Bram Stoker

Bram Stoker
Dracula

Poznmka autora

Teprve pi etb tchto strnek pozn ten zpsob, jakm byly
jednotliv doklady uspodny. Vechny zbyten podrobnosti byly
vynechny, a do poped se proto dostv pbh tak, jak se skuten
odehrl. Je to pbh, kter se tm dostv do rozporu s na sou-
asnost; pam vak ani nemohla nikde selhat u proto ne, e
vechny zpisy byly poizovny bezprostedn a zrcadl hlediska i
rozsah poznatku svch tvrc.

Peloil Tom Korba
Translation Tom Korba 1970
- 3 -
kapitola 1/
DENK JONATHANA HARKERA
(Psn tsnopisem)

3. kvtna. Bystice. Odjezd z Mnichova 1. kvtna ve 20.35, p-
jezd do Vdn den nato asn rno; ml jsem pijet v 6.46, ale vlak
ml hodinu zpodn. Jak se zd, Budape je pekrsn msto, ales-
po podle toho, co jsem vidl z vlaku a pi krtk prochzce ulicemi.
Bl jsem se odejt pli daleko od ndra; i sem jsme pijeli se
zpodnm a as odjezdu se ml co nejmn odchylovat od doby
stanoven jzdnm dem. Bylo mi, jako bychom opoutli Zpad a
pijdli na Vchod; nejzpadnj ze skvlch most pes Dunaj,
zde velmi irok a hlubok, ns zavedl pmo do e tradic tureck
moci.
Odjeli jsme celkem brzy a po setmn jsme dorazili do Kolozsv-
ru. Zde jsem penocoval v hotelu Royal. Poveeel jsem kue, pi-
praven zvltnm zpsobem na paprice a velmi chutn, ale dostal
jsem po nm ze. (Pozn. Obstarat recept pro Minu.) Zeptal jsem se
nka a ten mi ekl, e mu kaj Paprikahendl; urit ho dostanu
vude v Karpatech, je to toti nrodn pokrm. Zjistil jsem, e m
uboh znalosti nminy mi zde jsou znan platn; ani nevm, jak
bych se tu jinak vbec domluvil.
V Londn jsem ml ped odjezdem jet trochu volnho asu;
navtvil jsem proto Britsk muzeum a v jeho knihovn prohldl ma-
py a knihy o Transylvnii. Napadlo m toti, e by pi jednn s tam-
nm lechticem troka pedbnch znalost o tto zemi urit ne-
mohla vadit. Kraj, kter uvedl, le v nejvchodnj sti zem,
pmo na pomez t stt Transylvnie, Moldavsk a Bukoviny
uprosted Karpat; je to jedna z nejdivoejch a nejmn znmch
oblast Evropy. Mapu nebo knihu, udvajc pesnou polohu zmku
hrabte Draculy, se mi nepodailo nalzt, protoe o tto zemi neexis-
tuj dosud dn mapy, kter by se podobaly naim generlkm. Zjis-
til jsem vak, e msto Bystice, kter hrab Dracula uvedl jako po-
tovn adresu, je celkem dost znm. Zapi si sem nkolik poznmek;
- 4 -
alespo mi pomohou osvit pam, a budu Min lit zitky z
cesty.
Transylvnii obvaj tyi odlin nrodnostn skupiny: na jihu
jsou Saov a mezi nimi ij Valai, kte jsou potomky Dk. Na
zpad jsou Maai a na vchod a severu Skelov. J jedu mezi
ekely, kte se povauj za potomky Attily a Hun. Je to pravdpo-
dobn, vdy Maai po dobyt zem v jedenctm stolet tu nali u
usazen Huny. Doetl jsem se, e v tomto podkovovitm cpu Karpat
se vyskytuj vechny povry, co jich jen na svt je; kdysi tu pr byl
prav zdroj nejrznjch vplod lidsk fantazie. V takovm ppa-
d by mj pobyt mohl bt velmi zajmav. (Pozn. Musm se na tohle
vechno vyptat hrabte.)
Nespal jsem dobe, pestoe jsem ml pomrn pohodln lko;
ml jsem toti nejpodivnj sny. Po celou noc mi pod oknem vyl pes
a to snad s mmi sny souviselo; nebo to mon zpsobila paprika
vypil jsem toti vechnu vodu ze stoln lhve, a pesto jsem se nemo-
hl zbavit zn. Usnul jsem a k rnu a probudilo m vytrval klepn
na dvee; zejm jsem pak spal velmi tvrd. K sndani jsem ml dal
papriku, jakousi kai z kukuin mouky, o n mi ekli, e se nazv
mamaliga, a lilek s masovou ndivkou, vten pokrm, kter tu
nazvaj impletata. (Pozn. Opatit si i tento recept.) Musel jsem si
se sndan pospit, protoe vlak odjdl krtce ped osmou, nebo
sp ml v tuto dobu odjet; kdy jsem toti udchn dorazil v 7.30 na
ndra, prosedl jsem jet vc ne hodinu ve vagn, ne se vlak
dal do pohybu. Pipad mi, e m dl na vchod se lovk dostv,
tm jsou vlaky nepesnj. Jak asi jsou v n?
Cel den jsme se drkotali pekvapiv krsnou krajinou. Na vr-
cholcch strmch kopc jsme zahldli obas vesnice i hrady, jak
vdvme ve starch mislech; chvlemi jsme mjeli eky a potoky,
jejich irok behy pokryt oblzky svdily o astch zplavch.
eka toti mus mt hodn vody a prudk tok, aby ist splchla
okraje svho eit. Na kad stanici postvaly skupinky nejrozli-
nji obleench lid, obas jich vak byly cel houfy. Nkte z nich
vypadali jako nai venkovan nebo ti, kter jsem vidl na cest Fran-
ci a v Nmecku mli krtk kazajky, irok klobouky a kalhoty z
doma utkan ltky; jin vak psobili velmi malebn. eny vypadaly
- 5 -
pkn, pokud je ovem lovk nevidl zblzka; byly vak velmi siln
v bocch. Vechny mly irok bl rukvy rznch tvar a vtina
mla irok psky, z nich visely spousty jakchsi tsn jako na ba-
letnch borech; pod vrchn sukn mly spodniky. Nejzvltnji vy-
padali Slovci se svmi velkmi pasteveckmi klobouky, pytlovit-
mi, pinav blmi kalhotami, blmi pltnmi koilemi a obrov-
skmi bytelnmi koenmi opasky, irokmi tm jednu stopu a
hust poszenmi mosaznmi cvoky. Byli obuti do holnek, v nich
mli nacpny kalhoty, mli dlouh ern vlasy a hust ern knry.
Vypadaj velmi malebn, ale nijak pitaliv nepsob. Na divadle by
jim okamit svili lohu velijakch starch loupenk z Orientu,
bylo mi vak eeno, e jsou velmi nekodn a e jim chyb jakkoli
prbojnost.
Do Bystice, velmi zajmavho starho msta, jsme dojeli a po
setmn. Bystice le pmo na hranici odtud vede Borgosk pr-
smyk do Bukoviny , a m proto velmi boulivou minulost, po n
tu najdeme mnoho viditelnch stop. Ped padesti lety zde dily
velk pory, kter ptkrt za sebou zpsobily obrovsk kody. Hned
na zatku sedmnctho stolet byla Bystice ti tdny oblhna a
zahynulo tu 13 000 lid; k vlenm ztrtm pisply stejnou mrou
hlad a nemoci.
Hrab Dracula mi doporuil hotel Zlat koruna, kter vypadal k
m velk radosti zcela starobyle; rd bych toti vidl co nejvc ze
zdejch kuriozit. Zejm jsem byl oekvn; jak jsem toti pichzel
ke vchodu, spatil jsem dobromysln vypadajc star enu v obvyk-
lch venkovskch atech bl spodn aty, pro enu jejho vku a
pli tsn pilhajc, s dlouhou dvojitou zstrou z barevn ltky,
splvajc vpedu i vzadu. Kdy jsem se piblil, uklonila se a zepta-
la se: Pan Anglian? Ano, pitakal jsem. Jonathan Harker.
ena se usmla a prohodila nkolik slov k starmu mui v bl koili
bez kabtu, kter s n stl ve dvech. Mu odeel, ale vzpt se vr-
til s tmto dopisem:

Mil pteli bute vtn v Karpatech. Netrpliv Vs oe-
kvm. Dobe se dnes v noci vyspte. Ztra ve ti rno odjd do-
stavnk do Bukoviny; mte v nm zamluven msto. V Borgoskm
- 6 -
prsmyku bude ekat mj kor a odveze Vs ke mn. Doufm, e
cesta z Londna ubhla pjemn a e se Vm pobyt v m krsn
zemi bude zamlouvat.
V ptel DRACULA

4. kvtna. Zjistil jsem, e hostinsk dostal od hrabte dopis s
pkazem zajistit pro mne v dostavnku to nejlep msto. Kdy jsem
se vak vyptval na podrobnosti, trochu se zejm zdrhal a pedst-
ral, e m nmin nerozum. Urit tomu tak nebylo, vdy a po-
sud mi dokonale rozuml; alespo mi odpovdal na otzky tak, jako
by jim byl rozuml. On a jeho manelka ta star pan, kter m
pivtala se na sebe vyden podvali. Mu zamumlal, e mu pe-
nze poslali v dopise, a nic vc nev. Na mou otzku, zda zn hrabte
Draculu a zda mi nco me ci o jeho zmku, se oba pokiovali,
prohlsili, e nevd vbec nic, a prost odmtli mluvit dl. Doba
odjezdu se u tak piblila, e jsem neml as zeptat se nkoho jin-
ho; to, co se udalo pedtm, bylo toti velmi zhadn a vbec mi ne-
dodvalo klid.
Tsn ped odjezdem pila ke mn nahoru do pokoje ta star pan
a velmi vzruen se m zeptala:
Muste jet? Ach, mlad pane, muste jet? Byla tak rozilen, e
snad zapomnla tu troku nminy, co znala, a pletla si ji s njakm
jinm jazykem, kter jsem vbec neznal. Mohl jsem j rozumt jen
dky tomu, e jsem j kladl mnoho otzek. Kdy jsem j sdlil, e
musm odjet okamit a e musm vydit dleitou obchodn zlei-
tost, zeptala se znovu:
Vte, jak je dnes den? Odpovdl jsem, e tvrtho kvtna. Za-
vrtla hlavou:
Ach ano! Samozejm, ovem. Ale vte vy, jak je to den? Na-
mtl jsem, e j nerozumm, a ona pokraovala:
Je pedveer svtku svatho Ji. Vte pece, e a dnes v noci
odbij hodiny plnoc, bude mt vechno zlo na svt volnost? Vte
vbec, kam jedete a co vs tam ek? Zmocnila se j zkost natolik
zejm, e jsem se pokouel ji uklidnit, le marn. Nakonec pede
mnou poklekla a pnliv prosila, abych neodjdl, nbr alespo
posekal s odjezdem jeden i dva dny. Bylo to vechno velmi skliu-
- 7 -
jc a nebylo mi lehko u srdce. Jene nezbv mi nic jinho ne vy-
dit svj kol, a nesmm pipustit, aby mi cokoli stlo v cest. Pokusil
jsem se ji proto zvednout se zem a co nejdtklivji j ci, e j dku-
ji, e vak nemohu zanedbat sv povinnosti a odjet musm. Nato
vstala, otela si oi, s krku sala renec a podala mi ho. Nevdl
jsem, co dlat. Jako pslunk angliknsk crkve mm toti hluboce
vtpen nzor, e takovhle pedmty jsou do jist mry projevem
modlstv, pesto vak mi pipadalo neslun odmtnout takov d-
rek star pan, kter to urit mysl dobe a je neobyejn rozruen.
Zejm postehla pochyby na m tvi, protoe mi se slovy Kvli
va mamince povsila renec kolem krku a vyla z pokoje. Tuto
st denku pi pi ekn na dostavnk, kter se pochopiteln zpoz-
dil; a renec mm stle kolem krku. Nevm, zda to zpsobily obavy
t star eny, ale rozhodn nejsem tak klidn jako obvykle. Kdyby
snad Mina mla spatit tento zpisnk dve ne mne, nech j pinese
mj pozdrav na rozlouenou! U pijd dostavnk!

5. kvtna. Zmek. Rann ero se vytratilo a slunce stoj vysoko
nad vzdlenm obzorem, jakoby vroubenm kopci nebo stromy
ani nevm, vdy je to odsud tak daleko, e lovk nerozpozn, co je
velk a co mal. Nejsem ospal, a protoe m nikdo nevyhled, do-
kud se neprobudm, budu pochopiteln pst tak dlouho, a m spnek
peme. Musm zaznamenat pli mnoho podivnch vc, a aby si
snad ten, kdo tyto dky bude st, nemyslil, e jsem ped odjezdem z
Bystice njak bohat poveeel, radji svou veei pesn popi.
Ml jsem k veei nco, co zde nazvaj zbojnick peen
kousky slaniny, cibule a hovzho, okoenn paprikou, napchnut
na jehlici a opkan nad ohnm stejn jednodue jako londnsk
lchotiny. Vno bylo Zlat medi; vyvolv zvltn, nikoli vak
nepjemn tiplav pocit na jazyku. Vypil jsem pouze dv sklenky,
jinho nic.
Kdy jsem nastoupil do dostavnku, vozka jet nesedl na kozl-
ku a vidl jsem ho mluvit s hostinskou. Hovoili zejm o mn, pro-
toe kadou chvli ke mn pohldli; k nim pistupovali nkte z lid,
sedcch ped domem na lavici pro kterou zde maj pojmenovn
znamenajc drbrna , poslouchali, a pak se na m podvali, vt-
- 8 -
inou s vrazem soucitu. Zaslechl jsem, jak opakuj nkolik slov,
nesrozumitelnch slov, nebo v zstupu bylo mnoho rznch nrod-
nost. Proto jsem opatrn vythl ze zavazadla svj nkolikajazyn
slovnk a vyhledal si je. Musm piznat, e m nijak nepotila, nebo
mezi nimi bylo rdg satan, pokol peklo, striga aro-
djnice, vrolok a vlkolak kter ob znamenaj tot: jedno je
srbsk, druh slovensk, a je to bud vlkodlak, nebo upr. (Pozn. Ze-
ptat se hrabte na tyto povry.)
Zstup, kter se shlukl ped vchodem do hostince, mezitm pod-
statn vzrostl, a kdy jsme vyjdli, vichni se pokiovali a nathli
ke mn dva prsty. Dalo mi trochu nmahy pimt jednoho spoluces-
tujcho, aby mi ekl, co tm mysleli; zprvu mi nechtl odpovdt, ale
jak zjistil, e jsem Anglian, vysvtlil mi, e to je kouzlo nebo
ochrana proti uknut. To mi nebylo prv pjemn, vdy jsem se
prv vydval na neznm msto k setkn s neznmm lovkem;
vichni se vak zdli tak laskav, tak smutn a tak soucitn, e jsem se
nemohl ubrnit dojet. Nikdy mi nevymiz z pamti posledn pohled
na dvr hostince a zstup kiujcch se malebnch postav, stojcch
kolem irokho klenutho prjezdu, za nm bylo vidt bohat listov
oleandr a pomeranovnk, vyrstajcch ze zelench kvtin,
rozestavnch uprosted dvora. Potom vozka, jeho irok pltn
spodky pokrvaly cel pedek kozlku kaj jim tady gat ,
zaprskal velkm biem nad tymi malmi komi, zapraenmi
vedle sebe, a vydali jsme se na cestu.
Krsa krajiny, kudy jsme projdli, brzy rozptlila chmurn, oba-
vami naplnn mylenky a vzpomnky; kdybych ovem znal jazyk
nebo spe jazyky, jimi mluvili m spolucestujc, asi bych je nebyl
tak lehce ze sebe setsl. Ped nmi se pozvolna zvedal kraj pln les
a hj, tu a tam se tyily srzn kopce korunovan skupinkami stro-
m nebo selskmi stavenmi, je shlela slepmi tty dol k silnici.
Vude byla pebohat zplava rozkvetlch ovocnch strom jab-
lon, vestek, hrun, ten, a jak jsme je mjeli, vidl jsem, jak zele-
n trva pod nimi je poseta spadanmi kvty. A mezi tmito zelen-
mi kopci kraje, kter zde nazvaj Stedozem, se vinula nae silni-
ce, ztrcela se v ohbch travnatch zatek a mizela nm z o za
roztrouenmi vbky jehlinatch les, kter porznu sbhaly dol
- 9 -
po svazch kopc jako ohniv jazyky. Vozovka byla hrbolat, ale
pesto nm pipadalo, e po n letme v tm horenatm spchu,
Nechpal jsem tehdy dvod tohoto spchu, ale vozka se zejm chtl
dostat k Borgoskmu prsmyku co nejrychleji. Bylo mi eeno, e v
lt je tato silnice vborn, nebyla pr vak po zimnch snzch jet
opravena. V tomto ohledu se ovem li od ostatnch karpatskch
silnic, kter podle dvnch tradic ani nemaj bt udrovny v pli
dobrm stavu. Za starch dob je starostov nechtli dt opravovat u
jen proto, aby se Turci nedomnvali, e je pipravuj pro pchod ci-
zch vojsk, a tak pivolvaj vlku, kter toti vdycky hrozila ka-
dou chvl vypuknout.
Za zelenmi, mrn se svaujcmi kopci Stedozem se prudce
zdvihala irok zalesnn bo a vzhru k vysokm srznm sva-
hm samotnch Karpat. Tyily se vpravo i vlevo od ns, odpoledn
slunce se o n pln opralo a v nm se jasn rsovaly vechny skvl
barvy tohoto pekrsnho poho, temn mod a purpur ve stnech
vrcholk, zele a hn v mstech, kde se msila trva se skalami, i
donekonena se thnouc hebeny rozeklanch skalisek a piatch
tes, ztrcejcch se do dli, kde se velebn vypnaly snhem pokry-
t vrcholky. Hory byly msty rozeklny mohutnmi trhlinami, v
nich se v zi sklnjcho se slunce znovu a znovu ble leskly
struky potok. Ve chvli, kdy jsme obloukem objdli pat hory a
zaali se drkotat vzhru se klikatc silnic, rozevel se ped nmi
vhled na vysok, snhem pokryt horsk vrcholek, kter jako by se
tyil pmo ped nmi. Jeden ze spolucestujcch se dotkl m pae.
Podvejte se! Isten szek! Bo sdlo! a pokorn se poki-
oval. Jak jsme stoupali nekonenmi serpentinami a slunce za nmi
neustle klesalo n, zaaly ns zvolna opdat veern stny. A navc
dopadaly paprsky zapadajcho slunce na snhem pokryt vrcholek
hory, z nho jako by vychzela studen, jemn rov ze. as od
asu jsme potkali echy a Slovky v malebnch krojch; byli vti-
nou postieni, jak jsem si viml, voletem. Pi silnici stlo mnoho
k, a kdykoli jsme je tryskem mjeli, vichni spolucestujc se ki-
ovali. Sem tam kleel ped kaplikou njak venkovan nebo venko-
vanka, a ani se po ns neotoili; snad ve svm zbonm rozjmn
nemli oi ani ui pro vnj svt. Vidl jsem tu mnoho vc, kter
- 10 -
byly pro mne nov; napklad stohy sena na stromech, obas pekrs-
nou koatou smuten bzu s blmi vtvemi, zcmi jako stbro v
zplav jemn zelenho list. Nkdy jsme potkali ebik, na zdej-
m venkov tak obvykl, s dlouhou hadovitou npravou upravenou
tak, aby odpovdala nerovnostem vozovky. Na nm vdycky sedly
cel skupiny vracejcch se venkovan, cech s blmi, Slovk s
obarvenmi ovmi koichy; ti mli pes rameno jako kop dlouh
hole se sekyrkou na konci. Jak se sklnlo k veeru a my zvolna
stoupali prsmykem, zaalo se siln ochlazovat a houstnouc sou-
mrak jako by stmeloval stny strom dub, buk a borovic v
jedinou tmavou mlhovinu; ale v dolch protnajcch bo hor se tu
a tam od erstv napadanho snhu oste odrely rostouc sosny.
Obas, jak silnice vedla borovm lesem, ve tm jakoby se nad nmi
uzavrajcm, vyvolvaly v ns chume edi, je se vznely msty
mezi stromy, podivn zhadn a slavnostn pocit. Ten oivoval my-
lenky a chmurn pedstavy, vyvolan ji na sklonku dne, kdy er-
vnky vytvely tajupln obrazce z hrzu nahnjcch mrak, zejm
neustle se povalujcch v dolch karpatskch hor. Nkdy byly kop-
ce tak srzn, e pes vozkovo pobzen mohli kon stoupat jen velmi
pomalu. Chtl jsem seskoit a jt vedle nich, jako to dlvme doma,
jene vozka o tom nechtl ani slyet. Ne, ne, ekl, tady nemete
jt, psi jsou tu pli divoc. A pak s vrazem, kter zejm povao-
val za utpan rozhldl se toti po souhlasnm smvu ostat-
nch , dodal: Jenom pokejte, stejn u budete mt takovch vc
po krk, ne pjdete spt! A zastavil na krtk okamik jedin proto,
aby zaplil svtilny.
Po setmn jsem ml dojem, e se cestujcch zmocnilo jaksi
vzruen; jeden pes druhho neustle mluvili na vozku, jako by ho
vybzeli k vt rychlosti. Vozka nemilosrdn tloukl kon dlouhm
biem a nutil je divokmi povzbuzujcmi vkiky k vtmu sil.
Pak jsem v temnot ped nmi zahldl jakousi svtle edivou skvrnu,
jako by se mezi horami rozvrala rozsedlina. Rozilen cestujcch
vzrstalo; chatrn dostavnk se kolbal na velkch koench prech
a kymcel se jako lo, zmtajc se na rozbouenm moi. Musel
jsem se dret. Stoupn u celkem pestalo a ml jsem pocit, e p-
mo letme vped. Potom jako by se hory k nm piblily z obou stran
- 11 -
a zamraen na ns shlely vjdli jsme do Borgoskho prsmy-
ku. Jeden cestujc po druhm mi nabzeli drky a vnucovali mi je tak
nalhav, e se nedaly odmtnout. Byly to drky neobvykl a rzno-
rod, ale kad z nich byl poskytnut s prostou upmnost, s laska-
vm slovem, s poehnnm a s onmi nezvyklmi, strachem napln-
nmi posunky, kter jsem vidl ped hotelem v Bystici pokio-
vnm a znamenm ochrany ped uknutm. Potom, jak jsme uhnli
dl, naklonil se vozka kupedu, cestujc se vyklnli na obou stra-
nch ven z vozu a vichni upen vyhleli do tmy. Asi se nco velmi
vzruujcho bu u dlo, nebo ekalo, ale ani jeden ze spolucestuj-
cch mi nedal na m dotazy sebemen vysvtlen. Konen jsme
ped sebou spatili vchodn konec prsmyku. Nad nmi visely tma-
v mraky a ve vzduchu bylo ctit tkou, tsnivou pedtuchu boue.
Pipadalo mi, jako by horsk heben oddloval dv pln rozdln
atmosfry a my prv pejeli do boukov. I j jsem se te rozhlel
po bryce, kter m mla zavzt k hrabti. Kadm okamikem jsem
ekal, e v ern temnot spatm zblesky svtilen, ale vude se roz-
prostrala tma. Jedinm zdrojem svtla byly mihotav paprsky svti-
len naeho dostavnku, v jejich zi se dech divoce pohnnch kon
srel v bl oblek. Te u jsme ped sebou vidli svtlou psitou
cestu, ale nikde ani vidu po njakm povoze. Cestujc usedli nazpt
s levnm oddechnutm, kter jako by se vysmvalo mmu zklamn.
Zaal jsem uvaovat o tom, co by bylo pro mne nejlep; vtom po-
hldl vozka na hodinky a ekl nco i ostatnm, co jsem jen st za-
slechl, tak klidn a tie to pronesl; i znlo to jako O hodinu dv ne
jzdn d. Pak se obrtil ke mn a nminou hor, ne je m vlast-
n, mi pravil:
dn kor tu nen. Pna tedy pece jen nikdo neoekv. Pn
tedy te pojede dl do Bukoviny a vrt se ztra nebo pozt. Radji
pozt. Vtom zaali kon rt a frkat a prudce vyrazili, take je
vozka musel zastavit. A pak se za kiku vesnian a veobecnho
kiovn objevila za nmi bryka taen tyspem, pedjela do-
stavnk a zastavila vedle nho. Z naich svtilen dopadla na pe-
krsn kon, ern jako uhel. dil je vysok mu s hndm vousem
a velkm ernm kloboukem, kter mu skrval obliej. Obrtil se k
- 12 -
nm a j jsem zahldl pouze velmi jasn jiskrn oi, rud zc ve
svtle lampy. Mu oslovil vozku: Dneska sis pispil, pteli!
Vozka zakoktal v odpov: Anglick pn ml naspch.
Proto jsi mu zejm doporuoval, aby pokraoval v cest do Bu-
koviny. Mne neoklame, pteli; vm toho pli mnoho a kon mm
rychl. Pi tchto slovech se usml a ze svtilny dopadla na krut
sta s neobyejn rudmi rty a ostrmi zuby, blmi jako slonovina.
Jeden ze spolucestujcch zaeptal svmu sousedovi ver z Brgerovy
Lenory:

Denn die Toten reiten schnell.
(Nebo mrtv cvlaj rychle.)

Neznm to zejm zaslechl; vzhldl toti s rozzenm sm-
vem. Cestujc odvrtil tv a souasn se dvma prsty pokioval.
Podej mi pnova zavazadla! nadil neznm. S neobvyklou ocho-
tou mu je podali a uloili v bryce. Protoe bryka stla tsn vedle
dostavnku, vystoupil jsem postrannmi dvky. Neznm vozka mi
pitom pomhal a rukou mi sevel pai ocelovm stiskem; urit m
obrovskou slu. Bez jedinho slova trhl otemi, kon se otoili a my
jsme vyrazili do ztemnlho prsmyku. Ohldl jsem se a ve svtle
svtilen dostavnku jsem uvidl, jak se z nozder kon val pra a jak
se na jejm pozad rsuj postavy mch bvalch spolenk. Kio-
vali se. Potom vozka zaprskal biem, pobdl kon a dostavnk vyra-
zil na dal cestu do Bukoviny.
Noc je chladn, pane, a mj velitel, pan hrab, mi pikzal, abych
se o vs staral co nejlpe. Pod sedadlem je lhev slivovice (tamn
domcky vyrbn koalka ze vestek); snad vm pijde vhod. Ne-
napil jsem se, ale pocit, e tam je, m uklidoval. Bylo mi ponkud
divn, ale ani trochu jsem se nebl. Mt ovem na vybranou, jist
bych nebyl pokraoval v tto non cest do neznma. Kor se hnal
rychle pmo kupedu, pak se obrtil do protismru a jel jinou rovnou
cestou dl. Pipadalo mi, e vlastn jezdme neustle sem a tam po
stejn silnici; zapamatoval jsem si proto jedno npadn msto, a vida,
ml jsem pravdu. Byl bych se velmi rd zeptal koho, co to vechno
vlastn znamen, jene jsem se to obval udlat; uvdomil jsem si
- 13 -
toti, e jde-li o mysln zdrovn, pak stejn vzhledem k situaci by
kad protest zstal neinn. Za chvli m ovem zaalo zajmat,
kolik asu u ubhlo. krtl jsem zpalkou a v jejm svtle jsem po-
hldl na hodiny; jen nkolik mlo minut chyblo do plnoci. To m
trochu vydsilo, nebo m nedvn zitky zejm rozjitily obvykl
povren strach z plnoci. S ochromujcm pocitem napt jsem
ekal, co bude.
Tu se v njakm statku dole pi silnici roztkal pes dlouze a
zoufale kvlel, jakoby ze strachu. K jeho tkotu se pidal dal pes a
po nm mnoho jinch, a se spolu s vtrem, kter te lehce vl pr-
smykem, zaalo kolem dokola rozlhat divok vyt, kter, jak mi ve
tm noci pipadalo, sem dolhalo snad ze vech kout kraje. Pi prv-
nm zavyt se kon zaali vzpnat a couvat, ale ko k nim pronesl
nkolik konejivch slov, a tu se uklidnili; tsli se vak a potili, jako
by prv unikli neekanmu nebezpe. Potom se ze vzdlench hor
kolem ns zaalo ozvat hlasitj a pronikavj vyt tentokrte
vlk a vyvolalo stejnou reakci u mne i u kon. Mlem jsem vy-
skoil z bryky a dal se na prk, ale kon se znovu vzepjali a divoce
vyrazili, take ko musel napnout celou svou mohutnou slu, aby je
strhl zpt. Za nkolik minut si vak mj sluch na vyt zvykl a kon se
uklidnili natolik, e ko mohl seskoit a postavit se ped n. Popl-
cval je, konejil a nco jim eptal do u, jak pr to dlvaj cviitel
kon; na kon to zapsobilo mimodn uklidujcm dojmem; ne-
pestali se sice tst, ale u se dali opt ovldnout. Ko se vrtil na
kozlk, trhl otemi a prudce vyrazil. Jene tentokrte nedorazil a na
druh konec prsmyku, nbr nhle zaboil na zkou cestu, kter se
zatela prudce doprava.
Zanedlouho jsme se octli ve spleti strom, kter msty vytvely
nad cestou klenbu, take to vypadalo, jako bychom projdli tune-
lem; a z obou stran se nad nmi opt hroziv tyily temn skly. A
jsme byli chrnni, slyeli jsme, jak se zved vtr a stn a hvzd
mezi skalami; uhnli jsme kolem strom, vtve o sebe narely.
Stle vc se ochlazovalo a zaal padat snh, jemn jako prach, take
ns i vechno kolem brzy pokryla bl pikrvka. Ostr vtr k nm
dosud pinel postupn slbnouc tkot ps. Vyt vlk vak zazn-
valo ze stle vt blzkosti, jako by ns svrali ze vech stran. Zmoc-
- 14 -
nil se m hrozn strach a ten sdleli se mnou i kon; jenom ko se
nedal nijak znepokojit. Neustle otel hlavou doprava a doleva, ale
j jsem ve tm nerozpoznval vbec nic.
Pojednou jsem v dli po lev stran zahldl slab, mihotav mod-
r plamnek. Ko ho spatil souasn se mnou; okamit zastavil,
seskoil na zem a zmizel v temnot. Nevdl jsem, co dlat, tm sp,
e se vyt vlk stle blilo. Ne jsem dospl k rozhodnut, ko se
opt nhle objevil, bez jedinho slova se vyvihl na kozlk a pokra-
ovali jsme v cest. Nejsp jsem usnul a ta phoda se mi ve snu ne-
ustle vracela; mm toti pocit, e se mi ten sen neustle opakoval.
Jak te na to myslm, byla to dokonal non mra. Jednou se pla-
men objevil tak blzko cesty, e jsem i ve tm mohl rozeznat pohyby
koho. Rychle poodeel k mstu, kde se modr plamen vynoil
urit byl velmi slab, vdy snad ani neozil prostor kolem se-
be , zvedl nkolik kamen a uritm zpsobem je rozloil. Jednou
jsem byl svdkem podivnho optickho jevu; kdy ko stl mezi
mnou a plamenem, vbec svou postavou plamen nezakryl a j jsem
vidl pzran plpol ohn. Pekvapilo m to, ale protoe tento kaz
trval jen zcela krtce, usoudil jsem, e m oklamal zrak, jak jsem ho
usilovn upral do tmy. Pak po njak as nebylo vidt dn modr
plamnky a my jsme uhnli temnotou, obklopeni vytm vlk, kte
ns zejm sledovali a neustle kolem ns krouili.
Jednou si ko odskoil od silnice dl ne pedtm a za jeho ne-
ptomnosti se kon zaali mnohem silnji tst, strachy frkat a rt.
Nezjistil jsem pro, vdy i vyt vlk pln pestalo. Ale prv v tto
chvli se za rozeklanm vrcholkem skalnho tesu, porostlho sos-
nami, vynoil msc, plujc a dosud za ernmi mraky, a v jeho
svtle jsem kolem ns uvidl kruh vlk s blmi tesky a vyplazen-
mi rudmi jazyky, dlouhma lachovitma nohama a zjeenou srst.
Jejich zarputil mlen psobilo stokrt hrozivji ne vyt. Strach
jako by m pln ochromil. Pravou podstatu takovch hrz pochop
lovk teprve tehdy, kdy jim stoj tv v tv.
Vtom zaali vlci vt, jako by na n byla zapsobila msn z.
Kon sebou trhali, vzpnali se a bezmocn se rozhleli vypoulenma
oima, na n bylo smutno pohledt; ale stran iv kruh je svral ze
vech stran a jim nezbvalo ne v nm setrvat. Volal jsem na koho,
- 15 -
aby piel bl, protoe podle mho nzoru bylo na jedinou nadj
pokusit se prorazit kruh a pispchat mu tmto zpsobem na pomoc.
Kiel jsem a tloukl do boku bryky v nadji, e hluk odene vlky z
tto strany a umon komu dostat se k vozu. Vtom se rozlehl jeho
velitelsk hlas, a kdy jsem se otoil po zvuku, spatil jsem ho stt u
dvek jak se tam dostal, nevm. Mval dlouhmi paemi, jako by
odstrkoval njakou neviditelnou pekku, a vlci couvali vc a vc.
Tu zakryl velk mrak tv msce a my jsme se znovu octli v temno-
t.
Kdy zase bylo trochu vidt, nasedal ko prv na kozlk a vlci
u zmizeli. To vechno bylo tak zvltn a pzran, e na m dolehl
hrozn strach, a j se bl hlesnout nebo se pohnout. as se nekone-
n vlekl a my jsme stle uhnli dl, tentokrte u v pln tm, pro-
toe pevalujc se mraky zakrvaly msc. Jeli jsme ustavin do
kopce, jen chvlemi jsme sjdli prudce dol, ale v podstat jsme
neustle stoupali. Pojednou jsem zjistil, e ko zastavuje kon na
ndvo velkho poboenho zmku; z vysokch tmavch oken ne-
pronikal jedin paprsek a zvtral cimbu se rozeklan rsovalo pro-
ti obloze zalit msnm svtlem.

kapitola 2/
(Pokraovn)

5. kvtna. Asi jsem spal, za bdlho stavu bych si byl toti ur-
it viml, e se blme k tak pozoruhodnmu mstu. V pe vypa-
dalo ndvo znan rozlehle, a protoe do nho stilo nkolik tma-
vch klenutch prjezd, zdlo se snad vt, ne ve skutenosti by-
lo. Za dennho svtla jsem je dosud nevidl.
Hned jak bryka zastavila, ko seskoil a naphl ke mn ruku,
aby mi pomohl vystoupit. Opt jsem si cht necht musel uvdomit
jeho obrovskou slu. Jeho ruka mi pipadala jako ocelov svrk,
kter by mi rozdrtil prsty, kdyby si to pl. Pak ko vythl m zava-
zadla a postavil je vedle mne na zem. Stl jsem pmo ped starmi
- 16 -
irokmi dvemi, pobitmi velkmi eleznmi heby a zasazenmi
do dvenho oblouku z mohutnch kvdr, kter vystupovaly ze zdi.
I v nejasnm svtle jsem postehl bohatou vzdobu kamene,
pochopiteln ji ohlodanou zubem asu i nepzn poas. Jak jsem
tam stl, vyskoil ko opt na kozlk a trhl otemi; kon vyrazili
kupedu, bryka projela temnou branou a zmizela.
Zstal jsem mlky stt na mst, nebo jsem nevdl, co dlat.
Zvonek nebo kleptko nebyly nikde vidt a mj hlas by urit nepro-
nikl chmurnmi zdmi a temnmi otvory oken. Zdlo se mi, e u
ekm nekonen dlouho, a zaaly se m zmocovat pochyby a oba-
vy. Kam jsem se to vbec dostal a mezi jak lidi? Do jakho po-
chmurnho dobrodrustv jsem se to pustil? Je snad obvykl, aby
nkdo poslal advoktnho koncipienta vysvtlit cizinci, jak koupit
nemovitost v Londn? Advoktn koncipient! Tohle oznaen by se
Min nezamlouvalo. Advokt vdy jsem se prv ped odjezdem
z Londna dozvdl, e jsem spn sloil zkouku, a jsem te d-
n prvn zstupce! Zaal jsem si mnout oi a tpat se, abych se pe-
svdil, zda nespm. Cel zleitost mi pipadala jako stran non
mra a ekal jsem, e se najednou probudm, budu doma a okny se
bude prodrat rozbesk, jako se mi obas stvalo zrna po dnech pe-
plnnch prac. Jene tlo reagovalo na tpnut a oi nepodlhaly
klamu. Ne, nebyl to sen a byl jsem uprosted Karpat. Nezbvalo ne
bt trpliv a ekat, a nadejde jitro.
Sotva jsem dospl k tomuto rozhodnut, zaslechl jsem za velkmi
dvemi tk kroky a kvrami probleskovaly paprsky blcho se
svtla. Pak zachestily etzy a zainely odsunovan mohutn zvo-
ry. V zmku se s hlasitm skpnm, svdcm o dlouhm nepou-
vn, otoil kl a velk dvee se otevely.
V nich stl vysok star mu, hladce vyholen a na dlouh bl
knr, od hlavy k pat odn ern, bez jedin barevn skvrny. V ruce
drel staroitnou stbrnou svtilnu bez cylindru nebo stnidla, jej
oteven plamen se zmtal v prvanu otevench dve a vrhal dlouh
mihotav stny. Star mu m dvornm posunkem prav ruky vybdl
k vstupu a vbornou anglitinou, ale s cizm pzvukem, pravil:
Bute vtn v mm dom! Vejdte svobodn a z vlastn vle!
Nepohnul se, aby mi vykroil vstc, nbr zstal stt jako socha,
- 17 -
jako by ho jeho posunek na uvtanou zmnil v kmen. Jakmile jsem
vak pekroil prh, prudce se naklonil, nathl pa a sevel mi ruku
tak siln, a jsem sebou trhl tm sp, e se zdla studen jako led,
vc ruka lovka mrtvho ne ivho. A znovu pravil:
Bute vtn v mm dom! Vejdte svobodn. Bute pesvden,
e jste tu v bezpe! A zanechte tu nco ze tst, kter pinte!
Stiskl mi ruku tak pevn, a jsem si vzpomnl na koho, jeho obli-
ej jsem nezahldl, a na chvli jsem zavhal, zda lovk, s nm
mluvm, nen on. Chtl jsem se ujistit, a proto jsem se otzal:
Hrab Dracula? Mu se zdvoile uklonil a odpovdl:
J jsem Dracula, pane Harkere. Vtm vs ve svm dom. Ve-
jdte, vzduch noci je chladn a vm je zajist teba jdla a odpo-
inku. Pi tchto slovech povsil lucernu na konzolu ve zdi, pi-
kroil ke mn a chopil se mch zavazadel; ne jsem mu mohl za-
brnit, vnesl je dovnit. M nmitky odbyl slovy:
Nikoli, pane, jste mm hostem. Je pozd a m sluebnictvo tu u
nen. Dovolte, abych se sm postaral o vae pohodl. A skuten mi
odnesl zavazadla chodbou a potom nahoru po irokm toitm scho-
diti. Proli jsme dal irokou chodbou, po jej kamenn podlaze se
nae kroky hlun rozlhaly, a na jejm konci otevel hrab tk
dvee. K sv radosti jsem uvidl jasn osvtlen pokoj s prostenm
stolem a obrovskm krbem, v nm vesele praskala velk polena.
Hrab se zastavil, postavil zavazadla na zem, zavel dvee, proel
pokojem a otevel dal dvee, vedouc do mal osmihl mstnosti,
ozen jedinou lampou a zejm bez okna. Proel i touto mstnost,
otevel dal dvee a pokynul mi, abych veel. Naskytl se mi pjem-
n pohled: jasn osvtlen, velk lonice, vytopen rovn krbem,
velikm a irokm, v nm hoela a dut praskala polena. Hrab do-
nesl zavazadla dovnit, a jet ne odeel a zavel za sebou dvee,
ekl:
Jist se potebujete po cest osvit a upravit. Jsem pesvden,
e najdete vechno, co si budete pt. A budete hotov, pijte do
druhho pokoje, najdete tam pipravenou veei.
Svtlo, teplo a dvorn uvtn hrabte jako by rozptlily vechny
m pochyby a obavy. Jen co jsem se uklidnil, zjistil jsem, e napl
umrm hlady. Rychle jsem se oplchl a odeel do druhho pokoje.
- 18 -
Veee ji byla na stole. Mj hostitel stl vedle velkho krbu, op-
ral se o kamennou msu, elegantnm pohybem ruky m vybdl,
abych usedl ke stolu, a pravil:
Posate se, prosm, a poveete podle chuti. Jist m omluvte,
e si k vm nepisednu; ji jsem pojedl a v tak pozdn hodinu nic
dalho nejm.
Podal jsem mu zapeetn dopis, kter mi svil pan Hawkins.
Otevel ho a s vnou tv ho peetl; nato mi ho s okouzlujcm
smvem vrtil k peten. Jedna st m opravdu potila: Velmi
lituji, e mi zchvat dny, tto neustle m suujc nemoci, na del
dobu zcela znemouje jakoukoliv cestu; s radost Vm vak sdluji,
e Vm mohu poslat vhodnho zstupce, k nmu chovm bezv-
hradnou dvru. Je to mlad mu, neobvykle energick, ve svm
oboru nadan a zcela dvryhodn. Je diskrtn, mlenliv a vyrostl
v mch slubch. Za svho pobytu Vm bude kdykoli na Vae pn
k slubm a pevezme od Vs vechny pslun pkazy.
Hrab pikroil ke stolu a zdvihl pklop z msy. Bez mekn
jsem se pustil do vtenho peenho kuete. Sndl jsem toto kue,
kousek sra a salt a vypil dv e starho tokajskho. Pi jdle mi
hrab kladl adu otzek o m cest a j mu postupn vylil vechny
zitky.
Po veei jsem si na hostitelovo pn pithl keslo k ohni a vy-
kouil doutnk, kter mi nabdl; hrab se omluvil, e sm nekou.
Ml jsem te pleitost si ho prohldnout; ml opravdu velmi v-
raznou tv.
Jeho obliej siln dokonce velmi siln pipomnal dravho
ptka: dravci zk nos s neobyejn vykrojenm chpm, vysok
klenut elo, vlasy dk kolem spnk, ale jinde bohat rostouc.
Obo ml velmi hust, nad nosem tm srostl, se zplavou bohat
se kroutcch chloupk. sta, kter tm mizela pod silnm knrem,
byla pevn, dost krut a s neobyejn ostrmi blmi zuby, ty pen-
valy pes rty, jejich pozoruhodn rudost byla dkazem vitality, ne-
obvykl u mue jeho vku. Ui ml bled a nahoe neobvykle zapi-
atl, bradu irokou a masivn a tve pevn, i kdy huben. Npad-
n byla jeho mimodn bledost.
- 19 -
A dosud jsem vidl ve svtle ohn toliko hbet jeho rukou, jak
mu spovaly na kolenou, a pipadaly mi celkem bl a jemn; ale
te, kdy jsem je vidl z vt blzkosti, nemohlo mi uniknout, e
jsou spe hrub irok a s hranatmi prsty. Kupodivu mu rostly
uprosted dlan chloupky. Nehty ml dlouh a jemn, velmi oste
zastien. Kdy se nade mnou naklonil a rukama se m dotkl, ne-
mohl jsem se ubrnit zachvn. Nevm, snad mu pchlo z st, ale m
se zmocnil hrozn pocit hnusu a pes vechno sil jsem ho nedok-
zal skrt. Hrab si toho zejm poviml, sthl se zpt a s odpornm
klebkem, kter mu jet vc ne pedtm odhalil penvajc zuby,
usedl zpt na sv msto vedle krbu. Oba jsme se odmleli, a kdy
jsem pohldl k oknu, zahldl jsem prvn kaln zblesk svtn. Nad
vm jako by viselo zvltn ticho; jak jsem vak naslouchal, zaslechl
jsem zezdola z dol vyt poetn vl smeky. Hrabti se zajiskilo v
och a ekl:
Poslechnte si je dti noci! Jak krsn hudba, e? Vraz m
tve ho zejm ponkud pekvapil, a tak dodal: Nu, pane, vy mst-
t lid se prost nedokete vt do pocit lovce. Potom vstal a pra-
vil: Urit jste znaven. Vae lonice je pipravena a ztra mete
spt podle libosti. J budu mimo zmek a do pozdnho odpoledne.
Pjemn spnek a hezk sny! A s dvornou klonou mi sm otevel
dvee do osmihlho pokoje a j veel do lonice
Pipadm si jako v Jikov vidn. Zmtaj mnou pochybnosti i
obavy a napadaj m podivn pedstavy, kter se neodvauji piznat
ani sv dui. Bh m ochrauj, alespo kvli tm, kdo mi jsou draz!
7. kvtna. Je opt asn rno a j jsem si za tch uplynulch
tyiadvacet hodin pjemn a vydatn odpoinul. Spal jsem dlouho a
probudil se sm a za blho dne. Oblkl jsem se, pak jsem odeel do
pokoje, kde jsem veeel, a tam jsem nael pipravenou studenou
sndani; kva byla ovem hork, konvice toti stla na krbu. Na stole
leel lstek se vzkazem:
Musel jsem nakrtko odjet. Neekejte na mne. D.
Usedl jsem tedy ke stolu a s chut se najedl. Po sndani jsem se
rozhlel po zvonku, abych mohl sluebnictvu oznmit, e jsem
skonil; nenael jsem ho vak. V tomhle dom, kde m obklopuje
tolik mimodnch dkaz bohatstv, je kupodivu i mnoho ne-
- 20 -
dostatk. Zlat pbory jsou tak pekrsn cizelovan, e maj urit
nesmrnou cenu. Zclony, potahy kesel a pohovek i zvsy mho
lka jsou ze vzcnch a krsnch tkanin, a u v dob, kdy byly vy-
robeny, musely bt nesmrn drah, protoe jsou star nkolik stalet,
a pesto skvle zachovny. Podobn jsem vidl v Hampton Courtu,
jene tam byly vetch, oden a vyran od mol. Ani v jednom po-
koji vak nen zrcadlo. Dokonce chyb zrctko i na mm toaletnm
stolku a j jsem musel vybalit vlastn holic zrctko, abych se mohl
oholit a uesat. A dosud jsem nikde nezahldl sluhu a nezaslechl v
okol zmku jin zvuk ne vyt vlk. Kdy jsem dojedl ani nevm,
zda to byla sndan nebo obd jedl jsem toti mezi ptou a estou
hodinou odpoledne , poohldl jsem se po njak etb, protoe
jsem se bez dovolen hrabte nechtl prochzet po zmku.
V pokoji nebylo vbec nic, ani kniha, ani noviny, ba ani psac po-
teby; otevel jsem proto dal dvee a octl se v jaksi knihovn. Stis-
kl jsem kliku protjch dve, ty vak byly zameny.
K sv velk radosti jsem v knihovn nael police pln anglickch
knih a svzan ronky asopis a novin. Stl uprosted mstnosti byl
poset anglickmi asopisy a novinami, ale ani jedny nebyly novj-
ho data. Knihy byly nejrznjho zamen djiny, zempis, poli-
tika, politick ekonomie, botanika, geologie, prvo a vechny po-
jednvaly o Anglii, o anglickm ivot, anglickch zvycch a obye-
jch. Byly mezi nimi dokonce takov pruky jako Londnsk adre-
s, Parlamentn zpravodaj, Almanach lechtickch rod, Whitakerv
almanach, Seznamy dstojnictva pozemnch a nmonch sil a
srdce se mi zatetelilo radost Seznam advokt a soudc.
Prohlel jsem si tyto knihy a vtom se otevely dvee a veel hra-
b. Srden m pozdravil a vyjdil nadji, e jsem se dobe vyspal.
Potom pokraoval:
Jsem rd, e jste sem vstoupil; urit tu najdete mnoho zaj-
mavho. Tihle ptel a poloil ruku na nkolik knih jsou mi
dobrmi druhy a u nkolik let, ode dne, kdy m napadlo pesthovat
se do Londna, mi poskytuj mnoho, mnoho radostnch hodin. Jejich
prostednictvm jsem se seznmil s va hrdou Angli; a znt ji zna-
men milovat ji. Toum prochzet se runmi ulicemi vaeho velko-
lepho Londna, bt uprosted vru a shonu lidstva, astnit se jeho
- 21 -
ivota, jeho pemny, jeho smrti a veho, co ho in tm, m je. Ale
bda! A dosud jsem znal vai e toliko prostednictvm knih. Na
vs, mj pteli, se spolhm, e se j naum hovoit!
Ale hrab, namtl jsem, vdy anglitinu ovldte a znte do-
konale. Hrab se vn uklonil.
Pteli, dkuji vm za vae a pli lichotiv uznn, pesto se
vak obvm, e jsem teprve na potku cesty, po n se hodlm ub-
rat. Vskutku, znm mluvnici a vrazy, ale pesto nevm, jak jich pou-
vat v rozhovoru.
Naopak, ekl jsem, mluvte vborn.
Nikoli, odpovdl. Jak dobe vm, kad, koho bych u vs v
Londn potkal a s km bych mluvil, by bezpen vdl, e jsem
cizincem. S nm takovm se nespokojm. Tady jsem lechtic, bo-
jar; prost lid m zn a j jsem tu pnem. Ale cizinec v ciz zemi je
nikdo; lid ho neznaj a neznat znamen nemt zjem. Budu spo-
kojen, a budu jako vichni ostatn tam u vs, take se nikdo neza-
stav, kdy m spat, ani se nezaraz v ei, kdy zaslechne m slova,
aby ekl: Hle, cizinec! Jsem ji tak dlouho pnem, e pnem chci
bt i nadle i aby alespo nebyl nikdo mm pnem. Vy ke mn
nepichzte pouze jako zstupce mho ptele Petera Hawkinse z
Exeteru, abyste mi podal informace o mm novm dom v Londn.
Vm, e tu se mnou setrvte njak as, abych se mohl za naich
rozmluv nauit anglickmu pzvuku; a pl bych si, abyste m upo-
zoroval i na sebemen chybiky, jich se pi rozhovoru dopustm.
Lituji, e jsem se dnes musel na tak dlouho vzdlit; jsem vak pe-
svden, e to zajist prominete nkomu, kdo m na starosti tolik
dleitch zleitost.
Pochopiteln jsem prohlsil, e to chpu, a otzal se, zda tuto
mstnost mohu navtvovat, kdykoli se mi zachce. Odpovdl: Ano,
ovem, a dodal:
V zmku mete vejt, kamkoli je vm libo, krom do tch mst-
nost, jejich dvee jsou zameny, a tam jist nebudete chtt vkroit.
Jsou dvody pro to, aby vechno bylo tak, jak je, a kdybyste vidl
mma oima a vdl to, co j, snad byste tomu lpe rozuml. Ujistil
jsem ho, e ho pln chpu, a on pokraoval: Jsme v Transylvnii, a
Transylvnie nen Anglie. Nae zvyklosti nejsou vaimi zvyklostmi a
- 22 -
vm zde bude pli mnoho vc pipadat podivnmi. Vdy podle
toho, co jste mi povdl o svch zitcch, vte u leccos o tom, jak
divn vci se tu mohou dt.
Jeho slova dala podnt k dlouh rozmluv. A protoe bylo zejm,
e si hrab chce popovdat, kdy u pro nic jinho, tak alespo kvli
hovoru sammu, poloil jsem mu mnoho otzek, tkajcch se vc,
kter se mi pihodily nebo o nich jsem se doslechl. Nkdy odmtl o
pedmtu hovoit nebo obrtil smr rozhovoru pod zminkou, e mi
nerozum, vtinou vak vechny dotazy velmi ochotn zodpovdl.
Potom, jak se pipozdvalo a j se stle mn ostchal, jsem se ho
zeptal na nkter ze zhadnch zitk minul noci, napklad pro
ko odeel na msta, kde jsme zahldli modr plameny. Je snad sku-
ten pravda, e ukazuj, kde je skryto zlato? Vysvtlil mi, e podle
obecnho nzoru maj v uritou noc roku a tou byla prv minul
vechny zl sly neomezenou moc a nad kadm mstem, kde je
skryt njak poklad, ho modr plamnek. Nen skoro pochyb o
tom, pokraoval, e v mstech, ktermi jste vera v noci projdl,
jsou skryty poklady; vdy o toto zem dlouh stalet bojovali Vala-
i, Saov a Turci. V celm zdejm kraji snad vskutku nen jedin
p zem, kter by nebyla zbrocena lidskou krv a u mstnch oby-
vatel i vetelc. Kdysi tu provali bouliv asy; kdykoli sem vtrhly
hordy Rakuan a Uhr, domc obyvatelstvo vythlo proti nim
mui, eny a tak starci a dti , a ekalo na jejich pchod ve ska-
lch nad prsmyky, aby jim mohli umlmi lavinami pivodit zhu-
bu. A jestlie vetelec zvtzil, pak tu nenalezl tm nic, protoe
vecky cenn vci zakopali mstn lid do rodn pdy.
Ale jak to pijde, otzal jsem se, e ty poklady mohly zstat
tak dlouho skryty? Vdy by stailo, aby je lid jen trochu hledali
ty plamnky jsou pece bezpen znamen, kde je hledat!
Hrab se usml, a jak se mu pi smvu odhrnuly dsn, objevily
se jeho mimodn dlouh, ostr piky. Odpovdl:
Protoe n vesnian je v podstat zbablec a hlupk! Tyhle
plameny se zjevuj toliko v jedinou noc. A tuto noc se dn oby-
vatel zdejho kraje neodv pokud nemus opustit svj pby-
tek. A i kdyby tak uinil, ven pane, netuil by, co dlat. Vdy i
ten venkovan, o nm jste mi ekl, e si poviml msta, kde hoel
- 23 -
plamen, by u za dennho svtla nevdl, kde by se vlastn ml pustit
do prce. Vy byste pece asi tak nebyl schopen ta msta znovu najt,
na to bych se odvil psahat!
Mte pravdu, souhlasil jsem. O mst, kde ty poklady hledat,
vm zrovna tak mlo jako mrtv! Pak jsme peli k jinm zle-
itostem.
Poslyte, vyzval m pozdji, povzte mi nco o Londn a o
tom dom, kter jste pro m obstarali. Omluvil jsem se za sv opo-
menut a zael do svho pokoje, abych si vzal ze zavazadla pslun
doklady. Zatmco jsem je srovnval, zaslechl jsem z vedlejho poko-
je inen pbor a porcelnu, a kdy jsem jm prochzel, viml jsem
si, e stl u je sklizen a lampa rozsvcena; v t dob se ji hodn
setmlo. Ve studovn i knihovn u bylo rozsvceno a hrab tam
leel na pohovce. Ze vech monch knih si k etb vybral zrovna
Bradshawv jzdn d anglickch eleznic. Kdy jsem vstoupil, od-
klidil se stolu knihy a asopisy a spolu jsme probrali nejrznj
plny, smlouvy a ceny. Zajmal se o vechno, kladl mi nesetn
otzky o usedlosti a jejm okol a zejm si ji pedem prostudoval
vechno, co se o nm mohl dozvdt, protoe koneckonc o tom v-
dl mnohem vc ne j. Kdy jsem se tomu podivil, odpovdl:
A nen snad, pteli, teba, aby tomu tak bylo? A se tam odst-
huji, budu pln sm, a mj ptel Harker Jonathan ach, promite
mi, podlehl jsem zdejmu zvyku klst rodn jmno na prvn msto
mj ptel Jonathan Harker nebude po mm boku, aby m opravo-
val a pomhal. Bude na mle daleko v Exeteru a nejsp bude studo-
vat prvn listiny s mm dalm ptelem, Peterem Hawkinsem. Vid-
te!
Podrobn jsme probrali celou zleitost koup usedlosti v Pur-
fleetu. Kdy jsem mu sdlil vechny daje a zskal jeho podpis na
potebn doklady a napsal prvodn dopis, kter jsem s nimi hodlal
zaslat panu Hawkinsovi, zaal se m hrab vyptvat, jakm zpso-
bem jsem objevil tak phodn msto. Peetl jsem mu poznmky,
kter jsem si tehdy uinil a kter sem vpisuji:
V jedn zastren ulici v Purfleetu jsem narazil na usedlost, kter
celkem odpovdala pedepsanm poadavkm a kde byl umstn
omel npis, e dm je na prodej. Je obklopen vysokou starou zd z
- 24 -
bytelnch kamen a hezkou dku let u nebyl opravovn. Zamen
vrata byla z pevnho starho dubu a pln zrezavlho eleza.
Usedlost se jmenuje Carfax, co je nepochybn zkomolenina d-
vjho Quatre Faces. Dm je toti stavn do krychle a jeho stny
odpovdaj tyem svtovm stranm. Usedlost se rozkld asi na
dvaceti akrech a je dokola obklopena u zmnnou bytelnou kamen-
nou zd. Je tam mnoho strom, kter celmu mstu dodvaj trochu
chmurn vzhled, a hlubok tmav rybnk, spe jezrko, napjen
zejm z nkolika pramen, protoe voda je ir a odtk dost iro-
km korytem. Dm je velmi rozlehl a jsou v nm zastoupeny
vechny stavebn slohy a snad zpt ke stedovku, protoe jedna
jeho st je vystavna z neobyejn mohutnch kamen a je v n,
vysoko nahoe, pouze nkolik mlo oken, dkladn zamovanch
eleznmi memi. Vypad jako st citadely a je napojena na sta-
rou kapli nebo snad kostel. Nemohl jsem vejt dovnit, protoe jsem
neml kl od dve, kter tam vedou z domu, ale udlal jsem svm
kodakem adu snmk z nejrznjch stran. Dm m mnoho pstav-
k znan nepravideln vybhajcch, a soud z rozlohy pozemku,
kter zabr, je zejm znan velk. Nablzku je jenom velmi mlo
jinch dom; jeden z nich, kdysi dost rozlehl, byl nedvno opaten
pstavbou a zmnn v soukrom stav pro choromysln. Z pozemku
ho vak vidt nen.
Kdy jsem doetl, pravil hrab:
Jsem rd, e dm je star a velk. Sm pochzm ze starho rodu
a t v novm dom by byla m smrt. Dm se ned uinit obyvatel-
nm za jedin den; ostatn jak mal poet dn m jedno stolet.
Rovn m t, e tam je starobyl kaple. My transylvnt lechtici
nemilujeme pedstavu, e by nae kosti mly odpovat mezi pros-
tm lidem. Nevyhledvm ani vesel, ani radost, ani ziv rozko-
nictv pemry slunenho svitu a jiskcch vod, jak maj v oblib
lid mlad a vesel. U nejsem mld. A m srdce, znaven dlouhmi
roky truchlen po mrtvch, nen naladno na radostnou strunu. Navc
jsou hradby mho zmku rozboeny, stny jsou peetn a vtr mrazi-
v vane poboenm cimbum a okny. Miluji ero a stn a jsem rd,
mohu-li zstvat sm se svmi mylenkami.
- 25 -
Mn se vsak zdlo, jako by tato slova byla v rozporu s vrazem
jeho oblieje; pipadalo mi toti, e se mu na tvi usadil ztipln,
nestoudn klebek.
Hned nato se omluvil a odeel s prosbou, abych vechny doklady
srovnal. Nevracel se a j jsem si zaal prohlet nkter z knek ko-
lem sebe. Jednou z nich byl atlas, a ten byl pochopiteln oteven u
mapy Anglie; bylo vidt, e se tto mapy hodn pouvalo. Poviml
jsem si, e nkolik mst je oznaeno kroukem, a pi blim zkou-
mn jsem zjistil, e jedno je nedaleko Londna smrem na vchod,
zejm tam, kde stoj jeho nov usedlost; dal dv byla Exeter a
Whitby na yorkshireskm pobe.
Hrab se vrtil skoro za hodinu. Podvejme se! prohlsil. Stle
jet lete v knihch? Dobe! Nesmte vak pracovat neustle. Poj-
te; bylo mi oznmeno, e mte prosteno k veei. Uchopil m pod
pa a odvedl do sousednho pokoje, kde ji byla pipravena vborn
veee. Hrab se opt omluvil, e poveeel mimo dm, pisedl si
vak jako minulou noc a rozprvl, zatmco jsem jedl. Po veei jsem
si zakouil jako pedel veer a hrab zstal se mnou, dlouh hodiny
hovoil a kladl mi otzky o nejrznjch zleitostech. Zdlo se mi,
e as u znan pokroil, ale nic jsem nenamtal; ml jsem toti
pocit, e jsem povinen vyhovt pnm svho hostitele v kadm
ohledu. Ospal jsem nebyl, vdy verej dlouh spnek mi dodal
slu; pesto m rozechvl onen pocit chladu, jak se lovka zmocu-
je s pchodem svtn, kter se svm zpsobem podob zmn odli-
vu v pliv. Tvrd se, e lid, kte jsou na prahu smrti, vtinou um-
raj za svtn nebo v dob, kdy odliv vystdv pliv i opan;
kad lovk, kter takovou zmnu ovzdu zail, znaven a nescho-
pen opustit sv stanovit, tomu jist uv. Pojednou jsem zaslechl,
jak se jasnm rannm vzduchem rozlehlo nepirozen pronikav za-
kokrhn; hrab Dracula prudce vyskoil a ekl:
Hle, opt je rno! Jak bezohledn ode mne nechvat vs tak
dlouho bdt! Budete se muset vynasnait rozprvt mn zajmav o
m milovan nov anglick vlasti, abych nezapomnal, jak rychle
nm as let, a s dvornou klonou m opustil.
Odeel jsem do svho pokoje a rozthl zclony, ale mnoho toho k
vidn nebylo. Okno vedlo na ndvo a nevidl jsem nic ne teplou
- 26 -
e svitu. Zathl jsem tedy opt zclony a pustil se do popisu dne-
nho dne.

8. kvtna. Pvodn, kdy jsem zaal pst tyto zpisky, obval
jsem se plin rozvlnosti; nyn jsem vak rd, e jsem se od sa-
mho zatku poutl do podrobnost, protoe tenhle cel zmek a
vechno v nm je obklopeno nm tak zhadnm, e se cht necht
ctm nesvj. Jak rd bych u byl odsud pry a v bezpe, a jet lep
by bylo, kdybych sem nikdy nebyl pijel! Snad na m zan psobit
onen nezvykl non ivot; jene kdyby to opravdu zleelo pouze v
tom! Bt tady nkdo, s km bych mohl mluvit, snad bych to vydrel,
ale nikdo tu nen. Tady mohu mluvit pouze s hrabtem, a on ! Jm
m strach, e jedinou ivou du tady v zmku jsem j! Pokusm se
bt tak prozaick, jak jen to skutenosti dovoluj; to mi pome
vechno vydret a nepovolit uzdu fantazii. Kdybych povolil, jsem
ztracen. Musm proto rovnou vyjevit, na em jsem anebo na em
se zd, e jsem.
Kdy jsem ulehl na loe, spal jsem jen nkolik mlo hodin. Proto-
e se mi nechtlo u dle leet, vstal jsem. Zavsil jsem sv zrctko
na holen vedle okna a zaal se holit. Vtom jsem uctil na rameni
ruku a zaslechl hrabte, jak mi k Dobr jitro!. Trhl jsem sebou,
protoe m pekvapilo, e ho nevidm vdy v zrcadle se odrel
cel pokoj za mnou. Jak jsem sebou kubl, slab jsem se zl, ale v
tom okamiku jsem si toho neviml. Podkoval jsem hrabti za po-
zdrav a obrtil jsem se zpt k zrcadlu, abych se pesvdil o svm
omylu. Tentokrte u nemohlo jt o omyl, vdy ten lovk stl tsn
u mne a j ho mohl vidt pes rameno. Ale v zrcadle jeho obraz ne-
byl! Bylo v nm vidt celou mstnost za mnou, ale nikoho jinho
neli mne! Vydsilo m to a po tolika podivnch vcech to jet vc
poslilo onen nejasn pocit strachu, kter m pepadne vdy, kdy je
hrab nablzku. Vtom jsem si viml, e mi rna trochu krvc a krev
mi stk po brad. Odloil jsem bitvu a obrtil jsem se, abych se
poohldl po kousku nplasti. Jakmile hrab spatil mj obliej, za-
plpolala mu v och belsk posedlost a znenadn se mi rozehnal
po hrdle. Uhnul jsem a jeho ruka se dotkla rence s kkem. Jeho
- 27 -
chovn se okamit zmnilo; uklidnil se tak rychle, e jsem skoro
nevil, e byl vbec kdy tak rozilen.
Dejte si pozor, ekl. Dejte si pozor, abyste se nezl. V tomto
kraji to je nebezpenj, ne si umte pedstavit. Nato uchopil holi-
c zrctko a pokraoval: A zavinila to tahle bdn vc! Jak odporn
cetka lidsk marnivosti! Pry s n! A jedinm pohybem ocelov
pae otevel okno a vyhodil zrcadlo ven; na kamennm ndvo hlu-
boko pod nmi se rozttilo na tisce kousk. Nato bez jedinho slo-
va odeel. Je to velmi mrzut; nevm, jak se te budu moci holit, le
snad s pomoc plt od hodinek nebo spodku holic misky, kter je
bohudk kovov.
Kdy jsem veel do jdelny, bylo ji prosteno k sndani; hrabte
jsem vak nikde nezastihl. A dosud jsem ho kupodivu nikdy nevidl
jst nebo pt. Jak to zvltn lovk! Po sndani jsem podnikl men
vzkumnou vpravu zmkem. Vyel jsem na chodbu a nael pokoj
vedouc na jih. Byl odtud ndhern vhled z msta, odkud jsem se
dval, jsem ho mohl pln ocenit. Zmek stoj na samm okraji pe-
hlubok stre. Kmen vren z okna by padl tisc stop hluboko, ani
by o cokoli zavadil! Kam zrak dohldne, thne se moe zelench
vrcholk strom, obas peruovan v mstech, kde jsou labiny, a
protkan stbrnmi stukami tam, kde se v lesch vinou hlubokmi
roklemi potoky.
Nemm vak dal chu lcit krsu; kdy jsem se toti dosyta pot-
il vyhldkou, pokraoval jsem v prohldce: dvee, dvee, vude dve-
e, a vechny na zvoru zamen. Nikudy se nemohu ze zmku do-
stat krom okny v zmeckch zdech!
Zmek je opravdov al a j jsem vze!

kapitola 3/
(Pokraovn)

Kdy jsem zjistil, e jsem vlastn zajatec, posedla m jaksi zbsi-
lost. Pdil jsem po schodech nahoru a dol, dobval se do vech dve-
- 28 -
a vyhlel z kadho okna, kter jsem nael. Netrvalo vak dlouho
a vechno bylo pehlueno pocitem bezmoci. Kdy se te po nkoli-
ka hodinch ohlm zpt, myslm, e jsem byl chvli zbaven smysl
a choval jsem se zejm jako my chycen do pasti. Sotva vak jsem
nabyl pesvden, e jsem bezmocn, klidn stejn klidn jako
pi kadm jinm konn ve svm ivot jsem usedl a zaal uva-
ovat, jak dle nejvhodnji postupovat. Jet o tom pemlm a ne-
dospl jsem dosud ke konenmu rozhodnut. Jsem si jist pouze jed-
nou vc: nem smysl vyjevit hrabti, co si myslm. On pece v, e
jsem vznn; a protoe to sm zpsobil a bezesporu k tomu m sv
dvody, jen by m klamal, kdybych se mu pln svil se svmi zv-
ry. Je mi jedin jasn, e si sv poznatky a obavy musm nechvat
pro sebe a e musm mt oi neustle oteveny. Tak se nesmm dt
jako mal dcko olit vlastnm strachem, dostal bych se tak toti do
zoufal situace; a pokud se u do n budu nucen dostat, pak potebuji
a budu potebovat vechen rozum k tomu, abych ve zvldl. Sotva
jsem dospl k tomuto zvru, zaslechl jsem, jak se dole zavely velk
dvee; hrab se tedy prv vrtil. Nezael rovnou do knihovny, a tak
jsem se opatrn vkradl do svho pokoje a pistihl ho, jak mi stele
lko. Bylo to podivn, potvrzuje to ovem m podezen, kter u
dosti dlouho chovm, e v dom nen dn sluebnictvo. V tomto
pesvden jsem se utvrdil, kdy jsem ho pozdji kvrami v zv-
sech mezi dvemi zahldl, jak prostr stl v jdeln; kon-li toti
sm vechny takov domc prce, je to jasn dkaz, e tu nen niko-
ho, kdo by je vykonval. Vydsilo m to, vdy nen-li v zmku ni-
kdo jin, pak to musel bt hrab sm, kdo dil bryku, kter m sem
zavezla. Je to hrzn mylenka; jak si toti v tomto ppad mm
vysvtlit, e dokzal ovldnout vlky tak, jak to uinil pouhm
zvednutm pae a bez jedinho slova? m si vysvtlit, e vichni ti
lid v Bystici a v dostavnku mli o mne takov hrozn strach? Jak
mlo vznam, e mi darovali renec s kem, esnek, pkovou
ri, vtviku jebu? Bh poehnej t pedobr en, kter mi zav-
sila kolem krku renec! Kdykoli se ho dotknu, dod mi tchu a
slu. Jak podivn, e pedmt, kter jsem a dosud povaoval za ne-
vhodn a modlosluebnick, mi v tchto chvlch samoty a nesnz
pin pomoc! Nen snad nco v sam podstat tohoto pedmtu
- 29 -
nebo nezprostedkovv mi hmatateln vzpomnky na lsku a soucit?
Bude-li to mon, zanu se jednou touto zleitost zabvat a vyna-
snam se dospt k njakmu nzoru. Zatm vak musm zjistit o hra-
bti Draculovi, co jen budu moci, protoe mi to snad pome ho po-
chopit. Dnes veer se teba rozhovo o sob, pokud obrtm rozho-
vor tmto smrem. Musm si vak dt velk pozor, abych nevyvolal
jeho podezen.

Plnoc. Ml jsem dlouhou rozmluvu s hrabtem. Poloil jsem
mu nkolik otzek o historii Transylvnie a on na toto tma skvle
zabral. Pi len udlost, lid a zejmna bitev mluvil tak, jako by se
byl vech sm astnil. Pozdji to vysvtlil poznmkou, e kad
bojar je hrd na svj rod i jmno, e slva jeho rodu i jmna dodv
lesk i jemu, e osud jeho rodu a jmna je i jeho osudem. Kdykoli se
zmnil o svm rodu, kal vdy my a skoro vdycky pouval
mnonho sla, jako krl. Rd bych pesn vypsal vechno, co kal
a jak to kal, bylo to toti nesmrn fascinujc. Pipadalo mi, e se v
jeho slovech obrej cel djiny tto zem. V prbhu vyprvn se
vc a vc vzruoval, pechzel po pokoji, hladil si hust bl knr a
bral do rukou nejrznj pedmty, jako by je chtl pouhou silou
rozdrtit. Pbh svho rodu vylil tak zajmav, e se pokusm jej
pokud mono nejpesnji reprodukovat.
My Sekelov mme prvo bt pyn, protoe v naich ilch ko-
luje krev mnoha statench nrod, kter bojovaly jako lvi o nadvl-
du. Sem, do mst, kde se msily evropsk rasy, pinesl ugrijsk kmen
z Islandu onoho bojovnho ducha, kter jim dali Odin a Thor a kter
jejich Berserkrov tak sveep uplatovali nejen na pobech Evro-
py, ale i Asie a Afriky, a se tamn nrody domnvaly, e na n vtrhli
sami vlkodlaci. Kdy dorazili sem, nali tu Huny, jejich krvelan
zbsilost seehla zemi jako iv ohe, take se umrajc nrody do-
mnvaly, e v jejich ilch koluje krev onch dvnch arodjnic,
kter se po vyhnn ze Skythie pily na pouti s bly. Poetilci!
Poetilci! Kter bel i kter arodjnice byli kdy tak mocn jako
Attila, jeho krev koluje v tchto ilch? Hrab rozphl pae. Je
snad div, e jsme rasou dobyvatel, e jsme pyn, jak jsme zahnali
zpt tisce a tisce vojk, kter Maar, Lombaran, Avar, Bulhar i
- 30 -
Turek vyslal na nae hranice? Je na tom nco divnho, e se Arpd
pehnal se svmi oddly pes uherskou zem a po dosaen hranic ns
tady nael a e honfoglals, sjednocen maarskch kmen, bylo
dovreno zde? A kdy se uhersk zplava valila dl na vchod, v-
tzn Maai prohlsili Sekely za sv spojence a na dlouh stalet
nm svili ochranu tureckch hranic: steit hranice byla pro ns ni-
kdy nekonc povinnost, vdy podle tureckho slov voda sp a
neptel nezn spnek. Kdo ze ty nrod pijal krvav me ra-
dostnji ne my a kdo snad spchal na jeho bojovou vzvu pod kr-
lovu zstavu rychleji ne my? Kdo jin ne pslunk mho rodu
pekroil jako vojvoda Dunaj a porazil Turky na jejich vlastn pd,
aby tak odinil onu stranou pohanu mho nroda, pohanu Kosova
pole, kdy se praporce Valach a Maar sklonily ped plmscem?
Ano, byl to Dracula! A kdo jin ne jeho nehodn bratr prodal po
jeho smrti na vlenm poli svj nrod Turkm a pivedl jej tak v
potupn otroctv? A nebyl to vlastn prv onen Dracula, kdo pokra-
ovateli svho rodu vnukl mylenku, aby znovu a znovu pevdl sv
vojska pes veletok do tureck zem? A kdo, kdy byl odraen, zno-
vu pichzel, opt a opt, tebas i musel pichzet sm z krvavho
bitevnho pole, kde byly pobjeny jeho oddly, protoe vdl, e na-
konec me zvtzit pouze on sm? Tvrdilo se, e myslel jedin na
sebe. Pah! Co zmohou sedlci bez vdce? Jak skon vlka, kdy tu
nen mozek a srdce, kter by ji vedly? A kdy jsme po bitv u Moh-
e svrhli uhersk jho, opt jsme my z krve Draculovy byli mezi vd-
ci, protoe n duch nesnesl pomylen, e nejsme svobodni. Ach,
mlad pane, Sekelov a s nimi Draculov jako krev jejich srd-
ce, jejich mozky a jejich mee se mohou pynit minulost, jak
novopeenci jako Habsburkov nebo Romanovci nikdy nemohou
doshnout. Dny vlek skonily. V tchto dnech potupnho mru je
krev nm pli drahocennm a slavn iny mocnch rod zn sp
jako bchorky. V t chvli se ji blil svit a my jsme se odebrali na
lko. (Pozn. Tento denk trapn pipomn Pohdky tisce a jedn
noci, protoe kad vypraven se mus peruit ped prvnm zakokr-
hnm nebo ducha Hamletova otce.)

- 31 -
12. kvtna Zanme fakty holmi, skrovnmi fakty, ov-
enmi knihami a sly, kter jsou mimo vekerou pochybnost. Ne-
smm je zamnit se zkuenostmi, kter budou nezbytn vychzet z
mch posteh i z toho, co si z nich vtisknu do pamti. Kdy vera
veer piel hrab ze svho pokoje, zaal se m vyptvat na rzn
prvn problmy a zpsoby uzavrn nkterch obchod. Cel den
jsem strvil navnm studiem knih, a abych trochu procviil mysl,
probral jsem nkolik otzek, kter kandidti mus zodpovdt pi
advoktnch zkoukch. Protoe dotazy hrabte prozrazovaly uritou
soustavnost, pokusm se je vypsat v poad, jak mi byly kladeny; te-
ba mi to nkdy bude ku prospchu.
Prvn otzka byla, kolik me mt lovk v Anglii prvnch z-
stupc, zda jednoho i vc. Sdlil jsem mu, e jestlie chce
me jich mt tucet, e vak nen rozumn mt pro jednu transakci vc
ne jednoho advokta, protoe v danou chvli me jednat pouze
jeden a kad zmna jen pokod klientovy zjmy. Zd se, e mu to
bylo naprosto jasn. Nato se m zeptal, zda by bylo njak na zvadu
mt napklad jednoho lovka, kter by se staral o bankovn probl-
my, a druhho, kter by dohlel na lodn dopravu, zejmna pro p-
padnou pomoc v mst vzdlenm od sdla prvnho zstupce, pov-
enho finannmi otzkami. Abych mu nhodou nedal nesprvnou
informaci, podal jsem ho o bli vysvtlen. Nato mi ekl: Dm
vm pklad. N spolen ptel, pan Peter Hawkins, kupuje pro m
zpod stnu va krsn exetersk katedrly, tak vzdlen od Londna,
vam laskavm prostednictvm dm v Londn. Sprvn! Nyn mi
dovolte oteven slovo, aby vm nepipadalo podivn, e jsem vy-
hledal slubu advokta psobcho tak daleko od Londna, a nikoli
nkoho odtamtud. Mou pohnutkou toti bylo, aby se vyhovlo jedin
mmu pn, a nikoli snad njakm mstnm zjmm. A protoe by
londnsk prvn zstupce snad mohl sledovat vlastn cl nebo zjmy
nkterho svho ptele, vyhledal jsem vzdlenho advokta, jeho
jedinou snahou bude vyhovt mm poadavkm. A nyn pedpokl-
dejme, e j, kter vyizuji hodn obchodnch zleitost, si peji
odeslat zbo eknme do Newcastlu nebo Durhamu i Harwiche
nebo Doveru. Nebylo by mon jednodu svit tuto zleitost n-
komu v tchto pstavech? Odvtil jsem mu, e by to urit bylo
- 32 -
mnohem snaz, ale e my prvn zstupci mme dohodu o vzjem-
nm zastupovn, take se kad takov zleitost d vydit pmo
na mst na podklad instrukc od kterhokoli prvnho zstupce.
Klient, kter se sv do rukou jedinho mue, m tedy jistotu, e
jeho zstupce mu vyd kad pn bez jakchkoli dalch obt.
Stejn se vak mohu obrtit na kohokoli, e? otzal se.
Samozejm, ujistil jsem ho, a obchodnci tmto zpsobem ta-
k asto postupuj, jestlie nechtj, aby jedin osoba znala vechny
jejich obchodn transakce.
Dobe! prohlsil a zaal se m vyptvat na zpsoby provdn
lodnch zsilek a nezbytnch formalit i na to, jak rzn obte by
mohly vzniknout a jak by se jim dalo pedejt. Vysvtlil jsem mu
vechno podle svch nejlepch znalost a hrab ve mn vyvolal neo-
tesiteln dojem, e by z nho byl skvl advokt; neexistovalo toti
nic, na co by nepomyslil a co by nepedvdal. Na lovka, kter ni-
kdy nebyl v Anglii a zejm mnoho obchodn innosti nevyvjel, pro-
jevil neobyejnou znalost a dvtip. Kdy se mu na veker dotazy
dostalo uspokojivch odpovd a j jsem si vechno podle monost
ovil v dosaitelnch knihch, prudce vstal a ekl: U jste po svm
prvnm dopise naemu pteli panu Peteru Hawkinsovi napsal dal?
Psal jste tak nkomu jinmu? S jistou trpkost v srdci jsem mu od-
povdl, e jsem nenapsal, protoe jsem a dosud nevidl monost,
jak vbec nkomu odsud dopisy odeslat.
Tak pite te, mlad pteli, vyzval m a poloil mi na rameno
svou tkou ruku. Napite naemu pteli a komukoli chcete; a sdl-
te jim, prosm, e tu se mnou setrvte jet jeden msc.
Opravdu si pejete, abych zde tak dlouho zstal? zeptal jsem se,
nebo m pi tomto pomylen zamrazilo.
Touebn si to peji, ba dokonce nestrpm dn odmtnut. Kdy
se v velitel, i pejete-li si zamstnavatel, zavzal, e ke mn nko-
ho msto sebe vyle, rozumlo se samosebou, e jedinm dvodem je
vyhovt mm potebm. Nutn as jsem nestanovil. Je tomu tak?
Co jinho mi zbvalo ne mu vyhovt? Byl to zjem pana Haw-
kinse, nikoli mj, a j musel myslet na nho, ne na sebe; a ke vemu
mi hrab Dracula pi tchto slovech pohledem i chovnm pipomnl,
e jsem zajatcem, a a chci nebo ne, nemm svobodu volby. Hrab
- 33 -
doshl svho; bylo mu to jasn jak z m klony, tak ze starostlivho
vrazu mho oblieje. Ihned toho vyuil, ovem svm typickm
lisnm, odpor nepipoutjcm zpsobem.
Prosm vs, mil mlad pteli, abyste se ve svch dopisech ne-
zmioval o niem jinm ne o naich obchodnch zleitostech. Vae
ptele pot i pouh zprva, e jste zdrv a e se tte, a se s nimi
doma shledte. Je tomu tak, e? Pi tchto slovech mi podal ti listy
dopisnho papru a ti oblky. Byly z nejtenho zahraninho materi-
lu. Pohldl jsem naped na n, pak na nho, uvidl jeho klidn
smv s ostrmi piky, penvajcmi rud doln ret, a okamit
jsem pochopil, stejn jasn, jako by to byl ekl, e si musm dt pi
psan pozor, protoe bude mt monost dopisy pest. Rozhodl jsem
se tedy, e te napi jenom oficiln sdlen, ale plnou zprvu na-
pi panu Hawkinsovi tajn, a rovn Min, protoe j budu moci pst
tsnopisem, co hrabte pi ppadnm ten jist uvede ve zmatek.
Kdy jsem dopsal sv dva dopisy, zstal jsem klidn sedt a etl kni-
hu, zatmco hrab psal nkolik dopis a pitom nahlel do rznch
knih, lecch na stole. Nato vzal m dva dopisy, poloil je vedle
svch a odloil pero. Jakmile se za nm zavely dvee, naklonil jsem
se nad stl a podval se na jeho dopisy; leely popsanou stranou dol.
Nehryzlo m pi tom svdom, vdy jsem za danch okolnost byl
pesvden, e se musm chrnit vemi monmi zpsoby.
Jeden z dopis byl adresovn Samuelu F. Billingtonovi, slo 7,
The Crescent, Whitby; druh panu Leutnerovi ve Varn; tet firm
Coutts & Co., Londn, a tvrt pnm Klopstockovi & Billreuthovi,
bankm v Budapeti. Druh a tvrt nebyly zapeetny. Prv
kdy jsem se na n chtl podvat, spatil jsem, jak se u dve pohnula
klika. Usedl jsem na keslo, a sotva jsem poloil dopis zptky na
msto a uchopil knihu, veel hrab do pokoje s dalm dopisem v
ruce. Vzal dopisy se stolu, peliv je ofrankoval, a obrtiv se ke mn,
ekl: Jist m omluvte, ale dnes veer musm vydit adu soukro-
mch zleitost. Doufm, e najdete vechno, co potebujete. U
dve se obrtil a po krtk zmlce dodal: Dovolte, mil mlad p-
teli, abych vs s vekerou vnost varoval. Pokud byste snad opustil
tyto mstnosti, rozhodn se neukldejte ke spnku v njak jin sti
zmku. Zmek je star, hodn pamatuje a tomu, kdo se d poetile
- 34 -
pemoci spnkem, pichyst zl sny. Varuji vs! Jestlie vs te i
pozdji zane pemhat spnek, nebo se bude blit, pospte do sv-
ho pokoje nebo do tchto mstnost, protoe potom bude v odpoi-
nek neruen. Jestlie vak nebudete v tomto ohledu opatrn, pak .
Svou promluvu ukonil dsnm zpsobem uinil rukama pohyb,
jako by si je myl. Dokonale jsem mu porozuml; jenom jsem pochy-
boval, zda jakkoli sen me bt hor ne onen nadpirozen, hrz-
n zvoj pe a tajemstv, kter jako by m zaal ovjet.

Pozdji. Chtl bych jen potvrdit posledn dky, protoe tento-
krte u vbec nelze mt pochybnosti. Nebudu se u bt usnout na
ktermkoli mst, kde on nen. Povsil jsem renec nad hlavu svho
lka v nadji, e sny u nebudou tolik ruit mj odpoinek, a tam u
zstane.
Po odchodu hrabte jsem se odebral do svho pokoje. Vude pa-
novalo hlubok ticho, a tak jsem za chvli vyel ven a vystoupil po
kamennm schoditi na msto, odkud se dalo vyhlet ven k jihu. Z
rozlehlho prostoru, by i pro mne nepstupnho, vanul ve srovnn
se svravou temnotou ndvo urit dech volnosti. Pi tomto pohledu
jsem si uvdomil, e jsem opravdu ve vzen, a zatouil jsem po z-
vanu erstvho vzduchu, tebas i nonho. Ctm, jak tohle ponoco-
vn na m zan neblaze psobit. Ni mi nervy. Lekm se vlastn-
ho stnu a zmocuj se m nejrznj stran pedstavy. Bh v, e
lovk m v tomhle prokletm zmku vechen dvod pro hrozn
strach! Vyhlel jsem tedy ven do pekrsn dlky, zalit mkce jan-
tarovm msnm svitem, tm tak jasnm jako denn svtlo. Vzd-
len hory ztrcely v mdlm svtle ostr obrysy a stny v dolch a
roklinch zernaly jako samet. Ta krsa m trochu povzbudila; ka-
dm vdechnutm jsem do sebe naerpval mr a tchu. Jak jsem se
vyklonil z okna, zachytil jsem koutkem oka jaksi pohyb; bylo to o
poschod n, trochu doleva, kde, jak jsem se domnval z polohy
mstnost, byla okna pokoje hrabte Draculy. Okno, u nho jsem
stl, bylo vysok, uprosted rozdlen kamennm sloupkem a zvtra-
l, jinak vak nepokozen; ovem skla vzala u dvno za sv. Skryl
jsem se za kamenn sloupek a opatrn vyhldl.
- 35 -
To, co jsem pedtm zahldl, byla hlava hrabte, vynoujc se z
okna. Obliej jsem nevidl, ale hrabte jsem poznal podle krku a
pohybu zad a pa. Nemohl jsem se pece zmlit v rukou, kter jsem
ml tolikrt monost studovat. Zprvu m to zaujalo a trochu i bavilo;
je opravdu neuviteln, jak malikost dovede zaujmout a pobavit
lovka, jestlie je vznn. Jene tyto pocity se zmnily v ds a
hrzu, sotva jsem spatil, jak se hrab vysouv z okna celm tlem a
zan hlavou dol slzat zmeckou ze nad onou hrzostranou
propast, s pltm rozprostenm kolem sebe jako velk kdla. Ne-
mohl jsem zprvu uvit svm om. Domnval jsem se, e jde o klam
vyvolan msn z, o njakou hru stn; dval jsem se vak dl, a
klam to bt nemohl. Vidl jsem, jak se hrab prsty na rukou i nohou
zachycuje kamennch vnlk, z nich zub asu vydrolil maltu, jak
vyuv kadho vstupku i nerovnosti a rychle jako jetrka se sune
dol.
Co je to za lovka i bytost, kter na sebe vzala lidskou podobu?
Ctm, jak m hrzn ovzdu tohoto stranho zmku pemh; mm
strach dsn strach a monost niku nevidm. Ze vech stran
m obklopuj hrzy, na kter se ani neodvauj pomyslet...

15. kvtna. Opt jsem spatil hrabte, jak slz dol jako je-
trka. Sestoupil nkolik set stop dol, ikmo a hodn doleva. Ztratil
se mi v jakmsi otvoru, snad oknu. Jakmile mu tam zmizela hlava,
vyklonil jsem se v nadji, e uvidm vc, ale marn vzdlenost
byla pli velk a zorn hel pli nephodn. Pochopil jsem, e
te u bude mimo zmek, a usoudil jsem, e bych ml tto pleitos-
ti vyut a porozhldnout se po budov trochu dkladnji, ne jsem
se a dosud odvil. Vrtil jsem se do svho pokoje, vzal si svtilnu a
zkouel jedny dvee za druhmi. Vechny byly zameny, jak jsem
oekval, a zmky byly pomrn nov; proto jsem seel dol po ka-
mennm schoditi do haly, kam jsem vstoupil po svm pjezdu. Z-
vory se daly snadno odstrit a etzy vyhknout, jene dvee byly
zameny a kl nikde! Urit je v pokoji hrabte; musm tedy vykat,
a bude jeho pokoj odemen, pak ho vzt a prchnout! Pokraoval
jsem v zevrubn prohldce rznch schodi a chodeb a zkouel vu-
de jednotliv dvee. Jeden i dva pokojky vedle haly byly oteveny,
- 36 -
ale nael jsem tam jen star nbytek, zedl prachem a rozeran od
mol. Nakonec jsem nahoe na konci schodit pece jen nalezl jedny
dvee, kter, tebas se zdly zameny, trochu povolily, kdy jsem do
nich stril. Zatlail jsem silnji a zjistil jsem, e vlastn nejsou za-
meny, ale kladou odpor jen proto, e zvsy se trochu uvolnily a
tk dvee dosedly na zem. Tahle pleitost se mi u podruh ne-
musela naskytnout, a tak se mi s nasazenm vech sil podailo odtla-
it je natolik, abych mohl vejt. Octl jsem se te v zmeckm kdle
lecm o jedno poschod n, vc doprava ne pokoje, kter jsem
znal. Z oken jsem zjistil, e se tyto pokoje thnou po jin stran
zmku a e okna poslednho pokoje vedou jak na jih, tak na zpad.
Pod obma prelmi zela hlubok propast. Zmek byl vystavn na
okraji mohutnho skalnho tesu, take je ze t stran pln nep-
stupn. Stely z prak, luk a houfnic sem nemohly doltnout; proto
byla prv zde umstna velk okna, zaruujc svtlo a pohodl, jak
je nemon tam, kde je teba potat s obranou. K zpadu se thlo
irok dol a v dli za nm se tyily vysok rozeklan hradby hor,
korunovan nesetnmi vrcholky, kde srzn tesy byly porostl
jeby a hlohem, jejich koeny se zachytily ve sprch, trhlinch a
kvrch skal. Tato st zmku byla v dvjch dobch zejm ob-
vna; nbytek vypadal toti mnohem tulnji ne ten, kter jsem a
dosud spatil. Okna byla bez zclon a lutav msn svtlo, vnikaj-
c brouenmi okennmi tabulkami, podtrhovalo jednotliv barvy a
souasn trochu zmrovalo nnos prachu, kter vechno pokrval a
do jist mry i zakrval spou, zpsobenou zubem asu a moly. Pi-
padalo mi, e v jasn msn zi je m lampa celkem zbyten, pe-
sto jsem vak byl rd, e ji mm s sebou, protoe ze veho kolem
pla tak hrzn oputnost, a m mrazilo u srdce a chvly se mi
nervy. Urit to vak bylo lep ne pobvat sm v pokojch, kter
jsem se pro ptomnost hrabte nauil nenvidt. Pokusil jsem se
trochu utiit sv nervy a za chvli m zaal zaplavovat pocit sladkho
klidu. A tak tu sedm u malho dubovho stolku, k nmu si za sta-
rch dob nejsp sedala krsn dma, aby v hlubokm zamylen a s
mnoha rumnci skldala milostn psanko pln chyb, a zapisuji si
do denku tsnopisem vechny udlosti, kter se mi pihodily od do-
by, kdy jsem ho zavel. ijeme pece v pln modernm devatenc-
- 37 -
tm stolet! A pesto, pokud m ovem neklamou smysly, chovala a
chovaj uplynul stalet urit specifick sly, kter pouh moder-
nost neme zniit.

Pozdji rno 16. kvtna. Bh m zachovej pi zdravm ro-
zumu, vdy mi u nic jinho nezbv! Bezpe a vdom bezpe
pat minulosti. Dokud tu jsem, mohu doufat pouze v jedno: e neze-
lm, nejsem-li ovem len u te. A pokud tedy jsem pi smys-
lech, pak urit je k zelen pedstava, e ze veho odpornho, co na
m v tomto hnusnm zmku h, znamen pro mne hrab to
nejmen nebezpe; e pouze u nho mohu hledat klid, i kdy jenom
na tak dlouho, dokud mu budu uiten. Velk Boe! Milosrdn
Boe! Dej, abych si zachoval rozvahu, jinak mi opravdu hroz len-
stv. Te mi teprve zanaj bt jasn nkter vci, kter m dve
mtly. A dosud jsem nikdy vlastn nevdl, co Shakespeare myslel,
kdy Hamletovmi sty pravil:
Mj zpisnk to radno zaznamenat!
Vdy te, kdy mm pocit, jako by mi mozek pestval fungovat
nebo jako by nastal otes, kter mu nezbytn pinese zkzu, obracm
se k svmu denku, abych v nm nalezl klid. Snad mi mj nvyk vst
pesn zznamy pinese tchu!
Zhadn varovn hrabte Draculy m tehdy vydsilo a ds m
jet vc te, kdy na n myslm, protoe napt m hrabe bude mt
jet vc ve sv stran moci. O jeho slovech u radji nikdy nezapo-
chybuji!
Kdy jsem dopsal denk a knku i tuku natst uloil do kapsy,
pemohla m ospalost. Na mysli mi vytanulo varovn hrabte, avak
s blaenm pocitem jsem ho nedbal. Zmhala m touha po spnku a
s n umnnost, doprovzejc spnek jako tolba. Mkk msn z
m uklidovala a irok prostory venku m naplovaly osvujcm
pocitem volnosti. Rozhodl jsem se tedy, e se dnes v noci nevrtm
do zatuchlch pokoj, ale zstanu spt tady, kde za starch as se-
dvaly dmy, zpvaly a oddvaly se neinnosti, zatmco jejich nn
srdce truchlila po much, kte jim odeli do krutch vlek. Odthl
jsem z kouta velkou pohovku, abych se vlee mohl kochat krsnm
- 38 -
vhledem na zpad a jih, a zapomenuv na vechno, bez ohledu na
prach jsem se uvelebil ke spnku.
Nejsp jsem opravdu usnul; doufm v to, ale souasn se toho i
bojm, protoe vechno, co pak nsledovalo, bylo tak pekvapiv
skuten tak skuten, e te, kdy tu sedm v jasnm rannm
svtle, nemohu ani trochu vit, e se to odehrlo jen ve spnku.
Nebyl jsem sm. Pokoj byl stejn, nijak se nezmnil od okamiku,
kdy jsem tam veel; na podlaze jsem mohl vidt v jasn zi msce
stopy svch nohou, jimi jsem poruil mnohaletou vrstvu prachu.
Naproti mn stly v msnm svtle ti mlad eny, podle obleen a
chovn dmy. V okamiku, kdy jsem je spatil, jsem byl pesvden,
e snm, protoe nevrhaly na podlahu vbec dn stn, akoli je
msn svit osvtloval zezadu. Piblily se ke mn, chvli m pozo-
rovaly a pak si spolu eptaly. Dv byly snd, s orlmi nosy jako hra-
b a velkma tmavma, pronikavma oima, kter ve srovnn s ble-
d lutm mscem vypadaly skoro erven. Tet byla pekrsn, e
snad ena ani krsnj bt neme, s bohatou zplavou kadeavch
zlatch vlas a oima jako bled safry. Jej tv mi pipadala znm,
jako by byla spjata s njakm snovm strachem; v t chvli jsem si
vak nemohl uvdomit, odkud a jak. Vechny ti mly oslniv bl
zuby, zc uprosted rudch smyslnch rt jako perly. Vyzaovalo z
nich nco, co m naplovalo neklidem, co ve mn vzbuzovalo tem-
nou dostivost a souasn i smrteln strach. V srdci jsem poctil
hanebnou, palivou touhu, aby m tmito rudmi rty polbily. Nen
sprvn, e si zapisuji i toto, vdy jednoho dne by si to Mina mohla
pest a zpsobilo by j to bolest; je to vak pravda. eptaly si a po-
tom se vechny ti zasmly zvonivm, melodickm smchem, ale
tak kovovm, jako by ten zvuk ani nevychzel z mkkch lidskch
rt. Pipomnal mi nesnesiteln, teteliv vyzvnn sklenic napln-
nch vodou, na n hraje dovedn ruka. Plav dvka potsla koketn
hlavou a jej druky ji pobzely. Jedna ekla:
Tak b! Jsi prvn, my pijdeme na adu po tob. Ty m prvo
zat. Druh dodala:
Je mlad a siln; je tu dost polibk pro ns vechny. Leel jsem
nehybn a zpod vek jsem je pozoroval v trzni rozkonickch ped-
tuch. Plav dvka vykroila vped a naklonila se nade mne, a jsem
- 39 -
na sob ctil jej dech. Byl dost sladk, sladk jako med, a rozechv-
val mi nervy stejnm zpsobem jako jej hlas, ale pod sladkost se
skrvala jaksi trpkost, odporn trpkost, jakou lovk ct z krve.
Bl jsem se pozvednout vka, pesto vak jsem se podval a vidl
ji dokonale skrz asy. Plav dvka klesla na kolena a upen na m
hledc sklonila se nade mnou. iela z n uven smyslnost, souas-
n vzruujc a odpudiv, a jak dvka nathla krk, dokonce si olizova-
la rty jako zve, a jsem v msnm svtle vidl odlesk slin na arla-
tovch rtech a rudm jazyku, povystrenm mezi blmi ostrmi
zuby. N a n se sklnla jej hlava, a mi jej rty sklouzly pod sta
a bradu, jako by mi chtly utkvt na hrdle. Vtom se zarazila a j sly-
el, jak si jazykem mlaskav olizuje rty a zuby, a na krku jsem uctil
jej hork dech. Pak m zaala svdit ke na hrdle asi tak, jako za-
n svdit pokoka, kdy se vc a vc bl ruka, kter ji bude hladit.
A u jsem ctil mkk, chvjiv dotek jejch rt na neobyejn citliv
ki hrdla. Souasn se m dotkly tvrd piky dvou ostrch zub a
zarazily se. V mdlm vytren jsem zavel oi a ekal ekal s bu-
cm srdcem.
Z tohoto opojen m vak jako blesk vytrhl jin vjem. Uvdomil
jsem si, e v mstnosti je hrab, vtil se sem rozzuen na nejvy
mru. Otevel jsem bezdn oi a zahldl, jak silnou rukou uchopil
plavovlasou enu za krk a ob silou ji odthl; modr oi se j zrzni-
ly vztekem, bl zuby skpaly zlost a krsn tve zrudly chtivost.
Ale hrab! V ivot jsem si nepedstavoval, e by takov hnv, tako-
v zuivost mohly vbec nkde existovat, dokonce ani u bl v pek-
le ne. Oi mu doslova hnuly. Slala z nich rud ze, jako by uvnit
plpolaly plameny pekelnho ohn. Obliej ml bled jako smrt, rysy
byly ztuhl, jakoby vytesny z kamene, a hust obo srostl nad
nosem se podobala do bl rozhaven pulsujc kovov tyi. Prud-
km mchnutm pae odhodil enu od sebe a pak pokynul ostatnm,
jako by je odhnl; bylo to stejn vladask gesto, jeho pouil tehdy
proti vlkm. Hlasem, kter jako by rozal vzduch a odrel se v
mstnosti, i kdy byl ve skutenosti tich, skoro epot, se na n oso-
pil:
Jak se ho vbec odvaujete dotknout, vy ti? Jak se odvaujete na
nj jen pohldnout, kdy jsem to zakzal? Zptky, pravm vm! Ten
- 40 -
mu nle mn! Chrate se nco si s nm zat, nebo budete mt co
dlat se mnou! Plavovlas dvka se obrtila a s vyzvavm, chlp-
nm klebkem odsekla:
Ty sm nev, co je lska, ty neum milovat! Po tchto slovech
se k n pidaly ob druky a pokojem se rozlehlo tak tvrd, nemilo-
srdn a bezcitn zasmn, e jsem tm omdlel; znlo, jako by se
sami blov radovali. Hrab se obrtil, pozorn se mi zadval do
oblieje a zcela tise ekl:
Ale ano, dovedu milovat; z minulosti to pece vte samy. Mlm
se snad? Nue, nyn vm tedy slibuji, e a s nm skoncuji, mete si
ho lbat po libosti. Te odejdte! Odejdte! Musm ho probudit, pro-
toe ns ek prce.
A to mme dnes v noci vyjt naprzdno? otzala se jedna z nich
a s hlubokm smchem ukzala na pytel, kter hrab odhodil na pod-
lahu; hbal se, jako by v nm bylo nco ivho. Hrab msto odpo-
vdi kvl hlavou. Jedna z en piskoila a pytel otevela. Pokud m
nezklamal sluch, ozval se vzdech a tich zakvlen jakoby napl za-
duenho dtte. eny se shlukly kolem pytle. Byl jsem na smrt vy-
den; kdy jsem vak vzhldl, zmizely, a s nimi i hrzn pytel.
Blzko nebyly dn dvee a kolem mne nemohly proklouznout bez
povimnut. Prost se snad rozplynuly v msnch paprscch a vytra-
tily se oknem. Venku jsem toti jen na malou chvilku zahldl jakoby
rozmazan mlhav postavy, a pak pln zmizely.
Pemohla m hrza a j omdlel.

kapitola 4/
(Pokraovn)

Probudil jsem se na svm loi. Pokud to tedy nebyl sen, musel m
sem donst hrab. Pokouel jsem se ujasnit si to, nepodailo se mi
vak dospt k dnmu jednoznanmu zvru. Jist, ml jsem urit
drobn dkazy, napklad mj oblek leel vedle postele urovnn ji-
nak, ne je mm zvykem. Hodinky jet nebyly nataeny a j je
- 41 -
vdycky peliv natahuji tsn ped spanm, a mnoho dalch mali-
kost. Jene tohle vechno nejsou dn dkazy, me to bt toti
pouze jen svdectv toho, e m mysl nen v normlnm stavu, a j
pece jen jsem z nejrznjch dvod nadmru rozruen. Musm
ptrat po njakm dkazu. Jedno m t: jestlie m sem donesl a
svlkl sm hrab, pak jist velmi spchal, protoe v mch kapsch
zstalo ve, jak bylo. Tenhle denk by jist byl pro nj tajemstvm,
kter by nedokzal odhalit. Ale bu by si ho vzal, nebo ho zniil. A
tak se te rozhlm po tomto pokoji; vdy je to moje toit, i
kdy m pedtm naploval takovm strachem. Nic toti neme bt
hrznj ne ty stran eny, kter hodlaly kter hodlaj vyst
mi krev.

18. kvtna. Seel jsem dol prohldnout si ten pokoj znovu za
dennho svtla, protoe musm poznat pravdu. Doel jsem ke dvem
na konci schodit, ale byly zaveny. Nkdo je tak prudce zarazil do
veej, a se tsky odtply. Viml jsem si, e zvora nebyla zastre-
na, ale dvee byly zameny zevnit. Zejm to tedy nebyl sen, a podle
tohoto pedpokladu se musm zadit.

19. kvtna. Jsem jasn v pasti. Vera veer m hrab vyzval
tm nejlichotivjm zpsobem, abych napsal ti dopisy. Jednm mm
oznmit, e m prce tady je tm u konce a e se za nkolik dn
vydm na zpten cestu; druhm, e odjdm ptho rna od data
dopisu, a tetm, e jsem opustil zmek a pijel do Bystice. Rd bych
se byl vzepel, usoudil jsem vak, e v dan situaci, kdy jsem tak
naprosto v jeho moci, by bylo len pustit se s nm do otevenho
sporu, a odmtnout by znamenalo vzbudit jeho podezen a pivolat
jeho hnv. Hrabe si je vdom, e toho vm a pli a e nesmm z-
stat naivu, protoe by to pro nj bylo nebezpen. Mou jedinou na-
dj je tedy zskat as. Teba se nco pihod, co mi umon tk.
V jeho och jsem objevil rodc se odlesk stejn zbsilosti, jakou
projevil, kdy odstril onu plavovlasou enu. Vysvtlil mi, e pota
jezd zdka a nepravideln a e moje dopisy zaruen m ptele
uklidn. Velmi drazn m ujioval, e ony dva dopisy d pozdret
v Bystici a do mho skutenho odjezdu, protoe je mon, e snad
- 42 -
svj pobyt nhodou prodloum. Odmtnut by znamenalo vyvolat
dal podezen; proto jsem s nm naoko souhlasil a otzal se, jak
data mm do dopis napsat. Chvli uvaoval a pak ekl:
Do prvnho 12. ervna, do druhho 19. ervna a do tetho 29.
ervna.
Znm te dobu, kter je mi vymezena k ivotu. Bh mi pomoz!

28. kvtna. Naskytla se mi nadje na tk nebo alespo na
monost poslat dom zprvu. Do zmku pila tlupa Szgany a tbo
na ndvo. Je to ciknsk kmen a vypsal jsem si o nich nkolik po-
znmek. ij pouze v tto zemi, i kdy jsou spznni s cikny z cel-
ho svta. V Uhrch a Transylvnii jich ij tisce a jsou tm zcela
bezprvn. Obyejn se svuj pod ochranu nkterho velmoe
neboli bojara a pebraj jeho jmno. Neznaj strach, nemaj dn
nboenstv, v jen v povry a ovldaj pouze vlastn ne
ciknskho jazyka.
Napi dom nkolik dopis a pokusm se Szganye pimt, aby je
odeslali. U jsem na n zavolal z okna a upozornil na svou existenci.
Smekli klobouky, uklnli se a rzn posunkovali, jene stejn jsem
jim nerozuml o nic vc, ne kdyby nco kali...
Ty dopisy jsem u napsal. Psan Min je tsnopisem a pana
Hawkinse jen prosm, aby se s n spojil. J jsem vysvtlil svou situa-
ci, ovem bez hrz, kter si teba jenom namlouvm. K smrti by ji
vydsilo, kdybych j odhalil sv pocity. A jestlie se mi dopisy nepo-
da odeslat, hrab alespo nepozn ani m tajemstv, ani rozsah
mch poznatk...
Ty dopisy jsem odevzdal; vyhodil jsem je memi v okn spolu
se zlakem a posunky jsem ciknm naznail, aby je odeslali. Mu,
kter je chytil, je pitiskl k srdci, uklonil se, a pak je vloil na dno
sv apky. Vc jsem udlat nemohl. Vkradl jsem se zpt do studovny
a pustil se do etby. Hrab stle neel, a tak jsem si psal do denku...
Hrab piel. Posadil se ke mn, zaal rozlepovat m dopisy a
svm nejklidnjm hlasem mi ekl: Szganyov mi dali tyto dopisy
a j se o n, a nevm, odkud pochzej, rozhodn postarm. Hle!
zejm si ho u prohldl jeden je od vs pro mho ptele Petera
Hawkinse, a druh tu, jak rozevel oblku, spatil zhadn zna-
- 43 -
ky, rysy mu vhrun ztvrdly a v och se mu zlostn zablsklo
druh je cosi odpornho, urka ptelstv a pohostinstv! Nen po-
depsn. Tak! Neme nm tedy na nm zleet! A klidn pidrel
dopis i oblku nad plamenem lampy, a shoel. Potom pokraoval:
Ten dopis pro Hawkinse pochopiteln odelu, je pece od vs.
Vae dopisy jsou pro m posvtn. Jist odpustte, pteli, e jsem
nemysln zlomil pee. Nevlote ho znovu do oblky? Vydal mi
dopis a s dvornou klonou mi podal istou oblku. Nezbvalo ne ji
znovu opatit adresou a mlky mu ji vrtit. Kdy odeel z pokoje,
slyel jsem, jak se v zmku tie otoil kl. Za chvli jsem pistoupil
ke dvem a zkusil je otevt; byly zameny.
Asi za hodinu i dv veel hrab tie do mho pokoje. Jeho p-
chod m vzbudil, usnul jsem toti na pohovce. Byl velice zdvoil,
ml dobrou nladu a zjistiv, e jsem spal, prohlsil:
Ale, pteli, pemohla vs nava? Odeberte se tedy na lko. Tam
je odpoinek nejzaruenj. Dnes veer nebudu mt asi poten
rozmlouvat s vmi, ek m toti mnoho prce, ale vy prosm spte.
Odeel jsem do svho pokoje, ulehl a kupodivu jsem spal beze sn. I
zoufalstv m sv klidn chvle.

31. kvtna. Kdy jsem se dnes rno probudil, ekl jsem si, e si
vezmu ze zavazadla nkolik dopisnch papr a oblek a nechm si je
v kapse pro ppad, e by se mi naskytla pleitost k napsn dopis.
Ale nov pekvapen, nov otes!
Nebyl tam jedin kousek papru, a zrove zmizely vechny m
poznmky, zznamy o elezninch spojch a doprav, mj akreditiv,
prost vechno, co jsem mohl potebovat, jakmile by se mi snad po-
dailo dostat se ze zmku. Chvli jsem sedl a uvaoval a pak m
napadlo prohledat lodn kufr a sk, kam jsem uloil atstvo.
Oblek, v nm jsem cestoval, zmizel, a s nm svrchnk a pikrv-
ka. Nikde jsem po nich nenael ani stopu. Zejm dal zlotil kou-
sek...

17. ervna. Dnes rno jsem sedl na pelesti postele a lmal si
hlavu. Vtom jsem zaslechl prskn bi a dusot kopyt, jak se kon
hnali vzhru kamenitou cestou k ndvo. Pln radosti jsem piskoil k
- 44 -
oknu a spatil, jak na ndvo vjdj dva velk ebiky; kad
thlo osm statnch kon. Na kozlcch sedly dvojice Slovk, s iro-
kmi klobouky, s opasky posetmi velkmi cvoky, ve pinavch
ovch koich a holnkch. V rukou tmali jako obvykle dlouh
sekyrky. ekl jsem si, e by vchod do hlavn haly mohl bt pro n
oteven, a rozbhl jsem se proto ke dvem, abych seel dol. Dal
otes: dvee byly zven zameny.
Piskoil jsem proto k oknu a zavolal na n. Nechpav ke mne
vzhldli a ukazovali na m, jene prv v tomto okamiku vyel
hejtman Szgany, a kdy je vidl, jak ukazuj na m okno, prohodil k
nim nkolik slov, kter je rozesmla. Od toho okamiku je u dn
mj pokus, dn alostn voln nebo zoufal prosba nepimly, aby
se na m alespo podvali. S rozhodnm vrazem se ode mne odvra-
celi. Na ebicch byly naloeny velk, podlouhl bedny s dradly
z tlustho provazu. Byly zejm przdn; usuzuji tak podle lehkosti, s
n je Slovci sundvali, i podle dutho rachotu, kter vydvaly, jak
je vlekli po zemi. Kdy je Slovci vechny sloili a nakupili v jed-
nom kout ndvo na velkou hromadu, dostali od Szgany njak
penze, poplivali je, aby jim pinesly tst, a loudali se zpt ke kozl-
km. Krtce nato jsem slyel, jak v dlce doznv prskn jejich
bi.

24. ervna, ped svitem. Vera v noci m hrab brzy opustil a
zamkl se ve svm pokoji. Jakmile jsem sebral odvahu, vybhl jsem
toitmi schody a vyhldl z okna vedoucho na jih. kal jsem si, e
pokm, a se hrab objev nco se toti dje. Szganyov tbo
nkde v zmku a konaj njak prce. Vm to proto, e chvlemi ke
mn zdli dolehne tlumen zvuk krump a r, a a u dlaj co-
koli, urit jde zase o hanebnou lotrovinu.
Stl jsem u okna u tm pl hodiny a vtom jsem uvidl, jak nco
vylz z okna pokoje hrabte Draculy. Sthl jsem se zptky a napnal
zrak. Z okna se postupn vynoovala jeho postava a pro mne bylo
dal ranou zjitn, e hrab si oblkl aty, kter jsem ml na sob
pi cest sem. Pes rameno nesl onen hrzn pytel, kter tehdy ped
mma oima ty eny odnesly. O jeho zmrech se nedalo pochybo-
vat, a navc v mch atech! Pochopil jsem jeho nov hanebn pln;
- 45 -
lid se maj domnvat, e vid m, a proto bt pesvdeni, e jsem to
byl j, kdo ve mstech a vesnicch podval dopisy, a ke vemu mi
budou mstn obyvatel pipisovat vechny zloiny, jich se hrab
teba dopust.
Pomylen, e k nemu takovmu me dochzet, mi bere dech;
vdy j tu jsem zaven jako opravdov vze, a pitom mi nen do-
pna ona ochrana zkona, jak je prvem a tchou kadho zloin-
ce.
ekl jsem si, e vykm jeho nvratu, a nkolik hodin jsem trp-
liv sedl u okna. Najednou jsem si viml, e v zi msnch paprs-
k poletuj zhadn mal skvrnky. Vypadaly jako drobounk zrnka
prachu, vily kolem dokola a shlukovaly se v mln chumky. Po-
hled na n m ponkud uklidnil a zaal m pemhat pocit pohovy.
Pohodlnji jsem se opel o okenn vklenek, abych se tmito vzdu-
nmi hrtkami mohl lpe kochat.
Pojednou jsem sebou trhl odkudsi z hloubi dol, skrytho
mmu zraku, se ozvalo tich, alostn, poznenhlu slc kvlen ps.
Souasn se mi zdlo, e ty poletujc a v msn zi tanc ste-
ky prachu na sebe berou novou podobu. Podvdom m nco burco-
valo, abych se probudil; byla to vlastn m due a m napl ochabl
smysly se snaily vyhovt jej vzv. Byl jsem hypnotizovn!
Skvrnky tanily rychleji a rychleji a chvjc se msn paprsky m
mjely a dopadaly do hust tmy za mmi zdy. Skvrnky se shlukova-
ly m dl tm vc, a jako by se zhmotovaly v pzran zjeven.
Vtom jsem se pln probudil, prudce jsem vyskoil a opt pi pl-
nm vdom jsem s kikem utekl. V zi msnch paprsk se po-
stupn zhmotovala pzran zjeven ty pern eny, jim jsem
byl pisouzen. Uprchl jsem, a teprve ve svm pokoji jsem se ctil
ponkud bezpenji; msc dovnit nesvtil a lampa jasn zila.
Po nkolika hodinch jsem uslyel z pokoje hrabte jaksi vrzn,
pak vysok, okamit utlumen zakvlen; nato zavldlo ticho, hlu-
bok stran ticho, z nho mi tuhla krev v ilch. S bucm srdcem
jsem stiskl kliku, byl jsem vak zamen ve svm ali a nic jsem
nemohl dlat. Posadil jsem se a bezmocn jsem se rozplakal.
Za chvli jsem uslyel venku z ndvo zoufal ensk nek. Pi-
skoil jsem k oknu, prudce je otevel a vyhldl skrz me. Opravdu,
- 46 -
stla tam jaksi ena, vlasy rozcuchan, ruce pitisknut k srdci; vy-
padala jako lovk pln vyerpan prudkm bhem. Oprala se o
brnu, a kdy v okn zahldla mou tv, vrhla se vped a vhrun na
m vykikla:
Netvore, vra mi m dt!
Klesla na kolena, pozdvihla pae a hlasem, kter mi rozdral srd-
ce, opakovala ta slova. Potom si rvala vlasy, bila se v prsa a zmtala
se v projevech nejvyho zoufalstv. Nakonec vyskoila a vrhla se
proti dvem; nemohl jsem ji sice vidt, ale slyel jsem, jak holma
rukama do nich tlue.
Tu jsem kdesi vysoko nad sebou, pravdpodobn na vi, zaslechl
hrabte, jak svm drsnm kovovm hlasem nco tie vol. Na jeho
vzvu jako by z daleka iroka odpovdlo vyt vlk. Za nkolik
okamik se jako eka, kter proraz hrz, vtila irokou branou na
ndvo smeka vlk.
ena ani nevykikla a vlci vyli jen krtce; zanedlouho se jeden po
druhm loudali pry, olizujce si tlamy.
Ani mi j nemohlo bt lto; vdy jsem vdl, co se stalo s jejm
dttem, a smrt j byla jen vykoupenm.
Co budu dlat? Co mohu dlat? Jak uniknout z toho dsnho ot-
roctv noci a tmy a hrzy?

25. ervna, rno. Kad, komu noc pin utrpen, v, jak
sladk a drah je lidskmu srdci a zraku jitro. Kdy dnenho rna
vystoupilo slunce na obloze tak vysoko, e se u pehouplo pes hor-
n okraj irok brny proti mmu oknu, pipadalo mi, jako by se na
on jsav zn skvrn byla usadila holubice z Noemovy archy.
Strach ze mne spadl jako at z mlnch cr, kter se rozpustil v
teple dne. Musm nco podniknout, dokud mi denn svtlo dodv
odvahu. Vera v noci byl odesln jeden z mch dve datovanch
dopis, prvn z osudn srie, kter m vyhladit ze zem vechny sto-
py m lidsk existence!
Radji na to nebudu myslet! Jednat!
Jenom v noci jsem napadn a ohroovn, jenom noc mi vdy pi-
n njakou trze nebo nebezpe. A dosud jsem hrabte za den-
nho svtla ani nezahldl. e by snad spal, kdy jin lid jsou vzhru;
- 47 -
e by bdl, kdy jin lid sp? Kdybych jen mohl vniknout do jeho
pokoje! Jene nevidm dnou monost. Dvee jsou neustle zame-
ny, jimi to nepjde!
Jenome pece jen existuje jedna monost, pokud by to ovem
lovk riskoval. Pro by nkdo jin nemohl pout stejn cesty jako
on? Na vlastn oi jsem ho vidl vylzat z okna; pro bych tedy neu-
inil podobn a nevnikl k nmu oknem? Byl by to zoufal pokus,
jene m situace je jet zoufalej. Budu to riskovat! Pinejhorm to
bude znamenat jenom smrt, ale lovk pece neumr jako ovce, a
snad by m pak alespo na onom svt neekalo zatracen. Bh mi
pomhej pi mch inech! Jestlie neuspji, pak sbohem, Mino; sbo-
hem, mj vrn pteli a druh ote; sbohem, vichni, a nakonec jet
jednou, sbohem, Mino!

Tho dne, pozdji. S vyptm sil se mi to zdailo a s bo po-
moc jsem se vrtil sem do pokoje. Musm te vechno po podku
zaznamenat. Dokud ve mn byla odvaha, vylezl jsem rovnou z okna
na jinm prel; venku jsem stanul na zk kamenn mse, thnou-
c se po tto stran budovy. Ze kvr mezi jednotlivmi velkmi,
hrub otesanmi kameny smyl zub asu vechnu maltu. Zul jsem si
boty a pustil se na nebezpenou cestu. Jenom jednou jsem se podval
dol, aby m ppadn neekan pohled na onu stranou hloubku
nepemohl, ale od onoho okamiku jsem tam u zrak radji nestoil.
Vdl jsem celkem dobe, kde a jak daleko je okno hrabte, a zamil
jsem k nmu podle svho nejlepho odhadu, vyuvaje vech vhod,
kter se mi naskytly. Zvra jsem nectil byl jsem nejsp pli
rozilen a za chvli, kter mi pipadala smn krtk, jsem u stl
na okennm praci a pokouel se otevt okno. Navsost vzruen jsem
se skril a nohama naped vklouzl dovnit. Poohldl jsem se po hra-
bti, ale ekalo m mil pekvapen. Pokoj byl przdn! Bylo tu n-
kolik mlo pedmt, kter vypadaly, jako by nebyly nikdy pouv-
ny; nbytek byl podobnho slohu jako v jinm kdle a leel na nm
vysoko prach. Hledal jsem kl, v zmku vak netrel, a nikde jsem
ho nemohl najt. Zato jsem nael v jednom kout velkou hromadu
zlatch minc nejrznjch druh, mskch, britskch, rakouskch a
uherskch, a eck i tureck penze. Vechno bylo pokryto tenkou
- 48 -
vrstvou prachu, jako by tam u leely hodn dlouho. dn z minc,
kter jsem vidl, nebyla mlad ne 300 let. Byly tam tak etzy a
perky, nkter z nich vykldan drahokamy, ale vechny starobyl a
zal.
V jednom rohu byly tk dvee. Stiskl jsem kliku; kdy u jsem
toti nemohl najt kl od pokoje nebo od vnjch dve, co bylo
hlavnm clem m prohldky, musel jsem alespo pokraovat v pt-
rn, jinak by vechno m sil bylo marn. Dvee byly oteveny a
kamennou chodbou jsem se dostal k toitmu schoditi, kter vedlo
pke dol. Sestupoval jsem a dval cestou pozor na kad krok,
protoe na schodech byla tma svtlo tam toti vnikalo pouze sku-
linami v masivnm zdivu. Schodit stilo do temn, tunelovit
chodby, z n mi zavanul v strety hnusn, odporn pach, pach ers-
tv pekopan hlny. Prochzel jsem chodbou a pach byl silnj a
pronikavj. Nakonec jsem odthl tk dvee, kter byly pouze
piveny, a ocitl se v rozvalinch star kaple, kdysi zejm slouc
jako pohebit. Stecha byla zborcen a na dvou mstech vedly
schody dol do krypty, ale podlaha byla nedvno pekopna a hlna
uloena do velkch devnch beden, zejm do tch, kter dovezli
Slovci. Nikdo tu nebyl a j jsem hledal njak dal vchod, jene
dn tu nebyl. Nato jsem prozkoumal kadou p pdy, aby mi ur-
it nic neuniklo. Nakonec, i kdy jen s nejvym odporem, jsem
sestoupil dol do ptm krypty. Ve dvou vklencch jsem nael pou-
ze pozstatky starch rakv a spoustu prachu, avak ve tetm jsem
nco objevil!
V jedn z velkch beden bylo jich tam celkem padest leel
na erstv nakopan hln hrab! Nevm, zda byl mrtev, nebo spal
oi ml toti oteven a strnul, ale bez skelnho povlaku smrti, z
tv mu vanulo vzdor bledosti teplo ivota a rty ml jako vdy rud.
Nejevil vak jedinou znmku pohybu, dn tep, dn dech, dn
tlukot srdce. Sklonil jsem se k nmu a hledal sebemen nznak ivo-
ta, le marn. Dlouho tam urit neleel, protoe pach erstvosti vy-
prch z hlny za nkolik mlo hodin. Vedle bedny leelo vko, provr-
tan na nkolika mstech otvory. Usoudil jsem, e by mohl mt u
sebe kle, kdy jsem ho vak chtl prohledat, spatil jsem jeho mrtv
oi a z nich, i kdy byly mrtv a nevdly ani o mn, ani o m p-
- 49 -
tomnosti, vyzaovala takov nenvist, e jsem odsud uprchl. Pokoj
hrabte jsem opt opustil oknem a vykrbal se vzhru po zdi. Po
nvratu do svho pokoje jsem se cel udchan vrhl na lko a po-
kusil se pemlet...

29. ervna. Dnekem je datovn mj posledn dopis a hrab
uinil opaten, aby prokzal jeho pravost; opt jsem ho toti spatil,
jak opout zmek stejnm oknem a v mm obleku. Jak slzal jako
jetrka dol po zdi, zatouil jsem po puce nebo jin smrtonosn
zbrani, abych ho mohl zabt. Obvm se vak, e by mu asi dn
zbra vyroben pouhou lidskou rukou neublila. Tentokrte jsem se
neodvil ekat, abych byl svdkem jeho nvratu; bl jsem se toti,
e spatm ty straideln ptelkyn. Vrtil jsem se do knihovny a tam
jsem etl, a jsem usnul.
Probudil m hrab a hledl na m tm nejzavilejm pohledem, ja-
kho je lovk schopen. Pravil:
Ztra se, pteli, musme rozlouit. Vy se vrtte do sv krsn
Anglie, j k uritmu dlu, kter mon skon tak, e se u nikdy
neuzme. V dopis dom byl odesln, ztra tu nebudu, vechno
vak bude pipraveno pro vs odjezd. Rno pijedou Szganyov, kte
tu maj nco na prci, a s nimi tak Slovci. Po jejich odjezdu vs
mj kor doprav do Borgoskho prsmyku, kde pesednete do do-
stavnku jedoucho z Bukoviny do Bystice. Pesto doufm, e vs
spatm jet astji na zmku Dracula. Nevil jsem mu a rozhodl
jsem se, e podrobm jeho upmnost zkouce. Upmnost! Napsat
toto slovo v souvislosti s takovm netvorem zn jako znesvcen. Bez
obalu jsem se ho zeptal:
Pro nemohu odjet dnes veer?
Protoe, mj drah pane, jsem musel koho a kon poslat pry.
Jene j bych ochotn el i pky. Chci okamit pry. Hrab se
usml, tak kosem, poouchle a belsky, e jsem nezapochyboval,
e pod jeho lisnost se skrv njak uskok. Otzal se:
A vae zavazadla?
Nezle mi na nich. Mohu si pro n poslat pozdji.
Hrab vstal a s tak roztomilou dvornost, e jsem svm om ne-
vil, jak pravdiv psobila, prohlsil:
- 50 -
Vy Anglian mte slov, kter je blzk mmu srdci, protoe
vyjaduje, m se dme my bojai: Pi pchodu hosta uvtej, v od-
chodu ho nezdruj! Pojte se mnou, mil mlad pteli. Ani hodinu
nebudete setrvvat v mm dom proti sv vli, by i mne mrz v
odchod a vae nhl tuba odejt. Pojte! Uchopil lampu a s maje-
sttn vnost schzel pede mnou dol po schoditi a krel pes
halu. Nhle se zastavil.
Poslouchejte!
Zcela nablzku se ozvalo vyt vlk. Vytrysklo v okamiku, kdy
nathl pai, tak, jak se nhle rozehraje velk orchestr na znamen
dirigentovy taktovky. Za okamik pistoupil majesttnm krokem ke
dvem, odthl byteln zvory, vyhkl tk etzy a zaal dvee ot-
vrat.
K svmu nesmrnmu divu jsem si uvdomil, e nebyly zame-
ny. Podezrav jsem se rozhldl kolem, ale nikde dn kl.
Jak se dvee otevraly, vlci venku zaali vt hlasitji a vztekleji a
v pootevench dvech se objevily jejich rud tlamy s vycennmi
tesky i pracky s ostrmi drpy, pipraven ke skoku. Pochopil jsem,
e te odporovat hrabti je marn. Dokud ovld takov spojence,
jsem zcela bezmocn. Jene dvee se pomalu otevraly dl a v nich se
rsovala pouze postava hrabte. Nhle mi napadlo, e snad tohle m
bt chvle i zpsob mho zniku: mm bt vydn vlkm, a to z vlast-
nho popudu. Tenhle npad byl vskutku belsky zlotil a hodn
hrabte. V poslednm zchvvu nadje jsem zvolal:
Zavete dvee! Pokm do ztka! a sevel jsem obliej do dlan,
abych skryl slzy zklamn. Jedinm mchnutm siln pae pirazil
hrab dvee a sn se duniv rozlehlo zarachocen velkch zvor, za-
padnuvch zpt na msto.
Mlky jsme se vrtili do knihovny a za jednu i dv minuty jsem
se odebral do svho pokoje. Kdy jsem se jet jednou ohldl, spatil
jsem hrabte Draculu, jak mi posl rukou polibek. V och mu zil
rud plamnek triumfu a na rtech mu pohrval klebek, na kter by
mohl bt hrd sm Jid v pekle.
Chystal jsem se ulehnout, a tu se mi zazdlo, e se za dvemi oz-
v njak epot. Tie jsem k nim pistoupil a naslouchal. Pokud m
sluch neklamal, slyel jsem hrabte kat:
- 51 -
Zptky, zptky, tam, kam patte! V as jet nenadeel! Mjte
trplivost! Ztra v noci, ztra v noci bude v. Ozvalo se tich, slad-
k chichotn; v zchvatu vzteku jsem prudce otevel dvee a venku
spatil ty ti hrozn entiny. Olizovaly si rty. Sotva m uvidly, od-
porn se rozesmly a utekly.
Vrtil jsem se dovnit a klesl na kolena. Je tedy mj konec u tak
blzk? Ztra! Ztra! Boe, pomoz mn i tm, jim jsem drah!

30. ervna, rno. Toto jsou mon posledn slova, kter do de-
nku zapisuji. Spal jsem tm a do svitu, a kdy jsem se probudil,
vrhl jsem se na kolena; usoudil jsem toti, e m-li u smrt pijt,
mus m najt pipravenho.
Konen jsem poctil onu nepatrnou zmnu v ovzdu a poznal, e
nastalo rno. Potom se ozvalo ken zakokrhn a j jsem si byl jist,
e u jsem v bezpe. S radost v srdci jsem otevel dvee a sebhl
dol do haly. V noci jsem byl svdkem, e dvee byly nezamen a
cesta k niku oteven. Rukama tesoucma se nedokavost jsem
vyhkl etzy a odthl mohutn zvory.
Jene dvee se nechtly pohnout. Zmocnilo se m zoufalstv.
Lomcoval jsem jimi a lomcoval, a cloumal tak dlouho, a se vzdor
sv masvnosti roztsly ve veejch. A tu jsem zahldl, e zmek je
zapadl. Hrab je po mm odchodu zamkl.
Zmocnila se m zbsil touha zskat za kadou cenu kl a rozhodl
jsem se okamit znovu slzt po zdi dol a vniknout do pokoje hra-
bte. A m teba zabije, ale te mi smrt pipadala jako nejmrnj
zlo. Bezodkladn jsem vybhl k vchodnmu oknu a seplhal se jako
pedchozho dne dol po zdi do pokoje hrabte Draculy. Jak jsem
oekval, byl przdn. dn kl jsem nikde nevidl, jen hromada
zlata tam stle jet byla. Vyel jsem dvemi v rohu pokoje a dostal
se toitm schoditm a tmavou chodbou do star kaple. Nyn jsem
u dobe vdl, kde najt netvora, jeho jsem hledal.
Velk bedna stla na stejnm mst, tsn pi zdi, ale tentokrt by-
la pikryta vkem. Nebylo pibito, hebky vak byly pipraveny na
mstech, kde mly bt zatlueny. Byl jsem si vdom, e musm hra-
bete prohledat, abych nael kl; odklopil jsem proto vko a opel je o
ze. A to, co jsem spatil, naplnilo mou dui hrzou. Hrabe tam le-
- 52 -
el, jene vypadal, jako by byl omldl; bl vlasy a knr zmnily bar-
vu te byly u jenom naedl, tve ml plnj a blou plet pro-
svtal rubnov erven podklad. sta byla rudj ne jindy, protoe
rty ml potsnny kapkami erstv krve, kter mu stekla z koutk
st na bradu a krk. Vka a vky pod oima byly nabhl a tmav,
uhraniv oi se v nich mlem ztrcely. Jeho cel odporn bytost
jako by prost byla pesycena krv; leel tam jako hnusn pijavice,
unaven, protoe se pejedla. Sklonil jsem se nad nj, abych se ho
dotkl, odpor m roztsl a vechny smysly se mi pi tomto dotyku
bouily. Musel jsem ho vak prohledat, jinak jsem byl ztracen a pt
noc bych mohl bt pedhozen onm stranm entinm k hostin
podobn t, jakou si uspodaly nedvno. Prohmatal jsem ho po ce-
lm tle, ale kl jsem nikde nenael. Napmil jsem se tedy a pohldl
na hrabte. Na napuchlm oblieji mu pohrval posmn klebek;
dohnl m tm k lenstv. Tomuhle tvoru tedy napomhm pi
pesthovn do Londna, aby tam mezi etnmi miliny londn-
skch obyvatel mohl po mnoho ptch stolet ukjet touhu po krvi a
vytvet nov a stle se rozrstajc okruh polodmon, tyjcch z
bezmocnch. U jen ta pedstava m dohnla k lenstv. Pemohla
m nesmrn touha zbavit svt takovho netvora. Po ruce nebyla
dn smrtc zbra, uchopil jsem proto lopatu, s n dlnci plnili
bedny, pozdvihl ji do ve a hranou dol ji prudce spustil na nenvi-
dnou tv. V te chvli se hlava otoila a na m se upely oi, v
nich plpolala bazili nenvist. Jejich pohled m ochromil, lopata
se stoila, svezla se po oblieji a sekla hrabte hluboko do ela. Pak
mi vypadla z ruky na bednu, a jak jsem ji odtahoval, zachytila okra-
jem vko, to spadlo zpt a skrylo celou tu hrzu mmu zraku. Po-
sledn, co jsem vidl, byl napuchl, krv zbrocen obliej, zrznn
tak zlovolnm klebem, e patil do nejspodnjho kruhu pekla.
Lmal jsem si hlavu, co dl, ale mozek jako bych ml v jednom
ohni a jenom jsem prost ekal, zatmco se ve mn pomalu il pocit
zoufal beznadje. Tu jsem v dli zaslechl ciknskou pse; rozjaen
hlasy se blily a zpv podmalovvalo drkotn tkch kol a prsk-
n bie. Pijdli Szganyov a Slovci, o nich hrab mluvil. Napo-
sledy jsem se rozhldl a podval na bednu, v n leelo odporn tlo.
Pak jsem odtud utekl a uchlil se do pokoje hrabte, pevn rozhodnut
- 53 -
vybhnout v okamiku, a se dvee haly otevou. Napjat jsem na-
slouchal a uslyel, jak dole zaskpal kl ve velkm zmku a tk
dvee znovu zapadly. Bu tedy existuje njak dal vchod, nebo
nkdo ml kl od jinch zamench dve. Pak se ozval zvuk mnoha
krok, rozlhajcch se a postupn mizcch v nkter z chodeb a od-
rejcch se mnohonsobnou ozvnou. Obrtil jsem se a chtl se-
bhnout opt dol ke krypt, kde bych snad nalezl onen dal vchod;
jene vtom se pihnal mohutn zvan vtru a tak prudce pirazil dve-
e vedouc k toitmu schoditi, a se z prahu zdvihl oblak prachu.
Piskoil jsem k nim, abych je otevel, ani se vak nepohnuly. Znovu
jsem byl vznm a zhoubn s se kolem mne neprosn uzavrala.
Ve chvli, kdy pi tyto dky, dolh ke mn zezdola hmot mno-
ha dupajcch nohou a skpn tkch pedmt, nkam ukldanch
zejm onch beden naloench hlnou. Tak je slyet dery kla-
div; nejsp prv pitloukaj jedno vko. Te slym dusot tkch
krok v sni, doprovzen oupnm mnoha nohou.
Dvee se zavraj, in etzy, prv skpe kl v zmku. Te sly-
m, jak ho nkdo vytahuje, nyn se otevraj a zavraj dal dvee.
Slym vrzn zmku a zvor.
Pozor! Po ndvo dol po kamenit cest drkotaj tk kola, bie
prskaj a zpv Szgany pomalu miz v dli.
Jsem v zmku sm s tmi stranmi enami. Br! Mina je tak e-
na, ale s nimi, s tmi dcerami pekel, nem nic spolenho.
Nezstanu tu s nimi sm, pokusm se slzt po zdi zmku n, ne
jsem se a dosud pokusil. Vezmu si s sebou trochu zlata, mohlo by
mi pozdji pijt vhod. Snad se mi pece jen poda uniknout z toho-
hle hroznho zmku!
A potom rychle dom! Pry k nejblimu a nejrychlejmu vlaku!
Pry od tohoto prokletho msta, z thle proklet zem, kde se dosud
potuluj blov a jejich dti v lidsk podob.
Bo milosrdenstv je alespo lep ne milosrdenstv tchto ne-
tvor a propast je srzn a hlubok. Na jejm dn me lovk
spt jako lovk. Sbohem, vichni, sbohem, Mino!

- 54 -
kapitola 5/
DOPIS SLENY MINY MURRAYOV SLEN LUCY
WESTENROV
9. kvtna.

Nejdra Lucy,
odpus, e jsem Ti tak dlouho nepsala, ale prost jsem mla prce
nad hlavu. ivot pomocn uitelky je obas navn. Stsk se mi po
Tob a po naich prochzkch po moskm behu, kde jsme si mohly
tak voln povdat a stavt vzdun zmky. Posledn dobou velmi
piln pracuji, protoe chci udret krok s Jonathanem, a velmi usilov-
n se cvim v tsnopise. A budeme svoji, budu moci Jonathanovi
pomhat, a jestli budu tsnopis ovldat obstojn, budu moci tmto
zpsobem zachycovat jeho mylenky a pepisovat je na psacm stroji.
Psan na stroji tak velmi piln cvim. Obas si s Jonathanem pe-
me dopisy tsnopisem a Jonathan si tak vede i svj cestovn denk.
A budu u Tebe, povedu si denk tak tak. Nemm na mysli onen
druh denk, v nm jsou kadmu tdnu vnovny dv strnky, na-
psan ve spchu v nedli, ale takov, kter mohu pst, kdykoli se mi
zachce. Nepedpokldm, e by byl pro nkoho jinho pli zajma-
v; jene stejn nen pro nikoho uren. Nanejv ho pleitostn
uki Jonathanovi, pokud ovem bude obsahovat nco, o co bych se s
nm mla podlet, ale v podstat to bude pouze takov seit pro do-
mc lohy. Pokusm se o to, co zejm dlaj novinky: vyptvat se
lid, popisovat a snait se vtpit si do pamti rozmluvy. S trokou
praxe si pr lovk me zapamatovat, co se v jednom dni udalo
nebo co zaslechl. No, uvidme. A budeme spolu, povm Ti o vech
tchto soukromch plnech. Prv jsem dostala od Jonathana nkolik
narychlo nartnutch dek z Transylvnie. Da se mu dobe a vrt
se asi za tden. U se tm, a mi bude o vem vyprvt. Je to jist
krsa vidt ciz kraje. Jestlipak je my toti Jonathan a j nkdy
spolu navtvme? Prv bije deset. Sbohem. Tv milujc
MINA

- 55 -
A mi bude pst, napi, co je novho. U dlouho jsi mi nic ne-
sdlila. Slyela jsem rzn povsti, zejmna o jakmsi vysokm,
statnm, kueravm mui???

DOPIS LUCY WESTENROV MIN MURRAYOV
Chatham Street, steda 17. kvtna

Nejdra Mino,
musm prohlsit, e jsi ke mn velmi nespravedliv, kdy pro-
hlauje, e pi nepodn. Od naeho rozlouen jsem Ti u napsala
dvakrt a Tvj posledn dopis byl teprve Tvm druhm psanm.
Krom toho nemm, co bych Ti sdlila. Opravdu se nedje nic, co by
T mohlo zajmat. Te prv je ve mst velmi pjemn a my cho-
dme asto na vstavy a prochzky nebo si vyjdme do Hyde Parku.
Pokud se zmiuje o vysokm, kueravm mui, bude to zejm ten,
kdo m nedvno doprovzel na koncert. Zejm zase nkdo nja-
k drby. Byl to pan Holmwood. asto k nm pichz na nvtvu a
velmi dobe se shodne s maminkou; maj tolik spolench zjm!
Ped asem jsme se seznmili s jednm muem, kter by byl zrovna
ten sprvn pro tebe, kdybys u nebyla zasnoubena s Jonathanem. Je
to bjen partie, je toti statn, zmon a z dn rodiny. Je to l-
ka a opravdu velmi chytr. Pedstav si, e mu je teprve dvacet devt,
a u vede obrovsk blzinec. Pan Holmwood mi ho pedstavil. Piel
ns navtvit a te u k nm chod asto. ekla bych, e to je jeden z
nejrezolutnjch, ale pitom z nejklidnjch mu, kter jsem kdy
poznala. Nic jm zejm neotese. Umm si pedstavit, jakou bje-
nou moc asi m nad svmi pacienty! M podivn zvyk dvat se lidem
pmo do o, jako by se snail st jejich mylenky. Velmi asto to
zkou na mn, jene j si lichotm, e jsem pro nj tvrd oek.
Znm to ze zrcadla. Pokusila ses nkdy st ve vlastnm oblieji? J
ano, a musm Ti ci, e to nen k zahozen a e T to vyvede vc z
mry, ne by Ti vbec napadlo, dokud jsi to jet nezkusila. On tvrd,
e jsem pro nj pozoruhodnou psychologickou studi, a j skromn
uznvm, e m pravdu. Jak v, aty m nezajmaj, ani co by se za
nehet velo, a tak nejsem schopna popsat posledn mdu. atit se je
otrava. Tohle slovo je sice opt slangov, ale a; Arthur je k kad
- 56 -
den. Tak, u je to venku. Mino, u od dtstv si navzjem svujeme
vechna tajemstv, spolu jsme usnaly a spolu jsme jedly, spolu jsme
provaly radosti i smutky. A te, i kdy jsem to u vykla, rda bych
Ti toho povdla jet vc. Ach, Mino, copak to neuhdne? Miluji
ho. ervenm se, kdy tohle pi; akoli si toti myslm, e m milu-
je, jet se nevyslovil. Jene j ho, Mino, miluji; miluji ho; miluji ho!
Tak, u je mi dobe. Jak rda bych byla s Tebou, m mil, ped spa-
nm bychom spolu sedly u krbu, jak jsme to dlvaly, a j bych se
Ti snaila vylit, co ctm. Ani vlastn nevm, pro Ti tohle te
vlastn pu. Nechci pestat, jene sp bych mla tenhle dopis roztr-
hat; ale j nechci pestat, protoe si hrozn peji Ti vechno vylit.
Dej o sob ihned vdt a napi mi vechno, co si o tom mysl. Mino,
musm konit. Dobrou noc. Poehnej mi ve svch modlitbch; a
modli se, Mino, za m tst.
LUCY
P. S. Nemusm Ti snad zdraznit, e je to tajemstv. Jet jednou
dobrou noc.
L.

DOPIS LUCY WESTENROV MIN MURRAYOV
24. kvtna

Nejdra Mino,
dky, dky a jet jednou dky za Tvj sladk dopis. Jak je krsn,
e jsem Ti to mohla vypsat a e mm Tvj souhlas.
M drah, nikdy nepr, vdycky jen leje jako z konve. Jak prav-
div jsou star ren! Prosm j, kter bude v z dvacet a kter
dodnes nedostala ani jednu nabdku k satku, jsem dnes dostala ti!
Pedstav si to! TI nabdky za jedin den! Nen to fantastick? Dvou
z tch ubok mi je lto, opravdu a skuten lto. Ach Mino, j Ti
jsem tak astn, e ani nevm, co mm se sebou pocit! A ti nabdky
k satku! Ale pro lsku bo, tohle dnmu z dvat ani nekej,
nebo zanou mt ty nejblznivj pedstavy a budou si namlouvat, e
se jim ubliuje a kivd, jestli hned prvn den doma nedostanou nej-
mn est nabdek k satku! Nkter dvky jsou tak marniv! My
- 57 -
dv, drah Mino, meme jeitnost opovrhovat, nebo jsme zasnou-
beny a brzy se usadme a budou z ns star vdan eny. Nue, musm
Ti tedy povdt o tch tech, ale Ty mus zachovat tajemstv ped
kadm, pochopiteln s vjimkou Jonathana. Jist mu to pov, pro-
toe j na Tvm mst bych to Arthurovi urit povdla. ena m
pece manelovi povdt vechno nemysl, m drah? a ani j
nesmm nic skrvat. Mui jsou rdi, jestli eny, tedy jejich manelky,
jsou stejn upmn jako oni. A eny nejsou bohuel vdycky tak
upmn, jak by mly bt. Nue, m drah, npadnk slo jedna pi-
el krtce ped obdem. Psala jsem Ti u o nm; je to dr. John Se-
ward, ten z blzince, s pevnou bradou a hladkm elem. Navenek byl
velmi vyrovnan, ale pesto z nho nervozita tm kapala. Zejm si
vechno a do nejmench podrobnost pedem nastudoval a vryl do
pamti. Jene mlem se mu podailo sednout si na cylindr, co mui
vtinou ve vyrovnanm stavu nein, a potom, kdy chtl psobit
pirozen, pohrval si s lancetou tak, e jsem mlem zajeela. Mluvil
ke mn velmi oteven, Mino. Vylil mi, jak m m rd, tebas m
zn teprve tak krtce, a jak krsn by pro nj byl ivot se mnou, pro-
toe bych mu mohla pomhat a bt mu v ivot posilou. Chystal se
mi ct, jak by byl neastn, kdybych o nj nestla, ale kdy uvidl
m slzy, prohlsil, e je surovec a e m u nebude vc trpit. Nato se
zarazil a otzal se, zda ho budu moci milovat nkdy pozdji; a kdy
jsem zavrtla hlavou, roztsly se mu ruce a ponkud vhav se m
zeptal, zda mm rda nkoho jinho. Byl pitom velmi mil a ekl, e
ze mne nechce pit njak dvrnosti, ale chce to pouze vdt, ne-
bo dokud je ensk srdce voln, me mu doufat. Nato jsem pocti-
la, Mino, povinnost mu sdlit, e tu nkdo je. Vc jsem mu neekla a
on se zatvil velmi staten a velmi vn, vzal mi ob ruce do dlan
a ekl, e douf, e budu astna, a jestli nkdy budu potebovat p-
tele, abych ho povaovala za jednoho ze svch nejblich ptel.
Ach, drah Mino, nemohu se ubrnit pli a Ty mi jist odpust, e
cel dopis nese stopy po slzch. Dostat nabdku k satku je jist moc
hezk a tak dle, jene nen vbec nic radostnho, jestli lovk mus
vidt chudka, o nm v, e ho upmn miluje, jak pln zdrcen
odchz, a jestli v, e a u v thle chvli ekne cokoli, ten druh
- 58 -
stejn opout pln jeho ivot. M drah, musm te pestat, ctm
se mizern, i kdy jsem tak astn.

Veer.
Arthur prv odeel a j mm mnohem lep nladu, ne kdy
jsem peruila tento dopis. Mohu Ti tedy dl lit dnen den. Nue,
m mil, npadnk slo dv se dostavil po obd. Je to moc mil
chlapk, Amerian z Texasu, a vypad tak mlad a sve, e se zd
tm nemon, aby u byl tak zcestoval a zail takov dobrodru-
stv. U chpu, jak asi bylo uboh Desdemon, kdy byl jej sluch
vystaven tak nebezpenmu toku slov, by i od ernocha. My eny
jsme zejm tak zbabl, e pokldme mue za nkoho, kdo ns
zbav strachu, a proto se za nho provdme. Vm u, co bych dlala,
kdybych byla muem a chtla pimt dvku, aby m milovala. Ne,
nevm to, vdy pan Morris nm vykldal sv zitky, a Arthur nikdy
dn nevyprvl, a pesto... M mil, trochu tady pedbhm. Pan
Quincey P. Morris m zastihl samotnou. Mu zejm vdycky za-
stihne dvku samotnou. Ne, nezastihne, vdy Arthur se u dvakrt
pokusil ovlivnit nhodu a j mu k tomu dopomhala, jak jen jsem
mohla; u se nestydm to piznat. Musm ti rovnou ci, e pan Mor-
ris nemluv vdycky slangem toti nkdy tak nemluv s cizmi
lidmi nebo ped nimi, protoe je opravdu dobe vychovan a m vy-
bran zpsoby zjistil vak, e ho rda poslouchm, kdy mluv
americkm slangem. A proto v m ptomnosti, pokud tam nen ni-
kdo, koho by tm okoval, vdycky k stran smn vci. Bohuel
si vechna ta slova zejm vyml; pokad to toti dokonale zapad
do veho ostatnho, co chce ci. Jene to je prv pro slang typick.
Nevm, jestli sama vbec nkdy doku mluvit slangem; nevm, jestli
to m Arthur rd, protoe jsem ho jet nikdy neslyela takhle mlu-
vit. Pan Morris si tedy sedl ke mn a tvil se tak astn a vesele, jak
jen mohl. Jene j jsem pesto postehla, e je moc nervzn. Uchopil
m za ruku a ekl co nejsladm hlasem:
Sleno Lucy, mn je jasn, e nejsem hoden zavzat vm tka-
niky u stevc. Ale podle mho nzoru takovho chlapka hned tak
nenajdete. A a ho pestanete hledat, mohlo by se stt, e byste ztrati-
- 59 -
la i chu k vdavkm! Co byste tomu ekla, kdybyste se se mnou
sphla a my se spolu jako dvouspe vydali na tu dlouhou cestu?
V, vypadal pi tom tak vesele a rozjaen, e mi nepipadlo ani
zpola tak tvrd ho odmtnout jako ubohho dr. Sewarda. A proto
jsem mu celkem bujae prohlsila, e o dnm spaen nevm a k
dnmu dvouspe dosud nepatm. Nato ekl, e mluvil lehkm
tnem, a jestli snad bylo omylem hovoit takovm zpsobem pi tak
vn a dleit pleitosti, e mu jist odpustm. Pi tchto slovech
vypadal opravdu serizn a j jsem se tak musela tvit serizn,
jinak to ani nelo. Vm, Mino, Ty si te jist bude myslet, e jsem
hnusn koketa ale pesto jsem ctila uritou radost nad tm, e je
to druh npadnk v jednom dni. A potom m dv, ne jsem mohla
pronst jedin slovo, zaplavil dokonalm pvalem vyznn lsky a
sloil mi srdce a dui k nohm. Tvil se pi tom tak vn, e si u
nikdy nebudu myslet, e by mu, kter je obas vesel, nemohl bt
nikdy vn a musel za vech okolnost ertovat! V mm oblieji
zejm spatil nco, co ho zarazilo. Nhle se toti odmlel a s mu-
skou horlivost, za ni bych ho mohla milovat, nebt zadan, vyhrkl:
Lucy, jste poctiv solidn holka, to vm. Nebyl bych tady a takhle
bych s vmi nemluvil, nevdt, e jste charakter a do morku kosti.
Povzte mi jako kamard kamardovi je tu nkdo, koho mte r-
da? A jestli nkdo takov existuje, pak u ode mne neuslyte ani
sebemen nznak, ale jestli dovolte, budu vm tm nejvrnjm
ptelem.
Drah Mino, pro jsou mui tak ulechtil, kdy my eny jich
jsme tak mlo hodn? Vdy jsem si z toho velkodunho opravdo-
vho dentlmena mlem dlala legraci! Vyhrkly mi slzy obvm
se, m mil, e tohle je vc ubreen dopis, ne je zdrvo a v dui
mi bylo opravdu velmi tko. Pro se neme dve provdat za ti
mue nebo za vecky sv npadnky a uspoit si tyhle starosti? Jene
tohle je kacstv a nesmm to kat. Jsem rda, e jsem alespo dok-
zala podvat se i v pli panu Morrisovi do jeho statench o a
upmn mu ci:
Ano, miluji nkoho, i kdy on mi dosud neekl, e m vbec mi-
luje. Bylo sprvn, e jsem byla tak upmn, protoe jeho obliej se
- 60 -
rozzil, naphl ob ruce a uchopil m myslm, e jsem mu je
podala sama a ekl srden:
Jste staten holka! Je pro mne lep promekat pleitost u vs
ne pijt vas ke ktermukoli jinmu dveti na svt. Neplate, m
drah. Jestli plete kvli mn, tak j jsem pkn tvrd oek k roz-
lousknut a rny osudu pijmm vstoje. Jestli ten druh o svm tst
dosud nev, tak a radji co nejdv po nm shne, nebo bude mt co
init se mnou! Holiko, svou upmnost a statenost jste ve mn
zskala ptele, a to je nco vzcnjho ne milenec; rozhodn je to
mn sobeck. M drah, ek m tedy pkn pust a smutn cesta
ivotem. Nedte mi alespo jednu pusu? Pome mi to aspo obas
zahnat stesk. Vte, mete to udlat, chcete-li, protoe ten druh pri-
ma chlapk a urit to je prima chlapk, m drah, a pak, jinak
byste ho nemohla milovat se jet nevyslovil. Tm si m zskal,
Mino, protoe to bylo od nho staten a mil a tak ulechtil vi
soku nemm pravdu? Byl pitom tak smutn! A tak jsem se na-
klonila a polbila ho. Postavil se, drel mi ruce ve svch, a jak mi
pohldl dol do tve bohuel jsem se nejsp hrozn zaervenala
, ekl:
Holiko, drm vai ruku a vy jste m polbila, a jestli ns tohle
nesptel, tak u nic na svt. Dkuji vm za vai milou upmnost a
sbohem. Potsl mi rukou, vzal klobouk a vzpt vyel z pokoje,
bez ohldnut, bez slzy, zachvn i zavhn; a j plu jako dt.
Ach, pro jsem musela takovho mue uinit neastnm, kdy je na
svt tolik dvek, kter by zboovaly pdu, po n kr? Bt voln,
patila bych mezi n jene j nechci bt voln. M drah, dost to
mnou otslo, a kdy jsem Ti tohle vechno vylila, tak se te ihned
njak ani nemohu rozepsat o tst. A nechci Ti vyprvt o npadn-
kovi slo ti dv, dokud nebudu pln astna.
Tv milujc LUCY
P. S. Ach, a musm Ti vlastn vbec o npadnkovi slo ti vykl-
dat? Navc to bylo vechno tak zmaten; pipadalo mi, jako by od
jeho pchodu do pokoje uplynul jen zlomek vteiny, ne jsem ctila
ob jeho pae kolem sebe a on m polbil. Jsem moc, moc astn a
nevm, m jsem si to zaslouila. Musm jenom v budoucnu dokzat,
- 61 -
e nejsem Bohu nevdn za laskavost, s n mi poslal takovho
snoubence, takovho manela a takovho ptele.
Sbohem.

DENK Dr. SEWARDA
(Nahrvan na fonograf)

23. dubna. Dnes znan nechutenstv. Nemohu jst, nemohu
spt, proto radji denk. Od verejho odmtnut mm neurit pocit
przdnoty; jako by nic na svt nestlo za to, abych se tm zabval...
Protoe vm, e jedinou lbou takovho stavu je prce, seel jsem
dol k pacientm. Vybral jsem si jednoho a ten mi poskytuje mnoho
materilu k zajmavmu studiu. M tak podivuhodn mylenky a je
tak odlin od normlnch psychotik, e jsem se rozhodl udlat
vechno, abych pronikl do jeho mylenkovch pochod. Dnes jsem
se snad dostal bl ne jindy k jdru jeho tajemstv.
Vyptval jsem se ho dkladnji ne dve; chtl jsem toti zjistit
pedmty jeho halucinac. Te u uznvm, e tento mj postup je
ponkud surov. Pl jsem si, aby doshl vrcholnho stupn svho
lenstv tedy neho, emu se u pacient vyhbm jako moru.
(Pozn. Za jakch okolnost bych se nevyhbal moru?) Omnia Romae
vernalia sunt. I peklo se d koupit! verb. sap. Pokud se za jeho ped-
stavami opravdu nco skrv, pak stoj za nmahu dodaten to
pesn vystopovat. Radji s tm tedy zanu, take...
R. M. Renfield, 59 let sangvinik; mohutn fyzick sla; cho-
robn vzntlivost; obdob sklenosti konvaj utkvlou pedstavou,
kter nemohu pijt na kloub. Pedpokldm, e jeho sangvinick
povaha a ruiv vliv nakonec spolen zpsobuj psychotick stav.
Je to potenciln nebezpen typ, a pokud je nesobeck, sp nebez-
pen. U sobeckch lid je opatrnost spolehlivm brnnm jak pro
jejich neptele, tak pro n samotn. Te si o tomto ppadu myslm,
e pokud je jeho ego ve stedu jeho pozornosti, jsou dostediv a
odstediv sla vyveny; jestli je ve stedu jeho pozornosti njak
povinnost, zleitost atd., pevldne odstediv sla, a vyrovnat ji
me pouze njak pohroma nebo ada pohrom.

- 62 -
DOPIS QUINCEYHO P. MORRISE CTIHODNMU
ARTHURU HOLMWOODOVI
25. kvtna

Mil Arte,
tlachvali jsme spolu u tbork v prrii; po pokusu o pistn u
Markz jsme jeden druhmu vzjemn oetovali rny a na behu
Titicacy jsme si pipjeli na zdrav. Jet hodn toho spolu natla-
chme, jet dal rny si budeme hojit a astokrt si jet pipijeme
na zdrav. Nechce si pipt ztra veer u mho tborku? Vbec ne-
vhm pozvat T, protoe vm, e jist mlad dma je ztra zadna na
jistou veei a e Ty jsi voln. Bude s nmi pouze jeden dal besed-
nk, n star kmo z Koreje Jack Seward. Tak pijde a my oba
chceme prolvat slzy nad sklenkami vna a pipjet z plna srdce na
zdrav nejastnjmu mui na tomto irm svt, kter zskal to
nejulechtilej srdce, jak Bh kdy stvoil a nad jak nen. Slibujeme
Ti srden a lskypln uvtn a ppitek tak poctiv jako Tv pravi-
ce. A oba se zapshneme, e T pt nechme doma, jestli na po-
est jistho pru o vypije pli mnoho! Pije!
Co nejsrdenji Tvj
QUINCEY P. MORRIS

TELEGRAM ARTHURA HOLMWOODA
QUINCEYMU P. MORRISOVI

Rozhodn se mnou potej. Pinesu zprvy, z nich vm obma
budou brnt ui.
ART

kapitola 6/
DENK MINY MURRAYOV

- 63 -
24. ervna. Whitby. Lucy m ekala u vlaku. Vypadala pvab-
nji a roztomileji ne jindy. Odjely jsme nahoru k domu na Crescen-
tu, kde maj pronajaty pokoje. Je tam pekrsn. ka Esk protk
hlubokm dolm, kter se smrem k pstavu roziuje. Pes dol se
klene mohutn viadukt na vysokch pilch, a dv-li se jimi lovk
na pstav, zd se vzdlenj, ne je ve skutenosti. dol kyp sytou
zelen a je tak tsn, e z vin po obou stranch je lovk pln
pehldne, pokud ovem nen tak blzko, aby vidl dol. Vechny
domy starho msta na odvrcen stran maj erven stechy
a vypadaj, jako by byly njak nakupeny jeden na druhm, podobn
jako vypad na obrzcch Norimberk. Pmo nad mstem se ty z-
cenina Whitbyskho opatstv, kter bylo zpustoeno Dny a v nm
se odehrv ta scna Marmionu, v n zazdvaj dvku. Je to pe-
krsn zcenina, znan rozlehl, s mnoha pvabnmi a romantic-
kmi zkoutmi; podle jaksi povsti se v jednom z oken zjevuje bl
pan. Mezi zceninou a mstem stoj dal kostel, farn, obklopen
kolem dokola velkm hbitovem, plnm nhrobnch kamen. To je
podle mho nzoru nejpvabnj msto ve Whitby; le toti pmo
nad mstem a poskytuje dokonalou vyhldku na pstav a na cel
zliv a tam, kde do moe n mys Kettleness. Svah nad zlivem je
tak srzn, e se pda msty sesula a nkter hroby byly znieny. Na
jednom mst dokonce penvaj nhrobn kameny nad psitou ces-
tu, vedouc hluboko pod nimi. Na hbitov jsou pinky a laviky,
lid tam chod a posedvaj tam cel den, kochaj se krsnou vyhld-
kou a dvaj se ovvat svm vnkem. Sem budu urit asto chodit
a pracovat. I te tady odpovm s knihou na kln a naslouchm
hovoru t starc, sedcch nedaleko mne. Zejm nemaj cel den nic
jinho na prci ne tady nahoe sedt a povdat si.
Hluboko pode mnou se rozkld pstav a na druh stran vybh
hluboko do moe ulov molo, zahnut na konci do oblouku, upro-
sted nho stoj majk. Majk je od moe chrnn soubn se th-
nouc masivn moskou hrz. Na stran bl ke mn se mosk hrz
zahb opanm smrem a na jejm konci stoj rovn majk. zk
mezera mezi obma moly tvo pstup do pstavu, kter se ovsem
vzpt roziuje.
- 64 -
Za plivu je v pstavu hezky; za odlivu vak klesne voda natolik,
e tam zbv jen uzouk struka Esku, tekouc mezi nnosy psku a
tu a tam roztrouenmi balvany. Za pstavem vybh na tto stran
asi pl mle dlouh tes, jeho srzn okraj se tm kryje s jinm
majkem. Ped jeho pikou je boje se zvonem, kter se za patnho
poas rozhoupe, a vtr rozn jeho varovn tny. Podle zdej po-
vsti je na moi slyet vyzvnn zvon, kdy njak lo ztroskot.
Musm se na to zeptat starho pna prv pichz...
Je to takov legran staeek. Je urit hrozn star, vdy obli-
ej m cel zvrsnn a zbrzdn jako kra stromu. ekl mi, e mu
je tm sto let a e byl nmonkem grnsk rybsk flotily v dob,
kdy byla vybojovna bitva u Waterloo. Je bohuel zejm velmi
skeptick; kdy jsem se ho toti zeptala na vyzvnn zvon na moi
a blou pan v opatstv, velmi stroze mi odsekl: J bych se takovej-
ma vcma nezabejval, sleinko. Sou to sam vobehran psniky.
Vte, nekm, e to nikdy nebejvalo, ale urit to nebejvalo za mejch
as. A se tm teba bvej lufci a vejletnci a podobn lidi, ale ne
takov fajnov mlad sleinka jako vy. A si tomu veej ty pozemsk
krysy z Yorku a Leedsu, co se furt cpou uzenejma slanekama a na-
lejvaj ajem a koukaj, kde levn nakoupit jantar. Moc rd bych v-
dl, koho by vbec bavilo nakukat jim takov li et tak to dlaj
noviny, kter sou pln hloupejch povdaek! Usoudila jsem, e
bych se od nho mohla leccos zajmavho dozvdt, a tak jsem ho
poprosila, aby mi vyprvl o tom, jak se za starch dob lovily velry-
by. U se k tomu chystal, jene vtom hodiny odbily est a on s n-
mahou povstal a ekl:
Musm te narukovat dom, sleinko. M vnuka na m moc ne-
rada ek s ajem, a mn to trv hezky dlouho, ne se po tch scho-
dech, kterejch tu je spousta, doourm dom. A kdy nedostanu mi-
n vas, tak mi to vad, sleinko,
Odbelhal se a j ho sledovala pohledem, jak v mezch monost
spch dol po schodech. Ty schody jsou pro Whitby typick. Vedou
z msta ke kostelu, je jich nkolik set ani nevm kolik a vinou
se nahoru v ladnm oblouku a s tak mrnm stoupnm, e i pro kon
by bylo snadn vyjt nahoru. Zejm mly pvodn nco spolenho
s opatstvm. Pjdu tak dom. Lucy odela s matkou k njakm
- 65 -
znmm, a protoe lo pouze o zdvoilostn nvtvy, nela jsem s
sebou. Te u budou jist doma.

1. srpna. Asi ped hodinou jsem si sem vyla s Lucy a hezky
jsme si popovdaly s mm starm ptelem a jeho dvma druhy, kte
sem za nm vdycky pichzej. Je zejm jejich vevdem a v mlad-
ch letech urit bval velmi panovan. Ani te nepipout dnou
nmitku a s kadm se hd. Kdy se mu nepoda ostatn pesvdit,
vysmv se jim a jejich mlen potom pokld za souhlas se svmi
nzory. Lucy vypadala rozkon ve svch blch tenisovch atech;
za zdejho pobytu se krsn oplila. Vimla jsem si, e jak jsme se
usadily, u tu byl i ten dda a hned si k Lucy pisedl. Lucy je moc
mil k starm lidem; myslm, e se vichni do n okamit zamiluj. I
mj dda podlehl a vbec j neodporoval, zato mn to splcel dvoj-
nsobn. Pimla jsem ho, aby se rozhovoil o povstech, a on k nm
okamit pronesl hotov kzn. Snad jsem si je dobe zapamatovala;
pokusm se je reprodukovat:
Je to vecinko nesmysl, vecinko dohromady; nic jinho to nen,
na mou dui. Tyhle arodjnice a sktci a duchov a straidla a erti
a vechna ta pak sou dobr jen k tomu, aby se jima straily dcka a
popleten baby! Dyk to nen nic jinho ne vejmysly! Tohle vecin-
ko i s vejstrahama a znamenma a varovnma bylo vymylen vod
far a lnejch budiniem a cesk, aby tm lidi dsili a poplaili
a donutili dlat nco, do eho by se jim jinak nechtlo. A se mi z
toho vzteky pn krev! Jako by jim nestailo vechno to lhan v novi-
nch a liv kzn z kazatelen, et to musej vytesvat na nhrobn
kameny! Vohldnte se tady kolem dokola na vecky ty kameny; je
to marn, a se sebevc vypnaj a tyej do vejky ve sv peje, peci
jen se kcej pod thou l, kter sou na nich napsan. Zde odpov
tlo nebo Svat pamtce je na nich vech napsan, a peci pod
kadm druhm u nele dn tlo a jejich pamtka nestoj za
snpku tabku, nato aby pak byla svat! To vecinko sou li, sam
li, takov i vonak! Panenko skkav, to bude vohromn tlaenice,
a v soudnej den odtud vylezou ve svejch rubch a jeden jako dru-
hej se bude snait thnout svj nhrobn kmen s sebou, aby dokza-
li, jak byli dobr. A nkter z nich se budou tst a chvt a jejich ruce
- 66 -
pitom jsou rozeran a voslizl vod toho, jak lzej v mosk vod,
take v nich u ani nic neudrej!
Ze starcova jeitnho vrazu a pohledu, jm se rozhldl po svch
kamardech, aby se mu od nich dostalo souhlasu, jsem poznala, e se
pedvd, a tak jsem dodala, abych ho donutila pokraovat:
Ale pane Swalesi, to jist nemyslte vn! Pece snad vechny
tyhle nhrobn kameny nelou?
plechty! Nkter snad vopravdu mluv aspo petku pravdy, ale
urit ne ty, kde se lidi moc vychvalujou; nkter lidi si toti mysl,
e jim me patit vecinko na svt. To vecko sou jenom li. Pod-
vejte se, vy ste sem pila jako ciz, a vidte tam ten krchov? Pikv-
la jsem v domnn, e bude lep souhlasit, i kdy jsem pln nepo-
rozumla jeho ne. Pochopila jsem, e to mlo nco spolenho s
kostelem. A vy si myslte, e vecky tyhle kameny stojej nad lidma,
co tu ili, prost a jasn? Znovu jsem projevila souhlas. No, a
zrovna tohle je le! Vdy sou tady destky rakv, kter sou zrovna
tak przdn jako tabatrka starho Duna v ptek ver! Stril loktem
do jednoho z kamard a vichni se rozesmli. A jak by to propna-
krle taky mohlo bt jin? Podvejte se na tenhle, co je nejdl za la-
vic!
Pikroila jsem k nmu a etla:
Edward Spencelagh, kapitn obchodn lodi, zavradn ve vku
30 let pirty u pobe svatho Ondeje v dubnu 1854. Vrtila jsem
se a pan Swales pokraoval:
To bych moc rd vdl, kdo ho pines dom a semhle ho uloil?
Zavradnej u pobe svatho Ondeje, a vy byste vila, e pod tm
le jeho tlo! Pni, j bych vm moh vyjmenovat tucty lid, co jejich
kosti leej v Grnskm moi tam nahoe a ukzal k severu
nebo tam, kam je mezitm vodnesly mosk proudy. A tady vude
kolem vs sou jejich nhrobn kameny! Vy svejma mladejma voima
dokete pest ty li tady vodsa! Tak teba Braithwaite Lowrey
znal sem jeho ttu , zahynul na Lively u Grnska v roce dvactm;
nebo Andrew Woodhouse, utopenej ve stejnm moi v roce 1777;
nebo John Paxton, utopenej u Cape Farewell vo rok pozdjc; nebo
starej John Rawlings, vak se jeho ddek plavil se mnou, utopenej ve
Finskm zlivu v roce padestm. Myslte si snad, e vichni tihle
- 67 -
chlapi pob do Whitby, a zazn trouby poslednho soudu? J si vo
tom myslm sv! Povdm, dyby se sem dostali, tak by tu kloptali
jeden pes druhho a strkali do sebe asi tak jako za starejch dob, dy
se podaly rvaky na led a my sme vod rna do veera do sebe
prali, a pak se za svitu polrn ze snaili vobvzat sv rny. Tohle
byl zejm njak mstn ert, protoe staec se zachechtal a jeho
kamardi se k nmu s vervou pidali.
Pesto vak nemte pln pravdu, namtla jsem, vdy vych-
zte z pedpokladu, e vichni ti chudci i jejich due si o soudnm
dnu budou muset vzt s sebou sv nhrobn kameny! Myslte, e to
bude opravdu teba?
No, k emu jinmu by tyhle kameny byly? Na tohle mi vod-
povzte, sleinko!
Nejsp aby to potilo pbuzenstvo!
Aby to potilo pbuzenstvo, vopravdu? odsekl vztekle. Jak
me tit jejich pbuzn, dy vdj, e na tom sou napsan li, a
dy kadej ve mst v, e to sou li? Ukzal na nhrobn kmen,
kter tvoil desku, na n byla postavena lavika tsn u okraje tesu.
Pette si npis na tomhle nhrobnm kameni! Z msta, kde jsem
sedla, byla psmena pro mne vzhru nohama, ale Lucy jim byla bl,
naklonila se proto a etla:
Zasvceno pamtce George Canona, kter v nadji na slavn
vzken zemel 29. ervence 1873, ztiv se ze skalisek Kettlenessii.
Tento nhrobek postavila truchlc matka milovanmu synu. Byl je-
dinm synem sv matky a ona byla vdovou. Opravdu, pane Swalesi,
j na tom nic tak legranho nevidm! prohlsila Lucy vnm a
ponkud kravm hlasem.
Vy teda na tom nic smnho nevidte? Cha! Cha! No jo, vy holt
nevte, e jeho mma byla setsakramentsk potvora, kter ho nenvi-
dla, ponvad byl chromej byl to upnej lazar! a von ji tak
nenvidl, e spchal sebevradu, aby nemohla dostat ivotn pojist-
ku, kterou na nj uzavela. Jedny noci se stelil do hlavy starou mu-
ketou, co mel na plaen vran. Tehdy ji holt na vrny nepouil, ale
vplil ty broky do sebe. A proto teda taky spad ze skly. A pokud de
vo to slavn vzken, asto jsem ho sm slyel povdat, e by se
radjc dostal do pekla, protoe jeho mma je prej tak pobon, e
- 68 -
vona urit pijde do nebe, a von rozhodn nechce bejt tam, kde bude
vona. A te mi eknte, esli tenhle nhrobn kmen nen plnej l? a
nkolikrt pi tchto slovech udeil hol na kmen. A vo co, e se
archandl Gabriel podiv, a se Geordie vybelh s tm nhrobnm
kamenem na hbet po schodech k nmu nahoru a pod ho, aby to
povaoval za dkaz?
Nevdla jsem, co ci, ale Lucy vstala a zmnila nmt rozhovoru
slovy:
Ach, pro jen jste nm o tom vyprvl? Tohle je m oblben la-
vika a nemohu se j vzdt; a jak te vidm, budu tedy sedvat nad
hrobem sebevraha.
To vm nic neudl, srdko; a chudka Geordieho teba pot,
e mu bude sedt na kln tak hezk holka. To vm neubl. J u tu
sedvm ver co ver celejch dvacet let, a nic mi to neudlalo. Ne-
myslete na ty, co tady pod vma leej, von tam toti nikdo nele!
Mte dost asu na to bejt vyden, a uvidte, e vechny tyhle n-
hrobn kameny utkaj pry a tady zstane louka przdn jako strnit.
Prv mi vyzvnj, musm mazat. Poroum se, dmy. A odbelhal
se.
Lucy a j jsme jet chvli zstaly sedt a ped nmi se rozpro-
stralo tolik krsy, e jsme se vzaly za ruce. Lucy mi znovu povdla
vechno o Arthurovi a nastvajc svatb. Trochu m to rozesmutn-
lo, nemm toti u cel msc zprvy od Jonathana.

Tho dne. Vyla jsem si sem nahoru sama, jsem toti moc
smutn. Zase dn dopis. Doufm, e se Jonathanovi nic nestalo.
Prv odbila devt. Pode mnou ve mst vude vzplanula svtla v
adch, kde jsou ulice, jinde rozhzen. Svt soubn s Eskem a
mizej v zhybu dol. Na lev stran mi brn ve vyhldce ern
heben stechy starho domu vedle opatstv. V polch daleko ze
mnou be ovce a jehata a na dlab silnice pode mnou se rozlh
klapot oslch podkov. Kapela na molu hraje falen rytmick valk a
kousek dl po nbe se v jedn postrann ulice kon pobonost
Armdy spsy. Kapely se vzjemn nesly, jene j tady nahoe je
vidm a slym ob. Kde asi je Jonathan a zdalipak na m mysl? K
by byl zde!
- 69 -

DENK Dr. SEWARDA

5. ervna. m vc Renfielda poznvm, tm je jeho ppad za-
jmavj. Nkter vlastnosti m znan vyvinuty: sobeckost, tajnst-
kstv a clevdomost. Rd bych piel na to, co je pedmtem jeho
clevdomosti. Zd se, e m njak vlastn promylen pln, dosud
vak nevm, jak. Jeho nejlep vlastnost je lska k zvatm, i kdy
v n kupodivu dochz k tak neekanm obratm, e si obas km,
e je vlastn abnormln krut. M nejrznj konky. Te prv je
to chytn much. M jich u takov mnostv, e jsem mu to musel
sm vytknout. K mmu pekvapen nedostal zchvat zuivost, jak
jsem ekal, ale vzal vtku vn na vdom. Chvli pemlel a po-
tom ekl: Povolte mi ti dny? Vechny je odstranm. Pochopiteln
jsem souhlasil. Musm ho sledovat.

18. ervna. Te zase upnul mysl k pavoukm a ve velk kra-
bici chov nkolik podn velkch exempl. Krm je svmi mou-
chami, jejich poet ji znateln poklesl, akoli pouv poloviny
svho jdla k tomu, aby zven nalkal do pokoje dal mouchy.

1. ervence. Jeho pavouci jsou te u stejn na obt jako jeho
mouchy a dnes jsem mu oznmil, e se jich mus zbavit. M rozhod-
nut pijal se smutnou tv, a tak jsem mu ekl, e alespo nkter z
nich tedy mus odstranit. Radostn souhlasil a j mu povolil stejnou
lhtu jako pedtm. Jak jsem byl u nho v pokoji, velmi se mi zhnu-
sil. Dovnit vltla masaka, vypasen na mrin, a on ji chytil, nko-
lik vtein ji vzruen drel mezi ukazovkem a palcem, a ne jsem
pochopil, co chce udlat, stril ji do st a sndl. Vyinil jsem mu, ale
on mi klidn namtl, e je to velmi chutn a velmi zdrav; e je to
ivot, pln ivot, a dv to ivot i jemu. To mi vnuklo mylenku,
prozatm ovem jet zcela mlhavou. Musm sledovat, jak se bude
zbavovat svch pavouk. Zejm se v mysli dkladn obr njakm
problmem; m toti mal zpisnk a neustle si do nho dl po-
znmky. Cel strnky jsou popsny spoustou sel, vtinou jednotli-
- 70 -
vch slic, setanch po kolonkch, a vsledky jsou znovu seteny
v kolonkch, jako by dlal, jak kaj tai, njakou bilanci.

8. ervence. V jeho lenstv je jaksi soustavnost a m nejasn
pedstava zan dostvat pesnj tvar. Brzy vak bude reln, a
pak bude muset, m podvdom, ustoupit svmu vdoucmu bratru.
Nkolik dn jsem k svmu pteli nezael, abych tak poznal, zda na-
stala njak zmna. Ve zstalo pi starm a na to, e se rozlouil s
nktermi svmi milky a obstaral si nov. Podailo se mu podit si
vrabce a trochu ho ochoil. Nen tk uhdnout, m pavouk je
u podstatn mn! Ty zbyl ovem dle vydatn krm mouchami,
kter lk do pokoje vlastnm jdlem.

19. ervence. Dlme pokroky. Mj ptel m te plnou ko-
lonii vrabc a jeho mouchy a pavouci jsou u skoro vichni deci-
movni. Kdy jsem k nmu veel, pibhl ke mn a prohlsil, e m
chce podat o velkou laskavost o hodn, hodn velkou laskavost;
pitom se ke mn lsal jako pes. Zeptal jsem se ho, o jde, a on mi se
vzruenm vrazem ekl:
Kot, rozkon, mal, hlaounk, hrav kot, se kterm bych si
mohl hrt a kter bych mohl cviit a krmit a krmit a krmit!
Takov dost m celkem nepekvapila, viml jsem si toti, jak
mu jeho milkov rostou a sl. Pedstava, e by jeho pkn rodinka
vrabc byla vyhlazena stejnm zpsobem jako mouchy a pavouci, se
mi ovem pli nezamlouvala; ekl jsem mu proto, e si to jet roz-
myslm, a otzal se ho, zda by sp ne kotti nedal pednost koce.
Chtivost ho pemohla a vyhrkl:
Ano, moc bych chtl koku! Bl jsem se, e byste mi koku ne-
povolil, proto jsem poprosil jen o kot. Kotko by mi pece nikdo
neodmtl, e? Zavrtl jsem hlavou a prohlsil, e to zatm nejde, e
vak o tom budu pemlet. Obliej se mu prothl a z jeho vrazu
jsem vyctil nebezpe. lehl toti po mn pohledem plnm zt a
potmilosti jako by m chtl zabt. Je to jasn potenciln homi-
cidn maniak. Te ho budu s tou jeho touhou napnat na skipec, tak
si ho vyzkoum a uvidm, co z toho vzejde; potom budu vdt vc.

- 71 -
Deset hodin veer. Znovu jsem k nmu zael a zastihl ho, jak
zamylen sed v kout. Sotva jsem vstoupil, vrhl se pede mne na
kolena a pnliv adonil, abych mu povolil koku, zvis pr na tom
jeho spsa. Pochopiteln jsem neustoupil a jeho prosbu jsem odmtl.
Nato se beze slova otoil a hryzaje si nehty sedl si zpt do kouta, kde
jsem ho pedtm nael. Pjdu se na nho podvat asn rno.

20. ervence. Navtvil jsem Renfielda asn rno, dv ne se
oetovatel vydal na obchzku. Nael jsem ho vzhru, broukal si
psniku a prv sypal uspoeny cukr na okno. Zejm se zase pou-
tl do lapn much; byl vesel a dobe naladn. Rozhldl jsem se po
ptcch, a kdy jsem je nikde nespatil, zeptal jsem se ho, kde jsou.
Ani se neobrtil a odpovdl, e vichni ultli. V pokoji bylo roz-
troueno pr peek a na polti byla kapka krve. Neekl jsem ani
slovo, odeel jsem a nadil oetovateli, aby mi hlsil, kdyby na nm
bhem dne zpozoroval nco zvltnho.

Jedenct hodin dopoledne. Oetoval mi prv oznmil, e
Renfieldovi se udlalo velmi nevolno a zvrtil spoustu peek. Pod-
le mho nzoru, pane doktore, ekl, sv ptky sndl; prost je
pochytal a sndl syrov!

Jedenct hodin veer. Dal jsem dnes veer Renfieldovi siln
narkotikum, aby tvrd spal, a vzal si jeho zpisnk, abych si ho pro-
hldl. Mylenka, kter mi posledn dobou vila v mozku, se zformo-
vala a m domnnka se ukzala opodstatnnou. Mj homicidn ma-
niak pat do zvltn skupiny. Budu muset pro nj vynalzt novou
klasifikaci a zatm ho budu nazvat zoofgnm (ivot porajcm)
maniakem; jeho touhou je absorbovat co nejvt poet ivot a toho-
to cle se sna doshnout kumulativnm zpsobem. Dval mnoho
much jednomu pavouku a mnoho pavouk jednomu ptku, a potom
chtl, aby koka serala mnoho ptk. Jak by byl postupoval dle?
Skoro by stlo za to experiment dokonit. Mt dostaten dvod,
dalo by se to provst. Lid se vysmvali vivisekci, a podvejme se
dnes na jej vsledky! Pro by nemla vda doshnout pokroku ve
svm nejobtnjm a nejdleitjm seku v poznn mozku?
- 72 -
Odhalit tajemstv alespo jedn takov mysli mt v rukou klc k
pedstavivosti alespo jednoho lence , pak bych dokzal dovst
svj vlastn vdn obor na takovou vi, ve srovnn s n by Burdon-
Sandersonova fyziologie nebo Ferrierova znalost funkc mozkovch
nebyly nim! Mt jenom dostaten dvod! Nesmm na to tolik mys-
let, jinak nakonec podlehnu pokuen; vyhovujc dvod by toti mo-
hl u mne pivodit zvrat, vdy nakonec teba mm i j podobn v-
jimen mozek, ne?
Jak sprvn ten lovk uvaoval; tohle ovem lenci v rmci sv-
ho duevnho rozhledu dok vdycky. Rd bych vdl, za kolik
ivot mu stoj lovk, anebo snad pouze za jeden? Svj et uzavel
skoro pesn a dnes otevel nov konto. Kolik lid otevr kadm
dnem svho it nov konto?
Vdy jako by i pro m ta verej ztrta nov nadje ukonila
mj dosavadn ivot, a tak jsem si vlastn i j otevel nov konto. A
zejm to tak u zstane, dokud m nezhodnot Velk etn a neu-
zave m saldo ztrtovou nebo ziskovou polokou. Ach Lucy, Lucy,
nemohu se na vs zlobit, a nemohu se zlobit ani na svho ptele,
jeho tst je tstm vam; te mi nezbv ne v beznadji ekat a
pracovat. Pracovat! Pracovat!
Kdybych jen mohl mt tak siln dvod jako mj uboh len p-
tel, tak sprvn a nesobeck dvod, aby m piml k prci, kter by
byla opravdovm tstm.

DENK MINY MURRAYOV

26. ervence. Mm starosti, a proto m ukliduje psan po-
znmek; je to, jako bych si nco eptala a souasn tomu naslou-
chala. A navc v sob tsnopisn znaky skrvaj nco, co je odliuje
od psma. Jsem neastn kvli Lucy a kvli Jonathanovi. U dlouho
jsem od Jonathana nedostala zprvu a velmi m to zneklidovalo; ale
vera mi mil pan Hawkins, kter je vdycky tak laskav, poslal
Jonathanv dopis. Napsala jsem mu, jestli nem od nho zprvu, a on
mi vzkzal, e prv obdrel piloen list. Byl napsn na zmku
Dracula a obsahuje jednu dku, v n mi Jonathan oznamuje, e se
prv vydv na cestu dom. Tohle nen vbec Jonathanovi podobn,
- 73 -
nechpu to a jsem z toho cel nesv. A Lucy, kter je jinak tak zdra-
v, ke vemu trp posledn dobou zase starm somnambulismem. Jej
matka m na to upozornila a rozhodly jsme se, e budu kadou noc
zamykat dvee naeho pokoje. Pan Westernov m toti utkvlou
pedstavu, e nmsnci vdycky chod po stechch nebo se pro-
chzej na samm kraji skal, pak se nhle probud a zt se dol se
zoufalm vkikem, kter se rozlehne kolem dokola. Chudinka si
pochopiteln dl o Lucy starosti, a ekla mi, e jej manel, Lucyin
tatnek, ml stejn nvyk. Probouzel se v noci, oblkl se a vyel ven,
pokud mu v tom nkdo nezabrnil. Lucy se m vdvat na podzim, a
u te uvauje o atech a o zazen domu. Chpu ji, dlm pece to-
t, jene Jonathan a j zaneme svj ivot velmi jednodue a bu-
deme mt co dlat, abychom vyli. Pan Holmwood vlastn cti-
hodn pan Arthur Holmwood, jedin syn lorda Godalminga sem
velmi brzy pijede, jen co bude moci odjet z Londna, protoe zdra-
votn stav jeho otce nen prv nejlep. Myslm, e drahouek Lucy
pot minuty do jeho pjezdu. Chce ho vyvst nahoru k lavici na
hbitovnm tesu a ukzat mu krsy Whitby. Nejsp ji znervzuje
to ekn; a Arthur pijede, bude Lucy pln v podku.

27. ervence. dn zprvy od Jonathana. Zanm se o nho
dost strachovat, i kdy nevm pro. Ale stran bych si pla, aby
napsal, aspo jedinou deku. Lucy trp somnambulismem vc ne
jindy, kadou noc pechz po pokoji a tm m probouz. Natst je
tak teplo, e se neme nachladit; m ovem m obavy a neustl
buzen zanaj zmhat, take se sama stvm nervzn a trpm ne-
spavost. Jinak se Lucy bohudk t dobrmu zdrav. Pan Holmwood
byl nhle odvoln k svmu otci, kter tce onemocnl. Lucy mrz,
e jejich setkn se odkld, ale na jej vzhled to nijak nepsob; tro-
iku zeslila a tve j jen kvetou. Nevypad u tak chudokrevn
jako dv. K by to tak zstalo!

3. srpna. Uplynul dal tden a stle dn zprvy od Jonatha-
na; kdyby napsal panu Hawkinsovi, ten by mi dal jist vdt. Ach,
doufm, e nen nemocen. Byl by urit napsal. Obas se podvm na
jeho posledn dopis, ale nijak m neukliduje. Neodpovd jeho sty-
- 74 -
lu, i kdy je to urit jeho rukopis. O tom nelze pochybovat. Minul
tden se u Lucy tak asto nebudila, zato je njak podivn ve stehu,
a tomu nerozumm; pipad mi, jako by m sledovala i ve spnku.
Zkou dvee, a kdy zjist, e jsou zamen, hled po celm pokoji
kle.

6. srpna. Dal ti dny a stle dn zprvy. Tohle napt zan
bt nesnesiteln. Kdybych vdla, kam pst nebo kam odjet, hned by
mi bylo lp; jene od poslednho dopisu nikomu od Jonathana dn
zprva nedola. Musm se jen modlit k Bohu, aby m obrnil trpli-
vost. Lucy je popudlivj ne jindy, jinak je vak v podku. Minu-
lou noc to vypadalo dost hroziv a rybi kaj, e ns ek boue.
Snad se mi poda sledovat jej prbh a nauit se rozpoznvat jed-
notliv povtrnostn kazy. Dnes je zataeno a ve chvli, kdy pi, je
slunce skryto za hustmi mraky vysoko nad Kettlenessem. Vechno
je ed krom zelen trvy, kter se od edi odr jako smaragd;
ed jsou drsn skly; nad edm moem, do nho jako prsty zasa-
huj psen ostrohy, vis ed mraky, na okrajch ozen sluncem.
Mosk vlny se pevaluj nad mlinami a psinami a jejich um
tlum ed cry mlhy, postupujc do vnitrozem. Obzor miz v ed
mlze. Vechno je obrovsk: mraky jsou nakupeny jako ob skly a
nad moem se rozlh hukot, znjc jako pedzvst zkzy. Semtam
je mono na pobe zahldnout temn postavy, as od asu napl
ponoen v mlze a podobajc se mum chodcm jako stromy.
Rybsk luny pluj o zvod dom a pohupuj se na vzdutm moi,
naklnjce se a po odtokov otvory, jak pospchaj do pstavu.
Prv pichz pan Swales. M pmo ke mn a podle zpsobu, ja-
km smekl klobouk, usuzuji, e m enou nladu...
Dojalo m, jak velmi se ten star chudk zmnil. Kdy si ke mn
sedl, ekl mi velmi laskav:
Chci vm nco povdt, sleno. Vidla jsem, e je nesvj, a pro-
to jsem ho uchopila za zuboenou starou vrsitou ruku a poprosila
ho, aby mluvil bez okolk. Ponechal svou ruku v m a pravil:
Bojm se, m mil, e sem vs asi vema tma voklivejma vc-
ma, co sem minulej tejden napovdal vo mrtvejch a podobn, pod-
n vystrail. J to tak nemyslel a chci, abyste si to zapamatovala, a
- 75 -
tu nebudu. My star lidi, kterejm u zdrav neslou a kter u jed-
nou nohou stojme v hrob, neradi na to myslme a nechcem mt
strach ze smrti. Proto sem si taky z toho dlal oufky, abysem troku
potil sv star srdce. Ale, a vs Pnbu miluje, sleinko, j se ani
trochu nebojm smrti, jenom nechci umt, doka to nemus bejt.
Stejn se mj as u bl, dyk sem starej a mlokomu se poda, aby
se doil sta let. M smrt je u tak blzko, e slym, jak t star bab
svit kosa. Za kej den zatroub andl smrti na pozoun a zavol m.
Nebute z toho smutn, m mil, konejil m, protoe uvidl, e
pli, dyby teba piel tuhle noc, vbec by mi nenapadlo vodmt-
nout jeho vzvu. Dyk ivot je teba vlastn ekn na nco pln
jinho, ne co sme dlali, a smrt je mon to jedin, na muem mt
spoleh. Ale j sem spokojenej, m mil, protoe si u pro m de a de
si rychle. Teba je v tom vtru, co je tam nad moem a co nese s se-
bou zkzu a ztroskotn a al a smutn srdce. Podvejte! Podvejte!
nhle zvolal. V tom vtru a v t mlze je nco, co zn a vypad a
chutn a zapch jako smrt. Je to ve vzduchu; cejtm, jak se to bl.
Boe, dej, abych nebyl smutnej, a m k sob zavol! Staec odda-
n zdvihl pae a smekl. Pohyboval sty, jako by se modlil. Po nko-
lika minutch ticha vstal, potsl mi rukou, pokioval m, rozlouil
se se mnou a odbelhal se. To vechno m dojalo a velmi rozruilo.
Byla jsem rda, kdy kolem mne peel poben strce s dalekohle-
dem v podpad. Zastavil se, aby si se mnou jako obvykle popovdal,
ale po celou dobu nespoutl zrak z jaksi zhadn lodi.
J vm se v n nevyznm, ekl. Podle vzhledu to je rusk lo,
ale tak divn se zmt! Vbec nev, co chce; zejm vid, e se bl
bouka, ale neme se rozhodnout, jestli m vyplout na sever na vol-
n moe, nebo pistt tady. Jen se podvejte! Kormidluj ji setsakra-
mentsky, vdy vbec nedb ruky drc kormidlo; pi kadm pory-
vu vtru se toti ot! No, ztra touhle dobou u o n budeme vdt
vc.

- 76 -
kapitola 7/
VSTIEK Z DAILYGRAPHU Z 8. SRPNA
(Vlepen do denku Miny Murrayov)
Od naeho dopisovatele ve Whitby

Zaili jsme jednu z nejvtch a nejprudch bou, jak tu kdy by-
ly zaznamenny, a jej prvodn jevy byly podivn a nevdan. Pano-
valo dusno, ale nebylo nijak vt, ne je v srpnu obvykl. V sobotu
veer bylo neobvykle krsn a vtina letnch host se vypravila do
Mulgrave Woods, k zlivu Robina Hooda, do Rig Millu, Runswicku,
Staithesu a do dalch mst kolem Whitby. Parnky Emma a Scarbo-
rough pluly na vlety podl pobe a do Whitby i z Whitby proudily
poetn zstupy vletnk. Poas bylo neobvykle krsn a do
pozdnho odpoledne; v t dob si nkolik mstnch oban, kte as-
to navtvuj hbitov na Vchodnm tesu a z tto vyhldky pozoruj
rozlehlou moskou pl, rozprostrajc se k severu a vchodu,
vimlo tmavch bernk, kter se neekan objevily vysoko na nebi
na severovchod. To u vl od jihozpadu mrn vtr, oznaovan v
meteorologickm nzvoslov slo 2: slab vnek. Slubu konajc
poben strce to ihned hlsil a star ryb, kter z Vchodnho
tesu u dle ne pl stolet sleduje povtrnostn kazy, s jistotou
tvrdil, e se bl siln boue. Zpad slunce, mizejcho uprosted
zplavy bohat zbarvench mrak, byl tak krsn a velkolep, e
pilkal na cestu, vedouc podl tes k starmu hbitovu, poetn
zstup, aby se tou ndherou pokochal. Jet ne se slunce pehouplo
pes ernou hradbu Kettlenessu, rsujc se oste na zpadnm nebi,
doprovzela jeho sestup myrida mrak nejrznjch barev ohni-
v, purpurov, rov, zelen, fialov a zlat vech odstn. Bylo
mezi nimi i nkolik nevelkch, ale pln ernch mrk nejrznj-
ch tvar, oste se odrejcch jako obrovsk siluety. Mali jist
nezanedbali pleitost a nkter z kreseb Preludia k velk boui
budou v ptm kvtnu urit zdobit stny Krlovskho institutu a
Krlovsk akademie. Nejeden kapitn se v t chvli urit rozhodl, e
jeho kocbka zstane v pstavu, ne bouka pejde. K veeru vtr
zcela ustal a o plnoci panoval mrtv klid, dusn vedro a ono obvyk-
- 77 -
l napt ve vzduchu, kter spolu s blc se bou ovlivuje kadho
citlivho lovka. Na moi bylo jen velmi mlo svtel, protoe se i
poben parnky, kter obvykle pluj velmi blzko behu, radji dre-
ly dl na moi, a bylo vidt jen nkolik rybskch lun. Jedinm
vtm plavidlem byl ciz kuner s pln rozvinutmi plachtami, pluj-
c zejm na zpad. Ne se lo ztratila z dohledu, vyvolvala ztet-
nost i neschopnost jejch dstojnk nejrznj komente a dolo i
k pokusm varovat ji, aby vzhledem k hrozcmu nebezpe svinula
plachty. Dokud se nesetmlo, bylo vidt, jak se kuner s nepatrn se
tepotajcmi plachtami lehce pohupuje na mrn vzdutm moi

Tak nehybn jako namalovan lo na namalovanm ocenu.

Krtce ped destou byla nehybnost vzduchu tak tiv a ticho tak
hlubok, e bylo zeteln slyet been ovc ve vnitrozem a tkot
ps v mst; jedinm ruivm tnem ve velk harmonii ztichl p-
rody byla kapela na molu, vyhrvajc veselou francouzskou psni-
ku. Krtce po plnoci dolehl na beh z moe zhadn zvuk a vysoko
ve vzduchu se rozlehl podivn, slab, temn hukot. V tto chvli bez
varovn boue propukla. S rychlost, kter se tehdy zdla tm neu-
viteln a ani pozdji ji vbec nebylo lze pochopit, zmnil se narz
vzhled cel prody. Vlny se vzdouvaly divoeji a divoeji, jedna se
pevalovala pes druhou a v nkolika mlo minutch se dosud hladk
moe podobalo burcejcmu a ve pohlcujcmu netvoru. Zpnn
vlny zuiv dorely na ploch psit beh a plhaly se vzhru po
srznch tesech; dal se pevalily pes mola a svou pnou skropily
svtla majk, tycch se na koncch obou mol ve whitbyskm p-
stavu. Vtr burcel jako hrom a vanul tak prudce, e i siln mui se
st udreli na nohou a ze vech sil se pidrovali eleznho zbrad-
l. Bylo nutno vyklidit mola od zvdavc, jinak by si toti tato noc
vydala mnohem vy poet obt. Obte a nebezpe, zpsoben
bou, znsobila i hust mlha, valc se od moe na pevninu bl,
vlhk, jako duchov se enouc chuchvalce, tak mokr, lepkav a
sychrav, e si i lovk s malou pedstavivost mohl namlouvat, e se
duchov moskch utopenc dotkaj svch ivch brat sliznatma
rukama smrti. Nejeden z ns se roztsl, kdy se pes nj pehnal cr
- 78 -
mosk mlhy. Obas se mlha zvedla a objevilo se me, ozen
blesky, kter se nyn mhaly jeden po druhm, nsledovny tak duni-
vm hromobitm, jako by prudk nstup bouky roztsl celou oblo-
hu nad nmi. Byla to msty velkolep, neobyejn chvatn podvan
moe, vzdouvajc se zvratn vzhru, chrlilo s kadou vlnou do
ve obrovsk chume bl pny, a boue je uchvacovala a rozmet-
vala do vzduchu. Obas se objevil rybsk lun s roztrenou plach-
tou, spchajc v divok rychlosti ukrt se ped vichrem, a nkdy
bylo vidt bl kdla racka zmtanho bou. Na vrcholku Vchodn-
ho tesu byl umstn nov reflektor, jeho nebylo dosud nikdy poui-
to. Policist, kte ho mli na starosti, ho uvedli v innost a ve chv-
lch, kdy mlha nevnikala na pevninu, jm proesvali hladinu moe.
Jednou i dvakrt opravdu poslouil, a to ve chvli, kdy rybsk lo,
pes jej palubu se ji hnala voda, vplula prudce do pstavu a vede-
na paprsky se mohla zachrnit ped rozttnm o molo. Jakmile
nkter lun doshl bezpe pstavu, vznesl se ze zstupu shrom-
dnho na nbe vkik radosti, kter jako by na zlomek vteiny
zadrel boui, jene vzpt ho jej npor smetl do dli. Netrvalo
dlouho a reflektor zachytil v jist vzdlenosti kuner s napjatmi
plachtami; zejm to bylo tot plavidlo, kter bylo spateno ji dv.
Mezitm se vtr obrtil k vchodu a divkm na tesu ztuhla krev v
ilch pi pedstav hroznho nebezpe, v nm se te kuner octl;
mezi lod a pstavem se toti thl dlouh etz nzkch skalisek, kde
as od asu ztroskotala mnoh dobr lo. A protoe vtr te vanul
jinm smrem, bylo zcela vyloueno, aby kuner doshl vjezdu do
pstavu. Pliv prv tm vrcholil, ale vlny byly tak vysok, e za
jejich sedly se dal rozeznat psit beh, a kuner s napjatmi plach-
tami se hnal tak rychle, e podle slov jednoho starho moskho vlka
urit nkde skon, i kdyby to mlo bt v pekle. Vtom dorazil na
beh dal zvan mosk vlny, hust ne vechny pedchzejc
mohutn, vlhk bl clona, kter obepnala vechno jako rub. Li-
dem u nezbyl jin smysl pro vnmn ne sluch, protoe burcen
boue, dery hromu a jekot obrovskch vln pronikaly lepkavou tem-
notou jet hlasitji ne pedtm. Paprsky reflektoru byly zaosteny
na vjezd do pstavu a osvtlovaly vchodn molo, kde, jak se ekalo,
kuner ztroskot. Lid ekali, skoro nedchali. Vtom se vtr stoil k
- 79 -
severovchodu, v jeho prudkm zvanu se mlha zdvihla a potom,
mirabile dictu, se mezi obma moly objevil zhadn kuner. S pln
rozvinutmi plachtami peskakoval z vlny na vlnu, til se vped a
hnn vichrem vplul do bezpe pstavu. Svtlo reflektoru ho neo-
poutlo a vichni pihlejc se otsli hrzou u kormidla byla
uvzna mrtvola a jej sklesl hlava se v rytmu lodi kymcela sem a
tam. Nikoho jinho na palub vidt nebylo. Sotva si lid uvdomili,
e lo dorazila do pstavu tm zzrakem, nezena nim jinm
ne rukou mrtvho mue, zmocnilo se jich hlubok zden. Vechno
se ovem odehrlo mnohem rychleji, ne lze vypsat. kuner se neza-
stavil, nbr se hnal dl a zarazil se teprve na nnosu psku a oblz-
k, kter v jihovchodnm kout u mola, ncho do moe pod V-
chodnm tesem a znmho pod jmnem Tatehillsk molo, naplavily
nesetn plivy a boue.
Nraz, s nm se lo zaboila do psitho valu, byl prudk, a pro-
toe vechny zpory, lana a podpry byly napjaty, st hornho lano-
v se s rachotem ztila. Nejpodivnj vak bylo, e pesn ve chvli,
kdy se kuner dotkl behu, vytil se z podpalub, jakoby vymrtn
nrazem, obrovsk pes, rozbhl se a seskoil z pd na psek. Nam-
il si to pmo k srznmu tesu, kde se hbitov tak prudce svauje
nad cestu k Vchodnmu molu, e nkter z lecch nhrobnch ka-
men doslova penvaj v mstech, kde se pod nimi oddrolila st
tesu. Pes zmizel ve tm, kter tam, kam u paprsky reflektoru nedo-
padly, jako by jet vc zhoustla.
V on chvli u nebyl na Tatehillskm molu nikdo, protoe vich-
ni, jejich domy jsou nedaleko, byli bu v posteli, nebo nahoe na
kopcch. Prvn proto vylezl na palubu kuneru poben strce, kter
konal slubu na vchodn stran pstavu a okamit sebhl dol k
malmu molu. Mui obsluhujc reflektor naped ozili vjezd do
pstavu, a kdy tam nic nespatili, zamili svtlo na vrak a u je tam
ponechali. Strce pdil na z, a jak dorazil ke kormidlu, sehnul se,
aby je prohldl, ale nhle, jakoby nm otesen, prudce uskoil. To
ovem vzbudilo veobecnou zvdavost a mnoho lid se rozebhlo k
lodi. Ze Zpadnho tesu je k Tatehillskmu molu pes zdvihac most
dost daleko, ale vs dopisovatel je celkem dobr bec a dostal se do
ela zstupu. Kdy jsem vak dorazil k molu, byl tam u dav lid,
- 80 -
jim poben str a policie brnily v pstupu na palubu. Dky
ochot jednoho kapitna mi bylo jako novini povoleno vystoupit na
palubu, a jsem proto jednm z nkolika mlo svdk, kte vidli
mrtvho nmonka, dokud byl jet pivzn ke kormidlu.
Nen divu, e poben strce byl pekvapen nebo dokonce vyd-
en; nco takovho nelze pli asto vidt. Mu byl pipoutn jen ke
pici kormidelnho kola za ruce, jednu pes druhou. Mezi dlan a de-
vem ml kek; renec, na nm kek visel, byl ovzn kolem
obou zpst a kormidla, a ob ruce byly utaeny silnm provazem.
Ten ubok snad pedtm njakou dobu sedl, ale zmtn a vzdouv-
n plachet natolik roztelo kormidlo a cloumalo jm na vechny
strany, e se mu provaz, jm byl pipoutn, zazl do masa a ke
kosti. Vechno bylo pesn zaprotokolovno a lka dr. J. M. Caf-
fyn z East Elliot Place 33 , kter se dostavil vzpt po mn, pro-
hlsil po zevrubn prohldce, e mu u je dva dny mrtev. V jeho
kapse se nala peliv zaztkovan lhev, przdn a na mal svitek
papru, kter, jak vylo najevo, tvoil dodatek k lodnmu denku. Po-
ben strce prohlsil, e si mu musel svzat ruce sm a uzly uthl
zuby. Skutenost, e poben strce byl prvn na palub, uet
mon pozdji nkter komplikace u nmonho soudu; poben
str se toti neme doadovat odmny, kter podle prva pipadne
t civiln osob, je prvn vstoup na palubu vraku. Pesto se u roz-
hbaly prvnick jazyky a jeden mlad student prv hlasit rozhlao-
val, e nroky majitele stejn u zcela pominuly, protoe jeho maje-
tek je v takovm dren, kter je v pkrm rozporu s ustanovenmi o
nezcizitelnm majetku; kormideln kolo, tento symbol, ne-li dkaz
delegovanho vlastnictv, je toti dreno mrtvou rukou. Nen jist
teba zdraznit, e mrtv kormidelnk byl dstojn odstrann z msta,
kde konal svou estnou str a hldku a do smrti houevnatost
tak ulechtil jako vytrvalost mladho Casabianky , a penesen
prozatm do mrnice, ne bude provedeno soudn ohledn.
Prudk boue u pomalu slbne a jej sla polevuje. Zstupy se
rozchzej k domovm a obloha nad yorkshireskou pahorkatinou
zan rudnout. Dal podrobnosti o ztroskotan lodi, kter tak z-
zran nala za boue cestu do pstavu, zalu vas pro dal vydn
vaeho listu.
- 81 -

Whitby
9. srpna. Okolnosti provzejc zhadn piplut lodi ztrosko-
tan za verej non boue jsou snad jet pozoruhodnj ne p-
pad sm. Vylo najevo, e kuner je rusk lo z Varny jmnem De-
meter. Byla skoro pln zatena kemennm pskem a vezla jen ne-
patrn nklad velk devn bedny naplnn hlnou. Nklad byl
uren pro S. F. Billingtona, prvnho zstupce ve Whitby, The Cres-
cent 7. Ten se dnenho rna dostavil na palubu a formln pevzal
zbo pro nj uren. Tak rusk konzul pevzal formln za rejdae
plavidlo a zaplatil vechny pstavn poplatky atd. Dnes se tu nemluv
o niem jinm ne o tto podivn zleitosti. ednci ministerstva
obchodu dbali co nejdslednji, aby se vechny formality vydily
podle platnch pedpis. Cel ppad vyvolal velk rozruch, a proto
jsou zejm rozhodnuti uinit ve, aby nemohlo ani dodaten dojt k
njakm stnostem. Velk zjem mezi lidmi vyvolal pes, kter vy-
skoil na beh, kdy lo uvzla, a mnoho len Spolku pro ochranu
zvat, jich je ve Whitby znan poet, by se ho bylo rdo ujalo. K
veobecnmu zklamn vak nebyl k nalezeni; nejsp z msta pln
zmizel. Nen vyloueno, e se vylekal a utekl do vesovi, kde se
dosud ze strachu skrv. Nkte lid hled tto monosti s obavami
vstc, protoe pak by se tento pes, kter je zejm divok, mohl stt
pro okol nebezpenm. Dnes brzy rno byl nalezen velk pes, neis-
tokrevn tara, patc jednomu uhli bydlcmu nedaleko Tatehill-
skho mola, na silnici proti skladu svho pna mrtv. Zejm se ser-
val se soupeem, kter byl urit velmi zuiv; nali ho s rozervanm
hrdlem a bichem rozspanm jakoby prackou elmy.

Pozdji. Laskavost inspektora ministerstva obchodu mi bylo
umonno nahldnout do lodnho denku Demeter. Je s vjimkou
poslednch t dn veden rdn, neobsahuje vak nic mimodn za-
jmavho krom zznam o poheovanch lenech posdky. Vt
zjem ovem vyvolala listina nalezen v lhvi, pedloen dnes pi
soudnm ohledn mrtvoly. Nikdy jsem dosud nenarazil na podivnj
vyprvn, ne jsou ta dv. Protoe nen dnho dvodu, aby zstala
utajena, bylo mi povoleno je uveejnit, a proto vm je otiskuji. Vyne-
- 82 -
chvm pouze technick podrobnosti o navigaci a nkladu. Vypad
to, jako by kapitn jet ped vyplutm na ir moe podlehl jaksi
utkvl pedstav, a ta se prbhem plavby vytrvale zvtovala. Ten-
to mj nzor je ovem teba pijmout cum grano, protoe pi podle
dikttu jednoho psae z ruskho konzultu, kter mi vechno vzhle-
dem ke krtkosti asu laskav peloil.

DENK DEMETER
Z Varny do Whitby

Zapsno 18. ervence, nebo se dj tak podivn vci, ze od tto chv-
le a do pistn povedu pesn zznamy.

6. ervence jsme skonili nakldn kemenn psek a bedny s
hlnou. V poledne zdviena kotva. erstv vchodn vtr. Posdka:
pt lodnk, dva dstojnci, kucha a j (kapitn).
11. ervence za svitu jsme vpluli do Bosporu. Turet celnci na
palub. Baki. Vechno v podku. Ve tyi hodiny odpoledne od-
jezd.
12. ervence prjezd Dardanelami. Dal celnci a vlajkov lun
poben stre. Opt baki. Prohldka dkladn, ale rychl. Chtj
se ns brzy zbavit. Za tmy jsme vpluli do Egejskho moe.
13. ervence jsme minuli mys Matapan. Posdka s nm nespo-
kojena. Zejm vystraeni, nechtj o tom mluvit.
14. ervence. Men starost s posdkou. Vichni mui jsou siln
chlapi, kte se plavili se mnou u dve. Prvnmu dstojnkovi se
nepodailo zjistit, co neklape; jenom mu ekli, e nco se dje, a po-
kiovali se. Prvn dstojnk dnes ztratil trplivost a jednoho lodnka
udeil. Oekval jsem podnou rvaku, ale byl klid.
Rno 16. ervence oznmil prvn dstojnk, e zmizel jeden len
posdky, Petrovskij. Neum to vysvtlit. Vera v noci drel tyi ho-
diny str na levoboku, byl vystdn Abramovem, nevrtil se u do
kajuty. Posdka sklenj ne pedtm. Vichni tvrdili, e takovou
vc ekali, nechtli vak ci vc, ne e je nco na palub. Prvn d-
stojnk s nimi pomalu ztrc trplivost; obv se vzpoury.
- 83 -
Vera, 17. ervence, piel do m kajuty jeden z lodnk, Olgaren,
a zden mi oznmil, e podle jeho nzoru je na palub ciz mu. Pi
stri se ukryl ped prudkm lijkem za palubn domek, a vtom spat-
il, jak po schdkch vystoupil na palubu vysok huben mu, kter
se nepodobal nikomu z posdky, proel pes palubu a pak zmizel.
Opatrn ho sledoval, ale kdy doel na p, nikoho tam nezastihl, a
vechny prvlaky byly zaven. Byl tm len strachy a j se ob-
vm, aby se panika nerozila. Ztra prohldnu dkladn celou lo,
abych zabrnil nejhormu.
Pozdji tho dne jsem svolal celou posdku a oznmil, e po-
dn prohldneme celou lo, protoe se podle jejich nzoru zejm
nkdo na lodi skrv. Prvn dstojnk se rozilil; prohlsil to za ne-
smysl; stupky takovm nesmyslnm npadm pr jenom mue de-
moralizuj; k tomu, aby je uklidnil, mu pr posta sochor. Poslal
jsem ho ke kormidlu a ostatn zahjili s lucernami bok po boku d-
kladnou prohldku; ani jeden kout nezstal neprozkoumn. Na lodi
jsou jenom ty velk devn bedny, a proto tam nejsou dn voln
kouty, kde by se nkdo mohl skrvat. Po skonen prohldky si po-
sdka oddychla a uklidnn se vrtila do prce. Prvn dstojnk brb-
lal, ale nic neekl.

22. ervence. Posledn ti dny patn poas a cel posdka m
neustle napilno s plachtami nen as se bt. Mui u zejm za-
pomnli na strach. Prvn dstojnk m opt dobrou nladu a vechno
klape. Pochvlil jsem posdku za prci v nepohod. Minuli Gibraltar
a propluli inou. Vechno v podku.

24. ervence. Tahle lo je pece asi jen proklet. O jednoho
lena posdky jsme u byli pipraveni, vplouvme do Biskajskho
zlivu a ekme boui, a pitom jsme pili verej noci o dalho
mue zmizel. Skonil str stejn jako ten prvn, a nikdo ho u
nespatil. Vech mu se zmocnil neznm strach; poslali mi petici s
dost, aby smli dret str ve dvojicch, boj se zstvat sami.
Prvn dstojnk zu. Obvm se, e k nemu dojde; bu on, nebo
lodnci se uchl k nsil.

- 84 -
28. ervence. tyi pekeln dny, kdy to nmi zmtalo jako ve
vru a vtr zuil jako vichice. Nikdo nespal. Vichni mui vyerpni.
Ani nevm, jak postavit stre, protoe nikdo u se neudr na nohou.
Druh dstojnk ohlsil, e dobrovoln pevezme str i kormidlo,
aby se ostatn mohli nkolik hodin prospat. Vtr se utiuje, moe do-
sud rozbouen, ale lo se u tak nezmt, pluje klidnji.

29. ervence. Dal tragdie. Na dnen noc jsem nadil stre
po jednom, protoe posdka je pli unavena, ne abych mohl stavt
dvojice. Kdy rann str pila na palubu, nala tam jenom kormi-
delnka. Zavolala na poplach a vichni vyli na palubu. Dkladn
prohldka, ale nikoho jsme nenali. Jsme te bez druhho dstojnka
a posdka je bez sebe strachy. Dohoda s prvnm dstojnkem, e beze
zbran nebudeme vychzet a pozorn budeme sledovat vechny po-
dezel kazy.

30. ervence. Posledn noc. Mm radost, e se blme k Ang-
lii. Poas krsn, vechny plachty napjaty. Ulehl jsem zcela vyer-
pn; tvrd spal; probudil m prvn dstojnk se zprvou, e oba
strn a kormidelnk zmizeli. K obsluze lodi zbvm jen j sm s
prvnm dstojnkem a dvma lodnky.

1. srpna. Dva dny mlha, a ani jedna lo v dohledu. Doufal
jsem, e v Lamanskm prplavu budu moci signalizovat o pomoc
nebo nkde pistt. Nemm dost lodnk k obsluze plachet, musm
proto plout po vtru. Neodvauji se je svinout, u bych je nemohl
znovu vythnout. Mm pocit, e plujeme vstc njakmu stranmu
osudu. Prvn dstojnk je te sklenj ne oba lodnci. Jako by ho
jeho tvrd povaha nahlodvala zevnit. Ale lodnci se u neboj, pra-
cuj usilovn a trpliv, pipraveni na nejhor. Jsou to Rusov, prvn
dstojnk je Rumun.

2. srpna, plnoc. Z nkolikaminutovho spnku m probudil
vkik kdesi ped mmi dvemi. V mlze nic nebylo vidt. Vybhl
jsem na palubu a srazil se s prvnm dstojnkem. Rovn pr uslyel
vkik a vybhl, ale po hldce ani stopy! O dalho m! Boe, po-
- 85 -
moz nm! Prvn dstojnk tvrd, e u jsme jist minuli Doverskou
inu; ve chvli, kdy se mlha zvedla, mu vykikl, zahldl toti North
Foreland. Pak tedy u jsme pmo v Severnm moi a v thle mlze,
kter jako by plula s nmi, ns me dit pouze Bh; a ten ns snad
opustil.

3. srpna. O plnoci jsem el vystdat mue u kormidla, ale
kdy jsem tam doel, nikoho jsem nenael. Vtr byl siln, mli jsme
ho v zdech, a tak jsme neboili. Bl jsem se odejt od kormidla, a
tak jsem zavolal prvnho dstojnka. Za pr vtein vybhl jen ve
spodkch na palubu, vyden a se ztrhanmi rysy. Zmocnil se m
strach, e zelel. Pistoupil a ke mn a chraptivm hlasem, s sty
pitisknutmi na m ucho, jako by se bl, e by to i vzduch slyel,
eptal: Je To tady, te u to vm. Vera v noci jsem To na stri
uvidl, vypad To jako vysok, huben mu, bled jako smrt. Stlo
To na pdi a hledlo dopedu. Piplil jsem se k Tomu a vrazil jsem
do Toho n, jene ten Tm projel, jako by to byl vzduch. Pi tchto
slovech vythl n a prudce se jm rozmchl. Nato pokraoval: Ale
je To tady a j To najdu. Teba To je v podpalub, v jedn z tch be-
den. Vypm jednu za druhou a podvm se tam. Vy zatm bute u
kormidla. A s varovnm posunkem a prstem na rtech sestoupil dol.
Prv se zdvihal rezav vtr a j nemohl kormidlo opustit. Vidl
jsem, jak se vrac na palubu s bednikou na nad a svtilnou a se-
stupuje prvlakem na pdi do podpalub. Zblznil se, doista se
zblznil, a pokouet se ho zarazit nem vbec smysl. A na tch vel-
kch bednch stejn neme nic zkazit. Jsou deklarovny jako hl-
na a nanejv je snad trochu odthne, a tm jim vbec neukod.
Zstanu proto tady a budu hldat kormidlo a pitom pst tyhle po-
znmky. Mohu jedin dvovat v Boha a ekat, a se mlha rozply-
ne. Potom, pokud bych nemohl s vtrem za zdy namit do pstavu,
svinu plachty, budu klidn vykvat a signalizovat o pomoc...
Nyn u je tm po vem. Zrovna kdy jsem u zaal doufat, e
se prvn dstojnk vrt klidnj slyel jsem ho toti, jak v podpa-
lub do neho bu, a prce mu jen prospje ozval se zdola pr-
vlakem krtk, pronikav vkik, krev mi ztuhla v ilch, a na palu-
bu vyskoil jako vystelen z dla bsnc lenec s koulejcma se
- 86 -
oima a obliejem zrznnm strachem. Zachrate m! Zachrate
m! kiel a rozhldl se po pkrovu mlhy. Jeho hrza se zmnila v
zoufalstv a pevnm hlasem ekl: Radji pojte se mnou, kapitne,
ne bude pozd. On je tady. U znm to tajemstv. Moe m ped
nm zachrn, nic jinho opravdu nezbv! Ne jsem ze sebe mohl
vypravit jedin slovo nebo k nmu piskoit a chytit ho, vyhoupl se
na zbradl a odhodlan se vrhl do moe. I j te u zejm znm to
tajemstv. Tenhle lenec m tedy pipravoval o jednoho mue po
druhm a te je nsledoval sm. Bh mi pomhej! Jak zodpovm
vechny ty hrzy, a pipluji do pstavu? A pipluji do pstavu!
Dojde k tomu vbec nkdy?

4. srpna. Neustle mlha, slunce ji neproraz. Vm, e u svt,
vdy jsem nmonk a musm to poznat. Neodvil jsem se sestoupit
dol, neodvil jsem se opustit kormidlo, a tak jsem zstal tady celou
noc a v eru noci jsem To spatil Jeho! Bh mi odpus, ale prvn
dstojnk ml pravdu, kdy skoil pes palubu. Je lp umt jako lo-
vk, nikdo neme mt nmitky, jestlie nmonk zeme v moskch
hlubinch. Jene j jsem kapitn a nesmm opustit lo. Toho bla i
netvora vak oklamu; jakmile m zanou opoutt sly, pivu si
ruce ke kormidlu, a zrove s nimi tam pivu to, eho se On To!
neodv dotknout. A tak zachrnm svou dui i svou kapitnskou
est, a u se zvedne phodn i nephodn vtr! Slbnu a noc u se
bl. Kdyby mi te znovu pohldl do tve, asi by mi u nezbval
as vykonat, co musm... Jestlie ztroskotme, snad tuto lhev nkdo
nalezne, a ti, kdo ji naleznou, teba pochop; a pokud nepochop... nu,
pak budou alespo vdt, e jsem splnil kol, kter mi byl sven.
Nech Bh a Panna Maria a vichni svat pomohou uboh chybujc
dui, kter se sna dostt sv povinnosti...

Porota pochopiteln nemohla vynst jednoznan rozsudek. d-
n prkazn materil se pedloit nedal a nikdo neme dosvdit,
zda se kapitn dopustil tch vrad, i nikoli. Lid se tm jednomy-
sln domnvaj, e kapitn je prost hrdina a m mu bt vypraven
poheb na traty obce.
- 87 -
Obad se bude konat tm zpsobem, e flotila lun doprovod
kapitnovu rakev proti proudu eky Esk a pak bude dovezena zpt k
Tatehillskmu molu. Odtud ji vynesou nahoru po schodech k opat-
stv, kde bude uloena na hbitov na tesu. Svou ast na tto po-
sledn cest ji ohlsili majitel vce ne jednoho sta lun.
Po onom velkm psu jako by se slehla zem; lid jsou tm dost roz-
ladni, protoe pi nynjm stavu veejnho mnn by ho jist msto
adoptovalo. Ztra se kon poheb, a tak skon jedno z mnoha ta-
jemstv moe.

DENK MINY MURRAYOV

8. srpna. Lucy byla celou noc neklidn a j jsem tak spala ja-
ko na vod. Boue divoce zuila a vechny stky nad komny ine-
ly, e mi z toho bel mrz po zdech. Kdykoli vtr prudce zadul,
zaznlo to jako vstel ze vzdlenho dla. Lucy se kupodivu ani
neprobudila, ovem dvakrt vstala a oblkla se. Natst jsem se po-
kad vas probudila, spc Lucy jsem svlkla a uloila zpt na lko.
Somnambulismus je opravdu nco velmi podivnho; jakmile jej
mysl zk njak fyzick akce, zapomene Lucy, co chtla po-
kud vbec nco chtla a zase se skoro pln podrob bnmu
chodu ivota.
Ob jsme vstaly asn zrna a ly se podvat dol do pstavu,
jestli se v noci nco nepihodilo. Lid tam bylo pomrn mlo, a a-
koli slunce jasn zilo a vzduch byl ist a sv, probjely se velk,
sveep vypadajc vlny, od nich se ble odrela pna na hebenech,
zkm vjezdem do pstavu jako bezohledn chlap, kter si raz cestu
zstupem. Byla jsem celkem rda, e Jonathan nestrvil minulou noc
na moi, nbr na pevnin. Jene, ach, je vbec u na moi i je jet
na pevnin? Kde je a jak se mu da? Zanm mt o nj hrozn
strach. Kdybych jen vdla, co dlat, a mohla vbec nco dlat!

10. srpna. Poheb neastnho lodnho kapitna byl velmi do-
jemn. astnily se ho snad vechny lodi z pstavu a celou cestu z
Tatehillskho mola a nahoru na hbitov nesli rakev jejich kapitni.
Vypravila jsem se s Lucy pomrn brzy na nai starou laviku. Zatm
- 88 -
doplula flotila lun proti proudu a k Viaduktu a prv se vracela.
Mly jsme krsn vhled a sledovaly jsme smuten prvod tm po
cel jeho trase. Neastnka uloili k poslednmu odpoinku zcela
blzko na laviky, a tak kdy jsme se na ni ve vhodn okamik po-
stavily, vidly jsme vechno. Chudk Lucy byla velmi rozruena.
Celou dobu byla neklidn a ctila se nesv; ty non mry j urit
kod. V jednom je hrozn divn: zsadn mi nechce piznat, e jej
neklid je nm vyvolvn; a pokud by snad byl, pak sama nechpe,
m. Rozruilo ji t, e uboh pan Swales byl dnes rno nalezen
mrtev se zlomenm vazem na na lavici. Zejm se vylekal, tvrd
lka, a spadl pozptku z lavice. Ml toti v tvi vraz takovho
dsu a strachu, a oitm svdkm ztuhla krev v ilch. Uboh
hodn staec! Teba spatil svma umrajcma oima Smrt! Lucy je
tak jemn a citliv, e vnj vlivy na ni dolhaj mnohem silnji ne
na jin lidi. Ted prv ji vyvedla z mry jist malikost, j bych sa-
ma celkem nevnovala pozornost, i kdy mm zvata velice rda.
Jeden z mu, kte pichzvaj sem nahoru dvat se na lodi, ml s
sebou svho psa. Nikdy bez nho nechod. Oba jsou ti a nikdy jsem
nevidla toho mue se zlobit, ani neslyela psa tkat. Pi pohebnm
obadu odmtal pes jt k svmu pnu, kter sedl s nmi na lavice,
ale zstval ve vzdlenosti nkolika yard, tkal a vyl. Pn mu do-
mlouval naped laskav, potom psnji a nakonec rozzloben; jene
pes ani nepibhl, ani nepestal tkat. Byl jako posedl, oi mu di-
voce svtily a srst ml zjeenou jako koi ocas, kdy je Micka na
vlen stezce. Nakonec se jeho pn doplil, piskoil k nmu, kopl
ho, chytil ho za ztylek a napl pivlekl, napl hodil na nhrobn
kmen, na nm je lavice postavena. Sotva se chudek dotkl kame-
ne, ztichl a zaal se tst. Nesnail se utci, chvl se vak po celm
tle, cel se skril a vypadal vyden; marn jsem se ho pokouela
ukonejit. Tak Lucy ho velice litovala, nesnaila se ho vak pohla-
dit, nbr jenom na nj hledla s vrazem zoufalstv. Mm velk
obavy, e Lucy je pli citliv, ne aby se jej cesta ivotem mohla
obejt bez pot. Dnes v noci se j o tom vem bude urit zdt. To
vechno dohromady lo zaveden do pstavu mrtvm muem;
jak byl s rencem pivzn ke kormidlu; dojemn poheb; pes, na-
ped rozdivoel, te vystraen j urit poskytne ltku pro sny.
- 89 -
Jist bude nejlep, aby la spt tlesn unaven; vyvedu ji proto
na dlouhou prochzku podl tes a k ztoce Robina Hooda a zpt.
Po takov te by opravdu nemla mt pli velkou chu v noci vst-
vat a chodit ve span.

kapitola 8/
DENK MINY MURRAYOV

T den, 11 hodin veer. Ach, jak j jsem unaven! Nebt toho,
e jsem na sebe vzala povinnost vst si denk, tak jsem ho dnes neo-
tevela. Prochzka byla moc hezk. Lucy dostala za chvli bjenou
nladu, nejsp dky nkolika roztomilm kravikm, kter ns pily
na poli nedaleko majku oichvat a k smrti ns vylekaly. Urit
jsme na vechno zapomnly a uvdomovaly si jen svj osobn strach,
a to zejm smazalo vechny minul dojmy a my se ctily jako zno-
vuzrozen. V ztoce Robina Hooda jsme bohat posvaily v rozko-
n starobyl hospdce s arkem, vedoucm pmo na beh pokryt
moskmi chaluhami. asopis New Woman by byl urit okovn
na chut k jdlu! Mui jsou snenlivj, Bh jim ehnej! Cestou
dom jsme nkolikrt, vlastn mnohokrt odpovaly a celou dobu
nm buila srdce strachem z divokch bk. Lucy byla podn uta-
han, a mly jsme proto v myslu jt co nejdv na kut. Piel vak
mlad pastor a pan Westenrov ho pozvala na veei. Pi veei
jsme se s tm nudnm pankem podn zapotily; dalo mi to obrov-
skou prci a ctm se jako hrdinka. Myslm, e jednoho dne se budou
muset pni biskupov sejt a pemlet o vchov nov generace
pastor, kte nepijmou pozvn k veei, a u se na n jakkoli na-
lh, a kte poznaj, kdy jsou dvky unaven. Lucy sp a lehce dch.
M rovj tve ne obvykle a vypad tak pvabn! Jestlie se pan
Holmwood do n zamiloval, sotva jen ji spatil v salonu, co by asi
ekl, kdyby ji spatil te? Redaktoi enskch asopis zanou jed-
noho dne vyhlaovat, e by se mum a enm mlo dovolit, aby
jeden vidl druhho ve span jet ped nabdkou k satku i ped
jejm pijetm. Jene podle mho nzoru se modern ena v budoucnu
- 90 -
nespokoj, aby nabdky k satku pouze pijmala ona je bude d-
vat sama! A jak podn to bude provdt, paneku! Trochu m to
utuje. Jsem dnes veer moc astn, protoe se Lucy zejm da
lp. Snad u m opravdu to nejhor za sebou, snad u ji pestanou ty
sny suovat. A vdt, co je s Jonathanem, tak budu pln astna...!
Bh mu ehnej a ochrauj ho!

11. srpna, 3 hodiny rno. Opt denk. Nespm, mohu tedy
klidn pst. Jsem pli rozilen, ne abych spala. Jak dobro-
drustv, jak hrzn zitek jsme proily! Sotva jsem sklapla denk,
usnula jsem... Pojednou jsem se pln probudila a posadila. Svral
m pocit stran zkosti a przdnoty. V pokoji byla tma, take jsem
nemohla vidt na Lucyino lko; tie jsem se k nmu pikradla a
hledala ji po hmatu. Lko bylo przdn. Rozkrtla jsem sirku a zjis-
tila, e Lucy nen v mstnosti. Dvee byly zaveny, nikoli zameny, a
j je pece zamkla! Obvala jsem se probudit jej matku, kter se
posledn dobou da h, a tak jsem si jen pes sebe pehodila njak
aty a hodlala vybhnout ven ji hledat. Jet ped odchodem mi na-
padlo, e by mi aty, kter si oblkla, mohly poskytnout kl k tomu,
kam ve spnku chtla jt. upan by znamenal dm, aty venek. u-
pan i aty byly na obvyklm mst. Bohudk neme bt daleko,
oddychla jsem si, m pece na sob jenom non koili. Sebhla
jsem dol a nahldla do obvacho pokoje. Tam nebyla! Pak jsem
nahldla do vech nezamench pokoj v dom a srdce mi svral
neustle vzrstajc strach. Nakonec jsem dola ke dvem haly a na-
la je oteven. Nebyly oteveny dokon, ale zmek nezapadl. Zdej
njemnci dm kadou noc velmi peliv zamykaj, take k mmu
leku Lucy zejm odela jen v tom, co mla na sob. Nebyl as pe-
mlet, co by se mohlo stt; vechny podrobnosti mi zastral mlhav,
ve pevldajc strach. Vzala jsem si velk tlust l a vybhla ven.
Vykroila jsem do Crescentu, prv kdy odbjela jedna, a nikde
nebylo vidt ani ivka. Bela jsem po Severn promend, ale
nikde ani stopa po bl postav, kterou jsem hledala. Z okraje Zpad-
nho tesu nad molem jsem se podvala pes pstav a k Vchodn-
mu tesu ve strachu i nadji ani nevm , e spatm Lucy na
na oblben lavici. Msc v plku jasn svtil, po nebi se hnaly
- 91 -
mraky ern jako uhel a vytvely mihotavou diormu svtel a stn.
Nhle pokryl mrak svm stnem kostel Panny Marie a jeho okol a j
jsem vbec nic nevidla. Sotva mrak zmizel, objevily se zceniny
opatstv a v zkm pruhu jasnho svtla, jakoby vyatho ostm
mee, postupn vyvstval kostel a hbitov. M oekvn se splnilo
stbrn svit msce dopadl na lavici se snhov blou postavou,
zaklonnou dozadu. Vtom se pihnal dal mrak, take jsem toho
moc nezahldla, nebo tm okamit vystdal stn svtlo. Zdlo se
mi vak, e za lavic, od n se jasn odrela bl postava, stoj nco
temnho a skln se nad Lucy. Nepoznala jsem, co to bylo, zda lo-
vk i zve. Dl jsem u neekala a sebhla po pkrch schodech k
molu a po nm pes ryb trh k mostu; jedin tudy vedla cesta k V-
chodnmu tesu. Msto jako by bylo mrtv, nikde ani iv due. Byla
jsem rda, vdy jsem nechtla, aby nkdo vdl o Lucyin stavu.
Pipadalo mi, e se as zastavil a vzdlenost se vbec nekrt, a s te-
soucmi se koleny a tce oddychujc jsem stoupala po schodech
nahoru k opatstv. Velmi jsem spchala, a pesto mi pipadalo, jako
by mi nohy zatovalo olovo a kad kloub mho tla byl pln za-
rezavl. Kdy jsem dola tm a na konec schod, byla jsem u
tak blzko, e jsem i v mihotavch stnech mohla rozeznat lavici s
blou postavou. Nad dozadu zaklonnou Lucy se opravdu sklnlo
nco dlouhho a ernho. Vyden jsem zvolala: Lucy! Lucy! a ta
postava zdvihla hlavu a z msta, kde jsem byla, jsem zahldla bledou
tv a rud hnouc oi. Lucy neodpovdla a j jsem bela dl k
vchodu na hbitov. Kdy jsem tam vbhla, octl se mezi mnou a lavic
kostel a asi na minutu jsem ztratila Lucy z o. Jakmile jsem byla za
kostelem, mrak ji peel a msc svtil tak jasn, e jsem ji uvidla,
jak sed s hlavou spovajc na opradle lavice. Byla zcela sama,
iroko daleko ani stopa po nem ivm. Sklonila jsem se nad ni a
zjistila, e dosud sp. Rty mla pooteven a oddychovala ne tak
lehce jako obvykle, ale tce a trhan, jako by se pi kadm vdech-
nut namhav snaila vpravit vzduch do plic. Jak jsem se blila,
zvedla ve spnku ruku a pithla si lmeek non koile bl ke krku.
Pitom se trochu zachvla, jako by se j dotklo nco studenho. Pe-
hodila jsem pes ni tepl l a sthla j okraj tsn kolem krku, proto-
e jsem se strachovala, aby se neroznemohla z nonho chladu; byla
- 92 -
pli lehce obleena. Bla jsem se probudit ji narz, a tak jsem j
velkm spnacm pendlkem zachytila l tsn u krku, aby mi nic
nebrnilo v pohybech a abych j mohla pomhat. Strach mi vak
zejm ochromoval ruce a j jsem byla tak nemotorn, e jsem ji asi
pchla nebo krbla pendlkem; chvlemi si toti pikldala ruku ke
krku a stnala, i kdy ji oddychovala klidnji. Kdy jsem ji peliv
zahalila, obula jsem j sv stevce a zaala ji jemn probouzet. Zpo-
tku nereagovala, ale zponenhla spala m dl tm neklidnji a ob-
as vzdychla a zastnala. Jene as plynul pli rychle a j ji chtla
dostat co nejdve dom; zaala jsem s n proto cloumat silnji, a
nakonec otevela oi a probrala se. Vbec se nezdla bt pekvapena,
e m vid; ani trochu si toti neuvdomovala, kde vlastn je. Lucy
se vdycky s pvabem probouz a rovn pi takov pleitosti, kdy
byla urit cel prokehl a vylekan z pedstavy, e se neobleen
probouz na hbitov, neztratila nic ze sv lbeznosti. Lehce se chvla
a pitiskla se ke mn. Pikzala jsem j, aby okamit la se mnou
dom, a ona bez jedinho slova vstala, poslun jako mal dt. Ces-
tou jsem si odela nohu o ostr kmen a Lucy zaslechla m vyjeknu-
t. Zastavila se a nalhala, abych si obula sv stevce; odmtla jsem.
Kdy jsme vak doly na pinu za hbitovem, kde jet byla kalu
po bouce, pomazala jsem si bltem jednu nohu o druhou, aby nikdo,
koho bychom snad cestou dom potkaly, nepostehl, e jsem bosa.
tst nm plo a my se dostaly dom, ani jsme na nkoho na-
razily. Jednou jsme zahldly, jak ped nmi pechz ulici njak
mu, zejm v nepli stzlivm stavu. Ukryly jsme se v jakchsi
vratech, dokud nezmizel v jedn z pkrch zkch uliek, jakch je
tady mnoho a kterm ve Skotsku kaj wynds. Srdce mi celou do-
bu builo tak siln, a jsem si obas myslela, e snad omdlm. Mla
jsem velk strach o Lucy, nejen o jej zdrav, vdy pobytem na no-
nm chladnm vzduchu mohlo bt vn ohroeno, ale i o jej povst,
kdyby se o tom snad nkdo dozvdl. Kdy jsme doly dom a umy-
ly si nohy, spolen jsme se pomodlily a j ji uloila do postele. Ne
usnula, poprosila m vlastn m pnliv dala , abych se ni-
komu o jejm nonm dobrodrustv nezmnila, dokonce ani matce
ne. Zprvu jsem vhala a nechtla to slbit, ale pi pomylen na zdra-
votn stav jej matky, na rozruen, kter by zprva o nem takovm
- 93 -
vyvolala, i na mon pekroucen celho pbhu k nmu by uri-
t dolo, kdyby pronikl na veejnost , jsem s tm nakonec radji
souhlasila. Snad je to pece jen sprvn rozhodnut. Zamkla jsem
dvee a kl jsem si uvzala k zpst, take m doufejme u nic ne-
vyru. Lucy sp jako dudek; v dli se vysoko nad moem objevuje
odlesk svtn...

Tho dne, v poledne. Vechno klape. Lucy spala tak dlouho,
dokud jsem ji neprobudila, a zejm se celou noc ani neobrtila. To
non dobrodrustv j snad ani trochu neublilo; naopak, prosplo j,
protoe dnenho rna vypad lpe ne za poslednch nkolik tdn.
Je mi lto, e jsem byla tak neobratn a zranila ji spnacm pendl-
kem. Mlem to mohlo bt dost vn, vdy m na hrdle propchnu-
tou pokoku. Nejsp jsem j uskpla kousek uvolnn ke a pro-
bodla ji, protoe tam m dva mal rud puntky jako po bodnut
pendlkem, a na stuce non koile mla kapku krve. Omluvila
jsem se j a mrzela se na sebe, ale Lucy se smla, dobrala si m a
prohlsila, e to ani nect. Natst to neme zanechat jizvy, ranky
jsou pli drobn.

Tho dne, v noci. Strvily jsme klidn den. Vzduch byl jasn,
slunce zilo a vl chladn vtk. Naobdvaly jsme se v Mulgrave
Woods, pan Westenrov tam jela po silnici a j s Lucy jsme ly po-
dl tesu a setkaly jsme se s n u brny. Bylo mi trochu smutno, pro-
toe jsem si uvdomovala, jak pln astn bych byla, kdyby tu byl
se mnou Jonathan. Nezbv mi ovem ne bt trpliv. Veer jsme
se prochzely po promend, poslechly si nkolik hezkch melodi
od Spohra a Mackenzieho a odely brzy na loe. Lucy vypad
klidnji ne minul dny a okamit usnula. Zamknu dvee a kl si
zase vezmu k sob, i kdy dnen noc neekm dn pote.

12. srpna. M oekvn se nesplnilo; dvakrt za noc m toti
Lucy probudila, jak se pokouela odejt z pokoje. Pipadalo mi, e i
ve spnku ji ponkud mrzelo, e nala dvee zamen, a zdrhav se
vrtila na loe. Vzbudila jsem se za svitu; venku ji vitoili ptci.
Probudila se i Lucy a j jsem s potenm shledala, e vypad jet
- 94 -
lpe ne vera rno. Snad se j u opravdu vrtila jej star dobr
nlada. Pila ke mn, pitulila se a vyprvla mi o Arthurovi. J zase
jsem se j svila se svmi starostmi o Jonathana a ona se m pokou-
ela konejit. Piznm se, e se j to trochu podailo; i kdy sympatie
nedok zmnit fakta, pece jen mohou dopomoci, aby se dala lpe
unst.

13. srpna. Dal klidn den a do postele s klem na zpst ja-
ko pedtm. Zase jsem se v noci probudila a zjistila, e Lucy sed ve
spnku na lku a ukazuje na okno. Tie jsem vstala, odhrnula zclo-
ny a vyhldla ven. Msc jasn zil a v jeho nnm svitu splvaly
obloha i moe v jedin velk a tich tajemstv, tak krsn, e se slovy
vbec ned popsat. V msn zi se pede mnou tepotal velk ne-
topr a stdav piltal a odltal ve velkch vivch obloucch. Jed-
nou i dvakrt piletl a do m blzkosti, ale zejm se m polekal a
odletl pes pstav smrem k opatstv. Kdy jsem odstoupila od ok-
na, Lucy u leela a klidn spala. Po zbytek noci se u ani nepohnu-
la.

14. srpna. Cel den na Vchodnm tesu, etla a psala. Lucy si
nejsp tohle zkout zamilovala stejn jako j, a kdy nastane as
odejt dom na obd, svainu nebo veei, tko ji odsud dostvm.
Dnes odpoledne prohodila podivnou poznmku. Vracely jsme se
dom k veei a zastavily jsme se na hornm konci schodit vedou-
cho od Zpadnho mola, abychom se jako obvykle pokochaly vy-
hldkou. Slunce, zapadajc daleko na nebi, prv klesalo za mys Ket-
tleness a Vchodn tes se starm opatstvm byl zalit rudm odles-
kem, kter jako by vechno oblil pekrsnm rovm oparem.
Chvli jsme mlely a pojednou Lucy zamumlala jakoby pro sebe:
Zase ty jeho rud oi! Jsou pln stejn. Byl to tak podivn v-
rok a navc byl vysloven tak znenadn, e jsem se pln vylekala.
Nepatrn jsem se pootoila, abych na Lucy lpe vidla a nepsobila
pitom dojmem, e na ni upen hledm, a zpozorovala jsem, e je v
jakmsi polospnku. Na oblieji mla zhadn vraz, z kterho jsem
nebyla moudr; nic jsem tedy neekla a jenom sledovala, kam m
jej pohled. Zdlo se mi, e se dv na nai laviku, kde sedla jaksi
- 95 -
osaml tmav postava. Trochu jsem se polekala, protoe i mn se na
okamik zdlo, e ten lovk m velk rud oi, planouc jako ohn.
Tento dojem se vak rozptlil, jakmile jsem se podvala pozornji.
Slunce se rud odrelo od oken marinskho kostela za na lavi-
kou, a jak sklouzvalo za obzor, mnil se lom paprsk a jejich odraz
natolik, e vyvolaly dojem, jako by se tam nco pohybovalo. Upo-
zornila jsem Lucy na tenhle zvltn jev a ona se prudce probrala ze
snn. Tvila se vak i dl smutn, snad si vzpomnla na onu hroz-
nou noc tady nahoe. Nikdy o n nemluvme. Proto jsem nic neekla a
ly jsme dom na veei. Lucy rozbolela hlava a la zhy na lko.
Kdy jsem se ujistila, e sp, vypravila jsem se na malou prochzku.
la jsem podl tes smrem na zpad a vzpomnky na Jonathana ve
mn vyvolaly sladkobolnou nladu. Cestou dom jsem pohldla na-
horu na prel naeho domu v Crescentu; bylo ve stnu, ale msn
svit byl tak jasn, e ve na nm bylo zeteln vidt. Spatila jsem,
jak se Lucy vykln hlavou z okna. Domnvala jsem se, e m snad
vyhl; vythla jsem tedy kapesnk a zamvala. Vbec si toho ne-
vimla a ani se nehnula. Vtom se svit msce pehoupl pes roh bu-
dovy a jeho paprsky dopadly pmo na okno. Tam se jasn rsovala
Lucyina hlava open o poprsnk. Oi mla zaven, tvrd spala a
vedle n sedlo na poprsnku cosi, co vypadalo jako velk ptk. Vy-
lekala jsem se, aby se nenachladila, a vybhla jsem nahoru; ale kdy
jsem vela do pokoje, vracela se prv v hlubokm spnku a tce
oddychujc k posteli. Ruku si pidrovala u krku, jako by ho chrnila
ped zimou. Neprobudila jsem ji, jen jsem ji teple pikryla. Bedliv
jsem zamkla dvee a dovela pevn okno.
Lucy vypad velmi sladce ve spnku, je vak bled ne obvykle a
rysy m unaven a ztrhan. Vbec se mi nelb; obvm se, e ji nco
trp. K bych mohla zjistit co.

15. srpna. Vstala jsem pozdji ne jindy. Lucy byla maltn a
unaven a neprobudila se, ani kdy ns volali k sndani. Spala dl. U
sndan ns ekalo mil pekvapen. Arthurovu otci se da lpe a
vyslovil pn, aby se svatba konala co nejdve. Lucy z tichm
tstm a jej matka se souasn raduje i rmout. Pozdji mi sdlila
dvody. Trp ji, e pijde o dceru, ale t ji, e Lucy bude mt brzy
- 96 -
nkoho, kdo ji bude ochraovat. Uboh, drah, hodn pan! Svila
mi, e u nad n byl vynesen rozsudek smrti. Neoznmila to Lucy a
j j musela slbit, e toto jej tajemstv zachovm. Lka j sdlil, e
j srdce slbne a e za nkolik mlo msc mus zemt. Ovem ja-
kkoli nhl lek by j kdykoli pivodil smrt, tebas u te. Ach, jak
moudr bylo, e jsme se j nezmnily o on stran Lucyin nms-
n noci!

17. srpna. Cel dva dny ani dka v denku. Nechtlo se mi
pst. Jako by se nad nam tstm snel pkrov stnu. dn zprvy
od Jonathana, Lucy oividn slbne a hodiny jej matky jsou tm
seteny. Nechpu, jak je mon, e Lucy takhle schz! J dobe, sp
dobe a je hodn na erstvm vzduchu; ale po celou tu dobu j re
na tvch blednou, den ode dne slbne a je unavenj a unavenj.
V noci ji slym, jak lap po vzduchu. Kl od dve mm vdycky
pivzn kolem zpst, Lucy ovem vstv, pechz po pokoji a
sedv u otevenho okna. Vera v noci jsem se probudila a pistihla
ji u otevenho okna; pokouela jsem se ji probudit, ale marn
vypadalo to, e je v mdlobch. Nakonec se mi podailo pivst ji k
sob, byla vak slab jako ttina, dlouze a bolestn bojovala o dech a
pitom tie plakala. Zeptala jsem se j, pro vlastn byla u okna, ale
zavrtla hlavou a odvrtila se. Doufm, e jej nevolnost nen zavi-
nna onm neblahm pchnutm spnacm pendlkem. Kdy spala,
podvala jsem se j na hrdlo, a drobn ranky se zejm nezhojily. Jsou
stle oteven a snad i vt ne dv; okraje maj blav. Jsou to ma-
l bl skvrnky s rudmi tekami uprosted. Jestli se za jeden dva dny
nezahoj, budu trvat na tom, aby si je prohldl lka.

DOPIS ADVOKTN FIRMY F. BILLINGTON & SYN,
WHITBY,
FIRM CARTER, PATERSON & SPOL., LONDN
17. srpna

Ven pnov,
v ploze Vm zaslme dodac list na zbo, zaslan Vm pro-
stednictvm Great Northern Railway. Zsilku dorute ihned po pe-
- 97 -
vzet na Kingscrosskm ndra do Carfaxu u Purfleetu. Dm je pro-
zatm przdn, ale v ploze naleznete kle, z nich kad je oznaen
ttkem.
Zsilku, kterou tvo celkem padest beden, laskav slote v s-
ten rozboen budov, patc k usedlosti a oznaen psmenem A
na piloenm nrtku. V zstupce msto snadno pozn, protoe je
to bval kaple tohoto panskho sdla. Zbo je vypraveno vlakem
dnes veer v pl dest a m bt vyloeno na Kings Crossu ztra
odpoledne v pl pt. Protoe si n klient peje, aby zbo bylo do-
dno co nejrychleji, pistavte laskav vas pslun povozy a ihned
vypravte zbo na msto uren. Abychom vylouili jakkoli zdren
vyplvajc ppadn z obvyklho uhrazovn vloh u Vaich pslu-
nch oddlen, pikldme ek na deset liber ( 10,,), jeho p-
jem nm laskav potvrte. Jestlie budou vlohy ni ne tato st-
ka, rate peplatek vrtit; jestlie budou vy, ihned Vm na Vai
vzvu zaleme ek na hradu nedoplatku. Pi odchodu z domu rate
zanechat kle v hlavn hale domu, kde si je majitel pevezme po
pchodu; k odemen pouije duplikt. Nepokldejte prosm za
poruen obchodn zdvoilosti, e Vs dme o vemon urychlen
cel zleitosti.
V dokonal ct
SAMUEL F. BILLINGTON & SYN

DOPIS FIRMY CARTER, PATERSON & SPOL.,
LONDN,
FIRM BILLINGTON & SYN, WHITBY
21. srpna

Ven pnov,
potvrzujeme tmto pjem 10,, a vracme Vm ek na
1,17,9 za peplatek podle piloen stvrzenky. Zbo bylo dodno
pesn podle instrukc a klc byl podle pkazu zanechn v hlavn
hale.
V dokonal ct za
CARTER, PATERSON & CO.

- 98 -
DENK MINY MURRAYOV

18. srpna. Dnes jsem astn a pi na lavice na hbitov. Lu-
cy se ct podstatn lpe. Celou noc na dneek dobe spala a ani jed-
nou m nevyruila. Snad se j u re vrt brzy na lka, akoli je
stle chorobn bled a vbec nem barvu. Chpala bych to, kdyby
byla chudokrevn, ale ona nen. Je vesel, pln ivota a m dobrou
nladu. Snad u ji opravdu ta chorobn zamlklost opustila a dokonce
mi prv pipomnla jako bych vbec njak pipomenut pote-
bovala onu noc a jak jsem ji nalezla spc tady, pmo na tto la-
vice. Kdy mi to kala, poklepvala lehce podpatkem na kamennou
nhrobn desku. Tehdy m uboh noiky mnoho hluku nenadla-
ly! ekla. Chudk pan Swales by urit ekl, e asi proto, abych
neprobudila Geordieho. Mla celkem sdlnou nladu, a tak jsem se
j zeptala, jestli se j tehdy v noci nco zdlo. Ne odpovdla, na-
krabatila roztomile elo, o em Arthur budu ho tak nazvat jako
ona prohlauje, e to m velmi rd; a j ho opravdu chpu. Pak
pokraovala svm zasnnm zpsobem, jako by se snaila vybavit si
to v pamti: Ani to vlastn nebylo jako sen; pipadalo mi to jako
skutenost. Prost jsem touila bt tady, na tomhle mst nevm
pro, neho jsem se toti bla nevm eho. Jenom si vzpomnm,
e jsem zejm ve spnku prola ulicemi a pes most. V t chvli pr-
v vyskoila njak ryba a j jsem se naklonila pes zbradl, abych ji
zahldla. A jak jsem stoupala po schodech, zaslechla jsem tkot
mnoha ps jako by cel msto bylo najednou pln tkajcch ps.
Pak si jen mlhav vzpomnm na nco dlouhho a temnho s ru-
dma oima, jak jsme tehdy vidly pi zpadu slunce, a na to, e m
najednou obklopilo nco velmi sladkho a zrove velmi trpkho.
Pak mi pipadalo, e klesm do hlubokch zelench vod, v uch mi
znl zpv, jak snad slchvaj tonouc, a pak jako by se vechno ode
mne vzdalovalo, jako by m due opustila tlo a vznela se ve vzdu-
chu. Dokonce si matn vzpomnm, e v jedn chvli byl Zpadn
majk pmo pode mnou a vzpt jsem poctila smrtelnou zkost
jako pi zemtesen, probudila jsem se a zjistila, e mnou cloum.
Uvidla jsem t jet dv, ne jsem t uctila.
- 99 -
Potom se rozesmla. Jej smch psobil ponkud neskuten. Udi-
vil m a vbec se mi nelbil. ekla jsem si, e ji radji pivedu na
jin mylenky; zaala jsem proto rozhovor na jin tma a Lucy zase
byla stejn jako dv. Prochzka na svm vzduchu ji osvila a ble-
d tve j zrovly. Jej matka se zaradovala, kdy ji spatila, a
vechny ti jsme strvily velmi astn veer.

19. srpna. Slva! Slva! Slva! Akoli to tak pln slavn zase
nen! Konen zprvy od Jonathana! Ten drahouek byl nemocn,
proto nepsal. Te u se to nemusm bt myslet nebo vyslovit, kdy to
vm. Pan Hawkins mi poslal dopis a sm k nmu pipsal nkolik mi-
lch slov. Ztra rno odjdm pmo za Jonathanem. Bude-li teba,
pomu ho oetovat a odvezu si ho dom. Pan Hawkins k, e by
nebylo patn, kdybychom se tam vzali. Tolik jsem se naplakala nad
dopisem t hodn sestiky, a byl cel mokr od slz; ctm to, kdy
mi te le na adrech. Ten dopis je o Jonathanovi a mus bt blzko
mmu srdci, protoe on je v mm srdci. Cesta je u pesn stanovena
a zavazadlo pipraveno. Vezmu si pouze jedny aty na pevleen;
kufr mi pozdji piveze Lucy do Londna a ponech ho tam, dokud
si pro nj nepolu, protoe teba... Vc pst u nesmm; vechno
ostatn si musm ponechat pro Jonathana, svho manela. Zatm, ne
se setkme, mi mus pinet tchu dopis, kter vidl a jeho se
dotkal.

DOPIS SESTRY AGATHY Z NEMOCNICE SV.
JOSEFA A SV. MARIE V BUDAPETI SLEN
WILHELMIN MURRAYOV
12. srpna

Ven sleno,
pi na pn pana Jonathana Harkera, kter sm nem dost sil
pst, akoli dky Pnubohu a svatmu Josefu a Pann Marii se ji
pozdravuje. Je v na pi ji tm est tdn, ml prudk znt
mozkovch blan. Podal m, abych Vm tlumoila jeho pozdravy a
vzkzala Vm, e souasn pi za nho i panu Peteru Hawkinsovi z
Exeteru, jeho mm uctiv pozdravovat. Mm mu tak vydit, e se
- 100 -
omlouv za zpodn a e vechny uloen prce provedl. Pan Har-
ker bude ped nvratem potebovat nkolikatdenn rekonvalescenci
v naem horskm sanatoriu. Souasn Vm mm vydit, e nem s
sebou dost penz a e by svj zdej pobyt rd zaplatil, aby jin, kte
pomoc potebuj, nebyli o ni zkrceni.
Se srdenmi pozdravy a poehnnm
SESTRA AGATHA

P.S. Protoe mj pacient prv sp, otevrm tento dopis, abych
ho doplnila. Pan Harker mi vechno o Vs povdl, i to, e se zakrt-
ko stanete jeho manelkou. ehnm Vm obma!
Pan Harker utrpl njak stran otes jak tvrd n pan doktor
a ve svm deliriu blouznil o hroznch vcech: o vlcch a jedu a
krvi, o pzracch a dmonech a bojm se napsat, o em jet. Dbejte
neustle bedliv na to, aby ho na dlouh as nic takovho nerozruo-
valo; nsledky choroby, kterou prodlal, toti tak rychle nezmiz.
Byli bychom mli napsat u mnohem dv, jene jsme neznali jeho
ptele a u nho se nenalo nic, co by nm poskytlo vodtko. Pijel
vlakem z Kolozsvru a tamn pednosta stanice ekl prvodmu, e
pibhl na ndra a nalhal, e chce jzdenku dom. Z jeho rozile-
nch vkik poznali, e je Anglian, a proto mu dali jzdenku a do
konen stanice na on trati.
Bute ujitna, e je o nho dobe peovno. Svou dobrotou a
laskavost si ns vechny zskal. Opravdu se dobe zotavuje a ne-
pochybuji, e za nkolik tdn bude zcela v podku. Ale pro jistotu
bute na nho opatrn. Modlm se k Bohu a svatmu Josefu a Pann
Marii, aby Vm obma dopli mnoho, mnoho astnch let.

DENK Dr. SEWARDA

19. srpna. Dnes veer u Renfielda podivn nhl zmna. Asi k
osm hodin se ho zmocnilo jaksi vzruen a zaal enichat po po-
koji jako oha na stop. Oetovatele jeho chovn pekvapilo, a pro-
toe v, e se o nho zajmm, pobdl ho k ei. Obvykle je Renfield
k oetovateli uctiv, jene dnes veer se pr choval pln poven.
Neprojevil sebemen ochotu k rozhovoru. ekl jedin:
- 101 -
S vmi mluvit nechci; te jste pln nicka, Mistr je nablzku.
Oetovatel se domnv, e se ho zmocnila njak neekan nbo-
ensk posedlost. V tom ppad musme ovem potat se zchvaty,
protoe siln lovk s vraednou, a souasn nboenskou posedlost
me bt nebezpen. Je to velmi dsn kombinace. V devt hodin
jsem k nmu zael. Choval se ke mn stejn jako k oetovateli; ctil
se tak povznesen, e mu rozdl mezi mnou a oetovatelem pipadal
nicotn. Vypad to na nboenskou posedlost a zejm se brzy bude
povaovat za Pnaboha. Pro vemohouc bytost jsou pece tyhle ne-
patrn rozdly mezi lidmi pln bezvznamn! Jak snadno se tihle
lenci prozrad! Skuten Bh ned ani vrabci ze stechy spadnout,
avak Bh stvoen lidskou jeitnost nevid rozdl mezi orlem a
vrabcem. Ach, kdyby jen lid vdli!
Renfieldovo vzruen se stupovalo asi pl hodiny i jet dle.
Naoko jsem se tvil, jako bych mu nevnoval vbec dnou po-
zornost, bedliv jsem ho vak sledoval. Pak se mu nhle v och mihl
onen poouchl pohled, jak vdme pokad, kdy si lenec nco
usmysl, a zaal rozpait kroutit hlavou a krkem, co je typickm
znamenm pro zkuen oetovatele choromyslnch. Pomrn se
zklidnil, pistoupil k lku, rezignovan usedl na pelest a strnule hle-
dl do przdna. Ve snaze zjistit, zda jeho netenost je opravdov i
pouze pedstran, pokouel jsem se zavst rozhovor na jeho milky
a tm jako pokad vyvolat jeho pozornost. Zprvu neodpovdal, ale
za chvli nedtkliv odsekl:
K ertu s nimi! Ani za mk mi na nich nezle!
Coe? podivil jsem se. Pece mi nechcete namluvit, e vm na
pavoucch nezle? (Pavouci jsou prv te jeho konkem a z-
pisnk je pln sloupc nzkch sel.) Renfield zhadn odpovdl:
Pohled na druiky napluje radost oi, je ekaj na pchod
nevsty; kdy se vak nevsta bl, pak oi naplnn slzami ji ne-
vnmaj svtlo druiek.
Renfield odmtl podat bli vysvtlen a celou dobu, kdy jsem byl
u nho, sedl zatvrzele na lku.
Jsem dnes velmi sklen a unaven. Musm neustle myslet na Lu-
cy a na to, jak vechno mohlo bt jin. Jestlie ihned neusnu chlo-
ral, ten modern Morfeus, C
2
HCl
3
OH
2
O! Musm si dt pozor, aby se
- 102 -
z toho nevyvinul nvyk! Ne, dnes veer si dn nevezmu! Myslil
jsem na Lucy a tuto vzpomnku pece nemohu takhle znesvtit! Ne-
pjde-li to jinak, nebudu dnes spt...
Jsem rd, e jsem pojal toto rozhodnut, a jsem jet radji, e
jsem je dodrel. Pevaloval jsem se ze strany na stranu, a prv kdy
odbila druh, pibhl ke mn non hlda se vzkazem z oddlen, e
Renfield utekl. Rychle jsem se oblkl a sebhl okamit dol; mj
pacient je pli nebezpen na to, abychom ho nechali voln pobhat
po okol. Jeho utkvl pedstavy by se mohly ve vztahu k lidem pro-
jevit velmi kodliv. Oetovatel u na m ekal. ekl, e se jet
ped necelmi deseti minutami podval pehrkou do pokoje a vidl
ho zejm spcho na lku. Jeho pozornost vyvolal inkot vypen-
ho okna. Rozebhl se zptky a zahldl v okn u jen Renfieldovy
nohy. Ihned pro m vzkzal. Renfield ml na sob pouze non koili
a nemohl utci pli daleko. Oetovatel se domnval, e radji bude
sledovat oknem smr, kam b, ne aby se ihned za nm vydal, pro-
toe by se mu mohl ztratit z dohledu dv, ne by stail vybhnout
dvemi z domu. Oetovatel je toti siln chlapk a oknem by nepro-
lezl. J jsem thl, a tak jsem s jeho pomoc vylezl oknem, nohama
naped; bylo jen nkolik stop nad zem, take jsem seskoil bez po-
hromy. Oetovatel m upozornil, e pacient zaboil doleva a bel
pmo dl. Utkal jsem o sto est, a kdy jsem probhl stromoadm,
zahldl jsem jakousi blou postavu, jak pelz vysokou ze, oddlu-
jc n pozemek od parku obklopujcho oputn dm.
Bel jsem ihned zptky a nadil hldai, aby okamit sehnal ti
tyi mue a piel s nimi za mnou do carfaxskho parku pro ppad,
e by se n kamardek brnil. Sm jsem si zatm opatil ebk,
vylezl na ze a seskoil na druhou stranu. Jet jsem zahldl, jak
Renfield prv miz za rohem domu. Rozebhl jsem se za nm a nael
ho na opan stran domu, jak se tiskne k starm, kovanm dubovm
dvem kaple. Nco zejm nkomu kal, ale bl jsem se piblit se
k nmu na doslech; byl by se toti mohl polekat a utci. Honit letc
roj vel je malikost ve srovnn se sthnm polonahho lence,
posedlho mylenkou na tk! Za nkolik minut jsem vak postehl,
e vbec nevnm, co se kolem nho dje, a tak jsem se odvil k
nmu bl tm sp, e moji lid u mezitm pelezli ze a obkli-
- 103 -
ovali ho. Zaslechl jsem, jak k: Piel jsem na vai vzvu, Miste.
Jsem vam otrokem a vy m odmnte, protoe vm budu vrn. U
dlouho se vm zdli kom. Te, kdy u jste nablzku, ekm na vae
rozkazy, a vy m jist, drah Miste, neopomenete, a budete rozdlet
sv lahdky! Pece jen to je star chtiv ebrk! I ve chvli, kdy se
domnv, e je skuten v bo blzkosti, mysl pouze na chlb a ry-
by. M podivuhodn propleten utkvl pedstavy. Kdy jsme k n-
mu piskoili, brnil se jako tygr. M neobyejnou slu a pipomnal
sp divokou elmu ne lovka. Jet nikdy jsem nevidl tak rozzu-
enho lence a doufm, e nco takovho u nikdy nespatm. Jak
tst, e jsme vas odhadli jeho slu i nebezpenost! lovk jeho sly
a odhodln by dokzal napchat stranou spou, dve ne by ho
zdolali. Ani ten lotr Jack Sheppard by se nevyprostil ze svrac ka-
zajky, kterou jsme mu navlekli, a v cele s vypoltovanmi stnami
jsme ho pipoutali etzem ke zdi. Obas spust stran ev, ale jet
hrznji psob zmlky a z kadho jeho obratu a pohybu vyzauje
touha vradit.
Te zrovna pronesl prvn srozumiteln slova: Budu trpliv, Mi-
ste. Pichz to pichz pichz! Vzal jsem to tedy na v-
dom a odeel. Byl jsem pli rozilen, ne abych usnul, ale denk
m uklidnil a te u vm, e mi dnes v noci bude dopno trochu
spnku.

kapitola 9/
DOPIS MINY HARKEROV LUCY WESTENROV
Budape, 24. srpna

M nejdra Lucy,
vm, e se cel tese na novinky ovem, co se pihodilo od na-
eho rozlouen na whitbyskm ndra. Nue, m mil, dojela jsem
v podku do Hullu, stihla lo do Hamburku a odtamtud vlak a sem.
Na cestu samu si u skoro ani nedoku vzpomenout, vdla jsem
jen jedin, e jedu za Jonathanem, a e bych tedy toho mla co nejv-
ce naspat pro ppad, e ho budu muset oetovat... Svho milka
- 104 -
jsem nala stran bledho, vyhublho a zeslblho. Z o mu zmize-
la vechna odhodlanost a z oblieje ona klidn dstojnost, o nich
jsem Ti vyprvla. Je z nho pln lidsk troska a vbec si nepama-
tuje, co se mu v minulch tdnech pihodilo, nebo pinejmenm
chce, abych tomu vila, a j se ho nikdy nebudu vyptvat. Utrpl
njak stran otes a bojm se, e vzpomnn by mohlo mt nepz-
niv inek na jeho mozek. Sestra Agatha, takov dobraisko a roze-
n oetovatelka, mi ekla, e blouznil o pernch vcech, kdy
nebyl pi smyslech. Prosila jsem ji, aby mi o tom nco povdla, ale
ona se jenom pokiovala a odmtla mi cokoli sdlit. Blouznn ne-
mocnch jsou pr bo tajemstv, a jestlie je oetovatelka pi vko-
nu povoln vyslechne, nesm je prozradit. Je to mil, dobr due, a
kdy ptho dne uvidla, e se rmoutm, vrtila se k tto zleitosti
a prohlsila, e nen pro ni mon mluvit o tom, o em mj milek
blouznil. Pak vak dodala: Jedno vm ci mohu, m mil: netkalo
se to nieho, co by si mohl vytat, a vy jako jeho budouc manelka
nemte dn dvod k starostem. Nezapomnl ani na vs, ani na to,
m vm je povinovn. Jeho strach se tkal vc zvanch a hroz-
nch, kter jsou mimo dosah kadho smrtelnka. Ta zlat due si
zejm myslela, e bych mohla rlit, jestli se snad ten mj uboh
milek nezamiloval do njak jin dvky. Jako bych j mohla na
Jonathana rlit! Ale pesto se Ti tichounce piznm, m mil, e
mnou proltl zchvv radosti, kdy jsem si uvdomila, e pinou
jeho utrpen nen dn jin ena. Sedm te u jeho lka, abych mu
vidla do oblieje, kdy sp. Prv se probouz...! Sotva se probudil,
chtl na mn svj pl, aby si nco vyndal z kapsy. Poprosila jsem
sestru Agathu a ta pinesla vechny jeho vci. Zahldla jsem mezi
nimi i jeho zpisnk a hodlala jsem ho podat, abych do nho smla
nahldnout vdla jsem toti, e bych snad tam mohla nalzt kl
k jeho utrpen , jene Jonathan mi zejm vyetl toto pn z o a
poslal m k oknu, protoe pr chce zstat chvli sm. Pak m zavolal
k sob, a kdy jsem k nmu pistoupila, drel ruku na zpisnku a
velmi slavnostn pravil: Wilhelmino, a tu jsem pochopila, e
mluv smrteln vn, protoe od chvle, kdy m podal o ruku, m
tmto jmnem u vc neoslovil, jist v, m drah, jak mm nzory
na dvru, je m bt mezi manelem a manelkou: nic si nemaj
- 105 -
zatajovat, nic ped sebou skrvat. Utrpl jsem velk otes, a kdy se
pokoum vzpomenout si, co to vlastn bylo, ctm, jak se mi mot
hlava, a nevm, zda to vechno byla skutenost nebo sen lence. V
pece, e jsem ml zpal mozkovch blan, a ten me vyvolat len-
stv. To tajemstv je tady uvnit a j je nechci znt. Nam satkem
chci zat pln nov ivot. (Rozhodli jsme se toti, m drah, e se
vezmeme, jen co se provedou vechny formality.) Chce, Wilhelmi-
no, sdlet se mnou mou nevdomost? Tady m zpisnk. Vezmi si
ho a ponech si ho; chce-li, tak si ho peti, ale mn se nikdy o niem
nezmiuj, pokud by m ovem njak svat povinnost nepimla
vrtit se k onm hokm chvlm tady zaznamenanm, a u jsem je
probdl i prosnil, zdrv nebo len. Vyerpan klesl nazpt a j
mu s polibkem vloila zpisnk pod polt. Poprosila jsem sestru
Agathu, aby nm pedstaven povolila uzavt satek dnes odpoled-
ne, a te ekm na jej odpov...
Prv pila a oznmila mi, e poslali pro kaplana anglick misijn
kaple. Za hodinu uzaveme satek, nebo jen co se Jonathan probud...
Lucy, ten okamik uplynul jako voda. Mla jsem velmi slavnostn
pocit, ale souasn jsem byla moc, moc astn. Jonathan se probudil
za vc ne hodinu a vechno u bylo pipraveno. Posadil se na lku,
za zda mu narovnali polte, a sv Ano pronesl pevnm a zvu-
nm hlasem. J sama jsem st mohla promluvit, srdce mi toti tak
petkalo, e i toto jedin slovo jako by m dusilo. Sestiky byly
stran mil. Dej Bh, abych nikdy, nikdy nezapomnla ani na n,
ani na tu hlubokou a sladkou odpovdnost, kterou jsem na sebe vza-
la. Musm Ti povdt o svm svatebnm daru. Kdy m kaplan a
sestiky nechali o samot s mm manelem ach, Lucy, prv
jsem poprv napsala slova mj manel , tedy kdy m nechali o
samot s mm manelem, vythla jsem zpod polte Jonathanv
zpisnk, zabalila ho do blho papru, pevzala ho bled modrou
stukou, kterou jsem mla kolem krku, uzel jsem zapeetila peetnm
voskem a jako peeti jsem pouila snubnho prstenu. Pak jsem bal-
ek polbila, ukzala ho svmu manelu a oznmila mu, e ho tak
nechm po cel n ivot jako vnj viditeln dkaz na vzjemn
dvry a e ho nikdy nerozpeetm, pokud by to snad nebylo nezbyt-
n nutn kvli nmu nebo kvli njak zvan povinnosti. Nato mi
- 106 -
Jonathan sevel ruku do sv, a ach, Lucy, bylo to poprv, co uchopil
ruku sv eny, a prohlsil, e to je ta nejkrsnj vc na celm irm
svt a e by v ppad nutnosti ochotn proil znovu celou minulost,
jen aby znovu zskal mou ruku. Ten chudek mil chtl zejm ci
jen st minulosti, zejm toti dosud nem pedstavu o ase a v-
bec se nepodivm, bude-li si zpotku plst nejen msce, ale i roky.
Co jsem mu tedy na to mohla odpovdt, m drah? Jen to, e
jsem nejastnj enou na celm irm svt a e mu nemohu dt
ne sebe, svj ivot a svou dvru, a spolu s tm svou lsku a odda-
nost pro vechny dny svho ivota. A kdy m potom, m drah,
polbil a svma ubohma slabma rukama pithl k sob, bylo to
jako n vzjemn velmi slavnostn slib...
A v vbec, drah Lucy, pro Ti tohle vechno pi? Nejenom
proto, e m to napluje nezmrnm tstm, ale i proto, e jsi mi
byla a stle jsi neobyejn drah. Kdy jsi vyla ze kolnch lavic,
aby ses pipravovala na spoleensk ivot, bylo mi dopno bt Ti
ptelkyn a rdkyn. Chci, abys te vidla oima peastn eny, a
kam ji dovedl smysl pro povinnost, a i Ty jsi ve svm manelskm
ivot astn jako j. Dej Bh, m drah, aby Ti ivot splnil vechna
oekvn, aby byl dlouhm dnem plnm slunce, bez drsnho vtru,
bez opomenutch povinnost a nedvry. Nesmm Ti pt ivot bez
bolesti, protoe ten nen mon; doufm vak, e bude vdycky tak
astn, jak j jsem e. Sbohem, m drah! Toto psan ihned odelu
a snad Ti velmi brzy zase napi. Musm skonit, Jonathan se pro-
bouz musm peovat o svho manela.
Tv milujc MINA HARKEROV

DOPIS LUCY WESTENROV MIN HARKEROV
Whitby, 30. srpna
M nejdra Mino,
poslm Ti moe pozdrav a miliny polibk, a a u jsi brzy ve
svm domov se svm manelem. Nemohla bys uspit V pjezd
dom a zstat i s manelem tady u ns ? Zdej siln vzduch by jist
Jonathana brzy postavil na nohy, stejn jako postavil na nohy mne.
Mm chu k jdlu jako vlk, kypm ivotem a spm dobe. Jist T
pot, e u netrpm somnambulismem. Myslm, e jsem se u cel
- 107 -
tden nehnula z postele, toti v noci, jakmile jsem ulehla. Arthur
k, e tloustnu. Mimochodem jsem Ti zapomnla oznmit, e Ar-
thur je tady. Chodme spolu na prochzky, na vlety, jezdme na ko-
ni, na lunu, hrajeme tenis a rybame; a j ho miluji m dl tm vc.
On mi tvrd, e m miluje vc, jene j o tom pochybuji, protoe
hned napoprv mi prohlsil, e m u vc milovat neme. Jene to
je nesmysl. Prv pichz a vol m. To je tedy zatm vechno od
Tv milujc
LUCY
P. S. Maminka T srden pozdravuje.
Zd se, e se j, chudince, vede lp.
P.P.S. Nae svatba se kon 28. z.

DENK Dr. SEWARDA

20. srpna. Ppad Renfield je m dl tm zajmavj. Pacient
se uklidnil natolik, e u neustle nezu. Prvn tden po zchvatu
nepestval bsnit. Potom jednu noc, prv kdy vyel msc, se uti-
il a pod mumlal: Te u mu ekat, te u mu ekat. Oet-
ovatel mi to piel ohlsit a j ihned sebhl dol, abych se na nho
podval. Byl stle ve svrac kazajce a ve vypoltovan cele, ale z
oblieje mu u zmizel vytetn vraz a oi opt mly v sob nco z
dvj doproujc se ekl bych dokonce podlzav dobrckos-
ti. Jeho stav m uspokojil, a proto jsem nadil, aby mu kazajku
svlkli. Oetovatel vhali, ale nakonec uposlechli bez nmitek.
Pacient ml kupodivu natolik snenlivou nladu, e si uvdomil
jejich nedvru, pistoupil tsn ke mn, kosem na n pohldl a
zaeptal mi:
Oni si mysl, e bych vm mohl ublit. J a vm ublit! Blz-
ni!
Pedstava, e mysl toho ubohho lence rozliuje i mou osobu od
jinch, mi ponkud zalichotila, stejn mi vak nen jasn, co tm
vlastn chtl vyjdit. Znamen to snad, e s nm mm nco spole-
nho, take prost musme stt pi sob, nebo chce snad ode mne
zskat tak nesmrnou pze, e je pro nj nezbytn, aby se mi nic
nestalo? Tomu musm pozdji pijt na kloub. Dnes veer odmt
- 108 -
mluvit. Nepohne ho k tomu ani nabdka, e dostane kot nebo do-
konce dosplou koku. Na to jenom prohlsil: O koky nestojm.
Mm te jin vci na mysli a mu ekat; mu ekat. Po chvilce
jsem od nho odeel. Oetovatel mi hlsil, e byl mrn a tm do
svtn, kdy znovu zaal bt neklidn, pak se rozzuil a nakonec do-
stal zchvat, kter ho vyerpal a k mdlobm.... Ti noci za sebou
stejn kaz cel den zu a od vchodu msce do vchodu slunce
je klidn. Jak rd bych tomu piel na kloub! Mlem to vypad, jako
by podlhal njakmu vlivu, kter se dostavuje a miz. Dobr npad!
Dnes v noci uskutenme souboj zdravho rozumu s lenm. Minule
utekl bez na pomoci, dnes v noci mu tedy k tku pomeme. Po-
skytneme mu pleitost a v ppad poteby ho budu sledovat i se
svmi lidmi...

23. srpna. Vdy se pihod to, co neekme. Jak dobe znal
Disraeli ivot! Kdy n ptek shledal, e klec je otevena, nechtl
vyltnout, take vechna nae rafinovan opaten byla zbyten.
Jedno jsme vak s jistotou zjistili: e dob klidu trvaj dost dlouho.
Napt ho budeme moci denn uvolnit vdy na nkolik hodin ze
svrac kazajky. Nadil jsem u non slub, aby ho, jakmile se
uklidn, jen zavrala do vypoltovan cely a teprve hodinu ped
svitem ho zase spoutala. Ubokovu tlu se jist ulev, i kdy to
jeho duch neocen. Pozor! Zase nco neekanho! Volaj m, pacient
opt uprchl.

Pozdji. Dal non dobrodrustv. Renfield lstiv vykval,
a oetovatel vejde do cely na inspekci. Pak kolem nho probhl a
prchal chodbou. Vzkzal jsem oetovatelm, aby ho pronsledovali.
Renfield utekl znovu do parku u oputnho domu a nali jsme ho na
stejnm mst, jak se tiskne ke dvem star kaple. Sotva m spatil,
rozbsnil se, a kdyby ho oetovatel vas neuchopili, byl by se po-
kusil m zabt. Jak jsme ho dreli, dolo k nemu podivnmu. Nhle
zdvojnsobil svj odpor, ale vzpt se stejn rychle uklidnil. Mimo-
voln jsem se rozhldl kolem, ale nic jsem nevidl. Zachytil jsem
vak pacientv pohled a sledoval, kam se dv, ale na obloze zalit
msnmi paprsky jsem spatil pouze velkho netopra, odltvaj-
- 109 -
cho tie jako duch smrem k zpadu. Netopi obyejn ltaj a te-
potaj se v kruzch, jene tenhle zejm letl pmo, jako by vdl,
kam m nameno, nebo ml nco v myslu. Pacient se postupn
uklidoval, a ekl:
Nemuste m spoutat, pjdu s vmi klidn! Bez nesnz jsme se
vrtili dom. Z jeho netenosti jako by vyzaovalo nco neblahho;
na tuhle noc jist nezapomenu...

DENK LUCY WESTENROV

Hillingham, 24. srpna. Musm napodobit Minu a vechno si
zapisovat. A se shledme, hezky si o tom popovdme. Kdy to asi
jen bude? K by u opt byla u mn, pipadm si tak neastn. V
noci na dneek jsem asi zase mla stejn sny jako ve Whitby. Snad to
je zmnou vzduchu nebo tm, e jsem zase doma. Na nic si nevzpo-
mnm, e veho mm jenom pocit tmy a hrzy. Svr m vak neur-
it strach a ctm se stran slab a vyerpan. Arthur piel na
obd, a kdy m uvidl, velmi se zasmuil, a j jsem ani nemla slu
bt vesel. Co kdybych dnes v noci spala v maminin pokoji? Vy-
myslm si njakou zminku a zkusm to.

25. srpna. Dal zl noc. Maminka na mj nvrh ani nezabrala.
Zejm j nen pli dobe a asi se boj pidlvat mi starosti. Snaila
jsem se neusnout a njakou dobu se mi to dailo; ale jak hodiny odb-
jely plnoc, probudila jsem se z dmoty, take jsem pece asi jenom
usnula. Venku na okn nco krabalo a ustilo, jene j jsem si toho
nevmala. Na vc si nepamatuji, zejm jsem tedy usnula. A zase
non mry. Kdybych si je alespo zapamatovala! Dnes rno jsem
stran zeslbl. Tve mm bl jako kda a bol m krk. Mm asi
nco v nepodku s plcemi, jako bych toti stle mla nedostatek
vzduchu. Musm se sebrat, ne pijde Arthur, jinak bude neastn,
kdy m takhle uvid.

DOPIS ARTHURA HOLMWOODA Dr. SEWARDOVI

- 110 -
Hotel Albermarle, 31. srpna
Mil Jacku,
chci T poprosit o laskavost. Lucy je nemocn; netrp sice dnou
specifickou chorobou, ale vypad patn a den ode dne se ct h.
Zeptal jsem se j, jestli v, co j chyb; jej matky se neodvauji ptt,
protoe rozruit ubohou pan dotazem na dceru by pi jejm dnenm
zdravotnm stavu mohlo bt osudn. Pan Westenrov se mi svila,
e jej dny jsou seteny srden vada , ale chudk Lucy o tom
jet nev. Jsem si jist, e nco tu mou chudinku trp. Jak jen si na to
vzpomenu, jsem cel rozruen, a pohled na ni mi rozdr srdce, ekl
jsem j, e T poprosm, aby ses na ni podval, a akoli se zpotku
vzpouzela vm pro, kamarde , nakonec pece jen souhlasila.
Vm, star brachu, e to pro Tebe bude svzeln kol, ale je to pro
jej blaho a j nesmm vhat T o to podat a Ty nesm vhat to
udlat. M pijt ztra ve dv hodiny do Hillinghamu na obd, abys u
pan Westenrov nevzbudil podezen, a po obd si u Lucy najde
pleitost zstat s Tebou o samot. J pak pijdu na aj a pak ode-
jdeme spolen. Svr m zkost, a a budeme sami, rd bych se s
Tebou poradil o tom, cos vyetil. Jist mi vyhov, vi!
ARTHUR

TELEGRAM ARTHURA HOLMWOODA SEWARDOVI

1. z
Volaj m k otci; jeho stav se zhoril. Poslal jsem Ti dopis. Zali
mi dnes veer podrobnou zprvu na otcovu adresu. V ppad pote-
by telegrafuj.

DOPIS Dr. SEWARDA ARTHURU HOLMWOODOVI

2. z
Mil kamarde,
pokud jde o zdrav sleny Westenrov, chci Ti co nejrychleji sd-
lit, e podle mho nzoru se u n neprojevuje dn porucha funkc
nebo choroba. Pitom ovem nejsem ani trochu spokojen s jejm vze-
- 111 -
zenm; od poslednho setkn se zmnilo k hormu. Mus si ovem
uvdomit, e jsem neml pleitost vyetit ji tak dkladn, jak bych
si pl; nae ptelstv je pece jen trochu na pekku, a tu nedoke
peklenout ani lkask vda, ani zvyk. Radji Ti vylm, jak se
vechno odehrlo, a z toho si me vyvodit vlastn zvry. Posly
tedy, co jsem uinil a co navrhuji.
Zastihl jsem slenu Westenrovou v dobr nlad. Byla u n jej
matka a j jsem v nkolika vteinch poznal, e se slena Westenrov
vemon sna matku oklamat a nepsobit j starosti. V, e k n
mus bt ohledupln, a pokud u nezn pesn dvod, tak ho alespo
vyctila. Naobdvali jsme se spolen, a protoe jsme se vichni sna-
ili bt vesel, dokzali jsme nakonec vnst do rozhovoru trochu ne-
len radosti. Chvli nato si la pan Westenrov lehnout a j zstal s
Lucy sm. Odebrali jsme se do jejho pokoje a cestou se Lucy tvila
stle vesele, protoe jsme potkvali sluebnictvo. Jakmile se vak za
nmi zavely dvee, spadla j maska z tve, Lucy sklesla s hlubokm
povzdechem na idli a rukou si pikryla oi. Sotva jsem vidl, e jej
dobr nlada vzala za sv, vyuil jsem tto reakce k stanoven dia-
gnzy. Lucy mi velmi nn pravila:
Ani vm nemusm zdraznit, jak je mi proti mysli mluvit sama o
sob. Upozornil jsem ji, e ve, co lid lkam svuj, je ta-
jemstvm a e si o ni dl vn starosti. Ihned pochopila, kam m-
m, a bez okolk rozhodla: eknte Arthurovi, co uznte za vhod-
n. Nejde pece vbec o mne, nbr jen a jen o nho. Mohu bt tedy
pln oteven.
Bylo zcela zjevn, e je pobledl, nezpozoroval jsem vak obvyk-
l pznaky chudokrevnosti a irou nhodou jsem dokonce mohl pro-
zkoumat i sloen jej krve. Kdy toti otvrala vzpen okno, se-
smeklo se lanko a Lucy si nepatrn poezala ruku o stepinu. Samo o
sob to nebylo nic vnho, poskytlo mi to vak vtanou pleitost;
vzal jsem j nkolik kapek krve a podrobil je rozboru. Kvalitativn
analza ukazuje na zcela normln sloen, a dokonce si dovoluji
tvrdit, e svd o vbornm zdravotnm stavu. Ani dal vyeten
ostatnch funkc nedv dvod k obavm; nkde vak njak pina
bt mus, a j jsem proto dospl k zvru, e to je asi nco psychic-
kho. Lucy si stuje, e obas m pote s dchnm, e mv tk,
- 112 -
letargick span se zneklidujcmi sny, z nich si vak nic nepamatu-
je. Tvrd, e u jako dt trpla nmsnost a e se j za pobytu ve
Whitby tento nvyk vrtil. Jednou dokonce odela v noci z domu a
dola a na Vchodn tes, kde ji nala slena Murrayov; v posledn
dob vak se j tento nvyk u nevracel. Dl mi to starosti, a proto
jsem uinil to, co povauji za nejlep: napsal jsem svmu starmu
pteli a uiteli, profesoru Van Helsingovi do Amsterodamu. Ten zn
o zhadnch nemocech vc ne kdokoli jin na svte. Podal jsem
ho, aby sem pijel, a protoes mi ekl, e vechny vdaje hrad Ty,
zmnil jsem se i o Tob a Tvm vztahu k slen Westenrov. Tento
postup je, mil brachu, jenom ve shod s Tvmi pnmi, a jsem pe-
asten a velmi hrd, e nco pro ni mohu udlat. Vzhledem k nae-
mu osobnmu vztahu bude toti Van Helsing ochoten uinit pro m
cokoli. A u tedy pijede z jakhokoliv podntu, budeme se muset
zadit podle jeho pn. Je to zdnliv panovan chlapk, takov je
ovem jen proto, e to, o em mluv, zn lpe ne kdokoli jin. Je
filosof, metafyzik a jeden z nejvzdlanjch vdc na doby; a pod-
le mho pesvden je absolutn svobodomysln. Navc m nervy
ze eleza, je chladn jako ocel, nim se ned zviklat, dokonale se
ovld, je snenliv; m tedy sam ulechtil vlastnosti, kter jsou
pmo poehnnm, a k tomu vemu m to nejlaskavj a nejupm-
nj srdce na svt. To vechno dohromady tvo jeho vzbroj pro
ulechtil dlo, kter kon pro lidstvo, dlo jak teoretick, tak praktic-
k, protoe jeho rozhled je stejn irok jako jeho veobjmajc sou-
cit. Sdluji Ti tato fakta proto, abys pochopil, pro k nmu chovm
takovou dvru. Podal jsem ho, aby pijel okamit. Slenu Wes-
tenrovou uvidm zase ztra. Setkme se v obchodnm dom, abych
pli astmi nvtvami nepolekal jej matku.
Srden Tvj JOHN SEWARD

DOPIS MUDr., PHDr., LITDr. atd. atd. ABRAHAMA
VAN HELSINGA Dr. SEWARDOVI

2. z
Mj mil pteli,
- 113 -
obdrel jsem V dopis a ihned se k Vm rozjdm. Natst mo-
hu odjeti okamit, ani ublm tm, kte se svili do m pe.
Jinak by na to ti, kdo se svili do m pe, doplatili, protoe jakmile
m mj ptel zavol na pomoc kvli svm drahm, ihned se k nmu
rozjedu. Vylite svmu pteli, jak jste mi kdysi rychle vysl z rny
jed ze snti z onoho noe, kter se naemu druhmu pteli, pli
nervznmu, smekl. Tm jste pro nho ve chvli, kdy se doaduje m
pomoci a Vy o ni proste, uinil vc, ne by mohlo dokzati vechno
jeho velk jmn. I kdy je pro m dvojnsobn radost uiniti nco
pro nho, Vaeho ptele, pece jen pijdm za Vmi. Objednejte mi
tedy pokoje v hotelu Great Eastern, abych Vm mohl bti nablzku, a
zaite prosm, abychom tu mladou dmu mohli navtviti ztra ne-
pli pozd, protoe se pravdpodobn budu muset jet t veer
vrtiti do Amsterodamu. Jestlie toho ovem bude teba, pijedu zno-
vu za ti dny a v ppad nezbytnosti pobudu dle. Zatm sbohem,
pteli Johne.
VAN HELSING

DOPIS DR. SEWARDA
CTIHODNMU ARTHURU HOLMWOODOVI

3. z
Mil Arte,
Van Helsing pijel a odjel. Zajel se mnou do Hillinghamu a Lucy
u zadila, aby matka obdvala mimo dm, take jsme s n byli sa-
mi. Van Helsing pacientku velmi dkladn vyetil. Pod mi zprvu
a j Ti ihned napi, protoe jsem se pochopiteln nezastnil pro-
hldky. Bohuel si zejm dl velk starosti, ekl vak, e si to mus
promyslet. Kdy jsem mu povdl o naem ptelstv a jak mi v tto
zleitosti dvuje, ekl: Muste mu ci ve, co si myslte. Do-
mnvte-li se, e vte, co si myslm, eknte mu to, chcete-li. Ne, j
neertuji. Tohle nen ert, ale otzka ivota a smrti, snad i vc. Ot-
zal jsem se ho, co tm mysl; byl toti velmi vn. To bylo krtce
pot, co jsme se vrtili do msta a Van Helsing ped nvratem do
Amsterodamu jet svail. Vc mi vak prozradit nechtl. Nesm se
na nj zlobit, Arte, protoe prv tato zdrenlivost svdci, e mu mo-
- 114 -
zek pracuje na pln obrtky k jejmu dobru. Ujiuji T, e promluv
zcela oteven, a nadejde as. Povdl jsem mu tedy, e Ti podm
zprvu o na nvtv tak, jako bych sepisoval njakou odbornou
sta pro Daily Telegraph. Ani na to nezareagoval, jenom prohlsil, e
v Londn u nen tolik pny jako za jeho studentskch dob. Jeho
zprvu mm dostat ztra, pokud ji sta vyhotovit. Rozhodn mi vak
nape.
A te k nvtv. Lucy byla veselej ne onoho dne, kdy jsem se
s n setkal poprv, a rozhodn vypadala lp. Nen u tak pern ble-
d, co T tehdy tak vydsilo, a jej dech byl normln. K profesorovi
byla velmi mil (takov ostatn bv vdycky) a celou zleitost se
mu snaila ulehit; bylo ovem jasn, e se chudinka mus hodn
pemhat. Van Helsing si toho zejm tak viml: zachytil jsem toti
jeho rychl pohled zpod hustho obo, kter znm u tak dlouho.
Nato se rozhovoil o vem monm, jen ne o ns a o nemocech, a
ponal si pitom tak neobyejn obratn, e se Lucyina pedstran
veselost zmnila ve skutenou. Pak zavedl jakoby mimochodem roz-
hovor na svou nvtvu a pvtiv pravil:
M mil mlad sleno, velmi m t, e jsem vs poznal, zejm-
na proto, e vs maj vichni rdi. To zna hodn, m drah, i kdyby
tu bylo nco, co nevidm. ekli mi, e jste sklen a bled jako smrt.
Tm km: Pf! A luskl prsty na mn a pokraoval: Ale j a vy jim
dokeme, jak se ml. Jak jen on, a vyznamenal m tm pohledem
i gestem, kterm mne kdysi vyznamenal ve svm semini pi jedn
zvltn pleitosti, i spe po n, kterou mi nikdy neopomene pi-
pomenout, me nco vdt o mladch dmch? Vdy se zabv
jen tmi svmi blzny a navrac je astnmu ivotu i tm, kdo je
miluj. Je to trudn prce, ale, ach, pat k tm, za n se nm dostv
odmny, e meme rozsvat tst. Jene mlad dmy! Vdy nem
ani manelku, ani dceru, a mlad se nesvuj o sob mladm, ale
starm, jako jsem j, kdo znaj tolik bolest a jejich piny. Proto ho,
m drah, poleme do zahrady, aby si tam vykouil doutnk, a sami si
tady zatm hezky popovdme. Zadil jsem se podle jeho pokynu a
prochzel se po zahrad. Za chvli pistoupil k oknu a zavolal m
dovnit. Tvil se vn a ekl: Provedl jsem dkladn vyeten, ale
dnou funkn poruchu jsem nezjistil. Souhlasm, e ztratila hodn
- 115 -
krve; byla tu, ale u tu nen. Jej stav ovem dnm zpsobem ne-
svd o chudokrevnosti. Podal jsem ji, a mi sem pole sluebnou,
abych j mohl poloiti jednu i dv otzky a nic neopomenul. Stejn
vm, co mi pov. A pesto tu mus existovati njak dvod; kad vc
nutn m svj dvod. Musm se vrtiti dom a pemleti. Muste mi
kad den poslati telegram. Kdyby se nco stalo, opt pijedu. Ta
choroba vdy nectiti se dobe je pece choroba m zajm, a
ta sladk mlad dma m zajm tak. Okouzluje m a pijedu kvli
n, pokud bych nepijel kvli vm nebo t chorob.
Vc mi toho nebyl ochoten ci, jak jsem Ti u napsal, i kdy jsme
byli sami. A te tedy, Arte, v zrovna tolik co j. Budu na ni dvat
bedliv pozor. Doufm, e se Tvmu ubohmu otci da lp. Mus to
bt pro Tebe stran, mil star brachu, octnout se v takov situaci
mezi dvma lidmi, kte jsou Ti oba tolik draz. Vm, co povauje za
svou synovskou povinnost, a je sprvn, e ji dodruje; bude-li
ovem teba, vzku Ti, abys okamit pijel k Lucy. Nemus si
proto dlat zbyten obavy, dokud Ti nenapi.

DENK Dr. SEWARDA

4. z. N zoofgn pacient neustle upoutv n zjem. Ml
zatm pouze jeden zchvat, vera v neobvyklou hodinu. Krtce ped
polednem zaal bt neklidn. Oetovatel vas rozpoznal symptomy
a pivolal pomoc. Natst mui rychle pibhli a dostavili se v nej-
vy as, protoe v okamiku, kdy odbjelo poledne, Renfield se tak
rozzuil, e ho oetovatel ovldli jen s vyptm vech sil. Asi za pt
minut se vak zaal postupn uklidovat a nakonec upadl do melan-
cholie, v n stle setrvv.
Podle oetovatelova vyjden Renfield pi zchvatu straliv ki-
el; kdy jsem se vrtil, ekala na m spousta prce; musel jsem se
postarat o nkolik pacient, kte z toho kiku byli pln vydeni.
Chpu, e to na n tak zapsobilo, vdy kik rozruil i m, akoli
jsem byl dost daleko. Te u v stavu skonilo podvn obda a
mj pacient stle jet sed zaduman v kout s tupm, zachmuenm
a truchlivm vrazem v oblieji, jen sp nco naznauje, ne pmo
dokazuje. Stle tomu jet nemohu pijt na kloub!
- 116 -

Pozdji. Dal zmna u mho pacienta. V pt hodin jsem k n-
mu zael a zastihl ho navenek astnho a spokojenho jako kdysi.
Chytal mouchy, pojdal je a jejich poet zaznamenval nehtem na
okraj dve do mezer mezi poltovnm. Kdy m spatil, pistoupil
ke mn, omlouval se za sv patn chovn a velmi pokorn a podl-
zav prosil, abych ho poslal zpt do jeho pokoje a vrtil mu zpisnk.
Povaoval jsem za sprvn mu vyhovt. Te je tedy zpt ve svm
pokoji, okno m oteven, na okenn parapet vysypal cukr, kter do-
stal k aji, a sklz na nm celkem slunou rodu much. Zatm je nej,
nbr je dv do krabice a jako kdysi u hled v koutech pokoje pa-
vouky. Pokouel jsem se pimt ho k rozhovoru o minulch dnech,
protoe by mi nesmrn pomohla jakkoli stopa vedouc k sledu jeho
mylenek, jene on se nedal nachytat. Chvilku se tvil velmi smutn
a neosobnm hlasem, jako by mluvil sp k sob ne ke mn, ekl:
Je po vem! Je po vem! Opustil m. Te u nemm dnou na-
dji, pokud se o to nepostarm sm. Nato se ke mn prudce a od-
hodlan obrtil a pravil: Doktore, mohl byste bt tak pevelice las-
kav a opatit mi o nco vc cukru? Myslm, e by mi to prosplo.
A mouchy? zeptal jsem se.
Ano! Mouchy ho tak maj rdy a j mm rd mouchy; proto ho
mm rd. A pak si nkte ignoranti mysl, e lenci neumj argu-
mentovat. Pinesl jsem mu dvojitou dvku, a kdy jsem od nho od-
chzel, byl snad tm nejastnjm lovkem pod sluncem. K bych
jen dokzal vniknout do jeho mysli!

Plnoc. Dal zmna. Prv kdy jsem se vrtil z nvtvy u
sleny Westenrov, kter se da mnohem lpe, a pozoroval od na
brny zpad slunce, dolehly ke mn jeho vkiky. Renfieldv pokoj
je na stejn stran budovy, a proto jsem vechno slyel zetelnji ne
rno. Zdrtilo m, e jsem se musel obrtit od ndhern, jakoby do
oparu ponoen krsy zpadu slunce nad Londnem a jeho sinavmi
svtly, fialovmi stny a nejrozmanitjmi skvlmi odstny objevu-
jcmi se stejn na edivch mracch jako v kalnch vodch, a e si
musm uvdomit onu zachmuenou strohost t chladn kamenn bu-
dovy, pln dchajcch ubok, i sv oputn srdce, kter tohle
- 117 -
vechno mus vydret. Veel jsem k Renfieldovi prv ve chvli, kdy
slunce zapadalo. Oknem bylo vidt klesajc rud kotou. m hlou-
bji slunce zapadalo, tm vc se mrnil Renfieldv zchvat, a v oka-
miku, kdy se slunce ztratilo za obzorem, vysmekl se Renfield jako
neiv hmota z rukou, kter ho drely, a zhroutil se na podlahu. Je
ovem fantastick, jak neobyejn velkou intelektuln rekuperan
schopnost maj lenci za nkolik mlo minut se pln klidn zve-
dl a podval se kolem sebe. Pokynul jsem oetovatelm, aby ho ne-
chali voln stt; byl jsem zvdav, co udl. el rovnou k oknu a sme-
tl krystalky cukru, nato uchopil krabiku s mouchami, obsah vytepal
z okna a krabiku vyhodil. Pak okno zavel, peel pes pokoj a usedl
na lko. Velmi m to vechno pekvapilo a zeptal jsem se ho: To
u nebudete chytat dn mouchy?
Ne, odpovdl, vechno tohle nedstvo mi u leze krkem!
Ten chlapk je opravdu ohromn zajmavm pedmtem pro studium.
Kdybych mu jen mohl na okamik nahldnout do mysli nebo vystih-
nout piny tch nhlch vbuch zuivosti. Pokat! Teba tu je n-
jak kl co kdyby se dalo zjistit, pro dnes dolo k zchvatm
pesn v poledne a pi zpadu slunce? Me snad slunce mt v uri-
tch obdobch kodliv vliv na nkter lidi jak u jinch lid vy-
volv nkdy msc? Uvidme,

TELEGRAM Dr. SEWARDA, LONDN, VAN
HELSINGOVI AMSTERODAM
4. z. Pacientce dnes opt lpe.

HELSINGOVI, AMSTERODAM
5. z. Zdravotn stav pacientky podstatn lep. Chu k jdlu
dobr, spnek pravideln, nlada znamenit, barva se vrac.

- 118 -
HELSINGOVI, AMSTERODAM
6. z. Zdrcujc zmna k hormu. Pijete ihned, neztrcejte
ani hodinu. Holmwoodovi zatelegrafuji a po rozmluv s vmi.

kapitola 10/
DOPIS Dr. SEWARDA CTIHODNMU ARTHURU
HOLMWOODOVI

6. z
Mil Arte,
m dnen zprvy nejsou tak dobr. Rno se Lucy trochu pitilo.
M to alespo jednu vhodu: Pan Westenrov si pochopiteln dl o
Lucy starost a chtla na mn jako na lkai radu. Vyuil jsem tto
pleitosti a sdlil j, e m pijede navtvit mj star uitel, slavn
specialista Van Helsing, a e budeme Lucy oetovat spolen. Te
tedy budeme moci pichzet a odchzet, ani bychom matku zbyte-
n znepokojovali, protoe kad ok by pro ni znamenal okamit
smrt, a to by mohlo Lucy pi jejm zeslabenm organismu vn
ublit. Prost na ns ze vech stran dotraj nesnze, star brachu,
avak d-li Bh, tak je ve zdrav pekonme. Bude-li teba, napi Ti;
jestlie tedy nebude mt ode mne dn zprvy, bu si jist, e prost
jenom ekm na dal novinky.
Ve spchu Tvj
JOHN SEWARD

DENK Dr. SEWARDA

7. z. Prvn, co mi Van Helsing ekl, kdy jsme se setkali na
Liverpoolstreetskm ndra, bylo:
U jste nco ekl svmu mladmu pteli, jejmu snoubenci?
- 119 -
Ne, odpovdl jsem. ekal jsem a na rozmluvu s vmi. Na-
psal jsem pouze dopis, v nm jsem mu sdlil, e pijedete, protoe
se slen Westenrov neda pli dobe, a e mu v ppad poteby
podm dal zprvy.
Sprvn, pteli, ekl. Zcela sprvn! Bude lep, nebude-li za-
tm nic vdti, snad se to ani nikdy nedozv. Byl bych tomu rd, ale
jestlie to bude nutn, dozv se vechno. A te, mil pteli Johne, mi
dovolte, abych vs varoval. Vy jako lka mte co initi s blzny.
Kad lovk je vcemn blzen; a stejn etrn, jak zachzte se
svmi blzny, zachzejte i s blzny bomi se zbytkem svta. Vy
svm blznm nevykldte, co dlte nebo pro to dlte;
nevykldte jim, co si myslte. To, co se tedy dozvte, uchovejte si
pro sebe, a to nkde odpov, kde to me nabrati dal podobn
poznatky a prohlubovati je. To, co my dva se dozvme, budeme tedy
uchovvati odnynjka tady a tady. Van Helsing mi piloil dla na
srdce a elo a pak se dotkl sm sebe na tch mstech. J u o tom
mm urit pedstavy. Pozdji vm je vylom.
Pro ne te? namtl jsem. Teba by to bylo k nemu dobr;
teba bychom nco rozeili. Profesor se zastavil, pohldl na m a
ekl:
Mil pteli Johne, v dob, kdy je obil vzrostl, tebas jet ne-
dozrlo, obsahuje u v sob mlko matky zem, jene slunce je do-
sud nezaalo zbarvovati do zlata. Tu pijde hospod, uchop klas,
zane ho mnouti drsnmi dlanmi, odfoukne zelen plevy a ekne:
,Hle, jak dobr obil! D dobrou rodu, a nadejde as. Nechpal
jsem, kam m, a ekl jsem mu to. Msto odpovdi se ke mn naklo-
nil, chytil m za ucho a se stejnm smvem jako ped mnoha lety
pi pednkch m za n zatahal a ekl: Dobr hospod to prohls
teprve tehdy, a si je tm jist, nikoli dve. Urit vak nepistihnete
dobrho hospode, jak vytrhne a vykope zasazen zrno, aby zjistil,
zda vzklilo; nco takovho in dcka, je si hraj na hospode, a
nikoli ti, pro kter to je ivotnm poslnm. Chpete u, pteli Johne?
Zasil jsem sv zrno a proda te mus uinit sv, aby vzklilo; a
pokud vzkl, mme nadji, a j pokm, a se klas zane nalvati.
Postehl, e jsem ho pochopil, a po krtkm odmlen pokraoval,
tentokrte u velmi vn:
- 120 -
Vy jste vdy byl pelivm studentem a v poznmkov seit byl
vdycky vc popsn ne seity ostatnch. To ovem bylo v dobch,
kdy jste byl pouze studentem; dnes jste u hotov lka a j vm, e
jste od toho dobrho nvyku neupustil. Pamatujte si, pteli, e vd-
n je silnj ne pam a e na slabho se nemme spolhati. I kdy
jste nezachovval onen dobr zvyk, dovolte mi, abych vm ekl, e
tenhle ppad na drah sleny je takovho druhu, e by mohl
vimnte si, e km by mohl bti tak zajmavm pro ns i pro
jin, e vechno ostatn bude pi porovnn s nm stti za bakoru,
jak se u vs k. Proto si vechno podn zapisujte. Kad mali-
kost je dleit. Radm vm, zapisujte si i sv pochybnosti a do-
mnnky. asem vs teba bude zajmati, jak sprvn jste se dohado-
val. Ume se z nespchu, nikoli z spchu!
Kdy jsem profesorovi popisoval symptomy Lucyiny nemoci
tyt jako pedtm, avak podstatn vraznj , zatvil se velmi
starostliv, ale nzor nevyslovil. Pinesl si velk vak s mnoha nstro-
ji a lky tu hnusnou vstroj naeho uitenho emesla, jak
kdysi pi jedn pednce nazval vzbroj umn lkaskho. Po p-
jezdu ns pivtala pan Westenrov. Byla znepokojena, nikoli vak
tolik, jak jsem se obval. Proda je natolik milosrdn, e i samu smrt
obdaila protilkem proti hrzm, kter zpsobuje. Tady, u ppadu,
kde by se kad ok mohl projevit osudn, je vechno uspodno
tak, jako by se j snad ani vbec nedotkaly vci nevztahujc se p-
mo k jej osob, tedy i stran zmna, k n u jej milovan dcery
dolo. Je to nco podobnho, jako kdy matka Proda opat ciz
tleso obalem z necitliv tkn a ochrn je tak ped pokozenm, ke
ktermu by jinak mohlo dojt pi jakmkoli dotyku. A pokud to snad
je samovoln vytvoen sobeckost, pak bychom se mli steit koho-
koli obviovat z neesti egoismu, protoe jeho koeny mohou bt
mnohem hlub, ne vbec tume.
Pouil jsem proto svch znalost tto fze psychick patologie a
rozhodl, e pan Westenrov nesm bt asto s Lucy nebo myslet na
jej nemoc vc, ne je absolutn teba. Souhlasila ochotn, tak ochot-
n, a jsem v tom opt spatoval ruku Prody bojujc o ivot. Potom
m spolu s Van Helsingem uvedli do pokoje k Lucy. Jestlie jsem se
vera, kdy jsem ji spatil, lekl, pak dnes jsem se zhrozil. Byla cho-
- 121 -
robn bled jako kda, ze rt i dsn jako by j vymizela vechna
erve a lcn kosti mla npadn vysedl; dchala tak trhav, a to
rvalo sluch i zrak. Van Helsingv obliej strnul jako mramor a obo
svratil tak, a se mu nad nosem tm stkala. Lucy leela bez hnut
a zdlo se, e ani nem slu promluvit. Po chvilce mlen mi Van
Helsing pokynul a oba jsme se po pikch vytratili z pokoje. Sotva
jsme za sebou zaveli dvee, profesor rychle proel chodbou k dalm
dvem, kter byly oteveny, prudce m vthl dovnit a dvee zavel.
Boe! vydechl, to je stran! Nesmme ztrceti ani vteinu. P-
jde-li to tak dl, zeme na ztrtu krve, vdy ani neme udreti in-
nost srdce. Ihned musme udlati transfzi krve. Chcete vy nebo j?
Jsem mlad a silnj, profesore. Musm to bt j.
Tak se okamit pipravte. Pinesu si branu. Mm vechno pi-
praveno.
Jak jsme spolu schzeli ze schod, zaklepal nkdo na domovn
dvee. Ne jsme seli do haly, otevela sluebn dvee a dovnit rych-
le vkroil Arthur. Piskoil ke mn a pekotn zaeptal:
Jacku, j ti ml takov strach! etl jsem v tvm dopise mezi d-
ky a umral jsem hrzou. Tatnkovi se da lp, tak jsem se sem rychle
vypravil, abych se pesvdil na vlastn oi. Nen tohle pan doktor
Van Helsing? Jsem vm velmi vden, profesore, e jste pijel.
V prvnm okamiku po nm Van Helsing lehl oima, protoe ho
vyruen v takovou chvli rozzlobilo; kdy si vak zmil jeho stat-
nou postavu a vyctil silnou mladou munost, kter z nho vyza-
ovala, zapllo mu v och. Podal mu ruku a bez zavhn vn pra-
vil:
Pane, pichzte prv vas. Vy jste snoubencem na drah sle-
ny. Je na tom zle, velmi, velmi zle. Ale mladku, takhle se tomu ne-
poddvejte! Arthur toti nhle zbledl a klesl tm v mdlobch na
idli. Vy j muste pomoci. Mete toho dokzati vc ne vichni
ostatn a vae odvaha je vam nejlepm pomocnkem.
Co mohu udlat? zeptal se Arthur chraptiv. Povzte mi to a j
to udlm. Mj ivot pat j a pro ni bych vycedil posledn kapku
krve. Profesor velmi rd ertuje, a tak jsem v jeho odpovdi postehl
znmou stopu humoru.
Mlad pane, tolik toho ani nepoaduji tu posledn urit ne!
- 122 -
Co mm udlat? V och mu zapllo a chp se mu zachvlo
odhodlnm. Van Helsing ho poplcal po rameni. Pojte! vyzval
ho. Jste mu a mue prv potebujeme. Jste vhodnj ne j a mj
ptel John. Arthur se zatvil nechpav a profesor mu svm pv-
tivm zpsobem vysvtloval:
Mlad slena je na tom zle, velmi zle. Potebuje krev, a kdy ji
nedostane, zeme. Mj ptel John a j jsme se poradili a prv
chceme provsti to, emu kme transfze krve to zna pevod
krve z nch plnch il do przdnch il, je po n dycht. John hod-
lal darovati svou krev, protoe je mlad a silnj ne j v tu
chvli m Arthur chytil za ruku a beze slova ji pevn stiskl , ale
te, kdy jste tady vy, hodte se lpe ne my dva, protoe my se
pespli lopotme ve svt mylenek. Nae nervy nejsou tak klidn
a nae krev tak ist jako vae! Arthur se k nmu obrtil a ekl:
Kdybyste jen vdl, jak ochotn bych za ni zemel, pak byste po-
chopil... Zarazil se a hlas se mu zadrhl.
Jste dobr hoch! pravil Van Helsing. V brzk budoucnosti bu-
dete urit asten, e jste pro svou milovanou tohle vechno udlal.
Te pojte s sebou a bute zticha. Jet dv, ne to ukonme, ji
polbte, ale potom, jakmile vm dm znamen, muste odejti. A ani
slovo milostiv pan, vte pece, jak je na tom! Nesm dostati ok, a
jestlie se o tom dozv, tak ho dostane. Pojte!
Vichni jsme li nahoru k Lucy. Na Van Helsingv pokyn zstal
Arthur venku. Lucy obrtila hlavu, pohldla na ns, ale neekla slo-
vo. Nespala, byla prost pli slab, ne aby se na cokoliv zmohla.
Mluvily k nm jej oi, to bylo ve. Van Helsing vythl z brany n-
kolik vc a rozloil je na stolek tak, aby je Lucy nevidla. Pak nam-
chal narkotikum, pistoupil k lku a vesele ekl:
Tak, sleinko, tady mme lk. Vypijte ho jako hodn dtko.
Pokejte, nadzdvihnu vs, abyste to snadno spolkla. Lucy se toti
chtla posadit, ale byla pli slab.
Pekvapilo m, jak dlouho trvalo, ne prostedek zabral. Byl to
dkaz, jak hodn je zeslbl. Teprve po nekonen dlouh dob se j
vka zaala zachvvat spnkem. Nakonec pece jenom narkotikum
zapsobilo a Lucy tvrd usnula. Kdy se profesor pesvdil, e je
ve v podku, pivolal Arthura a vyzval ho, aby svlkl sako. Pak
- 123 -
dodal: Mete j te dti lehk polibek, j sem zatm penesu sto-
lek. Pteli Johne, pomozte mi! A tak se ani jeden z ns nedval,
kdy se nad ni sklonil.
Van Helsing se obrtil ke mn a ekl:
Je tak mlad a siln a m tak istou krev, e ji ani nemusme de-
fibrinovati.
Nato provedl Helsing rychle a absolutn spolehliv transfzi. Pi
jejm prbhu se vracel do tv uboh Lucy ivot a z pomalu bled-
noucho Arthurova oblieje vyzaovala neskrvan radost. Za chvli
jsem zanal mt starost, protoe ztrta krve u na Arthura psobila,
pestoe byl dost siln. Uvdomil jsem si, jak znan musel utrpt
Lucyin organismus; vdy to, co Arthura tak oslabilo, pomohlo j
pouze sten. Jene profesor se tvil nestupn, stl s hodinkami
v ruce a stdav hledl na pacientku a na Arthura. Panovalo takov
ticho, e jsem slyel tep vlastnho srdce. Vtom profesor tie pikzal:
A te se na okamik ani nehbejte! To u sta. Vy oette jeho, j
se postarm o ni. Kdy bylo po vem, postehl jsem, jak hodn to
Arthura vyerpalo. Oetil jsem mu rnu a chopil ho za pai, abych
ho odvedl, ale vtom Van Helsing ekl, ani se ohldl ten lovk
snad m oi vzadu na hlav :
Staten snoubenec si zaslou dal polibek, tak mu ho jet do-
pejme. Mezitm u Lucy oetil a narovnval j polte pod hla-
vou. Pitom se j trochu posunula zk ern sametka se starobylou
diamantovou pezkou (drkem jejho snoubence) a odhalila zarudlou
skvrnu na hrdle. Arthur si j ani nepoviml, zaslechl jsem vak, jak se
Van Helsing zhluboka sykav nadechl jeden ze zpsob, jm
obvykle prozrazoval vzruen. Nic vak neekl, jen se obrtil ke mn
se slovy: Odvete te statenho mladho snoubence dol, dejte
mu sklenici portskho, a a si na chvli lehne. Pak ho polete dom.
Tam a si odpoine, podn se vysp a naj, aby si nahradil ztrtu
toho, co daroval sv milovan. Nesm tu zstati. Pokejte na oka-
mik. Jist jste, pane, zvdav na vsledek. Vzte tedy, e operace je
po vech strnkch spn. Tentokrte jste j zachrnil ivot a m-
ete jti dom s klidnm svdomm, e se vykonalo ve, co se vyko-
nati dalo. A se zotav, vechno j vylm; za to, co jste pro ni uinil,
vs bude milovati jet vc. Sbohem.
- 124 -
Po Arthurov odchodu jsem se vrtil do pokoje. Lucy spala klid-
n, ale oddychovala ji zhluboka, a se j pikrvka zdvhala na pr-
sou. Van Helsing sedl na pelesti lka a pozorn na ni hledl. Sa-
metka opt zakrvala zarudlou skvrnku. Zeptal jsem se profesora
eptem.:
Co soudte o t skvrn na jejm hrdle?
Co vy o n soudte?
Jet jsem si ji neprohldl, odpovdl jsem a ihned jsem stuhu
rozvzal. Pmo nad vnj krn tepnou byla dv pchnut, celkem
nevelk, ale pece jen podezel. Nevypadala jako bolky, ale okraje
mla bl a roztepen, jakoby nm rozeden. Okamit m na-
padlo, e prv tohle zrann, i co to je, me bt pinou on velk
ztrty krve, ale vzpt jsem od tto mylenky upustil, protoe nco
takovho je nemon. Pak by pece muselo bt cel lko zbarveno
do ruda krv, kterou dvka jist ztratila, kdy ped transfz byla tak
bled!
Tak co? zeptal se Van Helsing.
Hm, ekl jsem, je mi to nejasn.
Profesor vstal. Musm se jet dnes veer vrtiti do Amsteroda-
mu, prohlsil. Mm tam knihy a vci, kter potebuji. Vy tu muste
setrvati celou noc a nesmte od n odvrtiti zrak.
Mm dt zavolat njakou oetovatelku?
Nejlepmi oetovateli jsme my dva. Celou noc na ni dvejte
pozor; dohldnte, aby byla dobe ivena a aby ji nic neruilo. Do
rna nesmte zamhouiti oi. Pozdji se my dva meme vyspati.
Vrtm se, jak nejdv budu moci. A pak zaneme!
Zaneme? vyhrkl jsem, Co tm probh chcete ci?
Uvidme! prohlsil a vybhl z pokoje. Za okamik se vrtil, str-
il hlavu do dve, vztyil varovn ukazovek a ekl:
Pamatujte, e ji mte na starosti! Jestlie ji opustte a stihne ji
pohroma, pak nebudete mti klidnho spnku!

DENK Dr. SEWARDA
(Pokraovn)

- 125 -
8. z. Celou noc jsem probdl u Lucy. Do setmn vyprchal
inek narkotika a Lucy se probudila sama od sebe. Vypadala pln
jinak ne ped operac. Mla i dobrou nladu, byla rozvern, pln
ivota, ale pece jen na n byly vidt stopy naprostho vyerpn,
kter prodlala. Kdy jsem sdlil pan Westenrov, e mm podle
pkazu dr. Van Helsinga u jej dcery probdt celou noc, mlem se mi
vysmla s poukazem na jej obnovenou slu a vbornou nladu. Trval
jsem vak na svm a vykonal ppravy pro dlouh bdn. V dob, kdy
sluebn pipravovala Lucy na noc, jsem se naveeel, pak jsem k n
veel a usedl na keslo u jejho lka. Nemla sebemen nmitky,
naopak, kdykoli jsem zachytil jej pohled, vyzaovala z nho vd-
nost. Po delm ase mi pipadalo, e upad do spnku, ale pak jako
by se pemohla a nsilm se drela vzhru. Tohle se opakovalo nko-
likrt, a m vc se pipozdvalo, tm vc sil ji to stlo a tm krat
byly jednotliv pestvky klidu. Zejm nechtla usnout, a tak jsem
se na to bez zbran zeptal:
Vy nechcete usnout?
Ne, bojm se.
Bojte se usnout ? Pro? Vdy je to dobrodin, po nm vichni
tou!
Ach, kdybyste na tom byl jako j, tak ne! Kdyby pro vs byl
spnek pedzvst hrzy!
Pedzvst hrzy? Co tm probh chcete ci?
Nevm, ach nevm. A to je prv to stran. Vechna ta slabost
m zmh ve spnku a j u se dsm pouhho pomylen na span!
Ale mil sleno, dnes v noci mete spt. Budu tu nad vmi bdt
celou noc a mohu vm slbit, e se nic nestane.
Ach ano, na vs se ovem mohu spolehnout! Vyuil jsem p-
leitosti a ekl: Slibuji vm, e vs okamit probudm, jakmile
zpozoruji, e mte njak zl sen.
Probudte m? Opravdu? Jste ke mn tak hodn! To tedy budu
spt! A tm souasn si levou povzdychla, klesla naznak a usnu-
la.
Probdl jsem u n celou noc. Ani jednou se nepohnula, naopak,
celou noc spala hlubokm, klidnm, ivotodrnm, zdrav pin-
ejcm spnkem. Rty mla lehce pooteven a adra se j zdvhala a
- 126 -
klesala s pravidelnost kyvadla. Na tvi mla smv a zejm se j
nezdlo nic, co by j ruilo klid mysli.
asn zrna pila sluebn a j j pedal pi o Lucy. Odjel jsem
dom, protoe jsem ml nejrznj starosti. Van Helsingovi a Arthu-
rovi jsem poslal telegramy a informoval je o skvlm vsledku trans-
fze. V prci jsem ml hodn co dohnt a to mi zabralo cel den;
byla u tma, kdy jsem se konen mohl vyptat na svho zoofagnho
pacienta. Zprva byla pzniv: minul den i noc byl zcela klidn. Pi
veei doel z Amsterodamu telegram od Van Helsinga, v nm m
vyzval, abych ztra veer zase pijel do Hillinghamu, protoe m
tam mon bude zapoteb. On sm odjede nonm parnkem a pi-
bude asn rno.

9. z. Do Hillinghamu jsem dojel znan unaven a vyerpn.
U dv noci jsem tm nezamhouil oko a v mozku se mi zaala
rozpnat ona tup przdnota, kter svd o duevnm vyerpn. Lu-
cy byla vzhru a v dobr nlad. Kdy jsme si potsli rukama, po-
hldla mi ptrav do oblieje a prohlsila:
Dnes v noci u mne bdt nebudete! Jste vyerpn. J u jsem cel-
kem zase v podku ano, opravdu a kdy u tu nkdo m bdt,
tak to budu j! Nehodlal jsem se s n o tom dohadovat a odeel jsem
se najst. Lucy m doprovodila a dlala mi spolenost; byla tak roz-
tomil, e mi bjen chutnalo; dokonce jsem vypil nkolik sklenic
jejich vc ne vbornho portskho. Pak m Lucy zavedla nahoru do
pokoje vedle jej lonice. V krbu hoel ohe a Lucy pravila: Tak, a
vy zstanete hezky tady. Tyhle dvee nechm oteven a sv taky.
Mete si lehnout sem na pohovku; vm toti, e vs doktory nedo-
nut nic, abyste si lehli do postele, kdy je pacient v dohledu. Jestli
budu nco potebovat, zavolm vs, a budete moci ihned ke mn
zajt. Nezbvalo ne souhlasit, stejn jsem byl utahan jako pes a
nedokzal bych se udret vzhru, i kdybych se sebevc snail. A
kdy mi tedy znovu slbila, e m zavol, jakmile bude nco pote-
bovat, ulehl jsem na pohovku a zapomnl na cel svt.

DENK LUCY WESTENROV

- 127 -
9. z. Dnes veer je mi moc blaze. Ctila jsem se stran sla-
b, a te u zase mohu pemlet a pohybovat se, a pipadm si, jako
bych se po nkolika dnech sychravho vtru z ocelov ed oblohy
zase jednou hla ve slunen zi. Zd se mi, e Arthur je velmi,
velmi blzko, a e dokonce ctm kolem sebe jeho velou ptomnost.
Zejm ns nemoc a slabost in sobeckmi a obracej n vnitn
zrak a nchylnost k sob samm, zatmco zdrav a sla popvaj vol-
nost Amorovi, a ten pak d nae mylenky a city tam, kam chce.
Vm, kde te jsou m mylenky. K by to jen Arthur vdl! Mj
drah, mj drah, ty sp a urit ti zn v uch, a mn v nich zn,
kdy bdm! Ach, ty blaen odpoinku minul noci! Jak krsn jsem
spala, kdy nade mnou bdl ten mil, hodn dr. Seward! A dnes v
noci se spnku nebojm, vdy doktor je vedle a me pijt na pouh
zavoln. Dky vem, e jste ke mn tak hodn! Dky, Boe! Dobrou
noc, Arthure!

DENK Dr. SEWARDA

10. z. Uctil jsem na hlav profesorovu ruku a ve zlomku
vteiny jsem se zcela probudil. Tohle je rozhodn jedna z vc, kte-
rm se lovk v blzinci nau.
A jak se da na pacientce?
Kdy jsem od n odchzel, i sp kdy ona odchzela ode mne,
dobe, odpovdl jsem.
Nue, pojme se podvat! vyzval m Van Helsing. A odeli
jsme spolu do jejho pokoje.
Zclony byly sputn. Pistoupil jsem k oknu, abych je opatrn
vythl. Mezitm peel Van Helsing svm mkkm koim krokem
k lku.
Jak jsem vytahoval zclonu a rann slunce zaplavovalo pokoj, za-
slechl jsem profesorovo tich, sykav, pekvapen vdechnut. Vdl
jsem, jak bv dk, a srdcem mi proltl p smrtelnho strachu.
Otoil jsem se k nmu ve chvli, kdy se prv odvrtil od lka s
vkikem hrzy: Gott im Himmel! Vc kat nemusel, stail pohled
na jeho zrznnou tv. Pozdvihl ruku a ukzal k lku. Jeho tv,
- 128 -
jindy jako z kamene vytesan, byla ztrhan a popelav ed. Rozkle-
pala se mi kolena.
Na lku, zejm v mdlobch, leela uboh Lucy a vypadala jet
stranji a bled ne pedtm. I rty byly bl a dsn jakoby obnao-
valy zuby, jak to obas vdme u lid zemelch po del chorob.
Van Helsing pozvedl nohu, aby si zlost dupl, ale instinkt a dlouhmi
lety zskan sebeovldn mu v tom zabrnily a on ji zase tie spustil
dol. Rychle! pikzal. Pineste brandy! Odbhl jsem do jdelny
a vrtil se se stoln lahv. Profesor svlail Lucyiny bled rty a spole-
n jsme j masrovali chodidla, zpst a hru. Pak Van Helsing po-
slouchal tep a po nkolika okamicch smrteln zkosti ekl:
Jet nen pli pozd. Bije, i kdy jen slab. Ve, co jsme a do-
sud podnikli, je vnive; musme zati znovu. Te tu dnho mla-
dho Arthura nemme po ruce; musm se tedy tentokrt obrtiti na
vs, pteli Johne. Pi tchto slovech shl do brany a vythl nstroje
pro transfzi. Svlkl jsem si sako a vyhrnul rukv koile. Pro nalha-
vost se u nedalo pout narkotika, a ani ho nebylo teba; proto jsme
bez jedinho okamiku zdren pistoupili k operaci. Po jist dob
a nezdla se nijak krtk, protoe oderpvn krve, a u se
poskytuje sebedobrovolnji, je hrozn pocit zvedl Van Helsing
varovn prst. Nehbejte se, vyzval m. Mm pouze obavu, aby se
neprobudila, jak j postupn pibv sil. To by bylo nebezpen, ba
dokonce velmi nebezpen! Proto udlme preventivn opaten.
Dm j podkon morfiovou injekci. Pak rychle a obratn uskutenil
svj zmr. Injekce j zejm prospla, mdloba pela tm
nepozorovateln v narkotick spnek. S pocitem hrdosti jsem
sledoval, jak se j do bledch tv a rt vkrd zpt slab ndech
erven. Kdo to sm nezail, neme pochopit, co lovk ct, kdy
jeho vlastn krev proud do il milovan eny.
Profesor m bedliv pozoroval. Sta, prohlsil.
U? namtl jsem. Od Arta jste vzal mnohem vc!
Profesor se tomu ponkud smutn usml.
On je jejm snoubencem, fianc. Vy mte ped sebou prci, mno-
ho prce pro ni i pro jin; to, co jste te poskytl, sta.
Po skonen transfze oetil profesor Lucy; j jsem si zatm pi-
drel prst na vpichu. Ulehl jsem a ekal, a bude mt as oetit m.
- 129 -
Ctil jsem se slb a bylo mi trochu nevolno. Za chvli mi obvzal
rnu a poslal m dol, abych se napil vna. Jak jsem odchzel z poko-
je, vyel za mnou a poloeptem pravil:
Prosm vs, abyste o tom nikomu neekl ani slvko. Kdyby se
n mlad snoubenec objevil stejn neekan jako minule, tak ani
slovo! Polekal by se a tak by rlil. A k tomu nesm dojti! Jdte!
Kdy jsem se vrtil, starostliv na m pohldl a pak ekl:
U vm je mnohem lp. Jdte do pokoje, lehnte si na pohovku a
na chvli si odpoite. Potom se podn nasndejte a pijte sem za
mnou.
Zadil jsem se podle jeho pkaz. Vdl jsem toti, jak jsou
sprvn a rozumn. Splnil jsem, co se ode mne ekalo, a te bylo
mou dal povinnost zachovat si slu. Ctil jsem se znan zeslbl, a
tak jsem si ani pln neuvdomoval celou hrzu toho, co se stalo.
Lmal jsem si jen neustle mysl otzkou, pro dolo v Lucyin stavu
k takovmu zvratu a jak mohla pijt o takov mnostv krve, ani po
n nkde zbyly stopy. Nakonec jsem na pohovce usnul a zejm jsem
o tom pemlel i ve span, protoe a jsem spal i bdl, mylenky se
mi neustle vracely k onm malm rankm na jejm hrdle a jejich
pesto tak rozedenm, blm okrajm.
Lucy spala dlouho do blho dne, a kdy se konen probudila, c-
tila se celkem dobe a poslen, a i kdy zdaleka ne tak dobe jako
vera. Van Helsing k n zael a pak se vydal do msta. Pi o ni sv-
il mn a psn mi uloil, e ji nesmm ani na okamik nechat o sa-
mot. Z haly ke mn dolehl jeho hlas, tzajc se na cestu k nejbli-
mu telegrafnmu adu.
Lucy si se mnou bez zbran povdala a mn napadlo, e snad ani
nev, co se j pihodilo. Matka, kter k n pila nahoru, u n zejm
tak nepostehla dnou zmnu; vdn mi toti ekla:
Jsme vm tak zavzni, doktore Sewarde, za vechno, co jste
udlal, jene te byste u opravdu ml bt opatrn, abyste se ne-
pepracoval. Jste njak velmi bled. Potebujete manelku, aby vs
oetovala a trochu se o vs starala, to potebujete! Lucy se pi je-
jch slovech zaervenala, i kdy jenom na vteinku, protoe jej ubo-
h zpustoen ly nemohly dlouho vydret nevtan nval krve do
hlavy. Vzpt zbledla jako stna a prosebn ke mn obrtila zrak.
- 130 -
Usml jsem se, pikvl a piloil prst ke rtm; Lucy s povzdechem
klesla zpt do polt.
Van Helsing se vrtil za nkolik hodin a ihned mi pikzal: Vy
te bte dom a podn se najezte a napijte! Posilnte se. J tu
zstanu pes noc sm a budu bdti u na mlad sleny. Tenhle ppad
musme sledovati oba, a nikdo jin se o nm nesm dozvdti. Mm
pro to vn dvody. Ne, neptejte se m na n; myslete si, co chcete.
A nebojte se mysleti si i tu nejvt nemonost! Dobrou noc!
V hale ke mn pistoupily dv sluebn a zeptaly se, zda by jedna
z nich nemohla bdt u sleny Lucy. adonily, abych jim to dovolil, a
kdy jsem jim ekl, e podle pn doktora Van Helsinga bude u n
bdt jeden z ns dvou, velmi pnliv m prosily, abych se za n u
toho cizho pna pimluvil. Jejich obtavost m opravdu dojala.
Snad to udlaly proto, e vidly, jak hodn jsem zeslbl, nebo snad
tm chtly projevit oddanost k Lucy; pi podobnch pleitostech
jsem se toti velmi asto setkval s pklady ensk laskavosti. Vrtil
jsem se sem jet vas k veei, udlal vizitu vechno v podku
a ne se dostavil spnek, zapsal jsem, co se udalo. A spnek u
pichz.

11. z. Dnes odpoledne jsem zajel do Hillinghamu. Van Hel-
singa jsem zastihl ve vborn nlad a Lucy se da mnohem lpe.
Krtce po mm pchodu byl profesorovi doruen velk balk z cizi-
ny. S dychtivost pochopiteln pedstranou ho otevel a vythl
z nho velk svazek blch kvt.
Ty jsou pro vs, sleno Lucy, ekl.
Pro mne? Ach, pane doktore!
Ano, m drah, jene nejsou k tomu, abyste si s nimi hrla! Jsou
to toti lky. Lucy prothla obliej. Nebudete je ovem uvati jako
odvaru nebo v njak jin odporn form, take nemuste kriti svj
rozkon nosnek; jinak bych toti musel upozorniti svho ptele
Arthura na to, jak trpen ho bude ekati, a se bude muset dvati na
to, jak se ten krsn obliej, kter tak miluje, dovede pitvoiti. Aha,
m krsn sleinko, u se vm ten nosnek narovnal. Tohle je liv
prostedek, jene vy nevte, co s tm. Rozlom vm ty kvty na ok-
no, upletu z nich krsn vnec a ten vm povsm kolem krku, abyste
- 131 -
dobe spala. Ano, stejn jako kvty lotosu vm i tyhle kvty daj za-
pomenouti na vae utrpen. Von jako vody eky Lth a jako ona
studna mld, kterou hledali konquistadoi na Florid a nali ji tam
sice, ale u pozd.
Mezitm si Lucy prohlela kvty a pivonla k nim. Vzpt je
odhodila a napl se smchem, napl s odporem prohlsila:
Ale profesore, vy si urit dlte ze mne erty! Tyhle kvty jsou
pece jenom obyejn esnek!
K mmu pekvapen Van Helsing vstal a neobvykle psn, se se-
venmi zuby a svratnm hustm obom pravil:
Tak dn lakovn! J nikdy neertuji! Vechno, co dlm, m
hlubok dvod, a a vs ani nenapadne mi odporovati! Mjte se na
pozoru, kdy u ne kvli sob, tak alespo kvli ostatnm! Tu si
poviml, e se chudk pochopiteln vylekala, a pokraoval laskavj-
m tnem: Mil sleno, nebojte se m. To, co dlm, dlm jen pro
vae dobro. Ale v tomto obyejnm kvtu je skryta sla, kter vm
me hodn prospti. Podvejte se, sm vm je rozmstm tady v po-
koji. Sm z nich uviji pro vs vnec, kter budete nositi. Ale pst!
Nikomu o tom nekejte, i kdyby se vs sebevc vyptvali. Musme
bt posluni, a mlen je soust poslunosti. A poslunost vs pi-
vede silnou a zdravou do milujc nrue, kter vs oekv. Te
jet chvli klidn sete! Vy pojte se mnou, pteli Johne, a pomoz-
te mi vyzdobiti pokoj esnekem, kter sem doel a z Haarlemu, kde
mj ptel Van der Pool tuto rostlinu pstuje ve svch sklencch po
cel rok. Musel jsem mu vera zatelegrafovati, jinak by tu jet ne-
byly.
Vzali jsme kvty a odeli do Lucyiny lonice. Profesorovo po-
nn bylo opravdu neobvykl a urit by se nenalo v dnm ze
znmch lkopis. Naped zavel okna a peliv zastril vechny
petlice. Pak vzal do hrsti nkolik kvt a petel jimi vechny rmy,
jako by chtl zabezpeit, e kad zvan vzduchu, kter by snad do-
vnit pronikl, bude prosycen vn esneku. Dle pak potel chom-
kem kvt cel rm dve, dole, nahoe a po stranch, a tot udlal
kolem krbu. Pipadalo mi to smn, a proto jsem nakonec ekl:
Pane profesore, vm, e vdycky mte dvod pro vechno, co d-
lte, jene z tohohle jsem opravdu zmaten. Jet e tu nemme d-
- 132 -
nho posmvka, ten by toti prohlsil, e tu arujete, aby sem ne-
mohl vniknout njak zl duch.
Teba by ml pravdu, prohodil profesor klidn a zaal vt vnec,
kter Lucy mla mt kolem krku.
Pak jsme pokali, a Lucy dokon veern toaletu, a kdy u byla
na lku, piel k n profesor do pokoje a sm j zavsil vnec z es-
nekovch kvt kolem krku. Ped odchodem ji upozornil:
Dejte pozor, abyste ho nepetrhla, a i kdyby vm bylo tady dus-
no, neotvrejte dnes v noci ani okno, ani dvee.
Slibuji, ekla Lucy, a tisckrt vm obma dkuji za vechnu
vai laskavost. m jsem si zaslouila, e m nebesa obdaila tolika
pteli?
Ped domem na m ekala bryka. Kdy jsme odjdli, ekl Van
Helsing:
Dnes v noci mohu klidn spti, a j se chce vyspati dv noci
na cestch, mnoho etby bhem dne mezi obma nocemi, hodn stra-
chu nsledujcho dne a dal noc probdn, ani jsem oka zamhouil!
Ztra asn rno pro m pijete a pojedeme se spolu podvati na nai
krsnou slenu, kter kouzlo, je jsem vyrobil, urit dod novou
slu.
Byl zejm tak pln dvry, e jsem si bezdn vzpomnl, jak
jsem byl pede dvma nocemi tak pln dvry a jak alostn to skon-
ilo. Tato mylenka m naplnila strachem a neuritou hrzou. Jist
mi jen slabost zabrnila, abych svmu pteli nevyjevil, co mi blesklo
hlavou, ale tm vc m to tilo, jako neprolit slzy.

kapitola 11/
DENK LUCY WESTENROV

12. z. Vichni jsou ke mn stran hodn! Do toho drahou-
ka doktora Van Helsinga jsem se pln zamilovala! Jen se divm,
pro se kvli tm kvtm tak rozilil! Docela m vylekal svou prud-
kost. Ale stejn asi ml pravdu, vdy mi u te pinej levu.
Dnes se ani nebojm, e budu sama, a urit bez obav usnu. A nja-
- 133 -
kho tepotn venku za oknem si prost nebudu vmat. Jak j jsem
se posledn dobou porn brnila spnku, to bylo opravdu stran!
Jak zl je volit mezi zkost z nespavosti a zkost ze spnku napln-
nho strachem, pinejcho mi tolik tajemnch hrz! Jak astni
jsou nkte lid, kte v ivot nepoznaj ani strach, ani hrzu, a kte-
rm je spnek poehnnm, dostavujcm se noc co noc a pinej-
cm pouze sladk sny! A te je tedy veer, ekm na spnek a lem
jako Oflie s vnkem panenskm a dvm obsypnm kvtinami.
A dosud mi byl esnek protivn, ale dnes veer mi je mil. Vn,
kter z nho vane, pin mr a j ctm, jak m u pomalu zmh
spnek. Dobrou noc, draz!

DENK Dr. SEWARDA

13. z. Piel jsem do hotelu Berkeley a zastihl Van Helsinga
jako obvykle pipravenho. Objednan kor u ekal. Profesor si
vzal svou branu, kterou te stejn stle nos s sebou.
Musm vechno uvst hezky po podku. S Van Helsingem jsme
dorazili do Hillinghamu v osm hodin. Jitro bylo pekrsn; jasn
slunce a sv dech pichzejcho podzimu korunovaly celoron
dlo prody. List na sebe bralo nejndhernj barvy, ale jet neza-
alo padat ze strom. Veli jsme do domu. Pan Westenrov prv
vychzela z pijmacho pokoje. Odjakiva byla rann pte. Srden
ns pivtala a ekla:
Jist vs pot, e se Lucy da lpe. To uboh dt jet sp. Po-
dvala jsem se na ni od dve pokoje, ale nela jsem dovnit, abych ji
neruila. Profesor se usml a zatvil se vtzoslavn. Zamnul si
ruce a prohodil:
Vida! Pece jen jsem udlal sprvnou diagnzu. M lba m
inek. Jene pan Westenrov namtla:
Jen si nepitejte vechnu zsluhu sm, doktore! Dcein dnen
stav je sten i mou zsluhou!
Jak to myslte, milostiv pan? podivil se profesor.
Vte, dlala jsem si v noci o to drah dt starosti a la jsem se na
ni podvat. Spala tvrd tak tvrd, e ji mj pchod ani neprobudil.
Ale v pokoji bylo hrozn dusno. Vude byla spousta tch odpornch,
- 134 -
pronikav zapchajcch kvt a Lucy z nich mla dokonce vnec
kolem krku. Bla jsem se, aby ten ohavn pach mmu drahmu dtti
neublil, vdy je tak zeslbl, a proto jsem vechny ty kvty odnes-
la a pootevela okno, abych tam vpustila trochu erstvho vzduchu.
Urit se vm bude Lucy lbit.
Nato se vzdlila do svho budoru, kde obvykle asn sndvala.
Zatmco mluvila, dval jsem se profesorovi do oblieje. Tve mu
pln zpopelavly. Dokud tam uboh pan byla, ovldal se, protoe
znal jej zdravotn stav i to, jak nebezpen by pro ni byl ok. A do-
konce se na ni usml, kdy j otvral dvee do jejho pokoje. Sotva
vak vela, prudce m vthl do jdelny a zavel za nmi.
A zde jsem poprv v ivot spatil Van Helsinga zhroucenho. V
jaksi nm beznadji zdvihl pae nad hlavu, v bezmocnm gestu
sprskl ruce, klesl na idli, obliej skryl do dlan a rozvzlykal se hla-
sitm, pervanm plem, kter mu snad vychzel z nejskrytjch
kout srdce. Potom znovu rozphl pae a zvolal, jako by se chtl
dovolvat celho vesmru: Boe! Boe! Boe! eho jsme se dopus-
tili, eho se dopustila ta uboh dvka, e jsme tak krut sthm? Me
snad k nemu tak stranmu dojti jen proto, e mezi nmi stle je-
t d ta osudn zhouba, seslan ze starodvnho pohanskho svta?
Ta neastn matka provede v pln nevdomosti a nejlepm mys-
lu vc, kter je s to pipraviti jej dceru o dui a tlo, a my j to ne-
smme ci, dokonce ji ani nesmme varovati, nebo by zemela, a
pak by zemela i dcera. Ach, jak jen ns osud sth! Jak se proti nm
spikly vechny sly pekla! Vtom prudce vyskoil. Pojte! vyzval
m, pojte, musme se pesvditi a jednati. blov neblov
nebo vichni blov dohromady, na tom te nesejde; pesto se s
nm pustme do kku! Zael do haly pro branu a spolu jsme li
nahoru do Lucyina pokoje.
Znovu jsem vythl zclony, zatmco Van Helsing pistoupil k l-
ku. Tentokrt u sebou pi pohledu na stejn zuboenou, voskov
bledou tv netrhl. Na oblieji se mu rozhostil vraz hlubok bolesti
a nezmrnho soucitu.
Jak jsem ekal, zamumlal se svm typickm sykavm na-
dechnutm. Mlky se vrtil ke dvem, zamkl je a na malm stolku
zaal rozkldat nstroje pro dal transfzi krve. Usoudil jsem u
- 135 -
dve, e j bude teba, a zaal jsem se svlkat, ale profesor m zara-
zil zamtavm posunkem pae.
Ne! prohlsil a odkldal sako. Dnes provedete operaci vy,
Krev poskytnu j. Jste u dost zeslbl.
A opt transfze, opt narkotikum, opt t nvrat erven do po-
pelavch tv a pravideln dech zdravho spnku. Tentokrte jsem u
n sedl j a Van Helsing se zotavoval a odpoval.
Za chvli vyuil profesor pleitosti a upozornil pan Westenro-
vou, e z Lucyina pokoje nesm bez porady s nm nic odstranit; ty
kvty maj toti liv vlastnosti a vdechovn jejich vn je soust
lebnho postupu. Pak j sdlil, e celou pi o Lucy pebr sm a
e bude u n tuto i pt noc bdt a mn vzke, kdy mm pijt.
Hodinu nato se Lucy probrala ze spnku, sv a vesel, jako by j
ta tk zkouka ani nebyla pli ublila.
Co to vechno znamen? Nezanaj mt snad ta dlouh lta str-
ven mezi choromyslnmi neblah vliv na mj mozek?

DENK LUCY WESTENROV

17. z. tyi dny a noci klidu. U jsem nabyla tolik sil, e si
pipadm jako znovuzrozen. Je mi, jako bych pestla dlouhou no-
n mru, prv se probudila, uvidla ndhern slunen jas a vude
kolem sebe ctila sv rann vzduch. Nejasn a mlhav si vzpom-
nm na dlouh, zkostn chvle ekn a obav; na tmu, v n nebylo
jedinho bolestnho zblesku nadje, take m zoufalstv bylo jet
hlub; na dlouh obdob nicoty a nvraty k ivotu, kdy jsem si pi-
padala jako potp vynoujc se z velkch hlubin na hladinu. Jeli-
ko je vak celou dobu se mnou dr. Van Helsing, vechny ty zl sny
snad zmizely. Pestaly tak elesty, kter m pivdly na okraj -
lenstv tepetn o okna, vzdlen hlasy, kter mi pipadaly tak
blzk, drsn slova pichzejc nevm odkud a pikazujc mi ani
nevm co. Ulhm te do postele bez jakkoli obavy ped spnkem.
Dokonce se ani nepokoum udret v bdlm stavu. esnek mi u
celkem nevad a kad den mi ho sem z Haarlemu poslaj plnou
bedniku. Dnes veer dr. Van Helsing odjd, protoe mus strvit
jeden den v Amsterodamu. Mne vak u nemus nikdo hldat; je mi
- 136 -
u natolik dobe, e m mohou nechat o samot. Dkuji za to Bohu
kvli mamince a drahmu Arthurovi a kvli vem naim ptelm,
kte jsou tak laskav. Stejn ani nepoctm dn velk rozdl, vdy
vera spal dr. Van Helsing hezky dlouho v kesle. Dvakrt jsem se
probudila a pistihla ho spcho. Pesto se vak nebojm usnout, ako-
li mi do okennch tabul skoro zlostn tluou njak vtve nebo neto-
pi i nco jinho.

THE PALL MALL GAZETTE, 18. Z
UPRCHL VLK

Nebezpen dobrodrustv naeho dopisovatele
Rozhovor s dozorcem zoologick zahrady

Po mnoha dotazech a nemn mnoha odmtnutch se mi dky v-
n opakovanm slovm Pall Mall Gazette, jimi jsem se ohnl jako
talismanem, podailo najt dozorce oddlen zoologick zahrady, kde
jsou umstni vlci. Thomas Bilder bydl v jednom z domk v ohrad
za pavilnem slon a ve chvli, kdy jsem ho konen nael, sedal si
prv k aji. Thomas a jeho manelka jsou pohostinn, postar lid,
bezdtn, a jestlie pohost kadho tak jako mne, pak si jist ij
velmi dobe. Dozorce odmtal hovoit o tom, emu kal m prce,
dokud se v klidu nenasvame. Kdy pak bylo sklizeno se stolu, za-
plil si dmku a ekl:
Tak, pane, teka mete spustit a ptt se, na co budete chtt. Mu-
ste m vomluvit, e ped jdlem vodmtm mluvit vo ouednch z-
leitostech. Dyk v celm naem voddlen dm vlkm, akalm a
hyenm vdycky najst dv, ne se jich na cokoli voptm.
Jak to myslte, optat se jich na nco? vyzvdal jsem v nadji, e
se rozhovo.
No, bu je pratm klackem pes hlavu, nebo, dy m podaj
prachat pni, co se chtj blejsknout ped svejma enskejma, je
podrbu za uima. To prvn pratit je klackem pes hlavu, dv ne
jim pedhodm rdlo mi nedl dn vobte, ale ne se poku-
sm je podrbat, tak radj pokm, a si daj sv ery i kafe, abych
tak ekl. Pak rozvn dodal: Vte, my lidi mme v sob podobnej
- 137 -
kus ntury jako tyhle zvata. Vy si sem pdete, vyptvte se na mou
rachotu a nebejt toho, e ste mi dal pl libry, tak j, starej mrzout,
bych radji vidl, aby vs vzal as, ne abych vm vodpovdal. A
vbec mi nevadilo, e ste se m kousav voptal, esli teda chci, abyste
se vobrtil na iditele, esli se mi smte vyptvat. Nerej se urazit, ale
e sem vm ek, abyste el do hje?
Ano, to jste mi ekl.
A dy ste mi vyhrooval, e oznmte iditelstv, e sem sprostej,
to bylo, jako byste m pratil pes hlavu. Ale ta pl libry to spravila.
Hdat sem se nechtl, a tak sem ekal na jdlo a zblajzl ho stejn,
jako to dlaj vlci a lvi a tygi. Ale tekonc, zapla pnbu, dy mi
star nacpala chtn svejma kolema a nalila do m svj zpropade-
nej starej ajnk, tak sem celej vobiv, a vy si m drbejte za uima
jak dlouho chcete, j ani nezavrm. Tak ven s tma votzkama!
Stejn vm, vo co vm de vo toho uprchlho vlka!
Sprvn. Chtl bych slyet v nzor. Povzte mi, jak k tomu do-
lo, a a se od vs dozvm okolnosti, tak mi eknete, co to podle vs
zpsobilo a jak to vechno podle vs dopadne.
Prosm, fe. Bylo to asi takhle. Tenhle vlk kali sme mu
Bersicker byl jeden z tch tech edejch vlk, co byli dodan z
Norska Jamrachovejm, vod kerejch sme je asi ped ctyma roky vod-
koupili. Byl to milej, poslunej vlk a nikdy nm nezpsobil dnou
mrzutost, aby stla za e. To, e se vodtu chtl dostat pry, m u
nj pekvapuje mnohem vc ne u vostatnch zvat. Jak vidte, lo-
vk me dvovat vlkm zrovna tak mlo jako enskejm!
Nedejte na nj, pane! vpadla jeho manelka s hlasitm sm-
chem. Von vm tak dlouho s tma zvatama zachz, e u je sm
jako starej vlk! Jene nikomu neubl!
Tak teda vera asi dv hodiny po krmen sem zaslech njakej
hluk. Zrovna sem sbral ve vopim pavilnu stelivo pro jednu mla-
dou pumu, co je nemocn, ale dy sem slyel tkot a vyt, mazal
sem rovnou pry. Ten Bersicker vm jako lenej vrel do m,
jako by se chtl dostat ven. Moc lid tu kolem zrovna nebylo, jen
nablzku byl jeden lovk, takovej vysokej chlap jak tyka, s orlm
nosem a piatou bradkou, troku ble prokvetlou. Ml tvrdej, stude-
nej pohled a rud voi a byl mi hned protivnej, protoe mi pipadalo,
- 138 -
e ti vlci sou rozilen kvli nmu. Na rukch ml bl kozinkov
rukavice, ukazoval na zvata a ek: Dozore, tyhle vlky zejm nco
rozililo.
Teba zrovna vy, odsek sem, protoe se mi vbec nezamlouvalo,
jak se tv. Nenatval se, jak sem doufal, ale usml se vm tak pohr-
dav, a vycenil bl, vostr zuby. Nikoli, na mn by si nepochutna-
li, ek.
Navopak, pochutnali, namt sem stejnm tnem. Dycky si moc
rdi daj k svain jednu dv kosti, aby si na nich voistili zuby, a vy
tch kost mte plnej pytel!
Vte, a to bylo vopravdu divn dy ns ty zvata vidly pov-
dat, tak si lehly, a dy sem pistoupil k Bersickerovi, nechal se vode
m podrbat za uima jako jindy. A pak tam pistoupil i ten chlap, a a
se propadnu, esli taky neprostril ruku mema a nepohladil tomu
starmu vlkovi ui!
Dejte si pozor! upozornil sem ho. Bersicker je rychlej.
Nevad, odpovdl. J jsem na n zvykl.
Vy ste z oboru? zeptal sem se a smek klobouk, protoe chlapk,
kerej obchoduje s vlkama atakdl, to je dobrej ptel dozorc.
Nikoli, z oboru prv ne, ekl, ale mm jich doma nkolik
ochoench. A nato smek zdvoile jako kej lord a vodeel. Starej
Bersicker se za nm koukal tak dlouho, dokad nezmizel z dohledu,
pak si el lehnout do kouta a celej ver se z nj nechtl hnout. A
minulou noc, sotva vyel msc, zali tady vici vlci vt. A pitom
tam nebylo nic, na co by mohli vt. Nikdo nebyl nablzku a jenom
kdesi na cest daleko za parkem volal nkdo na kho psa. Jednou
nebo dvakrt sem se el podvat, esli je vechno v podku, a taky e
bylo, a pak to vyt pestalo. Krtce ped plnoc sem se vypravil na
posledn vobchzku ped spanm, a a se na mst propadnu, esli sem
nepiel ke kleci starho Bersickera a nevidl, e me sou vylome-
n a pekroucen a klec przdn! A to je vechno, co vo tom voprav-
dicky vm.
A jinak nikdo nic nevidl?
V t dob se zrovna vracel jeden z naejch zahradnk vod mu-
ziky a zahldl, jak z ke vybh velkej edivj pes. To alespo tvrd,
jene j tomu zrovna moc nevm, protoe dy piel dom, tak sv
- 139 -
star vo tom ani neblebt. Dyk sme celou noc honili Bersickera po
parku, a von vm si teprve rno vzpomene, e nco vidl! Podle m-
ho mu prost muzika stoupla do hlavy!
Poslyte, pane Bildere, m si tedy vysvtlujete tk toho vlka?
Vte, pane, odpovdl s podezelou skromnost, myslm, e si
to dovedu vysvtlit, jenome nevm, esli vs m teorie uspokoj.
Urit, Jestlie u lovk jako vy, kter m tolik zkuenost se
zvaty, by to nedokzal uhodnout, kdo jin by se o to mohl poku-
sit?
Tak teda, pane, mm tohle vysvtlen: ek bych, e ten vlk utek
protoe prost chtl zdrhnout!
Podle toho, jak se Thomas s manelkou tomuto vtipu srden
smli, jsem usoudil, e ho u vyslovil vckrt a e cel jeho vklad
smoval k tomu, aby m naplil. Se ctihodnm Thomasem jsem v
ertovn soupeit nemohl, ale myslm, e znm bezpenj cestu k
jeho srdci. Proto jsem ekl:
Dobr, pane Bildere, eknme, e jste si tu prvn pl libry u od-
pracoval. Te u tedy ek jej sestika na vae zavoln, jen co mi
povte, co se podle vs asi stane.
Mte pravdu, pane, opil rychle. Jist mi vodpustte, e sem si
z vs dlal oufky, jene tady star na m mrkla, a tm mi naznaila,
abych to rozoup.
No tohle! Nikdy! ohradila se manelka.
Mj nzor je takovejhle: e se tenhle vlk teka nkde potuluje.
Ten zahradnk, kerej si na to pvodn ani nevzpomnl, povdal, e
prej cvlal smrem k severu rychlejc ne k. Jene j mu nevm,
protoe vte, pane, vlci necvlaj vo nic rychlejc ne psi, nejsou na to
stavn. Vlci sou tak dobr pro pohdky, a vochotn et uznm, e
dy se shluknou do smeky a enou se za nm, co m et vc na-
hnno ne voni, pak dokou ztropit belskej randl a rozcupovat
na kousky vecko, co jim pd do cesty. Ale, Bh chra, ve skute-
nm ivot je vlk jen ubohej tvor, ani zpoloviny tak chytrej nebo
odvnej jako pes, a nen v nm ani vosmina bojovnho ducha, jakej
je ve psech. A tenhle vlk vbec nebyl zvyklej bojovat nebo dokonce
sm se ivit, a zejm se tu nkde vokolo parku schovv a celej se
tese, a esli mu to vbec mysl, tak asi uvauje, vod koho by sehnal
- 140 -
sndani. Teba taky vlez do kho barku a sed te ve sklep. Pni,
urit k kuchaka vezme do zajech, a uvid ty jeho zelen voi,
jak na ni zej ze tmy! Esli se mu nepoda najt k rdlo, tak je
bude muset shnt, a teba se mu potst vas narazit na eznictv.
Esli ne a k guvernantka pude se svm vojkem za kov a nech
dt v korku pak bych se nedivil, e by pi stn lidu mohlo
bejt vo jedno dt m. To je vecko.
Jak jsem mu podval jeho pl libry, mihlo se nco za oknem a pa-
nu Bilderovi se prothl pekvapenm obliej.
Panenko skkav! vyhrkl. Dyk se nm starej Bersicker sm
vod sebe vrtil!
Pistoupil ke dvem a otevel je; povaoval jsem to za dost pe-
hnan. Vdycky jsem byl nzoru, e elma vypad nejlp, je-li mezi
n a lovkem zaruen pevn pehrada, a osobn zkuenost tuto mou
pedstavu sp poslila ne oslabila.
Koneckonc je ovem vechno pouze zvyk, protoe ani Bilder, ani
jeho manelka si z toho vlka nedlali vc, ne j bych si dlal ze psa.
elma byla tak mrn a poslun jako praotec vech pohdkovch
vlk exptel erven Karkulky, kter se v pevleen snail zs-
kat jej dvru.
Cel vjev byl nevylitelnou sms komedie a tklivosti. Zl vlk,
kter na pl dne naplnil cel Londn hrzou a na nejvy mru vy-
dsil vechny dti v mst, se kajcn vrtil a byl pijat a hkn jako
njak vl marnotratn syn. Star Bilder ho s tm nnou starost-
livost ohmatal po celm tle, a kdy skonil kajcnkovu prohldku,
prohlsil:
Vida, j sem dobe vdl, e se tomu starmu chudkovi nco
pihod; copak sem to celej as nekal? Prosm, hlavu m poezanou
a plnou sklennejch step. Urit lez pes kou zatracenou ze i
co. Je to hanba, e lidi smj zastrkvat na vrky svejch zd rozbit
flaky. To m z toho. Po, Bersickere!
Bilder odvedl vlka a zamkl ho do klece s kusem masa, kter ales-
po mnostvm odpovdalo nejpodstatnjm stem tunho telete, a
odeel podat hlen. A po nm jsem nsledoval i j, abych o tto
zleitosti mohl napsat jedinou informaci, kterou se o zhadnm t-
ku ze zoologick zahrady podailo dnenho dne zskat.
- 141 -

DENK Dr. SEWARDA

17. z. Po veei jsem sedl v pracovn a snail se dohnat
vechny zznamy, s nimi jsem se pro nval jin prce a etn n-
vtvy u Lucy hodn opozdil. Pojednou se rozltly dvee a dovnit
vrazil mj pacient s obliejem zrznnm vn. Do mne jako by
udeil blesk; je to toti nco tm nebvalho, aby pacient z vlastn
vle vnikl do editelovy pracovny. Renfield se hnal rovnou ke mn.
V ruce drel n, a protoe jsem okamit pochopil, e mi hroz ne-
bezpe, pokusil jsem se pistrit stl mezi sebe a jeho. Byl vak
rychlej a silnj ne j, a ne se mi to podailo, rozmchl se po
mn a dost hluboko m zl do levho zpst. Ne m vak dokzal
bodnout podruh, uhodil jsem ho pravikou a on padl naznak na pod-
lahu. Zpst mi siln krvcelo a na koberec nakapala mal kalu
krve. Pesvdil jsem se, e se mj ptel u nebude mt k niemu
dalmu, a ovazoval jsem si zpst. Pitom jsem ovem nespoutl
ani na okamik zrak z lec postavy. Mezitm pibhli oetovatel a
obrtili jsme pozornost k nmu. Prv dlal nco, co m naplnilo
odporem. Leel na bie a jako pes lzal krev, kter skapala z rny na
zpst. Snadno jsme ho pemohli a k mmu pekvapen se dal oet-
ovateli odvst klidn jako bernek. Jenom neustle opakoval: Krev
je ivot! Krev je ivot!
Prv te si nesmm dovolit ztrcet krev; posledn dobou jsem j
ztratil a pli na kor svho zdrav, a navc m u zaalo vyerpvat
napt vyvolan stranmi fzemi dlouh Lucyiny nemoci. Jsem pe-
drdn a unaven a potebuji odpoinek, odpoinek, odpoinek.
Natst m Van Helsing nezavolal, take si nemusm odept sp-
nek; dnes v noci bych se bez nho asi tko obeel.

TELEGRAM OD VAN HELSINGA, ANTVERPY,
SEWARDOVI, CARFAX
(Zasln do Carfaxu, Sussex, protoe nebylo udno hrabstv; doruen
s dvaadvacetihodinovm zpodnm.)

- 142 -
17. z. Urit pijete dnes v noci do Hillinghamu. Pokud
nebudete bdti celou noc, asto navtvujte a dohldnte, aby kvty
zstaly na svm mst. Spolhm na vs! Dostavm se co nejdv po
pjezdu.

DENK Dr. SEWARDA

18. z. Chystm se k vlaku do Londna. Van Helsingv tele-
gram m naplnil chmurnou pedtuchou. Cel noc ztracena a j
vm z trpk zkuenosti, co se za jednu noc me pihodit. Ovem,
vechno snad dopadne dobe, jene co se vlastn mohlo stt? Zejm
nad nmi vis njak stran hrozba a kad nepedvdan okolnost
me asi zvrtit vechno, eho se pokoume doshnout. Vezmu si
tento vleek s sebou a svj zznam pak budu moci dokonit na Lu-
cyin fonografu.

POZNMKY ZANECHAN LUCY WESTENROVOU

17. z. Noc. Pi tyto poznmky a zanechvm je zde, aby se
rozhodn nikdo nedostal mm piinnm do netst. Je to pesn
zpis toho, co se udalo dnen noci. Ctm, e umrm slabost, a ne-
mm u tm slu pst, ale musm to udlat, i kdyby mi psan pivo-
dilo smrt.
la jsem si lehnout jako obvykle, a jet jsem dohldla, aby kvty
byly na mstech urench dr. Van Helsingem. Brzy jsem usnula.
Probudil m onen elest na okennch tabulch, kter poprv zaal
po non prochzce na tesu ve Whitby, kdy m zachrnila Mina, a
kter u tak dobe znm. Nebla jsem se, ale mrzelo m, e ve ved-
lejm pokoji nen dr. Seward jak mi dr. Van Helsing slbil ,
protoe bych ho mohla zavolat. Pak se opt dostavil onen star strach
ze spnku a j jsem se rozhodla, e budu bdt. Ale jako naschvl se
spnek snail dostavit prv tehdy, kdy jsem ho nechtla; a protoe
jsem se tedy bla zstat sama, otevela jsem dvee a zavolala: Je tu
nkdo? Nikdo neodpovdal. Nechtla jsem probudit maminku a ra-
dji jsem zase dvee zavela. Potom se zvenku ze zahrady ozvalo
- 143 -
njak vyt, podobn psmu, ale divoej a hlub. la jsem k oknu a
vyhldla ven, ale nevidla jsem nic krom velkho netopra, kter
zejm tloukl kdly o okno. Vrtila jsem se proto zpt na lko roz-
hodnuta nespat. Vtom se otevely dvee a do pokoje nahldla ma-
minka. Vimla si, e jsem se hbala a nespm, vela dovnit a sedla si
ke mn. Laskavji a nnji ne jindy mi ekla:
Mla jsem o tebe starost, milku, a pila jsem se podvat, zda ti
nic nechyb.
Obvala jsem se, e se nachlad, kdy tu bude tak sedt, a po-
prosila jsem ji, aby si lehla ke mn a spala se mnou. Ulehla proto do
postele a uvelebila se vedle mne; ani si nesvlkla upan, protoe, jak
ekla, pr zde zstane jen chvilku, a pak se vrt do vlastnho lka.
A jak jsme tam leely v objet, ozval se znovu na okn elest a tepot.
Maminka se podivila, malinko se vylekala a vykikla: Co je to?
Uklidovala jsem ji, jak jen jsem mohla. Podailo se mi to a mamin-
ka u leela klidn; slyela jsem vak, jak jej uboh drah srdce
prudce tlue. Za chvli se opt ozvalo venku na zahrad mezi kovi-
nami ono hlubok zavyt, krtce nato se s teskem rozbilo okno a na
podlahu se rozltla spousta step. Prvan odhrnul zclonu a v rozbi-
tm okn se objevila hlava velkho vychrtlho edho vlka. Mamin-
ka zden vykikla, pokouela se posadit a divoce tpala rukama po
vem, co by j pomohlo. Mimo jin uchopila i vnec kvt, kter
jsem podle pkazu dr. Van Helsinga mla stle nosit kolem krku, a
strhla mi ho. Jednu dv vteiny strnule sedla a ukazovala rukou na
vlka, pak se j z hrdla vydralo podivn, hrozn zachroptn, padla
naznak, jako by ji zashl blesk, a hlavou mi narazila na elo, a se mi
na malou chvilku zamotala hlava. Pipadalo mi, jako by se cel pokoj
se vm vudy zaal se mnou toit kolem dokola. Nespustila jsem oi
z okna. Vtom sthl vlk hlavu zpt a rozbitm oknem vltly do pokoje
tisce drobnch skvrnek a krouily a vily jako sloup psku, jak
bv podle len cestovatel pi samumu na pouti. Snaila jsem se
pohnout, ale byla jsem jako uhranut, a navc na mn tce spovalo
uboh tlo drah maminky, kter u chladlo jej srdce u pestalo
bt. Pak jsem na chvli pozbyla vdom. Zanedlouho jsem pila k
sob, ale bylo mi hrozn, nevslovn hrozn. Nkde nablzku vyzv-
nl umrek; v celm okol vyli psi a v naem kov, snad tsn pod
- 144 -
okny, prozpvoval slavk. Byla jsem cel zmmen a otupen bolest,
strachem a slabost, ale slavi zpv mi pipadal jako hlas drah ma-
minky, vracejc se zpt, aby m konejila. Hluk zejm probudil tak
sluky, za dvemi jsem slyela pelapovat jejich bos nohy. Na m
zavoln vely dovnit, a kdy uvidly, co se stalo a co vlastn le
pes postel, daly se do kiku. Rozbitm oknem vnikl do pokoje vtr a
prudce pirazil dvee. Vstala jsem, sluebn nadzdvihly maminino
tlo, poloily je na mou postel a pikryly prostradlem. Byly tak vy-
straen a nervzn, e jsem jim pikzala, aby se ly do jdelny napt
sklenky vna. Dvee se na okamik rozltly a znovu zabouchly. Slu-
ky vyjekly a vechny najednou odbhly do jdelny. Mezitm jsem
nakladla vechny kvty, kter jsem mla, mamince na prsa. Kdy u
tam leely, vzpomnla jsem si na pkaz dr. Van Helsinga, ale ne-
chtla jsem je vzt zpt, a krom toho jsem hodlala dt pkaz, aby u
mne zstala jedna ze sluebnch pes noc. Bylo mi divn, e se ne-
vracej. Volala jsem je, ale neodpovdaly. Zala jsem proto za nimi
do jdelny.
Sotva jsem spatila, co se stalo, opustila m vechna nadje.
Vechny tyi leely bezvldn na zemi a tce oddychovaly. Stoln
lhev, v n bylo sherry, byla zpoloviny pln, ale vanul z n podivn,
ostr zpach. Pojala jsem podezen a prohldla lhev. Byla ctit opi-
ovm extraktem, a kdy jsem pohldla na pbornk, zpozorovala
jsem, e lahvika, ze kter mamince jej lka dv ach! vlastn
dval uvat, je przdn. Co mm dlat? Co mm dlat? Vrtila
jsem se zpt do pokoje k mamince. Nemohu ji pece opustit a jsem v
dom sama krom sluebnch, kter nkdo uspal. Sama s mrtvou! A
odejt z domu se bojm, protoe rozbitm oknem dolh do pokoje
hlubok vyt vlka.
Vzduch jako by byl pln skvrnek, poletujcch a kroucch v pr-
vanu od okna, a svtla planou mode a mdle. Co mm dlat? Boe,
chra m tto noci veho zlho! Tento list skryji na adrech, kde ho
najdou, a m pijdou poloit do rakve. M drah maminka skonala!
Je as, abych odela tak. Jestlie tuto noc nepeiji, pak sbohem,
mj drah Arthure! Nech t Bh ochrn, mj drah, a mn nech
pome!

- 145 -

kapitola 12/
DENK Dr. SEWARDA

18. z. Odjel jsem okamit do Hillinghamu. Protoe bylo
jet brzy rno, nechal jsem kor ekat u branky a el stromoadm
k domu. Tie jsem zaklepal a co nejohleduplnji zazvonil, abych
snad neprobudil Lucy nebo jej matku. Doufal jsem, e mi pijde
otevt pouze sluka, jene nikdo neel. A tak jsem za chvli znovu
zaklepal a zazvonil. Pak m popadl vztek, e sluky mohou bt tak
ln a bt jet tak pozd v posteli bylo u toti deset hodin, a
klepal jsem a zvonil dl, tentokrte netrplivji. Pesto nikdo nepi-
chzel. A do tto chvle jsem podezral jenom sluebnictvo, jene
pomalu na m zanala dotrat hrozn zkost. Nen tohle mrtvoln
ticho jenom dalm lnkem v etzu zhouby, kter se snad kolem
ns stahuje? Nepiel jsem snad opravdu u pozd do domu smrti?
Jestli Lucy dostane opt jeden z tch stranch zchvat, pak kad
minuta nebo dokonce vteina zpodn pro ni me znamenat hodinu
plnou nebezpe. Obeel jsem proto dm, zda nhodou nenajdu ote-
ven jin vchod.
Nikudy se vak nedalo vejt. Vechna okna a vechny dvee byly
zaveny na zvoru a zameny. Zklaman jsem se vrtil k hlavnmu
vchodu. Vtom jsem zaslechl prudk dusot uhnjcch kon. Zastavili
se u branky a za nkolik vtein mi stromoadm spchal vstc Van
Helsing. Jakmile m spatil, vyhrkl:
Tak to jste vy! Prv jste pijel? Jak je j? Pili jsme u pozd?
Vy jste nedostal mj telegram?
Co nejrychleji a nejsouvisleji jsem mu vysvtlil, e jsem jeho te-
legram obdrel teprve dnes asn rno, e jsem neztratil ani minutu,
abych se sem dostavil, a e se mi zatm nepodailo nikoho v celm
dom vyburcovat. Van Helsing chvli pemlel, pak smekl klobouk
a vn pravil: V tom ppad se tedy obvm, e jsme pili pozd.
Dj se vle bo! Vzpt se jako obvykle vzchopil a pokraoval:
- 146 -
Pojte! Pokud tedy nememe do domu vniknouti po dobrm, mu-
sme tam vniknouti nsilm. Te u zale pouze na ase!
Obeli jsme dm dozadu, kde bylo kuchysk okno. Profesor vy-
thl z brany malou chirurgickou pilku, podal mi ji a ukzal na e-
lezn me chrnc okno. Ihned jsem se do nich pustil a zanedlouho
jsem ti z nich pepiloval. Potom jsme dlouhm zkm skalpelem
nadzdvihli zstrku a okno oteveli. Pomohl jsem profesorovi dovnit
a prolezl za nm. V kuchyni a pokojcch pro sluebn, kter byly
hned vedle n, nikdo nebyl. Postupn jsme prohldli vechny mst-
nosti a v jdeln, mdle osvtlen dennmi paprsky, pronikajcmi
okenicemi, nali jsme tyi sluky na podlaze. Nemuseli jsme se
obvat, e jsou mrtv; spav dech a tiplav zpach opiovho ex-
traktu ns nenechval na pochybch o jejich stavu. Pohldli jsme s
Van Helsingem na sebe, a jak jsme odchzeli, usoudil: O n se m-
eme postarati pozdji. Pak jsme vyli po schodech k Lucyinu
pokoji. Nepatrnou chvilku jsme postli u dve a naslouchali, ale
vbec nic nebylo slyet. Zbledl, s tesoucma se rukama jsme
pomalu oteveli dvee a veli do pokoje.
Jak jen vylit pohled, kter se nm naskytl? Na lku leely dv
eny, Lucy a za n jej matka pod blm prostradlem, jeho cp byl
shrnut zvanem vzduchu z okna a odhalil tak ztrhanou, blou, hrzou
vytetnou tv. Vedle n leela Lucy s blm a jet zuboenjm
obliejem. Vnec kvt, kter mla mt kolem krku, jsme nali na
matin hrudi, a na obnaenm hrdle byly dv mal ranky, jich jsme
si vimli u dve, jene tentokrte byly hrozn bl a rozdrsan.
Profesor se mlky sklonil nad lko, hlavou se mlem dotkal ader
uboh Lucy, pak se najednou prudce otoil, jako by nemu naslou-
chal, rychle se napmil a zvolal:
Jet nen pozd! Rychle! Rychle! Pineste brandy!
Sebhl jsem dol a vrtil se s lahv. Naped jsem k n pochopi-
teln piichl a ochutnal, jestli nen brandy tak otrveno jako sherry
ve stoln lhvi, kterou jsem nael na stole. Sluebn ji nedchaly tak
klidn; narkotikum zaalo zejm ztrcet inek. Nezstal jsem tam,
abych se o tom ujistil, ale vrtil jsem se k Van Helsingovi. Ten jako
u pedtm potral Lucy koalkou rty, dsn, zpst a dlan. Pak mi
pravil:
- 147 -
Tohle je ve, vc zatm nelze uiniti. Vy bte k tm sluebnm,
vezmte mokr runk a podn je pleskejte po tvch. A rozdlaj
ohe, roztop ho a piprav horkou lze. Tahle uboh due je skoro
tak vychladl jako ta, kter le vedle n. Potebuje se zahti, ne s
n meme podniknouti nco dalho.
Ihned jsem sebhl dol a ti z en jsem celkem bez nesnz pro-
budil. tvrt byla jet velmi mlad, narkotikum na ni zejm zap-
sobilo silnji; penesl jsem ji tedy z podlahy na pohovku a nechal ji
spt dl. Ostatn byly zpotku pln ommen, ale sotva se vzpama-
tovaly, rozplakaly se a keovit stkaly. Osopil jsem se vak na n a
nepustil je k slovu. U je dost zl, e dolo k ztrt jednoho ivota,
prohlsil jsem, a jestli budou otlet, bude ohroen i ivot sleny Lu-
cy. A tak, napl obleen, pustily se s plem a vzlyky do prce, pi-
loily a pihly vodu. V kuchyskm sporku a pod kotlem ohe
natst dosud neuhasl a hork vody bylo brzy dost. Sluky pipravily
koupel a my jsme Lucy, tak jak byla, vynesli a poloili do vany. Pr-
v jsme ji masrovali, kdy nkdo zaklepal na domovn dvee. Jedna
ze sluebnch vybhla, pehodila nco pes sebe a la otevt. Vrtila
se a eptem nm sdlila, e piel njak pn se vzkazem od pana
Holmwooda. Pikzal jsem j, aby mu vydila, a pok, e te ne-
meme nikoho pijmout. S tmto vzkazem odela a my jsme se tak
zabrali do prce, e jsem na nvtvnka doista zapomnl.
Jet nikdy jsem nezail, aby profesor pracoval soustednji.
Stejn jako on jsem vdl, e vede porn boj se smrt, a ve chvli,
kdy odpoval, jsem mu to ekl. To, co mi odpovdl, jsem nepo-
chopil, ale draz, s nm sv slova vykl, byl neobvykle zarputil:
Kdyby zde lo pouze o toto, nechal bych vci tak, jak jsou, aby v
klidu zesnula, protoe nad obzorem jejho ivota u dn svtlo
svtiti neme. A znovu a snad jet horlivji se pustil do prce.
Netrvalo dlouho a my jsme poznvali, e teplo zan inkovat.
Stetoskopem jsme zjistili, e tlukot Lucyina srdce je silnj. Hru se
j u znateln zdvhala. Van Helsingv obliej se rozzil, a kdy
jsme ji vynesli z koupele a zabalili do nahtho prostradla, aby
uschla, profesor prohlsil:
Prvn tah jsme vyhrli! ach krli!
- 148 -
Pak jsme odnesli Lucy do druhho pokoje, kter sluebn mezitm
pipravily, poloili ji na lko a vnutili j nkolik kapek brandy. Jak
jsem si viml, ovzal j Van Helsing kolem krku hebk hedvbn
tek. Byla stle v bezvdom a bylo j velmi zle, ne-li h ne kdy
pedtm.
Van Helsing zavolal do pokoje jednu ze sluek a pikzal j, aby
do naeho nvratu zstala u Lucy a nespustila z n oi. Pak m vy-
zval k odchodu.
Musme se uraditi o dalm postupu, ekl, jak jsme schzeli do-
l. V pedsni otevel dvee jdelny, a kdy jsme veli dovnit, zavel
peliv dvee. Okenice byly oteveny, ale zclony ji byly zataeny,
jak ke smuten mrav, kter britsk eny nich td vdy tak ps-
n zachovvaj. V mstnosti bylo proto celkem tma. Van Helsing se
u netvil tak zarputile; vypadal sp rozpait. Zejm si nm
lmal hlavu. Za chvli ekl:
Co budeme initi nyn? Ke komu se meme uchliti o pomoc?
Musme provsti dal transfzi krve, a to brzy, jinak by j toti u
pli ivota nezbvalo. Vy jste u vyerpn, j jsem rovn vy-
erpn. Nerad bych se obrtil na nkterou z onch en, i kdyby mly
odvahu se tomu podrobiti. Jak najdeme nkoho, kdo by pro ni byl
ochoten otevti sv ly?
A j vm snad nevyhovuji?
Hlas zaznl z pohovky na druh stran pokoje. Jeho zvuk m na-
plnil radost a pocitem levy, vdy je pronesl Quincey Morris. Van
Helsing sebou zprvu zlostn trhl, ale jakmile jsem zvolal: Quincey
Morrisi! a rozbhl se k nmu se vztaenma rukama, obliej se mu
vyjasnil a v och se mu mihl radostn zblesk.
Co t sem pivedlo? zvolal jsem, kdy jsme si stiskli ruce.
Pijel jsem kvli Artovi.
Podal mi telegram:

U ti dny dn zprvy od Sewarda. Mm velk starosti. Nemo-
hu odjet. Otcv zdravotn stav nezmnn. Neprodlen mi poli zpr-
vu, jak se da Lucy.
HOLMWOOD

- 149 -
Zejm jsem tedy pijel v prav as. Jen mi prost eknte, co
mm dlat.
Van Helsing k nmu pistoupil, uchopil ho za ruku a pohldl mu
pmo do o.
Kdy je ena v nouzi, je pro ni tm nejlepm na svt krev sta-
tenho mue. Vy jste mu, o tom nen pochyby. Nue, by i bel
bojuje proti nm vemi svmi silami, Bh nm pece jen posl mu-
e, kdykoli je potebujeme.
A znovu jsme uskutenili onu nepjemnou operaci. Nemm od-
vahu vylit vechny podrobnosti. Lucy prodlala stran ok, kter
j ukodil mnohem vc ne pedel otesy. Akoli jsme j vpravili do
il mnoho krve, nereagoval organismus na transfzi tak dobe jako
pi minulch pleitostech. Pihlet a poslouchat, jak se probj zpt
k ivotu, bylo dsn. innost srdce i plic se vak nakonec pece jen
zlepila a Van Helsing j dal jako pedtm podkon injekci morfia, a
to s dobrm vsledkem. Jej mdloba se zmnila v hlubok spnek.
Profesor zstal u n, j jsem s Quinceym Morrisem seel dol a po-
slal ven sluku, aby zaplatila jednomu z drok ekajcch ped
domem. Quincey vypil sklenici vna, ulehl na pohovku a j jsem na-
dil kuchace, aby pipravila vydatnou sndani. Pak mi nco napadlo
a vrtil jsem se do pokoje, kde leela Lucy. Tie jsem veel a zastihl
Van Helsinga s nkolika listy dopisnho papru v ruce. Zejm u je
peetl a s hlavou v dlanch o nich pemlel. Na tvi ml vraz
ponurho zadostiuinn, jak mv lovk, kter prv rozlutil
njakou zhadu. Podal mi tch nkolik list se strunou poznmkou:
Kdy jsme peneli Lucy do lzn, vypadlo j to ze zad.
Jakmile jsem si to peetl, pohldl jsem nechpav na profesora a
za chvli jsem se ho zeptal: Proboha, co to vlastn vechno zname-
n? Byla i snad je len, nebo jak stran nebezpe j hroz? Byl
jsem tak zmaten, e jsem nevdl, co dodat. Van Helsing nathl pai,
vzal si poznmky zpt a ekl:
Te se tm netrapte. Prozatm na to zapomete. A nastane
vhodn as, vechno se dozvte a pochopte; k tomu vak dojde a
pozdji. A co jste mi te vlastn piel ci? Jeho slova m vzpama-
tovala a pivedla zpt k sob.
- 150 -
Piel jsem za vmi kvli mrtnmu listu. Jestli nebudeme postu-
povat vhodn a rozumn, mohla by nastat monost soudnho ohled-
n, a pak by bylo teba pedloit tuto listinu. Jsem pesvden, e k
soudnmu ohledn nebude muset dojt; kdyby se toti uskutenilo,
urit by z toho uboh Lucy mla smrt, pokud u nezeme na nco
jinho. My vichni, j, vy i lka, kter ji oetoval, vme, e pan
Westenrov trpla srden vadou, a meme dosvdit, e na ni ze-
mela. Vyplme okamit mrtn list; zanesu ho osobn k matriko-
vi a odtud zajdu do pohebnho stavu.
Sprvn, pteli Johne! Skvl npad! I kdy m slena Lucy ne-
ptele, kte ji ohrouj, m naproti tomu alespo tst, e m pte-
le, kte ji miluj. Vy ti jste pro ni oteveli sv ly, a krom vs jet
jeden star lovk. Ano, vm, pteli Johne, nejsem pece slep! Tm
vc vs vechny mm rd! A nyn jdte!
V hale jsem potkal Quinceyho Morrise s telegramem Arthurovi.
Sdloval mu, e pan Westenrov je mrtv, e se Lucy pitilo, ale
e se j u da lp; a e Van Helsing i j jsme u n. Oznmil jsem mu,
kam jdu, a on m rychle doprovodil ke dvem. Ped odchodem mi
ekl:
Mohu si s tebou, Jacku, promluvit, a se vrt? Ale o samot?
Souhlasn jsem pikvl a vyel z domu. U matrike prolo ve hlad-
ce a s majitelem mstnho pohebnho stavu jsem se dohodl, e ve-
er pijde vzt mry na rakev a zadit, co bude teba.
Kdy jsem se vrtil, Quincey u na m ekal. ekl jsem mu, e k
nmu zajdu, jen co se informuji o Lucy, a zael jsem k n nahoru do
pokoje. Jet spala a profesor se z idle u jej postele zejm ani ne-
hnul. Jen piloil prst ke rtm a j jsem usoudil, e se Lucy nejsp co
nejdve probud a e profesor nechce pedchzet produ. Vrtil jsem
se tedy dol ke Quinceymu a zavedl ho do pokoje, kde se podv
sndan. V tto mstnosti nebyly zclony staeny, a proto tu bylo
ponkud pjemnji, i spe nikoli tak nepjemn jako jinde v dom.
Sotva jsme osamli, Quincey mi ekl:
Jacku Sewarde, nerad se cpu nkam, kam nemm prvo, jene
tohle nen dn obyejn ppad. V, e jsem to dve miloval a
chtl se s n oenit, a i kdy u je to vechno za mnou, mm, a chci
nebo nechci, o ni strach. Co j vlastn chyb? Ten Holanan a je
- 151 -
to zejm bjen star pn, to je vidt, ekl, kdy jste pili do poko-
je, e mus mt dal transfzi krve a e jste oba u vyerpni. J
ovem vm, e vy pni doktoi spolu rozmlouvte in camera a to, o
em se soukrom dohodnete, se lovk prost nedozv. Tohle ovem
nen dn normln zleitost, a a u je to cokoli, j jsem sv ui-
nil. Je to tak?
Je, pitakal jsem a Quincey pokraoval.
Soudm, e ty i Van Helsing jste u udlali to, co jsem dnes ud-
lal j. Je to tak?
Je.
A podle veho plat tot i pro Arta. Vypadal moc divn, kdy
jsem se s nm ped tymi dny u nich setkal. Naposledy jsem vidl
njakho tvora tak rychle sejt v pampch; za jedinou noc mi tam
zahynula oblben klisna. V noci ji napadl jeden z tch velkch neto-
pr, kterm se k upi. Rno mla prokousnut hrdlo i tepnu a
zstalo j tak mlo krve, e se nemohla postavit na nohy. Bezmocn
leela a j j musel prohnat kulku hlavou. Jacku, jist mi nevyzrad
nic dvrnho e byl Art prvn? Mm pravdu? Chudk se pi
tchto slovech tvil velmi ustaran. Trpilo ho nebezpe hrozc
milovan en a navc ho mtla pln neznalost hrzn zhady, kter
ji zejm obklopovala. Srdce mu krvcelo a musel sebrat vechnu
munou slu a t ml poehnan , aby se nezhroutil. Na oka-
mik jsem se zarazil, protoe jsem si uvdomil, e nesmm vyzradit
nic z toho, co si profesor peje uchovat v tajnosti, jene Quincey u
toho vdl a uhdl tolik, e u nebylo pro mu neodpovdt. Odvtil
jsem stejnmi slovy: M pravdu.
A jak dlouho to u trv?
Asi deset dn.
Deset dn! Pak tedy, Jacku, dostala za tuhle dobu ta uboh krsn
bytost, kterou vichni milujeme, do svch il krev ty silnch mu.
love! Tolik by se pece ani do jejho tla nevelo! Nato pistou-
pil tsn ke mn a drazn zasykl: Kdo ji o ni pipravil?
Pokril jsem rameny: V tom je prv ta zhada, odpovdl
jsem. Helsing m z toho zamotanou hlavu a j jsem s dvtipem v
koncch. Ani si nedovolm nco hdat. Dokonce dolo zcela nhodou
k pln srii nepatrnch phod a ty pln zmaily vechna opaten,
- 152 -
kter jsme podnikli, abychom zajistili nad Lucy dn dohled. To u
se vak opakovat nebude. Zstaneme tady, dokud vechno neskon
dobe nebo patn! Quincey mi podal ruku.
Potejte se mnou. Ty a ten Holanan mi eknete, co mm dlat,
a j to udlm.
Sotva se Lucy na sklonku odpoledne probudila, shla za adra a k
mmu pekvapen vythla poznmky, kter mi dal Van Helsing pe-
st. Prozrav profesor je vrtil tam, odkud vypadly, aby se pi pro-
bouzen nevylekala. Jej zrak spoinul na Van Helsingovi, pak na
mn a svitla v nm radost. Potom se rozhldla po pokoji, a kdy zjis-
tila, kde je, zachvla se. Vzpt pronikav zakvlela a ubohma vy-
hublma rukama si pikryla bledou tv. Pochopili jsme, co to zna-
men pln si uvdomila matinu smrt. Pokusili jsme se ji ukonej-
it, jak jen se dalo, a nae ast j zejm pinesla jistou levu. Byla
vak velmi sklen a smutn a dlouho tie a vylekan plakala. ekli
jsme j, e te u po celou dobu u n vdycky zstane jeden z ns
dvou, a to ji zejm uklidnilo. K veeru si zdmla. Tehdy se stalo
nco podivnho. Jet ve spnku vythla list ze zad a roztrhla ho
v pli. Van Helsing k n pistoupil a vzal j roztren papr z ruky.
Nicmn pohybovala rukama, jako by ho trhala dl, nakonec ruce
nadzdvihla a rozevela prsty, jako aby rozhodila trky do vzduchu.
Van Helsinga to zejm pekvapilo, zamylen svratil obo, ale nic
neekl.

19. z. Celou noc na dneek prospala Lucy neklidn, stle se
brnila spnku, a kdykoli se probudila, byla o nco slab. Stdali
jsme se s profesorem u jejho lka a nenechali ji ani na jedin oka-
mik o samot. Quincey Morris nm o svch zmrech neekl nic,
ale vm, e celou noc hldkoval kolem domu.
Pronikav svtlo svitu odhalilo, jak stran neastn Lucy ze-
slbla. Nemla u skoro slu otoit hlavu a to nepatrn mnostv po-
travy, kter byla schopna pijmat, j snad ani nesvdilo. Chvilkami
usnala a spolu s Van Helsingem jsme si vimli, jak rozdln vypad
ve spnku a ve bdn. Ve span nevypadala tak vyerpan, i kdy jej
rysy byly ostej, a dchala klidnji; pooteven sta odhalovala
bled dsn, kter jako by se sthly zpt, take zuby se zdly del a
- 153 -
ostej ne jindy. Jakmile se vak probudila, ihned j zjihla tv n-
hou, prtc z o byla to prost opt bval Lucy, i kdy umraj-
c. Odpoledne se ptala po Arthurovi, a my jsme mu tedy zatelegrafo-
vali. Quincey mu el naproti k vlaku.
Arthur dorazil krtce ped estou; bylo teplo, slunce prv pln
zapadalo, oknem vnikalo dovnit jeho purpurov svtlo a zbarvilo
Lucyinu bledou tv do rova. Kdy ji Arthur spatil, pemohlo ho
vzruen a nikdo z ns ze sebe nevypravil jedin slvko. V minulch
hodinch se chvle spnku i sp stav bezvdom, v nj spnek pe-
chzel, dostavovaly stle astji, a chvle, kdy se dalo hovoit, se
zkrtily. Ale Arthurova ptomnost na ni zapsobila jako vzpruha;
vzchopila se a rozprvla s nm tak iv, jak od naeho pchodu do-
sud nikdy. I Arthur se drel a choval se vesele, take oba ze setkn
vytili co nejvce.
Te u je tm jedna. Arthur a Van Helsing sed u Lucy, j je
mm za tvrt hodiny vystdat a namlouvm tohle na jej fonograf.
Pak se oba pokus spt a do esti. Obvm se, e ztkem nae bdn
skon. ok byl pli velk, to uboh dt se u neme uzdravit.
Bh nm vem pomhej!

(Neoteven adrestkou)

17. z
Nejdra Lucy,
mm pocit, e od doby, kdy jsem od Tebe naposledy obdrela do-
pis nebo Ti sama napsala, u uplynula hezk dka let. Jist mi
vechny m hchy odpust, a si pete tu spoustu novinek. Tedy:
svho manela jsem v podku dovezla zpt, v Exeteru ns po pjez-
du u ekal kor a v nm sedl pan Hawkins, pestoe ml zrovna
zchvat dny. Zavezl ns do svho domu, kde oba mme hezk a po-
hodln pokoje, a spolen jsme poveeeli. Po jdle nm pan
Hawkins ekl:
Moji draz, chci vm pipt na zdrav a tst; obma vm peji
vechno poehnn. Znm vs od dtstv a s lskou a hrdost jsem vs
vidl vyrstat. Te si peji, abyste se usadili u mne. Nemm u niko-
- 154 -
ho na irm svt, vichni mi zemeli a v posledn vli jsem odkzal
vechno vm dvma. Kdy si Jonathan a ten star pn stiskli ruce,
pln jsem se rozplakala. Byl to moc, moc astn veer.
A tak jsme te tady, usazen v tomhle krsnm dom, a z m lo-
nice i salnu vidm katedrlu, obklopenou jilmy, jejich mohutn
ern kmeny se odrej od lutho zdiva. Cel den slym nad sebou
krkorat a krkorat a tbetat a vatlat vrny, tak jak to vrny a
lid dlvaj. Ani Ti snad nemusm kat, e mm nad hlavu prce s
rznm zaizovnm a vedenm domcnosti. Jonathan a pan Hawkins
jsou cel den v kanceli; te, kdy se Jonathan stal jeho spolen-
kem, chce mu pan Hawkins sdlit vechno o svch klientech.
A jak se da Tv drah mamince? Jak rda bych zajela na den dva
do msta T navtvit, ale mm toho zatm tolik na starosti, e si to
nemohu dovolit, a Jonathan stle jet potebuje pi. U se mu sice
pomalu zanaj obalovat kosti masem, ale ta dlouh choroba ho
hrozn zeslabila; dodnes se jet nkdy najednou probud, prudce si
sedne, a dokud ho neukolbm do obvyklho klidu, tese se na celm
tle. Ale bohudk postupem doby takovch ppad ubv a j vm,
e za njak as pln ustanou. A te, kdy jsem Ti vypovdla sv
novinky, budu se T ptt na Tv. Kdy bude mt svatbu a kde, kdo
vs bude oddvat, jak bude mt aty, a bude to svatba veejn nebo
soukrom? Napi mi o tom vechno, m drah, o vem m informuj,
protoe nic, co se Tebe tk, mi nen lhostejn. Jonathan m pros,
abych Ti vydila jeho uctiv pozdrav, ale j si myslm, e tohle od
mladho spolenka vznamn firmy Hawkins & Harker nesta. A
protoe Ty miluje mne a on miluje mne a j miluji Tebe v plnm
vznamu tohoto slova, poslm Ti prost msto toho pozdrav od mi-
lujcho Jonathana. Sbohem, m nejdra, a Bh Ti ehnej!
Tv MINA HARKEROV

- 155 -
ZPRVA Dr. PATRICKA HENESSEYHO, LENA
KRLOVSK LKASK SPOLENOSTI,
ABSOLVENTA KRLOVSK LKASK KOLEJE
ATD. ATD.
Dr. JOHNU SEWARDOVI
20. z
Ven pane doktore,
podle Vaeho pn pikldm zprvu o stavu zleitost, kter mi
byly sveny do pe... O pacientu Renfieldovi Vm musm sdlit
jet toto. Pokusil se o dal tk z stavu, kter mohl skonit nebla-
ze, ale natst se obeel bez nepznivch nsledk. Dnes odpoledne
pijeli dva mui s nkladnm povozem do przdnho domu, jeho
pozemky soused s naimi prv do onoho domu, k nmu, jak si
jist vzpomnte, pacient ji dvakrt utekl. Povoznci nebyli odtud a
zastavili u na brny, aby se zeptali vrtnho na cestu. Prv jsem
stl u okna studovny, kouil po obd doutnk, a vtom jsem zahldl
jednoho z povoznk pichzet k domu. Jak el okolo Renfieldova
okna, pacient mu z pokoje zaal splat a zahrnul ho tmi nejrznj-
mi nadvkami, kter mu slina pinesla na jazyk. Chlapk, kter p-
sobil celkem slunm dojmem, se spokojil tm, e mu odsekl: Zavi
klapaku, sprosku!, ale n pacient ho obvinil, e ho okradl a chce
zavradit, a prohlsil, e mu v tom zabrn, i kdyby ml viset. Ote-
vel jsem okno a posunkem upozornil povoznka, aby toho nedbal.
Ten se tedy rozhldl, a kdy si zejm teprve v t chvli uvdomil,
kde vlastn je, prohodil: ,Bh vs pot, fe, mn je fakt pln put-
na, co se mi ekne v takovm zatracenm cvokhausu. Jene mi je lto
vs a vaeho direktora, e musej t v jednom barku s takovou bes-
ti! Pak se zdvoile zeptal na cestu a j jsem mu ekl, kde je vjezd do
oputnho domu. Nato odeel, pronsledovn hrozbami, kletbami a
nadvkami naeho pacienta. Seel jsem dol, abych zjistil dvod jeho
bsnn, vdy Renfield se obvykle chov dobe a krom zchvat
zuivosti dosud u nho k niemu podobnmu nedolo. K svmu pe-
kvapen jsem ho zastihl ji zcela klidnho a v dobr nlad. Snail
jsem se ho pimt, aby se o tto phod rozhovoil, jene on se m
udiven zeptal, na co vlastn narm, a tvil se, jako by si cel z-
- 156 -
leitosti vbec nebyl vdom. Musm vak bohuel doznat, e to byl
pouze dal pklad jeho lstivosti. Za pl hodiny jsem s nm toti ml
znovu co dlat. Tentokrte utekl z pokoje oknem a prchal stromoa-
dm. Zavolal jsem oetovatele, aby m nsledovali, a pustil jsem se
za nm. Ml jsem strach, e zaml nco nekalho. M obavy byly
oprvnn. Po cest prv pijdl povoz, kter pedtm jel kolem
naeho stavu; bylo na nm naloeno nkolik velkch devnch
beden. Povoznci si otrali pot z cela a byli v oblieji zrudl jako po
velk nmaze. Ne jsem Renfielda dohonil, vrhl se na n, jednoho
strhl z vozu a zaal mu tlouci hlavou o zem. Kdybych ho vzpt
nebyl srazil zpt, byl by toho lovka ubil. Jeho druh seskoil dol a
udeil nsadou tkho bie Renfielda do hlavy. Byl to stran der,
ale Renfield jako by ho nedbal; naopak se pustil i do nho a rval se s
nmi temi, smkaje nmi sem tam, jako bychom byli koata. Jak
vte, nejsem prv pprka a ti dva povoznci byli rozloit chlapi.
Renfield zprvu zpasil mlky, kdy jsme ho vak zaali zdolvat a
oetovatel mu navlkali svrac kazajku, rozkiel se: J jim uk-
u! M neoloup! Nenechm se od nich poznenhlu zamordovat.
Budu bojovat za svho Pna a Mistra, a nepetn bsnil. Dalo
hodn prce dothnout ho zpt do domu a umstit ho do vypolto-
van cely. Oetovatel Hardy m zlomen palec. Oetil jsem ho a u
je celkem v podku.
Ti dva povoznci se naped drazn domhali nhrady kody a
vyhroovali, e proti nm pouij vech zkonnch opaten. Z jejich
vyhroovn vak zaznval i jaksi bezdn stud, e se dali pemoci
slabm lencem. Prohlaovali, e byli vysleni penenm a zved-
nm tkch beden na vz, jinak by si s nm byli snadno poradili. Za
dal dvod porky oznaovali velkou ze; jejich prce pr byla
velmi pran a tam, kde nakldali, nebyla nablzku dn hospoda.
Pochopil jsem ovem jejich narky, a tak jsem kadmu z nich nalil
sklenici silnho grogu, vlastn nkolik sklenic, a vtiskl do ruky zla-
k. Pot u zaali rvaku brt na lehkou vhu a zapsahali se, e
jsou ochotni kdykoli se pustit do kku i s horm blznem, jen kdy-
by pitom mli to poten setkat se s tak zatracen prima chlapem,
jako je pisatel tchto dk. Pro ppad poteby jsem si poznamenal
jejich jmna a adresy. Jsou to: Jack Smollet z Duddings Rents, King
- 157 -
Georges Road, Great Walworth, a Thomas Snelling z Peter Parleys
Row, Guide Court, Bethnal Green. Oba jsou zamstnni u sthovac
a dopravn firmy Harris & synov, Orange Masters Road, Soho.
Budu Vs nadle informovat o vem, co se zde zajmavho pi-
hod, a ihned Vm zatelegrafuji, kdyby snad dolo k nemu dlei-
tmu.
S vekerou ctou V PATRICK HENESSEY

(Neoteven adrestkou)
18. z

Nejdra Lucy,
postihla ns hrozn rna. Pan Hawkins zcela neekan zemel.
Nkte lid si mon pomysl, e to pro ns nen nic tak zlho, ale
oba jsme ho mli tak rdi, e nm opravdu pipad, jako bychom
pili o otce. Sama jsem nepoznala ani otce, ani matku, take mi smrt
tohoto hodnho starho pna zasadila tkou rnu. Tak Jonathan je
velmi sklen. Pociuje zrmutek, hlubok zrmutek pro toho dobr-
ho milho lovka, s nm byl cel ivot sptelen a jen s nm te
na konci ivota zachzel jako s vlastnm synem a odkzal mu maje-
tek, kter je pro ns prost lidi bohatstvm, o jakm se nm nikdy
nesnilo; ale Jonathan se trp i z jinch pin. Tvrd, e ho znervz-
uje tha odpovdnosti, kter na nho dolehla. Zan o sob pochy-
bovat. Snam se ho povzbudit a m vra v nho mu dodv sebed-
vru. A prv v tomto smru na nj stle jet psob onen tk
otes, kter zail. Je opravdu smutn, e takov mil, prost, ulechti-
l a siln povaha, jako je jeho povaha, kter mu za pomoci naeho
drahho, dobrho ptele umonila povznst se za nkolik mlo let z
praktikanta na fa mohla bt tak hluboce nahlodna, e vyprcha-
la sama podstata jej sly. Promi mi, m drah, e T uprosted Tv-
ho tst obtuji svmi starostmi; ale j se musm, drah Lucy, n-
komu vypovdat, protoe m velmi vyerpv nutnost neustle se
ped Jonathanem tvit staten a odvn, a nemm tady nikoho,
komu bych se mohla svovat. Dsm se cesty do Londna, kam se
musme vypravit pozt, protoe chudk pan Hawkins ustanovil v
- 158 -
zvti, e si peje bt pohben do otcovy hrobky. Protoe pan
Hawkins nezanechal dn pozstal, bude Jonathan hlavn osobou
smutench obad. Pokusm se, m nejdra, zaskoit k Vm ales-
po na nkolik minut. Odpus, e Ti pidlvm starosti. S nejlep-
mi pnmi
Tv MINA HARKEROVA

DENK Dr. SEWARDA

2. z. Jen sebeovldn a zvyk m nut dnes veer zazna-
menat vechny udlosti. Ctm se hrozn mizern, hrozn sklen, a
tak ehrm na cel svt a vechno v nm, i na ivot sam, e by mi
bylo zcela lhostejno, kdyby v tto chvli nade mnou zamvaly perut
andla smrti. A jeho perut se tu pece zcela nedvno rozevely
Lucyina matka, Arthurv otec, a te... Nu, radji se pustm do prce.
Podle dohody jsem vystdal Van Helsinga v pi o Lucy. Chtli
jsme, aby si Arthur el rovn odpoinout, jene on zprvu odmtal.
Teprve kdy jsem ho upozornil, e pravdpodobn budeme pote-
bovat jeho pomoc ztra a e se nesmme vichni zhroutit vyerpnm,
nebo by to mohlo Lucy ukodit, dal si ci. Van Helsing se k nmu
choval velmi ohledupln.
Pojte, hochu, vyzval ho. Pojte se mnou. Jste nemocen a ze-
slbl, zail jste mnoho zrmutku a duevn trzn a tak vae sla
musela zaplatiti svou da, jak vichni vme. Nesmte zstati sm,
protoe bti sm znamen bti pln strachu a zkosti. Pojte se mnou
do salnu, je tam rozdln velk ohe a jsou tam dv pohovky. Leh-
nete si na jednu, j na druhou a n soucit se slenou Lucy nm bude
obma tchou, i kdy nebudeme spolu rozmlouvati a budeme spti.
Arthur s nm odeel; pedtm jet vrhl roztouen pohled na Lucy,
jak s obliejem bledm ne pltno spov v podukch. Leela cel-
kem klidn a j jsem se porozhldl po pokoji, abych se pesvdil, e
je vechno v podku. Jak jsem zjistil, profesor tak jako v jinch po-
kojch dsledn rozmstil esnek i zde; okenn rmy ho byly pln a
pes hedvbn tek, kter Van Helsing ovzal Lucy kolem krku,
mla hrub spleten vnec tch pchnoucch kvt. Lucy oddycho-
vala trochu spav a v oblieji vypadala stran, protoe oteven
- 159 -
sta odkrvala bled dsn. V mdlm, mihotavm svtle se jej zuby
proti rnu jakoby jet vc prodlouily a zapiatly. Zejmna pi-
ky se snad nsledkem njakho svtelnho klamu jevily del a pia-
tj ne ostatn zuby. Sotva jsem si k n sedl, neklidn se pohnula.
Vtom jsem zaslechl na okn jaksi tup elest a haraen. Tie jsem
tam pistoupil a za poodhrnutm cpem zclon vyhldl ven. Ve svtle
plku jsem spatil, e ramot zpsobil velk netopr, kter zejm
pilkn svtlem, tebas bylo mdl, krouil kolem dokola a pokad
narazil kdlem na okno. Kdy jsem se vrtil k idli, zjistil jsem, e
Lucy zmnila polohu a strhla si z krku esnekov kvty. Umstil
jsem je zpt, jak nejlpe jsem mohl, usedl a bedliv ji pozoroval.
Za chvli se probudila. Dal jsem j nco k jdlu, jak mi Van Hel-
sing nakzal. Pozela velmi mlo a jet s nechut. Onen podvdom
boj o ivot a slu, kterm se a dosud jej choroba vyznaovala, u
nebyl zjevn. Udivilo m, e kdykoli byla pi vdom, tiskla k sob
esnekov kvty. A jakmile se dostala do letargickho stavu, kdy
spav oddychovala, kvty ze sebe kupodivu strhvala; ale sotva se
probrala, pitiskla je zase k sob. Nemohl jsem se mlit, protoe v
nsledujcch dlouhch hodinch se u n stdal mnohokrt spnek s
bdnm a Lucy tyto pohyby pokad opakovala.
Van Helsing m piel v est hodin vystdat. Arthur prv upadl
do dmoty a profesor ho ze soucitu nechal spt. Kdy pohldl Lucy
do oblieje, zaslechl jsem, jak sykav vdechl. Rychle mi poeptal:
Rozthnte zclony, potebuji svtlo! Pak se sklonil a s tv tm
se dotkajc Lucyina oblieje ji bedliv prohlel. Odstranil kvty a
sal j z hrdla hedvbn tek. Vzpt prudce couvl a j jsem zasle-
chl, jak se mu ze sevenho hrdla vydralo zvoln: Mein Gott!
Sklonil jsem se rovn a podval se na Lucy. Z toho, co jsem zpozo-
roval, mi pejel mrz po zdech.
Ranky na krku pln zmizely.
Plnch pt minut stl Van Helsing nad n a strnule na ni hledl.
Potom se ke mn obrtil a pravil:
Umr. U to nebude dlouho trvat. Na jedno vs ovem upo-
zoruji je velk rozdl, jestlie zeme ve spnku i pi plnm v-
dom. Probute toho ubohho hocha a pivete ho sem, a je pto-
men jej posledn chvilce. V nm a my jsme mu to slbili.
- 160 -
el jsem do jdelny a probudil Arthura. V prvnm okamiku byl
jet cel ommen, kdy vak uvidl, e pod okraji okenic pronik
do pokoje slunen svtlo, vylekal se, e u je po vem. Ujistil jsem
ho, e Lucy jet sp, ale co nejetrnji jsem ho upozornil, e Van
Helsing i j se obvme nejhorho. Arthur si pikryl rukama obliej,
klesl vedle pohovky na kolena a s hlavou v dlanch se asi minutu
modlil. Ramena se mu chvla bolem. Uchopil jsem ho za ruku a po-
zdvihl ho. Poj, kamarde, seber vechnu slu! vyzval jsem ho.
Jenom tm j pome a uleh.
Kdy jsme veli k Lucy, zjistil jsem, e Helsing dal mezitm s ob-
vyklou pedvdavost vechno do podku a pokoj upravil tak, aby
vypadal co nejpjemnji. Dokonce Lucy upravil vlasy, take j te
splvaly po polti v obvykle lesklch kadech. Sotva jsme veli,
otevela Lucy oi, a kdy spatila Arthura, nn zaeptala:
Arthure! M lsko, jak jsem rda, e jsi piel! Arthur se sklo-
nil, aby ji polbil, ale Helsing ho posunkem zadrel. Ne, jet ne!
zaleptal. Vezmte ji za ruku, to ji pot vc.
Arthur ji tedy uchopil za ruku a poklekl k n. Vypadala tak dobe
jako nikdy pedtm a mkk linie oblieje jen zdrazovaly andl-
skou krsu jejch o. Pak se j pomalu zaala klit vka a nakonec
upadla do spnku. Chvli se j adra klidn zvedala a klesala a Lucy
oddychovala jako unaven dt.
Jene pak znenhla nastvala ona podivn zmna, kterou jsem po-
zoroval u v noci. Zaala spav oddychovat, sta se j otevela a
zuby v bledch, odkrytch dsnch vypadaly del a piatj ne
dve. Mdle a nejist, jakoby nmsn, rozevela oi, kter te byly
bez lesku, tvrd, a sladkm, smyslnm hlasem, jak jsem z jejch rt
dosud nikdy nezaslechl, ekla:
Arthure! M lsko, jak jsem rda, e jsi piel! Polib m! Arthur
se touebn naklonil, aby ji polbil. Jene v tu chvli k nmu piskoil
Van Helsing, zejm stejn jako j pekvapen jejm hlasem, obma
rukama ho chytil za ramena a s prudkost, jakou bych u nho nikdy
nepedpokldal, strhl ho zpt a doslova jm smkl pes cel pokoj.
Za nic na svt! zvolal. Pro spsu sv i jej due nikoli! A
postavil se mezi n jako lev pipraven k obran.
- 161 -
Arthur byl tak zaraen, e v prvnm okamiku nevdl, co dlat
nebo co ci, a ne se vzchopil k bezdnmu protestu, uvdomil si,
kde je a pro zde je, a zstal tedy mlky stt a vykval.
Protoe jsme ani j, ani Van Helsing nespustili zrak z Lucy, za-
hldli jsme, jak se j jako stn mihl pes obliej keovit zchvv
vzteku; zlostn stiskla piat zuby. Pak zavela oi a tce dchala.
Zakrtko je vak, tentokrte pln nhy, opt otevela, naphla
svou ubohou, bledou hubenou pai a uchopila Van Helsingovu vel-
kou, sndou ruku. Pithla ji k sob a polbila ji. Mj opravdov
pteli! pravila slabm hlasem, prosycenm hlubokou oddanost.
Mj i jeho opravdov pteli! Ach, stete ho a zajistte mu klid!
To psahm! prohlsil profesor slavnostn, poklekl k n a po-
zdvihl ruku jako k psaze. Pak se obrtil k Arthurovi a vyzval ho:
Pojte, hochu, vezmte ji za ruku a polibte ji na elo, ale pouze
jednou.
Msto rt se setkaly jejich oi a tak se rozlouili.
Lucy zavela oi a Van Helsing, kter ji bedliv pozoroval, ucho-
pil Arthura za pai a vzal ho stranou.
A pak se opt stal jej dech spavm a pojednou ustal.
Je po vem, prohlsil Van Helsing. Je mrtva!
Vzal jsem Arthura za pai a odvedl ho do salnu. Tam se posadil,
pikryl si obliej rukama a tak se rozvzlykal, e jsem se z pohledu na
nho mlem zhroutil.
Vrtil jsem se do pokoje a zastihl Van Helsinga, jak se dv na
ubohou Lucy pohledem jet zachmuenjm ne kdy dve. Jej tlo
doznalo urit zmny. Smrt j vrtila st dvj krsy, elo i lce se
sten vyhladily a rty dokonce pozbyly mrtvoln bledosti. Vypada-
lo to, jako by krev, kter ji nebylo teba k udrovn innosti srdce,
chtla co nejvc zmrnit drsn stopy smrti.

My myslili, e umr, a ona vlastn spala,
a zatmco kdy zmrala, my myslili, e sp.

Stl jsem vedle Van Helsinga a prohodil jsem:
Uboh dvka, konen tedy dola mru. U je konec.
Profesor se ke mn obrtil a vn poznamenal:
- 162 -
Nikoli, bohuel nikoli! To je pouze zatek.
Otzal jsem se ho, co tm mysl, ale on pouze zavrtl hlavou a od-
povdl:
Zatm nememe nic podniknouti. Meme jen ekati a mti oi
oteveny.

kapitola 13 /
DENK Dr. SEWARDA
(Pokraovn)

Poheb byl stanoven na pozt, aby Lucy mohla bt uloena do
hrobu spolen s matkou. Postaral jsem se o vechny ty nepjemn
formality a shledal jsem, e i personl pohebnho stavu byl trochu
nakaen nebo snad obdaen funebrckou nasldlost svho
uhlazenho fa. Dokonce zamstnankyn, kter prokazovala mrtv
posledn sluby, mi pi odchodu z pokoje, kde Lucy byla vystavena,
dvrnm, kolegiln profesionlnm tnem sdlila:
To je vm moc krsn mrtvola, pane doktore. Je to pln vy-
znamenn ji upravovat. Urit nepehnm, jestli eknu, e bude
dlat est naemu podniku!
Viml jsem si, e se Van Helsing neustle zdroval pobl. Snad si
tak ponal kvli zmatku v cel domcnosti. V Londn nemli Wes-
tenrovi pbuzn, Arthur se musel druhho dne vrtit, aby se postaral
o otcv poheb, a tak rychle jsme nemohli povolat nikoho z tch,
kterch se ob mrt tkala. Za tchto okolnost jsme se s Van Hel-
singem sami jali prohlet doklady atd. Profesor trval na tom, e Lu-
cyiny psemnosti projde sm. Zeptal jsem se ho na dvod; obval
jsem se toti, e jako cizinec asi nezn zcela pesn anglick prvn
pedpisy a z nevdomosti e by mohl zpsobit zbyten zmatky. Od-
povdl mi:
Vm, vm. Zapomnte, e jsem stejn tak prvnk jako lka.
Jene j ty listiny nechci prohleti jenom kvli zkonu. To jist vte,
proto jste zabrnil soudnmu ohledn. J zase musm zabrniti mno-
ha jinm vcem. Snad tu naleznu vc podobnch zpis, a vythl ze
- 163 -
zpisnku listinu, kterou mla Lucy ukrytou na prsou a kterou roztrh-
la v pli.
Jestlie zjistte jmno prvnho zstupce zesnul pan Westen-
rov, zapeete vechny jej doklady a jet dnes veer mu napite.
J zstanu po celou noc tady v bvalm pokoji sleny Lucy a budu
ptrati, zda tam nco nenaleznu. Nebylo by radno, aby se jej my-
lenky dostaly do cizch rukou.
Shnl jsem proto dle potebn informace; asi za pl hodiny jsem
nael jmno i adresu prvnho zstupce pan Westenrov a napsal mu
dopis. Vechny jej doklady byly v podku; dokonce obsahovaly
pesn pokyny pro msto pohbu. Sotva jsem zapeetil dopis, veel k
mmu pekvapen do pokoje Van Helsing a otzal se:
Mohu vm pomoci, pteli Johne? Jsem voln, a jestlie dovolte,
jsem vm k slubm.
Nael jste, co jste hledal? zeptal jsem se ho, nae mi odpo-
vdl:
Nehledal jsem nic uritho. Jen jsem chtl nalzti a tak jsem
nalezl vechno, co tam bylo: njak dopisy a nkolik zpisk a
erstv naat denk. Vechno mm zde a prozatm se o tom nikomu
nezmnme. Ztra veer navtvm toho ubohho mldence a s jeho
svolenm nkter z nich pouiji.
Kdy jsme zadili, co bylo teba, pravil mi profesor:
A te bude podle mho nejlpe, pteli Johne, jestlie si pjdeme
lehnouti. Oba se potebujeme vyspati a odpoinouti, abychom se
zotavili. Ztra toho budeme mti hodn na prci, ale dnes v noci ns
nen teba. Bohuel!
Ne jsme ulehli, li jsme se podvat na ubohou Lucy. Pohebn
stav odvedl dobrou prci, cel pokoj byl zmnn v malou chapelle
ardente. Vude byla spousta pekrsnch blch kvtin a odporn
tv smrti byla co nejvce zjemnna. Lucyin obliej byl zakryt cpem
prostradla. Profesor se shbl a opatrn ho nadzvedl. Oba jsme uasli
nad krsou, je se nm zjevila v mdlm svtle vysokch voskovic.
Smrt navrtila Lucy vechen pvab a uplynul hodiny nejen nezane-
chaly stop po niivch prstech zkzy, nbr naopak natolik obno-
vily krsu ivota, e jsem opravdu nemohl uvit svm om, e hle-
dm na mrtvolu.
- 164 -
Profesor se tvil zachmuen a vn. Nemiloval ji jako j a ne-
bylo tedy dvodu, aby ml slzy v och. Vyzval m: Pokejte, hned
se vrtm, a odeel z mstnosti. Za chvli piel zpt, v ruce ml hrst
divokho esneku z bednky, kter zstala neoteven leet v hale, a
rozloil kvty k ostatnm na lko i kolem nho. Pak sal s krku,
zpod lmce, mal zlat kek a poloil j ho na sta. Nato ji opt
pikryl a oba jsme odeli.
Prv jsem se svlkal v pokoji, kdy profesor zaklepal na dvee si
vstoupil se slovy:
Potebuji, abyste mi ztra ped setmnm pinesl sadu pitevnch
no.
Musme snad provst pitvu?
Ano a ne. Chci provsti operaci, nikoli vak tak, jak si myslte.
Prozradm vm to, ale nikomu ani slovo! Chci j odznouti hlavu a
vyjmouti srdce. Ale jdte, jste pece lka, a tolik vs to pekvapuje?
Vs, jeho jsem vidl vykonvati bez jedinho zachvn ruky i srd-
ce operace, pi nich lo o ivot i o smrt a kde se vichni ostatn
tsli. Ach ano, nesmm ovem zapomnati, e jste ji miloval, pteli
Johne. Jene j na to nezapomnl, a proto provedu operaci j, a vy mi
jenom budete muset pomhati. Rd bych ji provedl jet dnes v noci,
ale kvli Arthurovi nesmm. Ztra po otcov pohbu bude mti as a
bude ji chtt vidti to uvidti. Potom ji ulo do rakve a piprav na
pt den; a a vichni budou spti, zajdeme za n. Odroubujeme
vko rakve a provedeme operaci. Pak ve dme zpt na msto, take
nikdo krom ns dvou o tom nebude vdti.
Ale pro to vbec chcete dlat? Ta dvka je mrtv. Pro zbyten
mrzait to uboh tlo? A jestli je pitva zbyten a nic se j nezsk
jestli tedy neprospje ani j, ani nm, ani vd, ani lidskmu vd-
n , tak pro to dlat? Vdy by to byla zrdnost!
Profesor mi v odpov poloil ruku na rameno a neobvykle vld-
n mi pravil:
Pteli Johne, ctm s vam krvcejcm srdcem a mm vs o to
radji, e vm tolik krvc. Kdybych mohl, sm bych vzal na sebe
bm, kter vs t. Je tu vak velicos, co neznte, co vak budete
mt monost poznati, a pak mi budete ehnati, e to znte, by to nen
nic pjemnho. Johne, hochu, jste mm ptelem u mnoho let. Zail
- 165 -
jste u nkdy, e bych udlal nco bez njakho sprvnho dvodu?
Mohu se mliti, jsem pouze lovk; ale ve vechno, co konm, v-
m. Nevzkzal jste mi snad prv z tchto dvod, kdy bylo tak
zle? Ano! Nebyl jste snad zaraen, ba dokonce zden, kdy jsem
Arthurovi nedovolil polbiti jeho snoubenku akoli umrala a
kdy jsem ho s takovou silou od n odtrhl? Ano! A pece jste musel
vidti, jak mi krsnma umrajcma oima a slbnoucm hlasem
podkovala, jak mi polbila starou vrsitou ruku a poehnala mi?
Ano! A neslyel jste snad, co jsem se j zapishl splniti, take mohla
plna vdku zavti oi? Ano!
Nue, mm tedy dobr dvody pro vechno, co hodlm uiniti. U
mnoho let chovte ke mn hlubokou dvru, vil jste mi i v uplynu-
lch tdnech, kdy se dly vci tak podivn, e mohly vyvolati vae
pochyby. Verte mi jet njak as, pteli Johne. Jestlie mi nebude-
te dvovati, budu vm muset vyjeviti svj nzor; a to by mon
jet bylo pedasn. A jestlie budu nucen pracovati a pracovati
budu, a mi dvujete i nikoli bez ptelovy dvry, pak budu
pracovati s tkm srdcem a v dob, kdy snad budu potebovati po-
moc a povzbuzen, se budu ctiti velmi osamle. Na chvli se odml-
el a pak slavnostnm hlasem pokraoval: Pteli Johne, ekaj ns
podivn a tk dny. Nebume rozdvojeni, ale stjme pi sob, aby-
chom sv dlo dovedli ke zdrnmu konci. Nechcete mi pece jen
viti?
Podal jsem mu ruku a slbil mu to. Pi odchodu jsem mu podrel
dvee a dval se za nm, a zael do svho pokoje a za sebou zavel.
Jak jsem tam nehnut stl, zahldl jsem jednu ze sluebnch, jak tie
kr chodbou byla ke mn obrcena zdy, take m nevidla a
vchz do pokoje, kde leela Lucy. Pohled na ni m dojal. Oddanost
je velmi vzcn vc, a snad proto jsme vdni lidem, kte ji bez vy-
zvn prokazuj tm, koho milujeme. To uboh dve odloilo piro-
zen strach ze smrti jen proto, aby mohlo bdt u rakve sv milovan
velitelky, take jej tlesn schrnka nebude sama, ne bude uloena
k vnmu odpoinku...
Zejm jsem spal dlouho a tvrd; byl u bl den, kdy m pro-
budil Van Helsingv pchod. Pistoupil k lku a pravil:
S tmi noi se neobtujte, neprovedeme to.
- 166 -
Pro? zeptal jsem se. Vnost, kterou minulou noc dal najevo,
na m toti siln zapsobila.
Protoe je pli pozd nebo pli brzy, ekl zachmuen.
Podvejte se! a ukzal mal zlat kek. Tohle bylo v noci ukra-
deno.
Pro ukradeno, otzal jsem se udiven, kdy to mte v ruce?
Protoe jsem to odal t bdn entin, kter to ukradla, t en,
kter okrd mrtv i iv. Trest ji urit nemine, nikoli vak mm
piinnm. Ani nevdla, eho se dopout, a protoe to nevdla,
dopustila se pouze krdee. Te budeme muset ekati.
S tm odeel a nechal m, abych se trpil dal zhadou a lmal si
hlavu dal hdankou.
Dopoledne se vleklo, ale v poledne pijel prvn zstupce: pan
Marquand od firmy Wholeman, synov, Marquand & Lidderdale.
Byl velmi ochotn a pln vdku za ve, co jsme udlali, a sal z ns
vechny dal starosti o nejrznj podrobnosti. Pi obd nm ekl,
e pan Westenrov u del as ekala, e j srdce pivod nhlou
smrt, a vechny sv zleitosti dala pln do podku. Sdlil nm, e
majetek po Lucyin otci pipadne jedn vzdlen vtvi rodiny, proto-
e nen pmho ddice, a ostatn pozstalost, movit i nemovit, je
zstavena Arthuru Holmwoodovi. Po tto informaci pokraoval:
Upmn eeno, takovmuto testamentrnmu ustanoven jsme
se ze vech sil brnili a upozorovali jsme pan Westenrovou na uri-
t okolnosti, kter by mohly zpsobit, e by jej dcera zstala bu
bez hale, nebo by v ppad jinho satku musela potat s jistmi
omezenmi. Nalhali jsme na ni tak siln, a jsme se dostali do roz-
poru, a ona se ns zeptala, zda jsme i nejsme ochotni vyhovt jejm
pnm. Pak u nm ovem nezbvalo nic ne se podrobit. V zsad
jsme mli pravdu a v devadesti devti ppadech ze sta bychom byli
logickmi dkazy prokzali sprvnost svho sudku. Musm ovem
nepokryt piznat, e v tomto ppad by jakkoli jin formulace po-
sledn vle znemonila uskutenn pn pan Westenrov. Protoe
toti matka zesnula dv ne dcera, byla by vechen majetek zddila
dcera, i kdyby peila matku o pouhch pt minut. A pokud by pak
neexistovala dn zv a v naem ppad by zv byla prak-
ticky vylouena cel tohle jmn by muselo bt pi dcein mrt
- 167 -
povaovno za majetek neodkzan nikomu posledn vl. A v tako-
vm ppad by lord Godalming, a u byl sebebli ptel, neml
sebemen nrok, a ddici, by i to byli nejvzdlenj pbuzn, by se
st vzdali svch prv z njakch sentimentlnch ohled k zcela
cizmu lovku. Ujiuji vs, ven pnov, e m vsledek cel
vci potil, opravdu zcela potil.
Byl to dobrk, jene jeho radost z nepatrn sti tak velk trag-
die, na n ml profesionln zjem, byla kolnm pkladem toho, jak
omezen me bt pocit soustrasti.
Dlouho zde nepobyl, jenom prohlsil, e se bhem dne jet do-
stav a promluv si s lordem Godalmingem. Jeho pjezd ns ovem
do jist mry uklidnil, protoe se nm dostalo ujitn, e nm za n
dosavadn postup neme nikdo nic vytknout. Arthura jsme ekali k
pt, a proto jsme krtce pedtm jet navtvili mrtn pokoj. Ted
u si toto pojmenovn zaslouil, protoe v nm byly vystaveny mat-
ka i dcera. Majitel pohebnho stavu, vren svmu emeslu, pedve-
dl nejlep ukzku sv profese, a cel pokoj byl prosycen smuten
nladou, kter ns okamit sklila. Van Helsing vak nadil, aby
pokoj byl upraven stejn jako minulho dne, protoe co nevidt ml
pijt lord Godalming a bude pro nho leh, jestlie uvid pozstatky
sv snoubenky vystaveny samostatn. Majitel pohebnho stavu se
zatvil, jako by ho vlastn hloupost pekvapila, a co nejrychleji uve-
dl vechno do stavu jako vera veer, take Arthur nebyl po svm
pjezdu vystaven zbytenmu otesu.
Chudk. Vypadal k zoufn smutn a zdrcen; i jeho mun po-
stava jako by se nalomila pod thou stranch udlost. Vm, e svho
otce miloval upmnou a oddanou lskou, a jeho mrt v tak tkou
dobu bylo pro nj zlou ranou. Ke mn se choval ptelsky jako vdy
a k Van Helsingovi byl mile zdvoil, ale vyzaovalo z nho jaksi
vnitn napt. Profesor si toho rovn viml a pokynul mi, abych ho
odvedl nahoru. Uinil jsem tak a pede dvemi Lucyina pokoje jsem
se v domnn, e s n bude chtt zstat sm, obrtil k odchodu. Arthur
m vak uchopil za pai a zavedl m dovnit. Zastenm hlasem ekl:
Tys ji, kamarde, tak miloval. Vechno mi o tom ekla a vm, e
dn ptel nebyl jejmu srdci bl ne ty. Ani nevm, jak ti mm
- 168 -
podkovat za vechno, cos pro ni uinil. Stejn si jet neumm ped-
stavit...
Vtom se zarazil, ovinul mi pae kolem ranm, hlavu mi opel o
hru a rozplakal se:
Ach, Jacku, Jacku! Co budu dlat! Jako by ze mne narz vypr-
chal ivot, a na irm svt u nen nic, pro co bych il! Utoval
jsem ho, jak nejlpe jsem dovedl. V takovch ppadech nepotebuj
mui mnoho slov. Stisk ruky, poloen ruky na rameno, spolen
vzlyk to vechno jsou projevy soustrasti, blzk muskmu srdci.
Nehybn a tie jsem stl, a pestal vzlykat, a pak jsem ho tie vy-
zval: Poj se na ni podvat.
Spolu jsme pistoupili k lku. Nadzdvihl jsem prostradlo z jej
tve. Boe! Byla pekrsn, jako by j kad hodina dodvala na
krse. Trochu m to vylekalo a udivilo; Arthur se zaal chvt a nako-
nec ho pochyby roztsly jako zimnice. Po del chvli se m eptem
otzal: Jacku, je opravdu mrtv?
Smutn jsem ho ujistil, e skuten, a protoe jsem usoudil, e ta-
kovou hroznou pochybnost musm co nejrychleji sprovodit ze svta,
upozornil jsem ho, e rysy oblieje asto po smrti mknou a dokonce
nkdy nabvaj bvalho mladistvho pvabu. Stv se to zejmna
tehdy, kdy smrti pedchzelo tk nebo dlouh utrpen. Zejm
jsem tm rozptlil jeho pochyby; chvli toti zstal kleet u pohovky
a vytrvale, dlouze hledl na Lucy, ale pak poodstoupil. Upozornil
jsem ho, e se te mus rozlouit, protoe je teba uloit ji do rakve.
Ustoupil tedy, uchopil mrtvou ruku do sv, polbil ji, pak se sklonil
nad Lucy a vtiskl j na elo polibek. Pi odchodu se po n jet jednou
zdrcen ohldl.
Nechal jsem ho v salnu a oznmil Van Helsingovi, e u vyslovil
sv posledn sbohem. Profesor tedy odeel do kuchyn a pikzal
zzencm pohebnho stavu, aby pokraovali v ppravch a za-
roubovali rakev. Kdy se vrtil, povdl jsem mu o Arthurov otz-
ce, a on odpovdl:
Mne to nepekvapuje. I j jsem o tom prv ped chvl zapo-
chyboval.
- 169 -
Veeeli jsme spolen. Bylo vidt, e se Arthur pemh, aby na
sob nedal nic znt. Van Helsing celou veei mlel, ale kdy jsme si
zaplili doutnky, pravil:
Lorde... jene Arthur ho peruil:
Ne, ne, tak ne, probh! Alespo te jet ne! Promite mi, profe-
sore, neml jsem v myslu mluvit tak pke, ale vdy je to tak ne-
dvno, co jsem otce ztratil!
Profesor velmi laskav odpovdl:
Pouil jsem tohoto osloven pouze z nejistoty. Pane vs oslo-
vovati nesmm a zamiloval jsem si vs ano, mj mil hochu, mm
vs velice rd, jako Arthura.
Arthur ho uchopil za ruku a vele mu ji stiskl.
kejte mi, jak chcete, ekl. Doufm, e m vdycky budete
povaovat za svho ptele. A dovolte, abych vm ekl, e nenalzm
slov, jak vm podkovat za vechno, co jste pro mou ubohou snou-
benku udlal. Na chvli se odmlel, pak pokraoval: Vm, e si
vai laskavost uvdomovala jet lpe ne j, a jestlie jsem snad byl
hrub nebo nezdvoil, kdy jste tehdy zashl tak vzpomnte
si , profesor pikvl pak mi prosm odpuste.
Profesor odvtil s vnou laskavost:
Vm, e tehdy bylo pro vs obtn mi viti, protoe viti ve
sprvnost tak nsilnho inu vyaduje, aby lovk ten in pochopil.
A pedpokldm, e nevte nemete viti ani nyn, protoe
jet nic nechpete. A snad nastanou jet dal okolnosti, kdy vs
budu dati, abyste mi vil, a kdy m jet nebudete moci a ani
nebudete chtti pochopiti, a tak m nepochopte. Ale jednou na-
stane doba, kdy mi budete zcela pln viti a kdy vechno pochopte,
jako byste nhle prohldl. Pak mi budete ehnati za vechno, co jsem
vykonal, kvli sob, kvli ostatnm i kvli n, j jsem se zapishl,
e ji budu chrniti.
Jist, pane profesore, jist, pitakal Arthur vele. Budu vm v-
it ve vem. Vm a jsem o tom pesvden, e mte velmi lechetn
srdce, jste Jackovm ptelem a byl jste jejm ptelem. ite, co
uznte za vhodn.
Profesor nkolikrt odkalal, jako by se odhodlval nco ci, a
konen pravil:
- 170 -
Smm se vs nyn na nco zeptati?
Zajist.
Vte, e vm pan Westenrov odkzala vechen majetek?
Ne. Chudra! To mi vbec nenapadlo.
A protoe vechno pat vm, mte prvo se vm naloiti podle
sv vle. Chci, abyste mi dovolil pesti vechny psemnosti i dopi-
sy sleny Lucy. Vte mi, to nen zbyten zvdavost. Mm k tomu
dvod, kter by mi jist schvlila. Vechny listiny mm zde. Vzal
jsem je, aby se jich nemohla dotknouti dn ciz ruka, aby dn
ciz oko nemohlo jejmi slovy nahldnouti do Lucyiny due jet
pedtm, ne jsem se dozvdl, e vechno bude patiti vm. Jestlie
dovolte, ponechm si je; ani vy do nich radji zatm nenahlejte; u
mne budou v bezpe. Nic z nich neztratm, a a nastane vhodn as,
vrtm vm je. To, co na vs chci, nen lehk, ale vy mi vyhovte, e
ano, u kvli Lucy?
Arthur prohlsil zpsobem mu vlastnm:
Doktore Van Helsingu, dlejte, co uznte za sprvn. Jsem pe-
svden, e tak vyslovuji nco, co by m milovan jist schvlila.
Nebudu vs obtovat otzkami, dokud nenastane as.
Star profesor vstal a se slavnostnm drazem pravil: A mte
pravdu. Vechny ns ek bolest, ale nebude to pouze bolest, a ta
bolest nebude tak posledn. My a tak vy vy nejvc ze vech,
mil hochu, budeme se muset pebroditi kalnou vodou, ne dora-
zme k ir. Musme vak bti srdnat a nezitn a konati svou povin-
nost, a vechno dobe dopadne.
Tu noc jsem spal na pohovce v Arthurov pokoji. Van Helsing
vbec neulehl. Pechzel po dom, jako by drel str, a ani na oka-
mik nespustil z o pokoj, kde leela Lucy v rakvi, posypan kvty
divokho esneku, jeho tk pach pehluoval vni lili a r a
linul se ven do noci.

DENK MINY HARKEROV

22. z. Ve vlaku do Exeteru. Jonathan sp. Pipad mi, jako
bych naposledy zapisovala sv zitky teprve vera, jene kolik se
toho zatm udalo! Tehdy jsem byla ve Whitby, pede mnou cel svt,
- 171 -
Jonathan v cizin a dn zprvy od nho; a te jsem vdna za Jona-
thana, Jonathan je zmon prvn zstupce, majitel vlastn firmy,
pan Hawkins je mrtev a pochovn a Jonathana stihla nov rna, kter
mu me ublit. Jednoho dne se m na to teba bude vyptvat. A te
vechno zapsat! V tsnopise u zase trochu pokulhvm dkaz, co
me lovku natropit neekan tst urit tedy neukod, kdy
se v nm zase zanu trochu cviit.
Obad byl velmi prost a dojemn. Zastnili jsme se ho pouze
my, sluebnictvo, nkolik starch ptel z Exeteru, londnsk agent a
pn zastupujc sira Johna Paxtona, pedsedu Sdruen prvnk. Jo-
nathan a j jsme stli ruku v ruce a uvdomovali si, e ns opustil
nejbli a nejdra ptel...
Nasedli jsme do autobusu jedoucho na Hyde Park Corner a mlky
se vraceli do msta. Jonathan se domnval, e by m mohlo potit,
kdybychom se na chvli odebrali do Stromoad v Hyde Parku; sedli
jsme si, lid tu vak bylo velmi mlo a pohled na tolik przdnch
idl ns naploval smutkem a beztnost. Pipomnal nm oput-
nou idli u ns doma. Radji jsme vstali a li se projt po Piccadilly.
Jonathan m drel pod pa jako za starch dob, ne jsem zaala uit.
Pak mi to toti pipadalo velmi nevhodn; lovk neme nkolik let
vtpovat dvkm sprvn zpsoby a chovn, ani by se jemu sa-
motnmu troka t pedanterie nezarala do ke. Jene tohle byl Jo-
nathan a Jonathan je mj manel, a lidi, kter jsme potkvali, jsme
ani neznali a bylo nm jedno, zda ns znaj oni. A tak jsme kreli
dl. Prv jsem se dvala na pekrsnou dvku s velkm irokm klo-
boukem, sedc v otevenm koru ped Giulianem, kdy mi nhle
Jonathan tak siln sevel pai, a m zabolela, a vyhrkl pitlumenm
hlasem: Mj Boe! Mm pod starosti o Jonathana; obvm se,
aby ho zase njak nervov zchvat neskltil, a tak jsem se rychle k
nmu obrtila a zeptala se, co ho tak znepokojilo.
Byl nadmru bled, oi mu vylzaly z dlk a napl s hrzou, na-
pl nechpav hledl upen na vysokho hubenho mue s orlm
nosem, ernm knrem a piatou bradkou, kter rovn pozoroval tu
hezkou dvku. Hledl na ni tak soustedn, e si neviml ani mne,
ani Jonathana, a mohla jsem si ho dkladn prohldnout. Z jeho obli-
eje nevyzaovalo nic dobrho; byla to tvrd, krut a smysln tv a
- 172 -
jeho velk bl zuby, pronikav se odrejc od vrazn rudch rt,
byly piat, jako maj zvata. Jonathan z nho nespoutl zrak, a
m popadl strach, e by si toho ten neznm mohl vimnout. Obvala
jsem se, aby mu to neml za zl, vypadal toti velmi zarputile a pro-
tivn. Zeptala jsem se Jonathana, pro je tak rozruen, a on mi odpo-
vdl, zejm v domnn, e toho vm prv tolik jako on: V, kdo
to je?
Ne, mj mil. Neznm ho; kdopak?
Jeho odpov m pln ohromila a vydsila, protoe ji vykl tak,
jako by ani nevdl, e mluv ke mn, k Min:
Je to on sm!
Mj uboh milek byl zejm z neho vyden dokonce
znan vyden; urit by se byl zhroutil k zemi, nebt toho, e se o
m opral a j ho podprala. Jonathan hledl upen na neznmho;
mezitm vyel z obchodu poslek s balkem, podal ho dm a ta
hned odjela. Snd cizinec z n nespoutl zrak, a sotva se kor roz-
jel po Piccadilly, vykroil za nm a zastavil dvoukolou droku. Jona-
than se chvli za nm dval a ekl jakoby pro sebe:
To je urit hrab, omldl vak. Paneboe, je to vbec mon?
Ach, paneboe, paneboe! Kdybych to jen vdl urit! Kdybych to
jen vdl urit! Byl z toho tak rozruen, e jsem se ho radji na nic
neptala; bla jsem se, e by se thle mylenky nezbavil, a mlela
jsem. Zlehka jsem ho thla dl a Jonathan, ruku na m pai, nekladl
odpor. Po krat prochzce jsme veli do Green Parku a na chvli tam
usedli. Pestoe je podzim, bylo pomrn horko a my jsme nali na
stinnm mst pohodlnou laviku. Jonathan se nkolik minut dval do
przdna, pak mu klesla vka a s hlavou na mm rameni pokojn
usnul. ekla jsem si, e mu spnek urit prospje, a neruila jsem
ho. Asi za dvacet minut se probudil a celkem vesele mi pravil:
Jake, Mino, j jsem spal? Promi mi, prosm, e jsem byl tak
nezdvoil. Poj, zajdeme si nkam na lek aje. Zejm na toho
sndho cizince zcela zapomnl, tak jako za sv nemoci zapomnl na
ve, co mu tato phoda zejm pipomnla. Tahle zapomntlivost se
mi ani trochu nelb; bojm se, aby mu njak nepzniv neovlivova-
la mozkovou innost nebo poppad nezhorovala ji existujc cho-
robu. Nesmm se ho vyptvat; tm bych mu toti vc ublila, ne
- 173 -
prospla. Musm ovem zjistit, co se vlastn za jeho pobytu v cizin
pihodilo. Bojm se, e nastal as, kdy musm otevt ten balek a
dozvdt se, co je v nm napsno. Ach, Jonathane, urit mi odpus-
t, jestli se dopustm neho nesprvnho, ale uinm to pouze kvli
tob, milku.
Pozdji. Byl to v kadm ohledu smutn nvrat dom dm bez
on drah due, kter k nm byla tak hodn; Jonathan stle pobledl
a znaven lehkou recidivou choroby; a navc telegram od jakhosi
Van Helsinga, jeho ani neznm:
Jist vs zarmout zprva, e pan Westenrov zemela ped pti
dny a Lucy pedevrem. Ob byly pohbeny dnes.
Kolik smutku v tch nkolika slovech! Uboh pan Westenrov!
Uboh Lucy! Odely, odely od ns a nikdy vc u se nevrt! A
uboh, uboh Arthur o kolik radosti je jeho ivot ochuzen! Bh
nm vem pomhej nst n al!

DENK Dr. SEWARDA

22. z. Je po vem. Arthur se vrtil dom a odvedl s sebou
Quinceyho Morrise. Ten Quincey je opravdu bjen chlapk!
V hloubi srdce jsem pesvden, e nad Lucyinou smrt truchlil stej-
n jako my vichni; svou bolest vak nesl hrdinn jako bjn Viking.
Jestli bude Amerika i nadle rodit mue, jako je on, urit se stane
velmoc. Van Helsing si el lehnout, chce si ped cestou jet odpo-
inout. Veer odjd do Amsterodamu; pr se vak vrt ztra veer.
Mus vak jet zadit nco, co se d provst jen osobn. Jestlie to
bude mon, ubytuje se potom u mne; m pr v Londn prci, kter
si mon vyd njak as. Chudk star pn! Obvm se, e ten
namhav posledn tden podryl jeho elezn zdrav. Pi pohbu se
toti musel velmi pemhat. Kdy bylo po vem, stli jsme s Arthu-
rem a ten neastnk se rozhovoil o sv asti na transfzi, pi n
byla jeho krev pevedena do Lucyinch il; a Helsing pi tom stda-
v bledl a rudl. Arthur prohlsil, e mu od t doby pipad, jako by
opravdu byli manel a Lucy byla ped Bohem jeho enou. Ani j,
ani Van Helsing jsem se nezmnili o druhch transfzch a nikdy se o
nich nikomu nezmnme. Arthur a Quincey odjeli na ndra a j
- 174 -
jsem se s Van Helsingem vrtil sem. Sotva jsme nasedli do koru,
dostal pln hysterick zchvat. Pozdji sice popel, e to byla hyste-
rie, a tvrdil, e jedin tak mohl za tchto smutnch okolnost dt pr-
chod svmu smyslu pro humor. Sml se, a mu z o tekly slzy, a j
musel zathnout zclonky, aby ns nhodou nkdo nezahldl a neu-
dlal si falen nzor. Potom plakal tak dlouho, dokud se zase nero-
zesml, a nakonec se souasn sml a plakal, jako se to stv enm.
Pokouel jsem se ho okiknout, jak to lovk dlv za takovch
okolnost u eny, ale nieho jsem nedoshl. Mui a eny jsou tak
odlin v projevech morln sly nebo slabosti! Nakonec nabyl jeho
vraz obvykl vnosti a psnosti, a proto jsem se ho zeptal, jak jen
se mohl v takov chvli rozveselit. Jeho odpov byla pro nj p-
znan; byla toti logick, pdn a zhadn.
Aha, vy to tedy nechpete, pteli Johne! Nemyslete si, e snad
nejsem zkruen, tebas se smji. Vdy jsem plakal i ve chvlch, kdy
m dusil smch. Souasn si vak nemyslete, e pouze truchlm, kdy
plu; stejn se pak dostav smch. Nikdy nezapomnejte, e takov
smch, kter zaklepe u vaich dve a zept se: Smm vstoupiti?,
nen prav smch. Nikoli! Smch je krl a dostav se, kdy a jak se mu
zlb. Nikoho se nept, neohl se na vhodnost okamiku. Prost
ekne: Jsem tu. Zde mte pklad: m srdce truchl pro onu sladkou,
mladou dvku; daroval jsem j krev, akoli jsem star a unaven lo-
vk; poskytl jsem j svj as, svj um, svj spnek. Ostatn pacienty
jsem nechal strdati, jen aby ona mla vechno. A pece se doku
smti pmo nad jejm hrobem smti se ve chvli, kdy hlna z
hrobnkovy lopaty dopad na jej rakev a kadm derem mi tak roz-
bu srdce, a mi vyene krev z tv. Srdce mi krvcelo pro toho
ubohho hocha toho drahho hocha, stejn starho, jako by byl
mj vlastn chlapec, kdyby mu bvalo dopno zstati naivu, se
stejnmi vlasy a stejnma oima. Tak, te alespo vte, pro ho mm
tak rd! Ale i kdy Arthur mluvil o vcech, z nich se rozbuilo m
manelsk srdce a kter zpsobily, e m otcovsk srdce k nmu
pilnulo vc ne ke komukoli jinmu dokonce i vc ne k vm,
pteli Johne, protoe vzhledem ke spolenm zkuenostem jsou nae
vztahy na jin rovni ne vztahy otce a syna dostavil se ke mn
krl smch a kiel a val mi do ucha: Jsem tu! Jsem tu! Jsem tu!, a
- 175 -
se mi krev klokotem navrtila a vnesla mi do tv trochu slunenho
svitu, kter s sebou nos. Ach, pteli Johne, je to zvltn svt, smut-
n, pln bdy, strzn a zmatk; ale jakmile pijde krl smch, vichni
se roztan podle jeho melodie. Krvcejc srdce, vyschl kosti umrl-
c a paliv slzy stkajc po tvch vechno to tan podle melo-
die, kterou vyluzuje svmi bezsmvnmi sty. Ach, vte mi, pteli
Johne, ten smch, kter takhle pichz, pomh a konej. Vdy my
mui a eny jsme jako nataen lana, ktermi zmt jaksi sla. Pak
pijdou slzy a napnou ns, jako d napne lana, a je nakonec napt
teba tak velk, e se zhroutme. Jene krl smch pijde jako slune-
n svit a ten zase napt uvoln; take se znovu meme lopotiti dl s
nam konnm.
Nechtl jsem se ho dotknout poznmkou, e mi unik smysl jeho
slov; ale protoe jsem dvod jeho smchu pece jen nepochopil, ptal
jsem se dl. Tv mu zvnla a zcela odlinm tnem mi odvtil:
Ach, vyvolala to prv cel ta trpk ironie ta tak krsn slena
tonouc v zplav kvtin a vypadajc vbn, jako by byla iv.
Vdy kad z ns v duchu uvaoval, zda je vskutku mrtv; le v
pekrsnm mramorovm nhrobku na osamlm hbitov, kde od-
pov tolik jejch pedk, le tam se svou matkou, kter ji milovala
a kterou i ona milovala; a ten posvtn umrek zvonil hranu tak
smutn a pomalu; a ti zbon mui v blch andlskch rouchch
pedstrali, e si tou v knihch, a zatm jim celou tu dobu oko ani
jednou nespoinulo na strnce; a my vichni s hlavami sklopenmi.
A na to vechno ? Je mrtva, tak co! i ne?
Nu, profesore, za nic na svt v tom vem nevidm nic sm-
nho! Vae vysvtlen mi cel problm jet vc zamotalo. Ale i kdy
tedy vm ten pohebn obad pipadal smn, tak co ten chudk Art
a jeho bolest? Vdy mu mlem puklo srdce!
Ovsem. Neekl snad, e transfze jeho krve do Lucyinch il z n
uinilo jeho opravdovou manelku?
Ano, a tato pedstava mu byla urit sladkou tchou!
Jist. Jene v tom je prv ta pot, pteli Johne! Jestlie je to
pravda, tak co potom s tmi ostatnmi? Ha! Ha! Pak je ta sladk dv-
ka vinna mnohomustvm a j, kter svou drahou enu, zbavenou
rozumu, u dvno povauji za mrtvou, a crkev ji pokld za ivou,
- 176 -
tedy j, kter jsem vrnm manelem bez manelky, jsem vlastn
bigamista!
Pesto nevidm, co je tady smnho! namtl jsem a musm pi-
znat, e m jeho slova popudila. Profesor mi poloil ruku na pai a
ekl:
Pteli Johne, promite mi, jestlie vm dlm bolest. Sv pocity
jsem neprojevil ped ostatnmi, protoe by je to mohlo zraniti, nbr
pouze ped vmi, svm starm ptelem, jemu mohu dvovati.
Kdybyste mi mohl nahldnouti do srdce ve chvli, kdy se mi chtlo
smti; kdybyste tak byl mohl uiniti, kdy se smch dostavil; kdybys-
te tak mohl uiniti te, kdy krl smch sbalil svou korunu a vechno,
co mu nle, protoe odchz daleko, daleko ode mne a na dlouh,
dlouh as pak byste snad litoval ze vech nejvc prv mne!
Vroucnost jeho slov m dojala a zeptal jsem se ho na dvod.
Protoe vm!
A tak jsme se vichni rozjeli; na naich stechch te bude dlouho
sedt stesk se schlplmi kdly. Lucy le daleko od ivotem ky-
pcho Londna pod honosnm nhrobkem v hrobce svch pedk na
oputnm hbitov, kde vzduch je sv a slunce vychz nad
Hampsteadskm nvrm, porostlm divokmi kvtinami.
Mohu tedy uzavt tento denk a pouze Bh v, zda v nm jet
nkdy budu pokraovat. Pokud ano a pokud tedy nkdy zase zanu
zaznamenvat sv zitky, bude se denk tkat jinch lid a jinch
zleitost, protoe te, kdy u jsem dopovdl milostn pbh sv-
ho ivota, vracm se zpt, abych se znovu vpravil do kolobhu sv
celoivotn prce, a smutn a bez nadje pravm
FINIS.

WESTMINSTER GAZETTE, 25. z
HAMPSTEADSK ZHADA

V okol Hampsteadu dolo v posledn dob k ad udlost npad-
n pipomnajcch ppady, kter novini oznaovali titulky Ken-
singtonsk postrach nebo ena s dkou i ena v ernm. Za
posledn dva ti dny se nkolikrt stalo, e se mal dti vzdlily z
domova nebo dlouho nevracely dom z luk, kde si hrly. Ve vech
- 177 -
tchto ppadech lo o dti, kter byly pli mal, ne aby mohly
uvst opravdu spolehliv dvody, ale vechny shodn se vymlouvaly
na to, e byly s krvavou dmou. Ztrcely se vdy pozd k veeru a
pi dvou pleitostech byly nalezeny a druhho dne asn rno. V
okol se veobecn pedpokld, e prvn dt, po nm byla shka,
zejm udalo jako dvod neptomnosti, e je krvav dma pozvala
na prochzku, a ostatn dti tuto vmluvu pevzaly a pi vhodn p-
leitosti pouily. Je to tm vysvtlitelnj, e prv te si tamn dro-
botina nejradji hraje hru, kde se jeden druhho sna skon nkam
vylkat. Jeden dopisovatel nm pe, e tihle caparti, vydvajc se za
krvavou dmu, jsou opravdu k smchu. Podle jeho nzoru by se
mnoh z naich karikaturist mohl zdokonalit v umn vyhmtnout
ironii grotesknch situac, kdyby tam mohl srovnat skutenost s fan-
tazi. A obecnm podstatm lidsk povahy jen odpovd, e nejobl-
benj rol tchto hrtek pod irm nebem je prv role krvav d-
my. N dopisovatel prostodue prohlauje, e ani Ellen Terryov
by nemohla psobit tak pvabn, jak to nkter z onch dcek ped-
straj nebo si dokonce namlouvaj.
Cel zleitost m ovem i svou vnou strnku, protoe nkter
dti, vlastn vechny, kter se v noci ztratily, maj na krku drobn
krbnut nebo ranky. Tato zrann vypadaj, jako by je zpsobila
krysa nebo mal pes, a i kdy sama o sob nejsou nijak zvan, pe-
ce jako by nasvdovala tomu, e zve a u jakkoli , kter je
zpsobilo, m njak vlastn systm i metodu. Tamn policejn ko-
misastv dostalo pkaz bedliv dohlet na vechny dti, zejmna na
nejmen, potulujc se po Hampsteadskch lukch, a rovn na za-
toulan psy, kte by se tam mohli vyskytnout.

WESTMINSTER GAZETTE, 25. z
Zvltn vydn
POSTRACH HAMPSTEADU
Dal dt zranno
Krvav dma

- 178 -
Prv jsme dostali zprvu, e dal dt, zmizel minulou noc, by-
lo nalezeno teprve pozd rno pod hlodaovm keem na shoo-
tershillskm bo Hampsteadskch luk, tedy na mst nejmn vy-
hledvanm. Dt m stejn drobn zrann na krku, jak byla zjit-
na u ostatnch ppad, bylo velmi zeslbl a vypadalo znan vyer-
pan. Kdy se ponkud zotavilo, vyprvlo ji otepanou historku o
tom, e je odlkala krvav dma.

kapitola 14/
DENK MINY HARKEROV

23. z. Jonathan ml zlou noc, ale dnes se u ct lp. Jsem tak
rda, e m tolik prce, alespo nemysl na ty stran vci; a opravdu
m bla, e nov odpovdn postaven ho nijak net. Vdla jsem,
e nesele, a jsem hrd, kdy vidm, jak je mj Jonathan oddn sv
nov karie a jak nezanedbv ani jednu z povinnost, kter mu n-
leej. Bude dnes a do pozdnho veera pry; oznmil mi toti, e
nebude doma obdvat. Domc prce jsem u vykonala, vezmu si
tedy jeho denk z ciziny, zamknu se v pokoji a petu si ho...

24. z. Vera veer jsem nemla slu pst; ty hrzn Jonatha-
novy zpisky m pln vyvedly z mry. Ubok! Co asi vytrpl, a to
u byla skutenost nebo pouh fantazie. Rda bych vdla, zda je na
tom vbec nco pravdy! Sepsal snad vechny ty hrzn vci a po
zpalu mozkovch blan, nebo ml pro to ve jin dvody? Tohle se
nejsp nikdy nedozvm, vdy se ani neodvm tuto otzku by i
hodn zdaleka nakousnout... Ale co onen mu, jeho jsme vera vi-
dli? Jonathan se zdl zcela jist, e je to on... Ubok! Poheb ho
nejspe rozruil a pivedl na takov mylenky... Sm tomu ovem
v. Vzpomnm si, jak mi ve svatebn den ekl: Pokud m ovem
njak svat povinnost nepimje vrtit se k onm hokm chvlm,
a u jsem je probdl i prosnil, len, nebo zdrv! A pece jako by
tu vechno zapadalo do sebe... Ten odporn hrab ml nameno do
Londna... A jestlie opravdu pibyl do Londna, kypcho miliny
- 179 -
obyvatel... ? Snad budeme muset splnit svou svatou povinnost, a do-
jde-li k tomu, nebudeme smt ped n couvnout... Pipravm se na
vechno. Hned si pinesu psac stroj a zanu pepisovat. Pak to ales-
po bude pipraveno, aby si to v ppad nutnosti petly i jin oi. A
jestli bude teba, pak, pokud budu pipravena, nebude snad uboh
Jonathan vydn rozilen, protoe budu moci mluvit za nho a tak
zabrnit jeho dalm strachm a starostem. A pokud nkdy pekon
Jonathan svou zkost a teba mi o tom vem bude chtt vyprvt, pak
se ho j budu moci vyptvat a velicos si ovit. A teprve potom bu-
du vedet, jak ho uklidnit.

DOPIS VAN HELSINGA PAN HARKEROV
Dvrn !

24. z
Milostiv pan,
rate mi prosm prominouti, e Vm pi; znte m potud, e jsem
Vm oznmil truchlivou zprvu o smrti sleny Lucy Westenrov.
T m starosti o jist ivotn dleit zleitosti, a proto mi lord
Godalming laskav umonil pesti si jej dopisy a listiny. Mezi ni-
mi jsem nalezl nkolik Vaich dopis, z nich vyplv, e jste byly
upmnmi ptelkynmi a e jste ji velmi milovala. Ach, pan Mino,
ve jmnu tto lsky Vs zapsahm, abyste mi pomohla. dm Vs
o to kvli blahu ostatnch lid aby se odvrtilo velk zlo a pedelo
se mnoha stranm nebezpem, kter jsou mon vt, ne si umte
pedstaviti. Mohl bych Vs navtviti? Mete mi viti. Jsem pte-
lem dr. Johna Sewarda a lorda Godalminga (Arthura sleny Lucy).
Prozatm musm vechno uchovati v tajnosti. Pijedu Vs neprodlen
navtviti do Exeteru, jakmile mi dte svolen, abych se dostavil, a
sdlte msto a as. Prosm za prominut, milostiv pan, ale etl jsem
Vae dopisy uboh Lucy a vm, jak jste laskav a jak V manel
velmi trpl. Prosm Vs proto, abyste mu nic nevyjevila, mohlo by
mu to ubliti. Jet jednou se omlouvm a prosm za prominut.
VAN HELSING

- 180 -
TELEGRAM PAN HARKEROV VAN HELSINGOVI

25. z. Pijete dnes vlakem ve tvrt na jedenct, stihnete-li
jej. Mohu Vs kdykoli pijmout.
WILHELMINA HARKEROV

DENK MINY HARKEROV

25. z. Jsem hrozn rozilen a nemohu se tomu ubrnit
bl se u chvle, kdy m navtv dr. Van Helsing, a j doufm, e
se nco dozvm o Jonathanovch truchlivch zitcch. A protoe
profesor oetoval ubohou Lucy pi jej posledn nemoci, bude mi
moci vechno o n povdt. Proto zejm chce pijet tk se to
Lucy a jejho somnambulismu, a nikoli Jonathana. Jene pak se t
prav pravdy u nikdy nedoptrm! Jsem to ale hloup! Ten odporn
denk upoutal mou fantazii a vechno pibarvuje svm koloritem.
Pochopiteln pijd profesor kvli Lucy. Chudinka zase podlehla
svmu starmu nvyku a ta hrozn noc na tesu j zejm dodala.
Mla jsem tolik starost, e jsem mlem zapomnla, jak zle j potom
bylo. Zejm mu vyprvla o sv non vychzce na tes a e j o
vem vm; a te nejsp chce, abych mu to vylila. Jedin tak toti
me celou zleitost objasnit. Doufm, e jsem jednala sprvn,
kdy jsem se o tom pan Westenrov nezmnila; nikdy bych si neod-
pustila, kdyby jakkoli mj in, tebas i nesprvn, uboh Lucy n-
jak ublil. Doufm tak, e mi dr. Van Helsing nic nevytkne. Zaila
jsem posledn dobou tolik starost a zkost, e vc bych jich dnes u
urit nesnesla.
lovku obas pome, jestli si pople proist to vzduch ja-
ko d. Snad m vera rozruila etba novin a nato dnes rno Jona-
than odjel, na cel den a noc, poprv od doby, co jsme se vzali. Dou-
fm, e si drahouek d na sebe pozor a e sem doktor brzy pijede.
O Jonathanov denku se mu nezmnm, pokud se m nezept. Jsem
velmi rda, e jsem svj denk pepsala na stroji, alespo mu ho budu
moci dt, kdyby se m snad ptal na Lucy. Uet se tm mnoho ot-
zek.
- 181 -

Pozdji. Piel a zase odeel. Bylo to divn setkn, a se mi z
nho hlava to. Pipadm si jako ve snu. Je tohle vechno vbec
mon, nebo dokonce i jen st toho? Kdybych si nebyla pedtm
peetla Jonathanv denk, nebyla bych takovou monost nikdy ani
pipustila! Uboh, uboh drah Jonathan! Co vechno musel protr-
pt! Dej Bh, aby mu tohle zase znovu neublilo! Pokusm se ho
ped tm uchrnit, ale tebas je to hrozn pedstava s nedozrnmi
nsledky snad by mu bylo tchou i pomoc, kdyby vdl najisto,
e ho neoklamal ani zrak, ani sluch, ani mysl a e vechno byla sku-
tenost. Nen vyloueno, e ho trzn prv pochybnosti a e by byl
spokojenj a odolnj proti dalm otesm, kdyby se jich zbavil a
pesvdil se o pravdivosti veho, a u to byl zitek skuten nebo
jen snov. Van Helsing je jist dobr lovk, a tak moudr, vdy je
Arthurovm ptelem i ptelem doktora Sewarda a oni ho sem po-
zvali a z Holandska, aby oetoval Lucy. U z naeho setkn jsem
vyctila, e je to dobr, laskav a ulechtil lovk. A ztra pijde,
zeptm se ho na Jonathana; a potom snad, d Bh, povedou vechen
ten strach a zkost k dobrmu konci. Kdysi jsem si myslela, e bych
rda dlala interviewy; Jonathanv ptel z Exeter News mu ekl, e
pi takovm povoln je nejdleitj pam lovk mus umt
zachytit tm kad vysloven slovo, i kdyby se pozdji mlo nco
vylepovat. Konen se mi dostv vzcn pleitosti k takovmu
interview; pokusm se ho zaznamenat verbatim.
V pl tet se ozvalo zaklepn. Sebrala jsem vechnu odvahu a
ekala. Za nkolik minut otevela Mary dvee a ohlsila: Doktor
Van Helsing.
Vstala jsem, uklonila se a on ke mn pistoupil; je prostedn po-
stavy, rozloit, s irokmi rameny nad klenutm hrudnkem. Krk
mu sed pevn na trupu a na nm stejn pevn hlava. U na prvn
pohled z nho vyzauje inteligence a sla; hlavu m ulechtilou, pk-
n utvenou a s irokm tlem. Ml hladce vyholen obliej, ener-
gickou hranatou bradu, irok, rozhodn a tvrn sta, vrazn, cel-
kem rovn nos s pohyblivm, citlivm chpm, kter jako by se roz-
iovalo v okamiku, kdy svrat siln, hust obo a seve rty. Jeho
elo je irok a hladk, velmi rovn a teprve potom ustupuje zpt
- 182 -
pes dva iroce od sebe vzdlen hrboly i rhy. Pes takov elo mu
ovem nemohou nazrzl vlasy padat, nbr mu voln splvaj dozadu
a po skrnch. Jeho velk, tmavomodr oi jsou posazeny daleko od
sebe a podle nlady se dvaj bu byste, nn nebo psn. Oslovil
m:
Pan Harkerov, e? Na souhlas jsem se uklonila.
Dvj slena Mina Murrayov? Opt jsem pitakala.
Piel jsem navtviti Minu Murrayovou, kter byla ptelkyn to-
ho ubohho drahho dtte Lucy Westenrov. Pan Mino, pichzm
kvli n.
Pane doktore, nemete mt lep doporuen, ne e jste byl p-
telem a ochrncem Lucy Westenrov, odvtila jsem a podala mu
ruku. Uchopil ji a vroucn pravil:
Ach, pan Mino, vdl jsem, e ptelkyn t uboh nevinn dv-
ky je urit dobr bytost, ale musel jsem se o tom pesvditi na
vlastn oi... Svj proslov ukonil zdvoilou klonou. Otzala jsem
se ho, pro m vyhledal, a on okamit spustil:
etl jsem vae dopisy slen Lucy. Promite mi to, ale nkde
jsem se svm ptrnm zati musel, a nebylo nikoho, koho bych se
mohl tzati. Vm, e jste s n pobvala ve Whitby. Obas si vedla
denk nen dvodu tviti se pekvapen, pan Mino; zaala ho
psti a po vaem odjezdu a jenom se dila vam pkladem a v
tomto denku se mimo jin zmiuje o svm somnambulismu a uvd,
e jste ji zachrnila. Nevm, o jde, a proto k vm pichzm s pros-
bou, abyste mi o tom laskav povdla vechno, na co si pamatuje-
te.
Myslm, pane doktore, e vm o tom mohu povdt pln vech-
no.
Mte tedy zejm dobrou pam na fakta, detaily. Nco takovho
nen u mladch dam obvykl.
Ne, pane doktore, ale j jsem si tehdy vechno zapisovala a sv
zpisky vm mohu ukzat, pokud mte zjem.
Ach, pan Mino, budu vm vden; prokete mi tm velkou
slubu. Nemohla jsem odolat pokuen uvst ho trochu do rozpak
nm enm zejm stle jet zstalo v stech nco z chuti onoho
- 183 -
jablka z rje a podala mu tsnopisn psan denk. S vdnou
klonou ho vzal a ekl: Smm si to pest?
Jak si pejete, odvtila jsem co nejskromnji. Zalistoval v nm a
obliej se mu prothl. Nato vstal a uklonil se.
Jste opravdu moudr ena! prohlsil. U dlouho vm, e pan
Jonathan je velmi vestrann lovk; ale podvejme se, i jeho man-
elka m vechny dobr vlastnosti. Nemohla byste m vak poctti
svou pzn a pesti mi tento denk? Neznm bohuel tsnopis!
Tady u mj ertk konil a j jsem se tm stydla; vythla jsem
proto z pracovnho koku svj strojopis a podala mu ho.
Odpuste, nemohla jsem odolat pokuen, omlouvala jsem se.
Pedpokldala jsem, e se m budete chtt vyptvat na Lucy, a abys-
te nemusel ekat nejde o mne, ale vm, e v as je vzcn ,
pepsala jsem pro vs sv zznamy na psacm stroji. Doktor vzal
opis a oi mu zazily. Jste velmi hodn, pravil. A mohu si to
pesti hned? Teba bych se vs chtl pi ten na nco zeptati?
Ovem, jen si tte a j mezitm dm pokyny pro obd. Pi jdle
mi pak mete klst otzky. Uklonil se a uvelebil se v kesle zdy k
oknu. Zahloubal se do zpisk. Nechtla jsem ho ruit a odela jsem
zadit vechno pro obd. Pi nvratu jsem ho zastihla, jak pechz
rychle po pokoji, obliej rozilenm cel zrudl. Piskoil ke mn a
uchopil m za ob ruce.
Ach, pan Mino, vyhrkl, jak vm jen mohu podkovati? Tyhle
listiny jsou jako svit slunce! Otevraj mi brnu. Jsem ommen, osl-
nn tolika svtlem, a pece se za tm svtlem neustle kup mraky.
Jene to nepochopte, nemete pochopiti. Ach, jak jen jsem vm
vdn, vy moudr eno! Pan Mino, pokraoval velmi slavnostn,
jestlie Abraham Van Helsing bude nkdy moci nco uiniti pro vs
anebo pro vae drah, pak doufm, e m o tom vyrozumte. Bude mi
potenm a radost, jestlie mi dovolte slouiti vm jako ptel, ano,
pouze jako ptel, ale vechno, co jsem si osvojil a co kdykoli uinm,
bude pro vs a pro ty, je milujete. V ivot jsou stny, ale tak svt-
la; vy jste jednm z onch svtel. V ivot bude astn a spokojen
a pro svho manela budete poehnnm.
Ale pane doktore, pespli m chvlte, a a vbec m nezn-
te.
- 184 -
J e vs neznm j, star lovk, kter cel svj ivot studo-
val mue a eny; j, kter se specializoval na mozek a vechno, co s
nm souvis a co z nho plyne? A prv jsem doetl v denk, kter
jste pro m tak laskav opsala a z jeho kad dky de pravda! J
e vs neznm? Vdy jsem etl v tak mil dopis uboh Lucy o
vaem satku a vaich nadjch! Ach, pan Mino, dobr eny vypo-
vd vechno o svm ivot, a kad den, kadou hodinu, kadou
minutu eknou takov vci, kter mohou sti jen andl a my
mui, kte se pdme po poznn, mme tak trochu andlsk oi. V
manel je ulechtil a vy jste tak ulechtil, protoe vte, a lovk
podl povahy nem vru. Povzte mi vak nco o svm manelovi.
U se uzdravil? Nem u horeky, vrtily se mu sla a svest?
Usoudila jsem, e to je pleitost zeptat se na Jonathana, a ekla
jsem:
U se skoro uzdravil, jene smrt pana Hawkinse ho velmi roz-
ruila. Vpadl mi do ei:
Ach ano, to vm, to vm. etl jsem vae dva posledn dopisy.
Pokraovala jsem:
Je z toho zejm stle jet vyinut; kdy jsme toti byli minul
tvrtek ve mst, ml pln nervov ok.
ok, a tak brzy po zpalu mozkovch blan! To nen dobr. Pro
ml ten ok?
Ml pocit, e spatil nkoho, kdo mu pipomnl cosi stranho,
to, co mu zpsobilo znt mozkovch blan. A vtom m vechno
narz pemohlo. V jedinm pvalu m zaplavily soucit s Jonatha-
nem, hrza, kterou proil, cel ta dsn zhada jeho denku, i strach,
kter m od t doby svr. Asi jsem dostala hysterick zchvat; kles-
la jsem toti na kolena, vzthla k nmu ruce a pnliv ho prosila,
aby mmu manelovi vrtil zdrav. Uchopil m za ruce, pozdvihl,
posadil na pohovku a usedl ke mn. Mou ruku podrel ve sv a s
nesmrnm soucitem mi pravil:
Mj ivot je pust a osaml, ale pitom tak peplnn prac, e
nemm mnoho asu pro ptelstv. Jene od t doby, co m pozval
mj ptel John Seward, jsem poznal tolik dobrch lid a byl svdkem
tolika ulechtilosti, e si vc ne kdy pedtm uvdomuji osamlost
svho ivota, a m jsem star, tm jsem osamlej. Vte mi proto,
- 185 -
e jsem sem piel naplnn ctou k vm, a vy jste mi dala nadji
nikoli e naleznu to, po em ptrm, nbr e dosud jet existuj
dobr eny, kter dovedou uiniti ivot blaenm dobr eny,
jejich ivot a pravda mohou bti dobrm pkladem dtem, je pi-
jdou na svt. Jsem rd, opravdu rd, e vm mohu nm prospti;
nebo jestlie v manel trp, pak trp v dosahu mho vdn a m
zkuenosti. Slibuji vm, e milerd uinm pro nho vechno, co do-
ku vechno, abych jeho ivotu vrtil slu a odvahu a uinil v
ivot blaenm. A te se dejte do jdla. Jste petaena a snad i pli
vystraena. V manel Jonathan by vs urit nerad vidl tak ble-
dou, a jestlie u sv milovan zahldne nco, co se mu nelb, ukod
mu to. U pro jeho blaho tedy muste jsti a usmvati se. O Lucy jste
mi ji vechno povdla, a proto nyn o tom ji nebudeme mluviti,
aby vs to nermoutilo. Zstanu pes noc v Exeteru, protoe chci hod-
n pemleti o tom, co jste mi vyprvla, a a vechno promyslm,
budu se vs dle vyptvati, jestlie dovolte. A tak mi jet povte,
co vechno vte o souen svho manela, te vak jet ne. Te se
muste najsti, potom mi vechno povte.
Po obd jsme se vrtili do salnu a dr. Van Helsing m vyzval:
A te mi vechno o nm povzte. Jene ve chvli, kdy jsem m-
la tomuto velkmu uenci vylit, co vm, zaala jsem se obvat, aby
m nepokldal za poetilou slabou enu a Jonathana za lence ten
denk je toti tak podivn , a zavhala jsem. Doktor vak byl velmi
laskav a slbil mi pomoc. Dvovala jsem mu, a proto jsem pravila:
Pane doktore, m vyprvn bude tak zvltn, e vs prosm,
abyste se nevysml ani mn, ani mmu manelovi. Od verejka
mnou zmt horeka pochybnost, muste bt ke mn shovvav a
nesmte m povaovat za blzna, jestli jsem kdy i napl uvila tm
opravdu podivnm vcem. Jeho chovn i slova m uklidnila. ekl:
Ach, m drah, kdybyste jen tuila, jak podivn je zleitost,
kvli n jsem sem pijel, vysmla byste se vy mn. Nauil jsem se
nepodceovati ani trochu sudek druhch, a u je jakkoli zvltn.
Odjakiva se snam udrovati si nezaujatou mysl a zatemniti ji ne-
mohou bn ivotn jevy, nbr pouze vci zvltn, mimodn,
vci, o nich lovk pochybuje, zda jsou len nebo normln.
- 186 -
Dkuji vm, dkuji vm, tisckrt vm dkuji. Sal jste mi z
mysli velk bm. Jestli dovolte, dm vm nco pest. Je to dlou-
h, ale opsala jsem to na stroji. Dozvte se tam vechno o mm i Jo-
nathanov trpen. Je to opis jeho denku, kam si zapisoval vechno,
co se mu pihodilo za pobytu v cizin. Radji se k tomu vbec nevy-
jdm; pette si to sm a udlejte si sudek. A a se setkme, snad
mi laskav povte, co si myslte.
To vm slibuji, prohlsil, kdy jsem mu dvala pepsan denk.
Jestlie dovolte, pijdu sem rno, jak nejdv budu moci, a navt-
vm vs a vaeho pana manela.
Jonathan tu bude v pl dvanct a vy k nm muste pijt na obd
a promluvit si s nm. Potom byste mohl stihnout odpoledn rychlk ve
ti ticet tyi, kterm pijedete ped osmou na Paddingtonsk ndra-
. Pekvapilo ho, e jsem tak z rukvu vysypala jzdn d; nev
toti, e jsem se nauila nazpam vem zdejm odjezdm a pjez-
dm, abych mohla pomoci Jonathanovi, kdyby nhodou byl v asov
tsni.
Doktor si tedy odnesl m zpisky a j tu sedm a pemlm
pemlm, ani nevm, o em.

VAN HELSINGV DOPIS (RUKOU PSAN)
PAN HARKEROV

25. z, 6 hodin veer
Mil pan Mino,
peetl jsem si ten podivuhodn denk Vaeho manela. Mete
klidn spti. A je to sebezvltnj a sebestranj, je to sku-
tenost! Za to Vm rum vlastnm ivotem. Jin na tom mohou bti
h, ale jemu a Vm dn nebezpe nehroz. V manel je ulech-
til mu; a dovolte, abych Vs ujistil na podklad svch zkuenost s
lidmi, e lovk, kter jako on slezl dol po on zdi a do onoho po-
koje a svj in dokonce opakoval neme bti vystaven trva-
lmu nervovmu otesu. Jeho mozek a srdce jsou v podku, to Vm
mohu odpishnouti, i kdy jsem ho dosud nevidl. Bute tedy klid-
n. Chci se ho vyptati na hodn vc. Jsem asten, e jsem Vs dnes
- 187 -
mohl navtviti. Dozvdl jsem se toho najednou tolik, e opt jsem
oslnn, oslnn vc ne jindy, a musm pemleti.
V upmn ct V VAN HELSING

DOPIS PAN HARKEROV VAN HELSINGOVI

25. z, pl sedm veer
Ven pane doktore,
tiscer dk za V mil dopis; po jeho peten mi spadl kmen ze
srdce. A pokud to je tedy skutenost, jak stran vci jsou na svt a
jak hrozn je pedstava, e by ten lovk, ten netvor mohl bt oprav-
du v Londn! Bojm se na to pomyslit! Zatmco jsem psala tento
dopis, dostala jsem od Jonathana telegram, e odjd dnes veer v
6.25 z Launcestonu a pijede sem v 10.18, take se dnen noc nemu-
sm nieho obvat. Nepiel byste k nm proto radji ne na obd u
na sndani v osm hodin, pokud to nen pro Vs pli asn? Spch-
te-li s nvratem, mete pak odjet vlakem v 10.30, kterm pijedete
na Paddingtonsk ndra ve 2,35. Odpov mi nemuste poslat;
nedte-li mi vdt, potm s tm, e pijdete na sndani.
Se srdenm pozdravem Vae vdn ptelkyn
MINA HARKEROV


26. z. Nemyslil jsem, e budu jet nkdy pokraovat v tom-
to denku, ale okolnosti toho vyaduj. Kdy jsem se vera veer vr-
til dom, Mina u na m ekala s vee, a po n mi povdla o Van
Helsingov nvtv a o tom, e mu dala pepisy obou denk. Tak
mi ekla, jak se o mne strachovala, a na podklad doktorova dopisu
m pesvdila, e vechno, co jsem si poznamenal, je skutenost.
Udlalo to ze m pln novho lovka. A do tto chvle m vlastn
niila nejistota, zda se to vechno skuten udalo. Pipadal jsem si
pln bezmocn, jako bych tpal ve tmch; vbec jsem si nedvo-
val. Ale te, kdy u vm, vbec se nebojm, ani hrabte ne. Zejm
tedy uspl ve svm zmru dostat se do Londna a byl to on, koho
- 188 -
jsem zahldl. Omldl, ale jak? Jestlie je Van Helsing takovm lo-
vkem, za jakho ho Mina pokld, pak doke hrabte odhalit a
najt. Sedli jsme dlouho do noci a dkladn jsme vechno prohovo-
ili. Mina se prv oblk a j za nkolik minut dojdu pro doktora do
hotelu a pivedu ho sem...
Byl zejm pekvapen, kdy m uvidl. Sotva jsem k nmu veel
do pokoje a pedstavil se, uchopil m za rameno, obrtil m obli-
ejem k oknu, bedliv si m prohldl a prohlsil:
Jak to, pan Mina mi pece sdlila, e jste nemocen, e jste utrpl
nervov ok! Pipadalo mi smn, e tento laskav, rzn se tvc
star pn nazval mou enu pan Mina. Pousml jsem se a ekl:
Byl jsem nemocn, ml jsem nervov ok, jene vy jste m u
vylil.
m?
Svm verejm veernm dopisem Min. Byl jsem na pochy-
bch, vechno bylo zahaleno oparem neskutena a j jsem nevdl,
emu vit, zda dokonce vit vlastnm om. Protoe jsem nevdl,
emu vit, nevdl jsem ani, co dlat. A tak mi nezbvalo ne po-
kraovat v ivot stejnm zpsobem jako dosud. Jene takov ivot
zanal pro m ztrcet smysl a j jsem ztrcel vru v sebe. Doktore,
vy nevte, co znamen, kdy lovk pochybuje o vem, dokonce i o
sob samm. Ne, to vy nevte; lovk s obom jako vy by to ani
nedokzal! Zejm mu to zalichotilo a s smvem pravil:
Podvejme! Tak vy jste fyziognomik. Kadou hodinou se tu nau-
m nemu novmu. T m, e k vm mohu jti na sndani, a po-
tom, pane, jist nebudete zazlvati starmu lovku, jestlie vm za-
lichot a ekne, e vae ena je pro vs plnm poehnnm. Cel
den bych mu naslouchal, jak vychvaluje Minu, a proto jsem pouze
pikvl a zstal mlky stt.
Je jednou z en stvoench rukou Boha, aby nm mum i jinm
enm ukzal, e je nebe, do nho meme vejti a jeho svtlo z
ji zde na zemi. Je tak vrn, tak sladk, tak ulechtil, tak nesobeck
a to je v tomto tak skeptickm a sobeckm vku nco vskutku
vjimenho. A protoe jsem etl vechny dopisy uren uboh sle-
n Lucy a v nkterch se hovo o vs, znm vs tedy ji nkolik dn
- 189 -
z len jinch. Ale s vam pravm j jsem se seznmil teprve vera
veer. Podte mi ruku, ano? A bume pteli na cel ivot.
Stiskli jsme si ruce a on se pi tom tvil tak vn a vldn, e
jsem musel potlait dojet.
A mohu vs te podati o pomoc? zeptal se m. Musm vy-
konati dleit kol, a ne zanu, musm vechno znti. V tom mi
mete pomoci prv vy. Mete mi vyliti, co se udalo ped vam
odjezdem do Transylvnie? Pozdji vs mon podm o dal pi-
spn, a to se bude tkati jinch vc, jene zatm mi posta toto.
Poslyte, pane profesore, ekl jsem, tk se to, co hodlte ui-
nit, hrabte?
Ano, pitakal vn.
Pak jsem tlem i du v. Protoe odjedete vlakem v pl jede-
nct, nebudete mt as pest si vechny listiny; j vm je ale dm
dohromady. Mete si je vzt s sebou a pest si je ve vlaku.
Po sndani jsem ho doprovodil na ndra. Rozlouil se se mnou
slovy: Doufm, e pijedete do Londna, kdybych vm vzkzal, a
vezmete s sebou tak pan Minu.
Jestlie si budete pt, pijedeme oba.
Opatil jsem mu ranky a verej londnsk veernky, a zatmco
jsme mluvili u okna vozu, ekajce na odjezd vlaku, profesor v nich
listoval. Vtom mu utkvl zrak na njak zprv bylo to ve West-
minster Gazette, poznal jsem ji podle papru a zbledl jako kda.
Soustedn etl a povzdechl si: Mein Gott! Mein Gott! Tak brzy,
tak brzy! Pipadalo mi, jako by m v t chvli ani nevnmal. Vtom
se ozval hvizd lokomotivy a vlak se dal do pohybu. Tu se vzpamato-
val, vyklonil se z okna, zamval a zavolal: Pozdravujte pan Minu!
Co nejdve vm napi!

DENK Dr. SEWARDA

26. z. Nic definitivnho zejm neexistuje. Ped necelm
tdnem jsem ekl FINIS, a dnes u zase zanm znovu, nebo spe
pokrauji ve svch zznamech. A do dnenho odpoledne nebylo
dvodu uvaovat o bnch vcech. Renfield je zatm po vech
strnkch tak klidn, jak a dosud nikdy nebyl. S lovem much dospl
- 190 -
ji znan daleko, te se u tak pustil do pavouk, take mi nedl
vbec starosti. Od Arthura jsem dostal dopis, psan v nedli, a z n-
ho jsem usoudil, e se u se vm postupn bjen vyrovnv. Quin-
cey Morris je u nho a to mu velmi prospv, protoe Quincey je
nevyerpatelnm zdrojem dobr nlady. Pipsal mi nkolik dek a v
nich mi sdluje, e se Arthur u konen pomalu vrac do starch
kolej, take si kvli nim starosti dlat nemusm. Zanal jsem se u
vnovat sv prci se stejnm zpalem jako dv a mohl jsem tedy
klidn prohlaovat, e rna, kterou mi uboh Lucy zasadila, se u
pomalu zaceluje. Jene te se opt otevela, a jak vechno skon, v
jen Bh. Mm nejasn tuen, e Van Helsing se domnv, e to v,
jene to, co vdycky prozrad, jen vyvolv mou dal zvdavost.
Vera odjel do Exeteru a zstal tam pes noc. Dnes se vrtil a asi v
pl est mlem vltl do mho pokoje a do ruky mi vrazil verej
veern vydn Westminster Gazette. Pak poodstoupil, a zkiv pae,
zeptal se m:
Co tomu kte?
Peltl jsem noviny oima, protoe jsem opravdu nevdl, co m
na mysli. Vzal mi je proto z ruky a ukzal na lnek o dtech, kter
byly kmsi odlkny z domova. Dokud jsem nedorazil k odstavci,
kde se hovoilo o malch bodnch rankch na krku, nic mi to celkem
nekalo. Ale to mi nco pipomnlo a vzhldl jsem. Nue? zeptal
se.
Stejn jako u uboh Lucy!
A co vy o tom soudte?
Nic, jen e v tom je njak souvislost. To, co ublilo j, a u to
bylo cokoli, zraovalo i je.
To je pravda jen obecn, nikoli konkrtn, odpovdl zcela z-
hadn.
Jak to myslte, profesore? Ml jsem sto chut brt jeho seriz-
nost na lehkou vhu, vdy koneckonc tyi dny odpoinku a po-
koje od paliv, suujc zkosti lovka osv ale pi pohledu na
jeho tv jsem vystzlivl. Nikdy, ani kdy jsme si nad nebohou Lu-
cy nejvce zoufali, nevypadal zachmuenji.
Tak mi to eknte! vyzval jsem ho. J sm nevm, co si myslet,
a ani nemm podklady, kter by m vedly k njakmu sudku.
- 191 -
Chcete mi ci, pteli Johne, e vbec nemte tuen, na co ta
uboh Lucy zemela? Ani po vech tch nznacch, kter vm po-
skytly nejen udlosti, nbr i j sm?
Nervovm vyslenm v dsledku velk ztrty i bytku krve.
A jak dolo k t ztrt i bytku krve? Pokril jsem rameny.
Van Helsing ke mn pistoupil, usedl vedle mne a pokraoval:
Jste bystr hlava, pteli Johne; dobe uvaujete a jdro vc vm
neunik. Jste vak pli pedpojat. Nedopvte svm om vidti a
um slyeti, a u vbec si nevmte toho, co je mimo rmec vaeho
kadodennho ivota. Nemyslte, e existuj vci, kter se vymykaj
vaemu chpn, a pesto jsou skuten? e nkterm lidem je do-
pno vidti vci, kter ostatn nevid? Existuj vak vci star i nov,
na kter se nesm pohleti lidskm zrakem, protoe lid znaj
nebo si namlouvaj, e znaj pouze to, o em jim povdli jin
lid. Nedostatek na vdy spov prv v tom, e chce vechno
vysvtliti; a jestlie nco nevysvtl, pak prost tvrd, e tu nen co
vysvtlovati. Ale pesto meme kolem sebe denn sledovati vznik
novch nzor, kter samy sebe povauj za nov; jsou to vak stejn
nzory star a jen pedstraj, e jsou mlad stejn jako krsn
dmy v opee. Proto tak pedpokldm, e nevte v pevtlovn.
Ne? Ani ve zhmotovn. Ne? Ani v astrln bytosti? Ne? Ani ve
ten mylenek? Ne? Ani v hypnotismus?
To ano, vpadl jsem mu do ei. Charcot to velmi dobe do-
kzal. Profesor pokraoval s smvem: Pak tedy jste o tom pevn
pesvden! e ano? A potom ovem tak vte, jak postupovati, a
dokete vniknouti pomoc mylenek velkho Charcota jak ko-
da, e ho ji nen! a do hlubin due pacienta, na nho chcete
mti vliv. Ne? Mm tedy, mil pteli, mti za to, e prost berete na
vdom fakta a spokojte se s tm, e mezi premisou a vsledkem je
neprozkouman prostor? Ne? Pak mi tedy vysvtlete zabvm se
pece studiem mozkov innosti , pro akceptujete hypnotismus a
zamtte ten mylenek? Dovolte mi, abych vs ujistil, pteli, e ve
vd o elektin se dnes daj uskuteniti vci, kter by sami vynlezci
elektiny povaovali za odsouzenhodn, a pitom by jet pomrn
nedvno byli upleni jako arodjnci. ivot je neustle pln zhad.
Jak jen mohl Metuzalm ti devt set let a starej Parr sto edest
- 192 -
devt, a pitom ta chudrka Lucy, v jejch zuboench ilch kolo-
vala krev ty mu, nemohla ti ani o den dle? Kdyby toti byla
mohla ti o jedin den dle, byli bychom ji asi zachrnili. Znte
vechna tajemstv ivota a smrti? Znte celou srovnvac anatomii a
mete vysvtliti, pro v nkterch lidech dmaj zvec vlastnosti,
a v jinch nikoli? Mete mi prozraditi, pro nkte pavouci hynou
drobn a zhy a jeden velk pavouk il dlouh stalet ve vi jakhosi
starho panlskho kostela, a se jednoho dne spustil dol a dokzal
vypti olej ze vech kostelnch lamp? Mete mi vysvtliti, pro v
pampch i jinde ij netopi, kte piltvaj v noci, vrhaj se na
dobytek a kon a vysaj jim z il vechnu krev? A pro na nkterch
ostrovech zpadnch mo ij netopi, kte po cel den vis na
stromech, take je oit svdkov l jako obrovsk oechy nebo
lusky, ale v noci, kdy nmonci sp kvli vedru na palub, na n
sltnou a pak... a pak rno najdou nmonky mrtv, bl, jako byla
slena Lucy?
Probh, pane profesore! vyhrkl jsem. Chcete mi tvrdit, e ta-
kov netopr pokousal Lucy a e se nco podobnho me stt v
Londn v devatenctm stolet? Van Helsing netrpliv mvl ru-
kou, abych zmlkl, a pokraoval:
Mete mi vysvtliti, pro elva peije nkolik lidskch gene-
rac? Pro slon ije tak dlouho, a peije cel dynastie? Pro pa-
pouek zeme teprve tehdy, a ho pokoue koka nebo pes i a ho
stihne podobn nehoda? Mete mi vysvtliti, pro lid vude a od-
jakiva v, e je na svt nkolik mlo bytost, kter budou ti
vn, pokud jim to bude dopno; e existuj mui a eny, kte pro-
st nemohou zemti? Vichni vme vdy ns o tom pesvdila
vda , e se naly ropuchy, kter ij snad u kolik tisc let od stvo-
en svta uzaveny v malch skalnch dutinch, kde bylo msto jen
pro n. Mete mi snad vysvtliti, pro me indick fakir zemti,
dti se pohbti do zapeetn hrobky, nad n se zaseje obil, a kdy
to obil dozraje a posee se, znovu se zaseje, znovu dozraje a znovu
se posee, a pak pijdou lid, odstran neporuenou pee a v hrob
le indick fakir, ne mrtev, ale vstane a vykro jim vstc? V t
chvli jsem ho peruil. Byl jsem zmaten; vyjmenoval mi toti tolik
vstelk prody a monch nemonost, a se mi z toho zaala mo-
- 193 -
tat hlava. Ml jsem nejasn tuen, e m pouuje, jako to kdysi in-
val ve sv pracovn v Amsterodamu. Tehdy mi ovem vdy vysvt-
lil, o jde, abych mohl jeho mylenkov postup neustle sledovat.
Dnes vak nic nenaznail, a protoe jsem nechtl ztratit nit jeho v-
kladu, poprosil jsem ho:
Pane profesore, dovolte, abych se zase stal vam oblbenm -
kem. Vysvtlete mi svou tezi, abych mohl souvisle sledovat vae
vvody. Zatm jenom peskakuji v duchu z jednoho problmu na
druh asi tak, jako kdy se nemu sna porozumt blzen, a ne
lovk normln. Pipadm si, jako bych se octl poprv v ivot v
mlze na njakm mole a skkal z drnu na drn v zoufal snaze do-
stat se dl, ani bych vbec znal cl sv cesty.
To je dobr pirovnm, uznal profesor. Dobr, povm vm to.
M teze je tato: chci, abyste uvil.
Uvil emu?
Uvil ve vci, ve kter se vzprte vit. Dm vm pklad. Kdy-
si jsem zaslechl vrok jakhosi Ameriana, a ten vru definoval tak-
to: To, co nm umouje uviti ve vci, o nich vme, e ne-
odpovdaj pravd. J osobn s tm muem souhlasm. Chtl tm ci,
e nemme mti dn pedsudky a e nesmme pipustiti, aby lo-
mek pravdy zabrnil v nporu velk pravdy, tak jako kmen doke
vykolejit eleznin vagn. Naped jsme zjistili malou pravdu. Dob-
e! Vezmeme ji tedy na vdom a zhodnotme ji! Pesto vak si ne-
smme namlouvati, e tahle pravda je vekerou pravdou na svt.
Podle vs tedy nemm dopustit, aby mj pedem pojat sudek
usmroval mou chpavost tam, kde jde o njak zcela zvltn kaz.
Chpu sprvn vai lekci?
Ano, jak vidm, nepestal jste bti mm nejnadanjm kem!
Stoj za to vs uiti! Te, kdy u chcete pochopiti, jste uinil prvn
krok k pochopen. Vy si tedy myslte, e ty mal ranky na dtskch
hrdlech pochzej od tho tvora, kter je zpsobil slen Lucy?
Podle mho ano. Profesor vstal a vn pravil:
Pak jste na omylu. K by tomu tak bylo! Jene bohuel tomu
tak nen! Je to hor, mnohem, mnohem hor.
Probh, pane profesore, co tm chcete ci? zvolal jsem.
- 194 -
Van Helsing sklesl s vrazem zoufalstv do kesla, opel se lokty o
stl, obliej skryl do dlan a ekl: Zpsobila jim je slena Lucy!

kapitola 15/
DENK Dr. SEWARDA
(Pokraovn)

V prvnm okamiku se m zmocnila ir zlost; bylo to, jako by
ivou Lucy udeil do tve. Uhodil jsem prudce do stolu a vstal se
slovy:
Pane doktore, zblznil jste se snad? Profesor zdvihl hlavu a po-
hldl na m; tv ml prozenu takovm soucitem, e jsem se oka-
mit uklidnil. Bohuel nikoli! lenstv by v porovnn s takovou
pravdou bylo celkem snesiteln. Pro jsem asi, pteli, dlal tak velk
okolky, pro jen jsem tak dlouho otlel, ne jsem vm ekl nco tak
prostho? Snad proto, e vs nenvidm a e jsem vs odjakiva ne-
nvidl? Snad proto, e jsem vm chtl zpsobiti bolest? Snad proto,
abych se vm teprve nyn pomstil za to, e jste mi zachrnil ivot
ped hroznou smrt? Nikoli!
Odpuste! vyhrkl jsem. Profesor pokraoval:
Stalo se to proto, mil pteli, e jsem vm chtl tuto zprvu sd-
lit co nejetrnji vm pece, e jste tu pvabnou slenu miloval.
Ani te ovem neoekvm, e tomu uvte. Je velmi tk narz
pijmouti njakou abstraktn pravdu, o n jsme vdycky pochybovali
a v jej nemonost jsme vili. A jet t je pijmouti tak smutnou
konkrtn pravdu, a zejmna o nkom takovm, jako je slena Lucy.
Dnes v noci to pjdu dokzati. Odvte se jti se mnou?
To m ohromilo. Takovouhle pravdu lovk jen nerad dokazuje;
pouze Byron uinil vjimku u rlivosti:
A dokzat prv tu pravdu, ji si nejvc oklivil.
Profesor postehl m rozpaky a pravil:
Tohle je zcela prost logika, nikoli logika lence, peskakujcho
v mlze z drnu na drn. Jestlie to nebude pravda, dkaz nm pinese
tchu; rozhodn to neukod. A jestlie to bude pravda? Nue, v
- 195 -
tom tkv ta hrza; jene prv tato hrza by mi mla pispti v mm
konn, protoe pedpokld alespo trochu vry. A te vm povm,
co mm v myslu: rozjedeme se za tm dttem. Podle novin je v
Severn nemocnici a tam mm ptele, doktora Vincenta. Ostatn je
to tak v ptel, chodili jste pece v Amsterodamu spolu na ped-
nky. A jestlie by neukzal svho pacienta dvma ptelm, uke
ho urit dvma vdcm. Neekneme mu nic vc, ne se ns ten p-
pad zajm. A potom...
A potom? Profesor vythl z kapsy kl a ukzal mi ho.
Potom oba strvme noc na hbitov, kde le Lucy. Tohle je kl
k hrobce. Dal mi ho hrobnk, abych ho pedal Arthurovi. Srdce se
mi sevelo; uvdomil jsem si, e ns ek njak stran zkouka.
Nedalo se ovem nic dlat. Sebral jsem tedy vechnu zbvajc odva-
hu a navrhl, abychom si radji pospili, e se u chl k veeru...
Dt jsme zastihli vzhru. Trochu se u vyspalo, nco pojedlo a
celkem se mu dailo dobe. Doktor Vincent mu sal obvaz z krku a
ukzal nm ranky. Zcela nepochybn vypadaly stejn jako ty, kter
mla Lucy na krku. Byly jen men a okraje zejm erstvj; to bylo
ve. Zeptali jsme se Vincenta, co je asi mohlo zpsobit. Odpovdl,
e nejspe bylo to dt pokousno njakm zvetem, asi krysou; on
osobn se vak domnv, e je m na svdom njak netopr, jich
je te tolik na severnch londnskch pahorcch. Mezi mnoha ne-
kodnmi exempli, prohlsil, mohou se vyskytovat i nkte di-
voc netopi nebezpenj odrdy z jinch kraj. Teba ho sem
pivezl njak nmonk a zveti se podailo ulett, nebo je to njak
mld obyejnho netopra nebo upho netopra, kter prchlo ze
zoologick zahrady. Takov vci se stvaj, opravdu. Vdy asi ped
deseti dny utekl ze zoologick zahrady njak vlk a stopy, myslm,
vedly a sem. Cel tden potom si dti hrly na Hampsteadskch
lukch a v kad aleji jenom na Karkulku, dokud nevypukla ta pani-
ka s krvavou dmou. Tu si dti obzvl oblbily. Vdy i tenhle
uboh capart se rno probudil a prosil sestru, aby mu dovolila odejt.
A na otzku, pro chce odejt, ekl, e si chce jt hrt s krvavou d-
mou.
A to dt propustte z nemocnin pe dom, neopomete upo-
zorniti rodie, aby na n dvali dobr pozor, podotkl Van Helsing.
- 196 -
Tyhle sklony k touln bvaj velmi nebezpen, a kdyby to dt
zstalo jet jednu noc mimo dm, mohlo by to pro n mti osudn
nsledky. Pedpokldm ovem, e si je tu jist jet nkolik dn po-
nechte.
Ovem, pinejmenm jeden tden; a jestli se zrann nezhoj, tak
i dle.
Strvili jsme v nemocnici del dobu, ne jsme mli v myslu, a
kdy jsme vyli, bylo ji slunce za obzorem. Van Helsing usoudil, e
u se dost setmlo, a ekl:
Nemusme pospchati. Je pozdji, ne jsem pedpokldal. Vte
co? Pojme se nkam najsti, a pak se vydme, kam mme name-
no.
Naveeeli jsme se v Jack Straws Castle s hloukem cyklist a ji-
nch host, oplvajcch bujarou nladou. Asi v deset hodin jsme
vyli z hostince. Panovala ji hlubok tma, a jakmile se lovk dostal
z dosahu jednotlivch luceren, stojcch daleko od sebe, octl se v
jet vt temnot. Profesor si zejm zaznamenal, kudy pjdeme,
protoe krel bez vhn, ale j jsem vbec nevdl, kde jsem. m
jsme byli dle, tm mn lid jsme potkvali, take ns celkem pe-
kvapilo, kdy jsme se setkali s jzdn policejn hldkou na obvykl
objce pedmstm. Konen jsme dorazili ke hbitovn zdi a pe-
lezli ji. S uritmi obtemi nebylo vidt na krok a cel msto nm
pipadalo pln ciz jsme nakonec nali hrobku rodiny Westenro-
vch. Profesor vyal kl, otevel skpajc dvka a zdvoile, ovem
zcela nevdomky, ustoupil, aby mi dal pednost. V tom zdvoilm
posunku, jm mi dval pi tak pern pleitosti pednost, byla
ztajena urit roztomil ironie. Mj spolenk m rychle nsledoval a
obezele zavel dvka, ale naped se peliv pesvdil, e zmek je
na zpadku, a nikoli na pro. V tomhle ppad bychom byli v pkn
brynd. Potom prohrabval branu, vythl krabiku zpalek a svku
a zaplil ji. Hrobka vypadala dost nevldn a ponue ji za dne, kdy
byla vyzdobena erstvmi kvtinami. Jene te, nkolik dn po po-
hbu, psobila dojmem mnohem chmurnjm a truchlivjm, ne si
lze vbec pedstavit. Zvadl kvtiny ochable visely, jejich bloba se
zmnila v rez a zele v hn; pavouci a brouci se u zase ujali vl-
dy; odlesk slab plpolajc svky se odrel od kamen, zedlch
- 197 -
vkem, od malty pokryt prachem, od zrezavlho, vlhkho kovn,
od vyrudl mosazi i stbrnch destiek. Z celho prosted dotrala
na lovka vtrav pedstava, e zniku je zasvceno mnohem vc
ne pouh ivot animln ivot.
Van Helsing se dal systematicky do prce. Ze svky, kterou zvedl
nad hlavu, aby mohl pest ttky na rakvch, skapval vosk a ble
tuhl na kovu. Kdy nael Lucyinu rakev, zamtral znovu v bran a
vythl roubovk.
Co chcete dlat? zeptal jsem se.
Otevti rakev. Musm vs pece pesvditi! A bez okolk za-
al vytahovat rouby a nakonec odklopil vko, pod nm byl olovn
pkrov. Pihlet bylo tm nad m sly. Pipadalo mi, e je to pro
mrtvou stejn urka, jako kdyby ji nkdo jet za jejho ivota svl-
kal ve spnku ze at; dokonce jsem chytil profesora za ruku. Ten jen
pravil: Uvidte!, znovu nco hledal v bran a vyndal drobnou lu-
penkovou pilku. Pak prudce vrazil roubovk do olovn desky, a
jsem sebou trhl, a tak probil mal otvor, ovem dost velk na to, aby
do nho nasadil hrot pilky. ekal jsem, e z rakve vyraz plyn z t-
den star mrtvoly. My lkai, kte znme nebezpe, je nm hroz-
vaj, jsme na takov vci zvykl, a proto jsem ustoupil ke dvkm.
Ale profesor se ani na okamik nezastavil; udlal podl jedn strany
olovn rakve zez nkolik stop dlouh, pak zajel pilkou nap a
zptky po druh stran. Potom uchopil voln okraj vezu, vyvrtil
ho k nohm rakve, k otvoru pidrel svku a pokynul mi, abych na-
hldl dovnit. Pistoupil jsem a podval se. Rakev byla przdn.
Ustrnul jsem a vyrazilo mi to dech, jene profesora jako by se to
netklo. Te si byl svou vc jet vc jist, a tm i vc odhodln pokra-
ovat v uskutenn svho zmru. Tak co, jste u pesvden, p-
teli Johne? zeptal se.
Uctil jsem, jak se mne zmocuje m zarputil hdavost, a odsekl
jsem:
Pesvdil jsem se, e Lucyino tlo nen v tto rakvi; to ovem
dokazuje pouze jedno.
A co tedy, pteli?
e tam nen.
- 198 -
To je bjen logika, podotkl, jene jen do jist mry. Ale jak
si vysvtlte jak si dokete vysvtliti , e tam nen?
Teba njak zlodj mrtvol, nadhodil jsem. Mohl ji ukradnout
nkdo z pohebnho stavu. Uvdomoval jsem si, e km nesmys-
ly, ale bylo to jedin mon vysvtlen, kter jsem mohl nadhodit.
Profesor povzdychl. No dobe! Musm vm tedy poskytnouti
dal dkaz. Pojte se mnou.
Piklopil vko, sebral vechny sv vci, uloil je do brany, sfoukl
svtlo a svku dal rovn do brany. Oteveli jsme dvka a vyli.
Profesor je zavel a zamkl. Podal mi kl a pravil: Vezmte si ho.
Alespo budete mt vt jistotu. Zasml jsem se nebyl to nijak
vesel smch, piznvm a namtl: Kl nic neznamen. Mohou
od nho existovat duplikty a otevt takov zmek nen stejn nic
tkho. Profesor na to nic neekl a vloil si kl do kapsy. Pak m
vyzval, abych dval pozor na jednu stranu hbitova, zatmco on bude
steit druhou. Postavil jsem se za jeden tis a pozoroval, jak se jeho
tmav postava ztrc mezi nhrobky a stromy, a mi zmizela z o.
Byla to smutn hldka. Krtce pot, co jsem se postavil na vy-
kzan msto, zaslechl jsem v dlce odbjet plnoc, pozdji odbila
jedna a odbily dv. Byl jsem prokehl, zmaltnl a mrzel se na
profesora, e m vzal na takovou vpravu, i na sebe, e jsem el. Byl
jsem pli prokehl a ospal, ne abych byl schopen dobe hldko-
vat; natolik ospal jsem vak nebyl, abych nesplnil, co jsem vzal na
sebe. Strvil jsem prost nkolik stranch, muivch hodin.
Nhle jsem se otoil a zahldl, jak se mezi dvma tisy na druh
stran hbitova mihlo cosi blho. Souasn se z msta, kde stl pro-
fesor, zdvihla temn postava a rozbhla se k blmu stnu. I j jsem
vykroil, musel jsem vak obchzet nhrobn kameny a pltky u n-
hrobk a kloptal jsem pes rovy. Obloha byla pokryta mraky a kdesi
v dli zakokrhal prvn kohout. Kousek ode mne, za dkou jalovco-
vch ke, lemujcch cestu ke kostelu, vznela se smrem ke hrob-
ce bl, nejasn postava. Hrobka sama byla zakryta stromy, take
jsem nemohl vidt, kde postava zmizela. Z msta, kde jsem ten bl
jev poprv spatil, ozval se jaksi ustot; a kdy jsem tam doel, za-
stihl jsem profesora, jak dr v nru mal dt. Sotva m uvidl,
ukzal mi je se slovy:
- 199 -
Tak u jste pesvden?
Ne, odsekl jsem tnem, kter mi pipadal urlivm.
Nevidte to dt?
Ano, je to dt, jene kdo je sem pinesl? A je zranno?
Podvme se, ekl profesor a oba jsme neprodlen opustili hbi-
tov. Profesor nesl spc dt.
Kdy jsme poodeli kus cesty, zastavili jsme se mezi nkolika
stromy, rozkrtli zpalku a podvali se dtti na krk. Nebylo na nm
ani stopy po krbnut nebo zrann.
Tak co, mm pravdu? otzal jsem se vtzoslavn.
Pili jsme v nejvy as, usoudil profesor s levou.
Museli jsme se okamit rozhodnout, co s dttem, a dohadovali
jsme se o tom. Kdybychom je odnesli na policejn strnici, museli
bychom vysvtlovat, kde jsme v noci chodili, a pinejmenm by-
chom byli nuceni oznmit, jak jsme dt nali. Nakonec jsme se roz-
hodli, e odneseme dt na Hampsteadsk luka; jakmile zaslechneme,
e se bl strnk, polome je na takov msto, aby je urit nael,
a co nejrychleji se odebereme dom. Dopadlo to dobe. Na okraji
Hampsteadskch luk jsme zaslechli tk krok strnka, dt jsme
poloili na cestu a vykvali, a je strnk v mihotavm svitu sv
svtilny spat. Zaslechli jsme, jak divem vzkikl, a tie jsme se
vzdlili. tst nm plo a nedaleko hostince The Spaniards jsme
sehnali droku a vrtili se do msta.
Nemohu usnout, a proto tohle vechno zaznamenvm. Musm se
vak pokusit o nkolik hodin spnku, protoe Van Helsing pro m v
poledne pijde. Trv na tom, e ho musm doprovodit na dal vpra-
v.

27. z. Vhodn pleitost pro dal pokus se nm naskytla
teprve ve dv hodiny. Poheb, kter se konal v poledne, u skonil a
zbytek okolkujcch pozstalch loudav odchzel. Vyhldli jsme
opatrn z hustho olov a zahldli sprvce hbitova, jak za sebou
zamyk hbitovn brnu. Pochopili jsme, e jsme v bezpe tebas a
do rna, pokud bychom si to pli. Profesor mi vak ekl, e nm
posta nanejv jedna hodina. Opt jsem si uvdomil onen hrzn
pocit, kdy vechno je chladn skutenost a pro fantazii tu vbec nen
- 200 -
msta. Tak jsem si uvdomil, jak nebezpe nm hroz ze strany
zkona, kdybychom byli pistieni pi tto svatokrden innosti. A
navc mi pipadalo, e je to pln zbyten. Stejn tak, jak u bylo
zneuctvajcm inem otevt olovnou rakev v myslu pesvdit se,
e ena tm tden mrtv je opravdu mrtva, povaoval jsem te
dal oteven hrobky za vrchol lenstv. Vdy jsme se u na vlastn
oi pesvdili, e rakev je przdn! Nicmn jsem pokril rameny a
mlel, protoe Van Helsing svj zmr provede vdycky, by by mu
ho kdokoli vymlouval. Profesor vyndal kl, odemkl hrobku a opt
mi zdvoile pokynul, abych veel prvn. Uvnit u to sice nevypadalo
tak straideln jako vera v noci, ale slunen paprsky, kter sem
vnikaly, stejn vyvolvaly chmurn dojem. Van Helsing pikroil k
Lucyin rakvi a j el za nm. Naklonil se a znovu odklopil vyznu-
tou st. Jako blesk mnou projel pocit pekvapen a hrzy.
V rakvi leela Lucy; vypadala tak, jak jsme ji vidli veer ped
pohbem. Pokud to vbec bylo mon, byla jet oslnivji krsn ne
dve; ani jsem nemohl uvit, e je mrtva. Rty mla rud, rudj ne
pedtm, a na tvch jemn rov ndech.
Nen to njak trik? otzal jsem se.
U jste konen pesvden? odpovdl mi na to profesor a na-
thl ruku, odhrnul mrtv rty, a jsem se zachvl, a odhalil bl zuby.
Pohlete, pokraoval, jsou jet piatj ne dve. S tmto a
tamtm a dotkl se jednoho hornho a jednoho dolnho piku
lze kousnout mal dti. U tomu vte, pteli Johne? Jet jednou
ve mn vzkypla vzpurn hdavost. Tu ohromujc pedstavu, kterou
mi vnucuje, jsem pece nemohl pijmout. I kdy mi bylo stydno zno-
vu mu odporovat, namtl jsem:
Teba ji sem vera v noci nkdo donesl.
Ale jdte! Hm, a kdo by to tak mohl bt?
Nevm. Nkdo to udlal.
A pesto u je tden mrtva. Vtina zemelch by za takovou do-
bu takhle nevypadala. Nevdl jsem, co na to odpovdt, a radji
jsem mlel. Van Helsing si snad mho mlen ani neviml; rozhodn
nedal najevo ani zklamn, ani pocit vtzstv. Upen hledl mrtv
en do tve, odhrnul j vka, podval se na oi, jet jednou j vy-
hrnul rty a prohldl zuby. Potom se obrtil ke mn a pravil:
- 201 -
Podvejte se, tohle je jev, kter se naprosto li od veho, co vda
zaznamenala. Jde tu o podvojn ivot, zcela odlin od obyejnho
ivota. Kdy byla v bezvdom, v somnambulnm stavu, kousl ji upr
nelekejte se, pteli, tohle jet nevte, ale vechno se dozvte. A v
tomto bezvdom mohl nejlpe pichzeti a sti j dal krev. V bez-
vdom skonala a v bezvdom je tak Nemrtv. A prv tm se li
od vech ostatnch. Obvykle, kdy Nemrtv sp ve svm domov
pi tchto slovech se rozmchl pa, aby naznail, co je podle nho
pro upra domov, lze jim ji z tve poznati, co jsou za, jene
tahle sladk zesnul bere na sebe ve chvlch, kdy nen Nemrtvou,
podobu normlnch nebotk. Z oblieje j nevyzauje dn zloba,
vidte, a proto mi bude zatko zabti ji ve spnku. Pi tchto slo-
vech mi ztuhla krev v ilch a zaalo mi bt jasn, e u pistupuji na
Van Helsingovy teorie. Jestli vak je skuten mrtv, tak co je hroz-
nho na zmru znovu ji zabt? Profesor na m pohldl a zejm si
poviml zmny v m tvi; ekl toti tm radostn: Aha, u tomu
vte?
Odvtil jsem: Nechtjte na mn vechno najednou! Jsem ochoten
pijmout v nzor. Jak chcete to krvav dlo provst?
Odznu j hlavu, sta vyplnm esnekem a tlo probodnu k-
lem. Z pedstavy, e takhle chce zohavit tlo eny, kterou jsem mi-
loval, pebhl mi mrz po zdech, ale pesto jsem nepoctil tak siln
odpor, jak bych pedpokldal. Naopak, ptomnost tto bytosti, tto
Nemrtv, jak ji Van Helsing nazval, m zaala naplovat hrzou a
hnusem. Je mon, e lsku lze posuzovat bu ist subjektivn,
nebo ist objektivn?
ekal jsem hodnou chvli, a Van Helsing promluv, ale on jen
mlel, jako by byl pohrouen do mylenek. Nakonec zaklapl s cvak-
nutm zmeek brany a ekl:
Pemlel jsem a prv jsem se rozhodl, co bude nejlep. Kdy-
bych se dil pouze svm pnm, udlal bych to, co je teba udlati,
hned te, v tuto chvli. Jene lovk se mus diti jet mnoha jin-
mi vcmi a tyhle vci jsou tisckrt nesnadnj tm, e o nich nic
nevme. Je to prost. Nikoho jet nepipravila o ivot, by i na to as
mla, a kdybychom jednali ihned, znekodnili bychom ji navdy.
Jene my mon budeme potebovati Arthura, a jak bychom to pak
- 202 -
vysvtlili jemu? Vy jste vidl ranky na Lucyin krku i ty ranky na
krku dtte v nemocnici, kter se jim tak podobaly. Vy jste vidl ve-
ra v noci rakev przdnou a dnes jste vidl, e v n le ena, kter se
za cel tden po smrti zmnila jen vtom, e m jet rovj tve a
je jet krsnj. Tohle vechno vte a vte tak o bl postav, kter
vera v noci pinesla dt na hbitov a pesto jste vlastnm smys-
lm nevil! A jak tedy mm chtti na Arthurovi, kter o tom nic
nev, aby tomu uvil? Ml mi za zl, kdy jsem zabrnil, aby ho
polbila ve chvli, kdy umrala. Vm, e mi ji odpustil, nebo se do-
mnv, e jsem mu jen pro njakou mylnou pedstavu zabrnil roz-
louiti se s n, jak se slu, Ted by se ovem mohl domnvati, e byla
pro njakou jet mylnj pedstavu pohbena zaiva, anebo e jsme
ji snad dokonce zabili pro jakousi u zcela bludnou pedstavu. Roz-
hodn by nm potom vytal, e jsme ji zabili kvli naim mylnm
pedstavm, a v tom ppad by byl navdy neasten. A pak by si
ovem nikdy nemohl bti jist a to je vbec nejhor! A tak by si
teba namlouval, e jeho milovan byla pohbena zaiva, a ve snch
by si lil hrzy, je asi vytrpla. A jindy by si zase myslil, e jsme
snad mli pravdu a e jeho milovan snad skuten byla Nemrtvou!
Ne! Jen jednou jsem mu nco ekl, a od t doby jsem se ji mnohmu
nauil. Nyn, kdy u vm, e to vechno je pravda, jsem stotisckrt
pevnji pesvden, e se mus pebroditi kalnou vodou, aby dorazil
k ir. Ten uboh hoch bude muset proti hodinu, kdy mu nebesa
zernaj jako peklo; teprve pak budeme moci ve vykonati a vrtiti
mu klid. U jsem se rozhodl! Pojme! Vy se dnes veer vrate do
svho stavu a postarejte se, aby tam vechno bylo v podku. J
zatm strvm noc tady na hbitov; musm zde nco zaditi. Ztra
veer v deset hodin pijte pro mne do hotelu Berkeley. Vzku tak
pro Arthura a onoho skvlho mladho Ameriana, kter rovn po-
skytl krev. Vichni pak spolu pjdeme vykonati urit dlo. Ted vs
doprovodm a na Piccadilly a poobdvm tam. Musm se toti vrti-
ti do zpadu slunce.
Zamkli jsme hrobku a odeli; celkem bez nesnz jsme pelezli
hbitovn ze a odjeli zpt na Piccadilly.

- 203 -
ZPRVA ZANECHAN VAN HELSINGEM V JEHO
CESTOVNM VAKU V HOTELU BERKELEY A
ADRESOVAN Dr. JOHNU STEWARDOVI
(Nedoruena)

27. z
Mil pteli,
pi toto pro ppad, kdyby se mi nco stalo. Jdu sm na hbitov a
budu tam hldati. Chtl bych, aby ta Nemrtv, slena Lucy, dnes v
noci nevyla z hrobky, take by ztra v noci byla lanj. Proto vez-
mu s sebou nkolik vc, kterch se tt esnek a kek , ums-
tm je ped dvka hrobky, a tak je pro ni zapeetm. Lucy je teprve
krtkou dobu Nemrtv a d se tm odradit. Tyhle vci j ovem maj
zabrniti pouze v odchodu z hrobky; proti nvratu nic nezmohou,
protoe pak je Nemrtv odhodln ke vemu a doke najti msto
nejmenho odporu, a je u jakkoli. Budu tam po celou noc od z-
padu slunce a do jeho vchodu a snad tam zskm njak vdomos-
ti, kterch budu moci vyut. Nebojm se ani o slenu Lucy, ani j;
jene ten druh, jeho vinou se stala Nemrtvou, me nyn vyhled-
vati jej hrob a skrvati se v nm. Je rafinovan to vm od pana
Jonathana i z toho, jak s nmi bojoval o ivot sleny Lucy a zvtzil;
a Nemrtv maj obrovskou slu. Tenhle Nemrtv m v pach slu
dvaceti mu a pat mu nyn i sla, kterou jsme my tyi poskytli
slen Lucy. Navc si me povolati k pomoci i svho vlka a ani ne-
vm co jet. Jestlie tedy sem tuto noc pijde, nalezne zde m; nikdo
jin m tu nenajde, pokud ovem nedojde k nejhormu... Snad se
sem ani nevyprav. Vlastn k tomu nem dvod; jeho lovit oplv
bohat koist ne hbitov, kde sp Nemrtv ena a bd jeden star
mu. Pi tento vzkaz pro ppad, e... Vezmte pak piloen listiny,
denky manel Harkerovch a ostatn, pette vechno, najdte
toho nejdleitjho Nemrtvho, uznte mu hlavu a jeho srdce bu
spalte, nebo probodnte klem, aby svt byl od nho osvobozen. A v
takovm ppad pak ijte blaze.
VAN HELSING

- 204 -
DENK Dr. SEWARDA

28. z. Je bjen, jak blahodrn me na lovka zapsobit
dobr spnek. Jet vera jsem byl mlem ochoten akceptovat Van
Helsingovy nestvrn pedstavy, jene te se mi zanaj jevit jako
urky zdravho rozumu. Nepochybuji, e jim profesor v. Rd
bych jen vdl, zda jeho rozum nedoel njak hony. Vdy pece
pro vechny tyhle zhadn kazy mus existovat njak racionln
vysvtlen! Je mon, aby pachatelem byl sm profesor? Je nadn tak
abnormln inteligenc, e kdyby propadl lenstv, urit by svou
utkvlou pedstavu realizoval tm nejbrilantnjm zpsobem. Tahle
mylenka mi nen pjemn a zjitn, e Van Helsing je lenec, by
se vymykalo vem pedstavm. Rozhodn ho budu bedliv pozoro-
vat. Snad tak vnesu trochu svtla do tto zhady.

29. z, rno... Vera veer krtce ped destou pili Arthur a
Quincey do Van Helsingova pokoje; profesor nm vem povdl, co
od ns oekv, ale obracel se zejmna na Arthura, jako by ho po-
kldal za naeho mluvho. Naped vyjdil nadji, e s nm pjdeme
vichni, protoe, jak ekl, ns tam ek tk povinnost. Mj do-
pis vs jist pekvapil, e? Tento dotaz byl uren pmo lordu Go-
dalmingovi.
Ano. Dokonce m trochu vyvedl z mry. Posledn dobou jsem
osobn zail tolik nepjemnost, e bych se bez dalch u klidn
obeel. Jsem ovem tak zvdav, co vlastn zamlte. Debatovali
jsme o tom s Quinceym, jene m dle jsme hovoili, tm vc jsme
byli zmateni, take te mohu o sob klidn prohlsit, e tomu vemu
ani za mk nerozumm.
J tak ne, ekl Quincey Morris stroze.
Pak ovem jste oba bl koenu problmu ne tady ptel John,
kter mus ujti hezk kus cesty nazptek, ne se bude moci dostati
tam, kde jste vy.
Nepronesl jsem sice jet jedin slovo, nicmn profesor zejm
poznal, e jsem zase upadl do dvjch pochybnost. Nato se s na-
lhavou vnost obrtil na Arthura a Quinceyho:
- 205 -
Chci vs podati o svolen, abych dnes v noci sml vykonati to,
co uznm za sprvn. Vm, e toho dm a pli, a a se dozvte,
co mm v myslu provsti, pak teprve pochopte, kolik toho na vs
chci. Proto si vs tak dovoluji podati, abyste mi to slbili slep, i
kdy mi to mon budete njak as trochu zazlvati nesmm si
namlouvati, e takov monost tu neexistuje , ale vy si alespo
potom nebudete moci nic vytati.
Tohle je alespo upmn slovo, vpadl mu Quincey do ei.
Rum za profesora. Nevm sice, kam m, ale vzal bych na to jed,
e je poctivec. A to mi sta.
Dkuji vm, pane, ekl Van Helsing hrd. U od zatku pova-
uji za est, e vs smm potati k svm ptelm, a v projev d-
vry m potil. Podal mu ruku a Quincey mu ji stiskl.
Nato se vyslovil Arthur:
Doktore Van Helsingu, dost nerad kupuji zajce v pytli, jak se -
k, a jestlie jde o nco, co by se tkalo m lechtick cti a kes-
ansk vry, pak nic takovho slbit nemohu. Pokud m ovem me-
te ujistit, e to, co zamlte, nen v rozporu s tmito zsadami, dm
vm sv svolen okamit, i kdy na mou vru vbec nechpu, kam
mte.
Vae vhrady pijmm, pravil Van Helsing, a dm vs pou-
ze o jedno: dve, ne se rozhodnete odsouditi nkter mj in, dobe
si ho rozvate a usute, zda opravdu je v rozporu s vaimi vhrada-
mi.
Souhlasm, pravil Arthur. Tak je to sprvn. A te, kdy vy-
jednvn je ukoneno, smm se vs zeptat, co od ns budete chtt?
Chci, abyste se se mnou tajn vypravili na Kingsteadsk hbi-
tov.
Arthur se zatvil zaraen a udiven se otzal:
Tam, kde je pohbena uboh Lucy? Profesor pikvl. Arthur
pokraoval: A a tam budeme?
Vejdeme do hrobky!
Arthur vstal.
Myslte to vn, profesore, nebo to je njak odporn ert?
Promite, vidm, e to myslte vn. Znovu se posadil, ale vidl
- 206 -
jsem, e sed vzpmen a hrd jako nkdo, kdo si je vdom sv d-
stojnosti. Po chvilce mlen poloil dal otzku:
A a budeme v hrobce?
Oteveme rakev!
To u je pespli! vzkypl Arthur a znovu se vztyil. Jsem
ochoten trpliv vyslechnout vechno, co je alespo trochu rozumn,
ale tady jde o o zneuctn hrobu t, kterou Tm se dusil
rozhoenm. Profesor na nho soucitn pohldl.
Bh v, jak rd bych vs uetil tto bolesti, uboh pteli. Jene
dnes v noci mus nae nohy kreti po trnit stezce; jinak by toti
nohy va milovan musely vn kreti po cestch plnch plame-
n.
Arthur na nho pohldl s bledou, strnulou tv a ekl:
Mjte se na pozoru, profesore, mjte se na pozoru!
Neml byste pece jen vyslechnouti, co vm chci sdliti? namtl
Van Helsing. Alespo se tak dozvte dosah toho, co zamlm uini-
ti. Mm pokraovati?
To je pouze sprvn, vyhrkl Morris.
Van Helsing za chvli s uritm pemhnm pokraoval:
Slena Lucy je mrtva, e? Ano! Nic j tedy neme ubliti. Jest-
lie vak nen mrtva...
Arthur prudce vyskoil.
Paneboe! zvolal. Co tm chcete ci? Stal se snad njak
omyl? Byla pohbena zaiva? Z jeho zastnn zaznla zkost, kte-
rou nedokzala zmrnit ani nadje.
Neekl jsem, e je iv, chlapce; to si vbec nemyslm. Netvrdm
nic vc, ne e by mohla bti Nemrtv.
Nemrtv? Nen iv? Co tm myslte? Co je tohle za pern
pedstavy?
Existuj tajemstv, kter lovk me jen tuiti a kter doke za
dlouh stalet rozlutiti jen sten. Vte mi, nyn prv jsme na
prahu jednoho z takovch tajemstv. Jet jsem vak neskonil.
Smm mrtv slen Lucy uznouti hlavu?
Proboha, nikoli! vzkikl Arthur vzruen. Za nic na svt ne-
dm souhlas k njakmu zhanoben jej mrtvoly. Doktore Van Hel-
singu, zachzte pli daleko. Co jsem vm udlal, e m tak trzn-
- 207 -
te? eho se dopustila ta uboh, nn dvka, e chcete takovm zp-
sobem zneuctt jej hrob? Zelel jste snad, e nco takovho kte,
nebo jsem snad zelel j, e vm naslouchm? U se ani neopovate
na takov znesvcen pomlet; odmtm vm poskytnout svolen k
emukoli. Mou povinnost je uchrnit jej hrob ped zneuctnm, a to,
pismbh, tak uinm!
Van Helsing povstal ze idle, na n dote sedl, a s trpkou v-
nost pravil:
Mj lorde, i j mm povinnosti, povinnost k druhm, povinnost k
vm, povinnost k zesnul; a ty splnm, na mou vru! Te chci od vs
pouze jedno abyste li se mnou, dvali se a naslouchali. A jestlie
si pozdji, a se na vs znovu obrtm se stejnou dost, budete pti
jej splnn stejn touebn jako j, pak vykonm svou povinnost, a
u mi pi tom bude jakkoli. A potom budu Va Milosti k dispozici,
abych se vm ze svho konn zodpovdal, kdy a kde budete chtti.
Hlas mu ponkud selhal a z dalch slov zaznval hlubok soucit:
Snan vs vak prosm, abyste se nerozeel se mnou v hnvu.
Za svj dlouh ivot, naplnn asto iny, kter jsem nekonal rd a
kter mi nkdy rozdraly srdce, jsem jet nikdy nestl ped tak stra-
livm kolem jako nyn. A a nastane as, kdy mi zase budete na-
klonn, pak, vte mi, smae v jedin pohled tyto truchliv chvle,
protoe bych uinil ve, co je v lidskch silch, jen abych vs uchr-
nil ped zrmutkem. Uvaujte pece! Pro bych se jinak tolik nam-
hal a trpil? Pijel jsem sem z vlasti, abych byl prospnm. Chtl
jsem vyhovti svmu pteli Johnovi a pomoci roztomil mlad d-
m, kterou jsem si rovn zamiloval. A j km to nerad, ale
nikoli s vitkou jsem daroval to, co jste j daroval i vy: krev ze
svch il. Daroval jsem ji, i kdy jsem nebyl jako vy jejm snouben-
cem, nbr pouze jejm lkaem a ptelem. Dal jsem j sv noci a
dny ped smrt i po smrti; a kdyby j m smrt mohla prospt i te,
kdy je tou mrtvou Nemrtvou, rd j svj ivot poskytnu. Tato slova,
pronesen s vnou, proctnou hrdost, Arthura velmi dojala. Ucho-
pil starcovu ruku a pervanm hlasem ekl:
Ach, ano, je to trudn pomylen a j niemu nerozumm. Roz-
hodn vak pjdu s vmi a uvidm.

- 208 -
kapitola 16 /
DENK Dr. SEWARDA
(Pokraovn)

Nzkou hbitovn ze jsme pelzali prv ve ti tvrti na dvanct.
Noc byla temn, jen obas probleskovaly msn paprsky zpod okra-
j tkch mrak, enoucch se po obloze. Dreli jsme se v hlouku,
jen Van Helsing krel kousek ped nmi; vedl ns. U hrobky jsem
pozorn pohldl na Arthura; obval jsem se, e ho pchod na msto,
naplnn tak truchlivmi vzpomnkami, rozru. Drel se vak dobe;
pro nae tajupln ponn zejm zapomnal na zrmutek, kter ho
trpil. Profesor odemkl dvka, a kdy zjistil, e kad z ns z nja-
kho dvodu vh vstoupit, vyeil problm tak, e veel prvn. N-
sledovali jsme ho a profesor za nmi zavel. Pak rozsvtil zlodjku a
ukzal na rakev. Arthur zdrhav pistoupil. Van Helsing m oslovil:
Vera jste tu byl se mnou. Bylo tlo sleny Lucy v thle rakvi?
Ano. Profesor se obrtil k ostatnm: Slyeli jste; a pece mi jeden
z ptomnch nev. Vyndal roubovk a znovu obklopil vko rak-
ve. Arthur, bled jako stna, mlky pihlel, a kdy profesor odstra-
nil vko, pikroil k rakvi. Nejsp nevdl, e uvnit je jet olovn
rakev, nebo si to snad neuvdomil. Pi pohledu na rozznutou kovo-
vou desku mu na okamik stoupla krev do tv, ale stejn rychle se
zase vytratila, take znovu a chorobn zbledl. Stle vak mlel. Van
Helsing odsunul oloven plt a vichni jsme nahldli do rakve. Zd-
en jsme sebou trhli. Rakev byla przdn!
Nkolik minut nikdo nepromluvil. Mlen protrhl Quincey Morris:
Profesore, zaruil jsem se za vs. Te chci, abyste mi poctiv
odpovdl. Normln bych se na nco takovho nezeptal pece
bych vs neurazil tm, e bych o vs zapochyboval. Jene tohle je
zhada, kter u neme mt se ct nic spolenho. Mte tohle vy na
svdom?
Psahm vm pi vem, co mi je svat, e jsem ji neodklidil, ba
ani jsem se j nedotkl. Stalo se pouze toto: Pedevrem v noci jsem
sem piel s ptelem Sewardem s dobrm zmrem, to mi muste
viti. Otevel jsem tuto rakev, kter tehdy byla jet zaletovna, a
- 209 -
tak jako te jsme ji nali przdnou. ekali jsme tedy a spatili mhati
se nco blho mezi stromy. Ptho dne jsme sem pili za dne a ona
zde leela. Je tomu tak, pteli Johne?
Ano.
Tehdy v noci jsme pili v posledn chvli. Zase zmizelo jedno
dcko, jene my jsme je bohudk nali nezrann mezi hroby. Vera
jsem sem piel dve, ne slunce zapadlo, protoe do t doby nemo-
hou Nemrtv vychzeti. ekal jsem tu celou noc a do vchodu slun-
ce, ale nezahldl jsem vbec nic. Stalo se to nejsp proto, e jsem
ucpal kvry v tchto dvkch esnekem, kter Nemrtv nesnesou, a
jinmi vcmi, jich se tt. V noci ze verejka na dneek tedy ne-
mohla odejti z hrobky, a proto jsem dnes ped zpadem slunce od-
stranil esnek a vechno ostatn. Z toho dvodu jsme rakev nali
przdnou. Ale mjte strpen. ekejte se mnou venku, kde ns nikdo
neuvid a neusly, a dokte se vc jet podivnjch. Tak , a
zaklapl temn vko lucerny a te ven! Otevel dvka, my jsme
vyli a profesor za nmi zamkl.
Jak sve a ist psobil non vzduch proti zatuchl hrobce! Jak
mil bylo vidt oblohu s uhnjcmi mraky, mezi nimi se na chvil-
ku objevovaly zblesky msce jako poslov radost a smutk
lidskho ivota. Jak mil bylo dchat sv vzduch, nepchnouc
smrt a rozkladem! Jak povzbudiv byl pohled na rud ozen nebe
za kopci, jak mil bylo slyet zdli tlumen um, svdc o ruchu
velkomsta! Kad z ns byl svm zpsobem prodchnut pocitem
vnosti a dojet. Arthur byl zamlkl, a jak jsem pozoroval, snail se
pochopit el a vnitn smysl naeho zhadnho ponn. Sm jsem
celkem neprojevoval netrplivost a opt jsem byl napl ochoten od-
hodit pochyby a pijmout Van Helsingovy zvry. Quincey Morris
byl flegmatick jako lovk, kter bere vechno na vdom s pocitem
chladnokrevn statenosti a riskuje ve, co lze dt v szku. Protoe
nemohl kouit, uzl si podn vanec tabku a zaal ho vkat. Je-
din Van Helsing se zejm nm clevdom zabval. Nejprve vy-
thl z brany cosi peliv zabalenho v blm ubrousku; jak se ukza-
lo, byla to tenk oplatka. Dle vythl velkou hrst jaksi blav hmo-
ty, vypadajc jako tsto nebo tmel. Oplatku rozdrobil na drobn
kousky a spolu s onou hmotou ji prohntl v dlanch. Pak sms rozv-
- 210 -
lel na tenk prouky a tmi ucpal mezery mezi dvky a jejich r-
mem. Nepochopil jsem smysl jeho ponn, a protoe jsem mu byl
nejbl, zeptal jsem se ho, co dl. Arthur s Quinceym tak pistoupi-
li; i oni byli zvdavi. Profesor odpovdl:
Uzavrm hrobku, aby Nemrtv nemohla vejti.
A ta hmota, co ji tam dvte, tomu zabrn? podivil se Quincey.
Panenko skkav! To je njak trik?
Ano.
A co je to? zeptal se tentokrte Arthur. Van Helsing pokorn
smekl a odpovdl:
Hostie. Pivezl jsem ji z Amsterodamu. Mm k tomu crkevn
svolen. Tato odpov pekvapila i toho nejvtho skeptika mezi
nmi a kad z ns si uvdomil, e opravdu nelze pochybovat o ry-
zosti profesorovch mysl, jestlie k jejich uskutenn pouv
vci pro nj nejsvtj. V uctivm tichu jsme zaujali v blzkosti
hrobky takov msta, kde ns dn pchoz nemohl spatit. Bylo mi
lto mch dvou ptel, zejmna Arthura. Z obou pedchzejcch n-
vtv jsem u byl zvykl na toto dsn ekn, a akoli jsem jet
ped hodinou odmtal profesorovy dkazy, pece jen jsem ctil, jak se
mi svr srdce. Bl nhrobky probleskovaly hrznji ne pedtm; z
cypi, tis a jalovc vanulo nebval smuten pe; stromy a
trva se rozumly a rozechvly tak zlovstn jako jet nikdy; vtve
tajupln praskaly a vzdlen tkot ps naploval noc neblahou ped-
tuchou.
Dlouho panovalo naprost ticho, pust a tsniv, a nhle profesor
oste zasykl: Pst! a ukzal rukou. V dlce ped nmi se alej tis
blila bl postava nejasn bl postava, kter si tiskla nco tma-
vho k hrudi. V okamiku, kdy se zastavila, vytryskl ze enoucch se
mrak msn paprsek a jasnm svitem oblil tmavovlasou enu,
obleenou do rube. Do oblieje j vidt nebylo; prv se toti skl-
nla nad nm, v em jsme rozpoznali plavovlas dt. Za okamik
se ozval slab vkik, jako kdy dt vykikne ze span nebo jako
kdy pes, lec ped krbem, zasku ze sna. Chtli jsme se rozbh-
nout, ale profesor, stojc za jednm z tis, ns varovnm posunkem
zadrel. Pak jsme spatili, jak bl postava opt vykroila. Byla u
tak blzko u ns, e jsme ji jasn vidli, a msc se dosud neskryl za
- 211 -
mraky. Srdce se mi promnilo v kus ledu a Arthur zalapal hlasit po
dechu, kdy rozpoznal rysy Lucy Westenrov. Ano, Lucy Westenro-
v jene jak zmnn! Z t kdysi lbezn tve te vyzaovala
diamantov tvrd, bezcitn krutost; cudnost se zmnila ve smyslnou
chlpnost. Van Helsing vykroil a na jeho pokyn jsme vystoupili tak
my, a vichni tyi jsme se postavili do ady ped dvka hrobky. Van
Helsing pozdvihl svtilnu, odklopil vko; na Lucyinu tv dopadlo
ostr svtlo a ozilo jej rty, rud zbrocen erstvou krv. Stkala j
po brad dol a tsnila bl pltn rub.
Zachvli jsme se hrzou. Van Helsingovi se roztsla pae se sv-
tilnou; i jemu zejm povolily elezn nervy. Arthur stl vedle mne a
urit by se byl zhroutil, kdybych ho nebyl uchopil za pai a pode-
pel.
Kdy ns Lucy spatila nazvm to zjevem, kter stlo ped
nmi, Lucy, protoe vypadalo jako ona , trhla sebou a zavrela
zlostn jako koka, kterou neekan nco pekvapilo; pak zamily
jej oi za ns. Tvarem i barvou to jej oi byly, hnuly vak ztm a
ohnm pekla, nikoli istotou a nhou jako dv. V tu chvli se to, co z
m lsky jet zbvalo, zmnilo v nenvist a odpor, a kdyby bylo
teba ji v tom okamiku zabt, byl bych to s divokou chut uinil. Pak
stoila zrak na ns, oi j zaplly nestoudnm svtlem a obliej se j
rozzil chlpnm smvem. A do morku kosti m zamrazilo, kdy
jsem ho uvidl. Nato bezcitn jako bel odhodila na zem dt, kter
a dosud pevn tiskla k hrudi a nad nm vrela jako pes nad kost.
Dt pronikav vykiklo a s plem zstalo leet. Z Lucyina ponn
prtila takov krutost, e Arthur zapl; a kdy k nmu vykroila s
rozevenou nru a vyzvavm smvem, couvl a rukama si pikryl
obliej.
Ale ona krela dl a smyslnm, touhou naplnnm hlasem ho l-
kala:
Poj ke mn, Arthure! Odejdi od tch druhch a poj ke mn!
M nru po tob dycht. Poj, odpoineme si spolu. Poj, mj
maneli, poj!
Z jejho hlasu znla jaksi belsk nha, pipomnajc zvonn
skla, rozezvuenho malm kladvkem a ta projela a do morku
kost i nm, i kdy Lucyina slova byla urena nkomu jinmu. Arthur
- 212 -
byl jako ommen, pomalu odthl ruce z oblieje a iroce rozevel
nru. Lucy se k nmu vrhla, ale Van Helsing skoil mezi n a zvedl
svj mal zlat kek. Lucy couvla a s tv nhle zrznnou a plnou
vzteku probhla vedle nho, aby vklouzla do hrobky.
Jene jeden i dva kroky ped dvky se nhle zarazila, jako by ji
zadrela neodolateln sla. Obrtila se a na obliej j pln dopadl svit
msce i svtilny, kterou nyn Van Helsing u drel bez jedinho za-
chvn v ruce. Jet nikdy jsem nespatil vraz tak hlubok zti a
doufm, e lidsk zrak ani v budoucnu nic podobnho nespat. Do
rov zbarven ple j zesinala, z o jako by lehaly blesky pekel-
nho ohn, elo se j svratilo, vrsky jako by se zmnily ve svjejc
se Medusiny hady a krsn, krv zbrocen sta se rozthla v zejc
tverec jako u divadelnch masek starch ek a Japonc. Jestlie
kdy vtila tv smrt jestlie by pohled mohl zabjet , pak jsme
toho v on chvli byli svdky.
Asi pl minuty, kter nm pipadala vnost, zstala nehybn stt
mezi zdvienm kkem a hosti, kter j nedovolovala nvrat do
hrobky. Van Helsing peruil ticho otzkou urenou Arthurovi:
Odpovzte mi, pteli! Mm pokraovati ve svm dle?
Arthur klesl na kolena, obliej skryl do dlan a odpovdl:
ite, jak uznte za vhodn, pteli; jak uznte za vhodn. Nic
hroznjho snad lovk ani neme zat! a zoufale zastnal. S
Quinceym jsme k nmu pikroili a chopili ho za pae. Zaslechli
jsme, jak Van Helsing s cvaknutm sklopil vko svtilny, pak pi-
stoupil k hrobce a zaal ze kvr odstraovat sti posvtnho tmelu,
jimi je ucpal. Pak poodstoupil a my jsme s hrznm divem pihl-
eli, jak se ena, jej tlesnost nm v onu chvli pipadala stejn jako
nae, prothla trbinou, kterou by st prola epel noe. A pi po-
hledu na profesora, znovu ucpvajcho okraje dvek, se nm vem
upmn ulevilo.
Kdy skonil, zdvihl dt ze zem a vyzval ns:
Pojme, ptel; do ztka u nic nememe podniknouti. V po-
ledne se tu kon poheb, dostavme se sem tedy krtce pot. Do dvou
u vichni smuten host odejdou, a a sprvce zamkne vrata, zsta-
neme tu sami. Pak ns ovem ek dal prce; bude jin ne ta, kte-
rou jsme vykonali tuto noc. Tomuto dtti se celkem nic nestalo a
- 213 -
ztra veer bude pln v podku. Nechme je nkde, kde je najde
strnk, tak jako minule. A pak rovnou dom! Potom pistoupil k
Arthurovi.
Pteli Arthure, zail jste trpk chvle, ale pozdji, a se budete
ohleti nazpt, pochopte, jak nezbytn to bylo. Nyn jste v kalnch
vodch, chlape. Ale ztra v tuto dobu se snad s pomoc bo u pes
n pebrodte a octnete se v irch vodch. Pli se tedy nermute.
Do t doby vs nebudu prositi, abyste mi odpustil.
Arthur a Quincey odjeli ke mn dom a cestou jsme se snaili je-
den druhmu dodvat odvahy. Dt jsme poloili na bezpen msto.
Byli jsme unaveni, a tak jsme se vichni jaktak dobe vyspali.

29. z, noc. Krtce ped polednem jsme se Arthur, Quin-
cey a j zastavili pro profesora. Kupodivu jsme se ani jsme se
pedtm domluvili vichni oblkli do ernho. Arthur te pocho-
piteln nos ern oblek, m pece smutek, ale my ostatn jsme se
tak oblkli instinktivn. V pl druh jsme dorazili na hbitov a pro-
chzeli jsme se tam tak, aby si ns nikdo z astnk pohbu neviml.
A kdy tedy hrobnci dokonili prci a sprvce zamkl vrata v pe-
svden, e vichni u odeli, mli jsme cel hbitov sami pro sebe.
Van Helsing tentokrt nepinesl s sebou svou malou branu, nbr
dlouh koen vak, jako bv na kriketov hole; zejm vak nebyl
tk.
Kdy jsme osamli a venku na silnici doznly posledn kroky,
zamili jsme v naprostm tichu a jako bychom se dili njakm pro-
fesorovm pokynem, k hrobce. Profesor odemkl dvka, veli jsme a
on je za nmi zamkl. Potom vyndal z vaku svtilnu, rozehl ji, vythl
dv voskovice, zaplil je, na dolnch koncch je natavil a postavil na
sousedn rakve, aby nm poskytovaly dostatek svtla pro dal prci.
Nato znovu odklopil z Lucyiny rakve vko. Nahldli jsme dovnit
Arthur se pi tom chvl jako list a uvidli tam jej tlo v cel krse
smrti. Jene j u jsem v srdci neml lsku, byla v nm jen nenvist k
hnusnmu pzraku, kter na sebe vzal Lucyinu podobu, ale jej dui
si nepisvojil. Zahldl jsem, jak Arthurovi ztuhla tv. Otzal se Van
Helsinga:
- 214 -
Je to opravdu Lucyino tlo nebo je to dmon, kter vzal na sebe
jej podobu?
Je to jej tlo, a pece to jej tlo nen. Nyn vak chvli pose-
kejte a uvidte ji takovou, jakou byla a jakou je.
Jak tam leela, vypadala jako hrzn pzrak: piat zuby, zakr-
vcen smysln sta pi pohledu na n jsme se otsli , chlpn
vzezen bez jedin jiskry due, to vechno psobilo jako belsk
vsmch Lucyin nevinn istot. S metodinost jemu vlastn zaal
Van Helsing vytahovat z vaku jednotliv pedmty a rozkldal je tak,
aby je ml po ruce. Nejprve vythl pjku a pjedlo, nato malou ole-
jovou lampiku, kterou po zaplen postavil do kouta hrobky, kde
hoela modrm plamenem; a nakonec kulat devn kl, dva a pl
a ti palce tlust a asi ti stopy dlouh. Jeho konec byl do tvrda vy-
plen a oste zahrocen. Spolu s klem vyal tk kladivo, jakho se
pouv ve sklep na roztloukn velkch kus uhl. J osobn sleduji
ppravy k jakkoli lkask innosti rd a se zjmem, jene Arthura
a Quinceyho tohle nin ponkud ohromilo. Ovldli se vak a za-
chovvali mlen a klid.
Po skonen pprav ekl Van Helsing:
Ne vbec zaneme, dovolte mi, abych vm sdlil toto: ve, co
uinm, je vyvozeno z vdomost a zkuenost minulch generac a
vech tch, kdo studovali sly, jimi vldnou Nemrtv. Jakmile se
nkdo stane Nemrtvm, vyvol u nho tato zmna kletbu nesmrtel-
nosti. Nemrtv nemohou zemti, nbr mus stolet za stoletm zvt-
ovati poet svch obt a zvyovati hrzy tohoto svta, protoe ka-
d, kdo zahyne jako koist Nemrtvho, stane se sm Nemrtvm a
psob zhoubu dalch lid. A tak se kruh neustle roziuje jako vln-
ky vyvolan kamenem vhozenm do vody. Pteli Arthure, kdybyste
byl pijal od Lucy polibek jet pedtm, ne skonala, jak si jist
vzpomnte, nebo kdybyste ji byl vera v noci sevel do nru, byl
byste se sm po sv smrti stal nosferatu, jak nazvaj upra ve v-
chodn Evrop, a v budoucnosti byste ml na svdom mnoho dalch
hroznch Nemrtvch. innost tto tak uboh drah sleny vak tepr-
ve prv zaala. Dtem, jim zatm vysla jen trochu krve, se celkem
nic nestalo; kdyby vak tato Nemrtv ila dl, ztrcely by vc a vc
krve a ona by nad nimi zskala takovou moc, e by za n pichzely
- 215 -
samy a ona by jim svmi hanebnmi sty sla krev. Jestlie vak
zeme opravdu, vechno skon, drobn ranky na dtskch hrdlech
zmiz a dti se vrt k svm hrm, a nikdy u nebudou vdti, co se
jim vlastn pihodilo. A kdy se tato prozatm Nemrtv dok prav
smrti, pak bohudk doshneme toho, e due tto uboh dmy, kterou
milujeme, bude opt svobodna. A msto aby za noci pchala zlo a tm
ve dne propadala stle vt zkze, zaujme sv msto mezi andly.
Proto j ruka, kter zasad osvobozujc rnu, pinese poehnn.
Jsem pipraven to uiniti; nen vak mezi nmi nkdo, kdo m na to
vt prvo? A ten, a bude o svm inu za bezesnch noc pemle-
ti, jist ho bude uklidovati pedstava, e to byla jeho ruka, kter ji
poslala na nebesa; e to byla ruka toho, jen ji miloval nejvce; ruka,
kterou by ze vech ostatnch vybrala jist sama, kdyby mohla voliti.
Povzte mi, nen snad mezi nmi nkdo takov?
Vichni jsme pohldli na Arthura. A on stejn jako my pochopil, z
jak upmnho srdce prt profesorv nvrh, aby to byla jeho ruka,
kter v naich myslch vrt Lucy jej svtlou pamtku. Ruka se mu
roztsla, obliej mu zblel jako pltno, ale pesto staten prohlsil:
Drah pteli, dkuji vm z hloubi svho zlomenho srdce. ek-
nte mi, co mm udlat, a nieho se nezaleknu. Van Helsing mu
poloil ruku na rameno:
Jste staten mladk! Jen okamik odvahy a bude po vem! Ten-
to kl muste prohnati jejm srdcem. in to bude stran o tom
nelze pochybovati , potrv ovem pouze krtce. Vae radost pak
bude vt ne bolest a z tto hrobky odejdete ve slavnostn nlad.
Jakmile vak zanete, nesmte couvnouti! Myslete pouze na to, e
my, vai opravdov ptel, jsme tu s vmi a celou dobu se za vs
modlme.
Pokraujte, vybdl ho Arthur chraptiv. Povzte mi, co mm
udlat.
Uchopte tento kl levou rukou tak, aby hrot mil pmo do jej-
ho srdce, a do prav ruky vezmete kladivo. Nato zaneme odkvati
modlitbu za mrtv pedkvati ji budu j, mm tu modlitebn kni-
hu, a ostatn ji budou opakovati po mn a pak ve jmnu bom
udete, aby byla zachrnna mrtv, kterou milujeme, a Nemrtv byla
zahubena.
- 216 -
Arthur uchopil kl a kladivo, a protoe u byl k inu pevn od-
hodln, ruce se mu netsly, dokonce se mu ani nechvly. Van Hel-
sing rozevel modlitebn knihu a zaal pedkvat; Quincey a j jsme
po nm opakovali, jak nejlpe jsme dovedli. Arthur piloil hrot klu
na srdce a j jsem zahldl, jak se bl maso pod nm promklo. Po-
tom v silou udeil.
Pzrak v rakvi se zaal svjet; z rozevench rudch rt se vydral
odporn skek, a nm ztuhla krev v ilch. Tlo se otsalo a krouti-
lo a zmtalo v prudkch kech; ostr bl zuby skpaly a prokously
rty, sta byla potsnna krvavou pnou. Ale Arthur necouvl. Jak
zdvhal a spoutl pevnou pai, vypadal jako bh Thor; stle hloubji
vrel spsonosn kl, zatmco z probodvanho srdce prtila krev
a rozlvala se kolem. Z nehybn strnul tve jako by mu vyzaovalo
vdom svat povinnosti; pohled na ni nm dval slu a nae hlasy se
zvun rozlhaly pod nzkou klenbou.
A pak se pomalu pestvalo tlo svjet a kroutit, zuby cvakat a ob-
liej se zachvvat. Nakonec vechno zcela znehybnlo. Stran dlo
bylo dokonno.
Arthur se zapotcel, kladivo mu vypadlo z ruky, a kdybychom ho
nezachytili, byl by upadl. Na ele mu vyvstaly velk kapky potu;
trhav oddychoval. Byl nesmrn vyerpn, a kdyby ho k tomuto
inu nevedly vysoce mravn zsady, jist by ho nebyl mohl vykonat
do konce. Nkolik minut jsme si hledli pouze jeho a nemli jsme ani
as nahldnout do rakve. A kdy jsme se k tomu konen dostali,
pekvapenm jsme vydechli. Hledli jsme tam tak upen, e se Ar-
thur, kter odpoval sed na zemi, zvedl, pistoupil k rakvi a tak se
podval dovnit. A tu mu radost rozjasnila obliej a rozptlila vraz
zrmutku, kter ho a dosud pokrval.
V rakvi ji neleel onen odporn pzrak, jeho jsme se bli, kter
jsme nenvidli a jeho odstrann jsme penechali jako vsadu to-
mu, jen na to ml nejvt prvo, nbr Lucy, jak jsme ji znali za
jejho ivota, s nesrovnateln krsnm a nevinnm obliejem. Ten
ovem nesl, jako kdy jet ila, stopy starost, bolest a nemoci; nm
ovem byly nesmrn drah, protoe jen dosvdovaly, e ped sebou
opravdu mme Lucy. Vichni jsme ctili, e posvtn klid, spovaj-
- 217 -
c j jako slunen svit na zuboen tvi a tle, jsou pozemskm
znamenm a symbolem mru, kter te u pro ni zavldne navdy.
Van Helsing pistoupil k Arthurovi a poloil mu ruku na rameno.
Tak co, pteli Arthure, drah hochu, odpustte mi te?
Teprve nyn povolilo stran napt, v nm Arthur a dosud il.
Uchopil profesorovu ruku, pozdvihl ji k stm, pitiskl k n rty a vy-
hrkl:
Odpustit! Bh vm ehnej, e jste j vrtil dui a mn klid. Pak
poloil profesorovi ruce na ramena, hlavu mu opel o hru a chvli
tie slzel. Mlky, nehnut jsme pihleli. Kdy Arthur zdvihl hlavu,
vyzval ho Van Helsing:
A te ji, hochu, mete polbiti. Chcete-li, polibte ji na mrtv
rty, jak by si jist pla, kdyby vs o to mohla podati. Te u toti
nen hnusnm dmonem ani odpornm pzrakem odsouzenm k
vnosti. U ani nen Nemrtvou z pekel. Nyn u zesnula v Pnu a
jej due je na nebesch.
Arthur se sklonil a polbil ji. Potom jsme ho poslali s Quinceym
ven a j s profesorem jsme odzli konec klu; hrot zstal tret v tle.
Nato jsme j uzli hlavu, sta naplnili esnekem, zaletovali olovnou
rakev, piroubovali vko, sebrali vechny vci a opustili hrobku.
Profesor zanikl dvka a kl dal Arthurovi.
Venku vl sv vzduch, slunce zilo, ptci zpvali a nm pi-
padalo, e se cel proda peladila na jinou notu. Vude jako by pa-
novala radost, vesel a mr, v naich duch se konen rozhostil klid
a naplovala ns radost, i kdy nebyla nijak bouliv.
Dve ne jsme se vydali na cestu, ekl Van Helsing:
Nue, ptel, prvn krok, ten zajist pro ns nejt, jsme u
vykonali. ek ns vak kol mnohem svzelnj nalzti pvodce
veho naeho utrpen a zniiti ho. Mm stopy, je meme sledovati,
je to vak kol dlouhodob a nesnadn, pln nebezpe a bolesti.
Pomete mi? Vichni jsme se u nauili viti, e? A jeliko tomu
tak je, vme, co jest na povinnost, e? A proto si slibme, e pjde-
me spolu a k hokmu konci!
Jeden po druhm jsme mu stiskli ruku a sloili slib. Pi odchodu
nm profesor pravil:
- 218 -
Pozt se vichni sejdeme v sedm hodin u naeho ptele Johna a
poveeme tam. Pozvu jet dva dal ptele, kter neznte. Vylo-
m vm, co hodlm udlati, a vysvtlm vm sv plny. Vy, pteli
Johne, m te doprovodte dom; musm se s vmi poraditi o rz-
nch vcech a vy mi v tom mete pomoci. Dnes veer odjdm do
Amsterodamu, ale ztra veer se vrtm a zahjme velk ptrn. Ale
naped vm budu muset mnoho povdti, abyste vdli, co vm bude
vykonati a eho se budete muset vyvarovati. Potom obnovme svj
slib, nebo ns bude ekati stran kol, a jakmile se dme na po-
chod, nebudeme u smt couvnouti.

kapitola 17/
DENK Dr. SEWARDA
(Pokraovn)

Na Van Helsinga u ekal v hotelu Berkeley telegram:
Pijdm vlakem. Jonathan ve Whitby. Dleit zprvy.
MINA HARKEROV

Profesor byl naden. Ach, ta bjen pan Harkerov! Ta perla
mezi enami! Pijede, jene j tu nemohu zstati. Mus odejti k vm,
pteli. Muste j jti naproti k vlaku. Ihned j zatelegrafujte, aby s tm
potala.
Po odesln telegramu si profesor vypil lek aje a pitom mi po-
vdl o denku, kter si Jonathan Harker vedl za svho pobytu v cizi-
n; tak mi dal jeho opis pepsan na stroji a pepis whitbyskho
denku pan Harkerov. Oboje si vezmte a podn to prostudujte.
A se vrtm, budete znti vechna fakta, a tak se budeme moci lpe
pustiti do ptrn. Dobe to opatrujte, je tam mnoho cennho. Budete
muset sebrati vechnu svou vru pesto, e jste dnes proil tak ne-
vedn zkuenost. To, co je zde napsno, a pi tchto slovech tce
poloil ruku na svazek listin, me pro vs, pro m i pro mnoho
dalch znamenati zatek konce; ale tak to me bt vyzvnnm
hrany pro Nemrtv, kte se pohybuj po naem svt. Vechno si,
- 219 -
prosm, pette bez pedsudk, a jestlie budete moci nm pispli
k pbhu, kter se zde l, tak to laskav uite, nebo to je nesmr-
n dleit. Vedl jste si pece o vech tch podivnch vcech denk,
e ano? A a se sejdeme, vechno spolu probereme, vite? Pak se
pipravil k odjezdu a krtce nato se dal odvzt k Liverpoolstreetsk-
mu ndra. J jsem odjel na Paddingtonsk ndra a dorazil jsem
tam asi tvrthodinu ped pjezdem vlaku.
Na nstupiti panoval obvykl ruch a um, a kdy u se cestujc
zaali rozchzet, jala m obava, abych svou nvtvnici neminul.
Vtom ke mn pistoupila roztomil a pvabn dvka, byste na mne
pohldla a pravila: Doktor Seward, e ano?
A vy jste pan Harkerov, odpovdl jsem ihned. Nato mi poda-
la ruku.
Poznala jsem vs podle toho, jak vs popsala uboh, drah Lucy;
ale... Nhle se zarazila a tve j zahoely.
Zrudl jsem tak a to ns oba zbavilo rozpak, protoe jsem j tm
beze slov zodpovdl otzku. Vzal jsem j zavazadla, mezi nimi byl
i psac stroj, a podzemn drahou jsme odjeli na Fenchurchgtreetsk
ndra. Jet pedtm jsem poslal telegram hospodyni, aby okamit
pipravila pro pan Harkerovou pokoj s lonic.
Nepijeli jsme nijak pozd. Pan Harkerov sice vdla, e bydlm
v stavu choromyslnch, pesto se vak, jak jsem si poviml, nemoh-
la ubrnit slabmu zachvn, kdy jsme tam veli.
Prohlsila, e by nejradji zala okamit ke mn do pracovny, e
toho m mnoho na srdci. ekm te na jej pchod a zatm do-
konuji svj fonografick zznam. A dosud jsem neml pleitost
nahldnout do doklad, kter mi Van Helsing pedal, i kdy le ro-
zeven pede mnou. Musm ji njak zabavit, abych si je mohl pe-
st. Nev, jak cenn je kad minuta a jak velk kol ns ek. Roz-
hodn ji nesmm vylekat. U jde!

DENK MINY HARKEROV

29. z. Trochu jsem se upravila a sela dol do pracovny dr.
Sewarda. Pede dvemi jsem se na okamik zarazila, protoe mi pi-
- 220 -
padalo, e ho slym s nkm mluvit. Jeliko m vak prosil, abych si
pospila, zaklepala jsem a na jeho vzvu Dle! jsem vela.
K svmu velkmu pekvapen jsem ho zastihla samotnho! Nikdo
s nm nebyl a na stole ped nm stl jaksi pstroj, ve kterm jsem
okamit podle popisu poznala fonograf. Dosud jsem dn nevidla
a velmi m zaujal.
Doufm, e jste na m dlouho neekal, ekla jsem, ale kdy
jsem dola ke dvem, slyela jsem vs mluvit. Chvli jsem tedy eka-
la, protoe jsem se domnvala, e zde nkoho mte.
Ach tak, pousml se. Prv jsem zaznamenval svj denk.
Denk? podivila jsem se.
Ano, zapisuji si ho tady do toho, odpovdl a poloil ruku na
fonograf. To m nadchlo a vyhrkla jsem:
Paneku, to tedy ped i mj tsnopis! Mete mi nco na tom
pustit?
S radost, odpovdl ochotn a chystal se uvst pstroj do cho-
du. Vtom se zarazil a zatvil se ustaran.
Vte, j tu vlastn namlouvm jen svj denk, zavhal. A ten se
zcela tm zcela tk mch ppad. Mohlo by bt trapn
toti, vte .Zarazil se a j se pokusila pomoci mu z rozpak.
Pomhal jste oetovat ubohou Lucy a do jej smrti. Dovolte,
abych si poslechla, jak zemela; budu vm velmi vdn za ve, co se
o n mohu dozvdt. Mla jsem ji velmi, velmi rda.
K mmu pekvapen mi vyden odpovdl:
Povdt vm o jej smrti? Za nic na svt!
Pro ne? podivila jsem se. Pepadlo m zvltn, hrozn tuen.
Doktor se znovu odmlel a j jsem poznala, e v duchu hled nja-
kou vmluvu. Nakonec zaal koktat:
Vte, j vlastn ani nevm, jak tady najt jednotliv sti denku.
Pitom ho nco napadlo a s nevdomou prostoduchost a dtskou
naivitou prohlsil zcela jinm tnem: Je to pravda, na mou est. A
se propadnu! Nemohla jsem se ubrnit smvu. Doktor se zazubil:
Tentokrte jsem se sm prozradil. Opravdu, vedu si tenhle denk u
nkolik msc, ale jet nikdy mi nenapadlo zjistit, jak najt nkte-
rou jeho st, kdybych ji snad poteboval. V tu chvli jsem u do-
spla k nzoru, e denk Lucyina oetujcho lkae me njakm
- 221 -
zpsobem pispt k souhrnu naich poznatk o on hrzn bytosti, a
bez okolk jsem prohlsila:
V tom ppad by bylo lpe, pane doktore, kdybyste mi dovolil
ten v denk pepsat na stroji. Doktora polila smrteln bledost a
odpovdl:
Ne! Ne! Ne! Za nic na svt vs do toho stranho pbhu ne-
zasvtm!
Tak pece jen je ten pbh stran! M tuen m tedy nezkla-
malo! Na chvli jsem se zamyslila, zrak mi pomalu krouil po pokoji
a mimodk hledal njakou pleitost nebo vc, kter by mi pomohla,
a vtom jsem si vimla tlustho svazku strojem psanch list, lecho
na stole. Doktorovy oi postehly mj pohled a bezmylenkovit
sledovaly jeho smr. Kdy spoinuly na svazku listin, pochopil, co
myslm.
Vy m vlastn neznte, prohlsila jsem. A si petete tyhle
listiny mj denk i denk mho manela, kter jsem opsala na stro-
ji , budete m znt lpe. Vloila jsem cel srdce do thle zleitosti
a nim jsem se nedala odradit. Vy m ovem neznte dosud, a j
zatm nemohu oekvat, e mi budete vit.
Dr. Seward je zejm ulechtil lovk; chudk Lucy ho sprvn
odhadla. Vstal, vythl velkou zsuvku, ve kter byla srovnna sada
dutch kovovch vlek potaench tmavm voskem, a ekl:
Mte pln pravdu. Nevil jsem vm, protoe jsem vs neznal.
Jene te vs u znm a dovolte mi, abych se piznal, e vs u
vlastn mm znt hezky dlouho. Vm, e Lucy vm o mn vyprvla;
mn tak o vs vyprvla. Dovolte, abych se kl jedinm pro m
monm zpsobem? Vezmte si tyhle vleky a pehrajte si je
prvn pltucet se tk pouze m osoby a nijak vs nevyds; a je
vyslechnete, budete m znt lp. Do t doby u bude hotova veee.
Mezitm si petu nkter z tchto listin a jist mi leccos bude jasnj-
. Potom odnesl fonograf do mho salnku a nadil mi ho. Te se
urit dozvm nco milho, vdy vyslechnu druhou stranu opravdo-
vho pbhu lsky, z nho znm zatm prvn stranu...

- 222 -
DENK Dr. SEWARDA

29. z. Byl jsem tak zahloubn do skvlho denku Jonathana
Harkera a denku jeho eny, e jsem si ani neuvdomil, jak as utk.
Kdy sluebn oznmila, e je prosteno k veei, nebyla pan Harke-
rov jet dole. Prohlsil jsem: Asi je unavena, pokme s vee
jet hodinu, a pokraoval v etb. Pan Harkerov vela prv ve
chvli, kdy jsem doetl jej denk. Vypadala velmi pvabn, ale zro-
ve i velmi smutn a oi mla zarudl od ple. Hluboce m to doja-
lo. Posledn dobou jsem ml nkolikrt dvod k slzm, ale jejich
leva mi byla pokad odepena, take pohled na tyto mil oi, jet
se tpytc nedvnmi slzami, mi sevel srdce. Oslovil jsem ji proto
co nejpteltji: Bohuel jsem vm zejm zpsobil zrmutek.
Ach ne, nezarmoutil jste m, odpovdla, ale v bol m dojal
vc, ne doki vyjdit. Je to bjen pstroj, ale krut vrn. Zcela
nezkreslen mi vylil, jak jste trpl. Znlo to, jako by due volala
Vemohoucho o pomoc. Tato slova u nesm nikdo jin vyslech-
nout! Podvejte se, pokusila jsem se bt prospnou. Opsala jsem je
na svm psacm stroji a u nikdo nemus tak jako j slyet, jak vm
tlouklo srdce.
Nikdo se to u nemus dozvdt, nikdo se to u nedozv, sou-
hlasil jsem tie. Pan Harkerov poloila svou ruku na moji a vnm
hlasem pravila:
Nikoli, mus se to dozvdt!
Mus? Pro? otzal jsem se.
Protoe je to soust stranho pbhu, protoe to souvis se
smrt na drah Lucy a se vm, co jej smrt zpsobilo; protoe v
zpase, kter ns ek, abychom zbavili svt toho hroznho netvora,
m pro ns velkou cenu kad poznatek a kad pomoc, kterou si
meme opatit. Ty vleky, kter jste mi zapjil, obsahovaly zej-
m vc, ne jste mi ml v myslu sdlit: ve vaich zznamech je
mnoho bod, kter vrhaj svtlo na onu temnou zhadu. Dovolte mi,
abych vm pomohla, e ano? Znm vechno do uritho okamiku, a
akoli m v denk zavedl pouze a k sedmmu z, poznala jsem
u, jak zle na tom Lucy byla a jak ji pomalu zaal drtit jej neprosn
osud. Od onoho dne, kdy ns profesor Van Helsing navtvil, jsme s
- 223 -
Jonathanem pracovali ve dne v noci. Jonathan prv odjel do Whitby
pro dal informace a ztra sem pijede, aby nm pomohl. Nesmme
mt mezi sebou dn tajemstv; ve spolen prci a vzjemn dve
budeme urit silnj, ne kdyby teba jen jeden z ns tpal v
tmch. Hledla na m tak pnliv a souasn z n vyzaovala tako-
v odvaha a rozhodnost, e jsem jejmu pn bez vhn vyhovl.
Ponejte si v tto zleitosti, jak uznte za vhodn, ujistil jsem ji.
Bh mi jist odpust, kdybych snad nepostupoval sprvn! Zejm
se jet dozvme o stranch vcech, ale kdy u jste se dostala tak
daleko po cest vedouc k Lucyin smrti, urit se nespokojte s tm,
abyste tpala v temnotch. Jenom konec skuten konec vm
me poskytnout zblesk nadje. Pojte, veee je na stole. Aby-
chom ve zdrav pestli to, co ns ek, musme bt silni; mme ped
sebou tk a trudn kol. A se najte, dozvte se zbytek a j vm
zodpovm vechny otzky, kter mi polote pokud nemu snad
neporozumte, i kdy to nm, kdo jsme byli ptomni, bylo vechno
jasn.

DENK MINY HARKEROV

29. z. Po veei jsem la s dr. Sewardem do jeho pracovny.
Penesl tam fonograf z mho pokoje a j jsem vzala s sebou psac
stroj. Doktor m posadil do pohodlnho kesla a umstil fonograf tak,
abych na nj bez vstvn doshla. Tak mi ukzal, jak ho zastavit,
kdybych snad chtla pestat pst. Potom se velmi ohledupln posadil
do kesla zdy ke mn, abych se ctila co nejvolnji, a pustil se do
etby. Nasadila jsem si sluchtka na ui a zaposlouchala se.
Kdy jsem doposlouchala hrzn pbh Lucyiny smrti a veho,
co nsledovalo, zstala jsem bezvldn sedt v kesle. Natst ne-
mm sklon k mdlobm. Sotva se na m doktor Seward podval, zd-
en vykikl, vyskoil, popadl z pbornku lhev a nalil mi trochu
brandy; to m za nkolik minut trochu vzpruilo. V mozku mi
vechno vilo a urit bych byla ztropila podnou scnu, kdyby
vemi tmi hrzami nepronikal slab paprsek tchy, e m pedrah
Lucy je konen dopn mr a klid. Vechno je tak zmaten, zhadn
a nepochopiteln, e neznat Jonathanovy zitky v Transylvnii, ur-
- 224 -
it bych niemu neuvila. Jene stejn jsem nevdla, emu vit, a
abych se zbavila rozpak, obrtila jsem radji pozornost k nemu
jinmu. Sala jsem vko z psacho stroje a ekla dr. Sewardovi:
Dovolte mi, abych to te vechno napsala. Musme se pipravit,
ne pijede doktor Van Helsing. Poslala jsem telegram Jonathanovi,
aby po nvratu z Whitby do Londna zajel pmo sem. U takov z-
leitosti jsou asov daje nesmrn dleit. Jestli si tedy pedem
pipravme vechen materil a seadme vechny daje chronologic-
ky, vykonme zslun in. ekl jste mi, e tak pijede lord Go-
dalming a pan Morris. Pipravme se proto, abychom je mohli hned
po pjezdu o vem informovat. Doktor tedy nadil fonograf na po-
mal chod a j jsem zaala opisovat na psacm stroji jeho zznamy,
ponaje sedmm vlekem. Tak jako u ostatnch opis jsem dlala
ti kopie. Dr. Seward zatm obeel sv pacienty, po skonen vizity se
vrtil do pracovny a usedl vedle mne, aby mi pi prci nebylo pli
smutno. Je stran mil a ohledupln; na svt je snad opravdu plno
dobrch lid i kdy v nm ij netvoi. Ped odchodem jsem si
vzpomnla na Jonathanv zpis o tom, jak profesor zneklidnl, kdy
si v Exeteru na ndra nco peetl ve veernku. Vimla jsem si, e
si doktor Seward schovv noviny, vypjila jsem si tedy nkolik
vtisk Westminster Gazette a Pall Mall Gazette a odnesla je do sv-
ho pokoje. Vdy nm m vstiky z Dailygraphu a Whitby Gazette
tolik napomohly k pochopen hroznch udlost ve Whitby, kdy tam
pistl hrab Dracula. Prohldnu si tedy veernky od t doby a snad
z nich vytu nco novho. Nejsem ospal a prce mi alespo pome
zachovat rozvahu.

DENK Dr. SEWARDA

30. z. Pan Harker pijel v devt hodin. Telegram sv eny
obdrel krtce ped odjezdem. Je neobyejn inteligentn, pokud lze
z tve usuzovat, a pekypuje energi. Jestli je jeho denk pravdiv
a podle mch vlastnch neobyejnch zkuenost pravdiv je je to
tak neslchan staten lovk. Jeho druh sestup do krypty byl
neobyejn smlm inem. Po peten jeho zpisk jsem ekal, e
- 225 -
se setkm s typickm pedstavitelem mun sly, a nikoli s klidnm,
vcnm dentlmenem, kter sem dnes pijel.

Pozdji. Po obd se Harkerovi vrtili do svho pokoje, a kdy
jsem ped chvl el kolem, slyel jsem klapn psacho stroje. Piln
pracovali. Pan Harkerov k, e vechny, i sebemen dkazy se-
ad chronologicky. Harker si obstaral korespondenci mezi pjem-
cem beden ve Whitby a londnskm dopravcem, kter je pevzal.
Te prv te strojov opis mho denku, kter podila jeho man-
elka. Jsem velmi zvdav, co z nho vytou. Prv pichz...

Pozdji. Je opravdu podivn, e m nikdy nenapadlo, e by
prv sousedn dm mohl bt krytem hrabte Draculy! Renfieldovo
chovn ns skuten mlo uvst na stopu! K strojopisu byl piloen i
svazek dopis tkajcch se prodeje toho domu. Ach, kdybychom je
byli mli dve, snad jsme staili zachrnit ubohou Lucy! Dost! Tohle
je nejlep cesta k lenstv! Harker se vrtil a pokrauje v podn
svho materilu. Prohlsil, e po veei budou moci pedloit pbh
v cel souvislosti. Mezitm bych se ml, jak se domnvaj, podvat na
Renfielda, protoe se a dosud z jeho chovn dalo usuzovat na p-
chody a odchody hrabte. Mn to sice tak nepipad, ale a si srov-
nm data, dm jim nejsp za pravdu. Je dobe, e pan Harkerov
pepsala m vleky na stroji. Jinak bychom se tch dat vbec ne-
mohli doptrat... Renfielda jsem zastihl, jak sed klidn ve svm po-
koji, ruce sepjat a na oblieji dobrck smv. Te zrovna vypadal
normln jako kad jin. Posadil jsem se a rozmlouval s nm o ad
vc; ke vem se stavl zcela pirozen. Potom se sm od sebe rozho-
voil o pn odejt dom, tedy o zleitosti, o n se, pokud vm, za
mho zdejho pobytu jet nikdy nezmnil. Dokonce vyjdil pevn
pesvden, e co nevidt bude proputn. Nebt rozmluvy s Har-
kerem a toho, e jsem etl dopisy a srovnal je s daty jeho zchvat,
byl bych po krtkm pozorovn ochoten zaruit se za nho. Takto
ovem chovm jaksi temn podezen. Vechny jeho zchvaty sou-
visely tak i onak s ptomnost hrabete. Co tedy znamen ta jeho
bezvhradn spokojenost? Je snad podvdom pesvden o uprov
konenm vtzstv? Pokat! Je pece sm zoofgn a pi zchvatech
- 226 -
zuivosti u dve kaple oputnho domu mluvil vdycky o mistro-
vi. To vechno jako by jen potvrzovalo nai pedstavu. Po chvilce
jsem ovem odeel; mj ptel je dnes a pli normln, take nen
radno na nho pli dotrat s otzkami. Mohl by zat uvaovat, a
pak...! Radji jsem ho tedy opustil. Tomu jeho klidnmu chovn
nedvuji; upozornil jsem proto oetovatele, aby na nho bedliv
dohlel a ml pro ppad poteby pipravenu svrac kazajku.


29. z, ve vlaku do Londna. Kdy se mi dostalo od pana Bil-
lingtona zdvoilho ujitn, e mi poskytne vechny dosaiteln in-
formace, povaoval jsem za nejlep zajet pmo do Whitby a provst
na mst vechno potebn eten. Mm clem bylo zjistit, do kter
sti Londna dal hrab dopravit svou odpornou zsilku. Snad se s
tm pozdji bude moci nco udlat. Billington junior, sympatick
mldenec, m ekal na ndra a zavezl m do otcova domu, kde
bylo rozhodnuto, e tam musm penocovat. Jsou velmi pohostinn,
jak vude v Yorkshiru; hostu vechno poskytnou a nechvaj mu vol-
nost. Vichni vdli, e mm prce nad hlavu a e se zdrm jen krt-
ce, a pan Billington u ml v kanceli pipraveny vechny listiny
tkajc se zsilky beden. Vzalo mi dech, kdy jsem znovu spatil
jeden z onch dopis, kter jsem zahldl u hrabte na psacm stole
jet pedtm, ne jsem zjistil jeho belsk plny. Vechno bylo
peliv promyleno a systematicky i pesn provedeno. Hrab byl
zejm pipraven na kadou pekku, kter by mu nhodou mohla
zkit proveden jeho zmr. eeno po americku nic neriskoval
a logickm dsledkem jeho pe byla prv absolutn pesnost, s n
byly splnny jeho instrukce. Vidl jsem fakturu a opsal jsem si ji:
Padest beden obyejn hlny k experimentlnm elm. Tak
jsem si opatil kopie dopisu firm Carter Paterson a jej odpovdi.
Vc informac mi pan Billington nemohl poskytnout; odeel jsem
proto do pstavu a promluvil s pobenmi strci, celnky a sprv-
cem pstavu. Kad z nich pispl njakm poznatkem k zhadnmu
pjezdu on lodi, kter u od t doby zaujala sv msto v mstn tra-
dici, ale o tch bednch nevdl nikdo vc, ne e to bylo padest
- 227 -
beden obyejn hlny. Nato jsem zael za pednostou stanice, a ten
m zavedl k mum, kte bedny pevzali. Jejich zznamy souhlasily
s fakturou a oni sami mn neekli nic vc, ne e ty bedny byly vel-
k a zatracen tk a e jim z jejich penen podn vyschlo v
krku. Jeden z nich dodal, e tam tehdy bohuel nebyl dn dentl-
men jako vy, milostpane, kter by jim projevil vdnost tekutou
formou; dal zaertoval, e ze, kterou tehdy mli, byla tak velk,
e ji neuhasil ani dlouh as, jen u mezitm uplynul. Snad ani ne-
musm dodat, e jsem se jet ped odchodem postaral, abych je na-
vdy a pimenm zpsobem zbavil piny k takov vitce.

30. z. Pednosta stanice mi velmi ochotn napsal nkolik -
dek pro svho starho kamarda, pednostu na Kingscrosskm ndra-
, take jsem se dnes rno po pjezdu mohl u nho informovat, jak
doly ony bedny. I on m ihned zavedl k pslunm zzencm a ti
mi ukzali sv zznamy, kter se shodovaly s fakturou. Zde u
ovem byla monost dostat abnormln ze omezena; pesto vak j
zzenci pln vyuili a j jsem byl opt nucen vyrovnat se s touto
zleitost ex post facto.
Odtud jsem odeel do centrly firmy Carter Paterson, kde mi na-
nejv ochotn vyli vstc. Vyhledali transakci v denn i v potovn
knize a okamit zatelefonovali do kingscrossk poboky o dal
podrobnosti. Plo mi tst. Mui, kte tehdy ty bedny pepravovali,
tam prv ekali na prci; vedouc poboky je okamit poslal do
centrly a jednomu z nich dal s sebou i nkladn list se vemi dokla-
dy, tkajcmi se dodn beden do Carfaxu. Opt poet pesn sou-
hlasil a povoznci dokonce byli s to doplnit stroh daje listin nkoli-
ka podrobnostmi. Ihned jsem ovem zjistil, e se tkaly tm v-
hradn pran povahy jejich prce a zn, je nsledkem toho u nich
vznik. A kdy jsem jim tedy pomoc platnho obiva poskytl mo-
nost dodaten uhasit tuto nepjemnou trze, poznamenal jeden z
mu:
Tenhle bark, fe, pat k nejpodivnjm, jak sem kdy vidl.
Pni, tam snad u pes sto let nevkroila lidsk noha! Vono vm tam
bylo tolik prachu, e by se v nm lovk mohl vyspat a vbec si pi-
tom nevotlail kosti. Bylo to tam tak zanedban, a to smrdlo, jako
- 228 -
by tam ilo hejno vopic! Jene vrchol veho byla ta star kaple. J a
mj kmo sme mli co dlat, abysme vodtamta co nejrychlejc vy-
padli. A abysem tam zstal po setmn teba jedinou minutu, to by
mi museli zaplatit alespo jednu libru! Znal jsem ten dm a klidn
jsem mu vil; kdyby vak vdl to, co j, jist by svj poadavek
zvil.
Jednou vc jsem si u jist: e vechny bedny, kter doly na De-
meter z Varny do Whitby, byly v podku sloeny ve star carfaxsk
kapli. Mlo by jich tam bt padest, pokud nebyly mezitm nkter
odvezeny k emu podle denku dr. Sewarda zejm dolo.
Pokusm se najt povoznky, kte odveli bedny z Carfaxu a kte-
r Renfield napadl. Z thle stopy snad budeme moci leccos zjistit.

Pozdji. Mina a j jsme cel den pracovali a vechny doklady
jsme dali do podku.

DENK MINY HARKEROV

30. z. Jsem tak astn, e snad provedu nco blznivho. Je
to zejm reakce na tiv strach, kter m a dosud pronsledoval:
e by ten hrzn ppad a oteven star rny mohly mt na Jonathana
zhoubn inek. Pi jeho odjezdu do Whitby jsem se sice tvila co
nejstatenji, ale srdce se mi svralo neblahou pedtuchou. To nov
sil mu vak prosplo. Jet nikdy nebyl tak odhodlan, tak siln,
tak pln vbun energie jako te. Ten mil, hodn profesor Van
Helsing ml pln pravdu: Jonathan je odvn chlapk a pod tla-
kem, kter by lovka slabho charakteru zabil, rozkvt. Vrtil se
pln ivota, nadje a odhodln; pro dneek veer mme u vechno
pipraveno. Jsem rozilenm mlem bez sebe. lovk by vlastn ml
mt soucit s nkm tak pronsledovanm, jako je hrab. Jene on
nen lovk, ba ani ne zve! Kdo si pete zprvu dr. Sewarda o Lu-
cyin smrti a o tom, co nsledovalo, tomu u v srdci vyschne i ten
nejmen pramnek soucitu.

Pozdji. Lord Godalming a pan Morris pijeli dv, ne jsme je
ekali. Dr. Seward byl sluebn mimo dm a Jonathana vzal s sebou,
- 229 -
take jsem je musela pivtat sama. Bylo to pro mne bolestn setkn,
vdy mi pipomnlo, kolik nadj chovala uboh drahouek Lucy
jet ped nkolika mlo msci. Lucy jim pochopiteln o mn vy-
prvla a zejm i dr. Van Helsing na mne pl chvalozpvy, jak se
vyjdil pan Morris. Chudkov, ani jeden z nich netu, e vm
vechno o tom, jak se uchzeli o Lucy. Nevdli, co maj mluvit a
jak si maj ponat, protoe jim nebylo jasn, do jak mry jsem in-
formovna, a radji se omezili na bezvznamn zleitosti. Protoe
vak u povauji celou vc za skonenou, dospla jsem k zvru, e
je radji zasvtm do veho, co se a dosud udlo. Z denku dr. Se-
warda vm, e byli pi Lucyin smrti jej skuten smrti , take
se nemusm obvat, e bych pedasn vyzradila njak tajemstv.
Sdlila jsem jim tedy co nejetrnji, e jsem peetla vechny listiny
a denky, e jsme je s manelem pepsali na stroji a prv dorovnali.
Kadmu z nich jsem dala kopii s tm, aby si ji v knihovn peetli.
Kdy si lord Godalming vzal svou kopii a rozevel ji je to hezky
tlust balk , otzal se m:
Tohle vechno jste napsala vy, pan Harkerov?
Pikvla jsem a on pokraoval:
Nechpu sice, jak to m vbec smysl, jene vy vichni jste tak
hodn a mil a tak serizn a energicky se tm zabvte, e musm
vae nzory slep pijmout a snait se vm pomoci. U jednou se mi
dostalo lekce o tom, e lovk m fakta brt na vdom, a tahle lekce
m nauila skromnosti a do konce ivota. Krom toho vm, e jste
mla mou ubohou Lucy velmi rda... Vtom se obrtil a skryl obliej
v dlanch. Slyela jsem, jak se zalyk slzami. Pan Morris mu s bez-
dnou ohleduplnost poloil na okamik ruku na rameno a vzpt
tie vyel z pokoje. V ensk povaze je zejm nco, co umouje
mui, aby se ped enou poddal bolesti a projevil svou nhu i dojet,
ani by se domnval, e se tm jako mu ped n poniuje. Sotva toti
lord Godalming se mnou osaml, klesl na pohovku a bez jakchkoli
zbran dal voln prchod svm citm. Posadila jsem se vedle nho a
vzala ho za ruku. Snad mi to nezazlval, a pokud si na to nkdy v
budoucnosti vzpomene, jist si o tom nebude myslet nic oklivho. V
tom mu ovem kivdm vdy vm, e k tomu nikdy nedojde je
- 230 -
pli dokonalm dentlmenem. Vidla jsem, jak trp, a tak jsem mu
ekla:
Milovala jsem drahou Lucy a vm, m vm byla a m vy jste
byl j. Byly jsme jako sestry; nedovolil byste mi tedy nyn, kdy je
mrtva, abych se stala ve vaem zrmutku va sestrou? Vm, jak jste
trpl, i kdy nedoki odhadnout hloubku vaeho utrpen. Jestli vm
ve va bolesti mohou sympatie a soucit njak pomoci, pak mi dovol-
te, abych vm trochu pomohla u kvli Lucy.
Tu se ten chudek zrmutkem pln zhroutil. Pipadalo mi, jako
by se najednou prodrala ven cel jeho trze, kter ho dote tie
rozdrala. Skoro ho pemohl zchvat hysterie, lomil rukama a v ne-
skonalm zoufalstv spnal dlan. Vstal, zase si sedl, a slzy mu stka-
ly po tvch. Bylo mi ho nesmrn lto a bezdky jsem rozevela
nru. Vzlykl, poloil mi hlavu na rameno a rozplakal se jako zmo-
en dt; chvl se cel pohnutm.
My eny mme v sob vdy cosi mateskho, co ns povzn nad
malichernosti, jakmile se v ns probud matesk pud. Bylo mi, jako
by hlava toho velkho, truchlcho mue, oprajc se o mne, patila
dtku, kter mi snad jednou bude leet na adrech; hladila jsem ho
po vlasech, jako by byl mm vlastnm dttem. Tehdy mi to nepipa-
dalo ani trochu podivn.
Za krtkou chvli pestal vzlykat a s omluvou vstal; vbec se vak
nesnail skrt sv rozruen. Svil se mi, e za posledn dny a noci
smutn dny a bezesn noci nedokzal vbec s nikm promluvit
tak, jak si lovk potebuje promluvit, kdy mu je smutno. Neznal
dnou enu, kter by mu vnovala soucit nebo s n by vzhledem k
stranm okolnostem, spojenm s jeho zrmutkem, mohl bez zbran
promluvit. Znm u hloubku svho utrpen, ekl a utral si pitom
oi, jene ani te jet nevm a nikdo jin se to nedozv , jak
velmi mi v drah soucit dnes pomohl. asem to jist poznm mno-
hem lpe; i kdy u te nejsem nevdnm, m vdnost urit po-
roste mrn s tm, jak hloubji to budu poznvat. Dovolte mi,
abych vm byl bratrem na cel ivot kvli drah Lucy, ano?
Kvli drah Lucy, pravila jsem, kdy jsme si stiskli ruce.
Ano, a rovn kvli vm, dodal, protoe jestli je musk cta a
vdnost nco, co stoj za zskn, pak jste je dnes zskala. A jestli
- 231 -
nkdy v budoucnu budete potebovat n pomoc, pak a to mi
vte m nebudete volat marn. Dej Bh, aby nikdy nenadeel
as, kter by zastel mrakem slunce vaeho it; ale kdyby nkdy
nastal, pak mi slibte, e m o tom zpravte. Choval se pi tom tak
vn a jeho bol byl tak upmn, e jsem ctila, jak ho utm, kdy
mu eknu: Slibuji.
Jak jsem prochzela chodbou, uvidla jsem pana Morrise; dval se
z okna. Zaslechl m kroky, otoil se a zeptal se: Jak je Artovi? Pak
si poviml mch zarudlch o a pokraoval: Ach tak, vidm, e jste
ho utovala. Chudk, potebuje to. Mui, kterho trp lska, me
pomoci pouze ena, a on neml nikoho, kdo by ho utoval.
Pan Morris nesl vlastn zrmutek tak staten, e mi srdce pro nj
krvcelo. Vidla jsem, e m v ruce mj rukopis, a uvdomila jsem
si, e si ho u zejm peetl, a tedy v, o em vem jsem zpravena.
Proto jsem mu ekla:
Jak rda bych dodala tchu vem, kdo trp pro lsku. Dovolte,
abych vm byla ptelkyn, a pijdete si ke mn pro tchu, a ji bu-
dete potebovat? Jednou pochopte, pro vm to km. Pan Morris
si uvdomil, e to myslm vn, sklonil se, uchopil mou ruku, po-
zdvihl ji ke rtm a polbil. Pipadalo mi to jako pli mal tcha pro
tak nesobeckou a odvnou dui, v nhlm hnut mysli jsem se k
nmu naklonila a polbila ho. Do o mu stouply slzy a hlas se mu na
okamik zadrhl v hrdle; tie ekl:
Holiko, co iva budete, nikdy nebudete litovat, e jste byla tak
stran hodn a mil! Nato se vrtil do pracovny k svmu pteli.
Holiko! stejn oslovil kdysi i Lucy, a tak prokzal, jak
dobrm je ptelem!

kapitola 18/
DENK Dr. SEWARDA

30. z. Vrtil jsem se dom v pt hodin. Godalming a Morris
nejen u pijeli, nbr si u tak prostudovali pepisy vech denk a
dopis, kter podili a uspodali Harker se svou bjenou manel-
- 232 -
kou. Harker se dosud nevrtil z nvtvy u povoznk, o nich mi
kdysi napsal dr. Hennessey. Pan Harkerov nm podala aj a musm
poctiv doznat, e jsem si poprv od doby, co tu bydlm, pipadal v
thle star budov jako doma. Kdy jsme posvaili, pravila pan
Harkerov:
Pane doktore, smm vs poprosit o laskavost? Chtla bych se po-
dvat na vaeho pacienta, na pana Renfielda. Dovolte mi ho navtvit.
Velmi m zaujalo, co jste o nm ve svm denku napsal. Podvala se
na m tak prosebn a mile, e jsem ji nemohl odmtnout, a ani jsem
nevidl pdn dvod, pro bych tak ml uinit. Proto jsem ji tam
odvedl. Veel jsem k Renfieldovi do pokoje a oznmil mu, e by ho
rda vidla njak dma. Odpovdl jen: Pro?
Prochz celm domem a chce vidt kadho, kdo tu pobv,
odpovdl jsem. Ach tak, dobe, to ji sem tedy rozhodn pivete;
jenom chvli pokejte, ne to tady uklidm. Jeho zpsob klidu byl
opravdu svrzn; dv ne jsem mu mohl zabrnit, prost vechny
mouchy a pavouky z krabiek spolykal. Snad se vylekal, e by mu je
chtli vzt. Jakmile dokonil nechutnou hostinu, spokojen ekl: A
ta dma vejde, a posadil se na pelest lka s hlavou sklopenou a
vky pozdvienmi, aby mohl vidt, jak vchz. Na okamik mi
napadlo, zda snad nem vraedn mysly; vzpomnl jsem si toti,
jak byl klidn krtce pedtm, ne m v m pracovn napadl. Proto
jsem se postavil tak, abych ho mohl zadret, kdyby se snad na ni
chtl vrhnout. Pan Harkerov vela do mstnosti s pirozenm pva-
bem, jak si okamit vynut respekt u kadho lence piroze-
nost je toti jednou z vlastnost, kterch si lenci nejvc cen. Pi-
stoupila k nmu s milm smvem a podala mu ruku se slovy:
Dobr veer, pane Renfielde. J vs toti znm, pan doktor Se-
ward mi u o vs vyprvl. Renfield hned neodpovdl, nbr si ji
zamraen mil. Za chvli pela jeho podmraenost v div, pak v
nejistotu a k mmu obrovskmu pekvapen se otzal:
Nejste snad ta dvka, se kterou se pan doktor chtl oenit? Ne,
tou vlastn nemete bt, ta pece zemela. Pan Harkerov mu se
sladkm smvem odpovdla:
- 233 -
Ach ne, jsem vdna a svho mue jsem si vzala jet dve, ne
jsem se seznmila s panem doktorem nebo on se mnou. J jsem Mina
Harkerov.
Tak co tady vlastn dlte?
Mj manel a j jsme pili navtvit pana doktora Sewarda.
Tak tu radji nezstvejte!
Ale pro ne?
Usoudil jsem, e by se takov zpsob rozmluvy nemusel pan
Harkerov zamlouvat, a proto jsem vpadl:
Jak vte, e jsem se chtl enit? Z jeho odpovdi ielo po-
hrdn; pitom odvrtil jen na okamik oi od pan Harkerov ke
mn, a vzpt zase hledl na ni:
To je ale hloup otzka!
To bych vbec neekla, pane Renfielde, ekla pan Harkerov a
postavila se tak na mou stranu. Renfield j odpovdl stejn zdvoile
a uctiv jako mn pedem pohrdav:
Jist pochopte, pan Harkerov, e nai malou obec velmi zajm
ve, co se tk mue, kter je tak milovn a ven jako ns hostitel.
Doktor Seward je oblben nejen u svho personlu a ptel, ale tak u
svch pacient, a ti, protoe nkte z nich maj poruenou duevn
rovnovhu, rdi zamuj piny za nsledky. A protoe sm jsem
chovancem stavu choromyslnch, pochopiteln jsem si viml, e
sofistick sklony nkterch zdejch chovanc smuj k omylm
non causae a ignoratio elenchi. Tenhle nov vvoj mi vzal dech.
Tady je prosm mj oblben blzen nejvznanj pedstavitel
svho typu, s jakm jsem se kdy setkal a rozprv o filosofickch
zsadch jako uhlazen dentlmen. Rd bych vdl, zda ptomnost
pan Harkerov nerozeznla njakou strunu v jeho pamti. A u je
tahle nov fze spontnn nebo bezdn vyvolan jejm vlivem, m
zejm pan Harkerov njak vzcn nadn i slu.
Chvli jsme pokraovali v rozmluv, a kdy pan Harkerov usou-
dila, e Renfield reaguje celkem rozumn, tzav na m pohldla a
zaala ho pozvolna pivdt k jeho oblbenmu nmtu. Opt jsem
asl, protoe otzku zodpovdl s nestrannost duevn zcela zdrav-
ho lovka; pi zmnkch o nkterch jevech dokonce poukazoval
sm na sebe.
- 234 -
Podvejte se, j napklad jsem lovk, kter ml zvltn ivotn
nzor. Nen divu, e se m ptel polekali a trvali na tom, abych byl
dn pod dozor. Namlouval jsem si toti, e ivot je absolutn a vn
entita a e povnm uritho mnostv ivch tvor teba i nejni-
ho vvojovho stupn lze ivot prodluovat donekonena. Pan dok-
tor tady mi dosvd, e jsem se ho jednou pokusil zabt jen proto,
abych do svho tla vstebal krv jeho ivot, a tak rozmnoil sv i-
votn sly; vychzel jsem ovem ze slov Psma Nebo krev je ivot.
Je ovem pravda, e jist mastik tuto samozejmost zvulgarizoval
pmo nechutn. e ano, pane doktore? Souhlasn jsem pikvl,
nebo jsem byl tak zmaten, e jsem ani nevdl, co si mm myslet
nebo kat. Vbec mi toti nelo na rozum, e jet ped pti minu-
tami jsem tohohle chlapka vidl pojdat pavouky a mouchy. Mrkl
jsem na hodinky a zjistil, e bych ml jt naproti k vlaku Van Helsin-
govi. Upozornil jsem proto pan Harkerovou, e je na ase odejt.
Ihned mi vyhovla a jet pedtm prohodila vldn k Renfieldovi:
Sbohem, a doufm, e se jet asto setkme za okolnost pro vs
phodnjch. K mmu pekvapen Renfield odvtil:
Sbohem, m drah. Dej Bh, abych u nikdy nespatil vai milou
tv. Bh vs opatruj!
K vlaku, kterm ml pijet Van Helsing, jsem odjel sm. Chudk
Art se poprv od doby, kdy Lucy onemocnla, tvil trochu veseleji,
a Quincey byl konen po mnoha dnech zase pln dvj ivotn po-
hody.
Van Helsing vystoupil z vlaku svin jako mladk. Sotva m za-
hldl, spchal ke mn a pravil:
Tak co, pteli Johne, jak se da? Dobe? Vborn! Pracoval
jsem jako k, protoe tu chci zstati tak dlouho, jak bude teba.
Vechno jsem u zadil a mm toho mnoho na srdci. Je pan Mina u
vs? Ano? A jej bjen manel? A Arthur a mj ptel Quincey
jsou tak u vs? Dobe!
Cestou dom jsem vyprvl o vem, co se pihodilo, a o tom, jak
se z podntu pan Harkerov stal i mj denk trochu uitenm. Tu
m profesor peruil:
Ach, ta skvl pan Mina! M mozek mue mozek, jak by
ml mt neobyejn nadan mu a srdce eny! Bh ji ve sv dob-
- 235 -
rotivosti stvoil k uritmu kolu, to mi vte, jinak by nebyl uinil
tak dobrou kombinaci. Pteli, a dosud nm tstna pla, e nm
tato ena pomhala; ale od ztka u s touto stranou zleitost nesm
mti nic spolenho! Nesm se vydvati v tak velk nebezpe. My
mui jsme odhodlni ba dokonce zavzni psahou toho ne-
tvora zniiti; jene zde nen msta pro enu. I kdyby vyvzla bez po-
hromy, stran zitky by urit neuetily jej srdce; pozdji by
mohla trpti ve dne by ji trpily nervy, ve span zl sny. A navc
je to mlad ena a teprve krtk as vdan; pozdji, i kdy ne jet
dnes, bude nucena mysleti na jin zleitosti. kte, e vechno na-
psala; mus se tedy zastniti na porady. Avak ztra se s touto pra-
c rozlou; my ji budeme provdti sami. Upmn jsem s nm sou-
hlasil a sdlil jsem mu, co jsme za jeho neptomnosti zjistili: e
dm, kter hrab zakoupil, soused pmo s mm. Pekvapilo ho to a
zejm mu to dlalo starost. koda e jsme to nevdli dve, po-
vzdychl si. Byli bychom ho toti vas nali a Lucy zachrnili! Nem
ovem smysl plakati nad rozlitm mlkem, jak se k. Nebudeme na
to mysliti, ale pjdeme svou cestou a do konce!
Pak setrval v mlen a do okamiku, kdy jsme vjeli do vrat
stavn zahrady. Ne se odeel pevlci k veei, ekl pan Har-
kerov:
Mj ptel John mi sdlil, pan Mino, e jste se svm manelem
chronologicky seadili zpisy o vech udlostech, kter se a do tto
chvle odehrly.
Nikoli a do tto chvle, pane profesore, vyhrkla pan Harke-
rov, nbr a do dnenho rna.
Ale pro ne do tto chvle? U jsme se pesvdili, jak prospch
nm pinesla kad malikost. Vyzpovdali jsme se ze svch ta-
jemstv, a pece to nikomu z ns nen na jmu!
Pan Harkerov se zaervenala a vythla z kapsy list papru:
Pane doktore, pette si to a povzte mi, zda to mm tak za-
psat. Je to mj zpis z dneka. I j chpu nutnost zapisovat prozatm
vechno, i to sebemalichernjs. Jene v tomhle jsou snad pouze ryze
osobn poznatky. Mus se to tam zapsat? Profesor vn etl a vrtil
j list se slovy:
- 236 -
Jestlie si to nepejete, nemuste to tam zapisovati; j vs vak
prosm, abyste tak uinila. V manel vs tm bude jen vc milovati
a my vichni, vai ptel, vs tm jen vc ctti a viti si i milova-
ti. Pan Harkerov se znovu zardla a s jasnm smvem vzala list
zpt.
Te tedy jsou vechny zznamy pln, v podku a dovedeny a
do tto hodiny. Profesor si po veei odnesl jednu kopii, aby ji pro-
studoval jet ped na schzkou, kterou jsme stanovili na devtou
hodinu. My ostatn jsme u vechno peetli; a se setkme v m
pracovn, budeme znt fakta a budeme moci stanovit vlen pln
proti tomu stranmu a zhadnmu nepteli.

DENK MINY HARKEROV

30. z. Poveeeli jsme v est hodin a dv hodiny nato jsme
se seli v pracovn dr. Sewarda. Zcela podvdom jsme se sesedli
jako njak kolegium i sprvn rada. Profesor Van Helsing zaujal na
vzvu dr. Sewarda msto v ele stolu. Mne posadil dr. Seward po
jeho pravici a podal m, abych dlala zpis; Jonathan usedl vedle
mne, proti nm lord Godalming, dr. Seward a pan Morris, a to lord
Godalming vedle profesora a dr. Seward uprosted.
Mohu, myslm, mti za to, e jsme vichni seznmeni se skute-
nostmi uvedenmi v tchto dokladech, pravil profesor vodem.
Souhlasn jsme pokvali a profesor pokraoval:
Bylo by tedy sprvn, abych vm povdl nco o tom, s jakm
neptelem mme tu est. Pot vs seznmm s minulost toho lov-
ka, jak se mi ji podailo vyptrati. Teprve pak se budeme moci pora-
diti o dalm postupu a stanoviti pslun kroky.
Na svt existuj bytosti, kter se nazvaj upi; nkte z ns u
maj o jejich existenci dkazy. I kdybychom o tom nemli doklady z
vlastn smutn zkuenosti, pak urit vdomosti a zznamy z dob
minulch poskytuj tolik dkaz, e jim normln lovk mus uvi-
ti. Piznvm, e i j jsem byl zpotku skeptick. Nebt toho, e
jsem se za dlouh lta nauil na vechno pohleti zcela nezaujatm
pohledem, sm bych nemu takovmu nebyl uvil, dokud by mi
skutenost nezahmla do u: Pohle! Pohle! Zde je dkaz! Zde
- 237 -
je dkaz! Bda! Kdybych od samho zatku byl vdl to, co vm
te kdybych alespo byl nco takovho tuil , byl by jeden
cenn ivot zstal zachovn tm, kdo ji milovali. Ale stalo se a my
musme postupovati tak, aby nezahynuly dal uboh due, kter jet
meme zachrniti. Nosferatu neumr jako vela, kter bodne jen
jednou. Je silnj, a protoe je silnj, me pchati vce zla. Ten
upr, kter je mezi nmi, m sm slu dvaceti mu; je lstivj ne
kterkoli smrtelnk, protoe jeho lstivost rostla po stalet. Napomh
mu i nekromancie, co, jak pvod slova svd, je vzvn mrtvch;
a vichni mrtv, kte jsou v jeho blzkosti, ho poslouchaj. Je ukrut-
n, a vc ne ukrutn; je belsky bezcitn a nem srdce. S uritmi
omezenmi se me podle libosti kdykoli, kdekoli a v kterkoli po-
dob objevovat. V dosahu sv moci ovld ivly: boui, mlhu, hrom;
tak porou menm ivoichm krysm, sovm, netoprm,
mrm, likm a vlkm. Doke se zvtiti nebo zmeniti a miz i
nepozorovan pichz podle svch poteb. A jak tedy zahjme svj
boj za jeho znien? Jak nalezneme jeho kryt, a a ho nalezneme,
jak toho upra znime? Nen to hraka, ptel; kol, kter na sebe
bereme, je tk a me mti dsledky, pi nich se bude chvti i ten
nejstatenj. Jestlie toti v tomto boji prohrajeme, zvtz nutn on
a jak potom skonme my? ivot neznamen nic, na nm mi nez-
le! Jene prohra nen pouze otzkou ivota i smrti! Pak by nm
toti hrozilo, e se staneme takovm, jakm je on; e se navky
zmnme v ohavn stvry noci jako on bez srdce i svdom, ni-
c tla i due tch, koho nejvce milujeme. Pak by pro ns byly na-
vdy uzaveny brny nebes, nebo kdo by nm je opt otevel? Byli
bychom odsouzeni k vnmu ivotu a vichni by nmi opovrhovali;
byli bychom skvrnou na rozzen tvi bo, kopm v boku Toho,
jen zemel pro lidstvo. My vak stojme tv v tv sv povinnosti;
smme vbec v takovm ppad couvnouti? J osobn tvrdm, e
nikoli; jene jsem star a ivot pln slunenho svitu, krs, ptaho
zpvu, hudby i lsky ji le daleko za mnou. Vy jste mlad. Nkte
z vs ji zaili zrmutek, ale pesto mte jet ped sebou jasn dny.
Co si o tom myslte?
Pi jeho slovech m Jonathan uchopil za ruku. Kdy jsem spatila,
jak ke mn napahuje pai, popadl m strach, e ho snad pemh
- 238 -
hrzn pedtucha nebezpe, kter nm hroz; jakmile jsem se j vak
dotkla, vjel do mne ivot tak byla pevn, tak sebejist, tak odhod-
lan. Ruka odvnho mue doke mluvit sama za sebe; ani eniny
lsky nen teba k tomu, aby j bylo porozumno.
Kdy profesor domluvil, pohldli jsme si s Jonathanem do o;
mezi nmi nebylo teba slov.
Rum za Minu i za sebe, prohlsil Jonathan.
Potejte se mnou, profesore, vyjdil se pan Quincey Morris
sen jako vdycky.
Jdu s vmi, pravil lord Godalming. I kdybych neml jin d-
vod, tak pinejmenm u kvli Lucy.
Dr. Seward jen pikvl. Profesor vstal, poloil na stl svj zlat
kek a rozphl ob pae. Uchopila jsem ho za pravou ruku a lord
Godalming za levou. Jonathan mn levikou stiskl pravici a druhou
nathl pes stl k panu Morrisovi. Tak jsme si vichni navzjem spo-
jili ruce a uzaveli tm n posvtn spolek. Ctila jsem, jak m mraz
u srdce, ale ani m nenapadlo couvnout. Usedli jsme pak zase na
msta a doktor Van Helsing se rozhovoil. Z jeho slov prtila tich
radost, dosvdujc, e nm u nastv vzna prce. Te se k tto
zleitosti budeme muset postavit stejn vn a vcn jako k jinm
ivotnm otzkm.
Nue, u vte, s m nm bude zpoliti; my ovem tak nejsme
slab. Na vhodou je monost spoluprce upi nco takovho
neznaj; pomh nm vda, meme bez pekek jednati a uva-
ovati; denn i non hodiny jsou nm k dispozici stejnou mrou. V
mezch naich monost nejsou nae sly nim omezovny a my jich
meme libovoln pouvati. Svmu posln se meme pln vno-
vati a sname se doshnouti cle, kter je zcela nesobeck. To
vechno m velkou vhu.
Nyn rozvame, do jak mry jsou omezeny sly, kter bojuj proti
nm, a co vechno jedinec mezi nimi nezme. Pesnji eeno uva-
ujme o hranicch monost, kter upi nemohou pekroiti obecn, a
o tch, ktermi je omezen n upr.
Jedin, z eho meme vychzeti, jsou tradice a povry. Na prvn
pohled se to nezd mnoho, uvme-li, e jde o vci ivota i smrti
i dokonce o vc ne o ivot i smrt. Pesto se tm musme spoko-
- 239 -
jiti; za prv proto, e nm nic jinho nezbv dn jin prosted-
ky k dispozici nemme a za druh proto, e stejn vechno spo-
v v tchto dvou vcech v tradicch a povrch. Neplyne snad vra
v upry u ostatnch lid bohuel nikoli u ns! prv z tradic a
povr? Kdo z ns by jet ped pouhm rokem uznal, e v naem
vdeckm, skeptickm, stzlivm devatenctm stolet je nco tako-
vho mon? Vdy jsme dokonce odmtali uviti tomu, co se ode-
hrvalo pmo ped naima oima! Vychzejme tedy z nzoru, e vra
v upry, v jejich omezen vliv a v obranu proti nim vychz ze stej-
nho zkladu. Vdy upr, a to mi vte, je znm vude, kde ij lid.
Ve starm ecku, ve starm m, dil v Nmecku, ve Francii, v
Indii, dokonce i na Krymu! Ba vyskytuje se i v n, tak vzdlen od
ns, a lid se ho boj dodnes. Krel ve stopch islandskch Berserk-
r, peklem zplozench Hun, Slovan, Sas i Maar. Meme vy-
chzeti z jejich poznatk a j vm pravm, e znan st jejich nzo-
r je ovena stejnou neastnou zkuenost, jakou jsme zaili na
vlastn oi. Upr ije dl a tok asu mu smrt nepivod. Dobe se mu
da tak dlouho, dokud se me sytiti krv ijcch lid. A navc, jak
jsme sami byli svdky, me dokonce omldnouti; pi dostatku on
specifick stravy vzkvtaj jeho ivotn sly, jako by se neustle ob-
novovaly. Bez krve vak existovati neme; iv se pece jinak ne
ostatn. Ani n ptel Jonathan, kter s nm strvil nkolik tdn, ho
nikdy nevidl jsti, nikdy! Upr ani nevrh stn, ani se neodr v zr-
cadle, jak rovn Jonathan zpozoroval. M vt slu ne nkolik
mu dohromady vzpomeme si Jonathanova svdectv, jak za-
bouchl dvee proti vlkm a jak mu pomhal vystoupiti z dostavnku.
Me se pemniti ve vlka, jak lze usuzovati z pjezdu lodi do Whit-
by, kdy rozspal psa. Me se zmniti i v netopra; pan Mina ho tak
vidla u okna ve Whitby, ptel John ho vidl odltvati ze sousedn-
ho domu a ptel Quincey ho spatil za oknem pokoje sleny Lucy.
Me se pibliti v zvoji mlhy, kterou si sm vytvo jak to pro-
kzal onen staten lodn kapitn; vzdlenost, do kter doke tuto
mlhu vytvoiti, je ovem, jak vme, omezen pouze na okruh kolem
nho. Me se pohybovati po msnch paprscch jako pouh prach,
jak byl Jonathan svdkem u onch sester v Draculov zmku. Me
se udlati nepatrn malm sami jsme vidli slenu Lucy, jet ne
- 240 -
j byl dopn mr, jak se provlkla uzoukou kvrou pod dvky do
hrobky. Jakmile si najde cestu, me vniknouti kamkoli a vyjti od-
kudkoli, a je to msto sebevc utsnno nebo i stmeleno plamenem
pjkou, jak tomu kte. Vid ve tm dleit schopnost ve
svt, jen polovinu svho byt trv bez svtla. Vyslechnte m vak
do konce. Tohle vechno doke, ale pesto neme jednati tak, jak
se mu zachce. Je dokonce vtm vznm ne otrok na galejch, ne
lenec ve sv cele. Neme jti, kam se mu zlb; akoli stoj mimo
produ, mus se diti nktermi jejmi zkony. Pro, to nevme.
Neme do dnho domu vejti, dokud ho k tomu nkdo z domc-
nosti nevyzve; pozdji u ovem me pichzeti podle libosti. Jeho
moc kon za rozbesku, stejn jako moc jinch zlch sil. Sv ome-
zen svobod se me titi pouze v uritou dobu. Pokud se nenalz
na mst, k nmu je vzn, me se pemovati pouze v poledne
nebo pesn pi zpadu i vchodu slunce. Toto mi bylo eeno a
dkazy si meme odvoditi z vlastn zkuenosti. Zatmco tedy me
v rmci svch omezen libovoln jednati tehdy, kdy m k dispozici
hlnu z domc pdy, vlastn rakev, msto zasvcen peklu nebo ne-
vysvcen hrob, jak vme z Whitby, kdy se uchyloval do hrobu sebe-
vrahova, za jinch okolnost se me pemovati jen tehdy, a na-
stane vhodn as. Tekouc vodou se pr me pebroditi pouze v
mezidob mezi plivem a odlivem nebo pi plivu. Nkter vci ho
in zcela bezmocnm, napklad esnek, jak u vme, nebo posvce-
n pedmty, jako tento symbol, mj kek, kter tu je s nmi i te
pi naem rozjmn. Na n nem sebemen vliv, naopak ped nimi
co nejvce ustupuje a setrvv v uctiv vzdlenosti. Existuj i jin
zaehnvac prostedky a povm vm o nich, protoe je mon pi
naem ptrn budeme potebovati. Vtvika plan re na rakvi mu
zabrn opustiti ji; posvcen kulka vystelen do rakve ho opravdu
usmrt; blahodrn inek klu, jm se mu proraz srdce, jsme ji
poznali; uznut hlavy mu pivod klid a mr. Vidli jsme to na vlast-
n oi.
A tedy nalezneme kryt tohoto kdysi-lovka, uzaveme ho do
rakve a znime ho; musme se ovem dreti toho, co vme. Tento
upr je vak chytr. Podal jsem svho ptele Arminia z buda-
pesk university, aby mi o nm podal zprvu, a on mi na podklad
- 241 -
vech dosaitelnch pramen oznmil, kdo to vlastn byl. Zejm to
byl onen vojvoda Dracula, kter si zskal slvu v bitv s Turky u on
velk eky pmo na tureckch hranicch. Nebyl by to tedy dn
obyejn lovk; ji tehdy a tak v nsledujcch staletch se o nm
mluvilo jako o neobyejn chytrm, lstivm a stejnou mrou state-
nm synu zem za lesy. Tu nadmru nadanou mysl a eleznou od-
hodlanost vzal s sebou do hrobu a s nimi nyn proti nm vythl do
boje. Podle Arminia byli Draculov rodem mocnm a vzneenm, i
kdy vrstevnci o nkterch jeho psluncch tvrdili, e se spolili se
satanem. Tajemstv pekel si osvojili ve Scholomance uprosted hor
nad Nagyszebenskm jezerem, kde si bel bere za odmnu kadho
destho ka. V listinch se vyskytuj slova jako striga aro-
djnice, ordog a prokol - Satan a peklo, a v jednom rukopise se
prv o tomto Draculovi hovo jako o vamprovi; vznam tohoto
slova bohuel dobe chpeme. Tento Dracula zplodil vznamn mu-
e a ulechtil eny, jejich hroby posvcuj zemi, na n mohou
existovati i takov hnusnosti. A nikoli nejmenm zlem tohoto od-
pornho netvora je skutenost, e jeho koeny sahaj hluboko do e
dobra; v pd zbaven svatch vzpomnek toti neme pobvati.
Pi profesorovch slovech se pan Morris nhle zahledl na okno.
Pak klidn vstal a vyel z pokoje. Po krtk zmlce profesor po-
kraoval:
A nyn si musme stanoviti dal postup. Mme tu mnoho daj a
musme si naplnovati sv taen. Na zklad Jonathanova eten
vme, e do Whitby dolo ze zmku padest beden hlny a vechny
byly dopraveny do Carfaxu. Dle tak vme, e urit bylo odtud
odvezeno nkolik beden. Podle mho nzoru bychom mli nejprve
zjistiti, zda vechny zbyl bedny zstaly v dom za touhle zd, na
kterou se nyn dvme, nebo zda byly odvezeny jet dal. Pokud se
tak stalo, pak musme vystopovati...
Vtom ns peruilo nco zcela neekanho. Ped domem se roz-
lehl vstel z pistole, okenn tabuli rozttila kulka, odrazila se od
vklenku a vltla do protj stny. Nejsp jsem v hloubi due zba-
bl, vykikla jsem toti. Mui vyskoili, lord Godalming pebhl k
oknu a otevel je. Tu zven dolehl dovnit hlas pana Morrise:
- 242 -
Odpuste! Urit jsem vs vylekal. Hned za vmi pijdu a vech-
no vm vysvtlm. Za minutu veel do pokoje a ekl:
Byla to ode mne pln pitomost a j vs co nejpokornji prosm
o prominut, pan Harkerov. Stalo se toti tohle: kdy profesor ho-
voil, piletl velk netopr a usedl na okenn praec. Posledn ud-
losti m naplnily takovm odporem k tm potvorm, e je vbec
nesnm, a proto jsem vyel ven, abych po nm stelil, jak to po-
sledn dobou veer dlvm, jakmile njakho zahldnu. Ty ses mi
kvli tomu pece vysmval, Arte.
Zashl jste ho? otzal se dr. Van Helsing.
Nevm, asi ne. Uletl smrem k lesu. A bez dalho slova si
znova sedl na sv msto. Profesor pokraoval ve vkladu.
Musme najti kadou z onch beden; a a se nm to poda, pak
toho netvora budeme muset bu v jeho doupti zajmouti nebo zabti
nebo sterilizovati hlnu, aby v n ji nemohl hledati bezpe. Tm
zpsobem ho nakonec dopadneme v lidsk podob mezi polednem a
zpadem slunce a znime ho ve chvli, kdy je nejslab.
A vy, pan Harkerov, se dnenho veera zastujete naeho po-
nn naposledy. Jste nm pli drah, ne abyste se vystavovala
takovmu nebezpe. A se dnes veer rozejdeme, nesmte se u vce
vyptvati. Jsme mui a leccos vydrme; jene vy muste bti na
hvzdou a na nadj. Budeme moci jednati mnohem svobodnji u
vdom, e vm nebude hroziti stejn nebezpe jako nm.
Vem mum vetn Jonathana se zejm ulevilo; mn vak pi-
padalo nesprvn, e by se oni mli vystavovat nebezpe a z ohled
na m snad i ohrozit sami sebe vdy sla je nejjistj ochranou.
Jejich rozhodnut vak bylo pevn, a by i to byla pro mne hok
pilulka, nezbvalo mi ne souhlasit s jejich rytskou p.
Pan Morris shrnul diskusi:
Nememe si dovolit ztrcet as, proto navrhuji, abychom si ne-
prodlen prohldli ten sousedn dm. as je pro hrabte vechno a
n rychl zkrok me zachrnit dal ob.
Piznm se, e se mi sevelo srdce, kdy se as k akci tak nhle
piblil; nic jsem vak neekla, protoe jsem se mnohem vc bla,
aby si snad o mn nezaali myslet, e jejich innost zdruji nebo j
dokonce pekm, a nevylouili m proto vbec ze svch porad.
- 243 -
Zatm ji odeli do Carfaxu a vzali s sebou nad, kterm si vymo-
hou pstup do domu.
Jako typit mui mi uloili, abych la na lko a spala; me snad
ena spt, kdy tm, koho miluje, hroz nebezpe? Pjdu si lehnout
a pi Jonathanov nvratu se budu tvit, e spm; alespo nebude
mt strach i o mne!

DENK Dr. SEWARDA

1. jna, 4 hodiny rno. Ve chvli, kdy jsme hodlali odejt z
domu, dostal jsem od Renfielda nalhavou prosbu, abych k nmu
neprodlen zael; pr mi chce sdlit nco nesmrn dleitho.
Vzkzal jsem mu, e k nmu pijdu rno, e te mm pln ruce pr-
ce. Oetovatel vak namtl:
Je velmi neodbytn, pane doktore. Dosud nikdy tak nenalhal.
Jen aby zase nedostal jeden ze svch zchvat zuivosti v ppad, e
k nmu nezajdete! Vdl jsem, e by nco takovho neekl bezd-
vodn, a proto jsem souhlasil: Dobr, pjdu tam hned. Ostatn jsem
podal, aby na mne nkolik minut pokali, e musm navtvit jed-
noho z pacient.
Vezmte m s sebou, pteli Johne, podal m profesor. Jeho
ppad m ve vaem denku velmi zaujal, vdy m nkolikrt jistou
souvislost s naim ppadem. Velice rd bych ho spatil, zejmna ve
chvli, kdy je jeho mysl zatemnna.
Smm rovn jt? nadhodil lord Godalming.
J tak? zeptal se Quincey Morris. Pikvl jsem a vichni jsme
vyli na chodbu.
Renfielda jsme zastihli ve stavu silnho vzruen, avak hovoil a
choval se mnohem stzlivji ne jindy. Byl si neobvykle jist sm
sebou; a dosud jsem se u lence s nm takovm nesetkal. Byl
dokonce pesvden, e jeho argumenty budou pijmny stejn jako
argumenty zcela normlnch lid. Veli jsme k nmu vichni tyi, ale
zpotku dn z mch druh nepromluvil. Renfield m podal,
abych ho okamit propustil z stavu a poslal dom. Svou dost
odvodnil plnm vylenm a podepel bezvadnm zdravotnm
stavem. Obracm se na vae ptele, prohlsil. Jist nebudou mt
- 244 -
nmitky, aby posoudili mj stav. Mimochodem jste m nepedsta-
vil. Byl jsem natolik pekvapen, e m v onu chvli ani nenapadlo,
jak podivn je pedstavovat lence v stavu choromyslnch. Z Ren-
fieldova chovn prtila jaksi dstojnost, ohlas bval spoleensk
rovnoprvnosti, a proto jsem mu ihned vyhovl: Lord Godalming;
profesor Van Helsing; pan Quincey Morris z Texasu; pan Renfield.
Renfield stiskl kadmu ruku a postupn pravil:
Lorde Godalmingu, ml jsem tu est bt ruitelem Vaeho otce
pro pijet do Windhamu; k svmu zrmutku jsem z vaeho titulu
usoudil, e ho ji vce nen mezi nmi. Vichni, kdo ho znali, ho ctili
a milovali; a jak jsem se doslechl, v mladch letech zaal jako prvn
pipravovat hoc rumov pun, npoj velmi oblben veer pi do-
stizch v Derby. Pane Morrisi, jist jste hrd na svj velk stt. Jeho
pijet do Unie je precedentem, kter jet me pinst dalekoshl
nsledky v budoucch dobch, a se ply i tropy budou chtt zavzat
psahou vlajce s pruhy a hvzdami. Takov smlouva se stane moc-
nm nstrojem rozmachu teprve tehdy, a konen vyjde najevo, e
Monroeova doktrna je politick podvod. A jak jen vyjdit radost, e
konen poznvm Van Helsinga? Ven pane, ani trochu se neo-
mlouvm, e jsem opomenul uvst v titul. Kdy nkdo jako vy
zpsob objevem neustlho vvoje mozkov hmoty revolun zm-
nu lby, pak je jakkoli konvence nemstn, protoe by ho degrado-
vala na adovho lovka. A proto vs, pnov, kte jste svou n-
rodnost, pvodem i vrozenmi vlastnostmi pedureni zaujmat
urit postaven v tomto mncm se svt, beru za svdky, e jsem
prv tak normln jako pinejmenm vtina lid, kte pln povaj
svch svobod. A jsem pesvden, e i vy, doktore Sewarde, kter
jste souasn lidumil, soudn znalec a vdec, budete povaovat za
svou morln povinnost jednat se mnou jako s lovkem ijcm v
mimodnch okolnostech. Svou posledn prosbu pednesl se zdvo-
ilou sebejistotou, nepostrdajc urit kouzlo.
Vechny ns to pochopiteln zarazilo. Pestoe jsem znal Ren-
fieldovu povahu i historii, byl jsem pesvden, e nabyl rozumu.
Zatouil jsem ujistit ho, e jsem pesvden o jeho duevnm zdrav a
e zadm vechny formality potebn k tomu, aby byl rno propu-
tn. Nakonec jsem vak usoudil, e s tak zvanm rozhodnutm
- 245 -
jet radji posekm; vdl jsem pece ji z dvjka, k jak nhlm
zmnm je tento pacient nchyln. Spokojil jsem se proto obecnm
prohlenm, e se zejm velmi rychle zotavuje, e si s nm rno
dle pohovom a pak usoudm, co by se dalo uinit, abychom mu
vyli vstc. To ho ovem vbec neuspokojilo, protoe mi rychle od-
vtil:
Pane doktore, bohuel jste zejm nepochopil m pn. Chci
odejt okamit te hned v tuto hodinu v tuto chvli,
jestli bych sml. as kvap a v na vslovn dohod se zubatou tvo
pece as podstatu smlouvy. Jsem pesvden, e tak skvlmu prak-
tikovi jako doktoru Sewardovi sta pedloit tak prostou, a pesto
tak zvanou prosbu, aby ji on zaruen splnil. Oste na mne pohl-
dl, a kdy mi z oblieje vyetl odmtnut, obrtil se k ostatnm a po-
zorn se na n zadval. Nenael danou odezvu, a proto pokraoval:
Je mon, e mj pedpoklad byl myln?
Ano, byl, odpovdl jsem mu oteven, ale pitom zejm i dosti
stroze. Po del zmlce pozvolna pravil:
Pak tedy asi budu muset uvst jin dvod sv prosby. Dovolte
mi, abych vs tedy sml podat o stupek o dobr skutek, o v-
sadu, i jak to chcete nazvat. Nyn u na vs nenalhm z osobnch
dvod, nbr v zjmu druhch. Nesmm vm prozradit vechny sv
dvody, mete mi vak vit, e jsou sprvn, prospn a ne-
sobeck a plynou z nejvyho smyslu pro povinnost. Kdybyste mi,
pane doktore, mohl nahldnout do srdce, jist byste schvlil po-
hnutky, kter m vedou. Vc, jist byste m zahrnul mezi sv nejlep
a nejupmnj ptele. Znovu na ns oste pohldl. Ve mn slilo
pesvden, e tahle nhl zmna argumentace je pouze dal for-
mou i fz duevn choroby, a proto jsem se rozhodl, e ho nechm
jet chvli mluvit. Ze zkuenosti toti vm, e se nakonec jako
vichni lenci sm prozrad. Van Helsing na nho hledl pevn a
neobyejn pronikav; nad soustedn upenm pohledem se mu
hust obo tm spojovala. Tnem, kter m v onu chvli ani ne-
pekvapil, protoe mluvil jako k sob rovnmu pekvapil m a
pozdji, kdy jsem si na nj vzpomnl , se Renfielda otzal:
Nemete nm oteven prozraditi skuten dvod, pro chcete
bti jet dnes v noci na svobod? Jestlie vae odpov uspokoj
- 246 -
mne lovka cizho, nezaujatho a zvyklho posuzovati vci bez
jakchkoli zbran , pak vm slibuji, e vm doktor Seward po-
skytne na vlastn odpovdnost a riziko vsadu, o ni ho dte. Ren-
field smutn zavrtl hlavou. Tvil se velmi ltostiv. Profesor pokra-
oval:
Nue, pane Renfielde, rozmyslete si to. Dovolvte se toho, e
zcela ovldte sv smysly, a snate se ns pesvditi o tom, e jste
pln normln. Nco takovho inte vy, lovk, o jeho duevnm
zdrav mme dvody pochybovati; nebyl jste pece dosud proputn
z lkaskho oetovn, jemu jste prv z tohoto dvodu podrobo-
vn. Jak tedy mme splniti povinnost, kterou jste nm sm uloil,
jestlie nm nepomete v sil nalzti nejvhodnj postup? Bute
rozumn a pomozte nm; a jestlie nm to bude mon, vyjdeme
vm vstc a splnme vae pn.
Renfield znovu zavrtl hlavou. Doktore Van Helsingu, nemm k
tomu co ci. Mte zcela pravdu, a kdybych sml mluvit, ani na oka-
mik bych nezavhal. Jene v tto zleitosti nejsem svm pnem.
Mohu vs jedin podat, abyste mi vili. Jestli m odmtnete, pak
odpovdnost nele na mn. Usoudil jsem, e je u na ase ukonit
tento vstup, kter zanal psobit a pli tragikomicky. Obrtil
jsem se ke dvem se slovy:
Pojte, ptel, ek ns prce. Dobrou noc.
Jakmile jsem vak stl u dve, nastala u pacienta dal zmna. Pi-
skoil ke mn tak rychle, e jsem ho na okamik podezral z novho
vraednho toku. M obavy vak byly bezpodstatn, protoe pro-
sebn vzthl pae a velmi pnliv adonil. Kdy pochopil, e prv
jeho velk vzruen ns stav proti nmu jet vc, protoe se tak vra-
cme do dvjch vztah, nalhal na mne jet draznji. Pohldl
jsem na Van Helsinga a v jeho och jsem zahldl stejn nzor. Za-
tvil jsem se proto jet trochu nestupnji, snad i tvrdji, a naznail
mu posunkem, e jeho sil je marn. U dve jsem u nho, nkoli-
krt postehl stejn, stle vzrstajc rozilen, kdy se doprooval
neho, o prv hodn stl, napklad kdy chtl koku. Byl jsem
proto pipraven, e i pi tto pleitosti pak vzpt zase upadne do
tup odevzdanosti. M oekvn se vak nesplnilo; naopak, jakmile
zjistil, e jeho prosba nebude vyslyena, rozilen ho tm pemoh-
- 247 -
lo. Vrhl se na kolena, pozdvihl pae, pokorn lomil rukama a zapla-
vil m proudem proseb; pitom mu po tvch stkaly slzy a obliej i
cel tlo vyjadovaly nejhlub pohnut.
Doktore Sewarde, snan vs prosm, vyslyte m a okamit m
propuste z tohoto domu. Polete m pry, jak a kam chcete; polete
se mnou dozorce s karabi a okovy; a m teba doprav do ale
ve svrac kazajce, spoutanho na rukou i na nohou; jenom m odsud
vyvete! Nevte, eho se dopoutte tm, e m tu nechvte. Mlu-
vm z hloubi srdce z hloubi due. Vbec nevte, komu tm ublte
a jak; a j vm to nesmm ci. Bda mn! Nesmm vm to ci! Pi
vem, co je vm svat, pi vem, co je vm drah pi lsce, kterou
jste ztratil pi nadji, kter ije ve jmnu Vemohoucho, od-
vete m odsud a zachrate mou dui ped zkzou. Copak m nesly-
te, love? Copak mi nerozumte? To se nikdy nepoute? Co
nevte, e te jsem zcela zdrv a pi smyslech, e nejsem dn le-
nec, kter dostal zchvat, nbr zcela normln lovk bojujc o
svou dui? Ach, vyslyte m! Vyslyte m! Puste m! Puste m!
Puste m!
Obval jsem se, e m dle tohle potrv, tm vc bude rozile-
nj, a ho nakonec peme zchvat. Uchopil jsem ho proto za ruku
a pozdvihl ho.
Tak toho u nechte! vyzval jsem ho pke. U s tm pestate!
To sta! Bte si lehnout a snate se chovat trochu klidnji.
Renfield okamit ustal a nkolik vtein na mne upen hledl.
Pak bez jedinho slova vstal, peel na druhou stranu pokoje a usedl
na pelest. Jak jsem ekal, dolo u nho opt k rezignaci. Odchzel
jsem z mstnosti jako posledn a Renfield mi tichm, zdvoilm hla-
sem pravil:
Pane doktore, doufm, e si rte do budoucna zapamatovat, e
jsem dnes v noci uinil vechno, co bylo v mch silch, abych vs
pesvdil.

- 248 -
kapitola 19/

1. jen, 5 hodin rno. Vypravil jsem se s ostatnmi na pro-
hldku domu s klidnou mysl; vdy jsem jet nikdy nevidl Minu
tak naprosto rozhodnou a sv. T m, e se bude dret stranou a
nech jednat ns mue. Vlastn m i trochu dsilo, e je vbec do
tto stran zleitosti zapletena; te vak u jej loha skonila,
dky jej energii, dvtipu i pedvdavosti mme cel pbh ve vech
souvislostech jasn ped sebou a vechno ostatn u me Mina pe-
nechat nm. Ten vstup s panem Renfieldem m druhy ponkud vy-
vedl z mry. Mlky se vrtili z jeho pokoje do pracovny. Tam se pan
Morris obrtil k dr. Sewardovi:
Posly, Jacku, jestli se t ten chlap nesnail oblafnout, pak snad
je to ten nejnormlnj blzen, co jsem kdy vidl. Nejsem si tak zce-
la jist, ale ekl bych, e ml njak vn dvod, a pokud mm prav-
du, pak asi tce nese, e mu to nevylo. Lord Godalming a j jsme
mleli, jen dr. Van Helsing dodal:
Pteli Johne, vy toho vte o lencch vc ne j. Jsem tomu rd;
obvm se toti, e rozhodovat j, jist bych ho byl ped tm posled-
nm hysterickm zchvatem propustil na svobodu. Jene lovk se
cel ivot u a pi svm nynjm posln nesmme nic riskovati, jak
by ekl ptel Quincey. Jsem rd, e to tak dopadlo.
Dr. Seward jim obma zamylen odpovdl:
Vm jen to, e s vmi souhlasm. Kdyby ten lovk byl oby-
ejnm lencem, urit bych byl vzal na sebe to riziko a uvil mu;
jene tady existuje tak jasn souvislost s hrabtem, e bych se asi
dopustil chybnho kroku, kdybych ustoupil jeho rozmarm. Nikdy
nezapomenu, jak m skoro stejn nalhav prosil o koku, a pak se
mi pokusil prokousnout hrdlo. Krom toho nazval hrabte svm
pnem a mistrem a teba se jen chce dostat ven, aby mu njakm
belskm zpsobem pomhal. Ta odporn bytost m ku pomoci
vlky, krysy i dal upry, pro by se tedy ostchal vyut pro sebe i
podnho lence? Je ovem pravda, e to Renfield myslel upmn.
Jenom doufm, e jsme se zachovali sprvn. Tohle vechno by
- 249 -
vzhledem k naemu posln lovka opravdu pipravilo o posledn
zbytek nerv! Profesor k nmu pistoupil, poloil mu ruku na rame-
no a vldn mu ekl:
Pteli Johne, nieho se neobvejte. Sname se konati svou po-
vinnost ve velmi trudnm a stranm ppad; meme jednati pouze
tak, jak uznme za nejlep. Meme se snad spolehnouti na nco
jinho ne na milosrdenstv bo? Lord Godalming se pedtm na
nkolik minut vytratil, ale te se ji vrtil. Zvedl do ve stbrnou
palku a pravil:
To star hnzdo me bt pln krys; s pomoc tto palky se
jich budu moci snadno zbavit! Pelezli jsme ze a zamili pmo k
domu; kdykoli vysvitl msc, bedliv jsme se skrvali ve stnu stro-
m. U vchodu otevel profesor branu, vyloil z n na prh adu
pedmt a rozdlil je na tyi hromdky, zejm pro kadho z ns.
Pak pravil:
Ptel, vydvme se do stranho nebezpe a potebujeme nej-
rozmanitj zbran. N neptel nen pouh duch. Uvdomte si, e
m slu dvaceti mu a e ho nelze pemoci pouhou silou, zatmco
nae krky i hrudi jsou z masa a krve, a proto je lze zlomiti i rozdrtiti.
Za uritch okolnost ho silnj mu nebo nkolik mu silnjch
ne on doke zadreti, ale nemohou mu ubliti; on vak nm ubli-
ti me. Musme si proto dti pozor, aby se ns nedotkl. Mjte toto
blzko srdce, pi tchto slovech podal mn jako prvnmu mal st-
brn kek stl jsem toti nejbl, zavste si tyhle kvty kolem
krku, zde mi podal vnec zvadlch esnekovch kvt, a pro svt-
tj neptele mjte tenhle revolver a tuhle dku. A pro vechny
ppady si mete tyhle malink elektrick lampiky pipevniti na
prsa. A konen to nejdleitj to, co nesmme zbyten znesv-
titi. Byl to kousek hostie; vloil ji do oblky a podal mi ji. Podobn
vyzbrojil i ostatn. A te, pteli Johne, kde jsou pakle? Jimi ales-
po oteveme dvee a nebudeme muset vniknouti do domu oknem
jako ped asem k slen Lucy.
Dr. Seward zkusil nkolik pakl a jeho zrunost chirurga mu by-
la ku prospchu. Nakonec nael vhodn pakl, nkolikrt jm otoil
sem a tam, zmek povolil a se skpavm cvaknutm odskoil. Opeli
jsme se o dvee, zrezavl veeje zaskply a dvee se pomalu ote-
- 250 -
vely. Ml jsem stejn pocit, jak jsem zail pi etb denku dr. Se-
warda, kdy popisoval otevrn hrobky sleny Westenrov; podobn
dojem mli zejm i ostatn, protoe vichni sebou trhli. Profesor
vykroil a jako prvn veel do otevench dve. In manus tuas,
Domine! prohlsil pokiovav se, jak pekraoval prh. Dvee jsme
za sebou zaveli, aby odraz svtla naich lamp na ns nhodou neu-
pozornil chodce na silnici. Profesor chvli bedliv zkouel zmek,
abychom pi ppadnm spnm odchodu nemli pote s odemyk-
nm. Pak jsme si rozsvtili lampiky a zaali hledat.
Paprsky malch lampiek se navzjem kiovaly a vrhaly nej-
rznj stny, zvtovan jet temnmi odrazy naich postav. Dol-
hal na m tsniv pocit, jako by byl mezi nmi jet nkdo ciz. To
chmurn prosted ve mn zejm vyvolalo iv vzpomnky na hrz-
n zitky z Transylvnie. Podobn pocity jsme mli nejspe vich-
ni, protoe jsem si viml, jak se i ostatn tak jako j ohlej pi se-
bemenm zvuku a kadm novm stnu.
Vude leela spousta prachu. Na podlaze ho bylo nakupeno do v-
e nkolika palc, krom mst, kde byly erstv otisky stop a kde
jsem ve svtle lampiky vidl ve speenm prachu vzorce cvok.
Stny byly pokryty silnou nerovnomrnou vrstvou prachu a v kou-
tech se pod jeho thou prohbaly potrhan spleti pavuin, podobajc
se starm crm. V hale leel na stole velk svazek kl; kad byl
oznaen zaloutlm ttkem. Zejm jich u bylo nkolikrte pouito,
nebo na stole bylo ve vrstv prachu nkolik mouh podobnch t,
kter tam zbyla, kdy profesor zvedl kle. Profesor se otoil ke mn
a ekl:
Vy tenhle dm znte, Jonathane. Obkreslil jste jeho plny a roz-
hodn o nm vte vc ne my. Kudy se dostaneme do kaple? Ml
jsem jakousi pedstavu o jejm umstn, i kdy jsem se pi minul
nvtv do n nemohl dostat. el jsem tedy naped a po chvilce
bloudn jsem se octl ped nzkm vchodem s dubovmi dvemi,
pobitmi eleznmi psy. Profesor si posvtil na mal plnek domu,
okoprovan z m korespondence tkajc se prodeje, a prohlsil:
Tady je to. Po krtkm hledn jsme nali ve svazku sprvn kl a
odemkli. Byli jsme pipraveni na nco nepjemnho, protoe oteve-
nmi dvemi k nm u zavanul slab odporn puch, jene s tak sil-
- 251 -
nm zpachem nikdo z ns nepotal! Ani jeden z mch druh nevi-
dl hrabte mezi tymi stnami, a j jsem se s nm setkval za jinch
okolnost, kdy bu pobval bez jdla ve svch pokojch, nebo spal
nasycen erstvou krv v polozboen krypt, kam ml pstup vzduch.
Jene tady byl prostor mal a stsnn a ovzdu mdl a smrdut,
nebo sem ji dlouho nikdo nevkroil. Zatuchl vzduch pl pachem
hlny, prosycenm smrdutmi vpary. Jak jen vystihnout ten zpach?
Nebyl to jen puch sloen ze vech lidskch chorob, oste a pronika-
v pchnouc krv, ale snad jako by tu hnila hniloba sama. Fuj! Jen si
na to vzpomenu, a u se mi obrac aludek. Jako by se tam zachytilo
kad netvorovo vydechnut a vyplnilo cel prostor pachem jet
odpornjm.
Jindy by takov zpach urit nae ponn ukonil; jene tady
lo o mimodnou zleitost a ona vzneen a stran povinnost, kte-
rou jsme na sebe vzali, nm dodvala nadlidskou slu. V prvnm
okamiku jsme sice bezdn ped onm hnusnm zvanem couvli,
ale vzpt jsme se jako jeden mu vzchopili, jako by to odporn
msto bylo zahradou plnou r.
Ne jsme se pustili do prohldky, profesor ns upozornil: Pede-
vm musme zjistiti, kolik beden tu zbylo; pak musme prozkoumati
kad otvor, kad kout a kadou trbinu a porozhldnouti se, zda
bychom nenali stopu, kter by nm prozradila, co se stalo se zbyt-
kem. Postail ovem jedin pohled, abychom zjistili, kolik beden tu
zstalo; byly toti tak objemn, e nemohlo dojt k mlce.
Z padesti jich tu zbvalo pouhch dvacet devt! Vtom jsem se
vylekal; spatil jsem toti lorda Godalminga, jak se nhle otoil a
vyhldl klenutmi dvemi do temn chodby. Podval jsem se tam
tak a na okamik se mi srdce zastavilo. Pipadalo mi, jako by odn-
kud ze stnu vyhlela zlovstn, oste ezan tv hrabte Draculy,
jeho orl nos, rud oi, rud rty, straideln bledost. Trvalo to jen
mik, nebo kdy lord Godalming poznamenal: Pipadalo mi, e
tam vidm njak obliej, ale byl to jen stn, a znovu se zaal rozhl-
et po kapli, namil jsem lampiku onm smrem a vyel do chodby.
Nikoho jsem vak nezastihl, a protoe tam nebyly vbec dn kou-
ty, dvee a vklenky, nbr pouze pevn zdi, nebyl by se tam mohl
- 252 -
nikdo skrt, ani on ne. Zejm zde byl strach otcem mylenky, a pro-
to jsem o tom radji pomlel.
Za nkolik minut jsem zahldl Morrise, jak prudce vykroil z kou-
ta, kter prv prohlel. Byli jsme m dl tm nervznj, take
jsme jeho pohyby sledovali vichni, a vtom jsme spatili svtlkujc
zi, mihotajc se jako hvzdy. Mimodk jsme couvli. Vude se roji-
lo plno krys!
Chvli jsme zstali stt jako pimrazeni. Jen lord Godalming byl
zejm na takov ppad pipraven. Piskoil k velkm dubovm,
elezem pobitm dvem, kter u dr. Seward popsal zven a kter
jsem sm kdysi vidl, otoil klem, odthl mohutn zvory a prudce
dvee otevel. Potom vythl z kapsy malou stbrnou palku a dlou-
ze pronikav zapskal. Nato se za domem dr. Sewarda ozval v odpo-
v ps tkot a za necelou minutu se pitili ti foxterii. Bezdn
jsme vichni ustoupili ke dvem a pitom jsem si viml, e tam je
vrstva prachu znan rozvena; odklizen bedny byly vyneseny tu-
dy. Za pouhou minutu, kter zatm uplynula, poet krys nesmrn
vzrostl. Hemily se vude a ve svtle lampiek, dopadajcm na jejich
mhajc se tmav tlka a jiskc vypoukl oka, vypadala mstnost
jako vyvenina poset svatojnskmi mukami. Psi se pihnali, ale
na prahu se prudce zarazili, vreli, pak najednou zvedli enichy a
zaali alostn vt. Krys valem pibvalo a my jsme vycouvali ven.
Lord Godalming zvedl jednoho ze ps, vnesl ho dovnit a postavil
ho na podlahu. Sotva se pes tlapkami dotkl zem, jako by se mu vr-
tila odvaha a vytil se na sv pirozen neptele. Ne vytepal z
nkolika krys ivot, rozprchl se ped nm zbytek tak rychle, e pro
ostatn psy, kter lord Godalming tak vhodil dovnit, zbylo jen vel-
mi mlo koisti, nebo vechna hav u mezitm zmizela.
Spolu s nimi jako by vyprchala tak tse, vdy i psi zaali ile
pobhat s radostnm tkotem a prudce se vrhali na lec neptele,
pevraceli je a vyhazovali je do vky. Vichni jsme dostali lep
nladu. Nevm, zda to zpsobily oteven dvee, jimi do kaple vnikl
erstv vzduch a vyistil zatuchl ovzdu, i leva z toho, e vidme
ven pod ir nebe; rozhodn vak z ns spadl pkrov hrzy a okol-
nosti naeho pchodu nm u ani nepipadaly tak chmurn. Pochopi-
teln jsme ani trochu nepolevili ve svm ponn. Zaveli jsme vnj-
- 253 -
dvee, zastrili zvory a otoili klem v zmku. Pak jsme vzali
psy a pustili se do prohldky domu. Nenali jsme nic jinho ne nad-
mrn mnostv prachu, zcela nedotenho, krom mch vlastnch
stop z doby, kdy jsem dm poprv navtvil. Psi u neprojevovali
jedinou znmku neklidu, a kdy jsme se vrtili do kaple, vesele tam
pobhali, jako by bylo lto a oni honili krlky v lese.
Vyli jsme z domu ve chvli, kdy na vchod u zaalo svtat. Dr.
Van Helsing vythl ze svazku kl od domovnch dve, peliv je
zamkl a kl vloil do kapsy.
Prozatm byla nae noc neobyejn spn. Nikdo z ns nedoel
jmy, jak jsem se obval, a zjistili jsme pesn poet chybjcch
beden. A nejvc m t, e jsme tento prvn a snad i nejobtnj
a nejnebezpenj krok uskutenili, ani jsme sem zavedli nai mi-
lou pan Minu. Uetili jsme ji tak toho, aby ve dne nebo v noci byla
jej mysl rozruovna vzpomnkami na podvanou, na zvuky nebo na
zpachy pln hrz, na kter by mon nikdy nemohla zapomenout. A
pokud lze usuzovat a particulari, pouili jsme se i o tom, e ta od-
porn hav, kter je hrabte poslun, pece jen nen tak zcela v jeho
moci. Vdy tyhle krysy jist pibhly na jeho zavoln stejn tak jak
vlci do jeho zmku, kdy jste chtl odejti nebo kdy ta neblah mat-
ka nakala. A pece se krysy rozpchly ped malmi psky mho
ptele Arthura, jako kdy do nich stel! Ns ovem ekaj jin zle-
itosti, jin nebezpe, jin obavy, a ten netvor nepouil dnes v noci
sv moci nad zvat ani poprv, ani naposledy! Nejsp se odebral
jinam. Nech! Alespo nm poskytl monost dti mu ach v tto he,
kterou hrajeme o lidsk due. A te pojme dom. Co nevidt se
rozedn a my mme dvody bti spokojeni s vsledky thle prvn
noci. Stejn nm jsou nejsp jet pisouzeny mnoh dal noci a
dny, mon jet vc naplnn nebezpem; nesmme vak ustati a
ped dnm nebezpem neustoupme.
Dm byl pi nvratu tich, jen v jednom odlehlm sle nakal n-
jak ubok a z Renfieldova pokoje se ozvalo tich stnn. Toho
chudka jako kadho duevn chorho lovka nejsp trpily zby-
ten trzniv pedstavy.
Veel jsem po pikch do naeho pokoje; Mina spala a oddycho-
vala tak potichu, e jsem se k n musel sklonit, abych ji slyel. Vypa-
- 254 -
d bled ne jindy. Jsem upmn rd, e nebude mt nic spolenho
ani s nam budoucm konnm, ba ani s naimi poradami. Je to pli
tk bm pro enu. Pvodn jsem si to nemyslil, jene te ano.
Jsem proto rd, e jsme se tak dohodli. Leccos, co by zaslechla, by ji
mohlo vydsit; jestlie by ovem jednou pojala podezen, e nco
zatajujeme, pak by bylo asi vhodnj j to vyjevit, ne to ped n
skrvat. Proto je lep, e n kol bude pro ni zapeetnou knihou
alespo do t doby, ne j budeme moci ci, e vechno je skoneno
a svt zbaven netvora z pekel. Na potku to bude urit svzeln
zachovvat ped n mlen po tak dlouh dob dvrn otevenosti.
Nesmm se vak dt zviklat, ztra prost pomlm o naem nonm
vlet a odmtnu j sdlit cokoli z toho, co se odehrlo. Lehnu si na
pohovku, abych ji neruil.

1. jna, pozdji. Bylo vlastn pirozen, e jsme vichni za-
spali; mli jsme za sebou run den a v noci jsme si vbec neodpo-
inuli. I Mina byla zejm vyerpna; probudil jsem se toti jet
ped n, akoli u slunce stlo hodn vysoko, a musel jsem na ni dva-
krt i tikrt zavolat, aby se probudila. Spala dokonce tak tvrd, e
m v prvnch okamicch ani nepoznvala, ale hledla na m s vra-
zem naprostho dsu jako nkdo, kdo se probr ze zlho snu. St-
ovala si, e je trochu maltn, a tak jsem ji nechal v posteli. Vme
u, e bylo odvezeno dvacet jedna beden. Za pedpokladu, e pi
kadm sthovn jich bylo odvezeno najednou nkolik, budeme je
snad moci vyptrat vechny. Zajdu dnes za Thomasem Snellingem.

DENK Dr. SEWARDA

1. jna. Dopoledne ke mn veel do pokoje profesor a pro-
budil m. Byl veselej a spokojenj ne jindy a vsledky verej
non vpravy mu zejm trochu zlepily nladu. Hovoili jsme o
naem nonm dobrodrustv a vtom ekl:
Ten v pacient m velmi zajm. Sml bych ho s vmi dnes do-
poledne navtviti? A jestlie snad budete zaneprzdnn, mohl bych
ho teba vyhledati sm, ano? Setkn s lencem, kter diskutuje o
filosofii a mluv rozumn, je pro m zcela nov zkuenost. Musel
- 255 -
jsem zadit nco nalhavho, a proto jsem prohlsil, e budu jenom
rd, zajde-li k nmu sm, pokud ovem mu to nevad; alespo ho
nemusm zdrovat. Zavolal jsem oetovatele a dal mu pslun po-
kyny. Jet ped odchodem jsem profesora varoval, aby snad nedo-
chzel k nesprvnm zvrm o Renfieldovi. J jenom chci, aby se
rozhovoil o sob a o sv chorobn pedstav tkajc se povn
ivch tvor, podotkl profesor. Jak jsem si peetl ve vaem ve-
rejm zpise, ekl pece pan Min, e v nco takovho kdysi vil.
Pro se usmvte, pteli Johne?
Odpuste, ekl jsem. Ale odpov je zde. Poloil jsem ruku
na popsan listy. Ve chvli, kdy n zdrav a uen lenec hrd
prohlsil, e mval ve zvyku povat iv tvory, ml sta jet pots-
nna mouchami a pavouky, kter zhltal tsn ped pchodem pan
Harkerov do pokoje. Te se usml Van Helsing. Vborn! Mte
dobrou pam, pteli Johne. Ml jsem si to zapamatovati. Snad pr-
v tahle kivolakost mylenek a pamti in studium duevnch cho-
rob tak fascinujcm. Teba vytm ze lenstv tohohle blzna vc
poznatk ne z pednky nejvtho uence. Kdov? Pokraoval
jsem v prci a pomrn brzy jsem vydil vechny sv povinnosti.
Asi neuplynulo ani pli mnoho asu, vdy Van Helsing se u zase
vrtil do pracovny. Stl ve dvech a zdvoile se zeptal: Rum?
Ani trochu. Pojte dl. U jsem skonil, jsem voln. Jestli chce-
te, tak tam te spolu zajdeme.
Nen teba, u jsem ho vidl.
Nue?
Obvm se, e si m pli nev. Nae rozmluva trvala krtce.
Kdy jsem k nmu veel, sedl uprosted pokoje na stolice, lokty na
kolenou, na oblieji vraz zavil nespokojenosti. Oslovil jsem ho co
nejvldnji a nejzdvoileji. Vbec neodpovdl. Vy m ne-
poznvte? zeptal jsem se ho. Jeho odpov nebyla prv lichotiv.
Znm vs dost dobe; jste ten star blzen Van Helsing. Byl bych
velmi rd, kdybyste se i se svmi idiotskmi teoriemi o mozku od-
klidil jinam. K ertu se vemi pitommi Holanany! Vc u ne-
promluvil a jenom dle zatvrzele a zachmuen sedl a vbec si m
nevmal, jako bych ani nebyl v mstnosti. Tm jsem tedy piel o
monost pouiti se od tohoto tak rozumnho lence; proto zajdu,
- 256 -
jestli dovolte, k na drah pan Min a naerpm od n slova tchy.
Pteli Johne, nevslovn m t, e ta nae stran zleitost ji u
nebude trzniti a rozdrati. Budeme sice velmi postrdati jej pomoc,
ale tak je to lep.
Z plna srdce s vmi souhlasm, odvtil jsem vn, protoe jsem
ho v tto zleitosti nechtl zviklat. A s tm pan Harkerov radji
nem nic spolenho. To vechno je a pli zl pro ns, mue znal
svta, kte jsme se za ivota u mnohokrt octli v zkch. Jene
tahle vc nen nic pro enu, a kdyby s n i nadle mla nco spole-
nho, za njak as by j to urit ublilo.
Van Helsing tedy odeel popovdat si s pan Harkerovou a s Har-
kerem; Quincey a Arthur ptraj po zmizelch bednch s hlnou, j
jet dokonm, co mm na prci, a veer se tu vichni shledme.

DENK MINY HARKEROV

1. jna. Je pro mne nezvykl bt ponechna v nevdomosti,
jak tomu je dnes; adu let se mi Jonathan pln se vm svoval, a
te mi urit nkter zleitosti zamluje, a to ty nejdleitj. Po
verej nav jsem dnes rno dlouho spala, a akoli tak Jonathan
vstval pozd, pece jen se probudil pede mnou. Ped odchodem
jet se mnou velmi nn a mile pohovoil, ale ani slovem se ne-
zmnil o tom, co se udalo pi prohldce domu hrabte Draculy. Pi-
tom urit vdl, jak hrozn jsem zvdav! Uboh drahouek! Zej-
m ho to trpilo vc ne mne. Vichni se dohodli, e m do sv stra-
n prce u dle zatahovat nebudou, a j jsem s tm souhlasila. Ale ta
pedstava, e nco pede mnou taj! A te brem jako hloup, tebas
vm, e vechno vyplv z nesmrn lsky mho manela a sprv-
nch, ano sprvnch mysl tch ostatnch odvlivc...
Tak, to mi opravdu prosplo. No, jednoho dne mi Jonathan stejn
vechno pov, a aby si snad ani na chvilku nemyslel, e mu j nco
zatajuji, povedu si denk dl jako obvykle. A kdyby mi pak snad n-
kdy nedvoval, uku mu ho a on si bude moci pest kad hnut
mho srdce. Dnes je mi podivn smutn a stsnn. Nejsp je to re-
akce na to non hrozn vzruen.
- 257 -
Kdy vera veer vichni odeli, la jsem si lehnout, jak mi na-
dili. Nebyla jsem ospal a svrala m zkost. Pemlela jsem o
vem, co se udalo od okamiku, kdy Jonathan za mnou pijel do
Londna, a pipad mi to jako hrzn tragdie, kde osud neodvratn
spje k njakmu pedem urenmu cli. Kad in, a u se nm
zdl sebesprvnj, jako by vdy pivodil prv ten vsledek, kter
si nejm pejeme. Kdybych nebyla odjela do Whitby, snad by chu-
dk Lucy jet byla mezi nmi. Nvtvy hbitova si oblbila a po
mm pjezdu, a kdyby tam nebyla chodila se mnou ve dne, jist by
tam nebyla la ve spnku; a kdyby tam nebyla la v noci a ve spnku,
nebyl by ji ten netvor zahubil tak, jak to uinil. Ach, pro jsem vbec
jela do Whitby? Vida, u zase brem! Co se to dneska vlastn se
mnou dje? Tohle musm Jonathanovi zatajit; dozvdt se, e jsem za
jedin dopoledne u dvakrt plakala j, kter sama od sebe nikdy
neplu a kter kvli Jonathanovi nemusela vyronit jedinou slzu ,
tak by se chudk usouil! Budu se tvit staten a Jonathan nepozn,
i kdy mi bude do ple! Tohle prost pat k vcem, kterm se my
uboh eny musme nauit...
Ani si nevzpomnm, jak jsem vera veer usnula. Jen si pamatuji,
e jsem nhle zaslechla tkot ps a z pokoje pana Renfielda, kter je
kdesi pod mm, vychzela smsice podivnch zvuk, jako kdy n-
kdo hodn hlun o nco adon. A pak se vude rozhostilo ticho,
ticho tak hlubok, a m mtlo. Vstala jsem a vyhldla z okna. Vude
byla tma a klid, a ern stny vrhan msnm svtlem jako by byly
prodchnuty mlenlivm tajemstvm. Nic se ani nezachvlo, vechno
bylo ponur a nehybn jako smrt nebo osud; jedinou znmkou exis-
tence ivota a prody snad byla jen zk stuka blav mlhy, plc
se nekonen pomalu pes trvnk k domu. To, e jsem zaala myslet
na nco jinho, mi zejm pomohlo; jakmile jsem se vrtila zpt do
postele, uctila jsem, jak m zmh ospalost. Chvli jsem klidn lee-
la, ale pesto jsem nemohla usnout. Vstala jsem tedy a znovu vyhld-
la z okna. Mlha se ila a byla u tak blzko domu, e jsem vidla,
jak se hust kup u zdi a plaz se vzhru k oknm. Chudk Renfield
se choval hlunji ne pedtm, a akoli jsem nepochopila jedin slo-
vo, kter pronesl, pece jen jsem z jejich tnu vyrozumla, e o nco
pnliv pros. Pak se ozval hluk zpasu a mn bylo jasn, e jsou u
- 258 -
nho oetovatel. Tak jsem se vylekala, e jsem vlezla do postele,
zacpala si ui a pikrvku pethla pes hlavu. V tu chvli jsem neby-
la ani trochu ospal, alespo jsem se to domnvala. Zejm jsem vak
usnula, protoe si do rna, kdy m Jonathan vzbudil, nepamatuji na
nic jinho ne na sny. Trvalo mi toti chvli, ne jsem si s obtemi
uvdomila, kde vlastn jsem a e je to Jonathan, kdo se nade mnou
skln. Mj sen byl velmi podivn, tm typick pklad toho, jak se
sen probouzejcho lovka proln s jeho mylenkami nebo v nich
pokrauje.
Pipadalo mi, e spm a ekm na Jonathanv nvrat. Stran jsem
se o nho bla a nebyla jsem vbec schopna cokoli dlat; ruce, nohy i
mozek jsem mla jako ochrnut, take nic nemlo obvykl tempo.
Spala jsem neklidn a pemlela. Potom jsem si zaala uvdomovat,
jak vzduch v pokoji je tk, vlhk a chladn. Odhrnula jsem pi-
krvku z oblieje a pekvapen shledala, e jsem obklopena jakousi
mlhou. Plynov plamnek, kter jsem nechala zaplen pro Jonatha-
nv nvrat a pouze ho trochu sthla, pronikal jen jako nepatrn rud
jiskika mlhou, kter zhoustla a vnikla do pokoje. Uvdomila jsem
si, e jsem pece pedtm, ne jsem si lehla, okno zavela. Chtla
jsem vstt, abych se o tom pesvdila, ale jaksi olovn te mi
ochromila dy a dokonce i vli. Zstala jsem tedy trpliv leet; nic
vc. Zavela jsem oi, pesto jsem vak vidla zpod zavench vek.
(Je fantastick, jak kousky nm provdj sny a jak pohotov jim
pizpsobujeme svou fantazii.) Mlha stle houstla, a te u jsem vi-
dla, kudy vnik dovnit; prtila do pokoje jako kou nebo jako
bl pra vrouc vody nikoli oknem, nbr sprami dve. Neustle
houstla, a nakonec vytvoila v pokoji jaksi sloup dmu, jeho vr-
cholkem prozaoval plynov plamnek jako rud oko. V hlav mi
zaaly vit mylenky stejnm zpsobem, jakm te vil sloup dmu
v pokoji, a napadla mi slova Psma: Sloup oblakov za dne a sloup
ohniv za noci. e by se mi ve spnku dostalo duevn posily? Jen-
e sloup byl stvoen z tchy denn i non, vdy v rudm oku byl
ohe, a to m okamit neobyejn upoutalo. Hledla jsem tam, a tu
se ohe rozdlil a mlhou se na m pronikav upraly dv rud oi, jak
se o nich zmnila Lucy ve chvilkovm zmaten mysli tehdy na
tesu, kdy paprsky zapadajcho slunce dopadly na okna kostela
- 259 -
Panny Marie. Vtom jsem si s hrzou uvdomila, e i Jonathan vidl,
jak se ony ti stran eny stejn zhmotuj z vc mlhy v msnm
svtle, a zejm jsem ve snu omdlela, protoe se mi vechno zmnilo
v ernou przdnotu. Krtce pedtm, ne jsem pozbyla vdom, mi
m obrazotvornost ukzala bl nejasn obliej, sklnjc se ke mn
z mlhy. Takovch sn se musm vyvarovat, kdyby jich toti bylo
pespli, jet by lovka pipravily o rozum. Nejradji bych si dala
od dr. Van Helsinga nebo dr. Sewarda pedepsat njak prek na
span, bojm se vak, abych je nevylekala. A kdyby vdli, e se mi
te zdl takov sen, jist by mli o mne jet vt strach. Dnes se
rozhodn pokusm o klidn spnek. Jestli se mi to nepoda, popro-
sm je ztra veer o dvku chloralu; pro jednou mi to neukod a za-
ru mi to neruen spnek. Verej noc m znavila vc, ne kdy-
bych vbec nespala.

2. jna, 10 hodin veer. Na dneek jsem spala, nic se mi vak
nezdlo. Zejm jsem spala tvrd, protoe m neprobudil ani Jo-
nathan, kdy si el lehnout. Spnek m vak neosvil, ctm se dnes
hrozn slab a maltn. Vera jsem se cel den pokouela trochu st
nebo jsem podimovala. Odpoledne mi vzkzal pan Renfield, zda
bych ho mohla navtvit. Chudk, byl velmi mil a ped odchodem
mi polbil ruku a svil m do pe bo. pln m to dojalo, a kdy-
koli si na nho vzpomenu, rozplu se. Tohle je dal slabost, na kte-
rou si musm dt pozor. Jonathan by se rmoutil, kdyby vdl, e jsem
plakala. On i ostatn byli a do veee mimo dm a vrtili se unaveni.
Ze vech sil jsem se snaila je rozveselit, a myslm, e jsem tm pro-
spla i sob; zapomnla jsem toti na vlastn navu. Po veei m
poslali na loe a vichni si li vykouit doutnk, jak tvrdili; j ovem
vm, e si chtli navzjem sdlit, co kad z nich za dneek zjistil. Z
Jonathanova chovn jsem poznala, e m njakou dleitou zprvu.
Nebyla jsem tak ospal, jak se dalo ekat. ekla jsem proto ped od-
chodem dr. Sewardovi, e jsem pedelou noc nespala dobe, a po-
dala ho, aby mi dal uspvac prostedek. Velmi laskav mi ho nam-
chal a dal mi ho s upozornnm, e je velmi mrn a e mi neubl...
Vzala jsem si ho a te ekm na spnek; stle jet nepichz. Snad
jsem se nedopustila chyby; jakmile toti se mnou spnek zan flir-
- 260 -
tovat, pepad m nov obava: e je ode mne blhov takhle se sama
pipravit o schopnost bdt. Teba bych mla bdt. Spnek u pichz.
Dobrou noc.

kapitola 20/

1. jna, veer. Thomase Snellinga jsem zastihl v jeho domku v
Bethnal Greenu, ale bohuel nebyl vbec s to si na cokoli vzpo-
menout. Nadje na pivo, kterou v nm vyvolal mj ohlen pchod,
ho natolik nadchla, e zaal hit pedasn. Od jeho manelky,
zejm poctiv, utlaen due, jsem se dozvdl, e Snelling pouze
pomh jistmu Smolletovi, kter je vedoucm zvoznick party.
Odjel jsem proto do Walworthu a nael pana Josefa Smolleta doma,
jak v koili prv popj aj. Je to mil, inteligentn chlapk, typick
podn, spolehliv dlnk, s vlastnmi, nikm neovlivnnmi nzo-
ry. Na phodu s bednami si dobe pamatoval, z tajemnch hlubin
zadn kapsy kalhot vythl fantasticky ohmatan zpisnk, nahldl do
hieroglyfickch poznmek, napsanch tlustm, napl u smazanm
psmem, a sdlil mi o bednch ve, co jsem chtl vdt. Z Carfaxu
jich odvezl celkem dvanct, z toho est do Mile End New Townu,
Chicksand Street slo 197, a druhch est do Bermondsey, Jamaica
Lane. Hrab ml zejm v myslu rozmstit sv hrzn toit po
celm Londn, a proto si asi vybral naped tato msta, aby odtud
mohl bedny pozdji rozvet dle. Systematinost, s n si ponal,
naznaovala, e se urit nehodl omezit na tyto dv londnsk kon-
iny. U te m zchytn body na vchodnm okraji jak severnho
Londna, tak jinho Londna a na jihu. Urit nehodl ze svho
belskho plnu vypustit sever a zpad nemluv o samotn City
a stedu elegantnho Londna na jihozpad a zpad. Podal jsem
proto Smolleta, aby mi ekl, zda byly z Carfaxu odvezeny jet nja-
k dal bedny. Odpovdl:
Vte, fe, zachoval ste se ke mn prima, dal jsem mu toti pl
libry, a j vm teda eknu vechno, co vm. Asi ped tyma dnoma
- 261 -
sem v hospod U zajce a ps v Pinchers Alley slyel vykldat
jakhosi Bloxama, jak prej se svm kmoem mli kou stran
pranou makaku v jednom starm barku v Purfleetu. Tady se jina
zrovna moc podobnejch vc nevyskytne, a tak si myslm, e by vm
Sam Bloxam vo tom moh ct vc... Zeptal jsem se ho, zda by mu
stlo za pl libry zjistit mi jeho adresu. Dopil aj, vstal a prohlsil, e
ji tedy pjde rovnou zjistit. U dve se zastavil a ekl:
Helete, fe, je zbyten, abych vs tady zdroval. Sama mu
najt hned nebo mon pozdjc; ale nejsp stejn nebude vbec
schopnej vm nco kloudnho povdt. Jak Sam zane chlastat, tak
je to dlo! Kdy mi dte voblku se znmkou a adresou, vyetm,
kde byste Sama moh zastihnout, a et ver to hodm na postu. Na
kadej pd se za nm vypravte hned po rnu, protoe pozdjc byste
ho u nemusel stihnout. Sam je toti rann pte, i kdy veer ped-
tm chlast.
Byl to rozumn nvrh, a proto jsme poslali jedno z jeho dt, aby
za penny koupilo oblku s listem papru a zbytek si ponechalo. Na
oblku jsem napsal adresu, nalepil znmku, a kdy mi Smollet znovu
zvazn slbil, e mi adresu pole, jen co ji zjist, vypravil jsem se
dom. U jsme rozhodn na stop. Dnes veer jsem unaven a chce se
mi spt. Mina u sp jako dudek a je a pli pobledl; oi m zarud-
l, jako by byla plakala. Chudek, urit ji trp, e ji nechvme v
nevdomosti, a dl si o mne i o ostatn dvojnsobn starosti. Presto
je to tak nejlep. A se radji te takhle mrz a trp, ne aby se ner-
vov zhroutila. Lkai zcela sprvn nalhali, aby s tm nemla nic
spolenho. Tohle bm mlen spov hlavn na mn, a nesmm se
tedy dt zviklat. Za dnch okolnost s n o tom nezanu mluvit.
Snad to ani nebude tak obtn, vdy sama si v cel zleitosti ukl-
d rezervu a od okamiku, kdy jsme j sdlili sv rozhodnut, se o
hrabti nebo jeho inech ani jednou nezmnila.

2. jna, veer. Dlouh, namhav a vzruujc den. Rann po-
tou mi dola mnou nadepsan oblka s upinnm lstkem, na nm
neuml ruka napsala tesaskou tukou:
Sam Bloxam, U Kormorna, 4 Poters Cort, Bartel Street,
Walworth. Ptejte se po hausmajstrovi.
- 262 -
Byl jsem jet v posteli, kdy mi byl dopis doruen, a tak jsem
vstal, ani jsem vzbudil Minu. Vypadala unaven, neten, byla ble-
d a zejm j vbec nebylo dobe. Usoudil jsem, e ji radji nepro-
budm, ale e po nvratu z tto dal vpravy zadm jej odjezd do
Exeteru. Bude jist spokojenj ve vlastnm dom, kde se bude moci
pln zabvat kadodennmi povinnostmi, ne tady mezi nmi, kde
jen tpe v nejistot. Zastavil jsem se pouze na okamik u dr. Sewarda
a sdlil mu, kam jedu; slbil jsem, e mu vechno, co zjistm, povm
po nvratu. Odjel jsem do Walworthu a s jistmi potemi jsem nael
Potters Court. Pn Smolletv pravopis m zmtl, take jsem se ptal
po Poters Court msto po Potters Court. Kdy jsem vak nakonec tu
uliku nael, objevil jsem bez dalch nesnz noclehrnu U Kormo-
rna. Mue, kter se ukzal ve dvech, jsem se zeptal na domovn-
ka. Ten zavrtl hlavou: J tu dnho neznm. Tady nikdo takovej
nejni. V ivot sem tu vo nikom takovm neslyel. Tady dnej ta-
kovej chlap nebydl, ani nikde jinde! Vythl jsem tedy Smolletv
dopis, a jak jsem si ho znovu etl, napadlo mi, e pisatel asi napsal
nesprvn nejen nzev uliky, nbr i informtorovo zamstnn.
Co jste za? otzal jsem se neznmho.
J sem domc, odpovdl. Byl jsem tedy na sprvn stop;
Smolletova chud slovn zsoba m tedy u podruh spletla. Staila
plkoruna a vechno, co domc vdl, mi bylo k dispozici. Zjistil
jsem, e pan Bloxam tu v noci na dneek vyspval verej opici a v
pt hodin rno odeel do prce do Poplaru. Domc nevdl, kde tam
vlastn pracuje, ml jen matn dojem, e to je k modern skladi-
t, a s tmto kusm sdlenm jsem se prost vydal do Poplaru. Tepr-
ve krtce ped polednem se mi v jedn hospdce, kde prv nkolik
dlnk obdvalo, podailo zjistit, kde to stavenit vlastn je. Podle
jednoho z dlnk se v Cross Angel Street stav jaksi chladrna, a
protoe tohle odpovdalo pojmu modernho skladit, ihned jsem
se tam vypravil. Rozmluva s nevrlm vrtnm a jet nevrlejm po-
lrem, podpoen platkem, m zavedla na Bloxamovu stopu; prohl-
sil jsem polrovi, e mu jsem ochoten zaplatit Bloxamerovu denn
mzdu, kdy tomu chlpkovi budu smt poloit nkolik soukromch
otzek, a tak pro nho vzkzali. Vypadal velmi mazan, i kdy ml
trochu drsn zpsob vyjadovn i chovn. Slbil jsem mu, e mu za
- 263 -
jeho informace dobe zaplatm, a hned jsem mu dal zvdavek. Sdlil
mi, e vykonal dv cesty z Carfaxu do jednoho domu na Piccadilly a
e tam z Carfaxu dovezl devt velkch beden zatracen t-
kejch; kon i povoz si najal sm. Na mj dotaz, zda by mi mohl ci
slo domu na Piccadilly, odpovdl:
Vte, fe, j numera zapomnm, ale bylo to jen nkolik dve
vod toho nedvno postavenho velkho blho kostela, nebo co to
vlastn je. V tom barku byla spousta prachu, ale to nebylo nic proti
tomu, jak to vypadalo v dom, vodka sme ty zatraceny bedny vod-
vezli.
Jak jste se dostal do tch dom, oba byly pece zameny?
Ten ddek, co m najal, u na m v tom barku v Purfleetu ekal.
Pomoh mi ty bedny zvednout a naloit. A se propadnu, ale tak sil-
nho chlapa sem et nevidl, a pitom to byl ddek s blm knrem a
tak hubenej, e by snad ani nemoh vrhat dnej stn!
Pi tchto slovech mi pejel po tle mrz.
Von vm zvedal konce beden, jako by to byly katulky aje, a j
se moh ztrhat, ne se mi podailo zvednout svj konec a nejsem
dnej pprka!
A jak jste se dostal do onoho domu na Piccadilly?
Von vm tam u byl. Musel vyjet u pede mnou a dojel tam
dv. Dy sem zazvonil, sm mi piel votevt a pomhal mi vodnst
bedny do haly.
Vech devt?
Jo, napoprvn sem vez pt a podruh tyi. Byla to dost such
fuka, a tak si u ani nepamatuju, jak sem se dostal dom. Peruil
jsem ho:
Ty bedny zstaly v hale?
Jo, je to velk hala a nic jinho v n nebylo.
Pokusil jsem se vyzvdt jet dal podrobnosti: dn kl jste
neml?
Ani jednou sem nepoteboval kl nebo nco jinho. Ten starej
pn mi vdycky votevel sm, a dy sem vodjel, sm za mnou zavel.
Jak to bylo naposledy, to si u nepamatuju jene za to me p-
vo.
A na slo toho domu si nevzpomnte?
- 264 -
Ne, milospane. Ale s tm nedlejte dn strachy. Je to vysokej
bark s kamennm prelm, arkem a vysokejma schodama ped
dvema. Na to schodit si dobe pamatuju, dyk sem po om musel
vynet ty bedny s trema povaleema, kter si chtli pivydlat pr
up. Ten starej pn jim dal nkolik ilink, a dy ti chlapi vidli,
kolik toho dostali, chtli et vc. Jene von vm jednoho z nich po-
padl za lmec a mlem ho schodil ze schodou. A tak vichni radj s
nadvkama vodeli. Pesvden, e podle tohoto popisu ten dm
najdu, zaplatil jsem svmu pznivci za informace a rozjel se na Pic-
cadilly. Zskal jsem dal smutn poznatek: hrab zejm doke
zvldnout bedny zcela sm. Pak ovem si musme pospit; te, kdy
u vhodn rozmstil vt poet beden, urit kdykoli doke ostatn
nepozorovan dopravit na libovoln msto. Na Piccadilly Circusu
jsem propustil droku, el dl pky smrem k zpadu a za klubem
Junior Constitutional jsem nael popsan dm. Konen jsem tedy
objevil dal Draculv kryt. Dm vypadal, jako by ji lta nebyl
obvn. Okna byla pokryta silnou vrstvou prachu, okenice byly ote-
veny, trmy ve zdi asem zernaly, ze eleza u vtinou odprskala
barva. Zejm jet donedvna visela na balkn velk nvstn tabu-
le; byla u strena a zstaly po n pouze hky, na nich byla pipev-
nna. Za zbradlm balknu jsem zahldl nkolik voln lecch pr-
ken s ble natenmi okraji. Co bych jen byl dal za to, kdybych tu
nvstn tabuli mohl vidt neporuenou; snad by mi poskytla vodtko
k zjitn majitele domu. Vzpomnl jsem si na vlastn zkuenosti s
vyhlednm a koup Carfaxu a byl jsem pesvden, e kdyby se mi
podailo vyptrat dvjho majitele, jist bych si mohl zjednat p-
stup do domu.
Na Piccadilly se tedy prozatm vc zjistit a vc dlat nedalo; el
jsem se proto podvat na zadn st domu v nadji, e teba tam budu
moci nco podniknout. Vtina dom na Piccadilly byla obydlena, ve
stjch tedy panoval il ruch. Vyptval jsem se nkolika tolb a
pacholk, kter jsem tam potkal, zda by mi mohli nco o tom domu
ci. Jeden z nich mi sdlil, e jak se doslechl, pr ho nedvno nkdo
koupil, nevdl vak kdo. ekl mi, e jet ped asem na nm visela
tabule s npisem Na prodej a e snad by mi o tom mohla nco po-
vdt zprostedkovatelsk firma Mitchell, synov & Candy; jak si
- 265 -
toti pamatuje, bylo na tabuli jejich jmno. Nechtl jsem na nho
psobit pli zvdav anebo mu zbyten mnoho prozradit, a tak
jsem mu obvyklm zpsobem podkoval a odeel. U se eilo, na-
stvala podzimn noc, a radji jsem tedy neztrcel as. V hotelu Ber-
keley jsem si zjistil adresu firmy Mitchell, synov & Candy a za
chvli jsem u byl v jejich kanceli v Sackville Street.
Pijal m velmi zdvoil, ale prv tak nesdln pn. Informac, e
dm na Piccadilly pi na rozmluv ho neustle nazval pan-
skm sdlem je u prodn, povaoval mj dotaz za vyzen.
Kdy jsem se ho zeptal na kupce, vyhrnul jet o trochu vc obo a
po nkolika vteinch mlen odpovdl:
Ten dm je prodn, pane.
Promite mi, namtl jsem stejn zdvoilm tnem, jene j
mm zvltn dvod, pro si peji zjistit, kdo ho koupil.
Znovu se odmlel, tentokrte trochu dle, a jet vc vyhrnul obo-
. Ten dm je prodn, pane, strun opakoval.
Jist vak nemte nmitky proti tomu, abyste mi sdlil jmno
kupce, ekl jsem.
Lituji, ale mm nmitky. Firma Mitchell, synov & Candy spra-
vuje zleitosti svch zkaznk s nejvt diskrtnost. Byl to zej-
m typick pedant a nemlo smyslu poutt se s nm do sporu. Usou-
dil jsem, e nejlep bude utkat se s nm jeho zbranmi. Namtl jsem
proto:
Vai zkaznci mohou bt astni, pane, e tak bedliv stete
jejich dvru. Vdy i j pracuji v tomto oboru. Podal jsem mu na-
vtvenku. V tomto ppad m neponouk zvdavost, zastupuji
lorda Godalminga, kter si peje zskat informace o nemovitosti, je
podle jeho zprv pr jet nedvno byla na prodej. M slova dodala
cel zleitosti jin zabarven. ednk odpovdl:
Kdybych mohl, rd bych vm poslouil, pane Harkere, a zejmna
rd bych poslouil Jeho Milosti. Kdysi jsme mu dokonce pronajali
njak byt, kdy jet byl ctihodnm Arthurem Holmwoodem. Jest-
lie mi dte adresu Jeho Milosti, zjistm nzor editelstv na tuto z-
leitost a jet dnes veer podm Jeho Milosti zprvu. Bude nm
potenm, jestlie se budeme moci odchlit od svch zsad a po-
skytnout Jeho Milosti poadovanou informaci.
- 266 -
Protoe jsem chtl zskat ptele, a nikoli neptele, podkoval
jsem mu, dal mu adresu dr. Sewarda a odporouel se. Byla u tma a
j byl unaven a hladov. V Aerated Bread Company jsem si vypil -
lek aje a ptm vlakem jsem se vrtil do Purfleetu.
Vechny jsem u zastihl doma. Mina vypadala maltn a bled,
avak se statenost j vlastn se pokouela tvit se vesele a radostn.
Pomylen, e ped n musm vechno tajit, a tm ji zneklidovat, mi
rozdralo srdce. Bohudk je tohle u posledn noc, kdy bude jen hle-
dt na nae porady a trpit se, e se j s nim nesvujeme. Musel
jsem sebrat vechnu odvahu, abych dodrel moudr rozhodnut neza-
svcovat ji do naeho chmurnho kolu. Bu je snad s tm u trochu
vc smena, nebo j je ta cel vc odporn; pi kad nhodn zmnce
se toti pmo otese. Jsem rd, e jsme se tak rozhodli u dve, jinak
by j toti pi jejm stavu nae pibvajc znalosti pipravovaly pln
muka.
O tom, co jsem dnenho dne zjistil, jsem mohl sv druhy infor-
movat, a kdy jsme osamli. Po veei jsme trochu holdovali hudb,
abychom se alespo sten chovali podle spoleensk etikety, a
potom jsem zavedl Minu do jejho pokoje s tm, aby si la hned leh-
nout. M nejdra mi projevovala vt lsku ne jindy a tiskla se ke
mn, jako by m chtla u sebe zadret. Ml jsem toho vak mnoho na
srdci a vrtil jsem se zpt. Tohle zatajovn mezi ns bohudk ne-
vneslo dn neshody.
Kdy jsem seel dol, sedli ji vichni v pracovn u krbu. Ve
vlaku jsem si u provedl denn zpis, a tak jsem jim jej radji peetl,
aby se dozvdli vechno, co mn u je znmo. Skonil jsem a Van
Helsing pravil:
Udlal jste dnes velk kus prce, pteli Jonathane. Zejm jsme
u na stop tm chybjcm bednm. Jestlie je vechny nalezneme v
onom dom, je ns kol tm u konce. Jestlie vak jet njak
budou chybti, musme ptrati tak dlouho, dokud je nenalezneme.
Teprve potom zasadme posledn der a toho zloducha utveme k
opravdov smrti. Chvli jsme mlky sedli, a vtom prohlsil pan
Morris:
Pokat! A jak se do toho domu vbec dostaneme?
Do toho prvnho jsme se tak dostali, namtl lord Godalming.
- 267 -
Jene tohle je, Arte, nco jinho. Do domu v Carfaxu jsme se
mohli vloupat proto, e ns chrnila noc a park je obklopen zd.
Nco zcela jinho je ovem dopustit se vloupn pmo na Piccadilly,
a ve dne i v noci. Opravdu nevm, jak tam vnikneme, pokud nm
ten agent nepj kl; snad se to dozvme ztra, a dostane jeho do-
pis. Lord Godalming svratil obo, vstal a zaal pechzet po poko-
ji. Za chvli se zastavil, pohldl z jednoho na druhho a ekl:
Quincey je oteven hlava. Tahle vloupn u zanaj bt ne-
bezpen. Budi, jednou nm to vylo, jene te ns ek hodn ob-
tn kol pokud se nm ovem nepoda najt svazek kl pat-
cch hrabti.
Protoe se do rna stejn nedalo nic dlat a bylo pinejmenm
radno vykat, co se lord Godalming dozv od Mitchell, rozhodli
jsme se, e ped sndan nic nepodnikneme. Hodnou chvli jsme jet
sedli, pokuovali a rozebrali ze vech strnek celou vc. Vyuil
jsem toho, abych dovedl svj denk a do tto chvle. Jsem velmi
ospal a pjdu si lehnout...
Jet nkolik dek. Mina sp zdravm spnkem a dch pra-
videln. elo m drobounce svratl, jako by pemlela i ve span.
Je stle jet pli pobledl, ale nevypad tak huben jako rno. Snad
to ztek sprav; bude u zase doma v Exeteru. Ach, jak j jsem ospa-
l!

DENK Dr. SEWARDA

1. jna. Renfield m znovu zmtl. Jeho nlady se mn tak
rychle, e s nimi st drm krok, a protoe pokad vyplvaj z
neho jinho ne z jeho zdravotnho stavu, poskytuj mi neobyejn
zajmavou ltku ke studiu. Kdy jsem k nmu zael dnes rno pot,
co tak odbyl Van Helsinga, choval se jako lovk, kter je pnem
nad osudem. Subjektivn vzato ovem osudu porouel. Vci pozem-
sk mu toti byly zcela lhostejn; vznel se vysoko v oblacch a
shlel dol na vechny slabstky a nedostatky ns ubohch smrtel-
nk. Usoudil jsem, e bych mohl vyut pleitosti a nco se dozv-
dt, a proto jsem se ho zeptal:
- 268 -
Tak co si tentokrte myslte o mouchch? Povznesen se na m
usml jeho smv by byl sluel Malvoliov tvi a odpovdl:
Moucha, drah pane, m jeden npadn rys: jej kdla jsou ty-
pickm pkladem toho, jak lze silou ducha ovldnout monost letu.
Tohle znali u nai pedkov, proto tak znzorovali dui jako mo-
tla.
ekl jsem si, e jeho analogii dovedu a k nejzaz hranici logiky,
a rychle jsem namtl:
Ach tak, te vm tedy jde o dui, e? lenstv mu opt zastelo
rozum, na oblieji se mu rozhostil zmaten vraz, zavrtl hlavou a s
rozhodnost, jakou projevoval jen velmi zdka, prohlsil:
Ach ne, ne! Po dnch duch nebam! Jedin, po em bam,
je ivot! S rozjasnnou tv pokraoval: V tuhle chvli je mi to
vechno pln lhostejn. ivot mi vyhovuje, mm ve, co chci. Jest-
lie chcete studovat zoofgii, pane doktore, pak si budete muset opat-
it novho pacienta.
Trochu m to pekvapilo, a proto jsem nalhal dle:
To tedy zejm mte moc nad ivotem; jste asi bohem, ne? Z
Renfieldova smvu vyzaoval pocit neotesiteln nadazenosti.
Kdepak! Jsem dalek toho, abych si pisvojoval njak bosk
vlastnosti. Dokonce m ani nezajmaj bo skutky rzu vlun du-
chovnho. Kdybych chtl charakterizovat svj duevn vztah k zlei-
tostem ryze pozemskm, pak jsem na tom piblin tak jako Enoch.
To byl pro m chytk; nedokzal jsem si v t chvli uvdomit nja-
kou vraznou Enochovu vlastnost. Byl jsem tedy nucen poloit mu
prostou otzku, i kdy jsem si uvdomil, e si tm v lencovch
occh zadm: A pro Enoch?
Protoe chodil s Bohem. Nepostehl jsem analogii, ale nechtl
jsem to piznat. Radji jsem se vrtil k tomu, co popel:
Na ivot vm tedy nezle a po duch nebate. Pro ne?
Svou otzku jsem poloil rychle a trochu drazn, abych ho zmtl.
Uspl jsem; na okamik mimodk sklouzl do dvj ponenosti,
hluboce se mi uklonil a podlzav odpovdl:
J opravdu po duch vbec nebam, opravdu, opravdu! I kdy-
bych je ml, nebyly by mi k niemu! Nemohl bych je jst nebo...
Vtom se zarazil a obliejem se mu kmitl jeho star lick vraz,
- 269 -
jako kdy vnek ze hladinu. A co vlastn je ivot, pane doktore?
Sta, kdy m lovk vechno, co potebuje, a v, e mu nic nebude
chybt. J mm ptele dobr ptele napklad vs, pane dok-
tore, dodal a zchytrale na m pohldl. Vm, e u nikdy nebudu
trpt nedostatkem zdroj ivota. A pak si ve sv pomaten mysli
zejm namluvil, e k nmu zaujmm neptelsk stanovisko, a
uchlil se k poslednmu toiti k zatvrzelmu mlen. Zakrtko
jsem pochopil, e ho u nim nepimji k ei. Byl nevrl a radji
jsem odeel.
Pozdji pro mne vzkzal. Normln bych k nmu bez njakho
zvltnho dvodu ani neel, jene prv te m tak zajm, e mi to
stlo za nmahu. Navc vtm s radost vechno, co mi pomh ukr-
tit dlouhou chvli. Harker odeel za dalmi stopami; stejn tak lord
Godalming a Quincey. Van Helsing sed v m pracovn a studuje
zprvu, kterou sestavili manel Harkerovi. Zejm je pesvden, e
se mu poda nalzt njak vchodisko, jestlie se dokonale seznm
se vemi podrobnostmi. Nepeje si, aby ho pi tom nkdo bez vn-
ho dvodu ruil. Byl bych ho vzal k Renfieldovi s sebou, usoudil
jsem vak, e by snad po minulm nespchu ani o to nestl. A kro-
m toho by mon Renfield ped tet osobou nemluvil tak bez z-
bran, jako kdy jsme sami.
Renfield sedl uprosted mstnosti na stolice; obvykl nznak, e
o nem usilovn hloub. Sotva jsem veel, poloil mi otzku, jako
by ji u ml pipravenou:
A co si vy myslte o duch? Mj pedpoklad byl tedy sprvn.
Mozek zejm funguje podvdom i u choromyslnch. Tomuhle bu-
du muset pijt na kloub. A co si o nich myslte vy? odpovdl
jsem stejnou otzkou. Chvli neodpovdal, jen se rozhlel kolem
sebe a stdav hledl nahoru a dol, jako by doufal, e nkde najde
inspiraci k odpovdi.
J po duch nebam, prohlsil nejistm hlasem, jako by se
omlouval. Zejm mu to vrtalo hlavou, a tak jsem si ekl, e toho vy-
uiji, e budu surov jen proto, abych byl laskav. Otzal jsem se ho:
Mte ivot rd, vite, a bate po nm?
Ovem! To pece nevad, a vy si s tm starosti dlat nemuste!
- 270 -
Jene jakm zpsobem se lze zmocnit ivota, a nezmocnit se pi-
tom tak due? To ho zejm zarazilo. Rozvjel jsem tedy svou
otzku dl.
No, jednou opustte tento svt, a pak budete mt hezk nadlen,
a budou kolem vs poletovat a bzuet a moukat due tisc much,
pavouk, ptk a koek! Vzal jste si jejich ivot, a budete si tedy
muset dt lbit i jejich due! Tohle v nm zejm vyvolalo urit
pedstavy; zacpal si toti ui a zavel oi tak pevn, jako kdy si kluk
namydl obliej. Tvil se pi tom tak smutn, a m to dojalo; navc
jsem si uvdomil, e mm vlastn ped sebou dt pouh dt, i
kdy s rysy ji zestrlmi a blm strniskem na brad. Zejm prod-
lval duevn muka, a protoe jsem vdl, jak mi jeho dvj nlady
objasnily vci, ani to tuil, rozhodl jsem se, e se pokusm sledovat
chod jeho mylenek a vniknout do nho. Prvnm krokem bylo zskat
jeho dvru. Zeptal jsem se ho proto hodn hlasit, aby m slyel i
zacpanma uima:
Chtl byste trochu cukru, abyste zase mohl pilkat njak mou-
chy? Renfield okamit zareagoval, zavrtl hlavou a s smvem mi
odpovdl:
Ani ne! Mouchy jsou vlastn chudci! Po chvli dodal: A tak
nechci, aby kolem mne bzuely jejich due!
A co pavouci? pokraoval jsem.
K ertu s pavouky! Co s nimi? Nen v nich nic, co by se dalo jst
nebo... Nhle se zarazil, jako by si uvdomil, e je to zakzan n-
mt.
Podvejme se, pomyslel jsem si. Tohle je u podruh, co se n-
hle zarazil u slova pt; co to znamen? Renfield si zejm uv-
domil svou chybu a rychle pokraoval, jako by od n chtl odvrtit
mou pozornost:
Tyhle vci m u vbec nezajmaj. Krysy, myi a jin drobn
hav, jak k Shakespeare. To vechno je pta zob v bohat zso-
ben pirn! Tyhle nesmysly mm u vechny za sebou! Vm, s
m mohu v budoucnu potat, take prv tak byste mohl chtt, aby
nkdo jedl molekuly nskmi tyinkami nebo abych j se zaal za-
jmat o ni masoravce!
- 271 -
Chpu, bate prost po nem velkm, do eho byste se mohl
podn zakousnout! Co byste takhle ekl slonu k sndani?
Neplcejte! Zaal bt a pespli sebejist, a tak jsem se roz-
hodl, e na nho pjdu oste.
Jakou asi tak me mt slon dui? ekl jsem pemtav. Doshl
jsem oekvanho vsledku Renfield spadl z nebeskch vin a
znovu se stal dttem.
Nebam ani po slon dui, ani po dn jin, prohlsil. Chvli
malomysln sedl, pak najednou vyskoil, oi mu plly a byl pln
vzruen. K ertu s vmi i s vaimi duemi! vzkikl. Pro m
trznte s tmi duemi? Nemm u dost starost, bolest a zmatk,
abych musel jet myslet na due? Tvil se tak neptelsky, e jsem
v oekvn vraednho toku radji zapskal na palku. Jene vz-
pt se uklidnil a omlouval se:
Odpuste, pane doktore. pln jsem se zapomnl. Nepotebujete
dnou pomoc. Trpm se nad tolika vcmi, e snadno ztrcm nervy.
Kdybyste toti znal problm, kter mm ped sebou a se kterm se
musm vypodat, jist byste m politoval, byl byste se mnou trpli-
v a odpustil byste mi. Prosm, nedvejte m do svrac kazajky.
Chci pemlet, a nemohu svobodn pemlet, jestlie mm uvz-
nn tlo! Jist m pochopte! Zejm se u zase zcela ovldal; kdy
oetovatel pibhli, poslal jsem je zase pry, e u je vechno v
podku. Renfield se za nimi dval, a kdy se dvee zavely, pravil
dstojn a vdn:
Pane doktore, zachoval jste se ke mn opravdu velmi ohledupln.
Vte mi, e jsem vm za to velice vden. Povaoval jsem za
sprvn udret ho v tomto stavu mysli a radji jsem odeel. Chovn
tohoto lovka mi dv mnoho ltky k pemlen. Je tu ada okol-
nost, a kdyby se daly uvst do souvislosti, jist by vytvoily njak
celkov obraz, jak to invaj amerit psychiati. Nkter z nich jsou
tyto:
Nechce se zmiovat o pit.
Ds ho pedstava, e by na nho nkdy mohla tce dolhat n
due.
Nijak se neboj, e by v budoucnu ml nedostatek ivota.
- 272 -
Opovrhuje vemi nimi formami it, boj se vak, e by ho
mohly pronsledovat jejich due.
To ve ovem znamen pouze jedinou vc! Odnkud se mu mu-
selo dostat ujitn, e mu bude poskytnut njak zpsob vyho
ivota! Boj se vak dsledk e bude mt na svdom dui. Take
vlastn usiluje o lidsk ivot!
A to ujitn...?
Milosrdn Boe! Urit ho navtvil hrab a zejm pipravuje
nov hrzn pln!

Pozdji. Po vizit jsem zael za Van Helsingem a zpravil ho o
svm podezen. Velmi zvnl, chvli o vci pemlel a pak m
podal, abych ho zavedl k Renfieldovi. Vyhovl jsem mu. Doli
jsme k jeho pokoji a slyeli jsme ho uvnit vesele prozpvovat, jak to
dlval v dobch, kter nm dnes pipadaj u tak vzdlen. Veli
jsme a s asem jsme shledali, e stejn jako ped asem rozsypal
vude cukr; podzimem zmaltnn mouchy u zaaly vltvat do
pokoje. Pokusili jsme se ho pimt, aby se rozhovoil o vcech, o
nich jsme rozmlouvali pedtm, le marn. Pokraoval ve zpvu,
jako bychom ani nebyli veli do mstnosti. Odnkud vythl list pap-
ru a zaal si z nho skldat zpisnek. Odeli jsme stejn moud,
jako jsme pili.
Je to opravdu zvltn ppad; dnes v noci ho radji budeme hldat.

DOPIS FIRMY MITCHELL, SYNOV & CANDY
LORDU GODALMINGOVI

1. jna.
Vae Milosti,
jest pro ns vdy ct vyhovti Vaim pnm. K dosti Va Mi-
losti, tlumoen nm panem Harkerem, si dovolujeme podati tuto
informaci o prodeji a koupi domu slo 347 na Piccadilly. Prodvajc
strana jsou vykonavatel posledn vle zesnulho pana Archibalda
Wintera-Suffielda. Kupcem je zahranin lechtic, hrab de Ville,
kter koupi realizoval sm a kupn cenu zaplatil v bankovkch ho-
- 273 -
tov na devo; Vae Milost ns jist omluv, e jsme pouili tak ne-
spisovnho vrazu. dn dal informace o hrabti nemme.
V hlubok ct MITCHELL, SYNOV & CANDY

DENK Dr. SEWARDA

2. jna. Vera v noci jsem umstil jednoho oetovatele do
chodby a pikzal mu, aby naslouchal vem zvukm pichzejcm z
Renfieldova pokoje a okamit m zavolal, kdyby se udalo nco v-
jimenho. Po veei jsme se sesedli v pracovn u krbu pan Har-
kerov se u odebrala na loe a hovoili jsme o tom, co jsme b-
hem dne podnikli a objevili. Jedin Harker se mohl vykzat vsled-
kem a vichni upmn doufme, e jeho zjitn bude mt velk v-
znam.
Ne jsem el spt, zael jsem k Renfieldovu pokoji a pehrkou
nahldl dovnit. Spal tvrd a hru se mu zvedala a klesala pravi-
delnm rytmem dechu.
Dnes rno mi oetovatel hlsil, e krtce po plnoci pacient zne-
klidnl a zeteln se modlil. Zeptal jsem se ho, zda to je vechno;
odpovdl, e vc neslyel. Tvil se vak tak nejist, e jsem na nho
uhodil, zda nespal. Popel, e by byl spal, zato pipustil, e si na
chviliku zdml. Je smutn, e nen na lidi spolehnut, pokud je n-
kdo nehld!
Harker u odeel dle za svou stopou a Art s Quinceym li zkont-
rolovat kon. Godalming se domnv, e je teba mt kon neustle
pipraveny, protoe nebudeme smt ztratit ani minutu, a zskme
potebn informace. Vechnu dovezenou hlnu musme znekodnit v
dob od vchodu slunce do zpadu slunce. Tak dopadneme hrabte
ve chvli, kdy je nejslab a kdy nebude u mt kryt, kam by se
uchlil. Van Helsing odeel do Britskho muzea, aby nahldl do ja-
kchsi starodvnch lkaskch spis. Sta lkai zaznamenvali i
vci, jak jejich nsledovnci neuznvaj, a profesor ptr po pro-
stedcch proti rm a dmonm; pr by nm pozdji mohly pijt
vhod.
Obas si km, e jsme se snad vichni zblznili a e petnmi
se staneme teprve tehdy, a se probudme ve svracch kazajkch!
- 274 -

Pozdji. Znovu jsme se seli. Konen jsme snad u opravdu
na stop a nae ztej prce by u mohla znamenat zatek konce.
Rd bych vdl, zda s tm njak souvis Renfieldv klid. Jeho nlady
jsou pece tak zce spjaty s iny hrabte, e by podvdom mohl
vytuit netvorovu blc se zhubu. Kdyby se dal vyptrat alespo
nznak toho, co se udalo v jeho mysli od okamiku na verej
rozmluvy do chvle, kdy zase zaal chytat mouchy, jist bychom
tmto zpsobem zskali cenn vodtko. Te se zejm na njakou
chvli uklidnil... Opravdu? Neozval se snad ten divok vkik od
nho?
Oetovatel vrazil prudce do pokoje a hlsil, e Renfielda stihla
njak nehoda. Zaslechl vkik, a kdy vbhl dovnit, nael ho, jak
le pln zakrvcen, obliejem na podlaze. Musm okamit k n-
mu...

kapitola 21/
DENK Dr. SEWARDA

3. jna. Pokusm se te napnout pam a zaznamenat pesn
ve, co se udalo od poslednho zpisu. Musm si vzpomenout na ka-
dou sebemen podrobnost, ani jednu nesmm vynechat, a budu po-
stupovat rozvn.
Kdy jsem veel do Renfieldova pokoje, leel pacient na levm
boku na zemi v lesknouc se kalui krve. Jak jsem s nm chtl po-
hnout, spatil jsem, e je tce zrann; jednotliv sti tla jako by
ani k sob nepatily, co se neprojevuje ani pi klinick smrti. Kdy
jsme ho poloili naznak, zjistil jsem, e m obliej stran pohmo-
dn, jako by mu jm nkdo tloukl o podlahu ta kalu krve poch-
zela prv ze zrann na oblieji. Jak jsme ho obraceli, ekl mi oet-
ovatel, kter u nho kleel:
Pane doktore, ekl bych, e m nco s pte. Podvejte se, m
ochrnutou pravou ruku i pravou nohu a plku oblieje. Oetovatel
- 275 -
vbec nechpal, jak k nemu takovmu mohlo dojt. Byl zejm
pln zmaten, svratil elo a pravil:
Dv vci mi tady nejdou na rozum. Klidn si mohl potlouci obli-
ej tm, e bil hlavou o zem. Jednou jsem vidl, jak to provedla nja-
k ensk v eversfieldskm blzinci dv, ne j v tom nkdo mohl
zabrnit. A jestli ml podn zchvat, tak mohl vypadnout z lka a
zlomit si vaz. Ale za ivho Boha si neumm pedstavit, jak mohlo
dojt k obojmu. Kdyby si zlomil vaz, nemohl by bt hlavou o zem; a
kdyby ml obliej pohmodn jet pedtm, ne vypadl z postele,
pak by nkde musely bt njak stopy. Vyzval jsem ho:
Bte k doktorovi Van Helsingovi a podejte ho, aby byl tak
laskav a piel sem. Chci s nm te hned mluvit. Oetovatel odbhl
a za nkolik minut se objevil profesor v upanu a trepkch. Kdy
spatil Renfielda leet na podlaze, na nkolik minut se na nho po-
zorn zahledl a otoil se ke mn. Myslm, e mi vyetl z o m
mylenky, protoe velmi klidn pronesl nkolik slov, jasn urench
pro oetovatele:
Ach, jak nepjemn nehoda! Bude ho teba bedliv steiti a
oetovati. Postarme se o nj spolen, naped se vak pjdu oblci.
Pokejte, prosm, vrtm se za okamik.
Pacient te chroptl a bylo zcela jasn, e utrpl njak vn
zrann. Van Helsing se vrtil pekvapiv rychle a pinesl branu s
chirurgickmi nstroji. Zejm vechno u promyslel a rozhodl; dv
ne pohldl na pacienta, zaeptal mi:
Polete oetovatele pry! A se Renfield po operaci probere,
musme s nm bti sami. Pravil jsem proto:
To prozatm sta, Simmonsi. Uinili jsme vechno, co se dalo
udlat. Pokraujte radji v obchzce a doktor Van Helsing ho bude
operovat. Kdyby se nkde dlo nco neobvyklho, hned m zpravte!
Po oetovatelov odchodu jsme podrobili pacienta peliv pro-
hldce. Zrann oblieje byla pouze povrchov; vnm zrannm
byla fraktura kosti leben, zasahujc celou motorickou oblast. Pro-
fesor chvli pemtal a pak ekl:
Musme co nejvce sniti tlak a uvsti ho do normlnho stavu.
Tempo vronu nasvduje, e zrann je velmi vn; je zejm za-
saena cel motorick oblast. Vron do mozku se bude rychle zvt-
- 276 -
ovati; musme proto trepanovati dv, ne bude pozd. Pi jeho
slovech se ozvalo slab klepn na dvee. Pikroil jsem k nim a ote-
vel je; na chodb stli Arthur a Quincey, oba v pyamu a trepkch.
Zaslechl jsem, jak v oetovatel zael k doktoru Van Helsin-
govi a informoval ho o t nehod, ekl Arthur. Probudil jsem proto
Quinceyho, vlastn jsem se u nho zastavil, protoe stejn nespal.
Vci se vyvjej pli rychle a pli podivn, ne aby se v tyhle dny
dalo klidn spt. Ztra v noci se nejsp vechno zane odehrvat
jinak ne dosud. Budeme asi muset vc ne pedtm erpat z minulos-
ti a tak pedvdat. Smme vejt? Pikvl jsem a pidrel jim dvee;
sotvae veli, opt jsem zamkl. Kdy Quincey vidl pacientovu po-
lohu a stav a viml si hrozn kalue na podlaze, vyhrkl soucitn:
Paneboe! Co se mu to stalo? To je ale chudk! Strun jsem ho
informoval a dodal, e podle naeho nzoru nabude po operaci v-
dom alespo na chvli. Quincey a lord Godalming pistoupili k
posteli a usedli na pelest; mlky jsme vykvali.
Budeme ekati tak dlouho, a zjistme nejvhodnj msto pro
proveden trepanace, usoudil Van Helsing. Pak co nejrychleji a
nejplnji odstranme krevn sraeninu; krvcen do mozku zcela
jasn pokrauje.
Minuty ekn se zoufale vlekly. Srdce se mi svralo zkost a z
Van Helsingovy tve jsem vyetl, e i on m strach nebo alespo
zkost z budoucho vvoje. Hrozil jsem se slov, kter mon od Ren-
fielda uslyme. Neodvaoval jsem se pemlet, ale stejn jako lid,
kte pr slyeli zvonit sami sob hranu, jsem tuil, co se stane. Chu-
dk Renfield oddychoval pervan a tm neslyn. Kadou chvli
se zdlo, e oteve oi a promluv; ale pak zase pomalu zachroptl a
znovu upadl do nehybn strnulosti. Jsem sice zvykl pohledu na ne-
mocn a umrajc, ale tohle napt m stle vc a vc zmhalo. Zdlo
se mi, e slym tlukot vlastnho srdce, krev se mi hnala do spnk a
buila v nich jako kladivo. Ticho se pomalu stvalo nesnesiteln.
Hledl jsem z jednoho na druhho a ze zrudlch obliej a potem
skropench el jsem poznal, e vichni provme stejnou trze.
Svralo ns nervov napt, jako by se ve chvli, kdy to nejmn bu-
deme oekvat, ml nad nmi mocn rozeznt njak zvon zkzy.
- 277 -
Konen se dostavila chvle, kdy bylo jasn, e pacientovi miz
posledn sly; kadou chvli u mohl nastat exitus. Pohldl jsem na
profesora a zachytil jeho pohled, upen na m. S vnou tv pro-
mluvil:
U nememe ztrceti as. Jeho slova snad spas mnoho lidskch
ivot; pi tomto ekn jsem si to uvdomil. V szce je mon i due
toho lovka! Trepanaci provedeme tsn nad uchem. A bez dalho
zaal operovat. Nkolik krtkch chvil dchal Renfield trhav, pak
se mu vydral z prsou vzdech tak dlouh, e mu div neroztrhl plce.
Nhle otevel oi a upel na ns vytetn, bezmocn pohled. Po
nkolika okamicch se mu v nich objevil vraz radostnho pekva-
pen a ze rt mu vyklouzl povzdech levy. kubl sebou a zaeptal:
Pane doktore, budu klidn. Pikate, aby mi svlkli svrac ka-
zajku. Ml jsem hrozn sen a jsem z nho tak zeslbl, e se ani ne-
mohu hbat. Co se mi stalo s obliejem? Je cel opuchl a odporn
pchne. Pokusil se pohnout hlavou; protoe se mu vak nmahou
zase zaaly oi obracet v sloup, narovnal jsem mu ji do pvodn po-
lohy. Nato ho Van Helsing klidnm a vnm hlasem vyzval:
Vypravujte nm svj sen, pane Renfielde. Jak zrann zaslechl
profesorv hlas, pes vechna zmrzaen se mu rozjasnila tv a ekl:
To je pan doktor Van Helsing. Jak mil od vs, e jste tady. Po-
dejte mi trochu vody, mm pln okoral rty. Pokusm se vm
vechno povdt. Zdlo se mi... a vtom se odmlel, jako by znovu
omdlval. Zavolal jsem tie na Quinceyho: Brandy je v m pra-
covn rychle! Quincey vybhl a vrtil se s lahv brandy, db-
nem vody a sklenic. Smoili jsme mu vyprahl rty a pacient se rych-
le vzpamatoval. Jeho zuboen, porann mozek vak zatm zejm
pracoval; jakmile toti nabyl vdom, upel na m pronikav pohled
pln zoufal nejistoty, na kter nikdy nezapomenu, a ekl:
Nesmm sm sebe klamat; nebyl to dn sen, nbr hrozn sku-
tenost. Pak zatkal oima po pokoji, a kdy mu pohled ulpl na
dvou postavch, trpliv sedcch na okraji lka, pokraoval:
Kdybych si nebyl jist, jist bych k tomu musel dospt u proto,
e tu vidm tyto oba pny. Na chvilku zavel oi nikoli z bolesti
i ospalosti, nbr vdom, jako by chtl sebrat vechny sly , a
kdy je znovu otevel, vyhrkl mnohem rozhodnji ne kdy pedtm:
- 278 -
Rychle, pane doktore, rychle! Umrm! Ctm, e mi zbv ji
jen nkolik minut, a pak se musm vrtit do smrti nebo do neho
jet horho! Navlhete mi znovu rty! Musm vm jet nco ci
dv, ne zemu nebo ne alespo zeme mj neboh rozdrcen mo-
zek. Dkuji vm! Stalo se to po vaem odchodu tehdy veer, kdy
jsem vs prosil, abyste m odsud propustil. Nemohl jsem tehdy mlu-
vit, ctil jsem, e mm jazyk spoutn; jinak jsem vak byl tehdy zcela
normln, tak jako te. Kdy jste odeel, byl jsem dlouho hrozn
zoufal, snad nkolik hodin. Pak se ve mn rozhostil nhl mr. Mo-
zek jako by mi zase vychladl a j jsem si uvdomil, kde jsem. Slyel
jsem tkat psy za nam domem, nikoli vak tam, kde byl On. Van
Helsing pi jeho slovech ani nemrkl, jenom zatpal po m ruce a
pevn ji stiskl. Nic vak nedal najevo, jen lehce kvl a Renfielda tie
vybdl: Pokraujte! Renfield tedy hovoil dl:
Objevil se u okna v mlze, tak jak jsem ho u vidl vcekrt; jene
tentokrte se zhmotnil, nebyl to duch, a oi se mu divoce leskly jako
rozhnvanmu lovku. Jeho rud sta se usmvala, a kdy se obrtil
a pohldl ke stromoad, odkud se ozval tkot, zablskly se mu bl
zuby v msnm svitu. Zpotku jsem ho nechtl vyzvat, aby veel,
akoli jsem vdl, e si to peje tak jak si to pl celou dobu. Po-
tom mi zaal velicos slibovat nikoli ovem slovy, ale tm, e mi
to pedvdl. Zde ho profesor peruil:
Jak?
Zhmotoval to; prv tak mi poslal mouchy, kdy svtilo slunce.
Velk tun mouchy s tmavomodrmi a edmi kidlky a v noci mi
poslal velk mry s lebkou a zkenmi hnty na zdech. Van
Helsing pikvl a bezdn mi poeptal:
Acherontia atropos z eledi Sphingidae vy ho nazvte liaj
smrtihlav. Pacient bez pestvky pokraoval:
Potom zaal eptat: Krysy, krysy, krysy! Stovky, tisce, miliny
krys, a kad je ivot sm; a psi, kte je poraj, a rovn koky!
Sam ivoty! S rudou krv, obsahujc roky ivota a ne uboh
bzuc mouchy! Vysml jsem se mu, protoe jsem chtl vidt, co
doke. Pak se z dli za temnmi stromy ozvalo v jeho dom vyt
ps. Pokynul mi, abych pistoupil k oknu. Vstal jsem, pohldl ven,
on pozdvihl ruce a mn pipadalo, e nco vol, ani promluvil. Pes
- 279 -
trvnk se pihnala jako ohniv jazyk ern zplava; on pak rozhrnul
mlhu doleva i doprava a j jsem spatil tisce krys s oima rud
hnoucma jako byly jeho, jen men. Nato zvedl ruku a vechny
se zastavily. Zdlo se mi, e k: Vechny tyto ivoty ti dm, a
mnoho dalch a vtch ti budu dvat po nesetn stalet, jestlie
pede mnou padne na kolena a bude m uctvat. Potom se mi zd-
lo, e mi zahalil oi erven mrak, rud jako krev, a ne jsem si uv-
domil, co dlm, pootevel jsem okno a vyzval ho: Vejdi, Pane a
Miste! Krysy u zmizely, a akoli okno bylo pooteveno jenom tak
na jeden palec, vklouzl do pokoje stejn kradmo jako msc, kdy ke
mn vnikal i kadou nepatrnou skulinkou a stval pede mnou v cel
sv velikosti a slv.
Hlas mu slbl; navlhil jsem mu tedy znovu rty koalkou. Kdy se
znovu rozhovoil, navzalo jeho vyprvn o kus dl; pam mu
zejm pracovala i ve chvlch odmlen. Chtl jsem se vrtit k mstu,
kde pestal, ale Van Helsing mi poeptal: Nechte ho bti, neperu-
ujte ho! Neme se navraceti, a jakmile by ztratil nit, teba by ani u
nemohl pokraovati.
ekal jsem tehdy cel den, e mi vzke, rozhovoil se Renfi-
eld, ale nic mi neposlal, ani muku, a kdy vyel msc, byl jsem u
na nho podn rozzloben. Kdy pak vklouzl dovnit oknem, akoli
bylo zaveno, a ani nezaklepal, dostal jsem na nho zlost. Osopil se
na m, z mlhy na m vyhldla jeho bl tv se hnoucma rudma
oima; a On el dl, jako by mu tady vechno patilo a j nebyl ni-
m. Jak m mjel, pchl dokonce zcela jinak ne jindy. Nedokzal
jsem ho zadret. Zejm prv tehdy pila pan Harkerov do poko-
je.
Oba mui sedc na lku vstali, peli pes pokoj a zstali stt za
nm. Nemohl je vidt, ale oni tam lpe slyeli. Oba mleli, jen profe-
sor sebou trhl a zachvl se; obliej se mu vak jet vc zachmuil a
zatvrdil. Renfield si nieho neviml a pokraoval:
Dnes odpoledne, kdy m pan Harkerov pila navtvit, vypa-
dala zcela jinak; pipomnala mi zedn aj. Sevelo se nm srdce,
ale nikdo neekl jedin slovo; Renfield pokraoval:
Nevdl jsem, e tady je, teprve kdy promluvila; vypadala tak
zcela jinak. O bled lidi nestojm, mm rd lidi se spoustou krve v
- 280 -
ilch; a ona jako by o vechnu pila. V t chvli jsem si to neuv-
domil, ale kdy odela, zaal jsem pemlet. Pochopil jsem, e j
bere ivot, a to m rozzuilo. Ctil jsem, jak stejn jako j se otsli i
ostatn; jinak jsme vak zachovali klid. Kdy tedy dnes v noci pi-
el, byl jsem u na nho pichystn. Vidl jsem, jak se mlha vkrd
dovnit, a pevn jsem ji popadl. lenci pr maj nadpirozenou slu,
a protoe jsem si uvdomoval, e jsem lenec alespo obas
rozhodl jsem se sv sly vyut. A on ji vskutku poctil, protoe vy-
stoupil z mlhy a pustil se se mnou do kku. Svral jsem ho pevn a
doufal jsem, e nad nm zvtzm; nepl jsem si toti, aby j nadle
bral ivot. Jene pak jsem mu pohldl do o, ty se do m vplily a
m sla se rozplynula jako voda. Vysmekl se mi, a kdy jsem se ho
pokusil zadret, vyzdvihl m do ve a mrtil mnou na zem. Pede
mnou vyvstal rud mrak, ozval se hromov der a mlha jako by pro-
klouzvala pode dvemi. Hlas mu slbl a dchal stle trhanji. Van
Helsing bezdn vstal.
Dolo tedy k nejhormu, prohlsil. Je tady, a my vme pro.
Snad nen dosud pozd. Ozbrojme se stejn jako tehdy v noci, ale
neztrcejme as; ani vteina nesm pijti nazmar! Nebylo vbec
teba vyjdit slovy, eho jsme se bli a co jsme tuili vdli jsme
zcela jasn, co se stalo. Vichni jsme se rozebhli do svch pokoj
pro pedmty, kter jsme mli, kdy jsme vnikli do domu hrabte
Draculy. Profesor ns se svmi vcmi u ekal na chodb a vznam-
n na n ukzal.
Nikdy je neodkldm a ponechm je u sebe tak dlouho, dokud s
touto neastnou zleitost neskoncujeme. Bute rovn rozumn,
ptel! Nemme co initi s obyejnm neptelem. Bda! Te bude
muset trpti i drah pan Mina. Zarazil se, hlas mu selhal a j nev-
dl, zda m pemohl vztek nebo ds.
Ped dvemi manel Harkerovch jsme se zastavili. Art a Quin-
cey zavhali a Quincey se otzal:
Mme ji vbec ruit?
Musme, procedil Van Helsing mezi zuby. Jestlie budou dve-
e zameny, vyrazme je.
Nepolek se? Nebv pece zvykem vtrhnout k dm do poko-
je!
- 281 -
Mte pravdu jako vdycky, souhlasil Van Helsing, jene tady
jde o ivot nebo smrt. Lka nein rozdlu mezi pokoji; a i kdyby
inil, tak dnes jsou pro mne vechny stejn. Kdyby se dvee neote-
vely, a stisknu kliku, pak, pteli Johne, opete se o n ramenem a
zatlate. A vy tak, ptel! Te!
Stiskl kliku, ale dvee nepovolily. Vrhli jsme se proti nim, s pras-
kotem se otevely a my vltli stemhlav do pokoje. Profesor upadl;
zatmco se vzepel na vechny tyi a vstval, pohldl jsem pes nj.
To, co jsem spatil, mi vyrazilo dech. V tle se mi zjeily vlasy a
srdce se mi tm zastavilo.
Msc svtil tak jasn, e pes hustou lutou zclonu bylo v pokoji
dost svtla, aby bylo dobe vidt. Na loi u okna leel Jonathan Har-
ker, tv ml zrudlou a tce oddychoval, jako by byl ommen. U
pelesti vzdlenj postele kleela ble odn postava jeho eny. Ved-
le n stl vysok huben mu v ernch atech. Obliej ml od ns
odvrcen, jene sotva jsme ho spatili, hned jsme ho poznali byl
to hrab, jeho postoj i ta jizva na ele! Levou pst svral pan Harke-
rov ob ruce a napjat pae j odtahoval od tla; pravou rukou j
pidroval hlavu v tle a tiskl si jej obliej k hrudi. Jej bl non
koile byla potsnna krv a po Draculov obnaen hrudi, vystupu-
jc z rozhalen koile, stkala tenk struka krve. Postoj tch dvou
hrzn pipomnal obrzek dtte, kter strk kotti umek do mis-
ky s mlkem a nut je pt. V okamiku, kdy jsme vrazili do pokoje,
hrab se obrtil a jako bleskem se mu na tvi rozhostil onen bel-
sk vraz, o nm jsem u slyel. Oi mu rud vzplly pernm
vztekem, irok nozdry blho orlho nosu se rozily a rozechvly a
ostr bl zuby pod irokmi rty zbrocenmi krv se prudce sevely
jako zuby elmy. Divoce odhodil svou ob na postel, kam dopadla
jako z vky, obrtil se a vrhl se na ns. Jene mezitm se ji profesor
postavil na nohy a naphl proti nmu oblku se svcenou hosti.
Hrab se prudce zarazil, stejn jako chudk Lucy ped hrobkou, a
zaal couvat. Zdvihli jsme sv kky, vykroili proti nmu a hrab
ustupoval. V t chvli velk ern mrak, plujc po obloze, zakryl
msc, a v zkmitu plynovho plamnku, kter rozal Quincey zpal-
kou, jsme spatili u jen oblek dk mlhy. Vytrcela se nm ped
oima pode dvemi, kter se zabouchly hned pot, co jsme je nsilm
- 282 -
oteveli. Van Helsing, Art a j jsme piskoili k pan Harkerov, kte-
r se prv nadechla a vyrazila vkik tak divok, pronikav a zoufa-
l, e mi zejm bude do smrti znt v uch. Nkolik vtein leela
bezvldn a zhroucen. Obliej mla smrteln bled a jeho blost
jet zdrazovala krev, rozmazan na rtech, tvch a brad; z hrdla
j prtil tenk pramnek krve. Oi mla vytetn lenou hrzou.
Pak si pikryla obliej ubohma pohmodnma rukama, na jejich
bled ki byly zarudl stopy hroznho stisku hrabte Draculy, a
zpod nich vytryskl tich zoufal sten, vyjadujc bezmezn utrpen,
kter se u pedtm projevilo hroznm vkikem. Van Helsing pi-
kroil k lku a pes pan Harkerovou opatrn pethl pikrvku. Art
se na ni na okamik soucitn zahledl a pak vyblil z pokoje. Van
Helsing mi zaeptal:
Jonathan je ve strnulosti, jakou, jak vme, doke pivoditi upr.
S ubohou pan Minou zatm nememe nic poti, dokud se nevzpa-
matuje. Jeho vak musm probuditi. Namoil cp runku do studen
vody a zaal ho pleskat pes obliej. Jeho ena si zatm celou dobu
pikrvala rukama tv a srdceryvn nakala. Vythl jsem zclonu a
vyhldl z okna. V jasn msn zi jsem zahldl Quinceyho Morri-
se, jak b pes trvnk a skrv se ve stnu obrovitho tisu. Nech-
pal jsem, pro si tak pon, jene vtom jsem zaslechl Harkera krtce
vykiknout; u se sten probral k vdom, otoil jsem se tedy k
lku. Ve tvi ml, jak se ostatn dalo oekvat, vraz vydenho
divu. Nkolik vtein byl jet ommen, ale potom rzem nabyl pl-
nho vdom a vztyil se. Prudk pohyb vyburcoval jeho manelku,
ta se k nmu obrtila s rozpaenmi paemi, jako by ho chtla obe-
jmout, jene vzpt j pae sklesly, lokty pitiskla k tlu, dlanmi si
pikryla obliej a tak se rozvzlykala, a se zaala pod n zachvvat
postel.
Co tohle proboha znamen? vyhrkl Harker. Doktore Sewarde,
doktore Van Helsingu, co se dje? Co se stalo? Jak netst? Mino,
milku, co je ti? Co ta krev? Mj Boe, mj Boe, to u to dolo tak
daleko? Vrhl se na kolena a zaal lomit rukama. Pane Boe, pomoz
nm! Pomoz j, ach, pomoz j! Pak rzn seskoil z postele a zaal
na sebe hzet aty jeho mun charakter se probudil a lanil po
inu. Co se stalo? Povzte mi vechno! vyhrkl. Doktore Van Hel-
- 283 -
singu, vm, e mte Minu rd. Ach, udlejte nco pro jej zchranu.
Pece jet neme bt pozd! Dejte na ni pozor a j ho zatm pjdu
hledat. Ale jeho ena, zdrcen hrzou, strachem a zoufalstvm, si
vtom uvdomila nebezpe, kter mu hroz, zapomnla na vlastn
trze, energicky ho sevela a zvolala:
Ne! Ne! Nesm m opustit, Jonathane! Bh v, jak stran jsem
dnes v noci trpla, a to jsem se nemusela obvat, e on ti ubl. Mu-
s zstat u mne. Zsta s naimi pteli, oni t ochrn. Byla tm
bez sebe. Jonathan ustoupil, pan Mina ho strhla k sob na pelest a
pevn se k nmu pitiskla.
Van Helsing a j jsme se pokusili oba uklidnit. Profesor pozvedl
svj mal zlat kek a s obdivuhodnm sebeovldnm pravil:
Nemjte obavy, m drah. Jsme tady, a dokud je s vmi toto,
neme se vm pihoditi nic zlho. Dnen noc vm u nic nehroz;
te se musme vichni uklidniti a poraditi se. Mina se zachvla a
mlky poloila manelovi hlavu na prsa. Kdy ji pozdvihla, byla jeho
non koile zbrocena krv na mst, kde se j dotkly jej rty a kam
dopadly kapky z nepatrn rozeven ranky na hrdle. Sotva to zahld-
la, odtrhla se od Jonathana, tie zastnala a mezi vzlyky eptala:
Jsem neist, neist! Nikdy vc se ho ji nesmm dotknout nebo
ho polbit! Ach, pro jenom muselo dojt k tomu, e te jsem j jeho
nejvtm neptelem a lovkem, jeho by se ml nejvce obvat?
Nato j Jonathan rzn odpovdl:
Nesmysl, Mino! e se nestyd nco takovho vyslovit! Nic po-
dobnho u od tebe slyet nechci a urit u neuslym! A m Bh
soud a podle zsluhy potrest jet vtm utrpenm, ne jak te!
snm, jestlie pipustm, abych kdy mezi ns postavil tebas jedi-
nou mylenku nebo in! Rozphl nru a pivinul si ji k hrudi;
chvli tam spovala a vzlykala. Jonathan na ns hledl pes jej sklo-
penou hlavu, oi ml zavlhl, chp se mu chvlo a sta mu ztvrdla,
jako by byla ocelov. Jej vzlykot pomalu ustval a slbl. Nato m
Jonathan oslovil s vynucenm klidem, kter mu zejm rozechvval
nervy a do krajnosti:
A te mi, doktore Sewarde, vechno povzte! To hlavn znm a
pli dobe; povzte mi podrobn, jak se to odehrlo. Vylil jsem
mu pesn sled udlost; naslouchal mi se zdnlivou netenost. Kdy
- 284 -
jsem mu vak popisoval, jak hrab krutma rukama pidroval jeho
enu v on stran a odporn poloze, s sty pitisknutmi k oteven
rn na jeho hrudi, chp se mu rozechvla a oi zaplly. Zjistil jsem,
e ji i v tto chvli nn a lskypln hlad po rozcuchanch vlasech,
ale nad jej sklopenou hlavou se mu kivila bled tv prudkm hn-
vem. Sotva jsem domluvil, zaklepali Quincey a Godalming na dvee.
Na nae vyzvn veli. Van Helsing na m tzav pohldl. Pochopil
jsem, o mu jde zda mme vyut jejich pchodu, abychom pokud
mono odvrtili mylenky neastnch manel od jejich problmu.
Souhlasn jsem pikvl a Van Helsing se obou pchozch zeptal, co
vidli i udlali. Lord Godalming odvtil:
Nenael jsem ho nikde na chodb ani v dnm z naich pokoj.
Nahldl jsem tak do pracovny; tam sice pobyl, ale u zmizel. Zato
vak... Pohldl na neastnou zhroucenou postavu na posteli a zara-
zil se. Van Helsing ho vn vyzval: Jen pokraujte, pteli Arthure.
Te u ped sebou nebudeme nic skrvati. Dnes u spov nae
nadje jenom v tom, e budeme vichni znti vechno. Mluvte bez
zbran! Arthur proto pokraoval:
Byl v pracovn, a akoli se tam mohl zdret jen nkolik vtein,
udlal z n plnou klniku na dv! Vechny rukopisy jsou spleny,
nad blm popelem plpolaly modr plamnky, do ohn hodil i v-
leky z vaeho fonografu. Vosk z nich umonil, e vechno hoelo
jako lou. Peruil jsem ho: Natst mme v sejfu dal kopii.
Arthurovi se na okamik rozjasnila tv, ale vzpt zachmuen po-
kraoval: Sebhl jsem hned dol, ale nespatil jsem po nm ani sto-
pu. Nahldl jsem i do Renfieldova pokoje, ale ani tam nebylo nic
novho ne... Znovu se zarazil. Pokraujte! vyzval ho Harker.
Arthur sklopil hlavu, olzl si rty a dodal: ... ne e ten chudk je
mrtev. Pan Harkerov svsila hlavu, peltla ns vechny pohledem
a smutn ekla:
Dj se vle bo! Ml jsem pocit, e Arthur nco zamlel; ale
protoe si tak zejm ponal mysln, neozval jsem se. Van Helsing
se obrtil k Morrisovi a otzal se:
A co nm povte vy, pteli Quincey?
Moc toho nebude, odpovdl. Ale snad to bude mt njak v-
znam, jene zatm to nemohu posoudit. ekl jsem si, e by bylo z-
- 285 -
hodno vdt, kam hrab odejde, a opust tento dm. Nespatil jsem
ho; ale z Renfieldova okna jsem vidl vyltnout netopra a zamit k
zpadu. Myslel jsem si, e se v njak podob vrt do Carfaxu, jene
on zejm vyhledal njak jin kryt. Dnes v noci se u nevrt; ob-
loha na vchod rudne a svit je nablzku. Musme celou vc pod-
niknout a ztra!
Posledn slova procedil mezi zuby. Na nkolik minut se rozhostilo
ticho a mn pipadalo, e slym tlukot naich srdc. Van Helsing
poloil jemn ruku na hlavu pan Harkerov.
A te, pan Mino uboh, pedrah pan Mino , nm vylite
pesn, co se stalo. Bh sm v, e vm nechci zpsobiti bolest, jene
je nutno, abychom to vichni zvdli. Nebo te vc ne kdy jindy
mus bti vechno vykonno rychle, rzn a s nejvt dkladnost.
D-li Bh, je den, kter tohle vechno mus ukoniti, u blzko, a
tady mme pleitost k dalmu ivotn dleitmu poznn!
Uboh, drah pan Harkerov se zachvla, eji se pivinula k
manelovi a jet hloubji sklonila hlavu k jeho hrudi. Bylo zejm,
e jej nervy byly napjaty do krajnosti. Potom hlavu hrd vztyila a
vzthla ruku k Van Helsingovi. Ten ji uchopil, sklonil se nad n,
uctiv ji polbil a pevn podrel. Druhou ruku j drel manel a zro-
ve ji objmal pa, jako by ji chrnil. Po chvli, kdy si zejm urov-
nvala mylenky, spustila:
Vzala jsem si uspvac prostedek, kter jste mi tak laskav na-
mchal, ale njak nechtl a nechtl psobit. Pipadalo mi, e jsem
dokonce ilej, a do mysli se mi zaaly vkrdat tisce hrznch
pedstav vechny souvisejc se smrt, upry, krv, bolest a utrpe-
nm. Jej manel mimodk zastnal, ale pan Mina se k nmu obrti-
la a lskypln ekla: Netrap se, milku. Mus bt staten a siln,
abys mi pomohl pestt tento tk dl. Kdybys vdl, jak nadlidsk
sil musm vyvinout, abych vbec o t stran vci mohla mluvit,
jist bys pochopil, jak velice potebuji tvou pomoc. Nue, pochopila
jsem, e musm vlastn vl dopomoci lku, aby inkoval, jestli mi
m vbec prospt, a nutila jsem se tvrd usnout. Spnek se zejm
dostavil pomrn brzy, protoe si u na vc nevzpomnm. Jonatha-
nv pchod m zejm neprobudil; kdy jsem se toti probrala, leel
u vedle mne. V pokoji byla zase ona dk bl mlha, kterou jsem u
- 286 -
spatila nedvno. Pokejte, vdy jsem zapomnla, e o tom nevte;
petete si to v mm denku. Uki vm ho pozdji. Zmocnila se m
stejn nevysvtliteln hrza, jak m u pepadla tehdy, a zase jsem
ctila, e je nkdo v mstnosti. Obrtila jsem se, abych probudila Jo-
nathana. Ten vak spal tak tvrd, jako by si uspvac prostedek vzal
on, a nikoli j. Velmi m to vylekalo a zden jsem se rozhldla. A
tu m opustila vechna nadje: vedle lka stl vysok, huben, er-
n odn mu. Pipadalo mi, e snad vystoupil z mlhy i spe e
se mlha zhmotnila do jeho postavy, pln toti zmizela. Poznala jsem
ho okamit podle vaeho popisu. Ta voskov bled tv, ten orl
nos, oste ohranien blm proukem svtla, ty rozeven rud rty,
odhalujc bl ostr zuby, ty rud oi o nich se mi tehdy ve Whitby
zdlo, e je vidm v paprscch zapadajcho slunce, odrejcho se od
oken kostela Panny Marie. Tak jsem poznala rudou jizvu na ele,
kam ho uhodil Jonathan. Na okamik se mi srdce zastavilo a urit
bych byla vykikla, byla jsem vak jako ochromena. Vtom ukzal na
Jonathana a oste na m zasykl:
Ticho! Pi sebemenm hlesnut ho popadnu a ped tvma oima
mu rozttm hlavu! Byla jsem tak zdena a zmatena, e jsem se
nezmohla na jedin slvko. S pohrdavm smkem mi poloil ruku
na rameno, pevn je sevel, druhou rukou mi odhalil hrdlo a ekl:
Naped mal oberstven jako odmnu za vynaloenou nmahu.
Me bt zcela klidn; nen to ani poprv, ani podruh, kdy mi tv
ly pomohou uhasit ze! Byla jsem jako ommena a kupodivu
jsem mu v tom ani nechtla brnit. Tohle se zejm dje pokad,
kdy se dotkne sv obti, a je to asi soust t hrozn kletby. Jej
manel znovu zastnal. Mina mu pevnji sevela ruku, soucitn na
nho pohldla, jako by tm postienm byl on, a pokraovala:
Ctila jsem, jak mi ubv sil, a tm jsem omdlela. Nevm, jak
dlouho ta hrza trvala, ale jist uplynulo hodn asu, ne ta sv
hnusn, odporn a ztipln sta ode mne odtrhl. A tu jsem vidla,
jak z nich kape erstv krev! Vzpomnka ji na okamik pemohla;
sklesla, a kdyby ji manel nepodepel, snad by se sesula na zem. S
velkm silm se vzchopila a pokraovala:
Nato mi vsmn ekl: ,I ty jsi tedy kula pikle proti mn! Po-
mhalas tm mum m tvt a kit m plny! Te u tedy v,
- 287 -
stejn jako oni u vd sten a zanedlouho budou vdt pln, co
to znamen postavit se mi do cesty! Mli radji etit sv sly a pou-
t je doma! Zatmco kuli pikle proti mn proti mn, kdo porouel
celm nrodm, za n snoval intriky a vlil sta let pedtm, ne se
oni narodili , j jim je mail. Proto jsi nyn ty, kterou miluj nejv-
ce, masem mho masa, krv m krve, jsi se mnou spznna, na as
mi bude tdrm vinnm lisem a pozdji se stane mou drukou a
pomocnic! Ale i ty bude odmnna, protoe mezi nimi nebude ani
jednoho, kdo by ti pozdji neposlouil! Jene te bude potrestan za
to, cos provedla! Pomhalas jim kit m plny; nyn se pokad
dostav na m zavoln. Kdykoli ti mj mozek vzke Pij! pe-
jde na tuto vzvu pevninu i moe. A proto jet toto! Pi tchto
slovech si rozepnul koili a dlouhm ostrm nehtem si otevel lu na
prsou. Kdy z n zaala tryskat krev, jednou rukou mi pevn sevel
ob ruce, druhou m uchopil za krk a pitiskl sta k rn, take jsem
se musela bu udusit, nebo polknout trochu t... mj Boe, mj Bo-
e, co jsem to uinila? m jsem se provinila, e si zasloum takov
osud? J, kter jsem se po vechny dny svho ivota snaila kret
cestami pokory a spravedlnosti? Boe, bu mi milostiv! Shldni dol
na ubohou dui, kter hroz nebezpe hor ne smrt, a smiluj se nad
tmi, kdo ji maj rdi! A zaala si otrat rty, jako by je chtla oistit
od poskvrnn.
Zatmco vyprvla sv hrzn zitky, zaalo na vchod svtat a
vechno kolem se rozjasovalo. Harker byl zamlkl, a ani se ne-
pohnul, ale pi onom stranm len se mu na oblieji rozhostil
chmurn stn, kter jako by v rannm svtle jet vce potemnl, a
kdy se objevily prvn ervnky nadchzejcho svitu a dopadly na
jeho tv, temn se odrela od jeho zblelch vlas.
Domluvili jsme se, e dokud se zase nesejdeme a nedomluvme
dal postup, bude jeden z ns vdy v blzkosti neastn dvojice.
Jednm jsem si jist: dn dm, na kter dnes budou po celou
dlouhou drhu dennho obhu dopadat paprsky prv vychzejcho
slunce, nen tak neastn jako n!

- 288 -
kapitola 22/

3. jna. Musm nco dlat, jinak se asi zblznm; proto radji
pi denk. Te je est hodin a za pl hodiny se mme sejt v pra-
covn a nco pojst; dr. Van Helsing a dr. Seward jsou toti toho n-
zoru, e meme nasadit vechny sly jen tehdy, jestlie nco snme.
Bh v, e dnes musme vydat ze sebe to nejlep. Musm vyut ka-
d voln chvle ke psan, jinak bych musel pemlet. Musm zazna-
menat vechno, od nejnepatrnjch vc k nejdleitjm. Mon e
se nakonec nejvc poume prv z malikost. Vechno, co jsme se
zatm dozvdli, a lo o drobnosti nebo vci dleit, nemohlo za-
brnit hroznmu osudu, kter stihl Minu a m. Musme vak doufat a
vit. Chudek Mina mi prv ekla a pitom j slzy stkaly po
tvch , e nae vra se mus osvdit v utrpen a protivenstv, e
nesmme pestat vit a e Bh nm bude pomhat a do konce! Do
konce! Ach, mj Boe, do jakho konce...? K dlu! K dlu!
Kdy se dr. Van Helsing a dr. Seward vrtili od ubohho Ren-
fielda, zaali jsme dkladn uvaovat o dalch krocch. Naped nm
dr. Seward sdlil, e v noci seel s dr. Van Helsingem dol do pokoje
k Renfieldovi a nali ho, jak le zhroucen na podlaze. Obliej ml
samou rnu a vaz zlomen.
Dr. Seward se zeptal oetovatele, kter ml slubu na chodb,
zda nco slyel. Ten prohlsil, e prv sedl piznal se, e napl
v dmot , kdy z pokoje zaslechl hlun slova a nato Renfield
nkolikrt vykikl: Paneboe! Paneboe! Paneboe! Nato se ozval
hluk pdu, a kdy vbhl do mstnosti, leel u Renfield obliejem na
podlaze, tak jak ho vidli oba lkai. Van Helsing se otzal, zda sly-
el hlasy nebo hlas; oetovatel prohlsil, e vlastn nev. Zpo-
tku mu pr pipadalo, e sly dva hlasy, ale protoe v pokoji nikdo
jin nebyl, musel to zejm bt jen jeden. Bude-li teba, je ochoten
odpishnout, e slovo Paneboe! vykikl pacient. Kdy jsme osa-
mli, upozornil ns dr. Seward, e ped oetovatelem nechtl vc
dle rozebrat; je pece teba posoudit otzku soudnho ohledn.
Vyrukovat s pravdou by vbec nemlo smysl, stejn by j nikdo ne-
- 289 -
vil. Proto byl toho nzoru, e by na podklad oetovatelovy vpo-
vdi mohl v mrtnm listu uvst jako pinu smrti pd z lka. A
kdyby snad ohledava mrtvol na tom trval, dolo by k ednmu
ohledn, a to by nutn vedlo k stejnmu vsledku.
Potom jsme zaali hovoit o tom, jak budeme dle postupovat.
Pedn jsme rozhodli, e do veho opt zasvtme Minu a vbec nic
by sebebolestnjho j u nebudeme zatajovat. Mina s tm
souhlasila a pokldala to za rozumn. Dojalo m, jak je pes sv utr-
pen a hlubok zoufalstv staten. Nic se mi u nesm zatajovat,
prohlsila. Bda, u jsme toho vytrpli pli mnoho. A navc snad
u neexistuje na svt nic, co by mi mohlo zpsobit jet vt bolest,
ne jakou jsem proila a ne jakou te provm. Cokoli se stane,
mus mi to dodat novou nadji a novou odvahu! Van Helsing se na
ni pi tchto slovech upen zahledl a znenadn se j klidn zeptal:
Poslyte, drah pan Mino, vy se nebojte, e? O sebe strach ne-
mte, ale bojte se, abyste po tom, co se stalo, neublila nm vem!
Tv j zvnla a pi odpovdi j oi zaplly odhodlanost mu-
ednice. Ach ne! U jsem se rozhodla!
K emu? zeptal se laskav. My jsme mleli; kad z ns ml ne-
jasnou pedstavu, co tm mysl. Jej odpov byla pm a prost,
jako by konstatovala prost fakt:
Jakmile v sob zjistm sebemen nznak toho, e bych mohla
ublit nkomu, koho miluji a budu se velmi pozorn sledovat ,
zemru!
Pece byste si nevzala ivot? zdsil se Van Helsing.
Udlala bych to; pokud by tu ovem nebyl ptel, kter by m z
lsky uetil tak velk bolesti a tak zoufalho kroku! Pitom se na
nho vznamn podvala. Dosud sedl, ale te vstal, pistoupil k n,
poloil j ruku na hlavu a slavnostnm hlasem prohlsil:
M dt, existuje takov lovk, kter by to uinil, kdyby to mlo
bti pro vae dobro. J sm bych si ped Bohem zodpovdl, kdy-
bych vm musel v tu chvli pipraviti lehkou smrt, jestlie by to bylo
teba a jestlie by to bylo sprvn! Jene, m dt... a na okamik
nebyl schopen slova. Z hrdla se mu dral vzlyk, potlail ho vak a
pokraoval:
- 290 -
Jsou zde ovem mui, kte se ochotn postav mezi smrt a vs.
Nesmte zemti. Nesmte zemti ni rukou, a nejmn u vlastn.
Dokud nebude opravdu mrtev ten, kter zkazil v sladk ivot, ne-
smte zemti. Jestlie toti bude stle jet patit mezi Neiv, uini-
la by vs vae smrt stejnou, jako je on. Nikoli, vy muste ti! Muste
bojovati a usilovati o ivot, i kdyby vm smrt pipadala jako bez-
mezn dobrodin. Muste bojovati se zosobnnou Smrt, a u k vm
pijde v bolesti i radosti, ve dne i v noci, v jistot nebo nebezpe!
Jmnem va nesmrteln due vs zapsahm, abyste nezemela, a
dokonce abyste ani nemyslela na smrt, dokud toto velk zlo nebude
zaehnno! M drah Mina straliv zbledla a zaala se chvt a
tst, tak jako se chvje a tese osika pi sebemenm vnku. Vichni
jsme mleli; nedalo se nic dlat. Za chvli se trochu uklidnila, obrti-
la se, vzthla k nmu ruku, a nn, ale ach, tak smutn ekla:
Slibuji vm, drah pteli, e pokud m Bh ponech naivu, bu-
du se o to snait tak dlouho, dokud milostiv nezpsob, abych byla
zbavena tto hrzy. Byla tak upmn a staten, e jsme vichni
nabrali slu pro dal prci a obti a zaali diskutovat o budoucm
postupu. ekl jsem j, e si me pest vechny listiny uloen v
sejfu i samozejm vechny listiny a denky a vleky, kter budou
napsny a namluveny, a e m tak jako dve vst pesn zznamy.
Vyhldka na prci ji potila pokud lze slovo potila pout ve
spojen s tak ponurou zleitost.
Van Helsing u jako obvykle vechno naped zvil a ml ji pi-
praven pesn postup na innosti.
Snad bylo opravdu sprvn, prohlsil, e jsme se po nvtv
Carfaxu na sv porad dohodli nic nedlati s tmi bednami hlny,
kter tam le. Kdybychom s nimi byli njak naloili, byl by hrab
uhdl ns zmr a bezpochyby by u byl pedem uinil takov opat-
en, aby u ostatnch beden zmail nae sil. Te ovem nae mysly
nezn. Ba vc, s vekerou pravdpodobnost ani netu, e mme v
rukou prostedek, kterm meme jeho kryty znekodniti, aby jich
u nemohl vc pouti. Vme te u mnohem vce o tom, kde vude
jsou rozmstny, a po prohldce domu na Piccadilly snad najdeme i ty
posledn. Dneek je tedy n a v nm spov nae nadje. Slunce,
kter dnes rno vzelo nad nam zrmutkem, ns bude chrniti po
- 291 -
cel den. Dokud dnes veer nezapadne, mus onen netvor zachovati
podobu, kterou m te. Je spoutn omezenmi danmi jeho lidskou
schrnkou. Neme se rozplynouti v dk vzduch nebo zmizeti kv-
rami, trbinami i trhlinami. Jestlie chce projti dvemi, mus je
otevti jako kad smrtelnk. Take dneek nm poslou k tomu,
abychom vyhledali vechny jeho skre a znekodnili je. I kdy ho
jet nechytme a neznime, zaeneme ho alespo nkam do pasti,
kde ho zanedlouho urit chytme a znime. Tu jsem prudce vstal,
nebo jsem se nemohl smit s mylenkou, e naprzdno mjej minu-
ty a vteiny tak dleit pro Minin ivot a tst. Vdy msto mluve-
n bychom u mli jednat! Jene Van Helsing varovn zvedl prst.
Nikoli, pteli Jonathane. Tady plat pslov: Dvakrt m, jednou
e! A nastane as, budeme jednati, a to neobyejn rychle. Pe-
mlejte vak! S vekerou pravdpodobnost je kl k situaci v onom
dom na Piccadilly. Hrab me vlastniti mnoho dom. O nich bude
mti kupn smlouvy, kle a leccos jinho. Bude mti dopisn papry,
na kter pe, bude mti ekov knky. Jist m nkde uloeny nej-
rznj vci; a pro by je vechny neml tam, ve stedu msta, kde
nen ruen, kam me vejti pednm nebo zadnm vchodem v kte-
roukoli hodinu, kdy si ho v poulinm ruchu nikdo nevimne! P-
jdeme tam a ten dm prohledme. A zjistme, co v nm je uloeno,
uinme to, co n ptel Arthur ve sv loveck hantrce nazv
ucpat noru, a naeho starho lika dopadneme. Nemm snad prav-
du?
Pro tedy nevyrazit ihned? nalhal jsem. Mame cenn as!
Profesor se ani nepohnul, jenom se prost otzal:
A jak se do toho domu na Piccadilly dostaneme?
Jakkoli! zvolal jsem. Bude-li teba, tak se tam vloupme!
A co vae policie kde bude a co ekne?
Zarazil jsem se, ale souasn jsem si uvdomil, e pokud zdruje,
m k tomu pdn dvod. Prohlsil jsem proto co nejklidnji:
Neekejte dle, ne je teba. Vte pece, jak muka zakoum.
Vdy to vm, hochu, a urit nechci vai zkost zvyovati. Uva-
ujte vak, co meme dlati, dokud nebude vude plno lid? Teprve
pak nastane n as. Lmal jsem si tm hlavu a dospl jsem k nzoru,
- 292 -
e nejprost zpsob je ten nejlep. My se tedy chceme dostati do
toho domu, ale nemme dn kl, e? Pikvl jsem.
Pedstavte si te, e vy byste byl vlastnkem domu a nemohl
byste se do nho dostati; a kdyby se vm tam nechtlo vniknouti n-
silm, co byste udlal?
Sehnal bych spolehlivho zmenka a uloil mu, aby mi ten z-
mek otevel paklem.
A zashla by v tom ppad vae policie?
Kdepak! Museli by ovem vdt, e ten chlapk vykonval dn
pkaz.
Van Helsing na m pronikav pohldl. Nue, jedinm probl-
mem je tedy svdom toho, kdo d pkaz, a nzor va policie, zda
onen lovk m ist svdom, i nikoli. Vai policist jsou zejm
lid horliv a zbhl ach, tak zbhl v umn vidti lidem do
aludku, jestlie se pletou do takovch zleitost! Ne, ne, pteli
Jonathane, v tomhle vaem Londn nebo v ktermkoli velkomst
si mete dt klidn odemknouti dvee stovek przdnch dom, a
pokud to zadte tak, jak to sprvn m bti, a v dob, kdy se takov
vci sprvn zaizuj, nikdo nezashne. etl jsem kdysi o pnovi,
kter vlastnil v Londn pekrsn dm, a kdy odjel pes lto do
vcarska a dm zamkl, piel jaksi pobuda, vylomil zadn okno a
vnikl dovnit. Potom otevel okenice a pmo ped oima policie
vchzel pednmi dvemi do domu a vychzel z nho. Nato dal uspo-
dati v dom drabu, poslal oznmen do novin, na dom vyvsil
velkou tabuli, a kdy nastal den draby, prodala jedna znm draeb-
n firma vechen majetek, kter patil vlastnkovi domu. Ten pobuda
pak zael za stavitelem a dm mu prodal. Dohodl s nm, e ho do
urit lhty strhne a materil odveze. A vae policie s ostatnmi a-
dy mu vemon pomhaly. Kdy se ten majitel vrtil ze sv vcar-
sk dovolen, nael na mst, kde stl jeho dm, jen przdnou parce-
lu. To vechno bylo provedeno en rgle, a my pi sv prci tak pro-
vedeme vechno en rgle. Nepjdeme tam pli brzy, aby si strnk,
kter m v t dob jist as na pemlen, nemyslil, e se dje nco
nekalho. Pjdeme tam teprve po dest hodin, kdy u je na ulicch
plno lid a kdy bychom my, bti majitel domu, takovou vc pro-
vedli.
- 293 -
Musel jsem uznat, e m pravdu, a Minin zoufal vraz se trochu
vyjasnil; z tak dobe mnn rady prtila nadje. Van Helsing po-
kraoval:
Jakmile se octneme uvnit, nalezneme tam mon dal stopy.
Rozhodn tam jeden z ns me zstati, zatmco se ostatn vyprav
do mst, kde budou dal bedny do Bermondsey a Mile Endu.
Lord Godalming vstal. Tady bych snad mohl pomoci. Zatele-
grafuji svm lidem, aby poslali kon a kory tam, kde jich budeme
nejvce potebovat.
Podvej se, kamarde, oslovil ho Morris, je to bjen npad
mt vechno pipraveno, ale jenom pro ppad, e si lovk chce n-
kam vyjet. Ale nemysl si, e by ten tvj nbl kor s lechtickm
znakem vyvolal v zapadlch ulikch Walworthu nebo Mile Endu
vt pozornost, ne by se nm hodilo? Podle mho bychom pro ces-
ty na jih nebo vchod od Londna mli pout droky, a dokonce je
nechat ekat kousek od mst, kam pjdeme.
Ptel Quincey m pravdu! souhlasil profesor. M otevenou
hlavu, jak se u vs k. To, co mme v myslu, je obtn vc, a
pokud tomu lze zabrniti, nechceme, aby ns pi tom nkdo pozoro-
val.
Mina projevovala o vechno rostouc zjem. Byl jsem rd, e j
nalhavost celho ppadu pomh alespo na as zapomenout na
hrzn non zitek. Byla velmi, velmi bled tm pzran
bled, a tak vyzbl, e se j vyhrnuly rty a obnaily zuby. Radji
jsem se j o tom ani nezmnil, zbyten bych ji zarmoutil, ale krev mi
ztuhla v ilch pi pedstav, co se stalo s ubohou Lucy, kdy j hrab
vysl krev. Zatm vak jsem neml pocit, e by se Min zuby zaost-
ovaly; uplynulo ovem jen mlo asu, a kdov co zlho ns jet
ek.
Kdy jsme uvaovali o sledu svch akc a rozdlen sil, vyskytly
se nov pochybnosti. Nakonec jsme se shodli, e jet ped odjezdem
na Piccadilly bychom mli znekodnit to Draculovo toit, kter je
nejble. Kdyby tomu snad ml pijt pli brzy na kloub, u bychom
stejn mli v na niiv prci nskok; a kdyby se tam snad dostavil v
lidsk podob a v dob, kdy je vlastn nejslab, snad bychom se s
nm mohli i vypodat!
- 294 -
Pokud jde o rozdlen sil, navrhl profesor, abychom se po nvt-
v Carfaxu vichni spolen odebrali do domu na Piccadilly; tam
bych zstal s obma lkai a lord Godalming s Quinceyem by mezi-
tm vyhledali kryty ve Walworthu a Mile Endu a znekodnili je.
Profesor upozornil, e je mon, by i nepravdpodobn, e by se
hrab bhem dne objevil v dom na Piccadilly, a v tom ppad by-
chom se s nm mohli utkat pmo na mst. Je rozhodn teba, aby-
chom nad nm mli pesilu. Proti tomuto plnu jsem oste pro-
testoval, alespo pokud lo o mou ast, protoe jsem hodlal zstat
zde a chrnit Minu. Myslel jsem, e se nedm nim zviklat, ale Mina
s mmi nmitkami nesouhlasila. Prohlsila, e me dojt k situaci,
kdy bude teba mch prvnickch znalost; e mezi dokumenty hra-
bte Draculy se teba najde njak vodtko, kter bych mohl rozlutit
prv na zklad svch transylvnskch zkuenost. A navc pr bu-
de teba nasadit vechny sly, abychom zmohli nadpirozenou moc
hrabte. Mina trvala pevn na svm a mn nezbylo ne ustoupit; pro-
hlsila toti, e jej posledn nadj je, abychom vichni postupovali
spolen. J sama se nieho nebojm, tvrdila. Nic horho m po-
tkat nemohlo; a a u se stane cokoli, rozhodn z toho budu moci
erpat alespo trochu nadje nebo tchy. B, mj maneli! Zachce-
li se Bohu, ochrn m prv tak spolehliv, zstanu-li zde sama,
jako kdyby tu byl nkdo se mnou. Okamit jsem tedy vstal a zvo-
lal: Ve jmnu bom, vydejme se tedy ihned na cestu, a u neztr-
cme as! Hrab by mohl pijt na Piccadilly dve, ne se domnv-
me.
Nikoli! ekl Van Helsing a pozdvihl ruku.
Pro ne?
Nezapomete pece, poznamenal, a dokonce se pitom pousml,
e na dneek dkladn hodoval a jist si posp!
Mohl jsem snad na to zapomenout? Co nkdy na to zapomenu,
copak mohu? Me snad nkdo z ns na ten hrzn vjev vbec
zapomenout? Mina se ze vech sil snaila ovldnout, ale nakonec ji
bolest pece jen pemohla, obliej si zakryla rukama a rozetkala se;
cel se pitom chvla. Van Helsing j urit nechtl pipomenout ten
stran zitek, jenom pi svch vahch zcela zapomnl na ni a na
jej lohu v cel zleitosti. Sotva si uvdomil, co vlastn ekl, zhro-
- 295 -
zil se sv bezmylenkovitosti a pokusil se Minu uklidnit. Ach, pan
Mino, drah, drah pan Mino, pro jsem jenom j, kdo vs tak hlu-
boce ctm, mohl ci nco tak neodpustitelnho? Tyhle star hloup
rty a tahle star hloup hlava si to sice nezasluhuj, ale jist na to
zapomenete, e? Pi tchto slovech se j hluboce uklonil, Mina ho
uchopila za ruce, pohldla na nho zvojem slz a chraptiv pravila:
Ne, nezapomenu, na nco takovho bych ani nikdy nemohla zapo-
menout. Ale souasn je s tm v m mysli nerozlun spjata tak do-
jemn vzpomnka na vs, e bych nic z toho ani nechtla vypudit z
mysli. A te u byste mli co nejdve odejt. Sndan je pipravena a
musme se podn najst, abychom mli dost sil.
Byla to zvltn sndan. Snaili jsme se bt vesel a navzjem se
povzbuzovat. Mina byla z ns nejveselej a nejbujaej. Po sndani
Van Helsing vstal a ekl:
A te, draz ptel, se vypravme na nai nebezpenou vpravu.
Doufm, e jsme vichni vyzbrojeni tak, jako jsme byli onu noc, kdy
jsme poprv vnikli do krytu naeho neptele. Jsme vyzbrojeni proti
jeho tokm jak nadpirozenm, tak fyzickm? Vichni jsme pi-
svdili. To je tedy v podku. Vy, pan Mino, jste tady rozhodn do
zpadu slunce v plnm bezpe. Vrtme se stejn jet dve, jestli-
e... Vrtme se! Ale dve, ne odejdu, musm mti jistotu, e jste
dokonale vyzbrojena proti fyzickmu toku. Kdy jste sela dol,
rozmstil jsem ve vaem pokoji pedmty, kter u znte, tak, aby
nemohl vejt. A nyn mi dovolte, abych ochrnil vs samu. Dotkm
se vaeho ela tmto kouskem svcen hostie ve jmnu Otce, Syna
i...
Vtom se ozval hrzn vkik. Nm vem ztuhla krev v ilch.
Jakmile Van Helsing piloil hostii Min k elu, tu j hostie seehla
maso, jako by to byl kousek havho eleza. Stejn rychle, jak nervy
zareagovaly na utrpnou bolest, zaznamenal i Minin mozek vznam
tto skutenosti; oboj ji tak pemohlo, e petaen nervov soustava
nala vchodisko ve stranm vkiku. Jej mylenky se vak nepro-
dlen zmnily ve slova. Ozvna vkiku jet nedoznla, a u se do-
stavila reakce; Mina klesla v zoufalm pokoen na kolena, shrnula si
pekrsn vlasy pes obliej gestem, jakm se kdysi malomocn za-
strali pltm, a zakvlela:
- 296 -
Neist! Neist! I Vemohouc se tt mho poskvrnnho tla!
Tohle znamen hanby budu muset nst na ele a do soudnho dne!
Vichni strnuli. Zdrcen bezmocnm zrmutkem jsem k n piskoil,
pevn ji sevel do nrue a tiskl k sob. Nkolik minut nm tloukla
zkormoucen srdce v jedinm souzvuku a nai ptel odvrtili oi, z
nich jim tie kanuly slzy. Van Helsing se za chvli otoil a vn,
tak vn, a jsem se nemohl ubrnit pocitu, e se mu dostalo vnuk-
nut shry a prohlauje nco, k emu dostal popud z nebe, pravil:
Snad opravdu budete muset nsti toto znamen tak dlouho, dokud
Bh uzn za vhodn, ale na soudn den zajist odkodn sv dtka za
vechna pozemsk pko, kter na n sloil. Drah, pedrah pan
Mino, k by nm, kdo vs milujeme, bylo dopno tam bti a spati-
ti, jak miz tato rud jizva, toto znamen bo vdomosti o tom, co se
udalo, a jak vae elo bude opt stejn ist jako vae srdce, je tak
dobe znme. Tak urit, jako e ijeme, zmiz tato jizva, a Bh
uzn za vhodn sejmouti z ns bm, kter ns tolik t. Do t doby
vak musme nsti svj k, stejn jako Jeho syn to uinil, posluen
Jeho vle. Mon e jsme vyvolenmi nstroji Jeho milosti a na Jeho
pkaz se povznme tak jako Jeho syn k vinm ranami a hanbou,
slzami a krv, nejistotami a strachem a prost vm, co odliuje Boha
od lovka.
Z jeho slov tryskala nadje a tcha a smovala k tomu, abychom
se smili s osudem. Mina i j jsme to vyctili, bezdn jsme kad
chopili starce za ruku, sklonili se nad n a polbili ji. Pak jsme vichni
beze slova poklekli a drce se za ruce psahali jsme si vrnost. My
mui jsme slbili, e sejmeme smuten zvoj z hlavy t, kterou ka-
d z ns svm zpsobem miluje, a prosili jsme Boha, aby nm po-
mhal a radil pi tkm kolu, kter le ped nmi.
Nastal as k odchodu. Rozlouil jsem se tedy s Minou; na toto
rozlouen ani jeden z ns do smrti nezapomene. Pak jsme odeli.
V jednom jsem pojal pevn rozhodnut: kdy zjistme, e se Mina
nakonec pece jen bude muset stt uprem, neodejde do tto neznm
a stran zem sama. Z mho postoje si lze zejm vysvtlit, pro za
dvnch dob ml jeden upr vdy tolik druh. Nebo stejn jako je-
jich odporn tla mohou spoinout pouze v posvcen pd, stvala
se i nejsvtj lska verbem pro jejich pzran ady.
- 297 -
Do Carfaxu jsme vnikli bez obt a vechno jsme nali ve stejnm
stavu jako poprv. Bylo tm neuviteln, e tak prozaick proste-
d, pln pny, prachu a rozkladu, dokzalo vyvolat takov obavy,
jak jsme te poctili. Tko bychom byli dokzali uskutenit sv
pedsevzet, kdybychom se u nebyli pevn rozhodli a neponoukaly
ns hrzn vzpomnky. V dom jsme nenali dn listiny ani dka-
zy, e by tu byl hrabe dlel. Velk bedny ve star kapli vypadaly stej-
n jako minule. Jak jsme ped nimi stli, prohlsil Van Helsing slav-
nostn:
A nyn, ptel, ns tu ek povinnost. Musme znekodniti tuto
hlnu, posvcenou posvtnmi vzpomnkami, kterou pivezl z tak
dalek zem pro tak hanebn el. Tuto hlnu si vybral proto, e je
posvtn. A my ho porazme vlastn zbran, protoe ji uinme jet
posvtnj. Byla zasvcena k uitku lovka, nyn ji zasvtme Bo-
hu. Pi tchto slovech vythl z brany roubovk a dlto a za krt-
kou chvli odklopil vko prvn bedny. Hlna pchla zatuchle a hnilob-
n, jene my jsme to ani nevnmali, protoe cel nae pozornost se
soustedila na profesora. Ten vythl z krabiky kousek hostie, s po-
svtnou ctou ho poloil na hlnu, vko znovu piklopil a zaal je
piroubovvat. Pomhali jsme mu pi tom. Postupn jsme tak
naloili i s ostatnmi bednami a navenek jsme je nechali v takovm
stavu, v jakm jsme je nali; ovem kad te obsahovala kousek
hostie. Kdy jsme za sebou zaveli dvee, prohlsil profesor slavnostn:
st je tedy ji vykonna. Jestlie budeme stejn spn i v dalm
dle, pak snad dopadne z zapadajcho slunce na elo pan Miny,
kter ji bude bl jako slonovina a bez poskvrny! Z louky, pes
kterou jsme li k ndra na vlak, bylo vidt prel stavu. Upen
jsem se tam zahledl a v okn naeho pokoje jsem spatil Minu. Za-
mval jsem j a nkolikrt pokynul hlavou na znamen, e jsme se
sv prce zhostili spn. Pikvla mi v odpov a dala mi tak na-
jevo, e mi porozumla. Naposledy jsem ji zahldl ve chvli, kdy mi
kynula rukou na rozlouenou. S tkm srdcem jsme dorazili na n-
dra a jen st stihli vlak, kter se pihnal, sotva jsme veli na n-
stupit. Toto jsem napsal ve vlaku.

- 298 -
Piccadilly, 12.30 Tsn ped pjezdem na Fenchurchstreetsk
ndra mi lord Godalming ekl:
Quincey a j pjdeme shnt zmenka. Vy s nmi radji ne-
chote, co kdyby se vyskytly njak pote. Pro ns by za danch
okolnost vloupn do przdnho domu nemlo pli zl nsledky,
ale vy jste prvn zstupce a advoktn komora by vm mohla vae
ponn vytknout. Namtl jsem, e by mi nco takovho nemohlo
ohrozit ani povst, ale lord Godalming trval na svm: A krom toho
vzbudme men pozornost, jestli ns tam nebude zbyten mnoho.
Mj titul zapsob dostaten na zmenka i na kadho kolemjdou-
cho strnka. Radji jdte s Jackem a profesorem a ekejte nkde v
Green Parku, odkud budete vidt na dm. A uvidte, e zmenk
dvee otevel a odeel, pijte vichni za nmi. Budeme vs ekat a
vpustme vs dovnit.
To je dobr rada, usoudil Van Helsing a s tm jsme se spokojili.
Godalming a Morris odjeli rychle drokou a my jsme nastoupili do
dal. Na rohu Arlington Street jsme vystoupili a li jsme do Green
Parku. Pi pohledu na dm, k nmu se upnalo tolik naich nadj, se
mi rozbuilo srdce. Chmurn a mlenliv se vypnal ve sv oput-
nosti mezi ivjmi a elegantnjmi sousedy. Usedli jsme na lavici,
odkud byl dobr vhled, a pokuovali jsme doutnky, abychom vzbu-
zovali co nejmn pozornosti. ekali jsme na pjezd svch druh,
ale minuty se vlekly, jako by mly na nohou olovn zva.
Konen jsme spatili pedjdt droku. Z n klidn vystoupili
lord Godalming a Morris a s kozlku seskoil rozloit emeslnk s
proutnm kokem na nad. Morris zaplatil droki, ten smekl a
odjel. Oby vystoupili po schodech a lord Godalming ukzal, co se m
udlat. emeslnk si pomalu svlkl kabt a povsil ho na ty od z-
bradl. Pitom prohodil nco k strnkovi, kter prv el kolem.
Strnk souhlasn pikvl, emeslnk poklekl a postavil kok vedle
sebe. Chvli se v nm probral, potom vythl nkolik nstroj a pe-
liv je vedle sebe rozloil. Pak vstal, nahldl do klov drky, foukl
do n, obrtil se k svm zkaznkm a nco k nim prohodil. Lord
Godalming se usml a mu se sklonil pro svazek kl. Vybral si
jeden, opatrn ho vsouval dovnit a zaal zkouet zmek. Po chvli
oten zkusil druh a nato tet. Jemn stril do dve, ty se otevely
- 299 -
a nai druzi spolu s nm veli do haly. Sedli jsme, a ani jsme se ne-
hnuli; mj doutnk divoce hnul, ale Van Helsingv pln vyhasl.
ekali jsme trpliv, dokud jsme nezahldli emeslnka vyjt a vnst
dovnit kok s nadm. Pak pootevel dvee, pidrel je koleny a
vybral vhodn kl. Kdy ho nael, podal ho lordu Godalmingovi.
Ten vyal penenku a cosi mu dal. Mu smekl, vzal si nad, obl-
kl kabt a odeel; cel akce prola zcela bez povimnut.
Sotva se emeslnk trochu vzdlil, my ti jsme peli ulici a za-
klepali na dvee. Quincey Morris nm neprodlen otevel, vedle nho
stl lord Godalming a zapaloval si doutnk.
Odporn to tu zapch, prohlsil, jak jsme vchzeli. Opravdu to
tam odporn pchlo jako ve star kapli v Carfaxu , a z dvj
zkuenosti nm bylo jasn, e tady hrab pobval pomrn asto.
Pustili jsme se do prohldky domu a dreli jsme se pohromad pro
ppad, e by ns napadl. Vdli jsme pece, e mme co init se sil-
nm a skonm neptelem, a pitom jsme ani nevdli, zda hrab
nhodou pece jen nen v dom. V jdeln, umstn za halou, jsme
nali osm beden s hlnou. Pouze osm z onch devti, kter jsme tu
doufali najt! N kol tedy jet nebyl splnn a bude moci bt spl-
nn teprve tehdy, a najdeme chybjc bednu. Naped jsme oteveli
okenice okna vedoucho na stsnn dldn dvorek. Naproti byla
hladk stna njak stje, upraven jako prel malinkho domku.
Nebyla v n okna, nemuseli jsme se tedy obvat, e budeme pozoro-
vni. Prohldkou beden jsme se nijak nezdrovali. Nadm, kter
jsme si pinesli, jsme jednu po druh oteveli a naloili s nimi stej-
nm zpsobem jako s bednami v kapli. Te u nm bylo jasn, e
hrab tady nen, a tak jsme zaali prohledvat dm.
Po zbn prohldce vech mstnost od pzem po pdu jsme do-
spli k zvru, e vechny vci, kter pat hrabti, jsou shromdny
v jdeln. Podrobili jsme je tedy zevrubnmu zkoumn. Byly rozlo-
eny ve spodanm nepodku na velkm stole jdelny. Leel tam
objemn svazek listin o koupi domu na Piccadilly, doklady o koupi
dom v Mile Endu a Bermondsey, dopisn papry, oblky, pera a
inkoust. Vechno bylo na ochranu ped prachem pokryto tenkm
balicm paprem. Byl tam tak kart na aty, kart na vlasy a he-
ben, dbn a umvadlo; v nm byla pinav voda, zaervenal jako-
- 300 -
by od krve. Poslednm nlezem byl mal svazek kl nejrznjch
druh a velikost, nejsp od ostatnch dom. Nato si lord Godalming
a Quincey Morris poznamenali pesn adresy dom na vchod a
jihu msta, vzali si svazek kl a vydali se na cestu, aby vude zne-
kodnili bedny. My ti zatm budeme co nejtrplivji oekvat jejich
nvrat nebo pchod hrabte.

kapitola 23/
DENK Dr. SEWARDA

3. jna. ekali jsme na lorda Godalminga a Quinceyho. as se
pern vlekl. Profesor nm radji nedopval klidu a neustle ns
nm zamstnval. Z postrannch pohled, kter chvlemi vrhal na
Harkera, jsem pochopil jeho blahodrn zmr. Chudk Harker byl
tak zdrcen, a mi to nahnlo hrzu. Jet vera veer to byl vesel,
spokojen vyhlejc tmavovlas mu s odhodlanou mladistvou tv-
, pln energie. Dnes je z nho zdrcen, rozruen staec, jeho bl
vlasy jsou v souladu s vpadlma hnoucma oima a obliejem
rozrytm vrskami bolesti. Jeho energie vak zstala nedotena,
dokonce plpol jako iv plamen. V tom snad tkv jeho spsa,
pokud ovem vechno pjde hladce; tak se toti penese pes obdob
zoufalstv a celkem lehce se vrt do kolobhu kadodennho ivota.
Chudk! Namlouval jsem si, jak tk je mj dl, ale jeho...! Tohle
profesor velmi dobe v a vemon se sna zamstnat jeho mysl.
To, co prv vyprvl, je za danch okolnost neobyejn zajmav.
Pokud si vzpomnm, kal:
Ped asem se mi dostaly do rukou vechny listiny tkajc se to-
hoto netvora, a u jsem je nkolikrt dkladn prostudoval. m
hloubji jsem se vc zabval, tm nezbytnj se mi zd nutnost to-
hoto netvora zcela zniiti. Ze veho toti vyplv, e nejen neustle
zvtoval svou moc, nbr souasn i prohluboval znalost sv moci.
Jak vyptral mj budapesk ptel Arminius, byl Dracula za svho
ivota skvl mu. Vojk, sttnk a alchymista v onch dobch
byla alchymie vyvrcholenm tehdejch vdeckch poznatk. Ml
- 301 -
pronikavou mysl, byl neobyejn vzdlan a neznal ani strach, ani
vitky svdom. Dokonce se odvil do Scholomance a nebylo jedi-
nho odvtv tehdejho vdn, kter by nebyl studoval. Nu, a du-
evn schopnosti u nho peily fyzickou smrt, akoli se zd, e jeho
pam nen zcela bez mezer. V nkterch psychickch problmech
byl a dosud jet je dttem; dospv vak a leccos, co zprvu bylo jen
jakoby dtskou hrou, doshlo u te munch rozmr. Experimen-
tuje, pon si pi tom obratn, a kdybychom mu nebyli zkili cestu,
mohl by se z nho stti a jet se jm stti me, jestlie neusp-
jeme otec nebo zakladatel bytost novho druhu, jejich cesta bu-
de ovem lemovna smrt, nikoli ivotem.
Harker povzdychl a prohodil: A tohle vechno vythlo do boje
proti m milovan! Ale jak vlastn experimentuje? Kdybychom tomu
pili na kloub, snad by se nm pak podailo ho porazit!
U od okamiku, co piel, zkou svou moc, pomalu, ale jist.
Ten jeho velk dtsk mozek pracuje na pln obrtky. Je tstm pro
ns, e dosud to je dtsk mozek; kdyby se byl toti ihned pokusil o
urit vci, u by byl dvno mimo dosah na moci. M ovem v
myslu uspti a lovk, kter m ped sebou stalet, me si dovoliti
ekati a nepospchati. Jeho heslem by klidn mohlo bti Festina len-
te!
J tomu nerozumm, povzdychl Harker unaven. Prosm, vy-
slovte se jasnji! Snad mi souen a zrmutek otupily mozek. Profe-
sor mu jemn poloil ruku na rameno.
Dobr, hochu, jasn vm to vysvtlm. Co nevidte, jak ten ne-
tvor posledn dobou svmi experimenty pomalu nabval dalch zku-
enost? Jak vyuil zoofgnho pacienta, aby se vetel do domu nae-
ho ptele Johna? Ten v upr sice pozdji pichz a odchz, jak se
mu zlb, ale poprv me nkam vejti pouze tehdy, kdy ho k tomu
njak obyvatel domu vyzve. Jene tohle nejsou jeho nejdleitj
experimenty. Nezjistili jsme snad, e naped vechny ty velk bedny
penel nkdo jin? Tehdy si myslil, e to jinak nen mon. Jene
ten jeho velk dtsk mozek stle dospv, a on zaal uvaovati, zda
by bedny nemohl peneti sm. Proto zaal pomhati, a sotva zjistil,
e to doke, pokusil se je petahovati sm. A pozdji by to dolo tak
daleko, e by vechny sv rakve rozmstil sm, a nikdo krom nho
- 302 -
by ji nevdl, kde jsou ukryty! Snad ml v myslu zakopati je hlu-
boko do zem, aby mu dobe slouily; pouval by jich toti pouze v
noci nebo tehdy, kdy me mniti svou podobu. A nikdo by pak ne-
vdl, e to jsou jeho kryty! Nezoufejte vak, mj hochu! Kdy mu
toto pilo na mysl, bylo ji pli pozd. U te jsou pro nho zne-
kodovny vechny kryty krom jednoho, a ne slunce zapadne,
znime mu i tento. Pak u nebude vdti, kam by ml jti nebo kde
se skrti. Dnes rno jsem vs zdrel, abychom si tm mohli bt jisti.
Neriskujeme snad vce ne on? Pro bychom tedy nemli bti opatr-
nj ne on? Podle mch hodinek je u jedna, a jestlie vechno do-
padlo dobe, jsou nai ptel Arthur a Quincey na cest k nm. Dnes
je n den a my musme postupovati dkladn, by i pomalu, a nic
neriskovati!
Vtom ns pekvapilo zaklepn na dvee, dvojit zaklepn te-
legrafnho poslka. Vichni jsme jako na povel vyli do haly. Van
Helsing nm posunkem pae naznail, abychom mleli, pistoupil ke
dvem a otevel je. Poslek mu podal telegram. Profesor opt zavel
dvee, podval se na adresu, otevel oblku a nahlas pedtal:
Pozor na D. Prv te, 12.45, opustil Carfax a spchal k jihu.
Zejm chce vechno obejt a snad vs navtv. MINA.
Nastala chvle ticha; peruil ji hlas Jonathana Harkera:
Te u se s nm, bohudk, brzy setkme!
Van Helsing se k nmu prudce obrtil a pravil:
Penechme Bohu, kdy a jak se co stane. Jet se nestrachujte ani
neradujte! To, co si nyn pejete, by tak mohlo bti na zkzou.
Te u mi na niem nezle, odpovdl Harker troufale, pou-
ze na tom, abych toho netvora vyhladil z povrchu zemskho! Dui
bych byl ochoten za to prodat!
Tie, tie, hochu! napomenul ho Van Helsing. Bh takto s du-
emi nekrama; a bel, pokud by byl ochoten uzavti tento ob-
chod, nedr slovo. Ale Bh je milosrdn a spravedliv a zn vai
bolest a vai oddanost drah pan Min. Povate, jak by se zdvojn-
sobila jej bolest, kdyby zaslechla vae prudk slova. Nebojte se, e
bychom zklamali; vichni jsme oddni na vci a dnes s n skoncu-
jeme. Nadeel as inu. Dnes je tento upr omezen na lidsk vlastnos-
ti a do t doby, ne zapadne slunce, se neme zmniti. Bude mu
- 303 -
chvli trvati, ne sem doraz podvejte se, je tvrt na dv a pt mi-
nut. Tak rychle sem zase nepijde, i kdyby sebevc pospchal. Hlavn
doufejme, e lord Arthur a Quincey doraz ped nm.
Asi pl hodiny po doruen telegramu se od dve haly ozvalo
klidn, rozhodn zaklepn. Bylo to jen obyejn zaklepn, jakch
se ozv tisce hodinu co hodinu v celm Londn, ale mn i pro-
fesorovi poskoilo srdce. Podvali jsme se na sebe a spolen jsme
vyli do haly. Sv zbran jsme mli pipraveny duchovn v lev
ruce, svtsk v pravicch. Van Helsing odstril zvoru, pootevel
dvee a ustoupil, ob ruce pipraveny k inu. Kdy jsme na schodech
pmo pede dvemi spatili lorda Godalminga a Quinceyho Morrise,
rozzily se nm oblieje. Rychle veli, zaveli za sebou a proli ha-
lou. Arthur nm oznmil:
Vechno je v podku. Nali jsme ob msta; v kadm bylo est
beden a vechny jsme zniili.
Zniili? podivil se profesor.
Pro nho!
Chvli jsme mleli a pak Quincey ekl:
Nezbv nm ne tady ekat. Jestli se ovem neobjev do pti
hodin, musme odejt. Nememe pece nechat po zpadu slunce
pan Harkerovou o samot!
Bude tu co nevidt, usoudil Van Helsing, nahldnuv do svho
zpisnku. Nota bene, podle telegramu pan Harkerov odeel na jih
od Carfaxu, to znamen, e hodlal pejti eku, co me uiniti pou-
ze v dob mezi plivem a odlivem, tedy krtce ped jednou. Skute-
nost, e el k jihu, pro ns znamen, e m zatm pouze podezen.
Z Carfaxu odeel zejm nejprve tam, kde ek n zsah nejmn.
Vy jste museli bti v Bermondsey jen krtce ped nm. To, e dosud
nen tady, znamen, e se odtud odebral do Mile Endu. To mu zabra-
lo nco asu; njak se toti musel zase dostati zpt pes eku. Vte
mi, ptel, dlouho u ekati nebudeme! Mli bychom si pipraviti
njak pln toku, abychom neponechali nic nhod. Pipravte si
zbran! Pozor! Pi tchto slovech zvedl varovn pai a u jsme
vichni slyeli, jak nkdo lehce vsouv kl do zmku domovnch
dve.
- 304 -
I v tak kritickm momentu jsem musel v duchu smeknout ped
pohotovost, s jakou doke zareagovat siln osobnost. Pi vech
spolench loveckch vpravch a dobrodrustvch v nejrznjch
stech svta se vdy ujmal velen Quincey Morris a j s Arthurem
jsme si navykli ho slep poslouchat. Pi tto pleitosti v nm ten
star nvyk zejm podvdom oil. Quincey se bleskem rozhldl po
mstnosti, ihned v duchu rozhodl, jak postupovat, a bez jedinho slo-
va, pouhm posunkem vykzal kadmu z ns msto. Van Helsing,
Harker a j jsme se postavili tsn za dvee s tm, e profesor je bude
chrnit, jakmile se otevou, a my dva se okamit vrhneme mezi n a
pchozho. Godalming a Quincey se umstili tak, e je nebylo vidt,
jeden vzadu, druh vpedu, pipraveni ihned skoit ped okno. ekali
jsme napjati na nejvy mru a vteiny se vlekly pomalu jako hle-
m. Halou se blily opatrn, tich kroky; hrab pece jen ekal
njak pekvapen nebo se ho alespo obval.
Nhle jedinm skokem vrazil do mstnosti a mihl se kolem ns
dv, ne jsme mohli vzthnout ruku, abychom ho zarazili. Byl to
pmo pardl skok, nco tak nelidskho, e jsme se narz oprostili od
ink oku, kter v ns vyvolala jeho ptomnost. Prvn reagoval
Harker a bleskurychle skoil ped dvee vedouc do pokoje v pedn
sti domu. Jak ns hrab spatil, zkivil se mu obliej odpornm
klebkem, kter odhalil jeho dlouh ostr piky; vzpt vak
ohyzdn smek ustoupil panovanmu pohledu, plnmu chladnho
pohrdn. Sotva jsme jako jeden mu vykroili proti nmu, opt se
jeho vraz narz zmnil. Byla koda, e jsme svj tok nepipravili
lpe, nebo ani v onu chvli jsem nevdl, co vlastn udlme. Ani
jsem si nebyl jist, zda nm nae obyejn zbran vbec budou k uit-
ku. Harker si to zejm chtl vyzkouet; ml u toti pipravenou
indickou zakivenou dku, a neekan po nm prudce sekl. Byla to
podn rna, a hrabte zachrnilo jen to, e s belskou mrtnost
uskoil. O vteinu dv, a ostr epel by mu byla projela srdcem. Hrot
mu jen prosekl kabt a ze irok trhliny vypadl svazek bankovek a
vysypal se proud zlak. Tv hrabte se zkivila tak belskm
vrazem, e jsem se na okamik o Harkera bl, i kdy jsem vidl, e
u znovu pozved stranou dku k dalmu deru. S kkem a hosti
v ruce jsem bezdn vykroil na jeho ochranu. Do pae se mi vlila
- 305 -
mohutn sla a s asem jsem spatil, e netvor ustupuje vystoupi-
li jsme toti proti nmu souasn vichni. Slovy snad ani nelze vyl-
it vraz nenvisti, bezmocn zloby, belsk zti a zuivosti, kter
se mu objevil ve tvi. Voskov lut ple mu zezelenala, oi mu
zaplly a zarudl jizva na bled pokoce ela se zachvla jako ote-
ven rna. Harker se znovu rozmchl, ale hrab se skril, mrtn mu
probhl pod pa, sebral z podlahy hrst penz a skoil do okna.
Okenn tabule se iniv rozltla a hrab dopadl dol na vydldn
dvorek. Do zvuku ttcho se skla se msilo zacinkn zlak o
dladice.
Vyhldli jsme z okna a spatili, jak nezrann vyskoil na nohy,
vybhl po schodech, probhl dvorkem a prudce otevel dvee stje.
Pak se obrtil k nm a zvolal:
Nemyslete si, e na m vyzrajete vy, co tam stojte s bledmi
tvemi v jedn ad jako ovce u eznka! Jet toho budete litovat,
kad z vs! Myslte si, e jste m pipravili o vechna toit, jen-
e j jich mm vc! Po dlouh stalet jsem je pipravoval na nejrz-
njch mstech a as je na m stran. M pomsta teprve zan! Dv-
ky, kter vy vichni milujete, pat mn u te a jejich prostednic-
tvm budete nleet, mn i vy a mnoho jinch. Budete mmi podda-
nmi, posluni mch rozkaz, a budete mi pomhat, kdykoli se budu
chtt nasytit! Pah! Opovrliv si odfrkl, rychle proel dvemi a my
jen zaslechli zaskpn zrezavl zvory, jak ji za sebou zasouv.
Otevely se dal dvee a zabouchly se. Bylo nm jasn, e ho tko
meme pronsledovat stjemi, a vrtili jsme se do haly. Prvn z ns
promluvil profesor.
Nco jsme zjistili, ba dokonce hodn. Pes ta zpupn slova se ns
boj. Boj se asu, boj se nedostatku! Pro by toti jinak tak posp-
chal? Prozrazuje ho ji tn jeho slov; urit m tu neml sluch. Pro
vzal ty penze? Rychle se za nm vypravte! Jste lovci divokch elem
a vyznte se v honitb. J mezitm uinm opaten, aby pi jeho p-
padnm nvratu tu nezstalo nic, co by mohl pouti. Pi tchto slo-
vech vloil zbyl penze do kapsy, kupn smlouvy seadil tak, jak je
Harker uspodal, a zbyl vci vhodil do krbu, krtl sirkou a podplil
je.
- 306 -
Godalming vybhl s Morrisem na dvorek a Harker vyskoil ok-
nem, aby se pustil za hrabtem. Ten vak zavel dvee stje na z-
voru, a ne se jim podailo vyrazit je, nebylo po nm ani vidu ani
slechu. Van Helsing a j jsme se snaili nco vyptrat v zadn sti
domu, ale vechny uliky byly oputn a nikdo ho nevidl odejt.
Bylo ji pozdn odpoledne a slunce se sklnlo k zpadu. Museli
jsme se smit s tm, e pro dneek je ve ztraceno. S tkm srdcem
jsme dali za pravdu profesorovi, kdy ekl:
Vrame se te k pan Min, k na neastn, drah pan Min.
Vechno, co jsme mohli vykonati, jsme vykonali; a tam ji alespo
meme chrniti. Nemusme vak zoufati. Existuje ji jen jedin
bedna hlny, a tu musme rozhodn najti. Jestlie se nm to poda,
vechno jet me dopadnouti dobe. Bylo mi jasn, e hlavnm
dvodem jeho sebejistch slov byla snaha utit Harkera. Chudk se
te pln zhroutil; chvlemi ani nemohl potlait vzdechy, kter se
mu draly z prsou myslil na svou enu.
Stsnni jsme se vrtili do mho domu, kde ns ji ekala pan
Harkerov s veselm vrazem, kter inil est jej statenosti a ob-
tavosti. Sotva spatila nae tve, zbledla jako smrt, na jednu dv
vteiny zavela oi, jako by se v duchu modlila, a pak klidn ekla:
Ani nevm, jak vm mm podkovat. Ach, ty mj uboh mil-
ku! Uchopila manelovu edou hlavu do dlan a polbila ji. Polo si
sem svou ztrpenou hlavu a dej j odpoinout. Uvid, nakonec to
vechno dobe dopadne, drah. Bh ns jist ochrn, pokud to mi-
lostiv uzn za sprvn! Chudk jenom zastnal. Byl tak zdrcen, e
nenalzal slov.
Pozdji jsme se seli k rychl veei a ta ns trochu vzpruila.
Snad to zpsobil pocit teplho jdla v aludku, kter nm zahnal hlad
nikdo z ns od sndan nevzal do st nebo pocit sounleitosti;
rozhodn jsme se ji nectili tak zle a ztek se nm jevil v mnohem
rovjch barvch. Podle danho slibu jsme pan Harkerov vylili
vechno, co se udalo. Akoli bledla jako snh pi len okamik,
kdy jejmu manelu hrozilo nebezpe, a zardvala se, kdy jsme j
vyprvli o dkazech jeho oddanosti, naslouchala hrdinn a klidn.
Kdy jsme popisovali, jak se Harker udatn vrhl na hrabte, pitiskla
se k manelov pai a pevn ji sevela, jako by ho tm snad chtla
- 307 -
ochrnit ped monm nebezpem. Po celou dobu vyprvn a do
okamiku, kdy dosplo k souasnm chvlm, vak nepenesla jedin
slovo. Potom vstala a s rukou na manelov pai promluvila. K
bych dokzal vystihnout tento vjev, vylit tu sladkou, pvabnou,
ziv krsnou a oduevnlou enu, prodchnutou mldm a nesouc
na ele rudou jizvu, o n tak dobe vdla a kterou jsme vnmali se
skpajcmi zuby pi vzpomnce, kdy a jak vznikla. Jak jen vyjdit
jej nnou vru, kterou stavla proti vem naim obavm a pochy-
bm, akoli jsme vdli, e alespo symbolicky byla pes svoji dob-
rotu, istotu a vru odvrena Bohem.
Jonathane, a slova j splvala ze rt jako hudba, tak byla pln
lsky a nhy, drah Jonathane, a vy vichni, m vrn, opravdu vrn
ptel, chtla bych, abyste po celou tuto stranou dobu nezapomnli,
co vm te povm. Vm, e muste bojovat e dokonce muste
niit, jako jste zniili falenou Lucy, aby opravdov Lucy mohla t
vnm ivotem; jene to vechno nen dlo nenvisti. Ten neast-
nk, kter vechno toto utrpen zpsobil, m z ns nejtragitj osud.
Uvdomte si, jak bude asten, a i on bude znien ve sv hor po-
dob, aby jeho lep podoba doshla nesmrtelnosti due. I s nm mu-
ste mt soucit, ani by vm ovem brnil ho zniit.
Jej manel pi tchto slovech zrudl a zachmuil se, jako by mu
ve rozdrala nitro. Bezdn stiskl sv en ruku tak pevn, a j
zblely klouby. Jist ji to zabolelo, ale ani sebou netrhla, jenom na
nj upela jet pnlivj pohled. Kdy domluvila, vyskoil a tm
vytrhl svou ruku z jej. Zvolal:
K by mi ho Bh vydal do rukou na tak dlouho, abych ho mohl
zbavit jeho pozemskho ivota, jak o to vichni usilujeme! A kdy-
bych navc mohl poslat jeho dui navdy do horoucch pekel, udlal
bych to!
Tie, ach tie, ve jmnu bom! Takhle nemluv, Jonathane, mj
drah! Jinak m zaval strachem a hrzou! Pemlej, mj drah
j sama jsem po cel dnen dlouh den o tom pemlela ...
snad... jednoho dne... i j budu potebovat takov soucit, a pedstav
si, e by mi ho nkdo jin tob podobn a se stejnm dvodem k
nenvisti odepel! Ach, mj maneli, v mi, e bych t byla uet-
ila takov mylenky, kdybych se j mohla vyhnout. Prosm vak
- 308 -
Boha, aby si tv zlostn slova nevykldal jinak ne jako zoufal po-
vzdech hluboce milujcho a tce zkouenho lovka. Ach Boe,
nech ti jsou tyto uboh bl vlasy dkazem, jak trpl mu, kter cel
ivot nikomu neublil a na jeho hlavu se te sneslo tolik zrmut-
ku!
Vichni jsme mli v och slzy. Nebrnili jsme se jim a ponechali
jsme jim voln prchod. Tak Mina se rozplakala nad tm, e jej
laskav rady zapsobily. Manel se ped n vrhl na kolena, objal je a
skryl obliej do zhyb jejch at. Van Helsing nm pokynul a tie
jsme se vytratili z pokoje, abychom ob milujc duse nechali o sa-
mot s Bohem.
Potom, dv ne se odebrali na loe, zabezpeil profesor jejich po-
koj proti uprovu pchodu a pan Harkerovou ujistil, e me klidn
spt. Snaila se tomu uvit a zejm hlavn kvli manelovi se tvi-
la vyrovnan. Byl to pro ni tk boj a jsem pesvden, e nezsta-
ne bez odmny. Van Helsing jim dal k ruce zvonek, aby v ppad
poteby mohli dt znamen. Po jejich odchodu jsme se my ti, Go-
dalming, Quincey a j, dohodli, e se v noci budeme stdat a bdt
nad bezpem t neastn, zdrcen eny. Prvn hldka pipadla na
Quinceyho, take my dva jsme se chystali jt co nejdve spt. Go-
dalming u ulehl, protoe std prvn. Te, kdy jsem skonil svou
prci, pjdu tak na loe.


3. 4. jna, krtce ped plnoc. Mlem jsem myslil, e ve-
rejek vbec neskon. V m touze po spnku se skrvala jaksi sle-
p nadje, e najdu vechno zmnn, a se probudm, a e te ji
mohou nastat pouze zmny k lepmu. Ped rozchodem jsme se jet
dohadovali o dalm postupu, nedospli jsme vak k vsledku. Jedi-
n, co jsme vdli, bylo, e nkde zbv jet jedna bedna s hlnou a
e toliko hrab v, kde. Jestli se rozhodne ukrt se v n, me ns
dlouh lta vodit za nos, a pitom ta pedstava je pli stran, ne
abych se na ni odvil jen pomyslit! Vm pouze jedno: pokud vbec
je na svt njak dokonal ena, je to mj tce zkouen milek.
Miluji ji tisckrt vc za ten verej sladk soucit, v jeho odlesku se
- 309 -
m nenvist k netvoru jev jet odpornji. Bh jist nepipust, aby
svt byl o tak skvlho lovka ochuzen. To je m jedin nadje.
Vichni se te eneme k skal a jedinou na spsou je kotva. Mina
bohudk sp, a sp beze sn. Pi pedstav vech tch stranch
vzpomnek m ds, jak hrzn sny by mohla mt. Tak klidn jet
nebyla od zpadu slunce. Tehdy se j na chvli rozhostil na tvi klid-
n vraz, podobn pchodu jara po beznovch vichrech. Myslel
jsem si, e vraz klidu vytvej ervnky zapadajcho slunce, te se
ovem domnvm, e v nm byl skryt hlub vznam. Nejsem ospal,
akoli jsem unaven k smrti unaven. Musm se vak pokusit o sp-
nek; musm pece pamatovat na ztek a nebudu mt klid, dokud...

Pozdji. Zejm jsem usnul. Probudila m toti Mina, kter se-
dla s vydenm vrazem na lku. Nesthli jsme zclony, take v
pokoji bylo pomrn dobe vidt. Mina mi s varovnm posunkem
pikryla dlan sta a poeptala mi do ucha:
Pst! Nkdo je na chodb! Tie jsem se zvedl, peel pokojem a
nepatrn pootevel dvee.
Pmo ped nimi leel na nnce pan Morris; byl vzhru. Pokynul
mi, abych byl zticha, a eptal:
Pst! Jdte si zase lehnout; vechno je v podku. Stdme se tu
celou noc. Nechceme nic riskovat!
Jeho vraz a posunek nepipoutly nmitek, a tak jsem se vrtil a
povdl o tom Min. Povzdychla a jej smutnou, bledou tv se mihl
nznak smvu. Objala m a tie ekla:
Dky Bohu za ty dobr, staten mue! a s povzdechem klesla
nazpt a usnula. Pi to, protoe nejsem ospal, ale musm se znovu
nutit usnout!

4. jna, rno. Mina m v noci probudila jet jednou. Zejm
jsme oba spali u dlouho, protoe v eru pichzejcho jitra se oste
rsovaly obdlnky okna a plynov plamen se jen kmital a vbec
neil jas. Mina m rychle vyzvala:
Zavolej profesora! Chci s nm okamit mluvit!
Pro?
- 310 -
Nco mi napadlo. Ta mylenka se nejsp zrodila v noci a dozrla
ve mn, ani nevm jak. Profesor m mus hypnotizovat jet ped
svitem, a j pak budu moci mluvit. Posp si, drah; u nezbv
mnoho asu. el jsem ke dvem. Na nnce leel dr. Seward; kdy
m spatil, hbit vyskoil.
Stalo se nco? vyhrkl zden.
Ne, ale Mina chce okamit mluvit s doktorem Helsingem.
Pjdu pro nho, prohlsil a rychle odeel k profesorovu pokoji.
Za dv ti minuty u byl Van Helsing u ns. Ml na sob upan.
Pan Morris a lord Godalming stli u dve s dr. Sewardem a vyptvali
se ho. Sotva profesor spatil Minu, rozhostil se mu na tvi smv a
zaplail vraz leknut. Zamnul si ruce a ekl:
Ach, drah pan Mino, to je krsn zmna! Podvejte se, pteli
Jonathane, dnes tu konen mme nai drahou pan Minu zase tako-
vou, jakou bvala kdysi. Radostn se k n obrtil: A co pro vs
mohu udlati? V tak asnou hodinu m jist nevolte pro nic za nic.
Chci, abyste m hypnotizoval! Provete to jet ped svitem,
ctm, e v tu dobu mohu mluvit, a to svobodn. Pospte si, as se
u krt!
Profesor se na ni upen zahledl a zaal j obma rukama pe-
jdt ped obliejem. Mina se mu nkolik minut dvala strnule do
o. Srdce se mi rozbuilo jako perlk; ctil jsem, e se bl rozhodn
okamik. Mina postupn pivrala oi a sedla zcela nehybn; pouze
z jemnho zvedn a klesn hrudi bylo patrno, e ije. Profesor ud-
lal jet nkolik pohyb rukama a ustal; celo ml skropeno potem.
Mina otevela oi, ale jako by to byl nkdo pln jin. Zrak uprala
do dli a v hlase se j zachvvala jaksi smutn zasnnost, jakou jsem
u n jet nikdy neslyel. Profesor pozdvihl pai, abych ani nehlesl, a
pokynul mi, a sem pivedu ostatn. Veli po pikch, zaveli za
sebou dvee a postavili se k elu lka. Hledli na Minu, ale ta jako
by je ani nevnmala. Mlen prolomil profesorv hlas. Hovoil velmi
tie, nechtl ruit chod jejch mylenek.
Kde jste? Odpov byla neurit:
Nevm. Spnek nem msta, kter by mohl nazvat svm. Nko-
lik minut bylo ticho. Mina sedla dl strnule a profesor na ni upen
hledl. My ostatn jsme se skoro neodvaovali dchat. V pokoji se
- 311 -
rozjasovalo. Dr. Van Helsing z n nespoutl zrak a pokynul mi,
abych rozthl zclony. Uinil jsem tak. Kadou chvli u mohl do
mstnosti vpadnout den, odnkud vystelil rud paprsek a uvnit se
ilo rov svtlo. Vtom se profesor znovu zeptal:
Kde jste te? Ozvala se zasnn, ale vdom odpov, jako by
Mina chtla nco vysvtlit. Podobn tn jsem u n slyel pi ped-
tn jejch poznmek.
Nevm. Vechno je mi tu ciz.
Co vidte?
Vbec nic, vude je tma.
Co slyte? Z profesorova trplivho hlasu zaznvalo jist nap-
t.
plouchn vody. plouchn a poskakovn vlnek. Slym je
venku.
To tedy jste na lodi? Pohldli jsme na sebe, jako bychom si
chtli navzjem st mylenky. Bli jsme se myslet. Odpov se do-
stavila vzpt.
Ach, ano.
Co jet slyte?
Dupot lidskch nohou, jak po palub nade mnou pobhaj mui.
Te je slyet skpm etzu a hlasit zaklapnut, jak zub vratidla
zapadl do ozuben.
Co dlte?
Lem bez hnut ach, tak bez hnut. Je to jako smrt. Hlas se
pomalu ztrcel, a peel v hlubok dech spnku, a oteven oi se
zavely.
Slunce prv vychzelo a v pokoji ji bylo pln denn svtlo. Dr.
Van Helsing poloil Min ruce na ramena a jemn j dal hlavu zpt
na polt. Malou chvli leela jako spc dt, a pak si dlouze
vzdychla, probudila se a udiven se po ns vech rozhldla. Mluvila
jsem ze span? otzala se jenom. Zejm vak vdla, co se stalo;
pesto chtla zvdt, co kala. Profesor j zopakoval rozhovor a Mi-
na prohlsila:
Pak tedy nesmme ztrcet ani minutu; snad jet nen pli poz-
d! Pan Morris a lord Godalming zamili ke dvem, jene profeso-
rv vyrovnan hlas je zavolal zpt.
- 312 -
Pokejte, ptel! V dob, kdy pan Mina mluvila, zdvihla ta lo,
a u se jmenuje jakkoli, kotvu. A v tuto chvli zdvih kotvu ve va-
em velkm londnskm pstavu mnoho lod. Kterou z nich vlastn
hledte? Podkujme Bohu, e se nm opt dostalo vodtka, i kdy
nevme, kam ns zavede. A dosud jsme byli tak trochu slep; ovem
slep, jak lid bvaj, protoe kdy pohldneme zpt, spatme, co
jsme mohli vidti, kdybychom bvali schopni vidti to, co jsme vid-
ti mohli! Tahle vta je pkn spletit, e? Bohuel a te jsme mohli
seznati, co mel hrab na mysli, kdy sebral ty penze, akoli mu hro-
zila Jonathanova ostr dka, j se i on boj. Myslil na tk. Slyte,
TK! Pochopil, e te, kdy mu u zbv pouze jedna bedna s hl-
nou a kdy ho pronsleduje hrstka mu tak, jak psi tvou liku, u
Londn nen pro nj vhodnm mstem. Odvezl proto svou posledn
bednu s hlnou na palubu njak lodi a odplul ze zem. Mysl si, e
unikne, ale nikoli! Budeme ho pronsledovati. Mli bychom zadouti
do lesnch roh, jak by dal uiniti n ptel Arthur, kdy si oblee
erven frek pro hon na liku! N star lik je vak lstiv, velmi
lstiv, a my s tm musme pi pronsledovn potat. Jene j jsem
tak lstiv a myslm, e brzy zjistm, co m na mysli. Zatm meme
klidn odpovati, protoe mezi nmi se rozkld voda, kterou nebu-
de chtt pekroiti, a ani ji pekroiti neme, i kdyby chtl pokud
by lo snad nepistla na behu, a to jen v dob mezi plivem a odli-
vem nebo kdy vrchol odliv. Hlete, prv vylo slunce, a dokud
nezapadne, pat cel den nm. Vykoupejme se, obleme se a nasn-
dejme se. Vichni jdlo potebujeme a meme je pohodln vychut-
nati, protoe on u nedl v tto zemi s nmi. Mina na nho prosebn
pohldla a otzala se:
Ale pro ho vbec jet musme dl pronsledovat, kdy ns
opustil? Profesor ji uchopil za ruku, pohladil ji a odpovdl:
Te se m na nic neptejte. Odpovm vm na vechno po snda-
ni. Vc toho nebyl ochoten ci a rozeli jsme se, abychom se oblk-
li.
Po sndani opakovala Mina svou otzku. Profesor na ni chvli
odevzdan hledl a pak smutn pravil:
- 313 -
Protoe te, m drah, drah pan Mino, te vc ne jindy ho
musme najti, i kdybychom ho museli pronsledovati a do jcnu
pekel.
Mina zbledla a slabm hlasem se otzala:
Pro?
Protoe on me ti po stalet, odvtil vnm hlasem, a vy
jste jen smrteln ena. Te, od chvle, co vm vtiskl na hrdlo toto
znamen, me bti kad ztracen hodina osudn!
Mina se nachlila a kcela se v mdlobch k zemi. V poslednm
zlomku vteiny jsem ji zachytil.

kapitola 24/
FONOGRAFICK DENK Dr. SEWARDA,
NAMLUVENY VAN HELSINGEM

Vzkaz pro Jonathana Harkera.
Zstanete u pan Miny. My zatm budeme ptrati po hrabti
pokud se to d nazvati ptrnm; tm vechno pece vme a ne-
musme u vlastn ptrati, pouze se musme ujistiti. Vy tu vak dnes
zstate a peujte o ni. Je to v nejpednj a nejsvtj kol. Dnes
sem rozhodn pijti neme. Te vs seznmm s tm, s m jsem u
seznmil ostatn tyi, take budete vdti ve, co vd oni. Ns ne-
ptel odcestoval; vrac se na svj zmek v Transylvnii. Vm to stej-
n jist, jako by to ohniv ruka napsala na stnu. Na tento odjezd se
u zejm pipravoval a posledn bednu hlny ml u nkde pichys-
tanou k naloen. Proto si vzal ty penze, proto tak pospchal; bl se,
e bychom se ho zmocnili dv, ne slunce zapadne. Byla to jeho
posledn nadje krom monosti skrti se v hrobce uboh sleny Lu-
cy; domnv se, e slena Lucy je stle takov jako on a e m hrob-
ku pro nho otevenu. K tomu vak mu u nezbval as, nebylo to
mon, a proto se vypravil do svho poslednho toit, do posled-
nho zkopu, pokud se to d tak ci. Je chytr, velmi chytr! V, e
tady jeho hra ji skonila, a rozhodl se odejeti dom. Nalezl lo,
kter popluje tam, odkud pijel, a nastoupil na ni. Nyn pjdeme hle-
- 314 -
dati tu lo i cl jej plavby. A to zjistme, vrtme se, vechno vm
ekneme a vy s pan Minou z toho naerpte novou nadji. Jestlie o
tom budete pemleti, zjistte, e mme nadji a e nen jet vech-
no ztraceno. Netvorovi, jeho pronsledujeme, trvalo nkolik set let,
ne se dostal do Londna, ale sotva jsme nali proti nmu vhodn
prostedky, vyhnali jsme ho odsud za jedin den! Nen vemocn, i
kdy doke zpsobiti mnoho kod, a je mnohem mn zraniteln
ne my. Jene my jsme siln a kad z ns v, co chce; a spolen
jsme jet silnj. dn strachy, mil pane Jonathane! N boj
teprve vzpll, a nakonec pece jen zvtzme tak jist, jako e Bh
ochrauje z nebes sv dtka. Bute proto klidn, ne se vrtme.
VAN HELSING


4. jna. Peetl jsem Min Van Helsingv fonografick vzkaz
a to uboh dve pln pooklo. Jistota, e hrab odplul z Anglie, j
dodala tchu, a tcha je pro ni posilou. J osobn skoro ani nemo-
hu uvit, e u nestojme tv v tv tomu stranmu nebezpe.
Dokonce m hrzn zitky v zmku Dracula mi pipadaj jako dv-
no zapomenut sen. Tady ve svm podzimnm vzduchu, v jasnm
svitu slunce...
Bda, jak jen mohu pochybovat! Jak jsem tak pemlel, padl mi
zrak na rudou jizvu na blm ele uboh Miny! Dokud tam bude,
nelze pochybovat. A a zmiz, zstane vzpomnka na ni pevn zakot-
vena v na pamti. Mina i j se bojme neinnosti, a proto jsme zno-
vu nkolikrt peetli vechny denky. I kdy si stle jasnji uvdo-
mujeme, jak se vechno vlastn odehrlo, nae bolest a strach poma-
lu miz. Jako by se ve vem jevil urit zmr, a to nm dodv t-
chu. Mina tvrd, e jsme mon nstroji bo prozetelnosti. Kdov?
Budu se snait tomu tak uvit. O budoucnosti jsme spolu dosud
nemluvili. Radji posekme, a se profesor s ostatnmi vrt ze sv
vpravy.
Den mi ubh rychleji, ne jsem si kdy pomyslil. U jsou ti hodi-
ny.

- 315 -
DENK MINY HARKEROV

5. jna, 5 hodin odpoledne. Schzka, na n dr. Van Helsing
podal zprvu. Ptomni: profesor Van Helsing, lord Godalming, dr.
Seward, pan Quincey Morris, Jonathan Harker, Mina Harkerov.
Dr. Van Helsing informoval o krocch, kter byly dnes podnik-
nuty s clem zjistit, kterou lod a kam hrab Dracula uprchl:
Protoe jsem vdl, e se chce vrtiti do Transylvnie, byl jsem
si jist, e se bude muset plaviti k st Dunaje, poppad k jinmu
mstu na ernm moi, nebo odtamtud piplul. Stli jsme ped vel-
km otaznkem. Omne ignotum pro magnifico. A tak jsme se s t-
km srdcem vypravili zjistit, kter lodi odpluly vera veer tm sm-
rem. Vdli jsme, e jde o plachetnici, vdy pan Mina hovoila o
plachtch. Plachetnice nejsou tak vznamn, aby je The Times uv-
dly v lodnm jzdnm du, a proto jsme na popud lorda Godalminga
zali k Lloydm, kde je seznam vech, i tch nejmench odplouvaj-
cch lod. Tam jsme zjistili, e za odlivu odplula do ernho moe
pouze jedna lo. Byla to Carevna Kateina a vyplula z Doolittlovch
lodnic do Varny, odkud m nameno do dalch mst a pak proti
proudu Dunaje. Aha, ekl jsem si, tohle je urit lo, na n je hra-
b! Odebrali jsme se tedy do Doolittlovch lodnic a tam v mal
prkenn boud sedl njak ednk. Bouda byla tak nepatrn, e ten
lovk vypadal vt ne jeho kancel. Zeptali jsme se ho na odjezd
Carevny Kateiny. Ml zarudl obliej, hlasit divoce klel, ale jinak
to byl dobr chlapk, Quincey mu dal nco ze sv kapsy, co pi roz-
vinut zaustilo, chlapk to vloil do malik penenky, tu uloil
hluboko do kapsy kalhot, a byl pak jet slunj a uctivj. el s
nmi a vyptval se mnoha hrubch a zpocench mu; i ti se polepi-
li, jakmile je pela ze. Kadou chvl sakrovali, hromovali a rzn
kleli; ani jsem jim podn nerozuml, ale pochopil jsem, co asi maj
na mysli. Nakonec nm ovem povdli ve, co jsme potebovali.
Sdlili nm, jak k nim vera odpoledne k pt hodin pibhl ja-
ksi mu; byl vysok, huben a bled, ml ostr nos, ziv bl zu-
by a oi, kter pmo hnuly. Byl cel v ernm a na slamk, kter
se nehodil ani k nmu, ani k ron dob. Obdaroval je tde penzi,
jen aby se dozvdl, kter lo odplouv do ernho moe a kam.
- 316 -
Kdosi ho zavedl do kancele a pak k lodi. Na ni odmtal vstoupiti,
zstal stti na konci mstku a podal, aby k nmu piel kapitn.
Jakmile se kapitn dozvdl, e dostane bohat zaplaceno, piel, a
akoli zprvu mocn hromoval, pece jen nakonec souhlasil. Potom
ten huben mu odeel a nkdo mu poradil, kde si me najmouti
kon a povoz. Odeel tam a brzy se vrtil. Kru s velkou bednou pi-
thl sm a tak sm tu bednu sloil na zem, akoli k penesen na lo
pak bylo teba nkolika mu. Dlouho huel do kapitna, jak a kam
ta bedna m bti uloena; ale kapitn ml nmitky, sakroval v mnoha
jazycch a vyzval ho, a tedy pijde a sm se podv, kde ji ulo.
Jene on odmtl, e zatm neme pijti, protoe m jet mnoho na
prci. Nato mu kapitn povdl, aby si radji zatracen pospil, pro-
toe lo vypluje z tohohle zatracenho pstavu, ne nastane zatrace-
n odliv. Huben mu se usml a prohlsil, e lo mus pochopiteln
vyplouti, a to kapitn uzn za vhodn; e by vak byl pekvapen,
kdyby to bylo njak brzy! Kapitn znovu klel v mnoha jazycch a
huben mu se mu uklonil, podkoval mu a pravil, e tedy vyuije
jeho laskavosti a dostav se na palubu ped odjezdem. Nakonec mu
kapitn s mnohem rudj tv ne pedtm a v mnoha jazycch pro-
hlsil, e dn zatracen a zpropaden Francouze na palub sv za-
tracen lodi mti nechce! Potom se cizinec zeptal, kde by mohl na-
blzku koupiti nkladn listy, a odeel.
Nikdo nev, kam el, a vem to bylo po ertech jedno, jak se vy-
jdili, protoe mli hlavu plnou zcela jinch, pochopiteln opt za-
tracench mylenek; brzy toti bylo vem jasn, e Carevna Kateina
nevypluje podle oekvn. Nad hladinou eky se zdvihla dk pra
a postupn houstla, a z n byla neproniknuteln mlha. Objevila se
pr znenadn, nikdo ani nevdl jak. Kapitn hromoval a sakroval v
mnoha jazycch, ale stejn nic nezmohl. Voda pomalu stoupala a
kapitn se zaal obvat, e zmek odliv. Prv za nejvyho plivu
pisel huben mu znovu na mstek a podal kapitna, kter nebyl
prv nejlpe naladn, aby se sml podvati, kde je uloena jeho bed-
na. Nato mu kapitn odsekl, aby on i ta jeho star, zatracen setsak-
ramentsk bedna thli ke vem ertm. Huben mu se vak neura-
zil, odeel s prvnm dstojnkem do podpalub podvati se po bedn,
vrtil se nahoru a chvli postl v mlze na palub. Potom zmizel, ale
- 317 -
nikdo si neviml jak. Nikdo ovem na nho ani nemyslil, protoe
brzy se mlha zaala zvedati a zase se vyjasnilo. Moji zniv ptel
s kvtnatou mluvou nm se smchem lili, jak kapitn pi svm vce-
jazynm klen pekonal sm sebe a pmo hil nejavnatjmi
vrazy, kdy z dotaz u jinch nmonk, kte v tu hodinu pluli po
proudu i proti proudu eky, zjistil, e jen mlokter z nich spatil
jinou mlhu ne tu, kter obklopovala lodnici. Nakonec lo pi odli-
vu vyplula a rno ji byla blzko st. V dob, kdy nm toto bylo
eeno, byla ji urit na irm moi.
A proto si te meme na njak as odpoinouti, mil pan Mi-
no. N neptel je na moi, kde me poroueti mlze, a pluje k st
Dunaje. Plachetnic trv plavba pomrn dlouho, a i kdyby plula
rychle, my pojedeme po pevnin, budeme rychlej a dorazme tam
ped n. Na nadj je pistihnouti ho v bedn v dob mezi vchodem
a zpadem slunce, kdy se neme brniti a my s nm meme naloi-
ti, jak bude teba. Mme ped sebou adu dn, kdy meme kouti sv
plny. Vme pesn, kam m nameno; mluvili jsme toti s rejdaem
a ten nm ukzal pslun faktury a doklady. Bedna, kterou hled-
me, m bti vyloena ve Varn, kde ji na pedloen pln moci pe-
vezme lodn agent jmnem Ristics. Tm skon loha naich doprav-
c. Na n dotaz, zda je nco v nepodku, protoe pak by mohli
zatelegrafovati do Varny a tam se dotzati, jsme odpovdli zporn;
vdy to, co musme vykonati, nen vc ani policie, ani celnch a-
d. Musme to vykonati jen my sami a podle svch pln.
Kdy dr. Van Helsing domluvil, zeptala jsem se ho, zda hrab ur-
it zstal na palub lodi. Odpovdl: Nam nejlepm dkazem je
vae svdectv v hypnotickm transu. Znovu jsem se ho zeptala, zda
je opravdu nezbytn, aby pronsledovali hrabte; stran se toti bo-
jm, aby Jonathan ode mne neodeel, a to by urit uinil, kdyby ode-
li ostatn. Profesor mi odpovdl naped klidn, ale pak byl stle
vzruenj, draznj a prud, a nakonec jsme opt alespo zsti
pochopili, z eho vyvr jeho siln individualita, kterou u tak dlou-
ho vynik nad svm okolm.
Ano, je to nezbytn nezbytn nezbytn! Za prv kvli vm,
za druh kvli lidstvu! U za ten krtk as, kdy jet byl zcela ne-
vdom a tpal v temnotch, napchal tenhle netvor spoustu zla v
- 318 -
onom zkm okruhu, v nm se pohybuje. Tohle vechno jsem u
ostatnm vysvtlil; vy, drah pan Mino, se to mete dozvdti z
fonografu mho ptele Johna i ze zpisk svho manela. Vylil
jsem jim, jak mu trvalo adu stalet, ne se mu podailo opustiti svou
chudou zemi chudou na lidi a pijti do nov zem, kde je tolik
lid jako klas na poli. Kdyby se o nco podobnho pokouel njak
jin Nemrtv, urit by to nedokzal ani za dlouh stalet, co svt je
svtem a co jm jet bude. U tohoto jedince se zejm njakm z-
zranm zpsobem spojily vechny tajemn, hlubok a mocn sly
prody. I samo msto, kde tento Nemrtv po dlouh stalet il, je
pln geologickch a chemickch tajemstv. Jsou tam hlubok rokle a
labiny, kter vedou neznmo kam. Jsou tam sopky, z jejich jcn
dodnes tryskaj proudy vod neprobdanch vlastnost a plyny, kter
dovedou usmrtiti nebo naopak pivsti k ivotu. Jist, nkter kom-
binace tchto tajemnch sil, kter tak mimodnm zpsobem pod-
poruj fyzick ivot, maj asi magnetick i elektrick pvod, vdy i
on sm ml od samho potku urit mimodn vlastnosti. V t-
kch dobch naplnnch vlkami vynikal nad ostatn eleznmi ner-
vy, pronikavj mysl a vt odvahou. Neznmo jak doshly u nho
zkladn sly ivota svho vrcholu a jeho mozek se zdokonaluje stej-
nou mrou, jakou sl, vzrst a mldne jeho tlo. A k tomu pistupu-
je ona belsk sla, kter mu je vlastn; ta ovem mus ustoupiti
silm dobra. A co tedy z toho plyne pro ns? Nakazil vs ach,
odpuste, m drah, e o tom musm mluviti; to, co eknu, vm bude
ku prospchu. Nakazil vs ovem tak zchytrale, e kdyby vm u
nijak vce neublioval, budete moci ti dle svm dvjm, slad-
km ivotem, a teprve pozdji vs smrt, ten obecn, Bohem posv-
cen dl lovka, uin takovou, jakm je on. K tomu nesm dojti!
Vichni jsme se zapishli, e se tak nestane! Jsme vykonavateli bo
vle, aby se svt a lid, pro n zemel jeho syn, nestali obmi ne-
tvor, jejich pouh byt Boha znesvcuje. Bh u nm dovolil vy-
svoboditi jednu dui a my se dme na pochod jako dvn kici,
abychom vysvobodili dal due. Jako oni pothneme k vchodu, a
jestlie padneme, padneme jako oni za dobrou vc. Odmlel se a j
jsem se otzala: Nepou se vak hrab ze svho nespchu? Te,
- 319 -
kdy byl vytvn z Anglie, nebude se j vyhbat tak, jako se tygr
vyhb vesnici, z n pochzej jeho pronsledovatel?
Aha! zvolal profesor. To vae pirovnn s tygrem se mi za-
mlouv a pevezmu je. Vai lidorouti, jak v Indii nazvaj tygra,
kter jednou okusil lidskou krev, nestoj u o dnou jinou koist,
nbr haj tak dlouho, dokud jim nepadne za ob lovk. Netvor,
jeho jsme vyhnali z na vesnice, je tak tygr lidorout, a nikdy ne-
pestane hati. Nikoli, vbec nem v povaze sthnouti se a dreti se
v pozad. Za svho ivota, toho skutenho ivota, pechzel tureck
hranice a napadal neptele na jeho vlastn pd; a ustal snad, kdykoli
byl odraen? Nikoli! Vracel se opt, znovu a znovu. Vimnte si jeho
nestupnosti a vytrvalosti! U dvno pojal jeho dtsk mozek pln
odejti do velkho msta. A co udlal? Naped si nael msto, kter je
pro nho na celm svt nejslibnj. Pak se rozvn zaal chystati
na proveden svho plnu. Trpliv zkoumal sv sly a dosah sv
moci. Studoval novou e. Poznval nov spoleensk ivot, zmn-
n zvyklosti, politiku, prvo, finance, vdu a obyeje neznm zem
a neznmho nroda, kter tam mezitm vznikl. To mlo, co zjistil,
mu jen udlalo laskominy a povzbudilo chu. Dokonce mu to
zbystilo mysl, nebo vechno mu jen dokazovalo, jak sprvn byly
ji od potku jeho pedpoklady. Tohle vechno dokzal sm, sm! z
rozboen hrobky v zapomenut zemi. O kolik vc by toho tedy
dokzal, a by mu byl oteven ir mylenkov svt? On, kter se
vysmv smrti, jak vme; on, kter nabv sil uprosted epidemi, je
dovedou skltiti cel nrody! Ach, kdyby nkdo takov pochzel od
Boha, a nikoli od bla, jakou podporou dobra by byl v tomhle
naem starm svt! Ale my jsme se zavzali, e svt osvobodme.
Sv dlo musme vykonati nenpadn a nae sil mus bti skryto
pltkem tajemstv. V tomto osvcenm vku, kdy lid nev ani
tomu, co vid, by mu toti pochybnosti moudrch lid velmi
napomhaly. Byly by pro nho ttem, brnnm a souasn i zbran,
jimi by mohl zniiti ns, sv neptele, kte jsme ochotni zatratiti i
vlastn due pro zchranu t, kterou milujeme pro dobro lidstva a
pro est a slvu bo.
Po spolen ad bylo dohodnuto, e dnes veer zatm nic defi-
nitivn nerozhodneme; e se na vechno vyspme a e se pokusme
- 320 -
kad dojt k vlastnm zvrm. Sejdeme se opt ztra pi sndani a
tam si sdlme, k emu jsme dospli, a rozhodneme o dalm postu-
pu.

Dnes v noci se ctm bjen klidn a odpoat. Jako bych se zba-
vila njak stran te. Snad...
Ani jsem to nedomyslila, nemohla jsem; v zrcadle jsem zahldla
rud znamen na ele a uvdomila si, e jsem dosud neist.

DENK Dr. SEWARDA

5. jna. Vichni jsme zhy vstali a myslm, e kadmu z ns
spnek prospl. Pi sndani vldla mnohem lep nlada, ne jsme se
domnvali, e je vbec jet nkdy mon.
Je opravdu fantastick, jak obrovsk regeneran sla je obsaena
v lidsk povaze. Jakmile se zbavme pekky, teba smrti, vracme
se ihned k zkladnm principm nadje a radosti. Jak jsme sedli
kolem stolu, nejednou jsem se udiven porozhldl, zda vechny ty
minul dny nejsou jenom snem. Zpt do skutenosti m pivdl
teprve pohled na rudou skvrnu na cele pan Harkerov. I te, kdy
vn o vem uvauji, skoro nemohu pochopit, e pina celho
naeho netst je dosud na svt. Dokonce i pan Harkerov jako by
obas na sv utrpen zapomnala; svou stranou jizvu si uvdom jen
tu a tam, kdy si na nco vzpomene. Za pl hodiny se tu sejdeme v
m pracovn a rozhodneme, co dl. J osobn pedvdm pouze jedi-
nou nesnz a uvdomuji si ji sp instinktivn ne vdom. Vichni
budeme muset mluvit oteven, a pesto se obvm, e uboh pan
Harkerov bude mt z njakho zhadnho dvodu svzan jazyk.
Vm, e si tvo sudky sama, a ze veho, eho jsem byl dosud svd-
kem, mohu usuzovat, jak pronikav a sprvn asi budou; jene ona je
nevyslov nebo nebude moci vyslovit. Nadhodil jsem to Van Helsin-
govi; pohovome si o tom, a budeme sami. Domnvm se, e na ni
zan psobit ten stran jed, kter se j dostal do krve. Hrab urit
vdl, pro ji obdail tm, co Van Helsing nazv up kest krv.
Jist lze vydestilovat jedy i z nekodnch ltek; v dob, kdy existen-
ce ptomain je dosud zhadou, se nelze divit niemu! Vm pouze
- 321 -
jedno: jestli se m pocity o mlen neastn pan Harkerov projev
jako sprvn, pak ns ekaj velk obte a neznm nebezpe. Stej-
n sla, kter ji donut mlet, ji me donutit i promluvit. Radji to
ani nedomyslm; jet bych nakonec mohl v duchu t ulechtil en
kivdit! Van Helsing se dostav do pracovny chvli pedtm, ne pi-
jdou ostatn. Pokusm se s nm o tom promluvit.

Pozdji. Po profesorov pchodu jsme probrali situaci. Po-
stehl jsem, e ho nco t a e by o tom chtl se mnou promluvit,
ale stejn jako j s tm otlel. Kdy jsme tak chvli chodili okolo cel
vci jako koka kolem hork kae, vyhrkl:
Pteli Johne, my dva si musme o nem promluviti o samot,
zatm jenom mezi tyma oima. Pozdji do toho zasvtme i ostat-
n. Zarazil se a j vykval. Za chvli pravil:
Pan Mina, nae uboh, drah pan Mina se mn! Po zdech mi
pebhl mrz m nejhor domnnky se potvrdily! Profesor pokra-
oval:
Tentokrte musme s ohledem na smutnou zkuenost se slenou
Lucy bdti, aby to nezalo pli daleko. N kol je nyn vlastn
mnohem obtnj ne jindy, a tahle nov rna osudu zpsobuje, e
zle na kad hodin. V tvi pan Miny se ji zanaj projevovati
charakteristick up rysy. Jsou dosud jen velmi, velmi nepatrn,
jsou vak zeteln pro ty, jejich oi se dvaj bez pedsudk. Zuby
m ponkud ostej a pohled nkdy tvrd. Navc posledn dobou
pli asto ml; podobn to zanalo u sleny Lucy. Ta rovn nic
neekla, i kdy napsala ve, o em si pla, abychom se dozvdli.
Nyn se obvm jednoho. Jestlie pan Mina doke v hypnotickm
transu nmi pivodnm vyzraditi, co hrab vid a sly, nemohl by
tedy kdykoli i on, kter ji hypnotizoval prvn, napil se jej krve a pi-
nutil ji vypti svou krev, donutiti jej mysl, aby mu vyjevila vechno,
co zn? Pokvl jsem na znamen souhlasu. Pokraoval:
Tomu musme rozhodn zabrniti; nesmme ji zasvcovati do na-
ich zmr, take nebude moci prozraditi, co nev! Je to trapn zle-
itost! Tak trapn, e mi pi pomylen na ni mlem puk srdce; ale
mus tomu tak bti. A se za chvli sejdeme, musm j oznmiti, e z
dvodu, o nm pomlme, se u nesm zastovati naich porad,
- 322 -
ale e ji pochopiteln budeme peliv ochraovati. Otel si elo, na
nm mu vyvstal pot pi pedstav bolesti, kterou nejsp zpsob t
uboh, tolik trznn en. Byl jsem pesvden, e ho snad trochu
ut, a se dozv, e i j jsem doel ke stejnm zvrm; rozhodn
ho to zbav trznivch pochyb. Sdlil jsem mu to a oekvan inek
se dostavil.
as na porady se u bl. Van Helsing odeel, aby se pr pi-
pravil na ni i na svou bolestnou lohu. ekl bych vak, e pravou
pinou jeho odchodu byla touha pomodlit se o samot.

Pozdji. Hned jak jsme se seli, jsme si s Van Helsingem od-
dychli. Pan Harkerov vzkzala po manelovi, e se naeho setkn
nezastn; pokld pr za vhodnj, budeme-li moci sv akce pro-
jednvat sami bez n; jej ptomnost by nm pr mohla vadit. Profe-
sor i j jsme na sebe na okamik pohldli a obma se nm podstatn
ulevilo. Osobn se domnvm, e pokud si pan Harkerov sama
uvdomila nebezpe, odvrtila tm od sebe hodn bolest i souen.
Za tchto okolnost jsem si s profesorem vymnil souhlasn pohledy
a s prstem na rtech jsme se shodli, e o svm podezen pomlme,
dokud si o nm nepromluvme sami. Ihned jsme se pustili do pprav
vlenho plnu. Naped nm Van Helsing zhruba nastnil fakta:
Carevna Kateina vyplula z Teme vera rno. I pi nejvt
rychlosti j plavba do Varny potrv ti tdny; my se tam po pevnin
dostaneme za ti dny. Jestlie pipustme, e plavba bude teba o dva
dny krat vzhledem k zmnm poas, kter, jak vme, me hrab
pivoditi, a jestlie pipoteme cel den a noc pro nae ppadn
zpodn, zbvaj nm do odjezdu necel dva tdny. Pro jistotu tedy
musme odsud odcestovati nejpozdji sedmnctho. Tak urit pi-
budeme do Varny den ped pistnm lodi a budeme moci vykonati
vechny nutn ppravy. Vichni se pochopiteln ozbrojme proti
obma druhm zla duevnmu i fyzickmu! Quincey Morris do-
dal:
Pokud vm, pochz hrab ze zem vlk, a nen vyloueno, e
tam doraz dv ne my. Navrhuji proto, abychom k sv vzbroji jet
pibrali winchestrovky. J prost vm, e m winchestrovka vdyc-
ky vytrhne z podobn lamastiky. Vzpomn si, Arte, jak se na ns
- 323 -
hnala ta smeka u Tobolska? Co bychom byli tehdy kad dali za
opakovaku!
Sprvn! souhlasil Van Helsing. Winchestrovky si opatme.
Quincey je vdycky oteven hlava, nejvc ovem, kdy jde o lov, i
kdy tahle moje metafora vyznv v neprospch vdy, protoe pipi-
suje vlkm vt nebezpenost pro lovka, ne tomu je. Tady zatm
nememe nic dlati; a protoe Varnu nikdo z ns nezn, pro by-
chom se tam tedy nevypravili dve? Dnes veer a ztra se meme
pipraviti a pak, bude-li vechno v podku, se my tyi meme vy-
praviti na cestu.
My tyi? pozastavil se Harker a tzav hledl z jednoho na
druhho.
Ovem, odvtil rychle profesor. Vy tu muste zstati, abyste se
staral o svou enu. Harker chvli mlel, a kdy pak promluvil, jeho
hlas znl nejist:
O tomhle si promluvme a pozdji. Chci se poradit s Minou.
Domnval jsem se, e by te bylo na ase, aby Van Helsing varoval
Harkera, a se j nesvuje s naimi plny; ten vak nic takovho ne-
uinil. Vznamn jsem se na nho podval a zakalal. Msto odpov-
di si piloil prst na rty a otoil se.


5. jna, odpoledne. Dnes rno jsem mel po na schzce dlou-
hou dobu hlavu jako vymetenou. Nov fze vvoje nechvaj mou
mysl v tak otupenm stavu, e v n nen msta pro inorod mylen.
Minino rozhodnut nezastnit se porady m udivilo, a protoe jsem
se s n nehodlal pt, mohl jsem se o jejch dvodech pouze dohado-
vat. Nic jsem zatm nevyzkoumal. Pekvapil m i zpsob, jakm to
ostatn pijali; kdy jsme o tom mluvili naposledy, dohodli jsme se,
e nebudeme ped sebou u nic skrvat. Mina te sp, klidn a sladce
jako mal dcko. Rty m napulen a obliej j z blahem. Dky
Bohu, e stle jet prov takov okamiky!

Pozdji. Vechno je tak zvltn! Sedl jsem u blaen spc
Miny a byl jsem naplnn tak velkm tstm, e snad ani vtho ne-
- 324 -
mohu doshnout. Jak se den chlil k veeru a na zem se snely
dlouh stny zapadajcho slunce, psobilo na m ticho pokoje neu-
stle slavnostnjm dojmem. Pojednou otevela Mina oi, nn na
m pohldla a pravila:
Jonathane, chci, abys mi nco na sv svdom slbil. Slb to
pouze mn, ale bude to z vle bo, a ten slib ti nebude dovoleno
poruit, i kdybych ped tebou klesla na kolena a s trpkmi slzami t
zapsahala. Rychle, mus mi to okamit slbit!
Mino, takov slib pece nelze jen tak beze veho dt, namtl
jsem. K tomu nemm prvo.
Ale milku, vdy si to peji j, odevzdan nalhala a oi se j
zatpytily jako hvzdy. Nedm to kvli sob. Me se zeptat
doktora Van Helsinga, zda mm pravdu; jestli nebude souhlasit, za-
i se podle svho. A jestli pozdji vichni svj nzor zmn, bude
svho slibu zprotn.
Slibuji! prohlsil jsem tedy a Mininou tv se mihl vraz ne-
smrnho tst; pro m ovem neme doshnout plnho tst,
dokud bude mt na ele tu rudou jizvu. Pak ekla:
Slib mi, e mi nesdl vbec nic o plnech vaeho taen proti
hrabti. Ani jedin slovo, ani jedinou poznmku, ani jedin nznak;
zhola nic tak dlouho, dokud ponesu toto znamen, a drazn ukzala
na jizvu. Pochopil jsem, e mluv smrteln vn, a slavnostn jsem
opakoval: Slibuji! A v tom okamiku mi bylo, jako by se mezi
nmi zavely dvee.

Pozdji, o plnoci. Cel veer byla Mina tak vesel a pln i-
vota, e z n nakonec ostatn naerpali odvahu, jako by se jejm vese-
lm nakazili. I mn pipadalo, e ze mne trochu opadl onen zvoj
chmury, kter lovka nkdy zahaluje. Vichni jsme se zhy odebrali
na loe. Mina te sp jako dtko; jak bjen, e doke spt i pi
takovch starostech! Dky Bohu, alespo zapomene na sv trpen!
Teba zapsob jej pklad i na m tak, jak na m veer zapsobilo
jej vesel. Pokusm se o to. Ach, co bych dal za spnek beze sn!

6. jna, rno. Dal pekvapen. Mina m zhy probudila, asi
ve stejnou hodinu jako vera, a podala m, abych pivedl dr. Van
- 325 -
Helsinga. Domnval jsem se, e se chce dt znovu zhypnotizovat, a
bez nmitky jsem zael pro profesora. Ten zejm na zavoln ekal,
zastihl jsem ho v pokoji obleenho. Dvee ml dokon, take sly-
el, jak jsem otevel dvee naeho pokoje. Ihned mi vyhovl, a sotva
veel, zeptal se Miny, zda maj ostatn pijt tak.
Ne, odmtla klidn, to nen teba. Mete jim to ci sm. Mu-
sm odjet s vmi.
Dr. Van Helsing ustrnul stejn jako j. Po chvilce mlen se ze-
ptal:
Ale pro?
Muste m vzt s sebou. S vmi budu bezpenj a rovn vy
budete bezpenj.
Ale pro, drah pan Mino? Vte pece, e vae bezpe je na
nejsvtj povinnost. Jdeme vstc nebezpe, kter vs ohrouje
nebo by mohlo ohroovati vc ne kohokoli z ns kvli kvli
okolnostem vcem, kter se udaly. V rozpacch se odmlel.
Mina pi odpovdi zdvihla prst a ukzala si na elo.
Vm. Proto musm jet. Te, dokud jet slunce nevylo, vm to
mohu ci; pozdji mi to u teba nebude mon. Vm, e se musm
dostavit, kdy mi hrab rozke. Vm, e budu muset pout lsti, jest-
lie mi rozke dostavit se potaj, prost budu nucena udlat cokoli,
dokonce i obelhat Jonathana. Bh jist spatil pohled, kter pi tch-
to slovech na m upela, a jestli opravdu existuje andl
zaznamenvajc lidsk skutky, pak j tento pohled bude piten k
vn cti. Mlky jsem j stiskl ruku. Nemohl jsem ze sebe vypravit
jedin slovo a m dojet bylo tak velk, e jsem si ani nemohl ulevit
slzami. Mina pokraovala:
Vy jste mui odvn a siln. Vae sla je i v potu, take mete
elit i tomu, co by mohlo podlomit odolnost jedince, kter by m
steil sm. Navc vm mohu prokazovat slubu, protoe m budete
moci hypnotizovat, a tak se dozvte vci, kter ani sama neznm.
Van Helsing j velmi vn odvtil:
Pan Mino, jste jako vdy velmi prozrav. Pojedete s nmi a
spolen provedeme to, co jest nam clem. Kdy domluvil, pohl-
dl jsem na Minu, jej dlouh mlen m pekvapilo. Padla naznak na
polt a spala; neprobudila se ani, kdy jsem rozhrnul zclonu a
- 326 -
vpustil do pokoje zplavu slunenho svitu. Van Helsing mi pokynul,
abych el s nm. Veel do svho pokoje a vzpt se k nm pidruili
lord Godalming, dr. Seward a pan Morris. Van Helsing je informoval
o Mininch slovech a potom ekl:
Rno odjedeme do Varny. Musme ovem brti zetel na nov
faktor na pan Minu. Meme j pln dvovati. Jist j srdce
krvcelo nad tm, co nm musela ci. Bylo to vak od n jenom
sprvn a nm se vas dostalo varovn. Musme potati se vm a
ve Varn musme bti pipraveni zashnouti, jakmile lo pistane.
A co vlastn udlme? zeptal se pan Morris strun. Profesor
chvli vhal s odpovd.
Pedevm pjdeme na palubu lodi; a najdeme bednu, pi-
pevnme na ni vtviku plan re, protoe pak pr upr neme ra-
kev opustiti. Tak alespo tvrd povra. A my se musme v prvn ad
spolhati na to, co kaj povry; ve starovku tvoily nboenstv a
nboenstv z nich dosud vychz. Potom, a se nm naskytne ke-
n pleitost, bednu oteveme a vechno dobe dopadne.
Ani mi nenapadne ekat na njakou pleitost! vyhrkl pan Mor-
ris. Jen co tu bednu uvidm, otevu ji a toho netvora znim, i kdyby
na m pi tom mlo hledt tisc lid a vzpt m sprovodili ze svta!
Bezdn jsem ho uchopil za pai byla tvrd jako ocel. Jist poro-
zuml mmu pohledu alespo doufm.
Jste hodn chlapec, ekl dr. Van Helsing. Staten chlapec.
Quincey je prost kadm coulem mu! Bh mu za to ehnej! Vte
mi, chlape, nikdo z ns nebude otleti nebo vhati ze strachu. J
vm jenom vysvtluji, co bychom mli udlati co musme udlati.
Nememe vak opravdu ci, co vlastn udlme. Mohou nastati
nejrznj okolnosti s nejneekanjmi vsledky, take prozatm
nelze odhadnouti vbec nic. Budeme vyzbrojeni pro vechny mon
ppady, a jakmile nastane chvle pro in, vydme ze sebe vechno.
Dnes rozhodn musme uvsti sv zleitosti do podku. Zaime
vechno, co se tk naich blzkch a tch, kdo jsou na ns zvisl.
Nikdo z ns toti neme pedvdati, kde, kdy a jak to skon. J
jsem si u sv zleitosti uspodal, a protoe nemm nic jinho na
prci, pjdu obstarati vechno potebn na cestu. Opatm eleznin
jzdenky a tak dle.
- 327 -
Tm bylo eeno ve a my jsme se rozeli. Uspodm te vech-
ny sv pozemsk zleitosti a pichystm se na vechny monosti...

Pozdji. Ve je hotovo, posledn vle napsna a opatena vemi
nleitostmi. Jestli m Mina peije, stane se mou univerzln ddi-
kou. A kdyby tomu tak nemlo bt, podl se o mj majetek ti, kdo
se k nm tak skvle zachovali.
Slunce se pomalu chl k zpadu; upozornil m na to Minin vzrs-
tajc neklid. V jejm podvdom se urit skrv nco, co se projev
pesn pi zpadu slunce. Tyhle chvle jsou pro ns vechny napln-
ny mukami, vdy kad vchod i zpad slunce signalizuje njak
nov nebezpe njakou novou trze, kter snad nakonec z vle
bo pece jen povedou k dobrmu konci. Tohle vechno si zapisuji
do denku, protoe m drah Mina se o tom zatm nesm dozvdt;
bude to vak pro ni pipraveno, jakmile j snad jednou bude dovoleno
zase do mho denku nahldnout.
Prv m vol.

kapitola 25/
DENK Dr. SEWARDA

11. jna, veer. Zaznamenvm toto na pn Jonathana Har-
kera, protoe sm pr k tomu nem slu a chce, aby existoval pesn
zpis.
Nikoho snad ani nepekvapilo, kdy ns krtce ped zpadem
slunce pan Harkerov k sob zavolala. Posledn dobou jsme zjistili,
e zpad a vchod slunce jsou pro ni chvlemi mimodn svobody,
kdy se jej prav povaha me projevovat bez jakchkoli vliv, kter
by ji mohly ovldat, omezovat nebo nutit k njakm inm. Tahle
nlada i stav zan asi pl hodiny nebo snad o chvli dv ped sku-
tenm vchodem nebo zpadem slunce a trv tak dlouho, dokud
slunce nevystoup nad obzor i dokud nezmiz veern ervnky.
Zprvu je to jen jaksi stav otuplosti, jako by se uvolovalo njak
pouto, a po nm ihned nsleduje absolutn pocit svobody. Jakmile
- 328 -
vak tento pocit ustv, nastane vzpt bval stav i recidiva; tomu
pedchz pouze krtk chvle varovnho odmlen.
Pi dnenm veernm setkm byla pan Mina ponkud rozpait a
bylo na n vidt, e svd vnitn boj. Dokonce jsem j to ekl a doufal
jsem, e se po mch slovech co nejrychleji vzchop. Za nkolik mi-
nut se u skuten pln ovldala, pokynula manelovi, aby si sedl k
n na pohovku, kde spovala, a ns vyzvala, abychom si pisunuli
bl idle. Pak uchopila manela za ruku a zaala:
Jsme tu vichni svobodn pospolu a mon e u naposledy!
Vm, mj drah, vm, e u m setrv a do konce! To platilo jejmu
mui, kter, jak jsem si viml, j pevn sevel ruku. Ztra rno se
vydme za svou povinnost a pouze Bh v, co kadho z ns ek.
Berete m laskav s sebou. Vm, e uinte vechno, co opravdov a
odvn mui mohou uinit pro neastnou slabou enu, jej due je
snad u ztracena ne, ne, jet nen, ale rozhodn je v szce. Ne-
smte vak zapomnat, e jsem jin ne vy! Mm jed v krvi, v dui, a
ten m me zniit a pokud se nm nedostane pomoci, urit m
zni. Ach, ptel, vte stejn dobe jako j, e m due je v szce; a
tebae znm jedno vchodisko, nesmte je zvolit ani vy, ani j!
Prosebn se po ns rozhldla; prvn i posledn pohled patil manelo-
vi.
Jak vchodisko? zeptal se Van Helsing drsn. Jak je to v-
chodisko, kdy je nesmme nemme zvoliti?
e bych zemela te, bu vlastn rukou, nebo rukou druhch,
dve, ne podlehnu pln t stran zhoub. Vdy vm, a vy to vte
tak, e kdybych zemela, mohli byste osvobodit mou nesmrtelnou
dui a jist byste to udlali tak, jak jste to uinili neboh Lucy.
Kdyby stla v cest pouze smrt i strach ze smrti, ani na chvli bych
nezavhala a ochotn bych zemela tady mezi svmi pteli, kte m
miluj. Jene smrt nen vechno. Nemohu uvit, e by bylo vl bo,
abych zemela ve chvli, kdy jet mme nadji a musme vykonati
zslun in. Proto se tmto vzdvm jistoty vcnho spasen a vy-
dm se s vmi do temnot, kde se mon skrvaj ty nejernj hrzy,
je chov svt i zhrob! Mleli jsme; podvdom jsme ctili, e toto
byl pouze vod. Vichni jsme podlehli smutku, Harkerova tv zpo-
- 329 -
pelavla; snad tuil lpe ne kdokoli jin, co bude nsledovat. Pan
Mina pokraovala:
To byl tedy mj podl, jm jsem pispla na spolen et.
Pekvapila m ta podivn prvnick frze, j pouila tak vn pi
takov pleitosti. A co poskytne kad z vs? Svj ivot, vm,
dodala rychle. Celkem snadn vc pro odvn mue. Vae ivoty
pat Bohu a vy mu je mete vrtit; ale co dte mn? Znovu se t-
zav rozhldla, ale tentokrte se jej pohled vyhnul manelovi. Quin-
cey zejm pochopil; mlky pisvdil a pan Min se rozjasnila tv.
Povm vm tedy bez okolk, co si peji; zde nesm bt mezi nmi
dn nedorozumn. Muste mi slbit jeden jako druh, i ty, mj
milovan maneli , e m zabijete, a nastane phodn as.
A kdy ten as nastane? otzal se Quincey tichm a napjatm
hlasem.
A se podle vaeho pesvden natolik zmnm, e bude pro
mne lep zemt ne t dl. A a takto zemu, nesmte ani okamik
zavhat a muste mi probodnout srdce klem a uznout hlavu. Prost
muste uinit vechno, eho bude teba, abych dola vnho klidu!
Nastalo ticho. Prvn vstal Quincey. Poklekl ped n, uchopil ji za
ruku a slavnostnm hlasem prohlsil:
Jsem jenom drsn chlap a dosavadn ivot m snad ani neuinil
hodnm takovho vyznamenn, ale pi vem, co je mi svat a drah,
vm psahm, e pokud takov as nkdy nadejde, ani o chlup ne-
couvnu ped povinnost, kterou jste nm uloila. A rovn vm slibu-
ji, e vechno zaruen provedu; i kdybych toti pochyboval, budu
brt za bernou minci, e u ten as nadeel!
Mj oddan pteli! byla jedin slova, kter Mina uprosted slz
ze sebe vypravila; naklonila se k nmu a polbila mu ruku.
Psahm tot, drah pan Mino, pravil Van Helsing.
J tak, nsledoval lord Godalming. Kad z nich ped n pi
psaze poklekl. Pak pila ada na m a nato se k n obrtil jej man-
el. S pohledem plnm zoufalstv a obliejem tak bledm, e bl
vlasy proti nmu vypadaly tmav, se otzal:
J musm tak sloit takov slib, Mino?
Ty tak, mj nejdra, pitakala pan Mina s nesmrnou nhou
v pohledu i hlase. Nesm se mu vyhnout. Jsi pro m tm nejblim
- 330 -
a nejdram lovkem, jsi prost pro m cel svt. Nae due sply-
nuly v jednu, na cel ivot, na vechny asy. Vzpome si, mj drah,
na ty pradvn doby, kdy mui zabjeli sv manelky i ostatn eny,
aby nemohly padnout do rukou neptel. Jejich pae se nezachvly o
nic vc jen proto, e ty, kter milovali, je prosily o smrt! V dobch
tkch zkouek jsou mui nm takovm povinovni vi tm,
koho miluj! A jestli mi snad opravdu bude souzeno zemt n ru-
kou, pak nech rukou toho, kdo m miluje nejvc. Doktore Van Hel-
singu, nezapomnla jsem, jak jste byl v ppad neastn Lucy milo-
srdnm k tomu, kdo ji miloval... vtom se zarazila, zrudla a poui-
la jinch slov k tomu, kdo ml nejvt prvo j poskytnout klid.
Kdyby ml takov okamik znovu nastat, doufm, e va zsluhou
si mj manel bude moci vdy astn pipomnat, e to byla jeho
milujc ruka, kter m osvobodila od hrozn kletby, je na m byla
uvrena.
I to vm psahm! slbil profesor zvunm hlasem. Pan Harke-
rov se usmla ano, usmla se, s povzdechem plnm levy se
opela zpt a ekla:
A te jet men varovn, ale nikdy na n nesmte zapomenout!
Jestli ten as nkdy nastane, pak me nastat nhle a neekan, a v
tom ppad nesmte vbec ztratit ani minutu a muste okamit vyu-
t pleitosti! V takov as bych toti i j mohla bt a, pokud ten
as nastane, pak urit budu spojena s vam neptelem proti
vm!
Jet jedna prosba, a pi tchto slovech se j na oblieji rozhostil
velmi vn vraz. Nen sice tak dleit a nezbytn jako ostatn,
ale byla bych rda, kdybyste mi prokzali jet jednu laskavost, po-
kud se vm bude chtt. Mlky jsme souhlasili, slov nebylo teba.
Chtla bych, abyste te v m ptomnosti etli modlitbu za mrt-
v. Peruil ji hlubok manelv povzdech. Pan Mina ho uchopila
za ruku, pitiskla si ji k srdci a pokraovala: Muste mi ji jednou
pest. A u tahle stran zleitost dopadne jakkoli, bude to pro
ns pro vechny nebo alespo pro nkter sladk tcha. Dou-
fm, e ji bude pedtat ty, mj nejdra, protoe pak bude v m
pamti navdy spjata s tvm hlasem a se cokoli stane!
Ale milku, namtl, vdy do smrti m jet tak daleko!
- 331 -
Pan Mina varovn pozdvihla ruku. Nikoli, v tto chvli tkvm
hloubji ve smrti, ne kdyby m til opravdov nhrobn kmen!
Opravdu ji tedy mm st? ujioval se manel.
Pineslo by mi to tchu, Jonathane, odvtila strun, a jakmile
mu pichystala modlitebn knihu, zaal pedtat.
D se vbec popsat tento neobvykl vjev jeho slavnostn at-
mosfra, ponurost, smutek, hrza a pesto vzneenost? I skeptik, kte-
r v emocch i zbonn vid pouze vsmch trpk pravdy, by byl
dojat do hloubi srdce, kdyby spatil ten mal hlouek vrnch a od-
danch ptel kleet u osudem pronsledovan, neastn eny. Nebo
kdyby slyel manela pedtat prost a pekrsn slova modlitby za
mrtv nhou prodchnutm hlasem, kter se mu vzruenm tak asto
lmal, a se musel nkolikrt odmlet. Nemohu pokraovat ,
selhvaj mi slova i hlas!
Pan Mina mla podvdom pravdu. Jakkoli to bylo zvltn a
jakkoli jsme to pozdji mohli pokldat za podivn, nm, kte jsme tu
chvli proili, ta modlitba dodala nesmrnou tchu. A mlen, kter
bylo pedzvst konc duevn svobody pan Miny, se nm ji ne-
zdlo tak naplnn zoufalstvm, jak jsme se obvali.


15. jna. Varna. Odjeli jsme z Charing Crossu dvanctho r-
no, tho dne veer jsme dojeli do Pae a pesedli na rezervovan
msta v Orient-Expressu. Cestovali jsme pes noc a po cel dal den.
Do Varny jsme dojeli v pt hodin odpoledne. Lord Godalming el na
konzult, zda mu tam nedoel njak telegram, a my ostatn jsme
zatm jeli do hotelu Odsa. Cestou jsme mohli spatit mnoho zajma-
vho, ale j jsem se nemohl dokat, abychom tu byli, a na niem ji-
nm mi nezleelo. Dokud Carevna Kateina nepistane, nic na irm
svte m nezajm! Min se bohudk da dobe; vypad silnj a do
tv se j vrac barva. Hodn sp; skoro celou cestu prospala. Ale
ped zpadem a vchodem slunce je velmi il a sv; Van Helsing
ji u v tchto hodinch pravideln hypnotizuje. Zprvu to lo dost
tce a pokad se musel nkolikrt pokouet, ale te u mu podlh
narz, jako by to byl nvyk, a Van Helsing nemus vynakldat tm
- 332 -
dn sil. V tyhle chvle jako by j prost dokzal vnutit svou vli a
jej mylenky ho poslouchaj. Pokad se j pt, co vid a sly. Na
prvn otzku odpovd:
Nic, vude je sam tma. A na druhou:
Slym, jak vlny narej na lo a jak voda plouch. Plachty a
lana se napnaj a stn a rhna vrzaj. Je prudk vtr je ho slyet
v zporch a p rozr zpnnou hladinu. Carevna Kateina je
tedy zejm dosud na moi a m k Varn. Prv se vrtil lord Go-
dalming. Pinesl tyi telegramy; co jsme odjeli, dochzel jeden den-
n a vechny mly stejn obsah: Lloyd nedostal o Carevn Katein
dnou zprvu. Ped odjezdem z Londna uloil lord Godalming
svmu agentu u Lloyd, aby mu denn poslal telegram, zda dola
njak zprva o prbhu jej plavby. Telegram ml poslat i v zpor-
nm ppad, aby si lord Godalming mohl bt jist, e na druhm kon-
ci drtu je pohyb lodi neustle sledovn.
Naveeeli jsme se a zhy jsme li spt. Ztra navtvme vice-
konzula a chceme si pokud mono vyjednat pstup na palubu lodi,
hned po pistn. Van Helsing tvrd, e bychom se na palubu mli
nejradji dostat mezi vchodem a zpadem slunce. I kdyby se hrab
zmnil v netopra, neme se vlastnm letem penst pes tekouc
vody, a proto ani neme opustit lo. A jeliko se odvauje brt na
sebe lidskou podobu jenom tehdy, kdy v, e nevzbud podezen
a neho takovho se zejm chce vyvarovat , mus zstat v bedn.
Jestli se nm tedy poda dostat se na palubu po vchodu slunce, bu-
de nm vydn na milost a nemilost. Vdy dv, ne se probud, bu-
deme moci otevt bednu a naloit s nm stejnm zpsobem jako s
ubohou Lucy. A dnou milost s nm jist mt nebudeme! Od edn-
k a nmonk neekme celkem pote. Tohle je bohudk zem,
kde se platky d doshnout veho, a penzi jsme zsobeni bohat.
Musme jenom zadit, aby lo nemohla pistt bez naeho vdom
mezi zpadem a vchodem slunce, a pak bude vechno v nejlepm
podku. Vek s penzi to urit zaru!

16. jna. Mina stle vypovd o narejcch vlnch a plou-
chajc vod, o tm a phodnch vtrech. as nm zejm peje, a a
se doslechneme, e Carevna Kateina piplouv, budeme ji pipra-
- 333 -
veni. Mus pece proplout Dardanelami, take o n urit dostaneme
njakou zprvu.

17. jna. Mm za to, e vechno je dokonale pipraveno na
pivtn hrabte pi nvratu z cest. Godalming oznmil rejdarm, e
nalodn bedna by mohla pravdpodobn obsahovat ukraden maje-
tek jednoho jeho ptele, a dostalo se mu neoficilnho povolen bed-
nu na vlastn riziko otevt. Rejda mu dal list, v nm d kapitna,
aby mu poskytl pomoc pi vem, co bude chtt na palub zadit, a
podobn povolen poslal svmu agentovi ve Varn. S tm jsme mlu-
vili; Godalmingovo vldn chovn mu velmi zalichotilo a jsme pe-
svdeni, e uin ve, co je v jeho silch, aby nm pomohl. U jsme
se dohodli, co udlme, jestli se nm poda zmocnit se bedny a ote-
vt ji. Bude-li v n hrab, Van Helsing se Sewardem mu okamit
uznou hlavu a probodnou srdce klem. Morris, Godalming a j je
budeme chrnit proti jakmukoli zsahu zven, i kdybychom museli
pout zbran. Ty ovem budeme mt po ruce. Podle profesora by se
tlo hrabte po takovm zkroku rozpadlo velmi brzy v prach. Pak
by ovem chybl proti nm jakkoliv dkaz v ppade, e by ns snad
nkdo chtl obvinit z vrady. Ale i kdyby se nerozpadlo, budeme za
svm inem stt a s nm i padneme, a jednoho dne ns teba prv
tento zpis zachrn ped oprtkou. J osobn budu jenom peasten,
jestli se nm tato okolnost naskytne. Jsme odhodlni nasadit k prove-
den svho zmru vechny dostupn prostedky. Nkte ednci
nm slbili, e jakmile se Carevna Kateina objev na obzoru, polou
nm po zvltnm kurrovi zprvu.

24. jna. Cel tden ekn. Denn dostv Godalming tele-
gramy, ale vdy stejn psnika: Dosud dn zprva. Ani Mininy
odpovdi v hypnze se nemn: Narejc vlny, plouchajc voda a
vrzajc stn.

Telegram, 24. jna.
RUFUS SMITH, LLOYD, LONDN, LORDU
GODALMINGOVI, PROSTEDNICTVM
- 334 -
VICEKONZULA J.K. V. VE VARN Carevna Kateina
hlena dnes rno z Dardanel.

DENK Dr. SEWARDA

24. jna. Jak mi jen chyb mj fonograf! Pst denk rukou m
unavuje, ale Van Helsing na tom trv. Telegram, kter vera dostal
Godalming od Lloyd, ns velmi rozruil. U chpu, jak m pocity
vojk, kdy ho vol polnice do boje. Jedin pan Harkerov nedv
najevo dn vzruen. Ostatn na tom ani nen nic divnho; dali
jsme si obzvl pozor, abychom j o telegramu vbec nic neekli, a v
jej ptomnosti se sname zachovvat pln klid. Kdysi by si toho
byla urit vimla, i kdybychom se to snaili co nejvc zatajit, jene v
tomto smru se za posledn ti tdny znan zmnila. Zan ji zm-
hat letargie, a i kdy vypad siln a zdrav a trochu se j vrac barva,
nejsme s Van Helsingem ani trochu spokojeni. asto o n hovome,
ale radji jsme se o tom ostatnm ani nezmnili. Kdyby chudk Har-
ker vdl, e chovme i tady podezen, zlomilo by mu to srdce ane-
bo urit by mu to pocuchalo nervy. Kdykoli je Mina v hypnotickm
spnku, prohl j Van Helsing, jak mi sdlil, velmi bedliv zuby,
protoe dokud pr se nezanou zaostovat, nehroz j jet dn
akutn nebezpe. A by ovem k takov zmn dolo, museli by-
chom podniknout patin kroky...! Oba vme, jak kroky by to mu-
sely bt, i kdy si o tom nevymujeme nzory. A nikdo ped povin-
nost necouvne tebas to je hrzn pomylen. Euthanasia je
bjen a uklidujc slovo! Dky tomu, kdo je vymyslil!
Z Dardanel je sem pouze 24 hodin plavby, pokud ovem Carevna
Kateina popluje stejnou rychlost jako z Londna. Podle toho by
mla pistt nkdy rno, a protoe dve rozhodn dorazit neme,
odebereme se dnes vichni zhy na loe. Vstaneme v jednu hodinu,
abychom byli pipraveni.

25. jna, poledne. Dosud dn zprvy o pistn lodi. Sdlen
pan Harkerov pi rann hypnze znlo stejn jako vdycky, take
nen vyloueno, e se kadm okamikem nco dozvme. Vichni u
- 335 -
jsme rozrueni na nejvy mru, jenom Harker zstv klidn; ruce
m chladn jako led a ped hodinou jsem ho zastihl, jak brous ost
zakiven dky, kterou neustle nos pi sob. Jestli Harkerova od-
hodlan, ledov chladn ruka jednou pilo ost t dky hrabti na
hrdlo, pli nadje mu pak nekyne!
Dnes nm pan Harkerov nahnala trochu strachu. K polednmu
upadla do letargickho stavu, kter se nm ani trochu nezamlouval;
ostatnm jsme sice o nm pomleli, ale nijak ns nepotil. Cel do-
poledne byla neklidn, take jsme zprvu pivtali, e usnula. Kdy se
nm vak jej manel jen mimochodem zmnil, e m tak tvrd sp-
nek, a ji ani nemohl probudit, zali jsme k n do pokoje. Dchala
normln a vypadala tak dobe a klidn, e jsme nakonec rezignova-
n usoudili, e spnek je pro ni lep ne cokoli jinho. Tolik vc t
mysl toho ubohho dvete, e j spnek, pokud j pin zapomnn,
jenom prospje.

Pozdji. Ns nzor byl sprvn. Po nkolikahodinovm osv-
ujcm spnku se probudila a psobila sveji a veseleji ne posled-
n dny. Pi zpadu slunce nm podala z hypnzy svou obvyklou
zprvu. A u se hrab nalz v ernm moi kdekoli, spje rychle
vstc svmu osudu. Sv zkze, doufm!

26. jna. Dal den a dn novinky o Carevn Katein. U
by tady mla bt! Rann zprva pan Harkerov z hypnzy znla
stejn, take se urit stle jet nkde plav. Nen vyloueno, e lo
musela obas kvli mlze nkde spustit kotvy; nkter parnky, kter
vera veer pipluly, hlsily hust mlhy severn a jin od pstavu.
Musme bt dl na stri, vdy lo me bt ohlena kadou chv-
l.

27. jen, poledne. Je to nanejv podivn; stle dn zprvy o
lodi, na kterou ekme. Vera veer a dnes rno hlsila pan Harke-
rov jako obvykle: Narejc vlny a plouchajc voda, akoli ten-
tokrte dodala, e vlny jsou velmi mrn. Londnsk telegramy se
neustle opakuj: dn dal zprva. Van Helsing m hrozn oba-
- 336 -
vy a prv mi sdlil, e se boj, aby nm hrab neunikl. Dodal v-
znamn:
Letargie pan Miny se mi vbec nezamlouvala. Due i pam do-
k v transu provdt ty nejpodivnj kousky. Chtl jsem se ho
zeptat na dal podrobnosti, jene vtom veel Harker a Van Helsing
pozdvihl odmtav ruku. Veer, pi zpadu slunce, se ji budeme mu-
set pokusit pimt, aby nm v hypnze ekla vce.

Telegram, 28. jna.
RUFUS SMITH, LONDN, LORDU GODALMINGOVI,
PROSTEDNICTVM VICEKONZULA J. K. V. VE
VARN
Dnes rno v jednu hodinu hleno pistn Carevny Kateiny v
Galaci.

DENK Dr. SEWARDA

28. jna. Kdy nm byl doruen telegram se zprvou o pistn
lodi v Galaci, nebyl to pro nikoho z ns takov ok, jak by se dalo
oekvat. Pravda, nevdli jsme, odkud, kdy a jak pijde pohroma,
ale vichni jsme potali s tm, e dojde k nemu nepedvdanmu.
U skutenost, e lo stle nepistvala ve Varn, kadho z ns
pesvdila, e se situace nebude vyvjet podle naich pedpoklad.
ekali jsme pouze na to, co se zmn. Pesto ns to pekvapilo. P-
roda zejm v lovku neustle iv tak silnou nadji, e lovk i
proti zdravmu rozumu v, e vci dopadnou tak, jak by si pl, aby
dopadly, a ne tak, jak bychom mli pedpokldat, e dopadnou.
Transcendentalismus je majkem pro andly, i kdy je pro lidi pou-
hou bludikou. Byl to prazvltn zitek a kad jsme na nj reago-
vali jinak. Van Helsing na okamik pozdvihl pae nad hlavu, jakoby
Vemohoucmu na protest; neekl vak ani slovo a za nkolik vtein
povstal se zachmuenou tv. Lord Godalming nadmru zbledl a
tce oddychuje usedl. Quincey Morris si uthl opasek prudkm po-
hybem, kter tak dobe znm; za naeho mld to byl pokyn k akci!
Tv pan Harkerov pokryla pzran bledost, take j jizva na ele
- 337 -
tm vzplanula, ale pokorn sepjala ruce a s pohledem upenm
vzhru se modlila. Harker se usml skuten se usml tm trp-
km, temnm smkem lovka, kter u nem v co doufat. Ale
posunkem souasn usvdil vraz tve ze li, protoe jeho ruka
bezdn nahmatala jilec dky a sevela ho. Kdy odjd pt vlak
do Galace? zeptal se mimochodem Van Helsing.
Ztra rno v 6.30! Vichni jsme sebou trhli odpov pila
od pan Harkerov.
Jak to proboha vte! podivil se Art.
Zapomnte nebo to snad ani nevte, v to ovem Jonathan i
doktor Van Helsing , e vlaky jsou mm konkem. Doma v Exe-
teru jsem se nauila nazpam vem vlakovm spojenm, abych
manelovi nkdy pomohla. Obas se to vyplatilo, a tak te vdy pe-
liv studuji jzdn dy. Vdla jsem, e budeme-li se nhodou muset
vypravit na zmek Dracula, budeme muset jet pes Galaci nebo roz-
hodn pes Bukure. Proto jsem peliv prostudovala vechna vla-
kov spojen. Bohuel jich nebylo tolik k nauen, vdy ztra odjd
jedin vlak v hodinu, kterou jsem vm ekla.
Skvl ena! zabruel profesor.
Nemohli by nm vypravit zvltn vlak? uvaoval lord Godal-
ming.
Van Helsing zavrtl hlavou. Obvm se, e ne. Tahle zem se
podstatn li od va nebo m. I kdyby nm vypravili zvltn vlak,
stejn by asi nedojel dv ne pravideln vlak. Krom toho musme
vykonati jet njak ppravy. Musme vechno rozviti. A te si
rozdlme lohy. Vy, pteli Arthure, pjdete na ndra, koupte jz-
denky a zadte, abychom mohli rno vyjeti. Pteli Jonathane, vy
zajdete k lodnmu agentovi a dte si od nho vystaviti doklady pro
agenta v Galaci, kter ns budou opravovati k te prohldce lodi
jako zde. Quincey Morrisi, vy vyhledejte vicekonzula a podejte ho
o doporuujc dopis na jeho kolegu v Galaci, abychom nemli dn
pote a neztrceli as, a pekrome Dunaj. John tu zstane se
mnou a s pan Minou a poradme se. Teba se zdrte a pijdete poz-
dji; to vak nevad, protoe pi zpadu slunce tady budu s pan Mi-
nou a vyslechnu, co nm pov.
- 338 -
A j, prohlsila pan Harkerov vesele, tm tak jako v dobch
dvno minulch, se pokusm bt tak prospnou a budu o vem
pemlet a pst, jak jsem to dlvala. Je mi, jako bych se neho
zvltnho zbavovala, a ctm se mnohem volnji ne v poslednch
dnech. Kdy to nai ti mlad ptel zaslechli, rozjasnily se jim
tve, protoe zejm pochopili smysl jejch slov; jene j i Van Hel-
sing jsme na sebe pohldli a vymnili vn, starostliv pohledy. V
tu chvli jsme ovem nic neekli.
Kdy nai ti ptel odeli za svmi povinnostmi, podal Van
Helsing pan Harkerovou, aby prohldla opisy denk a vyhledala tu
st, kterou Harker podil v zmku. Pan Harkerov la pro ni, a
kdy za sebou zavela dvee, ekl mi profesor:
Myslme si tot! Ven s tm!
Nastala njak zmna. Snad je nadjn, ale dl se mi z t nadje
zle, protoe by ns mohla svst na scest.
Sprvn. Vte, pro jsem ji podal, aby donesla rukopis?
Ne. Pokud jste ovem nechtl mt pleitost, abychom si mohli
pohovoit mezi tyma oima.
sten mte pravdu, pteli Johne, ale pouze sten. Chci
vm nco ci. Ach, pteli, beru na sebe velk, stran riziko; ale
vm, e inm sprvn. Ve chvli, kdy pan Mina pronesla ona slo-
va, kter ns oba zarazila, nco m napadlo. V onom transu ped
temi dny j sem hrab poslal svou dui, aby peetl jej mylenky, i
jet spe ji zavedl k sob do bedny s hlnou na lodi, kde plouch
voda, jak tomu bv pi vchodu a zpadu slunce. A tak se dozvdl,
e jsme zde; nebo pan Mina, kter se ve svm volnm ivot me
dvati a naslouchati, toho me zjistiti mnohem vc ne on, zaven ve
vlastn rakvi. Te tedy nasazuje vechny sly, aby nm unikl. Ji za-
tm nepotebuje. Je si vdom sv velk pevahy a v, e za nm pi-
jde, jakmile ji zavol. Te ji vak od sebe odpudil propustil ji
zcela ze sv moci, aby nemohla k nmu pichzeti. A zde prv dou-
fm, e nae mozky, kter dosply u ped dvnmi lety a dosud se
t milosti bo, ped jeho dtsk mozek, kter po stalet leel v
hrob, ns nedorostl a je schopen jenom sobeck, a tedy omezen
innosti. Pozor, pichz pan Mina! O jejm transu se j nesmme
zmniti ani slvkem! Nev o tom; zdrtilo by ji to a pivedlo v zoufal-
- 339 -
stv prv v dob, kdy v n musme co nejvce podporovati nadji,
odvahu a zejmna bystrou mysl, kter je vycviena jako mysl mue,
ale pesto je sladce ensk. A navc je nadna onou zvltn schop-
nost, kterou j dal hrab a kterou j neme odejmouti i kdy je
pesvden o opaku. Pst! Nechte mluviti mne a uvidte! Johne, pte-
li, jsme ve stranch nesnzch. Mm strach, jak jsem nikdy neml.
Nezbv nm ne viti v milosrdenstv bo. Ticho! U je tu!
Obval jsem se, e se profesor zhrout a podlehne hysterickmu
zchvatu jako tehdy po Lucyin smrti; s velkm silm se vak ovl-
dl a ve chvli, kdy pan Harkerov picupitala do pokoje, byl u abso-
lutn klidn. Pan Harkerov byla vesel, vypadala spokojen a
zejm se tak zabrala do prce, e na sv utrpen pln zapomnla.
Podala Van Helsingovi nkolik strojem popsanch list. Vn je
prohlel, a jak v nich etl, obliej se mu pomalu rozjasoval. Pak,
maje listy mezi palcem a ukazovkem, ekl:
Chci vm te dt pouen, vm, pteli Johne, kter u mte tolik
zkuenost, i vm, drah pan Mino, kter jste jet mlad nikdy se
nebojte pemleti! asto mi v mysli poletovala njak nehotov
mylenka, jene ze strachu, aby neztratila kdla, jsem se ji bl vy-
pustiti. Nyn toho ji vm vce, proto jsem se vrtil tam, odkud jedna
z tch nehotovch mylenek vzela, a objevil jsem, e ta mylenka
vbec nen nehotov! Je cel, i kdy je jet tak mlad, e nem dost
sil, aby mohla pouti svch kdel. Dopadne to s n stejn jako s
onm oklivm ktkem mho ptele Hanse Andersena; a nastane
as, aby vyzkouela sv perut, nebude to u dn kachn mylenka,
nbr mohutn labut mylenka, hrd se vznejc na irokch peru-
tch! Petu vm, co tady napsal Jonathan: ...kdo pokraovateli sv-
ho rodu vnukl mylenku, aby znovu a znovu pevdl sv vojska pes
veletok do tureck zem? A kdo, kdy byl odraen, znovu pichzel,
opt a opt, tebas i musel pichzet sm z krvavho bitevnho pole,
kde byly pobjeny jeho oddly, protoe vdl, e nakonec me zv-
tziti pouze on sm?
Co z toho pro ns plyne? Pomrn mlo? Ne! Dtsk rozum hra-
bte nic nechpe, proto se vyjaduje tak voln. V dospl mozek
tak nic nechpe, dokonce ani mj dospl mozek do tto doby nic
nepochopil. Prosm! Jene vtom pronese pan Mina bezmylenkovit
- 340 -
jedno slovo, nebo ani ona nev, co znamen co by mohlo zname-
nati. Je to stejn jako s ivly, kter klidn odpovaj, ale kdy se na
povel prody daj do pohybu a dotknou se pak prsk! prudk
blesk rozhav celou oblohu a leckoho osln, zabije a zni. Ale pi-
tom oz celou zemi pod sebou na mle daleko! Je to tak, e? A te
vm to vysvtlm. Zanu tmto: studovali jste nkdy filosofii zloi-
nu? Ano a ne. Vy, Johne, ano; je to pece i studium choromyslnosti.
Vy, pan Mino, ne; se zloinem jste nikdy nemla nic spolenho
pouze jedenkrt. Pesto vae mysl vyvozuje sprvn a neusuzuje a
particulari ad universale. Vichni zloinci se vyznauj uritou
vlastnost. Tato vlastnost je od pradvna ve vech zemch stejn, tak-
e i policie, kter se ve filosofii pli nevyzn, ze zkuenost zjistila,
e tomu tak opravdu je. Dola tedy k tomu empiricky. Zloinec se
vdycky dopout tho zloinu toti prav zloinec, kter se zd
k zloinu peduren a kter se nim jinm nechce zabvati. Takov
zloinec nem tak vyvinut mozek jako normln dospl lovk. Je
zchytral, lstiv a vynalzav; ale duevn vyspl nen. Je spe na
rovni dtte. I n zloinec je peduren k zloinu, i on m mozek
dtte a to, co a dosud uinil, je typicky dtsk. Mlad pte, mlad
rybka a mlad zvtko se neseznamuj se svtem podle teorie, ale
empiricky; a to, emu se nau, je pro n zkladem pro dal snaen.
Dejte mi pevn bod a pohnu svtem! prohlsil Archimdes. Takov
pevn bod se pro dtsk mozek stv podkladem pro monou pro-
mnu v mozek dospl, jene dokud dt nepijde na to, e by mohlo
doshnouti vce, bude jen pokad dlati tot, co u dlvalo ped-
tm! Ach, m drah, vidm, jak se vm rozevraj oi a jak u vm
blesk ozil kraj na mle daleko! Pan Harkerov toti radostn za-
tleskala a v och j zajiskilo. Profesor pokraoval:
Te penechm slovo vm. Povzte nm dvma suchm vd-
cm, co svma rozzenma oima vidte. Nato ji uchopil za ruku, a
zatmco mluvila, zejm mimodk a nevdomky j palcem a ukazo-
vkem tiskl tepnu.
Hrab je zloinec uritho typu. Nordau a Lombroso by ho jist
takto klasifikovali, a jako zloinec m tedy nedokonale vyvinut
mozek. Proto, jakmile se setk s pekkami, mus hledat zchranu v
tom, co u kdysi udlal. Vodtkem pro ns je jeho minulost a ta jej
- 341 -
st, kterou znme dokonce z jeho vlastnch st, nm prav, e u
jednou, kdy se octl v zkch, jak by ekl pan Morris, vrtil se ze
zem, do n se pokusil vtrhnout, zpt do vlasti a tam znovu chystal
dal tok se stejnm clem. Znovu vyrazil, tentokrte lpe vyzbro-
jen, a zvtzil. Tak piel do Londna, aby se zmocnil dal zem.
Byl poraen, a kdy u pozbyl veker nadje na spch a jeho ivot
se octl v nebezpe, prch pes moe zpt do sv vlasti tak, jak kdysi
prchl z Turecka zpt pes Dunaj.
Sprvn! Sprvn! Ach, moudr pan Mino! vyhrkl Van Helsing
naden, sklonil se a polbil j ruku. Vzpt mi ekl klidn jako pi
vizit v nemocnici:
Jen dvaasedmdest, pi vem tom rozilen! Mm nadji. Pak se
k n znovu obrtil a pln oekvn ji vyzval:
Jenom pokraujte. Pokraujte! Chcete-li, mete nm toho urit
povdti vce! Neobvejte se, John a j vme vechno. J alespo
ano, a eknu vm, mte-li pravdu. Mluvte bez obav!
Pokusm se. Jist se na m nebudete zlobit, budou-li snad m
slova znt ponkud egoisticky.
Naopak, dn strachy, muste bti egoistick, vdy nm jde je-
nom o vs!
Nue, jeho povaha je prv tak zloinn jako sobeck, a protoe
jeho intelekt je nzk a jeho jednn vychz ze sobeckosti, omezuje
se na jedin cl. Ten ovem sleduje zcela bezohledn. Tak jako prchl
zpt pes Dunaj a nechal porubat sv vojska, m te starost pouze o
vlastn bezpe, a na niem jinm mu nezle. Proto jeho sobeckost
ponkud uvolnila mou dui z on stran moci, kterou nade mnou
zskal v t hrozn noci. Uctila jsem to, ach ano, uctila jsem to! Bu-
di Bohu podkovno za tuto velkou milost! M due je volnj, ne
kdy byla od on dsn hodiny, a te m u trzn pouze strach, aby
nkdy v transu nebo snu nezneuil mch vdomost k njakmu
svmu cli. Profesor povstal.
Takto u va mysli zneuil a zdrel ns tady ve Varn, zatmco
lo, na n byl, plula zahalena mlhou vzhru do Galace, kde bez-
pochyby u dal vykonati ppravy pro tk. Dle vak jeho dtsk
mozek nedohldl; a teba se prv dky prozetelnosti bo stane, e
to, co zlosyn pokld pro sebe za nejvhodnj, mu nakonec nejvce
- 342 -
ukod. Lovec se chytil do vlastnch tenat, jak k velk almista.
Jestlie je nyn pesvden, e jsme zcela ztratili jeho stopu a e nm
unikl s mnohahodinovm nskokem, bude ho jeho sobeck dtsk
mozek ukolbvat ke spnku. Tak se domnv, e te, kdy se od-
poutal od toho, co se odehrv ve va mysli, nemete ani vy nic
vdti o nm. Jene zde se ml! Ten hrzn kest krve, kter vm
vnutil, vm umouje vyhledvati jeho mylenky tak, jak jste to a
dosud dlala ve chvlch, kdy jste byla svobodn pi vchodu a
zpadu slunce. V takovch chvlch k nmu pichzte z vle m, a
nikoli jeho; a tto moci, kter je ku prospchu vm i nm, jste nabyla
utrpenm pochzejcm z jeho ruky. Tato vae schopnost je pro ns
te o to vzcnj, e on o n nev, a aby se chrnil, vzdal se i mo-
nosti zjistiti, kde prv dlme. My ovem nejsme vbec sobet a
vme, e Bh ns provz touto tmou a tmito ernmi hodinami.
Budeme hrabte pronsledovati a ped nim neustoupme, i kdyby
nm hrozilo nebezpe, e se staneme stejnmi jako on. Piteli Johne,
toto byla poehnan hodina; pomohla nm, abychom na sv cest
pokroili notn kus kupedu. Musme uiniti podrobn a pesn z-
pis a dti ho ostatnm, a se vrt ze svch pochzek, aby tak znali
tot co my.
Do nvratu naich ptel jsem vechno popsal a pan Harkerov
nm pak u donesla na stroji pepsan rukopis.

kapitola 26/
DENK Dr. SEWARDA

29. jen. Toto pi ve vlaku z Varny do Galace. Vera veer
jsme se vichni seli krtce ped zpadem slunce. koly, kter nm
byly uloeny, jsme vykonali, jak nejlpe jsme dovedli. Na cestu a
vechny povinnosti, kter ns v Galaci ekaj, jsme se duevn pi-
pravili a potme se vemi monostmi. Kdy se blil obvykl as,
pipravila se pan Harkerov k hypnotizovn, ale tentokrte se Van
Helsingovi podailo ji dostat do transu teprve po delm sil, nam-
havjm ne jindy. A dosud staval pouh pokyn, aby se rozhovo-
- 343 -
ila, jene tento veer j profesor musel klst otzky, a to znan d-
razn, abychom se vbec nco dozvdli. Nakonec pece jen odpov-
dala:
Vbec nic nevidm; nehbeme se; dn vlny nenarej, jenom
kolem uvazovacho lana um pomalu tekouc voda. Zdli i zblzka
se ozvaj musk hlasy a je slyet vrzn vesel ve vidlicch. Nkde
padl vstel a jeho ozvna dun kdesi daleko. Nad sebou slym du-
pot a vytahovn lan a etz. Co je to? Vidm zkmit svtla a ctm
zvan erstvho vzduchu.
Vtom se zarazila. Z pohovky, kde leela, se napl zvedla, jako by
j nkdo poruil, a obrtila ob ruce dlanmi vzhru, jako by zdvhala
njak bm. S porozumnm jsme na sebe s Van Helsingem pohld-
li. Quincey lehce svratil elo a upel na ni zrak, Harkerov ruka
bezdn sevela jilec dky. Nastala dlouh odmlka. Vdli jsme, e
as, kdy me mluvit, se pomalu chl ke konci; chpali jsme vak,
e by bylo marn cokoli ci. Nhle se vzpmila, otevela oi a roz-
tomile se otzala:
Nechce nkdo z vs lek aje? Jste jist vichni velmi unaveni!
Nezbvalo ne j udlat radost, a tak jsme souhlasili. Rychle odela
pro aj a po jejm odchodu Van Helsing ekl:
Tak vidte, ptel. Hrab u brzy pistane a opustil ji svou bed-
nu s hlnou. Mus se vak jet dostati na beh. Pes noc se me n-
kde ukrti, ale jestlie nebude dopraven na beh nebo jestlie se lo
behu nedotkne, neme se dostati na pevnou zemi. Pokud k nemu
takovmu dojde v noci, me zmniti svou podobu a na beh skoiti
nebo peletti, jako to uinil ve Whitby. Jestlie se vak rozedn dv,
ne se dostane na beh, neme uniknouti, pokud ho ovem nkdo na
beh nepenese. A kdyby ho penesli, celnci by mohli objeviti, co ta
bedna obsahuje. Z toho vyplv, e pokud neunikne na beh tuto noc
nebo rno ped svitem, ztrat dal den. V tom ppade jet meme
doraziti vas. Jestlie se mu toti nepoda v noci uniknouti, zastih-
neme ho za dennho svtla zavenho v bedn a vydanho nm na
milost a nemilost. Z obavy, aby nebyl odhalen, se urit neodv
vyjti ven ve sv prav podob.
Tm bylo eeno ve, a proto jsme jen trpliv ekali na rozbesk,
kdy jsme se od pan Harkerov mohli dozvdt nco vc.
- 344 -
asn rno jsme s neskonalou zkost naslouchali, co nm v tran-
su pov. I tentokrte dal na sebe hypnotick spnek ekat jet dle, a
kdy se konen dostavil, zbvalo do vchodu slunce ji tak mlo
asu, e jsme si mlem zoufali. Van Helsing snad vloil do svho
sil celou dui, a nakonec pan Harkerov pece jen podlehla jeho
vli a odpovdla:
Vude je tma. Slym plouchat vodu asi ve vi hlavy a vrzn
deva o devo. Odmlela se a rud slunce se vyhouplo nad obzor.
Musme pokat a do veera.
A tak ujdme ke Galaci se zoufalou nadj v srdci. Mli bychom
tam dorazit mezi druhou a tet hodinou rann; pijeli jsme vak u do
Bukureti s thodinovm zpodnm, take tam dojedeme nejdve
hodinu i dv po vchodu slunce. Od pan Harkerov se nm tedy
dostane z hypnzy jet dvou zprv; snad alespo jedna poodhrne
trochu rouku z toho, co se vlastn dje.

Pozdji. Slunce u zmizelo. Zapadalo za obzor natst v dob,
kdy nm nic nepekelo; kdybychom prv stli nkde na ndra,
snad bychom ani nebyli mohli zajistit potebn a neruen klid. Pan
Harkerov se hypnze brnila jet houevnatji ne rno. Obvm
se, e jej schopnost st pocity hrabte Draculy pestv prv ve
chvli, kdy ji nejvce potebujeme. Dokonce mm dojeni, jako by j
zaala pracovat fantazie. A dosud se v transu omezovala na sdlo-
vn holch fakt. Jestli to tmto zpsobem pjde dl, me ns nako-
nec pivst na zcela falenou stopu. Bylo by vtan, kdyby moc hra-
bte nad n skonila souasn s jej schopnost vnikat do jeho pocit,
ale bohuel tomu tak asi nebude. To, co kala, bylo zcela zhadn:
Nco vychz; ctm, jak to vane kolem mne jako studen vtr.
Zdli slym smsici zvuk snad lidi hovoc rznmi jazyky,
prudk vodopdy a vyt vlk. Zarazila se, prudce se roztsla, chv-
n se nkolik vtein stupovalo, a se nakonec chvla jako osika. Nic
vc neekla a na drazn profesorovy otzky vbec neodpovdla.
Kdy se probrala z transu, byla prokehl, vyerpan a maltn; ale
duevn byla zcela il. Na nic se nemohla upamatovat, jen se zepta-
la, co vlastn kala. Kdy j to profesor sdlil, dlouho beze slova o
tom pemtala.
- 345 -

30. jna. Blme se u ke Galaci a pozdji snad ani nebudu
mt as pst. Vichni jsme dnes rno ekali na vchod slunce. Vzhle-
dem k neustle vtm potm s hypnotizovnm zaal Van Helsing s
ppravami dv ne obvykle. Nemly vak dn inek a pan Har-
kerov se poddala teprve v obvyklou dobu, a to a minutu ped sku-
tenm vchodem slunce. Profesor neztrcel as a okamit j polo-
il obvyklou otzku; odpov se dostavila stejn rychle:
Vude je tma. Slym plouchat vodu asi ve vi hlavy a vrzat
devo o devo. Kdesi v dli bu dobytek. Je slyet jet dal zvuk,
takov podivn jako... Vtom se zarazila a jej tv pomalu bledla.
Pokraujte! Pokraujte! Mluvte, poroum vm! zvolal Van
Helsing zkostnm hlasem. V och se mu ji zrailo zoufalstv, ne-
bo v zi vychzejcho slunce rovla i bled tv pan Harkerov.
Otevela oi a vechny ns pekvapilo, kdy se nn a se zdnlivou
vnost zeptala:
Ach, profesore, pro m dte o nco, o em vte, e to nemohu
udlat? Vdy si nevzpomnm vbec na nic! Kdy pak na naich
obliejch postehla pekvapen, rozhldla se se slovy:
Co jsem vlastn ekla? Co jsem dlala? Vm jen, e jsem tu lee-
la napl ve spnku a slyela vs, jak kte: Pokraujte! Mluvte, po-
roum vm! Pipadalo mi smsn, e mi poroute, jako bych byla
neposlun dt!
Ach, pan Mino, ekl profesor smutn, jestlie slovo uren pro
vae dobro, vyen draznji ne jindy, vm pipad podivn jen
proto, e je to rozkaz en, kterou poslouchati je pro mne ct, pak je
to jen dkaz pokud vbec je dkazu teba jak velice vs miluji
a ctm!
Vlak zahvzdal, blme se ke Galaci. Zmtaj nmi obavy a ho-
me netrplivost.

DENK MINY HARKEROV

30. jna. Do hotelu, kde jsme si telegraficky zamluvili pokoje,
m zavezl pan Morris. Nemluv toti jinak ne anglicky, a byl proto
nejsnze postradateln. koly byly rozdleny podobn jako ve Var-
- 346 -
n, jen k vicekonzulovi se vypravil lord Godalming, protoe jeho
spoleensk postaven mohlo bt pro tuto edn osobu jistou zru-
kou, a my jsme potebovali ve co nejrychleji vydit. John a oba
lkai odeli do lodn agentury zjistit podrobnosti o pjezdu Carevny
Kateiny.

Pozdji. Lord Godalming se vrtil. Konzul nen v mst, vice-
konzul je nemocen a bnou agendu vykonv msto nich tamn
ednk. Byl velice ochotn a slbil, e uin ve, co je v jeho moci.


30. jna. V devt hodin jsme s dr. Van Helsingem a dr. Se-
wardem navtvili firmu Mackenzie & Steinkoff, kter tu zastupuje
londnskou firmu Hapgood. Na podklad telegrafick dosti lorda
Godalminga u dostali z Londna kabelogram s prosbou, aby nm
vyli co nejvce vstc. Byli neobyejn mil a ochotn a okamit ns
zavedli na palubu Carevny Kateiny, kter kotvila v nm pstavu.
Tam jsme se mohli domluvit s jejm kapitnem, panem Donelsonem.
Vylil nm prbh plavby a prohlsil, e se dosud nikdy neplavil za
pznivjch podmnek.
Pni! A nm z toho vstvaly vlasy na hlav. Dyk sme se bli, e
takov tst budem muset splatit kou podnou smlou, aby se to
vyrovnalo. Vona vm to nen dn psina plout z Londna a do
ernho moe s vtrem v zdech, jako by vm sm satan z kho
vodpornho dvodu foukal do plachet. A skoro celou tu dobu sme
nevidli na coul. Jakmile sme se blili k k lodi, k kmu psta-
vu nebo k pevnin, vobklopila ns mlha a drela se ns. A dy se
zvedla a my se rozhldli, vidli sme starho erta. Vokolo Gibraltaru
sme propluli, a vbec sme nemohli signalizovat a celou plavbu a do
Dardanel, kde sme museli ekat na povolen, abysme smli proplout,
sme nic nevidli a neslyeli. Zprvu sem chtl svinout plachty a po-
kat, a se ta mlha zvedne, ale pak sem si ek, e esli ns chce satan
co nejrychlejc dostat do ernho moe, tak to udl, a se nm to lb
i ne. A estli tam doplujem dv, tak to nai povst u majitel lodi
nepokod a keftu neubl, a ten ddek, ktermu to jen vyhovuje, se
- 347 -
nm teba slun vodmn, e sme mu vyli vstc. Van Helsinga
pobouila tahle smsice prostodunosti a prohnanosti, povrivosti a
obchodn zdatnosti a prohlsil: Kamarde, tenhle bel je chytej,
ne si leckdo mysl, a pozn, kdy se setk se sob rovnm! Jene
kapitn se ctil polichocen a pokraoval:
Dy sme propluli Bosporem, zalo mustvo reptat. Nker n-
monci, byli to Rumuni, pili ke mn a dali, aby smli hodit pes
palubu velkou bednu, kerou tsn ped vyplutm z Londna dopravil
na palubu ten divnej ddek. Tenkrt sem je pistih, jak na nj civli
kosem, a jen co ho spatili, napahovali k nmu dva prsty, prej na
ochranu proti uknut. Pni! Tihle cizinci ale maj smn povry!
ek gem jim, aby si hledli svho; jene hned nato ns zase vobklo-
pila mlha a j sem se tak trochu vobval, aby nco neprovedli, i dy
nechci tvrdit, e by se to muselo zrovna tejkat t bedny. A tak sme
teda pluli dl, a protoe se ns ta mlha drela celejch pt dn, nezbej-
valo mi nic jinho ne dt se hnt vtrem. Esli ns teda satan chtl
nkam zahnat, zabrnit sem mu v tom nemohl! A esli ne pak holt
muselo stait mt voi na opkch! Pravda, celou dobu nm poas
plo a vude sam hloubka. A ped dvma dny, prv dy se slunce
prodralo mlhou, sme zjistili, e sme na ece rovnou ped Galaci.
Rumuni vyvdli jako div a po dobrm i po zlm na m nalhali,
abych tu bednu vyth a hodil do eky. Musel sem si to s nima rozdat
sochorem, a dy se posledn z nich zved z paluby a drel si rukama
hlavu, byli u vici pesvden, e majetek a dvra mejch loa
sou lp uschovan v mejch rukou ne v ece Dunaji, a u je nkdo
ukne nebo neukne. Pedstavte si, e u tu bednu sami vythli na
palubu, aby ji hodili do vody. Byla voznaen Gala via Varna, a tak
sem si ek, e ji teda u nechm na palub a zbavm se j, jen co bu-
dem vykldat v pstavu. Ten den sme toho et moc nevyloili a
pes noc sme museli zstat zakotven mimo pstav, ale druhej den
asn zrna, hodinu ped vchodem slunce, piel na palubu kej
muskej s pkazem, kerej mu poslali z Anglie, aby pevzal bednu
adresovanou na kho hrabte Draculu. Byla to samozejm zrovna
ta jist bedna. Doklady ml ten chlap v podku a j byl rd, e se
toho zatracenho krmu zbavm, protoe zaal u i mn sammu lzt
- 348 -
na nervy. Esli ml satan na lodi k zavazadla, tak bych na to vzal
jed, e to byla ta bedna!
Jak se jmenoval ten lovk, kter bednu pevzal? zeptal se Van
Helsing s pedstranou lhostejnost.
Hned vm to povm, odpovdl kapitn a pinesl z kabiny v
podpalub stvrzenku podepsanou Immanuel Hildesheim. Adresa
byla Hradn ulice 16. Kdy jsme zjistili, e vc toho kapitn nev,
podkovali jsme mu a odeli.
Hildesheima jsme zastihli v jeho kanceli. Byl to id spe ake-
nzovskho typu, s nosem jako ovce a s fezem. Jeho odpovdi byly
zpotku velmi zdrhav, a teprve kdy jsme ho pslunm zpso-
bem pobdli, sdlil nm po kratm smlouvn vechno, co vdl.
Bylo to celkem jednoduch, le vznamn. Od pana de Ville z Lon-
dna dostal dopis s pkazem pevzt pokud mono ped vchodem
slunce aby se pedelo celn prohldce bednu, kterou do Galace
piveze Carevna Kateina. Tuto bednu ml pedat jakmusi Petru
Skinskmu, jen je ve spojen se Slovky, kte provozuj obchod po
ece a dol k pstavu. Za tuto transakci dostal zaplaceno anglickou
bankovkou, kterou mu v Dunajsk mezinrodn bance ochotn vy-
mnili za zlato. Kdy k nmu Skinsky piel, zavedl ho na lo a bed-
nu mu pedal tam, aby uspoil vdaje za nosie. Vc toho nevdl.
Nato jsme se vypravili hledat Skinskho, ale nepodailo se nm ho
zastihnout. Jeden z jeho soused, kter ho zejm neml nijak v obli-
b, nm sdlil, e ped dvma dny nkam odeel, ale nikdo nev kam.
Tomu odpovdala i informace jeho domcho. Vera veer mezi de-
stou a jedenctou hodinou mu jaksi poslek donesl od Skinskho
kl od domu a dlun njemn v anglickch penzch. Opt jsme se
octli na mrtvm bod.
Vtom kdosi pibhl a udchan vyhrkl, e za hbitovn zd kostela
sv. Petra byla nalezena mrtvola Skinskho; hrdlo ml rozspan jako
od njakho divokho zvete. Nai informtoi se odbhli podvat na
ten stran vjev a eny vykikovaly: To udlal njak Slovk!
Radji jsme se vytratili, abychom se do thle zleitosti nijak neza-
pletli, a tm se nezdreli.
Cestou dom jsme nemohli dospt k njakmu definitivnmu roz-
uzlen. Byli jsme pesvdeni, e bedna se nkam dopravuje po vod;
- 349 -
bylo by ovem teba vyptrat kam! Do hotelu k Min jsme se vrtili
ve velmi stsnn nlad.
Prvnm problmem, kter jsme eili, sotva jsme se vichni seli,
bylo, zda se opt mme Min se vm svovat. Situace je stle zou-
falej a snad by nm to mohlo prospt, i kdy je to velice riskantn.
Pedbn jsme se dohodli, e j u nejsem vzn povinnost ped n
mlet.

DENK MINY HARKEROV

30. jna, veer. Byli tak unaveni, vyerpni a zdeptni, e se
nedalo nic dlat, dokud si neodpoinou. Podala jsem je proto
vechny, aby si li na pl hodiny lehnout, e zatm dovedu denk a
do souasnosti. Jsem nesmrn vdn vynlezci penosnho psacho
stroje a panu Morrisovi, e mi takov stroj obstaral. Urit by pro m
bylo velmi navn, kdybych tohle vechno musela pst perem...
Skonila jsem; uboh, drah Jonathan, co ten musel trpt a jak asi
trp te. Le na pohovce, jako by ani nedchal, a psob pln
zhroucen. Obo m svratn, obliej zkiven bolest. Chudek,
snad i te peml; obliej m samou vrsku, jak porn hloub.
Kdybych mu jenom mohla pomoci... Udlm, co bude v mch si-
lch...
Podala jsem dr. Van Helsinga o vechny doklady a zpisy, kter
jsem jet nevidla... Te, kdy vichni odpovaj, si je peliv pro-
tu, a snad dospji k njakmu zvru. Pokusm se dit profesoro-
vm pkladem a posuzovat zcela nezaujat to, co se dje...
Jsem pesvdena, e jsem s pomoc bo nco zjistila. Pinesu si
mapy a podvm se na n...
Jsem vc ne jista, e mm pravdu. U jsem dospla k definitivn-
mu nzoru; te si vechny svolm a petu jim ho. A ho posoud;
pesnost je nutn a je koda kad minuty.

- 350 -
SOUHRNN ZHODNOCENI MINY HARKEROV
(Zapsan do jejho denku)

Dvod eten. Snahou hrabte Draculy je dostat se zpt do
svho sdla.
a) Nkdo ho tam mus pinst. To je mimo diskusi; kdyby se toti
mohl voln pohybovat, jak by si pl, mohl by se tam vrtit jako lo-
vk, vlk, netopr nebo v jin podob. Zejm se obv, aby nebyl
objeven nebo pepaden v dob, kdy je bezmocn, to znamen mezi
svitem a zpadem slunce, kdy je nucen pobvat ve sv devn
bedn.
b) Jak tam bude dopraven? Tady nm me pomoci vyluovac
metoda. Po silnici, po eleznici, po vod?
1. Po silnici. Nesetn obte, zejmna pi odjezdu z mst.
a) Vude jsou lid a lid jsou zvdav, vyptvaj se. Nznak, do-
had, pochybnost o tom, co by v bedn mohlo bt, by pro nho mohla
znamenat zhubu.
b) Je teba potat s celn prohldkou i s mtem.
c) Protivnci by ho mohli pronsledovat. Toho se obv nejvce, a
aby zabrnil monmu prozrazen, zapudil, pokud to bylo v jeho mo-
ci, i svou ob mne!
2. Po eleznici. Zde se o bednu nikdo speciln nestar; musel
by riskovat, e se nkde zdr, a kad zdren by mu mohlo bt
osudnm neptel mu jsou v patch. Pravda, v noci by mohl uni-
kat; jene co by se s nm stalo, kdyby zstal na neznmm mst, kde
by se neml kam uchlit? Nic takovho nechce, a ani to radji neris-
kuje.
3. Po vod. Tohle je na prvn pohled nejjistj zpsob, sou-
asn ovem i ten nejnebezpenj. Na vod je bezmocn, s v-
jimkou noc; ale i tehdy me volat ku pomoci jen mlhu, bouku,
snh a sv vlky. Kdyby vak ztroskotal, pohlt ho bezbrannho hlubi-
ny vod a byl by definitivn zahuben. Jist by dokzal zpsobit, aby
lo pirazila ke behu; kdyby to vak byla zem neptelsk, kde by
se nemohl voln pohybovat, bylo by jeho postaven opt zoufal.
Z hypnz vme, e je na vod; musme tedy zjistit, na kter.
- 351 -
Pedn musme pesn vyetit, co a dosud vykonal; teprve z to-
ho nm me jasn vyplynout, jak asi budou jeho dal kroky.
Za prv musme vyjt z poznatku, jak v Londn realizoval st
svho celkovho plnu, kdy se octl v asov tsni a musel si po-
moci, jak nejlp dovedl.
Za druh musme z fakt, kter znme, odvodit a zjistit, co dlal
zde.
Pokud jde o prvn problm, ml urit v myslu jet do Galace a
nkladn list dal vystavit do Varny proto, aby ns zmtl pro ppad,
e zjistme, jakm zpsobem opustil Anglii. To znamen, e jeho
okamitm a vlunm clem byl tk. Dkazem toho je dopis, kde
Immanuelovi Hildesheimovi pikazuje, aby pevzal a odvezl bednu
ped vchodem slunce. Dle tu je pkaz Petru Slnskmu. Tady ne-
vme nic uritho, ale njak dopis i vzkaz urit mus existovat,
protoe Skinsky piel k Hildesheimovi...
Vme, e zatm mu jeho plny vyly. Carevna Kateina plula tak
fantasticky rychle, a to vyvolalo podezen u kapitna Donelsona;
jene jeho povrivost spojen s vychytralost hrabti jen pomohla a
kapitn provedl lo se silnm vtrem v zdech mlhami a tak dl na-
slepo a do Galace. Jak se ukzalo, hrab vechno peliv pipravil,
Hildesheim pevzal bednu, odvezl ji a pedal ji Skinskmu. Skinsky
ji pejal a tady ztrcme stopu. Vme jedin, e bedna je nkde na
vod a nkam pluje. Celnm prohldkm a mtu, pokud by nkdy
byly, se vyhnula.
Nyn se dostvme k tomu, co hrab nejsp dlal po svm p-
chodu na beh, v Galaci.
Bedna byla odevzdna Skinskmu ped vchodem slunce. Pi v-
chodu slunce se u hrab mohl objevit ve sv vlastn podob. Nask-
t se tedy otzka, pro vbec byl Skinsky povoln ku pomoci? V
manelov denku je zmnka o tom, e Skinsky m styky se Slovky,
kte provozuj obchod po ece a dol k pstavu. A poznmka t
eny, e vradu spchal njak Slovk, prozrazuje zporn postoj k
tmhle lidem. Hrab se chtl zbavit svdka.
Mj dohad je tento: v Londn se hrab rozhodl, e se na svj
zmek vrt po vod; je to cesta nejbezpenj a nejmn npadn.
Ze zmku ho odvezli Szganyov a cel nklad nejsp pedali Slo-
- 352 -
vkm, kte dopravili bedny do Varny, kde byly nalodny na lo
plujc do Londna. Hrab proto znal osoby, kter takovouto slubu
umj zadit. Kdy se bedna ped vchodem slunce nebo po jeho
zpadu konen octla na such zemi, hrab z n vyel, setkal se se
Skinskm a nadil mu, jak m zadit dopravu bedny proti proudu
njak eky. Kdy byl jeho pkaz vykonn a on vdl, e vechno u
probh dn, zavradil Skinskho, aby, jak se domnval, zahladil
vechny stopy.
Prostudovala jsem mapu a zjistila, e Slovci se budou nejsp
plavit po Prutu nebo Seretu. V pepise zznamu dr. Sewarda jsem si
peetla, e jsem v transu slyela buen krav a plouchn vody asi
ve vi hlavy a vrzat devo o devo. To znamen, e hrab plul v
bedn po njak ece na otevenm lunu pohnnm nejsp bu
vesly, nebo tyemi, nebo behy jsou blzko a lun se pohybuje proti
proudu. Kdyby plul po proudu, nic takovho by nebylo slyet.
Pochopiteln to teba nen ani Prut, ani Seret; stejn musme ptrat
dl. Z tchto dvou ek je Prut splavnj, ale do Seretu se u Fundu
vlv Bystice. Ta obtk Borgosk prsmyk a zmku Dracula nen
dn eka bl ne jej klikatc se tok.

DENK MINY HARKEROV
(Pokraovn)

Kdy jsem doetla, Jonathan m objal a polbil. Ostatn mi tiskli
ruce a dr. Van Helsing prohlsil:
Nae drah pan Mina ns opt pouila. Jej zrak pronikl tam, kde
my jsme pro slepotu nic nevidli. Jsme zase na stop a tentokrte
snad budeme mti spch. N neptel je tak bezmocn, jak dosud
nikdy nebyl, a jestlie se nm poda pistihnouti ho za dne na vod,
svj kol hladce provedeme. M ped nmi nskok, svou cestu vak
neme uspiti; neodv se toti opustiti bednu, aby nevyvolal po-
dezen u tch, kdo ji vezou. Kdyby toti nco tuili, shodili by bednu
do eky a tam by zahynul. Toho si je vdom, a proto nic neuin. A
te se musme, ptel, poraditi a rozhodnouti, co kad z ns udl
a jak budeme dle spolen postupovati!
Najmu parn lun a vyrazm za nm, navrhl lord Godalming.
- 353 -
A j ho budu pronsledovat na koni po behu, kdyby snad chtl
nkde pistt, dodal pan Morris.
Sprvn! souhlasil profesor. Oba nvrhy jsou dobr. Jene ani
jeden z vs nesm jti sm. Proti sle je teba postaviti slu; Slovci
jsou statn a bezohledn a maj njak zbran. Mui se usmli, sami
maj podn arzenl. Pan Morris namtl:
Mm s sebou nkolik winchestrovek; ty se moc dobe hod proti
kad paki, a mon e tak narazme na vlky. Jak si jist vzpo-
mnte, udlal hrab jet dal opaten; pibral si na pomoc njak
lidi, jene pan Harkerov tehdy nepostehla, o jde. Musme bt
pipraveni na vechno.
J tedy pojedu s Quinceym, rozhodl se dr. Seward. Na lovu
jsme si jeden na druhho zvykli a s dobrmi zbranmi si u oba dob-
e poradme s mkoli, na narazme. Ani ty nesm jet sm, Arte.
Snad se budeme muset utkat se Slovky a ppadn nezdar i kdy
si nemyslm, e by ti chlapci mli puky by zvrtil vechny nae
plny. Tentokrte nesmme nic riskovat; nedopejeme si klidu, dokud
hlava hrabte nebude oddlena od trupu a my nezskme jistotu, e
u nevstane z mrtvch! Pi tchto slovech hledl na Jonathana a
Jonathan se dval na m. Uhdla jsem, m se mj chudek v duchu
trp. Pochopiteln chtl bt se mnou, ale toho toho upra (pro
jen jsem vhala napsat toto slovo?) zahub nejsp ti, kdo ho budou
pronsledovat na lunu! Jeho mlen vyuil dr. Van Helsing:
Pteli Jonathane, s Artem pojedete vy a to ze dvou dvod.
Jednak proto, e jste mlad a odvn, dovedete se bti a nejsp bu-
de teba nasaditi vechny sly. A jednak je vam prvem zniiti toho
to, co zpsobilo vm i pan Min tolik hoe. Nebojte se o ni, bude
pod mou ochranou, jestlie dovolte. Jsem star lovk. M nohy u
nejsou tak rychl jako kdysi a j nedoku jeti dlouho na koni nebo
pronsledovati toho netvora, jak bude teba, poppad s nm bojovati
obyejnmi zbranmi. Mohu vak prokzati jin sluby dovedu
zpasiti jinmi zbranmi. A v ppad nutnosti doku poloiti svj
ivot stejn dobe jako mui mlad. Te mi dovolte, abych vm ekl
sv pn: Zatmco vy, lorde Godalmingu, poplujete s ptelem Jona-
thanem na malm parnm lunu proti proudu eky a John s Quinceym
budou hldati behy, aby nhodou nepistl, odvezu pan Minu pmo
- 354 -
do srdce neptelovy zem. V dob, kdy ten star lik bude muset
zstati ve sv bedn na ece, odkud neme uniknouti na pevninu
protoe se neodv zvednouti vko sv rakve, aby ho Slovci, kte
ho vezou, ze strachu neopustili a on nezahynul , pojedeme po Jo-
nathanovch stopch z Bystice pes Borgosk prsmyk a pokusme
se najti zmek Dracula. V tom nm zajist pome hypnotick
schopnost pan Miny, a jakmile se dostaneme do blzkosti tohoto
osudnho msta, budeme u jist po prvnm vchodu slunce znti
cestu, kter by nm jinak zstala skryta a utajena. Tam je teba vy-
konati mnoho prce a mnoho mst posvtiti, aby toto had hnzdo
bylo smazno z povrchu zemskho. Jonathan ho vzruen peruil:
Chcete snad ci, pane profesore, e mte v myslu zavst Minu,
beztak u neastnou a postienou tou belskou otravou, pmo do
jeho pern pasti? Za nic na svt! Zaboha ne! Na chvli mu selhal
hlas, pak pokraoval:
Vte vbec, jak to tam vypad? Vidl jste vy snad ten stran br-
loh pekeln nestoudnosti, kde i msn svit na sebe bere hrzn po-
doby a kad zrnko prachu vc ve vtru je zrodkem nestvrn
zrdy? Ctil jste vy snad nkdy na hrdle up rty? Otoil se ke mn,
oima mi ulpl na ele, pozdvihl pae a zvolal: Boe, eho jsme se
dopustili, es na ns seslal takovou hrzu! A zdrcen klesl na po-
hovku. Vtom se ozval profesorv jasn, laskav, rozechvl hlas a
vechny ns uklidnil:
Ach pteli, chci se tam vypraviti jen proto, abych pan Minu
ped tmto hrznm mstem zachrnil! Bh uchovej, e bych ji tam
snad chtl nkdy zavsti! Tam bude teba vykonati prci odpor-
nou prci , kterou jej oi nesmj spatiti. My mui tady, krom
Jonathana, jsme na vlastn oi vidli, co je teba udlati, ne takov
msto le oistiti. Pamatujte, e jsme ve stran situaci. Kdyby nm
hrab tentokrte unikl a on je siln, zchytral a lstiv pak bude
nkde spti teba celch sto let; za njak as by tady nae drah
uchopil m za ruku mu pila dlati spolenost a stala by se stej-
nou jako ty, kter jste spatil, Jonathane. Vyprvl jste o jejich chti-
vch rtech; slyel jste jejich vyzvav smch, kdy se vrhly na svje-
jc se ranec, kter jim hrab hodil. Chvjete se, a nijak m to neudi-
vuje. Odpuste mi, e vm psobm takovou bolest; je to vak nutn.
- 355 -
Pteli, vte pece, e jsem ochoten obtovati ivot, jen abych mohl
ten stran in vykonati. Kdy u by tam musel nkdo jti, aby jim
dlal spolenost, pak bych tam pece el j sm!
ite, jak uznte za vhodn, povzdychl Jonathan a cel se roz-
tsl. Jsme vichni v rukou boch!

Pozdji. Velmi m potilo, kdy jsem vidla tyhle odvn
mue pustit se do pprav. eny prost mus milovat mue, jakmile
jsou tak odhodlan, upmn a odvn. A zrove jsem si uvdomila
zzranou moc penz! Co vechno penze dok, jestli se jich vhod-
n pouije; a co by mohly natropit, jestli se vynalo na podl ely.
Jsem velmi rda, e je lord Godalming bohat a e on i pan Morris,
kter tak m spoustu penz, jsou ochotni je tak velkoryse vydvat.
V opanm ppad by se nae mal vprava ani nemohla vydat tak
rychle a tak dokonale vybavena na cestu, jako tomu bude za hodinu.
Uplynuly teprve ti hodiny od chvle, kdy jsme si rozdlili lohy;
lord Godalming a Jonathan u maj krsn parn lun, pipraven
kadou chvli vyplout. Dr. Seward a pan Morris si opatili est v-
bornch, dobe vystrojench kon. Sehnali jsme si vechny potebn
mapy a pomcky, jak se daly opatit. Profesor Van Helsing odjede
se mnou dnes veer v 11.40 vlakem do Veresti, odkud pojedeme ko-
rem do Borgoskho prsmyku. Bereme s sebou hodn penz, pro-
toe hodlme koupit kor a kon. Pojedeme sami, vdy nikomu
nememe v tto zleitosti dvovat. Profesor zn nkolik cizch
e, take nebudeme mti pote. Vichni mme zbran, dokonce i j
mm revolver velkho kalibru; Jonathan by neml klid, kdybych
nebyla ozbrojena stejn jako ostatn. Bohuel vak nemohu mt u
sebe tu zbra, j jsou vyzbrojeni m druzi brn mi v tom jizva na
ele. Drahouek dr. Van Helsing m utuje, e jsem podn ozbro-
jena proti vlkm; hodinu od hodiny je chladnji a obas jako na v-
strahu se objev nkolik snhovch vloek.

Pozdji. K rozlouen se svm milkem musm sebrat vech-
nu odvahu. Teba se u nikdy neshledme! Bu staten, Mino! Pro-
fesor t bedliv pozoruje a jeho pohled varuje. Zatm dn slzy
teprve pozdji, a snad z bo vle budu prolvat slzy radosti!
- 356 -


30. jna, v noci. Pi tohle pi svitu svtla vychzejcho z dv-
ek kotle naeho parnho lunu; lord Godalming prv pikld. Vy-
zn se v tom dokonale; nkolik let si drel parn luny na Temi a na
Norfolk Broads. Pokud jde o nae plny, usoudili jsme nakonec, e
Minin odhad je sprvn, a jestli se hrab opravdu rozhodl prchat zpt
do zmku po vod, plavil by se proti proudu Seretu a pak proti prou-
du Bystice, kter se do nho vlv. Domnvme se, e na beh by
hrab vystoupil nkde kolem 47. severn rovnobky a odtud by se
vydal po pevnin ke Karpatm. V noci plujeme bez pot velkou
rychlost, protoe voda je dost hlubok a behy jsou od sebe natolik
vzdlen, e i ve tm lze snadno manvrovat. Lord Godalming m
vyzval, abych el spt, e zatm pln sta, aby hldkoval pouze je-
den z ns. Nemohu vak usnout jak bych vbec mohl spt, kdy
mmu milkovi hroz takov nebezpe a je na cest k onomu stra-
nmu zmku ...? Mou jedinou tchou je, e jsme v rukou boch.
Nebt tto vry, bylo by snaz zemt ne t a zbavit se tak vech
trzn. Pan Morris a dr. Seward se vypravili na svou dlouhou cestu
jet ped nmi; pojedou po pravm behu, ale ve vt vzdlenosti
od eky po kopcch, aby mli vhled na cel tok a nebyli nuceni z-
kostliv sledovat jeho zkruty. Na prvn sek cesty najali dva mue,
aby se jim starali o rezervn kon jsou celkem tyi ; kdyby jeli
sami, vyvolvali by pozornost. Mue brzy propust, a pak se o kon
u budou starat sami. Mon e se budeme muset spojit; alespo
bude dost kon pro celou nai skupinu. Jedno ze sedel se d upravit
na dmsk a v ppad poteby je tedy me pout Mina.
Pustili jsme se do hezky riskantnho podniku! Uvdomujeme si to,
kdy tak rychle plujeme noc a rezav se o ns opr studen vtr,
zdvhajc se z eky. Vude kolem slyme tajemn hlasy noci. Pipa-
d nm, e neznmmi cestami smujeme k neznmm clm, do
svta tmy a hrznch jev. Godalming prv pivr dvka kotle.

31. jna. Stle plujeme rychle vped. Rozednilo se a Godal-
ming sp. Hldku drm j. Rno je sychrav a lovk je vdn kotli
- 357 -
za r, i kdy mme na sob tk koichy. A dosud jsme pedjeli
jen nkolik otevench lun, ale dn z nich neml na palub tak
velkou bednu i balk, jak hledme. Kdykoli jsme na plavce zamili
svtlo elektrickho reflektoru, vydsili se, padli na kolena a zaali se
modlit.

1. listopadu, veer. Za cel den se nic nepihodilo. Nic podob-
nho tomu, co hledme, jsme nenali. Vpluli jsme ji do Bystice, a
jestli je n pedpoklad chybn, pak u jsme ztratili vechnu nadji.
Pedjeli jsme vechna plavidla, velk i mal. Dnes rno ns jedna
posdka povaovala za vldn lun a podle toho se k nm chovala. Z
jejich postoje jsme usoudili, e by se tak dalo velicos lpe zadit, a
ve Fundu, kde se Bystice vlv do Seretu, jsme si opatili rumun-
skou vlajku, vyvsili ji a hrd pod n plujeme. Tento trik se nm vy-
platil u kadho lunu, kter jsme od t doby pedhonili; vichni se k
nm chovali neobyejn uctiv, a ani jednou nevznesli nmitky proti
naemu jednn a naim dotazm. Nkolik Slovk nm oznmilo, e
je pedjel njak velk lun, kter plul rychleji ne oni, protoe ml
na palub dvojnsobnou posdku. To ovem bylo jet ped jejich
pjezdem do Fundu, take nevdli, zda lun zaboil na Bystici
nebo pokraoval proti proudu Seretu. Ve Fundu jsme se o takovm
lunu nedoslechli, zejm tudy proplul v noci. Jsem velmi ospal;
snad i m zan zmhat ta zima a nkdy si proda odpoinek prost
vynut. Godalming trv na tom, e pevezme str prvn. Bh mu
ehnej za vechno dobro, kter prokazuje uboh Mine i mn.

2. listopadu, rno. Je jasn den. Lord Godalming byl tak hod-
n, e m neprobudil! Tvrd, e by to byl hch; spal jsem pr velmi
klidn a urit jsem zapomnl na vechny starosti. Pipad mi ne-
smrn sobeck, e jsem tak dlouho spal a nechal ho probdt celou
noc; ml vak pravdu. Ctm se dnes rno jako znovuzrozen. Sedm
tu, dvm se na nho, jak sp, a pitom doku obstarat vechno, co je
teba postarat se o chod stroje, o kormidlo i hldkovat. Ctm, jak
se zase do mne vlv sla a energie. Kde asi jsou te Mina a Van
Helsing? Ve stedu k polednmu mli dojet do Veresti. Jist jim trva-
lo chvli, ne si opatili kor a kon; pokud tedy u vyrazili a jeli
- 358 -
rychle, mohli by se te asi blit Borgoskmu prsmyku. Bh je ve
a ochrauj! Radji ani nemyslm na to, co vechno by se mohlo pi-
hodit! Kdybychom jen mohli plout rychleji! Bohuel nememe;
stroje rmus a pracuj ze vech sil. Jak se asi da dr. Sewardovi a
panu Morrisovi? Z hor stkaj do thle eky nesetn bystiny, ale ani
jedna z nich nen natolik irok alespo ne v tenhle ron as, i
kdy jsou v zim a v dob tn urit nebezpen , aby byly jezd-
cm pli na obt. Snad se s nimi setkme jet ped pjezdem do
Strasby; pokud do t doby hrabte nepedstihneme, budeme se muset
poradit o dalm postupu.

DENK Dr. SEWARDA

2. listopadu. Ti dny na cest. Nic novho, a kdyby nhodou k
nemu dolo, neml bych ani as to zapsat, zle pece na kad
minut. Odpovme jen tehdy, kdy to kon potebuj, ale snme
to oba skvle. Nae dvj loveck vpravy te pinej ovoce.
Musme dl; nebudeme mt klid, dokud nespatme n parn lun.

3. listopadu. Ve Fundu jsme se dozvdli, e parn lun plul
dl proti proudu Bystice. Kdyby jen nebyla takov zima! Zd se, e
u brzy zane snit; a jestli napadne mnoho snhu, nebudeme moci
jet dl na konch, ale budeme si muset opatit sn a pokraovat v
cest po ruskm zpsobu.

4. listopadu. Dnes jsme se doslechli, e parn lun zdrela ne-
hoda pi proplouvn peej. Slovci pes n sv luny peprav snad-
no, protoe je thnou na lan a znaj cestu. Nkte tudy propluli ped
nkolika hodinami. Godalming je zrun a vechno oprav sm, tak-
e urit zase uvedl lun do chodu. Nakonec se s pomoc mstnch
lid dostali pes peeje a pokrauj v plavb. Nehoda se vak zejm
bohuel neobela bez dalch nsledk; venkovan nm kali, e
jakmile se lun dostal na klidnou vodu, tak, pokud vidli, se kadou
chvli zastavoval. Musme si co nejvc pospit; mon e ns u brzy
budou potebovat.

- 359 -
DENK MINY HARKEROV

31. jna. V poledne jsme dojeli do Veresti. Profesor mi sdlil,
e m dnes rno skoro nedokzal uvst do hypnotickho stavu a e
jsem mu nakonec neekla vc ne Tma a ticho. Te odeel koupit
kor a kon. Pozdji pr jet pikoup dal kon, abychom mohli
cestou pepahat. Mme ped sebou vc ne sedmdest mil. Krajina je
tu pekrsn a neobyejn zajmav; kdybychom sem pijeli za ji-
nch okolnost, jak rda bych si vechno prohldla! Jakm potenm
by bylo projdt tudy spolu s Jonathanem! Mohli bychom se zasta-
vovat, seznamovat se s lidmi, poznvat trochu jejich ivot a vsteb-
vat do mysli a vzpomnek vechnu barvitost a malebnost tto divok,
pekrsn krajiny a zdejho svrznho lidu! Ale bohuel...

Pozdji. Dr. Van Helsing se vrtil. Obstaral kor a kon; na-
veeme se a asi za hodinu vyrazme. Hostinsk nm d s sebou vel-
k kok zsob; stail by pro celou etu vojk. Jene profesor j to
nerozmlouval a poeptal mi, e cel tden mon nebudeme moci
sehnat nic dobrho k jdlu. Profesor nakoupil jet jin vci dal
sem pivzt celou hromadu koich a pikrvek a nejrznjch tep-
lch odv. Zima nm urit nebude!

Brzy vyjedeme. Radji ani nemyslm na to, co vechno se nm
me pihodit. Jsme opravdu v rukou boch. Jedin on v, co se sta-
ne, a j se k nmu modlm z hloubi sv smutn a pokorn due, aby
chrnil mho milovanho manela; aby Jonathan vdl, a u se sta-
ne cokoli, e ho miluji a ctm vc, ne se d slovy vyjdit, a e m
posledn a nejvrnj mylenka bude platit vdycky jemu!

kapitola 27/
DENK MINY HARKEROV

1. listopadu. Jeli jsme cel den a dost rychle. Kon zejm ct,
e se s nimi dobe zachz, a ochotn se enou vped. U jsme je
- 360 -
mnohokrt vystdali, pokad spn, take jsme plni nadje, e
cesta probhne hladce. Dr. Van Helsing toho moc nenamluv; sedl-
km k, e spchme do Bystice, a za vmnu kon jim dobe pla-
t. Vdycky dostaneme horkou polvku, kvu nebo aj a vzpt vy-
rme dl. Krajina je tu lbezn, pln nejrznjch krs, a lid jsou
nebojcn, urostl, prost a nadni opravdu neobyejnou dobrosrde-
nost. Jsou velmi, velmi povriv. Kdy si ena, kter ns obsluho-
vala v prvnm dom, kde jsme se zastavili, vimla jizvy na mm ele,
pokiovala se a naphla ke mn dva prsty na ochranu proti uknut.
Myslm, e nm dokonce pidali do jdla vc esneku, ne je obvykl;
a mn je esnek odporn. Od t doby peliv dbm, abych neodkl-
dala klobouk nebo neshrnula zvoj a nevyvolvala podezen. Jede-
me rychle, a protoe nemme vozku, kter by roztruoval povsti,
nevzbuzujeme nikde pozornost; jsem ovem pesvdena, e celou
dobu budeme mt v patch strach z uknut. Profesor je snad nenav-
n; cel den si eodpoinul, i kdy m nechal hezky dlouho spt. Pi
zpadu slunce m hypnotizoval a pr jsem jako obvykle odpovdla:
Tma, plouchajc voda, vrzajc devo; n neptel je tedy jet
stle na ece. Mm strach myslet na Jonathana, ale ani o nho, ani o
sebe se vlastn nebojm. Prv ekme na jednom statku, a nm
piprav kon, a j zatm tohle pi. Dr. Van Helsing sp. Chudek
vypad velmi znaven, stae a ediv, ale sta m pevn seven jako
dobyvatel; i ve spnku mu z oblieje vyzauje odhodlanost. A vyra-
zme, pevezmu ote a pinutm ho, aby si odpoinul. Vysvtlm
mu, kolik tkch dn ns jet cek; nesm se pece zhroutit prv
te, kdy jeho slu budeme nejvc potebovat... Vechno je piprave-
no; hned vyjedeme.

2. listopadu, rno. Profesor na m dal a celou noc jsme se st-
dali u ot. Te u se rozednilo, ale je chladno. Ve vzduchu le
podivn tha km tha proto, e mi nenapad vhodnj vraz;
chci tm ci, e ns oba svr jaksi tse. Je dost zima a ctme se
dobe jen dky koichm. Za svitu m Van Helsing hypnotizoval;
pr jsem odpovdla: Tma, vrzajc devo a burcejc voda, take
se tedy charakter eky postupn mn. Doufm, e mmu milkovi
- 361 -
nehroz dn nebezpe alespo ne vt, ne s jakm lze potat;
jsme ovem v rukou boch.

2. listopadu, veer. Cel den jsme jeli. Kraj je stle divoej a
mohutn vbky Karpat, kter nm z Veresti pipadaly tak vzdlen
a nevysok nad obzorem, jako by se te kolem ns shlukovaly a
uzavraly nm cestu. Oba mme dobrou nladu a jeden druhho se
sname povzbuzovat, a tm zrove povzbuzovat sebe sama. Podle
dr. Van Helsinga dorazme k Borgoskmu prsmyku rno. Staven
jsou tu dce roztrouena a profesor ekl, e posledn kon, kter
opatil, si budeme muset ponechat, protoe u asi nebudeme moci
pepahat. Profesor pikoupil k dvma, kter jsme vymnili, jet
dal dva, take mme primitivn tyspe. Jsou to trpliv a hodn
konci a daj nm mlo prce. dn spolucestujc nevezeme, take
klidn mohu dit i j. Do prsmyku vjedeme za dennho svtla; dve
tam ani nechceme dorazit. Nijak proto nespchme a oba jsme si
dopli vydatn odpoinek. Co nm asi pinese ztek? Musme najt
msto, kde mj uboh milek tolik trpl. Snad ns Bh povede
sprvnou estou a bude milostiv chrnit mho manela a ty, kdo jsou
nm tak draz a jim hroz smrteln nebezpe. J bohuel jsem v
boch och neist a zstanu j tak dlouho, dokud milostiv nesvol,
abych ped nm smla hrd stt jako lovk, na nm u netkv jeho
hnv.

MEMORANDUM ABRAHAMA VAN HELSINGA

4. listopadu. Toto je ureno mmu starmu vrnmu pteli
MUDr. Johnu Sewardovi z Purfleetu v Londn pro ppad, e bych
ho snad ji neml spatiti. Budi mu to vysvtlenm. Je rno a toto
pi u ohn, kter jsem udroval celou noc pan Mina mi pi tom
pomhala. Je chladno, chladno, citeln chladno; ed tk obloha je
plna snhu, a a ten napad, zstane leeti celou zimu, protoe pda
ji natolik ztvrdla, e ho neme vsknouti. Zejm to zapsobilo i
na pan Minu; byla cel den tak zdumiv, e jsem ji ani nepozn-
val. Spala a spala a spala. Ona, kter je jindy tak iv, nedlala cel
den doslova nic, a dokonce ztratila chu k jdlu. Ani si nepe do de-
- 362 -
nku, do nho kadou volnou chvli tak podn zapisovala. Mm
pocit, e tu nco nen v podku. Dnes veer vak ponkud oivla.
Dlouh denn spnek ji zejm osvil a vzpruil; te je vesel a
mil jako jindy. Pi zpadu slunce jsem se ji pokusil hypnotizovati,
ale bohuel marn; m moc nad n den ode dne slbne a dnes veer
m ji zcela opustila. Nu, dj se vle bo a bude jakkoli a po-
vede ns kamkoli!
A te k tomu, co se udlo. Protoe neumm jako pan Mina psti
tsnopisem, musm ve zapisovati starosvtsky neohraban sm, aby
snad nezstal ani jeden den bez zznamu.
Vera rno krtce po vchodu slunce jsme dorazili k Borgoskmu
prsmyku. Kdy jsem pedtm zpozoroval pznaky pichzejcho
rozbesku, pichystal jsem se k hypnze. Zastavili jsme kor a vy-
stoupili, aby ns nic nevyruilo. Z koiin jsem upravil loe, pan
Mina si lehla a jako obvykle, jenom jet pomaleji a na jet krat
dobu podlehla hypnotickmu spnku. Odpov byla stejn jako
pedtm: Tma a umn vody. Vzpt se probudila, il a zc,
vyjeli jsme a brzy jsme dorazili k prsmyku. Sotva jsme tam dojeli,
cel se rozhoela dychtivost. Projevila se v n njak nov pedvda-
vost; ukzala toti na jednu cestu a prohlsila: Musme jet tudy.
Jak to vte?
Jak bych to nevdla? odpovdla a po chvli dodala: Nejel
snad po n mj Jonathan a nepsal o tom?
Zprvu mi to pipadalo trochu podivn, ale pak jsem si ovil, e tu
opravdu odbouje pouze jedna cesta. Je zejm mlo pouvan a
znan se li od dostavnkov silnice z Bukoviny do Bystice, kter
je ir, tvrd a ujednj.
Pustili jsme se tedy tudy; kdy jsme mjeli dal odboky ne-
byli jsme si ovem nikdy jisti, zda to vbec jsou cesty, byly zane-
dban a lehce zavt snhem , kon si vdycky vdli rady. Po-
pustil jsem jim ote a oni trpliv klusali vped. Postupn jsme m-
jeli vechno, o em se Jonathan zmioval ve svm bjenm denku.
Jeli jsme hodn dlouho, mnoho a mnoho hodin. Hned zpotku jsem
poradil pan Min, aby spala. Po chvilce se j podailo usnouti a ce-
lou dobu spala. Nakonec jsem pojal podezen a chtl jsem ji vzbudi-
ti. Ona vak spala tak tvrd, e vechny pokusy probuditi ji byly
- 363 -
marn. Pli prudce jsem ji ze spnku vytrhnouti nechtl; strachoval
jsem se, abych j neublil. Vm pece, kolik toho protrpla, a obas
je pro ni spnek blahodrn. Sm jsem si vak asi tak zdml; najed-
nou jsem toti ml pocit provinn, jako bych se byl neho dopustil.
Znenadn jsem sebou trhl, ote v ruce, ale kon klidn klusali dle.
Pohldl jsem za sebe a pan Mina pod spala. U se pomalu chlilo
k soumraku a nad snhem zil velk lut kotou slunce, take jsme
vrhali na srzn horsk bo dlouh stn. Stle jsme stoupali vc
a vc, a krajina byla tak divok a skalnat, jako by tady byl konec
svta.
Nakonec jsem pece pan Minu probudil; tentokrte to lo snadno
a zaal jsem ji nutiti k hypnotickmu spnku. Pokouel jsem se vytr-
vale, a jsem nhle zjistil, e ns obklopuje tma. Rozhldl jsem se a
shledal, e slunce u zapadlo. Pan Mina se zasmla; otoil jsem se a
pohldl na ni. Byla pln probuzen a vypadala tak dobe, jak jet
nevypadala od on noci, kdy jsme poprv veli do domu hrabte v
Carfaxu. Pekvapilo m to a znepokojilo, jene pan Mina byla tak
vesel, mil a pozorn, e jsem zapomnl na vechen strach. Rozd-
lal jsem ohe vzali jsme s sebou zsobu dv , vyprhl kon,
uvzal je nedaleko a nakrmil. Pan Mina zatm pipravila veei.
Kdy jsem se vrtil k ohni, mla ji u hotovou. Chtl jsem j poslou-
iti, jene ona se usmla a pravila, e se ji najedla pr mla tako-
v hlad, e nemohla ekat. To se mi nezamlouvalo a ml jsem vn
pochybnosti; bl jsem se vak ji vylekati a radji jsem mlel. Pan
Mina mi podala jdlo a j je sndl sm; pak jsme se zahalili do koi-
ch a ulehli k ohni. ekl jsem j, aby spala, e budu hldati. Jene
vzpt jsem na hldn pln zapomnl, a kdy jsem si nhle uvdo-
mil, e bych ml hldati, viml jsem si, e le klidn, ale e je vzh-
ru a pozoruje m jasnm zrakem. Toto se opakovalo jet jednou
nebo dvakrt. Spal jsem dobe a skoro do rozbesku. Sotva jsem se
probudil, pokusil jsem se ji hypnotizovati, ale akoli poslun zavela
oi, bohuel neusnula. Slunce stoupalo v a v, a pak se konen
dostavil hlubok spnek, jene tak hlubok, e se neprobudila. Za-
phl jsem kon, vechno jsem pipravil, a potom jsem ji musel
zdvihnouti a spc odnsti do koru. Pan Mina dosud sp a sp a ve
spnku vypad zdravji a rovji ne pedtm. Nezamlouv se mi
- 364 -
to. A bojm se, bojm, bojm bojm se veho i mylenek, mu-
sme se vak vydati na cestu. Ve he, kterou hrajeme, jde o ivot a
smrt, vlastn o vc, a nesmme couvnouti.

5. listopadu, rno. Musm bti velmi pesn, protoe i kdy
jsme my dva spolu u spatili dost zvltnch vc, mohl byste si v
prvnm okamiku teba pomysleti, e j, Van Helsing, jsem se zblz-
nil e ty etn hrzy a dlouh npor na m nervy m nakonec
pipravily o rozum.
Cel verejek jsme jeli, stle vc jsme se blili k horm a pro-
jdli krajinou m dl divoej a pust. Jsou tu velk, srzn pro-
pasti, mnoho vodopd a lovku pipad, jako by tu proda kdysi
byla popustila uzdu svm choutkm. Pan Mina neustle spala, a i
kdy jsem ml hlad a utiil ho, ji jsem nemohl probuditi ani k jd-
lu. Zaal m svrati strach, aby na ni tento kraj nezaal psobiti svm
zhoubnm kouzlem; ten up kest mohl toti oslabiti jej odolnost.
ekl jsem si: Budi, m-li tedy ona spti cel den, nebudu j spti v
noci. A jak jsme tak jeli tou hrbolatou, starou a mizernou cestou,
svsil jsem hlavu a spal. Opt jsem se probudil s pocitem viny a ztr-
ty asu, ale pan Mina dosud spala a slunce se ji sklnlo k obzoru.
Jene vechno bylo pln zmnn; temn hory jako by byly vzdle-
n a my jsme se blili k temeni srzn hory, na n stl zmek, jak
popisuje Jonathan ve svm denku. Znovu m zaplavily souasn
radost i strach vdy te u je konec nablzku, a u takov i
onak. Probudil jsem pan Minu a znovu jsem se pokusil ji hypnoti-
zovati; ale bohuel marn. Bylo ji pozd, a jet ne ns zahalila
hlubok tma paprsky slunce zapadlho ji za obzor se toti rov
odrely od snhu a nastval dlouh soumrak , jsem vyphl kon
a na chrnnm mst je nakrmil. Pak jsem rozdlal ohe a upravil u
nho pohodln sedtko z koiin, kam se pan Mina, kter se mezitm
v dobr nlad probudila, usadila. Pipravil jsem jdlo, ona vak od-
mtla jsti, protoe pr prost nem hlad. Nenalhal jsem na ni; vdl
jsem, e by to bylo zbyten. Sm jsem se vak najedl, protoe mu-
sm pro vechny ppady zstati pi sle. Potom z obavy ped tm, k
emu by mohlo dojti, jsem kolem msta, kde pan Mina sedla, nar-
soval velk kruh aby se nectila stsnna a na nj jsem rozdro-
- 365 -
bil kousky hostie. Roztrousil jsem je tak jemn, e cel kruh byl
dokonale chrnn. Pan Mina sedla celou dobu nehnut jako by
byla mrtv, a postupn bledla, a byla blej ne snh. Nepromluvila
jedin slovo. Kdy jsem vak k n pisedl, pitiskla se ke mn a j
poznal, e se ta uboh due chvje od hlavy k pat tak prudce, a se
mi sevelo srdce. Jakmile se trochu uklidnila, zeptal jsem se j:
Nechcete pistoupiti bl k ohni? Chtl jsem si toti vyzkoueti,
co me. Poslun vstala, ale po jedinm kroku se zarazila a stla,
jako by ochrnula.
Pro nejdete dle? otzal jsem se. Zavrtla hlavou a vrtila se
zpt na msto, kde sedla. Posadila se, pohldla na m iroce roze-
venma oima, jako by se prv probrala ze spnku, strun ekla:
Nemohu! a odmlela se. Zaradoval jsem se, nebo jsem vdl, e
to, co neme ona, nedoke nikdo z tch, jich jsem se obval. Je-
jmu tlu sice hroz nebezpe, ale alespo jej due je zachrnna!
Vtom zaali uvzan kon ieti a vzpnati se; musel jsem k nim
zajti a chlcholiti je. Sotva na sob uctili m dlan, tie rzali, jakoby
z radosti, olizovali mi ruce a na chvli se uklidnili. Zael jsem k nim
mnohokrt za noc, dokud nenadela ona chladn hodina, kdy se nad
celou prodou sn hlubok klid; mj pchod je pokad utiil.
Pozdji zaal ohe dohasnati, a protoe se nhle snesla chumelenice
a pinesla s sebou mrazivou mlhu, usoudil jsem, e bych ml piloi-
ti. Hlubokou tmou prosvtal nepatrn jas, jak vdycky kolem sebe
snh, a mn pipadalo, e se snhov vloky a cry mlhy pomalu
pemuj v ensk postavy s vlajcmi aty. To vechno se dlo v
mrtvm ponurm tichu, jen kon rzali a krili se, jako by se dsili
neho hroznho. Zaal se m zmocovati strach pern strach;
ale vzpt jsem si uvdomil, e kruh, v nm stojm, mi skt bez-
pe. Rovn jsem zaal sm sebe pesvdovati, e m vidiny jsou
zpsobeny noc, tmou, vm proitm vzruenm a stranou zkost,
kterou pociuji. Bylo mi, jako by se proti mn spikly vzpomnky na
vechny Jonathanovy hrzn zitky; snhov vloky a mlha zaaly
viti a krouiti kolem, a se mi ped oima zjevily nezeteln posta-
vy tch en, kter ho chtly polbiti. Kon se zaali tisknouti bichem
k zemi a zden stnali jako lid, kdy je nco bol. Strach je pln
ochromil, ani se nepokoueli o tk. Kdy se pzran postavy pi-
- 366 -
blily a krouily kolem ns, jal m strach o drahou pan Minu. Po-
hldl jsem na ni, ale ona klidn sedla a jen se na m usmla. Chtl
jsem pistoupiti k ohni a piloiti, ale chytila m za pai, zadrela a
hlasem tak tichm, jak zaslechne lovk jen ve snn, mi poeptala:
Ne! Ne! Nechote z kruhu! Tady jste v bezpe. Obrtil jsem
se, podval se j do o a podivil se:
A co vy? O sebe se nebojm, ale o vs! Nato se zasmla tie
a trpce, a odpovdla:
Bojte se o mne? Pro? Nikdo na celm svt nen ped nimi
bezpenj ne j! Nepochopil jsem smysl jejch slov, ale vtom se
v zvanu vtru vzedmul plamen a v jeho svitu jsem zahldl rudou
jizvu na jejm ele. A u jsem bohuel pochopil! I kdybych nebyl
pochopil, zakrtko bych si to byl uvdomil, protoe se vc snn a
mln postavy stle vce blily, zstvaly vak vn posvcenho
kruhu. Potom se zaaly zhmotovati, a a pokud mi Bh neodal
rozum, tak jsem to vidl na vlastn oi stly pede mnou z masa a
krve ony ti eny, kter Jonathan spatil v mstnosti, kde ho hodlaly
polbiti na hrdlo. Poznal jsem jejich kypr tvary, jasn tvrd oi, bl
zuby, rovou ple a smysln rty. Neustle se usmvaly na ubohou
pan Minu, nonm tichem se rozlehl jejich smch, naphly pae,
ukzaly na ni a onm sladkm perlivm hlasem, kter Jonathanovi
pipomnal nesnesiteln lahodn zvuk rozehranch sklenic s vodou,
ji lkaly:
Poj, sestiko! Poj k nm! Poj! Poj! Zden jsem se
ohldl na pan Minu, ale srdce mi radost poskoilo; vraz hrzy v
jejch och, odporu a hnusu mi dodaly nadji. Uchopil jsem kus de-
va, kter leel opodl, a s hosti v druh ruce jsem vykroil proti nim
k ohni. Couvaly pede mnou a smly se nehlunm, pernm sm-
chem. Piloil jsem do ohn, a vbec jsem se jich u nebl; pochopil
jsem, e jsme oba proti nim chrnni. Dokud jsem byl vyzbrojen
hosti, nemohly se ke mn pibliti, a v bezpe byla i pan Mina
uvnit kruhu, kter nemohla opustiti a do nho ony zase nemohly
vkroiti. Kon pestali rti a tie leeli na zemi; padal na n lehk
snh a pokrval je blm pkrovem. Pochopil jsem, e uboh zvata
jsou u mimo vechen strach...
- 367 -
A tak jsme ekali, a se ervnky svitu zanou prodrati snnm
erem. Byl jsem pln zoufalstv, strachu, zrmutku a dsu, ale sotva
ndhern slunce zaalo pomalu stoupati nad obzor, vjel do m ivot.
Ji pi prvnch zblescch jitra se pern postavy rozplynuly ve v-
c mlhu a snh a cry przranch stn se vznely smrem k zmku,
a zmizely.
Jak se blil svit, obrtil jsem se bezdn k pan Min s mys-
lem ji hypnotizovati; zejm vak nhle upadla do hlubokho spnku
a nemohl jsem ji probuditi. Pokusil jsem se tedy hypnotizovati ji ve
spnku, vbec vak nereagovala, a mezitm se ji rozednilo. Stle
jet se neodvauji hnouti se z msta. Podplil jsem znovu ohe a el
se podvati na kon; jsou mrtvi. Dnes tu mm mnoho prce, a zatm
pokm, a slunce bude vysoko nad obzorem; musm se toti odebra-
ti na msta, kde zrukou mho bezpe bude pouze svit slunce, i kdy
bude zasten mlhou a snhem.
Nyn se posilnm sndan, a pak se vypravm za svm stranm
kolem. Pan Mina stle sp, a bohudk sp klidn...


4. listopadu, veer. Nehoda parnho lunu ns znan zdrela.
Nebt j, dvno u bychom byli ten lun pedhonili a m drah Mina
by u te byla osvobozena. Bojm se myslet na ni, tak vzdlenou na
plnch u stranho zmku. Opatili jsme si kon a pojedeme po sto-
pch. Tohle pu, zatmco Godalming kon ppravy. Sv zbran
mme s sebou, Szganyov a se maj na pozoru, jestli se chtj s n-
mi utkat! Ach, kdyby tu jen byli Morris a Seward! Nezbv ne dou-
fat. Kdybych u vc nemohl pst, pak sbohem, Mino! Bh ti ehnej a
ochrauj t!

DENK Dr. SEWARDA

5. listopadu. Za svitu jsme zahldli tlupu Szgany, ujdli s
ebikem od eky. Rojili se kolem vozu a uhnli jako posedl.
Lehce sn a vzduch se tetel zvltnm vzruenm. Snad to zavinuj
- 368 -
nae rozjiten city, ale pad na ns podivn tse. Zdli se ozv
vyt vlk; snh je vyhn z hor do dol. Mohli by nm bt nebezpe-
n, zejmna kdyby na ns zatoili ze vech stran. Kon u jsou sko-
ro pipraveni a zakrtko vyrazme. Jedeme vstc n smrti. Pouze
Bh v, kdo, kde, co, kdy i jak to bude...

MEMORANDUM Dr. VAN HELSINGA

5. listopadu, odpoledne. Nejsem tedy len! Dkuji pokorn
Bohu za tuto milost, akoli dokzati to bylo pern. Nechal jsem
pan Minu spti uvnit posvcenho kruhu a vydal jsem se k zmku.
Kovsk kladivo, kter jsem si pivezl z Veresti, mi pilo vhod.
Vechny dvee sice byly oteven, ale pesto jsem je vysadil ze zre-
zavlch veej, aby je snad zl klad nebo neastn nhoda neza-
vely a j se pak nedostal ven. V zmku mi poslouila Jonathanova
trpk zkuenost. Podle toho, co jsem si z jeho denku zapamatoval,
jsem nael cestu do star kaple, kde m prv ekala m prce.
Vzduch tam byl tk a jakoby prosycen sirnmi vpary; nkolikrt
se mi zamotala hlava. Tak mi snad huelo v uch, nebo jsem snad v
dli slyel vti vlky. Tu jsem si vzpomnl na drahou pan Minu a
zmocnily se m stran obavy. Musel jsem se rozhodnouti. Neodv-
il jsem se zavsti ji sem na toto msto a nechal jsem ji v bezpe
ped uprem v onom posvcenm kruhu; jene tam ji mohou pepad-
nouti vlci! Usoudil jsem nakonec, e mj kol je zde, a pokud jde o
vlky, musme se podrobiti vli bo! Stejn by ji neekalo nic jinho
ne smrt a spsa. Rozhodl jsem tedy za ni. U mne by volba byla
snaz; radji bych skonil ve chtnu vlm ne v hrob upra! Proto
jsem pokraoval v prci.
Vdl jsem, e musm najti alespo ti hroby hroby, v nich
nkdo spov. Hledal jsem tak dlouho, a jsem nael prvn. Leela
tam ve svm upm spnku, tak pln ivota a smysln krsy, a jsem
se zachvl, jako bych snad hodlal spchati vradu. Nepochybuji, e v
dvnch dobch, kdy se takov vci stvaly, shledal nejeden mu,
kter se vydal vykonati kol podobn mmu, e mu k nmu chyb
odvaha a sla. Proto vhal, vhal a vhal, a ho krsa a pvab chlpn
Nemrtv ommily; a zstal u n a do zpadu slunce, kdy kon up
- 369 -
spnek. Pak se oi krsn eny otevely a prtila z nich lska, smy-
sln sta se nabzela k polibku a mu byl slab! A svt upr zs-
kal novou ob; dal oveka rozmnoila hrzn a pzran ady
Nemrtvch!...
Kdy dokonce m samotnho omm ptomnost takovho tvora,
lecho tu v hrob selm vkem, pokrytm prachem mnoha stalet a
zapchajcm odpornm puchem podobnm tomu, kter je v pbytku
hrabte, pak urit tu njak kouzlo mus bti! Ano, byl jsem om-
men j, Van Helsing, kter vm, co chci, a mm dvod nenvid-
ti , byl jsem ommen a touil jsem odloiti celou zleitost;
pipadalo mi, e vechny m sly jsou ochrnuty a due zmrtvla.
Snad m zaala pemhati pirozen touha po spnku nebo to
podivn tiv ovzdu. Urit jsem pomalu sklouzval ve spnek, v
onen spnek s otevenma oima lovka, poddvajcho se
sladkmu okouzlen, kdy tu proal snn ticho hlubok thl
vkik, naplnn nezmrnm zoufalstvm a zkost, e m
vyburcoval jako zvuk polnice. Dolehl toti ke mn hlas drah pan
Miny. Vzchopil jsem se tedy, abych pikroil k hrozn povinnosti, a jak
jsem snmal vka z rakv, nalezl jsem druhou ze sndch sester. Ne-
odvil jsem se u zastaviti se a hledti na ni jako na jej sestru,
abych snad nepodlehl onomu kouzlu. Ptral jsem dl, a jsem ve vel-
k, vysok rakvi, jakoby uren tomu, koho milujeme nejvce, obje-
vil plavovlasou sestru, kterou jsem podobn jako Jonathan vidl
zhmotovati se z mlnho prachu. Byla tak pvabn, tak ziv krs-
n, tak svdn smysln, e mi m munost, kter ve mn vyvolv
touhu milovati a chrniti druh pohlav, zatemnila mysl novm ci-
tem. Ale zoufal vkik drah pan Miny mi bohudk dosud znl v
uch, a ne jsem mohl podlehnouti, obrnil jsem se pro svou krutou
prci. Pokud vm, prohledal jsem u vechny rakve, a protoe k nm
v noci pily pouze ti Nemrtv, usoudil jsem, e vc Nemrtvch tu
u nen. Jeden nhrobek vynikal okzalost nad vechny ostatn; byl
mohutn a ndhern proveden. Bylo na nm napsno jedin slo-
vo

DRACULA

- 370 -
Tak toto byl proklet domov krle upr, jemu bylo poddno to-
lik dalch Nemrtvch. Byl przdn, co vmluvn dokazovalo
sprvnost veho, co jsem u vdl. Jet pedtm, ne jsem se pustil
do stran prce, j jsem tyto eny navracel jejich prav mrtv po-
dob, vloil jsem do Draculovy rakve kousek hostie, a tm jsem ho z
tohoto hrobu Nemrtvch navdy vypudil.
Pak jsem zaal vykonvati hrzn kol a bylo mi z nho zle.
Kdyby lo pouze o jednu, bylo by to pomrn snadn. Ale ti! U
jednou jsem vykonal podobn pern dlo, a te abych tikrt za-
nal vdy znovu! U u sladk sleny Lucy to byl nadlidsk kol; jak
to asi bude u tchto neznmch entin, kter ily po dlouh stalet,
kdy jim s lety pibvalo sil, a kter by jist, kdyby jen mohly, zpasi-
ly o sv hanebn ivoty?
Ach, pteli Johne, to ale byla ezniina! Kdyby m neuklidovalo
pomylen na jin mrtv a na iv, nad nimi se vzn pzrak stra-
chu, nebyl bych mohl pokraovati. Jet te se chvji, i kdy mi ner-
vy po celou dobu bohudk neselhaly. Kdybych jet pedtm, ne se
tlo rozpadlo v prach, nebyl spatil kmitnouti se na prvnm oblieji
vraz radosti jako dkaz toho, e due byla vysvobozena, nebyl bych
v t eznick prci mohl pokraovati. Nebyl bych mohl naslouchati
onm hroznm stenm, kdy se kl probjel k srdci, ani hledti na
keovit se svjejc tlo a rty pokryt krvavou pnou. Byl bych zd-
en prchl a dlo zstavil nedokonen! Te u je vak po vem!
Nyn, kdy si vzpomenu, jak ty uboh due nepatrnou chvli ped
rozpadnutm v prach jet klidn spaly hlubokm spnkem mrtvch,
mohu je u se slzami v och litovati. Vdy, pteli Johne, sotva mj
n odzl kad z nich hlavu, hned se zaalo cel tlo rozpadati v
prach, jako by se konen pihlsila smrt, kter mla nastati u ped
mnoha staletmi, a jednou provdy drazn prohlsila: Tady jsem!
Ne jsem opustil zmek, zabezpeil jsem vechny jeho vchody
tak, aby tam hrab jako Nemrtv u nikdy nemohl vstoupiti.
Jakmile jsem vkroil do kruhu, kde pan Mina spala, probudila se,
a sotva m spatila, rozplakala se z ltosti nad mm utrpenm. Ode-
jdme! vyzvala m, odejdme z tohoto stranho msta! Jeme
naproti mmu manelu, kter, jak vm, je na cest k nm. Byla vy-
hubl, bled a maltn, ale oi mla jasn a plly j vroucm citem.
- 371 -
Jej bled, nemocn vzezen jsem vtal; ml jsem jet pli iv v
pamti onen rov sv vzhled spcch uprek.
A tak v dve a nadji, a pesto plni obav vydvme se k v-
chodu, vstc naim ptelm a jemu . Pan Mina pece v, e
jsou na cest k nm.

DENK MINY HARKEROV

6. listopadu. Teprve pozd odpoledne jsme vyli s profesorem
smrem k vchodu, odkud, jak vm, pijd Jonathan. Neli jsme
rychle, akoli se cesta prudce svaovala; nesli jsme toti tk koi-
chy a pikrvky; nechtli jsme riskovat, e bychom se v zim a snhu
nemli m zaht. Museli jsme vzt s sebou tak njak zsoby,
vdy jsme byli v pln pustin, a pokud se dalo v chumelenici vidt,
nikde nebylo ani stopy po lidskm obydl. Kdy jsme uli asi jednu
mli, obtn chze m znavila a usedli jsme, abychom si odpoali.
Ohldli jsme se a proti obloze se oste rsoval zmek Dracula; byli
jsme tak nzko pod horou, na n stl, e nm v perspektivnm pohle-
du pipadalo, jako by hebeny Karpat byly hluboko pod n. Vidli
jsme zmek v cel jeho vzneenosti, tyc se ve vi tisce stop nad
srznou rokl, ze vech stran viditeln oddlen hlubokmi propastmi
od pilehlch hor. Z celho zmku vyzaovalo cosi divokho a p-
zranho. V dli se ozvalo vyt vlk. Pestoe bylo daleko od ns a
hust padajc snh je tlumil, naplovalo ns hrzou. Z toho, jak pro-
fesor zkoumal okol, jsem pochopila, e se sna najt njak vhod-
n msto, kde bychom za toku byli lpe chrnni. Hrbolat cesta
vedla pmo po svahu dol; byla znt i pod napadanm snhem.
Za chvli mi profesor pokynul; vstala jsem a zala za nm. Nael
bjen msto, jaksi vklenek pod skalou, a pchod k nmu chrni-
ly dva mohutn, blzko sebe stojc balvany. Profesor m uchopil za
ruku a zavedl dovnit. Podvejte se, tady budete v bezpe; kdyby se
snad vlci piblili, mohu vyditi jednoho po druhm. Pinesl tam
nae koichy, upravil mi pohodln loe, vyndal zsoby a nutil m do
jdla. Nemohla jsem vak; i pouh pokus nco pojst mi byl odporn,
a akoli bych profesorovi tak rda vyhovla, nemohla jsem se k tomu
donutit. Zatvil se velmi smutn, ale nic mi nevytal. Pak vythl z
- 372 -
brany poln kuktko, postavil se na vrcholek skly a zaal ptrat po
obzoru. Nhle vykikl:
Podvejte se, pan Mino! Podvejte se! Podvejte se! Vyskoila
jsem a vydrpala se k nmu nahoru; podal mi dalekohled a ukzal
smr. Snilo jet hustji a snh, hnn prudkmi poryvy vtru, divo-
ce vil. Chvilkami vak vnice ustvala a my pak vidli hodn do
daleka. Vyvenina, kde jsme stli, nm poskytovala velk rozhled, a
v dlce na konci bl planiny jsem zahldla zhyby eky, klikatc se
krajinou jako ern stuka. Pmo ped nmi, celkem nedaleko
vlastn tak blzko, a jsem se podivila, e jsme si jich dosud nevimli
se blila tlupa jezdc. Obklopovali vz, dlouh ebik, smka-
jc se na nerovn cest ze strany na stranu jako vrtc se ps ocsek.
Jejich postavy se oste rsovaly proti snhu a podle obleen jsem
poznala, e to jsou venkovan nebo cikni.
Na voze byla naloena velk hranat bedna. Pi pohledu na ni mi
poskoilo srdce; pochopila jsem, e se bl konen rozhodnut.
Schylovalo se ji k veeru a j jsem dobe vdla, e to, co je pro-
zatm jet uvznno v bedn, me ji brzy doshnout nov svo-
body a vyhnout se v nejrznjch podobch pronsledovn. Vyd-
en jsem se obrtila k profesorovi; k mmu leku tu vak nebyl.
Vzpt jsem ho vak spatila dole. Kolem skly rsoval kruh, jak
nm sktal ochranu minul noci. Kdy skonil, postavil se ke mn a
ekl:
Alespo budete ped nm v bezpe! Vzal ode mne dalekohled a
v okamiku, kdy na chvli pestalo snit, peltl pohledem cel kraj
pod nmi. Pohlete, spchaj. vihaj kon a uhnj ze vech sil.
Pak se odmlel a pokraoval zastenm hlasem:
Chtj nm ujeti ped zpadem slunce. Mon e je nedosti-
hneme. Dj se vle bo! Vtom se snesl nov zvan vcho snhu a
nebylo vidt ani na krok. Vzpt vak zase pestalo snit, profesor
znovu zamil dalekohled na pl a zvolal:
Podvejte se! Podvejte se! Vidte ty dva jezdce, co se sem enou
od jihu? To jsou urit Quincey a John! Vezmte si dalekohled! Po-
dvejte se, ne vm snh zase vechno zahal! Vzala jsem ho a pod-
vala se. Ti dva mui mohli bt dr. Seward a pan Morris. Rozhodn
nebyl ani jeden z nich Jonathan. Souasn jsem vak vdla, e Jona-
- 373 -
than u nen daleko; rozhldla jsem se kolem a na severu jsem spati-
la dva dal jezdce, cvlajc krkolomnou rychlost. V jednom jsem
poznala Jonathana, a druh byl tedy bezpochyby lord Godalming. I
oni pronsledovali tlupu s ebikem. Jakmile jsem to oznmila
profesorovi, zajsal jako kolk, pozorn hledl, dokud mu v tom
snh nezabrnil, a pak si pipravil winchestrovku ke stelb; opel ji o
jeden z balvan chrncch pstup do naeho krytu. Jedou na n,
poznamenal. A nastane vhodn chvle, napadneme cikny ze vech
stran. Vythla jsem revolver a pipravila si ho, protoe vyt vlk
mezitm postupn slilo. Kdy chumelenice na chvli ustala, znovu
jsme se rozhldli. Byl to zvltn pohled: vude kolem ns se snely
velk snhov vloky, ale o kousek dle u prudce zilo slunce a
pomalu se sklnlo k vzdlenm vrcholkm hor. Zaptrala jsem da-
lekohledem kolem dokola a porznu jsem zahldla, jak se k nm
stahuj skvrnky jednotliv, po dvou i po tech nebo i ve vtch
hloucch: vlci se sbhali ke koisti.
ekali jsme a kad vteina nm pipadala jako vcnost. Vichice
se o ns divoce oprala a snh vil kolem ns v prudkch nporech.
Chvlemi jsme nevidli na krok, ale jindy se svitc vtr pehnal jen
kolem a jako by oistil cel prostor, take jsme vidli do dli. Za
posledn dobu jsme si ji tak navykli cekat na vchod a zpad slunce,
e jsme u skoro pesn uhodli, kdy nastane; nyn jsme vdli, e
slunce u brzy zapadne.
Ani jsme nechtli uvit svm hodinkm, e jsme ve svm skal-
natm krytu ekali necelou hodinu; jednotliv skupinky se u zaaly
nedaleko ns k sob pibliovat. Vtr se o ns opral stle divoeji a
pornji; vl te vytrvale ze severu. Zejm od ns odehnal snn
mraky, protoe te u snh padal pouze zdka. U jsme jasn roze-
znvali jednotliv postavy obou skupin, pronsledovanch i pron-
sledovatel. Ale pronsledovan si snad ani neuvdomovali, e jsou
sthni nebo toho nedbali; jak se vak slunce sklnlo n a n k
vrcholkm hor, zaali nicmn uhnt dvojnsobnou rychlost.
Pijdli bl a bl. Skrili jsme se s profesorem za balvany a
pichystali si zbran; vidla jsem, e profesor je odhodln nenechat je
projet. Ani jeden z nich neml tuen, e jsme tu.
- 374 -
Nhle zvolaly dva hlasy: Stj! Jeden byl Jonathanv a chvl se
rozilenm; druh, pana Morrise, znl rozhodn, klidn a velitelsky.
Cikni nai e urit neznaj, ale tn, jm byl rozkaz pronesen, ne-
mohl nikoho nechat na pochybch, i kdyby byl vydn v jakkoli ei.
Bezdn zastavili kon a souasn se z jedn strany pihnal lord
Godalming s Jonathanem a z druh dr. Seward a pan Morris. Velitel
cikn, mohutn chlapk, sedc na koni jako pikovan, mvl na
pronsledovatele, aby couvli, a svm lidem prudkm hlasem rozk-
zal, aby jeli dl. Ti prskli do kon, kon vyrazili, ale nai tyi pte-
l naphli winchestrovky, a tak jim jasnm zpsobem pikzali, aby
zstali stt. V tto chvli jsme se my dva vztyili za balvany a nam-
ili na n zbran. Cikni pochopili, e jsou obkleni, pithli konm
uzdy a zarazili se. Jejich velitel se k nim obrtil a nco jim rozkzal;
vzpt kad cikn tasil zbra, kterou ml pi sob, n i bambitku,
a pipravil se k boji. Kadm okamikem u mohlo dojt k stetnut.
Velitel cikn prudce kubl uzdou, vyjel s konm ze ady, ukzal
naped na slunce te ji tm se dotkajc vrcholk hor a pak
na zmek a ekl nco nesrozumitelnho. Vzpt seskoili nai tyi
mui s kon a vrhli se k vozu. Asi bych byla mla ctit stran strach,
kdy jsem spatila Jonathana v takovm nebezpe, ale bitevn r m
zejm posedl stejn jako ostatn; nezaplavil m strach, pouze divo-
k, vzdouvajc se touha po inu. Velitel cikn postehl, kam nai
tak rzn m, a nco rozkzal; jeho lid se okamit shlukli kolem
vozu a jeden do druhho neukznn strkal a vrel, jak se horliv
snaili vykonat, co jim bylo eeno.
Mezitm jsem vak vidla, jak se z jedn strany kruhu prodr k
vozu Jonathan a z druh Quincey; bylo jasn, e jsou pevn odho-
dlni skoncovat se vm dv, ne slunce zapadne. Nic je nemohlo
zadret a nim se nedali odradit. Nebrali sebemen ohled ani na
napaen bambitky a blytc se noe shluklch cikn, ani na vlky
vyjc v dli. Jonathanovo neohroen a oividn nestupn jednn
na cikny zejm zapsobilo; bezdn mu ustoupili z cesty a nechali
ho projt. Mrtn vyskoil na vz a silou, kter mi pipadala neuvi-
teln, velkou bednu zvedl a hodil ji pes kolo na zem. Pan Morris se
zatm nsilm prodral kruhem Szgany. Po celou dobu, po kterou
jsem bez dechu sledovala Jonathana, jsem koutkem oka sledovala
- 375 -
pana Morrise, jak se porn dere vped. Klestil si cestu a j jsem vi-
dla, jak se vzduchem blskaj noe, jimi po nm cikni bodali. Pan
Morris se jim brnil loveckm noem a v prvn chvli jsem myslela,
e tak on jimi bez pohromy pronikl; jak vak piskoil po bok Jona-
thanovi, kter mezitm u byl dole z vozu, vimla jsem si, e si levou
rukou pidruje bok a mezi prsty mu prt krev. Nijak se vak nedal
odradit, a zatmco se Jonathan zoufale vrhl k jednomu konci bedny a
neplskou dkou se pokouel vypit vko, zatoil zabijkem na
druh konec bedny. Pod nporem obou mu zaalo vko povolovat,
heby se skpav draly ven a bedna se otevela.
Cikni mezitm zjistili, e jsou ze vech stran obkleni pukami a
vydni na milost a nemilost lordu Godalmingovi a dr. Sewardovi.
Sloili zbran a pestali klst odpor. Slunce u skoro spovalo na
hebenech hor a stny postav se dlouze thly po snhu. Spatila jsem
hrabte, jak le v bedn, sten zasypn hlnou, na n spoval a
kter se pi prudkm pdu rozsypala. Byl mrtvoln bled, jako vos-
kov figurna, a v rudch och mu plpolal onen pern nenvistn
pohled, kter jsem tak dobe znala.
Jak jsem se na nho dvala, zahldly jeho oi zapadajc slunce a
z v nich planouc se mnila ve vraz vtzstv.
Jene vtom se kmitla vzduchem Jonathanova dka. Trhla jsem se-
bou, kdy jsem vidla, jak se zaboila hrabti do hrdla, a souasn
mu pan Morris ponoil loveck n do srdce.
Bylo to jako zzrak; ale pmo ped naima oima a dv, ne jsme
vlastn mohli vydechnout, rozpadlo se tlo hrabte Draculy v prach a
zmizelo.
Do nejdel smrti m vak bude ht pomylen, e i v onom z-
kmitu poslednho rozkladu se mu na oblieji rozhostil vraz pokoje,
kter bych nikdy nebyla pokldala za mon.
Zmek Dracula se tyil proti rud obloze a v paprscch zapada-
jcho slunce se oste rsovaly kamenn kvdry jeho poboenho
cimbu.
Vinu za zhadn zmizen mrtvho mue pisoudili cikni pocho-
piteln nm; mlky se obrtili a uhnli pry, jako by jim lo o ivot.
Ti z nich, kdo nemli kon, vyskoili na ebik a volali na jezdce,
- 376 -
aby je neopoutli. Vlci se sthli do bezpen vzdlenosti, rozbhli
se za nimi a ns opustili.
Pan Morris klesl pedtm k zemi, opral se o loket a ruku si tiskl k
boku; pod prsty mu stle tryskala krev. Rozbhla jsem se k nmu
posvcen kruh m u nepoutal a spolu se mnou oba lkai. Jona-
than si klekl za nho a zrann mu si mu opel hlavu o rameno.
Vzdychl a s vynaloenm poslednch sil m uchopil svou nepotsn-
nou rukou. Zejm na mn poznal, jak zkost mi svr srdce, usml
se na m a pravil:
Jsem peasten, e jsem vm mohl prokzat slubu. Ach, Bo-
e! zvolal nhle, ukzal na m a pokouel se posadit. Tohle stoj za
smrt! Pohlete! Pohlete!
Slunce se prv pehouplo za vrcholek hory a jeho rud paprsky
mi dopadly na obliej a zalily ho rovou z. Jako na povel klesli
mui na kolena a ze rt jim splynulo upmn a vn Amen, kdy
jim zrak padl tam, kam umrajc ukazoval, a uslyeli jeho slova:
Podkujme te Bohu, e nic nebylo nadarmo! Vidte? Snh nen
ist ne jej elo. Kletba pominula!
A tak s smvem na rtech a bez dalch slov skonal k naemu nej-
hlubmu zrmutku ten odvn a lechetn mu.
- 377 -
POZNMKA

Ped sedmi lety jsme vichni proli plameny; ale tst, jeho n-
kte z ns od t doby doshli, pece jen vyv bolest, kterou jsme
vytrpli. Minu i m obzvl t, e n chlapec m narozeniny t-
ho dne, kdy zemel Quincey Morris. Jeho matka v, e po naem
statenm pteli pevzal nkter jeho vlastnosti. Hoch je pojmeno-
vn po vech lenech na poetn spolenosti, ale kme mu Quin-
cey.
Letos v lt jsme se vypravili do Transylvnie a jet jednou jsme
navtvili ony znm koniny, kter pro ns byly a dosud jsou pln
stle ivch, hroznch vzpomnek. Mlem jsme ani nemohli vit, e
to, co jsme na vlastn oi vidli a na vlastn ui slyeli, se skuten
udlo. Vechny stopy ji pln zmizely, jen zmek tam stl jako kdy-
si a vysoko se tyil nad pustmi plnmi.
Kdy jsme se vrtili dom, rozmlouvali jsme o starch asech, k
nim se u vichni meme vracet s klidnou mysl, protoe Godal-
ming i Seward jsou astn enati. Vythl jsem vechny psemnosti
ze sejfu, kam jsme je ped lety po naem nvratu uloili. Velmi ns
pekvapila skutenost, e v celm tom mnostv materil, z nich se
tato dlouh zprva skld, nen tm jedin autentick doklad; jen
spousta strojem psanch listin, krom pozdjch denk Miny, Se-
warda a mho a Van Helsingova memoranda. Tko bychom mohli
na nkom chtt i kdybychom si to sebevc pli , aby tyto p-
semnosti povaoval za dkazy tak fantastickho pbhu. Van Hel-
sing, kter prv houpal na kolenou naeho chlapce, nae pocity shr-
nul slovy:
dn dkazy nechceme a nikoho se neprosme, aby nm vil.
Tenhle chlapec se jednoho dne dozv, jak statenou a ulechtilou je
jeho matka. U te zn jej nhu a lskyplnou pi; pozdji pochop,
pro ji nkte mui tak milovali, e byli ochotni vykonati tolik od-
vnch in.
JONATHAN HARKER
- 378 -

Bram Stoker
Dracula

Z anglickho originlu Dracula, vydanho nakladatelstvm Jarrolds
Publishers Ltd., London, 1966, peloil a doslov napsal Tom Kor-
ba.

Digitalizoval 2001 Jossarian

RoboVa strnka o knihch http://sweb.cz/robov.knihy/

Mirror tejto strnky http://www.robov.knihy.szm.sk/

Email robov.knihy@seznam.cz

Bram Stoker - Dracula /CZ

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Bram Stoker - Dracula /CZ

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

You might also like