TERMODYNAMIKA

ZÁKLADNÍ POZNATKY MOLEKULOVÉ FYZIKY A

TERMODYNAMIKY
 Kinetická teorie stavby látek

 Základem této teorie jsou 3 experimentálně ověřené

poznatky:

1. Látka jakéhokoliv skupenství se skládá z částic (atomy,

molekuly nebo ionty).

2. Částice se v látce neustále a neuspořádaně (chaoticky)

pohybují.

3. Částice na sebe navzájem působí silami. Tyto síly jsou při

malých vzdálenostech odpudivé, při větších vzdálenostech
přitažlivé. 
 Vzájemné působení částic. Potenciální
energie částic

 Z existence vzájemného působení částic

vyplývá, že daná soustava částic má potenciální
energii.

Pro rovnovážnou polohu částic se tato

energie nazývá vazebná energie. Ta je rovna
práci, kterou bychom museli vykonat
působením vnějších sil, abychom zrušili
vazby mezi jednotlivými částicemi.
Vnitřní energie - U

1. celková kinetická energie všech neuspořádaně se pohybujících částic

2. celková potenciální energie všech molekul

3. celková kinetická a potenciální energie kmitajících atomů uvnitř molekul, z nichž je

látka složena

4. energie atomů (energie elektronů, jaderná energie, …)

 Teplota

 Fyzikální veličina - značka T nebo t

 Jednotky: základní - kelvin (K)
 vedlejší - stupeň Celsia (°C)

 Teplota je charakteristika tepelného stavu

látky.
 Tělesům, která jsou při vzájemném dotyku v
rovnovážném stavu, přiřazujeme stejnou
teplotu.
Nultý zákon termodynamiky

 Dostane-li se teploměr a nějaký jiný předmět

do vzájemného kontaktu, dojde po určité
době k tepelné rovnováze. Údaj teploměru
lze brát jako teplotu tohoto předmětu. Tento
postup umožňuje měřeni teploty díky
nultému zákonu termodynamiky: 
Je-li každé z těles A a B v tepelné rovnováze
se třetím tělesem C (teploměrem), budou i A a
B v tepelné rovnováze navzájem.
 TEPLOTNÍ STUPNICE

 Kelvinova -  udává se v kelvinech (K), vyznačuje

se trojným bodem vody 273,16 K (rovnováha
vody, ledu, syté páry) a absolutní nulou (0 K)

 Celsiova - udává se ve stupních celsia (0C), má

dva význačné body 00C a 1000C

 Fahrenheitova – používá se v USA, udává se ve

stupních Fahrenheita (0F)
Teplotní stupnice

 Srovnání stupnice Kelvinovy, Celsiovy a

Fahrenheitovy
 PŘEVODNÍ VZTAHY

 Mezi Celsiovou a termodynamickou teplotou

existují převodní vztahy

 t = ({T} – 273,16) 0C

 t – Celsiova teplota
T – Termodynamická teplota
0 0C = 273,16 K
0 K = - 273,15 0C (absolutní nula)
 °C a °F

 Některé význačné teploty ve ◦C a ◦F

Otázka

 Jinými slovy, kde jeden dílek představuje největší

teplotní změnu...
 TEPLOMĚR A JEHO DRUHY
 Kapalinové (rtuťové nebo ethanolové)
jen určité intervaly teplot
 Bimetalové
 Plynové
široký interval teplot, využívají závislost tlaku plynu
na teplotě při stálém objemu
 odporové, termoelektronické
 radiační
k měření vysokých teplot a jsou založeny na
zákonech tepelného záření
Kapalinový teploměr

Rtuť, líh 

Změna teploty změní

objem kapaliny
Bimetalový teploměr

 Při změně teploty se pásek ohýbá a pohybuje

ručkou
Plynový teploměr

 Změnou teploty se
změní objem plynu
Odporový a termoelektrický

 Změna teploty se projeví změnou odporu či napětí.

 Dnes obvykle digitální
Radiační teploměr

 Bezdotykové, infračervené nebo laserové

 Vyhodnocují tepelné záření těles.
 Zabránění kontaminace nebo pro velmi vysoké teploty.
Opakování: Částice v pevných látkách jsou pevně vázány v rovnovážných
polohách. V této poloze jsou přitažlivé a odpudivé síly vyrovnány; pokud
se částice k sobě přiblíží, převládnou síly odpudivé, pokud se vzdálí,
převládnou síly přitažlivé. Z toho důvodu vykonávají kolem rovnovážných
poloh kmitavý pohyb.
 Teplotní roztažnost pevného tělesa:
Při nižších teplotách mají částice menší kinetickou energii. Oblast,
v níž kmitá každá částice, je tedy menší.
 Teplotní roztažnost pevného tělesa:
Při zvýšení teploty tělesa se zvýší kinetická energie částic a tím i
amplituda (rozsah) kmitů částic.
 Teplotní roztažnost pevného tělesa:
Při zvýšení teploty tělesa se zvýší kinetická energie částic a tím i
amplituda (rozsah) kmitů částic. Mezi částicemi převládnou
odpudivé síly a rovnovážné polohy se ustálí ve větší vzdálenosti.
Tento proces se projeví zvětšením rozměrů tělesa.
 Délková teplotní roztažnost

Uvažujeme tělesa, u nichž výrazně převládá jeden rozměr nad ostatními

(např. tyče, dráty, trubky atd.). Předpokládáme, že se mění pouze tento
rozměr, změnu ostatních rozměrů zanedbáváme.

l0

l0 ... počáteční délka při teplotě T0

 Délková teplotní roztažnost

Uvažujeme tělesa, u nichž výrazně převládá jeden rozměr nad ostatními

(např. tyče, dráty, trubky atd.). Předpokládáme, že se mění pouze tento
rozměr, změnu ostatních rozměrů zanedbáváme.

l0 Dl

l
l0 ... počáteční délka při teplotě T0
l ... délka při zvýšení teploty na hodnotu T
D l = l – l0 ... prodloužení
 Délková teplotní roztažnost

Uvažujeme tělesa, u nichž výrazně převládá jeden rozměr nad ostatními

(např. tyče, dráty, trubky atd.). Předpokládáme, že se mění pouze tento
rozměr, změnu ostatních rozměrů zanedbáváme.

l0 Dl

l
l0 ... počáteční délka při teplotě T0
l ... délka při zvýšení teploty na hodnotu T Z pokusů vyplývá:
D l = l – l0 ... prodloužení l  l0
l  T
 Délková teplotní roztažnost

Uvažujeme tělesa, u nichž výrazně převládá jeden rozměr nad ostatními

(např. tyče, dráty, trubky atd.). Předpokládáme, že se mění pouze tento
rozměr, změnu ostatních rozměrů zanedbáváme.

l0 Dl

l
l0 ... počáteční délka při teplotě T0
l ... délka při zvýšení teploty na hodnotu T l    l0  T
D l = l – l0 ... prodloužení

a ... teplotní součinitel délkové roztažnosti

 Délková teplotní roztažnost

Uvažujeme tělesa, u nichž výrazně převládá jeden rozměr nad ostatními

(např. tyče, dráty, trubky atd.). Předpokládáme, že se mění pouze tento
rozměr, změnu ostatních rozměrů zanedbáváme.

l0 Dl

l
l0 ... počáteční délka při teplotě T0
l ... délka při zvýšení teploty na hodnotu T l    l0  T
D l = l – l0 ... prodloužení
l  l0    l0  T
a ... teplotní součinitel délkové roztažnosti
 Délková teplotní roztažnost

Uvažujeme tělesa, u nichž výrazně převládá jeden rozměr nad ostatními

(např. tyče, dráty, trubky atd.). Předpokládáme, že se mění pouze tento
rozměr, změnu ostatních rozměrů zanedbáváme.

l0 Dl

l
l0 ... počáteční délka při teplotě T0
l ... délka při zvýšení teploty na hodnotu T l    l0  T
D l = l – l0 ... prodloužení
l  l0    l0  T
a ... teplotní součinitel délkové roztažnosti l  l0  1    T 
 Délková teplotní roztažnost

Poznámka: V praxi je nutno s teplotní roztažností počítat např. při konstrukci mostů,
potrubí, elektrického vedení atd.

dilatační spojení mezi částmi mostu

elektrické vedení musí mít dostatečný průvěs, aby

se při zkrácení ve velkých mrazech nepřetrhlo
pružná kolena pro vyrovnání roztažnosti potrubí
Délková teplotní roztažnost

Bimetalový pásek: Svařené dva kovy s rozdílnou teplotní roztažností:

a1 < a2

bimetalový teploměr
Teplotní objemová roztažnost

 Princip stejný jako u délkové roztažnosti.

  - teplotní součinitel objemové

roztažnosti kapalin
 Protože objem se mění ve 3 směrech platí přibližně: β = 3α
ANOMÁLIE VODY

Pozor!
Výjimku z předchozího pravidla vykazuje fyzikální jev
ANOMÁLIE VODY
V teplotním intervalu od 0 °C do 4 °C voda
zmenšuje svůj objem (zvyšuje svojí hustotu)
Vysvětlení jevu:

Při teplotě 0 °C led zcela neroztál a ve vodě zůstaly drobné krystalky ledu
střední vzdálenosti mezi molekulami krystalků ledu větší než v kapalném
skupenství
Další zvyšování teploty - tyto krystalky mizí a hustota vody se zvyšuje, objem se
zmenšuje
Při teplotě vyšší než 4 °C se voda chová už stejně jako ostatní kapaliny
Anomálie
vody
Změna vnitřní energie

Vnitřní energie není obecně konstantní

veličina - může dojít ke:
1. změně vnitřní energie konáním práce -
tření dvou těles, stlačování plynu, prudké
míchání kapaliny, ohýbání drátu, mletí
kávy, …
2. změně vnitřní energie tepelnou výměnou
- ohřívání vody na vařiči, ochlazování
potravin v chladničce, tavení kovu v pecích,
…
 Změna vnitřní energie tělesa
konáním práce
Z praxe víme, že při tření dvou těles se zvětšuje jejich teplota. (zahřívání rukou v
zimě bez rukavic)

Změna stavu tělesa při tření je způsobená tím, že částice ležící na styčných
plochách se vzájemnými nárazy více rozkmitají a předávají pak část své energie
dalším částicím. Proto se zvyšuje teplota obou těles a tím i jejich vnitřní energie.

Na základě toho můžeme zobecnit zákon zachování energie:

Při dějích probíhajících v izolované soustavě těles je

součet kinetické, potenciální a vnitřní energie těles
konstantní.
Děje, při nichž se konáním práce mění vnitřní energie tělesa, jsou známé již od nejstarších
dob (rozdělávání ohně třením), ale řada z nich se využívá i v běžné praxi: obrábění kovů,
tření čepu v ložisku, stlačování plynů, mletí různých látek, …
Růst vnitřní energie konáním práce také provází pád meteoru a pohyb umělých družic
Země.
V tepelných motorech se vnitřní energie paliva využívá ke konání mechanické práce.
Změna vnitřní energie tepelnou výměnou I.

• Ponoříme-li např. do nádoby s teplou vodou studený předmět, pozorujeme

vzrůst teploty předmětu a pokles teploty vody. Po určité době se vytvoří
rovnovážný stav, v němž jsou teploty obou těles stejné (předpokládáme-li, že
voda s tělesem tvoří izolovanou soustavu).

• Při dotyku obou těles dochází ke srážkám částic ležících na rozhraní obou
těles, při nichž částice teplejšího tělesa předávají část své energie částicím
tělesa studenějšího. Předávání energie probíhá i mezi různými částicemi
téhož tělesa, mají-li různou teplotu. Vzhledem k tomu, že obě tělesa jsou v
klidu, nedochází ke změně vnitřní energie konáním práce.
• Tepelná výměna může probíhat také u těles, která nejsou ve vzájemném
dotyku. V tom případě se přenos vnitřní energie uskutečňuje tepelnou
výměnou zářením.
Výměna tepla může probíhat vedením (kondukcí), sáláním (radiací) nebo
prouděním (konvekcí).
Změna vnitřní energie tepelnou výměnou II.

• Odevzdá-li teplejší těleso studenějšímu tělesu tepelnou výměnou energii,

říkáme, že teplejší těleso odevzdalo studenějšímu tělesu teplo. (Analogicky

pro případ, kdy studenější těleso přijme teplo od tělesa teplejšího.)

Teplo Q je určeno energií, kterou při tepelné výměně předá teplejší

těleso studenějšímu.

• Při tepelné výměně mezi tělesy v izolované soustavě platí zákon zachování

energie: úbytek vnitřní energie tělesa s větší teplotou se rovná přírůstku

vnitřní energie tělesa s původně nižší teplotou.

• Celková vnitřní energie izolované soustavy zůstává konstantní.

Způsoby tepelné výměny

Výměna tepla může probíhat:

 vedením (kondukcí),
 sáláním (radiací)
 prouděním (konvekcí).
 Tepelná (termodynamická)
rovnováha
V rámci uzavřené soustavy (neprobíhá
žádná výměna mezi soustavou a jejím okolím)
jsou teploty vyrovnané, čili žádná část (těleso) v
soustavě nemá vyšší nebo nižší teplotu než jiná
část (těleso) v soustavě.

Neprobíhá tedy tepelná výměna mezi

žádnými částmi soustavy a v rámci soustavy je
teplota homogenní konstantní.
Termodynamické zákony I.
1. TD zákon

DU = W + Q
Změna vnitřní energie = práce + teplo
Zde bereme kladně kteroukoli energii dodanou, záporně energii odebranou.  
Podle tohoto zákona je celková energie izolované soustavy stálá (časově neměnná). 

 Energie tedy v izolované soustavě nemůže samovolně vznikat ani zanikat. Druh
energie se však může měnit, např. mechanická energie může přecházet na teplo
apod.

Nelze sestrojit stroj, který by trvale dodával mechanickou

energii, aniž by spotřeboval odpovídající množství energie
jiného druhu.
Termodynamické zákony II.
Vratné a nevratné děje

Mohlo by se tedy zdát, že přeměna energie může probíhat neomezeně v obou směrech. Ze skutečnosti však
víme, že to není pravda. Práci lze téměř beze zbytku přeměnit (např. třením) na teplo. Příkladem může být
roztočené kolo na hřídeli, které se po určitém čase vlivem tření zastaví, přičemž dojde k ohřátí ložiska a
hřídele kola. Neznáme však žádný podobně jednoduchý způsob, kterým by bylo možno využít tepelnou
energii kola k jeho roztočení.
Při styku dvou těles, která tvoří izolovanou soustavu, bude teplo samovolně přecházet z
tělesa teplejšího na těleso chladnější. Tento stav potrvá tak dlouho, dokud nedojde k
vyrovnání teplot obou těles, tj. k rovnovážnému stavu. K dosažení počátečního stavu by
bylo nutné, aby teplo samo přecházelo z tělesa chladnějšího na těleso teplejší. Takový děj
však v izolované soustavě nemůže nastat.

Takové děje (stavové změny), které probíhají bez vnějšího působení pouze jedním
směrem, nikoli však opačným, se nazývají změny nevratné (ireverzibilní). Děj, který
může probíhat v obou směrech, se nazývá vratný (reverzibilní).

Nevratnost změny nespočívá v tom, že by nebylo možné dosáhnout výchozího stavu

soustavy, ale v tom, že tohoto stavu nelze dosáhnou pouhým obrácením postupu. Říkáme
také, že nepostupujeme po stejné cestě. K dosažení počátečního stavu soustavy je třeba
vynaložit vnější energii, tzn. energii ze zdroje, který není součástí izolované soustavy.
 Termodynamické zákony II.
Druhý termodynamický zákon

• Teplo nemůže při styku dvou těles různých

teplot samovolně přecházet z tělesa
chladnějšího na těleso teplejší.
Teplo tedy nepřechází samovolně z prostředí o nižší teplotě do prostředí s vyšší
teplotou. Tento přechod se v praxi nepotvrdil, ale není vyloučený.
• Nelze sestrojit perpetuum mobile druhého druhu.
• Není možné sestrojit periodicky pracující stroj, který by jen přijímal teplo od
určitého tělesa (ohřívače) a vykonával stejně velkou práci. Každý takový stroj
pracuje tak, že přijímá od ohřívače teplo Q1 a chladiči odevzdá teplo Q2 (Q2 <
Q1), přičemž vykoná práci W=Q1-Q2.
 Teplo

Teplo Q je energie přenesená mezi systémem a

jeho okolím při teplotním rozdílu mezi nimi.
V SI ho měříme v joulech (J)

Tepelná kapacita - C
Teplo Q dodané tělesu zvýší jeho teplotu o T2 − T1.
Souvislost vyjadřujeme vztahem Q = C(T2 − T1),
kde C je tepelná kapacita tělesa.
Měrná tepelná kapacita

 Značka: c
 Jednotka SI: Joule na kilogram a kelvin, značka
J.kg-1.K-1, (joule na kilogram a stupeň Celsia)
 Teplo potřebné k ohřátí tělesa o hmotnosti m
o teplotu D T lze vypočítat pomocí vztahu :

Q = m c D T = mc(T2-T1)
c = Q / (m D T )
TEPELNÁ KAPACITA LÁTKY
Schopnost látky přijmout nebo vydat teplo.

MĚRNÁ TEPELNÁ KAPACITA LÁTKY

Množství tepla potřebného k ohřátí 1 kilogramu
látky o 1 teplotní stupeň Celsia.
Malá měrná tepelná kapacita – látky se rychle
zahřívají a rychle chládnou – kovy, sklo.

Velká měrná tepelná kapacita - látky se

pomaleji zahřívají a pomalu chladnou – voda.
Měrná tepelná kapacita
Látka c [J.kg-1.K-1 ]
 voda 4 180
 vzduch (0˚C) 1 003
 ethanol 2 430
 led 2 090
 olej 2 000
 železo 450
 měď 383
 zinek 385
 hliník 896
 platina 133
 olovo 129
 kyslík 917
 cín 227
 křemík 703
 zlato 129
 stříbro 235
Kalorimetr
Kalorimetr se skládá ze
dvou nádobek do sebe
vložených. Mezi stěnami
nádobek je vzduch, který
tepelně izoluje vnitřní
nádobku od vnější a od okolí.
Každá z nádobek se přikrývá
víčkem, ve kterém bývají
otvory pro teploměr a
míchačku.
Tepelná kapacita
kalorimetru, která ovlivňuje
tepelnou výměnu při pokusu,
se určuje experimentálně.
 Kalorimetrická rovnice

nepřesné – část tepla přijme i směšovací nádoba

Ck je tepelná kapacita kalorimetru

Kalorimetr je zařízení umožňující pokusně provádět tepelnou výměnu mezi
tělesy a měřit potřebné tepelné veličiny (teplo a teplota).
Příklad (společný)

 Jaká bude výsledná teplota vody, když 5 l

vroucí vody nalejeme do 20 l studené vody o
teplotě 10°C?
Příklad 2

 V nádobě jsou 3 kg vody o teplotě 10 °C. Kolik

vody o teplotě 90 °C musíme přilít, aby
výsledná teplota v nádobě byla 35 °C?
Tepelnou kapacitu nádoby zanedbejte.
Příklad
 Skupenské teplo
K vyvolání přechodu složky z jedné fáze do jiné je
zapotřebí dodat látce (nebo naopak látce
odebrat) určité množství tepla.
Toto množství tepla, které je nutné přidat nebo
odebrat látce se nazývá skupenské teplo.
Množství tepla, které je nutné přidat či odebrat 1
kilogramu látky se nazývá měrné skupenské
teplo.
Např. led lt = 334 000 J/kg
železo lt = 279 000 J/kg
olovo lt = 23 000 J/kg
ZMĚNY SKUPENSTVÍ LÁTEK
Tání
Zahříváme-li těleso z krystalické látky (led,
krystalky sody, kov, …) zvyšuje se jeho teplota a
po dosažení teploty tání tt se pevná látka mění na
kapalinu téže teploty. Krystalická látka taje. Různé
krystalické látky mají různou teplotu tání, která
navíc závisí na vnějším tlaku, při němž tání
probíhá. Tabelované hodnoty se udávají při
normálním tlaku a proto se nazývají normální
teploty tání.
 Různé průběhy tání
Krystalické Amorfní

Přijímá-li krystalická látka teplo, vzrůstá střední kinetická energie kmitavého pohybu částic. Částice
zvětšují rozkmity, čímž se zvyšuje i střední vzdálenost mezi nimi. Tím vzrůstá i střední potenciální
energie částic. Při dosažení teploty tání nabývají kmity částic takových hodnot, že se poruší vazba
mezi částicemi mřížky - ta se rozpadá a látka tak taje. Vazebné síly mezi částicemi se pro různé látky
liší, proto každá látka taje jen za určité teploty a za určitého tlaku. Během tání krystalická látka sice
přijímá teplo, ale nemění se střední kinetická energie částic (a tím se tedy nemění ani teplota).
Zvětšuje se však střední potenciální energie částic, což znamená, že při teplotě tání je vnitřní energie
roztaveného tělesa větší než vnitřní energie téhož tělesa v krystalickém stavu při téže teplotě.
Roztaje-li všechna látka a přijímá-li další teplo, dochází opět k růstu střední kinetické energie částic a
tím se tedy zvětšuje teplota vzniklé kapaliny.
 Výsledky experimentu
Krystalická látka Amorfní látka

t t

tt

tt … teplota tání krystalické látky při daném tlaku

Růst teploty vody v
závislosti na dodaném teple
Tání
 Při dosažení teploty tání se přestane zvyšovat
teplota a pevná látka se začne přeměňovat na
kapalinu stejné teploty.
 Tající látka přijímá teplo, nemění se střední kinetická
energie částic, a tím ani teplota látky.
Během tání látka přijímá skupenské teplo tání
Lt.
Skupenské teplo tání vztažené na jeden
kilogram je měrné skupenské teplo tání lt
Měrné skupenské teplo tání je teplo (energie),
které se musí dodat jednomu kilogramu pevné
látky, aby se přeměnil v kapalinu téže teploty.
[lt] = J  kg–1
Tání ledu

Chemicky čistá krystalická látka tedy taje za konstantní teploty.

Má-li např. roztát kostka ledu, která má počáteční teplotu nižší jak
teplotu tání (za daného tlaku),
 je třeba led nejdříve ohřát na teplotu tání
(dodat teplo Qledu = mledu c ledu (ttání - tledu),
 pak jej roztát
(dodat teplo  Ltání = mledu lledu- během tání se ale nemění teplota ledu;
teplo  se přemění na energii nutnou k porušení pevných vazeb v ledu)
 pak případně vzniklou vodu z ledu ohřát
(dodat další teplo Qvody = mledu c vody (tkonečná - ttání)
Látka t/°C Látka t/°C

led 0,0 železo 1535

rtuť - 38,9 olovo 327

etanol (líh) - 117,3 cín 232

NaCl 801 zlato 1064,4

Tuhnutí

 Ochlazujeme-li kapalinu vzniklou táním krystalické látky,

mění se při teplotě tuhnutí v pevné těleso téže teploty.
Hovoříme o tuhnutí látky. Pro chemicky čisté látky je
teplota tuhnutí látky rovna teplotě tání za téhož vnějšího
tlaku.
 Při tuhnutí odevzdává kapalina svému okolí skupenské
teplo tuhnutí, které je stejné jako skupenské teplo tání
pevného tělesa z téže látky a stejné hmotnosti.
Samozřejmě, že také měrné skupenské teplo tuhnutí je u
téže látky stejné jako měrné skupenské teplo tání.
Vypařování a kapalnění
 Ze zkušeností víme, že objem kapaliny v otevřené nádobě se s časem zmenšuje, neboť část
kapaliny se mění v páru. Tento děj se nazývá vypařování. Na rozdíl od tání probíhá vypařování z
volného povrchu kapaliny za každé teploty, při níž kapalné skupenství existuje. Různé kapaliny se
vypařují různě rychle (nejrychleji např. éter, pak líh, voda, rtuť, …). Rychlost vypařování se zvýší,
zvýší-li se teplota kapaliny, zvětší-li se obsah volného povrchu a odstraňují-li se vzniklé páry nad
kapalinou (odsáváním, foukáním, větrem, …).

 Chceme-li kapalinu hmotnosti m přeměnit v páru téže

teploty, musí kapalina přijmout skupenské teplo
vypařování Lv . Měrné skupenskéLteplo vypařování:
V
l v

m

 S rostoucí teplotou kapaliny klesá měrné skupenské

teplo vypařování.
 Fázový diagram
I. pevné
II. kapalné
III. plynné

A = trojný bod vody 273,16 K

K = kritický bod (nemůže
existovat kapalina)

kp – křivka syté páry

kt – křivka tání
ks - křivka sublimace
Příklady

 http://reseneulohy.cz/388/ochlazeni-vody-na-
koupel
 http://reseneulohy.cz/362/rovnovazny-stav-v
ody-a-oceloveho-zavazi