→ oogoniogamie = zvláštní typ oogamie, nepohyblivá samičí b.je opatřena ochranným valem
sterilních bb.(parožnatka)
➔ metageneze
– haplontní, diplontní, haplodiplontní

2. Kormoidní rostliny
= organizační stupeň – kormus = diferencované rostlinné tělo, vždy přítomny CS
a) nepohlavní rozmnož.
➔ pomocí cibulek (jednoděložné rost.)
➔ pomocí hlíz – kořenové (jiřiny);stonkové (ocún);hypokotylové (ředkvička);oddenkové (brambor)
➔ pomocí pupenů
➔ pomocí výtrusů (spory) – vznikají ve výtrusnicích (sporangiích) – výtrusné rostliny
➔ úlomky prýtů – př.úlomky oddenků (pýr plazivý)
➔ dividuace – tvorba a následné osamostatňování části rostlin (kosatec – oddenky, vrby – větve)
b) pohlavní rozmnož.
– vždy merogamie – primitivní rost. – planogamie, odvozeněji – aplanogamie
c) metageneze
– je pouze diplontní, u vyhynulých – haplodiplontní (rhyniophyta)

7
EVOLUČNÍ TRENDY
- od nepohlavního rozmnož. → k pohlavnímu rozmnož.
- od jednodomých rostlin → k dvoudomým
- od jednoduchého oplození → k dvojitému
- id izogamie → k oogoniogamii
- od haploidních forem → k diploidním formám
- od rodozměn haplontních → k diplomním rodozměnám
- od izomorfních generací → k heteromorfním generacím
- od anemogamie → k jiným formám gamie (př.entomogamie)

8
 5. Nižší rostliny, houby, lišejníky

NIŽŠÍ ROSTLINY (THALLOBIONTA)

=eukaryotické, převážně autotrofní organismy, tělo tvořeno stélkou (jednobun.,dvoubun.), žijí zpravidla ve
vodním, vlhkém prostředí, v chloroplastech obs.​chlorofyl a​a některý z dalších typů ​b, c, d ​, jsou výnamnými
producenty organické hmoty ve vodním prostředí, jsou součástí fytoplanktonu.

→ stélka
= (thallus) nerozlišené rostlinné tělo bez cévních svazků
− typy:
a) Jednobuněčné
→ monadoidní (bičíkatá)
= jednojaderná, bičíky, krytá pelikulou nebo BS
– př.krásnoočko, pláštěnka
→ kokální (kulovitá)
= větš.jednojaderná, bez bičíků (nepohyblivá), BS
– př.rozsivky, zelenivky
→ rhizopodová (měňavkovitá)
= 1 nebo mnohojaderná, bez BS (proměnlivý tvar), pohybuje se panožkami, u sladkovodních –
pulzující vakuola, stigma
– př. zlativky
→ sifonální (trubicovitá)
=větš.1 mnohojad.b, přisedlá k podkladu,bez vakuoly a stigma
– př.caulerpa
b) Mnohobuněčné
→ trichální (vláknitá)
= vlákna jsou nevětvená nebo jednoduče větvená
– př.kadeřnatka
→ heterotrichální
= větvená, př.žabí vlas
→ sifonokladální
= mnohojader.bb.
→ pletivná
= nejdokonalejší typ, bb.se dělí ve 2/3 na sebe kolmých směrech
– rozlišujeme: rhizoidy (připomínají kořeny), kauloid (stonek),fyloidy (list)

Řasy:
= vznik v prvohorách, vyskytují se kosmopolitně, algologie = studie o řasách
→ rozmnožování
a) nepohlavní
= dělením bb., fragmentace (rozpad), výtrusy (spory)
b) pohlavní
– gametogamie (splývání gamet (n))
○ izogamie​= gamety jsou morfologicky stejné, obě pohyblivé, fyziologicky se liší samčí/samičí
○ anizogamie​= tvarově odlišné, fyziologicky odlišné, pohyblivé
○ oogamie​= výrazně větší nepohyblivé samičí gamety s menší samčí

c) metageneze
= střídá se během života pohlavní a nepohlavní rozmnožování
○ sporofyt​= nepohlavní generace (2n) – diploidní

1
 ○ gametofyt​= pohlavní generace (n) – haploidní – vytváří gametangia = pohlavní orgány v nichž
jsou pohlavní bb.= gamety
→ př.medúzy, bezobratlí
→ systém řas
a) Červená vývojová větev
= chloroplasty → chlorofyl a + d
I.oddělení: ​
RUDUCHY (Rhodophyta, červ.řasy)
− patří k nejstarším rostlinám na zemi, vznik ze sinic
− výskyt ve vodách, více v mořích, vláknité a pletivné stélky
− barviva (pigmenty) v chloroplastech: chlorofyl a+d, karotenoidy, fykobyliny (fykoerytrin =
červené, fykocyanin = modrý
− zásobní látka: ruduchový škrob (florideový), nemají bičíková stádia
− rozmnožují se dělením, rozpadem stélky, nepohyblivými výtrusy, oogamií
→ Zástupci​:
○ Porphyra
− 50 – 150 cm, složka pokrmů (Japonsko, Čína), v mořích
○ Chondrus crispus (puchratka kadeřavá)
− moře,získávání želatiny(agar, karagen)
○ Hildebrandia rivularis
− sladká voda;
○ Potěrka žabí símě (batrachospermum moniliforme)
− sladká voda, zdroj léčivých l., získávání agaru a karogenu

b) Hnědá vývojová větev

= obs.chlorofyl a+c
I.oddělení: ​SKRYTĚNKY (Cryptophyta)
− bičíkatá stélka, planktonu, Zástupci: Skrytěnka (Cryptomonas)
II.oddělení: ​OBRNĚNKY (Dinophyta)
− bičíkaté stélky, tělo kryto schránkou (theka) z celulózních destiček
− bioluminiscence – někt.světélkují
− Zástupci: Rohatka, Obrněnka
III.oddělení: ​CHROMOPHYTA (barevné řasy)
− chloroplasty: chlorofyl a+c, karotenoidy, xantofily – fukoxantin
− zásobní látka : laminaran, chrisolaminaran
1.třída : ​
ROZSIVKY
− mikroskopické rozměry, kokální stélka, tvoří kolonie
− schránka z SiO​ 2​– frustula, ve všech vodách součástí planktonu
− rozmnožují se dělením (nepohlavně), gametogamie (pohlavně)
− význam: diatomit (křemelina) – k výrobě skla, skleněné filtry, indikátoři kvality vody
→ Zástupci​ :
○ Asterionella,
○ Tabellaria
○ Meridion
○ Cymbela
○ Diatoma
○ Navicula
○ Fragillaria
2.třída : ​
CHALUHY (hnědé řasy)
− pouze v moři, makroskopické stélky, fce:potrava, výroba kompostů
− využití: farmacie, zdroj minerálnních l., palivo
→ Zástupci​ :
○ Chaluha
2
c) Zelená vývojová větev
= chlorofyl a+b
I.oddělení: ​
KRÁSNOOČKA (Euglenophyta)
− monadoidní stélka, 1 nebo 2 bičíky, ve všech vodách zj.ve znečištěných
− indikátoři zněčištěných vod, podélné dělení
− barviva: chlorofyl a+b, karotenoidy, xantofyly (žlutá až hnědá)
→ Zástupci​ :
○ Krásnoočko zelené
○ K.štíhlé
○ Eutreptia
II.oddělení: ​
ZELENÉ ŘASY (Chlorophyta)
− pravděp.předchůdci evolučné vyšších rostlin, tvoří všechny typy stélek
− výskyt ve sladkých vodách, zásobní l.škrob, mohou tvořit kolonie
− pigmenty: chlorofyl a+b, karoteny, xantofyly
1.třída: ​
ZELENIVKY
− jednobuněčná nebo mnohobuněčná vláknitá stélka, žijí samostatně nebo v koloniích
→ Zástupci​ :
○ Váleč koulivý
○ Kadeřnatka
2.třída: ​
PAROŽNATKY
− připomínají přesličky, přeslenitá stélka, sladké vody
− BS jsou zpevněny (inkrustovány) CaCO​3
→ Zástupci​ :
○ Parožnatka
3.třída : ​
SPÁJIVKY
− jednobuněčné nebo mnohobuněčné s nevětvenou stélkou
− rozmnožují se pohlavně tzv.spájením (konjugací), kdy splývají celé protoplasty
vegetativních bb.za vzniku tlustostěnné zygospory nebo nepohlavně (dělením nebo
rozpadem stélky)
→ Zástupci​ :
○ Šroubatka

3
 Houby​​(Fungi)​​-​​studuje​​mykologie

Charakteristika:

a) jsou​​
to​​
heterotrofní​​ eukaryota,​​vznik​​-​​prvohory
b) znaky​​rostlinné​ -​​
​​ mají​​BS,​​
mají​​vakuolu,​​jsou​​nepohyblivé
c) znaky​​živočišné​ -​​
​​ heterotrofie
d) znaky​​vlastní​-​​
​​ chitin​ v​​
​​ BS,​​nemají​​plastidy,​​syntetizují​​esenciální​​AK​​lyzin​,​​zásobní
látkou​​
je​​
glykogen​​ či​oleje​
​​ (nikdy​​škrob!)
​​

Stavba​​
těla

Tělo​​
tvoří​​stélka​​
=​​thallus,​​
která​​
je​​
jednobuněčná​​nebo​​mnohobuněčná.
Thallus​​​tvoří​​
hyfy​ (vlákna),​​
​​ které​​
se​​shlukuji​​do​​mycelií​(podhoubí)​​a​​za​​vhodných​​podm
vyrůstá​​
sporokarp​ (plodnice)
​​

(Mycelia​​
mohou​​ tvořit​​
nepravá​​
pletiva,​​pseudoparenchym​​(hřib)​​či​​plektenchym​​(holubinka).
Toto​​
pletiva​​
jsou​​
seskupená​​ mycelia)

Rozmnožování:
ZOPAKUJ​​-​​hapliodní,​​
diploidní,​​
gametofyt,​​
sporofyt

A) nepohlavní:​ a)​​
​​​ pučení
b)​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ fragmentace
c)​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ přehrádečné​​dělení
d)​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ pomocí​​ spor:​​I)​​zoospory​​​-​​jsou​​pohyblivé,​​u​​chytridiomycet
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​II)​​aplanospory​​(sporangiospory)​​​-​​nepohyblivé,​​u
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​zygomycet
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​III)​​konidie​​​-​​​nepohyblivé,​​askomycety,​​basidiomycety​​i
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​zygomycety

B) pohlavní:​​ a)​​ syngamie​​ =​​sexuální​​spojení​​dvou​​hub​​(askomycety,​​basidiomycety)

I)​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ plazmogamie​​-​​splynou​​dvě​​pohlavní​​buňky,​​ale​​jádra​​ne
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​dikyaron
II)​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ karyogamie​​-​​splynou​​pohl.buňky​​i​​jádra​​a​​vzn.,​​zygota

b)​​
​​ konjugace​​ (zygogamie)​​-​​u​​zygomycet​​-​​splynou​​pohl.​​odlišená​​vlákna,
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​které​​splynou​​a​​vytvoří​​zygosporu,​​jenž
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​přečká​​špatné​​podmínky
Gamety​​
(n):

● izogamie​​
-​​
splývají​​
u​​
fyziologicky​​stejnocenné​​izogamety,​​rozlišené​​na​​(+)​​a​​(-)
● anizogamie​​
-​​
splývají​​
anizogamety​​se​​liší​​pohyblivostí​​a​​velikostí​​(makrogameta​​-
samičí,​​
mikrogameta​​
-​​
samčí)
● oogamie​-​​
​​ splývá​​
spermatozid​​s​​oosférou​​(vaječnou​​buňkou)

Metageneze​​​
=​​
střídání​​
pohlavního​​
a​​nepohlavního​​rozmnožování

​​​Výživa​​
hub
Houby​​
mají​​
mimotělní​​
trávení,​​
svými​​enzymy​​rozloží​​potravu​​a​​tu​​absorbují.

a) saprofytismus​​ -​​
destruenti
b) parazitismus​​ -​​
Candida,​​Aspergillus​​flavus​​-​​aflatoxiny,​​mikrosoporidie,
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​housenice​​-​​prorůstá​​těly​​bezobratlých,​​Pneumocystis​​-​​napadá​​plíce​​ čl.
c) symbióza:​​ 1)​​​ lichenismus​​ (řasa​​+​​houba,​​sinice​​+​​houba)
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​2)​​​ mykorrhiza​​ -​​
ektomykorrhiza​​-​​vlákna​​hub​​prorůstají​​do​​mezibuněčných
prostor​​rostlin​​(​smrky,​​borovice,​​jedle,​​duby,​​břízy​​a​​kozák
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​
březový,​​hřib​​smrkový,​​hřib​​dubový)
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​
-​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ endomykorrhiza​​-​​vlákna​​hub​​prorůstají​​i​​do
buněk​​rostlin​​(​orchidejovité​​rostliny​​a​​zygomycety)
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​

Význam​​
hub
1. dekompozitoři​​ =rozkladači​,​​syn.​​reducenti.​​Tím​​se​​významně​​podílejí​​na
koloběhu​​látek​​v​​
přírodě,​​zejména​​uhlíku​​a​​dusíku​​a​​​tvorbě​​humusu​.
2. kvasinky​ -​​
​​ tvorba​​kynutého​​těsta,​​výrobě​​vína​​a​​piva.
3. Význam​​ pro​​člověka​​-​​
sběr​​jedlých​​plodnic​​hub​.
4. parazitické​​ houby​​ (např.plísně)-​​​snížení​​úrody​​v​​zemědělství.
 5. patogenní​​ houby​ mohou​​vyvolat​​závažná​​onemocnění​​živočichů​​a​​člověka.
​​
6. výroba​​léků​-​​​antibiotika​​​-​​penicilin,​​výroba​​léků​​​z​​námele,​​produkce​​enzymů,
vitamínů​​a​​
růstových​​ látek.
7. Výroba​ pesticidů.
​​
8. symbióza​​ -​​
lišejníky,​​
mykorrhiza

Systém​​
hub:

1. Oddělení​​
Hlenky​​
(Myxomycota)

2. Oddělení​​
Oomycety​​ (Oomycota)​​-​​řazeni​​i​​k​​Chromistům​​(první​​tři​​oddělení​​řadí
mnozí​​
mezi​​
Protista)

3. Oddělení​​
Chytridiomycety​​(Chytridiomycota)

4. Oddělení​​
Houby​​
vlastní​​
(Eumycota):

a) třída​​
Zygomycety​​
(Zygomycetes)​​–​​mukorovité,​​houby​​spájivé
b) třída​​
Houby​​
vřeckovýtrusé​​
(Ascomycetes)
c) třída​​
Houby​​
stopkovýtrusé​​
(Basidiomycetes)

1. Oddělení:​​
HLENKY​​
(Myxomycota)
● Dřevokazné​​ houby​​-​​
saprofyti
● mycelium​​chybí​​-​​
tvoří​​
plazmodia,​​což​​je​​stélka
● v​​
BS​​
celulóza
● evoluce​​
-​​
z​​
bičíkatých​​ či​​
améboidních​​prvoků

(n)​​
Vyskytují​​
se​​
buď​​ jako
myxaméby​​ nebo​​ bičíkaté
myxomonády

(jednobuněčné​​ améby​​ se​​

živí
pohlcováním​​ bakterií,​​
prvoků,
organických​​ zbytků)plasmodium,
na​​kterém​​
vyrůstají​​
„kapkovité“
plodničky​​
s​​výtrusy

zygota​​
(2n)​​
→plazmogamie​​→

karyogamie​​
→​​
plazmodium​​→

sporokarp​​​→​​
R!​​
-​​
haploidní
výtrusy​​
(n)
 nádorovka​​
kapustová

pýchavička​​
vlčí​​
mléko

2. Oddělení:​​
Oomycety​​
(Oomycota)​​-​​řasovky,​​vaječné​​houby​​či​​vaječné
plísně
● v​​
BS​​celulóza
● vodní,​​
půdní​​ a​​
parazitické​​organismy
● stélka​​
-​​
trubicovité,​​
nepřehrádkované​​mycelium
● (zoospory,​​ oogamie)
● evoluce​​ -​​
z​​
řas

vřetenatka​​ révová​​(​
Plasmopara
viticola)​​
napadá​​ vinnou​​
révu-​​na
rubu​​listů​​
vinné​​révy​​
vyrůstají​​skrze
průduchy​​ sporangiofory​​ (=nosiče
výtrusnic).​​ Výtrusnice​​se​​snadno
ulamují​​ a​​
jsou​​roznášeny​​větrem
nebo​​ dešťovou​​ vodou
 plíseň​​
bramborová​​ –​​
napadá​​listy
brambor​​i​​
rajčat​​
-​​
plíseň​​bělostná​​–
napadá​​brukvovité

podoby:

suchá​​
hniloba​​
brambor

mokrá​​
hniloba​​
brambor

3. oddělení:​​ Chytridiomycety​​(Chytridiomycota)
● v​​
buněčných​​ stěnách​​ chitin
● (gamety​​ -​​zoospory,​​ pohl.​​ rozmnož​​izogamie)
● saprofytické​​ a​​
parazitické​​organismy
● stélka:​​
jednobuněčná​​ nebo​​nepřehrádkovaná​​mycelia
● evoluce​​ -​​​z​​bičíkatých​​či​​améboidních​​prvoků

rakovinovec​​ bramborový
sporangia​​
v​​
klidu​​
přežívají​​i​​20​​let

● Lahvičkovka

parazituje​​
v​​
buňkách​​ klíčních
brukvovitých​​rostlin,​​
způsobuje​​jejich
„padání",​​
napadené​​ rostliny​​pod
dělohami​​tmavnou,​​ ohýbají​​se​​a
později​​
odumírají.

4. Oddělení:​​ Eumycota​​ =​​

houby​​vlastní
● v​​
buněčné​​ stěně​​vždy​​
chitin
● přehrádkované​​ mycelium
● nepohyblivé​​ výtrusy​​
(aplanospory)
● evoluce​​
-​​
z​​
chytridiomycet
 a) třída:​​Zygomycetes​​ =​​
spájivé​​houby
● tvoří​​
mycelia​​na​​
organických​​substrátech,​​žijí​​saprofyticky​​či​​paraziticky
● nepohlavně​ se​​
​​ rozmnožují​​pomocí​​konidií
● pohlavně​ se​​
​​ rozmnožují​​kopulací​,​​kdy​​kopulují​​celá​​gametangia
(gametangiogamie)​​ nebo​​somatické​​buňky​​(somatogamie)​​s​​tvorbou​​meiospor

Plíseň​​
hlavičková
(Mucor​​mucedo)
bývá​​na​​
koňském​​ hnoji,
zahnívající​​
zelenina,​​
kyselé​​
mléko
Kropidlovec​​
černavý​​​
-​​
na​​
pečivu

další​​zástupci​​
parazituji​​
na​​
hmyzu
či​​hnijících​​
houbách

b) třída:​​
Ascomycetes​​ =​​
vřeckovýtrusé​​houby
● saprofyti,​​
paraziti
● nepohlavní​​ rozmnožování​​​-​​fragmenatce,​​konidie
● pohlavní​​rozmnožování​ -​​
​​ a)​​gametangiogamií
 http://mykoweb.prf.jcu.cz/unb_13_3.pdf

b)​​
​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​ somatogamií​​-​​​kopulují​​​somatické​​buňky
(somatogamie)​​ s​​tvorbou​​ meiospor

● plodnice​​
askomycet:
a) houby​​
bez​p
​ lodnic​​
-​​
kvasinky

ostatní:
 b) kleistotécia​​
-​​
uzavřené,​​
kulovité​​plodnice

lanýž

c) peritécia​​
-​​
hruškovité​​
plodnice​​s​​otvorem​​na​​vrcholu

pazoubek​​
tmavočerný
 d) apotécia​​
-​​
otevřená,​​
miskovitá​​plodnice

mísenka​​
oranžová smrž​​obecný
zástupci:

kvasinky​ rodu​​
​​ Saccharomyces
-​​
​​ výroba​​
piva,​​
vína,​​
destilátů,​​
kynutí
těsta

kvasinky​​
rodu​​
Candida
Štětičkovec​​
(Penicillium)​-​​
​​ 1945
Nobelova​​cena

Kropidlák​​
(Aspergillus)​-​​
​​ na​​
ovoci,
oříškách,​​
nebezpečné!​​ -​​
aflatoxiny

Paličkovice​​ nachová​ (Claviceps

​​
purpurea)​​ –​​
napadá​​ obilky​​
žita,
přeměňuje​​ je​​
na​​
černé​​útvary​​–​​
námel​​–
dříve​​otravy,​​
dnes​​léky​​
na​​
srážení​​krve
Padlí​
​​(Erysiphe)​​
–​​
parazité​​
rostlin

Hlízenka​​ovocná​​
–​​způsobuje​​zahnívání
ovoce,​​na​​
povrch​​
tvoří​​
krupicovité​​kupky
konídií

Svraštělka​​ javorová​ (Rhytisma)​​–

​​
napadá​​ listy,​​
v​​
oblastech​​
s​​
relativně
čistým​​ovzduším

lanýž
smrž

ucháč​​
-​​
jedovatý

c) třída:​​Basidiomycetes​​
=​​stopkovýtrusé​​houby
● saprofyti,​​
paraziti
● tvoří​​
přehrádkované​​
mnohobuněčné​​podhoubí,
● nepohlavní​​ rozmnožování​​​-​​fragmenatce,​​konidie
● pohlavní​​rozmnožování​-​​
​​ syngamie
 ● stavba​​
plodnice(sporokarpu):​​klobouk,​​třeň,​​pochva,​​prsten,​​hymenium​​=
výtrusorodé​​
rouško​​
s​​
basidiemi

​​​​​​​​​​​plodnice​​
-​​
rourkaté,​​
lupenaté,​​ostnité,​​břichatkotvaré,​​bez​​plodnice​​(rzi)

plodnice​​
-​​
rourkaté​​
hymenium hřiby,​​kozáci,​​křemenáče….

plodnice​​
-​​
lupenaté​​
hymenium holubinky,​​muchomůrky,​​čirůvky...

plodnice​​
-​​
ostnité​​
hymenium lošák​​ryšavý
 plodnice​​
-​​
břichatkotvaré pýchavky​​-

bez​​plodnic ​​rez​​travní​​-

Lišejníky

● ​​spojení​​houby​​a​​řasy​​(nebo​​sinice)
● Řasy​​
​​ a​​
sinice​​
(autotrofní)​​
je​​
možno​​najít​​běžně​​volně,​​houba​​(heterotrofní)​​volně​​žít
sama​​nemůže​​ buď​​
vůbec,​​ nebo​​jen​​obtížně​​​Houba​​je​​skoro​​vždy​​ze​​skupiny
Ascomycota,​​ fotosyntetizující​​organismy​​jsou​​zelené​​řasy​​nebo​​sinice.
 ● Pohlavně​​
​​ se​​
rozmnožuje​​
pouze​​houba
● Stélka​​
​​ je:

​​korovitá lišejník​​
zeměpisný

​​lupenitá terčovka​​
bublinatá

keříčkovitá dutohlávka​​
sobí
https://www.gymelg.cz/sites/default/files/biologie/e%20HOUBY%20%28fungi%29.pdf

http://ostrava-educanet.cz/biologie/ostrava-educanet.cz/www_biologie/index7318.html?optio

n=com_content&view=article&id=132&Itemid=132

http://mykoweb.prf.jcu.cz/unb_13_3.pdf
 Hued Easy

Imam
µ ua

Bachratospermum
zlatirta
Roesirbt chlorea

I l
ietizouta
Kobani

ie
fiiikvasnooEt9 sitonarlatalni
Zabinas

nonadoidni
groubat
tuichailni Laila paroinathea
5 Nižší rostliny, houby a lišejníky
Lsymbioza
 EM
mitochondrie MycxomycotalHlenbyl
babolema cytoplazma nitros
jadirbo plodaice
jadro tutored
lygorom rrna D
vatcola
myxmond
BS DrsnerER myanieba zoospo
t
n spory
oneiozoo
MadreER
plodnice

oomycetygpletivohr.hn
pyraryon
Mycelium

hytromycety
period biciborce

Zoospory

repohlumeniploidni

stadium
oospora
Hejcouby
138ee
vloIhRabovinovecbuamborouj
5 Nižší rostliny, houby a lišejníky

zygomycety Asbospory

Bastospor

apothecia
p
i2omorsni

Astosporg
trasingby
 Parietal

ien

pahua
5 Nižší rostliny, houby a lišejníky

Eumscety was inby Cmoytozy pivo ring

zygomycen C bligen Klavictoroil
 6.Vyšší výtrusné rostliny(cormobionta)

→ charakteristika
− eukaryotické, větš.autotrofní mnohobuněčné suchozemské rostliny
− tělo​= (cormus) rozlišené rostlinné tělo s CS, kryto kutikulou, rozlišujeme základní vegetativní orgány
(kořen, stonek, list – obs.průduchy)
− mají dokonalá vodivá pletiva \ mechorosty, přizpůsobeny k životu na souši

→ metageneze (rodozměna)
→ nepohlavní sporofyt (2n) – sporangium (výtrusnice) – redukční dělení (R!) → spory (výtrusy) – (n)
→ pohlavní gametofyt (n) – gametangium (pohl.orgány) oplození (O!) → vznik – gamety (pohl.bb.) – (n)

→ I. Oddělení: ​Rhyniophyta
− vymřelá skupina, žili v prvohorách (éra silur), v devonu vymírají
− první, co přišli z vody na souš, několik metrů vysoké, evoluční význam (zrod ostatních oddělení)
− neměli pravé kořeny,listy,stonky – místo toho měli:
→ rhizomoid ​= fce kořene – z něj vyrůstaly rhizoidy
→ mesom = ​ fce stonku – vidličnatě větvený
→ telomy ​= fce listu – sterilní – nenesli pohl.orgány
− fce fotosyntéza – fertilní – nesli pohl.rg.–zajištění rozmnož.

− Rodozměna
→ izomorfní (gametophyta jsou stejné
jako sporophyta)
→ ♂ antheridium (pelatka) –
spermatozoid; ♀ archegonium
(zárodečník) – oosféra (vaječ.b.)
− Zástupci​
:
○ Rhynia
○ Asteroxylon
○ Psilofyton

1
→ II. Oddělení: ​Mechorosty (bryophyta)
− suchozemské, zelené, mnohobuněčné výtrusné rostliny
− vznik z rhyniophyt, rostou v trsech, nemají vyvinutá opěrná pletiva, malé rozměry
− chybí cévní svazky až na výjimky, růst v lese, na skalách, na borce stromů
− tělo​= stélka
→ lupenitá (frondózní)
→ listenatá (foliosní)​– rozlišená na lodyžku (primitivní stonek, kauloid), lístečky (fyloidy), příchytná
vlákna (rhizoidy)
− fce:​zadržují vodu, zabraňují erozi půdy, indikátoři, fotosyntéza, úkryt drobných živočichů, potrava
strunatců

− rozmnožování:
→ oplození vázáno na vodní prostředí
→ jediná vývojová větev, kdy gametofyt převládá nad sporofytem
→ v životním cyklu ​prvoklíček ​(protonema)

2
1.třída:​JÁTROVKY​​(marchantiopsida)
− primitivní mechorosty, jejich prvoklíček je nepatrný, jednobuněčné rhizoidy
− Zástupci​:
○ Porostnice mnohotvárná – lupenitá stélka, dvoudomý gametofy
○ Kapraďovka sleziníkovitá – listenatá stélka

2.třída:​MECHY (bryopsida)
− listenatá stélka, patrný prvoklíček, kosmopolitní rozšíření, rhizoidy jsou vícebuněčné
− G > S , tobolka (výtrusnice) – vznik výtrusů; štět – nese nahoru tobolku, ta otevírá víčka →
vysypání výtrusů
− Zástupci​:
○ Rašeliníky
− nejpůvodnější mechy, růst na kyselých půdách, nemají rhizoidy
− fce:​vznik rašeliny (odumřelé stélky) – zahradnictví, lázeňství
− 2 typy bb.:
→ zelené bb. – chlorocysty – fce:asimilace
→ bezbarvé bb. – hyalocysty – fce:nasávají vodu
○ Měřík,
○ Ploník
○ Bělomech sivý
○ Trávník

3
→ III.Oddělení: ​Plavuně (lycopodiophyta)
− starobylá skup.
− prvohory – stromovité, druhohory – keře, dnes – vždy zelené, vidličnatě větvené vytrvalé byliny
− rozšíření po celé Zemi, u nás vzácné, chráněné, z nich černé uhlí, v životním cyklu ​prokel ​- pohl. gen.
− S>G

− Sporofyt:
→ adventivní kořeny
→ stonek – plný, nečlánkovaný, ditochomicky větvený, CS
→ listy – (mikrofyly) – úzké, malé, jednoduchý CS, ve šroubovici
− trofofyly – zelené (asimilace)
− sporofyly – žluté až hnědé, nesou sporangia, tvoří strofyly (šištice)
− trofosporofyly – zelené, nesou výtrusnice

1.třída:​VLASTNÍ PLAVUNĚ
− listy bez jazyků (elingulátní)
− jednodomé prokly, plazivé nebo poléhavé byliny
− Zástupci:
○ Plavuň vidlačka

2..třída:​VRANEČKY
− listy s jazýčky (lingulátní), dvoudomé prokly,
poléhavé byliny mechovitého vzrůstu
− Zástupci:
○ Vraneček brvivý

4
→ IV. Oddělení: ​Přesličky (equisetophyta)
− starobylá skupina, prvohory – stromovité, liány (až 30m), dnes – vytrvalé cévnaté byliny
− podílely se na vzniku černého uhlí, pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
− někt.tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh:
→ jarní nezelené – nesou výtrusnicový klas
→ letní zelené – asimilují, tvoří zásobní látky ukládajicí se v oddenku
− S>G
− Sporofyt:
→ adventivní kořeny
→ oddenek – plazivý
→ stonek – dutý, přeslenitě větvený, podélně rýhovaný
→ listy – (mikrofyly)drobné, šupinaté, vyrůstávají z lodyžních uzlin, přeslenitě uspořádané, srůstají v
tzv.zubatý límeček
− sporofyly (nesou výtrusnice) – 6boké, štítkovité, tvoří koncovou šištici
− tropofyly (výživa) – drobné (asimilace)
→ spory (výtrusy) – 4 pentlicovité mrštníky (haptery) – napomáhají k rozšíření výtrusů
− Gametofyt:
→ prokly – dvoudomé (pohlavně rozlišené)
→ mnohobičíkaté spermatozoidy
− Zástupci​:
○ Přeslička rolní – plevel, léčivka, 2 lodyhy
○ Přeslička bahenní, lesní – 1 lodyha

5
→ V. Oddělení: Kapradiny (polypodiophyta)
− nejodvozenější výtrusné rost.(nejvyspělejší), dnes vytrvalé byliny(v tropech i starobylé stromovité typy)
− max.vývoj – devon, karbon (konec prvohor) S > G
− Sporofyt:
→ oddenek s adventivními kořeny
→ listy – (megafyly) – velké, ploché, v mládí spirálně stočené, 2x – nx zpěřené
− trofosporofyly – zelené, nesou výtrusnice (na spodní straně nebo na okraji listů)
→ sporangia (výtrusnice) – často se sdružují ve výtrusnicové kupky (sory), alespoň v mládí – chráněny
blanitou ostěrou
→ spory (výtrusy) – izosporní (stejné)
− Gametofyt
→ prokel – lupenitý, zelený, srdčitý tvar
→ spermatozoidy – mnohobičíkaté (polyciliátní)
− Zástupci​:
○ Žebrovice různolistá – 2 typy listů, zvlášť sporofyly a tropofyly
○ Nepukalka vzplývavá a Marsilka čtyřlistá – vodní kapradiny
○ Kapraď samec – nejčastější kapradina, na spodní straně listů ledvinovité ostěry
○ Papratka samičí – čárkovité ostěry, Slezník červený, routička – na skalách
○ Osladič obecný–chybí ostěry, Pérovník pštrosí, Hasivka orličí–naše i evropská největší kap.2m
○ Parožnatka – pokojová rost.
○ Diskonia – stromovitá kapradina, tropy

6
 7.Vyšší semenné rostliny
− vývojově nepočetnější a nejdokonalejší skupina vyšších rostlin
− S > G , gametofyt není schopen žít samostatně, je závislý na sporofytu
− oplození není závislé na vodě
→ větrosnubné r. – oplození se odehrává větrem – vítr přenáší pyl
→ hmyzosnubné r. – opylování hmyzem
− tvorba semen = rozmnožovací částice, útvary se zárodkem

Nahosemenné rostliny (pinophyta)

− dřeviny s pryskyřičnými kanálky, na dřevní části CS pouze tracheidy (cévice), kambium – mohou
druhotně tloustnout (tvorba letokruhů)
− listy: – jehlicovité nebo šupinaté, vyrůstají na větvích nebo na brachyblastech (př.modřín)
− vytvářejí tzv.“nahá semena“ , nejsou ukryta v plodech, jsou uložena v tzv.plodních šupinách
(plodolist)samičích šišek
− mají nahá vajíčka – vyrůstají volně na plodolistech
− nemají květy, tvoří šišticovité soubory (šišky) – (soubory výtrusných listů)
− ♂ – mikrostrobily (samčí šišky) – jsou z mikrosporofyl = tyčinky → mikrosporangia = prašná pouzdra –
tvorba pylových zrn (pyl) – mikrospory
− ♀ – makrostrobily (samičí šišky) – jsou z makrosporofyl = plodolisty → makrosporangia – makrospory

1.třída:​JINANY (ginkopsida)
− vznik na konci prvohor, max.vývoj druhohory,
ve třetihorách ústup
− současnost – jen 1 druh (Čína, Japonsko)
○ Jinan dvoulaločný (ginkgo biloba)
− opadavý dvoudomý strom
− listy – dlouze řapíkaté, dvoulaločnatá
čepel, vějířovitá žilnatina na dlouhých
brachyblastech, ve svazečcích ,
obs.fyziologicky důlež.l.(prokrvení)
− mikrosporofyly – převislé jehnědy –
nesou tyčinky se 2 prašnými pouzdry,
pylová zrna – nemají vzdušné vaky
− makrosporofyly – dlouhé, stopkaté útvary
– na konci 2 vajíčka (oplozeno 1 vajíčko)
− opylení větrem - semena – připomínají
peckovici (po opadu žloutnou a odporně
páchnou)

1
2.třída:​JEHLIČNANY (pinopsida)
− vždy zelené dřeviny (stromy, keře)
− listy
→ jehlicovité, šupinovité, opatřeny CS a pryskyřičnými kanálky
→ vyrůstají přímo na větvích nebo na brachyblastech ( ve
svazečcích)
→ pryskyřičné kanálky – na listech, v primární kůře, ve dřevě
→ výtrusné listy – mikrosporofyly a makrosporofyly – tvoří
oddělené šištice
− samčí šištice (mikrostrobily)
→ šištice tyčinek (mikrosporofyl)
→ každá tyčinka nese 2 prašná pouzdra (mikrosporangia=samčí
výtrusnice)
− zde dozrávají pylová zrna (mikrospory – samčí výtrusy)
→ pylové zrno chráněno obalem – exina,kt.je vyfouklá ve 2
vzdušné vaky
− samičí šištice (makrostrobily)
→ šištice plodolistů
→ každy plodolist nese 2 nahá vajíčka (makrosporangia)
− pylová zrna (mikrospory)
→ vznikají meiotickým dělením mateřských bb.v prašných pouzdrech
→ obs.několik proklových bb. – b.vegetativní (vyživovací) – b.generativní (rozmnožovací) – je menší
→ bb.představují samčí gametofyt, bb.chráněny blánou (exina) – vyfouklá ve 2 vzdušné vaky
− vajíčka (makrosporangia)
→ na povrchu obal – ​integument,​kt.až na otvor klový uzavírá mnohobuněčný diploidní ​nucellus
→ 1 b.nucellu – nápadně se zvětší a meioticky se dělí, vznik ​4 haploidní bb ​(makrospory), 3 zanikají –
zbylá makrospora se mění na ​zárodečný vak
→ jádro zárodečného vaku se mnohonásobně dělí – vzniká ​samičí prokel,​ve kt.vytvoří 3 – 6
zárodečníků, obs.po jedné ​vaječné b.
− opylení a oplození
→ pylová zrna (roznášena větrem = anemogamie) se zachytí na ​prolinační kapku ​z otvoru klového
→ pyl je vtažen na povrch nucellu, otvor klový se uzavře a pyl začně klíčit v ​pylové láčky
→ pylové láčky prorůstají k zárodečníkům, v pylové láčce se generativní b.rozdělí na ​nepohyblivé 2
spermatické bb​, menší spermatická b.zaniká
→ větší spermatická b.oplodní vaječnou b.v zárodečníku
→ po oplození vzniká ​zygota – embryo​(s větším počtem děloh)
→ oplozené vajíčko se přemění v křídlaté semeno, samičí šištice se po oplození zvětšuje, dřevnatí a
přemění se v plodní šišku
→ ​Zástupci​
:
○ Borovicotvaré:
− smrk ztepilý, srbský; borovice lesní, černá, kleč, vejmutovka, jeffreyova; pinie; limba; jedle (šišky
nahoru)bělokorá; modřín opadavý
○ Cypřišotvaré:
− jalovec obecný, chvojka; cypřiš – šupinovité listy
○ Tisotvaré:
− tis červený – celý jedovatý až na míšek (okolo plodu)
○ Blahočetotvaré:
− blahočet

2
3
Krytosemenné rostliny (magnoliophyta)
− autotrofní rost.(zřídka sekundárně heterotrofní), vývoj začal ve druhohorách
− pozemní, vodní, byliny a dřeviny, rozmanité listy, stálé zelené, opadavé
− různé typy CS, v dřevní části jen tracheje, rozmnož.způsobené květem a plodem
− gametofyt – max.redukovaný – závislý na sporofytu
− pohlavní rozmnož. – tvorba květu (chrání pohl.orgány před vysycháním a podílí se na opylení)
− opylení: dvojité (2 spermatické bb.)
− ♂ gametofyt = klíčící pylové zrno, ♀ gametofyt = zárodečný vak, který se vyvíjí uvnitř uvnitř vajíčka
− pylová zrna (♂ mikrospory)
→ vznikají meiotickým dělením mateřských buněk v prašných pouzdrech tyčinek
→ zralé pylové zrno má dva obaly (vnější exinu a vnitřní intinu) a 2 bb – větší vyživovací (vegetativní)
a menší rozmnožovací (generativní)
− vajíčka (♀ makrosporangia)
→ jsou ukryta v semeníku a přirůstají stopkou k jeho stěně
→ mají 2 obaly (integumenty), kt.až na otvor klový uzavírají nucellus (mnohobuněčné diploidní
pletivo)
− zrání vajíčka
→ 1 z diploidních bb nucellu se nápadně zvětší a meioticky se dělí ​→​4 haploidní bb (makrospory) ​ →
3 menší bb zanikají ​→​jádro zbylé makrospory se 3x meioticky dělí ​→​8 jader ​→​po jejich oblanění
→​buňka vaječná (oosféra) + bb pomocné (synergidy) + bb protistojné (antipody) + 2 jádra splynou
= diploidní středové jádro
− makrospora se přemění v zárodečný vak = ♀ gametofyt!!
− opylení
→ zachycení pylového zrna na blizně = přenos pylu na bliznu
→ hmyzosprašnost (entomogamie), větrosprašnost (anemogamie)
→ samosprašnost (autogamie), cizosprašnost (alogamie)
→ buňka rozmnožovací vnikne do cytoplazmy vyživovací buňky a pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku
= ♂ gametofyt!!
→ v pylové láčce se jádro rozmnožovací buňky rozdělí ​→​2 spermatické bb
→ otvorem klovým proniká pylová láčka k zárodečnému vaku vajíčka
− oplození –​ dvojí (zárodek, živné pletivo)
→ 1 spermatická b.splyne s vaječnou b. ​→​zygota ​→​ta se přemění v zárodek (embryo)
→ 2.spermatická b.splyne se středovým jádrem zárodečného vaku ​→​vznikne triploidní buňka ​ →
triploidní živné pletivo (endosperm); z obalů vajíčka ​→​vzniká osemení (perisperm)

4
→ Květ:
= výtrusorodá část, prýt (stonek + listy) nebo výtrusorodý prýt, jejichž přeměněné listy se účastní pohlavního
rozmnožování krytosem.rostlin
= soubor orgánů kryto.rost.zajišťující pohlavní rozmnožování

→ anatomická stavba květu:

= totožná s anatomickou stavbou stonku a listu

→ morfologická stavba květu:

1. Sterilní části květu:
→ květní lůžko
− modifikovaný (přeměněný) prýt
− kuželovitý útvar, na kt.vyrůstají jednotlivé květní části
− a) šroubovitě uspořádané – acyklické květy
− b) v kruzích uspořádané – cyklické květy
− formy k.lůžka: vyklenuté, ploché; miskovité, prohloubené
→ květní obaly
− metamorfované asimilační listy, nepodílejí se přímo na rozmnožování
− a) barevně nerozlišené → okvětí = perigon (P)
− b) barevně nerozlišené
→ zelený – kalich = calyx (K)
→ barevná – koruna = corolla ©
→ okvětí: (perigon)
− u jednoděložných a primitivních dvouděložných rostlin
− okvětní lístky:
→ volné (tulipán)
→ srostlé (konvalinka)
→ kalich: (calyx)
− vnější květní obaly zelené barvy
− fce: krycí, asimilační, chrání poupě před rozkvětem
− kališní lístky: volné, srostlé
→ koruna: (corolla)
− vnitřní květní obaly, pestrých barev
− fce: přilákat opylovače
− korunní lístky: volné, srostlé, u větrosnubných r.mohou chybět
2. Fertilní části květu:
− = vlastní reprodukční orgány, tyčinka (♂), pestík = soubor plodolistů (♀) tyčinka (stamen) =
samčí pohl.orgán
− u nahosemenných r. – tyčinky – ploché nebo šupinovaté s větším množstvím prašných pouzder
− u krytosemenných r. – tyčinky – rozlišeny na nitku a prašní
− prašník je tvořen 2 prašnými váčky, každý prašný váček obs.2 prašná pouzdra (mikrosporangia)
− v prašných pouzdrech vznikají – pylová zrna (mikrospory)
− fce:​místo, kde dochází k tvorbě pohlavních buněk
− uspořádání tyčinek:
→ vyrůstají jednotlivě
→ srůstají nitkami
− v jeden svazek = jednobratné tyčinky
− ve dva svazky = dvoubratné tyčinky
− soubor všech tyčinek v květu = androeceum (A)
− jalové tyčinky = bez vyvinutých prašníků; pestík (pistillum) = samičí pohl.orgán
− vzniká srůstem plodolistů (u krytosemenných r.)

5
 − části pestíku:
1. semeník = ukrytá vajička obs. ♀ pohl.bb
2. čnělka = střední část pestíku, vynáší bliznu, může chybět
3. blizna = různý tvar, zachycuje pylová zrna
− soubor všech plodolistů v květu = ​gynaeceum (G)
− vajička vyrůstají na placentě (semenici) = specifické žláznaté pletivo

− pestík
→ fertilní – vyvinutá semenice
→ sterilní – není vyvinuta semenice
− typy semeníku:
1. svrchní = květní lůžko i květní obaly – pod semeníkem
2. spodní = květní lůžko obaluje semeník, květní obaly vyrůstají nad semeníkem
3. polospodní = květní lůžko a květní obaly obalují z ½ povrch semeníku

→ typy květů:
a) oboupohlavné (monoklinické) = v jednom květu jsou tyčinky i plodolisty
b) jednopohlavně (diklinické) = v jednom květu buď jen tyčinky nebo jen pestíky
→ jednodomé r.= na jedné rostlině samičí i samičí květy (př.kukuřice)
→ dvoudomé r.= zvlášť samčí a zvlášť samičí rostliny (př.kopřiva dvoudomá, chmel, tis)
c) sterilní = bez pohlavních orgánů (př.kalina)

→ květy:
a) jednoduché –obs.pouze 1 květní lůžko a k němu příslušné květní obaly, na vzrostném vrcholu r.(tulipán)
b) složené – obs. 2 a více květních lůžek a kněmu příslušné květní obaly → květenství

6
→ Květenství:
= soubor různě uspořádaých květů na společném stonku
1. Jednoduchá květenství
− hlavní stonek nese jeden koncový květ, postranní stonky nesou také pouze jeden květen
− hroznovitá
= racemózní (monopodiální) květenství
− postranní stonky nepřerůstají hlavní stonek
− květy rozkvétají zdola → nahoru = akropetálně
− jsou – li květy v jedné rovině → květy rozkvétají do středu květenství = centripetálně
→ hrozen (rybíz, konvalinka); klas (jitrocel); jehněda (bříza); palice (kukuřice);
hlávka = strboul (jetel); úbor (pampeliška,č.hvězdnicovité); okolík (vlaštovičník,
č.miříkovité); chocholík (jabloň, hrušeň)

− vrcholičnatá
= cymózní (sympodiální) květenství
− postranní stonky přerůstají hlavní stonek
− květy rozkvétají zhora → dolů= bazipetálně
− u plochých květenství květy rozkvétají od středu
květenství = centrifugálně
→ mnohoramenný (víceramenný) vrcholík (bez černý,
kalina)
→ dvouramenný vrcholík – vidlan (č.hvozdíkovité)
→ jednoramenný vrcholík → srpek (mečík); vějířek (kosatec); vijan (pomněnka, rulík),
šroubel (třezalka)
2. Složená květenství
= vznikají kombinací jednoduchých květenství
→ homotaktická květenství
= tvořena květenstvími stejného typu
→ lata = hrozen z hroznů (šeřík); složený okolík = z okolíčků (mrkev, č.miříkovité); složený
klas = z klásků (žito, pšenice, č.lunicovité)
→ heterotaktická květenství
= tvořena květenstvími různého typu
= hrozen z vijanů (jírovec maďal); vijan z hroznů (zemědým); šroubel z úborů (čekanka)

→ metamorfózy květů:
− češule
= je miskovitě rozšířené květní lůžko, často srostlé s dolními částmi květních obalů a tyčinek, uzavírá
pestíky a někdy s nimi i srůstá (př.šípek)
− zdužnatělé květenství – př.květák, brokolice

7
→ hospodářský význam květů:
− potraviny – součástí krmiv
− koření .. př.hřebíček – sušená poupata
− v lékařství – příprava léčivých čajů a léčiv
− parfumerie – příprava parfémů a krémů
− estetický význam

→ Plod (fructus)
= rozmnožovací útvar krytosem.rost.
− fce:​ochrana, výživa, rozšiřování semen
− semena vznikají přeměnou vajíček
− plody vznikají přeměnou semeníku (pestíku)
− oplodí vzniká přeměnou semeníku

→ stavba:
→ exokarp​– blanitá struktura (př.šlupka u švestky)
→ mezokarp​– dužina
→ endokarp​– pecka (obal semena), sklerenchym
→ oplodí (perikarp)

→ klasifikace plodů:
1) pravé​= vznik přeměnou pestíku (větš.plodů)
2) nepravé​= vznikají přeměnou pestíku, ale i jiných částí květu

→ dle konzistence perikarpu a dle způsobu pukání:

1. Suché plody
a) pukavé
→ v době své zralosti se otevírají = pukají , větš.jsou vícesemenné
− měchýřek
= puká v břišním švu štěrbinou – pivoňka, blatouch,čemeřice, šácholan, magnolie
− lusk
= otevírá se 2 chlopněmi od vrcholu k bázi, puká v břišním i hřbetním švu
− č.bobovité (hrách, fazole, čočka)
− tobolka
= otevírá se různými způsoby:
→ švy – náprstník, violka, tulipán
→ vrcholovými zuby – prvosenka
→ víčkem – jitrocel
→ děrami – zvonek, mák
− šešule
= otevírá se 2 chlopněmi, chlopně se oddělují od rámečku přepážky, semena zůstávají
připoutána k rámečku (rámeček je vytvořen ze zesílené placenty)
− – č.brukvovité (řepka olejka)
− šešulka
= „zkrácená šešule“ ,přibližně je stejně dlouhá jako široká – č.brukvovité (penízek)
b) nepukavé
→ v době své zralosti se neotvírají, větš.jsou jednosemenné
− nažka
= nejčastěji kožovité nebo blanité oplodí (těsně přiléhá k oplodí) – slunečnice

8
 − často je uzpůsobena k rozšiřování:
→ chlupy – koniklec
→ háčky – kuklík, bodlák
→ chmýr – pampeliška
→ řídla – bříza
− oříšek
= tvrdé oplodí volně objímá semeno – líska
− obilka
= oplodí je pevně spojeno s osemením (na rozdíl od nažky) – č.lipnicovité (trávy...)
c) poltivé
→ – v době své zralosti se oplodí rozpadá na jednosemenné části
− dvounažka
= podélně se poltí na 2 části – č.javorovité, miříkovité
− struk
= ve zralosti sse rozpadá na jednosemenné díly – ohnice
− tvrdka
= poltí se na 4 jednosemenné díly – č.hluchavkovité
− diskovitý plod ​– sléz
2. Dužnaté plody
= oplodí je celé nebo jen částečně dužnaté
a. bobule
− jedno – i vícesemenné,
− exokarp – blanitý,
− mezokarp – dužnatý,
○ rybíz, okurka, rajče, banán, meloun, paprika
b. peckovice
= větš.jednosemenná,
− tvrdý endokarp – sklerenchymatický,
○ slivoně, třešně, meruňka, olivy, vlašské ořechy, kokos
c. malvice
− vzniká srůstem blanitých stěn spodního nebo polospodního semeníku se zdužnatělou češulí
○ jabloň, hrušeň, jeřáb, hloch

9
→ Souplodí
= hustě nahloučené plody vznikající z 1 květu
○ jahoda = souplodí nažek na zdužnatělém květním lůžku
○ malina, ostružina = souplodí peckoviček na zdužnatělém květním lůžku

→ Plodenství
= soubor plodů (volných či srostlých) vzniklých z celého květenství, vinná réva, rybíz

→ „Zvláštní plody“
→ hesperidium
= bobule druhů rodu „citrus“; perikarp je rozlišený na zbarvené vnější flavedo a bělavé vnitřní albedo
− lahodná dužina je tvořena šťavnatými mnohobuněčnými emergencemi (tvaru vřetenovitých vláken)
z oplodí
→ ananas
= plod r.Ananas savitus – bobule, kt.srůstají navzájem i se zdužnaťující lodyhou a šupinami → vzniká
tak dužnaté plodenství s chocholem listů na vrcholu
− na stavbě se podílí: pestíky, zdužnatělé listeny, květní obaly, zdužnatělé vřeteno květenství
→ moruše
= plodu morušovníku r.Morus nigra – tvarem se podobají ostružině, jde o plodenství drobných
peckoviček na společném dužnatém vřetenu
→ sykonium
= fík = plod fíkovníku r.Ficus carica – zdužnatělá stonková část květenství uzavírá v dutině drobné
nažky

10
→ hospodářský význam plodů a semen:
− potraviny – ovoce, zelenina
− koření – př.kmín, vanilka, paprika, pepř...
− léčivo – př.mák
− textilní průmysl – bavlník
− automobilový průmysl – pohonné hmoty – řepka

− Krytosemenné rostliny − Dvouděložné − Jednoděložné

− dělohy − 2 − 1
− kořen hlavní + postranní
− kořenová soustava − jen náhradní kořeny
− (někdy náhradní)
− v kruhu − roztroušené
− otevřené − uzavřené
− cévní svazky ve stonku
− s kambiem a druhotným − bez kambia a
tloustnutím druhotného tloustnutí
− rovnoběžná nebo
− žilnatina listů − dlanitá nebo zpeřená
souběžná
− pětičetné nebo čtyřčetné
− trojčetné
− rozlišené na kalich a
− květy − okvětí (nerozlišené
korunu (rozlišené květní
květní obaly)
obaly)
− přídatné pupeny − nad sebou − vedle sebe

11
→ Dvouděložné:
○ Šácholanovité
○ Pryskyřníkovité
(HLAVÁČEK
JARNÍ/LETNÍ)
○ Mákovité
○ Hluchavkovité
○ Lilkovité (lilek)
○ Růžovité
○ Brukvovité (řepka
olejka)
○ Miříkovité (mrkev)
○ Bobovité (hrách)
○ Břízovité
○ Bukovité
○ Zvonkovité
○ Hvězdnicovité
○ Vrbovité

12
13
14
→ Jednoděložné:
○ Liliovité
○ Vstavačovité (orchidej)
○ Lipnicovité (trávy, obiloviny)
○ Arekovité (palmy)

15
 8.Jednobuněční živočichové a diblastica

JEDNOBUNĚČNÍ ŽIVOČICHOVÉ

ŘÍŠE: ​PRVOCI (protozoa, protista)

− jednobuněčné organismy, jejichž tělo je tvořeno eukaryotickou b
− heterotrofní
− rozšíření – kosmopolitní (volně žijící i parazité)
− velikost – 1 μ (mikro) až 0,1 mm
− různé pohybové organely (bičík, brvy, panožky), cytoplazma – bezbarvá

→ stavba:
I. organely opory a ochrany
a) vnější
− pelikula – bílkoviná struktura, vznik přeměnou CM, pevná a průžná
− schránky – na povrchu těla, CaCO​3​, SiO​2​, chitin
– vlastní = prvoci si je vytvářejí sami vlastním metabolismem
– nevlastní = materiál z okolního prostředí
b) vnitřní
− axostyl = z organických látek, výstužná tyčinka, 1
− axopodie = vystužuje panožky, větší počet
II. pohybové organely
− panožky (pseudocilie) = výběžky cytoplazmy
− bičík(y) (flagella) = jeden nebo malý počet
− brvy (cilie) = velké množství, výrazně kratší než bičíky
− undulující membrána = u někt.prvoků, vlnící se membrána, vznik z části bičíku a CM
III.trávicí organely
a) nespecializované
− pinocytózové (vchlipování) měchýřky
− fagocytózové (obklopování panožkami) měchýřky
b) specializované
− buněčná ústa, b.hltan, potravní vakuola, b.řiť
− pouze u nálevníků, subbuněčná trávicí soustava
IV. vylučovací a osmoregulační organely
− slouží k odstraňování přebytečné vody a odpadních látek
− př.tzv.pulzující (stažitelné) „vakuoly“
V. smyslové organely
− smyslové brvy – hmatová fce
− smyslová políčka – vnímání světla, tepla, chem.složení prostředí
VI. speciální struktury
a) obranné
− trichocysty = tuhé obranné látky
− toxicysty = tekuté obranné látky
b) metabolické
− hydrogenozómy = stejná fce jako mitochondrie (buněčné dýchání) (ale bez kyslíku)

1
→ rozmnožování:
a) nepohlavní
− binární dělení – podélné, příčné (dle rovin dělícího vřeténka)
− polytomie – (mnohonásobné dělení) – opožděné dělení cytoplazmy → cytokineze
− pučení – asymetrická cytokineze
b) pohlavní
− kopulace (gamie) – splývání gamet (pohl.bb.)
− konjugace – splývání jader

→ systém prvoků:
KMEN: ​
PRAPRVOCI
1. podkmen: ​BIČÍKOVCI (flagellata, mastigophora)
− pohyb zajišťuje jeden nebo více bičíků
− výskyt: voda, vlhká půda, mech
− rozmnož. – především podélným dělením (nepohlavně)
− příjem potravy: pinocytózou, osmóza
− parazité i volně žijící
→ Zástupci​:
○ Trypanozoma spavičná
− výskyt: Afrika
− původce spavé nemoci – přenášena mouchou tse – tse (množí se v krvi, napadá nervy)
○ Trypanozoma dobytčí (tryp.brucei)
− výskyt: Afrika, spavá nemoc napadá hosp.zvířata
− spavá nemoc dobytka = nagana, přenašeč bodalka
○ Bičenka poševní (trichomonas vaginalis)
− nemoc trichomoniasa, přenášena mužem
− u mužů se neprojevuje, výtoky, hnis
− větší počet bičíků, krátká undulující membrána
− přenos pohlavním stykem
○ Lamblie střevní (lamblia intestinalis)
− 8 bičíků, 2 jádra, mohutné přísavky, střevní onemocnění
○ Trubénka Haeckelova (protospongia haeckeli)
− volně žijící bičíkovci, tvoří kolonie, sladké vody, živí se organickými zbytky a bakteriemi u
dna nádrží (čistí vodu)
− podobné choanocytům hub

2
2. podkmen:​KOŘENONOŽCI (rhizopoda)
− pohyb: panožky (i pro získání potravy) – bez vystužení
− rozmnož.: binární dělení
− tvorba schránek, vodní prostředí
A. formy bez schránek​:
1. třída: ​MĚŇAVKY (Amoebina)
− nikdy netvoří schránky!
− Proměnlivý tvar těla, široké lalokovité (prstovité) panožky, obývají půdu a vodní
prostředí
→ Zástupc​i:
○ Měňavka velká (chaos chaos)
○ Měňavka bahenní (pelomyxa palustras) – zahnívající vody
○ Měňavka úplavičná (entamoeba histolytica)
− střevní parazit, krvácivé průjmy a horečky
B. formy budující si schránku​:
1. třída: ​KRYTENKY (testacea)
→ nevlastní schránky
○ Rozlitka, Štítovka
2. třída: ​DÍRKONOŠCI (foraminifera)
− jen v mořích, vápenaté schránky, horninotvorný činitel – vápenec
3. třída: ​MŘÍŽOVCI (radiolaria)
− v planktonu teplých moří, křemičitá schránka s velkými otvory, horninotvorný význam
4. třída: ​SLUNIVKY (heliozoa)
− sladkovodní rašeliniště, křemičité schránky, tenké panožky

3
KMEN:​NÁLEVNÍCI (ciliophora)
− nejodvozenější prvoci
− dají se snadno vypěstovat ze senného nálevu, volně žijící (zřídka parazité)
− jaderný dimorfismus = ​heterokaryocie​= 2 různá jádra – velké jádro = ​makronucleus​→ řídí vše
kromě rozmnožování, vegetativní jádro ; malé jádro = ​mikronucleus​→ řídí rozmnožování, generativní
jádro
− subbuněčná trávicí soustava (ústa, hltan, řiť)
− pohyb: brvy – mohou být spojeny v membranely
− pelikula: bílkovinná → odstraňují přebytečnou vodu a odpadní látky
− rozmnožování:
→ nepohlavně – příčné dělení, pučení
→ pohlavně – konjugace (splývání jader) →
vznik 8 jedinců
→ Zástupci​:
○ Trepka velká (paramecium caudatum)
− žije v zahnívajících vodách, živí se
bakteriemi a organickými zbytky
○ Mrskavka modrá (stentor coeruleus) –
modrozelené tělo, korálkovitý makronucleus
○ Bachořec – v bachoru přežvýkavců (štěpí
celulózu)
○ Slávinka obecná (stylonychia mytilus) – zploštělá, na povrchu vodních rostlin
○ Bobovka, Vířenka, Rournatka

4
KMEN: ​
VÝTRUSOVCI (apicomplexa, sporozoa)
− endoparazité – vnitřní parazité, těžká onemocnění člověka
i hosp.zvířat
− na vrcholu buňky = apikální komplex – organely, kt.slouží
k přichycení a proniknutí do bb.hostitele
− složitý vývojový cyklus – střídá se pohlavní a nepohlavní
generace, 1 nebo 2 hostitele
→ Zástupci​:
○ Krvinkovka zimnička (plasmodium)
− způsobuje malárii, napadá červené krvinky,
horečnaté záchvaty, přenášena komárem
Anopheles – ve slinných žlázách samiček
komárů
○ Kokcidie jaterní (eimeria stiedae)
− u králíků a zajíců
○ Toxoplasma gondii
− v bílých krvinkách (koček), přenosná na
člověka, teploty, únava, zduření mízních uzlin
KMEN: ​
VÝTRUSENKY (myxozoa)
− extracelulární parazité (mimobuněční) tkáňových dutin
− heterokaryocie, 1 – 6 pórových váčků s pólovými vlákny (k přichycení na tělo hostitele)
→ Zástupci​:
○ Rybomorka pstruzí (myxosoma cerebralis)
− v hlavové chrupavce mladých pstruhů
− způs.ztrátu rovnováhy a koordinace pohybu
○ Rybomorka parmová (myxobolus pfeiferi)
− hnisavé boule ve svalstvu parem

KMEN: ​
HMYZOMORKY (microspora)
− parazité členovců
○ Hmyzomorka včelí (nosema apis) – parazituje v trávicím ústrojí včely medonosné

ŘÍŠE: ​ŽIVOČICHOVÉ (animalia)

− velký až obrovský počet buněk
− postupné utváření symetrie (soumětnosti) těla
− postupná tvorba orgánových soustav
− převaha pohlavního rozmnožování nad nepohlavním

DIBLASTICA (dvojlistí)
− bb.lze odvodit od dvou zárodečných listů
→ Ektoderm = vnější zárodečná vrstva bb.
→ Entoderm = vnitřní zárodečná vrstva
− bez symetrie případně mají radiální (paprsčitou) souměrnost (medúzy)
− vodní živočichové, nemají orgánové soustavy

1. KMEN: ​
VLOČKOVCI (placozoa)
− pouze v moři, vypadají jako vločky, bez symetrie, 3 – 4 mm
− mají velmi malé chromozomy, pravděp.se vyvinuly z prvoků, 2 vrstvy bb.
− pohyb: víření bičíků ektodermu

5
 − příjem potravy: vstřebávání mimotělně natrávené potravy
− rozmnožování: nepohlavně, pučení a dělení
→ Zástupci​:
○ Trichoplax
○ Treptoplax
2. KMEN: ​HOUBY (porifera)
− převážne v mořích, v dospělosti přisedlý, beztělní symetrie
− během fylogeneze (vývoje) dosáhly pouze stádia ​gastruly
− mezi ektodermem a entodermem se nachází pojivo = ​mezoglea
− žijí jednotlivě nebo v koloniích
− vytvářejí ​průtokové systémy​= proudí jimi neustále voda
− starobylá skupina (kambrium), vznik z bičíkovců
→ stavba těla:
− soudkovitý tvar
− ostie​= póry – vstupy do houby, nasávají vodu
− osculum​= vyvrhovací otvor
− Ektodermální bb.
→ pinakocyty = ploché bb. – ochranná a krycí fce
→ porocyty = protáhlé bb. – lemují ostie, fce: regulace vody
− Entodermální bb.
→ choanocyty = límečkovité bb. – bb., kt.mají bičík, fce: zachytávání potravy a pohl.b.z
vody
− Mezoglea (mezenchym)
− vyplňovací fce, mezi ekto a entodermem
→ sklerocyty = produkují sklerity (jehlice) z SiO​2​a CaCO​3​, výstužná fce
→ spongocyty = produkce sponginu, pružná výstužná vlákna
→ amoebocyty = proměnlivý tvar, fce: fagocytují potravu a roznášejí ji
→ archeocyty = nerozlišené bb., fce: vznik pohl.bb., při regeneračních procesech – vznik
nových bb
→ tělní typy:
− askon = choanocyty v dutině
− sykon = choanocyty v komůrkách
− leukon = choanocyty v ostiích, vyúsťují jimi na povrch kanálky v porocytech / v bb
→ rozmnožování:
a. nepohlavní
→ fragmentace = rozpad
→ pučení
○ vnější
○ vnitřní = pro sladkovodní houby, tvorba gemule (vnitřní pupen)
b. pohlavní
→ hermafrodité (mají oba dva typy pohl.bb.)
→ dospělý jedinec → vypustí spermie, splynutí gamet → zygota → rýhování (dělení) →
morula → blastula → larva amfiblastula (jediné stadium, kdy se houba pohybuje) →
gastrulace → gastrula → dospělý jedinec
1. třída: ​VÁPENATÉ HOUBY
− výstužné jehlice – sklerity z CaCO​3
− jen v mořích, tvorba kolonií
→ Zástupci​:
○ Houba voštinatá
2. třída: ​HOUBY KŘEMITÉ
− sklerity z SiO​2
− jednotlivě žijící, v mořích
→ ​Zástupci:
6
 ○ Houba pletená (Venuššin pohár)
3. třída: ​HOUBY ROHOVITÉ
→ vlákna ze sponginu
→ moře i sladké vody, tvoří 90% živoč.hub
→ Zástupci​:
○ Houba mycí
○ Houba pohárková – v mořích
○ Houba rybniční
○ Houba říční – sladké vody
3. KMEN: ​ŽAHAVCI (cnidaria)
− obs.žahavé bb
− převážně v mořích, tvorba kolonií
− paprsčitý (radiální) tvar, neprůchodná trávicí soustava (stejný
otvor pro přijímání potravy a vylučování)
− stádia: polyp → medúza
→ stavba těla:
A. Ektoderm (epidermis)
1. Knidocyty
− žahavé bb., obs.vlákno se žahavou tekutinou
− knidocyl – citlivý výběžek
− fce: obrana, lov
2. Nervové buňky (neurony)
− mají výběžky, vytvářejí nervovou soustavu =
rozptýlená (difúzní)
3. Smyslové b
→ chemoreceptory = slouží k vnímání
chemického složení např.vody
→ fotoreceptory = slouží k vnímání světla
→ mechanoreceptory = slouží k vnímání tlaku a
dotyku
→ statoreceptory = slouží k vnímání rovnováhy
4. Svalové b
− svalová vlákna podélná, obvodová
− fce: pohyb
5. Žláznaté b
− produkují ochranný sekret
6. Intersticiální b (vmezeřené b)
− produkují jiné typy b
B. Entoderm
1. Trávicí b
− vylučování enzymů
− fce: trávení
2. Vstřebávací (resorpční) b

7
→ stavební typy:
A. Polyp (P)
B. Medúza (M)
Vlastnost Polyp Medúza

Tvar sloupcovitý zvonovitý

Život přisedlý volně pohyblivá

Mezoglea minimální masivní

Trávicí dutina jednoduchá, nerozvětvená =láčka rozvětvená láčka=gastrovaskulární soustava

pohlavně – hermafrodit gonochorista – produkuje jen vajíčka nebo

Rozmnožování
nepohlavně – pučení jen spermie

→ rozmnožování:
A. pokud je v životním cyklu polyp i medúza (medúzovci)
− polyp se rozmnožuje pučením a medúza pohlavně
B. pokud je v život.cyklu jen polyp (nezmaři)
− polyp se rozmnožuje pučením i pohlavně
1. třída: ​POLYPOVCI
− v životním cyklu stádium převládá polyp

8
1. řád: ​Nezmaři
− sladké vody, chybí medúza, rozmn.pučením i pohlavně, potrava: drobné
organismy
→ Zástupci​:
○ Nezmar obecný
○ Nezmar zelený – v symbiózes ním jsou řasy
○ Nezmar hnědý,
○ Medúza sladkovodní – jediná tovří medúzu

2. řád: ​Trubýši
− moře
− jedinci v koloniích
→ daktylozoidi = ochranná fce
→ gasterozoidi = trávicí fce
→ gonozoidi = rozmnožovací fce
− všichni jsou spojeny stvolem
− pneumatofor = zajišťuje vznášení
− Zástupci​:
○ Měchýřovka portugalská

9
 2. třída: ​MEDÚZOVCI
− moře, převládá stádium medúzy, jsou gonochoristé – buď vajíčka nebo spermie
→ Zástupci​:
○ Talířovka ušatá
○ Kořenoústka plicnatá

3. třída: ​KORÁLNATCI
− moře, žijí přisedle, nevytvářejí medúzu, jen polyp
− rozmnožování: pučení – tvorba kolonií
− tvoří vnější kostru → exoskelet CaCO​3​a vnitřní jehlice
− význam: pevninotvorný korálové útesy
1. podtřída: ​Osmičetní
− počet ramen: 8
○ Korál červený
2. podtřída: ​Šestičetní
− počet ramen: 6
○ Sasanka koňská a Sasanka
plášťová – netvoří exoskelet
○ Větevník mozkový,
○ Houbovník obecný
4. KMEN: ​ŽEBERNATKY (ctenophora)
− pouze v moři
− bilaterální (dvoustranná) souměrnost
− žijí volně, nemají žahavé buňky, trávicí dutina láčka
(neprůchodná); (Žahavci + Žebernatky = Láčkovci)
− koloblasty – lepivé b
− pohyb: pomocí 8 radiálních „žebírek“ → destičky s brvami
− statocysta – vnímání polohy
− hermafrodité, vývoj přes larvu = nepřímý vývoj
→ Zástupci​:
○ Pásovnice Venušina
○ Žebrovka vejčitá
10
 9. Fylogeneze mnohobuněčných živočichů a tkáně

Fylogeneze
fylogeneze ​
= vývoj druhů organismů, zahrnuje vznik a zánik druhů, neustálý a nevratný proces
(fylé = kmen, geneze = vývoj)

→ typy:
1. fyletismus (fyletická speciace)
= jeden druh pozvolně přechází v další druh, ubývání počtu druhů
− př.evoluce koně (prakoník → koník)

2. paralelismus (štěpná speciace)

= rozštěpení, zvyšování počtu druhů
− př.sudo a lichokopytníci

3. konvergence (splývání znaků)

= u vývojově nepříbuznýc skupin org.se vytvářejí stjené nebo podobné
tělesné znaky dáno vlivem vnějších podmínek
a. asynchronní
= neprobíhá ve stejném čase u různých skupin
− př.paryby – ryby – tučňák, delfíni →přizpůsobili se prostředí
hydrodynamickým tvarem těla, život ve vodě,
b. synchronní
= probíhá ve stejném čase
− př.placentálové (vlk) – vačnatci (vakovlk, poletucha, vakoveverka)
4. divergence
= vznik rozdílných znaků u příbuzných skupin
− Darwinovy pěnkavy – tvar zobáku podle toho, čím se živí

1
→ pravidla:
1. Dollův princip ireverzibility (nevratnosti)
= evoluce nikdy nevyprodukuje stejného tvora během vývojového procesu vícekrát
= jedna nastoupená vývojová cesta je neopakovatelná
2. Biogenetický zákon (E.Haeckel)
= ontogeneze (prožili jsme stádia našich předků) je stručným opakováním fylogeneze
3. Pravidlo o progresivní specializaci (Depiré)
= organismy se neustále zdokonalují, jsou složitější
4. Gaussovo pravidlo
= dva druhy s identickými ekologicými požadavky nemohou zaujímat stejnou ekologickou niku
(místnost)
5. Jordanovo pravidlo
= dva blízce příbuzné druhy musí být odděleni bariérou jinak by se navzájem zpapali
6. Willistonovo pravidlo
= výchozí struktury byly polymerní a seriální a ty další byly oligomerní až monomerní a aseriální
7. Osbourn – adaptivní radiace
= původně rozsáhlá nespecializovaná nika byla postupně opuštěna a byla znovu osídlena jinými
populacemi, kt.se museli přizpůsobit novým podmínkám , adaptovali se za vzniku nových druhů
(devátáci přišli a museli se přizpůsobit životu na gymplu, život před a po Vítysovi)
8. Cope – pravidlo o vzniku z nespecializovaných předků
= výchozí skupiny obs.malé množství univerzálních orgánů → postupně se diferencovali a dali
vzniknout většímu množství specializovaných orgánů
9. Deperetův zákon
= u mnoha skupin organismů dochází během evoluce ke zvětšení těla
10. Kolektiv autorů:
= předci z nichž vznikli velké úspěšné skupiny (ptáci, savci) nemohli být úzce specializované (z plazů
→ savci)
11. Další pravidlo
= mnohem častější je vznik evolučních novinek než ztrát

→ doklady fylogeneze:
1. somatologické
→ rudimenty
− zakrnělé zbytky orgánů, měly význam u našich předků
− kostrč, zuby moudrosti, apendix (jen výběžek slepého střeva!!!)
→ atavismy (přežitky)
− zakrněliny, jen někdo, znaky našich předků, kt.se objevují u jedinců jen zřídka
− větší počet bradavek, přespočetný počet zubů, Darwinovo vole (hrbolek), nadměrné ochlupení
2. paleontologické
= nálezy vymřelých druhů rostlin a živočichů ve zkameleninách
3. geologické
= historie pevnin
4. ze srovnávací morfologie a anatomie
= vývoj srdce obratlovců – tvorba podélné přepážky
5. z embryologi
= během embryonálního vývoje prožíváme stadia našich předků
6. buněčná stavba organismů
7. molekulární důkazy = stavba NK
8. tělesné zbytky
= pozůstatky po činnosti živých organismů – exkrementy

2
→ teorie vzniku mnohobuněčných organismů:
1. Haeckelova (invaginační) teorie
= prapředkem mnohobuněčných byla kolonie typu váleče vzniklá opakovaným rýhováním vajíčka -
vzniká morula; vycestováním vnitřních buněk k povrchu vzniká blastula a vchlípením její stěny
vznikla gastrula - dvouvrstevný organismus. Jeho vnější obal (ektoderm) měl fci krycí a vnitřní
(entoderm) trávicí. Vzniklá dutina vystlaná entodermem (prvostřevo) je propojena prvoústy s
okolím.
2. Mečnikovova (imigrační) teorie
= také předpokládá kulovitou kolonii, ale vznik entodermu vysvětluje vycestováním bb schopných
fagocytoźy dovnitř kolonie, jejich pomnožení a uspořádání do plochy a následně se utvoří
prvostřevo a prvoústa
3. Plakulární teorie
= předpokládá existenci plochého dvouvrstvého organismu (plakula) pohybjícího se po mořské dně,
spodní vrstva – potravní fce, svrchní vrstva – ochranná. Tato teorie vysvětluje, proč se bb entodermu
specializovaly na trávení.

3
 TKÁNĚ
=​soubory bb.stejného tvaru a původu, vykonávající společnou hlavní fci.

histologie​= věda o tkáních

histogeneze ​= vývoj tkání – vznik tkání během embryonálního vývoje z bb.zárodečných listů

1. EPITELY (výstelky)
→ fce: kryjí povrch těla a povrch orgánů
→ vystýlají dutiny těla a dutiny orgánů (sliznice...)
→ stavba:
− soubor těsně k sobě nahloučených (přiřazených) bb
− mezibuněčná hmota ECM = extracelulární materiál, chybí nebo je minimální
− rozlišujeme svrchní a spodní část
→ typy:
a. dle tvaru bb
→ plochý (dlaždicový) epitel (pokožka, vnitřní povrch cév, výstelka plicních sklípků, výstelka
dutiny hrudní a břišní)
→ kubický (krychlový) ep (rohovka, ektoderm a entoderm zárodku, povrch vaječníků)
→ válcový (cylindrický) ep (výstelka trávicí trubice, dělohy a vaječníků, vývod mléčných žláz)
b. dle počtu vrstev bb
→ jednovrstevný (vnitřní stěna cév)
→ mnoho(více)vrstevný (pokožka)
→ víceřadý – jedna řada, ale jádra jsou v
jiných úrovních (dýchací cesty)
→ přechodný – proměnlivý počet bb ve
vrstvě (sliznice močového měchýře)
c. dle polárního rozlišení
→ řasinkový – vypadá jako válcový jen má
nahoře řasinky (dýchací cesty – hlen,
zachytávání prachu ze vzduchu; ve
vejcovodech posunuje vajíčko)
d. dle fce
→ krycí – pokožka
→ vstřebávací (resorpční) – sliznice
tenkého střeva
→ smyslový – sítnice v oku, čich.epitel v
dutině nosní
→ žlázový (všechny žlázy)
− produkuje
→ exkrety (látky tělu nepotřebné –
pot)
→ sekrety (látky tělu potřebné –
mléčná žláza)
→ zárodečný – k tvorbě gamet
→ pigmentový – pigmenty (duhovka...)
→ respirační – plicní sklípky

4
2. POJIVOVÉ TKÁNĚ
→ stavba:
− buněčná složka:
a. fixní (pevné)​– fce: produkce mezibuněčné hmoty ECM
b. pohyblivé ​– fagocytóza
− mezibuněčná hmota
− vyšší podíl mezib.hmoty než buněčné složky
a. fibrilační (vláknitá)
→ kolagen (bílkovina) – zajišťuje pevnost
→ elastin – zajišťuje pružnost
b. amorfní (beztvará) “blivajs“​– glykosaminoglykany
→ funkce:
− spoujuí jednotlivé tkáně a orgány v těle
− poskytuj oporu měkkým tkáním
→ typy pojiv:
1. Vazivo (vazivová tkáň – telefibróza)
− měkké pojivo odolné proti tahu a ohybu
− značná regenerační schopnost (obs.cévy a nervy)
→ vazivové bb
→ fibroblasty​= (mladší stádia fibrocytů) – jsou protáhlého nebo hvězdicovitého tvaru s
množstvím cytoplazmatických výběžků. Jsou větší než fibrocyty a synteticky velmi
aktivní. Ve vazivu jsou nejhojnější po poranění a v průběhu hojení.
→ fibrocyty​= menší bb vřetenovitého tvaru s malým množstvím výběžků. Synteticky málo
aktivní, nacházejí se v dříve vytvořené tkáni. Při
stimulaci se mohou zpět přeměnit ve fibroblast.
→ typy vaziv:
→ mezenchymové​– zárodečné vazivo, později
vzniká svalstvo, cévy a další pojiva
→ kolagenní​– nejrozšířenější v těle
1. řídké = nečetné fibrily kolagenu, výplň mezi
orgány
2. tuhé = četné fibrily kolagenu, šlachy, kloubní
pouzdra
→ elastické​– vazy v páteři
→ retikulární​– síťovitá struktura, kostní dřeň, v
mízních uzlinách, slezina
→ tukové​– řídké vazivo, v buňkách hromaděn tuk
→ lymfoidní​– obs.bílé krvinky – imunita
2. Chrupavka (chrupavčitá tkáň)
− pojivo odolné proti tlaku
− nemá nebo je velmi malá regenerančí schopnost
− výživu zajišťuje vazivová blána – perichondrium
(ochrustavice)
− bb chrupavky
→ chondroblasty
→ chondrocyty​- vznik z chondroblastů (zpomalil
se jejich metabolizmus)
− typy chrupavek:
→ sklovitá (hyalinní)​– průhledná, konec žeber, v nose, základ hrtanu, kloubní pložky
→ vazivová (kolagenní)​– bílá, meziobratlové ploténky, spona stydká, kloubní plochy
→ elastická​– nažloutlá, ušní boltec, Eustachovy trubice, příklopka hrtanová

5
3. Kost (kostní tkáň – textus oselus)
− neobyčejně tvrdé a pevné pojivo
− zajišťuje výstuž a oporu těla a orgánů
→ stavba:
a. buněčná složka (bb)
1. osteoblasty
− zárodečné kostní bb, větš.krychlový tvar bb, dlouhé výběžky, hodně organel,
schopné dělení
− fce: produkce mezibuň.hmoty ECM
2. osteocyty
− vlastní kostní bb, uloženy v defiitivní kosti, vřetenovitý tvar, kratší výběžky,
méně organel
− fce: zajišťují hladinu minerálů v tělních tekutinách
3. osteoklasty
− bourací bb, mnohojaderné
− fce: remodelují (opravují) kosti, uplatňují se při růstových procesech
b. mezibuněčná hmota (ECM)
1. fibrilární složka​– kolagen
2. amorfní
− anorganické látky
1. hydroxyapatit Ca​I​5​(PO​4​)
–III​
(OH)​2
2. CaCO​3​, Mg​3​(PO​4​)​2​, NaCl
− organické látky (ossein)
1. kolagen, jiné bílkoviny
2. dodávají kostem pružnost,
ohebnost
→ typy kostní tkáně:
a. kost plsťovitá
− prvotní kost v zárodečném vývoji
obratlovců
− nemá pravidelnou strukturu,
vlákna kolagenu jsou propletena
různými směry
− pozůstatky máme: jsou to
drsnatiny kostí, na kt. se upínají svaly a vazy a zubní cement
b. lamerální (jemně vláknitá)
→ kost hutná (os compactum)
− má pravidelnou strukturu – zákl.staveb.jednot. = osteon (Haversův systém)
− nachází se ve středních částech dlouhýhch kostí a na povrchu krátkých a plochých
kostí
→ kost houbovitá (os spongium)
− méně pevná, obs.osteony v malém počtu, neuspořádané osteocyty nachází se v
hlavicích dlouhých kostí a plochých kostí
− obs.dutinky vyplněné vazivem nebo kostní dření
− fce: odolnosti vůči tlaku

6
3. TROFICKÉ TKÁNĚ
− tělní tekutiny – průměrně u člověka 42 litrů vody v těle
− zákl.tekutina krevní plazma → tk.mok → lymfa
→ zajišťují homeostázu = stálé vnitřní prostředí organismu
→ Mimobuněčné (extracelulární)
○ krev, míza (lymfa) – pohyb v cévách
○ tkáňový mok – mezi bb
○ mozkomíšní mok – v komorách mozku, v dutinách míchy
○ tekutina vnitřního ucha
○ komorová voda oční
→ Vnitrobuněčné (intracelulární)
○ tekutina v buňkách
→ Krev (sanguis)
− červená neprůhledná vazká (táhne se) kapalina
− prům.5 – 6 litrů, 8% hmotnosti
− pomalé krvácení: můžeme ztratit až 2,5 litrů ; při rychlém: až 1,5 litru
− zásobárny krve: játra, slezina, kůže
→ funkce:
a. transportní
− přenos dýchacích plynů (O​2​, CO​2​)
− rozvod živin, odvod zplodin metabolismu, přenos hormonů, vitamínů, rozvod tepla po
těle
b. specifické
− homeostáza, obranná (imunita – díky bílým krvinkám), schopnost srážení
→ stavba:
I. Krevní plazma:
− tekutá složka krve (3 – 3,5l)
− nažloutlá kapalina bez krevních bb
→ složeni:
→ 91% vody
→ 8% organ.látek
− albuminy, globuliny (obojí při imunitě)
− protrombin, fibrinogen (při procesu srážení krve, plazmatické bílkoviny)
− glukóza (krevní cukr, glykémie: 4,4 – 5,5 mmol/l)
− tuky, vitaminy, enzymy, hormony, AMK
→ 1% anorganických l. – minerály (Na​+​, K​+​, HClO​3​–​)
→ fce:​zabezpečuje stálou hodnotu pH (7,35 – 7,45; zásadité), stálou hodnotu osmotického
tlaku
II. Krevní tělíska:
A. erytrocyty (červené krvinky)
− „koláčkovité struktury“
− dvojduté (bikonkávní), bezjaderné bb, malé, ploché, okrouhlé, uprostřed ztenčené
− mikroskopické rozměry
− anémie ​= chudokrevnost
− sedimentace​= erytrocyty klesají ke dnu, sleduje se rychlost sedimentace
− hematokrit​= podíl erytr.v krvi; muži 46%; ženy 41%
→ počet:
○ muži: 5,0 – 5,5 mil/ 1mm​3​krve
○ ženy: 4,5 mil/1mm​3​krve
○ novorozenci: 7 mil/1mm​3​krve
− s nadmořskou výškou se zvyšuje počet červených krvinek

7
 → vznik:
− v kostní dřeni z nediferencovaných kmenových bb – erytropoéza za přítomnosti
vitaminu B12 a Fe​2+
− řídí hormon erytropoetin (ledviny, játra)
→ zánik:​– asi po 120 dnech, rozpad = hemolýza, ve slezině a játrech, fagocytujícími bb
jsou enzymaticky rozloženy
→ funkční složka: hemoglobin
− červené krevní barvivo (složitá bílkovina)
− bílkoviná složka = globin; barevná = hem (metaloprotein (kovový))
− 1 erytrocyt – 265mil molekul Hb
− dioxygenhemoglobin [Hb(O​2​)​4​] – váže kyslík
− karbohemoglobin Hb – NHCOOH – váže ox.uhličitý
− karbonylhemoglobin HbCO – ox.uhelnatý
→ fce:​přenos dýchacích plynů, z buněk CO​2
B. leukocyty (bílé krvinky)
− jaderné, beztvaré bb, nepravidelný tvar, v krvi, míze, tkáňovém moku, v tkáních
− životnost: několik dnů (někdy jen hodiny, jindy i roky
→ vznik: – v kostní dřeni z kmenových bb – leukopoéza
→ počet: – 5 000 – 10 000 / 1mm​3​krve
→ fce:
○ uplatňují se při imunitě organismu, vytvářejí látky, kt.zneškodňují cizorodé
částice v krvi
○ fagocytóza = pohlcování choroboplodných zárodků
○ diapedéza = schopnost vycestovat z krevních vlásečnic do mezibuněčných prostor
1. granulocyty
− v cytoplazmě, dobře barvitelná zrníčka (grana, granula), členěné jádro, fagocytují
− barvíme je 3 typy barviv:
→ neutrofilní granulocyty​– nejpočetnější leukocyty, jádro 2 – 5 laloků, granula
barvitelná neutrálními barvivy, vytv.první obranou linii proti bakteriím
→ eozifilní g.​– granula barvitelná kyselými barvivy, počet stoupá při
alergických a parazitálních onemocněních
→ basofilní g.​– gran.barv.zásaditými barvivy, obs.histamin (rozšiřuje cévy) a
heparin (zabraňuje srážení krve)
2. agranulocyty
− neobs.barvitelná granula, jádro nedělené, velký nukleoplazmový poměr (velké
jádro)
a. monocyty
→ největší leukocyty, ledvinité jádro, fagocytují, mohou se měnit na makrofágy
b. lymfocyty
− kulovité jádro
→ T – lymfocyty
− vznik z bb kostní dřeně a dozrávají v brzlíku (thymus)
− zajišťují tzv.buněčnou imunitu, likvidují bakterie, nádorovité bb,
− transplantované bb
→ B – lymfocyty
− vyzrávají v kostní dřeni, zajišťují humorální (látkovou) imunitu
− produkují protilátky
C. trombocyty
− tělíska nepravidelného tvaru, bezjaderné, bezbarvé úlomky velkých bb
(megakaryocytů) kostní dřeně
→ vznik: trombopoéza
→ počet: 200 000 – 300 000 /1mm​3​krve

8
 → životnost: několik dní
→ fce: srážení krve!
− trombóza ​= tvoření sraženin v cévách
− trombus ​= sražená krev v cévě „cucek“
− embolie ​= úplné ucpání cévy trombem
− hemofilie ​= nedostatečná srážlivost (dědičně podmíněno)
→ Lymfa
= tekutina, kt.vzniká z přebytečného tkáňového moku
− podobné složením jako krevní plazma, ale rozdíly :
− barva-čirá bělavě zakalená
− 1 druh krevních bb-bílé krvinky, proudí v otevřené mízní soust.,
− obs ½ množství bílkovin, obs velké množství tuků- chylomikrony(uvádí barvu mízy)
− obs větší množství enzymů
− fce: ochranná a obranná, transport tuků z TS, odvádění přebytečného tkáňového moku

9
4. SVALOVÉ TKÁNĚ
→ uzpůsobena k vykonávání pohybu
→ zákl.vlastností je schopnost
− kontrakce (smršťovat se) dána myofibrily (kontraktilní bílkoviny)
− natahovat se
a. hladká svalovina
− zákl.jednotkou myocyt (1 jader.b)
− bb spojeny řídkým vazivem
− nepatrné myofibrily → kontrakce jsou pomalé a déle trvající
− neovladatelná svalovina, řízena vegetativními nervy
− ve vnitřních útrobních orgánech → TS (jícen, žaludek, střeva), stěny cév, děloha, močový
měchýř, vzpřimovače chlupů (husí kůže), dýchací cesty
b. příčně pruhovaná svalovina (kosterní)
− mnohojaderná, značně žíhaná svalová vlákna (0,5 – 20cm)
− náročné na spotřebu O​2​, rychlé kontrakce
− lze ji ovlivnit vlastní vůlí, řizena mozkomíšními nervy
− kosterní svaly, bránice, jazyk, hltan
c. srdeční svalovina (myokard)
− 1 nebo 2 jaderné bb, příčné přepážky – spojení bb
− zákl.jednotkou kardiocyt (srdeční b)
− pravidelné a automatické kontrakce, částečně se dá ovlivnit, řízeno vegetativními nervy
− nízká regenerační schopnost
− stěna srdce a část aorty

10
5. NERVOVÉ TKÁNĚ
→ neuron:
− zákl.stavební jednotka NS
− zákl.vlast.dráždivost a vodivost
− počet neuronů po narození je definitivní
− bb ztrácejí schopnost dělení
→ glie (gliové bb):
− až 50% celk.objemu NS
− schopnost dělení
− nejsou dráždivé ani vodivé
− podpůrné bb, výběžkaté bb
− fce:​výživa a ochrana nervových bb, nahrazují
odumřelé neurony, pohyb mozkomíšního moku
→ typy:
a. makroglie (hodně výběžků)
→ astrocyty = podpírají a vyživují neurony
→ ependym = vystýlají dutiny CNS (netrální
nervová soustava)
b. oligoglie (malý počet výběžků)
→ ochranná fce – odebírají zplodiny
metabolismu neuronů
c. mikroglie (téměř bez výběžků)
→ schopnost fagocytózy
→ nahrazují odumřelé neurony

11
 10. Prvoústí živočihové (protostomia)

→ triblastica (trojlistí)
− živočichové jejichž bb lze odvodit od 3 zárodečných listů
→ ektoderm
→ entoderm
→ mezoderm
− bilatelární symetrie, vznik orgánových soustav
− větš..lze rozlišit
→ hlavovou (příďovou) část těla a ocasní (záďovou) část těla
→ hřbetní (dorzální) a břišní (ventrální)
− dochází k ​cefalizaci ​= koncentrace nervové tkáně a smyslovách orgánů v hlavové části těla

α řada PRVOÚSTÍ
= z prvoúst v gastrule se vyvíjí klasický ústní otvor
→ Schizocoelní protostomia:
= schizocoel = nepravá tělní dutina (mezi ekto a entodermem)

KMEN: ​ PLOŠTĚNCI (plathelminthes)

− volně i paraziticky žijící bezobratlí
− dorzoventrálně zploštělé tělo („placka“)
→ tělní pokryv:
= jednovrstevná, obrvená pokožka (dlaždivocité bb), ochranná fce a pohyb
→ pohybové ústrojí:
= jednotný “podkožní“ (nemají kůži, ale pokožku) svalový vak se svaly podélnými, příčnými a okružními
→ trávicí soustava:
− slepá (neprůchodná)(gastrovaskulární systém) – jeden otvor, složitě větvená, fce: přijímání a vyvrhování
potravy
− ústní otvor – na břišní straně (ploštěnky), v příďové části (motolice), chybí (tasemnice)
− svalnatý hltan
→ cévní soustava:
− chybí! – její fci zastává gastrovaskulární systém
→ dýchací soustava:
− celým povrchem těla
− tasemnice dýchá – anaerobně (bez přístupu kyslíku), endoparazité
→ nervová soustava:
− gangliová provazcovitého typu
− ganglia = shluky neuronů (nervových bb)
− 2 “mozková ganglia“ z nich nervové pruhy vedoucí do těla a ke smyslovým orgánům
→ vylučovací soustava:
− protonefridie – plaménkové (připomíná plamínek) bb a vylučovací kanálky
→ smyslová soustava:
− miskovité oči – jednoduché fotoreceptory v příďové části těla
− čichové hmatové laloky – chemoreceptory
→ rozmnožování:
a) nepohlavní
− příčné dělení
− pučení
− fragmentace a regenerace
1
 b) pohlavní
− hermafrodité s proterandrickým hermafroditismem → dříve
dozrávají spermie a potom vajička
− oplození – vnitřní
− vývoj – nepřímý (přes larvu)

1.třída: ​
PLOŠTĚNKY
− listovité zploštělé tělo
− ve vodě nebo ve vlhké půdě
− volně žijící
− obrvená pokožka opatřena rhabdity (obranné tyčinky) – vystřelují
lepkavý sekret
− na břišní straně – svalnatý vychlípený hltan
→ Zástupci​ :
○ Ploštěnka mléčná, potoční

2.třída: ​
MOTOLICE
− endoparazité obratlovců s nečlánkovitým tělem
− přísavky – příústní, břišní
− anaerobní dýchání
− silná bílkoviná kutikula – chrání před natrávením
− vývoj – nepřímý (několik typů larev)
→ Zástupci​ :
○ Motolice jaterní – parazituje v játrech ovcí a skotu, mezihostitel
bahnatka malá
○ Krevnička močová – žije v urogenitálním systému, gonochorista, tropy,
subtropy, billharzioza při močení krev

2
3.třída: ​
TASEMNICE
− endoparazité (ve střevech obratlovců)
− článkované tělo
→ 1.článek – scolex (hlavička) – slouží k přichycení ke stěně střeva
→ zbytek – proglotidy (články)(až několik set) - tvoří strobilu (tělo)
− v každém článku – úplné rozmnožovací ústrojí, larva = onkosféra
− na scolexu věnec háčků (rostelum), kruhovité přísavky
− má kutikulu
→ Zástupci​:
○ Tasemnice dlouhočlenná – až 8m, mezihostitel vepř, hostitel
člověk
○ Tasemnice bezbranná – až 10m, boubele – v syrovém hovězím
mase
○ Řemenatka ptačí – ve střevech racků a volavek, mezihostitel ryby
○ Měchožil zhoubný, Škulovec široký

3
→ Pseudocoelní protostomia
= pseudocoel = druhotná nepravá tělní dutina

→ KMEN: HLÍSTI (nemathelmintes)

− velká skupina, ijí volně (půda) i paraziticky (rostliny)
− tělo: červovité, protáhlé, na koncích zúžené bez zřetelné hlavy
→ tělní pokryv:
− jednovrstevná neobrvená epidermis, 4 dílná – epidermální lišty
− kutikula – chrání parazity před natrávením
→ svalová soustava:
− podélná svalovina mezi epidermálními lištami

→ trávicí soustava:
− průchodná – 2 otvory
− v ústním otvoru – kutikulární zuby
− ústní otvor, svalnatý hltan, jícen, střevo, řitní otvor
→ chybí cévní soustava!
→ dýchací soustava:
− volně žijící – celým povrchem těla
− parazité – anaerobně
→ nervová soustava:
− gangliová, provazcovitá – okolo hltanu nervový prstenec – z něj nervové provazce
→ ke svalovině – motorické
→ ke smyslům – senzorické
→ vylučovací soustava:
− protonefridie – upravené ventrální (břišní) žlázy
→ smyslová soustava:
− chemoreceptory – chem.složení potravy, prostředí
→ amfidy – vyhledávání hostitele (na přídi)
→ fasmidy – párové žlázové orgány (na zádi)
→ rozmnožovací soustava:
− gonochorista – dimorfismus – samec vypadá jinak než samička
− oplození – vnitřní
− vývoj – nepřímý, larva
− ♂ – 1 nepárové varle, kopulační orgán – spikuly (štětinky, umožňují zachycení při kopulaci)
− ♀ – párový vaječník, pojl.vývod na přídi

1.třída: ​
BŘICHOBRVKY
− na břišní (ventrální) straně pásy brv
− kolem ústního otvoru pásy smyslových brv
− voda, zahnívající listí
− nejsou parazité, hermafroditi
→ Zástupci​:
○ Vidlenka velká

2.třída: ​
HLÍSTICE
− lysé tělo, gonochoristé, volně žijící i parazité
→ Zástupci​:
○ Háďátko řepné – napadá kořenový systém řepy
○ Roup dětský – v tlustém střevě
○ Vlasovec mízní – ucpává lymfatické cévy v dolních
končetinách
4
 ○ Svalovc stočený – ve svalech
○ Škrkavka dětská – v tenkém střěvě
→ ♀ → vajička ve střevě → z těla ven s výkaly →
larvy → encystace (vytvoření ochanného
obalu) → do žaludku → rozpuštění cysty → do
střeva → do krve → játra → plíce → vykašlání
hlenu s larvami → opětovné spolknutí → do
žaludku → do střeva → vznik škrkavky

→ KMEN: VÍŘNÍCI (rotifera)

− sladkovodní, půda, moře, plankton
− věnce brv přihánějí potravu k ústnímu otvoru, žvýkací
hltan
− kutikula, protonefridie
− gonochoristé
→ Zástupci​:
○ krunýřenka obecná
○ hrotenka
○ vakovenka rybniční

→ KMEN: MĚKKÝŠI (mollusca)

− molluscus = měkký oříšek
− početný kmen 2.druhově nejpočetnější
− pravděp.předchůdci = ploštěnci
− stará skupina – prvohory, nejdokonalejší hlavonožci
− větš.vodní prostředí, do sladkých vod – jen mlži a plži (bahnatka), na souši – jen plži (hlemýžď)
− součást bentosu (společenství organismů, kt.jsou na dně vod), planktonu
− velikost těla: 1 – 10cm
− tělní dutina: coelom = pravá tělní dutina

→ stavba těla:
− hlava
− noha
− útrobní vak

→ tělní pokryv:
− jednovrstevná neobrvená epidermis se žláznatými bb (ochranný sliz)
− plášť (special.část pokožky) produkuje hmotu schránky
− schránky:
a) ulita – pravotočivá, jednodílná

5
 b) 2 lastury – spojené zámkem („puzzle“), ligmentem (vazivo), adduktory (svěrací svaly)
→ stavba schránek:
a) periostrakum – konchiolin (bílkovina) – ochrana proti kys.dešťům
b) ostrakum – uhličitan vápenatý (kalcit)
c) hypostrakum – uhličitan vápenatý (aragonit), perleťovina

→ svalová soustava:
− kožně svalový vak soustředěn v noze – nese celou váhu těla, hladká svalovina (pomalá)
− speciální svaly:
→ retraktory = zatahovače nohy a tykadel
→ adduktory = svěrače lastur

→ trávicí soustava:
− průchodná, značně rozlišená
− dutina ústní – u plžů – radula = chitinová páska “jazýček“, slouží ke strouhání potravy
− slinné žlázy, hltan, jícen, žaludek, střevo, řitní otvor
− hepatopankreas – slinivko – jaterní žláza (enzymy pro trávení)

→ cévní soustava:
− otevřená (cévy jsou kontinuálně propojeny)
− tělní dutina (místo krve) – hemolymfa = krvomíza, vylévá se z cév do tělních dutin (lakun)
− srdce: vícedílné, uloženo v perikardu (osrdečník)
− krevní barviva:
○ hemocyanin (modrá barva, Cu​2+​)
○ vzácně hemoglobin (červená, Fe​2+​)

→ dýchací soustava:
a) žábry = hřebínkovité útvary ektodermálního původu, silně prokrvené (2 páry)
b) „plíce“ = plicní vak – silně prokrvená stěna útrobního vaku (plicní stěna)
c) celým povrchem těla

→ nervová soustava:
− gangliová, provazcovitá, 5 hlavních párů
→ cerebrální (mozkový)
→ pedální (nožní)
→ viscerální (útrobní)
→ parientální (čichový)
→ pleurální (plášťový)

→ vylučovací soustava:
− metanefridie = obrvená nálevka, otevřené (začínají) do dutiny perikardu
→ smyslová soustava:
1. oči
→ jednoduché fotoreceptory – u primitivních
→ miskovité oči – vícebuněčné
→ komorové oči – nejsložitější, u nejdokonalejších hlavonožců
2. statocysta
→ vnímání polohy – v přední části nohy
3. osphradia
→ chemoreceptory – u žaber
→ rozmnožovací soustava:
− gonochorista, druhotně hermafrodit

6
 − oplození – vnější nebo vnitřní
− vývoj – přímý, nepřímý – různé typy larev
→ glochidium – sladkovodní měkkýši
→ veliger – mořští měkkýši
− chybí schopnost regenerace
1.podkmen: ​
PAPLŽI
− primitivní
− nezřetelná hlava, noha, redukované smysly
− nízký útrobní vak
− malá plášťová dutina = prostor mezi pláštěm a schránkou
− chybí schránka – tělo kryto kutikulou nebo pseudoschránkou (Ca destičky)
→ Zástupci​:
○ Chiton – živí se řasami, žije ve dně mělčích moří

2.podkmen: ​
SKOŘÁPKATCI
− hlava i noha, neredukované smysly
− vysoký útrobní vak
− rozsáhlá plášťová dutina
− schránka

1.třída: ​
PLŽI (gastropoda)
− nejpočetnější skupina měkkýšů
− ulita (pravotočivá), uzavíratelná
− radula
− ztrácí bilaterální symetrii → mají spirálovitě stočený vak
− hlava: 1 – 2 páry tykadel, přítomny oči
− noha: zploštělá, přizpůsobená

1.podtřída:​předožábří plži
− žábry umístěny před srdcem, gonochoristé, ulita s
víčkem, žijí ve vodě
→ Zástupci​:
○ moře: ušeň mořská, ostranka jaderská,
zavinutec, homolice, jehlanka obecná,
křídlatec, kotouč, šišánek
○ sladké vody: bahenka živorodá

2.podtřída:​zadožábří plži
− žábry za srdcem, ulita redukována, víčko chybí, pouze v mořích
→ Zástupci​:
○ zej obecný

3.podtřída:​plicnatí plži
− „plíce“ – plicní vak, ulita,
hermafrodité, sladkovodní,
suchozemské druhy
→ Zástupci​:
○ bahnatka malá
○ okružák ploský
○ hlemýžď zahradní
○ páskovka
○ plzák (dýchací otvor vepředu)

7
 ○ slimák (dýchací otvor dál)
○ jantarka

2.třída: ​
MLŽI (bivalvia)
− bilaterální (dvoustranná) symetrie
− redukovaná hlava, chybí radula
− 2 lastury, žábry
− kýlovitá (sekerovitá) noha, byssová žláza v
noze
− adduktory (svěrače lastur), retraktory
(zatahovače nohy)
− gonochoristé, pohlavní orgány (gonády) –
párové , jsou v noze
− vývoj nepřímý – larva
− estety (oči) – na noze, jen vnímání intenzity světla
→ Zástupci​:
○ moře: slávka jedlá, ústřice jedlá, perlotvorka
mořská, hřebenatka svatojakubská, srdcovka
jedlá, šášeň lodní
○ sladké vody: perlorodka říční, škeble rybničná,
velevrub malířský

8
3.třída: ​
HLAVONOŽCI (cephalooda)
− nejdokonalejší měkkýši, pouze v moři
− noha – nálevka a ramena s přísavkami
− redukce schránky – výstužné útvary
− ganglia splynula v „mozek“ – chráněn
chrupavčitým pouzdrem
− gonochoristé, oplození vnitřní, vývoj přímý,
hektokotylové rameno – přesun spermií
− uzavřená CS, statocysta – v mozkové chrupavce
− zobákovitá radula
− sépiová žláza v konečníků – produkuje inkoust, ochrana
− komorové oči – nejdokonalejší
− plavci, dravci
1.řád:​loděnky
− „živoucí“ fosilie, vnější schránka komůrkatá
→ Zástupci​:
○ loděnka hlubinná
2.řád:​sépie
− 10 ramen (8 kratších, 2 delší – k lapání potravy, schránka
– sépiová kost
→ Zástupci:
○ sépie obecná
3.řád:​kalmaři
− 10 ramen (8 kratších), schránka redukována na
„kalmaří pero“, v hloubkách až 22m
→ Zástupci​:
○ oliheň obecná
○ kalmar obrovský
4.řád:​chobotnice
− 8 ramen, bez schránky
→ Zástupci​:
○ chobotnice pobřežná
○ pižmová
○ argonaut pelagický

9
→ KMEN: ​ KROUŽKOVCI​(annelida)
− annelus = kroužek
− mořští, sladkovodní i suchozemští živočichové
− červovitá vzhled
− homonomní segmentace – stejnocenné článkování těla
→ stavba těla:
− tělo: ze 3 dílů
1) prostomium (1.článek před ústy)
2) segmenty (odděleny dissepimenty – vazivové
přepážky)
3) pygidium (obklopuje řitní otvor)
− každý segment obsahuje:
1) 1 pár coelomových váčků
2) 1 pár nervových zauzlin (ganglií)
3) 1 pár vylučovacích orgánů (metanefridie)
4) 1 pár pohlavních orgánů (gonád)
− tělní dutina: coelom (druhotná pravá tělní dutina
→ tělní pokryv:
− jednovrstevná pokožka se žláznatými bb, kolagenní
(bílkovinná) kutikula
→ svalová soustava:
− kožně – svalový vak (okružní podélná svalovina)
→ trávicí soustava:
− průchodná, silně diferencovaná
− trávicí trubice – prochází celým tělem
− ústní otvor – hltan – jícen – žaludek – střevo – tyflosolis (řasa zvětšující trávicí plochu střeva) – řitní
otvor
→ cévní soustava:
− uzavřená, bez srdce
− tělní dutina: krev
− krevní barvivo: hemoglobin
− hřbetní, břišní céva, příčné spojky (pomocná srdce)
→ dýchací soustava:
a) žábry
→ ektodermální vychlípeniny pokožky (silně prokrvené), na parapodiích (výběžky na článku) v
příďové části těla → mořští kroužkovci
b) celým povrchem těla
→ sladkovodní

→ nervová soustava:
− gangliová, žebříčkovitého typu
− 1 pár v každém segmentu, na břišní straně těla
− propojena provazci – konektivy = krátké, komisury = dlouhé
− v příďové části – 1 pár nadřazených „mozkových ganglií“ – nadjícnové (supraoesophageální) ,
podjícnové (subraoesophageální)
→ vylučovací soustava:
− metanefridie – obrvená nálevka a vývodný
kanálek
− 1 pár metanefridií v každém článku, vývodný
kanálek vyúsťuje až v následujícím článku
→ smyslová soustava:
a) hmatové chlupy – na parapodiích

10
 b) oči – miskovité oči, komorové oči (mnohoštětinatci)
c) chemoreceptory
d) statocysta (u vodních kroužkovců)
→ rozmnožovací soustava:
a) nepohlavně – příčné dělení (schizogeneze)
b) pohlavně – gonochoristé nebo hermafroditi – vnější
= vývoj obvykle nepřímý (larva – trochofora) i přímý

1.třída: ​
MNOHOŠTĚTINATCI (polychaeta)
− mořské druhy, parapodia – na každém segmentu (nesou mnoho štětin)
− dýchají žábrami
− gonochoristé s vývojem nepřímým (trochofora)
→ Zástupci​:
○ nereidka hnědá
○ afroditka plstnatá
○ palolo zelený
○ rournatec vějířovitý
2.třída: ​
OPASKOVCI (clitellata)
− sladkovodní, suchozemské druhy
− nemají parapodia ani žábry
− hermafrodité, římý vývoj
− opasek (clitellum)
→ přítomen trvale nebo dočasně
→ vylučuje sliz (v době rozmnožování) usnadňuje přenos spermií, vytváří ochranný obal kolem
nakladených vajíček (kokon)
1.podtřída:​máloštetinatci
− opasek trvale, 3 – 4 štětiny na každém článku, až 600 článků
→ Zástupci​:
○ nitěnka větší – v bahně, potrava ryb
○ roupice bělavá – v půdě; žížala obecná, hnojní
○ žížala obecná
2.podtřída:​pijavice
− zploštělé tělo, 33 článků, ektoparazité
− opasek přítomen sezónně, 2 přísavky (zadní – větší)
− v dutině ústní – chitinové čelisti, sací jícen, žaludek s
výběžky (dlouhodobé trávení krve), hirudin (proti srážení
krve)
→ Zástupci​:
○ pijavka koňská, lékařská
○ hltanovka
○ chobotnatka rybí

11
 11. Členovci (arthropoda)
− druhotně nejpočetnější kmen
− řecké – ​
arthron (článek); podos (noha)
− pravděp.se vyvinuly z kroužkovců
− rozlišovací znaky:
1) heteronomní segmentace​(různé články)
2) tagmatizace těl​(články splývají ve větší celky = tagmata: hlavu, hruď, zadeček)
3) článkované končetiny
4) kutikula s chitinem
5) otvřená CS

→ společné rysy:
1. Heteronomní segmentace
− různé články, ale základ článku je stejný (​tergit, sternit, 2 pleurity, segmentální blanky​
)
− články se stejnou funkcí splývají → ​tagmata

2. Kutikula
− vícevrstevná, vylučována jednovrstevnou pokožkou (epidermis)
− sklerity​(soubor destiček) spojeny bílkovinou hmotou – ​resilin
− dělíme na:
→ epikutikulu
→ prokutikulu​– exokutikula, endokutikula
− karapax (​krunýř​) – vznik splynutím skleritů jednoho tagmatu
− vnitřní strana k. – funguje jako exoskelet (vnější kostra)
− vnější strana – chlupy, ostny
− ekdyze​– svlékání kutikuly, hormonálně řízeno ​ekdyzonem​, zbyde exuvie = svlečka

3. Končetiny
− vždy článkované
− jednovětevné, dvouvětevné
− společné základ:
→ protopodit​(úvodní část)
→ exopodit ​(kyčel, příkyčlí)
→ endopodit​(tarsus, metatarsus)

→ trávicí soustava:
− průchodná, diferencovaná
a. stomodeum ​– ektodermálního původu – jazyk, slinné žlázy
b. mezenteron​– entodermálního původu – střední část trávicí trubice
c. proktodeum​– ektodermálního původu

→ cévní soustava:
− otevřená
− trubicovité ostiové srdce​na hřbetní straně těla ​v perikardu​(osrdečník)
− tělní tekutina – ​hemolymfa ​(krvomíza)
− barviva: ​hemoglobin (Fe), hemocyanin (Cu)

→ dýchací soustava:
a) žábry​– většinou na končetinách (žabernatí – korýši)
1
 b) plicní vaky​(pavoukovci)
c) vzdušnice (tracheje) ​– systém trubiček, vystuženy chitinem, kyslík ke všem bb (vzdušniovci – hmyz)
d) tracheální žábry​– vodní vzdušnicovci

→ nervová soustava:
− gangliová ​provazcovitého typu, břišní páska → ganglia splývají ve větší celky
− na hlavové části ​3 dílné cerebrální (mozkové) ganglium​(primitivní mozek)
a) protocerebrum​(přední mozek) = řídí zrak
b) deuterocerebrum​(střední mozek) = řídí ostatní smysly
c) tritocerebrum​(zadní mozek) = řídí hlavové přívěsky (tykadla, klepýtka, makadla)
→ odtud nervové provazce na ganglia, která se v břišní oblasti splývají a vytvářejí tzv.​„břišní pásku“
→ tendence posouvání ganglií k hlavové části těla

→ vylučovací soustava:
a) nefridie (homologické metanefridiím)
− max. 2 páry v přední části těla
− maxilární žlázy vyúsťují u čelistí
− koxální žlázy – u kyčlí (končetin)
− antenální žlázy – u tykadel
b) Malphigické trubice
− vyúsťují rovnou do střeva

→ smyslová soustava:
− senzily​= chlupy, vnímají hmat, čich, termoreceptory
− oči​– jednoduché (různého typu), složené
− mechanoreceptory​– tlak, tah

→ rozmnožovací soustava:
− větš.gonochorista, ​vnitřní oplození
− vývoj nepřímý​(přes larvu)
− kopulace
a. kopulační orgány na pohlavních vývodech
b. přeměněnými končetinami
c. pomocí stopkatých spermatoforů
− partenogeneze​(vývoj z neoplozených vajíček)

→ tělní dutina:
− mixocoel​– vzniká rozpadem coelomového epitelu a splynutím tělních dutin

→ výskyt:
− všechna prostředí

→ význam:
− potrava (i lidí – krevety)
− parazité (veš, klíště)
− mezihostitelé parazitů (moucha tse – tse, komár)
− přenašečí nemocí
− škůdci rostlin (lýkožrout, kůrovec)
− jedovatí živočichové (pavouci)
− opylovači

2
 Bezkusadlovci (amandibulata)
1.podkmen: ​
TROJLALOČNATCI (trilobitomorpha)
− vyhynulí živočichové, prvohory žili v mělkých mořích
− tělo kryto ​
karapaxem​(štít, krunýř) – inkrustace (zpevňování) CaCO​3
− 1 pár tykadel​, ​1 pár složených očí
− 2 větvené končetiny
− 3 laloky – ​
hlava; hruď; zadeček
− vývoj – nepřímý
→ Zástupci:​trilobiti

2.podkmen: ​
KLEPÍTKATCI​​(chelicerata)
− primárně vodní, dnes větš.​suchozemských
− tělo: ze 2 celků (tagmat)
→ hlavohruď​(prosoma) – tagma hlavy splývá s tagmatem hrudi
→ zadeček​(opistoma)
− končetiny: primárně dvouvětevné, s redukovanou vnější větví, větš.s fcí kráčivou
− na hlavě chybí tykadla
− 6 párů končetin
→ 1.chelicery​(klepítka) – ústní orgány (příjem potravy)
→ 2.pedipalpy​(makadla) – hmatová fce
→ 4 páry kráčivých končetin
− zadeček bez končetin
1.třída: ​HROTNATCI
− starobylá skupina mořských členovců (žili na Zemi už zároveň s trilobity)
− pouze v mořích
− tělo: kryto velkým širokým ​hřbetním štítem​(karapax), shora zploštělé (mladší jedinci mohou
plavat i naznak)
− zadeček – zakončen dlouhým hrotem = ​telson
− žábry – na dvouvětevných končetinách zadečku
− složené oči na hlavohrudi
− bentické druhy = žijí na dně moří
− připomínají vzhledem trilobiti
− loví měkkýše a larvy
→ Zástupci:​ostrorep americký

2.třída: ​
PAVOUKOVCI
− 98% žijících klepítkatců, větš.suchozemské druhy, vnější segmentace může chybět
− TS​– ​ mimotělní trávení
− DS ​ – plicní vaky, druhotně vzdušnice
− VS​– koxální žlázy nebo Malphigické trubice
− RS​– gonochoristé, vývoj přímý, častá péče o mláďata, po oplodnění zabíjí samička samečka
− složené oči redukovány, různý počet jednoduchých očí

1.řád: ​pavouci
− opistoma (zadeček) propojené na prosoma (hlavohruď) stopkou
− chelicery – 2 články, vývod jedové žlázy
− u samců – tarzální (nártní) článek pedipalp (makadla) přeměněn v kopulační orgán
− 3 – 4 páry snovacích (produkce pavučiny) bradavek
− hedvábná vlákna = pavučiny – lov, let, úkryt, kokony

3
 − dravci – loví hmyz
− TS​– ​mimotělní trávení​– vstříknutí enzymů do těla potravy
− DS ​– 2 páry plicních vaků (občas 1 pár nahrazen trachejemi)
− VS ​– koxální žlázy, Malphigické trubice
− NS ​– ganglia (různé)
− 8 jednoduchých očí, samičky větší, péče o potomstvo, rodí se živá
→ Čeledě:
○ sklípkanovití, stepníkovití, čelistnatkovití, běžníkovití, voudouchovití,
○ snovačkovití (černá vdova, jedovatí), křižákovití, pokoutníkovití, skákavkovití,
○ slíďákovití (jedovatí)

2.řád: ​štíři
− suchozemské druhy
− opistoma rozděleno
→ mesozoma ( 8 článků širší část)
→ metasoma (5 článků užší část)
− pohyblivé s telsonem (jedová žláza)
− chelicery – ze 3 článků
− pedipalpy – mohutné s klepety
− DS​– 4 páry plicních vaků
− viviparie (živorodost), péče o mláďata, samička často po oplození sežere samečka
− dravci – tropy, subtropy
→ Zástupci:​štír kýlnatý

3.řád: ​štírci
− velmi drobní (několik mm), v lesní opadance, mechu
− opistoma z 11 článků
− chelicery ze 12 článků, klepítkovité
− pedipalpy – větší s jedovou žlázou
− DS – vzdušnice (2 páry)
− mláďata – uvnitř pavučin kokonu
→ Zástupci:​štírek knihový

4.řád:​sekáči​​(„johany“)
− diskovité tělo, velmi dlouhé nohy, odvrhování končetin – autotomie
− chelicery ze 3 článků, klepítkovité
− pedipalpy dlouhé, připomínají nohy
− DS​– vzdušnice
− nedělají pavučiny
→ Zástupci:​sekáč domácí

5.řád:​roztoči
− malé rozměry, jednotné vakovité tělo, DS – tracheje, nepřímý vývoj
− dravci – paraziti rostlin a živočichů
→ Zástupci:
○ klíště obecné – přenáší klíšťovou encefalitidu (virus) a lymfskou boreliózu
(bakterie)
○ trudník tukový, sametka rudá, sviluška chmelová, sladokaz moučný,
○ zákožka svrabová

4
 Kusadlovci (mandibulata)
3.podkmen: ​
ŽABERNATÍ​​(branchiata)
− prvotně ​
vodní​členovci
− 2 páry tykadel
− větš.dýchají ​žábrami
− obs.jedinou třídu – ​korýši

1.třída: ​
KORÝŠI (crustacea)
→ tělo:
a) hlava + hruď + zadeček
b) hlavohruď+ zadeček
→ tagma hlavy:
1. článek – acron – nenese žádné tělní přívěsky
2. článek – labrum – nese tzv.​horní pysk
3. článek – nese 1.pár tykadel – tzv.​antenuly
4. článek – nese 2.pár tykadel – tzv.​anteny
5. článek – nese jeden pár kusadel – tzv.​mandibuly
6. článek – nese 1.pár čelistí – tzv.​maxily 1.páru
7. článek – nese 2.pár čelistí – tzv.​maxily 2.páru

→ končetiny:
− rozeklané =​dvouvětevné končetiny​(1 větev – pohyb; 2 větev –nese žábry) – plovací a dýchací fce,
jsou i na zadečku
→ ústní ústroje:
− 1 pár kuusadel ​(kousací ústroje, mandibuly) + ​2 páry čelistí (maxily)
− jsou to přeměněné končetiny na hlavě
→ tykadla:
− první 2 páry končetin na hlavě jsou přeměněny na tykadla
→ tělní pokryv:
− tělo kryto ​ karapaxem = krunýřem
− kutikulární kožní duplikatura prostoupená Ca​2+​solemi
− chrání hřbetní stranu těla
− u někt.korýšů může chybět
→ dýchací soustava:
a) žábrami ​ – obvykle jsou umístěny na končetinách (brachiální způsob končetiny)
b) celým povrchem těla​– výjimečně (př.buchanky)
→ vylučovací soustava:
− nefiridiální orgány – tzv.​nefridie​= jde o modifikované metanefridie
a. maxilární žlázy​– vyúsťují u čelistí
b. antenální žlázy​– vyúsťují u tykadel (u vyšších korýšů)
→ rozmnožovací soustava:
− mimořádně velká schopnost rozmnožování
− větš.jsou odděleného pohlaví – g​onochoristé; hermafrodité​– přisedle žijící korýši (př.​svijonožci​
)
− vývoj nepřímý ​– tvorba velkého množství typu larev
a) nauplius
b) metanauplius
c) zoëa
− pouze raci mají vývoj přímý​– je spojen s živorodostí

5
→ význam:
− tvoří podstatnou složku vodní biomasy s velkým významem pro život ve vodních ekosystémech

1.podtřída: ​lupenonožci
− mají karapax
− listovitě zploštělé dvouvětevné končetiny
− zakrnělé přivěsky na hlavě (kromě anten)

1.řád: ​žábronožky
− tělo je bočně zploštělé, do 30 mm, chybí krunýř, oči na stopkách
− plavou hřbetní stranou dolů
− u nás vzácné, hlavně ve stojatých vodách nebo v tůních povodňového pásma
→ Zástupci:​žábronožka letní, sněžní

2.řád: ​listonožky
− tělo je dorzoventrálně zploštělé, mohutný hřbetní krunýř
− listovité nožky, dlouhá tykadla
− jsou to dravci, živí se drobnými bezobratlými živočichy
− tělo je zakončeno přívěskem – tzv.furkou (vidličkou)
− jejich vajíčka jsou odolná vůči vyschnutí vody + vymrznutí
→ Zástupci:
○ listonoh jarní (ploutvička mezi furkou, jarní vody)
○ listonoh letní (bez ploutvičky, teplejší voda)

3.řád: ​perloočky
− antenuly (1.pár tykadel) – velmi krátké
− anteny (2.pár tykadel) – dlouhé, rozeklané, obrvené (pohyb)
− tělo je ze stran (bočně) zploštělé
− dvoudílný krunýř = tzv.dvouchlopňová schránka
− přilbová hlava – na břišní straně vybíhá v hrotitý výběžek
− na hlavě – složené (černě pigmentované) oko
− drápkovitá furka
− na hrudi – 5 párů lupenitých rozeklaných nožek se žábrami
(slouží také k filtraci potravy)
− u samiček – vyvinutá tzv.plodová komůrka – zde vývoj
zárodků
− častá partenogeneze – vývoj vajíček bez oplození
(rozmnožování samiček bez účasti samečků) vznikají z
diploidní vajíček opět jen samičky
→ Zástupci:
○ hrotnatka obecná (daphnia pulex) – hojná ve sladkých
vodách celé severní polokoule

6
2.podtřída: ​kapřivci
− llupínkovitě zploštělé tělo
− karapax – kryje celé tělo z hřbetní strany (i hlavu)
− tykadla jsou redukována
− dýchají celým povrchem těla
− ektoparazité ryb, příp.na pulcích
→ Zástupci:
○ kapřivec plochý, kapří

3.podtřída: ​klakonožci
− drobné rozměry
− vejčitá hlavohruď, úzký článkovaný zadeček
− tělo bez karapaxu
− antenuly – dlouhé se smyslovými brvami – zároveň přizpůsobené ke vznášení
− anteny – menší
− tělo zakončeno furkou
− dýchají celým povrchem těla
− značný pohlavní dimorfismus (samičky se vzhledově liší od samečků)
− samičky – mají jeden nebo jeden pár vaječných vaků
− u nás – nejhojnější planktonní korýši – ve vodních nádržích po celý rok (na rozdíl od perlooček)
→ Zástupci:
○ vznášivka obecná (1 vaječný vak)
○ buchanka obecná (2 vaječné vaky)

4.podtřída: ​rakovci
− vývojově ​nejdokonalejší korýši
− všichni mají mohutný​krunýř​– omezuje živočicha v růstu, během života je mnohokrát svlékán,
svlékání krunýře je hormonálně řízeno – hormon​ekdyson
− tělo je zpravidla složené z ​21 článků​– 6 čl.tvoří ​hlavu​; 8 čl.tvoří ​hruď​a 7 čl.tvoří ​zadeček
− silně vyvinuté končetiny (i zadečkové – tzv.​pleopody​)
− statocysta​– orgán rovnováhy, je v žaludku
− složené oči na stopkách​(protože hlava i hruď jsou nepohyblivě srostlé s krunýřem)
− žijí ve sladkých i slaných vodách
− žábry​– uloženy v žaberní dutině pod krunýřem
− každý tělní článek nese jeden pár končetin – všechny ​jsou dvouvětevné
− TS​– mohutně vyvinutý ​hepatopankreas​– ústí do zadní části žaludku
→ v bočních stěnách žaludku jsou tzv.​rakůvky​– z nich rak v době svlékání doplňuje minerální
soli pro zpevnění (inkrustaci) krunýře
− CS​– je otevřená s vakovitým srdcem, hemolymfa je bezbarvá (obs.Cu)
− NS​– gangliová, žebřičkovitého typu
− smysly​– nejnápadnější jsou stopkaté oči
− RS​– gonochoristé s​vývojem přímým
− značná regenerační schopnost
→ Zástupci:
○ rak říční, rak kamenáč, rak bahenní, humr evropský, humr obecný, krab obecný -c
○ krab říční, kreveta baltická, langusta, blešivec obecný
○ beruška vodní, stínka obecná, svinka obecná

7
→ končetiny raka říčního: 19 párů
a) Hlavová část​hlavohrudi nese​5 párů pozměněných končetin
− 2 páry tykadel
− 1 pár kusadel
− 2 páry čelistí

b) Hrudní část ​hlavohrudi nese ​8 párů končetin

− 3 páry příústních končetin​– jsou dvouvětevné
− 5 párů mohutných kráčivých končetin​– jsou jednovětevné
(exopodit chybí)
→ mohutná ​klepeta​jsou na 1.pár kráčivých končetin
→ drobná a slabá klepítka jou na 2.a 3.páru kráčivých končetin

c) Zadeček
− 6 párů končetin (pleopody)​– dvouvětevné
→ tvarově odchylný je jen 6.pár – jejich exopodity a
endopodity jsou lupínkovitě rozšířené a ​vytvářejí ocasní
ploutvičku​(ještě společně s telsonem)

8
4.podkmen: ​
VZDUŠNICOVCI (tracheata)
− prvotně ​suchozemští​členovci
− 1 pár tykadel!
− většinou dýchají​vzdušnicemi (trachejemi)
− vždy​jednovětevné končetiny
→ základní stavební typy:
a) hlava (caput) ​– nese jediný pár tykadel
trup​– nese velký počet končetin

b) hlava (caput) ​– nese jediný pár tykadel

hruď (thorax)​– nese 3 páry končetin
zadeček (abdomen)​– bez končetin
→ dýchací soustava:
− tracheje (vzdušnice) – trubičky vystužené chitinem
→ vylučovací soustava:
− nefridiální orgány – ​maxilární žlázy, Malphigické trubice​(u vyspělejších vzdušnicovců; ústí do
střeva)
→ rozmnožovací soustava:
a) pohlavně​– gonochoristé,vnitřní oplozenní, vávoj nepřímý (častější) i přímý
b) nepohlavně​– typická​partenogeneze​– vývoj z neoplozených vajiček – trojího typu:
1. arhenotokie​– z neoplozených vajíček → vznikají jedinci jen samčího pohlaví ♂
2. telytokie​– z neoplozených vajíček → vznikají jedinci jen samičího pohlaví ♀
3. amfitokie​– z neoplozených vajíček → vznikají jedinci obou pohlaví (samečkové i samičky) ♂ + ♀

1.nadtřída: ​
STONOŽKOVCI (myriapoda)
− tělo → ​ hlava + trup
− mandibuly​(kusadla) = ​dvoudílné
− počet končetin​: > ​4 páry
− VS – ​ maxilární žlázy
1.třída: ​
stonožky
− tělo: ​
dorzoventrálně zploštělé
− každý tělní článek nese ​1 pár končetin
− končetiny jsou vkloubeny ​laterálně (bočně)
− dravci ​→ 1.pár končetin →​maxilypody​s jedovou žlázou
− loví drobné bezobratlé živočichy
→ Zástupci:
○ stonožka škvorová (pod kameny, pod kůrou, noční živočich,
oranžová)

2.třída: ​
mnohonožky
− tělo: průřez těla – kruhový
− každý tělní článek nese 2 páry končetin
− končetiny jsou vkloubeny mediálně
− býložravci
→ Zástupci:
○ mnohonožka zemní (pod kameny, v půdě)
○ svinule lesní (půlkruhovitý průřez těla, v lesích, svine se
do kuličky)

9
2.nadtřída: ​
ŠESTINOZÍ (hexapoda)
− tělo → ​
hlava + hruď + zadeček
− mandibuly​(kusadla) =​jednodílné
− počet končetin: 3 páry​– na hrudi
− VS – ​Malphigické trubice

1.třída: ​
chvostoskoci (collembola)
− skupina členovců s nejnižším počtem článků (abdomen = zadeček – článků)
− drobní (jen několik mm), poměrně hojní; větš.půdní, pod listím, pod kůrou, pod kameny
− 3 páry končetin, kousací ústní ústrojí
− končetiny na zadečku → přeměměněné na skákací aparát (vidličku) – u někt.durhů může chybět
− podílejí se na tvorbě humusu
→ Zástupci:
○ mákovka vodní (na vodní hladině, černá)
○ larvěnka obecná (neskáče, na květinách, v květináčích a sklenicích, bílá)
○ poskok měnlivý (zjara v lesích na tajícím sněhu)

2.třída: ​
hmyz (insecta)
→ stavba těla:
1) hlava (caput) = smyslové a řídící centrum
− tagma hlavy: 7 článků
1. článek = ​acron​– nenese žádné tělní přívěsky
2. článek = ​labrum​– nese ​horní pysk
3. článek – nese ​1 pár tykadel ​( jsou ze 3 částí)
4. článek – nenese žádné tělní přívěsky
5. článek – nese ​kusadla (mandibuly)
6. článek – nese ​čelisti (maxily)
7. článek – nese ​spodní pysk
− na hlavě:
a) složené oči
b) vnější ústní ústrojí​(různé typy):
→ kousací​(brouci)
→ lízací​(moucha, včela) - c
→ savé ​(motýl) - d
→ bodaě sací​(komár) - b

2) hruď (thorax) – zajišťuje pohyb

− je ze ​3 článků​(předohruď, středohruď, zadohruď) → každý článek nese 1 pár článkovaných
končetin ​(kyčel, příkyčlí, stehno, holeň, chodidlo​)
− končetiny mohou být různě modifikované
− typy končetin​:
○ kráčivé-a
○ hrabavé-b
(krtonožka)
○ skákací-e
(kobylka)
○ přichycovací-f
(veš)
○ plovací-g
(znakoplavka)

10
 − u křídlatého hmyzu → ze 2.a 3.hrudního článku → vyrůstají ​2 páry křídel
− křídla​= vychlípeniny pokožky, jsou zpevněny žilkami; zasahují do nich tracheje, nervová vlákna a
cévy
− různé modifikace křídel:
→ krovky​(brouci) – 1.pár křídel – silně sklerotizován (zpevněn), 2.pár je blanitý
→ polokrovky​(ploštice) – 1.pár křídel – tuhá, 2.pár je blanitý
→ kyvadélka = haltery​– 2.pár křídel je redukován v kyvadélka u dvou křídlého hmyzu (mouchy)

3) zadeček (abdomen)
− max.11 článků
− bez končetin
− obs.většinu TS, VS, RS
− ♀ někt.druhů hmyzu mívají na zadečku ​kladélko ​(kobylky),​žahadlo​s jedovou žlázou (vosy) nebo
přívěsné štěty​(škvoři)

→ cévní soustava:
− otevřená s ostiovým srdcem, tělní tekutina – hemolymfa (vylévá se do těla), hemolymfa se nepodílí na
přenosu dýchacích plynů (mají vzdušnice)

→ nervová soustava:
− gangliová žebříčkovitého typu

→ smyslová soustava:
a) složené oči​– jsou složeny z velkého počtu omatidií
b) tykadla​– chemoreceptory (1 pár)
c) chlupy​​
(tzv.senzily)
− hygroreceptory​(vnímání vlhkosti)
− termoreceptory​(vnímání teploty)

→ rozmnožovací soustava:
1. gonochoristé (výjimečně hermafrodité), ​oplození vnitřní, vývoj nepřímý,oviparie​(vejcorodost) nebo
ovoviviparie​(vejcoživorodost)
→ hmyz s proměnou nedokonalou
− vajíčko → larva (nymfa)​– podobná dospělci → několikrát se svléká →​dospělec = imago
→ hmyz s proměnou dokonalou
− vajíčko → larva (nymfa)​– není podobná dospělci a je vždy bez křídel a bez složených očí →
několik.svléká → ​klidové stádium = kukla ​→ zde přestavba orgánových soustav →​dospělec
(imago)

11
2. partenogeneze​– vývoj z neoplozených vajíček (pakudlanky)
3. pedogeneze​– schopnost rozmnožovat se v larválním stádiu (larvy bejlomorek)
4. heterogonie​– střídají se generace partenogenetické a generace pohlavní (mšice)

1.podtřída: ​bezkřídlí
− chybí křídla​, tělo je kryto ​šupinkami
− vřetenovitý nebo válcovitý tvar​těla
− na konci těla – ​3 štěty
− dlouhá tykadla, kousací ústní ústrojí
→ Zástupci:​rybenka domácí (v domácnostech, živí se zbytky
potravin)

2.podtřída: ​křídlatí
− dospělci – primárně ​2 páry křídel​(druhotně – modifikace křídel nebo jejich redukce)
− rozmanitý tvar těla a velikost
→ 1.skupina: Hmyz s proměnou nedokonalou (vajičko → nymfa → imago)
− Řády:
○ jepice
○ vážky
○ strašilky
○ švábi
○ škvoři
○ kudlanky
○ rovnokřídlí
○ stejnokřídlí
○ vši
○ ploštice
→ 2.skupina: Hmyz s proměnou dokonalou (vajičko → nymfa → kukla → imago)
− Řády
○ síťokřídlí
○ blanokřídlí
○ dvoukřídlí
○ brouci
○ motýli
○ blechy
○ chrostíci

12
 12. Druhoústí živočichové (deuterostomia) a anamnia

DRUHOÚSTÍ
− β řada
− z prvoúst v gastrule se vyvíjí řitní otvor
− ústní otvor​se druhotně prolamuje​na opačném konci těla
− tělní dutina:​coelom
− patří sem: ​
chapadlovci, ploutvenky, bradatice, ostnokožci, polostrunatci a strunatci

KMEN: ​
OSTNOKOŽCI (echinodermata)
− etymologie: echimos (ježek), derma (ježek)
− starobylá skupina, výhradně ​v mořích
− v podkožním pojivu jsou bb vylučující Ca destičky a ostny (mezodermálního původu)
− tělní symetrie:
→ dospělci = ​pětipaprsčitá
→ larvy =​bilaterální (dvoustranná)
− coelom – trimerní (3 části)
→ axocoel​– párový útvar – výrazně se metamorfoval do podoby ​madreporové destičky a
kamenného kanálu
→ hydrocoel ​– metamorfoval se do podoby ​okružního kanálku​kolem hltanu, který se větví na
5 radiálních kanálků​, kt.jsou lemovány dvěma řadami ​ambulakrálních panožek
→ somatocoel ​– vytváří zbylé dutiny těla
→ tvar těla:
− kulovitý​(ježovky)
− kalichovitý​(lilijice)
− paprsčitý ​ (hvězdice)
− terčovitý s rameny​(hadice)
− okurkovitý​(sumýši)
→ Ambulakrální soustava:
− systém vodních cév, slouží k pohybu, částečně k dýchání, vylučování, plní fci CS
− 1 nebo n madrepových destiček (=​madreporit​) (síto, cedí vodu)
− kamenný kanálek​– ústí do okružního kanálku
− okružní prstenec ​(kanálek) – kolem hltanu, vybíhá z něj 5 radiálních kanálků
− 5 radiálních prstenců​(kanálků) – vstupují do ramen a jsou lemovány 2 řadami ​ambulakrálních
panožek
− ambulakrální panožky – mohou se naplňovat vodou nebo vyprazdňovat – pohyb
− Poliho váčky​– vystupují z okružního kanálku, fce lymfatických žláz (vznik lymfocytů)
− tělní soustavy jsou pětipaprsčité (kromě TS)
→ trávicí soustava:
− průchodná, střevo tvoří kličku, řitní otvor na aborálním pólu (protlehlý)
− u někt.druhů v dutině ústní ​Aristotelova lucerna​(žvýkací aparát)
→ nervová soustava:
− 3 nervové prstenc​e → z prstenců ​nervové pruhy
− gangliová, kruhová, provazcovitá
→ rozmnožovací soustava:
− gonochorista​, velké gonády
− vývoj nepřímý​, oplození vnější a ve vodě

1
1.třída: ​
LILIJICE
− nejstarší žijící ostnokožci
− přisedlí, tělo: kalich + stonek + ramena
→ Zástupci​ :
○ Lilijice

2.třída: ​
HVĚZDICE
− regenerační schopnost, dravci
− tělo: tělní terč + 5 ramen
→ Zástupci​ :
○ Hvězdice červená, růžová

3.třída: ​
HADICE
− regenerační schopnost
− tělo: malý terčovitý útvar + 5 větvených ramen
→ Zástupci​:
○ hadice křehká

4.třída: ​
JEŽOVKY
− typická ambulakrální soustava
− pohyblivé ostny, polokulovité tělo
− ústa – na spodní straně těla, Aristotelova
lucerna
→ Zástupci​ :
○ ježovka jedlá

5.třída: ​
SUMÝŠI
− náznak bilaterální symetrie
− nesouvislá kostra
− protáhlé okurkovité tělo
− „vodní plíce“ – nasávají vodu řitním otvorem
→ Zástupci​:
○ sumýš jedlý

2
KMEN: ​
POLOSTRUNATCI (hemichordata)
− výchozí skupina pro vývoj strunatců
→ notochord​(předchůdce struny hřbetní – chorda dorsalis)
→ hřbetní nervový pruh
→ jícen se ​žaberními štěrbiami
− na mořské dně
− tělo: žalud, límec, trup

1.třída: ​
ŽALUDOVCI
− gonochristé, vývoj nepřímý – larva
tornárie
→ Zástupci​ :
○ žaludovec malý

ANAMNIA (bezblanní)
− bez plodových obalů
− patří sem: strunatci (pláštěnci, kopinatci → nižší strunatci; obratlovci → vyšší strunatci)

KMEN: ​STRUNATCI (chordata)

→ obecné znaky:
1) 3 zárodečné listy​(ektoderm, mezoderm, entoderm)
2) coelom​(pravá tělní dutina)
3) deuterostomia
4) bilaterální symetrie
→ zvláštní znaky:
1) chorda dorsalis (struna hřbetní)
− opěra, zvláštní pojivová tkáň entodermálního
původ
− fce: opěrná, výstužná
− z bb chrupavkovitého typu, pochází z
prvostřeva
− u nižších strun. – po celý život
− u vyšších strun. – potlačena kostrou (páteří)
2) trubicovitá NS
− nachází se nad chordou
− nervová trubice ektodermánlního původu
3) pharyngothremie
− proděravělý hltan se žaberními šterbinami
− fce: trávicí
− zachován u nižších vodních strunatců
4) neurenterický kanál
− spojuje nervovou a trávicí soustavu v určité fázi ontogeneze
5) TS
− průchodná, trubicovitá
− začíná v hlavové části těla
− končí řitním otvorem, který vyúsťuje vždy v určité vzdálenosti před koncem těla vzniká tak pravý
=​postanální ocas
6) CS
− uzavřená se srdcem v perikardu (osrdečník), srdce na ventrální (břišní) straně těla

3
1.podkmen: ​
PLÁŠTĚNCI (tunicata)
− jen​v moři
− jednovrstevná pokožka
− hltan se žaberními štěrbinami​s obžaberním vakem (pharyngothremie)
− hltan​– je upraven k filtraci potravy (​mikrofágní výživa - ​drobná potrava); hltan obsahuje ​endostyl ​
=
podélná rýha na břišní straně hltanu se žláznatými a bičíkatými bb ke zpracování a transportu potravy
→ zvláštní znaky:
1) plášť (tunica)​– na povrchu těla, polysacharid ​tunicin​(složka pláště)
2) c​
horda, nervová trubice​–​jen u larev!!
3) coelom​– redukován na dutinu ​perikardu
4) CS – otevřená se srdcem
5) DS – proděravělý hltan
6) VS​– chybí nebo ​nefrocyty​(bb kolem střeva)
7) RS
a) pohlavně – hermafrodité, nepárové gonády​, ​vnitřní oplození vývoj nepřímý ​(larva připomíná
pulce)
b) nepohlavně – pučení – stoloniální (výběžky) gemiparie​– často vede k tvorbě kolonií
c) metageneze (rodozměna)​– střídá se pohl.a nepohl.rozmnožování

1.třída: ​
sumky
− žijí přisedle, soudkovitý tvar těla, vyvrhovací otvor napravo od přijímacího otvoru
→ Zástuci​:
○ sumka velká

2.třída: ​
salpy
− válcovité tělo, podél těla svalové pásy, přijímací a vyvrhovací otvor naproti sobě
→ Zástupci​:
○ salpa
3.třída: ​
vršenky
− chordu mají i v dospělosti, nemají obžaberní vak
→ Zástupci​:
○ vršenka obecná

4
2.podkmen: ​
KOPINATCI = BEZLEBEČNÍ (cephalochordata, acrania)
− na dně moří​
, druhotně chudá skupina s evolučním významem
− chorda a nervová trubice po celý život
1) TS​– průchodná, dutina ústní, ​proděravělý hltan​, jícen, střevo, jaterní vak, řitní otvor
2) DS​– celým povrchem těla
3) CS​– uzavřená bez srdce
4) NS​– nervová trubice, ganglion („mozek“)
5) VS​– Hatschekovo nefridium – vylučovací ústrojí v dutině ústní
6) SMYSLY​– ​ fotoreceptory, jamka s čichovou fcí
7) RS​– ​
gonochoristé, vnější oplození, vývoj nepřímý
→ Zástupci​
:
○ Kopinatec plžovitý
− aktivní v noci, mikrofágní výživa (bentos = org.na dně vod)
− nepárový ploutevní lem (lemuje celé tělo), ocasní ploutvička
− tělní pokryv – jednovrstevná pokožka
− chorda dorsalis
− svalová soustava: boční segmentovaný sval (myosepta = vazivové přepážky, myomery)

3.podkmen: ​
OBRATLOVCI (vertebrata)
− nejdokonalejší strunatci
− kosmopolitní výskyt
→ endoskelet – vnitřní kostra
− chrupavčitá (kruhoústí, paryby, chrupavčité ryby)
− kostěnná (ryby – savci)
− kostra hlavy = lebka → mozková (chrání mozek a smysly – zrak, rovnováha)
− kostra trupu
− kostra končetin (končetiny – párové, nepárové)
− páteř z obratlů
→ tělní pokryv:
− kůže (derma) – ​3 vrstvy
→ pokožka (vícevrstevná)
→ škára
→ podkožní vak
− obs.deriváty (peří, srst, šupiny, chlupy)
→ nervová soustava:
− trubicovitá
− CNS – ​ centrální nervová soustava​= mozek + mícha
− ONS –​obvodová nervová soustava​= nervy
→ cévní soustava:
− uzavřená se ​srdcem v perikardu – na břišní straně
5
 − tělní tekutina – ​krev​(červené krvinky s hemoglobinem)
→ dýchací soustava:
− žábry
− plíce
− kůže
→ vylučovací soustava:
− ledviny​(nefros) mezodermálního původu
→ hormonální soustava:
− dokonalá
→ končetiny:
− ploutve
− nohy
I.nadtřída: ​
bezčelistnatci (agnatha)
− nejsou vyvinuty čelisti
− žijí ve vodě
− žaberní oblouky​vystužují žábry
− nepárový nosní otvor slepý
− ve vnitřním uchu dvě na sebe kolmé polokružné chodby (vnímání polohy těla)
− tělní přívěsky (ploutve...) nepárové
− žaberní koš = soubor žaberních štěrbin
1.třída: ​kruhoústí (cyclostomata)
1.podtřída: ​mihule
− sladké i slané vody
− hadovité tělo, 20 – 30 cm
− bez šupin, bez párových končetin
− ústa: mohutná kruhovitá svalovina
− 7 párů žaberních štěrbin
− chrupavčitá kostra, chorda zahována, naznačena páteř
− proudový orgán (vnímání vibrací)
− gonochoristé, nepřímý v., larva: minoha (pouze ve sladkých vodách, oči nedotvořené, pod
kůží, připomíná kopinatce, živí se mikrofágně, několik let v bahně)
→ Zástupci​:
○ mihule potoční, mořská, říční

6
 2.podtřída: ​sliznatky
− pouze v moři, endoparazité (na rybách)
− vývoj přímý
− v labyrintu vnitřního ucha 1 polokružná chodba
− produkce slizu ústními tykadly
→ Zástupci​:
○ sliznatka cizopasná

II.nadtřída: ​
čelistnatci (gnathostomata)
− vytvořena horní i dolní čelist
− voda i souš
− žaberní oblouky modifikují svoji fci
− párový nosní otvor (obvykle spojeno s dýchací soustavou)
− ve vnitřním uchu 3 na sebe kolmé polokružné chodby
− párové končetiny
− DS –​žábry nebo plíce

1.třída: ​
paryby (chodrichthyes)
− teplejší moře
− tělo: ​
hlava + trup + končetiny​(ploutve)
− hlava vybíhá v rypec (rostrum)​, pod kt.jsou
štěrbinovitá ústa
a) žraloci
− protáhlé, ​torpédovité tělo
− rychlý pohyb ve volné vodě

b) rejnoci
− dorzoventrálně ​zploštělé tělo
− žijí u dna a mají protažená ocas
→ ploutve:
− vystuženy rohovitými paprsky
a) nepárové
− hřbetní​(1 – 2), řitní
− ocasní​(heterocerkní = vně i uvnitř nesouměrná), horní lalok je větší než spodní lalok (nesouměrná
ploutev), zasahuje do něj chorda
b) párové
− prsní​– velké
− břišní​– u samců přeměneny v kopulační orgán
→ tělní pokryv:
− kůže
− plakoidní šupiny​– stavbou odpovídají zubům
(sklovina, zubovina, dřeň)
→ vniřní kostra:
− chrupavčitá
− chorda dorsalis
− lebka
→ celistvě chrupavčité pouzdro, nepohyblivě napojené na pátěř
→ čelisti – vznikly přeměnou čelistního žaberního oblouku
→ svalová soustava:
− boční sval (myomery)

7
→ trávící soustava:
− ústní otvor pod rostem
− zuby – polyfiodontní chrup​(více řad zubů)
− hltan – proděravělý
− chybí slinné žlázy
− jícen
− objemný žaludek
− střeva se spirální řasou tyflosolis
− mohutná játra – hydrostatický orgán, zásoba tuku
− velký žlučník
− stola = kanál – kloaka​(společné vyústění TS, VS, RS)
→ dýchací soustava:
− žábry
→ přirůstají​z obou stran ​k žaberním přepážkám
→ 5 párů žaberních štěrbin​(vzácnějí 6 – 7 nebo 4)
→ cévní soustava:
− vénózní srdce ​v perikardu
− žilný splav, srdeční násade​c
− 1 předsíň, 1 komora
→ nervová soustava:
− protáhlý ​mozek (5 částí)
− dobře vyvinutý koncový mozek​(s mohutnými čichovými laloky) a mozeček
→ vylučovací soustava:
a) párové ledviny –​opistonefros​(prvoledviny) – vyúsťují ​do kloaky
b) rektální žláza – odstraňuje nadbytečné soli ​(vychlípenina konečníku)
→ smysly:
− čich – ​čichový epitel ve slepých čichových váčcích
− proudový orgán​– po bocích těla pod šupinami (vnímání proudění, vlnění, taklu vody)
− Lorenziniho ampule​– na hlavě (registrují elektrické podněty při pohybu kořisti – svalové potenciály
k.)
− rovnovážně sluchový orgán​– ve vnitřím uchu
− zrak –​komorové oči ​(malá ostrost vidění, chybí víčka, blanitá mžurka), dalekozrakost
→ rozmnožovací soustava:
− gonochoristé​, párové gonády, vnitřní oplození, vývoj přímý
a) vejcorodost​– vajíčka krytá rohovitými obaly
b) živorodost​– převážná většina
c) vejcoživorodost
→ význam:
− predátoři – „zdravotní policie“
− maso, tuk
− nebezpečí pro plavce a potápěče

8
1.podtřída: ​příčnoústí
− dlouhý rypec (rostrum), špičaté zuby, štěrbinovitá ústa pod rostem
− žaberní štrbiny – nejsou kryté společným víčkem
1.řád: ​ŽRALOCI
− volné prsní ploutve, oválný průřez těla, větš.se živí dravě
− žaberní štěrbiny – po stranách hlavy za ústy
→ Zástupci​:
○ žralok velrybí (největš., plankton), velký, lidožravý
○ kladivoun
○ máčka skvrnitá

2.řád: ​REJNOCI
− srostlé prsní ploutve​, ​zploštělé tělo​, ​kosočtverečný obrys těla
− žije u dna
→ Zástupci​:
○ rejnok ostnatý, elektrický
○ manta
○ piloun obecný
○ trnucha obecná
2.podtřída: ​chiméry
− protáhlé tělo​, velké prsní ploutve, bičovitý ocas
− 4 páry žaberních štěrbin​(kryté nepravou „skřelí“), ​krátké rostrum
− nemají tyflosolis ani kloaku, pohlavní dimorfismus, vejcorodost
− žijí v hloubkách a živí se faunou u dna moří
→ Zástupci​:
○ chiméra hlavatá

9
2.třída: ​
ryby (pisces)
− druhově nejbohatší třída obratlovců (vývoj v prvohorách ve sladkých vodách, postupně do všech typů
vod)
− hydrodynamický tvar těla​– pro lepší pohyb ve vodě, studenokrevní živočichové
− hlava + trup + ploutve
→ tělní pokryv:
− kůže​(vícevrstevná pokožka, škára)
− žláznaté bb​– ochranný sliz – snižuje tření mezi povrchem ryby a vodou
− kostěnné šupiny​– vyrůstají ze škáry (mezodermálního původu)
→ typy rybích šupin:
a) ganoidní
− nejstarší typ šupin z kostní hmoty, velké
kosočtverečné destičky, nepatrně se překrývají, na
povrchu tvrdý ganoin
b) kosmoidní
− podobné ganoidním, obs.kosmin + vitrodentin
c) leptoidní
− nejvhodnější pro pohyb ve vodě
→ cykloidní – ohebné, okrouhlé destičky s hladkým
okrajem, na povrchu rýhované, střechovitě se
překrývají
→ ktenoidní – podobné cykloidním, ale na zadním
okraji – zoubky, pevně vrostlé ve škáře
→ oporná soustava:
− kostěnná nebo chrupavčitá kostra
a) lebka (cranium)
− velké množství kostí dermálního (kožního) původu
− horní a dolní čelist – párové kosti
− skřelové kosti (skřele) – po stranách lebky, kryjí žábry
− žaberní oblouky (patří k obličejové části lebky) – vystužují žábry
− požerákové zuby – vznikají přeměmnou 5.páru žaberního oblouku
b) obratle
− amficelního​(dvojdutého) ​typu​– potlačují chordu
c) žebra
− napojují se na obratle v trupové části těla
d) ploutve
− vystuženy kostěnnými paprsky
− nepárové:
→ hřbetní (1 – 2 nebo více)
→ řitní (stabiliazční fce)
→ ocasní (hlavní kormidlo)
○ homocerkní​= vně souměrná, vnitřně méně souměrná
(větš.ryb)
○ heterocerkní​= vně i vnitřně nesouměrná (jeseteři)
○ difycerkní​= vně i vnitřně souměrná (bahníci)
− párové:
→ prsní (hrudní) – za skřelemi, napojené na lopatkové pásmo
→ břišní – za hrudními, napojené na pánevní pásmo
→ svalová soustava:
− velký boční sval světlé barvy, myomery (tvar W), myosepta (přepážky)

10
→ trávicí soustava:
− ústa, hltan, jícen, žaludek, střevo (může mít slepé přívěsky, kt.zvětšují plochu), řitní otvor, játra, slinivka
břišní (rozptýlená)
→ dýchací soustava:
− žábry – přímo na žaberních obloucích (4 páry), chráněné
skřelemi
− přídatné dýchací orgány:
→ plynový měchýř​– hydrostatický orgán (nadnáší)
→ plicní vaky​– vyvíjí se z trávicí trubice
→ cévní soustava:
− 1 předsíň, 1 komora
− venózní srdce​= srdcem protéká odkysličená krev – vedena do žaber (veny =
žíly)
→ nervová soustava:
a) mozek
− střední mozek = smyslová ústředí
− mozeček = koordinace pohybů
b) mícha
→ vylučovací soustava:
− ledviny​(větš.opistonefros)
− močovody​ , ​močový měchýř
→ smysly:
a) proudový orgán​– po stranách těla – vnímání proudění, tlak vody
b) komorové oči ​bez víček
c) vnitřní ucho
d) chuťové bb
e) čichové váčky
f) vousy – chuťové receptory​, mechanoreceptory, termoreceptory
→ rozmnožovací soustava:
− gonochoristé​, vnější oplození, přímý vývoj
− párové gonády
− ♂ samci = mlíčňáci​– mlíčí (spermie)
− ♀ samice = jikunačky​– jikry (vajíčka)
− z oplozených vajíček se líhne tzv.plůdek (vyživuje ho žloutkový
váček)
− trdliště = místo k rozmnožování ryb

11
1.podtřída: ​dvojdyšní („bahníci“)
− málo druhů, velké protáhlé ryby, sladké tropické vody
− ocasní ploutev difycerkní, úzké párové ploutve
− nemají šupiny kromě bahníka australského (kosmoidní)
− chorda zachována, kloaka, spirální řasa
− za příznivých podmínek dýchají žábrami, když vody vyschnou dýchají pomocí plicních vaků
− mají naznačeny 2 krevní oběhy (jeden oběh do žaber, druhý do plic.vaků)
2.podtřída: ​lalokoploutví
− pravděpod.se z nich vyvinuly čtyřnožci (obojživelníci)
− žili ve sladkých vodách
− měli plicní vaky, podobná stavba lebky jako obojživelníci
− kosmoidní šupiny, ploutve připojeny pomocí laloků
→ Zástupci​:
○ Latimérie podivná
− jediný žijící zástupce, žije v moři, velké hloubky
− postranní slepá vývojová větev, plynový měchýř
− difycerkní ocas.ploutev, „živoucí fosilie“
3.podtřída: ​paprskoploutví
− dochází k rozvoji koncových paprsků kostry párových ploutví
− 99% recentních (současných) ryb
− postupně ztrácejí plicní vaky
− leptoidní nebo ganoidní šupiny
1.nadřád: ​NÁSADCOPLOUTVÍ
− vějířovité prsní ploutve připojeny svalovými násadci
− mají ještě plicní vaky, ganoidní šupiny
→ Zástpuci​:
○ bichiři
2.nadřád: ​CHRUPAVČITÍ
− chrupavčitá kostra, plynový měchýř, ganoidní šupina
− kostěnné destičky podél těla, heterocerkní ploutev
− lebka protáhlá – rypec (rostrum) pod jsou bezzubá ústa
→ Zástupci​:
○ jeseter velký, malý
○ výza velká
3.nadřád: ​MNOHOKOSTNATÍ
− americké dravé ryby, složitá stavba kostry, plynový měchýř, ganoidní šup.
→ Zástupci​:
○ kostlín
○ kaproun
4.nadřád: ​KOSTNATÍ
− leptoidní šupiny, potlačena chorda, přímý vývoj, druhově nejpočetnější
− plynový měchýř může být napojen na TS
→ Čeledě​:
○ sleďovití, lososovití, štikovití
○ piraňovití, kaprovití, tuňákovití,
○ okounovití, makrelovití, sumcovití, treskovití

12
13
3.třída: ​
obojživelníci (amphibia)
− přechodná skupina mezi vodními a suchozemskými obratlovci
− dospělci na souši, rozmnožování vázáno na vodní prostředí
− vývin přes larvu, vývoj v prvohorách, z lalokoploutvých ryb
→ znaky společné s nižšími obratlovci:
− kladou vejce do vody, žádné zárodečné obaly, vnější oplození
− žábry – larvy (někdy i dospělci)
− proudový orgán – larvy
→ znaky společné s vyššími obratlovci:
− tvar končetin
→ zadní končetiny – 5 prstů
→ přední končetiny – 4 prsty
− lopatkové pásmo – spojeno s hrudní kostí
− pánevní pásmo – spojeno s páteří
− žádné skřele​(ochrana žaber)
− plíce (u dospělců)

→ zvláštní znaky:
− kůže – holá​ , kožní žlázy (slizká – ochrana před vysoušením), slabě rohovatí, tenká, silně prokrvená
− několik systémů dýchání
→ larvy = žábrami​, kůže
→ dospělci = plíce​, kůže
− 3 dílné srdce​(2 síně, 1 komora)
− lymfatický systém​(obranyschopnost)
− larvální stadium, larvy ve vodě
→ kůže:
− propustná pro vodu
− jedové žlázy
− ve škáře – chromatofory
(pigmenty)
→ kostra:
− převážně zkostnatělá
1) lebka – méně kostí než u ryb
2) obratle – ​
procélního a
opistocélního​typu
3) žebra – ​vyvinuta jen u
ocasatých​obojživelníků
4) hrudní kost​(sternum) – ​jen
u žab​, poprvé v evoluci
5) kostra končetin
− 5 – prstá kráčivá
končetina
− lopatkové a pánevní
pásmo
→ kosterní svalstvo:
− u vodních ocasatých a u larev segmentováno jako u ryb (myomery, myosepta)
− u žab mohutně vyvinuto svalstvo zadních končetin

14
→ trávicí soustava:
− larvy – býložravci
− dospělci – masožravci
− dutina ústní (drobné polyfiodontní zuby, stále jim dorůstají), ​dobře vyvinutý jazyk​– lov potravy
− konečník ústí do kloaky​(spol.otvor pro TS, RS, VS)
→ dýchací soustava:
1) žábry – 3 páry
2) plíce – hlavový orgán v dých.cestách
3) kůže
→ cévní soustava:
− larvy – obdobná CS jako u ryb
− dospělci – 3 dílné smíšené srdce (2 síně, 1 komora)
− pravá síň – venózní, teče odkysličená krev z těla
− levá síň – arteriální, teče okysličená krev z plic
− komora – smíšená krev
→ nervová soustava:
1) mozek
− rozvoj koncového mozku (na rozdíl od ryb)
− střední mozek (hlavní řídící centrum)
2) mícha
− u žab – zkrácená
− u ocasatých – až do ocasní části těla
→ vylučovací soustava:
− ledviny (​ opistonefros​)
− značné množství hypotonické (zředěné) moči, obs.močovinu
− močový měchýř (vyúsťuje do kloaky)
− larvy – vylučují amoniak
→ smysly:
1) zrak – ​
komorové oči​, ​chráněny 3 víčky → horní → mžurka (přes oko) → dolní
2) sluch
→ bubínek na povrchu hlavy
→ střední ucho (collumela = sluch.kůstka)
→ vnitřní ucho – klasická stavba (3 polokružné chodby), blanka lagena
3) chuť – chuťové bb v ústech, na jazyku
4) čich – v dutině nosní
5) proudový orgán – u larev
→ rozmnožování:
− gonochoristé, párové pohlavní žlázy
− vnější oplození u žab, vnitřní oplození u ocasatých (samička okrajem kloaky nasává spermie)
− vývoj nepřímý – pulec, metamorfóza řízena thyroxinem (hormon)
− neotenie = schopnost pohlavně se rozmnožovat v larválním stadiu, u ocasatých
1.podtřída: ​ocasatí
− protáhlé tělo s dlouhým ocasem, 4 stejné končetiny (PK 4 prsty, ZK 5 prstů)
− sluch redukován, častá neotenie, vnitřní oplození
→ Zástupci​:
○ mlok skvrnitý
○ čolek obecný, horský
○ velemlok obrovský
○ axolotl

15
2.podtřída: ​beznozí
− červovitý tvar těla, redukce končetin, noční způsob života, redukovány smysly
− výborný čich, jen pravá plíce, samci – vychlípitelný penis, tropy vlhká půda
→ Zástupci​:
○ červor kroužkovaný
3.podtřída: ​bezocasí
− zkrácené zploštělé tělo, žádný krk, žádný ocas, 9 volných obratlů
− velké oči, silné zadní končetiny, bubínky na povrchu těla, žádná neotenie
− larvy – pulci
řád: ​ŽÁBY
→ čeledě​:
○ pipovití, kuňkovití
○ blatnicovití, ropuchovití
○ rosničkovití, skokanovití

16
 13. Amniota
− blanatí obratlovci
− vejce suchozemských obratlovců, jež se vyvíjejí mimo vodu a proto ​mají přítomny zárodečné obaly
okolo zárodku, které udržují vodu
− zárodečné obaly:
→ amnion​= uzavírá zárodek
→ chorion​(seróza) = vnější obal
→ alantois​= dýchací fce, podílí se na vylučování
− patří sem: plazi, ptáci, savci

PLAZI (Reptilia)
− 1.skupina obratlovců, kt.se zcela přizpůsobila životu na souši

→ znaky společné s nižšími obratlovci:

− studenokrevní (ektotermní) – teplota těla závisí na okolním prostředí
− stavba kostry – podobná obojživelníkům

→ znaky společné s vyššími obratlovci:

− zárodečné obaly během embryonálního vývoje
− VS – metanefros
− vnější ucho (zevní zvukovod)
− neopallium – druhotná kůra koncového mozku = šedá kůra mozková

→ kůže:
− povrch pokožky – silně a nestejnoměrně rohovatí – plazí šupiny nebo
šupiny (ektoderm.původu)
− zrohovatělou vrstvu periodicky svlékají (hadi vcelku, ještěři po částech)
− rohovité šupiny mohou být podloženy plochými kostěnnými destičkami
(želvy, krokodýli)
− kožní žlázy – zřídka, zj.pižmové žlázy – v období rozmnožování (na čelistech, v okolí kloaky)
− barvozměna (chameleoni)

→ kostra:
− kostěná
1) páteř
− z procélních obratlů
− dva krční obratle: atlas, axis
2) žebra
− po celé délce páteře = u hadů; větš.jen hrudní oblast =
krokodýli
− částečně chrupavčitá
3) hrudní kost
− chybí želvám (podílela se na tvorbě krunýře), hadům
(kvůli pohybu)
4) lebka
− poměrně plochá
− spánkové jámy (podle jejich počtu se plazi řadí do
systému)
→ ohraničeny jařmovými oblouky
→ pravděp.vytvořeny kvůli žvýkání

1
 − druhotné (sekundární) patro – kostěná přepážka oddělující dutinu ústní a nosní
− ozubené čelisti (mimo želv)
5) kostra končetin
− 5 – prstá kráčivá končetina (redukce u hadů); lopatkový a pánevní pletenec

→ kosterní svalstvo:
− výrazně diferencovaná
− poprvé dýchací mezižeberní svaly

→ trávicí soustava:
− průchodná
− zuby
→ polyfiodontní (neustále se nahrazují) + homodontní (všechny stejné)
→ u hadů tendence heterodoncie (jedové zuby)
− slinné žlázy – silně vyvinuté, jedové žlázy
− kloaka
− játra + slinivka břišní

→ cévní soustava:
− smíšené srdce – 2 předsíně + 1 komora
− komora rozdělena neúplnou přepážkou na 2 poloviny (mísení krve v omezeném rozsahu)
− nejdokonalejší přepážka je u krokodýlů
− 2 aorty (levá, pravá)

→ dýchací soustava:
− plíce
− hadi – zakrnělá levá plíce
− anální vaky = natahují vodu – kyslík přijde do krve – u želv

→ nervová soustava:
− mozek – rozvoj koncového mozku
− neopallium (druhotná kůra koncového mozku)
− 12 párů hlavových nervů

→ smyslová soustava:
− komorové oči – 3 víčka (3.=mžurka)
− sluchové ústrojí – zvukovod, bubínek, střední ucho s collumelou (kůstka) a vnitřní ucho
− chuťové bb – v dutině ústní
− čichovébb – v dutině nosní
− termoreceptory u hadů (k vyhledávání teplokrevné kořisti)
− Jacobsonův orgán (vomeronasální)
→ v dutině patra a ústí do dutiny nosní = analyzuje chem.podněty z vnějšího prostředí

→ vylučovací soustava:
− ledviny – metanefros = párové vakovité ledviny – v pánevní krajině
− močovody – močový měchýř – kloaka
− moč – kašovitá konzistence, kyselina močová (nerozpustná)

→ rozmnožovací soustava:
− gonochoristé, sexuální dimorfismus, párové gonády, vnitřní oplození
− samci – kopulační orgán – šupinatí plazi – konjugovaný párový – hemipenis
(v urč.části se rozvětví); želvy, krokodýli – nepárový
− vejcorodost (ovoparie); živorodost (viviparie) – u někt.ještěrů

2
 − zárodečné (plodové) obaly
− měkká (papírová) nebo vápnitá skořápka

1.podtřída: ANAPSIDA (evoluční linie)

1.řád: ​
ŽELVY
− vodní i suchozemské, starobylá skupina plazů
− zkrácené tělo a končetiny
− krunýř – rohovitý štít, pod ním kostěný štít (dermální kosti
+ žebra + obratle + hrudní kost – přeměněna v krunýř +
pletenec končetin)
− končetiny – kráčivé, k plavání
− bezzubé zobákovité čelisti – na okrajích rohovitá vrstva
− rozsáhlé tvrdé patro
− Jacobsonův orgán
− anální vaky – přídatné dýchací orgány – vychlípeniny
kloaky (kyslík z vody)
− vejcorodost, samci – nepárový penis
− větš.dravci, někt.druhy býložravé
→ Zástupci​:
○ kajmankovití (kajmanka dravá)
○ emydovití (želva bahenní, nádherná)
○ želvovití (želva obrovská, sloní)
○ karetovití (kareta pravá – Hledá se Nemo)
○ kožakovití (kožatka velká – největší žijící želva)

2.podtřída: DIAPSIDA – nadřád: ARCHOSAURIA

1.řád: ​
KROKODÝLI
− rozvoj v druhohorách, slepá vývojová větev v evoluci plazů
− velcí dlouhověcí plazi
− protáhlé ještěrovité tělo
− žijí obojživelným způsobem života
− mohutná hlava protažená v rostrum
− kýlovitý (ze stran zploštělý) ocas
− krátké silné nohy (mohutnější ZK)
− silná kůže – kryta rohovitými štítky podloženými kostěnýmí destičkami
→ progresivní znaky:
− srdce – komora téměř úplně rozdělena
− mozek – vyvinutější než u ostatních plazů
− blanitá bránice – největší dýchací sval – odděluje dutinu hrudní a břišní
− zuby – zasazeny v jamkách čelistí, silné patro
− dokonalé svalstvo, dobře plavou
− žijí v tropech celého světa (ve sladkých i brakických (mísení studené a teplé) vodách)
− žijí dravě
→ Zástupci​:
○ aligátorovití (aligátor, kajman)
○ krokodýlovití (krokodýl nilský,
pobřežní)
○ gaviálovití (gaviál)

3
2.podtřída: DIAPSIDA – nadřád: LEPIDOSAURIA (šupinovci)
1.řád: ŠUPINATÍ
− vývojově pokročilá skupina plazů, hlavní rozvoj ve třetihorách
− převážně suchozemské formy
− na lebce – několik dlouhých spojení; tělo kryto drobnými rohovitými šupinami nebo štítky
− svlékání pokožky, samci – hemipenis
1.podřád: ​ještěři
− 2 páry končetin, pokožku svlékají po částech, neredukované tělní soustavy
− autonomie = odvržení ocasu
− vejcorodost, vejcoživorodost, primitivní živorodost
− převážně suchozemské druhy, schopnost změny
zbarvení (chameleon)
→ Zástupci​:
○ gekonovití
○ leguánovití
○ chameleonovití
○ agamovití
○ varanovití
○ ještěrkovití

○ slepýšovití (redukce končetin)

2.podřád: ​hadi
− vývojově nejmladší skup.plazů, největší rozvoj ve 3horách, vyvinuly se z varanovitých
plazů
− extrémně protáhlé tělo, pohybují se plazením, volně
pohyblivé někt.kosti lebky
− redukce končetin, jedové zuby s vyústěním jedových
žláz, dlouhý rozeklaný jazyk
− chybí temenní oko a močový měchýř
− srostlá oční víčka (pruhlédná), redukce L plíce,
pokožku svlékají najednou
− tělo kryto šupinami či štítky – napomáhají při pohybu
− 200 – 300 obratlů, volná žebry
− loví živou kořist, kt.polykají vcelku
− samci – hemipenis, vejcorodost (vzácně vejcoživorodost – zmije)
→ Zástupci​:
○ slepákovití

4
 ○ užovkovití (užovka obojková, stromová)
○ hroznýšovití (krajta, hroznýš, anakonda)
○ korálovcovití (kobra, mamba)
○ zmijovití (zmije, chřestýš)
2.řád: ​
HATERIE
− temenní oko (s čočkou a rohovkou) – vnímání světla
− noční, 1 m, podobné ještěrkám, amficelí obratle, pomalý
metabolismus, vysoký věk
− Zástupci​:
○ haterie novozélandská – živoucí fosílie podob.ještěrkám

třída: SYNAPSIDA (therapsida) – evoluční linie, kt.vedla ke vzniku savců

1.řád: ​
THERAPSIDNÍ PLAZI
− vznik savců
− končetiny podél těla
− tvrdé kostěné patro
− difiodontní + heterodontní chrup
− diferencovaná páteř na oddíly

5
 PTÁCI (Aves)
− vyvinuly se koncem druhohor ze skupiny plazů Archosauria jako přímí potomci dinosaurů
− přizpůsobeni k letu, schopnost udržení si stálé tělesné teploty (větší ptáci 40°C; malí 44°C)

→ pokryv těla:
− suchá tenká kůže s kostrční žlázou (ústí na svrchní straně zakrnělého ocasu, její voskovitý výměšek
zvyšuje pružnost peří a jeho odolnost vůči vodě)
− peří
− tvořeno rohovinou, vyvinulo se z plazích šupin
− pelichání = proces výměny peří
− peří roste jen z urč.míst: pernice = místa, kde roste pěří ; nažiny = nahá místa
→ prachová pera = malá, jemná, tvoří spodní vrstvu peří a zajišťují tepelnou izolaci
→ obrysová pera = větší, osu tvoří osten (jeho dolní dutá část = brk), vyrůstá z něj prapor tvořený
paprsky s háčky
○ krycí pera = tvoří základní pokryv těla, spodní část obs.jemné chmýří
○ letky = na křídlech, prapor výrazně nesouměrný
○ rýdovací pera = na ocase, souměrný prapor, slouží jako kormidlo při letu

→ kostra:
− velmi pevná a lehká, kosti jsou vyplněné vzduchem (pneumatizované – vzdušné váčky v dutině kosti)
− lebeční kosti – srostlé (nejvíce celistvá lebka ze všech obratlovců); čelisti přeměněny v zobák
− žebra rozdělena na několik částí (větší pohyblivost hrudníku)
− mohutn ěvyvinuta hrudní (prsní) kost, na jejíž výrazná hřeben se upínají létací svaly
− klíční kosti jsou spojené a vytvářejí tzv.“sáňky“
− PK – přeměněny na křídla (redukované prsty); ZK – větš.4 prsty (kryté šupinami), výjiměčně 3, 2
− ocas je zakrnělý (kostrč)

6
→ svalová soustava:
− velmi dobře vyvinuté svalstvo, nejmohutnější jsou létací svaly
− prsní sval – při letu přitahuje křídlo dolů; podklíčkový sval – přitahuje při letu křídlo nahoru

→ trávicí soustava:
− čelisti bez zubů a zrohovatělý vnitřek ústní dutiny
− jícen zrnožravých ptáků je často rozšířen ve vole (skladování a změkčování potravy)
− žaludek je vždy rozdělen alespoň na dva oddíly – přední žláznatý žaludek (chem.natrávení) a zadní
svalnatý žaludek (mechanické rozmělnění)
− býložraví ptáci mívají výběžky ze střeva – dvě slepá střeva
− střevo ústí do kloaky

→ dýchací soustava:
− nejvýkonnější ze všech obratlovců
− vzduch proudí přes hrtan do průdušnice a poté do prúdušek, na přechodu mezi
průdušnicí a průduškami je zpěvné ústrojí = syrinx
− k difúzi dýchacích plynů nedochází v plicních sklípcích, ale přímo v
průdušinkách; vzduch je do nich vháněn pomocí soustavy 5 párů velkých
vzdušných vaků (rychlá a velmi efektivní výměna vzduchu, dokonalejší než u
savců)
− plíce málo roztažené, dvojí výměna vzduchu

7
→ cévní soustava:
− velmi výkonná, relativně velké srdce, krev s jadernými červenými krvinkami
− v srdci (2 síně, 2 komory) je vytvořena úplná přepážka, oddělena odkysličená a
okysličená krev
− aorta – hlavní tepna vycházející ze srdce je u plazů párová, u ptáků zůstal zachován
jenjejí pravý oblouk

→ nervová soustava:
− trubicovitá, CNS + ONS
− rozvoj koncového mozku, rozvoj mozečku (ústředí pohybu), mícha až do poslední
ocasního obratle

→ vylučovací soustava:
− protáhlé ledviny (metanefros) a močovody, močový měchýř chybí (moč se shromažďuje v kloace)
− dusíkaté zplodiny jsou (podobně jako u plazů) přeměňovány až na nerozpustnou kys.močovou
(moč ptáků je kašovitá)

→ smyslová soutava:
− nejlépe vyvinut zrak (nejdokonalejší ze všech obratlovců), 1 – 2 žluté skvrny na sítnici – 2 místa ostrosti
− vidí barevně, oči kryty 3 víčky (u vodních bývá mžurka pruhledná)
− dobře vyvinutý sluch (na rozdíl od savců chybí boltec), sluch.kůstka collumela
− čich, hmat, chuť jsou vyvinuty méně

→ rozmnožování:
− gonochoristé, přímý vývoj, pohl.dimorfismus, vejcorodost, samice 2 vaječníky (funkční jen levý)
− samci bez kopulačních orgánů (pouze u pštrosů a vrubozubých – penis)
− oplození – přitlačení kloaky samce a vystříknutá spermatu do kloaky samice
doprovázeno velmi složitými instinkty (námluvy, páření...), výrazná péče o mláďata
vnitřní oplození (velmi podobné plazům), před nakladením je vlastní oplozené vajíčko vybevno zásobou
žloutku, obaleno pomocnými obaly (bílek, papírová blána, vápenatá skořápka, chránící vejce před
mechanickým poškozením)
při vývoji ve vejci (rodiče je zahřívají) se kolem zárodku vytvářejí zárodečné obaly – amnion (vnitřní) a
chorion (vnější); vyvinutý je i allantois (plochý váček sloužicí k dýchání a
ukládání odpadu)
mláďatům se nejdříve vytvářejí jen prachové peří, teprve později vyrůstá peří
obrysové
z pohledu péče o mláďata lze ptáky rozdělit do dvou skupin:
→ ptácí krmiví = z vajec se líhnou holá bezmocná mláďata, rodiče jekrmí
→ ptáci nekrmiví = opeřená mláďata, rodiče je nekrmí, pouze je vodí a hlídají

8
1.podtřída: PRAPTÁCI
− skupina vyhynulých ptáků
− plazí znaky: ptačí znaky:
→ zuby v zobáku → ​zobák
→ malá a plochá ​hrudní kost → křídla
→ na křídlech 3 volné ​prsty s drápy → ​ptačí ​peří
→ dlouhý ocas → ​pneumatizované kosti
→ žebra​bez šikmých výběžků → ​srostlé klíční kosti​v „sáňky“
→ plazí páteř (obratle + chorda) → ​zadní konřetiny ptačího typu
→ Zástupci​
:
○ Archaeopteryx lithographica

2.podtřída: PRAVÍ PTÁCI

− pouze ptačí znaky

1.nadřád: ​
BEŽCI
− silné nohy s redukovanými prsty​, ​jižní polokoule​Země, samci –​vytvořen penis
− druhotná ztráta schopnosti letu​(​zakrnělá křídla​, ​nevyvinutý hřeben kosti hrudní​ )
− řada primitivních znaků na kostře (lebka, pánev), ​o vejce a mláďata větš.pečuje samec
− bezzubý zobák
→ Zástupci​:
○ pštros (současný největší žijící pták)
○ emu
○ kivi jižní
○ kasuár
○ tinama chocholatá
○ nandu
2.nadřád: ​
LETCI
− větš,dobře létají, samci větš.bez kopulačních orgánů
− o mláďata větš.pečují oba rodiče (nebo jen samice)
1.řád: ​tučňáci
− mořští, nelétají, husté přiléhavé opeření, veslovací nohy a křídla
− mohutná kostrční žláza, mohutná vrstva podkožního tuku
− nohy pousunuty na konec těla – vzpřímená chůze
− Antarktida, žijí ve velkých společenstev
→ Zástupci​:
○ tučňák císařský, patagonský
2.řád: ​brodiví
− štíhlí ptáci, dlouhý krk, vysoké nohy, silný zobák, velcí, dobří letci, potápeči
− loví ryby, ve vodě neplavou, ale brodí (nohy bez plovacích blán)
→ Zástupci​:
○ čáp bílý, černý
○ volavka popelavá
○ ibis posvátný
○ bukač malý

3.řád: ​dravci
− výborní letci, výborný zrak, silné nohy se špičatými drápy (pařáty)

9
 − mohutný zahnutý špičatý zobák (na kořeni val z měkké kůže), loví živé kořisti
− důležitá složka samoregulace ekosystému
− Zástupci​:
○ orel skalní
○ sokol stěhovavý
○ káně lesní
○ kondor velký
○ krahujec obecný
○ jestřáb lesní
○ sup bělohlavý
○ poštolka obecná
○ hadilov písař
4.řád: ​hrabaví
− početný řád, silné hrabavé nohy, špatně létají, velký počet vajec, vysedává jen ♀
− výrazný pohl.dimorfismus (samci – pestří, lysé barevné hřebeny)
→ Zástupci​:
○ kur domácí
○ tetřev hlušec
○ křepelka polní
○ koroptev polní
○ krocan domácí
○ tetřívek obecný
○ bažant obecný
○ páv korunkatý
5.řád: ​měkkozubí
− dobří letci s kráčivou nohou, velké vole, jehož výměškem krmí mláďata
− krátký slabý zobák s měkkým ozobím (zvláštní rohovina okolo zobáku)
− rostlinná potrava
→ Zástupci​:
○ holub hřivnáč, skalní
○ hrdlička divoká, zahradní
6.řád: ​sovy
− noční dravci, dutinový ptáci s krmivými mláďata, zahnutý ostrý zobák
− velké oči – směřují dopředu, měkké a hebké peří, u nás zákonem chráněny
− při neslyšném letu se řídí výborným sluchem
− vyvrhují nestrávené zbytky potravy – vývržky
− silné nohy s vratiprstem, prsty s ostrými drápy
→ Zástupci​:
○ puštík obecný
○ výr velký
○ kalous ušatý
○ sýšek obecný
○ sova pálená
7.řád: ​papoušci
− stromoví p.pestrých barev, šplhavá noha a ocas, silný zobák, pohybl.horní čelist
− obývají zj.tropy,subtropy,v ptačí řiši mají nejdokonaleji vyvinutý koncový mozek
→ Zátupci​:
○ ara
○ kakadu
○ andulka vlnkovaná

8.řád: ​šplhavci
− lesní ptáci s tuhým opeřením, silný šplhavý ocas, živí se dřevokazným hmyzem
10
 − silný dlátovitý zobák s vymrštitelným jazykem
− šplhavá noha (2 prsty dozadu, 2 prsty dopředu)
− hnizdí ve stromových dutinách, kt.si sami vytesávají
→ Zástupci​:
○ strakapout velký
○ žluna zelená
○ datel černý
○ tukan
9.řád: ​vrubozubí
− převážně středně velcí vodní ptáci s dlouhým krkem a zavalitým tělem
− krátký zploštělý zobák s rohovitými lamelami (jemně rýhovaná rohovina)
− krátké nohy, mezi prsty plovací blána, husté prachové peří
− mimořádně vyvinutá kostrční žláza
− Zástupci​:
○ kachna divoká
○ husa velká
○ labuť velká
○ polák chocholačka, velký
10.řád: ​kukačky
− stromoví hmyzožraví ptáci s dlouhými křídly a ocasem, krmivá mláďata
− zobák bez ozobí, nohy s vratiprstem, netvoří páry, hnízdní parazitimus
→ Zástupci​:
○ kukačka obecná
11.řád: ​pěvci
− malí až středně velcí ptáci, tenké nohy se 3 prsty obrácenými dopředu,1 dozadu
− stavějí hnízdo, dokonale vyvinuto zpěvné ústrojí (syrinx), zpěv jen samci
− krmivá mláďata (loudí potravu otevřeným zobákem a pískotem)
− představují více než polovinu žijících ptačích druhů
→ Zástupci​:
○ čížek lesní, drozd zpěvný
○ havran polní, jiřička ob
○ kavka ob, konipas bílý
○ kos černý, krkavec velký
○ pěnkava ob, skřivan polní
○ slavík ob, sojka ob
○ stehlík ob; straka ob;
○ strnad ob, sýkora koňadra
○ špaček ob, vlaštovka ob
○ vrabec domácí, polní
○ vrána ob; žluva hajní

11
 SAVCI (Mammalia)
− vývojově nejpokročilejší obratlovci, vyvinuly se počátkem 2hor ze savcovitých plazů (therapsida),
největší rozvoj ve 3horách, osídlili souš, vodní prostředí, vzduch
− velikost těla rozmanitá (nejmenší rejsci; největší slon africký, plejtvák obrovský)
− stálá tělesná teplota (endotermní) 37°C

→ obecné znaky:
− čtvernožci, amniota, endotermní, zárodky se vyvíjejí v děloze, mláďata se živí sekrety mléčných žláz

→ rozlišovací znaky:
− srst, bránice, mléčné žlázy, heterodontní chrup, 3 sluchové kůstky
− tělo = hlava + krk + trup + ocas + končetiny

→ tělní pokryv:
− silná kůže tvořená mnohovrstevnou pokožkou (epidermis) a mohutnou škárou (covium)
− pod kůží se nachází vrstva podkožního vaziva
− velké množství žláz:
1) mazové = maz, promašťování srsti a pokožky, vylučují
tuk, ochrana kůže a srsti proti vodě
2) potní = pot, termoregulace
3) pachové = přeměněné potní, čichová signalizace,
dorozumívání
4) mléčné = pouze u savců, výživa mláďat, mateřské mléko
(směs vody, tuků, bílkovin, sacharidů)
− hlavní kožní derivát – chlup = epidermální rohovitý útvar,
vyrůstá z tzv.vlasové cibulky (vzniká poklesem pokožky do
škáry), hl.složka – keratin
− chlupy = srst; línání = výměna srsti
− typy chlupů:
a) pesíky – delší chlupy (zbarvení)
b) podsada – kratší chlupy (termoregulace), vlníky, osiníky
c) specializované chlupy odlišného tvaru: hmatové, vousy,
oční brvy...
− metamorfózy chlupů:
a) bodliny (zrohovatělé chlupy)
b) šupiny (zploštělé chlupy)
c) krunýřovité útvary
− další kožní deriváty: drápy, nehty, kopyta,
rohy

→ kostra:
− kostěná, dokonalá
1) páteř
− platycélní (krátké) obratle
− stabilizuje se počet obratlů:
→ krční oddíl – 7 (1.atlas = nosič; 2.axis = čepovec) C1 – C7
→ hrudní – Th12 – Th15
→ bederní – L1 – L6 (nemají žebra)
→ křížový – S1 – S4 (srůstají v kost křížovou)
→ ocasní – 3 – 50

12
 2) hrudník
− žebra (12 párů) – napojují se na hrudní
obratle a na hrudní kost (plochá, 3 části)
→ žebra pravá
− žebra bez napojení = volná
3) lebka
− část mozková, část obličejová
− opatřena švy; dolní čelist – 1 nepárová
kost (připojena k lebce druhotným
čelistním kloubem)
− horní čelist – párová kost
4) kostra končetin
− 5prstá kráčivá končetina, lopatkové a
pánevní pásmo, chybí srůsty, klíční kosti – na hrudní kost
− krkavčí kost – je redukována (výběžek na lopatce)
− pánevní kosti (kyčelní, sedací, stydká) – srostlé, připojené ke kosti křížové

→ svalová soustava:
− svalstvo bohatě diferencováno, rozvoj svalů na hlavě (mimické, žvýkací), podkožní ploché svaly
− rozvoj trupových svalů
→ bránice (odděluje dutinu břišní a hrudní) \
→ mezižeberní svaly / hlavní dýchací svaly

→ trávicí soustava:
− dutina ústní
→ pohyblivý jazyk, 3 páry slinných žláz, zuby – heterodontních, difiodontní
→ mandle, tvrdé a měkké patro
− hltan; jícen; žaludek (jednoduchý, trávicí enzymy, u býložravců složený); tenké střevo; slepé střevo;
tlusté střevo; řitní otvor (kloaka u vejcorodých a vačnatců); játra + slinivka břišní

→ dýchací soustava:
− párové plíce, poměrně velké roztažitelné, plicní sklípky, hlasové ústrojí v hrtanu
− dutina nosní, nosohltan, hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky, plicní váčky +
plicní sklípky

→ cévní soustava:
− srdce – 4 části, pouze L oblouk aorty, 2 krevní oběhy (velký, malý)
− krev
→ bezjaderné červené krvinky – mohou přeášet více hemoglobinu (tvoří se v
kostní dřeni)
→ lymfocyty – bílé krvinky
− lymfatická soustava – mízní cévy, mízní uzliny, slezina

→ nervová soustava:
− nejdokonalejší mozek, největší rozvoj koncového mozku (druhotná
kůra konc.mozku)
− 12 párů hlavových nervů, mícha nepokračuje do ocasu

13
→ vylučovací soustava:
− metanefros – pravé ledviny (vakovité, mezodermálního typu), v bederní části páteře
− zákl.staveb.jednotka – nefron; močový měchýř (u všech savců); hl.složka moči – močovina (tvorba v
játrech)

→ smysly:
− zrak
→ komorové oči (2 víčka, 1 žlutá skrvna na sítnici)
→ mžurka zredukována na srpkovitou blanku ve vnitřním koutku oka kromě vejcorodých
− sluch
→ vnější ucho = boltec, zvukovod
→ středí ucho = 3 sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek)
→ vnitřní ucho = hlemýžď + labyrint (ústrojí rovnováhy)
− čich
→ pro větš.savců nejdůležitější smysl; čichová sliznice na stropě dutiny nosní
− chuť
→ chuťové bb – pohárky – na jazyku
− kožní tělíska

→ rozmnožovací soustava:
− gonochoristé, vnitřní oplození, vývoj přímý, párové gonády, větš.viviparie
(živorodost)
− ♂ – varlata v šourku, spermie (velké množství); kopulační orgán – penis; chámomočovod
– močová trubice prochází penisem
− ♀ – vaječníky – v dutině břišní; vejcovody – přecházejí v dělohy (splývají); pochva – nepárová
– močové cesty oddělené od pohlavních; placenta – chorion, děložní sliznice, ochrana výživa zárodku
– pupeční šňůra

14
1.podtřída: VEJCORODÍ
− plazí znaky
→ vejcorodost, kloaka, srostlé lebeční kosti, nedokonalá termoregulace, mžurka
→ krkavčí kost (coracoid) v pletenci HK
− savčí znaky
→ srst, bránice, mléčné žlázy (bez bradavek), bezjaderné červené krvinky, 7 krčních obratlů
→ úplně rozdělené srdce (2 síně, 2 komory)
− žijí jen v Austrálii a na Nové Guinei
→ Zástupci​ :
○ ptakopysk
○ ježura

2.podtřída: ŽIVORODÍ
− zárodek se zpočátku vyvíjí ve zvláštní dutině
uvnitř těla matky –děloze, rodí živá mláďata,
chybí kloaka
1.nadřád: ​ VAČNATCI
− býložravci, masožravci, Austrálie, Jižní Amerika, placenta chybí, zdvojená pochva
− zárodky jsou v děloze jen krátkou dobu, rodí nedokonalá mláďata, jejich vývoj se dokončuje v
břišním vaku samice, kam ústí mléčné bradavky
− vakové kost vybíhají z pánve (u obou pohlaví), zuby nejsou
vyměňovány, zakrnělé krkavčí kosti
− malý a nerozbrázděný mozek
→ Zástupci​:
○ klokan
○ vačice
○ koala
2.nadřád: ​ PLACENTÁLOVÉ
− mají samostatné vývody trávicí, vylučovací, rozmnožovací soustavy
− zárodek se vyvíjí v mohutně vyvinuté děloze, je chráněn dvěma obaly (amnion a chorion)
− chorion přirůstá k děložní stěně a vytváří placentu – orgán pro výměnu látek mezi tělem matky
a mláděte (příjem O​2​a živin; výdej CO​2​a dalšího odpadu)
− naprostá větš.savců, po celé Zemi (souš, voda), nejvyvinutější mozek, nepárová pochva

15
− chybí břišní vak a vakové kosti
1.řád: ​hmyzožravci
− starobylá skupina savců, primitivní znaky: mnoho hrotitých zubů, protáhlá lebka
− noční živočichové, lebka protaženáv rypáček, hl.orientační smysl – čich
− živí se hmyzem a drobnými bezobratlými
(spotřebují velké množství potravy)
→ Zástupci​:
○ krtek ob; rejsek ob
○ ježek východní; ježek západní
○ rejsek vodní, malý
2.řád: ​letouni
− jako jediná savci létají, úzké a dlouhé kosti končetin s lysou létací blánou, někt.tažní
− vyvinut hřeben kosti hrudní (jako u ptáků), zimní spánek, živí se větš.hmyzem
− drápy na prstech (k zavěšení na stromech hlavou dolů)
− jemný sluch (velké boltce, dokonalé vnitřní ucho)
− echokolace (orientace dle odraženého ultrazvuku, kt.vydávají z hrdla)
→ Zástupci​:
○ netopýr večerní, velký
○ upír ob.
○ kaloň jedlý
○ vampír dlouhojazyčný
3.řád: ​hlodavci
− nejpočetnější řád savců, rychlé rozmnož.(mnoho vrhů a mláďat někol.v roce)
− pozemní, podzemní, stromoví, vodní i polétaví; větš.býloravci, někt.přezimují
− chybějí špičáky (mezi řezáky a třenovými zuby mezera – diastema)
− řezáky přeměněny v hlodavé zuby (neustále dorůstají a obrušují)
→ Zástupci​:
○ bobr evropský; hraboš polní
○ myš domácí; křeček polní
○ veverka ob; nutrie
○ potkan; sysel ob
○ krysa ob; svišť horský

4.řád: ​zajíci
− stavbou podobní hlodavcům, paralelní vývoj s hlodavci (nejsou příbuzní)
− 2 doplňkové řezáky v horní čelisti
→ Zástupci​:
○ zajíc polní
○ králík divoký
○ pišťucha stepní

16
5.řád: ​šelmy
− početný řád, loví a usmrcují živé kořisti (special.masožravci); dlouhé ostré špičáky
− trháky – poslední třenový zub v HČ a první stolička v DČ; výborně vyvinuté smysly
− dokonalý pohyb (klíční kosti chybějí nebo jsou zakrnělé)
→ Zástupci​:
○ kočkovití (kočka divoká; gepard; jaguár; tygr; lev; puma;
rys ostrovid; levhart);
○ psovití (dingo; hyena ; vlk; šakal; liška ob); medvědovití
(mědvěd hnědý, lední)
○ kunovití (jezevec lesní; skunk smradlavý; kuna
lesní,skalní; lasice; vydra;tchoř)
6.řád: ​ploutvonožci
− adaptace na život ve vodě (ploutvovité končetiny, silná vrstva
podkožního tuku, hustá srst, vřetenovitý tvar těla, uzavíratelné nosní a ušní otvory)
− na pevnině se páří, rodí a kojí mláďata, živí se rybami
− ve 3horách se odštěpili od medvědovitých šelem
→ Zástupci​:
○ tuleň ob
○ lachtan
○ mrož lední
7.řád: ​kytovci
− největší živočichové, rybí tvar těla, vodorovná ocasní ploutev
− přední konč. → tvar ploutví, zadní chybějí; dlouhá lebka, chrup homodontní nebo chybí
− lysé tělo bez žláz, mohutná vrstva podkožního tuku, plavou při hladině (dýchají plícemi)
− často rozvinutá komunikace, žijí ve společenstvech
→ Zástupci​:
○ velryba grónská
○ plejtvák obrovský
○ vorvaň
○ kosatka dravá
○ delfín ob
○ narval
8.řád: ​chobotnatci (sloni)
− největší suchozemští savci, silná, vrásčitá kůže (v dospělosti lysá)
− prodloužením nosu a svrchního pysku → chobot; 2 horní řezáky → kly
− sloupkovité končetiny,na někt.prstech kopýtka; pružné vazivové podušky na chodidlech
− velké ušní boltce (ochlazování těla, signalizace), žijí ve stádech
→ Zástupci​:
○ slon africký, indický
9.řád: ​sudokopytníci
− savci velkých rozměrů, rohy nebo parohy,větš.1-2
mláďata, stáda mnozí domestikováni
− 4 prsty (při chůzi se opírají o 3.a 4.prst, ostatní prsty
zakrněly nebo úplně vymizely)
→ Zástupci​:
○ nepřežvýkavci = jednoduchý žaludek
− prase divoké; hroch obojživelný
○ přežvýkavci = 4dílný žaludek, bachor, čepec, kniha,
slez
− žirafa; tur domácí; koza; ovce domácí; los;
lama; jelen; sob; velbloud; srnec

17
10.řád: ​lichokopytníci
− zmohutnění 3.prstu, zakrnění ostatních;
protáhlá lebka s velkou obličejovou částí
− často zakrnělé špičáky; býložravci (dlouhé
slepé střevo), jednoduchý žaludek
− 1 – 2 dospělá mláďata
→ Zástupci​:
○ kůň převalského
○ zebra stepní
○ osel africký
○ tapír
○ nosorožec tuponosý
11.řád: ​primáti (nemetnatci)
− nejvyšší stupeň rozvoje, vznikli z hmyzožravců na přelomu 2hor a 3hor
− převážně v tropech, subtropech celého světa kromě Austrálie, býložravci, všežravci
− relativně velký a zvrásněný mozek (ze všech savců nejvyvinutější); větš.1 mládě
− dobrý zrak redukce čichu; difiodontní chrup, především stromoví způsob života
− šplhavá, uchopovací končetina, nehty, palec v opozici proti ostatním prstům
(protistojný palec)
→ Zástupci​:
○ poloopice (lemur, lori, nártoun, komba, outloň)
○ opice:
− ploskonosí (vřešťan, kosman, malpa)
− úzkonosí (hulman, pavián, makak, kočkodan)
− lidoopi a lidé
→ čeleď gibonovití (gibon)
→ č.lidoopovití (gorila, šimpanz, orangutan)
→ č.lidé (ramaphitecus, australopithecus,
homo habilis, erectus, sapiens)

18
 14. Původ a vývoj člověka a základy lidské genetiky

PŮVOD A VÝVOJ ČLOVĚKA

→ zařazení člověka do zoologického systému:
1) Říše : Živočichové
2) Skupina : Triblastica
3) Kmen : Chordata (strunatci)
4) Podkmnen : Vertebrata (obratlovci)
5) Nadtřída : Čelistnatci (knatostomata)
6) Třída : Savci (mammalia)
7) Podtřída : Živorodí
8) Nadřád : Placentálové
9) Řád : Primáti = nehetnatci
10) Podřád: Vyšší primáti (opice)
11) Nadčeleď: Hominoidea
12) Čeleď: Hominidi (Hominidae) – lidi
13) Rod : Homo
14) Druh : Homo Sapiens
15) Poddruh : Homo sapiens sapiens

→ typické lidské znaky:

− vzpřímená postava
− svislá, dvakrát esovité prohnutá páteř – spojení 5-ti křížových obratlů v
křížovou kost
− bipedie – chození po dvou
− přítomnost nožní klenby; dlouhá stehenní kost; protistojný palec
− širší pánev s kostí křížovou tvoří celek
− signální soustava = schopnost porozumět slovu
− přítomnost rtů
− lebka
→ mozková/ obličejová část v poměru 3:2
→ mozková část je vyklenutá (mozková klenba)
→ čelisti jsou zasunuty pod mozkovnu
→ malé nadočnicové oblouky
− zuby bez mezer a velikostně stejné, zubní oblouk je
parabolický
− dokonalý zrak = překryv obrazů , oči směřují dopředu
− dokonalý mozek , myšlení a sociální chování
a) hominizační znaky:
− vzpřímená postava – zajišťována svislou 2x esovitě
prohnutou pátěří
− noha – chůze po 2, prodloužení a narovnání stehení kosti,
chodidlo – klenba v podélném i příčném směru – přizpůsobena
váze těla
− pánev – miskovitě uzpůsobena, drží vnitřnosti
− ruka – oslabena a zkrácena – nemusí nést tělo
− hrudník – předozadní oploštění
− lebka – převažuje mozková část, masité rty, vytvoření bradového
výběžku, zkrácení nosních dutin
→ chrup – špičák nepřečnívá přes rty, změna tvaru čelistního oblouku
1
 → ucho – zavinul se ušní boltec, vytvořil se ušní lalůček
→ oči – vepředu, umožňují prostorové vidění
→ čelní výběžky – souvisejí s rozvojem řeči
→ týlní otvor směřuje dolů

b) sapientační znaky:
− ruka – uvolnila se k jemným koordinovaným pohybům
− řeč
− 1.a 2.signální soustava – člověk rozumí psanému i
mluvenému slovu

PRVNÍ PRIMÁTI
− vývojově navazují na hmyzožravé placentální savce
− vyvinuli se před 80-70 miliony lety (konec druhohor – začátek
třetihor)
− na ně navazuje početná skupina → poloopice (omomyoidea)

nadčeleď: HOMINOIDEA
− z oddělení úzkonosích primátů
− dokáží zůstat ve svislé poloze či v předklonu; pohybují se
brachiací (PK v závěsu) nebo chůzí po kloubech prstů nebo
bipedální chůzí (po dvou); šplhají a lezou (mimo lidí)
− postrádají ocas, dobré uchopovací schopnosti (protitojný palec),
zvětšená mozkovna, umí napodobovat

→ chronologie nadčeledi Hominoidea:

1. Aegyptopithecus zeuxis
− žil na území dnešního Egypta cca před 30mil let, připomínal někt.jihoametické opice (vřešťana)
2. Proconsul africanus
− žil ve východní Africe, od 22 – 14 mil let, lebka
znaky lidoopa; tělo typic.pro pozdější opice a
lidoopy
3. Dryopithecus

X
− byl vnitrozemním lidoopem, kosterní zbytky
pocházejí ze západní Evropy 19 – 12mil.let žili v
tlupách se složitou sociální strukturou, chůze po 4, úzké
dopředu protáhlé čelisti
4. Australopithecus afarensis
− žil ve východní Africe, kosterí zbytky z Etiopie a
Tanzanie, znaky miocénních lidoopů a hominidní
znaky, stáří nálezů 3,6 – 2,6mil.let
− nález: kostra Lucy
5. Australopithecus africanus
− (před 5 – 0,6mil.let), všežravec, používal jednoduše opracované nástroje (z kostí, zubů atd),
pohyboval se po dvou, téměř vzpřímeně, nálezy pocházejí předevš.z Afriky
→ proces hominizace:
− (zlidštění) zahrnující změny tvaru kostry vedoucí ke vzniku rodu Homo, týká se především změny
tvaru hrudníku (rozšíření, oploštění) a pletence horní končetiny (schopnost rotace, uvolnění
ramenního kloubu)
− bipedie (vzpřímení postavy, chůze po 2)
− změny stavu lebky a ruky (zvětšení mozkovny, zmenšení

2
 obličejové části, zvýšená pohyblivost prstů, manuální zručnost)
− začínají se združovat do společností
6. Homo habilis
− člověk zručný, žil před 2 – 1,4 mil.let, všežravec, vyráběl
primitivní nástroje, nálezy pocházejí větš.z Afirky, mozkovna:
3
650cm​
7. Homo erectus
− člověk vzpřímený, žil cca před 1 mil až 350 000 lety, znal již
využití ohně, nálezy pocházejí např.z Číny, Afriky, Evropy
− chrup podobný dnešnímu
3
− mozkovna:800 – 1250cm​

Ituutohory
8. Homo sapiens – člověk moudrý
→ proces sapientace:
− navazuje na hominizaci, představuje rozvoj rozumových
schopností, abstraktního myšlení a vývoj řeči
9. Homo sapiens neandertalensis – (člověk neandertálský,
pračlověk)
3
− mozkovna: 1600cm​
− k neandertálcům počítáme nejstarší ​Homo
s.steinheimensis ​(z doby před 300 000 až 200 000lety)
nesoucí znaky pozdních druhů ​ Homo erectus​i ​Homo
sapiens​(lovci, vyráběli kostěnné i kamenné nástroje)
− dále tzv.​protonedertálce​(před 150 000 až 120 000lety),
kt.jsou spojovacím článkem mezi neandertálci a
nejvyspělejšími formami člověka a ​klasické neandertálce
(před 100 000 až 32 000lety)
− pravděp slepou výovjovou linií, přizpůsobenou drsným
podmínkám doby ledové (robustní kostra, ohutně
vyvinuté svalstvo, mohutne nadočnicové valy)
10. Homo sapiens sapiens – člověk současný
− se objevil cca před 40 000 – 10 000 lety
− tělesnou stavbou se moc nelišil od současného člověka
− lovec, sbětač, vyráběl keramiku, stavěl si primitivní
obydlí, pohřbíval mrtvé
− umělecká činnost (malby, sošky..)
3
− mozkovna 1350cm​
− nejvýznam.naleziště v naší rep.:
○ Dolní Věstonice, Brno, Pavlov, jeskyně
Zlatý kůň u Koněprus
11. Homo sapiens sapiens recents – nynější lidé

3
→ doklady evoluce člověka:
1. Somatologické:
a. rudimenty – máme všichni (výběžek slepého střeva, kostrč, Darwinův hrbolek)
b. atavismy – má jen někdo, nepotřebné
→ přespočet prsních bradavek, kožovitý ocásek (lalůček), nadměrné ochlupení
2. Paleontologické
− přímé nálezy zkamenělin, kosti sošky, stopy činnosti
3. Biogeografické
− z geologické minulosti, kdy planeta byla Pangeou tak pro rozdělení jsou si někt.místa podobná jak
geologicky tak biologicky (Afrika, Indie)

4
 Základy lidské genetiky
- člověk je nejsložitější biologický druh = nejsložitější dědičnost
- v genetice člověka se uplatňují obecné zákony genetiky, ale jsou zde odlišnosti
1. nelze provádět žádné experimenty, žádné řízené hybridizace
2. pro člověka je typická dlouhá generační doba —> 1 genetik může sledovat max 4 generace
3. člověk tvoří nízkopočetné generace (má málo potomků) - uplatní se malý počet gamet
4. jádro každé tělní buňky obsahuje dvě sady po 23 chromozomech
= mnoho chromozomů, těžko geneticky identifikovatelné
5. složité genotypy - velký počet genů, těžká analýza
6. člověk je kombinovaný polyhybrid
7. exprese genů podléhá složitým regulačním procesů, (přesahují regulaci rep,transkrip,translace)
8. většina znaků (fenů) je polygenního systému
9. na proměnlivosti člověka má obrovský vliv vnější prostřčdí (sociální podmínky, lékařská péče)

Metody výzkumu:
experimentální přístup na genové a chromozomové úrovni – pouze na lidské bb (bílé krvinky) vyjmutých
z organismu
provádět pokusy na lidských jedincích mebo dokonce na celých populacích není možné → proto se v
lidskégenetice v široké míře uplatňují pozorovací metody = hlavně pozorování fenotypových projevů

Nejvýznamnější metody:
I. Molekulárně genetický výzkum:
- jde o studium molekul jaderné DNA; – izoluje se nejčastěji z lymfocytů
- analýzou DNA lze „přečíst“ genetické informace a tím odhalit odchylky od standardu
genové mutace

II. Cytogenetický výzkum:

- jde o vyšetření lidského karyotypu = mapování lidského genomu
- srovnáním se standartním obrazem lidských chromozomů (s tzv.idiogramem) lze zjistit
strukturní i numerické aberace chromozomů

III. Pozorování fenotypových projevů:

1. Výzkum rodokmenů
- rodopis = genealogie je nejběžnější metodický postup genetiky člověka
- jde o analýzu rodového výskytu urč,znaku, jejíž výsledky se vyjadřují genealogickými
schématy

2. Výkum populací
- pro výpočty alelových a genotypových frekvencí lze využít Hardyův – Weinbergův zákon
- poznatky genetiky populací jsou důležité z hlediska frekvence alel pro dědičné choroby

3. Výzkum dvojčat
- zejména jednovaječných (monozygotních)
- vznik jednovaječných dvojčat:
→ Zralé vajíčko je standartně oplozeno 1 spermií, ale 1.dvě blastomery jsou prvním
rýhovacím dělením zygoty vzájemně úplně odděleny; dále se pak každá z nich rýhuje a
vyvíjí samostatně, byť současně s druhou
- jednovaječná dvojačata dědí po obou svých rodičích přesně tytéž genové alely, jsou vždy
téhož pohlaví a navzájem k nerozeznání podobná
- dvojčata jsou studijním materiálem pro zjišťování íry dědičné podmíněnosti (dědivosti)
znaků (každý znak organismu je do jist míry dán dědičně, do jisté míry vlivy vnějšího
 prostředí; míra dědičného určení znku v procentech se nazývá jeho dědivost = heritabilita)

dědičnost:
1.JADERNÁ
- kvalitativní znaky:
- autozomálně dědičné (záleží, kde jsou geny uloženy, geny leží na tělních chromozomech)
I. úplně dominantně – většina znaků
- tmavookost
- pravorukost
- aranchnodyktylie (pavoučí prsty) → nadměrná délka prstů
- brachydaktylie (krátkoprstost)
- achondroplasie (trpasličí vzrůst) → absence růstových chrupavek
- aniridie (chybění duhovky) → slepota
II. neúplně dominantně
- volnost ušního lalůčku
III. kodominantně
- krevní skupiny
IV. superdominantně
- srpkovitá anemie
V. recesivně
- modrookost
- levorukost
- pankreatická fibróza → vazivové slinivky břišní
- hluchoněmota
VI. gonozomálně dědičné (geny leží na pohlavních chromozomech)
a) úplně dominatně
- na X chromozomu → rachitida = křivice
→ fabismus = ničení krvinek
- na Y chromozomu → pouze determinace (určení) pohlaví
b) gonozomálně recesivně
- na X chromozomu
→ daltonismus = částečná barvoslepost
→ hemofilie
→ achromatopsie = úplná barvoslepost
→ amaurosa (úplná slepota)
- na Y chromozomu
→ blány mezi prsty
→ srůst vřetenní a loketní kosti

- kvantitativní znaky:
- výška, hmotnost... → znaky polygenního systému
- drtivá většina kvantitativních znaků je děděna autozomálně

2.MIMOJADERNÁ
- obvykle je mitochondriální
I. dominantně dědené znaky
- např.tvorba enzymu oxidasy
II. recesivně děděný choroby
- Leberova optická choroba – odumírání očního nervu
- muskulání myopatie – postupná ztráta funkce svalstva
 - kardiomyopatie – odumírání srdečního svalu

proměnlivost:
- základem proměnlivosti člověka jsou mutace
I. Genomové mutace:
- poruchy v počtu chromozomů; převládá hyperploidie (zvýšený počet chromozomů)
- nedá se léčit
I. Downův syndrom (mongolismus)
- trisomie 21.páru chromozomu
- neproporční poměr mezi končetinami a tělem (krátká hlava); malý nos a ústa, velký
jazyk; deformace ušních boltců; krátké nohy; krátké prsty; duševní zaostalost
(IQ = 80); snížená životaschopnost; prům.věk: 16 – 20 let

II. Edwardsův syndrom

- trisomie 18.páru chromozomu
- nemá zvláštní fenotypické projevy; nízká porodní váha, zpomalený duševný a tělesný
vývoj
- možné projevy: rozštěp patra, deformace uší, srdeční vady, anomálie ledvin, pupeční
+ tříselné kýly ( u chlapců – anomálie penisu); těžké poruchy všech tělních dutin

III. Patauův syndrom

- trisomie 13.páru chromozomu
- jedinci umírají časně po porodu; rozštěpy patra a rtů, neuzavřená lebka, špatně
vyvinuté prsty, špatný vývin očí (nebo mohou chybět), porucha srdeční přepážky,
orgány uloženy obráceně, poruchy VS, CS, NS

IV. Klinefelterův syndrom

- trisomie v gonozomech
- genotypově AAXXY (nadpočetný chromozom X) → jedinec mužského pohlaví, ale
částečně ženského fenotypu – tzv.intersex
- jedinci mohou být i bez příznaků

V. Turnerův syndrom
- monosomie gonozomů
- genotypově: AAX(0) = chybí druhý gonozom → jedinec je genotypově ženského
pohlaví, ale částečně mužskéh fenotypu

VI. Syndrom „Cri du chat“ (kri di ša) – syndrom kočičího mňoukání

- ztráta (delece) části 5.chromozomu
- nemá zvláštní fenotypové projevy, retardace (IQ = 30 – 40), poruchy oběhové soustavy
- jedinec leze po čtyřech a mňouká

2. Chromozomové mutace:
I. hermafroditismus
- jedinec je genotypově buď smíšený nebo genotypově jednotný, ale fenotypově je
intersex
a) hermafroditimus verrus (pravý)
- chiméra genotypu XX a XY (má bb obs. XX i bb obs. XY)
- má vaječníky i varlata, obvykle smíšená žláza (ovotestes)
- neplodný jedinec – má demorfované genitálie; vzácná porucha
b) hermafroditismus nonverrus (nepravý)
- jedinec je buď XX nebo XY, ale fenotypově je to intersex
 - pouze jeden typ pohlavních žláz, ale obojí genitálie, neplodný jedinec
- jedná se o hormonální vliv (nadměrná produkce pohlavních hormonů opačného
pohlaví)

II. pseudophermafroditismus
- přítomen je genotyp jednoho pohlaví, ale fenotypově vypadá jako 2.pohlaví
a) pseudohermafroditismus maskulinus
- genotyp je mužský (XY), ale fenotyp je ženský (má ♀ sekundární pohl.znaky)
- mu má varlata, ale skryta v dutině břišní, chybí vnější genitálie, sterilní jedinec
- podstata: porucha v genu, kt.zodpovídá za tvorbu receptorů na testosteron
b) pseudohermafroditismus feminus
- genotyp je ženský (XX), ale fenotypově je mužský, sterilní jedinec
- podstata: na X chromozomu se dostane maskulinní faktor (nedá se léčit)

3. Genové mutace:
- poškozen příslušný gen → neschopnost tvorby určité fční bílkoviny → ztráta
urč.metabolické fce
I. homozygotně autozomálně děděné choroby
a) galaktosemie
- neschopnost odbourávat galaktózu (součástí mateřského mléka) kojenci strádají
hlady, nutné aplikovat jiné cukry
- dospělci nesmí mléko a mléčné výrobky (poruchy jaterm ledvin, sleziny)
b) albinismus
- neschopnost syntetizovat pigment melanin → bledá kůžee, žádný pigment v
duhovce, zvýšená citlivost na záření (snadno se spálí), nedá se léčit
c) fenylketonurie
- neschopnost syntetizovat AMK fenylalanin (kys.fenyloctová dál se odbourává –
hromadí se v potu, v moči, v mozkové tkáni → retardace = snížená výkonnost
mozku)
- léčba: vyloučit fenylalanin z potravy = bezlepková dieta
d) hemoglobinopatie
- poruchy v syntéze hemoglobinu červených krvinek

choroby s dědičnou dispozicí:

- vznikají spolupůsobením genetické dispozice (genotypovho činitele) a vnějšího činitele (obvykle
špatné pracovní podmínky, prach, pyly, potrava, chemikálie...)
- lze jim předcházet – vyhnutím se vyvolávajícího činitele (za předpokladu, že dispozice se včas
pozná)
- př.alergie, neurózy, včedové choroby, astma, psychózy, migrény, cukrovka, kožní ekzémy...
 15. Pohybová soustava
Definice: soubor orgánů zajišťující pohyb

Funkce:
a) Primární - opora, výztuž těla
b) Sekundární
- součást pohybového ústrojí; krvetvorba; ochrana těla a některých orgánů-schránky,
kutikula
- určuje tělu tvar a rozměry; krycí funkce (kutikula)

Ontogenetický původ: mezodermální

Evoluční trendy:
1. Od těl bez opory k tělům s oporou
2. Od nediferencovaných opor k oporám diferencovaným
3. Od exoskeletu k endoskeletu
4. Od monofunkčních opor k polyfunkčním
5. Od jednoduchých chrupavčitých opor ke složitým kostěnným oporám

Oporná soustava člověka

Tvary kostí:
- Dlouhé kosti (končetiny)
- Ploché kosti (lopatka, pánev)
- Krátké kosti (obratle, kosti nohy)
- Pneumatické, vzdušné (kosti s dutinou)

Stavba kostí:
a) Okostice (perios)
- kryje povrch, bohatě zásobena cévami a nervy
- ve vnitřní vrstvě okostice jsou osteoblasty = kost roste!

b) Kostní tkáň
- je tvořena kostními buňkami (osteocyty)
- obsahuje ossein a anorganickou složku (PO4, CaCO3)
1. Houbovitá kost
- tvořena spongiovými rámečky
= prostorová síť, Architektonika kosti
- vyplňuje epifýzi dlouhých kostí + vnitřek plochých kostí

2. Kompaktní kost
- tvořena z hustě uspořádané kostní tkáně
- lamely jsou vrstveny kolem Haversových kanálků, ve kterých probíhají cévy
- tvoří tělo dlouhých kostí a povrchovou vrstvu plochých a krátkých kostí

c) Kostní dřeň
- vyplňuje dutinou mezi trámečky houbovité kosti
- funkce = krvetvorná tkáň
- v dětství červená, usazováním tuku žloutne a ztrácí schopnost vytvářet červené a bíle
krvinky
Vývoj kostí:
a) Z chrupavky (chondrogenní osifikace)
b) Z vaziv (Desmogenní osifikace)

- Osifikace
- Do chrupavčitého základu vniknou cévy, okolo nich jsou kostitvorné buňky
(osteoblasty)
- Nejprve se vytvoří osifikační jádro
- Při dalším kostnatění po narození zůstávají mezi hlavicemi a tělem kosti tenké
ploténky
= chrupavky - Růstové chrupavky
- Kost roste do délky. Sledováním počtu a velikosti osifikačních jader zápěstních
kůstek určujeme kostní věk
- Akromegalie = růst koncových částí těla i po ukončení růstu
- Růst kostí do šířky pomocí okostice, do délky pomocí růstových chrupavek

Spojení kostí:
a) Nepohyblivé
- Vazy (kosti lebky)
- Chrupavka (žebra a hrudní kost, meiobratlové ploténky)
- Kostní tkáň (pánev) = srůstání kostí

b) Pohyblivé = kloubní spojení

- Stavba kloubu
1. Kloubní plochy
- hlavice a jamka
- kryté chrupavkami
2. Kloubní pouzdro
3. Kloubní dutina
- Hlavice a jamka jsou povlečeny vrstvou sklovité chrupavky
- Tvar kloubních ploch je různý
- Kloubní pouzdro se upíná na okrajích kloubních ploch, jeho vnitřní část produkuje kloubní
maz = zmírňuje tření, zvyšuje přilnavost, výživa pro kloubní chrupavky
- V kloubním pouzdru je rozvětvená síť vlásečnic a nervů

Stavba kostry
1. Páteř = Columna vertebralis
- složená z obratlů (33-34)
- umožňuje pohyby:
- předklon a záklon (L a C oblast)
- úklon do stran (L a C oblast)
- rotace (C, Th, L část)
- pérování při doskocích (ploténky)

- dvojesovitě zakřivená
- 2 lordózy (C a L) = dopředu
- 2 kifózy (Th a S) = dozadu
- u novorozenců rovná, ve 3 měsíci se zakřivuje

- meziobratlové ploténky
= pozůstatky chody dorsalis
 - stavba obratle
1. Trnový výběžek
2. Dva příčné výběžky
3. Oblouk obratlový
4. Tělo obratlové
5. Obratlový otvory pro výstup nervů
6. Kloubní plošky pro upevnění žebra

- rozdělení páteře
1. Krční (7)
- C1 = atlas (nosič)
- chybí tělo obratle = dalo vzniku výběžku čepovce
- umožňuje kývavé pohyby hlavy
- C2 = axis (čepovec)
- má vyčnívající zub (čep)
- umožňuje otáčivé pohyby
- velikost obratlů se směrem dolů zvětšuje

2. Hrudní (12)
- nesou 12 párů žeber

3. Bederní (5)
- jsou největší (nejmohutnější)
- nesou tíhu těla

4. Křížové (5)
- srůstají v kost křížovou
- vyjímky:
- Lumbalizace sakrálního obratle - 1. Obratel nesrostlý
- Sakralizace lumbálního obratle - poslední bederní obratel srostlý

5. Kostrční (4-5)
- srůstají v kost kostrční = rudiment ocasu

- chorobné zakřivění páteře

- Prohnutá záda = velká bederní lordóza
- Plochá záda = menší zakřivení páteře (lordoza a kifoza méně zřetelné)
- Kulatá záda = hrudní kifoza plynule pokračuje do krční části (hlava klesá
dopředu)
- Skolióza = boční vybočení páteře
- nejčastěji v hrudní oblasti
- způsobena nevhodným nošením břemen

2. Hrudník
- ochrana plic a srdce
- dorsoventrálně zploštělá
- Žebra
- mají část kostěnnou a chrupavčitou
I. Pravá žebra
- 7 párů
- chrupavkou přisedají na hrudní kost
 II. Nepravá žebra
- 3 páry
- nepřisedají hlupák oukej na kost hrudní, ale na chrupavku předchozího
žebra

III. Volná žebra

- poslední dva páry žeber
- nemají chrupavčitou část
- žebro volně ční do dutiny břišní

- Hrudní kost
- má 3 část
a) rukojeť
b) tělo
c) mečovitý výběžek - připojen chrupavkou nebo kostní tkání
- rukojeť je zakončena hrudní jamkou
- na rukojeť se přípíná kloubně klíční kost a 1. pár žeber
- 2. pár žeber se připíná na spoj mezi rukojetí a tělem
- tělo nese všechna ostatní pravá žebra

3. Lebka
- kosti jsou spojeny šli kromě dolní čelisti, která je připojena kloubně
- dělí se na mozkovou a obličejovou část (3:2)
- Mozková část
- můžeme ji rozdělit na spodinu lební (vznikla z chrupavky)
- kost čelní - kost čichová
- kost týlní - kost spánková
- kost klínová

- a na klenbu lební (vzniklo z vaziva)

- kost temenní - část kosti čelní
- kost části týlní - část spánkové kosti

- Jednotlivé kosti
I. Mozková část
1. Kost čelní
- tvořena dvěma srostlými kostmi
- někdy jsou vidět švy

2. Dvě kosti temenní

- spojeny šípovým švem

3. Týlní kost
- dva kloubní hrboly = slouží ke spojení s atlasem
- velký týlní otvor = navazuje na páteřní kanál

4. Dvě spánkové kosti

- dochází ke srůstu šupina spánkové
- skalní kost (nejtvrdší) - uložen labyrint

5. Sluchové kůstky
- ve středním uchu: Kladívko, Kovadlinka, Třmínek
 6. Kost klínová
- její část, Turecké sedlo, nese hypofýzu

7. Přepážka nosní (kost radličná)

8. Kost čichová

9. Skořepy nosní

II. Obličejová část

1. Horní čelist
- může být rozštěpena

2. Kost patrová
- může dojít k rozštěpí patra = nedokonalý srůst - dříve smrtelné (0 sání)

3. Kost slzní

4. Dvě lícní kosti

- jařmovým obloukem spojeny s kostí spánkovou

5. Dolní čelist

6. Kost nosní

7. Dolní skořepa nosní

8. Jazylka
- je připojena vazy k obratli C4
- po smrti upadne

III. Švy
1. Věncový (korunový)
- mezi temenní s čelistí

2. Šípový
- mezi temenními kostmi

3. Lambdový
- mezi týlní, temenní a spánkové kosti

4. Spánkový
- utvořil se spojením tří kostí do jedné

5. Šupinový
- mezi temenní a spánkovou kostí
 IV. Dutiny
1. Kost čelní
2. Horní čelist
3. Kost klínová
4. Kost čichová

4. Kostra horní končetiny

- uchopovací schopnost
- schopnost jemné koordinace
- velká kloubní pohyblivost
- připojuje se k osového kostře lopatkovým pletencem
1. Lopatka (scapula)
- skládá se z hřebene, který přechází v tvz. nadpažek
- nachází se zde krkavčí výběžek (pozůstatek kosti)

2. Klíční kost
- esovité prohnutá dle nároků na pohyb

- volná část horní končetiny

1. Kost pažní
- pohybuje se díky ramennímu kloubu - nasedá do ploché jamky na lopatce

2. Kost loketní
- na malíkové straně
- na průřezu trojúhelníková

3. Kost vřetenní
- mohutnější
- na palcové straně
- bodcovitý výběžek

4. Záprstní kůstky
—> 1.řada: kost loďkovitá, poloměsíčitá, trojhranná, hráškovitá
—> 2.řada: kost trapézová, trapézovitá, hlavatá, hákovitá

5. Záprstní kosti
= kosti v dlani, 5 kostí

6. Články prstů
- 14 kostí, poslední článek je rozšířen kvůli nehtu

5. Kostra dolní končetiny

- Pánevní pletenec
1. Pánevní kost
- vznikla srůstem kyšelní, sedací a stydké kosti
- je kloubně spojena s křížovou ksotí
- mužská pánev = srdcovitý tvar s výběžkem
- ženská pánev = oválný tvar bez výběžku
 - Volná končetina
1. Kost stehenní
- největší a nejmohutnější
- hlavice má kulovitý tvar
- ke kosti pánevní je napojena krček
- v pánevní kosti je velká jamka do které zapadá kloub a je přesně
vytvarovaná
= omezuje pohyb

2. Kost holenní
- s kostí lýtkovou tvoří bérec
- mohutná, na průřezu trojúhelníková
- jde k vnitřnímu kotníku
- nese váhu těla

3. Kost lýtková
- je slabší
- jde k vnějšímu kotníku
- je obalená svaly

- Zánární kosti (7)

—> 1.řada: kost patní, krychlová
—> 2.řada: kost hlezenní, loďkovitá, klínová (zevní, střední, vnitřní)

- Nártní kůstky = 5 kostí

- Články prstů = 14 kostí

- Čéška = součást koleního kloubu

- Při stání je dotyk ve 3 bodech: Pata, Malíček, Palec

Onemocnění kostry
1.Skolióza
= boční vychýlení páteře

2.Artróza kloubů
= vlivem opotřebování
- charakterizována změnami kloubní chrupavky

3.Artritida
= zánětlivé onemocnění kloubů
- vlivem infekce

4.Dna
= ukládání kyseliny močové v kloubech —> způsobuje bolest
- nadměrná konzumace potravin obashující puriny = produktem metabolismu je kys.
močová

5.Osteoartritida
= opotřebení kloubu věkem
6. Revmatická artritida
= začíná zánětěm membrány potahující kloub

7.Osteoporóza (řídnutí kostí)

= úbytek kostní hmoty
- ztrácejí svou pevnost, snadno se lámou
- stáří nebo při některých chorobách

Svalová soustava
Definice: soubor orgánů sloužící k pohybu

Funkce: pohyb, udržení vzpřímené polohy těla

Ontogenetický původ: mezodermální

Evoluční trendy
1. Od nespec. soustavy ke specializované soustavě
2. Od nedifenecované svalové soustavy k diferencované
3. Od 1 typu svalové tkáně k více typům
4. Od 1 typu stažitelného elementu (aktin) ke dvoum typům (aktin, myosin)
5. Od svalové soustavy bez vazby na oporou soustavu ke svalové soustavě s vazbou na
opornou

Svalová soustava člověka

Stavba svalu
- základní stavební jednotka = Svalová buňka (Myocyt)
- svalová buňka tvoří svalová vlákna
- na povrchu buňky semipermeabilní membrána = SARKOLEMA

Svalové vlákno
- mnohojaderné
- základní jednotkou jsou myofibrily
= základní kontraktilní jednotka svalové buňky
- člení se na podjednotky = SARKOMERY (funkční jednotky)
- světlé a tmavé pruhy = uspořádání aktinu a myosinu
- svalové mitochondrie = SARKOZOMY
- cytoplazma svalové buňky = SARKOPLAZMA
- obdoba endoplazmatického retikula = SARKOPLAZMATICKÉ RETIKULUM
—> syntéza sacharidů, tuků, bílkovin

Chemické složení svalů

1. Voda
2. Myoglobin
3. Aktin a myosin
4. Fosfáty

Stavba svalu
- 10 - 100 vláken je spojeno řídkým vazivem do snopečků
- snopečky se spojují v snopce
- snopce se spojují ve sval
- na povrchu svalu je tvz. svalová povázka = FASCIE
Svalová kontrakce
- aktin a myosin (2 bílkoviny)
- z nich jsou složeny myofibrily = vlákna v cytoplazmě myocytů
- při kontrakci se aktinová vlákna posouvají mezi vlákna myosinu, sval se zkracuje
- podráždění motorického nervového vlákna
- nervový impulz
- vylití mediátoru do štěrbiny nervosvalové ploténky
- na svalovém vláknu vzniká akční potenciál (dochází k depolarizaci)
- dochází k uvolnění CA z sarkoplazmatickéh retikula
- reakce mezi A a M
- svalová kontrakce (stah)
- dochází ke štěpení ATP, čímž vzniká energie
- vápenaté kationty se vracejí zpět
- vazba aktin myosin se uvolní a dochází k svalové relaxaci
- k uvolnění ztahu dohází pouze při obnovení původního množství ATP
- po smrti nedochází k obnově —> posmrtná ztuhlost = RIGOMORTIS
- kyslíkový dluh
= anaerobní odbourávání glukózy na kyselinu mléčnou (=laktát), kterou krev
odvádí až při relaxaci

Funkce svalu
- synergisté = svaly vykonávjící tentýž pohyb
- antagonisté = svaly vykonávající protichůdné pohyby
- Ohybače (flexory) X Natahovače (extenzory)
- Přitahovače (adduktory) X Odtahovače (abduktory)
- Svěrače (sfinktery) X Rozvěrače (dilatátory)

- svalová práce
- izomerická = délka svalu se nemění
- izotonická = napětí se nemění, sval se natahuje

- svalové napětí
- klidové napětí = sval je v určitém smrštění = TONUS
- spasticita = zvýšený svalový tonus, zejména v kosterních svalech

Svaly lidského těla

- víc než 450 samostatných svalů
- většina svalů je párových
- u každého svalu rozlišujeme:
- začátek (blíže k hlavě)
- svalový úpon

- 2 funkce: kontrakce (smrštění) a relaxace (uvolnění)

1. Svaly hlavy
a) žvýkací svaly
- začínají na mozkové části lebky a upínají se na dolní čelist
- funkce = pohybují dojní čelistí
- Spánkový sval (m. temporalis)
- Žvýkací sval (m. masseter)
- 2 křídlaté svaly (mm. pterygoidei)
 b) mimické svaly
- jdou od lebečních kostí do kůže obličeje
- funkce é výraz obličeje a pohyb mluvidel
- Kruhový sval oční (m. orbicularis oculi)
- Kruhový sval ústní (m. orbicularis oris)

2. Svaly krku
a) Hlubská skupina
- jde před páteří
- funkce = úkony a předklonu hlavy

b) Kloněné svaly
- jdou po stranách krční páteře
- funkce = pohybují páteří + pomocí svaly dýchací
- Zdvihač hlavy (m. sternocleidomastoideus)

c) Ploché stužkovité svaly

- jdou po přední ploše krku
- funkce = tvoří dno dutiny ústní, zvedají hrtan, stahují mandibulu
- Nadjazylkové svaly
- Podjazylkové svaly

3. Svaly hrudníku
a) Mezižeberní svaly (mm. intercostales)
- Vnitřní = stahují žebra a navozují výdech
- vnější = zvedají žebra a navozují vdech

b) Prsní svaly (mm. pectorales)

- velký a malý
- funkce = pomocné svaly dýchací, přitahují lopatku a hrudní kost k trupu

c) Pilovitý boční sval

- funkce = otáči lopatkou, pomáhá vzpažení končetiny, pomocný sval vdechový

4. Svaly břicha
- ploché deskovité svaly
- mezi dolním okrajem hrudníku a horním okrajem pánevních kostí
a) Boční stěna
- Zevní šikmý sval (mm. obligus externus)
- Vnitřní šikmý sval
- Příčný sval

b) Střední část
- Přímé svaly břišní (mm. recti)
- spojují se ve střední čáře a vytváří vazivový pruh
= LINEA ALBA (u ní je pupeční jizva)

- Čtyřhlavvý bederní sval

- napětí svalů břišní stěny vyvíjí tlak na orgány dutiny břišní
= udržuje je tím ve správné poloze
- Při vzrůstu tlaků břišních svalů vzniká vypuzovací síla
= BŘIŠNÍ LIS
 - Napomáhá vyprazdňování dutých orgánů (střeva, moč.měch., děloha)
- dolní část zevnímu šikmého svalu je tvořena tenkou plochou šlachou
= TŘÍSELNÝ VAZ (ligamentum inquinalis)
- u mužů zde probíha semenný provazec
- u žen zde leží jeden z vazů upevňující dělohu
- oslabením svalů dolní části břišní stěny se tříselný kanál rozšiřuje - mohou se
protlačovat střevní kličky
= vznikne tříselná kýla (hernia inquinalis)

5. Svaly zad
a) Krátké svaly
- funkce = otáčení, záklon, vzpřímená poloha páteře

b) Ploché deskovité svaly

- funkce = zákony a úkony hlavy, připažení paže, zdvihání trupu
- Trapézový sval (m. trapezius)
- Široký sval zádpvý (m. latissimus dorzi)

6. Svaly horní končetiny

a) Svaly ramenního kloubu
- navazují na svaly hrudníku a zádové skupiny
- začínají na lopatkovém pletenci a upínají se na humerus
- Deltový sval = trojúhelníkovitý sval
- tvoří obrys ramene, abduktor horní končetiny, udržuje hlavici humeru v
jamce

b) Svaly paže
- Přední skupina
- ohybače předloktí (flexory)
- ohybače loketního a ramenního kloubu
- Dvojhlavý však pažní
- Pažní sval
- Hákový sval
- Zadní skupina
- napínají předloktí
- natahovači loketního a ramenního kloubu
- Trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii)

c) Svaly předloktí
- Dlaňová strana = ohybače prstů a ruky
- Palcová strana = natahovače ruky a ohybače lokte
- Hřbetní skupina = natahovače prstů a ruky

d) Svaly ruky
- drobné, krátké svaly
- Svaly palce
- Svaly malíku
- Hluboké svaly dlaně
- funkce = jemné a přesné pohyby prstů = jemná motorika
- pohyblivost palce = opozice
 7. Svaly dolní končetiny
a) Svaly kyčelního kloubu
- Velký hýžďový sval (m. glutaeus maximus)
- funkce = zanožení (extenzor stehna), podílí se na chůzi
- i.m. injekce

b) Stehenní svaly
- přední skupina
- funkce = natahovače kolenního kloubu, ohybače kyčelního kloubu
- Čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris)
- v úkonu tohoto svalu je zasunutí čéška
- vhodný k podávání i.m. injekcí

- vnitřní skupina
- funkce = přitahuje DK, přinožení, addukce stehna a dolní končetiny

- zadní skupina
- funkce = ohybače bérce, zanožení v kyčelního kloubu

c) Bércové svaly
- funkčně se podobají svalům předloktí
- přední skupina
- funkce = napínání nohy a prstů nohy
- Holení sval přední (m. tibialis anterior)
- Svaly bérce (malíková strana) - udržují svým napětím příčnou klenbu nožní

- zadní skupina (svaly lýtka)

- funkce = ohýbají prsty, udržují podélnou klenbu nožní, stoj na špičkách a
chůze
- Trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surea)
- upíná se achylovou šlachou na patní kost

d) Svaly nohy
- funkce = udržují podélnou klenbu nožní, pohyblivost prstů (oproti ruce) je
minimální
- palcová strana, malíková strana, hloboké svaly nohy

Poruchy svalové funkce

- příčiny:
1. Nečinností
2. Přerušením spojení mezi nervovým a svalových vláknem
3. Chorobné procesy ve svalu (záněty, úrazy, poruchy cévního zásobení)
4. Patologické procesy v nervosvalové ploténce
1. Plégie = úplné ochrnutí
2. Paréza = částečné ochrnutí
3. Hyperkinézy = chorobné mimovolné pohyby
- Tremor = rytmickýmimovolná třes některé části těla (prsty, brada)
- Spazmy (křeče)
- Tiky = mimovolné pohyby neurotického původu, objevují se zpravidla na malých
svalových skupinách
= grimasy, mrkání, křivění úst
 16. Cévní soustava
Definice: soubor orgánů, který zajišťuje oběh (rozvod) tělních tekutin (hemolymfa, krev) po těle

Ontogenetický původ: mezodermální

Evoluční trendy:
1. Bez CS k samostatné CS
2. Od otevřené k uzavřené
3. Od CS bez srdce k CS se srdcem
4. Od CS s jedním oběhem k CS se dvěma oběhy
5. Od CS vedoucí pouze 1 typ tělní tekutiny ke dvěma typům (krev, míza)
6. Od CS bez vazby na vylučovací soustavu k CS s vazbou na VS (ledviny)

Cévní soustava člověka

- ústrojí krevního oběhu se skládá ze srdce a uzavřeného systému cév

1.Srdce
= nepárový dutý orgán uložený v dutině hrudní mezi plícemi a za hrudní kostí
- Srdce je uloženo v osrdečníku (perikardu)
- mezi epikardem a perikardem je dutina vyplněná malým množstvím kapaliny (usnadňuje
pohyby)

Stavba srdce:
- svislou svalovou přepážkou je srdce rozděleno na pravou a levou část
- dutiny obou částí jsou vystlány vazivovou nitroblánou srdeční (endokard)
- endokard vytváří v síňokomorových otvorech cípaté chlopně (oddělují síň od komory)
- mezi pravou síní a pravou komorou je chlopeň trojcípá
- mezi levou síní a levou komorou je chlopeň dvojcípá
- do srdce vstupují velké žíly a vystupují velké tepny
- do PS vstupuje DDŽ a HDŽ, z PK vystupuje plicní kmen
- do LS vstupují 4 plicní žíly a z LK vystupuje aorta
- v plicním kmenu a aortě jsou při výstupu z komor 3 poloměsíčité chlopně

Srdeční svalovina (myokard)

= zvláštní druh příčně pruhované svaloviny
- svalová vlákna jsou spojena příčnými můstky
= zajišťují aby se vzruch předával i na sousední vlákna
—> celé velké úseky se stahují jako jeden celek
- svalová stěna síní je tenší, stěna komor je silnější (LK má nejsilnější- vykonává nejvíc
práce)

Výživa srdce
- myokard je velmi citlivý na nedostatek kyslíku (při tělesném klidu spotřebuje
10-15 %, při tělesné aktivitě až 5x větší)
- věnčité tepny (koronární) přivádí O2 a živiny srdeční svalovině
- oddělují se od aorty těsně za poloměsíčitými chlopněmi, dělí se na vlásečnice,
které prostupují celé srdce
- ucpáním některé z nich způsobá odumření příslušné oblasti myokardu
= INFARKT MYOKARDU
Činnost srdce
- funkcí srdce je udržovat cirkulaci v cévách
- rytmicky se naplňuje krví ze žil a náplň vyprazdňuje do tepen
- stah se nazývá systola a ochabnutí diaspora
- stah srdeční svaloviny postupuje jako vlna z obou síní na komory
- při stahu se dutiny srdce vyprazdňují, při ochabnutí se naplňují
- Srdeční revoluce:
= jeden cyklus srdeční činnosti (postupné naplnění dutin a vypuzení objemu)
1. Fáze: Systola síní
- komory v diastole
- krev ze síní je vháněna do komor
- cípaté chlopně jsou otevřeny

2. Fáze: Systola komor

- v síních nastává diastola
- uzavírají se cípaté chlopně
- zvyšuje se napětí svalstva komorových stěn
- zvyšuje se tlak v komorách, přetlakem je krev vháněna do tepen

3. Fáze: Diastola komor

- síně zůstávají také v diastole = krátká diastola celého srdce
- poloměsíčité chlopně se uzavřou zpětným nárazem krve
- do síní přitéká krev z žil a síně se plní krví
- otevřenými cípatými chlopněmi protékají do komor
- po naplnění síní nastupuje fáze 1

Řízení činnosti srdce

- je řízeno automaticky a rytmicky impulzi, které vznikají přímo v srdci
- Převodní systém srdeční:
- vytváří a rozvádí vzruchu srdeční svalovinou
1. Uzlík sinusový
2. Uzlík síňokomorý
3. Hisův můstek
4. Dvě raménka
5. Síť purkyňových vláken
- inervováno sympatikem (zvyšuje činnost) a parasympatikem (snižuje činnost)
- vliv emocí (strach, radost, leknutí)
- různé látky, hormony (epinefrin)

Tepová frekvence
- počet srdečních stahů za jednu minutu
- velikost tepové frekvence je závislá na:
- tělesné práci - věku
- na zevních a vnitřních podmínkách - fyzické kondici
- 70 za minutu
- nejnižších hodnot dosahuje ve spánku = Bazální tepová frekvence

Tepový objem = objem, který se dostává ze srdce z obou komor při jednom stahu
Minutový objem = objem krve, který je ze srdeční komory vypuzeni za 1 minutu
EKG (elektrokardiograf - přístroj; elekrokardiogram - křivka)
2.Cévy
a) Tepny
- vedou krev ze srdce
- tlak = síla kterou působí krev na stěny cév
- v průběhu revoluce krevní tlak kolísá, nejvyšší hodnota (=systolická), nenjnižší
(=diastolický)
- Sistolický tlak = 120 mmHg (Tor), diastolický = 80 mmHg (Tor)

b) Vlásečnice
- jsou vloženy mezi oblast tepen a žil
- velmi tenké cévy
- zpomalení průtoku krve ve vlásečnicích je důležité z hlediska jejich funkce
- hlavní funkční částí krevního oběhu, výměna látek mezi krví a tkáňovým mokem

c) Žíly
- odvádí krev z vlásečnic do krve
- při tělesné práci spojené s izotonickou činnowtí svalů se krev v žilách hromadí

Definovat malý a velký tělní oběh

Dýchací soustava
Definice: soubor orgánů primárně zajišťující dýchání (respirace) - výměna O2 a CO2 mezi org a okolím
—> sekundárně zajišťuje hydrostatickou funkci (plynový měchýř), zásobní (plicní vaky)

Ontogenetický původ: většinou entodermální, ektodermální = vnější žábry

Evoluční trendy:
1. Od přímého dýchání k nepřímému
2. Od anaerobního dýchání k aerobnímu
3. Od malopovrchového k velkopovrchovému
4. Od zevnímu dýchání k zevnímu i vnitřnímu (mezi krví a tkáněmi) dýchání

Dýchací soustava člověka

Typy dýchání:
a) Zevní (plicní) dýchání = výměna plynů mezi plícemi a krví
b) Vnitřní (tkáňové) dýchání = výměna plynů mezi krví a tkáněmi; využití O2
buňkami(mitochondrie)

Stavba:
1. Horní cesty dýchací
a) Nos a dutina nosní
- mezi nosníky dírkami je chrupavčitá přepážka, její zadní část je tvořena
kostí radličnou a svislou ploténkou kosti čichové
- z bočních stěn vystupují 3 páry nosních skořep rozdělující dutinu na
horní, střední, dolní
- dutina je vystlána sliznicí s čichovými buňkami
- vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje nečistot
 b) Hltan
—> Horní část = nosohltan
- po stranách do něj vyúsťují Eustachovy trubice ze středního ucha
- v klenbě jsou hltanové mandle
- je oddělen od ústní části patrohltanovým uzávěrem
- při dýchání je svěšen dolu, při polykání a mluvení je zdviženým vzhůru

—> Dolní část = hltanová část

2. Dolní cesty dýchací

a) Hrtan
- podkladem jsou chrupavky (štítná, prstencová, hrtanová a hlasivkové
chrupavky)
- mezi štítnou chrupavkou a hlasivkovými chrupavkami jsou nataženy 2 řasy
- nepárové řasy hlasové = nemají pro tvorbu hlasu význam
- párové řasy hlasové = hlasivky
- mezi nimi je úzká hlasová štěrbina - rozechvěním vzniká základní tón

b) Průdušnice
- pružná, 12 cm dlouhá trubice
- vyztužená chrupavkami podkovovitého tvaru
- na spodní části se větví na 2 průdušky

c) Průdušky
- každá vstupuje do příslušné plíce

3. Plíce
- uloženo v dutině hrudní
- báze nasedá na klenbu bránice —> je vyhloubená
- uprostřed je branka plicní = tudy vstupuje průduška + plicní cévy
- hlubokými zářezu je každá plíce rozdělena na laloky —> P = 3; L = 2
- na povrchu plíce je vazivová blána poplicnice
—> přechází na stěny hrudní dutiny jako pohrudnice
- mezi poplicnicí a pohrudnicí prostor vyplněn tekutinou
- mezi pohrudnicemi každé plíce prostor vyplněn řídkým vazivem, zde je uloženo srdce

Stavba:
- průdušky se uvnitř plic větví na průdušinky, na které navazují alveolární
chodbičky
- a.chodbičky Ústí do plicních váčků, jejichž stěny jsou vyklenutý v plicní sklípky
- plicní sklípky jsou opředeny hustou sítí vlásečnic = výměna plynů

Plicní ventilace:
a) nádech (inspirium)
= pohyb bránice dolů, mezižeberní svaly se rozpínají, zvětšuje se objem hrudníku

b) výdech (expirium)
= pohyb bránice nahoru, mezižeberní svaly se smršťují, zmenšuje se objem hrudníku

- Dechová frekvence = počet vdechů a výdechů za minutu - u dospělce 16x za minutu

- Respirační vzduch = objem vyměněného vzduchu při každém vdechu a výdechá - 500 ml
 - Minutový objem = objem vzduchu, který projde plícemi za 1 min - 7 litrů
- Doplňoký vzduch = objem vzduchu, který lze ještě vdechnou po klidném vdechu - 2-2,5 l

- Zásobní vzduch = objem vzduchu, který lze ještě vydechnout po klidném výdechu
- Vitální kapacita plic = součet objemů RV, DV, ZV
- Zbytkový vzduch = vzduch, který z plic nedokážeme vytlačit - 1-2 litry
- Hypoxie = snížení obsahu O2 v krvi, ne však pod kritickou hodnou
- znaky: Modrání kůže a sliznice rtů (cyanóza)
- Anoxie = naprostý nedostatek O2 v tkáních s následkem smrti

Složení vdechovaného a vydechovaného vzduchu:

a) vdechovaný = 78 % N2, 21 % O2, 0,04 % CO2
b) vydechovaný = 78 % N2, 16 % O2, 4-5 % CO2

Dýchací svaly:
a) Hlavní
= dýchací a zevní mezižeberní svaly
- u dětí převažuje abdominální dýchání, u dospělých smíšené nebo kostální

b) Pomocné svaly dýchací

- zapojují se při zvýšené spotřebě kyslíku
- při vdechu se zapojují svaly upínající se shora na žebra (pomáhají zdvihat thorax'
= zdvihač hlavy, kloněné svaly, velký a malý prsní sval, široký sval zádový
- při výdechu se zapojují svaly upínající se na dolní okraj žeber = Čtyřhranné sv.
bederní

Řízení dýchacích pohybů

- mimovolné
- jsou vykonávané rytmicky = nepodmíněná reflexní činnost s centrem v prodloužené míše
- činnost dýchacího centra je též podporovaná rytmických drážděním senzitivního
zakončení bloudivého nervu (10. Mozkový nerv)
- obranné dýchací reflexy = kašlání a kýchání
 17. Vývoj, stavba a činnost orgánů trávicí soustavy a metabolismus

EVOLUCE TRÁVICÍ SOUSTAVY

→ definice: soubor orgánů a žláz zajišťujících příjem, trávení a vstřebávání potravy

→ fce: výživa těla; mechanické, chemické zpracování potravy

→ sekundární fce: vylučování

→ ontogenetický původ:
− entodermální
− záčátek a konec trávicí trubice je ektodermálního původu

→ evoluční trendy: (srovnání: prvoci x bezobratlí x strunatci)

1) od neprůchodné TS → k průchodné
2) od nediferencované trávicí trubice → k diferencované
3) bez přídatných žláz → k přídatným žlázám
4) od malopovrchové TS → k velkopovrchové
f a) intenzivní cesta → klky, mikroklky
→ tyflosolis – řasa (kroužkovci)
b) extenzivní cesta → zvyšování členitosti, gastrovaskulární soustava
5) od jednotného složení trávicích šťáv → k nejednotnému
6) bez trávicího enzymu → k trávicímu – pepsin
7) od intracelulárního (vnitrobuněčného) trávení → k extracelulárnímu (mimobuněčnému) trávení
O 8) od neoddělených trávicích a vstřebávacích úseků → k odděleným

TRÁVICÍ SOUSTAVA ČLOVĚKA

→ fce:
− travení potravy: mechanické a chemické zpracování potravy (rozštěpení potravy na zákl.živiny)
− vstřebávání látek – vzniklých trávením do vnitřního prostředí organismu (vstřebané látky – zdroj E,
stavební materiál pro výstavbu bb)
− odstraňování odpadních látek a dále nestravitelných látek z organismus =defeatace
defekce

→ stavba trávicí trubice

→ 4 vrstvy
− sliznice, slizniční vrstva (tunica mucosa) - vnitřní
− podslizniční vazivo (tela submucosa)
− svalová vrstva, svalovina (tunica muscularis)
− sérovitá vrstva, seróza (tunica serosa) – může mít charakter fascie – vnější vrstva (tunica
adventitia)

1
Ústní dutina (cavitas oris)
− začíná trávení, sídlo chuti, podílí se na artikulaci
− od ústní štěrbiny (rima oris) po vchod do hltanu – hrdelní úžina (isthmus faucium)
− vpředu ohraničena rty (labia oris), zevně tvářemi (buccae), strop tvoří patro (palatum), spodinu
jazylkočelistní a bradojazykový sval

a) Rty​= podkladem je svěrač - kruhový sval ústní

− Rýha nosortová (nad horním rtem), rýha bradorotová (pod dolním rtem)
b) Tvrdé patro
− Kostěný strop dutiny ústní (odděluje dutinu ústní od nosní)
− Sliznice pokrývající tvtdé patro vybíhá vzadu v měkké patro (skládá se ze svaltsva)
→ Zadní okraj vybíhá v čípek, umožňuje zvednutí patrohltanového závěru
c) Jazyk
− svalový orgán pokrytý sliznicí
− spojen s dolní čelistí, jazylkou, měkkým patrem a stěnou hltanu
− tvořen příčně pruhovaným svalstvem
− sliznice kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem – obsahuje několik druhů papil – ve stěnách
chuťové pohárky (slaná - bok, kyselá - na boku za slanou, sladká - špička, hořká - vzadu)
− jazyková uzdička (frenulum linguae) – slizniční řasa od spodiny dutiny ústní k spodní ploše jazyka
d) Jazyková mandle​(tonsilla lingualis) – lymfatická tkáň za hraniční brázdou
e) Zuby​(dentes)
− mechanické zpracování potravy, tvorba řeči
− vklíněné v zubních lůžkách (alveoli dentales)
− tvoří horní a dolní zubní oblouk
− stavba
→ zubní korunka​(corona dentis) – na povrchu kryta ​sklovinou​, až 98% anorganických látek
→ zubní krček​(cervix dentis)
→ zubní kořen​(radix dentis) - v lůžku upevněn tuhým vazivem – ozubicí
→ základním materiálem zubovina (dentin) – až 72 % anorganických látek
→ povrch kořene a krčku kryt cementem
→ uvnitř zubu zubní dřeň
→ kanálkem vstupují do dřeně cévy a nervy
− druhy zubů
→ řezáky (dentes incisivi)
→ špičáky (dentes canini) Ia
→ špičáky (dentes canini)premolares
→ stoličky (dentes molares) P
M
− mléčné zuby, dočasné zuby (dentes decidui) – první generace zubů
→ 20 zubů
→ prořezávájí se mezi 6. a 24. měsícem
→ zubní vzorec 2 - 1 - 0 - 2
− trvalé zuby (dentes permanentes) – druhá generace zubů
→ prořezávání ccs od 6 let
→ 2. stolička okolo 14. roku a 3. po 18. roku
→ zubní vzorec 2 - 1 - 2 - 3
f) ústní, slinné žlázy
− produkují slinu (saliva)
− zvlhčují potravu a ústní dutinu, umožňují polykání, rozpouštějí některé látky, umožňují dráždění
chuťových receptorů
− obsahují enzym ptyalin a mucin, 99 % H​2​O
− velké slinné žlázy​(párové) s dutinou ústní spojeny vývody

2
 → příušní žláza​− největší, umístěna pod ušním boltcem, ústí u M2, příušnice (zánět)
→ podčelisní žláza
→ podjazyková žláza​− u jazykové uzdičky + další drobné vývody
− u jazykové uzdičky + další drobné vývody

HLTAN (pharynx)
− Přibližně 12 - 14 cm dlouhá truvice
− vyústění eustachovy trubice (vyrovnávání tlaků)
− nosohltanové mandle
− křižovatka dýchacích a trávicích cest
− hrtanová příklopka epiglotis
− krytý řasinkovým epitelem

JÍCEN (esophagus, oesophagus)

− trubice dlouhá asi 25 cm
− spojení hltanu a žaludku, posun sousta – ​peristaltické pohyby
− sestupuje hrudníkem podél páteře, prochází ​jícnovým otvorem​(hiatus esophagus) v bránici
− sliznice s četnými žlázkami – hlen – usnadnění posunu
− v horní třetině převážně příčně pruhované svalstvo, v druhé třetině příčně pruhované i hladké, v třetí
třetině jen hladké svalstvo

ŽALUDEK (gaster)
− v břišní dutině vlevo pod brániční klenbou
− svalový vak o obsahu 1,5 – 2,5 l
− česlové ústí ​
(ostium cardiacum) – ústí jícen
− tělo​(corpus ventriculi) - klenba žaludku (fundus) – pod bránicí
− vrátník​(pylorus) – ústí do tenkého střeva
− sliznice žaludeční stěny – zřasena do žaludečních řas (plicae gastricae) – na povrchu žaludeční políčka –
na nich ústí žaludeční žlázy
− svalovina žaludku – nejsilnější ​v oblasti pyloru – vrátníkový svěrač​(m. sphincter pylori)
− vykonává řadu pohybů – posun, promíchání obsahu – ​vzniká kašovitá hmota – chymus
− žaludeční šťáva:
→ voda
→ HCl
− pH=1 (tvoří kyselé prostředí); působí baktericidně; rozpouští minerální látky
− vytváří optimální pH pro trávicí enzymy
− nabobtnává a rozvlákňuje masité složky potravy
− zabraňuje rozkladu někt.vitaminů (vit.B1, B2, C)
− aktivuje neúčinný pepsinogen – účinný pepsin
− pepsin štěpí nerozpustné bílkoviny – na rozpustné polypeptidy
→ mucin
− cukerná látka s bílkovinnou složkou
− chrání žaludeční sliznici před působením HCl (při poruše – žaludeční vředy)
→ pepsinogen
− působením HCl se mění na pepsin – ten štěpí bílkoviny
→ chymozin
− jen u kojenců; sýřidlo = sráží mléko
→ gastrin
− tkáňový hormon, tvoří se v žaludeční sliznici – v krvi ke žlázkám sliznice – sekrece
žaludeční šťávy
− vyměšévání žaludeční šťávy je řízeno:
→ zrakovými, čichovými, chuťovými vjemy

3
 → chemický = gastrin
→ nervově = bloudivý nerv
− fce žaludku:
→ zásobárna potravy (jen tuhá potrava + mléko)
→ rytmické stahy svaloviny + sekrece žaludeční šťávy → promíchání potravy – v žaludku vzniká
trávenina (chymus)
→ chemické trávení (bílkoviny → polypeptidy); trochu vstřebávání (voda, soli, alkohol)
→ vratník dávkuje po částech do tenkého střeva, žaludek začíná pracovat:
− po ¼ – ½ hodině = pokud je žaludek prázdný
− po 3 – 4 hodinách = pokud je plný

TENKÉ STŘEVO (intestinum tenue)

− trubice o průměru 3 – 4 cm a délce 3 – 5m
− hlavní část trávení a vstřebávání
− Dvanáctník (duodenum)
− podkovovitý útvar (25 – 30cm); dříve = zhruba 12palců → dvanáctník
− trávenina (chymus) přicházíz vrátníku do duodena
− do duodena se dostávají trávicí složky (enzymy) z jater a ze slinivky břišní společným vyústěním
= Vaterova papila
− Funkce:
→ resorpce (vstřebávání) vitaminů (vit.B​1​, B​2​, C); předává rytmiky (chvěvy)
→ žaludku na střevo
→ neutralizace kyselé žaludeční tráveniny; veškeré chemické trávení
− Lačník (jejenum)
− lačník = 3/5 střeva (název – při pitvě bývá prázdný – lačný)
− Kyčelník​= zbývajíc 2/5 střeva (název – dle uložení v kyčelní jámě)
− jsou svinuty v kličky; k zadní stěně jsou zavěšeny tenkou blánou = okružím = mesenterium
− fce střevní stěny – vsřebávání živin:
− glukóza + AMK → do krve
− mastné kyseliny + glycerol → do lymfy
→ mezi klky jsou ​ jednoduché střevní žlázky → produkují střevní šťávu
→ Složení šťávy:
− voda, cukry, HCO3–, minerální látky
− enzymy:
→ peptidázy = štěpí polypeptidy → AMK
→ lipázy = štěpí tuky (lipidy) → glycerol + mastné kyseliny
→ amylázy = štěpí polysacharidy → glukóza
→ v horní části střeva = bb, kt.při styku s tráveninou začnou produkovat tkáňové hormony –
např.sekretin, pankreosekretin → ty se krví dostanou až do slinivky → ta začně
produkovat šťávu s enzymy pro trávení všech zákl.živin
− fce tenkého střeva:
− hlavní místo trávení a vstřebávání
− dotravování potravy; zpětná resorpce vody a minerálních látek
− posun nestrávených zbytků potravy do tlustého střeva
→ peristalitickými pohyby – stah hladké sval.střevní stěny,šíří se po celé délce střeva
→ segmentačními pohyby – stahy v místech vzdálených od sebe něk.cm – pak uvolnění –
pak stahy v místech nekontrahovaných

4
TLUSTÉ STŘEVO (intestinum crassum)
− šířka 4 – 7.5 cm, délka 1,2 – 1,5 m
− obdobná stavba stěny jako u tenkého střeva, ale chybí klky a mikroklky
− sliznice ibs.žlázové bb → produkce hlenu – usnadňuje pohyb exkretů
− obdobná stavba stěny jako u tenkého střeva, ale chybí klky a mikroklky
− tlusté střevo je hostitelem střevní mikroflory
→ hnilobné bakterie – produkují amoniak, sulfan, fenol
→ kvasné bakterie – produkují methan, oxid uhličitý
− význam bakterií: napomáhají rozkladu vlákniny a nestravitelných zbytků potravy tvorba
vitaminů (vit.H,K,B12)
− morfologické části tlustého střeva:
a. slepé střevo
− ústí do něj kyčelník, na spodní straně – apendix(červovitý přívěsek– 6cm, ​∅​6mm)
=lymfatická žláza – při zánětech zduří – může prasknout – hrozí zánět podbřišnice
b. tračník
− vzestupný; příčný; sestupný s esovitou kličkou
c. konečník (rektum)
− 15 – 20cm; tenkostěnný, hladká svalovina
− vnitřní svěrač – hladká svalovina
− zevní svěrač – příčně pruhovaná svalovina
− fce: shromažďuje stolici; reguluje odchod stolice z těla
− defekace = proces vyprazdňování – reflexní děj (podnět – jeho naplnění)
→ fce tlustého střeva:
− zpětná resorpce vody, solí, vitaminů, AMK
− posun nestrávených zbytků potravy do konečníku(výkaly–v esovité kličce v konečníku)
− rozklad žlučového barviva – charakteristické zabarvení stolice

→ pozn.: vláknina = všechny makromolekulární látky sacharidické povahy (celulóza, lignin, pektiny...)
– důležitá pro správně vyprazdňování tlustého střeva
– podněcuje pohyb střev
– podporuje činnost kvasných bakterií, inhibuje hnilobné bakterie

SLINIVKA BŘIŠNÍ (pancreas)

− leží pod žaludkem v ohybu dvanáctníku
− hlava (caput), tělo (corpus), ocas (cauda)
− slinivková exokrinní část (98 % slinivky)
→ tvořena lalůčky různé velikosti
→ hlavní vývod – slinivkový vývod
− ústí na velké dvanáctníkové bradavce většinou společně se žlučovodem
− produkuje pankreatickou šťávu do duodena
→ trypsin = štěpí bílkoviny – AMK
→ amylázy = štěpí cukry
→ lipázy = štěpí tuky
→ nukleotidázy = štěpí NK
–​
→ HCO​ 3​​ = neutralizuje kyselou žaludeční tráveninu
− Endokrinní část (2 %)
→ tvořena shluky buněk – ​ ostrůvky slinivky břišní, Langerhansovy ostrůvky
→ 3 typy buněk
− A – buňky (alfa buňky) – větší, 20 % - při obvodu ostrůvku – vylučují ​glukagon

5
 − B – buňky (beta – buňky) – 60 – 80 % - menší, produkují ​inzulin
− D – buňky (delta – buňky) – produkují hormony ​gastrin a somatostatin​(tkáňové
hormony)

JÁTRA (hepar)
− největší žláza v lidské těle, 1,5kg, prokrvený orgán, regenerační schopnost
− nepárový orgán
− v pravé částí dutiny břišní pod bránicí(v pravé brániční klenbě); ze 2 laloků (pravý větší) na spodní
straně pravého laloku je umístěn žlučník
− složená z jaterních lalůčků, 1 – 2 mm , tvořených jaterními bb (hepatocyty)
− hepatocyty produkují:
a. exkrety (odpad.l) – jaterní žíla – dolní dutá žíla
b. sekrety – žluč – žlučovod – duodenum
− vrátnicová žíla (v. portae) – přivádí resorbované látky z žaludju, střev, sleziny a slinivky – látky jsou
předány hepatocytům ke zpracování
− jaterní tepna – přivádí kyslík do hepatocytů
− zásobení jater:
a. z jaterní tepny (z břišní aorty)
b. z vrátnicové žíly
− z jater odchází smíšená krev jaterní žílou do dolní duté žíly
− hepatocyty produkují žluč – odtéká 2 žlučovody (levý a pravý lalok – každý má svůj žlučovod) – spojují
se v jeden jaterní vývod = ductus hepaticus – k němu se připojuje žlučník (vesica fellea), kt.je přirostlý
zezadu na spodní plochu pravého jaterního laloku
− žluč:​(bilis, fel)
− žlutohnědá kap (na vzduchu zelená); 0,8 – 1 l /den
− hromadí se ve žlučníku – pytlíčkovitý útvar o V= 50 – 80ml
− obs.:
→ bilirubin (žlučové barvivo) – vzniká rozkladem hemoglobinu
→ žlučové kyseliny – ve střevě aktivují pankreatickou lipázi + roztylují = emulugují tuky,
kt.jsou pak lipázami štěpeny
− další fce žluči:
→ neutralizuje kyselou žaludeční tráveninu v duodenu
→ zvyšuje pohyblivost střeva; odstraňuje jedovaté zplodiny metabolismu
− fce jater:
○ důležité centrum metabolických pochodů
○ nadbytečná glukóza se zde ukládá ve formě glykogenu
○ tvorba glukózy z necukerných složek
○ tvorba tuků ze sacharidů
○ nadbytečný dusík – převeden na močovinu (ornithiový cyklus)
○ zásobárna vitaminů (B12, A, D, K)
○ odbourává se zde hemoglobin
○ syntéza protrombinu – důležitý pro srážení krve
○ syntéza plazmatických bílkovin
○ tvorba žluči
○ detoxikační reakce + odstraňování škodlivých látek do žluče
○ uvolňuje se E ve formě tepla – játra jsou nejteplejším orgánem v těle

6
 METABOLISMUS
= přeměna látek a energie
− 2 hlavní úkoly:
→ zajištění energie a stavebního materiálu
→ výroba složek organizmu
− v buňkách všechny děje katalyzovány enzymy
− sled enzymových reakcí vedoucích od substrátu ke konečnému produktu = metabolická dráha

Enzymy
− látky bílkovinné povahy katalyzující biochemické reakce = ​biokatalyzátory
− některé pouze bílkovin x jiné –​bílkovina​​(apoenzym)​+ ​nebílkovinná část (kofaktor)​– kofaktorem –
iont kovu nebo organická látka
− Apoenzym + kofaktor = holoenzym
○ Pokud je kofaktor pevně vázán = prostetická skupina
○ Slabě vázán = koenzym (organická látka NAD+, koenzym A)
− v buňce katalyzovány všechny reakce – i ty, které probíhají samovolně → urychlení
− snižují aktivační energii chemických reakcí
− konkrétní enzym katalyzuje pouze konkrétní reakci

Substrát​= chemická látka vstupující do reakce

Produkt​= chemická látka vystupující z reakce

ATP​– adenozintrifosfát – spojovací článek mezi procesy uvolňujícími a spotřebovávajícími energii

- další makroergické sloučeniny GTP, UTP, CTP

ANABOLICKÉ DĚJE
− endergonické, roste Gibbs, klesá entropie buňky
− redukční děje
− z jednoduchých látek vznikají látky složitější = ​syntéza látek
− energie se spotřebovává
− jednoduché molekuly prekurzorů dávají vznik složitějším molekulám
− za dodání energie ve formě ATP
− většinou redukční děje – potřeba i energeticky bohaté redukovadlo NADH + H+ nebo NADPH

KATABOLICKÉ DĚJE
− exergonické, klesá Gibbs, roste entropie
− oxidační děje
− složitější látky jsou štěpeny na jednodušší = ​rozklad (degradace)
− energie se uvolňuje (zisk energie)
− energeticky bohaté živiny (sacharidy, lipidy, bílkoviny) → odbourávány převážně oxidačními
(dehydrogenačními) pochody na jednodušší sloučeniny (kyselina pyrohroznová, octová) až na CO2,
H2O, NH3, močovinu → toto odbourávání je doprovázeno stupňovitým uvolňováním energie
−

Metabolické dráhy
1. linéární - sled na sebe navazujících reakcí; jedna reakce přechází v druhou (glykolýza)
2. cyklické - cyklus krátkých rakcí s vypadnutím produktu (Krebsův cyklus)

8
Metabolismus sacharidů
A. Katabolismus
a. Glykolýza
− konečný zisk energie z glykolýzy představují 2 molekuly ATP z 1 molekuly glukózy
− začíná v cytoplazmě buňky

so so osco

− zpracování pyruvátu:
1. Anaerobně

s 6 0 as so

2. Aerobně

9
B. Anabolismus
a. Fotosyntéza
− děj, při kterém si autotrofní organismy syntetizují organické látky (glukóza) z látek
anorganických (CO2 + H2O) za přítomnosti slunečního svitu a chlorofylu. (vzduch : O2 –
21% ; N2 – 78% ; CO2 – 0,03%)
(chlorofyl,slun.svit)​
− rovnice : 6CO​ 2​+ 12H​2​O →​ C​6​H​12​O​6​+ 6H​2​O + 6O​2
− předpoklady pro fotosyntézu
1. viditelné světlo – ​λ​(lambda) 400 – 700 nm = vlnová délka
2. chlorofyl (složitá molekula, centrál.atom Mg), asimilační pigmenty – karotenoidy....
3. přenašeč – org.látky přenášejí excitované elektrony z molekul chlorofylu (ferredoxin,
cytochromy)
4. voda, CO​ 2

Primární procesy fotosyntézy

→ FII (fotosystém II)
− světlem (vln.délka 680nm) dojde k uvolnění 2 excitovaných elektronů z molekul
chlorofylu
− elektrony jsou zachyceny sytémem přenašečů, kt.přenášejí elektrony do
fotosystému I, přičemž dojde k uvolnění energie v podobě ATP. Ionizované
molekuly chlorofylu získávají chybějící elektrony fotolýzou vody
− probíhá na membránách thylakoidů
→ FI (fotosystém I)
− opět excitace 2 elektronů, zachyceny systémem přenašečů
→ návrat elektronů do fotosystému I, dojde k uvolnění energie v podobě
ATP
→ navázání elektronů na NADP​+​→ ten se tím redukuje a zároveň přijme
+
2H​
− NADPH + H​+​= redukční činidlo pro temnostní fázy fotosyntézy

10
Sekundární procesy fotosyntézy = temnostní fáze
→ Calvinův cyklus
− Reakce, které nejsou závislé na světle.
− CO2 ze vzduchu do listu do stomatu.
− C3 rostliny

Necgblicki fosforylace

→ Hatch - Slackův cyklus

− fixuje CO​ 2​na 4 uhlíkatou látku, CO​
2 poté
​ vypouští do calvinova cyklu (fixace je
účinná - kvůli nutnosti uzavření průduchů - rostliny v poušti)

ustiednimoletula
umeit
ten
FAD

11
METABOLISMUS LIPIDŮ
− tuky jsou vedle sacharidů dalším významným zdrojem energie bb a stavební složkou bb membrán
− jejich metabolsimus úzce souvisí s metabolismem sacharidů
− pokud je příjem energie organismem vyšší než výdej,je její přebytek využit k tvorbě tukových zásob
− význam lipidů: stavební; zásobní, zdroj E

A. Katabolismus
− tuk (triacylglycerol) se ve střevě štěpí ​lipázou​na glycerol a vyšší mastné kyseliny, kt.jsou dále
odbourávány v bb: rubisco
− glycerol vstupuje do metabolismu sacharidů (glykolýzy)
− vyšší mastné kyseliny vstupují do procesu β – oxidace (probíhá na β uhlíku), ve kt.se postupně
odbourávají
= β – OXIDACE
− mastné kyseliny – poměrně netečné
− zvýšení reaktivity = aktivace pomocí ligázy (acyl-CoA-syntetázy) za účasti CoA a ATP
− odbourávání v matrix mitochondrií

− acetyl – CoA → do citrátového cyklu - zisk 12 ATP

− 1 FADH2 → do dýchacího řetězce - zisk 2 ATP
− 1 NADH + H+ → do dýchacího řetězce - zisk 3 ATP
B. Anabolismus
= syntéza lipidů
− z acetylSCoA, redukovaných koenzymů v cytoplazmě
− syntéza mastných kyselin má podobný charakter jako β oxidace (nejde ale o přesně protichůdné
reakce)

METABOLIZMUS BÍLKOVIN
− odlišný od metabolizmu sacharidů a lipidů - sacharidy a lipidy – především zdroj energie
− bílkoviny – hlavní stavební materiál buněk a tkání – nenahraditelné
− jediný zdroj dusíku pro heterotrofní organizmy
− neustále se v organizmu odbourávají a tvoří
12
 − nejsou odbourávány uniformním způsobem jako sacharidy a lipidy (jednotlivé aminokyseliny mají
individuální metabolizmus)
− proteosyntéza – složitý proces – podle genetického kódu
ODBOURÁVÁNÍ BÍLKOVIN
− proteiny štěpeny pomocí proteáz na peptidy, ty pomocí peptidáz na aminokyseliny

METABOLIZMUS AMINOKYSELIN
− volné aminokyseliny – stále v organizmu jako zásoba (pool)
− využití – materiál pro proteosyntézu, syntéza dusíkatých látek, zdroj energie
1. dekarboxylace – vznik aminů
2. oxidační deaminaci – vznik ketokyselin
3. transaminaci – přenos aminoskupiny z aminokyseliny na ketokyselinu a naopak
4. kondenzaci – biosyntéza peptidů a bílkovin
− každá AMK má vlastní odbourávání – na meziprodukty → ty se zapojují do metabolismu sacharidů
nebo lipidů
− podle konečných produktů dělíme AMK do skupin:
→ glukogenní (glukoplastické) – z jejich C koster vznikají prekurzory biogeneze sacharidů
→ ketogenní (ketoplastické) – poskytují části pro vznik mastných kyselin
→ glukogenní i ketogenní

METABOLIZMUS AMONIAKU
− aminoskupiny uvolněné při odbourávání AMK - využity k - syntéze dusíkatých molekul nebo převedy
na odpadní formu a vyloučeny z organismu
− tvorba močoviny
→ ve formě močoviny odchází z těla savců 80 – 90 % celkového dusíku (zbytek ve formě NH4+)
→ močovina se tvoří v ​
MOČOVINOVÉM (ORNITHINOVÉM, MALÉM KREBSOVĚ) CYKLU

13
ANABOLISMUS BÍLKOVIN
− 8 esenciálních AMK člověk nedokáže syntetizovat, musí být přijímány potravou
− 12 neesenciálních AMK člověk dokáže syntetizovat, často vznikají transaminací – přenosem AMK z
jedné AMK na α – oxokyselinu za vzniku jiné AMK

− bílkoviny jsou z AMK syntetizovány v procesu zvaném ​proteosyntéza​:

= proces syntézy bílkovin probíhající na ribozómech, informace přesném pořadí AMK v
bílkovinách je uložena v primární struktuře DNA (je dána pořadím jejich nukleotidů)
1. transkripce
− „přepis“ informace o nukleotidovém složení z molekuly DNA na molekulu hn-RNA,
sestřich inronů → mRNA
2. translace
− „překlad“ pořadí nukleotidů z m-RNA do pořadí AMK vznikajícího polypeptidového
řetězce, AMK jsou na místo syntézy (do ribozomů) transportovány pomocí t-RNA
− druh AMK určuje tzv.kodon (triplet) – 3 za sebou následující báze v m-RNA ke každému
kodonu je komplementární antikodon – 3 za sebou následující báze t-RNA
komplementární ke kodonu, každá t-RNA je specifická pro urč.AMK
− t-RNA komplementární ke kodonu, každá t-RNA je specifická pro urč.AMK

14
KREBSŮV CYKLUS
− AcetylCoA vstupuje, vystupuje 2 CO​2​, 1 ATP, 3 NADH+H​+​, FADH​2
− enzymy jsou regulovány koncentrací ATP → vysoká koncentrace ATP cyklus zastavuje

15
DÝCHACÍ ŘETĚZEC
− Na vnitřní membráně mitochondrií
− komplex I​– NADH-ubichinonreduktáza (NADH-dehydrogenáza – vstup NADH+H+)
− komplex II​– sukcinát-ubichinonreduktáza (vstup FADH2)
− komplex III ​– ubichinol-cytochrom c-reduktáza
− komplex IV​– cytochrom c-oxidáza
− (komplex V)​– někdy se tak označuje F0F1-​ATP-syntasa
− Výsledek:
→ reoxidace redukovaných ekvivalentů (NADH+H+ a FADH2)
→ vytvoření vody
→ přenesení 10H+ do intermembránového prostoru v případě použití NADH+H+
→ přenesení 6H+ v případě použití FADH2
− Za každé 4 protony se vytvoří 1 ATP

16
 18. Vylučovací soustava
Definice: soubor orgánů primárně zajišťující primárně osmoregulaci a exkreci
- Sekundární FCE: udržování homeostázy; ochranná; regulace krevního tlaku

Ontogenetický původ: nefrická tkáň = soubor mezodermálních buněk; funkčně a vývojově souvisí se
soustavou romznožovací

Evoluční trendy:
1. Od oddělených osmoregulačních a exkrečních fcí ke spojeným
2. Od VŠ bez vazby na CS k VS s vazbou na CS
3. Od vnějších glomerulů k vnitřním glomerulům
4. Od primárního močovodu k sekundárními močovodu
5. Od segmentovaných ledvin k vakovitým ledvinám
6. Od difúzní VS k lokalizované VS
7. Od nespecifického vylučování (princip osmózy) k specifickým vylučování (aktiv.transport)
8. Od řídké (hypotonické) moči k husté hypertonické moči
9. Od amonotélie (NH3,NH4+) přes urikotélie (kys.močová) k ureotélii (močovina)

Vylučovací soustava člověka

Tvorba moči
1. Glomerulární filtrace (= ultrafiltrace)
- v golemerulech přechází do proximálních tubulů všechny složky plazmy kromě
bílkovin
- vzniká primární moč (150 - 180 litrů)

2. Tubulární resorbce
- vstřebávání látek z tubulů do kapilár (H2O, glukóza, NaCl, soli, vitamin C, AK)
- většina látek v proximálních kanálcích
- většina vody ve sběracích kanálcích
- Hanleova Klička tvoří hypertonické prostředí

Složení moči
- 95 % voda, 30g močoviny, 15g NaCl, anorganické ionty, odpadní produkty
- mírně kyselé (pH 5-8) - po mase více zásadité
- barvivo urochrom, při poruše jaterní funkce i bilirubin (urobilirubin)
- v moči nesmí být krev, cukry, patogeny a bílkoviny

- nepřetržitě, zvýšená tvorba při každém příjmu potravy

- vliv hormonů (adiuretin, aldosteron), nervové vlivy (při spánku nižší)
- úplná zástava = anurie —> po 3-5 dnů smrt

Ledviny (nefros, renes)

- párový orgán bobovitého tvaru
- v horní části břišní dutiny 1L až 3L
- rozměry: 12x6x3cm; 150g
- ledvinná branka (hilus) = vstup, výstup cév a močovodů
- průtok krve 1300 ml/hod
 Stavba ledviny:
1. Vazivová blána
2. Ledvinná kůra
- 5-8 mm silná, světlá vrstva
3. Ledvinná dřeň
- zformovaná do tvz. pyramid - ty ústí do kalichů
4. Ledvinná pánvička
- sbíhají se do ní ledvinné kalichy - z ní vývod močovodu

Základní stavební jednotka = NEFRON

- jeden milion v každé ledvině
1. Část: cévní
- začíná v kůře ledviny Bowmanovým váčkem s klubíčkem kapilár = glomerulus

2. Část: tubulární (tubulus = kanálek)

- Bowmannův váček (tvorba primární moči = plazma bez bílkovin)
- Proximální stočenná kanálek (kanálek 1. řádu)
- Henleova klička (může zasahovat do dřeně)
- Distální kanálek (kanálek 2. řádu)

3. Část: Distální stočený kanálek

- přibližně z 10 až 15 nefronů Ústí do sběracího kanálku, ty do pyramid
(resp.papil, kalichů, na pánvičku)

Močové cesty
- nefrony -> pyramidy -> ledvinové kalichy -> pánvička -> močovod -> močový měchýř ->
močová trubice
1. Močovody (ureter)
- délka 25-30 cm, průměr 4-7 mm
- transport moči aktivně (peristaltika)

2. Močový měchýř
- za sponou stydkou, 500-700 ml
- pocit močení již při náplní 350 ml
- u žen větší

3. Močová trubice (urethre)

- žena 3-4cm, muži 20-22ml
- svěrače vnitřní (vůlí neovladatelný), vnější (částečně)

Choroby, onemocnění, poruchy

1. Ledvinový písek, ledvinové kameny
- vápenaté (šťavelany, fosforečnany) - 80 %
- kameny z kyseliny močové
- vede k ledvinové kolice
2. Selhání ledvin
- k správně funkci stačí 1, jinak dialýza, transplantace (ledvina se přidává,
pacient má 3)
3. Zánět ledvin
- akutní glomerulonefritida (streptokoky, krevní bílkoviny v moči)
- chronická glomerulonefritida (obdobné příznaky, může vést k selhání)
 4. Bloudivá ledvina
- rychlé a výrazné hubnutí, anorexie, úrazy, rychlé následující porody
5. Hyperaktivní měchýř = pocit na močení dříve
6. Polycytické ledviny = tvoří se cysty
7. Pyelonefritida = onemocnění ledviné tkáně mezi nefrony

Krycí soustava
Definice: soubor buněčných povrchů (pokožka, kůže) a všech jejich derivátů

Funkce:
a) Primární = ochranná funkce
b) Sekundární
- zásobní (depotní) - vstřebávací resorpční
- termoregulační - oporná (exoskelet)
- smyslová - pohybová
- dýchací - obranná
- vylučovací - melanin

Ontogenetický původ: ektoderm, mezoderm

Evoluční trendy:
1. Od jednovrstevné pokožky k vícevrstevné
2. Od pokožkového tělního pokryvu ke kožnímu TP
3. Od nerohovatějícího TP k rohovatějícímu TP
4. Od TP bez derivátů k TP s deriváty
5. Od TP nenapojených na cévní systém k TP vyživovaným cévním systémem
6. Od nahých těl ke krytým
7, Od obrvených TP s pohybovou fcí k neobrveným TP s krycí fcí
8. Od TP tvořených jedním typem bb k TP tvořených více typy bb
9. Od TP opatřených jednobuněčnými žlázami k TP s vícebuněčnými žlázami

Krycí soustava člověka

Stavba
1. Pokožka = Epidermis
- povrchová vrstva kůže tvořena mnohovrstevným dlaždicovým epitelem
- povrchově rohovatí (=zrohotělá vrstva)
- bílkovina kreatin (=rohovina) - odolná vůči tlaku)

I. Stratum corneum
= odumřelé, ploché buňky vypněné kreatinem, bb se odlupují

II. Stratum granulosum

= ploché, zrnité, pomalu odumírající bb, vytlačována vzhůru do s. corneum

III. Stratum germinativum

—> Stratum spinosum = nové živé buňky tlačeny vzhůru do s.granulosum
—> Stratum basale = nejnižší vrstva buněk, tlačí nahoru buňky s.spinosum

- buňky spodních vrstev se rychle dělí = Zárodečná vrstva

- buňky pigmentové obsahují melanin, který zachycuje UV záření
- mezi pokožkou a škárou je zvlnění = Papily (nejvýraznější na prstech)
2. Škára
- vazivové buňky + vlákna kolegenu a elastinu, mezi nimi tukové buňky
- bohaté krevní, mízní a nervové zásobení
- vazodilatace (rozšíření), vazokonstrikce (zúžení)
I. Žlázy
Potní
- ekrinní = pravé, pot nepáchne, rovnoměrně rozmístěné po tělě, 2-3 miliony
- apokrinní = v podpaží, ušních kanálcích, kolem prsních bradavek a
pohlavních orgánů
—> kalná tekutina z vlasové pochvy, pozůstatky pachových žláz,
činnost začíná v dospívání
Mléčné prsní
- vznik z potních žláz
- založeny v obou pohlavích, v pubertě u dívek mohutní
- na konci těhotenstí vlivem prolaktinu a oxytocinu -> Laktace
(sekrece mléka)
Mazové
- Ústí do pochev vlasů
- vylučují maž chránící pokožku před vyschnutím

II. Vlasy, chlupy

- není na dlaních, chodidlech, rtech —> žádné mazové žlázy
- vznikají z vlasových váčků ve škáře
- využívány z vazivových bradavek váčků
- dřeň + zrohovatělé buňky kůry; barva = pigment
- ochlupení: primární (lanugo), sekundární (po narození), terciární (v pubertě)
- hypertrichóza (nadměrné ochlupení) = genetická porucha

III. Nehty
- derivát pokožky
- zrohovatělé destičky vyrůstají z buněčné vrstvy pod nehtem (nehtové lůžka)

IV. Nervové zakončení

- volná, čidla bolesti

V. Speciální tělíska
- receptory vnímající:
- teplo (Rafiniho tělíska) - vlhkost
- chlad (Krauserova tělíska) - bolest
- tlak a tah (Vater-Paciniho tělíska) - barometrický tlak
- pohyb, hmat (Meisnerova tělíska) - dotyk svalového stahu

3. Podkožní vazivo
- síť kolageních a elastickýc vláken s vazivovým buňkami
- řídké, umožňuje posun kůže
- tukové buňky (ukládání podkožního tuku) = zdroj E
Choroby a poškození kůže
1. Furunkl (vřídek) - zánět, zarudnutí
2. Cysta - obsahuje tekutinu nebo polotuhý materiál (sterin = nezhoubný kožní nádor)
3. Akné (acne vulgaris) - zanesení vývodů mazových žláz
4. Bradavice - původcem virus, dochází k nadměrnému růstu buněk
5. Mechanicé poranění - bodné rány, řezné rány, odřeniny
6. Karcinom - nádorové bujení, např. maligní melanom
 19. Nervová soustava
Definice: soubor orgánů zabezpečující řízení a koordinaci životních pochodů

Ontogenetický původ: ektodermální

Evoluční trendy:
1. Od nediferencované k diferencované (CNS, ONS)
2. Od nespecifikovaných dráždivých buněk ke specifickým dráždivým buňkám
3. Od buněk difúzně rozptýnelých k buňkám nahloučených do ganglií
4. Od řídce pospojovaných buněk k hustě pospojovaným
5. Od NS bez vertikální struktury k NS s vertikální strukturou
6. Od provazcovitých gangliových forem k trubicovitým gangliovým formám
7. Od nespecifikované odpovědi bez selekce ke specifikované odpovědi se selekcí (=hiarchizace)
8. Koncentrace nervových center do hlavové nebo příďové části (mozek si vybírá, na co odpoví)
= cefalizace

Nerovová soustava člověka

Funkce:
- řídí přímo či nepřímo činnost všech orgánů v těle a jejich vzájemnou koordinaci tzn řízení
kosterního svalstva + řízení vnitřních orgánů
- vyšší nervové funkce: instinktivní chování, učení, paměť, myšlení, řeč, vědomí sebe sama
- příjem signálu
- vedení vzruchu
- integrace (zpracování informace a vytvoření odpovědi)

Neuron
- základní funkční a anatomická jednotka NS
- tělo (soma = perikaryon)
- rozhoduje o vzniku a šíření vzruchu
- tvořeno neuroplazmou, jádrem a jadérkem
- výběžky
1. Dendrity
- přijímají vzruchy z jiných nervových buněk nebo smyslových
- větší počet, kratší, větvené
2. Axon = neurit
- vede vzruchy z těla nervonů
- kryt myelinovou pochvou, která je vytvářena Schwannovými buňkami

Gliové buňky
- podpůrné buňky NS
- Funkce: podpora, výživa, ochrana, fagocytóza

Synapse
- funkční kontakt mezi membránami dvou buněk
- slouží k přenosu nervových vzruchů
- signál elektický se mění na signál chemický
- presynaptický útvar = vakovité rozšíření axonu (zde se hromadí váčky s neurotransmitery) →
vzruch otvírá vápníkové kanály - vápník v buňce aktivuje přenos váčků a vylití neurotransmiterů do
synaptické štěrbiny → neurotransmitery se váží na receptor postsynaptického útvaru →
neurotransmiter se váže na receptory postsynaptické membrány → permeabilita postsynaptcké
membrány pro Na+ - dochází k depolarizaci membrány (čím více neurotransmiteru se uvolní, tím větší
je depolarizace)
- neurotrasmitery: otevírají kanály postsynaptické membrány
—> excitační - acetylcholin, noradrenalin
—> inhibiční - kyselina gama-aminomáselná (=GABA; vysoká hyperpolarizace - útlum)

Přenos vzruchu (=signální funkce neuronu)

- mezi vnitřkem buňky a vnějším prostředím rozdíl elektrického potenciálu asi 70 mV = klidový
membránový potenciál (záporný)
- vzniká na základě nerovnoměrného rozdělení + a - iontů, odděleno membránou
- průchod vzruchu - nervová stimulace: mění se propustnost plazmatické membrány pro K a Na
- Na+ kanály se otevírají → ionty se pohybují po koncentračním spádu do buňky
→ dojde k vychýlení membránového potenciálu (= depolarizace), vznikají nervové signály
- Na+ kanály se uzavírají a otevírají se K+ kanály
→ draslík proudí ven z buňky, dochází k repolarizaci (návrat na původní potenciál)

Reflex, reflexní oblouk

- reflex = funkční jednotka NS
- zákonitá odpověď (reakce) na podnět (dráždění receptorů)
- reflexní oblouk
1. receptor (smyslový orgán) - dochází k vytvoření vzruchu
2. dostředivý (aferentní, senzitivní) dráha - šíření/přenos vzruchu
3. centrum (mozek nebo mícha) - zpracování
4. odstředivá (eferentní, motorická) dráha - šíření/přenos vzruchu
5. výkonný orgán (= efektor, sval nebo žláza)

Centrální nervová soustava

A. PÁTEŘNÍ MÍCHA
- uložená v páteřním kanále po 1L
- 40-45cm
- odstupuje z ní 31 párů míšních nervů: 8C, 12Th, 5L, 5S, 1Co
- šedá hmota uvnitř (tvar motýlích křídel), obklopená bílou hmotou
—> šedá hmota: přední a zadní rohy míchy
—> bílá hmota: provazec míšní - zadní vzestupné, přední a postranní sestupné
- míšní reflexy = vzruch prochází pouze míchou
- Funkce:
- obranné a napínací reflexy
- ústředí jednoduchých svalových výkonů
- protichůdné pohyby končetin
- vegetaticní reflexy (rozšiřování zornic, genitální funkce, vyprazdňovací funkce)
- převodní funkce (spojovací)

B. MOZEK
- uložen v lebeční dutině (ochrana)
- chráněn mozkomišními plenami: tvrdá + 2 měkké (pavučnice, omozečnice) = 3 vazivové obaly
- omozečnice (pia mater): obsluze přímo nervovou tkáň, bohatě prokrvená
- pavučnice (arachnoidea): obsahuje dutinky vyplněné mozkomišním mokem, bezcévná
- tvrdá plena mozková (dura mater): silná a neohebná, částečně srůstá s kostěnými obaly
Mozkomišní mok:
- pod pavoučnicí a v mozkových komorách
- Funkce:
- chrání mozek před otřesy
- zajištuje homeostázu
- transportuje živiny
- vyrovnává objemové změny

Části mozku:
1. Prodloužená mícha
2. Most Varolův Mozborj bmen
3. Střední mozek
4. Mozeček
5. Mezimozek
6. Koncový mozek

1.Prodloužená mícha (myelencephalon, medula oblongata)

- pokračování páteřní míchy
- dlouhá cca 1,5 cm
- centrum reflexní činnosti
- dýchací reflexy (kašel, kýchání)
- srdeční reflexy (činnost srdce - krevní tlak)
- sací reflex
- polykací reflex
- zvracecí reflex
- slinění
- rytmické projevy chování - spánek
- křížení nervových drah (levá strana mozku kontroluje pravou stranu těla a naopak)
- centrální kanálek se rozšiřuje v IV. komoru mozkovou, prodloužená mícha je její spodinou
- šedá hmota - jádra hlavových nervů (IX. - XII.)
- bílá hmota - soubory vzestupných a sestupných drah + další dráhy z polohových, pohybových
a sluchových receptorů vnitřního ucha
- poranění většinou smrtelné

2.Most Varolův (pons Valori)

- spojuje koncový mozek s mozečkem a míchou
- šedá hmota mostu řídí slinné a slzní žlázy
- jádra V. - VII. nervu

3.Střední mozek (mezencephalon)

- ovlivňuje činnost kosterního svalstva
- zrakové reflexy
- řídí pohybové reakce na zrakové a sluchové pdoněty, řídí souhru očí
- stonky mozkové:
- jádra III. a IV. mozkového nervu
- sestupné nervové dráhy z MK k nižším motorickým ústředím
- černé jádro = přepojovací stanice sestupných drah z bazálních ganglií a hypotalamu
- červené jádro = motorická mimopyramidová dráha, vlákna z mozečku, MK, do thalamu
- čtverhrbolí - šedá hmota
- přední pár-zakončení části vláken zrakového nervu, koordinace pohybů, očí,hlavy, těla
- zadní pár - zakončení části vláken sluchového dráhy sluchové reflexy
4.Mozeček (cerebellum)
- nad prodlouženou míchou a mostem
- 2 polokoule spojené červen mozečkovým
- strop IV. mozkové komory
- na povrchu šedá hmota (mozečková kůra), uvnitř bílá hmota
- řídí rovnováhu těla, přesné koordinované pohyby (jemná motorika)
- činnost ovlivněna alkoholem (problém s rovnováhou, chůzí)
- přijímá vzruchy ze zrakového, pohybového, sluchového a polohové ústrojí, proprioreceptorů

5.Mezimozek (dielencephalon)
- tvořen párovými útvary vejčitého tvaru - thalamus + hypothalamus
Talamus (=hrboly):
- párový útvar z šedé hmoty
- příjem všech smyslových informací, brána vědomí, pocit vlastního já
- propouští a kontroluje všechny vzruchy, které vnímáme jako pocity
- poškození: poruchy vnímání - ztráta citlivosti nebo prudké bolesti
Hypotalamus (=podhrbolí)
- nejvyšší reflexní centrum pro řízení činnosti vnitřních orgánů
- nadřazený prodloužené míše
- různá jádra - vegetativní centra
- řídí termoregulaci, hospodaření s H2O, tkáňový metabolismus, dýchání, krevní oběh, krve
tvorbu, neurosekreci, homeostázu
- reguluje pocit hladu, žlízně, krevní tlak, hladinu glukózy, romznožování
- mobilizace pro složené, obranné reakce, výživu, sexuální chování, hledání druha a výchovu
- spojen s hypofýzou - připojení nervové a humorální činnosti

- v mezimozku je III. mozková komora (k jejímu stropu je připojena šišinka - epifýza)

6.Koncový mozek (telencephalon)

- 2 polokoule (hemisféry)
- spojené vazníkem
- na povrchu šedá hmota = šedá kůra
- rýhy, závity, brázdy dělí mozek na lalok = gyrifikace
1. Temenní (centrum kožní citlivosti)
2. Týlní (zrakové centrum)
3. Čelní (Brockovo motorické centrum řeči = tvorba řeči)
4. Spánkvý (sluchové centrum, Wernickeovo centrum řeči = porozumnění řeči)
- na sodině hemisfér čichový mozek (rhinencephalon)
- šedá hmota uvnitř bílé hmoty hemisfér = bazální ganglia

Mozková kůra (cortex cerebri)

= oblasti povrchově uložené bílé hmoty mozkové
- frontální kůra: abstraktní myšlení, plánování budoucích činností, kontrola instinktivního chování
- v kůře rozlišujeme:
1. Oblasti senzorické (sluch, čich, chuť, zrak)
2. Oblasti efektorové (motorika, vegetativní, tlumivé)
3. Oblasti asociační (integrace somatosenzitivních, sluchových a zrakovým jevů)

Bílá hmota
- Dráhy asociační = spojení mezi různými místy téže hemisféry
- Dráhy komisulární = spojení mezi stejnými místy kůry obou hemisfér (prochází vazníkem)
- Dráhy projekční = spojení mezi kůrou a nižšími oddíly CNS
Levá hemisféra
- analytický charakter mysšlenkových procesů
- lineární (krok za krokem)
- vebální (vychází ze slovních symbolů)
- vznik vět a řešení matematických rovnic
- věda a technologie

Pravá hemisféra
- syntetický charakter myšlenkových procesů
- spojení myšlenek a pojmů
- představivost - chápání trojrozměrných přemětů
- hudba, umělecká díla, umění, imaginace

Bazální ganglia
= shluky šedé hmoty v bílé hmotě hemisfér
- járdra:
1. Ocasaté + čočkovité = žíhané těleso
2. Mandloňové = amygdala
Žíhané těleso
- nižší podkorové ústředí pro regulaci pohybů, pohyby automatické, naučené, jednoduché
- propojení s mozečkem a mozkovou kůrou
- zajišťuje přiměřenost pohybu
- zajišťuje přiměřenost pohybu
Amygdala
- chování spojené se zachováním života - pud sebezáchovy, emoce, sexuální chování
- součást limbického systému

Limický systém
- kolem mozkového kmene límec (limbus)
- vývojově stará oblast mozku: hippocampus, amygdala, část talamu a hypotalamu
- komplexní emocionální a instinktivní chování
- podílí se na vzniku paměti

Retikulární formace
- síťovitě uspořádání neuronů v mozkového kmeni
- třídí impulsy přicházející do mozku (až 100 za sekundu)
- odděluje důležité od nepodstatných
- spojení s vyššími centry (aktivace, stav bdělosti)
- zajišťuje poplachový mechanismus - RAS = retikulární aktivační systém
 Obvodové nervsvo

- mozkomišní nervy = ovládáme je vůlí, vzruchy si uvědomujeme

- mozkové nervy = vedou vzruchy z vnitřních orgánů, žláz, neovládáme je vůlí a neuvědomujeme si je

Mozkové nervy
I. Čichový (olfactorius)
II. Zrakový (opticus)
III. Okohybný (oculometricus)
IV. Kladkový (trochelaris)
V. Trojklanný (trigeminus)
VI. Odtahující (abducens)
VII. Lícní (facialis)
VIII. Sluchově-rovnovážný (statoacusticus)
IX. Jazykohltanový (glossopharyngeus)
X. Bloudivý (vagus)
XI. Přídatný (accesorius)
XII. Podjazykový (hypoglossus)

Míšní nervy
- z míchy vychází 31 párů nervů (míšních segmentů)
- motorická + senzitivní vlákna
Pleteň krční 1. - 4. krční nerv
- motoricky: svaly krční + bránice
- senzoricky: kůže krku, boltce, ramene, část hrudníku
Pleteň pažní 5. - 8. krční nerv
- motoricky: svaly pletence HK a volné HK
- senzoricky: kůže HK
Nervy hrudní 12 párů jednotlivých mezižeberních nervů
- rozvětvují se ve svalech hrudní a břišní stěny a v kůži přední strany trupu
Pleteň bederní 1. - 4. Bederní nerv
- motoricky: svaly břicha, přední a vnitřní strany stehna
- senzoricky: kůže příslušných oblastí a vnějších pohlavních orgánů
- největší nerv = nerv stehenní, větví se na přední straně stehna
Pleteň křížová 5. bederní a 1. - 3. křížového nervu
- doplňuje inervaci pánve a stehna
- největší část se spojuje v nejsilnější nerv těla (n. sedací: po zadní straně stehna, v jámě
zákolenní se dělí na n. holenní a n. lýtkový)
Pleteň stydká ze všech křížových
- inervuje některé svaly pánevního dna, orgány malé pánve
- převážně vegetativní vlákna
Pleteň kostrční nervy kostrční
- drobné do okolí análního otvoru

Nervy vegetativní (autonomní)

- regulace základních funkcí těla
- udržování jednoty vnitřního prostředí
- receptory i efektory ve stěnách útrobních orgánů
- vystupují z určitého oddílu CNS spolu s hlavovými nebo míšními nervy
1. Sympatikus
- z hrudní a bederní míchy
 - kmeny podél páteře (paravertebrální ganglia)
- Funkce:
- uvolnění energie (ve dne) - posílení metabolismu
- vylučování adrenalinu - uvolňování glukózy do krve
- zrychlení TF - zvýšení TK
- rozšíření věnčitých cév - zvýšení vylučování potu
- potlačení svalové únavy - tlumí činnost TS
- funguje v chladnu, při infekci, ztrátě krve, strachu a rozčílení

2. Parasympatikus
- z prodloužené a křížové míchy
- Funkce:
- odpočinek, obnova sil, rekonvalescence
- posílení peristaltických pohybů
- vylučování trávicích šťáv
- sekrece inzulínu - ukládání glukózy
- spánek

Reflexy
- Nepodmíněné:
- vrozené, založeny v genetickém kódu
- reflex zornicový, sací, uchopovací, obranné reflexy - podnět vždy biologicky důležitý
- Podmíněné:
- vznikají na základě spojení nepodmíněného reflexy s jakýmkoliv podnětem
- spojení je dočasné, nutno posilovat jinak vyhasíná
 20. Hormonální soustava
Definice: soubor orgánů sloužících k řízení a koordinaci životních fcí

Funkce: řídí rozmnožování; metabolismus; růst; hospodaření těla s vodou a ionty

Ontogenetický původ: všechny 3 zárodečné listy

Evoluční trendy:
1. Od humorální k hormonální regulaci
2. Od neurokrinní k endokrinní sekreci
3. Od úzkého k širokému hormonálnímu spektru
4. Od smíšených žláz k žlázám s čistě hormonální funkcí
5. Od přímého k nepřímému působení hormonů
6. Od nespecifické (hormon řídí několik funkcí najednou) ke specifickým odpovědím

Hormonální soustava člověka

- obor zabývající se studiem žláz s vnitřní sekrecí = endokrinologie
= spolu s NS tvoří řídící soustavu

Funkce:
- ovlivňuje růst, vývoj a činnost orgánů; romnožování; metabolismus
- řídí hospodaření těla s vodou a ionty
- uplatnění v zátěžových situacích

Hormony (“působky”):
= látky, které v organismu slouží k přenosu infomací při řízení funkcí orgánů a metabolismu
- tvoří se ve žlázách s vnitřní sekrecí v difúzně rozesetých endokrinních buňkách nebo
specializovaných nervových
- jejich účinek je specifický
- jsou účinné ve velmi malém množství
Žlázové hormony = vylučované žlázami
Tkáňové hormony = vylučované zkáněmi s jinou funkcí př. gastrin
Neurokrinní hormony
Endokrinní žlázy = vylučují látky přímo do krve
Exokrinní žlázy = vylučují látky buď na povrch těla anebo do dutin; mají vývod

Mechanismus účinku
1. Přímé (hormony 1. skupiny = steroidní povahy)
- hormon proniká přímo do buňky a váže se na receptor v cytoplazmě
—> hormon receptorový komplex —> vstupuje do jádra a naváže se na úsek DNA
—> syntéza speciálních enzymu pro chemickou reakci
Hormon
f
CM
or receptor bomplet
Hormon receptororj
ex ENZYM
j
 2. Nepřímé (hormony 2. skupiny = bílkovinné nebo peptidické povahy)
- hormony se maváží na speciální receptory v buněčné membráně
—> soustí se sled rakcí, během nichž uvnitř bb vznikají látky označované jako druhý posel
—> druhý posel mění propustnost membrány pro určitou látku nebo aktivuje enzym

A
X
or 5 71
Druhjposel CAMP

aIsi reabce
Hormonální reakce = procesy, ke kterým dochází v cílové buňce potom co přijde hormon

Mechanismus transportu hormonů

= způsob jakým je hormon dopravován ze sekreční b do cílové b
a) Tkáňovým mokem = při lokálním kontaktu buněk
b) Transport krevní plazmou = na delší vzdálenosti
- rozpuštěné v plazmě (peptidické), ve vazbě na proteiny (steroidní)

Obecné účinky hormonů

1. Cílený efekt = hormon působí na konkrétní tkáň
2. Specifičnost účinku = obvykle účinek hlavní
3. Vysoká účinnost = k vyvolání odpovědi je potřeba nepatrné množství

Endokrinní žlázy
1. Hypothalamus
= součást mezimozku, není to žláza s vnitřní sekrecí
- Produkuje:
1. Efektorové (cílové) hormony
= přímo působí na cílové orgány
2. Regulační hormony
a) Liberiny (uvolňovací)
- kortikotropin
- gonadotropin
- somatotropin
- prolaktotropin
b) Statiny
- tlumí sekreci hormonů v adenohypofýze
- somatostatin, prolaktostatin, melanostatin
- oxytocin
- vyvolává stahy svalů v děloze a v mléčné žláze
- ADH (antidiuretický hormon) = vasopresin
- ovlivňuje zadržování vody v těle
- má na starost kontrakce hladkých svalů
- zvyšuje krevní tlak
- usnadňuje tvorbu a ukládání paměťových stop
2. Hypofýza
—> Adenohypofýza = přední lalok
- s hypotalamem spojen krví
- skladují se ze a uvolňují regulační hormony
- somatotropin STH
- produkce ovlivnňována somatoliverinem a somatostatinem
- působí na růst kostí a metabolismus tuků, cukrů a bílkovin
- nadměrná produkce způsobuje gigantismus, snížená nanismus
- prolaktin (PRL)
- produkce regulována laktoliberinem a prolaktostatinem
- po ukončení gravidity podporuje laktaci a erekci mléka
- brání ovulaci během těhotenství
- adrenokortikotropní hormon (ACTH)
- zvyšuje pozornost, snižuje úzkost,
- stimuluje růst kůry nadledvin, ovlivněn kortikolierinem
- tyreotropní hormon - tyreotropin
- luteinizační hormon - lutropin
- stimuluje žluté tělísko, tvorbu progesteronu
- stimuluje Leydigovy buňky varieté k produkci testosteronu
- folikuly stimulující hormon - folitropin

—> Neurohypofýza = zadní lalok

- jsou syntetyzovány v hypotalamu, transportovány do neurohypofýzy a odtud do krve
- oxytocin, antidiuretický hormon ADH

3. Štítná žláza
- nepárová
- rozdělena na 2 laloky spojené můstkem
- nachází se po stranách štítné chrupavky
- činnost ovlivněna příjmem jodu
- snížená funkce vede ke kretenismu
1. Thyroidní hormony
- snížená činnost vede ke zvýšené spavosti a apatii
- produkce je řízena theroliberinem z adenohypofýzy
- produkce spavována take thyreotropinem z adenohypofýzy
- Funkce: vývoj mozku, svalů, pohlavních orgánů, činnost NS
- T4 - tyroxin
- T3 - trijodtyronin
2. Kalcitonin
- produkován v případě zvýšeného množství Ca2+, P, Mg v krevní plazmě
- snižuje koncentraci těchto prvků v krvi a Ca2+ ukádá do kostí
- antagonista parathormonu z příštítných tělísek

4. Příštítná tělíska
- parathormon - (Ca z kostí do krve)

5. Nadledvin
—> Kůra
- mineralokortikoidy
aldosteron (udržuje hladinu Na a K v krvi, stálý V tekutin v těle)
 - glukokortikoidy
- kortizol
= v játrech zvyšuje glukoneogenezi (výstavba glykogenu), metabolismus
tuků, cukrů a bílkovin
- kortikosteron
= podporuje metabolismus tuků, cukrů a bílkovin

—> Dřeň
= katecholaminy (adrenalin, noradrenalin)
- účinek na kardiovaskulární systém

6. Slinivka břišní
glukagon (zvyšuje glykémii)
- působí proti inzulinu
- stimuluje štěpení glykogenu v játrech a následné uvolnění glukózy
- vyvolává tvorbu glukózy z AK
- uvolňuje MK z tukové tkáně
- zvyšuje tvorbu ketolátek z MK v játrech
inzulin (snižuje glykémii)
- usnadňuje vstup glukózy do buněk
1 Faire- zvyšuje vstup AK a K(+) do buněk
- stimuluje proteosyntézu a inhibují rozpad proteinů
2 Fore - zesiluje tvorbu glykogenu
3 Faze- simuluje tvorbu tuku
7. Testes
= tvořena semenotvornými kanálky kolem nichž se nachází Leydigovy bb produkující horm.
testosteron - Leydigovy buňky
- ovlivňuje vývoj mužských sekundárních pohlavních znaků
- podporuje tvorbu bílkovin - nárůst svalové hmoty (anabolické účinky)
- uchyluje zánik růstových chrupavek
estradiol - Sertoliho buňky

8. Ovaria
= tvořeny Graafovými folikuly, jejichž stěn tvoří bb produkující ženské pohlavní hormony
estrogeny - estradiol, estriol, estron
- řídí menstruačné cyklus
- podmiňuje vývoj ženských sekundárních pohlavních znaků
- produkován buňkami Graafova folikulu
gestageny - progesteron
- působí na děložní sliznici
- brání zrání dalších Graafových folikulů, došlo-li k oplození vajíčka
- působí na buňky mléčných žláz
- produkován žlutým tělískem (přeměnou Graafova folikulu)
androgeny
 Smyslová soustava
Definice: soubor orgánů zajišťující přijímání podnětů z okolí a k jejich odvádění do centra

Funkce:

Ontogenetický původ:
- většinou ektoderm, sem tam mezoderm

Evoluční trendy:
1. Od nespicifických ke specifickým smyslům
2. Od difůzních k lokalizovaných smyslům

Smyslová soustava člověka

Funkce:
- CNS poskytují informace z vnějšího i vnitřního prostředí

Stavba čidla (analyzátoru):

1. Receptory
= specializované buňky s vysokou citlivosí na příslušný podnět
I. Exteroreceptory = přijímají podněty z vnějšího prostředí
- dotyk, chlad, tlak, teplo, bolest, chuť
II. Telereceptory = přijímají podněty ze vzdálených zdrojů
- zrak, sluch, čich
III. Interoreceptory = přijímají podněty z vnitřního prostředí
- v aortě, krkavici
IV. Proprioreceptory (hluboké)
- v klouběch, svalech, kůži, šlachách
2. Dostředivá nervová dráha
3. Korová část = šedá kůra mozková
- analýza vzruchů —> vznik vjemu, počitku, poznání

I. Zrakové ústrojí
- citlivé na světelné vlny
- slouží k vnímání světla, barev, velikosti, tvaru a vzdálenosti předmětu
Stavba:
a) Oční koule
- uložena v očnici
- otvorem v očnici vystupuje z oka zrakový nerv a žíly, vstupuje tepna a nervy
1. Bělima (sclera)
- tuhá bílá vazivová blána
- ve stáří žloutne důsledkem ukládání tuku
- upínají se do ní okohybné svaly, vzadu jí prostupuje zrakový nerv
2. Rohovka (cornea)
- nemá krevní zásobení
- inervována —> při dotyku rohovkový reflex = sevření víček
3. Živnatka
- střední vrstva oka
- v zadní části je tvořena cévnatkou
- v přední části je tvořena cévnatkou
I. Cévnatka (chloroidea)
- velké množství cév a pigmentových buněk
- pigmentová vrstva pohlcuje světelné paprsky a zabraňuje jejich zpětnému
 odrazu
II. Řasnaté tělísko (corpus ciliare)
- paprsčité uspořádáný val z hladkého svalstva
- na povrchu četné výběžky na které je tenkými vlákny zavěšena čočka
III. Duhovka (iris)
- uprostřed je kruhový otvor (=zornice)
hladké svaly v duhovovce způsobují stažení a roztažení
4. Sítnice
- tenká průchodná několikavrstevná blána
- v místě kde s espojují vlákna zrakového nervu je bělavá skvrna = slepá skvrna
- obsahuje smyslové buňky - tyčinky a čípky
- výběžky jsou spojeny s několika vrstvami nervových buněk
= sbíhají se u zrakového nervu
5. Oční komory
- přední a zadní oční komora
- rozděleny duhovkou
- vyplněny komorovým mokem
Akomodace čočky
= schopnost čočky zakřivovat se při pozorování různě vzdálenách předmětu
- Blízký bod = nejmenší vzdálenost, na kterou vidíme ostře (dítě 8cm,v stáří 60-80)
Barevné vidění (čípky - soustředěny v žluté skvrně)
= vidění ve dne
- 3 druhy čípků (R, G, B) - kombinují se
Vidění za tmy (tyčinky - v okrajových částech sítnice, nejsou v žluté skvrně)

b) Přídatné orgány oka

1. Okohybné svaly
2. Horní a dolní víčko
3. Spojivka = pokrývá vnitřní plochu víčka a přední část vělimy až k rohovce
4. Slzné ústrojí

II. Sluchové ústrojí

1. Zevní ucho
- Funkce: zachycuje zvukové vlny
2. Zevní zvukovod
- obsahuje mazové žlázky produkující ušní maz
3. Bubínek
- rozhraní mezi zevnímu a středním uchem
- střední vrstva je vazivová
- je rozkmitáván zvukovými vlnami
4. Střední ucho
- prostor v kosti spánkové
- Eustachova trubice vede do nosohltanu
- kladívko leží jedním koncem na bubínku
- báze třmínku je připojena na rozhraní středního a vnitřního ucha
5. Vnitřní ucho
- ohraničená kostěným labyrintem kosti skalní
- v něm je blanitý labyrint vyplněn endolymfou
- mezi nimi je prostor vyplněn perilymfou
Kostěnný labyrint
I. Předsíň
II. 3 polokruhovité kanálky
 III. Hlemýžď
- v kostěné stěně je oválné a okrouhlé okénko
Blanitý labyrint
- v jeho předsíni je váček vejčitý a kulovitý
- na vějčitý váček jsou napojeny polokruhovité kanálky
- na kulovitý váček je napojen blanitý hlemýžď, jeho spodní stěnu tvoří membrána
složená z příčně napjatých vláken nestejné délky
—> Rozkmitávají se
—> krátká vlákna zachytávájí vysoké tńy, dlouhá hluboké
—> na membráně jsou buňky = Cortiho orgán
= začátek vláken sluchového nervu

Vedení zvuku:
1. Bubínek
2. Sluchové kůstky
3. Oválné okénko
4. Perilymfa
5. Endolymfa
6. Membrána (rozkmitá se)
7. Podráždění buněk v Cortiho orgánu

III. Rovnovážné ústrojí (ve vnitřním uchu)

a) čidlo statické
= vnímání polohy
- ve vějčitém a kulovitém váčku
- změnu polohy hlavy zaznamenáváme přesypáním vápenatých krystalků a podrážděním
jemných vlásků v blanitých útvarech

b) čidlo kinetické
= vnímání pohybu
- v ampulách polokruhových chodbiček
- pohybem hlavy se rozhýbat endolymfa, která podráždí vlásku smyslových buněk

IV. Kožní smyslové strojá

- vnímání chladu = Krauseova tělíska uložená pod pokožkou
- tepelné receptory = Rafiniho tělíska uložená hlouběji ve škáře a v podkoží
- receptory pro dotyk a tlak
- reagují na mechanické podněty
- jsou uloženy v kůži a sliznici těch orgánů, které přicházejí často ke styku s předměty
- hmatová tělíska
- reagují na dotyk, jsou uložena v papilách škáře těsně pod pokožkou
- vnímání bolesti
= volné nervové zakončení umístěné téměř ve všech tkáních

V. Chuťové ústrojí
- receptory = Chuťové buňky seskupené v chuťových pohárcích
- 4 základní chutě (+umami)

VI. Čichové ústrojí

- receptory = čichové buňky sliznice horní části dutiny nosní
 21. Rozmnožovací soustava
Definice: soubor orgánů zajišťující kontinuitu jedinců (pokračování rodu)

Funkce:
- zabezpečuje rozmnožovací funkci - produkci pohlavních bb - gamet a pohlavní hormonů
- v pohlavních orgánech ženy dochází k vývoji jedince před narozením

Ontogenetický původ: všechny 3 zárodečné listy

Evoluční trendy:
1. Od nepohlavního k pohlavnímu rozmnožování
2. Od polyspermie k monospermii
3. Od hermafroditismu ke gonochorismu
4. Od nediferencovaných k pohlavně dimorfním jedincům

Pohlavní soustava člověka

- skládá se z pohlavních žláz (gonád) a přídatných orgánů
- orgány RS se vyvíjí společně s VS, některé části společné (močová trubice u mužů)

I. Pohavní orgány muže

a) Vnitřní pohlavní orgány
1. Varlata (testes - testis)
- párová žláza vějčitého tvaru z pojivové nebo epitelární tkáně
- délka 4 - 4,5 cm
- během embryonálního vývoje se zakládají v dutině břišní, těsně před porodem
sestupují tříselným kanálem do šourku
- laůčkovitá stavba (na povrchu varlat vazivový obal, ze kterého vystupují do varlat
přepážky oddělující jednotlivé lalůčky)
- lalůčky vyplněny stočenámi semenotvornými kanálky obsahují zárodečný epitel
—> zde se tvoří spermie = spermatogeneze (od puberty)
- Sertoliho bb - zajišťují výživu zrajících spermií
- Leydigovy bb - produkují mužský pohl.hormon testosteron
- Funkce: tvorba a zrání spermií; produkce testosteronu

2. Nadvarlata (epididymes)
- tvar stékající kapky, přiléhá shora a zezadu na varlata
- lalůčkovitá stavba
- obsahuje stočené kanálky, které se spojují do společného vývodu, jeho pokračování
= chámovod
- Funkce:
- zadržování spermií (14 dní)
- produkce sekretu (v něm se mohou spermie hýbat)

3. Chámovod (ductus deferens)

- 40 cm dlouhý trubicovitý útvar, průměr 3 mm
- prostupují prostatou a ústí do močového měchýře
- Stavba: vazivová vrstva na povrchu, hladká svalovina a slizniční vrstva
- Funkce: při ejakulaci odvádějí sperma z varlat a nadvarlat do močové trubice
 4. Měchýřkovité žlázy; semenné váčky (glandulae vesiculosae)
- přídatné pohlavní žlázy; mezi močových měchýřem a konečnkem
- stejná stavba jak chámovod
- Funkce:
- produkují zásaditý sekret - zdroj energie a neutralizace kyselého poševního
prosředí
- sekret měchýřkovitých žláz tvoří 50 - 80 % objemu ejakulátu

5. Předstojná žláza (prostata)

- nepárová přidatná žláza velikosti kaštanu
- pod močových měchýřem okolo močové trubice
- obsahuje soubor žlázek - vylučují slabě kyselý sekret
- Funkce: sekret zvyšuje pohyblivost spermií a stimuluje svalovinou dělohy

b) Zevní pohlavní orgány

1. Pyj (penis)
- kopulační válcovitý orgán
- kořen, tělo, žalud
- jedno párové a jedno nepárové topořivé těleso
- z houbovité tkáně s bohatým krevním zásobením
- při vzrušení se dutinky naplňují krví —> erekce
- kolem zevního vyústění močové trubice - žalud (nepárové topoř. těleso)
- překrytý předkožkou - na spodní straně uzdička
- na konci žaludu jsou mechanoreceptory
- Funkce: odvádění moči a ejakulátu

2. Šourek (skrotum)
- svrštělý kožní vak s párovou dutinou
- četné potní a mazové žlázy bez podkožního tuku, po pubertě ochlupený
- v každé dutině jedno varle, nadvarle a začátek chámovodu

3. Ejakulát (chám, semeno, sperma)

- vazká tekutina bělavé barvy; pH 7,2 - 7,8
- smíšení obsahu prostaty, měchyřkových žláz, spermiami a dekretem nadvarlat
- 2 - 5 ml - v 1 ml 40 - 100 milionu spermií

4. Spermie
- Hlavička - obsahuje jádro s genetickou výbavou a cytoplazmu (přední část hlavičky -
arkrozom - slouží k rozpuštění obalujících struktur vajíčka
- Krřek - spojuje hlavičku s bičíkem
- Bičík - umožňuje pohyb (střední část - mitochondrie)
2. Pohlavní orgány ženy
a) Vnitřní pohlavní orgány
1. Vaječník (ovarium)
- párová pohlavní žláza velikosti švestky
- uložen v dutině břišní
- přirostlý na širokém děložním vazu při boční stěně malé pánve
- stavba:
1. krycí vrstva - jednovrstevný epitel s ochrannou fukncí
2. korová vrstva - tuhé vazivo se zárodečným epitelem – zde dozrávají vajíčka v
Grafových folikulech a tvoří se zde ženské pohl.hormony – estrogeny
3. dřeňová vrstva – bohatě prokrvená, zajišťuje výživu vaječníku
- vajíčka:
-velikost: 0,15mm (největší bb lidského těla), nepohyblivá (jsou posouvány stěnou
vejcovodů)
- obklopena vrstvou pomocných bb; vznikají těsně před narozením (oogeneze)
- při narození – je vytvořeno přibliž.400 tisíc nezralých vajiček, do puberty se jejich
počet zredukuje na 4 tisíce (v té době jsou uloženy ve váčcích – folikulech)
- v průběhu pohl.dospělosti postupně dozraje a uvolní se (při ovulaci) přibliž.400 vajiček
- vajička dozrávají od puberty do tzv.menopauzy (50 – 55 let)
- při dozrávání vajička se váček (folikul) postupně zvětšuje – vzniká tzv Graafův folikul
(velký až 1,5 cm), v němž vajíčko získává živiny a další látky nezbytné pro budoucí
oplodnění
- proces zrání vajíčka trvá průměrně 28 dní
- fce: zrání vajiček; produkce estrogenů (produkovány Graafovými folikuly)

2. Vejcovod (tuba uterina)

- párový trubicovitý útvar (15 – 20cm), pravý a levý vejcovod
- k vajenčíku je obrácen zřaseným rozšířeným začátkem (nálevkou) – zachytává uvolněné
vajíčko z Graafova folikulu při ovulaci
- druhý konec vejcovodu ústí do dělohy
- stavba: vazivová vrstva na povrchu; silná vrstva hladké sval.;sliznice s řasinkovým epitelem
- funkce:
- zachytávat uvolněná vajička a posouvat je do dělohy kontrakcemi hladké sval.a
kmitáním brv řasinkového epitelu vejcovodů (2cm za den)
- místo, kde dochází k oplození vajíčka

3. Děloha (uterus)
- nepárový dutý orgán hruškovitého tvaru; uložena mezi močovým měchýřem a končeníkem
- morfologická stavba:
rohy děložní – místa, kt.vejvovody ústí do dělohy
dno děložní – horní zaoblený konec
dutina děložní – uvnitř (jen několik ml, v těhotenství až 7l)
hrdlo děložní – vstup do dělohy
děložní čípek – dolní část hrdla (při gynekologickém vyšetření viditelný z vaginy)
- anatomická stavba: vazivo; hladká sval.(1,5cm silná stěna); děložní sliznice (endometrium)
- děložní sliznice prodělává od období pohl.zralostí změny, kt.se pravidelně opakují ve
28denním cyklu = menstruační cyklus
- funkce: výživa a ochrana zárodku → plodu
4. pochva (vagina)
- trubicovitý nepárový kopulační orgán (8-10cm) šířka asi 3cm
- spojuje vnější a vnitřní pohl.orgány
- anatomická stavba: vazivo; hladká sval.; sliznice se žláznatými a smyslovými bb
- vylučuje ochranný poševní sekret (nízké pH → ochrana proti proniknutí bakteriální infekce
do dělohy)
- před prvním pohl.stykem je vstup do pochvy zčásti uzavřen tenkou vazivovou blánou –
panenská blána (hymen), kt.má uprostřed otvor pro odtok menstruační krve
- dolní konec pochvy ústí (spolu s nedalekým vývodem močové trubice) do tzv.předsíně
poševní – prostor mezi malými stydkými pysky
- do předsíně poševní ústí vestibulární žlázky, kt.vyměšují sekret (zvlhčuje pochvu při souloži)
- funkce:
- umožňuje zavedení spermatu do dutin ženských pohl.orgánů
- při porodu tvoří vývodné porodní cesty

b) Vnější pohlavní orgány

1. velké stydké pysky
- kožní řasy vyplněné tukovou tkání
- mezi nimi – rýha stydká

2. malé stydké pysky

- jsou ve stydké rýze překryty velkými stydkými pysky
- obemykají malý citlivý hrbolek – poštěváček

3. poštěváček (clitoris)
- pozůstatek topořivého tělesa
= doklad společného vývoje mužských a ženských pohl.orgánů)
Menstruační cyklus:
− soubor procesů zahrnující konečné vyzrávání vajíčka (ve vaječníku) a přípravu ženského organismu
(dělohy) na těhotenství
− fáze:
1) Menstruační
− odtrhnutí svrchní vsrtvy děložní sliznice (deskvamace)
− zaškrcení cév; menstruační krvácení 1 – 4 dnů
− děložní sliznice – max.zbytnělá (6mm)

2) Proliferační (růstová)
− děložní sliznice prodělává dělení bb (tloustne z 1mm na 2 – 3 mm)
− zbytnění; růst děložní sliznice; 5. – 14.den cyklu – změny sliznice hormon.řízeny estrogeny

→ během 1.a 2.fáze mens.cyklu – vaječník prodělává tzv.Folikulární fázi – růst folikulu
– ovulace = z folikulu je uvolněno zralé vajíčko do vejcovodu 12. – 14.den mens.cyklu

3) Sekreční
− pokračuje zvětšování děložní sliznice (na 5 – 6mm) – estrogeny a progesteron ze žlutého
tělíska
− rozvoj žlázek děložní sliznice – příprava na přiijetí vajička
− 15. – 22.den cyklu
− žluté tělísko zaniká, pokud nedošlo k oplození, 24. – 27-den cyklu

4) Ischemická
− snižuje se přítok krve do cév zásobujících děložní sliznici(zbytnělá děložní sliznice odumírá
– pokud nebylo vajičko oplozeno)
− 28.den cyklu; pokles hladiny hormonů (estrogenů i progesteronu)

INDIVIDUÁLNÍ VÝVOJ JEDINCE

→ Spermatogeneze:
− tvorba a zrání spermií ve varlatech; začíná pubertou a končí smrtí
− průběh:
→ základem jsou zárodečné bb semenotvorného epitelu, 2n → prodělávají mitózu → 2n + 2n
spermatogonie, jedna generace zůstává v klidu, druhá generace prodělává další vývoj →
spermatocyty I.řádu → R! (1.meiotické dělení) → n + n spermatocyty II.řádu → 2. meiotické
dělení → spermatidy – vyzrávají ve spermie v Sertoliho bb

→ Oogeneze:
− tvorba a zrání vajíček ve vaječnících základem jsou prapohlavní bb (2n, asi 400 000) – povrchová
korová vrstva vaječníku
− prodělají mitózu → 2n oogonie – jejich množení a růst jen do 5.měsíce po nitroděložního vývoje → 2n
+ 2n oocyty I.řádu (vznik končí 3. měsícem po porodu) → n + n oocyt II.řádu a 1.pólová b → R!
n+n+n+n ootida a 2.pólová b, 3.pólová b a 4.pólová b
− pólové bb zaniknou, zůstane jen ootida, z kt.vznikne vajíčko (zrání v Graafových folikulech v
pravidelných 28 denních cyklech, od puberty do menopauzy)
− vždy mitóza a 2 meiózy
→ Oplození:
− proces splynutí samčí a samičí pohl.b v zygotu, v období ovulace, v horní třetině vejcovodu
− spermie přežije v samičím traktu asi 3 dny, vajičko je oplození schopné asi 12hodin

→ Embryogeneze = intrauterinní vývoj

1. týden
− morula – 24 – 30 hodin po oplození, kulovitý plný mnohobuněčný útvar bez pohybového aparátu, s
ochrannými buněčnými i nebuněčnými strukturami, do dělohy mezi 5 – 7 dnem po oplodnění
− blastula – blastocysta – váčkovitý útvar
→ embryoblast
− shluk bb, z nichž diferenciací vzniká embryo
→ trofoblast
a) cytotrofoblast
− struktura buněčné povahy, fce: ochranná, tvorba extraembryonálního coelomu, tvorba
krycích obalů embrya
b) syncytiotrofoblast
− výběžky se podílejí na výživě zárodku = histiotrofie (než se utvoří cévy), podílí se na
vzniku placenty
→ blastocoel
− dutina vyplněná tekutinou, fce: ochranná
− nidace = uhnízdění
2. týden
− dokončení nidace
− formování placenty
− 2vrstevný zárodečný proužek – primitivní
3. týden
− vzniká 3vrstevný zárodečný proužek – mezoderm
− základ nervové trubice
− základy kardiovaskulární soustavy
4. týden
− zárodek se stáčídiferenciace oční čočky
− sluchové plakomy
− vytváří se končetinové pupeny
5. týden
− zevní zvukovod + boltec
− čichové jamky
− loket a ruka
− kotník a noha
− dokončuje se vývoj srdce a jater
− tvorba pupečního provazce
6. – 8. týden
− dotváří se obličejová část hlavy (dolní a horní čelist, patro, rty, tváře a nos)
− dokončuje se vývoj všech základních orgánů a soustav

→ Fetální období = fetogeneze:

− 3.měsíc
→ dochází k spuštění činnosti všech soustav – hl.cévní a vylučovací, několik cm, stovky gramů
− 4.měsíc
→ dokončen vývoj placenty, diferencován zevní genitál
 − 5.měsíc
→ nárůst derivátů pokožky (řasy, obočí, vlasy) + lanugo, mezi ledvinami v hřbetní části – hnědá tuková
tkáň
− 6.měsíc
→ dochází k prolamování očí první prokazatelné pohyby
− 7.měsíc
→ mizí svraštělost kůže v důsledku ukládání podkožního tuku, porodní velikost + hmotnost
− 8.měsíc
→ tělní povrch mění barvu ze žluté na růžovou díky prokrvení
− 9. – 10.měsíc
→ opadává lanugo, dokončen vývoj DS, reorganiuje se genitál (překládají se pysky, přestup varlat do
šourku), pokračuje osifikace kostí dlouhhých a lebečních jsou zřetelné fontanely – lebeční lupínky
(jsou volné)

→ Porod:
− hormonálně řízeně, vyvolán na základě změny hladiny hormonů
− fáze otevírací
→ prasknutí plodových obalů, odtéká plodová voda 900 – 1000 ml, složení přípomíná moč (voda,
+​
soli, NaCl, NH​4​Cl, močovina, H​
3​O​, organické slouč. – metabolity plodu, biologická složka –
bb plodu)
→ dochází k nepravidelným stahům hladkého svalstva porodních cest (půl hodiny, 20min),
zvětšování průsvitu porodních cest na průsvit pochvy
→ u prvorodičky 12 – 20h; u vícerodičky 2 – 3h
● fáze vypuzovací
→ stahy pravidelné průsvit porodních cest se zvětšuje na průměr hlavy plodu, ztráta krve 300 – 400
ml , uvolnění plodu z děložní dutiny přes poševní dutinu ven z těla, obvykle hlavičkou dolů nebo
dnem pánevním – nebezpečné
→ prvorodička 1 – 2h; vícerodička 20 – 30 min
● fáze „k lůžku“
→ vypuzenín placenty, 20 – 30 min po vypuzení plodu, dochází k zařkrcení cév – odumře spojení
sliznice děložní s placentou, může být samovolně vypuzena
→ nekrvácivá část porodu

→ znaky donošeného plodu:

− růžové zbarvení kůže, porodní velikost a hmotnost; u dívek vnější pysky překrývají vnitřní;
− u chlapců jsou v šourku varlata; elementárně narostlé sekundární ochlupení (vlasy, obočí, řasy)
− přítomnost nehtů; mají hlasové projevy

GONOZOMÁLNÍ DĚDIČNOST
− dědičnost vázána na pohlavní chromozomy
− u diploidních organismů se v somatických bb nachází 1 pár gonozomů

→ stavba a struktura gonozomů:

→ geny ležící v homotypickém úseku X chromozomu:

− neúplně vázané na pohlaví; geny se “chovají“ jako autozomální
 → geny ležící v heterotypickém úseku X chromozomu:
− úplně vázané na pohlaví
− dědičnost křížem:​hemofilie, daltonismus , genetické příklady

→ geny ležící v heterotypickém úseku Y chromozomu:

− úplně vázané na pohlaví
− nadměrné ochlupatění ucha, rohovatění kůže, plovací blány mezi prsty
− geny se přenášejí na stejné pohlaví

→ znaky pohlavně ovlivnitelné:

= geny leží na autozomech, ale jejich účinek je ovlivněn pohl.hormony
sekundární (ochlupení, prsa, ukládání tuků, hlas...), plešatost

→ chromozomové určení pohlaví:

1) savčí typ (drosophila)
− typický pro savce (i člověka), pro hmyz, pro ryby, plazi
− ♀ XX (shodné gonozomy = homogametické); ♂ XY (gonozomy se liší = heterogametické)
AAXX AAXY
(autozomy); (1 pár gonozomů)

2) ptačí typ (abraxas)

− typický pro ptáky, motýli, obojživelníci
− ♀ AAXY ; ♂ AAXX

3) typ protenor (pro někt.hmyz)

− ♀ AAXY ; ♂ AAX(0)
 1 13
13 18
19

Boreliaburgdorferittreponema pallidum
Helicobacter pylori pseudomonas
Rhizobiumazotobacter pseudomonas
aeruginosa bordetella pertosis
veiseria
onorhoeae I
Ifrancisellatularensis
e coli salmonelatyphi typhimurium
meningitis shigelladysenteiriae Yersinia pestis
Nitrobauterilvitvococcus

streptococcuspyogenes
botulinum
staphylococcus aureus
BacilvsanthracisclostridiumEtetani
tuberculosis
lactobacilli
corgnebacteriedynhterie mycobacterium
leprae
Bifidobacterium bifidum
ribetsia browazelsi
chlamidia
 Genetika prokaryotické buňky
Jaderná dědičnost
- nemá pravé jádro
- má nukleoid (jaderná hmota, primitivní chromozom)
- jedna velká cyklická dvouprovazcová makromolekula DNA (sek.struktura - suprahelix)
- monoploidní!
- 1 500 mikrometrů
- 1 000 - 100 000 nukleotidů (1 000 u organismů, které mají 1-provazcovou DNA)
- 2 - 8 genů pro 1 000 nukleotidů; tísíce genů pro 100 000 nukleotidů)
- obsahuje geny nezbytné pro základní buněčné funkce
- geny leží přesně ve vymezených místech v řadě za sebou
- každý gen je tvořen 1 alelou (protože je jen 1 chromozom)
- OPERONOVÁ STRUKTURA!
- operony = souvislé řady genů
- operon = část DNA obsahující několik genů zodpovědných za realizaci 1 met.dráhy
např. štěpení cukru
- Stavba operonu:
1. promotor
- zde se zahajuje syntéza mRNA (transkripce)
- váže se k němu RNA-polymeráza —> zahajuje přepis = trankripci
- celý operon se přepisuje do jednoho vlákna vlákna mRNA
- geny jednoho operonu zabezpečují jednu metabolickou dráhu
- přepis operonu je řízen regulačním genem - zahajuje i zastavuje přepis na
základě přítomnosti dvou látek:
a) induktor = molekuly substrátu
b) represor = molekuly produktů metabolické dráhy

2. operační gen —> 3. strukturní geny

- represor se váže na operační gen -> operon je uzavřený, strukturní gen se nepřepisuje
- je-li přítomen induktor (molekula substrátu)
—> represor se výhradně váže na něj
—> represor-induktorový komplex
—> operon je otevřený
—> strukturní geny jsou přepisovány
—> vznikají enzymy, které mění molekuly substrátu na konečný produkty reakce
—> jakmile je veškerý substrát přeměněn na produkty, dojde k uzavření operonu
Mimojaderná dědičnost
1. Plazmidy
- drobné cyklické molekuly DNA
- schopné trvale existovat ve více kopiích
- replikují se nezávisle (asynchronně) na hlavním chromozomu
- schopné rekombinace
- v cytoplazmě se vyskytuje malé množství (2 - 15 molekul)
- význam: mohou zodpovídat za tvorbu látek obranného charakteru (odolnost vůči ATB)

2. Episomy
- podobné plasmidům
- dočasně existují v cytoplazmě
- replikují se synchonně s jadernou DNA (najdeme je zabudované v jaderné DNA)
- např. f-faktor zodpovídající za sexuální chování v bakteriích

3. Transposomy
- lineární nebo cyklické, menší než plazmidy a episomy
- nejsou schopné samostatné existence —> okamžitě se zabudovávají do jaderné DNA
- nejsou genetické informace —> pouze doplňují chybějící část genů

Proměnlivost prokaryotické buňky

1. Transformace - živá buňka přijme zlomek DNA uvolněné do prostředí z odumřelé buňky
2. Transdukce - zlomky DNA jsou přeneseny do druhé buňky prostřednictvím virů
3. F-dukce - uplatňuje se při konjugace bakterií
 23. Molekulární základy dědičnosti
- nositelky genetické informace jsou nukleové kyselina (DNA, RNA)
DNA = kyselina deoxyribonukleová
- obsažena v jádrech všech EB (u PB v cytoplazmě)
- základní genetický materiál většiny organismů, slouží k uchování genetické informace
RNA = kyselina ribonukleová
- zajištuje přenos genetické info z DNA do struktury bílkovin
- v organismech je přítomna v několika typech

Stavba nukleových kyselin

- jednotkou je nukleotid
1. molekula monosacharidu
Houtz 0 OH
Houtz 0 OH f
114 I l
A
l 04
t

04 04 D z deotyribosa
D ribosa
2. zbytek kyseliny fosforečné - váže se na 5C esterovou vazbou

HO P OH

3. nukleová báze
- DNA - cytosin, adenin, guanin, thymin
- RNA - cytosin, adenin, guanin, uracil
- vážou se na 1C atom cukru N-glykosidickou vazbou

var

AN cytosin
esterorinrazba It
Ho p O Ein o N o

OH
t
i
f NNn glytosidicki razba
cytidin 5 fostat
04
IF OH
Typy RNA
mRNA (mediátorová RNA)
- obsahuje přepis informací z DNA o primární struktuře bílkovinné molekuly
- je matricí pro syntézu bílkovin
rRNA (ribozomová RNA)
- součást ribozomů, v nichž probíhá proteosyntéza
tRNA (transferová RNA)
- přenáší AK z cytoplazmy na místo syntézy bílkovin (ribozomy), kde jsou spojovány v
polypeptidický řetězec
- pro každou AK existuje alespoň jedna tRNA

Polynukleotidový řetězec
= základ struktury NK
- tvořen nukleotidy

Rozdíly ve struktuře DNA x RNA

1. primární
- určuje pořadí jednotlivých nukleotidů v řetězci, určuje (kóduje) pořadí AK v bílkoviném
řetězci

2. sekundární
- prostorové uspořádání polynukleotidového řetězce:
a) RNA - vytváří 1 lineární vlákno
b) DNA - pravotočivá dvoušroubovice

3. terciární - smotání do tvz. suprahelixu

Realizace genetické informace

1. replikace
- semikonzervativní - jedno vlákno z každé dvoušroubovice je půovdní, druhá je nová
- templát = matrice, původní vlákno
- u PB cyklická = 1 iniciační místo, u EB velké množství
 Průběh:
1. gyráza - rozplétá vyšší struktury DNA
2. helikáza - zrušení vodíkových vazeb (vzniká replikační vidlička)
3. DNA-dependentní RNA-polymeráza - vytváří primer (krátká sekvence RNA), na ní
navazuje DNA-polymeráza
4. DNA-polymeráza 3 - sysntetizuje novou DNA ve směru od 5’ k 3’
—> jeden řetězec je syntetizován kontinuálně, druhý diskontinuálně
5. DNA-polymeráza 1 - opravuje chybné párování bází, odstraňuje primery a doplňuje
místa řetězcem DNA
6. Ligáza - stmeluje vše dohromady

Replitainividlice continualne

Obambiho fragments

disbontinualnesyntetieovann
antiparalerthe

2. transkripce
- přepis z DNA do mRNA v buněčném jádře
- podmínky:
- přítomnost DNA (templát, matrice) - jen jedno vlákno slouží jako matrice
- iniciační a terminační místo - úsek pro transkripci
- přítomnost volných ribolukleotidů
- transkripční enzym - RNA-polymeráza
- ATP a transkripční faktory

- průběh:
- RNA polymeráza přiřazuje jednotlivé ribonukleotidy na základě komplementarity
- ribonukleotidy se spojují v souvislý polyribonukleotidový řetězec, který se prodlužuje a
postupně odděluje od kodujícího vlákna
- než se čerstvě natranskribovaná RNA (hnRNA) dostane z jádra do cytoplazmy,
prodělává úpravy - vystřižení intronů a exony se spojí = mRNA

- rozdíly EB a PB
- EB probíhá v jádře; PB v cytoplazmě
- EB více typů RNA polymeráz; PB 1 typ
- EB v době po skončení replikace; PB v době kdy ještě neskončila replikace

3. translace (proteosyntéza)
- výsledkem je bílkovina
- překlad genetiké informace z pořadí nukleotidů v mRNA do pořadí AK v bílkovině
- probíhá v cytoplazmě
 - podmínky:
- přítomnost mRNA
- přítomnost všech AK (20+3)
- přítomnost ribozomů
- přítomnost všech typů tRNA
- přítomnost enzymů, které katalytují proces (transferázy, translační faktory)

- průběh:
1. Aktivace AK = navázání AK na příslušnou tRNA
2. Iniciace
- proteosyntéza je zahájena jakmile se posunem ribozomu na vlákně mRNA
dostane do P-místa (iniciační triplet AUG), do P místa se naváže aminoacyl
tRNA1
3. Elongace
- prodlužování
- mezi AK vzniká peptidická vazba, ribozom se posouvá o jeden triplet
- narůstání peptidického řetězce
4. Terminace
- neexistuje žádná tRNA komplementární k terminálnímu kodonu
- polypeptidický řetězec je uvolněn

- rozdíly EB x PB:
- EB: rychlejší, translace nezávislá na transkripci a replikaci; methionin
- PB: jiné stop kodony; formylmethionin

Genetika eukaryotické buňky

- zajišťuje jádra (nucleus, karyon), okolo je karyolema (2 vrstvy), uvnitř karyoplazma - obsahuje
chromatin a jadérko
- chromozom
- lineární, vláknitá struktura, jejíž osou je 2 řetězcová DNA
- v konstatních vzdálenostech spiralizovaná - obtáčí se kolem 8 molekul histonů
- hinstonové jádro + DNA = nukleozom

1.Vlastnosti jaderné DNA

- délka 2-4 m
- počet nukleotidů:
- počet genů:
- exon-intronová struktura = rozích od prokaryot (není operonová struktura)

2.Stavba chromozomu
Telomery

AO
bonstrike
rameinbo
prim q
i
o
l
o p ram'enko
H
telomery'd satelit
RNA
3.Klasifikace chromozomů
a) dle přítomnosti centromery
- centrické - s centromerou
- acentrické - bez centromery

b) dle polohy centromery

metacentrický submetacentrický akrocentrický telocentrický

B O O O
c) dle vazby na pohlaví
- tělní chromozomu = autozomy; 22 párů u obou pohlaví
- pohlavní chromozomu = gonozomy; 1 pár, u obou pohlaví

4.Počet chromozomů
1. fyziologický stav (normální počet)
- haploidní počet - n, každý chromozom 1 v sadě, typický pro gamety
- diploidní počet - 2n, každý chromozom 2x v sadě, typický pro somatické buňky

2. nefyziologický stav
- stav polyploidie - počet chromozomových sad překročí 2
- 3n triplodie, 4n tetraploidie
- stav aneuploidie - jev, kdy dochází k chybění nebo nadbytku chromozomu ve všech bb
- trisomie 21 = mongolismus (Downův syndrom)
- trisomie v gonozomech XXY = Kleinefelterův syndrom
 24. Genetika mnohobuněčných organismů
1.Dědičnost a proměnlivost mnohobuněčných organismů
I. Dědičnost (heredita)
= schopnost rodičovské generace předávat své vlohy (geny) potomkům
- vázána na rozmnožování:
a) nepohlavní (vegetativní, asexuální) - výsledkem je klon
b) pohlavní (generativní, sexuální) - splývání gamet, výsledkem je potomek
- z evolučního hlediska je to stabilizující prvek (pokračování druhu)

II. Proměnlivost (variabilita)

= schopnost potomstva odlišovat se od rodičů
- z evolučního hlediska dynamický prvek (umožňuje adaptaci organismů)
- příčiny:
a) genetické
—> mutace (většinou samovolná) změna DNA
—> crossing-over během meiozy
—> realizace gonozomů XX a XY
b) negenetické - vliv vnějšího prostředí

III. Křížení (hybridizace)

= proces náhodného nebo záměrného (šlechtěného) spojování gamet
- výsledkem je kříženec (hybrid)
- mezidruhové křížení:

2.Symbolika ve schématech křížení

- rodičovská (parentální) generace - P = výchozí dvojice jedinců, kteří zakládají novou generaci
- dceřinná (filiální) generace - F
- homozygot = jedinec mající obě alely od konkrétního genu kvalitativně stejné
AA - dominantní; aa - recesivní
- heterozygot = jedinec, který má obě alely kvalitativně odlišné Aa
- dominance = projevuje se účinek dominantní alely A
- recesivita = a; neschopnost se fenotypově projevit za přítomnosti alely A
- úplná dominance
- neúplná dominance
- absence dominance
- kodominance = vyjadřuje vztah, kdy žádná z alel není dominantní a ve fenotypu se projeví oboje
- superdominance = heterozygotní potomek dosahuje intenzivnějšího projevu znaku ve srovnání s
oběma homozygotními rodiči

3.Dědičnost kvalitativních znaků

- monogenní znaky - za 1 znak je zodpovědný 1 majorgen (2 alely)

Autozomální dědičnost
- dědičnost genu záleží na autozomech
1. monohybridismus = křížení jedinců, při kterém sledujeme dědičnost 1 znaku (genu)
a) s úplnou dominancí
- dominantní alely se naplno projeví
P Alt AA p auxaa
Fy AA Fn aa
 - 1. Mendelův zákon = zákon o uniformitě hybridů
= při křížení AA s aa vzniká genotypově i fenotypově jednotné potomstvo Aa
P HAxaa H A
Fr Aa AAA Aa
or Ha Ha
- 2. Mendelův zákon = zákon o štěpení hybridů
= zkřížíme-li dva Aa, vzniká nejednotné potomstvo
Ha
p Aa H a
AA AAA Aa F5P 3 1
Fr 2Aa aa a Aa aa 6510 1 2
b) s neúplnou dominancí
- heterozygot je fenotypově odlišný od obou homozygozů

2. dihybridismus
a) s úplnou dominancí
- každý alelový pár se chová samostatně a řídí se stejnými pravidly jako monoh.
- 3. Mendelův zákon = zákon o volné kombinovatelnosti alel
- musí ležet na různých chromozomech
- alely se rozcházejá do gamet nezávisle na sobě
P AaBbXAaBb p2
Ft AB Ab AB ab F5p 9 3 3 1
t B b t
AbAABebfitttaBIIAabb
AB aaBB aaBb
AaBB AaBb
ab HaBb Aabb aaBb aabbe
3. polyhybridismus

4.Dědičnost kvantitavních znaků

- u různých jedinců se tyto znaky objevují v různých kvantitách
- polygenní hypotéza:
1. jeden znak je určen 2 nebo více minorgeny (geny s malým účinkem)
2. mezi alelami neexistuje vztah dominance a recesivity
A - účinná alela (aktivní)
a - neúčinná alela (neutrální)
3. fenotrypové vyjádření míry daného znaku závisí na tom, kolik a jaké alely jedinec obsahuje
v polygenním souboru, vliv faktorů vnějšího prostředí
4. geny leží na různých chromozómech - jsou volně kominovatelné
5. celkový fenotypový účinek alel - aditivní (sčítají se), multiplikativní (násobí se)
6. segregaci alel v generaci F2 odpovídá vzorec bin
7. projev kvantitavních znaků se znázorňuje Gaussovou křivkou
5.Proměnlivost
= schopnost odlišovat se vnějšími znaky a chováním od mateřské generace
1. Prostředím ovlivněná proměnlivost
= chorobné mutace
1. biologické příčiny (mutageny) - viry, subvirové částice (priony)
2. chemické příčiny - bojové látky, pesticidy, karcinogeny
3. fyzikální příčiny - záření
4. sporadický - náhodný

2. Genetické příčiny proměnlivosti

- segregace chromozomů při anafázi meiózy
- kombinace dceřinných chromozomů v gametách i v zygotě
- rekomvinace (crossing-over) v pachytene profáze 1. meiotického dělení
- realizace nejaderné dědičnosti
- realizace gonozomální dědičnosti

3. Mutace
I. genomové mutace
a) polyploidie - typická pro rostliny, znásobení sady
b) aneuploidie - nárůst nebo úbytek jednotlivých chromozomů
- Downův syndrom = trisomie 21. chromozomu
- Superžena XXX
- Supermuž XYY
- Turnerův syndrom X
- Klinefelterův syndrom XXY

II. chromozomové mutace (aberace)

1. Deficience = zmizí koncová část chromozomu
2. Delece = zmizí kus z vnitřní části
3. Duplikace = zdvojení části chromozomu
4. Fragmentace = rozpad Dz FIT
5. Inverze = výměna částí chromozomů
6. Translokace = přemístí se jinam

III. genová mutace = problém na úrovní nukleotidů

1. Delece = ztráta jednoho nebo více nukleotidu
2. Inzerce (adice) = zařazení nadbytečného nukleotidového páru
3. Substituce = nahrazení určitého nukleotidového páru
4. Amplifikace = zmnožení určitého nukleotidu
 Genetika populací
pupulace = soubor jedniců, kteří se vyskytují v konkrétním čase na určitém místě a jedinci se mohou
mezi sebou volně křížit za přirozených podmínek
genofond = soubor všech genů celé populace, soubor alel populace

1.Klasifikace populací
a) dle počtu jedinců
- malé populace = tvořeny desítkami jedinců (stromy v parku, sloni)
- velké populace = tvořeny tisícemi jedinců
b) dle výběru partnera pro rozmnožování
- autogamie = samooplození, samosprašné rostliny, hermafrodité (tasemnice)
- alogamie (panmixie) = náhodné párování, cizosprašné rostliny, gonochoristé, hermafroditi

2.Velká panmiktická populace

- inbreeding = příuzenské křížení; outbreeding = nepřibuzenské křížení
- Hardy-Weinbergův zákon

p't2pqtq2 1 ptq 1 p dominantnialela

g recesiunialela
3.Vývoj genofondu v autogamní populaci
- v průběhu několika generací klesá frekvence heterozygotů na úkor homozygotů
—> tvoří se čistá linie znaků

4.Vývoj genofondu v malé populaci

- neuplatňuje se Hardy-Weinbergův zákon
- narůstá frekvence homzygotů na úkor heterozygotů (ale úplně nemizí)

5.Procesy porušující genetickou rovnováhu

- selekce (výběr)
- genetický posun (dřít) - některé alely převládnou, některé vymizí
- mutace
- migrace jedinců
 EKOLOGIE

− jako první ekologii definoval německý zoolog ​E. Haeckel​v roce ​1866
− slovo e​kologie​pochází z řeckého „​
oikos​“ – dům, obydlí (v doslovném překladu je ekologie studium
organismů v jejich obydlí)
− jako samostatný biologický obor se rozvíjí až od počátku 20. století, plného uplatnění dosahuje až
dnes
− využívá poznatků z ostatních věd (biologie, geologie, geografie, chemie, fyziky, klimatologie,
matematiky, …)

Definice
f Ekologie je nauka, která se zabývá vzájemnými vztahy mezi organismy a jejich prostředím a
vztahy mezi organismy navzájem.

ROZDĚLENÍ EKOLOGICKÝCH VĚD:

a) základní rozdělení (podle úrovně ekologických vztahů):

o ● autekologie ​ = ekologie jednotlivých druhů
- studuje vlivy působící na jedince, zabývá se studiem vztahů jedince k živému a neživému
prostředí
● demekologie ​ = ekologie populací
- zabývá se studiem vztahů populací (soubor jedinců) k živému a neživému prostředí
● synekologie ​ = ekologie společenstev
- studuje společenstva a ekosystémy, zabývá se studiem vztahů společenstev (soubor
populací) k živému a neživému prostředí

b) podle skupin organismů

Př. ​ekologie bakterií, rostlin, živočichů, hub, …

c) podle prostředí organismů

Př. ​ekologie vod, lesa, půdy, …

ZÁKLADNÍ EKOLOGICKÉ POJMY:

BIOTA​– základní živá jednotka (všechny živé organismy v daném biotopu)

3 stupně biot:
a) jedinec
- nejnižší biota, nejmenší základní živá jednotka
b) druh
- homotypický soubor jedinců mající stejný fylogenetický původ, stavbu těla, funkce v přírodě;
za normálních okolností se mohou jedinci téhož druhu volně křížit
- jedinci téhož druhu tvoří populaci
c) společenstvo
- heterotypický soubor populací (seskupení několika různých druhů)

ABIOTA​– soubor všech fyzikálních a chemických faktorů příslušného prostředí (světlo, teplo, chemické
složení prostředí, …)

EKOTOP​– místo, které organismům poskytuje podmínky pro život; nejmenší část prostoru se stejnými
půdními a klimatickými znaky

1
BIOSYSTÉM ​ – soubor organismů a jejich prostředí
BIOTOP​– soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organismů; místo, které
organismům (společenstvu) poskytuje podmínky pro život
- charakterizují ho abiotické faktory
- určité vymezené „bydliště“, ve kterém žije jedinec, populace, společenstvo

LOKALITA = STANOVIŠTĚ​– místo konkrétního výskytu příslušného organismu(ů)

POPULACE​– soubor jedinců téhož druhu žijící na určitém místě v určitém čase

BIOCENÓZA = SPOLEČENSTVO ​ – soubor jedinců různých druhů (různých populací) na určitém

biotopu
a) fytocenóza ​
– rostlinné společenstvo
b) zoocenóza​– živočišné společenstvo

EKOSYSTÉM ​– soubor organismů a jejich prostředí; biocenóza + biotop

EKOLOGICKÁ NIKA​– místo a funkční zařazení organismu v ekosystému

BIOM ​
– soubor podobných ekosystémů

BIOSFÉRA ​
– soubor všech ekosystémů na Zemi
valence schopnost se prizpisobit
EKOLOGICKÁ VALENCE​– soubor všech tolerancí k jednotlivým faktorům abiotického prostředí
(tolerance – schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám)
a) stenovalentní druhy​– mají malou toleranci, nesnáší kolísání podmínek
b) euryvalentní druhy​– mají velkou toleranci rat
siab

AREÁL ​– prostor zeměpisného rozšíření příslušného druhu na Zemi; soubor všech lokalit daného
organismu; Př. tučňák císařský – Antarktida
a) velké areály = makroareály​– mají kosmopolitní organismy (hlodavci, bakterie, …)
b) střední areály = mezoareály
c) malé areály = mikroareály

ENDEMICKÉ ORGANISMY​– žijí pouze na určitých místech na Zemi

Př. kivi jižní – Nový Zéland; jeřáb český – Krkonoše
na jednom mister

2
RELIKTNÍ ORGANISMY​– přežívají na daném území na malých plochách, dříve – větší areál ​ →​po u r
změně podmínek ​ →​ustoupili realm
pozistatebdruhupojehodrivejjimuekgmro.si
Př. jinan dvoulaločný – rostl po celé severní polokouli ​→​dochoval se jen v jihovýchodní Asii
SYNANTROPNÍ ORGANISMY​– doprovázejí člověka a jeho sídla ostizinin morosta u
Př. pýr plazivý, kopřiva dvoudomá, myš domácí glacialni retirt
Kroon Sich
AUTOCHTONNÍ ORGANISMY​– organismy jsou v areálu původní
smut ztepity v horsb ch oblastech
ALOCHTONNÍ ORGANISMY​– organismy jsou v areálu cizí (byli sem zavlečeni nebo introdukováni);
vyskytují se mimo lokality svého původního rozšíření
Př. smrk ztepilý je v horských oblastech autochtonní, ale dub letní je zde alochtonní
u niiinach
REINTRODUKOVANÝ DRUH​– druh na daném území žil, pak vymizel a dnes opět vysazen
Př. rys v Karpatech

BIOTA individuum populace Σ​populací Σ​+ ​Σ​populací všichni

EKOTOP monotop demotop biotop bioregion Země
BIOSYSTÉM miocén democén ekosystém biom biosféra

1. AUTEKOLOGIE ebologiejednotlirci
− zabývá se vztahy jedinců (​
organismů​) určitého druhu k ​biotickým​i ​abiotickým​​činitelům​jejich
životního prostředí

I. ABIOTICKÉ PODMÍNKY (FAKTORY) ŽIVOTA

neziuepodminrycfyzi.ba uichemicbe factory
A) Sluneční záření

− 99,98% záření – pochází ze Slunce bosmicteijade.ae zbyte8

− pro organismy je zdrojem ​ světla, tepla, energie
− není homogenní:
● ultrafialové záření (UV)
- délka vln je v rozpětí ​
100 – 390 nm
- tvoří ​
50% slunečního záření
90 - z větší míry je pohlcováno (přefiltrováno) atmosférou (ozonosférou = ozonovou vrstvou)
- ultrakrátké paprsky (do 300 nm) → letální účinky​= vyvolávají morfologické změny
buněk, mutace, nádory, případně smrt živočichů i rostlin
- paprsky s vlnovými délkami nad 300 nm → organismy umí využít:
☞ tvorba vitaminu D v kůži člověka
☞ tepelnou složku UV záření lze využít k ohřívání, opalování
☞ včely – jsou schopné díky UV záření vidět

● viditelné světlo = spektrální záření

- délka vln je v rozpětí ​
400 – 800 nm (390 – 760 nm)
- živá hmota je schopna jej absorbovat a využít
- vliv na živočichy:
☞ vytvoření zraku u všech skupin živočichů​(u rostlin – stigma)
☞ ovlivnění biorytmů
☞ ovlivňuje aktivitu živočichů​(živočichové denní – noční)
☞ výměna srsti a peří
☞ produkce některých hormonů​(př. melatonin)

3
 ☞ nástup rozmnožování​(u kopytníků: určitá dávka světla → potom sexuální
poměr)

- vliv na rostliny:
☞ vytvoření světločivné skvrny – stigma
☞ zdroj energie k fotosyntéze​(rostliny světlomilné – stínomilné)
☞ fotoperiodický vliv n přechod do fáze kvetení ​(rostliny dlouhodenní –
krátkodenní – neutrální)

● infračervené záření
- délka vln je v rozpětí ​
800 – 5000 nm
- tvoří ​49% slunečního záření
- má ​ pouze tepelnou složku​(zdroj tepla pro organismy)
- část infračerveného záření je atmosférou rozptýleno, část se odráží
- ​vliv na živočichy:
☞ tvorba srsti, výskyt potních žláz

B) Teplo

− zdrojem tepla​
Marine
: infračervené záření, teplo přijaté od okolí, teplo uvolněné při exotermních procesech
metabolismu
− teplo má vliv na biochemické reakce

− vliv na rostliny:
☞ regulace tepla pomocí transpirace ​(odpařování vody v plynném stavu z povrchu listů)
☞ opad listů nebo celých prýtů před zimou
☞ tvorba lesklých listů​(odráží záření)
☞ kolísání teplot → nutné např. pro klíčení semen

− vliv na živočichy:
a) ektotermní živočichové (poikilotermní = exotermní = studenokrevní)
- teplota těla je závislá na teplotě okolí
- malá produkce tepla a vysoké ztráty
- při poklesu teploty okolí → u živočichů dochází k poklesu jejich aktivity, vyhledávají
úkryty, dochází ke strnulosti až ke smrti chladem; nižší teploty podporují vznik tmavých
forem

b) endotermní živočichové (homoiotermní = teplokrevní)

- mají stálou tělesnou teplotu
- velká produkce tepla, dobrá tepelná izolace a dokonalá termoregulace
- nízké teploty podporují vznik světlejších forem (př. liška polární – bílé zbarvení je ovšem
v tepleisich vice pigmentu Wii i UU
také výhodné i jako krycí)
proendotermnipravidla
teplotní pravidla:
● Allenovo pravidlo Tt vetsi piivesty
V teplejších oblastech mají živočichové větší tělní přívěsky (nos, uši, zobáky, končetiny, ..).

● Bergmannovo pravidlo
bones teploty
4
 Tt mensiteto It ietsi telo
Jedinci téhož druhu mají v teplejších částech svého areálu menší tělo, v chladnějších větší tělo (tygr
bengálský a sibiřský).

● Glogerovo pravidlo Pt tmavsilv ssretlejs i

V teplejších a vlhčích oblastech jsou příbuzní živočichové nebo živočichové téhož druhu tmavší. Ve
studených oblastech se pigmentace ztrácí (liška obecná a liška polární).
C) Vzduch

− organismy žijí v nejnižší vrstvě atmosféry – v troposféře

− troposféra j​e část ​
atmosféry​sahající od zemského povrchu až do výšky kolem 18 km od zemského
povrchu
2at●ladnivlastnosti
tlak vzduchu
− jde o působení síly vzdušného sloupce na jednotku plochy
− tlak vzduchu klesá se stoupající nadmořskou výškou
− vliv na živočichy:
☞ vznik respirace​(dýchání)
☞ vliv n plodnost některých savců​(dojde-li ke dlouhodobému zvýšení tlaku → sníží se
plodnost u krys)
☞ migrace organismů ​ (dojde-li k náhlým změnám v lokálních tlacích)
pied bourbontsunami
● hustota vzduchu
− je menší než hustota vody
− vliv na organismy:
☞ mikroorganismy vytvářejí spory, cysty​(transport + rozšiřování vzduchem)
☞ vytvoření pylových zrn​(snadno se pohybují vzduchem)
☞ organismy využívají vzduch jako transportní médium​(menší hmotnost a rozměry u
létajících živočichů)

● chemické složení vzduchu

➢ kyslík (O​2​)
-​21% O​2​ve vzduchu
- produkují ho autotrofní rostliny
- nezbytný pro aerobní organismy
- ve vodě se obsah O​2​snižuje se zvyšující se teplotou (citliví např. korýši nebo pstruzi) Tt Kw
- v půdě obsah kyslíku kolísá v závislosti na pórovitosti a vlhkosti (vylézání žížal po
dešti)

➢ oxid uhličitý (CO​2​)

-​0,03 – 0,04% CO​ 2​ve vzduchu
- produkce – dýchání organismů, činnost sopek, spalovací procesy (silně zvýšeno lidskou
činností!!)
- nutný pro fotosyntézu!!

5
 ➢ dusík (N​2​)
-​78% N​2​ve vzduchu
- přímo využitelný jen některými bakteriemi
Hitz o e b arterie

D) Voda

− na Zemi je přítomna ve 3 skupenstvích

− vodní plochy zaujímají 2/3 zemského povrchu
− z celkového množství vody – jen 3% vody sladké (z toho 2/3 v ledovcích)

● tlak vody
− jde o tlak vodního sloupce na jednotku plochy

runlet
Lf − je přímosměrný
a hloubce (čím větší hloubka → větší tlak)

− vliv na živočichy:
Plankton a) stenobatické formy (úzkotlaké)
- mohou žít jen v malých hloubkách
Nekton - mají zachovány přídatné dýchací orgány (ryby)
plynonimechjr
b) eurybatické formy (širokotlaké)

ventose - žijí ve větších hloubkách

- přídatné dýchací orgány u nich mizí
- zvýšená afinita krevního barviva vůči kyslíku
- zvýšené uchování kyslíku v krvi (kytovci)

3​
● hustota vody (1g/cm​ )
− je cca 775 x větší než u vzduchu
− vliv na živočichy:
→ voda nadlehčuje → ve vodním prostředí mohou žít poměrně velké a hmotné formy

E) Půda

− vzniká zvětráváním litosféry a činností organismů

− obsahuje složku ​pevnou, plynnou a kapalnou
− zdroj většiny anorganických živin
− vlastnosti půdy: ​
1. textura (zrnitost) 2. struktura (stavba) 3. pórovitost

− edafon​= soubor všech živých organismů obývající půdu

protoedafon​– druhy organismů trvale žijící v půdě (krtek)
mezoedafon ​ – soubor organismů vyskytující se v půdě celými těly (bezobratlí!!)
tychoedafon​– v půdě se vyskytují pouze náhodně nebo příležitostně

6
II. BIOTICKÉ PODMÍNKY (FAKTORY) ŽIVOTA
vztahy me i organising
− jde o tzv. ​
potravní vztahy​(jeden organismus je potravou jiného organismu)

1) BIOFÁGIE ​ = pojídání jednoho organismu druhým organismem

A. Fytofágie
rostlin
a) fytoepisie​– pojídač je větší než potrava
Př. : graminivorie (zrnožravost), herbivorie (pojídání rostlin = býložravost)

b) fytoparazitismus​– pojídač je menší než potrava, pojídač sežere pouze část

potravy syzickyhoposkozuje
ektofytoparazitismus ​– př. roztoči msice
endofytoparazitismus​– př. blanokřídlý hmyz
B. Zoofágie zivo.cichi
a) zooepisie
Př. piscivorie (rybožravost), myofágie (savcožravost)

b) zooparazitismus
ektozooparazitismus​– př. rozoči
endozooparazitismus ​– př. tasemnice

2) NEKROFÁGIE​= pojídání mrtvol organismů nebo zplodin metabolismu

Př. sup – požírání mrtvých jedinců
Př. brouci – požírání produktů metabolismů
Pozn. ​bionekrofágie ​– larvy brouků – živí se živým i mrtvým dřevem

ZVLÁŠTNÍ BIOTICKÉ VZTAHY:

1. kanibalismus​= požírání příslušníků vlastního rodu

kainismus ​– požírání vlastních sourozenců (př. vlci)
kronismus ​– požírání vlastních potomků (př. čápi)

2. symbiontofágie​= tropičtí mravenci si „pěstují“ stopkovýtrusné houby na vzetlelém

→​houby vytvářejí plodnice ​→​plodnice jsou požírány mravenci
listí ​

3. trofobióza​= jedna skupina organismů si pěstuje druhou skupinu jiných organismů,

která jim poskytuje potravu (př. vztah mezi mravenci a mšicemi)

sie na beruste
mrauenci chrism m5ice

7
2. DEMEKOLOGIE (POPULAČNÍ EKOLOGIE)
ebologie populace
Demekologie – část obecné ekologie zabývající se studiem populací a jejich vlastností, vztahem
populace k prostředí, jejím začleněním do ​ekosystému​.

Populace​je soubor jedinců téhož ​ druhu​

, nacházejících se v jednom určitém místě v jednom určitém
čase. Jedinci určité populace mají obvykle stejný původ a vykonávají stejné funkce v přírodě.
sociirhindahy
Vroimici populace se uplutnvjivnitrodruhove.ve ahycsonvuvence hiearchie
VLASTNOSTI POPULACE:

1) ROZPTYL = DISPERZE
− rozmístění jedinců v rámci objemové nebo plošné jednotky
− o rozmístění jedinců rozhodují 2 základní faktory:
sociabilita = družnost
​
kompetice = soutěživost

− typy disperze:
a) pravidelné = rovnoměrné rozmístění
- v přírodě je vzácné
- biotické složky jsou stejně (rovnoměrně) rozmístěny
- oba faktory (sociabilita i kompetice) jsou v rovnováze
- př. stromy v parku (pravidelné rozmístění se využívá v umělých biocenózách)
b) náhodné = nahodilé rozmístění
piisedly voIio
- převládá kompetice nad sociabilitou
- v přírodě málo časté rozmístění (tam, kde je homogenní prostředí)
- př. larvy brouků v mouce, stromy v lese
c) nahloučené = shloučené rozmístění
- v přírodě jde o nejčastější typ rozmístění
- převládá sociabilita nad kompetice
- př. stáda kopytníků, trsy trav Grab
staida

a b e

2) HUSTOTA = DENZITA
− udává množství jedinců přítomných v dané objemové nebo plošné jednotce

8
 − je dána úživností prostředí (dostatek potravy, světla, prostoru, ..) + mortalitními a natalitními
faktory Pokedgsou na hranici meridaiilnedaii Ohroieny drub
−
DX zjišťuje se sčítáním, odchytem, značkováním, sledováním stop, ...

​bsolutní hustota​– udává všechny příslušníky populace na danou jednotku

a
X relativní (zdánlivá) hustota​– udává množství jedinců přítomných v dané části
​
plošné nebo objemové jednotky
​

➢ velká hustota​– obvykle u drobných organismů (bakterie, prvoci, hlodavci, roztoči)

➢ malá hustota​– u velkých organismů (šelmy)
broikodobe boliscini oscilace dlouhodobe flubtuace
3) MNOŽIVOST = NATALITA
− množství nově narozených jedinců za časovou jednotku v daném plošném nebo objemovém
elementu
− na natalitu má vliv tzv. ​
fekundita = plodivost​= potenciálně možný počet potomků (počet
gamet rodičovských jedinců); ve skutečnosti je fekundita výrazně nižší (potraty, vnější
→​pak se jedná o ​
faktory) ​ fertilitu​= realizovaná plodivost

​bsolutní natalita​– výčet všech narozených jedinců

a
relativní natalita​– procentuální vyjádření přírůstků populace za časový interval
​

4) SMRTNOST = ÚMRTNOST = MORTALITA

− množství zemřelých jedinců za jednotku času v daném omezeném území

​bsolutní mortalita ​
a – úplný počet zemřelých jedinců
relativní mortalita ​
​ – procentuální vyjádření v čase

5) MOBILITA = POHYBLIVOST
− přirozené přemisťování jedinců z jedné lokality do jiné lokality v rámci jednoho areálu,
nebo rozsáhlejší přesuny jedinců z jednoho areálu do jiného areálu

− příčiny mobility:​úprk před nepřítelem, vyhledávání nových zdrojů potravy, vyhledávání

sexuálních partnerů, případně se jedná o necílený pohyb
− typy mobility:
a) přebíhání ​– necílený pohyb z jednoho místa na druhé
b) emigrace ​– přesun příslušné populace z jednoho areálu do druhého areálu
c) imigrace​– přesun příslušníků jedné populace do areálu již obsazeného jinou populací
d) komigrace​– současná realizace emi- i imigrace

➢ regrese areálu​– zmenšování areálu v důsledku emigrace nebo přebíhání

➢ expanze areálu​– zvětšování areálu v důsledku imigrace a komigrace

6) STAVBA = STRUKTURA POPULACE

− složení populace ​podle různých hledisek

a) sexuální struktura ​= poměr samců k samicím, př. u lidské populace:

➢ primární ​ – jde o geneticky zastoupený podíl jedinců v oplozených vajíčkách
(je dáno přítomností pohlavních chromozomů); poměr ♂ : ♀ = 1,05 : 1
➢ sekundární​– poměr pohlaví se zjišťuje po narození; poměr ♂ : ♀ = 1 : 1
➢ terciární​– pohlaví se zjišťuje u dospělých jedinců (v důchodovém věku);
poměr ♂ : ♀ = 0,75 : 1

b) věková struktura ​
– v populaci se nacházejí jedinci různého věku, př. u lidské populace:
➢ nereproduktivní​– mladí jedinci nedosahující pohlavní dospělosti
9
 ➢ reproduktivní​– jedinci schopní rozmnožování
➢ postreproduktivní​– jedinci staří, neschopni rozmnožování

c) hmotnostní struktura
➢ populace velmi hmotné X hmotné X málo hmotné

7) RŮST POPULACE
− veličina, která udává přírůstek v počtu jedinců v daném časovém okamžiku

− jde vlastně o poměr mezi mortalitou a natalitou

− řídí se kinetickou rovnicí: N t = N o.e−rt
(No – výchozí počet jedinců; Nt – počet přírůstků, e – základ přirozeného logaritmu, r – rychlost růstu, t – čas)
− 2 základní typy růstových křivek:
a) tvar ​ J ​(exponenciální růst)
- počáteční fáze růstu je pomalá, později strměji stoupá
- chybí omezující faktory růstu
- pokud populace narazí na omezující faktor ​→​smrt populace
- malí savci (myšovití), bakteriální epidemie, králíci v Austrálii

b) tvar ​S​(sigmoidní růst)

- počáteční růst je pomalý, po dosažení určitého počtu jedinců se rychlost růstu zvyšuj,e
poté vlivem prostředí opět klesá a dosahuje rovnovážného stavu (konstantního růstu)
- na růst působí omezující faktory prostředí
- jde o častější typ růstu
- populace velkých živočichů

BIOTICKÉ VZTAHY MEZI POPULACEMI:

1) NEUTRÁLNÍ
− vztahy mezi populacemi, které spolu potravně ani bioticky nesouvisí, populace se liší i
areálně obydlujijineni.be
I
− neutralismus​– př. blechy X ryby; králíci X motýli

2) POZITIVNÍ
− vztahy mezi populacemi, kdy alespoň jeden z příslušníků jedné populace je ve vztahu
s příslušníkem (či příslušníky) jiné populace

a) protokooperace
- volné sdružení dvou nebo více populací za účelem zvýšené ochrany
- př. zebry (čich) X pštrosi (zrak)

10
 b) aliance
- typ prorokooperace,
A ale spojení populací je ještě pevnější
- př. ptáci X tlustokožci
primo na nichjsou
c) komenzálismus
- jedna populace ze vztahu těží, druhá populace je neutrální Jielemocbrany
➢ parekie ​ pea
– jedna populace je chráněna jinou populací, př. korálové ryby X sasanky
➢ epekie​– jedna populace je transportována jinou populací,
př. přisedle žijící korýši X želvy) transport
➢ entekie ​ – jedna populace je chráněna v těle jiné populace, př. drobné ryby v tělech
sumýšů

d) mutualismus (symbióza)
- obě populace mají ze soužití užitek
- př. houby + řasy (sinice) = lišejníky mytorrhizo bo enyryssi.ch rost
- př. rak poustevníček X sasanka a boubou's vloitna
- př. střevní bakterie X tlusté střevo člověka

3) NEGATIVNÍ
− jedna populace škodí druhé populaci

a) amenzálismus
- jedna populace produkuje látky, které brání růstu či v rozmnožování jiné populace
- př. trnovník akát X jiné rostliny; sinice X jiné rostliny
Golem Tidus plevel vodnibvetzgbrainujeristuras
b) parazitismus
- jedna populace fyzicky škodí druhé populaci (jedinci jedné populace jsou vždy menší)
- př. larvální stádia hmyzu X rostliny

c) predace
- vztah mezi dravcem a kořistí (predátor je vždy větší)

d) kompetice (konkurence)
zerejimp.co vaw
- populace škodí jiné populaci ve smyslu potravy
pastorIivotnipotieby
- př. rak bahenní díky své velikosti, žravosti a odolnosti vůči znečištění vytlačuje raka
říčního

11
 3. SYNEKOLOGIE (EKOLOGIE SPOLEČENSTEV)

Společenstvo = ekosystém = biocenóza​– soubor několika populací (různých druhů), vyskytujících se

v daném prostředí (biotopu).

ekosystém​= základní funkční jednotka přírody

Rozdělení (klasifikace) společenstev:

a) podle druhů organismů:
společenstvo rostlin = ​
fytocenóza
společenstvo živočichů = ​zoocenóza
b) podle polohy:
společenstvo ​suchozemské
společenstvo ​vodní sladkovodní tekoucích vod
stojatých vod
mořské
c) podle původu:
společenstvo ​
primární​– od počátku – vývoj bez zásahu člověka
společenstvo ​
sekundární​– se zásahem člověka
společenstvo ​
přechodné​– něco mezi primárním a sekundárním společenstvem (louka, les)

STRUKTURA SPOLEČENSTVA: vlastnostinnaby

1) PROSTOROVÁ STRUKTURA
- je dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru
- je výsledkem vztahů mezi organismy
- mění se v čase

a) vertikální (svislá) = stratifikace

- rozvrstvení organismů do ​ pater
→​na ně jsou vázány obvykle určité živočišné druhy
- základem jsou rostliny ​
(v každém patře žijí specifické skupiny organismů)

12
 R​1,​ R​2,​ R​3​– kořenové patro
E​0​​– mechové patro
E1​​– bylinné patro
E​2​– keřové patro
E3​​​– stromové patro

Př. Na louce chybí E​2​, E​3

b) horizontální (vodorovná) = plošná

- rozmístění organismů na ploše
- rozdíl mezi okrajem a středem lesa; rozdíl mezi pobřežím a volným oceánem

2) DRUHOVÁ STRUKTURA
- druhové složení společenstva se mění v prostoru a čase
Pozn.: společenstva mohou mít různou druhovou rozmanitost = ​BIODIVERZITU
- druhově velmi bohaté společenstvo – tropický deštný les
VÝVOJ SPOLEČENSTVA:

➢ ekologická sukcese ​ = samovolný a postupný vývoj ve složení společenstva

- probíhá několik let
- společenstvo se mění od strukturně jednoduchého společenstva s malým počtem druhů ​→​ve
společenstvo strukturně složité s bohatším počtem druhů
- tento proces se postupně zpomaluje, až dosáhne konečné a stabilní fáze = ​klimax

➢ klimax​= rovnovážný stav, kdy společenstvoormá maximální:

- abundanci = početnost
- dominanci = zastoupení jedinců příslušného druhu
- druhovou vyrovnanost
- věrnost území
- abiotické a abiotické vztahy

CHARAKTER SPOLEČENSTVA:

1. POTRAVNÍ VZTAHY

Rozdělení organismů dle potravních vztahů v ekosystému:

I. producenti (primární producenti) potraunizarbladna pro bonzumenty

- autotrofní zelené rostliny; fotosyntézou vytvářejí organickou hmotu s využitím sluneční E
II. konzumenti
- heterotrofní organismy (živočichové, houby, nezelené rostliny); živí se organickou hmotou
vytvořenou producenty a současně vytvářejí novou organickou hmotu ve svých tělech =
sekundární producenti
konzumenti I. řádu​– býložravci
konzumenti II. řádu​– masožravci a všežravci (např. drobné šelmy)

III.
konzumenti III. řádu​– další masožravci (např. velké šelmy)
reducenti (dekompozitor, destruenti)
predator i
13
 - rozkládají organickou hmotu na minerální látky (houby, bakterie)

➢ POTRAVNÍ ŘETĚZEC:
- soubor organismů, které jsou na sobě potravně (troficky) závislé

Typy potravních řetězců:

I. pastevně – kořistnický ​ (od rostlin ke konzumentům)

→​býložravec ​→​drobný masožravec ​→​velký masožravec
rostlina ​
Př. řasy ​→​býložravé ryby ​→​dravé ryby ​→​člověk
(velikost těla konzumentů se zvětšuje a zároveň počet konzumentů klesá)

II. parazitický​(od velkých organismům k malým)

savec →
​ ​na něm parazitický hmyz ​→​parazitické bakterie ​→​bakteriofágové
(velikost konzumentů v jednotlivých trofických úrovních se zmenšuje a naopak jejich
populační hustota vzrůstá)

III.
dekompoziční = rozkladný = detritový ​(od mrtvé organické hmoty k mikroorganismům)
- jde o postupný rozklad organické hmoty za vzniku humusu a o úplnou mineralizaci
t•​organismus ​→​saprofytní hmyz ​→​houby ​→​bakterie
(saprofytní hmyz narušuje odumřelou organickou hmotu, zvětšují aktivní plochu a tím
urychlují proces rozkladu pro houby a konečnou mineralizaci zprostředkují bakterie)
saprotytismus Eius se vozblade
➢ POTRAVNÍ PYRAMIDA

- vzniká spojením potravních řetězců Mimasoirarci

- vyjadřuje potravní vztahy, které probíhají
v ekosystému

2. TOK ENERGIE

- tok E v ekosystému je jednosměrný a nevratný!!

14
 1

99

nevyužitá energie ​ fotosyntéza

100 PHP

50 50
DR PČP

DŽ SP ​ČP
→​E vstupuje do ekosystému ve formě slunečního záření ​→​rostliny zachytí a využijí jen cca 1%
z dopadajícího slunečního záření (pro tvorbu biomasy svých těl) = tzv. ​primární hrubá produkce
(PHP)
→​50% z PHP rostliny spotřebují ke svému životu = ​dýchání rostlin​(DR); zbývající část tvoří tzv.
primární čistou produkci​(PČP) ekosystému = což je potravní základna pro býložravce
→​býložravci využijí jen část PČP, a to:
a) část PČP „prodýchají“= ​ dýchání živočichů​(DŽ)
b) část PČP = použijí pro tvorbu své biomasy = ​sekundární produkce​(SP)
c) to co zůstane z PČP ​→​​čistá produkce ekosystému (ČP)
3. KOLOBĚH LÁTEK (BIOCHEMICKÉ CYKLY)

- biochemické cykly zahrnují koloběh prvků a sloučenin v neživé i živé složce biosféry
- významný je zejména oběh ​biogenních prvků​(C, N, S, P) a ​vody​(hydrologický cyklus)

➢ hydrologický cyklus:

IATMOSFERAT

I
s
fy
pourchord rods
Par
J pride
bsgb Organismy
Jpodzemniroda

15
 ➢ koloběhy biogenních prvků:

koloběh uhlíku (C)

dynamite
11 I l l l l l l l I I
voipene C

koloběh dusíku (N)

16
koloběh síry (S)

koloběh fosforu (P)

17
BIOSFÉRA
− soubor všech ekosystémů na Zemi
− zahrnuje pedosféru, hydrosféru a atmosféru (troposféru)
− v biosféře dochází k toku energie a koloběhu látek!!!
− biosféru tvoří ​
3 hlavní biocykly​:

1. biocyklus pevninský (suchozemský)

- druhově je nejbohatší
- hlavní producenty organické hmoty jsou vyšší rostliny

2. biocyklus slanovodní (marinní)

- oceány a moře
- rozlohou je největší = 70,8% povrchu Země
- druhově je méně bohatý
- producenty organické hmoty jsou nižší rostliny

3. biocyklus sladkovodní (limnický)

- kontinentální vody
- producenty jsou opět nižší rostliny

Pozn.: - některé organismy mohou žít i ve dvou bicyklech (např. larvy hmyzu – ve vodě X dospělci pak na
souši)
- během fylogenetického vývoje mohou organismy změnit jednotlivé bicykly (např. přechod
obratlovců na souš)

BIOMY
− biomy Země​= hlavní světové ekosystémy
− biomy​– jsou základní jednotkou územní klasifikace přírody na Zemi

1. vegetační pásma ​
(horizontální směr od rovníku k pólům)

18
2. vegetační stupně ​
(vertikální směr)

- vytvářejí se v závislosti na nadmořské výšce

- se stoupající nadmořskou výškou klesá teplota, stoupá množství srážek, sílí intenzita větru
- převážná část vegetačních stupňů ztratila vlivem člověka původní ráz a byla přetvořena
v​kulturní krajinu

19
4. ZNEČIŠTĚNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

I. ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ

hlavní „znečišťovatelé“ ovzduší:

a) emise
- veškeré látky, které se dostávají do ovzduší spalorainimhnideho uhh
d
- pevné (saze, prach), kapalné, plynné (výfukové plyny, SO​2​, NOx, NH​3​, ..)
b) imise co a automobili
- látky v ovzduší, které vznikají reakcemi mezi emisemi a složkami vzduchu a reakcemi mezi
emisemi navzájem
c) smog
- směs emisí a imisí, která se tvoří nad průmyslovými aglomeracemi
d) inverze
- nedochází k promíchávání vzduchu (špatné rozptylové podmínky), smog zůstává při zemi

1. EMISNÍ LÁTKY

➢ SO​ 2
- vzniká spalováním fosilních paliv obsahujících síru (hnědé uhlí)
- z ovzduší se vymývá kyselými dešti ​→​okyselení půdy + vody
- je toxický ​→​rozklad chlorofyly, odumírání lesů, poškozuje sliznice dýchací soustavy, snižuje
imunitu

➢ NOx
- vznikají spalováním fosilních paliv, jsou součástí výfukových plynů
- jsou složkou kyselých dešťů, spolupodílejí se na vzniku ozónové díry, jsou toxické

20
 ➢ CO​ 2
- vzniká při spalovacích procesech, je produktem hoření
- je hlavním faktorem vzniku skleníkového efektu ​→​brání úniku tepla z povrchu Země ​
→
globální oteplování Země se všemi jeho důsledky

➢ CO
- vzniká při nedokonalém spalování, blokuje krevní barvivo hemoglobin

➢ NH​ 3
- uvolňuje se z chladírenských zařízení, je toxický

➢ uhlovodíky
- vznikají nedokonalým spalováním fosilních paliv (při haváriích plynovodů), podporují
skleníkový efekt

➢ freony
- halogenderiváty obsahující minimálně 2 vázané halogeny
- uvolňují se z chladících zařízení a ze sprejů
- poškozují ozonosféru

➢ pevné emise
- vznikají při spalování, při těžbě a úpravě surovin (uhlí, kámen), některých výrobách
(cementárny, vápenky)
- způsobují mechanické znečištění = tzv. popílek
- některé pevné emise působí i toxicky (hlavně těžké kovy – Pb, Cd, Hg)

2. SMOG
SMOKE t F O G
- směs pevných + plynných + kapalných emisí a imisí nad aglomeracemi

➢ kyselý = zimní smog (tzv. „londýnská mlha“) Redubent

- převládá SO​2​, CO a popílek, zdroj – spalování paliv
- vzniká za mlhavých dnů nebo při teplotní inverzi

➢ fotochemický = letní smog (tzv. losangeleský) Otidain

- vzniká, když je silný silniční provoz (NO​x​, CO, uhlovodíky) a velká sluneční aktivita
(působí UV záření) ​ →​vytváří se ozon, který vstupuje do tzv. fotooxidačních reakcí za vzniku
aldehydů, kyseliny dusičné, peroxidů a řady dalších látek
- zdroj – výfukové plyny

➢ kombinovaný smog
- při jeho vzniku se uplatňují oba výše uvedené zdroje (př. Praha, Plzeň)

3. TEPLOTNÍ INVERZE

- meteorologický jev, kdy teplota vzduchu v některých vrstvách dolní atmosféry s výškou
neklesá, ale stoupá!
- nastává, když je vysoký barometrický tlak vzduchu, je bezvětří, bez srážek
- typický pro pánevní oblasti
→​naruší se vertikální cirkulace vzduchu
→​v nížinách ​ →​vlhko + mlhavo + chladno + koncentrují se zde škodliviny
→​na horách ​ →​teplo a slunečno

21
 4. SKLENÍKOVÝ JEV (EFEKT)

- přirozený jev
- kdyby skleníkový efekt nebyl ​→​na Zemi by bylo o cca 30 – 40°C méně než dnes
- v atmosféře – místo skla – tzv. skleníkové plyny – H​2​O(g), CO​2​, CH​4​, NO​x
- skleníkové plyny brání vyzáření z teplého zemského povrchu
- většina těchto plynů – má přirozený původ (dýchání rostlin + živočichů, hnilobné a kvasné procesy)
- velký přírůstek skleníkových plynů v atmosféře – lidskou činností
skládkování ​→​CH​
coz 55
4
→​CO2​
spalování ​
chov skotu ​→​CH​ FC
4
Nz 0
automobily ​→​NO​ x
spalování fosilních paliv ​→​CO​2
CHI
- za posledních 100 let – stoupla teplota na Zemi o 0,6 – 1°C
→​globální oteplování ​ →​tání ledovců, zvyšování hladiny moří, …

II. ZNEČIŠTĚNÍ VODY

− stoupá spotřeba pitné a užitkové vody, zároveň v přírodě ubývá vodních zdrojů (např. v důsledku
regulací vodních toků), zároveň narůstá znečištění vody
− zdroj znečištění:
- kyselé deště
- splachy z půd (hnojiva, pesticidy,..)
- vypouštění odpadů přímo do vody

a. biologické znečištění vody

- močůvka, silážní šťávy, odpady z potravinářského průmyslu (cukrovary, škrobárny, ..)

b. fyzikální znečištění vody

- vypouštění chladících vod, odplavená půda, kaly z průmyslu

c. chemické znečištění vody

- ​ropa a ropné pro​ dukty (havárie ropných tankerů)
- ​fenoly​(součást odpadních vod při zpracování fosilních paliv)
- ​PCB​(uvolňují se z mazadel, nátěrových hmot, hydraulických kapalin, ..)
- ​detergenty​(obsahují fosforečnany a tenzidy)
- ​hnojiva a pesticidy​(do vody se dostávají spachem z půdy)
- ​těžké kovy​(ze skládek)

22
 III. ZNEČIŠTĚNÍ PŮDY

− látky znečišťující půdu ​ →​poškozují ​edafon​a snižují úrodnost půdy, zároveň se dostávají do rostlin,
do vody ​→​do těl živočichů i člověka
→​hnojiva
→​pesticidy
→​imise​(kyselé deště, popílek, těžké kovy)
→​eroze​(rozrušování a odnos půdy vlivem větru a vody)
- urychlují ji odstraňování vegetace, nevhodné obdělávání půdy, likvidace mezí, ..
→​zhutnění půdy​(užíváním těžké mechanizace ​→​půda nemá vhodnou strukturu ​→​špatné
vsakování vody, horší provzdušňování, ..)

ochrana pointy in
Postedni otaraba Jar je zajsistena

faminimi i Sos 1
Pi R prachousse stay
N Pi Pamcitta bab iii no idol

chucinine druhy tuiticsy oh rotent Rab tamennyfzmigeobecu.ci

sike ohroiener step55 stotan v
yfun

23