D~~~W-

.~J
I~. i 1 .f'1.~ .. j · Michal Ajvaz
Padesat pet mest
Katalog sidel,
o kterych vypravel Marco Polo Kublaj chanovi,
sepsany k pocte Italu Calvinovi

EDICESOU
CASNECES
KEPOEZIE
 V knize 1tala Calvina Neviditelnd mesta vyprdvi Marco Polo Kublaj
chdnovi v jeho pekingskem palaci 0 padesdti peti mestech, kterd videI
anebo 0 kterycn styiel na svycn cestdch. Kazde z jeho vyp raven i patfi
do jednoho z [edendcti oddilu; tyto oddilv maii v knize svd jmena: Mes-
ta a pamet, Mesta a touha, Mesta a znaky, Stfhla mesta, Mesta a vzta-
hy, Mesta a oCi, Mesta a jmeno, Mesta a mrtvi, Mesta a nebe, Nepie-
triitd mesta a Skrytd mesta. Oddily obsahuii vidy pet vyprdveni, kazde
Edice soucasne ceske poezie z nich 0 jednom meste, pojmenovanem ienskym jmenem; vyprdveni
Sefredaktor Marek Stasek
jsou krome ndzvu oddilu, do ktereho patii, jeste oznaiena Cislicemi od
Redaktofi:
jedne do peti. S ryjimkou zacatku a konce knihy jsou vypraven! seia-
Dana Horakova, Vaclav Chval, Rudolf Matys,
Pavel Mervart, Ian Placak, Jifi Suchy, zena podle jednotneho kombinainiho principu do kapitol, jet take ob-
Pavel Srut, Ivan Wernisch sahuii pet vyprdveni, kazde z nich z iineho oddilu, pticemi Cislo dru-
Mho ai pdteho vyprdveni je vidy 0 jednu mensi net iislo vypraveni
Copyright:
piedchoziho. Oznaiime-li jednotlive oddily velkymi pismeny a poiadi
© Michal Ajvaz
vyprdveni v rdmci oddilu cisticemi jedna ai pet, mideme zpusob faze-
© Nakladatelstvi Pavel Mervart, Cerveny Kostelec 2006
© Knihovna Iana Drdy, Pffbram 2006 ni vyprdveni ve stiedni a neidelsi casti knihy zapsat pomoci schema-
tu: ... + (ES +F4 + G3 +H2 +11) + (FS + G4 +H3 +12 + J1) + ... Opa-
ISBN 80-86818-22-5 (Cerveny Kostelec)
kuji se steine oddity ve steinem poiadi, na toto monotonni opakovdni
ISBN 80-86937-17-8 (Pffbram)
je vsak natoubovdna zmena - pfi kaidem kole jeden z oddili; skonCi

9
 a zdroven se objevi prvni vyprdveni noveho oddilu; takovy zpusob fa- vJO-l
Mista a pamif
zeni vede k tomu, ie po peti kolech jsou vsechny oddity nahrazeny ji- °Fa)i(f
nymi. ); ~y)"A'lq

Nenarusuie kompozice, vystavend na zcela vnejsim kombinatornim Na pfitomne podobe mesta se podileji i vzpominky, protoze ne-
principu, samu podstatu literdrniha dila - vidy ndm piece iikali, ie existuje vjern, ktery by byl zcela od vzpominani ociSte? Kazdy
jeho cdsti musi byt spojeny na zdklade vnitiniho, organickeho dene- obraz je navlecen na snuru minulych obrazu, ktere jsou mu ne-
nil S odpovedi na tuto otdzku poikdme do doby, ai zkatalogizujeme [ak podobne, a tato snura se zjevuje spolu s nim. V kazdern ob-
vsech padesdt pet mest, 0 kterycn Marco Polo vyprdvel v Pekingu. Se- razu [e vsak mnoho rysu, jez zakladaji mnoho ruznych zpusobu
zndmime se s temito mesty tak, ie piiimeme Calvinovu vyzvu ke skld- podobnosti, proto se zauzluje v obrazu pntomneho okamziku
ddni prvku dila na zaklade variacniho principu. vezmeme prvky, ze kte- mnoho niti, ktere se propletaji tmou minulosti a na kterych jsou
rych vytvoiil sve schema - jedendct oddilu obsahujicich pet vyprdveni navleceny obrazy jako svetlejsi nebo tmavsi koralky, Ale i tyto mi-
- a seiadime je podle vlastniho vzorce: (Al + A2 + A3 + A4 + AS) + nule obrazy jsou ruznymi zpusoby podobne nebo nepodobne ob-
(Bl + B2 + B3 + B4 + BS) + '"
razum na [inych nitich, a tak se vsechny nite mijeji, pfiblizuji se
k sobe a oddaluji, spojuji se a rozdeluji, kfizi se a zauzluji, uzavi-
raji se do smycek a ok. Vytvafeji spletitou sit, jejiz nektera mista
sviti [asneji, [ina jen pableskuji a ztraceji se ve tme.
Pfitomny vjem je pouze [ednim uzlem v teto siti, ktera se cela
zjevuje spolu s nim. Vetsinou jsme zahledeni jen na ne] jako na
nejsvetlejsi bod site a jeji zbytek si neuvedomujeme. Vsimnerne
si [i az tehdy, kdyz vyvstane vjern, ktery nevyvola zadnou vzpo-
minku, tak [ak se to stava za nekterych zafijovych veceru ve mes-
te Diomira - tehdy se zjevi souvislost pritomnych a minulych
obrazu, vjemu a vzpominek, jako prazdna sit, jako obnazena splet
niti, jez je nahle viditelna proto, ze na ni krome jednoho [edine-
ho pfitomneho obrazu neni navleceno nie. Pak si uvedomujeme,
ze pfitomny obraz povstava z minulosti a pfinasf minulost s sebou
v podobe site, kterou spletla podobnost, ze obraz z teto site cerpa
svu] smysl a ze z minulych podobnosti modeluje svou tvafnost,

10
11
 1";>1 ot;;rC).,
II
lost, jeji okamziky byly opet prostoupeny vlastni minulosti a tak
Mesto Isidora neprobouzi na rozdil od Diomiry vzpominky na ji-
pofad dal donekonecna, musela by pamet kazdeho mista ve mes-
na rnesta, ale vzpominky na mtnuls sny. Ukazuje se, ze pavuct-
te obsahovat nekonecno okamziku, z nichz kazdy by obsaho-
na, jejiz soucasn je pfitomny obraz, je jeste spletitejsi: propleta
val dalsi nekonecno nekonecen okamziku ... Pfitom obrazy,
se s pavucmou snu, ktera se k ni v nekterych bode ch pi'ipojuje.
z nichz se sklada mesto, takovou oporu v minulosti potfebuji,
le ale mozne oba druhy minulych obrazu - vzpominky a sny-
protoze jsou roztffstene a nesouvisle, nepodpiraji se navzajem:
bezpecne odliSit? Obrazy nepfetrvavaj] v parneti beze zrneny, je-
kazde mesto jllJrostorem fragm.!ntarnich, roz.!?i!)'9:J.horizontu.
jich zivot v i'iSi minulosti tvoif zrani, pi'i nemz se tvary rozpou-
Ulicemi Zairy chodi Zenon pameti, potutelne se usmiva a do-
steji v mizach, ktere je budovaly v dobe, kdy tvary jeste proplou-
kazuje, ze zadne mesto neni mozne.
valy tizinou pi'itomnosti; a de eh techto miz je casto rnozne ucitit
A pfece Zaira existuje, se svou pfftomnostf i svou minulosti. Zair-
teprve v krajine pamen. Neni takove zrant, rozleptavajici zvolna
sky Zenon podvadi, protoze pfedstira, ze existuje [en minulost [ed-
tvary, prfbuzne s praci si! snu, ktere vytvare]f obrazy, ale ktere
notlivych okamziku, jen tfiS! vzporninek, podobne [ako se nas
nikdy nedospeji ke zcela hotovemu, uzavrenemu tvaru? Nepro.
elejsky Zenon snazil presvedcit, ze vzdalenost se sklada pouze z bo-
linaji se rozpadle obrazy pameti s nehotovyrru obrazy snu, nevi-
duo Ale minulost okamziku je soucasti [ine, beztvare minulosti,
i'i v jednom [edinem prostoru, kde je mozne ucitit pulsaci prou-
do niz se okamziky postupne rozpousteji, [ak se vzdaluji pfitom-
du, ktere utvafejf, promenujj a nici tvary - proudu,
skutecnosr a rozvinuji sny?
.
ktere buduji
nosti. V Diomife se nam minulost ukazala [ako sit obrazu. Ale snad
ve skutecnosti nejde 0 pevnou sit, na kterou chvilemi dopada svet-
10 a chvilemi se nofi do tmy, snad minulost obrazu spise pokaz-
III ) ~C'
de znovu a pokazde jinak vyvstane v pritomne situaci z beztvare
Kdo navstivi! Diomiru, poznal, ze tvary mest v sobe uchova~
minulosti, tak [ako v roztoku vyrostou stromky krystalu a pak se
ji latku pamett. Mohl by se vsak domnivat, ze mesta by~tj-
v ni zase rozplynou. A roztok minulosti, ve kterern se rozpouste-
di'ive postavena
-
naplneny
a pak teprve byly jejich tvary, zprvu prazdne,
vzpominkami. Kdyby tomu tak skutecne
--
bylo, kdy-
[i obrazy, neni nikdy presyceny,
necen okamziku pojmout.
je s to do sebe nekonecno neko-

by kupffkladu
rych se bez ustani
prostory mesta Zaira byly jen nadobamt,
pfileva nova a nova minulost,
do kte-
jednou by
a vzpominkami
-
Ve meste Zaira tak cestovatel poznava, ze vztah mezi me stem
------ ----
je jeste tesnejsi, nez se zprvu zdalo, poznava, ze
- ------ --
pod tlakem stale objemnejsiho obsahu pukly. "Popis dnesni
neexistuji zadne tvary a prostory, ktere by vzporninkam pfed-
Zairy by musel obsahnout i celou jeji minulost" _ a vzhledem
chazely, Mesto je vybudovano pomoci pameti; jeho vzdalenosti,
k tomu, ze kazdy okarnzik minulosti mel svou vlastni mlnu-
linie, tvary a objemy vyvstavaji jako stORY minulych udalosti,

12
13
 jako pudorys seen, ktere se tu odehraly: bez minulosti,
~
nich vteluje a spojuje je v celky, by byly jen pohyblivym
ktera se do
piskem
- Nevectf ani, ze jen beztvara minulost je s to vyzivit pntomne
ry. Proto se boji bobtnani minulosti, boji se toho, ze stale se na-
tva-

~-
~itku:·Mesto Zairu tvoff "vztahy mezi mirami [eho prostoru douvajfcf minulost rozerve pfitomne tvary a zavali jejich tros-
a udalostmi jeho minulosti", fika Marco Polo. Minule udalosti ~I' ky. A jeste vetSf strach maji z toho, ze bujeni minuleho musi
nezformovaly prostor pffrno, nejprve se rozpustily v zapomneni jednou skoncit rozpadem minulosti same: minulost se zhrouti
a promenily se v bezejmenne proudy beztvare minulosti; teprve /' pod vlastni tfhou a zbude jen prazdnota, A tak se Zofane rozhodli
tyto proudy vykrystalizovaly do plnych objemu mesta a vyhlou- zachranit ohrozenou minulost tim, ze zabrani [ejimu nadmer-
bily prazdne prostory, jako si vodni proud utvan sve feciSte. ~ nernu rozrnnozovanf proto minulost nepfetezuji pfilisnou roz-
Vztah tvaru k takove beztvare minulosti je jiny nez vztah pfi- manitosti pntomnych vjemu, ktere by do sebe musela pfijmout.
tomneho a minuleho obrazu, dvou koralku na [edne niti. "Mes- Ve meste se skoro nic nede]e, skoro nic se nemeni, nic neprete-
to svou minulost nevypravi, ma [i, jako cary na dlani, vepsanou zuje pamet: Zora je nejsnadneji zapamatovatelna ze vsech mest.
do brazd ulic, (... ) kazdy usek je zbrazden skrabanci, zarezy, ry- Obyvatele Zory si vsak neuvedomovali, ze prave jejich obet pfi-
hami, vrypy." Mesto se rodi vrasnenfrn, ve kterern proudy bez- tomnosti ve prospech minuleho zpusobi, ze minulost zanikne:
tvare rninulosti, v nfz udalosti ztratily sve jmeno a promeruly se "Zora, nucena zustat bez pohybu a beze zmeny, aby se vzpominka
v energie, modeluji pfitomny tvar. Mista a tvary tak nejsou pre- na ni lepe vtiskla do pameti, zchfadla, rozpadla se a zmizela.
plneny obrazy, jsou v nich vsak citit vline ruznycp proudu mi- Zeme na ni zapomnela." Minulost muze zft prave jen jako ne-
nuleho denf: z techto vuni se cas od casu nejaky obraz vynoff a za- co, eo je pfetezovane, eo se borti a rozplyva v zapomneni - [en
se se rozplyne, a my si nejsme jisti, patfi-li parneti nebo snu. Mesto tak se rozpadajici obrazy mohou stat mizou, ktera uchovava esen-
bez ustani zvetsu]« svu] obsah jen tim, ze zahustu]e cas pfitom- ce minuleho a ktera proteka pntomnymt tvary, jen tak minu-
nosti rostouci minulostf. Pfitom nepfibyva obrazu a nehrozi, ze lost muze zft a pfitom vyzivovat pfitomnost. Je tomu tak proto,
by minulost rozvratila tvary - jen vline minulosti se stava pofad ze prazdnota rozpadle minulosti, ktere se Zofane obavaji, ve sku-
in tenzi vne] si. tecnosti neni prazdnotou, ale blahodarnou beztvarou hlubinou
minuleho, plnou toku a viru, hlubinou, ze ktere prysti zive sily,
IV
J- , Minulost musi byt zrazena a zapomenuta, aby mohla dal zft.
Obyvatele Zory zkusenost beztvare minulosti a jejich vuni ne- Minulost verne uchovavajici tvary a obrazy nicf pfitomnost, pro-
znaji, nevedi, ze minulost je mozne uchovat jen jako med mi- toze se pro ni stala tvrdou, nestravitelnou a malo vyzivnou po-
nulych udalosti, ktery bez ustanf houstne tim, jak do sebe pfiji- travou. Ale zaroveri takova minulost nici sebe samu - nejen ze se
ma stavy, do nichz se rozpousteji okamziky cerstve minulosti. vinou sve pfeplnenosti zborti a ze se tomu, kdo zna jen obrazy,

14 15
 promenl v prazdno, ale pote, co znicila piftomnost, stava se vzpo-
minkou na nic, a tedy nicfrn. Minulost, 0 kterou se obyvatele
Zory obavajf, tak v jejich meste muze nabyt jen dvoji podoby _
bud' je nesnesitelnou pfeplnenostf, ktera kazdeho zavali obrazy,
anebo pochmumou prazdnotou; a je to prave uporna snaha Zo-
fanu 0 jeji zachranu, eo zpusobilo, ze minulost pro ne existuje jen
ve dvou nestastnych a planych podobach,
V )liWU~ 'e
Obyvatele Maurilie na rozdil od Zofanu znaji beztvarou minulost
jako stfadani sil, ktere vyzivu]t pfitomny cas. Pfitomne podle je-
jich nazoru zmizelo jen proto, aby z neho jako ze zarodku vyrostlo
neco jeste lepsiho, aby v poklidne, chranene hlubine rninulosti,
v beztvare i'iSiminuleho z rozpadajicich se obrazu mohly uzra-
vat sfly pro promeny nove pfitomnosti.
.
V Maurilii se vsak zaroven ukazuje, ze i takovy obraz minu-
losti jako nepfetrziteho zranf sily, z niz se zivi stale bohatsi pfi-
tomnost, je potad jeste snemailuzi.Kminulosti totiz nutne pat-
ff take zlomy, zaniky 1'adu, smrt starych bohu a pfichod novych.
/lNekdy se na stejne pude a pod stejnym jmenem vystfida]t ruz-
na mesta, rodi se a urniraji, aniz by se navzajern poznala, ne-
schopna mezi sebou kornunikovat." To, co se nam jevilo jako ne-
rozlisena jednota beztvare
--------------~----
minulosti, je ve skutecnosti pros!or~
v nemz muzeme odlisit fadu navzajern oddelenych vrstev':"'/lBo-
hove, kteif pfebyvaji pod [meny a nad misty, beze slova odesli
ana jejich mistech se uhnizdili behove cizi. le zbytecne se ptat,
jsou-li lepsi nebo horsi nez start behove, protoze mezi nimi ne-
existuje zadny vztah ... /I
16
V Zaii'e se ukazalo, ze k tomu, aby se pi'itomnost promenila
v plodnou minulost, [e zapotfebi zapomenuti, znrceni tvaru,
ktere je podminkou zrani sil. V Maurilii vidime, ze samo odpou-
tani od tvaru nestaci. Zdalo se, ze po rozpadu tvaru uz nic nebra-
ni proudeni uvolnenych sil, a pfitomny zivot mesta se tak muze
sytit pfimo ze svych pramenu. Ale ted' ~ ukazuje, ze sily nemo- -
delu]i bezprostl'edne obrysy veci, ze mezi silami.2 tvary [e vzdy
--- -.----
hranicni pasmo [azyka, kterYm hovori doba a misto. le vubec moz-
ne objevit za jazykem pramen sil, je mozne osvobodit proud tech-
to sil od drah, ktere jim jazyk vnucuje? A neni existence takove-
ho pramene za formami jazyka jen mytem, jen snem 0 r!Sivolnych
gest za neuprosnyrni gramatikami? Neexistuji ve skutecnosti [en
nizne [azyky, nebylo to, eo jsme pokladali za hlas pramene, jen
hukotem, do nehoz se slily vety mnoha [azyku, ktere obklopuji
[azyk, [imz prave hovofime, a ktere bloudi i jeho vnitfnim pro-
store m?
Ale mozna pfece jen existuji sily, ktere se vymykaji jazyku a kte-
re jsou starsi nez on, mozna se pfece jen zjevuji, ozyvaji se v ob-
dobich zlomu, kdy se stfidaji behove, kdy konci platnost jedno-
ho jazyka a ustavuji se formy noveho. Mozna se tyto sily zjevi \
v mezefe mezi dverna jazyky - jako sum, kterym na chvili zazni
v prazdnote, sum, ktery je pocatkern [azyku, ale ktery zadnemu
jazyku nepatfi. Ale ani tehdy si nejsme jisti, jestli vlastne nesly-
sfrne jen hlas trlSte slov z [azyku, ktere zanikly.
17
 Mista a touha uvnitf zdi a pro story za rohem. V dusledku toho se ale mesto ta-
- - - -
ke stava velkym klamem. To se ukazuje v Anastasii, kde kazdy
I -1)orw~-e'Z- obyvatel mesta obyva prostor vytvoreny z touhy, nepfetrzite dy-
( Minule deni se tedy vteluje do podoby mest, utvan mesta, pro- cha touhu, ktera uvadi do pohybu deni ve meste, a proto mu pfi-
'T ~
meriu]e je a nici, (Co~sak nuti minulost, aby rozepjala objemy mes- pada, ze proziva a napliiuje sve touhy uz [en tim, ze se podili
) ta a vepsala se do jejich obrysu, [aka sila udrzuje minulost v tva- na zivote mesta. Avsak touha, z niz [e mesto vytvofeno, je tou-
~rech jako jejich dech, z ktereho se rodi obrazy? le to touha; pohyb ze jednotlivce podobna, a pfece se od ni lisi. A Anastasia, jako
touhy pati'i k zranf minulosti, neklidna minulost, krystalizujici kazde mesto, zastira tento rozdil, jako kazde mesto klame sve
do pfitomnych tvaru, je jednou z podob touhy. Touha bez ustani obyvatele. "Pracujes-li osm hodin denne jako fezac achatu, ony-
erta sve obrazce, porada podle nich prostorove utvary a pracuje na xu a chrysoprasu, tva namaha, ktera dava podobu touze, si be-
jejich promene. Mesta vyrustaji z touhy, jsou konstelacemi, ktere re z touhy svou podobu a ty veIiS, ze uzivas rozkosi cele Anas-
usporadala touha podle svych tajnych vzorcu. tasie, a zatim jsi jejim otrokem."
Velbloudaf vstupuje do mesta [menem Dorotea ze sve pouste - Ale mozna je klam, kteremu obyvatele Anastasie podlehaji, prav-
ale do neznarneho mesta vzdy pfichazime z beztvare pouste mi- divejsi nez skutecnost, kterou ma zakryt. Mozna ze neznama tou-
nulosti, kterou tvofi pisek, do nehoz se rozpadly uplynule de]e, ha, z niz vyvstaly tvary a prostory mesta a jez je prosakla, se od-
a touha,
potrebu]e
jez nad nim vane. Touha pouste
.
je dosud anonymni,
se setkat s tvarem, do nehoz by se vtelila a podle nehoz
hall jako nejzazsi, nejvlastnejsi touha obyvatele,
kazde jeho touhy a kterou pfitom sam nezna. Mesto se tak stava
ktera je na dne

by dostala [meno. Pfi vstupu do mesta poznavame na kratky oka- hieroglyfickym napisem, ktery eloveku prozrazuje, kym ve sku-
mzik v jeho pudorysu, v uspofadani do mu, v trasach ulic povahu tecnosti je.
sve vlastni touhy, ktera nam do te chvile unikala: ukazuje nam ji
nezname rnesto, ktere se z ni v okarnziku, kdy jsme se s nim se- III 'J):..Jp' LMt.--
tkali, zrodilo a ktere touha na nejaky cas prosvitila. Kdo vstoupil do Dorotei, stal se svedkern toho, [ak pfi prvnim
setkani mesto zazafi touhou. Take mesto Despina se pro pfichozi-
11 ~h a J./CZJ1 C, ho stava vyrazem [eho touhy. "Kazde mesto dostava podobu po-

c---
Tvar mesta vyjadruje - touhu; touha deJa z pustiny mesto. Tou-_ dIe pouste, jiz [e staveno do protikladu. Velbloudaf vidi Despinu
ha vytvafi prostor mesta: vymodelovala jeho tvary a prostou-
--. jako lod', namornfk jako velkeho velblouda," fika Marco Polo Kub-
pila je, vyhloubila
tvofila neviditelne
dutiny a zohybala
prostory, ve kterych
rovne fady dornu, aby vy_
se uhnizdi: -
prostory
lajovi. Mohlo by se zdat, ze poust se prostira tarn, kde vladne ne-
rozlisenost, monotonnost, nepojmenovatelnost, ze [e to krajina,

18 19
jfz se nedostava jazyka a v niz je jazyk zbytecny, Tak tomu ale
zrejme neni, Velbloudaf zije v pustine, namomfk na mofi; oba mu-
si dokonale znat fad sveho sveta, aby je nepohltily pisek a voda,
a tak jeden umi bezchybne roztfidit a pojmenovat tvary dun a dru-
hy tvary vln; svety obou jsou plne tvaru a slov.
Pro velbloudare, ktery se usadil v Dorotei, byla minulost pous-
ti, kde vane anonymni touha, cekajici na tvar. Velbloudaf, ktery
vstupuje do Despiny, pfichazi z jine pouste, z pouste, ktera je pte-
plnena tvary a slovy; jsou to vsak tvary a slova, ze kterych uz tou-
ha vyvanula. Poust nyni znamena tuto preplnenost slovy, v nichz
zanikl prvotni pohyb touhy, pohyb, [akym se setkava anonymni
touha bez tvaru a prostor beze [mena, V tomto pohybu se oboji na
cas prolne, touha se usadi ve viditelnych konstelacieh prostoru,
a tim sama vystoupi z anonymity jako jednotici a rozdelujfci sila,
jez dokaze spojit nektere tvary a odlisit je od jinych: tak umozni
dat tvarum [mena, jez vytvofila v fiSi zvuku: a ve h,re touhy po-
hledu a touhy slova se zrodi veci.
Velbloudaf i namofnik pozoruji mesto z dalky, vidi [eho obrys,
dosud nevkrocili do jeho ulie. V obrysu ciziho mesta, jez vyvsta-
va na obzoru, se uskutecriuje prvotni prolnuti touhy a prostoru,
ve kterern se jedno rodi z druheho. Otvira se krajina, v niz se
spolecne zrodi veci a slova. Mestska krajina, ktera se rozvinuje
v okamziku setkani, se patrne jednou take promeni v poust, v niz
se tvary a touha rozpoji, v niz bude opet anonymni touha vanout
nad prazdnymi tvary, na kterych budou lpet [mena jako vyschle
skorapky. A velbloudaf a namofnfk budou bloudit svymt pouste-
mi a cekat na nove setkani s neznamym mestem, na setkani, jez
by se opet stalo zrodem touhy, veci a slov.
20
IV I~Jo-~
Kazde mesto [e vyrazem touhy, touha vstupuje do jeho tvaru, za-
ehyeuje se v nich, modeluje je a promeriu]e. T~ je proudem,
ktery nekonecne pofada prvky podle svych promenlivych obraz- )
eu, a deia z ~ieh t~ ;~ci_a2rostory. Tento proud se -;zdy pfeleva
pfes tvary, [Imiz prosakl, a vytvan kolem nieh opar volne touhy,
kterou tvar nezaehytil a ze ktereho se rodi obrazy budoucnosti, ob-
razy mnoha moznych budoucnosti. Zaroven touha praeuje uvnitf
tvaru a pfetvafi jej; obrazy zrozene z touhy, kterou vydeehovaly
minule tvary, vsak zustavaji i pote, eo tvar, k nemuz patfily, zmi-
zel, a tedy pote, co uz ptestaly byt uskutecnitelne. A tak to, eo by-
10 jeste vcera obrazem mozne budoucnosti, se dnes stava obra-
zem minule, dnes uZ nemozne budoucnosti, stava se pouhym sne~
Ve meste Fedora uchovavaji obrazy takovych minulych bu-
doucnosti jako modely ve sklenenych koulieh. IIFedora ma nyni
v palaci se sklenenymi koulemi sve muzeum: vsichni obyvatele
tarn chodi, kazdy si vybere mesto, ktere odpovida jeho touham ... "
Mareo Polo rika Kublajovi: IINa mape tve riSe, veliky chane, mu-
si najit misto nejenom velka kamenna Fedora, ale i male Fedory
ve sklenenych koulieh. Ne proto, ze by byly vsechny stejne sku-
tecne, ale proto, ze jsou vsechny jen predpokladane. [edna ma
v sobe to, eo se poklada za nutne, zatimeo to nutne jeste neni;
[ine maji to, eo je povazovano za mozne, a za minutu to uz moz-
ne neni."
Mareo Polo tvrdi, ze ke IIskutecnemu" i IImoznemu" mestu
patfi jisry klam, totiz to, ze 0 jednom pouze predpokladame, ze je
skutecnosti, a 0 druhem, ze patri do sfery moznosti. 0 velke Fe-
dofe, ve ktere se nachazi muzeum, fikame, ze [e skutecna, Avsak
21
 tato Fedora je rostoucim a promeriujictm se mestem, mestem, [imz Tvary mesta, ktere opustila touha, jez je ustavila, se stavaji ne-
proteka touha a prorneriuje konstelace prvku, ze kterych byla srozumitelnYmi a tizivymi. Obcas se vsak take pfihodi, ze se tou-

r-:
.)[~
f, ~ Fedora neni jeste nutria, protoze neni jeste uskutec-
nena: to, eo se v kazdern okamziku uskutecnilo, je pevne splete-
ha a tvar nesetkaji nikdy, [ak se to stalo ve meste Zobeide. Ieho za-
kladatele navrhli mesto tak, aby odpovidalo [ejich snu. "Lide

c. no s moznostmi a sny, cerpa z nich svu] smysl a svou jednotu, roz-

padlo by se bez nich. Z teto spleti se neda vydelit cista skutecnost,
z ruznych narodu meli stejny sen, videli zezadu postavu zeny, [ak
bezi nod neznamym mestern - mela dlouhe vlasy a byla naha,
a proto zadna Cistaskutecnost neexistuje. Velka Fedora bude nut- (...) Kdyz procitli ze sna, sli hledat to mesto: nenasli je, ale sesli se

r
____ -.J

<, ~ na, a tedy zcela skutecna tehdy, az poklesne do minulosti, a od- spolu; rozhodli se, ze postavi takove mesto, [ake videli ve snu."
~ -) deIi se tak od sveta moznosti, Bude skutecna tehdy, kdyz zanikne. Byla to nahoda, nebo zly osud, eo zpusobilo, ze se pudorys mesta
\ --;
<, Ale take to mesto, ktere pokladame za mozne, ve skutecnosti nikdy nestal feCiStempro zivot, 0 nemz snili, ze tvary zustaly cizi
<, ~ neni cistou moznosti. le moznosti, ktera je spojena se skutec- a prazdne, ze se mesto promenilo v past, ve ktere uvazli? Kdo vstou-
nosti, jez se promeriuje: v okamziku, kdy se skutecnost, jez je je- pil do Dorotei nebo Despiny, zakusil kratky okamzik zjeveni, ve kte-
~
i~(
;} _ ~ I

jim zakladem, zrneni, a kdy se tak oddeli od dosavadnich moz- rem splyva tvar a touha. jak je mozne, ze zakladatele Zobeidy ne-
~') nosti, promeni se moznost, ktera pfezila svou skutecnost, zazili takove prostoupeni tvaru a touhy ani na chvili, kdyz pfece
~~ v nemozny obraz; a protoze svet moznosti plyne v case a nelze jej sve mesto postavili jako formu sveho vlastniho snu? Az [akeho du-
vodu se vyrazem touhy spise mohlo stat cizi, nezname mesto?
~~ ~ uzavfit do bodove pfitomnosti, je uz tento svet vzdy
, prechodem
k nemoznosti, je s touto nernoznosti spojen. V case existuji jen Vysvetleni [e snad ve zvlastni povaze touhy, v tom, ze obrazce,
pfechody; a proto moznost a nemoznost se prorusta]i a cista moz- ktere vklada do prostoru, jsou vzdy minule, ze touha, ktera vy-
nost je stejnou iluzi jako cista skutecnost. tvofila svu] obrazec a kterou jsme podle toho obrazce poznali,
uz nikdy neni nase touha. A nasi nejvlastnejsi touhou [e vzdy ta,
V ~A.UJ-~ ktera se necekane zjevuje v cizich tvarech a ktera pfekvapuje nas
Me~t~~.:~~1!.ElY a t~hy. Nebyla i funkcionalita moderny samotne pfi pohledu na tyto tvary - touha, ktera je zaroven do-
jen jednim ze snu? A jestli tomu tak skutecne je, [aky sen vyja- sud nikdy nepoznana i odjakziva duveme znama. Je to touha, kte-
dfovaly jeji rovne pfimky a rozvolnena zastavba? Byl to nevinny rou nevlastnime, ale kterou jsme - a jsme [i [en v tom okamziku,
sen 0 mediterannim slunci a vzduchu, nebo ternny sen 0 pfe- kdy se narn zjevuje v cizim tvaru, v okamziku, kdy plujeme po
hlednosti prostoru, 0 kontrolovatelnosti a 0 ovladani? Anebo to jeji vlne, ktera bude za chvili minula, V pristim okamziku jsme
byl sen, v nernz se oba tyto sny propletaly, v nemz snad byly sple- nekym [inym a plujeme po [ine vlne touhy, kterou nam muze zje-
teny s mnoha [inymi sny, svetlymi a temnymi? vit zase jen nezname mesto.

22 23
 Touha formuje a ozivuje tvary, ale take se z tvaru rodf; a je [eji
Mist" "zn"ky SUcn~~JlI ~~'t<e
zvlastnosti, ze se rodf pouze z neznamych tvaru, v cizich mestech
nebo ve chvilich, kdy se pro nas nase vlastnf mesto stava cizf a ne- I Ja Y7YA r-cc;
poznavams je. Obrazec, podle nehoz touha porada skutecnost, se Mesta vyjadfujf minulost a touhu; minulost a touha tfm, ze se ~e-
zjevf jen v takovem neocekavanem tvaru, a je to obrazec, ktery vl- luji do tvaru a ze je mozne je z nich vycist, delaji z tvaru znaky.
na touhy rozestrela pro tu chvfli v procesu nekonecne promeny,
- ----- ---
A nesmfme si predstavovat, ze [e nejprve tvar a ten se pak stava
v nemz jsou kontinuity i zlorny, ale v nernz nelze drzet ani to, eo znakem. Tvar se uz nutne rodi [ako znak, protoze se rodi z pame-
trva zdanlive beze zrneny, Touha, kterou jsme si pfivlastnili, ne- ti a touhy jako jejich vyraz: kdyby tvar nebyl sjednocen pameti
nf uz ve skutecnosti nase, a tva-, ktery zforrnovala, bude vzdy a touhou, ktere vedou jeho linie, drzi jej pohromade a oddeluji
prazdny, bude vice cizi nez ulice neznamych mest, bude pasti, od [mych tvaru, neexistoval by. Touha rysuje cesty, hloubi duti-
v nfz nas bude drzet vecne ocekavani, ze se tvary pfece jen napl-
--- -
ny naplnene budoucnostf a kIade do nich nastro]e, ktere prome-
-. -" -. -'
nf nasfrn snern, tak jako se stalo pro sve obyvatele pastf mesto Zo- ni telo mesta. Formuje pudorys mesta, vede proudy zivota, ktere
beide.
mestemprotFkar-a
--- --
vedeje pomoci znaku, jez pro ne otviraji dra-
hy takovym zpusobem, aby tyto proudy mohly"'V:ytvofitobrazec
touhy. A touha prysti z minulosti, je uzralou minulosti, v niz se
rozpadly tvary a udalosti - zustal z nich prave [en proud touhy pro-
nikajici do tvaru. Touha proteka tvary a vsazuje je do cele rozlo-
hy casu, kterou vzepeti jejfho toku otevira - tvar se stava znakem
--- ----
tak,--zevydechuje tuto rozlohu rozepjatou touhou, rozlohu, v niz
touha spojuje mozne smery a useky, obrazy a tvary tak pevne, ze

-"
jedna cast nemuze vystoupit bez [inych casti, Tomuto spojenf zpro-
-
stredkovanemu touhou se--
--
ffka oznacovdni;-- v prosforu rozestrenem
-
touhou se rodi veci [ako znaky. _
Ve meste Tamara "oko nevidf veci, ale obrazy veci, ktere zna-

--
menaji [ine veci", Vidi znaky; z nich nektere oznacuji prostory,
- --- -
osoby a bohy, [ine zase zakazane nebo povolene Cinnosti. Znaky
--
naS""tedyvedou k ciiinai touhi,_Uk~Zuji okliky nebo mm zahr~
zujf cestu. S Cim se setkame na konci cest oznacenych znaky?

24
2S
 Naplni se tarn nase touha, budou tarn na nas cekat veci, po kte- tit. ]e mozne, ze [sme jen zajatci v retezctch znaku, ze nas zna-
rych touzime? Ale "ani zbozi, ktere kupci vystavuji na pultech, ky oklamaly, ze stvofily nasi touhu jako prostfedek k tomu,
nepfedstavuje samo sebe", pfedstavuje "znaky [inych veci: vysl- aby mohly byt donekonecna cteny? ]e nase zajeti v fetezcich
vana celenka znamena eleganci, zlacena nositka mOL .. " ]sou te- znaku naprostym ztroskotanim [akekoliv touhy, anebo je cteni
dy elegance, rnoc, vedent cflem, k nemuz znaky vedou, jsou to sku- textu, lusteni znaku a spojovani pismen nasi nejvetsi touhou
tecne, posledni pfedmety nasi touhy, tvofi ohniska, kolem nichz a pramenem vsech ostatnich?
vyrostla mesta? Anebo to jsou jen dalsi znaky poukazujici k ne-
cemu [inemu? ]sou elegance, moc, rozkos zase jen prostfedky, jak
~irtynt\
II
neco sdelit? ]sme z toho zmateni. Zdalo se narn zpocatku, ze mes- Aby mesto vzniklo, musi najit svou fec; to znamena: mus~ najit
1 to je znakem proto, ze vzniklo jako vyraz touhy; protoze nam vsak
I [azyk, kterym se ma sam~ Pod le ceho jej vsak ma najit, kdyz
cfl touhy v fetezcich znaku unika, napada nas, jestIi se nerodi mes- se jazyk nepodfizuje nasi touze a kdyz falsu]e nasi minulost, kdyz
ta - a zaroveri s nimi touha - naopak proto, ze nas ovlada ozna- se z neho touha a pamet teprve rodi? Obyvatele Zirmy vyfesili
t.
covani, ze slouzime textu, ktery pise sam sebe. Oznacuji znaky na- tento problem tak, ze si vzali na pomoc [edine, eo v takove situa-
l
~ si touhu, anebo ji vytvafeji jako pojivo svych pismen a jako energii ci zbyva: opakovani toho, eo se casta vyskytuje pospolu, tfeba-
I
rozvinujici ctenf? ze jsou tato spolecenstvi tvaru a rysu v tvaru snad zcela nahodi-
~h~ c:
.r Veci, domy a ulice jsou pismena
----.:..---- - v textu mesta: myslime
~
si, la. Opakovani upevnu]e nahodile
------ vznikle vazby a buduje z nich
-
ze nam fikaji, kde najdeme cil sve touhy, a zatim snad nase jazyk mesta, "I pamet je redundantni: opaku]e znaky, aby mes-
~
~
-
touha jen slouzi nekonecnemu cteni textu mesta, vede nas od
---- to mohlo zacit existovat." Nemusi tu vsak byt nejdl'iv neco stej-
pismene k pismenl, jejim cilern je jen spojovat pismena ve slo- neho, aby se to mohlo opakovat, a nepredpoklada uz tato stej-
to va a slova ve vety - a [edinym nedostatkern, ktery chce touha nost nejaky [azyk, ktery je puvodni a vymyka se nahodilosti? Ale
I
napravit, je chybenf pismene ve slove, slova ve vete: "Pohled na pocatku neni zadna stejnost ani podobnost, jsou jen zmeti,
:1 probfha ulice jako popsane stranky: mesto fika vse, eo si mas ktere nas vyzyvaji k tornu, abychom vynalezli zpusob, [akym
rnyslet, nut! te opakovat svou fec, a zatimco si rnyslfs, ze si pro- urcime, eo je v nich blizke a eo vzdalene. Neopakuje se to, eo [e
hliZiS Tamaru, registrujes vlastne jen [mena, kterymi sama sebe stejne, ale stejne je to, eo se opakuje a v cem se v dusledku toho
a vsechny sve castt definuje." Puvodni cistou touhu, ktera se rodi stejnost; z cesty, na ktere se rozpominame, ze jsme nekde ta-
ve meste rozplynula, nenajdeme ani za jeho hranicemi, i tarn se dy uz jednou Sli, se rodi trasa ulice - a my pak v teto trase po-
setkavame jen se znaky, se stopami v pisku, se zahadnymi tva- zname jeden z obrazcu sve touhy.
ry kamenu a oblak - a my nedokazeme odolat touze cist je a Ius-

26 27
 m Of..-.
mistech oporu. Rozdil, ktery ponechava misto mnoha dalsim
Budovy radnice, nemocnice nebo kavarny jsou v kazdem meste ji- rozdflum, a je tak soucasti donekonecna se tahnouciho fetezce pro-
ne a nachazeji se jinde. Presto cizinec, ktery vstupujo do mesta po- men, dokonce zaklada pevnejsi fad nez identita ci podobnost:
prve, takove domy dokaze najit a poznat. Pod le ceho je rozpoznal, fad stejnosti je krehky, protoze jej muze narusit kazda nepravi-
kdyz to nebylo ani podle tvaru stavby, ani podle [ejiho mista? Mu- delnost, zatimco fad rozdilu z nepravidelnosti zije.
ze povahu budovy urcit jeste neco [ineho nez spolecny tvar a sta- Takovy je tedy vztah skutecnych mest a neexistujiciho mesta
le misto ve struktufe?
sve ~eznamenosti
Cizinec s~ vyzna v neznamem
-
s me stem, ktere
--
je neviditelne
-
meste diky
a ktere neexi-
z rozdilu. Ve meste Zoe vsak tento vztah neplati.
miste tohoto mesta by se mohlo spat, vyrabet nastro]e, vafit, ku-
IINa kazdern

stuje; je to IImesto, ktere se sklada pouze z rozdilu, mesto be; tva- pit zlataky, svlekat se, vladnout, prodavat, ptat se na vestby, Kte-
rn, bez urcite podoby, kterou pak skutecna mesta dotvareji". Cizi- rakoli stfecha ve tvaru pyramidy by mohla pokryvat jak lazaret ma-
nec tedy nepotfebuje znat ani tvar, ani misto budovy, nepotrebu]e lomocnych, tak i lazne odalisek." Zbortil se tu jak fad identity,
zn.h nic pozitivniho. Staci, kdyz zna zpusob ut~afeni ro~e- tak i fad rozdilu: kdyz se pokusime 0 skok, ktery by nas pfenesl
-
zi podobami budov a mezi jejich misty v ruznych mestech.
---- z jednoho jazyka do druheho, spadneme do propasti. Mesta jsou
------ -
Pfitom i tento [ednotny zpusob podleha vlade rozdilu, nebot i ja- ztelesnenim paradoxniho fadu rozdilu: Zoe se vymyka i tomuto
zyk mesta, s nimz se setkavame poprve, neni prostym naplnenim factu, je to nesmyslne mesto, mesto, ktere popfra svou podstatu;
nejakeho
.
radu rozdflu, ktery by byl negativnim otiskem pozitivni-
ho fadu. Ve mestech vladne rozdil i mezi rozdily. A pfece tato fada
a vlastne to vubec mesto neni, protoze nezna zadnou mez, hrani-
ci; kdyz prochazime jeho ulicemi, nemuzerne zahlednout pohyb,
stale novych rozdflu vytvafi paradoxni souvislost. Pfi setkani s kaz-'~ jimz jsou hranice ustavovany: IIAle nac je potom mesto? Iaka ca-
/' dym novym me stem se muzeme octnout uvnitf noveho fadu jen ra oddelu]e vnitfek od vnejsku, duneni kol od vyti vlku?"
skokem - ale spojeni s minulymi zkusenostmi je tu pfinejmensim
v tom, ze styl skakani uz mame natrenovany a ze nas nezdrzuje zby- IV )ran'
tecne hledani mostu pres propast, ktery tu neni. Mesto z rozdilu Ipazia se na prvni pohled zda byt stejne chaoticka a nesmyslna ja-
predpovida podobu neznameho skutecneho mesta - pfedpovida I ko Zoe. Ale kdo do ni vstoupi, po case pozna, ze to, eo zpocatku po-
ji jako blaznive proroctvt, ktere se naplni tim, ie je chybne. ~ kladal za zborceni [akehokoliv fadu, [e jen [inym [azykem, jazykem,
Zdalo by se, ze z rozdflu neni rnozne ustavit zadny fad a zadne [enz se hodne liSi od [azyku mest, ktera jsme dosud poznali, ale [e-
poznani, a prece tu jakysi fad je a tento fad [akesi poznani umoz- muz je mozne se naucit. Rozdily, ktere v Ipazii odlisuji typy bu-
riu]e. Ie to zahadne vedenf, ve kterern neni nic pozitivnfho a kaz- dov a mista vhodna pro ruzne budovy, mohou ptece [en navazat
dy [ednotny zaklad unika, a ptesto narn poskytuje na neznarnych na linii rozdilu, ktere jsme poznali v [inych mestech. Iazyk Ipazie

28 29
 je ve sve nahodilosti, nezakotvenosti, neodvoditelnosti z zadneho
pozitivniho principu podtvny, ale je nas jazyk rnene nahodily,
mene nezakotveny a neodvoditelny, je mene podivny? Nespojuje
i nas jazyk tvary a mista s vyznamy a neodliSuje je od [inych tvaru
a mist jen proto, aby tu nejake pravidelne spojeni a rozliseni bylo,
a aby tu tedy mohl byt nejaky jazyk a smysl? Nejsou nase mesta
stejne bizamf jako Ipazia, kde v porfyrovern palaci odsouzenci ta-
haji balvany a kde se v knihovne kouif opium? V Maurilii se narn
sice zdalo, ze jsme zaslechli v prurve mezi dvema jazyky hlas, kte-
ry uz jazyku nepatfi, ale dosud si nejsme jisti, jestli jsme se tehdy
nestali obeti klamu, jestli jsme neslyseli jen sum rozpadajicich se,
rodicich se a promefiujicfch [azyku.
Anebo snad v utvafeni mest pfece jen vladne touha, snad se roz-
dily nerodi ze sebe navzaiem, ale rozestfel je vytrysk touhy. Ale
neni touha vlastne jen kolotani moznosti tisicu jazyku? Iestlize
.
pudorys rnesta anebo jen trasa nejake ulice vyvolaly v anonym-
nim vifeni touhy prave ten jazyk, ktery ovladl mesto, liSi se ten-
to dej neiak podstatne od naprosto nahodileho stndant jazyku?
Neni vytrysk touhy ustavujici jazyk vlastne stejnym pohybem
jako hazeni kostkou, na jejichZ ploskach jsou naps ana jmena [a-
zyku?
V O~'vi D--
Zoe se vymykala jazyku rozdilu, [enz se stale prornefiuje a [ehoz
prostfednictvim je mozne mestu rozumet. Cestovatel, ktery vstou-
pil do Ipazie, prave takovou pro menu jazyka, jez urnozriuje po-
rozumet cizimu mestu, zazil. ]ak ale muzerne porozumet cizimu
- --------- :--:--;------:-~--:
jazyku, kterym hovofi mesto, s nimz se sctkavame poprve? ]ak
-
30
[e mozne pfejit od jednoho jazyka k druhemu, kdyz [azyk pfedem
urcuje vsechny drahy vyznamu? Rekli jsme, ze na uzemi noveho
[azyka je mozne se dostat jen skokem. Co ale probiha potom?
jak se nauCime ggmatiku noveho mesta? Existuje ve starern ja-
zyce neco, 0 eo se muzerne opfit?
Snad bychom se z jednoho jazyka do druheho mohli dostat po-
moci metafory, nebot metafora sblizuje vec se slovy, ktera ji do-
sud byla cizi. Metafory vyuzivaji podobnosti veci: ale eo je po-
dobnost, urcu]e vzdy sarn jazyk. Pro to metafora zalozena na
podobnosti, ktera uz je pfedem stanovena, nam nedovoli vystoupit
ze stareho jazyka a porozumet cizimu mestu a nezname veci.L.
Vypraveni Marca Pola 0 meste Olivia ukazuje, ze vec nam odhali
teprve obraz, [enz se ji nepodoba, obraz, pfi [ehoz uziti se nese-
tkame s podobnosti, ale s rozdilem, ze ktereho se ma podobnost
teprve zrodit. Stejne se k sobe vztahuji nepodobna, extrernne
odlisna mesta, jedno vysvetluje druhe, v jejich setkani se zjevuje
sila, ktera nepfislusi zadnemu [ednotlivemu jazyku, sila, ktera kla-
de rozdily a podobnosti, a rozviji jejich rady, Neznamemu mestu
~-- ,
muzeme porozumet, protoze je metaforou [ineho, z~§ ...!9-zQ.il-
.--_._--- - - ---- .
neho mesta, a toto mesto je zase jeho metaforou. Takova meta-
fora nas nuti najit podobnost, a tedy najit novy [azyk. Nachazi-
-- -
me skutecne podobnost a jazyk, anebo je vytvafime? A da se oboji
odlisit?
31
 1/'t{C/IQ cei; W) tu [~
sioa« mesta
I LcMJ.!'t c,
Zivot mesta Isaura je zavisly na vode z podzemnfho [ezera, sam
tvar mesta se zrodil z nevtditelneho [ezera, hranice Isaury sledo-
valy na povrchu zeme jeho podzemni bfehy, System stozanr, na-
drzf, ktere jsou k nim pfipevneny, stoupacek, otacejfcich se kol,
lan s vedry, potrubi, rumpalu, kladek a lopatek vetrnych mlynu
vynasi vodu z podzernf a rozvadi ji po meste. Cast site cest, kte-
rymi putuje voda nad zerni, je nevtditelna, ukryta uvnitf budov,
cast je obnazena a cm do vysky.
Voda je zdrojem zrvota mesta: pfedstavuje [ednotny a stejno-
rody zivel, ktery teprve umozriuje, aby se rozvinula rozmanitost
tvaru a deju. Iednotny ztvel davajici zivot tvarum ma dye podo-
by: beztvarou podzemni hlubinu a system potrubi, protkavajici
.
domya vystupujicf nad stfechy mesta. Ve meste se tak setkavame
s dvojirn pocatkem tvaru a objemu: s tim, co je beztvare a nehybne,
as tim, eo je linearni a pohyblive. Z beztvareho se vydeluji a stou-
pajf linearni site, ktere rozvrhuji usporadani objemu, zajistu]f je-
jich zivot a zaroveri tvoff [akesi diagramy tohoto zivota. Isaura-
ne vyznavaji dye nabozenstvi vody, ktera jsou ve sporu a ktera
zaroven odraze]i dvoji povahu vodniho l.ivlu. le voda, z nil. mes-
to cerpa l.ivot, neviditelnou, beztvarou, nehybnou masou v hlu-
bine, anebo siti vymezenych, pohyblivych, viditelnych toku? Pry-
sti zivot zezdola, nebo kane seshora?
Zda se byt sarnozfejme, l.e jezero je starsfm pocatkern nez li-
neami sit Ve skutecnosti to ale neni tak [ednoduche, le vsechna
voda v [ezefe shrornazdena z prastarych dob? A kam odteka vo-
32
da z nadzemni site? Neprosakuje alespoii [eji cast zpet pudou do
[ezera? A neni tak to, eo se jevilo nejpuvodnejsim pocatkem tva-
ru, na zrvote tvaru zavisle? Neni jeho beztvarost spise nez prvot-
ni nezformovanosti rozpadem tvaru? Vzdyt i obrys skryteho je-
zera, ktery vytycuje hranice mesta, je obyvatelum Isaury dan jen
prostfednictvim tapani vrtu v podzernni tme, a tak se da take ri-
ci, l.e neviditelne jezero opakuje tvar viditelneho mesta.
Tak snad spolu dvoji podoba vody tesne souvisi, jedna se rodi
z druhe. Snad beztvara a nehybna identita podzemniho jezera za-
rucuje pohyblivost nadzemni vodni site a smefu]e k ni, protoze
v sobe obsahuje vsechny mozne smery a take touhu po jejich usku-
tecnenf snad mul.e podzemni jezero nehybne spocivat jen pro-
to, ze sni 0 vsech moznych sitich, ktere se z ni mohou napajet
a ktere mohou prorustat ruznymi mesty, A snad [e pohyblivost
vody v sitich [en vyrazern [ejf touhy po navratu do klidne beztvare
hlubiny .
II
iendua..
Take ve meste Zenobia se nachazi vyrazna line ami sit a take tato
sit ma povahu spleti potrubi a leseni, ale na rozdfl od Isaury, kde
leseni bylo postaveno jen proto, aby neslo potrubi, v Zenobii vlast-
ni sit tvofi Ieseni a potrubi se k teto vlastni siti jen pfipina, para-
zituje na ni, Linearni site v Zenobii a v Isaufe [sou drahami, ve
kterych se uskutecnu]e proudeni sil, jez umoznuji objem a vne]-
si tvar. Potrubim proteka voda, kuly a podpery se vzpfraji proti
gravitaci a rozpinaji tak prostor, lana ne sou objemy. A jeste [ednu
spolecnou vlastnost maji site Zenobie a Isaury: [sou alespoii eas-
tecne obnazeny: jejich nezakrytost vytvafi stihlost, linearnost
33
 obou mest. Toky sil umozriuji zivot tvaru, ale vetsmou se na ne z nehof mesto vzniklo. Stastna Zenobia pfani, ktera souzni s tva-
nemysli, protoze byva]i ukryty bud' uvnitf tvaru, jez vybudovaly ry, bud' uchovava z pocatecruch dob, anebo si je v prubehu svych
a jez vyzivuji, anebo na jejich nepifstupnem rubu. V Zenobii i Isau- dejin vzdy znovu vytvafi - to nikdy neni mozne zcela [ednoznacne
re vystupuji na povrch; to, eo umoznu]e tvar, se zviditeliiuje, a tim rozhodnout: nove zrozene pfani muze byt ve skutecnosti pfa-
zaroven problematizuje tvar a stava se samo otazkou. nim hluboko zasutym, ktere se ozvalo, kdyz se setkalo se svyrn
Leseni se sklada z kulu a lan; kuly podpiraji, lana nesou. Sit le- vnejsim vyrazem: probuzene pfani se naopak muze tak podobat
seni - system podper a visu - umoznu]e mesto tim, ze rozpina pro- nalezenemu tvaru, ze muzeme fici, ze se z neho zrodilo.
star a nese objemy. Ty jsou v Zenobii lehke, snadno pfemistitel-
ne. Linearni sif Zenobie ma povahu skeletu, ktery nese castt, jez III AT['mJ~
je mozne variovat a jez se take neustale promeriujf, takze puvod- V Isaufe a Zenobii byly casti linearni site obnazene, prerustaly ob-
ni podobu mesta uz po vsech metamorfozach neni mozne roz- jemy a vycnfvaly nad jejich povrch, osamostatiiovaly se a podile-
poznat. Mohlo by se zdat, ze promeny, k nimz povaha Zenobie ly na vlade nad me stem. V Arrnille se toto osamostatiiovani doko-
vyzyva a k nimz neustale dochazi, jsou nejak spjaty s pocity ne- nalo: mesto tvofi pouze sit, nenajdeme tady to, eo v [inych mestech
spokojenosti, neklidu a nejistoty, ze jsou budto nasledkem tako- sit ne se a cim prochazi. Ztratily se plochy a objemy, zbyly jen sple-
"- ~
vych pocitu, nebo jejich pficinou. A prece jsou obyvatele Zeno- tite linie pot~bi, kterym proteka vod~ A potrubi [e zaroven i le se-
bie se svym mestem spokojeni a ziji v nern sf~stne. V jejich nim - lesenim, [ehoz [edinym ukolem je nest samo sebe. Existuji
predstavach jsou dokonce stastna mesta vzdy nejak podobna Ze- ruzna vysvetleni
--- --
soucasne podoby Armilly. Podle jednoho z nich
nobii.]e to snad proto, ze na dne touhy po stalosti a domovu je mesto postihla nejaka katastrofa, ktera znidla plochy a objemy a po-
jeste hlubsi touha po neustale promene a po bezdomovi? ]e to nechala jen pevnou line ami sit Podle druheho vysvetleni nezvyk-
proto, ze stesti spociva pouze v nekonecne hfe vyzev mezi tou- la podoba mesta neni konecnym, ale pocatecnim tvarem, mesto
hou a tvarern, ve hfe, v niz se jedno rodi z druheho a pfitom vzdy stmulo ve fazi prvotniho rozvrhovani tvaru, ve fazi, kdy byly v pro-
presahuje to, z ceho se zrodilo, a otvira tak nove kola hry? storu rozestreny site toku, kolem nichz uz pak nikdy nevyrostly ob-
Tato hra nekonecnych promen zrejme souvisi s obnazenosti jemy. Ve skutecnosti pfflis nezalezi na tom, ktere z obou vysvetle-
line ami kostry staveb. ]eji linie v Zenobii pfecnivaji objemy jako ni je spravne. Podstatne je, ze zanik i pocatek obnazuje sit, ve
~erovky, jako sipky ukazujici k novym podobam mesta, Sit pod- ktere dochazi k deni sil; deni sil, ktere je obvykle zakryte klidnymi
pira a nese ustavene objemy, ale nenecha se v nich zajmout. Pfi- objemy, jez z neho vyvstaly a jez udrzu]e pfi zivote, se tu stava vi-
vadf objemy k promene: k mestu patff tento neustaly pohyb pro- ditelnym - a snad se na ne rozpomeneme i pozdeji, i v tech mes-
men. V Zobeide se tvar mesta nikdy nesetkal s prvotnim pfanim, tech, kde se ukryva za zdmi a pod dlazdenim,

34 3S

IV ~{n.
Na rozdil od Armilly ve meste Sofronia najderne linie i plochy, si-
te i objemy. Vztah Iinii a objemu je tu vsak jiny nez v Isaui'e a Ze-
nobii: v techto dvou mestech site z objernu vycnivaly, v Sofronii
se site a objemy oddelily a utvoi'ily dye poloviny rnesta, ktere pre-
byvaji vedle sebe. Sit, s niz se setkavame v Sofronii, je siti kon-
strukce, je tostem. Take s rosty je spjat paradox: jsou kostrou, jez
obydli drzl pohromads, tim nejpevnejsim ve stavbe, tim, co zu-
stava stejne pi'i obmenach plaste stavby, co odolava katastrofam
i kusadlum termitu - ale na druhe strane jsou v dusledku sve li-
nearity, pretrzitosn a maleho objemu mobilni a transformova-
telne, nemusi drzet danou podobu a nejsou nijak zvlasf srostle
s mistem.
Linearita nosnych konstrukci rna tedy dye tvare: usedlou a no-
rnadskou, je tim, eo drZi stavby na miste, i vyzvou k opusteni
.
mista, k nekonecnsmn putovani. Nornadi s sebou vozi tyce, ktere
sestavi a potahnou latkou. Tyce jsou lehke a variabilni, pfeskupi-
..!.
telne, skladne a prenosne. Umozriujf nejen nekonecne variace stav-
by, ale i nezavislosr na miste: a tato nezavtslosr neni jen prazd-
) nou moznosn, je neustalou vyzvou k odchodu. Podle Plat6nova
Timaia tvoi'i rost, z nehoz je sestaven svet, nekolik typizovanych
usecek. Z usecek jsou sestaveny trojuheinfky, z troiuhelniku za-
kladnf telesa a z nich etyi'i zivly; tato nosna konstrukce nenese
nic mimo sebe sama, je lesenfrn sveta i svetem samym. Bylo by
mozne svet opet rozlozit na tisecky a ty sestavit [inyrn zpusobem,
do tvaru [ineho sveta s [inyrni zivly a jinyrni jsoucny?
Ale pote, co nam Sofronia pi'edvedla paradox spocivajfcf v ne-
stalostt a pohyblivosti toho nejpevnejsfho, kostry stavby, mesto
36
o ~~-1~'tM (fx.,u[)f J~i f/?, J
ohromi navstevnika novym paradoxem: lineami polovina mes-
ta, ktera ma vsechny nomadske znaky, tvoi'i ve skutecnosti pev-
nou cast mesta, kdezto .E0lovina skl!dajici se z objemu a ploch
je pohybliva: "A tak kazdy rok nastane den, kdy delnici strhaji
mramorova pruceli, zbouraji karnenne zdi a betonove sloupy (...),
nalozi to vsechno na kamiony a vydaji se na kazdorocni pout z na-
rnesti na namesti. (...) Na miste zustane polovina Sofronie se stfel-
nicemi a kolotoci, .. 11
Proc si obyvatele Sofronie svu] zivot zai'idili prave takovym
podivnym zpusobem? Bylo to jen proto, ze Marco Polo (nebo snad
Italo Calvino?) miloval paradoxy? Nemohl duvod tohoto zvyku
spocivat v tom, ze line ami sit, ktera je vyzvou k promene a pfe-
misteni, uz vzdy nejak je soucasti sveta promeny, ne se jej v sobe
jako neoddelitelny horizont, vrostly do jejiho smyslu, zatimco
tezke desky a objemy se na svou variabilitu a svou odpoutanost
od mista (nebot ani ony nejsou s misty srostle) musi upominat,
musi si kazdorocne pnpominat, ze i jejich tvar a misto jsou jen
jednou z mnoha moznosti, ze i ony patri do sveta promeny?
V 0IJtcW1~
Ie dvoji zpusob, [ak muze line ami sit rozesti'it objem a zabranit.
jeho zborceni, dvoji zpusob, jak muze linie ustavit plochu, vni-
trek a vnejsek. Bud' muze byt rostem podper, tycicim se zezdola
nahoru, anebo siti lan, visicich seshora dolu (ta ovsem vyzaduje
nejakou pfirozenou nebo umelou podperu). Ottavia je mesto-pa-
vucina, ktere je zaveseno na lanech. Konstrukce zalozene na vi-
su jsou obestfeny poezii a snem: centrum chranici tvary pfed
zhroucenim se presouva do vysky, odpoutavame se od zerne.
37
 I vis ma sve paradoxy, je pasivnim zpusobem rozesttranr tvanr,
Mista a vztahy
nepne se vzhuru, nezapasi s gravitaci jako podpery, nestava se
nikdy symbolem vitezstvi a vzdoru jako pylony a vitezne oblou. &jeritCl
ky. Parazituje na zivotu vysek. Viseni je spjato se skleslosti, ne- Mesto Eufemia, jako kazde mesto, nent pouze souborem staveb, je
dostatkem energie. Ale vis zaroven znamena lehkost, odpoutani take utkano ze setkani a z rozhovoni. Lide se potkavaji a vypra-
od zerne, lstive vitezstvi nad gravitaci. Podvoluje se gravitaci, a vy_ veji si 0 tom, eo se jim pfihodilo, sdeluji si sve vzpominky; mes-
uziva ji pi'itom ke svym cilum. To, eo visi, sice vypada sklesle a pa- to [e tak zaplaveno minulosti, prystici ze vsech rozhovoni. "Do
sivne, ale ve skutecnosti nemusi zapasit, protoze uz zvitezilo: vi- Eufemie se [ezdi nejen prodavat a kupovat, ale take proto, ze v no-
tez se ted' muze pohupovat ve vetru, snit a shlizet dolu na zemi ci se tarn sedi na pytlich nebo sudech ci polehava na hrornadach
1 nebo nahoru do oblak.
I kobercu u ohnu, plapolajicich kolem dokola trZiSte, a na kazde
Klid toho, eo visi, pusobi bezmocne, ale do vysky, kde je vis rnoz- slovo, ktere nekdo i'ekne - ,vlk', .sestra', .skryty poklad', .bitva',
ny, je nejprve zapoti'ebi se dostat, je tfeba vylezt na strom a pfi- .svrab', ,milenci' - ostatni vypraveji kazdy svu] pffbeh 0 vlcich,
L
pevnit do vetvi houpaci sit' anebo vystoupit na vrcholek skaly a za- sestrach, pokladech, svrabu, milencich, bitvach."
l
~ vestt provazovy most, postavit pylony retezoveno mostu; vis je Vzpominky ale nemaji povahu mrtveho, nernenneho majetku,
I
odmenou za odvahu a visici stavby v sobe obsahuji svet dobro- ktery si poutnici v Eufemii vymenuji. "A ty vis, ze kdyz na dlou-
druzstvf, Spojeni visu a dobrodruzsrv] souvisi take s tim, ze po- he ceste, ktera te ceka, zacnes probirat v mysli jednu po druhe
r I

~ byvani ve visici stavbe je nepi'etriitym rizikem, neustalym ne- vsechny sve vzpominky, aby te neuspalo kolebani velblouda
~ bezpecim - provazove most je vydany napospas macetarn zloduchu, nebo dzunky, zmeni se, az se vratis do Eufemie, tvuj vlk v [ine-
ktei'i nas pronasledujj pustinou, retezovy most tornadu, zemetresenr ho vlka, tva sestra v jinou sestru, tva bitva v jine bitvy ... " Co zpu-
~ a teroristum. "Zivot obyvatel Ottavie, zavesene nad propasti, je sobilo tuto prornenu? Meni se vzpominky az tehdy, kdyz se [i-
I

mene nejtsry nez v [inych mestech. Isou si totiz vedorru toho, ze mi probirarne pfi osarnele ceste na hfbete velblouda, v dzunce
:1
sit' uz vie neunese." Jistota jejich zivota pochazi z toho, ze se nebo v prazdnern kupe vlaku, a rozporniname se tu na pravou
smii'ili s zrvotem na hranici, v nernz nepatrne pfekrocen] miry povahu udalosti, kterou pi'i rozhovorech ve meste zatemnil zpu-
muze znamenat katastrofu. Poklidna nemennosr zivota ve vys- sob, [akym vzpominky vyvstaly a [akyrn se formovaly do slov?
kach a jeho st'astne opojeni se neoddelitelne prolinaji s neustalon Pi'i rozmluvach ve meste byly pi'ece vzpominky probouzeny slo-
pi'itomnosti nejvyssiho rizika.
vy, jez vyslovovali [ini, rodily se tak [ako ozvena cizich slov a bud'-
to se jim pnzpusobovaly, nebo se utvafely tim, ze se od nich
odlisovaly,

38
39
 Anebo se nase vzpominky na osarnele ceste naopak promeriu- hled, [sou vyhradne mestskyrn jevem. Na venkove podobne ob-
ji proto, ze pamet se vzdy rodi tak, ze je probouzena slovy ji- razy a deje kratce vzplanou, ale pak pohasnou, protoze na vesni-
nych lidi, v rozmluve s cizimi pametmi, promenenymi ve slova? ci se vsichni navzajern znaji, a ti, eo se jeste neznaji, se v uzkem
To by znamenalo, ze neni zadna [ina minulost, cista a predcha- okruhu, kde se vse odehrava, zakratko poznaji. Naproti tomu mes
zejici rozhovoru. Ve meste si neuvedomujerne, ze vzpominky to je neustalYm setkavanim s prostorovymi a casovymi fragmen-
vyvstavaji z rozhovoru, protoze rozhovor je tu zrvlem, v nemz ty, kterych se zmocnuje pohled. Fragmenty neustale obrustaji sny,
zijeme, a jejz proto nevnimame, tak jako nevnimame vzduch, kte- touha obaluje ostre plochy zlomu: kolem mestskych fragmentu
ry dychame, A tak skutecnost, ze vzpominky se rodi jako odpo- se vlni sny [ako chaluhy. "Smyslne chveni ottasa neustalerrifs-
ved' na vyzvy [inych vypraveni, se vyjevuje az pate, eo mesto opus- tern Cloe, nejcudnejsim ze vsech mest." Obyvatele Cloe jsou as-
time, az na osamele ceste k dalsimu mestu. ketove hedonismu; vzdavaji se skutecnych vztahu kvuli lotosu
moznosti, kterym [e syti pohled.
II Ck-t. Jaky je ale vztah snoveho chomace irnaginarnich deju k rolim,
Mesto neni jen spleti rozhovoru, je take siti pohledu, kterou tka- ktere obyvatel v zrvote mesta zaujima? je to tak, ze role tento cho-
li oci chodcu mijejicich
dik s bilymi vlasy; trpaslice;
--
se na ulici. ,,]de kolem tetovany
dvojcata oblecena
obr; mla-
do koralu. Neco
mac pouze zakryvaji a znemoznuji
jej zvlastnim
mu, aby se mohl zjevit? Anebo
zpusobern vyjadi'uji, jsou ve skutecnosti hieroglyfic-
mezi nimi probiha, vymena pohledu, ktere jako rovne cary spo- kym jazykem, kterym snova aura promlouva a nabyva tvaru?
•
juji jednu postavu s druhou a vytvafe]i sipky, hvezdy, trojuhel-
niky, dokud nejsou v urcitern okamziku vsechny kombinace vy_ III 6u:Ic.$?t'~
cerpany ... " Ve meste Cloe pohledy vytvafeji nahodile spojnice Eutropia neni jedno mesto, [e to "mnoho stejne velkych a navza-
mezi dvema tvafemi: nahodilost vytrhava druheho ze vsech ci- jem si ne nepodobnych mest, roztrousenych po rozlehle zvlne-
lovych kontextu, a snima tak s neho vsechny role. Vytrzenych ne nahorni planine". [edno z mest je vzdy obyvane, ostatni jsou
fragmentu se zrnocnuje touha; pro toho, kdo se diva, se tvai', po- prazdna, Ve chvili, kdy [sou obyvatele unaveni dosavadnim uspo-
stava, obleceni, zpusob chuze stavaji znakem touhy, pohled v tech- factanim, prestehuji se do sousedniho prazdneho mesta a kazdy
to projevech probouzi obrazce touhy a nechava je uzravat do z nich si tarn vybere navy dum a novou sir vztahu. V Cloe jsme
obrazu a imaginarnich deju. zvazovali moznost, ze real ne role [sou sifrou touhy, ze vyjadi'uji
zhled je tak obklopen aurou touhy, jez je zaroven chornacem nektere jeji aspekty. Pokud by to mu tak skutecne bylo, bylo by
moznych deju, ktere vydechuji linie, barvy a gesta, vlneni vlasu, mozne z mnoha pfijatych roli slozit obrazec touhy? Kdyz si oby-
rytmus kroku a tfpyt sperku. Imagtnami prfbehy, jez vytvafi po- vatele Eutropie sve role vybiraji podle vlastniho pfani a kdyf mo-

40 41
 hou postupne volit ruzne role odpovidajici ruznym rysum jejich zabranuje pohybu: "Kdyz uz je vlaken tolik, ze se mezi nimi ne-
touhy, smaze se tim rozdil mezi rolemi a touhou? Bude Eutropia da projit, obyvatele odejdou ... /I Zdalo by se tedy, ze budou nove
srastnYm mestern, kde touha a system vztahu splynuly? mesto stavet kvuli tomu, aby se znovu nastolily [ednodussi vzta-
To neni [iste. Obyvatele Eutropie se sice stehuji a rneni sve ro- hy. Jde vsak 0 neco [ineho: obyvatele nove Ersilie "utkaji z vlaken
le podle vlastniho prani, ale v novem meste si vzdy vybiraji ze stej- zase podobnou splet, chteli by vsak, aby byla slozitejsi a zaroven
neho repertoaru vztahu: nechte]f nebo nemohou zmernt [azyk, usporactanejsi nez ta pfedesla". Nova sir vztahu tedy nerna byt jed-
ktery vsern jejich mesturn vladne. Tak je rad vztahu neustalymi nodussi nez ta stara: ma bft slozitejsi a uspofadanejsi.
zmenami splse potvrzovan nez rusen. Vsechna sidla Eutropie jsou Proc obyvatele Ersilie touzi po vetsi slozitosti vztahu? Vztahy se
"jako policka sachovnice", po nichz se pohybuje vlastni mesto [a- v novern meste utvafeji postupne, rodi se nejen z [asnejsfch i me-
ko [ediny karnen ve hre. A sebeslozitejsi pohyb figurky po sa- ne [asnych vzpominek na minulou si! vztahu, ale i z chomace tou-
chovnici je jen potvrzenim nernennych pravidel hry. "Eutropia hy, ktery obklopuje tvary a ve kterern jsou ztajeny moznosti
je jedine mesto v cele riSi, ktere si uchovava svou totoznost. Mer- realnych i fantasknich vztahu, z toho chomace, ze ktereho Cloa-
kur, buh nestalosti, jernuz je mesto zasvecerio, ucinil tento po- ne spfadali sve divoke sny. Zadny system roli nikdy tento chomac
divny zazrak." Snad je tomu tak pro to, ze neustale zrneny klam- si! budujicich vztahy nevycerpa. Skutecnost, ze obyvatele Ersilie
ne uspokoji touhu po promene, a obyvatele Eutropie nemysli na vyznacuji vztahy vlakny, ukazuje, ze miluji explicitnost. [e proto
jedinou opravdu radikalni promenu - na promenu radu a jazyka _, pravdepodobne. ze touzi po slofite siti vztahu proto, aby z cho-
,
ani si nekladou otazku, jestli je takova promena vubec mozna, ne- mace si! pfeslo eo nejvice do syntaxi, v nichz se rozviji zivot
bo jestli je touha vzdy jen zajatcem jazyka. mesta, a aby se tak syntax mestskeho zivcta eo nejvice podobala
pocatecnimu chomaci touhy. Zarovefi vsak zakladatele nove Er-
IV [ftS1t{e- silie chteji, aby jejich mesto bylo co nejvice usporadane, aby v syste-
Obyvatele Ersilie maji zvlastni zvyk: zobrazuji vztahy vprostoru mu vztahu, ktery v nem bude vladnout, nebyl mezi drahami vzta-
vlakny ruznych barev. Pod ob ne jako obyvatele Eutropie i Ersilia- hu zadny SPOI, aby vsechny vyjadfovaly [ediny princip. I v tomto
ne cas od casu pfestehuji sve rnesto. Kdyz odchazeji jinam, roz- ohledu se tedy ma pfiblfzit [ednote a celistvosti pocatecniho cho-
montuji domy; na miste byvaleho mesta zustans jen sir vla ken mace touhy.
pfivazanych mezi sloupy, stfhle mesto, ktere vzniklo tak, ze se Sen 0 slozitem a pfitom [ednotnem systernu vztahu, ktery se po-
zhmotnily toky sil vytvarejtct vztahy a oddelily se od deju, jez roz- doba pocatecnimu pfadenu, z nehoz se vztahy rozvinuji - sen
vijely, i od utvaru, mezi nimiz proudily. Ersiliane opousteji starou o [ednote touhy a fadu - [e asi neuskutecnitelny: snad prave pro-
sir vztahu, protoze se stala pmiS slozitou, rozbujela se natolik, ze to se obyvatele Ersilie neustale stehuji. Ale neni [akykoliv fact vzta-

42 43
 hu mozny jen jako projev nesplnitelneho snu, kteryobyvatele Er- ho, ze zustava zachovan nemenny pocet zakladnich prvku (kte-
silie sm, nepatn takovy sen k fadu, nenf necim, co jej narusuje, rymi [sou useky cest) i pravidlo jejich spojovani (kterym je sou-
ale co mu zaroveri dodava silu k namahavemu udrzovani stales- meznost skladanych useku), zustava ve Smeraldine zachovana [ed-
ti i k riziku prorneny? nota radu, po ktere mame touzili obyvatele Ersilie. Smeraldane se
nemusi stehovat - nevyhani je z mesta ani nuda [ednotvarnosti
v ~/trJ)inOv vztahu, ani tize jejich neptehledne slozitosti.
Zda se, ze mestu Smeraldina se podafilo uniknout jak nude jed- Zda se tedy, ze Smeraldina je naplnenim snu 0 [ednote novos-
notvarnosti, tak tizi pffliSne spletitosti vztahu. le tvofeno siti ulic, ti a radu, a ze [e proto stastnym mestem.je tomu tak ale doopravdy?
kanalu, ochozu, schodist, rnustku a ptevozu: cestu mezi dverna Tuto predstavu zpochybiiuji spiklenci, paseraci, zlodeji, tajni
stejnymi misty je tu mozne obmefiovat pomocf nekonecnych milenci, kocky a krysy. "Smeraldinske kocky, zlodeii, tajni milenci
kombinacf vsech techto spojnic; !la kdyz obyvatel mesta zkom- chodi po nejvyssich a nejmene souvislych cestach, pfeskakuji s jed-
binuje useky ruznych nadzemnfch a podzemnfch pfechodu, mu- ne stfechy na druhou, spousteji se s balkonu na terasu a balancuji
ze se bavit tim, ze jde kazdy den novou cestou a dojde na totez po okapech [ako namesicnlct. Krysy pobihaji v temnotach stok,
misto." Nuda jednotvarnosti a neuchopitelna slozitost stejnou jedna se drZi tesne za ocasem druhe, a s nimi spiklenci a pasera-
merou ochromuji zivot rnest. Obyvatele Ersilie sni sen 0 uspora- ci: vykukuji z zump a kanalu, zalezaji do spar a odbocek, tahaji
dane slozitosti -
a 0 pfehlednosti
0 rozmanitosti
bez nudy, ale ten to sen stale znovu ztroskotava,
.
cest beze zmatku a bez bloudeni z jednoho ukrytu do druheho kurky od syra, zakazane zbozi, su-
dy stfelneho prachu, prolezaji spleti podzemnfch chodeb, ktere
Nenf Smeraldina naplnenrm jejich snu? Smeraldina poskytuje rozrusuji jednolitost mesta."
moznosr stale nove volby, a pfitom si uchovava fad. Pro vsechny tyto bytosti [ako by takfka nevycerpatelne mnoz-
Na rozdfl od obyvatel Eutropie pro Smerald'any fad nezname- stvi kombinaci, jimiz [e ve meste mozne vytvafet cesty, bylo ma-
na stalou sit vztahu. Vztahy mezi misty jsou vytvaieny vzdy lo. Pohybuji se po cestach, ktere vedou nad siti ulic a vodnich
znovu zcela novymi kombinacemi prvku, repertoar prvku je sice kanalu nebo pod ni, po stfechach a pudach, v podzemnfch chod-
koriecny, a proto je koriecny i pocet jejich kombinaci, ten je bach. jejich touha dokazu]e, ze k promene fadu nestaci, kdyz je-
vsak tak obrovsky, ze neni rnozne jej vycerpat v jednom zivote ho cesty rozlozime na prvky, ktere pak novym zpusobern zkorn-
- pokud narn nezalezi na delce cesty mezi dverna body. Obyvatele binujeme, a to ani tehdy, kdyz budeme mit zajisteny stale nove
Smeraldiny se tedy vyhnuli monot6nnosti fadu, s niz si neve- kombinace pro kazdy den zrvota. Tyto bytosti se pohybuji nejen
deli rady obyvatele Eutropie, kteff se dokazali vyhnout pouze v prostoru mimo fad, ale i v prostoru, ktery se nachazi mimo re-
jednotvarnostt naplnen] radu. Na druhe strane v dusledku to- pertoar prvku, z nichz se ract tvofi: ziji v prostoru, kde jeste ne-

44 4S
 bylo stanoveno, eo bude prvkem, ktery bude vstupovat do moz-
nych kombinaci, a ucastnit se tak na vyvstaru fadu.
Nebot prvek neni necim, eo by bylo bezprostfedne dano. Musi
byt rozhodnuto, eo bude uznano jako prvek, jako litera platne
abecedy, musi se urcit, ktere z houstiny car budou tvoht pisme-
no a ktere jeho zmatene pozadi. A to se uz deje jako vyraz urcite-
ho typu touhy, te touhy, ktera rozplna syntaxe. Touze nestaci
vynalezr nova siova a nove vety, musi vymyslet i novou abece-
du, kterou budou siova a vety napsany, Ztuhlost prvku, ktere pte-
chazejf ze systernu do systemu, aniz by se rozpustily, pfes vsech-
nu takfka nekonecnou variabilitu kombinaci omezuje vstup touhy
do vyrazu. Ale protozs se touha take ze sveho vyrazu neustale
rodi, stalest pismen narusuje i touhu samu v zivote jejich promen,
Smeraldinsti spiklenci, paseraci, zlodeji, tajni milenci, kocky a kry-
sy se pohybuji v prostoru touhy mimo platny fad. v tomto pro-
vlastovek rysu]e eire diagramy touhy jeste predtim, nez touha
zaeala budovat nejaky jazyk a nejaky fad, a jeste pfedtim, nez se
z nejakeho jazyka ei fadu sama zrodila v podobe, ktera bude plat-
na pro danou chvili. Smeraldina se zdala byt mestem, jez je s to
poskytnout svobodu i fad, ale nakonec se zivot v tomto meste
[evi jako propadly nesvobode a chaosu. Musi se branit chaosu,
protoze platny fad je ve skutecnosti [en jeden z moznych a je
neustale ohrozovan [inyrm moznostmi. Ty jsou sice jeho vlast-
nimi moznostmi, jsou chvenim sil, z nichz vyrostly [eho vlastni
syntaxe, fact je vsak nepoznava, vytesnil je za sve hranice, a ted'
chape jejich praci smefujici k promene jako ohrozeni zvenci. A zi-
vot ve Smeraldine [e nesvobodny, protoze obyvatele mesta jsou
nuceni zit v factu, na [ehoz zrodu se nepodilela touha spiklencu,
paseraku, zlodeju, tajnych milencu, kocek, krys a vlastovek - a pfi-
tom kazdy z obyvatel je take spiklencem, paserakern, zlodejem,

.
storu je rnozne se setkat s pohybem, ktery vymezuje pismena
nove abecedy a v nemz uz se woven take ozyvaji nova slova a usta-
kockou, krysou a vlastovkou a v jeho touze jsou pfitomny i je-
jich touhy.
luje se novy zpusob jejich spojovani - s pohybem, [enz bude v no-
vern fadu rozhodovat, eo bude jednim a eo bude necim [inym.
Bytosti, jez se pohybuji mimo uznane cesty, nicf mesto, protoze
je eini podobnym krajine bez vymezenych cest, ale soucasne je
zachranuji, nebot mesto zije jen promenou sveho fadu _ skutec-
nou promenou, kterou nelze nahradit kombinacemi nernennych
prvku, stejne jako ji nebylo mozne nahradit pfijetim novych ro-
H ze stale stejneho reperioaru.
A jeste vzdalenejs] platnemu radu rnesta, vsech rnest, jsou dra-
hy letu vlastovek na obloze nad Smeraldinou. V podzemi a na pu-
dach se ustavu]f pismena a slova noveho jazyka cest, zatirnco let

46 47
 v tt!-
~ ~. /-taJk
Mesta a oct (/ neustale otroci svernu obrazu, ktery jim pfinas! drogu splynuti
s radem, v nemz se rozplyva konecnost jejich zivota.
/ al. c/'t(1{
Mesto Valdrada se zrcadlf na vodni hladine. Odraz na hladine tu II le IYrc.Uel e -~ Jtw.i '11 l ~AU'1

neni necfrn, co by se k tvarum a dejum rnesta jen lhostejne pfi- Valdrada ukazovala, ze tvar nikdy neni sam, ze je vzdy spojen s [i-
pinalo: ovliviiuje povahu toho, eo se odrazi: 1I0byvatele Val- nym tvarem, s obrazem, [ehoz se sam stava obrazem. Davala tak
drady vedi, ze vsechny jejich ciny jsou nerozlucns spjaty se svym tusit, ze opakovani, zrcadleni a mnozeni nejsou de]e, ktere by
zrcadlovyrn obrazern, ktery ma neobvyklou vznesenost, jakou k tvaru dodatecne pnstupovaly, ze se tvar zrodil z opakovani a roz-
se obrazy vyznacujt, a toto vedomf jim branf, aby se, by1' jen na mnozovani a ze v opakovani a rozmnozovani spociva [eho zi-
okamzik, odevzdali nahode a zapomneni." ]ak vsak muze ob- vot, ze osamely tvar, ktery z fady obrazu vystoupil, [e vzpornin-
raz nabyt vznesenosn jen v dusledku toho, ze je obrazem? Od- kou na minule obrazy a ocekavanim obrazu budoudch. Ve Valdrade
kud ji rnuze ziskat, kdyz jen opakuje neco, co samo vznesene ne- se tvar rozmnozoval smerem navenek, vtiskoval se do okoli a sam
nil Snad je to tak, ze vznesenost obrazu pochazi z opakovani se staval zrcadlem sousednich tvaru. Mesto se zdvojilo tak, ze pod
sameho, ze je dusledkem zdvojeni tvaru a deju. Zdvojeni je uda- nim, na [eho dolni hranici vyrostlo [ine mesto, ktere svymi ob-
losti, jez to, eo se zdvojuje, vytrhava z jeho mista a casu, proto- razy zpetne ovliviiovalo deni v hornim meste. Ve meste Zemrude
ze mu pfifazu]e obraz jako znak, ktery je oznacuje
to aktem oznacovanou vec promeiiuje ve vyznarn,
.
a ktery uz tfrn-
v neco, eo
se setkavame s jinou linii rozmnozovani
nim smerem dovnitf. Zemrude nevytvofila
tvaru - s jejich mnoze-
druhe mesto za svymi
neni vazano na misto a cas, a co se tak stava zarodkem obecnosti. hranicemi, ale zdvojila se tak, ze se rozpoltila uvnitr. Vnitrni cle-
A tato zarodecna obecnost ciru vec nejak sourodou s radem, neni mest se utvafi na zaklade ruznych krlterii. Zemrude se vsak
dela z nf vyraz zakona, a vec tak nabyva vznesenosu, ktera k za- nerozdelila podle rozdilu bohatstvi, zajmu, narodnosti nebo sta-
konu patfi. Moc obrazu se objevuje uz tehdy, kdyz jde 0 tak ri obyvatel, [ak tomu obvykle byva. Jeii zdvojeni vzniklo jak~
elementarrn zdvojeni, jako jsou prchave obrazy na hladine [e- dusledek pusobeni dvou sil, ktere jsou v zakladech kazdeho bu-
zera. dovanf ktereprostupuit kazdou stavbu, kazde mesto.
Obyvatele Valdrady ziji jen pro obraz, obraz nenf jen vedlej- Prvni z nich je sfla, ktera - prostfednictvim rukou a stroju -
sfrn ucinkem tvaru ci deje, stava se duvodem a cilern dokonce buduje stavby, ktera vrsi kamen na kamen a cihlu na cihlu, a pu-
i tech nejosarnelejsfch stavu a cinnosti, jako je laska a vrazda. Mo- sobi tak proti gravitaci, sHa,_ktera z kamenu a cihel vytvafi kon-
ci obrazu nemuze nic uniknout, tato moc je dokonce silnejsi nez stelace odpovidajici narysum planl!,_a vzdo~e tak chaosu. Tato
touha a nenavist. Obyvatele Valdrady ztraceji svobodu, protoze sila vytvan vztycene mesto, mesto vysek, mesto vzdalujici se od

48 49
 chaosu hloubek a pnoud se k nebi. Krome deju, v nichz se tvary ta nejsou zapotfebi jen sily projevujici se v staveni a rozpadani,
vztycu]f a arganizujf, ve meste probfha]i jeste [ine deje - procesy take se pro ne musf urcityrn zpusobern otevfit pohled; mesto bu-
rozpadarn a rozkladu. V nich pusobi na veci a pohybuje jimi si- duji nejen myslenky architektu a ruce zedniku, ale take pohled,
la, ktera se rodi z ochablosti prvnf sily, le to vlastne chaoticky sou- ktery pronika do barev a linif a utvafi z nich soustavu tvaru a pro-
bar vsech sil, [ejichz pusobeni

a deste. Druha sila vytvan mesto hloubek,

-
pfevladne

- -
po vymizenf
nizace; do tohoto souboru take patif sfly zemske pfltazlivostt, vetru

-
sily orga-

rnesto vseho toho, co ho ~~!~.le

--
storu. A ukazuje
zu, ciste duchovnim
se take, ze pohled nenf cirym naziranfm
dejem, kter.Y.by pouzival telo jerUako sve- ~
- pohled je telesny, je soucasti hry si], ktere pusobf
obra-

~~' ~
pfislo 0 schopnost vzdorovat gravitaci, eo ztra~ilo vysku, co se ro~ v tele: a jsou to kupodivu tytez silyjake buduji mesto, sila vzma- .->-=5
sypalo a rozteklo, co bylo rozhazeno vetrem a nahodilymi pohy- chu a sila ochablosti. Mesto tak potfebuje ke svemu vyvstani te- "} L
by a eo ted' pfi zemi rysuje chaoticke konstelace neidentifikova- 10 chodce a pohled, ktery z tohoto tela vyrusta, ale zaroven je ~
- - e-
telnych fragmentu a stejne chaoticka sitovi toku. teIOZasazeno do sirsf hry sil, ktere bud~.jf prostor. A stejne [ako
Mozna nejde 0 dye sfly, ale jen 0 dva momenty sfly jedine: si- ve meste i v kazdem tele jsou snad pohyb vzmachu a pohyb skles-
la, ktera buduje tvary a tlaci vzhuru jejich sestavy, se rodf ve spod- losti [en dverna aspekty [edine sily. Telo je tycici se a hroutici
nim chaosu, zveda se z neho a zaroveri sune zpet do chaosu ty tva- se stavbou; mesto je velkym telem plnyrn vzmachu, napeti, kfe-
ry, ktere se vymykajf pozadavkum [eji organizace a s kterymi nechce Cf a unavy.
pracovat; vytvaff neustale timto zpusobern paralelni nahodily svet
odstepku, odtezku, pilin a prachu, a chysta tak zr~d chaosu na III 1)auu
okrajich tvaru, jejz buduje. Krome toho sama organizace je snad Mesto Bauci se zvedlo nad zemi na vysokych stihlych sloupech.
jen uskutecnenfrn tvaru ze snu, ktere sni dolnf chaos; chaos by Lide, ktefi v nern zijf, slezaji dolu zffdkakdy; [ako [ediny vztah
-- --
tak byl skrytym vladcern vysek. Anebo naopak organizace potre- k zemi si mesto ponechalo vztah, ktery navazuje pohled; jeho
- ---
buje spodnf chaos jako rezervoar
jej pro to jako svou kolonii.
moznych
-
forern, a udrzuje si obyvatele
li, ze pohled
bez ustani shlizeji dolu. V Zemrude
je zatizen telesnosti,
jsme si uvedorni-
ze je zatazen do hry telesnych
Kazde z obou rnest se zjevuje urcitemu pohledu: "Kdyz pujdes sil, v niz se ustavuje svet a jez je zaroven soucasti hry svetovych
mestern, budes si pohvizdovat a s nosem nahoru sledovat vzna- sil, ze ktere vyvstava telo: obyvatele Bauci postavili sve mesto
sejfci se trylek, poznas je zespoda nahoru: predprsne, vlajici za- jako [akesi zafizeni na odstraneni telesnosti, ktera pronika do po-
clony, vodotrysky. Pujdes-li s bradou sklonenou na prsa, s neh- hledu. Pokouseji se promenit pohled v netelesne setkavani s ci-
ty zarytymi do dlani, tve pohledy se zapletou tesne u zerne do rymi obrazy v distanci, jez znernoznu]e vzajemne pusobeni sil te-
struh, zump, zbytku ryb a odhozenych papiru." K vyvstani mes- la a sveta.

so SI
 Podafilo se jim to doopravdy? Predevsim k tomu, aby vystaveli tvarem, ale jen tvary, jichZ se nedotklo lidske pusobeni. Snad ne-
sve mesto na sloupech, bylo zapotfebi tezke dfiny, a uz tato sku- [akym zpusobem plati kazda ze m hypotez, snad dokonce plati
tecnost zpochybnujs jejich sen 0 cistern svete obrazu: svet ob- pro kazdy pohled, v kazdem pohledu je mozna obsazen hnus nad
razu se muze rozvinout az na vrcholku pracne stavby, a zustava skutecnosti, obdiv k ni a touha po cistern pocatku, ktera chce to-
tak soucasti sveta ustli a prace, trebaze obyvatele Bauci se po- ho, kdo se diva, vymazat ze sveta.
kouse]t zapomenout na telesny zrod obrazu, Mesto zije pohle-
dem na okoli, podobne jako Valdrada, ale na rozdil od ni tu scha- IV F ill;d.4
zi proces vzajernneho utvafenf mesta a okoli. Pohled zustava V Zemrude jsme videli, [ak pohled, vnoteny do zivota tela, buduje
pozorovanfm v distanci, ktere nevede k zadne promene ani po- ve meste, ktere ma jedno [meno, ruzna mesta. Ve Fillide si uve-
zorovanych tvaru, ani tvaru v miste, kde se nachazi pozorujici. domujeme, ze pohled je telesny take v tom smyslu, ze stame a spo-
Smysl takoveho pobyvani v chladne a sterilni distanci je ne- lu s nim starnou i mista, ktera obyva a ozivu]e. ~uzne pohledy bu-
jasny, ifka Marco Polo, a uvadf Hi rnozna vysverleni zarneru, kte- duji ruzna mesta: v Zemrude slo 0 dva zpusoby divani, ktere byly
ry zakladatele mesta vedl pfi jejich bizarni stavbe: ,,0 obyvatelich --~--------~----------
v jednom pohledu piitomny SOU~ejLStridave jej ovlact~ v~
.,
mesta Bauci existuji Hi dornnenky: ze nenavtdt zemi; ze ji respektuji Fillide jde 0 dye faze zivota pohledu. ktere nC!SiUpuji pe-sQbLMl A
-

do te miry, ze se vyhyba]i [akernukoli kontaktu; ze ji miluji tako- ----~--------------~----

dy pohled, pohled, [aky zije pfi vstupu do ciziho mesta, vnima
yOU, [aka byla pied nimi, a netinavne si ji prohlizeji dolu zame- bohatstvi a rozmanitost tvaru, mesto
- -----
je plne novinek aprekva-
fenymi dalekohledy
kammkem, mravence
a teleskopy
za mravencem,
lfstecek po listecku,'kaminek
a okouzlens pozoruji vlast-
za
-
peni. [e tomu tak proto, ze prostor se jeste nestal druhym telem
- ~.-
divajiciho~e. Pohled vsak postup"ne starne a st~nuti.£ohledu je
ni nepiitomnost." Mozna je zivot ve svete cireho pohledu du- soubezne s tim, jak prichozi vrusta do mesta, [ak se trasy ulic sta-
sledkem toho, ze obyvatele se citi uveznent ve hmote a pokouse. vaj~prodlouz~m jeho gest, jak vzmach, [imz se rozestira jeho
ji se [i, patrne marne, znicit tirn, ze ji promern v neco [ineho, gesto, nekonci u spicky prstu, ale az na vzdalenem, neviditel-
v obraz. Anebo se domnivaji, ze obraz je podstatou skutecnosti, nern konci ulice. Pffchozi se stava obyvatelem mesta a mesto se
a snazi se jsoucno ocistit od hmotnych a silovych pfimesi, ktere stava jeho ve~kym telem; nabyva pfitom samozfejmosti a nevi-
tuto podstatu zakryvaj], a vratit tak skutecnost jejimu vlastnimu ditelnosti, jakou se telo vyznacu]e.
urceni. Tfeti hypoteza ma neco z obou prvnich: obyvatele Bauci Mesto uz pak nevidime, zuzu]e se jen na ostruvky toho, eo vstu-
citi tizkost z hmotnych tvani, ale pouze z tech. do nichz se otis- puje do cest za nasimi cili, tech veci a prostoru, ktere podporuji
kuje lidske tisilf: proto vynalezli zpusob, jak se setkavat s tvary smefovani za cilem, k nemuz se prave blizime, anebo mu kladou
v neposkvrnene zari jejich pocatku, ktera vsak nepronlka kazdym pfekazky: "Vsimnes si tu nejakych dvefi, tarn lavicky, kde si mu-

S2
S3
 zes polozit kosik, nebo strouhy, kde zakopnes, kdyz nedas pozor. ktere jsou cele ze skla a pod lustry ve tvaru meduzy v nich pluji
Zbytek mesta je neviditelny. Fillide je prostor, kde se rysu]! pie- [ako v akvariu stiny tanecnic, posete stfibfityrni supinami." To ale
chody mezi body visicimi v prazdnote ... " Ve meste, ktere utvah neznamena, ze temny pal sily, [eji smerovani k chaosu, proste za-
zestarly pohled, jsou skoro vsechny veci smazane a muze je ob- nikne beze stopy. le natolik momentem sily budujici mesta, ze
novit jen vzpominka: pro prvni pohled je mesto neuzrtecne a ne- se nemuze vytratit, a spolu s nim nemuze zmizet ani temnota
zkrocene, a proto neustale viditelne. le tato viditelna nadhera pfe- a chaos: to vse je pouze vytesneno ze svetelneho okrsku a vytva-
Iudern, ktery si vytvaff okouzleny pohled, nebo pravou podstatou fi si svou vlastni zonu, zonu chaosu, tmy a spiny. Obe zany spo-
mesta, s niz se unaveny pohled miji? le mesto nebezpecnym zi- lu nemohou komunikovat, protoze nernaji nic spolecneho, ani
vocichem, [ehoz chovani nikdy nepozname, nebo nasim vlast- jedna z nich v sobe neobsahuje pnmes te druhe. Nemohou se
nim velkyrn telem, vyznacujicfm se banalitou vsudypfitomnostt ale ani od sebe oddelit, protoze kazda z nich vyjadi'uje jen nesa-
a samozfejrnost]? mostatny aspekt sily. Moriana "je jako list papiru, na kterern
jsou po obou stranach vytisteny obrazy, jez se od sebe nemohou
v NON/ona. odtrhnout ani se na sebe podivat".
Moriana je stejne jako Zemrude ve skutecnosn
-
re spojuje jedno
-
jmeno. Dvojitost Zemrude byla vytvarena
-
dvema mesty, kte-
dve-
ma momenty sily budujici a nicici mesta, obe Zemrude se proU=-
,
naly a kazda z nich vystoupila v kteremkoliv miste tehdy, kdyz
se uplatnil jeden z momentu sfly, Take.z.Moriane se dva momenty
sily vtiskuji do povahy prostoru, ale jinak. Smeiovanf k tvaru a sme-
Iovani k chaosu jsou sice dvema neoddelitelnynu momenty sily
budujici mesta a poznamenava]f kazde jeho misto, ale touha po -
Cistern tvaru se pokousi osamostatnit a vybudovat vymezeny okr-
sek prostoru, ktery by byl zbaven vseho chaosu. Tato touha nenf
nesplnitelna, a v Moriane se skutecne naplnu]e, rodi se tu zona
Cisrych, bilych, svetelnych tvaru: "Kdyz pfebrodis reku a pfekro-
cH prusmyk, octnes se najednou pfed Morianou, mestern s ala-
bastrovyrni branarni, ktere jsou v slunecnim svetle prusvitne, s ko-
ralovymi sloupy, ktere podpiraji stity oblozene hadcern, s viI ami,

54 55

Mista a imino
I )~tatt~
Staff kronikaft pisi barvite Aglauie, zatimco dnesni Aglaura je
0
"mesto jakoby vybledle, bez charakteristickych rysu, postavene
bez ladu a skladu". Pfitom, jak se zda, se Aglaura od dob,
rych pisi kronikaft, pfilis nezmenila, "jen snad to, eo bylo kdysi
0 kte-
vystfednosn, je dnes obvykle, to, eo platilo jako norma, se stalo
zvlastnosti. .." Odkud se tedy vzal takovy rozdil v hodnoceni mes-
tal Mylili se kronikaji? Myli se soucasny navstevnfk mesta?
Zfejme nejde ani v jednom pfipade 0 omyl. Stafi kronikafi pfi
svem vypraveni 0 Aglaure rozpoznali jazyk, kterym je mozne 0 mes-
te mluvit, jazyk, ktery nenapadns stanovuje normy a pojmeno-
vava ctnosti, ktery urcuje, co bude naplnenim, hodnotou a tva-
rem a eo fragmentem, bezcennosti a beztvarosti. Az kdyz jazyk
de skladbou a eo rozhazenou hromadou,
.
urcil smer rustu mesta a zpusob skladani casti, kdyz urcil, eo bu-
mohlo se v ramci tako-
veho rozvrhu zarft sjednocovat to, eo bylo rozptylene a eo uni-
kalo pohledu, mohly se zacit objevovat tvary, charakteristicke
barvy, veci, kompozice a udalosti.
Co to ale znamena, kdyz fikame, ze kronikafi rozpoznali [a-
zyk, kterym je mozne 0 meste mluvit? Nalezli jej ve rneste, fidilo
se spojovani slov uspofadanfrn mesta? Vytvofili si jazyk ve svych
pracovnach z [inych [azyku a pouzili jej pak k popisu mesta? Ale
ani jedno, ani druhe zfejme nebylo mozne. Mesto bez jazyka k
mesto "bez ladu a skladu" a nemuze poskytnout zadny vzor po-
------------ -_.--
fadani, na druhe strane by se vsak mesto nepodvolilo zadnernu
principu skladby, ktery by mu nekdo chtel vnutit zvenci. Nejspi-
56
se to bylo tak, ze kronikafi ~sti1i prvni zmatene roje slov a ro-
~ -
--
zestfeli zasmodrchane a derave site syntaxi do labyrintickeho pro-
storu mesta: obrazce mestsk~h_oprostoru a drahy vet se utvately
hrou vzajemnych vYzev, mesto se uspofadavalo v odpovectich
-- -
na syntaxe jazyka a jazyk se ustavoval v odpovectich na pudorys
- -- -- -----
mesta, az se zaroven zrodilo vypraveni
va prosvitila mesto smyslem a prostor
0 meste a mesto samo. Slo-
mesta dal smy~lovUm.
---..
Kronikafi tak mohli zanechat "solidni a celistvy obraz mesta". So-
lidni a celistry fact se vsak zrodil ze hry slov a_£r<~~oru,v !Ez by-
10hodne nahodilosti, smysl se rodil z hlasek_sl,?v,ktera mohla znit
---
jir:~1
- --
i z tras cest, ktere mohly~est jinudy. Soucasne mesto so-
lidnost i pevnost postrada. pfitomna Aglaura je vybledla: schazi
rozvrh celku, ktery se kdysi ustavil ze hry rodiciho se prostoru
a nehotoveho [azyka: proto tu nejsou ani mista pro [ednotlive bar-
vy, a tak vsechny barvy splyvaji v sedt. A je bez ladu a skladu,
nebot i kompozice a tvar se vynofuji az tam, kde odpovidaji ne-
[akernu celistvemu rozvrhu.
Je zvlastni, ze vybledlost mesta dokazi zrusit dye zkusenosti, kte-
re [sou na prvni pohled protikladne - zkusenost prvniho pohle-
du pfi vstupu do mesta (toho jsme byly svedky ve Fillide) a zku-
senost vypraveni, [azyka. Kazda z obou zkusenosti vytvafi vlastni
druh jednoty, jez dovoluje vystoupit tvarum a barvam i smyslu-
---..
plnyrn utvarom, do nichz se tvary a barvy skladaji, Zkusenost prv-
niho pohledu je zkusenosti, v ~z dosud nemame pro to, eo vidi-
- ---
me, pfipraven zadny jazyk. To vsak neznamena, ze by se obrazy
zjevovaly zcela chaoticky, bez jakehokoliv uspofactani; nedosta-
tek hotoveho [azyka tu spiSe uvolnuje misto proudum, ktere vy-
-. - -
tvafeji syntaxe mnoha ru~yc~~to~tax~so~ v nich
57
 o t~~
pfitomne jako moznosn, ustavu]f jednotu, kt-e);.L~ na a ~ v kazde cervene veci. A byli jini ucenci, ktefi meli radeji
chaicka i zcela nova, dosud nevidana. V sumu techto proudu, kte- Lary a snazili se dokazat, ze smysl je dan [en mistem - a tedy za-
!!rozestirajipl:l'..lsy do zkusmych
- -
konstelact,
-
je slyse~
-
roven vztahem k [inym mistum =, cerven je pokazd~o se v ne;:,
niklyc~ a nezroz~nych jazyku, A vypraveni 0 meste je zkusenosn, [akern prostoru nachazi na miste, jez pro ni vymezil vztah k mis-
jez na denf rozvijejici se z prvniho pohledu navazuje. ]e zkuse- "'---
turn ostatnich barev. ]edni ucenci by chteli umlcet Lary a druzi
nostf prvnich slov, zkusenosn, ~ jazyk
v niz zacina povstavar novy Penaty, ale [ak jsme fekli, navzdory vsem moudrym muzum oba
- -
z selestent proudu protekajicich
~--------
prostory; v tomto sumu se ozy-_ rody buzku spolu neustale mluvi - sice se [en hadaji, ale jejich
va]f nejen rozpustene vzpominky na mnoho prostoru, jimiz jsme hadky jsou rozhovorem, je to dokonce rozhovor vetSi merou
prochazeli, ale take vzpominky na mnoho vet, ktere jsme slyseli. nez poklidne klaboseni, pfi nemz si vsichni pfikyvuji. Zivot a smysl
V soucasne Aglaufe vladne jen k6d zvyku, ktery nici jak [edno- - -'- domu i [eho obyvatel tak vyvstava z nekonecnych rozepfi Laru
tu zrozenou z prvniho pohledu, tak i jednotu vyvstavajici z vy_ a Penatu.
praveni. V tomto meste sice "v urcitych hodinach, na konci ne- Skutecnost, ze oba rody buzku spolu dokazi mluvit, vzbuzuje po-
kterych ulic zahtednes najednou pfed sebou neco, 0 cem tuSlS, dezfeni, ze vztah Penatu k rodine a Lam k mistu je trochu jiny, nez
ze je to neco neporovnatelneho, vzacneho, dokonce snad velko- se vseobecne soudi. Uchovavaji Larove skutecne nejakou pradav-
lepeho", a v techto chvilich se pohled obnovuje a setkava s no- nou podstatu mista, chrani Penati prastareho ducha rodu? Tfeba
vym uspofadanim veci, ktere je zaroven
zyce, ale spojeni, ktera se ustalila z minulych
volanim
.
po novern [a-
obrazu a minulych
se nazory Laru zrodily spfse z rozhovoru
tkavali, z toho, eo se od nich dozvedeli 0
s Penaty, s nimiz se se-
mnoha rodinach, ktere
slov, jsou natolik pevna, ze se zakratko zmocni i techto zkusenosn. se usidlily v dome, tfeba to, co se nazyva duchem mista, [e jen ozve-
nou vsech tech rozhovoru, mlhavou vzpominkou na pftchazejici
II bnJ;e~ a odchazejici rodiny, dechem neviditelneho povlaku, ktery na zdech
Larove a Penati se pfou 0 jmeno mesta. "Prava podstata Leandry domu zustal po vsech proudech cizich zivotu, jez protekly jeho
je nametern nekonecnych diskusi." Mezi Lary, sidlicimi v dornech, prostorem. A tfeba se mravy a myslenky Penatu zformovaly [en
a Penaty, doprovazejicimi rodiny, je zvlastn! vztah. Nemaji se ra- z rozhovoni s Lary, ktere Penati nachazeli v dome ch, do nichz spo-
di, ale mluvi spolu, hada]t se, komunikuji. V Leandfe se vede ne- lu s rodinami vstupovali, tfeba [e to, eo se nazyva duchem rodu,
ustaly spor mezi narokern mista a narokem toho, eo se na mfste [en souborem pocitu, nalad a gest, ktere zustaly z tech davno za-
ocita. Byli moudfi muzove, ktefi stall na strane Penatu a tvrdili pornenutych rozhovoru, z rozhovoru, na jejichz pocatku byla
napfiklad, ze smysl se stehuje s tim, kdo nebo eo jej nese, a zu- nahodilost mista, kde se rodina usidlila, casto pouze proto, ze uz
stava Ideriticky v kazdem miste, na kterern se octne: ~erveii. je jed- byla pfilis unavena cestovanim anebo ze nemela penize na dals]

58 59
~ U{t'd~ -L0'O i1C'nJ

cestu; treba je to, cemu ifkame "duch rodiny" vfffcim prachem,

na touhou ~o reliefu mist, ktera~bu touhy blfzi a ktera se

r
ktery zbyl z rozpadlych obrazu vsech mist, jtmtz rod prosel,
od neho vzdaluji? A nernusi se proto nejak ucastnit na zrodu mes-
A rnesto je snad tfrnto neustaIym utvarerum ducha mista z cha-
ta i touhy, ktere se kdysi zachytily na [eho [menu?
,,) rakteru a osudu tech. kteff se na tomto rnfste octIi, a neustalyrn
Veci se usazuji ve slovech jako v domech. ]azyk ma sve buzky,
/ zrodem charakteru a osudu obyvatel z takto nahodile zrozeneho
kteff jsou pffbuzni Larum, zatimco viditelne veci sttezi buzct, kte-
"- ducha mist.
fi pochazeji ze stejneho rodu jako Penati. Nevedou spolu buzci
sidlici v hlaskach slov a bUzci obyvajici veci podobne spory jako
III 7itttt{ buzci mest a rodin, nevznika vyznam slova i veci az z jejich ha-
V Aglaute jsme mohli sledovat, jak se pros tor mesta a slova, kte-
dek, z toho, [ak jedni odpovidaji na vyzvy a argumenty druhych?
ra jej popisuji, rodf ve vzajemne hre. Ale imena mest nejsou zce-
la prazdna a bez vyznamo ani ptedtim, nez tato hra zacne, v do-
;?I ' r ha J C-ct ra«: o.l't£.( s>J
IV UAf/!fJC~ [L.(l J~
be, kdy jsme do mesta jeste nevstoupili, ale uz jsme znaIi jeho
Kdo studuje dejiny Clarice, setkava se s mnoha mesty, ktera po- /
[rneno. Na zvucfch Imena se zachycuji vzpominky, touhy a oba-
stupne vznikala a zanikala a ktera se vsechna skryvala pod jedi- (0 "-

vy, kolem hlasek krystalizujf neurcite obrazy. Tak se z~l!}~~

nym [menem. V zivote techto mest a v jejich vzajemnych vzta-~
snova mesta,
zich je mozne vysledovat jistou pravidelnost. Na pocatku je vzdy
Kdyz se setkame se skutecnym mestem, snove mesto se oddelf
prvotni mesto [ako "nedostiZitelny vzor vseho lesku". Obdobi prv-
od jrnena, k nemuz do te doby pattilo a jez se ted' ptipoji k vidt-
niho mesta uzavfe katastrofa, napfiklad morova rana: pfi teto po-
telnemu mestu, Ale protoze se snove mesto zrodilo z touhy, pro-
hrome se rozpadne fad mesta, pevny tvar staveb a stara'souvfslost
toze je krystalem touhy, ktery se utvoril na hlaskach, nemizf, zi-
vsech veci, vse sezfiti a prornicha do chaoticke hromady frag-
je dal jako mesto beze jmena, Tak tomu bylo i s mestem Pirra pote,
mentu, ktere nepatfi do zadneho celku. V dalsich staletfch se frag-
eo do neho Marco Polo vstoupil. Vycerpava se ale novy zivot by-
menty postupne zacleriuji do novych celku, do novych souvis-
valeho snoveho mesta tfrn, ze toto mesto pteziva jako osamoce-
losti, V te dobe jsou celky a souvislosti nepevne a provizorni, veci,
ny obraz zbaveny [mena? Neptejde neco ze snoveho rnesta do sku-
ktere se setkavaji, si na sebe musi zvykat. Penati ztratili vsechnu
tecneho rnesta, nebudou se nejake jeho rysy podflet na povaze
moc; nejsou uz zadne vznesene a soudrzne rody, ktere by mohli
mesta z cihel a kamene, ktere prevzalo jeho irneno? K tomu, aby - -- -----
doprovazet, a tak se alesJ20n drzi fragmentu nabytku, hlavic slou-
vyvstala skutecnosr, je zapottebi, aby tvary byly prostoupeny smys-
pu, uren a brokatovych zavesu - osud v~ch tech veci ale v no-
lern - nevtdeli jsme vsak, ze na smyslu veer se podflejf i sny a tou-
vych prostfedich zcela urcu]i mistni Larove: z uren se pfes plac-
hy? Nerodf se uz sam pros tor tak, ze je plan barev vymodelova-
tive protesty bezmocnych Penatu stavaji kvetinace, ve kterych

60
61
 se pestuje bazalka, z brokatovych zavesu prosteradla, hlavice slou-
1
pu se pouzije jako podstavec pro kralikarnu nebo kurnik.
V tomto druhern meste, ve meste nepevnych, neuzavienych eel-
ku, jez byly vvrvoreny z fragmenni puvodnnio ztraceneho celku,
se prolina rozklizenost koncu s kfehkosn pocatku, nepevnost to-
1
ho, eo se rozpada, s nejistotou toho, eo se jeste zcela nespojilo
dohromady. Je to mesro, v nemz se uprosti'ed chaosu rodi novy
rad, nehotovost novehr, radu se misi s chaosem, ktery vznika v du-
( sledku rozpadu stareho radu, a je obtfzne, nebo dokonce nemoz,
~e oboji od sebe odlisit. Druhe rnesto ma stejnou Iatku jako prv-
ni, ale rna odlisnou formu: /lA pfece se ze stareho lesku Clariee
tern er nie neztratilo, byl jen rozmisten v jinem poradku, ktery
odpovidal poti'ebam obyvatel prave tak jako dfiv,"
Nove obdobi blahobytu dava nakonec vzniknout ti'etimu rnes-
tu. V te dobe se uz latka, ze ktere se mesro buduje, neomezuje na
rozbite fragmenty prvni Clarice, do rnesta proudi nove materialy,
nove pfedrnety, novi lide. Spolu s pfflivem nove materie se upev-
riuji spojeni, ktera se rodila v neklidne dobe druheho rnesta. Pn-
tom take pusobf vzpominka na legendarnt, nedosnzns prvni mes-
to. Rodici se rad poti'ebuje nejaky pevny pocatek, ktery by zajistil
paradigma jeho zivota, a timto pocatkern je pro ne myncke prv-
ni rnesro, 0 kterem uz ale nikdo nie urctteho nevi, zbyly jen jeho
fragmenty zaclenene do souvislosti druheho mesta.
Obdobi druheho rnesta bylo sice obdobim upadku, a utrzkovi.
te vzpominky na prvni mesto davaly po cela staleti existence dru-
heho mesra tim vice vyniknout jeho vlastni ubohosn, ale zalost-
ny rozdil mezi druhym a prvnfrn mestem paradoxne upeviloval
smysl druheho mesta, protoze vzdalenosr od radu v kazdern oka-
62
mziku poukazovala na existenci fadu: platnost radu v te dobe
byla neproblematicka a nebyla nicim narusena. A krome toho
vztah mezi oberna mesty zajistovala skutecnost, ze material, z ne-
hoz byla obe mesta vybudovana, byl totozny,
Zda se, ze obyvatelum tfetiho mesta, [ehoz zivot spada do ery
noveho rozkvetu, by nemuselo nic chybet ke spokojenosti. Ale
pfisun novych latek a zrod novych pevnych celku ma za nasle-
dek, ze mizi prave ten nedostatek, ktery po celou dobu trvani dru-
heho mesta udrzoval spojeni s prvnim me stem, a tim i nepro-
blematickou platnost radu a smysluplnost zrvota v druhem meste.
Obyvatehim tfeti Clarice takova souvislost s pocatkern chybi, a je-
jich blahobytne mesto [e proto jeste vetsi merou vykofenene
nez druhe mesto. A tak touha po spojeni s pocatkem nuti obyva-
tele tfetiho mesta opet vyjimat fragmenty prvniho mesta z eel-
ku, do nichz byly zacleneny v druhern meste, a davat [e pod skle-
nene poklopy do muzef, odkud maji vydechovat blahodarnou
moc pocatku, ktera udeli mestu smysl.
Po tfetim meste nasleduji nova staleti upadku a nova staleti ob-
novy--=a tfeti mesto seprotato obdobi Stava prvnim mestem, [e-
- -
ho era se stava obdobim mytickeho pocatku, zarucujiciho pro pffs-
- ---- -
ti doby rad. V dejinach Clarice tak bylo mnoho prvnich mest -
bylo nekdy nejake prvni prvni mesto? Marco Polo zvazuje moz-
nost, ze zadne naprosto prvni mesto nebylo, ze se myticke nejstarsi
mesto vzdy rodilo [en z touhy obyvatel druhych a tretich mest,
/I Vira, ze existovala nejaka prvotni Clarice, je dost rozsffena, ale
nejsou dukazy, ktere by ji potvrzovaly; hlavice mohly byt drive
v kumicich nez v chramech, v mramorovych urnach mohly byt
dfiv bazalky nez kosti zemrelych." Pokud se vsak vsechna prvni
63
 mesta zrodila jen pi'eskupenim pi'edchozich mest, upevnenfrn eel-
Snad je fascinace timto nekonecnym zjevovanim silnejsim du-
ku a pi'ilivem novych materialu, nemuze zadne z nich poskytnout
vodem, proc obyvatele plane nikdy nesestoupi do mesta, nez spat-
to, eo se od nich vyzadujs, totiz zajiSteni a ochranu radu, a plat-
ne cesty.
nost radu nemuze zarucit ani jeho absence v druhych mestech, ani
Marco Polo tedy zna skutecnou Irenu mene, nez znal Pirru, do
jeho kult ve tfetich mesrech.
ktere nakonec pfece [en vstoupil. Ale ani Irene neni zcela nezna-
Pokud je tomu skutecne tak, je Clarice jen hromadou fragmenm,
ma, [e pfistupna pohledu a sluchu, [e viditelna a slysitelna s pla-
ktere se behern doby ruzne pi'emisfuji a vytvarej] nrzne souvis-
niny. Imeno neviditelne a neslysne Pirry probouzelo vzpomin-
losti, nektere fragmenty jsou zniceny a vypadavajj ze hry, [ine
ky, touhya obavy; z nich se zrodilo imagtnarni mesto. Take [meno
do hry vstupuji zvend, souvislosti mezi fragmenty se jednou upev-
Irene vytvafi [akysi obraz mesta, ale tentokrat mestu zrozenemu
iiuji, jindy uvoliiuji, fragmenty jsou jednou zapojeny do uzitko.
ze [rnena muze pfijit na pomoc i vsechno to, eo [e nahofe na
vych souvislosti, jindy do souvislosti ritucilnich. Tento nekonec,
plani z mesta mozne videt a slyset. A videt a slyset jsou fragmen-
ny proces se jmenuje Clarice. Zadny pocarek nerna, a kdyz
ty deju, tfiSt svetel a zvuku, ktera se bez ustani sype jako [emny
premyslfme 0 jeho fadu, zmociiuje se nas melancholie. "Mozna
pisek. Ale mozna mezi Pirrou, me stem imaginace, a Irenou, mes-
ze Clarice vZdycky byla jen hromadou odlozeneho a spatne roz-
tern dalky, neni tak velky rozdil. Zpola srozurnitelne hlasy a ulom-
ti'ideneho haraburdi," i'ika Marco Polo.
ky obrazu zastrene dalkou pusobi podobne [ako hlasky [mena: vo-
laji po zapojeni do celku, ana utvareni celku se podileji pamet
v :funtL a touha, podobne jako tomu bylo u mest zrozenych z pouheho
Jmagtnarni Pirra vyrostla ve snech cizince ze [mena a opet se od
slova.
jmena odpoutala, kdyz si je pi'ivlastnila skutecna Pirra. Take vy_
A snad neni velky rozdil ani mezi Irenou, do ktere jsme nikdy
praveni 0 mests Irene je vypravenim 0 tom, co mesto znamena
nevstoupili, a mesty, ve kterych zijeme.} kazdeho mesta zname
pro cizince, kteif nikdy nechodili jeho ulicemi a kteff je znaji pou-
jen ~&.men!y; skutecnost, ze v Irene jsou jeste 0 neco rozdrobe-
ze imenem. Ti cizinci vsak tentokrar neziji daleko, jsou to souse-
nejsi nez jinde, ze se tu promenily v pouhou tmt, neni az tak pod-
de - pastyri, ptacnict a poustevnici, ktefi bydli na plant nad mes-
statna. Ta skutecnost vyjevuje jen neco, eo [e jinde skryto: ze
tern. Shlizejf dolu na mesto, ale nikdy je nenavstivili, protoze cesty
kazde mesto je spfedeno touhou a pameti, ktere vytvafe]i jeho
do Ireny nejsou pi'iliS schudna. Do mesta nevstoupil ani Marco
prostor tak, ze odpovidaji na vyzvy nahodile rozhozenych frag-
Polo. Pro cizince existovaly dye Pirry - Pirra pi'ed setkanfrn se sku-
mentu a spojuji je do celku podle narysu, siti drah a silovych po-
tecnym mestem a Pirra po setkani. Irene je pouze jedna: je to mes-
li, ktere v sobe touha a pamet uchovavaji. Prostor mesta je od-
to, ktere se nekonecns otvfra, pi'ibliZuje se, aniz se kdy otevre.
povedi touhy na vyzvy fragmentu, a ne~i pi'ilis na to~, jsou-li

64
6S
 --cha..!lli
--
to vyzvy fasad a stiech vynoiujicich

~--
nebo vyzyy hlasek
se za [inym] fasadami a stfe-
----~
a pismen [mena. A podivuhodne
~-
je, ze
Mesta a mrtvi
jak jsme videli v Dorotei
--
a Eufemii - narysy, site a sHova pole
---
J.ubni e
pamen a touhy se zaroveii rodi z tragmenm, s nimtz se pamer
Obyvatele mesta jsou herci v dramatu mestskeho zivota, umira-
..tlouha.setkavaji. Tak se mesto rodi ze hry pamen, touhy a frag-
ji a jsou nahrazovani jinymi herci. Zda se, ze role zustava]i pofad
rnentu veci a slov. Rekneme to Iepe: parnet, touha, jmeno a_12!9-
stejne a ze [e tomu tak proto, ze bez teto nernennosti roll by se
stor se rodi ze sebe navzajem v nekonecnc hie, kterou nazyvame
m.este-:- \ \ I - rad mesta rozpadl a s nim by se rozplynul i smysl zivota ve mes- '-,cJ

te. Ale stalest roll je [en iluzi, ktera se rodi z toho, ze promeny ro-
II jsou pozvolne a nenapadne: ,,Jak cas miji, ani role uz nejsou,-
presne tytez jako pfedtim, (... ) i kdyz zivoty obyvatel Melanie jsou
pfflis kratke, nez aby si toho vsimli." Snad se role meni proto, I

ze mrtvi, ktefi svou roli opustili, nejsou tak uplne mrtvi, ze pie-
ziva]f v povaze role, ze v ni zanechali neco ze svych zvyku. Snad
je role jen touto pfetrvavajici pfitomnosti mrtvych, je vytvote-
na z zivotu mnoha mrtvych, ktefi ji hrali, trebaze se zdalo, ze
je tomu naopak, ze jejich zivoty byly [en odehravanim role,
ktera jim byla pfidelena zvenci a na ktere nemohli nic zmenit,
Znamena "posmrtny zivot/l tuto pfftomnost mrtvych v rolich,
ktere hraji zivi, tuto pro menu [edinecneho charakteru v obecnou
roli? Ie matkou fadu pamet celku?

II Arl~4.
Adelma na rozdil od [inych mest unikla tizi [mena, ale uvazla
v [ine pasti: v pasti pohledu. Pohled vytvari mista, veci a tela z mi-
c"

nulych mist, veci a te!. Z tvafi, s nimiz se setkava, si nejprve ude-

la masky a ty pak nasazuje novym tvafim - nebo spise masky
klade pied zmet rysu a barev, kterou maji pfichozi misto oblice-
je, a promenuje tak tuto zmet v tvaf, ~amer a touha vytvafeji z ba-

66
67
 revnyrh vlru tvare obyvatel rnesta, stejne jako vytvoi'ily samo mes-
~V
--
zivote nastava chvile, kdy uz ma pohled
-------
takovych masek
V Eusapii je idealni fad, ktery pfedstavuje mesto mrtvych, vy-
tvofeny jen z touhy zivych, nema zadny vlastni zdroj smyslu, a tak
dost na to, aby se nejaka dostala na kazdeho, s kym se setkarne. by se zdalo, ze se muze zmenit [en v dusledku promeny touhy
To se stava az v pozdnim veku, a tak t1 jejichz t~ge kd~eo- obyvatel horniho mesta. Ale kapucini, ktefi se pohybuji mezi obe-
~Y [ako vzory pro masky, uz vetsinou zemi'~ ma mesty, tvrdi, ze fad smrti neni tak ztuhly, [ak by se nekdo, kdo
c~~ ~hodi zivi v maskach mrtvych Pak se clovek setkava jen

--
zije nahofe, mohl domnivat, ze i v podzernnim meste mrtvych
s mrtvymi a mesta, kteryml prochazi, se stava]] mesty mrtvych.-- dochazi k promenam, ktere nejsou jen ozvenou promen, k nimz
-
- V Melanii byla mac mrtvych -
dvojznacna, -
promenjjt se v roll, dochazi ve meste na povrchu. V radu mrtvych se objevuji inova-
jez ovladala bytf zivych, ale zivot herce tyto role postupns roz- ce; zrvi se pak tyto novinky ze sveta mrtvych naucili pfejimat,
leptal. V Adelrne je mac mrtvych pevnejst, jejich tvare se staly zavadet je do sveho sveta - /la tak Eusapia zivych zacala kopirovat
maskamt, jez zcela zakryly zive tvare. Zestarly a unaveny pohled
svou podzemni kopii."
tu uz nedokaze vytvoi'it novou masku, a tak je odsouzeny k tomu, Ukazuje se, ze zmena a novost nejsou [en na strane zivota Ci[edi-
aby potkava] bud' jen tvare zakryte maskou mrtveho, anebo ne- necnosti, ita, ze nemennost neni jen na strane smrti Ci fadu. Toto
zname, cizf, nepochopitelne tvare. Ten, kdo se takovym pohle- zmateni dospelo tak daleko, ze /IV obou mestech-dvojcatech uz ne-
dem diva, se potaci mezi monot6nnim opakovanjm smrti a ne- existuje zadny zpusob, [ak rozpoznat, kdo [e zivy a kdo je mrtvy".
pochopitelnYm zivotem bez vlastru jednoty a smyslu.
To zni dost pesimisticky, ale ve skutecnosti to neni az takova trage-
die: znamena to [en, ze funkcionalita zlvota neni poslednim zakla-
III EU.3af i'( dem fadu, a patrne jeste take to, ze zadna samostatna funkcionali-
I v Eusapii existuje mesto mrtvych a i tady je nehybnost smrti ta zivota neexistuje, ze neexistuje touha mimo nejakf jazyk. Na druhe
nejak spojena s nadcasovosti radu. V Eusapii je vsak mesto rnrt- strane vsak ani fad neni autonomni a nezavisly na zivotu a touze -
vych oddeleno od mesta zivych a soustredeno do podzemi; ve to [sme mohli videt v Melanii i v Leandi'e; Larove, ktefi vzdy patfi
svern podzemnim meste mrtvi vstupuji do jednoznacnych roh, fadu, nemaji v zivote mesta posledni slovo. Jde tu tedy opet 0 dvou-
jez dohromady vytvateji Idealni obraz rnesta zivych. Ie to obraz, strannou hru vyzev, v niz zmeny ve fungovani vytvareji a prome-
ktery vyvstal z touhy rnesta, obraz, ke kteremu mesto zivych sme- nuji i'ad, ale v niz take prorneny radu, ktere mohou mit nahodile pfi-
i'uje a ktery jako cfl spoluurcujs jeho skutecny zivot. Existuje te- ciny, kupfikladu prepsani v mestskem zakoniku, svymi vyzvami
dy fad mesta smrn, [enz je odvozeny z touhy mesta zivych, jenz vytvafeji a promeriuji fungovani zrvota a povahu touhy.
jakoby shromazd'uje to, eo je v zivote skutecneho mesta rozpty- V Melanii se zdalo, ze fad je tim, eo vladne zivotu, ale ukazalo
lene, a dokoncuje to, eo bylo ve skutecnem meste zapocato.
se, ze [eho zakony [sou ve skutecnosti jen zhustenou pameti

68
69
 zivota; v Eusapii se naopak zdalo, ze rad pouze vyslovuje touhy
neho plizeni a plouzeni zmeti podzemnfch chodbicek a v [eho zi-
zivota, a nakonec se ukazalo, ze i nejosobnejsf a nejprirozenejsf
vote i v jeho fadu lze nekdy ten davny vlhky labyrint znovu za-
touhy jsou urceny jazykem radu.
hlednout,

IV A~c.t V LQUJorYU' ~
Argia je mesto pod zernt, ve kterem nejsou tern er zadne dutiny,
Kazde mesto se sklada ze dvou mest, z mesta zivych a mesta mrt-
skoro vsechny prostory tu vypliiuje hlfna. Tim se liSfod podzemnf '-
vych - hfuitova. Laudomia je vsak nadto jeste tfetim mestem: mes-
Eusaple, v nfz byl prostor pro pohyb a promeny, Ale ani Argia
tern nenarozenych. Take obyvatele Laudomie hledaji ve meste mrt-
patrne nenf zcela nehybna - jakousi moznosr pohybu skytajf skvi-
1chfad mesta Zivych:IIAby se ~~domia zivych citila [tsta,potiebuje I
ry v hline, ktere prokousali cervi a ponravy. Ty skviry asi nedovolf
nachazet v Laudomii mrtvych vysvetleni sebe same, i s rizikem, ••
vie nez nejake larvovite pohyby, pomale, s mnoha zastavkami
tarn najde vie nebo mene: vysvetleni nejen pro jednu Laudomii, 'f
a bez zievneho cfle, Ale snad prave podzemnf pros tor Argie narn
ale pro ruzna mesta, ktera mohla byt a nebyla, anebo duvody dil-
muze vyjevit neco blizsfho 0 paradoxnfm vztahu radu a zivota,
Cl,protikladne, pfinasejici zklamani." Mohlo by se zdat, ze tak ne-
ktery jsme zahledli v Eusapii. Mozna jak rad, tak zivot povstava.
[iste poznani nesto]i za to, aby se nekdo mestem mrtvych vubec za-
jf z techto larvovit)'rch pohybn v temnem podzemnfm svete, kde
byval. Ienze tfeti mesto, mesto nenarozenych, v obyvatelich vyvolava
se rozpadajf tela a rozvinujf zarodky, Mozna jak rytmy zivota,
tak velkou uzkost, ze je nuti ulpivat na fadu mrtvych, tfebaze jeho
tak formy radu vyrostly z labyrintu spletit)'rch chodbi<~ek,v nemz
poznani je nedokonale a pfilliiSi jen malo uzitku,
nelze vysledovat zadny smer, mozna ze oboji je neiasnym vzpo-
Obyvatele mesta se pfitom desi budoucnosti proto, ze necha-
mfnanfm na toto bludiSte. Hra vyzev mezi zrvotem a fadem, kte-
pou jeji povahu. Chteji si budoucnost podfidit v obou jejieh po-
ra se nam zjevila v Eusapii, se tak ukazuje jako pokracovanf star-
dobach - v podobe pfitomne budoucnosti i v podobe budouci pfi-
siho denf, ve kterem se oboji jeste od sebe neoddehlo _ deni, ve
tomnosti. Chteji piitomne budoucnosti vzit charakter neznama,
kterem povstavaji zarodky zivota jako slepa energie, jez hloubi
usiluji 0 to, aby prestala byt beztvarou fiSi, ve ktere se nejiste ry-
-splet drah, a zarodky fadu jako ustalujfcf se pravidelnosti teto sple-
su]i lakave a uzkostne tvary, promenuji se a zase rozplyvaji, pro-
ti a jako jednota puIs ad Iarvovnycn pohybu, Vzajernna odkaza.
storem, kde vznikaji pulsujici centra gravitace, jejichz povahu ne-
nost me zivota a me radu a neustala touha [edne me po druhe
dokazerne urcit, a [ez presto formuji vlny pritomnosti. Namisto
by pak byly zalozeny v teto pocatecnf [ednots obou oblasti.
toho pozaduji, aby pntomna budoucnost mela tvar narysu, kte-
Cesticky a sterbiny se postupne roznrstaj] v cesty, ulice, chod-
ry protahuje drahy mmulych a pntorrmych udalosti do oblasti ca-
by a prostory; bez nich by nebylo rnesta. Mesto vyrusta z malar.
su, ktery jeste nenastal. Tim ale obyvatele Laudomie pfitomnou

70
71
 11)CJ.}d~ fPh'19JA ~eJ~L q~~e-~~

~r'"
; .; -~:~~

budoucnost nici, proto.le ta je prave I'iSi mlhavych a promentj. Mist" "nebe MhO!!! a.d~-h/9'Ct:)cl4.
vych obrazcu, ktere neni mozne prevest na pokracovani pntom-
neho, i'iSi, kde se pI'ipravuji tvary, do nich.l uzraje to, eo se pro-
fucloJI,1~
zatim projevuje jen jako [emne chveru, I'ady, ktere nyni bud' spi
Eudossia je mesto-Iabyrint se spletitymi ulicemi. V tomto meste
v nitru chaosu, nebo se ozyvaji na periferiich vladnouciho I'adu,
uchovavaji koberec, do nehoz jsou vetkany prehledne, symetric-
a Iabyrinticke spleti, do nichz se pfitomne I'ady rozpadnou.
Obyvatele Laudomie si take chteji podmanit budoucf pfitomnost -
ke vzory. Traduje se, .le pudorys mesta a vzor koberce si odpovi-
.
daji. Kdyz se obyvatele ptali vestfrny na vztah mesta a koberce,
jako tu dobu, kdy cas jejich zivota se stane minulou pI'itomnosti.
dostalo se jim odpovedi, .le "jeden z pfedmetu C ••• ) ma tvar, kte-
Chteji, aby tato budoucnost nesla idealnf obraz, ve kterem bude
ry behove dali hvezdnemu nebi a draham, po nichz obihaji sve-
zavrsena jejich existence, pfeji si, aby se podI'idila jejich touham
ty, ten druhy je jeho pfibliznym odrazern", Slova vestimy jsou
a fadu, ktery vyznavajj. Ale rninula pi'itomnost je pro budouci pfi-
dost nejasna. Mo.lna je archetypem_vyjadi'ujicim bozsky fad u~£2:,
tomnost vzdy dzunglf, v ni.l se propletaji rozpadls vzpominky, uzra-
radane schema a labyrinticky pudorys mesta se zrodil projekci to-
le esence, obrazce touhy lidi, kteif se jeste nenarodili, omylya za- ---- _. -
hoto vzoru do nedokonale materie skutecnosti. Anebo [e arche-
merry, udalosn promenene v rytmy, neurCite otazky hledajici
typem nepi'edvidatel~a splet ulic a geometricke tva!:.tyznikly_a.l
odpoved', nevysledovatelne pocatky, le proud em metamorf6z, kde
poz_d.ful ze snahy nejakym zpusobem tuto splet zjednodusit. Kry-
-.-- - .
se obrazy rozpousteji a zase vyvstavaji v nove podobe a pod no-
stalizuje tvar z puvodnfho chaosu, anebo vznika chaos rozpada-
vymt [merry, Obyvatele Laudomie netusi, .le .lit beze jmena v teto
nim puvodniho tvaru? Rodi se vzajernne jedno z druheho? Ane-
promenliva I'iSije vetS! cti ne.l promentt se v nehybny obraz.
bo je tu jeste neco tretfho, v cem se skryvaji zarodky radu i chaosu,
Obyvatele Laudomie maji neusrals obavy 0 to, jestli budouc-
[ak naznacovalo vypraveni 0 Argii? A neni tato nejistota 0 zakla-
nost bude uchovavar obraz vytepany z jejich existence, a kladou
du podstatou mesta, nerodi se z ni mesto jako nikdy nekoncici
proto mestu nenarozenycji otazky, na ktere nenf odpoved', pro-
pokus 0 nemoznou odpoved?
toze se netykaji skutecne budoucnosti. Podlehaji ve svem vzta-
hu k budoucnosti stejnemu omylu jako obyvatele Zory ve vztahu ertJr-J.to.,
II
k minulosti. Uchovan] v budoucnosti je pro ne budto udrzenfrn
V Eudossii se ve vztahu skutecnosti a idealniho obrazu objevovala
nemenneho obrazu, anebo zantkern. Nechapou, .le tvary a bez-
rnelancholicka dvojznacnost, nebot' obyvatele mesta museli ne-
tvare se navzajem podporuji a vytvareji, .le beztvarost budouc-
ustale uvazovat 0 moznosti, .le vsechny Idealni pravdy jsou jen
nosti neni prazdnotou a .le prornena tvaru neznarnena jejich
marnym pokusem vyjadfit puvodni zmet utvarejicich se vztahu,
zniceni, ale jediny mozny zpusob pretrvant.
a tak najit neexistujici plan labyrintu, ktery by nam umoznil z bluJ

72
73
 diSt{~,v nemz jsme zajati, unikno~. Obyvatele rnesta Bersabea si
~ takove starosti nedelajf a melancholii netrpi; ziji spokojene v omy-
lu - v omylu, ktery ohrozu]e kazdou idealizaci, kazdou hodnoto-
vou hierarchii a kazdy cilovy rozvrh. Vzorem zivota a mistem
- ----,--;---
--zrodu fadu je pro obyvatele Bersabey nebeske mesto, ktere ne-
-
podleha zkaze ani prornene, nema skIon k excesum a udrzuje si
stalest archetypu. A obyvatele Bersabey cti "vse, co jim pflpomi-
na nebeske mesto, shromazduji uslechtile kovy a vzacne kame-
ny, potlacuji pomijive vasne a pestuji rozvazne a umirnene zpu-
soby". ]ejich vztah k idealnimu obrazu se projevuje tim, ze uctivaji
a shromazdujf, potlacuji, eo je pomijive, kroti, eo je excesivnL
Nejsou vsak tyto cmnostt vyrazem lakoty, touhy po majetku,
zbabelostl, neschopnosti riskovat, touhy po zotroceni [inych i se-
~
be sama? A neni kazdy idealnf obraz, ktery ma byt uctivan, ktery
ma vyslovovat pravdu a sjednocovat, vytvaien takovym shro-
~
~ mazdovanim, potlacovanfrn, krocenim, a tedy lakotou, touhou
po majetku a zbabelosti? Neni obraz, ktery obyvatele Betsa~ey ma-
-
'\I ~ ji 0 nebi, ve skutecnosti obrazem pekla, koncentrad vseho zla?
}~ A ne~i pak skutecnym nebeskym archetypem to, eo se tomuto ob-
••.. razu vymyka, to, co si obyvatele Bersabey - a nejen oni - pfed-
<;
sta~ji jako nejtemnejst misto sveta? Neni to' prostor ~~z~
. \
... nosti, s~tiSte ci zumpa, kde se nachazi vsechno to, co vypadlo
K't-5
l.,>
~,
'\J
ze shrornazdovanj, drzeni a kroceni, vsechno to, cQ..h~je ~ roz-
--
klada se? Takovy prostor by byl pravzorem cistoty a svobody a za-
slouzil by si misto na nebi. "A v zenitu nad Bersabeou krouzi ne-
beske teleso, ktere odraz! vsechen blahobyt mesta, obsazeny
v pokladu odhozenych veci: planeta vlajici bramborovyrni slup-
kami, rozbttymi destniky a vyhozenymt ponozkami, jiskfid stfe-
74
py skIa, ztracenYmi knofliky a obaly od cukrovinek, vydlazdena
projetyrni listky na tramvaj, odstfizky nehtu a kufich ok, vajec-
nymi skofapkami. 11
III 1./eJo...
Obvvatele Bersabey chteli vlastnit, shromaZd'ovat, drzet a jejich
touha vytvafela nemenne, a tedy nezive konstelace. To, eo je pev-
ne, se vsak rozpada, kusy toho, eo je vlastneno, se ztraceji, to, eo
je podrobeno ucelu, se porouchava a pfestava fungovat. V Bersa-
bei tak byly rozpad a ztrata [edinvmi znaky zivota. Tecla je mesto
z leseni, mesto, ktere se stale stavi. Vidime tu leseni, na nichz se
budu]i dalsi leseni, [efaby, ktere zvedaji [ine [efaby, Teda nemusi
svu] zivot zacnranovat rozpadem, protoze neni a nikdy nebudF
-~ --
- -
hotova, nikdy nebude celistva a funkcni, nebude nicim majetkem.
---
]eji zivot je vzrukanirn, ktere nikdy nedospeje ke konecnemu
-
("
nictvi.
-
uspofadani, k hotovemu, uzavfenemu tvaru a k plnemu vlast-
Obyvatele tohoto mesta ziji na lesenich, ktera podpiraji [ma
leseni, a jsou s rakovym zivotem zfejme spokojeni. Nezda se,
ze by je trapil problem vztahu fadu a chaosu [ako obyvatele
--- -
Eudossie. Domnivaji se, ze fad se vytvafi v prubehu vznikani
a zanikani tvaru, ze povstava [ako fada docasnych rozvrhu,
pracovnich planu pro danou chvili a zase zanika, ze krome sle-
du techto docasnych planu zadny jiny fad neni.]e koberec Eu-
dossie opravdu vecny a nemenny? Neblednou [eho barvy, ne-
objevuji se v nern diry? Nebyly pfed nim [ine koberce, neni
koberec vzpominkou na predesle koberce a pfedjimanim ko-
bercu, ktere jej jednou nahradi?
7S
 Mesto Tecla se zda neobyvatelne, ale snad prave ono vyjadfuje si: bud' je ne-fad vladnouci mestu odrazem ne-fadu, ktery ovlada
nejlepe podstatu kazdeho pffbytku, snad se da bydlet jen na le-
--- - - --
vesmir, anebo ve vesmiru ptece jen vladne rad, avsak tento rad
seni, a snad se take vzdy na Ieseni bydlf. Snad se tim rnesto po- je zcela nedostupny a projevuje se pouze klamem. [e horsi zit v kos-
- -- - -
doba vesmfru, a neni treba se ptat, co napodobuje a eo je napo. mu, ktery nema zadny rad, ktery vsak v moznosti ztotozneni
dobovano, eo je dtivejsf a co pozdejsf. Mesto je soucastf vesrnfru, lidskeho a bozskeho ne-Iadu skyta alespori nejaky smysl, i kdyz je
obyvatele rnozna stavi sve mesto podle kosmickeho vzoru _ ale takovy smysl [en parodicky, anebo zit v kosmu, [ehoz fad je na-
neni ten to ohled na vzor jen necun, ceho si vsimli az dodatecna, vzdy nepnstupny a skryty, v kosmu, v nemz se smyslu nikdy ne-
az behern stavby, ktera zacala bezcilne, jen z kosmicksho rytmu dotknerne, ale alespon vime, ze existuje, a muzerne 0 nem snit?
pusobicfho v rukou, v ocich a v mozku? IINa staveniste se snasf
noc. le to noc plna hvezd. - To je nas projekt - feknou ti." V )~~

l'e~)Y\1i'" IV 0 aq)dru.j:::t;. -'L

V Andrii nabyva vztah mesta a nebe opet nove podoby. T!asy ulic
sleduji drahy planet a rad mesta odrazi rad souhvezdf a polohu
Zivot Eudossie, Bersabey i Tecly byl spojen s otazkou po vztahu
pozemskeho mesta a nebeskeho archetypu. V prvnim z techto
hvezd. Tato analogie
'----
je vsak tak dokonala,
mesto se tak~odob;
----
vesmiru, ze rozdily mezi nimi zcela mizi, vcetne rozdilu mezi tim,
-
rnest se zjevovala dvojznacnosr takovehr, vztahu, v druhern mes- eo je vzorem a eo kopii. A tak nejenom zmeny na nebi ovlivnuji
-- - -- ---
te omyl, ktery pronika do kazdeho nadcasovehn
vatele tietfho mesta nasli archetyp,
arche~
ktery nenf archetypem,
. 2.£..0-
zmeny ve meste, ale naopak take kazda promena
nejaky novy jev ve vesmiru. IIAstronomove
Andrie vyvola
po kazde zmene, k niz
toze neustale nicf sam sebe, nikdy se nedovrSuje a nepted'p~ dojde ve meste, objevi teleskopy vybuch novy nebo zmenu bar-
nic krorne prorneny - a ani tu ne. vy nejakeho odlehleho bodu nebeske klenby z oranzove ve zlu-
Ve vsech tfech mestech se tedy objevovaly nejasnosti ohledne tou, rozpinani nejake mlhoviny, zakfiveni nektereho zavitu MIe<:-
vztahu mesta a nebeskeho
--
pravzoru. Perinzia je me stem, ktere, jak
~---
se zda, vztah k jakemukoliv archetypu a jakemukoliv tadu popi-
ne drahy." Neda se urcit, eo je puvodni a eo odvozerie, oboje je

-
vpleteno do site podobnosti a vlivu. To, eo je zobrazovano meta-
ra. V Eudossii byl tad narusovan zmatkem, IIhykanfm mul, skvr- forou, je samo metaforou sve metafory - metafoncka sit dostava
nami od sazi, rybfm pachern, ( ) domy, ktere se jeden po druhern v Andrii kosmicky rozrner,
sesouvajf v mracnech prachu, ( ) pozary a vykfiky ve tme", v Pe- Ta vzajemnost pusobeni [e zvlastni, protoze 0 Andrii pfece [en
rinzii uz je vse mnohem horsi, tady se setkavams s vousatymi bylo [ednoznacne receno, ze byla vytvofena podle radu kosmu;
zen ami a s tffhlavym] a sestinohYmi detmi. Nabizeji se dye moz- rad kosmu tedy musel byt dfive nez plan mesta. Odkud mesto vza-
~

-----
-
na vysvetleni takoveho stavu, a neni [iste, ktere z nich je desivej- 10 moc pusobit na svu] vzor a promeriovat jej? Pusobi tu magic-

76 77
 ke analogie, tajemne pfedivo signatur? Spfse jde 0 pohyb v kru-
~epretriita~esta
hu, ktery je umoznen napetfrn, jez je phtomno v kazdem I'adu.
I L&:Jri~
Bytf fadu nespocfva
- -
v nemennosti; stejna sfla, ktera I'ad ustavu-
je, jej take vede k promene, v I'adu jepi'ftomny vecny
-
neklid,_ Mesta, jejichZ ztvot ovlivnovala otazka po vztahu k nebeskernu ar-
r vecna touha po promens - a odkud odjinud
_ ma fad cerpat pod- chetypu, patfila jeste svetu minulosti. Vztah k nebeskemu arche-
nety k promene nez ze svych naplnenjj Tato naplnern nejsou typu uz byl sice ve vsech peti mestech nejakym zpusobem zpro-
nikdy dokonala, vyskytujf se v nich chyby, odchylky, katastrofy blematizovany, ale skutecnost, ze otazka po takovern vztahu vubec
i vzpoury proti I'adu - a I'ad vyuziva teto nahodile vznikle [ina- byla polozena, poutala mesta k minulosti, k dobe, pro kterou byl
kosti k to mu, aby z ni vytvofil nove formy a promenij se v nich. pevny I'actjeste alespori problemem. NepI'etrzita mesta jsou naproti
Obyvatele Andrie jsou pfi planovan] prom en mesta opatrni, ale tomu mesty modernfho sveta, toho sveta, ktery uz otazku po vzta-
jejich opatrnost je jina nez opatrnost obyvateI Bersabey. Neni pro- hu pozemskeho sidla a nebeskeho radu ani nekIade. Otazka, kte-
jevern strachu z rizika, vyplyva z toho, ze vedi, ze zrnena mu sf byt ra vyvstava v nepretrzitych mestech, je [ina, je to otazka po vzta-
takova, aby se ujala, aby zapustila koreny v fadu a promenila jej. hu mesta a jeho horizontalnf
--- ~-------~----
hranice. Tato otazka nabyva ruznych
Lacina gesta a efektnf vzpoury proti I'adu se ztran, aniz by I'ad pro- podob: objevuje se jako otazka po tom, co lezf za hranici, [aky je
rnenily, a vlastna aniz by se od pocatku dokazaly moci I'adu sku- status pfechodneho uzemi, eo je okoli a co jeste mesto, co je kri-
tecne vymknout.
teriem, ktere rozlisuje domov od ciziny, [ako otazka, jestli existu-
je sila, ktera je s to se postavit expanzi a stanovit hranici, jakou P:J
vahu takova sila ma a jestli [e blahodarna nebo zhoubna,
Obyvatele Leonie neznaji pocit vlastnictvi, neuctivaji stalest a ne-
mennost [ako obyvatele Bersabey. Miluji promenu, kazdy den
vyhazuji tisice veci a nahrazuji je [inymi. Ale cim je Leonia novejsl
a neuchopitelnejsi, tim je zaroveri starsf, stalejsi a pfedvidatelne]-
si, protoze dostava podobu minulych odpadku, jejichz hromady
se vrsi za novym me stem a tvoff jeho vetsi - a stale rostouci -
cast. Nova Leonia se stava jen zanedbatelnym pfedmestim stare,
utvofene z odpadku. Necekany triumf minulosti je zpusoben pra-
ve laskou k novernu: obyvatele Leonie tolik miluji to, eo je nove,
ze zapominaji na stare, neobraceji se k nemu, nedrzi [e, nerecyk-

78
79
luji, nezasazuji jeho casti do novych celku, jak to delali obyvatele ktera ptezivaji [ako vzpominky na minulost. Nejsou ruzne typy
mestskych konstelaef, riizne zpusoby utvai'eni mesta, je jen jw-
Clarice. Minulost se nepretvaff, nezraje, jejf prvky nevstupuji do -~----
novych kombinaef; jen hnije, rozpada se a hrozive se vrsf na okra- na forma, ktera se donekonecna 0 akuie. S takovym me stem ne-

ji pfitornneho. Obyvatele Leonie uctfvajf budoucnost, ale cha- ni mozne se setkat, protoze uz [e vzdy zname, neni mozne na ne

pou ji - na rozdfl od obyvatel Laudomie, ktefi chteli pOji'fdit bu- vzpominat, protoze vzpominka se prolina s jinymi vzpominkami

doucnost piftomnosti - jako sferu toho, co je naprosto nove, i s pi'itomnym vjemem.

vytrzene z minuleho i pfitomneho casu. Takova budoucnost,
--
kte- V Trude mlci Larove, ale mlci tu i Penati - obyvatele jsou osvo-

ra neuzrala z minuleho, minulost nepotrebuje, vyrazuje ji ze hry bozeni od zakonu mista i od jednoty rodu, ktera pfesahuje pfi-

promen: tak dochazf k tomu, ze nesmyslna, plana, nezpracova- tomnou chvili. Truda bezesporu pnnasf [akousi svobodu - je to

na minulost se tyci na okrajich pfitomneho a hrozf je zavalit. osvobozeni od mistnfch zvyku a zakonu, ktere cizinec citi [ako ob-

A na druhe strane budoucnost, ktera nevyrostla z prorneny tizne a nesmyslne omezovani, jez se cas od casu promenule v otev-

minuleho, je pfflis slaba na to, aby mohla takove hrozbe minu- fene nasili. Ale tyto zvyky a zakony svou nezduvodnitelnosti a ne-

leho vzdorovat; kult noveho v Leonii spociva v tom, ze [eji oby- vyhnutelnosti tfzi i mistni vyznavace svobody a rozumu, ktefi sni

vatele se i'ftf kupredu v panickem a beznadejnern uteku pied mi- o nejlepsim, univerzalnim fadu, [enz se povznese nad mistni a ro-

nulostf. Skutecna budoucnost se rodf z nitra minulosti, zrani sil dove povery a zvyky. Prave oni vymysleli dokonalou formu uspo-

rozestfrajfefch budoucnost je soucastf rozkladu tvani, k nernuz do- i'adani, ktera je platna pro vsechny pro story a ktera nevyzadu]e.

chazi pfi jejich poklesavani do minulosti. Ien takto zrozena bu- aby se nekdo musel podrobovat tizivYm ritualum spjat:ym s mis-

doucnost je natolik silna, aby mohla odolavat natlaku hotovych tern. Tato forma se pak rozsifila po cele planete v nekonecnem

tvaru. Obyvatele Leonie to nevedf, a proto jim hrozf, ze jejich opakovani: je vsude [en jedna; protofe [e nejlepsi, muze se jen

zafive nove mesto bude zavaleno zcela temnou, neprojasnenou, opakovat. Ale opakovani teze idealni formy nakonec rusf svobo-
cizf, osudovou minulostf. du stejne [ako vlada zvyku, pi'edsudku a nezduvodneneho zako-
na. [e tomu tak proto, ze smysl je bytostne promenou a opako-
II lFtAd~ vani jej nici; svoboda je mozna jen jako neustale setkavam s novym.

Marco Polo pfiletf do Ttudy, a kdyz vyjde z letiste do [ejich ulic,

mlr(o CNto...
zjistf, ze uz ji zna. Nepfetrzite mesto neni fantazif, ale realitou. Ne-
•....
jsou rozdilna mesta, je jen homogennf sit, kde se jako na mono- Leonia i Truda byly poznamenany zborcenim miry: v Leonii se

tonnim koberci opakuje stale t:yzvzor. "Svet je pokryt jedinou Tru- rozpadla mira [ako pravidlo uzravajici z minulosti, v Trude zmi-

dou." Hranice jsou jen iluzf, jen rozdflem mezi starymi [merry, zela mira [ako pravidlo vymezujid mistni fad. Take Procopia je mes-

81
80
tern, v nernz zanikla mira. Stejne jako v Trude to byla mira, ktera lisky, protofe tyto rozdily hraji roli v udalostech [eho zivota a for-
zabranu]e nekonecnemu rustu: tentokrat vsak neslo 0 expanzi na- muji ocekavani mozneho.
venek, ale 0 rust dovnitf, 0 zaplriovani prostoru, ktere ponecha- Splyvajf vsak mesta do nerozlisitelneho chaosu skutecne [en pro
va stale mene volneho mista k pohybu. Nekonecne mnozeni se oci pastyfe, ktery nezna jejich jazyk? Nestala se nerozliSitelnymi
stejne jako v Leonii osvobodilo od miry tradice, a toto osvobo- pro kazdeho? Nenastala uz situace, kdy mesta nepnpousteit moz-
zeni od minulosti nakonec i zde vedlo k vlade minuleho: rozdil nost zadneho [azyka, ktery by je rozlisil a pojmenoval ruznymi
je jen v tom, ze v Leonii vladla minulost v podobe mrtvych od- [merry? Victeli [sme, [ak se ncpretrzita mesta rodila z pohybu
padku, ktere se neucastni utvafeni pfitomneho a budouciho, za- svobody, ktery rozbijel meze a ktery v prostoru. [enz potom zbyl,
tirnco v Procopii vladne minulost v podobe nemenne matrice, prosadil to nejfunkcnejsi usporadani. A protoze vse, eo se osvo-
ktera formuje vse pfichazejfct, a ktera tak z budoucnosti a pfi- bodilo od drivejsich mezi, muselo byt nejlepsi a smelo podlehat
tomnosti dela pouhy odraz minuleho. Opakovanf tehoz a neko- pouze funkcnostt, dokonaly funkcni vzor se mohl [en doneko-
necne mnozenf je nastoleno tymz pohybem, pohybern, ktery se necna opakovat - a tak vsechno bylo nakonec stejne, ztratily se

uvolnil po rozpadu miry; vse, co se objevuje, je minule, je pofad rozdily, a tim i moznost jazyka. Vsichni se zacali podobat pasty-
stejne a mnozi sestak rychle, ze uz za chvfli nezbude zadne volne fi, pro ktereho mesta splyva]i a ktery v nich beznadejne bloudi.
misto vubec pro nic. "A letos, kdyz zvednu zaclonu, vi dim, ze Tvar dokonale organizace, ktery se zbavil vseho chaouckeho,
okno ramu]e uz jen same tvafe: od jednoho rohu k druhemu, ve byl od sou zen k nekonecnemu opakovani, a vytvofil tak prostor,

vsech rovinach a ve vsech vzdalenostech vidfrn jen ty kulate ob- [enz je ve sve nerozliSitelnosti cirym chaosem. "Mesta se smichala
liceje, nehybne a ploche, na rtech naznak usmevu, a mezi nimi dohromady."
mnozstvi rukou, jez se drzf za ramena tech, ktefi stoji pfed nimi.
r1. .
V"(\'P,;:! p~
I obloha zmizela."
V!.entesilei se ukazuje dalsi dusledek ztraty miry: zmizel rozdil me-
IV LU/P zi centrem a periferii. Ztratilo se centrum, Pentesilea se stala svou

Kazde rozliseni fadu a chaosu, tvaru a beztvareho plati jen v ram-

---
_ vlastni periferii. Marco Polo se na svYch cestach setkal s mesty ja-
ci urcite zkusenosti a urciteho jazyka. Pro pastyre je diferencova- ko Laudomia, s mesty, jez touzila udrzet svou identitu, a proto chte-

telnou a pojmenovatelnou krajinou pfiroda, mesto je mistem kon- la zrusit periferii, tedy prostor, ktery vzdy nejak identitu mesta na-

fuzniho, nerozliseneho chaosu. Pastyf nerozumi jazyku, ktery rusuje _ tato mesta chtela byt pouze centrem. V Pentesilei se

vytvan rozdily mezi castmi mesta Cecilia, zije v jazyce, ktery po- [akakoliv mez rozpadla a spolu s ni zmizela pfedem dana identi-

[menovava rozdfly mezi ruznymi pastvinami a mezi ruznymi ska- ta. Proto mesto nemuze mit zadne centrum, ktere by bylo vzorem

83
82
a normou pro jeho periferie. Pentesilea je snad jen jinym [me-
~ Trudu. Truda byla me stem nekonecneho opakova~
hoz, mestem, ktere nema zadne okoli, protoze nesnese jinakost ani
za svymi hranicemi; v Pentesilei poznavame blfze povahu tohoto
nekonecneho mesta: je to jedna [edina nekoncicf periferie.
Cilem vystavby Pentesiley bylo osvobozeni od vlady centra, kte-
re melo byt osvobozenim od sluzby tradici, od jistot neproble-
matickeho fadu i od touhy po vlastneni jistoty; vysledkem je vsak
beztvare rozlezani, ktere se nesetkava s zadnou hranici, je jeste
smutnejsi nez vlada pfisneho tadu a vede k jeste nenarusitelne]-
si identite. Bylo tedy zruseni stareho centra omylem? Zda se, ze
ne, stara centra musela zaniknout, starou miru nebylo mozne udr-
zet. Musela se zrodit nekonecna mesta bez center, s dlouhymi pru-
hledy geometrickych ~erspektiv a s tanci igelitovych sacku, kte-
re vitr honi po sirokych prostranstvich. Zivot v techto rnestech
je cekanim, snad na nove centrum, snad na obyvatelnou perife-
rii, snad na neco [ineho, nez je centrum a periferie, na' neco, pro
eo jeste neni zadne [meno.
Zdalo se, ze Marco Polo nasel nejvic stesti v Tecle, ve meste lese-
ni, [ehoz obyvatele se vzdali [akekoliv snahy po vlastneni, Alemoz-
na Teclany oklamala jejich moudrost, ktera jim zabranila, aby je je-
jich touhy zavedly do slepe ulicky vlastneni nebo do slepe ulicky
cire funkcnosti. Mozna je treba dlouho zit ve slepe ulicce, ve vzda-
lenosti od pravdiveho smyslu a cekat na uzrani noveho tvaru. je
tfeba prozit doby, ve kterych se smysl skryva, ale ve kterych se
hromadi sily a zraji nove tvary, obrazy a zakony, Odmenou za tr-
pelivost a povzbuzenim ve vytrvalosti, ktere je k cekani zapotfebi,
jsou chvile, kdy i nejpustsi betonova plan zazafi magickou krasou.
84
skrvta mesta
I Olr,dl{
Olinda [e mesto, ktere roste jako letokruhy, nove stavby se obje-
vuji ve stfedu, a [ak starnou, presouvaji se k obvodu, zatirnco
v centru mesta vyrustaji opet nove stavby. Snad ale tento zpusob
rustu neni takovou zvlastnosti, [ak se na prvni pohled zda. No-
ve postavene budovy ve mestech, ktera zname, sice obvykle sto-
ji na miste, mesto vsak netvofi [en domy, ale take veci, zvyky, slo-
va a situace. To, eo je nove, se rodi ruznymi zpusoby: zrod ze
stfedu [e jednim ze zpusobu vyvstani noveho. Mohlo by se zdat,
ze stfed neni vhodnym mistern pro zrozeni noveho, protoze je
--- ~
-- - _.-
tim prostorem, ktery udrzuje identitu mesta a ktery je pfilis za-
tizen starymi formami a jazyky; prostorem pro zrod skutecne no-
----- ~
veho by mela byt periferie: fad dosahuje k okrajum v oslabene
..--
podobe aTe tu vystaven pusobeni vseho, eo vane pfes blizkou
hraniei, vlada identity neni na periferii tadu tak pfisna a posky-
tuje vetsi volnost pro vznik variacf i pro jejich alespon do casne
upevneni.
Ale v Pentesilei jsme videll rub takove volnosti: nedostatek na-
peti vt'lci stare forme vede caste k ochabnuti sil; uvolneni od mo-
ei radu, ktera je tak slaba, ze nevyzaduje k pfekonani sveho tlaku
zvlastni odpor, sice nebrani neustalemu vznikani novych torem,
ale ma take za nasledek, ze nove byva [en ozvenou stareho. Na
perifenich vzdy doutna vzpoura proti vlade centra, ale tato vzpou-
ra [e malokdy radikalni, dlouhodoba a pro centrum opravdu ne-
bezpecna; a pfitomnost pasu mime nestability na okrajich fadu
muze naopak pftspet k upevneni identity v centru.
85
 Naproti tomu identita fadu vytvafi v samern sti'edu tak silny III ~(/J frj) n'e.
tlak, ze sfly prosazujid nove formy musi dosahnout az k mezim Orakulum, ktere metaforicky mluvi 0 dvou mestech, 0 meste my-
svych moznosti, musi dokazat udrzet to nove, co se rodi a eo se si a meste vlastovek, bylo obyvateli Marozie vykladano tak, ze se
mu si osvedcit jak v odporu proti nasili starych forem, tak v rezi- tyka dvou po sobe nasledujicich casovych fazi. Na zaklade jeho
stenci viICi jejich vabeni. Tak se v samem centru fadu, v prostoru poselstvi pak ti pasivni zacali ocekavat promenu mesta a ti ak-
silnych tlaku, rodi nove formy a jazyky, ktere jsou s to rozervat tivni se ji pokusili uskutecnit. Ale zda se, ze obe skupiny pocho-
starou syntax, ktere se postupne upevnuji a postupuji k okra- pily proroctvi spatne. Sdeleni orakula se netykalo dvou fazi,
[um, do prostoru, kde uz nepoti'ebuji tolik zivotnostt a sily k to- z nichz jedna vystfida druhou, vestirna mluvila 0 tom, ze se prv-
mu, aby se udrzely, V tomto prostoru se uz stavaji formou, v niz ni mesto meni v druhe stale znovu - a kazda takova promena tr-
vyschly sily jejiho zrodu, stavaji se jednou z forem, ktere se obje- va po dobu jednoho kratkeho okamziku. Promena mesta myst
vujf, koexistuji spolu a zase mizi beze stopy v ponekud frivol- v mesto vlastovek se nikdy neuskutecni, kdyz si ji budeme klast
nfrn prostredi periferie, kde 0 nic vazneho nejde. [ako ideal, [ehoz naplneni ocekavame anebo se je snazfrne usku-
tecnit. Ocekavani toho, eo bylo predpovezeno, a naplnovani
II ~5J~ planu je stale jeste zakofeneno ve starem meste, oboji patfi k pro-
~ •
Raissa je nestastne mesto, kterym se v kazdern okamziku tahne [evum jeho zrvota a Iadu, je vsazeno do jeho pudorysu, a proto
nit stestf, linie stastnych okarnziku
bytosti. Tato linie rysuje v pudorysu
a setkani,
.
jez spoju]e retez
mesta sfastny obrazec, ktery
z neho nernuze uniknout
Stastne a volne mesto vlastovciho
.
letu se nemuze zrodit v zad-
neustale meni svu] tvar. Zda se, ze na rozdil od Olindy, kde skry- ne budoucnosti z zadnych idealu, predpovedi, proroctvi, planu
te a zjevne mesto spolu vedlo bo], v Raisse mezi oberna mesty a cilu, Neustale se rodi a zanika uvniti' stareho mesta [ako skryte
neni vubec zadnyvztah, ze Iineamf obrazec skryteho mesta je jen mesto. Sebetvrdsi syntax fadu nikdy zcela nepotlaci moznosti ji-
volne polozen na zjevne mesto a promeriu]e se podle svych vlast- nych syntaxi, moznosti, ktere dosud nedospely k stalemu tvaru
nich zakonu, ktere se zakony zbytku Raissy nemaji nic spolecne- a ktere se snad nikdy neustali [ako hotova forma, ale ktere se chve-
ho. Ale kdovi, snad skryte mesto na [ediny okamzik vyslovuje ji v mezerach fadu. Stastne mesto se rodi tak, ze v neocekava-
pravdu zjevneho mesta, snad se stastna setkani, z nichz je skryte nem okamziku nejaky nahodily pohyb zpusobi, ze se deni vymkne
mesto utkano, vynoi'uji jako vybo] nahromadenych slabych sil platne syntaxi a v prostoru rozpadlych forem do neho vstoupi ne-
pusobfcich v den! zievneho mesta, a muzeme tak v nich zahled- ktera z jinych moznosti, ktere tise pfebyvaji v mezerach radu, roz-
nout podstatu nestastne Raissy. vine se do [edinecne syntaxe chvile a pak se zase vrati do i'iSe moz-
nosti,

86 87
 IV 7e()jo~
Mesto Teodora bojovalo 0 cistotu Iidskeho fadu proti nepiatelum
ze zvffeci fiSe."Tim, ze sedfeli supiny, rozbili krunyfe, utrhali krov-
ky a oskubali pefi, dali lide Teodore vylucnou podobu Iidskeho
mesta, kterou se vyznacu]e dodnes." Nebezpeci, ktere pfichazelo
ze sveta zvifat, zfejme nespocivalo ani tak ve skode, kterou mo-
hla zvfrata ve rneste napachat, [ako v tom, ie to byla zviiata, ze
patfila k ne-Iidskemu svetu a k fadu, ktery se nejen odmitallid-
skemu fadu podrobit, ale ktery jej zpochybrioval tim, ze predsta-
voval jinou moznost, jez pfitom nebyla necfrn zeela vnejsim - fad
v ni s hruzou nebo osklivosti poznaval nektere sve vlastni rysy.
Kdyz vsak mesto ocistilo svu] prostor od posledniho zvifeciho
nepfitele, objevily se obludy: obludy jsou ta stvofeni, ktera ~
vymykaji kaidemu fadu, nejen lidskernu. Rad spociva ve stalych
syntaxich, ktere se vlzi ke stalym kategoriim; obludy obyvaji pro-
stor mezi kategoriemi a pfetrhavaji odsud pfedivo syntaxi. V Teo-
dofe se tak ukazalo, ze zadny fad neni mozne udrzet ~ cistote, ze
mezi jeho kategoriemi jsou vzdy mezery, ktere jsou osidlene ne-
stvurami, Ukazalo se tu zfejme take, ze fad tyto sve neporazitel-
ne nepratele potfebuje, ze obludy jsou jeho pfateli, trebaze s ni-
mi vede neustaly boj. Rad je rnozna jen timto bojem s obludami,
stavi budovu kategorii a syntaxi, ale v chodbach teto budovy blou-
.= "- ---
di nestvury, Boj radu s obludami nikdy nekonci definitivnim vi-
tezstvim jedne nebo druhe strany. V nekterych ok~!!. si
fad~v~domJ!jeJ ze b.Qjl!iesam2e~.'.....~j je-vesKutec-
nosti bojem dvou jeho podob.
88
V 1Pt,erJ,l-CC-
V Berenici je mesto spravedlivych skryte ve meste nespravedlivych
jako to, eo se vymyka ustalenemu fadu a eo je zarodkern, z ne-
hoz se rozvine pfiSti, spravedlivejsi fact. Ale uz uvnitf tohoto za-
rodku je zarodek nespravedlnosti, do niz etnosti spravedlivych
ptechazeji, a to kupodivu pffrno pusobenfrn sil, ktere utvafe]i svet
spravedlnosti: /IV [adru mesta spravedlivych se rovnez skryva zla
setba: jistota a hrdost na to, ze jsme spravedlivi - a ze jsme spra-
vedltvejsi nez tolik [mych, ktefi se povazuji za spravedlivejsi, nez
je spravedlive - vykvasi v nevrazivost, rivalitu, pomstyehtivost
a pfirozena touha pomstit se nespravedlivym se zabarvuje dy-
ehtivosti dostat se na jejieh misto a jednat [ako oni." A naopak ta-
ke ve meste nespravedlivych je zarodek nove spravedlnosti: IINa-
hIe se muze probudit - jako kdyz poboufene rozrazis okno -latentni
laska ke spravedlnosti jeste nepodrobene pravidlum, schopne vy-
tvofit mesto spravedlivejsi nez bylo pfedtim, jeste nez se stalo na-
dobou nespravedlnosti." Rozvinutim zarodku, ktery spi v [inem
zarodku, ovsem promeny Bereniee nekonci. Kazdy zarodek ob-
sahuje zarodek opacneho mesta a v tom se zase skryva zarodek je-
ho protikladu v nekonecne fade promen.
je mozne, ze nam Bereniee prozrazuje, [ake jsou vlastne vzta-
hy mezi vsemi padesati peti mesty, 0 kterych Mareo Polo vypra-
vi. Tak se v poslednim meste, k nemuz se dostalo vypraveni vel-
keho cestovatele, dostavame zpatky na jeho zacatek, Tarn nas
zarazilo, ze mesta, 0 nichz Mareo Polo vypravi, jsou sefazena na
zaklade mechanicke kombinacni hry, a polozili jsme si otazku,
jestli takova kompoziee neni atentatem na samu podstatu litera-
tury. Pote, co jsme prosli vsemi padesati peti mesty a eo jsme se
89
 seznamili se zpusoby promeny posledniho mesta, Berenice, zacf- nejake, je uz tady, je to peklo, ve kterern kazdy den prebyvame,
name tusit, ze fungovani mechanickeho kompozicnfho stroje v s~~ ktere vytvafime tim, ze zijeme pohromade. Isou dva zpusoby, jak
be skryva paradox. Pofadani podle algoritmu, ktery nema co do [im netrpet. Prvni [e pro mnohe snadny, Pfijmes to peklo a stanes
Cineni s obsahovymt vztahy cast! a s jejieh vnitfnim vyvojem, se jeho soucasti do te miry, ze je prestanes videt. Druhy zpusob
vylucu]e ze hry ucel a plan, a dokonee i prostou kauzalitu, avsak je riskantni a vyzaduje neustalou pozornost a snahu: hledat a umet
ucel, plan a kauzalita jsou vzdy projevy dosavadniho fadu a ne- rozpoznavat, kdo a eo uvnitf pekla neni peklo, a to mu pak zajis-
urnoznujf jeho pfekroceni ani smerem k [inemu fadu, ani sme- tit trvani a dat prostor." Dat prostor to mu, eo se vymyka peklu,
rem k ne-fadu, Proto paradoxns nejsou s to navazat skutecny a zajistit mu nejakou dobu trvani mozna neni nie ohromujici-
vztah mezi [ednotlivyrni mesty, z nichz kazde predstavuje vlast- ho, ale tuto cinnost je mozne zasadit do velkeho deni neustale
ni svet. Naproti tomu nahodile setkanf na zaklade kombinacnfho promeny vsech mest, je to neco, eo muze zarucit dustojnost zi-
schematu dokaze vyvolat nove spojeni mimo ustalenou syntax, vota a stesti ve vsech mestech.
probudit moznosn syntaxi, ktere pfebyvaji v radu jako selest v po-
zadi jeho slov, ale nepatn k nemu. A toto rozeni noveho z me-
chanickeho opakovani vyiadru]e i algoritmus, ktery Italo Calvi-
•
no pro kompozici Neviditelnych mest zvolil a ktery spoju]e opakovani
tehoz a inovaei.
.
Zbyva jeste jedna otazka, Ve sledu promen, ktery se ukazuje v Be-
renici, se neustale stfida spravedlnost a nespravedlnost, dobro" /
a zlo. Znamena to, ze zivot ve mestech je predem odsouzen k ne- Co
ustalym prechodum mezi dobrem a zlem, v jehoz konecnem souc-
tu je vzdy nula, a ze tuto fatalnost nemuze zadne usili zrusit? zna)
rnena to, ze nerna smysl stavet se zlu na odpor, protoze se tim
v kolobehu dobra a zla nie nemuze zmenit? Marne se jen neehat
nest vlnou promen? Ale vypravenfrn 0 Berenici kniha nekonci, na
posledni strance Italo Calvino popisuje rozhovor Marea Pola s Kub-
lajern. Velky chan se obava, ze poslednim mistem putovani mu-
ze byt pekelne mesto, a ze jsou proto vsechny eesty marne. Mar-
co Polo mu odpovida: IIPeklo zivyeh neni ne co, eo bude; je-li

90 91
 Obsah

"I Mesta a pamet - - - _

--------------11
3 Mesta a touha - - _
- - - - - - - - - - - - - - 18
C Mesta a znaky - - - _
- - - - c. - - - - - - - - - 25
'1) Stihla mesta _
- - - - - - - - - - - - - 32
e Mesta a vztahy _
- - - - - - - - - - - 39
f Mesta a oci _
- - - - - - - - - - - 48
t;; Mesta a [meno - - - - _
- - - - - - - - - - - 56
)1 M esta a rnrtvi _
- - - - - - - - - - - - - 67
I Mesta a nebe - - - - • _
- - - - - - - - - - - - - 73
v Nepfetrzita
J0 Skryta rnesta
mesta - - - __
.
- - - - - - - - - - - - - 79

- - - - - - - - - - - - 85

92