(1753-1829), významný český filolog a 

historik.
Technologické recepty Rukopis, uložený v knihovně Národního muzea
českých alchymistů pod signaturou I G 22, pojmenoval
pravděpodobně Dobrovský Alchymie česká.
Obecně byl považován za dílo Bavora mladšího
Bavor Rodovský z Hustiřan Rodovského z Hustiřan (kolem 1526 – kolem
1600), ačkoliv jde o dobově obvyklý svazek vícera
Alchymistické spisy a receptáře, zapomenuté
různých spisuje nanejvýš pravděpodobné, že
nebo polozapomenuté v archivech a knihovnách,
jednotlivé části byly svázány teprve asi k polovině
jsou mimořádně cenným a dosud nedostatečně
17. století (za listem 605 u nákresu je připsán
využitým zdrojem informací i pro výtvarnou
letopočet 1636). V 19. století pak bylo dodatečně
technologii. Překonáme-li nesrozumitelnost
připojeno ještě několik německých receptů (tj. při
jazyka a alchymickou symboliku, dostáváme se
poslední vazbě), za nimž pak následují znovu listy
k základním materiálům, známým v běžném
609-615 s autentickými Rodovského
životě, s nimiž člověk ve středověku (ale i dříve)
poznámkami. I když poznámky (recepty)
zápasil a jejichž prostřednictvím realizoval své
Rodovského celkově v rukopise převládají, druh
technické a tvořivé záměry. Tato cesta
písma (jiná ruka) se střídá několikrát (fol. 515-
»k pramenům věcí« je mimořádně důležitá i pro
526, 307-311, 314, 330-375, 377-427, 436-443). Z
dnešního člověka, neboť v přemíře industrialně
charakteru písma se odděluje rovněž blok, v němž
vyráběných látek a přípravků již ztrácíme přehled
je zmiňováno jméno Petra z Novosedel (patrně
o původu věcí a materiálů; zbytečně někdy
část získaná v době Bavorova pobytu v Třeboni
stavíme problémy jejichž praktická řešení tu již
u Viléma z Rožmberka), dále index, který
kdysi byla. Dokonce laboratorním analýzám
nesouhlasí s  ostatním textem (fol. 561-567)
historických materiálů nedokážeme porozumět
a německý text na fol. 571-582. Zcela jinak
bez znalostí složení výchozích látek a znalosti
seříznut a odlišné číslování má blok, rovněž
procesů: stopová množství příměsí mohou být
Bavorův, na fol. 446-514 – patrně samostatný
indikátorem postupu jedině tehdy, jsme-li
sešit.
schopni takový postup v myšlenkové úvaze
rekonstruovat. Při interpretaci alchymistických
Zcela odlišný charakter má první část svazku (fol.
receptů je nejobtížnější překonat směšování
1-141), psaná zručným krasopisem běžným v 15.
pojmů, které často vzájemně významově
století (rumělkové nápisy a iniciály, drobné
přesahují (např. arsenik – realgar, olej – voda)
kresby), který se mění jen v závěru této části (fol.
vyplývá to z tehdejší neujasněnosti chemického
122-141) v téměř nečitelný drobnopis. Tato
složení materiálů a ze skutečnosti, že systém
úvodní část, začínající slovy »Hac nos magos...«
třídění látek a označování jejich chemických
postrádá v názvu, i když začíná zřetelně úvodem.
vlastností se alchymií teprve tvořil. Z druhé strany
Teprve na straně 16 se dočítáme: »Počínají se
však jsou alchymické popisy pro nás dokonce
knížky menší o alchymií« a následuje nový kratší
cennější, než empirické návody již známých
úvod. Používám proto označení »Knížky menší
malířských receptářů, protože rozborem
o alchymii« jako názvu celé této části rukopisu,
samotného postupu přípravy pomocné látky se
s vědomím, že právě odtud počíná text, svým
dostáváme k vysvětlení jejího pravděpodobného
původem směřující do 14. století. Název totiž
složení.
připomíná např. Štítného »Knížky šestery...«, tj.
opakuje se úzus vytvořený ve vrcholném
Zde publikovaný první výběr alchymických
středověku: rozlišovaly se »summy«, tj. rozsáhlá
receptů je převzat z rukopisu, který věnoval
vědecká kompendia a drobné příručky, tj. »knížky
Národnímu muzeu v Praze Josef Dobrovský
menší«. Naše »menší knížky« byly výtahem z  zdůraznit, že četné návody a popisy chemických
obsáhlejších souborů, »summ«, např. Alberta
Velikého. Jak soudí Wrany, obsahují listy 1-122
překlady a výtahy ze spisů Tomáše Akvinského,
Alberta Magna a Arnalda de Nova Villa. Nakolik je
toto tvrzení oprávněné, posoudí budoucí bádání,
jemuž touto publikací otevíráme cestu. Známe-li
však středověkou praxi, spočívající v neustálém
opisování a doplňování rukopisů, pak lze
považovat naše Knížky menší za opis 2. poloviny
15. století, obsahující podstatné části původní
příručky, vzniklé snad ještě ve 14. století. Připiš na
první straně zní: »Kristoph Guldern aus
Glazzugehorigh die... 1513«, což dosvědčuje, že
tento opis byl počátkem 16. století v majetku
Kryštofa Gulderna, alchymisty doloženého
v Kladsku archivní zprávou z roku 1532.
Na posledním listu (fol. 14v) je připiš »z Krasových
knih, to jest ruka jeho«. Podle čtení O. Zachara,
prvního vydavatele úryvků z tohoto rukopisu,
končí tato strana (velmi nečitelná, drobné písmo)
slovy: »A dokonány jsú tyto kniehy léta Božieho
1535 v tu sobotu před svatým Františkem«, což je
datování dodatku na fol. 122-141. Tolik historické
zmínky, obsažené v první části rukopisu
z knihovny Národního muzea. Pro nás je důležitý
obsah této části rukopisu, shrnující hlavní
poznatky chemie doby i souhrn hlavních
používaných materiálů. Proto v našem výběru
byla právě této části rukopisu věnována hlavní
pozornost.
Recepty Bavora mladšího Rodovského z Hustiran
začínají listem 142. Je třeba upozornit, že
poznámky Bavora Rodovského obsahují
mnohonásobek publikovaných sdělení (jedná se
celkem o 350-400 listů z celého rukopisu), a že
výzkum této hlavní části spisu je teprve
v počátcích. Všichni badatelé, kteří se tímto
receptářem zabývali, se shodují v názoru, že
»kromě uvedených přepisů cizích pojednání byla
kniha vlastně Rodovského zápisníkem, v němž
shromažďoval své praktické zkušenosti a Krásovu
vložku sám do něho vtělil« (Matula, str. 88). K
tomu je třeba poznamenat, že další složka (sešit)
Rodovského receptů je připojena jako dodatek ke
spisu »Řeči filosofské«, též uloženém v knihovně
Národního muzea (IIIG 12). Rovněž je třeba
procesů jsou převzaty od přátel a kolegů –
Rodovský vždy uvádí autorství a původ receptů,
obdobně jako později De Mayerne. Předběžný
soupis jmenných zmínek s citacemi čítá už nyní
pět stránek, což vylučuje publikaci v tomto
omezeném rozsahu. Velké množství citovaných
jmen a okolností překvapivě rozšiřuje náš obraz
o rozsahu alchymického bádání v Čechách 16.
století. Rozhodně tomu tak nebylo díky
nadceňované „podpoře" a »ochraně« Rudolfa II.,
jehož vztahy byly vůči badatelům zištné, povrchní
a nestálé. Rodovský například své výzkumy
prováděl na vlastní náklady, pokoušel se uplatnit
i ve vydavatelské činnosti, která prožívala tehdy
svůj největší rozmach, doložený vysokým počtem
tiskařem a vydavatelů v Praze - zde konkrétně šlo
o spolupráci s Jiřím Černým v době, kdy vlastnil
dům „Na Bosácku" na Příkopech. Existenční
podporu nalezl spíše u příslušníků šlechty, např.
Viléma z Rožmberka nebo v závěru života u Jana
Zajíce z Házmburka. Mnoho okolností z života
Bavora Rodovského z Hustiřan zatím zůstává
nevyjasněno, včetně samotného data úmrtí
(patrně zemřel v Budyni kolem 1600). Nezbývá
proto, než odkázat na výběr literatury,
v očekávání, že četné vzájemně protichůdné
životopisné interpretace budou někdy kriticky
zpracovány. Archivní studium biografických
poznámek v Rodovského spisech i jeho zmínek
o pracích kolegů by přitom pomohlo k získání
plnějšího a reálnějšího obrazu o rozsahu
a intenzitě u nás prováděných chemických
výzkumů.
  autor
ak. mal. Antonín Novák, AHVT A 037
Hlavní životopisná data Bavora Rodovského
z Hustiřan, odvozená z vlastních biografických
poznámek v jednotlivých spisech:
1526 datum narození, rekonstruované z mědiritu
frontispice rukopisu (tiskové předlohy) Nár.
Musea IV C 20 (u portrétu připsáno: »aetatis suae
54«, rytina datována 1580)
1578-79 žije na Novém Městě pražském, na Poříčí
(O Hermesově filosofii, též IV C 20)
1585 bydlí ve vlastním domě »Na Bosácku«
v Praze Na příkopech (Leydenský rukopis)
1595 rovněž »Na Bosácku«, dokončil Řeči
filosofské (rkp. Nár. muzea III G 12)
1596 poslední zápisy v Receptáři (1 G 22) – souvisí
se skupinou receptů Jana Pyžle, srv. též Řeči
filosofské (III G 12) – dodatky od Jana Pyžle z r.
1596
1599 »tento partykulář jest dělán na Budyni léta
1599« (Řeči filosofské, III G 12, dodatky)
Výběr z literatury:
Adalbert Wrany: Geschichte der Chemie und auf
der chemischen Grundlage beruhenden
Betrieben in Böhmen, Praha 1902 (s. 17)
O. Zachar: Z dějin alchymie v Čechách, I. Bavor ml.
Rodovský z Hustiřan;
Časopis Muzea království českého LXXIII 1899, s.
157 O. Zachar, dílčí publikace některých receptů
in: Časopis pro průmysl chemický, Praha 1896 (VI)
s. 194, 231, 262, 296; 1897 (VII) s. 23, 61, 117,
152, 221, 323; 1898 (VIII) s. 31, 344, 345, 382;
1899 (IX) s 70,141, 180, 234, 300, 327, 357; 1900
(X) s. 183, 184, 241, 291, 293; 1901 (XI) s. 169,
273, 308
V. H. Matula: Hledání kamene mudrců, Praha
1948 Knihopis českých a slovenských tisků do
konce 18. stol, díl II, Praha 1961, Jaroslav Macek:
Budyně nad Ohří – hrad. Stavebně-historický
výzkum a dějiny objektu (archiv SÚRPMO Praha,
1971, rukopis).
rukopis Knihovny Národního
muzea v Praze lG 22
z úvodu
(fol. 1-1v)... nižádný takových nebezpečenství
nebude moci nikteraž ujíti, jedině ten, kdož
rozumu svého osvíceně posluchá a jeho se
dotazuje. Neb věřte mi, lidé, že rozumu svrchní
světlostí osvícenému a v písních mudrcuov
velikých ustavičně pracovitému nic tak vysokého
není, aby toho nedosáhl, nic tak pevného, aby toho
nedobyl, nic tak nesnadného, aby toho
nesrovnal.. . Protož mají od nás znamenitě váženi
a slaveni býti ti všickni, kdož jsú co rozumného
sepsavše po sobě zuostavili a nám jako grunt
vymetavše stavěti počali, nám zuostavivše všecky
k stavění nástroje i nádobí. A protož uvažme se, 6
leniví, v díla hotová a něco také k vobecnému
dobrému k lidskému prospěchu. Ale sparajme, 1
abychom potomkom naším, kteříž snad
pracovitější budu, krásného díla nám i jim ot
slavných mužuov odešlého nezapustili. A tak,
poněvadž osob nemuožem, ale jména svá
abychom potomkom zuostavili, když těla naše
s prstí smíšena budu, jméno a památka naše skrze
múdrost písem, aby s nimi zuostanúc živa byla,
jako předkové otcové naši těmi věcmi až do
dneška s námi a mezi námi živi jsú. A aby nám
takovými věcmi na tomto světě nesmrtedlnost
půjčena byla, jestliže co dobrého a užitečného po
sobě zuostavíme, tak, aby jména naše po mnoho
stech a tisícech letech mohla vpravdě slavně
pamatována býti . . .
trh materiálu
(fol. 4v) O arseniku 1a a jiných věcí co zač kupíš.
Libru 2 arseniku za 2 1/2 groše aneb vybraného za
3 groše, Tartaru 3 libra za 5 denárů, vezmi toho 2
libře. Cineres clavilatas, waydyš 4 libru za 5
halířuov, vezmi jeho 6 liber. Plechy měděné, libra
mědi za 2 groše a libra mědi činí na váze 2 hřivně.
Vezmi měděné plechy jakož víš, a ty tak zkrájej...
5
(fol. 5) Vezmi arseniku, německy rauškil 6 ježto
jest dobře červený, a tenť prodávají v krámích
mezi jinými barvami...
Uvedené pasáže dokládají rozvinutý
a stabilizovaný trh materiály u nás. Starší zmínky
shromáždil již Adalbert Wrany 7 připomeňme pro
14. století u nás doložený trh evropské borytové
modři (vejt, Waid); dovozové barvy dokládají
záznamy pražského Týnského dvora (Ungeltu)
z roku 1388. Srv. též zmínku Rodovského, fol.
172, o nákupní ceně měděnky.
základní procesy
(fol. 18v-19) O připravování těl znamenaj. Po
naučení čtyř duchuov o připravovaní těl toto
naučení jest. Zajisté máš věděti, že připravování
těl běží podle čtyř obyčejuov, z nichžto první jest
kalcinování 8 aby byli zděláni na vápno nebo na
prach. Druhé zetření a napájení jich na kameni,
a drobnější-li a ušlechtilejší-li strany jich
a hotovější k rozpuštění. Třetí rozpuštění jich
v vodu a čtvrté těch vod stvrzení v kámen. A kdož
neumí toho obyčeje již psaného, blúdíť jako slepý
na cestě a jako ten kdož by chtěl stříleti bez tětivy.
Protož na ty věci pilně pomysli.
Rozmělnění pevné látky na prach (případné její
vypražení), tření na kameni se smáčedlem,
»rozpuštění« v pojidle a vytvrzení vyschnutím –
to jsou základní procesy společné i přípravě barev
a malbě. Připomeňme ještě sublimaci
auripigmentu nebo destilaci balzámů, abychom
pochopili, že teoretický základ výtvarné
technologii poskytla právě alchymie.
sal alkali
(fol. 6v-8) Sal alkali 9 takto máš dělati. Vezmi
libru nebo dvě neb což se zdá cineres klavolatas,
waydyš německy, česky lesní popel* a to dobře
ztlučeš v moždíři a proseješ skrze sítko a schováš.
Potom vezmi dvakrát tolik nehašeného vápna
ježto jest dobře spálené, a také bez moždíře
ztlučeš a to ztluka schovajž. A měj pak nějakú
kadečku nebo tuňku 10, a když bude vody nalita
asa se 11 džber pivovarský neb se dva, vespiž 12
v tu vodu nehašeného vápna jako hlava zvící
kamene 13 toho vajdyše a ztluč jej dobře a pópela
obecného aspoň věrtel vespi. Nechť tak stojí dva
neb tři dni, ale první a druhý den často míšej
a hýbaj to vápno s popelem, a tepruov třetí den
nechť se ustojí, a to cožť nahoře ostane čistého,
zbeř to čtvrtý den v nějaký hrnec, a schovaj tu
vodu a ten lúh, kdyžť bude potřebí. Suoi alkali
takto učiníš. Vezmi v čistý hrnec v veliký toho
jistého luhu, ježtos jej učinil z vápna a z popela,
coť se zdá najvíc. Vezmi pak onoho prachu, ježtos
nadělal z lesního popela, z vajdyše, a toliko vápna
nehašeného a vlož to spolu v ten luh dříve
učiněný, prve však vlož vápno, a potom pak hned
ten prach z lesného popela, nech ať tak sám v sobě
kyše spolu za hodinu. Potom kaž to dobře smíšeti
spolu a to čtyřikrát neb pětkrát přes den a to
nechaj toho státi za tři dni, vždy tak často míšeje.
V čtvrtý den nechť se ustojí dočista a okus prstem
na jazyku, prudko-li bude a pak šlí to, což jest
čistého nahoře zuostalo v nějaký kotel neveliký
v deset neb ve dvanácte pinet, 14 přistaviž jej
k ohni nebo jej vstav na dříví, ježto kotlové na
něm stávají, dajž mu oheň z třesk a z uhle ať vře
tři neb čtyři hodiny nic jiného nepřilévaje a nech
tak dlúho vře, ažť toho luhu málo v kotle ostane.
A když chceš zvěděti dobře-li jest ta materia
kdyžť vře, vezma to dřevce, ježto jím tu materii
mísíš, vezmiž krápět nebo dva ať na nehet ukane,
15 a ne příliš horce; jestliže se spolu drží ta
materia jako olej a nerozleje se a zdá se mastná,
tehdyť jest dobře, a když dobře bude, ohledaj
jazykem na tom což jest na nehte -jestli prudko,
odejmi a schovaj v čistém sklenném hrnku nebo
v sklenici, ažť bucle toho potřebí. A ta mateří jest
něco černá, nedotýkej se jí holýma rukama
mnoho, nebť projídá ruce i železo. A pomni, když
budeš tu alkali vařiti v kotlů jakos slyšel, aby měl
nějaké dřevo, aby tu mateří často míšel, když by
chtěla kypěti. Neb když jí dáš veliký oheň, takť
bude velmi vříti, že by vykypěla a pakli budeš
chtíti studenu vodu zaliti a to kypění staviti,
vezmiž toho lúhu ježto zuostal v kadečce aneb
toho, ježtos z něho vařil to alkali a žali tím,
nebudeť to škoditi. A tak věz, když budeš vařiti,
aby vařil v kotlíku a uhle aby bylo z tříštěk 15a z
obecného ohně, jakoby ryby vařiti chtěl a to alkali
budeš míti k tomu cožť jest třeba.
(fol. 25v) Kterak má býti alkali. Vezmi popela
duhového což muožeš najvíce nebo vajdyše a zetři
dobře a drobně. A vezmi tolikéž vápna
nehašeného a směs spolu s octem a vezmi plátno
hrubé a silné vlož je na nějaký čber veliký a na to
naspi 12 toho popela s vápnem smíšeného a nalí
na to octa, což muož plátno snésti. A pak nalí na
to vody horké jako var. Nechť se tak cedí a ustojí
jako luh. Potom opět nalí jiné vody na to a tak
dlúho čiň, do níž 16 vší horkosti z toho popela
a vápna nevytáhneš. Potom vyvrž to luože s tím
popelem a  vápnem vetchým a naspi jiného, vše
tak čině jako prve. A když budeš míti té vody
dosti, nech ať se ustojí v tom čbeře. Ale lépeť by
bylo, by se v kotle ustálo, v němž potom máš
vanti, doníž se všecka neztratí a nedá z sebe páry
ani dýmu, nechžť ustydne a budeť kámen tvrdý.
Ten ztluč a vlož v hrnec až do pólu hrnce a přistav
hrnec k ohni tak navařený. A učiň najprve ohník
malý, ažť jako v ráji hřáti bude. Potom daj lepší
oheň, až se vešken hrnec rdíti bude a poběhne
a rozpustí se jako vosk. Potom pojma kleštěmi
železnými hrnec vložíš spěšně do jiného hrnce,
věda, že zmeškáš-li tím vylitím, že potom nebudeš
moci vylíti neboť velmi brzo ztvrdne, a tak budeš
míti suoi alkali bílú, kterúžto vlož v nádobí
polévaném v místě teplém a suchém neb v vlhce
rozpustili by se v vodu 17.
1 sparajme – snad »starajme«, tj. snažme se
1a arsenik synonymum pro auripigment a realgar
arsenic synonym for auripigment and realgar
2 Česká libra, platná po celý středověk až do r.
1764, měřila přibližně půl kilogramu (rozpětí se
udává od 0,513 clo 0;514 kg). Czech pound (valid
until 1764): 0,513-0,514 kg,
3 tartar arabský název pro vinný kámen (kyselý
vínan draselný). Od 11. stol. se vyskytuje
v literatuře i s latini/ovánými koncovkami -us
nebo -um. V Čechách se užívaly rovněž názvy
vinštíř nebo vajnštejn, vajnštán, vynštejn (z
německého Weinstein).
4 cineres clavilatas (c. clavellata, klavolatas),
doslova v překladu »tlučený popel«, základní
alkálie, užívaná pro čištění (mytí) od mastnot.
Přečišťováním vznikaly alkalické soli pro výrobu
mýdel, použitelné i pro emulga či lejů a vosků. Ve
středověku bylo obvyklé uvádět latinský a český
název za sebou, jako i dnes v chemii následuje
vzorec za slovním označením. Wajdyš (vajclyš) je
však na následujícím listu (fol. 6v) označen jako
název německý, česky »lesní popel«. Na fol. 25v
pak je výslovně řečeno »vezmi popela dubového
nebo vajdyše«. /dá se tedy, že vajdyš (cineres
clav.) byl obecnějším označením vybraný popel
dubový obsahující vyšší procento vápníku byl
přednostně užíván pro tavbu skla. Hlavní složkou
lesních popelů byla potaš, uhličitan draselný
K2CO3. Srv. pozn. 9
5 příprava na výrobu měděnky (preparation for
verdigris see fol. 13)
6 rauškil – Rauschgelb, zde realgar in this case
arsenic is meant as realgar only
7 Adalbert Wrany, Geschichte der Chemie und auf
der chemischen Gründlage beruhenden Betrieben
in Böhmen, Praha 1902; viz zejména str., 155–162
8 Termín »kalcinování«, tj. »zvápnění« vychází
z přímé zkušenosti pálení vápna. Ustálila se
představa, že jakákoliv látka může být převedena
na vápno, proto se hovořilo i o »vápnech kovu«.
9 Pro vysvětlení citujme J. Koraná (Dějiny
techniky v Československu do konce 18. století,
Praha 1974, str. 150): »Popel ze dřeva se
vyluhoval a získaný louh odpařoval. Takto vzniklá
černá potaš s  obsahem organických látek byla
patrně vypálena či kalcinována, aby byla
vyčištěna. Další čištění bylo prováděno
překrystalizováním a dalším vypálením. Nejčistší
potaš se vyráběla pálením vinného kamene.«
10 tuna staročesky označovala bečku nebo sud;
tunka je zdrobnělina »malý sud«
11 asa se – asi jako
12 vespi, vespiž – vsýpej; podobně naspi, naspiž –
nasyp
13 hlava velikosti kamene; kámen byl jednotkou
hmotnosti /1 kámen = 20 liber, tj. přibližně 10 kg
»The stone« was a measure of weight / 1 stone =
20 Ibs, i.e. roughly 10 kg
14 pinet pint; pinta jako objemová jednotka měřila
přibližně 1,9 l (používal se i název »máz«)
15 třesk - třísek, též »tříštěk«
15a ukane - ukápne
16 doníž, donížť – dokud
17 Čistá sůl alkali je silně hygroskopická; srv.
voda ostrá z tartaru - následující recept.
18 kalkus – vápenný louh
19 strana, stránka – díl, část; s některakú stránku:
s trochou
20 jemná sůl
21 olej – často ve významu »tekutý stav látky«
22 ži – žíhej
23 zatkajž – uzavři, zaklop
24 oleum tartari – olej tartarový, viz pozn. 21
25 bláto moudrosti – lutum sapientiae – druh
tmelu; viz následující recept a pozn. 42
26 kalcinační, vypalovací pec (kamínka)
27 Atramentum znamená latinsky inkoust,
barvidlo, černidlo. Terminologicky u alchymistů
dochází ke spojení významů »barvení«
a »smáčení« (tingere)
28 Daniel V. Thompson, The Materials of
Medieval Painting, London 1936, s. 153
29 Ve většině evropských jazyků, včetně
středověké češtiny, alun (alaun, alumen apod.)
znamená kamenec
30 Jan Kořán, Nerostné suroviny; in: Dějiny
techniky - viz pozn. 9. s. 250
31 poras, puras, puris, boras, později již borax.
Tetraboritan sodný, názvoslovně od porasu
odvozený, měl, jak svědčí alchymické recepty,
odlišné složení.

32 Otakar Zachar, Sůl porasová (Další specifikace
alchymických těl), časopis pro průmysl chemický
XI (1901) s. 308 – 310
33 Alchymické názvosloví rozlišovalo sal
commune (obyčejná sůl) a sal preparátům
(preparovaná, přečištěná sůl). Popis čištění
(plavení, filtrování, rozpouštění a rekrystalizace)
obsahuje recept Knížek menších fol. 12v.
34 Sůl armoniacká, sal armoniac, obsahující
chlorid i dusičnan amonný, se připravovala
zpracováním močoviny a dalších látek; doloženo
je též dovážené „armoniacum", označující někdy
i pryskyřici.
35 patrně »dštin dětinských«, tedy dětské moči,
méně zapáchající
36 střed, strda nebo strdie – medový plást
37 Alegorickou formou je popsána funkce tavidla
kovů. Duchy – unikající (sublimující) látky,
alchymicky činné – na rozdíl od »těl«, což jsou
kovy, jimž odpovídají planetární symboly.
38 šestý díl
39 vysvětlení podává Zachar, viz pozn. 32; jde
o zvláštní druh filtrace přepouštením roztoku přes
plsť, zprvu ponořenou a postupně vyzvedávanou.
40 židkú – řídkú
41 čest – část
K receptům »Knížek menších« je třeba připojit
vysvětlení Mattioliho herbáře (II/XLV1/141): »O
Káli. Káli Maurytánové jmenují bylinku mořskau,
z níž popela v sklenných hutích užívají k vyčištění
skla, aby prohledací bylo. Dělají z něho i sůl, Sal
Alkali řečenau... Užívá se smíšený s kamením
potlučeným k rozpauštění a šmelcování skla.
Dělají z něho velmi prudký lauh, k němuž
přidadaut oleje, strojí z něho mejdlo.«
Mattioliho svědectví dokládá původ jednoho ze
základních chemických pojmů – »alkálie« – opět
z arabštiny (al kálí); zároveň potvrzuje zámořský
původ hlavní přísady benátského skla. Sal alkali
z lesního popela 4 byla náhražkou vzácnější soli
dovážené.
voda ostrá
(fol. 49-49v) O vodě ostré a o jejím bělením. Voda
ostrá tímto obyčejem bývá. Vezmi moc dětinský
opěněný a ocet dobrý, v kterémžto dvém nech
vřeti cineres klavelatas, vajdyš ztlučený a vápno
živé neb nehašené, donížť 16 třetí strana 19
nezmizí. A když se ten kalkus učistí, slij doluov
z kvasnic a schovaj, donížť potřebí nebude.
Opět o vodě ostré. Item vezmi tartaru3 od bílého
vína a polož jej v nějaké skořepině podluhovaté
s některakú stránku 19 salis jemné 20 a ži 22 jej
v ohni silném, donížť nezběle a neslije se. Potom
ztluč jej na prach a vespi v pytlík, ať jest vezpod
úzký, a pověs v místě vlhkém a studeném
a potečeť voda čistá a ostrá.
vinný kámen
(Jol. 5-5v) O tartaru 3 a oleji jeho kterak máš
dělati. Olej 21 tartarový, totiž vynštajnový takto
učiníš. Vezmi vynštejnu libru, ztluč jej dobře
v moždíři a potom dobře prosej skrze sítko. A
když z toho bude prach, vezma hrnek, jakož jsem
pravil, obmazaný a dobře vysušený, naspižl2 toho
prachu plný hrnek, neb čožť se zdá, zatkajž 23 jej
pokličkau a nezamazuj hrnka, jedné tak zavři,
vstaviž v horké uhle. Přiklaď ten hrnek horkým
uhlím dobrým, ať se tím pálí a kalcinuje 8 a ať se
pálí v dobrém uhlí, dokudž nebude bílá materia.
Neboť prve bude černá, a když tehdy bude dobře,
budeť bílá, a když již bude bílá, výřími hrnek ven
a daj tam tomu prachu ustydnuti, a když ustydne,
ztluka jej ihned v moždíři, vespiž12 jej v čistý
pytlík plátěný velmi tenký, pověsiž jej do pivnice
nebo do vlhkosti a podstav medenici neb něco
sklenného, a což z toho prachu vyteče, toť slově
oleum tartari 24, a to schovej k své potřebě.
(fol. 13-13 13) O připravování tartaru. Vezmi
tartaru vajnštynu bílého hrubého neb červeného
a vespi v hrnec a přikrý pokličku a  obmaž blátem
múdrosti 25 velmi dobře a vlož do kamének
kalcinování 26 a daj oheň najprv lehký za tři
hodiny, potom silnější, tak že se bude hrnek rdíti
a tak nechaj hrnka s mateří státi přes celý den
a celu noc. Avšak varuj se ať se nesle, (?) rozpustí
se velikým ohněm, potom nech ažť ustydne,
vynmiž ven z hrnka a budeš míti atramentum
červený 27 kterýžto slově květ atramentový 27
a ten schovaj. A kdyžť se rozpustí v vodu, tehdyť
se jím barví a červení duchové i těla barvu vezmu.
Ale věz, že atrament zelený jest lepší.
Atramentem nebo tinkturou se rozumí látka
prostředkující (iniciátor, katalyzátor) určitou
přeměnu, k níž dochází v procesu smáčení
(tingování). Zelené atramenty vznikaly s mědí.
Thompson předpokládá, že tartarový olej se
uplatňoval při výrobě umělých měďnatých modří
28
kamenec
(fol. 13) O připravení ałunu 29 Vezmi ałunu což
chceš, vlož v čistý, v nový hrnec do pólu neb
méně, neb což chceš, a přikryj hrnec velmi dobře;
obmaže blátem múdrosti 25 a vstav do pecky
kalcinování 26 a daj najprv oheň malý, potom
silný ažť se bude hrnec rdíti. A nech tak státi na
takovém ohni přes celý den. Potom sejmi doluov
a nech ažť stydne. A když ustydne, otevři hrnec
a nalezneš alun bělejší nežli sníh, kterýžto schovaj
nebo z něho bývá voda každému elixie bílému,
totiž těstu.
Do 15. století se užívalo v Evropě převážně
kamence dovozového (z Egypta, Malé Asie
a Jemenu). Nejstarší zmínka o našem domácím
kamenci připomíná kamencovou studnici
u Malých Přílep. M) Kamenec byl, jak dokládají
zejména recepty Štrasburského rukopisu,
nepostradatelnou součástí barev iluminovaných
rukopisů a v barvířství vůbec.
porasová sůl
(fol 10-10v) Znamenaj o porasovi 31. Vezmi
jednu libru soli obecnej připravené, ježto slově sál
preparátům 33. Rozpusť tu suol v jedné libře
sladké vody tekuté. Potom vezmi soli armoniatské
34 1 libru a vlož v jednu libru mléka kyselého,
totiž v syrovátku a třetí stránku té soli, kterúž jsi
v sladké vodě rozpustil, vlož v jednu libru štin
dětinských 35 a ty všecky věci spolu směs
v polulibří strdi přepuštěné 36. A když to učiníš
a spolu smísíš, jakožť jsem pověděl, vložíš to
všecko v jeden hrnek polévaný a přikryje, vstaviž
v koňský hnuoj. A nechaj tam státi za sedm dní
a potom procede tu mateří, stvrď jí, vaře na
lehkém ohni v malém kotlíku, donížť nebude jako
kámen, kterýžto kámen zdržuje všecky duchy
v ohni a přivodí všecky prachy těl v podstatu
jednu spojuje svú mocí 37.
(fol 10v-11) Opět o porasovi jiným obyčejem. -
Vezmi- tartaru tvrdého nekalcinovaného jednu
libru nebo dvě, a zetři nebo ztluč jej na prach
a prosej skrze husté sítko a vlož do kotlíka nebo
na pánvičku měděnu, a přilož k tomu šestú stranu
38 soli obecné a vař za puoi dne a rozpustíť se.
Ale vody ať jest to dvé, což jest tartaru a sou
a potom nechaj ať zstydne a polož do medenice
k vyčištění po okrajku 39 a ať bude beze všeho
kalu. A tak tu vodu vař, ažť se stvrdí a budeš míti
poras bez pochybení.
Porasová sůl, poras, hýla využívána především
jako tavidlo kovů; uplatňovala se i v řadě dalších
procesů (např. rozpouštění některých pryskyřic)
jako slabá zásada ve funkci nynějšího boraxu,
jemuž dala jméno (poras -boras sal borax) 32.
vaječné vápno
(fol. 49v) O vápnu vaječném. Vezmi skořepiny
vaječném vlož do vody slané přes den a přes noc,
a umyj je a učisť velmi dobře vysuš. Potom pak to
nádobí v jiném zvláštním nádobím majícím pět
děr v kamničkách 26 dnem i nocí suš, ažť bude
vápno.
Četné středověké recepty doporučují využití
vaječného vápna při přípravě pigmentů. V
některých případech vaječné vápno skutečně
vstupovalo do reakce s barvicí solí, jak dokládá
Thompson 28.
keramický tmel (»bláto moudrosti«)
(fol. 4-4v) Tuto znamenaj, kterak máš dělati lutum
sapientie, bláto múdrosti. Vezmi najprv čisté blíny
a dobré, kterúž by najlepsi mohl míti. Aneb té
hlíny, kterúž zámečníci mívají, když co chtí
spojovati a ztluč ji dobře v moždíři a potom prosej
skrze sítko jako muku. A když jí máš což chceš,
vezmiž jí cožť se zdá, nalej na ní čisté vody a učiň
jí jako těsto nepříliš hustú ani příliš židkú 40. A
když jí tak uděláš jako těsto, tehdy vezmi
koňských lajn jako třetí čest 41 k té hlíně. A
vezmi lajna nová a smíš je s tau hlínau a potom
vezmi vosířižkuov od sukna u postřihačuov a 
vmíšej je dobře v tu hlinu, ať jich nebude dobře
znáti. Potom vezmi sklo v moždíři dobře
roztlučené, a skrze sítko prošité, ten pak prach
sklenný vezmi a přimis jej k té hlíně, a tak ty věci
všecky s tau hlínu smíš dobře...
Tmelů, nazývaných lutum sapientiae 42 existovala
celá řada; hlavní funkcí bylo zatmelit neprodyšně
nádobu tak, aby se tmel neuvolnil ani ve vysokém
žáru. Proto vláknitá výplň jílovité hmoty pro první
stadium (vysušovací), zároveň však i skleněné
plnivo pro zatavení vypalováním. Alchymická
praxe tu navazuje na nejstarší stavební a výtvarné
techniky, které se ostatně u dřevěných staveb nebo
dřevěných detailů konstrukcí zachovaly až do 19.
století (např. výplně mezi trámy a hrázděním).
olověná běloba
(fol. 71 v-72) Tuto o plejvajsu 43 výborném.
Tímto obyčejem bude lepší nežli z vocta.
Znamenaj vezma olova a skalcinuj 8 je v prach
čistý, potom ten prach tři v pánvi a vody naň
nalévaje. A cožť se jím voda skalí, slévajž ten kal
dolův a toho tak dlúho tření a nalévání vody čiň,
až k vodě žádný kal zdvihati se nebude. Toho pak
volova, což v pánvi pod vodu zuostalo, schovaj ku
potom. Též pak vody kalné, kterús sléval, nech ať
se ustojí a usadí a potom pak tiše sleš 44 vodu
cistu z něho doluov a prach vysuš. A zvaž, jestli to
5 1/2 stran 45, vezmi k němu alunu 1 1/2 strany 19
pakliť jest ho puol kamene 13 vezmi alunu 2 libře
k němu, pak týž alun rozpusť vodu teplu což muož
voda snésti. Dajž tu vodu na ten prach a smíšej
dobře. Potom učiň voheň dřívím lipovým, dajž
s tu nádobu na týž oheň a vždy míšej, až právě
z něho všecka humielitas 46 vejde 47 a prach čistý
suchý ostane. Potom jí vezmi a zetři a zsej 48
sítkem hustým. A potom ten prach claj zase v tuž
nádobu a vstav na týž oheň, calcinuj a časem
zamichuj 49, a tak čiň dvanáct hodin. Ten plejvajs
převýší všecky jiné plejvajsy a nic jsú proti němu
svú bělostí.
(fol. 80v-81) Item o plajvajsu. 13 Vezmi kámen
Saturnu 50 a rozpustě jí nalíž čahnú dlúhých 51 do
formy, špunt hoblem vyšpuntuje. Potom rozkuje
tence, ať jsú všickni cieli jednostajne, 52 potom
sehniž 53 každý na dvě, ať stojí ruozno, co by
mohl volně palec mezi ně včiniti. 54 Totiž naskrze
od sehnutí až k koncuom. Item mějž pak pánví
několik hliněných tak širokých, ať by mohly
svrchu psané čahny" v nich na přec 56 ležeti, totiž
vnitř. Item kaž udělati do každé pánve obruček
dřevěný bílý, ostruhaný ať jest v prostředku
pánve, vnitř, totiž mezi kraji a dnem pánve té.
Potom nalej v pánev octa velmi lítéhopivnébo tak
mnoho, ať obručku ocet nedosahá o dobrý palec
a potom klad svrchu psané čany 57 na ty obručky
a ať hustě neleží, ať muože mezi ně palec volně
včiniti všudy. A muožliť pro přikrytí pánvy, klaď
na přec56 na ty čany jiné čany, potom příloze
členky 58 k tomu vhodnými ty pánve zamaziž
cistu hlinú, ať to pruoduchu žádného nemá
a vystavujž na teple slunci, neb do horkého hnoje.
Jestliť slunce není, po třech dnech otevři pánve
a smítaj plejvajs a vloze zase zavři též a nech státi
na slunci. Tak čiň, dokudž těch čanú stává. Item
potom jí purguj 59 účine luh z popela révy 60
a (flusuj) 61 a s tím luhem v  pánvi polévané tři
a doluov vodu nečistů bez plajvajsu a potom opět
vymý samu čistú vodu třikrát. Juž pak ji s vodu
rozlí do malých pánviček, a kdyžť se ustojí, slí
vodu a plajvajs vysuš.
měďnaté soli
(fol. 13) ...Znamenaj, praví mistr Hermes 62, že
bude-li měď posuta 63 neboli pokropena
solíalunovú29 a pověšena nad voctem neb nad
močem dětinským obého pokolení, obrátí je
v zelenost. Pakli je pověsíš nad jahodkami
vinnými, 64 obrátíť se v najlepsi barvu, a to samú
párú vinnau.
Část receptu »O připravení alunu«. Použití moči
vedle octa odráží zkušenost, že amoniakáty
měďnatých solí bývají často stálejší, než příslušné
jednoduché soli. Kamenec rovněž působí jako
stabilizátor vzniklého barviva, tak jako
i u rostlinných barviv pro knižní malbu.
(fol. 13v) O dělení zelené mědi a o jejím
červeněni. To takto učiníš. Vezmi plesky měděné
65 a pověs je v některém hrnci, naleje vezpod
lítého octa, přikryj svrchu hrnec některakú ruchů
66 a tu pokličku dobře hlinú obmaž, ať nikudy
nemuož pruoduchu míti, a nech tak státi za tři
aneb za čtyři neděle a potom otevra, nalezne anoť
se plechuov přidrží a to pilně doluov ostruž, a to
tak ďlúho čiň, dokudž ti plechové nesejdú a toho
zeleného dosti míti budeš. Potom vezma toho žele
67 z mědi, kalcinuj je, všecko též účine jako
atramentu 27 a budeť barva červená, kteráž se
nikdy neskazí. A když se rozplyne s vodu, kterúž
se barví a červení duchové i těla a onať jest jedno
zdržení duchuov a jest v ní mnoho skrytých věcí.
Recept byl v minulosti komentován jako v závěru
nesrozumitelný nebo považován za chybný opis.
Lze však uvažovat o přeměně zeleného octanu
měďnatého (ztrátou kyslíku a vody při
kalcinování) v oxid měďný CU2O, který ve vodě
skutečně červená. Oxid měďný se skutečně
používal k barvení skla na červeno. Zároveň je
třeba připomenout, že též čistý oxid měďhaty
(CuO), černá amorfní látka, je schopen podle
okolností barvit sklo zeleně, modře nebo rubínově
- což potvrzuje popisovanou funkci „měděného
atramentu".
42 »lutum« latinsky znamená hlínu, bláto, bývalo
též používáno ve významu »tmel«
43 pleyweys, plejvajs, plajvajs, plejvaz olověná
běloba, od něm. Bleiweiss
44 sléš – slejž, slij
45 čtení počtu dílů zde není zcela jisté
46 humiditas (lat.) – vlhkost
47 vejde – vyjde
48 zsej – prosej
49 zamiechuj – pomíchávej
50 Saturn v alch. symbolice znamená olovo
Saturn in alchemists' symbolism referred to lead
51 čahny, čahúny zde: odlitky dlouhého tvaru
52 jedné délky
53 sehníž – ohni
54 včiniti – vložit, vsunout
55 czaliny – snad: šaliny, ve významu »výkovky«
(bité, šalované)
56 na přeč – napříč
57 čany – lze rozumět asi takto: V karetní hře
o peníze se používala tenká dřívka »čany« pro
výpočet výhry. Rozkované čahúny (dlouhé
odlitky) se podobaly karetním čanům.
58 denky – dna; zde: poklice
59 purguj – pročišťuj
60 srv. výroba »sladkého louhu« u Anselma de
Boodt, TECHNOLOGIA AR TIS l, s. 113 (Cp.
the production of »sweet lye by Anselm de
Boodt«, T.ARTIS 1, p. 113)
61 flusuj (fflusuj) – svlažuj, od něm. Fluss řeka,
proud vody
62 Hermes Trismegistos, mýtická autorita
alchymistů Hermes Trismegistos, the mythical
authority of the alchemists
63 posuta – posypána
64 jahodka – plod vůbec; zde: nad vinnými hrozny
65 plešky – plíšky
66 rúcha – plátno, hadříček
67 zele – zeleň, lektvar
klejt, olověná běloba a vizmut
(fol. 340v-341) Item kterak se dělá klejt aneb
Cerusa Cydar. Vezmi jej a rozpusť velikým
(vgleczku?) a naber ho na lžíci železnau a vrz jej
do veliké měděnice 69 široké aneb na kámen
mramorový i  budau plechy tak veliké jako lžíce
a potom je skrájej po tvé vůli i polož je do nějaké
nádoby aneb do pytlíku do vinných kvasnic aneb
do vocta, jestliť nebude potřebí umejvati za vosme
nebo za 14 dní a potom výříma uměj, ale z vocta
nejní potřeba umejvati, ale tak dlauho čiň nad
voctem zavěšuje jeho plesky 65, a tak až dosti
toho míti budeš. A tím způsobem se dělá
i z Markazity květ 70 jako o květu Cydar je
oznámeno, ale nejni potřebí, jestliže chceš. Nebo
Markazyta, to jest vizmut, tře se syrová jako sklo,
ale květ její jest užitečnější k umění, nebo z jeho
květu může bejti tinktura bílá či červená tingující
všeckna těla, ale ne takovú krásau jako Cydar. A
tato slovu dosti jsau pověděna o vytažení (...?).
Klejt (litargirum, něm. Glätte) je jednou z variant
kysličníku olovnatého PbO. »Zlatým klejtem«
býval nazýván masikot, »stříbrný klejt« byl
používán především jako sikativ do laků nebo pro
mordenty olejového zlacení 71. Olovnatá běloba
(cerusa) má jiné složení – recept popisuje její
výrobu. Text receptu prozrazuje neznalost
podstaty materiálů a směšování názvů. Zajímavá
je však zmínka o vizmutu – markazitu (jako
markazit se rozuměly nejrůznější rudy i kyzy),
jehož užití jako pigmentu i líčidla je od 16. století
doloženo. Jak dosvědčuje Wrany, 72 nejstarší
zmínky o vizmutu pocházejí z Čech, ve spojitosti
s těžbou v Krušnohoří. Harleyová 73 připomíná,
že vizmut byl zpočátku zaměňován s olovem,
cínem nebo antimonem, jak dosvědčuje i Agricola
(»bisemutum« nebo »plumbum cinereum«).
(fol. 144) Duch Utargi – Znej moc ducha Utargi.
Směs ten s vostrým sklem, v tygli... 74 malé nech,
drž ohněm vhodným. Stvrdneť se sklo, a bude
štrych dobrý míti.
Recept na olovnaté sklo, napodobující přírodní
křišťál. Alchymisté si připravovali sami řadu
skleněných nádob k pokusům; Hieronymus
Brunschwig ve svém díle »Liber de arte distillandi
de simplicibus« (Strasburk 1500) několikrát chválí
české destilační křivule a baňky a dává jim
přednost před benátskými 75.
měďnaté soli
(fol 176V-177) Krunšpát 76. Vezmi mědi, spiłuj
77 ji dobře, ale prve ať jest právě čistá. I rozpusť
sůl armoniackou v urine 78 ustálé staré obhustivé
79 Svlažujž ty drtiny a rozestra na prkně, čistě suš
sluncem. A opět suché svlaž a opět usuš, a tak
v což ať se v prach krunšpátu všeckno obrátí.
Item jinač plechy měděný, a na to pospil sůl staré
spálené uriny, to zavěs (nad ocet nedystilovaný)
nad voctem nedystilovaným, zamaže a vysuše,
nechýž 80 v vlažném teple za 14 dní státi,
a strauhej ji dolův, učiň jako prve, a tak až ho
dosti míti budeš.
1. varianta: vzniká pouze amoniakát
2. varianta: vzniká kombinace amoniakátu
s octanem
(fol. 222) Krokum 81 mědi. Item crocum neb
kupršlák 82 z mědi takto se dělá: vezmi plechy
měděné učištěné 83, uhašujiž je rozpálené vždy
v urine 78 z vína, a to tak dlúho, až se všeckny
vvokuje neb v prach obrátí. Potom je vysuš a zetři
84 ušlechtile, napájejíž ten prach octem lítým
poněkolikrát vysušujíc a napájejíc. Naposledy
kalcinuj v reberbáři 85 za celý den. I učiňiž též
jako prve, třením, napájením a sušením, jako prve
kalcinuj potřikrát, pakli chceš víc, nic neuškodíš,
léčby polepšíš. A tak budeš míti výborný krokům
z  mědi, a někteří hasí měď v octě, v němž jest
drobet armoniaku rozpuštěno, a jest věc
gruntovnější.
Ve smyslu komentáře k prvnímu receptu (Knížky
menší, fol. 13) výpověď tohoto receptu potvrzuje
vědomí o stabilnější (»gruntovnější«) vazbě
octanu s amoniakátem.
(fol. 172-172v) Zelenost pěkná. Vezmi dobrý
dystilovaný vinný ocet, daj do něho měděnky86
jak mnoho chceš, nech, ať z něho ocet zelenost
vytáhne. A vytáhneť ocet pátau bytnost 87
z měděnky velmi pěknau; chceš-li jí ještě pěknější
míti, přidej drobet amoniaku a budeť tak pěkná,
jako nejpěknější lazaur 88. Bude-li za 1 noc
hnojena, tehdy stáhni ocet skrze alembik, však
toliko do polovice, potom nech státi v místě
studeném, a vystřelí se křišťalkové 89. Sceď ocet
dolův, křišťalky vlož na papír, a nech ať na větru
vyschnau, a dadíť 90 za 1 loth 91 rádi 1 fl. 92
Poněkud nejasný popis; dokládá však, že
alchymisté si též vydělávali výrobou nebo
přečišťováním měděnky pro malířské (natěračské)
pužití.
(fol. 219v-220) Zelenost z měděnky 86 vytáhnutí.
Tento kus 93 dal mi pan Matauš Kryblinn malíř,
jak se má z měděnky zelenost vytáhnuti,
a vytahuje se takto: Vezmi měděnky 1 díl
a vinného kamene (tartaru) půl dílu, zetři každé
obzvláště, potom smíšejiž 94 tn spolu na subtilný
prach. Dej do sklenice široké, nalí na to vody
čisté, zamíchujiž 94 dobře, nech ať se ustojí. A
když se všeckny feres 95 na dno usadí, slejž vodu
dolův pěkně, aby kalu nic nesešlo, do čisté též
široké sklenice, do které by mohl rukau všáhnautí,
nech ji tak na slunci neb na vokně státi, a vystřelíť
se knšťalkové pěkní prohlídnutí, ty schovej, neb
jest jednau tejností velikau 96. Tato voda slitá také
se hodí, protož ji schovej; pakli chceš, můžeš tu
vodu zelenu vyvaporovati 97 a zůstaneť na dně
pěkný a vyčištěný krumšpát, a toť jest měděné
esentie 98 krumšpátu.
68 cerusa – lat. označení olověné běli
69 měděnice – měděná nádoba
70 květy nerostů – krystaly, výkvěty solí apod.
»flowers« of minerals – crystals, efflorescences of
salts etc. The second term was derived directly
from alchemists' terminology!
71 T. Sadziak, Klejowe i olejne prace pozlotnicze
(Biblioteka Muzealnictwa), Warszawa 1981, s. 26
72 Wrany, viz pozn. 7, s. 131-133
73 Rosamond D. Harley, Artists' Pigments c.
1600-1835, Butterworths, London 1970, s. 162
74 dierczniky (?)
75 Karel Hetteš, Sklářství, in: Dějiny techniky
v Československu do konce 18. století, Praha
1974, s. 260
76 Krumšpát, krunšpát, grunšpát, grušpát –
měděnka; název pochází patrně z němčiny –
Grünspan. Souvisí snad též s něm. názvem »spát«
pro živce, tj. větrající horniny (vystižení významu
»zelená koroze«, »zelený rozklad«)
In the original both the alchemic sign and the term
»krumšpát« is used, derived probably from
German Grünspan. Asa variety of recipes show,
the term »krumšpát« is probably more general
than »verdigris«.
77 spiłuj – nastrouhej
78 urina – moč
79 obhustivé – zhoustlé (po odpaření)

80 nechýž – nechejž
81 krokům, crocum (lat.) – květ; viz pozn. 70
crocum (Lat.) here in the meaning »flower«; see
note 70
82 kupršlák – z něm. Kupferschlag – okuje
z mědi; zde ve významu »drť«, tedy i krystalky
92 učištěné – vyčištěné
84 zetři – tri, utři; ušlechtile – jemně
85 kalcinuj v reberbáři – viz pozn. 8 a 26
86 Rodovský často namísto slovního názvu užívá
alchymické značky; v těchto případech
nahrazujeme značku nynějším názvem, tj. zde
měděnka.
87 pátau bytnost – kvintesenci, ve smyslu »to
nejlepší«, co je nad čtyři obvyklé bytnosti (stavy)
88 lazaur – modř (lazur)
89 křišťalkové – krystalky
90 dadíť – dají
91 1 lot – přibližně 16 g (v Čechách), tj. 1/32
české libry l lot = roughly 16 gr., i. e. l/32ndofa
Bohemian pound
92 florenus, zlatý (gilder)
93 kus – ve významu »kousek«, návod k dílu
»piece« – here in the neaning of »instruction«
94 smíšejž, míšej – smíchejž, smíchej; zamíchujíc
– míchaje
95 feres, fferes – kovy
96 tejnost – tajnost, tajemství
97 vyvaporovati – odpařit (lat. vapor – pára)
98 esence, podstata
Recept malířský, s nejasnou aplikací.
Předpokládejme, že vinný kámen nahrazoval
v tomto případě kamenec, běžný při použití
měděnky v malbě. Přímé poučení o použití
jednotlivých získaných složek (krystalky –
měděná voda – usazený krumšpát) v Rodovského
zprávě chybí.
(fol. 442) Zelená barva na sklo. – Takto uděláš
barvu na šálce sklené. Vezmi 1 díl měděnky
a vosmej díl curcumy 99, zetři v moždíři drobně
a smíšej v hromadu, potom vezma málo Terpeninu
100 čistotného, nech ať zevře 101, do toho vetři
měděnku s kurkumau dřevěným trdýlkem, proceď
skrze šat, a budeš míti pěknú zelenu barvu,
kterýmž když šálec vnitř pomažeš, budeť zevnitř
jako smarak 102 pěkný.
Za nejstarší zprávy o měďnatém rezinátu byly
doposud považovány recepty De Mayernova
rukopisu z 1. poloviny 17. století (recepty 61-75).
Tato zpráva z receptáře Bavora Rodovského je
nejméně o půl století starší. Situačně se řadí
daleko před recepty, zaznamenané od pánů Zajíců
z Házmburka, tj. před pobytem v Budyni. Protože
spadá do skupiny receptů spojených se jménem
Petra z Novosedel, s nímž musel být Rodovský
v kontaktu ještě u Viléma z Rožmberka v Třeboni,
lze odhadnout dobu zápisu mezi léta 1575-80.
třené zlato k psaní
(fol. 296v-297) Zlato jak se má zmolovati 103, aby
ním psáti mohl. Vezmi zlato od stříbra skrze vodu
silní 104 šadované 105, vyslaď (?) 106 je a dej do
sklené nádobky, a budeť pěkné žluté barvy. Potom
je tři na kamenu mramorovém znenáhla, a zetři je
velmi dobře, přikropě trochu kummový 107 vodyk
tomu, přičině 108 maličko soli, potom když
namísto utřený bude, splákniž je z kamene čistau
studenau vodau, do pěkného mušle, a když se přes
noc ustojí, slej vší vodu z něho. Užívej s mdlým
109 kummi Arabi 110. Vezmi vyčištěný vinný
kámen a  dobře utlučený, nebo utřený, a když
vezmeš 10 lístkův zlata aneb stříbra, vezmi k tomu
plnu skořepinu vlaského vořechu vinného kamene
dotčeného, potom vezmi pěkného kummi
Árabíbo, nech ať se rozplyne, aby proto husté
bylo, to gummi vlej na ten vinný kámen, aby tak
zhaušti 111 byla ta materia jako kaše dítěte.
Potom tři lístek po lístku do toho, a tak tři to vše
spolu za 2 hodiny: netlač, tře curentu 112, aby
zlato nespálil, a když za dvě hodiny tříti budeš,
sundej zlato neb stříbro do sklené nádobky, nalej
na ně čisté vody studničné, a vezma nový pynclík
113, sklekcí mateří 115 dobře zlato neb stříbro
a nech ať se za hodinu sadí, potom seed'vodu
lyhky 116 z toho a nalej zase vodu na to, zmíšeje
94, nech ať se opět ustojí. Scedě vodu tak učiň
několikrát, až zlato neb stříbro čistotné a pěkné
bude. Vundej 117 potom z sklenice do mušle,
postaviž na horké místo, nech ať uschne, a tak
budeš míti hotové zlato neb stříbro k psaní,
malování neb pozlacení. Když toho budeš chtíti
užívati, učiň jak napřed stojí s kumovau vodau,
nepříliš silnau.
Vezmi což nejlíp může býti zetřený armoniak
a kumme 110 čistotnej, nasej 118 naň armoniak
skrze niaké husté sejtko, vlož na ně 10 lístkův
zlata neb stříbra, a tak to suché na tom kameně tři,
až dosti bude, potom vezmi bílé víno, sflusuj 119
armoniak od zlata aneb střílora až pěkné bude.
Někteří užívají k 14 listům zlata 1 lot armoniaku.
(fol. 297v) Zlatem psáti. Chceš-li zlatem psáti
z pera neb pynclíkem 113 malovati, tehdy vezmi
zlata litého kolik tabulí chceš, roztrhaje to na kusy
vlož na kámen, na to sůl a opět zlato, a na to sůl.
Tak dělaj jak mnoho chceš. Můžeš také zlato po
celým listu klásti, a na ně trochu soli posypati. A
když tak uděláš, zetřiž to dobře až zlata nic viděti
nebude, netlač tře kurentem 112, aby zlato
nespálil, potom, když dobře utřeš, vundej 117 to
do čistého skleného šálce, nalí na to čisté vody
teplé, nechej v sklenici, tedy se zlato zsadí na dno,
a sůl se v vodu obrátí, tu slej dolů a vždy nalívej
jiné vody na zlato a slívej, až zlato čisté bucle,
potom vezmi z kumy vodu, temperuj s tím zlatem,
a budeš mateří 115 moci psáti i malovati, a když
uschne, klancuj 120 zubem hladkým. Jestliže pak
z pera nechce pro hustost, tehdy vezmi bílek
z vejce a zklekcí 114. Tu vodu, která se na dně
ustojí temperuj, a půjdeť dobře z pyra 121. S
stříbrem též tak učiniti můžeš.
(fol. 298) Item vezmi lité zlato, rozetři to na
kamenu přidada trochu strdí 122 k tomu, potom
opět znovu tři dobře s kummi, piš tím, nechť
uschne. Puleruj zubem hladkým.
alkohol
(fol. 487) Duch vína 123 – Vezmi nezfalšovaného
vína a žeň 124, až přitom nižádné vody nezůstane
mnohokráte. Když pak chceš zvěděti, jestli
dokonalá pátá bytnost 87 vína, tehdy vezmi
kausek bílého barchanu 125 a drž nad tau sklenicí.
Zapálí-li se ten barchan, tehdy jest dosti dobrá.
Text je vydán podle pravidel česky psaných
písemností. Velká písmena a interpunkce jsou
psány dle Pravidel českého pravopisu. Zkratky
jsou vždy rozepisovány, jednotlivé značky
označující prvky či jejich sloučeniny jsou
nahrazeny příslušným názvem. Bez upozornění
jsou opravovány evidentní písařovy chyby.
K vydání připravili PhDr Martin Ebel a PhDr
Ivana Ebelová.
Výběr z textů obou rukopisů provedl
a vysvětlivkami opatřil akad. mal. Antonín Novák.
 
99 kurkuma žlutý kořen indický, používaný i jako
koření pro přípravu jídel curry (kari). Cennini jej
označuje jako »zafferano«, (kap. 49) což
vysvětluje častou záměnu se šafránem (viz
Saclziak, cit, v pozn. 65, s. 31). Curcuma an
Indian root used in food preparation as curry.
Cennini termed it »safferano« ( cbapt. 49). which
explains its frequent confusion with saffron.
100 rozumí se balzám, viz TECHNOLOGIA
ARTIS 1, s. 119, poxn. 21 turpentine balsam, see
T. ARTIS L P. 119, note 21
101 zevře zavře, uvede se ve var
102 smarak smaragd
103 zmolovati – změkčit
104 voda silná něm. Scheidewasser (odtud
»šadování«, poxn. 99), lat. aqua fortis, v zásaclě
kyselina dusičná. Vyráběla se zahříváním vitriolu
(zelené skalice) a sanytru (leciku).
105 šadované oddělené (ocl něm. scheiden);
,,šadování« kovů byl běžný odborný pojem
v metalurgii
106 čtení nejasné; míní se přidání cukru nebo
medu?
107 kumový gumový, vix poxn. 110
108 přičině (psáno přičinje) »přidaje«
109 mdlý – nepříliš silný (slabá koncentrace
gumy)
110 kummi (cummi) Arabi, Arabic – arabská
guma
111 zhaušti – hustá
112 current, kurent třecí palice
113 pynclík – štětec, od něm. Pinsel
114 sklekcí – sešlehej, zakloktej

115 materí látka, hmota 116 lyhky – lehce

117 vundej – vyndej, přendej

118 nasej – nasyp

119 sfflusuj – zde ve významu »vyplav«

»odplav«; srv. pozn. 55

120 klancuj – glancu), lešti

121 z pyra – x pera

122 medový plást, med

123 duch vína, latinsky spiritus vini

124 a žeň – rozumí se »žeň přes alembik«, tj.

destiluj

125 barchan – bavlněná tkanina (silná teplá látka),

tj. kousek bavlnky, vatička