Zpvy star a nov ny (pebsnil

Bohumil Mathesius)
vod B. Mathesia k vydnz r. 1950

ST PRVN

Vojensk psnika

Vojku, tys mj kamard

jde sem mnou bok po boku:
csa pn nco poru,
a dn dve v nru.
Vojku, tys mj kamard
jde sem mnou bok po boku.

Vojku, tys mj kamard:

a me ti sklouzne z rukou,
mj podchytne t tk tt
a chci ti jako bratr bt.
Vojku, tys mj kamard
a me vyklouzne ti z rukou.

Vojku, tys mj kamard

a zblej nm kosti.
Jde lut pra z msce,
z bambusu vsk opice.
Vojku, tys mj kamard
a zblej nm kosti.

'-ing

Na mne-li mysl...

Na mne-li mysl
jet jen troinku,
vykasm suknku,
pebrodm eku Cen.
Kdy na mne nemysl
u ani troinku --
inu, jsou na svt
jin pec, blznku!

Na mne-li mysl
jet jen troinku,
vykasm suknku,
pebrodm eku Vo.
Kdy na mne nemysl
u ani troinku --
inu, jsou na svt
jin pec, blznku.

'-ing

Dopis dvete

Milku, necho do na vesnice,

nai to neradi vid.
Tebe mm rda ze vech nejvce,
nesmto bt -- zn lidi!
Maminka ple, otec se mra,
brati mne hubuj -- to u jsou nai.
Je mi dost tko -- v mi, ong Ce!

Milku, nelez k nm za noci pes tu ze,

mohl bys morui zlomit,
tebe mm rda -- bu rozumn, hle,
nai se budou zas zlobit.
Maminka ple, otec se mra,
brati mne hubuj -- to u jsou nai.
Je mi dost tko -- v mi, ong Ce!

Milku, nelap na zhon lili,

lehounce moh bys je zlmat.
Ze srdce krev mi to pomalu upj--
o tob chce se mi zdvat.
Maminka ple, otec se mra,
brati mne hubuj -- to u jsou nai.
Je mi dost tko -- v mi, ong Ce!

'-ing

Na hrob vlenkv

Zpod snhu ven se dere prvosenka.

Nad jeho hrobem dtsk pl jen m.
Ns, od it je dl stna tenk,
vchod ni zpad slunce nevzru.

A pece stle potok loukou pd,

vdy znovu jese tykve vyzlat
a stle nov luna eny svd,
vdy bude cvrek v trv crkati.

Bylo jich mnoho, pevn kon vedli.

Tisce bitev slva -- prachu mrak.
Co z hrdinstv? -- Jen pahorek ssedl;
na nm jak ohe kvete rud mk.

Konfucius

Pse o blch hlavch

Bl je v horch napadan smch,

bl je luna v polch oblanch.

Kdy mho pna rozdvojil se cit,

pro -- jeho ena -- mm tu dle dlt?

naposledy vnem naplnm,

odpluji odtud v svitu msnm.

Vlny m Jukou budou kolbat,

t dvoj se: na vchod, na zpad

a navdy. -- Srdce, co jsi tk tak?

Pro, nevsty, vm slzy kal zrak?

V druh je vrn. Smt byste se mly:

vdy spolen vm st hlavy zbl

a budou bl jako horsk snh

bl jako luna v polch oblanch.

Wen-n

Vj

Vji z hedvb, ty lichotn a hladk,

ty snhu blej, blej jinovatky,

jak luna kulat, kdy kr oblohou,

jdi k nmu, vji, jdi za mne nebohou!

Bu ve dne, v noci s nm, sktej mu doprovod,

tvj vnek chladiv mj vni stinnch vod!

Pak -- chladn podzimek a lehne do kraje

a lutm listovm si vtr zahraje --

on v skn zsuvku t hod nedbale

jak symbol, vji, znak lsky nestl.

Pan ie-j

U pavilonu orchidej

V poslednm jara msci

o svtku smen
tyicet dva se selo ns
na kopci Kuej-i.
Mlad tam piel, star t,
kdo vtip jen v hlav m,
kde orchidejpavilon,
selo se tyicet dva.
Vysok hory, pkr srz,
bambus hust les,
potek leskl, klikat,
jak jetrka travou lez.
K potku mui usedli,
mu ns tyicet dva,
na listu lotosu vna
po proudu vyplula.
U koho list se zastav,
vypije vna ,
improvisuje ver pr,
novou pole n.
Loutna ni fltna neznla
rytmem tam perlivm,
jak cimbl asem zvun tesk
zvoniv jenom rm.

Den byl jak zlak z mincovny,

kdy cinkne po prv,
na plnou hubu vtr dul
v pupence lepkav.
Velk svt plynul oblaky,
mal si s potpkou hrl,
rezav kik slavnostn
novou s vypltal.
Oblak hrady plynuly
v dalekou, cizzem:
hlavat pulec u behu
mrcasil ocskem.

Hodino jasn u vody!

Okamik ijeme jen!
Ten zpv o svm domeku,
onen e ivot je sen.
Oba vak pij vesele
chladiv chvle mok.
Dnes zapomenem, ptel,
na st kovov krok!
Pece vak, pec, kdy m, cos chtl,
smutek t prolne pec.
Pece vak, pec tv touhy cl
stle je jin vc!
Dnen tv radost ztra je
zavtch ada stop.
as uplouv, as uplyne,
doba tv, souet dob.
V ptomnu kus je minula,
v ptomnu smrti je kus:
velik ivote, na dn tvm
pro smutek je, smutek a hnus?

A dodnes j vak nevdl,

nevdl, co dnes vm:
smutek vech lid starch dob
taky e smutkem mm.
Kdy pryskyic ze starch knih
zaronsmutku dech:
dnes vm, my -- lidsk dti -- jsme
rovny si v starostech.
Jako my do knih starch dob --
tak se t zahled
po ase nov lidsk rod
na slavnost smen,
kterou ns slav tyicet dva
dnes na kopci Kuej-i:
v skrytho smutku ddictv
slavnostn nastoup.
Ptel p u vody,
ten star, ten zas mld:
o en, dom, vnosti,
co umrozehrt
nervy mu, cit a obraznost,
a kad pec dobe v,
e na dn veho skryto sp
zrmutku ddictv.

Tak, teni pozdn ver mch,

a k nim se naklon,
po staletch a staletch,
mon e uct,
jak smolnou vni borovic
starho smutku dech:
ssaj tie jej a pokorn
a dtem svm t trochu nech!

Wang Si-'

Vjev pozd na jae

Dokon okno -- sedm, tu a snm

o Knize promn. Vlatoviek pr
se kmit kolem police mch knih
a za listem list jako kapky det
mi tu kane s korun okvtnch.
tu Knihu promn, nemyslm,
jak dlouho bude letos jaro jet.

Jie Li

Chrysantmy

V ndhee pozdn kvetou chrysantmy --

zperlen edou rosou natrhm;
istotou vai nasst, chrysantmy,
sm k ce vna s vmi usedm.

A slunce kles, voli thnou dom,

motl si sed na ky okraji.
J ztratil svt hry, neklidu a shonu
a nael ivot, v kterm nehraj.

Tchao Jan-ming

Za dm u spadla...
Npodoba starovku

Za dm u spadla slunce koule rud

a jarn vtr chlad vjem.
Noc przran se nebem rozklenula,
chce s nmi pt: vno a krsu en.
Zpvejme, pijme, noci, ne je den!
Dopto. Vzdychm. Jsem snad zarmoucen,
i asten? Otzka, hle, odvk.
Dv vci dojmou vdycky lovka:
na istm nebi luny bl led,
v kalku zn, rozdchan kvt.
Vnosti vteiny, kdo tvoji slvu pov?
e za chviliku oblak lunu skryje
a vtr schvje kvty magnolie? --
Pst! Tie! Kdo v? Kdo v?

Tchao Jan-ming

Nezdrn dti

Mm edivou hlavu a sval mi zmk;

z mch syn se dn nepoved:
A u (let estnct) je ln jak veka,
A San (let patnct) st neum dneska,
Jung a pak Tuan (tm tinct je let)
oba mi tvrd: je dvakrt dv pt,
A Tchung (let devt) jen po stromech loz --
vypijme i: tak tomu cht bozi!

Tchao Jan-ming

Nvrat
aneb co si zpval pan Tchao Jan-ming cestou dom,
kdy sloil v mst svj ad

Dom, dom jde ta cesta,

dom pojedu, ne bl
zahradu mi zaplevel--
dost jsem svtu otroil!
lunek lehce kloue ekou,
vtr nadouv mi aty:
-- Poutne, kam jde ta cesta? --
Soumrak nad krajem se snes.

Starou stechu vidm zase,

radost kroky okidluje,
sluha u vchodu m vt
a na prahu dt kik.
Zahrada sic zarostl je,
ale chrysantmy kvetou
jako kdysi. V ruce ruku
nejmladho -- vstoupm v dm.
Na stole je dbnek vna,
ku naplnm a piju:
na svj pchod poutne!
Vno crk, patro chlad,
bean po stn se plaz.
Jin okno do kraje!

Zahrada m bohatj
denn je a dvrnj;
nikdo tady na m vrata
nezaklepe -- sm jen s hol
bloudm, civm do modra.
Oblky tam od hor thnou
ln bez plnu a cle,
unavenptci vklouznou
do hnzd, veer stny hz,
dom pjdu, ale dve
pohladm tvou kru, sosno,
drsnou kru rezavou.

Tak bych tedy byl u doma!

Samot se budu uit.
Svt a j -- my dva se k sob
nehodme. Co mm hledat? --
J nic pece neztratil!
Potlachat si mezi svmi,
knek pr a drobet hudby --
kehce plynou hodiny!
Sedlk pijde ke mn, pov,
e je na cest u jaro,
zpadn e pole bude
bude nutno zejtra poorat.

Projedu se volnm krajem,

zavesluju v modr loce
utichlmi rybnky.
Vylezu si na kopeek:
zelen a mocn duby,
z mechu klokt pramnek --
roste to a plod, strne
podle mry, podle doby
docela tak jako j.
as e k odpoinku? -- Asi!
Jakpak dlouho chtl bych jet
bhat tady po svt!

Starost ivot nezaclon.

Bohatstva moc? -- co do n!
Den mj u se pechlil.
O se starat? Kampak spchat?!
Za jasnho rna vyjdu
v pole, hl zabodnu, pleju
bl, pole doorm.
Bh u sotva bude ze mne --
na pzniv den jen ekm,
abych sm el cestou svou.
Zatm ver pr tu slom
u potoka v rosn trv,
nebo vylezu si tuhle
na kopeek Tungkao,
zapskm si psniku.

Tak chci t a tak chci umt;

radostn brt ve, co pijde,
-- ml, m pli chytr srdce! --
za vechno, cos dalo, nebe,
za vechno, co d mi, nebe,
dk -- a pr tch verk!

Tchao Jan-ming

ST DRUH

Jdu kolem krmy...

V tch kalnch, tkch, krutch dnech

j piju, co mi sta dech,
doby se propjm hlu
bych zachrnil svou dui.
Kam slunka bo z se lije,
pt bude se a pilo, pije,
e vechno pije -- kad v! --
a j mm bt sm stzliv?!

Wang i

Fragment

Smutna jsi, noci podzimn!

Msc jasn svt!
Vechno sp.
lovk jde s enou svou, bolest,
po blm jn!
Dvm se na Mlnou drhu;
karek -- sly -- kch!
Byliny, voav byliny na horch!
Myslm na t, a ty o tom nev!

L ao-lin

V unnanskch horch se dvm

na dalek poslednsnh

Vysoko, chmurn do nebe n

unnanskch heben hor.
Bl tam skvrna: poslednsnh
u kraje oblak.
Za leskem oblanm nebes kvt:
svteln, jasn, ziv kout.
Do mho msta odtamtud pad
chladnho vtru proud.

Cchuj Jung

Chrm

Pestalo pret
po noci a dni.
avnat, temn
barvo zeleni!
Vran nepodn houfec
vyletl
a na zvonici mezi stromy sed.
Dlouh chrm stoj
nm a tich,
v celu se vrac
smvn mnich.
Den cel stojm
u vrat kltera,
dvm se na sosny --
jak po kmenech
jim kmit
stn hra.

Li '

Na Manskm chlumu

Na Manskm chlumu k mstu zdy

jsou starch mohyl psn ady.
Tisc let nad nimi lo --
a pod nimi je msto Po,
kde, veer kdy se naklon,
zpvy a zvony zazvon;
na chlumu vak nesly nic,
jen cedr um, um borovic.

en chan-chi

Co jsi m opustil...

Co jsi m opustil,
sama jsem zstala,
samotn musm tu
t;
ruka m marn
rozplst se chystala
zmotanou klubka
nit.

Co jsi m opustil,
vadnout jsem zaala,
po svt chodm jak
stn;
jsem jako plnk,
co noc je ze mne,
mil mj,
m.

ang iou-ling

Daleko je msc domova

Z temnho moe
vyrst msc.
V dalek zemi
te rozkvt t.
Lska svj truchl
daremn sen --
ek na vzdlen veer.
Zhasnm svtlo --
jasnji msc
svt v m hoe.
Non at oblkm --
chladn je jn.
Ruce m, ruce,
kterak jste przdn,
ci to vechno!
Spnku, sen dej mi
o nvratu dom!
Spnku, sen neme dt:
m touen stle m bud.

ang iou-ling

Obora blch jelen

Vysoko chladn
stojkol hory.
Shov veer.
Host cizch hor,
bloudm tu sm.
Nevm, co dlaj
v sosnovch hjch
domclid.

Vidm jen stopy

cest, kudy proli
veern rosou
jeleni bl.

Pchei Ti

Sniv noc na horch

Pokleslo slunce ve tmy tenata,

studen che snhem zavt.
Pes zatk u vrat: skrze snh a tmu
se pozdnpoutnk vrack domovu.

Liu chang-ching

ST TET

Jarnrno

Nevidm v jarnm spnku

vychzet denici;
slym vak: vtajrno
v sadu mm slavci.

Ne svtalo, rokotal d tam --

poryvy vtru! --
a vm, kolik ped domem
opadlo kvt!

Meng Chao-an

Jvy u mostu pes eku Fen

V tom ktraji tu j u jednou il,

nkdy a nevm kdy.
To j se jenom navrtil
do rodn krajiny.
Chvjiv jvy, staenky,
co nad vodou tu sp,
jenom mne zhldly, hnedky se
roztsly radost.

Cchen Cchan

Potok u domu pana Luana

Svit a sku
do det vtr podzimn.
Bystina tlue
do behu mezi kameny.
Do vody sku --
v kapiky rozttna
vzlt...
Volavka vyplaen
se vrac.
Slt...

Wang Wej

Odpov

M star hlavo,
dnes u milujem
jen ticho samoty.
Ta srdce nezvich,
ran balzm chladn.
Domova lesy,
cli nejdra!
Jde vtr z borovic,
m stuky rozplt
a odn.
Na horch msc,
loutna tie zn.

ivota moudrost?
Pse rybka
zpvan z dlky
pes vod bezmez.

Wang Wej

Lanijsk peeje

Podzimek ediv na eku mrhol.

Do blch balvan bije proud peej,
zpnnch peej; mlkmi tratoly
brod se volavky vnmi kroeji.
Wang Wej

V bambusovm hji

V bambusech nejsou lid,

v bambusech sedm sm,
tu na loutnu zahraju tie,
tu sob zahvzdm.
Kdo, eknte, lid, kdo v,
kde v bambusu sedm sm
a na vchod srpeku luny
bambusem pozrm?

Wang Wej

Koliba na horch

Ual jsem mladou bzu,

na stku pitesal,
pehrle vonnch travin
do jejch skulin dal:
mlha, dneska je bloud
pstekem bezovm,
mon e ztra u zkrop
dole tam krovy
cizch mi lid
detkem vonivm.

Wang Wej

Zamilovan msteko

Znm msteko: je to kmen

u jasnho pramene.
Jinde mi nechutn vno
jako tam -- jinde ne!

Jarnmi rozumvtr:
zasype kvt m stem,
vrbovou vtvikou ehn
ce m nad pramenem.

Wang Wej

Letn veer na horch

S lijkem proudnm
veera chlad
na hory pad.
Za lesem ze --
ovlhl msc
v zelen pe.
Nad smrky -- zdla,
deov vody
zpnn zdla
ze skal
se inou.
Cren vody nad krajinou.
V bambus hji
nad rybnkem
praky u doplchaly.
Roj leknn bl
se uklnchvli
rybe veslu.
Ozbl detm
oslnn leskem
podetn chvle,
chvju se lehce
jak stblo trvy
asnko zjara.

Wang Wej

ST TVRT

Ti kumpni

Jasmnu loub. Sedm u vna,

zve dobr druhy dobr hodina --
a j jsem sm. Vtom nhle nad strn
kulat msc se mi ukln,
j jemu. Se mnou v modr nebes kln
mj kv stn.
Spolenost poklonami neet --
tak byl jsem sm, a te jsme ti.

Chce msc pt. Jak mm ti podat ?!

Stn zdvh pohr. Copak nevid,
e dneska za vs za oba
pt mus moje hn ndoba?

Co je to ale, chlapci rozmil?

J piju -- vy jste z toho opil!
Msc se mot, vatl ke stnu,
ten se sntkou zas tan jasmnu,
jen j tu sedm klidn pi vn,
jim pipjm a dobr hodin.

To loutnu sem -- a pse se mnou note,

pak na kut m, chlapci, doprovote,
vdy do jedn se vejdou postele
kumpni svtl noci vesel.

A zejtra naveer, a prvn hvzdy vzplanou

u vna v loub, chlapci, na shledanou!

Li Po

Kdy ekala jsem...

... na mramor schod

zvoj jnpad,
podzimnnoci vlhkem
zvlh mi at --
i la jsem dom.
Jasn zacinklo
m kilov portiry sklo:

a omel jak stpek zrcadla

nad buky stla
luna prochladl.

Li Po

Krma na jae

Sedm blch kon

let.
Jarnvtr hon
je kol zkvetlch snt.
Ped hospodou -- pijde host? --
star krm sedl.
Sedm jezdc vykln se z postbench sedel.
Sedm jezdc -- vechnm dost:
mlad jaro, dve umn, star vno.
Sedm jezdc s kon seskoilo

Li Po

Poutnk se probouz v hospod za noci

Na blm loi probouzm se tich,
svt to msc -- i sem napad snh?
Pozvedm hlavu: hledm na msc,
sklnm ji: myslm na zem otc svch.

Li Po

Vlka v pouti Gobi

Krev pije chtiv psek pout Gobi,

krev kane s hvzd a zem jeden sten;
lehtko vdcovo dnes dve neozdob,
vz jeho se srpy u ek zapaen.

A vechny zem do plamen vzplly.

Posli se enou se noc prkem.
Jde vrada -- v praporce se msto roucha hal--
smr psku lut v bojitm.

Knete Lulana, hle, hlava v psku le.

Chnov mnozklesli, nevstali.
Ve vojk vous jinovatka sn,
o lidsk mozek rvou se akali.

Vtzstv let -- stbrn roj ptk --

po tafetch a v palc k csai.
Vojci thnou dom, tst v zraku;
u cesty kle eny -- sochy bez tv.

Li Po

Ve Vchodnch horch

Doma ve Vchodnch horch

nebyl jsem adu let...
Kolikrt v Blm dole
beze mne jasmn kvet?
Oblak tam beze mne mizel
do dlky samotn...
Za kter dm jsi klesal
msci stbrn? ...

Li Po

Zpvn pzraky

Te jet jeden vna dbn

bu vyzunkn!
Svit bl po cestch svt.
U nebudu mt nikdy dost --
jsem pluh, jsem oblak host
a do cesty pr mi kvt.

Ret vatl, oko bd.

Kdos rozhod
mi okno ped zraky:
roj ptk thne mlhou
a srdc naich tmou
jak zpvn pzraky.

Li Po

Po bitv

Hovm si v sedle svho neptele.

Hndku, k domovu te jedem jeden skok!
Vzduch odpov od kop si tesku,
jen bludn p jak komr zabzu.
Jde blm pskem luny chladn krok.
V pevnosti vzat obas zabru
tlumen buben, opojen gong.
thl dy
v hedvblesku --
zm dvata tanit.
Ryb mnoho dneska melo v rybnce.
Mj zlat me je v pochv temn rud
a jako huspenina lepse.

Li Po

Rak

Jen vypij, brate, ti sta vna,

strast opust t jako ena ln
a bude svoboden:
kdy v svt smutk vc ne -- zbv
bt vn opojen!
Pro hladem slvu si jak jin vydobvat?
My na terase chceme ln snvat.
Rudho raka roztvr! Je u dovaen.
tvr strast, tvr zrmutek, tvr bdu, brate, sten --
my vyssajeme je a tvrd po krune,
skopky tady v kupky navrme
k pohrm, je jsme dopili:
na kdlech vnosti tep asu pehlume,
pejedl smutkem, vnem opil.

Li Po

Perly a re

Kdy jsem rno re

v hedvb vyvala,
troku jsem si vzdychla.
Do prstu m jehla pchla:
bl re
zervenala.

Ve vlen dli
dl mj mil.
Krev snad ron.
Slym dusot kon?
Jeho kon?
Ne - to m srdce mi jak mlad hb zvon.

Slzy v hedvb kanou

bez konce a cle:
Ruka m je vetk
tam jak perly bl.

Li Po

Pse o starosti

Ne, e jet ne! Pej, hostiteli, hosti

nejdve zazpvat vm pse o starosti.
Kdy starost pichz, tu pse umlk
a mrtv cvrek ten u necrk...
O--h! ... O--h! ...

Ctn vna lisuje, pane, v tlustm sud,

j thlou loutnu mm, jen mek v pochv rud.
Pt vno, v loutnu hrt se dobe hod jen,
kdy zlato v sku je, me z pochvy netasen.
O--h!

Je nebe vn. K d vnosti pl zemi!

Jak dlouho tit se ze svta, vna je mi?
Sto let -- to je mlo, sto let je pli moc:
Za kadm ivotem pec zv hrobu noc.
O--h! ... O--h! ...

Vidte: v dol ve svitu msce

jak zmrzlch po hrobech tam ske opice,
jak vet, cupot, hle -- brzy zane vt! --
Te pln e sem! Te, brati, as je pt.
O--h! ... O--h! ...

Li Po

Pavilon z porculnu

Jezero jasn v temn modrm svtle --

ostrvek -- na nm mal pavilon
se sloupky zelenmi, blmi,
pavilon z porculnu.

Prunho tygra napjat jak hbet

vrh se na malink ostrvek
z nefritu mstek.
Na terase sedtam Li Po
s pteli pi vn a v nlad.
Jak plachty na jezee nadouv
vtr jim at.
as prch. Hovo se sem a tam,
historky rodse a zmraj,
tu a tam nkdo oupne do tla
kulatou apku, rukv vysouk
a namaluje ver.

Jezero le v temn modrm svtle

a v jezee -- ten zzrak! -- na hlav
si stojsloupky bl, zelen:
spolenost vzcn stoj na hlav,
na hlav pije, pe na hlav,
na hlav pluj plachty at jim,
na hlav stojm tam i j, Li Po,
a z porculnu mal pavilon.

Li Po

Vn psmena

V bambusech,
eench vtrem
ped mmi okny,
um vodopd.
Lupnek kvt vestkovch
za lupnkem
na snh --
tak padajm psmena
na papr.
Oran vn
vyprch,
jnn v slunci
pohasne --
jen psmena,
je tady maluji,
jsou vn.
To vm j:

Li Po

Na smrt starce z msta San, kter plil dobrou plenku

Pl pec jet
i z re podsvt
plenku vonnou,
kter jsi kal
"Dubnov slunko",
starouku mrtv?!

Tam v mst stn

nen vak Li Po:
komu to prod,
kdo vypije ti to?!

Li Po

Sedl jsem sm

Sedl jsem sm a sm jsem pil,

mrzoutsky elo vrat.
Lupnky kvt padaly
v zhyby mho plt.

Opile vstal jsem, tce el --

msc mi cestu pov!
Do dlky pust pole la
A ptci spali v kov.

Li Po

Podzimnrno na horch
Vnovno panu Lu, vbrmu dan

Blzko je vecko vzdlen,

kdy lesy kvetou podzimn
a my jsme sami.
Z koliby vyjdu --
hory, modr hory,
oblky bl, sta znm,
zdravmne,
mne, ivou teku mezi nebem, zem:
ekaj na mne mezi piniemi.

Li Po

Probouzm se opil za jarnho dne

Je ivot lidsk krtk sen --

pro tedy se tm trpit jen?
Jsem po cel den opil.
U krmy v trv usnu na chvli
a probudm se, hledm zahradami:
ptk ki nkde mezi kovinami.
-- Prosm t pkn:
veer je i rno,
podzim i jaro?
Slavk jarn zpv --
jsem dojat, chci si povzdychnout.
Zalezu tedy zase ve svj kout,
zpvm si, zpvm,
k nebi lc:
pi dbnku vna
ekm na msc.

A kde je starost?

Li Po

Sedm a dvm se na hory

Zastaven v ivot

Ji omrzele odltaj ptci

i unaven oblak v dl se ztrc--
jen my zstanem,
ing-tchingu, m horo!

Vi -- tak brzy
ns neomrz
dvat se na sebe:

tebe na mne
a mne na tebe.
Li Po

Louen v krm u Zlatho pahorku

Veern vtr v peletu

sem sn kvty akt
a krma von.
Dvuky thl zem Wu
(m krsn eny zem Wu!)
nzko se klon:
-- Budete, pane, jet pt?
To dob chlapci Zlatch hor
se pili se mnou rozlouit.
J dl jdu zas, j jdu zas dl,
pohr se vr na pohr,
pohry zvon.
-- Vy, pane, zeptejte se vod
Modrav eky -- na vchod
je pod vmi se vln:
je del eka, i n stesk
z rozlouen?

Li Po

Na zceninch palc Su-ou

Zborcen teras
zhoustl sad,
oblkly vrby
nov at.
Zelenou vodou
splv
vodnch trs katan
Zpv
npvek hrav.

Ze star slvy
zbyl u jen msc
nad ekou Zpadu:
ten, kter zil
kdys na krsn eny
v palcch krle zem Wu.

Li Po

Hledal jsem marn horskho mnicha

Kamen plnou
stezikou zkou
pomalu stoupm
dolm rudm:
jedlov vrtka
zakrv zvoj
zelench mech;
na pustch schodech
drobn jsou kky
stojk ptach.
Nahldnu oknem:
spraova bl
na stn vis
v zvji prachu.
Chtl bych si vzdychnout,
odejt chtl bych --
toulm se kolem.
Voniv mlha
spadv dol,
d kvtm von,
sn se na zem.

Samota chutn
jak selsk chlb!
Opice modr
alobn ki.

Jak je tu lovk
od svt vzdlen!
Vzdlen svta,
jak krsn je svt
v pohorskm koutku!

Li Po

Tkav, bda, prchaj lta...

ivot -- to poutnk, kter kolem mj,

mrtv -- to ten, kter dom piel zas.
Jedna noc dnes --
druh noc ztra,
ivota zatm odplul as.
iv i mrtv,
oba jsou, bda,
jedin star, star prach.
Jasem nesmrtelna
v temnotch
pro vb, msc,
mrtv, ns, pt?
I stromy rje
kon na ohniti.
Zblen kosti
ml beze slov.
Zn jet borovice star
dech jara,
vzru ji kru
luny nov?
Hned bolto, co za mnou sp,
hned pede mnou co vstv.

Co je tu slva?

Li Po

Tem ptelm
ze "esti zapomenutch u Bambusov bystiny",
kte se po krtk edn karie vracej do hor

Na mal oko
zajce chyt,
a do velkho -- draka.
Velk klst oka
mlo lk
tohoto svta pny.
Proto jsme, mui
modravch mrak,
plemeno drak,
odeli do hor.
Vysoko v horch
zpvaj mui
s hlavami v mracch
u vchodu jesky
na horskm srzu.
Pteli Chane,
estn a pm,
pteli Pcheji,
ty se srdcem jasnm,
pteli Kchungu,
vzcn mj brachu,
ptel ervnk,
ptel mrak,
ist ne obrys
borovic horskch
tch, kter stoj
lehny vtrem,
v samot chladn,
na srzch skal.
Pod jednou houn
lehte vichni
na holou zem.
Dva pry devk
sta vm tem.
Sekyra modr
prorube led --
jak trnou zuby
v mraziv vod!

Dlka kdy kikne,

chodte krajem --
bez cle mrana --
v laskav shod.
Kdy jdete s hor
k lidem tam dol,
tstm se chvje
pod lehkm pltm
svobodn hru --
dlouze si hvzd.

Vera jste snili,

e jsme zas spolu:
v dol naem
vidme hnzda,
ekme -- msc
plavn a vstane
z bystiny na
v bambus hji.

Dnes u, dnes rno

u brny Lu,
vchodnbrny,
ve stanu piju,
loum se s vmi.
Na zmrzl stezce
kopyta klouou
pohorskch kon!
Neztrate cestu,
astn se vrate!
Mylenky na vs
jsou jako trva,
kouov trva
tam u bystiny:
divoce buj,
na jae buj
i prosted zimy.

Li Po
ST PT

tyver na Li Po

U dbnku vna Li sto bsn nape,

noc dosp v hospod, kdy msc doz.
Csa pn pozve jej, Li s dky odmt:
-- Jsem pece vna bh, pane csai!

Tu Fu

Vtz se psem a ernou korouhv

Vtzstv! Smm si v ern vlas je vplsti,

a tvrd rna chlp v prsou kdes.
Korouhev ernou v ke ztvrdl psti
jdu bojitm. Je veer. J a pes.

Pes tkal, kde na neptele pad;

je kolem mrtvol jako plev.
-- er tla jejich, m-li hlad,
a chlemtej krev!

Psv zrak d: Brate, krev a krev!

A ske, le moji horkou rnu.
Tak jdeme spolu ptmu vstc rnu,
j a mj pes a ern korouhev.

Tu Fu

Konec jara

Openi o sebe jdem ostrvkem,

j a m hl, truchlme potaj,
e jaro opout ns nevrn.
Ve vtru tan vrby rozvern
a na hl vod s koketnm smvem
zletn lstky kvt sltaj.

Tu Fu

Nstup

Kon sup, kry vou,

vojci thnou se py a luky.
V oblaku pranm pes mosty ety jdou, pluky;
otcov, matky, eny a dti s nimi jdou,
za at je chytaj, dy jim hlad pro pocel krtk:
en smutek stoup mlhou a pad detm zptky.

D lid: odkud? kam? pro? Co z vs udlali?

Vojci klnou: vped... a na pochod... a vped...
Nm bylo patnct let, kdy na sever ns hnali --
te rozkaz na zpad... vped... na pochod a vped...
Kdy povolali ns, tu ern rouka kryla
mladou nm hlavu, dneska poblila,
my vrtili se -- v novou vlku jdem.

Nenasytn csav je hlad po vld svta.

Ped nm jako dm se trat tisc dech lid.
Marn oou nae eny -- bodlk v polch zkvt --
marn oou, jenom trn jednou na nich sklid.
Vlka hne jak ohe rav, ere mue, chlapce,
ivot lidsk neplat dnes vc ne psa i vrabce.

Ped stm, kdo dneska jet v ct se tu skln?

Bd mm jet vc, brati, malovati?
Ani zima neperu divok bh zbran;
rodie? - Ti na to jet dan plat...
K a nae eny budou
ekat tkou chvli,
k by jenom chlapce nerodily!

Dceru v loe sousedu d jako przdnou i,

syn vak shnije nepochovn, nezahrabn v poli...
Csai, zdas v Kukunru ve snu beh zel hol,
kde to z kupek lidskch kost vlhkm chladem i,
tam, kde ki nov mrv
starm mrtvm ve sny?
Tmou thnou oblaka, dt studen -- a hoe
z tisc labin se ine se skal v moe.

Tu Fu

Stoupal jsem na hory...

Vysok nebe. Ostr vtr sku.

Opik vet alostn a sm.
Ostrvek. Psek. Vlna na beh tlue.
Ltajbyste ptci tam -- sem, tam.
A bez rozdlu vude list pad,
let a ust, krou, tepet.
Bez konce eka klidn hrb zda,
pitk, tee, tee, odtk.
Podzimek kaln rozph nru svoji.
J bval vude vdycky jenom host.
Na terasu vyjdu oputnou:
bolesti v it bylo dost a dost.
Zkruen jsem proto, e ve vlasech rno
jsem po prv nit blou objevil? --
Dnes po prv jsem mdl a roztesknn
ernho vna ku odstril.

Tu Fu

Verb ze ichao

Klesalo slunce. Chtl jsem prv spt.

el siv muk pranou silnic;
na vrku zdi sed, pust vesnici
verbskou pse zaal notovat.

Jde star ena, v kupku slit al,

d-- slova dun, kamen jak ada
kdy do bezedn studny temn pad:
-- Ti syny mla jsem -- ti csa vzal.

Psal vera nejstar -- eh, nadarmo!

Psal: iju. ije? -- Vlen kdy doba?
Ti druz v poli zstali mi oba,
li, ern voli, ern pod jarmo.

A ty chce mue? Tady? Blzn snad?

Zde jen m vnoue v stnu matky stoj.
Hlad majoba. Pro nahotu svoji
z polnho kvt pletou sob at.

Co chce tu, mui? Mne snad bys ty rd?

Hrst starch kost-- pjdu, je-li teba,
vojkm tvm j budu pci chleba
a ve stanu s tvm vdcem budu spt. --

Kik jej nkem sovm th se v dl,

bolesti vlny do vsi pust bily;
kdy rno vstal jsem, den u sml se bl
a siv muk na zdi skehotal.

Tu Fu

Non jzda

Plnon vtr
kolb trvou
na nzkm behu.
Oputn noc
pod kei r
plyne mj lun.
Ligot hvzda
nad odlivem.
Tajemstvpln,
zaloutl msc
vypjvodu,
pla mi vlny.
Dlo m dalo mi slvu --
co mohlo dlo vc dt?
Zestr mj ivot.
V daleku dnse.
Nebe a zem
mh se, kmit
jak tepot rack
nad pskem.

Tu Fu

Pteli

Jako dv hvzdy
ve vlastnch drahch,
kroume kad
cestou svou.
Oko se nesetk s okem.
Dnes ale --
astn ty noci! --
jedin svka
nm obma z.
Brzy, brzy
odplouv mld
ediv vlas:
ptel mrtv,
kdopak vs sete! --
Dnes m vak zdrav
tvj, pteli, zrak!

Ped lety, kdy jsem

opoutl tebe,
bez eny byl jsi --
dnes svt dti
po tichm dom.
S ptelskou tv
vt m syn tvj,
pt se mne: poutne,
odkud a kam?
Mot pak mi pinesly
mal tv dti:
trhaly v deti
za noci salt
k talku re.
Kdy se zas sejdem,
ediv chlape?
K te vypijem
deset dnes ,
deset dnes
nezmate hlavu,
vzpomenem, chlape,
ediv chlape,
minulch let
a stisku ptelskch dlan.
Pij!
Zejtra u dl ns hory,
dl ns mha a dl ns brny
nejistch budoucch let.

Tu Fu

Hlad

Bylo ns deset
hladovch st --
vtr a snh
ns rozehnal
do vech stran svtovch.
Naposled ode mne odela,
hladem vyplena,
star m ena.
Kdopak, kdo to byl,
kdo ji neivil
tak dlouhou dobu?

eno a dti,
jdu umt s vmi
hladem a zn.

Pokejte ale,
v svtnice mal
jet cos vrn!
Nemluvn!
Chce se mu jst!
Bratek star
odeel
do lepch mst:
pecpal se hlnou.
vinou?
Dv rodn sestry
zstanou jenom
v rodn m chi:
nouze a bda.
Druh druha hld.
Neml jsem zemi,
nebyl jsem vojk --
dvm se zpt:
trpk jak ocet
byl proud mojich let.
Vcmi jsem nevinen,
kter se staly:
boue a zmatky
ns pelvaly
tak jako za lta det.

Jak dlouho jet

budem tak t
my, hladem splen lid?!

Tu Fu

Po sklonu nebes...

Po sklonu nebes vhavm krokem

podzim se bl.
Po dvorcch lid msce stny
oste se pl.
Panek z luny tancuje chvli
po hldi vodn;
panenka z luny klan se ile
jak dma dvorn.
Ziv chvle, pro tebou hokne
rud m srdce,
pro, chvle, st proidl vlasy
na bl lebce?

Neml bys svtit, msci bl,

na tty, kop,
neml bys hladit vojk stany,
mor na doby.

Tu Fu

Vychrtl k

Ve Vchodnm pedmst
na hromad psku,
na hromad smet
le vychrtl k,
kostra a ke.
Zvedm mu hlavu --
marn se vzpn
a kles na bok.
A pec kdysi klusal,
pec kdysi cvlal,
na stehn s cejchem;
vyplen cejch m:
nelnk estho stupn.
Armdy thly ti kolem nho,
z t armd ho nikdo nepolitoval.
Vyschlou m ki,
odn je strupy,
odn je ervy:
padaj s nho jak vloky na zem.
Zbyl tu jak vyschl
vtvka v snhu.
A jet loni
jak vlna boue
s pnem svm v sedle
hml na neptele.
Te oputn, sklen
duch je jen kon,
kter kdys hnal se
poli a luky.
Jednou jen, jednou
doskoil patn
pes balvan s pnem,
zakop a smek se.
Jak spat mue,
zd se, e chce se mu
vyrt svou kivdu:
e ho tu nechali
pod chladnm nebem,
za druhy e m
jen divok husy.
Naveer nikdo
ho nevezme k sob
do tepl stje.
Naveer vrny piltnou jenom
klovat mu strupy,
bolky praskl.
Kdo z vs se, lid,
smiluje nad nm
a d mu narat,
aby se zase na jae jednou
popst moh v chrupk,
vysok trv?

Tu Fu

Chm bodlku

Hluboko v zemi
zapustil koeny
bodlk.
Rozkvetl --
ve vtru v,
tisc mil
do dlky let
bodlku chm.
Pod chladnm nebem
na zemi spadne
pokorn, krotce.
Nikdy u, nikdy se nevrt
ku rodn stopce.

J, star tulk,
tie a beze slov
myslm te na domov.
Ti roky nezel jsem
uliku chudou
ped svmi vraty.
Tikrt u beze mne
na nzkch plotech
odkvetly bezov laty.

Do dlky hledm
(prostore, ivote!),
pust je ivot, pust jsou dlky:
chladn jen ohn
na kopcch planou --
signly vlky.
Pod pltm noci
vlen vozy
dr a cinkaj zbran.

Mysl si man,
jak brzy u, brzy
doraz ke srzu ivota.
Rok -- dva -- ti -- tyi?

dl tvj bti tulkem

jako to bodlku chm.

Tu Fu
Benci

Na potku vzpoury
jsme prchali na sever.
Noc. Hlubok tn
na cest do Peng-ja,
msce plamen na kopcch,
nad Blou vodou.
Po celou vnost
rodina nae
klopt vped a nadchz drsn,
mrzut lidi.
Krajina stoup, pkr a vazk,
ptk ki nad bystinou.
Jedin poutnk neel tam, odkud
my jsme kdys vyli.
Z hladu m dcerka,
hloupouk dcerka,
okusuje mne,
nak, ki.
A j se bojm, aby to nezaslech
tygr i vlci.
Zacpu ji sta,
do plt balm.
Zmt se, hz
ze strany na bok,
to a krout,
ple a ki
zlosta hlady.
Synek star v, co je s nmi:
trh si tie nezral slvy.

Deset dn hm nm hrom nebo lije.

Bahnem a bltem vleem se, vleem,
druh dr druha.
Pr a pr
na cesty kluzk,
kluzk jak sklo.
A aty stud.
Kousnek cesty dlme denn.
Sbrme trnky.
Pod stromy spme
a ze strom krpe.
Mokr jsou cesty,
kdy vyjdeme rno;
svt v mokr pe,
kdy staneme na noc.
Jen projt prsmykem,
prsmykem Lu-c',
za nm je ptel
star a vrn,
za nm je ptel Sun Caj.
est jeho vysoko, vysoko tr
nad ern mrana.

Veer u ernl,
kdy poutnky vtal,
poutnky zdran.
Dokon otevel
hostinn dvee,
vytopil jizbu,
rozsvtil svce.
Ohl nm vodu
pro nae nohy.
Vtala ns i ena
a dti --
plakaly, kdy ns
vidly takhle.
Dti m, navou
zaveny oi,
chvlemi jenom
do misky shly
s vee horkou.
Vstal pak a ekl:
budeme nyn,
ctihodn pane,
jak bratr s bratrem.

Rok u je tomu,
co jsem ho nezel,
roku stn smek se
po blch hvzdch,
po rud lun --
vak barbai severu
v atech svch z ke
suuj lid mj
dnes jako dv.
Kdybych ml kdla,
kdybych ml kdla,
vzltl bych na nich
vysoko nad zem
alovat nebi...

Tu Fu

ST EST
Dopis eny

Vzcn pane, vam vlastnm sluhou

vracm drek, kter jste mi poslal:
ob perly. Dkuji vm, pane!

Chvla jsem se, vte -- chvli stla

rozruen ped zrcadlem dlouhm,
kdy jsem vidla lesk chladn, matn
obou perel -- a v tom lesku snila.
Jak se lovk zapomenou me!
Miluji pec svho mue, pane!
T jsem z dobr krve -- otcv zmek
ty se jak csav a shl
spletoken do svch starch zahrad.
Mu je milec csav a dostal
kop zlat za sv vrn sluby...
Jeho est je moj ct t, pane.
Srdce, kter miluje vs, sice
eklo, e jste bez fale, a v ct
na mne mysle, poslal jste ty perly --
neme to bt vak, nebo vrna
vrnmu jsem mui; miluji vs,
mj pane, horce, ale slbila jsem
u jednou vrnost pro cel svj ivot.

Vezmte proto, milku, sv perly

a vzte: slzami jsou vlhk,
kter z o na n napadaly.
pro jste se mnou nesetkal se, pane,
ne jsem, volna, vrnost darovala!

ang i

Kotvm za noci u Klenovho mostu...

Dozpval ptk
a msc zapad.
M na hory
i na lada.
Ryb ohn
zaplly --
a kleny nad ekou
vrhaj hru stn kmitavou
na mne a lun i smutek ospal.

Sly --
z chrmu Chanan,
z hust zeleni,
(za mstem Chusu)
jasn zeteln
zvonn thne
zvon plnonch
a kloue pes lun,
mne i smutek ospal.

ang i

Nvtva

Plnon ticho.
Souseda, ptele nemm --
daleko ve vesu
chud a sm.
lut je list;
ped oknem v deti
plihnou m stromy.
Bled svit lampy
tlna hol lebi. --
Jak dlouho, jak dlouho
jsem na tebe ekal!
Jak krtkou se zd mi
doba, cos tu!
Pozdravit tebe
skoro se stydm --
pece vak, pece:
Brate, bu zdrv!

S'-kchung u

Horsk domek

Stezikou horskou
do ve stoupm.
Kde je jkonec?
Pramnek hrk
rozvernou pse.
V listovvtr.
tkaj hort psi.
Svtlko v domku
mezi sosnami
svt
za mlhou podzimnch mrak.

L Lun
Klanm se mladmu msci

Shrnula jsem
oken clonu,
dvala se
na nov msce.
Klanm se,
mlad msci!
Sebhnu po stupnch
do sadu dol.
V sad mm dole
nesly nikdo
mj do epotu
utajen hlas.

Jen severnvtr --
jak rozechvl dla --
rozepn at mj a ps.

Li Tuan

Vzpomnka na ptele v podzimn noci

Podzimnnoc --
j na nho myslm;
vere ty skldm,
plnoc chodm,
plnoc chladnou.
V poho pustm
padaj
iky z borovic.
ukaj.

Ty v dlce a tichu,
nesp jak j,
plnoc chod i ty.

Wej Jing-wu

Zaslech jsem divok husy...

Domov tam,
daleko tam,
mlo bys dom,
zbloudil srdce!
Za ciznoci
v podzimnm deti,
kdy nejvc studil
smutku chladn van:
ve vysokm dom svm zaslechl jsem
kik divokch hus.

Prv piltly.

Wej Jing-wu

Probdn noc

Vtrem se bambus houp,

na kmen msc sed.
Do chvn Mln drhy
stn divok kachny vlt.

Na nae shledn myslm,

vka m mj sen.
Zatm co radostzpvm,
strak repot vzbouz u den.

Chan J

Otzka k pteli

Zelen dbn
pln mladho vna.
erven hlna,
z nnizounk krb.
Snh se spust
dnes k veeru.
Smm k nm tem
t poprosit?
Pij!
Budeme pt.

Po -ji

St

Poduku mkkou
t tv m bl.
Na loi stle --
neznat, co je sen!
ivot! Nic ned,
ivot bere jen.
Tak bez bolesti
bt pec nemocen.
Na kehk skrni
studjarmo let.
Hlas pvtiv
przdnem neslyet.
Na vpno vyblena
erve lc:
lety, je odplula,
jak dy tk jsou
a srdce jet vc!

Po -ji

Sta blzni

Stejn let a stejn bd,

stejn nouze, vesel:
my dva jsme se, kamarde,
pece najt umli.
Oko jet leccos zhldne,
ucho leccos zaslechne,
kdy se do neho dme,
a to svedou mlad -- ne?!
Jarn den kdy k pit vyzve,
kdopak se nm vyrovn?
Kdy si vandu udlme --
hned je vzhru ddina.
Vypjit si kon ciz,
lun si vzt od pana Ce --
ten, kdo zasel, a si sklz! --
my jezdme na loce.
Sousedy to stran trp,
sta e jsme, vesel,
kaj nm sta blzni,
sta blzni: Po a Li.

Po -ji

Pestr listovpodzimu

Podzimn vtve vtr klon;

dopil jsem dbn, je przdn a zvon:
na starch, zarudlch tvch mch viz tu
ndhern barvy podzimnch list.
Listov svt jasn a rud:
kde jsi, m jaro, barvami chud!

Po -ji
Lenochova pse

Moh bych mt prci, jsem vak ln;

moh bych mt pdu -- orat ji jin!
Stechou mi pr... Ucpat? Jsem ln,
aty mm nadranc -- sprav mi je jin!
Mm tady vno -- pt jsem vak ln,
je to jak pohr by przdn byl.
Mm tady loutnu -- hrej na ni jin,
j jsem moc ln.
Doma pr nen ani hrst re,
a jin to hrye!
Ptel psal dopis? Co je v nm st?
Mm se jej odhodlat otevt?

Po -ji

Hledal jsem marn horskho mnicha

Kmen borovic mhou nn stnovn:

ptal jsem se hocha: Nev, kde je pn?
-- Je na horch, byliny sbr tam,
kryje ho mha, a kde je, nevm sm.

ia Tao

Piju vno a dvm se na kvty r...

Zas piju dnes po dlouhm, dlouhm ase

naveer sm ped keem rovm:
dn kaln mha zas jednou rozpukla se,
zkoral srdce v i namm.

Pelyku kapka do e pec kane:

kdyby ty re mluvit dovedly,
snad ekly by: ne pro vs, star pane,
my re dnes tak pkn rozkvetly!

Liu J-si

K dalek hranin hoe

K dalek hranin hoe

odejels, pteli,
rok u pod tvmi prsty
se prsy m nezachvly.
Zhubenls jist v boji,
na zimn sthm ti at:
u jej musm stihnout,
u ne dosavad.

Liu J-si

Perlov zvs rkuje...

Perlov zvs rkuje

luny ter chladn.
U okna stojm:
nepiel nikdo,
nepijde dn.
U okna stojm --
zklaman
panenka titrn;
za mmi zdy
zhasn zvolna
lucerna.

teek slzy m vypjel

nezbylo po nich u sledu:
v teku praskaj krystalky
jitnho, jarnho ledu.

Liu J-si

Snh nad ekou

Pes hory posledn

ptk tah.
Nevidt stop u
po cestch.
Star mu na kehkm lunu.
Z dkho l
klobouk m, at:
bude mu zima.
Osamle
v ledov ece
ek udice.

Tpytiv, drobn
snh kose bije
do starce, eky,
teslice.
Li Cung-jan

Lotos

Kvtino lotosu, svj epec zelen

do vody nam, kdy vtr povv,
vak rud se a nah objev,
kdy jista jsi: nikdo se nedv.

en Ngo

Pse na rozlouenou

e lsky hodna je,

j mnil.
Pak opustil
jsem sm a tich
bohatch stol jasn smch.
Kdy jsem el,
kapala svce vtrem zmtna.
A kape jet.
Voskov slzy ty budou kanout
do rna.

Do Mong, snad Tu Mou (803-852)

Vzpomnka

Tady i tam,
( vzdlen zem!)
jsem sm.
Temn a ln
srdce mi bije
a ani vno
je nevybiuje.
Uzounkou tv mla,
do piky prsty,
podlouhlou dla.
Sne, snvej o jejm kraji.
Mylenkou na
napl mou hlavu.

Mrtv jen srdce

dala mi slvy
pehokou da.

Do Mong, snad Tu Mou (803-852)

Jzda

V oblaku pry letme -- j i m brna.

Zahndl lesky pd mi vstc jak psi.
Chrm. Gong znrnem. Kos slunko vis
jak piclonn lampa kalnou mhou.

Hle tst: kon mezi koleny,

tak lett zlatem pol zrosench!
p. Padm. Zvon zem. K vzepjat
do svtla stoup. Z przdnch o dvou
tr mu hrza jak ern v.

Neznm

Improvisace

Leskl vka nad rybnkem

nehybnm a hladkm
kmit se jak srdce moje
nad tvm.

Pav oko od kvtiny ku kvtin tan,

hlem tden potebuje od narcisu k ri.
Tvoje lska -- moje lska!

Jestb krou nad zahradou;

tk pes a kue ztichlo.
To nad plotem ekovm
lce tv se kmitlo.
V och tma. Krev tie um.

Nebe kvete ernou r.

eka. Noc. A srdce tik.
Za ekou se vesoviskem
svtlo kmit.

Jde to lka k nemocnmu?

Ryb? Nebo moje dve
spch v nru mmu soku?

Neznm

Npis na dom pana Li Po

Kdy, poutne,
v ten domek pjde sem,
pt me,
co se hrdlu ur --
vere vak nepi:
mistr bydltu!

Neznm

ST SEDM

Pi pohledu na msto Nanking

M lehce na eku a trvu na bezch.

est dynasti pelo jako rack smch --
a s hradeb palce bez citu na to z
zelench ada vrb v ndhee smuten.

Wej uang

Rozvern luva...

Rozvern luva s r
kiklav rozprv.
Chladivm dvorkem se pl
jarnden k poledni.
Okennzclonou lt
vyit ohnivk --
vtvika bezu na splt
stnovdrobnch lat.

Sama tak noc jak noc sedm

u toho oknka,
hlavou mi obas kmit
takov mylenka,
hlavou mi obas kmitne
jak zblesk lucerny:
nejsi mi obas t vrn,
milku nevrn?

Wej uang

Tam na jih od eky...

Tam na jih od eky

krsn je kraj.
Tam na jih od eky
kad se navrac.
Tam na jih od eky
strnout by chtli
celho svta tulci.
Tam na jih od eky
vody jsou zelen --
vc neli na jae nebe,
tam na jih od eky,
tam vidm tebe,
tam v pestrm lunu,
tam se mi zd,
jak za det elestu
usn.
Tu vedle v krm studen eny
tak jako msce chladn kvt,
na thlch zpstch
ustyd jim
snnho popraku led.
Tam na jih od eky,
tam kdy se nevrtm,
neli mi v ilch doho krev --
smrti, pij hned!

Wej uang

Kdy ustanou jara...

Kdy ustanou jara, jdy ustanou jesen,

co znm?
Z minulch jesen, z minulch jar,
co vm, co mm?
Vikou na vera zas proth
vchodnvtr jiskc,
pro nemohu tv svou obrtit
k rodnmu kraji,
msci?

Tam jet stoj z nefritu schody,

ozdobn zbradl,
jen tenk rety, rumn rety,
jen ty se propadly.
Tesknte stle jet
a moc?

Rozlit voda mohutn eky

valse na vchod
v noc.

Posledn vldce Li
Tu mrak doj d...

Tu mrak doj d,
tam na jih od eky,
jak je tam pkn!
Ddinka u eky, ryby a trh --
nad nimi tl vlknko dmu.

Cpekem nebe divok husy

thnou:
tak pethly dje
ivota.
Dvm se na n
bez hnut, nm.

Husy, kam lette?

Kdopak vs zastav,
divok husy?

Wang J-cheng

Vojk teskn v pevnstce Dlouh zdi

Pod Zdtu sprchv podzim

na nae hlavy
a strnouckraj.
Kotouem slunce
divok husy
prchajna zpad.
(J kdybych moh!)
Dokola sly jen barbar
hovor a roh.
Do vn mlhy, visc
na horskch tt tisci,
pokles slunce.
Zapadl msteko zv,
jde spt. --
Pohr kalnho vna
pede mnou, za mnou
na tisc mil
domov.
(Laovka rychl m kdla!)
Tibetsk paly z dli.
Jn. Ned mi spt
tesknice zl.
Naemu rotnmu zblely vlasy
a nespjak j.
Fan ung-jen

Pavilon starho bumbalisty

M bl Pu zelench prosted hor,

z nich nejv stoup jinch kopc ps,
stkan sluncem.
Kdy tam se lovk z msta zahled,
vrcholky dva svou jasnou zelen
do o bij:
je hora Langje to, kde v kyprm listov,
kde v sedle mezi dvma temeny
pramnek hrk,
pramnek hrk, Vinn zdlo zvn,
a hrkot jeho sly do ra
krajem se toulat.
Jdi cestou -- kolem hory vine se --
nad zdlem uz mal pavilon
s lomenou stechou.
Mnich zbon stavl pavilon ten tu,
vak jmno dal mu upan msta Pu
s pteli svmi,
jen chodvv mnoh vru rok
na dobr truk sem, vna popt lok,
ernho vna.
Je upan str (och, brai, tuze str!),
pr douk u mu lamp rozsvt
ve star lebce.
e tolik str je, asem napil,
pavilon pezdil bujn ve chvli
elmovskm jmnem.
Pro vno nechod vak starec sem,
le pro tu horu, pramen hrkav,
pro radost o,
pro jasnou radost starch o dvou,
kterou tu upan vzdunou pod stechou
do vna mch.
Zde slunce vyjde: mlhy rozhn,
zde mraky chod: horu obal--
dni horsk, noci! --
zde luka von vn hokavou,
zde se sluncem hru hrajstnovou
hlavat buky;
zde jn nahou sklu postb,
zde v potoce se blskne mlina --
ron jak doby,
ron jak doby chod po horch
a nakukuj panu upanu
pod modrou stechu.
Pan upan denn veer chod sem,
pan upan denn v noci vrac se,
rok jak jde kolem,
pan upan horu a ten pramnek
z odpoledne, veer, za noci,
nov vdy, jinak.
Tu: drobn babky chodna klest,
tu: zpocen se poutnk rozhost
ve stnu buku;
zde sly kik a onde odpov,
staeek vede vnuka na vlet
z msteka Pu sem.
Zde ptel k potoku usednou
a tunou rybku obas vythnou
s blavm bkem
a pijchladnou vodu ku vnu,
je o patro te v astnou hodinu
znaleck jazyk.
D hora zv, kln pole salt dal,
pan upan hostm piln dolval --
kde je vak upan?
Ten star pn docela ediv,
co prv v keslo zapad napil,
to je pan upan!
Kdy pak se slunce skln nad horou
a dlouh stny lidkloptnou
o sebe asem,
na zpten se cestu vyprav
pan upan v ele cel vpravy
v msnm jase.
Noc oul se u stopou krli.
Hned tu, hned tam cosi pskne, zakvi
radostnhlou,
e tihle hlun lid odeli
a blou, horskou noc e nechali
krlkm, bukm.
Co ale jejich radost zc! --
Zde vizte, hle -- po bl silnici,
klan se uctiv starmu msci,
star
pan upan
msta
Pu
nruje
si to tu
s pteli, ji se tak raduj,
e za nm to tak pkn nruj
k blmu Pu,
a nevani, banda opil,
e star upan z nich zas radost m
nejvt vlastn:
vdy zejtra v tichu jitn komnaty
o sob, o nich on zas tyhlety
pst bude bsn.
Nebo ten upan msta Pu
jsem j:

Ou-jang Siu

Pivoka

Od vchodu vtr hlad

dlouhm tahem noc.
Mlha zdvihla se a pd,
msc zapad.
Hlubok stn domu chlad
pivonk rovou tv.
Roznm lampu:
-- Pivoko, bdi --
a kol tebe chvje
se lampy m kmitav z!

Su Tung-pcho

Duch jesen

Za mladch let,
za mladch let
jsem astn il,
v podkrov denn vylzal a psal
tam vere, v nich byl padlan al
a lidsk bdy padlan zlo.

Na sklonku let,
na sklonku let
j okusil,
jak hokotrpce chutn lidsk al,
a nemm co bych jet opval,
ne -- "Podzimku ty jasn hodino!"

Sin chi-i

Jaro na zpadnm jezee

Poup puk, poup puk,

rud stromy, vlhk luka,
slavci a slavci.
Racek blm kdlem mv
modr vlny, mokr trva
v ikmm slunci jiskc.

Hory jdou, kvty jdou,

jaro blsk nad vodou --
bl body, bl bod.
Jara lesku, vtru vn!
V slunci ikmm zapadn
za lod se vrac lo:

bl bod a bl bod.

S Jan-ie

Odeel lovk

Co jsem ho provodila,
co jsem se rozlouila,
srdce m bol.
Co zbv?
Trocha vzpomnn,
to tak odplouv mi.
Ruku na zbradl
rukvem smtm
stbrn chm vrb.

Odplula vlna,
hory jsou v mlhch --
odeel lovk.

Kuan Chang-ching

Suita o pedja, jaru a konci jara: I. Pedja

Na horch bl mha --
obr krajinu,
hrz, nahch vrbin pr --
psenou rovinu,
latvek ntiky --
prv se vrtily --
kvtka, je popel
se v slunci na chvli,
i pedn hldky trav,
kdy z mez vypluj --
vak vrby havrana?
Doposud neskryj.
Loudav do hor jdu
za vn bylin svch,
se vestek ryavch
u slt kvtn smch,
jen rud orane,
ty jet trucuj;
a vrby havrana?
Ne, jet neskryj.

Anonym

Suita o pedja, jaru a konci jara: II. Jaro v rozpuku

"Nevsta vn
v modravm domku
uprosted opilch sn --
nevm, e za mstem
opt je jaro,
opt je jaro
v rozpuku."

lut lun pluje

dve v nm ple,
hbtko ern
na behu ske.

-- Ped vrtky domku

klenut mstek,
stn klec zelen,
nevstoupm, poutnk,
do e vl,
kde mil m zaven.

lut lun pluje,

dve v nm ple,
hbtko ern
na behu ske.

Anonym

Suita o pedja, jaru a konci jara: III. Konec jara

Dv: paprsky jara

byly jak vno,
kol klece zvs
kmitaly laovice;
dv: u mstku vrby
lehounk chm
sily;
dv: u chrmku v horch
zarudl broskve
hedvbnou trvu
purpurem kvt
kryly,

dv --

Vak luvy zestrly,

ultli motli.
Te jaro odchz,
kdopak je zdr?
I jaro m konec.
Zelen trva,
zakousl do schod,
roztv v deti
a nahm rnu
vtrek jitn
ped sebou ene
houf hrukovch kvt.

A luvy zestrly,
ultli motli.

Pan Chuangov

Suita o pedja, jaru a konci jara: IV. To vtr zahn jaro ...

Vtrku jarn,
jarnch dn,
mazliv, hebk,
laskav!
Vtku jarn,
jarnch dn,
divok vte
toulav!

Nebti tebe,
za jarnch dn,
prvn kvt kdo by
rozdchal?
Nebti tebe
vte zl,
kdo by svl
posledn--

a odnes tak dnen jaro?

Wang An-'

Suita o pedja, jaru a konci jara: V. ... nebo jarn d?

Ped detm vidl jsem

v kvtu
kadik pestk.
Po deti marn zrak
pod stromy jedin lupnek lov.

Vely i motli
v rojch za ze
ltaj:

prchlo snad jaro

na zahradu k sousedovi?

Su Tung-pcho

Suita o pedja, jaru a konci jara: VI. To s chmm vrb odplouv jaro

Ve tetm msci
slt
vrbov chm
rousav:
krou a v
na vodu pad,
odplave.

Bezcitn stvoen --
vlknka chm:
na vchod m,
na zpad m,
odplavjaro toulav.

chin Kuan

Suita o pedja, jaru a konci jara: VII. e by motl kradl jaro?

Ve tetm msci
na kvt ik
vrh se motl
loupenk,
posbr jaro,
posbr pyl,
celik jaro uloupil
a odn v krajinu jinou.
U cesty sed
oputn, sm
uboh poutnk,
chvje se zimou.

ao Jung

Suita o pedja, jaru a konci jara: VIII. i luva?

Pro --
kdy kvt odkvt,
a nejvce von,
kdy pod novm nebem se tsn
sta starch psn--
propak ty,
luvo,
kiklavou psn
zahn jaro?
Jaro pak odchz, blzne!

Bez mezthnou se
sady a hje
a mikem jsou przdn.

Seng Liang-fu

Suita o pedja, jaru a konci jara: IX. ... nebo kukaka?

Kukaka kuk,
zahnjaro.
Odchz.
Na vcech
slzkrev lp.
Smutno je, przdno
na pustm dvorku
za dlouhch dn.

lovk se boj:
nepijde brzy
loutl soumrak
posledn?

u Si-en

Suita o pedja, jaru a konci jara: X. Laovka odn jaro!

Pse strnouc kurtyzny
J --
star ena --
bydlila dlouho
u eky v domku
na hrzi chiena.
Malvky trm
vdaly oblaka:
letla na jin beh.
Rozkvt kvt,
opad kvt.
Star se, kolik
je ti u let?
Z klnu
lutch vestek,
za oknem z muelnu,
pr jich proudy.
Laovnko, ern ptku,
s tekou lutou u zobku
laovnko, pokej --
odn v zobku
zas jedno jaro!

Do mraku vlas
hebnek zatknu,
nakivo zatknu
hebnek bl,
zahraju chvli,
zazpvm chvli:

Psniku o zlatm atu

"Nelituj, pane,
zlat mj at,
polituj, pane,
mladch svch let!
Radm ti pane,
neekat,
roztrhni -- hned!

Stromy kdy vezmou

kvtov at,
radm ti, pane,
neekat,
utrhni -- hned!

Kvty kdy spadnou,

marno pak
vtv si przdnch
nalmat.
Nelituj, pane,
zlat mj at!"

Umlkla pse.
Dnes u v --
barevn oblaka
nechyt!
Do snu mi vis
stbrn msc:
vyhoup se z dlky
rkosin jinch --

tam bylo doma

dvtko kdysi.

Sestra bsnka Su Tung-pchoa

Suita o pedja, jaru a konci jara: XI. Ne -- jaro odchzsamo

Nezlob se na vtr,
nezlob se na d.
Jak je to marno!
Bez tahu vtru,
bez ple det --
pec odejde jaro.

Drobounk vestka
stydliv hal
tv v rukvky rud.
V kukaek
ostrm kiku
odtan vude
kvt stn.
Housenky tloustnou
a morunch lstk
m je a m.

Nevdn jezera,
nevdn eky --
oblekou ze slmy
do det pl!

A ty chce jaro zdrovat?

Pro sebe zvl?

Wang Jen-sou

Psnika sesazenho generla

Po stvolech bambusu
kvty se pnou
a plnulice.
U che dokov
iounk plot
ced svit msce.
V sklenn ce
selsk je vno
a na bl misce
bob a vestek pr.

Pesta se trpit,
odemkni srdce, hej!
Po cel ivot
si zachovej,
love, smvnou tv!
V kruhu a t tisc mil
nikdo t nezn dohromady --
pec jednou pijde
generlsk pee od armdy.

Neznm

Hle, lidsk srdce...

Hle, lidsk srdce,

za vozem prach
zav vdy,
vdy zpt zas pad:
tak i tv ve
vykvete vdy
a vdycky zas zvad.

Za rok a za den
v jet, v,
kohos ml rd
a koho rda?

Neznm

Novoron slavnost v Chang-ou

To jednoho veera vchodn vtr

smyje snh
z vtviek vrbovch.
V pozad tr
tak jako stny
palce ve.
Ped nimi fr
fbory pestr
rybho kopce.
Vrtil se csa
v palce brny
a u vech dve
zaplly lampy
a na vech ulicch
vesel ki.
V svtnikch drobnch
vtaj mue
mladik dmy.
S lidlem eny
poodhaluj
perlov zvs
pro pokus prv,
sklnj hlavy
stydlav, krotce
nad hlavy mu, --
ve dlanch sntky rozkvetlch sliv.

eptaj tie:
Pobume spolu,
dlouh je, pane,
prvnnoc v roce!

Neznm

Pliv pi st chienovy eky

Vzteku dech,
ryk a ev
vyr z Moskch vrat;
lodnci v kajutch
nesta vykldat:
pomsty duch d.
Stbrn horstvo vln
sm
nizounk mrana
nebem jak pd.
Zem vlny tla --
zem tla vlny:
hluk --
jak by jzdy toil pluk.
Na nebi std se
ouplnk luny
a luny nov,
tak jako na zemi
po kadm veeru
vracse
rno.

Ano --
kde jste, boje zem Je,
kde jste, boje zem Wu?
To nad vesnicdo dlky se ztrc
rybe pse --
protn tmu.

Neznm

Hra o jeptice
Verovan monolog

Mlad jsem jeptika, let estnct je mi jen;

hlavu mi vyholil hned v dtstv knze n.
Mlad jsem jeptika, let estnct je mi jen,
mlad jsem jeptika, let estnct je mi u.

Protoe otec mj Buddhovy rd m sutry

a matka miluje Buddhovy knze zas:
hlavu mi vyholil hned v dtstv knze n.
Mlad jsem jeptika, let estnct je mi u.

Zrna i zveera, zrna i zveera

kadidlo plm, modlm se, modlm.
Churav dcko zrodila matka.
Churav dcko klteru v ob
rodie dali.
Amitabha! Amitabha!
Modlm se, modlm.

Dunn bubn, cinkn zvonk

omrzelo m;
modliteb rytmus vn je stejn,
pevora zpvy vn jsou stejn,
omrzely m.

Npv tny vn jsou stejn,

hymnick zpvy bez konce znj,
bez konce zpvy, bez konce almy:
Panraparamita, Majura-sutra,
Sadharamapundarika --
bez konce stejn.

Mitabha km,
po milm vzdychm,
sapara zpvm,
srdeko bol,
tarata zpvm,
jinam se dvm.

Abych se prola?
Pjdu se projt.
(Pijde k chrmu Pti set lochan,
povstnch svmi grimasami.)

Lochani kolem, lochani vude,

duchov hloup s vousy a na zem,
kleb se, cen, svjej, krout
oima po mn zamilovan.
Hle, ten, co svr kolena rukou,
muml m jmno.
Ten, co m hlavu zakrytou loktem,
na mne jen mysl.
Onen s tm snivm, vzdlenm zrakem
o mn jen snv.

Lochane er v kytlici ren,

co se mi smje?
Smje se, a m uvadne mladost,
kdo si pak vezme edivou babku,
babiku scvrklou?
Lochane s drakem,
oi sklop k zemi;
lochane s tygrem,
nepitvo se mi;
obku mlad s dumavm elem,
polituj dve, polituj mld!

Oltn svce tohoto chrmu

nebudou svtit na svatb moj,
kadidla vonn svatebnjizbu
neprovon mi kotoui dmu,
chrmov roho nebude ht m
svatebn loe.
Hynu, ach, hynu.

Boe mj, boe,

dusm se nhou, zalykm zn --
roztrhnu, servu mniskou svou zu,
zakopu v zemi Buddhovy sutry,
utopm v ece devn ryby --
sbohem, putry!

Vale dm bubnm,
vale dm zvonkm,
zpvm a kiku,
modlitbm zbonm.

Sebhnu s kopce, najdu si chlapce,

hezkho chlapce, mladho chlapce,
asi mne tlue, asisi bije,
asi mi, jak chce, naubliuje:
nebudu mnikou, nebude mumlat
mita a panra, panra a para
vc u mj ret --
jsem jeptika mlad,
je estnct mi let!

Na lukch u eky

Oblk stdo tepl vtr shn,

sm toulm se u eky luinami.
Dlid: Ten se m, ten star pn!
A nevd: jdu k tst -- smen, sm.

Lidov pse

Tam nahoe

Tam nahoe u eky ele,

tam nahoe pod kopci Jin --
tam sklopen e nebe
kryje mou chudikou zem.

Tam vysoko klene se nebe,

tam iroko stele se zem,
vtr tam do travin bije
a do ovcs beranem.

Lidov pse (ze Severu)

J byl jsem opil...

J byl jsem opil a dlouho sladce dmal,

a kdy jsem doslechl, e jaro zhy mine,
pidal jsem do kroku, pak s mnichem v cele stinn
jsme potlachali si -- kos venku jasn zpval:
tak protek it den. Jak -- to jsme nevdli.

Lidov pse (z Jihu)

Zab kohouta...
Zab kohouta, jen vn pla noc,
zab kohouta jen pivolv den:
na vlnch tmy se chceme kolbat
a na vnosti lem.

Lidov pse (z Jihu)

Piel jsem za tebou...

Piel jsem za tebou, venku a sn,

piel jsem, venku a chladn je,
otevi dvee, viz: v mokrm snhu
taj m lpje.

Lidov pse (z Jihu)

ST OSM

Na rozlouenou s Mao Ce-tungem letcm do chung-chingu k jednn s

kuomintangem

Pedseda Mao, pedseda Mao

dorazil v autu na nae letit,
stovky hned lid, tisce lid
zaaly tleskat,
stovky hned o, tisce o
v nho se vpily.

Pedseda Mao, pedseda Mao!

Na hlav apku v podob pilby,
v odvu modrm, v odvu prostm
nased Mao.

Pedseda Mao ve dvech stroje

laskav pat na davy lid,
pokyne rukou --
tleskaj vichni, mvaj vichni,
letit rozroste tiscem stromk,
vrbovch stromk.

Po lese rukou zdvihne se vtr,

pedseda Mao do nebes let.
Na zemi dole tisce srdc,
destky tisc zkostn tepe.

Pedseda Mao a v chumlu je mrak

i a se sn kdekoli na zem,
tisce srdc, destky tisc,
miliony a stamiliony
s nm tam jsou spjaty.

Velik srdce pedsedy Mao

v kadik chvli, na kadm mst
objm lid svj.
Tentokrt let do chung-chingu,
kupedu nese velik prapor,
korouhev lidu.
Na velkm praporu velik slovo:
Mr.
A jet dv slova nade ve drah:
jednota - k tomu lidov vlda.
Nad nou a ten velik prapor
zavlaje!

Jednou a zavlaje nad celm svtem!

Lid nechce vlku, obanskou vlku,
lid nechce vldu jednoho mue,
lid nechce rozkol!
Jednota, mr a lidov vlda,
z tchto t slov nech nechyb jedno.
To je ten prapor, jej lid tob svil,
pedsedo Mao!
Lid je ti vden za tvoji poctivost,
s kterous ho chrnil za velk pohromy,
v tv sle, moudrosti lidsk,
modl se za tebe, za tebe ru.

Odletl Mao, pedseda Mao,

na jeho lci zra se starost.

Pedsedo Mao, jste na chvli z Jen-anu

a nm je, jak bychom ztratili otce.
Pokojnou cestu, vtzn nvrat!
Pedsedo Mao, pedsedo Mao
na hlav apku v podob pilby,
v odvu modrm, v odvu prostm
vrate se brzy!

Siao San (Emi Siao)

Krchov podruh

Pansk dm na zpad od nho,

u Dlouhho mostu, novho mostu,
podruh krchov.
Z daleka zd se: za stblem stblo
trva se splt;
zblzka se dv: za rvkem rvek.
Neznme jmna, neznme pjmen
tch, co tu le; a v nic se zmnili,
na nic se promn.
Chudic lid
vichni to byli,
slouili pnu, velkmu pnu,
pnovi pdy, les a vod.
Deli se, deli po cel ivot
plnik trampot, plnik psot.

Mnoz tu le z tch, co se deli,

ped synem otec, ped otcem dd,
pokolen pt, pokolen pt.
Kolik jim pdy osili,
obilsvozili,
vody odnosili,
snop vymltili,
smrdutch nonk vyistili,
pinavch koil vymydlili!

Kam vechny ty vci, kampak to mizej?

Zhltne je vechny hladov statk.
Kam vichni ti lid, kampak to mizej?
Zhltne je vechny hladov krchov.
Kdo z chudch lid, kdo hladem nezeme?
Tak jako moe to lidsk hoe ve.
Za rokem rok, za rokem rok,
voly jim dlaj, dlaj kon,
dou se jen pro n, dou se jen pro n.
Pokolen pt, pokolen pt
mn se v duchy, v duch snm.
Jednou jim zavou: Ztujem!

Vyssv, de z nich pn krev a de pot

jak vn proudc eku.
Za lidsk ivot ned ni gro,
ned ni tretu
roven je stblku slmy.
Od otce, od matky nepoddili
syni ni vnuci polka p,
po vky dl jich nouze a bda,
do smrti srdce jich nepoznalo klid.

Ale tu svaz vstal, povstal svaz sedlk,

nov te ivot nastal chudk.
Statki, ztujem spolu.
Kad te pdu m, pdu a obil,
semena pro nov ivot zasili,
podruzi velkho pna.

A kdy te pohldne na krchov podruh,

krchov te z, krchov te svt,
jin je, jin ivobyt.
Otcov, spte, synov bd:
prvmi jsou dnes ti posledn;
vdy jako olej nad vodu vyjde,
chud lid jsou dob lid.

Wang Si-ien

Znsilnn pda

Copak si troufm pohldnout na tebe,

polko, kter bvalos moje.
Den co den chodm k Jinmu behu,
na vchod chodm, na zpad chodm,
hlavu svou sklnm (uti se, vzteku!)
copak si troufm pohldnout na tebe,
pohldnout na tebe teba jen jednou,
polko, kters bylo kdys moje?
Jak jen jsem povyrost troinku mlo,
z tebe jsem atil se, z tebe jsem jedl.
Po cel rok jsem t osval, oral,
zkopval, vlel,
po kapce kapka padval pot mj
do tvho srdce,
hork tvj opar omamn vonl,
na moje tve zpocen dchal;
kadik balvan na tom tvm tle
nazpam umm;
z trob tvch rostlo zarudl proso,
voniv dchala do nozder re,
kterou jsi dvalo do mojich st.
Jak bych chtl, jak bych chtl
jt a t ohmatat,
ale t nejsi u, polko, moje.

Dvm se na tebe,
v slzch se koup m srdce.
Znovu a zase vzpomnm, myslm
na ten rok osudn,
ten, kdy jsem neuml potat
(i kdybych uml, co by to pomohlo!).
Tikrte deset svazek mk
vypjil jsem si onoho roku
od tvrtho z Wang.
Chtl za n padest procent.
Po roce nemoh jsem mky vrtit,
milostpn statk vzal na m dtky,
musil jsem vrtit list, e mi pat,
listinu rudou.
Na jae vezu na pole hnj zas,
chci zase orat polko svoje,
statk vak, statk, ten tvrt z Wang
rozbil mi rdlo, rozbil mi brny,
rozbil mi hlavu.
Od toho dne j nemm odvahu
pohldnout na tebe, polko mal,
polko, kter bvalos moje.
Jak jenom zhldnu tv zelen listy,
obliej rzem zane mi hoet,
plce m nemohou nabrat ni dechu.
Zd se mi, e ten statk rve nitro tv,
e s jeho re spadaj kapky,
kapiky erstv prolit krve.

Oh, on z tvho srdce

vykrd spky plnik pence,
hromady re.
Odpus mi, odpus, drah m zem,
e si u nikdy nebudu troufat
pohldnout na tebe, pohldnout na tebe,
kterak t znsilnil ten tvrt z Wang.

Jednou jen, jednou chtl jsem jt k tob,

ci ti, pole, e my te jme
plevy, je vyberem z polt slehlch,
zhubli jsme na ki, zhubli jsme na kost,
ijeme dny jak smen v lejnech
zatm co ty rok po roce dv
nejlep slu zbhdarma jinm.

Deset jsem rok nevidl tebe,

ale den kad na tebe myslel.

Dnes pila konen, polko moje,

dnes pila doba, dnes pila chvle
oddlat statke tvrtho z Wang,
vzt si sv pole.
Opravdu nevm, zda bdm i zda snm,
chce se mi bet na to tv tlo,
vlet tam sudy.
Vonn tvj opar ctm, jak vzdouv
zniv nozdry.
Vidm tv tlo s drobnmi lstky,
lopatu vezmu, opu se o ni,
vyryju bl, propleju ri,
tak aby nebyla hust ni dk.

Deset let, polko, deset let za nmi

stles mi znm, stles mi blzk,
deme stle jedinm dechem,
kapiky potu kanou v tv srdce,
perliky slz se kutl s tv.

Wang Si-ien

Ti ukolbavky

Lid slavNov rok,

Nov rok,
a my s nimi.
Lid maso chlemtaj,
chlemtaj,
a my sliny.
(Ne e bychom nemli,
nemli
laskominy,
mme, ale penze,
penze
m zas jin.)

Lid slavNov rok,

Nov rok,
a my s nimi.
erem plevy, konky,
konky,
mounk z hlny.
(Ne e tebe nechceme,
nechceme,
pln stole,
kdy my ale nemme,
nemme
dibec pole!)

II

Neki, mal mudrlante,

neki, mal mudrci,
a vyroste, nebude u
lhat doma za pec.
Tlust knihy bude tat,
bude z tebe hodn syn,
a je pete, bude z tebe,
drobeku mj, mandarin.
(e jsi chud, tv maminka,
ach, tv maminka,
nebude mt nikdy z tebe
mandarinka!)

III

Nepla, mazle, mazlku,

chlapci pece nepl,
a vyroste, bude taky
bydlet v pknm palci.
Nov aty bude nosit,
jst jen nov obil,
jen aby to moje oi
tak jet spatily!
(e jsme chud, tv maminka,
ach, tv maminka,
neuvidnikdy takhle
svho synka!)

Wang Si-ien

Vstupujte do armdy!

Dtsk kanka

el na vojnu bratek
a s nm nae chasa,
zbyl mi jenom bulek,
abych ho tu psal.

Zsta! ek mi bratek, -
zsta jako mu tu,
j ti z vojny pinesu
americkou puku!

ekme na slunce

Sloil topi v Druh elektrrn provincie Che-pej

Stud led a jinovatka, loutne list na stromech,

zkehl lid dvaj se a ekaj slunce dech.
Strana je slunce.
Slunce z irou zem, tav led a jinovatku,
armda ianga,* lupie ianga m nakrtku.
Jak slunce vyjde, teplem kraj zaplav,
ihned se roztav, nadobro roztav,
nadobro, ist rozplav.

Strana je slunce, do srdcsvt,

slunce je tepl a slunce vid
do srdclid.
Jak slunce vyjde radosti nae,
na vechny svt, dlnky, sedlky,
vojky, lidi od pult, knih,
na ty, co tlukou spolenou rukou
starho ianga, lupie ianga
dokud ho neutlukou.

Wang Jen-tchien

*
ankajka

Perla, pohben v zemi, zc jen v noci

Tuto pse sloil negramotn sedlk, Wang chun-siao z vesnice Chou-tang-chun v okrese J-sien v an-si

Hluboko v zemi
leela perla,
pohben perla
v noci jen zila.
Bez lesku, bez tpytu
byla vak za dne
do dnenho svitu.

Tu pila jako jarn zplava

velk a slavn Osm armda
a perla vyplula na svtlo dne.
Ubozchudci, siroty sedlci
svt te
slunce jak v poledne.

Wang chun-siao

Praha

Viv hedvb vrbiek jemnch zelen nnou

stk a kryje vltavsk behy.
Dlouhch pr most lodiky dv ti.
Chodc je vude tak jako steh na vyvn,
pahorky pln hrukovch kvt podobnch snhu,
mrhol drobn detk a bije v jezrka ist.

piatch v trs protn mrana, mha na starch hradbch.

Minula zkazky pohdky slvy, pohdky zkzy
sp hluboko v och omelch soch.

Takov eka, takov sochy, takov msto,

pravn, zkvetl, dstojn, klidn.
Nevm te jist: dosud jsem ve svt lid?!

Kuo Mo-o

V podzimku chladnm...

V podzimku chladnm stojm sm

na sever plyne eka Siang
z Orann vspy obzrm
tisce kopc,
je podzimek u pieh mrazkem,
je ir eka jasn zelen,
sta lodk rve se proti proudu v n,
jestbi v nekoneno nebe to
a ryby mhajse nade dnem
co ije, rve se, o svobodu rve,
rve kadou hodinou a kadm dnem
v dni ojnnm prvnm podzimkem.

Dokon okna mal besdky

j ptm se sin dlky, zem nezmrn,
vle rozhodne, zda propluje
i k rybm klesne s rozraenm dnem?

My v mldse tu toulvali kdys

a s kamardy ruka tiskla ruku
vzpomnm na dny slavn, msce,
msce, roky, hust jako zrna
zralho klasu.

To byli druzi, druzi mho mld,

buja, sv jako kad mld,
nad radami a skutky ctnostnmi
mvali rukou opovrliv,
na prstech potali hory, eky,
je proli, projdou,
knihy mli rdi,
psmeny posedl,
a co byl pro n tehda
vvoda, jmn, vechna slva svta?
Ty pamatuje, druhu mladch let?

Jsme vprosted proudu, v bystrm toku vod,

a vlny bij v lun n letc,
jen rve se vped.

Mao Ce-tung

DOSLOV

DOSLOV k soubornmu vydn "ZPV STAR NY" z roku 1950

Ti sbrky nskch ver vydan Boh. Mathesiem, je byly shromdny v tomto svazku,
jsou zatm nejobrnj anthologi nsk poesie v etin. Vydntohoto souboru je
pleitost, abychom se dkladnji zamyslili nad rzem nsk poesie, jejm smyslem a
vznamem. Je to tm dleitj, protoe mlokter kniha v etin mla tak obrovsk spch
mezi tenstvem jako Zpvy star ny, a je tedy patrno, e nsk poesie m nm velmi
mnoho co ci. Proto je nutno zamyslit se i nad tmto faktem a ujasnit si, v em pro ns
spov tato pitalivost nsk poesie. Je tu vak skutenost jet dleitj: nsk nrod,
nejvt nrod na svt, s nejdel a nepetritou kulturn tradic, zaadil se dnes jednoznan
do fronty demokratickch a mrumilovnch nrod, sahajc od Labe a po Tich ocen.
Nae styky s nou neustle vzrstaj, budou stle srdenj a tsnj, jak se to ji ukzalo
za onu pomrn krtkou dobu, co osvobozen na vstoupila na svtov forum. A to stav
nai kulturu ped zcela nov nesmrn kol, kter bude vyadovat velik energie, jemnosti a
porozumn. Zraky na kultury byly po dlouh vky obrceny vlun na zpad. Podobn
jako cel Evropa vidli jsme a myslili jsme pi pedstav kulturnch hodnot pedevm na
hodnoty evropskho kulturnho okruhu. Kultury Asie jsme zahrnovali pod pedstavu Orientu,
a msto abychom jim vnovali skuten sil poznvac, abychom chpali a pln hodnotili
jejich tvr slu, opdali jsme si je lesklmi pavuinkami exotiky a ponechvali je za
reservaci dekadentnch sklon a za pleitost k niku od skutenosti. Myslm, e si mlokdo
v Evrop uvdomuje, do jak mry jsme dosud naskl tmto duchem kulturnho rasismu,
kter se na ve za evropskm okruhem dv jako na kuriositu, bizarnost a konen (by i
nepiznan) jako na nesmyslnou hku. asneme, s jakou suverenitou se pronej v Evrop
soudy o jakkoli vci na Vchod od lid, kte o skuten problematice nemaj nejmenho
pont a kte by se nikdy neodvili tak povrchn soudit o emkoliv v Evrop. Myslm, e
prvn povinnost naeho mylen je definitivn skoncovat s pedstavou Orientu a s celou onou
mythologi, kter obklopuje tento termn a kter je nejodpornjm ddictvm epochy
imperalismu. Musme se nauit vidt nu a any, Indii a Indy a pod. stejn nepedpojatm
zrakem, jako se dvme na Francii a Francouze, Itlii a Italy a pod.

Nrody Asie si zachovaly obrovsk kulturn ddictv a poznat, zhodnotit a pisvojit si toto
ddictv bude velkm kolem na nov vdy. Opakuji vak: pedevm musme poznvat a
musme se vyvarovat soud nim nepodloench, ukvapench a pedasnch. Zatm nikde
nejsme tak daleko, abychom mohli bezpen soudit. Bude to pedevm kolem tchto
nrod samch, aby zhodnotily sv kulturn ddictv a rozhodly, co z nho je dosud iv a
potebn pro vstavbu novho ivota.
Po tom, co jsme ekli, by bylo vce ne neskromn, kdybychom se chtli odvit hodnotit
nejvt kulturn ddictv v Asii, kulturn ddictv nskho nroda. Jinde jsem ji optovn
psal o on obrovsk prci, kterou dnes podnikaj modern nt uenci, aby nov,
proitnm a zbystenm zrakem pehldli cel bohatstv zanechan jim dlouhmi vky
doby pedchoz. (Viz "Nov nsk literatura", v knize "O nskm psemnictv a
vzdlanosti", Praha 1947, str. 207 a n.) Tento proces byl zatm charakterisovn jednou
zkladn mylenkou: pezkoumat cel odkaz minulosti a vyzdvihnout zvlt ony oblasti
tvr innosti, je dvj doba pehlela a kter nyn nabvaj novho vznamu. Tak byla
nejprve znovu objevena star zpvohra, a na a cel svt uasl, jak bohat a rozmanit byla
nsk tvorba dramatick. Snad spe podvdom ne uvdomle nt uenci tuili, e
divadlo je umn nejlidovj, e jeho iv slovo psob i na nejir masy, jim jsou knin
vtvory mnohdy nepstupn. I dnes m na neobyejn rozvinut dramatick umn a
divadlo se t nejvt oblib mezi lidem.

Daleko uvdomlej byly pokusy o obnovu romnu a povdky. Ji reformtoi z konce XIX.
stol., zvlt Liang chi-chao, jasn vidli velik morln a vchovn vznam romnu.
Liang chi-chao vyslovil dokonce vtu, znjc zcela modern, e "nrod je takov, jak m
romn", kter nm velmi pipomn ren Stalinovo, e umlci jsou inenry du. Studium
star romnov tradice a vytvoen novho romnu bylo tak pednm kolem nskch
uenc a spisovatel od literrn revoluce z let 19171919. Podobn byla objevovna cel
velmi bohat tradice lidov slovesnosti, a ji poetick i prosaick, v n se s nou sotva
me mit kterkoli jin nrod na svt.

Jak byl vak osud poesie za tohoto velikho pehodnocovn hodnot v djinch nsk
literatury? Je nesporn, e situace v poesii byla daleko sloitj ne v jinch oblastech
slovesn tvorby. Cel literrn revoluce byla ovldna mylenkou odstranit star psan jazyk
s jeho nnosem kodifikovanch frz, obraz, citt, vraz, literrnch kli a pedpis, je z
literatury inily pouh hlavolam, uenou hku starch litert. Reformtoi si dobe
uvdomovali, e poesie skldan podle tchto sloitch pedpis, kdy na p. rmy i tny
nebyly zaloeny na skuten souasn vslovnosti, nbr na vslovnosti z doby Tchang
(618906) i Sung (9601279), kterou vak vzhledem k zvltnmu rzu nskho psma
nikdo vlastn neznal, a vdlo se jen, e slovo x se rmuje se slovem y a pod., e takovto
poesie neme bt pirozenm vrazem skutenho citu. Poesie tohoto druhu slouila
pedevm k sociln distinkci, zvyovala presti feudlnch mandarin a odliovala je od
"nevzdlanho" lidu. Po tto strnce byl boj proti star poesii, i lpe eeno proti jejm
bezduchm imitacm, zcela nutn. (Na druh stran ovem nesmme pehldnout praktick
vznam takov kodifikace vslovnosti ve star dob pro zemi, kde byly neobyejn rozdly
mezi dialekty, take mla-li bt literatura srozumitelnou pro vechny, musila bt psna
njakm standardnm jazykem. Dnes m nahradit starou psanou e "nrodnjazyk",
zaloen na modernm severonskm dialektu.)

Je tak jist, e nov poesie bude mt formu naprosto odlinou od poesie star. Star poesie
byla v podstat zaloena na tom, e ve starm jazyce pevn vtina slov byla
jednoslabin a mla svj pln tn a pzvuk v n mnoho neznamenal. Hlavn draz se kladl
na stdn tn a na rmy. Modern jazyk je vak peplnn mnohoslabinmi sloeninami, v
nich jen jedno slovo nese pzvuk a m pln tn. Rm v modern dob, kdy poet monch
slabik v severn ntin klesl na tyi sta osmnct, nem mnoho smyslu. Je zejm, e nov
poesie mus potat daleko vce s pzvukem a stdn tn bude nahrazeno mnohem volnj
celkovou melodi vere, podobn jako v evropsk poesii. Proto se modern bsnci inspirovali
spe evropskmi, eventuln indickmi vzory, ne starou poesi. Star poesie jim
nevyhovovala ani svou thematikou; zdlo se jim, e je pli vzdlena pohnut a vzruen
ptomnosti. Jak jet uvidme dle, byla to v podstat poesie prody a poklidnho rolnickho
ivota.

Zd se vak, e rozpor mezi novou poesi a poesi starou byl jet daleko hlub. Modern
poesie byla vtvorem nov inteligence, siln ovlivnn Zpadem, soustedn ve velkch
pobench mstech a hluboce proniknut pocitem individualismu. Pro tuto inteligenci byla
poesie pedevm vrazem individulnho citu a nlady a asto pmo vkikem protestu,
vzpoury proti zlu, kter rozeralo celou spolenost. Pochmurn pesimismus nepronikal jen
do modernromnov tvorby, kter neustle kolsala mezi titanskou vzpourou a
sebeznienm, sebevradou, nbr zaplavoval i poesii. Tyto nlady byly pirozen,
uvdomme-li si stralivou situaci, do n na upadla po prvn nrodn revoluci r. 1911 a
vlastn u od tyictch let minulho stolet a do konce dnen vlky. Je pochopiteln, e za
tto situace zapsobila na nu nejhloubji rozervan pesimistick poesie evropsk. Prv ve
svm citovm ladn se nov poesie naprosto rozela s poesi starou, stejn jako se rozeel
ivot ve velkch pmoskch mstech s ivotem lidu v irm nskm zzem. Nememe
popt, e hodn pravdy ml konservativn nsk kritik, kdy napsal ped posledn vlkou, e
dn z modernch bsnk, vn mluvcch o lidu, nakonec ten lid nikdy skuten nepoznal
a nesil se s nm tak, jako na p. takov Tchao Jan-ming, kter cel ivot strvil mezi
sedlky.

Zcela jin situace se vak vytv dnes. Bude nov, sjednocen, mocn a budujc na,
naplnn tvr energi, potebovat poesii prv tohoto druhu, poesii du nemocnch a
zoufajcch, nebo poesii krsy, kladu a harmonie? Teprve nyn se vytv v n
problematika, kter vznik ve vech zemch clevdom usilujcch o novou budoucnost,
problematika klasickho ddictv, a otzka, jak vytvoit nov umn skuten siln a krsn.

Nedopustme se omylu, abychom chtli rozhodovat otzku, kterou pedevm mus eit nt
umlci a vdci. Pesto i pro ns je dleit, abychom poukzali na nkolik fakt.

Cel star nsk mylen bylo ovldno pedstavou du (li) a harmonie (che), v n mla t
spolenost v souladu s prodou. Kad in poruujc soulad rozruoval nejen spolenost, ale
i produ. (Nemusm tu snad ani poukazovat na skutenost, kterou u dvno vyzdvihl Marx,
jak cel hospodstv v n a jinch zemch asijskho typu zviselo do znan mry na
vodnch pracch a kad anarchie mla v zpt nerodu a hladomor.) Proto i z umn mly a
musily bt vyloueny vechny prvky rozkladn, umn mlo zulechovat lovka, ukazovat
jeho krsu a dstojnost. Cel umn mlo slouit humanit (en), skutenmu lidstv. Umni
bylo podrobeno psn censue morln ve smyslu spoleenskm. Poesie nikdy, na rozdl od
poesie evropsk, nemla opvat ve erotickou, chorobn city a instinkty, i touhu po moci,
nebo snad skldat hymny na mocn tohoto svta. Jedinm idelem starho klasickho umn
byl dobr, vyrovnan lovk, a nsk poesie si proto vdy zachovala onu sfrosyn,
umenost, smysl pro relno a pravou, teba mn blskavou a vbivou krsu, je je
zkladnm znakem umn vpravd klasickho. Ve star spolenosti byly ovem vechny tyto
idely pouhmi idely, skutenost byla zcela jin. t mohl jimi jen ten, kdo teba jako Tchao
Jan-ming dovedl odmtnout "hrbit se pro nkolik mic re" a odeel do stran, kde il
mezi svmi prostmi pteli-sedlky. Pesto tyto idely, vyslovovan nejlepmi duchy ny,
byly v podstat idelem milionovch mas selskho lidu, plahocho se na svch polkch,
kterm vnoval takovou pi a lsku, jako dn sedlk jinde na svt.
Studujeme-li nskou lidovou poesii, vidme, jak blzk je tato slovesnost poesii skldan
nejvtmi genii ny, jako byl Tchao Jan-ming, Wang Wej, Li Po nebo Tu Fu. Jen tm, e
tato poesie dovedla tak dokonale vyslovovat city a nlady nejirch mas, a nikoli pouh city
osobn, stala se tak velkou a dokonalou, e meme bez pehnn ci, e se genius ny
projevil nejdokonaleji v poesii lyrick, kter byla krlovnou vech umn a vem oborm
tvr innosti vtiskovala svj rz a dvala citov podklad.

Nedivme se, e se lid choval chladn k modern poesii, vznikajc ze zcela jin nlady a
naprosto postrdajc toho, eho potebuje nezbytn velk poesie, toti krsy a dokonalosti.
Nosi vody dl si zpval sv starobyl milostn psn (nikdy vak erotick) a revolucion
veden na popravu dal rozhodn pednost star arii z hrdinskho dramatu ped pepjat
titanskmi a nesrozumitelnmi bsnmi modernmi.

Sta bsnci vnovali tak srozumitelnosti a lidovosti nejvt pozornost. I kdy v n

vznikly smry libujc si v slovn kabalistice, opravdu velk bsnictv do tchto vstelk
nikdy neupadlo. Vme, e na p. bsnk Po -ji za tchangsk doby dval st sv vere star
chv a upravoval kad vraz, ktermu nerozumla. Proto se tak na p. jeho "Zpv o
vnm hoi" zpval po cel n. Po -ji tak oste formuloval nutnost morlnho posln
poesie, pesvden, kter sdlela cel tradin nsk kritika. I v pozdjch dobch, na p.
skladatel psncch' v sungsk dob, vidli nejvt spch svch bsn, kdy zlidovly a
staly se lidovm popvkem. e mli v tornto sil spch, vidme z toho, e mnoh jejich
bsn se zachovaly jen jako vloky v lidovch povdkch a asto ji jen jako anonymn psn.

Zatm co dve byla touha po du a harmonii, pronikajc celou nskou poesii a cel nsk
mylen, pouhou utopi, idelem, nyn se stv skutkem, a proto nabv nyn ddictv
klasick minulosti novho smyslu a ivota. Pes vechen boj probhajc v n me se nov
na hrd hlsit k starmu ddictv, k odkazu bezpoetnch generac minulch, nebo ona
uvd ve skutek to, o em tyto generace snily a po em touily. U od druhho stolet n. 1.
umraly nsk masy za pedstavu tchaj-pching (Velik rovnosti, Velikho mru), kter jet v
minulm stoletpozvedla obrovsk masy tchaj-pching v jedn z nejvtch revoluc svta. A
ji v konfucinskm uen se nedlouho po Konfuciovi objevuje termn ta-tchung (Velik
sjednocen, Velik stejnost, kdybychom pekldali doslova), kter nejvt reformtor ny
na rozhranXIX. a XX. stol., novokonfucinec Kchang J-wej jeho spisy zapsobily tak
hluboce na Mao Ce-tunga, vyloil ve smyslu komunismu, a jet neznal marxismus. A za
nejvt klenot v tomto pebohatm klasickm ddictv ny musme povaovat nskou
lyriku.

Bylo by velmi nesprvn init zvry ze soukrom zliby velikho vdce nskho nroda
Mao Ce-tunga, ale je pznan v tto souvislosti, e Mao skld sob pro potchu klasick
bsn ve starm stylu a plat v tomto oboru za jednoho z nejvtch bsnk Nov ny. Je
zejm, e i pro nho je klasick poesie nejdokonalejm vrazem jeho cit, a prv jeho
bsn nm mohou bt klem k pochopen, co nsk nrod ve sv poesii hled a nalz. Je to
ona poteba skuten poesie, krsy, bsnick nlady, estetickho vyjden veho toho, co
dl lovka lovkem a povzn ho nad ivot pouze smyslov.

ekl jsem, e velikost nsk poesie byla prv v tom, e nejdokonalejm zpsobem
vyjadovala cudn a krsn pocity nskho lidu a ukjela dokonale jeho touhu po krse. Z
toho snad pochopme, pro tato poesie mla i mezi nam lidem tak neobyejn spch, pro
je optovn recitovna na kroucch v zvodech, tovrnch i kolch a pro kdekdo zn
aspo nkolik nskch ver nazpam. Tato klasick poesie i u ns zapluje potebu
skuten dokonalho umn, umn velikho a hovocho prost a srozumiteln k srdci
kadho lovka. Srovnme-li nskou poesii s poesi jinch nrod asijskch, i s poesi
evropskou, jasn vynikne jej neobyejn prostota. Tato poesie nikdy nechtla oslovat
kaskdami pekvapivch obraz a obrat, pro ni cena prav poesie byla ve skutenm citu, a
nikoli v neobyejnm efektu. Vidm velikou zsluhu Mathesiovu v tom, e dovedl vyctit v
nsk poesii tento zkladn rys a onu pbuznost s na klasickou, skuten lidovou tradic
poetickou, s takovm snad Erbenem. Dvno ped vlkou nenechal se svst umlostmi a
keovitostmi modernho umn a el za prostotou a melodinost ve slov i rmu, ji tehdy
tue, e v tom je sla klasick tradice v n i vude na svt. Prv tato poesie nm ukazuje,
jak kad skuten velk umn je opravdu pro vechny, dovede tlumoit city kadho a tm
se stv bsnickm hlasem nejirch mas. V tom vidm nejvt pnos a obohacen na
bsnick kultury tmto nskm vlivem. Je jen teba, abychom v tomto dle pokraovali, a
shledme, e nsk kultura m hodnoty, kter vdy budou k lidstvu mluvit hlasem istm,
prostm a krsnm, stejn jako ddictv antick civilisace.

Jinde jsem ji promluvil obrnji o form nsk poesie, a toto thema by si vydalo jet
daleko podrobnj a dkladnj studie. (Viz "O nskm psemnictv a vzdlanosti", str. 129
a n.) Zde se chci zmnit toliko o nkterch jinch aspektech, kter se mi zdaj dosti dleit.
Npadnm jevem v djinch star nsk literatury je naprost pevaha poesie lyrick nad
epickou. na ze star doby nem dnho eposu a jej literatura vlastn zan sbrkou
lyrickch bsn"Knihou psn" '-ing. Tak v pozdj dob jsou epick bsn pomrn
vzcn, a na novovk lidov verovan kroniky a vyprvn, stojc vak na periferii
literrn tvorby. Tak onch nkolik epickch zpv ze star doby jasn prozrazuje, e jejich
autorm byla lyrika bli ne epika. Popisuj-li njak udlosti, nehled vystihnout vci
jedinen, podat skuten sled dje, nbr zachycuj vci veobecn, typick; jejich clem je
spe navodit veobecn dojem ne postavit plasticky ped oi divka njak dj se vemi
podrobnostmi. Je to opt methoda lyrickho popisu, a nikoli epika. Dje nejsou popisovny v
asovm sledu jako probhajc proces, nbr jsou rozloeny do prostoru. Je to t technika,
jakou nalzme na nkterch nskch obrazech, je jsou rozdleny na etn episody, asov
zcela rozdln, kter vak jsou vechny postaveny do jedn roviny. Je zejm, e smysl pro
as a probhajc dj je neobyejn mlo vyvinut. S tm souvisasi i velmi pozdnrozvoj
vpravn przy, je rozkvt, teprve kdy ji ostatn umn pekroila svj vrchol. Tak v
dramatu jsou hlavnmi skladebnmi elementy lyrick pase, arie, a dj je nm zcela
vedlejm. Bude teba dkladnch studi komparatistickch, ne aspo sten vylome
tuto zvltn charakteristiku nsk literatury.

Je jist, e rozvoj nsk lyriky velmi tsn souvis s vhradn zemdlskm zamstnnm
nskho lidu. I kdy zatm nen jednoznan rozeena otzka, zda lyrick psn v knize '-
ing jsou skuten psn lidov, jak tomu chce star tradice, i zda jsou to imitace lidovch
psn, skldan ve lechtickm prosted, je jist, e cel jejich mentalita, vechny jejich
bsnick obrazy pochzej z prosted rolnickho, ze ivota lid co nejintimnji srostlch s
prodou. Vn se v nich opakuj motivy, kter odkazuj na jevy prody a tm chtj navodit
uritou nladu a citov pipravuj uveden vlastnho thematu. A u pmo i nepmo, tyto
bsn jsou vplodem ivota sedlk, jejich veker pozornost byla obrcena k jevm
prodnm, oznamujcm rzn fze vn se opakujcho kolobhu prody. Proda byla
drcem veho jejich ivota, ona zcela k sob poutala vechno jejich mylen. S kolobhem
prody byly spjaty jejich city i osudy, ona je nejhloubji vzruovala, naproti tomu tak zvan
historick udlosti, vlky, zmny na trn a pod., byly jen nhodnm a pravideln nevtanm
rozruenm harmonickho chodu prody a jejich ivota. Proto sedlci vidli historii z hlu
polapanho obil a ztroskotanch hrz, a nikoli shry vlench voz rozjdjcch
neptele a enoucch se za bohatou koist. V prvotn nsk poesii pevldalo mylen
irokch mas lidu, a nikoli zliby neetn feudln aristokracie, mylen ahistorick proti
historickmu, lyrika proti epice. Proto ji v prvotn poesii nalzme i ostr satiry proti
patnm vldcm, repot proti vlkm a chvlu dl mru proti hrdinnm skutkm vlenm.
To byly zklady nsk poesie a na nich spovala i cel pt jej skvl budova.

Bylo by vak omylem z mrumilovnho zaloen nskch sedlk soudit na jejich pasivitu,
nedostatek odvahy a nebojovnost, kdy lo o vc skuten spravedlivou. Sedlci nenvidli
nesmysln vlky csa a zitn vzpoury generl, kter toliko hubily zemi a oebraovaly
lid. Tato nenvist k vlkm "pn" mluv jasn na p. z ver Tu Fuovch:

pust je ivot, pust jsou dlky:

chladn jen ohn na kopcch planou
signly vlky.

A jinde:

Neml jsem zemi,

nebyl jsem vojk
dvm se zpt:
trpk jak ocet
byl proud mojich let.

Kdy vak tisk pevil snesitelnou mru, dovedl nsk sedlk shnout ke zbrani, brnit se a
straliv se mstt. dn zem na svt neprodlala tolik a tak obrovskch selskch revoluc
jako na. Vechny velk nsk dynastie skonily v selskch rebelich.

Jenome tyto revoluce, kter ve starch dech nemohly dnm zpsobem zmnit vrobn
podmnky, nemohly tak nijak rozhodn zlepit postaven utitnch mas lidu. Byly jen
bou, stranou odplatou za nespravedlivosti, potom vak se vci opt vracely k starmu
podku. Proto i jejich ideologie byla vdy chiliastick a jejich vdcm se vtinou
nepodailo formulovat konkrtn politick program. (Podrobnji jsem tuto thesi rozvedl v
vodu ke knize "nsk lid v boji za svobodu", Praha 1949, str. 5556.)

Proto tak nikde - pokud vm - nenalzme ve star nsk poesii vysloven revolun notu,
nbr toliko alobu, vkik protestu a rozhoen nad bdou lidu, kter tak asto zaznv v
bsnch Tu Fuovch. Tu Fu sm zail jedno z nejvtch vojenskch povstn v nskch
djinch, kdy se proti csai San Cungovi (713-755) vzbouil tureck menec, generl An
Lu-an, a jeho vojska v dlouholetch bojch zpustoila celou severn nu.

V nejlepm ppad byl vdce selsk rebelie "pijat na milost", doel s nkolika druhy
odputni a hodnost, kdeto masy lidu zstaly ve stejn bdnm postaven jako dve. Jasn
je historie takov lidov rebelie a jej konen osud vypsna ve slavnm romn ui-chu-
uan, "Pbhy jezernho behu".

Takov situace navozovala pak v bsncch asto pedstavu marnosti veho sil a touhu po
niku z tohoto svta. Jejich idelem se stval "skryt mudec", ijc toliko umn a rozjmn
nkde hluboko v horch. I tento idel se ozv v nkterch naich bsnch, na p. ve verch
Li Poovch, Tento idel byl vplodem urit historick situace a zmizel, jakmile zmizely
podmnky, kter ho vytvoily.
Kdy nalezla nov na jasn program politick a sociln, miz veker pasivita a dnes sotva
nalezneme jinou zem, kter by byla tak nabita energi a lskou k inorodmu ivotu a vrou v
budoucnost, jako na.

Ve statickch vrobnch pomrech nebyl pro sedlka as plynutm, postupem od jedn velk
udlosti ke druh, nbr vn stejnm etzem opakujcch se kruh. Jeho pedstava asu
byla cyklick, nikoli postupn. nsk lyrika, meme ci, vyrostla z vesnic, vyrbjcch a
ijcch jet v starch obinch mimo historii. Pedstava vesnice schoulen do sebe a ijc
svm vlastnm ivotem neruenm zsahy svta zstala vdy idelem bsnk, i kdy
skutenost byla ji dvno jin.

Tento idel opvuje na p. ve sv bsni Wang J-cheng:

Tam na jih od eky,

jak je tam pkn!
Ddinka u eky, ryby a trh
nad nimi tl vlknko dmu.

S touto mentalitou, tmto lyrickm ladnm, kter postihujeme v poesii, podivuhodn souvis
i rz nskho starho jazyka. V tomto jazyce jednoslabin slova jsou nemnn a jejich
funkce ve vt je dna teprve jejich polohou. Mimo vtu se gramatick kategorie nijak
nerozliuj, jednoslabin slovo nen podstatnm jmnem, pdavnm jmnem i slovesem, i
lpe je tm vm. Vznam pirozen zaazuje nkter slova spe do urit kategorie, na p.
niu znamen pedevm "vl", je to tedy v naem slova smyslu substantivum, nalzme vak
toto slovo i ve funkci slovesn, ve vznamu "nakldat s nkm jako s tanm zvetem".
nsk slova (o slovech v naem smyslu nememe vlastn v ntin v tto souvislosti
mluvit, ale nememe se zde zapltat do filologickch vah) majvznam daleko
veobecnj ne slova nae. Nae slovo je vdy pipoutno ji svou formou na nco
jedinenho, na jedin pesn uren ppad. Tak nae slovo "ena" znamen jedinou osobu,
pesn charakterisovanou svm pohlavm, a pdem se naznauje cel vztah tto osoby k
njakmu dji. nsk n je daleko veobecnj. Nevme, jde-li o jednu nebo vce en, nebo
slo v ntin neexistuje, a chceme-li je vyjdit, musme tak uinit vloenm jinch slov do
vty. Ale toto slovo me bt i pdavnm jmnem, na p. n-chaj-c' "ensk dt", "dcerka",
a nali bychom je i v jinch funkcch. Je patrn, e kruh platnosti a pedstav, je zahrnuje
nsk slovo, je daleko ir ne u slova naeho. Je to veobecn pedstava, neomezen na
njak konkrtn ppad.

Zvlt je to zejm u slovesa. Tm, e vyznauje osobu, rod, slo, as a vid, uruje nae
sloveso pesn kad dj a dodv i neivm vcem jistou ivotnost a pohyb. U ns i brna
kdesi stvala, stl se pevalil, ili ji pouhou formou slovesa jsou neiv vci
personifikovny, rozhbny a zaazeny do stejn roviny jako bytosti iv. Vme, jak prv
tato charakteristika naeho jazyka je innm nstrojem naich bsnk, aby j oivili sv
popisy a dodali jim vzruchu. Nic takovho neexistuje u nskho slovesa. Jednoduch
personifikace nen v ntin mon. Slovo fej, "lett", se nijak neli ani formou ani svou
platnost mluvnickou teba od takovho slova jako u, "strom", i chuang, "lut". Je to
pedstava letu a ltn v nejveobecnjm smyslu. nsk sloveso neme vyjdit ani as,
ani rod, ani slo a pod.; teprve v modernm jazyce pouvnm pomocnch sloves je mono
vyjdit vid. as je vyjadovn toliko v ppadech nutnosti vkldnm asovch uren do
vty. Tmto zpsobem vyjadovn dje se v ntin jev spe jako vlastnosti ne vn
mnliv stavy. Nebudeme daleko od pravdy, kdy onen klid, podle rznch pozorovatel
dc z nsk literatury, na rozdl od vnho neklidu, pznanho pro literaturu nai,
budeme vysvtlovat pedevm odlinou strukturou jazyka. Ovem nesmme nikdy
pehldnout, e jazyk je toliko nstrojem mylen a e se v nm objevuje (i neobjevuje) jen
to, co mylen potebuje (i nepotebuje) vyjdit. Ale ji tm je dn zkladn postoj nskho
bsnka ke skutenosti. Pro nho skutenost jsou nemnn, veobecn jevy, je to pojmn
skutenosti statick a tedy pznan lyrick, kdeto pro ns je skutenost dynamick,
zdrazujeme rzn asy a vidy dj, pro ns ve je proces. Nae pojmm je typicky epick.

Ale rozdly nespovaj v pouhm tvaroslov. U ns bohat rozvinut slovesn tvary umonily
i bohat rozvit souvt. V na literatue uml tvar slovesn i kdy nkdy spisovatel
me usilovat o prav opak - je charakterisovn pedevm koatou stavbou vtnch trs. V
ntin, ponvad sloveso je nemnn, je stavba jedn vty tm stejn jako stavba
kterkoli vty jin; vty se vtinou kladou vedle sebe paratakticky a jen nkdy se spojuj
sticemi, vkldanmi mezi n nebo do nich. Tm ale vznik urit jednotvrnost, kterou je
nutno vyvit prostedky jinmi, jako na prvnm mst redukovnm potu slov ve vtch,
aby nebyly pli tkopdn, pravidelnm stdnm potu slov v jednotlivch vtnch
secch a zdraznnm rytmu a konstrukn balance frze. Ve to jsou ale s naeho hlediska
spe prostedky bsnick ne prozaick, a tak po dlouh vky i v nsk prze pevldal
rytmisovan styl, pibliujc przu k poesii. I tyto vlastnosti musily psobit nepzniv na
rozvoj epiky, vdy u dnes z vlastn zkuenosti bezpen vme, jak pmo souvis rozvinut
vtn stavba s rozvinutou stavbou epickou.

Mli bychom se zmnit jet o tnech, kter dodvaj nsk vt neobyejn melodinosti a
jsou vznanm stavebnm materilem pro poesii. Kad nsk slovo se vyslovuje v
nkterm ze ty tn (ve starm jazyce jich bylo dokonce sedm) a jejich pravidelnm
stdnm je mono doclit melodinosti netuen v jinch jazycch. nsk vere, i kdy lo o
bsn a nikoli vysloven o psn, se recitovaly zpvn, eventuln k doprovodu njakho
hudebnho nstroje.

Pro literrn tvorbu velikou dleitost m i zvltn fonetick struktura ntiny.

Charakteristickm rysem ntiny je neobyejn mnostv dvojhlsek, kontrastujc s
pomrnou chudobou souhlsek. I to zvyuje melodinost ntiny, ale jet pznanj pro
tento jazyk je neobyejn pravidelnost, mohli bychom tm ci schematinost ve fonetick
struktue slabiky slova. Vedle ady slov, jako a, cha, an, chan, ang, chang, mme
odpovdajc adu ta, tcha, tan, tchan, tang, tchang, a podobn mme ady s nslovnmi k, p a
jednoduch, neaspirovan ady s ch, f, atd. Tyto neobyejn nepatrn rozdly mezi slovy,
eknme mezi ang, chang, chang, ang a podobn, licmi se jenom jedinou souhlskou,
tbily neobyejn cit pro volbu slov a nabzely pmo monosti jejich umlho uspodn.
Stylisace slovnho materilu byla vdy v ntin daleko vt ne v jinch jazycch a tato
stylisace velmi asto se dla na kor svobodnho rozvinut pirozenho vrazu. Je tak
pravdpodobn, e tato neobyejn pravideln struktura ntiny vedla k obecn
schematisaci, tak pznan pro cel nsk mylen, a souasn navozovala pedstavu
pravidelnosti, rytmu a balance, kter ovldaj vechna nsk umn.

Proto tak v nsk poesii byly vdy umlost, jemn vbr slov a obraz, cit i pro nejmen
odstny melodick zdrazovny daleko vce ne v poesii evropsk. an nebyli nikdy
pes vstelky literrnho snobismu v poslednch dobch pedanty, jak je lili zaujat
pozorovatel evropt v XIX. stol., naopak srovnvme-li ivot a kulturu nskho lidu s
kulturou evropskou, byla nsk kultura vdy pirozenj, ale celkov rove estetick byla
neskonale vy. Sta, abychom si prohldli teba takovou vivku, vyrbnou zcela
negramotnou vyivakou, nebo vystihovnky z papru, bn na kad nsk vesnici, a
uasneme nad nezmrnou bohatost nsk fantasie, neobyejnou schopnost komposin,
smyslem pro pekvapiv ladn barev a tm nepedstavitelnou trplivost v proveden. Tyto
vlastnosti najdeme ve vech emeslnch vtvorech ny a meme je zcela bezpen vyloit
z celkov charakteristiky vrobnch proces v n. Ponaje zemdlstvm (pstovn re a
jinch plodin, sadastv, hedvbnictv a pod.) pes nsk emesla (vroba ltek, nbytku,
ezbstv a j.) a k vrcholnm nskm umnm, jako malstv, kaligrafie a pod., vude
pozorujeme tyt zkladn rysy: na jedn stran neobyejnou chudobu a primitivitu nstroj,
a na druh stran asnou virtuositu manuln a neskonalou trplivost a pelivost pracovn.
Zkladn zamstnn nskho lidu, zemdlstv, nevyadovalo pi zvltn nsk technice
nikdy jednorzovho velikho napt sil jako zemdlstv evropsk, nbr velik zkuenosti,
obratnosti, pe a trplivosti. A tyto vlastnosti pak dvaj rz nejen nskm emeslm, ale i
umn.

Zkladn jednoduchost a prostotu, jakou nachzme v nstrojch nskho zemdlce a

emeslnka, pozorujeme i v obrazech nskch bsnk, erpanch z nejprostch vc je
obklopujcch. Ve je pirovnvna k prachu zdvhajcmu se za vozem, mylenka kmitne
hlavou jako zblesk lucerny, dvn boje nejsou ne psn rybe ztrcejc se ve tm a pod.
Nejvce bsnickch obraz je vzato pmo z prody: vtvika bezu, stbrn chm vrb,
odplouvajc vlna, fze msce, stdn dennch dob, jarn vtr, zele eky pipomnajc
jarn nebe, divok hory a pod. Nejumlej obrazy pak jsou vybrny pmo z vtvor
nskho umleckho emesla: vyit ohnivk, poletujc na zclon, vyezvan zbradl z
nefritu (vlastn z blho mramoru), umle vyezvan schody a pod. Je tch obraz
neobyejn mlo a vn se opakuj, take tm vechny meme najt v poetickch
encyklopedich. nsk bsnk nehledal novost a pekvapivost; podobn jako nsk
emeslnk lpl na svch tradinch methodch, stavl z osvdenho materilu a lo mu jen o
jemn obmny tradinho vzoru, kter kad znal.

Poadavek umlosti (kter vak nesmme ztotoovat s vyumlkovanost a ornamentlnost,

kter vdy byly nsk literatue ciz) byl v poesii jet zvyovn obecnou oblibou poesie v
nejirch vrstvch. Podobn jako geniln umn Lermontova a Pukina vyrstalo z obecn
obliby ver a verovn v tehdej rusk spolenosti, stejn i geniln vtvory Tchao Jan-
minga, Li Poa, Tu Fua i Su Tung-pchoa a Ou-jang Siua stavly na tom, e v onch dobch
kad nsk vzdlanec pi kad pleitosti skldal bsn a lid tyto bsn zpval a vedle
nich si skldal sv psn vlastn. Bylo to prosted skuten ijc bsnictvm, kdy poesie byla
denn potebou, a asneme, jak vysokou rove bsnickou nalzme na p. v poetickch
vlokch lidovch povdek, speciln v jejich vodech. Zpvnm tchto psn lkal vyprav
na bazarech sv posluchastvo. (Do tto kategorie psn pat na p. "Suita o jae" v tto
sbrce.) Jak vysok muselo bt umleck ctn tchto kram, kuli, povale, kte se
hromadili na nskch trzch, kdy nejlepm reklamnm trikem k zskn jejich pozornosti
byla dokonal lyrick bse, krajn rafinovan, opvajc na p. opadvajc vestkov
kvty. Tm umlej musila bt poesie velkho bsnka. Z toho pak pochopme, e bsnci,
mluvc k posluchastvu a k tenstvu tak dokonale pipravenmu, mohli mluvit jazykem
nejjemnjm, v polotnech a narkch, asto pro nae necvien ucho tm
nepostiitelnch. Tvrd tny a barvy byly zjemnlmu sluchu nesnesiteln. Je teba velk
vnmavosti a napjat pozornosti, abychom postehli tyto jemn odstny. Na p. i dnes, kdy
Mao Ce-tung ve sv slavn bsni opvuje nadlidsk vkony a nadlidsk strdn Rud
armdy na Dlouhm pochodu, neuv silnch slov, nedv se strhnout pathosem, nbr
spokojuje se, abychom mluvili technikou nskho malstv, jedinm tahem, jm navozuje
cel prostor:

Patero horskch psem se vzdouvalo a klesalo jak hebeny vln,

hory Wu-liang byly men ne zelen oblzky,
plily srzy, jimi se dere eka Zlatho psku,
studily etzy mostu pes eku Ta-tu.

Uvdomme si, e pes ty etzy mostu Liu-ting-chiao visc ve vi sto metr nad Ta-tu,
nejdivoej ekou svta, peplhali se rud vojci za palby neptelskch kulomet. Pro
velkho nskho bsnka sta vak jen nejprost slovo, sotva nartnut obraz, aby vystihl
jeden z nejhrdinnjch skutk v djinch lidstva! Nedovedeme-li sti s takovou citovou a
poetickou lupou, zd se nm pak ovem nsk poesie mlo pathetick, nerealistick a
vzdlen ivota. A pesto nic nen nesprvnjho ne tento soud. Mohl kdo vrcholnjm
zpsobem vyjdit smutek a beznadj vojk kdesi v pevnstce v zpadnch poutch ne Fan
ung-jen ve svm veri (str. 161):

Naemu rotnmu zblely vlasy

a nespjak j.

A neznm vbec realistitjho a ovem i bsnitjho popisu hrz nskho hladomoru ne

ver Tu Fuv (bse na str. 108):

Pokej ale,
v svtnice mal
jet cos vrn!
Nemluvn!
Chce se mu jst!
Bratek star
odeel
do lepch mst:
pecpal se hlnou.

Dv prost fakta, dsiv prost, a pece myslm, e lidsky kaj vce ne vechny evropsk
heroick tragedie. Nebo jak dovede tento bsnk popsat strdn na tku ped dc
soldateskou! Nejdrobnj fakta jsou zvtena bsnickm vrazem v dokonal obraz celkov
lidsk bdy:

Z hladu m dcerka,
hloupouk dcerka,
okusuje mne,
nak, ki.

Ale dosti citt. nsk poesie je njvtm, vrcholn umleckm komentem ivota
nskho lidu ve vech jeho osudech a nladch. Je vak nutno ji umt st, pozorn a peliv.
Nevtr se do oka, je cudn a jemn, ale naume-li se j rozumt, me v mnohm pouit i
nae bsnictv, zaplaven verbalismem a libujc si v keovitm, pehnanm vrazu. Znovu
zdrazuji, nsk poesie jako kad opravdu klasick umn je velikm uitelem sfrosyn,
umenosti, hlubokho citu vnitnho, a nikoli vnj kiklav frze.

ekl jsem ji ve, e nsk slovo je daleko mn pipoutno k jednotlivosti, ke

konkrtnmu ppadu, ne slovo evropsk a e navozuje pedstavu obecnou, meme ci
existujc mimo as a prostor. Na tento pocit vnosti, nemnnosti, na urit fakta existujc
vdy a vude byla zamena i nsk lyrika. Mla bt vrazem nejen historick skutenosti,
nbr skutenost vech nebo aspo co nejvtho potu. Proto se nsk lyrika s oblibou
vrac k nkolika tradinm thematm, plnm emon sly, ale nabyvm ji veobecn
platnosti. nsk lyrika je zamena na vnost.

Vidme to i na bsnch Mao Ce-tungovch. Na p. v jeho proslul bsni na Dlouh pochod

nemluv se o Rud armd, nbr o "tech armdch". Je to klasick vraz pejat ze erho
dvnovku, kdy csask armdy byly rozdleny vdy na ti iky. Tent vraz nalzme i v
Tu Fuov bsni "Vychrtl k": "armdy thly ti kolem nho". Tm je cel thema zaazeno
do nsk vojensk historie, pedmtem bsn nen u jen urit vojk z roku 19341935,
nbr nsk vojk vbec. Podobn genilnm zpsobem dovede Mao shrnout celou nskou
historii ve znm bsni na svou cestu letadlem:

V jasnm vzduchu
arovn zem
podob se zrumnl dvce v blm,
e bezpoet hrdin pichz soupeit o jej ruku.
Takov je pvab tchto ek a hor!
Csaov '-chuang a Wu-ti nemli srdce,
csai Tchaj Cung a Tchaj Cu nemli cit,
Dingischn neuml ne na orly mit pem,
ti vichni u nejsou teprve dnes
pili sem mui, co majsrdce.

V kratik bsni jsou shrnuty cel nsk djiny a naznaeno, e se komunistick strana ujm
ddictv vk pedchozch, ale jinak, ne to inili oni muov, kte zaloili velk dynastie
chin, Chn, Tchang, Sung a Jan. Tuto methodu nalezneme vude ve star poesii. I
takov bse, jako "Vojk teskn v pevnstce Dlouh zdi", nen vrazem bezprostednho
zitku osobnho, nbr pedevm tradinm bsnickm thematem, a jejm clem nen jen
evokovat smutek vojka na hranicch, nbr vystihnout obecn melancholii lovka
vzdlenho od svho domova. I nsk poesie chce mt platnost nadasovou a velidskou.
Tm si tak vysvtlme, e tato poesie, tak vzdlen od ns asem i prostorem, mluv k nm
tak iv a srozumiteln. Vyjaduje zkladn city a postoje lidsk, stejn vude na svt, nebo
je naplnna nejhoroucnjm humanismem.

Mathesiovy Zpvy zachycuj jednotlivmi ukzkami cel vvoj nsk poesie od jejch
potk a po stolet tinct, tedy vechna jej skuten tvr dob. Pehlme-li tuto
historii, jsou jej vsledky vskutku velkolep, nebo v kad dob zplodila na velik
bsnky, kte vrcholnm zpsobem dovedli vyjdit nlady sv doby. Souasn vak je tato
historie i velikm pouenm. Ukazuje, e po kad, kdy se poesie stala vlunm majetkem
njak skupiny, kdy v n pevldly prvky formalistick nebo se stala uenou hkou,
upadala, ztrcela svou ivotnost a smysl a nakonec pestvala bt poesi. V takovch dobch
zachrauje nskou poesii vdy nov proud, vyvrajc z hlubin lidu, kter odplavuje
zastaral kli a formy, vn do bsnictv nov cit a nov tvary a vede k obrozen poesie.
To se opakovalo v n nkolikrt a poslednm pkladem je obroda poesie, k n dolo v
osvobozen n.

Nejstar nsk poesie je shromdna ve sbrce '-ing ("Kniha psn"), z n Mathesius

podv nkolik ukzek. Bsn, i lpe eeno psn, kter byly shromdny v "Knize psn",
vznikaly nkdy od destho po sedm stolet ped na rou. Jsou plny svesti a citu, zvlt
pokud jde o istou lyriku, nebo vznikaly v tsnm spojen s lidem, a u pmo jako psn
lidov, nebo jejich npodoby. Jejich skladatel mluvnejen o lsce, kter je hlavnm
thematem, ale dovedou se i rezav vysmt slabostem csae a vldnouc tdy, vyzpvat
tragiku lidu za pustoivch njezd barbar a dt vraz hoi vojk hnanch na dalek
vpravy. Je pznan, e toto bsnictv je vesms anonymn. Po dob '-ing ustv celkem
bsnick innost v n a mme o n mlo svdectv, zatm co buj literatura filosofick a
historick. Teprve na rozhran tvrtho a tetho stolet ped na rou se vynouje prvn
znm velik bsnk ny ch Jan v nov a dosud vlastn barbarsk oblasti v povod eky
Jang-c'. Na rozdl od krtkch bsn "Knihy psn" vytv ch Jan dlouh bsn
mythologick a alegorick a elegie pln smutku a tragiky nad osudem sv vlasti. Je
pravdpodobn, e ch Jan uil formy lidovch zpv sv vlasti a na jejich zklad
vytvoil nov tvar dlouhou pathetickou bse. Jeho pkladu nsleduje cel kola bsnk
i za nsledujc doby dynastie Chan (206 ped n. l. a 220 n. l.). V rukou uench bsnk tto
doby se vak petvej tyto bsn fu v uml, ornamentln bsn, pln zastaralch slov a
bizarnch znak, a ztrcej vechen bsnick pvab. Tu vak v prvnch stoletch n. 1. vznik
nov tvar bsnick: tyslabin bse. Prvn bsn tohoto druhu jsou anonymn a jejich
zpvn rz svd o tom, e jde o psn lidovho pvodu. tyslabinou bsn se obrozuje
nsk poesie a po nkolik stolet je to pevldajc forma v nskm bsnictv, v n bylo
napsno nkolik nejlepch dl star poesie. Vrcholu dosahuje toto bsnictv v poesii Tchao
Jan-mingov (372427), vedle Li Poa a Tu Fua nejvtho bsnka ny. dn z nskch
bsnk se nesil s lidem tak, jako tento bsnk, kter odmtl vechny ady a il na svm
stateku v drunm ptelstv s rolnky, kte vystupuj v jeho bsnch jako hlavn osoby.

Je vak pravdpodobn, e tyslabin ver byl pli strun, ne aby mohl vyjdit vechno
bohatstv mylenek a cit nskch bsnk. Po Tchao Jan-mingovi zan v nsk poesii
pevldat ver pti- nebo sedmislabin. Souasn se v dob, kdy Severn na byla
zaplavena barbary a nsk kultura byla pstovna hlavn v aristokratickm a vlunm
prosted na Jihu, roziuje formalistick nzor na literaturu, forma se cen ve ne obsah. V
prze se to jev vytvoenm siln rytmisovanho stylu, v nm jedna st vty m i svou
gramatickou strukturou i potem slov odpovdat sti druh (paralelismus), a tak
normovnm i obsahov vstavby essay. Tto tendenci k normovanosti a umlosti neme
uniknout ani poesie. Kdeto dvj poesie znala sice systm rm, ale rytmus byl voln,
nyn se vytv cel schma, jak se v bsni maj stdat tny rovn a lomen a jak m bt
rozvrstven tn. Bsn psan podle tchto pravidel nazvaj se "nov" nebo "vzan". Je
pznan, e tyto formalstick tendence nabyly v n vrchu v dob nejhlubho politickho
rozkladu, kdy v duevnm ivot vtz ciz pesimistick buddhismus nebo taoistick fantasie.

Normovanost charakterisuje i dobu tchangskou (618 a 906), vrcholnou dobu nskho

bsnictv, kdy ije cel plejda velikch bsnk, jako Wang Wej, Li Po, Tu Fu, Po -ji a
ada jinch. Ale tito velc bsnci se nenechvaj pli tsn poutat pedepsanmi schmaty,
protoe cit a proitek jsou pro n dleitj ne hra se slovy. B. Mathesius vnoval nejvce
msta ve sv sbrce bsnm Li Poovm a Tu Fuovm, a plnm prvem. Tito dva souasnci,
kte jsou svou povahou prav protiklady, jsou vyvrcholenm nskho bsnictv a n vysoko
nad vechny bsnky dvj i pozdj. V nskch pedstavch jsou Li Po a Tu Fu vdy
zosobnnm dvojho zkladnho ladn nskho ducha: Li Po zosobuje geniln rozmach,
rozko, vtip, snivost, onen zkladn optimismus a pitakn ivotu, je jsou vdy
charakteristickm rysem povahy nskho lidu pes vechna jeho strdn. Tu Fu pak
ztlesuje tragick zkuenosti, onu bolest a zrmutek nskch mas, deptanch vnmi
obanskmi vlkami a stranmi prodnmi katastrofami. Li Po a Tu Fu jsou v nsk poesii
jakoby projevem onch dvou princip, jang a jin, svtlho a temnho, jejich vzjemnm
psobenm vysvtlovala star nsk filosofie pvod vech vc. Nejlidovjm bsnkem
tchangsk doby byl Po -ji, jeho zpvy se rozily do nejirch mas lidu.

Je pravdpodobn, e ji za vrcholn doby tchangsk poesie byl pti- nebo sedmislabin

ver se strohm systmem tn a rm pociovn jako osnova pli psn a ponkud
monotnn, kter neumoovala uplatnit vechny melodick vlastnosti ntiny. Proto nastv
proti tto form reakce, kterou snad meme uvst v souvislost s obecnou reakc proti
normovan, formalistick literatue. V prze na pklad zdvihl boj proti balancovanmu a
rytmisovanmu stylu uenec a bsnk Chan J (768824, viz str. 133), hlsaje obnovu star,
voln a prost przy (ku-wen). V poesii bsnci sahaj po tvaru, kter se rozil rnezi lidem,
po tak zvanch psnch cch'. Je dokonce pravdpodobn, e mnoh melodie tchto psn byly
cizho pvodu, a ponvad lid si je oblbil, bylo nutn na n pak v n skldat texty. Npv
uroval velmi nepravidelnou strukturu ver i tn. Stdaj se kraouk vere s veri velmi
dlouhmi a i rozvren tn a rm je velmi rozmanit. Ponvad byly tyto psn mezi lidem
velmi oblbeny, tm vichni bsnci ponaje Li Poem skldaj texty na tyto npvy. Tak se
rozvjbsnictvcch', kter se na sklonku tchangsk doby stv hlavn formou nsk poesie a
zstvaj i za Pti dynasti (906960) a za doby sungsk (9601279). B. Mathesius vnoval
znanou pozornost tomuto druhu poesie a tm vechny bsn bsnk mladch ne devt
stolet pat do tto kategorie. Bsn cch' se staly nstrojem nejvtch bsnk sungsk doby,
jako sttnka a spisovatele Ou-jang Siua, bsnka Su Tung-pchoa, reformtora Wang An-'a a
pod. Oblibu bsncch' vysvtluje jet jedna okolnost. Pro normovan pti- a sedmislabin
bsn zstalo a do nejnovj doby zvazn rmov schma, jakho se uvalo v tchangsk
dob, tedy schma zaloen na tehdej vslovnosti. Bhem doby se vak vslovnost zmnila,
take mnohdy se tyto bsn vlastn vbec nermovaly, uenci vak se dle pidrovali star
ablony a kandidti pi zkoukch byli nuceni skldat bsn v tto archaick form. Naproti
tomu bsn cch' byly zaloeny na soudob vslovnosti.

Jak oblbeny byly psn cch' mezi lidem, ukazuje nm to, e mnoh z nich znme toliko jako
vloky v lidovch povdkch, kter pedneli vypravi z povoln na bazarech vtinou
negramotnmu lidu. Nic nesvd lpe o vysok kulturn rovni a umleckm vkusu nskch
mas ne prv tyto psn zachovan v lidovch povdkch. Vysok estetick a citov rove
je nejkrsnjm ddictvm nskho lidu, kter si pin do nov doby. V n zatm a
na jist jevy v pmoskch mstech nebude teba boje proti literrnmu a umleckmu
braku, kter tak nebezpen pokivil umleck ctn lidu v Evrop. V n si lid, povtin
nedoten zhoubnm psobenm kapitalistickho ke, zachoval zdrav smysl a cit pro
skutenou krsu a dobro. Umleck tradice jsou v nm pevnj ne v Evrop. A z tohoto
istho pramene umleckho i lidskho ctn vyrst i velik umni nov ny, kter u za
poslednch tinct let plnch krutch boj vytvoilo dla, kter se dstojn stav vedle
nejvtch vtvor minulosti.

Je pravdpodobn, e oblibu cch' u bsnk meme vysvtlit i touhou po popularit, protoe

lidu byly pirozen bli psn, kter mohl zpvat, ne star klasick bsn. Na druh stran
ochudil tento vvoj znan thematiku nskho bsnictv: i kdy nkte bsnci, jako Su
Tung-pcho, Ou-jang Siu a jin, dovedli i v psnch cch' vyjdit hlubok mylenky, vtina
autor cch' se spokojuje s nejobvyklejmi thematy milostnmi a sentimentlnmi. I proda
se v nich stv pouhou sentimentln kulisou. Tento vvoj souvis pravdpodobn s celkovou
stabilisac nsk spolenosti, kdy si tda ednk-statk zajistila privilegovan postaven
a upjala vechny sv sly k tomu, aby zabezpeila stvajc podek na vky. Cel star
filosofie byla petvoena v pevn dogmatick systm a vechna star problematika
filosofick i spoleensk zmizela. Pirozen tm zmizela problematika i z bsnictv.

Zplotn bsnictv v dobch nsledujcch je dvodem, pro se ve sbrce Mathesiov

nevyskytuj vere mlad ne ze XIII. stolet. Rozhodn se nesmme domnvat, e se po stolet
tinctm pestaly v n pst bsn. Poetick produkce v on dob byla v n stejn velik,
ba snad dokonce i vt ne v dob star, vdy skldn bsn bylo soust vchovy
kadho nskho vzdlance a bylo i zkuebnm pedmtem pi sttnch zkoukch, jimi
musili projt ti, kdo chtli doshnout hodnost.

A prv v tto okolnosti musme vidt hlavn pinu, pro tato doba nezplodila dnho
bsnickho genia, kter by se mohl aspo zdaleka mit a takovm Tchao Jan-mingem, Li
Poem i jinm z velikch bsnk star doby.

ednick v podstat statksk vrstva monopolisovala pro sebe vechnu moc i

vzdln od sungsk doby (9601279 n.l.), a zvlt za doby mingsk (13681644 n.l.).
Aby na veky zabezpeila sv postaven, vykonvala psn dohled a kontrolu nad vm
vzdlnm a mylenm. Petvoila konfucianismus v stroh dogmatick systm tvrd urujc
vztahy mezi lidmi, morlku i cel svtov nzor. Oste bojovala proti vem "kacskm"
nzorm a proti vem chylkm od svho ivotnho standardu. Jen oficiln vklady starch
psem byly ppustn a vzdlanci se mli zabvat jen "dobrou" literaturou, to jest takovou,
jej ideologie odpovdala zjmm vldnouc tdy. rliv steila tato tda sv privilegium
vzdln, a proto tvrdojn lpla na psnm zachovn starho psanho jazyka, jeho znalost
ji prv odliovala od ostatnch vrstev. Mlo se pst jen podle osvdench nejstarch vzor,
a to v dob, kdy se hovorov jazyk rychle rozvjel a zaal se naprosto odliovat od jazyka
psanho. Je velmi pravdpodobn, e bsn z tchangsk doby (618906 n. 1.), na p. bsn
Li Poovy, Tu Fuovy a Po T-jiovy, byly jet zcela dobe srozumiteln, kdy teny, i jejich
nevzdlanm souasnkm. Pozdji se vak rychle prohlubuje a roziuje propast mezi starm
psanm jazykem, jen se nemn, a mezi rychle se mncm jazykem hovorovm. Psan
jazyk se stv e umlou, tradovanou jen v psemnictv. Literti dokonce tuto propast jet
umle roziuj, kdy ve svch spisech napodobuj stle star formy psanho jazyka. Tak na
p. kola msta Tchung, kter udvala tn mezi literty v XVIII. a XIX. stolet a j po jednu
dobu stl v ele znm vtz nad lidovm povstnm tchaj-pching Ceng Kuo-fan, vidla
nejlep vzor nsk przy v dlech uenc dynastie Chan z doby kol potku naeho
letopotu. Nebyla to jen zleitost literrn. Tmto jazykem se pak psaly vnosy, podn k
adm a trnu, cel oficiln korespondence. Znamenalo to, e lid nemohl vejt ve styk s
ady a politickmi vldci zem jinak ne prostednictvm njakho vzdlance. Tato znalost
starho jazyka byla nejpevnj zd, chrnc privilegovan postaven mandarinsk tdy.

V literatue pak tato mylenkov kontrola znamenala, e se vichni spisovatel dvali na dla
minulosti jako na nedostin vzory, jim je nutno se aspo piblit. Cel thematika literrn
byla erpna ze starch dl, nikoli ze skutenosti. Literatura se vzdaluje od ivota, pestv
bt zleitost celonrodn, a stv se umlou hkou pro zk kruh zasvcenc, domnou
uzaven vrstvy. Jistou ivotnost si udruj jen projevy nejintimnj: denky, dopisy, zpisky
a pod.; jejich platnost ovem nepesahuje zk rmec individulnho ivota. Styl, hledanost
vrazu je vm, kdeto obsah je zcela tradin a tm vedlej. Vtina prv tch
nejobdivovanjch literrnch vtvor psob na ns dojmem kolckch cvien ve stylu.

V poesii psobily tyto tendence nejzhoubnji. Znakem pravho literta bylo pedevm
skldat vere ovem na tradin themata, tradinm jazykem a tradin formou. Poesie
poskytovala nejlep pleitost k bezduchm slovnm hkm. To ovem musilo skutenou
poesii zabt, prav cit takovch omezennesnese. Tm pramen bsnick inspirace v tto
vrstv vysychal, a vyschl nadobro.

Zkostnatla-li literatura mandarin a stvala-li se stle neplodnj, neznamenalo to, e tm

ustal veker literrn ivot. Zaal se brt toliko novmi cestami mimo oficiln
mandarinskou literaturu. Vyrst skvl a mohutn lidov romn psan hovorovm jazykem,
rozvj se povdka a zvlt bohat je literatura dramatick, v n se uplatuje i bsnictv.
Vznik i bohat lidov tvorba epick. I kdy dn z tchto literrnch proud nebyl brn
literty na vdom, protoe tato dla byla podle nich psna "e sluek a ko", meme ci,
e od stedovku je prv tato lidov tvorba hlavnm proudem, kter nese nskou literaturu
kupedu. Jedin v n vznikla velik dla trvalch hodnot. Na tuto literaturu pak navazuje nov
revolun literatura v osvobozen n, kde znovu ov duch vysokho nskho bsnictv.
V tomto smyslu, pes lidovou tradici, je dna souvislost velikch dl star ny s nemn
velikmi vtvory nov ny. Spojuje je jedno: skuten cit pramenc z hlubok souvislosti
bsnka se ivotem, tedy onen pedpoklad, kter chybl u literatury mandarinsk.

Jaroslav Prek

Psno na podzim roku 1949.

POZNMKA K VYDN MATHSIOVCH ZPV, USPODANMU SNKLHU

ROKU 1957

Zkladem tohoto vydnse stalo souhrnn vydn "Zpv star ny ve tech knihch"
pozen nakladatelstvm Melantrich v roce 1950. Bylo to posledn vydn "Zpv", je bylo
jet uspodno a pehldnuto B. Mathesiem. K tomuto vydn napsal tak zesnul bsnk
strunou pedmluvu. Rzn tehdej okolnosti zpsobily, e v n mysln pithl uzdu sv
obvykl duchaplnosti a omezil se toliko na hol fakta. Tuto pedmluvu jsme ponechali i v
ele dnenho vydn a ponechali jsme v nm i doslov, kter jsem tehdy ke "Zpvm" napsal.
Leccos bych v nm dnes u ekl jinak, ale ponechvm ho a na drobn korektury tak, jak
jsem ho tehdy napsal.

Domnvm se toti, e je to doslov k urit, dnes ji uzaven etap ve vvoji naich studi,
e dnes u bude nutno k nskmu bsnictv pistupovat zcela jinak. Dnes u nememe pst
obecn o nsk poesii, stejn jako nememe ji sestavovat vbory, ilustrujc vvoj celho
nskho bsnictv. Nyn bude teba knih vnovanch jednotlivm epochm, a dokonce i
jednotlivm velikm osobnostem. Po t strnce Mathesiova sbrka nm ukazuje, jak velik
koly ekaj nai sinologii i nae bsnky, pokud nenajdeme tlumonky spojujc v jedin
osob oba pedpoklady: bsnick nadn a hlubokou znalost nskho jazyka. Namtkou tu
jmenuji nkter z tchto nejdleitjch kol: vbor z "Posvtn knihy psn" ('-ing), z
dla bsnka ch Jana, z poesie doby chansk a esti dynasti, podrobnj studii o poesii
tchangsk a zvlt dkladn vbor nebo pln peklad dla bsnka Tu Fua a nkolik sbrek
vnovanch poesii pozdj. Nco u od roku 1950 bylo i vykonno: Poznali jsme lpe poesii
z Osvobozench oblastz let 19371950, opt na prvm mst zsluhou Mathesiovou (viz
st VIII tto sbrky a zvlt jeho peklad Tchien ienovy "Psn o ke", Praha, Melantrich
1952). Velmi dobrou anthologii poesie pedvlen sestavila D. ovkov, kter v tto
poesii objevila mnoho nadn, pravho ducha bsnickho, horoucho lidskho ctn i
jemnch a originlnch obraz. Jej objevitelsk prce kter, doufejme, zhy vyjde
opravuje po mnohch strnkch i mj nkde pli pkr soud o pedvlenm bsnictv,
vysloven v pedchzejcm doslovu.

V melantriskm vydn z roku 1950 ponechal B. Mathesius rozdlen sv sbrky na ti dly

podle toho, jak postupn po jednotlivch knihch vychzely v letech 1939, 1940 a konen
1949. Dvod byl hlavn v tom, e chtl odliit bsn, kter zpracovval samostatn, a bsn,
kter vznikaly ve spoluprci se mnou. Domnvme se, e toto rozdlen o nm jet
promluvme pozdji dnes ji nen vhodn, protoe znemouje teni pehldnout aspo
ve strunosti vvoj nsk poesie. Proto jsme v tomto vydn opustili rozdlen na ti sbrky a
uspodali jsme vechny bsn chronologicky od nejstarch vtvor nskho bsnictv
nkdy z destho stolet ped na rou a do doby nejnovj. To pedpokldalo zjistit, od
koho ta kter bse v Mathesiov sbrce pochz, co nkdy nebylo kolem nejsnadnjm. U
prvnch dvou sbrek nenmnohdy jasno, o jak evropsk peklad se Mathesius opral,
nevme, jak byl pvodn pepis bsnkova jmna, a tak je mon, e nae identifikace se
nkde uke nesprvnou. Neznme-li znaky, jimi se jmno psalo, identifikace toliko na
zklad evropskho pepisu je vdy nejist. Tak na p. v tchangsk dob existovali dva
bsnci, kte se v naem pepisu p ang i, a teprve podle jmna bsn "Kotvm za noci u
Klenovho mostu" jsme usoudili, e jde o bsnka, kter il kolem roku 756. Dva bsnky
jsme nemohli bezpen urit, toti Cen Ngoa a Do Mongoa, a umstili jsme je proto, ovem s
vhradami, na konec tchangsk doby. U kadho bsnka uvdme data jeho ivota, aby tak
ml ten pedstavu, z kter doby bse pochz.

Bsn jsme rozdlili do osmi st podle hlavnch period vvoje (pokud je ovem meme na
zklad Mathesiovy sbrky ilustrovat) a tak abychom vyzvedli hlavn osobnosti, kter
urovaly vvoj nsk poesie. Mathesiova sbrka jako vtina evropskch anthologi
dokumentuje pomrn dobe vrcholnou dobu nskho bsnictv za dynastie Tchang (618
906), naproti tomu je zcela nedostaujc pro dobu pedchoz i nsledujc. Zvlt slab je v
Mathesiov vbru zastoupena poesie star. Ti ukzky z "Posvtn knihy psn" ('-ing)
nesta, aby doloily, jak ve doshlo nsk bsnictv ped na rou, nen tu vbec ukzek
z dla ch Jana, bsnk z doby chansk (206 ped n. 1. 220 n. 1.) a vk nsledujcch.

To je teba si uvdomit, aby ten pochopil, e tchangsk poesie nevznikla nhle, njakou
nhodou, nbr e je vsledkem slavn a bohat literrn historie bhem pl druhho
tiscilet. Stejn i po dob tchangsk pinesla nsk poesie mnoh vzcn plody, je bude
teba jednou piblit naemu teni.

Mathesiovy peklady star nsk poesie, pevzat ze "Zpv star ny ve tech knihch",
je shrnuj jeho prci na tlumoen star nsk poesie, doplnili jsme peklady nov nsk
poesie, aby tak ten ml jednak obraz o cel obrovsk prci Mathesiov v oblasti nsk
poesie, a jednak aby vidl, jak nov poesie navazuje na tradice starho psemnictv, zamujc
se ovem po strnce ideov k novm clm. (Stranou zstal toliko Mathesiv peklad Tchien
ienovy "Psn o ke", kter vyel pro svj rozsah samostatn.) Mathesiovy ukzky ze
souasn nsk poesie byly nejprve otiskovny porznu v asopisech; po prv byly shrnuty v
knize "Zpvy star a nov ny" (Mlad fronta, Praha 1953, str. 79-94), odkud jsme je pejali
do tto sbrky.

Mathesius sm ve sv pedmluv k "Zpvm star ny" prav, e "vechny vere jsou

rytmicky, rmov, mnohdy i obrazov parafrzemi". Toto tvrzen nen zcela sprvn a
pramen z Mathesiovy skromnosti. Rozhodn musme v tomto dle Mathesiov rozliit aspo
dv skupiny oste od sebe odlin, ne-li skupiny ti. Vere pevzat z Tetch zpv star
ny (po prv vyly roku 1949 v nakl. Melantrich) nejsou krom "Lenochovy psn" od Po
-jia vbec parafrzemi, nbr pesnmi peklady pokud meme pi pekldn nsk
poese, kdy musme zcela ponechat stranou prvky formln, jako rm, intonaci a pod., o
pesnch pekladech vbec mluvit. Pi tchto pekladech se Mathesius velmi psn
pidroval mch prozaickch pedloh. Naproti tomu bsn obsaen ve Zpvech star ny a
Novch zpvech star ny jsou nkdy skuten velmi voln parafrze, zvlt bsn prvn
sbrky. Tak na pklad bsn "U pavilonu orchidej" od Wang Si-'a a "Pavilon starho
bumbalisty" od Ou-jang Siua jsou v nskm originle psny rytmisovanou przou a nikoli
verem. Tu se zvlt nkter obraty Mathesiovy, pevzat z hovorovho a dokonce
vulgrnho jazyka, daleko rozely s povznesenm stylem originl. Na druh stran musme
zdraznit, e Mathesius vrcholnm zpsobem vystihl ideu a bsnickho ducha originlu, e
dovedl u tene navodit tut bsnickou nladu, jakou byl naplnn dvn ten nsk.
Toho by nikdy nedoclil pekladatel pesnj. I kdy pekladatel z ntiny nepjdou v
budoucnosti pravdpodobn touto cestou, nen pochyby, e Mathesius jedinenm zpsobem
piblil nskou poesii naemu teni, e dokon otevel brny naeho vnmn pro krsy
nskho vere. To je zsluha jedinen, nezapomenuteln. Nyn bude pro pekladatele
snadnj ukazovat naim tenm i vzdlenj a neobvyklej oblasti nskho bsnictv.

Ale ani v obou prvnch sbrkch se nevzdaluje vtinou Mathesius tak daleko od nskch
originl, jako je tomu v ppad obou ve zmnnch bsn a jak sm ze skromnosti tvrdil.
Vtinu svch parafrz zaloil B. Mathesius na velmi pesnch a vcn i formln
dokonalch pekladech vbornho znalce star nsk poesie, sovtskho akademika B.
Alexejeva. Tento peklad mu byl pedlohou a v tchto ppadech se jeho pracovn methody
mnoho neliily od method, jich uil pozdji, kdy vychzel z mch prozaickch peklad. V
takovch ppadech esk bsnick zpracovn je velmi vrnou paralelou k nskmu
originlu.

Dokonalost Mathesiovch peklad, kter zpsobila, e jeho sbrka vela do pokladnice na

klasick poesie, byla vsledkem nejen jedinenho bsnickho nadn, ale i mimodn piln,
morn prce. Mathesius nikdy nepekldal poesii emesln, to jest, aby zpracoval s uritou
virtuositou, cokoli mu bylo pedloeno. Peliv si vybral k pekladu toliko ty bsn, k nim,
jak sm kval, "nalezl kl", o nich ctil, e je bsnicky zvldne. Kdy jsme pracovali na
"Tetch zpvech star ny", dal jsem mu pes ticet psn cch', peloench przou.
Mathesius z nich zpracoval tyi. Pracoval tak, e do mho prozaickho pekladu pmo
komponoval sv bsnick zpracovn. Text nosil po msce v kapse, tu vyrobil ver, tu
opravil slovo a sv pevody znovu a znovu vylepoval. Poesie byla jeho velikou lskou,
ivotn vn, nikdy ho neunavilo o n rozprvt, pi em se kadou chvli rozzily skvl
ohostroje jeho duchaplnosti. Porozprvt s nm veer u vna o poesii bylo
nezapomenutelnm zitkem. Mohu uzavt svj doslov toliko pnm, aby se zhy opt
nalezl vynikajc bsnk, kter by ml stejnou lsku k nsk poesii jako zesnul B.
Mathesius.

Jaroslav Prek

Praha listopad 1955.

Zpracovno podle kninho vydn:

Zpvy star a nov ny,
Sttn nakladatelstv krsn literatury, hudby a umn,
Praha 1957.