STRAKONICKÝ DUDÁK - JOSEF KAJETÁN TYL

JOSEF KAJETÁN TYL

Byl to český Dramatik, herec, prozaik, novinář. Studoval v Praze a v Hradci Králové, kde poznal V.K. Klicperu. Od
roku 1831 žil v Praze. Postupně vedl řadu časopisů (Květy, Pražský posel. Sedlské noviny,…). Roku 1848 byl
zvolen poslancem na říšský sněm, nebyl však příliš spolehlivý a tak z politické scény zmizel. Pohřben je v Plzni.
Nejvýznamnějším přínosem Tylovým je jeho dramatická tvorba. Mezi jeho stěžejní díla patří Fidlovačka aneb
žádný hněv a žádná rvačka (1834), Pražský flamendr (1846) a Paličova dcera (1847).
DÍLA:

Výhoň dub – tato hra je špatná, byla to jeho první hra a tento neúspěch ho na chvíli odradil od psaní.
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – (1834) hra se zpěvy, z venkovského prostředí. Zcela zapadla, ale
poprvé zde zazněla budoucí česká hymna. Při psaní textu písně Kde domov můj se Tyl nechal ispirovat svými
Čestmír
Slepý mládenec
Paní Marjánka, matka pluku
Pražský flamendr
Bankrotář

OBSAH DĚJE:
Děj začíná, když se objeví před hospodou voják Šavlička a rychtář Koděra. Diskutují mezi sebou, že
dudy jsou národní hudební nástroj a Šavlička jimi opovrhuje. Když vyjdou Švanda a Kalafuna z hospody, baví se,
že se ve světě dají vydělat velké peníze za hraní. V tu chvíli Švandu napadne, že by se mohl vydat do světa kvůli
své milé – Dorotce.
Je to dcera Trnky, ale Švanda je sirotek a nemá peníze. Trnka toto vše ví, a proto mu nechce dát svou
dceru. Švanda už je pevně odhodlán, i přes přemlouvání Kalafuny. A tak to jde říct Dorotce. Setká se tam s jejím
otcem, který mu nic nevěří, ale on se opravdu vydává do světa. Dorotka je velmi smutná, i když jí Švanda slíbil,
že se za 2 týdny vrátí. Když definitivně odešel, šel do lesa.
Seděl tam sám, u stromu, když ho spatřila jeho zesnulá matka, která je nyní polednicí.
Byla velmi smutná, že nemohla být s ním a pomoc mu. Proto ji napadlo, že spolu s ledními pannami mu očarují
dudy, aby mu dobře hrály a vydělávaly peníze. A také tak učinily.
Když se Švanda vydal do světa, sám nevěřil, co se děje, kde se v něm vše vzalo. Když zabloudil do jedné
hospůdky, seznámil se tam s Vocilkou. Byl to také potulný hudebník a byl také z Čech jako on. A nabídl mu, že
se mu bude starat o vydělané peníze a dělat mu společníka. Pan hospodský mu nabídl, že se zde traduje, že
tamější princezna je stále smutná a nikomu se nedaří ji rozveselit. Ale v tom okamžiku se zde objevila Dorotka,
která již byla také sirotkem, protože její otec zemřel. A tak se vydala s přítelem Kalafunou do světa.
Když přišlo na danou chvíli, oba dva šli do paláce. Když Švanda začal hrát, všichni se začali veselit až na
princeznu. Ale po chvíli měla radost i ona. Tím se jí Švanda velice zalíbil a rozhodla se, že si ho vezme. V tu chvíli
přišla také Dorotka s Kalafunou a nemohli tomu uvěřit. Švanda neřekl ani slovo, ale Dorotka už byla pryč,
protože je nechali vykázat. Švanda se za ní rozeběhl, ale nepomohlo mu to. Pak přišel princezny Zuliky otec a
konečně to vše Švanda vysvětlil. Poté ho uvěznili do vězení.
Ale to vše pozorovala jeho matka – polednice Rosava. Šla požádat svou paní – pannu Lesanu – zda
může pomoci svému synovi, že za to dá vše, klidně bude i divou ženou. Ta jí ve všem vyhověla. Tak Rosova
osvobodila svého syna – Švandu a také pomohla Dorotce a Kalafunovi. Když se Švanda dostal z vězení, chtěl se
vrátit domů, ale zastavil se v hospůdce, kde se potkal znovu s Vocilkou. Zdejší hospodský mu také prozradil, že

1
nedávno viděl Kalafunu a Dorotku, jak spolu mířili zpět k domovu. V tu chvíli se Švanda vydal bleskurychle také
zpět.
Po příchodu Kalafuny s Dorotkou domů, měli všichni radost. Kalafuna přinesl svým dětem a jeho ženě dárky a
spoustu peněz. V tom čase se vrátil také Švanda, ale Dorotka se s ním nechtěla vidět, a tak ho vyhnala.
Švanda byl smutný a šel zpět za Vocilkou, který mu vymyslel plán na noc, kdy mu chtěl odcizit dudy a
vydělávat. Ale té noci se objevila Rosova Dorotce a vše jí prozradila. Ať najde Švandu a ochrání ho o půlnoci.
Dorotka se ho vydala hledat, a když ho přesně o půlnoci našla v tajemném kruhu duchů, vysvobodila ho.
Když se vydali k domovu, zjevila se mu i jeho matka, která se k nim již mohla vrátit a tak byli všichni
spolu. Švanda dal Vocilkovi jeho dudy a poslal ho do světa na výdělek.

HLAVNÍ POSTAVY
Švanda: Hlavní postava, má několik dobrých i špatných vlastností, je podnikavý a dobrosrdečný, na druhou
stranu až příliš důvěřivý s velkou touhou po penězích.
Dorotka:Venkovská dívka, dcera Hajného Trnky, statečná, milá, obětavá.
Kalafuna: Český muzikant, velký vlastenec a věrný přítel.
Kordula:Kalafunova manželka, starostlivá a dobrosrdečná.
Vocilka:Negativní osoba, je pro každou špatnost, vychytralý, zbabělý, prospěchář, darebák, bez vztahu k vlasti

HODNOCENÍ
Kniha ve mně vzbudila neutrální pocity. Určitě ne proto, že by byla špatně napsaná, ale spíše proto, že děj se
dal předvídat a velmi pak chybělo napětí. Nicméně povídka mě místy bavila a určitě to nebylo špatné počtení.

Před hospodou ve vsi o pěkné hodince. Děti a děvčata hledí oknem do šenkovny. — Je právě po
tanci; ještě je slyšet vejskání, tleskání a dupání.
Výstup první
Šavlička a Koděra z hospody.
Šavlička: I aby do toho tisíc kulí — já vím také, co je legrace a kus juksu; ale tohle je běhání skrze
uličku.
Koděra: Aj, aj, milý strejče! Copak se udělal z tebe poustevník? Veselost je ta nejlepší apatyka, a
tanec vojáka nezabije.
ŠavličkA: I což je o tanec — mangari! Voják má podle toho podešve. Jen kdyby při něm ty
zlořečené dudy nebyly.
Koděra: Dudy? A jaképak by to bylo posvícení?
Šavlička: Řádnou muziku měli byste mít, celou kruchtu muzikantů, housle, trouby, kladynety —
Koděra: I, i copak ti napadá! Ty novomódní píšťaly můžou si jednat po městách — my tu držíme na
dudy, to je poctivá staročeská muzika.
ŠavličkA: Že by myši utekly.
Koděra: Ó, já se při ní jaktěživ dost vytrdloval!
Šavlička: To věřím, protože jste jaktěživ jiné intrády neslyšel; ale kdo byl na vojně —
Koděra: Ten zná jinou muziku — až někdy záda brněj, to věřím.