Eco - Dějiny Ošklivosti

DJINY OKLIVOSTI
UMBERTO ECO
ARGO, 2007
Storia della Bruttezza Peklad: Iva Admkov ISBN: 978-80-7203-893-0 EAN: 9788072038930
VOD
VOD
Filozofov a umlci n|m v kadm stolet zanechali definici kr|sy; dky jejich svdectv tak meme rekonstruovat djiny estetickch idej nap staletmi. Jinak tomu bylo s oklivost. Oklivost byla vtinou definov|na v protikladu ke kr|se, ale tm nikdy se j nevnovala rozs|hl| pojedn|n, nbr jen strun, okrajov zmnky. Zatmco djiny kr|sy mohou erpat z etnch teoretickch svdectv (z nich lze vkus urit epochy vyvodit), djiny oklivosti mus zpravidla vych|zet z vizu|lnch a verb|lnch zobrazen vc i osob povaovanch v jistm smyslu za okliv. Pesto maj djiny oklivosti nkter rysy s djinami kr|sy spolen. Meme pouze pedpokl|dat, e vkus obyejnch lid svm zpsobem odpovdal vkusu umlc jejich doby. Kdyby n|vtvnk z kosmu vstoupil do galerie modernho umn, spatil ensk tv|e namalovan Picassem a pochopil, e je n|vtvnci povauj za kr|sn, mohl by si utvoit mylnou pedstavu, e souasn mui i v kadodennm ivot povauj za kr|sn a |douc ensk bytosti s tv| podobnou t, kterou zn|zornil mal. Tento n|zor by si vak mohl poopravit, kdyby navtvil mdn pehldku nebo sout Miss Universe, oslavujc jin typy kr|sy. My
VOD
bohuel navtvit d|vn doby a udlat nco podobnho nememe, a to ani v souvislosti s kr|sou, ani v souvislosti s oklivost, protoe z minulosti n|m zstaly pouze doklady umleck povahy. Dal spolen rys djin kr|sy a djin oklivosti spov| v tom, e se musme omezit na zachycen tchto dvou hodnot pouze v z|padn kultue. V oblasti archaickch kultura tzv. primitivnch n|rod disponujeme umleckmi doklady, nikoli vak teoretickmi texty, z nich by bylo patrn, zdali dotyn pedmty mly vyvolat estetick poitek, posv|tnou b|ze i vesel. lovku z|padnho svta by z exotickho vzezen bytosti majc podobu napl lidskou a napl zvec vst|valy hrzou vlasy na hlav, zatmco pro domorodce me pedstavovat laskav bostvo. Naopak vyznavai nkterho z mimoevropskch n|boenstv by mohl pipadat odpudiv obraz biovanho, krv|cejcho a ponenho Krista, jeho zejm| tlesn| oklivost by u kesana vzbudila sympatii a dojet. V ppad jinch kultur, bohatch na b|snick a filozofick texty (napklad kultury indick, japonsk i nsk), vidme obrazy a formy, pekl|d|me-li vak liter|rn i filozofick texty, je tm vdy tk urit, do jak mry lze tyto pojmy ztotonit s naimi, i kdy n|s tradice pimla vyj|dit je z|padnmi termny jako kr|sn a okliv. A i kdyby peklady byly spolehliv, nestailo by vdt, e v urit kultue je jako kr|sn| ch|p|na vc stavjc na odiv napklad propornost a harmonii. Co je vak tmito dvma termny vlastn mnno? vyvolat estetick poitek, posvtnou bze i vesel.
5
Pablo Picasso, Plac ena, 1937, Londn, Tate Gallery
VOD
Vznam obou se mnil i v r|mci z|padnch djin. Jedin kdy porovn|v|me teoretick| tvrzen s obrazem i stavbou z danho obdob, shled|me, e to, co bylo v jednom stolet povaov|no za proporn spr|vn, pestalo bt takto vnm|no u ve stolet n|sledujcm. Kdy o proporcch hovoil napklad stedovk filozof, ml na mysli rozmry a tvary gotick katedr|ly, zatmco renesann teoretik si pedstavoval chr|m ze 16. stolet, jeho jednotliv |sti vych|zely ze zlatho ezu - lidem obdob renesance proporce katedr|l pipadaly barbarsk a skuten gotick. Pojet kr|sy a oklivosti jsou v jednotlivch historickch dob|ch a v jednotlivch kultur|ch relativn, a jak k| Xenofans z Kolofnu (podle Klementa Alexandrijskho, Stromata,V, 110): Kdyby vak voli, kon i lvi mli ruce anebo umli rukama kreslit a zhotovovat dla jako lid, kon by kreslili podoby boh podobn kom a volov podobn volm a ztv|rnili by je pr|v s takovmi tly, jak| maj oni sami. Kdy ve stedovku Jakub z Vitry (Libri duo, quorum prior Orientalis, sive Hiyerosolimitanoe, alter Occidentalis historia) veleb kr|su vekerho Boho dla, pipout, e se patrn tak Kyklpov, kte maj pouze jedin oko, div tm, kdo maj oi dv, podobn jako se i my divme lidem a bytostem, je maj oi ti... Za okliv povaujeme ern Etiopany, mezi nimi vak za nejkr|snjho plat ten nejernj.
Tanen maska, Ekoi (vchodn Nigrie), nedat., New York, Tishmanova sbrka
VOD
O nkolik stolet pozdji mu pizvukuje Voltaire (ve Filozofickm slovnku): Zeptejte se ropuchy, co znamen| kr|sa, opravdov| kr|sa, to kalon. Odpov v|m, e ji pedstavuje samika jejho rodu se svma kr|snma kulatma oima, kter vystupuj z mal hlavy, se svm irokm a zplotlm hrdlem, lutm bichem a hndmi z|dy. Zeptejte se ernocha z Guineje: kr|sa podle nj tkv v leskl ern ki, vpadlch och, zplotlm nosu. Zeptejte se |bla: ekne v|m, e kr|sa, to jsou dva rohy, tyi rozeklan| kopyta a ocas. Hegel ve sv Estetice poznamen|v|: Mezi lidmi je tomu tak, e ne-li kad manel svou enu, shled|v| aspo kad enich - a to dokonce vlun - svou nevstu kr|snou, a lze dokonce povaovat za tst pro ob strany, e subjektivn z|liba v tto kr|se nem| |dn pevn pravidlo... Jak asto slyme, e by se evropsk| kr|ska nelbila anu, nebo dokonce Hotentotovi, ponvad an m| docela jin pojem kr|sy ne ernoch Ba pohldneme-li na umleck| dla onch mimoevropskch n|rod, nap. na podoby jejich boh, kter vytryskly z jejich fantazie jako uctv|nhodn a vzneen, mohou n|m pipadat jako nejohavnj modly a jejich hudba me znt naim um zcela odporn, kdeto oni sami budou povaovat nae skulptury, obrazy a hudbu za bezvznamn nebo okliv. O tom, co je hezk a co okliv, asto rozhoduj kritria nikoli estetick|, ale politick| a spoleensk|. Jedna pas| v Marxov dle (Ekonomicko-filozofick rukopisy z roku 1844) pipomn|, jakm zpsobem me vlastnictv penz vyv|it oklivost: Penze, protoe za n lze ve koupit, pisvojit si vechny pedmty, jsou v konenm dsledku pedmtem nejvyho z|jmu... M|m takovou moc, jak| je sla
9
VOD
penz. Vechno, co jsem a co mohu, nen ani v nejmenm ovlivnno mou individualitou. Jsem okliv, ale mohu si koupit nejkr|snj mezi enami. Tud nejsem okliv, protoe inek oklivosti, jej deprimujc moc, je penzi anulov|n. Jakoto individuum jsem chrom, ale penze mi daj tyiadvacet nohou, a tud chrom nejsem... Copak m penze nezmn vechny m nedostatky v prav opak? Nyn posta rozit tyto vahy o penzch na moc veobecn, a porozumme nkterm portrtm vl|dc minulch stalet, oddan zvnnch dvorskmi mali, kte nepochybn nemli v myslu stavt pli na odiv jejich vady, a mon| se dokonce ze vech sil snaili zulechtit jejich rysy. Zmnn osobnosti n|m zcela jist pipadaj velmi okliv (a takov patrn byly i ve sv dob), vyznaovaly se vak takovm charismatem, takovm kouzlem osobnosti, danm jejich vemohoucnost, e na n poddan pohleli zboujcm pohledem. Petme si konen jednu z nejpknjch povdek souasn vdecko-fantastick literatury, Str Fredericka Browna, a uvidme, jak me bt vztah mezi norm|lnm a monstrznm, pijatelnm a hrzostranm pevr|cen podle toho, zda se dv|me na vesmrn monstrum my, i vesmrn monstrum na n|s: Byl na kost mokr, pokryt bahnem, ml hlad, bylo mu zima a byl vzd|len pt tisc svtelnch let od domova. Ciz slunce vyd|valo chladnou modrou z| a dvojn|sobn| pitalivost, ne na jakou byl zvykl, mnila kad jeho pohyb v nam|havou agnii Pro ty od letectva s jejich naletnmi vesmrnmi lodmi a superzbranmi byl pomal; kdy vak na to pijde, je na ad klasick p|k, infanterie, aby zaujal pozice a udrel je stj co stj, p za pd. Jako tahle zatracen| planeta s jedinou hvzdou, jej n|zev
10
VOD
jaktiv neslyel, dokud ho sem nevyslali. A te to byla posv|tn| pda, protoe dorazil tak neptel. Neptel, jedin| dal inteligentn rasa v galaxii neltostn|, odporn|, ohavn| monstra Byl na kost mokr, pokryt bahnem, ml hlad, bylo mu zima, den byl bled a biovan divokm vtrem, kter jeho om psobil bolest. Nep|tel se vak pokoueli proniknout a kad| pedsunut| hldka byla r|zn|. St|l na svahu, zbra pipravenou Najednou vidl, jak se bl jeden z nich. Zamil a vystelil. Neptel vydal onen hroziv zvl|tn zvuk, jak vyd|vali vichni, a potom se u nepohnul. Ten zvuk a pohled na mrtvolu zpsobily, e se ot|sl. Mnoz si postupn zvykli a nedivili se, ale on ne. Byly to stvry a pli ohavn, mly pouze dv ramena a dv nohy, bledou ki bez upin, budc hnus ci, e kr|sa a oklivost jsou v jednotlivch dob|ch a kultur|ch (nebo dokonce na jednotlivch planet|ch) relativn, vak neznamen|, e se je lid vdy nepokoueli nahlet jako vymezen pojmy vzhledem k nemnnmu vzoru. Mohli bychom podobn jako Nietzsche v Soumraku model vyslovit mylenku, e v souvislosti s kr|sou se lovk klade za mtko dokonalosti a s|m se v n zhl lovk se v podstat zrcadl ve vcech, za kr|sn povauje to, co zrcadl jeho obraz Oklivost je ch|p|na jako n|znak a symptom degenerace Kad| zn|mka vyerpanosti, tkop|dnosti, st|, navy, kad druh nevolnosti, jako ke a paralza, zvl|t z|pach, barva, forma rozkladu, hniloby ve, co evokuje tyt reakce, hodnotov soud, okliv Co tedy lovk nen|vid? Nen o tom pochyb: nen|vid soumrak svho druhu.
Zleva: Neznm mal, Jan Nebojcn, vvoda burgundsk, prvn tvrtina 15. stolet, Pa, Muse du Louvre Diego Velzquez, Portrt Filipa IV. panlskho, 1655, Madrid, Museo del Prado Francouzsk kola, Portrt Ludvika XI., 17. stolet, sttn sbrka Luca Giordano (pipsno), Portrt Karla II. panlskho, 1692, Madrid, Museo del Prado Portrt Jindicha IV., krle francouzskho a navarrskho, 17. stolet, Versailles, Muse National du Chteau de Pau Henri Lehman, Portrt francouzskho krle Karla VIL, Versailles, Zmky Versailles Trianon
11
VOD
Agnolo Bronzino, Zdy obrcen trpaslk Morgante s vrem na rameni, 16. stolet, Florencie, Galleria Palatina
Nietzschv z|vr je narcisticky antropomorfn, k| n|m vak, e kr|sa a oklivost jsou definov|ny ve vztahu ke specifickmu vzoru - a pojem druh je mon rozit z lid na vechna jsoucna tak, jak to uinil Platn ve sv stav. Zde pipustil, e za kr|sn lze oznait hrnec zhotoven na z|klad spr|vnch emeslnch z|sad. Pro Tom|e Akvinskho (Summa Theologica 1,39,8) byla kr|sa krom n|leitch proporc a z|e i jasu urov|na celistvost, zpsobujc, e dan| vc (a u jde o lidsk tlo, strom, n|dobu) mus vykazovat veker charakteristick rysy, kter jej forma mus l|tce vtisknout. V tomto smyslu se oklivm nenazvalo pouze to, co postr|dalo spr|vn proporce, jako napklad lidsk| bytost s nadmrn velikou hlavou a kratikma nohama, ale za okliv byly povaov|ny tak bytosti, kter Tom| oznaoval za ohavn, protoe byly zmenen, nebo, jak ekl pozdji Vilm z Auvergne (Traktt o dobru a zlu), ten, komu chyb d, kdo m| pouze jedin oko (nebo naopak ti, protoe nedostatkem je i nadbytek). Za okliv byly tud neetrn oznaov|ny hky prody, je umlci asto zobrazovali bez sebemenho soucitu; v ivoinm svt to pak byli kenci, kte v sob spojovali form|ln rysy dvou rozlinch druh. Je tedy mon definovat oklivost jednodue jako opak kr|sy, jako jej pouh protiklad, kter se zmn, kdy se zmn pedstava o jeho protjku? Jsou djiny oklivosti symetrickm protjkem djin kr|sy? Prvn a nejdokonalej Estetika oklivosti, sepsan| roku 1853 Karlem Rosenkranzem, ukazuje analogii mezi oklivost a mor|lnm zlem. Jako jsou zlo a hch v protikladu k dobru, pro n pedstavuj peklo, tak oklivost je peklem kr|sy. Rosenkranz se znovu vrac k tradin pedstav, e okliv je opakem kr|sy,
14
VOD
jakmsi monm omylem, kter v sob kr|sa obsahuje. Proto se kad| estetika jakoto vda o kr|se mus vypo|dat rovn s pojmem oklivosti. Kdy vak Rosenkranz pech|z od abstraktnch definic k fenomenologii rozlinch vtlen oklivosti, d|v| n|m nahldnout do jaksi autonomie oklivosti, kter| z n in nco bohatho a komplexnjho ne pouhou adu jednoduchch negac rozlinch forem kr|sy. Podrobn analyzuje oklivost v prod, duchovn oklivost, oklivost v umn (a rzn formy nedostatk v umn), absenci formy, asymetrii, disharmonii, znetvoen a deformaci (ubohost, slabost, mrzkost, banalitu, nahodilost, svvolnost, neomalenost), rozlin formy ohavnosti (neohrabanec, mrtv a pr|zdn, ohavn, nechutn, budc odpor, zloinn, straideln, dmonick, arodjnick a satansk). Pli mnoho, ne abychom d|le kali, e oklivost je jednodue protiklad dobra ch|panho jakoto harmonie, propornost i celistvost. Kdy zkoum|me synonyma ke slovm krsa a oklivost, je zejm, e zatmco za krsn je povaov|no to, co je pvabn, lbezn, mil, pitaliv, sympatick, spanil, rozkon, chvatn, harmonick, obdivuhodn, nn, lbezn, okouzlujc, velkolep, skvl, podmaniv, vzneen, znamenit, n|dhern, poh|dkov, fantastick, arovn, podivuhodn, hodnotn, ohromujc, skvostn, ulechtil, ok|zal, pak okliv je to, co bud odpor, co je hrzostran, eredn, nepjemn, groteskn, ohavn, hnusn, nen|vidn,
Mathis Grnewald, Pokuen svatho Antonna, 1515, detail Isenheimskho olte, Colmar, UnterlindenMuseum
15
VOD
Domenico Ghirlandaio, Portrt starho mue s vnukem, kolem 1490, Pa, Muse du Louvre
neslun, neist, pinav, obscnn, odpudiv, stran, mrzk, monstrzn, hrzn, odporn, straliv, oplzl, necudn, hrozn, dsn, patn, tiv, nechutn, nesnesiteln, protivn, p|chnouc, dsiv, nedstojn, nehezk, mrzut, tsniv, neslun, znetvoen, nesouladn, ohyzdn (nemluv o tom, jak se hrza me projevovat rovn v oblastech tradin pisuzovanch kr|se, tedy v h|jemstv svta poh|dek, fantastina, magina, vzneena). Prmrn vnmav enk si uvdom, e zatmco ve vech synonymech ke slovu krsa meme vyctit jistou nezainteresovanou hodnotc reakci, tm ve vech synonymech ke slovu oklivost jsou vdy obsaeny pocity nevole, ne-li pmo prudk odpor, ds i hrza. Ve svm eseji Citov projevy u lovka a zvat Darwin zdraznil, e to, co psob odpor v urit kultue, nepsob jej v jin a naopak, uzavr| vak, e se pesto zd|, e rozlin pohnutky popsan jako vrazy pohrd|n i nelibosti jsou ve velk |sti svta shodn. Zn|me jist nkter z drzch projev souhlasu v souvislosti s nm, co se n|m zd| kr|sn, protoe to je fyzicky pitaliv. Vzpomeme si na vulg|rn posuky prov|zejc chzi kr|sn eny nebo na nevhodn vyj|den radosti z st mlsouna u jeho oblbenho jdla. V tchto ppadech vak nejde o vrazy estetickho poitk|stv, jako spe o cosi podobnho spokojenmu chrocht|n, i dokonce h|n, kter se v uritch civilizacch vyd|vaj na znamen poten z jdla (i kdy zde m|me co dlat s jistou etiketou). Obecn vzato se zd|, e pociov|n kr|sna psob to, co Kant (v Kritice soudnosti)
18
VOD
definuje jako zalben bez jakhokoli zjmu: zatmco bychom chtli mt ve, co n|m pipad| pjemn, nebo bychom se chtli spolupodlet na vem, co se n|m zd| dobr, soud vkusu tv| v tv| kvtin v n|s vzbud pocit zalben, jen je prost jakhokoli p|n vlastnit nebo povat. V tomto smyslu se nkte filozofov t|zali, zda je mon vynst estetick soud v souvislosti s ohyzdnost, protoe oklivost probouz v|niv reakce podobn jako nelibost popsan| Darwinem. Ve skutenosti bychom mli na str|nk|ch tchto djin rozliovat projevy oklivosti o sob (exkrement, rozkl|dajc se zdechlina, odporn p|chnouc tvor poset ranami) od projev oklivosti formln jakoto nerovnov|hy ve vyv|enm vztahu mezi jednotlivmi |stmi celku. Pedstavme si, e na ulici vidme osobu s bezzubmi sty: nezar| n|s tvar rt i onch nkolik zbvajcch zub, ale skutenost, e vedle zbylch zub chybj ty ostatn, kter by tam mly bt. Tuto osobu nezn|me a tato oklivost se n|s nijak bolestn nedotkne, nicmn tv| v tv| nesourodosti i neplnosti danho celku se ctme opr|vnni beze veho zaujet ci, e tato tv| je okliv|. Proto jedna vc je prudce citov reagovat na nechu, kterou v n|s vzbuzuje slizk hmyz nebo hnijc ovoce, a nco jinho je ci o jist osob, e nem| patin proporce, nebo o obrazu, e je okliv, to jest patn namalovan (umleck| oklivost je oklivost form|ln). A kdy hovome o umleck oklivosti, vzpomeme si, e tm ve vech estetickch teorich, pinejmenm od starho ecka do dnen doby, se uzn|valo, e jak|koli forma oklivosti me bt vykoupena svm vrnm a psobivm umleckm
19
VOD
zn|zornnm. Aristoteles (Poetika, 1448 b) hovo o monosti vytvoit kr|sn tm, e se mistrovsky napodob to, co je odpudiv, Pltarchos (De audiendis poetis) k|, e v umleckm ztv|rnn zstane napodoben| oklivost stejn|, z umlcova mistrovstv vak pijme odlesk kr|sy. Rozliili jsme tedy ti rozlin jevy: oklivost o sob, oklivost formln a umleck znzornn obou pedchozch. A budeme obracet str|nky tto knihy, musme mt st|le na pamti, e poznat, m byly v urit kultue prvn dva typy oklivosti, lze vtinou pouze na z|klad svdectv typu tetho. Pitom riskujeme mnoh nejasnosti. Bonaventura z Bagnoregia ve stedovku kal, e obraz |bla se stane kr|snm, zn|zoruje-li dobe jeho oklivost: mysleli si to vak tak vc, kdy na port|lech a fresk|ch kostel sledovali vjevy neslchanch pekelnch muk? Neprojevovali spe strach a obavy, jako kdyby vidli oklivost zmnnho prvnho typu, hrznou a odpudivou, jakou by pro n|s byl pohled na plaza, kter n|s ohrouje? Teoretikov asto neberou v potaz nesetn individu|ln varianty, idiosynkrazie a chyln chov|n. I kdy je pravda, e proitek kr|sy v sob zahrnuje nezaujatou kontemplaci, pesto me poblouznn dospvajc mladk v|niv reagovat tak tv| v tv| Venui Mlsk. Tot plat pro vci okliv: vystraenmu dtti se me v noci zd|t o arodjnici, kterou vidlo v knize poh|dek a kter| pro jeho vrstevnky byla pouze z|bavnm obr|zkem. Akoli mnoz Rembrandtovi souasnci oceovali mistrovstv, s jakm tento mal zachytil mrtvolu na pitevnm stole, mohli patrn pociovat stejnou hrzu, jako kdyby mrtvola byla skuten|. Podobn jako ten,
20
VOD
kdo zail bombardov|n, se zejm nedok|e dvat na Picassovu Guerniku pouze nezaujatm estetickm pohledem a znovu proije hrzu svho dvjho z|itku. Odtud tedy obezetnost, s n se musme pipravit na zkoum|n djin oklivosti v jej rozmanitosti, jejm mnohostrannm smov|n, v rozlinch reakcch, je podncuj jej rozmanit formy, v nuancch naich reakc. A zjiovat pitom ppad od ppadu, zda a nakolik mly pravdu arodjnice, kter v prvnm djstv Macbetha ki: Kr|sa je oklivost a oklivost je kr|sa
Heinrich Fussli, Macbeth hled na zjeven hlavy v plb, 1783, Washington D.C., Folger Shakespeare Library
Jmna a slova vyznaen tun v jednotlivch kapitolch odkazuj na odpovdajc texty v antologii.
21
1. Svt ovldan krsnem?
Kapitola
OKLIVOST V ANTICKM SVT

O eckm svt obvykle m|me stereotypn pedstavu, kter| se zrodila z idealizace helnsk kultury v obdob neoklasicismu. V naich muzech vidme sochy Afrodty nebo Apollna, v z|iv blosti mramoru stavjc na odiv idealizovanou kr|su. Ve 4. stolet p. Kr. vytvoil Polykleitos sochu Doryfora, pozdji oznaovanou jako Knon, v n byla ztlesnna vechna pravidla ide|lnch proporc, a pozdji Vitruvius stanovil n|leit proporce jednotlivch |st cel postavy: tv| mla pedstavovat desetinu celkov vky, hlava osminu, dlka hrudnku tvrtinu atd. Je pirozen, e ve srovn|n s touto pedstavou o kr|se byly za okliv povaov|ny vechny bytosti, kter tyto proporce nemly. Idealizovala-li antika kr|su, neoklasicismus zase idealizoval antiku, piem zapomnl, e antika (asto pod vlivem orient|lnch tradic) pedala z|padn tradici tak obrazy cel ady bytost, je byly pmo vtlenm neladu, popenm vekerho k|nonu. eck ide|l dokonalosti pedstavovala kalokagathi; tento vraz vznikl spojenm slov kalos (obecn pekl|d|no jako kr|sn) a agathos
24
Bronzov soka satyra, druh polovina 4. stolet p. Kr., Mnichov, Staatliche Antikensammlungen und Glyptothek
(vraz obvykle pekl|dan jako dobr, jeho vznam vak zahrnuje celou adu pozitivnch vlastnost). Bylo zjitno, e lovk oznaovan jako kalos a agathos obecn oplval vlastnostmi, kter se v anglosaskm svt staly obsahem aristokratickho pojmu gentleman. lo tedy o dstojnou, odv|nou, ulechtilou a zdatnou osobu se zjevnmi schopnostmi na poli sportovnm a vojenskm i s mor|lnmi kvalitami.
25
Peter Paul Rubens, Hlava Medusy, kolem 1618, Vde, Kunsthistorisches Museum
Ve svtle tohoto ide|lu eck| kultura vytvoila bohatou literaturu vnovanou vztahu mezi oklivost fyzickou a oklivost mor|ln. V kadm ppad vak zst|v| nejasn, zda jako kr|sn bylo v antice ch|p|no ve, co se lb, co vzbuzuje obdiv, pitahuje pohled, co svm tvarem uspokojuje smysly, nebo kr|sa duchovn, tedy jist| vlastnost due, kter| nkdy nemus bt v souladu s kr|sou tlesnou. K vprav do Trje v podstat vedla Helenina neobyejn| kr|sa a Gorgi|s na ni paradoxn napsal Chvaloe. Helena, nevrn| Menel|ova manelka,
26
vak dozajista nemohla bt povaov|na za vzor ctnosti. Byl-li pro Platna jedinou realitou svt idej a n| materi|ln svt byl jeho pouhm stnem a n|podobou, musela se i oklivost identifikovat s nebytm. Proto se v Parmenidovi popr|, e mohou existovat ideje vc neistch a nzkch, jako jsou skvrny, pna nebo chlupy. Oklivost by potom existovala pouze v rovin smysl jakoto vnj str|nka nedokonalosti fyzickho svta v porovn|n se svtem idej. Pltnos, kter pozdji a mnohem draznji definuje hmotu jako zlo a omyl, ztoton oklivost s hmotnm svtem. Sta si pest Platnv dialog Symposion, vnovan Ertovi (jakoto l|sce) a kr|se, a najdeme mnoho dalch nuanc. Ve zmnnm dialogu, podobn jako ve vech ostatnch Platnovch dialozch a obecn tm ve vech filozofickch vkladech o kr|se a oklivosti, jsou sice uveden hodnoty pojmenov|ny, ale nikdy nejsou vysvtleny na pkladech (z toho, jak jsme uvedli v pedmluv, vyplv| nutnost konfrontovat filozofick vahy s konkrtnmi umleckmi dly). Je obtn ci, jakou povahu maj kr|sn vci podncujc nai touhu. Pokud jde o pojem dobra, tento dialog v mnoha ohledech vychvaluje pederastii, ch|panou v etymologickm smyslu toho slova jako l|ska moudrho zralho mue ke kr|se mladk. Toto chov|n eck| spolenost obvykle pijmala, v dialogu se vak pederastie veleben| Pausaniem (skuten| tlesn| touha po kr|snm mladkovi) od pederastie oduevnl (dnes bychom ekli platonick), ztlesovan Sokratem, znan li.
27
1. Svt ovldan krsnem? Ideje oklivch vc Platn (5. - 4. stol. p. Kr.) Parmenids, 130b-d - Zdalipak i takov vci *+, jako e je njak samostatn idea spravedlnosti a krsna a dobra a vech takovch pojm? - Ano. - A co idea lovka, rzn od ns i ode vech, jako jsme my, jaksi samostatn idea lovka nebo ohn nebo i vody? - O tch vcech jsem byl, Parmenide, ji mnohokrt na rozpacch, zda je o nich souditi zrovna tak jako o onch, i jinak. - Snad jsi na rozpacch i o tchto vcech, Sokrate, kter by se snad zdly i smnmi, jako je vlas a blto a pna nebo nco jinho zcela bezcennho a malichernho, zdali je teba souditi, e i ke kad z tchto nle idea, je je mimo n a nco jinho neli ty vci, kterch se dotkme, i ne. - Nikoli *+, nbr o tchto vcech, kter vidme, soudm, e ty tak jsou; ale uznvati njakou jejich ideu bylo by snad pli divn.
(Pel. Frantiek Novotn)
Oklivost mravn Pltnos (3.stol. po Kr.) Enneady,1,6 Vezmme tedy dui oklivou, nezzenou a nespravedlivou, plnou dost a zmatk, ze zbablosti se strachujc, pro svou nzkost zvidc, *+ ijc tm, co pijm tlesn, a nalzajc oklivost jako slast. Zda neekneme, e tato oklivost k n <z jejho hlediska> pistoupila jako krsn pipojen zvnjku, kter je vlastn ale tm, co ji zhyzdilo, zneistilo a smsilo a co je tolikm zlem? (Due) ije ivot zatemnn a smrt prostoupen; a u nijak nez to, co due zt m, u nem klid, aby setrvvala v sob, protoe je stle vleena k vnjmu, spodnmu a temnmu. Protoe tedy, soudm, je poskvrnn a unena v kadm smru k vcem, je se nabzej smyslm, m pimeno hodn z tla, hodn obcuje s ltkou, pijala jin vid ne svj, zmnila se onm smenm, kter ji in hor.
(Pel. Petr Rezek)
28
Pausani|s rozliuje mezi Ertem Afrodty Pozemsk (Pandmos), pznanm pro mue obyejn, milujc bez rozdlu eny i mladky a milujc vce jejich tla ne due, a Ertem Afrodty Nebesk (rani|), kter pedstavuje pouze l|sku k chlapcm, tedy nikoli k nezkuenm dtem, nbr ke zralm mladkm v dob, kdy jim zanaj rait vousy. T Pausani|s vak pipout, e mezi mladky je teba milovat ty nejvzneenj a nejdokonalej, i kdy jsou mnohem oklivj ne ostatn, a proto je niemn milovnk, jen miluje vce tlo ne dui. V tomto smyslu je pederastie - i kdy nevyluuje fyzick vztah - jistou formou eroticko-filozofickho vztahu, kter se vytv| mezi milovanm (mladkem pijmajcm spolenost starho mue, jen ho zasvcuje jak do moudrosti, tak do dosplho ivota a jemu na opl|tku vnuje svou n|klonnost) a milovnkem, moudrm lovkem, kter se zamiluje do mladka pro jeho pvab a ctnosti. Po Pausaniovi promluv Aristofans, kter vypravuje o tom, e na po|tku existovala ti pohlav: musk, ensk a androgynn. Teprve kdy Zeus kadho rozdlil na dv bytosti, byli zde mui, kte se pivjeli k mum, eny, kter projevovaly n|klonnost k en|m (tyto dva druhy nepemlely o satku a plozen potomstva, ale byly k tomu pozdji pinuceny z|konem), a potom ti, je bychom dnes oznaili za heterosexu|ly. Do rozhovoru se d|le vms Agathn, kter Erta l jako vn kr|snho a mladho (navazuje tak na tma, kter se v eckm svt neust|le vrac ponaje Pindarem, pro nho se kr|sa poj s ml|dm a oklivost se st|m). V tomto okamiku vak Sokrates (vkl|dajc sv mylenky do st fiktivn vtkyni Diotm) ukazuje, e bude-li si kad p|t to, co nem|,
29
Kentaui na dvoe krle Peirithoa, nstnn malba pochzejc z Pompej, 1. stolet po Kr., Neapol, Museo Archeologico Nazionale
Ers pak nebude ani kr|sn, ani dobr, ale pjde o jakhosi dmona obojetn povahy, o ist thnut k ide|lnm hodnot|m, kterch se neust|le sna dos|hnout. Ers je syn Peniin (tedy nedostatku, chudoby) a Porv (dmyslu), a m| proto po matce uboh zevnjek (je mrzut, bos a postr|d| pbytek) a po otci schopnost strojit klady a lovit, co je dobr. V tomto ohledu je pro Erta typick| touha plodit, aby tak byla ukojena lidsk| touha po nesmrtelnosti. Nad tlesn plozen je vak postaveno plozen duchovnch hodnot, od poezie po filozofii, jejich prostednictvm se zsk|v| nesmrteln| sl|va. Lze ci, e prost lid piv|dj na svt dti, zatmco ti, kdo pstuj ulechtilost ducha, plod kr|su a moudrost.
30
V tto dichotomii se lovk, kter je vskutku kalos a agathos, domnv|, e kr|sa, kter| se nach|z v duch, m| vt hodnotu ne ta, kter| je v tlech, a me svou pi vnovat mladkovi, jen m| mnoh ctnosti, i kdy m| m|lo tlesnho pvabu. Co vc, nezastavuje se u kr|sy jedinho tla, ale na z|klad zkuenosti s rozlinmi kr|sami se pokou dospt k porozumn kr|se o sob, kr|se nadranick, kr|se jakoto ideji. e jde o l|sku k mladm chlapcm, kter se odd|v| Sokrates, pochopme, kdy na hostinu lenou Platnem vtrhne slin, nyn opil Alkibiads a vzpomn|, jak Sokratovi ji nkolikr|t nabdl sv tlo, aby mohl bt asten jeho moudrosti, ale Sokrates se nikdy nepoddal tlesnmu chti a dok|zal leet po jeho boku ve v poestnosti.
31
Zleva: Terakotov soka zobrazujc Silna, 3. -1. stolet p. Kr., Mnichov, Staatliche Antikensammlungen und Glyptothek Sokratv portrt, 4. stolet p. Kr., Seluk (Turecko), Ephesos Museum Na protj stran: Anthonis van Dyck, Opil Siln, kolem 1620, Drany, Staatliche Kunstsammlungen, Gemldegalerie Alte Meister
32
V tto souvislosti Alkibiads proslov zn|mou chvaloe na Sokratovu n|padnou oklivost, skrvajc pod vnjm vzezenm Silna hlubokou vnitn kr|su. Tak jedin dialog klade proti sob rozlin pedstavy o kr|se a oklivosti a naivn pojet oklivosti jakoto opaku kalokagathie se st|v| sloitjm. Tto sloitosti si byla eck| civilizace vdy vdoma, jak je zejm z pozdj chvaloei na jinou na pohled oklivou osobu s ulechtilou du a oplvajc moudrost, toti na Ezopa. eck svt vak pocioval i dal protiklady. Platn v stav ch|pe oklivost jako nedostatek harmonie a jako opak dobr due. Nab|d|, aby se dtem neukazovaly okliv vci, pipout vak, e v podstat vechny vci se vyznauj jistm stupnm kr|sy podle toho, nakolik se shoduj s pslunou idej. Proto meme za kr|snou oznait dvku, mulu i hrnec, i kdy kad| z tchto vc je ve srovn|n s pedchoz okliv|. Aristoteles v Poetice schvaluje po stalet veobecn pijman princip, e okliv vci lze napodobovat kr|snm zpsobem (od nepamti lid obdivovali Homra, jak vstin podal Therstovu fyzickou a mor|ln ohavnost). Ve stoickm prosted pozdji uvidme, jak Marcus Aurelius uzn|v|, e oklivost a projevy nedokonalosti jako trhlinky v chlebov krce pispvaj k pjemn povaze celku. Jde o princip, kter (jak uvidme v n|sledujc kapitole) ovl|d| patristick i scholastick vize, v nich oklivost je vykoupena celkovm kontextem a harmoni univerza.
33
1. Svt ovldan krsnem? Okliv Ezop Romn o Ezopovi I (1. -2. stol. po Kr.) Ezop, velik dobrodinec lidstva, bajka, byl otrokem, rodem vak byl Fryg z Amoria ve Frygii, odpudiv na pohled *+, eredn, bichat, s hlavou na stranu, tuponos, hrbat, s plet barvy olivy, skrek s plochma nohama a krtkmi paemi, kiv, pyskat, cel nepodaen *+. Krom toho - a to byla vada zvanj ne jeho ohavnost postrdal dar ei, navc se jet zajkal a ve mu brnilo vyjdit se.
Thersts Homr (9. stol. p. Kr.) Ilias, II, 216-221 Nejvt ereda ze vech, co pipluli pod trjsk hradby: kulhal na jednu nohu a ilhal, byl na obou plecch nahrbl, sraenou hru - ml oklivou, iatou hlavu, smknut temeno ml - pr chlup mu puelo na nm: Achilleovi a Odysseovi byl nejprotivnj, nebo je obvykle tupil.
(Pel. Rudolf Mertlk)
Sokrates jako Siln Platn (5. -4. stol. p. Kr.) Symposion, 215 Nue tedy pravm, e je zcela podoben tm Silnm vystavenm v sochaskch dlnch, kter umlci vytvej se syringami nebo s palami; kdy se rozevrou, uke se, e uvnit v sob chovaj soky boh.
(Pel. Frantiek Novotn)
34
Diego Velzquez, Ezop, 1639-1642, Madrid, Museo del Prado
Perseus stn Medusu, detail metopy z chrmu v Selinuntu, 540 p. Kr., Palermo, Museo Nazionale
35
36
OKLIVOST V ANTICKM SVT Jak je obtn vymezit okliv a krsn Platn (5. - 4. stol. p. Kr.) Hippias vt, IX-XI SOKRATES. Poloil mi ironicky takovouto otzku: Jak to v, Sokrate, pravil, kter vci jsou krsn a kter okliv? *+ HIPPIAS. *+ Mm-li ci pravdu, tedy vz, Sokrate, e krsn dvka, to je krsa. SOKRATES. Ty jsi rozkon, Sokrate, ekne, krsn klisna tedy nen krsa, i kdy sm bh ji ve vtb velebil? - Co mu na to ekneme, Hippio? Uznme, e krsn klisna je krsa? *] HIPPIAS. To m pravdu, Sokrate, ostatn to i bh sprvn povdl; u ns v lid se rod velice krsn kobyly. SOKRATES. Dobr, ekne na to on. A co krsn lyra, to nen krsa? *...+... a co krsn hrnec *+? Je-li hrnec vrobkem dobrho hrne, kulat a dobe vyplen, jako bvaj nkter krsn dvouuch hrnce, do nich se vejde est dbn, docela pkn, kdyby se jeho otzka tkala takovho hrnce, museli bychom souhlasit, e je krsn. *+ HIPPIAS. i takovto nad je krsn, kdy je krsn upraven, ale celkem vzato je nelze povaovat za krsu ve srovnn s klisnou nebo dvkou i jinmi vcmi opravdu krsnmi. SOKRATES. Budi. Vidm, Hippio, e mu musme na jeho otzku odpovdt takto: love, ty nev, e je pravdiv Hrakleitv vrok, e i nejkrsnj opice je okliv, kdy ji srovnme s pokolenm lidskm, a prv tak i nejkrsnj hrnec je okliv ve srovnn s dvkami *+. Kdy nkdo srovn dvky s bohynmi, nedopadne to tak jako pi srovnvn hrnc s dvkami? Neuke se, e i nejkrsnj dvka je okliv?
(Pel. Jaroslav onka)
Vyhnme se zobrazovn oklivosti Platn (5. - 4. stol. p. Kr.) stava, III, 401a-c A neladnost, nerytminost a neharmoninost jsou sestry patn ei a patn povahy, kdeto jejich opak jest sourozencem a napodobenm 37
1. Svt ovldan krsnem? vlastnost opanch, povahy rozumn a dobr. *+ Zdali jsou to tedy jen bsnci, na kter musme dozrati a kter musme nutiti, aby ve svch bsnch vytveli obraz dobrch mrav, anebo aby vbec u ns nebsnili, i jest dozrati i na ostatn pracovnky a brniti tomu, aby nevyobrazovali tto mravn patnosti, nevzanosti, nzkosti a neladnosti ani na obrazech ivch bytost ani pi stavbch ani v dnm jinm vtvarnm dle? Anebo kdo by to nedovedl, ten aby nesml u ns provozovati svho umn, aby nai strcov nebyli odchovvni obrazy patnosti, piem by jako na pastv se zlmi bylinami kad den po kouskch mnoho velikch soust ukubli a strvili, a tak, ani nepozorujce, ve sv dui hromadili jedno velik zlo.
(Pel. Frantiek Novotn s pouitm pekladu Emanuela Peroutky)
Napodobujme hezky Aristoteles (4. stol. p. Kr.) Poetika, 1448b Jak se zd, k zrodu umleckho tvoen pisply vbec dv piny, a to pirozen. Nebo pedn napodobovn jest lidem vrozeno odmalika a lovk se od ostatnch ivch bytost li prv tm, e m nejvt schopnost k napodobovn a e se jeho prvn uen a poznvn dje napodobenm. A za druh pirozenm znakem lovka jest, e si v napodobeninch libuje. Znmkou toho jest skuten postup pi nazrn na umleck dla; dvajce se toti na obrazy pedmt, kter v ns bud nelibost, kdy je vidme ve skutenosti, mme v nich zlibu, jsou-li zvlt zdail, na pklad v podobch i tch nejoklivjch zvat a mrtvol. (Pel. Antonn K)
V prod nen oklivosti Marcus Aurelius Antoninus (2. stol. po Kr.) Hovory k sob, III, 2 jestlie se pee chlb, leckter jeho sti popraskaj, a prv tyto pukliny, kter jsou do jist mry proti pekaovu zmru, vypadaj jaksi hezky a bud zvltnm zpsobem chu k jdlu. Tak fky, kter jsou nejzralej, praskaj. Pezrlm olivm dodv zvltn krsy prv to, e nemaj daleko k hnilob. Tak klasy sklnjc se k zemi, svratl obo Iva, pna vytkajc kancm z tlamy a mnoh jin kazy maj 38
OKLIVOST V ANTICKM SVT daleko do krsy, jestlie pozorujeme kad z nich sm o sob, pesto vak, protoe provzej prodn dn, pispvaj k jeho ladnosti a mvaj svj pvab, take oku vnmavmu a schopnmu hlubho porozumn pro dn ve vesmrnm celku jist se bude zdt tm kad i z tchto prvodnch jev v celkovm uspodn msi osobit hezkm.
(Pel. Rudolf Kuthan)
39
2. eck svt a ds
2. eck svt a ds
eck svt byl posedl rozmanitmi oklivostmi a niemnostmi. Nen nutn dovol|vat se protikladu mezi apollinskm a dionskm: i kdy se v Bakchovch prvodech objevuj opil a komicky ohavn Silni, pr|v v dialogu Symposion je jako kr|sn projev zmuilosti chv|lena Sokratova odolnost vi bezuzdnm prostop|nostem. Stn nejistoty zst|v| n anejv nad lohou hudby, kter| podncuje v|n. Cel| pythagorejsk| estetika vak z hudby uin oblast, v n plat ide|ln z|kony, matematick| pravidla proporc a harmonie. V eck kultue vak jet zbvaj podzemn koniny, kde se odehr|vaj mystria, a hrdinov (jako Odysseus a Aeneas) se vystavuj nebezpem ve smutnch mlh|ch H|du, jeho hrzy lil ji Hsiodos. Klasick| mytologie je vtem nevslo vnch krutost: Saturn pohlt vlastn dti, Mdeia vlastn dti zabije, aby se pomstila proradnmu mui, Tantalos uva svho syna Pelopa a bohm vystroj hostinu, aby tak vyzkouel jejich vevdoucnost,
40
Agamemnn nev|h| obtovat svoji dceru figenii, aby si usmil bohy, treus nabdne bratru Thyestovi maso jeho dt, Aigisthos zabije Agamemnna, aby mu vzal manelku Klytaimstru, kterou poslze zabije jej syn Orestes, Oidips, ani to v, se dopust otcovrady a incestu Je to svt ovl|dan zlem, kde i n|dhern bytosti se dopoutj skutk ohyzdn stranch. Tmto svtem se potuluj hroziv bytosti, ohavn kenci, poruujc z|kony pirozench forem: u Homra vidme Sirny - zde vak nevystupuj takov, jak je zobrazovala pozdj tradice, toti jako okouzlujc eny s rybm ocasem, zde vypadaj spe jako drav pt|ci -, Skyllu a Charybdu, Polyfma, Chimru; u Vergilia Cerbera a Harpyje; d|le Gorgony (s hlavami, na nich se je zmije, a kanmi tes|ky), Sfingu s lidskou tv| a lvm tlem, Ernye, Kentaury, zl pro svou proradnou povahu, Mntaura s hlavou bka na lidskm tle, Medusu Tebae pozdji lid nach|zeli v obdob kalokagathie z|libu, od Dantovy doby a dodneka se inspirovali tak tmito zobrazenmi hrzy. Pravda je, e kesansk svt (kter, jak uvidme v n|sledujc kapitole, si o oklivosti vytvoil vlastn dsivou pedstavu) pozdji napklad v dlech Klementa Alexandrijskho i Isidora ze Sevilly hledal ve zrdnostech lench antickmi autory z|minku, aby mohl uk|zat klamnost pohansk mytologie.
Odysseus a Sirny, detail malovan vzy, 3. Stolet p. Kr., Berln, Staatliche Museen
41
2. eck svt a ds
42
OKLIVOST V ANTICKM SVT Sirny Homr (9. stol. p. Kr.) Odysseia, XII, 39-61 Nejdve k Seirnm pijde; ty bohyn kadho zmm, kdo se k nim dostane z lid. A kdokoli je to, kdo k nim se pibl z nevdomosti a usly hlasy tch Seirn, ten se u nevrt dom, a manelka s malmi dtmi nebude moci k nmu u pistoupit, projevit radost, nebo Seirny lstiv, jak sed tam na krsn louce, jasnm zpvem ho zmm; kol nich jsou hromady velk kost tlejcch mu a na kostech zvtrv ke. Pluj tedy mimo ten ostrov a zalep ui svm druhm zhntenm medovm voskem, a nikdo z nich neme zpv ten zaslechnout; ale ty sm jej poslouchej, bude-li pt si. Necha na rychl lodi ti piv provazem vstoje k storu nohy i ruce, a provaz a pipevn k nmu, dokud si neposlechne, pln radosti, hlasy tch Seirn. Bude-li prosit sv druhy a vybzet uvolnit provaz, a jet tumi pouty t pithnou k lodnmu stni. Ale a druhov tv u propluj okolo Seirn, - tady u nemohu t dl zevrubn nabdat, kterou ze dvou cest si m zvolit - ty naopak sm se ji pora s vlastnm rozumem svm, vak o obou smrech ti povm. Tady jsou skaliska strm, vstc hmot jim velik vlny bohyn Amfitrty, t vldkyn modravch o. Plankty - Odrazn skly - jim kaj blaen bozi.
Harpyje Publius Vergilius Maro (1. stol. p. Kr.) Aeneis, III, 210-218 ostrovy stoj te pevn a po ecku Strofady slovou v rozlehlm Ijnskm moi. Tam sdl Kelain hrozn, jako i harpyje druh *+. Vtch per nen a hor morov rny, kter hnvem boh se zrodila ze styskch proud: 43
2. eck svt a ds ptci to s dv tv, vak hnusn jsou vkaly jejich. Na sprech kiv drpy a pod nadmru bled od hladu tv.
(Pel. Otmar Vaorn)
Skylla a Charybdis Homr (9. stol. p. Kr.) Odysseia, XII, 85-92 Tam tedy pebv Skylla a tk pernm hlasem. M sic kuiv hlas jak tn, kter se prv vylhlo, sama je ale zl nestvra. Kdo by ji spatil, nemoh by poctit radost sm bh ne, kdyby ji potkal. Dvanct ta obludn Skylla m noh, a nestvrn vechny, est m pedlouhch krk a na kadm krku je hrozn, pern hlava. V tlam m temi adami zuby, hust, velice etn, a ern smrti jsou pln.
Polyfmos Homr (9. stol. p. Kr.) Odysseia, IX, 187-188, 287-298, 371 -374 Bydlil tam obrovsk mu, jen vechna sv poetn stda sm v tom stran psal a nechodil k ostatnm druhm. *+ po druzch vztahoval ruce, najednou popadl dva a tmi jak taty tloukl o zem, a vytkal mozek jim z hlavy a podlahu tsnil: nato je rozezal, za dem d, a zchystal si jdlo. Jedl jak lev, jen na horch ije, a nenechal zbytky, vnitnosti sndl i maso a stejn i morkov kosti. My jsme plakali nahlas a k Diovi sepjali ruce, vidouce stran ten in - nm zoufalstv svralo srdce. Ale kdy hrozn Kyklop si naplnil obrovsk bicho, lidsk maso kdy sndl a napil se istho mlka, nath se mezi sv ovce a uvnit sv jeskyn leel. *+ kles naznak, pak naklonil stranou 44
OKLIVOST V ANTICKM SVT mohutnou ji a leel a ji se ho zmocoval spnek, vemocn podmaovatel. Vtom z jcna mu vyhrklo vno se sousty lidskho masa, jak zvracel, tak opil vnem.
Cerber Publius Vergilius Maro (1. stol. p. Kr.) Aeneis, VI,417-423 Kerberos, obrovsk pes, v tch mstech z trojit tlamy tk, v protj sluji je rozloen - nramn zve. Jakmile spat knka, e krk se mu hady u je, z medu a kouzeln mouky mu kol uspvajc hod on hltany ti hned rozeve, zuiv hladem, popadne hozen kol a prothne nesmrn zda, potom si na zem lehne a v cel se rozlo sluji.
(Pel. Otmar Vaorn)
Peklo Hsiodos (7. stol. p. Kr.) Zrozen boh, 736-773 tch ivl vech i zdroje i konce, alupln a dusn, jich bohov sami se hroz velik jcen, a na jeho dno by se nedostal nikdo za cel bo rok, kdyby jednou do brny vkroil *+. i smoloern Noci tu stoj straliv dm a do temnomodrch je zahalen stn. Ped nm je Ijapetovec a dr oblohu irou stojaky, na rukou nenavnch a na vlastn hlav, bez hnut, tam, kde Noc a Den, kdy se potkaj spolu, jeden d druhmu pozdraven a pekro z bronzu velik prh: jeden sestoup dovnit a ze dve vyjde druh; nikdy ten dm je uvnit nechov oba, nbr bez ustn vn domu mekaje jeden putuje svtem, a druh zas uvnit mekaje doma, ek, a pijde as, aby stejnou nastoupil cestu - pro pozemany on tmaje svtlo ve ozaujc, ona zas v rukou Spnek, jen bratrem Smrti je rodnm, 45
2. eck svt a ds
Gustave Moreau, Chimra, 1867, Cambridge (Mass.), Fogg Art Museum
nedobr Noc, a mrak ji hal, podobn stnu. Tamt maj sv sdla i dti mrkotn Noci, Spnek a Smrt, ti bohov hrozn; v hodinu dnou Hlios svtlonosn sv paprsky neupe na n, a u vychz na oblohu i z oblohy schz. Po zemi prv z nich i po hbet irho moe putuje tie a milostiv je ke smrtelnkm; druhho srdce je ze eleza a bronzovou mysl, neltostnou, m v prsou; a koho popadne z lid, toho si nech; i nesmrtelnm se protiv bohm. 46
OKLIVOST V ANTICKM SVT Boha podsvtnho tam v poped zvuc palc, velesilnho Hda a velebn Persefoneie, stoj *+.
(Pel. Julie Novkov)
Chimra Homr (9. stol. p. Kr.) Ilias, VI, 180-183 Boskho pvodu byla, ne lidskho, obluda tato: vepedu lev a odzadu sa, avak uprosted koza, soptc straliv r, jen slal palivm ohnm. Nakonec zabil i tu, vdy poslechl znamen boskch.
Oklivost pohanskch bostev Klmns Alexandrijsk (150-215) Pobdka ekm, IV, 61 Toto je vuka vaich boh, kte cizolo stejn jako vy! *+ A takov jsou i dal vae obrazy: vichni ti mal Pnov, nah dvky, opil Satyrov a ztopoen dy, obnaovan na malbch a usvdovan svou nemravnost. Dokonce ani na veejnosti se nestydte prohlet nepokryt zobrazen vjevy vit nezzenosti, jet vce si jich ale hledte, kdy jsou vystaveny na zpsob votivnch dar - ano, prv tak jako obrazy vaich boh! Zasvtili jste nestoudnosti ve svch domovech stly, na nich jsou Filainidiny pozice vyobrazovan stejn jako Hraklovy prce!
(Pel. Maty Havrda)
47
2. eck svt a ds
Chimra z Arezza, etrusk bronz, 5. stolet p. Kr., Florencie, Museo archeologico
48
John William Waterhouse, Odysseus a Sirny, 1891, Melbourne, National Gallery of Victoria
49
2. eck svt a ds
50
OKLIVOST V ANTICKM SVT Pohansk monstra demytizovan kesany Isidor ze Sevilly (570-636) Etymologie XI, 3 Vyprv se rovn o jinch bjnch lidskch bytostech, kter neexistuj, ale byly vymyleny; jejich existenci lze vysvtlit pirozenm zpsobem, jak tomu bylo v ppad Geryona, hispnskho krle, o nm se tradovalo, e se narodil se temi tly: ve skutenosti lo o ti bratry, kte byli natolik svorn, e se jejich tem tlm pisuzovala pouze jedin due. Podobn tomu bylo v ppad Gorgon, nevstek s hady msto vlas, kter svm pohledem mnily v kmen. Vechny mly pouze jedin oko, a to pouvaly stdav. Ve skutenosti vak lo o ti sestry, kter byly naprosto stejn vjimen krsn jako jedno oko. Poutaly na sebe pozornost takovm zpsobem, e kdo se na n dval, mohl se domnvat, e jej zmnily v kmen. Lid si mysleli, e ti Sirny mly tlo zsti panensk, zsti pta s kdly a drpy: jedna zpvala, druh hrla na palu, tet na lyru. Svm zpvem k sob vbily nmonky, kte nato ztroskotali. Ve skutenosti byly Sirny nevstky. Protoe kolemjdouc pivdly na mizinu, tito jim kladli za vinu, e v ivot ztroskotali. *+ Rovn se tradovalo, e Hydra je vodn had s devti hlavami. Latinsky se nazvala Excetra, protoe j po useknut jedn hlavy vyrostly ti nov. V se vak, e Hydra bylo msto chrlc vodu, je niila blzk msto: uzavel-li se jeden z otvor, otevelo se hned nkolik novch. Kdy to vidl Hrakls, vysuil zmnn msta tak, e uzavel vechny otvory, z nich voda tryskala. Hydra m tedy jmno od slova voda. *+ Chimru si lid pedstavovali jako bytost se temi rznmi stmi tla: 51
2. eck svt a ds hlavou Iva, zadn st tla dra a tlem kozm. Nkte prodovdci se vak domnvaj, e nejde o zve, ale o horu v Lkii, kter na uritch mstech poskytuje potravu Ivm a kozm, jinde je vyprahl, msty zase pln had. Bellerofn ji uinil obyvatelnou, a proto se m za to, e Chimru zabil. Kentaurm, bytostem s tlem napl lidskm a napl koskm, dalo jmno jejich vzezen, protoe se soudilo, e jde o thesalsk jezdce. Kdy se z rznch stran sjdli do vlky, budili toti dojem jednoho jedinho tla, tvoenho komi a lidmi; na zklad toho pr vznikla bje o Kentaurech.
Peter Paul Rubens, Saturn porajc sv dti, 1636-1637, Madrid, Museo del Prado
Mal Pygmej, Volterrsk kelebe s trumpetistou, konec 4. a zatek 3. stolet p. Kr., Colle Val Elsa, Museo archeologico
52
53
1. Krsa vekerenstva
Kapitola
II
PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

1. Krsa vekerenstva
eck| civilizace nezast|vala stanovisko, e cel svt je nutn kr|sn. Jej mytologie vypr|vla o vcech ohavnch i o poklescch a pro Platna byla vnman| realita pouze nedostatenou n|podobou dokonalho svta idej, Naproti tomu umn vidlo v bozch vzor nejvy kr|sy a k tto dokonalosti smovalo sochastv, ztv|rujc Olympany. V kesanskm svt se tento vztah - alespo v uritch ohledech -paradoxn obrac: z teologickometafyzickho hlediska je cel univerzum kr|sn, protoe je Bom dlem, a touto kr|sou celku jsou dokonce oklivost i zlo jaksi vykoupeny; Kristus jakoto lidsk| bytost bosk podstaty, jen za n|s trpl, je vak zobrazen v okamiku svho nejvtho ponen. Ji od prvnch stalet crkevn otcov neust|le mluv o kr|se veho byt. V knize Genesis se dozvdli, e na konci estho dne Bh vidl, e ve, co stvoil, je dobr (1,31), a Kniha moudrosti pipomnala, e Bh
54
Mathis Grnewald, Kristus na ki, 1515, detail Isenheimskho olte, Colmar, Unterlinden-Museum
stvoil svt podle sla, vhy a mry, tedy na z|klad dokonalch matematickch kritri. Vedle biblick tradice se toto estetick vidn svta snaila poslit klasick| filozofie. Kr|sa svta jako odraz a obraz kr|sy ide|ln byl svm pvodem platnsk koncept a Chalcidius (4. stolet po Kr.) ve svm koment|i k Tmaiovi mluvil o n|dhernm svt bytost zrozench z nevslovn kr|sy. Stedovk je pak ovlivnn dlem novoplatnskho pvodu O boskch jmnech Pseudodionsia Areopagity (5. stolet po Kr.), kde je univerzum pojm|no jako nevyerpateln vyzaov|n jasu, velkolep projev rozptlen prvotn kr|sy, oslniv vodop|d svtla: nadpodstatn n|dherno, tj. bosk| pirozenost, svou vlastn kr|su na vechna jsoucna, z nich kad je j pslunou mrou astno, a st|v| se tak pinou n|dhery vech vc (O boskch jmnech, IV, 7,135). V tomto textu maj po|tek vechny pozdj stedovk vahy o kr|se univerza a o tom, jak od kr|sy existujcch vc lze na z|klad analogie dospt ke kr|se bosk. Jako n|sledovnk Areopagitv vypracuje Scottus Eriugena (9. stolet) pojet kosmu jakoto epifanie Bostv a jeho nevslovn kr|sy ve v kr|se inteligibiln a tlesn; toto pojet se roz na pvab veho stvoenho, vc podobnch i nepodobnch, harmonie druh a forem, rozlinch hierarchi substanci|lnch i akcident|lnch pin zahrnutch v obdivuhodn jednot (O rozdlen prody 3). Nesetk|me se se stedovkm autorem, kter by se nevracel k tmatu kr|sy vekerenstva (ponkalie). k|me-li v souvislosti s tradin identifikac kr|sy s dobrem, e cel univerzum je kr|sn, znamen| to z|rove, e je dobr, a naopak. Jak smit toto
55
1. Krsa vekerenstva
pesvden o kr|se vekerenstva se zejmm faktem, e ve svt existuje tak zlo a oklivost? een naznail svat Augustin, jen z ospravedlnn zla ve svt stvoenm Bohem uinil jedno ze svch z|sadnch tmat. Ve spisu O podku Augustin argumentuje tm, e by zde panovala disharmonie; a m| pravdu, e by bylo ur|kou zraku, kdyby urit| stavba vykazovala nespr|vn proporce. Zdrazuje vak, e rovn chyba je sou|st veobecnho |du. Ve Vyznnch (VII) k|, e v Bom pl|nu nen zla ani oklivosti. Zkaenost je vada, ale o vad meme mluvit jen tehdy, jde-li o bytek pedchozho dobra. Jestlie ve, co se poru, ztr|c hodnotu, znamen| to pece, e
Chrlie z chrmu Notre Dame, rekonstrukce z 19. stolet, pa
56
dve ne k poruen dolo, byla zde jak|si pozitivn hodnota. Pokud by dolo k pln ztr|t hodnoty, vc by pestala existovat. Zlo a oklivost tedy nemohou existovat samy o sob, protoe by byly absolutn nim. Ve spisu De natura boni contra Manicheos (XVII) Augustin v polemice s manicheismem k|, e zlo nen ani to, co se kdysi jmenovalo hyl, beztvar| l|tka zbaven| jakkoli vlastnosti. Tak neopracovan devo se podvoluje tm, kte ho opracov|vaj, a to tak, e z nj nco zskaj Kdyby skuten nemohla pijmout formu, kterou j emeslnk vtiskl, zcela jist by se nemohla jmenovat l|tka. Jestlie tedy forma pedstavuje dobro, slovem formosi (kr|sn) jsou nazv|ni ti, kdo j zdvoduj svou pevahu, podobn jako je slovo speciosi odvozeno od species - toto dobro bezpochyby pedstavuje tak zpsobilost k form. Pokud je kr|sn| dokonce i beztvar| hmota, bude kr|sn tak zve, kter nerozv|n lid povauj za zrdn: napklad opice, je naopak vykazuje spr|vn proporce mezi svmi jednotlivmi dy. Pr|v v n|vaznosti na Augustina nach|zme ve scholastickm mylen opt rzn pklady ospravedlnn oklivosti v r|mci kr|sy veho univerza, kde tak nestvrnost a zlo zsk|vaj stejnou hodnotu a kde se v erosvitu obrazu, v proporcch svtla a stn projevuje harmonie celku. Zde se k|, e tak monstra jsou kr|sn|, protoe jde o bytosti, je jakoto takov pispvaj k harmonii celku, a i kdy hch ru |d vc, je tento |d obnoven trestem, v dsledku eho jsou odsouzenci v pekle pkladem z|kona harmonie.
Hildegarda z Bingenu, Kosmos ve tvaru vejce; Zem obklopen tymi ivly, z: Scivias, Codex Rupertsberg, 12. stolet
57
1. Krsa vekerenstva
58
Vyskytne se tak snaha pist dojem oklivosti naim nedokonalm vjemm; vci se mohou nkterm lidem jevit jako okliv vlivem nedostatku svtla, patn zvolenou vzd|lenost od pozorovanho i hlem pohledu nebo psobenm vzduchu prostoupenho mlhou, kter| obrysy vc deformuje.
Krsa en Bohem Pseudodionsios Areopagita (5. stol. po Kr.) O boskch jmnech, IV, 7,35 Nadpodstatn Ndherno se vak nazv Krsa proto, e z nj pramen kouzlo, jm disponuje kad druh jsoucna. A protoe je Pina dobrho uspodn a ndhery veho a pipodobuje se ke svtlu, vyzauje takto vem Sv dary a dky Svmu vyzaovanmu svitu je in krsnmi. A protoe k Sob vechno pipoutv (kaln), nazv se podle toho tak krsa (kalios) a ve uvd do sebeidentity *+.
(Pel. Alan ernohous)
Oklivost pispv k podku Augustin (4. - 5. stol. po Kr.) 0 podku, IV, 12-13 Nebo co je ohavnjho nad kata? Co hrubho a krutjho nad jeho mysl? A pece m nezbytn msto mezi sammi zkony, ad se do podku dobe spravovan obce. *+ Co je pinavjho, co niemnjho, neestnjho a hanebnjho nad nevstky, kuple a jin takov vyvrhele? Odstra vak nevstky z 59
1. Krsa vekerenstva lidsk spolenosti, a uvede vechno chtem ve zmatek! Postav je na msto pan, a zhyzd vechno pnou a hanbou! *+ Nejsou snad v ivoinch tlech nkter sti, kter bys nevydrel pozorovat, kdybys je pozoroval samotn? Pesto podek prody nechtl, aby chybly, protoe jsou nutn, ale nedovolil, aby vynikly, protoe jsou okliv. Tyto okliv sti zaujmaj msto jim psluejc a postoupily lep msto lepm stem. *+ Bsnci si oblbili tak een soloikismy i barbarismy a radji je nazvaj - zmnnm jmnem - figurami a metaplasmy, ne aby se jim vyhbali jako zejmm chybm. Avak vezmi takov vci bsnm, a budeme poheovat nejslad koen! Snes toho mnoho na jedin msto, a zprotiv se mi to cel jako ostr, strojen a odporn! *+ Podek tedy, spravujc a dc tyto vci, nedovol, ani aby jich bylo u sebe pli mnoho, ani aby byly kdekoliv na nevhodnm mst. e, jaksi nedbal a zcela podobn neuml, zdob krsn a pvabn msta, vkld-li se mezi n.
(Pel. Karel Svoboda)
Modlitebn kniha z Croy, Cod.1858,16. stolet, Vde, sterreichische Nationalbibliothek
V Bom plnu neexistuje zlo a oklivost Augustin (4. - 5. stol. po Kr.) Vyznn, VII, 12 Na Tob vbec nen zla, a nejen na Tob, nbr ani na celm Tvm stvoen, nebo mimo tento vesmr nen nieho, co by mohlo do nho vniknouti a poruiti Tebou stanoven d. Jen nkter jednotlivosti, je neprospvaj jinm, se povauj za zl; ale tyt jednotlivosti, pokud prospvaj jinm, jsou dobr a i samy o sob jsou dobr. A vechny tyto vci, je si neprospvaj navzjem, prospvaj ni sti stvoen, je sluje zem, kter prospv i zamraen a bouliv nebe. Daleko bu ode mne, abych ekl: K by tyto nebyly! Nebo a bych je touil mti lepmi, pozoruje je samy v sob, pece musil bych Tebe chvliti i pro n samy, nebo Hospodina chvl na zemi obi mot, vechny tn, ohe, krupobit, snh, led, vichice, inc rozkaz jeho
(Pel. Mikul Lev)
60
Krsa vesmru Augustin (4. - 5. stol. po Kr.) O povaze dobra, 3,14,15,16,17 m vce tedy vechny vci zachovvaj mru, tvar a d, tm jsou lep; m mn naopak zachovvaj mru, tvar a d, tm mn jsou dobr. Tyto ti aspekty, mra, tvar a d, abych pomlel o bezpotu dalch, kter se k tmto tem, jak se zd, vztahuj, jsou tedy jakmsi obecnm dobrem ve vcech, kter Bh stvoil, a u jde o ducha nebo tlo. *+ Avak u vech tchto vc cokoli, co je mal, je v porovnn s nm vtm nazvno opanm jmnem: napklad v ppad podoby lovka je krsa nco vtho a ve srovnn s n je krsa opice nazvna oklivost. To pak klame poetilce v tom smyslu, jako kdyby jedno bylo dobr, zatmco to druh patn; u tla opice toti nepihlej k jeho vlastnm proporcm, k tomu, e dy jsou umstny symetricky na obou stranch tla, e si sti odpovdaj, k tomu, e pispvaj k ochran bezpenosti a k dalm vcem, kter by trvalo dlouho probrat. I tlo opice se vyznauje dobrem krsy, i kdy v men me. *+ Tak i o nem svtlm a tmavm hovome jako o dvou protikladech, avak i tmav vci obsahuj jaksi svtlo: kdyby ho pln pozbyly, pak by tma byla absenc svtla, jako je ticho absenc hlasu. *+ Dokonce i tyto absence (privationes) vc vak pat do obecnho du pirozenosti, take ti, kdo smlej moude, shledaj, e k jejich promnm nedochz nevhodn. Nebo Bh tm, e urit msta i doby neosvtlil, uinil stejn vhodn tmu jako den. Paklie my zadrovnm hlasu prokldme na vhodnch mstech e tichem, o vhodnji tvo absenci nkterch vc On jakoto dokonal tvrce vekerenstva? (Pel. Petr Kitzler)
61
1. Krsa vekerenstva
Krsn a okliv Alexandr Halesk (13. stol.) Summa theologica, II Jako je zcela v podku malba proveden v tmavch barvch, je je umstna na vhodnm mst, stejn tak je pkn soubor vech vc zahrnujc rovn hnky.
Vincenc z Beauvais (12. - 13. stol.) Speculum Maius, 27 Nestvrnost zla nezmenuje krsu univerza.
62
PAIJE, SMRT, MUEDNICTV Robert Grosseteste (12. - 13. stol.) In divisione Pokud krsa a spsa, je jsou nazvny dobrmi, jsou pomrem st a d a pvabu barvy *+, v tlech oklivch a nemocnch tento pomr nezanik zcela, pouze se zmn. Proto je oklivost a nemoc spe menm dobrem ne skutenm zlem o sob.
63
2. Kristova bolest
2. Kristova bolest
Pokud m| umn zaujmout stanovisko ke Kristovu umuen, uvdomuje si, jak k| Hegel ve sv Estetice, e Krista biovanho, s trnovou korunou, ukiovanho, umrajcho nelze ztv|rnit pomoc forem eckho klasickho umn. K tomuto pijet oklivosti Krista vak nedolo okamit. V Izajovi se sice skuten vyskytuje jedno msto, kde je Mesi| ukazov|n jako znetvoen utrpenm, a tuto pedstavu poslze pijali nkte crkevn otcov. Augustin vak onu pohorlivou skutenost pojal do sv vize kr|sy vekerenstva a tvrd, e kdy Je visel na ki, nepochybn vypadal nehezky, ale pesto byl prostednictvm tto vnj oklivosti prodchnut vnitn kr|sou sv obti a blaenosti, kterou n|m sliboval. Ran kesansk umn se omezilo na znan idealizovan zn|zornn Dobrho paste. Ukiov|n nebylo povaov|no za ikonograficky pijateln n|mt a bylo evokov|no nanejv prostednictvm abstraktnho symbolu ke. Vyskytly se n|znaky, e nevoli ke zpodobov|n
64
trpcho Krista zapinily mimo jin teologick spory a boj proti heretikm, kte chtli stvrdit pouze Kristovu lidskou podstatu a popt jeho podstatu boskou. Teprve pozdji ve stedovku je lovk na ki uzn|n za skutenho lovka, ponenho, potsnnho krv, znetvoenho utrpenm. Zobrazen a ji ukiov|n i rznch f|z paij nabv| dramaticky na realismu a v Kristov utrpen oslavuje jeho lidskost. V Oplakvn Krista namalovanm Giottem pro kapli Scrovegni v Padov vechny vyobrazen postavy (vetn andl) pl|, a vcmu tak vnukaj pocity ltosti, s nimi se m| ztotonit. Takov obraz trpcho Krista pevezme i kultura renesann a barokn, kter budou kl|st st|le silnj draz na erotiku bolesti. Zdrazov|n vrazu Bo tv|e a tla suovanho utrpenm se tam bude pohybovat na hranici poten a jist obojakosti, jako je tomu u Krista nikoli krv|cejcho, ale pmo zkrvavenho v Umuen Krista Mela Gibsona. Hegel vak tak upozornil, e zlo zobrazen v postav|ch Kristovch trznitel m| v kesanstv sloitou povahu. V tto souvislosti sice pipomnl severonmeck male (byl by mohl pipojit i male vl|msk), povimnme si vak, jak i mal tak poetick jako Beato Angelico ukazuje Kristova trznitele, kter nejene m| obhroubl rysy, ale navc vulg|rn plive Jeovi do tv|e. To ve vak nevyluuje nesetn idealizovan a idylick obrazy Jee, a po lidov svat obr|zky, zpodobujc Jee vysokho, kr|snho, s jemnmi rysy, asto a ponkud strojenho. Uveden oklivosti a utrpen do oslav bostv vak podpoilo jin typy vyhrocen oklivosti, slouc moralismu a devoci, od obraz smrti, pekla, |bla a hchu a po utrpen muednk.
65
2. Kristova bolest Zvstovn mesie Izaj 53, 2-7 Vyrostl ped nm jako proutek, jak oddenek z vyprahl zem, neml vzhled ani dstojnost. Vidli jsme ho, ale byl tak nevzhledn, e jsme po nm nedychtili. Byl v opovren, kdekdo se ho zekl, mu pln bolest, zkouen nemocemi, jako ten, ped nm si lovk zakryje tv, tak opovren, e jsme si ho nevili. Byly to vak nae nemoci, je nesl, nae bolesti na sebe vzal, ale domnvali jsme se, e je rann, ubit od Boha a pokoen. Jene on byl prokln pro nai nevrnost, zmuen pro nai nepravost. Trestn snel pro n pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Vichni jsme bloudili jako ovce, kad z ns se dal svou cestou, jej vak Hospodin postihl pro nepravost ns vech. Byl trpen a pokoil se, sta neotevel; jako bernek veden na porku, jako ovce ped stihai zstal nm, sta neotevel.
(Pel. Ekumenick komise pro Star a Nov zkon)
Mistr Theodorik, Bolestn Kristus, kolem 1360, hrad Karltejn
66
Kristova oklivost Augustin (4. - 5. stol. po Kr.) Sermones de Scripturis, 27,6 Kvli tv ve se Kristus stal oklivm, ale pesto zstv krsn. *+ Vidli jsme ho, ale byl tak nevzhledn, e jsme po nm nedychtili. Byl v opovren, kdekdo se ho zekl (Iz 55, 2-3). To je Kristova pednost: byl v opovren, kdekdo se ho zekl, mu pln bolesti, zkouen nemocemi. Kristova oklivost t in krsnm. Kdyby se neuvolil pijmout oklivost, ty bys nedostal 67
Giotto, Kladen do hrobu, 1304-1306, Padova, Capelia degli Scrovegni
2. Kristova bolest krsu, kterou jsi ztratil. Znetvoen tedy visel na ki: avak jeho oklivost byla na krsou. V tomto ivot se tedy drme znetvoenho a oklivho Krista. Co znamen okliv Kristus? J vak se zanic nechci chlubit nim, le kem naeho Pna Jee Krista, jm je pro mne svt ukiovn a j pro svt (Ga 6,14). To je Kristova oklivost. *+ Znamen jeho oklivosti neseme na ele: nad Kristovou oklivost se neervenme. Drme se tto cesty a dojdeme k nahldnut. A a k nmu dojdeme, uvidme vyrovnanost a spravedlnost Bo.
(Pel. Petr Kitzler)
Aelbrecht Bouts, Bolestn Kristus, detail, kolem 1490, Cambridge (Mass.), Fogg Art Museum
68
69
2. Kristova bolest Zleva: Hans Memling, Kristus u sloupu, 1485-1490, Barcelona, sbrka Mateu Mistr panlskovlmsk, Kladen do hrobu (Sedm bolest Panny Marie), kolem 1488-1490, Madrid, Museo del Prado Zobrazen bolesti Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) Estetika, II, 1 Vlastn obrat v tomto ivot bom je odvren jeho jednotliv existence jako tohoto lovka, dj umuen, utrpen na ki, popravit ducha, trze smrti. Pokud zde nyn spov v obsahu samotnm, e vnj, tlesn zjev, bezprostedn jsoucno individua ukazuje se v bolesti sv negativity jako zporno, aby duch dospl obtovnm smyslov strnky a subjektivn jednotlivosti k sv pravd a do svho nebe, je tato oblast umleckho znzornn nejvce vzdlena od klasickho plastickho idelu. *+ Biovn, Kristus s trnovou korunou, nesouc k na popravit, vbjen na k, umrn v trzni muiv, pomal smrti jsou vci, kter nelze pedvst ve formch eck krsy. Neptel Jeovi Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) Estetika, II, 1 Avak neptel, kte se stav proti Bohu, odsuzuj jej, vysmvaj se mu, mu a kiuj jej, jsou pedstavovni jako vnitn zl, a pedstava vnitn zlomyslnosti a neptelstv vi Bohu nese s sebou po vnj strnce oklivost, hrubost, barbarstv, zuivost a znetvoen tvar. Ve vech tchto ohledech vystupuje zde v porovnn s klasickou krsou nepknost jako nezbytn moment. *+ Tm se vyznauj zejmna hornonmet misti; ve vjevech umuen Pn zvrazuj hrubost oldn, zlomysln vysmvn, barbarskou nenvist ke Kristu v jeho utrpen a umrn *+.
Umuen Krista, reie Mel Gibson, 2003
70
71
2. Kristova bolest
Hieronymus Bosch, Zajet Krista, dlo kopisty, kolem 1500, San Diego, Museum of Art Beato Angelico, Vysmvn Kristu, detail, 1440-1441, Florencie, Convento di San Marco Na protj stran: Hans Holbein, Korunovn Krista trnovou korunou, kolem 1495, Stuttgart, Staatsgalerie
72
73
3. Muednci, eremit, kajcnci

V kesanskm svt nen svatost nim jinm ne n|podobou Krista. Krut utrpen zakou ten, kdo polo ivot, aby dosvdil svou vru, a pr|v na tyto jedince se obrac Tertullianus (2. - 3. stolet po Kr.) ve svm Povzbuzen muednkm, kdy vc podncuje, aby sn|eli nevslovn| utrpen (o nich se vak vyslovuje s netajenm sadismem), jim budou sami kr|et vstc. Ve stedovkm umn je muednk zdkakdy zobrazov|n znetvoen muenm, jak bval smle zpodobov|n Kristus. V Kristov ppad se zdrazovala nesrovnateln| nezmrnost jeho obti, zatmco v ppad muednk (aby vc byli povzbuzeni k jejich n|podob) se ukazuje serafnsk| vyrovnanost, s n se vydali vstc vlastnmu osudu. A proto me sled poprav, muen na rotu a odez|v|n prs d|t vzniknout pvabnm kompozicm podobajcm se tm tanci. Jak uvidme d|le, zalben v krutosti muen se projev a pozdji, v malstv 17. stolet. V renesannm ovzdu i pozdji, v atmosfe pehodnocov|n lidskho tla a jeho kr|sy, meme zachytit tendenci k pemrtnmu zkr|lov|n nanejv bolestn skutenosti tak, e vce ne na utrpen z|le na mun sle i ensk nze, s nimi mu svtci el. Lze tak postehnout jistou z|libu v utrpen, nezdka homosexu|ln povahy, jejm
74
Mistr Legendy sv. Vorily, Vandalov masakruj panny, detail, 14741475, Bruggy, Groeninge Museum
dkazem byla rozlin| ztv|rnn umuen svatho ebesti|na. Vt laskavost se vtinou nepipoutla ve zn|zorov|n poustevnk, protoe poustevnk ml dle tradice a samou svou podstatou dlouhm pobytem v pustin zhrubnout. Podle tchto vzor bude barokn spiritualita oslavovat pok|n svtc a jejich pohrd|n tlem oslabenm psty, biov|nm a jinmi formami sebetrznn (viz napklad text otce Segneriho). Mezi poustevnky prvnch stalet mli nejzanedbanj zevnjek pirozen stylit, kte se uchylovali na vrcholek sloupu, sn|eli nevldnost ivl, hmyz, ervy, kte pokrvali jejich tlo, a bojovali se svdnmi, trznivmi vidinami nebo byli posedl |belskmi pzraky (srovnejme Tennysonovo modern ztv|rnn danho tmatu).
Povzbuzen muednkm Tertullianus (2.-3. stol. po Kr.) Povzbuzen muednkm, 4 Ale strach ze smrti nen tak velk jako strach z muen. Zalekla se snad proto athnsk nevstka kata? Kdy ji dal tyran muit kvli tomu, e vdla o spiknut, neprozradila sv spoluvinky a nakonec si pekousla jazyk a vyplivla jej tyranovi do tve, aby vdl, e muenm - i kdyby trvalo dle - s n nic nepod. Jist nen neznmo, e jednou z nejvtch spartskch slavnost je jet dnes diamastigsis - tj. biovn. Pi tomto posvtnm konu jsou urozen mladci ped oltem biti dtkami, zatmco jejich rodie a pbuzn postvaj okolo a pobzej je, aby vydreli.
75
Muednick vjevy ze ivota apotol, 15. stolet, Frankfurt, Stdelsches Museum
Pokld se toti za jaksi obzvltn vyznamenn a poctu, kdy ranm podlehne spe due ne tlo. Jestlie tedy pozemsk slva vldne tlu i dui natolik, e za odmnu v podob lidsk chvly lovk pohrd meem, ohnm, kem, elmami a vbec muenm, pak mohu ci, e tyto strasti jsou nepatrn vzhledem k dosaen nebesk slvy a bosk odmny. Je-li tak cenn sklo, jakou cenu m prav perla? Kdo proto s nejvt radost nezaplat za pravou tolik, kolik ostatn za falenou?
(Pel. Petr Kitzler)
76
77
Andrea Mantegna, Svat ebestin, 1457-1459, Vde, Kunsthistorisches Museum El Greco, Svat ebestin, 1620-1625, Madrid, Museo del Prado
Na protj stran:
Hans Holbein, Olt sv. ebestina, detail, 1516, Mnichov, Alte Pinakothek Jos de Ribera, Svat ebestin, 1651, Neapol, Museo Capodimonte
Guido Reni, Svat ebestin, 1615, m, Musei Capitolini Gustave Moreau, Svat ebestin, 1870-1875, Pa, Muse Gustave Moreau
Beato Angelico, Triptych sv. Petra, detail, kolem 1425, Florencie, Museo di San Marco 78
PAIJE, SMRT, MUEDNICTV Svat Simeon Stylita Alfred Tennyson (1809-1892) Sv. Simeon Stylita A jsem j z lidstva nejniemnj a shora dol kal a hchu ved, a patn pro zem, patn pro nebe a sotva vhodn bl zstupm v jich bsnm rouhn: vdy budu pec se dret na svtectv nadje a kiet, pt, vzlykat - pvaly svch proseb v nebes brny budu bt: Pane, slituj se a sejmi hch mj se mne! Spravedliv, straliv a mocn Boe, nenech marnou pec tu zsluhu, e tikrt deset let, je trojnsobn strast nadlidskou, jsem v hladu, zni, mrazu, palech a v kali, stonech, v kech, tpn a v hnisu bolest, jak znamen zde mezi luinou a oblohou rd na vysokm sloupu snel vdy d, vtr, vedro, mrz, mlhy, kroupy, snh a vichice. J doufal, ped koncem t doby e bys mohl v poklid svj mne vzti, tmto dm, povtm ji rozlehanm, neodpraje tu palmu, svtstv est a bl at *+ Pane, Pane - v, e dv jsem lip to snel: byl jsem tla zdravho a silen tenkrte. A zuby m, te vypadal, zimou jektaly, a vous mj vecek v zi msce byl lednm pokryt jn tepenm: j pehluil skek sovy, alm svch a zbonch hymn zvukem; leckdy pak 79
William Hone, Svat Simeon Stylita, ilustrace z Everyday book, 1826
3. Muednci, eremit, kajcnci jsem zpvaje zel stt tu andla a hldat mne. Te slb jsem, konec mj se bl; doufm tak, e konec mj ji bl se: jsem zpola hluch, tak e sotva slym dole u paty lid huet pile, a mlem slep, e nivy znm sotva poznvm; m nohy ob rosou ztely vak neustanu volat, kiet, mdlou mi hlavu dokud ztuhl me nst m pte *+.
(Pel. Frantiek Krsek)
Pokn svatho Ignce Paolo Segneri (1624-1694) Chvaloe na svatho Ignce z Loyoly Kdy obtoval Bohu vy st sebe sama, to jest ducha, zajist s ponenou pokorou, zbvalo jet obtovat mu st ni, to jest tlo, a to tm nejbolestivjm trznnm; snad tak mohl pivyknout, tm jako pi domc potyce, onm dvma stranm neptelm, s nimi se poslze musel neustle setkvat pi en nejvy bosk slvy po svt; urkm ducha, trapm tla. A jak tedy myslte, e ze svho tla uinil ono zbon slzav dol? Naslouchejte a pak, jestli to dokete, nepropadnte hrze. Navrch si odval ten nejhrub pytel a vespod pichlav nn roucho; nah boky si ovinoval chvli velmi ahavmi kopivami, chvli trnitmi vhonky, chvli zahrocenmi okovy; postil se o chlebu a vod kad den vyjma nedle a v nedli k tomu pidal pro oblaen njakou trpkou bylinu smenou bu s popelem, nebo hlnou; trvil tu ti, tu est, a nkdy i celch osm dn bez jdla; bioval se dobe ptkrt, za noci i za dne, vdy v etzech a do krve; pravideln si zuiv otloukal obnaenou hru kamenem, neml lko, kde by mohl sloit dy, jen tvrdou zem, neml jinou poduku, kam by sloil hlavu, ne chladn 80
PAIJE, SMRT, MUEDNICTV balvan; trvil sedm hodin denn na kolenou v hlubokm rozjmn, nikdy neustal v nku, nikdy se nepestal trznit; toto byl nemnn zpsob ivota, kter Ignc vedl v jeskyni v Manrese, ani by si jej kdy ulehil, dokonce ani pro dlouh a velmi trzniv choroby, je si velmi brzy pivodil, ochablost, chvn, kee, mdloby, horeky takt smrteln.
81
4. Triumf smrti
4. Triumf smrti
Jestlie svtec oek|val smrt radostn, neplat to o velkch z|stupech hnk. V jejich ppad nelo ani tak o to, aby na okamik odchodu z tohoto svta pohleli s radost, ale spe se jim mlo pipomenout, e odchod ze svta se nezadriteln bl, aby se stihli d|t na pok|n. Proto tedy jak veejn pron|en pedpovdi, tak obrazy nach|zejc se na svatch mstech mly pipomnat hrozc i neodvratnou smrt a vzbuzovat strach z pekelnch trest. Toto tma bylo vnm|no jako obzvl| aktu|ln ve stedovku (ale tak pozdji), nebo v dob|ch, kdy byl ivot mnohem krat ne dnes, se lovk st|val snadnou obt epidemi i bdy a il tm neust|le ve v|lenm stavu. Smrt se st|vala msi trvale ptomnm, emu nelo uniknout, mnohem astji, ne je tomu dnes, kdy prod|v|me kult ml|d a sly, abychom na smrt zapomnli, zasteli ji, zahnali ji na hbitovy, hovoili o n pouze v opisech nebo ji vymtali tm, e ji omezme na pouhou |st podvan, dky n na vlastn smrt zapomn|me a bavme se smrt tch druhch. V literatue se tma triumfu smrti objevuje ve 12. stolet ve Vers de la mort Hlinanda de Froidmont a pokrauje tak ve variacch na b|snick tma ubisunt (kde jsou kr|sn eny, velkolep| msta d|vnch as - ve zmizelo).
82
83
4. Triumf smrti
Tanec smrti, detail z kodexu Les heures l'usage de Rome, kolem 1515, Pa, Gillet Haroduin
Ve stedovku se vak smrt nkdy jev jako nco bolestnho, ale dvrn zn|mho, jako jak|si pevn dan| postava (obas tm komediantskho raen) v divadle ivota. Triumf smrti oslavuj etn malsk cykly (jako napklad v Camposantu v Pise). V m bhem triumfu vtznch kondotir st|l sluha v ko|ru po boku triumf|tora a nepetrit mu opakoval pamatuj, e jsi lovk - jaksi memento mori. Podle tohoto vzoru vznik| literatura alegorickch triumf|lnch prvod (viz napklad Petrarcovy Triumfy), v n je vdy ptomen tak triumf smrti, kter| zvtz nad kadou lidskou marnivost, asem i sl|vou. Triumf smrti je spojen s viz poslednho soudu, jen pedstavuje jinou formu varov|n vcho, a inspiruje divadeln pedstaven a karnevalov vozy (viz Vasari). Jin ilustrovan pbhy vypr|vj o tech rytch, kte v lese potkaj ti kostlivce, zrcadlc blzkou budoucnost ekajc vechny (n|pis u obr|zku k|: Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy!). Hrdinov nkdy naraz na rozkl|dajc se tlo a mnich jim pipomene osud, jen je ek|. Tomuto tmatu je vnov|no mnoho fresek, jako napklad Setkn t ivch a t mrtvch (14. stolet) v opatstv Panny Marie ve Vezzolanu, Spor t ivch a t mrtvch (15. stolet) v sakristii kostela sv. Luk|e v Cremon nebo dnes pokozen| freska na fas|d Oratoe dei Disciplini v Elusone (15. stolet), spojujc dv tmata: triumf smrti a tanec smrti. V novovku, snad i pod dojmem prvnch anatomickch amfite|tr, v kajcnch textech dosud karnevalovou pedstavu triumfu nahrazuje detailn a
84
hrzostran popis z|chvv agnie i mrtvho tla v rozkladu (viz napklad text Sebastiana Pauliho). V modern literatue najdeme nespoetn variace na triumf smrti, sta uvst teba Baudelaira a ned|vno napsan text DeLillv. Jinou formou oslav smrti v kultivovanm i lidovm prosted byl tanec smrti (danse macabre), kter se odehr|val v crkevnch prostor|ch a na hbitovech. Etymologie pomrn modernho slova macabre zst|v| nejasn| (poch|z patrn z arabtiny i hebrejtiny nebo je odvozeno z njakho osobnho jmna jako Macabr). Tento ritu|l se patrn zrodil pod vlivem hrz cch se v souvislosti s velkou morovou epidemi ve 14. stolet. Spe ne zvtit hrzy oek|v|n vak ml lidi zbavit strachu a piblit jim posledn okamiky ivota. Tanec ukazuje papee, csae, mnichy i dvata, jak vichni spolen tan pod vedenm kostlivc, oslavuje pomjivost ivota a seten vekerch rozdl v bohatstv, ve vku i moci. Jedno z jeho nejstarch vyobrazen poch|zelo z roku 1424 a nach|zelo se na paskm hbitov Nevi|tek, dnes vak ji neexistuje, dochovaly se pouze jeho grafick reprodukce. V renesanci vznik| ada knih malho form|tu s rytinami tance smrti. Nejzn|mj z nich byly dlem Hanse Holbeina a petiskovaly se prakticky a do dnen doby: jde o sled kadodennch vjev nebo o biblick epizody, v nich jeden nebo vce kostlivc doprov|z lidsk postavy, aby se pipomnlo, e neust|le ekajc smrt je trvalm spolenkem lidskho dlu. N|mtem mnoha z prvnch obraz promtanch v 17. stolet technikou camery obscury byl kostlivec a patrn posledn slavn proveden danse macabre meme vidt v Sedm peeti Ingmara Bergmana.
85
Triumf smrti, 1485, Clusone, Oratorio dei Disciplini)
4. Triumf smrti
Smrt v hodin Hlinand de Froidmont Vere o smrti (1194-1197) Smrt v hodin ve rozru. * + K emu je krsa, majetek, dobr rod? Na smrt dn lk.
(Pel. Ji Peln)
86
PAIJE, SMRT, MUEDNICTV Triumf smrti Petrarca (1304-1374) Triumf smrti, I, 73-90 Tak odpovdla. A krok co krok, hle, mrtvch pln cel kraj se tml vc jmen, ne zvldne prza, rozmr slok. Z Indie, z Maroka i ze panl, z ny - u pln dol i svahy pes mnoho as velik dav el. Ti astnmi nazvan pli zhy, csai, papeov, vldci zem: te kad ebrk, uboka nah. Kde jsou te bohatstv a pocty, gemy, koruny, ezla, vavn na vnec, mitry a purpur, skvouc nade vemi? Bloud skld nadji v smrtelnou vc (kdo neskld?), a vid, jak se mn v podvedenho - prvem nakonec. Slep, na je vm tolik plahoen? *+ (Pel. Jaroslav Pokorn)
Karneval 1 5 1 1 Giorgio Vasari (1511-1574) ivoty nejvznanjch mal, socha a architekt, ivot Piera di Cosimo Triumfln vz taen buvoly byl neobyejn velk a ern, s namalovanmi hnty a blmi ki; nahoe na nm stla veliknsk Smrt s kosou v ruce a kolem n bylo plno rakv s vky. Kdykoli se prvod zastavil a zaal zpvat, rakve se otevely a v nich se zvedly postavy v ernm pltn, na kterm byly vyznaeny jako u kostlivc vechny kosti pa, prsou, beder a nohou a tato bl barva na ern, podobn jako ty pochodn, 87
4. Triumf smrti je se blily z dlky, a masky, je mly zpedu i zezadu podobu umrl lebky i s krkem, vechno to psobilo nejen nesmrn vrohodn, ale tak hrzn a dsiv. Za tlumenho zvuku trubek vylzali kostlivci s chraptivm, mrtvolnm halasem ze svch rakv, usedali na n a zpvali na melodii plnou smutku nadmru vzneenou pse (Pel. Jan Vladislav)
Jakmile toto tlo Sebastiano Pauli (1684-1751) Postn kzn Jakmile toto tlo, stle jet dobe poskldan a uspodan, bude uzaveno do hrobu a zmn barvu, zeloutne a vybledne, avak takovou bledost a sinalost, je psob nevolnost a vzbuzuje strach. Pot cel zern od hlavy a po paty; a horko, dsiv a temn jako od vyhaslho uhl, je povlee a zaste. Poslze se tv, hru i bicho zanou podivn nafukovat: z tohoto odpornho nadmn vznik smrdut a bujn plse, neist pina brzk zkzy. Neuplyne dlouho a takto lut a vyfoukl bicho se zane trhat, tu se objev puklina, onde trhlina: a z nich zane vytkat ven pomal proud hnisu a ohavnost, kde v kouscch a vancch plave a vzn se ono ern a shnil maso. Tu je vidt, jak se na vlnch pohupuje polovina oka prolezl ervy, tam trek zetlelho a zkaenho rtu; a o kus dle skupinka potrhanch a promodralch stev. Toto vivn bahno pak dv vzniknout mnostv drobounkch muek, erv a jinch odpudivch zvtek, kter se hem a svjej v on zkaen krvi a pimknuta k tomu shnilmu masu je pojdaj a stravuj. st tchto erv vylz z hrudi, jin spolu s msi pinavm a slizkm vytk z nozder; dal tvorov ulepen touto prchnivinou vchzej i vychzej sty, a ti nejvce nenajeden pobhaj sem a tam, vybublvaj a znovu se vracej sty dol.
88
A budu mrtev William Shakespeare Sonety, 71 (1609) A pro mne pijde smrt, nenakejte dl, ne pokud budete poslouchat chrapot hran, jak ohlauj vem, e jsem ji opustil ten bdn svt a mm u bdnch erv stn. Ne, nevzpomnejte pi ten tchto vt na toho, kdo je psal: mm vs rd natolik, e vm chci z mylenek rad navdy vymizet, ne aby vzpomnka na mne vs stla vzlyk. A jestli spatte jedenkrt tato slova (to ze mne bude u mon jen prach a zem), ani m jmno pak nevyslovujte znova a nechte lsku svou skonit s mm ivotem: aby se moudr svt nedval na v al a pak se vm i mn, mrtvmu, nevysml. (Pel. Jan Vladislav)
Zleva; Mumifikovan tlo, kolem 1599, Palermo, Kapucnsk katakomby Mumifikovan tla, kolem 1599, Palermo, Kapucnsk katakomby Lebka ze sarkofgu csae Karla VI., kolem 1618, Vde, krypta kapucnskho chrmu
89
4. Triumf smrti Pohled do pitevny Sylvia Plathov (1932-1963) V bruegelovsk scn dmu a jatek jen oni slep ped armdou mrin: on plave v modi jej atlasov sukn a zpv jejmu nahmu rameni, ona se skln nad nm a tie preluduje z listu, oba jsou hlu k houslm v suchch rukou kostlivce, kter stn jejich pse. Vlmt milenci v kvtu: aspo naas. A zoufalstv, hnzdc v obrazu, obchz obloukem ten mal, nn, blhov cpek svta vpravo dole. (Pel. Ji Peln)
Koment k Bruegelovu Triumfu smrti Don DeLillo Podsvt (1997) Mrtv si pili pro iv. Mrtvoly v rubch, regiment umrlc na konch, kostlivec hrajc na flainet. *+ Studuje poprav kru s gilotinou plnou lebek. Stoj v ulice a prohl si nahho mue pronsledovanho psy. Dv se na vychrtlho psa, jen ohryzv dt lec v nru mrtv eny. Takhle vypadaj pohubl hladov oklov, psi vlky, psi z pekla, psi z krchov postien parazitujcmi roztoi, psmi vedy a ps rakovinou. Drahho istotnho Edgara, kter m v dom isti vzduchu na odsvn smtek prachu, sn, zrann a hnijc tla fascinuj, pokud je vak jeho kontakt se zdrojem ist obrazn. Uprosted nachz mrtvou enu, na n obkromo sed kostlivec. Jejich poloha je nepopirateln sexuln. Ale v Edgar jist, e se jedn o enskou, nebo by to mohl bt mu? Stoj v ulice, vichni kolem nj provolvaj slvu a on dr ped obliejem ty dv strnky. Vjev se vyznauje pozoruhodnou 90
PAIJE, SMRT, MUEDNICTV nalhavost. Ano, umrlci napadaj iv. On vak nhle chpe, e ti iv zheili. Karbanci, koketujc milenci, krl v hermelnu s bohatstvm vmstnanm do velkch sud. Mrtv chlastaj vno a servruj lebky na podnosech lidem z dobrch rodin. Oberstv, chlpnost a haminost. *+ Mrtvoly hrajc na tympny. Umrlci, kte proezvaj hrdlo njakmu poutnkovi. Barvy krve a nakupen tla, prezentace rznch zpsob smrti. Plpolajc obloha vlevo v dlce za obzorem - vude jen Smrt, Ohe, Hrza, vrny a tie plachtc havrani, jeden z nich usazen na zadku blho kon, ern a bl ve vnm spojen. (Pel. Lucie Mikulkov) Hornornsk mistr Zesnul milenci, Smrt a Cht, 16. stolet, Muse de Strasbourg
Na nsledujc dvoustran: Pieter Bruegel st., Triumf smrti, 1562, Madrid, Museo del Prado
91
4. Triumf smrti
92
93
4. Triumf smrti
94
Danse macabre Charles Baudelaire Pask obrazy (1861) Hrd, jak zaiva, na to, co pat k en, s velikou kytic a s rukavikami, huben koketa, tvc se nenucen, jak vstednice jde kroeji jistmi. Byla kdy na plese tlej tanenice? Bohat jej at s krlovskou ndherou as se kol nohou a svr m dl vce uzounk stevek, zdoben kvtinou. Okru, kter j ramena zlehka vsk jak potok lascivn pnouc se ke skle, s cudnost ukrv ped smky ta msta, je krsa mrtvoln hal jen velmi zle. 95
4. Triumf smrti Triumf smrti, zatek 15. stolet, Palermo, Palazzo Abatellis, Museo regionale della Sicilia V hlubokch zracch tma a przdnota j pluje a lebka, kter je kvtinou zdobena, na kehkch obratlech se zvolna pohupuje. kouzla nicoty, lenstvm krlen! Neme karikaturou bti pro lidi, kte, po lsce touce a krse t, tu eleganci lidsk armatury vid. Ndhern skelete, jak dui drah jse! Pichz naruit svm straidelnm klebem slavnosti ivota? i zachtlo se ti, blhov, astnit se tvm kostlivm tlem slavnosti, je se zve sabatem Radosti? *+ Z propasti zrak tvch, kde hroziv sny sdl, se v tancch horeky zvrati a nekonen hnus, kdy nhle objevili ten vn kleb tvch zub dvaaticeti. Pesto: kdo neobjmal se kdy se skelety a kdo se neivil pokrmem podsvtnm? Co zmohou parfmy, len, toalety? Co ten, kdo tt se, je proto krsnjm? Ty bhno, svdnice, beznos bajadro, ekni tm tancm, co pchou churav: Nadut drahouci, pes mink tiscero vy smrt pchnete! Skeleti voav, Antinoov zl a lys dandyov, ervav mrtvoly, hejskov omel, ten veobecn rej vs nese v kraje nov, je tanec smrti vm pojednou objev. *+ (Pel. Gustav Francl)
96
97
1. Svt hrz
Kapitola
III
APOKALYPSA, PEKLO A BEL

1. Svt hrz
Okliv v podob dsivho a |belskho vstupuje do kesanskho svta se Zjevenm Janovm. Ne e by snad ve Starm z|kon a v ostatnch knih|ch Novho z|kona zmnky o zlm duchu a pekle chybly, v tchto textech se vak mluv sp o |blovch skutcch nebo jejich dsledcch (napklad kdy evangelia l osoby jm posedl). Vjimku pedstavuje podoba hada, kterou na sebe bere v knize Genesis. Nikdy nem| ono vrazn vzezen, pznan pro jeho zpodobov|n ve stedovku, a pokud jde o z|hrob, jen znan veobecn se uv|dj muka hnk (n|ek a skpn zub, vn ohe), iv a n|zorn obraz vak zmnn texty nesktaj. Naopak Zjeven Janovo je posv|tnm zobrazenm (dnes bychom ekli pmo disaster movie, jak oznaujeme filmy vypr|vjc o po|rech, zemtesench a potop|ch), kde nejsme ueteni sebemenho detailu. Samozejm za pedpokladu, e se text nepokusme vykl|dat alegoricky jako rzn exegetov, ale budeme jej st jako doslovn len
98
Zpas s kobylkami, z: Apokalypsa sv. Severa, 11. stolet, Pa, Bibliothque Nationale
pravdivch vc, kter se pihod, protoe pr|v tak jej etli nebo o nm slchali nositel lidov kultury a pr|v v tto podob inspiroval umleck| ztv|rnn v n|sledujcch staletch. Koncem 1. stolet naeho letopotu ml na ostrov Patrnu apotol Jan (nebo aspo autor danho textu) vidn, o nm n|m vypr|v v souladu se z|sadami liter|rnho |nru vidn (nebo tak apokalypsis, zjeven), v idovsk kultue bnho. Autor sly hlas, kter mu pikazuje napsat, co uvid, a sv len rozeslat sedmi crkvm v Asii. Spat sedm zlatch svcn a uprosted nich kohosi podobnho Synu lovka, s blostnmi vlasy, ohnivma oima, nohama havma jako roztaven bronz a hlasem jak hukot peetnch vod. V pravici dr sedm hvzd a z st mu vych|z me. Pak autor uvid trn, na nm nkdo sed, zahalen jakoby smaragdovou duhou, kolem trnu tyiadvacet starc a d|le tyi iv bytosti - Iva, bka, ivoicha s tv| lovka a letcho orla. Ten na trnu svr| v pravici sedmkr|t zapeetnou knihu, kterou nikdo nedok|e otevt, dokud nepijde Ber|nek se sedmerem roh a sedmerem o, uctv|n onmi ivmi bytostmi a starci. Kdy rozlom prvn pee, objev se bl k a na nm vtzn jezdec; kdy rozlom druhou, zjev se k ohniv a na nm kdosi s velikm meem; kdy rozlom tet, uk|e se k ern a jezdec na nm dr v|hy; kdy rozlom tvrtou, zjev se k sinav a na nm Smrt; kdy rozlom p|tou, pijdou na adu muednci; kdy rozlom estou, nastane velik zemtesen, slunce zern|, msc nabude barvy krve, hvzdy padaj a nebesa zmizela, jako kdy se zave kniha. Neli rozlom pee sedmou, uk|e se dav ble odnch vyvolenc Boch, a kdy pot pee rozlom, sedm andl stojcch ped Bohem zane troubit na svch sedm
99
1. Svt hrz
polnic. A pokad, kdy jedna z polnic zazn, zpusto zemi krupobit a ohe, tetina moe se promniv krev, zahynou vichni iv tvorov, zt se obrovsk| hvzda a o tetinu se zmen jas slunce, msce a hvzd; oteve se jcen propasti a z nj se vyval dm a kobylky jako hroziv v|lenci, vedeny andlem propasti; a tyi rozv|zan andl, dosud spoutan u eky Eufratu, vyraz s nesetnmi vojsky n|rod, jejich pance jsou ohniv a kon maj lv hlavy, a ta zahub tetinu obyvatel zem, zrannch koskmi ocasy podobnmi hadm a tlamami hodnmi elem. Kdy zazn sedm| polnice a uk|e se Archa mluvy, zjev se ena odn| sluncem a s korunou dvan|cti hvzd kolem hlavy, ohniv drak se sedmi hlavami zdobenmi kr|lovskmi korunami a s deseti rohy, narod se dt a je odneseno do nebe k Bohu. Strhne se stran| bitva mezi Michaelem, andly a drakem; ten je svren na zem a pokou se zas|hnout enu, ona mu vak unikne dky z|zranm z|sahm prodnch sil. Drak se zastav na moskm behu a z moe se vyno elma s deseti rohy a sedmi hlavami, podobn| levhartu s medvdmi tlapami a lv tlamou. Cel| zem obdivuje pern se rouhajc elmu, po jejm boku svede v|lku se svatmi a zvtz nad nimi s pispnm jin elmy, vyvstav ze zem, falenho proroka (jeho pozdj tradice ztoton s Antikristem), kter ze vech lid uin nevolnky a otroky prvn elmy.
100
Nadch|z vak chvle prvn odvety: znovu se zjevuje Ber|nek se sto tyiceti tymi tisci vyvolenmi, zaslbenmi pohlavn istot, andl prorokuj p|d Babylnu a na blm oblaku pilet nejvy soudce, podobn Synu lovka, pin| ostr srp, stejn jako andl, kte mu pom|haj, a nastane velik| e trestajc provinil. Dlo dovr andl sedmi pohromami, a elma je poraena. V nebi se oteve svatyn st|nku svdectv, andl, kte zpsobili sedm pohrom, pinesou sedm naplnnch Bom hnvem a opt rozsvaj smrt, ds a zhoubn vedy. Voda v moi a ek|ch se promn v krev, slunce spaluje peiv, iv suuje temnota a sucho; z tlamy draka, elmy a falenho proroka vystoup ti neist duchov podobn ropuch|m. Ti shrom|d vechny kr|le zem a na mst zvanm Armagedon se strhne rozhodujc bitva mezi silami dobra a silami zla. Jet se uk|e nevstka na elm nachov barvy se sedmi hlavami a deseti rohy a pinese i naplnnou vemi svmi nestoudnostmi, avak vzpoura davu, jej svedla, j
101
Albrecht Drer, Apokalyptit jezdci, 1511, Pa, Muse du Louvre
Nevstka babylnsk, z: Apokalypsa Beata di Burgo de Osma, 11. stolet, archiv katedrly
1. Svt hrz
pivod zk|zu. Babyln padne a Bo hnv msto zni. Andl, starci i ony iv bytosti opvuj Bo vtzstv, na nebi se objev v|lenk na blm koni, vede vtzn bl iky a vichni spolen zajmou elmu a spolu s falenm prorokem ji svrhnou do ohnivho jezera planoucho srou. Na tomto mst se ve dvac|t kapitole prav, e pijde andl a spout| draka v propasti, kde tento zstane tisc let. Po tisci letech se satan - onen drak nakr|tko vr|t, aby sv|dl n|rody, m| vak bt naposledy poraen a spolu s falenm prorokem a elmou svren do sirnho jezera. Kristus a jeho blaen budou po tisc let vl|dnout zemi. Poslze nadejde posledn soud a z nebe sestoup svat msto, nebesk Jeruzalm, z|c zlatem a drahokamy (avak tato skvostn| vize, je by si zaslouila zvl|tn kapitolu, n|le do historie kr|sy). Je zejm, jakou k|lu zrdnch bytost a stranch osud vneslo toto vidn do kesansk obrazivosti. Ke stalet trvajcm diskusm vak vedla pedevm z|sadn dvojznanost 20. kapitoly. Podle jednoho vkladu tiscilet, kdy |bel zstane spout|n, jet nezaalo, a na zlat vk tedy st|le ek|me. Anebo, jak to pozdji vyloil Augustin ve spisu O Bo obci, onm tisciletm je obdob od vtlen a do konce historie, tedy obdob, v nm u ijeme. V tom ppad je vak ek|n na milnium nahrazeno ek|nm na jeho konec se vemi hrzami, je budou n|sledovat, n|vratem |bla a jeho falenho proroka, Antikrista, druhm pchodem Kristovm a koncem svta.
102
Takovto pojet naplovalo vpravd zkostmi z konce milnia ty, kdo ili na konci prvnho tiscilet. Historie Zjeven kols| mezi uvedenmi dvma monmi pojetmi, piem rozjaenost se std| se sklenost a pocitem neust|lho napjatho oek|v|n ehosi (n|dhernho, nebo stranho), co se mus st|t. Ale Zjeven a jeho vykladai o tom vem pouze mluvili: bylo teba vyj|dit to v obrazech, srozumitelnch i nevzdlancm. Ze vech interpretac Janova textu sklidil nejvt spch nadmru rozs|hl koment|, tajc stovky str|nek (zatmco vykl|dan text ml pouhch nkolik m|lo destek stran): In Apocalipsin, Libri duodecim Beata z Liebany (730-785), pcho ve vizigtskm panlsku na vladaov dvoe v Oviedu.
Apokalyptick pery, kolem 1300, Angers
Na protj stran: Pera vystupujc z vod, z: Apokalypsa z Bamberku, rukopis 140, 11. stolet, Staatliche Bibliothek
103
1. Svt hrz
104
Je zbyten uv|dt vechna naivn a zmaten| tvrzen zmnnho koment|e - snad okouzloval pr|v svou zjitenou rozbedlost. Rozhodn vak byl opisov|n v etnch rukopisech, z nich kad zdobily n|dhern miniatury (mistrovsk| dla mozar|bskho umn), v asn z|plav pekr|snch kodex, z nich vechny vznikly v 10. - 11. stolet. Tyto miniatury takzvanch blahoslavenstv pozdji inspirovaly velkou |st stedovkho vtvarnho umn, pedevm sochask| dla v rom|nskch opatstvch lecch podl ty poutnickch cest do Santiaga de Compostela a pot i skulptury gotickch katedr|l. Z apokalyptickch n|mt vyuvaly tyto port|ly a tyto tympanony motivu Krista na trn obklopenho tymi evangelisty, poslednho soudu, a tud i pekla. Jinmi cestami, v iluminovanch kodexech a rznch obrazovch cyklech se zase ily |belsk zjevy, draci v propasti, elmy se sedmi hlavami a deseti rohy, babylonsk| nevstka na elm barvy nachu. Tak z vizu|lnho vyj|den textu vyznaujcho se vizion|skou n|dherou (plynouc z pslibu vn blaenosti, jm se uzavr|) vstupuje do stedovk pedstavivosti strach z konce. Historicky patrnj vliv Janova textu ml rozhodn spoleenskou a politickou povahu a byl spjat s takzvanmi hrzami milnia a vznikem chiliastickch hnut. Dlouho se soudilo, e on osudov noci poslednho 31. prosince tiscilet lidstvo bdlo v kostelch v oek|v|n konce svta, a teprve n|sledujcho jitra se dalo s ulehenm do zpvu; tuto legendu iroce rozv|dli romantit historici. Ve skutenosti nejene dobov texty nikterak nesvd o hrz|ch, ale jedin prameny, kterch se zast|nci teorie onch hrz
105
1. Svt hrz
dovol|vali, poch|zely z pera autor 16. stolet. Prost lid tehdy ani nevdli, e ij v roce 1000, protoe pot|n asu od Kristova narozen, a nikoliv od dajnho po|tku svta, nebylo jet bn. Ned|vno se tvrdilo, e v uritch oblastech se pocity dsu vyskytovaly, a skryty, v lidovm prosted, kde zasvali neklid kazatel, jejich slova zav|nla kacstvm, a proto e se o nich ofici|ln texty nezmiovaly. A je tomu jakkoli, mnoho stedovkch autor jako Rudolf Glaber vypr|vlo ne-li o pocitech dsu onoho osudovho konce roku, pak aspo o obav|ch z koncho milnia, a proto se obavy z konce svta vyskytuj ve stedovk kultue neust|le. Je teba ch|pat, e pro lidi ijc ve staletch suovanch vp|dy a masakry n|sledujcmi po p|du msk e nebylo Janovo vidn pouhou mystickou fantazi, nbr vrnm obrazem veho, co se jim pr|v dlo, a hrozbou toho, co se jim jet st|t mlo. Zatmco vak venkovsk obyvatelstvo, je si nedok|zalo pedstavit |dn vysvobozen, provalo neklid ped rokem tisc pasivn, v novm tiscilet se rsuje cel| k|la spoleenskch rozdl a nov masy, je bychom dnes oznaili za lumpenproletari|t, spatuj ve Zjeven pslib lep budoucnosti, ke kter lze dospt vzpourou. Chiliasmus uv|d v ivot mystick| hnut, jako proftismus Joachyma da Fiore (hovocho o spoleenstv zaloenm na rovnosti, majcm nastolit zlat vk) i frantik|nskou strohost takzvanch fraticelli, avak v rznch interpretacch Joachymova uen pechod k onomu tetmu vku nabv| asto podoby odporu vi aktu|ln moci a svtu bohatstv. Potom mystick impulz vyst v anarchii a strohost i nev|zanost, touha po spravedlnosti i banditismus se
106
st|vaj pznanmi pro nepokojn skupiny fascinovan charismatickm vdcem, ve kterch Zjeven Janovo inspiruje jen z|libu v oistnm n|sil, nezdka zamenm proti idm (to aby pedstavitel Antikrista zskal konkrtn totonost). Chiliastick| hnut vznikala v rznch stoletch a vznikaj dodnes v okrajovch spoleenstvch, v nich obas doch|zelo dokonce k hromadnm sebevrad|m. V souvislosti s po|tkem novovku posta pipomenout ud|losti, jako byly ty, bhem nich v dob reformace Thomas Mntzer (oznaujc se za srp, kter nabrousil Bh, aby pokosil nep|tele, a spatujc v Lutherovi elmu a babylnskou nevstku) promnil venkovsk povst|n v utopii o rovnost|sk spolenosti, nebo mnstersk novoktnce, kte sv msto nazvali Nov Jeruzalm, hl|sali zk|zu svta jet ped Velikonocemi, v Janovi z Leydenu vidli mesi|e poslednch dn a zemeli v hroziv ei, jakou si zejm pedstavoval Jan ve svm Zjeven. Tato i jin| hnut vznikala v reakci na ohavnosti vylen prorokem na ostrov Patrnu, aby nad nimi zvtzila nastolenm astn ry, v n by satan se svmi skutky a svou ok|zalost byl definitivn poraen. e potom vyznavai Janova Zjeven obas znovu propadali kouzlu elmy a jejho n|sil a opt prolvali potoky krve, je jenom dalm dkazem svdnosti tohoto hrznho textu.
107
1. Svt hrz
Peklo, 12. stolet, opatstv Sainte Foy, Conques
Ped koncem svta Vincenc z Beauvais (12.-13. stol.) Speculum Historale XXXI, 111 Prvn den se moe vzedme o tyicet lokt nad hory a povstane jako ze. Druhho dne se propadne, take ho bude mon vidt jen s velkmi obtemi. Tetho dne se na mosk hladin objev mosk stvry, kter budou vydvat ev nesouc se a k nebi. tvrt den zachvt moe a veker vodstvo ohe. Pt den se rostliny a stromy oros krv. est den se zt stavby. Sedm den o sebe ude kameny. Osmho dne cel svt zachvt zemtesen. Devtho dne se zemsk povrch vyrovn. Dest den vyjdou z jeskyn lid, budou se toulat jako len a nebudou spolu schopni mluvit. Jedenct den vstanou 108
APOKALYPSA, PEKLO A BEL kosti mrtvch. Dvanct den se zt hvzdy. Tinct den zemou vichni iv, kte jet zstali, aby mohli vstt spolen s mrtvmi. trnct den sho zem i nebe. Patnct den povstane nov nebe i zem a vichni vstanou z mrtvch.
Kolem roku tisc Rudolf Glaber (10.-11. stol.) Historiae, IV, 9-10 Jet ped rokem 1033 od vtlen Krista, tedy tisc let od Kristova ukiovn, zemelo na Zpad mnoho znmch osobnost. *+ Nedlouho potom se na celm svt rozil hlad a tm celmu lidstvu hrozila smrt. Poas bylo natolik nepzniv, e v dsledku povodn nebylo mon ani zast, ani sklidit. Zdlo se, e ivly mezi sebou zpas: staly se vak nepochybn nstroji, kter Bh pouil k tomu, aby potrestal lidskou pchu *+. Nebyl zde nikdo, kdo by nepoctil nedostatek jdla: velc pni i stedn vrstvy se ocitli po boku ubok; vichni byli vyhubl hladem. *+ Kdy u nebyla zvata ani ptci vhodn k jdlu, lid, zahnni hrozivm hladem do zkch, se museli uchlit k povn zdechlin veho druhu a jinch vc, o nich pouh zmnka vzbuzuje hnus. Nkte, aby prchli ped smrt, se vrhali na koeny strom a n rostliny. To ve vak bylo zcela bez uitku, protoe ped Bom hnvem nen jin vchodisko ne Bh sm. Hrozme se vyprvt o hrzch pchanch lidmi, kter se v t dob staly. Ach bda! Pouze tu a tam jsme v djinch slyeli o tom, e by prudk hlad donutil lidi pozt lidsk maso.
Gog a Magog, Apokalypsa Beata z Burgo de Osma, 11. stolet, archiv katedrly
109
1. Svt hrz Pocestn byli napadni statnjmi lidmi, ne byli oni sami, byli naezni na kousky, uvaeni nad ohnm a sndeni. Tm, kdo putovali z jedn zem do druh v nadji, e uniknou hladu, bylo na cest poskytovno pste. V noci vak byli podezni a poslouili jako jdlo lidem, kte jim nabdli pohostinstv. Jin zase ukazovali ovoce i vejce dtem a lkali je na n do stran, aby je potom mohli podznout a snst. Na mnoha mstech byla vykopna tla mrtvch, aby tak ona poslouila k utien hladu. Toto blouzniv dn vyvrcholilo takovmi vstelky, e zvata ponechan svmu osudu byla ve vtm bezpe, e se jim poda prchnout ped lupii, ne lid sami. Jst lidsk maso se stalo bezmla bnm nvykem, a jaksi lovk tak pinesl uvaen lidsk maso na trh v Tournusu, aby je tam prodal podobn, jako by lo o maso zvec.
110
111
2. Peklo
2. Peklo
Tebae Zjeven Janovo kon obrazem satana svrenho do pekel, odkud u nikdy nevyjde, pojem pekla do kesanskho svta nezavedl tento text. U mnohem dve etn| n|boenstv pedpokl|dala existenci jakhosi msta - zpravidla v podsvt -, kde bloudily stny mrtvch. Do pohanskho H|du se Dmtr vyd|v| hledat Persefonu unesenou vl|dcem pekel, Orfeus tam sestupuje, aby zachr|nil Eurydiku, pout se tam Odysseus i Aeneas. O mst utrpen se mluv v Kor|nu. Ve Starm z|kon teme zmnky o pbytku mrtvch, o utrpench a muk|ch se tu vak nehovo; jasnji se vyjaduj evangelia, kde se uv|d Propast a zejmna Gehena se svm vnm ohnm, kde bude n|ek a skpn zub. Ve stedovku vznikly etn popisy pekel a mnoho zpr|v o cest|ch do pekel, od Plavby svatho Brandana po Tundalovo vidn, od Pekelnho Babylnu Giacomina da Verona po Knihu t skldn Bonvesina de la Riva. Od nich, od Vergilia (Aeneis, VI) a pravdpodobn i z arabsk tradice (bv| uv|dna Kniha ebku z 8. stolet, kde se vypr|v o Muhammadov cest do e z|svt) erpal inspiraci Dante ke svmu Peklu. To je z|sadn text historie veho ohavnho, seznam poetnch zrd
112
Na protj stran: Hans Memling, Triptych Poslednho soudu, detail, 1467-1471, Gdask, Muzeum Narodowe
(Mns, Frie, Ernye, Geryon, Lucifer s hlavou o tech tv|ch a esti obrovskch netopch kdlech) a pehled dsivch muk - od v|havc bodanch vosami a mouchami po mlsouny biovan detm a p|ran Cerberem, od kac spovajcch ve hnoucch hrobech po n|silnky ponoen do eky vrouc krve, od bezbonk, sodomit a lichv| biovanch ohnivmi pvaly po lichotnky potopen do vkal, od svatokupc pibitch hlavou dol a s nohama v plamenech po ejde ponoen do vrouc smoly, zaven na h|ky |bly, od pokrytc zahalench olovnmi rouchy po zlodje promnn v plazy, padlatele postien svrabem a malomocenstvm, zr|dce sputn do ledu... A u vlivem apokalyptick literatury nebo z rznch zpr|v o cest|ch do pekel vzely v rom|nskch opatstvch i v gotickch katedr|l|ch, na miniatur|ch a fresk|ch vechny ty obrazy den za dnem pipomnajc vcmu muka oek|vajc hnka. Peklo vak nah|nlo strach i ve staletch n|sledujcch a v baroknch postnch k|z|nch (viz texty Marchelliho a sv. Alfonsa Marii De'Liguori) vcho dsilo len pekelnch muk, pekon|vajc nalhavou slu Dantovu, u proto, e je nevykupovala umleck| inspirace. Pedstava pekla se vrac dokonce i v existencialistickm, ateistickm kdu, kdy v na dob Sartre v dramatu S vylouenm veejnosti uvede na scnu peklo souasn: jestlie zaiva nai podobu uruj ti druz, jejich nemilosrdn pohled odhalujc nai oklivost i nai hanbu, pece se meme konejit pedstavou, e ti druz n|s nevid takov, jac doopravdy jsme.
113
C:\Users\Vra d\Download s\Eco\vod. docxC:\Users \Vrad\Downl oads\Eco\v od.docxMistr

Hodinek Kateiny z Clves, Pekeln chtn, rukopis 945, fol. 168v, kolem 1440, New York, Pierpont Morgan Library
2. Peklo
Zato v Sartrov pekle (hotelovm pokoji s neust|le rozsvcenm svtlem a zavenmi dvemi, kde spolu mus navky t ti osoby, je se pedtm nikdy nevidly) pohledu tch druhch nelze uniknout a ije se pouze jejich pohrd|nm. Jedna z postav ki: Otevete! Otevete pece! Vechno pijmu; panlsk boty, rozhaven klet, tekouc olovo, skipec, rozp|len heby, vechno, co spaluje, vechno, co rve. Chci trpt dosyta Je to vak marn: Nepotebuj ron. Peklo, to jsou ti druz.
114
APOKALYPSA, PEKLO A BEL Peklo ve Starm zkon alm 9,18 Do podsvt se navrt svvolnci, vechny pronrody, je na Boha zapomnly. Jb 21,13 Trv sv dny v pohod a do podsvt sestupuj v miku. Izaj 5,14 Podsvt rozthne svj chtn a dokon rozeve svou tlamu. Do nho sestoup jeho dstojnost i jeho hluc dav, jeho hukot a jsot. Izaj 14, 4,9, 11 pronese o babylnskm krli poekadlo: I nejhlub podsvt je kvli tob rozrueno, ek na tvj pchod Do podsvt byla svrena tv pcha, hlun zvuk tvch harf. Ezechiel 26,20 Srazm t s tmi, kdo sestupuj do jmy, k lidu pedvkmu, usadm t v nejhlubch trobch zem jako trosky s tmi, kdo sestupuj do jmy (Pel. Ekumenick komise pro Star a Nov zkon)
115
2. Peklo Peklo v evangelich Matou 5, 21 J vak vm pravm, e ji ten, kdo se hnv na svho bratra, bude vydn soudu; kdo sniuje svho bratra, bude vydn rad; a kdo svho bratra zatracuje, propadne ohnivmu peklu. Matou 11, 23 A ty, Kafarnaum, bude snad vyveno a do nebe? A do propasti klesne! Matou 13,40 Tak jako se tedy sbr plevel a pl ohnm, tak bude i pi skonn vku. Matou 13,42 a hod je do ohniv pece; tam bude pl a skpn zub. Matou 18, 8 Jestlie t tv ruka nebo noha svd k hchu, utni ji a odho pry; lpe je pro tebe, vejde-li do ivota zmrzaen nebo chrom, ne abys byl s obma rukama i nohama uvren do vnho ohn. Matou 23, 33 Hadi, plemeno zmij, jak uniknete pekelnmu trestu? Matou 25, 41 Potom ekne tm na levici: Jdte ode m, proklet, do vnho ohn, pipravenho blu a jeho andlm!
Matou 25,46 A pjdou do vnch muk, ale spravedliv do vnho ivota.
116
APOKALYPSA, PEKLO A BEL Marek 3,29 Kdo by se vak rouhal proti Duchu svatmu, nem odputn na vky, ale je vinen vnm hchem. Marek 9, 43-48 Svd-li t k hchu tv ruka, utni ji; lpe je pro tebe, vejde-li do ivota zmrzaen, ne abys el s obma rukama do pekla, do ohn neuhasitelnho. A svd-li t k hchu noha, utni ji; lpe je pro tebe, vejde-li do ivota chrom, ne abys byl s obma nohama uvren do pekla. A jestlie t svd oko, vyloupni je; lpe je pro tebe, vejde-li do Boho krlovstv jednook, ne abys byl s obma oima uvren do pekla, kde jejich erv neumr a ohe nehasne. Jan 5, 29 ti, kdo inili dobr, vstanou k ivotu, a ti, kdo inili zl, vstanou k odsouzen. (Pel. Ekumenick komise pro Star a Nov zkon) Peklo svatho Brandana Plavba svatho Brandana, 24 (10. stol., tosknsk verze z 15. stol.) Kdy vypluli s vtrem do oblast na severu, spatili ostrov, kter byl pln velkch kamen, a byl to ostrov velmi neist, kde se nenachzely ani stromy, ani listy, ani byliny, ani kvtiny, ani plody, nbr byl pln kovren a kov; a kad kovrna mla svho kove i pslun nstroje, kter kovm nleej, jejich kovrny slaly jako ty nejhavj vhn a kad z nich buil kladivem tak velikou silou a s takovm hlukem, e kdyby neexistovalo jin Peklo, u tohle by se zdlo pli. *+ A brati slyeli obrovsk vtr a hluk kladiv a kladiva buila do kovadlin.
Nicola Pisano, Peklo, 1260, Pisa, Baptisterium
117
2. Peklo
A kdy svat Brandan uslyel ten hluk, zaal se kiovat a ekl toto: Pane Boe, dej, a unikneme z tohoto ostrova, je-li to Tv vle. A kdy toto doekl, okamit k nim z toho ostrova zamil mu, kter byl star a ml velmi dlouh vousy, byl ern a zarostl podobn jako prase a velmi siln zapchal. Avak jakmile ho tito sluebnci Bo zahldli, tento mu se ihned vrtil nazpt, a opat se pokioval, poruil se Bohu a pravil: Ach, synov moji, vythnte plachtu v a poplujeme rychleji, abychom unikli z tohoto ostrova, kde je patn zstvat. A kdy ekl tyto vci, to jest tato slova, v tu chvli vyel na mosk beh jeden zl vousat staec a drel v ruce klet a eleznou lopatku celou rozhavenou v ohni, a kdy uvidl, e lo u vyplula, hodil za n tu eleznou lopatku, ale jak se lbilo Bohu, lopatka a k n nedoletla, ale tam, kde dopadla, voda zaala prudce vt. A kdy se tohle stalo, uvidli na behu velk mnostv niem podobnch tomu prvnmu; a kad z nich ml v ruce velk elezn kyj cel rozhaven ohnm a il velik zpach. A tyto kyje i jet dal vrhali za nimi, ale nikdy k nim dn nedoletl, avak byl z toho velk zpach a voda se pak vaila jet ti dny; rovn vidli ten 118
APOKALYPSA, PEKLO A BEL ostrov velmi siln hnout, a kdy brati odplouvali pry, slyeli mohutn kik a hluk, kter vydvali ti ohavn lid. A svat Brandan uklidoval vechny sv bratry a ekl: Neobvejte se, synov moji, Pnbh je a bude nam pomocnkem a j chci, abyste vdli, e jsme v oblastech Pekla a e tento ostrov k nmu pat, vidli jste jeho znamen, a proto se muste pokorn modlit, abyste se nemuseli obvat takovch vc. Geryon Dante Alighieri (1265-1321) Peklo, XVII, 7-27 Tu onen hnusn obraz lsti a zrady u behu pistl poprsm a elem, vak na beh ohon nevymrtil zdy. Vzhled poctivce ml v oblieji celm, tak jeho vnjek mrn byl a sladk, vak tru roven ostatnm byl tlem. Dv tlapy chlupat ml po lopatky a zda, hru i bok plochy ob ml plny ar a krouk *+. Obludn promna Dante Alighieri (1265-1321) Peklo, XXV, 49 a nsl. Co k nim tak zdvhm pohled dostiv, had estinoh na jednoho zticha se vymrt a k nmu pilne div, nohama stednma se chytne bicha, pednma hrav na pae mu shne a hroty zub do tv ho pch. Zadnmi spry stehna porozthne, prostr ocas dlouze rozvinut a po zdech jej vzadu vzhru thne. *+ Jak hav vosk se slehly trupy iv, a s druhou barva kadho se slila, e dn z nich se nezdl, m byl dve *+. U promn se v jednu ob hlavy, 119
2. Peklo Gustave Dor, Dantv Geryon, Peklo, Pa, Hachette 1861
v mtohu jedn tve zbdovan dvou tv splv obraz komhav. Tak se ze ty lit dv pa stane, se stehny ltka, bich a prsa s bokem se mn v dy potud nevdan. Zruen tvar prv, zen lidskm okem, 120
APOKALYPSA, PEKLO A BEL te dvou, te ni podoba se mh, a takto pry se bral zas volnm krokem. Jak jetrka, kdy tla veder tha v psch dnech a ona z plotu b k de, se bleskem zd, kdy pes cestu tam vbh, tak zdl se mal had, jen k bichu me tch druhch dvou se kmit co tmav, sin, jak zrnko pepe zabarven zve. Jednoho v msto, kterm prvn plyne nm pokrm, zmije utkne jako man, pak sklouzne k zemi, k nohm se mu ine. Utknut beze slova hledl na ni, naopak, stoje nepohnut zval, jak la by na nj tesavka i span. *+ a hole s ltkem, spolu splvajce, tak slily se, e srstu na ocase ani zrak ostr nerozeznal vce. Bral ocas roztpen tvar ten na se, jen onde ztrcel se, a jeho ke mkla a z on strany tvrdla zase. V pod lokt ztrcet se zm pae mue, a krtk nohy elmy rostou, sl, jak ony scvrkaj se a e. Pak zadn nohy hada, je se slily, v d zmnily se, jej mu hanbou taj, vak z bdnkova dv se oddlily. *+ do tvaru u pebytek se vhn. To zbyl vak, co neustouplo zptky,
121
2. Peklo
Beato Angelico, Posledn soud, 1430-1435, Florencie, Museo di San Marco
zas na nos tve jeho bylo vzato a zaoblilo podn ret hladk. Vak lec vped hubu strkal nato a zatahoval ui dovnit hlavy, jak hlem s rky svmi inv to. A jazyk, dve jednotn a hrav, se rozdvojuje, v druhm v jedno splv vak vidlinat, dm pak hasne tmav. (Pel. O. F. Babler)
Muhammadova pekeln cesta Kniha ebku, 79 (8. stol.) A kdy Gabriel uzavel svoji zprvu, j, Muhammad, proroka posel Bo, jsem spatil hnky trznn v pekle mnoha rznmi zpsoby, take jsem v srdci poctil tak velik soucit, e jsem se v zkosti zaal cel potit; a vidl jsem, jak nkterm byly ohnivmi nkami odstieny rty. A tehdy jsem se Gabriela zeptal, kdo jsou ti lid. A on mi odpovdl, e to jsou ti, kte rozsvali slova, aby ili nesvornost mezi nrody. A 122
APOKALYPSA, PEKLO A BEL jin, kterm byl oddlen jazyk, to byli ti, co falen svdili. Dal pak byli za d zaveni na ohnivch hcch, a to byli ti, kte se ve svt dopustili cizolostv. A pot jsem vidl velk houf en, o tm neuvitelnm potu, a vechny byly zaveny za dlohu na velkch rozhavench trmech. A ty visely na ohnivch etzech, tak stran havch, e by to nikdo nedokzal popsat. A j jsem se zeptal Gabriela, kdo jsou ty eny. A on mi odvtil, e to jsou nevstky, kter se nikdy nevzdaly smilstva a chlpnosti. A vidl jsem jet mnoho lid krsnch vzhledem a velmi dobe odnch. A pochopil jsem, e to byli bohi z mho lidu, a vichni hoeli v ohni. Zeptal jsem se Gabriela, pro takto ho, nebo jsem dobe vdl, e dali mnoho almuen chudkm. A Gabriel mi odpovdl, e pestoe rozdvali almuny, byli nadut pchou a dopoutli se mnoha nespravedlnost na prostch lidech. A tak jsem vidl vechny hnky, kadho trznnho jinmi mukami podle jeho vlastnch hch.
Cerber Dante Alighieri (1265-1321) Peklo, VI, 13-18 Cerberus, vrtkav a krut zve se temi tlamami, ps tkot trous po kadm, kdo se octne tam v t de. M oi rud, uslintan vousy a velk bachor, na tlapch vak drpy, jimi rve duchy, drs je a rdous. (Pel. O. F. Babler) Frie Dante Alighieri (1265-1321) Peklo, IX, 34-42 Co jet ekl, kdy jsme stli spolu, u nevm, nebo oi moje tkvly na vi, je m msy na vrcholu, kde napmeny v ohni vzhru nly 123
2. Peklo ti Frie, ty rvav druky as, s chovnm enskm, se enskmi tly. Zelen hydry mly kolem pas, na hlavch zlobnch zmije zl a chtiv nad ely jeily se msto vlas. (Pel. O. F. Babler)
Pekeln muka Romolo Marchelli Postn kzn (1682) Bh, aby vce muil zatracence, stv se destiltorem a uvnit onch pekelnch kivul uchovv bolesti z tch nejzuivjch hlad, z tch nejpalivjch zn, z tch nejmrazivjch chlad, z tch nejpronikavjch r; muka tch, kdo byli podznuti eleznmi nstroji, zardoueni oprtkami, spleni v plamenech, rozspni elmami; tla zaiva poran ervy, pohlcen hady, staen z ke bitvami, rozervan heby; py ebestin, me Vavinc, bky Eustach, Ivy Ignc; a utrhan prsy a zlman kosti a vymknut klouby a rozdrcen dy; vechny nejprud bolesti, vechny nejhlub zkosti, vechny nejpornj kee, vechny nejdel agnie a vechny nejpomalej, nejobtnj a nejkrutj smrti. A destilovnm vech tchto psad vytv nakonec takov npoj, e kad jeho kapka ve vyluhovan kvintesenci obsahuje vechny bolesti v t nejist podob, take kad plamen, kad uhlk, dokonce kad jiskra toho ohn v sob obsahuje vechny trzn vydestilovan v jednu jedinou trze. Svat Alfonso Maria de' Liguori Pprava na smrt, vaha XXVI a XXVII (1758) Co je tedy toto peklo? Je to msto utrpen *+. A m vce se nkdo bude v njakm smru pit Bohu, tm vce bude v tomto smru trznn *+.
124
APOKALYPSA, PEKLO A BEL Bude trznn ich. Jakm souenm by bylo bt uzaven v jedn mstnosti se shnilou mrtvolou? *+ Zatracenec se bude nachzet uprosted mnoha milion dalch zatracenc, jakoby ivch, avak mrtvch zpachem, kter vydvaj. *+ Vce se trp (jak km) zpachem, vkiky a nedostatkem msta; nebo v pekle budou namakni jeden na druhm jako ovce zahnan na zimu do ohrady. *+ Odtud pak pro n bude pramenit trest nehybnosti *+. Take zatracenec, tak jak v den poslednho soudu propadne do pekla, tak bude muset zstat, ani by mohl zmnit msto a ani by mohl pohnout rukou i nohou, dokud Bh bude Bohem. Bude trznn sluch neustvajcm kikem a nky tch neastnch zoufalc. Dmoni budou neustle povykovat *+. Jak je to souen, kdy se chce spt, a je slyet nepetrit nakn chorho, tkn psa nebo pl chlapce? Neboz zatracenci, kte musej neustle, celou vnost poslouchat tyto zvuky a vkiky onch trznnch bytost! Hrdlo bude trno hladem; zatracenec bude mt obrovsk hlad. *+ Ale nikdy nedostane ani kousek chleba. A navc bude mt takovou ze, e by k jejmu zahnn nestaila ani vechna mosk voda; avak nebude z n mt ani kapku: jedinou kapku dal Poivank, ale doposud ji nedostal, a nedostane ji nikdy, nikdy *+. Trest, kter nejvce trzn zatracence, je vak pekeln ohe, trajc hmat *+. I na tto zemi je trest ohnm nejvt ze vech; je ale velik rozdl mezi ohnm nam a ohnm pekelnm, jak k svat Augustin, ve srovnn s nm ten n jako by byl jen namalovan *+. A proto bude neastnk obklopen ohnm tak jako dv v peci. Zatracenec bude mt ohnivou hlubinu zespodu, hlubinu seshora a hlubinu okolo. Jestlie hmat, dv se, dch; pak nenahmat, neuvid, nenadechne nic jinho ne ohe. Bude v ohni, tak jako je ryba ve vod. Avak tento ohe nejene bude okolo zatracence, ale vstoup tak do jeho trob, aby ho trznil. Cel jeho tlo se stane ohnm, take budou hnout vnitnosti v bie, srdce v hrudi, mozek v hlav, krev v ilch, tak morek v kostech: kad zatracenec se sm stane ohnivou vhn *+. Kdyby peklo nebylo vn, nebylo by peklem.
Lucas van Leyden, Triptych Poslednho soudu, detail, 1527, Leyden, Muse Municipal de Lakenhal
125
2. Peklo
126
APOKALYPSA, PEKLO A BEL Trest, kter netrv dlouho, nen velkm trestem. Jednomu chormu se rozzne ved, druhmu se vypl sn; bolest je velik, ale protoe brzy pejde, nen to trpen velik. Avak jak by to byl trest, kdyby ono znut nebo onen ohniv zkrok trvaly tden nebo cel msc? Kdy je trpen dostaten dlouh, by i mal, jako je bolest o, bolest zub, stv se nesnesitelnm. Ale pro mluvm jen o bolesti? Tak komedie, hudba trvajc pli dlouho, teba cel den, by se nedala snst, protoe by se omrzela. A kdyby trvala msc? Rok? Co by to bylo za peklo, kde by se neposlouchala pod stejn komedie nebo stejn hudba: nen to jen bolest o nebo zub, nepociuj se jen muka z znut nebo od rozhavenho eleza, ale jsou tu vechna muka, vechny bolesti; a na jak dlouho? Na celou vnost *...+. ... Smrt je v tomto ivot tm, eho se hnci nejvce obvaj, ale v pekle to bude vc nejdanj A jak dlouho tato jejich bda potrv? Navdycky, navdycky. *+ Zatracenci se budou ptt dmon: m se d tato noc? Kdy skon? Kdy skon tato temnota, tento kik, tento zpach, tyto plameny, tato muka? A je jim odpovzeno: Nikdy, nikdy. A jak dlouho bude trvat? Navdy, navdy. Modern peklo Jean-Paule Sartre S vylouenm veejnosti (1945) INS hled na nj, sice beze strachu, ale s nesmrnm asem. Ha! Po chvli. Pokejte! U tomu rozumm! U vm, pro ns dali dohromady. GARCIN Dvejte pozor na to, co eknete. INS Uvidte, jak je to hloup. Straliv hloup. dn fyzick muka tu nejsou, a pece jsme v pekle. A nikdo neme pijt. Nikdo. Zstaneme spolu a do konce sami. Tak je to. Uvate pece, nkdo tu chyb. Kat. GARCIN polohlasem To vm. INS No, a to je jen spora personlu. Nic vc. Zkaznci se obslou sami, jako v bufetu. ESTELLE Co tm chcete ci? INS Kad z ns je katem obou ostatnch. 127
3. blovy promny
3. blovy promny
stedn msto v pekle zaujm| Lucifer nebo satan, chcete-li. Avak se satanem, |blem, zlm duchem jsme se setk|vali u dve. V rznch kultur|ch existovali rozlin dmoni, bytosti stojc kdesi uprosted, nkdy dobr, jindy zl; jsou-li zl, nabvaj nestvrn podoby (ale jet ve Zjeven Janov jsou andl bu sluebnky Bomi, nebo |blovmi). V Egypt porala provinilce v z|svt obluda Ammut, jaksi kenec krokodla, Iva a hrocha, v mezopotamsk kultue najdeme bytosti s dravmi rysy. V rznch form|ch dualistickho n|boenstv se setk|v|me s principem Zla, jen se stav proti principu Dobra. Existuje |bel jako ajt|n v isl|mu, len se zvecmi atributy, ale tak dmoni-svdci nazvan ghla, berouc na sebe podobu pekr|snch en. V kultue idovsk, kter| bezprostedn ovlivnila kulturu kesanskou, |bel v knize Genesis pokou Evu v podob hada a podle tradice vykl|dajc nkter biblick texty, je se zejm vztahuj k
128
nemu jinmu, jako Izaj a Ezechiel, tu byl u na po|tku svta jako padl andl, jeho Bh svrhl do pekla. Rovn v Bibli nach|zme zmnku o Lilit, enskm netvoru babylnskho pvodu, jen se v idovsk tradici st|v| enskm dmonem s tv| eny, dlouhmi vlasy a kdly a v tradici kabalistick (Abeceda Ben-Sirova, 8. -9. stolet) je povaov|n za Adamovu prvn enu, kter| se poslze promnila v dmona. Mohli bychom vak uvst jet polednho dmona majcho pvod v almu 97, jen se na po|tku jev jako andl smrti, ale v mnisk tradici se st|v| pokuitelem, a etn nar|ky na satana v rznch pas|ch, kde se postupn ukazuje jako pomlouva, neptel, ten, kdo chce vystavit zkouce Joba, Asmodeus v Tbijovi. Kniha moudrosti (2, 2324) prav: Bh toti stvoil lovka k neporuitelnosti a uinil ho obrazem vlastn nepomjivosti. |blovou z|vist vak vela do svta smrt. Evangelia |bla nikdy nepopisuj pmo, l pouze dsledky jeho in. Pomineme-li vak pokouen Jee, je |bel pi rznch pleitostech vyh|nn z tla posedlch, Je se o nm zmiuje a |bel je oznaov|n za kdce, neptele, Belzebuba, svdce i vl|dce tohoto svta. Ji vzhledem k tradici se zd| zejm, e |bel mus bt okliv. Tak ho popisuje u svat Petr: Bute stzliv! Bute bdl! V| protivnk, |bel, obch|z jako lev vouc a hled|, koho by pohltil. Ve zvecch podob|ch ho l ivoty poustevnk a - jako m d|l ohyzdnjho - literatura patristick| a stedovk|, zejmna n|boensk povahy.
129
3. blovy promny Pd krle babylnskho Izaj 14,12-15 Jak jsi spadl z nebe, tpytiv hvzdo, jitenky synu! Jak jsi sraen k zemi, zotroovateli pronrod! A v srdci sis kal: Vystoupm na nebesa, vyvm svj trn nad Bo hvzdy, zasednu na Hoe setkvn na nejzazm Severu. Vystoupm na posvtn nvr oblak, s Nejvym se budu mit. Te jsi svren do podsvt, Lucifer, Codex Aitonensis, fol.48r, 14, stolet, Bibliotheca Gymnasii Altonani, Hamburk do nejhlub jmy!
Michaelv boj s drakem Zjeven Janovo 12,1 -4,7-9 A ukzalo se velik znamen na nebi: ena odn sluncem, s mscem pod nohama a s korunou dvancti hvzd kolem hlavy. Ta ena byla thotn a kiela v bolestech, nebo pila jej hodina. Tu se ukzalo na nebi jin znamen: Velik ohniv drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na kad hlav ml krlovskou korunu. Ocasem smetl tetinu hvzd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil ped enu, aby pohltil jej dt, jakmile se narod. *+ A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andl se utkali s drakem. Drak i jeho andl bojovali, ale nezvtzili, a nebylo ji pro n msta v nebi. A velik drak, ten dvn had, zvan bel a satan, kter svdl cel svt, byl svren na zem
130
|bel se zjevuje Rudolfu Glaberovi; cel houfy |bl se vyskytuj ve vypr|vnch o cest|ch do exotickch zem - kupkladu v Mandevillovi - a po stalet kolovaly zbon legendy o smlouv s |blem: |bel pokou dobrho kesana, pimje ho podepsat smlouvu, kterou bychom dnes nazvali faustovskou, kesanu se vak obvykle poslze poda jeho lk|m uniknout. O smlouv s |blem vypr|v stedovk| legenda o Cypri|novi, mladm pohanu, jen aby zskal milovanou dvku Justinu, prod| vlastn dui |blu, nakonec vak, dojat dvinou vrou, pijme kest a spolu s n se stane muednkem. Ke zmnnmu n|mtu se pozdji vr|til Caldern de la Barca ve svm Divotvornm kouzelnkovi (1637). Ale jednou z jeho lidovch verz, tc se nesmrnmu spchu, byla u od prvnch stalet kesansk ry Legendo o Teofilovi. Jej hrdina, j|hen v Kilikii, byl oernn u svho biskupa a zbaven hodnosti. Aby j znovu nabyl, s pomoc idovskho arodje se setk| s |blem, a ten po Teofilovi |d|, aby mu prodal dui a zapel Krista a Pannu Marii. Jakmile Teofil podepe smlouvu, zsk| nkdej postaven zpt. Po sedmi letech proitch v hchu vak zane litovat, tyicet dn snan pros Pannu Marii, ta se pimluv u svho syna, poda se j zskat od |bla osudn pergamen, vr|t jej Teofilovi, a ten jej sp|l a vyd| veejn svdectv jak o svm hchu, tak o zmnnm z|zraku. S legendou o Teofilovi se opt setk|v|me v Paulu Diaconovi, ve Speculum historiale Vincence z Beauvais, ve Zlat legend Jacoba de Voragine, v jedn Hroswithin b|sni, v Rutebeufovi a v literatue anglick a panlsk, o jejm n|vratu v Goethov Faustovi ani nemluv.
131
3. blovy promny
Jedno z nejpsobivjch zobrazen Teofilova z|zraku najdeme v tympanonu rom|nskho kostela v Souillacu s adou obraz (oznaovanou za pedchdkyni komiks) ukazujc, jak se dj pbhu odvjel. Dole vlevo |bel Teofilovi pod|v| pergamen, napravo jej j|hen podepisuje a nahoe vidme Pannu Marii sestupovat z nebe, aby |blu listinu vzala. V tomto sochaskm dle je u |bel ohyzdn, ale jak tomu bylo na obrazech z tohoto obdob, nen dosud zpodoben v cel sv ohyzdnosti; jedna mozaika v S. Apollinare Nuovo v Ravenn, vytvoen| kolem roku 520, ho zachycuje jako ryavho andla. Jako s obludou s ocasem, uima elmy, koz bradkou, dr|py, kopyty a rohy se s nm setk|v|me od 11. stolet; zsk|v| tak netop kdla. |bel ve v sv zrdnosti nejene bud hrzu na miniatur|ch a fresk|ch, kde jeho motiv pevl|d|, ale iv ho lila u vypr|vn o pokuench, jim byli vystaveni poustevnci (viz napklad ivot svatho Antonna od Athanasia z Alexandrie). V tchto textech na sebe bere i svdnou podobu pochybnch mladk nebo pitalivch nevstek, take v modernch dob|ch mezi romantismem a dekadenc doch|z k tm rouhaskmu pevr|cen tmatu pokuen a sp ne na ohyzdnost sv|djcho |bla a slu odol|vajcho poustevnka se klade draz na obraz svdce a mr|koty sv|dnho (viz napklad Flaubert).
132
Pzranm souhrnem veker |belsk ohyzdnosti je Baldus (1517), kterho napsal Teofilo Folengo pod pseudonymem Merlin Cocai, smnohrdinsk groteskn epos, smvn|, vagantsk| parodie Dantovy Komedie i pedzvst Rabelaisova Gargantuy, ze kter v na antologii bohuel nememe uvst pklady, protoe buto si ji vychutn|me v jej makarnsk latin, nebo v pekladu ztrat veker pvab. K rozlinm pikaresknm dobrodrustvm hrdiny a jeho p|tel pat v 19. knize bitka s poetnm ikem |bl, kter se tu jev jako jak|si kol| zvecch podob (liek bez ocasu, rohatch medvd a vep, trojnohch psisek, bk se tymi rohy, vlch tlam na hlav|ch obra, opiek, koich mazlk, pavi|n, grifon s podobou napl lv a orl s podobou napl dra, sov s tlem |sten netopm, oblud se zahnutm sovm zob|kem a abmi dy, kozlch roh pod uima osla). Baldus se svmi druhy |bly poraz tak, e jako kyje pouije Belzebuba, kterho nakonec rozsek| na sto sedmdes|t tisc bocones, take v ruce mu zstane jen hus noha. Z vtzn bitvy si vak Baldus odn| pozn|n, e |bel poraen nebyl, protoe se vrac v neestech spolenosti jeho doby, zejmna v cti|dostivosti duchovnch. Tento vpad proti rozkvtu pekla uvnit crkve (s nm jsme se setkali u u pvrenc Joachyma da Fiore a chiliastickch kac) byl naps|n pr|v ve chvli, kdy propuk| reformace. Luther ve svch spisech asto ztotooval |bla i Antikrista s papeem. Luther byl |blem pmo
133
Pape jako kne dmon, protestantsk karikatura, 16. stolet
3. blovy promny
Jacques Le Grant, Kniha dobrch mrav, rukopis 297, fol. 109v, 15. stolet, Chantilly, Muse Cond
posedl a vypr|v se, e jednou, kdy se mu |bel zjevil, zahnal ho tak, e po nm mrtil kalam|em. Avak i kdy ponech|me stranou legendu, v Lutherovch Hovorech u stolu se vyskytuj vpady jako: asto satana zah|nm prdnutm. Kdy m pokou bl|hovmi hchy, eknu mu: |ble, i vera jsem t poastoval prdem. Zanesl sis jej na et? (122). Nebo: Kdy se probudm, ihned pijde |bel a bojuje se mnou, dokud mu neeknu: Vyli mi prdel
134
Nejvc n|s toti mu pochybnost. My zato m|me poklad slova Boho. Bh budi pochv|len (141). Nicmn u u Luthera a pot v protestantsk tradici se prosazuje pedstava, podle n je |bel ztotoov|n sp s neestmi, jejich symbolem se st|v|. (Zmnnou pedstavu dozajista nesdleli oni protestantt fanatici, kte pozdji zavdali podnt k pron|sledov|n arodjnic a arodj podezranch, e uzaveli smlouvu s |blem; viz kapitola VII). Vrcholnou dmonologickou sbrkou vydanou v protestantskm prosted je Theatrum diabolorum (1569), zhruba sedmisetstr|nkov| velk| kniha pojedn|vajc o vech aspektech dmonologie (poet |bl zde dosahuje sla 2 665 866 746 664), neuv|d se tu vak dmoni tradin, nbr |blov rouh|n, tance, chlpnosti, honu, pit, tlaku, lenivosti, pchy a hazardnch her. Na po|tku reformace umr| Hieronymus Bosch. Jeho pekeln bytosti jsou kenci pipomnajcmi |belsk kol|e z poemy Baldus, k dvj ikonografii vak maj daleko. Nevznikaj menm zn|mch zvecch rys, ale t se jaksi dsiv samostatnosti a my nevme, zdali pich|zej z pekel, i zda nepozorov|ny obvaj n| svt. Bytosti, kter v triptychu Pokuen svatho Antonna na poustevnka dotraj, nejsou |blov tradin, pli zl, ne abychom je brali v|n. Jsou tm z|bavn, jako masopustn figury, ale o to psobivj. V souvislosti s Boschem se mluvilo o |belskm v umn, byly rozpozn|ny fermenty hereze, odkazy ke svtu nevdom, alchymick n|znaky a pedzvsti surrealismu. Antonn Artaud o nm mluv ve svm divadle krutosti jako o jednom z umlc, kte n|m dok|zali odhalit temnou str|nku na psch.
135
3. blovy promny
Knz Teofil uzavr smlouvu s blem, 12. stolet, tympanon kostela v Souillacu
Bosch patil k Bratm spolenho ivota, vyznaujcm se konzervativnm duchem, z|rove vak thnoucm k reform mrav, a proto jeho obrazy psob sp dojmem ady moralizujcch alegori padku doby. V Zahrad rozko nebo ve Voze sena nenach|zme jen sirn vize z|svt, ale tak vjevy ze svta pozemskch rozko, napohled pjemn, smysln a idylick, a pesto hroziv znepokojiv a vedouc do pekla. Bosch jako by skoro pedjmal ducha zmnnho Theatrum diabolorum: spe ne vize |bl v hlubin|ch zem n|m pedkl|d| obrazy neest spolenosti, ve kter il.
136
APOKALYPSA, PEKLO A BEL Acta Sanctorum Sveep vraz, hroziv tlo, velk hlava, dlouh krk, vyzbl obliej, prodl vousy, ui porostl chlupy, zamraen elo, neprosn oi, pchnouc sta, kosk zuby, plameny lehajc z st, pokiven elisti, odul ret, hrzostran hlas, ohoel vlasy, nabhl sta, irok hru, stehna pokryt boulemi, kiv nohy, nabhl paty.
Rudolf Glaber a bel Rudolf Glaber (10.-11. stol.) Historiarum libri quinque, V, 2 Takovto vci se mnohokrt pihodily tak mn, z Bo vle rovn v nedvn dob. Kdy jsem pobval v kltee sv. muednka Leodegaria v Champaux, zjevila se mi jedn noci jet ped matutinem v nohch postele postava jakhosi muka, jeho vzhled byl zahalen tmou. Nakolik jsem byl schopen poznat, byl menho vzrstu, ml tl krk, pobledlou tv, ernoern oi, svratl elo pln vrsek, rozplcl nos, pevisl rty, nafoukl tve, zkou a oste ezanou bradu, koz bradku, zapiatl ui porostl chlupy, zjeen a rozcuchan vlasy, ps zuby, podlnou lebku, vypouklou hru, hrbat zda, tepajc se hd, na sob ml umudlan hadry, byl ucen a cel jeho tlo bylo v neustlm pohybu. Popadl tu st slamnku, kde jsem leel, velmi prudce zatsl lkem a pak promluvil: Nepobvej vce na tomto mst. Kdy jsem se nhle probudil hrzou, jak se to asto dje, uvidl jsem bytost, kterou jsem popsal. Se skpnm zub mnohokrt opakovala: U zde nepobvej. Horempdem jsem vyskoil z postele a utkal klterem. Vrhl jsem se k olti otce Benedikta a zstal jsem tam vyden po dlouhou dobu. Snail jsem se velmi usilovn vzpomenout si na vechny zl skutky a iny, jich jsem se od tlho dtstv dobrovoln i z nedbalosti dopustil. Protoe m ani bze, ani lska k Bohu nikdy nepivedla k pokn ani k odinn veho toho, co jsem spchal, leel jsem, trpl, byl zmaten a nenapadlo m nic lepho ne ct 137
Dmon unejc eholnici, 13. stolet, katedrla v Chartres, jin portl
3. blovy promny tato prost slova: Pane Jei, jen jsi piel, abys spasil hnky, pi Sv nevslovn milosti mj se mnou slitovn.
dol bl John Mandeville Cesty (kolem 1366) Vedle ostrova Mistoraku, po lev stran, nedaleko eky Ponu se nachz cos podivuhodnho. Mezi horami se tam rozkld dol zdli tm ty mil. *+ Ono dol je pln bl a pln jich vdy i bylo. Mstn kaj, e je to jeden z vchod do pekel. V tom dol se nachz nesmrn mnostv zlata a stbra. Proto mnoho nevcch, ale tak kesan zhusta se tam vydv, aby se onoho bohatstv zmocnili, vrac se jich vak mlo, zejmna nevcch, ale tak mnoho kesan se nevrac, nebo je ihned zardous blov. A prosted toho dol pod skalnm tesem nalz se hlava s tv samotnho bla, hrzn a dsiv na pohled - vidt je toliko hlava, a po ramena *+. Na kadho oste pohl pernma oima, neustle se pohybujcma a jak ohe srcma jiskry, a tak asto velijak mn svj tak straliv vraz, e se k nmu nikdo neodv ani piblit. A vychz z nj kou a smrdut ohe a tolik ohavnosti, e to nikdo nesnese. Toliko dob kesan, neochvjn ve sv ve, mohou tam vstoupit, ani se vystavuj nebezpe. Nejprve se toti vyzpovdaj a poehnaj se znamenm Svatho ke, take dmoni nad nimi nemaj pradnou moc. Ale tebae jim nehroz nebezpe, nevstupuj tam bez obav, kdy kolem sebe na vlastn oi vid bly, jak na n velijak to a jim hroz, v povt i na zemi, a nahnj 138
APOKALYPSA, PEKLO A BEL jim hrzu blesky a vichic. Nejvce pak se ds toho, e se Bh bude mstt, e se lid protivili jeho vli. Pochopte tedy, e kdy moji druhov a j jsme byli v tom dol, tuze jsme vhali, zdali se mme vydvat v nebezpe a s pomoc Bo tam vstoupit, i ne. Nkte z druh souhlasili, e tak uin, jin nikoliv. *+ Pot ns trnct vjelo do dol, kdy jsme je vak opoutli, bylo ns jen devt. Nikdy jsme se nedozvdli, zdali oni druhov zabloudili, nebo se ze strachu vrtili. *+ Tak jsme tedy projeli tm nebezpenm dolm a nali tam zlato a stbro, drahokamy a vzcn klenoty, a pipadalo nm, e je jich vude tuze mnoho. Nemm vak tuen, zdali tomu tak skuten bylo, nebo jsem se nieho nedotkl, a blov jsou tak lstiv, e uin, aby vc vypadala jinak, a lovka tak klamou. Pokuen svatho Antonna Athanasios z Alexandrie (4. stol.) ivot sv. Antonna Poustevnka Nejprve se ho (bel) snail odvrtit od asketickho ivota. Pipomnal mu majetek, pi o sestru, o rodinu, dleitost penz, lesk pozemsk slvy, chu a lbeznost jdla a pit a rozmanit radosti ivota. Na druh stran mu pedhazoval ped oi nronost ctnosti, mnostv nmahy a asu, kter to vyaduje, a slabosti jeho tla. *+ blu, bdkovi, nebylo lto vynaloit sil vydvat se v noci za enu a napodobovat pitaliv pohyby jejho tla, jenom aby Antonna svedl. *+ Vechno se okamit naplnilo vidinami Iv, medvd, leopard, bk, plaz, zmij, korpion a vlk. A kad z tchto fantasmagori se pohybovala vlastnm zpsobem. Lev byl pipraven napadnout a val, bk chtl, jak se zdlo, bodnout rohem, had se nepestval svjet, vlk napnal sly, aby se na nj vrhl. A vechny tyto hrzostranosti psobily dsn hluk a ukazovaly krvelan vztek. *+ Dmoni toti dlaj vechno (hovo, hlu, petvauj se a psob zmatek) proto, aby oklamali nezkuen. A rmus, len se smj a hvzdaj. Pokud si jich ale nikdo nevm, plou a bduj jako poraen. *+ 139
3. blovy promny
Bernardo Parentino, Pokuen svatho Antonna, kolem 1490, m, Galleria Doria Pamphili
Tak jednou v noci, kdy Antonn bdl, neptel na nho poslal elmy. Tm vechny hyeny, kter ily na tto pouti a vylezly z nor, ho obklily a on sm stl uprosted nich. Kad na nho zrala a vyhroovala zakousnutm. On v tom pochopil neptelovu vychytralost a hyenm ekl; Jestlie mte mt nade mnou moc, jsem pipraven nechat se od vs serat. Ale pokud vs poslali dmoni, pak tedy neotlejte a vzdalte se, protoe j jsem Kristv sluebnk. Sotva to Antonn dopovdl, hyeny utkaly, jako by je jeho slovo karabem hnalo.
(Pel. Vclav Ventura a Edita Mendelov)
140
Extze z muen Gustave Flaubert Pokuen svatho Antonna (1847-1849) Uprosted pedchrmovho sloupov v pln slunen zi byla nah ena pivzna ke sloupu a dva vojci ji biovali dtkami; pi kad rn se cel jej tlo svjelo a krsn, podivuhodn! *+ Byl bych mohl bt pivzn ke sloupu vedle tvho, s tv proti tob, ped tvma oima, odpovdaje na tv vkiky svmi vzdechy; a nae bolesti byly by spolu splynuly, nae due byly by se smsily. (Mrsk se zuiv.) Tu m! Tu m! To je pro tebe! A jet Ale te mi probh tlem lechtn. Jak trze! Jak rozko! Je to jako polibky. M mcha se rozplv! Umrm!
(Pel. Frantiek Jelnek)
Zleva: Abracax, Belzebub, Baal, Deumus, Haborym, Hambuscias J. Collina de Plancy, Dictionnaire Infernal, Paris Plon, 1863
141
3. blovy promny
Flicien Rops, Pokuen svatho Antonna, 1878
Na nsledujc dvoustran: Salvtor Rosa, Pokuen svatho Antonna, kolem 1646, Coldirodi (Sanremo), Pinacoteca Stefano Rambaldi
Salvador Dali, Pokuen svatho Antonna, 1946, Brusel, Muses royaux des Beaux-Arts de Belgique
142
143
3. blovy promny
144
Rozmry bla Jean-Joseph Surin Vtzstv lsky Bo nad mocnostmi pekelnmi (1636) Zachce-li se mu, smstn se cel na hrot jehlice; mohou vak projevovat svou podstatu i substanci ve vekerm prostoru, kter jsou s to obshnout, napklad 1 5 mil. Jeden z nejvtch, jako Serafn, kupkladu Leviatan, me zaujmout prostor 30 mil, jin 15, dal zas 12, kad podle sv pirozen schopnosti. Neme zaujmout prostor zvci 30 mil tverench, me se vak rozthnout do takov e jako had; a ten, kter se me nathnout do dlky 30 mil, se do e me rozthnout mn (napklad do kruhu o prmru tvrtiny mle), neboli vypln cel velk msto a zapln je svou substanc.
Hieronymus Bosch, triptych Pokuen svatho Antonna, detail, 1505-1506, Lisabon, Museu Nacionl de Arte Antiga Theatrum diabolorum: spe ne vize bl v hlubinch zem nm pedkld obrazy neest spolenosti, ve kter il.
145
3. blovy promny
Na nsledujc dvoustran: Hieronymus Bosch, triptych Pokuen svatho Antonna, 1505-1506, Lisabon, Museu Nacionl de Arte Antiga 146
147
3. blovy promny
148
149
1. Zvltn kazy a zzraky
Kapitola
IV
MONSTRA A ZZRAKY
Klasick svt byl velmi vnmav k zzrakm i divm, ve kterch spatoval znamen hrozcch netst. Byly to neobvykl ud|losti jako krvav det, znepokojiv phody, plameny na obloze, abnorm|ln porody, dti dvojho pohlav, jak je zejm v Knize zvltnch kaz lulia Obsequenta (jen ve 4. stolet po Kr. zaznamenal vechny z|zran ud|losti, ke kterm v m dolo v pedchozch stoletch). Pravdpodobn pr|v na z|klad zkuenosti s tmito neobvyklmi jevy Platn vymyslel postavu prvotnho androgyna a |sten te zkuenosti vd za svj vznik mnoho zrd dajn obvajcch africk a asijsk zem, o nich existovaly skrovn a nepesn zpr|vy. Ostatn kdo se do onch zem vydal, skuten tam vidl hrochy, slony nebo irafy - a u v knize Jb se vyskytuje cosi, co pravdpodobn bylo krokodlem, do tradice vak pelo jako livj|tan (leviatan). O divech Indie psal ve 4. stolet p. Kr. Ktsi|s z Knidu; jeho dlo se ztratilo, avak nevdanmi tvory oplv| Pliniv Prodopis (1. stolet po Kr.), kter pot
150
Ulisse Aldrovandi, Monstrorum Historia, VI, 1642
MONSTRA A ZZRAKY
inspiroval bezpoet souhrnnch pruek. Ve 2. stolet po Kr. Lki|nos ze Samosaty, jen aby zesmnil tradin dvivost, uvedl ve svch Pravdivch pbzch na scnu okdlen kon, pt|ky s kdly z list lociky, mntaury a blechy zvci dvan|cti slon. A podvejme se, jak v Alexandreid (napsan latinsky ve 12. stolet, vych|zejc vak z pramen z doby Pseudo-Kallisthenovy, tj. ze 3. stolet po Kr.) musel
makedonsk dobyvatel elit hrzostranm plemenm.
Leviatan Job 4 1 , 1-15,17-23 Nen odvlivce, kter by ho drdil. Kdo potom obstoj pede mnou? Kdo mi naped nco dal, abych mu to splatil? Pod celm nebem vechno je m. Nemohu mlet o jeho dech, nemluvit o jeho bohatrsk sle a jeho vborn stavb tla. Kdo odkryl jeho odv a pistoupil k nmu s udidly dvojitmi? Kdo otevel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zub. Jeho hbet je jako ady tt tsn uzavench pod peet, dotkaj se jedny druhch, vtr mezi n nevnikne; jeden pilh k druhmu, jsou pevn seveny, nelze je oddlit. Jeho kchnm se rozehv svtlo, jeho oi jsou jak asy jitenky, z st mu vychzej pochodn, unikaj ohniv jiskry, z nozder mu vystupuje kou jak hrnce nad ohnm z rkos rozdmchanm, jeho dech rozhavuje uhl, 151
1. Zvltn kazy a zzraky z tlamy mu leh plamen, v jeho ji dme sla, ped nm se kad zkrouen chvje, laloky mu pilhaj k tlu jak ulit, netesou se, jeho srdce je slit, tvrd jako kmen, slit jako spodn ernov. [...] me, jen by ho zashl, tu rnu nevydr, ani kop, vren stela i hrot pu. elezo m za slmu, bronz za trouchniv devo, p z luku ho nezazen na tk, kameny z praku se ped nm mn v stbla slmy, kyj m jen za slamn stblo, posmv se, kdy pilet chvjc se otp. Vespod m ostny podobn stepm, vlee se bltem jako smyk na obil, zpsobuje, e to v hlubin ve jako v hrnci, moe je pro nj jak kelmek na masti, nechv za sebou svtlkujc drhu, a se zd, e propastn t zedivla. (Pel. Ekumenick komise pro Star a Nov zkon) Zem plod etn metly Aischylos (6. stol. p. Kr.) Choforoi, vere 585-592, prvn stasimon Zem plod etn dsiv metly: obrovskch netvor, neptel smrtelnk, plno je lno hlubokho moe. Nahoe, mezi nebem a zem, Plameny brzd pak povt a kad tvor, jen lt i se plaz, vtrnou zn zuivost bou. Androgyn 152
MONSTRA A ZZRAKY Platn (5.-4. stol. p. Kr.) Symposion, 189d-191 b Za prv bylo troj pohlav lid, ne jako je nyn dvoj, musk a ensk, nbr k tomu jet bylo tet, sloen z tchto obou *+; bylo toti tehdy jedno pohlav androgyn, co do podoby i jmna sloen z obho pohlav, muskho a enskho. *+ Dle byl tvar kadho lovka zcela vlcovit, s oblmi zdy i boky; lovk ml tyi ruce a prv tolik i noh a dva oblieje na okrouhlm krku, ve vem stejn; hlavu pak u tchto obou obliej, obrcench v tyi strany, jednu a tyi ui; dle ml dvoj pohlavn stroj *+. Byli hrozn svou mohutnost a silou a zpupnou mli mysl a odvili se uiniti tok na bohy *+. Konen Zeus rozmysliv se pravil: Zd se mi, e jsem nalezl prostedek, jak by lid zstali, a pece odloili svou nevzanost, a to tak, e by se stali slabmi. *+ Po tto ei rozkrajoval lidi ve dv,jako se rozkrajuj oskerue k nakldn nebo jako se krjej vejce vlasem; a koho rozkrojil, kzal Apollnovi otoit kadmu obliej a zbylou polovici je na stranu ezu, aby byl lovk skromnj, dvaje se na sv rozplen, a tak jinak vechno liti. A ten kadmu otel obliej, a stahuje odevad ki na tu st tla, kter se nyn jmenuje bicho, jako se dl se sdrhovacmi vaky, svazoval ji v jedin uzel, ktermu kaj pupek. A etn vrsky vtinou uhladil a tak hru upravil *+; jen nco mlo jich nechal, ty, kter jsou prv na bie kolem pupku, na pamtku toho, co se kdysi dvno s lovkem stalo. Kdy tedy pvodn tla byla rozata na dv, touila kad polovice po sv polovici, schzely se, objmaly se rukama i spltaly se k sob vespolek, touce spolu srsti, a p tom umraly hladem i jinmi nsledky neinnosti, ponvad nemly chuti k dn prci jedna bez druh. A kdykoli nkter z polovic zemela a druh zstala naivu, ta, kter zstala, hledala jinou polovici a k t se pivjela, a nalezla polovici pvodn cel eny *+, a mue; a tak hynuly. (Pel. Frantiek Novotn)
153
Dlna z Volterry, Pygmej a jeb, detail krteru, 4. stolet, Florencie, Museo Archeologico
Zzraky lulius Obsequens (4. stol.) Kniha zvltnch kaz Bylo dreno devt dn modliteb, nebo v Picenu prely kameny a na mnoha mstech nebesk ohn lehkm zvanem splily odv nkolika osob. Jupiterv chrm na Kapitolu byl zasaen bleskem. V Umbrii byl nalezen asi dvanctilet hermafrodit a na rozkaz haruspik byl usmrcen. Galov, kte vstoupili do Itlie pes Alpy, byli zahnni bez boje *+. Nepetrit boue povalily nkolik soch na Kapitolu. *+ Na Jupiterov hostin se v dsledku zemtesen pohnuly hlavy boh; upadla msa s tm, co bylo pipraveno na Jupiterovu poest. Myi ohlodaly olivy na stole *+. 154
MONSTRA A ZZRAKY V Lanuviu byla v noci na nebi spatena pochode. V Cassinu bylo mnoho staveb znieno bleskem a v noci bylo po nkolik hodin vidt slunce. V Teanu Sidicinu se narodilo dt se tyma rukama a stejnm potem nohou. Po oitn se tam ve uklidnilo *+. V Cerch se narodilo prase s lidskma rukama a nohama a chlapci se tyma nohama a tyma rukama. Ve Foru Esinu vyel z tlamy vola plamen, ale nezranil ho *+. Ve mst byla spatena jedna avis incendiara a jeden vr. V kamenolomu jeden mu rozspal druhho Mnoho tisc osob bylo pi povodni zaplaveno vodou z Pdu a z Aretinskho jezera. Dvakrt prelo mlko. V Nursii svobodn ena porodila dvojata: holiku s neporuenmi dy a chlapeka s bichem v pedn sti otevenm, take bylo vidt odkryt stevo, a bez otvoru v zadn sti; dt zaplakalo a zemelo.
Phody Alexandrovy Alexandreis, II, 33 (12. stol.) Pot jsme dorazili do sedav zem, kde byli divoi podobn obrm, cel kulat, majc ohniv oi a vypadajc jako lvi. S nimi tam byli jet dal tvorov zvan Ochliti - ti nemaj na celm tle jedin vlas, vysoc jsou tyi lokte a iroc jako otp. Jakmile ns spatili, rozbhli se k nm; zahaleni byli lvmi kemi, byli tuze siln a vycvien k boji beze zbran. Zasazovali jsme jim rny, ale oni nm je vraceli holemi, a tak mnoho naich zabili. Bl jsem se, e ns na hlavu poraz, i vydal jsem pkaz zaplit les, a jakmile ti nadmru siln lid vidli ohe, utekli, jet pedtm vak zabili aspo sto osmdest naich vojk. Nazt jsem rozhodl, e se vypravme do jejich jeskyn, a tam jsme nali u vchod pivzan elmy podobn Ivm, avak majc ti oi. *+ Pak jsme se vydali dl a pili jsme do zem Jabkorout: tam pebval lovk, jeho cel tlo pokrvala srst, byl obrovsk a my jsme z nho mli strach. Pikzal jsem, aby ho zajali; byl chycen, ale dl si ns mil divokm pohledem. Poruil jsem tedy, aby mu pivedli nahou enu, a on ji popadl a chystal se do n zahryznout; vojci mu ji honem beli vytrhnout, a on se jal povykovat svm jazykem. 155
Alexandr bojuje s divochy a zvaty, ilustrace z: Le livre et la vray histoire du bon roy Alexandre, Royal Ms. 20, B. XX.fol. 51, 15. stolet, Londn, British Library
Na ten kik vylezli z molu a vrhli se na ns dal tvorov jeho druhu, byly jich tisce, a nae vojsko talo tyicet tisc mu. Pikzal jsem proto, aby v molu zaloili ohe, a oni, kdy spatili ohe, utekli. Ti z nich jsme chytili, po osm dn vak nevzali do st a poslze zemeli. Tito tvorov nemluv jako lidsk bytosti, ale spe tkaj jako psi.
156
MONSTRA A ZZRAKY
2. Estetika nezmrnho
Tyto i jin zpr|vy podporovaly to, co bylo oznaeno za hisperickou estetiku. Klasick| latinsk| kultura odsoudila styl nazvan asijskm (a pozdji africkm), proti nmu stavla vyv|enost stylu attickho. Prvn z uvedench styl povaovali za okliv tak crkevn otcov, jak dokl|d| tento vpad sv. Jeremj|e (Adversus Jovinianum I): Nyn je tolik barbarskch spisovatel a tolik e zmatench v dsledku chybnho stylu, e u nech|peme, ani kdo mluv, ani o em mluv. Vechno se nafukuje a zase ochabuje jako churav had, jen se roztrhne, kdy se pokou vlnit. [] K emu vak toto kouzlen se slovy je? Mezi 7. a 10. stoletm se vak st|v|me svdky z|sadn zmny vkusu, alespo v oblasti sahajc od panlska k britskm ostrovm a zahrnujc |sten i Galii. Hisperick| estetika je stylem Evropy provajc sv| temn| stolet, kdy vzhledem k padku zemdlstv, vylidov|n mst, zhroucen velkch akvadukt a mskch ulic, v ovzdu veobecn barbarizace na zem pokrytm hustmi hvozdy dokonce i eholnci,
157
Kniha z Kellsu, 8. stolet, Dublin, Trinity College
2. Estetika nezmrnho
b|snci a ilumin|toi vidli svt jako temn les obvan perami, protkan bluditm cest. Hisperick| str|nka se u nedila tradinmi z|kony proporc: lid si vychutn|vaj novou hudbu nesrozumitelnch barbarskch novotvar, jejich pzni se t dlouh etzce aliterac, kter by klasick svt povaoval za ryz kakofonii, cen se nikoli mra, nbr gigantick a nezmrn. Zejmna irt mnii, kte v tto tk, chaotick dob uchovali a pinesli zpt do pevninsk Evropy jistou liter|rn tradici, se pohybovali ve svt jazyka a obrazov pedstavivosti doista jako v lese, nebo jako kdy Ir svat Brendan bloudil po moi - a zakotvil na hrzostran velryb, kterou si spletl s ostrovem, a setkal se s Jid|em uvznnm na jednom tesu, biovanm a trznnm moskmi vlnami. Nkdy v 7. a 9. stolet vznik| - mon| v Irsku, ale zcela jist na britskch ostrovech spis Liber monstrorum de diversis generibus, kter nejen popisuje vemon pery, ale tak vysvtluje jejich rznost. Prav se v nm (v knize II): Existuje nepochybn bezpoet druh moskch elem, je s tly nesmrn velkmi jako vysok hory uv|dj hrud v pohyb ty nejobrovitj vlny a mnostv vod tm vyrvanch z hlubiny. [] Vytv|ejce straliv vry, pevracej vody, beztak u rozbouen velikou masou jejich tl, a m k pobe, sktajce dsn pohled tomu, kdo na n hled.
158
MONSTRA A ZZRAKY
V tomto ovzdu byla v 8. stolet v Irsku seps|na Kniha z Kellsu, zdoben| pekr|snmi inici|lami, v nich slav triumf entrelacs, labyrintick spleti, ve kterch se spolu s boskmi postavami objevuj vemon nestvrn bytosti. Jsou to stylizovan zvec podoby, opi postaviky v grotesknm listov, pokrvajc cel str|nky jako nemnn motivy koberce, zatmco ve skutenosti kad| |ra, kad drobn rostlinn ornament pedstavuje novou invenci. Je to sple stdajcch se spir|lovitch tvar, z|mrn ignorujcch jakkoli n|leit pravidlo symetrie v symfonii jemnch barev lahodcch oku, od rov po pomeranov lutou, od barvy citronu ke slzov. tynoci, pt|ci, chrti s labutm zob|kem, nepedstaviteln, lidem podobn postavy zkroucen jako cirkusov akrobat, kter si strk| hlavu mezi kolena a pitom ji obrac, a vytv| tak inici|lu, bytosti prun a ohebn jako barevn gumy pronikaj do spleti smyek, vykukuj z abstraktnch ozdob, pimykaj se k inici|l|m, vtraj se mezi jednotliv linky.
159
3. Morln vklad monster

Jak ony eredn obludy vnmali zbon eholnci? Jist se jimi tili stejn, jako se i ve stoletch n|sledujcch tili jinmi znetvoenmi bytostmi na okrajch iluminovanch stran (tzv. marginalia) a na hlavicch sloup rom|nskch kostel. Lid stedovku shled|vali ona monstra pr|v tak pitalivmi, jako je pro n|s exotick| zv v zoologick zahrad; dkazem tohoto tvrzen budi z|pal, s nm mu tak psnch mrav jako sv. Bernard (ve sv Apologia ad Guilielmum) odsuzuje skulptury na hlavicch, u nich se vc zjevn zastavovali s plinm zalbenm (l je vak tak psobiv, a v n|s bud podezen, e on s|m na n hledl astji, ne bylo teba): Ostatn co pohled|v| v kl|terech [] ona podivn| zrdn| kr|sa a kr|sn| zrdnost? Co tu pohled|vaj ty hnusn opice? Lt lvi? Obludn kentaui? Pololid? Skvrnit tygi? [] Spatme tu hlavu s vce tly, nebo naopak tlo s nkolika hlavami. Tu objevme tvernoce s hadm ocasem, tam zase rybu s hlavou tvernoce. Tu zve
160
Monstrum porajc lovka, 11 -12. stolet, sloupov hlavice z kostela svatho Petra, Chauvigny
MONSTRA A ZZRAKY
podobn koni, avak se zadkem kozla, tam rohat zve se zadkem kon. Jednm slovem, vude nach|zme tak etn bizarn tvary, e se n|m mnohem sp chce zamit pozornost na ona zobrazen ne na rukopisy a cel den str|vit radji postupnm obdivov|nm jednotlivch vyobrazen ne rozjm|nm nad Bom z|konem. Kesansk svt vak monstrum vpravd vykoupil. Jak u jsme vidli (v kapitole II) v souvislosti s viz kr|sy vekerenstva, Augustin prohlaoval, e monstra jsou kr|sn|, nebo jsou to stvoen Bo. T Augustin se (v Kesansk vzdlanosti) pokusil podat alegorick vklad Svatho psma a kladl pitom ten|i na srdce, e pod doslovnm smyslem je teba vyctit smysl duchovn, kdy svat| kniha jako by se ztr|cela v napohled zbytench popisech kamen, bylin i zvat. K pochopen duchovnho smyslu uritho drahokamu nebo zvete vak bylo nutno vlastnit encyklopedii, kter| by ekla, jak alegorick vznam dan vci maj. Tak vznikly ony moralizujc bestie, v nich kad zmiovan jsoucno (lhostejno, zda skuten i b|jn) bvalo spojov|no s uritm mravnm nauenm. Prvnm textem, kter si takto nael cestu do kesanskho svta, je Fysiologus, sepsan ecky ve 2. a 3. stolet naeho letopotu a pozdji peloen nejen do latiny, ale tak do rznch orient|lnch jazyk a uv|djc na tyicet ivoich, strom a kamen. Fysiologus je nejprve popisuje, a pot vysvtluje, jak a pro se ke kadmu z nich poj konkrtn etick a teologick nauen. Napklad lev, kter podle legendy ve snaze uniknout lovcm zahlazuje vlastn stopy ocasem, se st|v| symbolem Krista odpoutjcho lidem hchy.
161
3. Morln vklad monster I zrdy jsou dtmi Bomi Augustin (4. - 5. stol. po Kr.) O Bo obci, XVI,8 Tak se uvauje, zda ze syn Noemovch i spe z toho jednoho lovka, ze kterho vzeli i oni, mohly vzejt njak druhy lidskch zrd, o jakch vypravuj pohansk djiny, jako e napklad nkte maj jedin oko uprosted ela.jin zase e maj piky chodidel obrceny dozadu, jin e maj pirozen obojho pohlav a prav prs musk, lev ensk, a jak mezi sebou stdav obcuj, jednak plod, jednak rod. Jin pr zase nemaj sta a iv se pouze dchnm nosem, jin maj postavu vysokou jeden loket - ekov jim kaj pygmejov podle eckho slova pro loket, pygm -, u jinch pr eny othotuj v pti letech a neij dle ne osm let. Rovn se vypravuje o jednom kmeni, kde maj ob lapky na jedin konetin, v podkolen ji neohbaj a jsou asn rychl; kaj jim jednonoci nebo skiopodov, protoe kdy za horka le naznak na zemi, chrn se pr stnem (skia) vlastnch nohou (pods). *+ Avak o nkterch zrdnch kmenech lze podat tent vklad jako o zrdnch lidskch dech u ns. Nebo stvoitelem vech je Bh, kter sm v, kde a kdy m nebo ml co stvoit, protoe v, z jakch podobnch i spe rozlinch st utkat krsu vesmru. Kdo vak neme spatit celek, je doten zdnlivou ohyzdnost st, protoe nev, s m je v souladu a vztahu. Vme, e se rod lid, kte maj na rukou i nohou vce prst ne pt; a tato odchylka je nepatrn jako dn jin. Ale Bh uchovej, aby si njak blhovec myslel, e se Stvoitel v potu lidskch prst spletl, jako by nevdl, pro to udlal! *+ V Zarytskm Hipponu ije lovk, kter m chodidla jako plmsky a na kadm jen dva prsty, a podobn i ruce. Kdyby byl takov njak kmen, dostal by se do t senzan a podivuhodn historie. Mme snad proto ci, e tento lovk nen potomkem toho jedinho, kter byl stvoen prvn? *+ Otzka je, je-li to ovem pravda, co se o tch rznch kmenech a o tch velikch rozdlech mezi nimi a nmi povd. Vdy kdybychom nevdli, e opice a mosk koky a sfingy nejsou 162
MONSTRA A ZZRAKY lidmi, ale zvaty, mohli by nm o nich ti historikov, chlubc se svou vevdoucnost, beztrestn lht jako o njakch lidskch kmenech. *+ Abych tedy tuto otzku opatrn a ostrait uzavel: buto, co je o takovch kmenech sepsno, nen vbec pravda; nebo je-li to pravda, nejsou to lid; nebo jsou-li lidmi, pochzej z Adama. (Pel. Julie Novkov; upraveno)
Z Fysiologa (2.-3. stol.) Jednoroec je mal zve podobn kzleti, avak velmi divok. Lovec se k nmu neme piblit pro jeho neobyejnou slu. M jedin roh uprosted hlavy. Jak jej tedy lze ulovit? Pivedou neposkvrnnou pannu, zve se j vyhoupne do klna a ona mu d pt mlka a pak je odvede do krlovskho palce. Jednoroec je obrazem Spasitele: *+ usdlil se toti v ln skuten a neposkvrnn Panny Marie. V horch ije zve nazvan slon. Neba po tlesnm spojen: kdy chce zplodit potomky, odebere se na vchod, do blzkosti rje, kde se nachz strom zvan mandragora. Samice utrhne jako prvn plod toho stromu, pedlo ho samci a lk ho, dokud on si jej nevezme. Kdy se najed, samec se pibl k samici a spoj se s n. *+ Kdy m nastat doba porodu, vstoup do tn tak hluboko, a j voda sah po struky, a pot porod sv mld do vody, a ono j vystoup nad kolena a saje j z prsu *+. Povaha slona je nsledujc: kdy upadne, nen schopen znovu vstt, protoe nem klouby v kolenou. A jakm zpsobem upadne? Kdy chce spt, ope se o strom a lovci, kte znaj slonovu povahu, strom zsti naznou. Zve pijde, aby se o nj opelo, padne spolu se stromem a zane vydvat zvun trouben. Usly to jin slon a pijde mu na pomoc, ale nen schopen ho zvednout; zanou tedy troubit oba a pijde dalch dvanct slon, ale ani tm se nepoda zvednout toho, kter padl; vichni tedy zanou troubit: a konen pijde mal slon, vlo pod nj svj chobot a zvedne ho. *+ Slon a jeho 163
Pierre de Beauvais, Jednoroec, ilustrace z: Livres des proprits des animaux, rukopis 3401, 1566, Pa, Bibliothque SainteGenevive
samice jsou tedy obrazem Adama a Evy: kdy si jet ped svm pestupkem uvali rajskch rozko, neznali tlesn spojen a pen. Kdy ale ena sndla plod ze stromu, to jest z duchovn mandragory, a podala jej tak mui, tehdy Adam poznal enu a zplodil Kaina nad zhoubnmi vodami. *+ A tehdy piel velk slon, to jest Zkon, a nedokzal jej pozvednout; pot pilo dvanct slon, to jest prorok, ale ani oni nedokzali znovu pozvednout padlho lovka; po tch vech piel svat duchovn slon a lovka pozvedl. Fysiolog ekl o zmiji, e samec m muskou tv a samice tv enskou: a po pupek maj lidskou podobu, zatmco ocas je krokodl. Samice nem vaginu, ale jen jaksi ouko jako u jehly. Kdy se samec p se samic, vystkne j semeno do tlamy a ona, kdy semeno spolkne, oddl samci genitlie a on v tom okamen zeme. Kdy mlata rostou, pohlcuj matiny troby. *+ Zmije jsou tedy otcovraedkyn a matkovraedkyn. Jan proto sprvn pirovnal farizeje ke zmiji: stejn jako zmije usmrcuje otce a matku, tak oni usmrtili sv duchovn otce, proroky.
164
MONSTRA A ZZRAKY
4. Mirabilia
Po vzoru Fysiologa (n|leit rozenho a nov uspo|danho) pozdji vznikla vtina besti|, lapid|, herb| a vbec mnoho encyklopedi sestavench po vzoru Plinia, od dla O vcech prodnch Hraban| Maura (8. - 9. stolet) a po rozs|hl kompilace 12. a 13. stolet, jako byl teba spis O obrazu svta Honoria z Autunu, O povaze vc Alexandra Neckhama, O vlastnostech vc Bartolomje Anglickho, Zrcadlo prody Vincence z Beauvais, a po Tresor a Tesoretto Brunetta Latiniho. ivoichy z Fysiologa hledaj a obas i popisuj smylen cestopisy, kupkladu Mandevillovy Cesty nebo sti svta od Restora Arezzo. Vet je nepln, svd vak o tom, jak antick a stedovk svt v|bily dosud neprob|dan zem, a o asu a napt, s nimi ten|i onch knih o vech tch divech blouznili. Dkazem budi nevdan spch podvrhu z 12. stolet, Listu knze Jana, v nm se vypr|v o podivuhodnm kesanskm kr|lovstv lecm v Asii, kdesi za zemmi nevcch,
165
4. Mirabilia
obvanm ctnostnmi n|rody a bohatm na pedmty ze zlata a drahokamy. Mtus o knzi Janovi si podmanil etn cestovatele (jako napklad Marca Pola), kte se jej snaili nalzt, a politicky podpoil kesanskou expanzi na vchod (jen s tm, e na po|tku novovku msto do Asie bylo toto kr|lovstv kladeno do Afriky a ztotoov|no s kesanskou Etiopi). Ale jednm z dvod, pro smylen kr|lovstv psobilo tak pitaliv, ba tm dkazem tamnch ctnost a bohatstv bylo pr|v len zdejch podivuhodnch n|rod, Janovch poddanch. Tyto zrdy jist neplatily za vzory kr|sy, ne vechny vak byly vnm|ny jako nebezpen. Nepochybn stran byl baziliek vydechujc jed, chimra s hlavou Iva a tlem napl dram a napl kozm, elma leukokrocha (s tlem osla, zadkem jelena, stehny Iva, nohami kon, rozeklanm rohem, tlamou proznutou a k um, z n vych|zel hlas tm lidsk, a jedinou kost namsto zub) i mantichora (s temi adami zub, lvm tlem, tm ocasem, modrma oima, krvav zbarvenou k a syc jako had). Ohavn byli hadi s hebnkem na hlav, pohybujc se po nohou, neust|le otevenou tlamu, z n kapal jed, a nanejv ob|van drak, zobrazovan v okamiku, kdy v z|pasu podlehl svatmu Ji, zatmco bohat| rytsk| literatura jej lila, jak bojuje s ryti. Ti mohli v lese potkat tak jeatho lesnho mue, jak vidme v Pulciho Morgantovi. Tot ovem nelze ci o jinch b|jnch stvoench, dozajista podivuhodnch co do vzhledu i zvyk a dozajista znan vzd|lench vem lidskm ide|lm pvabu i slinosti, v podstat vak nekodnch, jako byli bezhlavci s oima na ramenou a dvma otvory na
166
MONSTRA A ZZRAKY
prsou na zpsob nosu a st, hermafroditi, bezstci, jim chybla sta a kte se ivili toliko vnmi, dvouhlavci, tvrdochodci s rovnma nohama bez kolen, koskmi kopyty a pyjem na prsou, fytov s dlouhat|nskmi krky a paemi pipomnajcmi pily, pygmejov, neust|le z|pasc s je|by, nebo pvtiv jednonoci (majc jedinou nohu, po n tuze rychle bhaj, a kdy odpovaj, zvedaj ji, aby si ve stnu tto jedin mohutn doln konetiny odpoinuli) a konen jednoroec, n|dhern bl hebec s rohem na ele, kterho jste mohli chytit jen tehdy, kdy jste posadili pod strom pannu, protoe zve, citliv na vni panenstv, lo a poloilo j hlavu do klna.
Monstrzn etiopsk plemena, rukopis 461, fol. 26v, kolem 1460, New York, Pierpont Morgan Library
167
4. Mirabilia Krlovstv knze Jana List knze Jana (12. stol.) J, knz Jan, jsem pn nad pny a ve vekerm bohatstv, je se nachz pod nebem, a v ctnosti a v moci pevyuji vechny krle na zemi. *+ V naich panstvch se rod a ij sloni, dromedi, velbloudi, hroi, krokodli, meta collinarum, cametennus, tinserete, leopardi, divoc osli, bl i ryav lvi, medvdi a bl kosi, nm cikdy, supi, tygi, akalov, hyeny, divoc voli, lid s luky, divoi, rohat lid, faunov, satyrov a eny tho druhu, trpaslci, pavini, obi vysoc tyicet lokt, jednooc lid, kyklopov, ptk zvan fnix a tm kad druh zve, jak ije pod nebeskou klenbou *+. V jedn z naich provinci tee eka zvan Indus. Tato eka, kter vyvr v Rji, rozprostr sv zkruty v rozlinch ramenech po cel provincii a nachzej se v n prodn kameny, smaragdy, safry, rubny, topazy, chryzolity, onyxy, beryly, ametysty, sardonyxy a mnoho jinch drahch kamen *+. V nejzazch oblastech zem *+ vlastnme jeden ostrov *+, kde po cel rok, dvakrt tdn, Bh zpsobuje, e v hojnm mnostv pr mana, kterou obyvatel sbraj a pojdaj a neij z jinho jdla, ne je toto. Proto tak neoou, nesej, nenou, ani dnm jinm zpsobem nekyp pdu, aby z n zskali co nejvce jejch plod *+. Vichni, kdo se iv pouze nebeskm pokrmem, ij pt set let. A navc, kdy doshnou vku sto let, omldnou a znovu nabudou slu tm, e se tikrt napij vody z pramene, kter trysk pod koeny stromu, jen se nachz na onom mst *+. Nikdo z ns nele *+. Nejsou mezi nmi cizolonci. Nevldnou u ns dn neesti.
168
MONSTRA A ZZRAKY Divoch Luigi Pulci Morgante, zpv V, 39-40 (1481-1482) Byl kosmat a zmry neurval, s hlavou jak medvd; zuby ostrmi by mohl snadno okusovat skly; na jazyku ml rud upiny a vprosted hrudi oko, je u zdli slalo ze irok trbiny; bradu i vlasy zle ml rozcuchan a osl ui zdobily mu skrn. Byl pokryt srst jako ernou kp, v chlupech ml blto, prach a bodlky; z nohou i z rukou ouhaly mu drpy, nenosil toti dn devky; kdy mluvil, vyl jak psisko, kter trp; ba, byl to netvor, a ne lecjak; kyj z jebu t svral v hrub dlani, tuh a seschl, ern jako vrny.
169
4. Mirabilia
Lesn netvor s lidskou tv, kter miloval eny, z: Pierre Boaistuau, Podivuhodn pbhy, rukopis 136, fol. 140r, 16. stolet, Londn, Wellcome Library
170
MONSTRA A ZZRAKY
171
4. Mirabilia
Baziliek, z: Cosmografia universale Sebastiena Mnstera, 1558
Baziliek Plinius (23-79 po Kr.) Prodopis 33 Had baziliek se rod v kraji Krenaika; nepesahuje dlky dvancti palc a poznme ho podle bl skvrny na hlav na zpsob diadmu. Svm sykotem zahn na tk vechny hady a nepohybuje se jako ostatn spirlovitmi pohyby, nbr postupuje vped vztyen a vzpmen v pli tla. Kravinm dv uschnout nejen svm dotykem, ale i dechem, spaluje drobnj rostliny, rozbj kameny - takovou slu m tento nebezpen ivoich. Jeden exempl pr jednou zabil kopm jist mu na koni a jed proniknuv kopm zahubil nejen jezdce, ale i kon. Takovmu netvoru - krlov si asto pli, aby byl vyhuben - se stv osudnm jed lasiek: tak se zlbilo prod, aby nic nezstalo bez sob rovnho. Lid lasiky vpoutj do bazilich doupat, kter snadno poznme podle zamoen zem.
Raffael, Archandl Michael s drakem, kolem 1505, Pa, Muse du Louvre
172
MONSTRA A ZZRAKY
Nkter monstra Isidor ze Sevilly (570-636) Etymologie XI, 3 ekov *+ je nazvaj slovem Giganti (ggeneis), co znamen synov zem, protoe je podle povsti z obrovit masy zrodila sama zem. *+ Psohlavci (Cynocephali) maj toto jmno, ponvad maj ps hlavu a jejich tkot pipomn spe zvata ne lidi; rod se v Indii. V Indii se rod tak Kyklopov. Nazvaj se tak, protoe pr maj uprosted ela jedin oko. *+ V Libyi se dajn rod Podozubci (Blemnyov). Jde o bytosti s trupy bez hlavy, s sty a oima na hrudi. Jin se rod bez je, s oima 173 Uatci, tympanon kostela svat Magdalny ve Vezelay, detail, kolem 1120-1130
4. Mirabilia na pach. Podle svdectv spisovatel v nejvzdlenjch krajch Vchodu sdl nrody s podivuhodnmi tvemi: nkter nemaj nos, maj zcela plochou i beztvarou tv; jinm doln ret natolik penv, e kdy jejich pslunci sp, zakrvaj si jm tv, aby se tak chrnili ped inky slunce. Jin nrody maj srostl sta, take se mus ivit pouze malm otvorem pomoc ovesn slmky; nkte, jak se soud, nemaj jazyk a dorozumvaj se pouze gesty a pohyby. Traduje se, e ve Skythii ij Uatci (Panotiov), kte maj tak velk ui, e si jimi mohou zakrt cel tlo. *+ V Etiopii pr ij Artabatit, chodc ohnuti k zemi jako dobytek: nikdo z nich se nedov vce ne tyiceti let. Satyrov jsou muci se zahnutmi nosy, s rohy na ele a nohama podobnma kozm. Svat Antonn vidl jednoho na pouti. Kdy se ho sluebnk Bo otzal, Satyr mu odpovdl: Jsem smrtelnk a jeden z obyvatel pout, kter pohan, poblouznni etnmi omyly, uctvaj pod jmny Faun a Satyr. *+ V Etiopii pr ije nrod Jednonoc, kte maj velmi zvltn nohy a jsou mimodn rychl: ekov je nazvaj Skiopodes. Kdy toti ve velkm horku spovaj na zemi na zdech, ulhaj ve stnu sv vlastn velk nohy. Antipodi obvajc Libyi maj chodidla na nohou obrcen a na kadm z nich osm prst. Hippopodi obvaj Skythii. Maj lidsk tlo a kosk nohy. Soud se, e v Indii ije nrod Makrobi, jeho pslunci m na vku osm stop. V Indii ije rovn nrod, jeho pslunci maj postavu vysokou jeden loket. ekov je nazvaj Pygmeji, jmnem odvozenm od slova loket. Hovoili jsme o nich ve: obvaj horsk oblasti Indie v blzkosti ocenu.
174
MONSTRA A ZZRAKY
Jednoroci, draci, psohlavci, bezhlav, jednonoci, bytosti s jednm okem
175
4. Mirabilia
Mistr Boucicautovch hodinek, Livre des merveilles, 15. stolet, Pa, Bibliothque Nationale de France
176
MONSTRA A ZZRAKY
177
4. Mirabilia
4. Mirabilia
Kesansk svt byl od samho po|tku na monstra zvykl, a proto jich pouil k pesnmu vymezen pojmu bostva. Jak vysvtluje Pseudodionsios Areopagita ve spisu O nebesk hierarchii, povahu Boha nelze vyj|dit, |dn| metafora, by byla poeticky sebepsobivj, o n neme vypovdat a nae e je v tomto smru bezmocn| - o Bohu toti dok|eme mluvit jen formou negace, nek|me, m je, nbr m nen; je to tedy stejn jako oznaovat ho prostednictvm obraz nanejv nepodobnch, jako jsou obrazy zvat a nestvrnch bytost. Naproti tomu jist precedens poskytlo u vidn Ezechielovo, kde jako zvata byly leny nebesk bytosti, co poskytlo inspiraci apotolu Janovi k jeho vidn Boho trnu (to vysvtluje, pro pot tradice spojila ti evangelisty s podobami vola, Iva a orla). Avak rovn v obdob renesance na sebe monstra vzala lohu p|telskou, a to pr|v pro svou impozantn oklivost. Napklad ve mnemo178
Na protj stran: Lucifer-hermafrodit, z: Buch der Heiligen Dreifaltigkeit, rukopis 428,1488, Vad St.Gallen
MONSTRA A ZZRAKY
technickch n|vodech se u od starovku tomu, kdo si ml zapamatovat urit| slova a pojmy, doporuovalo spojovat si je s rznmi mstnostmi v dom nebo s rozlinmi msty v nkterm mst, kde se vyskytovaly dsiv sochy, na n se dalo jen tko zapomenout. Tak teba v knize Ars memorandi Petra von Rosenheima (1502) se setk|me s mnemotechnickmi figurami nepochybn spznnmi s apokalyptickmi netvory a s bytostmi z besti|. Monstra se poslze tila nesmrnmu spchu v bludaskm svt alchymist, kde pozdji symbolizovala rzn postupy, jak zskat k|men mudrc i elixr vnho ml|d - a meme pedpokl|dat, e adeptm okultnch vd nepipadala hrzostran|, nbr podivuhodn svdn|. Jak vak uvidme v IX. kapitole, z|liba v b|jnch podivuhodnostech do jist mry ustoup zvdavosti zamen na to, co je zajmav z hlediska vdy, a kabinety kuriozit a jin novovk sbrky zapln jin typy monster. Nyn se prozkoum|vaj msta, je pro stedovkho lovka byla jet b|jnmi kraji, a tyto vpravy se k monstrm z besti| u neznaj. Monstrum bude v novovk a souasn obrazivosti t d|l, avak v jinch podob|ch. Pod vlivem objev moeplavc, kte se (tentokr|t doopravdy) setk|vali s divoskm obyvatelstvem majcm barbarsk zvyky, Shakespeare vypr|vl o odpudivm (a neastnm) Kalib|novi, Swift o bytostech, je poznal na svch cest|ch. Pot dvrn vztah s monstrem pozvolna zanikne - Poe je bude povaovat za zneklidujc, Arthur Conan Doyle (kter u nco vdl o prehistorickch ivoich) za dsiv, zatmco Baudelaire bude snt o erotickm vytren na tle obryn.
179
4. Mirabilia
Dnes, pot co jsme za sebou zanechali Draculu, vtvor doktora Frankensteina, pana Hyda, King Konga, pot co n|s obklopili ivouc mrtv i mimozeman, m|me kolem sebe dal monstra, tch se vak jen bojme a nevidme v nich u posly Bo. Nepomlme ani na to, e je zkrotme tak, e jim pod stromem pedlome pannu. A snad prvn n|znak skepse vi mnohdy dobrotivm tvorm z besti| najdeme v Milionu Marca Pola, kdy on, jen cestuje doopravdy, a nikoli jen ve vlastn fantazii, naraz na bytosti, kter pro n|s jsou zjevn nosoroci. Tato zvata nikdy nevidl, a protoe jeho vzdl|n zahrnovalo pedstavu jednoroce jakoto tvernoce s rohem na enichu, k|, e vidl jednoroce. Protoe vak referuje poctiv a nenavn, spch| n|m vysvtlit, e tihle jednoroci jsou tuze divn, odlin od obrazu pevzatho z tradice: nejsou pr bl a ztepil, ale maj srst buvol a nohy jako sloni, roh ern a nehezk, jazyk pichlav, hlavu podobnou hlav divo|ka. A uzavr|, e toto zve nejene je tuze okliv na pohled, ale tak nen pravda, jak se k| u n|s, e se nech| chytit na pannu, ba pr|v naopak.
180
MONSTRA A ZZRAKY
Petrus von Rosenheim, Ars memorandi, 1502, Pforzheim
Bh jako erv Pseudodionsios Areopagita (5. stol. po Kr.) Nebesk hierarchie, II, 5 Jak zjistme, zasvcen teologov je svat pouvaj nejen pi zjevovn nebeskch d, ale nkdy i pro zjeven samotnho principu bostv. Nkdy jej veleb na zklad jev vzneenjch, jako slunce spravedlnosti, *...+ jindy na zklad jev stednch, jako je ohe, kter svt, ani by tm utrpl jakoukoli jmu, nebo voda, je poskytuje oivujc plnost a 181
4. Mirabilia symbolicky eeno - pronik do lna a vyvr v potoky, jejich proud nelze zadret, jindy jej pirovnvaj k vcem nicotnm, jako vonn olej i heln kmen. Tak mu pipisuj podoby zvat, kdy mu pitaj vlastnosti Iva nebo pantera a tvrd, e byl leopardem a medvdic, kter pila o sv mlad. Pipojm jet to, co je nejostudnj a co se zd pmrem zcela nevhodnm. Znalci boskch vc nm toti tvrd, e se princip bostv sm skryl do podoby erva. Tmto zpsobem vichni moud v boskch vcech a vykladai skryt inspirace dokonale oddluj Svatho svatch od vc nedokonalch a nesvatch a uctvaj nepodobn posvtn zobrazen. To proto, aby bosk vci nebyly snadno dostupn nezasvcenm a aby ti, kdo rdi pohlej na bosk vyobrazen, neprodlvali u tchto obraz, jako by byly pravdiv. Tak budou bosk vci uctvny prostednictvm pravdivch negac a jinch pipodobnn, je pochzej a z jejich poslednch ozvn. (Peklad Martina Koudelky upravil Pavel Dudzik)
Kalibn William Shakespeare Boue II, 2(1611) Co to tady je? lovk, nebo ryba? Je to mrtv, nebo iv?... Ryba. Smrd jako ryba, jako stran star ryba, jako ne zrovna nejerstvj sled'. Divn ryba. Bejt zase v Anglii a mt ji namalovanou na boud, str mi kadej nedln umil rd stbrk. Tam bych z t obludy zbohat. Tam kadej netvor udl z lovka pna. Beznohmu ebrkovi nedaj ani greli, ale na mrtvm Indinovi neskrblej... Nohat je to jako lovk. A ploutve to m jako ruce. A je to tepl, fakt! To byla tedy mejlka. Netrvm na tom, co jsem ek. Ryba to nen, je to ostrovan, a ped chvl do nj prsknul blesk (Pel. Alois Bejblk)
182
MONSTRA A ZZRAKY Nestvrn adra Jonathan Swift Gulliverovy cesty (1726) Nic m nenaplnilo vtm odporem ne ona nestvrn adra, kter nevm, k emu pirovnat, aby si ten mohl uinit pedstavu o jejich mohutnosti, tvaru a barv. Trely na est stop a jejich obvod mil dobrch estnct. Bradavka byla velk skoro jak plka m hlavy a bradavky i cel prsy byly posety tolika skvrnami, vdky a pihami, e sotva bylo mono spatit co nechutnjho. *+ Pivedlo m to na mylenku o ist pleti naich anglickch dam, kter se nm jev krsn jen proto, e jsou tak velik jako my a jejich nedostatky je vidt jen pod zvtovacm sklem. To nm pi pokuse ukazuje, e i nejheb a nejblej ple vypad hrub, drsn a nezdrav. (Pel. Aloys Skoumal; doplnno)
Obryn Charles Baudelaire Spleen a idel (1857) V dobch, kdy Proda v ivelnm vlnobit sv dti obludn plodila cel dny, u mlad obryn bych nejradj chtl dlti jak kocour smysln u nohou krlovny. Chtl bych zt, jak due v tom tle rozkvtala, a voln vyrstat pi jejch hrznch hrch. Hdat, zda v srdci svm plameny ukrvala, kdy mlnm pkrovem zastral se j zrak. Po vli probhat se tvary ndhernmi, svah stehen slzati a dlti mezi nimi a jednou, unaven, kdy okoln svt ztich, mohl bych ulehnout pod clonou svtla sporou a bezstarostn spt u ader obrovskch 183
4. Mirabilia jak mal vesnice, skryt pod velkou horou. (Pel. Gustav Franci)
Ztracen svt Arthur Conan Doyle Ztracen svt, 12 (1912) Pak jsem to najednou zahldl. Mezi travinami na vzdlenm konci mtiny, kterou jsem pebhl, se nco pohnulo. Velk temn stn se oddlil od tmavho pozad a vyhopsal do jasnho msnho svtla. mysln km vyhopsal, protoe zve se pohybovalo po zpsobu klokan. Skkalo - vzpmen na mocnch zadnch nohch, zatmco ohnut pedn konetiny drelo ped sebou. Zve Bylo vkou i obrovsk jako vzepjat slon, ale pohybovalo se navzdory neforemnosti nadmru ile. *+ Msto dobrck, jelenu podobn hlavy velkho tprstho bloravce mla tato bestie irokou zavalitou hlavu s tlamou, kter ns v tboe tolik vydsila tlamou ropuchy. Jak jej divok hlas, tak hrozn energie, s n
King Kong, reie Merian Cooper a Ernest B. Schoedsack, 1933
184
MONSTRA A ZZRAKY m pronsledovala, m pouily, e toto je nesporn jeden z velkch masoravch dinosaur, nejhroznjch dravc v djinch Zem. (Pel. Frantiek Gel)
Zuby rud jako drpy Edgar Allan Poe Dobrodrustv A. G. Pyma, 18(1850) Vylovili jsme *+ zdechlinu podivnho benho zvete *+ se tymi velice krtkmi nohami a prsty vyzbrojenmi dlouhmi drpy jasn arlatovmi, podobajcmi se svou podstatou korlm. Tlo bylo kryto rovnou, hebkou srst, pln blou. Ocas byl zakroucen jako ocas krys a mil asi pl druh stopy. Hlava byla podobna hlav koi, krom u, je spadaly schlple, jak ui psa. Zuby byly rovn jasn arlatov jako drpy. (Pel. Bohumil tpnek)
Arnold Bocklin, Sirna, 1875, Berln, Staatliche Museen
185
4. Mirabilia
186
MONSTRA A ZZRAKY
187
1. Pripos
Kapitola
OKLIV, KOMICK A OBSCNN

1. Pripos
Montaigne (Eseje II, V) si kladl ot|zku, co zlho vlastn lovku uinil pohlavn akt, tak pirozen, nezbytn a logick, e se o nm odvauje mluvit jen zahanben a vyluuje jej z v|nho a rozv|nho hovoru? Smle pron|me slova zabjet, krst, zrazovat, tak pro se o on vci zmiovat jen pokradmu? Lidskou bytost (pinejmenm v z|padn spolenosti) vskutku piv|dlo do rozpak ve, co je spojeno s vkaly a s pohlavm. Vkaly (tch druhch, vetn zvat, mnohem vc ne nae vlastn) se n|m hnus, a proto je povaujeme za okliv; Freud ve sv Nespokojenosti v kultue podotk|, e samy o sob pohlavn org|ny, a napohled vdy vzruujc, nikdy nejsou povaov|ny za kr|sn. Tyto rozpaky naly svj vraz ve studu neboli v z|kazu i instinktu velcm neodhalovat urit |sti tla a nezmiovat se o nich ani o jistch innostech. V rznch kultur|ch a historickch obdobch se ovem pocit studu projevoval rzn: byly epochy, jako teba v antickm ecku nebo v dob renesance,
188
Bartolomeo Passerotti, Karikatura, 16.-17. stolet, soukrom sbrka
kdy zpodobov|n pohlavnch znak nepsobilo odpudiv, ale spe pispvalo ke zdraznn kr|sy uritho tla, a byly i kultury, kde se tyto znaky bez sebemench rozpak veejn stavly na odiv. Avak v kultur|ch, v nich existuje velmi siln pocit studu, se projevuje z|liba jednat v rozporu s nm, k emu slou jeho opak, toti obscnnost. Obscnn se lze chovat z hnvu nebo proto, abychom nkoho vyprovokovali, ale velmi asto n|s obscnn mluva i chov|n prost rozesmj- sta si vzpomenout, s jakou chut dti vypr|vj nebo poslouchaj erty o vkalech. Kult falu v sob u od nejstarch dob spojoval rysy obscnnosti, urit oklivosti a nevyhnuteln kominosti. Typick pro nj je mn vznamn bostvo jako Pri|pos (s nm se setk|v|me v eckm a latinskm svt helnistickho obdob), obdaen obrovskm pohlavnm org|nem. Tento Afroditin syn byl ochr|ncem plodnosti a jeho sochy, obvykle zhotovovan z fkovho deva, se stavly do pol a zahrad, bu aby chr|nily rodu, nebo jako stra|ci; soudilo se, e me zah|nt zlodje hrozbou sodomie. Byl zajist obscnn, pro nadmru velk penis platil za smnho (ne n|hodou se jet dnes jedna choroba nazv| priapismus) a nebyl povaov|n za kr|snho, spe byl oznaov|n jako amorfos, ohavn (aischros), ponvad postr|dal n|leit tvar. Na jistm basrelifu z Aquileie poch|zejcm z obdob csae Traj|na (zn|mm i Freudovi, jen o nm pe v jednom dopisu z r. 1898) je ztv|rnn, jak ho Afrodt, znechucena rysy svho nevydaenho syna, zapuzuje. Ostatn nebyl to ani astn bh: bval oznaov|n tak za monolitnho, protoe ho vyez|vali z jedinho velkho kusu deva a stavli na
189
1. Pripos
pole, a ponvad se nemohl hbat, nebyl schopen promny, jakou podstoupily jin b|jn postavy. Dolhala na nho samota a to, e vzdor sv nadmrn vybavenosti nedok|zal svst nymfu. Ostatn vimnme si soucitnho tnu, jm o nm mluv Horatius v Satirch. Pesto vak byl v podstat bostvem z|bavnm a sympatickm, ptelem pocestnch, a tak ho tak ztv|ruj rzn b|snci, od Theokrita pes Priapeu (anonymn sbrku asi z 1. stolet po Kr., vyznvajc ertovn a oplzle) a po sbrku Anthologia Palatino. Pri|pos tak symbolizuje zkou pbuznost existujc od samho po|tku mezi oklivost, necudnost a kominost (jak je patrn i z ryvk z Aristofana a Romnu o Ezopovi).
Pripv nek Horatius (1. stol. po Kr.) Satiry I, 8 Byl jsem kdys fkov kmen, jen bezcenn devo, a truhl v rozpacch, zdali m lavici ze mne i Pripa zrobit, pl si mt radji boha. Jsem bh tedy, nejvt postrach ptk a zlodj vech. Ty krot m pravice srpem, dle mj rud d, jen z necudnch slabin se ty; dotrn ptky ds hrst rkos tkvcch v m hlav: ve vtru chest a brn jim sltat se do novch zahrad. Mrtvoly otrok dv, je z jejich komrek tsnch hzeli ven, sem dvali v lacinch rakvch pak nosit druhov jejich tu ml lid chudobn spolen hbitov. *+ Nyn vak na Esquilich lze bydlet na zdravm vzduchu, prochzet po slunnch valech, kde poutnk se nedvno jet dval jen na smutn pole, tak zhyzdn blmi kostmi. Mn ale nezpsobuj tak mnoho trampot a strast zv a zlodji, zvykl zde plenit to msto, jak eny, bouc jedem v a kouzlem svch zakvadel lidskou mysl. Vdy zpsobem dnm je nemohu zniit 190
OKLIV, KOMICK A OBSCNN ani jim zabrnit sbrat zde kodliv bl a kosti, jakmile bloudc Luna jen uke spanilou tv svou. (Pel. Rudolf Mertlk)
Priapea Pripapea 6,10, 24 A jsem, jak vid, Priapus devn, srp devn mm i pyj devn, stejn t uchopm a udrm a tm celm napjatjm ne loutna a skipec proniknu - nelu, ni v nejmenm! a k tvmu sedmmu ebru. Pro se smje, ty hloup holko? Mne neudlal Prxitels i Skops ani m nevyletila ruka Feidiova. To sprvce statku otesal hrub devo a ekl mi: Ty bu Priapus. Ty se na m pesto dv a hned se zan smt? Oveme. Vid legran vc, sloup nc mi ze slabin. Ten sprvce mn, strci, pikzal starat se o svenou rodnou zahradu. Zlodji, a t stihne trest, tebae se snad rozhoen zept: To mm platit za zeleninu? Jiste.
Priapeum Theokritos (3. stol. p. Kr.) Epigramy, 4 Odbo touhletou stezkou, jdi, pasti, dubinou - sochu erstv ze deva fku ezanou nalezne tam, pevnou, doposud s krou, sic bez u, zato vak s plodnm
191
1. Pripos dem, schopnm vdy splnit kol, jak Venus to chce. Okolo sochy je posvtn ohrada, potek iv vody ze skly stk, na obou stranch je kryt zelen vavn svch, t myrt a cypi vonnch, po nich pak rvov vtve pod thou hrozn se pnou, na jae z hrdlek kos zpv jasn se do dlky line, perzn ladnm tnem za psn pse tam zn, v odpov slavci plav tu vito pvabn psn, z hrdlek nadanch hudbou zaznv lbezn hlas. Posa se tady a vroucn pros Pripa s milostnm kouzlem: roztouen po Dafnidovi, abych u nevzdychal dl, za co mu krsn kzle hned vnuji. Nesvol k tomu? Za lsku Dafnidovu trojitou ob mu vzdm: jalvku, hue kozla a z ohrdky jehtko hned mu poskytnu; k m nyn vysly vldn ten bh! (Pel. Rudolf Mertlk)
Pripova pmluva, 1. stolet po Kr., Pompeje, Dm Vetti
192
Uboh Sokrates Aristofans Oblaky, 154-174 (423 p. Kr.) K - A pijdou jet jin Sokratovy spekulace. [...] Nu, zeptal se ho sfttsk Chairefn, co mysl, co se te komr, jak bzu: sty, nebo zadekem. *+ Je zk - pravil - stevo komra a tmto tenkm stevem nsiln se dere vzduch, jde pmo k zadeku; i k tomu stevu pilh a zn, jsouc dut, silou proudu vzdunho. STREPSIADS - Tak kom i e je palou. *+ K - Kdy zkoumal v noci promny a drhu msce a ml sta dokon, poklela ho ze zdi jetrka. STREPSIADS-*+ To jsi m rozesml! 193
Diogenv mal, Zzran zrozen Venue, 4. stolet p. Kr., Bari, Museo Archeologico della Provincia
1. Pripos Tak jetrka nm pokadila ctnho Sokrata. (Pel. Jan princl)
Kadn rozumu Romn o Ezopovi (1. -2. stol. po Kr.) Dokzal bys mi vysvtlit, pro kdy vymujeme, asto se dvme na sv vkaly? Ezop odvtil: Kdysi byl jeden krlovsk syn, a ten trvil mnoho asu tm, e sedl a kadil, protoe vedl zmkil ivot v pepychu. Jednou tam zstal tak dlouho, e zapomnl, co dl, a vykadil i rozum. Od t doby lid kad ohnuti a dvaj pozor, aby nevykadili i rozum. Ale ty si s tm nelam hlavu: neme toti vykadit rozum, kdy ho nem!
Proti smchu ehole sv, Benedikta (5. -6. stol.) Nevyslovujte slova przdn i smn; nemjte v oblib pesplin a bezuzdn smch. Sv. Basil Mal Asketikon (4. stol.) Pn sebe obtil vekerm tlesnm utrpenm, neoddlitelnm od lidsk podstaty *+. Nicmn, jak o tom svd evangelijn pbhy (Bda, kdo se nyn smjete, nebo budete plakat a nakat, L 6, 25), nikdy smchu nepodlehl. Oznail naopak ty, kdo se smchem nechaj ovldat, za neastnky. ehole ty otc (5. stol.) Pokud se zjist, e se nkdo smje nebo vykld vtipy *+, naizujeme, aby takov lovk byl rozhodn potrestn ve jmnu Pn dtkou pokory.
194
2. Satiry na venkovskho chrapouna a masopustn slavnosti

U jsme se zmnili o umleckch form|ch vyjadujcch harmonii ztracenou (z n plyne vzneenost nebo tragino, vyvol|vajc zkost a napt), harmonii ptomnou (z n plyne kr|sa a pvab, navozujc vnitn pohodu) nebo tak harmonii ztracenou a nezdaenou. Naproti tomu komino vyjaduje ztr|tu ehosi a pokles nebo snad zmechanizov|n norm|lnho chov|n. Tak se meme sm|t nadut, arogantn osob, kter| uklouzne na ban|nov slupce, strnulm pohybm loutky, meme se sm|t rznm form|m zklamanho oek|v|n, promn lidskch rys ve zvec, popletov neschopnosti i mnoha slovnm hk|m. Tyto i jin formy kominosti stavj na deformaci, ne vak nutn na obscnnosti. Kominost se snoub s obscnnost bu tehdy, kdy se bavme na et kohosi opovrhovanho
195
(vzpomeme si na kluzk erty nebo na vtipy o paroh|ch), nebo v aktu katarze tv| v tv| nemu nebo nkomu, kdo n|s utiskuje. V takovm ppad komicko-obscnn, zesmujc utlaovatele, pedstavuje i jakousi kompenzan vzpouru. Tyto formy vzpoury (teba i dovolen, a tedy zamlen jako ventil jinak nekontrolovatelnch napt) nach|zme v mskch Saturn|lich, bhem nich se otrokm dovolovalo zaujmout msto p|n, a v triumfech, kdy vyslouilci smli na oslavovanho vojevdce pokikovat notn oplzl erty, zahrnujc nepjemn nar|ky. Svt prvnch kesan neprojevoval shovvavost vi smchu, povaovanmu za nev|zanost takka |belskou. Podle tradice vych|zejc z jednoho apokryfnho evangelia, Listu Lentulova, se Je nikdy nesm|l a pe o Jev smch trvala cel| stalet. Pro tyto doklady proti smchu vak nesmme zapomnat, e jin crkevn otcov a uenci h|jili pr|vo na poestn vesel a e u od ranho stedovku kolovaly vesel texty jako Coena Cypriani (peludn| parodie, nesmrn spn| ve svt eholnk, pedstavujc biblick postavy vru neuctiv) nebo Joca monachorum. D|le tu byly chvle vslovn zasvcen bezuzdnmu vesel, jako teba velikonon smch, pipoutjc bhem oslav Vzken erty i v kostele, ba dokonce i pi k|z|n. Stedovk byl obdobm plnm protiklad, kdy veejn projevy zbonosti a rigorismu doplovaly velkorys stupky hchu, jak ukazuj mnoh| dla dobov novelistiky, a existovala msta, kde byla tolerov|na prostituce (dokonce i jaksi vesniceharmy navtvovan feud|ly, nazvan columbaria). Nesmme zapomnat na erotiku dvorsk poezie nebo na psn student, kte pece byli kleriky. Krom
196
toho stud byl zajist pociov|n jinak ne dnes, zejmna mezi chudinou; v chudch rodin|ch ili mui a eny pohromad, vichni spali v te svtnici, nebo dokonce v te posteli a tlesnou potebu vykon|vali na poli, ani si pli l|mali hlavu njakou zdrenlivost. Obscnnost (a veleben odlinho a grotesknho) se vyskytuje v satirch na venkovskho chrapouna a na karnevalovch slavnostech pr|v v souvislosti se ivotem prostho lidu. Jde o dva znan odlin jevy. Existuje bezpoet text, od francouzskch fabliaux a po italskou novelistiku a Chaucerovy Canterbursk povdky, ukazujcch venkovana jako nechutnho chlapka, ochotnho podv|dt svho p|na, pinavho a p|chnoucho (v jednom pbhu poh|n osl mjejc voavk|v kr|mek tolik zatou po onch vnch, e omdl a vzpamatuje se teprve pot, co mu daj piichnout k mrv), obas i jako Pri|pa deformovanho nechutnmi pohlavnmi znaky. To vak nebyla uk|zka lidovho smyslu pro komino, ale sp vraz pohrd|n a nedvry feud|lnho a crkevnho svta vi venkovanm. Venkovanovu ohavnost si vychutn|vali se sadistickm potenm, bavili se na et venkovan, ne spolu s nimi. Zato mstsk lid byl hrdinou groteskn parodie o masopustu a pi jinch pedstavench karnevalovho typu, jako byl sv|tek osla a arivari, prvod u pleitosti novho satku vdovce, pro nj byl pznan kik, obscnn gesta, kostmovan parodie, bhem nich se tropil mohutn r|mus hlavn pomoc kotl, rendlk a dalho kuchyskho n|in. O masopustu triumfovala groteskn zobrazen tla (odtud kostmy makar), parodie na posv|tn vci a
197
naprost| nev|zanost mluvy, rouh|n nevyjmaje. Nicmn tyto slavnosti, triumf veho, co po zbytek roku bylo povaov|no za okliv nebo zak|zan, pedstavovaly jaksi intermezzo, dovolen nebo tolerovan jen pi uritch zvl|tnch pleitostech. Pro zbytek roku tu byly ofici|ln slavnosti crkevn. Bhem n|boenskch slavnost se stvrzoval tradin |d a cta k hierarchim, o masopustech se dovolovalo pevr|cen spoleenskho |du a hierarchi (volili se dokonce kr|lov a biskupov slavnosti) a na povrch vych|zely komick a nestoudn rysy ivota lidu. Ten se s radost mstil feud|ln a crkevn moci a parodov|nm |bl a pekel se snail reagovat na strach ze smrti a z|hrob, na hrzu z morovch epidemi a netst panujcch po cel rok. Paradoxn by se tak dalo ci, e v|nost a zasmuilost byly vsadou toho, komu byl vlastn zbon optimismus (musme trpt, ale pak pijde vn| blaenost), kdeto smch byl lkem toho, kdo jako pesimista vedl nuzn a tk ivot. Ke zmnnm vjevm patily jet sv|tky bl|zn; je pirozen, e pro postavu bl|zna (kter| se vak mohla vyznaovat neekanou moudrost) byla pznan| grimasa lence, je se brzy promnila v komickou masku. Pi tchto pleitostech pipadala frakovit| loha dokonce i vkalm, kter se v kostele bhem ertovn volby nepravho biskupa pouvaly msto kadidla, pi arivari se zase h|zely do davu. Oklivost tak byla jaksi vykupov|na, snad i proto, e hrdina masopustu, vyhladovl a suovan nemocemi, nebyl kr|snj ne makara, ji ztlesoval - a pece byl ereda vzdor vemu pijat a prohl|en za vzor.
198
Trapn manel
ern ourek (12.-14. stol.) ekla tedy biskupovi, e mu hnedka vecko pov: Po pravd vm vypravuji, pro tu ped vs pedstupuji. S tm svm j u pt let ila, nikdy ho vak nepoznala, vera jsem vak zjistila, v em e jsem to chybila. Bude-li to zapoteb, svdky m u jazyk svrb: mj mu ocas ernj m, ne je nejernj smola, jet k tomu chlupatj, neli medvd jsou ui. Jaktiv vm dn lichv nadit tak neml polt! Pravdu dm vm na mou dui, jak se pravdu kat slu.
Chrapounv prd Rutebeuf (13. stol.) Nedej Bh, aby nkdy chlap dlel v rji, mst pohostinnm, se Svatou Pannou, s jejm Synem. *+ Kdys jeden chlap se rozstonal. A jet neli dokonal, hodlalo peklo, jak se slu, zaopatiti jeho dui. Kdy chlap u hkal jako osel, dorazil za nm ern posel, jen prva pekla chrnil bdle, a zavsil mu u prdele koen mek, pesvden, e due tudy vyjde ven. Chlap ale pedtm nelenoval a vydatn se kurroval: hovz pozel na esneku a tun vvar msto lku. in se takto v potu tve, ml bich jak strunu na kytae. Vstc ztku hledl bez obav: uprdne-li se, bude zdrv. 199
2. Satiry na venkovskho chrapouna a masopustn slavnosti Tla a tla, m se k dlu, v ten kol vkld vechnu slu, krout se, vrt, ov, nmahou zrovna okv, a prdne, pln kure. ert nato mek zave. Pedtm mu ovem pro pokn po bie lapal bez ustn. To pslov t rate znt, je d: Kdo tla, bude srt. bel pak spchal, dre v dlani mch s prdem, ped pekeln brny. Jak hodil mek za ta vrata, prd vyletl z nj natotata. Kdybyste slyeli tu lji, jak vichni narz proklnaj dui onoho kupan! Dr pak radu od rna a shromdn usnese se, e nikdo vckrt nepinese duiku jedinho chlapa: je pli hrozn jej zpach! A proto vru pravda je, e do pekla ni do rje chlap nesm vejt. (Pel. Ji Peln)
Tikulk, ezbsk vzdoba devnho domu z 15. stolet, Angers 200
OKLIV, KOMICK A OBSCNN Volk Chrtien de Troyes Yvain aneb Ryt se Ivem, v. 286-304 (kolem r. 1180) Chlap, kter podobal se Mauru, tak pern, tak straliv, tak nad vi mru okliv, e nelze, bych to vypovdl, bez hnut na paezu sedl, tmaje kyj a hled v dl. Povm vm, co jsem uhldal: ml hlavu, a to nen k ve, jako k nebo jin zve, jeat vlasy, rozcuchan, a ui dobe na dv dlan irok - takov jak on m namoudui jenom slon -, obo hust jako kov, nos koi a oi sov, vl pysk, pukl, dvojak, a lut kan tesky; jak vous, tak knr byl cel rud a brada konila mu v hrudi. (Pel. Ji Peln)
Vtry Karl Rosenkranz Estetika oklivosti, III (1853) Vtry jsou za vech okolnost okliv. Proti svobod lovka toti stav cosi nechtnho, asto ho dsiv pekvap na nevhodnm mst, pi rychlm pohybu nesteen unikaj, maj povahu otka, kter ns bez pedchozho upozornn sansgne pivd do trapn situace. Alespo v narkch je v groteskch a burleskn podvan vdy pouvali komici. *+ My lid bez ohledu na vk, vchovu, pjem i spoleensk postaveni, jimi se mezi sebou lime, se vichni setkvme v 201
Mui kadlci do koku, 1531, lavice v kostele Santa Materna, Walcourt
tto nechtn nzkosti na pirozenosti. Narky na tuto skutenost se zdkakdy minou cle, jm je rozesmt obecenstvo: primitivn komino m proto ve velk oblib hrubost, neomalenost a s nimi souvisejc hloupost.
Kne Blzn Gringoire (15.-16. stol.) Blzni nmsn, blzni poetil, blzni moud, blzni z mst, hrad, vesnic, blzni zhloupl, blzni pitom, blzni byst, blzni zamilovan, blzni samott, blzni pla, blzni sta i mlad, blzni vech vk, blzni barbart, blzni ciz a urozen, blzni rozumn, blzni zkaen, blzni jankovit *+ 202
OKLIV, KOMICK A OBSCNN Blzniv pan a blzniv sleny, blzniv staeny, blzniv mladice, vechny blznivky, milujc musk rod, blznivky srdnat, zbabl, krsn, okliv, blznivky rozvern, blznivky nn, blznivky vzpurn, blznivky, kter si chcete pijt na sv, blznivky cupitajc po chodnku nebo po cest, blznivky huben, tlust, rovolc i bled, o Masopustnm ter bude hrt Kne v Halch. (Pel. Ji Peln)
arivari, rukopis Fr. 146, fol. 34, 14. stolet, Pa, Biblioth que Nationale de France Na protj stran: Prapor Blzniv matky, 15.-16. stolet, Dijon
203
204
3. Renesann vysvobozen
V ovzdu renesance jako by vechny tyto jevy doznaly zvratu. Nejpatrnj to je v Rabelaisov Gargantuovi a Pantagruelovi, kter zan| vych|zet v roce 1532. Zde nejene je znovu vytaena na svtlo a mimo|dn origin|ln vytena star| lidov| kultura ve svch nejnev|zanjch podob|ch - Rabelaisova obscnnost se u nejev jako rys pznan pro plebejce (nebo nejen pouze tak), ale st|v| se spe jazykem a chov|nm kr|lovskho dvora. A nejen to. Ok|zal| vulg|rnost (majc nedostin komick inky) u nem| msto jen v ghettu st tolerovanho masopustnho vesel: pen| se do kultivovan literatury, ofici|ln se stav na odiv, st|v| se satirou na svt uenc a crkevn zvyky, pebr| filozofickou lohu. Nen u pouhou epizodn anarchickou vzpourou lidu, ale st|v| se skutenou a nefalovanou kulturn revoluc. Ve spolenosti, kter| od tto chvle pisuzuje vt dleitost lidskmu a pozemskmu ne Bomu, se
205
obscnnost st|v| hrdm potvrzenm pr|v tla - a z uvedenho hlediska Rabelaise skvle analyzoval Bachtin. Obi Gargantua a jeho syn Pantagruel jsou podle klasickch stedovkch mtek znetvoen, protoe jsou nemrn velc, ale jejich nestvrnost je te n|dhern|. U to nejsou ti hrzostran obi bouc se proti Jupiterovi, neprosn odsuzovan klasickou mytologi, ani nestvrn obyvatel Indie stedovkch legend: ve sv nespoutan, nesmrn velikosti se st|vaj hrdiny novch as.
Pantagruelv prd Francois Rabelais Gargantua a Pantagruel, II, 27 (1532) Kdy to vidl Pantagruel, chtl udlat tot, avak od jeho prdu se zem zachvla na devt hon kolem a z nho se zkaenm vzduchem zplodilo vce ne padest ti tisce pidimuk a stvr; a zabzdiv zplodil tolik malch nek, skrench, jak je na mnoha mstech vdte, je nikdy nerostou, leda jako kravsk ocasy k zemi nebo jako limuzinsk epa do kulata. Jake, ekl Panurgos, vae prdy jsou tak plodn? Namout, hleme na ty hrdiny prdiny a na ty hrdinky bzdinky, musme je spolu sprkovat. Zplod steky. (Pel. Jihoesk Thelma)
Nkter dobr zvyky Panurgovy Francois Rabelais Gargantua a Pantagruel, II, 16 (1532) A co se te ubohch mistr svobodnch umn, ty pronsledoval pede vemi. Kdy potkal nkterho z nich na ulici, nikdy neopominul vyvst jim njak patn kousek; brzy jim dal lejno do jejich doktorskch apek, brzy jim pipevnil 206
OKLIV, KOMICK A OBSCNN vzadu mal li ocsky nebo zaje ui, nebo jim provedl njakou jinou neplechu. Jednoho dne, kdy jim bylo nazeno dostavit se do Slamn ulice, udlal jakousi bourbonskou kai, sloenou z velikho mnostv esneku, z galbana, z assy foetidy, z castorea, z jet teplch hoven a rozedil ji hnisem z rakovinnch ndor a hezky asn zrna natel a namazal j celou dlabu, take ert by tam nebyl vydrel. (Pel. Jihoesk Thelma) Gustav Dor, ilustrace z knihy Gargantua a Pantagruel, Pa, Garnier 1873 Nsledujc dvoustrana: Ilustrace z: Les songes drlatiques de Pantagruel Francoise Rabelaise, Pa, Richard Breton 1565
Jak se Panurgos podlal Francois Rabelais Gargantua a Pantagruel, IV, 67 (1532) Kdy se k nmu bratr Jan blil, ctil jaksi zpach, docela jin ne z dlovho prachu. I pithl k sob Panurga a zpozoroval, e jeho koile je vecka poklen a erstv podlan. Stahujc sla nervu, jen svr sval nazvan sfinktr (toti dru u zadnice), povolila nramnm strachem, jej zakusil ve svch fantastickch vidinch. A k tomu ke vemu hmn kanondy, kter je hroznj v dolejch mstnostech ne na palub. Nebo jednm z pznak a znmek strachuje, e se jm obyejn otvr zvora schrnky, v n a do urit doby je hmota vkalov zadrovna (Pel. Jihoesk Thelma) Vynlez vytrni zadnice Francois Rabelais Gargantua a Pantagruel, 1,13(1532) Vynalezl jsem, odpovdl Gargantua, dlouhou a zvdavou zkuenost nejkrlovtj, nejskvostnj, nejznamenitj prostedek, jak kdy byl, vytrat si zadnici. Jak? ekl Grandgousier. To vm tak hned povm, pravil Gargantua.
207
Utel jsem se jednou sametovou maskou jedn sleny a vidl jsem, e to je dobr: nebo hebkost hedvb mi zpsobovala v panmand znamenitou rozko. Po druh zase jejich karkulkou a dopadlo to zrovna tak. Jindy tkem na krk. Jindy uima od epce z karmaznovho atlasu *+. Potom, kdy jsem konal potebu za kovm, nael jsem tam koku bezaku a tou jsem se vytel; ale jej drpy mi rozjitily celou itn hrz. Z toho jsem se nazt vylil, vytraje si ji rukavikami matinmi, lib pchnoucmi po smrdvce. Potom 208
OKLIV, KOMICK A OBSCNN jsem si ji vytral alvji, fenyklem, koprem, majornkou, remi, listm tykvovm, kapustou, cviklou, rvovm, ibikem, diviznou, kter je na zadeku erven, locikou a pentovm listm. *+ Dostal jsem lombardskou plavici, od eho jsem si pomohl, vytraje iji svm pklopcem. Potom jsem si ji vytel prostradly, lonmi pokrvkami, zclonami, podukou, kobercem, stolnm prostradlem, utrkou, ubrouskem, kapesnkem, nedbalkami. Ze veho toho ml jsem vt rozko ne praivec, kterho e. Nue, pravil Grandgousier, kter prostedek pokld za nejlep? *+ Ale konec konc pravm a trvm na tom, e nen lepho prostedku nad house, hezky obrostl hebkm prachem, jen kdy mu meme podret hlavu mezi nohama. A vte mi to, na mou est. Nebo poctte na de bjenou rozko zpsobenou jednak hebkost prachu, jednak pjemnm teplem housete *+. A nemyslete si, e blaenost hro a poloboh, kte ij na polch elysejskch, je v jejich asfodelu neb ambrosii nebo nektaru, jak nm to chtj namluvit star povdaky. Je (podle mho mnn) v tom, e si vytraj panmandu housetem. A takov je t mnn mistra Jana Skotskho. (Pel. Jihoesk Thelma)
Ilustrace z: Les songes drlatiques de Pantagruel Francoise Rabelaise, Pa, Richard Breton 1565
209
210
Satirick deska z vlmskho triptychu, kolem 1520, Lutych, Bibliothque centrale
211
Na po|tku 17. stolet se v Bertoldovi Giulia Csara Croceho (1606) st|v|me svdky tak naprost zmny vznamu satiry na venkovana. V tto postav, jet eredn a neotesan, se venkovan z hlup|ka st|v| mazanm chlapkem a pibliuje se tak legend o Ezopovi, v jeho neladnm tle sdlila moudrost a prohnanost. A nebylo teba ekat na Bertolda, protoe napklad u v roce 1553 nach|zme Historii sedlka Campriana (Historia di Campriano Contadino), v n vtipn venkovan schov| do zadnice sv oslice dv mince a potom obelst poetil kupce, kdy jim uk|e, e oslice vymuje penze, a draze jim ji prod|. Mezitm se z masopustnho furianta mn ve filozofick symbol i bl|zen: nejrznj bl|zni mc do zem, kde holubi ltaj do huby, se stali karikaturami rozlinch vad u v Lodi blzn Sebastiana Branta (1494) a sama Bl|znivost pranuje zvyky sv doby ve Chvle, kterou j vzd|v| Erasmus Rotterdamsk (1509). Rabelaisovm souasnkem byl Pieter Bruegel st., dky nmu svt venkovan s jejich slavnostmi, neotesanost a nestvrnost pronik| do velkho malstv. Stejn jako satiry na venkovany i Bruegelovy obrazy lid ztv|ruj, ureny mu vak nejsou. Jak poznamenal Hauser v Socilnch djinch umn, svj ivot chtj zobrazovat spoleensk skupiny spokojen s vlastnm postavenm, ne ty, na n dosud dolh| tlak a kter tou po jinm ivot. Bruegelovo umn bylo ureno mstu, ne venkovu. Proto vak jet nelze Bruegelovi uprat pelivou vnmavost k venkovskm zvykm; jeho ztv|rnn venkovana jist nen odpuzujc a posmvan, jak tomu bylo ve stedovkch satir|ch.
212
OKLIV, KOMICK A OBSCNN sta a nos Michail Michajlovi Bachtin Francois Rabeiais a lidov kultura stedovku a renesance, V (1965) Ze vech st lidskho oblieje hraj v grotesknm obraze tla dleitou lohu jen sta a nos, nos ovem jako nhrada falu. *...+ Oi vyjaduj ist individuln a takkajc sobstan vnitn ivot lovka, kter je pro groteskno irelevantn. Groteskno pracuje jen s vyvalenma oima *+, protoe jev zjem o ve, co vystupuje, vynv a tr z tla, o ve, co se dere ven, za hranice tla. V grotesknu nabvaj zvltnho vznamu vemon vrstky a vstupky, vechno, co tlo prodluuje a spojuje s jinmi tly nebo se svtem, kter je mimo tlo. Mimoto se groteskno zajm o vyvalen oi proto, e jsou svdectvm o ist tlesnm napt. Nejduleitj st oblieje jsou vak pro groteskno sta. Jsou dominujcm prvkem. Groteskn obliej se v podstat redukuje na oteven sta, ve ostatn je jen rmcem pro tato sta, pro zejc a pohlcujc tlesnou propast. (Pel. Jaroslav Kolr) Bertoldo Giulio Csare Croce Bertoldovy vborn prmy, 1 (1606) Za asu, kdy se krl Alboin, panovnk Langobard, zmocnil skoro cel Itlie a ml krlovsk sdlo v krsnm mst Veron, piel na jeho dvr jeden venkovan jmnem Bertoldo. Byl to nehezk mu velmi oklivho vzhledu, avak vady na krse vyvaovala v jeho ppad ivost ducha, nebo velmi byste a hbit odpovdal na otzky a byl nejenom dvtipn, ale i mazan, prohnan a od prody poouchl. A vypadal takto: byl mal postavy, ml velkou, jako m kulatou hlavu, krabat a vrsit elo, oi rud jak ohe, asy dlouh a pichlav jako prase ttiny, osl ui, velkou a trochu kivou hubu, jej spodn ret visel dol, jak tomu bv u kon; pod bradou ml hust vous, zapiatl jako u kozla, a nos ml zahnut a obrcen nahoru a s irokmi nozdrami; zuby mu ouhaly ven jako kanci, pod krkem ml ti nebo tyi volata, a kdy mluvil, vypadala jako hrnce, v kterch se nco va; nohy ml kozl jako satyr, chodidla dlouh a irok a po celm tle byl 213
Hieronymus Bosch, Lo blzn, kolem 1500, Pa, Muse du Louvre
chlupat; jeho nohavice byly z edivho sukna a na kolenou zplatovan, a boty ml vysok a okrlen mohutnmi podpatky. Zkrtka byl to prav opak Narcise. (Pel. Ji Peln)
Falstaffv portrt William Shakespeare Jindich IV., 11,4(1598-1600) Je ti v patch bel v podob starho tlusocha. Lidsk sud, to je tvj kumpn; pro se stk s takovou kd rozmar, bekou zveckosti, s tm napuchlm balkem vodnatelnosti, s tm velemchem sherry, s tm pecpanm rancem stev, s tm peenm volem la Manningtree, s bichem plnm pudinku, s tou velebnou neest, s tou edivou nepravost, s otcem vech roren, s tou zvetelou marnivost? Na je dobr, jen aby sherry kotoval a lemtal? Co ovld hbit a obratn? Porcovat a batit kapouna? V em se vyzn krom prohnanosti? V em je prohnan krom niemnosti? V em je niemn, ne-li ve vem? V em je poestn, ne-li v niem? (Pel. Jan Werich) 214
Pieter Bruegel st, Zpas masopustu s postem, detail, 1559, Vde, Kunsthistorisches Museum
215
3. Renesann vysvobozen Dobr oklivost prody Antonio Rocco O oklivosti (1635) V prod jsou velmi okliv vci, znik, smrt, hlad, chudoba atd. K tomu se pidruuj dal; a pesto, kdy se dobe podvte, tyto a jim podobn jsou ve skutenosti ty nejlep vci na svt. Znik, kter je vlastn odntm, je potkem kadho vznikn, kad pozemsk bytosti, jak se o tom hojn zmiuje peripatetick filozofie; nebo jestlie potky jsou patn, pak to, co bylo poato, bude jet hor; a jestlie je to dobr, pak potky budou jet lep, a Aristoteles jeden z nich nazv ohavnost, appetitenim, utturpe, etc... Ve spise De generatione animalium tak sdluje, e nen oklivj a odpornj vci, ne je vznik ivoich, a zvlt pak lid. Kdo by vidl ony neist smsice temnch krv, pinavch zrodk, nechutnch menstruac, hnilobnho spermatu, vzbudilo by to v nm svrchovan hnus. A vtina tch nejdleitjch vtvor vzela z tak odpudivch podmnek. Pomyslete jen na porody, projmadla, vymovn atd. a uvidte, e to, co km, je velmi pravdiv, a pesto takov jsou potky veho dobrho, zsadn dleit a nezbytn; nue, jak dobr je oklivost prody?
216
OKLIV, KOMICK A OBSCNN Prezident de Curval Markz de Sade 120 dn Sodomy (1785) *+ cel sel henm, vypadal skoro jak pouh kostra. Byl velk, vyzbl, tenk, oi ml zapadl a vyhasl, sta sinal a psobc nezdrav, bradu vystouplou, nos dlouh. Chlupy byl zarostl jako satyr, zda ml rovn, hd ochabl a zplihl, take se podobaly sp dvma pinavm hadrm, plandajcm mu nad stehny; ke tam natolik povadla pod dery bie, e jste si ji mohli obtoit kolem prst, ani co ctil. *+ A protoe byl tak odporn pinav, a choutky ml pinejmenm stejn odporn, jako byl sm, pro svj puch nebyl prv oblbenm spolenkem. *+ Mlokdo byl tak nevzan a prostopn jako on, ale protoe byl zcela znudn a naprosto otupl, zbvala mu jen zhralost a zlotil nevzanost. Poteboval vc jak ti hodiny vstelk, a to vstelk nejhanebnjch, aby poctil slabounk zchvv slasti. *+ Curval zabedl do bahna neesti natolik, e u tm nedokzal mluvit o niem jinm. Na jazyku i v srdci ml neustle ty nejsprost vrazy, a ty vehementn stdal s kletbami a proklnnm, pramencmi z nefalovanho dsu, kter v nm stejn jako v jeho druzch budilo ve, co njak souviselo s nboenstvm. Tento duevn zmatek, jet zvyovan tm ustavinou opilost, v n si liboval, jej u nkolik let inil pitomm a otuplm, co pr bylo zdrojem jeho nejmilejch poten, jak sm tvrdil.
Flicien Rops, Pornokrat, 1878, Namur, Muse provincial Flicien Rops 217
218
Vnmavost k oklivosti se v tto chvli chyst| nabt realistickch rys, k emu dojde v malstv 17. stolet; v roce 1635 vznik| pojedn|n O oklivosti (Della bruttezza) Antonia Rocca, jen v polemickm duchu prohlauje, e chce ps|t o vcech oklivch, protoe ty vn pjemn a pvabn n|s poslze znechut. Hned na po|tku Rocco s potenm uv|d mravok|rn a proti en|m zamen paradoxy, v nich dokazuje, e v en|ch je oklivost ochr|nkyn poestnosti, lkem proti chti, anc na rovnost a spravedlnost, a proto jenom eny okliv neprobouzej v milencch |dostivost a al a nejsou necudn jako ty kr|sn. Rocco vak vyn| i prodn pohromy, je jsou pleitost k novmu plozen, a za po|tek kadho dobra oznauje vci povaovan za odporn, jako porody, menstruaci, sperma, projmadla. V renesanci toti obscnnost vstoupila do nov f|ze. Nejene v zobrazench lidskch tl nejsou u pohlavn znaky dvodem k pohoren a st|vaj se nedlnou sou|st jejich kr|sy, ale u autor jako Aretino oslava chov|n dve hanebnho (slunost n|m dodnes nedovol zaadit je do antologie) si nach|z cestu na dvory, papesk nevyjmaje - neplat u za nevhodnou, ale za smlou, nestoudnou vzvu k poten. Umn vzdlanch td si veejn osobuje ono pr|vo, kter se dv tm pokoutn pizn|valo plebejsk ch|te, jen s tm, e toto umn je uplatuje se armem, ne s hrubou silou, a str| tak rozdl mezi vyjditelnm a nevyjditelnm. Kdy tvrd, e zobrazuje kr|sn nejen oklivost nevinnou, ale i tu, je byla povaov|na za tabu, oddluje obscnn od oklivho.
219
Obscnnost se st|v| pleitost k dvorn z|bav v lascivn literatue 17. a 18. stolet, i kdy u prokletho autora jako Sade opt nabv| vech svch odpudivch rys. Znovu pipomn|me, e slunost n|m nedovoluje zaadit do antologie cel popis prezidenta Curvala ze 120 dn Sodomy. Curval je neestnk, odporn, p|chnouc a odpudiv v dsledku in, k nim ho dohnal hnusn cht a kter jsou pops|ny tak, ani je ten| ehokoli ueten. U Sada pekroen hranice mezi vyj|ditelnm a nevyj|ditelnm zach|z za len norm|lnch tlesnch funkc: ve snaze osvobozovat ru obscnnost veker takt a smuje k ohavnosti, k nenosnosti. Dky tomu j v mnoha dlech konce 19. stolet a v avantgard|ch 20. stolet poslze pipadne rozhodujc loha, pr|v proto, aby zniila tabu konformist a z|rove zdraznila vechny str|nky tlesnosti. Avak v 19. stolet to, co dve bvalo povaov|no za obscnn okliv, bez v|h|n zobrazovalo vtvarn umn i realistick| literatura, snac se uk|zat vechny str|nky kadodennho ivota. Dkazem relativnosti pojmu stud je nepochybn skutenost, e kdy poprv vyla mnoh| dla, kter| se dnes tou i ve kole (jako Flaubertova Pan Bovaryov, Joycev Odysseus nebo rom|ny Lawrenceovy i Millerovy), vyvolala skand|l a nkdy bylo zak|z|no je it.
220
4. Karikatura
Jednou z forem komina je nepochybn karikatura. Mylenka karikatury celkem vzato n|le novovku, nkte vid jej po|tky v jistch komickch portrtech Leonardovch. Leonardo si vak zobrazovan postavy spe vymlel, ne aby si vybral rozpoznateln tere, stejn jako dve se zpodobovaly bytosti ohavn samou svou podstatou, jako silni, |blov i hrub venkovan. Naopak modern karikatura vznik| jako polemick n|stroj pouit proti urit osob i urit rozpoznateln spoleensk kategorii. Peh|n vzhled urit |sti tla (zpravidla oblieje), a tak vyuv| tlesn vady k zesmnn nebo odhalen vady mravn. V tomto smru karikatura vlastn pedmt nikdy nezulechuje, ale hyzd jej tm, e urit rys zdrazuje, a se stane nestvrnm.
221
4. Karikatura
Proto mravok|rci jako Hans Sedlmayr (ve Ztrt stedu) mluvili o jakmsi zuboov|n zbavujcm lovka rovnov|hy i dstojnosti. Jist existuj i karikatury majc svj ter ponit nebo k nmu vzbudit odpor (viz rozlin techniky dmonizace politickho, n|boenskho i rasovho neptele v VII. kapitole). Pesto vak zdrazov|nm nkterch rys objektu karikatura asto usiluje o hlub pozn|n jeho povahy. Nkdy nem| za cl odhalit niternou oklivost, nbr pouk|zat na tlesn a duevn vlastnosti nebo na urit chov|n, dky nim se karikovan st|v| milm a sympatickm. A tak zatmco krut karikatury Daumierovy i Groszovy odhaluj mravn nzkost vce i mn vznamnch osob dan doby, karikatury myslitel a umlc od Tullia Pericoliho jsou skutenmi portrty s hlubokm psychologickm vhledem, mnohdy a oslavou zobrazenho. Proto Rosenkranz povaoval karikaturu za jaksi estetick vykoupen oklivosti, ponvad se neomezuje na ukazov|n urit ne-mrnosti ani nezdrazuje vechny chylky (v tom ppad by nelo o karikaturu, ale o popis odlinho tvaru, jako je tomu u Swiftovch obr a Liliput): dobr| karikatura zahrnuje nads|zku jako dynamick faktor vystihujc celek, psob, e form|ln ruiv prvek pispv| k vyv|enosti celku. Jinmi slovy, je to kr|sn zobrazen harmonicky vyuvajc deformace.
222
Quentin Metsys, Smlouva o koupi, 16. stolet, Berln, Gemldegalerie, Staatliche Museen Leonardo da Vinci, Karikatura hlavy starce, 1500-1505, Hamburk, Kunsthalle
223
4. Karikatura
Harmonie v karikatue Karl Rosenkranz Estetika oklivosti, III (1853) (Oklivost) pevrac vzneen v nzk, hezk v odpudiv, absolutn krsu v karikaturu, v n se dstojnost mn v nadmrn patos, z pvabu se stv koketerie. Karikatura tedy pedstavuje vrchol ve ztvrnn oklivosti, a prv proto, e se uritm zpsobem promtne do pozitivnho obrazu, kter pokiv, pechz v kominost. A dosud jsme vdy dokzali rozpoznat okamik, kdy se oklivost me stt smnou. Beztvar a chybn, vulgrn a odporn tm, e se samo zni, me vytvoit zdnliv nemonou skutenost, a tm i komickou situaci. Vechny uveden kategorie se stvaj soust karikatury. I ta se v dsledku rozlinho odstupovn uvedench vlastnost stane beztvarou, chybnou, vulgrn a odpornou. V chameleonskch zmnch a spojench pedchozch kategori m takka neomezen monosti, proto jsou mon nicotn mnostv, slab sly, bezcitn vzneenost, vzneen nicotnost, nemotorn grcie, jemn neotesanost, rozvn hloupost, przdn plnost a tisc dalch protimluv. *+ Karikatura je zaloena na zvelien uritho rysu postavy, a se stane neforemnou. Tuto definici je vak nutno jet zit *+. Abychom karikaturu mohli objasnit, je k principu zvelien nezbytn pidat dal princip, toti nepomr mezi uritou st postavy a celkem, tedy negaci jednoty, je by mla bt ptomna podle principu formy. Bude-li cel postava pravideln ve vech svch stech zvtena i zmenena, potom zstanou i proporce samy o sob stejn, a proto - jako je tomu u Swiftovch postaviek - nevznikne nic skuten oklivho. Pokud se vak jedna st vydl z celku tak, e se obvykl pomry poru, uke se - ponvad ve zbyl sti tento pomr zstane zachovn -, e dojde k uritmu posunu a vznikne neladn celek, kter je okliv. Dispropornost ns bude neustle nutit domlet se proporn sprvnch tvar. Napklad vrazn nos me bt velmi krsn. Pokud je vak pli velk, zbytek tve se ve srovnn s nm ztrat. Tak vznik 224
dispropornost. Bezdn porovnvme jeho velikost s dalmi stmi oblieje a dospvme k zvru, e nos by neml bt tak velk. Plin velikost vytv nejen z nosu, ale i z tve, k n pat, karikaturu. *+ Ale i v tomto ohledu je teba stanovit jedno omezen. Jednoduch nepomr toti me mt za nsledek pouze prostou oklivost, kterou vak jet rozhodn nememe oznait za karikaturu. *+ Vyboen z mez, kter znetvo formu, mus fungovat jako dynamick faktor vystihujc celek. Jeho dezorganizace se mus stt organickou. V tomto principu spov tajemstv karikatury. Dky disharmonii, nevhodnmu pebytku sti v celku, je tak znovu nastolena jist harmonie.
John Hamilton Mortimer, Karikatura, kolem 1776, Yale Center for British Art, Paul Mellon Collection Na protj stran: Honor Daumier, Dva advokti a smrt, nedat., 19. stolet, Winterthur, Sbrka Oskara Reinharta
225
4. Karikatura
226
Proti karikatue Hans Sedlmayr Ztrta stedu, V (1948) Karikatura existovala ji v dobch mnohem dvjch. Znme ji od pozdnho obdob alexandrijsk velkomstsk civilizace, kdy se karikovalo to, co bylo po fyzick strnce okliv. V obdob baroka se setkvme s osobn a soukromou karikaturou. Tak tomu bylo u Caracci, Mitelliho a Ghezziho a tak u Berniniho. Jak sprvn poznal Baudelaire, takzvan karikatury Leonarda da Vinci nejsou karikaturami v pravm slova smyslu. Ve stedovku se vyskytovaly politicky motivovan zostuzujc obrazy, kter byly popravou in effigie. Teprve od konce 18. stolet, a to nejdve v Anglii, se karikatura chpe jako samostatn nr a hlavn oblast tvorby velkho umlce se stv a v 19. stolet u Daumiera. Dleitm pznakem tedy nen pouh vznik karikatury, nbr jej vzestup mezi vysok a uznvan druhy umn. Od roku 1830 vychz politicky zamen asopis Lacaricature: Valpurina noc, pandemonium, satansky nevzan komedie, tu blzniv, tu krvelan. Tak byly naznaeny spodn proudy, z nich karikatura vyvr: v podstat jde o zohyzdn lidsk povahy, v krajnm ppad o pelud pekelnho svta (jen se skld z obraz protikladnch k lidskm) ve svt smrtelnk. Toto zohyzdn se me ubrat rznmi smry: lovk je napklad znetvoen v masku. *+ Zohyzujc princip obecn pouv dvou metod, z 227
George Grosz, ediv den, 1921, Berln, Nationalgalerie, Staatliche Museen
4. Karikatura
Tullio Pericoli, Albert Einstein, 1959
nich jedna je pozitivn, druh negativn. Negativn metoda obr lovka o jeho proporce, vzezen a dstojnost a ukazuje ho jako oklivho, neforemnho, beztvarho, ubohho a smnho. lovk, vrchol stvoen, je sesazen, ponen, ale podr si svou lidskost. *+ Vedle novho rozkvtu neltostn karikatury, kter lovka vnitn pokouje, *+ si potkem 20. stolet umlce neodolateln podmauje obraz zohyzdnho lovka, jen se v modernm umn nezasten projevuje v portrtech lid jevcch se umn neznalmu lovku jako hroziv karikatury. Pvod maj skuten v tch temnch proudech. 228
229
1. Misogynsk tradice
Kapitola
VI
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM

Mezi stedovkem a barokn periodou je tma vituperatio, nactiutrh|n en, jej oklivost je vnjm vrazem vnitn zkaenosti, velmi frekventovan. U v r|mci msk klasiky vykreslili odpudiv ensk portrty Horatius, Catullus a Martialis a zbsile misogynsk| byla napklad est| satira luvenalova. Ovidius upozoroval v Lcch ensk tv|e - vnovanch ot|zk|m kosmetiky -, e vce ne lidla kr|l enu ctnost. V kesanskch souvislostech se k tmatu kosmetick pe vr|til s neltostnou psnost Tertullianus a pipomnl, e podle svatho Psma jsou l|kadla kr|sy souznan| s prostituc tla. Ponech|me-li stranou mor|ln odsudek (a zjevnou polemiku s nev|zanost pohanskho svta), jasn se tu naznauje, e ena se l mastmi a jinmi prostedky, aby zakryla sv tlesn nedostatky, a to v marniv iluzi, e se tak bude vce lbit manelovi nebo, co je jet hor,
230
Bernardo Strozzi, Vanitas, 1630, Moskva, Pukinovo muzeum
cizmu mui. Patrizia Bettellov| (ve sv knize The Ugly Woman, je zahrnuje obdob od stedovku do baroka) rozliuje ve vvoji tmatu okliv eny ti f|ze. Ve stedovku stoj proti etnm zobrazenm staeny, symbolu fyzickho a mravnho padku, kanonick| chv|la ml|d jako symbolu kr|sy a istoty; v renesanci se ensk| oklivost st|v| spe pedmtem burlesknch ert, ironicky holdujcch modelm, je se neshoduj s pevaujcmi estetickmi k|nony; a poslze v baroku doch|z na pozitivn pehodnocen enskch nedostatk jakoto prvk, jim nechyb pitalivost. Ve stedovku je pern| koktav| babizna pro Danta ve skutenosti Sirnou (Oistec, XIX, 7-9). Tma nactiutrh|n staen se objevuje v ad text, napklad v Umn b|snickm Matoue z Vendme, kde je vykreslena odpudiv| podobizna star a zpustl Beroe (m| lysou hlavu, vr|sitou tv|, krhav oi, uvozhen nos a p|chnouc dech), nebo v Pseudo-Albertovch Tajnostech en, kde je vzato za bernou minci rozen tvrzen, e pohled staeny (jej zadrov|n menstruan krve uinilo smrtonosnm) me otr|vit dti v kolbce. Obas se topos protiensk invektivy jev jako reakce na stilnovistick hold andlsk pan a z okliv eny, jak ji vykreslil Rustico di Filippo nebo Cecco Angiolieri, se tak st|v| anti-Beatrice. Na svitu humanismu je dosaeno vrcholu misogynie v Boccacciov Havranu (II Corbaccio). Vyprav tu miluje, ani je jeho l|ska optov|na, kr|snou vdovu a jeho zjevn| rozmrzelost je vyj|dena skrze dui vdovina manela, je pich|z z Oistce, aby mu popsala eninu chlpnost a vrolomnost. Roztouenmu a u postarmu milovnku (je mu dvaatyicet!) se dost|v| odhalen, e ena zakrv|
231
svch pades|t let mastmi a hnusnmi n|plastmi, piem jej tlesn| oklivost je zobrazena do odpornch podrobnost. V renesanci je okliv| ena spe anti-Laura; v ertech, jak p Berni, Doni nebo Aretino - tak jako v podobnch francouzskch textech (Ronsardovch, du Bellayovch nebo Marotovch) -, je vskutku patrn jasn anti-petrarkismus. V tchto b|snch u nen |dn| zavilost: neforemnost je pozorov|na s veselou ironi i rovnou s jistou laskavost. Samo odkvt|n star eny je podntem k melancholick meditaci nad pomjivost kr|sy. Pr|v v renesannm obdob se tak objevuj vahy, je zpochybuj ortel nad oklivost. Jestlie Ortensio Lando jet ped Roccovou chv|lou oklivosti (citovanou v pedchoz kapitole) satiricky uvauje o vhod|ch oklivosti ensk, Lucrezia Marinelliov star tradici pevrac v duchu, kter bychom mohli oznait za prefeministick, a slav kr|su en, kladouc ji do protikladu k oklivosti mu.
Nosat holka Catullus (asi 84-54 p. Kr.) Bsn, 43 Nazdar, holka, j - chyb nosk mal, chyb hezounk noka, temn oko, chyb zniv ret a thl prsty, chyb mluva jen trochu vybranj! milko marnotratnka formijskho! Ty e krskou jsi v och provincie? S mou e Lesbi tebe srovnvaj? , ten nevkusn, poetil dneek! (Pel. Josef Sthlk)
232
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Trapn puch Horatius (1. stol. po Kr.) Epdy, XII Koho chce zskat, ty eno, je jedin slona jsi hodna? K emu ty drky a psanka lsky pro mne, mladka skrovnch sil, nicmn bystrho ichu? Nebo j velice dobe vdy zvtm kad polyp i kozl puch, ukryt v podpan srsti, jako pes vysld ve skri vepe. Jak pot, jak stran pach line se vce a vce z vrsitch pa, kdy sklnm sv kop, tebae ona dl tou svou dychtivou bezuzdnost sytit? Pitom i postel i nebesa bort rznmi skoky a rychle z n mizej barvy a minky, ke kterm krokodl pispl svm lejnem. (Pel. Rudolf Mertlk) eny, noste zvoj Tertullianus (3. stol. po Kr.) O toalet en, 11,4. 5. 6. 7. *+ Mly byste se lbit jen svm manelm. Budete se jim vak lbit pouze tehdy, pokud se nebudete hledt zalbit jinm. Bute klidn, poehnan, dn manelka nen v och svho mue okliv; vdy se mu zalbila tak, e si ji vybral - a u pro jej vychovn nebo krsu. A si dn z vs nemysl, e vzbud u manela nenvist a odpor, kdy se o sebe pestane starat. Kad manel vyaduje poestnost, ale krsu vc mu neoekv, protoe my nejsme v podru tch vc, kter povauj za dobr pohan *+. To vak neznamen, e bych vm doporuoval zcela nezulechtn zevnjek divokho zvete nebo vs pesvdoval o tom, e je dobr pna a neistota: pi pi o tlo jde o zpsob, meze a dnou mru. Nesm se zajt dle, ne kolik si d prost o dostaujc istota a ne co se lb Bohu. Proti nmu se toti proheuj ty eny, kter trp svou ple kosmetickmi ppravky, tve poskvruj lidlem a obo si prodluuj ern. 233 Star trhovkyn, 1. stolet po Kr., New York, Metropolitan Museum of Art
234
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Tm se toti nezamlouv, co Bh stvoil, a samy na sob han a kritizuj umlce a tvrce vekerenstva. Kritizuj ho tm, e se sna nco opravit a pidat, piem tyto pdavky, kter pouvaj, pochzej od soupecho umlce, tj. od bla. *+ Vm, e nkter eny si tak barv vlasy afrnem. Styd se dokonce i za svou vlast, e se nenarodily v Germanii i Galii, a tak ji pomoc vlas mn. *...+ Stoj psno, e nikdo nesm k mrm svho tla nic pidat (Mt 6, 27). Vy vak ke sv vze klidn pidvte jet jaksi zvltn ovln a vypoukl ozdoby ve tvaru ttu, kter si pipnte na ji *). Radji seteste z hlavy vechnu tu pardu, je vs zotrouje. Nadarmo se lopotte s pardnm, nadarmo chodte k tm nejzrunjm parukm: Bh pikazuje, abyste chodily zahalen. Myslm, e proto, aby hlavy nkterch z vs nebyly vidt. (Pel. Petr Kitzler) Vetustilla Martialis (1. stol. po Kr.) Epigramy, 94 U dobr ti sta zaila jsi konsul a ti m zuby, tyi chlupy na hlav, jak cvrek prsa, ple a nohy mravence a na ele m vrsek - vc ne na atech; jak pavuinka vis tvoje poprs, chtn krokodl, s tvoj tlamou srovnvn, je zk, Vetustillo! Kdy ji oteve o sladeji zn kvakot by v rybnce, o pjemnji bzukot houfu komr!? A stejn dobe vid jako zrna vr, a von stejn jako chlpn kozlov, m stejn zadek jak ta kachna vyhubl a lno kostnatj - starch Cynik Dv lampu zhas, ne t pust lzesk se vykoupati - s nejsprostmi dvkami. *+ A pes to vechno (vdova po stu manelch!) si trouf shnt chlapa? *+ ...v tv lno vnikne te - u jen pohebn lou! (Pel. Rudolf Kuthan; upraveno) 235
Hans Baldung Grien, Smrt a lidsk vk, detail, 1540, Madrid, Museo del Prado
236
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM J Sirna jsem sladk Dante Alighieri (1265-1321) Oistec, XIX, 7-33 j ve snu uzel babu koktajc; ilhala, hnty jej kiv byly a ruce chrom, lut byla v lci. *+ A kdy u jazyk rozvzan mla, j pozornost jsem nemoh jen tak zkrtka odtrhnout od toho, co potom pla. J Sirna, tak zpvala, jsem sladk, je nedm plavcm sprvn moem plouti; tak slastn sluchu je mch psn ltka. J Ulyssa jsem zpvem svedla z pouti, a koho u mne zdr zvyku sla, ode mne neme se odtrhnouti. Ne jet sta jej domluvila, jin tu byla ena znenadn, svat a hbit, by ji zahanbila. *+ Popadla druhou, odkryla ji zpedu, at roztrhla j, bich mi ukzala ten probudil m puchem jako z vedu. (Pel. O. F.Babler)
Anti-Beatrice Cecco Angiolieri (13.-14. stol.) Vere, 398 Podvej na tu bbu, Ciampolo, jak ve je na n seschl, nepohledn, a jak je cel kiv, kdy se zvedne, e bud odpor vude okolo! Hled-li na tu tv a na ramena, vid sp opici ne lovka; kdy oslov ji, hned se rozvztek a kolem huby se j dl pna. Vz, pteli, e nen tvoj vinou, kdy ochabuje hnv i trapy a s lskou miz vechno poten. Vdy pohled na ni tolik pekvap milostn duchy, e jsou ochromeni a v srdci tm zmraj a hynou! 237
1. Misogynsk tradice Smrdut staena Rustico di Filippo (13. stol.) Kamkoli jde, m s sebou latrnu, ty ochechule, star kupko hnoje; ten, kdo t potk, rychle prch z boje a ucpv si nos v tu vteinu! To kmen, kter zub i dse kryje, pt dv tvmu dechu nejspe, e vedle nho jsou jak cypie i desky z hajzlu: tolik smrdut je! Jako by zela umpa tiscer, kdy oteve tu stranou hubu svoji; zavi ji navdy, a je ist vzduch! To vru proto se t vichni boj: mon m v sob hnusnou liku, kter liata rod a s tm vechen puch! (Pel. Ji Peln)
Zl staena Burchiello (15. stol.) Zl staeno, ty vrolomn, ln, zvistiv a krut babice, lst prolezl, ty arodjnice, j cel tlo ere praivina! (Pel. Ji Peln) Co jsou eny za Giovanni Boccaccio Havran (1363-1366) ena je nedokonal tvor, zmtan tisci vnmi, je jsou nechutn a odporn, kdy na n jen pomyslme, nato kdy o nich uvaujeme. Kdyby to muov vzali jaksepat v potaz, chodili by za enami se stejnm potenm a chut, jako chod vykonvat jin pirozen a nezbytn poteby; a tak jako spn opoutj msta, kde se zbavili nadbytenho bemene, okamit by od en prchali. *+ dn jin zve nen mn ist: ani prase, kdy se vl v blt, nen ohavnj; a pokud by to nkdo chtl poprat, a se podv na jejich tlesn sti, a prozkoum tajn msta, kam se studem ukrvaj hrozn nstroje, je pouvaj k odvdn svch pebytench v. *+ 238
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Kdy rno vstvala z lka, byla v oblieji zelen a lut a ed jako vpary, je stoupaj z mol, ve vlasech mla uzlky, jako kdy ptci mn pe, byla vrsit, skvrnit a vechno na n viselo. Byl to prav opak toho, jak vypadala pot, co mla as se ulzat, take kdo ji takhle nevidl, jak j k tomu ml tisc pleitost, nebyl by tomu vil. Ale kdo nev, e stejn jako zaouzen zdi, tak i tve en cel zblaj pod hlinkami, a e budou mt takovou barvu, jakou se mali ur nanst na vpno? A kdo nev, e nejen iv maso, ale i tsto, je je vc neciteln, nakyne, kdy je hnteme, a z plytkho se stane kyprm? Tak si tela, malovala a kypila ki, kter za nonho klidu povadla, e j, kter jsem ji vidl pedtm, jsem se nestail divit. A kdybys ji ty vidl takovou, jak jsem ji vtinou zrna vdal j, na hlav non epiku, tek kolem krku, se zeedlm obliejem, jak jsem o tom ped chvl mluvil, kdybys ji vidl, jak se v upanu skln nad ohnitm, sed na bobku, oi m sinal, kale a pliv chrchle, sotva bys k n vzpll lskou. *+ Tys ji vidl utaenou v atech; a jako jsem si jist blaenost, je m oekv, jsem si jist i tm, e kdy jsi pozoroval jej adra, soudil jsi, e mus bt takov a tak prun jako jej obliej, nebo i tam povislou ki zakrvaly bl stuky. *+ Avak nepochybuj, e v tom kyprm poprs, je vid nad stuhou, nen vce ndivky ne ve dvou kalch. Kdysi to mon byla tvrd jablka, rozkon na dotyk i na pohled... *...+ A u pina byla jakkoli, a za n pli tahali druz nebo se provsila vlastn vahou, pravda je, e se tak prodlouila a tak nadmru vzdlila od svho pirozenho msta, e kdyby je ponechala svmu osudu, mon, ale co km mon, bezpochyby by doshla a na pupek, przdn a ochabl jako splaskl mch! A jiste, kdyby se s nimi ve Florencii zachzelo jako v Pai s kapucemi, mohla by si je koketn a po francouzsku pehodit pes rameno. A co jet? Tvm, natahovanm a roztahovanm blmi li, odpovd bicho: to, zbrzdn irokmi a vydatnmi pruhy, jak se vdaj u kzlat, vypad jako przdn pytel a vis prv tak, jako vis volm od brady ke hrudi przdn ke; a mus bt zdvieno tak jako suknice, kdy je teba vyhovt tlesn poteb a vyprzdnit mch, nebo ve veselejm ppad zastrit kaprka do uplku. (Pel. Ji Peln) 239
Andres Serrano, Budape (Model), 1994, s laskavm svolenm Paula Cooper Gallery
vlsky stbrn Joachim Du Bellay (16. stol.) Stesky vlsky stbrn a rozjeen mile! lko zvlnn! lka zlatov! oi z kilu! sta medov, je pod zclonou rt se hbete tak ile! zoubky z ebenu! perly, jak se skvte, e nae duika je rzem zmatena! je z damaku, tisckrt zasen! adra mohutn, jak tlu vvodte! nehty ze zlata! ruko tuouk! svdn zadeku! stehna tlusouk! A to, co nemohu ze studu jmenovat! 240
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM dy ledov! tlo z porcelnu! bosk pvaby! Odpuste pozemanu, e nem odvahu vs lidsky milovat! (Pel. Edgar Knobloch)
Stbrn vlasy Francesco Berni (16. stol.) Sonet pro jeho pan Stbrn vlasy, rozjeen chm kol krsnho zlatho oblieje; zvrsnn elo, zdroj m beznadje, kam Smrt a Lska svoje stely m; perlov oi, je se to zhusta od veho, co jim nijak rovno nen; snhov asy, pasti utrpen, a ruka, nn krtk, sladce tlust; blankytn sta, bloskvouc rety; pevzcn zoubky, leskle ebenov; harmonie, je nen z tchto pln; vzneen mravy; to vm, Heroldov Amora, hodlm takto povdti, jak velik jsou krsy moj pan. Kdy krsn bvala jsem Pierre de Ronsard (16. stol.) Sonety pro Helenu A bude staik, sedc veernm asem pi svce u krbu a dopst prdlo chtc, ekne si uasle, m vere zpvajc; Ronsard m slavil kdys, kdy krsn bvala jsem. Nebude sluku mt, by, slyc zvst tu vskrytu, kde polou dmala, znavena prac svou. se nevzbudila hned pi jmnu, jm m zvou, ehnajc tob, je mnou nesmrteln jsi tu. 241
1. Misogynsk tradice J budu pod zem a, pzrak bez kost, ve stnu myrtovm u budu spovati; ty bude staenka u krbu ltosti, litujc lsky m a svho pohrdn. ij, v mi, neekej, co ztek m ti dti: a re ivota trhej u dnes, m pan! (Pel. Vladimr Holan)
Na okliv adro Clment Marot Epigramy, kniha I, LXXX (1535) adro, je jsi jen ke, snad monou t mohu nazvat. Velik prse, Dlouh cecku, dvno jsi ztratil krsu vecku. Ten ern konec - k neve! je jako st trychte; nepostreno ni dlan, sem tam se houp bez ustn; a vru ten, kdo dotkne se t, je pesvden, e tsto hnte. Pimoudl adro, z nho stk ohavn beka msto mlka, visc adro, tento ert si z tebe udlal sm ert! *...+ Hod se k tomu, abys v pekle kojilo jeho dti vztekl! (Pel. Ji Peln)
Pan Aldonza Diego Hurtado de Mendoza (16. stol.) Na staenu, kter si namlouv, e je krsn M Aldonzo, as neprosn plyne, bude vm tikrt ticet cobydup, 242
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM ti vlasy mte, k tomu jeden zub a prsa cvrka, skryt v pavuin. Na vaich suknch vru nevznik vc zhyb, ne mte na svm ele, s vaimi sty mohu srovnat smle dv pstavit, tak jsou velik! Zpvte jako ba u rybnka, sov zoban vm kouk zpod ela, noka, to, bda, kstka z nebotka! Pchnete jako ryba zamel a zezadu jste - a to nerad km kachna, ji nkdo odral docela! (Pel. Ji Peln)
Vhody ensk oklivosti Ortensio Lando Protimluvy II, O tom, e je lpe bt okliv ne krsn (1544) Leckdo pochybuje, zda nen lep bt okliv ne krsn. *+ Zd se mi naprosto jist, e kdyby eck Helena a trojsk past Paris byli bvali tak okliv, jak byli krsn, ekov by nepociovali takovou trze a Trja by nebyla zcela zniena. *+ I nyn asto vidme, e okliv lid jsou moudej a dvtipnj ne ti krsn. Ponaje Sokratem, kter, tak jak se k a jak se podle jeho medaile zd, byl nezvykle ohavn, avak takov, e byl hoden zskat svdectv orkula, e je moudej ne kdokoli jin. Ezop z Frygie, skvl bajk, byl postavy tak obludn, e kterkoli z Baronzi by se ve srovnn s nm jevil jako Narcis nebo vihk; nicmn (jak kad v) oplval vemi ctnostmi a ml velmi bystr rozum, jm pevyoval vechny ostatn. Velmi ohavn byl filozof Znn, okliv byl Aristoteles, okliv byl Empedokls, velmi okliv byl Galba, avak dvtipem a venost se ve srovnn s kmkoli jinm vdy zdl vynikajc. *+ A kolikje dnes v Itlii krsnch en,je by byly zrove 243
1. Misogynsk tradice povaovny za cudn? *+ oklivosti, je jsi proto svat, ptelkyn cudnosti, ty, kter si protiv nepstojnosti, ochrnkyn ped nstrahami, ty zajist zn nejsnaz rozmluvy, tyje zbavuje kad hokosti, ty zahn kad zlovoln podezen, a konen, ty sama jsi lkem na zuivou rlivost. K bych dokzal nalzt slova, je by byla dostaten dstojn, aby t oslavila tak, jak to daj tv zsluhy, nebo to bych uinil pevelice rd, protoe od tebe pochz nekonen dobro a zcela neprvem jsi hanna nevdomci.
Musk oklivost Lucrezia Marinelliov O ulechtilosti a znamenitosti en (1591) Jestlie jsou tedy eny krsnj ne mui, kte se obvykle zdaj hrub a neupraven, kdo me popt, e jsou jedinenj ne oni? Dle mho soudu nikdo. Proto meme ci, e krsa u eny je ndhern podvan a ctyhodn zzrak, jej mui nikdy zcela nedocenili a dostaten se ped nm nesklnli. Chci vak pokroit jet dle a ukzat, e mui jsou povinni a nuceni milovat eny a e eny nejsou povinny jejich lsku optovat, leda snad z pouh zdvoilosti *+. Mu potebuje milovat krsn vci: avak jak krsnj vci zdob svt ne prv eny? Ve skutenosti dn, dn, jak dobe ukazuj vechny ve uveden protiklady, je potvrzuj, e v jejich spanilch tvch se odr pvab a oslnivost Rje, a pro tuto krsu jsou mui nuceni je milovat: avak ony nejsou povinny milovat mue: nebo nkdo mn krsn anebo okliv nen pro tuto svoji povahu hoden lsky. A jak km, ve srovnn s enami jsou vichni mui okliv; nejsou tud hodni bt jimi milovni, leda pro svoji velkomyslnou a laskavou povahu *+. Nech tedy ustanou stnosti, nky, vzdechy a vkiky mu, kte navzdory svtu chtj, aby eny optovaly jejich lsku, tvrd o nich, e jsou krut, nevdn a bezcitn: co je zleitost vyvolvajc smch, a vechny bsnick knihy jsou tchto vc pln.
244
245
2. Manrismus a baroko
Jestlie v renesanci triumfovalo klasick pojet umn, zaloen na napodobov|n prodnch harmoni, s manrismem doch|z k obratu. Dnes jsme si zvykli datovat po|tek manrismu nesporn konvennm letopotem, rokem 1520, co je datum smrti Raffaelovy. Pokud se dve mluvilo o mane, kdy jsme chtli popsat styl uritho autora, a pozdji, kdy jsme chtli oznait repetitivn zpsob, jm se autor odvol|val na velk vzory minulosti, nyn se manrismus definuje jako epocha, v n umlec, zasaen neklidem a melancholi, u nehled| kr|sno jako n|podobu, ale usiluje o expresivitu. Teoretikov manrismu vyhlauj doktrnu ducha a ideje; vnitn kresba (disegno interno), plod umlcovy mysli, je projevem bostv, je v umlci bytuje a m| demiurgovskou moc. Deformace tak doch|z ospravedlnn jako odmtnut ploch imitace a pravidel. Pravidla gnia nepodmiuj, pravidla z gnia
246
Giuseppe Arcimboldo, Zima, 1563, Vde, Kunsthistorisches Museum
vych|zej. Manrista thne k subjektivn vizi. Zatmco monokul|rn perspektiva renesannch tvrc usilovala o rekonstrukci scny, jako by byla vidna matematicky objektivnm okem, manristick umlec rozpout strukturu klasickho prostoru: Bruegel v peplnnch vjevech zbavench stedu, El Greco v zakivench a astigmatickch postav|ch, Parmigianino v nepokojnch a nerealisticky stylizovanch fyziognomich. Vol se expresivita, a ne krsa, smuje se k tomu, co je bizarn, vstedn a deformovan, jako na fantastickch obrazech Arcimboldovch. Jet vce se v baroku rozvj smysl pro neobyejn, pro to, co vzbuzuje div, a v tto kulturn atmosfe se prop|tr|v| svt n|sil, smrti a hrzy, jak je tomu v dle Shakespearov a u albtinc vbec nebo v Quevedovch Snech - a nakonec se chorobn medituje nad mrtvolou milenky, jako u Gryphia. Manrismus a baroko se takto bez skrupul uchyluj k tomu, co klasick| estetika povaovala za nepravideln. Proto se i tma okliv eny dost|v| do jin perspektivy: ensk nedokonalosti se nyn popisuj jako zajmav prvky, a nkdy dokonce jako stimuly rozkoe. Jet uvidme, e tento postoj pevezme jak romantismus, tak dekadence - autoi jako Baudelaire, m|me-li uvst alespo jeden pklad. U na pelomu 16. a 17. stolet nalz|me dva vmluvn texty: Montaigne skl|d| srdenou chvaloe na kulhav eny a Shakespeare zd|nliv sniuje svou Dark Lady adou negac tradinch charakteristik kr|sy, pak ale kon slovy a pece: pes to ve svou Mzu miluje. V barokn poezii se vak jde jet d|le: objevuje se chv|la na trpaslici, na koktavou, na hrbatou, na
247
ilhavou, na podobanou, a Marino v rozporu se stedovkou tradic ervenho i rovho lka oslavuje bledost sv milenky. Pokud dve vyadovala ensk| kr|sa plavou ktici, nyn se chv|l ernovl|sky. U Tasso napsal ve svch Verch: ernovlas|, le kr|sn| - panensk| fiala! - a Marino veleb kr|su ern otrokyn. Dojemn| je Salomoniho chv|la krsn staeny, a jestlie Quevedv text je jet tradin zavil, u Burtona je tomu jinak: koat popis obludn eny tu m| zdraznit, e l|ska me pekroit protiklad oklivosti a kr|sy. Avak u od po|tku manristickho obdob si raz cestu melancholick rozjm|n nad muskou starobou. Ve verch, v nich Michelangelo a Gryphius l svou staeckou oklivost, se zachvv| bolestn dojet.
Pvab kulhavch Michel de Montaigne Eseje, III, 11 (1595) A u prvem i neprvem, jedno italsk pslov tvrd, e Venui a jej pravou slast poznal jen ten, kdo spal s kulhavou. *+ Vykldal jsem si to tak, e nepravideln pohyb kulhav vn do cel zleitosti novou rozko a dv poctit tm, kdo to vyzkouej, osten slasti, ale prv jsem zjistil, e otzku u eila star filozofie. A ta prav, e jeliko nohy a stehna kulhavch nepijmaj pro svou nedokonalost vivu, kter jim nle, pihz se, e genitln partie, kter jsou poloeny ve, jsou plnj, lpe vyiven a silnj. Anebo pr proto, e tato vada omezuje pohyb, ti, kdo jsou j zasaeni, mn rozptyluj sv sly a ke hrm lsky pistupuj lpe vybaveni. *+ Jen na zklad starho a veejnho uvn tohoto vroku jsem si kdysi namlouval, e se mi dostalo vt rozkoe od eny, kter byla kiv rostl, a pipsal jsem to na konto jejch pvab. 248
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Bledost krsn eny Giambattista Marino Lyra, 14(1604) M slunce bledojas, v tvm bledm rueji i ervnky svou erve ztrcej. M smrti, nn bled, bledost, je vldnout zd se v tvch nonch fialch, pemh r nach. Hle, co m touha hled: k i j zblednu pod tvou ztelnic, m lsko bledolc! (Pel. Ji Peln)
Krsn staena Giuseppe Salomoni Verie, 4(l615) Staeno ulechtil, kdysi jsem pohanil tvou ktici, tv i adra snhobl. Le zmniv nzor, hodlm zmnit styl a kadou le, a velkou nebo malou, te vykoupit chci chvlou. *+ Stbrn jsou tv vlasy v tom ase jesen, le ani v zlatch nezm tolik krsy; a rozputn, nebo spleten, nadmru t m a pitahuj... *...+ elo, ped mnoha lety irok, jasn luh, poset cel blostnmi kvty, u dvno zoral neltostn pluh staroby, avak pesto pod radlic se v srdcch chpajcch 249
Giorgione, Star ena, 1506-1507, Bentky, Gallerie dell'Accademia
rod krom osin trpk alosti i sladce chutn zrn radosti. Oblouk as roztomil, ten nebezpen me, jm pae amork se ozbrojily, zd se bt lich pro milostnou se, kehk a k boji mlo zpsobil? ne, m dosti sly o lsku bojovat, kosit due a srdce zraovat. Ohn tvch slinch o jsou mon ztlumeny, pesto vak pl, kdy se ke mn sto, a j hned hom vjednom plameni... *...+ 250
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Tv sta, sladk schrna polibk, nnch vt, jsou stle sv jako re zrna a nedoten krutm sprem let... *...+ bl tv nn hrudi, ta skvostn zahrada s jablky, kter mnohou touhu bud, dl nese plod, jen nijak nezvad... *...+ Tv ruka snhobl, je kdysi vyslala tisce stel, se mon unavila; le umdlvajc, pevn zstala a je dnes vru krsnj ne dve... *...+ Tv hru, tv tv, tv brada dnes strd vrskami; pro mne to ale nen dn vada, le nov pvab, dve neznm...*...+ Tvj pvab dle svd, jsi star, pan m, v tv krse ale zrcadl se mld... *...+ Psni, as rychle let, nech slova m t ale zkonej: a bude star, bude krsnj. (Pel. Ji Peln)
Pzrak Francisco de Quevedo Sny (1612) Vid ten pzrak? la spt okliv, ale rno se sama okrlila a te se pedvd ve velkm stylu. Nebo vz, e kdy sezeny probud, oblknou si nejprve tv, hrdlo, dv ruce a pak teprve aty. Vechno, co na nich vid, je uml a nic nen pirozen. Vid ty vlasy? Jsou koupen, nenarostly samy od sebe. Obo je spe zaouzen ne ern, a kdyby se chp dlalo jako obo, nemly by vbec dn. Zuby, kter vid, a sta byly ern jako inkoust, ale te je z nich bl prek. 251 Quentin Metsys (pipsno), Okliv ena, 15251530, Londn, National Gallery
252
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Vosk z u peel na rty, take z nich jsou te dv sviky. A ruce? To, co vypad bl, je ve skutenosti krm. Jen se podvej na enu, kter m nazt vyrazit do spolenosti a vzbouzet tam obdiv: na noc se nalo do marindy, tve ped usnutm promn v beiky masti a po rnu si namaluje na ki patin obliej. Je to nramn podvan, kdy okliv a star ena chce povstat z baky jako slavn arodj! Pozoruje ji? Nic na n nen jej. Kdyby si ty osoby umyly tv, u bys je nepoznal. V mi, e na svt nen tak vydlan ke jako ke krsn eny: je na n vc stop po men a suen, ne kolik m sukn. Nedvuj svmu tlu, a kdy chtj polechtat n nos, hned sahaj po esencch, vonnch koench a voavkch, a dokonce i jejich noky zakrvaj pot ambrovmi stevky. Ujiuji t, e z eny se naim smyslm nedostane nieho a e jsou syceny pouhm zdnm. Kdy ji lb, jenom si umae rty; kdy ji objm, svr destiky a drt papundekl; kdy s n ulh na loe, polovina z n zstane pod postel v sandlech. Kdy se j dvo, cel se vyerp; kdy ji zsk, nud se; kdy si ji vydruje, pivede se na mizinu; kdy ji nech, zane t pronsledovat; kdy ji miluje, kale na tebe. ekni mi, co na n vid, a uva, jak to stvoen sl na slabost a jak mu svd nae touen. Pochop, e by byly uitenj zklaman a ztrznn ne uspokojen, a zhy tak nahldne sv blznovstv. Vzpome, jak trp msnm krvotokem, a zhnus se ti; a pokud nemaj msky, pipome si, e je mly a e je zase budou mt, a to, co t okouzluje, t zane dsit. A sty se, e t olily vci, kter by byly mn hnusn na devn soe. (Pel. Ji Peln)
Lska k okliv en Robert Burton Anatomie melancholie, Symptomy ili pznaky melancholie milostn (1621) Lska je slep, prav pslov, Cupido je slep a slep jsou i vichni, kdo mu stran. Kdo se zamiluje do eredy, povauje ji za Dianu. Zamilovan svou milou vroucn obdivuje, by byla 253
2. Manrismus a baroko ztlesnn oklivost, postrdajc jakkoliv pirozen vlohy, cel povadl, vedovit, bl, rud, lut, ern, bled jako vosk, obliej placat a kulat jak obliej aka, nebo zas pohubl, vyschl a svraskl jak obliej robtka, tlo poset skvrnami, by byla cel zkroucen, jen kost a ke, mlem pleat, oi vytetn a ilhav, krhav, mon dokonce vyvalen, pohled koky piskpnut ve dvech, hlavu sklopenou, tkou, on dlky vpadl, lut a ern, by byla ilhav, pusu mla dokon jako vrabci, nos kiv jak Peran, nebo zas dlouh a ostr jako lika, erven, neforemn, obrovsk, rozplcl, jako maj an, plosk a placat, nebo dlouhatnsk a zk, zuby prodl a vycenn, ern, zkaen, navzjem se pekrvajc, zanesen zubnm kamenem, obo jak tykadla chrobka, vousy jak arodjka, dech pchnouc na celou mstnost, z nosu j kapalo v zim v lt, vole mla jak Bavorka, bradu piatou, odstvajc uiska, krk dlouh a kiv jako krk jeba, pendulis mammis, prsa poklesl, cecky jako pr konv, nebo naopak ploch jak prkno, prsty jak bl klobsy, nehty dlouh, roztepen a ern pnou, ruce a pae sam praivina, ple tmavou, by byla zahnvajc troska s ohnutm hbetem, hrbat, kulhav, nohy ploch, tl v pasu jak kravsk drka, nohy postien dnou, kotnky petkaj z bot, chodidla pchnouc, by byla sam ve, neforemn bytost, zrda, ertk prody s k kysele pjc, krkoravm hlasem, nezpsobn, vulgrn v chovn, by byla obrovsk korpulentn entina, odpudiv trpaslice, cuchta, tlust a pinav, uinn kulika nebo ryb kost, vythl a such, kostlivec, pzrak *+ podobn hovnu ve svtle lucerny, hor, ne byste si dokzali pedstavit, ena, kterou nenvidte, kter se vm hnus, kter byste chtli plivnout do oblieje nebo do jejch prsou byste si chtli utt nos, remedium amoris, kter byste povaovali za skuten protijed pro jin, zchtral bhna, umounn, nevrl, odporn, smradlav, zvec, pleitostn kurva, necudn, vulgrn, leniv, neotesan, neupraven, nevzdlan, tlachav *+. Kdy se do n zamiluje, padne na kolena a navdy ji bude obdivovat.
Na nsledujc dvoustran: Lucas Cranach st., Pramen mld, 1546, Berln, Gemldegalerie
254
255
256
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM Kalibn William Shakespeare Boue, 1,2(1623) PROSPERO. Ty pucheji, ty slouho, co t ert zplodil tvou mrchou matkou! Vylez! KALIBN. Nejhor mrn mlha, jakou kdy mma havranm brkem hnala z hnusnch blat, a na vs padne; vtr jihozpadn a v puchejch po tle naske vm. PROSPERO. Za to t dneska v noci vezmou kee a ujmn brt ti bude dech a jeci, kte za tmy maj pr, sjezd t celho, e probodn bude jak plstev, kad bodnut vak plivj neli od vel, kdy ji stav. KALIBN. Jdu si dojsti svj obd. Je tento ostrov po m matce mj. Tys mi ho ukrad. Kdy jsi piel prvn, hladils m, staral ses a dlal jsi mi odvary z bobul - a uil, jak kat vtmu a jak menmu svtlu, je ho za noci a za dne. A j t ctil a ukzal ti ostrov: kde studnky, kde sl, kde zem je pust a kde rodn. A proklet za to jsem! Ve moci kouzeln m matky, brouci, ropuchy, netopi, na tebe se vrhnte! Jsem tvj jedin poddan, kde dve jsem sm sob kraloval. A tys m v tvrd skle ustjil a zabrnil mi chodit po ostrov. PROSPERO. Ty kryso prolhan! Bi na tebe! Ne vldnost! J t zrovna hkal! U sebe - pinavce - nechval t spt, dokud ses nepokusil znsilnit mou dceru. KALIBN. Oh, oh! 2e se to nepovedlo! Zkazil jsi mi to - jina zalidnil bych ostrov Kalibny. MIRANDA. Odporn a dobrem netknuteln slouho, jen m v krvi zlo. J jsem t litovala, uila jsem t mluvit, poznvat kadou hodinu nov vci, v dob, kdy ty jsi ani nevdl, co chce, a jako nejhloupj zve jsi vyrel jenom skeky; j tv touhy jsem osvtlila slovy, mohs je vyjdit e ale ty jsi od prody zl - a uil ses -, dobrota pirozen se ti pila. Proto t plnm prvem zaveli do skly, by horho jsi nco zaslouil ne jenom al. 257
Georges de La Tour, Flainet, detail, 1628-1630, Nantes, Muse des Beaux Arts Bartolomeo Passerotti, Mu zahryzvajc se do vlastn pae, 16. stolet, Miln, soukrom sbrka
KALIBN. Uilas m svou e a mj zisk z toho je, e te umm klt. Tak mor t zchva, e j poznal tvou e.
(Pel. Alois Bejblk)
Star Michelangelo Michelangelo Buonarroti Vere (1623) Mj hlas - to ve dbnu se melk pla, jsem z ke mch, v nm chrast kad kost, boh: ti pecky dole v mon na. V oko mi zkal sinou mzdrou vrost a zuby jsou jak struny pocuchan, hnou se, a vyjde hlas a hned m dost. Z m tve, potk-li m, hrza vane; hotov strak jsem, tak at je lep, stt v poli, plchnou vrny rozmlsan. 258
ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM V mm jednom uchu pavouk pn si dep a v druhm cvrek hude z vnch not, a jak chce spt, kdy v chtn se chrchle lep. *...+ Mramornm pankm jsem kdla hnt, a jako plavec jsem, kdy plachty spj toun mu v beh, a korb v mol vbed. Umn, modlo, nadj nad nadji je dvalos mi - jakou hr to hru? Chudk jsem, str a otrok na galeji, a ztracen vc, kdy rychle nezemru. (Pel. Pavel Eisner)
Na sebe Andreas Gryphius (17. stol.) Sonety, 1,48 Sm sebe dsm se; tas ctm v celm tle, kdy zkoumm svoje rty, nos hrzn zborcen, roklinu o svch, osleplch od bdn, a vka kryjc zornice vyhoel. Mj jazyk seehl se zptky do st kc a cosi blekot, zpase se slovem; m due tou v; tlo p hbitovem; lkai odeli a bolest m se vrac. Co je te tlo m? Kost, ke, klubko il. J dlouhm leenm se k smrti uloil. M stehna nemohou dl bez berl a hol. K emu je mld, est, vhlas a umn? Kdy pijde as, pak vseje dm a mmen a slabost nejmen ns bez odporu skol. (Pel. Ji Peln)
259
2. Manrismus a baroko Richard III. William Shakespeare Richard III,, 1,1 (1597) Jenome j - j nemm postavu pro takov rozpustilosti, milostnm zrcadlm se dvoit nemohu, j mm jen hrubou rabu, chyb mi vzneenost lsky, nesvedu svou chz oslnit vlnc se krasavici, j mm soumrnost tla pistienou, falen proda m oidila o vzhled, jsem zpotvoen, nedodlan, vyslan pedasn sem na svt, kde mm dchat, ani ne z poloviky hotov, a to tak mizern a nevkusn, e kudy kulhm, feny tkaj mn tedy v tomhle slabounkm, pisklavm mru nezbv dn sladk kratochvle; nanejv ptrat, jak vrhm v slunci stn a skldat bsn na svou erednost. A jeliko nemohu dlat milovnka a tm se bavit v tchto dnech laskavch slov, rozhodl jsem se dlat niemnosti a nenvidt przdnou rozko dnench dn. (Pel. Betislav Hodek)
260
261
1. Od vzbouenho Satana k nebohmu Mefistofelovi
Kapitola
VII
BEL V MODERNM SVT

Kesansk| tradice se snaila zapomenout, e Satan bval andlem, a tud musel bt pravdpodobn velmi kr|sn. Pesto Satan zhruba v 17. stolet zaal proch|zet uritou promnou. Shakespeare se v Hamletovi upamatoval, e |bel se me zjevovat i v kr|sn podob, a konen Marino n|m ve Vradn nevitek (1632) pedstavuje Satana jako bytost, na ni dolh| temn smutek - a je tedy do jist mry bud n| soucit. Porovnejme Dantova Lucifera (14. stolet) s Plutonem z Tassova Osvobozenho Jeruzalma (16. stolet). Oba jsou dsiv; a pesto Tasso nedok|e Plutonovi upt stranou velebnost. S konenou platnost je vak Satan vykoupen a v Miltonov Ztracenm rji (1667). Hovoilo se o politickch dvodech (Milton se astnil purit|nsk revoluce, kter| byla poslze poraena a n|sledovalo obnoven monarchie), je b|snka vedly k tomu, aby v Satanovi ztlesnil vzor vzpoury proti moci. Avak i
262
Heinrich Fussli, Satan vystupujc z chaosu, z: Milton, Ztracen rj III, 1010 n., 1794-1796, Curych, soukrom sbrka
BEL V MODERNM SVT
kdy nebudeme tak jako Blake (Satek nebe s peklem, 1790-1793) tvrdit, e Milton byl v podstat na |blov stran, ani o tom vdl, musme pipustit, e u miltonovskho Satana pevauj rysy padl kr|sy a nespoutan hrdosti. Nen to revolucion|, protoe mu chyb ide|ln cl pesahujc pouh smysl pro pomstu a potvrzen vlastnho J|, ale zajist je vzorem ir bouc se energie, take Schiller (ve Vlastn recenzi na Loupenky) nape, e ten| stran poraenmu, a Shelley v Obran poezie prohl|s, e Miltonv |bel pevyuje Boha, jemu se stav na odpor. Satan se netr|p smyslem pro est, nepijm| podzenost tomu, jen nad nm zvtzil, a odmt| |dat o milost: Je lep kralovat v pekle ne bt sluhou na nebesch. Jestlie v Marlowov Doktoru Faustovi (1604) byl Mefistofeles jet okliv a pokud se jet v 18. stolet v Cazottov Zamilovanm blovi zjevuje v podob velblouda, v Goethov Faustovi u se objevuje jako peliv odn p|n. Je sice pravda, e se k Faustovi vete jako ern pes, kter pot projde znepokojivou promnou, kdy na sebe vezme podobu hrocha s oima jako eav uhlky a stralivmi kly, ale nakonec se uk|e v odvu potulnho |ka, spo|danho intelektu|la. Je |belsk jen v tom, e je lisn a pesvdiv v hovoru a hraje si s Faustem jako koka s my. Na druhou stranu ke sveden Fausta nen zapoteb mnoho, na obchod s duemi je ji pipraven, tm jako by on s|m vych|zel |blovi vstc, a nikoli naopak. Mefistofeles je tedy pedzvst tet promny |bla. Ten se ve 20. stolet stane zcela svtskm (dokladem jsou texty Dostojevskho, Papiniho a
263
William Blake, Satan postihuje Joba netstm, ilustrace z: Job, 1826, New York, Pierpont Morgan Library
Manna); nen ani hroziv, ani podmaniv, je pekeln ve sv edi a zjevn ubohosti malom|ka, a tm je nyn nebezpenj a znepokojivj, nebo u nen jen nekodn okliv, jako tomu bylo dve.
Dantv Lucifer Dante Alighieri (1265-1321) Peklo, XXXIV, 28-57 Panovnk toho bolestnho kraje od pli prsou z ledu trel v de, a obru podobna sp vka m je, ne obi rovni jeho pa me: [...] Tu k udiven svmu velikmu ti oblieje zhld jsem na t hlav. 264
BEL V MODERNM SVT Z tch pedn krv rud svtil se mu, dva druh spojeny s nm mihotav nahoe nad prostedkem ramen byly a splvaly, kde ptk m heben prv. Prav byl zpola lut, zpola bl, lev, jak lid od nilskho zdla bvaj temn pro r velk sly. Pod kadm z nich se dvoje velk kdla, jak takovmu ptku slu, . Pl mosk plachet vtch nezahldla. Nemaj pe, ale netop je zpsob jejich; tmi tedy mv, a troj vtr prudce od nich v, jm prv Kokyt cel zamrzv. esterem o ple, troj bradou slzm i slinm s krv stkat dv. I lmou kad sta zub adou hnka jako trdlice, e v ase tm celkem ti se do tch muk tam kladou. (Pel. O. F. Babler)
Tassv Pluton Torquato Tasso Osvobozen Jeruzalm, IV, 7 (1581) Vzhled div stranou velebnost sl, ds bud v nm a hrdost vt tvo a z rudch o neist jed pl, je jak zlovstn komety dv ho; do vousu zmti, je bou v chum svla, se strupat hru s ernou bradou no, a bezedn kdy st otvr jcen, ten kyp ernou sedlou krv sycen. (Pel. Jaroslav Vrchlick)
265
Joseph Anton Koch, Peklo, 1825-1829, m, Casino Massimo, Dantv sl
Satan Giambattista Marino Vradn nevitek (1632) Z o, kde sdl smrt a tesknice, plpol kaln, karmnov ze. kosem hled kiv zornice, dv komety, z tmy rozbsnn tve a z chp, rt a vl sanice stoup puch v ernm dmu, rud pe; hnviv, pyn v mocnch poryvech hm jeho ev a blsk jeho dech. (Pel. Ji Peln)
266
BEL V MODERNM SVT Pvab padlho andla John Milton Ztracen rj, kniha 1,62-151 (1674) Dob devatero, s dnem je m noc nm smrtnm, s chasou stranou leel skln, v ohniv kroue stri zkruen, a nesmrtelnk; los jej zachoval jen pro vztek vt: neb te mylenka na tst ztracen i vnou strast' jej mu. Zraky to strhan, kde patrn hrozn ds a bol, s nm z se ms stroh a pych zavil. Te v rz, jak andl jen dovedou, v kraj pat stran, pust, divok, v ten hrozn al vkol do vech stran, jak valnou vhe plamennou; ni sled vak svtla od tch oh zt, sp tmu, je truchle stny, aln zjevy jen, muk e odkrv, kde nem' dlt ni mr, ni klid, kam nadj nevejde, a vchz vade; le bez konce bol a ru pval bod, iven po vky hnouc srou nestravnou. To sdlo vn prvo schystalo tm zbojnm *...+. s jak ve v jakou t z padl, takt' on zjevil s hromem svm se vt; i kdo hroznch zbran tch znal dotud moc? Vak pro n, ni pro ve, co v zlosti vtz mocn sele snad, kt nechci se, ni zmnm, a mj lesk vn zmnn - pevnou mysl s vysokou svou zhrdou, v dojmu zsluh zhannch jen s Nejmocnjm v spor mne hnal a v boj ten lt zbrojnch duch nesetn byl strhl pluk, jen smle zoklivil si jeho vldu a mne cen v, s velmoc jeho stetl vzdornou moc 267
1. Od vzbouenho Satana k nebohmu Mefistofelovi na nebes plnch v bitv nejist a ots'jeho trn. By ztracen boj ve ztraceno tm nen: nezdoln tu vle, dost msty, z nemrouc a smlost nikdy couvnout, nevzdt se a ve, co k nezkruenstv pslu. T na mn hnvem nevynut cti ni silou svou, bych skloniv koleno, zdl o milost, zbouje toho moc, jen strachem z tto pae o svou se ondy chvl; to podlost byla by i hor pdu toho potupa a hanba *+. (Pel. Josef J. David)
Chudk bel Johann Wolfgang Goethe Faust, I, Studovna (1773-1774) MEFISTOFELES T sly dl jsem j, je, chtc vdy pchat zlo, vdy dobro vykon. *+ Jsem duch, jen stle popr! A prvem; neb co vznik, ve, by zahynulo, hodno je; proto by bylo lip, kdyby nic nevznikalo. A ve vem tom, co u vs kdy se zvalo hchem i zkzou, zkrtka zlem, tam j v svm pravm ivlu jsem. *+ Skromoukou pravdu j ti dm. Nech lovk, zdrobnl svt blznovstv, mn, e je celek celistv: J dl jen dlu jsem, jen vm byl v prv asy, j dl jsem temnoty, je svtlo stvoila si, 268
BEL V MODERNM SVT to hrd svtlo, je te matku Noc chce okrst o prostor a dvnou moc. A pec to nesvede; nech sebejasnj pl, vdy na tlech jen ulpv. *+ FAUST Te o tvch clech zpraven jsem! Kdo neum nic zniit ve velkm, aspo se v malm o to sna. MEFISTOFELES Mnoho tm arci nedoki. Co nicotu chce zadret, to nco, nejapn ten svt a jsem se sebevce moil, pec jsem ho posud nepokoil otesy, vlnou, vichry, plamenem: klidn si trv ocen i zem. A na tu eldku zvat a lidskch ras, na tu u dokonce jsem krtk: j pohbil jich u pkn dky, a nov sv krev obh zas a zas! Tak to jde dl, jsem z toho mlem div; na zemi, ve vod a vzduchu z tisce klk ivot pu iv v chladu a zim, v mokru, v suchu! Nevyhradit si ohn r, docela nic j neml bych part! (Pel. Otokar Fischer)
269
1. Od vzbouenho Satana k nebohmu Mefistofelovi Cazottv bel Jacques Cazotte Zamilovan bel (1772) a ji pronm jasnm vraznm hlasem zaklnadlo a jet hlasitji pak tikrt rychle za sebou zvolm: Belzebube!. Krev mi stydne v ilch, vlasy na hlav se mi je. Sotva jsem skonil, otevelo se pmo proti mn nahoe v klenb dvoukdl okno: tmto otvorem vnikl dovnit proud svtla oslnivjho, ne je svtlo denn: v okn se objevila velbloud hlava, hrozn svou velikost i tvarem, a hlavn svma nadmru velikma uima. Ohyzdn pzrak otevel tlamu a hlasem hodcm se k celmu zjevu mi odpovdl: Che vuoi *+ Prvn vc, kter m napadla, byl pes. Pij, ekl jsem mu, v podob kepelka. Sotva jsem vydal rozkaz, nathl ten stran velbloud svj estnct stop dlouh krk, sklonil hlavu a doprosted mstnosti a vyvrhl blho kepelka s jemnou lesklou srst a s uima a na zem. (Pel. Petr Turek)
bel Dostojevskho Fjodor Michajlovi Dostojevskij Brati Karamazovi (1879-1880) Byl to njak pn nebo lpe eeno rusk dentlmen jistho druhu, u postar, qui frisait la cinquantaine, jak kaj Francouzi; jeho tmav, dost dlouh a jet hust vlasy i do piky pistien bradka byly ponkud proedivl. (Pel. Prokop Voskovec)
270
BEL V MODERNM SVT
Papiniho bel Giovanni Papini bel mi ekl, Kadodenn tragika (1906) Je velmi vysok a velmi bled: je jet dost mlad, avak onou mladost, kter toho pli zaila a kter je smutnj ne st. Na jeho velmi bl a prothl tvi nen nic zvltnho, a na zk, seven a pevn semknut rty a na jedinou, velmi hlubokou vrsku, je se ty kolmo mezi obom a ztrc se tm a u koene vlas. *+ Je vdy obleen v ernm a jeho ruce jsou pokad bezvadn opateny rukavicemi.
271
Lewis Morrison, Faust, divadeln plakt, 1896
bel Mannv Thomas Mann Doktor Faustus (1947) Mu je to sp outl postavou, dvno ne tak velik jako Sch., ale i men ne j - sportovn epici m pes ucho a na druh stran zpod n vyvstvaj naryavl vlasy od spnku nahoru; naryavl asy tak na zardlch och, srovit tv s trochu ikmo zahnutou pikou nosu; pes pmo pruhovanou trikotovou koili m tverekovanou kazajku s nedosahujcmi rukvy, z nich lezou ruce s topornmi prsty; odporn tsn kalhoty a lut selapan stevce, cdit je marn by nmaha byla. Franta. Fricek nekal. A s hlasem, s artikulac herce. (Pel. Pavel a Dagmar Eisnerovi)
Grard Philipe ve filmu blova krsa, reie Ren Clair, 1950
272
BEL V MODERNM SVT
273
2. Dmonizace neptele
Jak se Satan postupn zbavuje svch dramatickch rys, narst| naopak dmonizace neptele, jemu jsou pisuzov|ny satansk rysy. Ovem i kdy se z|jem o tohoto neptele (kter zaujme Satanovo msto) projevuje pedevm v modernm svt, neptel tu byl odjakiva. Ji od nejstarch dob byl neptelem vdy pedevm Ten druh, cizinec. Jeho rysy neodpovdaj naim mtkm kr|sy, a m|-li jin stravovac n|vyky, jsme znechuceni jeho pachem. Ani nemusme zach|zet pli daleko do minulosti, sta si pipomenout, e lid ze Z|padu povauj za nepijateln, kdy an jed psy, a e Anglosasm vad, e Francouzi pojdaj |by. Nemluv o nesrozumitelnch zvucch cizho jazyka. ekov kupkladu oznaovali za barbary (to jest lidi, kte breptaj) vechny, kdo nemluvili ecky, a v mskm sochastv jsou barbai poraen legiemi zachycov|ni s nepstnmi vousy a zplotlmi nosy.
274
Manfredo Settala, Spoutan otrok (bel - automat), 17. stolet, Miln, Civiche Raccolte Arte Applicata, Castelllo Sforzesco
BEL V MODERNM SVT
Prvn neptel, jemu muselo elit kesanstv, byl Satanv z|stupce Antikrist. Vechny zn|m texty o tvi Antikrista (kter se nicmn inspiruj biblickmi prameny, jako je Daniel), od prvnch stolet a po Pamflet na Antikrista od Adsona de Montier-en-Der a po Hildegardu z Bingenu, kladou draz na jeho obscnn oklivost (nkdy zdvodovanou idovskm pvodem). Druhho neptele pedstavovali ji od prvnch stolet kaci a jednou ze zbran, kter pouvalo z|padn i vchodn kesanstv v boji proti nim, bylo vdy len jejich |belskch zvyk. Sta se podvat na byzantsk text O psoben dmon od Michaela Psella (11. stolet), pozdji donekonena napodobovan vemi monmi kacskmi sektami a (pokud jde o ritu|ln vradu dtte) asto uvan jako obaloba proti idm. Nep|tel byli rozkolnci. V 10. stolet ve zpr|v Liutpranda da Cremona o byzantskm dvoe (kter si pipomn|me pro jeho ok|zalost) nach|zme hrzostran popis mstnch obyej, jdel a vna smenho s pryskyic, kter dnes pro mnoh pedstavuje vybranou lahdku. Straliv byli vdy samozejm nep|tel Saracni. A konen neust|le petrv|vala hrza z lovka malomocnho i nakaenho morem, kter byl neptelem spolenosti, protoe byl nevyliteln nemocn a infikovan. V novodobm svt, kter vdy zachycoval n|boenskho i n|rodnho neptele s grotesknmi nebo ohavnmi rysy, se zrodila politick| karikatura. Karikatury, na nich protestanti a katolci v obdob reformace zpodobovali papee nebo Luthera, byly
275
opravdu krut. Bhem Francouzsk revoluce se objevily karikatury legitimistick strany pedstavujc sansculoty jako kanibaly znc po krvi. Na pelomu 19. a 20. stolet se setk|v|me s karikaturou protiklerik|ln. Italt vlastenci v 19. stolet zuiv karikovali rakouskho utlaovatele (i kdy znamenit Giustiho text nejprve l ohavnost okupant, ale pak vyjaduje dojet nad voj|ky vzd|lenmi od domova a vroucn se modlcmi ke spolenmu Bohu). V kad v|lce byl ovem neptel zobrazov|n jako zrdn. Jist Berillon za prvn svtov v|lky sepsal La polychesie de la race allemande, kde dokazoval, e prmrn Nmec vytv| vce vkal ne Francouz a e jejich z|pach je nepjemnj. Bohat| byla e karikatur protinacistickch a protifaistickch, ale stejn tak zdrcujc byla, zvl|t bhem studen v|lky, karikatura protikomunistick|. Na obhajobu civilizanho posl|n bloch se vdy pouvalo neltostn zobrazov|n Afrian, a to nejen v prze i malstv, ale i v textech.
Danielovo proroctv Daniel 7,1 -8,15-18, 23 Daniel ekl: Vidl jsem v nonm vidn, hle, tyi nebesk vtry rozbouily Velk moe. A z moe vystoupila tyi velik zvata, odlin jedno od druhho. Prvn bylo jako lev a mlo orl kdla. Vidl jsem, e mu byla kdla okubna, bylo pozvednuto od zem a postaveno na nohy jako lovk a dno mu lidsk srdce. Hle, dal zve, druh, se podobalo medvdu. Bylo postaveno tv k jedn stran. Mlo v tlam mezi zuby ti ebra a bylo mu eeno: ,Vsta a hojn se naer masa! Potom jsem vidl, hle, dal zve bylo jako levhart a mlo na hbet tyi pta kdla. Bylo to zve tyhlav a byla mu dna vladask moc. Potom jsem v nonm vidn vidl, hle, tvrt zve, stran, pern a mimodn mocn. Mlo velik 276
BEL V MODERNM SVT elezn zuby, ralo a drtilo a zbytek rozlapvalo svma nohama. Bylo odlin ode vech pedelch zvat a mlo deset roh. Prohlel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi dal mal roh a ti z dvjch roh byly ped nm vyvrceny. Hle, na tom rohu byly oi jako oi lidsk a sta, kter mluvila troufale. *+ Mj duch *+ byl *+ zmaten a vidn, kter mi prola hlavou, m naplnila hrzou. Pistoupil jsem k jednomu z tch, kte tam stli, a prosil jsem ho o hodnovrn vklad toho veho. ekl mi *+: Ta tyi velik zvata, to tyi krlov povstanou v zemi. Ale krlovstv se ujmou svat Nejvyho a budou mt krlovstv v dren a na vky... *...+ tvrt zve - na zemi bude tvrt krlovstv, to se bude ode vech krlovstv liit; poze celou zemi, podupe ji a rozdrt. (Pel. Ekumenick komise pro Star a Nov zkon)
Zrozen Antikrista Adso de Montier-en-Der (10. stol.) O zrozen a asech Antikrista Antikrist se zrod z idovskho nroda *+ ze spojen otce a matky, tak jako se rod vichni lid, a nikoliv, jak tvrd nkte, jenom z panny. Tak bude zcela poat v hchu, v hchu bude zplozen a v hchu se narod. Na zatku jeho poet bel vstoup do matiny dlohy, psobenm bla bude vyivovn v mateskm ln a blova moc bude stle s nm. A stejn tak jako do matky naeho Pna Jee Krista sestoupil Duch svat a naplnil jej svou silou, tak aby byl poat z Ducha svatho a narodil se jako svat a bosk, tak tak bel vstoup do matky Antikrista a celou ji napln, obklop, pisvoj si ji, bude ji vlastnit zven i uvnit, aby jej dky belsk asti poala skrze mue, a ten, jen se narod, bude zcela mrzk, niemn a zkaen. A proto bude nazvn synem zkzy. *+ Bude mt mgy, arodje, vtce a kouzelnky, kte jej z blova popudu budou vyuovat ve vech niemnostech, proradnostech a zlomocnch umnch.
Luca Signorelli, Zvstovn pchodu Antikrista, detail, 1499-1504, nstnn malba z kaple Madonna di San Brizio vorvietskm dmu
277
278
BEL V MODERNM SVT O tvi Antikristov Syrsk zv naeho Pna Jee Krista, 1,4 (5. stol.) Takto tedy vypad: hlavu m jako hnouc plamen, prav oko podlit krv, lev zas zelen jako koka a se dvma zornikami, on vka m bl, spodn ret velk, prav stehno slab, nohy tlust, palec zplotl a prothl.
Apokalypsa Elijova, 3,15-17 (3. stol.) Je drobn, nohy m tenk, vysok, na lysm ele chom edch vlas, obo mu sah a k um a na hbet rukou nese znmku malomocenstv. Tv v tv tm, kdo ho spat, se bude promovat: jednou to bude mladek, jindy zas staec.
Apokalypsa sv. Jana Bohoslovce (5. stol.) Vzhled jeho tveje temn, vlasy jak hroty p, elo zakabonn, prav oko jak jitn hvzda a lev jak oko lv. sta m irok jeden loket, zuby na p dlouh a prsty jak srpy. Jeho stopy jsou dlouh dva lokte a na ele m napsno Antikrist.
ryvek z rukopisu z kltera Mont-SaintMichel (10.stol.) Uednci pravili Jeovi: Pane, rci, jak bude. A Je jim ekl: Vysok bude devt loket. Jeho svzan ern vlasy budou jako elezn etz. Na ele bude mt oko ziv jak svit. Doln ret bude odul, horn ret mt nebude. Malek na ruce bude mt nejdel, levou nohu vt. Takovho bude vzezen.
279
2. Dmonizace neptele Hildegarda z Bingenu Liber Scivias, III, 1,14 (12. stol.) A jak se stane, e na mst, podle nho se pozn ena, se objev nestvrn hlava, cel ern? To proto, e syn zatracen pijde ve svm lenstv se vemi Istmi prvnho sveden, s obludnmi hanebnostmi a pinavmi zlotilostmi: bude mt dv ohnivch o, ui jako osel, nos a tlamu jako lev, protoe sesl na lidi len skutky z nejzloinnjho z oh a nejnestoudnj slova poprn, bude je nutit zaprat Boha, jejich smysly zaplav tmi nejstranjmi puchy a crkevn instituce bude drsat s nejkrutj dravost; bude se smt ohavnm klebem a pitom bude ukazovat straliv elezn zuby.
Sarkofg csae Hostiliana se scnami boje man s barbary, 251 po Kr., m, Museo Nazionale Romano
280
BEL V MODERNM SVT Cursormundi, 22.391-22.398 (14. stol.) Pchod Kristv bude velk jas, kad vejde v onu svtlou lze! Antikrist vak pozn stranou bze: z jeho iti, jemu ke zlosti, vyjde pna jeho vnitnost. Kristem polekn a zahanben, skon v hrze, v tk zkosti, ve svch vlastnch lejnech vyvlen. (Pel. Ji Peln)
Ohyzdnost Byzantinc Liutprando da Cremona Zprva o poselstv do Konstantinopole (10. stol.) 4. ervna (968) jsme dorazili do Konstantinopole, a pot co ns pijali urliv, aby tak potupili Vs, jednali s nmi hanebn. *+ Vno ek, smchan se smolou, pryskyic a kdou, jsme prost nemohli pt. *+ 7. ervna, na Svatodun svtky, jsem stanul ped Nikeforem, nestvrnou bytost, sketem s obrovskou hlavou, malma okama pipomnajcma krtka. Hyzd ho krtk hust proedivl vous, krk m dlouh jeden palec a dlkou a hustotou vlas je to skuten lps a barvou Habean, na nho bys nechtl narazit prosted noci, bicho m otyl, hd huben, stehna vzhledem k nzk postav pli dlouh, nohy krtk, chodidla ploch a venkovsk at tuze star, smrdut a vybledl tm neustlm noenm, na nohou botky ze Sikynu, jeho mluva je nevybrav a povaha li, svm kivopsenictvm a lemi je to uinn Odysseus *+. Poetn dav obchodnk a sprostho lidu, kter se pi t slavnostn pleitosti shromdil, aby uvtal Nikefora a pl na chvlu, se tsnil od palce a k chrmu Bo moudrosti podl cel ulice, take skoro tvoil ze; byl patn vyzbrojen malmi, pli lehkmi tty a ubohmi kopmi. K tomuto nehezkmu vjevu jet teba dodat, e jak ho vtina lzy vtala, pedstupovala bosa *+. Avak i jeho hodnosti, pochodujc s nm uprosted vit nuzn chtry, mli na sob irok tuniky, cel drav, jak star byly *+.
281
Mathis Grnewald, Pokueni svatho Antonna, 1515, detail Isenheimskho olte, Colmar, UnterlindenMuseum
Bhem t hnusn a nechutn veee, vhodn prv tak pro opilce, omatn olejem a ochucen jakmsi prapatnm rybm mokem, mi kladl rozmanit otzky tkajc se Va moci, krlovstv a vojk. A pokad, kdy jsem mu upmn odpovdl, ekl: Le, vojci tvho pna neumj jezdit na koni a nevd nic o boji pk; velikost tt, tha brnn, dlka me a tha pileb jim nedovoluj bojovat. *+ Ani na moi nem tvj pn sdostatek lostva. Jen j mm ty nejvt 282
BEL V MODERNM SVT mosk sly a udem na svmi lodmi, znim jeho msta na pobe a na prach splm ta na bezch ek.
Nakaen morem Tommaso Fasano O epidemick horece, kter zashla Neapol roku 1764. Ti knihy (1765) Kdo by pak chtl lpe pochopit slu hnilobnho dechu nemocnch, a zvlt pak u ved, neistch ran, odumelch a rakovinnch st tla, nech uv, e jeden jedin lovk postien zhoubnm vedem, v nm vznik a hromad se hnis, vytv kolem svho tla velmi smrdut a odpudiv ovzdu, kter je natolik siln, e pokod kadho, kdo tam vstoup a nadechne se ho; inek je takov, e osoby neuvykl pozorovat tento druh nemoc nebo od prody slab povahy upadaj do mdlob. Tato atmosfra zamouje vzduch v nejblim okol a postupn i ostatn vzduch naplujc mal mstnstky, a nakonec celou nemocnin chodbu; tam zneist odvy a uritm zpsobem i podlahu a samotn stny
Zpach Saracn Felix Fabri Evagatorium in Terrae peregrinationem (15. stol.) Sanctae, Arabiae et Egypti
Saracni pchnou hrozivm zpsobem, a neustle se proto koupou; protoe my nesmrdme, je jim jedno, e se s nimi spolen koupeme. Nejsou vak stejn benevolentn k idm, kte pchnou jet vc ne oni. Ns ale ve svch lznch vid rdi - stejn jako se nemocn leprou raduje, kdy se k nmu pid zdrav lovk, protoe jm nepohrd, a malomocn si mysl, e z kontaktu se zdravm lovkem me pro sv zdrav nco vytit, proto jsou i pchnouc Saracni rdi, e jsou ve spolenosti nkoho, kdo nepchne.
283
Luternsk pastor (uprosted) uzavr smlouvu s akem i blznem a blem, ilustrace z: Thomas Murner, Von den Grossen Lutherischen Narren, 1522
284
BEL V MODERNM SVT Rakuci Giuseppe Giusti V chrmu svatho Ambroe (1846) Vy, Excelenc, na mne nevrate pro nkolik tch ert bezcennch, a proto, e jsem nmcoroutem, mnte, e lumpm pomoh na pran mj smch: co nedvno jsem zail, zdali vte, po milnskch jda toulkou ulicch? K svatmu Ambroi jsem zbloudil man, ve star chrm ten v asn chvli rann. *...+ J vstoupil. Chrm ve prostorch svch vech byl pln vojska, toho od severu, jak sehnali je z Chorvat sem a z ech, jak na vinici voly v kadm smru; jak na pard, utajen dech, zde stli pmo v dmu poloeru, knr jako koudel ve chumi mnohm pes hubu, pmo, ztuhl ped svm Bohem. J zstal vzadu. Pad jsem znenadn v ten pust dav a piznvm se rd, e hnus mne pojal, o nm ani zdn vy nemte, svj schovn za ad; puch tk dlal mi tu oddychn, e - dovolte, Excelenc - snad mn zdlo se, i hlavnm na olti v tom krsnm dmu z loje svky z. Vak v on chvli, kdy se chystal knz, by mystick chlb svoj pozved rukou, cit nhl nhy v moje nitro kles, k olti smrem hudbou plnozvukou trub vlench se hlahol slavn nes, jak nroda pl, kter seven mukou, by o pispn k nejvymu tkal, si na vecko, co ztratil, vzpomnal. 285
Proticsask spojeneck vojska, Le petit Journal 29. z 1914 Sbor Verdiho, ten sbor, jen k Bohu vane z st lombardskch, je hntla krut ze, ten znm sbor Od rodnch krb. Pane, jen tolika ji hrud zkruil trze. J nectil se vc, jak pse kane, K tm cizm rotm schvtila mne pze, a jak by n lid to byl, v jejich davy jsem pimchal se, divk ostchav. To pkn vc - co, Excelenc, chcete a nae vc a slun udna, to mozku, v nm pro umn cit kvete, bu nevinn za hraku dopna; vak sotva skoneno - mi nezazlete m role dojat bti dohrna, kdy v nov ert mn z tchto st se prt zpv nov, kter zali tito sviti. Nmeck pse, kter zvolna lkala, 286
BEL V MODERNM SVT
sv kdla nesouc k Bohu erem mhavm, jak modlitba, a mn se almem zdla a zvukem znla slavnm, dojmavm, e v pamti m posud zvu stl, e tomu diviti se neunavm, jak z tchto hbet, loutek jako dev, moh harmonick tak se vznet zpv. V t hymn trpk znl cit a t sladk tch zpv, kter slchali jsme v mld, jim ume se doma, v it zmatky, je pak si opakujem v alu rdi, m v dui mih se obraz drah matky, cit lsky, mru jal mne, jen tak chlad, ds ped vyhnanstvm v dlce v ciz zemi, e beze smysl stl jsem tu a nm. Kdy ztichnul, j jsem v zadumn stl, v mylenek mocnch dlel jsem toku, dl k sob:Tyto plach vyrval krl, 287
James Gillray, Rodina sansculot osvujc se po celodenn nmaze, vydala Hannah Humphreyov, 1792
2. Dmonizace neptele jen strach m z naich slavnch uskok, je z lo vyrval, bez klidu je hnal, otroky zkrotit davem otrok, je z chorvatskch a eskch niv hnal strach jak stda pezimovat v Maremmch. Ku tuh kzni a k tuhmu it jsou nm, oputn, vysmvni, jak slep nstroj lupu v boj se t, o hanb svoj sotva maj zdn, a toto zt, kter vn ct ku Vlachu Nmec, toto pohrdn jen krlm, kte dlenm jen vldnou, je vhod, ne nrody si v nru padnou. Uboh lji! vzdlen jsi svch a v ciz zemi, kde ti kleb jen pu, kdo v, snad v hloubi du zjitench ti jak nm pna poslat k ertu hu? Jak my dost mte jist choutek jich... Pry, kaprlu bych padl ve nru, jen stoj tu s lskovou svoj hol jak tvrd kl a zaraen v poli. (Pel. Jaroslav Vrchlick)
288
BEL V MODERNM SVT
289
1. arodjnictv
Kapitola
VIII
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS

1. arodjnictv
|belsk bytosti schopn arovat, kouzeln lektvary a dal kouzla existovaly ji od d|vnho starovku; jsou zmiov|ny v Chammurapiho zkonku z po|tku 2. tiscilet p. Kr., vyskytuj se v egyptsk kultue, v asech Aurbanipala v 7. stolet p. Kr., v Bibli, kde se hovo o kamenov|n ernoknnk a vtc. eck| kultura znala arodjky, jako byla Mdeia i Kirk, v mskch z|konech dvan|cti desek se odsuzovala ern| magie a v latinsk literatue nach|zme svdectv napklad u Horatia i Apuleia. Od samch po|tk i kdy bylo zn|mo, e ernou magii provozovali jak mui (arodjov), tak eny (arodjnice) byla z jaksi zakoenn misogynie zlomocn| bytost ztotoov|na spe s osobou enskho pohlav. Tm spe v kesanskm svt se pak |bel mohl spojit jedin se enou. A vskutku ji ve stedovku se hovo o sabatu jako o |belskm shrom|dn, pi nm se arodjnice odd|vaj nejen
290
Francisco Goya, Sabat arodjnic, 1797-1798, Madrid, Museo Lazara Galdiano
kouzlm, ale tak nefalovanm orgim, kdy uskuteuj pohlavn styk s |blem v podob velkho kozla, kter je symbolem chlpnosti. A poslze obraz arodjnice sedc na kotti (i kdy se pozdji promn v dobrotivou postavu Befany) je jasnou nar|kou na falus. Tato legenda se nezrodila jen tak nieho. Takzvan arodjnice bvaly star eny tvrdc, e znaj liv byliny a umj vyr|bt jin lektvary. Nkter z nich byly jen uboh ejdky ijc z dvivosti lidu, jin byly doopravdy pesvdeny, e se stkaj s |blem, a pak lo ovem o klinick ppady. Vcelku vak arodjnice pedstavovaly jistou formu lidov subkultury. Ze stedovku se dochovaly dokumenty odsuzujc arodjnice, napklad bula Alexandra IV. z roku 1258; o arodjch a ernoknncch zmiovali tak teologov, teba svat Bonaventura, jen varuje, e dky sv bystrosti a oduevnlosti dmoni [] mohou proniknout do lidskho tla a trznit je, dokud jim v tom nezabr|n vy moc (Koment k Sentencm, III, 8). A pitom arodjnice nepedstavovaly pro crkevn svt |dnou obsesi. Navzdory veobecn rozenmu n|zoru stedovk nebyl obdobm, kdy se rozily arodjnick procesy. K tomu dolo spe a v pozdj dob, co dokazuje skutenost, e nejbohat obrazov materi|l o arodjnicch poch|z z 15. stolet. Ve 13. stolet se zrodila inkvizice, ale ta se zabvala pedevm kaci. Naopak v roce 1484 je vyd|na bula Innocence VIII. Summis desiderantibus affectibus, namen| proti arodjnictv, a pape povuje dva inkvizitory, Heinricha Kramera a
291
1. arodjnictv
Jakoba Sprengera, aby proti arodjnicm psn zakroili. Pr|v tito mui o p|r let pozdji vydaj spis Malleus Maleficarum (Kladivo na arodjnice), nejvznamnj trakt|t proti arodjnictv, kter rad, jak tyto neastnice rozpoznat, jak je vyslchat, jak je podrobit muen, aby se piznaly ke spojen s |blem. A tak se v prbhu 16. a 18. stolet procesy s arodjnicemi a jejich odsuzov|n na hranici nebo k oben ily jako lavina, a to nejen v katolickm svt, nbr tak a pedevm ve svt protestantskm (vzhledem k tomu, e Luther je oznail za |blovy nevstky a obvinil je, e berou krav|m mlko, pivol|vaj boue, jezd na kozlech a tr|p dti v kolbk|ch), nejen v Evrop, ale s obzvl|tn prudkost tak v Nov Anglii; smutn se proslavily pedevm procesy v Salemu roku 1692, kde bylo obeno devaten|ct en. arodjnice se rozs|hle zabydlely v literatue; sta pipomenout arodjky u Shakespeara nebo ve Valpurin noci zachycen v Goethov Faustovi. Nejvce literatury se vak tk| polemiky na tma arodjnictv. Zatmco Cardano u roku 1557 tvrd, e arodjnice jsou jen povriv ensk (m pedjm| vklad modern psychiatrie), v arodjnictv naopak neochvjn v (abychom uvedli alespo nkter) lan Wier (Depraestigiis daemonum, 1564), Jean Bodin (La dmonomanie des sorciers, 1580), Martino del Rio (Disquisitionum magicarum libri sex, 1599), Francesco Maria Guazzo (Compendium maleficarum, 1608), Joseph Glanvil (Saducismus triumphatus, 1681) a v tme stolet v rznch k|z|nch Cotton Mather, kter sehr|l jistou (spe pochybnou) lohu v procesech v Salemu. Pokusy o odmytizov|n se
292
objevuj a v 18. stolet u autor, jako byl teba Tartarotti (Del congresso notturno delle lamie). I kdy bylo poslze pron|sledov|n zastaveno, obraz arodjnice nezanikl; nad|le peval v poh|dk|ch a vr|til se u hororovch autor typu Lovecrafta. V tchto djin|ch n|s zajm| pedevm skutenost, e v naprost vtin ppad byly obti tolika hocch hranic obvinny z arodjnictv, protoe byly okliv. A co se te jejich oklivosti, lid si dokonce pedstavovali, e bhem pekelnch sabat se dok|zaly promnit v bytosti v|bnch tvar, ale vdy poznamenan podezelmi rysy, je prozrazovaly jejich vnitn oklivost.
293
1. arodjnictv arodjnictv v Bibli Leviticus 20, 27 Mu i ena, v nich by byl duch zemelch nebo duch vteck, musej zemt. Ukamenuj je. Jejich krev padni na n. (Pel. Ekumenick komise pro Star a Nov zkon)
Sudiky Parky Dante Alighieri (1265-1321) Peklo, XX, 121-123 Viz neastn, je jehlu opoutly, cvky a stav, a vdmami pak byly a obrazy i blm zlobu sely. (Pel. O. F. Babler)
Promnn v osla Apuleius (asi 125-180) Zlat osel, 1,13, III, 24 zleva mu vraz dku a po jlec do krku, pitiskne mu k rn mal mch a peliv do nho zachyt vytrysklou krev, take se nikde neukzala ani kapka. To jsem vidl na vlastn oi. Pak ta dobr Mero zajela pravou rukou do on rny snaila se myslm pesn dodrovat urit obtn obad hledala hluboko ve vnitnostech, a nahmatala srdce mho ubohho kamarda a vythla je ven. Protoe ml Sokrates hrdlo proznut onou zbran, vychzel z rny jaksi hlas, sp by se dalo ci jaksi nezeteln syen, a s chropotem z nho odchzel ivot. Panthia rnu ucpvala houbou v mst, kde se nejvc rozvrala, a mumlala pi tom: Houbo v moi zrozen, voda je ti souzen! Po tchto slovech odely, dv vak odthly stranou postel, rozkroily se nad mm obliejem a vyprazdovaly svj mch 294
tak dlouho, a jsem byl cel vykoupan v jejich neist moi. *+ m chloupky zesl v hrubou srst, hebk ple ztvrdne v tlustou ki, u se nemohu dopotat prst, vechny srostou v koptka, na kad konetin jedno, a na konci ptee mi vyroste dlouh ohon. A u mm tak obludnou tv, prothlou hlavu, roztaen nozdry a pevisl pysky, i ui se mi nramn zvtily a jsou porostl zjeenmi chlupy. V t sv neastn promn jsem nevidl dnou tchu krom toho, e mi narstalo pirozen jene j jsem u Fotidu nemohl dret v nru. (Pel. Vclav Bahnk)
Francouzsk kola, Ppravy na sabat arodjnic, prvn polovina 19. stolet, Musede Meudon
295
1. arodjnictv Horatiovy arodjky Horatius (1. stol. p. Kr.) Satiry, I, 8 Sm jsem spatil, jak kr sem Canidie v svm ernm plti, vlas vlajc, bos, at podkasn, zpv, za n pak Sagana star. Jim obma smrteln bledost dodala stranho vzhledu. Vtom zaaly rozrvat nehty zem a oveku ernou v svch zubech na kusy drsat; krev jej do jmy slily a lkaly z podsvt due, aby jim odpovdaly, na budou se tzat. T mly figurku z vlny a druhou pak z vosku. I mla ta vt, figurka z vlny, tu men pak pokrotit tresty vak loutka voskov pokorn stla, jak mla by sejt hned smrt otrockou. Jedna vzv svou Hekatu, druh zas krutou Tsifonu. V t chvli bys vidl, jak pl se kolem hadi a podsvtn psi, jak zardl Luna se skrv za okraj vysokch hrobek vdy nechce bt svdkem tch kouzel. (Pel. Rudolf Mertlk)
arodjnice v, e je arodjnice Canon Episcopi (9. stol.) Nkter zkaen eny, kter se obrtily k Satanovi a jsou posedl svmi pedstavami a klamy, v a prohlauj, e jezd v noci v doprovodu velkho mnostv dalch en na zvatech a provzej Dianu. *+ Kn maj za kol lidu neustle kzat, e tyto vci jsou naprosto patn a e tyto pedstavy nejsou v myslch vcch vyvolvny duchem Bom, ale duchem zlm. Satan se toti promuje v andla svtla a zmocuje se mysli tchto entin a podrobuje si ji pro jejich vlanou vru a pochybovanost. Bere na sebe podobu a vzhled rznch lid *+, a tak akoli to nevc ena zakou pouze v mysli, v, e se to dje s jejm tlem, a nikoli s du.
296
arodjnice je skuten arodjnice Inocenc VIII. Summis desiderantes affectibus (1484) K naemu velkmu znepokojen se k naim um nedvno doneslo, e v nkterch oblastech Nmecka *+ lid obojho pohlav zapomnli na svou spsu a vzdlili se od katolick vry, neboj se tlesn obcovat s belskmi pzraky a dmony, usmrcovat a hubit eny, zvata, plody zem *+ prostednictvm kouzel, ar, zakvadel a dalch 297
Pbh o Merlinovi, rukopis z 15. stolet, fol. 62v
1. arodjnictv
Pbh o Merlinovi, rukopis z 15. stolet, fol. 63v
zavrenhodnch magickch praktik *+. Jak nm ukld nae posln, chceme se nleitmi prostedky postarat o to, aby hrozba heretick nepravosti nerozila svj jed na kor nevinnch lid. Budi dno na vdom inkvizitorm Sprengerovi a Kramerovi, kte maj vykonvat ad inkvizitor v tchto oblastech, aby nadle a neustle pokraovali v nprav, uvzovn a trestn osob za ve een vstelky a zloiny
298
Kladivo na arodjnice Heinrich Kramer a Jacob Sprenger Kladivo na arodjnice (1486) Budeme hovoit pedevm o tom, jak jednaj s mui, pot se zvaty, a nakonec s plody zem. Pokud jde o mue, zajmav je zejmna to, jakm zpsobem brn svm arovnm ve schopnostech plodit i v sexulnm aktu, e ena neme pot a mu nen schopen vykonat akt. Dle *se budeme zabvat+ tm, jak tomuto aktu nkdy me zamezit urit ena, a nikoli jin. Za tet, jak se odstrauj musk dy, jako by byly z tla 299
Louis Maurice Boutet, Pouen ped sabatem, kolem 1880, zmek Nemours
1. arodjnictv odaty nsilm. Za tvrt, jak lze rozeznat, zda se nco stane pouze z vle bla, jen jedn sm a bez arodjnice. Za pt, jak arodjnice svmi nadpirozenmi schopnostmi mn lidi jednoho i druhho pohlav v divok zvata. Za est, jak arodjnice-porodn bby zabjej rozlinmi zpsoby plod v matin ln nebo jak zaslibuj dti blm *+. Zvrem *lze ci+, e vechny tyto vci pochzej z jejich nenasytn tlesn chlpnosti *+. Nelze se tedy divit, e mezi tmi, kdo jsou nakaeni kacstvm arodjnic, je vce en ne mu *+. Budi blahoeen Nejvy, e dosud uchoval musk pohlav od takov pohromy!
Jsou to entiny Gerolamo Cardano O rozmanitosti vci, xv (1557) Jsou to entiny alostnho postaven, kter ivo v dolch a jed katany a byliny. Kdyby si neopatily trochu mlka, neily by vbec. Proto jsou vychrtl, znetvoen, sinal, s vyboulenma oima, a podle pohledu maj melancholickou a podlou povahu. Jsou zamlkl, roztkan a mlo se li od lid posedlch blem. Jsou tak jist ve svch nzorech, e kdybyste pihleli jen k eem, kter vedou, uvili byste, e vci, o nich mluv s takovm pesvdenm, jsou skuten, pestoe se nikdy nestaly a nikdy nestanou. Nsledujc dvoustrana: Jacob Cornelisz van Oostsanen, Saul a arodjnice z Endoru, 1526, Amsterodam, Rijksmuseum
300
301
1. arodjnictv
302
303
1. arodjnictv Valpurina noc Johann Wolfgang Goethe Faust, I, Valpurina noc (1887) FAUST, MEFISTOFELES, BLUDIKA v stdavm zpvu Do kraje jsme posunuti sn a zzrak, jak zd se. Ve ns rychle, poctou budti, e jsme dl, e dl jsme zase v pustin t nehostinn! Za stromem, hle, strom se ine, pod nmi to zerstva let, lesy zm se uklnti, na sklu se skla spe, fun z nosu, spe, chrpe! *+ Vej vejr a sva houk, strek sek na to kouk, s ejkou vzhru zstvaje. Vid v houtinch ty mloky? Dlouh nohy, tlust oky! Koen, hadovit slizk, leh skalami a psky, chapadlovit se ty, chce ns omotat jak v l; z tkn zm a z kliek, suk, tret sterou vzdunou ruku, je ns lapit chce. A my stobarevn z dr a skr chom mechem nehrne se? Hle! A ervi rozhaven! V rojen a rozven zvratn se zmatek tese. *+ Stromy, je se kleb skle, vechno, ve se to s nmi, a ty bludiky, ty mal, dmou se, trou se a ns mm.
Salvtor Rosa, arodjnice, 16401649, Miln, soukrom sbrka
304
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS MEFISTOFELES Hle, noc u zahoustla mhou. Sly, stromy jak v boru se trou! Vzltli plnon ptci. Sloupov hrad se kc, je vn se zelenaly. S praskotem vtev se vl. Rozsl po koeny, duniv tp se kmeny. Pad to, bort se, hrout, pes sebe se to krout, a v roklch, kam zmaten ozvna bije, povt sy a vyje. *+ Celou horou zvu ten ev, proud ten vztekl, kouzeln zpv. ARODJKY sborem Poalo ito vymetat, babizny thnou na sabat. B to, rejd ze vech stran, nahoe sed pan Urin. Trnm a hlom, klap, klap, klap, z kozl jde puch a puky z bab. *+ Dlouh je cesta, irok, jak to honba divok? Babka se ouchla kottem. Mm puk bich a skvrn v nm. ARODJNCI polosborem ensk jsou vechny ped nmi. Jak neci plme se my. Kdy za asem se chodv, ena sto krok naped m. Francesco Salviati, Ti Parky, kolem 1550, Florencie, Galleria Palatina
305
1. arodjnictv
306
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS DRUH PLKA Tak psn my to neberem. ena to ujde krok stem. Vak spchej sebevc ten krok, mu udl to v jeden skok. *+ SBOR ARODJEK Mast arodjce kur d. Namsto plachty hadr m. Za lo j necky jsou i d. Bu dnes i nikd nelet. (Pel. Otokar Fischer)
Ves arodjek Howard Phillips Lovecraft Hrza v Dunwichi (1927) Ped dvma staletmi, kdy se jet nebraly na lehkou vhu ei o arodjnictv, uctvn Satana a podivnch lesnch bytostech, bvalo zvykem udvat dvody, pro je lpe se tomuto mstu vyhnout. V naem osvcenm vku *+ se mu lid vyhbaj, ani by ke svmu konn znali pesn dvod. *+ Mstn lid doel do stadia ohavnho padku *+. Zaal tvoit rasu samu o sob, v n jsou dobe zejm duevn a fyzick stigmata padku a krvesmilstva. Prmrn hodnoty jeho inteligence jsou alostn nzk a jeho kroniky vydvaj zpach nepokryt zkaenosti a zpola skrvanch vrad a skutk skoro nepojmenovatelnho nsil a zvrhlosti. Star venkovsk lechta, pedstavovan dvma i temi rody *+, je sem pila v roce 1692 ze Salemu, se do jist mry nad veobecnm padkem udrela; tebae ada jejch vtv u natolik zabedla do mrzk populace, e se lze v jejich ppad setkat pouze se jmny sloucmi jako kle k pvodu, jej takto znesvcuj. *+ Nikdo, dokonce ani ti, kte disponuj fakty ohledn poslednch hrz, nedoke ci, co seto v Dunwichi vlastn dje; akoli starobyl legendy hovo o bezbonch obadech a tajnch 307
1. arodjnictv shromdnch indin, na nich byly z velkch oblch kopc vyvolvny zapovzen bytosti temnot a proneny orgiastick modlitby, kter v podzem probouzely hlasit pukn a dunn. V roce 1747 reverend Abijah Hoadley, erstv pied do sboru Kongregacionalistick crkve v Dunwichi, pronesl pamtihodn kzn tkajc se blzk ptomnosti Satana a jeho rarach, v nm mimo jin pravil i toto: Je teba ci, e nelze poprati bezbonosti pekelnho zstupu Dmon, nebo jsou pli ptomny v bnm povdom; proklet hlasy Azazela a Buzraela, Belzebuba a Beliala zaslechly z podzem nyn u vce ne dv destky dvryhodnch ijcch svdk. J sm jsem ped necelmi trncti dny zachytil naprosto zetelnou rozmluvu sil pekelnch v kopci za svm domem; kterou nsledovalo chestn a dunn, skuen, vetn a syen, kter nemohly povstati z dn bytosti tohoto svta a kter musely vychzeti z jeskyn, je odhal jedin ern Magie a je odemkne jedin bel. (Pel. Milan ek)
Snn o arodjnicch Patrick McGrath Spider (1990) Kdy jsem byl mal chlapec, bydleli jsme v Kitchener Street, na druh stran prplavu, dl na vchod. *+ Nad vchodem byla pinav luneta majc podobu zapadajcho slunce; mli jsme tam i uheln sklad, kam se chodilo dvemi z chodby dole, vedoucmi na pkr schodit. Vechny mstnosti v dom byly mal a neuspodan, s nzkmi stropy; lonice vytapetovali u ped mnoha lety, take papr byl vlhk, odchlipoval se a msty znan vybledl. Velk skvrny, c se s pachem plesniv omtky (ctm ho jet dnes!), vytvely na kvtinovm vzoru podivn obrazce, a v m dtsk pedstavivosti budily nejednou fantastickou hrzu. *+ Pozdji jsem veel do svho 308
pokoje. Myslm, e o t mstnosti se vm musm zmnit, protoe velk st toho veho se zakld na tom, co jsem vidl, slyel, a dokonce i ctil odtamtud shora. Byla v zadn sti domu, nahoe nad schody, a j jsem z n vidl dvr a o kus dl uliku. Byla to mstnost mal a nejsp nejvlh v celm dom: byla tam velik skvrna na zdi naproti m posteli, kde se tapety odchlpily a omtka pod nimi se doslova drala na povrch zelenav chuchvalce vlhk sdry se na stn nadmaly jako vedy i sn a pi doteku se mnily v prach. *+ V noci jsem jen tak leel a v msnm svtle vnikajcm do mstnosti jsem se dval na ty vedy a uzliny, kter se v m dtsk pedstavivosti stvaly volaty a bradavkami jaksi stran hrbat arodjnice trpc asnou kon chorobou, ducha zatracenho pro jeho hchy spchan na lidech, jeho bylo teba chytit do pasti a muit v okliv omtce star zdi na pedmst. Obas arodjka ze opoutla a pronikala do mch tivch sn (jako chlapec jsem ml tiv sny vn), a kdy jsem se pak vyden probouzel, vidl jsem, jak se v kout kleb, hlavu zahalenu tmou a oi jiskc uprosted t hroziv podoban ke, a puch jejho dechu zamouje ovzdu. Tehdy 309
Walt Disney, Snhurka a sedm trpaslk, reie David Hand, 1937
1. arodjnictv jsem se v posteli s kikem zvedal, a teprve kdy pila matka a rozsvtila, arodjka se vracela do sv omtky, ale j musel po zbytek noci nechat lampiku rozsvcenou.
310
311
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti

arodjnice byly obviov|ny, e konaj rouhask obady uctvajc |bla, avak satansk| liturgie nen pouhou sou|st legendy, jakkoli uctv|n |bla bylo vdy pisuzov|no kacskm sekt|m nebo bylo uv|dno pi obalob templ|. etn formy satanismu existuj a do dnench dn obas se o nich dozvd|me z dennch zpr|v, kde jsou zmiov|ny kvli skutenmu zloinnmu chov|n, ze kterho jsou obvinni jeho zast|nci. Odbornci rozdluj dnen satansk sekty do ty proud: na racionalisty a ateisty, kte povauj Satana za symbol rozumu a hled|n vlastnho poten mimo jakkoli mor|ln a n|boensk z|vazky; okultisty, kte pevracej naruby vru a n|boensk obady; trpk satanisty, u nich maj obady vdy orgiastick r|z a jsou spojeny s poitm drog (toto zamen teatr|ln napodobuje mnoho
312
Heinrich Fssli, Titanie lask Klubka s osl hlavou, 17931794, Curych, Kunsthaus
rockovch skupin); a konen na luciferi|ny, vych|zejc ze starobylch manichejskch a gnostickch koen, u nich dmon figuruje jako pozitivn princip.
Odilon Redon, Nestvrn Polyfmos, kolem 1883, SaintGermain-en-Lay, Muse Dpartemental Maurice Denis La Prieur
313
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti ern me Joris-Karl Huysmans Tam dole (1891) Tu se ze tmy vynoil olt, obyejn kosteln olt se svatostnkem, nad nm se tyil smn, ohavn Kristus. Nadzdvihli mu svenou hlavu, prodlouili krk a namalovan vrsky na tvi promnily jeho bolestnou tv v tlamu, znetvoenou sprostm smchem. Byl nah a msto rouky kolem beder se z chome chlup noil odporn, ztopoen d. *+ Za dvma ministranty vstoupil kanovnk v arlatov epici, z n vyrstaly dva zub rohy z erven ltky Ml velkou, ale nepli pvabnou postavu, protoe byl pomrn zavalit; vysok elo povlovn pechzelo v rovn nos; kolem st a na tvi se jeily tvrd a hust chloupky, jak mvaj sta kn, kte se cel ivot holili; ml hrub a nevzhledn rysy, jeho oi se podobaly jablenm jadrkm, byly mal a pichlav a svtlkovaly tsn u nosu. Ped oltem se hluboce uklonil, vystoupil po schodech a me zaala. Durtal si v tu chvli viml, e Docre byl pod knskm orntem nah. Nad podvazky obepnajcmi dlouh ern punochy byla vidt nah ke. Ornt ml obyejn tvar, ale udivovala jeho rud barva, jakou mv zaschl krev, a ve stedu trojhelnka, kolem nj se vinula kvtena z ocn, chvojek klterskch, dilu a pryc, vystrkoval rohy ern kozel Prv v tom okamiku ustoupili ministranti za olt a pinesli jeden uhlky v mdn ndob a druh kadidelnice, kter rozdali ptomnm. Vechny eny se zahalily dmem, nkter se vrhly smrem k uhlkm, nasvaly zplna jejich vni, nae si tm v mdlobch zaaly rozpnat aty, vyrejce pitom chraptiv vzdechy. Na tomto mst byla me peruena. Knz sestoupil pozptku ze schod, poklekl na nejspodnjm stupni a pronikavm, vzruenm hlasem zvolal: Pane neistch vjev, Dobrodji zloinu, Drce ndhernch hch a nejvtch neest, tob se klanme, Satane, pirozen a spravedliv Boe! *+ Ty pimje matku, aby prodala svou dceru, penechala syna, ty pichz na pomoc neplodnm a zavrenm lskm, Porunku hysterickch Neurz, Olovn vi Hysteri, Zakrvcen ndobo Prznitel! 314
*+ A ty, ty, kterho jako knz nutm, abys teba proti sv vli sestoupil do tto hostie, aby ses vtlil do tohoto chleba, Jei, Miste ejdstv, Zlodji poct, Lupii nnch cit, poslouchej! Ode dne, kdy jsi vyel ze zstupnch vnitnost jist Panny, nedostl jsi svm zvazkm, nesplnil jsi sliby. Plac stalet na tebe ekala, Boe prchajc, Boe mlc! Mls lidi osvobodit, a tys zatm nevykoupil jedinho lovka! Ml ses objevit v cel sv slv, a tys zatm v mrkotch! *+ Chceme zatlouci do tvho tla heby mnohem hloubji, chceme ti srazit trnovou korunu do ela, aby se tv trzniv krev jet jednou vyinula z tvch zaschlch ran! *+ Amen, volaly kilov hlasy ministrant. Durtal naslouchal tomu nekonenmu proudu rouhn a urek. Knzova sprostota ho ohromila. *] Bylo to jako znamen; eny se okamit zaaly vlet po kobercch. Jedna sebou mrskala, jako by v sob mla pruinu, vrhla se na bicho a lapala nohama vzduch; jin zaala nechutn ilhat, zakdkala, okamit vak onmla a zstala stt s otevenou 315
Giacomo Grosso, studie k obrazu Nejvy sympozium, 1894, Camino Monferrato, sbrka Enrica Colombotta Rossa
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti pusou; dal zsinal a opuchl ena s vypoulenma oima si zkroutila hlavu na ramena, pak ji nhlm trhnutm narovnala a chroptc, zaryla si nehty do hrdla; a pak jet jedna: ta leela na zdech, svlkla si sukni, take odkryla nah, nadmut a obrovsk pandro, a zaala se se stranmi kleby svjet a ze zakrvcench st, prokousnutch rudmi zuby, vyplzla bl, na krajch rozervan jazyk, jej nebyla s to zastrit zptky. Durtal se okamit vztyil, aby mohl vechno lpe pozorovat a slyet, a hlavn vidt na kanovnka Docra. Ten se dval na Krista vischo nad svatostnkem, a s nataenma rukama ze sebe chrlil straliv urky a vyvval nadvky nejopilejho koho. Jeden z ministrant ped nj poklekl a obrtil se zdy k olti. Knzova zda se zachvla. Slavnostn, ale se zadrhvajcm hlasem pronesl Hoc estenim corpus meum a pak, msto aby po posvcen poklekl ped svatm Tlem, obrtil k ptomnm opuchl, vyjeven a zpocen obliej. Potcel se mezi obma ministranty, kte mu vyhrnuli ornt, obnaili jeho bicho a pidrovali ho, zatmco hostie, kterou nesl ped sebou, se polman a zapinn kutlela po schodech. Vtom se Durtal zachvl, protoe mstnost zacloumal vichr lenstv. Po rouhn nsledovala aura nesmrn hysterie, kter schvtila eny; zatmco ministranti plili kadidlo ped nahm knzem, eny se vrhly na eucharistick chlb, a lece na bichu, cupovaly jej u olte, rvaly se o vlhk lomky a pily a jedly to bosk nedstvo. Jedna z en si depla na krucifix, hystericky se smla a kiela: Mj knzi, mj knzi! Jaksi staena si rvala vlasy, pak se vak vymrtila, otoila se kolem sv osy, ohnula se v tu chvli u stla jen na jedn noze a klesla vedle dvky, kter se krila u zdi, skpala v kei zuby, slintala, a vzlykajc chrlila straliv rouhn. A zden Durtal spatil v dmu jako v mlze Docrovy rud rohy. Ten vsed soptil vzteky, vkal sousta nekvaench chleb, vzpt je vak plival ped sebe, utral si jimi sta a rozdval drobty enm, kter je s povykem zahrabvaly nebo mezi sebou bojovaly o to, kter je dv zneuct. Byla to dsn klec pro lence, obludn parn lze prostitutek a blzn. Zatmco ministranti se pili s mui, zatmco pan domu vystoupila s vyhrnutmi suknmi na olt, kde jednou rukou 316
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS uchopila Kristovu er a druhou vsunula kalich pod jeho nah nohy, vzadu v eru kaple se njak dt, kter o sob dosud nedalo vdt, naklonilo vped a vyrazilo ze sebe jako ubka zavyt smrteln zkosti! (Pel. Michal Novotn)
Marsys Ovidius (42 p. Kr.-18 po Kr.) Promny, VI, 383 n. jin si vzpomnl, jak Marsys Satyr byl sedenm ke potrestn od Apollna, jej k zpasu na fltnu vyzval. Pemoen k vtzi volal: Pro ki s tla mi sdr? Bda, te za fltnu pykm, je vru m nestla za to. voucmu sedena byla ji ke s celho tla, e byl sam jen rna: krev odevad ine se proudem, svaly jsou odkryty vecky a ly vidt je hol, jak se mhav chvj, i troby chvj se nah, e bys spotat mohl mu ve hrudi prsvitn cvy. Faunov, lesn ta bostva, je miluj venkov, a nymfy, brati Satyrov a Olympos, drah i v tuto chvli, plakali nad nm, i kad, kdo psl v tch horch 317
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti dobytek zdoben rohy neb ovce porostl vlnou. Zvlhla ta rodn zem a do sebe vthla, jak zvlhla, proudy kanoucch slz a vsla je v nejhlub ly, ve vodu zmnila je a vpustila k prostorm vzdunm. Odtud spdnmi behy se do moe dravho ene nejist frysk tok a jmno m po Marsyovi. (Pel. Ivan Bure)
Uctv|n |bla, pokud se nerod z psychiatrickch syndrom i neslou prost jen k ospravedlnn orgiastickho a sexu|ln nev|zanho chov|n, vyvol|vaj tyt pohnutky, je vedou mnoh lidi k ve v magii, V re|lnm ivot je obvykle znan velk rozdl mezi tm, co si pejeme, a tm, co dost|v|me, i kdy do tohoto prostoru vstupuje vda; magie naproti tomu zajiuje spch prostednictvm jakhosi okamitho zkratu (jaksi bezprostedn mete ukodit nepteli, kdy pendlkem probodnete voskovou figurku, za pomoci amuletu se mete vyhnout nemoci, prostednictvm kouzelnho n|poje mete zskat l|sku toho, kdo v|s nemiluje). V takovch ppadech je satanismus uritou smlouvou s |blem. Z|kladnm obadem uctva Satana byla obvykle ern| me, kter| se podle rznch kronik neslouila na olt|i, nbr na nahm enskm tle, piem |dn vysvcen, avak odpadl knz posvcoval hostie, aby mohly bt poslze zneuctny. O podobnch obadech se navypr|vlo hodn poh|dek, ale skuten svdci o nich zpravidla odmtali mluvit, take text, kter n|m tyto obady pibl nejlpe, poch|z od Huysmanse (z rom|nu Tam dole), jen byl pravdpodobn ve styku se satanistickm prostedm.
318
Tizian, Apolln a Marsys, 1570-1576, Krom, Arcibiskupsk palc
Ppad pseudosatanismu, kter n|s vak piv|d k dalm vah|m na toto tma, pedstavuje Gilles de Rais. Tento spolubojovnk Johanky z Arku, ji v mladm vku francouzsk mar|l, byl v estaticeti letech oben po procesu, v nm byl dky poetnm svdectvm obvinn ze sodomie a dalch n|silnost, jich se dopustil na mladcch, kter nejprve vl|kal do svho hradu, pot je zavradil a jejich mrtvoly zbaven d nakonec pohbil. Jak se asto v podobnch ppadech st|v|, kalo se, e Gilles vstoupil do spolku s |blem, avak pevst jeho zloiny na fenomn satanismu meme jen st. Byl to prost nemocn mu, u kterho proitky z v|lky vyvolaly n|vyk na pach krve. Pr|v tato jeho z|liba v muen ostatn vede k vaze, zdali lidsk bytosti piv|d ke krutosti |bel, nebo zdali spe pirozen lidsk sklon ke krutosti vytv| pedstavu vztahu s |blem jako ospravedlnn a pinu svho vzruen. Lid ji od dob mskch amfite|tr miluj krutou podvanou a jeden z prvnch popis dsivho muen nach|zme u Ovidia, kdy vypr|v, jak Apolln nechal zaiva st|hnout z ke silna Marsya, kterho porazil v hudebn souti. Tento pirozen sklon k hrzostranosti velmi dobe definoval Schiller, a rovn nesmme zapomenout, e v kad epoe prost lid naden spchal, aby se mohl zastnit veejnch poprav. Pokud se n|m dnes zd|, e jsme se zcivilizovali, je to mon| jen proto, e n|m kino poskytuje scny pln krve, kter vak div|kovo svdom neznekliduj, protoe jsou mu pedkl|d|ny jako fikce. Villonova Balada o obencch zajist vznikla jako projev soucitu s popravovanmi, ale z|rove n|m pipomn|, jak obvykl| kdysi byla pedstava tl
319
pokoench utrpenm; obdobn n|m Callotovy lepty ukazuj trsy obenc, kter bhem v|lek v 17. stolet sktaly zcela vedn podvanou.
Kouzlo dsivho Friedrich Schiller 0 tragickm umn (1792) Je veobecnm projevem na pirozenosti, e ns neodolatelnm kouzlem pitahuje dn smutn, stran, ba hrzn, e ns stejnou silou odpuzuj a znovu pitahuj scny zoufalstv a dsu. *+ Jak poetn druina doprovz zloince na djit jeho muk! Tento jev nevysvtl ani poten z uspokojen lsky ke spravedlnosti, ani neulechtil radost z ukojen pomstychtivosti. Srdce divk me neastnka dokonce omluvit, pro jeho zchranu se me rozhoet nejopravdivj soucit; pesto se v divkovi probouz, tu silnji, tu slabji, touebn zvdavost vech smysl na projevy jeho utrpen. Je-li zde vjimkou lovk zjemnlho citu a vychovn, neznamen to, e by tento pud nikdy neml, nbr e nad nm pevauje bolestn sla soucitu nebo je udrovn v mezch pravidly dobrho chovn. Drsn syn prody, jej neudr na uzd cit nn lidskosti, se tomuto mocnmu proudu odevzd beze studu. Onen pud mus tedy tkvt v pvodnm uspodn lidsk mysli a mus bt mon vysvtlit jej veobecnm psychologickm zkonem. (Pel. Petra Valentov)
320
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS Rozkoe Gillesa de Rais Georges Bataille Vpov Etienna Corillarta, Proces s Gillesem de Rais (1965) Krom toho een svdek prohlsil a vypovdl, e een Sill, Henriet i on sm pokoutn vyhledali a odvedli k eenmu Gillesovi de Rais, obalovanmu, do jeho sdla etn hochy a dvky, s nimi een Gilles pchal viln orgie, jak se podrobnji uvd dle, a oni to provdli na pkaz eenho Gillesa, obalovanho. *+ Jsa dotzn, kolik dt v kadm z tch mst vydal on, svdek, a zmnn Sill a Griart eenmu Gillesovi, obalovanmu, odvtil, e v Nantes jich vidl trnct nebo patnct, v Machecoulu vtinu z onch tyiceti a e jinak nm jejich poet upesnit neme. Takt prohlsil a vypovdl, e neli een Gilles de Rais s eenmi dtmi, hoky i dvenkami, provdl sv nepirozen zvrhlosti a ukjel sv smysln touhy, nejprve bral do rukou svj pyj neboli pohlavn d, hntl jej nebo jej nechval, aby se ztopoil, nebo jej natahoval, a nato jej zasunoval mezi stehna i nohy eench hok a dvenek, nevmaje si pitom pirozenho otvoru eench dvenek, a s nramnou rozko, dostivost a vilnou chlpnost si tel pyj neboli pohlavn d o jejich bka, dokud se jim po bku nerozlilo jeho sm. Takt prohlsil a vypovdl, e neli se jal na eench hocch a dvenkch dopoutt onch prostopnost, aby jim zabrnil v kiku a aby je nikdo neslyel, een Gilles de Rais je nkdy vlastnma rukama vel pomoc konopnch lan i provaz na tye i hky ve svm sdle, jindy to nechval provdt jin. Pot je spoutl nebo kzal, aby je spustili, naoko je laskal, ujioval je, e jim nemn ublit ani je poranit, naopak, pr se chce jen potit, a tak jim brnil v kiku. Kdy se een Gilles de Rais na eench hocch a dvenkch dopoutl onch hroznch prostopnost a chlpnch hch, pot je takt zabjel anebo dval zabjet. Na dotaz, kdo to provdl, odvtil, e nkdy je zabjel vlastnma rukama een Gilles, obalovan, jindy tm povoval eenho Sillho nebo Henrieta nebo jeho, svdka, 321
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti nebo nkterho z nich, a e to provdli bu spolen, nebo jen jeden. Na dotaz, jak je zabjeli, odvtil: nkdy jsme jim sali neboli usekli hlavu, nkdy jsme je podzli, jindy roztvrtili nebo jsme jim tak hol zlomili vaz; pr mli me zvlt uvan k jejich usmrcovn, bn nazvan kuch. *+ Krom toho takt prohlsil a vypovdl, e nkdy een Gilles de Rais provdl sv chlpn kousky s eenmi hoky a dvenkami, jet ne jim ublil, tak tomu vak bylo zdka; jindy, a asto, a pot, co je povsil nebo je jinak poranil; jindy zas pot, co jim peal nebo dal petnout lu na krku i hrdle, kdy krvceli; jindy pak, kdy se jich zmocnily smrteln mrkoty nebo kdy u byli mrtv a hlavu mli uatu, dokud jejich tlo bylo tepl. Takt prohlsil a vypovdl, e een Gilles de Rais se dopoutl onch chlpnch zvrcenost na dvenkch prv tak, jako zneuval hok, opovrhuje jejich pirozenost a pranic j nedbaje. Mnoh pr slyel kat, e een Gilles ml mnohem vt poten z takovchto zvrcenost s eenmi dvenkami, jak se uvd dle, ne kdyby byl pouval jejich pirozenho otvoru obvyklm zpsobem. *+ Abdr Buchet, o nm padla zmnka u ve, pedal onomu Gillesu de Rais hoka as destiletho, na nm se een Gilles dopustil onch ohavnch a chlpnch hch, jak popsno ve; dotynho chlapce pivedl jist Boetden, jeho dm se nachzel pobl vanneskho trit, dosti blzko domu eenho Lemoina, a u eenho Boetdena se ubytovali eledni eenho Gillesa, obalovanho. Proto tam byl hok dopraven, nebo u eenho Lemoina nebylo dn sdostatek bezpen msto, kde by ho zabili; chlapec byl zabit v jedn svtnici domu eenho Boetdena, usekli mu hlavu, tu potom ve zmnn svtnici splili; co se te tla, svzanho onm dtskm pskem, hodili je do umpy u domu eenho Boetdena, kam on, svdek, namhav sestoupil, aby tam een tlo ponoil. A svdek dodal, e een Buchet o tom vem vdl. Takt prohlsil a vypovdl, e een Gilles, obalovan, pot co eenm dtem peali lu na krku nebo na hrdle 322
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS nebo jim uzli jin sti tla a ony zanaly krvcet, a tak pot, co jim uali hlavu, jak eeno ve, si jim nkdy sedal na bicho a s chut se dval, jak umraj, sedal si na n obkromo, aby mohl lpe pozorovat jejich umrn a smrt. Takt prohlsil a vypovdl, e nkdy, ba dokonce dosti asto, po stt a smrti eench dt, k n dolo tak i onak, jak uvedeno ve, een Gilles na n s oblibou hledl a ukazoval je jemu, svdkovi, i jinm, ji sdleli jeho tajemstv, ukazoval jim hlavu a dy zabitch dt a ptal se, kter z nich mlo nejpvabnj dy, nejkrsnj tv, nejkrsnj hlavu; nezdka s chut lbal nkter ze zabitch dt, jejich dy prohleli nebo u prohldli, o nm soudil, e m nejkrsnj tv.
Neblaze proslul Gilles de Rais obtuje dti pi provozovn ern magie, rytina, 19. stolet 323
324
Smutn proslul valask kne Vlad Dracula, jen se v 15. stolet sice vyznamenal v boji proti Turkm, ale liboval si tak v nar|en lid na zapiatl kly i kdy je pravdpodobn, e obraz, kter n|m jej ukazuje pi bujar veei uprosted lesa kl s naraenmi tly, je spe legendou. N|vyk na smrt vedl k rozvinut syndrom krutosti tak v souvislosti se svatmi. V Chr|mu svatho Vta v Praze dnes nalezneme relikvi|e s lebkami svatho Vojtcha a svatho V|clava, zubem svat Markty, zlomkem holenn kosti svatho Vitala, ebrem svat ofie, bradou svatho Eobana; ve vdesk pokladnici najdeme zub svatho Jana Ktitele a pan kost svat Anny, v klenotnici mil|nskho Dmu hrtan svatho Karla Boromejskho. Jsou to pozstatky, kter vypadaj jako dlo soudobho umlce; a historie relikvi je koneckonc bohat| na falzifik|ty jakoto dla ulechtil emesln vroby. Pokud ovem byly prav, pak se tyto mysticky odpudiv, patetick a mysterizn zaloutl chrupavky, tyto asto drolc se odezky hmoty, jejich povahu a pvod je obtn
325
Jacques Callot, grafick list z cyklu Hrzy vlky, 1633
Vlad Dracula dv nabodnout sv obti na kly, 1476-1477
urit, rodily pravm a nefalovanm tvrcenm uctvanch tl, jejich vaenm, aby se tak zskaly kostry vhodn k rozkouskov|n, opravdovm hanobenm mrtvol, vyvolanm pemrou lidov zbonosti. Nkdy byla lidov| zbonost jen obt obchodu, kter se zrodil pro povzbuzen dobov turistiky, tj. aby pil|kal davy vcch do njakho msta nebo k njak svatyni. Jak je tedy vidt, pinou krutosti me bt nejen nen|vist nebo zvr|cen| z|liba v znetvoov|n, ale asto tak pepjat| l|ska a uctv|n. Naopak o kouskov|n jet ivch tl se zmiuj dv svdectv o skutench muk|ch: jde o utrpen byzantskho csae Andronika (o nm vypr|v Nkts Chniats) a o tvrcen Damiense (kter se v roce 1757 pokusil zavradit Ludvka XV). Prvn in byl dlem davu, druh byl davem s vybiovanm z|jmem sledov|n.
326
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS Balada o obencch Francois Villon Nhrobn npis v podob balady, kter stvoil Villon pro sebe a sv druhy, s nimi ml bt oben (1489) Vy lid, brati, kdo jste peili, nebute k nm v svm srdci zatvrzel: Bh potom tm sp milost udl, kdo na zemi vdy slitovn mli. Ns viselc pt est tu neas bl: jsou tla my si libovali v nich zm chuchvalc a cr prohnilch, popel a prach se stv z naich kost. Uette si nad na bdou smch sp kleknte, a Bh ns viny zprost. Ne abyste se na ns horili, e nazvat vs bratry jsme tak sml, a ivota ns soudem zbavili; ne vichni ij tak, jak t by mli. Omluvte ns, te kdy ns vnost dl, i Jei i Pann v nebesch, milostiv a prominou n hch a uchrn ns pekelnk zlosti. My mrtvi jsme, zvuk naich jmen u ztich; sp kleknte, a Bh ns viny zprost. D omv ns, snhy vybl, doerna mrz a r ns vysouely, krkavci oi z dlk vybili, vyrvali obo i vous nm cel. Po vechen as jsme se jen kymceli hned sem, hned tam, jak vtr do ns dch a rozmarn ns otel jak vch; dr od ptk jak v nprstku v ns dosti. Vy chrate se jt v naich lpjch, sp kleknte, a Bh ns viny zprost. Sly, Jei, ty kne vemocnch: k z pekla bys ns k sob vzhru zdvih, a nevldne nm bel po libosti. 327
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti Upuste, lid, od posmk zlch, sp kleknte, a Bh ns viny zprost. (Pel. Jarmila Loukotkov)
Andronkova smrt Nkts Chniats (asi 1150-1217) Letopisn vyprvn XI, 8, 5-10 V tomto stavu byl (Andronkos) pedveden ped csae Isaakia. Zahrnuli ho urkami, bili do tve, kopali do zadnice, kubali mu vousy, trhali zuby, oholili vlasy na hlav a vydali ho veejnmu posmchu. *+ Pak, kdy mu sekerou usekli pravou ruku, uvrhli ho opt do stejnho vzen, bez jdla a pit, bez veho sluebnictva. Po nkolika dnech mu vyrazili druh oko, posadili ho na praivho velblouda a vedli prvodem po agoe. Byl jako star strom bez list, hlad ne vejce, vem ukazoval holou lebku, na sob krtk potrhan aty. *+ Jedni ho tloukli holemi po hlav, druz mu rozmazali volskou mrvu kolem nosu, jin mu houbou nanesli do tve vkaly lid i dobytka. Dal hrubmi slovy hanobili jeho matku i druhho z rodi. Byli i tac, kte mu probodvali boky jehlicemi. Jin, jet nestoudnj, hzeli kameny a potvali na nj vzteklho psa. Jedna prostopn dvka donesla z kuchyn dbn pln hork vody a vylila mu ho do tve. Nebylo nikoho, kdo by se na Andronkovi nedopustil nsil. Kdy ho takovmto zpsobem potupn ve smnm prvodu dovedli do divadla, pestoe byl v alostnm stavu, vysadili ho na velblouda, a jakmile byl nahoe, hned ho zase shodili a povsili za nohy. Spoutali mu je krtkm provzkem z korkovho dubu a zavsili ho na dva nzk sloupky *+. Pestoe Andronkos vytrpl takov muen a podrobili ho jet dalmu, o nm jsme se ani nezmnili , pestl staten rny osudu *+. Kdykoli se obrtil k tm, kte na nj lili vodu a hzeli kameny, neekl nic ne Pane, smiluj se a Pro jet ohbte nalomenou ttinu? (Mt 12, 20). Ale ani kdy ho povsili za nohy, dav z hloupho rozmaru nenechal 328
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS zmuenho Andronka na pokoji a neuetil dnou st jeho tla. Svlkli mu aty a zmrzaili pirozen. Pak mu kdosi zcela bez zbran vrazil dlouh me hrdlem do trob. Nkte, pvodem Frankov, zabodli mu obma rukama sv rovn mee do zadnice. Pak se postavili do kruhu kolem nho, obrtili hroty me dol, zkoueli, kter der lpe padne, a chlubili se svou zrunost, pokud byla rna dobe zasazena. Po tomto muen a trn Andronkos konen zemel. Pravou ruku s bolest nathl, pozdvihl ji k stm, take se mnoha lidem zdlo, e pije krev, kter z n stkala, jet teplou, nebo zrann bylo erstv. (Pel. Pavel Dudzik)
Damiensovo utrpen Amsterdamsk noviny 1. dubna 1757 Nakonec byl roztvrcen. Tento posledn kon byl velmi dlouh, protoe kon, kter k tomu pouili, nebyli zvykl thnout; take namsto ty jich museli zaphnout est. *,+ Ujiujeme, e akoli byl vdy velk rouha, nevyla nyn z jeho st jedin kletba; jen plin bolesti jej pimly vydvat straliv vkiky, asto opakoval: Boe mj, slituj se nade mnou; Jei, pomoz mi *+. Zaplili sru, ale ohe byl tak slab, e ke byla pokozena jen nepatrn a pouze na horn sti pa. Potom jeden katv pomocnk s rukvy vyhrnutmi nad lokty vzal ocelov klet, zmrn k tomu udlan, dlouh asi jeden a pl stopy, nejprve jej uchopil za pravou nohu, potom za stehno a pot z obou stran za pravou ruku; nsledn pak za bradavky. Tohoto pomocnka, pestoe byl siln a urostl, stlo velk sil odtrhvat kusy masa, kter bral do svch klet dvakrt i tikrt na stejnm mst a kroutil jimi, a to, co odebral, zanechalo pokad rnu velikosti stbrku. Po tomto muen kletmi Damiens, kter hlasit kiel, ale neklel, zvedl hlavu a pohldl na sebe; tent trznitel pot nabral eleznou lc z hrnce trochu on velmi vrouc drogy a hojn j zalil kadou rnu. Potom byly tenkmi provazy pipevnny jin provazy uren k zapraen kon, a nato byli kon pivzni k 329
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti jednotlivm dm za stehna, chodidla a pae. *+ Kon sebou kubli a thli vped za jednotliv dy, piem kadho z nich pidroval jeden pomocnk. Po tvrthodin se ve opakovalo, a nakonec po etnch pokusech bylo nutn nechat kon thnout jinak: a ti, kte byli pipoutni k prav pai, thli smrem k hlav, a ti, kte byli pipoutan ke stehnm, se oteli smrem od pa, m mu vykloubili ruce. Tyto pohyby byly nkolikrt bezspn opakovny. *+ Nakonec kat Samson el ci panu Le Bretonovi, e nen prostedk ani nadje, jak dlo dokonit, a ekl mu, aby se zeptal panstva, jestli chce, aby odsouzenho nechal rozsekat na kusy. *+ Pan Le Breton po nvratu z msta pikzal, aby se snaili dl, co bylo vykonno; jene kon se vzpouzeli a jeden z tch, co byli pipoutni ke stehnm, upadl na dlabu. *+ Po dvou i tech pokusech kat Samson a onen mu, kter odsouzence trhal kletmi, vythli z brany kad jeden n a oddlili stehna od trupu; tyi kon, kte prv thli, odnesli pry dv stehna, nejprve prav, potom to lev; nsledn udlali tot s paemi a rameny a podpam a se tymi stmi tla; bylo teba okrjet maso tm a na kost; kon thli v silou a odtrhli nejprve pravou pai a pak levou. Kdy byly oddleny tyto tyi sti, pistoupili k nmu zpovdnci, aby s nm promluvili, ale katv pomocnk ekl, e je mrtv, jene pravda je, e jsem vidl, jak sebou mu kube a jak se doln elist pohybuje dopedu a dozadu, jako kdyby mluvil.
Z|liba v krutosti nikterak neetila ani zvata: o trestu, jen byl uloen koce, skvle vypr|v Poe, avak opravdov projekt popisuje Eco, kter se inspiroval experimentem skuten navrenm v 17. stolet za elem nalezen spolehlivho zpsobu, jak na palub lodi urit zempisnou dlku. Dnes v podobnch ppadech hovome o sadismu, avak Sade oslavil pohrd|n tlem blinho proto, aby uk|zal, jak je z|liba v krutosti zakoenna v lidsk povaze. A jestlie Sade h|jil pouv|n n|sil tak jako
330
filozofickou provokaci, pak romantick| a dekadentn literatura (viz Maturin) se k nmu asto uchyluje jako k nejvy machinaci se smyslnost. Nemn hrzostran budou i dal prozaick str|nky, z nich nkter vznikly z ir senzacechtivosti, jako u Fleminga, jin byly naopak zameny na odsouzen krutosti svta, nap. u Conrada (kter inspiroval hororov filmy typu Apokalypsy), u Orwella, jen n|m pipomn|, e muen m| dosud domovsk pr|vo v dikt|torskch reimech, nebo u Kafky, kter hovo o neust|le ptomnm metafyzickm n|sil, je se ostatn zjevn projevuje i dnes bhem konflikt, kdy v|lc strany ztr|cej vekerou lidskost. Pi tchto praktik|ch u |bel nehraje |dnou roli a nikdo u se jej ani nesna vyvol|vat, aby ospravedlnil sv chov|n. Z|liba v krutosti napt nese rysy vhradn a jedin lidsk.
331
Hieronymus Bosch, Zahrada rozko, detail Pekla, kolem 1500, Madrid, Museo del Prado
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti Zliba v popravch Markz de Sade Justina aneb nehody ctnosti (1791) Co nae veejn prostranstv nejsou zalidnna pokad, kdy nkoho vrad v souladu se zkonem? A zvltn je, e nejastji jsou to eny: ke krutosti thnou vt mrou ne my, protoe jsou od prody pstupnj dojmm. Prv to hlupci nechpou.
Sadismus Markz de Sade Justina aneb nehody ctnosti (1791) Avak jak podrobnosti! Dobrotiv Boe, ani vylit vm je nemohu! Zdlo by se, e onen niema, nejzhralej ze vech ty (tebae napohled se zmrm prody vzdaloval nejmn), byl ochoten piblit se k n a vloit do jejho uctvn mn nepstojnosti jen s tm, e se za svou zdnliv men zkaenost odkodnivm, co m mohlo potupit jet vc Bda, pokud se m pedstavivost obas zaobrala tmito potenmi, myslila jsem, e jsou ist jako Bh, jen je vnuk, dan lidem prodou k jejich te, zrozen z lsky a nhy. Ani ve snu by m nenapadlo, e lovk po vzoru div zve me doshnout rozkoe jen tehdy, nahn-li hrzu svm drukm. Te jsem to sama zakouela, a to tak nalhav, e bolesti zpsoben pirozenm protrenm m panensk blny patily k tm nejmenm, jak mi bylo za toho nebezpenho nporu snet; kdy vak Antonn doshl vrcholu, zakonil ve kikem tak zuivm, vude po mm tle vpady tak zhoubnmi, a konen kousnutmi tak podobnmi krvavm pohlazenm tygra, e jsem na okamik mnila nejinak, ne e jsem se stala koist njak div elmy, a ta se neuklidn, dokud m nepoze. Jakmile ty hrzy skonily, klesla jsem zpt na olt, kde m obtovali, tm v bezvdom a neschopna pohybu.
332
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS Milovnci utrpen Charles Robert Maturin Poutnk Melmoth (1820) Je toti opravdu mon stt se milovnkem utrpen. Slyel jsem o lidech, kte pr cestuj do zem, kde se denn daj spatit hrzn popravy, a cestuj tam jen kvli onomu vzruen, jak jim vdy poskytne pohled na utrpen, a u jde o divadeln tragdii, autodaf nebo toho nejobyejnjho svjejcho se plaza, jeho me sm muit a pitom si uvdomuje, e toto muen je vsledkem tv vlastn moci. Je to pocit, jeho se lovk nikdy nedoke sm zbavit; je to vtzstv nad tmi, kter utrpen ponilo vc ne ns. *+ Jist si bude myslet, e to je krutost; j tomu ovem km zvdavost ta zvdavost, kter pilk tisce lid do divadla na tragdii a doke, e se i ta nejjemnj ena pase na stenech a utrpench. *+ A pi tchto slovech klesl Melmoth na zhon ndhern rozkvetlch hyacint a tulipn *+. Zni mi kvtiny! vykikla Isidora *+. To u je mm poslnm. Prosm, promi mi to! odvtil Melmoth s podrdnm klebkem, jak usedl na rozdrcen kvtiny, a vrhl na Isidoru opovrliv pohled. (Pel. Tom Korba)
Francesco del Cairo, Umuen sv. Aneky, asi 1634-1635, Bentky, sbrka Piera Luigiho Pizziho Na protj stran: Mistr Nejsvtj krve, Lukrcie, kolem 1520
333
334
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS Zahrada muk Octave Mirbeau Zahrada muk, III, 3 (1899) Schoulila se ke mn, pimkla se ke mn lichotn a vlniv: Neposlouch mne, okliv, ekla. A nehlad mne ani! Pohla mne, drah! Shni, jak moje prsy jsou studen a tvrd A tlumenjm hlasem, krut a rozkonicky, zahovoila, piem jej pohled vrhal na mne zelen plameny: Sly! Ped tdnem vidla jsem cosi neobyejnho Och, drahouku, vidla jsem biovati mue za ukradenou rybku *+. To se stalo v zahrad muk Pedstav si: mu kleel na zemi a jeho hlava spovala na jakmsi palku, popravnm palku zernalm prolitou krv Jeho zda a bedra byla nah zda i bedra jako ze starho zlata! Pila jsem prv ve chvli, kdy vojk chopil se jeho velmi dlouhho copu a pivazoval jej ke krouku, zadlanmu do kamene v zemi Nedaleko muenho jin vojk rozhavoval v kovsk vhni mal docela mal elezn bik A pak Poslouchej dobe Sly mne? Kdy bik byl erven, vojk bioval mue na bedra, co ruka ruku mine bik syel vzduchem: t! a vnikal velmi hluboko do sval, je syely a odkud vystupovala rov pra rozum? Tu vojk nechal vychladnouti bik v mase, kter napuchlo a sevelo se a kdy byl studen, rzem, nsiln jej vykubl s krvavmi cry Pak zaal znovu Opakoval to patnctkrt A mn se zdlo, duiko drah, zdlo se, e i mn vnik bik do beder, pi kad rn Bylo to krut a velmi lahodn! Mlel jsem, i opakovala: Bylo to krut a velmi lahodn. A kdybys vdl, jak byl krsn ten mu jak byl statn! Ml svaly jako socha Obejmi mne, m lsko, obejmi mne pece! Mla oi v sloup. Mezi pivenmi vky vidl jsem jen blmo ekla jet: Nehbal se Na zdech tvoily se mu drobn vlnky Och! Dej mi sv rty! (Pel. Marie Majerov)
335
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti Zajatec snu Giovanni Papini Posledn nvtva nemocnho dentlmena (1906) Byl to skuten rozsva hrzy. Jeho ptomnost dodvala fantastickho vzezen tm nejobyejnjm vcem kdy se dotkl rukou njakho pedmtu, zdlo se, jako by se stal soust svta sn. V jeho och se neodrely vci ptomn, nbr vci neznm a vzdlen, kter ti, kdo byli s nm, nevidli. Nikdo se jej nikdy nezeptal, co m za neduh a pro o nj zdnliv nedb. *+ J nejsem skuten lovk. *+ Nejsem a chci to ci, jakkoli mi mon nebudete ochotni vit nejsem nic jinho ne postava ze snu. Pedstava Williama Shakespeara se pro mne stala doslovn a tragicky pesnou: jsem ze stejn ltky, z n jsou utkny vae sny! Existuji, protoe je tu nkdo, komu se o mn zd; je tu nkdo, kdo sp a sn a vid mne, jak jednm a iji a pohybuji se, a v tuto chvli se mu zd o tom, jak km tohle vechno. Kdy fen nkdo zaal o mn snt, zaal jsem existovat; a se probud, pestanu existovat. *+ Nakonec jsem se ale ctil unaven a zahanben, e musm slouit jako podvan tomuto neznmmu a nepoznatelnmu pnu; uvdomil jsem si, e tento smylen ivot nestoj za tolik nzkosti a tolik lisn zbablosti. Touebn jsem si tedy pl to, z eho jsem ml dve hrzu, tedy aby se probudil. Snail jsem se naplnit svj ivot iny tak stralivmi, aby procitl dsem. Zkouel jsem vechno, abych doshl zniku, a tm i odpoinku; zapojil jsem vechno, abych peruil tuto smutnou komedii svho zdnlivho ivota, abych zniil tuto smnou larvu ivota, kter mne pipodobuje lidem! dn zloin mi nebyl ciz: dn hanebnost mi nezstala neznm; neucouvl jsem ped dnou hrzou. Rafinovanm muenm jsem zabjel nevinn starce; otrvil jsem vodu v celch mstech; v jedinou chvli jsem mnoha enm zaplil vlasy; svmi zuby, z nich jsem z touhy po zniku uinil dravce, jsem roztrhal vechny chlapce, na kter jsem cestou narazil. V noci jsem vyhledval spolenost obrovskch, ernch, sycch 336
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS zrd, o nich lid u nemaj pont; astnil jsem se neuvitelnch podnik sktk, straidel, otk a pzrak; vrhl jsem se z ve jedn hory do nezalesnnho, zvlnnho dol obklopenho jeskynmi plnmi blch kost; a arodjnice mne nauily kiku zoufalch elem, kter v noci otese i tmi nejsilnjmi povahami. Zd se vak, e ten, komu se zdm, se neds nieho, ped m se vy ostatn lid tesete. Nebo se t z toho, co vy povaujete za nejstranj, anebo o to nedb a nijak se toho nelek. A do dnenho dne se mi jej nepodailo probudit, a musm se dle vlet tmto nedstojnm, otrockm a neskutenm ivotem.
Ha ha Umberto Eco Ostrov verejho dne, 19 (1994) Ukryt ped zvdavmi zraky, v boud postaven schvln pro nho na mru, leel na kup hadr pes. Nen vyloueno, e to bylo zve ist rasy, ze samho utrpen a strdn vak u jen kost a ke. A pitom prv osoby, kter jej muily, se zrove peliv snaily udret jej pi ivot, ml tu rdlo a vodu, veho hojnost, a rdlo zdlo se dokonce spe pro cestujc ne pro psy. Leel na boku, hlavu poloenou na zemi a jazyk vyplazen. Na boku ml velkou, dsivou a odpornou rnu. Byla erstv a zrove u sntiv, otvrala se mezi dvma velkmi narovlmi pysky a po cel dlce a hlavn uprosted bylo vidt zhnisan stre, kter jako by vyluoval tvaroh. Robertovi dolo, e tomu tak je, protoe ranhoji, msto aby rnu zail, ji dr otevenou. Pysky, aby zstaly dokon rozloeny, byly dokonce pisthovan ke ki. Toto nemanelsk dt umn lkaskho, takto zejc rna byla tud nejen utdena, ale i bezbon oetovna tak, aby se nezacelila a aby pes kvli n dl trpl, a to u bhvjak dlouho. Roberto kolem rny i v n zahldl dokonce zbytky krystalk jaksi substance, jako kdyby lka (mohl vak lovk tak dkladn krut bt vbec lka?) do n den co den sypal jakousi drdivou sl. *+ 337
Arturo Martini, Portrt markzy Luisy Casatiov, 1912, Miln, soukrom sbrka
338
339
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti Z toho, co zhldl, a z toho, co by si lovk, kter o tom toho vdl tolik co on, mohl vyvodit, mu bylo jasn, e pes zrann utrpl u v Anglii a Byrd e se peliv star o to, aby rna zstala oteven a iv. V Londn pak nkdo den co den pesn v urenou a stanovenou hodinu nco provd se zbran, je psovi rnu zpsobila, nebo s hadrem nasklm jeho krv, a vyvolv v nm njakou reakci, mon levu, mon jet vt strast, doktor Byrd sm pece ekl, e s pomoc Weapon Salve se d i ukodit. Na tento zpsob se na Amarilli v danm okamiku dozvdaj, kolik hodin je prv v Evrop. A jeliko znaj i as na mst, na nm se lo doasn nachzela, mohou si docela dobe vypotat i meridin! *+ Musel ekat dlouho, cel hodiny, a stnn peneastnho psa ekn inilo nekonenm, konen vak zaslechl hluk a zahldl svtlo. A za okamik u mohl bt svdkem pokusu, k nmu dolo pr krok od nho. Provdl jej doktor se svmi temi asistenty. Zaznamenv si, Cavendishi? Aye, aye, pane doktore. Take pokme. Dnes veer si njak moc nak. Ct neklidn moe. Jen klid, jen klid, Hakluyte, kal doktor a pokusil se psa ukonejit dobrckm pohlazenm. koda e jsme se nedohodli na pevnm poad akc. Mlo by se vdycky zanat od utiujcho prostedku. Nen tomu tak vdycky, pane doktore, nkdy sp, a jindy ho musme naopak budit drdivm prostedkem. Pozor, mm dojem, e u to na nho pilo Klid, Hakluyte Ano, u je to tady. Pes zaal nepirozen stnat a vt. Vystavili zbra ru ohn, zaznamenej as, Withringtone. Sam, vtz svtov soute o nejoklivjho psa, www.essentialnews.net Tady je zhruba pl dvanct. Zkontroluj to na hodinch. Mlo by ubhnout zhruba deset minut. Pes nekonen dlouho nakal a kuel. Pak ze sebe vydal zvuk odlin, ukonil jej jakmsi zavrenm, a to postupn slblo, a
340
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS ztichlo docela. A je to, nechal se slyet doktor Byrd. Kolik je te hodin, Withringtone? Mlo by to souhlasit. Ti tvrt na dvanct. *+ Myslm, e to sta. Nyn, pnov, ozval se doktor Byrd, doufm, e drdn rny okamit ustane, chudk Hakluyt to mlem nevydrel. Vodu a sl, Hawlsi, a hadr. Jen klid, jen klid, Hakluyte, te u je ti urit lip *+ Ztra rno, Hawlsi, jako obvykle sl do rny. A te si to spotme, pnov. Tady v rozhodujcm okamiku byla plnoc a z Londna nm poslali signl, e je poledne. Jsme na londnskm antimeridinu, stodevadestm polednku od Londna. Jestlie se alomounovy ostrovy nachzej, jak tomu chce tradice, na antimeridinu ostrova Ferro, a nachzme-li se na sprvn zempisn dlce, a poplujeme-li k zpadu s dobrm vtrem v plachtch, mli bychom dorazit k San Christobalu, pokud ten zatracen ostrov nepejmenujeme. *+ Osud svta tedy zvis na zpsobu, jm si ti tyi lenci vykldaj chovn psa, jeho e? Kruen v bie psho neboka mohlo ty tyi neboky pesvdit, e se k mstu, po nm dycht panl, Holanan a Portugalci, neboz stejn jako oni, bl, nebo e se od nj vzdaluj? (Pel. Zdenk Frbort)
ern kocour Edgar Allan Poe ern kocour (1839) Kdy jsem se jednou v noci vracel znan opil z jedn ze svch oblbench putyk kdesi ve mst, vzal jsem si do hlavy, e se mi kocour schvln vyhb. Popadl jsem ho a on ze strachu, e mu ublm, se mi lehce zahryzl do ruky. Okamit mne posedl belsk vztek. V tu chvli jsem nevdl, co dlm. M prav dvj due jako by prchla z mho tla a jeho kadou ilku te zavalila nestvrn, koalkou iven zloba. Vythl jsem z kapsy u vesty n, otevel jej, popadl uboh zve za krk a chladnokrevn mu vyzl z dlku jedno oko! *+ 341
Caravaggio, Judita uezv Holofernovi hlavu, 1599, m, Galleria nazionale arte antica, Palazzo Barberini
Kocour se zatm pomalu zotavil. Na dlek po ztracenm oku byla sice stran podvan, ale zve u zejm netrplo. Chodilo po dom jako dv, ale pede mnou, jak se dalo ekat, vyden prchalo. Bylo ve mn jet kus nkdej nhy, a proto jsem se zprvu rmoutil nad tm zjevnm odporem tvora, kter mne kdysi ml rd. Ale tento cit byl zhy vystdn podrdnost. A pak aby mj pd byl dovren a zpeetn posedla mne Zvrcenost. Filozofie tento pojem opomj. A pece vm prv tak jist, jako e ije m due, e zvrcenost je jednm z primitivnch pud lidskho srdce jednou z nerozlunch prvotnch vlastnost a pracit, je d vvoj lidsk povahy. *+ Ta nezbadateln touha due tvt samu sebe znsilovat vlastn pirozenost kivdit jen pro kivdu samu , ta mne pudila, abych ublioval dl, abych dokonal podlost, kter jsem se dopustil na nevinnm zveti. Jednou rno jsem mu s chladnm srdcem hodil kolem krku smyku a povsil ho na vtev stromu. Povsil jsem ho s plem, s hryzenm svdom, povsil jsem ho, protoe jsem vdl, e m m rdo, 342
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS a protoe jsem ctil, e mi nedalo dvod k pohoren, povsil jsem ho, protoe jsem vdl, e tm pchm hch *+. (Pel. Josef Schwarz) Lebky Joseph Conrad Srdce temnoty (1899) Vzpomnte si, e jsem kal, jak m na tu vzdlenost pekvapily jaksi nznaky ozdob, dosti pozoruhodn pi pohledu na to polorozpadl msto. Tedjsem je nhle pozoroval z vt blzkosti a prvnm vsledkem bylo, e jsem trhl hlavou dozadu, jako bych byl dostal rnu. Pak jsem pechzel dalekohledem od klu ke klu a vidl, jak jsem se zmlil. Ty okrouhl hlavice nebyly ozdoby, ale symboly: byly vrazn a zhadn, pekvapiv a vzruujc potrava pro pemlen a tak pro supy, pokud by se byl njak z vky dval; v kadm ppad vak pro ty mravence, kte by byli natolik piinliv a vylezli na kly. Ty hlavy na klech by byly bvaly jet psobivj, kdyby nebyly otoeny obliejem smrem k domku. Pouze jedna z nich, a to ta prvn, kter jsem si viml, se dvala na mne. Ani to mnou neotslo tak, jak byste si snad mohli myslet. To, jak jsem trhnul hlavou nazpt, nebylo nic jinho ne vraz pekvapen. ekal jsem toti, e tam uvidm devnou kouli. mysln jsem se vrtil k prvn z nich, kterou jsem spatil a tam byla, ern, vyschl, propadl, se zavenmi vky hlava, kter jako by na vrcholu klu spala a souasn se usmvala scvrklmi, seschlmi rty, kter odhalovaly zkou blou adu zub, usmvala se bez ustn njakmu nekonenmu a veselmu snu t vn dmoty. *+ Zmocnil se m pocit, e takov podrobnosti by byly nesnesitelnj ne ony hlavy, usychajc na klech pod okny pana Kurtze. Konec konc to byl jen barbarsk pohled, zatmco te se mi zdlo, e bych se ml narz penst do njak temn oblasti rafinovanch hrz, kde ist a nekomplikovan brutalita je nm kladnm, ulehenm, co m zejm prvo na existenci v jasu slunce. (Pel. Ji Munzar) 343
Noel Quidu, Hlava lena ozbrojenho hnut LURD, 2003, Monrovia
V krnm tboe Franz Kafka V krnm tboe Ale j tu povdm, peruil se dstojnk, a jeho apart tu stoj ped nmi. Skld se, jak vidte, ze t st. asem se pro kadou z tchto st vytvoily jaksi lidov nzvy. Doln sti se k postel, horn se k kreslc a zde t prostedn visut sti se k brny. *+Te tedy jen to nejnutnj. Jakmile mu le na posteli a postel se chvje, spust se brny na tlo. Samy se nastav tak, aby se hroty jen taktak dotkaly tla; jakmile jsou sprvn nastaveny, ihned se toto ocelov lano napne jak ty. A te se to spust. Nezasvcenec navenek nepostehne rozdl v trestech. Zd se, e brny pracuj pod stejn. Vibrujc hroty se zabodnou do tla, kter je navc rozechvvno postel. Abychom kadmu umonili ovit si proveden rozsudku, byly brny zhotoveny ze skla. Zpsobilo to urit technick pote s upevnnm jehel, ale po mnoha 344
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS pokusech se to podailo. Nezalekli jsme se toti dn nmahy. A te se me kad skrze sklo podvat, jak se npis na tlo provd. Pojte, prosm, bl a prohldnte si jehly. Cestovatel pomalu vstal, pistoupil k branm a naklonil se nad nimi. Vidte dvoj druh jehel uspodanch nkolikerm zpsobem, ekl dstojnk. Vedle dlouh je vdy krtk. Dlouh toti pe a krtk vystikuje vodu, kter splachuje krev, take psmo je stle zeteln. Voda s krv je pak odvdna sem do tchto malch lbk a nakonec odtk do tohoto hlavnho lbku, jeho odtokov roura vede do jmy. Dstojnk prstem pesn ukazoval, kudy mus voda s krv protkat. *+ Te u vm vechno, ekl cestovatel, kdy se k nmu dstojnk zase vrtil. A na to nejdleitj, ekl dstojnk, chytil cestovatele za pai a ukzal nahoru: Tam v kreslic je soukol, kter d pohyb bran, a toto soukol seizujeme podle kresby, na ni zn rozsudek. Pouvm jet kreseb dvjho velitele. Tady jsou, vythl z koench desek nkolik list bohuel vm je vak nemohu dt do ruky, jsou tm nejdram, co mm. Posate se, uku vm je z tto vzdlenosti, abyste vechno dobe vidl. Ukzal prvn list. Cestovatel by byl rd ekl nco uznalho, ale vidl jen labyrint ar, kter se velijak kily a tak hust pokrvaly papr, e bl msta mezi nimi bylo mono rozeznat jen st. tte, ekl dstojnk. Nemohu, ekl cestovatel vyhbav. Vdy je to zeteln, ekl dstojnk. Je to velice dovedn udlno, ekl cestovatel vyhbav, ale j to neumm rozlutit. Ano, ekl dstojnk, zasml se a desky zase schoval, nen to krasopis pro kolky. Mus se to dlouho st. I vy byste se v tom nakonec urit vyznal. Nesm to bt samozejm jednoduch psmo; vdy nem usmrcovat hned, nbr v prmru teprve za dvanct hodin; podle vpotu nastv obrat estou hodinu. Okolo vlastnho psma mus bt tedy velik mnostv okras; skuten psmo obepne tlo pouze zkm psem; zbytek tla je uren pro ozdoby. *+ Chpete ten postup? Brny zanaj pst; jakmile jsou hotovy s prvn osnovou psma na muovch zdech, odvine se vrstva vaty a pomalu oto tlo na bok, aby brny mly zase kam pst. 345
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti Mezitm se psmem porann msta polo na vatu, kter dky zvltn prav ihned zastav krvcen a piprav zda k dalmu prohlouben psma. Tady ty zoubky na okraji bran strhnou pak pi dalm obracen tla vatu z ran, odhod ji do jmy a brny maj zase co dlat. Tak pou dvanct hodin m dl hloub. Prvnch est hodin ije odsouzenec skoro jako dv, jenom trp bolestmi. Po dvou hodinch odstranme plst, nebo mu ji nem slu kiet. Sem do tto elektricky ohvan misky v hlavch dvme teplou rovou kai, z n si mu, dostane-li chu, me vzt tolik, kolik doshne jazykem. Nikdo neopomine tuto pleitost. Neznm dnho, a mm bohat zkuenosti. Teprve kolem est hodiny ho pestane tit jst. J si pak obyejn kleknu sem a pozoruji tento kaz. Mu mlokdy spolkne posledn sousto, pouze je pevaluje v stech a vyplivne ho do jmy. Musm se pak sehnout, jinak by mi plivl do oblieje. Ale jak pak ten mu kolem est hodiny ztichne! I tomu nejzabednnjmu zane svtat. Nejdve to zane kolem o. Odtamtud se to dl. Podvan, kter by dokzala lovka zlkat, aby si tak lehl pod brny. Dl u se nic nedje, mu pouze zan lutit psmo, pul sta, jako by naslouchal. Sm jste vidl, e nen snadn rozlutit psmo oima; n mu je vak lut svmi ranami. D to ovem hodn prce; potebuje k n est hodin. Potom ho vak brny pln nabodnou a hod do jmy, kde sebou pleskne do zkrvaven vody a vaty. Pak je soud skonen a my dva, j a vojk, ho zahrabeme. (Pel. Vladimr Kafka ddicov)
346
347
Sal aneb 120 dn Sodomy, reie Pier Paolo Pasolini, 1975
Mstnost 101 George Orwell 1984, st 3,kap.2a5 (1949) Dlejte se mnou, co chcete! kiel. Mote m cel tdny hladem. Skonete to a nechte m umt. Zastelte m. Povste m. Odsute m na ptadvacet let. Mm jet nkoho udat? Jen eknte koho, a j vm povm, co budete chtt. Nezle mi na nikom, nezle mi na tom, co s tmi lidmi udlte. Mm enu a ti dti. Nejstarmu jet nen est. Mete si je vechny vzt a podezat jim krky ped mma oima, a j budu stt a dvat se na to. Jen ne mstnost 101. Mstnost 101, ekl dstojnk. Mu se s lenm vrazem rozhldl po ostatnch, jako by chtl poslat nkoho jinho msto sebe. Jeho oi se zastavily na rozbit tvi bezbradho. Vymrtil hubenou pai. Toho byste mli vzt, ne mne! kiel. Vy jste neslyeli, co kal, kdy mu rozbili hubu. Dejte mi pleitost, j vm to eknu doslova. Ten je proti Stran, ne j. *+ Dva podsadit dozorci se sehnuli a uchopili ho pod pa. V tom okamiku sebou mrtil na zem a chopil se elezn nohy od 348
Na pedchoz stran: Gaudenzio Ferrari, Umuen svat Kateiny, 1539-1540, Miln, Pinacoteca di Brera
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS lavice. *+ Potom zaznl pln jin vkik. Jeden z dozorc mu dupl holnkou na ruku a rozdrtil mu prsty. Postavili ho na nohy. Mstnost 101, ekl dstojnk. *+ Jednou ses m ptal, ekl 0Brien, co je v Mstnosti 101. ekl jsem ti, e odpov u zn. Zn ji kad. To, co je v Mstnosti 101, je nejhor na svt. Dvee se opt otevely. Veel dozorce. Nesl cosi drtnho, jakousi krabici nebo kok. Poloil to na vzdlenj stl. 0Brien pekel Winstonovi ve vhledu, take nemohl rozeznat, co to je. Nejhor vci na svt, ekl 0Brien, jsou rzn, jak pro koho. Me to bt pohben zaiva, nebo smrt uplenm nebo utopenm, nebo naraenm na kl, nebo padest jinch zpsob smrti. Pro nkoho je to njak triviln zleitost, dokonce ani ne osudn. Ustoupil trochu stranou, aby Winston lpe vidl na vc na stole. Byla to podlouhl drtn klec a na vku mla dradla, za kter se dala nosit. Na pedn stran bylo pipevnno cosi, co vypadalo jako ermsk maska, vypouklou stranou obrcen dovnit. Pestoe stla asi ti a tyi metry od Winstona, vidl, e klec je rozdlen po dlce na dv oddlen a v kadm je jaksi zve. Byly to krysy. V tvm ppad, ekl 0Brien, jsou nhodou nejhor vci na svt krysy. (Pel. Eva imekov)
Sern raloky lan Fleming t a nechat zemt (1954) Bond jednou zahldl i ralo tlamu, kter se na okamik vynoila a nco sthla pod hladinu. *+ Z vody se nhle vynoily dv ern ruce a vzpt zmizely. Ozvaly se vkiky. Pr lid se plcalo ve vod ve snaze dostat se k tesu. Jeden lovk tloukl dlan do vody ped sebou, ale ruce mu brzy zmizely pod hladinou. Pak zaal kiet a zmtat se. Trhaj ho barracudy, pomyslel si Bond. *+ Byla to velk hol hlava a po tvi j stkala krev. Bond pozoroval, jak se bl. Big dlal 349
Re-animator, reie Stuart Gordon,
keovit tempa, jimi vil vodu tak, e musel pithnout pozornost kad dosud voln ryby. *+ Hlava u byla docela blzko. Bond rozpoznval zuby obnaen v bolestnm a keovitm klebu a krev ve vyvalench och. Tm slyel bt to velk nemocn srdce pod edoernou k. Obr se stle blil. Ml nah ramena, jak z nj zejm vbuch serval aty, ale ern hedvbn kravata mu zstala. Obtela se kolem silnho krku a jej konec se vznel za hlavou jako anv cop. Jedna vlnka Bigovi sten smyla krev z o, kter lenm pohledem pozorovaly Bonda. Nezraila se v nich dn prosba o pomoc, jen fyzick nmaha. Kdy byl Big od Bonda pouhch deset yard, nhle zavel oi a sthl obliej v bolestnm klebu. , vyrazil ze sebe zkivenmi sty. Pestal plavat a hlava se mu potopila pod hladinu a vzpt se znovu vynoila. Kolem nj se rozlil oblak krve. Dva thl hnd stny o dlce esti stop vycouvaly z oblaku a znovu se do nj ponoily. Tlo se prudce obrtilo na bok. Polovina Bigovy lev ruky se vynoila nad hladinu. Nemla dla ani zpst. Velk kulat hlava vak stle ila. Big zoufale otevral sta a nakonec vydal thl bublav vkik, peruovan s kadm 350
ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS nrazem barracudy do zmtajcho se tla. *+ Bigova hlava se znovu objevila na hladin. Mla zaven sta. Bondovi se zdlo, e ho stle pozoruje lutma oima. Pak se z vody vynoila raloci tlama a zatoila na hlavu. Zuby spodn elisti se na okamik zablskaly nad hladinou. Ozvalo se pern kupnut a voda zavila. Pak se rozhostilo ticho. (Pel. Ivan Nmeek)
351
352
353
I. Znetvoen plody a vykuchan mrtvoly
Kapitola
IX
PHYSICA CURIOSA
Obludy nevymizely se stedovkmi mirabiliemi, ale navracej se i v modernm svt, pouze s tm rozdlem, e tak in v jin podob a maj jinou funkci. Ji od stedovku se diskutovalo o rozdlu mezi dvma typy obludnosti, a kdy odhldneme od mnoha rznch terminologi, meme hovoit o podivnostech a zrdch. Podivnosti byly neobyejn a ohromujc ppady, avak pirozenho pvodu (teba narozen dt s obojm pohlavm nebo se dvma hlavami). ada autor se snaila objasnit jejich Nahoe: piny (vzpomeme napklad renesannho lkae D. C. Courcelles, kones musculorum Parho, s nm se setk|me jet d|le), i kdy se zd|lo capitis, 1743 obtn nepovaovat je stejn jako ve starovku za varovn| znamen ohlaujc njakou neobyejnou Vlevo: ud|lost v tomto smru se proslavil spis Prodigiorum Lavinia Fontana, Portrt Antonietty z ac ostentorum chronicon od Conrada Lycosthena rodu Gonzales, 1594- (1557). V kadm ppad se ji od prvnch stolet 1595, Blois, Muse stedovku vilo, e podivnosti nen teba povaovat du Chateau de Blois za nco proti pirozenosti (co by se vymklo bosk kontrole), nbr, podle n|zoru Isidora ze Sevilly, pouze za nco proti znm pirozenosti. Zrdy jako takov byly ve starovku a stedovku naopak jedinci jin ne lidsk rasy, zrozen vdy z rodi stejnch
354
PHYSICA CURIOSA
jako oni (jak jsme vidli v kapitole IV), jim Bh dovolil t nebo je zamlel jako symboly svho alegorickho jazyka. V modern dob, ponaje renesanc, spolu s przkumy, je n|s sezn|mily s jinmi svtadly, obydlenmi samozejm divochy a zvaty sice velmi podivnmi, avak schopnmi pepravy na evropsk panovnick dvory, a nikoli legend|rnmi obludami, je ve skutenosti nikdo nikdy nepotkal, oznauje vraz zrda prost podivn| individua, a u jde o abnorm|ln plody nebo o neobvykl| zvata, s nimi se objevitel a cestovatel setkali. Pstup k tmto stvoenm u nen d|n zdenm a nespov| ani v odhalov|n jejich mystickho vznamu, nbr ve vdeck nebo pinejmenm pedvdeck zvdavosti. Tuto kapitolu jsme nazvali Physica curiosa, protoe tak bylo pojmenov|no monument|ln dlo (estn|ct set stran s nepebernmi destkami rytin) vydan jezuitou Casparem Schottem roku 1662, v nm jsou pops|ny vechny v t dob zn|m prodn obludnosti. Nalezneme zde exotick| zvata, jako je slon nebo irafa, hky prody i bytosti, je se, vidny zd|lky n|monky i cestovateli (kte si je spojovali se vzpomnkami na pbhy o b|jnch per|ch), zd|ly podobn zrd|m z besti|, take doch|zelo k z|mn obyejnho moron se Sirnou. Na druh stran v obdobnch textech si ilumin|tor i rytec asto vykl|dal bizarn jmna poch|zejc od Plinia i dalch autor doslovn, take z tulen (vitulus marinus) se stalo jaksi tele podobn ryb, z kore (mus marinus) my s ploutvemi, z polypa ryba s nohama, z ptrosa (struthiocamelus) okdlen velbloud.
355
Z mnoha knih o zrd|ch uveme O zrdch a vcech podivuhodnch (Des monstres et prodiges) od Ambroise Parho (1573), Monstrorum histoa od Ulisse Aldrovandiho (1642) a De monstris od Fortunia Licetiho (prvn vyd|n je z roku 1616). Aldrovandi se ovem ve dvan|cti svazcch zabval zoologi veobecn a podobn je tomu i u dalch autor.
Obluda z Ravenny Obluda z Ravenny, voln list VIII, 18, kolem 1506, Mnichov, Bayerische Staatsbibliothek Luca Landucci Florentsk denk (1512) V Ravenn se z eny zrodila obluda, je zde bude nyn popsna: nahoe na hlav mla vzpmen roh, na nm bylo cosi jako me, a namsto pa mla dv kdla na zpsob netopra, a tam kde jsou obvykle prsa, mla na prav stran psmeno f a na lev stran k, a o nco ne, v pase, dva hady, a tam, kde je pohlav, mla nco z eny i z mue; to z eny bylo na povrchu tla, a to z mue vespod; a na pravm kolen mla oko a levou nohu mla orli. J ji vidl namalovanou, a kdo by ji chtl spatit, je ve Florencii. Zrda v podob mnicha Ambroise Par O zrdch a vcech podivuhodnch (1573) Rondelet ve sv knize O rybch pe, e v Norskm moi byla spatena mosk obluda, a kdy ji chytili, vichni ji nazvali mnichem, ponvad prv tak vypadala.
356
PHYSICA CURIOSA
Pestoe knihy Historia animalium Conrada Gessnera (1551-1558) nebo Historia naturalis Jana Jonstona (1653), abychom uvedli alespo dva pklady, holdovaly zobrazov|n obludnch bytost, z|sadn pisply k rozvoji biologickch vd. Z|jem o neobyejn vci dal v te dob vzniknout kabinetm kuriozit, Wunderkammern, kter se staly pedobrazem naich prodovdnch muze, i kdy tu spe ne o systematick shromaov|n veho, co je teba zn|t, lo o sbr|n toho, co se zd|lo neobvykl i neslchan, vetn vstednch pedmt nebo ohromujcch n|lez, jako byl roh jednoroce (kter
357
Ulisse Aldrovandi, Monstrum foemina, ilustrace z: Monstrorum Historia, 1698, Bologna, Ferroni Ambroise Par, Cichlidka Agassizova, ilustrace z: Opera chirurgica, 1594, Frankfurt, Feyerabend
ve skutenosti poch|zel z narvala) i vycpan krokodl. V ad takovch sbrek, napklad v petrohradsk, je patila Petru Velikmu, byly uchov|v|ny zrdn plody peliv zalit lihem. Objeven abnorm|lnho plodu nkdy vyvolalo etzovou reakci. K nemu podobnmu dolo v ppad obludy z Ravenny, je se narodila pravdpodobn ve Florencii roku 1506 a po prvn Landucciho zpr|v z roku 1512 se stala n|mtem ady ikonografickch zobrazen, piem se st|le vce podobala nestvr|m z b|jnch as. Podobnmi podivnostmi se zabvali autoi jako ji zmiovan Par, d|le tak Montaigne, Lemnius a dal, a ve vech ppadech se zd|, e pohled na nestvrnost nebyl pociov|n jako nepjemn, ale spe jako intelektu|ln vzruujc.
Pvod zrd Ambroise Par O zrdch a vcech podivuhodnch (1573) Zrdy vznikaj z rozlinch pin. Tou prvn je slva Bo. Tou druhou je Jeho hnv. Tou tet pemra semene. tvrtou jeho nedostaten mnostv. Ptou enina pedstavivost. estou hypotrofie dlohy neboli jej plin zen. Sedmou nesprvn poloha, v n sed matka, napklad kdy, jsouc samodruh, pli dlouho sed s nohama zkenma nebo pitisknutma k bichu. Osmou pd nebo dery zasazen thotn en do bicha. Devtou choroby ddin nebo nhodn. Destou rozklad i zkaen semene. Jedenctou jeho nevhodn men. Dvanctou sveden podlmi lumpy. Tou tinctou pak jsou dmoni a blov.
358
PHYSICA CURIOSA
O nestvrnm dtti Michel de Montaigne Eseye.ll, xxx (i573) Pedevrem jsem vidl dt, kter vedli dva mui a jedna kojn, kte o sob tvrdili, e jsou otec, strc a teta, a to aby ho ukazovali kvli jeho podivnosti, a vydlali tak njak penz. Ve vem ostatnm vypadalo normln, drelo se na nohou, lo a vatlalo prv tak, jako jin dti jeho vku; nechtlo jet dnou jinou stravu ne tu z prsu sv kojn; a to, co se mu v m ptomnosti snaili vpravit do st, chvli vkalo, ale pak to vrtilo, ani to spolklo; jeho kik skuten znl zvltn; bylo mu prv trnct msc. Pod svmi prsky bylo spojen a srostl s jinm dttem bez hlavy, s ucpanm hbetnm kanlem, ale jinak celm: mlo sice jednu ruku krat, ale tu mu zlomili neastnou nhodou pi porodu. Ob dti byly spojen tv v tv, take to vypadalo, jako by men dt chtlo obejmout to vt. Srst a msto, kde k sob lnuli, bylo pouh tyi prsty dlouh, take kdy jste odthli to nedokonal dt, vidli jste dole pupek toho druhho: ev byl mezi jeho prsky a pupkem. Pupek toho nedokonalho vidt nebylo, zato cel zbytek jeho bicha ano. Vechno, co nebylo spojen, jako ruce, hd, stehna a nohy toho nedokonalho, viselo a plandalo na tom druhm, a pokud jde o dlku, sahalo mu to a do poloviny nohou. Kojn ns ujiovala, e mo obma otvory; ostatn dy toho druhho byly iv a dobe iven, stejn jako jeho vlastn dy, jen byly drobnj a men. 359
Ulisse Aldrovandi, Trojhlav monstrum, ilustrace z: Monstrorum Historia, 1698, Bologna, Ferroni
I. Znetvoen plody a vykuchan mrtvoly Ti, kter nazvme netvory, pro Boha netvory nejsou, nebo ten vid v nezmrnosti svho dla nekonenost forem, je tam vloil; a je mon, e tvar, jen ns udivuje, m vztah a souvis s njakm jinm tvarem tho druhu, jen je lovku neznm. (Pel. Ji Peln)
Netvor zplozen poestnmi rodii, z: Pierre Boaistuau, Podivuhodn pbhy, francouzsk rukopis 136,fol.29v, 16. stolet, Londn, Wellcome Library
360
PHYSICA CURIOSA
361
Z: Ambroise Par, O zrdch a vcech podivuhodnch, 1573, Pa
S dvancti tlapami Ambroise Par O zrdch a vcech podivuhodnch (1573) Z knihy Africk djiny jsem pevzal toto dosti zrdn zve kulatho tvaru, podobn elv: na hbet m dv ry, protnajc se v pravm hlu; vytvej k a na konci kad ry je oko a ucho, take tato zvata vid a sly do ty stran a na kad stran svma tyma oima a tyma uima. Zato maj jen jedinou tlamu a jedin aludek, kam sestupuje to, co pij a jed. een ivoichov maj po obvodu tla vce nohou, dky nim se mohou pohybovat libovolnm smrem, ani oto tlo; maj tuze dlouh ocas a na jeho konci velmi hustou srst. Obyvatel onch konin tvrd, e krev tchto ivoich m neobyejnou schopnost zacelovat a hojit rny a e nen balzmu, kter by to dokzal lpe. 362
Na protj stran: Edvard Munch, Pozstalosti, 18971899, Oslo, Munch Museet
PHYSICA CURIOSA
Hydrocefalick dt, nedatovan rytina, konec 18. stolet Kdo vak nepoct nesmrn as, vida toto zve s tolika oima, uima a nohami, a *vida+, e vechny pln svoji lohu? Kde mohou bt nstroje uren k tolika konm? Pokud jde o mne, abych pravdu ekl, rozum mi nad tm zstal stt a nemohu ci nic jinho, ne e Proda je stvoila jako hku, abychom obdivovali velkolepost jejch dl.
Partus lunaris Levinius Lemnius O tajuplnch divech (16. stol.) Podobn tomuto *potratu+ je jin vtok postihujc eny, doprovzen etnmi a silnmi keemi a bolestmi, pi nm z 363
I. Znetvoen plody a vykuchan mrtvoly tla vychzej mnoh neforemn lidsk bytosti; een vtok se nazv partus lunaris, ponvad ena je obtkna ve tvrtm msci, kdy v n krev mohutn proud. K tomuto zrdnmu a ohyzdnmu poet bez pomoci mue dochz jen nkdy a pouze u nkterch nadmru smyslnch en v dsledku siln, utkvl pedstavy; sta, aby se upen zahledly na mue nebo se hojen dotkly, a sm se v nich sms s menstruan krv a stane se kouskem masa, vypadajcm *+ jako iv zve. *+ V poslednch letech jsem lil jistou enu, kterou do jinho stavu pivedl jaksi nmonk *+; kdy uplynulo devt msc *+, zavolali porodn bbu a een ena ze sebe s nesmrnm silm vypudila nejprve zcela beztvrnou masitou ltku, kter podle mho soudu vzela z poestnho spojen s manelem. Jen po stranch mla dva dlouh kusy masa na zpsob pa, a jak se cukala, dvala najevo, e je v n jaksi ivot, jak to lze pozorovat u kopiv i moskch hub, jich v lt vdme znan mnostv na hladin, zejmna v Ocenu. *+ Po tomto kusu masa porodila zrdu s dlouhm kulatm krkem, kivou hubou, dsivma zcma oima, ocasem zakonenm hrotem a bleskurychle se pohybujcma nohama. Jakmile tato zrda vyla ven a spatila svtlo, rzem se jala vett, a vydvajc pern zvuky, pobhala po svtnici, aby se schovala. Ale ptomn eny ji chytily a utopily.
364
PHYSICA CURIOSA
Z: Fortunio Liceti, De monstris, 1668, Pavia, Frambotti
Caspar Schott, Physica curiosa, Wrzburg, Endter 1662 Ulisse Aldrovandi, Monstrum marinum rudimenta habitus episcopi referens, ilustrace z: Monstrorum Historia, 1698, Bologna, Ferroni 365
Ulisse Aldrovandi, Monstrum marnum humana facie, z: Monstrorum Historici, 1698, Bologna, Ferroni
V tch stoletch se vzdlanci zaali dvrn seznamovat s vnitkem lidskho tla. Jestlie prvn anatomick pokusy zapoal ji ve 14. stolet Mondino de Liuzzi, teprve od renesance, a v nejvy me pak ve Vesaliov spise De humani corporis fabrica, opatenm skvlmi a dsivmi ilustracemi bytost staench z ke, odhalench na kost nebo na hol nervy a ly, zan| umn zachycovat tla pitvan| v posluch|rn|ch. asn| pehldka vnitnch org|n pak vrchol hyperrealistickmi anatomickmi modely z vosku umstnmi v muzech. S nepochybnm potenm se zde zobrazuje ona facies hippocratica, prozrazujc z|jem o tv| umrajcho, avak male a sochae nyn vzruuje grimasa lovka z|pascho se smrt stejn jako zpustoen rysy nevyliteln nemocnch. Schlegel v jednom textu (O studiu eck poezie, 1797) naznauje, e tato nov| pozornost vnovan| mn pjemnm str|nk|m lidskho tla je svm zpsobem blzk| Shakespearovu stylu: Tak, jako je
366
PHYSICA CURIOSA
tomu v prod, Shakespeare vytv| kr|su i oklivost, ani by je oddloval, a se stejn n|paditou koatost; v jeho dramatech nen nikdy nikdo pln kr|sn a kr|sa nikdy nen mtkem urujcm sloen celku. Tak jako v prod, pouze ojedinle jsou jednotliv kr|sy zbaveny neist strusky. [] Shakespeare sv objekty omezuje na jejich podstatu a no chirurgick n|stroj do odpudiv hniloby mor|lnch mrtvol.
Facies hippoeratica Hippokrats Prognostikon, 2 (4. stol. p. Kr.) V nemocech prudce probhajcch je poteb pozorovat takto: nejdve obliej nemocnho, podob-li se vzezen lid zdravch, hlavn zachovv-li vlastn podobu; nebo to by bylo nejpznivj, kdeto plin zmna podoby by byla velmi zlovstn. Ten obraz by byl nsledujc: nos piat, oi vpadl, skrn zapadl, ui studen a staen, lalky boltcov odstl, ke na ele tvrd, napnut i vyschl, barva pak celho oblieje pobledl nebo i ernav, sinav nebo olovn. Kdyby tedy zpotku nemoci poskytoval obliej takov obraz, jej z jinch jet pznak by nebylo lze si vysvtlit, tu je teba dotazovat se, zdali nemocn noc neprobdl, i neml-li prjmy pli vodnat nebo zdali nehladovl; jestlie k nkter z tchto okolnost pisvd, mono povaovat nebezpe za men a ppad rozhodne se za den a noc, jestlie toti ppad je takov z pin eench. ekne-li vak, e dn z tchto okolnost se tu nevyskytuje, a nevrt-li se v een dob do dvjho stavu, tu vz, e blzek je smrti. Jestlie vak nemoc je star neli ti dny a obliej je takov, tu je poteb tzat se po pinch ve uvedench a dbt tak na pznaky, kter se objevuj na 367
Andrea Vesalio, De humani corporis fabrica, 1568, Bentky, Criegher
Clemente Susini, Rozloiteln model enskho tla s kardiorespiranm, stednm nervovm a urogenitlnm strojm, konec 18. stolet, Bologna, Instituto di Anatomia Umana
celm tle a zvlt v och. tt-li se toti oi svtla, plou-li bezdky anebo zkrout-li se, je-li jedno men neli druh, jsouli blma zaervenal nebo sinav anebo objev-li se v nich ern ilky, vyskytuje-li se hnj kolem zorniek, jsou-li oi vzhru stoen, vyboulen nebo pli zapadl a je-li vbec barva celho oblieje zmnna, tu dluno vecky tyto pznaky povaovat za zl a zhoubn. Je pak nutno vmat si tak pootevench o ve spnku, nebo jestlie se objevuje trochu onho blma mezi nezavenmi vky a nepochz-li to z prjmu nebo poiovn anebo i ze zvyku, e by nemocn tak spval, jeto znamen patn a velmi smrteln. Jestlie mimo nkter z ostatnch pznak je vko on, ret nebo nos svratl nebo sinav, tu dluno vdt, e nemocn je blzek smrti; smrteln vak jsou rty ochabl, svisl, studen a zcela blav. (Pel. Ondej Schrutz)
368
PHYSICA CURIOSA
369
Rembrandt, Anatomie doktora Tulpa, 1632, Haag, Mauritshuis
Na protj stran: Grard David, Sisamnes stahovn z ke, 1498, Bruggy, Groeninge Museum
370
PHYSICA CURIOSA Autopsie Charles Baudelaire Hogarth (vahy o nkterch souasncch) (1861) Jeden z nejzajmavjch je jist list zobrazujc ztuhlou, nataenou mrtvolu lec na pitevnm stole. Vnitnosti mrtvho zhralce se navjej na kladku i jin mechanismus pipevnn ke stropu. Nebotk je hrzn a nic neme s touhle mrtvolou, ze vech mrtvol nejmrtvolnj, kontrastovat podivnji ne groteskn vn, vysok, dlouh, huben a kulat postavy vech tch britskch doktor, ovench nestvrnmi parukami s rulikami. V kout strk pes hltav umk do vdra a krade z nho lidsk pozstatky. Hogarth, poheb komiky! J bych sp ekl, e to je komika pohbu. Ten lidoroutsk pes mi vdycky pipomnal historick prase, kter nestoudn chlemtalo krev neastnho Fauldse, zatmco kolovrtek slouil, abych tak ekl, za umrajcho zdun mi.
Na protj stran: William Hogarth, Pomsta za ukrutnost, tvrt obraz z cyklu tyi stadia ukrutnosti, 1799, Pa, Muse histoire de la Mdecine
Nsledujc dvoustrana: Gaetano Zumbo, Mor, 1691-1694, Florencie, Museo della Specola
371
372
PHYSICA CURIOSA
373
374
PHYSICA CURIOSA
Syfilis Karl Rosenkranz Estetika oklivosti (1853) Nemoc je pinou oklivosti vdy, kdy s sebou nese znetvoen kost, kloub a sval, jako je tomu napklad pi syfilitickm zbytnn d nebo pi zhoubnch gangrnch. Je touto pinou vdy, kdy zpsob zmnu barvy ke jako pi loutence, kdy ki pokryje vyrka jako pi sple, moru, pi uritch formch syfilidy, malomocenstv, oparech i trachomu. Nejoklivj deformace zpsobuje nepochybn 375
Joseph Adams, Observations on morbid poisons. Chronic and acute the first comprehending syphilis, yarus, sivvens, elephantiasis, 1803, Londn, Callow
I. Znetvoen plody a vykuchan mrtvoly syfilis, protoe je provzej nejen odporn kon vyrky, ale tak hnisav rozkladn procesy a poruchy kloub. Vyrky a vedy je mon pirovnat k zkoce svrabov, kter si pod k buduje kanlky; svm zpsobem jde o parazitick individua, jejich existence je v rozporu s bytm organismu jakoto celku; organismus se jejich prostednictvm rozkld. Pohled na podobn rozpor je nanejv okliv. Nemoc obecn je pinou oklivosti tehdy, kdy abnormln zmn vzezen: pkladem je vodnatelnost, tympanitis a podobn. Za pinu ji nelze povaovat, pokud jde o vyslen organismu, souchotiny, horenat stavy, je organismu dodvaj ndech transcendentnosti a maj za nsledek terick zjev nemocnho. bytek vhy, planouc zrak, bled nebo horekou zarudl tve mohou dt naopak vraznji poctit existenci due, je je pi tchto stavech jakoby oddlena od tla. Dosud je obv, ale jen proto, aby je uinila pouhm znakem. Cel tlo ve sv prhledn jemnosti ji samo o sob nic neznamen a je pouze a vlun vrazem due nezvisl na prod, kter tlo opout. Jak zjasnn pohled m dvka i chlapec na smrtelnm loi, kte se stali obt souchotin! Nic podobnho nen mon u zvat. Z tchto dvod je proto zejm, e smrt nemus vdy nutn zpsobit zohyzdn rys tve, ale me zanechat rovn krsn, blaen vraz.
376
PHYSICA CURIOSA
2. Fyziognomika
Vznamnou kapitolu v djin|ch oklivosti pedstavuj zkuenosti fyziognomiky, pseudovdy, je spojovala rysy oblieje (a tvar dalch org|n) s povahou a mor|lnmi vlastnostmi jedince. Ji Aristoteles (Analytika protera, II, 70b), kdy pipomnal, e velk konetiny u Iva jsou vnj zn|mkou jeho odvahy, dospl k z|vru, e lovk s velkmi chodidly mus bt z|konit odv|n. V renesanci Barthlemy Cocls [Physiognomonia, 1533) kreslil hnviv|, neltostn| i dychtiv| lidsk| ela, a dokonce zachytil vous typick pro brut|ln a panovan individuum; Jean lndagine (Chiromance, 1549) poukazoval, e krut lid maj vystoupl zuby a e podle o se daj rozpoznat chlpn jedinci, zr|dci a lh|i. Giovan Battista Della Porta ve spise De humana physiognomonia (1586) porovn|v| tv|e rznch zvat s lidskmi oblieji a uv|d n|s v as podobami lovka-ovce, lovka-lva nebo lovka377
2. Fyziognomika
Odvlivec, smlec, nestoudnk a lh, rytec Petit Bernard, z: Jean lndagine, Chiromance, 1549, Lyon
osla, piem vych|z z filozofickho pesvden, e bosk| moc projevuje svj usmrujc dvtip tak v tlesnch rysech, kdy vytv| analogie mezi svtem lidskm a svtem zvecm. A Johann Kapar Lavater [Physiognomische Fragmente, 1775-1778) v pesvden, e existuj dmysln shody mezi tlem a du a e ctnost zkr|luje, zatmco neest hyzd, zkoumal rovn obliejov rysy historickch osobnost. V tme stolet vznik| tak frenologie Franze Josepha Galia: vechny ment|ln schopnosti, instinkty a pocity maj sv vyj|den na povrchu mozku a napklad lid, kte maj vrazn pamov schopnosti, maj kulatou lebku s oima vzd|lenma od sebe a umstnma navrchu hlavy. Gall tak svm zpsobem pedjmal vzkum mozkovch lokalizac, avak vnoval se zkoum|n lebench vdut, je mly vyjadovat pevahu t i on schopnosti. Byl obvinn z materialismu, kolem jeho teorie se rozvinuly vdeck i filozofick diskuse a Hegel ve Fenomenologii ducha (1870) sarkasticky poznamenal, e: prodn frenologie se domnv| nejen to, e prozrav lovk by ml mt za uima vnlek velk jako pst, ale tak e nevrn| ena m| dajn vrstky na ele, ovem ne na svm vlastnm, ale na ele svho z|konnho manela.
378
PHYSICA CURIOSA
Konstituce a due Giovan Battista Della Porta O lidsk fyziognomii, 1,6 (1610) Znakem chladn tlesn konstituce je bt bez chlup, tlust a mt tlo chladn na dotek; tlo a vlasy jsou erven; a pokud jsou velmi chladn, barva je promodral; nkte ji nazvaj bledou. Jinde: ly jsou zk, oi blav. Jin k tomu dodvaj, e rostou opodn; dchn je pomal a skryt; hlas pevn a zvun; jsou slab v bhu; mlo jed Vlasy jsou rovn, dlouh, tenk a slab. *+ Znaky vlhk konstituce: trup je obalen masem, mkk, hladk, klouby jsou skryt; mlo sp; sti, kter jsou obvykle zarostl, maj jen slab porost; oi asto slz; vlasy plav barvy. Jinde: oi blav; jsou od prody slab; klouby a kosti jsou ukryt; maj malou slu, nevydr nmahu, a proto ihned ochabnou; korpulentn, slab, bez chlup; hodn sp. Giovan Battista Dell Porta, De humana physiognomonia, 1586, Vico Equense, Cacchio
piat hlava Giovan Battista Della Porta 379
2. Fyziognomika O lidsk fyziognomii, II, 1 (1610) Polemn a Adamantius pisuzuj nerozvnmu poetilci zkou a piatou hlavu. A ti, kdo maj piatou hlavu, jsou beze studu. Albero dosti hrub k: hlava pli nepoctiv dlouh je znamenm nestoudnosti, a je-li protaena v pedn sti, zna drzost. A je-li mono pipodobnit ji k njakmu zveti, pak se podob ptkm se zahnutmi drpy. Hdm, e tito ptci se zahnutmi drpy jsou havrani a kepelky, protoe maj piatou hlavu a jsou velmi drz.
Vysok obl elo Giovan Battista Della Porta O lidsk fyziognomii, 11,2 (1610) Ti, kdo maj vysok obl elo, jsou hloup a svm dvtipem mohou bt pirovnni k oslovi, jak prav Aristoteles ve sv Fyziognomii. Toti pokud nkdo pohldne na osl elo, uvid, e je vysok, obl a hrbolat *+. A hlupkovi pisuzuje elo nejen obl, ale i velk a masit. Polemn a Adamantius, skvl fyziognomov, o em tu nikdo nepochybuje, se vyjdili mnoha jasnmi slovy: hrbolat, vysok a obl elo prozrazuje hloup a nevdom lidi. A hlupkovi pisuzuj obl elo. Alberto: vysok obl elo zna poetilost.
Masit rty Giovan Battista Della Porta O lidsk fyziognomii, 11,12 (1610) Masit rty prozrazuji poetilost, jak napsal Aristoteles Alexandrovi. Polemn v zvru knihy: velk rty zna nevdomost. Smrce: velk rty maj poetilci a nevdomci. Podle tchto rt byli nazvni Labioniov a Chiloniov. Jak ekl Planuds: Ezop ml masit, vrazn rty. Ti, kdo maj masit rty *+, jsou povaovni za nevdomce, protoe takov rty m osel a opice. U osl a opic je toti spodn ret vce vystoupl ne horn *+. 380
PHYSICA CURIOSA
Hegel pipoutl, e tvar lebky nanejv uruje vchoz predispozici, avak popral, e by mohl pev|it nad duevn innost, kter| je jedinou aktivn silou schopnou determinovat mozek, v nm sdl. Jak Gall, tak Hegel peh|nli, kdy jednostrann obhajovali vlastn n|zory, avak Hegelovi je teba piznat z|sluhu na pochopen skutenosti, e kdy se budou fyziognomick rysy br|t pli v|n, me dojt k nesmazatelnmu ocejchov|n jedince nebo rasy. Pesto v pozitivistickm 19. stolet na poli krimin|ln antropologie triumfovaly pstupy Csara Lombrosa, kter se ve spisu Zloinec snail dok|zat, e rysy zloineck osobnosti jsou vdy spojeny se somatickmi odchylkami.
381
Agostino Carraci, Chlup Arrigo, blzen Retro a trpaslk Amor, 15981600, Neapol, Museo di Capodimonte
2. Fyziognomika
Vyobrazen z: Gaspar Lavater, Lart de connaitre les hommes par la physionomie, svazek IX, 1735, Pa, Depelafol
Narozen jako zloinec Csare Lombroso Zloinec z pohledu antropologie, prva a psychiatrie, III, 1 (1876) Mnoh znaky, kter se objevuj u divoch, u barevnch ras, se velmi asto vyskytuj u rozench zloinc. Pat k nim napklad neptomnost chlup, mal kapacita mozkovny, ustupujc elo, siln vyvinut eln dutiny, astj vskyt Wormovch kost, pedasn synostzy, zvlt eln, vynvajc obloukov linie spnkov kosti, jednoduch vy, vt tlouka lebench kost, enormn vyvinut elisti a lcn kosti, prognacie, ikm on dlky, tmav pokoka, hust a kudrnatj vlasov porost, velk ui; k tomu pistupuje lemu vrstek na doln elisti, anomlie u, vt objem lcnch kost, zubn diastema, 382
PHYSICA CURIOSA vysok obratnost, otupen hmat a snen bolestivost, ostr zrak, nezranitelnost, citov otuplost, pedasn vysplost a pehnanost v pohlavnm ivot, ve vn a vnch, vt podobnost obou pohlav *+, men napravitelnost u en (Spencer), mal citlivost na bolest, naprost netenost k morlce, lhostejnost, neptomnost jakchkoli vitek, impulzivnost, fyzick i psychick vzntlivost, a pedevm lehkomyslnost, kter me nkdy vypadat jako odvaha, a odvaha, je se std se zbablost, velk domlivost, ve pro hru, pro alkohol a pro jejich nhraky, vn stejn pomjiv jako prudk, snadn propadn povrm, pehnan urlivost ohledn vlastnho j, a dokonce relativn pojmn bostva a morlky.
Lombroso nedospl ke zjednoduujcmu tvrzen, podle kterho okliv lovk je vdy zloinec, avak spojoval fyzick| stigmata se stigmaty mravnmi a pouval pitom zd|nliv vdeck argumenty. Jak snadno se pak stane, alespo pi popularizaci tchto teori, e se nebere dostaten v vahu skutenost, e mnoh fyzick ddin vady se vyskytuj mnohem astji ve spoleenskch vrstv|ch suovanch podvivou a dalmi chorobami a e pirozen pr|v tyto osoby na okraji spolenosti se astji odd|vaj asoci|lnmu chov|n Odtud u je jen krek k pedsudku, e kdo je okliv, je od prody tak zl. Nemluv o n|sledujcm kroku, na jeho z|klad se i v popul|rn literatue st|vaj oklivmi a zlmi vichni zavrenci, kter spolenost nen schopna integrovat i si je podrobit nebo kter nem| v myslu osvobodit jak konstatoval ji Nietzsche v souvislosti se Sokratem. K tmto lidem pat i chud|ci sta se podvat na neltostn De Amicisv portrt chlapce Frantiho, poch|zejcho z nejnich vrstev , d|le homosexu|lov (viz Foucault), slabomysln a
383
2. Fyziognomika
Rzn kriminln typy, z: Csare Lombroso, Zloinec, 1876, Turn, F.lli Bocca
tak prostitutky (viz Mastriani), nevyhnuteln poznamenan svou neest, a zlodjky (viz Rosenkranz). Nepedstavitelnch vrchol vak v prbhu stalet dos|hlo ztotonn oklivosti s niemnost pi rozboru idovskch rys. Nen ovem na mst lit zde djiny antisemitismu od prvnch kesanskch odsudk proradnch id a k lidovmu antisemitismu sahajcmu od stedovkch pogrom za kovch v|lek a po ty modern ve slovanskch zemch. Po|tenm impulzem byl antijudaismus n|boenskho charakteru, a to nejen ze strany msk crkve, protoe i Luther (ve spise O idech a o jejich lch, 1543) zaujal velmi tvrd postoj k idm, kter se pedtm snail hromadn obr|tit na protestantismus.
384
PHYSICA CURIOSA
Zrozen homosexula Michel Foucault Vle k vdn, II, 2,2 (1976). Homosexul 19. stolet, to u je osobnost: m svoji minulost, anamnzu a dtstv, charakter, zpsob ivota; tak ale morfologii s indiskrtn anatomi, a mon i tajuplnou fyziologii. Nic z toho, m ve sv totalit je, neunik jeho sexualit. Je v nm ptomna vude: skrv se v kadm jeho konn, nebo pedstavuje jeho zludn a neomezen aktivn princip; je nestoudn vepsan do jeho tve i tla, nebo je tajemstvm, kter se vdy prozrad. Spoluvytv jeho podstatu, ne jako ddin hch, ale sp jako jeho jedinen pirozenost. *+ Homosexualita se stala jednou z ikon sexuality, pot co praxe sodomie byla degradovna na jist druh vnitn androgynie, jaksi duevn hermafroditismus. Sodomita byl heretik, homosexul je reprezentantem druhu. (Pel. estmr Pelikn)
Hugh Welch Diamond, Portrt blzna, asi 18521853, Pa, Muse Orsay Thomas Couture, Blzen, 19. stolet, Dijon, Muse Magnin
385
2. Fyziognomika Nietzschova fyziognomika Friedrich Nietzsche Sokratv problm, Soumrak model (1889) Sokrates nleel svm pvodem k nejspodnj vrstv lidu: Sokrates byl chtrou. V se, lze jet zt, jak byl ohyzdn. *+ Ohyzdnost bv dosti zhusta vrazem rozvoje zkenho, kenm zastavenho. V jinm ppad jev se jako zanikajc rozvoj. Antropologov mezi kriminalisty prav nm, e typick zloinec je ohyzdn: monstrum in fronte, monstrum in animo. Ale zloinec je dcadent. Byl Sokrates typickm zloincem? Alespo by tomu neodporoval onen proslul fyziognomick sudek, kter znl tak urliv ptelm Sokratovm. Jist cizozemec, kter se vyznal v obliejch, ubraje se Athnami, ekl Sokratovi do o, e je monstrum e skrv v sob vechny zl neesti a dosti. A Sokrates pouze odvtil: Znte mne, pane! Na dekadenci u Sokrata poukazuje nejen piznan zpustlost a anarchie v pudech: prv na ni poukazuje t superfoetace logickho a ona zloba rachitika, j se vyznamenv. Nezapomeme t na ony sluchov halucinace, kter jako Daimonion Sokratovo byly petlumoeny do nboenskho. Ve na nm je pehnan, buffo, karikatura, vseje zrove skryt, zmysln, podzemn. (Pel. Alfons Breska)
Zlodjky Karl Rosenkranz Estetika oklivosti (1853) U zlodjek postehneme nejist pohled tkajc do stran pohybem, kter Francouzi oznauj slovem fureter (z latinskho fur). Kdy navtvme velk kznice a vstoupme do sl, kde je shromdno asto edest a sto pedoucch zlodjek, meme zaznamenat tento pznan pohled sldivch, zludnch o, pro takovto osoby typick. Oklivost je pirozen jet mnohem vt, m-li bt zlem o sob a pro sebe. *+ Ojedinl poklesek me mt asto znan 386
PHYSICA CURIOSA
nepjemnj a krutj vraz ne zlo ve sv nejhor podob, je ve sv negativit znovu vytv celek. Neomalen neest je vzhledem ke sv jednostrann povaze oividn; hloubka i spe nedostatek hloubky absolutnho zla pronik svou intenzitou stejnou mrou at i tv a me existovat, ani by trestnmu soudnictv sktala zvltn pleitost nebo dvod k zsahu. Hlas, jen hlas vm uke, k jakmu druhu en ta dvka pat. Chraplavost hlasu, to je zvltn rys tchto neastnic. Jak prav ve zmnn Duchatelet, u to nen onen kovov hlas, kter dodv takov kouzlo enskmu pvabu: z jejich st vychzej jen chraplav a nelibozvun zvuky, kter rvou ui a i vozka by je jen st dokzal napodobit. Je pravda, e tento rys najdeme astji u en nejnich td; u nich je sice vyvinutj a patrnj, ovem stejn npadn je i u sleen, kter si aristokracie vydruje v nejokzalejch a nejluxusnjch bordelech. *+ ed oi. Prv tuto barvu o nejastji pozorujeme u tchto ubohch tvor.
Sodomit z Bosk komedie Danta Alighieriho, rukopis 597, fol. 114,3, zpv XV, 1328-1330, Chantilly, Muse Cond
Prostitutka Francesco Mastriani ervi (1896) Tato dvenka v sob sdruovala vechny tlesn i mravn rysy, kter jsou pznan pro typ prostitutky, rysy, s nimi se setkvme u devadesti jedinc tohoto neastnho druhu ze 387
2. Fyziognomika sta. Tlesn znaky ekli jsme, e mla soumrnou postavu. Tady je teba poznamenat, e tlnatost se u tchto politovnhodnch stvoen rozvj (pedevm u t tdy, kter ije v blahobytu) teprve ve vku ptadvaceti a ticeti let. *+ Hlas Ach, prv ten prozrad enu, je bdn propadla prostituci Vidte dvku pknho zevnjku, z n jako by vyzaovala andlsk istota panenstv. *+ Ale slyte, jak mluv. V jedinm okamiku je zvoj iluze stren; zdn panenstv je to tam! V mil a skromn dvce odhalte nevstku.
Prosek a lump Edmondo De Amicis Srdce (1886) (25. jna, steda) Tak mj soused po levici, Stardi, je zvltn typ, mal a zavalit, jako by byl bez krku, bruoun, kter s nikm nemluv, a jak se zd, mlo chpe, ale pozorn sleduje uitele a nehne brvou, elo svratn a zuby zaat. A zept-li se ho nkdo na nco, kdy uitel mluv, poprv a podruh neodpov a potet pak utd kopanec. A vedle sebe m chlapce drz a zlomysln tve, kter se jmenuje Franti a byl ji z jin koly vylouen. *+ (21. ledna, sobota) Nenvidm Frantiho. Je zl. Kdy nkter otec pijde do koly a kr syna, m z toho radost, kdy nkdo ple, on se smje. Tese se ped Garronem, ale Zednka bije, protoe je mal, trp Crossiho, protoe m bezvldnou ruku, posmv se Precossimu, jeho maj vichni v ct, dobr si Robettiho, chlapce z druh tdy, kter chod o berlch, protoe zachrnil dt. Drd vechny, kte jsou slab ne on, a kdyto dojde na psti, zdivo a bije a hrza. Na tom nzkm ele, v tch jeho kalnch och, kter m skoro ukryt pod ttkem epice z voskovho pltna, je cosi odpornho. Nieho se neboj, uiteli se smje do o, kde me, krade, zapr s nestoudnou tv, stle se s nkm hd, nos si do koly pendlky, aby mohl pchat sousedy, trh si knoflky z kabtu a trh je tak druhm, a pak o n hraje. Pouzdro, seity, knihy vechno m zmakan, roztrhan, pinav, pravtko zubat, 388
PHYSICA CURIOSA
Emile Bayard, Mattia, z: Hector Malot, Bez rodiny, Pa, Hertzel 18 nsadku ohlodanou, nehty okousan, aty pln mastnch skvrn a s drami od rvaek. Jeho matka je pr nemocn ze starost, kter j psob, a otec ho pr ji tikrt vyhnal z domu. Matka se asto pichz na nho zeptat a vdycky odchz s plem. On nenvid kolu, nenvid spoluky, nenvid uitele. Uitel nkdy dl, jako by nevidl jeho lotroviny, a tu on vyvd jet vc. Zkusil to s nm po dobrm, a Franti se mu jen vysml. Hrozn mu vyhuboval a on si zakryl obliej rukama, jako by plakal, a zatm se sml. Ti dni nesml do koly a vrtil se poouchlej a drzej ne dve. Derossi mu ekl jednoho dne: Nech u toho, vid pece, e uitel tm pli trp. Tu mu Franti hrozil, e mu vraz hebk do bicha. Ale dnes rno se konen dal vyhnat jako pes. Zatmco uitel dval Garronovi prvn nrtek lednov msn povdky Sardinsk bubnek, aby ji pepsal, hodil Franti na podlahu prskavku, kter vybuchla a otsla kolou jako vstel z puky. Cel tda sebou trhla. Uitel vyskoil a vykikl: Franti, ven ze koly! On odpovdl: J to neudlal. Ale sml se. Uitel opakoval: Ven! Franti ekl: Ani se nehnu! Tu uitel se neznal hnvem, skoil k nmu, chytil ho za ruce a vythl ho z lavice. Franti se brnil, skpal zuby: dal se vyvlci jen nsilm. Uitel ho k editeli takka donesl (Pel. Benjamin Jedlika) Na protji stran: Medardo Rosso, Nemocn dt, Drany, Skulpturensammlu ng, Staatliche Kunstsammlungen
389
2. Fyziognomika
390
PHYSICA CURIOSA Zabjeli dti Geoffrey Chaucer Canterbursk povdky, Povdka abatye (1532) Jak u jsem ekla, toto mal dt vdy prochzelo skrze ona msta, kde ili id, pjc pehlasit: , Panno, Alma redemptoris ist! A lbeznost t drah Matky Krista Tak jala jej, e cestou bez ustn svm zpvem musel chvlit nai Pan. N arcisvdce Satan, ten plaz, jen v srdcch id m sv hnzdo vos, nadmul se zpupn: id, ach, kdo z vs chce strpt dl, aby to dt lo si a urlivou pse zpvalo si, od kter mohou dojt hony uen nae, nae zkony? Tak snuli id v tajnch pletichch chlapcovu smrt, a touha zloinn je vedla k tomu, e byl zjednn vrah. A kdy pak hok, ob nevinn, el kolem skre toho zlosyna, jen na nj hal, mord divok jej podzl a hodil do stoky. Ba, do stoky to tlko pohodili, kam kleli ti zloeen id. Herodv lide, jak jsi potmil, co vak tm zsk, zlotil ty lide? Co naplat, vrada na svtlo vdy vyjde, a zvl kdy bo probuzen je hnv, o pomstu vol vycezen krev! *+ Ten jasn smaragd, tato perla ctnosti, zc rubn pro svj konec krut, a ukryt byl a krk ml proznut, sv Alma redemptoris jaI se pt, 391
2. Fyziognomika a zaalo se vechno kolem chvt. Kesan v ghetto sebhli se v davu, dychtiv spatit zzrak ten a div. A profousovi poslali hned zprvu. Ten pispchal, ni chvilky neztrativ, vzdal chvlu Kristu, jen je vn iv, i jeho Matce, vkvtu vech lid, a potom hned dal pojmat ty idy. A chlapce, z jeho st znl stle zpv, vyzdvihl dav a lkal pro jeho zmar a v klter nesli toho, jen svou krev za ob prolil v tlm kvtu jar. Ve mdlobch matka klesla vedle mr, e st lid, kte kolem stli, tu druhou Rchel zase pozvedali. A na muidla a pak na popravu vydal ten profous klet hebrejky; za vradu dal tak pln prchod prvu a obmkit se nedal vraednky. Zle kon ten, kdo se zlem mv styky. A tak je k smrti komi uvleli dle zkona, a na hk s jejich tly! Nevinn tlko spovalo pi mi na ernch mrch prv u olte a potom opat a s nm vichni mnii vykropit rakev vyli z refekte. Kdy voda svcen se dotkla tve, tu dtko jet v prce svatch kapek zaplo znovu Alma Matce matek. (Pel. Frantiek Vrba)
392
PHYSICA CURIOSA
Protiidovsk n|boensk postoj se vak postupn smsil s antisemitismem etnickho r|zu projevujcm se vi idm usazenm v Evrop po odchodu do diaspory, a jet vce pak pot, co byli vypuzeni ze panlska, kdy odtud byli roku 1492 vyhn|ni Maurov. I kdy se obecn soud, e tento antisemitismus se zrodil z kontaktu s etnickou
393
Gino Boccasile, Antisemitsk pohlednice z obdob Italsk sociln republiky, 1943-1944
2. Fyziognomika
skupinou, je si uchovala vlastn identitu a vyjadovala se nezn|mm jazykem, ve skutenosti byl z velk |sti zaloen na tradinch stereotypech. V souvislosti s antisemitskmi texty, jako je pbh abatye v Chaucerovch Canterburskch povdkch, nkte upozorovali, e id byli vypovzeni z Anglie roku 1290 (a znovu je pijal a Cromwell v 17. stolet), take Chaucer jaktiv nemohl potkat jedinho ida. Sice mnoho cestoval, ten|i vak nepochybn reagovali na pouh stereotyp, kter nach|zeli v Marlowov Maltskm idovi, v Shakespearov Kupci bentskm, nebo dokonce i v textech opata Grgoira, kter je povaov|n za osvcenho autora, a v Dickensov rom|nu Oliver Twist z 19. stolet v postav Fagina. Mnohem zuivj byl ale v 19. a 20. stolet antisemitismus zaloen na rasovm pojet, je se povaovalo za vdeck. Postupn zde uv|dme texty od Wagnera (byla vyslovena hypotza, e na z|klad idovskho stereotypu byla vytvoena i postava niemnho trpaslka Mima v jeho tetralogii, jen byl ilustr|tory, napklad Rackhamem, zobrazov|n s idovskmi rysy), d|le od Hitlera, Doctora Ceitica i z asopisu La difesa della razza, abychom uk|zali, jak se v nitern zkosti, s n se vytv|ej charakteristick rysy tohoto neptele, projevuj nepochybn ddin psychologick vady a nevyeen komplexy tch, kdo jej popisuj. Tv|, hlas, gesta oklivho ida se tak st|vaj (a tentokr|t doopravdy) neomylnmi znaky mor|ln deformace antisemity. Kdy pevr|tme jeden Brechtv vrok, meme ci, e nen|vist ke spravedlnosti pokivuje tv|.
394
PHYSICA CURIOSA id osvcenc Baptiste-Henri Grgoire Esej o tlesn, mravn a politick obrod id (1788) Zpravidla maj zsinal tve, kiv nos, zapadl oi, dopedu vystupujc bradu a vrazn svaly st Dodejme, e id trp chorobami svdcmi o zkaenosti krve, jako bylo kdysi malomocenstv a nyn kurdje, kter jsou mu podobn, krtice, nvaly krve atd. *+ dajn id neustle vydvaj ohavn puch. *+ Jin to pipisuj astmu povn pronikav pc zeleniny, jako je cibule i esnek, nkte mluv i o skopovm masu, dal jet kaj, e bledmi a popudlivmi je in maso hus, je maj ve velk oblib; tato potrava toti oplv hrubmi a lepkavmi cukry.
id Wagnerv Richard Wagner idovstv v hudb (1850) V idov zevnjku je cosi cizho, co ns u tto nrodnosti odpuzuje vce ne cokoli jinho; s takto vypadajcm lovkem si mimodk nepejeme mt nic spolenho. *+ Nedokeme si pedstavit, e postavu antickou i modern, a ji hrdinu i milovnka, by ztvrnil id, ani bezdn poctme smnou nepatinost tohoto ztvrnn. *+ lovka, jeho inkovn povaujeme za nevhodn nejen v t i on loze, ale u pro samu jeho rasu, musme povaovat rovn za nezpsobilho umleckho projevu obecn. Tato skutenost pramen z jeho samotn povahy. *+ Nejvce ns vak odpuzuje zvltn akcent, kter je pro idovskou mluvu charakteristick. *+ Nae ui mimodn drd syiv, pronikav a mruiv zvuk tohoto jazyka. id pouvaj slova a vtnou stavbu zpsobem odporujcm duchu na nrodn ei. *+ Kdy je poslouchme, vce pozornosti bezdn vnujeme jejich mluv ne tomu, co nm sdluj. Toto je nanejv dleit, mme-li vysvtlit dojmy vyvolvan souasnmi hudebnmi dly id. Poslouchme-li hovocho ida, jsme mimodk podrdni tm, e jeho mluva 395
2. Fyziognomika je prosta jakhokoli skuten lidskho vrazu. *+ Je pirozen, e vrozen sterilnost idovsk povahy, kter je nm tak protivn, nachz nejvraznj vyjden ve zpvu, kter lze povaovat za nejivj a nejautentitj vraz jedincova citu. idovi lze piznat umleck nadn k jakmukoli jinmu umn, nikoli vak ke zpvu, to jako by mu bylo upeno samotnou prodou. id Hitlerv Adolf Hitler Mein Kampf, 2, 2 (1925) Prv u mldee mus odv tak slouit vchov. Mlad chlapec, kter v lt bh v dlouhch kalhotch, zahalen a ke krku, ztrc ji svm odvem podntn prostedek k tlesnmu utuovn. *+ Dvka m poznat svho ryte. Kdyby dnes tlesn krsa nebyla zcela zatlaena do pozad naimi nedbalmi mdnmi bytostmi, nebylo by mon svdn statisc dvek kivonohmi, odpornmi idovskmi mladky. (Pel. Slavomr Michalk)
idovsk oko Doctor Celticus Devatenct zjevnch tlesnch vad, podle nich poznme ida (1903) idovsk oko je velmi zvltn. Pokud je skuten zrcadlem due, musme ci, e due ida je tuze zchytral a zken, nebo neexistuj oi hledc podle okolnost vyhasleji i jasnji ne oi id. *+ Vka maj vdy napuchl. Kdy se id bl dvactce, koutky o se mu rozbhaj do tisce drobnch vrsek, s pibvajcm vkem stle patrnjch, take id pod vypad, jako by se sml, a v mld psob povadle jako staec. Zmnn zvltnosti si snadno povimne kdokoliv, podv-li se na pr fotografi id. Tomuto oku km oko ropu, u proto, e id v sob m nco z ropuchy. Tm tu vak nechci hant onoho drobnho ivoicha s vedovitou pokokou, jen prokazuje etn sluby zemdlstv a zahradnictv. idovsk 396
PHYSICA CURIOSA oko se leskne. Kdy se id d do smchu nebo se usmje, napuchl vka se pibl natolik, e mezi nimi zstane jen sotva patrn, blytiv mezera, svdc podle znalc fyziognomiky o bystrosti a rafinovanosti, a j bych dodal, e tak o smyslnosti.
id italskho faismu Giorgio Montandon Podle eho se poznaj id?, La difesa della razza 111,21-22 (1940) Jak jsou charakteristick rysy idovskho typu? Mocn zahnut nos, rzn u rznch jedinc, nosn pepka asto vystupuje vped a chp se ile pohybuj. U nkterch jedinc na jihu a vchod Evropy je sup zobk natolik vrazn, e bychom a mysleli, e jde o zvl vylechtn druh. Masit rty, z nich ten spodn nezdka penv, nkdy velmi vrazn; oi, mrn zapadl ve svch dlcch, v sob maj cosi vlhho, jakoby bltivjho, neli co vdme u jinch typ, a trbina mezi vky je mn oteven. *+ Mn astmi a ne tak rozhodujcmi rysy pro idovsk typ jsou: kudrnat vlasy *+, a pokud jde o tlo, plece mrn ohnut, nohy ploch, nemluv o projevech chovn nemluv o projevech chovn, jako jsou drav pohyby i loudav chze.
Josef Fenneker, Pogrom, plakt, 1919, Berln, Deutsches Historisches Museum
397
2. Fyziognomika
398
PHYSICA CURIOSA
399
1. Filozofie oklivosti
Kapitola
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI

Prvnm pkladem ucelen estetick vahy o oklivosti je Lessingv Lokon (1766). L|okontovo souso (z 1. stolet p. Kr.) zachycuje okamik, kdy trjsk knz, kter se snail upozornit sv krajany na lku s konm, je spolu se svmi syny zardouen dvma stralivmi hady poslanmi Minervou. Nezbytnm vodtkem bylo Vergiliovo vypr|vn o tto ud|losti v druh knize Aeneidy, kde obludy trhaj tla obou mladk a ovjej neastnka svmi smykami, zatmco on, ve snaze vyprostit se ze smrtcho seven, vyd|v| straliv vkiky jako podez|van bk. Winckelmann (Mylenky o napodobovn, 1755) na podporu sv neoklasicistn poetiky upozornil, e socha vyjaduje L|okontovu bolest s pouitm klasick kompozice, v zkostnm a stsnnm stenu. Lessing naopak pipisoval rozdl mezi b|snickm a sochaskm zobrazenm spe faktu, e poezie, umn asu, ve svm ztv|rnn
400
Lokon, kolem 50 p. Kr., m, Musei Vaticani
popisuje njak dn, bhem nj lze evokovat odpudiv ud|losti, ani by byly nenosn zjevn, zatmco sochastv (kter je stejn jako malstv umnm prostoru) me zachytit jen jedin okamik, a v jeho ukotven by nemlo ukazovat nepjemn zkiven obliej, protoe zohavujc prudkost fyzick bolesti by se nesrovn|vala s kr|sou zobrazen. Na tomto mst n|s vak nezajm| ani tak j|dro debaty, jako spe skutenost, e na podporu sv teze Lessing vypracoval komplexn fenomenologii oklivosti, kdy analyzoval rzn jej projevy v rznch druzch umn a pemlel o tom, jak je obtn oklivost umlecky zachytit. V tme stolet se nicmn objevuj i vahy o vzneenosti, kter pinesou radik|ln obrat ve zpsobu zkoum|n toho, co je okliv, nepjemn, nebo dokonce dsiv. Tmatem vzneenosti se u v helnistickm obdob zabval Pseudo-Longinos a znovu bylo oteveno dky nkolika novodobm pekladm, z nich jeden podil Boileau (Pojednn o vzneenosti a ndhee, 1674), jakoto rtorick| vaha o zpsobu, jak b|snicky vyj|dit velk a strhujc v|n. V 18. stolet se vak diskuse o kr|se pesunula od hled|n norem, je by ji definovaly, k pemt|n o incch, je vyvol|v|. Prvn vahy o vzneenosti se netkaj ani tak umleckch dojm, jako spe na reakce na ony prodn jevy, u nich pevauje neforemnost, bolest a hrza. Ne n|hodou estetika vzneenosti jen o m|lo pedch|z zrozen takzvanho gotickho rom|nu (viz n|sledujc kapitola) a je doprov|zena novou vnmavost vi zcenin|m a zk|ze. Za pozornost stoj zvl|t Filozofick ptrn po pvodu naich mylenek o vzneenosti a krse od Edmunda Burkeho (1756-1759).
401
Caspar David Friedrich, Mnich na behu moe, 1810, Berln, Nationalgalerie, Staatliche Museen
402
Zkoum| se v nm pocit vzneenosti tv| v tv| bouce, zucmu moi, nepstupnm skal|m, ledovcm, propastem, nekonenm pl|nm, jeskynm a vodop|dm, kdy lovk naplno prov| pr|zdnotu, temnotu, samotu a ticho, boui vechny dojmy, kter se mohou jevit jako pjemn, kdy zakoume hrzu z neho, co n|s neme ovl|dnout a neme n|m ublit.
Oklivost v poezii a oklivost v malstv Gotthold Ephraim Lessing Lokon ili o hranicch malstv a poezie (1766) Tak vyuv oklivosti bsnk, jak j me pout mal? Malstv jako napodobovac schopnost me zobrazit oklivost malstv jako krsn umn ji vak zobrazovat nechce. Jako schopnosti napodobovac mu pat vechny viditeln pedmty jako krsn umn se omezuje na takov viditeln pedmty, kter vzbuzuj pocity pjemn. *+ Kdy tedy oklivost tvar sama o sob neme bt nmtem malstv jakoto krsnho umn, ponvad pocit, kter vzbuzuje, je nepjemn a protoe pece nen z tch nepjemnch pocit, kter se prostednictvm umleckho zobrazen mn v pocity pjemn: pijde jet na to, zda by nemohla bt pro malstv prv tak jako pro poezii uiten jakoto ingredience pro zeslen pocit jinch. Sm malstv pout oklivch tvar k dosaen smnosti a stralivosti? Neodvm se odpovdt na to zpma ne. Je nepopirateln, e se nekodn oklivost i v malstv me stt smnou, zejmna poj-li se k n strojen pvab a vnost. Stejn tak je nesporn, e straliv oklivost jak ve skutenosti, ta k i v obraze vyvolv strach a e ja k smnost, tak stralivost, kter jsou samy sebou pocity smenmi, dostvaj umleckm zobrazovnm dal stupe pitalivosti a poten. Musm vak dt na uvenou, e tu pesto malstv nen ve zcela stejn situaci jako poezie. 403
William Turner, Prsmyk sv. Gottharda z blova mostu, 19. stolet, Birmingham, Birmingham Museums and Art Gallery
404
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI V poezii, jak jsem poznamenal, ztrc oklivost tvaru zmnou koexistentnch st v sti sukcesivn skoro pln svj odporn inek; z tto strnky pestv bt takka oklivost, a me se proto tm vnitnji spojovat s jinmi jevy, aby vyvolala nov zvltn inek. V malstv naproti tomu m oklivost vechny sv sly pohromad a neinkuje o mnoho slabji ne ve skutenosti sam. Nekodn oklivost neme tedy dobe zstat dlouho smnou, nepjemn pocit nabv vrchu, a co bylo v prvnch okamicch prmovn, stv se postupn pouze hnusnm. Jinak to nedopad ani se kodlivou oklivost: stralivost se pomalu vytrc a netvrnost zstv samotn a nezmniteln. (Pel. Alois Otoupalk) Vzneen Arthur Schopenhauer Svt jako vle a pedstava, 111,39 (1818) Proda v boulivm pohybu; ptm vytvoen hrozivmi, ernmi boukovmi mrany; obrovsk, hol, dol visc skly, kter nm pekiuj vhled; pln pustina, skuen vtru v roklch. Nae zvislost, n boj s neptelskou prodou, nae tm zlomen vle, to nm nyn nzorn vystupuje ped oi. Pokud vak nezsk osobn tse pevahu, nbr zstaneme v estetickm vidn, prosvitnou onm bojem prody *+ istmu subjektu poznn zcela klidnmu, neotesenmu, nedotenmu prv na pedmtech, kter jsou pro vli hroziv a obvan, ideje. V tomto kontrastu prv le pocit vzneenho. Ale dojem bude jet mocnj, kdy budeme mt boj rozbouench prodnch sil ped oima ve velkm *+, kdy stojme u irho, rozbouenho moe: vlny ve vi dom vstvaj a padaj, bu do pobench skalisek, stkaj pnu vysoko do vzduchu, boue sku, moe hu, z ern oblohy sjdj blesky a dery hromu pehluuj boui a moe. V neotesenm divkovi tto scny pak doshne duplicita jeho vdom nejvy zetelnosti: ct se zrove jako individuum, jako slab projev vle *+, a pitom zrove jako vn klidn subjekt poznn. (Pel. Milan Va) 405
John W. Waterhouse, Miranda, 1916, soukrom sbrka
Zajmav Friedrich Schlegel O studiu eck poezie (1795-1796) Panstv zajmavho me jen zniit samo sebe, take jde o pechodnou krizi vkusu. Avak ob mon pohromy, ped nimi stoj, jsou velmi odlin povahy: zatmco umn se zamuje pevn na estetickou energii, vkus, stle vce pivykl starm podntm, po ns bude nadle poadovat podnty jin, stle silnj a prud: zanedlouho se obrt k pikantnmu a psobivmu. Pikantn je to, co intenzivn jit otuplou citlivost, zatmco psobiv e podntem a popudem pro pedstavivost. Ob je pedzvst blzk smrti. Fdn je skrblickou potravou sterilnho vkusu, zatmco to, co okuje ducha publika (svou vstednost, odpornost a dsivost), je poslednm zchvvem dokonvajcho vkusu. *+ Tak mlo je krsa pevldajcm principem modern poezie, e mnoh z nejskvlejch modernch dl jsou zjevn ztvrnnm oklivosti, a (a neradi) musme piznat, e existuje nesmrn 406
bohat ztvrnn skutenosti v jej nejvy neuspodanosti, jako i beznadje zpsoben pemrou a stetem energi, ztvrnn, kter nezbytn vyaduje stejnou, ne-li jet vt tvr slu a umleckou zralost, neli vyaduje ztvrnn onoho bohatstv a energi v dokonal harmonii. *+ Publikum, a to i to nejvzdlanj, zcela lhostejn k form a dychtc toliko po obsahu, vyaduje od umlce jen zajmavou individualitu. Jestlie vznik efekt, a to efekt siln a nov, publiku je lhostejn, jakm zpsobem a v jak ltce vznik, prv tak, jako je mu lhostejn harmonie jednotlivch efekt v rmci celku.
Theodore Gricault, Studie uatch d, 1818-1819, Montpellier, Muse Fabre
407
Ilja Repin, Ivan Hrozn s mrtvm synem Ivanem, 1851, Moskva, Gosudarstvennaja Trejakovskaja galereja
Kant (Kritika soudnosti, 1790) stav vzneenost proti kr|se a hovo o matematick vzneenosti, pedstavovan napklad pohledem na hvzdn nebe, kter v n|s bud dojem, e to, co vidme, pesahuje nae vnm|n, a rozum n|s nab|d| postulovat nekoneno, je nelze postihnout smysly a tv| v tv| ktermu pedstavivost pociuje vlastn nemohoucnost. Na druh stran zakoume vzneenost dynamickou pi pohledu na boui, kdy je nae mysl vyburcov|na dojmem bezmezn sly a nae citov| pirozenost zst|v| zahanbena odtud pak pramen pocit rozpak vyv|en uvdomnm si na
408
mravn velikosti, oproti n jsou sly prody nim. Schiller (O vzneenosti, 1800) bude hovoit o vzneenosti jako o nem, tv| v tv| emu vnm|me vlastn meze, avak z|rove pociujeme i svoji volnost zbavenou vekerch hranic; pro Hegela to bude pokus vyj|dit nekoneno, ani by byl v i jev nalezen objekt, jen by se jevil adekv|tn tto pedstav (Estetika, II, 2,1836-38). Kr|sa u napt nen v estetice pevaujcm pojmem. Krom toho se spolu s romantickmi mysliteli pozornost pesouv| od prody k umn, je n|m jako jedin umouje dos|hnout estetick hodnoty, i kdy hovo o nem, co n|s v prod odpuzovalo. Jak pozdji ekne Nietzsche (Zrozen tragdie, 7,1872), spolu se vzneenost dospv|me k estetickmu podmann hrzy. Autorem z|kladnho textu vyjadujcho se v tomto smyslu je Friedrich Schlegel (O studiu eck poezie, 1795-1796), kter stav modern umn proti umn starovkmu. Podotknme tak, e preromantit a romantit myslitel (jak postehne Hegel) uv|dj modern umn do souvislosti s kesanstvm, v protikladu ke klasickmu ide|lu eck kultury. Tko se vak ubr|nme dojmu, e ve skutenosti znovu oivuj minulost v duchu novodob senzibility a mluv tak o nov poetice romantismu. Schlegel si nak|, e a do t doby se nikdo nezabval teori oklivosti, kter| je nezbytn| pro pochopen rozdlu mezi klasickm a modernm. Vyslovuje se pro klasick umn a stuje si na novodob vp|d oklivosti jakoto nepjemn smyslov formy toho, co je patn. Pesto je z jeho str|nek patrn jist okouzlen charakteristickmi znaky novho umn spojen s nadj, e obsahuje i
409
principy pekon|n sebe sama. Vid zde pevahu zajmavho nad kr|snm a charakteristickho a individulnho nad onou ide|ln typinost, je byla oslavov|na v antickm umn, a ve skutenosti nastiuje poetiku romantick postavy, o n budeme hovoit za okamik. I kdy se oklivost stane jakmsi estetickm zloincem, proti nmu si Schlegel pedsevzal vytvoit cosi jako trestn z|konk, v tto jeho zaujatosti jak podotk| Remo Bodei se z|rove projevuje i sympatie k duchu konce stolet poznamenanmu Francouzskou revoluc a pitahuje jej mylenka ozdravnho chaosu monch novch |d.
Tygr William Blake Zpvy zkuenosti (1794) Tyge, tyge, ohnivou z svt lesn tmou; kdo ten nesmrtelnk byl, jen hrozn tvj soumr sestrojil? V kterch hloubkch i nebesch hoel ohe o tvch? Kdo si troufal v let se dt, rukou tam ten ohe brt? Kdo v tvm srdci k svalu sval umnm a silou spjal? hrozn ruka mohla vzt srdce, kdy se jalo bt? Km byl mozek ukovn? V kterou pec byl potom dn? Jeho hrzy straliv kdo je sevel v psti sv? 410
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI A kdy hvzdy vrhaly stely, nebe slzami pokrply, spokojen byl s dlem svm? Je tvrce bernkv tvrcem tvm? Tyge, tyge, ohnivou z svt lesn tmou; kdo ten nesmrtelnk byl, jen hrozn tvj soumr sestrojil? (Pel. Jaroslav Skalick)
Medusa Percy Bysshe Shelley Posmrtn bsn (1819) Le na horskm hbetu nehostinnm, zrak k plnonmu nebi upen; krajina pod n do dlky se vine; krsn a hrzn v boskm souznn. Na jej rty a vka pad stnem nezvykl pvab, v jeho plameni se, sinal a houc, vespod chvj v bolestnch trapch smrt s beznadj Tebe vak jen to krsn pitahuje, a ne to hrzn, k tomu kameni, kde z rys mrtv tve vystupuje dj, jen ji v sebe samu promn, a hrza zmiz pro tvou mylenku; je to ten zblesk krsy, vren do temnot, v nich se protiklady bij, co dv zaznt lidsk harmonii. (Pel. Ji Peln)
Arnold Bocklin, Mor, 1898, Basilej, Kunstmuseum
411
412
Ani by to zamlel, Schlegel n|m pipomn|, e k tomu, aby n|s neust|le uv|dlo do stavu naden a pedstavovalo nezmrn bohatstv skutenosti v jej nejvy neuspo|danosti, zajmav a charakteristick vyaduje existenci neobvyklho a znetvoenho. Jinak bychom nedok|zali pochopit, jak mohl bt jakoto nejvy vrchol modern poezie oslavov|n Shakespeare, kter smsil kr|su a oklivost, stejn jako je tomu v prod, kde jednotliv projevy kr|sy nejsou nikdy oddleny od neist strusky, a tto strusky jsou pln| jeho dla i postavy. Ve Weissovch Estetickch systmech (1830) se oklivost jev jako nedln| sou|st kr|sy a umlcova fantazie se s jej ptomnost mus vypo|dat. Hegel ve sv Estetice, z n u jsme uv|dli pas|e tkajc se vp|du oklivosti do kesansk ikonografie, o n bude hovoit jako o nezbytnm momentu, jen vstupuje do stetu s kr|sou. V posthegelovskm kontextu se oklivost zabvali dal autoi jako Solger, Wischer, Ruge a Fischer, a zvl|t pak Karl Rosenkranz.Ten ve sv Estetice oklivosti (1853) vypracoval fenomenologii, kter| jde od popisu nesprvnho a po odpuzujc, pes dsiv, nechutn, odporn, zloinn, pzran, dmonick a arodjnick a po oslavu karikatury, je me petavit odpudiv ve smn a ve sv deformovanosti se st|v| kr|snou dky humornosti, kter| ji vyn| a k fantastinosti. Avak nejv|nivj romantick| oslava oklivosti spatila svtlo svta v pedmluv Victora Huga k jeho dramatu Cromwell (1827). Tak Hugo hovo o modernosti jako o nem, co se rod spolu s kesanstvm, ale vechny jeho odkazy na minulost se rozplvaj v tom, co bylo oznaeno za manifest romantismu. Jeho vidn stedovku jako lesa
413
William Hogarth, David Garrick jako Richard III., 1745, Liverpool, National Museum
obludnch pekelnch obraz, je se objevuj v sochask vzdob katedr|l, n|s nepochybn odkazuje k onomu neogotickmu stedovku, kter nech| Hugo znovu ot o p|r let pozdji ve svm rom|nu Chrm Matky Bo v Pai. Formou oklivosti, ji Hugo povauje za typickou pro novou estetiku, je groteska (vc znetvoen|, straliv|, odpuzujc, penesen| s pravdivost a poezi do oblasti umn), nejbohat zdroj, jak me proda nabdnout umleck tvorb. Ji ve svch Hovorech o poezii (1800) se Schlegel zmioval o grotesce i arabesce jako o destrukci obvyklho |du svta v nespoutan vstednosti obraz. Jean Paul o n v vodu do studia estetiky (1804) mluvil jako o destruktivnm humoru, a vych|zel pitom od sv|tku bl|zn, a nakonec dospl k zesmnn celho svta u Shakespeara, kde se humor mn v cosi stralivho a neospravedlnitelnho (take zaneme ztrcet pevnou pdu pod nohama).
414
U Huga se vak groteska st|v| kategori, kter| (i kdy Hugo hovoil o umleckch jevech, je jsou rozloeny do obdob dlouhho deset stolet) rozvj, ohlauje a |sten i uv|d do pohybu galerii postav, je jsou v rozmez od pozdnho 18. stolet a dodnes poznamen|ny |belskou i patetickou neptomnost kr|sy. Jak si poviml Bodei, Hugo prov|d s kr|sou naprostou otoku, zaboen, kter zpsob, e splv| s oklivost.
Soumrak krsy Victor Hugo Pedmluva ke Cromwellovi (1827) A tohle nm dovolte zdraznit, nebo jsme prv uvedli onen charakteristick rys, dle naeho nzoru onen zkladn rozdl mezi umnm modernm a antickm, mezi formami souasnmi a mrtvmi, nebo abychom pouili slova sice mn urit, zato vrohodnj, mezi literaturou romantickou a klasickou. *+ Nelze ovem tvrdit, e komedie a grotesknost byly ve starovku pln neznm. To by ostatn nebylo mon. *+ *Avak+ v modernm mylen hraje groteskno naopak obrovskou roli. Je vude; na jedn stran se objevuje jako znetvoen a hrzostran, na druh jako komick a akovsk. *+ Modern duch zachovv mtus tchto nadpirozench kov, ale vtiskne mu pesn opan, a tm i dernj charakter: obry zmn v trpaslky, Kyklopy ve skety. *+ dotek znetvoenosti dv modern vzneenosti cosi istho a velkolepjho, vlastn jet vzneenjho, ne je idel 415
Ary Scheffer, Smrt Gricaultova, 1824, Pa, Musedu Louvre
antick krsy *+ Krsa m jen jedin tvar, oklivost jich m tisce. Nebo krsa je, zkrtka a dobe, jen forma chpan v tch nejjednoduch souvislostech; vyznauje se absolutn symetri a dvrn ladnm souzvukem s nam ustrojenm. *+ To, co nazvme oklivost, je naproti tomu jednou drobnost ve velikm celku, na jeho konec nedohldneme a kter je v souladu nikoli s lovkem, nbr se vm stvoenm. Proto se nm oklivost neustle ukazuje v novch, le neplnch podobch. (Pel. Zdenk Barto)
416
417
2. Oklivci a zatracenci
Schiller (O tragickm umn, 1792) zaznamenal, e je obecnm jevem na povahy, e to, co je smutn, hrozn, ba dokonce dsiv, n|s pitahuje neodolatelnm kouzlem; e scnami bolesti a hrzy se ctme odpuzov|ni, a stejnou silou znovu pitahov|ni a e dychtiv hlt|me vidiny, pi nich n|m hrzou vst|vaj vlasy na hlav. Pr|v v tomto duchu se o nkolik desetilet dve zrodil gotick romn, propikovan polozboenmi hrady a kl|tery, hrzu vzbuzujcmi podzemnmi prostorami, krvavmi zloiny, |belskmi zjevenmi a pzraky i rozloenmi tly. Zvl|t v dlech, jako je Otrantsk zmek Horace Walpolea (1764), Beckfordv Vathek (1786), Lewisv Mnich (1796), Ital aneb Zpovdnice ernch kajcnk Anny Radcliffov (1797), Poutnk Melmoth Charlese Roberta Maturina, defiluj postavy, kter maj svou temnou kr|su nebo si nesou ve tv|i vepsan| stigmata vlastn hanebnosti. Zatracen hrdina (asto n|sledovnk Miltonova |bla), z nj Praz uinil
418
Eugne Delacroix, Zpas aura s paou, 1835, Pa, Muse du PetitPalais
vvsn tt Satanovch promn, bude vak nad|le sdlit v malstv a literatue i po odplynut mylenkovho proudu gotiky, pes romantismus, realismus a dekadenci. Takovou postavou je Byronv aur (1813) a mnoho dalch niem, kte se vyskytuj u Suea, Balzaca, Emily Brontov, Huga, Stevensona, a po souasnost. Mimo to, jestlie Kant (Kritika soudnosti, 48) jet zast|val n|zor, e oklivost, je vyvol|v| znechucen, neme bt zachycena, ani zni veker estetick poitek, pak s romantismem bylo toto omezen pekon|no. Lady Josiane v Hugov rom|nu Mu, kter se smje chce Gwynplaina pr|v proto, e je ohavn a odpudiv.
Vathekova cesta William Beckford Vathek (1786) Stedem tto nesmrn sn se ustavin valil obrovsk dav; kad si tiskl pravou ruku na srdce; nieho kolem si nevmal. Vichni byli smrteln sinal. Oi mli hluboko zapadl v dlcch, blikajc jako fosforov svtlka na hbitov. Nkte kreli zvolna, zabrni do hlubokho snn; nkte jeeli a v mukch pobhali jako tygi rann otrvenm pem, jin vztekle skpali zuby a vyvdli h ne zuiv blzni. Jeden druhmu se vyhbali; tebae jich tu bylo tak nesmrn mnostv, kad chodil na vlastn pst bez ohledu na ostatn, jako by byl sm *+. Na ohniv kouli sedl straliv Ibls. Byl to mladk, jeho ulechtil, pravideln rysy rozleptaly zhoubn vpary. Ve velkch och se zraila pcha i beznadj: splvav vlasy vzdlen pipomnaly andla svtla. V ruce, seehl bleskem, drel elezn ezlo, ped nm se tese obluda Uranbad, afriti a vechny mocnosti podsvtn. (Pel. Hana Skoumalov) 419
2. Oklivci a zatracenci Vyvolvn bla Matthew G. Lewis Mnich (1796) Vedla ho rznmi zkmi chodbikami, po jejich obou stranch odhalovaly paprsky lampy ty nejpernj pohledy: lebky, hnty, hroby a podoby, jejich oi jako by vetelce spalovaly s vrazem pekvapen hrzy. *+ Pichz! zvolala Matylda radostn. Ambrosio sebou trhl a oekval dmona s hrzou. Jak vak bylo jeho pekvapen, kdy hmn ustalo a ozvaly se tny melodick hudby! Zrove se rozptlil mrak a mnich uvidl postavu krsnj, ne kdy nartla tuka fantazie. Byl to mladk napohled sotva osmnctilet, jeho dokonal tlo ani tv by nenaly soka. Byl zcela nah, na ele mu zila jasn hvzda, z ramenou mu vyrstaly dv karmnov perut, a hedvbn kadee ml spjaty stuhou mnohobarevnho ohn, kter mu jiskil kolem hlavy, pelval se do nejrznjch ornament a svou z pekonval tpyt drahokam. Na pach i kolem kotnk nohou ml diamantov obrouky a v pravici nesl stbrnou sntku napodobujc myrtu. Z jeho postavy vyzaoval oslujc jas a v okamiku, kdy se objevil, zavonlo to v jeskyni osvujcmi parfmy. Ambrosio na ducha zral s asem a rozko, okouzlen vidnm tak protichdnm tomu, co oekval. Pes vechnu krsu jeho vzezen vak nemohl nepostehnout dmonv divok pohled a tajemnou tkomyslnost zrac se v jeho rysech, kter prozrazovala padlho andla a vnukala pozorovateli tajnou bze. (Pel. Frantiek Vrba)
Neblah hrdina George Byron aur (1813) Jsou nezemsk ty zraky, kter posupn civ z kp er; blesk ivho oka toho z dob zalch odhaluje mnoho; 420
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI a neurit, mniv jich barva, kdy se podv, jich lehu zevloun elv: v nich ztajen bezjmenn ar hav, sm nevslovn jsa, cos prav, duch velk, dosud nezdoln, tak zrakem d, e vech je pn *+. Jej v samot mnich potkat m-li, hned polozden rd se vzdl, jak trpk smv, zraku plam, by pelval v nj ds a mam: k smvu nesn se hned, a kdy, jak smutno pohledt, jak Bd se jen smje ret. *+ Vak smutnj je zkoumat chvli, jak dv city v tvi byly: as dosud nezatvrdil rysy, vak k jasnm pimsil zl kdysi; jich pel, jen pouze zsti zvad, d, duch e zcela neupad, by v zloinech kdys bedl snad. Dav vid jen tmu zloinu a sprvn ortel za vinu; vak pozorn v nm dobe tu rod vzcn, ulechtilou dui. A ob Bh mu marn dal, a Hch ve zprznil, zmnil al, to nen vedn schrnka, v n tak vzcn dary skryty z, a tm s hrzou ulp vdycky na mui takovm zrak lidsk. (Pel. Jan Hart) Franz von Stuck, Lucifer, 1891, Sofia, Nacionalna galerija za udestranno izkustvo
421
422
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI Kantor Eugne Sue Tajnosti pask (1842-1843) Pohled na lotrovu tv byl vskutku pern. Kem krem byla zbrzdna hlubokmi modravmi jizvami; rty mu pod leptavm inkem kyseliny nabobtnaly; po nose mu z uznutho chp zstaly dv neforemn dry. Bystr, mal, kulat oka se blytla krutost. Nzk, jakoby tyg elo napl zakrvala koeinov epice s dlouhmi ryavmi chlupy jako hva nestvrnho zvete. Kantor mil sotva nco pes pt stop; neobyejn velik hlava byla zapadl mezi irokmi, vysunutmi, mocnmi a masitmi rameny; pae ml dlouh a svalnat, ruce krtk, tlust a porostl chlupy a po piky prst; nohy ml trochu podit, ale statn ltka prozrazovala neobyejnou slu. (Pel. Vra Dvokov)
Vautrin Honor de Balzac Otec Goriot (1835) Nelnk el pmo k nmu, dal mu nejprve do hlavy rnu tak prudce, a mu paruka odletla a odhalila tak hrznou podobu prav Collinovy hlavy. Hlava s tv lemovanou krtkmi a cihlov ervenmi vlasy, kter j dodvaly dsivho vrazu sly smen se lst, byla v souladu s hrud a byla tak siln osvtlena, jako kdyby ji ozily pekeln plameny. Kad pochopil celho Vautrina, jeho minulost, jeho ptomnost, jeho budoucnost, jeho neprosn zsady, nboenstv jeho blahovle, jeho krlovsk sebevdom, je u nho vytvel cynismus jeho mylenek i in a sla organizace schopn veho. Krev se mu nahnala do oblieje a jeho oi se zaleskly jako oi divok koky. Vymrtil se pohybem vyznaujcm se tak divokou energi a zaval tak siln, e se vem strvnkm vydral z prsou vkik hrzy. Kdy takto vyskoil jako lev a mohl 423
2. Oklivci a zatracenci tit z veobecn vavy, policist se chopili svch pistol. Collin, vida zblesk kohoutku vech zbran, pochopil, jak mu z toho hroz nebezpe, a nhle podal dkaz nejvy lidsk sebevldy. Hrozn a velkolep podvan! Vraz jeho tve pedstavoval zzrak pemny, jen me bt pirovnn jen ke kotli peplnnmu horkou parou, schopnou i hory nadzdvihnout, kterou vak kapika studen vody v okamen sraz. Kapikou vody, kter zchladila jeho hnv, byla vaha rychl jako blesk. Zaal se usmvat a pohldl na svou paruku. (Pel. Boena Zimov)
Heathcliff Emily Brontov Na vtrn hrce (1847) Heathcliff na mne ani nepohldl. J se na nho dvala zdola a nenucen si prohlela jeho rysy, jako by byl z kamene. elo, kter jsem kdysi povaovala za tak mun a te se mi jev tak belsk, ml jakoby zastnno hustm mrakem. Bazili oi ml skoro vyhasl od nevyspn, mon i od ple, protoe asy mu jet vlhly. Rty bez obvyklho divoskho klebku nesly pee nevslovnho alu. Bt to nkdo jin, zakryla bych si zrak ped pohledem na takov smutek. Ale e to byl on, mla jsem jen radost! (Pel. Kvta Maryskov)
Milovat oklivce Victor Hugo Mu, kter se smje (1869) Ctm, jak s tebou klesm to blaho! Jak nuda, bt Vsost! Vzneenost! Nic nen tak navn. Pd je odpoinek. *+ Jsem tak syt uctivost, e pohrdn je pro mne osvenm. *] Miluji t nejenom proto, e jsi tak zohyzdn, ale tak, e stoj tak nzko. Miluji zrdu a miluji komedianta. Sprost, 424
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI hanoben, smn a eredn je mj milenec! A k tomu se vystavuje na prani, kter si k jevit! Jak to chu, jak to vn, jak to mimodnost! Utrhnout ovoce z propast. Deklasovat se vlastnm milencem, jak rozko! Zahryznout se do jablka ale ne do toho z rje, do toho z podsvt, to m lk, po tom j hladovm, po tom j znm. Takov jsem j Eva! Eva pekel! Jsi nejsp dmon, a sm o tom nev. Zachovala jsem sv tlo bez poskvrny. Pro koho? Pro pernou masku z choroby sn! Pro straidelnho panka. Pro pzrak nesmrnho, pekelnho smchu. Jsi pemoitel a velitel, na jakho jsem ekala. *+ Gwynplaine, j jsem trn, tys komediantsK jevit. Patme k sob. Jsem tak astn, e jsem ti rovna. e jsem tak hluboko klesla. Chtla bych, aby vichni vidli, jak jsem hnusn. Tm vc by se mi klanli, nebo m vc se jim lovk hnus, tm vc se ped nm plaz. To u jsou lid. Neptel, ale plazi. Draci, ale ervi. Ach! Jsem j zvrhl. Jako bohov. *+Ty nejsi okliv, tys znetvoen. Okliv lovk je nzk, lovk znetvoen je velk. Oklivost je blv klebek za krsou. Nestvrnost je rub vzneenosti. *+ Miluji t! vzkikla. A zakousla se do nho polibkem. (Pel. Miroslav Vlek) Arnold Bcklin, Autoportrt se Smrt hrajc na housle, 1872, Berln, Nationalgalerie, Staatliche Museen
425
426
Oblka k srii Fantomas, napsan Souvestrem a Allainem, 1912, Florencie, Salani
Golem Gustav Meyrink Golem, Strach (1915) ediv stvoeni s irokmi rameny, velikosti podsaditho lovka, open o spirlovit toenou sukovitou hl z blho deva. Kde by mla sedt hlava, tam jsem mohl rozeznat jenom jakousi mlhovitou kouli blav pry. Ze zjeven vychzel neist pach po santalovm dev a mokr bidlici. Pocit totln bezbrannosti m skoro zbavil smysl. Nervy urajc muka, kter jsem proval a do tohoto okamiku, se te zhustila do smrteln hrzy a dostala tvar tto bytosti. Pud sebezchovy mi kal, e bych zelel dsem, kdybych uvidl 427
Lon Chaney ve filmu Fantom opery, reie Rupert Julian, 1925
fantmv obliej *+, a pece m ten obliej pitahoval jako magnet, nemohl jsem odtrhnout oi od toho bledho, mlhovitho chuchvalce a ptral v nm po och, nosu a stech. Ale a jsem se namhal jak chtl, pra se nepohnula. Podailo se mi sice nasadit na ten trup vechny mon hlavy, pesto jsem vak pokad vdl, e jsou jenom vplodem m fantazie. A tak se ihned rozplynuly skoro v tme okamiku, kdy jsem je stvoil. Jet nejdle vydrel tvar hlavy egyptskho ibise. Obrysy fantomu se v temnot vlnily jako stny, tm nepozorovan se stahovaly a zase roztahovaly, jako pi pomalm dchn, kter probhalo celou postavou; byl to jedin pohyb, kter jsem mohl zpozorovat. Msto nohou 428
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI spovaly na podlaze pahly, na nich bylo maso ed a bezkrevn povytaeno ke kotnkm do nabhlch okraj. (Pel. Eva Ptkov)
Zrdy obdob teroru Victor Hugo Devadest ti, II, 2,1 (1873) 28. ervna 1793 seli se v tomto zadnm pokojku u jednoho stolu ti mui. Jejich idle se nedotkaly; kad sedl z jedn strany stolu, tvrt zstala przdn. Bylo asi osm hodin veer; na ulici bylo jet svtlo, ale v zadnm pokojku byla u tma; argandsk lampa zaven u stropu, v on dob nevdan pepych, osvtlovala stl. Prvn z tchto t mu byl jet mlad, ale bled a vn, s zkmi rty a chladnm pohledem. V tvi mu neustle nervzn kubalo, co mu patrn brnilo v smvu. Byl napudrovn, ml rukavice, byl peliv zapjat, na atech ani smteka. Na jeho svtlemodrm obleku nebylo jedinho zhybu. Ml nankinov kalhoty, bl punochy, vysok nkrnk, plisovanou nprsenku, stevce se stbrnmi pezkami. Z druhch dvou mu se jeden podobal obru, druh trpaslku. Obr byl v rozhalenm arlatov rudm kabt, krk ml hol, rozvzan nkrnk mu sahal a pod nprsenku; vestu s utrhanmi knoflky ml rozepjatou, na nohou ml vysok boty shrnovaky, vlasy rozcuchan, akoliv na nich bylo vidt stopy esu a pomdy; jeho paruka se podobala hv. Obliej ml dolkovat od netovic, mezi obom hnvivou vrsku, ale dobrck rys kolem st, tlust rty, velik zuby, psti jako nosi, plamenn oko. Trpaslk byl lut muek, kter vsed vypadal nestvrn; hlavu ml zvrcenu dozadu, oi narudl krv, v oblieji ml namodral skvrny, mastn a zplihl vlasy ml pevzny tkem, elo dn, sta ohromn a hroziv. Kalhoty ml a na paty, velik stevce, atlasovou vestu, je bvala kdysi bl, a pes vestu voln at, v jeho zhybech bylo mono rozeznat rovnou a tvrdou ru prozrazujc dku. Prvn z tchto mu se jmenoval Robespierre, druh Danton, tet Marat. 429
Heinrich Fssli, Inkubus, kolem 1781, Frankfurt, Goethe Museum
Pan Hyde Robert Louis Stevenson Podivn ppad dr. Jekylla a pana Hyda (1886) Hyde byl bled a zakrsl budil dojem lovka zrdnho, a se to znetvoen nedalo popsat, ml nepjemn smv, choval se k advoktovi ohavn bojcn a zrove vyzvav a mluvil chraptivm, spavm hlasem, skoro selhvajcm to vechno svdilo proti nmu, ale ani to vechno dohromady nemohlo 430
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI zdvodnit dosud nepoznan odpor, hnus a strach, jak u pana Uttersona vzbudil. Jist za tm vz nco jinho, ekl si pln zmaten. Urit za tm vz nco vc, jen kdybych to dovedl pojmenovat! Chra ns pnbh, vdy on ani nevypad jako lovk! *+ Jestli jsem nkdy v n tvi uzel znamen Satanovo, neastn Harry Jekylle, tak tedy te v oblieji Tvho novho ptele! (Pel. Jarmila Fastrov)
Okliv a vzruujc Joris-Karl Huysmans Naruby, IX (1884) Tohle byla zas drobn a such brunetka s ernma oima, s napomdovanmi vlasy, je jako by byly na jej hlavu naneseny ttcem a kter rozdlovala pobl spnku chlapeck pinka. Poznal ji v jednom variet, kde pedvdla bichomluveck produkce. K asu davu, kter se pi tchhle exhibicch ctil nesvj, nechvala po ad promlouvat dtka z lepenky, posazen na idlch hezky v ad podle velikosti; rozmlouvala takto s figurnami, kter jako by byly iv *+ Des Esseintes byl fascinovn; vzklila v nm spousta npad. *+ Ovldly ho erotick mnie starc. Ponvad ctil, e zan bt u tto milenky m dl nejistj, uchlil se k nejinnjmu medikamentu na povzbuzen staeckch a vrtoivch vilnost, k strachu. Zatmco drel enu v nru, za dvemi zahml koalenick hlas: Ty neoteve? Vak j vim, e se s njakm kurevnkem, pokej, jen pokej, ty bhno! A v ten rz, podobn jako ti zhralci rozncen hrzou, e budou pistieni pi inu, nkde venku, v njakm pangejtu, v Tuilerijsk zahrad, u njakho zchodku nebo nkde na lavice, des Esseintes na chvli znovu nachzel sv sly, vrhl se na bichomluvkyni, jej hlas pod jet rmusil za prahem mstnosti, a zakouel neslchan rozjaen pi tomto uchvtanm kvapu, pi tto panice lovka, kter se vystavuje nebezpe, kter je peruovn uprosted svho neestnho ponn a nucen k spchu. Tyto seance nemly bohuel 431
Gustav Klimt, Stbrn rybky, 1899, soukrom sbrka
2. Oklivci a zatracenci dlouhho trvn; pes pemrtn ceny, kter j platil, mu bichomluvkyn dala kvinde a jet tho veera se nabdla njakmu chlapkovi, jeho poadavky byly mn komplikovan a kter ml solidnj konstituci. (Pel. Ji Pechar)
Dt Zla Howard Phillips Lovecraft Hrza v Dunwichi (1927) Mn u za povimnut stla skutenost, e matkou mu byla jedna z degenerovanch pslunic rodu Whateley, ponkud znetvoen, nepitaliv ptaticetilet albna, ijc se starm a pololenm otcem, o jeho arodjnickch sklonech se za jeho mld eptaly ty nejdsivj legendy. O Lavinii Whateleyov se vdlo, e nem dnho manela, ale podle krajovho zvyku se nijak nepokouela dt odmtnout. Pokud lo o druhou stranu jeho pvodu, lid si mohli podle libosti domlet co tak inili nejrznj monosti. Ona sama vak byla na sv snd, kozle dt, siln kontrastujc s jejm nezdravm albinismem a rovma oima, zvltn pyn, a dokonce se daly zaslechnout 432
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI mnoh prapodivn vtby, je pronela o jeho *+ asn budoucnosti. *+ Avak navzdory sv zjevn bystrosti byl kromobyejn okliv; na jeho odulch pyscch, drsn naloutl pokoce, rozcuchanch kueravch vlasech a podivn protaench uch bylo cosi skoro a kozleho i zvecho. (Pel. Milan ek)
JEJ smrt H. Rider Haggard Ona (1887) smv zhasl v suchm, tvrdm pohledu! Dokonal tv psobila m dl keovitji, jakoby zachvcena velkou zkost. Ziv oi ztratily lesk, tlo dokonal tvar a vzpmenou linii. Promnul jsem si oi; myslel jsem, e jsem se stal obt halucinace nebo njakho optickho klamu vyvolanho lomem silnho svtla. V t chvli se ohniv sloup pomalu svinul do sebe, se zahmnm zmizel v trobch velk zem a zanechal Ayeshu tam, kde stla pedtm. Jakmile plamen zmizel, Ona se znovu objevila ped Leem jej krok vak ztratil vechnu prunost; nathla pai a poloila ji mladkovi na rameno. Pohldl jsem na tu pai. Kam se podla jej oblost a oslniv krsa? Najednou byla huben, kostnat a jej tv proboha! jej tv mi strla ped oima! Myslm, e to vidl i Leo, protoe o krok nebo dva ustoupil. *+ Podvejte! Podvejte! Podvejte! vykikl Job pronikavm hlasem plnm hrzy, oi ml navrch hlavy a u st pnu. Podvejte! Podvejte! Podvejte! Scvrkv se! Stv se z n opice! Zhroutil se na zem a v hysterickm zchvatu skpal zuby. Byla to pravda jet te, kdy o tom pu, se o m pokouej mdloby - , scvrkvala se; zlat had, kter se j ovjel kolem pvabnho tla, j sklouzl po bocch a spadl na zem; jej ke mnila barvu a msto dvj blosti byla te pinav hnd a lut jako kus starho pergamenu. Znovu si shla rukou na hlavu, ta kehk ruka se promnila v pat, v lidsk 433
2. Oklivci a zatracenci spr jako u patn zachoval egyptsk mumie, a v t chvli si zejm vimla promny, kter se s n dje, a zavala boe, jak zavala! Vrhla se na zem, zmtala se a vala! Byla m dl men; u byla skoro tak mal jako opice. Ke se zkrabatila v miliony vrsek a v tvi zmnn k nepoznn se zraily znmky nepopsatelnho st. Nikdy jsem nic podobnho nevidl *+.
434
435
3. Oklivci a neastnci
Je mon zstat kr|sn a zhral a nikdy nezest|rnout, ale pitom bt neastn, protoe n| skuten padek a nai vnitn oklivost neltostn prozrazuje portrt, kter pustne namsto n|s, jak je tomu u Wildova Doriana Graye. Pesto hled|n zajmavho a individulnho anebo grotesknho vede tak k zobrazov|n deformovanosti, kter| n|m pipomn| tragick dl nkoho, kdo m| sice krotkou mysl, ale je odsouzen vlastnm tlem. Snad prvnm neastnm oklivcem romantismu je zrdn protagonista Frankensteina od Mary Shelleyov (1818), po nm pak n|sleduj Hugovy patetick hky prody, Quasimodo v Chrmu Matky Bo v Pai a Gwynplaine v Mui, kter se smje. A k neastnm oklivcm n|leej i hrdinov verdiovskch melodramat, napklad Rigoletto jakkoli Verdi uvedl na scnu i okliv zatracence, od Lady Macbeth po Jaga, a v jednom dopise napsal, e by byl r|d, kdyby posledn jmenovan| postava byla
436
Franz von Stuck, Hch, 1893, Mnichov, Neue Pinakothek
ztv|rnna jako osoba postavy spe huben a vyt|hl, s zkmi rty, malma oima posazenma blzko nosu, podobn jako je tomu u opic, s vysokm elem ustupujcm dozadu a hlavou vzadu rozenou. K tm nejneastnjm ze vech pat okliv eny, napklad Tarchettiho Fosca (a byla by j i Gozzanova Felicita, kdyby nepijala svj osud s melancholickm pvabem). V jedn Zolov povdce (Le repoussoir, ereda, 1891) si jist Durandeau povimne, e kdy se spolu na proch|zce uk|ou dv eny, z nich jedna je vrazn okliv|, vichni ve srovn|n s n povauj druhou enu za kr|snou. Rozhodne se tedy obchodovat s oklivost a zalo agenturu, kter| umouje d|m|m pronajmout si oklivou partnerku, je by la po jejich boku na proch|zku a zdraznila tak jejich vlastn pvaby obas se ale stane, e klientka se jev i tak oklivj ne kter|koli ze spolenic, je je j nabdnuta, a teprve v tom okamiku odhal svj nedostaten pvab. Krut je tak okamik n|boru a zpsob, jakm se jedn| s oklivou enou o tom, pro a za jakm elem m| bt najata. Jet dr|savj je vak utrpen onch vybranch en, kter se veer, po dni pjemn str|venm v kr|snch atech v divadle nebo v luxusn restauraci s d|mou z dobr spolenosti, navr|t do sv samoty a stanou ped zrcadlem, je jim pipomn| krutou pravdu. Je to tot zrcadlo, kter pipomn| chlapci Sartrovi jeho nenapraviteln postaven oklivho a nikdy nevykoupenho k||tka.
437
3. Oklivci a neastnci Quasimodo Victor Hugo Chrm Matky Boi v Pai, I, 5 (1832) Nepokusme se ani dopodrobna vylit teni ten tverhrann nos, ta podkovovit sta, to malik lev oko, zakryt huatm rezavm obom, zatmco prav oko se tm ztrcelo pod ohromnou bradavic; ty nespodan zuby, tu a tam vylman jako cimbu pevnosti; ten odul ret, pes nj penval jeden zub jako slon kel; tu bradu s dolkem uprosted, a pedevm cel ten vraz, kter ze veho vyzaoval; tu smsici zlomyslnosti, divu a smutku. *+ Ohromn hlava, na n se jeily rezav vlasy, mezi obma rameny obrovsk hrb, jeho protjek se rsoval vpedu; stehna i nohy tak podivn zkroucen, e se mohly dotkat jen koleny a zpedu se podobaly dvma srpm, jejich dradla se dotkaj; chodidla irok, ruce obludn; a pi vit nestvrnosti byla v jeho vzhledu zvltn sla, ilost a odvaha, je budily hrzu; opravdu zvltn vjimka z vn platnho pravidla, podle nho sla prv tak jako krsa maj vyplvat z harmonie. Takov byl pape, kterho si blzni prv zvolili. (Pel. Milena Tomkov)
Mu, kter se smje Victor Hugo Mu, kter se smje, II, 1 (1869) Proda se na Gwynplainovi opravdu vydovdla. sta mu rozthla od ucha k uchu, ui sklopila a k samm om, nos mu rozmakala do jaksi beztvar hniliky, aby po nm mohly poskakovat klaunovsk brle zkrtka obliej, do nj pohldnout a nerozesmt se nebylo prost mon. *+ Ale byla to proda? Nepomohl j nkdo? Dv oi jak nouzov okna, kvra do sklepa msto st, placat ndor s dvma drami, je byly chpm, tv jako rozplcnut bochnk blta. A to vechno s jedinou vslednic: smch, smch, neudriteln smch. *+ Takov obliej nemohl bt dlem nhody. Tady 438
musel bt mysl. *+ Byl Gwynplaine jako dt hoden umlho zsahu? Stl komusi za to, aby mu pedlal obliej? Pro ne? Teba jen proto, aby ho pak mohl ukazovat a vydlvat na tom. Podle vech znmek pracovali na t tvi dovedn sochai dt. Vda obeznal v ezn, v otupovn smysl a podvazovn cv pesekla sta, roztpila rty, obnaila dsn, prothla ui, odstranila nosn pepku, zpitvoila obo a tve, rozila svaly, zahladila stehy a jizvy, opt pethla pes pokozen msta ki, ale tv ponechala rozklebenou. A z tto nadlidsk i nelidsk sochask prce vzeel Gwynplaine, mu vnho smchu. (Pel. Miroslav Vlek)
Mu, kter se smje, reie Paul Leni, 1928
Frankensteinv netvor Mary W. Shelleyov Frankenstein, 10 (1818)
439
3. Oklivci a neastnci Nhle jsem zahldl postavu, kter se ke mn neobyejn rychle blila. Peskakovala trhliny v ledu, mezi nimi jsem tak opatrn krel, a jak se pibliovala, pipadalo mi, e je vy ne normln lovk. Zmocnilo se m vzruen, ped oima se mi zatmlo a ctil jsem, jak se m zmocuje mdloba, ale chladn horsk vtk m rychle osvil. Kdy jsem mohl rozeznat rysy neznmho, naskytl se mi stran a obvan pohled! Uvdomil jsem si, e je to netvor, kterho jsem stvoil. Hrza a zlost mne roztsly. Rozhodl jsem se vykat jeho pchodu a pak se s nm pustit do zpasu na ivot a na smrt. Piel, jeho vraz prozrazoval hok bol spojen s opovrenm a zlobou, zatmco jeho nelidsk oklivost byla skoro nesnesiteln odporn pro pohled lidskch o. Ale to jsem tm nevnmal. Nenvist a vztekem jsem onml, a teprve kdy jsem se vzchopil, zahrnul jsem ho zplavou slov pekypujcch zuivou nenvist a opovrenm. ble, jak se opovauje pijt ke mn? zvolal jsem. Neboj se, e se ti krut pomstm? Odejdi, odporn plaze, nebo radji zsta, a t mohu zniit na prach! Ach, kdyby jen mohl znik tvho bdnho tla vrtit ivot onm obtem, kter jsi tak belsky zavradil! Oekval jsem takov pivtn, odpovdl netvor. Vichni lid jsou uboz, a jak tedy musm bt nenvidn j, kter jsem jet bdnj ne kterkoliv lidsk bytost! A pece ty, mj stvoitel, nenvid a odhn m, sv dlo, s nm jsi svzn pouty, kter mohou bt rozetnuta pouze znienm jednoho z ns. M v myslu m zabt. Jakm prvem si dovoluje takhle si pohrvat se ivotem? Spl svou povinnost ke mn, a j splnm svou k tob a k lidstvu. Jestlie vyhov mm podmnkm, nechm tebe i vechny ostatn lidi na pokoji; jestlie vak odmtne, budu tak dlouho napjet sv hrdlo smrt, a bude pesyceno krv tvch zbvajcch ptel! *+ m t mohu obmkit? Copak t dn prosby nepimj laskav vyslechnout tvora, kter se dovolv tv dobroty a soucitu? V mi, Frankensteine: byl jsem lechetn, m due zila lskou a lidskost, jsem vak sm, straliv sm! Ty, mj stvoitel, se m ds. Jak nadje se mohu dokat od tvch 440
blinch, kte mi nejsou nim povinovni? Odhnj m a nenvid m. Mm toitm jsou oputn hory a pust ledovce. Putoval jsem mnoho dn; ledov jeskyn, ve kterch se jedin ctm bezpeen, jsou mm pbytkem, a to jedinm, kter mi lid nezvid. Vzvm tuto smutnou oblohu, protoe je ke mn laskavj ne tv blin. Kdyby lid vdli o m existenci, jednali by jako ty a ozbrojili by se, aby m zniili. Nemm tedy snad nenvidt ty, v nich vzbuzuji odpor? Se svmi nepteli se nebudu bratkovat! Jsem ubok, ale oni se mus podlet se mnou na m ubohosti. *+ (Pel. Tom Korba)
Boris Karloff ve filmu Frankenstein, reie James Whale, 1931
441
3. Oklivci a neastnci Slena Felicita Guido Gozzano Slena Felicita, 111 (1911) Nevb zrak, jsi skoro okliv v tch atech, v kterch chod na prochzky, le pln tv, vdy bez jedin vrsky, a aureola vlas ziv (s tm pletencem, jen ji zakrv) t promuj v pravzor vlmsk krsky. Vidm tv velk sta, kdy je smo ve sklence, a kdy rozthne je smch, tv hranatou a tm bez obo, posetou rojem drobnch rusch pih, mod hrnku ve svtlch zornicch a pevn pohled pravdomluvnch o (Pel. Ji Peln)
Fosca Iginio Ugo Tarchetti Fosca (1869) Jak jen popsat slovy stralivou oklivost t eny? Existuje krsa, kterou nelze vyjdit, a stejn tak existuje oklivost, kter se vymyk monosti popsat ji. A takov byla i jej. Nebyla okliv njakmi pirozenmi defekty, disharmoni rys ty mla dokonce pravideln , ale svou extrmn hubenost, skoro bych ekl nepochopitelnou pro toho, kdo ji nevidl. Zoklivla proto, e ji fyzick bolest a nemoci, kter hlodaly na jej jet tak mlad postav, pln strvily. S trochou pedstavivosti v n bylo mon vidt kostlivce: lcn a spnkov kosti j hroziv trely, tenounk krk prudce kontrastoval s velikost hlavy, jej dlouhou disproporci zvtovaly jet bohat, hust a dlouh ern vlasy, jak jsem nikdy nevidl u dn eny. Cel jej ivot se j vepsal do ernoernch o. Velkch, jakoby zvojem zakrytch, pekvapiv krsnch o. *+ Ty nev, co znamen pro enu nebt krsn. 442
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI Pro ns je krsa vechno. ijeme jen proto, abychom byly milovny, a protoe meme bt milovny jen za pedpokladu, e jsme krsn a pitaliv, stv se ivot okliv eny stranjm a zoufalejm ne kad jin utrpen. *+ j jsem utrpen poznala v cel jeho sle. Jsem mnohem neastnj ne ostatn eny, nebo moje citlivost je nanetst mnohem monstrznj ne m oklivost. Ano, ne moje oklivost, mm toti odvahu soudit a nazvat vci pravm jmnem. Kdybys vdl Nenvidla jsem se, nenvidla jsem svou karedost, ale nikdy ne tolik, jako jsem opovrhovala svm srdcem. *+ (Pel. Josef Hajn) Egon Schiele, Sedc dvka, 1914, Vde, Albertina Na protj stran: Otto Dix, Sylvia von Harden, 1926, Pa, Centre Pompidou 443
444
445
Portrt Oscar Wilde Obraz Doriana Graye, 10 (1890) Hodinu za hodinou a tden po tdnu bude postava na pltn strnout. Unikne teba ohyzdnosti hch, ale ek ji ohyzdnost st. Lce se j propadnou nebo uvadnou. Kolem pohaslch o se jako m nohy usad lut vrsky a s nimi budou ty oi hrzn. Vlasy ztrat svj lesk, sta budou zet przdnotou nebo ochabnou, budou slabomysln nebo sprost, jako bvaj sta starc. Objev se svratl krk, studen, mode prokvetl ruce, pokroucen tlo, jak to pamatoval u ddeka, kter k nmu v jeho chlapeckch letech bval tak psn. Ten obraz je nutno ukrt. Ned se nic dlat. (Pel. J. Z. Novk)
446
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI Nezpodobniteln Richard Matheson Zrozen z mue a eny (1950) X Dneska za svtn mi mma ekla hnuse. Ty hnuse, ekla. Vidl jsem v jejch och zlost. Zajmalo by m, co to je hnuse. Dneska padala voda z nebe. Padala vude kolem. Vidl jsem to. Koukal sem se malm oknkem ven na dvorek. Zem pila vodu jako zniv rty. Pila a moc, a se pln rozmela a zervenala. Nemm to rd. Vm, e mma je krsn. V mm pokoji se studenejma zdma kolem mm paprov vci co byly za kamny. Pe se na nich Filmov hvzdy. Vidl sem na obrzcch tve jako mj tta a mma. Tta k, e sou krsn. Jednou to ek. A mma taky, ek. Podvej se na sebe, ek a netvil se pkn. Dotk sem se jeho ruky a ek sem to je dobr, tto. Uskoil dozadu, kam sem nemoh doshnout. Dneska mi mma na chvli rozvzala etz a j se moh podvat z okna. Tak sem vidl tu vodu jak pad z nebe. Xx Dneska z nebe svtilo. Kdy se podvm ven, bolej m oi. Potom je sklep ervenej. *+ Xxx Dneska rno m tta znovu pivzal na etz. Zkusil sem ho zas vythnout. ek, e sem neml chodit nahoru. ek a u se to nestane, nebo e m hodn zbije. A to bol. Pes den sem spal s hlavou poloenou na studen zdi. Pemejlel sem o tom blm pokoji tam nahoe. *+ X Dneska je to jinak. Tta m svzal pevnjc. Zase m bil a to moc bolelo. Vytrh sem mu ty z ruky a zaal kiet. Zaal ustupovat pomalu dozadu a tv ml blou. Vybh ven a zamk dvee. Nectm se tu dobe. Je tu hrozn zima. etz jde jenom pomalu ze zdi. A zlobm se na ttu i mmu. J jim uku! Udlm to, co sem udlal tehdy. Budu se smt a pitt, jak pobm po zdech. Nakonec se povsm hlavou dol za vechny nohy, budu se smt a zelen slizit kolem dokola a je bude mrzet, e na m nebyli hodn. Kdyby m chtli znovu bt, ublm jim. To teda udlm. (Pel. Ivan Adamov) 447
3. Oklivci a neastnci Amulf Reiner, Smjc se mu s vytetnma oima, 1977, Vde, Galerie Ulysses
Sartrovo dtstv Jean-Paul Sartre Slova (1964) kaj mi, e jsem krsn, a vm tomu. U njak as mm na rohovce povlak, jednou budu ilhav a slep na jedno oko, ale zatm nen nic vidt. *+ Ctil jsem svho uitele ze dvou dvod: byl mi naklonn a pchlo mu z st. Dospl mus bt okliv, zvrsnl, nepohodln; kdy m brali do nru, nebylo mi nepjemn, e musm pekonvat lehk odpor: dokazovalo to, e ctnost nen snadn vc. Existovaly prost radosti, banln: bhat, skkat, jst dorty, lbat lehkou a provonnou pokoku maminky; pikldal jsem vak vt cenu vyhledvanm a smenm radostem, je jsem zakouel ve 448
spolenosti zralch mu; hnus, jm m naplovali, byl soust jejich prestie: pletl jsem si odpor s vnost. Byl jsem snob. Kdy se ke mn pan Barrault naklonil, psobil mi jeho dech vybran trzn, horliv jsem vdechoval odpornou vni jeho ctnost. *+ Ztratil jsem se a el se poklebovat ped zrcadlo. Kdy si dnes vzpomnm na ono pitvoen, je mi jasn, e tvoilo mou ochranu: ped hromovmi ranami hanby jsem se brnil svalovmi keemi. A tm, e dovrovaly mou pohromu, 449
George Grosz, Spisovatel Max Hermann-Neisse, 1925, Mannheim, Stdtlische Kunsthalle
3. Oklivci a neastnci zrove m z n osvobozovaly: vrhal jsem se do pokory, abych se pokoe vyhnul, pipravoval jsem se o prostedky, je mi umoovaly lbit se, abych zapomnl, e jsem je ml a e jsem jich zneuil; zrcadlo mi bylo velmi npomocn: povil jsem je, aby mi ukzalo, e jsem zrda; kdy se mu to dailo, mnily se m hok vitky v ltost. Ale pedevm, protoe mi nespch odhalil mou sluebnost, dlal jsem se obludnm, abych ji znemonil, abych popel lidi a aby lid popeli mne. Komedie Zla se hrla proti Komedii Dobra; Eliacin pebral lohu Quasimoda. Kombinac kroucen a vrsen jsem rozkldal svou tv; polval jsem se vitriolem, abych smazal sv nkdej smvy. Lk byl hor ne choroba: snail jsem se utci ped slvou a hanbou do sv osaml pravdy; neml jsem vak dnou pravdu: nachzel jsem v sob jedin udivenou poetilost. *+ Zrcadlo mi ukzalo, co jsem vdl odjakiva: byl jsem straliv pirozen. Nikdy jsem se z toho nevzpamatoval. (Pel. Dagmar Steinova)
450
4. Neastnci a nemocn
To, e nemoc s sebou pin| oklivost, jsme ji vidli, a vzpomeme na Rosenkranzv popis osob poznamenanch syfilitidou. Pi koment|i k jednomu Groszovu obrazu nedok|e odolat pitaliv podvan na kr|sn a heroicky zachycen morov hlzy. Tent autor ostatn tak pipomn|, e nemoc je okliv|, pokud m| za n|sledek deformaci kost a sval nebo zbarvuje pokoku jako loutenka, ale jako tm kr|sn| se jev pi souchotin|ch a pi horenatch stavech, kdy neduh propjuje organismu nadpozemsk vzhled, co jej vede a k vysvtlen, e zjasnn pohled m| dvka i chlapec na smrtelnm loi, kte se stali obt souchotin. Zvl|t v obdob dekadence se bude projevovat znan| shovvavost i k tm nejodpudivjm projevm fyzickho padku, nicmn je jist, e od 19. stolet nabv| rozklad jakoto vsledek plicn choroby (snad jako snaha o zastaven en tehdy neliteln nemoci) oduevnlho r|zu, od projev
451
nyv mal|tnosti u umrajc Violetty ve Verdiho Traviat a po onu epopej tuberkulzy, j se ve 20. stolet stal Kouzeln vrch Thomase Manna. Okouzlen nemoc zapout koeny tak ve vtvarnm umn, a u umlec s pouitm idealizace zachycuje vyerp|n a stup kr|sy na prahu smrti i pomal prbh choroby anebo realisticky pedstavuje vyddnce spolenosti oslaben onmi neduhy, je nazv|me st| a chudoba. Nemoc jakoto umrl a duchovn kr|sa, kter| se projevuje upad|nm kr|sy fyzick, plod mlhav obrazy dvek pedurench k z|niku, jak je zachytil Shelley a pozdji Barbey Aurevilly i Rene Vivien. Pochybn okouzlen nemocnm tlem ovem projevuje i Hugo, kdy v pavoukovi i kopiv veleb ty nejnepjemnj a nejopovrhovanj zplozence prody. Baudelaire oslav pokiven tlo vetch staeny nebo n|msnou chzi slepce, a d| tak znovu ot houfu nevidomch, kter u ped nm zobrazil Bruegel. Ji bez jakhokoli estetickho zalben a bez metafory dalch hrz bude obraz odpudivho zrann, je zdob bok Kafkova chlapce, u jenom dsiv. Stejn jako kr|sa nalezen| ve znechucen a napt uplatnn| v pln i.
452
Napoleon v Jaff Karl Rosenkranz Estetika oklivosti, 111 (1853) Jinm vynikajcm obrazem z tohoto okruhu je Grosv Napoleon mezi nemocnmi morem v Jaff. Jak dsiv jsou tito nemocn se svmi boulemi, sinal, s edav modravou a nafialovlou k, s planoucmi pohledy a rysy znetvoenmi beznadj! Jsou to vak mui, bojovnci, Francouzi, jsou to Bonapartovi vojci! On, jejich due, se objev mezi nimi, nedb nebezpe nstrah t nejstranj smrti. Sdl je s nimi stejn, 453
Jean-Antoine Gros, Napoleon mezi nemocnmi morem v Jaff, 1804, Pa, Muse du Louvre
4. Neastnci a nemocn jako s nimi v bitv sdlel d kulek. Odvn vojci jsou touto mylenkou nadeni. Tk, otupl hlavy se zdvihaj; zpola pohasl i horenat planouc pohledy se k nmu obracej, zemdlen pae ovaj a vztahuj se k nmu, na rtech umrajcch hraje blaen smv a uprosted tchto postav se ty obrovit Bonaparte pln soucitu a pikld ruku na vedy nemocnho, jen se ped nm polonah pozvedl.
Pohebn erotismus Percy Bysshe Shelley Z pozstalosti (1820) Jako kdy vyvrvor z pokoje, bledou tv skrytou v gzu zvoje, umrajc, jej kroky d blouzniv, chor mysl stranou lid, tak stoupal msc z mrak na vchod beztvar bl hrouda (Pel. Ji Peln)
Miluji pavouka a kopivu Victor Hugo Kontemplace (1856) Miluji pavouka v jeho temn skri, a kopivu zvl; kad je jen trest, nikdo nevyiv, vude bud z. Zavren, slab, vemi zloeen, tvoi bez kdel, smutn osaml, navdy uvznn do svch osidel. Poslnm svm kad osudov ije, vera jako dnes; kopiva m nco ze zken zmije, 454
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI pavouk, to je gz. Vichni jim jdou z cesty, a tak bez pomoci nesou proklet. Zrodili se oba z hloubi ern noci, jej obti! Nepohrdej pesto, kolemjdouc hosti, jejich podobou; zapla nad tou bdou, nad tou oklivost, zapla nad zlobou! Tady na tom svt vichni steskem hynou, tou po rji. Jestlie tv kroky proklatce dva minou, ne rozdupaj, jestli pohled k jejich temnotm se schl, by jen potaj, hned ten hrozn tvor a zloeen bl Lska! zvolaj. (Pel. Ji Peln)
Slepci Charles Baudelaire Pask obrazy, 95 (1861) M due, pohle jen! Jsou vru straliv! Jdou, loutkm podobni, a smn tpajc jak somnambulov, svou temnou ztelnic, je svt strnule, v bh, kam zaciv. Zrak, z nho dvno ji jim jiskra uletla, do dlek pohl, vdy k nebi upen. A nikdy nespat je sklnt, zpit sny, ku tvrdm dldnm cest olovn ela. Tak chod nesmrnou tmou, ernou 455
Pieter Bruegel (kola), Podobenstv o slepcch, nedat., Pa, Muse du Louvre
plnoc, tou sestrou vnch tich. msto ivouc, co kol ns tvoje tv se smje, kr, kleb (Pel. Svatopluk Kadlec)
Staenky Charles Baudelaire Pask obrazy, 91 (1861) V nerovnch ulikch tch starch metropol, kde vechno, hrza t, se zdv asn, j hm, citem hnn k sv osudov roli, na zvltn bytosti, vetch a pekrsn. 456
Auguste Rodin, Zima, 1890, Pa, Muse Orsay
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI Ta chrom straidla bvaly kdysi krsky, Lais i Epominy! a te hrbat, kiv, jsou duemi a zaslou si lsky! V svch crech studench, v sv sukni drat [+ Jsou v ki zlomeny; vak oi maj stenky, svt jak dry, v nich si voda v noci sp, ty bosk oi, to jsou oi od dvenky, smkov asnouc tu nad vm, co se skv. U jste si povimli, e rakve pro staeny bvaj malik jak rakve pro dti? Ta jejich podobnost je symbol, pipraven smrt, je podivn, vak svdn kyne ti. *+ (Pel. Ivan Slavk)
Velik rna Franz Kafka Venkovsk lka (1919) chlapec je nemocen. V jeho pravm boku, v krajin kyeln, se otevela rna velk jako dla. Rov v mnoha odstnech, v hloubce temn, pi krajch svtlej, jemnozrnn, krev se v n nestejnomrn hromad, oteven jako povrchov dl. Tolik zdlky. Zblzka to vypad jet h. Kdo by si pi tom pohledu tie nehvzdl? ervi tlust a dlouz jako mj malek, rov u sami o sob i potsnni krv, vz uvnit rny, blou hlavikou i spoustou noiek se derou ven. Uboh chlape, tob nen pomoci. Nalezl jsem tvou velikou rnu; na tenhle kvt v svm boku zahyne. (Pel. Vladimr Kafka ddicov)
Francesco Mosso, Claudova ena, 1877, Turn, Galleria Civica Arte Moderna e Contemporanea
457
458
ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI La Jules-Amde Barbey Aurevilly La (1832) Ale ano, ano, m Leo, jsi krsn, jsi to nejkrsnj stvoen na svt, za nic bych t nedal. Ty tv znaven oi, tu tvou bledost, tv nemocn tlo bych nevymnil za krsu vech nebeskch andl! *+ Umrajc, jejch at se dotkal, ho spalovala, jako by to byla ta nejvnivj ena.
Lska a agnie Rene Vivien Milovan en (1903) A dlouh lilie, ty kvty kostela, jak svce pohasl zmraly ve tvch rukou, z tvch prst stoupaly vn, je krutou mukou plnily ovzdu, v nm pse doznla. A j jsem uctil, jak se z tvch at lije lska a agnie. (Pel. Ji Peln)
459
Angelo Morbelli, ivot jde dl, nedat., Verona, Galleria Civica Arte Moderna
Nsledujc dvoustrana: Angelo Morbelli, Vnoce peivch, 1903, Bentky, CaPesaro, Galleria Internazionale Arte Moderna 460
461
462
463
Kapitola
XI
TSNIV
Do historie oklivosti pat i oklivost, kterou budeme nazvat situan. Pedstavme si, e se nach|zme v dvrn zn|m mstnosti, kde na stole stoj kr|sn| lampa; znenad|n se lampa vznese do vzduchu. Svtidlo, stl ani mstnost se nezmnily, nijak nezoklivly, avak situace zaala bt znepokojiv tsniv|, nedovedeme si ji vysvtlit, a proto v n|s bud neklid, nebo dokonce ds, z|le na tom, jak pevn m|me nervy. To je princip, jm se d ve, co je spojeno s pzraky a jinmi nadpirozenmi jevy, kdy n|s stra nebo ds nco, co se nechov, jak m. V roce 1919 napsal Freud sta Nco tsnivho (Das Unheimliche). Tento pojem se v nmeck kultue u njak as vyskytoval a Freud vyuil Schellingovy definice nalezen v jednom slovnku, podle n psob tsniv to, co mlo zstat skryto, ale vynoilo se na povrch. V roce 1906 napsal Ernst Jentsch sta K psychologii tsnivho, kde tsniv definuje jako cosi neobvyklho, co vyvol|v| intelektu|ln nejistotu, jako nco, v em se nevyzn|me. Freud se zamil na etymologii slova, prozkoumal jeho smantick pole, kter v rznch jazycch obsahuje vrazy jako ciz, cizorod v etin, uneasy, gloomy, uncanny, ghastly,
464
Heinrich Fssli, len Ka, 18061807, Frankfurt, Goethe Museum
TSNIV
haunted (mluv-li se o domu) v anglitin, inquitant, sinistre, lugubre, mal son aise ve francouztin, sospechoso, siniestro ve panltin, v arabtin a hebrejtin dmonick a dsiv a konen nepjemn, vyvolvajc zkost a ds, hrzostran, mluv-li se o pzraku, o mlze, o noci, o strnul kamenn figue Freud souhlasil s Jentschem, e tsniv pedstavuje samozejm protiklad k tomu, co je mil a pokojn, ale podotkal, e ne vechno, co je neobvykl, mus bt tsniv; s odvol|nm na Schellinga pipomn|, e jako tsniv psob to, co pedstavuje nvrat vytsnnho, ehosi zapomenutho, co se opt vynoilo, a proto neobvyklho, ehosi, co se znovu objev, pestoe bylo vymaz|no, ehosi zn|mho, co naruovalo bu nae individu|ln dtstv, nebo dtsk| lta lidstva (napklad n|vrat primitivnch pedstavo pzracch a jinch nadpirozench jevech). V duchu svch teoretickch z|sad vztahoval Freud individu|ln vitku svdom k obav|m tkajcm se sexuality, pedevm ke strachu z kastrace, a jako tsniv ud|losti nikoli n|hodou uv|dl gotick situace: dy odtren od tla, uat hlavy nebo nohy, kter samy tan.
Straideln Karl Rosenkranz Estetika oklivosti, 111 (1853) Na rozporu spovajcm v tom, e mrtv je dajn naivu, je zaloen strach ze straidel. Mrtv lovk jakoto takov nen straideln: vedle mrtvoly meme bdt bez obav. Pokud by vak zvan vtru pohnul pikrvkou nebo chvjc se svtlo znejasnilo jej rysy, potom by jednoduch a prost pomylen na ivot v mrtvm tle pomylen, kter by nm mimo tento kontext mohlo bt velmi mil mlo v sob nco 465
Balthus, Pokoj, 1952-1954, soukrom sbrka
straidelnho. Se smrt pro ns ivot na tomto svt kon; oteven onoho svta msi, co ji jednou bylo mrtv, m povahu dsiv anomlie. Mrtv, patc na onen svt, podlh zkonm nm neznmm. S hrzou tv v tv mrtvmu jakoto bytosti, je propadla rozkladu, a s ctou k mrtvmu jakoto bytosti posvtn se ms absolutn mystrium budoucnosti. Vzhledem k estetickm clm, kter si klademe, musme oddlit stny od straidel, podobn jako man rozliovali mezi upry a pzraky. Pedstava straidel, pvodn spadajc do jin kategorie, m v sob nepochybn nco vjimenho, snad i hrozivho, ale nikoli straidelnho. Dmoni, andl, koboldi jsou tm, m jsou, od samho potku, nestali se tm v dsledku smrti. Stoj nad pzraky. Kdesi mezi straidly a ivmi bytostmi m msto vlastn pedstava vampyrismu.
466
TSNIV Tsniv Sigmund Freud Nco tsnivho (1919) Nen pochyb o tom, e tento pojem pat k emusi, co vyvolv lek, strach a hrzu, a prv tak je jist, e toto slovo nen vdy pouvno ve vznamu, jej by bylo mon pesn urit, take prv vtinou spad vjedno s tm, co vyvolv strach. *+ tsniv je onm druhem ehosi vyvolvajcho lek, jen vychz z toho, co je odedvna dobe znm. *+ Nmeck slovo unheimlich [tsniv+ je zjevn protikladem ke slovm heimlich [mil, tuln], heimisch [domck, tuln], vertraut [dobe znm+, a je nasnad vyvodit zvr, e nco je tsniv prv proto, e to nen dobe znm. Pirozen vak nen tsniv vechno, co je nov a nen znm; tento vztah nen pevratiteln. Meme jenom ci, e to, co je nov, zane snadno vyvolvat lek a stv se tsnivm; nkter nov vci jsou tsniv, ale rozhodn ne vechny. K novmu a neznmmu se nejprve mus pidruit nco, co je tsnivm uin. (Pel. Milo Kopal a Ota Friedmann)
Hlub analzu vnoval Hoffmannov povdce Pska. Vypr|v se v n o chlapci suovanm nevysvtlitelnmi zkostmi, kter v nm vyvol|v| jaksi otcv tajemn zn|m, zd| se mu toti, e v noci stoup| po schodech k jeho pokoji; ztotouje ho s kouzelnkem, o nm mu vypr|vla matka a kter dtem, je nechtj sp|t, h|z psek do o tak dlouho, a jim vylezou z dlk. Jak pe Freud, strach z oslepnut je dosti asto n|hrakou kastran zkosti. Kdy hlavn hrdina v povdce vyroste, zamiluje se do pekr|sn dvky Olympie, kter| je ve skutenosti
467
mechanickou figurnou. V tto intelektu|ln nejistot ohledn neivho a ivho se vyno jin| situace z dtstv (tentokr|t nevzbuzujc hrzu): touha, aby panenky oivly, a vra, e je to mon. Roger Caillois rozliuje mezi asnm a fantastickm; asn pisuzuje tm kultur|m, u nich je pirozen (a nikterak neudivuje), e dochz k nadpirozenm jevm, vetn z|zraku. Tak je tomu i s poh|dkami. Avak dt, kter se (za norm|lnch okolnost) nevyds, kdy sly vypr|vt o zlch a obludnch poh|dkovch bytostech neboje vid na obr|zku, me trpt stralivou zkost, pokud se mu ve snu i v neklidnm polosp|nku ve tm bude zd|t o blcm se vlkovi nebo bude mt dojem, e mu do pokoje oknem nahl arodjnice, kterou si pes den v duchu vesele pedstavovalo. Poh|dky byly v tomto smyslu vdycky pln hrz a dok|zaly vyvol|vat rzn dtsk obsese, vzpomeme si na hrzostran| zjeven v Collodiho Pinocchiovi i na nejrznj krutosti bezstarostn len v mnoha poh|dk|ch nebo pbzch, kter mly bt vchovn, jako Jeipetr (Struwwelpeter). Proto n|s tak autorky jako Angela Carterov nebo Isabel Allendov upozoruj na poh|dku jako na straideln moment. Freud uzn|val, e ztotoov|n tsn s vracejc se vitkou svdom se tk| kadodennho ivota, kdeto v umn existuje mnoho monost, jak dos|hnout tsnivho inku, kter ivot k dispozici nem|.
468
TSNIV
Dv ern postavy Carlo Collodi Pinocchiova dobrodrustv, 14 (1883) Ohldl se a vidl, jak se za nm po pikch velkmi skoky bl dv pern postavy, od hlavy a k pat zakuklen v pytlch od uhl jako dv straidla. *+ Potom se pokusil o tk. Ale neudlal jet ani jeden krok a u ctil, e ho pery uchopily za ruce, a uslyel dva stran hrobov hlasy: Penze nebo ivot! *+ Tu vythl loupenk men postavy velk n, pokusil se mu ho vrazit mezi zuby a vypit sta jako dltem. (Pel. Marie a Jan Holickch)
Ohojed Carlo Collodi Pinocchiova dobrodrustv, 10 (1883) Tu vak veel loutk, chlap tak ohyzdn, e u pohled na nho nahnl strach. Vousy ml ern jako inkoust a tak dlouh, e mu sahaly a na zem; sta, kdy vm eknu, e si po nich lapal. sta ml irok jako pec a jeho oi se 469
Na tto a pedchoz stran: C.Collodi, Pinocchiova dobrodrustv, ilustrace Attilia Mussina, Florencie, Bemporad 1911
podobaly dvma rozsvcenm lucernm z ervenho skla. V rukou drel velik dtky ze spletench had a lich ocas a stle jimi vihal. (Pel. Marie a Jan Holickch) Had Carlo Collodi Pinocchiova dobrodrustv, 20 (1883) Jak tak k sob mluvil, nhle se vyden zarazil a ucouvl o nkolik krok zpt. Copak asi vidl? Pes celou cestu leel nataen velik had; ml zelenou ki, ohniv oi a ze piatho ocasu se mu kouilo jako z komna. Pedstavte si, jak se asi panek polekal! Bel pes pl kilometru zptky, sedl si na 470
TSNIV hromdku kamen a ekal, a had konen pjde svou cestou a silnici mu uvoln. ekal hodinu, dv, ti hodiny; ale had se nehnul z msta. U z dlky bylo vidt, jak se ervenaj jeho ohniv oi a jak mu vystupuje sloup koue ze piky ocasu. Nakonec si Pinocchio dodal odvahy, piblil se do vzdlenosti nkolika krok k hadovi a poprosil ho sladkm, lichotivm a lbeznm hlskem: Promite, pane hade, nebyl byste tak laskav a neodsunul byste se trochu stranou, jen co bych proel? Nic se nepohnulo. Jako by hrch na stnu hzel. Zaal tedy zase znmm hlskem: Vte, pane hade, j jdu dom, kde m ek tatnek, kterho jsem u dvno nevidl! Dovolte mi, abych mohl jt svou cestou? ekal, e mu had njakm zpsobem odpov, ale odpov nepichzela. Naopak, had, kter se a dosud zdl sv a pln ivota, zstal pojednou bez hnut, jako by ztuhl. Oi se mu zavely a z ocasu se pestalo kouit. e by bylo opravdu po nm? ekl si Pinocchio a spokojen si mnul ruce. U neekal a chystal se, e hada pekro, aby se dostal na druhou stranu silnice. Ale jet ani nohu nezvedl, a had se znenadn vztyil, jako kdy se vymrt pero. Panek vyden odskoil, kloptl a upadl na zem. A padl zrovna tak neastn, e se na silnici zaboil hlavou do bahna a nohama tepal ve vzduchu. Kdy had vidl, s jak neuvitelnou rychlost mrsk pevrcen panek nohama, dal se do nehorznho smchu, sml se, sml a sml, a mu smchem praskla na prsou la; a tak umel tentokrt doopravdy. (Pel. Marie a Jan Holickch)
471
Gustave Dor, ilustrace k pohdce Charlese Perraulta Paleek, Pa, Hertzel, 1862
Pska Ernst Theodor Amadeus Hoffmann Pska (1816) To je takov zl musk, ten, kdy dti nechtj do postele, na n pijde a hod jim pehrli psku do oiek, a ty jim potom okrvav a vysko z dlk, a on ty oika nahz do pytle a zanese je na plmsc jako rdlko pro svoje dtiky; ty tam sed v hnzd a maj zahnut zobany jako sova, a tmi zobany sezobaj oika nezvedench lidskch dt. Nyn se mi vytvoil v dui pern obraz krutho Pskae; jakmile zaal v devt hodin veer po schodech hmotit, tsl jsem se zkost a hrzou. Matka ze mne nemohla dostat nic ne v slzch vykoktan vkik; Pska! Pska! A potom jsem vbhl do lonice a po celou noc m trznil straliv zjev Pskav. *+ 472
TSNIV
473
4. Neastnci a nemocn Nyn u je to docela za dvemi, za dvemi nyn pdn krok prudk rna na kliku, dvee se s teskem rozltnou! Vzmuiv se s velkm silm, vyhldnu obezele zpod zclony. Uprosted svtnice stoj ped otcem Pska, jasn ze svc plane mu do tve Pska, ten straliv Pska je star advokt Coppelius, kter u ns bv leckdy na obd! *+ Pedstav si vysokho mue s irokmi rameny a s nestvrn bachratou hlavou, s obliejem lutm jako hlna, s chomovitm edm obom, pod nm pichlav jisk pr zelenavch koich o, s mohutnm silnm nosem, pevislm pes horn ret. Kiv huba stahuje se asto k potmilmu smvu; to pak vdy vystoup na lcch nkolik tmavoervench skvrn a mezi zaatmi zuby vyjde podivn sykav tn. (Pel. Vladimr Prochzka)
Dvtko, vlk a babika Angela Carterov Vlkodlak (1979) Upry zahnj esnekov vnce na dvech. Modrook dt narozen o svatojnsk noci nohama naped bude jasnoziv. Kdy objev arodjnici starou enu, kter zraj sry, zatmco sousedm ne, anebo jinou, kterou neustle sleduje jej ern koka ach, ta hrza! , svlknou tu staenu a hledaj znamen, nadbytenou bradavku, z n saje jej sket. *+ Navtiv babiku, je nemocn. Vezmi j ovesn placiky, kter jsem j upekla na kameni v ohniti, a hrneek msla. Hodn dt matku poslechne pt mil namhav chze lesem a neschzej z cestiky, jsou tam medvdi, kanci, hladov vlci. *+ Kdy zaslechlo zmrazujc vl zavyt, upustilo drky, popadlo n a elm se postavilo. Vlk byl obrovsk, s ervenma oima a naedlmi tesky, zalitmi slinami. Jen dt z hor nepadne pi pohledu na nj hrzou k zemi. Skoil j po krku, jak to vlci dlvaj, ale ona se prudce ohnala otcovm noem a uala mu pravou pedn tlapu. *+ Ale u to nebyla vl tlapa. Byla to ruka useknut v zpst, ruka zdrsnl prac, se staeckmi skvrnami. Na prostednku byl snubn prsten, 474
Na protj stran: Heinrich Hoffmann, Der Struwwelpeter Jeipetr), Postupim 1938
TSNIV
na ukazovku bradavice. Podle bradavice dvka poznala, e ruka pat babice. *+ Odthla pikrvku, ale vtom se staena probudila a zaala se zmtat, skehotat a povykovat jako posedl. Jene dt bylo siln a vyzbrojen otcovm loveckm noem. Podailo se mu babiku pidret a zjistit, co horeku zpsobilo. Namsto prav ruky zbyl krvav pahl, a u se zaal podebrat. Dt se pokiovalo a vzkiklo tak nahlas, e je uslyeli sousedi a sebhli se. Hned poznali, e bradavice na ruce je arodjnick bradavka. Klacky vyhnali staenu jen v koili do snhu, buili do jejho zbdovanho tla celou cestu k lesu a kamenovali ji, dokud nepadla mrtva k zemi. Dt te ilo v babiin domku a dobe se mu vedlo. (Pel. Dana Hbov)
Walter Crane, Krska a zve, Londn, Routledge 187
Zl arodjnice ze Zpadu Lyman Frank Baum arodj ze zem Oz, 12 (1900) Dosud ji jet nikdo nezahubil, tak jsem pochopiteln myslel, e z vs udl otroky, stejn jako je udlala ze vech 475
arodj ze zem Oz, reie Victor Fleming, 1939
ostatnch. Ale dvejte si pece jen pozor, protoe je opravdu zl a krut a mon vm nedovol, abyste ji pipravili o ivot. *+ Zl arodjnice ze Zpadu mla sice jen jedno oko, to vak bylo siln jako dalekohled. Klidn jm dohldla, kamkoli chtla. A jak tak sedla na prahu ped svm hradem, nhodou se podvala kolem a uvidla spc Dorotku a jej ptele. Byli sice jet dost daleko, ale Zl arodjnice se stran rozzlobila, e vnikli do jej zem. Popadla stbrnou palku, kter j visela 476
TSNIV kolem krku, a zapskala. V tu chvli se k n ze vech stran zaala sbhat smeka mohutnch vlk. Mli dlouh nohy, divok oi a ostr piat tesky. Bte ktm poutnkm, poruila jim arodjnice, a roztrhejte je na kusy. *+ Tak vid, za chvli se rozpustm a hrad zstane cel tob. Byla jsem v ivot hodn zl, ale nikdy bych si nepomyslela, e takov mal holka jako ty m nadobro rozpust a navdy ukon m zl skutky. Pozor u se rozplvm! Sotva to doekla, zhroutila se na zem a zbyla z n jen beztvar hnd hmota, kter se pomalu roztkala kolem, po istch prknech kuchysk podlahy. Kdy Dorotka vidla, e se arodjnice opravdu cel rozpustila, vzala jet jedno vdro vody a vylila ji na tu rozbedlou hmotu. Pak vechno to nedstvo vymetla kottem ven ze dve. (Pel. Monika Voskov)
Bojm se sebe Guy de Maupassant On? (1883) Nebojm se njakho nebezpe. Me pijt chlap, a klidn bych ho zabil. Nebojm se straidel v nadpirozen vci nevm. Nebojm se mrtvch jsem pesvden, e kad zemel zmiz nadobro. Tedy! Ano, tedy No, bojm se sebe, bojm se strachu, bojm se ke sv due, kter se poblzn, bojm se hroznho pocitu nepochopitelnho dsu *+. Bojm se zd, nbytku i domcch pedmt, kter se pro mne probouzej k jakmusi ivoinmu ivotu. Pedevm se bojm hroznho zmatku sv mysli, svho rozumu, kter se zkal a rozprchne, hnn tajemnou neviditelnou zkost. (Pel. Betislav torm)
Na protj stran: Daniel Lee, len poroty . 4 (Li tv), 1994, Linec, Obersterreichisches Landesmuseum
477
478
TSNIV Pzraky Montague Rhodes James Quis est iste qui venit (1904) ten si sotva doke pedstavit, jak hroziv pocit se profesora zmocnil, kdy spatil, jak na tom, co mohl plnm prvem povaovat za przdnou postel, se znenadn vztyila jaksi postava. Vyskoil a pospil k oknu, kde se nachzela jeho jedin zbra, detnk pidrujc roletu. Vzpt si uvdomil, e se dopustil nanejv vn chyby, protoe osoba, kter opustila przdnou postel, rychlm, tichm pohybem sklouzla na zem a s rozpaenmi paemi zaujala postaven uprosted mstnosti, pmo naproti dvem. Parkins na ni hledl s pocitem nerudnho divu. Z jakhosi nevysvtlitelnho dvodu mu pomylen, aby ji obhl, doshl dve a utekl, pipadalo nepijateln; ani vdl pro, rozhodn by nesnesl jej dotek; neli by j dovolil, aby se ho dotkla, radji by se byl vrhl z okna. *+ Tedse vak postava zaala sklnt k zemi, a pihlejc najednou s ulehenm i dsem zrove pochopil, e dotyn mus bt slep, ponvad krel opatrn a nejist a pi chzi tpal dlouhmi slabmi paemi. *+ Nakolik jsem to dokzal pochopit, do pamti se mu vryl hlavn obliej, nestvrn obliej ze zkroucench prostradel.
Utaen roubu od Henryho Jamese (1898) n|m poslou jako pklad situace, kdy obvykl mechanismy gotickho rom|nu u nedok|zaly otrl ten|e vydsit, proto se ve druh polovin 19. stolet pistoupilo k rafinovanjm zpsobm. Na starod|vnm venkovskm sdle jsou mlad vychovatelce sveny dv dti, chlapec a holika, mimo|dn citliv, pvabn a nn, postupn vak ena nabv| dojmu, e dti nejsou tak nevinn, jak se j zd|lo, e jsou ve styku s dsivmi pzraky sluhy a pedchoz vychovatelky. Ve obestr| znepokojiv| atmosfra, ten| se me domnvat, e jde jen o
479
Dracula, reie Francis Ford Coppola, 1992
uitelin stihomam, nicmn nen moudr z nkterch ud|lost, k nim zejm doopravdy doch|z. Zcela zde pevl|d| intelektu|ln nejistota, co je skuten a co imagin|rn. Caillois s odvol|nm na Freuda pe, e fantastick se jev jako tsniv v kultue, v n se u nev na z|zraky a kde by se vechno mlo d|t vysvtlit prodnmi z|kony, take as neme bet pozp|tku, lovk neme bt najednou na dvou mstech, pedmty neij, lid a zvata maj jin povahov rysy a podobn. K nevysvtlitelnmu tedy doch|z, kdy neobjevme mstnost nebo cestu, kter jsme velmi dobe znali, kdy se nkolikr|t za sebou opakuje t jev, kdy oije loutka, kdy to, co jsme pokl|dali za sen nebo non mru, se uk|e bt skutenost, kdy
480
TSNIV
vidme straidla, kdy se domnv|me, e n|s nkdo me uhranout. Vrcholem nevysvtliteln tsn je objeven se naeho dvojnka. Dvojnka nach|zme u Gogola, Gautiera, Poea a dalch. Zmnn z|itek je jet dsivj, kdy vichni ostatn povauj tuto vc za samozejmou a zcela pijatelnou, jako u Dostojevskho. Freud pipomn|, e zatmco ve starovku byl dvojnk z|rukou nesmrtelnosti (faran si svm zpsobem zajioval posmrtn ivot tm, e si dal vytvoit svj obraz), ve f|zi, kdy je pekon|n prvotn narcismus u primitivnch n|rod a u dtte, st|v| se tento jev ponurou pedzvst smrti. Velmi popul|rnm ppadem tsnivho je vampyrismus. Dnes se obvykle odvj literatura a film od archetypu Draculy Brama Stokera (1897), avak
481
Obr, kolem 1540, Parco dei mostri, Bomarzo
motiv bytosti sajc krev blinch, aby mohla pokraovat ve svm m|tonm z|hrobnm ivot, poch|z ze starovkch legend. Upr, zjev-li se jako netop bytost s vycennmi pi|ky, nevyvol|v| zkost, jen pouh strach, kdeto zkost se dostav, pokud si nejsme jisti, zda nkdo upr je, i nen, pokud m|me podezen. Podezen vyvol|vajc zkost nalezneme na nkterch souasnch malb|ch, kde obyejn, o samot stojc dm psob v podivnm osvtlen jako haunted, nabv| vhrnch a zlovolnch vznam (v povdkov tvorb napklad Blackwood). S podezenm mistrovsky pracuje Kafka ve svm Procesu, kde ovem (podobn jako v Promn) nepsob ani tak tsniv vylen| hrza (lovk, z nho je po probuzen odpudiv hmyz), nbr to, e pbuzn a zn|m berou tuto z|leitost jako cosi nepjemnho, ale zcela pirozenho, nepojmou podezen, e dolo ke zmn v |du vc kdeto n|s se zmocn podezen, e pbh vypovd| o naem tichm souhlasu se zlem, kter n|s obklopuje. A konen tu je nvrat zemelho. Rozboru pzranho se vnoval u Rosenkranz ve sv Estetice oklivosti (III). Smrt jako takov| jet nen pzran|. Vedle mrtvoly meme bdt bez obav. Pokud by vak z|van vtru pohnul pikrvkou nebo chvjc se svtlo znejasnilo jej rysy, potom by jednoduch a prost pomylen na ivot v mrtvm tle [] mlo v sob nco straidelnho. Pzrak nen pokojn samozejm jako pravk obludy, dmoni, andl i poh|dkov bytosti, kter jsou, jak byly od samho za|tku. Zemel, kter vyjde ze z|hrob (i kdy si nakr|sn pejeme, aby jet il), psob jako dsiv| anom|lie.
482
TSNIV
Dvojnk Fjodor Michajlovi Dostojevskij Dvojnk, V (1846) Pan Goljadkin u dokonce rozeznal rysy dalho opozdilho chodce a asem a hrzou vykikl. *+ Neznm se na deset krok od nj skuten zastavil tak, e svtlo nejbli lucerny ozilo celou jeho postavu, otoil se a s netrpliv soustednm vrazem vykval. Odpuste, snad jsem se spletl, vyhrkl rozechvlm hlasem n hrdina. *+ Neznm mu toti pipadal njak povdom. Ale na tom by jet nebylo nic zvltnho. Jene on toho lovka skoro poznal. asto ho vdval, dve i docela nedvno *+. Dokonce vdl, jak se jmenuje, a pece ho ani za nic nechtl oslovit jmnem, ani jmnem po otci nebo pjmenm. *+ Neznm se zastavil pmo ped domem, kde n hrdina bydlel. Ozvalo se zazvonn a tm souasn zaskpla elezn zvora. Dvee se otevely, neznm se pedklonil, vklouzl dovnit a byl tentam. Skoro zrove pibhl i pan Goljadkin a jako stela vletl do prjezdu. *+ Ale Goljadkinv neznm tu byl jako doma, bez pot, lehce zdolval zdej tern, jako by se v nm dokonale orientoval. *+ Pan Goljadkin, cel bez sebe, vbhl do svho bytu, neodloil pl ani klobouk, proel pedskou a zastavil se na prahu svho pokojku, jako kdy do nj hrom uhod. *+ Neznm ped nm sedl rovn v plti a klobouku na jeho posteli a s pimhouenma oima a lehkm pousmnm mu ptelsky kynul. *+ Poznal svho nonho druha. Nebyl to nikdo jin ne on sm, pan Goljadkin slo dv, ale podobn prvnmu jako vejce vejci, prost a krtce dvojnk v kadm smru (Pel. Alena Morvkov)
483
4. Neastnci a nemocn Dvojnk jako nos Nikolaj Vasiljevi Gogol Nos (1835) Nhle stanul jako pibit u dve jednoho domu: ped oima se mu odehrval vjev pmo neuviteln. U domu zastavil kor, dvka se otevela, vyskoil z nich sehnut pn v uniform, vbhl do domu a rozbhl se nahoru po schodech. A Kovaljov v nm ke sv hrze a asu poznal vlastn nos! *+ Velectn pane, ekl Kovaljov s vdomm vlastn dstojnosti, nevm, jak mm vaim slovm rozumt. *+ Vdy vy jste mj vlastn nos! Nos se podval na majora a ponkud svratil obo. Mlte se, velectn pane. J nejsem ni. (Pel. Anna Novkov}
Dvoj osud Thophile Gautier Rozdvojen ryt (1840) Mal Oluf je velmi podivn dt: jako by v jeho blostn ki pokryt rumncem ily dv dti protichdn povahy: jeden den je hodn jako andlek, a druh den zlob jako ert, koue matku do prsou, nehty drs guvernantce obliej. *+ Divn vc, Oluf ctil rny utdovan neznmmu ryti, trpl dery, kter rozdval, i tmi, kter dostval. Poctil velk chlad v prsou, jako by tam proniklo ost a hledalo srdce, a pesto nebylo na rovni srdce brnn proraeno. Zrannou ml jen pravou pai. Podivuhodn souboj, v nm vtz trpl stejn jako poraen a dvat a pijmat bylo tot. Oluf sebral sly a derem mee srazil svmu protivnkovi stralivou plbici. Jak hrza! Co spatil syn Edwigy a Lodborga? Vidl ped sebou sebe samho: zrcadlo by nebylo tak vrn. Bojoval se svm vlastnm pzrakem, s rytem erven hvzdy. Pzrak vydal hlasit vkik a zmizel.
484
TSNIV Boj s dvojnkem Edgar Allan Poe William Wilson (1839) Souboj byl vru krtk. Byl jsem posedl, len vzruen a v jedin pai jsem ctil nezdolnou moc zstupu. Hrubou silou jsem ho v nkolika okamicch zatlail k ostn pokoje, a kdy mi byl takto vydn na milost a nemilost, s ukrutnou zbsilost jsem mu vrazil rapr do hrudi a znovu a znovu jsem jej tam noil. Vtom se kdosi pokusil otevt dvee. Rychle jsem k nim piskoil, abych mu v tom zabrnil, a pak jsem se ihned vrtil k umrajcmu soupei. Ale dn lidsk jazyk neme vypovdt ohromen a ds, je se mne zmocnily pi pohledu, kter se v tu chvli naskytl mm om. Krtk okamik, kdy jsem odvrtil zrak, stail patrn k tomu, aby se v uspodn hoejho i vzdlenjho konce pokoje odehrla podstatn zmna. Spatil jsem tam velik zrcadlo tak mi to zprvu v mm zmatku pipadalo akoli tam pedtm vbec dn nebylo, a kdy jsem k nmu v neskonal hrze zamil, vykroil mi vstc maltnm, potcivm krokem mj vlastn obraz, m bled a krv potsnn podoba. Tak mi to pipadalo, km, ale nebylo tomu tak. Byl to mj sok byl to Wilson, kdo tam tenkrt stl pede mnou v agnii smrti. Jeho maska a pl leely na zemi jak je tam odhodil. Nebyla jedin nitka na jeho odvu, jedin tah v jeho vrazn osobit fyziognomii, kter by se naprosto beze zbytku neztotoovaly s mmi. Byl to Wilson; ale u nemluvil eptem, a zdlo se mi, e promlouvm j sm, kdy kal: Zvtzil jsi, podlehl jsem. A pece jsi od tto chvle i ty mrtev mrtev pro svt, pro nebe i pro nadji! Existoval jsi ve mn a hle, moje smrt ti v tomto obraze, kter je tvm obrazem, zjevuje, jak dokonale jsi zavradil sm sebe. (Pel. Josef Schwarz)
Salvador Dali, Gala a Milletovo Klekn pedchzej hrozcmu nstupu knickch anamorfz, 1933, Ottawa, National Gallery of Canada
485
486
TSNIV
Setkn s hrabtem Draculou Bram Stoker Dracula, kapitola 2 a 3 (1897) Jeho obliej siln dokonce velmi siln pipomnal dravho ptka: dravci zk nos s neobyejn vykrojenm chpm, vysok klenut elo, vlasy dk kolem spnk, ale jinde bohat rostouc. Obo ml velmi hust, nad nosem tm srostl, se zplavou bohat se kroutcch chloupk. sta, kter tm mizela pod silnm knrem, byla pevn, dost krut a s neobyejn ostrmi blmi zuby, ty penvaly pes rty, jejich pozoruhodn rudost byla vrazem vitality, neobvykl u mue jeho vku. Ui ml bled a nahoe neobvykle zapiatl, bradu irokou a masivn a tve pevn, i kdy huben. Npadn byla jeho mimodn bledost. *+ Kdy se nade mnou naklonil a rukama se m dotkl, nemohl jsem se ubrnit zachvn. Nevm, snad mu pchlo z st, ale m 487
Upr Nosferatu, reie Friedrich Wilhelm Murnau, 1922
4. Neastnci a nemocn se zmocnil hrozn pocit hnusu a pes vechno sil jsem ho nedokzal skrt. *+ To, co jsem pedtm zahldl, byla hlava hrabte, vynoujc se z okna. Obliej jsem nevidl, ale hrabte jsem poznal podle krku a pohybu zad a pa. Nemohl jsem se pece zmlit v rukou, kter jsem ml tolikrt monost studovat. Zprvu m to zaujalo a trochu i bavilo; je opravdu neuviteln, jak malikost dovede zaujmout a pobavit lovka, jestlie je uvznn. Jene tyto pocity se zmnily v ds a hrzu, sotva jsem spatil, jak se hrab vysouv z okna celm tlem a zan hlavou dol slzat zmeckou ze nad onou hrzostranou propast, s pltm rozprostenm kolem sebe jako velk kdla. Nemohl jsem zprvu uvit svm om. Domnval jsem se, e jde o klam vyvolan msn z, o njakou hru stn; dval jsem se vak dl, a klam to bt nemohl. Vidl jsem, jak se hrab prsty na rukou i nohou zachycuje kamennch vnlk, z nich zub asu vydrolil maltu, jak vyuv kadho vstupku i nerovnosti a rychle jako jetrka se sune dol.*..J Naproti mn stly v msnm svtle ti mlad eny, podle obleen a chovn dmy. V okamiku, kdy jsem je spatil, jsem byl pesvden, e snm, protoe nevrhaly na podlahu vbec dn stn, akoli je msn svit osvtloval zezadu. Piblily se ke mn, chvli m pozorovaly a pak si spolu eptaly. Dv byly snd, s orlmi nosy jako hrab a velkma tmavma, pronikavma oima, kter ve srovnn s bled lutm mscem vypadaly skoro erven. Tet byla pekrsn, e snad ena ani krsnj bt neme, s bohatou zplavou kadeavch zlatch vlas a oima jako bled safry. Jej tv mi pipadala znm, jako by byla spjata s njakm snovm strachem; v t chvli jsem si vak nemohl uvdomit, odkud a jak. Vechny ti mly oslniv bl zuby, zc uprosted rudch smyslnch rt jako perly. Vyzaovalo z nich nco, co m naplovalo neklidem, co ve mn vzbuzovalo temnou dostivost a souasn i smrteln strach. V srdci jsem poctil hanebnou, palivou touhu, aby m tmito rudmi rty polbily. *+ Bl jsem se pozvednout vka, pesto vak jsem se podval a vidl ji dokonale skrze asy. Plav dvka klesla na kolena, a upen na m hledc, sklonila se nade 488
TSNIV
mnou. iela z n uven smyslnost, souasn vzruujc a odpudiv, a jak dvka nathla krk, dokonce si olizovala rty jako zve, a jsem v msnm svtle vidl odlesk slin na arlatovch rtech a rudm jazyku, povystrenm mezi blmi ostrmi zuby. N a n se sklnla jej hlava, a mi jej rty sklouzly pod sta a bradu, jako by mi chtly utkvt na hrdle. Vtom se zarazila a j slyel, jak si jazykem mlaskav olizuje rty a zuby, a na krku jsem uctil jej hork dech. Pak m zaala svdit ke na hrdle asi tak, jako zan svdit pokoka, kdy se vc a vc bl ruka, kter ji bude hladit. A u jsem ctil mkk, chvjiv dotek jejch rt na neobyejn citliv ki hrdla. Souasn se m dotkly tvrd piky dvou ostrch zub a zarazily se. V mdlm vytren jsem zavel oi a ekal ekal s bucm srdcem. (Pel. Tom Korba)
Edvard Munch, Vampr, 1893-1894, Oslo, Munch Museet
489
4. Neastnci a nemocn Pesycen krv Bram Stoker Dracula, kapitola 3 (1897) Hrab tam leel, jene vypadal, jako by byl omldl; bl vlasy a knr zmnily barvu te u byly jenom naedl , tve ml plnj a blou plet prosvtal rubnov erven podklad. sta byla rudj ne jindy, protoe rty ml potsnny kapkami erstv krve, kter mu stekla z koutk st na bradu a krk. Vka a vky ped oima byly nabhl a tmav, uhraniv oi se v nich mlem ztrcely. Jeho cel odporn bytost jako by prost byla pesycena krv; leel tam jako hnusn pijavice, unaven, protoe se pejedla. *+ Pemohla m nesmrn touha zbavit svt takovho netvora. Po ruce nebyla dn smrtc zbra, uchopil jsem proto lopatu, s n dlnci plnili bedny, pozdvihl ji do ve a hranou dol ji prudce spustil na nenvidnou tv. V te chvli se hlava otoila a na m se upely oi, v nich plpolala bazili nenvist. (Pel. Tom Korba)
490
TSNIV
Martin Frobenius Ledermueller, Mikroskopick pozorovni pro potchu ducha a oka, 1764, Norimberk
Na protj stran: Alberto Savinio, Ruggero a Angelica, kolem 1930, soukrom sbrka
Stt se nkm jinm Franz Kafka Promna (1915) Kdy se eho Samsa jednou rno probudil z nepokojnch sn, shledal, e se v posteli promnil v jaksi nestvrn hmyz. Leel na hbet tvrdm jak panc, a kdy trochu nadzvedl hlavu, uvidl sv vyklenut, hnd bicho rozdlen obloukovitmi vztuhami, na jeho vrcholu se sotva jet drela pikrvka a tak tak e pln nesklouzla dol. Jeho etn, vzhledem k ostatnmu objemu alostn tenk nohy se mu bezmocn komhaly ped oima. (Pel. Vladimr Kafka ddicov) 491
492
TSNIV
Nkter domy Algernon Blackwood Przdn dm (1906) Bhv m to je, ale nkter domy maj stejn jako nkte lid schopnost okamit vyjevit svou zlovolnou povahu. V ppad osob to neznamen, e je prozrazuje ten i onen konkrtn detail jejich zevnjku: naopak, mohou ukazovat upmnou tv a bezelstn smv. Sta vak vyhledvat je njakou dobu, a dospjeme k neochvjnmu pesvden, e mme co dlat s bytostmi zcela jinmi e tstem, z nho jsou uhnteny, je zlo. Jako by vydechovaly a nosily s sebou (mon bez vlastnho vdom) tak hust ovzdu skryt niemnosti, e bn lovk se v jejich ptomnosti instinktivn odtahuje, jako 493
Eward Hopper, Dm u eleznice, 1925, New York, Museum of Modern Art
4. Neastnci a nemocn by byly nakaeny morem. To nejsp plat i o domech; tuen hrozivch in spchanch pod jejich stechou, petrvvajc i pot, co jejich akti zmizeli, zpsobuje, e nm naskakuje hus ke a vlasy nm vstvaj na hlav. Pvodn zuivost vrahova a ds obti ovaj po letech v srdci nevdomho divka, take mu znenadn pipad, jako by ml nervy obnaen, a krev mu stydne v ilch bez jakhokoliv hmatatelnho i viditelnho dvodu se ho zmocnil ds. *+ Nalapujce na piky a zakrvajce svci, aby vysazenmi okny neprozradila jejich ptomnost, vstoupili nejprve do rozlehl jdelny. Po nbytku tam nebylo ani pamtky. Pohled na n upraly jen hol zdi a okliv krby s memi. Ctili, e vechno na ten vpd reaguje, vechno jako by po nich sldilo neptelskma oima. Sledoval je doznvajc elest, na nkterch mstech se mlky ikoval zstup stn, za jejich zdy jako by neustle nco halo, hotovo vyut prvn pleitosti a vrhnout se na n. Nemohli se zbavit dojmu, e skryt innosti, jejich djitm byla mstnost jet ped chvl, byly pi jejich pchodu perueny, a te se ekalo jen na jejich odchod, aby mohly zat znovu. Veker vnitn prostor star budovy jako by se zhustil v cosi zlovolnho, co varovalo, aby od sv vci upustili a nevmali si cizch zleitost; nervov napt obou nvtvnk vzrstalo kadm okamikem.
Odporn zpach plesniviny Montague Rhodes James Poklad opata Thomase (1904) V naprost tm jsem dl vyprooval ten pedmt - jakousi obrovskou kabelu, kter jen st prola otvorem. Nakonec, pot co na okamik setrvala v rovnovn poloze na okraji dutiny, mi sklouzla na hru a paemi m objala kolem krku. Mil Gregory, vyprvm vm istou pravdu. Myslm, e jsem zakusil ten nejhroznj ds, ten nejdsivj hnus, jak lovk me snst, ani pozbude rozumu *+. Ctil jsem odporn zpach plesniviny, jaksi studen slizk obliej pomalu sklouzval k mmu a kolem tla se mi ovjelo nkolik pesn 494
TSNIV
poet neznm nohou, pa i chapadel. Brown k, e jsem val jak zve; klesl jsem zptky na schod, kde jsem stl, zatmco ta bytost se chystala, jak jsem pedpokldal, dopadnout na t stupe. *+ Take takhle, pane, ekl Brown tie a ponkud nervzn, pesn takhle se to sbhlo. Pn pracoval o nco n, u otvoru ve zdi, a j jsem mu svtil, kdy tu jsem si viml, e v odlescch vody, kter se na dn studny blytila, se nco zmnilo. Vzhldl jsem a uvidl jaksi stn, jak se nakln pes rouben a pehuje ns. *+ Ach, jak okliv tv, pane! Tv vrsitho bezzubho starce s mohutn zahnutm nosem, povislmi lcemi a oima tak zlma, e jsem takov jaktiv nevidl. Jak jsem zdolval posledn schody, vystelil jsem, a kdy jsem vykoukl, u tam nebyl nikdo, dvr byl liduprzdn. *] 495
Alberto Savinio, Autoportrt, kolem 1936, Turn, Galleria Arte Moderna
Pzraky z dtstv Isabel Allendov Lska a stn (1984) Vzpomnla si na pbhy o pzracch, kter j v dtstv vyprvla Rosa: o blu, jen se usadil v zrcadlech, aby dsil marniv eny; o ernm chlapu noscm pytel pln vznnch tvor; o psech s krokodlmi upinami na hbet a kozlmi kopyty; o much se dvma hlavami, hajcch, aby pistihli holiky spc s rukama pod pokrvkou. Hrzostran historky zpsobujc non mry, avak tak arovn, e nedokzala pestat poslouchat a Rosu o n prosila; tsla se strachy a chtla si zacpat ui a zavt oi, aby nevdla, ale zrove dychtila po sebemench podrobnostech.
496
TSNIV
497
1. Prmyslov oklivost
Kapitola
XII
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY
Od 18. stolet doch|z dky vyn|lezu mechanickho tkalcovskho stavu a parnho stroje k z|sadnm pemn|m v organizaci pr|ce; v n|sledujcm stolet se s vvojem manufaktur a prmyslu prosazuje kapitalistick zpsob vroby, rod se dlnick proletari|t a vyrstaj odpudiv mstsk aglomerace. Nkte myslitel a spisovatel se tmito asnmi novinkami nadchli; jako pklad uveme Giosu Carducciho a jeho hymnus Satanovi (1863), oslavuj c parn lokomotivu jako kr|snho stralivho netvora, kter spolu s pokrokem symbolizuje osvobozen Satana, jen se vzbouil proti stedovkmu tm|stv. Z|rove vak nastupuje i kritika prmyslovho svta, kter| najde svj nejslavnj vraz v Marxov a Engelsov Manifestu komunistick strany (1848). Souasn se v samm ln buroazie projevuj buisk n|lady, napklad v dle a spoleensk innosti Johna Ruskina. Ruskin nael zalben v primitivnm italskm malstv a v gotick
498
Otto Griebel, Nezamstnan, 1921, Drany, Stadtmuseum
architektue, stal se zast|ncem nostalgick pedstavy kr|sy, toil na ubohost ch|try vydl|vajc penze, bojoval za socialistickou utopii kesanskho zamen, prosazujc vrobn zpsoby zaloen na nkdej tvoiv radosti emeslnk. V tch desetiletch (zachycov|n hrzy msta se vak objevuje u v 18. stolet u Hogartha nebo Blakea) ok z prmyslovch mst zapsob natolik siln na vtvarn umlce, jako je napklad Dor, a spisovatele, jako byli Dickens, Poe, Wilde, Zola, vetn Londona a Eliota, e podaj otesn obraz bdy pokroku. Celm 19. stoletm zmt| konflikt mezi nadenmi zast|nci prmyslov revoluce, z n se rod nov| architektura pracujc s kovem nebo sklem, a tmi, kdo podobn technologick novinky odmtaj, nejenom ve jmnu tradinch hodnot, ale tak novho estetickho ctn. Ne Gustave Eiffel dokonil v roce 1889 ocelovou v pro Svtovou vstavu v Pai, byl v roce 1887 v denku Le Temps otitn dopis podepsan mimo jin Alexandrem Dumasem mladm, Guy de Maupassantem, Charlesem Gounodem, Lecontem de Lisle, Victorienem Sardouem, Charlesem Garnierem, Francoisem Coppem, Sullym Prudhommem: My, spisovatel, mali, sochai, architekti, n|ruiv milovnci dosud nedoten kr|sy Pae, ze vech sil a s hlubokm rozhoenm ve jmnu znevaovanho francouzskho vkusu, ohroenho umn a djin Francie protestujeme proti vztyen v samm srdci naeho hlavnho msta zbyten a ohavn Eiffelovy ve, kterou utpan veejn mnn, vyznaujc se asto zdravm rozumem a smyslem pro spravedlnost, u pektilo na Babylnskou v.
499
Na protj stran: William Hogarth, Ginov ulika, rytina, 1750-1751
500
Bda Londna Charles Dickens 0liver Twist, 8 (1838) pinavj ani zbdaelej koninu jet v ivot nevidl. Ulice byla velmi zk a bltiv a vzduch pesycen ohavnmi pachy. Bylo v n slun mnostv krmk; ale jak se zdlo, nemly na sklad dn jin artikl ne ony houfy dt, kter se i v t pozdn non hodin protahovaly mezi dvemi hned sem, hned tam nebo vetly uvnit. Jedin ozy, kterm se uprosted t veobecn pustoty oividn dailo, byly hospody a v tch se s plnou vervou rvala nejni irsk chtra. Prjezdy a slep uliky, kter tu a tam z hlavn ulice odboovaly, odhalovaly pohled na hlouky dom, kde se opil muov i eny doslova vleli ve pn *+. (Pel. Emanuel Tilsch a Emanuela Tilschov)
James Abbott Whistler, Teme. Nokturno v modr a stbrn, 1872-1878, Yale, Center for British Art, Paul Mellon Fund
Mlha v Londn Charles Dickens Ponur dm, 1 (1852-1853) 501
1. Prmyslov oklivost Vude mlha. Mlha proti proudu eky, kter se tam vlee mezi zelenmi ostrvky a lukami; mlha dol po ece, je se tam kaln val mezi adami plavidel a poben neistotou velikho (a pinavho) msta. Mlha na essexskch bainch, mlha na kentskch nvrch. Mlha plc se do kuchyn uhelnch plachetnic; mlha lec v lodnicch a vznejc se mezi lanovm velkch korb; mlha padajc na brlen brek a malch lun. Mlha v och i v hrdlech starch greenwichskch vyslouilc, lapajcch po dechu ve svch ubikacch. Mlha v troubeli i v hlavice odpoledn dmky navztekanho kapitna dole v tsn kajut; mlha krut tpajc do nohou i rukou malho plavka, kter se klepet nahoe na palub. Nhodn chodci na mostech mouraj pes zbradl na nzkou oblohu mlhy pod sebou a kolem sebe, jako by byli v balnu a viseli v mlnatch mracch. Tu a tam v ulicch matn prosvtaj plynov lampy, asi jako slunce, kter by hospod se svm elednem pozorovali po deti z pacch se pol. Ve vtin krm rozsvtili o dv hodiny dv ne obvykle zd se, e to v i ten plyn, protoe blik vyerpan a neochotn. Sychrav odpoledne je nejsychravj, hust mlha nejhust a bltiv ulice nejbltivj u star Templsk brny s olovnm hebenem, kter je pimenou ozdobou vchodu do starobylch kolej s olovnmi stechami. A hned vedle Templsk brny, ve dvoran Lincolnovy prvnick koleje, v samm srdci mlhy, zased lord kancl na svm kanclskm soudu. (Pel. Emanuel Tilsch a Tana Tilschov)
Londnsk ulice William Blake Londn, Psniky nevinnosti a zkuenosti (1794) Nespoutn chodm v ulicch u Teme, ji svt spoutat dal, cejch maj vichni v tvch svch, cejch slabosti, cejch al. A kad vkik lovka a kad dtsk zden 502
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY a kad Nesm! zdaleka etzem mozku pro m zn. Kominek nak, e i kostel nad tm zbled, v zmku povzdech vojka po zdi tee jako krev. Vak plnoc mi nejvc ve holka, co jen sru dt na sv skvrn oslepl a mor na mry manelstv. (Pel. Zdenk Hron)
Triumf faktu Charles Dickens Zl asy, 1,5 a 10 (1854) Koksov *+ byl triumfem faktu *+. Bylo to msto z ervench cihel i lpe z cihel, kter by byly erven, kdyby to kou a popel pipustily; za danch okolnost to vak bylo msto nepirozen erven a ern jako pomalovan obliej divocha. Bylo to msto stroj a vysokch komn, z nich neustle vystupovaly nekonen kotoue koue, kter se nikdy neodvinuly. Byl tam ern kanl a eka purpurov zbarven odpudiv zapchajcmi barvami; byly tam obrovsk shluky budov ze samch oken, kde to cel den hrelo a otsalo se a kde se pst parnho stroje jednotvrn pohyboval nahoru a dol jako hlava slona, zachvcenho melancholickm lenstvm. Bylo tam nkolik irokch ulic, navzjem si podobnch, a mnoho malch ulic, navzjem si jet podobnjch, kde bydleli lid rovn si navzjem podobn, kte vychzeli a vraceli se tou dobou za zvuku tch krok na dldn a vykonvali tut prci; kad den byl pro n t jako verejek a ztek a kad rok pesnm protjkem loskho a ptho roku. *+ Vzen mohlo bt nemocnic, nemocnice mohla bt vzenm a radnice mohla bt jednm z nich, obojm nebo mkoli jinm *+. 503
1. Prmyslov oklivost V nejudenj sti Koksova, v nejvnitnjch opevnnch tto obludn pevnosti, kam proda vnikala stejn obtn, jako odtamtud obtn unikaly zhoubn zpachy a plyny; uprosted bludit zkch dvor a dusnch uliek, kter vznikaly po kouskch, kad kousek v nesmrnm chvatu pro si zisk, a dohromady tvoily nepirozenou rodinu, postrkvajc, polapvajc a umakvajc se k smrti; v poslednm dusnm vklenku tohoto obrovskho vzduchoprzdnho kotle, kde jsou komny pro patn tah stavny v nejrozmanitjch zakrnlch a zkroucench tvarech, jako by kad dm oznamoval, jac lid se v nm rod; mezi koksovm davem, po rodu nazvanm dlci rasou, kter by byla nalezla vt oblibu u nkterch lid, kdyby prozetelnost byla pokldala za vhodn obdait je pouze dlnma rukama nebo jako ni ivoichy na moskm behu jen rukama a bichem il njak tpn Blackpool, tyicetilet. (Pel. Dagmar Steinova)
Lid z propasti Jack London Lid z propasti, kapitola 1 a 6 (1903) Nikde na londnskch ulicch neuniknete pohledu na opovrenou bdu, nebo skoro odkudkoli vs ptiminutov chze dovede k njakmu brlohu nebo pinav ulice. Ale oblast, do kter te moje droka pronikala, byla nekonenou adou pele. Ulice byly zaplnny zcela novm a neobvyklm lidskm plemenem. Tito lid byli nevysok postavy a jejich vzezen bylo uboh a jejich tve povtinou pitm opuchl. Tak jsme jeli nkolik mil podl cihlovch dom a pny a v kad pn ulici a ulice se otevraly dlouh perspektivy na sam cihlov domy a bdu. Tu a tam vyhlela njak hlava opilce nebo eny a ovzdu budilo hnus sammi zvuky hdky a hateen. Na triti vrvorajc starci a eny hledali ve smet a blt odhozen shnil brambory, boby a zeleninu, piem mal dti se v hejnech jako mouchy kupily kolem hnijcch
504
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY hromad ovoce a strkaly pae a po ramena do tto tekut spousty. *] Podval jsem se z okna, odkud mlo bt vidt do zadnch dvork sousednch budov. Ale dn dvorky tu nebyly, i spe byly zastavny jednopatrovmi kolnami nebo chlvy, v nich bydlili lid. Stechy tchto kolen byly pokryty vrstvou neistoty, je byla msty nkolik stop hlubok byly to pspvky ze zadnch oken druhho a tetho patra. Rozeznval jsem tam ryb kosti a tak kosti tvernoc, vnitnosti, zapchajc hadry, star boty, rozbit hlinn ndob a vbec vechny zbytky z lidskch chlv. *+ Byla to spousta hadr, pny a vemonch odpornch konch nemoc, otevench ran, odenin, ohavnosti, neslunosti, zlomysln poilhvajc nestvrnosti a bestilnch tv. Vl prudk chladn vtr a tito lid se zde krili ve svch hadrech a vtinou spali nebo se spt pokoueli. Tam zase bylo asi tucet en ve vku od dvaceti do sedmdesti let. Vedle nich, bez poltku a bez pokrvky, leelo a spalo na tvrd lavice nemluvn asi devtimsn, a nikdo je nehldal. 505
Gustave Dor, Londn, z: Gustave Dor a Blanchard Jerrold, Londn: Putovn, Londn, Grant 1872
1. Prmyslov oklivost Dle asi est mu spalo, budvzpmen, nebo se ve spnku oprali druh o druha. (Pel. Karel Weinfurter)
Znien msto T. S. Eliot Pustina, Pohbvn mrtvch (1922) Neskuten msto, pod hndou mlhou v zimnm svtn. Londnkm mostem proudil dav tak hojn, e asl jsem, jak smrt m lov tak hojn. li vzhru, obas krtce vzdychajce, a kad zral na zem ped sebou. Pak seli tdou krle Williama k Marii Pann woolnothsk, je hlue odbila posledn tn devt. Spatil jsem znmho a kikl na nj: Stetsone! Znm t z lod u Mylae! Mrtvola, co sis loni zasadil v zahrad, kl? Letos pokvete? i nhl mrazy zehly jej zhon? Dr stranou Psa, je ptel lovka a drpy mrtv z hrobu vyvlk! Ty! hypocrite lecteur! mon semblable, mon frre! (Pel. Ji Valja)
506
Dav Edgar Allan Poe Mu davu (1841) Lid, kte tu prochzeli, mli vtinou spokojen obchodnick vzezen a zejm pemleli jen o tom, jak se protlait dl. *+ Kdy jsem sestoupil o trochu n na ebku zvanm urozenost, nalezl jsem temnj a hlub tmata k zamylen. Vidl jsem idovsk podomn obchodnky s bystrma oima, kter jiskily z tv nepoznamenanch u nim jinm ne vyvreneckou ponenost; il profesionln ebrky, hledc nevraiv na prosebnky lepho pvodu, kter jen zoufalstv vyhnalo do ulic za milodary; maltn, pern mrzky, poznamenan neodvratnou smrt, kte se vrvorav inuli davem a kadmu kemrav civli do o, jako by v nich hledali trochu tchy, kousek ztracen nadje; skromn dvenky, vracejc se po dlouh, pozdn din do neutench domov a uhbajc sp s plem ne zlobou pohledm darebk, ped jejich pmmi vpady marn couvaly; eny velkomsta vech td a vech vk dokonalou krsku v rozpuku enstv, pipomnajc Lkinovu sochu, s povrchem parskho porcelnu a vnitkem plnm pny odpornou, malomocnou, 507
Otto Griebel, Internacionla, 1928-1930, Berln, Museum fur Deutsche Geschichte
1. Prmyslov oklivost rozvrcenou trosku v hadrech vrsitou, skvosty ovenou a lidlem zmazanou babiznu, snac se urvat posledn petku mladosti pouh dcko nevyzrlch enskch forem, a pece u dobe vyuenou kyni v odporn koketrii svho emesla, posedlou zuivou ctidost vyvihnout se do ad starch druek v neesti; vidl jsem nesetn a nepopsateln opilce nkter v zplatch a crech, kloptajc, blekotajc, s potluenou tv a vyhaslma oima nkter v neroztrhanm, ale upinnm obleku, s nadutou, a pitom nejistou chz, s tlustmi, smyslnmi rty a ervenolc, bodrou tv jin, obleen v ltkch kdysi dobrch a jet dnes peliv kartovanch mue, kte kreli a nepirozen pevnm a prunm krokem, jejich obliej vak byl dsn bled, oi ohyzdn tkav a krhav, a kte, jak se prodrali zstupem, chapali rozechvlmi prsty po vem, na co mohli doshnout *+. (Pel. Josef Schwarz}
Satansk vlak Giosu Carducci Satanovi (1863) Krsn a hrozn /netvor vdy sv/pes moe b, /po zemi b, jiskc, kouc/jak sopka krut, /hory pekrauje, /roviny hlt, pelt hlubiny, /skryje se, mek/v neznmch jeskynch, /na tajnch stezkch a zas se zjev. /Od behu k behu/jako smr vydv/kik v bdlm stehu, jako smr hrne dech,/se sla sta:/to on sm, nrody,/sm Satan kr (Pel. Josef Hiral)
508
509
1. Prmyslov oklivost Noc Doriana Graye Oscar Wilde Obraz Doriana Graye, 16 (1891) k se, e dostivost nut lovka, aby myslil vjednom kruhu. Rozkousan rty Doriana Graye vskutku zas a zas formovaly v ohavnm kolobhu ta podmaniv slova o dui a smyslech, dokud v nich jaksi nenael pln vraz sv nlady a dokud si rozumovm schvlenm neospravedlnil vn, kter by ho byly ovem stejn ovldly i bez takovho ospravedlnn. Mozkem se mu od komrky ke komrce plila jedin mylenka; a zbsil touha po ivot, nejstranj ze vech lidskch chtivost, v nm mocn rozdrdila vechny chvjc se nervy a ilky. Oklivost, kter se mu dv hnusila, protoe dv vemu podobu skutenosti, mu te z tho dvodu byla drah. Oklivost, to jedin skutenost. Sprost pokik, odporn doupata, surov hrubost nezzenho ivota, ba i zbdaelost zlodj a vyvrhel, to ve na nho najednou psobilo dojmem mnohem vt ivotnosti ne vechny ladn tvary umn a snov peludy poezie. *+ vstoupil do dlouh nzk mstnosti, je vypadala jako bval podadn tanrna. Na stnch kolem dokola byla ada oste plpolajcch plynovch hok, je se kaln a pokroucen odrely v protjch zrcadlech, plnch muinc. Hoky mly za sebou zal odrazov desky z ebrovan-ho cnu, tvoc mihotav svteln tere. Podlahu pokrvaly okrov piliny, msty bltiv rozlapan a potsnn temnmi kakami rozlitch lihovin. U malch kamnek na devn uhl se krilo nkolik Malajc; hrli v kostky, a jak repetili, ukazovali stle bl zuby. Vjednom kout se rozvaloval po stole njak nmonk s hlavou zaboenou do lokt a u kiklav pomalovanho vepnho pultu, lemujcho celou jednu stnu, stly dv vychrtl entiny a posmvaly se jakmusi stakovi, kter si s vrazem oklivosti ometal rukvy kabtu. *+ Na konci mstnosti byly mal schdky, vedouc k zeeel svtnici. Dorian rychle pebhl po tch tech rozvrzanch stupnch a v strety mu zavanul tk pach opia. (Pel. J. Z. Novk) 510
Na protj stran: Netst na ndra Montparnasse, 22. jna 1895, Pa
511
1. Prmyslov oklivost Oklivost krsnho proveden Hans Sedlmayr Smrt svtla, 111,2 (1964) Souasn s raenm tto nov krsy se vak ve svt rozila vlna oklivosti, rovn jedinen svho druhu. Z novch tvrt velkch mst se za hranice periferi do oteven krajiny, zaplavuje mal msta a venkov. Oklivost vtiny novch mstskch tvrt je nepopsateln: je to oklivost, kter okuje. Plat to jak pro stavby v centru, tak na periferii, jak pro njemn domy, tak pro rezidenn tvrt, jak pro chud, tak pro bohat sti mst, pro budovy soukrom i veejn, pro fasdy, vnitn prostory i dvory. V 19. stolet m v sob tato nov oklivost cosi ponurho, divokho, cosi, v em vytume pehnan profit, cosi barbarsky chaotickho, svrznho. Nic na tom nemn ani skutenost, e v tchto poutch oklivosti nalezneme tu a tam roztroueny ozy star vzneenosti a e se v blzkosti oklivosti prost jakhokoli individulnho rysu nezdka projevuje vyzvav ohyzdnost, kter nm vak me bt milej ne jist bezvrazn pvab souasnch budov pedevm proto, e tato oklivost se asto poj s pekvapujc dkladnost a pelivost proveden. Jsem pesvden, e nikdy v minulosti lovk nepohlel na architektonick vrazov formy s nechut a averz. To zstalo vyhrazeno a na dob. A do klasick doby byla stavebn innost chpna jako zcela pirozen zleitost. Je mon, e si lid vbec nevmali novch staveb, podobn jako si nevimneme nedvno zasazenho stromu. Pokud si vak lid staveb vimli, pochopili, e se udlo cosi dobrho a pirozenho; tak se na stavby sv doby dval Goethe (Broch). Ve 20. stolet byly nkter zny, kde se objevovaly podobn okliv stavby, znovu demolovny, akoli stle vykazovaly nov formy takzvan racionln architektury, toti absurdn barvy a proporce, funkci, patn kamuflovanou ornamentlnmi chylkami. *+ Zato byl jejich monotnn charakter dohnn asto k jet vt absurdit, ne tomu bylo ve fasdnickch ulicch z 19. stolet. Vztah k venkovu je nsiln pedevm v hust obydlench modernch tvrtch, kde je pesycen doprava jen obtn zvldnuteln. 512
Kees van Dongen, Svtci, zatek 20. stolet, Troyes, Muse Art Modeme
Beztnost sdli se zvyuje v dsledku zdkakdy trvanliv povahy novch materil, kter se strnutm nestvaj krsnjmi (jak tomu bylo u materil pouvanch v minulosti), ale spe oklivjmi a selejmi.
Honor Daumier, Vz tet tdy, 1862, Ottawa, National Gallery of Canada
Bda Pae Charles Baudelaire Pask obrazy, 106, Rann rn (1861) Na dvorech kasren troubili epobit, v lucernch vtr vl, v lampch, je k rnu svt. A byl to okamik, kdy ze sn njezdnch je zko jinochm na jejich poltch; kdy lampa mourav, jak oko zkrvavl, mik a na tv dne svou rudou skvrnu dl; kdy due znaven, je stn pod tlem, tu imituje zas ten souboj lampy s dnem. 513
1. Prmyslov oklivost Tv plem zmen, vtry ji osouej, tak vzduch je vc pln, je prv odchzej. Mue te mrz pst a enu dvat se. Nad domy modr dm u volal do prce. Prodejn eny, kruh kol vek promodral a sta dokon, svm tupm spnkem spaly; chudaky prs a a skleslch, vychladlch, foukaly do uhl a prst ozblch. Tu mezi skrblictvm a zimou ve svtnici h bylo rodice k porodu pracujc; jak nek, po kterm se vyvalila krev, rozdral v dlce mhu kohout rud zpv *+. (Pel. Ivan Slavk)
Bicho Pae Emile Zola Bicho Pae, 1 a 33 (1873) Svteln cifernk svatho Eustacha bledl, umral, podoben non lampice, kterou pekvapilo jitro. U vinrnk v hloubi sousednch ulic plynov plameny zhasnaly po jednom, jako hvzdy padajc do svtla. A Florent se dval, jak velik trnice vystupuje ze stnu, opout sen, v nm vidl jej prhledn palce thnout se do nekonena. Brala na sebe pevnou formu, stvajc se zelen edou a jet gigantitj se svm zzranm stovm, nesoucm nekonen plochy jejch stech. Kupila sv geometrick masy; a kdy vecka svtla uvnit byla zhasnuta a jej tyhrann, stejnotvrn masy koupaly se v rannm svitu, vypadala jako nezmrn modern stroj, jako njak parostroj, njak kotel, uren k iven celho nroda, obrovsk kovov bicho, zaklnovan a zantovan, vytvoen ze deva, ze skla a litiny, s eleganc a silou mechanickho motoru, pracujcho rem pece, ohluenm a zbsilmi pohyby kol. (Pel. Emma Hork)
514
Bouili se proti tomu obrovskmu ernmu tov|rnmu komnu, kter jako inkoustov| kaka rozlije na Pa nepkn stn ohavnho sloupu z ntovanho plechu. Eiffel se ohrazoval, e v bude mt svou typickou kr|su a eleganci, e konstruktrskm z|mrm nejsou z|sady harmonie ciz, e smlost pojet bude
515
Otto Dix, triptych Metropolis, 1927-1928, Stuttgart, Stadtgalerie
stavba zn|zorovat slu a kr|su, e i ob rozmry maj svj pvab, a konen e to bude nejvy stavba, jakou kdy lovk vytvoil. Pro by to, co je v Egypt obdivuhodn, muselo bt v Pai pern a smn?
516
517
1. Prmyslov oklivost Stavba Eiffelovy ve, srpen 1889
Chaim Soutine, Vyvren vl, kolem 1925, Buffalo, AlbrightKnox Art Gallery
Eiffelova v se stala neodmyslitelnou sou|st paskho panoramatu a u tenkr|t nkte z protestujcch zmnili n|zor. Ppad Eiffel zst|v| tedy dokladem takzvanch promn vkusu. Promn, k nim asem dolo i ve vztahu ke vzhledu msta. V soudobm malstv nalz|me hroziv obr|zky ponurch velkomst a prmyslovch pedmst; hok vahy o oklivosti msta se objevuj u myslitel jako Sedlmayr a Adorno; pekeln a beztn psob velkomsto v rom|nu Berln, Alexandrovo nmst od Alfreda Dblina (1929) a jet dnes se DeLillo po americkm zpsobu vrac k hrz|m Londna a Pae 19. stolet. V Odysseovi Jamese Joyce (1922) vak nach|zme epopej modernho msta, fascinujc tyglk protiklad, peklo a r|j Leopolda Blooma.
518
Bda Ameriky Don DeLillo Podsvt (1997) Kousek dl vidme nsledky starch zkouek, tch nadzemnch. Kolem panuje podivn neklid, kter nedoku definovat. Zahldneme zbytky oblouku elezninho mostu vymodelovan kus ohoelho hndho kovu, spovajc na betonovch pilch. Ponur duch starch nevydaench tajemstv. Vimneme si pikrench edivch zklad steln ve. Jej vt st odplili ji ped nkolika destkami let a zanechali zde jen kvdr tyc se pouh dva metry nad okoln strnit, kter se svmi vynvajcmi kovovmi trmy jet pod vyvolv podivn konsternujc dojem. Provinilost je obsaen v kadm zdejm pedmtu vtrem olehan 519
Mario Sironi, Mstsk krajina s komny, 1920-1923, Miln, soukrom sbrka
Charles Sheeler, Klasick krajina, 1931, St. Louis, Missouri, Mr. and Mrs. Barney A. Ebsworth Foundation
sloupy a nosnky, lidsk produkty jako vsledky starch nepodaench projekt. Jedeme mlky dl. Kolem ns le hromady nahrnut pdy a klenut bunkr, naten kvli vysokmu stupni kontaminace na luto. Je to podivn zachoval arel upozorujc na nai zapomntlivost. V dlce vidme zbytky pokusnch obydl vyhozench do vzduchu i se svmi obyvateli reprezentovanmi figurnami a s
Joseph Stella, Ohn noci, 1919, Millwaukee Art Museum 520
pedmty americk vroby na policch, kam byly ped njakmi tyiceti lety umstny. *+ Cn, papr, uml hmota, polystyren, to ve se val v objemu ty set tun denn dol po dopravnch psech, je pipomnaj vrobn linky na tdn lisovan, balen a nakonec v krychlov jednotky pemnn odpad, jen je pak jako zcela nov produkt pevzan drtem, hledn naskldan vedle sebe a pipraven k prodeji. Sunny tohle msto miluje podobn jako ostatn dti, kter sem pichzej s rodii nebo s uiteli, aby postly v chodbice a prohldly si exponty. Jasn paprsky probleskuj stenmi okny na podlahu hangru a na vysok stroje dopad tajemn ze. Mon e ctme k odpadu jakousi ctu danou muednickou povahou vc, kter pouijeme a zahodme. Podvejte, jak se k nm vracej s vrazem jakhosi statenho strnut. Okny je vidt mocn pou a ir nebe. Zavka na druh stran silnice je ji zaplnn do poslednho 521
Isaac Soyer, ad prce, 1937, New York, Whitney Museum of American Art
1. Prmyslov oklivost msteka, a tud zaven, ale z teras tvoench navkami pdy ve svahu stoup metan, mihot se nad krajinou a prohlubuje tak duchovn vznam tto posvtn innosti. Jako by ve vzduchu visel mtus njak pzran civilizace, hra svtla v poutnch ruinch. Dti zazen miluj balic stroje, nsypnky i dlouh dopravnky a rodie vyhlej z oken skrz metanov opar, zatmco letadla klesaj z hor a rovnaj se k pistn, a ped hangrem stoj kolona nkladnch aut pivejcch netdnou lichtu, stevn neistoty naich ivot, aby vzpt odvezla hledn pevzan robustn balky zase ven do svta *+. (Pel. Lucie Mikulkov)
522
523
2. Dekadence a smysln oklivost

Umlec, utiskov|n svtem prmyslu, velkomsty, jimi proud obrovsk bezejmenn davy, ve svt, kde se rod organizovan dlnick hnut a rozkvt| nov druh urnalistiky otiskujc lidov pbhy na pokraov|n m vznik| to, emu se dnes k| masov| kultura , vnm| sv vlastn ide|ly jako ohroen, nov demokratick ideje jako nep|telsk. Rozhodne se proto bt odlin mimo spolenost, aristokratick i proklet a uchl se do slonovinov ve umn pro umn. Jak prohl|s Villiers de llsleAdam: t? O to se za n|s postaraj nai sluhov A tak epocha, v n triumfuje stroj a pozitivistick kult vdy, je i dobou dekadence. Utv| se jist nboenstv estetiky, pro n jedinou hodnotou, kterou je teba vytv|et, je kr|sa, a dandy prov| ivot jako umleck dlo. Paul Verlaine v b|sni Ochablost (1883) pirovn|v| svou dobu k dob padku ma a Byzance: ve u bylo eeno, ve je sndeno a vypito, na obzoru hordy barbar, kter nemocn| civilizace nedok|e zastavit. Nezbv| (jak k| Huysmans) ne
524
Edouard Manet, Pijk absintu, 18581859, Koda, NyCarlsbergGlyptothek
poddat se smyslnm slastem pedr|dn a rozdr|diteln fantazie, poizovat soupis poklad umn, unavenma rukama se prohrabovat skvosty, je nahromadily pedel generace. Pro Baudelaira (Spojitosti, 1857) je proda chr|mem, jeho ivmi pili se chvlemi nese zm slov, a lze na ni pohlet pouze jako na nekonen les symbol. Jestlie vak vechno m| symbolick z|klad, pak je ho teba hledat i v propastech zla a hrzy.
Portrt dekadenta Paul Valry Rozmanitosti II, Vzpomnka na J.-K. Huysmanse (1930) Byl to nejnervznj lovk, jakho jsem poznal *+ velk tvrce znechucen, oteven vi tomu nejhormu a znc pouze po vstednosti. Byl neuviteln dviv, snadno pijmal nejvt hrzy, jak si lovk me u lidskho rodu pedstavit, byl dostiv bizarnost a historek, jak by se mohly vyprvt v pedsl pekla; a vedle toho dbal na ist ruce *+ Vychzely z nho odlesky uenosti zaujat vm, co je podivn. *+ Ve vech vcech tohoto svta vtil pinavost, zlou vli, hanebnost; a mon ml pravdu. *+ Kdy se dal na mystiku, pidal se zalbenm ke sv dvrn a shovvav znalosti viditelnch pinavost a mitelnho svinstva pozorn, npadit a neklidn zjem o nadpirozen svinstvo a nadsmyslovou pnu. *+ Jeho pozoruhodn chp rozechvle vtilo vekerou ohavnost svta. Dviv smrad putyk, zkaen tiplav kadidlo, zatuchl a smrdut pachy brloh a noclehren, vechno, co urelo jeho smysly, podncovalo jeho gnia. (Pel. Ji Peln)
525
Arthur Rimbaud (Dopisy vidoucho, Paulu Demenymu, 1871) prohl|s, e b|snk se st|v| vidoucm dlouhm, nesmrnm a vdomm rozruovnm vech smysl, a v Sezon v pekle (1873) nape: Jednou veer jsem si posadil Kr|su na kln. A zd|la se mi hok| Nat|hl jsem se do bl|ta. Osuil se na vzduchu zloinu. Dekadentn zbonost naruby se vyd|v| cestou satanismu, pijm| praktiky magie a okultismu (napklad Huysmansovo Tam dole) a v tto knize nelze pedloit nekonen vet oslav sadismu, masochismu, apologi neesti (mimo dekadenci napklad chv|la prostitutky u Rilka nebo oslava oplzlosti pohlavnho styku u Bataille), rozkoe vyhled|van v bolesti, veleben neurotickch stav (Huysmans). Corbire se ztotouje s melancholickou oklivost ropuchy, Dostojevskij vypovd| o dsu z myi, Baudelaire v Mrin vytv| model veleben odpudivho, Tarchetti pe chv|lu na zkaen chrup, Rimbaud pociuje z|chvvy rozkoe pi popisu hledaek v. A konen u Prousta si peteme o okouzlen vzneenou aristokratinost oklivosti. Tak vtvarn umn n|m ukazuje perverzn postavy, prostitutky, sfingy, umrajc dvky, tv|e zrznn nepjemnmi pocity. Ze stedovku se pebr| ve, co je dmonick, nebo v|sty v poklesl latin, z renesance dvojznan| postava androgyna. Jean Lorrain (m, 1895-1904) nape: Ach, ta Botticelliho sta, ty smysln rty pevn jako plod, vsmn a bolestn, tak tajupln ve sv vlnc se kivce, e lovk netu, zda se za nimi taj ryz istota, i hnus!
526
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY Rozko oklivosti Charles Baudelaire Vbr z tnch mylenek o lsce (1846) U jistch zvdavjch a rozarovanch duch pochz rozko z oklivosti z jet zhadnjho ctn, toti z zn po neznmm a smyslu pro hrzn. Prv toto ctn, jeho zrodek, vce i mn rozvinut, v sob nos kad, vyhn jist bsnky do klinik a piteven a eny na veejn popravy. Lituji, pokud mu nkdo nerozum-je tak harfou, j chyb jedna vn struna! Nkter osoby se zaervenaj, e milovaly njakou enu, kdy zjist, e je hloup Hloupost je vak asto ozdobou krsy, prv ona dv om bezbarvou przranost ernch hladin, olejov bezvt tropickch mo.
Ropucha Tristan Corbire lut lsky (1873) Zpv v noci, dusnem nabit, Msce svtlo stbit kov jasu lije na houtinu. Zpv; jako iv ozvna do zdiva hrze zazdn Te ticho: Poj, je to tam v stnu Ropucha! Ty m se mnou strach? Pro bych tu, vrn vojk, bdl? Vid ji: bsnk bez kdel, bahenn slavk Hrza, ach! Vdy zpv. Hrza! Ropucha? Vid, m o houc plamen. Ne: chladn leze pod svj kmen. Sbohem, ten abk to jsem j! (Pel. Jindich Hoej)
527
ena na sarkofgu Gabriele DAnnunzio Bse zahrad (1891 1892) V krlovsk pze sed psn ena na velkolepm mskm sarkofgu, kde rukou dvnch umlc a mg pohebn slavnost byla zpodobena. Snad na Oidipa ek, tie, vzpurn, aby s nm prola temnm mystriem? Nebo na sestru Smrt, je navdy skryje profnn sen v sv mramorov urn? To, o em dum, sta nezrad. Kdo zakousne sv zuby do duiny plodu a pozn jdro zhady? ek. V nestoudnch zracch, ve stnu blzk a neodvratn pt viny, mjej znaky dvnch zloin. (Pel. Ji Peln)
Max Klinger, Smrt II, Opus XIII, 1898, Berln
528
V en umlec z|libn nach|z z|hadnou sfingu (Wilde), koch| se jej hnost a mravn zkaenost, jejm zpustoenm tlem (opt Baudelaire), uv| si nekrofiln rozkoe (DAnnunzio), u Tarchettiho obohacen o nepochybn misogynstv. Kouzlu oklivosti unikla zejm jen poetika epifanie. Jak poukazuje Walter Pater (Renesance. Studie o vtvarnm umn a poezii, 1873), v kadm okamiku njak tvar nabv| dokonalho vrazu v ruce nebo tv|i; nkter barevn n|dech na pahorcch nebo na moi je jemnj ne ve ostatn; nkter v|niv stav nebo vize i intelektu|ln vzruen je pro n|s neodolateln skuten a v|biv jedin pro onen okamik. Mistrem epifani bude ve 20. stolet James Joyce, sta se zmnit o ohromujcm zjeven dvky coby pt|ka v Dedalovi (1916). Pro
529
Angelo Morbelli, Prodan, 1887-1888, Turn, Galleria Arte Moderna, Civiche
Henri ToulouseLautrec, ena svlkajc si punochu, 1894, Pa, Muse Orsay
Joyce se vak i zkuenost s oklivost, jako je pach shnilho zel nebo pohled na mrtvolu, me st|t nesmazatelnm symbolem niternho z|itku, pokud je esteticky vykoupen stylem. A tp|n Dedalus se nadchl obyejnmi vvsnmi tty kr|m tak, e due se mu scvrkla, povzdechla si, zest|rla.
530
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY Chvla prostitutky Rainer Maria Rilke Duinsk elegie, Sedm elegie (1923) Zde bt je ndhern. Dvky, vy vdly jste to, vy tak, je jste zdly se strdat, propadati se , v spodnch ulicch mst, hnisajc i odpadu vemu oteven. Neb hodina kad pec byla, snad ne hodina cel, cos mrami asu jen st mitelnho mezi chvlemi dvma, kdy byt mla. Vechno. ly pln bytm. (Pel. Pavel Eisner)
Oklivost a erotismus Georges Bataille Erotismus, 13 (1957) Nikdo nepochybuje o oklivosti sexulnho aktu. Stejn jako smrt pi obti vyvolv i oklivost pen zkost. Ale m vt je zkost odpovdajc sle partner tm silnj je vdom pekraovn hranic, psobc radostn opojen. Situace se mn v zvislosti na vkusu a zvyklostech, to vak neme ensk krse (lidskosti) zabrnit, aby se obecn nepodlela na tom, e in ivoinost pohlavnho aktu citelnou a okujc. Nic nen pro mue vce deprimujc ne oklivost eny, vi n nevystupuje oklivost orgn ani pohlavnho aktu. Krsa m prvoadou dleitost, protoe oklivost nelze poskvrnit a protoe podstatou erotismu je poskvrna. (Pel. Marie Kohoutov a Michal Pacvo)
Zrdn idol dekadence Oscar Wilde Sfinx (1883-1894) Ve stmlm kout pokoje dl, v pamti ne svoj mm, Sfinx mlc a krsn tam m ste za chmur zvoje. *+ Poj, 531
Franz von Stuck, Polibek sfingy, 1895, Budape, Szpmveszeti Muzeum
dvoane, jens ustrnul, tak ospal, tak prazvltn, poj sem, ty tvore groteskn, pl zvete a eny pl! *+ A lutch drp zahnutch se tknu, t chopm za ocas, jen krou, Aeskulapv plaz, kol sametovch pracek tvch. *., Kdo miloval t? Kdo se vlk, rci, prachem v touze za tebou? Kdo byl tv slasti ndobou, kdo byl tvj denn soulonk? Zda obrovit lezl Mlok za tebou na tv psiny, zda Gryffon, z kovu slabiny, v zdupanm loi ml svj skok? Zda obrovsk hroch k tob th mhou nemotorn? Vn tak zda mnoh zlatch upin drak se zmtal, kdy las kolem nich? Jak z lycijskch hrob zdiv Chimra dsn k psinm la, hrzn hlavy, hrzn plam, ti v 532
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY ln zplodit nov div? *+ Tvm dechem hrznm rozechvje se v moj lamp svtla plam, a ds! Na ele ctvm jen noci, smrti krpje. Tvj zrak je roven msci, jen fantasticky v t jde plt, tvj jazyk nachov je had k he fantastick tanc. Tvj tep otravnch psn dech, tv ern hrdlo dra je, ji vehne plam, kdy zaplaje na saracnskch alounech. *+ Pry! tajemstv ty hrzn, pry! ty hnusn zve, odtud ji, pud zvat ve mn probouz, bt nechci, m tvj dl cht! (Pel. Antonn Kltersk)
Zpv zti Olindo Guerrini Posthuma (1877) A bude spt, zapomenut vemi, pod temnm pkrovem, pod Bom kem, zaraenm v zemi, vztyenm nad rovem, a tvoje shnil tve vln pilnou k elisti chatrn a do onic se s chut neomylnou roj erv pihrne, neekej, e t sladk melodie se smrt usm: do tvho mozku vitka se vryje jak zuby up. Ta krut vitka, vz, se u bl do onch svatch mst a navzdor Bohu, navzdor jeho Ki tv kosti bude hrzt.
J jsem ta vitka. Jdu k desce tvoj za svitu msce jak Lamie, kter se svtla boj, skue jak vlice. 533
Edvard Munch, Harpyje II, 1899, Oslo, Munch Museet
A nehty rozryju ten pkrov ztuhl a najdu pod hlnou rezav heby odpudiv truhly tvou hnusnou mrinou. Jak ukojm vztek divok, a star, na adrech zteelch, jak radostn zabom svoje spry v tvj nestydat bich! 534
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY A prv tam, na hnijcm tvm bichu pak navdy spoinu, j, pzrak pomsty, odinitel hch a svdek zloinu. A do ouka, je bvalo tak slin, ti zaeptm pr slov, je lehnou mozkem v hrze nebetyn jak rozplen kov! (Pel. Ji Peln)
Faun Arthur Rimbaud Hlava Faunova *+ Zbloudivi faun sv plach oi skln a hrye zuby ervenav kvt: zhndl jak rva v dob vinobran se stese v list smchem jeho ret. *+ (Pel. Vtzslav Nezval)
Hledaky v Arthur Rimbaud Hledaky v Kdy elo dtte pi dlouhm usnn se kr bzliv ped snem jak ped mukou, tu k jeho loi se dv velk sestry skln s nehtky ze stbra, je svt 535
2. Dekadence a smysln oklivost na rukou. A posad si je u otevench oken, kde koup modr vzduch svou kvtinovou sms, a vjedou prstky do jeho tkch loken, je krop drobn d, kdy zachvje se bez.
A dt poslouch zpv bzlivho dechu, z nj von rostlinn a zlatolut med a kter peru vdy pi kratinkm vzdechu hvzdnut drobnch slin anebo polibek. Sly, jak skldaj lem ernobrvch vek ve vonnch mlench pi astm mrkn, kdy vrad malou ve pod nehty krlovniek s netenou rozko a bez slitovn. *+ (Pel. Vtzslav Nezval)
ern zuby Iginio Ugo Tarchetti Krlem na tyiadvacet hodin ern zuby, kvli nim mi pipadalo, e musm zakusit nesnesitelnou hrzu, mly vzhled tak pjemn, tak mrn, tak laskav, e jsem ihned ctil, jak jsem k nim pitahovn nezadritelnou silou nklonnosti, zatmco u Blch zub mi pipadalo, e maj povahu tak buiskou, tak krutou, tak nesmiitelnou, e jsem jimi byl tm vyden. Ty dlouh, ostr, bl, straideln Bl zuby odkryt a ke koenm ponkud pehrnutm rtem, zahrocen a zahnut k vrcholu jako piky, se zdly pedureny k tomu, aby chytaly, kousaly, trhaly iv, cukajc se maso dodvaly svm obliejm dsiv zvecho vzezen. Naopak ern zuby, masivn, krtk, tvercov, dobe zasazen a zarostl v dsni, slibovaly povahu a sklony tak krotk, e bych byl dal polovinu ostrova Potikoru, aby m krlovstv bylo obydleno pouze touto rasou *+. 536
Franz von Stuck, Faun s nymfou, 1918, soukrom sbrka
537
2. Dekadence a smysln oklivost Mrina Charles Baudelaire Spleen a idel, XXX (1857) M due, vzpomn si, moje tst, po rnu v sladkm podlet mrinu stranou spatili jsme na rozcest uprosted trku leeti. S nohama ve vzduchu jak viln ena, kvac a potc sam jed, smrdutm bichem beze studu rozevena se nabzela pro pohled. A slunce pralo plnou silou do hniloby, jak by v n chtlo vzntit var a v zlomcch velk prod jak zkouelo by vrtit, co spjala v jeden tvar. Nebe se na tu pynou praivinu smlo a rozvila se jako kvt. Na trvu hnedle tak to zapchalo mohla ses mi tam porouet. Roj much, jen bzuel v pupku thle shnilotiny, a ervi pruhy ernmi kdy valili se z nijak z hust tekutiny, hbali cry ivmi. To vechno klesalo a stoupalo jak vlny i vzpnalo se praskajc, tlo, jak vzdouval by je vdech tajupln, tm ilo stle vc a vc. Z tohoto svta znla hudba prapodivn jak vtr bc, pl vod, anebo zrno encovo, kdy ruku zdvihna, eetem propout svj hod. Adolfo Wildt, Vzen, 1915, soukrom sbrka Podoba mizela a byla u jen snn, nrtek tukou teninkou na pltn odloenm, kde u mal nen 538
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY s to pracovat le vzpomnkou. Tam za kamenm lan fena vykvala a vztekle mila si ns, ten kus, jej hryzala a nyn zanechala, hajc vyhlela zas. Vy tak budete jak tohle rozkldn, jak tento hnis zde vyvel, hvzdo mch o, slunce prody m, pan, m vni i mj andli! Takov budete, knno pvabnosti, a pomaou vs naposled, a pod trvu a pod koeny, mezi kosti si odejdete prchnivt. krso m, pak eknte, a erv se chyt ravmi sty vaich rt, e j jsem uchoval i tvar i bosk byt svch lsek skleslch v nicotu. (Pel. Ivan Slavk)
Jako my Fjodor Michajlovi Dostojevskij Zpisky z podzem, III (1864) A co je hlavn, ten lovk sm, sm od sebe se povauje za my, nikdo to od nho ned, to je dleit bod. A te se podvejme, jak takov my ije! Dejme tomu, e tak byla uraena (bv uraena skoro stle) a e tou po pomst. Je nabita vztekem snad jet vc ne 1homme de la nature et de la vrit. Okliv, nzk pnko oplatit kivdu kivdou drs ji snad jet h ne toho 1homme de la nature et de la vrit, protoe 1homme de la nature et de la vrit pokld pi sv vrozen hlouposti svou pomstu za pouhou spravedlnost, kdeto my v dsledku hlubokho chpn neuznv, e jde o spravedlnost. Konen dochz do tuhho, k samotnmu aktu pomsty. Uboh my nakupila do t doby kolem pvodn 539
2. Dekadence a smysln oklivost ohavnosti spoustu ohavnost dalch v podob otzek a pochybnost; na jednu otzku navzala tolik neeitelnch otzek, e se mimodk kolem n hromad jaksi osudn beka, jaksi smradlav blto sloen z jejch pochybnost a rozilovn a vedle toho z pohrdlivho vsmchu, jm ji zahrnuj lid inu, stojc v pln slv okolo, vystupujc v roli soudc a dikttor a vysmvajc se j z plnch plic. Neme ovem nic dlat ne *+ zahanben vklouznout do sv dry. Tam, ve svm erednm, zapchajcm podzem se nae uraen, zpolkovan a zesmnn my ihned pohrou do chladn, jedovat a hlavn trval zloby. (Pel. Ruda Havrnkov)
Neurza Joris-Karl Huysmans Naruby, 9 (1884) Tyto dsiv sny se opakovaly; bl se usnout. Zstval cel hodiny nataen na posteli, nkdy suovn vytrvalou nespavost a v horenatm rozruen, jindy zas v ohavnch snech, z nich ho vytrhoval ds lovka, kter ztrat pdu pod nohama, kutl se po schodech, t se nezadriteln na dno propasti. Neurza, na nkolik dn otupen, nabvala opt vrchu, projevovala se v novch formch jet prudeji a jet tvrdojnji. *+ Aby se rozptlil a zabil njak ty nekonen hodiny, uchlil se ke svm kartonm s rytinami a dal se do azen svch Goy; prvn tisky nkterch desek jeho Caprichos, otisky rozpoznateln podle jejich naervenalho tnu, zakoupen kdysi v drabch za horentn ceny, rozehnaly jeho chmurnou nladu, a pohrouil se do nich, sledoval fantazii male, uchvcen tmi zvratnmi vjevy, tmi arodjnicemi prohnjcmi se na hbet koek, enami snacmi se ze vech sil vyrvat zuby z njakho obence, tmi bandity, sukuby, dmony a trpaslky. Potom prolistoval vechny ostatn srie jeho lept a akvatint, jeho Proverby, vyznaujc se hrznost tak makabrickou, jeho vlen nmty, pln tak krut zuivosti, jeho Popravu zardouenm konen, od n ml asn, peliv opatrovan 540
zkuebn otisk na hrubm neklizenm papru, na nm bylo vidt pruhovn, kter vytiskly do paprov hmoty pn drty formy. (Pel. Ji Pechar)
Hrzn vla Charles Baudelaire Kvty zla, Pera (1857) U nejsi sv, moje mil. Infantko star! Nicmn tv putovn nesmysln t proslavila nesmrn. By minulost tv smysl nem, i dnes jsi svdn nicmn. Nepipad mi okoukan zele tvch tyiceti let. Mm radji podzimn rna neli vadnouc jarn kvt. Nikoli! Nejsi okoukan! V tv koste skryt pvab je pln podivnch pikantnost. Zvltn pozornost vzbuzuje 541
Oskar Zwintscher, Perle a zlato, 1909, Chemnitz, Stdtische Kunstsammlungen
Alfred Kubin, Martovo stvoen, kolem 1906, soukrom sbrka
542
VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY kad dutina ve tv kosti. tv koste skryt pvab je. *+ Tv noha svalnat a such doke slzat vulkny a pes d, zimu, vtr, sucha zvld blzniv kankny. Ta noha svalnat a such. Pod k nem tuku lot, v tom se andry nezad si. Nem tuen, co je pot, a v slzch nesm sv asy. Dobe, e nem tuku lot. *+ (Pel. Gustav Franci)
Aristokratinost oklivosti Marcel Proust Svt Guermantovch I (1920) To je knna de Guermantes, ekla moje sousedka pnovi, kter byl s n, a dala si pitom zleet, aby ve slov knna hodn prothla a naznaila tak, e toto pojmenovn je smn. Nijak tmi svmi perlami neetila. Pipad mi, e kdybych jich mla tolik, tak e bych je takhle nevystavovala; nezn se mi to zrovna vkusn. A pesto vichni ti, kte se pokoueli zjistit, kdo je v sle, ctili, kdy poznali knnu, jak v jejich srdcch znovu vyvstv legitimn trn krsy. Pokud lo toti o vvodkyni de Luxembourg, o pan de Morienval, o pan de Saint-Euverte a o tolik dalch, identifikaci jejich tv umoovalo zejmna spojen velkho ervenho nosu se zajem pyskem nebo dvou vrsitch tv jemnm knrkem. Tyto rysy postaovaly ostatn, aby byl lovk okouzlen, protoe mly podobn jako njak psmo jen konvenn platnost a bylo z nich mono vyst njak slavn jmno budc ctu; ale zrove tak vzbuzovaly nakonec pedstavu, e karedost m v sob cosi aristokratickho a e je lhostejn, jestli obliej njak vzneen dmy je krsn. (Pel. Ji Pechar) 543
Na protj stran: Christian Schad, Autoportrt s modelem, 1927, soukrom sbrka
544
545
1. Avantgarda a triumf oklivosti
Kapitola
XIII
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI

Pro Carla Gustava Junga (v jeho eseji o Joyceov Odysseovi z roku 1932) je dnen oklivost pznakem a pedzvst velkch zmn v budoucnu. To znamen|, e co se bude ztra oceovat jako velk umn, me dnes vyvol|vat nelibost, a vkus se opouje za vskytem novch vc. Tato mylenka plat v kad dob, ale zvl| phodn zejm charakterizuje dla vytvoen| hnutmi takzvan historick avantgardy v prvnch desetiletch 20. stolet. Autoi se vemon snaili ohromit m|ka, ale irok| veejnost (a nejen mansk|) byla nejen ohromena, nbr i pohorena. Plat-li rozdl, nastnn v vodu k tto knize, mezi oklivost o sob, oklivost form|ln a oklivost umleckou, meme ci, e avantgardn umlci nkdy zobrazovali oklivost o sob a form|ln oklivost, a jindy prost jen deformovali sv vlastn obrazy, ale publikum vidlo v jejich dlech pklady umleck oklivosti. Nepovaovalo je za kr|sn| zpodoben
546
Pablo Picasso, ena v koili sedc v lenoce, 1913, Florencie, sbrka Pudelko
oklivch vc, nbr za okliv| zpodoben skutenosti. Jinmi slovy: Picassova ensk| tv| nepohorovala m|ka proto, e by ji pokl|dal za vrnou napodobeninu okliv eny (a takto nezamlel ani Picasso), ale protoe ji povaoval za okliv zobrazen eny. Hitler, prmrn mal, odsoudil souasn umn jako degenerovan a Nikita Chruov, zvykl na dla sovtskho realismu, o nkolik desetilet pozdji pi pohledu na obrazy avantgardy prohl|sil, e vypadaj jako namalovan oslm ocasem. Historick avantgardy se dovol|valy ide|l rozruov|n smysl, kter zast|vali u Rimbaud nebo Lautramont. Zvl| se vyslovovaly proti naturalistickmu a utitelskmu umn sv doby (kter ocejchovaly jako pompier a k).
Alchymie slova Arthur Rimbaud Sezona v pekle (1898) Te j. Pbh jednoho z mch lenstv. U dlouho jsem se chlubil, e vlastnm vechny mon krajiny, a byla mi k smchu vechna slavn jmna mal a modernch bsnk. Lbily se mi pitom malby, msy nad dvemi, kulisy, plachty komediant, vvsn tty, lidov barvotisky; literatura vyl z mdy, crkevn latina, erotick knihy bez pravopisu, romnky naich babiek, bchorky, kneky z dtstv, star opery, pihloupl popvky, naivn rytmy (Pel. Ale Pohorsk)
547
Man Ray, Portrt markze de Sade, 1938, soukrom sbrka Zpvy Maldororovy Isidore Ducasse, comte de Lautramont Zpvy Maldororovy, IV, 4 (1869) Jsem pinav. Vi m erou. Selata pi pohledu na mne dv. Strupy a pkvary malomocenstv uinily mou ki, pokrytou lutavm hnisem, upinatou. Neznm n vodu ani rosu z mrak, na tle mi jako na hnojiti roste obrovsk houba s okolinatmi stopkami. Sedm na neforemnm kusu nbytku a nepohnul jsem dy ji tyi stolet. M nohy se zakoenily do zem a a k mmu bichu se skldaj z jaksi bujc vegetace, pln odpornch cizopasnk, kter nenle jet k rostlinm, ale nen u ani iv maso. M srdce vak pesto bije. Jak by vak mohlo bt, kdyby je hniloba a vpary m mrtvoly (netroufm si ci tla) hojn neivily? Pod levm padm se mi usadila ropu rodina, a kdy se nkter ba hne, lecht m 548
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI to. Dejte pozor, aby dn neutekla a nezaala se vm hubou hrabat v uchu, dokzala by vm pak vlzt do mozku. Pod pravm padm mm chamelena, kter je vn hon, aby nezael hladem: kad mus t. Ale kdy jedna strana pln zma uskoky druh, nezbv obma nic ne se neostchat a st jemn tuk, pokrvajc m ebra: zvykl jsem tomu. Zl zmije mi serala pyj a zaujala jeho msto: udlala ze mne eunucha, ta hanebnice. *+ Dva mal jeci, kte pestali rst, hodili psovi a neodmtl to vnitek mch varlat; ki peliv vymyli a uhnzdili se v n. i mi ucpal krab; povzbuzen mou trpnost, ste vchod svmi klepety a psob mi velk bolesti! Dv medzy pepluly moe, hned zlkny nadj, kter je nemla zklamat. Pozorn se zadvaly na ob masit sti, z nich se skld lidsk zadnice, pisly se k jejich vypuklm tvarm a neustlm tlakem je tak rozmakaly, e ty dva kusy masa zmizely; zstali jen dva netvoi z krlovstv slizkosti, rovn barvou, tvarem i krutou dravost. Nemluvte o m ptei, ponvad je to me. (Pel. Prokop Voskovec)
Rozruovn smysl Arthur Rimbaud Dopis P. Demenyovi (1871) Bsnk se stv vidoucm dlouhm, nesmrnm a uvenm rozruovnm vech smysl. Vechny formy lsky, utrpen, lenstv; hled a sm na sob uv vech jed, uchovv si z nich jen tres. Nevslovn utrpen, pi nm m zapoteb veker vry, veker nadlidsk sly, a jm se stv mezi vemi velkm neduivcem, velkm zloincem, velkm proklatcem a svrchovanm Mudrcem! Nebo dospv k neznmu. (Pel. Lumr ivrn) Na protj stran: James Ensor, erven soudce, 1890, Mendrisio, soukrom sbrka
549
550
Na po|tku se ve futuristickch manifestech oslavuje rychlost, z|vodn auta kr|snj ne Nk Samothr|ck|, v|lka, facka a pst, broj se proti msnmu svitu, muzem, knihovn|m, hodl| se odv|n vytv|et oklivost, Palazzeschi zast|v| vchovu mladch generac k odpornmu a Boccioni d| roku 1913 jedn sv soe i obrazu n|zev Antigrazioso. Nakolik byla tato bitva oklivosti neudriteln|, dokazuje skutenost, e mnoz futuristit autoi (jako
551
Gerd Wollheim, Rann, 1919, soukrom sbrka
napklad Carr|) se pozdji vr|tili k neoklasicistickm form|m nebo k umn oslavujcmu faismus. Ale rozntka u byla zap|lena. Mla-li oklivost futurist provokovat, nmeck expresionismus oklivosti vyuije k obalob spolenosti. Od roku 1906, kdy byla zaloena skupina Die Brcke (Most), a do vzestupu nacismu zobrazovali umlci jako Kirchner, Nolde, Kokoschka, Schiele, Grosz, Dix a dal se systematickou a neltostnou nalhavost mdl, odpudiv tv|e, vyjadujc ubohost, zkaenost a spokojenou tlesnost onoho manskho svta, kter se pozdji stane tm nejposlunjm stoupencem diktatury. Kubist jako Braque a Picasso pi svm smov|n k rozkladu forem hledali zdroje inspirace v mimoevropskm umn, v africkch mask|ch, kter obecn mnn povaovalo za obludn a odporn. V dadaistickm hnut se odkaz k oklivosti objevuje v rozhodn vzv ke grotesknosti. Duchamp provokativn pimaluje Mon Lise knr a polo z|klad poetiky ready made, kdy vystav jako umleck dlo piso|r. Byl by mohl vystavit jin pedmt, ale chtl, aby to bylo nco nepatinho. Obzvl|tnm sklonem k okujcm situacm a obludnm obrazm se vyznauje Surrealistick manifest z roku 1924. Umlec je vyzv|n, aby reprodukoval snov situace, kter umouj nahldnout do nevdom prostednictvm innost jako automatick psan, aby osvobodil mysl od vech z|bran a dovolil j bloumat proudem volnch asociac pedstav a mylenek. Proda je petv|ena, aby uvolnila cestu pzranm situacm a znepokojivm teratologim u umlc jako Ernst, Dali, Magritte. Hraj se hry jako cadavre exquis, kdy kad astnk nape
552
njakou vtu nebo zane kreslit njakou figuru, potom se pelo list a dal hr| poslepu pokrauje vznikaj tak nezvykl sekvence a kombinace jako ta, kterou ohlaoval Lautramont (kr|sn jako n|hodn setk|n icho stroje a detnku na operanm stole). Pevl|dne anarchick| z|liba v nesnesitelnm, jako je tomu u Roussela nebo ve filmech typu Buuelova Andaluskho psa (1929), kde jsme svdky nechutnch operac, kupkladu vivisekce oka. Artaud pich|z v roce 1932 se svm divadlem krutosti jako morem a mstc metlou, kde ivot mus v muk|ch a urputnch z|pasech se vm kolem st|le pokraovat; Dali se cvi v operacch kritick paranoie, kter pedstavuje jeho analza slavnho Milletova Klekn,
Otto Dix, Salon I, 1921, Stuttgart, Stadtgalerie
553
Bataille oslavuje palec u nohy a kvtiny jako pedmty vyvol|vajc nechu.
Futuristick manifest Filippo Tommaso Marinetti Futuristick manifest (Le Figaro 20. nora 1909) Chceme opvovat lsku k nebezpe, sklon k energii a smlosti. Zkladnmi prvky na poezie budou odvaha, neohroenost a revolta. A do dnenho dne literatura oslavovala zdumivou nehybnost, extzi a spnek. My chceme oslavovat agresivn pohyb, horenou nespavost, poklus, nebezpen skok, facku a pst. Prohlaujeme, e ndhera svta byla obohacena o novou krsu: krsu rychlosti. Zvodn automobil s kapotou zdobenou velkmi trubkami, podobnmi hadm s vbunm dechem... vouc automobil, kter jako by se til po kartovch nbojch, je krsnj ne Nk Samothrck. Chceme pt dy na lovka, kter dr volant, jeho ideln prut prochz Zem, a i ta je pekotn vrhna na svou obnou drhu. Je teba, aby se bsnk horliv, okzale a velkoryse snail jet vc rozntit planouc r zkladnch ivl. U nen krsy mimo boj. dn dlo, je by postrdalo vbojnost, neme bt mistrovskm dlem. Poezie mus bt chpna jako prudk vpad proti neznmm silm, kter je donut padnout lovku k nohm. Nachzme se na nejzazm vbku stalet! *+ Pro bychom se mli ohlet zpt, kdy chceme vypit tajemn brny nemonho? as a prostor zemely vera. My u ijeme v absolutnu, nebo jsme u stvoili vnou, vudyptomnou rychlost. Chceme velebit vlku - jedinou hygienu svta -, militarismus, patriotismus, destruktivn gesto osvoboditel, krsn ideje, pro n se umr, a opovren enou. Chceme zniit muzea, knihovny i akademie veho druhu a bojovat proti moralismu, feminismu a proti v oportunistick a utilitsk 554
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI podlosti. Budeme opvovat velk davy vzruen prac, radost nebo vzpourou; budeme opvovat mnohobarevn a mnohohlas pochody revoluc v hlavnch mstech modernho svta; budeme opvovat pulzujc non r arzenl a staveni, zaplench divokmi elektrickmi msci; nenasytn ndra porajc kouc hady; tovrny zaven v mracch na pokroucench sloupech svho koue; mosty pipomnajc obrovit gymnasty tuc obzor, irokoprs lokomotivy pelapujc na kolejch jako gigantit ocelov kon, zapleten do postroje n z trubek, a klouzav let aeropln, jejich vrtule se tepet ve vtru jako vlajka a jako by tleskala jako naden dav. Tento n manifest drtivho a zpalnho nsil, jm dnes zakldme FUTURISMUS, vyslme do svta z Itlie, nebo chceme osvobodit tuto zemi od pchnouc snti profesor, archeolog, ciceron a antikv. U pli dlouho i byla Itlie tritm vetenk. Chceme ji osvobodit od nesetnch muze, je ji celou pokrvaj hbitovy.
Hrdost oklivosti Filippo Tommaso Marinetti Technick manifest futuristick literatury (1912) Ki na ns: Vae literatura nebude krsn! U nebudeme mt symfonii slov s harmonickm pohupovnm a uklidujcmi kadencemi! To je sprvn eeno! A jak tst! My naopak pouvme sam surov zvuky, sam expresivn vkiky i. nsilnho ivota, kter ns obklopuje. Nebojcn vytvme oklivost v literatue a vude zabjme obadnost. No tak, netvate se jako svatoukov, kdy m poslouchte! Kad den je teba plivat na Olt Umn! Vstupujeme na bezmezn zem svobodn intuice. Po volnm veri konen pichzej osvobozen slova!
555
1. Avantgarda a triumf oklivosti Nebojcn vytvme oklivost Z italskch a ruskch futuristickch manifest Chceme zniit muzea, knihovny i akademie veho druhu a bojovat proti moralismu, feminismu a proti v oportunistick a utilitsk podlosti. *+ Neexistuj kategorie obraz, ulechtil, hrub nebo vulgrn, vstedn i pirozen. Intuice, je je vnm, nezn ani preference, ani stanoviska. *+ Nam clem je zdraznit velk vznam veho drsnho, vech disonanc a ist prvotn syrovosti pro umn. () Dnes jsou torza vvsnch tt krsnj ne plesov aty, tramvaj se t podl ocelovch, na milimetr stejnch tabul, noc chrl ze svho zpnnho chtnu rozhaven rychlky svtelnch reklam, domy smekaj elezn klobouky, rostou ped nmi a uklnj se *+. Auto prokllo svm evem kadou vteinu asu J zrcadlm vechno a ve se zrcadl ve mn, zpv staveni i tovren, bicha ndra, volant slunenho kotoue rotujc mezi zuby mrak, lokomotivy, je jako proedivl profesoi ztratily pi jzd chome kouovch vlas a maj dlouh knry blostn pry, mrakodrapy s vystupujcmi vedy balkon
Milovat vlku Giovanni Papini Milujeme vlku! (Lacerba 1. jna 1914) A konen, vlka prospv zemdlstv a modernosti. Bitevn pole maj po adu let znan vt vnos ne pedtm, bez dalch vdaj na mrvu. Jak krsn hlvky zel budou jst Francouzi tam, kde se nakupila tla nmeckch pk, a jak mohutn brambory se budou nsledujc rok sklzet v Halii! A ohe od njezdnk a zboenit, kter zstanou po modch, vytvo ist msto mezi starmi domy a starmi vcmi.Ty umounn vesnice, kter vojci zaplili, budou obnoveny v hygienitj podob. A zbude jet a pli gotickch katedrl a pli kostel a pli knihoven a pli hrad k tomu, aby mohly bt zohyzdny a vyloupeny a ponieny cestovateli a 556
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI profesory. Pot co se pes njak zem peval barbai, mezi troskami se rod nov umn a kad vyhlazovac vlka je potkem odlin mdy. Vdy bude co na prci pro vechny, jestlie chu tvoit bude, tak jako vdy, povzbuzena a poslena zkzou. Milujeme vlku a vychutnvme ji jako labunci, dokud trv. Vlka je hrozn a prv proto, e je hrozn a stran a dsiv a niiv, musme ji milovat celm svm muskm srdcem.
Proti lsce Filippo Tommaso Marinetti Vlka jako jedin hygiena svta (1915) Co vak hloub jet vt propast mezi koncepc futuristickou a koncepc anarchistickou, je velk problm lsky, velk tyranie sentimentalismu a smyslnosti, od n my chceme osvobodit lidstvo. Prv tuto nenvist vi tyranii lsky vyjadujeme lakonickm oznaenm: pohrdn enou. Pohrdme enou pojmanou jako jednotn idel, bosk rezervor lsky, chpanou jako ena jed, ena zniujc tretka, jako ena kehk, znepokojujc a fatln, jej hlas je tiv osud a jej vysnn ktice se dlou a splv jako list les zalvanch svitem luny. Pohrdme stralivou a tivou Lskou, kter brn lovku kret vped, kter mu zabrauje vyjt ven ze sv lidsk podstaty, zdvojit se, pekonat sm sebe, stt se tm, co my nazvme mnohoetnm lovkem. Pohrdme stralivou a tivou Lskou, obm vodtkem, na nm Slunce dr pipoutnu ke sv drze odvnou Zemi, kter by si zajist chtla jen tak nkam povylett, aby vyzkouela vechna sv hvzdn nebezpe. Jsme pesvdeni, e lska sentimentalismus a smyslnost je tou nejnepirozenj vc na svt. Nen pirozenj a dleitj vci ne koitus, jeho clem je futurismus druhu. 557
Enrico Prampolini, Portrt Marinettiho, vtvarn syntza, 1924-1925, Turn, Galleria Arte Moderna e Contemporanea
Futuristick vchova k oklivosti Aido Palazzeschi Proti bolesti (1913) Pohldnte dobe do tve smrti, a ona vm poskytne dostaek nmt k smchu do konce ivota. Tvrdm, e v placm lovku, v umrajcm lovku se ukrvaj nejvt zdroje lidsk radosti. Je poteba vychovvat nae dti k smchu, k bezuzdnjmu a nestoudnjmu smchu. *+ Poskytneme jim vchovn hraky, panenky hrbat, slep, nemocn rakovinou, s vykloubenma nohama, souchotinsk, syfilitick, kter umj mechanicky plakat, kiet, nakat, jsou stieny epilepsi, 558
morem, cholerou, krvcenm, hemoroidy, kapavkou, lenstvm, omdlvaj, chropt, umraj. Jejich uitelka pak bude vodnateln, nemocn elefantizou, anebo velmi seschl, vysok, s irafm krkem. *+ Jeden uitel bude malik rachitick hrb, a jin ob, s nedosplou tv, pisklavm hlasem, jeho pl bude ezat jako sklenn ost. *+ Mladci, vae druka bude hrbat, slep, kulhav, holohlav, hluch, s vykloubenmi elistmi, bezzub, pchnouc, bude dlat posunky jako opice, hlas bude mt jako papouek. *+ Nezdrujte se u jej krsy, jestli vm k va smle bude pipadat krsn, dkladn ji prozkoumejte a naleznete nestvrnost. Nehovte si zmkile na vlnch jej vn; ostr zvan onoho zpachu, kter je hlubokou pravdou jejho tla, je zboujete, by vs jednoho dne mohl pekvapit, rozttit nhle v kehk sen, uinit z vs vzn bolesti. Neprodlvejte u krtk chvle svho a jejho mld, nebo nutn zstanete na povrchu lidsk bolesti. Dkladnji prozkoumejte a naleznete st, pravdu, je vm jinak zstane utajena, pokud k st 559
Carlo Carr, Poheb anarchisty Galliho, 1910-1911, New York, Museum od Modern Art
1. Avantgarda a triumf oklivosti dospjete a stanete se koist nostalgie. Nezastavujte se u dnho stupn nestvrnosti nebo staroby, protoe stejn jako krsa a mld jsou i ony bez hranic; jsou nekonen. Bute si jisti, e se budete vce tit z pohledu na ti bc herky ne na ti plnokrevnky. Plnokrevnk m ji v sob obsaenu herku, kterou se stane; hledejte ji, odhalte ji, neprodlvejte u pomjiv ndhery jeho tvar *+. Pomyslete na to tst, e uvidte kolem sebe vyrstat spoustu malch hrbk, slepc, zakrslk, kulhavek, boskch przkumnk radosti. Namsto toho, abyste sv druce nasadili paruku, nechte ji oholit do hladka, pokud snad nen pln holohlav, a dte j vycpat hbet, kdy nen zrovna hrbat. *+ My futurist chceme vylit latinsk plemena, a zvlt to nae, od vdom bolesti, od konzervativn pjice zten chronickm romantismem, obludnou afektovanost a alostnm sentimentalismem, jen skliuje kadho Itala, *+ chceme nahradit pouvn voavek uvnm zpach. Nechte zamoit tanen sl sv vn r, a ukolbte jej do przdnho pomjivho smvu, nechte jej zamoit onm mnohem hlubm zpachem hovna (tato lidsk hloubka je zcela hloup zaprna), a vyvolte vesel a radost. *+ Zdit zbavn spolenosti v pohebnch snch, diktovat epitafy na zklad slovnch hek, kalambr a dvojsmysl. Za tm elem rozvjet onen uiten a zdrav instinkt, jen zpsobuje, e se smjeme lovku, kter upadl na zem, a pitom jej nechme, aby vstal sm, m na nj penme sv vesel. *+ Pemnit blzince na koly, kde by se zdokonalovaly nov generace.
Dada Tristan Tzara Manifest dada (1918) Umleck dlo nesm bt krsou jako takovou, nebo taje mrtv; ani vesel ani smutn, ani jasn ani temn, tit nebo trat lidi tm, e jim pedkld kole svatoz nebo pot z bujn projky ovzdum. Umleck dlo nen nikdy krsn na zklad nadekretovn, objektivn, pro vechny. *+ 560
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI Jako zuiv vtr trhme prdlo mraen a modliteb a chystme velk divadlo zkzy, por, rozklad. *+ Vyhlauji odpor vech kosmickch schopnost proti tomuto vtoku hnilobnho slunce, je vylo z tovren na filosofick mylenky, rozhoen boj pomoc vech prostedk DADAISTICKHO ODPORU. *+ Svoboda: DADA DADA DADA, vyt vydrdnch barev, propletenec opak a vech protiklad, grotesknosti, nedslednost: ivot. (Pel. Zdenk Lorenc)
Dadaistick odpor Tristan Tzara Manifest dada (1918) Kad odpor, vhodn k popen rodiny, je dada; protest cel bytosti se zaatmi pstmi v niiv akci: DADA; znalost vech prostedk, kter a do nynjka byly odmtny stydlivm pohlavm pohodlnho kompromisu a zdvoilosti: DADA; zruen logiky, tanec tvrch impotent: DADA; zruen jakkoli sociln hierarchie a rovnice, kter nai sluhov zdili pro hodnoty: DADA; kad pedmt, vechny pedmty, city a nejasnosti, zjeven a pesn nraz 561
1. Avantgarda a triumf oklivosti Marcel Duchamp, Muen-mrtv, 1959, Pa, Muse National Art moderne, Centre Georges Pompidou rovnobek jsou prostedky boje: DADA; zruen pamti: DADA; zruen archeologie: DADA; zruen prorok: DADA; zruen budoucnosti: DADA; naprost a nevvratn vra v kadho boha, kter bude bezprostednm plodem spontnnosti: DADA; elegantn a nekodn skok z jedn harmonie do jin oblasti; drha slova, je bylo vreno jako zvun disk, jako vkik; vit si kad individuality v jejm vnm, bojcnm, nesmlm, horoucm, mohutnm, odhodlanm, nadenm lenstv okamiku; zbavit svou crkev vech tkopdnch a zbytench rekvizit; vyplivovat urlivou nebo zamilovanou mylenku jako ziv vodopd, nebo se s n mazlit s ivm uspokojenm, e je to pln jedno se stejnou nalhavost v kei, prostm hmyzu pro urozenou krev a pozlacenm archandlskmi tly, svou du. (Pel. Zdenk Lorenc)
Na nsledujcch stranch: Raoul Hausmann, Umleck kritik, 1919-1920, Londn, Tate Gallery
Francis Picabia, Polibek, 1923-1926, Turn, Galleria Civica Arte Moderna e Contemporanea
562
563
564
Marcel Duchamp, L.H.O.O.Q., 1919, soukrom sbrka
565
1. Avantgarda a triumf oklivosti Palec u nohy Georges Bataille Palec u nohy (1929) Tvar palce u nohy nen nijak nezvykle obludn, m se li od ostatnch st tla, napklad od vnitku otevench st. Pouze druhotn (avak bn) deformace mohly dodat jeho ohavnosti vjimenou burleskn hodnotu. *+ Jeliko lidsk druh se svm fyzickm postojem nejvce, jak me, vzdaluje od pozemskho bahna, ale na druhou stranu se blzniv smje a dv tak prchod nesmrnmu poten pokad, kdy ten nejist rozlet kon i se svou aroganc v blt, meme si myslet, e palec, kter je neustle vcemn ocejchovan a pokoen, je z psychologickho hlediska analogi surovho pdu lovka, to jest smrti. *+ Hroziv mrtvoln a zrove zpupn a nadut vzhled palce u nohy odpovd tto potup a je velmi nalhavm vyjdenm neuspodanosti lidskho tla, je je vsledkem nsilnch rozpor mezi orgny.
Jacques-Andr Boiffard, Palec ticetiletho mue, 1929, Pa, Muse National dArt moderne, Centre Georges Pompidou
566
Informel pozdji pehodnot to, co bylo a do t doby povaov|no za nezobraziteln, toti nejodlehlej z|hyby hmoty, plse, prach a bahno. Nov realismus znovu objev odpady prmyslovho svta a lomky rozbitch pedmt opt sestavench do novch forem, pop-art pin| Warholovu vzvu k estetick recyklaci zbytku. Vzhledem ke vem tmto provokacm lze pochopit moralistick reakce, napklad Sedlmayrovu; ale historick avantgardy nemly v myslu vytvoit |dnou harmonii a smovaly pr|v ke znien kadho |du a institucionalizovanho vjemovho schmatu, k hled|n forem pozn|n schopnch proniknout jak do hlubin nevdom, tak do hlubin hmoty v surovm stavu, k obalob souasn odcizen spolenosti. Nmeck expresionisty vzruovalo ven soci|ln kritiky; italt futurist byli revolucion|i a jejich anarchick protofaismus vznikal jako polemika s manskm svtem, s nm se potom klidn usmili; rut futurist mli zpo|tku blzko k ide|lm sovtsk revoluce a mnoho surrealist se v boulivch debat|ch a v prbhu zuivch exkomunikac mezi stalinisty a trockisty pihl|silo ke komunismu. Adorno ve sv Estetick teorii pipomn|, e proudy jako surrealismus a expresionismus, jejich iracionalita byla nepjemnm pekvapenm, toily na moc, autoritu a zp|tenictv, e odmtnut norem kr|snho ivota v okliv spolenosti mus bt osudn deformov|no nevol a umn mus to, co se kaceuje jako oklivost, uinit svou vc, ne proto, aby je nad|le integrovalo, umrnilo humorem [] a smilo s jeho existenc, nbr aby v oklivosti odhalilo svt, jen tvo a reprodukuje podle svho obrazu []. Umn [] obviuje moc [] a svd pro
567
Andr Breton, Man Ray (Emmanuel Radnitzky), Max Morise.Yves Tanguy, Cadavre exquis, 17. kvtna 1927, Pa, Muse National dArt moderne, Centre Georges Pompidou
to, co tato moc potlauje a popr|. Dnes vichni (vetn m|k, kte mli bt ohromeni a pohoreni) uzn|vaj za pekr|sn| (z umleckho hlediska) dla, kter| se hnusila jejich otcm. Oklivost avantgardy byla pijata jako nov model kr|sy a dala vzniknout novmu obchodu s umnm.
568
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI Surrealismus Andr Breton Manifest surrealismu (1924) Surrealismus: ist psychick automatismus, kterm m bt vyjdeno, a u stn, a u psmem, nebo jakmkoli jinm zpsobem, reln fungovn mylen. Diktt mylen za neptomnosti jakkoli kontroly provdn rozumem, mimo jakkoli zetel estetick nebo morln. *+ Surrealismus je zaloen na ve ve vy realitu uritch forem asociac a do jeho doby opomjench, ve vemohoucnost snu, v nezaujatou hru mylen. Smuje k definitivn likvidaci vech ostatnch psychickch mechanism a k zaujet jejich msta pi een hlavnch problm ivota. *+ Kdy jste se usadili na mst co mon nejpznivjm pro koncentraci svho ducha na sebe sama, dejte si pinst vci na psan. Hlete se dostat, jak jen dokete, do co nejpasivnjho nebo nejreceptivnjho stavu. *+ Pite rychle bez pedem zvolenho tmatu, natolik rychle, abyste nic nepodrovali v pamti a abyste nebyli v pokuen st po sob, co pete. Prvn vta pijde zcela sama. *+ Mte ped sebou postavy, jejich ponn je dostaten rznorod. *+ Kdy budou takto vybaveny nevelkm potem fyzickch a morlnch rys, tyto bytosti, kter toho od vs maj popravd tak mlo, u se neodchl od urit linie chovn, o ni se nepotebujete nijak starat. Vznikne z toho zpletka zdnliv vce i mn dmysln, kter bod za bodem zdvodn ono dojemn nebo uklidujc rozuzlen, o n vy nijak nedbte. (Pel. Ji Pechar a Dagmar Steinova)
Proti surrealismu Hans Sedlmayr Ztrta stedu, V (1948) Surrealismus odhodil masky: oteven a beze studu pohrdl Bohem a lovkem, mrtvmi a ivmi, krsou a morlkou, 569
Salvador Dali, Mkk konstrukce z vaench fazol. Pedtucha obansk vlky, 1936, Philadelphia Museum of Art
strukturou a formou, rozumem a umnm: umn je hloupost. *+ Domnv se, e vldne hlem pohledu, z nho ivot a smrt, skutenost a imaginace, komunikace a nekomunikace, nahoe a dole ji nejsou povaovny za opozita a protichdn pojmy. V tto zdnliv vdeck definici se neskrv nic jinho ne definice chaosu. Surrealismus to tak nepopr, oteven vyznv, e hled systematizaci zmatku (S. Dali) a dezorganizaci. Neexistuje revolun d, existuje pouze 570
zmatek a lenstv. A s uspokojenm oznamuje, e se prv zrodil nov hch a lidem se tak dostalo nov posedlosti: surrealismu, syna bsu a temnot (Aragon). *+ Zrozen jeho avantgard je nepehldnutelnm signlem skutenosti, e mocnosti iracionlna (lpe eeno sub-racionlna) jsou u na postupu. Oni naivn i komplikovan souasnci, kte si ze patn pochopenho nzvu surrealismu, jen je ve skutenosti sousrealismem, vyvodili pslib, e budou poveni nad kadodenn banln ivot, jim otevou brny. *+ Nepome ani tento fenomn bagatelizovat. *+Surrealismus je konen posledn zrychlen krok smrem k pdu lovka a umn, kter zakusil ji Nietzsche, kdy roku 1881 napsal fragment Pomatenec: Nepadme neustle? Zpt, stranou, dopedu, na vechny strany? Je jet njak nahoe a dole? Nebloudme nekonenm Nim? Nedch nm do tve przdn prostor? Neochladilo se jet vc?
Salvador Dali, Podveern atavismus, 19331934, Bern, Kunstmuseum
571
Francois Millet, Klekn, 1858-1859, Pa, Muse Orsay
Pokivit minulost Salvador Dali Paranoidn-kritick zkoumn Milletova Klekn Paranoia se neomezuje vdy jen na to bt ilustrac; pedstavuje jet pravou a jedinou znmou doslovnou ilustraci, to jest ilustraci tetiv interpretujc. *+ dn druh obrazu mi nepipad vhodnj k tomu, aby doslovnji a blouznivji znzoroval Lautramonta obecn, a zvlt pak jeho Zpvy Maldororovy, ne je ten, kter podil ped asi sedmdesti lety mal tragickho kanibalskho atavismu, starobylch setkn sladkch, mkkch a prvotdnch tl: hovom o Jeanu-Francoisovi Milletovi. O tom straliv 572
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI nepochopenm mali. Je to prv Milletovo slavn Klekn, je by mohlo bt malskm ekvivalentem stejn proslulho jako vzneenho nhodnho setkn icho stroje a detnku na anatomickm pitevnm stole. *+ Klekn je jedin obraz na svt, co znm, kter v sob zahrnuje nehybnou ptomnost. Setkn a vykvn dvou bytost v osamlm, soumranm a smrtelnm prosted. Toto osaml, soumran a smrteln prosted hraje na malb roli pitevnho stolu poetickho textu, nebo nejene na obzoru dohasn ivot, ale nadto jsou tu vidle umstn v onom ivm substancilnm tle, jm byla od nepamti pro lovka obdlvan zem. Chci ci, e tyto vidle jsou do n zaraeny s chtivou touhou po rodnosti, je je vlastn znamenitm rytinm skalpelu, kter, jak vichni vd, nedl nic jinho, ne e pod rznmi analytickmi zminkami pi pitvn kad mrtvoly tajn hled syntetick, plodn a vivn ovoce smrti. Odtud pak plyne trval dualita obdlvan zem, ptomn ve vech epochch *+, dualita, kter ns nakonec pivd k tomu, e povaujeme obdlvanou zemi, zvlt za pitujcch okolnost soumraku, za dobe zsoben pitevn stl, a to takov, jen nm jako jedin mezi vemi pitevnmi stoly me nabdnout dokonalej a lkavj mrtvolu nadvanou jemnma neocenitelnm lanem jen se nachz pouze ve vivnch snech, je tvoen masem z vlnch plec hitlerovskch a atavistickch zvl a ochucen onou nekazc se a drdivou sol pedstavovanou nadenm a nenasytnm hemenm mravenc, je automaticky zahrnuje autentick nepohben hnit, skuten ctyhodn a dstojn toho jmna. Jestlie, jak jsme ekli, obdlvan zem je nejpoctivj a nejelnj existujc pitevn stl, detnk a ic stroj budou v Klekn pemnny v muskou a enskou postavu a veker rozpaky a zhadnost setkn bude vdy pramenit *+ z autentickch charakteristik dvou postav, dvou pedmt, od nich se odvj veker rozvoj nmt, cel skryt tragdie setkn, oekvn a pedpoklad.
573
1. Avantgarda a triumf oklivosti Detnk, typick surrealistick pedmt se symbolickou funkc (dky svmu zjevnmu a dobe znmmu jevu ztopoen), neme bt nim jinm ne postavou mue Kle/Kn, kter, jak mi laskav dovolte pipomenout, na malb dl vechno mon, aby se zamaskoval, avak da se mu pouze zdraznit tento stav ztopoen, kdy vezmeme v vahu stydlivou a kompromitujc pozici jeho klobouku. ic stroj ped nm, vem znm a krajn srozumiteln vypodobnn ensk symbol, dospv tak daleko, e se hls ke smrtelnmu a kanibalskmu atributu sv ic jehly, jej innost je toton s velmi choulostivou perforac, kterou provd kudlanka nbon, aby vyprzdnila svho sameka, jinak eeno aby vyprzdnila jeho detnk a pemnila jej ve zmuenou, splasklou a ochablou ob, v ni se skuten promn kad detnk, kdy se po sv velkolep milovnick, exaltovan a na nejvy mru napjat innosti zave. Je zjevn, e sbrai klas za napjatmi postavami Klekn, to jest za icm strojem a detnkem, nemohou dlat nic jinho ne dl lhostejn a obvyklm zpsobem sbrat vejce mchan na pnvi (bez pnve), kalame, lce a vechno stbrn nin, kter posledn okamiky soumraku in v tto jiskiv hodin exhibicionistickm. A jen co syrov kotleta pouit jako prmrn vzorek jedlch symbol spoine na mladkov hlav, ji se zan v mracch na horizontu znenhla utvet a rsovat silueta hladovho Napoleona I., a ji ho vidme, jak se 574
Andalusk pes, reie Luis Buuel, 1928
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI nedokav bl k elu sv kadrony, aby vyhledal dotynou kotletu, kter je ve skutenosti pouze uzpsobena k rozhovoru s velmi ostrou, dsivou, ndhernou jehlou pzranho, skrytho a statnho icho stroje.
Oklivost avantgardy Georges Bataille Truchliv hra (1929) Picassovy malby jsou hrozn, a ty od Dalho nesmrn okliv. *+ Pokud nsiln hnut nakonec osvobod lidskou bytost od hlubok nudy, pak to bude proto, e jakmsi nepochopitelnm, tajemnm omylem umouj piblit se k dsiv oklivosti, kter pin uspokojen. Je ostatn teba ci, e oklivost me bt nenvidna bez jakkoli vzvy, jinak eeno neastnou nhodou, avak nen nic bnjho ne oklivost dvojak, je provokativnm zpsobem bud zdn opaku. A pokud jde o oklivost nezvratnou, je stejn odpudiv jako nkter krsy: krsa, kter nic neskrv, kter nen maskou zhral oplzlosti, kter nikdy nezrazuje sv zsady a stoj vn v pozoru jako njak zbablec.
Hanliv Raymond Queneau Stylistick cvien (1947) Trel jsem tam v tom hnusnm vedru celou vnost, ne si to piprdl ten smrdutej autobus s bandou blbc na zadn ploin. Mezi tma idiotama nejvt paidiot jeden uhrovitej skelet s pkn pepsknutm chtnem. nl tam s tou svou hukou jak ptros hovno. Pak zaal prskat na njakho marazma, co mu tam jak pominutej dupal na kocby. Celou tu dobu se mohl podlat strachy, a jak uvidl jedno z tch upocench sedadel voln, vytratil se jako smrad. O dv hodiny pozdji jsem toho vola potkal ped tou monumentln zhovadilost zvanou Saint-Lazare. vanil tam s jinm pablbem o 575
Paul Klee, Kejkl, 1904, New York, Museum of Modern Art
knoflku. km si: Me si ho nechat pit teba na i, debile, bude ti to stejn prd platn. (Pel. Patrik Ouednk)
Pehodnocen oklivosti Raymond Roussel Locus Solus, 2 (1914) Na znan rozlehl ploe byly na vechny strany rozmstny lidsk zuby nejrozmanitjch tvar i barev. Nkter z nich byly oslniv blostn, kontrastujce tak s ezky kuk, nabzejcch celou klu katanov hndi. V t podivn zsob byly vechny lut od tch nejmatnjch a po nejdivoej odstny plav. Zuby modr, a u blankytn i temn, rovn pisply do t mnohobarevnosti doplovan i zplavou zub 576
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI ernch nebo bled ervench i kiklav rudch a krvavch odstn. Obrysy a proporce se nekonen liily obrovsk stoliky a monstrzn piky sousedily s tm nepostehnutelnmi mlnmi zuby. Vude probleskovaly kovov zblesky plomb a zlata. Na mst, je nyn zabral tlouk, skupiny natsnanch zub vytvely pouhm stdnm svch barev opravdov, tebae nedokonen obraz. Celek pipomnal rejtara podimujcho v jaksi tmav krypt, zemdlen lecho na behu podzemnho jezera. Lehounk dm stoupajc z mozku spe ukazoval, jako by to byl sen, jedenct mladch lid sklnjcch se hrzou ped jakousi vzdunou a skoro przranou bublinou, je jsouc zejm clem panovanho letu bl holubice, rsovala na zemi jemn stn, jen halil mrtvho ptka. Vedle rejtara, jej slab osvcovala pochode, zaraen do zem krypty, leela jaksi star zaven kniha. T jedinen zubn mozaice vldla lu a hn. Jin odstny, velmi vzcn, zanechvaly iv a lkav stopy. Holubice utvoen ze skvostnch blostnch zub zaujmala pozici prudkho, ale pvabnho vzletu; vytvejce rejtarovu vbavu, zrun uspodan zubn koeny vykreslovaly na jedn stran rud pra zdobc tmav klobouk odhozen vedle knihy a na stran druh pak irok purpurov pl sepnut mdnou sponou znzornnou dmyslnm seskupenm zlatch plomb; sloit smsice modrch zub pedstavovala azurov modr kalhoty, jejich nohavice konily ve vysokch botch z ernch zub *+. (Pel. Miroslav Drozd)
Francois Bacon, Autoportrt, po roce 1945, Londn, Marlborough Gallery 577
578
Alberto Martini, Narozen - Lidsk bolest, z cyklu sedmi litografi Tajemstv, 1923, Miln, Bottega di Poesia
579
1. Avantgarda a triumf oklivosti Divadlo krutosti Antonn Artaud Divadlo a jeho dvojenec (1938) Divadlo, jako mor, je krize, kter se e smrt nebo uzdravenm. Mor je nejvt ze vech zel, protoe je to totln krize, po n nsleduje buto smrt, anebo totln oitn. Prv tak divadlo je zlem, protoe je nejvy rovnovhou dosaenou prostednictvm destrukce. *+ Me bt, jak tvrd svat Augustin, e divadeln jed rozkld tlo socilnho organismu. Dl to vak na zpsob morov pohromy, blahodrn a ozdravujc epidemie, v n vc epochy spatovaly prst bo (Pel. Jan Kopeck a Ladislav er)
Andy Warhol, Pt mrtvol na oranovm podkladu, 1963, New York, Andy Warhol Foundation
Znik kvt Georges Bataille e kvt (1929) Po velmi krtkm obdob lesku ndhern korunka oplzle hnije na slunci a stv se pro rostlinu potupnou ostudou. Kdy se pid zpach kompostu, akoli psobil dojmem, e vs v rozletu andlsk a lyrick istoty mine, kvt jako by se prudce vrtil ke sv prapvodn neistot: v nejlepm ppad je rychle pemnn ve vzdun cr hnojit. Protoe kvty 580
AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI nestrnou poestn jako listy, je ani po smrti neztrcej nic ze sv krsy; kvty uvadaj jako zestrl a pli napudrovan upejpalky a umraj smn na stoncch, kter pvodn vypadaly, e je vynesou a ke hvzdm.
Estetika zbytk Andy Warhol Od A k B a zase zpt (1975) Vdycky rd pracuji se zbytky, dlm rd zbytkov vci. Vm u dlouho, e vci, kter byly odhozeny, o kterch kad v, e jsou k niemu, obsahuj velk potencil legrace. Je to, jako bych je recykloval. Vdycky jsem si kal, e ve zbytcch je spousta humoru. Kdy se dvm na star film s Esther Williamsovou, kde stovka dvek vykopv pi tanci noku, km si, jak asi musel vypadat konkurs a jak to bylo se vemi zbry, kdy nkdy mon jedna dvka poskoila kvli trm jindy, ne mla, pemtm o tomto jejm vydlen ze swingov ady. Take tento zbr scny se stal zbytkem na podlaze u stihae a dvka byla v t chvli pravdpodobn tak zbytkem pravdpodobn ji vyhodili take cel scna je mnohem legranj ne reln scna, kde vechno sprvn klapalo, a dvka, kter neposkoila, je hvzdou vystihnutho zbru. (Pel. Jan Lemper) 581
Jean Fautrier, Studie k velkmu aktu, 1926, soukrom sbrka Na dal stran: Arman, Mal buroazn odpadky, New York, sbrka Philippa Armana
582
583
1. Oklivost jinakosti
Kapitola
XIV
OKLIVOST JINAKOSTI, K A CAMP

Hned na po|tku jsme si ekli, e pojet oklivosti, tak jako ostatn i pojet kr|sy, je d|no nejen rznmi kulturami, ale i dobou. Djiny jsou pln takovch pklad. Autor 18. stolet Saverio Bettinelli, vzdlan jezuita, nepochybn obdaen dobrm vkusem, alespo podle mtek tehdej doby, vytkal ve svch Vergiliovskch dopisech (kter stylizoval tak, jako by je napsal Vergilius) Bosk komedii obhroublost a nesrozumitelnost. Aby mohl prvod pi csask korunovaci pohodln vstoupit do paskho chr|mu Notre Dame, dal Napoleon odstranit tympanon centr|lnho port|lu katedr|ly, a zniil tak mistrovsk dlo gotickho umn, kter se na po|tku 19. stolet (navzdory gotickmu rom|nu, a mon| pr|v kvli jeho atmosfe) povaovalo za barbarsk a primitivn. Dnes si nevcn prohlme
584
Vzdoba vily Vittoriale bsnka Gabriela D'Annunzia, Gardone
fotografie hereek nmch film a nech|peme, jak mohly svm souasnkm pipadat okouzlujc, a stejn tak bychom nepozvali rubensovskou enu jako modelku na mdn pehldku. Nepochopiteln psob asto nejen minulost, ve vtin ppad nejsou souasnci schopni docenit budoucnost, to jest asto provokativn podnty umlc. A nemusme myslet jen na zavrhov|n avantgardnho umn m|ky nebo lidem. Pro pobaven ten|e a jako varov|n kad budouc kritice si petme texty souborn nazvan Jim pipadali okliv, neuvitelnou sbrku zniujcch kritik, jimi tehdej odbornci ztrhali dla umlc, kter my povaujeme za velik|ny.
Jak okliv je Bosk komedie Saverio Bettinelli Vergiliovsk listy (1758) Krsn vere, na n lovk as od asu narel, mi psobily takov poten, e jsem mu skoro odpoutl Jak koda, zvolal jsem, e je tak krsnm pasm ureno pobvat uprosted toliker temnoty a bizarnosti! *+ Ach, jak pro ns bylo morn vlci se pes sto zpv a trnct tisc ver tolikermi leby a kruhy, prochzet tiscermi propastmi a prrvami s onm Dantem, kter padal do mdlob pi kadm leknut, kadou chvli usnal a jen s nmahou se probouzel, a otravoval mne, svho vdce a prvodce, stle novmi a nanejv podivnmi otzkami! *+ Tch tisc grotesknch gest a bizarnch trzn vru nebud plinou dvru v toto Peklo a ani v bsnkovu obrazotvornost.
585
May Westov, kolem 1950
Vichni jsou pak, a u uprosted muk nebo blaenosti, straliv vav a upovdan, a nikdy jim nen zatko vyprvt sv podivn phody, eit teologick pochybnosti nebo zajmat se o stovky svch tosknskch ptel i neptel A to je velk, pkladn bse, bosk dlo? Tahle bse je utkna z kzn, dialog, otzek, je to bse bez zpletek - jedinmi zpletkami jsou tu pdy, pechody, stoupn, putovn tam a zptky, a m dl jdete, tm je to hor. trnct tisc ver takovchto homili - kdo to doke pest, ani ho peme nava a spnek? *+ To, co Dantovi chyblo, byl dobr vkus a umleck rozvaha. Ml vak velkou a vzneenou dui, pronikavho a plodnho ducha a ivou a pitoreskn obrazotvornost, take obas mu splynou s pera podivuhodn vere a pase. *+ Takovch zdailch tercn me bt a stovka, pokud jsem dobe potal, stovka z celkovho potu pti tisc. Pokud jde o izolovan vere, jednou gnmick, jindy 586
OKLIVOST JINAKOSTI, K A CAMP jemn, jednou plativ, jindy bezchybn a velkolep, troufm si tvrdit, e je jich v bsni kolem tisce. *+ Z eho vyplv, e zbv tinct tisc vadnch a patnch ver.
Jim pipadali okliv Lektorsk posudky a recenze Skladby Johanna Sebastiana Bacha naprosto postrdaj krsy, harmonie, a zejmna jasnosti. (Johann Adolph Scheibe, Der kritische Musikus, 1737) Orgie hmotu a vulgarity. (Louis Spohr o prvnm proveden Beethovenovy Pt symfonie) Kdyby (Chopin) pedloil sv skladby k posouzen znalci, ten by je roztrhal Rozhodn bych to chtl udlat j. (Ludwig Rellstab, Iris im Gebieteder Tonkunst, 1833) Rigoletto trp nedostatky v melodick rovin. Tato opera rozhodn neme bt zaazena do repertoru. 587 (Gazette Musicale de Paris, 1853) Dlouho jsem zkoumal hudbu toho roka. Je to panchart postrdajc jakchkoliv kvalit. (ajkovskij o Brahmsovi ve svm denku) Za sto let se bude na Kvty zla vzpomnat jako na pouhou kuriozitu. (Emile Zola u pleitosti Baudelairovy smrti) Snad ml vlohy velkho male, ale chybla mu vle stt se jm. (Emile Zola o Czannovi) Je to dlo blzna. (Ambroise Vollard v r. 1907 o Picassovch Avignonskch slench) Mon jsem trochu natvrdl, ale opravdu nedoku pochopit, jak
1. Oklivost jinakosti me njak pn popsat ticet strnek, aby vylil, jak se neustle pevrac v posteli, neli usne. (Lektorsk posudek na Proustovo Hledn ztracenho asu) Pane, svj romn jste pohbil pod kupou detail, kter jsou dobe podan, ale zcela nadbyten. (Vydavatelv dopis Flaubertovi v souvislosti s Pani Bovaryovou) V jeho romnech nen nic, co by prozrazovalo vjimenou npaditost, a to ani dj, ani postavy. Balzacovi nebude ve francouzsk literatue nikdy nleet vznamn msto. (Eugne Poitou, Revue des deux mondes, 1856) Ve Vtrn hrce se nedostatky Jane Eyrov [od sestry Charlotty] ztisceronsobily. Celkem vzato, zbv nm jedin tcha, toti pomylen, e tento romn nikdy nezsk popularitu. (James Lorimer o Emily Brontov, North British Review, 1849) Nesouvislost a absence formy v jejch bsnikch jinak bych je nazvat nedokzal - jsou dsiv. (Thomas Bailey Aldrich o Emily Dickinsonov, The Atlantic Monthly, 1982) Bl velryba je kniha smutn, nevrazn, banln, ba pmo smn A ten blzniv kapitn je smrteln nudn. (The Southern Quarterly Review, 1851) Walt Whitman m s umnm spolenho prv tolik jako vep s matematikou. (The London Critic, 1855) Mlo zajmav pro bnho tene a pli povrchn pro tene s vdeckou erudic. (Lektorsk posudek na Stroj asu H.G.Wellse, 1895)
588
OKLIVOST JINAKOSTI, K A CAMP Pbh nedospv k dnmu zvru. Ani hrdinova povaha, ani jeho ivotn drha nedospvaj k nemu, co by zdvodovalo konec. Pipad mi zkrtka, e ten pbh nijak nekon. (Lektorsk posudek na romn Na prahu rje Francise Scotta Fitzgeralda, 1920) Pane Boe, tohle nememe vydat. Skonme vichni ve vzen. (Lektorsk posudek na Faulknerovu Svatyni, 1931) V USA se nedaj prodvat pbhy o zvatech. (Lektorsk posudek na Farmu zvat George Orwella, 1945) Tahle dvka zejm nem dnou zvltn pedstavu ani tuen, jak by se dalo doclit toho, aby ta kniha nebyla pouhou kuriozitou. (Lektorsk posudek na Denk Anny Frankov, 1952) Mlo by se to vyprvt njakmu psychoanalytikovi, a pravdpodobn se mu to tak vyprvlo a pak se z toho udlal romn obsahujc nkolik hezky napsanch pas, ale je to pemrtn nechutn Doporuuji to pohbt na tisc let. (Lektorsk posudek na Nabokovovu Lolitu, 1955) Buddenbrookovi jsou jen dva objemn svazky, v nich autor nic nekajcm stylem vyprv bezvznamn pbhy bezvznamnch lid. (Eduard Engel o Mannov romnu Buddenbrookovi, 1901) Prv jsem doetla Odyssea a povauji ho za fiasko Je rozvln a psob nepjemn. Je to neotesan text, nejen objektivn vzato, ale tak z hlediska literrnho. (Z Denku Virginie Woolfov) Ten hoch nem sebemen talent.
589
1. Oklivost jinakosti (Manet Monetovi o Renoirovi) dn film o obansk vlce nikdy nevynesl ani hal. (Irving Thalberg ze spolenosti Metro, kdy odrazoval od zakoupen prv na zfilmovn romnu Jih proti Severu) Jih proti Severu bude nejpronikavjm nespchem v historii Hollywoodu. Jsem opravdu rd, e v brynd bude Clark Gable, a ne Gary Cooper. (Gary Cooper pot, co odmtl roli Rhetta Butlera) Co si mm pot s chlapkem s takovmahle uima? (Jack Warner po zkuebnch zbrech s CIarkem Gablem, 1930) Neum pednet, neum zpvat a je pleat. Tanec mu jak tak jde. (Jeden z vedoucch spolenosti Metro po zkuebnch zbrech s Fredem Astairem, 1928)
590
2. K
Oklivost je tak jev spoleensk. Vdy tomu bylo tak, e pslunci vych td povaovali vkus nich td za nevhodn nebo smn. Dalo by se sice ci, e v tto diskriminaci vdy hr|ly roli ekonomick faktory vtom smyslu, e elegance se vdy spojovala s pouitm drahocennch l|tek, barev a klenot. Ale asto nebyl rozliujc prvek ekonomick, nbr kulturn povahy; je bnm zvykem poukazovat na nekultivovanost zbohatlka, kter se sna stavt na odiv bohatstv a pekrauje hranice, je pevl|dajc estetick ctn pisuzuje dobrmu vkusu. Navc je velmi nesnadn urit, jak estetick ctn vlastn pevl|d|: nen to nutn ctn toho, kdo m| politickou a hospod|skou moc, ale sp ctn urovan umlci, kultivovanmi lidmi, tmi, kdo jsou (v liter|rnm, umleckm
591
2. K
i akademickm svt nebo na trhu umn a mdy) povaov|ni za odbornky na kr|sn vci. Ale to je jen velmi v|gn pojem. Me se proto st|t, e nkte ten|i uasnou, kdy v tto kapitole knihy o oklivosti najdou obrazy, kter mon| povauj za pekr|sn. Tyto obrazy zde pedkl|d|me, protoe je pevl|dajc estetick ctn, asto a posteriori, oznailo za zavrenhodn v tom smyslu, e je zaadilo do kategorie ke. Podle nkterch pr slovo k (kitsch) vzniklo ve druh polovin 19. stolet, kdy si amerit turist chtli v Mnichov koupit obraz, ale levn, a poadovali skicu (sketch). Odtud vznikl termn oznaujc nevkusn brak pro kupce touc po nen|ronch estetickch proitcch. V meklenburskm dialektu vak u existovalo sloveso kitschen, znamenajc sbrat bl|to na ulici. Jin vznam tohoto slovesa dajn je falovat n|bytek, aby vypadal jako staroitn , kdeto sloveso verkitschen znamen| levn prodat. Ale pro koho je brak brakem? Vysok| kultura povauje za k zahradn trpaslky, obr|zky svatch, napodobeniny ben|tskch kan|l v kasinech v Las Vegas, uml jes kyn proslulho kalifornskho hotelu Madonna Inn, kter m| turistm zprostedkovat vjimen estetick z|itek. A za k bylo bez milosti oznaeno (akoliv usilovalo o lidovost) oslavn umn diktatur, stalinistick, hitlerovsk nebo mussoliniovsk, kter prohlaovaly soudob umn za degenerovan.
592
593
2. K Skvl plody patnho vkusu Guido Gozzano Ptelkyn babiky Speranzy (1850) Alfieri u fkusu, vycpan papouek, cel kvtiny v rmeku (skvl plody patnho vkusu), krabice bez bonbon, chtn krbu - ern, hrozn - a mramorov hrozny (vdy ve sklennm zvonu), pr hraek a pr sponek, pedmty, do nich alba psala tvj navdy, alba s kresbami anemonek, Bentky pod ervnky, zaklet do mozaiky, rytiny, kokosy, krajky, mulemi zdoben schrnky, peliv podobizny ze ttce Azegliova, daguerrotypy (ovl, v nm pohledy pln trzn) a lustr, nov zbrusu, znsobujc smle v kilech vechny ty skvl plody patnho vkusu, idle protkan zlatem v damaku do karmnova Rodm se, rodm se znova v osmistm padestm. (Pel. Ji Peln)
Madonna Inn Umberto Eco Z okraje impria (1976) Uboh slova, jimi disponuje pirozen jazyk lid, nemohou stait, aby popsaly Madonna Inn. *...+ eknme, e Piacentini listoval nkterou Gaudho knihou, pitom se pedvkoval LSD a zaal stavt svatebn katakombu pro Lizu Minnelliovou.To vak nen dost vstin. Tak teba Arcimboldo, kter stav pro Oriettu Bertiovou chrm Sagrada Familia. Nebo Carmen Miranda navrhujc prodejnu Tiffanyho klenotnictv pro motely Motta. Anebo teba Vittoriale degli Italiani vytvoen Fantozzim, Calvinova Neviditeln msta popsan Lialou a ztvrnn Eleonorou Finiovou na Veletrhu plyovch hraek. Chopinova Sonta b moll zpvan Claudiem Villou v prav Valentina Liberaceho za doprovodu hasisk kapely z Viggi. Ale jet to nen ono. Zkusme vylit zchody. Je to obrovsk podzemn jeskyn, nco mezi Altamirou a Postumi, s byzantskmi sloupky, na nich spovaj barokn putti ze sdry. 594
Manel Arnolfiniovi, voskov rekonstrukce, 20. stolet, Buena Park, California, Palace of Living Art, Movieland WaxMuseum
Umyvadla tvo velk perleov lastury, zchod je krb vytesan ve skle, ale jakmile se proud moi (je mi lto, ale je teba to vysvtlit) dotkne dna, zd komnu zane prosakovat voda a pad dol jako vodopd v jeskynch planety Mongo. A v pzem dopluje obraz tyrolskch chalup a renesannch zmek kaskda lustr ve tvaru kvtinovch ko, kaskdy jmel a nad nimi duhov, lehce do fialov zabarven bubliny, mezi nimi se houpou viktorinsk panenky, povrch zd zrzuj secesn okna v barvch Chartres a tapiserie ve stylu rgence. *+ To vechno mezi vtvory promujcmi celek ve zmrzlinu tutti-frutti, krabiku kandovanho ovoce, sicilskou cassatu, pohdkovou zemi hojnosti pro Jenka a Maenku. Potom tam maj pokoje, je jich asi dv st a kad m njakou zvltnost: za skromnou cenu si mete dopt Prehistorick pokoj, pipomnajc jeskyni s krpnky, Safari Room (cel vytapetovan zebmi pruhy, s postel ve tvaru modly Bantu), Havajsk pokoj, California Poppy, Old Fashioned Honeymoon, Irskou pahorkatinu, Bouliv viny, pokoj Vilma Telia, pokoj Tall and Short pro manely dvou rznch dlek, s postel ve 595
Fotografie pokoje 206, Star mln, v hotelu Madonna Inn, San Luis Obispo, Kalifornie
Na protj stran: Nejsvtj srdce Jeovo, pohlednice, 1903
2. K tvaru nepravidelnho mnohohelnku, Pokoj s vodopdem podl skaln stny, Csask pokoj, Star holandsk mln, Pokoj s efektem kolotoe.
Ale ten, kdo v ki nach|z zalben, je pesvden, e mu poskytuje jedinen z|itek. Stailo by ci, e existuje umn pro nevzdlance, tak jako existuje umn pro vzdlance, a e je teba rozdl mezi tmito dvma vkusy respektovat, stejn jako se respektuj rozdly n|boenskho vyzn|n nebo
596
sexu|ln orientace. Ale zatmco pznivci kultivovanho umn povauj K za k, pznivci Ke (s vjimkou dl vytvoench pmo s myslem ohromit m|ka) nezavrhuj velk umn muze (ta ostatn asto vystavuj dla, kter| kultivovan ctn povauje za k). Naopak, povauj kovit| dla za podobn| vtvorm velkho umn. Pokud jedna z definic vid v ki nco, co msto aby umonilo nezaujatou kontemplaci, m| psobit na city, jin| povauje k za onen umleck postup, kter aby zulechtil s|m sebe i kupujcho, napodobuje umn muze a pejm| z nj. Clement Greenberg prohl|sil, e zatmco avantgarda (ch|peme-li ji obecn jako umn v jeho objevitelsk a tvr funkci) napodobuje akt napodobovn, k napodobuje inek npodoby; kdy avantgarda dl| sv umn, klade draz na postupy, kter vedou k vytvoen dla, a povyuje je na pedmt vlastnho diskurzu, kdeto k klade draz na reakce, kter m| dlo vyvolat, a na cl svho snaen povyuje emotivn reakci publika.
Dmitrij A. Nalbandjan, V Kremlu, 24. kvtna 1945, Moskva, Sttn muzeum
597
2. K
598
Hubert Lanzinger, Praporenk, 1937, Washington D. C, National Museum of the U. S. Army, Army Art Collection
Sochy na Foro Italico, m, asi 1927-1934
599
2. K Zajmav Arthur Schopenhauer Svt jako vle a pedstava, III, 40 (1819) Rozumm tm to, co vli tm, e se j nabz, bezprostedn udruje, podncuje. - Pocit vzneenho vznikal tm, e njak vli pmo nevhodn pedmt se stal objektem ist kontemplace, kter se potom udruje jen stlm odklonem od vle a povznesenm nad jej zjmy, co prv vytv povznesenost nlady. Naproti tomu drdiv vytahuje divka z ist kontemplace, kterou vyaduje kad pojmn krsnho. Drdivost pomoc pedmt, je bezprostedn pitakvaj vli, vli nutn podncuje, m pozorovatel pestv bt istm subjektem poznn, nbr se stv potebujcm, zvislm subjektem vle. *+ V historickm malstv a sochastv spov drdiv v obnaench tvarech, jejich postaven, poloobleenosti, a cel druh pojednn m proto za cl podntit v divkovi dostivost, m je ist estetick pozorovn ihned zrueno, tedy pracuje proti elu umn. (Pel. Milan Va) 600
William Adolphe Bouguereau, Zrozen Venue, 1879, Pa, Muse Orsay
Nepmou definici ke pod|v| Schopenhauer, kdy nastiuje rozdl mezi umleckm a zajmavm, a zajmav ch|pe jako umn, kter probouz smysly publika. Schopenhauer proto kritizuje holandsk malstv 18. stolet, zobrazujc ovoce a bohat prosten stoly, kter sp povzbuzovaly chu, ne aby vyzvaly ke kontemplaci. V naem stolet se proti tomuto pl|novitmu vyvol|v|n inku vyjadoval se svrchovanm moralistickm opovrenm Hermann Broch. A nepochybn spad| do kategorie ke cel umn konce 19. stolet oznaovan jako art pompier, charakterizovan svdnmi odaliskami, akty klasickch bostev a pepjatmi, oslavnmi historickmi vjevy. Pokud jde o napodobov|n vysokho umn, Dwight MacDonald postavil v jednom svm slavnm eseji do protikladu k projevm elitnho umn jak masovou kulturu (masscult), tak kulturu malom|ckou (mid-cult). Jeho hlavn vtka neznla, e masscult roziuje to, co bychom dnes nazvali trash (neboli televizn smet), nbr e midcult banalizuje objevy skutenho umn a vyuv| je ke komernm elm - rozhorlen kritizoval Hemingwayova Starce a moe a poukazoval na umle lyrizujc jazyk a na sklon zpodobovat zd|nliv univerz|ln postavy (nikoli toho starce, ale Starce).
Sir Lawrence AlmaTadema, Oblben kratochvle, 1909, Londn, Tate Gallery
601
2. K
602
Stylistika ke Pasti, kter vytvoil Walther Killy v knize Nmeck k (1962) s pouitm ryvk z dl esti nmeckch autor, mj. Rilkeho V dlce plouch moe a v zakletm tichu si vtk pohrv s nehybnmi listy. aty z mlnho hedvb s vivkou v barv slonov kosti a zlata se vln kolem jejch d a dvaj vyniknout tl prun ji, na n spovaj tk copy ohniv barvy. V Brunhildin osaml svtnici se jet nerozsvtilo svtlo - thl ruce se mhaly jako tmav bizarn stny z drahch nskch vz: uprosted se jako peludy blala tla antickch soch, na stnch byly v tlumench odrazech st patrn obrazy ve velkch zlatch rmech. Brunhilda sedla u klavru, ruce nechala klouzat po klvesnici, ponoena do sladkho snn. Jak hledaly, linulo se z nstroje pochmurn largo, jako kdy se rozplvaj zvoje koue stoupajc z rozhavenho popela, jsou neseny vtrem, a odloueny od plamene, bez substance krou v bizarnch krajch. Majesttn melodie pozvolna gradovala, burcela v mocnch akordech, vracela se ve form dtskch, prosebnch, arovnch, nevslovn sladkch hlas, andlskch kr, epotala nonmi lesy, irokmi osamlmi stremi rud ozenmi starmi stlami a pohrvala si kolem oputnch venkovskch hbitov. Otevely se prosvtlen louky, jara si pohrvala s figurami v pvabnm neklidu, ped branami 603 Giacomo Grosso, Akt, 1896, Turn, Galleria Civica Arte Moderna e Contemporanea
2. K podzimu sedla star ena, zl ena, v jej blzkosti spad ze strom vechno list. A bude zima, velc zc andl, kte se nedotkaj snhu, vysoc jako samo nebe, se budou sklnt k pastm, naslouchat jim a zpvat o podivuhodnm dtti z Betlma. Nebesk kouzlo prosycen tajemstvm Vnoc opd zimn rokli, je sp v hlubokm mru, jako by zdli znl zvuk harfy ztrcejc se ve zvucch dne, jako by samo tajemstv smutku plo o boskm potku. A venku non vtr doteky tlch rukou hlad dm ze zlata a hvzdy putuj zimn noc.
Technika efektu Hermann Broch Zlo v hodnotovm systmu umn (1933) Podstata ke spov v zmn kategorie etick s estetickou; po umlci nepoaduje dobr, ale krsn vkon. Nejdleitj je pro nj toti krsn vsledn dojem. Tebae se asto jev pirozen a hojn pouv slov vzanch na skutenost, kovit romn ukazuje svt nikoli takov, jak je, ale takov, jak si jej peje i jakho se obv; podobnou tendenci k projevuje i ve vtvarnm umn. Pokud jde o hudbu, k zde ije pouze z efekt (pipomeme takzvanou zbavnou hudbu manskch vrstev a nezapomnejme, e souasn hudebn prmysl v mnoha ohledech pedstavuje jej zbytnn). Jak tedy nedospt k zvru, e dn druh umn se neobejde bez kapky efektu, bez kapky ke? *+ Protoe k je zaloen na principu npodoby, mus nutn koprovat umn ve vech jeho specifickch rysech. Tvr akt, z nho se rod umleck dlo, vak metodologicky koprovat nelze: imitovat lze pouze mnohem jednodu postupy. Pokud chyb vlastn fantazie, je zcela nepochybn a zejm, e se k mus neustle dovolvat tch nejjednoduch metod (naprosto zejm je to v poezii, sten tak v hudb). V pornografii, jak znmo, slova vzan na skutenost popisuj vhradn sexuln aktivitu; pornografie tak pedstavuje jejich jednoduch linern zetzen. Detektivka nen nim jinm ne sledem stle stejnch vtzstv nad zloinci; milostn romn zase 604
OKLIVOST JINAKOSTI, K A CAMP spojuje v jeden sled stle stejn dobr skutky, je doly odmny, a potrestan skutky hanebn (metodou dc toto monotnn spojovn slov vzanch na skutenost je metoda primitivn syntaxe, neustvajcho rytmu bubnu).
Kouzlo patnho vkusu Marcel Proust Swannova lska (1913) Ctil, e asto neme uskutenit to, po em Odette tou, a snail se aspo, aby j s nm bylo pjemn, snail se neodporovat jejm banlnm nzorm, patnmu vkusu, kter projevovala ve vem a kter ml ostatn rd jako vechno, co pochzelo od n, ba kter ho dokonce okouzloval, protoe to vechno byly zvltn rysy, v nich se mu podstata t eny zjevovala, stvala se viditelnou. Proto tak, kdy se tvila astn, ponvad mla jt na Krlovnu Topaze, nebo se dvala vn, neklidn a umnn ze strachu, e zmek kvtinovou slavnost nebo prost aj s houstikami a toasty v Th de la Rue Royale, kam podle jejho mnn musela dochzet pravideln kad ena, kter chtla platit za elegantn, Swann, unesen stejn jako my pirozenm chovnm dtte nebo vrnost portrtu, kter, zd se, jen jen promluv, ctil tak jasn, jak se due jeho milenky pesn odr v jejm vrazu, e nemohl odolat, aby se rty nedotkl jej tve. Ale, ale, nae mal Odettka chce, aby ji nkdo zavezl na kvtinovou slavnost, chce se dt obdivovat, tak ji tam tedy zavezeme, nezbv nm ne se podrobit. Swann byl trochu krtkozrak, take se pro prci doma musel smit s brlemi, ale do spolenosti nosil monokl, kter ho tolik nehyzdil. Kdy ho poprv vidla na jeho oku, nemohla potlait radost: J bych ekla, e u mue na tom je nco velmi elegantnho, to se mus nechat! Jak ti to takhle slu! Vypad jako gentleman. Schz ti jenom lechtick titul! dodala s jistm politovnm. Lbilo se mu, e je Odette takov, stejn jako by byl asten, kdyby se zamiloval do Bretonky, e nos krojov epec a v ve straidla. 605
Giovanni Boldini, Ohostroj, 1891, Ferrara, Museo Giovanni Boldini
2. K A dosud v nm byl, jak to bv u mnoha mu, jejich zliba v umn se vyvj nezvisle na smyslnosti, podivn rozpor mezi tm, jak tu i onu uspokojoval; til se z krs m dl tm rafinovanjch umleckch dl ve spolenosti m dl tm hrubch en a pivedl njakou slutiku do zamovan le na dekadentn divadeln hru, kterou ml chu vidt, nebo na vstavu impresionistickc h obraz; byl ostatn pesvden, e kultivovan dma ze spolenosti by tam nebyla pochopila o nic vc, ale nedovedla by tak mile mlet. (Pel. Prokop Voskovec)
606
Pijmeme-li MacDonaldv podnt, dobrm pkladem midcultu jsou ensk portrty Boldiniho, male z pelomu 19. a 20. stolet, vhlasnho portrtisty, zn|mho v dobr spolenosti tehdej doby jako mal dam. Ti, kdo si u nho portrty objedn|vali, poadovali umleck dlo, kter by sice bylo zdrojem prestie, ale tak by nade vi pochybnost oslavovalo pvaby d|my. Boldini proto sv portrty vytv|el podle nejlepch pravidel psobivosti. Pi pozornm pohledu na jeho ensk portrty si vimneme, e tv| i ramena (odhalen |sti tla) podlhaj vem k|nonm jakhosi smyslnho naturalismu. sta en jsou masit| a vlhk|, tlo vyvol|v| touhu po dotyku; pohledy maj nn, vyzvav, zlomysln nebo zasnn, vdy pipraven okouzlit div|ka. Boldiniho eny nevyvol|vaj abstraktn pedstavu kr|sy, nepouvaj enskou kr|su jako z|strku pro koloristick| extempore; zpodobuj uritou enu do t mry, e div|ka sv|dj, aby po n zatouil. Sotva vak Boldini pejde k malov|n odvu, kdy se od korzetu pesune dol k z|hybm sukn a od odvu postoup k malb pozad, hned upout od gastronomick techniky, kterou Schopenhauer pisuzoval holandskm malm: obrysy ztr|cej na pesnosti, materi|ly se rozpoutj v z|ivch tazch ttcem, vci se promuj v chuchvalce barev, pedmty splvaj v explozch svtla... Spodn |st Boldiniho obraz evokuje impresionistickou kulturu, Boldini dl umn, erp| z reperto|ru malskho umn, kter v
607
2. K
jeho dob pedstavovalo avantgardu. Jeho poprs a tv|e (po nich mme touit) se vynouj z korunky malskho kvtu, na kter se naopak mme jen d/Var.Tyto eny jsou stylematick sirny, u nich se k hlav a poprs urenm ke konzumaci pipojuje at uren ke kontemplaci. Portrtovan| d|ma nebude uvedena do rozpak tm, e ukazuje sv tlesn pvaby jako kurtiz|na: zbytek jej postavy se st|v| podntem k estetickm degustacm, a tedy k poitku vyho |du. Spotebitel midcultu tak konzumuje svou le - a je lhostejn, zda a nakolik vdom. M|-li tedy termn k smysl, nen to proto, e by oznaoval takov umn, kter se sna vyvolat inek - vdy v mnoha ppadech si umn klade i tento cl -, nebo takov, je vyuv| stylmy vznikl v jinm kontextu, protoe k tomu me doch|zet, ani upad|me do nevkusu: k je dlo, kter aby ospravedlnilo svou funkci podncovatele ink, se chlub cizm pem a prodv se bez vhrad jako umn.
K jako zlo Hermann Broch K Toto uspokojen podnty, k nmu jsme dospli dokonalmi a racionlnmi prostedky, toto patetizovn konenho a k nekonenosti, tato touha po krse propjuje ki cosi falenho, za m meme vyctit etick zlo. *+ Ten, kdo vytv k, nevytv podadn umn, nen to umlec nadan 608
nim i zcela nulovm umleckm potencilem. Vrobce ke nememe hodnotit estetickmi kritrii, mnohem jednodueji vak mus bt hodnocen jakoto lovk a niemnk, jakoto darebk touc po zlu od samho potku. Protoe se v ki projevuje krajn zlo, ono zlo o sob, je je ve vztahu ke vem systmm hodnot absolutn negativn krajnost, mus bt k povaovn za zlo nejenom v kontextu umleckm, ale v souvislosti s jakmkoli ebkem hodnot, jen nen zaloen na principu npodoby. Ten, kdo pracuje z lsky ke krsnmu efektu, kdo nehled nic jinho ne citov uspokojen, je v nm vzbud dojem krsnho okamiku, kdy si s pocitem levy povzdechne, jednm slovem radikln estt, m za to, e sm pouvat, a ve skutenosti tak bez sebemench zbran pouv, jakhokoli prostedku, jen aby vytvoil takovouto krsu. Zbytnnm projevem ke byla podvan zinscenovan Neronem v jeho csaskch zahradch, kdy dal zaplit tla kesan navren na hranici jen proto, aby tuto scnu mohl opvovat za doprovodu lyry (nikoli nhodou byla Neronovou stejn ambic ambice hereck). Vechna obdob v historii, kdy dochz k rozpadu hodnot, jsou obdobm velkho rozmachu ke. Zvren ra mskho 609
Alexandre Cabanel, Zrozen Venue, 1863, Pa, Muse Orsay
2. K
Jean Broc, Smrt Hyacintov, 1801, Poitiers, Muse des Beaux Arts
impria vyprodukovala k a ani doba dnen, kter se nachz na samm konci procesu rozkladu stedovkho pojet svta, neme nebt zpodobena estetickm zlem. Epochy, pro n je charakteristick definitivn ztrta hodnot, se ve skutenosti opraj o zlo a zkost ze zla, a umn, je by chtlo bt jejich adekvtnm vrazem, mus vyjadovat i zlo, kter se v nich projevuje.
610
611
3. Camp
3. Camp
Jako pklady ke jsme uvedli obrazy artpompier. Ale dnes se tato dla nejen vystavuj v muzech, ale tak se velmi draze prod|vaj sbratelm s vytbenm vkusem. To by jen potvrzovalo n|zor, e verej oklivost se st|v| dnen kr|sou, jak tomu bylo vdy, kdy vysok| kultura recyklovala produkty lidovho umn, a dokonce i produkty masov kultury, jako teba komiksy, kter se - akoli vznikaly za elem pobaven - nyn pehodnocuj nejen jako nostalgick pozstatky minulosti, ale tak jako vtvory pozoruhodn umleck kvality. Ovem pi rehabilitaci artpompier sehr|l roli tak dal faktor, toti vkus zvan camp; tento jev nikdo neanalyzoval lpe ne Susan Sontagov ve svch Poznmkch o fenomnu camp z roku 1964. Camp je urit| forma vnmavosti, kter| spe ne frivoln ve v|n (jak by tomu mohlo bt u kanonizace jazzu, kter vznikl jako hudba nevstinc) mn v|n ve frivoln. Vkus campy vznik| jako projev uzn|n mezi pslunky urit intelektu|ln elity, kte jsou si
612
Rocky Horror Picture Show, reie Jim Sharman, 1975
natolik jisti svm vybranm vkusem, e mohou rozhodovat o rehabilitaci verejho nevkusu tak, e vych|zej z l|sky k nepirozenmu a pehnanmu. Dovol|vaj se dandismu Oscara Wilda, podle nho bt pirozen je velmi obtn| pza, jak napsal v Idelnm manelovi. Camp se nepomuje kr|sou neho, nbr svou vlastn mrou umlosti a stylizace, a sp ne jako styl se definuje jako schopnost pohlet na styl druhch. V pedmtu campy mus bt trochu nads|zky a trochu marginality (k| se: je to pli dobr nebo pli dleit, ne aby to bylo campy), jako i trochu vulg|rnosti, i kdy usiluje o vytbenost. Seznam vc, o kter se podle Sontagov camp zajmaje nepochybn rznorod, od Tiffanyho lamp a po Beardsleye, od Labutho jezera a Belliniho dl a po Viscontiho reii Salome, od jistch pohlednic z konce stolet pes King Konga, star Gordonovy komiksy, ensk obleen dvac|tch let a po to, co nejrafinovanj filmov| kritika pokl|d| za deset nejlepch patnch film, kter jsem vidl. Jako campy se oznauje ena, kter| se proch|z v atech vyrobench ze t milion per, nebo obrazy Carla Crivelliho, do nich jsou zasazeny prav drahokamy, neprav brouci a praskliny ve zdi - a nelze opominout fakt, e vkus campy pitahuje sexu|ln nevyhrannost (viz Camp a sexualita). Nicmn camp se zajist nevyv| v zajmavm v Schopenhauerov smyslu, a pohl-li na akt ve stylu pompier, nen to kvli erotickmu uspokojen, nbr proto, aby si vychutnal jeho patetick nedostatek cudnosti, vyd|van za n|vrat ke svrchovan nestoudnosti velkho klasickho umn.
Carlo Crivelli, Madona s dttem, kolem 1480, New York, Metropolitan Museum of Art
613
3. Camp
614
Nelze popt, e vbr Sontagov odr| vkus newyorskho intelektu|lnho svta edes|tch let (pro jsou campy Jean Cocteau, ale ne Andr Gide, Richard Strauss, ne vak Wagner?). A aby bylo toto vymezen jet v|gnj, pipout se, e mnoh pklady campu jsou kovit, ovem camp se nutn neztotouje se patnm umnm, protoe na seznamu Sontagov se objevuj i velc umlci jako u
615
Niki de Saint Phalle, Hon (Ona), 1966, Stockholm, National Museet
3. Camp
zmnn Crivelli, Gaud nebo mn vznamn, ale vytben tvrci jako Ert (a z jistch nejasnch dvod dokonce i nkter| dla Mozartova). V kadm ppad mus vechny pedmty a osobnosti campy obsahovat njak prvek extrmnho postoje vi prod (v prod nen nic, co by mohlo bt campy). Camp je l|ska k vstednosti, k vcem, kter jsou tm, m nejsou. A nejlepm pkladem je secese, nebo secesn pedmty promuj osvtlen v rozeven kvtiny, obvac pokoj v jeskyni, nebo naopak stonky orchidej v litou ocel, jako v Guimardovch vchodech do paskho metra. Camp je tak, i kdy ne vdy, vnm|n ke tm, kdo v, e co vid, je k. V takovm smyslu je projevem aristokratickho a v kadm ppad snobskho vkusu: A tak jako je dandy pro devaten|ct stolet n|hradou aristokrata v z|leitostech kultury, tak je camp modernm dandismem. Camp pod|v| odpov na ot|zku, jak bt dandy ve vku masov kultury. Ale zatmco dandy vyhled|val vz|cn pocity, dosud nepotsnn masovm oceov|nm, znalec campu nach|z uspokojen v tch nejhrubch, nejsprostch slastech, v umn mas (). Dandy si u nosnch drek pidroval navonn kapesnka ml sklony k mdlob|m; znalec campu piich|v| k z|pachu a pyn se svmi silnmi nervy. Jak k| Sontagov|, nejzaz tvrzen campu zn: je to dobr, protoe to je pern
616
Camp a sexualita Susan Sontagov Poznmky o fenomnu camp (1964) Androgyn je nepochybn jednm z velkch obraz campy vnmavosti. Pklady: umdlvajc, thl, vlniv postavy 617
Adolf de Mayer, Niinskij jako faun, fotografick album Faunovo odpoledne, 1912, Pa, Muse Orsay
3. Camp prerafaelitskch obraz a bsn; tenk, plynouc, bezpohlavn tla na secesnch tiscch a plaktech, prezentovan v relifu na lampch a popelncch; straideln androgynn przdnota za dokonalou krsou Grety Garbo. Vkus campu zde erp z jist obvykle nepiznvan pravdy o vkusu: nejjemnj forma pohlavn pitalivosti (stejn jako nejjemnj forma pohlavn rozkoe) spov v tom, e jdeme proti srsti vlastnho pohlav. Na munch much je nejkrsnj cosi enskho; na enskch ench je nejkrsnj cosi muskho. *+ Se zlibou campu v androgynnosti je spjato nco, co se zd zcela odlin, ale nen: zliba v pehnn sexulnch charakteristika manrismu osobnosti. Z dvod, kter jsou zjevn, poskytuj nejlep pklady filmov hvzdy. Nadren flamboyantn enstv Jayne Mansfieldov, Giny Lollobrigidy, Jane Russellov, Virginie Mayov *+. Camp pedstavuje triumf bezpohlavnho stylu. (Zamnitelnost mue a eny, osoby a vci.) Ale veker styl, tedy umlost, je v posledn instanci bezpohlavn. ivot nen stylov. Proda tak ne. *+ Na dalch stranch: Aubrey Beardsley, ilustrace k Salom Oscara Wilda, 1894, soukrom sbrka Krlovna Loana, vtvarn realizace Lyman Young, Tajemn plamen krlovny Loany, nakladatelstv Nerbini, Florencie 1935 Ert, Adorace, 1986, soukrom sbrka 618 Nen pravda, e campy vkus je tot co homosexuln vkus, nicmn ob oblasti nepochybn vykazuj zvltn spznnost a pekrvaj se. *+ Ne vichni homosexulov maj campy vkus. Avak homosexulov v naprost vtin ustavuj pedvoj campu a tak jeho nejvraznji vdom publikum. *+ Draz campu na nevnost, na hravost, tak odpovd touze homosexul zstat mladistv. Nicmn je nm jasn, e kdyby homosexulov vcemn nevynalezli camp, uinil by to nkdo jin. Aristokratick postoj ve vztahu k umn toti neme vyhynout - i kdy mon peije jen ve stle arbitrrnjch a dmyslnjch podobch. (Pel. Martin Pokorn)
619
3. Camp
620
621
3. Camp
Bohyn z filmu Pink Flamingos, reie John Waters, 1972
622
Joel-Peter Witkin, Portrt trpaslka, 1987, Los Angeles, Seattle Art Museum
623
3. Camp
Vzkum Sontagov odvozuje vkus campu od d|vnch pedchdc, od manrist, baroknch poetik witu, witzu, agudezy a meraviglie, gotickch rom|n, v|n pro chinoiserie nebo uml trosky - a v tomto smyslu by se mohl st|t definic obecnjho vkusu, jaksi trval formy manrismu a novobaroka. V kadm ppad vrh| tato analza svtlo na jeden zajmav problm: Umleckho dla si obvykle cenme na z|klad v|nosti a dstojnosti toho, eho dos|hlo, a pi jeho hodnocen ped pokl|d|me n|leit vztah mezi z|mrem a vsledkem, tebae existuj jin formy umleck vnmavosti, jejich hlavnm rysem je trze a krutost, proe zde pijm|me disparitu mezi z|mrem a vsledkem. Sontagov| uv|d Bosche, Sada, Rimbauda, Jarryho, Kafku, Artauda a mnoho umleckch dl 20. stolet, jejich clem nebylo vytvoit harmonii, nbr zav|dt st|le n|silnj a nesmiitelnj tmata. A tady z naeho rozboru vyplvaj pro djiny oklivosti dva dleit poznatky. Sontagov| n|m pipomn|, e krajnm projevem campy vkusu je vraz je to kr|sn, protoe je to pern - a nen n|hoda, e vnovala jedno pojedn|n Dian Arbusov, fotografce oklivch bytost. K|non campu se me zmnit a as me zlepit to, co se n|m dnes okliv, protoe je n|m to pli blzk: To, co bylo kdysi ban|lnm, me se postupem asu st|t fantastickm. V tomto smyslu promuje camp verej oklivost v pedmt estetickho poten - v dvojsmysln he, v n nen jasn, zda se okliv povyuje na kr|sn, nebo se
624
kr|sn (jakoto zajmav) poniuje na okliv. Vkus campy se obrac z|dy k obvyklmu estetickmu soudu s jeho osou kr|sn-okliv. [] Nesna se prok|zat, e kr|sn je okliv nebo okliv kr|sn. Umn (a ivotu) pouze nabz odlin, doplkov soubor mtek. Je vak teba ci, e ne vechno okliv (v minulosti i dnes) lze pova ovat za campy. Campy je to jen tehdy, kdy je exces naivn a nemysln. Pklady ryzho campu nevznikly z|mrn, byly mnny smrteln v|n: Secesn emeslnk, kter vytvo lampu, kolem n je ovinut had, n|s nebalamut ani se nesna bt okouzlujc. Se v v|nost k|: ,Voil{ Orient!' Mezi pklady toho, co dnes povaujeme za camp, pat opera, v n skladatel brali naprosto v|n melodramatick absurdity libretist (pich|zej n|m na mysl slavn pas|e jako slym stopy nemilosrdnch kroej). V takovch ppadech se rozkonick| reakce degust|tora campu projevuje slovy: To je pli, tomu nemohu uvit! Nelze se rozhodnout, e udl|me nco campy. Camp neme bt mysln, spov| v bezelstnosti, s n se umlost uplatuje (a ekli bychom ve zlomyslnosti toho, kdo ji za takovou uzn|v|). V campu je v|nost, kter| selh|v| kvli peme v|n, a v kadm ppad nco pehnanho v z|mru, proe Gaudho kiklav a kr|sn stavby v Barcelon, a zejmna Sagrada Familia, svd o ambici jedince uskutenit to, co vyaduje celou generaci, celou kulturu.
625
3. Camp
V n|sledujc kapitole se budeme zabvat etnmi rysy zmrn oklivosti, k n smuje velk| |st souasnho umn a zvyk (a |sten se pitom inspiruje pr|v pojetm campu). Ale bez nevinnosti, ba vdom a z|mrn se bude usilovat pr|v o oklivost. Byl-li k l vyslovenou v souvislosti s vysokm umnm, z|mrn| nov| oklivost bude l vyslovenou v souvislosti s pernm, kter se vkus campy pokouel rehabilitovat.
Recyklace cizch zbytk Andy Warhol Od A k B a zase zpt (1975) Nekm, e veobecn vkus je patn, a e tedy co zbude ze patnho vkusu, je dobr: km, e co zbude, je pravdpodobn patn, ale pokud to pouijete a udlte to dobr nebo aspo zajmav, pak toho tolik nepijde nazmar. Recyklujete prci a lidi a vedete svj byznys jako vedlej produkt jinch byznys. Ve skutenosti jinch nezakryt soupecch byznys. Take je to velmi sporn vrobn procedura. Je to taky nejlegranj vrobn procedura, protoe jak jsem ekl, zbytky jsou v podstat legran. t v New York City podncuje lidi, aby chtli vci, kter nikdo jin nechce - aby chtli vechny zbytkov vci. Je zde tolik lid, kte s vmi sout, e mnit svj vkus a zamovat se na to, co jin nechtj, je va jedinou nadj, e nco zskte. *+ Kdy jsme nemli penze na celoveern filmy s tisci sestih, zptnch zbr atd., snail jsem se zjednoduit proceduru naten film tm, e jsem dlal filmy, ve kterch jsme pouili kadou stopu natoen filmov psky, protoe to bylo lacinj, jednodu a legranj. Taky jsme sami nemvali dn zbytky. Pak v roce 1969 jsme zaali nae filmy 626
OKLIVOST JINAKOSTI, K A CAMP sestihvat, ale dokonce i u vlastnch film mm stejn nejradji zbytky. Vystihan zbry jsou vechny skvl. Vechny si je zkostliv schovvm. Od sv filozofie vyuvn zbytk se odchyluji ve dvou oblastech: 1 ) u svho psa, 2) u svho jdla. Vm, e svho zvecho kamarda jsem si ml vybrat v tulku pro zatoulan i odloen zvata, ale msto toho jsem ho koupil. *+ Musm taky piznat, e si nedoku zvyknout na to, abych jedl zbytky. (Pel. Jan Lemper)
Na protj stran: Paul McCarthy, Podzemn bunkr: malovan krlovna, mal modr pokoj, 2003, Paul McCarthy, reprodukovno se svolenm autora a Hauser & Wirth Zrich London 627
3. Camp
628
629
1. Oklivost dnes
Kapitola
XV
OKLIVOST DNES
1. Oklivost dnes
Ucho d|vnch n|rod vnmalo urit hudebn intervaly jako nelibozvun a povaovalo je za nepjemn. Klasickm pkladem hudebn oklivosti byl po stalet interval zvten kvarty, jako napklad c-fis. Stedovk pocioval tuto disonanci jako natolik ruivou, e ji oznaoval za diabolus in musica. Nicmn psychologov vysvtlili, e disonance maj dr|div inek, a mnoho hudebnk jich u od 13. stolet vyuvalo k vyvol|n uritch efekt ve vhodnm kontextu. Diabolus tak asto slouil k navozen pocitu napt i nestability, kter si |d| dalho rozveden pouval ho Bach, Mozart v Donu Giovannim, Liszt, Musorgskij, Sibelius, Puccini v Tosce, a dokonce i Bernstein ve West Side Story , nebo asto pedznamen|val pekeln| zjeven, jak je tomu u Berlioze ve Faustov proklet. Diabolus in musica by mohl bt na z|vr tchto djin oklivosti vynikajcm pkladem, protoe n|s inspiruje k nkolika vah|m. Ti z nich snad jasn vyplynuly z pedch|zejcch
630
Fernando Botero, ena, 1979, soukrom sbrka
OKLIVOST DNES
kapitol: pojet oklivosti je d|no dobou a kulturou, to, co bylo vera nepijateln, me bt ztra akceptov|no, a to, co pociujeme jako okliv, me ve vhodnm kontextu pispt ke kr|se celku. tvrt| vaha n|s vede k oprav relativistick perspektivy: pouval-li se diabolus vdy k vyvol|n napt, potom tu jsou reakce zaloen na na fyziologii, kte r zst|vaj v rznch dob|ch i kultur|ch vcemn nemnn. Diabolus byl postupn pijat nikoli proto, e by se stal pjemnm, ale pr|v kvli onomu pachu sry, kter nikdy neztratil. Z tohoto dvodu se dnes diabolus asto vyskytuje v heavymetalov hudb (napklad u Jimiho Hendrixe v Purple Haze) a nkdy jako oteven| satanistick| provokace (viz napklad desku Diabolus in musica od skupiny Slayer). George Romero, reisr Noci oivlch mrtvol a dalch hororovch film, v jednom programovm n|stinu sv poetiky, kde zeiroka hovo o dojemn nnosti Frankensteinova monstra, King Konga nebo Godzilly, pipomn|, e jeho zombie maj svratlou a shnilou ki, ern zuby a nehty, ale jsou to jedinci se stejnmi v|nmi a potebami, jak m|me my. A dod|v|: V mch filmech o zombie pedstavuj obivl mrtv jakousi revoluci, radik|ln zvrat ve svt, kter mnoh z mch lidskch postav nedok|ou pochopit, a radji ocejchuj iv mrtvoly jako neptele, akoli ony jsou ve skutenosti n|mi. J| pouv|m krev v cel jej hrzn n|dhee, abych dal div|km na srozumnou, e m filmy jsou spe
631
1. Oklivost dnes
Hvzdn vlky: Epizoda II - Klony to, reie George Lucas, 2002
spoleensko-politickou kronikou doby ne hloupmi dobrodrustvmi v hororov om|ce. Uchylov|n se k oklivosti je tedy prostedkem k odhalen ptomnosti zla? A pesto s|m Romero pipout, e horor z|vratn zvyuje kasovn spch, a tud uzn|v|, e horor je oceov|n jako zajmav a vzruujc. Nemluv o ppadech, kdy se stane oslavou zla, by jen v okrajovch ppadech, jako je satanismus psychopat. Stojme tedy ped splet protiklad. Mon| okliv, ale nepochybn roztomil obludy jako E. T. nebo mimozeman z Hvzdnch vlek nefascinuj jen dti (ty si ostatn oblbily dinosaury, pokmony a jin potvrky), ale i
632
OKLIVOST DNES
dospl, kte se odreaguj pi sledov|n filmu |nru splatter, kde se mozky rozmak|vaj na kai, a krev stk| po zdech, a kter literatura bav hrzostranmi pbhy. Nelze hovoit jen o degeneraci masmdi, protoe i souasn umn pracuje s oklivost a oslavuje ji, ovem ne u v provokativnm smyslu avantgard z po|tku 20. stolet. Nkter happeningy nejene pedv|dj odpudivost zmrzaen nebo postien, ale i s|m umlec vystavuje vlastn tlo krvavmu n|sil. I v tchto ppadech umlci prohlauj, e chtj pouk|zat na mnoh krutosti na doby, ale milovnci umn pich|zej do galerie obdivovat tato dla a tyto
Marina Abramoviov bhem performance Lips of Thomas v Solomon R. Guggenheim Museum, New York 14. listopadu 2005
633
1. Oklivost dnes
performance rozpoloen.
hravm
uvolnnm
A jsou to t lid, kte neztratili tradin smysl pro kr|su a v nich vyvol|v| estetick pocity pohled na kr|snou krajinu, kr|sn dt, pl|tno, kter n|m znovu pedkl|d| k|non zlatho ezu. Tent lovk dnes pijm| n|vrhy bytovho designu, hotelov architektury a celho turistickho prmyslu, jen prod|v| klasicky lbiv formy (vimnme si, jak se Las Vegas inspiruje ben|tskmi pal|ci, triklinii mskch csa nebo maurskou architekturou), a z |rove si vybr| hotely zulechtn avantgardnmi obrazy 20. stolet (pvodnmi nebo reprodukcemi), kter jeho prarodim pipadaly jako popen vech ide|l klasickho starovku.
ivouc mrtv Stephen King Porod (1989) Nic vnho, pinejmenm do t doby, ne zaali vstvat z hrob i jinde. Nic vnho, dokud se ve zprvch neobjevil prvn zznam (Mli byste poslat dti od obrazovky, doporuoval vnm hlasem Tom Brokaw), zznam napl shnilch zrd, kterm z vyschl ke trely hol kosti, obt automobilovch nehod, jim se sloupl mejkap od maskr z pohebnho stavu, take byly jasn vidt rozdrsan tve a proraen lebky, zznam en s vlasy slepenmi do hnzd, v nich se kroutili ervi a lezli brouci, en se stdav przdnmi 634
OKLIVOST DNES
a vdoucmi tvemi, ne bez jist vypotav, slabomysln inteligence. Nic vnho, dokud v asopise People, kter se prodval v zapeetn flii s oranovou nlepkou do 18 LET NEPRODEJN!, nevyly prvn dsiv fotografie. Pak u to vn bylo. Kdy jste vidli zetlelho mue, dosud obleenho do zablcench pozstatk obleku od Brooks Brothers, ve kterm ho pohbili, jak se spe na hrdlo jec en v triku s npisem MAJETEK HOUSTON OILERS, najednou jste si uvdomili, e je to mon opravdu hodn vn Tehdy zaalo obviovn a chestn zbranmi a pozornost celho svta se na ti tdny namsto k tvorm, kte vylzali z hrob jako groteskn mry z kukel, upjala ke dvma atomovm mocnostem, je se podle veho hnaly do nevyhnutelnho stetu. (Pel. David Petr)
Noc oivlch mrtvol, reie George A. Romero, 1969 Na protj stran: E.T. Mimozeman, reie Steven Spielberg, 1982
635
1. Oklivost dnes
636
OKLIVOST DNES
Z mnoha stran neust|le slyme, e dnes ijeme v symbize s protikladnmi vzory, protoe protiklad okliv/kr|sn u nem estetickou hodnotu: okliv a kr|sn jsou dajn mon alternativy, kter lze provat neutr|ln.
637
Marilyn Manson v beznu 2005
1. Oklivost dnes
Zd| se, e mnoh postoje mladch to potvrzuj. Film, televize a asopisy, reklama i mda nabzej vzory kr|sy, kter se pli neli od tch starch, take bychom si dok|zali pedstavit tv|e Brada Pitta nebo Sharon Stoneov, George Clooneyho nebo Nicole Kidmanov namalovan nkterm renesannm malem. Ale t| ml|de, kter| se s tmito (estetickmi nebo erotickmi) ide|ly ztotouje, potom horuje pro rockov zpv|ky, jejich rysy by renesannmu lovku pipadaly odpudiv. A pr|v tito mlad se asto l, tetuj a propichuj si ki ozdobami, take pipomnaj sp Marilyna Mansona ne Marilyn Monroeovou. Na dalch str|nk|ch meme porovnat pklad souasnho piercingu a dv tv|e od Hieronyma Bosche, rovn propchan nejrznjmi krouky. Ovem Bosch chtl zobrazit Jeovy pron|sledovatele a zobrazil je tak, jak si lid v tehdej dob pedstavovali barbary a pir|ty (vzpomeme si, e jet v 19. stolet povaovali psychiati tetov|n za pznak zvr|cenosti). Dnes mohou bt piercing a tetov|n pociov|ny nanejv jako generan provokace, ale urit nejsou (z hlediska vtiny) ch|p|ny jako charakteristick znaky zloince a dvenka s ozdobou na jazyku nebo drakem vytetovanm na odhalenm bie se me astnit manifestace za mr nebo na podporu hladovch africkch dt.
638
OKLIVOST DNES Pvrenci hnut punk
Gotikov William Gibson Hrab Nula (1986) V hlavn mstnosti postvalo a posedvalo pes dvacet Gotik. Se svmi hebeny z nalakovanch vlas, poskakujcmi nahoru a dol a kvajcmi se ze strany na stranu, se podobali stdu malch dinosaur. Vtina z nich se blila idelnmu prototypu Gotika: byli vysoc, thl a svalnat, na druh stran vak v nich byl jaksi podivn neklid. Vypadali jako mlad, jet neopotebovan atleti. Hbitovn bledost byla povinn, a vlasy mohl mt Gotik jedin ern. Bobby dobe vdl, e tm pr Gotikm, kterm se nepodailo pizpsobit sv tla tomu, co subkultura vyadovala, se ostatn v lepm ppad vyhbali. Mal Gotik byl problm, tlust Gotik hor ne vrada. Te se na n dval, jak se pohybuj a lesknou v Leonov baru jako jeden obrovsk lenovec, slizk hmota s povrchem poskldanm z tmav ke a ocelovch hrot.Tve mli vtinou tm toton, petvoen tak, aby vypadaly jako prehistorick archetypy, povytahovan z kinobz. (Pel. rka Barterov a Hynek Filip)
639
1. Oklivost dnes
Hieronymus Bosch, Nesen ke, detaily biic, 1510-1535, Gent, Museum voor Schone Kunsten
Apokalyptick msto Angela Carterov Ve nov Evy (1977) Pekvapilo m, kolik ebrk jsem potkval v ulicch, ve pinavch ulicch, kde babizny a opilci zpasili s krysami o nejchutnj sousta z popelnic. Bylo horko, to krysy miluj. Nemohl jsem si ani zajt pro cigarety na roh do kiosku, ani bych po cest odkopl alespo tucet tch slizkch ernch per, kter vyskakovaly a snaily se mi zakousnout do 640
OKLIVOST DNES
kotnk. Lemovaly schodit jako estn str, kter m pichzela pozdravit vdycky, kdy jsem po schodech stoupal vzhru do svho bytu se studenou vodou; pronajal jsem si ho ve spodn sti East Side od jednoho mladho mue, kter odjdl do Indie, aby spasil svou dui. Ne odjel, varoval m ped nadchzejcm koncem svta, zpsobenm pehtm vesmru, a doporuil mi, abych se zaal zajmat o spirituln zleitosti, protoe asu nen nazbyt. (Pel. Martin Knig)
Hieronymus Bosch, Nesen ke, detaily biic, 1510-1535, Gent, Museum voor Schone Kunsten Na protj stran: Punker, kvten 1998
641
1. Oklivost dnes
642
OKLIVOST DNES Cindy Shermanov, Bez nzvu #250, 1992, New York, reprodukovno se svolenm autorky a Metro Pictures
Nezd| se, e a sta i mlad by tyto rozpory provali njak dramaticky. Estt z konce 19. stolet, kter se na znamen provokace a odmtnut vtinovho vkusu zhldl v mrtvoln kr|se, uml pstovat to, co Baudelaire nazval kvty zla. Zvolil si hrzn pr|v proto, e se rozhodl uinit volbu, kter| by ho vynesla nad konformn dav. Naproti tomu mlad ukazujc pomalovanou pokoku nebo zjeen modr vlasy to dlaj, aby se podobali ostatnm, a jejich rodie, kte si v kin vychutn|vaj scny, je byly kdysi k vidn jen v posluch|rn|ch anatomie, to dlaj, protoe tak to dlaj vichni (cosi fan tutti). Jinak tomu nen ani s tm, jak z|libn pijm|me takzvan televizn trash (nebo se s nm spokojujeme). Nikoli ze snobismu, jako to dlal a dosud dl| pznivec campu (vdy pipraven pehodnotit ve sbratelskm duchu filmy Eda Wooda, oznaovanho za nejhorho
643
1. Oklivost dnes Zrdy, reie Tod Browning, 1932
reisra, jak kdy v Hollywoodu il), ale z e st|dnosti. Jin ppad, kdy se setk|v|me se zruenm protikladu okliv/kr|sn, je filozofie kyborg. Mohla-li bt pedstava lidsk bytosti, v n jsou rzn org|ny nahrazeny mechanickmi nebo elektronickmi pstroji a kter| je vsledkem symbizy lovka a stroje, zpo|tku jet non mrou ze svta science fiction, v estetice kyberpunku se proroctv naplnilo. A nejen to: radik|ln feministky jako Donna Harawayov navrhuj pekonat odlinosti v pohlav vytvoenm neutr|lnch, postorganickch nebo transhum|nnch tl. Skuten vak zaniklo jednoznan rozliov|n mezi oklivm a kr|snm? A co kdy jsou urit postoje mladch nebo umlc (tebae vyvol|vaj etn diskuse o estetice) okrajovmi jevy vlastnmi jen menin (vzhledem k potu obyvatel cel planety)?
644
OKLIVOST DNES
Co kdy jsou kyborgov, filmy splatter a obivl mrtvoly jen povrchn projevy, zveliovan hromadnmi sdlovacmi prostedky, jejich prostednictvm zaehn|v|me mnohem hlub oklivost, kter| n|s tsn, ds a kterou bychom r|di ignorovali?
Kyberpunkov krajina William Gibson Zbsil jzda 0968) Bl se, e se Korsakov vrt, e zapomene, kde je, a vypije rakovinnou vodu z zkch ervench kalu na rezav plni. Rud pna a mrtv ptci, kte tu plavali s roztaenmi kdly. idi nklaku z Tennessee mu ekl, aby el z dlnice smrem na zpad, za hodinu naraz na dv asfaltky, aby se svezl do Clevelandu, ale byla to u vc ne hodina a te si nebyl jist, kde je zpad, a tohle msto ho dsilo, tohle smetit vypadalo, jako by je selpl obr. Jednou uvidl kohosi v dlce, kdesi nahoe na nzkm pahorku, a zamval. Postava zmizela, ale on tudy el, u se nepokouel obchzet kalue, brodil se jimi, a doel k pahorku a uvidl, e je to vyazen letadlo bez kdel, u zpola zapadl mezi zrezivl konzervy. Dal se cestou, kde u bylo vidt, jak nohy sela paly konzervy, a ke tvercovitmu otvoru, kter fungoval jako nouzov vchod. Stril hlavu dovnit a uvidl stovky malch hlaviek zavench z vypouklho stropu. Zarazil se a moural v nhlm ptm, dokud se nevzpamatoval. Rov plastikov hlaviky panenek, jejich nylonov vlsky svzan do uzl a uzly do tlustho ernho dehtu se houpaly jako ovoce. Nic jinho, jen nkolik pinavch destiek pinav zelenho molitanu, a on vdl, e se u nechce potloukat dlouho kolem, aby zjistil, komu to msto pat. *+ Zkoumal hbety jeho rukou. Jizvy, zal pna, ern plmsce tuku pod zlmanmi nehty. Ten tuk se tam usadil a zmkoval je, take se zlomily jen lehce.
Frida Kahlo, Zlomen sloup, 1944, Mexiko, Museo Dolores Olmeto Patino
645
1. Oklivost dnes
646
OKLIVOST DNES
647
1. Oklivost dnes
Maurizio Cattelan, Oben dti, 2004, Miln
648
OKLIVOST DNES ena kyborg Donna Harawayov Manifest kyborg (1991) Monstra kyborg z feministick science-fiction nartvaj ponkud jin monosti a politick hranice ne ty, kter pedkld pozemsk fikce Mue a eny. *+ Tlo kyborga nen nevinn; nebylo zrozeno v zahrad; nehled jednotnou identitu a nevytv antagonistick dualismy bez konce (nebo do konce svta) *+. Intenzivn radost z dovednosti, mechanick dovednosti, pestv bt hchem a stv se strnkou na tlesnosti. Stroj nen ono, je m bt oiveno, uctvno, ovldno. Stroj jsme my sami, nae procesy, nae tlesn strnka. *+ A doposud (za dvnch as) byla ensk tlesnost vnmna jako dan, organick, nutn; a pojila se s matestvm a jeho metaforickmi extenzemi. *+ Kyborgov mohou vzt vnji ony sten, fluidn, obasn strnky pohlav a pohlavn tlesnosti. Gender nakonec nemus bt globln identitou, pes svoji dosavadn historickou i a hloubku. *+ Kyborgov maj vce do inn s regenerac a jsou podezrav vi reproduktivn matici a vtin rozen. U mlok znamen regenerace po zrann, jakm je napklad ztrta konetiny, nov rst struktury a obnoven funkce se stlou monost dvojen i dalch podivnch mstnch vtvor v mst bvalho zrann. Nov narostl konetina me bt monstrzn, zdvojen, siln. *+ Potebujeme regeneraci, nikoli znovuzrozen, a mezi monosti na nov pestavby spad i utopick sen o nadji na monstrzn svt bez genderu. *+ Pestoe ob se svjej ve spirlnm tanci, radji bych byla kyborgem ne bohyn. (Pel. Jolana Navrtilov; doplnno)
649
1. Oklivost dnes
Vc (Tvor), reie John Carpenter, 1982
V kadodennm ivot jsme obklopeni stralivmi vjevy. Vidme z|bry z oblast, kde dti umraj hlady a jsou z nich jen kostry s nafouklm bkem, ze zem, kde agresoi zn|siluj eny nebo kde jsou lid mueni, a stejn tak se n|m neust|le vrac na mys l nepli d|vn| pedstava jinch ivoucch koster, kter se chystaj vstoupit do plynov komory. Vidme dy roztrhan pi vbuchu mrakodrapu nebo letcho letadla a ijeme v hrze, e by se to mohlo st|t i n|m. Kad v, e tyto vci jsou okliv, nejen v mor|lnm, ale i ve fyzickm smyslu. Vme to, protoe v n|s vyvol|vaj odpor, ds, odsudek nez|visle na
650
OKLIVOST DNES
skutenosti, e mohou vyvol|vat soucit, rozhoen, touhu vzbouit se, solidaritu, dokonce i kdy je pijm|me s fatalismem lovka vcho, e ivot je jen bajka, ji vypravuje blb, v n ev a vztek. |dn vdom relativnosti estetickch hodnot neme popt skutenost, e v takovch ppadech oklivost bez zav|h|n rozpozn|me a nedok|eme ji uinit pedmtem poten. Nyn ch|peme, pro se umn minulch stolet
651
Obal Berryho Godbera na desku King Crimson In the Court of tne Crimson King, 1969
1. Oklivost dnes
vr|tilo, aby n|m s nesmrnou nalhavost zobrazovalo oklivost. I kdy je jeho hlas jen okrajov, pokusilo se n|m pipomenout, e navzdory optimismu nkterch metafyzik je na tomto svt cosi nenapraviteln, alostn zhoubnho. Proto n|s mnoh hlasy a obrazy v tto knize vyzvaly k ch|p|n nestvrnosti jakoto lidskho dramatu. Z|vren text Itala Calvina poch|z z jedn jeho povdky, ale vznikl z re|ln zkuenosti. Turnsk Cottolengo je hospic, kam se poslaj nevyliteln nemocn, bytosti, kter se asto nedok|ou samy nakrmit, mnoh se narodily jako zrdy, jako ty, o nich jsme a dosud mluvili, ale nejsou to b|jn zrdy, nbr zrdy ijc vedle n|s, ani o nich vme. Hlavn hrdina pbhu je poven st|nm hlas ve volebn mstnosti on nemocnice, protoe i tamj zrdy jsou oban a podle z|kona maj pr|vo volit. Rozruen podvanou na takov podlidstv, pochop, e mnoz z pacient nevd, co maj dlat, a budou volit podle vle toho, kdo o n peuje. Chtl by se proti tomu postavit, protoe mu to pipad| jako podvod, ale nakonec (navzdory vekermu svmu obanskmu i politickmu pesvden) dojde k z|vru, e kdo m| odvahu zasvtit vlastn i vot te onch neastnk, nabyl i pr|va za n mluvit. Tuto knihu, kde jsme se tolikr|t obrali rznmi vtlenmi oklivosti, bychom chtli uzavt pr|v touto vzvou k milosrdenstv.
652
OKLIVOST DNES Cottolengo Italo Calvino Sitatelv den (1963) Urit poet zapsanch k volbm v Cottolengu byli pacienti, kte nemohli opustit lko a nemocnin sl. Zkon zajiuje v tchto ppadech, aby vybran lenov volebn komise ustavili detaovanou volebn komisi povenou sebrnm hlas nemocnch v mst oetovn, tj. tam, kde se nachzej. *+ Oko toho, kdo vyel z era schodit, zakusilo bolestiv pocit oslnn, kter snad byl jen obranou, skoro odmtnutm zraku spoinout na tvaru lidskho zbarven, kter se vynooval zprosted kad bl hromdky pikrvek a polt; nebo to zrak reagoval na vjem registrovan sluchem: pronikav zvec kik d-d-d, pichzejc odnkud ze slu, jemu odpovdal chvlemi z jinho msta vzlyk pipomnajc smch nebo tkn g! g! g! Pronikav vkik pochzel ze zarudlho obliejku, s oima a sty otevenmi v klebivm smvu; patil chlapci na lku, v blm plti, kter sedl nebo hrud vynval z okraj pikrvek, jako vynv z vzy rostlina, stonek rostliny, ukonen hlavou (bez sebemenho nznaku rukou) jako u ryby, a tento chlapec-rostlina-ryba (jak dalece se tu d mluvit o lidsk bytosti jako o lidsk? tzal se Amerigo) pohyboval se nahoru a dol, pedklnje se hrud pi kadm d-d. A g-g tomu odpovdajc patilo jinmu chlapci, kter v lku jevil jet mn tlesnosti, natahoval vak rudou hlavu opatenou dostivmi sty a musil mt ruce nebo ploutve, kter se pohybovaly pod prostradlem, do nho byl vecpn (od kdy se me njak byt nazvat bytost jakhokoliv druhu?), a ozvnu mu dlaly jin zvuky hlas vydrdnch snad pobytem lid v sle, a tak hekn a pn jakoby z njakho vkiku, kter se pipravuje a hned umlk a kter tentokrt patil dosplmu. *+ Byl tu jeden obr s nezmrnou hlavou novorozente napmenou polti: leel nehybn, s rukama za zdy, s bradou na prsou, kter se zdvihala s otylm bichem, s oima, kter nehledly na nic, s edivmi vlasy na ohromnm 653
1. Oklivost dnes ele (njak star bytost, pevajc v tomto dlouhm narstn zrodku?), zkamenl v uaslm smutku. *+ Amerigo v t chvli nemyslil u na nesmysln dvod, pro kter tady byl; zdlo se mu, e hranice toho, co ml kontrolovat, je jin: nikoliv hranice urovan vl lidu, kter u dvno zmizela z obzoru, ale hranice lidskho. *+ Na konci slu bylo przdn a ustlan lko: jeho pacient, snad rekonvalescent, sedl na jedn stran lka ve vlnnm pyamu, v kabt, a z druh strany lka sedl njak stak v klobouku, jist jeho otec, kter piel v nedli na nvtvu. Syn byl mladk, slabomysln, ale normln postavy, jenom ponkud jak se zdlo nejist v pohybech. Otec vylouskval synovi mandle a podval mu je pes lko a syn je bral a pomalu dval k stm. A otec se dval, jak je chroup. *+ Kad phoda, kter se v sle pihodila, byla oddlena od ostatnho, jako by kad lko pedstavovalo svt bez spojen s ostatnm svtem, krom vkik, kter se vzjemn podncovaly, zesilovaly a byly projevem obecnho neklidu, pipomnajcho zsti tbetn vrabc, zsti pn bolesti. Jen mu s nezmrnou hlavou zstval nehybn, jako nedoten dnm zvukem. Amerigo pohlel dle na otce a syna. Syn ml prothl dy i obliej, pokryt chmm, a tup vraz, asi byl zpola ochrnut. Otec byl venkovan rovn svten obleen a podobal se sten synovi, zejmna prothlost oblieje a rukou. Nikoliv oima: synovy oi byly zvec a bezbrann, zatmco otcovy pimhouen a podezrav, jak tomu bv u starch zemdlc. Sedli ikmo na svch idlch po obou stranch lka, take si hledli pmo do tve a nieho si nevmali. Amerigo se na n upen dval, snad aby si odpoinul ped jinou podvanou (nebo aby se j vyhnul), nebo snad dokonce byl pohledem na n okouzlen. Zatm jeho spolenci vykonali u jednoho nemocnho volbu na lku. Tmto zpsobem: pistavili plentu, za ni dali stoleek, a protoe nemocn byl paralytik, volila za nho jeptika. Pak plentu odstavili, Amerigo se na nj zadval: ml profialovl obliej, leel naznak jako mrtv, s sty dokon otevenmi, s holmi dsnmi, s 654
OKLIVOST DNES vytetnma oima. Nebylo vidt vc ne tento obliej, zaboen do polte; byl bez vldy jako kus deva, krom ztenho dechu, kter mu v hrdle hvzdal Ale koho vechno si to troufnou pipustit k volb? ptal se Amerigo, a teprve nyn si pipomnl, e zle na nm, aby tomu zabrnil. *+ Vytrhl se nsilm z mylenek, z on vzdlen hranin oblasti, do kter letmo nahldl hranice mezi m a m? , a vechno to, co bylo z t i z on strany, pipadalo mu jako mlha. Okamik, ekl bezvraznm hlasem, u vdom, e opakuje formuli, e mluv do przdna. Je voli schopen poznat osobu, kter za nho hlasuje? Je schopen vyjdit svou vli? *+ Matka se usmla, ale jej smv platil vem a niemu. Pro ni neexistoval problm, jestli ji pozn, pomyslil si Amerigo, a pokouel se srovnat pohled star jeptiky s pohledem starho rolnka, kter piel strvit nedli v Cottolengu, aby se zadval do o syna idiota. Matka nepotebovala uznn svch oetovanc, dobro, kter dostvala od nich za dobro, kter jim prokazovala , bylo dobro obecn platn, z nho nic nepichz nazmar. (Pel. Jaromr Fuk)
Diego Velzquez, Francisco Lezcano, Dt z Vallecas, 1642, Madrid, Museo del Prado
655
OBSAH
VOD........................................................................................ 4 Kapitola I ........................................................................... 24 OKLIVOST V ANTICKM SVT .............................................. 24 1. Svt ovldan krsnem? .......................................... 24 2. eck svt a ds ....................................................... 40 Kapitola II .......................................................................... 54 PAIJE, SMRT, MUEDNICTV ................................................. 54 1. Krsa vekerenstva .................................................. 54 2. Kristova bolest ......................................................... 64 3. Muednci, eremit, kajcnci ................................... 74 4. Triumf smrti ............................................................. 82 Kapitola III ......................................................................... 98 APOKALYPSA, PEKLO A BEL ................................................ 98 1. Svt hrz .................................................................. 98 2. Peklo ...................................................................... 112 3. blovy promny ................................................... 128 Kapitola IV ....................................................................... 150 MONSTRA A ZZRAKY .......................................................... 150 1. Zvltn kazy a zzraky ......................................... 150 2. Estetika nezmrnho ............................................. 157 3. Morln vklad monster ......................................... 160 4. Mirabilia ................................................................. 165 4. Mirabilia ................................................................. 178 Kapitola V ........................................................................ 188 OKLIV, KOMICK A OBSCNN .......................................... 188 1. Pripos ................................................................... 188 2. Satiry na venkovskho chrapouna a masopustn slavnosti ..................................................................... 195 3. Renesann vysvobozen ........................................ 205 4. Karikatura .............................................................. 221 Kapitola VI ....................................................................... 230 ENSK OKLIVOST MEZI ANTIKOU A BAROKEM ................. 230 1. Misogynsk tradice ................................................ 230 2. Manrismus a baroko ............................................ 246 Kapitola VII ...................................................................... 262 BEL V MODERNM SVT ................................................. 262 1. Od vzbouenho Satana k nebohmu Mefistofelovi ................................................................................... 262 2. Dmonizace neptele ............................................ 274 Kapitola VIII ..................................................................... 290 ARODJNICTV, SATANISMUS, SADISMUS .......................... 290 1. arodjnictv .......................................................... 290
2. Satanismus, sadismus a zliba v krutosti ............... 312 Kapitola IX ....................................................................... 354 PHYSICA CURIOSA ................................................................ 354 I. Znetvoen plody a vykuchan mrtvoly.................. 354 2. Fyziognomika ......................................................... 377 Kapitola X ........................................................................ 400 ROMANTICK VYSVOBOZEN OKLIVOSTI ............................ 400 1. Filozofie oklivosti .................................................. 400 2. Oklivci a zatracenci ............................................... 418 3. Oklivci a neastnci .............................................. 436 4. Neastnci a nemocn ............................................ 451 Kapitola XI ....................................................................... 464 TSNIV ................................................................................. 464 Kapitola XII ...................................................................... 498 VE ZE ELEZA A VE ZE SLONOVINY ................................ 498 1. Prmyslov oklivost ............................................. 498 2. Dekadence a smysln oklivost .............................. 524 Kapitola XIII ..................................................................... 546 AVANTGARDA A TRIUMF OKLIVOSTI .................................. 546 1. Avantgarda a triumf oklivosti ............................... 546 Kapitola XIV ..................................................................... 584 OKLIVOST JINAKOSTI, K A CAMP .................................... 584 1. Oklivost jinakosti .................................................. 584 2. K ......................................................................... 591 3. Camp ...................................................................... 612 Kapitola XV ...................................................................... 630 OKLIVOST DNES .................................................................. 630 1. Oklivost dnes ........................................................ 630 OBSAH .................................................................................. 657
Tato kniha navazuje na ji vydan Djiny krsy. Kr|sa a oklivost jsou zd|nliv navz|jem tsn spjat pojmy: oklivost zpravidla ch|peme jako protiklad kr|sy, take posta definovat kr|su, a budeme vdt, co je to oklivost. Avak rozmanit projevy oklivosti v prbhu stalet jsou bohat a neekanj, ne si obvykle myslme. Texty zaazen do antologie, kter| je sou|st knihy, stejn jako asn ilustrace jsou naimi prvodci na podivuhodn cest mezi pzraky, dsy i l|skami tm t tiscilet, na n odpor jde ruku v ruce s jmavmi gesty soucitu a odmt|n ohyzdnosti doprov|z dekadentn ext|ze vyvolan tmi nejsvdnjmi proheky proti jakmukoliv klasickmu k|nonu. Mezi bsy, lenci, hrznmi protivnky a bytostmi vyvol|vajcmi tse, mezi odpudivmi propastmi a n|m cizmi jevy, kter jako by pesto dosahovaly vzneenosti, zrdami a ivmi mrtvmi nar|me na nesmrn bohatou a mnohdy netuenou ikonografickou lu. A tak kdy prvn zahranin vydavatel spatil toto dlo a na jeho str|nk|ch se postupn setkal s oklivost prodn, oklivost duchovn, nesoumrnost, nesouladem, znetvoenost v nepetritm sledu malichernho, mdlho, nzkho, ban|lnho, n|hodnho, svvolnho, hrubho, odpudivho, tkop|dnho, hrznho, f|dnho, nechutnho, zloinnho, straidelnho, arodjnickho, satanskho, odpornho, oklivho, nepjemnho, grotesknho, mrzkho, nen|vidnho, nestydatho, hanebnho, neistho, obscnnho, dsivho, podlho, stranho, necudnho, hrozivho, dsuplnho, pobuujcho, odpuzujcho, hnusnho, znechucujcho, p|chnoucho, nedstojnho,
nejapnho, nehezkho a ne-stoudnho, zvolal: Jak kr|sn| je oklivost!
UMBERTO ECO, smiolog a spisovatel, se narodil r. 1932 v Alessandrii. Pot co se intenzivn vnoval psan esej, uveejnil r. 1980 svj prvn rom|n Jmno re (Il nome della rosa), za kter r. 1981 zskal prestin cenu Strega; po nm n|sledovalo Foucautovo kyvadlo (Il pendolo di Foucault, 1988), Ostrov verejho dne (Uisola del giorno prima, 1994), Baudolino (2000) a Tajemn plamen krlovny Loany (La misteriosa fiamma della regina Loana, 2004). Jeho knihy byly peloeny v mnoha zemch. V roce 2004 vydal Djiny krsy.
UMBERTO ECO Originln nzev: Storia della Bruttezza Peklad: Iva Admkov ISBN: 978-80-7203-893-0 EAN: 9788072038930 Formt: 456 stran, vzan Rok vydn: 2007 Doporuen cena: 998,- K
Na pebalu: Quentin Massys, ena se starcem, 15201525, Washington, National Gallery of Art
DJINY OKLIVOSTI
Nen to tak dvno, co ns Umberto Eco ve vpravn zasvcen publikaci seznmil s promnami, kterch bhem tiscilet evropsk historie doznala idea krsy. Dnes pedkld teni nezbytn doplnk Djiny oklivosti. Oklivost nen pouhm protjkem krsy i jej absenc: erednost spolu s krsou vytvej harmonii, jsou soust jedinho nedlnho celku. A jak se pesvdme na strnkch Ecovy nejnovj knihy, bohat ilustrovan obrazovm materilem i ryvky z evropsk literatury t tiscilet, idea oklivosti, nesmrn lenit a chvatn ve svch promnch, si zaslou nai pozornost v nemen me ne idea krsy. Z obsahu knihy: Oklivost v antickm svt Paije, smrt, muednictv Apokalypsa, peklo a bel Monstra a zzraky Okliv, komick a obscnn ensk oklivost mezi antikou a barokem bel v modernm svt arodjnictv, satanismus, sadismus Physica curiosa Romantick vysvobozen oklivosti Tsniv Ve ze eleza a ve ze slonoviny Avantgarda a triumf oklivosti Oklivost jinakosti, k a camp Oklivost dnes

Eco - Dějiny Ošklivosti

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Eco - Dějiny Ošklivosti

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

DJINY OKLIVOSTI

Pablo Picasso, Plac ena, 1937, Londn, Tate Gallery

1. Svt ovldan krsnem?

OKLIVOST V ANTICKM SVT

OKLIVOST V ANTICKM SVT

1. Svt ovldan krsnem?

OKLIVOST V ANTICKM SVT

OKLIVOST V ANTICKM SVT

1. Svt ovldan krsnem?

OKLIVOST V ANTICKM SVT

1. Svt ovldan krsnem?

OKLIVOST V ANTICKM SVT

OKLIVOST V ANTICKM SVT

Diego Velzquez, Ezop, 1639-1642, Madrid, Museo del Prado

1. Svt ovldan krsnem?

OKLIVOST V ANTICKM SVT

Gustave Moreau, Chimra, 1867, Cambridge (Mass.), Fogg Art Museum

(Pel. Rudolf Mertlk)

Chimra z Arezza, etrusk bronz, 5. stolet p. Kr., Florencie, Museo archeologico

OKLIVOST V ANTICKM SVT

OKLIVOST V ANTICKM SVT

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

Chrlie z chrmu Notre Dame, rekonstrukce z 19. stolet, pa

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

Modlitebn kniha z Croy, Cod.1858,16. stolet, Vde, sterreichische Nationalbibliothek

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

Mistr Theodorik, Bolestn Kristus, kolem 1360, hrad Karltejn

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

Giotto, Kladen do hrobu, 1304-1306, Padova, Capelia degli Scrovegni

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

Umuen Krista, reie Mel Gibson, 2003

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

3. Muednci, eremit, kajcnci

3. Muednci, eremit, kajcnci

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

3. Muednci, eremit, kajcnci

Muednick vjevy ze ivota apotol, 15. stolet, Frankfurt, Stdelsches Museum

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

3. Muednci, eremit, kajcnci

William Hone, Svat Simeon Stylita, ilustrace z Everyday book, 1826

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

Triumf smrti, 1485, Clusone, Oratorio dei Disciplini)

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

PAIJE, SMRT, MUEDNICTV

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

Albrecht Drer, Apokalyptit jezdci, 1511, Pa, Muse du Louvre

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

Apokalyptick pery, kolem 1300, Angers

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

Peklo, 12. stolet, opatstv Sainte Foy, Conques

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

APOKALYPSA, PEKLO A BEL

C:\Users\Vra d\Download s\Eco\vod. docxC:\Users \Vrad\Downl oads\Eco\v od.docxMistr