P ROT I S

nakladatelstv poezi e
Peklad, vod a doslov Ji Beka, 1994
Pebsnil Josef Hiral, 1994
ISBN 80-85940-2-7
Krl perskch mystik
Od 20. let 13. stolet byla vystavena stedn Asie a brzy nato i
ostatn oblasti rnsk kultury nesmrnm strdnm a ztrtm. in-
gischnovo krvav taen vyhladilo z povrchu zem mnoh proslul a
bohat msta a zpustoilo kvetouc a rodn oblasti protkan dmy-
slnmi kanly.
Krtce ped touto pohromou se r. 1207 narodil v balchsk pro-
vincii zaujmajc dnen severn Afghnistn a jin Tdikistn Da-
lleddn Mohammad, jeho j mno podle rodit bv doplnno p-
zviskem Balch. Rodina vak opustila vas Stedn Asii, odela na
zpad a usadila se poslze v maloasijsk Konyi, hlavnm mst
provincie Rm. Odtud dal, v Evrop velmi bn jmno Rm. Brzy
nato ingischnovy hordy zaplavily Stedn Asii - r. 1220 se vzdala
Buchra, padl Samarkand a podle historika Dovejnho v Balchu se
obyvatelstvo nepostavilo na odpor, pesto vak bylo vyhnno za mst-
sk hradby, rozdleno do skupin pidlench jednotlivm vojnm,
kte je pobili.
Poezie v perskm i dar jazyce, kter je kulturnm ddictvm
rnc, Tdik v Tdikistnu i Afghnistnu a do jist mry i ady
dalch nrod Pednho vchodu, v dob pchodu Rmho do Konye
mla tsetletou tradici - a byli to v 10.-12. stol. pevn vchodn
bsnci, kte zaloili jej slvu: Rdak od Pandakentu v dnenm
Tdikistnu, mystik Abolhasan z Balchu, Ferdous z Tsu, bsnci
z Ghazn v Afghnistnu - na Mahmdov dvoe v i l . stol. dajn
psobilo tyi sta bsnk, mezi nimi Onsor, Farroch, Manehr.
5
Poezie byla od samho potku pod silnm vlivem islmskho
mystici srnu, kter' ml v islmskm svt a pedevm tak u rnc
obrovsk vznam ve vech projevech lidsk existence a tak v lite-
ratue.
Islmskou mystiku, tasavvof, v Evrop zvanou zpravidla sfis-
mus, nelze shrnout do jedinho systmu. Skoro kad vznan
vedouc sfi nebo mored se ubral vlastn cestou a tuto cestu zdoko-
naloval v diskusch se svmi ky a nsledovateli - mordy. Nkte
vytveli kompromisy (nebo
se tak aspo tvili) s islm-
skmi dogmaty, jin budovali
uen, kter byla v pkrm
rozporu s oficiln islmskou
teologi - sem pat nap. u-
en bagddskho Hallde,
krut popravenho r. 921 pro
tvrzen blzk mylence, e
lovk je inkarnac Boha. Za
mnoh dal obti uvedeme
Maddoddna Baghddho,
kter byl pro sv sfjsk
blasfmie utopen v Amdarji
r. 1209. Islmsk ortodoxii se
pilo pochopiteln tak to,
e mystici ukazovali nepo-
tebnost prostednk pro styk
s "nejvy pravdou".
Islmsk asketismus vznikl asi velmi brzy po vzniku nboenstv.
Na potku to bylo zeknut se svta, odchod do stran, poustevnick
ivot, kult zhrobnho ivota, jemu se vnovali tzv. vahdov i
adbov u za omajjovskch chalf (661-749). Tomuto postoji pom-
haj etn vroky Kornu o "dvou svtech", piem daleko dle-
itj je ten druh - posmrtn. Zdrojem sfismu byl u nkterch
pvrenc odpor proti strohm dogmatm oficilnho islmu - podle
j edn skupiny souasnch badatel vak sfismus vbec nen
v rozporu s nboenskou ortodoxii, nbr naopak je nejortodoxnjm
6
jevem v islmu - je j eho krystalizovan podstata. Nklonnost
k sfrsmu mli hlavn pslunci rnskch nrod - mnoz maj zato,
e prv rnsk psch jev sklon ke spiritualismu a k n-
boenskmu hloubn, k touze srdce a due po nekonenu. Na rozdl
od kesanskho mysticismu byl sfismus daleko rozenj mezi
vemi vrstvami obyvatelstva v rnu, v Turecku i v dalch
islmskch oblastech. Podle Islmsk encyklopedie jet v tchto
dnech asi ti procenta islmskho obyvatelstva jsou pslunky
nkterho sfrjskho du s tm, e podl bude daleko vy,
pipotou-li se jejich pznivci. Vliv na utven a zdokonalovn
sfijsk ideologie mly dle peklady eck filozofie. Zejmna za
chalfy Mamna dolo k pekldn dl eckch filozof, ale i jinch
naunch spis do arabtiny - byly to pevn spisy novoplatonik,
omylem pipisovan Aristotelovi. Na jejich pozicch stl tak
vznan islmsk teolog, rnec Ab Hmed Ghazzl (1059-1111)
v Evrop u ve stedovku znm j ako Algazel. Jeho spisy najdeme i
v historickch knihovnch v echch. Ghazzl vynaloil snahu
vytvoit novou podobu ortodoxnho islmu na zklad umrnnho
sfismu a vytvoil tak eklektick nboensk systm spojujc
mystick prvky s islmskm tradicionalismem a racionalismem.
Vznamnm stediskem sfrsmu u od 10. stol. byla oblast Chor-
snu a Mvarnnahru - zem dnenho severnho Afghnistnu a
bval sovtsk Stedn Asie - vliv na utven sfrjsk ideologie
toti evidentn mli tak manicheismus - uen Mnho (216-276) - a
konen i buddhismus. Oboj bylo velmi rozeno ve Stedn Asii a
do arabsk okupace, kter pinesla v 7. stol. islm. V chorsnskm
Balchu nap. vynikli Ab Sad ibn Abolchejr nebo sf vysloven
rnskho raen Bjazd (Ab Jazd) Bistm, jeho otec byl jet
zoroastrovec. Bjazd byl j edn m ze zakladatel uen o dvou
stupnch, jimi prochzej sfjov - zeknut se a splynut - co prv
ukazuje na vliv buddhismu. Vzorem byli konen tak kesant
mnichov, kterch tehdy na zem Pednho vchodu bylo mnoho.
Ostatn sm Korn se ve tech srch hls ke kesanm a k
sabejskmu gnosticismu a prvn asketi, j ako Chalfa ibn Jaman, byli
zeteln pod j eho vlivem. Nzev sf vznikl asi kolem r. 200 hedry a
veobecn se pijm, e j de o odvozen od slova sf - vlna, protoe
7
prvn asketi oblkali zvltn vlnn obleky. Sfijov byli oznaovni
epitetem "chud", co je u Peran darv a u Arab faqr - tato slova
pela do etiny j ako dervi a fakr.
Tasavvof - sfismus je islmsk mystick uen, je vak
pekroilo rmec islmu a v krajnch formch se jev j ako samostatn
mysticko-filozofick systm. Je to uen, kter uznv j en existenci
Boha a vechno ostatn povauje za j eho emanaci. A vychz tak
z monosti pmho duchovnho spojen s bostvm. Sfismus sm
sebe chpe j ako duchovn zdokonalovn vlastn osoby s clem
doshnout vych vlastnost, jako jsou neskonal bohabojnost,
absolutn altruismus, skromnost, oddanost. K zkladnm principm
tasavvofu pat iveln, neotesiteln vra v monost bezprostednho,
intimnho poznn Boha a styku s boskou podstatou, co vak je
v rozporu s Kornem, kter ve 3. se k: Nikdy mne nespat.
Podle sfij lovk nos v srdci reflex Boha a po most lsky
k lovku kr k lsce ke svtlu, je vrh onen reflex. Tak mus due
urazit pedlouhou cestu, kter vyst v nekonenm svtle. Pro sfho
je nekonen byt, jeho jednou tv je absolutn dobro a druhou
absolutn lska. A dleitm nen nboenstv, nbr prv ta lska,
ta vra. Rm se vyjadoval, e vechna nboenstv jsou paprsky
jedinho slunce. Spojen s Bohem lze doclit pivedenm do extze i
vnitnho osvcen seslanho lovku "krcmu bo cestou s lskou
v srdci, piem due tlumo slova Milovanho - Allha." Nesmme
ovem zamovat skutenho sfho, moreda a j eho morda, derve
za tulka, ebrka a dosti asto podvodnka, kter v ulicch
pedovchodnch mst pedstranou zbonost psob na srdce a kapsy
vcch.
Zdraznn jednoty Boha a lidsk due znamen, e v lovku je
nco boskho, a svm obsahem se jev makrokosmem a formou
mikrokosmem. Zvanm dsledkem tohoto mylen je panteismus,
kter postavil individuum na vysok stupe v hierarchii hodnot.
Teoretik sfismu Mohammad abistar a autor trakttu Mertolmo-
hakkekn pe: "Kamkoliv se podvme, tam je bo tv. Ani j edna
st z st svta nen zbavena tto tdrosti." Opr se pi tom o 57.
sru Kornu, kde se prav: "A jste kdekoliv, on je s vmi." Tento
panteistick smr podle Jana Rypky vrchol prv u Rmho.
8
Dalleddn Rm vyznval tasavvof zaloen na propracovan
teorii a pivedl k dokonalosti nkter j eho kladn strnky, jako jsou
uznn jedinosti existence a lska ke vem jevm ivota a svta i
pochyby o poteb obad. Spolu s tm vak odmtal i filozofii a
rozum, protoe lidsk vdn, zvlt vzhledem k poznatkm o Bohu,
je omezen a chab. Uitenj je oddat se s lskou Bohu ne
nadmat se vdou. Propagoval tak smr mezi aratem a tarkatem -
mezi oficiln teologi a cestou sfij. Z jeho uen je patrn
tolerance a svobodomyslnost. Obracel se asto k prostm lidem,
k emeslnkm, mezi nimi ml sv nejbli duchovn ptele.
Zachovan korespondence dokld, e poskytoval pomoc nemajetnm
a oputnm.
Pozoruhodn j sou jeho vere o vvoji lidsk due ve stle novch
variantch:
Pohle, zemel jsem jako kmen a vzeel jako rostlina,
zemel jako rostlina a stal se zvetem.
Zael jsem jako zve a povstal jako lovk,
pro se bt smrti, u nebudu nim menm.
A zemru jako lovk,
zskm tm andlsk kdla
a jako andl opt budu obtovn,
abych se stal, jak chpu, bom dechem.
Pesvden o vnitnm propojen vech prodnch j ev a o tom,
e svt se vyvj, je zvan moment - nese s sebou ovem tak my-
lenku, e smrt neznamen absolutn nebyt, nbr pechod v dal,
vy stav. Rm se ve svm mylenkovm svt pibliuje Bohu
v tom, e smrt znamen osvobozen od fyzick existence a svt je
syntza odporujcch si prvk. Proto ve v tomto svt je podmnn a
relativn a vsledkem vzjemnho snaen, co vede k realistick
charakteristice svta. Souasn takov mylenky vnesly do islmu
duchovnost, zmkily jeho psn racionalismus, donutily podvat se
jinak na lovka, j eho lohu a msto ve spolenosti a prod.
Dalleddn Mohammad se narodil podle nejnovjch poznatk
nikoliv pmo v mst Balchu, nbr v obci Vach, severn od eky
9
Amdarja v tehdej balchsk provincii, dnes na zem jinho Tdi-
kistnu, 30. srpna 1207. Nen vak vyloueno datum dvj - sm
Rm ve Fhi m fhi l oblhn Samarkandu r. 1212 jako oit
svdek. Ke j mnu bv pipojeno pojmenovn Balch podle rodit a
Rm podle msta, kde il pevnou st ivota. Avak v rnu je
znm pedevm pod j mnem Moulav (titul uence a pslunka
du moulav) v Turecku asto Mevlan (N pn). Rmho otec
Mohammad ebne Hosejn Baheddn Valad nesl v Balchu estn titul
Soltnololam - Sultn uenc; o j eho uenosti svd legenda, podle
n mu titul udlil sm prorok Muhammad ve snu, kter mli vichni
uenci v Balchu j edn noci. Kolem roku 1215 (podle jinch 1218
nebo 1219) opustil Baheddn s rodinou a skupinou svch uednk
Balch - podle nkterch tazkir - literrnch antologi - kvli neptel-
stv, j e mu projevoval tehdej panovnk Chvrazmh. Spe vak
proto, e si byl vdom nebezpe, je pedstavovaly mongolsko-
tatarsk hordy valc se z vchodu. U starch historik se vyprv, e
skupina uteenc se zastavila v Nepru, kde il posledn sv lta
vznamn mystik Fardeddn Attr, a ten odevzdal nadjnmu
Dalleddnovi sv dlo Asrrnme (Kniha tajemstv). Po vykonn
pouti do svatch mst, Mekky a Medny, ila rodina njakou dobu
v Damaku a Halabu. V polovin roku 1220 dospli do Rumu -
oblasti v Mal Asii, kde tehdy vldla saldkovsk dynastie v mru a
relativnm hospodskm a kulturnm rozkvtu. Centrem byla Konya
(nkdej Ikonikum), run kulturn msto, kam se uchlila ada
dalch emigrant ze Stedn Asie. Rodina se usadila nejdve ve
mst Laranda, kde ila asi sedm let. Ujal se j vldce Bahrmh,
ktermu pedtm vnoval zerbjdnsk bsnk pc persky Eljs
ben Jsof Nezm svou pomu Mahzanolasrr (Pokladnice
tajemstv). Poslze byl Baheddn Valad pozvn saldkovcem
Aleddnem Kajkobdem do Konye. Panovnk tehdy po spch v
bojch s Byzanc a kiky kolem sebe shromaoval uence z mno-
hch mst. Baheddn Valad se stal v Konyi r. 1228 hlavnm
duchovnm a uitelem v stedn meit pro tyi tisce osob. Brzy
vak zemel a na jeho msto nastoupil syn Dalleddn. Ten u
pedtm r. 1225 se oenil s Gouharchtnou, dcerou samarkandskho
uence, kter' rovn uprchl do Mal Asie ped mongolskou invaz.
10
V mld se Dalleddn zabval pevn arabskou poezi a mn
tasavvofem - do tto vdy ho dkladn zasvtil a bval Bahed-
dnv k Borhnoddn Mohakkek z Termezu. Roku 1244 pak zashl
hluboce do Rmho ivota p-
chod sfho amseddna (Slunce
nboenstv) z Tabrzu - dajn
spolu sedli po estnct msc
v Dalleddnov dom pi ma-
drase a diskutovali bez ohledu na
j dl o, pit a j i n poteby. rnsk
znalec Badozzamn Forznfar
se vyjdil, e "slunce lsky a
pravdy nhle vrhlo sv paprsky
na Dalleddnovu istou dui, a tak ji zaplilo, e j eho oi byly
oslnny tou z". Zd se, e amseddn il itskou vrouku.
amseddnova osoba byla opedena etnmi legendami a konkrtnch
zprv o nm je pramlo - nco se zachovalo v jeho Maklt (lnky),
sepsanch z j eho vrok ky po uitelov smrti. Byl to patrn po-
tuln sf - derv, v dob pchodu do Konve snad u edestilet,
kter pi svch cestch diskutoval s etnmi mystiky Pednho
Vchodu - mezi nimi tak s Velkm ejchem Ibn Arabm, vznam-
nm teoretikem sfismu t doby. amseddn ho vak pr povaoval za
oblzek vedle Rmho, kter byl perla...
Obyvatelstvo Konye a pedevm Dalleddnova rodina a j eho
uednci nesli nelib, e jejich uen mistr se stk s pochybnm
dervem, vnuje mu takovou dvru a podlh jeho vlivu. ams to
vyctil a snad z obavy o ivot jednoho dne nepozorovan opustil
msto. Zdrcen Dalleddn po slibu tch, kte amseddna vytvali,
e upust od svho neptelstv, vyslal svho, tehdy devatenctiletho
syna Soltna Valada, aby jej vyhledal. Ten ho zastihl v Damaku a
pivedl jej zpt do Konye, kde dolo ke vzruujcmu setkn -
odpovd tomu ver z Masnav:
Nejen zniv prahne po vod,
ale tak voda vyhledv znivho.
11
Dalleddn oenil amse s dvkou, kter ila v j eho dom, aby ho
udrel v Konyi, avak nechu k amseddnovi rostla v rodin i mezi
Rmho ky. Kdy pak Kmij, amsova ena r. 1248 zemela,
amseddn znovu zmizel beze stopy. Podle jednch odeel, podle
historika Aflkho byl zavradn Dalleddnovmi blzkmi, snad
mladm Dalleddnovm synem Aleddnem, a pohben. Pozdj
archeologick przkum prokzal monost Aflkho len. Dalled-
dn dvakrt odeel hledat amseddna - ovem marn. Tuil potom
pravdpodobn, co se udlo. Kdy j eho syn Aleddn zemel, odmtl
astnit se j eho pohbu. Budi poznamenno, e amseddn zashl
velmi hluboce do islmsk lidov tradice, take do souasn doby se
cel ada mst od Turecka po Indii pyn amsovm nhrobkem.
Odlouen se vrazn odr v Dalleddnov tvorb. amseddn
me bt pirovnvn k jiske, kter vyvolala plamen, jm byla
Rmho bsnick aktivita.
Dalleddn se potom sblil s jinm sfm, negramotnm konyj-
skm emeslnkem Salheddnem Zarkbem, jeho j mno asto
nachzme v Rmho verch. Ani Zarkba nepovaovali konyjt za
hodna Rmho ptelstv - ten vak r. 1258 zemel. Velmi blzk byl
Rmmu tak Hosmeddn ebne Hasan Ach Tork eleb, pochzejc
ze stednch konyjskch vrstev - st j mna Ach svd o tom, e
jeho otec byl lenem bratrstva sdruujcho ni vrstvy obyvatelstva.
Rm byl ve styku tak s mocnmi a bohatmi osobnostmi, patil
mezi n napklad i vemocn Moheddn Parvne, kter na sebe strhl
faktickou vldu v Rmu, ale pesto se povaoval za Dalleddnova
duchovnho uednka.
Rm poloil zklady novmu sfijskmu du. Jeliko ml ve
velk oblib zpv, hudbu a tanec, vloil tyto prvky do sam - sfij-
skho ritulu. Rd se pozdji nazval moulav nebo moulavje - d
tancch derv. Tanec symbolizoval obhn atom kolem svho
jdra a obh planet kolem Slunce. Pivdl astnky do extze
(vadd), k sjednocen s "vnou pravdou". Je zvan, e ortodoxie
obecn hudbu a tanec odmtala a nap. hanbalitsk teolog 12. stol.
Ibn al-Douz v knize Talbs ibls (blovo pokuen) l barvit
jeho zhoubnost. Podobn nzory vyslovil imon Lomnick z Budce ve
svm spise Tanec aneb traktt skromn o Tancy bugnho tla
12
pachtowanj yak gest sskodliw pohorssliw roku 1597. astnci
obadu oblkali (a doposud oblkaj) ern plt pes bl roucho a
vysokou plstnou apku. Na potku obadu vykonaj ti kruhy proti
smru hodinovch ruiek, piem zdrav a veleb pedstavenho
du. Pak se pi hudb daj do krouen jednak kolem sv osy a
souasn ve velkm kruhu s jednou rukou smujc k zemi a druhou
rukou k nebi - pipomnaj moly krouc kolem plamene. Jeden
derv d rychlost krouen. Po doznn hudby se tanec nhle zastav
a nsleduje dlouh melodick modlitba.
d moulav byl spjat s fotovvatem, starm spoleenskm hnutm
nich vrstev obyvatelstva ve mstech, pedevm z ad emeslnk -
krejch, tkalc, zelin, kov apod., kte usilovali o estn
vystupovn, vzjemnou pomoc, ochranu slabch. Sept je patrn i
z toho, e d moulav pevzal do svho arzenlu prv zpv psn a
tanec a e pedstaviteli du byly asto osoby z ad emeslnk.
Nkte Rm mu pedhazovali, e se stk s nzkmi, patnmi lidmi.
Na to on podle Aflkho odpovdal: "Jsou-li to kolem m dob lid,
stvm se jejich uednkem. Jsou-li vak patn, pijmu je za sv
uednky."
Pevn stanovy dal du moulav a Dalleddnv star syn
Soltn Valad, jeho Valadnme, velk persky psan poma je
vnovna pedevm vypsn ivota dda Baheddna a otce
Dalleddna. Soltn Valad vak psal u tak turecky a je zpravidla
azen mezi zakladatele zpadotureck literatury.
U roku 1243 porazili Mongolov saldck vojsko na hranicch
Rumu a sultant ztratil svou plnou samostatnost. V druh polovin
13. stol. se politick situace v Mal Asii rapidn zhorila - bylo stle
zetelnj, e Saldkov ztratili svou moc ve prospch Mongol, a
tak ve vnitn politice dochzelo k vysilujcm feudlnm potykm,
a tm k hospodsk stagnaci. Mnoz prozrav lid zaali opoutt
Konyu, odchzeli pedevm do Srie a Egypta. Unaven Dalled-
dn Rm obklopen pteli a ky zemel 17. prosince 1273 - ped
jeho smrt dolo v Konyi k zchvvm pdy, co Dalleddn dajn
komentoval slovy: "Zem je hladov. Brzy se j dostane tunho
sousta a pak se upokoj." Pohbu, podle len Soltna Valada, se
astnili tak kesan a id, kte velebili Rmho j ako Jee, jako
13
Moje... A od t doby stle, do dnench dn, proud poutnci z oko-
l i ze vzdlench mst k j eho nhrobku v Konvi - ten byl pozdji
peklenut velkorysou stavbou, tzv. Zelenm chrmem, s velkm
klterem a knihovnou.
Jan Rypka se v Djinch persk a tdick literatury vyjdil, e
sfijov se projevovali pedevm verem, kter' zakrval odchylky od
islmu tm, e operoval stlou hrou mezi metaforou, symboly a
doslovnost. Sfijsk symbolika byla zbran sfij i nesfij proti
reakci. A krom toho pedn vchodn znalec vyslovil nzor, e
"tasavvofem nedoten gazel me bt r, ale bez vn...", pvab
vid prv v mnoho vznamnosti ver. U Rmho mohou tko
vzniknout rozpaky, zda j eho tvorba je sfijsk, nasycen nadpo-
zemskmi jinotaji, i nikoliv. Proto tak Rmho dlo pat k tm, je
byla mnohokrt komentovna a vysvtlovna mnohmi vchodnmi
uenci v Irnu, Turecku, Stedn Asii i v Indii.
Dalleddn Rm se podle zznam syna Soltna Valada zap-
sahal, e dlouho neml nejmen chu vnovat se poezii, protoe ji
nepovaoval za hodnou provozovn, e "v j eho och nebylo hor
innosti ne poezie." Pozdji se vak Rm vyjdil, e prv poezie
se stala j eho hlavnm poslnm.
asov prvnm Rmho dlem je Dvne ams - amsv dvn,
zvan tak Dvne Kabr - Velk dvn. Byl napsn po amseddnov
zmizen. Obsahuje pes 3000 gazel a asi 2000 tyver - celkem
ticet tisc ver. Jsou to vere vzruen, v nich je inspirace
amseddnem zeteln naznaena tm, e od zvru vtiny gazel je
vloeno amsovo j mno - tm je naznaeno, e ams nezmizel beze
stopy, nbr e promlouv dle veri. Sbrka obsahuje vere, v nich
autor "nebral almuny od lid, nbr vyprvl to, co velelo srdce." Je
to hymnus veobjmajc lsky. Formln je asto obtn zjistit, ke
komu se bsnk obrac - k Allhovi, k milence, nebo snad k panov-
nkovi i j eho vezrovi. To zesiluje jet okolnost, e v pertin
zjmeno ani sloveso nerozliuj gramatick rod. Sfjov ovem vere
pijmaj v mystickm smyslu a tak tak byly zejm mnny, dvme-
li se na n v kontextu cel Rmho tvorby. Je vak mon, aby teni
pokldali hlavn nkter gazely za zcela nedvojsmyslnou intimn
lyriku. Podporuje to tak Rmho vazba na slovnk kadodennho
i-4
ivota, nkdy s podivuhodnmi zvraty. Jazyk je zpravidla plynul a
dosti prost.
Nejproslulej Rmho dlo je Masnavje ma' nanav (Poma se
skrytm smyslem) asto zvan j en Masnav. Je to didaktick dlo
o 26 tiscch ver rozdlench do esti seit - daftar, kter vak
len dlo jen podle doby vzniku. Rm je napsal mezi roky 1258 a
1270. Masnav je pokldno za jakousi encyklopedii islmsk
mystiky, ale souasn je pokladnic lidovch legendrnch pbh,
bajek, anekdotickch historek, kter pak asto inspirovaly tvrce
persk kulturn oblasti do nej novj doby. Rm napsal Masnav na
vyzvu svho oddanho a oblbenho uednka Hosmeddna pro
osvtlen sfijskch idej, j i mi by se mli dit lenov du
moulav. Hosmeddn byl dajn po lta neustle v uitelov
spolenosti a zaznamenval j eho vere, a je vyslovil na ulici, v lzni,
doma i pi tanci svho du. Pak je pednesl a mistr je upravil do
konen podoby. Nasvduje tomu i posledn pbh Masnav, jemu
chyb logick zvr - j sou to asi posledn vere, kter mohl
Hosmeddn zaznamenat. stednm motivem Masnav je vztah mezi
milujcm a milovanm - lska ve osvtluje a oi milujcho vid
vude krsu. Dlo obsahuje mystick vahy a modlitby, j e jsou asto
doloeny pro snadnj pochopen - a snad i osven tene i
posluchae - zajmavmi, vtipnmi, nkdy humornmi a lechtivmi
historkami. Autor charakterizuje Masnav tak jako "trh jednoty, kde
kupujc mohou dostat duchovn potravu i vzcn rubny a zdroje
ivota." Poma je dokladem Dalleddnova irokho vzdln.
Najdeme tu mnoho obraz z Kornu, z Bible (Muhammad, Adam,
Moj) - rnsk badatel o Rm m zjistil, e est tisc ver Masnav
a Dvnu jsou prakticky persk peklady kornickch ver. Jsou tu
etn udlosti z prorokova ivota, hodn bajek a historek je erpno
tak z klasickho souboru Kalila a Dimna, znmho i z esk
literatury (Pravidlo lidskho ivota, Praha 1528). Najdeme tu dle
nmty z Ezopa, tak nap. bajka o starm psu a lakomm Arabovi je
tak v eskm Anonymov podn a Rmho pbh O ptku a lovci
je zcela shodn s prozaickou povdkou O ptnku a ptku v
Ezopovch fabulch Jana Albna v prostjovskm sbornku z r. 1557.
O slonovi, kterho popisuj svrzn - tentokrt slepci - vyprvl u
15
Sanj a o mui, kter vil koku, kdy hledal maso, pe pozdji
tak ve verch Abdorrahmn Dm. Nmt o kupci a pytlech psku
pouil afghnsk, patsky pc spisovatel Gulp Ulfat a o
nezruitelnosti osudu (mladk utk ped smrt do Isfahnu) psal tak
Jean Cocteau. Nejrozshlej vyprvn naeho souboru Zajc a lev o
858 verch uveejnil jako strunou indickou bajku v prze Jaroslav
Dohnal r. 1914 v asopise esk svt. To jsou pklady za mnoh.
V Masnav se tak odr soudob hrza z krvavho mongolskho
taen i zvle mocnch, jako je tomu ve verch o lovku, kter se
ct ohroen, kdy nadili chytat na ulicch osly, protoe se obval
zvle ze strany tch, kte jsou poveni vykonat pkaz. Tyto vere
vak mohou bt vyloeny i tak, e lovk nem zapomnat na sv
vy postaven v prod a na sv sept s nejvy moudrost. V bs-
ni O lvu a zajci ukazuje krutou nadvldu a tak monost se j zbavit.
Z bsn Vyprvn o zahradnkovi, sfm, bohoslovci a sejjedovi je
patrn nechu k nepoctivm bohosluebnkm. V leckterch podo-
benstvch tedy nachzme velmi realistick vylen stavu spolenosti.
asto se ovem diskutuje o lsce a modlitb, o problmu svobodn
vle a peduren - mylenky, j e zastvala dv protichdn hnut -
dabrje a kdarje, jako tomu je v pom O lvu a zajci. Skladba
celho dla nem jednotn d, stdaj se sti naplnn mystickmi,
obas velmi skrytmi vahami s prostmi pbhy, je lze tak oddlit
j ako zbavn verovan povdky. Souasn vak i v nich je ukryta
hlubok mystick moudrost. Vn smysl, kter autor pital
Masnav, je patrn z vodnch lyrickch ver nazvanch Pse o r-
kosu, j e je rovn dokladem Rmho lsky k hudb. Pse potom
napodobovalo tisce ver persk, tureck a indoislmsk poezie -
rkosov pala je symbolem due, kter byla oddlena od vn
podstaty byt j ako rkos od rkosit. Tak zde je vyjdeno zeteln
sfijsk pesvden, e stvoen byla kdysi dvno spojena s Bohem, s
pvodcem veho byt, a e a stvoen svta zpsobilo rozdvojen.
Rm se vyjaduje, e Masnav nen s to odhalit vekerou pravdu.
Mystikov jsou v te situaci j ako ti, kte mli popsat slona v temn
mstnosti. "Plnou bdlost srdce neme vypsat ani sto Masnav, ale
peci j en je oslovenm, do nho proud bosk vlny..." A Rm prav
dle, e tyicet velbloud by nebylo s to odvzt knihu, kdyby napsal
16
ve, co je v jeho mysli o tto vci. A kdyby ml vysvtlit tajemstv
lsky inspirovan Bohem, kniha by byla jet osmdestkrt objem-
nj. Zajmav je nzor souasnho rnskho filozofa Hosejna
Nasra, e v uritm smyslu se navzjem dopluj dv velk dla
persk poezie: Ferdousho hnme, vysok epick pomy rnc
o pedislmskm obdob, a Masnav, vysok poma o obdob islm-
skm, epopej, v n se stetnut pesunulo do nitra due lovka.
Ke svm ptelm se Rm obracel v prozaickch rozpravch dla
Fhi m fhi - V tom j e, co v tom j e. Jsou to neuspodan rozmani-
tosti - vroky, kter sepsal po otcov smrti syn Soltn Valad. Rm
v nich dv pokyny pro vztah k lidem, vybz v nich sv uednky ke
sprvnmu chovn. Nepli lichotiv obraz poskytuje o en. Tak
nap. ve Fhi m fhi teme: "Mistr prohlsil: Ve dne v noci se sv
se svou enou a sna se zlepit povahu sv eny a jej neistotu
oistit skrze sebe. Bylo by lep, kdyby ses j oistil, ne abys ji
oioval sebou. Vychovvej se skrze ni. Jdi za n a pijmej ve, co
k, i kdy je to podle tvho nzoru absurdn. Akoliv rlivost je
vlastnost mu, mohou vak prostednictvm tto dobr vlastnosti
vstoupit do tebe patn vlastnosti. Prorok proto ekl: V islmu nen
mnistv, to znamen mysl vzdt se en, protoe cestou mnicha bv
osamlost, pebvn v horch, nestkat se s enami a vzdt se svta.
Vemocn Bh ukzal vbornou, skrytou cestu. (Jak je to cesta?
enit se s enami.), take musme vytrpt tyranii en, naslouchat
jejich hateen a projevovat trplivost, a tak zjemovat povahu.
Vdy 4. ver 68. sry Kornu hls: Vskutku peci povaha tv je
vzneen."
Rmho dlo dopluje j et mnostv dopis, kter psal svm
ptelm a vynikajcm osobnostem sv doby. Pesvdiv dokresluj
osobnost velkho myslitele a bsnka.
Tvorba Dalleddna Rmho se velmi rychle rozila do vech
oblast rnsk kultury i za jej hranice. Najdame obdivovatele od
Benglska na vchod po uitele a ky madrasy 16.-18. stol. v mu-
slimskch oblastech Balknu - je to patrn i z potu rukopis Mas-
nav a Divane ams, je se zachovaly. Dalleddnovo dlo zapsobilo
mocn v Turecku, kde vznikly destky koment a kde bylo Masnav
nkolikrt peloeno do turetiny. Do potku 20. stol. se recitovaly a
17
vykldaly Rmho vere na veejnch shromdnch. Pozornost
Rmho dlu ostatn vnuj v rnu, Turecku, Tdikistnu, v Pki-
stnu, Afghnistnu do souasnosti - v Afghnistnu, kter pokld
Dalleddna za svho, byly nedvno vydny star texty v patskm
jazyce, j e svd o vlivu Masnav na patskou literaturu, a pedn
afghnsk bsnk Challullh Chall napsal o Rmm oslavnou
pomu Az Balch t Konj (Z Balchu do Konye). Mimodn
pozornost Rmho dlu vdy byla a je vnovna v Pkistnu a v mu-
slimskch oblastech Indie - to se odrazilo siln v dle bsnka Mu-
hammada Ikbla, kter psal tak persk vere.
Do Evropy uvedl ukzky Rmho tvorby rakousk diplomat a
orientalista Josef Hammer-Purgstall (1774-1856), kter si bsnka
velmi vil. Zpotku vak ani J.W.Goethe, ani orientalist nepi-
jmali Rmho pli vldn - teprve peklady Friedricha Rckerta
pinesly urit obrat. Nmeck vbor potom uveejnil brnnsk rodk
Vincenc Rosenzvveig ve Vdni r. 1838. Cel dlo v perskm jazyce na
zklad etnch rukopis vydal Reynold A. Nicholson v Londn
v letech 1925-1940. Alespo ukzky byly peloeny do ady dalch
jazyk.
V esk pekladov literatue se objevuje prvn Rmho gazel
r. 1841 v olomouckm vydn Bsn Vincenta Furcha. Brzy nato
Karel Sabina pinesl dal ukzku v obshlm a zajmavm lnku
Prochzky v oboru mystiky, romantiky a bjen (asopis Nrodnho
muzea 1847). Devatenct Rmho tyver publikoval Miroslav Tyr
v Kvtech r. 1870 a v teme roce v lnku Mohamed a nauka jeho
uveejnil peklad Rmho gazelu, kter pregnantn vyjaduje jeho
sfijsk pesvden:
Aj vzhldnuv v prostor, zel jsem vude dlti jedno,
do moe pativ, zhldl jsem ve vem vlnobit jedno.
J v srdce patil, bylo moe, prostor svt
s tisci sn: ne zel jsem, ve vech snti jedno.
Ty 's prvn, posledn, ty 's vnitek, vnjek, celek,
i v barvch svtla tvho zm se skvti jedno.
Ty 's od zpadu k vchodu rozprosten,
ne na vech stromech pu tob kvt jedno.
18
ty spurnch zvat thne na povozu svta,
na uzdch krotc tvch se zdaj bti jedno.
Vzduch, ohe, zem, voda v jedno sloueny jsou,
ani by troufalo se tob pti jedno.
Jen tob u vehomru nech vecka srdce tlukou,
ani by mekalo kdy tebe ctti jedno.
Jednu bse peloil Svatopluk ech r. 1875 a vt poet
peklad najdeme v Kvtech od Pemysla Hjka, ka Rudolfa
Dvoka, ve spoluprci s Janem Axamitem r. 1902. Mnoho gazel
peloil Milo Dvoreck ve 30. letech, j e vak zstaly v rukopise -
tyi z j eho pozstalosti byly zaazeny do naeho vboru. Po druh
svtov vlce uveejnila nkolik peklad v Novm Orient r. 1949
Vra Kubkov a spolen s Janem Rypkou pinesli v knize Po
cestch Allhovch r. 1949 peklad Pbhu o mui, kter se podsil
Azrla. R. 1975 v Novm Orient a r. 1978 ve Svtov literatue
vylo nkolik peklad z Masnav a men pojednn o Rmm.
Nkter esk a slovensk knihovny vlastn pvodn rukopisy
Rmho Masnav i jeho koment. Dobrou rove m rukopis
bratislavsk univerzitn knihovny nazvan Masnavje arf z 16. stol.
- pak tu j sou jet dva vbory z Masnav, z nich j eden obsahuje
soubor Rmho tyver. Sttn knihovna R v Praze chov Masnav
z r. 1429/30, dle jeden vklad Masnav. Dva vbory z Masnav jsou
rovn v knihovn Orientlnho stavu esk akademie v Praze.
O Rm m napsal obshl heslo Rudolf Dvok v Ottov naunm
slovnku (jsou tu dokonce dv hesla: jedno pod j mnem Dalluddn,
druh Rm). Rm byl zaazen do vech eskch i slovenskch
literrnch slovnk, je vyly po druh svtov vlce, a dkladn
pojednn o Rmho ivot a dle obsahuj Djiny persk a tdick
literatury z pera Jana Rypky (1957, 1963). Rypka m rovn velmi
pkn esej o rnskm sfismu v obshlejm lnku Bh a svt
v rnsk mystice, kter vyel ve Zvonu r.1940. Rypka se za svho
rnskho studijnho pobytu 1934-1935 seznmil s pedstavenm
du Ne' mat ol l h , ajchem Samsoloraf. V eseji dv nahldnout do
ivotnho stylu a mylenkovho ivota takov osobnosti. V diskusi na
Rypkovu otzku: "A co lovk?" ejch odpovdl: "Jako jest vesmr
19
obrazem Absolutnho byt, t. j. Boha, obrazem promtnutm do zrcadla
nebyt, tak jest lovk okem v tomto obraze. Dvme-li se do zrcadla,
postehneme malink obrzek sebe sama ve ztelnici: rovn tak jest
Bh promtnut do onoho oka, j m jest lovk. lovk nos ve svm
srdci reflex Boha, reflex nekonenho Krsna. Mostem lsky k to-
muto reflexu-lovku j deme k lsce ke Svtlu, je vrh onen reflex.
Po cel ivot musme proto milovat, abychom splynuli s Vnm
Krsnem j ako milenec s milenkou. Nikoliv vak tato lska ke spanil
lidsk tvi, a tato tv je vskutku nm Bom, reflexem a partikul
Nekonenho, j e se skrv v ns ve vech - nikoliv tato lidsk lska,
nbr ona nehmotn jest pravou a skutenou lskou. Vede k n jen
tk cesta odklonu od vakho egoismu." amsoloraf tak dbal, aby
Rypka v pedvedench nboenskch sezench slyel i "bibli islmsk
mystiky", moe moudrosti a hory problm, Moulavho Masnav. Jan
Rypka len ulechtilho starce kon slovy: "...i dnes dchm s roz-
ko vni narkotickch kvt, kter rozzily v persk zahrad
mystick spekulace o Allhovi - Krsnu. V tto mylence jest zakoe-
nna tm cel persk poezie. Bo muov byli bsnky a bsnci
bomi mui." Slova svd o Rypkov ct k mylenkovmu ddictv
rnskho lidu i j eho toleranci - a souasn nm pibliuj osobnost
Dalleddna Rmho, bsnka absolutn lsky.
20
Z Masnav
Pse o fltn
Sly fltnu z rkosu, sly jej vyprvn.
jak oplakv vechna odlouen.
Od dob, kdy ual m v mm rkositi n,
kdy zalkm, nak ena, ple mu.
Srdce chci poranit alost z odlouen.
a tak mu vyjevit svou bolest z rozlouen.
Koho od koene oddlil nkdy as,
prahne s nm spojen bt, chce s nm bt jedno zas.
J v kadm kruhu jsem svm lkanm zaznvala
a drukou neastnch i astnch jsem se stala.
Kadik ve mn chtl svou ptelkyni mt.
m vnitn tajemstv nesved vak odhalit.
Nen m tajemstv vzdleno mmu lkan,
pro oko, pro ucho nen vak k rozpoznn.
Tlo a due jsou navzjem ke spaten.
uvidt dui vak nikomu dno nen.
Ani van. ani dech - zvuk fltny ohnm zn.
kdo nem ohe ten, dojde jen k ztracen.
Ten ohe lsky, j en taj se ve ttin.
to ven lsky je ukryt ve vn.
23
Vem lskou nemocnm ptelem fltna je.
jej melodie trhaj zvoje.
Kdo z lid o jedu i protijedu v.
jak m fltna: m soucit i ptelstv.
O cest krvav chvjiv fltna zn.
Madnnovu lsku l i trpen.
Nechpe smysl ten. ne kdo je v extzi.
jen ucho vnm, co z jazyka vychz.
V strdn nae dny jsou zcela bez hranic,
jenom ty s trpenm ly s nmi asu vstc.
A jestli odely, jdte si! ekni, jist,
ty zsta, nebo jsi nejist ze vech istch!
Krom ryby kad je vodou hned pesycen,
kdo bez obivy je, tomu je dlouh den.
Slova zkuenho nechpe nezral -
pak krtk slovo jen - a sbohem z povzdli.
P en i pouta, synu, hej, abys voln byl,
stbru a zlatu jak dlouho bys otroil?
Jestli chce do dbnu vlt moe nezmrn -
vejde se do nj snad osud jednoho dne?
Oi zvistivce se nenapln dv
ne mule perlami - tak opt zsk klid.
Kdo z lsky roztrhne at ke sv radosti,
je prost vech nesnz a nezn dosti.
Slva tob. lsko, v stesku i ve tst.
lkai vech naich strast i bolest!
Lku proti pe skromnosti vzdlen,
ty n Platne, ty n Galne!
Pozemsk tlo j dospv do rje
a horu roztan lska, je vn je.
Milost lsky i Sinaj byl opil,
Mojv osel pad, jak byl by bez sly.
Kdybych sv srdce sm ve shod se rty ml,
zkazky bych pravdiv jak fltna vyprvl.
Od spolumluvcch kdo by se odpoutal,
stv se bezhlasm, by by sto e.znal.
24
Kdy re odejde a zanikne-li sad.
psni slavka v n nelze u naslouchat.
Milenka hudba je. zamilovan tn -
milenka ije dl i kdy tn m svj skon.
Jestlie lska se oteve do vech stran,
pak je jak bo ptk, svobodn, bez zbran.
Jak j mm pochopit svou cestu, kudy kam,
kdy svtlo ptele, uboh, postrdm?
Lska je tajemstv a d vysvtlen,
zrcadlo, i kdy je zrcadlem, zrdcem nen.
V. pro tv zrcadlo nele a zrdcem nen?
Je ist, ir je, zbaveno omlen.
25
Padih a otrokyn
Poslyte, ptel, pbh a vyprvn,
pravdu, je v nitru je ukryta k odhalen.
Byl kdysi jeden h, vem znm v i dl,
tento i duchovn svt zcela ovldal.
Jednou, jak plynul as. vyel si nhodou
mocn krl na lov i s celou svou druinou.
Po horch, po strch zv nepestali tvt
kdy nhle do tenat lsky byl vldce jat.
Na cest stla tam dvina spanil
a due ha se v otroka zmnila.
Ptk jeho srdce jak v kleci se tepotal
koupil j i . zaplatil a ml ji, jak si pl.
Kdy si ji zskal a naplnil touhu svou,
dvku mu osud skll nemoc zhadnou".
Povolal lkae ze vech stran s promluvou,
e v jejich rukou jsou te due obou dvou.
"Du m due je, mj ivot - prach a dm.
chab a chor jsem, ona je lkem mm.
Kadmu, kdo mi ji uzdrav, dm - a rd -
perel a klenot, co si jen bude pt!"
Lkai ekli, e etit sil nebudou,
e spoj rozum a uplatn vdu svou.
26
Vichni jsme pec jej proroci, kad ek.
na kadou chorobu je v na dlani lk.
Neekli: "K by Pn nm svoji pze pl!"
A lidskou slabost Bh zeteln ukzal.
Pes vechny snahy a lky, je podali,
nadje mizela, bolesti vzrstaly.
Dvka byla jak vlas, nemoc trznila dl,
potok krvavch slz se z o krle dral.
Lektvary vc a vc loutla, lk slu bral,
mandlov olej pi masi vysychal,
srdce usedalo, pibyla nespavost,
v dui bolest a al, zrak plil navsost.
Kapky a pilulky i vechen jejich um
j en hanbu pinesly vhlasnm lkam.
Kdy bezmocnost lka krl jasn uvidl,
zarmoucen, bos, pro tchu do meity el.
V meit zoufale, tie u mihrbu stl
a slzami v modlitbch sv msto zalval.
Z poblouznn kdy se za as zotavil,
Allha krsnm jazykem chvlou velebil:
"Tvj sluha z tv milosti, zrove svta krl,
tob, j en zn skryt vci, co bych svoval?
Nae sil i vech tch mastikm, hle,
se ped tvoj laskavost marnm stv te."
Kdy se z hrdla vydral vkik zkosti,
dui zalil ocen nesmrn milosti.
Uprosted ple ho pot spnek uchvtil.
Ve snu vidl, jak se nhle staec objevil.
ekl: "Krli, dobr zprva! Splnm prosby tv,
cizinec, jen ztra pijde, bude ode mne.
Protoe to bude vdec, moudr na vsost,
mj dvru v jeho znalost, v jeho upmnost.
27
zhy pozn pln kouzlo jeho len
v pstupu, i bo slu bez omezen."
Kdy nadeel ken den. pislben as.
a kdy vylo slunce, kter hlt hvzdm jas.
h z dvek hornho patra zral v prostranstv.
aby spatil, jak se tu zjev tajemstv.
Nhle kdosi dokonal ble pichzel
j ak slunce uprosted stnu dstojn se skvl.
Jak stbrn plmsc te z dli doel sem.
byl i nebyl - jako by byl vlastnm odrazem.
Pzrak, jak ve snu vidl h, te iv byl.
v tom pichzejcm hostu se tu nhle objevil.
Ten druh pravdy, kdy se z dli zjevil na rozkaz,
od hlavy a k pat zil, il svit i jas.
Sm h msto dvoan mu rychle spchal vstc,
tomu hostu z neznma, neostchal se nic.
Tiskl j eho ruce, pak ho do nrue vzal,
j ak lsku ho ve svm srdci vele pivtal,
lbal jeho dlan, elo, radost se chvl.
ptal se. odkud pichz a jakou cestu ml.
Na estn msto jej vedl pi tzn svm,
ekl: "e jsem trpliv byl poklad nael jsem."
Kdy skonilo pohotn, vnoval se mu,
odvedl ho za ruku do svho harmu.
Vylil mu nemoc i sv muka nesmrn,
pak pedstavil dvku, kter byla nemocn.
Neznm krev, barvu pleti i mo v potaz vzal,
na piny, na pznaky pak se vyptval.
ekl: "Lky, co vm dali, nevylily,
naopak j en kodily a nemoc zhorily."
Pak vyetil nemoc, jej pvod odhal i l
v nitru jej vak utajil a krli nesdlil.
28
Z ern ani bl lui nemoc nenastala -
vni deva zjev kou. kdy hranice z nj vzplla.
Poznal, e je hoem srdce tce utrznn,
tlo v podku je. ale srdce zachvcen.
Lska se nemoc srdce projevila prudce,
nen tady jin neduh ne choroba srdce.
Nemoc srdce jin je ne kad neduh lidsk,
astrolb boskch tajemstv byla lska vdycky.
Cokoliv prohlsm, abych lsku vyloil,
sotva k slovu lska dojdu, vzdm se, ztrcm cl.
A se jev nej zejmj vysvtlen slovy,
zejmj je lska, kterou jazyk nevypov.
Tak jako kdy pero b po pape vped,
sotva dojde k slovu lska, rozskpe se hned.
Kdy tuto okolnost poznal, lka hned si krtce
mezi sultnovy blzk zael do palce.
ekl: "Krli, dej vyklidit harm, a hned zmiz
vichni nedouc lid. spznn i ciz,
aby nikdo na chodbch tu nemoh poslouchat.
a se na nkter vci budu dvky ptt."
Krl dal palc vyprzdnit a sm el k ostatnm,
aby lka sm pl sluchu skrytm tajemstvm.
V dom vskutku nezstal jedin lovk v ce
ne ten lka a s nm ona chor nevolnice.
Mrn se j ptal: "ekni mi, odkud pochz?
Nemoci rznch mst se rzn tak l, v!
Kdo z tvch blzkch je v tom mst, kohopak tam zn,
s km jsi v pzni a s km dosud spojen tu m?"
Poloil j ruku na tep v dobr nadji
postupn na jej osud vyptvat se j.
Vdy kdy trn si do chodidla nkdo zaraz.
d chodidlo na koleno a pak nachz
29
pikou jehly konec trnu, potom zlehka jen
naslin to msto, kde byl prv porann.
Trn v noze se tko hled, to pec kad v -
a jak je to s trnem v srdci - kdo mi odpov?
V hledn trn ten lka mistrem bt se zdl.
po msteku msteko podrobn ohledal.
S tou nemocnou rozprvl a v eech zbavnch
stle se j poptval po jejch ptelch.
To ve vyjevila mu, kdy vypovdala
o lidech ve mst, kter v mld poznala.
Naslouchal sdlen zvdav, pitom - snaiv -
bdle dval pozor na tep, jeho vkyvy.
Vdl, e to jmno, kter tep by vzbouilo,
oznauje toho, jeho srdce zvolilo.
Osoby z jejho msta znovu jmenoval.
pak pistoupil k mstm jinm, opt se j ptal.
ekl: "Kdy odelas odtud, kde byl domov tvj,
v kterm mst jsi pak dlela, nue. vypravuj!"
Vylila dal msta, i kdo tam v nich il,
barvu tve nezmnila, tep se nezrychlil.
O vech pednch osobnostech vyprvla zas,
jak se maj, jak si vedou, jak j i m plyne as.
Potom msto po mst jmenovala - a div -
tep byl stejn a tv bled jako byla dv.
Tep byl bez hony, ne se lka zaal vyptvat
t sv nemocn na sladk msto Samarkand.
Bda, jak by mrz seehl tu msn tv,
slzy potokem se lily, z o prchla z.
ekla: "Ten, jen m sem pived, mohovit zlatnk byl,
ten m ped njakm asem v Samarkand zakoupil.
Sedm msc il se mnou. pak m prodal zde."
Kdy to ekla, vzplla ohnm touhy nezmrn.
Tep j skkal, tv j zbledla, z prsou dral se sten,
e byl samarkandsk zlatnk od n oddlen.
Kdy ten lka tajemstv nemoci odhalil,
dvod bolesti a strasti znm hned mu byl.
30
"V kter ulici a tvrti?" pak se dvky ptal.
ekla: "V ulici u mostu, v tvrti Ghtafar."
Nato moudr lka slbil, e ji docela
zbav veho trpen, jm dosud trpla.
ekl: "Zhy pochopil jsem tvoje souen,
te uinm zzraky, zaponu len.
Bu klidn a nestarej se, spolehni, e sm
co jarn d se zhonem s tebou udlm.
Beru na sebe tv hoe, pesta nakat,
postarm se o tebe lp ne sto otc snad.
Dej vak pozor! Nikomu se o tom nezmiuj,
kdy sm h se ptt t bude, vdycky na svm stj!
Kdy tajemstv srdce ztaj, jak jsem poruil,
rychleji a jistji tak doshneme cl.
Prorok ekl, e kdo um sv tajemstv skryt,
brzy doshne svch pn, o nich sml jen snt.
Semnka ukryt v pd maj jistotu,
e v zhonu vzejdou vas k novmu ivotu.
Zlato, stbro ped chamtivci nutno ukrvat,
ne je me umn lovk na perk zpracovat."
Slova, sliby lkae na dvku psobily,
e se mohla zbavit strachu z nemoci v t chvli.
31
Pak se lka zvedl, aby ha vyhledal.
podal mu piblinou zprvu, jak si vldce pl.
h ekl: "Co nyn, kdy u vme. co je s n.
jak odstranit pinu jejho trpen?"
"Len je." lka pravil, "v tom. e k pomoci
toho mue pozveme z dvodu nemoci.
Zlatnka z dlnho msta pozvem nyn sem.
ty ho obdaruje zlatem, k tomu estnm chaltem.
A chudk stbro a zlato uvid, v tu hodinu
zapomene na svj dm a opust svou rodinu."
Jakmile to od lkae sultn uslyel.
ze srdce i z due z toho velkou radost ml.
ekl: "Tvoje mnn je zcela shodn s mm,
vecko, co mi doporu, rd hned uinm."
Bez vhn, bez pochyby poslechl, dal na radu.
posly zkuen a estn poslal do Samarkandu.
Kdy doli do toho msta, zlatnkovi hned ti dva
poslov tu vydili dobrou zprvu od ha:
" vten miste, znm v mnoha mstech umem svm,
proslul a proslaven. jdeme k tob s poselstvm.
N h si t vyvolil jako svho zlatnka,
nebo zn tvou dovednost. tvj vhlas vude pronik.
Vezmi si zlato a stbro, estn chalt taky vem.
kdy pjde s nmi. stane se sultnovm ptelem."
Zlatnkovi se ty skvosty i ten chalt lbily,
souhlasil a rozlouil se s mstem, s dtmi za chvli.
Vesele se pihotovil a hned na cestu se dal.
nepomyslil, e ho h na cel ivot povolal.
Vsedl na rychlho kon, s dobrou mysl odcvlal.
estn chalt stejn cenn jako ivot se mu zdl.
Kdy pekonal dlouhou cestu, a tak doshl svj cl.
uvedl ho k sultnovi lka, kde ho pedstavil.
Uval pi pedstaven tak vzneench vraz.
e by studem shoela i sama svka z Tirzu.
S nadenm i krl ho pijal, ptelsky se bavil s nm.
pedal mu pak mnostv zlata, m ho poctil poslnm.
32
aby vyleptal z nj perky - popl rnu potebn as -
nramky, nhrdelnky, kruhy na nohy a pas.
tak mnostv krsnch a poslze zhotov,
pohry, podnosy, msy pro hostiny hovy.
Mu vzal zlato, do prce se pustil s rozvahou,
ani znal sv nesnze a hokou sudbu svou.
Lka potom vldci ekl: "Krli nevhej,
dej svou otrokyni mistru, dvce blaho pej!
A se dvka astnou stane tak. jak pla si -
voda spojen ten ohe v srdci uhas."
h vnoval lunolc cizinci co dar,
z onch dvou, je hledali se, vytvoil tak pr.
est msc sytili svou nklonnost, svj cit.
m se astn dvka mohla zcela uzdravit.
Za as lka zlatnkovi lektvar vypt dal,
a ten ped oima dvky zvolna skomral.
Zoklivl a zeloutl, maltn tlo chadlo,
srdce slblo, pomalu mu denodenn chladlo.
Lska, ji jen krsa bud, pravou lskou nen,
nakonec se vytrat, nebo v hanbu zmn.
Z o krev se proudem lila, zhasla jejich z.
neptelem stala se mu jeho vlastn tv.
Neptelem pva asto vlastn pe bylo,
mnoho mocnch navzjem se pro n zahubilo.
Zlatnk pro sebe si ekl: "Jsem - jak vedn zjev -
gazela, pro jej pimo lovec prolil krev,
jsem ten slon, ktermu kopm srdce proklli
a jeho krev prolili pro jeho vzcn kly.
Dneska j a ztra on - hle, tak i naopak -
m krev nebude prolita nadarmo jen tak.
Tento svt je hora, nae iny hlasy jsou,
k nm dochz jejich smysl zptnou ozvnou."
33
Tak ekl a odebral se tam, na onen svt.
dvka byla zprotna vak nemoci i bd.
Zmar mue zpsobil lka - co vem jasn je -
nebyl vak dsledkem strachu, ani nadje.
Nezabil ho pro r touhy, ji h v srdci ml,
dokud vnuknut a bo pkaz nepiel.
h jen pro svou dychtivost krev neprolil. to vz,
ste se zlho podezen, i boje se ste!
To je rud re - krv nenazvej ji!
To je pohr rozumu - ne e blznovstv!
34
Jak vl ka lika lovili ve lvch slubch
Lika, vlk a lev si umnili jt
do hor, aby mohli vce ulovit,
aby v pustm kraji, jak si slovo dali,
bohatou a etnou koist spolu tvali.
Tebas rod tch dvou byl lvu jen pro legraci,
pec j i m prokzal est svoj spoluprac.
Kdy pot ten spolek do hor dorazil
pod vedenm lva, jen ct a slvou byl,
ulovili tu za velk tvanice
jelena, kozu, s nimi i tunho zajce.
35
Druba se zkuenm lvem, to bute jisti,
mlo dn a noc mine bez koisti.
Kdy seli pak dol, byli z lovu cel
utrmcen a z rvaek zkrvavl.
Vlk a lika hlady skoro nevidli,
koist spravedliv u u dlit chtli.
Lev vytuil ihned, po em zatouili,
jejich mylenky uhodl v mal chvli.
(Poznat pro lva-krle je pec velmi snadn,
co se dje v myslch poddanch, jim vldne,
na pozoru ped nm mj se kadm dnem,
protoe v dobe, co m za lubem!)
Kdy u tch dvou zjistil, jak- hlad je jal,
tvil se jak nic, nic tak nekal.
Pomyslil si ale: "Vida jac jsou!
Dm vm, haminci, za vyuenou!"
Tajn zasml se pi pomylen tichm
(mj se na pozoru ped takovm smchem!),
a pak ekl nahlas: "Vlku, ani muk,
rozdl koist, jsi pec ostlen vlk.
Bu mm nmstkem, dl spravedliv sm,
a se uke, jak jsi drahokam!"
Vlk prohlsil: "Krli, vezmi jelena,
oba velc jste, to mnoho znamen,
koza upokoj moje ambice -
a ty, liko, jist vezme zajce!"
K tomu pravil lev: "Jak jsi to ekl, jak?
Copak jsem j, co ty - pouh ubok?
Vlk m pece vdt, e je pouhm psem
ve srovnn se mnou, vemohoucm lvem!"
Pokraoval: "Osle, nestj opodl!"
Kdy vlk piel bl, drpy ho rozspal.
e mu neprokzal est, jak zvykl byl,
sthl z nho ki, kdy ho zahubil.
Pravil: "Kdy jsi ve mn nevidl, co jsem,
bdn zachz, smrt je ti osudem.
3 6
es pokoru neznal, ani hold mi skldal,
krtce jsem se proto s tebou vypodal."
Vlka zahubila jeho pyn hlava -
nemohou t spolu dv hlavy a prva!
Pak se obrtil lev na liku a prav:
"Te rozdl tu koist ty podle sv hlavy!"
"Toho jelena," hned odvtila krtce,
"k obdu si vezme spravedliv vldce.
Kozu ke svain," tak dlila dle,
"mal zkusek pro velikho krle.
A ten zajc, a se veer zee,
vzcn pane n, ti zbude k veei."
Lev j na to: "Liko, jak jsi ulechtil,
od koho ses takhle dlit nauila?
Smysl pro prvo m, e mu rovno nen!"
"Z osudu vka jsem vzala pouen."
Lev: "e si m v, kodn nebude,
vechny ty ti kusy vezmi si a b!
e ses pouila vlm osudem,
pak u nejsi lika, jsi vc, jsi mm lvem!"
Chytr vdy je ten, kdo pou se hbit,
nejedn-li ptel dosti ostrait.
Lika vyjdila dk velmi slovy,
e ji vyzval lev k dlen po vlkovi.
"Kdybych mla prvn koist dlit dv,
kdo by zahynul a kdo by zstal iv?"
Bume tedy vdni, pokud trv svt,
pedchdcm, e ns tu uetili bd.
37
O milenci, kter usnul
Jeden milenec kdys v minulosti il.
j en ochrncem slibu ve sv dob byl.
Lta ke sv lun vzhlel v poutech touhy.
do sv krlovny zblznn po as u dlouh.
Hledajc t nalzajc bv,
z trplivosti zisk oslniv mv.
Mil jednou ekla: "Veer pijdu k vm,
z chutnch fazol ti krmi pichystm.
Se a do plnoci ve svm pokojku
bez dal dosti, jak m ve svm zvyku."
Mu zazl ovci, i chleba k n dal.
aby z prachu vylou lunu uvtal.
Veer v pokojku strvil astn chvle
v nadji, e bude vyplnn slib mil.
38
ekal dlouho sedl ekal us nal
ztratil vdom, hlava mu klesla, spal.
Ml sen o mil. A jak div se stal!
Mil po plnoci pila, vela dl.
podle svho slibu, kter mui dala.
Kdy vak milence te v spnku uhldala,
natrhla mu rukv a pak v povzdechu
do kapsy vsypala hrstku oech.
"Kdy jsi, mil, dt, kdy t bav spt,
s tmi oechy si me rno hrt!"
Kdy milenec zjitra procit, uvidl
natren rukv a co v kapse ml
"Na na krlovn," ekl. "nen vady,
j en v ns pvod m to. co se stalo tady!"
39
Lovec a stn ptka
Ptk let ve vi, stn jeho tak
po zemi kvap, jak letc ptk.
Hlupk chce ulovit stn - bh a spch -
ene se, e mu a dochz dech.
Nevda, e jen pouh klam ho lk,
neznaje, kde je skuten zjev ptka,
do stnu stelil, jak byl by to ptk
a jeho toulec przdn zstal pak.
Toulec ivota vyprzdnil - pestal t,
zahubil ho bh, kdy stn chtl ulovit.
40
O tetovn jednoho Kazvnce
Sly zkazku, ji misti vypravi znaj,
o tom, jak zvyk Kazvnci dodnes maj.
Na tlo, pae, zda bez zbran kad rd
obrazy lv a tygr si dv tetovat.
K lazebnkovi piel jeden Kazvnec
a chtl vytetovat zvlt pknou vc.
"mpak, pahlavne, bych t potil?"
"Chtl bych obraz lva, kter
7
se rozzuil.
V souhvzd lva mj osud, lva chci mt!"
"A kam ten obraz nutno umstit?"
ekl: "Kam? Na zda vytetuj ho pece,
a v boji i he mocn jsou m plece,
zuiv lev pi mn stle bude stt."
Sotva zaal mistr jehlou pracovat,
zl bolest zala trznit hbet i ki.
Pahlavn spustil nek: "Dobr mui,
odpravit m chce, co tam tetuje?"
Lazebnk ekl: "Lva, kterho chce!"
Pahlavn hned: "m zaals v dle svm?"
Lazebnk nato: "Zaal jsem ohonem."
"Zanech ohon, pteli zraku dra,
pesta s tou prac na ohonu, sta!
41
Ten chvost mi dal co proto, ekni tud
umlce, ten lev bez ocasu budi,
kdy pod tvm bodlem srdce mi a vzdych!"
Lzesk hned na j i nm mst pch,
o nic jemnji vak nemoh bodat proto.
Kazvnec zavyl: "Jak d je toto?"
Lazebnk: "Ucho, dobrodince mj!"
"Vten mui, ucho netetuj,
cel to zkra, nech nic ti nebrn!"
Lzesk znovu zaal bodn
a Kazvnec se rozestnal zas:
"Co provd, co je to za obraz?"
"Te je to bicho, bicho lva, mj pane!"
"Nebude-li mt bicho, co se stane?
Krutmu lvu, k emu je teba bicha?
Polev a usta, vdy to stran pch!"
Lazebnku se lce zachmuily,
prst mezi zuby drel drahnou chvli.
Vtom pratil s jehlou: "Zatracen dlo!
Komu se to na svt pihodilo?
Lva bez ocasu, bez bicha a u
Vemohouc nestvoil, na mou dui!
Kdy pchnout jehlou vyds t u,
rozzuenho lva si odpus, le a ku!"
42
Bajka o velbloudovi, krv a beranu
Velbloud, krva a beran kdy spolu bloudili,
velkou otpku sena na cest spatili.
Tu ekl chytr beran: "Muem ji rozdlit,
dn z ns, brai, vak nebude pln syt.
Ten ale, jeho ivot z ns t je nejdel,
a se m jednou dobe, a sn ji nej star.
Vdy vzdvat ctu st - to plat dosavad,
tak uil ns a u sm prorok Muhammad."
...Krv a velbloudovi pak ekl beran: "Hej,
mme-li pleitost, kad z ns vyprvj
o datu svho zrodu. Nejstar - nech je zdrv! -
bude mt v jdle pednost, jak ke zvyk a mrav."
A potom pokraoval: "J pst se zapoal,
kdy berana dal v ob alamoun, moudr
7
krl."
A nato krva: "Tehdy byla jsem star u,
kdy zapahal m v pru Adam, prvn mu.
43
Z pru tch krav jsem byla, kterm se namhal
vzdlvat zem a orat a lidstvu chleba dal."
Jak velbloud slyel ei krvy a berana,
sklonil k otpce hlavu. Vmiku je sebrna.
Ve vzduchu zatsl lehce a bez e
potravou, je je mu koist nejvt.
"Mn nen teba data, kdy jsem se narodil,
mm toti zdatn tlo, ji i zdatn tl.
To pece, mil brai, pedobe kad v,
e, pi v ct, nejsem o nic men ne vy.
To pece, mil brai, kadmu znmo jest,
e proto nepochybn je vy moje est.
To pece, mil brai, je dobe znmo vem:
nebe je stokrt vy ne pouh nzk zem."
44
O jednom Arabovi a jeho pytli psku
Vyslechni historku, ty, kter schopen jsi
chpat, co rozum je, co pouh blznovstv!
Byl jeden Arab, na velblouda nakldal
velk ok obil, na zda mu ho dal,
pak dal pytel, j en naplnn pskem byl,
jako ten s obilm na hbet mu poloil.
Nasedl na pytle - velblouda v dl chtl hnt -
kdy kolemjdouc se zaal ho vyptvat.
Ptal se ho, odkud je a vyptvnm hned
jak perly vrtal by - tak obratn si ved.
Pak otzku mu dal: "Copak v tch pytlch m
tak pevn napjatch, k prasknut plnch a?"
Odvtil: "V jednom je obil a nic vc,
ve druhm psek - ne, k sndku tam nen nic!"
"Pro na hbet velblouda jsi psek naloil?"
"Aby ten pytel mu ten druh vyvil!"'
ekl mu: "To tk obil z polovic
pesyp v ten druh ok, bu chytr, dej si ct.
Nklad se zmen a velbloudu uleh."
ekl: " love moudr, jen tolik v,
mylenka vborn a npad dobr je
od tebe, poutnka, jen pky putuje."
45
Zelelo se mu ho a hned jej napad.
e vezme poutnka na svho velblouda.
Pak pokraoval dl: " vzcn mui, rci,
vyprvj o sob, to nyn slyet chci!
S takovou schopnost rozumu, ekni mn,
jsi vezr, panovnk? Povz to upmn!"
"Ani to, ani to, jsem z lidu pvodem,
pohle, jak vypadm! Mj vzhled to k vem."
"Kolik m velbloud, kolik krav pstuje?"
"Krvy i velbloudy, ty u m nenajde!"
"Jak m majetek i obchod se zbom?"
"Kde bych vzal obchod, vdy ani dm nevlastnm.
Nemm dost potravy, nbytku, hedvb,
ba ani ndob, ltky i zsoby."
"Pak tedy se t ptm: spory ? Kolik m?
Vdy zbon poutnk jsi a dobr rady d.
Zn jist tajemstv, jak zlato vyrobit,
sm o sob jsi perk, rozumu jasn tpyt!
Kdybys sv poklady kdekoliv zanechal,
nen tu, kdo by t v chytrosti pekonal."
Poutnk dl: "U Boha, tak tomu, pane, nen,
j en v jdle k veei mm cel svoje jmn,
j du polonah, bos, m cesta vede tam,
kde si u laskavch kus chleba vyebrm.
Pro mne z m moudrosti a vech mch znalost
neplyne uitek, jsou mi jen ke zlosti."
Nato mu Arab: "Pak z velblouda dol, k zemi,
a tvoje netst na hlavu nepadne mi!
S neblahou moudrost odstup ode mne dl,
tv e je zlovstn, hor jsem nepoznal.
Zvol-li si svj smr, j pjdu opanm,
jde-li tv cesta vped, vdycky se opozdm.
Ten pytel psku, jej pidal jsem k druhmu,
je uitenj, ne moudrost k niemu.
M nevdomosti na vky vk slva,
ivotu majetek a blaho srdci dv!"
46
Zlodj ovoce a sada
Jaksi lovk se na strom vyplhal
a nestydat ovoce tu bral.
Sada pibhl a kiel s ohnm v zraku:
"Kde je stud ped Bohem, co dl, darebku?!"
Zlodj odvtil: "J bo otrok ze zahrady bo,
vezmu-li pr fk, co sm Nejvy tu mno,
je teba mi pak tak sprost splat tu?
Ped bom bohatstvm jev svou lakotu!"
Sada kikl na sluhu: "Pines mi provaz hbit,
a tomu zbonmu odpovm nleit!"
Pak zaal vyplcet darebu v sntch stromu,
mltil ho po nohou a zda pidal k tomu.
Zlodj se rozkiel: "Ped Bohem se sty.
chce nevinnho snad surov zahubit?"
A sada: "Boho lovka tady bije
do zad bo lovk hol, kter t bo je.
Hl od Nejvyho je, stejn tak bok i zda -
jsem j eho nstrojem, jak bo vle d.
Kaju se z nsil, ty chytrku a sketo,
vdy bo radek, vle i prvo je to!"
47
O tyech Indech
tvero Ind kdysi velo v meitu,
ctu Bohu vzdt a pomodlit se tu.
Allha z nich kad vzval v okamen,
cht modlitbou zjevit svoje ponen.
Piel muezzin a prvn z nich ho okik:
"Muezzine, modlme se a ty trop pokik!"
Druh z Ind na prvnho zvolal vztekle ji:
"Modlitba je neplatn, kdy tady klbos!"
Tet zase na druhho: "Pro mu nadv?
Pomni sm, ty hlupku, co z toho kiku m!"
tvrt: "Slva Allhovi, pochvlen bu velice,
e j sem nekles tak hluboko, jako tahle trojice!"
Modlitba byla ta tam a komu vinu dt?
Prvn ztratil cestu ten, kdo zaal vytat.
astn due vdom si vlastnch nedostatk -
kad, kdo sv chyby vid, nepropad zmatku.
I kdybys ml desatery
7
vousy na sv lci,
hledej nejdv chybu v sob a bu chpajc.
Pokud vak se nezlb vyrait vousu tvmu,
nesplej, holobrdku, jinmu bezvousmu!
48
Chalfa a Lejl
Chalfa se zeptal Lejl: "ekni, co jsi za?
Kvli tob Madnn blzn,nev pro a na
9
Neli se krsou pec od jinch krasavic!"
Odvtila: "Nejsi Madnn. ml a nemluv vc!
V. e kdybys Madnno\y oi ml ty.
bezpen by patily ti oba svty.
Pi tv stzlivosti se zd Madnn lenec.
V cest lsky stzlivost je ale patn vc!"
Kad, kdo by v ndhernm snu bdlost zachoval,
je s n na tom h. ne kdyby jenom tvrd spal.
49
Zlodj a vyklada prva
Jeden znalec aratu kdys hadk si nasbral,
vycpal si jimi svj turban, aby jej pak ukzal
v Mekce ad ptel svch
v shromdn uench.
Klcky ze starch chalt natrhal a dovnit cpal,
navrch vak si onen turban blou ltkou omotal.
Jako rajsk odv hlavy svrchu se ten turban skv,
uvnit vak jak farizej je - to je jeho tajemstv:
star vesta, kajda v crech, kusy ke, hbity
v tom honosnm turbanu tu uvnit byly ukryty.
Jednou fakh do meity vyel asn po rnu,
chtje zskat ctu, obdiv, hlavu v novm turbanu.
Na temn cest vak ekal nenechav lovk zl,
hal tady na pchoz, ml zlodjsk mysly.
Sebral mui turban s hlavy a hned do bhu se dal
utkal s nm, nezastavil jako vtr v dl se hnal
Fakh spustil kik a nek: "Synu, sly, zastav hned,
neutkej, vra ten turban, dej ho sem, vra mi ho zpt,
50
b jen s pr hadky, nu. otevi ho. dobe vm.
e mi ho rd potom vrt. Vra ho! J ti odpustm!"
Zlodj turban rozvinul - a po t tahanici
vypadlo na tisc klck rovnou na ulici.
Z dstojnho turbanu tak zstal za as krtk
ve zlodjskch rukou jen sh ulechtil ltky.
Zlodj mrsknul hadrem na zem: "Tohleto si vem,
oklamals m. darebku, tmhle podvodem!
Jak hnusn klam a uskok! Nestyd se lht?
Takhle jsi mne. podvodnku, vlkal do tenat.
Nestyd se za ty hadry - pna pchne z nich!
Pro tvou nestoudnost se te brodme v odpadcch."
Fakh na to: "Moje vina. ano. uznej ale peci,
pedem jsem t upozornil na podstatu vci!"
Slon v temn mstnosti
Slon stl v mstnosti, je temn byla cel,
skupina Ind jej tam pedvdla.
Pilo mnoho lid, poznat si ho pli,
a tak do t tmy tu mnoz vstupovali.
Ze nebylo mon oima ho zt,
chtli si ho potm hmatem provit.
Jeden slon chobot nahmatal a v kvapu
prohlsil: Slon je j ak roura od okapu.
Ruka druhho na ucho narazila.
Slon je jako vj, jeho slova byla.
Dal dohmatal se nohy, shl hloub,
pak ekl, e slon je urit jak sloup.
Jin pejel dlan po slonov hbetu
a tvrdil: Ten slon je jak ta lavice tu.
A tak kad slona j enom za to ml,
jak ho nahmatal a co mu pipomnl.
Podle hmatu kad jin nzor m,
kde te jeden d, tam druh pete .
Kdyby vichni v ruce jasnou svci mli,
v dobrozdn by rozdly vymizely.
Schopnost vnmn je dla ruky, nic vce,
nesta dla na ve, nen-li v n svce.
Pohled na moe a na pnu je dvoj:
Pozoruj jen moe, pna neobstoj!
52
O Oghuzech, kte se chystali zabt lovka
Oghuzov. krvelan Turci piharcovali,
do jedn vesnice vnikli, kde se loupit chystali.
Dva pedky vesnian jali v mal chvli
a jednoho z nich se ihned zabt hotovili.
Svzali mu ruce, kdy ho obtovat chtli.
ekl j i m: "O vldcov, velmoov skvl,
pro jste rozhodli, e krev mm prolt jako prv,
jak dvod mte znit po m rud krvi?
Jak cl a jak smysl v krutm zabit je,
vdy j sem chudk, nuzk, kter tm tak tak ije."
ekli: "Tohle bude psobit na tvho druha. Nato
bude se bt a urit pak nm najde zlato."
ekl: "Vdy on pece, pni, chud je ne j!"
ekli: "k, e je chudk - a hle, zlato m!"
ekl: "Mme stejnou hrzu, proto, vae vsosti,
oba dva jsme v stejnm stavu pochyb jako monost.
Zabijte ho prvnho, a j se bojm! Za to
uku vm, velkomon, kde najdete zlato!"
53
Povdka o barevnm akalov
akal jedenkrt do hrnce s barvou spad
a zstal v nm tie pes hodinu stt.
Ml barevn koich, a tak iv a zdrv
liboval si, e je jako rajsk pv,
kdy se mu srst leskne a m jasn tpyt,
e se odr od n i slunce svit.
Kdy pohldl na sv krsn zabarven,
ve nad ostatn akaly se cen.
Ti mu ale ekli: "akalku, sly,
co je s tebou, e se tolik vyn?
Z pchy se ns stran, jak dvod m,
e tak nafoukan si ns nevm?"
Jeden akal ped nj pedstoupil: "Hej, ty,
podvd ns, e jsi jeden z elity,
klame ns tm, e na minbar vystupuje
a svm vystoupenm nrod zarmucuje.
Pelstils ns, ptelstv nae odmtal.
tak svou nestydatost na vrchol jsi hnal!"
Pestr akal, jeho posedla zl pcha,
splajcmu do ucha ekl zticha:
"Pohle na mou barvu! Modla, kterou jsem,
mla by pec bt vzvna amanem.
Kvetu jako zhon stovkou barev krsnch,
kla se pede mnou, nenasazuj a asni!
Pomni sly, krsy, lesku barev mch,
prokazuj mi est i ctu vcch!
Stal jsem se projevem bosk laskavosti,
mluvm rozhodnut, j m mne mocn poctil.
Nesmte mne akal vce nazvat -
ml njak akal kdy mou krsu snad?"
Vichni akalov se tu shromdili,
jako kolem svky mry v mal chvli.
v
4
Vespolek se ptali: "Povz, kdo je tvou
vyvolenou drukou, tebe dstojnou?"
Odpovdl: "Pece pvice, ta kter
jasem pipomn hvzdu - Jupitera."
Pak mu ekli: "Pvi v naem svt, ach,
honos se krsou j enom v zahradch.
ije tak tak?" On ekl: "Nikoliv,
bhm po stepi tak dlouho, co jsem iv.
Ona je mj osud, dl dvnovk,
j ak bych mohl mluvit o ulicch Mekky?"
"A m hlas jak pvi?" Kdy odvtil: "Ne!"
"Potom nejsi pv - jsi hlupk nad jin!"
55
Uitel a ilhav k
ilhavmu ku ekl uitel kdys venku:
"Vejdi dovnit a pines mi z mstnosti tu sklenku."
Kdy ilhav neprodlen veel v jizbu domu.
uvidl tam dv sklenice - jednu, druhou k tomu.
Piel zpt a ptal se: "Miste, kterou pinst mm,
tu prvn nebo tu druhou, rozhodni to sm!"
Uitel mu odpovdl: "Nejsou dv, to vm,
abys dvakrt nevidl, pesta s tm ilhnm!"
k mu na to: "Nesplej mi, nemm dn hch!"
Uitel: "Sm pesvd se. rozbij jednu z nich!"
Vskutku, kdy tu jednu rozbil, zmizely mu ob.
lovk vid dvakrt, zvlt propadne-li zlob.
Ze sklenic, kdy jedna se mu dvakrt jevila,
sotvae ji rozbil, ani druh nezbyla.
Dvoj vidn zpsob zloba, dost s n,
ty odvedou dui od sprvnho vnmn.
Schopnost chpat skryje se, kdy dost zasko
a sto zvoj od srdce pejde do o.
56
Hluch a nemocn
Jednou ekli hluchmu, ani sm se ptal.
e se roznemohl soused, jeho dvno znal.
Hluch pravil pak sm k sob: "Hluchm uchem pec
nepostehnu, co ekne ten chor mldenec,
zvlt, kdy te slab mluv trpen nemoc.
Musm ho vak navtvit i pi sv bezmoci.
Budu se dvat, jak mluv, na rty upu zrak.
o em vyprv, co k, pochopm i tak.
Kdy se zeptm: Jak se ct? Odpov v ten mik:
Dobe. Mon e i: Lpe. Nebo: Jde to, dk!
J pak eknu: Chvlabohu! Copak jsi dnes jedl?
On mi na to: Sladk sirup nebo kai z bob.
A j: To ti dod sly na celik den!
Kter lka k tob chod? ekne: Ten a ten.
Poehnn bu pi sv prci! - na to prohlsm.
Kdy t tenhle bude lit, vyl se, vm.
jeho um j sme vyzkoueli, pomoh mnohm lidem.
vude, kam ho povolali, mohli stonat s klidem!"
Takovhle odpovdi pipravil si hluch.
e, love, pijde opak. o tom neml tuchy.
Jeho pchod nemocnho div nepiml k pli.
57
Posly, j ak se rozlil, mj mil posluchai.
Hluch vstoupil k nemocnmu sm a bez vhn
usedl a po ruce ho hladil mkce dlan.
"Jak se m?" Nemocn ekl: "Tm umrm!"
Hluch na to: "Chvlabohu! Na modlen dm!"
Nemocn se rozzlobil, kdy tohle uslyel:
"Co je tohle za tchu? Je to neptel!"
A se hluch pipravil, pece se vdy splet.
Zeptal se: "Co jsi dnes jedl?" Chor ekl: "Jed!"
Hluch na to: "Dobrou chu a dobr trven!"
Nemocnho zlost tm vzrostla k nevysloven.
"Kter z lka t l, kdo ti vrac klid?"
Nemocn: "Archandl smrti - a u koukej jt!"
Hluch: "K by jeho krokm pnbh poehnal!
Jdu hned k nmu, aby o t dn peoval!"
Hluch potom odeel a ekl si sm k sob:
"Ulechtil skutek jsem vykonal ve zl dob."
Nemocn se o hluchm naopak domnval:
"Ten m za svj prospch to, m mne Bh potrestal.
Je to pec mj neptel, pro mne s nm osud sved?
Nenapadlo by mne, e je zdroj mch muk a bd!"
Tisce nadvek chor pohromad ml,
pipraven pohant toho, na nj zanevel.
V duchu ve vzteku se svjel, a ne bez pin:
"Kde je ten mj neptel, kde, ten ub syn,
abych mu te vrtil ve,m on m astoval,
kdy lev mho mylen v t dob tvrd spal?
Nvtva chorho m bt pece rovna lku.
Tohle vak byl jenom in zvisti a vzteku.
Kdy ten soused poznal slabost svho neptele,
uklidnil svou ernou mysl i zl srdce v tle!"
Dost lid pichz nemocn navtvit,
potit uboh, projevit vel cit.
58
I sama pravda vak me bt skryt zlo,
je dosti temnho, je mme za svtlo.
Jako ten hluch, jen pesvden pevn byl,
e dobro uinil - a j en zlo zpsobil.
Byl v dobr nlad, spokojen navsost,
e splnil pkladn sousedskou povinnost.
Ve skutenosti vak ohe tu zaloil
a v srdci chorho sm sebe uplil.
59
O tom, jak jeden chudk hledal obydl
Jeden chudk hledal obydl pro rodinu,
ptel ho pivedl ped pustou zceninu.
ekl: "Kdyby se byl strop v chi neztil,
ml bys v n pbytek, v mm sousedstv bys il.
Ba i tv rodina by se tu veselila,
kdyby v t chatri i druh mstnost byla.
A kdyby bylo tu i jinak msta dost,
mohl by pespat v n i nenadl host.
Takov dm kdyby pro tebe tady stl,
sm ze tv pohody, v, bych se radoval."
Dl prv: "V sousedstv ptel bych bydlil rd,
do "kdyby", brachu, vak tko se sthovat!"
Zlodj a policejn velitel
Veliteli policie jednou jeden zlodj ek:
"Vezre, co udlal jsem, je pec bo radek."
Na to j emu velitel: "I co j j sem vykonal,
byl radek Nejvyho - to si rovn pl."
60
O ptku a lovci
Jeden lovk lst ulovil ptka do st,
ptk mu ekl: "Urozen, vichni chvl t,
hubenho ptka chytils. tm me bl jist.
te, moudr chyst se mne okubat a snst.
Sndls pece krav a ovc. co si hrdlo plo,
za ob tv chuti padlo velbloud ne mlo.
nenasytil-li ses dosti za tu dobu snad.
m drobn tlko ti rovn nezaene hlad.
Proto m te milostiv propus, mr mi pej,
lechetn, ven mui. dle nevhej!
Dej mi svobodu a j ti sv ti rady dm -
zda jsem rozumn i hlupk, pozn z toho sm.
Prvn radu poskytnu ti ihned bez vhn,
prozradm ji, dokud spoutn jsem tvou pevnou dlan.
Z vrku zdky dm ti druhou po svm osvobozen,
z t rady se zaraduje, uitek mt bude z n.
A pak naposled tu tet na strom u chci ti dt,
abys ml v ivot tst, ba i prospch z tch t rad.
Posly prvn, a m lehce dr jet v ruce sv:
Nikomu a nikdy nev, co je nemon!"
Sotva prvn pouku dal ptk v lovcov dlani,
vzltl, sedl na zdku a usadil se na n.
Pokraoval: "Nad minulm nen radno nt a lkt,
co odelo, toho pece nem smysl litovat!"
61
Dle ekl: "Prozradm ti, drahocennou perlu mm,
v deset dirham a v zobku ji ukrvm.
Kdyby padla do tvch rukou, bohat bys i s dtmi byl,
ten poklad by rodinu tvou jist navdy zajistil.
Propsl jsi perlu a vz, kdybys sto let il,
podobnou bys v irm svt nikde nespatil."
Tu lovec, jak rodika v petk chvli, tady
do nku se dal a rval si vousy z dk brady.
Zdrcen, sklen stnal: "Oh, oh, jak jsem hloup byl,
pro jsem to jen udlal, ach, jak jsem pochybil.
Pro jsem t jen poslechl a svobodu ti dal -
ty jsi m svou skonost pust oklamal!"
Ptk mu na to: "Nedal jsem ti radu, kter znla,
aby ses netrpil nad tm, co se stalo vera?
Nehoekuj, e minulo, o em nemls tuchy -
nerozuml jsi m rad, nebo jsi snad hluch?
Jin rada, j jsem ti dal jako druhou - nebo ne? -
byla: Nikdy nikde nev tomu, co je nemon.
Vm sm ti dirhamy, jak mohu - hlavou projt nech! -
mt v zobku vzcnou perlu o deseti dirhamech?"
Lovec se zas vzpamatoval, ekl: "Dobr, v thle chvli
ekni mi svou tet radu, ptku zkuen a mil!"
Ptk mu pravil: "Dobr skutek vykonal jsi, ani v,
mou tet radu si tedy plnm prvem zaslou."
To ekl a vesele pak rozhldnuv se v okol
svobodn odltl v dli do step a do pol.
Dvat radu hlupkovi, jen je duchem chud,
je jako kliv zrno st do slan pdy.
Dra hlupka a hlupce zplatou je k nespraven,
sm moudrosti j i m nikdy pranic platn nen.
Protoe je hlupk sluhou vdy sv vlastn hlouposti,
d mu radu - peslechne ji. Dl slou sv tuposti.
62
O jednom chvastounovi
Jeden chuas nael ki od ovho ocasu,
kad rno namastil si svj vous, munou okrasu.
Piel mezi bohat a pravil s hrdost:
"Tun krm pojedl jsem ve spolenosti."
Ukzal knr na dkaz a na bohatch chtl,
aby kad mastn tuk na vousech uvidl.
Knr ml svdkem upmnosti jeho ei bt,
e se najed dosytosti ml mu dosvdit.
aludek vak zprudka na to odpovdl vmiku:
"Ach Boe, co klbos, ty pust
7
podvodnku?
Tohle chvstn m ene pmo do plamene,
e bych s chut vyrval ti tv knry umatn.
Kdyby nebylo tv li a tvho vychloubn,
nael by se dobrodinec, ml by slitovn,
netrpl bys, pyn mluvko, nebylo by nm tak zle,
stal by ses teba i hostem bohatho ptele.
Kdybys mluvil pravdu, nelhal, nepepnal hlas,
nael by njak
7
lka lk pro oba vas.
Kdy u nel sv chyby, mlet bys ml sp,
ni se svm pokrytectvm, kdy ns podvd.
Svm knrem se neohnj, nech tu okrasu,
koka jednou odvlee ti ten kus ocasu.
Jestli nkde nco najde, nemel jako zmmen,
na cest jsou k nalezen vdy prubsk kameny,
navzdor vem tm kamenm, v nich m bt jistota,
mus obstt v mnoh zkouce bhem ivota!"
63
Zatmco mluvilo bicho k hladovmu mui,
vbhla koka, odnesla tu tunou ov ki.
Chlapec, jen sem koku vpustil, cel z toho zbledl,
a se za n ihned pustil, u j nedobhl.
Pak se dcko vrtilo a i kdy mal bylo,
toho chvstavho mue o est pipravilo.
eklo: "Ocas, jm si rno mast knry sm,
uchvtila koka a s nm prchla bhv kam.
Utkala s tunou k pod dl a dl,
marn jsem se za n tval, u jsem ji nedohnal."
N hrdina ustal v ei, ji se chlubit chtl,
sotva slyel tuto zprvu, div e neomdlel.
Zostuzen ped shromdnm, pistien v svm klamu,
sklopil hlavu, slova na rtech hanbou zamrzla mu.
Ptomn se rozesmli, pak se znenadn
zalo znovu projevovat jejich slitovn:
Pozvali ho, pohostili, e byl str a chud,
semnko soucitu opt vyrailo z pdy.
Uchvcen tou dobrotou, zmnil se od t chvle,
co otrok pravdomluvnosti dl il ulechtile.
Pi, mluv, pinej a zjevuj pravdu v kad vt,
abys asten byl na tomto i na onom svt!
64
Nemoc st
Piel staec k lkai a ekl: "Posu sm,
pipad mi, e njakou nemoc nosu mm."
ekl: "To je z nastydnut, pochz to od st."
ekl: "Skvrnu na oku mm, temn je a nez."
ekl: "To psob, starce, tvoje staroba."
ekl: "V zdech ctm bolest - stran choroba."
ekl: "I to je tvm vkem, svzel nsob."
ekl: "Vecko, co snm, mi j en obt psob."
ekl: "Slabost aludku je dsledek tvch let."
ekl: "Dech mi prsa , jak bych jedl jed."
ekl: "To je zducha, ta sou starce, vm.
Pijde-li vk, dv st chorob pichzv s nm."
ekl: "Zstalo mi vru mlo poten."
ekl: "I to je tvm stm, tko se to zmn."
ekl: "Nohy zeslbly mi, kampak dojdu te!"
ekl: "To je taky stm, nkde v kout se!"
ekl: "Mm nahrbl zda, e jsem jako luk."
ekl: "To je vkem, nezbav se muk!"
ekl: "Oi sotva slou, mj uen lkai."
ekl: "Tohle tak m svj dvod ve st."
ekl: "Mele stle tot, nezn dvod jin?
To jsi, hlupe, pochytil z celik medicny?
To t, blzne, neuili - abych to tak ek -
e Bh dal na kadou nemoc tak vhodn lk?
Jsi j en osel bez nadn, a jak zd se mi,
na svch krtkch nohou zstals tret pi zemi!"
Lka ekl: "edest m, to je vru dost,
od st je taky ten tvj hnv a hdavost.
e je hdavost vdy znmkou slabosti a vzteku,
trplivost zeslbla u stm pi tvm vku.
Staec nevldne u slovy, ztrc vechny sly,
nesvede u pozt douek, zvrac pes tu chvli."
65
O Lukmnovi a otrocch
Lukmn u svho pna noc, dnem,
byl nejvrnjm otrokem.
Kdy pn je poslal vechny pohromad
sklidit rodu na svm sad,
Lukmn byl jin, ne ti druz byli:
Temn, vn a zasmuil.
Otroci, kte mlsn pojdali
ovoce, co tu natrhali,
vyhledali pak svho pna
a kodu svedli na Lukmna.
Pn jejich eem sluchu pl,
na Lukmna se hrozn rozhnval.
Lukmn, kdy zjistil dvod jeho zlosti,
ozval se proti nespravedlnosti:
"Ped Bohem, pane, marn msto d
ten otrok, jeho obtila zrada.
Naite zkouku - a to bez prodlen -
dejte vem vypt npoj na zvracen,
tak zjistte, kdo zpsobil vm kodu.
A vypijeme tu dvivou vodu,
sm na koni, ns opal v bhu
do pol ete. Bute v bdlm stehu!
66
Poznte kdce: jasn uvidte,
kterak se zjevnm stv dosud skryt."
Pn rozkzal pak npoj pipravit
a otrokm nsilm v sta vlt.
Ped sebou potom do step je hnal
a v pustch polch sledoval ten cval.
Prudk
7
bh a npoj v mal chvli
kusy ovoce j i m z hrdel vydvily.
Lukmnovi vak z trob tla
j en istoist voda vychzela.
67
Vyprvn o zahradnkovi, sfm,
bohoslovci a sej jedov
Jeden zahradnk, nahldnuv kdys rno do zahrady,
ti mue, je jak zlodji sem vnikli, spatil tady.
Tak bohoslovec, sejjed a sf tu v jitnm tichu
v ertovn, jen smch a vtip, enili bez ostychu.
ekl si: "Na sto dkaz mohu mt k jejich kod,
jsou ale v jedn skupin, a proto ve vhod.
Tko se zhostit, kdy jsou ti, kolu nesnadnho,
proto je musm oddlit jednoho od druhho.
Kadho stranou vezmu si a sotva bude sm,
za knr ho, na to slu mm, podn vytahm."
Zachytrail si, sfho na cestu zval v t chvli,
aby se tak ti ptel od sebe oddlili.
Sfmu ekl: "Odejdi do domu u zahrady
a pines pestr koberec pro ty sv kamardy!"
Sf odeel, zahradnk obrtil se k tm dvma:
"Tys bohoslovec a ty zas sejjed, jen rovna nem.
Podle tv fatvy j me chlb a na tom nen dosti,
my ltme, ns nesou v kdla tvch vdomost.
Ten druh je n princ a krl, vc tko ci slovy,
to sejjed je, jen pochz z rodiny Prorokovy.
A kdo je sf? Bichopas, hodn jen zatracen,
j en s vmi, vpravd velmoi, hovoit hoden nen.
A pijde, odvrate svou tv ve stejnm okamiku,
pak teba tden pobute v zahrad na trvnku.
Zahrada, i vak due m, vm pat bez vhrady,
vdy vy dva pravm okem mi budete vdy a vady."
Balamutil a pesvdil vzneen hosty dva,
co, vru, mezi pteli tak vzcn nebv.
Kdy sfho pak vyhnali a ten pry odchzel,
zahradnk za nm vybhl, velik
7
klacek ml
a ekl: "Sf, psovsk pse, ty nect zsady
68
a dovolil sis drze vlzt do ciz zahrady,
to t navedli misti tv Donejd a Bjazd,
i kter z uitel t uil stud odhodit?"
A mltil hlava nehlava a mltil vytrvale.
Sf ekl: "J dostal sv, na vs, ptel, ale
t pijde ada, vykejte j en o chvilinku dle.
Vidli jste, e jsem ho ml za svho neptele,
nejsem mu vtm sokem vak ne vy, bez cti a studu.
Co sndl jsem, snte i vy a j pak smt se budu.
Takov vprask trestem je kadmu niemovi,
i vs ek podobn strast, ji slova nevypov.
Tento svt, to je hora pec, a co zvol tvj hlas,
ti neastn ozvna za chvli vrt zas."
Kdy zahradnk se sfho zbavil, by hoce splal,
hned novou lest si vymyslil, lstivj prvn byla.
"Ej, ty mj mil sejjede, zajdi do domu mho,
penku dal jsem pipravit, obd chutnj veho.
ekni tam mmu sluhovi, mezi dvemi to sta,
a nelen a poklusem sem s kehkou husou kva!"
Kdy sejjed vyel, zahradnk pravil: "Ty, mui, vry
a nboenstv znalec jsi, tv znalost nem mry.
Ten za sejjeda nestoudn vak vydv se posud,
kdo ale jeho matku zn, co vlastn dlal dosud?
Vlo v ohe ruku za enu, i za slovo, j m lk!
Kratik
7
rozum - dlouh vlas, dvra tedy jak?
Svj rod z Alho, Proroka (Bh dej jim vnou slvu!)
dnes odvozuje kad lump, zral tak pro popravu!"
Bohoslovec ho poslouchal, jak lstiv pl mu s klidem
a zahradnk se po chvli rozbhl za sejjidem
a ekl: "Kdo ti dovolil jt, osle, na mj sad,
mm tvm prorockm pvodem ten zloin omlouvat?
Lvata lvu jsou podobn, to kad v a pov,
v em ty se ale podob, nu ekni, Prorokovi?"
S tm ctnm podlec zachzel tak neuctiv smle,
jak Prorokovu rodu kdys inili neptel.
Sejjed, jej skoro zmrzail ten tyran neurval,
69
bohoslovci pak pov dal slzy mu v och stly:
"Kdy sm jsi zstal, bez ptel, na tob je te ada,
te bude bubnem a svj dl slznou te tvoje zda.
Nejsem snad z ptel nejlepch a nedm si dk,
nejsem vak pro t jist m, ne tenhle podvodnk.
Zradils mne tomu surovci, nedbal jsi o npravu,
velmi jsi, vru, prohloupil, trest padni na tvou hlavu!"
Kdy sejjed zmizel, zahradnk pak: "Bohoslove," k,
"jsi ostudou vech hlupk, co ty jsi za mystika?
To je tv fatva, ty, j emu uata m bt pae?
Snad nechce ci tohleto, e bo zkon ke?
i ti to povolen snad sm Bhanfa dv,
i ti to ekl, darebo, snad jin znalec prva?
Vyetl jsi to svolen, e v knize Vasf stlo?
Nebo se o tom ppad kdes v knize Moht psalo?"
To ka hned vzthl ruku svou na jeho hnou hlavu
a j si cestu otevel, aby dal prchod prvu.
Bit' mu ekl: "Pravdu m, bij, mla m ze vech sil,
sprvn trest pro toho, kdo se od ptel oddlil.
Zasluhuji si stokrt vc, ne tenhle mal dl,
za to, e jsem sv ptele zradil a opustil.
Naslouchal jsem tvm podlostem, proto m stihl trest,
ten spravedliv sklidil j sem a ztratil pi tom est."
Zahradnk plno ran mu dal na tu i onu stranu,
vyhnal ho ze sv zahrady a zamkl za nm brnu.
Tak kad, kdo zstv sm, kdo ptel svch se zbav,
dopadne zle a kodu svou u nim nenaprav.
70
O muhtasibovi a opilci
Muhtasib prochzel mstem jak vdy jednou v noci,
u zdi spatil spcho, u bylo po plnoci.
"Hej, opile, co jsi pil, ekni, m na kahnku!"
"Pil j sem pece tady z toho, co bylo v mm dbnku!"
"Prozra tedy, co jsi pil, co v dbnku bv, ano?!"
"O tom, co jsem pil, je provdy mluvit zakzno!"
"Jenom piznej, co jsi pil, copak to tedy bylo?"
"Bylo to, co bylo, to co v dbnku mm se skrylo!"
Otzek a odpovd bylo vrchovat,
a muhtasib jako osel uvzl sm v blt.
ekl: "Dchni na mne tedy, poznm mru hchu!"
Opil: "Hoj, hoj," si vskl v temnm nonm tichu.
ekl: "Poruil jsem, dchni, ty si hoj, hoj vsk!"
Opil: "Jsem vesel a ty si v alu stsk.
Oj je z bolesti, ze zlch bd, ty t zesmutnly,
hoj pijk vna m vdy zdlo ve vesel!"
71
Muhtasib: "Vsta rychle, k emu tohle blbolen,
nepouuj m a zanech svho klbosen!"
Opil: "Jsem zdej, ty jdi. tvj domov tu nen!"
Muhtasib: "Vsta, opile, te pjde do vzen!"
Opil: "Ty. muhtasibe. jdi a zanech veho,
co si vezme za zruku tady od chudho?!
Kdybych sm ml slu jt, dal bych tu vem vale
a jak dv el k sob dom. Kdy to bylo ale?"
72
O chlapci nakajcm nad otcovou rakv
a o poznmce Dhho
Chlapec kdys u rakve otcovy
nakal a bil se do hlavy:
" bda, ote, kam t te daj,
pod hlnu syrovou t pochovaj.
Tsno ti bude v mdlm osamn,
kde roho ani koberec nen,
kde chleba chyb, veery chladn,
nesvt se a pokrmy dn.
Nejsou tu dvee, stechy i stropy,
po jasu, zrcadle nikde ni stopy.
Nen tu douek ze studny chladn.
nen tu soused, pomoci dn.
Tv tlo, kter lbali lid,
te v temn, chladn pbytek pijde.
V obydl, kter bude ti ciz,
podoba, barva, vecko ti zmiz."
Tak chlapec lil v lastnosti domu,
krvav slzy lil z o k tomu.
Dl Dh k otci: "Kam, drah, kam?
To, proboha, ho odnesou k nm?"
Ten na to : "Hloupost! Jaks na to piel?"
"Ach. ote, vlastnosti, o nich jsem slyel,
jak nechval je vyslovit rtm,
beze vech pochyb m pece n dm!
Bez jdla, rohoe, v eru se top,
chybj dvee, stecha i stropy!"
73
O zlatnkovi
K zlatnkovi vstoupil mu a dal ihned nato,
aby mu pjil sv vhy, e si zv zlato.
Zlatnk ekl: "Nemm sto, vskutku, pane drah!"
Pchoz: "Neertuj, hlupe, pj mi svoje vhy!"
"Smetek tu taky nemm," zlatnk opt dl.
Pchoz: "Dost! Zanech ert, pj mi, co jsem chtl.
Hned mi podej svoje vhy, sly, vhy mi dej!
Nedlej si ze mn blzny, sly, neuhbej!"
Zlatnk na to: "Nejsem hluch, dobe jsem t slyel,
nemysli, e nerozumm, pro jsi ke mn piel.
Slyel jsem, vak vidm starce. Vetch, sel zd se,
chvj se mu ob ruce, tlem kv v tase.
Chpu dobe, o m d. Ve tvm st ale
jsou tv ruce chab ji a roztesen stle.
A tv zlato ve zlomcch, neli ti podm vhu,
se z nejistch dlan dv rozsype na podlahu.
Pak pod o smetk, v nebo nev, brachu,
aby sis smetl sv zlato, co se vl v prachu.
A je smete, nabere i smet - pedstav si to! -
pak, ven, pod, abych ti pjil sto.
Od potku dohldl jsem konce, pane drah,
a te si jdi nkam jinam, a ti pj vhy!"
Kdo vid jen potek, je slep dozajista.
Kdo dohldne na konec, pochop, co se chyst.
Kdo hned na zatku prce vidt konec stihne,
skon dlo se zdarem a ostud se vyhne.
74
Zlodj a bubenk
Postj a vyslechni, j ak zlodj - svt u spal -
v zkladech domovn zdi otvor vyhrabal.
Nemocn, kter
7
ml nadmru slab span,
v polosnu uslyel slabounk zaukn.
Na stechu vyel a sklonil se ve miku
se slovy: "Jakou tu prci m, tatku?
Kdo jsi a pro jsi sem te o plnoci vnik?"
Neznm ekl: "Jsem, pane mj, bubenk."
"Co dl?" "Na buben tluu," dl bez vhn.
Chor zas: "A kde je, poutnice, bubnovn?"
A zlodj: "Ztra ho zaslechne ve chvli rann,
stnn, ven, i hrozn bubnovn.
Hlas bubnu usly, a j pry budu ji,
potom ve ihned a zplna pochop."
75
Soudcv nek nad poslnm
a odpov jeho zstupce
Jednou svili soudci ad a on se rozplakal
a zstupce mu ekl: "K emu ten pl a al?
Te nen pece doba na pl a nakn,
as radosti ti nastal, pijmej blahopn!"
Soudce vak ekl: "Bda, vdy nevdom tak
dva uence mm rozsoudit, proti nim ubok.
Oba dva znaj vc, vd pec, pro se pou,
co soudci chudku je znmo o tch dvou?
Obeznal a vdom o jejich stavu nen,
j ak do srdc j i m pronikne, co v o jejich jmn?"
Zstupce ekl: "Pravdu m, dkaz maj dosti.
jsi nevdom, pesto vak jsi svce veejnosti!
Z toho, e nezn, v em tkv spor obou tch uench,
plyne klid, prt rozvaha i svtlo o tvch,
oba uence v rozepi jed vn oslepil,
jejich znalosti pohbil spor, rozum se vytratil.
Nestrannost in mudrcem i soudce neznalho
a spor vyhn ze srdc uenost vzdlanho.
Pokud nebere platky, jsi vidouc a v.
Jen slepec vak a otrok jsi, kdy lanost projev.
76
Hokyn a papouek
Byl jednou jeden hokyn, papouka vychoval,
byl zelen, ml krsn hlas, lahodn mluvit znal.
Sedval v krmku, hldal ho a - prma pevelik
7
-
bavil se tady vesele se vemi zkaznky.
Uml se v ei na lidi obracet s pozornost
a dokonale zbhl byl v papouci vmluvnosti.
Jednoho dne se hokyn odebral dom sm,
povil proto papouka, aby mu steil krm.
Do mstnosti vak najednou za mykou vbhla koka.
Papouek, cht j uniknout, pivel sv mal oka,
seskoil rychle s police v panickm strachu svm
a shodil pitom lahvice s mandlovm olejem.
Pn, kdy se vrtil do domu, kde svho ptka choval,
usedl za pult, aby tu v prodeji pokraoval.
Spatil krm pln oleje. Takov zlost ho jala,
e bil papouka po hlav, a cel olysala.
Ptk nkolik dn nebyl s to vydat ze sebe slovo
a hokyne niilo netst papoukovo.
Bradu si rval a nakal: "Bda mi i m psti,
snad navdy zalo za mraky te slunce mho tst!
Krut jsem zash ptele, zdlo sv zbavy,
mluvcho ptka jsem. ach, vyplcel do hlavy!"
Rozdval dary dervm, prosil je, slzy v zraku,
aby se znovu lidsk e vrtila jeho ptku.
Ti dny, ti noci ubhly, dl nky srdcem chvj,
hokyn sedl v krmku sm, propadl beznadji.
Druhem tisce vzdech byl, as vitkami krtil:
" nebe, k dojde ten ptk zas k ei, kterou ztratil!"
Mluvil dol i nahoru do ptka nemluvnho,
do svch rt s lskou nn bral zahnut zobk jeho.
V nadji, e ho pivede ke slovu, jak si pl,
mu rozmanit obrzky ped oi pedkldal.
11
Jaksi derv potuln nhle tu kolem el.
na hlav ani jeden vlas, tm jak kotlk ml.
Papouek, jen ho uvidl, nael e v te chvli,
na cel kolo vykikl radostn ze v sly:
"Jakpak ses s pny zapletl, ty starce pleat,
nerozbils lhev s olejem jako j tak ty?"
Npadem lidi pobavil, kad se tomu sml,
co o tom svatm mui se papouek domnval.
V svm inu s iny vzneench pbuznost nenajde,
by jenom mal rozdl je vyslovit ve a v!
78
O Arabovi a jeho psu
Jednou poel jeden pes a Arab uplakan
ronil slzy, nakal a volal na ve strany:
"Co si ponu, jak se j enom z toho vymanit,
jak bez tebe budu moci, drah druhu, t?"
Pocestn, jen krel kolem, ptal se: "Pro a za
truchl, teskn, oplakv, za koho ten pl?"
Arab pravil: "Ptulnho psa jsem vlastnil te,
prv uprosted m pouti umel mi tu, hle!
Ve dne lovcem, v noci strcem - v niem nelenil -
uinn lev a ne pes, hrdina to byl!
Bystrozrak, neptele ihned rozpoznal,
mrn, vrn, poslun - zlodj se ho vdy bl.
Skvle lovil a mne chrnil, a jsem byl, kde byl
a do domu nenechavce nikdy nepustil."
"Co se stalo? Zranil se snad?" pocestn se ptal.
Arab nato: "Nikoliv, zl hlad ho udolal."
Pocestn: "Bu trpliv, pi ztrt a netst
trplivm odmnou je milosrdenstv."
Pokraoval: "Ty svobodn mui s ohnm v zraku,
copak to m na zdech v tom naplnnm vaku?"
Arab ekl: "Potraviny, zsoby a chleba,
abych ml tak na sv pouti ve, eho je teba."
Pocestn: "A pro jsi nedal najst psovi svmu?"
Arab nato: "Do t mry vztah jsem neml k nmu.
Bez penz na cest chleba nikdo nedostane,
zadarmo jsou jenom slzy, pl, jen z o kane."
Pocestn: "Prach na tvou hlavu, mchu, to je teba,
kdy nad slzy cennj ti je pouh kus chleba!"
79
Jak se jeden lovk radil s druhm
Jeden lovk jednou hledal radu u druhho,
kterak by se zbavil bd a vbec veho zlho.
Ten mu ekl: "U mne. brachu, radu nehledej,
odejdi, mj mil. jinam, jinho se ptej!
Jsem pece tvm neptelem - to ti znmo jesti -
a z rad tvho neptele nekvete ti tst.
Posp rychle za ptelem, tam se pora s nm.
ptel pteli je vdycky
7
rdcem nejlepm!
J jsem jen tvm neptelem, jak v dobe sm.
ctm k tob dvnou z, j tko pekonm.
Ovce nikdy u vlka pec nenalezne spsu,
hledat, kde ji najt nelze - vru, koda asu.
Pokldej mne proto j enom za neptele -
dn dobrodin, spe uinm ti zle."
(Kad, kdo jen s pteli used pohromad,
ct se i v kotli, jako by byl na zahrad,
kdo vak s nepteli by se v kruhu usadil,
by byl na zahrad, je mu, jak by v kotli byl.
80
Slovy j a my vdy eti, zvlt ped ptelem,
aby se ti pro tvou pchu nestal neptelem.
K lidem kvli svmu Bohu sna se dobr bt,
nebo proto, abys zskal dui mr a klid.
A ptelstvm lid kolem me bt si jist,
nevejde do tvho srdce zlo a nenvist.
Kdy se s nkm zneptel, zdr se veho zlho,
k porad si vyhledej ptele laskavho!)
Prvn pravil: "Tv vlastnosti, je t zdob, znm,
i kdy vm, e v tob dvno neptele mm.
Jsi vak bystr, chpav a chci ti naslouchat:
tvj rozum ti nedovol kivou radu dt!"
m
Vyprvn o stromu s ivotodrnm ovocem
Uen mu lil ve svm vyprvn,
e v Indii roste strom, jakmu rovno nen:
kad, kdo jeho plod okus,
nezestrne a zemt nemus.
Sotva to zvdl padih, v tu chvli
strom i ovoce se mu zalbily.
Vyslal posla z uen dvorn rady
do Indie, aby strom hledal tady.
Posel s nvratem vru nespchal,
indickou zemi proel v i v dl,
od msta k mstu putoval a el,
ostrov, horu ani step nemjel.
Koho se ptal, ten zjihl, smv v lci:
"Ten hled etz blzny poutajc!"
Nkte z ertu vlas mu pohladili,
druz kali: "M tst, brachu mil,
hled-li piln mudrc j ako ty,
jist to nejsou marn trampoty."
T m vsmchem vak vc ho pokoili,
ne kdyby ho bolestn udeili.
ertovali s nm: "Tam v mst tom a tom
rostl mohutn a pevelik
7
strom,
nebo tam v t stepi je strom zelen,
tm zlovstn m vtve spleteny."
Krlv posel si opaskem sthl pas,
z kad strany slyel j i n zprvy zas.
Tak tam dlouh lta sem tam putoval,
padih mu k cest poslal, co si pl.
Zail mnoho strast pi tom cestovn,
zestrl a zchtral, nechal vyptvn.
Nic nevedlo k cli, jej mu urili,
bchorky se staly z jeho sil.
82
Nit nadje byla zcela pervna,
vysnn vc byla marn hledna.
Rozhodl se, e se vrt k svmu krli,
peruil svou pou, oi mu zaplakaly.
Jeden moudr ejch, j en laskav vdy byl,
pomohl mu v tsni, kdy se zastavil.
Posel ekl: "Te j du bez nadje zpt
k prahu toho, kdo m vyslal v ir svt.
Poehnn krle, je mne vedlo dosud,
nyn kon. S nm mj beztn osud."
Pedstoupil ped ejcha se zoufalstvm v zraku,
slzy
7
lily se jak d z ernho mraku.
ekl mu: " ejchu, soucit se mnou mj,
nadji jsem ztratil, tchu mi dej!"
ejch mu na to: "Synu, bdu svou mi sv,
jak je tv pn, k emu smuje?"
"Sloum hovi a kol vz v tom,
e po cel zemi hledm jeden strom.
Je to vzcn strom, jedin pod sluncem,
iv voda - ta je jeho ovocem.
Po lta ho hledm, vidu po nm nen,
krom bit, ran a jinch pokoen."
ejch se zasml, ekl: "Nachz, kdo hled,
tm stromem, ty moudr, je pec sama vda!
Velk, rozvtven v tu i onu stranu -
voda ivota z obho ocenu.
Tak jsi putoval, nevdom si sv kody,
e ti vtev smyslu nevydala plody.
Bloudil jsi, a zmatek zakalil tvou mysl,
nenaels to, eho nepochopils smysl.
Stromem nebo sluncem, tak to pojmenujem,
nkdy hvzdou Marsem, jindy oblakem.
Tisc pamtek d k blahu budoucch,
vn ivot, vru, nejmen je z nich.
Jev j en jedin - a dl d bezpoet,
j eho slva trv nekonen let.
Pro tebe je otec, pro druhho syn,
j ednomu je svtlo, druhmu zas stn,
tomu peklem je, zlobou, je trh svazky,
dalmu je pravm dobrodinm lsky.
Jednomu je blzkm pbuznm,
druhmu j en pouh pedstava a dm.
Stotisci nzvy ji jej jmenovali,
vlastnosti mu pipisuj, ani by ho znali.
Kad, kdo hled j en nzev, jen to, co se zd,
stejn j ak ty v beznadji poslz upad.
Upjal ses na j mno "strom" a tm ses nechal svsti,
tak jsi padl v nevdomost, a tm do netst.
Hled-li j en povrchn, pak zaveden jsi jm.
Mus proto za smyslem jt vdy a pedevm.
Nzev, j mno popletly u nessln lidu,
doel-li vak lovk k smyslu, dobral se tm klidu."
O smyslu pbh te bude ti vyprvn,
abys nezstval v podru pouhch jmen.
Podobenstv
tyem lidem jisty lovk jednou jeden dirham dal,
vichni se hned o nj rvali, kad se temi se pral.
Peran, Turek, ek a Arab stli proti sob,
zpolili jeden s druhm ve sporu a zlob.
Peran kal, e ten dirham bude nejlp utratit,
koupit za nj na bazaru angr, jt a nelenit.
Druh, Arab, odporoval, angr pr je svinstvo jen,
nakoupit za dirham enab, tak bude lip utracen.
Turek j i m vak oponoval. "Jak je v tom rozum?
Nechci angr ani enab, nakupte za uzum!"
Naposled se ozval ek, aby se neukvapil:
"Angr, enab, uzum nechci, nakupte za stafl!"
Buili do sebe pstmi plni rozhoen,
nevdom, neznal, v jazycch nezkuen.
Pustili se do rvaky - a zle se porvali,
nebo tajemstv tch slov navzjem neznali.
84
Kdyby tady mezi nimi znalec e byl,
byl by tyi rozvadn rve uklidnil.
ekl by j i m. "Za ten dirham mete si, pni,
koupit vichni stejnou vc, jak znlo vae pn."
85
Velbloud a myk
Myk uzdu velblouda do tlapky uchvtil,
dal se drze do bhu, utkal, co ml sil.
To, e velbloud v patch za nm byste pospchal,
plnilo myka pchou, hrdinou se zdl.
Velbloudovi nhle svitlo: "Vdy je to j en my!
Vak ti, brachu, uku, bu klidn, uvid!"
Tk dorazil ucen - prudk bh a shon -
na beh eky, pekroit ji bl by se i slon.
Myk rovn zastavil po dlouhm putovn.
Velbloud k nmu promluvil: "Pteli z hor a pln,
na vh, eho se boj? Nen pece pro!
K emu tolik rozpak? Do proudu mun vkro!
Jsi pec vdce mj a pedk, j plnm tvou vli,
nezastavuj, nezdruj se, kdy je cesta v pli!"
Myk na to odpovdl: "Brachu, na mou vru,
voda prudk, hlubok je, obvm se vru!"
Velbloud ekl, e chce znt, jak eka hlubok je.
Do vody sm ihned vstoupil, chvilku nevhaje.
"Vdy j e, slep myku, tu vody po kolena,
pro ztratila odvahu tv mysl vyden?"
Myk: "Pro t mravenec, le pro m je to drak!
Kolena a kolena, to nen jenom tak!
To, co tob, ach, mj miste, po kolena tu je,
mn sto sh nad temeno hlavy pesahuje."
86
"Drzoune," d velbloud, "pt jednej, jak se slu,
ne aby ti ohe tlo a stud schvtil dui!
To si me dovolit k tm s tebou stejnm snad,
s velbloudem si myk nem vak co povdat!"
"Pismbh, ach, j se kaji!" myk nato vzdech,
"jen m penes pes tu vodu tam na druh beh!"
Slitoval se nad mykem velbloud, pravil: "Nu,
vysko na mj hrb, jen vysko, pevn se ho dr!"
Poddanm bu, kdy ti los sultna nebyl dn,
sm neplachti po moi, kdy nejsi kapitn!
Na vzvu "ml" pkn zmlkni, a m k ei chu,
nejsi-li jazykem pravdy, aspo uchem bu!
87
Jak h z Termezu hrl achy se akem
h byl poraen svm akem, kdy s nm achy hrl,
dostal mat a straliv se pitom rozhnval.
"Tady m ach od ha," vzkikl v strachu o svou slvu,
sv figurky vztekle hzel na akovu hlavu.
"Vem si tady svho krle," kiel, v hlase zlost.
aek sedl trpliv, prosil o milost.
Sehrt novou partii pak krl poruil zhy.
aek z toho dostal tas, jak ve vnici nah.
h podlehl podruh, opt ho ekal mat.
aek to ml po svm tahu na nj zavolat.
Vyskoil vak od ach a do kouta se skryl,
est pokrvek ze strachu na sebe navril.
est poduek, est pikrvek - tak tu leel skryt,
aby nebyl zlobou ha zasaen a zbit.
"Co to tady vyvd, co je?" zeptal se h.
aek na to: "Vevevevevelienstvo, ach,
j ak jinak ne pod dekami pravdu ci smm,
zvlt kdy tak rozpl vs, jen ji vyjevm.
Vy jste dostal mat j en v achu - j z krlovskch ran,
proto koktm - strach a ds - v pokrvkch zahrabn."
88
Vyprvn o jednom hospodi
Byl jeden hospod a ten ml enu lstivou,
zlomyslnou a stran dostivou.
Vecko, co obstar, ta ena rozhz ti.
Byl bezmocn, kdy ml obstarat ivobyt.
Pro hosta pinesl pn domu neblah
maso, co stlo ho nesmrn nmahy.
ena vak sndla je k vnu jak peeni.
Kdy piel dom mu, rozlcen pravil k n:
"Kdepak je maso? Host doraz bez prodlen,
musm mu nezbytn poskytnout pohotn!"
ena vak ekla mu, e maso sndla koka,
aby el pro nov, e malou chvli pok.
"Nestydo," ekl j, "dones sem vhu moji,
j koku zvm a zjistm, jak vci stoj."
Zvil ji. Koka j en pl manu vila.
Pln zlosti zakiel: "Zlodjko zlotil,
to maso vilo vc ne pl manu, vc
a koka v jen pl manu, vce nic.
Kdy tohle koka je, kde ptrat po mm mase?
A kdy to maso je, kam koka podla se?"
89
O lvu a zajci
Posly jet povdku z Kalily a Dimny
pozornji vyslechni a pouen pijmi.
O tom, jak poln zv vyzvala lva,
aby jim dvoval a zekl se nsil
V pekrsnm dol kdysi parta zve ila
a ta odjakiva se lvem v stlm sporu byla.
Lovil toti ze zlohy ta zvata nevinn,
a tak j i m vem nebezpen byla jejich pastvina.
S nvrhem se dostavila ke lvu jejich rada:
"Kad den t nasytme, j ak si tlo d,
necho ale na lov vc - co se asto stv -
aby na pastvin nm nehokla strachem trva."
Lvv projev k lesnm zvatm
o prospnosti sil
"Dvru, nikoliv podlost, vtm s radost,
vdy jsem od Zejda i Bakra zakusil dost lst.
Vrolomnost od mnohch jsem zail astokrt,
petrpl jsem, e m jednou utkl tr i had.
A tak ve mn stle sdl zlost a podezen,
dn z vnitnch neptel nepteltj nen.
90
Od Proroka slyelo m ucho: "Dvakrt v svt irm
dn vc se ned bodnout jednm trem."
Poln zvata dvaj pednost odevzdn se
osudu ped snahou a piinnm
Odvtili: ", ty moudr, jen zn tm ve,
pomni, m vc bdlosti, tm vce marn je.
Neustle strachovat se - v tom je hona,
obra se sp k dve, vra ve pekon.
Nevystrkuj, ty mocn, bez rozmyslu drpy,
a t neltostn osud njak nepekvap.
Bu j ak v rukou omvae pouh mrtvola,
dn netst t potom nikdy nezdol."
Lev dv pednost innosti a sil
ped oddnm se osudu a neinnosti
ekl: "Ano, je-li vdcem dvra a vra,
to byla i Prorokova cesta - je vak mra!
Jednou Prorok pece ekl: Vecko dobe uva,
dvuj, le pro jistotu velblouda si uva!'
Slyte, by byl dvivec bo ptel snad,
j eho vra lenocha z nj nesm udlat!
K dve a ve teba sil a snahy,
v tom se skrv lska, kter nen bez vahy."
Poln zv vak pece dv pednost
oddn ped silm a snahou
"Ve, co spolkne zkm hrdlem - jak je to bda! -
je nicotn sousto, kter hrdlu odpovd.
Nen proto lep osud, ne se odevzdat,
co me bt milej, ne oddat se a vzdt.
Ped netstm do netst mnoz prchaj,
ped hadem tak u draka zchranu hledaj.
91
lovk stroj lky, aby sm se polapil,
co pokld za ivot, mu vysv krev z il.
Zavr sv dvee - a hle, v dom neptel;
j ak faran z vyprvn, kter zabjel
sto tisc nevinnch dt - a co hledat chtl,
nakonec, jak sm uvidl, ve svm dom ml.
Nae oko pece jen je nedokonal,
zatra ho a nech je splynout s okem ptele.
Jak slast je nae oko s bom okem spojit!
Najt se pak v jeho oku - to je koist dvoj!
Dt, pokud nen siln, sotva samo ije,
j eho lod bezpochyby je otcova je.
Kdy dospje, by mu ruce, nohy zeslily,
pec upad do nejistot tm kadou chvli.
Due tvor, ne ruce a nohy zskaj,
j en od vry k istot si slastn ltaj.
Kdy na pkaz stvoitele vstanou v dosti,
vzenm zloby se stanou v lan chtivosti.
Jsme rodinou Prorokovou, mlka lan mnoz,
sm Prorok pec ekl: "Lid jsou rodina bo."
Ten, kter nm poskytuje d z mranho nebe
me tak milostiv obdait ns chlebem."
Lev dv nadle pednost
sil ped oddnm
"Ano, le pn vekerenstva pesto, jak se zd,
nm pod nae nohy jet ebk podkld,
na stechu krok za krokem je teba po nm jt.
Marn touha byla by nicot oddn bt.
M pec nohy, copak bys chtl je snad ochromit?
M pec ruce, copak bys chtl je snad tajn skrt?
Jakmile pn sluhovi lopatu v dlan dal,
bez e je jasn smysl, jej tm sledoval.
Ruka i lopata - to jsou jeho znamen,
nakonec pochop vrok, jen z nich pramen.
92
Sotvae si za sv vezme jeho pokyny,
v dve k nim povede svou dui bez viny,
z mnohch tajemstv se stanou jasn zjeven,
dostav se leva a uspokojen.
Ty z nosie bemene t udlaj nesenm,
z podzenho Allhu bude blzkm, spznnm.
Vypln-li jeho pkaz, dojde spasen.
Spoj se s nm, pakli hled toto spojen.
Snaha je vdk jeho lsce, hle ji projevit,
pohrd jeho milost, chce-li se s nm pt.
Vdk za milost zvtuje tvou moc i podpr,
nevra v milost ti ale sly ubr.
Tv oddn spnek je, na cest nesm spt,
dokud k brn nedojde, hle spnku vhost dt.
Pozor, nespi, fatalisto, bez inu a hnut,
ne pod plodonosnm stromem najde spoinut.
Kadou chvli vtr tese vtv divoce,
na tvou hlavu nasype oechy, ovoce.
Oddat se je jako usnout u lupi ve stanu,
bezmocn ptk, kter hled ve vichici ochranu.
Nevnm-li jeho rady, nejsi, ne jen jednou z en,
i kdy se m za mue, kdy enami jsi okouzlen.
Jestlie se ztrat rozum, kterm vldne hlava,
hlava, z n odeel nzor, ohonem se stv.
Vdy nevra netstm a zlem je - vme sami -
ta vede nevcho do ohniv jmy.
Dvuj, v pi innosti, pi prci a bdle
zasvej a spolhej na svho Stvoitele."
Poln zv dv znovu pednost
oddn ped snaenm
Vichni shromdn nato do kiku se dali:
", ti chtivci, ji tak mnoh sm zavali,
statisce en a mu, propak ku posledku
nic z t prce nemli, odeli bez vsledku?
93
Statisce stolet u od potku svta
j ako drak se stovkou tlam, z nich hav plamen vzlt,
adu lst vynalzali vevdouc v sboru,
kterak vytrhnout z koene v zemi vrostlou horu.
Nejvy pak vechny ty lsti popsal takto v Kornu:
' Vae pletichy posunou i horami na stranu' ,
vechny osudy krom toho pedem psny byly,
jejich mysly a iny v nic se obrtily.
Vichni v nicotu zapadli s umem svm i innost
a j en vle Stvoitele zbyla s vnou moudrost.
Snaen za plan slovo mj ty znamenit,
sil za pouh pzrak mj, moudr, i ty!"
O tom, jak andl smrti pohldl na jednoho
lovka, o tku toho lovka do alomounova
palce a prohlen o tom, e je teba dt
pednost oddn se ped snahou a
o neuitenosti sil
Jeden prost mu ml jednou rno hrozn spch,
do zmku spravedlivho alomouna vbh.
Tv mu strachem zeloutla a v stech hoko bylo.
alomoun se zeptal: "Mui, co se pihodilo?"
Mu mu ekl: "Andl smrti dnes v hodin rann
upel na mne pohled zloby, pln pohrdn."
alomoun se zeptal: "A co ode mne si peje?"
"Poru vtru, toit ivota, a vje,
a m nkam do Indie odnese hned odsud,
abych t am mohl dl t a naplnit svj osud!"
Tak nesnze obracej lidi k tku,
chudoba nahn strach a vel lovku
j ako dost po Indii tomu v zkosti.
alomoun poruil vtru, aby v rychlosti
odnesl ho do Indie pes ocen v dl.
Kdy se setkal s Azrlem alomoun se ptal:
94
"Pro jsi, povz, posle smrti, jen ji hls vem,
na toho muslima hledl tak zlm pohledem?"
"Nehledl jsem na nj s hnvem, ani zvlt zle,
v pohledu byl jenom div, e ho vidm zde,
protoe mi Allh v ten den prv rozkzal,
abych v dln Indii mu jeho dui vzal.
Kdy jsem uvidl ho tady, pekvapen jsem byl
a v tom zmatku jsem se nad tm vn zamyslil,
zdali snad sto kdel m, sm sebe jsem se ptal,
aby dolt do Indie, v tak dalekou dl.
Na nejvy pkaz spl jsem do Indie sm,
tam jsem ho zas uvidl a dui vzal mu tam."
Pozoruj ve na svt, to ustavin dn,
pozoruj, otvrej oi, hledej vysvtlen!
Muem utct sami sob? Marnost nad marnost!
Muem utct ped Allhem? Hch a ohavnost!
95
Lev dv nadle pednost sil
ped vzdnm se osudu a vyhlauje
innost za uitenou
Lev prohlsil: "Nue dobr, uznejte vak, rozmil,
j ak proroci a svat vyvjeli sil,
uvate, sm vemohouc jejich snahy sledoval,
kdy je tlak, r a chlad tak neprosn suoval.
I j ak adu lst a nstrah pekonali v naden.
U moudrch je vdycky moudr vecko jejich snaen,
do svch tenat ulovili ptka vehomru,
zmenili pozemsk strasti na nejmen mru.
Pokud me, sil sv stle rozvjej,
cestou prorok a svtc jdi a nevhej!
S osudem se prt boj nen, vzdn nen cl,
protoe prv ten boj nm osud udlil.
Ztrc vru, jestlie kdo dojde kody, navzdory,
e j de pedurenou cestou vty sv a pokory.
Tv hlava neznal nen, zkus ji neomezovat,
tch pr dn, co ije, sna se, pak se bude u j en smt!
Ten hled na patnm mst, kdo hled j en tento svt,
dobe in, kdo na onom svt tou nachzet!
skoky k zskn svta marn jsou kadho dne,
ba, i pro posmrtn ivot jsou skoky
7
nevhodn.
Chytrost vzen se zbavit nade vecky chytr jest,
sm sebe vak uvznit - to vru marn, prapodivn lest.
Tento svt je al, kobka, nevhej a prchni z n,
osml se a osvobo se, podkopej ze vzen!
Co je svt, v nm Allhovi vsej e zcela lhostejn?
Vznam nem j mn , zlato, ena ani dt ne.
Majetek vak, kter slou Allhovi, trpn j e,
blahodrnm Prorok zval ho, je majetkem nadje.
Voda v lodi - znik lodi, veta je po nadji,
voda pod lod vak povdy mkkou podlokou je j.
A tak kdy dal vhost pd i majetku v srdci svm,
alomoun se nenazval jinak neli chuasem.
96
Dbn, dobe zaztkovan. kdybys do vody ho vrh,
se svm srdcem plnm vzduchu vdy vypluje na povrch.
Jestlie duch tak oddan, vrn v lidskm nitru je,
pak na povrch svta stejn, v nm sdl, vdy vypluje.
Teba cel tento svt je Allhovo jmn,
v och jeho srdce je jen nicotnost, vc nen.
Uzamkni proto rty srdce, pee ticha na stech,
uml je, a napln je po tvm pn bo dech!
sil jak lk a bolest sprvn je a proto dm:
kdo to pope, usiluje o cosi tm popenm."
Potvrzen vznamu sil nad odevzdnm se
osudu a nad kapitulac
Lev podal tak mnoh dkaz protivnkm navzdory,
e poln zv zala sama sdlet jeho nzory.
Lika, srna, zajc, akal za pravdu mu dali,
ustali v sv neinnosti, svru zanechali.
Uzaveli dohodu s tm ltm lvem - kdo chce j v,
e potrv od t chvle klid a mr pro poln zv,
kdy mu kadho dne polou za potravu ze svch ad
na koho pipadne los - ten mus vale svtu dt.
Jedva hok kalich ml pt zajc, roztsla ho zlost,
jal se kiet: "Jak velk, hrozn nespravedlnost!"
Poln zv nabd zajce,
aby el neprodlen ke lvovi
Soukmenovci prohlsili: "Kolikrt jsme dali
my vanc ivot, povdy svoj povinnosti dbal.
Zradu u ns nehledej, ty umnne. Zlob!
A jdi bez odmluvy, a lva nerozzlob!"
Zajcova odpov polnm zvatm
"Ptel, pejte mi asu, nebute jak zbsil,
abyste se mou lst vichni t pohromy zbavili,
97
abyste mm dmyslem si it zachovali,
aby vai potomci ten odkaz uvali.
Kad prorok piel na svt, k tomu pec se zrodil,
aby svoje souasnky od bd osvobodil.
To proto, e shry vidl cestu z nouze ven
urozenm bystrozraku, j m byl obdaen.
Blzkm lidem se vak jenom malm muem zdl,
nechpali jeho e, kterou k nim promlouval."
Nmitky polnch zvat
proti zajcovu tvrzen
Shromdn prohlsilo: "Ty, jen osl ui m,
zaje mtko vezmi a j en tm se mit sna!
Na se chvst? Lep ne ty na t jenom zraj
a ti tebe mezi sebe vbec nepijmaj.
K neve! Jenom tvou vinou n osud je v szce te
a je vbec tv e vhodn pro njakou odpov?"
Zajcova odpov polnm zvatm
"Ptel, Allh mi vnuknul v plodnm zamylen
skvl npad, kterm slabost na slu se zmn.
Co nauil Allh velu, nezn dn z tvor,
ani lev, ba ani osel, mocn, pln vzdoru.
Stav domky pln medu, v kterm svest pramen,
Allh otevel j dvee do tohoto umn.
m Nejvy erva bource obdail, co svede,
ani dn z nejmocnjch slon nedovede.
lovk z hlny od Allha zskal vdomosti,
kter a k sedmmu nebi strm do vsosti.
Andlu - iblsi Allh odal est i s jmnem,
j en za to, e pochyboval v pe zaslepen.
Akoliv pak tisce let z viny sv se kl,
nhubek jak teleti Pn na sta mu dal,
aby mlko poznn nemohl nikdy st,
nemohl se toit smrem, kde tkv pevn hrad.
Vdy pro lidi se toti na nhubek zmnily,
mlko vdy nejvy tak nasvat jim zbrnily.
V kapku krve v srdci padl klenot osvcen,
kter v moch ni v nebesch nen k nalezen.
Kolik rozmanitch forem, pomni, v svt tu je,
due se vak t sv formy marn nezbavuje.
Bt podstata lovka j en v postav, v tu chvli
Muhammad a Bdahl by sob rovni byli.
Na zdi nakreslen lovk, i kdy se ti lb,
podvej se dobe, uva, co obrazu chyb!
Matnmu obrazu chyb due - svtlo o,
jdi, hledej ten vzcn klenot vude, kam jen vkro.
Pyn hlavy vech lv svta sklnj se dnes,
e poslouil spravedlivm obyejn pes.
Jeho prost podoba mu neukodila,
kdy se v moe svtla j eho due vhrouila.
Stvoen obrazu pece v ttci nespov,
vdouc a spravedliv - j mno navdy zbv.
Moudrost jen a spravedlnost vechen vznam maj,
ani msto, ani forma - ty jej neskrvaj.
Zcela do tla se vejde z vle Vemocnho,
nevtsn se do vesmru slunce nebeskho."
Zajc pipomn vznam poznm a
vysvtluje pednosti a uitek
plynouc z vdy
Jeho proslov konce nem, ty, kdo rozum m,
poslouchej dl o zajci, uvauj a va!
Prodej - m-li - osl ui, jin kup si znova,
osl ucho toti st pochop ta slova.
Podvej se, jak si zajc na liku chce hrt,
pozoruj zajce, kter lvu chce lekci dt!
Pee krle alomouna vda je, jak zn,
cel svt formy a due - zas tu vdu m!
99
Uboh lovk se stv tmto umnm
pnem step, hor a mo - vdou vldne jim.
Jako myi lev i tygr ped nm maj strach,
v nesnzch i velryba je v moe hlubinch,
zl nky i ifrti jsou hnni na tk,
kad z nich se tou skryt a hled tulek.
lovk mnoho neptel m, zjevnch m ne skrytch
a j en ten je moudry, kdo je vdycky ostrait.
Zl i dob tvorov, ijc v tajnm skrytu,
neustle na srdce nm tvrd klepaj tu.
Tak kdy do potoka vstoup pi svm omvn,
o skryt trn nevdomky do krve se zran.
A ten podl, proradn trn ve vod se skryl,
pesvdil ses, e je tady, kdy t poranil.
Strzn, lky, uskoky, nesnze, jich je mnoho,
pochzej od tisc, nej en od jednoho.
Dej si pozor, abys zmnil city, as je ji,
dokud si jich nevm, tko je vye.
Dokud slova velikn bude odmtat,
kde nalezne svho vdce, kdo se j m m stt?
Poln zv se dle pt na zajcovy mysly
Potom se ho zeptali: "Zajci, prozra vem,
co m vlastn za mysl, co m za lubem?
Pro se se lvem zaplt - a jak je v tom cl,
ekni, jakou lest a past jsi na nj vymyslil!
Rada dod moudrosti i sly rozvnmu,
rozumn pec pomhaj vdycky rozumnmu.
Vdy nm Prorok doporuil vmluvn a krtce:
Rdce, poskytni svou radu jako znal rdce!'
Prorokova slova teba pijmout bez zbran,
konen nm rychle ekni, jak je tvj pln!"
100
O tom, jak zajc uchoval ped polnmi
zvaty sv tajemstv
ekl: "Nen vhodn vyzrazovat, co tajemstv skryv
sud nkdy lichm je a lich sudm bv.
Postav se ped zrcadlo, promluv mu vstc,
zrcadlo se zaml a neuke nic.
O tech vcech vdycky poml, nikdy nemluv e:
o myslu odcestovat, o zlatu a ve.
Ty ti maj neptele - j ej m cel svt -
a ten stoj v zloze a ve chce vyzvdt.
Sv-li se nkomu, kdo dvru tvou m.
tajemstv, je dva pekro, to u kad zn.
Spoutej dohromady ptky dva anebo ti,
zstanou na zemi v alu, msto v povt.
Zahalen dval rady, vdy z nich prospch byl,
jejich zahalen smysl do nznak skryl.
Prorok tak vcm jen skryt poradil,
kal odpovdi, ani sm se prozradil.
V zahalench nznacch dal rozeen znt.
aby celek nebylo zeteln rozeznat.
Kdo se tzal, poznal dobe, co mu Prorok dl.
jin smyslu otzky by st rozuml."
Zajc zkrtka mysl nemnil vyzradit,
zcela sm si promyslil lest, kterak na to jt.
Vyprvn o zajcov lsti
Hodinku zdrel svj odchod, potom pomalu,
zvolna na cestu se vydal ke dravmu lvu.
Lev hrabal zlovstn tlapou, mruel, vztekl byl,
e se zajc v pchodu tak hrozn opozdil.
ekl si: "Vak hned jsem vdl - tahle dohoda
s niemy je nezral a marn, jak se zd.
Podvdnm chtj mne na osla sniovat,
jak dlouho si hodlaj tak se mnou zahrav at?
101
patn dopadne ten smr, to d se pedvdat,
kdy se hlupk nedv dopedu ani vzad.
Cesta pm je, vak pod n nstrah sta a sta
a je zpozdil, kdo v slovu dohoda.
Slova, j mna jsou jak pasti, kad zludn je,
sladk slova psek jsou, jen vlhu it saje.
ivot je jak voda a as potok, jen se blsk.
Je vak tak psek, z nho iv voda trysk,
jedin, co blahodrnou vodu dv man,
vzcn je a jenom po nm ptrej bez ustn.
zbon, to je ten psek, kter kadm dnem
od tebe sama t dl, spojuje t s Allhem.
Sv voda vty z nho prt bez umdlen,
ti, kdo po n tou, ti z n ij spokojeni.
Vz, e bezbonk je psek na vyprahl skle,
vodu tvho ivota vysv neustle.
Od moudrho mue erpej poznn a uen,
abys od nj zskal sprvn vidn i vdn!
Zdrojem moudrosti je ten, kdo prahne po nich v naden.
osvobozen od dosti, od marnho snaen.
Tabule s bom pkazem bezpem se stanou,
jejich moudrost nejvy duch m vdy pod ochranou.
lovku je na zatku moudrost uitelem,
pak se mu vak stv kem v jeho it celm."
Rozum ekl Muhammadu jak kdys Gabriel:
"Uinm-li jet krok, pak shom na popel.
Zanech m, pokrauj v cest, srdce hrzou bu,
to je moje hranice, to vz, krli du!"
Kdo zstv v neinnosti ku pohodl svmu,
spokojit se mus s tm, co osud pinese mu.
Kdo o osud opr se, ten se oslabuje
a to oslaben ho ke hrobu pibliuje.
Prorok ekl, e zven mra oslaben
nese zmar a zh ivot jak tma svtlo denn.
Kterak by j en osud mohl zlomeninu zhojit -
nebo prasklou tepnu opt zacelit a spojit?
102
Kdy na cest osudu se nesna ty sm,
jestlie sis nohy svzal nad m smt se tam?
A kdo nohu zlom si na cest sil,
Prorokv k do sedla ho vezme za chvli.
Kdo pinel vru, stal se pijmajcm,
kdo rozkazy pijmal, sm vydval je tm.
Od padiha jsi dosud pkaz vyploval,
potom sm jsi armd velel a rozkazoval.
Na hvzdu osudu jsi a dosud spolhal,
potom sm ses svoj snahou jejm pnem stal.
M-li j ak pochyby, v pochybch me mt
to, e Al svede plnou lunu rozpoltit.
Jenom vru obnovuj, vroky ei va,
ty, kter tak rozmanit touhy v skrytu m.
Nen vry tam, kde touhy s pnm lkaj,
protoe j en touhy kle k brn nemaj.
Pi vysvtlovn slova na to pamatuj:
sm si ho hle ujasnit, j en tak ho necituj!
Kdy z hlediska pn Korn vysvtlit jsi chtiv,
vysok smysl se stane nzkm, jen se zkiv.
Falen pedstavy hloup mouchy
Tvj stav podob se moue. - Jeitnost zmmen
myslila si o sob, e bhvco snad znamen.
Bez vna se sama sebou zpila docela,
e se - pouh prek - jako slunce vidla.
Slyela kdys chvlit orla; prohlsila pak,
e je sama nco vc, je Ank, bjn ptk!
Sedla-li na stblo trvy v loui osl moi,
hned j ak lodn kapitn vztyenou hlavou to.
Tuj e moe, tu jsem j, hrdina dokonal,
znal cesty, znal smru, moeplavby znal.
Na vlnch tohoto moe smle brzdila,
zdlo se j bezbeh, tak se v nm ctila.
103
Bez konce byla ta kalu ve srovnn s n,
j ak mohla skutenost poznat pi svm vnmn?
Jej svt byl velk tak, e zrak, jen j byl dn,
mohl vnmat pouhou loui jako ocen.
Smn mudrlant je tak jak ta moucha. Pro?
Vid j en nicotn stblo a tu osl mo.
Kdyby moucha schopn byla uvaovat dl,
osud by z n fnixe snad pot udlal.
Moucha ovem je jen pouh podobenstv vem:
neexistovala, je ne pouhm obrazem.
Lev se rozzuil nad zajcovm
opodnm
Zajc, co se proti lvu vzepel tak rouhav -
j ak due me bt v tak mal postav?
Lev se rozzuil a zahal ze vech sil, jak chtl:
"Skrze ui oslepuje mne mj neptel.
Podlosti nicotnch tvor spoutaly mne zcela,
jejich devn me vrazil hrot do mho tla.
Dl naslouchat nebudu tm svodm, poetil,
j i mi chtj cestu zmst mi zl, neist sly.
Nerozmlej se m srdce, rozspej je - nue,
roztrhej je na cucky, vdy nejsou nic ne ke.
Jenom odpadky jsou vecky jejich ei plan,
jako z cesty po vod z nich stopa nezstane.
Slova jsou jen skopka, co jdro smyslu skrv,
slova jsou j en pouh kresba, smysl v dui bv.
V t skopce jdro je erviv, velijak,
dobr jdro skryto j e, chra je ped cizm zrakem!
Pero vtru nech cokoliv na papr vody pe,
vecko, co tam zaznamen, ihned zmiz tie
a jestli dvuje kresb na t vod,
przdn ruce vrt se a vdycky ke sv kod.
dostivost, ve jsou jen vtr v oblacch,
prav poselstv t dojde, zekne-li se jich.
104
To zjeven pjemn je v marnm svta zmatku,
vak je tak vn vdy, do konce od potku.
Modlitba za vldce mine i ti vldci s n,
jen modlitba za proroky smysl napln,
nebo vn moci kral uj e z tohoto svta,
rada prorok, ta ale z jinch zahrad vzkvt.
Jmna krl na mincch se mn, as je zkaz,
Muhammadovo j mno vak navdycky se raz.
Jmna vech prorok taj Muhammada jmno,
nebo ve stu devadest t je obsaeno!"
Jet o zajcov lsti
O svm notn opodnm pchodu tu chtl
pednst zajc, co si podle svho vymyslel.
Po dlouhm zdren doel a hned nato tady
zaeptal do lvho ucha nkter sv rady:
"A po kter svty rozum zasahuje do vech stran,
kam a rozlv se moudrost v ity ocen?
N obraz v tom ocenu nesnz a touen
plyne, jako misky pluj vodou bez peduren,
ne ndoba vrchovat poslz napln se;
jakmile se napln vak, ke dnu potop se.
Rozum skryty je, svt zejm u od stvoen,
n obraz je jenom vlna nabo sprka z n.
1 kdy obraz nabere tvar, jej si pedsevzal,
moe stejn nevh a odvrhne jej v dl.
Pokavad srdce nenvid drce tajemnho,
dokud nevid smr pu v dli vrenho,
svho kon za patnho pokld a ene
ho po cest rychleji, nevrl, nazloben.
Plnokrevnka pod sebou za patnho m,
a ten k jak vtr k cli donese ho sm.
Na vech stranch v ncch, lkan pak zmaten hlava
jde od dve k dvem, na odpov je hav:
105
Kdo je ten, kdo ukradl mi kon, kde je te?
Co je to, pane, co pod stehny svr, hle?
Ano, to je onen k a ten, jeho sis p l
to si, jezdce, uvdom a hledat me dl.
Due, a je blzk, je neviditeln vem,
jako pln bicho dbnu se suchm okrajem.
ervenou, zelenou, modrou jak bys mohl zt,
pokud pedtm nevidl jsi tch t svtel svit?
Jeliko se v barvch ztratil rozum, jen t ene,
staly se ti z tch t svtel barvy zahalen.
Barvu bez vnjho svtla nikdy vidt nen,
stejn j ako jasnou barvu vnitnch soustedn.
Vnj od slunce a od hvzd m svj odlesk z nich
a ta vnitn odrazem je svtel nejvych.
Svtlo svtla oka samo svtlem srdce bv.
svtlo oka svtlem je, kter se v srdci skrv.
Svtlo svtla srdce je vak svtlo Allhovo
a je ist, ne je svtlo, je m lidsk slovo.
V noci svtlo nevid a barvy nevnm,
a tak za protiklad svtla kadou pokld.
Nejdv je vidn svtla, pot barvu z,
potom ten protiklad svtla ihned pochop.
Zrmutek a bolest stvoil z t piny Pn,
aby zeteln protiklad - blaho - tm byl prokzn.
Tak protiklad skrytho vdy zjevn mus bt,
Allh, e protiklad nem, vdy zstv skryt.
A e nejdv svtlo je a barva pot jen,
protiklad se zjevuje co bloch s ernochem.
Tak oproti svtlu, kter ty za svtlo m,
protikladem protiklad je v jevech, kter zn.
Proti svtlu Allhovu nic neme stt,
co by objevit se mohlo jako protiklad.
'Oi nepostihuj ho, zrak ho nevnm,
on vak nae iny vecky dozajista zn.'
Tvar ve vztahu k smyslu je jak tygr hajc
nebo j ako hlas a slovo z mylenky vzchzejc.
106
Hlas a slovo z mylenky se zrodily, jak v,
a kde moe mylenek je, to vak netu.
Protoe vak vlnu slov za dobrou pokld,
jejich moe proto t za ctyhodn m.
Sotva se z vln mylenek vdn vyno,
ze slova a jeho zvuku tvar se vytvo.
Ze slova se zrod tvar a za sv bere hned,
do irho moe vlna odnese ho zpt.
Forma vyjde z beztvarosti v peduren as
'a my se k n navracme znovu zas a zas'.
Tak pro tebe neustle smrt a nvrat t uj e:
'svt je pouh hodina' Mostaf prorokuje.
Nae mysl stela je, ji vstelil do ovzdu,
k Allhovi dospje, kdo jde tam, kde ji tu.
Kad nov due svtem stv se; my zde,
co se stane na vnosti, zdn nemme.
ivot je jak potok, jen se stle obnovuje,
nov tlo nabv, ani kde zastavuje,
nepetrit tvar celku rychle pijm -
jiskry, kter splynou v proud, vnmny oima.
Rozhrne-li deva z ohn, tu v nich ukryt
objev se znovu plamen nepetrit.
Jen dsledkem pohybu vdy dlka jevu je,
proto se nm rychlost jako vtvor zjevuje.
Chce-li, uene, toto tajemstv odhalit,
Hosmoddn ti me pomoc zde bt."
107
Pchod zajce ke lvovi
a lvova zlost
Rozzuen lev ve zlosti - hnv ho tve a pl -
vidl, e ten zajc b z bhvjak dli
a pibh beze strachu, bez ostychu kva,
je vak rozzloben, zlostn, nevldn se mra.
Pomluvou by bylo mluvit o ustraenosti,
j eho udatnost nestrp dnch pochybnost.
Kdy dospl poble trnu, lev, nenvist v zraku,
zaval na nj ze v sly: "Hej, ty darebku,
j ak mne, kter me krvu roztrhat si v kusy
a kter mohutnm slonm hrav urve ui,
j ak takov plzajc sm neposlun bt
a rozkaz, kter jsem dal, doslova nesplnit?"
- Probu se ze svho span - bsnk dodv -
co nesly, hloup osle, ha n toho lva?
Jak se zajc omlouval a lev dal
najevo svou krajn nelibost
Zajc ekl: "Milosti, j prosm mnohokrt,
me-li mi vae jasnost odputn dt!"
Nato lev: "Jak omluvy, kvte hlouposti,
co se takhle ped krle pichz s drzost?
Opodn kohoute, teba ti hlavu stt,
tvch nejapnch vmluv hle m ui uetit!
Tv omluvy, zajci, za plan pokldm,
nejsem zajc, to si nacpi do u ty sm!
Hlupkovu omluvu nad vinu hor mm,
pro mj sluch je jed naslouchat tm tvm vmluvm."
Zajc ekl: "Vysly pesto nicotnho, krli,
sly udlost, ji jsem zail na sv cest z dli.
Pedevm, abys upevnil svoje postaven,
svvoli a rozvrat odstra z cesty bez prodlen.
Moe, je kadmu toku vlhu poskytuje,
kad smet bez milosti na beh vyvrhuje.
108
To vak velkorysost moe v niem neumen,
j eho laskavost tm nen vt ani men."
Lev mu vpadl v e: "Jsem laskav vdycky akort,
na kadho jenom podle vzrstu sthm at."
Zajc ekl: "Nejsem-li hoden tv laskavosti,
hlavu dalmu osudu svm bez ltosti.
Vydal jsem se na cestu dnes asn rno z dli,
jet se svm druhem, abych doel k tob, krli.
Se mnou, abys pochutnal si, bel zajc vt,
dv stvoen tedy la tou cestou v nebezpe.
Jaksi lev nm ale tu cestu zatarasil,
chtl si ns vzt za otroky, jak nm pi tom hlsil.
' Jsme poddan krle krl, ' ek jsem pi tom sporu,
u jsme jeho otroci, patme k jeho dvoru.'
ekl: Jakpak krl krl, co chce tmi slovy?
Nehovo tu o jakmsi bdnm niemovi.
Rotrhl bych tebe i s tvm krlem bez vhn,
kdyby ses tu pede mnou s nm zjevil znenadn!'
ekl jsem mu: Dovol, abych jet jednou ale
s vyprvnm o tob vyhledal svho krle!'
Odpovdl: Svho druha nech u mne tady,
sic t jinak zadvm, j ak inm ze zsady!'
Vecky nae prosby dal bez vsledku byly,
druha zadrel, mne pustil po njak chvli.
Ten mj ptel tikrt vt neli j se zdl,
postavou i povahou nad vechny vynikal.
Tak mi ten lev zatarasil cestu - jak koda! -
a mn nezbv ne o tom te ti zprvu podat.
S nam zvazkem se rozlu - te je ta vc nutn
v, km ti plnou pravdu, i kdy hoce chutn.
Je-li ti nadle teba naich povinnost,
uvolni cestu, drzouna vye bez milosti!"
109
Lvova odpov a spolen odchod
Lev prohlsil: "Poj, pismbh, poj a uka, kde je,
jdi naped, mluv-li pravdu, ije bez nadje,
ztrestm ho, sto ztrestal bych jich, to ti psahm,
le-li vak, pak tvrdm trestem odpyk to sm!"
Zajc vykroil co pedvoj, dopedu se ene,
aby lva pivedl vas do pasti nastraen,
ke studni, ji dobe znal a hodlal vyut,
k j m, je mu mla hol ivot zachrnit.
Dorazili a k t studni oba najednou,
zajc krad, jako voda skryt pod slmou.
Voda me splchnout z pole slmu kadm dnem,
horou pohnula by ale jenom zzrakem.
Zajcovou lkou ml bt ten lev zaskoen,
pekvapivou nstrahou zdoln a polapen.
Moj jednou pemohl i velkou eku Nil,
ped armdou farana lid svj zachrnil.
Komr, jemu mal kdla dala proda,
sm propchl bez milosti lebku Nimroda.
Tak dopadne, kdo naslouch slovm zkenk,
pohle na trest, jen stihne ptele zvistnk.
Hle na osud farana, jen poslouchal Hmna,
i na osud Nimroda, jen dal na slova satana.
Neptel, a s tebou mluv ptelsky, v tu chvli
pipravuje na t s, by mluv o obil.
Kdy ti dv cukr, vz, e je to vlast jed,
projev-li laskavost, m zlobu zakouet.
Kdybys z udlosti jenom povrch vidt chtl,
nerozezn, kdo je ptel a kdo neptel.
Dospje-li k tomu, hned se na modlen dej,
modlitba, pst pome ti, hoce nakej,
vech tajemstv Pna volej, aby bez pohnut
nepohbil t pod tou sklou zlho rozhodnut:
Milosrdn, proka milost, hch odputn,
smiluj se a netrestej ns za nae provinn!
110
By se chovme jak psi. stvoiteli lv,
nedvej ns za sluhy tm lvm co zstavu.
Osvujc vod vzhled ohn nedvej
a zjev ohn v blahodrnou vodu nevkldej!
Popeje-li rozjait se boskm vnem, hned
neexistujcmu dej skutenosti vzhled.
Co je neuvdomen? Pohled spout oko nm,
e se nicotn chlup jev jako drahokam.
Z j ak piny pocity pemn se v nov,
e se prost devo jev jako santlov?
Vyprvn o dudkovi a o tom,e kdy
zashne osud, je teba zavt oi
Kdy krlovi alomounu stan byl postaven,
vichni ptci mu sv sluby nabdli v ten den.
e hovoil jejich e, zajedno s nm byli,
jeden po druhm se k nmu hlsili v t chvli.
Zanechali vitoen a kdy nastal klid,
s alomounem jali se jak s bratrem hovoit.
Znalost jazyka je vdycky zkm pojtkem,
lovk v blzkm vztahu se tak octne s cizincem.
Dosti Ind si vak pesto s Turky rozum,
jak se mnoz z dvojic Turk sblit neum.
A tak jazyk neptele vdy se jinm zd,
spoleenstv srdc lep ne e spolen.
Beze slova, bez pokynu i bez zvltnch dk
vystupuje ze srdc tisce tlumonk.
Vichni ptci tajemstv sv vce netajili,
o vd a o umn, v em se vyuili,
svili se alomounu s velkou radost,
aby krli ukzali na sv pednosti.
Nikoliv vak z pchy na to, co ve dovedli,
nbr proto, aby se mu sprvn pedvedli,
jak je nutno otrokovi, aby pnovi
pedvedl, co vecko um i co vecko v.
111
Jestli ped kupci se styd jako nevdom,
sm se in slab, hluch, bezmocn i chrom.
Tu vystoupil dudek, aby, sotva nabral dech,
sv pednosti pednesl strun a v pkladech.
ekl: "Krli, jednu znalost chci ti prozradit,
m strunj, tm snadnji ji me pochopit."
Krl ho povzbudil, kdy ekl: "Znalost? Nue jak?"
Odpovdl: "Krli vz, kdy vzltnu nad oblaka
a pohldnu bystrm okem dol v irou zem,
vidm vodu, jak se stb v kraji bezbehm,
kam sah, jak hlubok je, jak sv vlny val,
odkud trysk jej pramen, zda z pdy i skly.
alomoune, dovol, abych pi taen ptm
provzel t a sml hledat vodu tboitm!"
Nato ekl alomoun: "Bu prvodcem mm milm
po cestch a po poutch, mj brate, v kad chvli,
abys nachzel mm vojm douek k osven -
vodyznalcem-hledaem jsi z mho poven!"
Havranova nmitka proti
dudkovu tvrzen
Havran, j en to uslyel, prohlsil rliv, e
vecko jsou to vmysly a dudek prost le.
Ped krlem, e neslu se, ani v nebezpe,
lit vci vy lhan a mluvit kiv ei.
Jak to, e kdy dudek vid byste tak a hbit,
e na zemi nepostehne rozesten st,
d se lapit do osidel a pak zajatho
lid j ako uboka v kleci chovaj ho.
alomoun se dudka zeptal: "Je to pravda, vru,
e by se ti takov kal v loudil do pohru?
Jedn j ako opilec, co jogurtem se zpil
a jsou li a vmysly, cos mi tu namluvil?"
112
Dudkova odpov na havranovo
naen
Dudek ekl: "Krli, o mn, nahm ebrkovi,
neposlouchej pomluvy, co kdekdo snad ti pov!
Nen-li to, jak jsem lil, pak hned vzpt
dm si hlavu na palek, a z krku odlet.
Havran, kter popr mou schopnost, kdyby ml
tisc rozum, je pouh aur a neptel.
Pokud budou kolem tebe mnoz nevc,
nepodek, zpach bude ped tvou jasnou lc.
J vidm s ve vzduchu, kdy tyran - osud zl -
nezaste mi tak oi, aby osleply,
kdy vak k tomu dojde, zaste vdom mi tak,
e slunce i msc ztemn, zhasnou pro mj zrak.
A kdy zashne zl osud, kdy z omylu vyvzne?
V, i v osud nevit je osud, jemu neujde!"
Jak se lev zastavil,
kdy pili ke studni
Lev, j ak spolu se zajcem vztekle uhnl,
rozzuen a v rozbsnn vzteky nevidl.
A kdy pili ke studni, tu spatil akort,
jak ten zajc na cest najednou zstal stt.
Otzal se: "Pro tak stoj, nco t snad rmout?
Nezdruj sebe i mne, pokrauj dle v pouti!"
Zajc nato: "Vecky tyi klepou se mi, zle je,
srdce div e nevysko, due se mi chvje.
Nevid barvu m tve? l ut aj e a plav,
vnitn stav mi sm na povrch tmhle zprvu dv.
Koho takov stav potk, zlom ho ten cit,
kad strom je mono tak z koen vyvrtit.
Pilo na mne, z eho znik vznik od vk
rostlinm, nerostm, tvorm, ba i lovku.
Vechno sousti a dy vehomra jsou,
pi zniku loutnou a jsou ctit hnilobou.
113
Svt je jednou trpc a jindy spokojen,
bujn vzrostl zahrada a jindy hor jen,
slunce jednou vystoup, m pln ze jas,
za pr hodin zachz a zatemn se zas.
Hvzdy na nebesk bni svtlem zaplanou,
z nieho nic doho a nhle zaniknou.
Msc, kter svoj krsou nad hvzdy se zd,
s bolest jen do vzpomnky asem upad.
Laskav a klidn zem, kter v mru sn,
do pohybu d se, je-li zemtesen,
mnoh hora zanik i promnila se
v psek - a pak zcela prost rozsypala se.
Tenhle vzduch, kter je s du tsn ve spojen,
kdy zashne osud, nese jenom mor a tlen.
Blahodrn voda, a t blzko k dui m,
loutne, hokne v ndri a kalem zahnv.
Ohe, do nj zadul vtr, k vi zaplane,
vtr ho vak uml, kdy znovu zavane.
Blahodrn pda, v kter kvty vy ra -
vtr vak j i m znenadn zkzu pin.
Jestli zlo a nepze u celek zachvtily,
j ak by pak i jeho sti barvu neztratily?
Hlavn dy vesmru, co protivy sv maj -
voda zemi, ohe vtr - se tak potraj.
e ped vlkem ovce prch, to podivn nen,
zvltn bylo by, kdyby v nm nala zalben.
ivot mr je, taj v sob i svj protiklad:
smrt, ze kter opt vznik nesselnkrt.
Bo milost jednou lva a osla divokho
sptelila - a byl sokem jeden pro druhho.
Svt pin strdn i ivot - co ve pltno -
jak div, e chor z nj odchz v nenvratno!"
Tak zajc sv dvody tu lvovi vyloil,
pro se ped pekkou v cest nhle zastavil.
114
Lev se pt zajce, co ho
tak polekalo
Lev se zeptal: "Pro ses ale tolik vylekal
to mi povz, to mi prozra, moc bych o to stl!
Nehraje si se mnou jen, abys mne olil?
Pro jsi svoje rychl kroky nhle zastavil?"
Zajc nato: "V thle noe poklidn si ije
lev, kter tou pevnost chrnn a bezpen je.
Mho druha odnesl si do sv jmy schovat
a tak zabrnil mu v dal cest pokraovat.
Hlubok doup si zvol kad, kdo je bystr,
nebo tam me bt ped vm nebezpem jist.
Temno doupte nad tmstv lep me bt,
doplat vdy obmysln, kdo spoutv lid."
Lev pak ekl: "Ty jdi naped, j se vzpt
vyrovnm s nm. Podvej se, je-li v doupti!"
Zajc ekl: "Shoel bych od ru, jen tam fu,
radji m pozvedni a vezmi do nru,
a pod tvoj ochranou, ty spasiteli mj,
mohu pootevt oi, vzhldnout v temnou sluj."
Jak se lev podval do studny a
spatil lva se zajcem v nru
Sotva vzal lev do nrue zajce, v tu chvli
ochrnce i chrnnec ke studni pistoupili.
115
Kdy nahldli do hloubi, tu dky nhod
obraz lva a zajce se zjevil na vod.
Lev tu spatil ommen, jak v zi msce,
lva, j en chov v nru tunho zajce.
Ze v nm vidl neptele, dostal laskominy,
pustil zajce a sm se vrhnul do hlubiny.
Tak se vrhl do studn, co sm si vykopal,
zaslepen svou zuivost soudnosti se vzdal.
V dom krutovldce vdy zlovstn j ma zeje,
tak kaj moud a tak tomu te i zde je.
Tyran hlub j mu m, m ukrutnj byl,
spravedliv "hormu vdy hor" prohlsil.
Kdo ze zloby kop j mu ve svm vzruen,
sm pro sebe hloub past a nem tuen.
Nesm se jako erv bource vn obtet,
kop-li si u te hrob, pak s mrou, dr se zpt!
Lev uvidl svho soka - a svj obraz zel,
sm na sebe me vytasil, ani by byl chtl.
Zail-lis dost tlaku od lid ostatnch,
pak se tvoje povaha utv podle nich.
Z nich pec ve tv existenci veel do podoby
obraz nevraivosti a tlaku a zloby.
Takov jsi, takov nesnze pivolv,
vlkny zti ovj se, sm j i m monost dv.
Na sob zl zeteln nevid nikdy cele,
kdybys vidl, sm jsi sob krutm neptelem.
to-li sm na sebe - tos, bloude, dopadl -
tak j ako ten lev, kter se sm zde napadl.
Pohrou-li se do hloubky sv povahy dost,
pochop, e z tebe vzela tahle zpozdilost.
Kdy lev spadl do studn, tu teprv pochopil,
e se jeho vlastn obraz tady zrcadlil.
Kad, kdo slabmu v hnvu zuby vyr,
jedn jak zpozdil lev, vc in ten nev.
Vid-li, e druh v tvi bradavici m,
nevyhbej se mu, je to bradavice tv.
116
Jestlie si modr skla d ped oi, tu hned
modrm se ti nhle jev cel ir svt.
Zajcova zprva polnm zvatm
o tom, jak lev spadl do studny
Jakmile se osvobodil, zajc pelil
do stepi zpt ke svm druhm, co ml v nohou sil.
Kdy vidl, jak lev v t j m nakal a lkal,
vesele k rodnmu poli pmo tancoval.
Tleskal, protoe ped smrt byl si nyn jist,
astn krouil, jak ve vtru padajc list.
Listy, je se osvobod od ale pdy,
vzltnou a pak roztrit poletuj vudy,
jakmile se oddl od vznitele-kmene,
plhaj k vrcholkm strom astn uvolnn.
Se slovy chvly a dk k Allhovi zn
z kadho plodu a listu npv slavnostn,
aby o dal zrodky
7
dle peoval,
aby slil i ten strom, kter j i m ivot dal.
Tvorov, je vznn jsou ve hln a vod,
sotva se z vody a hlny octnou na svobod,
v opojen roztan se slast nevdanou,
j ako kotou msce v plku z planou.
Pohldnte na lva na dn jmy zajatho -
plach zajc rozhnval se - hle a zbavil se ho!
Tvor jak zajc na poli pokorn pops se
a tys padl do hlubiny! Pro? Tak kad pt se.
Zhoubce lva pak bel ke svm, div neztratil hlavu:
"Radujte se moji draz, nesu dobrou zprvu!
astn zprva, astn plm, ta tam je te svzel,
ten pekeln pes odthl do pekla, kde zmizel.
Radostn zvst, neptel, j en padl do zhuby,
te vtzstvm hrdiny poraen, ztratil zuby.
Ten, j en svmi spn srel mnoh hlavy s je,
j ak smet kottem smeten vce neoije.
117
Rozrazil si mozek a vaz srazil v zlostn kei,
n ivot u neds smrteln nebezpe!"
Jak se poln zvata shromdila
kolem zajce a vychvalovala ho
Vechna poln zvata se ihned shromdila,
rozesmt nadenm se spolu veselila.
Obklopila zajce jak svci uprosted,
prokazovala mu ctu, hold mu vzdala hned:
"Jsi nebesk andl nebo poehnan duch
nebo andl smrti kletbou zatracench lv.
A jsi, co jsi, slouit chceme vrn tvmu dlu,
zvtzil jsi, tv ruka je sprvn a m slu.
A ti milost Allha povdycky je pna,
tvoje ruka i tv pae budi poehnna!
Vyprvj, jak jsi tu svoji lku vymyslil
a olil zloducha a doshl svj cl,
vyprvj ten pbh, j en nm sladkm lkem je
a dui pin balzm nov nadje.
Vyprvj, vdy nm ten tyran, dokud jet il,
nejm stotisckrt hroznou jmu zpsobil.
Vyprvj astnou udlost plnou radosti,
lk pro srdce, dui z tsn lehce vyprost!"
Zajc prohlsil: "Sm Allh pitom pi mn stl -
co by v tomto svt jinak zajc vykonal?
Poskytl mi slu, srdci dodal svtla jas
a ten ji pak rukm, nohm pedal znovu zas.
Od Allha vechny nae pednosti jsou vzaty,
od nj pochzej vechny divn svta zvraty.
Neraduj se z vldy, kter as t jednou zprost,
svobody nedojde nikdy, spoutn doasnost!"
118
Gazely
Lskaj e vzltat k nebi v okouzlen,
sta rouek strhnout v kadm okamen,
zatajit dech pi prvnm vydechnut,
zadret krok v poslednm vykroen.
Za neviditeln povaovat svt,
vidn sebe mt za nevidn.
ekl jsem: Srdce budi poehnno,
v kruhu milujcch dojde-li v svm spn.
Svt z on strany bude pozorovat,
vnikne-li v stezku v hrudi bez prodlen.
due, odkud jde k tob ten dech?
srdce, odkud tep tvj m sv chvn?
ptku, se mnou e ptk mluv,
a pro ztajen najdu rozeen!
Srdce eklo: Bylo jsem v dln vna,
z vody a hlny stvoit dm v svm chtn.
Odletlo jsem z dlny pozemsk -
stavlo ji jen lidsk piinn.
e nemohu u odporovat dl,
zmnit se v m ml bych se z pinucen!
121
Lska na srdce zklad klade vem,
ostatn, due, kde spravedlnost nleznm?
Jin osvobozuj otroka,
lska svobodnmu ale bv j hem.
K jsi mne, matko, neporodila!
Co si mm pot se svm osudem?
Chosrou a rn jsou v ivotnm spojen,
Farhdovi nek, pl a trze zbyly dlem.
Farhdova motyka a hora Bsotn
rozmluj ulu, ba i ocel kadm dnem.
Pro voavou kade milenky
cedrov heben jak by byl mm snem.
Vere amseddna z Tabrzu naplnily
Egypt, Srii, Basru ba i Bagdd asem.
122
Co mm dlat, muslimov, kdy neznm te sebe sm,
nejsem kesan ani id, nepatm u ani k vm,
nejsem ze zpadu, z vchodu, ze soue ani z moe,
nejsem ze hlubiny zem, marn zrm ke hvzdm,
nejsem z vody ani z hlny, z vtru ani z plamene,
nejsem z chatre i zmku, vlastn pvod nepoznm,
nejsem z Indie i z ny, z Bulghru i ze Saksnu,
nejsem ze zem irck, vzdlen je mi Chorsn,
nejsem z toho i onoho svta, z pekla ani z rje,
nejsem z Adama a z Evy, ciz Ferdous i Rizvn.
Moje msto bezmstn je, znamen je bez znamen,
nejsem tlo ani due, dui ve svm milm mm.
Odvrhl jsem podvojnost, vm, e dva svty jeden jsou,
j enom jedinho volm, jenom jedinho znm.
On prvn i posledn je, vnj je i vnitn,
nic neznm ne Boe - j h, v ivot se nevyznm.
Jsem opil lsky, oba svty matou se mi,
toulce j en a popjen pln se oddvm.
Jestlie j sem ve svm it jednou vdechl bez tebe,
z t hodiny, z toho asu ltosti te propadm.
Jestlie se jednoho dne dech mj spoj s dechem tvm,
zeknu se obou dvou svt, s radost se obou vzdm.
ty amsi z Tabrzu, tak jsem v tomto svt zpit,
e krom toho hen u nic jinho nehledm.
123
Tys vldce mj i snaen, lk, bolest - pamatuj -
oteven to hlsm, m slunce, Boe mj!
Tebou jsem dospl k pravd, Boe spravedliv,
velebm laskavost tvou, m slunce, Boe mj!
Umrm lskou k tob, ty krli svt dvou,
velebm tvoji milost, m slunce, Boe mj!
Ped tebou v osamn zemt jsem ochoten,
jeden tvj pohled zskat, m slunce, Boe mj!
Kdy najde okdlen Gabriel trplivost,
aby mi znamen dal, m slunce, Boe mj?
Kde Htem Taj je nyn, aby zlbal tv tmeny,
nastal as odmny tv, m slunce, Boe mj!
Pij, mraku, zavla rosou vchod i zpad svta,
zadujte siln, rohy, m slunce, Boe mj!
Vle ze zmku poru, aby rj opustila,
ty dospje pak trnu, m slunce, Boe mj!
M Kbo, vro moje, m peklo i mj rji,
druhu ivota mho, m slunce, Boe mj!
Kvliv nek stn od bran ma a po Balch,
kde chybn zatek j e, m slunce, Boe mj.
124
Byl jsem toho dne, kdy jmna nebyla,
ani znmky existence, je by jmno nosila.
Mnou vzniklo pojmenovn, mnou vznikla jmna.
V onom dni, kdy slvka "j" i "my" nic nevyjevila,
zel jsem cpek kadee milka,
krsnou kade, je se dosud neobjevila.
Prohldl jsem usilovn k a kesany,
na ki tu nebyl, due marn po nm touila.
Zael jsem do modlitebny ve starm svt,
ani stopa se tu po nm nezrcadlila.
Zael jsem do Hertu a Kandahru, do hor,
v dolch i ve vinch j enom mlha proudila.
Vydal jsem se tedy na vrch hory Kf -
krom fnixova hnzda nim neokouzlila.
Uzdu dosti jsem vedl do Kby,
u starch ani u mladch stopa po nm nebyla.
Tzal jsem se po nm u Ibn Siny,
schopnost Ibn Siny vak tu nepostaila.
Doel jsem pak a do msta "vzdlenosti dvou luk",
ani na vynikajcm mst lpj nezbyla.
Pohldl jsem tedy do vlastnho srdce -
ano, tam ho moje due, tam ho spatila.
Krom amse z Tabrzu, lovka s istou du,
nen, koho lska by tak zmmila a opila.
125
Obchzej vdy Kbu srdce, jestli srdce m,
srdce Kbou due je, ty srdce, snad to zn?
Obchzet pozemskou Kbu poruil tvj Bh -
v t pouti mu na dlani sv srdce pedv.
I kdybys obeel Kbu teba tisckrt,
Bh nepijme srdce, kdy je bez zrmutku d.
Pinese-li tisc vk Bohu za ob,
pokory si bude cenit vc, o ni se sna!
Zlato, stbro, ekne ti, je pro mne mrcha jen,
srdce je mj cl a zjem, jestli o m db.
Nad trny, kesla i pera vynikajcch
jsi ty, chor srdce, snadno se j i m vyrovn.
Nezrauj sv srdce ostny, m-li zrmutek,
vdy je dostaten mil, smutn-li je m.
Te z boho pokladu m srdce maltn,
v troskch byly poklady, jich nedopot.
Jestlie si peje tst, blaho, pohodu,
odho pchu, a sv srdce ist uchov!
Z tvho srdce vytk pec pramen iv vody,
tvj dech stal se lkem, jemu ehn mesi.
Mlky tko vyjdit je chvlu srdce tvho,
kdyby kad vlas byl jazyk - tak ji sotva vzd.
V as bolu srdce a due amse Tabrzho,
kdo by bohatstv a tst budoval? - to zva!
126
Svho milka jsem vi dl kol domu se bral,
v bl ruce robb ml a pse na nj hrl.
Trstkem j ak ohe npv zmmen a sladk
z pitky pedelho dne loudil a t mu dal.
Tou rnskou melodi brzy pivolal
krme - o nj vak nestl - vno pt si pl.
Lunolc krm piel v ruce se dbnkem,
vyel z kouta, postavil dbn a hned nalval.
Sotva naplnil prvn vnem tpytivm -
vidls nkdy, aby z vna plamen vzhru vzpll?
Vloil pohr do dlan ve prospch milenc,
nae, aby zlbal prh, se sklonit nevhal.
Milek ho pochvlil a upil z toho vna,
plameny vylehly k hlav, v tvi zervenal,
uvidl svou krsu, nae ekl zlmu oku:
Nen v ten as nikdo, kdo by se mi vyrovnal.
J j sem slunce pravdy svta milujc milence,
duch a due pede mnou v pohybu spj dl.
127
Jsem mal i socha, vm, v miku modlu vytvom,
vechny modly ped tebou pak opt ponim.
Sto obraz vytvom, kad du naplnm,
hodm je do tvho ohn, kdy tvj obraz zm.
Jsi nk toho, kdo pije, i stzliv sokem ti je.
i jsi ten, j en bo domy, co j postavm?
V tob due rozplv se, s tebou smuje se v krse;
e m due tvoji vni, j du k n s lasknm.
Vechna krev, co vyjde ze mne, promluv k pd tv zem:
Mm barvu tv lsky, druhem pzn tv jsem tm.
V dom z hlny, z vody chladn srdce bez tebe mi srdce
chadne,
bu vstup, due, do domu, nebo dm opustm!
128
Str jsem, mld jsem, p jsem, luk jsem,
vn moc jsem, j j nejsem, nej j jsem.
Zapal ohe v srdci svm, shote! ekni starostem,
a se noc promn v den - j j nejsem.
e je nzk nae byt, zvbilo je vno k pit,
srdce opt zmizelo - j j nejsem.
J j sem jaro, j jsem sad, jeho pchou chci se stt,
j sem hluboce zamilovn - j j nejsem.
V lukch je mm cypiem, on je du v tle mm,
on je e v stech mch - j j nejsem.
Dui, srdce upoutal, kdy mi ekl - stud m jal -:
nehovo, es voda s hlnou - nej j jsem.
129
O plnoci jsem vzkikl: "Kdopak je v dom srdce?"
ekl: "J, ped jeho tv styd se msc i slunce."
ekl: "Pro ten dm srdce vech obrazuje pln?"
Odpovdl jsem: "To je tvj obraz, jasn igilsk svce."
ekl: "Co je ten druh obraz, pln krve je ze srdce?"
ekl jsem: "Mj obraz: nohy ve hln a unaven srdce."
Dui jsem za krk popadl a jako dkaz pedloil mu:
"Hle, pvrenec lsky, neodsuzuj ho vce!"
Podal mi konec vlkna plnho lsti a boje.
ekl: "Thni, a mohu thnout, nezni vak, nethni
prudce!"
Vynoil se ze stanu due mj Turek lep ne onen.
Vzthl jsem k nmu pae. ka: "Usta!" mne udeil v ruce.
ekl jsem: "Jsi trpk jako tamten." Odvtil: "Vz,
trpk jsem z dobrho myslu, zloba mi nehyzd lce.
Kadho, kdo vstoup se slovy j j sem' , udem po hlav,
vdy je to svatyn lsky, stj zvat to nen pece.
Obrazem toho prvnho Turka je ovem Salh Zarkb,
proti si oi a pohldni do tve srdce, do tve srdce!"
130
Rno svitlo, mlad mui, vzhru, hej!
Vak svj sva a v karavanu pospchej!
Karavana pry, ty spal jsi, nedbal,
j ak koda, jej, , jak koda, jej!
Zabije-li dui mrzkou nadobro,
pak se rekem znej, , pak se rekem znej!
Kdy tv posty, modlitby jsou pijaty,
sedmho si nebe stechu polapej!
ist' bu a prachem prahu tohoto
pchu marnou nenos milovnk v rej!
Pakli reje milenc si nehled,
se psy se v den zmrtvchvstn probouzej!
Jsi-li otrok amseddna z Tabrzu,
"Chvla tob, pomocnku" v kik se dej!
131
J tebe jen si v celm svt dm.
M za prvo, e v alu pro t strdm?
Je srdce m jak pero v ruce tvoj,
z n vesel jsem i ve smutek se vpdm.
Kdy nechce ty, co mn tu mono chtti?
Kdy nezjev, co vlastnm zrakem zbdm?
Te ri, trn zas nech za mne rsti,
j k ri ich a zase v trn padm.
Kdy takovm mne udr, jsem tak;
kdy jinak chce, j v jin tvar se skldm.
Neb v kdi t, kde dui barvu dv,
co jsem j sm? Co lskou, zlobou zvldm?
Tys prvn byl a naposledy bude.
Dej konec lep potku, a stdm!
Kdy skryje se, v ad klesnu nevcch,
kdy zjev se, zas vrnch stihnu k adm.
Krom dar tvch co mohu svojm zvti?
Co za adry chce, za rukvem, hdm.
132
My pili podruh, jarn jak vtr zan vt,
my vyli znovu jak slunce, sta podpor svtu pt.
Jak slunce v ervenci na vzdor my zimy nejhorm dnm
j sme vrhli radostn pokik, kde jak r sad.
Ns hled hrdliek tisc tm svojm k - k - k,
slavk, papouk tisc k nm j me se piltat.
Ba, zprva dola ji o ns i rybm do moe,
hned zaal tiscem nk vln moskch pboj lkt.
Pi ist bytosti bo, z n dostv sluch duch,
e rozum rozumnm nechcem v t hln zanechat!
Pi Mostafovi a tyech tch z Plt rodiny,
e v svt tajemstv ptkrt nm denn mus hrt!
My pili z Egypta; cukr ad ster velbloud nes.
Jinho na prci nem, ne cukr rozhazovat.
Na teba egyptsk ttiny, kdy amse Tabrz
svm slovem cukrovm um dt ster ttin tt?
133
Takov kdy krle zel jsem, jak bych zstal bez daru?
Tajemstv jich uslyel jsem - jak bych zstal bez daru?
Na dui sv roucho tla v tanci s bezsrdcmi zcela
zpit, a po lem rozedel jsem - jak bych zstal bez daru?
V zmku skvlm na hostinu vno barvy rubnu
nkovi z ruky ml jsem - jak bych zstal bez daru?
Od vrat k vratm vn hav bez noh, srdce, bez hlavy
na ve strany zmaten spl jsem - jak bych zstal bez daru?
Do vtru j sem hodil vechno dstojenstv, majetek,
takou lsku koupit el jsem - jak bych zstal bez daru?
Zticha bu a nevzdychej u, krvav nech slzy tct!
Tak r kdy zakouel jsem - jak bych zstal bez daru?
Polt, keslo odstril jsem, do trosek jsem pispchal,
poklad vinrny mt chtl jsem - jak bych zstal bez daru?
134
tyver
Pteli, v ptelstv druh jsem ti adu let,
pdou jsem pro tebe, kamkoli krok t ved.
Na cest lsky kdy bude mon
uvidt v tob svt a tebe nevidt?
Jsem prkem, ty pro mne slunenm kotouem,
z touhy jsem ochoel, tys lkem v stesku mm.
Bez per a bez kdel ltm z tvch nohou,
smtkem jsem se ti stal, ty pro mne jantarem.
as vecko hemen zastav, pimraz,
to stdo zadv pliv vlk zkzy.
Nech v hlav kadho pchaje, ve svj as
polek zubat je vechny poraz.
Nek naeho srdce je znamenm hoe, srdce,
ten nek ze srdce nese se po prostoe, srdce.
Kad vlna krve, ji srdce vyraz, srdce,
to nen srdce, to je hlubok moe, srdce.
Od rudho vna n rod zskal jas,
z na ruky pohr v nek zmnil hlas.
Protoe pijeme vno pro vno,
cel j sme ve vn a vno zas je v ns.
A zemu, polote m tlo na zemi,
vedle mne mrtvho, jen podoben je mi.
A a mne polb na m zetlel sta,
jestlie oivnu, pak nedivte se mi!
137
Due, a ptelsk byla, se mi odcizila.
Rozum, a lkaem byl, se mi zakalil.
Krlov vechny poklady ukrvaj do ruin
a t na ruin poklad zkzou byl.
Piznej estn, spravedliv, e je lska dobr dlo.
kdy charakter patn je, je z n koda pouh.
Ty svou ve pezdv, nazv ji lska
a od vn k lsce je cesta dlouh, dlouh...
Ten hlinn povrch tla je at srdce,
m vyzrl mylenka je istm vnem srdce.
To zrno veker vdy je past srdce,
to vak, co j sem j zde ekl, je poselstvm srdce.
M mil je nn - to je jej vina,
krsn je a lbezn - to je jej vina.
Jakou vadu me mt, kterou j lze pedhodit?
Ach, je prosta vady - to je jej vina.
Milenka j ako slunce z.
Milenec j ak atom krou v okouzlen.
Kdy rozechvje se vnek lsky,
roztan se kad vtev, kter such nen.
Velice se unav tv due
tm nebo onm chtc se proslavit.
Pochz-li z lid, jednej s lidmi,
jsi-li jak andl, na nebi mus bt!
138
Ti, kte od dobra ptel se oddl,
sly dech lupi, ij v zlu kadm dnem.
Zptky se pak plaz jak kulhav kozy
a vlk je zadv jednoho po druhm.
Jednej a i dobro, a je znm svtu,
svt nevymh dobro od dobrho.
Majetek vech trv, tvj zstane tak,
lpe vak, kdy dobro zstane msto nho.
Z plamene lsky se ledovce zahej,
od ze lsky zmknou i kameny.
Nesu, pteli, vinu milenc tvrd:
z vna lsky lovk stud ztrc, zmmen.
Ze tv laskavosti zmilostn i ula,
sotva se nohy tv roztan - od t chvle.
A j en se zatpyt dva etzy tvch cop,
i moudr alomoun zblzn se poetile.
Jednn vychzet mus z vnitku srdce,
uzel nerozetne, kdy naslouch legendm.
Pramen vody, kter prt uvnit domu,
lep ne eka je, je zven tee k nm.
139
Nesnm rubn, z nho ametyst se stane,
nesnm lsku, je po ti dni trv jen,
nesnm zemi, ve kter se ebr,
nesnm svtek, jen slav se v postn den.
Bu stle astn a tvj ret nech vn usmv se,
due i srdce milenc nech vesel se z tebe.
lovk, kter t uvid a nezaraduje se,
je zasmuil, zatrpkl, jak kdy ho v dui zebe.
Lskaj e to, co lidi obastuje,
lskaje to, co dv nm spokojenosti dar.
Ns nezrodila matka, ne, nm ivot lska dala.
Slva a dky matce tv, a mld jsi nebo str!
Vzpomenu na tebe, srdce se roztepe,
z o se vyine krvav slza vel.
Zprva o nepteli dospje v svta kraj,
ztrpen srdce se hotov vyltnout z tla.
140
Mj bejt, gazel i bse odnesla voda,
poteby, kter jsme nemli, odnesl pval i as.
Dobro i zlo, askezi i nai zbonost
pinesl a opt odnesl msn jas.
Slad je lska, z n plynou strzn,
milenec nen ten, kdo by se vyhbal sv strzni stl.
Jen ten je odvn, kdo v nze lsky,
jakmile lska doraz k dui, d dui vale.
Je-li den nevldn neboje pod mrakem, pr,
nezbytn, aby se ptel seli v tom ase.
Protoe ptel ptele osv,
j ak soubor r, jen vykvete zjara v ohniv krse.
Po vrocch hlupk ho vdycky kamenem,
k svtu bystrch pipoutej se jet dnes.
S nehodnmi nezastav se ani na chvli,
d-li zrcadlo do vody, chyt rez.
spc narcisi, ukradls mi spnek,
zc lilie, vzala jsi mi jas,
radostn hyacinte, tvou vinou mm horeku,
pevzcn klenote, kdy t najdu zas?
141
Jak had za zvuku paly se kroutm,
jak kade na ele mil se svjm, ba vc!
, mj Boe, nechpu, co je to za ven,
vm vak. a ustane pohyb, pak nebudu nic.
Zestrl jsem, zestrl jsem ne vak potem dn,
pchou svvoln milenky zestrl jsem pec.
V kadm svm dechu jsem dozrl a byl nezral,
na kadm svm kroku byl jsem zrno a i klec.
Ptel m prodal za pouh svazek prku,
snad mne zase vykoup, kdy prodat nevhal.
Dal vborn pklad, ten ven ptel:
levn prodal, aby potom levn kupoval.
Dokud miska s mm jogurtem stoj pede mnou,
e nemyslm na n med, psahm!
I kdy chudoba za ui pivede mne k smrti,
za otroctv pec svobodu neprodm!
S okouzlujc dvkou jsem vno pil,
nevslovn srdce stav mi spnek vzal.
Vzbudil jsem se z opilho snu a uvidl:
milenka pry, svce zhasla, nk spal.
142
Pohrval jsem si s tvmi kadeemi,
bhv, e pravdu dm a e jsem nezalhal.
Vidl jsem ve tvch kadech sv srdce,
proto jsem si tady s mm vlastnm srdcem hrl.
Pichzm, sotva mj ptel mne zavol,
ivot je u behu, j u jen snm.
Hledm, vdy doufm ve shledn s ptelem.
Minul ivot kde najdu, ne s nm?
asem lsky, krsou milenky,
promluvou jazyka onmm jako kmen.
Co je kdy vzcnj nad tento stav?
Jsem zniv: pede mnou trysk tu erstv pramen.
Zstat za ptelem vzadu - opozd se.
Odpadnout od vtve stromu - smet jsi, nic vce.
Umstit se v nm oku -
jsi vidouc ztelnice.
Abys byl spokojen a asten,
kamkoliv jde, bu upmn a mil.
Bu ist, sprvn ij, u se,
abys byl korunou vnuk pro budouc chvli.
Chce vesel a astn bt, nepoznat nikdy al,
kamkoliv pijde, abys vdy vnosti poval?
Bu spodan, sprvn ij a vzdlvej se dl,
korunou lidskch potomk abys se asem stal!
143
Nemnoho jdla - bystrost a vtip,
nadbytek - hloupost a tupost, tm si bu jist.
Pemnoho pot plyne z pejdn,
o mlo pijde, bude-li nemnoho jst.
Kdo je vt chudk pec ne horliv milenec?
Na posedlost lskou medikament nen.
Lsku j ak lk nezachrn chtivost ani pedstrn,
ve skuten lsce nen vrnost ani utrpen.
Od toho dne, kdy m oko v tvou tv popatilo,
nen chvle, aby hoem krev te neronilo.
Bu mi jedem, budu-li bez tebe pohr pt,
bu mi smrt, budu-li bez tebe muset t!
Turek, Gruzn, Peran, Arab, vichni tu,
rozumj tomu hlasu bez u a rt.
Ba dokonce nejen Tdik, Habean i id -
ten hlas um stejn strom i kmen pochopit!
144
kaj mi: "Na vechna ta bolest, vechen al
ta bled tv, kdy nek srdce jal?"
ekl jsem: "Nekejte, e je to tak zl,
obte ty tam, kdy ses j ve tv zadval!"
Kad atom - vesmru vznik a vzlet -
je pro ns sad i zhon, kter vzkvet.
Akoliv zlato dobv se z dol,
kad stka je osud, v kterm je cel svt.
Horko se vdy nemus horouc pec zdt:
jde neekan do dve - horko m pone ht.
Chladno mrazivou zimu vdy nemus znamenat:
Kdy slb a pak nepijde - obestr mne chlad.
V lsce vrchol ani nin nen,
nen v n hloupost ani osvcen,
ten svatch knih ani uenost -
j en nenronost, volnost, poten.
I j j ak ty jsem bystr, chytr byl,
k zamilovanm nikdy nepatil.
Veselil se, dovdl, hlaholil -
ty k, e jsem ivot promarnil.
Rkos prohlsil: "Nohou jsem v blt tkvl dost a dost,
zistajasna utrhli m sob pro radost.
Vnou kodu mi zlovolnk svou rukou nezpsobil,
nicmn, kdy trochu povzdychnu, mj se mnou trpnost!"
145
146
Arabsk psmo a islmsk kaligrafie
Arabsk psmo je jednm z hlskovch psem, je se vyvinuly
z fnickho, vzniklho pravdpodobn v 2. tiscilet p.n.l.v Guble,
mst znmm spe pod eckm nzvem Byblos na vchodnm
pobe Stedozemnho moe. Arabsk psmo je jednoduch a velmi
vhodn pro semitsk jazyk, j ako je arabtina. Psmena vyjaduj sou-
hlsky a dlouh samohlsky. Psmena se spojuj, avak nkter ps-
mena se napojuj j en zprava a nikoliv zleva. Krtk samohlsky lze
naznait jednoduchmi znamnky umstnmi nad nebo pod pslu-
nou souhlskou. Pe se zprava doleva.
Po Muhammadov vystoupen a poslze vytvoen obrovsk
arabsk e vybudovan na islmu se arabtina stala dleitm
jazykem ve sprv zem a ve vd, hlavn v teologii. Souviselo to do
znan mry s dogmatem, e Korn je nestvoen bo slovo,
tlumoen archandlem Gabrielem Prorokovi v arabskm jazyce, a
s pesvdenm, e pln vznam m j en v tto autentick podob. To
vedlo k pijet arabskho psma jazyky cel ady dalch nrod, je
do t doby uvaly psmo j i n nebo psmo dosud neznaly. Pijali je
pedevm tak rnci /staropersk npisy uvaly klnovho psma,
stedopersk texty psma aramejskho/, dle Turci, Patuni, Malajci,
muslimt Indov aj. - obvykle tak, e pizpsobili psmo rznmi
znamnky svmu fonetickmu systmu, tak Peran pipojili tyi
psmena pro vyjden hlsek p, , a g a vytvoili tak perskou
abecedu. Arabsk psmo pijaly asov a mstn omezen pro sv
jazyky i nkter dal nrody, jejich sti pijaly islm: tak nap.
kdysi panl nebo pozdji slovant muslimov na Balkn a v B-
lorusku.
V islmskch spolenostech se tradin nezpodobovali iv
tvorov - lid a zvata, v Kornu sice neexistuje pm zkaz, plyne
vak z nkolika Prorokovch vrok a j ednn , jak se uchovaly v ha-
d su - zvaznch zprvch o Prorokov ivot. Umn v islmskch
oblastech se proto soustedilo na ornament, v nm vedle prodnch a
geometrickch lini zvanm prvkem bylo psmo. Kaligraficky psan
vroky jsou odedvna do souasnosti vznamnou slokou umleck a
emesln vzdoby pedmt z kovu /ndob, zbran, svcn, minc/,
keramiky, porcelnu, kamene, textilu. Psmo se podl rovn na v-
zdob interir budov i jejich venkovnch fasd, zejmna meit a
jejich minaret, madras, chnak, mauzole, ale tak veejnch lzn,
vodojem apod. Vznam psma zesiluje okolnost, e islm daleko vc
147
ne jin nboenstv zdrazuje vznam knihy, psanho textu a vbec
vzdln, literatury - bsnk 11. stol. napsal ver: afrn je voavkou
dvek a inkoust je parfmem mu. Kaligrafie vak zdaleka nebyla
jen j emn dovednost a umn, nbr tak psn vda. Nadto se
arabskmu psmu pipisoval mystick obsah a pikldala se mu nad-
pirozen moc. To ve posilovalo u od samho potku islmsk
moci vznam kaligrafie - za prvnho kaligrafa se legendrn povauje
Muhammadv ze a pozdj chalfa Al ebne Ab Tleb. Kali-
grafick dla, zejmna skvostn exemple Kornu byla pedmtem
dar mezi panovnky - tak nap. rnsk h Tahmsp daroval r. 1575
osmnskmu sultnovi Murdovi III. mistrn rukopis Kornu z pera
Ghijseddna Challollha z Isfahnu. Tento Korn je do dnench
dn uchovn v mauzoleu prorokova praporenka Ab Ajjba al
- Ansrho v Istanbulu.
Bhem vvoje islmsk kultury se vytvoila cel ada rukopis-
nch, krasopisnch styl psma, z nich vechny mly sv odnoe.
Abolfarad ebne al-Nadm, arabsk bibliograf /zemel r. 1000/ se
v dle Fehrest vyjdil, e nejdve bylo psmo mekknsk, pak me-
dnsk, potom basersk a poslze kfsk, spjat s mstem Kfou
v Mezopotmii, uvd u tehdy 12 hlavnch druh psma s dalmi 12
variantami.
Prvn znm styl je kf /nap. s.l 1, 34 aj./, kter se zachoval
v etnch rukopisech i npisech, vldl po stalet a pi zvltnch
pleitostech je uvn do souasnosti. Jeho tvrce nen znm. Byly
j m psny a do zatku 11. stol. Korny vlun, take bv nazvn
tak kornick styl. Kfsk i kfick psmo se vyvjelo - soudob
afghnsk kaligraf Mohammad Al z Hertu pe, e je deset druh
psma kf, z eho pt je doloeno. Velmi sloit je nap. kf
z obdob ghrovskch sultn, j ak ho vykazuje pten meita sultna
Ghijse v Hertu a mince tohoto stolet. Odlin, charakteristick
rysy m pak psmo kf uvan v 1. polovin 15. stol. za ha
hrocha, j ak je to patrn z Mosally, nhrobku krlovny Gouhard
v Hertu. Vznikla ada odno tohoto psma se zvltnmi atributy,
j ako rostlinn, spleten nebo tzv. mluvc kf. Zvltnm druhem
kfskho psma je tzv. ma' qel , uvan na keramicky vykldanch
plochch budov. Jeho linie j sou vlun pm bez jakchkoliv
oblouk /nap. s.49, 60/.
Jin styl, vrazn odlin od kf, zpravidla snadnji iteln, je
mohaqqaq, kter' vznikl v 9.-10. stol. Jeho linie jsou z j edn a pl
sti zaoblen a ze ty a pl st pm. Nzev m vznam "pesn"
a pochz od toho, e vechna psmena jsou zeteln vypsna bez
148
zkracovn a slvn tah. Pozdji se mohaqqaq msil s jinmi styly a
postupn se v ist podob pestal uvat. V tomto stylu vynikli
kaligrafov Ahvl Moharrek, Abdollh ebne Moqla /bratr Ebne
MoqlyV, Hamdollh Bochrj aj.
Psmu mohaqqaq stoj blzko psmo rejhn /s.26/, jm se psala
asto prvn slova nebo prvn dka textu. Je psn ponkud slitji ne
mohaqqaq. Tmto stylem se proslavili Al ebne Hell, Damleddn
Jqt, Mrz Bjsonqor ebne hroch aj.
Pedelm podobn je psmo sols /s.807 - slovo m vznam
"tetina" a vyjaduje, e tetina tahu je obl proti dvma tetinm
pmm. P se j m dosud tituly dl nebo nzvy kapitol. Toto psmo
bv nazvan ommolchott - matka psem a monumentln, este-
ticky velmi psobiv npisy nachzme na obkladech meit a madras
v Isfahnu, Samarkandu, Hertu.
Psmo nasch nebo nasch /s.80/ vzniklo ze stylu mohaqqaq a
sols v 9. a 10. stol. Slovo znamen "opisovn" - psmo bylo vhodn
pro psae vdeckch a nboenskch pojednn. Vechna psmena
j sou zeteln iteln a maj ve vech polohch t tvar a velikost. Styl
je uvn tisc let v nezmnn podob. Pedn kaligrafov spjat
v minulosti s tmto psmem byli Ebne Bavvb, Jqt Most a
c
sem ,
Abdol mo' men Esfahn, Hamdollh Bochrj a dal.
Dal druhy psma jsou touq' , jeho linie jsou z poloviny obl a
z poloviny pm, byl uvn pedevm pi psan dokument a j eho
autorem je dajn Jsuf ze Sstanu. Jemu velmi blzk je psmo
r eq\ uvan pedevm v Turecku pi psan zpis. K nejzn-
mjm kaligrafm, kte jich uvali patil Hasan ebne Moqla, Al
ebne Hell, Jqt Most a' sem , ejch Abdollh Ktebe Herav aj.
Od naschu je odvozen styl zvan ghobr, slovo m vznam
"prach", co naznauje, e j de o j emn, drobn psmo - j eden jeho
druh se uval k psan zprv poslanch holub potou. Vech est
zpsob - nasch, sols, mohaqqaq, rejhn, touq a req - je odvo-
zeno od psma kf a jejich tvrcem i spe osobnost, je vyjdila
j asn jejich zsady, byl dajn Al Mohammad ebne Moqla /Ibn
Muqla/.
V rnskm svt vznikl asi ve 13. stol. styl zvan talq - slovo
m vznam "zaven" /s.87/. Podle nkterch na j eho vznik mlo
vliv psmo avestsk a pahlavsk. Byl uvn pedevm pro bsnick
dla. Podle nkterch znalc j eho pvodcem byl Hasane Frs. K do-
konalosti ho dovedl a psn d mu udlil Mr Al Tabrz /z. 1420/.
Z ta' lqu obohacenho stylem nasch vznikl ryze rnsk styl nasta' lq
/ s. 31, 88 aj . / ve 14. stol. Uv se j en v rnu, Afghnistnu, v in-
149
do-rnskm kulturnm prosted a do zaveden latinky resp. azbuky
se uval tak ve Stedn Asii. Pvodn tvary byly prost, zdokonalil
jej Mr Al Harav a sepsal o nm pojednn, take je nkdy pova-
ovn za j eho tvrce. Ladn tvary nast ai qu jsou mimodn vhodn
pro poezii. Znalec rnskho umn A.N.Pope se vyjdil: "Zatmco
nasch je dkladn a vyrovnan, talq psobiv, vldnouc a despo-
tick, nastalq je uhlazen, elegantn, klidn a jemn - vraz vysoce
civilizovan, svtem poznamenan civilizace." Na zdokonalovn
tohoto psma se podleli Da
4
far Tabrz, Soltnal Mahad, Mre-
mde Hasan, Darv Abd Bochrj aj. Nast ai q zcela vytlail
t ai q.
Vynikajc a velmi asto uvan v oblastech rnsk kultury je
styl ekaste /= zlman/ odvozen od nast ai qu /s. 115, 146/. Vznikl v
17. stol. a za j eho pvodce bv povaovn bsnk Mohammad Sa
Harav zvan Safj /z. 1671/. Zpotku byl tento styl velmi prost a
snadno iteln, liil se od nast ai qu jen ve tech psmenech. Pozdji
vak do nj vstoupily prvky talqu, co znesnadnilo j eho ten,
zejmna dky etnm nezvyklm ligaturm. Velkou zsluhu o rozvoj
tohoto stylu ml Darv Abdolmadd Tleqn, z jeho pera pochz
nap. mistrn napsan Kollijte Sa' d /Sa' dho sebran spisy/, cho-
van v tehernsk sbrce rukopis. Nkter umleck vtvory psan
v ekaste pipomnaj sp grafick listy ne iteln texty.
K nejznmjm kaligrafm starho obdob, kte zpravidla
vytveli urit systmy a sepsali odborn pojednn pro pouen
k a nsledovnk patil pedevm Ab Al Mohammad ebne
Moqla /858-940/, v literatue znm pod j mnem Ibn Muqla. Narodil
se a il v Bagddu, avak j eho otec pochzel z rnskho rzu. Ebne
Moqla byl vezrem abbsovskch chalf a za chalfy Ar-Rzho byl
popraven. Vnesl d do dosud uvanch esti druh psma, zvanch
sette, a zavedl dajn body rozliujc nkter hlsky. Zavedl dle
pojmy pmch a oblch tah v psmu. Ebne Moqlovy normy
krsnho psan rozpracoval a jet prohloubil Al ebne Hell, znm
pod j mnem Ibn Bav vb /z. 1022/. Je znm tak pod j mnem Ibn al-
Sitr a po njakou dobu spravoval rzskou knihovnu. Opsal pr
krasopisn 64 Korn, faksimile j ednoho z nich vydali v Rakousku
r. 1981. Ve spise Ravjeje Ibn Bavvb /Ibn Bavvbova metoda/ se
zaslouil hlavn o zdokonalen zsad kors a tamr, tj. propor-
cionality st psmen a zpsobu psan jejich konc, z j eho pera je
rovn didaktick bse o kaligrafii. Za j eho ka bv pokldn
pozdji ijc Damleddn Jqt Most a' sem /z. 1298/, krasopisec
dvora poslednho abbsovskho chalfy Mosta' sema /1242-1258/.
150
Pvodn otrok z Etiopie doshl vysokho vzdln a ovldal mistrn
vech est druh psma. Doshl dajn vku pes sto let. O Jqtovi
se vyprv, e jednoho dne v Bagddu, kdy se zabval opisovnm
Kornu, ho chalfa nkolikrt vyzval, aby el k nmu. Jqt zaujat
prac nereagoval na chalfovy vzvy a tak chalfa poslze k nmu
pistoupil sm a udeil ho kamennm kalamem do temene hlavy.
Jqt vak neustal ve psan a pero namel do krve inouc se z rny
na hlav. Chalfa litoval svho inu a unhlenost odinil tm, e
daroval Jqtovi svobodu.
Zvltn msto v djinch kaligrafie zaujm skupina kaligraf,
miniaturist a umlc zdobcch rukopisn knihy v Hertu v 15.
stolet za vldy tmrovc Bjsonqora, Shrocha a jeho syna Hosejna
Bjqar. Knin umn tu zaznamenalo pozoruhodn rozmach. V prv-
n polovin 15. stol., hlavn zsluhou Ulughbekova bratra Bjson-
qora, zancenho pro vdu a umn, vznikla v Hertu rozshl
knihovna. Jejm kolem bylo nejen shromaovat star knihy, nbr
je tak tvoit na vysok rovni. Vznikala tu pepychov rukopisn
dla, zdoben umleckmi miniaturami, jimi se nyn honos knihov-
ny v rnu, v Kbulu, Takentu, Duanbe, etn knihovny na pd
indickho subkontinentu i jinde na vchod, ale tak hojn v ostat-
nch svtadlech. Jen kaligraf pr bylo u tto knihovny tyicet a
pichzeli do Hertu z rznch kout rnskho svta. Psobil tu
nap. DaTar Tabrz Bjsonqor /z. 1455/, kter proslul pekrsnm
nasta' lqem. Z j eho dl je nap. proslul exempl hnme
z r. 1429, Sa' d ho Golestn. K km Dafara patil Azhar Tabrz
/ l 427-1502/ , kter dovedl k dokonalosti psmo sols. Z j eho mi-
strovskch dl je napklad est daftar Rmho Masnav v tehern-
skch sbrkch vzcnch rukopis nebo Nezmho Chamse v Lha-
uru. Ve slubch Hosejna Bjqar /1469-1506/ byl Mral Herav
/z. 1554/, patc k nejproslulejm kaligrafm vbec. Podle legendy
zavedl nasta' liq po tom, co se mu ve snu zjevil prorokv ze Al a
ukzal mu husu j ako model pro linie novho psma. Pod j eho
vedenm pracovala skupina kaligraf a mal,, kte pipravovali
nej vzcnj exemple rukopisnch knih. Mral byl ptelem
Abdorrahmna Dmho a Alra Navjho. Kdy r. 1529 Obejdol-
lhchn Sej bn obsadil Hert, odvedl Mralho se skupinou umlc
do Buchry, kde r. 1554 zemel. Byl mistrem pedevm v nastalqu
a v Buche napsal o krasopisu vn pojednn Medd ol-chott
/Inkoust kaligrafie/. Do umleck skupiny patil dle Mahad (asi
1441 - 1520), z j eho pera je pozoruhodn poma Sert ol-chat - Cesta
psma - asi o 500 verch. L v n svou cestu ke kaligrafii a hlavn
151
pouuje adepty tohoto umn, j ak pipravit inkoust, papr a pak jak
pst jednotliv psmena psma nasch, t ai k apod. trnct ver nap.
zaujm vklad, j ak pipravit rkosov pero.
O ezn pera
Pokud mon pi ezn pera nespchej,
dlouho ho zaostuj, neroztep ho,
piku pera nedlej dlouhou.
Dobrmu psmu nesvd hrub konec.
Ani krtk' ho nedlej, to nen dobr,
poslechni a po dvodech neptrej.
Vnuj se podstatn sti pera,
vnjkem se pli nezabvej.
Hrot nepipravuj moc irok, to se nehod,
zavi dvee nevyrovnanosti!
Zachovvej symetrii a rovnovhu,
jinak, v, pracuje zle,
levou i pravou stranu pera uprav stejn,
tyi estiny a dv estiny jsou zastaral zpsob.
Jin byl h Mohammad Nebr l\479-1564/, tak mistr
nast ai qu - k j eho mistrovskm vtvorm pat Sobhat ol-abrr
/Renec zbonch/ od Abdorrahmna Dmho. Dal vznamn
kaligraf z tohoto okruhu byl Mouln Jr, jeho umn vyzvedl Alr
Navj v Madles on-nafjes /Schzky mystik/.
Na dvorech rnskch safjovc se svmi krasopisnmi dly
proslavili Kamloddn Hosejn Harav, kter pracoval v Qomu pro
Tahmspa I. a vynikl ve vech esti druzch psma. Vrtil se pak do
rodnho Hertu, kde zemel r. 1566. Za ha Abbse l\ 587-1629/
v Isfahnu psobil Abdolbq Tabrz /z. 1629/, kter pstoval hlavn
sols, nasch a req' - k j eho dlm pat monumentln npisy na
budov hovy- meity v Isfahnu. Podobn umleck centra byla
v rznch dobch tak v dalch mstech jako v Tabrzu, rzu,
Buche, Samarkandu. Knihovnkem a kaligrafem ha Abbse II. byl
vynikajc Alrez Tabrz /z. 1673/, k j eho pracem pat skvostn
velk Korn. V Isfahnu adu velkolepch Korn napsal Mrz
Ahmad Tabrz /l 684-1739/, pedn kaligraf stylu nasch a souasn
vborn hudebnk.
152
Hodnota rukopisnch knih a dokumentu byla urovna etnmi
nleitostmi: jakost inkoust /ernch i barevnch, tak zlatho/,
jakost papru, j en mohl bt tak barevn nebo mramorovan, jakost
pera z rkosu s rznm seznutm podle typu psma. Dleit byla
kompozice do jednotn een plochy s ornamentln vzdobou
ppadn ilustrac, pomr popsanho textu k okraji, jeho zarmovn
a dleit byla i vazba. Bohat zdoben rukopisn knihy byly velmi
drah, protoe na nich pracovalo dlouhou dobu nkolik prvoadch
umlc. Proto si je mohli dovolit j en bohi. O pracnosti svd
historka z literatury 17. stolet: V Buche se jednoho dne zeptal chn
Abdolazz svho dvornho krasopisce, kolik nape za den Hfe-
zovch dvoj veri. Kdy dostal odpov, e deset, Abdolazz projevil
nespokojenost slovy: "Nem-li dostatek trplivosti, pi dv dvoj ver-
i, a m-li j dost, pak pi jen jedno!" O obtnosti kaligrafickho
umn svd tak tdick pslov: Agar chh av chunavs -
Binavs, binavs, binavs ! - Chce-li se stt krasopiscem - pi, pi,
pi !
Arabsko-persk psmo vedle komunikace plnilo tedy vrazn
tak funkce estetick, ale navc zskalo pevnou pdu tak v myslch
muslim j ako pouto mezi vrou a vnjm svtem: sehrlo vnou
lohu v tasavvofu - mystice, podle n "kad psmeno chvl Allha".
To se projevilo siln v proslul persko-tdick poezii minulho
tiscilet. U v 10. stol. Echvn os-saf - Brat istoty - vykldali
aqle koll /absolutn rozum/ jako knihu psanou bo rukou, co vedlo
k poslen prestie psa a kaligraf - zejmna tch, kte opisovali
Korn a j i n nboensk spisy. Psmu byla pisuzovna zvltn,
nadpirozen sla. To se odr nap. ve vroku, e ten, kdo nape
krasopisn basmalu - chvlu Boha, j e uvd sry Kornu, bude po-
ehnn a vstoup do rje. Byly tak tendence povaovat za posvtn
kad trek papru, na nm bylo napsno bo i posvtn slovo: a
takov slovo ostatn slouilo a nkde dosud slou jako vemocn lk
proti nejrznjm nemocem: sta je napsat na kousek papru, smt
je do npoje a ten vypt. Rovn amulety chrnc ped neistmi
silami obsahovaly dovedn napsan bo slova. Pesvden
o nadpirozenosti psma a psmen napomh do jist mry skutenost,
e na potku 29 sr Kornu jsou uvedena jedno a tyi osamocen
psmena zvan al-hurf al-muqattaa. Tak nap. 68. sra zan
psmenem nn lni - ani to m njak racionln vysvtlen. A tak to
vedlo k vytven rznch teologickch spekulac, obas zaloench
na abdadu - numerickch hodnotch psmen. Psmena t h na
potku 20. sry, j e tak nese nzev Th, se vysvtluje tak, e maj
153
hodnotu 9 a 5, dohromady 14, co odpovd plku 14. noci v msci,
k nmu se pirovnv prorok Muhammad. Takovch poetnickch
meditac vyuvaj nkter skupiny sfij: za nadpirozen pokyn
povaovali to, e seln hodnota psmen prvn sti vyznn vry L
illha il allh Muhammadan raslullh /s.49, 57 aj. / in 619. Pida-
li se hodnota psmen slova chattt /psa/, vyjde tot slo, j ako kdy
pidme ke druh sti vyznn /Muhammadan raslullh/ hodnotu
slova al-kteb /psa/. To opt slouilo ke zven vnosti psa a
krasopisc. Nebo hodnota slova alef, co je nzev prvnho psmene
arabsk abecedy a prvnho psmene slova Allh, m celkem hodnotu
111, co odpovd hodnot prvnch psmen t nej vych pojm v
islmu : Allh /a = 1 /, Muhammad /m = 40/, ' Al /' a = 70/. Nebo jin
pklad: psmeno vv /v/ m hodnotu 6: dv v mohou dt bu 12, co
vyjaduje poet itskch imm, nebo 66, co je seln hodnota
psmen slova Allh. Nkte chovaj uritou ctu k psmenm bez
bod, je j ako by byly jakmsi zneitnm: dkazem m bt tak to,
e vechna zkladn prorokova j mna Muhammad, Ahmad, Hmed a
tak vyznn vry L illha... obsahuj vlun psmena bez bod.
Vrcholu nabylo uen o hlubokm smyslu psmen u itsk sekty
horfje, zaloen ve 14. stol. Fazlollhem z Astarbdu. Podle tohoto
uen lovk je zvstovnm Boha a vyznaenm lovka jsou slova,
tedy 28 psmen arabsk abecedy. V bhu svta a v ivot lovka
vznamnou roli hraj seln hodnoty psmen. Fazllolh sm se
pokldal za vtlen Boha a dokldal to tak tm, e j emu byly bo
moc vnovna tyi psmena persk abecedy p, , a g, podobn jako
pvodn arabsk abeceda byla vnovna prorokovi Muhammadovi.
Mystick sekta istja Sbirja v Pkistnu si vytvoila abecedu,
v n kad psmeno vyjaduje njakou mysticko-nboenskou ped-
stavil - tak nap. vv /v/, kter v gramatice vyjaduje spojku, a pro
leny sekty znamen spojen mezi bostvm a stvoenmi tvory.
Bsnci ve verch vyuvali psmen a psma k vyjden
psobivvch obraz - tak Abdolmadd Sanj /z. 1130/ vyjaduje para-
bolicky tajemstv plnho splynut - znien pirovnnm k psmeni
alef v prvnm slov basmaly bismi, protoe alef slova ism mezi b a s
miz. Rm, j emu alef je psmenem bosk moudrosti, k, e
lskou se i zhrben dl /d/ stane alefem. Nkte sfijt bsnci vid
boskou podstatu v psmenu h a Rm se ve veri vyjaduje, e "sed
j ako h vedle 1 ve slov Allh." V poezii se vyuvalo psmen k
naznaen krsy mil /u sfij ovem souasn pro nejvy pravdu/ -
tak urostl postava se pirovnv k alefu, obo k psmenu nn /n/,
mm /m/ je symbolem malch st milovan apod.
154
V kaligratii dochzelo konen tak k rznm hkm jako
zobrazen osob, zvat (tygr, labu, p) ppadn i pedmt (lampa,
siijsk epice) z rznch citt, nejastji ovem zbonch. V ta-
kovch obrazcch bv poruen podek psmen, sti slov mohou bt
poveny apod., take itelnost je velmi omezena. Celek mus pe-
devm psobit esteticky. Jednm z asto uvanch ozdob u stylizo-
vanch npis je zrcadlov zobrazen /s. 11, 34, 43/ .
Kaligrafie v islmskm svt vdy patila a pat dosud k z-
vanm a velmi venm umleckm projevm tak v rnu,
Afghnistnu, Pkistnu, Indii, o em svd i mnostv kaligraf
v tchto zemch a publikace, je pinej jejich vtvory - texty
napsan v klasickch stylech i v tch, je projevuj snahu o nov
pstup k psemnm formm /s. 141 - 144/. V rnu i v Afghnistnu
psob destky profesionlnch kaligraf. Kaligrafie je tu velmi vn
umleck obor a vedle profesionl psob tisce amatr sdruench
ve spolcch v cel oblasti. A jsou to asto hlubok dla a vroky
Dalleddna Rmho, je byly a j sou pedmtem sil nejlepch
kaligraf.
155
Vysvtlivky
abdad - prvn tyi psmena a souasn nzev zvl uspodan
arabsk abecedy, v n kad psmeno m selnou hodnotu: a = 1,
b = 2, d = 3, d = 4 atd., po jednotkch nsleduj destky a pak
stovky do tisce. Uvalo se k uveden letopotu podobn jako
mskch slic v latinskch npisech s tm rozdlem, e v npisech
psanch arabskm p smem maj selnou hodnotu vechna psmena.
Aflk, amseddn Ahmad - 14. stol., Rmho historik
Ahmad Karahisr - tureck kaligraf, zemel r. 1556
Al - synovec a ze proroka Muhammada, tvrt chalfa 656-661.
Uctvn pedevm ity, kte ho nazvaj bo ptel. Podle legendy
rozpoltil meem lunu.
Amr Chosrou Dehlav - indickv bsnk a myslitel pc perskv.
il 1253 - 1325.
angr - hroznov vno /persky/
Ank - bjen ptk ijc na hoe Kf
Attr, Fardoddn - asi 1150-1220, vynikajc bsnk
Azrl - andl smrti
Balch - starobyl msto v sev. Afghnistnu, nkdej Baktrie.
basmala - nzev formule B-ismi-l-ahi-r-rahmani-r-rahm /tj. Ve
jmnu Boha milosrdnho, slitovnho/. Je to prvn ver tzv. ftihy,
prvn sry Kornu. Muslimov basmalou asto zahajuj sv konn,
nap. psemn projevy.
bejt - dvoj veri, zkladn jednotka persko-tdick poezie
Bsotn - hora nedaleko Kermnhu
Bdahl - Ab Dahl, pslunk pedn mekknsk rodiny, zavil
neptel proroka Muhammada
Bhanfa - Ab Hanfa /asi 699-767/ islmsk bohoslovec, za-
kladatel hanafitsk koly. Jeho dd pochzel z rnu
ingischn - 1155-1227, zakladatel svtov mongolsk e
derv - doslova "chud". Byli tak nazvni pslunci sfijskch
/mystickch/ d. Viz sf
156
dirham - star platebn jednotka, asto stbrn mince
dvn - soubor bsn jednoho bsnka
dabrije - oznaen mystickch sekt, je popraj svobodnou vli
lovka. Kdirje tvrd opak
Douz, Abolfarad - 1114-1200, vynikajc uitel islmsk ha-
naftsk koly
Dovejn, Aleddn At Mlek - zemel 1283. Autor nejstarch
djin mongolskho obdob
Dh - lidov tverk, obdoba Nasreddina v Turecku, Moll
Nasreddna v rnu, Mufikiho nebo Afandiho ve Stedn Asii aj.
Donejd a Bjazd - dva proslul sfijt teoretici
enab - hroznov vno /arabsky/
fakh - znalec aratskho prva
ftiha - prvn sra Kornu, je slou tak jako modlitba
fatva - tak fatv nebo fetva, posudek, kter vydal v oblasti
islmskho prva muft /znalec islmskho prva/, ejcholislm
/vysok islmsk hodnost/, fakh nebo kd /nebo kz, soudce/.
Farhd - legendrn hrdina rnskch epos a pohdek
Ferdous - legendrn zahrada
Ferdous, Abolksem - 934-1020, velk persko-tdick bsnk,
autor eposu hnme /Kniha krl/, lcho legendrn djiny rnu.
esk peklad sti Knihy krl publikoval Jaromr Boreck r. 1910,
dal st Sl a Rdbe roku 1958 Vra Kubkov.
Fhi m fihi - V tom j e, co v tom j e, soubor Rmho filozoficko-
didaktickch vah
Gabriel - persky Debrl, v islmu j eden ze sedmi andl, kte
zaznamenvali bo soudy zachycen v Kornu
gazel - ghazal, pvodn milostn bse majc pozdji i jin
obsah. Velmi oblben forma persko-tdick poezie od 10. stol. do
souasnosti. M obvykle 7-12 dvoj veri /bejt/ stejnho metra a vere
se rmuj aa, ba, ca, da atd. Prvn esk gazel - a jsou to vere
Rmho - je od Vincence Furcha z roku 1841. Mnoho vlastnch
gazel sloil Jaroslav Vrchlick i dal et bsnci v 19. i 20. stol.
157
Galen - Galnos, vznamn eck lka 129-199. Jeho lkask
spisy ovlivnily vdu na vchod i v Evrop
Ghtafar - nzev tvrti v Samarkandu
Ghazn - starobyl msto v Afghnistnu, dve Ghazna nebo
Ghaznn. Bylo centrem tzv. ghazensk e v 10. - 11. stol.
hads - soubor vrok a sdlen o ivot a konn proroka
Muhammada, j en je pro sunnity vedle Kornu zvaznm souborem
pokyn j ak t.
Halab - Aleppo, star msto v Srii
Hmn - faranv vojevdce /Korn 28, 29, 40/
hanbalitsk - vc se k uen a vkladu nboenstv Ahmada ibn
Hanbala, proslulho islmskho teologa
Htem Taj - legendrn postava Araba proslulho lidumilnost a
tdrost
hidra - tak hedra, odchod proroka Muhammada 16.7.622
z Mekky do Medny. Od tohoto data zan islmsk ra.
Hosmeddn ebne Hasan Ach Tork Celeb - Dalleddnv
duchovn ptel, na jeho popud Rm napsal Masnav
Hert - starobyl msto v zp. Afghnistnu
chalfa - kalf, doslova zstupce. Tak byli nazvni islmt
panovnci, povaovan za nmstky proroka Muhammada
Chall, Challullh - 1905-1987 pedn afghnsk bsnk a
historik pc jazykem da
Chorsn - oblast severovchodnho rnu a severnho Afghni-
stnu
Chosron a Srn - legendrn dvojice milenc v persk poezii
Chvrazmh - panovnk stedoasijsk dynastie 1077-1221
ibls - bel, zl duch
Ibn Sin, Abal - 980-1037, stedoasijsk uenec, kter siln
ovlivnil rozvoj vd, pedevm medicny a filozofie na vchod i
v Evrop a tak v echch, kde byl znm jako Avicenna
ifrt - zl duch, straidlo, dmon
158
Ikbl, Muhammad - 1873-1938, indick bsnk a myslitel, nrod-
n pkistnsk bsnk. Psal urdsky, persky a anglicky
jh - z arabskho j huwa, zvoln derv majc vznam
Boe!
kba - lpe ka' ba, idol a krychlov svatyn v Mekce, je uruje
tzv. kiblu, tj. smr modlitby muslimm celho svta
Kf - pohdkov hora
Kalila a Dimna - j mna dvou akal, je dala jmno souboru
bajek a povdek vzniklch v Indii, ten se dostal pes Stedn Asii a
rn do Evropy, zatm do etiny ho peloil Mikul Kon
z Hodikova /Praha 1528/
Kandahr - starobyl msto, j ednu dobu hlavn msto Afghni-
stnu
Kazvnec - obyvatel rnskho msta Kazvn
Korn - posvtn kniha muslim. Obsahuje 114 kapitol - sr a
podle islmskho podn byla zjevena Allhem prostednictvm
Gabriela proroku Muhammadovi. Do etiny sten peloil Vclav
Budovec /Antialkorn, r. 1593/, tiskem 1614, plny text Ignc Vesel
1913-1925, Rudolf Nykl, 1931 a Ivan Hrbek 1972," 1990
Lejli - tak Lajl, Lajla /= Noc/, j mno dvky z legendrn dvojice
Lejl a Madnn, mnohokrt zpracovan v persko-tdick poezii
lukmn - legendrn uenec, pedevm tak lka
madrasa - turecky medrese, vy islmsk kola
Madnn - doslova "blzen", j mno legendrnho milence - viz:
Lejl
Mahmd - panovnk ghazensk dynastie, vldl 970 - 1030. Na
jeho dvoe psobila ada vznamnch bsnk a uenc
Mahmd abistar - filozof a bsnk, ijc v oblasti Tabrzu asi
1255-1320. Autor pomy Golane rz - Zhon tajemstv
Mansr al-Halld - Husajn Ibn Mansr al-Halld, mystik hl-
sajc sml mylenky o vztahu lovka k Bohu, za co byl krut
popraven r.922
159
Manehr - Ab Nadm ibn Qaus ibn Ahmad Manehr, persk
bsnk, autor proslulch quasd - oslavnch bsn. Zemel v Ghanz
r. 1040
Mvarnnahr - doslova arabsky "za ekou" - historick nzev
oblasti severn od eky Amdarji
Mekka - rodit zakladatele islmu proroka Muhammada a cl
kadoron pouti muslim
Ma 'mn - abbsovsk chalfa 813-833
Mni - asi 216-276, rnsk myslitel, zakladatel nboenskho u-
en zvanho manicheismus, jeho prvky se dostaly ve stedovku do
uen evropskch kesanskch sekt
Mavlevi - tureck forma nzvu Moulav
mihrb - vklenek v meit postaven ve smru Mekky. Stoj
v nm duchovn, vedouc spolenou modlitbu
minbar - vyven msto, kazatelna v meit
muhtasib - dozorce nad dodrovnm pkaz aratu, nap. toho,
e vc vykonvaj dn denn modlitby, e nepij vno, i na
dodrovn podku na tritch /bazarech/
muezzin - ohlaovatel pti dennch modliteb, hlsanch asto z o-
chozu minaretu /ve u meity/
Mostaf - dal jmno proroka Muhammada
Mouln - titul islmskho uence a bohoslovce, zde Dalleddn
Rm
Moulav - nzev dervskho du, zaloenho Dalleddnem R-
mm, tak nzev pslunka tohoto du a tak jmno, pod nm je
znm Dalleddn Rm
Nepr - msto v severovchodnm rnu - v Chorsnu
Nezm, Eljs ebne Jsof - 1141-1209, vynikajc persk bsnk
pochzejc z zerbjdanu. st j eho dla peloil do etiny Jan
Rypka s V. Nezvalem, J. Seifertem, V.Holanem aj.
Nimrod - vldce ze Starho zkona uvdn j ako vynikajc lovec
Oghuzov - Ghuzov, tureck kmeny od 7. stol. ve Stedn Asii
160
omajjovt chalfov - tak Umajjovci. Vldli 661-750. Sdlili
pevn v Damaku. Po ztrt vldy na vchod vldli 753-1031 ve
panlsku
y
padih - persky pdh, tot jako h, tj. panovnk, krl
pahlavn - bohatr, hrdina
pahlav - pahlavtina, nzev stedn pertiny z obdob 3.stol.p.Kr.
- 8.stol.po Kr., zejmna jazyk mazdakovskch knih. Zde uito jako
synonymum pertiny
rezvn - rj
robb - strunn hudebn nstroj
Rypka, Jan - /Krom 1886-Praha 1968/ orientalista zabvajc
se pedevm perskou a tureckou klasickou poezi. Spolu s kolegy a
ky autor knihy Djiny persk a tdick literatury / l 959, 1963/,
peloen do esti jazyk
Salh Zarkb - Salhoddn Zarkb /= Zlatnk/, duchovn ptel
Dalleddna Rmho z ady konyjskch emeslnk
Saldkovci - dynastie tureckho pvodu. Tzv. Velc Saldkovci
vldli 1038-1158 a Saldkovci v Kermnu 1042-1186
sam - shromdn sfij /len mystickho bratrstva/ k obadu,
spojenho obas s hudbou, zpvem, ppadn s obadnm tancem
Sanj, Abolmad Maddd - zemel 1130. Pedn persk mystic-
k bsnk, narozen v Balchu nebo v Ghazn /Afghnistn/
sejjed - nebo sajjid, doslovn arabsky velk, velikn. Penesen
nzev potomk proroka Muhammada, kterch ije v islmskch
oblastech velmi mnoho
st af i l - hroznov vno /ecky/
sf - mystik, len sfijskho du i bratrstva v islmskch
oblastech
sra - Korn se dl na 114 kapitol - sr
h - panovnk, krl
ahda - vyznn vry, kter arabsky zn: l illha il Allh
Muhammadan raslullh - Nen Boha krom Boha, Muhammad je
bo prorok. Pi pln formuli ped "l illha" a ped "Muhammadan"
se pipoj slova: ahadu anna - vyznvm, e...
161
alamoun - persky Solejmn, postava Starho zkona, proslul
moudrost a tak schopnost rozumt ei zvat
Sams - prvn st j mna amseddn: ams = slunce, din =
nboenstv
amseddn Tabrz - potuln sf, duchovn ptel Dalleddna
Rmho
arat - chovn pedepsan muslimovi, vyplvajc z pkaz
Kornu a tradice /sunny/
ejch - zde pedstaven nboenskho bratrstva, du. Tak mor-
ed
Tabrz - star kulturn msto, centrum rnskho zerbjdnu
tarkat - cesta, v mystice druh stupe k dosaen absolutn
pravdy
Termez - nebo Tirmiz, star kulturn msto na ece Amdarji,
nyn v Uzbekistnu
Tirz - nkdej msto ve Stedn Asii, je dajn vynikalo kr-
sou en
tughra - zpravidla panovnkova pee zpracovan kaligraficky.
Prvn tughry j sou ze 16. stol. Vjimen obsahem tughry me bt i
jin text
turban - tradin pokrvka hlavy u muslim, v zhybech turbanu
byly ukrvny penze a cenn pedmty
Turek - zde mnna krsn dvka
uzun - sprvn uzum, hroznov vno /turecky/
Ulfat, Gulp - 1909-1977 afghnsk, patsky pc bsnk
Vast - kniha pojednvajc o islmskm prvu, fikhu, podobn
j ako Moht
vezr - panovnkv rdce, majc pozdji podobnou funkci jako
ministr. Tak osloven nadzen osoby
Zejd a Bakr - dv bn musk j mna, jimi je vyjdeno: kdosi,
nkdo, kdokoliv
zoroastrovec - pvrenec zoroastrovskho nboenstv, zaloe-
nho rncem Zardotem - Zoroastrem v 1. polovin 1. tiscilet
p.n.l.. Svatou knihou zoroastrismu je Avesta
162
Ukzky kaligrafie
I. Masnavje ma' nav
3. J hazrate Mouln... O svatosti Mouln Dalleddna -
Bh posv jeho tajemstv! Ve form dervskho klobouku.
5. Mouln Dalleddn Rm
6. An al - haqq - J jsem pravda. Vrok mystika al-Hallde.
Zrcadlov forma.
I I . tystrann zvoln Huva - On, t.j. Bh. Kf.
20. My Bohu patme a k Nmu se vrtme. Korn sra 2/151.
Kf 13. stol.
21. Masnav j e ma' nav
23. J hazrate Mouln - O svatosti Mouln! Psmo talq.
25. Chvla proroka Muhammada - kaligrafie osmnskho
sultna Mahmda II. (1785 - 1839).
26. Basmala, psmo rejhn.
31. Rm: Kdy pero spchalo v psan, jakmile pilo slovo
lska, rozskpalo se. Nastalq.
34. Korn, sra 112 ve tynsobn zrcadlov podob.
35. Nahoe: al -i smat u lillh - istota nle Bohu, dole: a -
ukru lillh - dk nle Bohu. To cel dvakrt, jednou pozitiv,
podruh negativ.
38. Husn zan billh - smlm krsn o Bohu.
39. Al -hamdu lillh - Chvla Bohu. tyhrann stylizovan
kf.
40. Slova Allh, Muhammad, Al, Hasan, Husajn ve tvaru
lidsk tve v zrcadlovm ztvrnn.
164
41. Basmala, psmo dvn.
42. V kruhu basmala, uprosted Allh. Nov pojat kaligrafie.
43. Al-furqn - jin nzev Kornu. Ve tynsobn zrcadlov
form
44. Pat mu chvla a dk. Napsal Mevlev Arif.
45. Basmala - psmo kf.
47. st ftihy, vodn sry Kornu, ve form "lodi spsy".
48. Basmala, l.stol. hidry, psmo kf.
49. ahda, vyznn Boha, kfsk psmo. V horn sti: M
' a llh.
50. Ar-ri zq ala llh - ivobyt je od Boha.
51. Nzev sbrky bsn Pak co je teba dlat, vchodn svte?
pkistnskho bsnka Muhammada Iqbla. Patil k
obdivovatelm Rmho a psal vedle urdskch tak persk
bsn.
52. Basmala - kf.
53. Tulipn, mk a re ns nauily odkn svou palivou
bolest. Ver bsnka Manehrho, tzv, rostlinn kaligrafie.
55. Ar-ri zq ala llh - ivobyt je od Boha.
56. Basmala z Mahmdova nhrobku v Ghazn z r.1030.
57. ahda, vyznn vry v modernm pojet.
59. Basmala.
60. Al -hamdu lillh.
61. Bh peje svm sluebnkm, napsal Mevlev Ibrhm
r.1802.
63. Opakuje se ze str.35 - horn st.
165
66. Ar-ri zq al llh - ivobyt je od Boha, plamnkovm
psmem.
67. Basmala ve form pa.
71. ahda.
72. Jmna sedmi sp v kruhu, uprosted jejich pes Qitmr.
Podle 18.sry Jeskyn. Kaligrafie z r.1900.
75. Basmala ze 16.stol. od Ahmada Karahisr.
76. Basmala.
78. Zrcadlov ztvrnn ahda. Novodob kf.
80. Modlitba v psmu sols. Asi 19.stol.
81. Vhid - Jedin (t.j.Bh). Na zdi meity, psmo sols.
85. 163.ver est sry Kornu ve form tughry.
86. Basmala, kfsk psmo souasnho afghnskho kaligrafa.
87. Basmala, psmo ta' lq z r.1932.
88. Posledn ver 48.sry Kornu: Muhammad je posel bo.
Psmo dvn, doln text nast al q.
89. Basmala.
90. arat - m slova, tarqat - m skutky, dosaen pravdy -
mj majetek. Vyznn islmskho mystika.
95. Psmo sols souasnho afghnskho kaligrafa Mohammada
Al Attra z Hertu.
107. J A l - Al.
115. Kdo neum milovat, je kmen. Ver Amra Chosroua
(1253 - 1325), psmo ekaste.
119. Ghazal - gazel. Novodob npis, nzev filmu.
121. Oslava Dalleddna Rmho ve form tughry.
166
122. Basmala, kf.
124. Basmala ze 16.stol. od Ahmada Karahisr.
126. My Bohu patme a my k Nmu se navrtme. Korn,
2.sra, ver 151, kf.
127. Basmala, Khira, kf z r.814.
128. Cvien nast ai qu.
129. Basmala z egyptskho nhrobku z 9.stol. - kf.
130. Muhammad raslu llh - Muhammad je posel bo.
131. Al -azamat u lillh - velikost nle Bohu - kf.
132. Basmala.
133. Basmala v kfskm stylu 4.stol. hidry od souasnho
afghnskho kaligrafa.
134. Basmala - kf.
135. Basmala - kf.
139. Stylizovan nzev firmy Sarf.
140. Krasopisn napsan titul v souasnm literrnm asopise:
Zabn va qalame frs - Persk jazyk a psan.
141. Stylizovan nzev souasnho asopisu Kelk - Pero.
142. Stylizovan nzev souasnho asopisu Hom - Fnix.
143. Znak muzea Rez Abbs - rnskho male miniatur a
kaligrafie, asi 1574 - 1635.
144. Zkratka Sdruen rnskch inenr: D M I.
146. Dvojver Zasa strom ptelstv, a nese dan plody,
vyrvi sazenici neptelstv, je pin mnoh trpen. Napsan
tikrt ve stylech nasch. nast ai q, ekaste.
155. Basmala.
167
Edin poznmka
Do souboru eskch peklad j sme zaadili pevn ukzky
z Masnav. Jsou to jednak vybran verovan didaktick bajky a
pbhy ze esti daftar Rmho dla a pedevm st prvnho daftani
nazvan Lev a zajc, j e byla peloena v plnm rozsahu podle edice
R.A. Nicholsona doplnn v Tehernu r. 1935 -1937. Tato rozshl
poma naznauje zeteln sloen celho dla a jeho sfijsk cha-
rakter. Ostatn vybran historky jsou peloeny z vboru Bnge nj -
Pl fltny /Tehern 1958/, kter sestavil vznamn souasn
spisovatel Mohammad' al Damlzde, a podle tdickho vydn
Hikjahji chalqji "Masnav" /Duanbe 1963/ od znalce klasick
persko-tdick literatury a spisovatele Rasla Hdzdy. Gazely,
kter vbr pin, jsou sten vyaty z Rosenzweigovy edice
/Vde 1838/ a dle z tdick publikace Ndira Odilova Dahn-
bnji Dalliddn Rm /Svtov nzor Dalloddna Rmho, Du-
anbe 1964/, je v ploze obsahuje nkolik charakteristickch gazel.
Posledn tyi gazely peloil Milo Boreck /l 903-1954/ ve 30. le-
tech - zachovaly se v literrn pozstalosti j eho uitele Jana Rypky a
nebyly dosud uveejnny. tyver byla peloena pevn ze
souboru asi 500 tyver, publikovanch v tdickm literrnm
asopise Sadji arq /Hlas Vchodu/ z r. 1972.
V pepise j men, nzv, dl apod. je a na mal vjimky pro
jednotu uito standartn vslovnosti dnenho perskho jazyka.
169
OBSAH
Krl perskch mystik 4
Z Masnav
Pse o fltn 23
Padih a otrokyn 26
Jak vlk a lika lovili ve lvch slubch 35
O milenci, kter usnul 38
Lovec a stn ptka 39
O tetovn jednoho Kazvnce 41
Bajka o velbloudovi, krv a beranu 43
O jednom Arabovi a jeho pytli psku 45
Zlodj ovoce a sada 47
O tyech Indech 48
Chalfa a Lejl 49
Zlodj a vyklada prva 50
Slon v temn mstnosti 52
Pozoruj jen moe. pna neobstoj! 53
O Oghuzech, kte se chystali zabt lovka 53
Povdka o barevnm akalovi 54
Uitel a ilhav k 56
Hluch a nemocn 57
O tom, jak jeden chudk hledal obydl 60
Zlodj a policejn velitel 60
O ptku a lovci 61
O jednom chvastounovi 63
Nemoc st 65
O Lukmnovi a otrocch 66
Vyprvn o zahradnkovi, sfm, 68
bohoslovci a sejjedovi 68
O muhtasibovi a opilci 71
O chlapci nakajcm nad otcovou rakv 73
a o poznmce Dhho 73
O zlatnkovi 74
Zlodj a bubenk 75
Soudcv nek nad poslnm 76
a odpov jeho zstupce 76
Hokyn a papouek 77
O Arabovi a jeho psu 79
Jak se jeden lovk radil s druhm 80
Vyprvn o stromu s ivotodrnm ovocem 82
Velbloud a myk 86
Jak h z Termezu hrl achy se akem 88
Vyprvn o jednom hospodi 89
O lvu a zajci 90
Gazely
Lska je vzltat k nebi v okouzlen... 121
Lska na srdce zklad klade vem... 122
Co mm dlat, muslimov... 123
Tys vldce mj i snaen... 124
Byl j sem toho dne, kdy jmna nebyla... 125
Obchzej vdy Kbu srdce, jestli srdce m... 126
Svho milka jsem vidl, kol domu se bral... 127
Jsem mal i socha, vm... 128
Str jsem, mld jsem, p jsem. luk jsem... 129
O plnoci jsem vzkikl: ... 130
Rno svitlo, mlad mui... 131
J tebe jen si v celm svt dm... 132
My pili podruh, jarn jak vtr zan vt... 133
Takov kdy krle zel jsem... 134
tyver
Arabsk psmo a islmsk kaligrafie 146
Vysvtlivky 156
Edin poznmka 168
Dalleddn Rm - Masnav, v roce 1995 vydalo nakladatelstv
poezie PROTIS, Praha 4, Pod Pekakou 8, jako svou 13.publikaci,
vybral, peloil, pedmluvu, doslov a vysvtlivky napsal Ji Beka,
vere pebsnil Josef Hiral, sazba PROTIS, grafick prava Ing.
Vladimr Prochzka, vydn prvn, 174 stran.
ISBN 80-85940-2-7
Doporuen cena 79, - K.