FYZIKA II.

Robert Hooke
(1635-1703)
 FYZ2

 Skutečné pevné látky nejsou tuhá tělesa,

mají také svoji vnitřní strukturu:
 Skládají se z částic spojených vazbami,
můžeme si je představit jako „pružinky“
 Struktura PL může být:
 Amorfní – vosk, asfalt, sklo – podobají se spíše kapalinám
 Polymerická (guma) –vykazují velkou pružnost
 Krystalická (monokrystaly a polykrystaly) – vykazují velkou
pevnost a stálost tvaru i objemu

Zrna
 FYZ2

Ideální krystalová mřížka je soustava pravidelně rozložených

částic v prostoru, utvořená z velkého počtu základních buněk.
Mřížková konstanta = délka hrany základní (elementární) buňky.

Druhy krystalových mřížek se od sebe odlišují tvarem buněk,

jejich rozměry, polohami částic apod.
 FYZ2

Podle délek hran elementární buňky, úhlů, které svírají, a os

souměrnosti rozlišujeme soustavy:
1. Trojklonná (triklinická), 1
2. Jednoklonná (monoklinická), 2
3. Kosočtverečná (rombická),
5. Čtverečná (tetragonální),
4. Klencová (trigonální),
6. Šestiúhelníková (hexagonální), 3
7. Krychlová (kubická).

4 5 6 7
 FYZ2

V základní buňce mohou být částice rozmístěny různě:

Prostá buňka Plošně centrovaná Prostorově centrovaná

 Na buňky různých typů připadá různý počet částic.

• Prostá: Částice ve vrcholu je společná 8 buňkám. 1
N  8.  1
Na buňku připadá z každé částice 1/8. Celkově: 8
• Plošně centrovaná: Částice na stěnách 1 1
jsou společné dvěma buňkám. Celkově: N  8.  6.  4
8 2
• Prostorově centrovaná: Má navíc 1
N  8.  1  2
částici ve středu krychle. Celkově: 8
 FYZ2

Nedokonalosti krystalu, ovlivňují vlastnosti (např. pevnost)

 Bodové – vakance (chybějící částice),
– částice v intersticiální poloze (částice „navíc“),
– cizorodá příměs

 Čárové = dislokace mřížky: hranové a spirální (šroubové)

 Objemové
 FYZ2

 je změna rozměrů, objemu a tvaru způsobená účinkem

vnějších tzv. deformačních sil.
 Další možnost změny tvaru je dodáváním tepla.

Druhy deformace podle chování po

vymizení působící síly:
1. Pružná (elastická) - těleso získá
zpět svůj původní tvar, jakmile lo
l
přestanou působit vnější síly,
deformace je dočasná.
2. Tvárná (plastická) - je trvalá l
F
deformace pevného tělesa,
přetrvává i potom, co přestanou
působit deformující síly.
 FYZ2

-F F
 deformace tahem

 deformace tlakem -F F

F1 F2
 deformace ohybem

F
 deformace smykem F
-F
F

 deformace kroucením
-F

-F F
 FYZ2

 Při deformaci v tahu se zvětšují vzdálenosti mezi

částicemi, na mezimolekulární úrovni vznikají přitažlivé
síly pružnosti, jejichž důsledkem je stav vnitřní napjatosti

-F F

Fp Fp

 Při deformaci v tlaku se vzdálenosti mezi částicemi

zmenšují, na mezimolekulární úrovni vznikají odpudivé
síly pružnosti.
 FYZ2

 V libovolném příčném řezu tělesa vzniká při deformaci

stav napjatosti, posuzovaný normálovým napětím.
F
n 
S
-F F N
 n  2  Pa
Fp Fp m
d

d
 Normálové napětí je síla přepočtená na jednotkovou plochu

Síla vyvolává deformaci = relativní prodloužení ε, které

vyjadřuje změnu délky vzhledem k původní hodnotě.
 FYZ2

 Při dostatečně malé deformační síle je normálové napětí

přímo úměrné deformaci (relativnímu prodloužení).

 n  E. E  Pa
 Konstantou úměrnosti je Youngův modul neboli modul
pružnosti v tahu E.
Youngův modul v tahu a tlaku má pro většinu látek přibližně
stejnou hodnotu, ale pevnost nebo odolnost v tahu a tlaku se
může lišit – např. beton nebo skořápka.
F d
 E.
S d
 FYZ2

 n Vyjadřuje závislost napětí na relativním prodloužení

p σu – mez úměrnosti
E
σd – mez dopružování
k σk – mez kluzu
d D
u BC σp – mez pevnosti
A

0 e
OA – platí Hookův zákon
AB – deformace je ještě pružná, ale potřebuje dlouhý čas
CD – oblast kluzu, při malé síly dojde k velké deformaci
DE – oblast zpevnění
E – těleso je zničeno
 FYZ2

 Při zvýšení teploty se zvětší rozměry tělesa (PL, kapalného)

 Délková (tyče, dráty) l  l0 .1 .t 
 Objemová (kapalné látky, 3D tělesa)
α – koeficient délkové teplotní roztažnosti
V V0 .1  .t 
β – koeficient objemové teplotní roztažnosti, β = 3. α

Teplotní roztažnost v praxi:

 dilatační pruhy a spáry,
 bimetal,
 kalibrace přístrojů,
 dvojice kontaktních materiálů
 FYZ2

Závaží o hmotnosti 100 g zavěšené na niti je taženo svisle vzhůru

působením stálé síly. S jakým zrychlením se může pohybovat, aby se niť
o průměru 1 mm nepřetrhla? Mez pevnosti nitě je 2 MPa, tíhové
zrychlení 9,8 m.s-2. Hmotnost nitě je vzhledem k hmotnosti závaží
zanedbatelná.
m = 100 g = 0,1 kg, d = 1 mm = 10-3 m, σp = 2 MPa = 2.106 Pa,
g = 9,8 m.s-2, a = ? m.s-2
Na těleso na niti působí směrem vzhůru tahová síla F, směrem dolů
tíhová síla G, pro jejich výslednici můžeme podle 2.NZ psát:
F  G  ma  F  ma  G  ma  g 
Síla F vyvolá v příčném řezu nitě S napětí, které musí být menší než σp
F ma  g  Vyjádříme a a dosadíme za S:
  p
S S d 2
 p S  mg  p 4  mg
a   5,7 m.s  2
m m
 FYZ2

Jaké závaží je třeba připevnit na svisle zavěšený měděný drát o obsahu

příčného řezu 1 mm2, aby prodloužení tohoto drátu při jeho pružné
deformaci způsobené závažím bylo stejné jako při jeho zahřátí o 24oC?
Teplotní součinitel délkové roztažnosti mědi je 1,7.10-5 K-1, modul
pružnosti mědi je 120 Gpa a tíhové zrychlení 9,8 m.s-2.
S = 1 mm2 = 10-6 m2, Δt = 24oC, α = 1,7.10-5 K-1,
E = 120 GPa = 1,2.1011 Pa, g = 9,8 m.s-2, m = ? kg
Prodloužení Δl určíme dvěma způsoby (podle Hookova zákona a podle
vztahu pro teplotní roztažnost) a položíme je do rovnosti.
l F mg mgl
1)   E  E    l 
l S S ES
2) l  lt
mgl tES
 lt  m   5kg
ES g
 FY2

Tys ještě neviděl

deformaci ohybem?

Děkuji za pozornost