Znn tohoto textu vychz z dla Radz a Mahulena tak, jak bylo

vydno v nakladatelstv Orbis v roce 1959 (ZEYER, Julius. Radz a

Mahulena: slovensk pohdka o tyech djstvch. K vydn pipr.,
vysvtl. opat. a dosl. naps. Ludmila Kopov. 2. vyd. Praha : Orbis,
1959. 86 s. Hry lidovho jevit, sv. 73).

Autorem portrtu Julia Zeyera na oblce e-knihy je Jan Vilmek.
.



Citan zznam tto e-knihy:

Citan zznam tto e-knihy:
ZEYER, Julius. Radz a Mahulena [online]. V MKP 1. vyd.
Praha : Mstsk knihovna v Praze, 2011 [aktuln datum citace e-
knihy p. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupn z WWW:
<http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/06/45/raduz_a_mahulena.pdf>.







Verze 1.0 z 25. 3. 2010.

Vydn (oblka, grafick prava), jeho autorem je Mstsk knihovna v Praze, podlh
licenci Creative Commons Uvete autora-Nevyuvejte dlo komern-Zachovejte
licenci 3.0 esko.


Text dla (Julius Zeyer : Radz a Mahulena), publikovanho Mstskou knihovnou v
Praze, nen vzn autorskmi prvy.
4
OSOBY
STOJMR, krl tatransk
RUNA, jeho ena
PRIJA, IVA, MAHULENA, jejich dcery
RADZ, krlovic v Mague
KRLOVNA NYOLA, jeho matka
RADOVID, star sluha Radzv
PIBINA, dvrnk Stojmrv
VRATKO, devoruba

Lid v Mague a Tate
Jinoi a panny
Druina krlovsk
5
PRVN DJSTV
Vysok tt Tater v oblacch. O sklu opena stoj lep dv postava v blm
roue, hrajc prostou, dojemnou pse na housle. Plav jej vlasy jsou
propleteny vncem z pestrch kvt, na ele svt j hvzda. Zvoj
duhovch, jiskcch se barev plyne j voln ve velkch zhybech od hlavy k
patm. Na ramen j sed bl holubice. Pse dozn a dvka mluv.
PROLOG
Jsem pohdka. Kdo se mnou pjde, povedu jej do modrch kraj
bje. Zde s tchto olbmch tt po starch cestch, mechem
porostlch a listm dvnch jesen zavtch, sestoupm dol, tam v
slunn nivy slovenskho lidu. Znm tn jeho due, a pradvn jeho
sny v mm nitru ijou. Vdy stla jsem u jeho kolbky! Zvojem
arnm obestrm dje vk zapadlch do mlin pamti. Pod
tpytem jeho as vak ty dvn lidsk touhy kdla svoje rozpnaj a
lidsk nha pl zpod jeho zhyb a lidsk slzy tekou lesklou jeho
tkaninou a vrouc, vn lidsk srdce bijou, tu vniv, tu sniv pod
krytem jeho voln vlajcm Vzhru! Po starch cestch,
hucmi lesy, kol moskch ok vs v tichou Slova povedu. Mm
zvojem ji uvidte, rodnou sestru arijskho toho lidu, jen pije z
Gangy. Ta Slova, kterou uvidte, turansk jamo jet nenese, ta
nezn jet al, jen nyn let u tisc pror nebesa, tak bez
promny, jak vn jej hory v blankyt strm. Barnav mrano
tkch osud stn jet nevrh na slunn strn, kde trva vtrem
vln se a jasn vody tryskaj. Lid voln ije jet v horch volnch.
Vak nesvr pec u svoji zhoubu kon. Dv knata se v zt
potkali, ne zrozen Radz byl a Mahulena, o jejich strastech dnes
vm povm ve
Jsem pohdka a rodn sestra onch, je Ganga kojila, i tch, co na
irnsk vysoin snily, kde nejjasnj hvzdy ho, i tch, co v
skandinvskch divoinch plnon rud slunce znaly, i tch, co v
eckch hjch vedle dvnch mo v blch chrmech z mramoru
6
jak vlatovice hnzdily, i poslz tch, co v mranch doubravch,
kde druidi bledou lunu ctili, kol edch menhir sv reje kepily
Jsem pohdka. Dm mystick se nese pede mnou, a za mnou duje
vtr pravk Kdo za mnou chod, vid dvn sudic pedivo Co
dnes vak uz, to prost je jako srdce mho lidu, je prost jako jeho
tich chatky pod zelenmi grnmi. Je chatka mho lidu prost,
vru vak zlat vnec tam le pod prahem: ar je to jeho vrouc
bsnivosti!
Sestupuje pomalu se skal, hrajc pse na houslch Kdy zmiz a pse
doznla, jev se dol lesnat s velkou loukou v poped. Na jedn stran
prt ze skly jasn studnka. Nedaleko n spi Radz v trv. Je rno.
RADOVID (pichz): Zde poslze jsem vyel na den bo! U zdlo
se mi, e soumraku tch strom ani konec nebude. Kde asi
jsem? Kam jsem to asi zbloudil? A bloudm marn! Marn
volm do vech hl svta: Krlovici Radze, Radze
krlovici! Jen ozvna se posmv a bujn vtr slova ode rt
mi rve, by do przdna je zahazoval.
RADZ (ze sna): , neblah Co jsem to uinil!
RADOVID: Je len to bsa, nebo opravdu jeho hlas?
RADZ (ze sna): Ta krev je hork jak mi tryskla v tv!
RADOVID (jej zahldne, b k nmu): Mj krlovici! , mj Radze!
Tak jsem t tedy nael, konen!
RADZ (probuzen): Kde smyju krev Kde jsem? Co dje se? Je
rno! Slunce vzltlo opt, zlat ptk! A, Radovide, jsi to
vpravd ty?
RADOVID: Jsem to j, ano, drah due moje!
RADZ: Vtej tedy, vtej! Jak jsi m nael? A pro jsi m hledal?
RADOVID: Jak jsem t nael? Pouhou nhodou. Tak aspo zd se
ale kdo to v? Snad, vid, vedlo m srdce moje touc nebo
dobr snad sudika, je tob peje. Pro jsem t hledal? To je
7
zl, e tak se te, vru. Co jinho jsem mohl initi, kdy po
dva dny jsi doma schzel a otec tvj a matka strachem
hynuli? A vichni v zmku marn hdali, kam asi jsi se
podl. J mlel, ale tuil jsem, na kterou stranu jsi se asi
vydal. Co nevdval jsem t tak asto, asto hledt v
zadumn, v divnm snn smrem sem k tm horm
nejvym, je zdaj se, e vn zdli hroz Mague? Co
lkalo t asi vdy v tu nebezpenou dl?
RADZ: Co v dl ns vbec lk? To, co v n pro ns neznm. Je
pravda, vbila m vdy tajplnost tchto les, je vn
vidm ernati se na obzoru, vbily m povdy vysok ty
horsk tty, je kad rno do zlata a do rov mlad zora
zlb! Ty zkazky chtl bych znt, co jim vypravuj oblaka. A
oblakm a ptkm zvidl jsem vdycky, e zrat mohou
voln s nebes a na dna val a dolin hlubokch, v tom
neznmm mi kraji.
RADOVID: To bylo v letech dtskch, chpu. Ale te? Ted v to
pece, e ani zde ni jinde nic jinho ne doma neuvid.
RADZ: Tak moudrm posud nejsem, pteli. A sm m trochu
viny, e nejsem moudej. Co neivil jsi vdycky dtsk
moje sny svmi pohdkami? Kdo vypravoval mi o slunci, e
m svj zmek nkde v Mate, e tam mu slou dvanct
vn mladch dv? Kdo lil mi ty ern lesy, tajupln, je
kolem louky nm stoj, louky prokvetl vm kvtm
aruplnm, na n se tpyt oblakov slunce dm? Tak
budte u v dtech vn touhu po tom, co nen, el, a co
nm pak vn schz!
RADOVID: Snad nechce ci, e jsi vyel do hor, bys nael
oblakov zmek slunce?
RADZ: To netvrdm vak co bys tomu ekl, pteli, kdybych ti
svil, e jsem jej nael? Uprosted ernch les jsem jej dnes
v noci vidl, tu louku vidl jsem a zmek sm a ti z tch
8
panen stly ped domem
RADOVID: To zdlo se ti u t studnky, zde, kde jsi spal?
RADZ: O dnm snu ti, Radovide, nemluvm. Sly ale, jak jsem
piel sem. V onen den, kdy z domova jsem zmizel, vyel
jsem na lov a nemyslil na dnou dalekou k horm vpravu.
Bloudil jsem lesem a tu zahldl jsem nhle jelena, blho jako
padl snh. Zdl se mi krotk, neprchal pede mnou u z
daleka. Tu blil jsem se mu, avak divukrsn zve, jak by si
hrti chtlo, rychle ucouvlo a belo, ne daleko vak. Zase
stlo a zas m vbilo a lkalo a vdy a vdy zas uprchalo
hloubji do lesa. Tak lo to cel den a celou noc! A pokad,
kdy unaven jsem klesl do mechu, stl jelen tie opodl a
ekal na m, jako v posmchu, a se znova dm zase za nm
do honu! A tak to lo a v noci na dneek. A stokrt jsem si
myslil: Te je dosti pec nepestal jsem za nm utkati.
RADOVID: Tot podivn! Zd se mi, e asi njak lesn bs t takto
kdlil? Co ale stalo se v noci na dneek?
RADZ: Ach, stalo se, e jsem jej dohonil Ach, el, e rozzloben
tm dlouhm, marnm honem, jsem stal se otrokem sv slep
vnivosti! Kdy chytl jsem jej poslze za paroh, Radovide,
tu vrazil jsem mu me svj do boku! Krev jeho hork stkla
mi v tv a na ruce a slzy padaly mu z o. Klesl a vzdychl
jako lovk! Srdce se mi svralo, bylo mi jak po vrad!
Nesnesl jsem vytav pohled skonvajcho zvete. Zahodil
jsem zbra a utkal jak hchem tvn!
RADOVID: Jsi pli ltostiv a byls tak vdy a miloval jsi vdycky
a pli zvata.
RADZ: Jsou nai brati, zem t je jejich matka jako nae. Vak
posly, co se dlo jet dle. Prchal jsem naslepo, nevm, jak
dlouho to asi trvalo. Pojednou idl les a s jeho kraje vidl
jsem na louce pln kvt velk, bl dm. Byl lunou
9
postben a zdl se jako oblak. Ti panny, ble odn, stly
mezi kvty na louce, dv z nich zpvaly a hladily kad
blho jelena, jelena takovho, jak byl ten, jej jsem byl zabil
ped chvl! Ta tet stla opodl a mlela. Smutn byla a
hledla k msci. Tu vidl jsem, co jsem to zlho spchal! To
zajist byl jelen jej, jen v krvi leel, tam ve hvozd a byla
smutn moj vinou!
RADOVID: el jsi bl?
RADZ: Kde bych byl srdce vzal j hledt do tve? Ne, znova
prchal jsem do lesa a hledal vody, abych tu krev smyl s
rukou Jak ohe plila! Zde konen jsem nael studnku.
Pak vrhl jsem se v trvu, chtl jsem spt. Ale tou vrbou zde,
je v noci zdla se jak oblak zelenoedho dmu, hledl
msc na m, a bylo mi, jako bych vidl jej, t dvky, bledou,
truchlou tv, dvati se na m mezi temnmi arami vtv,
pnoucch se do ra. Poslze usnul jsem pece nepokojnm
snem
RADOVID: Tys dt! A jsem poetil jako dt t, e poslouchm a
poslouchm a zcela zapomnm, abych t k spchu pohdal!
Mm velkou obavu, e stojme na pd krle Stoj mra.
RADZ: To pravd podobn, e v tatransk jsme oblasti. Olbm
tty hor jsou blzko tak! Jak pyn elo vznej! A orli vude
krou nad nimi!
RADOVID: Pravda, pravda! Ted ale rychle poj! Myslm, e tmto
smrem b nae hranice. Poj Co vh?
RADZ. Vhm, protoe tvj spch se pli tku podob. Kdyby
se tatrant dovdli, e jsem odsud utkal, pozdn jejich
potomci by jet potupn psn o mn zpvali!
RADOVID: Oni se vak nikdy nedovd
RADZ: eho? e jsem utkal? , zajist e ne, neb neuinm tak.
10
Tm vdomm bych se vn zardval.
RADOVID: Vyd se tedy radj, mono, v krut ruce neptel?
RADZ: Pro je ale krl Stojmr tak urputnm protivnkem mho
otce?
RADOVID: Protoe byli kdysi pteli tak dobrmi, e byli si jak
rodn brati. Ta nenvist je vdycky nejprud, co zaujm
msto lsky dvj. Vak nyn pojme!
RADZ: Co spch tak? Zde milo je. Hle, jak ty vky zlatozelen
se chvjou nad vodou Tak si byli tedy nkdy jako brati
RADOVID: li do svta co dob bohati. Tam nkde za horami
stl star hrad, tam dvku uzeli a oba vzplanuli strastnou
lskou. Ona zvolila tvho otce. Ted vechno v. Mluvil jsem
o tv matce.
RADZ: To bylo bolestn pro krle Stojmra. Tak zstal tedy sm,
jen se svou nenvist.
RADOVID: Sm nezstal jen se svou nenvist, nebo pojal enu z
rodu knecho, ale zlou! Ta nedala mu nikdy zapomenout.
rliv na pamtku sv nkdy sokyn, rozdmychovala stle
jeho zt proti tvmu otci, proti tv matce, proti nm vem!
V, e by t zabili, kdybys jim piel do rukou, a proto poj

RADZ: Nu tedy vak co to?
VRATKO (zpv za scnou):
Ti byly sestry, co se rdy mly,
a pece se jak ptci rozletly,
jedna je za Vhem a druh za Dunajem
a tet bloud, plac, kdesi za uhajem!
RADZ: Co tas, Radovide, me? Ten nen nebezpen.
11
RADOVID: Tak zd se, vru.
VRATKO (s dvm na bedrch): Ti byly sestry (zahldne Radza a
Radovida). Bute zdrvi!
RADZ: Zdrv bud, pteli. Jsi vesel a zpv jako skivan v tom
zlatm jite.
VRATKO: V kroj je jin, ne zde nosme, jste tedy cizinci. Bute
zdrvi, host.
RADOVID: Jsme ciz pravda. Zabloudili jsme v tch lesch. Kdo
vldne touto krajinou? Ty pov nm?
VRATKO (slo dv): Kdo jin vld by zde ne n pan krl?
RADOVID: Krl, kter?
VRATKO: Krl Stojmr, jak se slu.
RADOVID (Radzovi): Ty slyels? Pojme, sp!
RADZ: A daleko je odsud na hranici?
VRATKO: To mysl do Magury? Tam je blzko.
RADOVID: A kterm smrem pjdem, kdybychom chtli tam?
VRATKO (ukazuje): Tu horu nechte pod po pravici a slunce v
zdech.
RADZ: Dobe! Tvj pokyn plat, a pjdem do Magury. Vak
povz mi, ty dobr love, v, komu pat velk, bl
zmek tam za kopcem, kde ern les se kon na svtl
louce?
VRATKO: Nu, panu krli, komu jinmu? Pebv tam vdycky,
kdy stromy kvetou. M jich mnoho v krsn zahrad.
RADZ: Kdy stromy kvetou, ale to je te! To najdem ho dnes
jist v zmku pjdem-li tam.
VRATKO: To najdete i Runu jeho enu a jejich dcery ti.
12
RADZ: Ti jeho dcery? Jsou tedy ti? Jsou krsn? Ty je zn?
VRATKO: Jak bych je neznal? A krsn jsou jak hvzdy, v. A
jedna z nich je dobr jako matka zem, co nm chleba dv.
M zlat vlasy; kdy se usmje, tu zd se ti, e j re v
stech kvetou, a kdy zaple, e se j perly z o sypaj, a
kam se postav, snad zlat trva roste! Tak aspo moje ena
pravila.
RADZ: Ty vidls tedy plakat ji a usmvat se?
VRATKO: Jak tebe vidm, krsn uhaji, tak z blzka jsem ji vidl a
vidl jsem ji plakat, kdy vela v nai chatku, tenkrte, kdy
dt nae stonalo, a vidl jsem ji potom se usmvat, jako kdy
denika na nebi vzejde, kdy dt moje zase se uzdravilo a
kdy je zpvajc chovala. Ah, jak je krsn, krsnj ne
msc! To uvid, jestli ji zahldne. Vak pmo na ni, tak
najednou, se nesm podvat! To mohlo by t omrit jak
nhl blesk, kdy z temn barny vysvitne a cel nebe ohnm
zaplav. Nejdve, jen na nohy, kter jsou jak lilie v stevci ze
zlata, se podvej, pak zvedni oi k pasu a poslze, kdy jsi u
takov krse zvyk, se podvej na jasn jej elo Jak jsem se
zapovdal! Pjdu dom k en, k synkovi.
RADZ: Tys dobr lovk a mnoho potils m e svou. m se
iv?
VRATKO: Nu, rubm deva v lese a polko mm t.
RADZ: A kolik asi denn vydl?
VRATKO: To, pane, dost. Ti cel groe.
RADZ: A to ti sta, by ses uivil?
VRATKO: Ti groe denn utrcet? Ne, jeden iv m, ten druh
pjuji a tet vracm.
RADZ: Jak to mysl? Nerozumm dobe.
13
VRATKO: Pane, je to tak: starho otce mm, ten vychoval m, a
tomu vracm nyn. Pak je tu synek mj, m radost! Nu,
tomu pjuji. A budu str a slb, pak bude vracet mi on, jak
nyn otci j. A gro ten tet, tedy, z toho ijem.
RADZ: Ty lb se mi, bohumil love. Zde mm ti penze. Ten
vezmi pro otce, ten pro sebe a tento pro syna.
VRATKO: To svt, pane Jsem jako oslnn, a jsem se lekl, hnedle
bych zapomnl ti ci: dkuji! To je jak slunce Je to jako
zlato. Je to zlato?
RADZ: Jest.
VRATKO: Ne, jsi ty boh! A doopravdy mi to zlato dv?
RADZ: Doopravdy.
VRATKO: To je jako ve snu! A ta hlava na tch penzch, to jako
obraz krlv. M korunu na hlav.
RADZ: To obraz mho otce. A nyn bud mi zdrv. (Odejde s
Radovidem)
VRATKO (hled udiven za nm): Obraz mho otce, ekl. Je otec jeho
tedy krlem a on je krlovic? Bude to doma diven a
radost Ani se mi nechce to dv s sebou brt, bych leh
nohy ml a dve doma byl. Vak stj, zde je krl Stojmr sm
a jeho druina. To nesmm z cty mu vkroit do cesty. Nu,
zstanu zde vedle studnky.
Vejde krl Stojmr, Runa, mui z druiny krlovy, mezi nimi Pibina.
RUNA: To neslchan! Tak blzko domu zabt jelena, a to z tch t,
ji bl, zasvceni lun jsou a na nich dcery nae jezdvaj! To
pova, krli, e to kad v, byl tedy zde zl mysl ns
uret a nm se rouhati! V tom vidm vzpouru!
STOJMR: Me jet jednou uka, Pibino.
14
PIBINA: Zde jest, jak vid, je to ciz me, ta prce nen zdej.
STOJMR: A prav, zahozen e leel na zemi?
PIBINA: Ti kroky od kalue krve, v kter jelen skonal.
STOJMR: Jak to zhada! Vak daleko ten zloinec bt neme,
kdy, jak mi prav, rna zvete je erstv.
RUNA: Tu stoj lovk, snad to on?
PIBINA (Vratkovi): Kdo jsi? Co hled zde?
VRATKO: Jdu dom, pane. Byl jsem na dv a nesu je te en.
RUNA: Kdy el jsi do lesa?
VRATKO: Hned s svitem.
RUNA: A nikoho tam nevidls, nikoho neslyels?
VRATKO: Jen laky vidl jsem, kdy u potoka pily, a ptky slyel
jsem, kdy zpvali, by pivtali den.
RUNA: Jsi bloud i sml tak, e trop si z ns smch? Nevidl jsi
cel rno lovka? Na to se tebe ptm.
VRATKO: V lese ne. Ped chvl vak jsem vidl uhaje, tak dobr
byl jak krsn.
RUNA: To byl on, ten zlosyn!
VRATKO: Tm nebyl zajist. A slunce jej a zem obda! Ti dal mi
penze, jsou ze zlata. Lekl jsem se toho lesku tak a bohatstv,
e bych byl mlem s nohou spadl! Nikdy jsem nic takovho
nevidl. (Hled na penz v dlani)
PIBINA: A kterm smrem el?
VRATKO (ukazuje): Tam zmizel mi. Mm po nm pamtku! A na
tch penzch je obraz jeho otce, sm to ek.
STOJMR: Uka mi ble ten svj poklad.
15
VRATKO: A s radost, mj pane krli. (Uke penze)
STOJMR: Penz krle magurskho! Runo, hle!
RUNA: Syn jeho zde! , za nm! Krev a pomsta! Je v naich rukou
klet neptel!
STOJMR: Pibino, rozdl mue, kruhem obejdeme les, je n, je
n!
RUNA: I kdybys chytr byl jak ptk a okdlen, te neujde,
magursk krlovici, a tkou nai ruku uct!
Vichni odejdou rychle smrem, kudy odeel Radz.
VRATKO: Pebda mn, co jsem to uinil! , radosti ty moje
mnohomluvn, ty devaterou zradu mlas pod jazykem! To
zlato te m pl na dlani. Pry ode mne, proradn penze! S
vmi netst by velo pod mou stechu! (Zahod penze do
studnky a odejde)
Za jevitm slyet hudbu, pak vyjdou Prija, iva, Mahulena s druinou
dvek a mladch mu. Vickni jsou ovneni pestrm lunm kvtm.
PRIJA: Zde chlad a vn, ir prostranstv a trva vysok a mkk,
zde dobe bude provdti hry. Tch vnc jsme se dost u
napletli.
IVA: A zde ta naznaen studnka, kde mli jsme se sejt s otcem, s
matkou. To podivn, e jet nepili. li cestou krat.
PRIJA: Ach, nestarej se, pijdou jet vas. Ty star lesy nejsou tak
hlubok, by se v nich ztratili. Nu, bume vesel. Co ty vak,
Mahuleno, stranou stoj?
IVA: Zd se ti snad zas o nem, co nen?
PRIJA: Co nebylo a nikdy nebude?
IVA: O krlovici snad, letcm na stbrnm koni oblaky?
MAHULENA: Pro se mi posmvte? Co jsem vm ublila?
16
PRIJA: Jsme zl, vi, e jsme zl? Zl jako strygy!
MAHULENA: J nikdy neekla vm, e jste zl.
IVA: Vak pohledy tv nm stle vytaj.
MAHULENA: M srdce o tom nev Ah, netrapte m, sestry. Jsem
smutn jen, e mi mj jelen zabh do les. To zve bylo
rozumn a ptuln a pec m opustilo. Je vidt, e m rdo
nemlo. (Ple)
PRIJA: To smn, plakat pro tak malou pinu. A chytnou
jelena, nu, dej ho zmrskati.
MAHULENA: To spe sama bych ty rny snela!
IVA: Nu, tedy pla neb nepla, jak ti libo. My ale te se dme do
hry.
PRIJA: Co bychom hrli, Mahuleno, povz!
MAHULENA: Hrt? Nevm vru. Snad na vtn ptk, chcete-li.
PRIJA: To nechcem, to je pro dti. Vdy vdla jsem, e nco
nejapnho pov. Jsi stle mal dt s malm rozumem.
IVA: Na labut a pvy, to je vesel, tu meme se honit divoce a
dosyta!
VICHNI: Na labut a pvy, ano, ano!
PRIJA: Tak tedy rozdlme se na ady!
Jinoi se postav, drce se za ruce, na jednu stranu, dvky jim naproti na
druhou, drce se takt za ruce.
SBOR JINOCH (zpv):
Hoja lalja hoja!
Letme pvi z daleka,
hoja lalja hola,
pes hory, lesy, jezera,
17
hoja lalja hoja.
Zde porosena niva je,
hoja lalja hoja,
zde odpoinou perut,
hoja lalja hoja!
SBOR DVEK (zpv):
Hoja lalja hoja!
Labut modrem veslujem,
hoja lalja hoja,
a plujem s blm oblakem,
hoja lalja hoja,
pod nmi luka, jeden kvt!
Hoja lalja hoja,
tam odpoinou perut,
hoja lalja hoja!
Ob ady jdou si vstc, jinoi, drce se za ruce, zdvihaj ramena, pod
jejich obloukem dvy, pustce se, projdou, pak stoj ob ady opt sob
naproti, ale nedr se ji za ruce.
JEDEN Z JINOCH (zpv):
Jak to labut
v t zelen dubin?
Tpyt se perut
padl jak snh!
JEDNA Z DVEK (zpv):
Jac to pvi jsou
v umivm hji?
Pohlete, labut,
jak se jim perut jiskrami tpyt!
JEDEN Z JINOCH (zpv):
Kad z tch labut
18
v zelen dubin
korunu nos,
chvame je, chvame je,
mezi n, mezi n,
hoja lalja hoja!
Jinoi se hon za utkajcmi nyn dvkami, berou jim, dohonive je, bu
prsten nebo kytici z pasu. Vtom ozve se hluk za jevitm. Polekni ustanou
ve he.
RUNA (za jevitm): Jen tsnej, tsnej pouta stahujte! I kdyby krev
zpod neht vytryskla.
MAHULENA: Mne mraz v dui, co to znamen?
Objev se krl Stojmr, Runa, druina, Pibina, vedou spoutanho Radza
a Radovida.
STOJMR: A nerad, peruuji vai hru. Vy udiven na ns hledte.
Vtzoslavn je pro ns den. Ten jinoch, jej v poutech vidte,
je magurskho krle syn, mj tedy a v neptel.
RUNA: A vte, co ten zlosyn uinil? V sv bujnosti zabil
zasvcenho jelena, o nm jsme myslili, e zabhl do les a
e tam posud bloud.
MAHULENA (pro sebe): Uboh nm tv. Jsou lid krut!
RUNA: Piznej, es ten zloin dokonal. Je to tvj me?
RADZ: Je to mj me. Kdybych jej byl tmal, kdy jste m
pepadli, byl bych svj ivot draze prodal vm. e jsem
uboh to zve usmrtil, to za hch potm si sm. Vak
nevdl jsem, e je v a e je zasvcen.
RUNA: Vak bude, v mi, trpce pykat za ten hch. Vak vt
hch tvj ten je, e jsi krlovic z Magury. Ty ml? Chce to
tedy zaprat. Hle, uvm ti, e nejsi synem krlovny Nyoly,
kdy ji bez odkladu prokleje!
19
RADZ: Tys hrozn, eno! Jsem pli hrd na jmno svho otce, ne
abych na okamik jen ho zapral. Jsem Radz krlovic.
RUNA: Ty bloude odvn! Co hledals zde? Jsi peh? Ty piels v
nenvisti, piznej se.
RADZ: Zabloudiv, piel jsem jen mimodk. O velk nenvisti
proti vm vak mnoho nevm. Vdy slchal jsem, e
nepteli jsme, my Maguran a vy Tatrant, vak v srdci
z jsem nikdy nectil. My mli bychom, krli Stojmre, se
vlastn milovat, kdy v irm svt tolik nenvisti zeje
kolem ns.
STOJMR: Nech sladkch slov, tv smlivost je vynucena tvojm
netstm.
RADZ: Je pravda, spoutanmu hrdost slu jen.
RUNA: Tvou hrdost zkrotm, brzy uvid. , pozn muka!
RADZ: Nach tvho roucha je jak krve proud, v nm plove s tv
zbledlou ztm a oi tvoje jsou jako z oceli.
RUNA: O krvi nemluv pli nahlas, sic vzbud ve mn chu, bych
zvoj svj v tv smoila a poslala jej pak tv matce jako dar.
RADZ: , matko moje uboh!
RUNA: Chce se ti plakat, sketo?
RADZ: Ty nejsi ena, a tv postava a tv t za ni vydvaj, tys
vlice! , krli Stojmre, jsi mu, pro trp pohann svho
zajatce?
STOJMR: Tch hdek, Runo, dost. Povz mi, Radze, kdo je ten
mu zde s tebou!
RADOVID: Jsem star jeho sluha Radovid. Zab m, jej ale pus!
Vkup nesmrn ti krl mj vyplat.
STOJMR: Tv jmno jsem jen slyet chtl, ne radu tvou. Pustm t,
20
bys dones do Magury zvst o smutnm krlovice osudu. O
vkupu ani nemluv. Snad zachce se mi pozdj krve toho
jinocha, snad jeho smrt mi zlata dra bude.
RUNA: Tak mluv jako krl a mu! Snad mli bychom kupit o
toho otroka?
RADZ: Kdo otrokem zde, povz, krlovno!
RUNA: Ty, ty! Nebo uvrhnu t v pouta elezn a umom t prac
nejt! , jako vlk se bude rvt se svm etzem a zoufale
jej hryzat zuby!
RADOVID: Ty zmije! e ruce moje spoutny! Ped svatm sluncem
aspo ctu mj, ped svatm oblakem, plujcm ti nad
hlavou, kdy nem cty k vlastn korun a k svmu enstv,
kter lape v prach!
RUNA (ude jej): Bdn rabe! Mluvit sm?
RADOVID: Bud kleta!
RADZ: , nebe, slunce! Vtry dujc! Jste svdci naich
neslchanch kivd! Mj Radovide, bda mn, e trp vinou
mou! A vy, co kolem stojte, co nikdo, nikdo z vs nezn
ltosti?
IVA: Pro na m hled? Mm snad plakati a prosit, by t pustili?
Mn, vru, zd se, e jsi pli bl, ne bvm j, i kdy mi
nejhe je. Pro doma nezstal jsi, smutn hrdino? Chce
peslici?
RADZ: Jsi krsn, ale krut. Mn tebe lto je, e srdce tvoje je tak
kamenn. Pro Radovida o slitovn prosm, ne pro sebe.
PRIJA: Chce zdt se statenm? Pro tedy dch tce tak, to
nesvd o klidu chrabrosti.
RADZ: znm, vz to, proto tce dchm!
21
RUNA: Svou ze ukoj svmi slzami.
STOJMR: Dost nyn posmchu! Pibino, pod tvou str Radza
ponechm. Radovida puste na sam hranici, by dones dom
svoji novinu. Jdu dom te. Zajatce vete a uvrhnte jej co
nejhloub do ve t star, je stoj v temnm lese pod skalou
a kter zakletou se nazv.
RUNA: Tam do tmy, mezi hav hote jej!
RADOVID: , Radze, , krlovici mj, e tak se s tebou loum!
RADZ: Radovide, jdi a netru srdce moje nkem svm. Chce,
aby pohnut m nov vzbouzelo posmch? M matce rci ,
Radovide!
RADOVID: Ni slova vc! J vm, co ci chce! (Odejde s nktermi z
druiny krlovsk)
STOJMR: Te vzhru, pojte. Pibino, ty pl mj rozkaz psn.
Odchz s Runou, vickni za nm, jen Mahulena zstala pozadu. Bl se
Radzovi, kter stoj nedaleko od studnky. Pibina a dva mui nco opodl
za nm.
RADZ (Pibinovi): Vete mne. (Uvid Mahulenu, stojc te vedle
nho) Ty posud, panno, mlelas a nerouhala jsi se mmu
netst. Te vynahrad, co jsi zmekala?
MAHULENA: Ty zn?
RADZ: Pro se te?
MAHULENA (nabere vody do dlan): Pij! (Zvedne dla a k jeho rtm)
RADZ: J nemohu Mn rty se chvjou jako srdce moje nad
tvoj dobrotou. J jako mlhou vidl t, jak stlas opodl, a
zkost jsem zmral, e bude tak zl jak byly ony dv
, vysmj se mi!
MAHULENA: Radze smt se kdy plu!
22
RADZ: Pro ple, rci
MAHULENA: e vce nemohu ne plakati!
RADZ: , nikdy rosa svtj neprela s nebes, ne ta, co pad
nyn s blankytu tvch o! Kdo jsi?
MAHULENA: Jsem Mahulena Krl je mj otec , Radze,
nemj ho pli v nenvisti me-li!
RUNA (za scnou): Kde mek, Mahuleno?
MAHULENA (se lekne): Hlas matin! (Radzovi) , netrap se mi
pli due moje! (Odejde)
PIBINA: Poj, pane! Splnm, co mi krl mj kzal, a nerad, v!
RADZ: Mahulena! (Odchz zamylen s Pibinou a s ostatnmi)
Opona
DRUH DJSTV
Velk, star zahrada u zmku krle Stojmra. Je pln stromovit vysokch a
koatch rostlin, tvocch rzn krsn skupiny mezi stromy. Na jedn
stran vodojem, vrouben omenmi kameny, stnn kloncmi se bzami
a visutmi vrbami. Rann ervnky svt stromovm. V pozad je vidt st
zmku. Vratko nedaleko nho zamstnn uezvnm kvtin a kvetoucch
ratolest z ke, je skld do koe.
Prija, iva a Mahulena pichzej od zmku. Prija a iva pozdvihuj te
proti slunci ruce, drce v nich ry perel a leskl perky.
PRIJA: Ty jasn, ist, svat slunce, ty vid ve a hz hrstky zlata
tde na hory, doly, nivy, jezera!
IVA: Ty osvtluje lesy hlubok, rodn pole, hrady strmc,
mohyly vysok!
PRIJA: Na vechno lije libou jasnost svou, ns osv t! Svou
krsu na ns lij!
23
IVA: Svou lepost na ns lij a milostnost!
PRIJA: A zkvetem jak tvj luzn ervnek!
IVA: Jak zora tvoje zlatosmav, radostn!
PRIJA: Dej krsu nm! , slunce, vysly ns!
Ob kleknou u vodojemu a propltaj si vlasy perlami a pipnaj perky.
IVA: Necht zme, jak obraz n te z modr tto vody, ji
prosvtluj mlad tvoje paprsky, , slunce!
Ob ros si obliej a vlasy.
PRIJA: Dej tpytnou krsu nm a milostnost Ty zlat, jasn, svat
slunce!
Vstanou.
IVA: Ty, Mahuleno, pro se nemodl a slunce nevzv?
MAHULENA: Vzvm slunce Ty jasn ze nebes, posv m a
dej mi dobrotu svou vysly m!
PRIJA: Je krtk tvoje modlitba. Zas stoj nepohnut, vs hlavu,
ruce vis po boku O krsu nepros?
MAHULENA: K emu?
IVA: Jak tup otzka! Dnes doraz sem charvatsk krlovic, u
pili jeho posli, velk bude u ns v zmku hod nu,
nechtla bys krsnou bt a zalbit se bohatrovi, jen mld a
mocen jest a enu hled?
PRIJA: Je hrd Mahulena! Mysl as, e krsn nazbyt je, a nevid, e
bled je jak mskov m, co sed v er jizb pedouc.
IVA: , Mahuleno, jsi jak mtoha. Na tvoji krsu, vru, neehrm
a nen strach, by krlovic si tebe vyvolil!
PRIJA: Poj, ivo. Pokud rosa tpyt se, kvt natrhejme, tak von
nejsilnji.
24
Odejdou.
MAHULENA: Ty vlasy na hlav jak to t (Uvoluje vrkoe,
sedne na obrubu vodojemu, vid se ve vod) Je pravda, co mi
ekly, bled jsem (Ruce klesaj j v kln) Ach, jak mi teskno.
Jak dlouho tomu u? Co asi dve bylo, ne jej pivedli? Co
bylo dve nco? Tenkrt stromy kvetly, kdy ho zajali, a
dnes jsou odkvetl, je tomu tedy dvno. Co bylo dve?
Zpvvala jsem, tak se mi zd. Kam odltly ty moje star
psn? (Ml, za chvli pone tie zpvat)
Tch dvanct panen zmnilo se v holubice
a sedly na javor, alostn vrkajce
a pravily: kdo velk nae hoe
by prozradil, a onm
Ne, tak to nen i snad pece Na ale zpvat? Ach, radj chtla
bych na svt nebt nebt (Propukne v tich pl)
VRATKO (byl se nesmle piblil): Panno Mahuleno To rve
mi srdce, kdy t tak tie plakat vidm.
MAHULENA: Tos ty. Bud vtn. Tvoje dcko zdrvo?
VRATKO: Ne, neusmvej se tak slzami, to bol skoro jet vce! J
vm, co trp t
MAHULENA: Kdo ti to povdl?
VRATKO: , nelekej se! Kdo by to velk tvoje hoe prozradil, a
onm! Tak bylo to v tv psni. Smm mluvit, smm?
MAHULENA: Co chce mi povdt, mj dobr Vratko?
VRATKO: O Radzovi rd bych s tebou mluvil.
MAHULENA: , Vratko, Vratko, kam jej odvedli? V t vi nen u!
Je iv, je zdrv?
VRATKO: Zn nedostupn vrchole tam za lesem Tam nkde
25
Radz trp. Vak stezky strm jsou a skryt
MAHULENA: , laky moje ukzaly mi ty stezky, znm je a noha
moje nese m tak bezpen a jist, jako orla siln jeho kdla.
Kde tedy je, kde de, trp Radz?
VRATKO: To nevm, nemohu na pevno tvrdit
MAHULENA: Tak vrad m! Dv podv mi nadji a pak mi ji
zase bere!
VRATKO: Kdybys jen trpliv slyet chtla! J mluvit nedovedu
obratn, mn slova v stech jaksi se pevaluj, mlo
mluvvm, vce hvzdm s ptky, a kdy ty smutn tvoje oi
tak na mne hled zkostliv, u nevm, co e km!
MAHULENA: Mj dobr Vratko, mluv a budu mlet, trpliv
naslouchat.
VRATKO: Pt tomu dn, co star otec mj byl na mtin v lese. J
vynm jej nkdy na slunce, by prohlo ty vetch jeho dy.
Byl tedy v trv vysok jak na svm loi, a zpola dmal. Tu
zaslechl mnoho krok. M bystr zrak a bystr sluch, a
jinak slb je jako dcko. li kolem nho blzko dost ti mui,
co vedli krlovice, spoutanho. Nevidli otce, byl v trv
ponoen. A jeden z nich, ten nesl tk kruh a etz, a Runa,
krlovna, tv matka, byla s nimi a lla mlcmu Radzovi a
ekla mu, jak bude pikovn pr ke skalnatmu ttu hory,
nc pr do samch nebes!
MAHULENA: Kad tv slovo jako hrot mi vnik v srdce! K
radji by jet leel ve vi! Vak ne, to hor bylo, byl vn
po tm jako slepec!
VRATKO: Vak nebyl oputn, jako nyn, panno. Vdy plil jsem
se mnohdy v noci kolem ve a snail jsem se slova tchy
mu volat v tmu A vm, e jin jet tv, tak jasn jako
nebe, se nkdy milosrdn k zkmu oknu jeho vzen tlaila!
26
A sm mi ekl, e ti zlat vlasy s hlavy, pod sluncem pr mu
nejdra, na mi jeho okna zachytly se a e mu svtily jak
msc do vlhkho era jmy aln!
MAHULENA: Tak pravil, pravil tak?
VRATKO: Vdy o tom zpval! Slyel jsem tu jeho pse, vznela
se z hloubi a tak se chvla tichou noc, jako list, jej vtr nese!
Uboh Radz, plav krlovic! Tmu petrpl, te trp jin
muka!
MAHULENA: Tvj otec tedy vidl vidl, prav
VRATKO: Vidl smr, kady se brali s Radzem, vak nevm jist,
kam jej vedli. Snad vyptr to sama? To jen jet vm, e ps
mu dali kolem boku elezn, a z toho vis etz, kter
pikovali ke skle. A elezo psu a etzu e oarovno, m
vlastnost tu, e dn me a dn kladivo a dn pilnk se
ho nedotkne a elezn ten ps e je klem uzaven. To ve
vtzoslavn hlsala krlovna s posmchem Radzovi po
cest. Mj otec slyel to.
MAHULENA: , bda, bda! Pikovn jak vlk! A sn znoj a chlad
a d! Snad usmrt jej blesk, snad div elmy les jej
rozspou! Vratko, pro jsou srdce na tom svt z kamene?
VRATKO: Jsou zase jin, jak to tvoje, a v tom je spsa vech.
MAHULENA: Jak jej spasm, jak? Kterm smrem, prav, vedli jej?
VRATKO: K vchodu, kde n hory nejve. Ale to nen jet ve, co
ti ci mohu.
MAHULENA: Mluv, tedy, mluv.
VRATKO: Mm dcko, v to, Mahuleno, a miluji to chlape nade
vecko. Nu, a ten mj synek kzle m, tak mil zve, e bys
je lbala, radost, jak um skotait, a nkdy zd se mi, e se
usmv, v, ta nm tv!
27
MAHULENA: Mj dobr Vratko, vm rda tob vak nyn o
tom nevypravuj, o Radzovi chtls mi nco ci.
VRATKO: Vak prv! O em bych ti vypravoval, ne-li o nm? Na
druh tedy den, co vedli lesem Radza, piel jsem veer
dom a mj synek hoce, hoce plakal. To jeho kzle nkam
zabhlo a ena pla, e snad odnesl je vlk! Tu dcko znova
rozplakalo se, e srdce usedalo. Co ml jsem pot? el jsem
kzle hledat, a byla hust tma, ba ir noc Zn propast
blzko zmku v lese, tu pernou, kde dole hluboce ta temn,
div voda hu? Kdy tam jsem piel, tu slyel jsem zejm v
hloubce nae kzle plakat! Padlo tam a posud ilo! Bylo mi
zko. Spadlo a na dno? Mm se spoutt dol? Myslil jsem
na radost svho syna, a pinesu mu zachrnn zve a
opatrn jal jsem se pomalu do propasti sestupovat.
MAHULENA: Ty trzn m! Pro to mi vypravuje?
VRATKO: Vak uvid U byl jsem hodn dole, konen u i
kzle ml jsem a makal po porouchanch jeho dech i
celoval jsem zve v soustrasti kdy nhle nade mnou se
kroky ozvaly, pak sypala se mi hlna na hlavu, kameny
padaly, hu, jak dunly hloubji pode mnou! A polekn kdy
jsem vzhru hledl, tu spatil jsem tv stranou! Msc tak
jasn na ni svtil a tv ta bled, klonc se nad propast, byla
mi znm tv Runy krlovny to byla! J lekl se, jak ty se
lek te, a v stnu bez pohybu stl jsem jak ty te. sta jej
ale otevela se a stran zaklnn, ern modlitba, vyletla z
nich chce slyet je?
MAHULENA: Ne, nechci. Je mi zko!
VRATKO: Pak pravila: jak nikdo vc na tomto svt kl tento
nenajde, tak nikdy vce elezn ten kruh mu s tla nesejde!
A pevn dr jej, jak smrt ns dr, kdy se chop ns, a dr
jej, a bl jeho kosti, detm smyty, sluncem zblel, o sklu
drkotati budou, vtr hra a koist.
28
MAHULENA: Zadr! Ml! To o nm mluvila?
VRATKO: A hodila kl do propasti a padl k nohm mm. ,
panno, ty bl jako msc, ty dobr jako matka zem hle,
zde je ten kl!
MAHULENA (vytrhne mu jej z ruky): , poklade, ty nejdra mi pod
nebem, tak pevn, pevn k srdci tisknu t, a v hru mou
vejde a nikdo vc mn tebe nevyrve, le kdyby srdce vyrval
s tebou zrove (Omdl)
VRATKO: Mahuleno, vzpamatuj se! Oi otevi, kdy tvj al t
neutrpil, m t radost zabt? Oi otevi, pro jeho spsu! Ach,
te vrac se ti dech!
MAHULENA: Vratko, Vratko, kdo ti to odplat? Zde, zde ten kl!
Mm zvra (Uschov kl v roucho) Vratko, kolena ti
objmm (Vrhne se mu k nohm)
VRATKO (ple): Ty zniuje m! Vsta! Vzpamatuj se pece! J
odinil jen, co jsem provinil! V, jakou zradu nevdomky
spchal jsem! A te jsem pomohl jej spasit! A sami do
zahrady zavolali m, kvli tm hostm, tolik prce zde, a
poslali m kvt naezat a tak jsem s tebou promluviti
mohl! Bu rozvn a sna se vyptrat, kam vedli jej
MAHULENA: , chytr budu jako ptk, jen chycen, z klece vyvzl!
A Vratko ty jak bratr bude mj! Jak sestrou budu tob!
VRATKO: , nemluv tak Vak nutno odejt, ne nkdo pijde
MAHULENA: Tedy, Vratko, jdi! A nashledanou! Dk tob, due
mil!
Vratko odejde.
Kam skryju se s tm drahm pokladem? Vak skrvat nesmm se,
te musm s nimi bt a ptrati! Zda tst moje nestoj mi zrdn
psno na ele? , moje tst sladk! Radze! J spasm t, svj
29
domov uvid, na muka svoje zapomene tam Pro je mi nhle
smutno i v t radosti Ach, on odejde Tu nov hoe vejde do
srdce Vak zanikni, ty smutn mylnko! Je dosti asu k pli
pozdji te srdce radost jen tlu a nadj! (Odejde)
Krl Stojmr a Runa pichzej s druh strany.
RUNA: Tam prch! Vidla ns zdaleka a vyhb se nm.
STOJMR: Ty pli tvrd jsi a psn, eno, a Mahulen kivd, v.
RUNA: To dt nemohla jsem nikdy milovati pravd.
STOJMR: To proto snad, e jej porod stl t tm ivot.
RUNA: Ji rodc, krsu ztratila jsem svou a mladost, vak dt takov,
se k, matky nejvc miluj. To nen tedy pina. Vak zdlo
se mi u, kdy nosila jsem ji jet v ln, e nosm zrmutek
svj budouc, e ve mn zraje, co m rmoutit bude, a srdce
moje netslo se radost, kdy ekala jsem na ten nov ivot,
nbr neuritm strachem jakmsi, e vyjde na svtlo, co
nkdy proklnati budu!
STOJMR: Ne, Runo, klame se, ty ekala jsi syna a proto nevtala
jsi Mahulenu radostn.
RUNA: Nu, bu jak bu, to ale pravm ti, e nen Mahulena moje
dt, jak Prija nebo iva. Nem moji krev. Co vidl jsi ji
nkdy vzdorem vzplanout, i kdy ji sestry trznily?
STOJMR: Je pokorn a tich.
RUNA: Jen domluv: jako ta, o n jsi snil po cel ivot a kterous
miloval ped satkem nam?
STOJMR: Runo, co to mluv?
RUNA: Jen to, co je mi jasn. Vak nechme toho. Pravm ti, e
varoval m sen. Mn zdlo se, e vinula jsem k srdci dt,
tich, s tak pokornma oima, jak m je Mahulena, a s
vkikem a v hrze vzbudila jsem se, neb utklo m to dt
30
jako had, zuby tak ostrmi a hluboce tak do srdce! Ach, jet
ctm to, a mrz mi tlem jde.
STOJMR: To zl byl sen, pro ale vykld jej tak, e prv
Mahulena m tm hadem bt?
RUNA: Protoe vm, co se v n dje! Vdy pravm ti to zejm. Co
nevid, jak smutn nyje? Co nevid tu jej bledost a
nevid, jak nkdy bez piny se zardv Ty jej dlouh
vzdechy, hlubok a tich! A od kter doby ve to pozoruji?
Od msce, co Radz krlovic je v naem plenu. To nesta ti,
bloude? A kdy ti pravm, e jsem vyzvdla, e v nocch
mnohdy vykradla se z domu, e utkala jako beze smyslu
tam do temna lesu, e jako mtoha kol ve bloudila, kde
Radz v jm leel
STOJMR: Pro lpe jsi ji tedy nesteila?To minulo vak, Radz
nen vce ve vi.
RUNA: Je o nj postarno. M lska ustlala mu loe tvrd dosti. Ta
skla pevn je, jak vlastn moje vle, ta nepovol, a to elezo,
je dr jej, je siln jako osud. Ne nadarmo sluji krajem jako
arodjka. Dle skrytch vd je etz jeho ukovn.
STOJMR: Co tedy vce d? Je Radz v pouti, nev Mahulena,
kde hledat jej a kdyby nala k nmu cestu, pec pouta
nesejme mu slab jej ruka.
RUNA: Ta nikdo nesejme! Kl, kter otvr je, je v ln zem ta ho
nevyd! Vak pouh mylnka, e Mahulena miluje Radza,
e by chtla jej spasit, zachrnit (Tas dku) Zde, viz ten n.
J krmila ji vlastnm mlkem svm a pece chtiv se mi ruka
tese, a m, m kam? Ty uhodls.
STOJMR: Zrak pern tvj vmluvn je dost! Jde z tebe hrza!
RUNA: Jak slab jste, vy mui! Tak mlo jako milovat i nenvidt
umte! Chce dt svoje uchrnit? Nu, tedy zab Radza, a
31
bude Mahulena v bezpenosti pede mnou.
STOJMR: Ne, nepotsnm se tou jeho krv! Jak nenasytn je to
tvoje zt! Dost jsem ti povolil, dl ani o krok nepjdu! Pro
nezmrn tak dycht po jeho ivot?
RUNA: Protoe jsem nala skryt vody tvho k nmu smilovn,
protoe vm, odkud e temen! J postehla tvj zamylen
zrak, kdy jednou pravils neprozeteln, jak Radz podoben
je matce sv Ha, trhls sebou te? Ty rd bys nkdy Nyole
vrtil toho syna! T en tchu bys pl, t en, k vli n
tak dlouho trpla jsem tce! Po cel mld! Chladn byl jsi
se mnou, vak v nocch, kdy jsem hoem nespala, tu ve
snch eptval jsi vroucn jej jmno A j t tehdy
milovala! Proklet!
STOJMR: Co se to s tebou dje, eno? Tak nikdy nemluvilas
posud Nech minulost a jej hlub stny, ta zapadla
RUNA: Nezapadla, ije! Vdyt strm jako hora v ptomnost! Ta
minulost, ta zna moje mld, ta zna zmaen mj ivot! ,
kaj, e zl pr jsem. Vm to, vm. Kdo ale o tom mluv, e
m trpkost kojila a hoe krmilo? , Stojmre, jsem ze veho a
chor v dui a hnus se mi cel svt! M nitro vyprahl je
jako pou, tam ovem nen vody blahodrn, jen zhuba
tam h, zmar, to jej dech! Tak ve mn zlo, neb to, co
nazv se tak, peilo blahodrnost. Zlo tedy mj je ivel, v
nm jen mohu t, jak ryba ve vod nebo ptk ve vzduchu.
Dobro, zlo! Je ivel jako ivel. Nue, chce-li, ano, zl jsem
tedy.
STOJMR: Tv slova t m a rozruuj. Kdo prav, e jsi zl? Jsi
vniv.
RUNA: , tys pr dobr! kaj to tak, ti bloudov! Co nevid, e
pouze slab jsi a sobec? Ty povolils mi, abych Radza tam
pikovala k tvrd skle, to z dobroty snad ke mn uinils? A
32
k nmu dobrota kde zstala? J povm ti, pro jsi mi povolil.
Kdy slyel jsi, e charvtsk ten krlovic ns navtv, tu
bylo nepohodln, by nael krlovice druhho v t star kleci
v lese ne, neodvracuj oi, piznej se jen! Chce muem
celm bt v mch och? Tedy povol a vydej mi Radza
pln.
STOJMR: Ty chce jej usmrtit! To nelze, v! Lid vlastn mj u
rept, a kdybych nsilm se zbavil Radza, tu vzplanula by
cel Magura a vlka stran nastala by pak a nebyl bych jist
vrnost svch vlastnch lid!
RUNA: A nezeme-li a nepust-li jej, tu Magura zstane tich?
STOJMR: Je slab ne jsme my, a proto vh dlouho a stle nadji
m, e pistoupm na velk vkupn.
RUNA: , ekni krtce, e se boj!
STOJMR: J nebojm se, eno, ale couvm.
RUNA: Ta zbablost, tum, nazv se moudrost! , moudr krli!
Stojmr moudr! Tak bude nkdy nazvat t lid. Ten najde
vdycky licomrn jmno, by nectnost krl skryl, za ni se
styd.
STOJMR: Ty drd m!
RUNA: Jak pravda vdycky drd tajnho vinka. J pravm ti, e
moudrost v tom jest, zbaviti se Radza, neb pokud ije, hroz
ti po tom, co se u stalo! J dle pravm ti, e heje hada na
svch prsou, e Mahulena zrad tebe, mne, ns vechny! Ty
netu, co lska z eny uiniti dovede!
STOJMR: Ty znepokojuje m zhluboka! Kad tv slovo zd se
stelou! Vak nevm v tu lsku Mahuleny
RUNA: Chce dkaz? Tam pichz se svmi sestrami. J dkaz
podm ti! Vak rci, ty ttino, pak vyd konen mi Radza?
33
STOJMR: Co chce s nm uinit? Jak mn
RUNA: Zhubit jej? Znm ry tajupln, ty to v. J pipravila npoj,
jen ho bleskem do stnu noci strhne. Nu, krtce mluv, kdy
doku ti vinu, zradu dcery tv, pak d mi krlovice v ruce?
STOJMR: Kam trh m?! Do jak propasti m vlee!
RUNA: Bud muem, slabochu, a rci mi ano krtce.
STOJMR: Nu, busi, Runo, ne
RUNA: Ty ekls busi! Bude tak. Vak nyn ticho, jsou u blzko.
ivo! Prijo! Hledaly jste ns?
iva, Prija a Mahulena pily.
PRIJA: Hledme s kopce dychtiv do dlky, zdali se zdvih prach u
na obzoru, hlsajc, e host pojedou.
IVA: Vak marn posud, pjdem na v te, odtamtud je dle
vidt. Jak bude v dom veselo! Co zpvu bude, smchu!
RUNA: A ty, Mahuleno, ty se net?
PRIJA: Jak bez due chod s nmi, nemluv a kam ji postavme, stoj.
RUNA: Je pravda, Mahuleno, co Prija tvrd?
MAHULENA: Pravda? J peslechla, co ekla.
IVA: Vzbu se pece! (Zatese j) O em sn?
MAHULENA: J zamyslila se.
RUNA: A nad m, dt?
MAHULENA: Te vru, nevm u.
PRIJA: Smn je to tvor.
RUNA: Nu, nechte ji a slyte samy novinu, je prv dola ns. V
otec nad n je velmi zaraen, jak vidte, je smutn.
34
IVA: Tak je to tedy smutn novina?
RUNA: Pro Maguany, ano.
MAHULENA (stranou): Pro Maguany, d?
RUNA: Ten zajatec, ten plav jejich krlovic, ten Radz, co nm
tolik hnvu zpsobil
PRIJA: Co s nm?
RUNA: Je mrtev. Nhle zemel.
MAHULENA: Ah!
STOJMR (tie): , Runo, tys ji zabila! Mahuleno! (Podpr ji)
RUNA: Co bledne, dt, a pro vrvor?
IVA: Je mrtva ledva de!
PRIJA: A zrak m v sloup Je nm jako kmen.
RUNA (tie Stojmrovi): Je dosti vmluvn ta jej nmota?
STOJMR: Uboh srdce dv! Mahuleno, sedni. Je ti volnji?
MAHULENA (sedne na obrubu vodojemu): To zl je sen?
RUNA: (Stojmrovi tie): Chce jet dal zkouku?
STOJMR: (stejn tie): Netrap ji! A s nm i, co ti libo (Odejde)
RUNA: ivo, Prijo, jdte za otcem, a teba na tu v, chcete-li. Vak
to, co pravila jsem ped chvl, to byl jen ert. Ten krlovic je
zdrv. J pouze pro vai kratochvli jsem vymyslila pohdku.
Jsi pli ltostiv, Mahuleno, jak me jen tak prudce hned
se polekat. A te zas ple!
MAHULENA: Kdy o smrti tak nhle slyela jsem
RUNA: Nu, mlad jsi a smrti boj se jak dckoJen zotav se Vy
jdte, s Mahulenou zstanu, cel se jet chvje (iva a Prija
odejdou) Je ti u volnji?
35
MAHULENA: Jest. Jsi dobr, matko. Dk.
RUNA: Tak se polekat! Co zle ti na tom krlovici? Vak nen mi
to proti mysli, e tak dobr jsi. Ty dojalas m, Mahuleno.
Jsem drsn, vm to. Drsn s tebou nkdy t, vak v, e
nejsem zl.
MAHULENA: Ne, nejsi, matko
RUNA: A tvoje sestry nerozumj ti! Ty nemysl dnes ne na ty
slavn hody, na chorovody, zpv a vesel. Ty nemiluje hluk,
a bled tvoje tv by divn vyjmala se tam mezi ostatnmi.
Tv bytost je jak pse slavka neb drozda, je nejkrsnj v
samot. Nu, dovolm ti, abys k hodm nepila Jsi
spokojena?
MAHULENA: Jak okvm! Je kad tvoje slovo jak krpj
balsmu , dej mi ruku svoji pocelovat!
RUNA: Nu, dobe, dobe, dt Jet nco! Jsem ku podivu
mkk dnes Ten krlovic, j nenvidm jej, je pravda, vak
kvli hlubok tv soustrasti chci dnes i proti nmu mn
krutou bt! Kdy v celm dom bude tolik plesu a raduje
se t ten krlovic.
MAHULENA: , matko, moje matko! Jak ehnala by ti krlovna
magursk za toto slovo!
RUNA: , bude ehnat mi, nen pochybnosti, a jen se dov, co jsem
uinila dnes.
MAHULENA: S podivnm smvem to prav.
RUNA: Nu, vzpomnla jsem si, jak krut nakldala jsem s tm jejm
synem, a proto pila mi ta pochybnost o jejm ehnn. U
nen Radz ve vi. Je pikovn na nejvym ttu Orl skly.
Pt krok jen tam me kolem chodit a sn boue, vichry,
det Nebledni vce zase, nepla, dt. Vdy ulevm mu
brzy. Nasytila se m pomsta. Ty zn tu strmou stezku na tt
36
hory? Je dobe skryt, jen nm posel zn ji, co Radzovi
chlb a vodu vdy nos. Vak neboj se, kdybys pila tam,
e by t zardousil? M ruce voln.
MAHULENA: Je dobr Radz jako smav slunce jara, je prohv a
zlat cel svt! Je srdce jeho jako krotk holubice, je nev, co
je zloba! A onu stezku znm a mnohdy sedla jsem u paty
toho ttu, tam ticho je, jen lesy hu dole, a ptci, co tam
hnzd, zpvaj jak nikde jinde!
RUNA: Nu, tedy dobe. Vejdi do m spalny. Ve vklenku nad
krbem najde zlatou ndobu. V n npoj jest, jen l kadou
bolest a vrac ztracen lovku klid. To balm vzcn!
Vezmi onu ndobu a dones ji na Orl tt a nalej Radzovi
a pozn, jak mu peje Runa krlovna! Vak pozor dej, bys
nevylila ani krpj, a sama neovlauj si j ret, bude-li mt
ze po cest. Je mlo toho npoje, a kad krpj, kterou
zma, znamen pro Radza nenahraditelnou ztrtu. Jdi,
mil Mahuleno. A vrt se, pak povz mi, jak se tv srdce
potilo, tv srdce soustrastn a nn. Chlb bl t a med
mu dones, chce-li. Dej pozor vak, by nikdo nevidl, kterm
se dv smrem, ne kad chvlil by mou slabost, kdyby
vdl, kam s mm svolenm se ubr. Jdu za tvm otcem,
brzy pijdou host Nu, jsem tak zl, jak jsem se ti zdla
nkdy snad? (Odchz)
MAHULENA: Snm nebo bdm? Co se to se mnou dje? Pro
mrazilo m nhle, kdy podivn tak usmvala se? Pro
nemohla jsem vyznat se j ze veho, i kdy tak dobr byla?
Cos neznmho drelo mi srdce, stahovalo hrdlo! To
podivn, to vru podivn Vak jedno jist jest e spasm
jej! , radost nevslovn! (Odejde rychle)
Opona
37
PROMNA
Skalnat tt horsk. Na velkm balvanu Radz. Od eleznho jeho pasu
vis etz, pikovan ke skle za Radzem. Jedin strom vyrostl z kamen,
stranou, n ne balvan, na nm Radz polo stoj polo le v unaven.
RADZ: Jen duj, duj, vte, bo siln orle, jen vlasy moje rvi, a ber
mi dechu, pro ml bys vce slitovn mt, ne maj lid! Jsi,
viche, jedinm te druhem mm, kdy horen ty moje
vkiky u vechny ptky vyplaily z hnzd! Dv nkter z
nich obas nhodou o elo moje kdlem zavadil, a zdlo, se
mi pak, e milujc ruka matky chce pot mi strat, jako v tk
nemoci! , zkost nevslovn tto samoty! v Bezedn
przdno zeje nade mnou, zvratn hloubka zeje zdola!
Nesmrnost prostoru, jak to hrza, to pli velk t pro
tvora slabho, jak lovk je, a bez pestn zrati v tu velikost,
je jako moe bez behu se val na mou malost, to zpsobuje
poslz lenstv! Mj mozek vyprahl mi ho v hlav a stra
tiscermi mtohami! Ta nmota tch neobshlch dlek je
dsuplnj ne boue ev! ev poslz umdl, nmota vak
nikdy Jak straideln jesti proda, kdy neustle v tv j
hled! Ze veho vystupuj vn pery! Kdy po morn
noci den se rod, zdv se mi, e nebe hlubokou se ranou
otvr a svt e zalv se krv v plamenech! A vrcholky
tch nekonench les, tam dole v propasti u nohou mch,
kdy vtr rozvln je, podobn jsou jezeru, je temn, pern
na sklu moji to, by podvrtilo ji U ctm, jak se tese,
u zkost toho pdu do przdna m chytla troby ,
stran zvra! (Zakryje si oi) Ah, minulo to zas Hle,
hejno divokch holub se vzneslo z lesa! , ptci nebes,
kam to lette? Snad v neznm ten kraj, kde spravedlnost
pebv? , povzte tam, jak zde trpm bez viny! A nikdo,
nikdo se mnou nect! Vy bl oblaka, co pyn modrem
veslujete, d rote na mne svj, a budu mysliti, e
38
zaplakala jste! (Na chvli se zaml) Ach, moji rodie, zda
zemela i vae lska? , smilovn vce neije, ze svta
vymizelo naprosto! Vak pece, pece jedno srdce zn je
Jak byla krsn, bl jako msc a krotk jako ptk, kdy
oi svoje alupln ke mn zvedala a mkkou dla, a pij! mi
ekla! , netrap se, ty due moje Tak mi pravila ,
Mahuleno, hch lid zlch je vykoupen tvm tichm
slitovnm! K hlas mm siln toho vtru, bych v ir
svt to jej jmno volal, tu vechnu svta ozvnu bych
vzbudil, a lesy, hory, sluje, oblaka, ve se mnou volalo by:
Mahuleno! Mahuleno! Mahuleno!
MAHULENA (za scnou): Radz! Radz! On vol mne! J jdu!
RADZ: Tlukot mho srdce zastavuje se! , radost nevslovn! Je
to mono? Je to klam? , Mahuleno!
MAHULENA (objev se): Radze mj! Radze!
RADZ (trh etzem): Jsem spoutn, pikovn a k tob nemohu, v
silou trhm pouta , proklet, jsem slb (Padne)
MAHULENA (spch nahoru k nmu): U nohou tvch, zde, zde, ,
moje due! , polo nohu svou na moji j a trestej m, e tak
t trznili!
RADZ: K zemru, Mahuleno, v tomto okamiku, ne zase
odejde (Dr ji keovit)
MAHULENA: J spsu nesu ti a volnost!
RADZ: Ach, neklam mne! Co z tebe mluv, je pouh trpnost a
vel pn! Co slibuje, jak bys to vyplnila?
MAHULENA: Kl pout tvch nesu, hle J lbm jej Jen ruka
moje te se pli tese sotva udrm jej Pece Te v
zmku je a skpe pouto pad tv! Radze, voln jsi te
prchej Jdi, a nech m zemt! (Padne na tv)
39
RADZ (thne ji k sob): Ty moje spso! Due pemilen, ty umr!
J stemhlav se skal vrhnu se
MAHULENA: Ty l radost jak j Hle, iju Vak nyn poj
a netra asu (Sestupuj spolu s balvanu) Jak nejist tvj
krok , Radze, jak, ach, t muili! , sedni pod strom na
chvilku, ty pli chvje se! Jsi bled, m due. Ty ale brzy sly
nabude. Povedu t stezkou skrytou, tu znm jen j a moje
lan Pak pjde smrem, jak ti naznam Sly, co
mluvm? Ty vrt se k sv matce, k otci, dom , vid, e
nkdy na m vzpomene? Vak nyn poj, mm strach, e
pijdou za mnou. Ty nev, pteli, jak um nenvidt ti
dole v zmku Npoj dali mi, bych ti jej nesla sem Tak
sladce mluvili, tak nhle sladce, e podezen mlhav se
ozvalo v m mysli Do e z kilu jsem vlila npoj
jejich, a kil, kter fale nezn, rozpukl se okamit Ah
moje ruka mla jed ten jejich podati rtm tvm jako
balm! Tak na m srdce namili krut, zrdn a na tv
it mlad zrove!
RADZ: , krutost neslchan! Nepla, Mahuleno!
MAHULENA: Pravda, kdybych vechny slzy svoje te u vylila, co
zbylo by mi, ty a odejde? , Radze, ty na m nikdy
nezapomene, rci, nikdy, nikdy?
RADZ: , nemluv mi o dn rozluce! To slovo smyslu nem!
Mahuleno, co ti se lou, ji se miluj? J miluji t, sly? Ne
proto jen, e jsi m zachrnila, ne proto jen, e pro m trpla
jsi, ne pro tv velk smilovn, ne, ne, j miluji t proto, e
nu, nevm pro, a vm jen, e t miluji! To slovo do
nedvn ciz bylo mi. Vdy nikdy jet moje rty je
nepronesly dv ne te! , kde se vzalo? Kde se hvzda
vzala, kdy po prv se na nebi rozbeskla! Tvou drahou
hlavu drm v tesoucch se rukou a chtl bych lbat jasn
tvoje elo j, kter nikdy posud nelbal ne matku svou
40
Vak strach mi jaks brn, nevm jak! lpj tvoji vak, tu
lbati se pece odvauji
MAHULENA (brn mu, klancmu se j k nohm): Radze mj, co
inm, nevm, vru, vak velk klid mi nhle skanul v dui a
chce se mi, bych poloila hlavu, tak, na tv prsa, jen na
okamik, bych slyela, jak srdce tvoje tlue A na sv oi
ten pocel, zde, mj vezmi, na jasn svoje oi (Lb jej na oi)
A na tv rty, ten druh pocel, zde
RADZ: Mahuleno, jak mocn kouzlo s tvch vane rt? Jsem nhle
jako zmnn, co se se mnou dlo? U nejsem, kdo jsem byl,
jsem s tebou jedno, cos novho, co nikdy nebylo a co te
bude vn, se ve mn ozv! Cos neskonale lepho ne to,
co dve bylo! Jako bys ve mne byla vela! Jen tvmi zraky
hledt dovedu te a tvm jen dchat dechem! Ve moje
mylen jen tvoje jest a jeden tlukot poj nae srdce Kdybys
ted odela tu zanikl bych v nic! Rci, to je snad, co lskou
nazvaj? , povz! Mn zd se, ty e vecko, vecko v!
MAHULENA: Vm, Radze, jen to, e astna jsem. (Dr se v mlen
v objet. Nhle) Vak neblah, j zapomnm! , prchni,
Radze, pokud je jet as! , prchni!
RADZ: Bez tebe? l?
MAHULENA: Ty chce, bych s tebou la, bych s tebou byla
RADZ: Ne tebe pustit, radji zase chci bt pikovn tam k on
skle neb potm leet v jm mezi havt.
MAHULENA: S tebou, Radze, vn musm bti, pravda, s tebou
t a s tebou teba zemt! To ci snad jsem chtla, kdy jsem
t lbala? To prost tak, bt jinak neme! Poj! Prchejme!
RADZ: Ped nmi rj, za nmi zatracen! Co v sloup t obrtilo
nhle vak, pro bledne, kam to ukazuje v hrze? Zkza!
Tvoje matka!
41
RUNA (pokryta drahokamy, v purpuru, stoji proti nim): M tuen, mj
nepokoj, mj strach mne neklamaly! J zanechala hlunou
dvoranu a kvas a hosti a jela za tebou, co k mj bystr
stail! Bez dechu dostoupila jsem strmho vrcholu, a pila v
as! , tys m pelstila! Ty chytr zmije, bled mtoho! Jak
mohlas uvolnit ten neporuiteln etz? Ty vylila jsi jed? K
pila jsi ho sama! Vak vas jsem jet pila! Sama nejela
jsem, jen rychleji jsem hory dojela, ne ti, co za mnou
pijdou! Jste oba nmi! Zd se mi, e k bledm sochm
mluvm, nebo k spcm, nebo k mrtvolm! Klet Zmije, klet
Zmije! (Trhne Mahulenou)
MAHULENA: , matko, matko, nekl mi, ty krut! , pomni, tak jsi
srdce moje chtla muit, kdy npoj tvj jsem jemu podat
mla! Jemu, jen m dui drah tak!
RUNA: nestoudn jak fena! Sm v tv mi metat hanbu svoji
rujnou? Jak bude pykat, , jak bude pykat!
RADZ: Poj, Mahuleno, e z n jsi brala ivot, kdo by uvil? Jak z
morovho bahna tak jasn mohl vytrysknouti paprsek? Poj,
spme, zachrame se!
RUNA: A mysl, e t pustm? Ty dlouhm utrpenm zeslbl jsi a j
jsem siln jako mu! , j t zadrm!
MAHULENA (vrhne se mezi ni a Radza): Prchni, prchni, due moje!
Prchni sm, j chrnm t!
RUNA (tas n): Zde, zmije! Zemi!
RADZ (vytrhne j n): Co neboj se, e t smete hrom? Ty
krvav a klet!
RUNA: K hromem vldnu! Vak na tebe se vm a zadrm t
pevn, uvid! , teba bodej noem, co mi po tom, zabije-li
m, jen kdy t drm, aby do st t lapli, vlku, vlku, vlku!
(Dr jej zoufale)
42
RADZ (zpas s n, drc jej za ruku): Pi prabohu, v, e t
usmrtm! Ty sama chce to, tedy trp (Zved n)
MAHULENA (zadr mu ruku): Radze, ne to nedopustm Mj
slitovn se mnou (Bere mu n)
RUNA (drc ho): Pomoc! Vrn moji, pomoc! Zde vraha drm,
vraha! co vhte! Kde jste?
RADZ: Hlas jej mocn zn, ah, usly ji v dlce a ruku z jej
vymknout nemohu Dej, Mahuleno, n, jsme ztraceni!
MAHULENA: Radze, zemela bych! , matko, pus ns!
Slitovn mj!
RADZ: Tu marn pros Zpas jen m zbav (Zpas s Runou)
RUNA (zpasc): M nepeme! Pomoc, moji vrn! Kde slu
be? V zoufalstv? Otroci proklet, co otlte? Kdo
prvn pijde, mj tu korunu za odmnu! (Strhne si jednou
rukou diadm, vlasy jej se rozpust)
RADZ (chop ji za vlasy): Te mm t v moci
RUNA: Odkud sly be sketo Pomoc! Pomoc! , proklat,
zabloudili v lese!
RADZ (vezme ji kol pasu a vlee ke stromu): Zde svch vrnch tedy
dokej se, my ale spsu najdem v tku (Ve ji, brnc se,
vlasy k siln vtvi, j ona doshnouti neme) Jsou dlouh tvoje
vlasy, dky osudu
RUNA: Bud proklet, proklet! Jet nikdo zde! Pro
nezardousila jsem jej a ji! Co nelze mi ty vlasy
petrhnout?
RADZ: Te, Mahuleno, rychle!
RUNA: Stj, Mahuleno, slovo jet sly! Jsem tvoj matkou, tyto ruce
tebe chovaly a z tchto prsou sla jsi svj ivot! Stj, stj, tak
43
velm ti!
MAHULENA: Nech m, Radze, mn nohy kamen
RADZ (vezme ji kolem pasu): Poj nepjde-li, pak nsilm t
odvleku
RUNA: Sly, Mahuleno, slovo jedin pak jdi!
MAHULENA: To slovo, matko?
RUNA: Kletbu vrhm na tebe, kletbu tkou, kletbu stralivou!
MAHULENA: Matko! Matko!
RUNA: Kletbu na t vrhm nejmocnj, ta pjde za tebou a tvt t
bude, tvt do smrti, jak plachou laku smeka vzteklch
ps! Nebem proklnm t, proklnm t zem! , zem, ty jsi
matkou t, ty vysly m, ty slyet mus m, bu zkza
tob, zstane-li hluchou! M kletba siln jest jak vichr, ohe,
moe! Jak slovo arodjn, dsuplodn, je trh hvzdy s
nebe! Mou kletbu nepeme ani osud!
MAHULENA: , zadr, zadr!
RADZ: Poj, Mahuleno (Thne ji za sebou)
MAHULENA: Klesm, nemohu
RUNA: A srdce tvoje vechna muka pozn a vechnu zkost due
tvoje, Mahuleno! Ty ije v nm, on v tob? Nu, lsku vai
tedy proklnm! A zapomene Radz tebe, a ani nezn t,
bud ciz mu, jak ciz jsi te mn! A touhou zmr, alem
hyne, a strd tak, e srdce tvoje, tk jako kmen, tu
jedinou jen touhu bude znt, by ponoilo se do tn
nepamti! A ivot tvj a vechno mylen se utrpenm
velkm zhrout v neuritou mdlobu, a i v tom otupn
stralivm ti zbude jedno pece vdom: tv bolest! al bu
tvm dechem, al tvm chlebem, al tvm ivlem jedinm!
44
RADZ: , Mahuleno, nermu se a poj! Je lska mocnj ne
nenvist, to uvid!
RUNA: Svj omyl pozn, Radze! M kletba pad na tebe t jak
na ni! Ne men bude tvoje utrpen, a bolestnou ti bude
zhadou! Jakmile jin eny celujc ret se dotkne tve tv, tu
be moje kletba petek! V tom okamen zapomene ji, a
znt ji nebude, svou Mahulenu, bys na ni teba neustle
hledl! O jej jsoucnosti ni stopy nezstane v tv arem jat
pamti! A rna, kterou chpat nebude, ti bude krvceti v
srdci, krvceti, a rozum tvj se zam trudem tvm! ,
kletba moje stoj jako Tatry pevn! Ty slyelas ji, zem, nae
matko, ty slyelas, tv zachvn jsem uctila!
MAHULENA (vrhne se na zem a lb ji): Tak jak t lbm, matko
zem, tak se mnou ltost mj a smilovn! Ty nejsi matka,
kter prokln, jsi matka pln nhy pro sv dti, slyelas
kletbu, sly t mj pl!
RADZ: Poj, Mahuleno! (Odvd ji klesajc smrem, kudy ukazuje)
RUNA: Kletba, kletba, kletba vm!
MAHULENA (u za scnou): Bda! Bda!
RUNA: Za nimi, kletbo moje! Za n, za Radzem! Kletba, kletba,
kletba!
Opona
45
TET DJSTV
idnouc les v Mague. Na jedn stran vyhldka daleko do pahorkovit
krajiny; rozprostr se tam uten niva, je vidt velk zahrady, za nimi na
obzoru ukazuje se fantastick msto. Radz a Mahulena pichzej z hust
sti lesa a zastav se u ohromnho dubu, v jeho stnu le kupa vysokch
balvan.
RADZ: , Mahuleno, vtm tento strom jak z mld ptele! Co
dt jsem zde hrval, a vyhldka od omench tch kamen je
velk v ir kraj! , hled, , hle!
MAHULENA: Jak oi tvoje planou, drah mj!
RADZ: Bud vtn mi, drah mj domove! Oh, Mahuleno, vtej
moji vlast! Ta niva, zaplaven z slunce, ta zrodila m! Ty
zahrady m vonnm stnem tvaly, a tam, tam, moje msto!
Ten star zmek, nc nad blmi hradbami, to moje
kolbka! , kdybys vdla, jak dm je tuln! Vlatovky ho
miluj, hnzdo vedle hnzda se tam k sob tul pod starou
msou! A tam pod vysokm tm krovem, kol nho bez
ustn krou na sta blch holub, tam ije moje matka, otec
mj! , svat pdo rodn, vtej mi! (Klekne a polb zem)
MAHULENA: Ped tebou msto tvoje, Radze, a za mnou moje
vlast, tam v tichm zadumn stoj star lesy vysok, v nich
pebvaj temn stny, a dve otcovskho domu zavela
jsem naposledy za sebou, jich veeje se nikdy vce neotevrou,
by m vtajce vpustily!
RADZ: Mahuleno, Mahuleno, nermu se! Je mono, e by radost
moje zasmuila t?
MAHULENA: Ne, Radze, ne radost tvoje, Cosi jinho (Sedne na
kmen) Te teprve ctm navu. Poj, sedni vedle mne a dej
mi odpoinout To podivn! Te zd se mi, e bych si
pla, aby ty hlub lesy, jimi jsme bloudili po ti dni ns
46
jet kryly vlhkm erem svm. My byli tam tak sami, sami.
My patili tak nevlun druhu druh, tak jedin! Ruku v ruce
li jsme spolu, a zdlo-li se mi, e slym nkde kroky po
mechu, tu polekna tak jsem se k tob tulila, tak tsn, a
kdy tvoje objala m ramena, tu ctila jsem pevn, e pro
mne nen nebezpe na irm svt, neb smv tvj tak nn
a tak hrd pravil mi, e chrn m!
RADZ: Te ale nebezpe vechno minulo, pro tedy le na tvm
ele stn zamylen? Pro nez radost, jak slunn moje
niva?
MAHULENA: Tvj kraj je slunn, pravda, drah Radze, tvj kraj
jsem cizinkou vak v nm.
RADZ: Pro slovem takovm m srdce zarmucuje? Ty cizinkou,
kde doma j?
MAHULENA: Radze, odpus mi. (Klade mu ramena kolem krku) Ty
nev, m mn jsi, ty moje due! Jsi bratrem mm, mm
otcem, matkou, vm! M srdce petkalo nhou od dtstv a
nikde, nikdy nenala moje lska ohlasu, a ty jsi piel, jak ta
hvzda v soumraku, jak ta vlatovice z dlky, co pod tou
msou va hnzdo svoje m! Ty, Radze, jsi celou moj
rodinou, jsi domovem mm. Vdy vyvrena jsem z lna
lsky v, tys ale vce mi ne nhradou! Radze, ty jsi
dechem mm, mm okem! Bez tebe jak ten kmen jsem,
slep, hluch, mrtv. O tebe chvju se, mj Radze! Chmura
on stran kletby
RADZ: Nedomluv, Mahuleno, ta kletba minulosti nle a zapadla
do era les tatranskch, jim stejn klnu
MAHULENA: Nekl jim! J zrodila se tam! , dovede t krutm
bt a nenvidt?
RADZ: Promi, promi mi! J ehnm jim, tys vyla, svtl, z
nich! Vak nyn zapu chmury veker. U odpoinulas? M
47
domov mocn vb a netrpliv toum projt branou msta.
Poj, Mahuleno, jdeme dom! Sly? Dom! Slovo
pesladk.
MAHULENA: Pesladk slovo tob ve mn vak jak to bud
smutn obavy! Tvj otec, tvoje matka! Zd se mi, e je vidm
ped sebou, jak ruce jejich, tesouc se radost, po tob sahaj,
jak k sob thnou t, jak plou tstm, e t nali zas! A
pak, pak pohled jejich zasmu se a budu nmou otzku v
nm sti, otzku bolestnou, kdo je ta ciz dvka a co hled
zde? Jak astn jsou ty vae vlatovice, ty vt kad
radostn, neb jaro pinej s sebou a j? J kletbu matky
sv jen pinm. (Zakryje si tv)
RADZ: Ty rozrv mi srdce. Mahuleno! Ty ml se! Vdy
milovat t budou draze, draze, moji rodie! Vdy syna
vrac jim, jedin dt jejich! A jak tde jsi m obdaila, ty
volnost ztracenou mi vrtilas, ty ivot zachrnilas mj a
lskou svou jsi posvtila ivot ten a tak jsi korunu mu dala!
MAHULENA: Radze mj, lbm oi tvoje holubi, ty lijou svtlo v
chmurnou dui mou! Ty hled na m jako jasn nebe, ale
tvm zrakem na mne hledt nebudou tam v onom mst
Kdo dal tu dvku tomu mui? Tak otec tvj se bude tzat, a
matka zamylen pov si: My nepili ji dat pro syna; a lid
v mst, v dom budou eptat: To nezvan jim piel host!
Ach, Radze, m due plae chvje se, jak oi pozvednu? J
hanbou hynu!
RADZ: Ty na m uvaluje hroznou t! Cos takovho jak jsi
pravila, mi nenapadlo nikdy Kdyby to mon bylo,
Mahuleno, e by se stalo to, co nyn prav u nemiloval
bych je vce ty svoje rodie!
MAHULENA: , nemluv tak! Tak ukrdm jim tedy tvoje srdce? J
poetil! Radze, zapome, co jsem ti ekla. U nieho se
neobvm, nebojm. Poj, poj, u nevhm.
48
RADZ: Ne, Mahuleno, ne! Ty nesm vejt v dm jako host, jej
nikdo neekal! Ped tebou pjdu tam a povm ve, cos pro
m konala a snela, a pijdou se mnou pro tebe sem pod ten
dub, mj otec, matka, cel dm a cel msto a klanti se
budou ped tebou! Jako krlovna, jak velk vtz vejde
slavnostn branou svho msta a pod stechu svho palce!
V dm svho chot, Mahuleno moje!
MAHULENA: Ty odchzet ty opustit m zde , zsta,
zsta! Kdy odejde, tu zapomene m!
RADZ: To ranilo m, Mahuleno! Tak slab tedy zd se ti m lska,
e zhasnout mohla by za krtkou hodinu?
MAHULENA: Ne, nemyslm to! Nesmysln mluvm, rty moje
pouze pronesly to slovo osudn, vak srdce o nich nev. To
zkost pouze ze mne mluvila, pod tlakem on hrozn kletby,
kter mi stle v sluchu zn. Vak ty jsi zachmuen a nesly
mou omluvu a oi tvoje jsou te temnj, to lska tvoje
pece snad e zhasn?
RADZ (Lb ji vniv): Zde odpov! Je milovn moje chladn?
MAHULENA: Bu shovvav se mnou, Radze. Jsem tvor tak
slab, plach Nyn poj, j pjdu s tebou, i kdyby chladn
pivtali m, mm srdce tv a vce pro mne nen na rorm
svt, Radze!
RADZ: J pjdu sm a chci, by se mnou pili sem t pivtat a
slavn v prvodu t odvdt!
MAHULENA: Ach, pro jsem sama nepokoj v tv mysli budila! Jdi
tedy, Radze. Jsem uboh a slab Jsem tv a tedy slu mi,
bych inila, co ke.
RADZ: To bol, Mahuleno, to zn jak vitka!
MAHULENA: Pak odvolvm, co jsem pravila. M pravdu ve
vem. Radze, jdi. Jsem klidn, hle! Jdi a vra se brzy. Zde
49
pod dubem m najde. as rychle ubh, budu pemlet a
zpvat touit t. Jdi, Radze. Vak nezapome na tu
kletbu.
RADZ: Ta vn ds t!
Slyet hlas surmy, zvuky thl, blc se.
MAHULENA: Jak pern to hudba, straideln, co to znamen? Ty
zbledls!
RADZ: Mne jm cos, jak hrozn tuen. To zvuky smutench
jsou surem. Tak hlahol, kdy velk netst se stalo v mst
nebo v dom krlovskm. Pichz bl a bl to smutn
zasurmn, hlas hlasatele slym t, a slova nejsou zeteln.
U vidm je, jdou sem ti mui! Ted stoj, poznvm je, , to
Radovid a smuten m hv! Co nevid m? Te se odvrtil,
lid se sbh s pol
Zazn surmy docela blzko. Kdy dozn zvuk, mluv za scnou.
RADOVID: Kdokoli na blzku, a sly truchlou moji zvst, ji nesu
j a mnoz jin od hory k hoe, od vsky k vsce a k
nejzazm Magury koninm! Jak volm smutnou zprvu
svou do ty hl svta: alujte a plate, Maguan! V
dobr krl je mrtev! Mrtev je v krl! Krl v je mrtev,
mrtev je v krl!
Mlen, surmy zazn znova, vzdlenji.
MAHULENA: , promluv, Radze! Mj Radze, ten nm al t
udus! Jak kmen bled jsi, jak kmen nehybn a studen jak
skla!
RADZ (vrhne se na zem): Mj otec, uboh mj otec!
V dli opt slyet surmy, mnohem slabji.
, stran zvuky! Mahuleno, al!
MAHULENA: al! Radze mj, , nepla pli tak Vsta, spchej
50
dom. Pro matku tvou, jak to tcha, a obejme t!
RADZ: Ach, Mahuleno, nikdy vce slova neslyet z tch st Ty
ehnajc ruce chladny jsou ty zraky zaven na vky,
vky Ach, matko, matko, jak tv srdce nyn krvc!
MAHULENA: V nru jej spchej Ty slzy tvoje ale zlbm ti, tvj
al je mj, jak byla radost tvoje
RADZ: Poj se mnou, Mahuleno.
MAHULENA: Ne, Radze, te zstanu, jak chtls. Te je mi jasno,
co initi mi jest. Te pat j, kter t zrodila. V tom prvnm
okamiku shledn, kde al nad ztrtou, radost nad tvm
nvratem j v boji srdce rozrvati budou, v tom okamiku
pat zcela j, je krut sn. J zstanu, neb pjdu pomalu
pak za tebou Jdi, obraz tvj je v dui m, ten bude se mnou
zde.
RADZ: Jdu, Mahuleno, jak jsi rozhodla. I v alu nejkrutjm vak
mi ani na okamik z mysli nevyjde. Jsi v dui m, a to je vc
ne mt t ped zrakem, jej slzy moje kal. (Obejme ji) Te
jdu.
MAHULENA: A kletby pamatuj!
RADZ (vrac se k n): Pamatovat budu, neboj se! Jak tce je to, s
tebou louit se! I na okamik!
MAHULENA: Tv matka vol, tchu j nes!
RADZ: Jdu, ty to chce! (Odejde)
MAHULENA: Jak rda volala bych: stj! Srdce se mi svr. U
zmizel mi tam za stromy Sama! Bez nho! (Sedne pod
strom) Jak smutn je ten les, jak divn lk a aluje zde vtr
Zdli slyet slab surmy.
Smrt! , je mi teskno. Poetil jsem, on pijde brzy pro m; kdyby
51
nepiel, tu za nm la bych v msto Pro radj pece nela jsem
hned s nm? Snad pijde brzy Kdyby nepiel tak jak v t
star psni (Ml a za chvli zpv tie)
Pod stromem sedla a dlouho ekala.
On nepichzel, nepichzel, plakala,
kdy slzy vyschly, mroucm hlasem dla:
mn teskno tak, jako bych zemt mla!
Ta pse smutn je. Kdo ji as vymyslil? Snad vskutku se tak
nkdy dlo Ale tomu dvno asi je. Na si to myslm? To
proto snad e mi tak k smrti teskno (Polo si hlavu v kln)
Opona
52
PROMNA
Velk louka v zahrad krlovskho palce, na jedn stran skupina bz
podrostlch kovm. V zadu st palce se sloupoadm a zavenmi vraty,
kam nkolik irokch stup od louky vede. Lid obojho pohlav pichz se
vech stran, s posunky, jevcmi zrmutek a rozilen.
MUT: Je mrtev krl! Je mrtev! Tak z ista jasna udeil ten hrom!
Vdy ani nestonal.
JIN: Tak zdlo se, vak zrmutek o syna zral jej, jak plamen olej
lampy.
STARCI: Co s nmi bude? Zmna kad nos v kln nebezpe, u
nejistota nebezpem jest.
JIN: Je zrmutek host nevybrav, on vude vejde, v chatky nae
nzk i pes prh vkro pbytk zlatem oplvajcch. U loe
krle sed jako ebrka.
JIN: A smrt ns srovn vechny, nzk, vysok, a spravedliv klade
v zemi ns bok po boku.
MUT: Tm blaze jest, tm pod mohylou vak ti, co zstali?
ENY: Je vdovou krlovna, a stejn smutno vdovou bt a v zmku
nebo v chaloupce.
JIN: Je osiel nyn naprosto! Ni syn, ni manel s n! Co ena bez
podpory ve svt, kde hrub sla vldne jen a bezprv?
DVKY: My pily plakat s n. , neblah!
MUT: Tie! Tk dve domu zaskpaly na zrezavlch
stejch. Hle, vdova!
ENY: Krsn posud i v smutku je, s korunou na hlav.
JIN: Jak bled je, jak bled.
DVKY: Krok jej nejist, hle, o sloup podpr se te.
53
JIN: Uboh! Te zved hlavu!
MUT: Tie, promluv.
NYOLA (vyla z domu s dvoanstvem, je pozadu zstv, krlovna uin
nkolik krok a zstane stt na nejvym stupni schod, vedoucch
dol na louku): Nm posud byl mj al a skrvala jsem v stnu
nejhlubm zde v starm dom vaich krl velebnch svj
smutek vdov, smutek matky oloupen o syna, vy ale pili
jste sv slzy msit s plem mm, a proto vyla jsem vm
tedy vstc, s zlatou zanechala jsem, abych zde na zem
usedla uprosted vs, bych setsla svou tkou nmotu a v
alovn s vmi propukla a z cesty prach na hlavu sypala si
neblahou! (Sedne na zem)
LID: eno, truchlc nad rakv manelovou, matko, touc po synu
ztracenm, sv dui ulev, volajc tikrt al!
NYOLA: al! Bda! al! , bolest moje, nebu nmou vce a volej
bda! v cel ir svt. , lide, lide, se mnou pla a truchli!
LID: Bda! Bda tob, bda nm! , krlovno, my s tebou pleme, a
kdybys zvoj roztrhala svj a vlasy rvala, zalomila rukama
kdo z ns by divil se a ekl: pli jest? , bda, bda!
NYOLA: V sv prsa biju, slep slzami u nehledm zivho oka
dne, kdy svtlo due vecko moje uhaslo. Mj choti, bda,
pro zde nechals m? Mj synu, pro odeel jsi ode mne? Jsi
tak v stnu navy, hluch a nm pro moje vkiky jak otec
tvj? Jsi tak bled a slep jak ten tam v dom na march, jen
lovkem byl donedvna a te je pzrakem? , bda, bda,
bda mn!
LID: Bda! al!
NYOLA: U narovnna tr hranice a hladov u ohe lakotn po
zbytcch toho, jen krlem nkdy nazval se a pnem
mnohch osud! Jazykem sterm ohe, nejdravj zv, po
54
mrtvm leh mui hladov a strv jej a neponech nic ne
popel po mm blahu, popel smutn, mrtv, k niemu jak to
srdce zde!
STARCI: Dej pozor, eno, aby v rouhn se nezmnil tvj
oprvnn stesk! Je ohe svat, popel lidsk posvtn.
NYOLA: Je snadno tomu napomnati, jej div bolest nebiuje do
krve! Vy ztratili jste krle pouze, j vak ve! Te znova
spry zaala mi v srdce zoufalost! U slym v dom
kroky pern (vstane), hlas tlumen tch, ji mry zdvihaj,
by tlo vynesli na koist plamenm! Ji nezvu vs, abyste
bda! zvolali ni al! Mleti nm nyn z cty jest a kret za
rakv a sebrat popel pak a nasypat vysokou mohylu, to init
ve nm jest, na sebe zapomnajce pln! Pak teprv
klesnu zpt do iv bdy a mrtv nicoty!
STARCI: My s tebou pjdem, eno neastn! Nech slzy tvoje
tekou v tichosti. Je sudba lovka, by zanechal zde ve a na
hru matky zem vrtil se. Je moudr podrobit se osudu, tak
tie, v mru, jako v jeseni strom vadne bez hlesu. I slunce
zapadv mue tedy lovk vn t?
NYOLA: V tvch slovech prostch pravda je. U sklnm hlavu tie
ped vnm, nezmnitelnm od potku vc podkem.
RADZ (za scnou): Matko! Matko!
NYOLA: Sly! Pro srdce moje boun zatlouklo nevasnou
radost, na samm prahu, za nm nebotk? Byl hlas to mho
syna nebo klam, jen rozplynuv se, jet hroznj mi
pipomene sirobu?
RADZ (se objev): Matko! Nohy se mi tesou, vzne krok a
vrvorm Tak slb jsem radost i alem zrove!
NYOLA (hled jako ve snch): Kdo kr tam a zd se, e je iv je
bled jakoby z hrobu vstval, mtoha, a smutek nesmrn jej
55
hal jako v temn roucho A ruce vzn Zmiz, vidino,
netrap m livm zdnm a nemu srdce moje przdnou
nadj!
RADZ: Matko! (Bl se j)
NYOLA: Stne, ty hls mi, e Radz neije!
LID: Nech blouznn, to on, tvj syn! Je iv! Vtej, krlovici, vtej
nm!
RADZ: Lide, lide! Matko! (Obejme j kolena) , matko, Radz jsem,
tvj syn! Jsem iv a blaen, nebo objmm, ty velebn, tv
drah kolena, je v dtstv sladkm kolbala m! , schyl se
ke mn, nepoznv m? Jsem zachrnn, , jako zzrakem!
A spasil jsem se tkem, zde jsem, zde jsem, , matko
pedrah! (Lb jej roucho)
NYOLA: , blaho nevslovn, Radze! Tys iv, ty zde , radost
neusmrcuje jsem iva posud! (Chce jej lbat)
RADZ: Ne, matko moje, dra nad dui, ne, nelbej m. Nediv se
mm slovm, povm ti
NYOLA: Rozumm, mj drah Radze! Tam v dom le mrtv otec
tvj a brn se t div radosti mch polibk, ty nechce
radost mt, i nejsvtj, v truchliv ten tk okamik. M
srdce ovem odolati nemohlo a pemoena zajsala jsem, t
opt vidouc a nedovedla uvit, co vt bti m, zda radost
shledn i smutek nad ztrtou. Ty uvil jsi vak a zazdlo
se ti, e vt je ta ztrta, kterou utrpls, ne radost, opt
matku uvidt. Tvj otec na march kdyby to vdl, zajist e
spokojen by byl ale m srdce rept ponkud Nu,
nezazlvej slzm poetilm mm, je zadreti nedovedu, ,
nedovedu
RADZ: Ne, matko, ml se! M srdce nen chladn, neuvaoval
jsem, jak se domnv, ve povm ti
56
Zazn hudba truchliv v dom.
NYOLA: , Radze, te ani slova vc! Ji otce tvho nesou
k hranici O, Radze!
Objev se dvoanstvo v smutku, nesou na mrch mrtvho krle pod
pkrovem.
RADZ: , tk, temn, hrozn hodino! Postavte mry, ach, a
popejte mi, bych jednou jet zlbal jeho tv a ruku. Ote,
ote mj!
Mry byly postaveny na zem.
NYOLA (odhrne pkrov): Pat! Rozlu se a slz svch nezdruj!
RADZ (vrhne se na mrtvolu): Mj ote, k srdci svmu pivi m! J
strdm, sly? Strdm bolestn! O okamiku, v nm bych
objal t, jsem v mukch snil A nyn kamenn tv ramena se
vzpouzej, by obejmula m , jest mi, jako bys m v hnvu
odpouzel! a zd se mi, e pda kolb se pode mnou!
(Kles pemoen vedle mar)
NYOLA: Bda, hyne! Jak by umral! Radze, chtl bys zemt nhle
t jak on a nechal bys m v ir sirob? Co hled na m
okem sklennm, jako bys m neznal? Jsem matka tvoje,
drah Radze, a o tebe bych se smrt se rvala zoufale! (Lb
jej vniv)
RADZ (odstr ji prudce s velkm vkikem): Bda! Vrad m!
NYOLA: Co znamen ten vkik zoufal a zoufalej jet posunek?
A pro se chyt malomocn za elo a pro se dv jako ve
snch tonouc, tak mton a nezemsky? M dt, mluv, co
s tebou dje se?
RADZ: J nevm sm Zde v hlav stran bolest zachvtila m a
bylo mi, jako by struna praskla zde, zde v srdci, v samm
srdci A ctm smutek jaks neznm a neurit Pro?
M pam kal se
57
NYOLA: Pro otce ple
RADZ: Ano, vak cos jinho mi ene slzy paliv te do o
NYOLA: Jsi cel zmnn. Vraz tve tv mi ciz jest. Pro divoce
tak vzkikl jsi a pro m odpudils?
RADZ: J tebe odpudit? Ne, v tom se ml, matko drah. (Lichot
se k n) tchu ret tvch hledm zniv Snad ml jsem
nval horench mylenek, jak nkdy velk bolest psob je
Co dlo se, to nevm, to vak, el, mi jasn jest, e otec mj
zde le na march a e mi srdce krvc
NYOLA: Nu, opt vlote drah bemeno sv na bedra a pojme k
hranici. Ty, Radze, bu moj podporou na truchl pouti te

Zavs se mu na rameno a podpr se o nho. Oba klon se chvli nad
mrtvolou, ji Nyola opt pkrovem pikrv. Vtom zjev se Mahulena na
louce mezi lidem.
MAHULENA: , puste m! , milosrdn puste m! Ta zkost
usmrcuje! Kde je dm Kde Radz je Kde je v
krlovic? , tam, tam, vidm jej a strachu konec je!
LID: Zpt, poetil! Co to pon? Jsi smysl zbavena? Kam tla
se?
MAHULENA: , nehlete tak hroziv a zle! Chci k nmu jen
Mn zko bylo k smrti v lese tam a letla jsem za nm
Vdy vidte, e sotva dechu mm!
LID: Tv mluva zn nm ciz ponkud Vak cos jak pta vehol
lahod nm v hlasu tvm Nm lto tebe, hled blouzniv,
jak pomaten hled Rozum mj a tie stj.
MAHULENA: Ne, ne! Jen puste m, vy tvrd jste! Chci k nmu, a
nepustte-li m hned, pak s vmi se vemi se v zpas dm!
Radze, sly! Radze, brn mi, bych k tob vrhla se v sv
58
zkosti!
NYOLA: Kdo ru ticho posvtn t hodiny?
LID: Dej pozor, bloude, abys nevzntila hnv tch, kte mocn jsou!
MAHULENA: To jeho matka, zajist! Je hrd, zd se mi
(Prodere se lidem) Radze mj Ach, nyn teprve ty mry
vidm Odpus mi J pjdu s pohbem t, jen za vmi,
a tich budu, nm, uvid a pokorn ped pynou matkou
tvou.
RADZ: Kdo je ta dvka a co chce?
MAHULENA: Krev ve mn stydne! Ty se te, Radze, a na m
cize hledt dovede? Radze mj, rci, jak? Ty e nezn
m?
RADZ: J tebe znt? A odkud? Ml se.
MAHULENA: Zem bo se a hrout nebesa a nikdo ruku nepodv
mi, bych neklesla Ty zapomnls na nae louen tam pod
dubem? To tkliv louen, jak v star psni plakala snad sama
zem, na n jsme stli, a ptci t na dubu sedc Ty
odeels a nhle bylo mi, jakoby nkdo srdce tv mi bral Tu
letla jsem lakou za tebou, slepa, hlucha, strachem len
a te jsem zde J, sly, j jsem zde Pi vem, co je ti
drah na svt, pi lsce matky sv, pi tto mrtvole, pi
slunci, zemi tebe zaklnm, pi mukch svch, , znej m,
znej m, znej, sic alem zahynu! (Klekne ped nm)
NYOLA: Hned odvlete ji! Jakm prvem mluvit tak se odvauje?
MAHULENA: Ty te se, , krlovno? Nu, jeho ta se, a ti
odpov. A pov ti, kdo e ho zachrnil, kdo vyved z otroctv,
ach, ta se, ta se ho, o to prosm jen! A nehle na m
opovrliv Jsem z rodu krlovskho jako on! e at mj
rozedrn? To uinil ten les, ta hlub tm, ta div, pust, ta
drah, tajupln tm, j jsem vedla jej Tam stopy moje
59
najde krvav po ostrm kamen, ty stopy vedou zpt a k
domu pynmu, jej zanechala jsem, bych spasila jej svho
Radza, neb milovala jsem jej vc ne otce svho, rodnou
matku svou, a proto s nm jsem la! Radze, milovn moje
vrn jest, jsem posud tak, jak v Tatrch byla jsem a v
hlubm lese, vedle studnek , bda m, ty neodpovd
, radj vytas n a usmr m!
NYOLA: Mj synu, slyels, tedy odpovz.
RADZ: Mn lto j. Jak trpc je jej tv. Jak pomaten blouzn. J
nikdy nevidl ji, neznm ji a myslm, uboh, e l.
MAHULENA: , zajist, v tom velk pravda je. J lm zajist!
Vdy nen mon, e by dlo vskutku se, co te se zraku
mmu zd a sluchu! Tak mluvit a tak hledt Radz neme!
Co mon bylo by, e by mj hlas mu v srdce nevnikl?
(Vezme jej za ruku, sladce) Radze, due moje pemil!
RADZ: Co to? Co to? Ach, matko, ve mn bolest takov a mlha
v hlav Zbav m horeky
NYOLA: Ty bledne smrteln, mj synu uboh. (Lb jej)
MAHULENA (divoce): Te jasn vm, co jsem u uhodla! , nelbej
ho! Zptky! Kad tv celovn nov kletba je! Kad tv
polben novm prokletm! J pouze lbat smm jej, pouze
j! Ta due pat mn, ta tv mm pouze rtm, ty setrou
stopy tvho lbn! (Chce jej polbit)
RADZ (couvne): Odstup ode mne!
NYOLA: , neslchan posud nestoudnost! Za tebe, drz, zardvm
se j! Zpt trhejte ji, odvlete ji hned! (Nkte se chop
Mahuleny)
MAHULENA: Radze, viz, co trpm pro tebe! Jen jedno slovo,
pohled jedin!
60
RADZ: J neznm t, vak ltost s tebou mm. (Zahal si tv)
NYOLA: Ted mry zvednte a pojte k hranici. Zaplate
vzpomnku na vstup len a v zbonou mylenku se note,
v modlitby!
Zazn hudba surem.
MAHULENA: Radze mj! Te zapad mj svt!
Radz, Nyola a cel prvod odchzej.
MAHULENA (slab): Ach, Radze! (Padne na tv)
Prvod pohebn zmiz, jevit je przdn, jen nkolik en a dvek stoj
kolem Mahuleny.
ENY: Ty uboh vsta Rychle odejdi, ne vrt se. Je
nebezpeno mocn rozhnvat.
DVKY: Ty mnoho trplas, to vidno je, a tak se zkalil rozum tvj.
Poj s nmi Ciz jsi Kde doma jsi? My cestu lesem
ukeme ti, bys dola svch. Ty hlavou pots?
MAHULENA: Nemm ni matky, otce ani domova. Jsem jak ten
kmen, kter le zde.
ENY: Poj s nmi Na den dva ti krovu popejem. Zas hlavou
pots Co muem uiniti pro tebe?
MAHULENA: M nechat samu leet na tvi tak tak
(Padne na tv)
ENY: Nu, nechrne ji Chlad zem snad e krev j uti a pijde
za nmi. Pojme za pohbem. (Odejdou pomalu)
MAHULENA (pozvedne za chvli hlavu): Sama Ve mn soumrak,
mrtvo, chlad Co jsem to j, a to ve se stalo mn? Je
podivn, tvor nkter e veho postrd. J nemm otce,
matky, sester ni domova, ni stechy ani rakve! A zd se
mi, e svtlo o mch te hasne t, e ivot unik Kdo
61
vlastn zemel mi? Ach, ano, lska moje Na zemi leet,
to to jedin, co se mi jet chce Ach, matko zem, matko
zem, tys mi zstala, ty jedin jsi vrn pod nebem, tys
jedin, je neodpuzuje Ty nejsi jak ti ostatn, my milujem
je, oni klnou nm, my milujem je a oni znt ns nechtj a
zapomnaj za okamik Po tob lapem, a ty, ty s lskou
stejnou chov ns A te, te konej mj hrozn al a
ept mi, jak sladk je to dl nemyslit a nectit, jak skly,
kter tr z hrudi tv Co dv jim, ten mrtv, tk klid,
dej mi jej t, jsem tak dt tv , dej mi to, co dv
trv zde a stromm svm Ty zstati zde smj, zde, kde
de on, jen vce nezn m! , vysly m, i sly pouze
kletby zl a pln je? Chci tebe, matko, pevn dret se, jak
stromy svmi koeny , sly mou modlitbu! Mj
slitovn se mnou neastnou (Lb zem) Te ale v hlav
dl se mi divn mha (Vstane) A nohy moje do pdy se
bo Co to je? , sladk sne, jen sed na vka u
vidm ve jen edm soumrakem Co dy moje divn
kehnou tak? Ve miz, miz jen ta bolest zde, kde srdce
posud tlouklo , to je smrt? V m pamti jak mouchy
bzuen to slovo njak (Slabji a slabji) Radz
Radz Radz
Mezi koncem ei mn se Mahulena v thl topol, v nm podoba
jej se ztrc pln, listy stromu evel a v umu jejich zmr
pomalu slovo Radz.
Opona
62
TVRT DJSTV
Tat dekorace jako v djstv tetm, s topolem, v nm Mahulena
zaarovna. Je noc, palc krlovsk je uvnit skvle osvtlen, jinak tma. Z
domu je slyet sbor zpvajcch host.
ZPV V DOM:
, mladosti, jsi jako zlat ptk,
co vzltl zoe vstc, kdloma tepotaje,
a dole tm se les, barnav mrak,
kam brzy dopadne! V ivota truchle taje
se pono, a teba mihotaje
se vlastn obraz tvmu jet zjev zraku
, marn po nm shne! Pad do soumraku,
jen minulost sluje.
, mladosti, pro krtk tak tv vesna,
kdy stesk tak dlouh po zbuzen ze sna?
el, mladosti, e pluje
tv nav tak rychle, tak unik zraku!
, el, e zachz ve do soumraku,
ve do soumraku!
Pi pomalu doznvajcch zvucch t psn vychz msc, osvtluje
zahradu, kmen stromu Mahulenina stv se prhlednm, je dvku v nm
vidti, zd se jako v polosnu. List zaelest jako silnjm pbojem vtru a
dvka mluv jako ve vidn.
MAHULENA: M srdce krvav je kvt. Co bol m, co bol? Pro
stle chvju se? Nad hlavou mou kdy mrana thnou, za
nimi bych chtla nevm pro a kam. M touha jako moje
vtve pne se vn do dlky Tam ale k tomu domu toum
pede vm, kam mj stn pad A tak m srdce stle bol a
stle kape z nho krev Jsou ptci sladc host, na ruce
moje ztuhl sedaj a zpvaj snad by m konejili, kdyby
ten kvt, ten krvav, to srdce stle nebolelo m Ach!
63
Jak z hlubok ta matka zem de Jak z hlubok to
ohvzdn nebe To divno je, j dv nevdla, e tak
dou! Pro ale matka zem dr m pevn tak? J myslila,
kdy vtr zalomcoval mnou, e snad m poraz, e ruce moje
zlme On vak pouze listy oderval; ty svadl listy, kter
padaly jak moje slzy nkdy nevm kdy Pak napad
snh a pila dmota, ale to srdce stle krvcelo A pila
vesna, nov listy zas a mlad ptci s psn starou, vnou a
ve se kolem mnilo Je smav tak a matka zem de tak
siln, plna nhy Ale moje srdce, kvt krvav, to stle bol,
bol, bol O, (Zave oi, vzdychne z hlubok a kmen se
zatemn, tak e ji vidt u nen)
Krlovna Nyola a Radovid vychzej z domu.
NYOLA: Zpv jejich ml bt vesel a podob se pli Nedivm
se, sm vzduch toho domu je nyjc jak zmrajc jese a pla
radost jako smuten to roucho, je asi ponesu a do konce,
jak ten svj zrmutek.
RADOVID: Krlovno, nepodvej se tak svmu alu!
NYOLA: Co mohu jinak? Cel rok to trv, stle stejn. Cel rok u
moje muka trv. Z potku myslila jsem, e to al nad
ztrtou otce, co Radze tak trp, zniuje, co zamluje jasn
jindy jeho rozum. Te ale dvno je to zejm, e aru
jakmusi podlh. Ve bylo marn, co jsem podnikala,
trudnou jeho mysl nerozja dn veselost, na strojm
hody, na podm chorovody, zpvy! Vidls, jak byl zase
smutn po cel dlouh kvas? A kdy jsem mezi jejich
zpvem pohled jeho hledala, ptrajc, jak pse na nj
inkuje, tu vidla jsem, e msto jeho je przdn. Kam
odeel? , uvid, e pijde zase k tomu stromu, tak zzran
zde vyrostlmu, v as pohbu mho mue. m vb jej tak
neslchan mocn tajpln tento topol?
RADOVID: O aru mluv, pan, a myslm, e se neml. Ten topol
64
nen jako jin strom. Nhl jeho vzrst je zhadn, jak cel
jeho byt. Kdy z daleka jej vidm, vzbouz ve mn obraz
zahalen jaks eny, truchlc a ekajc nkde vedle cesty na
nkoho, kdo dlouho nepichz, a pohldnu-li na nj z blzka,
zd se mi, e tou zoufale naphnouti vtve svoje a do
oken sn, kde Radz divn sn, mm dojem, jakoby ten
topol cel jedno oko byl a neustle zral vroucn. A man na
mysl mi tedy pilo, e due on dvky zhadn snad v
strom dl, o n jsem slyel po nvratu z cesty truchliv, ji
konal jsem po kraji, hlsaje smrt krlovu.
NYOLA: O len t dvce mluv, je pi pohbu tak pohorila m?
Hned druh den jsem ji vudy hledat dala, ale zmizela tak
nhle a tak podivn, jak strom ten nhle zjevil se a podivn.
T j u podezen ctila, je vyslovil jsi te. , kdybych
vdla, e nemlm se, e vskutku ar v tom topolu a docela
snad jej due tu vlastn rukou skcela bych jej! To zejm
vm, e vechno moje netst pochz z proklat t zem,
kde Radz pl v okovech. Ta dvka pila za nm odtamtud
a s n to zlo, je nyn snm!
RADOVID: Dej pozor, abys nekivdila j. Vdy nejevila dnou
nenvist, jak pravilas mi sama. Naopak o lsce mluvila jen v
pli, zoufale.
NYOLA: Ve zhadou je, vecko hdankou! To ale vm a kad tu
to, ten strom e asten je jaksi v pomaten mho syna. Pro
tedy mla bych dlouho vhati? Dm porazit ten topol.
RADOVID: , nepenhli se, m krlovno. Kdo v, jak by z toho
byly nsledky? Radz tak strastn miluje ten strom a vechen
lid ho m za posvtn. Nikdo beze znamen cty se mu
nepibliuje a Radz ani nedovol, by stromu nkdo pli
blzko el, sm nejkrsnjm kvtm vn jej. Snad chod
prv nyn zahradou, by kvty natrhal, jimi by jej zdobil.
NYOLA: Jsi tak arem zmmen? , jak nenvidm jej, ten strom!
65
U, vru, zd se, e nejsem ani pan v dom vlastnm a ani
matkou vce svho syna! Lid vce cty k tomu devu m, ne
ke mn, a syn mj lskou lne a modloslunou k nmu a pro
ten topol zapomn mne. Kdy v dom zdruji jej, sedc
vedle nho a mluvm s nm a lbm jeho vlasy, tu pozoruji,
Radovide, s bolest, e roztrit mne tm nevid a nesly, e
sld jen po stnu topolu, jen jako temn had po bl dlab
sn se plou k jeho nohm lichotiv, a peltne-li sluncem
mrak, a zmiz-li tak stromu stn, tu Radz vzdychne,
vzdychne , Radovide, jak se zbavit toho proklet? Vak
vm to, vm! Zde v kov le moje spsa, velk to sekyra a
tk, tu h dvno jako kat Poj, chce ji vidt? Blsk se
ve svitu msnm, jakoby se smla, na svou prci tc se!
(Jde ke kov pod bzami)
RADOVID: , nepenhli se, m krlovno! Ruce spnm! Nhl
jaks strach m zachvacuje jako pedtucha.
NYOLA: Tie! Hle! Radz! Bloud zahradou, m plnou nru kvt.
Jako ve snch chod. Ustupme sem a pozorujme ho! (Zajdou
za skupinu bz)
RADZ (pichz somnambuln): Siv holubice sed na mohyle a
aluje! V t mohyle je jej tst pochovno Pro na m
obrac krotk svoje oi pro vytaj mi ty smutn zraky? V
njak psni tak o tom pj, e holubice krotk kivdu
nepchala, e sedla na skle a e pila vodu a pec ji
zardousili Ach, t ke mn bl, zd se mi, e vznela se
holubice krotkch zrak Ne, dvka jaks stla v dsn
pouti a vodu zprahlm rtm mm podvala v dlani a j ji
zardousil! , hrozn pzraky A nikde pokoje a nikde
klidu a stle tesknota a liv vidiny! Vdy pravda nen, e
jsem spchal to i pece? (Klekne ped stromem) Jen zde,
jen zde je tomu trudu leva! Zde jedin je sladk spnek
monm! Ty eptajc, drah topole, , koneji mne zase! Hle,
66
vonnou nesu tob ob (Zdob strom) Tam v dom smutno
tak a pusto, u tebe vak je blaze. M zem matka mnoho,
mnoho dt, m lidi, zvata a rostliny. Rostliny ale jsou j
nejmilej, ty dr pevn, pevn na adrech a nepust je
nikdy! Jak ulechtil dt jej jsi, ty epotav, tl topole, ty
zaduman strome pln nhy, neb vm, e pouze nhou
chvje se, ne strachem jako lid. , pej mi, abych ubohou
svou hlavu podepti sml o tvj thl kmen, a eptej mi a
eptej, topole (Sedne pod strom a podepr o nj hlavu)
NYOLA (tie): Sp nebo bd? A mluv v horece neb s rozumem?
Pust m, bych se pesvdila.
RADOVID: Stj, pan. Pej mu levy, vdy vid, e tie jako dt
spov.
NYOLA: Pro o m prsa nepodpr hlavu tak, vdy po tom toum
v slzch, v bolesti!
RADOVID: Jak podivn se zachvl nyn strom. Mn jest, jak by se
nco dti mlo.
NYOLA: Pozorujme tedy tie.
Strom stv se prhlednm, elest, a Mahulena, v nm viditeln, mluv.
MAHULENA: Cel m bytost silnji se zachvv a v bolest moji se
ms sladkost nevslovn. To on, to on, po nm tak
nesmrn vdy toum, znm, prahnu! Mha pamti m
vyjasuje se a zase vm, m jsem a jak se jmenuji! To Radz
je, u nohou le mch, jak v lese dvno, dvno! O pe mj
hlavu plavou opr a dechem jeho tese se m srdce obolen,
rann a k smrti. Tam on, to on! To vechny hvzdy nebes
sprely mi k nohm s ve! Nad nm se sklnt, jak
blaenost! Zaplakat nad nm, jak tcha! , el, e vce nen
dno mi! Kdybych to sladk jmno vykiknouti mohla v
hvzdnou noc! Ach, uslyev hlas mj lskou prochvl,
vzpamatoval by se, to vm, to vm! Vak promluviti s nm, to
67
dno nen mi, jen kdy tlo jeho ve snch tone, tu duch mj
mluvit me k jeho duchu ale kdy probud se, zapomene
hned, co se mu snilo, a odejde, a hned i j zas klesm v
rostlinnou svou dmotu! Jak jiskra v popel, pad jmno jeho
mn a moje jemu v nepamt! Jak to al, jak to al!
NYOLA: um toho stromu hrzou pln m! Mn zd se, jako lidsk
hlas bych slyela v tom elestu! M ruka jm mimodk u
sekyru pus, Radovide, pus m, pekazm ten ar!
RADOVID: Ne, krlovno, pro lsku svoji t k Radzovi, stj! Cos
ept mi, e bys jej usmrtila! Hle na tu bledou jeho tv, tak
ble osvtlenou lunou, te jako smv cos mu bloud kolem
st, smv tak sniv a pln tst!
MAHULENA: , hvzdo moje uten, tlesnho pouta zbaven,
Radze mj sladk, drah, schopen jsi te slyeti mj hlas a
rozumti, co due moje dui ept tv! Ct ve snch rosu
stromu na sv elo padat? To moje nhy pln slzy jsou, ,
Raduze! A v sladkm bolu sklnm vtve svoje nad tebou,
vanut nyv noci napomh mi M hvzdo uten, jsem
tvoje Mahulena, sly? Tvoje Mahulena jsem! T stran
kletby t te sata na okamik s ns, jsou zase svoji,
svazkem sna, Radz a Mahulena!
RADZ(ze sna): , sladk jmno, jak elest stromu! Tak tedy pece
vrtilo jsi se v mou chabou pam! Te vechno vm Na
ttu stojm hory Ty pichz, m spso! (Vzn ruce do
przdna) , zadrm t, zadrm u nikdy, nikdy
neunikne mi s mou chorou pamt
MAHULENA: Uti se, m due pemil! Uti se a sly! Je spsa tob
mon! Kdy nejsi blzko mne, jsem v dmot a vce
rostlinou ne tvorem lidskm! Vak v polovdom tom
podivnm mm matn vidiny a slym hlasy, je lidsk ucho
nikdy neslch! Jest zvatm a rostlinm a hvzdm mnoho
zvstno, co nepochopno lovku. Ze zem, na matky, blah
68
zvsti stle stoupaj, prorock vtby, jim zasvcen pouze
rozum Jak mza z koen podivn cos hrne se mi nkdy
k srdci, k hlav, z nejhlubch hlubin zem vtc Radze,
takto vm, co matka moje klnouc nm zamlela, vm, e
pam tvoji chorou zhojit me moje krev! Sly? Moje krev!
Jak rda vylila bych ji vechnu pro tvou spsu, Radze! Vak
nemohu, jsem ztuhl jako kmen, jen vtr vldne mnou, ne
vle moje! , zra m, zra m, Radze mj sladk! ,
vezmi ji, tu krev a zhojen bu! Radze, vzbu se, vzbu a
vezmi lk svj, vechnu mho srdce krev!
RADZ: , stran slova Mahuleno, Mahuleno! (Vzbud se
prudce. Strom se zatm)
MAHULENA (mroucm hlasem): Ach!
RADZ (vysko): Sny plny hrzy Krev krev jej? Koho? To
jmno ach, zas uhaslo jak jiskra, kterou zalpne ,
stran bolest v hlav! Zde byla mylenka, zde za tm
elem A uletla zas, zas przdno zde a pusto! , bole
peukrutn! al a bda! (Vrhne se na zem)
NYOLA (vystoup s Radovidem z krytu se sekyrou v ruce): Mj Synu
Radze! (Pust sekyru a spch k nmu) Co trp t a ds, ,
netrap se, m due! M hvzdo uten!
RADZ: Hvzdo uten! Ta slova, matko, jet jednou povz Ta
nkdy slyel jsem u! Kde a kdy? , v-li to, pak rychle mi
to povz, snad jako etz pithnu to ostatn, co zde, zde pod
tm elem zhaslo! Ta slova, matko, kde jsem slyel je?
NYOLA: Ty chvje se jak list! Ta slova prost jsou a mnohokrt jsi
slyet mohl je! Snad jsem ti sama mnohdy pravila je, kdy
dttem jsi byl a dtsk njak al t zarmucoval.
RADZ: Ne, ne! , pam, moje pam! Matko, pomhej mi pece,
j chci, chci a musm vzpomenout si! Vdy ivot mj a tst
na tom vis! A ono jmno, kter do sn mch mi ept strom!
69
To jmno aspo povzte mi! , vy to vte, ale trpit chcete
m, vy nevte, co smilovn je, ty, matko, tvrd jsi, ty,
Radovide, t!
RADOVID: Mj krlovici! (Zakryje si tv)
NYOLA (ple): Tak, synu mj, mi kivdit! Vdy mru a hynu,
vidouc tak t trpti, a svho srdce krev bych za to dala,
kdybych t zhojit mohla! Bda mn!
RADZ: Promi, promi, matko! Co mluvil jsem? J nevm, co jsem
mluvil. Vak zas jak ohlas znla tvoje slova O krvi
mluvilas a spasen? Stj! U to vm tak eptal t ten
strom. Krev? Chce moji krev? , dm ji!
RADOVID: Ty blouzn, krlovici!
NYOLA: To nelze sneti, to nelze petrpti! Mj synu, poj, poj
odsud Proklet bud ten strom!
RADZ: Matko, matko, neproklnej! To jak by rnu srdce uctilo,
hned zd se mi, e stran krvc
NYOLA: Nu, ne, ne, neproklnm Ale poj odsud, je zde
straidelno Poj do domu, tam zpv a hodovn!
RADZ: Mn vude zko, vude teskno, smutno, jen pod tm
stromem ctm levu. Jdi, matko, jdi, a nech m zde.
NYOLA (sedne pod topol): Bez tebe nepjdu, mj Radze. Zde na
zem sednu Mj al je jako kmen, ten tak k zemi thne
, Radovide, povdej o dvnch slzch, dvnch utrpench
lid Snad zaplu nad nimi v soustrasti a zapomenu na sv
vlastn aly.
RADZ: M dobr, dobr matko. (Sedne k n) Co bol t? A pro jsi
smutna?
NYOLA: Radovide, on se te! Sly?
70
RADOVID: Je jako dt, prost, krotk, tich
NYOLA: Nu, polo hlavu v kln mj, Radze. (Radz tak uin) Jsi
klidnj? Tak bvali jsme asto pohromad v zahrad, kdy
byl jsi dckem, a tak konejvala jsem chlapeck tv nepokoje
Tak povdala jsem ti sv pohdky a zpvala ti dvn psn

RADZ: To krsn byly doby, matko drah! Ty posud ijou zde, v
m pamti. To nevyhaslo v mysli jak to ostatn Poj
ble, Radovide ble, vrn pteli
RADOVID (klesne k nmu): Mj Radze Dej ruku mi tak
tak
RADZ: Povdat pohdky! Ah, to je mil Ale te j vm budu
povdat Ne pohdky, ne ne. Cos jinho, a snad si
vzpomenu tak pomalu, tak pomalu, tak kus po kusu na
ve.
NYOLA: Ne, radj o tom ml, mj Radze! Vdy stokrt jsi u
zaal, zaal a vm, jak kon to vdy v zoufalstv! K
radj neiju!
RADOVID: Nech mluvit jej, m pan Odpor drd jej, snad
poda se pece
NYOLA: Ty doufat jet um? Jak ti zvidm.
RADZ: Nu, matko, poslouch?
NYOLA: Ano, dt, ano
RADZ: A Radovide, ty, ty t? V v lese tam za na hranic, tam
nali jsme se u t studnky, kde spal jsem klidn, rno za
zory Matko drah, jak mi volno! Vdy na ve, na ve nyn
vzpomnm , jet vidm, jak se rosa tpytila, jak hory
nly nad hvozdem a bl holoubci jak krouili nad strom
vrcholky a oblak lehk, bl jak se snesl nebem Vm, jak
71
ml tvar, byl jako ryba dlouh, dlouh My ertovali, zd
se, s Radovidem a jet s nkm Byl to devorubec,
lovk, jej jsem rd ml od prvnho pohledu A pak, pak
zajali m A uvrhli m krut do ve, tam byla tma Vak
ne, ped tm, ne tam m vedli, bylo jet nco zjev jaks
svtl oslnil mi zrak, cos jako krsn ptk Ne, bl lilie, ji
ozila rann zora Co bylo to? M pam kal se!
NYOLA: Ty pozdji si vzpomene, nehle tak smutn, zmaten
Dl vypravuj (Stranou) , Radovide, jak snet, snet?
RADOVID: Do ve uvrhli t, vid, mj krlovici?
RADZ: Tam byla tma a dlouho jsem tam leel ale jaks paprsek
m navtvoval Jak byl to paprsek? Nemohu, nemohu si
vzpomenout M bol, matko, zde, vlo ruku na m elo
tak tak
NYOLA: Nech, synu, nyn vzpomnek. Ty piel jsi a vrtil jsi mi
ivot! Jsi jedin m tcha, , Radze, m due!
RADZ: Na ttu skly pak m pikovali. Tam jsem zlel! Te
zjevy mton a neurit se ms v horen rej dsnch
mylenek! Rej div radosti a strast nevslovnch mm
chorm mozkem burc M due vlastn opout m s
hroznm smchem unik mi chci ji lapit (Vysko)
Te unikla Tma kolem mne a rud zase ohe a znoj a
mrz Vy vickni mute mne J nechci bti, nechci ti,
a vy mne drte a trpte!
NYOLA: M srdce umuen, radj pukni! , Radze, ty dt
peukrutn!
RADZ: Matko, matko! Co jsem mluvil? Jsem bdn tvor, jsem, vm
to, len!
NYOLA: Jsi chor jen, vak uzdrav se! , uti se, ty moje hvzdo
uten!
72
RADZ: Ted mluv opt, jak ten drah strom mi eptal! , vm to
urit te, ta slova slyel jsem! Ten strom, ten strom! (Chce
obejmout jeho pe)
NYOLA: Couvni, Radze! Ten strom je zdrojem v tv choroby, to
nyn je mi zejm! Zlou m nad tebou, divnou moc. Zl je v
nm duch, a vm, kdo poslal jej! To Runa byla, nenvid m,
a kdy jsi jamu unikl jejmu, tu poslala ta kouzelnice zl
nesvatou jakous slu, aby zhubila t! J ale vyhojm t, dt
moje, a spasm t a sebe, vm to, jak! Je Runa mrtva, pilo
poselstv dnes rno do zmku a j to tajila, nechtc o smrti
mluvit mezi hodem. Je Runa mrtva, ta tam jej aromoc a zl
ten duch, jej poslala nm sem, ten odstoup a porazm ten
strom! Tak bude uzdraven!
RADZ: Kdo na ten strom by shl bda mu! Je dra mi ten topol
ne mj ivot a brnit budu jej, uvid, zoufale!
NYOLA: To vru vce, ne snet dovedu! Nu, tedy vz, e
nenvidm proklet ten strom, jen lsku tvou mi be, ctu
povinnou! Ten strom ped tvma skcm oima! Svou silou
chorobu tvou pekonm, kdy nhou svou jsem cle nedola!
Tys dttem na mysli naprosto a tedy slu jednat za tebe.
Zde, Radovide, pozvedni sekyru a i, co ku ti.
RADOVID: Bu mrn, pan moje, ve svoji kro a jednej s
rozvahou!
RADZ: Matko, tak mluv ty? Tak tvrd? Sluchu svmu nevm!
NYOLA: Uvid oi tvoje!
Host vyjdou z palce.
HOST: Co dje se? Hlas tvj, , krlovno, jak v sporu znl.
NYOLA: , pili jste co svdci v prav as. Na mysli skleslou vdali
jste m cel dlouh rok! Te uvidte, e zas pan jsem sv
vle a e vm, co chci. Radovide, tm sekyru
73
RADOVID: Zde, pan, je, vak pomni, co e pon. Chce ve
sporu t s vlastnm dttem? A na ten spor? Pro pouh
strom!
NYOLA: as minul, Radovide, smrnch rad! M zoufalost pivedla
k povinnosti zpt. A teba Radz nenvid m, jen kdy jej
zhojm! Ustup, Radze! A Radovide, ty jdi, pora strom, te,
hned ped jeho, mma oima.
RADZ: Ni kroku neuin! Vel krl!
NYOLA: Jsi krlem, pane, j vak tvoje m a ne-li v krlovstv, jsem
v dom prvn a slu initi, co velm j. Chce pevraceti
dvn otc d? Je dt vc ne matka?
RADZ: Ped tebou hlavu klonm, matko moje Vak strom ten
chrnm vlastnm ivotem.
NYOLA: A vlastn ivot radji dm, ne ustoupla bych v tom. i,
Radovide, co jsem kzala.
RADZ: J v cestu vak se stavm, bda tomu, dm, kdo neptelsky
se stromu pibl!
NYOLA (vezme Radovidovi sekyru): Pak tedy, bda mn, tv matce!
Nem, vidm, zbra. Zde moje dka Nue, vezmi ji, jak
jinak chce mi zabraovat pstupu tam k topolu?
VICHNI: Hrza! Hrza!
RADZ: Matko, matko, ukrutn ta slova z st ti vyjt nikdy nemla!
NYOLA: Tedy ustup!
RADZ: Nemohu!
NYOLA: Pus m! Proklet ten strom ti saje dui, srdce, mozek, a
proto zhyne! (Utk k stromu, pozvedne sekyru obma rukama)
RADZ: Matko, stj!
NYOLA: Do prachu, duchu zl! (Ude strom)
74
MAHULENA (v strom): Ach!
HOST: , as! Lidsk hlas z topolu ozval se!
RADZ: Vzdech Jak to vzdech Mou proel trobou!
MAHULENA (dmav a slab): , bij, bij Ale srdce nera moje
to krvc i bez tvch ran!
NYOLA (pust sekyru): Mne jm strach a ltost mimodk , bda
mn! Te trysk z kmene krev, co znamen to, bled luno,
mluv, tam na nebi Ty mnoho v my lid bloudme
RADZ: Mj strom, posvtn topol mj, m tcha! (Objm ho)
Krev z tebe tryskla? Na m elo ro ji a propal je, a zhynu
alem tm! Matko, te krev na hlavu moji dopadla Co to?
Nhl jas je ve mn Due js mi co to?
MAHULENA (hlasem silnjm): Mj Radze, mj sladk Radze!
M krev t zhojila Ta tam je kletba! Radze!
RADZ (vykikne velice): Mahuleno! Te to jmno mm a s jmnem
tm m pam vrac se!
Strom se rozpl a Mahulena stoj ped Radzem.
VICHNI: , as! as! Div!
MAHULENA: Co dje se? Kde jsem To Radz mj! U vm! Je
lska silnj ne vechna nenvist a milovn kletby
mocnj! Ty tenkrt uhodls to, Radze, na ttu hor!
NYOLA: Kdo je ta dvka luzn podivn a obesten jako arem sn?
RADZ: To ona, je mi v Tatrch pouta sala a k tob, matko, mne
vedla zpt , ve ti povm, bude plakat, plakat! ehnej ji!
Hle na ni, na mou holubici blou! Mahuleno Ty
bledne straliv!
MAHULENA: Krvcm (Omdlv)
RADZ: Krev na tvm roue, na ramen
75
NYOLA: Bda! To ruka moje spchala! J zabila ji?
RADZ: Mahuleno! Mahuleno! Oi otvr! A smv jej z!
MAHULENA: Ten hlas m vol zpt v to blah, sladk it! Rna
moje nen hlubok jak moje radost Jak te bych mohla
zemt, kdy jsem tv?
NYOLA: Ty odpout? Radze, za m pros!
MAHULENA (klekne): matko mho Radze, ty velebn! Mn
matka moje klnula, e jsem jej milovala, ty tedy ehnej mi!
NYOLA (objm ji): Ty krotk holubice!
RADZ: Poj, matko, v dm! A odpoine Mahulena!
NYOLA: Jsem znal mnohch lk a rna jej brzy zacel se!
RADZ: Mahuleno, podepi se o mne
NYOLA: Ne, o mne radji! Polo hlavu na m srdce!
RADZ: O lsku tvoji s matkou budem zpolit!
MAHULENA: Matko! Radze! Co je tak velk tst mon!
(Odchz podeprajc se o oba k zmku)
RADOVID (hled za nimi): , budou pozdn jet pokolen si
vyprvt o vrnm jejich milovn! To jako v pohdce, jak
astni jsou, Radz a Mahulena!
Opona
Julius Zeyer
Radz a Mahulena

Vydala Mstsk knihovna v Praze
Marinsk nm. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. vydn
Verze 1.0 z 25. 03. 2010