UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta
Katedra antropologie a zdravovědy

Julie Tolstova
Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání – 1. ročník
Kombinované studium

Erasmus Desiderius Rotterdamský​​(1469 – 1536)

S
​ tultitiae Laus 
-​Chvála bláznivosti -

Filosofie výchovy

Přednášející: Mgr. Tereza Buchtová

Olomouc - Květen 2019

O autorovi: 

Roku 1469, pravděpodobně 28.října se v Rotterdamu (Nizozemí) jako nemanželský potomek kněze a měšťanky narodil 

Gerhard Gerhards, později celému světu známý jako Erasmus Desiderius Rotterdamský. O jeho narození a raném dětství se neví 

mnoho, i sám Erasmus okolo svého dětství a původu spíše mlžil a velké množství informací nesděloval. Narozením se na území 

Brabantska, jednoho z nejvyspělejších míst tehdejší Evropy, umožnilo získat Erasmovy vynikající vzdělání již od útlého věku. 

Navštěvoval církevní školy, prožil několik let v augustiniánském klášteře (a ač své setrvávání tam hodnotil velmi kriticky, právě tato 

instituce mu umožnila poznat a začít si osvojovat studia teologie a filosofie, kterým věnoval následně celý svůj život) a po složení 

slibu věrnosti se stal dokonce knězem. Získal dobře placenou pozici sekretáře Cambridgeského biskupa a díky finanční zajištěnosti 

pokračoval ve studiích na Sorbonně, kde získal až doktorát z teologie. 

Po studiích procestoval mnoho míst Evropy, potkával podobně i rozdílně smýšlející učence a filosofy a navazoval 

přátelství i styky s významnými představiteli humanismu. Postupně vznikaly jeho první překlady z latiny. Setkal se s Johannem 

Frobenem (jeho tiskárně později umožnila Erasmovým literárním počinům spatřit světlo světa) a v neposlední řadě též s Martinem 

Lutherem (ten z počátku vycházel přímo z myšlenek E.D. Rotterdamského). 

Nicméně, Erasmus myšlenkově nesplýval s reformním smýšlením svých přátel a v důsledku svého nerozhodného postoje 

a neschopnosti podpořit jednu ze dvou proti sobě brojících stran, byl představiteli obou (reakčními katolíky i radikálními 

reformátory) zavrhnut. Jako humanista uznávající přímé jednání založené na čistotě svědomí a racionálního myšlení, jež prosazoval 

nenásilnou a kultivovanou nápravu církve přišel o svůj vliv a někteří z jeho přátel se od něj odvrátili. Po popravení Thomase Mora 

a Johna Fishera (oba humanisté a Erasmovi přátelé) touží po návratu do své rodné země, avšak záhy umírá - 12.července 1536 v 

domě přítele Frobena. 

O knize: 

Autorovo nejvýznamnější dílo - dříve mylně překládané jako “Chvála bláznovství” (nesprávně přeložený latinsko-řecký 

název) - ve správném znění tedy “Chvála bláznivosti” je přes svůj vznik v 16.století až překvapivě nadčasovým dílem, jehož poselství 

je i v dnešní době pro soudobou společnost stále platné. Poměrně obsáhlý a náročný monolog ústřední postavy (a prakticky jediné 

konkretizované persóny celého díla), kterou není nikdo jiný než samotná bohyně Bláznivost, je postaven na autorově přesvědčení 

(které je zároveň poselstvím celé knih) - totiž, že štěstí v životě pochází a pramení z bláznivosti.​ ​Promluva je směřována k tehdejší 

společnosti (období počátku 16.století), kterou představuje v díle kolektiv posluchačů.  

Shrnutí nekonečného proudu myšlenek, názorů, vysvětlování prapůvodu nejrůznějších jevů a lidských charakteristik je 

(zcela upřímně) velmi obtížné. Bláznivost zprvu představuje sebe samotnou a obhajuje svéprávnost pro svoji opěvnou epopejní 

chvalořeč. Místy si stěžuje na nedostatek uznání od jednotlivců i celkově společnosti, na nevděčné přehlížení její velikosti a 
důležitosti skutků, jenž pro lidstvo za svoji existenci vykonala, nejednou své rozhořčení nad nedoceněním nespočtu jejích zásluh 

podává až vyčítavě a snad i s pocitem ukřivděnosti.  

Zmiňuje svůj božský původ a zdůrazňuje sounáležitost s rozsáhlou rodinou bohů, bůžků, nymf a dalších nadřazených 

entit. Jakoby neustále obhajovala sebe samu i před sebou samotnou. Což je docela bláznivé, nicméně rozhodně ne nečekané, 

uvážíme-li ústřední téma celé rozpravy, totiž. bláznivost a bláznovství. Hovoří o svých družkách, respektive o svém služebnictvu - 

jmenovitě Sebelásce, Lichotivosti, Zapomnění, Lenosti, Rozkoši, Šílenosti a Poživačnosti. Prozrazuje, že pochází z ostrova 

Blaženosti, kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti (což je paralelou s U
​ topií​ od autorova přítele Thomase 

Mora). 

Bláznivost vyzdvihuje dvě období během lidského života, která považuje za nejšťastnější. Těmi jsou bezstarostné dětství a 

potom stáří, kdy lidé už na nic nemyslí. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány určitým okruhům lidí - např. hráčům, zamilovaným, 

církevním hodnostářům, a mnoha dalším, nikdy ne však konkrétním jedincům. Autor prostřednictvím úst Bláznivosti kritizuje 

jednotlivé vrstvy (okruhy lidí) napříč celým spektrem společnosti - od prostých chudáku spodiny lidské společnosti až po nejvyšší 

jak světské, tak církevní hodnostáře. Erasmus takto chtěl vyjádřit svoji nespokojenost s neupřímností a nešvary společnosti. 

Záměrem kritiky a výsměchu nebylo útočit na konkrétní jednotlivce, nýbrž postihnout podstatu jejich činů a prohnilosti jednání. 

Reakcí na tuto odvážnou a nevyžádanou kritiku ze strany církve bylo zařazení Erasmových spisů na seznam zakázaných knih. 

V závěru je pozornost Bláznivosti zaměřena ještě přímo na církev, které se snaží připomenout různými způsoby slova 

apoštolů a původních křesťanských učenců, porovnává a srovnává myšlenky s antickými mysliteli a cituje Bibli. 

“A teď, ty bláznivý mudrci, laskavě uvaž, kolik starostí bude mučivě doléhat ve dne v noci ze všech stran na tvoji mysl! Snes všechna protivenství 
svého života na jednu hromadu a pak teprve pochopíš, od kolika strastí jsem vysvobodila své blázny. A mimoto si uvědom, že oni nejen se sami stále 
radují, laškují, zpívají si a smějí se, nýbrž že také všem ostatním lidem, ať přijdou kamkoliv, přinášejí radost, žerty, zábavu a smích, jako by je 
byla milost bohů stvořila jen k tomu účelu, aby rozháněli chmury lidského života.  
Z toho důvodu také lidé, i když chovají jeden k druhému velmi různé city, k bláznům pociťují všichni bez rozdílu náklonnost, rádi je vidí, zvou je k 
jídlu, podporují je, zahrnují je přízní, pomáhají jim, kdykoliv je potká něco zlého, a beztrestně jim promíjejí, dotknou-li se jich slovem nebo činem. 
Nikdo netouží jim uškodit, ba dokonce samy líté šelmy se varují jim ublížit, jako by instinktivně vyciťovaly jejich nevinnost. Vždyť opravdu je 
ochraňují bohové a nejvíce já sama, takže jim všichni lidé prokazují tuto výsadu plným právem.” (E.D. Rotterdamský, přel. R.Mertlík, 1966)  

Z
​ ávěr: 
Pro mne samotnou bylo seznámení se s dílem Erasma velmi náročnou aktivitou. Chvála Bláznivosti je na straně jedné opravdu 

čtivá, avšak na straně druhé, vstřebání rozsáhlého toku idejí, přirovnání, historických odkazů a celkově myšlenkových pochodů 

zakomponovaných do nepřerušováného (zdánlivě nekonečného) monologu Bláznivosti bylo pro moji současnou mimostudijní 

(rodinnou) vytíženost těžko zpracovatelné a bez vícenásobného pročítání určitých pasáží prakticky nemožné. Ještě těžší bylo 

následné postihnutí hlavních charakteristik a vyzdvihnutí stěžejních rysů díla v této krátké seminární práci.    
 
Seznam použité literatury : 

Https://www.citarny.cz/nove-knihy/knihy-vedomostni/knihy-souvislosti/erasmus-chvala-blaznivosti
[online]. [cit. 2019-05-30].

ROTTERDAMSKÝ, Erasmus. Chvála bláznivosti. 2. vyd. Praha: D. Noothoven van Goor, 1986. ISBN 510/21/82.6.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Chvála bláznivosti [online]. c2018 [citováno 3. 06. 2019]. Dostupný z
WWW:
<​
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chv%C3%A1la_bl%C3%A1znivosti&oldid=16459479​>