Diablo v nakladatelstv FANTOM PRINT

Ddictv krve
Krlovstv stnu
ern cesta
PAVOU MSC
RICHARD A. KNAAK
FANTOM Print 2007

Copyright 2006 by Blizzard Entertainment

Translation Jan Netolika
Cover art by Glenn Ran
ISBN 80-86354-81-4

Pro vechny tene,

kte si dali vce Zayla s Humbartem...

1
Vtinu severn sti hor halily hust ed mraky.
Mraziv vtr se zabodval do tl vech len druiny vyjma
vyzbl postavy v tenkm ernm cestovnm plti, kter ji
vedla. V thle vce u bylo mono najt i zbytky snhu, a
obzvlt nmrazy. Mrz tu ji ovldl ve a dodval
borovicovmu lesu, kterm se prodrali, mrtvoln bledou z.
Lord Aldric Jitan krejc dva kroky za vdcem si pithl
huat koeinov kabt ke krku. Zpod kapuce hndoblho
koichu a hvy rudch vlas vykukovaly lechticovy ikm
oi - jedno tmav hnd, druh ledov modr - a zkoumav
kmitaly hned tu, hned zase tam. Vystoupl elisti ml
seven netrplivost.
"Jak daleko jet, arodji?" zabruel a jeho slova
doprovzely hust bl oblky pry.
"Vbec ne daleko, mj pane," odvtila klidn ern odn
postava. Na rozdl od lechtice a pti urostlch po zuby
ozbrojench mu krel po nerovn stezce, jako by byl na
pjemn odpoledn prochzce. Jeho hlas byl pekvapiv
hlubok na nkoho takto hubenho, dokonce hlub ne
Jitanv. Obrtil se na aristokrata - mue s postavou
srovnatelnou s mui, kte mu slouili - a odhalil tak ed
vlasy a kousek oste ezan tve s oima tak ikmma, e
Aldrikovy proti nim byly pln kulat. Jeho ple mla
tmav, ponkud naloutl ndech, tm jako by trpl
loutenkou. "Vlastn si troufm tvrdit, e brzy spatme
prvn stopy." "Nic nectm."
"Vae schopnosti v tomhle oboru nejsou tak vhlasn jako
m, mj pane, ale to se brzy zmn, e?"
Aldric zavrel: "Kvli tomu to vechno dlme, nebo ne,
arodji?"
Mu v ele se znovu otoil dopedu a ukzal lechtici

zadn st kapuce. "Ano, mj pane."

Znovu se rozhostilo ticho. Pt sluh za Aldrikem bojovalo
s thou nkladu. Mimo zsob jdla a dek nesli i krumpe,
ohromn kladiva a lopaty. Kad mu ml rovn za pasem
me. Jakkoli se tenhle les mohl zdt oputn, skrval
mnoh nebezpe, obzvlt od wendig. Tihle obrovt
zvec lid byli celkem vzcn - a lovit se je vypravil
skuten jen hlupk - ale kdy u jste na n narazili, museli
jste je zabt rychle. Wendigov se ivili masem, a to i
lidskm. Legendy kaly, e nebyli vdy tak obludn, ale
nikdo v Zpadnch krlovstvch na legendy moc nedal.
Dleit byla krv zbrocen fakta. Jedin dobr wendigo byl
mrtv wendigo.
Koneckonc, jak by mohl potvrdit i lord Aldric Jitan, z
koein mrtvch se alespo daly t krsn tepl kabty jako
ten, co ml na sob.
Ubhlo nkolik dalch minut a lechtic stle nic nectil.
Prozkoumal i oblast dl ped sebou, avak zaznamenal jen
vudyptomnou przdnotu hornat zem. Tahle oblast byla
pust i pesto, e leela v jihozpadnm Westmarchi. Nebylo
to tu jako v ninch, kterm mohl rodnou pdu a mrn
srky cel zbytek svta jen zvidt. I hust les, kterm se
nyn prodrali, byl nehybn, spe jako duch ne iv vc.
Lord Jitan zavrel. A tohle mlo kdysi bt srdce starobylho
Westmarche? To tady se kdysi rozkldala rozlehl panstv
Syn Rakkise, ze kterch vldli prvnm vzkvtajcm
krlovstvm v zemi? Polorozpadl pergameny a popraskan
kamenn tabulky, ktermi se Aldric msce probral, mluvily
o daleko teplej a vzneenj zemi, o statcch velikosti
msta, kterm vldlo pt rodovch lini, potomk
legendrnho pna paladin.
O pvodu krle Rakkise, zakladatele a prvnho vldce
Westmarche, dnes nco vdlo jen velmi mlo lid a vtina
z nich, vetn Aldrika, chpala jen to, e piel odnkud z
vchodu, snad ze zem za kehjistanskmi dunglemi. Jako
6

lovk, kter se povaoval za jednoho z lordovch potomk,

vidl Aldric dkaz takovho tvrzen ve svch ikmch och.
Co se stalo s posledn z Rakkisovch lini, bylo
pedmtem dohad, pestoe ty nebyly pli ast, nebo
dnes ji bylo krlovo ddictv tm zapomenuto. Lord Jitan
z toho mla, co bylo mono dohledat, dal dohromady, e
nkde daleko v minulosti propukl mezi jednotlivmi
frakcemi boj o vlastnictv njakho mocnho artefaktu. Ve
skutenosti k nmu vichni ctili nco vc ne jen ctu, a to v
Aldrikovi probudilo touhu vydat se ho hledat. Ne vak
narazil na cizince, kter nyn vedl jejich druinu, nachzel
lechtic jen sam slep uliky.
A slep uliky Aldric nepoteboval. Jeho sny byly kadou
noc hor. Muily ho a svdly zrove. Ukazovaly neptele
hledajc jeho slabiny, pzran postavy, je Aldrikovi
pipadaly naprosto skuten, pestoe nemly tve ani
konkrtn hlasy. Kadou noc byli fantmov bl k tomu, aby
se ho zmocnili, a spolen s tm kadou noc rostl jeho strach.
asto se budil zalit potem a jist si tm, e jeho ev musel
bt slyet po celm panstv.
Tyhle sny ho vak zrove pivedly na prvn stopu, na tu,
kter vedla k historii lorda Rakkise a nakonec a k tomuto
vstupu do mrazivch hor. Pokad, kdy se Aldrika
mlem zmocnili straliv neptel bez tv, nco ho
zachrnilo. Nejprve to byl jen neurit pedmt, kter se mu
magicky zhmotnil v dlanch. V dalch snech vak ji ml
konkrtnj podobu a pomalu se z nj stvala koule,
ohromn perla s podivnmi, a pesto povdommi rytinami.
Zrove se objevil nznak spojen s Rakkisem - star
plesniv prapory s netknutm symbolem rodu, temn
katakomby s vrcm vlkem vytesanm do skly a dal.
Vtina lid by si jednodue myslela, e je posedlo
lenstv, ale tihle lid nebyli lordem Aldrikem Jitanem. Jet
ne odhalil, e v nm koluje krev Syn Rakkise, vdl Aldric, e je jednm z vyvolench. Koneckonc, ml nadn i
7

pro magii. Jeho schopnosti nebyly nijak ohromujc, ale ve

snu, kdy se dotkl gigantick perly, mnohonsobn vzrostly.
To byl ve skutenosti jedin dvod, pro jeho snov j
nakonec vdy peilo.
A jestli m lord Jitan pet i ve svt bdcch, dvalo
smysl, aby nael, k emu jeho podvdom neustle
smovalo. Copak vechny sny a vzkum nemly mt vrchol
v nalezen toho, emu ten bel z vchodu kal...
"Pavou msc..."
Aldric stl, jako by nhle zmrzl stejn jako okoln stromy.
Dychtiv se zahledl ped sebe, ale vidl stle jen ernou
tmu.
"arodji!" vytkl lechtic. "Pro jste to u lord kal?
Nic tu nen!"
Jeho prvodce se ani neotoil. "Vae smysly nejsou
dostaten citliv, mj pane. Nevidte, co je zde mono
vidt, ale psahm vm, zeje to pmo ped nmi." Nathl
hubenou zaloutlou ruku za sebe a pokynul Aldrikovi, aby
piel bl. "Postavte se sem a j vm uku chu toho, emu
toute vldnout."
Lorda Jitana nemusel pobzet. Pohnn vlastnmi dmony
si prodral cestu nahoru k mstu, kde na nj huben mu
ekal. Pt sluh nesoucch daleko t nklad se ze vech sil
drpalo za pnem.
"Kde? Kde to je, sakra?" Ped sebou vidl jen hromady
kamene a ledu a nekonen les.
Zaloutl prvodcova ruka se nhle vymrtila, uchopila
ho a stiskla takovou silou, e Aldric zastnal. "Podvejte..."
A lechtic poslechl.
Vechno bylo jako dv, a pesto nyn Aldric vidl detaily,
kterch si pi prvnm letmm pohledu neviml. Hromady
kamene a ledu mly tvar, kdy jste se podvali bedlivji.
Tvar, jak nebylo v silch prody vytvoit.
Lord Jitan hledl na bo hory a dokonale chpal, co
tyhle detaily znamenaj.
8

"U to ctte?" zeptal se ho spolenk, kdy mu pustil

ruku.
Aldric pikvl. Jak by to mohl nevidt? A vbec, jak to
mohl ped chvl nectit?
Pevnost poslednho ze Syn Rakkise...
Ped nm leelo to, co by pro neznalho vypadalo jen jako
velk ovln rokle mezi dvma vrcholy. Jist, oba vrcholy
byly a pli stejn a pro Aldrikovy probuzen smysly u to
byly zdi s vchodem do daleko vt stavby, kter se tyila
nkolik pater nad nimi. Rakkisov si postavili sdlo pmo ve
skle. Tam, kde bylo teba, je vytesali pmo do hory, jinde
naopak cosi dostavli. Aldric nyn konen vidl msto,
kter postavili, a zalou slvu a luxus kadho patra. Vidl
mal terasovit stavn vily, upraven chodnky, ve
zahalen ve staletch mrazu. Nejve se tyila v, z n sm
vldce shlel na krlovstv. Aldric pimhouil oi a viml si,
e co se prve zdlo bt skalnm vstupkem, byla ve
skutenosti nataen pae obrovsk sochy, kter mohla
docela dobe ztlesovat samotnho Rakkise.
lechtic se zazubil a opjel se pravdou. Pohbena pod
snhem, ledem a kamenm byla stavba, kter pekonvala
ve, co zatm vidl nebo o em slyel, obzvlt ve
Westmarchi.
Ozbrojen mui za nm si mezi sebou cosi vzruen
mumlali. Bezpochyby mysleli na poklad. Aldric si jich
nevmal. U vdl, e vechno, co pro n mlo njakou
hodnotu, zmizelo brzy po pdu lord. Ti uboci se budou
muset spokojit s tm, co jim tak lechetn zaplatil. Ovem
poklad, kter ekal na nj... Oi mu pithla prolklina u
paty ruin. Lord Jitan k n zamil a zastavil se u vrstvy zem
a ledu, o n byl pesvden, e je tm poslednm, co ho dl
od cle. Obrtil se zpt ke sluhm a vytkl: "Tak co je?
Shote to a pojte kopat!"
Okamit se pustili do prce, nebo se oprvnn bli
lordova hnvu. Zatmco se jinak tichm mstem rozlhalo
9

inen krump a lopat, Aldric se nedokzal ubrnit

mylenkm na to, zda rmus njak neme probudit prastar
vldce. Zvltn bylo, e ho ta pedstava spe fascinovala,
ne e by ml strach. Vdlo se o nich tak mlo a Aldric,
jako zejm jeden z jejich nslednk, ctil, e jejich historie
je i jeho. Kdyby se djiny odvjely jinak, teba by v t
vysok vi nyn sedl on jako pn celho Westmarche a
veho pod nm. Pn veho...
Aristokrata napadlo, e to teba mohli bt oni, kdo k
nmu promluvil z nekonen propasti smrti, aby mu dal kl
k budoucnosti. S nm by smetl vechny neptele, znm i
neznm. A pak...
Podsadit sluha s plavmi vlasy a krumpem v rukou
nhle zaval. On i jeho nstroj propadli prasklinou, kter se
zniehonic objevila ve vrstv ledu a kamen, a okamit je
hladov pohltila temnota. Ostatn dlnci radji uskoili, ne
aby se ho marn pokoueli zachraovat.
Lord Jitan se dostal k de prv vas, aby zaslechl
smrteln nraz. Neastnk ho vak nezajmal, msto toho
dychtiv zkoumal tmu.
"Svtlo! Potebuju svtlo!" rozkzal.
Tm okamit se vedle nj objevila bled ze barvy
vyblen kosti. Vychzela z pedmtu, kter drel v ruce
mu v kpi. irok rukvy jeho plt jej skrvaly ped
Aldrikovma oima, ale lechtice nyn zajmalo jen to, e m
zpsob, jak prozkoumat, co le na dn dry.
Dv patra popraskanch schod tocch se doprava.
Polman tlo ubohho dlnka leelo vedle poslednho
schodu a na sam hranici svtla pak jeho krump.
"Sestoupme, mj pane?" zeptal se arodj stle cel
skryt v rozmrnm plti.
Lord Jitan odpovdl tak, e se ihned vydal po schodech
dol. Mu vedle nj se zasml a nsledoval ho.
Druina sestupovala n a podivn svtlo, kter Aldrikv
prvodce vytvoil, vrhalo v kamenn sni dsiv stny. Ze
10

stn jako by se na n vrhala krvelan vl stvoen... ve

skutenosti jen kamenn chrlie rzn ztvrujc vl motiv
prastarch pn. Hlava kadho z nich byla nejmn tikrt
tak velk jako lidsk a ohromn tlamy pln zub byly
oteven, jako by byly pipraveny zardousit kadho, kdo by
se odvil piblit. Za kadou hladce opracovanou hlavou se
rsovala mohutn hru a pod n trely ze stny vraedn
spry.
Ve bylo tak pozoruhodn detailn, e lord Jitan dokonce
rozeznval chlupy na hlavch. Nhle ho pepadlo nutkn
jedn se dotknout, zkusit, jak je na omak, kdy vak udlal
krok k t prv nejbli, naplnil ho varovn pocit. lechtic
se zamrail a ihned zase ustoupil.
Jeho druh v kpi el dl a nyn osvtloval dal st
dlouh sn. Aldrikovu pozornost okamit upoutalo rychl
hlasit nadechnut, prvn zjevn vyveden z mry, kterho si u
arodje viml.
"Co se..." Dl se nedostal, protoe slov ji nebylo teba.
Sarkofg.
Byl vysok a ovln. Nejmn stejn vysok jako
dospl mu a tikrt tak dlouh. Vyroben z materilu, kter
Aldric nepoznval. Nebyl to kmen, nebo dn z tch,
kter kdy vidl, ani ten nejblej mramor, se nedal srovnat s
tmhle hladce vyletnm zivm pedmtem. Ve
skutenosti, kdy oba pistoupili bl, zdlo se, e se v
mdlm svtle mihot, tm jako by byl iv.
Perla. Tohle to Aldrikovi pipomnalo. Perla hrajc vemi
barvami. Bylo to, jako by vc ped nm byla vytvoena z
jedin gigantick perly.
Kamkoli se podval, nevidl dnou znmku opracovn.
Avak jedna vc byla jet podivnj. Aldric Jitan zaal
zkoumat rytiny, zvltn ornamenty. m dle na n hledl,
tm vce jako by samy o sob zily.
"Tohle nepat Synm Rakkise... nemlo by to tu bt!"
Druh mu zavrtl hlavou. "Ne, mj pane, tohle nepat
11

vlm pnm. A ekal jste, e bude? Tohle je vizjereisk

prce... a ano, m to tu bt."
lechtic ekal, e se mu dostane dalho vysvtlen, ale
dn nepilo. Aldric se ji nedokzal ovldnout a zaal
sarkofg zkoumat detailnji. Pitom si viml jet jednoho
ornamentu, ponkud ve, na sam hranici arodjova svtla.
"arodji..."
Jeho prvodce se pohnul a svtlo se nyn pesunulo nad
symbol, kter si chtl Aldric prohldnout.
Jeden ze sluh pi pohledu na nj zalapal po dechu a
pekvapenm zaal couvat. Zastavil se pmo ped jednou z
velkch vlch hlav.
Hlava se s ohluujcm evem vymrtila a tlama iroce
rozevela. Obrovsk elisti pohltily hlavu okovanho mue
a pevn stiskly.
Na doraz.
Bezhlav tlo se zhroutilo na podlahu. Kamenn vlk se
okamit sthl do pvodn polohy... a znehybnl. Jeho elisti
zstvaly sklapnut, ale zem pod nimi skrply kapky krve.
Zbyl ti sluhov zaali couvat po schodech nahoru, ale
ohniv pohled lorda Jitana je zastavil a piml se vrtit.
Spokojen s tm, jakou m nad nimi moc, obrtil pohled zpt
k symbolu vyrytmu do horn sti asnho sarkofgu.
Navzdory silm, kter v nm ctil, Aldric nevhal a pejel
prstem po ziv rudm okraji obrazce, kter tolik vydsil
jeho sluhy.
Ohromn kruh... a v nm stylizovan obraz dsivho
osminohho tvora. Pavouka.
"Znak Pavouho msce," zaeptal lechtic.
"Copak jsem vm ho neslbil?" zeptal se arodj.
Lord Jitan zaal hledat zpsob, jak sarkofg otevt, ale
jeho dychtiv prsty nedokzaly najt dn zlom ani rukoje.
"Jsme tu vas?"
"Ano."
m dle byla jeho snaha zbyten, tm usilovnji Aldric
12

hledal. Zaal do vka sarkofgu buit pstmi a mil pmo na

symbol.
Nakonec se zklaman otoil ke sluhm. "Rozbijte to!
Dlejte!"
Sluhov znan neochotn zvedli krumpe a blili se k
sarkofgu.
"Mj pane..." zaal arodj v kpi.
Jitan ho neposlouchal. Ukzal pmo na sted pavouka.
"Tady! Udete tady!"
Vichni ti se jako jeden opeli do prce a bili silou
znsobenou zkuenostmi. Jednou, dvakrt, tikrt se kad
nstroj zakousl do vka sarkofgu a pokad tm na
milimetr pesn zashl sted symbolu.
Ale ani jedna z ran nezanechala na povrchu sebemen
krbanec.
Hlava jednoho krumpe se s prasknutm ulomila a
odltla na druhou stranu sn, kde narazila do zdi. V ten
okamik Aldric rozkzal mum, aby pestali.
"arodji?"
"Znm zpsob, ano."
Rozzuen lord Jitan se na prvodce oboil: "A pro jste
ns nechal pltvat asem?"
Ne aby se arodj snail vysvtlit, e se to pokouel
lechtici ct, radji navrhl: "Tihle ti by byli uitenj,
kdyby zaplili loue. Na chvli budeme potebovat jin
svtlo."
Aldric mvnutm ruky poslal sluhy vykonat arodjovo
pn. Bhem nkolika sekund dreli dva z nich hoc loue.
V ten okamik cizinec schoval pedmt, kterm prve
hrobku osvtloval. Sthl si kpi z ela a spokojen si
sarkofg prohlel.
"J ekm!" vytkl Aldric.
"Pro rovnovhu je nezbytn trplivost." Zvedl ruku. V
dlani se mu zablskl mal ern krystal. "Stejn jako obti."
Z krystalu nhle vyrostly drobn noky... osm. K asu
13

vech krom svho pna krystal seskoil z dlan a pistl

pmo na symbolu na sarkofgu.
Tam, kde se krumpe nedostaly ani na milimetr, zarylo
se vech osm konetin pln snadno do osmi mst po obvodu
rudho obrazce.
Ozvalo se krtk zasyen... a ovln poklop sklouzl na
zem.
Lord Aldric Jitan se neptal, kde jeho spolenk tenhle
morbidn kl sehnal. Hlavn e cesta byla voln. Sklonil se
nad sarkofg a zkoumal jeho obsah.
Uvnit leela vysok postava v rouchu. Bylo na n nco
patnho.
"Zvednte ty loue!" rozkzal Aldric.
Obyvatel hrobky se nyn ukzal pmo ve svtle ohn.
Pestoe Aldric ekal, e to nebude jeden z lord Rakkis,
identita mumifikovan postavy ho vydsila.
"Je to jeden z nich! Vizjerei!"
Vizjereiov byli arodjov, jejich pvod sahal daleko na
vchod, ovem svou podstatou byli daleko vce svtobnci
ne Aldrikv spolenk. Mli velk ambice i touhy a lord
Jitan si u jejich nechutn sluby nkolikrt koupil. Ne pln
vichni mli pochybnou povst, ale pro Aldrika byl rozdl
mezi dobrm a zlm Vizjereiem neznateln.
Pro vak pltvali nmahou na poheb jednoho z vlastnch
prv na takovm mst? Pro se vlastn vydali a sem?
Kosti prastarho arodje byly stle jet skryty pod
seschlou k a na hlav zstvaly prameny dlouhch
edivch vlas a vous. Cel tlo bylo zabaleno do znmho
oranov zbarvenho roucha s vycpvkami na ramenou
zvanho turinash - styl, kter se bhem stalet prakticky
nezmnil. Roucho bylo poito zlatmi runami zejm
navrenmi tak, aby znsobovaly moc lovka, kter ho
nosil, a chrnily ho. Znmkou zal slvy a bohatstv pak byl
zlat kyrys a opasek, ale podobn vci lechtice nezajmaly.
Po lev stran mumie leela jedna z hol s vyezvanmi
14

runami, kter lenov du Vizjerei nosili.

V seschlch kostnatch rukch zaloench na bie pak
spoval pedmt, pro nj se lord Jitan vypravil a sem.
Nebyl tak velk jako v jeho snech, ale nebyl o nic mn
chvatn. Velk jako jablko, snad o nco vce, ale byl to on.
Pipomnal perlu zc msnm svtlem - dokonal plnk
- proti kter nyn samotn sarkofg vypadal hrub a zale. Za
nco takovho by se dalo koupit msto - ne, cel Westmarch.
Kdyby v artefaktu nebylo ukryto mnohem vc, snad by to
i Aldric udlal, nebo jinak by mu byl k niemu. Ani vyzbl Vizjereiovy prsty vak nedokzaly skrt osm
ebenovch ilek dokonale obklopujcch perlu. Podle nich
dostal artefakt jmno, kvli nim ho Aldric hledal.
Podle nich se jmenoval Pavou msc.
Lord Jitan u pro nj chtl shnout, ale tajemn
spolenk mu zastavil ruku.
"Brt si nco od mrtvho vs nen hodno, mj pane,"
nadhodil k Aldrikovi a hlubok tn jeho hlasu naznaoval,
e jde o cosi vc ne o postaven.
Aldric zvedl obo a luskl prsty na nejbliho sluhu.
"Rolfe! Podej mi to."
Rolf se uklbl a sklonil hlavu. Loui podal jednomu ze
dvou zbvajcch koleg a pistoupil k sarkofgu. Zavrel a
nathl svalnat ruce, aby zvedl pnv poklad.
Jeho prsty zavadily o prsty mrtvho arodje.
Rolf zakvlel. Z Vizjereiova tla vyla ohniv ze, na
chvli se rozila a na sluhovo tlo a pak se vrtila.
Cel pemna probhla bhem okamiku. Z Rolfa byla
vysta ivotn sla stejn snadno, jako kdyby Jitan makal
vu z pomerane. Sluhova ke se svratla a oi mu
zapadly do dlk. Jeho mohutn tlo se scvrklo v pouhou
seschlou kostru. A do samho konce se pokouel
vytrhnout, ale nedokzal to.
A kdy se jeho hrzn vysuen tlo zhroutilo na zem,
mumifikovan Vizjerei se posadil.
15

Jeho ke byla stle such a popraskan, ale nyn pod n

byla vrstva sval. Pzran tv se pohnula, ukzala
zaloutl zuby a pod otevenmi vky se objevily on
dlky pln jedovat lutho hnisu.
Z przdnho hrdla se ozval hrdeln skek a ve stejnm
okamiku uctil Aldric, jak se kolem dvaj do pohybu
magick sly.
Od lechticova arodje vyltlo cosi obklopen bledou
z. Aldric ekal, e to zashne ghoula do msta, kde kdysi
mval srdce, ale msto toho se to na posledn chvli stoilo
nahoru a zaboilo do ela polorozpadlho tla.
Ghoul oste syknul... a zhroutil se zptky do sarkofgu.
Zrove se jeho tlo rozpadlo na popel.
edovlas mu vedle Aldrika klidn a tie pistoupil k
ostatkm a z popela vythl to, co prve po ghoulovi hodil.
Byla to dka, avak lord Jitan vdl, e nen z kovu. Byla
bl, ale bl jako slonovina... nebo kost. I pes svtlo
blzkch lou bylo zejm, e bled z.
"Cesta k pedmtu va touhy je nyn voln, mj pane,"
poznamenal jej majitel.
Aldric Jitan nehodlal dle ekat a odvil se vzt Pavouci
msc z toho, co zbylo z Vizjereiovch prst. Nezmocnilo
se ho dn straliv kouzlo, nevrhl se na nj dn ghoul,
kter by chtl jeho dui.
Byl jeho. Konen byl jeho.
"Prvn krok," poznamenal edovlas prvodce. "Nyn se
musme pipravit na zbytek. Pamatujete si to, e, mj
pane?"
"Pamatuji si vechno velmi dobe, Karybde," zabruel
Aldric a poprv bhem nkolika dn oslovil arodje
jmnem. Hladil artefakt, jako by to byla milenka, bhal po
nm prsty stejn jako prve po sarkofgu a vnmal linky,
podle nich dostal jmno.
Karybdus si zaal svlkat cestovn pl. Stejn klidnm
a uenm tnem jako vdy ekl: "Pak musme zat.
16

Nemme moc asu."

Kdy pl sklouzl na zem, objevilo se arodjovo
skuten obleen. Bylo zcela ern a na podivn ti psky
na hrudi a jeden u pasu. Jedno rameno kryl vystoupl
chrni... kter se pi blim pohledu ukzal bt lebkou
rohatho tvora s ostrmi tesky, jak nikdy po tomto svt
nemohl chodit. Lebka i psky mly stejnou barvu: barvu
vyblen kosti.
Vtina z toho, co ml edook arodj na sob,
pipomnalo krun jetra, i s vrstky a upinami. Pesto,
kdy se Karybdus pohyboval, vlnily se jeho aty jako
hedvb a nevydvaly sebemen zvuk. Koen boty ml a
nad kolena, kde se dokonale spojovaly se zbytkem odvu.
Za pasem ml dku, kterou tak pohotov zabil
nemrtvho Vizjereie. Stle jet zila, pulzovala, jako by
ila vlastnm ivotem. Tak jej epel mla tvar plaza,
nkolikrt zatoenho, ne konila jako jehla ostrm
hrotem.
Do rukojeti byl vyezn takka neviditeln symbol s
naprostou jistotou odhalujc Karybdovu skutenou identitu.
Byla to mal ikona znzorujc jetrovitho tvora, nad
nm visely vhy. Tebae by nkte v tvorovi okamit
poznali draka, jen vjimen by kdokoli, snad mon jen
cizinec, vdl, pro m nad sebou vhy.
Drak se jmenoval Trag'Oul: Ten, kter dr rovnovhu.
TragOul ml stejn blzko k tomu bt bohem jako Karybdus
nebo kdokoli z jeho druhu.
Trag'Oul, kter bdl nad stoupenci Rathmy. Nad
nekromancery.

17

Hostinec U ernho berana byla kamenn budova s

rovnou stechou na dolnm konci msta Westmarche, ve
kter lo nalzt vechny mon podezel a nechutn
existence. Paradoxn to ale znamenalo, e se v tomhle
zazen rovn stdali mocn a bohat, kte vyuvali
zdejho temnho prosted, aby uzavrali pochybn obchody
nebo zde jen hledali vzruen. Tohoto veera zde byl od
kadho druhu nkdo. Sedli u stol i v boxech a mumlali
nad korbely piva, po kterm se stahovalo hrdlo, nebo nad
napl splenm skopovm.
A ji si vak toho mlhavho veera vybrali ernho
berana z jakhokoli dvodu, vichni bez vjimky se v
okamiku, kdy zvon ve mst odbil dal non hodinu,
otoili k rozvrzanm dvem.
Byl bled a ml prothl obliej, jak by se spe hodil k
njakmu zamylenmu ednkovi ne k zhadnmu mui
zahalenmu do tmavho plt a roucha. Nejpoutavj na
nm byly oi, nebo byly vrazn ikm a asn ed. Zpod
kapuce plt mu do ela spadalo nkolik pramen rovnch
ernch vlas. Cizinec byl thl, ale stejnm zpsobem jako
teba akrobati.
Vysok koen boty nov pchozho nezpsobovaly na
starch prknech ani sebemen hluk, kdy pomalu krel k
przdnmu boxu. Pl se za nm vlnil a v mihotavm svtle
mosaznch olejovch lamp umstnch u stropu se leskly
drobn stbrn symboly vyit do v. Ve skutenosti se
zaleskly jen krtce, pak zmizely a znovu jako by oily. Pod
pltm cizinci z opasku viselo nkolik malch vk a
jeden velk. V tom velkm byl zjevn jaksi velk kulat
pedmt velikosti vtho grapefruitu.
Sedl si na lavici v przdnm boxu se stejnou tichou
eleganc, s jakou ped okamikem vstoupil do hostince.
Ostatn nvtvnci ernho berana si ho jet chvli
prohleli, ale kdy dl jen tak sedl ve stnu, vtina se
vrtila k dohadovn a pit. Nkolik dalch, kte rdi dlali
18

nepjemnosti, pedstralo, e dl to sam, ale jejich pohledy

se kadou chvli obracely k cizincov vku a jeho
zhadnmu obsahu.
A z rohu pmo naproti novmu hostu ho nezakryt
pozorovala mlad ena, jej ztepil krsa v ernm beranu
zila jako majk. Spolen s n u stolu sedli dva mui,
prvn byl obr s pohledem osobnho strce a druh zhruba
jejho vku a s tolika podobnmi rysy, e bylo snadn v nm
poznat blzkho pbuznho. Ten se na cizince zamrail,
zjevn pohledem na nj zhnusen.
Kypr plavovlas servrka, kter mla mue v kpi
obslouit, odmtla vylzt zpoza do pasu vysokho devnho
baru, kde se ze sud epovalo pivo. Majitel, zavalit chlapk
s ustupujcmi vlasy ve stednch letech, se zatahal za tlust
doln ret, zamnul si ruce a el to vydit sm.
Kdy piel k boxu, v rukou muchlal vybledlou zstru.
Zpod huatho obo si nejnovjho pchozho prohlel s
daleko vtm respektem, ne jak obvykle vnoval vem
krom tch nejurozenjch. "B... brej den, miste! M jmno
je Hyram! f tady ernho berana! Je to nevobvykl pocta
mt tady jednoho z vs, nevobvykl, ale nen to popr-v.
Jeden nebo dva u tu byli... v minulejch letech."
Sedc mu pikvl. Jeho hlas byl hladk a klidn. "Ano,
divil bych se, kdyby jich sem chodilo vc... myslm do
Westmarche."
"Co... vm mu pinst?"
"Ten gul, co tu von, bude stait. Podal bych o vodu...
ale pedpokldm, e tady bude zdravj dt si pivo."
Hyram zahml: "To teda jo."
"Tak v tom ppad to je vechno... tedy, pokud nemte na
noc voln pokoj."
Hostinsk polkl. "Jenom na jednu?"
"Ano." Kdy mu vyctil Hyramovo vhn, shl rukou v
rukavici do jednoho z vk u pasu. Kdy ji znovu vythl,
cinkala v n melodie nkolika minc.
19

Vtina z hostinskho obav zmizela. "Jo, na jednu noc by

to lo, miste..."
"Zayl. kejte mi prost Zayle." ed oi se pesunuly z
Hyrama jinam.
"Hned vm donesu jdlo i pit, miste Zayle," prohlsil
Hyram, ani by zaznamenal posledn cizincova slova. Pro
majitele si kad, kdo ml penze na zaplacen traty, tenhle
titul zaslouil, i nkdo takov.
Kdy byl Zayl znovu sm, nenpadn se rozhldl po
mstnosti. Takhle daleko od domova nikdy nebyl a navzdory
vystupovn se vbec nectil jist. Nebyl to jeho zmr odejt
z dungl Kehjistanu a do Zpadnch krlovstv, ale pithly
jej sem sly mocnj ne on.
K bych tak byl jako oni, pomyslel si, slep k
problmm, kter ohrouj ns vechny.
Cesta ho zavedla do krlovstv Westmarch a
stejnojmennho hlavnho msta. Opatrn se vyptal mstnch opatrn, protoe nkdo jako on vdy riskoval, e si jej
vimnou ady - ale posbral jen klepy. Staily, aby ho to
sem stle lkalo, ale nestaily, aby mu vysvtlily, pro ho to
thlo zrovna do thle oblasti.
Viml si eny sedc naproti, kter si ho prohlela
pokad, kdy si myslela, e se nedv. Z pohled a eptn,
kter si vymovala s menm z obou mu - podle Zayla
zejm sourozence - oba poznali, co je za. Stoupenec Rathmy, oddan vci udrovn rovnovhy. lovk dlc ve
svt mrtvch.
Mnoz se nekromancerm vyhbali - nkdy ne zcela
bezdvodn - ale takov jako Zayl, kte se oddali uen
Rath-my, pro lidi nepedstavovali hrozbu. Zayl a jemu
podobn bojovali proti temnot, proti Pekelnm Mocnostem,
nebo vtzstv sil Pekla by navdy zvrtilo rovnovhu.
Metody stoupenc Rathmy se ne vdy dokaly uznn
irokch mas, ale tady lo o vsledky. Jedna straliv
porka mohla znamenat konec veho.
20

Kad nekromancer se nauil jt po stopch probhajc

bitvy sm, zvolit si cestu na zklad toho, co mu velely
smysly. Pro Zayla to byl velk ok, kdy uctil, e ho cesta
povede na zpad pes Twin Seas, ale nehodlal se zct
odpovdnosti. Rovnovha byla a pli kehk, ne aby
zavral oi ped tm, co bylo nutn vykonat. Koneckonc, byl
znien Kmen svta... Jeho temn rozjmn bylo perueno
nvratem Hyrama s jdlem. Gul, zelenohnd hmota s
kousky star zeleniny a tlustm masem, ml snesitelnou vni
i chu a pivo vypadalo docela erstv. Zayl ekal hor, take
vdn pikvl. Ml hlad, e by se skoro pustil do stolu, i
kdy takovou slabost by nepiznal ani sm ped sebou.
Rathmani se nauili hladovt po dlouh obdob, aby zbavili
tla neistot, ale Zayl si te takov obdob prothl vc ne
obvykle. I tohle pochybn jdlo mu bude bohat stait, aby
znovu nabral potebn sly.
Nekromancer majiteli zaplatil, sundal si levou rukavici,
uchopil eleznou lci trc z msy a zaal jst. Pravou ruku
nechval skrytou, i pes neustle rostouc teplotu v mstnosti.
Kdy shl po pit, z velkho vku se ozval tlumen zvuk.
Zaylova ruka v rukavici okamit sjela k opasku a pedmt
ve vku popleskala. Zvuk ustal.
Koutkem oka se pesvdil, zda si ho nikdo neviml.
Zdlo se, e jen ena zaznamenala cosi neobvyklho, ale
msto aby ji to znervznlo, mluvila nyn s mladkem jet
vzruenji. Ten naopak jen pokril rameny a poznamenal
zjevn cosi pohrdavho na Zaylovu adresu.
Nekromancer obrtil pozornost zpt k jdlu a svm
mylenkm. Popravd, nemohl si bt docela jist, jestli byl
Kmen svta znien, ale dkazy ml. Mount Arreat - kde
podle legendy leel - vybuchla a cel jej vrchol zmizel.
Vbuch bylo slyet i tady, ve vzdlenm Westmarchi. Jet
dleitj bylo, e ei mezi tmi, kdo byli obdaeni zrakem,
dodvaly stralivm tvrzenm na vrohodnosti. kalo se, e
ve zpsobila jedna z Pekelnch Mocnost, Baal-Pn zkzy,
21

a jestli tomu tak bylo, mohl svt ekat vci jet daleko
hor. Kmen svta existoval u odnepamti. Podle uen
Rathmy byl stvoen, aby chrnil svt smrtelnk. Nyn se
lidstva chtly zmocnit sly Svtla i Temnoty a jejich
vzjemn bitva hrozila tm, e nakonec zni to, o co jim jde.
Vechno se pak njak pojilo se Zaylovm nutknm vydat se
do Westmarche. Nkde v tomhle ohromnm krlovstv
zejm poct nsledky Baalova podlho inu.
Jedin problm byl, e neml tuen, co m dlat dl.
Nalhav pocit ho pivedl do Westmarche, ale tady konil.
Nyn se Zayl ctil zmaten a ztracen.
Jestli nejsi schopen najt cestu, pokej a cesta si t najde
sama. To zejm ekl sm Rathma a Zayl z pedelch
zkuenost poznal, zeje to tvrzen pravdiv. Navzdory
dlouhmu vcviku ovem zanal bt netrpliv. Jestli
rovnovha - a tm pdem i vechno ostatn - byla v ohroen,
mla by si ho cesta najt hodn rychle.
Mue stojcho vedle jeho boxu dve uctil, ne uvidl.
Vousat mu s epic na hlav vypadal, jako by strvil cel
ivot na moi, a podle jizev a chybjcho prstu to byl zejm
korzr. Nmonk se sklonil nad Zaylovm stolem, take
nekromancer nevidl nic ne jej, a prohlel si rathmana od
hlavy a k pat.
"Mj kmo k, e se nekromancer... " "M pravdu,"
odpovdl Zayl rychle a doufal, e tm cel rozhovor skon.
Ale nebylo tomu tak. Zpaan se sklonil k Zaylovi tak
blzko, e ho dech omval v ohromnch omraujcch
vlnch, a pokraoval: "Take tydle znaky, co m na
kabt..." chytil kus Zaylova plt mezi rameny a zathl.
Takhle zblzka symboly tm tanily. "Ty sou vecky o
smrti, jo?"
"Jsou o aspektech smrtelnosti a o tom, co nsleduje po
ivot." "Smrt."
"Mimo jin." Nekromancer na sebe nechtl poutat
pozornost, ale vidl, e rozhovor jen tak neskon. Jak ml
22

mu asi mysly...
"Sundej mi tu pinavou pracku z oka!" zahml hlas a
pli znm.
Odkudsi zpoza Zayla se ozvalo vyjeknut a nadvka.
Nsledoval tup der a kik. "Sakra! Zayle! Zayle, chlape!"
Mu, kter s nekromancerem mluvil, ho nhle chytil pod
krk.
Zayl byl rychlej. Doln st dlan lev ruky zashl
nsilnka do elisti tak prudce, e odletl. Zrove si
nekromancer pro sebe zamumlal nkolik slov.
Vyden nmonk se v naprost panice rozhlel kolem
sebe. Ukzal do przdnho rohu a zakoktal. "U Twin Seas!
Co je to za zrdu?" Pak otoil hlavu doleva. "A dal!
Dmoni! Vude tu jsou dmoni!"
Zaval a prodral se kolem spolenka stojcho za nm,
statnho vousatho mue s dkou v ruce. Druh ruka
nmonkova parka byla stle napl seven. Zayl se
rychle podval k pasu. Zatmco ho prvn nmonk
rozptyloval, spolenk mu z nj odzl velk vek.
To byla samozejm nejvt chyba, jakou zlodj mohl
udlat.
Druh mu si viml toho, e Zayl vstal, pli pozd.
Chtl bodnout, ale nekromancer zamruel dal slovo.
epel Zayla minula. tonk zavrvoral a zaal kolem
sebe zuiv mchat rukama.
"Moje oi! Nevidm! Moje oi!"
Efekt byl jen doasn, stejn jako kouzlo, kter prvnho
nmonka pesvdilo, e je obklen dmonickmi
zrdami. Zayl nathl k oslepenmu mui ruku...
"Pozor!" vykikl ensk hlas.
Zayl se sklonil prv vas, aby se vyhnul mei, kter mu
mil na bicho. Vythl mu, jen byl zjevn s obma
tonky spolen, okamit sekl znovu.
Nekromancer shl k opasku a tasil malou dku. Jeho
protivnk se zasml, protoe i kdy byla tahle dka velmi
23

podivn - epel ve tvaru hada vyezan zejm ze slonoviny jen st se mohla co do dlky rovnat s meem.
Ale kdy se hrdloez pokusil proniknout Zaylovm
krytm, byla dka na mst a snadno del me odrazila.
tonk provedl jet dva vpady, pokad se stejnm
vsledkem.
Pak zatoil Zayl. Snadno se vyhnul nmonkovu krytu a
dka zashla pai a hru. Nekromancerv protivnk zaal
ustupovat - jen aby vzpt zakopl o pohozen vek.
"Bacha kam lape!" oboil se na nj hlas, kter jako by
vychzel z vku.
Rdoby zlodj se svalil na podlahu. Zoufale zamchal
ped Zaylem meem a pak vyskoil. Chytil stle oslepenho
kumpna za ruku a oba se vytili dvemi ven.
Zayl neml v myslu je pronsledovat. Zastril dku za
opasek a rychle sebral ze zem vek. U se zdlo, e z nj
vyklouzne njak dal nadvka, ale rychl plesknut ho
umlelo.
Vtina ostatnch tamgast prchla u bhem rvaky.
Tch pr, kte zstali sedt, si jej nervzn, s odporem a
spe vystraen prohlelo. Zayla zaujalo, e ena a jej
strce nyn stli, jako by byli pipraveni mu pomoci. Ve
skutenosti tohle byli jedin dva, kte ho zjevn nemli za
vyvrhele. Rathman si vzpomnl na ensk vkik a dolo
mu, e to byla ona urozen ena, kdo ho varoval. Nepatrn
sej uklonil a viml si, e i nyn mu dv najevo uznn.
Zayl se obrtil k boxu a zjistil, e k nmu jde vystraen
Hyram. Nekromancer dokzal snadno z jeho pohledu vyst
ve, protoe podobn pohled vdval a pli asto.
"U odchzm," oznmil mu Zayl dv, ne Hyram sebral
odvahu, aby ho o tot podal. "A pokoj u nebudu
potebovat."
Majitel hostince nedokzal skrt, jak se mu ulevilo.
"Nejde vo m, miste, de vo vostatn. Nechpou..."
ern odn mu mvl nad Hyramovm pokusem o
24

vysvtlen rukou a sebral ze stolu rukavici. Nasadil si ji a

hodil hostinskmu nkolik minc. "Doufm, e to sta."
Zavalit mu si prohlel, co mu pistlo v dlani. "To je
vc ne dost, miste! Todle si nemu..."
"Netrapte se tm." Zayl nebyl bohat, to vbec ne, ale v
tomhle mst to byla jeho prvn zastvka a chtl u mstnch
vzbudit trochu cty, pestoe byl kolem nj takov zmatek.
Byla to bezpochyby marn snaha, ale on ml pocit, e to
musel zkusit.
Stejn tichm krokem, jakm prve piel, zamil
nekromancer z ernho berana ven. Zayl neml pont, kde
strv noc, ale jestli to bude nutn, pesp v divoin. Byl
zvykl spt v kehjistansk dungli, take to nebude tak velk
rozdl. Dky vcviku uml snet rozdly teplot a poas zde
natst nebylo tak chladn.
Od okamiku, kdy dorazil, zhoustla mlha. Zayl se
soustedil a pokusil se dvat i jinak ne jen zrakem.
"Zatracen kriminlnci..." zabruel hlas u Zaylova pasu.
"Bu zticha, Humbarte."
"No ty ses tam nekutlel po podlaze... a to jsem pedtm
neml nic k pit!"
Zayl vek pleskl. "Ne, j jsem ml proti sob jenom
me."
"A za tu pomoc, chlape, rdo se stalo! Nemus mi
dkovat! Co by sis beze m poal?"
Bled mu si dovolil krtk smv, ale jinak
neodpovdl.
Pak vyctil, e se k nmu cosi bl. Septem pikzal:
"Ticho..."
"Ty prost..." avak dal nekromancerv polek
neviditelnho spolenka konen utiil.
Zayl prozkoumal okol citlivmi smysly a zaznamenal
pchozho pmo za sebou. S rukou u rukojeti dky
pokraoval dl, jako by se nic nedlo.
Kroky blcho se lovka doprovzelo hlasit dupn.
25

Tichost jist nebyla pednost toho, kdo ho sledoval.

Kdy Zayl uctil, zeje pronsledovatel dostaten blzko,
prudce se otoil. V nekromancerov ruce byla pipravena
bl dka.
Dval se pmo na obra napl skrytho ve stnu. Zaylovi
na tom mui bylo cosi povdomho, a kdy se podval
podn, poznal ho. Byl to osobn strce urozen eny, kter
Zayla varovala.
Obr byl nakrtko osthan. Kulat tv Zaylovi
pipomnala primty, kte obvali stromy v dungli, vetn
plochho nosu se irokmi drkami. Ovem jinak nebylo na
mui s tmavou plet vbec nic zvltnho. Stl v postoji
dobe vycvienho vlenka, m nekromancerovi
pipomnal kapitna Kentrila Dumona, oldka, ktermu
Zayl kdysi zkil cestu a kterho si nesmrn vil.
Osobn strce ml na sob tmav modrou uniformu s
krvav rudmi lemy na rukvech a nohavicch. Pesn v
mst, kde bylo srdce, zdobil uniformu vyit symbol - rud
kruh kolem hlavy modrho jestba. Mimochodem, jeden z
tch neastnch zvyk, kter dovoloval neptelm celkem
pesn zamit. Boty se irokm okrajem pipadaly Zaylovi
a pli naletn, ovem nikdy by nebyl takov blzen, aby
nco podobnho kal ped takovm hromotlukem nahlas.
"Jdu z poven pan," zahml osobn strce a ukzal
przdn ruce. Ml pzvuk, podle kterho bylo poznat, e
pochz odnkud od Lut Gholeinu, ze zpadnho pobe
Twin Seas, msta, kterm Zayl proel cestou do Zpadnch
krlovstv. "d vs o radu, rathmane, v zleitosti
duchovn."
"Nebyl by k tomu vhodnj njak zakarumsk knz?"
Obr se zazubil a Zayl i v mlze a eru vidl jeho bl
zuby... spousty blch zub. "Zakarumu by zmry pan
zejm neocenil."
Skutenost, e si pozvala nekromancera, byla dostaten
vmluvn, ale Zayl se nedal tak snadno koupit. "A eho si
26

ode mne d?"

"Mus mluvit s manelem. Je to neodkladn."
A jestli ena potebovala Zayla, bylo to proto, e jej
manel byl mrtv. Bezpochyby lo o ddictv. Nkte lid si
mysleli, e nsledovnci Rathmy nejsou o nic vc ne
arlatni, kte vykldaj budoucnost nebo podaj seance na
poutch. Zaplacen komedianti, pestoe nkte z nich
skuten maj nadn.
Zayl se u chtl odvrtit, ale strce mu v tom zabrnil.
Mu uchopil Zayla za pai, ani by si uvdomoval, jak to s
sebou nese nebezpe.
"Nem ke komu se obrtit. kala, e do toho hostince ji
cosi pithlo, a kdy vs vidla, byla si jist, e jste to byl
vy."
Nekromancer zavhal. To posledn byla zejm le, ale
skutenost, e mohla bt pitahovna stejnm mstem jako
on, Zaylovi pipomnla slova Rathmy. e by se mu
ukazovala cesta?
Zvaoval pro a proti... a zjistil, e proti je vc. Pesto,
kdy nakonec Zayl otevel sta, znla odpov: "Dobr.
Pijdu za n."
"Dkuji vm..." tn strcova hlasu dval najevo
ohromnou levu, co by Zayl od najatho vlenka neekal.
Zayl z mue ctil ohromnou loajalitu.
Nekromancerv obrovit spolenk je vedl mlhou
zahalenmi ulicemi. Navzdory tomu, e souhlasil s
rozhovorem s urozenou enou, zstval Zayl opatrn. Jet
pod to mohla bt past od zlodj, nebo dokonce od
Zakarumu.
Jestli to vak byla past, musela bt velmi dmysln.
Nkolik blok od ernho berana Zayl a jeho stle jet
bezejmenn prvodce narazili na honosn kor taen
tymi blmi komi. Zayl si viml, e rodov erb nen nijak
zakryt, co bylo v kontrastu s obvyklmi praktikami
aristokrat pi podobnch akcch. Tahle lechtina musela
27

bt bu velmi oteven, nebo naivn.

Strce ho pedhonil, aby otevel dvee do koru.
Jakmile tak uinil, vyklonila se ven ena sedc uvnit. Zayl
krtce zavhal.
Jej pokoka byla o nco tmav ne jeho, pln rty
vrazn namalovan, ovem tak, e to nemohlo bt
vsledkem dnho kouzla. Vlasy j spadaly a k pasu.
Nepochyboval, e jej tv a postava dokzala uchvtit
kadho mue, ale tahle ena bezpochyby nebyla z tch,
kter by pednost vyuvaly, aby si zskaly pze nebo
zvltn vhody. A u vbec ne u pinavho nekromancera.
lechtina si Zayla zkoumav prohldla a pak se obrtila
ke strci. "Dkuji ti, Polthe."
Obr se uklonil. "Pan..."
Nathla k rathmanovi thlou ruku. "Pojte, prosm,
dovnit."
"Nejprve bych rd znal vae jmno, pan, skuten
jmno."
Ne mohla odpovdt, zavrel zevnit musk hlas: "U
vech hvzd, Salene! kal jsem ti, e zachz pli daleko!
Nic mu nekej a vypadneme z toho smradu! Znm daleko
lep msta, kde se d opt, ne byla ta zableen putyka, ze
kter jsme zrovna utekli!"
Zayl si vybavil mue od ernho berana, kterho
povaoval za bratra eny. Zatm se nezdlo, e by mli
podobnou povahu. Mnoh mu napovdlo, e klidn
prozradil jej jmno, zatmco ji zrove pesvdoval, aby
nic nekala.
"Ticho, Sardaku," odpovdla tie a usmla se na Zayla,
jako by si byla vdoma, co si asi o jejm neomalenm
spolenkovi mysl. "Jestli mi pome, ned toho tolik."
"Tmhle lidem neme vit! Zakarumsk crkev k, e
jen znesvcuj hroby, vyvolvaj ghouly..."
Salene zmrzl smv na rtech a pohled, kter vrhla na
Sardaka schovanho v koe, ho okamit umlel. Kdy se
28

obrtila zpt k Zaylovi, bylo to s upmn mnnou omluvou.

"Mj bratr mne jen chrn, rathmane, stejn jako j jeho,
miste..."
Bezpochyby musela chrnit zbrklho Sardaka vce ne on
ji, ale Zayl to neekl nahlas. Pikvl a pistoupil bl. "J jsem
prost Zayl, m pan."
"Nic vc?"
"Mezi nmi se vtinou na druh jmno zapomn, nebo
vichni sloume rovnovze, kter ns nesvazuje s dnm
klanem nebo rodem."
"Nue, prost Zayle, j jsem lady Salene Nesardo, a pokud
vm to jako pedstaven sta, rda bych nyn vyrazila. Co
vm chci ct, bude lep probrat jinde."
Vrtila se do koru a jej pozvn, aby si pisedl, bylo
zejm. Zayl svratil obo. Nebylo mnoho en, kter by mu
nco podobnho nabdly, i kdyby teba chtly pivolat ducha
bohatho manela. ekal, e bude trvat na tom, aby sedl
vedle okouzlujcho Sardaka.
Z vku se ozvalo tlumen odfrknut. Polth se zamrail, ale
kdy se zvuk neopakoval, zase se uvolnil. S rukou stle na
otevench dvech ekl: "Miste Zayle?"
Zayl se strci mrn uklonil a vklouzl do koru tie jako
stn. Salene unikl pi pohledu na jeho grcii a rychlost tich
vzdech a z druhho sedadla se ozvala Sardakova tlumen
nadvka. Dky tomu, e Zayl vidl ve tm daleko lpe ne
vtina lid, neunikl mu kysel vraz v oblieji enina bratra.
Zayl usoudil, e pes Sardakv negativn postoj k nmu, z
thle strany nebezpe nehroz. Sardakovou jedinou zbran
bylo pit a pouval ji hlavn sm proti sob. Bhem krtk
chvilky, kterou nekromancer vnoval pozornost Sardakovi,
lady Nesardo zskala pln pdu pod nohama. Krtce pohldla
na velk vek u Zaylova pasu a ekla: "Kor je mal. Mohu
ci Polthovi, aby vm to dal dozadu do kufru, pokud chcete.
Mon by se vm pak sedlo pohodlnji."
Zayl rychle sjel rukou k vku a odpovdl: "Zstane u
29

m."
Evidentn si jeho pohybu vimla, ale nijak ho
nekomentovala. "Ano, vidla jsem, e to zjistili i ti zlodji, a
vbec sejim to nelbilo."
Lady Nesardo dl o vku nemluvila ani nedala najevo
zjem o jeho obsah. A to navzdory vemu, co musela slyet v
hostinci. Jestli bude Zayl souhlasit s tm, co od nj d, stejn
se brzy pravdu dozv.
Sardak se cestou jen tie klebil a prohlel si
nekromancera, jako by mu nhle narostly rohy a tesky. Zayl
ekal, e mu hostitelka zane vysvtlovat, co od nj chce, ale
kdy promluvila, ptala se ho jen na zcela bn vci, jako
napklad jak byla cesta pes Twin Seas a jak vypad Lut
Gholein, Salene se ani nezeptala, pro se tak daleko vlastn
vydal. lechtina se ze vech sil snaila prokazovat mu ctu.
Pro lovka, na kterho bn hledli s opovrenm,
nedvrou nebo strachem - co enin bratr zvldal vechno
najednou - to bylo velmi osvujc.
Pak se pes nj bez varovn pevalila ern vlna a oslepila
vechny jeho smysly.
Tohle bylo pli i na jeho vcvik. Zaylovi unikl z st sten a
pak se nekromancer bezvldn zhroutil do sedadla.
Vnitek koru zmizel. Nekromancer se propadl do
bezedn ern propasti. Ctil, jak mu tlo sevely kostnat
prsty, a slyel nek tisc ztracench du. Prsty se mu
nemilosrdn zarvaly do masa a znovu oivovaly jin dvn
zitek tak iv, e sevel pravou ruku v pst.
Nhle Zayla zachytila lepiv hmota, kterou nevidl. Byla
vude a pi sebemenm pohybu ho do sebe m dl vc
vtahovala. Nek byl nyn pnlivj. Slyel zvuky bitvy a
smrteln vkiky. Kolem nj se daly do pohybu magick sly.
A pak... se objevilo jet cosi. Pichzelo to z msta za
smrt, z msta daleko horho. Pestoe to bylo velmi daleko,
ctil stralivou zlobu...
Ve stejnou chvli vak do jeho bojujcch mylenek
30

vstoupilo jet nco. Zayl nedokzal ct, kdo nebo co to bylo.

Vdl jen, e ho to thne od toho, co na nj to. Chopil se
zchrannho lana, kter mu to nabdlo, a konen se mu
podailo se soustedit. Nekromancerova mysl se vysvobodila z
lepkav hmoty, kter ji vznila. Siln ruce i nek se vzdlily a
s nimi ustoupila i bolest. Temn ptomnost se poraen sthla
zpt na straliv msto, z nho pila.
Ped oima se mu znovu zaaly objevovat prvn znmky
skutenho svta.
Prvn vc, kterou Zayl spatil, byla stnem zahalen tv
lady Salene Nesardo sklonn nad nm. V jejm vrazu byla
starost. Jedna jej chladn ruka spovala na nekromance-rov
spnku.
Uvdomil si, e byla tou silou, kter mu hodila zchrann
lano.
Tahle lechtina vldla magi.
"Jeho zorniky znovu reaguj!" zaeptala. Nathla druhou
ruku k bratrovi. "Dej mi tu lhev!"
"Salene..."
"Tu lhev!"
O chvli pozdji piloila Zaylovi ke rtm malou stbrnou
lhev. Rathmanm nezakazovala dn pravidla povat
alkohol, i tak vak tekutina, kter Zaylovi nyn protkala
hrdlem, plila jako ohe.
Nekromancer se divoce rozkalal. Jak se snail nabrat
dech, uslyel Sardakv smch.
"Zvldne mrtvoly, ale tohle pit ne..." Salene na nj upela
psn pohled. "Vzhledem k tomu, co do toho dv, bu rd,
e jsem ho zatm nemusela podat, aby mi pivolal tvho
ducha." "Mj duch by v sob aspo nco ml!" Zayl si jeho
slov nevmal, nebo zjevn nemla nic spolenho s tm, co
na nj tak nhle zatoilo. Znovu se normln posadil a jeho
tv neprozrazovala dnou ze skrytch mylenek. Mohlo se
zdt, e je naprosto klidn, ale uvnit stle jet ctil nsledky
pedchozho vypt. Naprosto ho to pekvapilo a zaskoilo,
31

kdy neml pipravenou dnou ochranu.

Odkud se to vzalo? Od chvle, kdy pijel do Westmarche,
nectil nic, dokonce ani u ernho berana. Jak mohla bt
takhle mocn sla tak dobe skryt? "U je vm lpe?" zeptala
se Salene. "Jsem v podku." "Co se vm stalo?"
Msto odpovdi se na ni Zayl podval a zeptal se: "Tady
nejde jen o to promluvit si s duchem milovanho, e ne?"
Kor se prudce zastavil. Lady Nesardo se rychle podvala z
okna.
"Jsme tady," pronesla ena a zcela tak pela
nekromancerovu otzku.
"Slva nazdar vletu," dodal Sardak posmn.
Ve dvech vedle pan se objevil Polth. Otevel je a pomohl
lady Nesardo vystoupit. Sardak se na lovka v takovm stavu
pohyboval pekvapiv ladn a vyklouzl hned za n, ani by se
na nekromancera teba jen podval.
Salene venku rozkzala: "Polthe, pomo hostu. Neml
pjemnou cestu."
Strce bez mrknut oka podal rathmanovi ohromnou aiku.
"Miste Zayle?"
"Dkuji, ale u jsem v podku." Pidrel si vek u pasu a
vystoupil. Zatmco sbral sly, kor nejene dojel a k brn
domu, do nho mili, nbr j i projel. Peliv stien
trvnk byl obehnn masivn cihlovou zd s bodci nahoe. Zayl
si viml, e kor pijel po kamenn cest vedouc od elezn
brny a ke vstupnmu schoditi.
"Vtejte v naem skromnm pbytku," zaertoval Sale-nin
bratr a pokynul rukou k domu.
Zayl zvedl hlavu... a pak jet vc.
Hlavn budova rodu Nesard se skvla mezi mnostvm
vysokch budov s arkdami, vikami a sochami na cimbu.
Samotn dm v podob ve s pravohlm pdorysem byl
vy ne cokoli v jeho blzkosti, ale tam, kde okoln viky
konily ostrmi stkami pokrytmi bidlic, nabzel dm
pohled na bledou kopuli pipomnajc msc, a tak zc i v
32

okoln tm, e si Zayl nejprve myslel, e musela bt

vybudovna a nedvno. Pi blim prozkoumn stavby jako
celku tuhle mylenku okamit zavrhl. Mezi jednotlivmi
stmi nebyl jedin spoj, kter by pi tak sloit prav musel
vzniknout. Tenhle dm byl takhle navren ji od potku.
Zayl pesunul pohled jinam. Z podivn ovln stechy na
thl zdi ve, kter v ji standardnjm tystnu tvoily
pbytek dvakrt vt ne kterkoli jin okolo. Stecha stedn
sti se klenula tak oste, e cel Salenina rezidence
pipomnala spe katedrlu nebo kostel. Oproti vrcholku ve
ohromn kontrast.
V kadm pate bylo osm oken a vechna mla tvar
osmihelnku. Osm kanelovanch sloup hldalo vchod v
podob masivnch dvoukdlch dve, jejich kdla byla
zdobena osmi rmovanmi tverci. Pokud se chtl nvtvnk
dostat ke dvem, musel vystoupat po stejnm potu dlouhch
mramorovch schod, na n by se s klidem postavilo nkolik
tuct lid najednou.
Tm za jakchkoli jinch okolnost by podobn
posedlost jednm slem Zayla zajmala daleko vce, nebo
uen Rathmy zahrnovalo i pochopen vlivu vech sel na
rovnovhu. Existovala sla, jejich pouit ji mohlo snadno
naklonit na jednu stranu, pokud by s nimi ovem
manipulovala osoba znal jistch zkonitost.
V tuto chvli si toho vak Zayl nevmal, nebo ho pln
uchvtilo cosi aktulnjho a daleko vc znepokojivho.
Budova stojc ped nm nebyla pouze sdlem rodu Nesard, nbr byla zrove zdrojem toho, co se ho mlem
zmocnilo v koe.

33

Zayl nsledoval Salenu a jejho bratra, ani by jim jakkoli

naznail, co objevil. Znovu se mu vybavila slova Rathmy.
Byla tak pravdiv... ale co jet v sob skrvala? Jak je tohle
vechno spojeno se znienm Kamene svta?
Sn domu Nesard byly vysok a pln stn, kter vrhaly
ady olejovch lamp s kulatm dnem pipevnn ke stnm
jako njak stre. I samotn jejich poet dval tuit, e tu
bude vce sluebnictva ne jen ti dva, kter ped chvl vidl,
ovem vichni ostatn byli zejm schovan, protoe krom
hluku, kter zpsobovali oni sami, nic jinho neslyel.
Soustedil se a vyctil ptomnost nkolika dalch lid
pohybujcch se s velkou opatrnost, podle nekromancero-va
soudu prv kvli nmu.
Jak tak kreli dl podivn przdnmi chodbami,
uvdomil si Zayl, e vechno zde bylo postaveno vt, ne
bylo nutn. Znovu ho pepadl pocit, e vstoupil do chrmu, a
ne do obytnho domu. Nekromancer ani nemusel napnat
vycvien smysly, aby chpal, e Salenina rezidence je
daleko star, ne se prve domnval. Ve skutenosti, z toho,
co zatm ve Westmarchi vidl, musela bt star ne jakkoli
jin budova ve mst.
"Dm rodu Nesardo je jednm z nejstarch ve
Westmarchi," oznmila mu bez varovn hostitelka. Copak
mu etla mylenky? Nevimla si Zaylova krtkho
podezvavho pohledu a pokraovala dl: "Pvodn stavba
pr byla soust pevnosti, kterou nechal postavit sm velk
lord Rakkis."
To jmno u Zayl slyel, ale to, co z palce ctil, nijak
neodpovdalo legendm, kter o tom mui znal. A u si
souasn obyvatelka domu myslela cokoli, bylo tu cosi
daleko starho, stejn starho jako kterkoli ze zcenin v
dunglch Kehjistanu.
"Tady budeme mt naprost pohodl," dodala Salene o pr
vtein pozdji, kdy ukzala do salnku velkho tak, e by
pojal vechny rathmany, se ktermi se kdy Zayl setkal.
34

Ohromn krb postaven tak, aby pipomnal otevenou

vl tlamu, je pivtal ohnivm chtnem. Plameny se zejm
rozhoely teprve nedvno, pestoe ani nyn nebylo pobl
vidt nikoho ze sluebnictva.
"Slyeli, e pichzte," poznamenal kodolib Sardak,
aby ukzal, e i on zejm tu a tam te Zaylovy mylenky.
"A umrali touhou se s vmi nesetkat."
"Prosm, omluvte mho bratra," skoila mu do ei lady
Nesardo a vele se na nekromancera usmla. "Star se jen o
m blaho."
"A pro ne? Ten bastard si mysl, e si podvodem me
pivlastnit, co je tvoje, a navc m takov styky, e je
schopen vechny li nechat edn potvrdit!"
smv z eninch rt zmizel. "Ano, to je docela mon."
Zayl se rozhodl, e je naase, aby se chopil ot. U nyn
ml spoustu otzek tkajcch se domu a vdl, e jestli
nezareaguje rychle, zstanou navdy nezodpovzeny.
Koneckonc, Rathma sice uil, e jsou chvle, kdy je lep
pokat, ale zrove kal, e vhn je prvnm krokem k
porce.
"Chtla jste ode mne pomoc," prohlsil nekromancer,
m na sebe upoutal zasten pohledy obou sourozenc.
"Nebo jsem, m jsem, a slyel jsem, co jsem slyel, jsem
schopen dojt k pomrn pesnm pedpokladm. Jestli vm
vak mm slbit pomoc, musm slyet naprostou pravdu... a
poznm, kdy to pravda nebude."
Posledn slova nebyla tak docela upmn, ale reputace
lid, jako byl on, nutila lidi vit, e podobnou moc skuten
m. asto to nekromancerm umoovalo lpe dit chod
vc.
"Ano... zdrujeme vs pli dlouho." lechtina ukzala
na ti k alounn idle u krbu. Sardak okamit zapadl
do t nejble plamenm a shl po stoln lhvi z kouovho
skla poloen na zdobenm zlatm tcu na malm
tvercovm dubovm stolku. Pestoe vedle lhve stly ti
35

pohry, enin bratr u si tiskl lhev ke rtm.

"Sardaku! Ovldej se!"
Sardak zavrel a lhev poloil. "Pijmi mou omluvu,
drah sestiko."
Salene spokojen pikvla. Pohybem naznaila, e by se
sama rda posadila, a Polth - jej neoddliteln tich stn - j
ihned pisunul idli.
"Dkuji ti, Polthe. Me u jt."
"Pan?"
"V bezhonnost mistra Zayla mm naprostou dvru,
Polthe. Me jt."
Strce se j uklonil, pak i Sardakovi a nakonec nekromancerovi. Kdy vak zvedl oi, vyetl z nich Zayl varovn,
co by se stalo, kdyby se zamstnavatelce cokoli pihodilo.
Kdy za sebou Polth zavel dvee, Salene ukzala na tet
idli. "Prosm, posate se, miste Zayle."
"Dkuji, radji postojm... a kejte mi prost Zayle."
"Nedte si alespo nco k pit?"
"Zayl zavrtl hlavou. "Mj zjem nyn spov pouze ve
vyslechnut vaeho pbhu, lady Nesardo."
"Pak vm ho tedy povm, ale jestli budete i dl prost
Zayl, pak mne od tto chvle oslovujte Salene, a ne lady
Nesardo."
"A m," prohlsil Sardak s posmn zivm smvem,
"m radji neoslovujte vbec, nekromancere."
Zayl ho ignoroval a zadval se hostitelce do o. Byly
asn zelen a pipomnaly mu sv zele dungle. Zraila
se v nich sla a byly mrn ikm, jako by se mezi jejmi
pedky skrvali i tac, kte nemuseli bt a tolik vzdlen od
Zaylovch. "Pokraujte, prosm, pan."
Jej bratr se dusil smchem. Stiskla rty, ale u Sardaka
neokikla. "Patme k rodu Nesard. Jak jsem ekla, je to
star rod. A bohuel, rod, kter vymr, Zayle. Vid ped
sebou posledn dva ddice.
Sardak zvedl pohr. "Na dvno oekvan konec zla."
36

Zayl se zamrail, protoe ho nhle cosi napadlo. "Vy jste

lady Nesardo, ale v manel byl tak.
"Jmenoval se Riordan. Mj bratranec z tetho kolena,
kdysi ho vyddili, ale nosil jejich pjmen, ano. Dohodnut
satek rodi. Nikdy jsme se nesetkali. Spojoval jen to, co
zbylo z majetku Nesard, m byl ten zbytek silnj.
"Salene zavrtla hlavou. "S nam spojenm to tak bohuel
nefungovalo. Chovali jsme k sob vzjemnou ctu a snad i
jakousi nklonnost. Kdyby pilo dt, snad by to i stailo."
Brali se, kdy doshla poadovanho vku. Riordan byl
navzdory medvd postav jemn due. Snail se v kadm
hledat to dobr a nkdy hledal a pli dlouho. Nejednou ho
naplili, i kdy nikdy to nemlo dn drastick nsledky.
"Byli jsme svoji ti a tvrt roku, kdy ho schvtila nemoc.
Nikdo ji nedokzal ani zpomalit. Stejn dobe by ho nkdo
mohl probodnout meem. Za dva dny byl Riordan mrtv."
Po jeho smrti dolehla tha majetku Nesard na mladou
vdovu... a ta dokzala, e je v nakldn s nm daleko
schopnj ne dobrosrden manel. Bhem nsledujcch
t let zskala zpt ve, o co prve pili, take konen mohla
alespo klidn spt.
A pak piel lord Aldric Jitan.
"Mj manel ho znal, obchodoval s nm, ale jakmile
Riordan zemel, lord Jitan u se neozval... tedy a do chvle,
kdy ped mscem zaklepal na dvee a v rukou drel cosi, o
em tvrdil, e je to dkaz, e majetek Nesard pat jemu."
Dokumenty se zdly bt prav. Mstopsen prohlen
o peveden majetku v ppad, e nebude ve stanoven lht
vrcena suma vypjen od lorda Jitana na jaksi obchod,
kter nakonec nevyel. Salene poznvala manelv podpis i
pee, ale naprosto j okovalo mnostv majetku, kterm
lechtici za penze ruil. Nevila, e by byl Riordan takhle
naivn.
V odpov na otzku, pro lord ekal ti roky, ne j
tuhle zprvu doruil, Jitan zaal sladkmi slovky o tom,
37

jak chtl mlad vdov poskytnout as, aby se vzpamatovala,

ale Salene ctila, e je v tom nco vc. Bohuel, jeho
mylenky nedokzala st tak snadno jako ostatnch.
V tomhle bod vyprvn zvedla lady Nesardo pohr,
kter j bratr nhle nabdl. Od chvle, kdy zaala mluvit, jej
vraz ztvrdnul, ale Zayl z n nectil dnou lest. Zatm se
ve, co slyel, zdlo bt pravdiv.
"Jak dlouho o svm nadn vte?" zeptal se, kdy se
Salene napila.
Tentokrt se nepokusila zavst e jinam. Jej pevn
pohled se stetl s jeho, Salene pikvla a odpovdla:
"Zaalo se to projevovat, kdy jsem dospvala. Od t doby se
to snam dret v tajnosti. Pro enu mho postaven to nen
prv pitaliv vlastnost." "Nejste tedy vykolena."
Pikvla. "Ne, i kdy nkter aspekty schopnosti chpu
lpe ne ostatn."
Nekromancer si vzpomnl, jak mu pila na pomoc. "V
tom koe... ctila jste, co se mi stalo. Vdla jste, e na
mne nco zatoilo... nco, co m vztah k tomuto domu."
"Ano... nikdy jsem nevidla, e by to na kohokoli
zareagovalo, protoe jinak bych si vs sem samozejm
nedovolila pivst! U jsem vs tm chtla podat, abyste
odeel, jen kvli tomu.
"Co bych odmtl. Nemm rd nerozlutn tajemstv."
Nad nm se zamyslel. "ila jste v tomhle dom u ped
satkem. Riordan Nesardo se sem pesthoval, ne vy k
nmu." "Narodila jsem se tu." Zayl obrtil pohled na
Sardaka. "A vy?" "Taky jsem se tu narodil... ale nebydlel
jsem tu dlouho. M matka byla sluka."
"Sardak je mj nevlastn bratr, miste Zayle." Salene se na
sourozence lskypln podvala. "Narodil se dva roky po mn.
Otec ho s jeho matkou poslal na venkovsk statek, kde
vyrostl. Kdy m matka zemela, nechal otec Sardaka pivst
zptky..."
"A i vy jste stejn obdaen, miste Sardaku?" "Mm velk
38

tst v kartch, jestli se to pot," uklbl se bratr a znovu se

zhluboka napil.
"Jen nznaky, nic vc. M nadn je daleko silnj."
Salene znovu pohldla rathmanovi do edch o. "I kdy
jsem ho nikdy nevyuila, abych pro sebe cokoli zskala..."
"Co je koda," skoil j do ei Sardak.
Nevmala si ho a pokraovala: "Vdy jsem byla schopn
odhalit zmry lid, kte chtli zskat mou pze... tedy a
na lorda Jitana."
"A u nj?"
"Dokonale przdno. Vbec nic."
Tohle byl pro Zayla dostaten dkaz, e zmiovan
lechtic je obdaen stejn. "kala jste, e soudce jeho nrok
podpo."
Salene poloila pohr. "On je mu a j ena. Tohle je
Westmarch."
"A eho doufte, e rozhovorem s Riordanem doshnete?
Soudce to jist nebude brt v potaz."
Sardak se zasml. "Ten rathman m smysl pro humor,
ani by to tuil!"
"Nemm jinou monost. Doufala jsem, e by mi Riordan
mohl ct nco, co bych mohla pout... to je ve."
Nekromancer se zamrail. "ekala jste na mne u ernho
berana. Pmo na mne."
"Ne na vs," zaeptala a sklopila oi. "ekala jsem na
nco. Nevdla jsem na co, ale byla jsem si jist, e to tam
najdu, i kdy to trvalo pt noc plnch strachu."
Jestli nejsi schopen najt cestu, pokej a cesta si t najde
sama. Zdlo se, e slova Rathmy neplat jen pro oddan
stoupence, nbr i pro ostatn.
Ano, v tomhle bylo cosi vc ne jen boj o majetek, co to
vak pesn bylo, to zatm Zayl netuil. Znal jen jeden
zpsob, jak ve odhalit, aby byl spokojen.
"Nemuste vc kat. Udlm, co bude v mch silch,
abych pivolal ducha vaeho manela, i kdy nemohu slbit,
39

e vsledek bude podle vaeho oekvn."

"Nic vc neekm."
Byla to pragmatick ena, a to nekromancer dokzal
ocenit. Zayl zvil vechny faktory, kter hrli roli v tom, co
chtl udlat, a dodal: "Meme zat ztra veer s vchodem
msce."
"Ztra?" Sardak vypadal, e z toho vbec nem radost,
co Zayla nijak nepekvapovalo. "A pro to nememe
sfouknout hned?"
"Protoe to mus bt ztra veer," opil rathman a jeho
ed oi se zavrtvaly do lechticovch. Sardak se schoulil
na idli.
Salene Nesardo vstala. "Pak jste do t doby nam hostem,
miste Zayle." Kdy chtl nco ct, usmla se a dodala: "Na
tom trvm a nebudu vm kat prost Zayle, dokud mi
nebudete kat jinak ne Salene." "Jak si pejete... m pan."
Jej smv se promnil v zamraen, nebo odpov
zjevn nebyla takov, jakou ekala. "Uki vm, kde budete
spt. Sardaku, prosm, neusni u ohn." "Bez obav, sestiko.
Hoel bych studem." "Mete mne nsledovat, miste
Zayle?" Lady Nesardo ladn pela salnek a otevela dvee.
Nekromancer ji nsledoval, tie a neustle ve stehu.
Na chodb Salene shla po jedn z lamp. Teprve nyn si
Zayl viml, e lampy jdou sundat. Navc bylo vzadu skryt
kulat dradlo, dky nmu bylo mono s n snadno
manipulovat.
"Dkuji vm, e jste se takhle rozhodl," zaeptala. Oi j
ve svtle lampy zily.
"Nemohu vm nic slbit," odpovdl Zayl, kter byl nhle
ponkud nervzn.
"Co je vc, ne jsem mla pedtm," poznamenala
Salene. Otoila se a la prvn. "Co je vc, ne jsem mla
pedtm..."
Rathman nikdy nevyhledval luxus, take souasn
pbytek mu pli pohodl neposkytoval. Mkk postel,
40

prachov pe, vysok naletn trmy, elegantn vyvan

pedloky, kter sem picestovaly a z Lut Gholeinu... to ve
jen zpsobovalo, e zatouil po domovu v dungli.
A zrove to v nm probouzelo vzpomnky.
Naposledy, kdy mu nabdli podobn pepych, bylo to v
krlovstv jmnem Ureh daleko na vchod. On, Kentril
Dumon, vizjereisk arodj Quov Tsin a kapitnova druina
byli hosty vldce krlovstv Juris Khana. Cizinci tehdy
dostali to nejlep, co e mohla nabdnout.
Byl tam jen jeden problm: Ukzalo se, e Ureh je
krlovstvm prokletch, msto kdysi svren do krlovstv
Pekla, jeho obyvatel se nyn vrtili jako krvelan monstra
ivc se duemi ivch. Ze vech nakonec peil jen kapitn
Dumon.
Zayl stiskl pravou ruku v pst. Peil jen taktak.
"Tak bych podle toho ticha tady ek, e jsme sami!" ozval
se hlas z vku. "A jestli ne, tak na to stejn kalu, chlape.
J chci ven!"
"Bu trpliv, Humbarte." Nekromancer odvzal vek z
opasku a poloil ho na stolek vedle postele. Pak rozvzal
provzek, shl dovnit a vythl obsah.
Przdn on dlky bl lebky jako by se na nj vytav
dvaly.
"To je dost!" ozval se hrub hlas vychzejc odnkud z
mozkovny. Lebka nemla doln elist a v horn j chyblo
nkolik zub. Tu a tam byla tak napraskl, ve vsledek
nehody, kter se stala jejmu majiteli. "Teda, tady to je hezk,
co?"
Humbart Wessel byl lovec poklad stejn jako kapitn
Dumon a jeho mui. Byl soust dvj a stejn fatln
vpravy do ztracenho Urehu - jen v ppad Humbarta
pila smrt v podob pdu z vky, kdy se o nkolik let
pozdji pokouel do msta vrtit sm. Mlad Zayl, kter v t
dob usilovn studoval ve, co se tkalo Urehu, nael ostatky
a oivil lebku, aby zskal odpovdi. Jakmsi zpsobem se
41

mu nikdy nepodailo najt si as, aby poslal ducha mrtvho

oldka zpt do podsvt. Tedy, ne e by Humbart nkam
spchal.
Hodn toho spolu procestovali, a pestoe lebka byla
ponkud pzemn a prostoek, byl Humbart nkolikrt
zvam, kter nakonec pevilo misky vah na stranu
Zaylova ivota. A to zejmna v ppad vpravy do Urehu.
Rathman postavil lebku na stl, aby jej majitel ml co
mon nejlep vhled. I kdy Humbart neml oi, vidl.
Taky slyel, ctil a samozejm mluvil. Obas si duch
stoval, e by vechno vymnil za schopnost najst se a ut
si pozemskch radost, ale vtinu asu byl spokojen se
skutenost, e alespo existuje.
"To je krsn, fakt krsn msto," opakovala lebka. "Lb
se mi ty zvsy. Tak povdej, je ta tdr pan domu stejn
elegantn jako tohle vecko a krsn jako jej hlas?"
"To ns nemus zajmat."
Ostatkm se jakmsi zpsobem podailo si odfrknout.
"Jako bych slyel samotnho Rathmu! To mi ekni, jak se ti
podailo tak dlouho pet s tak romantickm pohledem na
svt?"
Stejn jako astokrt nechal i nyn Zayl poznmku bez
odpovdi. Msto toho peel k vtmu kobereku a posadil
se s nohama zkenma. Sthl si kpi z hlavy a hledl na
stnu ped sebou.
"Zayle, chlape, m tady mkoukou, slaoukou
postlku, nachystanou pro zbavu! U kvli mn ji mus
pout! Jak asto mme anci si takhle..."
"Sklapni, Humbarte. V, e na tohle si nepotrpm."
Lebka cosi zabruela, ale jinak byla zticha. Rathman
obvykle moc nespali; pohrouili se do jakhosi transu, kter
umonil jejich tlm odpoinout si, zatmco smysly dl
zkoumali okol a vylepovali sv schopnosti. Bylo to nutn,
nebo ve snaze udret rovnovhu se museli nekromancei
cviit neustle.
42

Zayl hledl na msto na stn, ale jeho oi je u nevidly.

Mstnost tm okamit ustoupila do pozad a nahradila ji
nasedla mlha.
Ml v myslu rod Nesard prozkoumat dkladnji...
obzvlt nejstar historii. Zl sla, kter ho prve v koe
tm zniila, byla jakmsi zpsobem spjat s tmhle
mstem... ale pro?
Jeden po druhm odstraoval Zayl tty, kter postavil
kolem sv mysli proti dalmu monmu toku. Kad krok
byl nesmrn opatrn, protoe dychtivost by v tomto ppad
vedla k zhub.
Namsto zhoubn sly, proti n prve bojoval, nyn
nekromancer objevil cosi jinho - prchavou, ale jistou
ptomnost ehosi. Prostupovala zdi, podlahu, kad kousek
domu Nesard. Ponoil se hloubji a zjistil, e tahle
ptomnost m vrstvy. Byla vude. Existovala stejn jako
sama stavba. Byla jej soust tak jako hebky a kmen.
Kdy konen zjistil, co je za, unikl z jeho nehybnho tla
povzdech.
Soustedn du.
Byla jich hotov legie. Zayl jich nikdy nenael tolik na
jednom mst, ani na nejstarch hbitovech nebo v
pohebnch snch na vchod. Jet asnj bylo, e due
existovaly ve stavu polo vdom. Neuvdomovaly si svou
smrt, ale ani skuten svt. Ctil, jak znovu a znovu ij
ivoty, jako herci v nekonen he. Nebyly provzan, ale
spjat tak tsn, e Zayl ctil, jak jedna z druh erp energii.
Fascinovan nekromancer se na nkolik z nich zamil.
ena odn do bohat veern rby poszen drahokamy
mluvila s przdnm vzduchem ped sebou. Vedle n zoufale
mchal meem mu ve stednch letech se sveepm
vrazem v oblieji, jako by stl proti dvma nebo tem
protivnkm najednou. Dv batolata - dvojata - si hrla
hned vedle. Tve mla pln netovic, zjevn dkaz piny
jejich brzkho odchodu ze svta.
43

Bylo zvltn, e prv dti si ho nakonec vimly.

Pestoe Zayl neml skuten tlo, pro n musel vypadat
jako iv. Batolata si pestala hrt - s mem a malmi
figurkami - a vn se na nekromancera zadvala.
Hrej... eklo mu nakonec to s mem, ani by pohnulo rty.
Dt m zvedlo a podvalo ho Zaylovi.
Nevm, jak se to hraje, odpovdl, ovem jeho rty se ve
skutenosti pohnuly.
To zpsobilo, e dti o nj ztratily zjem. Vrtily se zpt
ke he. Poslaly si m a pak vybraly z hromady figurky. O
chvli pozdji se dvojata tm rozplynula. Byla nezeteln,
nicmn stle viditeln.
Teprve a kdy si Zayl prohldl stn vc, nael mezi nimi
spolen prvek. Vechny mly oi podobn, pokud ne stejn,
jako Salene Nesardo.
Byly tohle due mnoha pedchozch generac rodu
Nesardo? Jestli ano, musel bt rodokmen Nesard kdysi
skuten rozvtven.
Zcela fascinovn pokraoval dl a prohlel si due jednu
po druh. Milenci, lhi, uenci, blzni, vlenci i zbablci.
Nemocn, nepraktit i charismatit. Shromdn due
Nesard zahrnovaly cel spektrum lidskch slabost i
vtzstv.
Pak ho napadlo, e by mezi nimi ml bt i Riordan
Nesardo.
Nekromancer se soustedil a tie opakoval muovo
jmno; zvyoval tak anci, e k sob jeho stn pithne.
Zdlo se mon, e by Zayl mohl nejen zskat odpovdi,
kter potebovala Salene, nbr i ty, po kterch touil on
sm.
Riordane... Riordane, maneli Salene... pij ke mn,
Riordane...
Ze vech du byl Riordan nejmlad a mlo tedy bt
nejsnadnj ho zavolat. Poutko se skutenm svtem bylo
nejsilnj v okamiku smrti a s lty slblo. Vyvolat ducha
44

starho stalet vyadovalo daleko vt sil ne pivolat

nkoho, kdo zemel ped nkolika tdny. Jist, z toho, co
zatm Zayl vidl, pro stny Nesard tahle pravidla zejm
neplatila. Spousta z tch, kter Rathman zatm prozkoumal,
byla mrtv stovky let, a pesto se zdlo, jako by odeli stejn
nedvno jako posledn pn domu.
Ale kde byl Riordan? Tuhle konkrtn dui Zayl stle
nikde nectil. On by ml bt prvn, kdo zareaguje na nekromancerovu ptomnost. Msto toho si cizince ve svch
adch zanaly vmat jin stny. ena v extravagantn rb
se na chvli zastavila a hledla na Zayla s chvjcmi se rty.
Vlenk zavhal, zatepal rukou a stiskl si nkolik nhle
krvcejcch ran. Hledl na nekromancera s uritou sms
vzteku a nechuti. Dvojice milenc, jejich pzran tve
vypovdaly pbh o otrvench rtech, se v nhlm zchvatu
strachu pevn objala.
A pak se mrtv zaali straliv mnit.
Jejich ke sesychala a rozpadala se, a nakonec ve
velkch kusech odpadala z tl. Bohat roucha zernala a
promnila se v hadry. Vyden oi zapadly hluboko do
lebek...
Zayl se ponoil a pli hluboko. Stny si zaaly
uvdomovat svou smrt. Pochopily, e to, m jsou te, nen
nic ne petvka, e jejich skuten j hnij v kryptch,
hrobech. .. nebo na daleko horch mstech.
Nekromancer se okamit sthl zpt. Zrove uctil, e
pocity zoufalstv, strachu a vzteku, kter byly vude kolem
nj, zanaj ustupovat. Pesn jak Zayl doufal, kdy nech
mrtv odpovat, budou se chovat jako ta dvojata, ztrat o
nj zjem a vrt se zpt ke svm nekonenm innostem.
Kdy se mlhav krlovstv rozplynulo, Zayl se jet
jednou podval, aby se utvrdil v pedpokladech.
Nekromancer pohledem zachytil enu v rb. Znovu byla na
neviditelnm ble ve skvostnch atech, zjevn obletovna
obdivovateli. Rozpadl tlo, kter tu bylo jet ped
45

okamikem, zmizelo a po Zaylov vpdu nezbylo ani stopy.

Zayl uctil levu a vrtil se do tla. Byl velmi blzko k
tomu rozzlobit samotnou podstatu tajemstv rodu Nesard.
To by mohlo zpsobit v rovnovze katastrofu. Existoval
konkrtn dvod, pro se lenov rodu po smrti vrtili sem, a
ten byl nekromancer odhodln odhalit. Rathman m dl vc
chpal, e setkn se Salene nebyla vbec nhoda a
bezpochyby mlo co do inn s nm vc ne s jejm
manelem.
Kde ale byl Riordan Nesardo? Pro neodpovdl na
voln, ktermu mohlo odolat jen velmi mlo mrtvch du.
Tisce cest, kter nyn leely ped Zaylem, ho mtly. Zcela
pohlcen snahou rozplst je nevnoval pli pozornost
nvratu do smrtelnho tla, co pro nj byla innost tm
stejn automatick jako dchn.
Tedy a do okamiku, kdy zjistil, e se vrtit neme. Do
jeho tla se ped nm dostalo nco jinho. Zjevn se to
snailo si jeho tlo pisvojit. Zayl to prozkoumal, ale nezjistil
nic, podle eho by to mohl identifikovat. Nebyla to jedna z
du, kter objevil - tm si byl rathman jist. Bylo zvltn, e
z toho ctil cosi znmho, ale nedokzal pesn popsat co.
V tuto chvli ho vak hlavn zajmalo, e se to sna
uchvtit to, co pat jen jemu.
A ji jeho tlo uzurpoval kdokoli, neml k nmu stejn
pouta jako Zayl. Rathman vdl, jak tahle pouta zeslit,
dokonce i v tak prekrn situaci. Aby nekromancei dokzali
porozumt smrti, museli rozumt ivotu, take Zayl moc
dobe vdl, co pout dui k tlu.
Soustedil se na tahle pouta vekerou vl, zeslil je a
vyuil, jak nejlpe to lo. Zayl se rozhodl vejt, a ji
vetelec odejde, nebo ne.
Cestu mu pehradilo nco, co ze veho nejvce
pipomnalo pevnou ze, nedokzalo to ale odolat sle, kter
poutala rathmanovu dui k tlu. Zayl zatlail a pomalu,
ovem zrove nezastaviteln si razil cestu dl.
46

A jak se kousek po kousku noil do svho tla, zaal si

uvdomovat okol.
Prvn vc, kter si Zayl viml, byla, e Humbart ve. Hlas
lebky v mstnosti hlasit zvonil a bezpochyby se rozlhal i
notnou st budovy.
"Sakra, chlape, pus to! Co to do tebe vjelo? km ti,
pus to!"
Kdy rathman ovldl smysly, uctil v tle napt.
Uvdomil si, e stoj a pae m nataen ped sebou.
V lev ruce drel kostnou dku obrcenou proti vlastn
hrudi.
Jedin vc, kter mu brnila bodnout, byla prav ruka,
kter drela zpst lev smrtelnm stiskem. Ob konetiny
spolu bojovaly tak urputn, e se nekromancerovo tlo
tslo.
"Chlape, Zayle, poslouchej m!" pokraovala lebka.
"Vzbu se! To nejsi ty!"
Nkdo zabuil na dvee. Zayl slyel Salenin hlas, ale
nerozuml, co k.
Nekromancer zamil vli na to, aby pinutil levou ruku
pustit dku. Ta nejprve odolvala, ale pak se jeden prst po
druhm zaal odlepovat z rukojeti...
Zcela bez varovn se Zayl pln zmocnil vzbouen
konetiny. Otevel se i zbytek prst a dka spadla na
koberec. Ve stejnm okamiku zken vetelec zmizel.
Zayl zalapal po dechu a padl na koleno. Prav ruka stle
jet svrala zpst t lev. "Zayle! Se vzhru! Slva!"
Tebae nebyl nekromancer schopen odpovdt, v
dnm ppad neotlel. Jeho mysl rychle kmitala sem a
tam a prohledvala nejbli okol. Hledala jakoukoli stopu
po neviditelnm protivnkovi. Ani po dkladnm prohledn
vak Zayl neobjevil jedinou vc, kter by byla v nepodku.
Vedle nj stla Salene Nesardo.
Zayl vdl velmi dobe, e zavel dvee na zvoru, aby
bhem transu nebyl ruen. Rovn umstil kolem dve ti
47

men kouzla, aby se skuten ujistil, e bez jeho svolen

nikdo nevstoup.
Prv to vak lechtina udlala, co vypovdalo o jejm
skutenm nadn.
"Zayle!" Salene vzdechla a uchopila ho za ramena. "Co se
tu stalo?"
Zayl si uvdomil, e boj nevidla. Salene zejm vdla
jen tolik, e uvnit byl velk rachot a e je nekromancer
zejm zrann.
Rathman se rozhodl, e pro ni bude nejlep, kdy alespo
pro tuto chvli nebude znt celou pravdu. "Moje vina.
Zkouel jsem prozkoumat sly prostupujc tenhle dm a
pecenil jsem se. Hloup chyba."
"Pecenil ses?" vyhrkl Humbart. "To bylo. "Ticho,
Humbarte."
"Ale j jsem jenom..." protestovala lebka.
"Humbarte!"
Salene zalapala po dechu. "Kdo to ekl...?" Upela pohled
na lebku. "To jsi byla y."
Zayl si nevmal ani jednoho z nich a msto toho zvedl
pravou rukou dku. Hledl na ni a pemlel.
A ji se jeho tla zmocnilo cokoli, chtlo to jeho smrt a
jako nstroj si to vybralo dku, nedlnou soust
nekromancerova povoln. Shoda nhod? Snad, ale na celm
incidentu bylo cosi, co Zayla pivedlo na mylenku, e ona
vc toho o nekromancerech vdla hodn... a pli hodn.
Stoupenci Rathmy dreli metody a zvyky ped ostatnmi v
tajnosti.
Na co to tady narazil?
Karybdus si prohlel dku. Dky slab zi vypadala
tm pzran. Zamrail se, ne pmo zklaman, ale ani ne
poten.
Sedl na kamenn podlaze zcela neosvtlen sn, tedy
vyjma ze vychzejc z dky. Pl a roucho ml
rozprosten na zemi, take to tm vypadalo, jako by se
48

propadl do kamene.
V temnot kolem nj probhlo cosi velkho.
"Uklidni se, lsko," zaeptal do stn. "Dalo se to ekat...
ale napravme to." Karybdus zasunul kostnou dku za
opasek a bez pomoci rukou vstal. Jeho hlas znl zcela
vyrovnan. "Rovnovha bude obnovena. Za kadou cenu."

4
Salene trvala na tom, aby si Zayl den odpoinul, ne se
pust do vyvolvn, ale nekromancer odpoinek
nepoteboval a ve skutenosti se nemohl dokat, a vyvol
ducha Riordana Nesarda. U dvakrt byl terem toku
zhadnch sil, ale m vce pemlel, co se ho mohlo
pokouet jeho vlastn rukou zabt, tm vce nabval
pesvden, e druh tok s tm prvnm pli nesouvis.
Snad existovalo cosi, co je spojovalo, ale ten druh daleko
vce pipomnal tok smrtelnka.
Mohl v tom mt prsty lord Jitan? Jestli ano, pak studoval
stoupence Rathmy dkladnji ne vtina lid. Nekromancer
se nesmrn til, a lechtice osobn pozn.
Ptho dne byla obloha temn, co bylo pro Zayla
znamen, o kterm vak hostitelce nic neekl. Tie zaal s
duevnmi ppravami vdom si toho, e tohle vyvolvn
nebude jako ostatn. Mus si pipravit ochrann bariry a
obrann kouzla.
Sardak vtinu dne prospal, ale Salene za nm pila brzy,
aby se zeptala, zda mu me njak pomoci. Zayl zjistil, e je
zcela jin ne vtina en podobnho postaven i ne vtina
mu. Muselo to mt cosi spolenho i s nm jinm ne s
jejm nadnm. Nco podobnho u Zayl bhem
pleitostnch setkn se lechtici zail. Salene Nesardo byla
siln osobnost a mla vli a odvahu vt ne mnoho jinch.

49

Humbart Wessel byl dokonal pklad. Salenin pvodn

ok se nepromnil v odpor, ale spe v as. Kdy se rno
vrtila, pozdravila lebku, jako by byla stejn tak jejm
hostem jako Zayl... co Humbarta samozejm nekonen
potilo. Humbart ji chtl oblait nekonenm vyprvnm o
zaitch dobrodrustvch - ve kterch by samozejm hrl
hlavn roli - ale jedin nekromancerv pohled ho umlel.
Stejn tak se mu podailo dodret slib, kter dal Zaylo-vi
pot, co lechtina po veernm incidentu odela, a toti, e
Salene se nedozv, co se stalo.
Za normlnch okolnost by Zayl ped vyvolvnm
nepoteboval tolik asu, ale s tm vm, co zde zatm zail, a
se skutenost, e Salenin manel neodpovdl na voln
bhem exkurze do podsvt, chtl mt rathman vechny
trumfy v rukou.
"Hodinu po plnoci," oznmil nakonec Salene a jejmu
prv probuzenmu bratrovi. "Ped mstem, kde je pohben."
"To znamen pod domem, v hrobce."
Zayl pedpokldal, e rod Nesard podobn msto m, a
pedpokldal tak, e prv tam jsou pitahovny vechny
due, kter vera objevil. "Dobr tedy..."
Odnkud zven se ozval zvon. Jednou, dvakrt, tikrt.
Na zvonn bylo cosi konenho, co okamit upoutalo
nekromancerovu pozornost.
"Zvony," zaeptala Salene a oi se j zily smutkem.
Pohldla na Sardaka, kter byl vjimen stzliv. "Krl
Cornelius konen zemel."
"Trvalo to dost dlouho," odpovdl Sardak. "A umu,
chci, aby to bylo rychle, ne takhle umrat tdny."
Zaylovi se vybavily trky rozhovoru, kter slyel, kdy
vystupoval z lodi po pjezdu do Westmarche. Vdl, e krl
zem je nemocn, netuil ale, e tak moc. Rathmana pepadl
nov pocit nalhavosti. Tahle smrt byla na jeho vkus a pli
naasovan.
"M krl ddice?" zeptal se.
50

"Pvodn ti syny, jeden zemel u jako mlad." Lady

Nesardo stiskla rty. "Ddic pojmenovan po nm zahynul
ped nkolika msci na kousnut pavouka kdesi na venkov.
Zbv Justinian. tvrt toho jmna."
"Nkte mu kaj Justinian s vytetnma oima," dodal
Sardak, kter nevypadal zrovna naden. "Nejnaivnj kluk,
co kdy il, a to je stejn star jako j."
"Neml tuen, e bude krl, Sardaku. Vichni ekali, e
to bude Cornelius mlad."
"Co zrovna te Westmarchi moc nepome, sestiko."
Moudr star vldce smrteln nemocn. Slibn ddic
neastnou nhodou otrven. Nezkuen a nepipraven
nslednk...
"Pavouk?" zaeptal nhle Zayl. "Jedovat pavouk? Jsou tu
bn?"
"Vlastn velmi vzcn, ale..."
Dl se Salene nedostala, protoe v tom okamiku se
objevila blovlas sluebn. Snaila se na nekromancera
nedvat, zalomila rukama a prohlsila: "Pan, generl Torion
ek za dvemi!"
"Generl Torion? lechtina vypadala zmaten.
"Teba ti pijel popt astnou cestu do Entsteigu,
sestiko. Mm ti zabalit vci?"
"Sklapni, Sardaku! Fiono, prosm, ekni generlovi, e
opravdu nemm as..."
"Myslm, e mte, alespo dnes," zahml hlas zpoza
sluebn.
Fiona vyjekla a odbhla. Na jej msto se postavilo
ztlesnn vypulrovnho schopnho vojka, o jakch se
vyprvj pbhy, ale s jakm se Zayl ve skutenosti v
ivot nesetkal. Generl Torion ml dlouh hnd vlasy
sesan dozadu a upraven vousy s prvnmi nznaky edin.
Orl tv zdobila mal jizva pod levm okem, ziv modrm
stejn jako to druh. Byl o hlavu vy ne Zayl a zejm o
tetinu ir v ramenou. Nebyl to obr jako Polth, ale koi
51

ladnost, se kterou se dstojnk pohyboval, vyvolvala v

Zaylovi pocit, e pi vzjemnm souboji tch dvou by osobn
strce tahal za krat konec.
Nov nvtvnk byl odn do rud uniformy se zlatm
kyrysem a pod levou pa nesl helmici s otevenm hledm a
chocholem. Zbytek vojensk vstroje pedstavovaly vysok
boty a me s kulatou hrukou zasunut v pochv. "Torione!"
pronesla Salene, kter se rychle z pekvapen vzpamatovala.
"emu vdme za tu est?"
Velitel se nejprve pi pohledu na ni usml, ale nyn jeho
tv znovu potemnla. "Slyela jste zvony. Star mu ve
skutenosti zemel ji vera v noci, ale my jsme cel as od
t doby vnovali ppravm. Justinian bude potebovat
podporu vtiny lechty a vichni se shodli na tom, e vae
vyjden dvry by mu ji mohlo pomoci zskat. Nechceme
znovu zat Kartolovu vzpouru."
"A tehdy se stalo co?" zeptal se Zayl.
Zdlo se, e Torion - stejn jako nekromancer snad dal
jmno neml - nyn poprv zaregistroval ptomnost ern
odnho mue. Generl napl tasil me. "U vech svatch!
Co tady dl tenhle pes? Salene, zmocnil se va mysli?"
Sardak okamit uvolnil prostor, kterm mohl vst
ppadn generlv tok na Zayla. Na druhou stranu Salene
se postavila pmo mezi dstojnka a jeho cl. Rathman se
snadno dovtpil pro.
Torion byl do Salene hluboce zamilovn.
"Salene," zaal vojk. "Vte, co je tohle za? Vte, jakch
ohavnost se to dopout na hbitovech a v hrobkch a.. .*'
"Torione."
Ztichl, ale dl nekromancera probodval pohledem.
Rathmanova hostitelka pokynula a ekla: "Tohle je Zayl.
Je zde na m pozvn. Myslm, e vte pro."
"Ta pot s lordem Jitanem? Salene, kdybyste mi
prokzala est, o kterou jsem u nkolikrt dal..."
"Podle mch propot trnctkrt," pispchal na pomoc
52

Sardak.
Na krtk okamik obrtil generl hnv na Sardaka. Pak
pokraoval: "Jak jsem kal, kdybyste mi prokzala tu est,
u by vs to nemuselo tit..."
"Torione, Nesardo je m rodina, m ddictv." Vc
neekla, nebo se zjevn vyjdila dostaten jasn.
Torion znovu upel pohled na nekromancera a pohrdav si
odfrkl. "Jestli se j stane cokoli zlho a j zjistm, e za to
me ty, pse, jsi o hlavu krat!" Zayl v odpov na to jen
pikvl. Ne jejich setkn znovu mohlo perst v souboj,
lechtina ekla: "Vzkate rad, e Justiniana pln podporuji.
Vm, e bude pro Westmarch pnosem. Chyb mu hlavn
sebedvra, Torione, a j myslm, e s tm mu mete
pomoci vy."
"Je dobe, e to kte." Pak vojk pevn stiskl helmici a
ve tvi se mu objevila jin starost. "Salene, kdybyste
potebovala jakoukoli pomoc, nevhejte mne vyhledat...
ohledn tohohle vykradae hrob bych byl opatrn."
"Torione..."
Generl se zarazil, klapl o sebe podpatky a zrove se
uklonil. Sardakovi pokynul na rozlouenou hlavou a Zay-la
zcela ignoroval. Pak odeel.
"Ten chlap m smysl pro dramatick pchody," shrnul ve
ponkud sarkasticky Salenin bratr. "Psahal bych, e si to
naplnoval, aby se objevil pesn s derem zvonu! Zajmalo
by m, jestli musel ekat venku."
"Torion je dobr mu, Sardaku."
"Pochybuji, e by si to myslel i tady n ptel. Byl jsem
si jist, e vm probodne srdce, pteli Zayle. Povzte,
dokzal byste si ho pak dt zase zptky? Jenom by m to
zajmalo..."
"Sardaku!"
Salenin bratr docela slun napodobil dstojnkovu
uklonu. "Myslm, e jsem se zdrel a pli. Pokud mne
budete potebovat, drah sestiko, vte, kde mne mte
53

hledat."
Salene se nebavila. "Ano, U Obencova provazu. S tou
chtrou. A jsi zptky ped tm, ne ns bude Zayl
potebovat. Jestli nepijde do hrobky, tak bu, prosm t,
alespo nkde pobl."
"Copak jsem t nkdy zklamal?"
lechtina si udrela kamennou tv. "Na to ti snad
nemusm odpovdat."
Sardak se zasml, piel k n a polbil ji na tv. Pak se
komicky poklonil Zaylovi a nechal je o samot.
"Hrozn se za oba omlouvm." Salene zavrtla hlavou.
"Pln bych chpala, kdybyste na dnen noc zapomnl a
odjel z Westmarche."
"Zstanu."
Rozzila se. "Dkuji vm..."
"Nen to jen kvli va prosb," odpovdl bez obalu.
.Jsou tu jist zleitosti, kter zajmaj i mne."
"Jist. Mla jsem si uvdomit, e vai lid obyejn takhle
daleko na zpad nejezd, pokud to nen velmi dleit."
"Ne, to opravdu ne." Zayl si pl, aby tomu tak nebylo.
Bylo by dobr, kdyby tu narazil na dal sluebnky Rathmy.
Rd by se poradil s nkm zasvcenm, aby se ujistil, e nic
neopomnl.
Ale bylo pli pozd, aby si s nm takovm dlal
starosti. Zvolen hodina se rychle blila a on ml jet
hodn prce.
"Mohu vm njak pomoci, Zayle?"
V jedn vci mu pomoci mohla, ale Zayl s dost vhal.
Bylo by to poprv, kdy by mohla litovat, e podala o
pomoc nekromancera. Ale bylo to nutn.
"Jestli mohu bt tak troufal... budu potebovat trochu
va krve, m pan."
"M krve?" Na kratik okamik v jejch och spatil to,
eho se obval. Pak se vak Salene dala dohromady.
"Samozejm." Nathla jemnou ruku zpstm nahoru.
54

"Vezmte si, kolik potebujete."

"Jen kapku nebo dv," objasnil rathman, na kterho
udlala jej ochota a dvra i v tto zleitosti dojem. "Jste
spznna s Riordanem, pestoe velmi vzdlen. Vae krev
mi jej pome pivolat. Snad jsem ml radji podat vaeho
bratra."
"Bute rd, e jste to neudlal. J jsem k tomu ochotna,
miste Zayle. Berte."
"Nemuste stt. Budu radji, kdy se posadte, m pan,
prosm." Aby zdraznil, e skuten chce, aby se uvolnila,
pisunul j nekromancer nejbli idli.
"Jste gentleman," odpovdla s smvem a posadila se.
"Dkuji."
Zayla se zmocnil neznm pocit. Rychle se soustedil na
kol, vythl zpoza opasku dku a z malho vku vedle
malou lahviku z kouovho skla. Sundal z lev ruky
rukavici a zaal si pro sebe cosi mumlat a kreslit ped
hostitelkou obrazec.
Saleninu tv naplnil zjem a as. Nic nekala ani se
nepohnula. Kdy Zayl piblil k jej dlani hrot dky,
zadrela lechtina zmrn dech, aby se skuten ani trochu
nepohnula.
Zayl j probodl ki.
Rankou vytkala krev, ale jen okamik. Navzdory
prodnm zkonm zaala stoupat po epeli dky a zbarvila
ji rud.
Kdy Zayl vidl, e m, co potebuje, dku vythl. Pak
nakreslil nad Saleninou dlan dal obrazec a rna se zacelila.
"Vy jste to zahojil..." zaeptala a dotkla se zrannho
msta, po bodnut ovem nebylo ani pamtky. "Nevdla
jsem..."
"Jsme sluebnci rovnovhy. Jestli mme pochopit smrt a
jej ozvny, musme vdt tak nco o ivot a uzdravovn.
Ovem existuj hranice."
Zatmco mluvil, namil hrot dky nad hrdlo lahviky.
55

Cosi si zamruel pod vousy a vypustil krev dovnit. Zayl s

uspokojenm sledoval, jak dku opustila i posledn kapka.
Kdy skonil, byla epel naprosto ist.
Nekromancer poloil nstroj na stl a lahviku
zaztkoval. Podval se na Salene... a zavhal. Dokonalost
jejch rys ormovanch bohatmi rudmi vlasy jej zcela
zaskoila.
"Pro to dlte?" zeptala se lechtina. Nejprve si myslel,
e se pt na to, pro na ni tak civ. Jej oi se ale nedvaly na
nj... nbr na jeho pravou ruku. "Pro si nikdy nesundte
rukavici i z t prav?" upesnila Salene. "Vdycky jen z lev,
ale z prav nikdy. Nikdy z obou."
Byla vmav... pli vmav. "Je to takov zvyk mezi
naimi," zalhal. Zayl si nasadil rukavici a vrtil lahviku do
vku. "Pokud mi nyn prominete, m pan, zbytek pprav
bych dokonil o samot."
Salene pikvla, ale oima znovu zabrousila k prav
nekromancerov ruce. Zayl se pohnul tak, aby ji nenpadn
skryl, uklonil se a nechal ji sedt o samot.
Ovem ne pln o samot. Hned za dvemi stl Polth.
Obrovit strce si Zayla zkoumav prohlel. Zjevn byl
celou dobu pobl, pestoe rathman si ho neviml.
"V vm, miste Zayle. A ml byste vdt, e tohle v
jejm ppad znamen velmi mnoho."
"Vynasnam se udlat, co bude v mch silch, Polthe, ale
slbit nemohu nic."
"Krom toho, e j neublte." Pothv vraz
nekromancera varoval, co vechno by riskoval, kdyby v
tomhle ohledu selhal.
Zayl pikvl a chtl jt dl, jen aby zjistil, e mu cestu
pehradila Polthova siln pae.
"Jet jedna vc, rathmane. Radil bych vm zstat uvnit.
M ptel kaj, e se zakarumt ptaj po ern odnch
cizincch, kte vypadaj jako vykradai hrob. Pouvaj
pitom slova jako kac a znesvtitel a v obou ppadech
56

mluv o ohni."
Tyhle zprvy Zayla nepekvapily. Crkev si vdycky nala
njakou vmluvu, aby mohla rathmany pronsledovat. I tak
pijal Polthovo varovn s povdkem. Strce si taky mohl
podobnou zprvu nechat pro sebe a pak, a nekroman-cer
skon, nechat ho vejt pmo do nrue inkvizitor.
"Budu si to pamatovat, Polthe."
"Veer tam budu s pan," dodal obr. "Jen pro jistotu."
"Samozejm."
Polth ho konen nechal projt, ale kdy Zayl zamil do
pokoje, jet dlouho za sebou ctil jeho pohled.
"Kde jsi byl?" vytkl Aldric. "Zatm jsem s tm vbec
nepohnul!"
Lord Jitan mval Pavoum mscem, jako by to nebylo
vc ne cetka z pouti. Pes vechnu moc, kterou z nj ctil, to
zatm klidn mohl bt jen naten kmen. Vechno, co zatm
zkusil, bylo k niemu. lechtic z artefaktu nevydmal ani
kapiku moci.
"Musel jsem dohldnout na jist zleitosti, mj pane,"
odpovdl vn Karybdus. "Mimoto, ta noc je teprve ped
nmi. Muste bt trpliv."
"Ale ty jsi slbil, e ze sil ukrytch v t vci budu moci
erpat u ped tm! Zatm z n nemm nic!"
"Nejste vycvien v magickm umn, lorde Jitane, take
chcete zskat pomyslnm kladivem, co by mohlo bt vae
otoenm kle..."
"Ueti m poetickch vraz, arodji! A uka mi to!"
Karybdus se rozhldl po mstnosti. V bval knihovn
Jitan nyn hldalo est ozbrojench mu. Ti devn
police postaven u t ze stn vypovdaly o bohat sbrce
knih a pergamen, nyn vak zely przdnotou, a dokonce je
pokrval prach. Ve sv posedlosti nechal lechtic vyhodit
vechny psemnosti, kter mu k niemu nebyly, a vsledkem
byla ztrta nkolika vzcnch knih pojednvajcch o jin
problematice. Karybdus skrval rozhoen z tohoto
57

Aldrikova zvrhlho inu, nebo si byl vdom, e konenho

cle me doshnout, kdy d hostiteli, po em tou.
I pes impozantn vzhled byl lord Jitan za ohromnm
dubovm stolem, kter zabral vtinu prostoru uprosted
knihovny, skoro schovan. Tenhle letn kus nbytku ml
nohy vyezny do tvaru drach, vetn tlap s drpy
svrajcmi koule. Na stole leely rozhzen pergameny,
svdkov marnch Aldrikovch pokus o njak fungujc
kouzlo.
Karybdus ji dopedu vdl, e hostitel bude nespn,
ale rozhodl se mu o tom nezmnit. Vechno muselo fungovat,
jak si to rathman naplnoval, jinak se jeho pokus o
znovunastolen rovnovhy zvrtne a svt stihne katastrofa.
Ale nyn bylo na ase dt lordu Aldriku Jitanovi ochutnat
kousek z toho, po em touil. Karybdus si prohlel est
mu stojcch neustle v pozoru. Svmi smysly jim pronikl
hluboko do nitra a zkoumal jejich due. Ano, poslou mu
velmi dobe. Mli v sob potebnou divokost. Stailo ji jen
vyvolat na povrch.
"Je to velmi snadn, mj pane." Karybdus pokynul
strnmu u dve, aby zavel, a pak pistoupil k lechtici.
"Uchopte artefakt do obou dlan." Nekromancer obeel stl a
zastavil se pmo za Aldrikem. Naklonil se k nmu, aby mu
mohl zaeptat do ucha. "Tihle mui vm dobe slouili.
Prostednictvm Pavouho msce vm budou slouit jet
lpe..."
lechtic naslouchal Karybdovu vysvtlen, co m udlat.
Nejprve se zdlo, e je tm Aldric znepokojen, ale pak se v
jeho oblieji objevil nedokav vraz.
Jakmile rathman domluvil, ustoupil. Aldric obrtil pohled
k oddanm sluebnkm a svolal je ke stolu. Lta sluby pro
lorda Jitana jim velela okamit beze slova poslechnout. Ani
jeden z nich netuil, co se stalo v ruinch.
Aldric se soustedil na obrazec pavouka a mylenkami
pohladil kadou konetinu i tlo. Zdlo se, e obrazec se mu
58

ped oima sm od sebe zaal pohybovat. Nohy se unaven

nathly, jako by se pavouk uvnit zanal probouzet. Dva
jasn rud blesky - oi - se nhle upely na lechtice, kter se
zazubil.
Pavouk bez varovn opustil pvodn msto. Ve stopch
pzranho tvora krela jeho vlastn kopie. Jakmile se
pohnul prvn pavouk, druh ho nsledoval. Pak i on za sebou
zanechal dokonal duplikt... a i ten se pohnul.
Aldric si zaal pomalu uvdomovat, e krom Karybda
nikdo tohle chvatn magick pedstaven nevid. U tm
nco ekl, ale nekromancer se nhle znovu objevil a jeho
ucha.
"Nyn mte poehnn Astroghy, mj pane..."
Pavouci byly nyn rozptleni po cel kouli i rukch lorda
Juana. Bylo s podivem, e Aldrika jejich doteky nijak neodpuzovaly. Zahledl se na pzran tla a soustedil se.
Kad z pavouk skoil na jednoho ze sluebnk.
Teprve nyn si mui stvoen vimli, tedy pli pozd, ne
aby staili udlat cokoli jinho ne zavat, kdy jim pavouci,
kte bhem letu jet vyrostli, pistli na hlav.
S chroptivm zasyenm pavouci s krvav rudma oima
zaboili nohy do lebek obt.
est zasaench strnch se zapotcelo, nkte se marn
snaili chytit toc zrdy, jin se jednodue rozbhli. Ani
jeden vak neudlal vc ne pr krok, ne padli na vechny
tyi.
Ze rt jim uniklo zvec zavyt. U kadho z Aldrikovch
vyvolench zaala probhat pemna. Zda se jim nahrbila a
zeslila. Nohy se staly lachovitjmi a chodidla iednodue
zmizela. Pae se prothly a narovnaly a ruce se promnily v
tlapy, ovem tlapy stle schopn nco uchopit a zrove
zakonen ostrmi drpy urenmi k drsn masa. V
zuivm zchvatu ze sebe zaali rvt aty, stejn snadno
ltku i zbroj, a byly jejich zbytky rozhzeny v -ienm
chaosu po cel mstnosti. Nic z toho se vak nedodalo do
59

blzkosti lorda Jitana nebo Karybda, nebo nekromancer ve

nenpadn odrel.
Pak se z hrud bvalch strc vynoily dva posledn
pry eber. Zmutovan mui znovu zavyli, kdy podlahu
potsnila jejich krev a jin tln tekutiny. Avak zrann se
rychle zahojila a vyhezl ebra se pokryla novm masem a
zaala se prodluovat v pokiven konetiny uren k chzi i
ke plhu. Rostly, a byly stejn dlouh jako ostatn, a
nakonec zaklepaly o kamennou podlahu.
V tu samou chvli na tle i na tvi kadho z nich
vyrostla ern srst. Oblieje se jim zkivily, prothly se a
zmnily rysy. Ui i nosy odpadly a pmo ped uaslm
Aldrikem Jitanem se jejich oi rozdlily a znovu seskupily
ve dva hroznm podobn tvary. Pestoe oi - vechny oi zstvaly lidsk, a na to, e blmo i zorniky byly nyn
rud, zily beze stopy soucitu nebo p etnosti.
est pemnnch tvor jako jeden zasyelo a odhalilo
ostr zaloutl tesky, z nich kapaly sliny.
A hlavy kad z tchhle nestvr se dl pevn drel
pavouk. Jejich rud oi se nyn upen zahledly na Aldrika
a tch est vc, kter dve bvaly lidmi, ztichlo. Jako jeden
se otoili k usmvajcmu se lechtici... a poklekli.
Byli to pavouci, ohromn pavouci... ale svm zpsobem
stle zstvali lidmi. Pavoum lidmi... a jet nm, co
lechtic nedokzal identifikovat... tedy ne, e by mu na tom
njak zleelo. "Neuviteln..."
"Stali se Dtmi Astroghy, kterch kdysi bvaly tisce,"
vysvtlil nekromancer, jako by pednel historii.
"Smrtelnci obdaeni jeho pzn, jeho nklonnost."
Dti Astroghy se pomalu houpaly na tyech zadnch
konetinch. Zbyl tyi se neustle otevraly a zavraly, jako
by dychtiv ekaly, a budou moci splnit prvn Aldrikovo
pn.
"Tohle je konec vaich neptel, mj pane," zaeptal
Karybdus Jitanovi zblzka. "Dti oddan slou pnovi koule.
60

Ml byste vdt, e vae schopnost ovldat tak mnoho ze

sly Msce jet ped konvergenc je dkazem, e jste
skutenm prvoplatnm ddicem odkazu, v nm ukrytm.
Vechno, o em jste snil, vechno, po em jste touil, bude
vae, to vs mohu ujistit."
"Vechno..." souhlasil Aldric, kter si prohlel ty, kdo mu
dve oddan slouili jako lid a nyn mu budou slouit jako
cosi mn nebo snad vce.
"A kdy u o tom mluvm," pokraoval Karybdus, "mme
jet jeden kol. Jeden z neptel se prozradil a hodl udeit
pmo do srdce vaich pn a tueb..."
Aldric vyskoil na nohy, sta zkiven vztekem. "Jak to
mysl?"
Rathmanv vraz zstval chladn. "Nyn je v sdle Nesard s lady Salene."
Ohniv pohled lorda Jitana se okamit obrtil k
netvorm, kte kdysi byli lidmi.
Karybdus pikvl. "Pesn na to jsem myslel, mj pane..."

5
Kdy se piblil veer, pehnala se nad mstem prudk
boue, jej ohnisko se nakonec zastavilo nad sdlem rodu
Nesard. Zdlo se, e boue tam snad zakoen jako njak
rostlina. Zuila a bsnila beze znmky toho, e by chtla
ustt.
Jako by u toho vdycky musela bt bouka, pomyslel si
Zayl, kdy domem znovu otsl hrom. A pesto nen d o
nic vt zlo ne slunce nebo msc. To jen ti, kdo pchaj
temn iny, se jm rdi hal.
Vzal si mylenku k srdci a dl se pipravoval na magick
obad. Zayl ml vzorek krve od Salene i nstroje, kter
poteboval pro vytvoen obrazce. Pislbila, e pinese ti

61

pedmty, kter mly pro zemelho Riordana njak osobn

vznam.
Nyn u stailo jen sestoupit do hrobky. S Humbartem ve
vku se rathman vrtil na schodit v hlavn chodb. Salene
u tam na nj ekala. Polth, zaplenou lampu v jedn ruce,
stl ochranitelsky za n. Lady Nesardo si pro vpravu do
podzem vybrala vhodn obleen, jezdeck odv skldajc
se ze zelench kalhot a koench bot. Podobn barvy byla i
jej hedvbn blza, pes kterou mla zapnutou ernou
koenou vestu. Celou vstroj pak doploval psek stejnho
materilu i barvy a mal dka v pochv.
lechtina se na blcho se vysokho a thlho mue
nervzn usmla.
"Pinesla jsem ty vci, o kterch jste se zmnil." Zvedla
pytel, ve kterm to zacinkalo, co bylo znmkou, e alespo
dva z pedmt jsou aspo sten z kovu.
"Pak tedy, pokud by vm to nevadilo, budu vs
nsledovat..."
Salene sundala z nejbli stny lampu a vyhovla mu.
Polth ji nechal jt a zaujal msto vzadu. Podle toho, e si
strce vybral tohle msto, bylo mono soudit, e v hrobce
Nesard povauje za jedin mon nebezpe Zayla.
Nekromancerovi nepipadalo nijak zvltn, e se rodina
rozhodla mt hrobku pmo pod domem, nebo ani v Lut
Gho-leinu nebo ve vchodnch zemch to nebylo zcela
neobvykl. Mocn a bohat si zejm potrpli na mrtv, jako
by jejich schrnky byly njak drahocennj ne tla ebrk
na ulici.
V hrobce rodu Nesard vak bylo jet nco a
nekromancer u se nemohl dokat, a to uvid. Zatmco je
Salene vedla domem, znovu uctil pod nohama shluk du a
neidentifikovateln energie, kter jako by s nimi splvaly
nebo snad byly samotnou pinou jejich existence.
Trojice sestoupila po schoditi, kter ji zavedlo pod
rove ternu. Prochzeli przdnmi, prachem pokrytmi
62

mstnostmi, jejich brutln historii Zayl vyctil z ohromn

silnch zbytk emoc stle jet vyzaujcch ze stn.
Nhle Salene zavhala. Obrtila se k nekromancerovi a
ekla: "M rodina nen bez poskvrny, miste Zayle."
Pikvl, co jako odpov hostitelce stailo. Salene svm
darem zejm ctila emoce vychzejc z tchto mstnost
vtinu ivota, take pedpokldala, e u Zayla tomu bude
podobn.
Na konci chodby jet jednou sestoupili n. Rathman se
napjal, vdom si skutenosti, e jsou velmi blzko cle.
O chvli pozdji ji stli proti silnm eleznm dvem.
Salene pidrela lampu bl a odhalila tak obrazec v podob
osmicp hvzdy uprosted. Polth pistoupil ke dvem a
pot, co podal lampu Zaylovi, siln zathl za kulatou kliku.
Strce otevel prastar dvee a jejich pohyb doprovzelo
thl skpn.
Proti Zaylovi se vyvalil proud eptajcch hlas.
Nemluvily vak k nmu ani k dn jin iv bytosti. Byly to
hlasy mrtvch, se ktermi se setkal dve, hlasy historie rodu
Nesard, znovu a znovu provajc sv ivoty...
Kdy si Polth bral zptky lampu, Zayl si viml, e na nj
Salene upen hled. "Nkdy," zaeptala, "nkdy, kdy sem
pijdu, mm pocit, jako bych tu slyela hlas svch pedk..."
Lady Nesardo se otoila a vstoupila. Nekromancer, s
Polthem tsn v patch, ji nsledoval.
A kdy vzpt Zayl poprv hrobku spatil, uvdomil si,
e dvj nvtva zdejch mrtvch mu odhalila jen nznak
z jejich skutenho msta poslednho odpoinku.
I kdy velikost tohoto msta sten halily stny, musel
se prostor thnout pod celm domem a jet dl. Zayl uinil
rychl odhad a usoudil, e zejm bude pod vtinou
rodinnch pozemk. Strop byl stejn vysoko jako v kterkoli
katedrle. On nyn se spolenky stl na vrcholu dalho
schodit, kter vedlo na dokonale upravenou kamennou
podlahu. Ostatky len Salenina rodu spovaly v nekonen
63

dlouh a nejmn ti metry vysok hrobce. Jednotliv msta

poslednho odpoinku byla vyznaena hladce letnm
blm kamenem, do nho bylo vytesno jmno a datum.
Hrobka se thla dl do temnot a nikde nebylo vidt
neobsazen msto.
"Budeme muset jet kus jt," zaeptala Salene a zaala
sestupovat dol. "Riordanovo msto je zhruba uprosted."
"Jsou tu jet dal patra?"
"Ti. V jednom jsou tla oddanch sluh a to nejni ve
skutenosti nepat m rodin. Je to pvodn krypta. Nesardov vybudovali tu svou na n."
Rathman svratl obo. "A kudy se asi..."
Zavrtla hlavou. "Nejde tam sejt. Vchod byl ped
staletmi zatarasen zejm zemtesenm. Vm o nm jen
dky tomu, e Riordana odjakiva fascinovala historie na
rodiny a nepetrit ji zkoumal."
Zayl si vc ne kdy dv pl konen si se stnem
zesnulho pana Nesarda promluvit. Riordan mu mohl
vysvtlit spoustu vc, kter po nm Salene nedala.
Podlahu pokrvala vrstva edho prachu. V nm tu po
minul nvtv zstaly nezeteln stopy. Jedny byly co do
tvaru i velikosti srovnateln s otisky lady Salene. I takhle
hluboko pod zem byl prach, usazoval se vak jen velmi
pomalu. Podle mnostv a smru ostatnch stop Zayl snadno
poznal, e tu zstaly od Riordanova pohbu. Zayl se obrtil
ke lechtin a viml si, e nevdomky kr po vlastnch
stopch. Napadlo ho, zda v duchu znovu prov celou
tragdii.
Byli hluboko pod zem, ale to neznamenalo, e hrobka
byla prosta ivota. Jak na podlahu dopadalo svtlo lampy,
prchali do tmavch kout brouci velc jako Zaylova dla.
Stonoky se schovvaly v prasklinch ve zdi. Nejasnj
vak byly jako zvs siln pavuiny pokrvajc vtinu
hrobky. Nkter byly dost velk, aby se do nich schoval
dospl mu. Ty pak tvoily hrobky samy o sob - hrobky
64

scvrklch tl pavoucch obt obalench silnou vrstvou

vlkna. Vtinou se jednalo o hmyz, ale bylo mezi nimi i pr
krys, bezpochyby starch a nemocnch, kter se tak staly
snadnou koist daleko mench arachnid.
"Kdy Riordan zemel, nechala jsem hrobku vyistit od
tch potvor armdou dlnk," ekla Salene se znechucenm
pohledem k pavuinm. "Ani se mi nechce vit, e to je za
tu dobu zase v tak hroznm stavu. Odkud se ta hav bere?"
Zayl neodpovdal, nebo byl uchvcen neustle
narstajc intenzitou psychickch sil. Kad obyvatel
hrobek existoval ve stejnm pzranm stavu. Jejich due
byly stle iv, pestoe ji dvno mly odpovat nebo se
vydat dl. epot dosahoval takov intenzity, e ml obas
nutkn zacpat si ui. Uli jen pr dalch krok, kdy se lady
nhle zastavila. Veker informace, kter Zayl poteboval,
nael v jejch och, ovem jedin pohled na mramorovou
desku pmo nad hlavou mu potvrdil, e skuten doli k
ostatkm Riodana Nesarda.
"Kdybyste chtla bt chvli o samot, lady..." "Ne, od jeho
smrti jsem takovch chvil mla a moc. Zleelo mi na
manelovi, miste Zayle, snad jsem ho i jistm zpsobem
milovala a zejm vdy budu. Ale myslm, e v tuto chvli
bude nejlep udlat, kvli emu jsme pili, a nechat ho
odpovat."
Nekromancer si vak nebyl jist, e ve pjde stejn
hladce, jak si Salene myslela. Zayl si nhle uvdomil, e z
Rior-danovy hrobky nect nic. Byla to jedin hrobka, v n
duch nebyl pi ivot. Pro tomu tak bylo, kdy dn z
ostatnch nemohl spt?
Doufal, e na podobn otzky brzy najde odpov.
"Pustm se tedy do prce," odpovdl, shl pod pl a vythl
z vku kousek bl kdy. "Mohl bych vs poprosit o trochu
msta..."
Salene s Polthem ustoupili a Zayl si klekl. Vedle sebe
postavil lampu a pak zaal kreslit ptihrann obrazec. Do
65

kadho rohu nakreslil pt ivl - tak jak je rozdlil Rathma

- zemi, vzduch, ohe, vodu a as. Doprosted pak pidal
nkres tvarem podobn hadu. Celkov byl obrazec
komplikovanj, ne jak Zayl pouval v minulosti. Brzy
vechny stny zdobily destky symbol. Nekromancer
pedpokldal, e vechny budou poteba, jestli zde m
doshnout njakho vsledku.
Kdy byl obrazec konen hotov, shl do velkho vku a
vythl Humbarta.
"Teda, pkn depresivn msto!" zabruela lebka. "Tady
bych nechtl hnt... teda, kdybych si mohl vybrat."
Od Salene se ozval krtk smch, zatmco Polth jen
zamruel. Oekval, e se bhem celho procesu objev duch
Riordana Nesarda, ale mluvc lebka strce ohromila daleko
vc.
"Ticho, Humbarte," zaeptal nekromancer. Postavil lebku
doprosted, pmo na symbol Trag'Oula. Existovaly
pleitosti, kdy ml pro lebku vyuit, a tohle byla jedna z
nich. Jako due v pli cesty mezi svtem ivch a mrtvch
pedstavoval Humbart Wessel pojtko lep ne jakkoli jin.
V tomto ppad byl navc dalm opaenm, ktermi Zayl
znsoboval anci, e se mu poda navzat spojen se
zesnulm Saleninm manelem.
"Nemm pru, pro tohle dlm," bruel dl Humbart.
"Ty due jsou takov nanicovat, pln trpen a ztrt.
Kdybych ml aludek, tak bych z toho jejich kvlen blil..."
Po tch slovech se vak uklidnil.
Rathman vythl lahviku s darovanou Saleninou krv a
pak ji hrotem dky nasl do epele. Zbran nakreslil kolem
lebky i symbolu kruh.
Zvedl hlavu a podal lechtinu: "Ty vci, prosm."
Salene mu podala pytel. Nekromancer shl dovnit a
vythl dva pedmty najednou. Prvn z nich byla obadn
dka se symbolem Nesard vyrytm do rukojeti - rukojeti,
kter se zdla bt z ryzho zlata. Ost zbran bylo tup,
66

nebo se zjevn jednalo o dekoran pedmt bez monosti

praktickho vyuit.
Druh kousek, kter Zayl vythl, byl modr hedvbn
tek, jej rathman vidl na hrdlech urozenho pru
vracejcho se stejnou lod, kterou on pijel. Byl bezpochyby
dovezen pes Twin Seas a znail, e Riordanovo postaven ve
Westmarchi bylo velmi vysok.
Zayl poloil dku i tek vn krvavho kruhu a nael ve
vaku tet pedmt: medailon na zlatm etzku.
Nekromancer se pi pohledu na nj zamrail. etzek byl
nov vytepn, ale medailon byl daleko, daleko star. Ve
skutenosti star ne rod Nesard.
Kovov perk byl asem zcela ohlazen, ale i tak bylo
mono rozeznat jeho pvodn tvar - hlavu s osmi
konetinami vyrstajcmi pmo z n. Zayl se zamrail a
pokusil se v pamti najt cokoli, co by se s tmto obrazcem
shodovalo. Nic nenael, a tak nakonec neochotn pidal
pedmt k prvnm dvma na vnj okraj kruhu.
"Nyn zanu s vyvolvnm," oznmil Salene. "Bylo by
nejlep, kdybyste mohla bt vedle m, protoe vae
ptomnost zv nae ance na spch."
Bez vhn poslechla. Jej nhl blzkost na chvli vytrhla
Zayla, kter byl jinak zvykl vykonvat podobn obady
sm, ze soustedn. Ctil, jak v n s kadm ndechem
proud moc. Dar byl tak nedlnou soust jej osoby, e si
Salene zejm ani neuvdomovala, jak potencil skt.
Polth nhle ztuhl. Zayl pedpokldal, e dvodem pro
strcovu reakci je on, ale Polth zvedl zbra a zadval se do
temnoty v hloubi hrobky.
"Co se dje, Polthe?" zeptala se Salene. "Nic, pan.
Myslm, e jedna z tch malch potvor." Nekromancer
namil kostnou dku na sted obrazce a zaal odkvat.
Ctil, jak kolem nj v energie a sousteuj se do jedinho
kouzla. epot duch nhle ustal, kdy zaznamenali, jak do
jejich svta vstupuje vetelec.
67

Riordane... zavolal tie Zayl. Riordane Nesardo, maneli

Salene... Riordane, pane z rodu Nesard...
Nkolik dvjch pn domu krtce zpozornlo, ale kdy
si pak uvdomili, e nekromancer nevol je, vrtili se do
svta sn. Zayl se z pedchoz nvtvy pouil, e se mus
vce zamit na jedinou osobu, aby znovu mezi duemi
nevyvolal paniku.
Hrobka byla celou dobu chladn, ale nyn ji naplnil ostr
mrz. Salene se nhle zachvla a Polth zaklel. Pro rathmana
vak byla zmna teploty dobrm znamenm. Kouzlo
skuten doshlo a do svta mrtvch.
Riordane... Riordane Nesardo... pij k nm... vysly
prosebn voln sv manelky... Jinak neochotn due byla
vdy pznivji naklonna ke komunikaci, kdy se ozvala
milovan osoba.
Zayl ctil nhl pohyb. Pohnul dkou nad obrazcem a
vyslovil slova pedan Rathmou uednkm, slova v jazyce
znmm pouze vrnm.
Nic se vak nestalo. Nekromancer ctil, e cosi chce pijt,
ale e to dr jaksi jin sla.
Ani by pohldl na Salene, Zayl ekl: "M pan, mohla
byste poloit ruku na rukoje dky a tie zavolat jmno
manela?"
Bez jedin otzky poslechla, oividn s dvrou v jeho
schopnosti a znalosti. Zayl si dku v dlani posunul, aby ji
mohla chytit i ona, a znovu se soustedil na kouzlo pivolvajc mrtvho.
"Riordane?" zaeptala lechtina do ticha hrobky.
"Riordane... sly m? To jsem j, Salene. Prosm,
Riordane... potebuji s tebou mluvit..."
Nyn se ona ptomnost znovu pohnula, piblila, ale cosi
ji stle drelo. Nekromancer vzdlen vidl okdlenou
postavu...
"K zemi!" strhl Salene na podlahu.
"Nco se bl, chlape!" zaval Humbart. "Myslm, e by
68

to mohl bt..."
Hrobku naplnil nervy drsajc jekot ozvajc se znovu a
znovu v nekonen ozvn. Krysy, hmyz i pavouci prchali
zcela ovldni pudem sebezchovy.
Z pavuin a prachu se zhmotnila obludn bytost s kdly
ohnivmi i seschlmi a rozpadlmi zrove. Jej tlo bylo
mrtv a nezbvalo ani tolik masa, aby zakrylo vechny kosti.
Na tvi - zejm kdysi musk - bylo cosi povdomho.
Bylo mono rozeznat prameny vlas, dokonce i zbytky
vous. Msto o vak zely jen przdn ern on dlky a
kvlejc elisti byly rozeven, jak by to dn lovk
nedokzal.
I pae byly del ne lidsk a stejn jako teba u netopr
byly soust kdel. Voln prsty tvoily zahnut drpy
schopn cokoli rozervat.
Zrove s tm, jak se pzran netvor zhmotoval, til se
na n. Zayl jen taktak strhl Salene na zem, kdy stn proltl
tsn nad nimi. Kdyby kleeli, proltl by skrz jejich tla.
"Co je to?" vyhrkla lechtina. "To je... je to Riordan?"
"Ne... to je pzrak, zatracen due!" A Rathmana hlavn
zajmalo, co dl zrovna te prv tady. Ne se vak nad tm
bude moci zamyslet, mus nejprve pet. "Polthe! Vezmi si
ji!"
Ani to nemusel kat. Strce u se sklnl, aby pan
zvedl. Polth ji postavil na nohy, jako by nic nevila. Pak ji
jednou rukou objal v ochrannm gestu a druhou tasil zbra.
Me vak pro pzrak nebyla dn hrozba. Nekromancer
se pekulil, plynulm pohybem vyskoil na nohy a zvedl
dku. Vbec ho nepekvapilo, e se duch okamit zamil
na nj. Pzraky vdy hladovly po tom, co u nemly, a
arodjov jim nabzeli dvojitou porci. Jednm chodem byla
Zaylova ivotn sla a druhm magie. Sice by to neutiilo
hlad pzraku - to nedokzalo nic na svt - to by mu ovem
nezabrnilo vyst Zayla do posledn kapky.
A pak by el po Salene, kter byla rovn obdaena. S
69

oima upenma na kvlejc dui Zayl rozkzal: "Vezmi ji

nahoru! Ven z hrobky za n nepjde! B!"
"Ne! Nenechm vs tu samotnho!" Lady Nesardo se
snaila vemon vymanit se z Polthova pevnho seven.
"Pan, muste jt se mnou!" Obr ji zaal thnout k pomrn
vzdlenm schodm.
Pzrak se s mrazivm jekotem til na Zayla. Pestoe
jeho pvod byl lidsk, doln polovinu tla neml. Msto n
lehal vraednm dlouhm ocasem pipomnajcm korpina. Krvelan stn nebyl z masa a kost, ale kdyby rathmanem prola njak jeho st, bylo by to, jako by se mu do
srdce zabodly tisce epel.
A tahle bolest by nebyla nic proti tomu, co by Zayl zail,
kdyby ho pzrak zaal vysvat.
Zayl rychle cosi odkval, dku zdvienou do vky. Z
nejbli hrobky vystelil skrz mramor proud kost. Ostatky
se shlukly ped nekromancerem a vytvoily neprostupnou
ze, jej ze byla srovnateln s dkou. Zayl jen velmi
nerad ruil kosti Saleninch pedk, ale neml jinou
monost.
Pzrak prudce zatoil tsn ped tm, ne se mohl kostn
bariry dotknout. Vztekle zavskl a hledal zpsob, jak
Zaylovm kouzlem proniknout.
To nemlo trvat dlouho. Ve skutenosti by podobn
obrana proti netvorovi pli nepomohla, ale nekromancerovi
lo jen o to, aby zskal as na dokonalej kouzlo. Alespo se
pzrak stle soustedil na nj a Salene byla v bezpe. Ale
pak uctil v temnot pohyb dalch. Odvil se ohldnout k
temnch schodm. "Dosta ji odtud, Polthe! Dlej! Je..."
Pzrak se konen rozhodl, e ho kosti nedok zadret,
a vybral si tenhle okamik pro tok. Jak proltl barirou,
kosti se zachvly... a ze se zhroutila na jedinou odpornou
hromadu.
Zayl zvedl dku, ale pli pozd. Dokzal pzranho
netvora odvrtit, ale jedno z kdel mu proltlo tlem.
70

Bylo to, jako by mu nkdo ukradl kousek due. Rathman

vykikl a padl na koleno. Jen s vyptm vech sil dokzal
udret dku v ruce.
"Zayle! Chlape! Nad hrobkama je njak potvora!
Obrovsk chlupat pavouci bastard s teskama a drpama!
Due moje ztracen! A tam je dal!"
Ze vech stran - dokonce i shora - se ozvalo hlubok
syen a naplovalo temnou hrobku.
Silnou st nad jejich hlavami propadlo nkolik obludnch
tl. Salene vykikla.
Slzami zalitma oima spatil Zayl temn postavy
lechtiny a jejho strce, je nhle obklily nejmn tyi
shrben postavy, kter, kdyby se postavily, by byly stejn
vysok jako Polth. Vypadaly jako pekeln kenci lid a
obch ernch pavouk. Polth je drel v achu meem, ale
tvorov pohybujc se na odpornch zadnch tyech
konetinch pobhali kolem ve zjevn snaze pipravit se na
spolen tok. Jeden otevel tlamu bez rt, zasyel a odhalil
dvojici obrovskch tesk, jak dosud nekromancer vidl jen
u nejjedovatjch pralesnch pavouk.
Starost o Salene s Polthem rychle zmizela, kdy Zayl
vyctil, e se vrac pzrak. Odkulil se stranou jen tsn ped
tm, ne duch proltl mstem, kde jet ped chvl stl.
"Poj si to zkusit na mn!" zajeel Humbart. "Rozdm si
to s tebou a ani nebudu muset dvat ruce do kapes!"
Pzrak na lebku zakvlel a s vraednm mchnutm
neskutench kdel zhadnm zpsobem poslal Humbarta v
podob valc se koule ke stn. Humbart zaklel a vrazil do
jedn z hrobek.
Splnilo to vak el a na chvli upoutal pzrakovu
pozornost. Zayl dostal anci vzpamatovat se a seslat dal
kouzlo.
Ve vzduchu se ped rathmanem zhmotnilo kostn kop.
Stailo jedin slovo a Zayl ho poslal proti pzraku. Drp
Trag'Oula byl zbran stejn tak skutenou jako mystickou.
71

Nezleelo na tom, zda pzrak m, i nem fyzick tlo.

Drpv cl se pohnul prv v okamiku, kdy k nmu
dolet. Pzrak se mu pokusil vyhnout, ale byl pli pomal.
Zaylovo kop se mu zarylo do boku.
Duch vydal vi skot stralivj ne kterkoli z
pedchozch. Obrtil se a s neustvajcm vetnm zmizel
ve stnech hrobky.
Nekromancer tce oddychoval nmahou, ale ihned se
obrtil k Salene s Polthem. Obludn tonci konen
vymysleli innou strategii. Jeden se vymrtil na hrobku a
pak na strop, odkud skoil na strce. Polth se mu
instinktivn postavil. V okamiku, kdy zareagoval, se dal
dva - ti nejvce vpedu plhajc po protilehlch hrobkch vrhli na Salene.
Ta vak zjevn nebyla bezbrannou bytost, za jakou ji
mli. Rudovlas lechtina ukzala na toho, kter na ni
skoil z hrobky - a pekelnho pavouka zashl do hrudi
ledov blesk. Odhodil ho k protj zdi. Nraz doprovzelo
hlasit uchnuti a zapraskn kost. Pak se netvor sesul v
nehybn hromdce na zem. Cel tlo pokrvala nmraza a i
vzduch kolem se mraziv tpytil.
Salene hledla s otevenou pusou na to, co prv udlala.
Druh monstrum se pokusilo jejho oku vyut ve svj
prospch. S vycennmi tesky a pipravenmi drpy sej
vrhlo po krku.
Objevil se zblesk ledov modrho svtla a v krtkm
svtle se mezi tesky a Salene objevilo cosi jako tt.
Obluda zavyla a sthla zmrzlou tlapu. Salene znovu
vypadala zcela vyveden z mry tm, co byla zjevn jej
vlastn prce.
Polthovi se podailo vyhnout se toku prvnho netvora.
Mistrnou prac s meem ho odrazil a pak vyuil volnho
okamiku, prudce se otoil a probodl toho se zmrzlou tlapou.
Pak vak ze stn vyskoil dal a srazil obra zezadu. Jet
dva dmonit pavouci se pidali k spnmu druhovi a i
72

oni se vrhli na strce.

Zayl bez vhn mrtil dku. Zc epel letla
neodvratn vstc zvolenmu cli a zabodla se do hbetu
jednoho z netvor. lovk-pavouk oste zasyel a zaal se
prudce otet ve snaze vythnout hluboko zabodnutou zbra.
Rathman vak byl zcela zden prv tm, e dka zstala
zabodnut. Jakmile splnila kol, mla se k nmu okamit
vrtit. Krv a obt byla ped lety spojena s jeho vdomm a
vl. Kdy si pl, aby se vrtila, udlala to... ne vak nyn.
Teprve pak si Zayl uvdomil, e se prv nechal nachytat.
est netvor vypadl z temnoty nad nm a hladov zasyel,
kdy pistl pmo na nekromancerovi. Jeho vha pimkla
Zayla k zemi a tm ho omrila. Ctil, jak se mu do zad
zaryvaj ostr drpy, snadno trhaj jeho aty a zanechvaj v
mase hlubok rny. Na ztylek mu kapaly vac sliny.
Zayl se ovem nenechal tak lehce porazit. Udeil
protivnka loktem do oblasti bicha a s uspokojenm
zaznamenal hlasit zastnn. Ze straliv vhy zmizelo jen
nco mlo, ale stailo to, aby se rathman dokzal pekulit na
zda, kde se mohl lpe brnit.
Obluda po nm chapla tesky dlouhmi jako Zaylovy
prsty. Jej dech pchl hrobem. Nejpsobivj vak byly oi,
nebo Zayl by mohl psahat, e v nich zahldl cosi lidskho.
Pak se rathmanv pohled pesunul v a spatil podivn
vrstek na protivnkov hlav. V ptm okamiku si
uvdomil, e je to dal tvor... men pavouk, stle vak vt
ne dla. Hledl na nj zlovstnma rudma oima a zle
cenil o dost men tesky.
Tohle zjitn mlem stlo Zayla ivot, protoe jeho as
dal protivnkovi anci znovu zeslit smrteln stisk. Tesky se
piblily k Zaylovu hrdlu a ...
A pak nhle dopadla na netvorovu hlavu tk pst.
Monstrum se skulilo dol. Ped Zaylovma oima je
nahradil Polth. Strcova uniforma byla rozervna na kusy a
vude pod n bylo vidt jizvy. Ve tvi vak ml vtzoslavn
73

smv.
"M dky, miste Zayle," zaburcel Polth. "Stailo, e jste
ho ze m sundal. Dal dva radji utekli!"
A skuten, krom rathmanova protivnka tu zbyla jen
mrtv tla. Zatmco strce pomhal Zaylovi na nohy, odbhl
do stn i posledn.
Nekromancer se zamrail. Musel piznat, e tvory
magicky nectil. Pro jeho schopnosti byli neviditeln. Byl
zzrak, e jej nezaskoili dv.
Pak se ho zmocnila dal obava. Zayl se pokusil dostat
pohledem za impozantnho strce. "Salene! Je..."
"Nezrann... ale nemu ct, e v podku."
Zayl vidl pro. Salene Nesardo stla na mst, kde ji
vidl naposledy, pae pitisknut k tlu. Hledla na netvora,
kterho zabila, a Zayl pesn vdl, e tohle byl prvn ivot,
kter jeho hostitelka kdy vzala. e to byla obluda usilujc o
jej ivot, na tom te nezleelo.
"Musme ji dostat nahoru a do postele," navrhl
nekromancer. "Znm prosted j pome uklidnit
rozbouenou mysl. B za n. Hned pijdu."
"Jasn."
Humbartova lebka leela onmi dlky nahoru. Z przdn
hlavy bvalho oldka se inul proud slov, z nich nejvce
se tkalo pn mt dv ruce a me. Kdy Zayl zaslechl
nadvky, uvdomil, si, e je v podku, a vydal se nejprve
pro dku, stle hluboko zabodnutou v tle obti. el pmo
pro ni a nechtn pekroil to, co zbylo z obrazce.
Pokej prosm pokej prosm pokej prosm poslouchej
prosm poslouchej prosm!
Intenzita hlasu v Zaylov hlav zpsobila, e se chytil za
spnky v novm nvalu bolesti. Soustedil se a obnovil
mentln tty, dky kterm byl ev snesitelnj.
Chce msc chce msc chce msc m ho, ale nen to on
nen to on, ale jestli msc spat msc, pavouk pijde zas
pijde zas...
74

Zayl se snail, se mohl, aby v tch hmcch slovech

nael smysl. Okamit poznal zdroj. Riordan Nesardo
konen odpovdl, pestoe ne zpsobem, kter ekal, ani
ve vci, o kterou jim lo. Jeho len hlas vak naznaoval,
e varovn musel pedat dv ne cokoli jinho a na tom
nyn zleelo.
Co tm mysl? pomyslel si nekromancer. Jak pavouk?
Jak msc?
Pobl hrobky, kde byl pohben Salenin manel, se z mlhy
vytvoila nezeteln postava. Pavou msc pavou msc
pavou msc pavou msc pavou msc pichz as
pichz pavouk pichz Astrogha...
"Astrogha?" vyhrkl Zayl. To jmno mu cosi kalo.
"Pavou msc?"
"Zayle!"
Riordanova ptomnost mu zmizela z hlavy a stejn tak
zmizel i obrys vedle hrobky. Zayl uslyel Polthv rozzloben
hlas a uvdomil si, e ten, kdo nekromancera volal, byla
Salene.
"Pozor, chlape!" dodal Humbart. "Je zptky..."
Rathmana uchopily siln ruce a odhodily ho. Zayl pistl
na tle netvora, ke ktermu pvodn mil. Tv mu sklouzla
k epeli dky. Instinktivn mystickou zbra sevel v ruce,
vytrhl ji z rny a prudce se otoil, aby zjistil, co se dje.
Odpov v podob ostrho vskotu byla zejm jet
dv, ne cokoli spatil. Pzrak se vrtil s clem napst se na
tle nesoustednho nekromancera.
Polth mu vak Zayla odhodil z cesty. Strce stl
odhodlan s meem pipravenm k boji a kvlejc duch se
til pmo na nj.
Tam, kde ale rathman ml alespo njakou obranu,
vlenk neml nic. Pzrak jm bez sebemenho zavhn
proletl a drpy zakonen kdla jako by Polthovi sevela
hru.
Obr zaval. Jeho tlo se roztslo a ke seschla. Z
75

roztesench prst mu vypadl me. Polthovo vysuen tlo

se
rozpadlo v prach, a jet ne se stailo zhroutit, nezbyla z
nj ani hol kostra.
Pzrak vak neutiil hlad a pokraoval dl. Pmo ped
nm nyn stla Salene. lechtina byla tak vydena smrt
oddanho sluebnka, e se nedokzala pohnout.
Zayl zvedl dku otoenou hrotem k zemi. Jak nejrychleji
dokzal, vyhrkl zaklnadlo.
Polth se za nj obtoval; nedopust, aby stejn osud stihl i
Salene.
Bled ze dky se rozila a na pzrak a obalila ho
jako jedna z pavoucch st. Pzrak zavskl a stle se
pokouel dostat k Salene, kter nyn stla jen metr od jeho
vraednho objet.
Nekromancer se postavil a vykikl: "Ulth i Rathma syn!"
Svtlo se zaalo stahovat zpt do dky... a s nm i
zmtajc se duch. Netvor zavyl a zuiv mchal kdly, ale
nedokzal uniknout. Zayl se zachvl nmahou, nebo
kouzlo, kter pouil, erpalo slu pmo z jeho due.
Rathman vak vdl, e kdyby povolil, pzrak by se zmocnil
jeho i lady.
Kouzlo bylo variac na vysvn ivota, kterm
nekromancei dokzali obnovovat vlastn ivotn slu ze
sam podstaty protivnka. Bylo to nesmrn nebezpen
kouzlo, nebo kdy si lovk bral ivot nkoho jinho,
riskoval, e si s nm vezme i jeho vlastnosti. Vyprvly se
legendy o rathmanech, kte se doslova stali svmi
zemelmi protivnky, o nekromancerech, kte se obrtili na
stranu Pekla, ne je zniili jejich vlastn brati.
To, o co se ale nyn Zayl pokouel, s sebou neslo jet
riziko daleko vt. Spojil kouzlo na erpn ivotn sly s
ovldacm kouzlem bn pouvanm na prv zesnul.
Kdyby ho pouil proti bnmu stnu, riziko by nebylo a
tak velk, ale Zayl se nyn pokouel ovldnout jednoho z
76

nejstranjch nemrtvch. Jet hor bylo, e co oslabovalo

jeho protivnka, ubralo sil i rathmanovi. Zayl do sebe
nenasval ivot, nbr nemrtvho, podstatu pzraku. Chlad,
kter lovka naplnil, byl z tch, jak ani sluebnci
rovnovhy nedok snst dlouho.
Kvlejc pzrak peletl nad Polthovmi ostatky a
piblil se epeli dky. Zayl zaskpal zuby. Ml pipraveno
jet jedno kouzlo, ale chtl ducha pohltit co mon nejvce,
ne se o n pokus, jinak by doshl maximln smrti lady
Salene a sv.
Bl... bl...
Te!
Zayl se soustedil na strcovy ostatky.
Zbytky Polthova tla vybuchly. Muka, v nich zahynul,
byly stralivou silou. Zayl tuhle slu namil proti pzraku.
Zesleny nekromancerovou magi smrteln energie ducha
zcela pohltily a splily. Pzrak vydal posledn vztekl skek
a zmizel beze stopy.
Zayl se pokusil odpoutat od zkzy pzraku, ale
nepodailo se mu to zcela. Smrteln energie ho obklopily...
Posledn, co slyel, byl Salenin vkik.

6
Kdy Salene Nesardo poslala Poltha, aby bledho
ernovlasho mue kontaktoval, nevdla, co od nj me
ekat. Mla pocit, e je sprvn vyhledat schopnosti
nekromancera, a to navzdory zkuenostem z dtstv, ve
kterm hrla vraznou roli zakarumsk crkev. Snad byla
tahle volba rovn ovlivnna jejm darem - nebo prokletm,
jak jej asto nazvala - nebo to teba bylo tm, e kdy
pohldla do jeho edch o, okamit poznala, co je za.
Pomluvy a legendy dlaly z nekromancer podl,

77

mentln vyinut vykradae hrob, arodje pracujc ruku

v ruce se zlem, nic z toho vak Salene v Zaylovch och
nenala. Ve skutenosti v nich spe vidla cosi podobnho
jako pi pohledu do zrcadla: tich odhodln vykonat, co
mus bt vykonno, bez ohledu na to, jak nsledky to pro
lovka me mt.
A nyn Zayl pro ni zemel.
Leel v posteli, kterou mu pipravila ji dve, ovem nyn
to vlastn bylo poprv. Salene se bla nechat ho v hrobce,
zatmco by bela pro pomoc, take ho s vyptm vech sil
odthla ke schoditi. Teprve a kdy byl v bezpe, vydala se
pro Sardaka. S bratrovou pomoc jej pak odnesli do pokoje.
Salene se stle tsly ruce. Znovu a znovu byla v duchu
svdkem Polthovy smrti. Oddan j slouil u ped svatbou s
Riordanem a nevhal chrnit ani nekromancera. To posledn
ji pekvapilo, ale snad Polth vil, e m Zayl vt anci ji
zachrnit. Mrzelo ji, e nem, co by pohbila - rathmanovo
kouzlo zniilo i to mlo, co po sob nechal pzrak - ale
vdla, e Polth nikdy na velk obady nebyl. Lbilo by se
mu, e ho Zayl pouil jako zbra, kterou zabil jeho vraha.
Neobvykle pokorn Sardak se nabdl, e zavol
sluebnictvo, aby j pomohlo, ale Salene vdla, e nikdo by
se k nekromancerovi nepiblil. Natst nikdy nebyla tak
rozmazlen jako nkter jej protjky a ve skutenosti znala
i zpsoby, jak se starat o rann a nemocn, protoe
nkolikrt pomhala bratrovi po obzvlt boulivch pijckch vercch.
A jestli se uke, e jej schopnosti nesta, mla jet k
dispozici Humbarta Wessela.
"Opatrn, opatrn," napomnala ji lebka, kdy se
pokouela odlepit ze Zaylova tla to, co zbylo z plt a
koile. "Doufm, e jste pinesla na zrann njakou dobrou
whisky."
"Je pmo vedle tebe." oldkova lebka - pinesen
zrove se Zaylem - leela na obvyklm mst a lhev
78

whisky stla nalevo od n.

"Muste s n polt vechny ty krbance. Doufm, e m
grdy, ne jako nkter ty lepidla, co pijou urozen fajnovky...
jo, pardon, m pan."
"Pije ji mj bratr. Mla by zabt cokoli."
Humbart se dut zasml. "Jo, tu bych fakt chtl zkusit!"
Kdy noem odezala i posledn zbytky ltky, vimla si
Salene, e Zayl konen zaal dchat pravidelnji. Jeho
obyejn bled ke vak byla prakticky dokonale bl, a na
namodralou barvu kolem rt. To ji dsilo.
lechtina vzala z keramick msy, kterou pinesla dve,
vlhk pltno a zaala istit rny. Chlupy na Zaylov hrudi
byly slepen potem a tlo navzdory chladu hoelo jako ohe.
Kdy mla konen pocit, e rny vyistila, jak jen to lo,
shla pro whisky. Znala byliny, o nich vdla, e by rovn
pomohly, ale bylo pli pozd, ne aby poslala jednoho ze
sloucch za muem, co je prodv.
Nesmrn opatrn nalila Salene pr kapek na jednu zra.
Zayl se mrn napjal. Salene ekala na njakou dal
reakci, ale ta nenastala.
"dn strach, paniko," ujistil ji Humbart. "Zayl nco
vydr. Te jako kdykoli pedtm."
Trochu klidnj nalila Salene whisky na dal rny.
Nekromancer pokad jen zareagoval stejnm zpsobem.
"To by mlo stait," zaeptala Salene o pr minut pozdji.
Zaztkovala lhev a a nyn si uvdomila, e ji ani
nenapadlo sundat Zaylovi z prav ruky dlouhou rukavici; tu
levou si sundal sm pi obadu v hrobce. Lady Nesardo
chtla, aby se ctil co mon nejpohodlnji, a tak mu rukavici
zaala stahovat z ruky.
"To nemuste!" vyjekla najednou lebka, tm len. "Ta
rukavice mu vbec nevad! To je rathmansk vc, vte?
Nechte to bt, sakra!"
Salene vyjekla.
Ucukla hrzou z toho, co se skrvalo pod rukavic. Jako
79

by v odpov na jej vkik to sebou trhlo, co jet zvtilo

jej ok.
"Salene!" Sardak buil pst do dve. "Salene, co se
dje?" Rozrazil dvee a okamit ji odstril stranou.
"Nic to nen, paniko!" uklidoval ji Humbart. "Vbec
nic! Vy..."
"Ohe a sra!" procedil skrz zuby Salenin bratr. "Co jsem
ti o nich kal?"
Salene z toho nemohla odtrhnout oi a v jejm pohledu se
msila hrza s morbidnm asem. Nevnmala ani Sardaka,
ani lebku. Vidla jen odporn vjev ped sebou.
Zaylova prav ruka byla bez masa.
Zdlo se, e kosti dr pohromad jen nkolik dobe
umstnch lach. Krom nich nepokrvala stralivou
konetinu dn ke ani kousek sval. Takhle vypadala cel
ruka, od koneku nejdelho prstu a po zpst. Teprve tam
se kosti pojily s masem, a i to jet nkolik centimetr spe
pouze v podob sporadickch kousk.
Sardak ji sevel v nru. "Poj se mnou, Salene! Nech tu
peru, a si porad sama..."
"Hele! Zayl je nejlep chlap, jakho kdy najde!"
lechtina zavrtla hlavou a mylenky sej pomalu
rozjasovaly. "Ne... ne, Sardaku. Zachrnil mi ivot a snail
se zachrnit i Poltha!"
"Salene..."
Jemn odvedla bratra ke dvem. "Dkuji ti za starost,
Sardaku, ale jsem v podku. Vra se do pokoje. Kdy t
budu potebovat, pijdu za tebou."
Jej bratr si prohrbl vlasy. Vechno pit z nj najednou
vyprchalo. S novou vlnou odporu pohldl na kostlivou ruku,
ale pak pikvl. "Stejn udl, co bude chtt, drah
sestiko. Jako vdycky." Sardak j pohldl do o. "Ale budu
t pehovat. Jedin zatracen zvltn zvuk a jsem zptky s
tasenm meem!"
Zavel za sebou dvee a nechal Salene se Zaylem a lebkou
80

o samot. Salene vhav pistoupila k nehybnmu tlu na

lku.
"To si udlal... m to z t hrobky?" Humbartv hlas znl
naprosto pokorn. "Rd bych vm ekl, e jo, abyste si o nm
nemyslela nic patnho, ale ne, paniko - m pan - nem.
Stalo se mu to u dvno." "Povdej."
"Vzali mu ji proklet, zotroen zatracen due ze
ztracenho msta Ureh. Tady chlapec to msto nael spolu s
bandou lovc poklad - no teda, vlastn jsme se jim nejdv
snaili zabrnit, aby tam li. Vdli jsme, e s tm mstem
nen nco v podku, ale to, co jsme nali, jsme teda
neekali! Tehdy to byla ruina, ale kdy jsme vlezli dovnit,
oilo to tam. Vechno bylo ndhern a bezpen, teda,
mysleli jsme si to - a zaali vichni mizet a nakonec se
ukzalo, e vldce msta je vlastn Pekeln Mocnost! Zayl
byl jeden ze dvou, co to peili, ale stlo ho to ruku. Urvaly
mu ji ty potvory." "A jak..."
Lebka si odfrkla. "Vtina lid by asi nenadlala nic, ale
tenhle hoch je mazan. Kdy je s hodnm kapitnem Dumonem - tm druhm, co peil - vylili dal, co jsou jako
Zayl, nco tady toho chlapce napadlo. el zptky tam, kde o
tu ruku piel, a njak se mu podailo najt, co z n zbylo.
Trvalo mu to ti dny a ti noci, ale Zayl ji normln pidlal
zptky, ohnm a kouzlama. Fakt mm nkdy pocit, e je
lep ne nov! Ale zaplatil za to, to teda podn."
Jak ho Salene poslouchala, nco mlo z hrzy zmizelo a
nahradil ji jet vt as. Copak by neudlala to sam,
kdyby to bylo v jej moci? Jakou jinou monost by mla?
Hk, jak Salene vidla u mnohch nmonk? Nebo pahl?
I mezi lechtici byli tac, co pili o konetinu a nahradili ji
kovovou protzou, kterou pak skrvali stejn jako Zayl.
Lady Nesardo nepochybovala, e mnoz z nich by dobe
zaplatili za to, co udlal Zayl, a dokonce by se s tm chlubili,
pes vechny doktrny Zakarumu o podobn magii.
Sklonila se nad nm a jemn sundala rukavici pln.
81

Teprve nyn si vimla, e je uvnit vycpan, aby ruka

vypadala jako z masa a kost. lechtina si vybavila, jak ji
Zayl mnohokrt bez zjevnch pot pouil.
Prsty pejela po blch kostech. Salene se kousla do rtu a
dotkla se i hbetu Zaylovi ruky. K jejmu pekvapen byla na
omak tepl a hladk. Dotkla se jednoho z kloub a tie
vyjekla, kdy sebou kostn prsty kubly.
Rathman zastnal a pohnul se. Salene ustoupila, nebo ho
nechtla ruit.
"D se dohromady, m pan," ujistil ji znovu Humbart.
"Urit si taky chcete odpoinout. Nespustm z nho on
dlky, nemjte strach."
"Ale mla bych zstat. Nemu to vechno nechat na
tob..."
Lebka si odfrkla. "A co mm jako jinho dlat, paniko?
Nespm, teda aspo ne tak jako vy iv. Klidn mu zstat
celou noc vzhru..." Pak duch pokraoval pekvapiv
jemnm tnem. "Nedovolm, aby se mu nco stalo. To vm
slibuju."
Salene mu vila i pes to, e se lebka nedokzala sama
pohnout. Humbartu Wesselovi se svm zpsobem dalo vit,
e na Zayla dohldne stejn, jako kdysi Polth hldal ji.
"Jestli se nco zmn, hned m zavolej," nalhala.
"Jasn."
"Dkuji ti... Humbarte."
Salene by tm mohla psahat, e se on dlky pohnuly.
"Ne... j dkuju vm, madam."
Lady Nesardo vyklouzla z pokoje s mylenkama stle u
Zayla. Pod uvaovala, co jet by pro nj mohla udlat...
Nhle Salene na chodb do nkoho vrazila. Instinktivn
ucouvla a pak spatila, e je to jen jej bratr.
"Sardaku! Vydsil jsi m! Co tu dl? Myslela jsem. e
jsi v posteli!"
Na jeho vraz nebyl pkn pohled. "Daleko jsem se
nedostal, sestiko. Nemohl jsem dostat z hlavy, co jsem tam
82

vidl."
"Sardaku, opravdu to nic nen..." Chytil ji za ramena tak
siln, e Salene sykla bolest. Sardak trochu povolil, ale
nepustil ji. "Mus odtud, Salene! Neme mt v dom nco
takovho! Je nebezpen, pro tebe i pro ns pro vechny!
Sakra, dvej se, jak dopadl Polth... a to byl len vlenk!"
"Polth zemel, aby zachrnil m i Zayla, jestli mysl
tohle, ale teprve pot, co Zayl mlem udlal tot! Tys tam
nebyl! V t hrobce se stalo nco stranho, Sardaku!"
Zaklebil se. "Ano, j vm, j vm. Ale i tak, Salene..."
"Zstane tu. Dlum mu to. Je mi lto, e se na tomhle
neshodneme, ale..."
"Ale ty jsi pan Nesardo a j jsem jenom bastard..." Kdy
mu chtla oponovat, Sardak sklopil hlavu. "A k tomu drz, j
vm. Dala jsi mi anci a udlala tady z toho mj domov,
Salene. Odpus mi."
Salene se ho dotkla na tvi. "Chpu t. Zapomeneme na
to."
Jej bratr pohldl na dvee Zaylova pokoje. "A je po
tvm, drah sestiko, ale jestli udl cokoli, co t i teba
nepmo ohroz, bude se zodpovdat mn."
S tmi slovy ji Sardak polbil na tv a zamil do pokoje.
Salene se za nm dvala a nepochybovala, e by slib tentokrt
dodrel. Svm zpsobem byl Sardak stejn jako Polth. Oba
byli nesmrn loajln k tm, kter mli rdi. A pro ty, kte
jim zkili cestu, byli smrtelnmi nepteli. Lady doufala, e
to druh nebude Zaylv ppad.
Zaylovi se zdlo o pavoucch. Velkch. Malch. Byl
chycen v jejich stch, omotn jako zmotek. Pavouci ho
obklili...
Do tohoto muivho snu nhle vplula tv. Tv se
edmi prodlmi vlasy a rysy vzdlen pipomnajcmi
jeho vlastn. Ta tv se s chladnm zjmem dvala na jeho
trpen a nijak nedala najevo sebemen mysl
nekromancerovi pomoci.
83

A tak Zayl dl bojoval sm...

Boue zuila bez pestvky cel dopoledne i odpoledne a
teprve s pchodem noci se trochu zmrnila. Salene strvila
vtinu dne hldnm rathmanova nehybnho tla. Dlalo j
starosti, e se skuten jet nepohnul, a pestoe to Humbart
neekl nahlas, Salene vdla, e i on zan bt nervzn.
Zayl se koupal v potu a obo ml svratn, jako by nad
nm hluboce pemlel. lechtina ctila kolem jeho tla
proudn magie, jako by se tu dlo cosi, emu nerozumla.
Nejist si tm, co by mla dlat, vlhila mu rty istm
namoenm pltnem a snaila se, aby ml co nejvt
pohodl.
Jdlo j nosil Sardak, protoe sluebnictvo odmtalo
pekroit prh. Mlad Nesardo nic nekal, ale kdy j
podval tc, oima bedliv sledoval nekromancera.
Salene sndla veei v naprost tichosti. Ani ona, ani
Humbart u pro toho druhho nemli dn povzbudiv
slova. Lebka stle tvrdila, e Zayl bude v podku, ale znlo
to przdn a nemlo to nic spolenho s jeho fyzickou
podobou.
A pak, jen nkolik minut pot, co Salene dojedla, zaklepal
na dvee vyden sluha a zaeptal: "Pan, v pijmacm
pokoji vs kdosi oekv."
"V tomhle poas?" odpovdla lechtina a zeptala se:
"Kdo?"
Z chodby se neozvala dn odpov, a kdy Salene
otevela dvee, zjistila, e sluha utekl. Uklbla se a zavela
za sebou dvee. Pak sela do pzem. V tu chvli vyel z
pijmacho pokoje jin sluha s przdnm podnosem v
rukou. Kdy ji spatil, uklonil se.
"Pl si vno, m pan, a te sed u ohn."
"Kdo? Kdo je to, Barnaby?"
Sluha s orlm nosem vypadal vyden, e jeho pan nev,
kdo je uvnit. "Pece lord Jitan!"
Jitan? "Dkuji ti, Barnaby. Me jt."
84

Uklonil se a rychle odbhl. Salene se snaila zachovat

klid tv v tv neoekvan, neohlen a rozhodn
nechtn nvtv mue, kter ml v myslu pipravit ji o
ddictv Nesard. Teprve kdy si byla jist, e navenek
psob klidn, vplula do mstnosti.
"Drah lorde Jitane!" zvolala Salene. "emu vdm za
to, e jste se rozhodl mne poctt nvtvou prv tto noci?"
S pohrem vna v ruce vstal lord Jitan z kesla, jako by
on, a ne tahle ena byl doma. lechtic snad ml skvlou
postavu, ale na jeho rozdlnch och a stech bylo nco, co
odjakiva Salene odpuzovalo. Oi neustle tkaly do vech
stran, tm jako by Jitan oekval v kadm rohu neptele.
sta se nyn zkivila v hladovm smvu, kter Salene
pipomnal vyhladovlho vlka.
"M drah, drah Salene," opil a zvedl pohr. "Pipjm
na vai bezchybnou krsu."
Ani za nejpznivjch okolnost by na jeho eech
nenala nic pjemnho. Lady Nesardo se ovem i tak
zdvoile uklonila.
Navzdory hroznmu poas byly Aldrikovy aty i vlasy
such a ist, co znamenalo, e ho sluhov zakrvali celou
cestu a ke dvem. Salene se pokusila nenpadnm
pohledem najt jeho pl, ale nikde ho nevidla. Byla to
koda; kdyby byl po ruce, mla by monost jet vce zkrtit
to, co se zdlo bt velmi nepjemnm setknm.
"Piel jsem se zeptat, jestli bychom nemohli uzavt mr,
drah Salene," odpovdl konen lord Jitan. Znovu se napil
a pistoupil bl. Najednou u mu oi netkaly, ale upen se
zahledly pmo na ni. Salene ctila, jak ji do sebe vtahuj,
pestoe toho mue nesnela. "Jsme na kordy a nemme k
tomu jedin dvod."
"Chcete mi vzt stechu nad hlavou a nechat m na ulici."
"Ani v nejmenm!" Aldric se k n sklonil a lechtina
nyn nevidla nic ne jeho oi. "Nemm jinou monost!
Jednm tm s kadou vt rodinou ve Westmarchi!
85

Vtina mch transakc obn spoustu penz nebo velk

majetek! Dvod, pro si stle udruji povst, je ten, e kad
v, e vechno, co eknu, myslm vn. Jakmile nkomu
slbm zisk, kdy se bude podlet na mch obchodech, v
tomu, e z toho skuten zisk mt bude. A zrove, pokud
obchod zahrnuje pojistky proti neplnn zvazk druh
strany - co je nezbytn opaten zejmna kvli
podvodnkm - musm se jich dret bez ohledu na nsledky."
Ani by chtla, ctila Salene, e Aldrikv postoj zan
chpat. A pli asto se stvalo, e lechtici uzaveli patn
dohody a pak se snaili vyhnout splcen vitelm. Kdy
mli za sebou vlivn osoby, co se stvalo asto, nedostali ti.
kte prve uvili estnmu slovu, vbec nic.
"Ale Riordan byl estn mu a dval si pozor, aby
souhlasil jen s tm, co mohl splnit..."
"To ano." ilhajc oi nyn zily. Lord Jitan stl tm
rak blzko, e by mohl Salene polbit, a ona se pro ni
netypicky s odporem neodthla. "Ale nikdy nedostal
pleitost slovo dodret - co by samozejm udlal nebt
tak nevhodn naasovan smrti - a tak vsledek na
vzjemn dohody pat ze zkona mn." Pokril rameny.
"Kdy si nebudu brt, co je m, m drah, napl m kad
druh, s km budu obchodovat, a za rok jsem na mizin. Pak
to budu j, kdo nebude mt stechu nad hlavou. A to byste
nechtla, nebo ano?"
Nedokzala odtrhnout oi od jeho. "Ne, nechtla.
Nechtla bych..."
"Pak byste mla vzt v vahu mj nvrh, Salene. Jako
lady Jitanov si udrte ddictv svho rodu a zskte to.
kter nabz mj. Vzjemn vhodn obchod." Dotkl se j na
tvi, jako by ji chtl polbit. "Vzjemn."
V mysli se j bez varovn objevila Zaylova tv. Salene
se od Aldrika odtrhla. Jeho smv se krtce promnil ve
vztekl pohled, kter ihned nahradila pijatelnj verze toho
prvnho.
86

Z njakho dvodu poctila Salene neodolatelnou touhu

vrtit se do nekromancerova pokoje. Lord Jitan, kter si
viml jej nhl nervozity, se zeptal: "Jste v podku? Mohu
vm njak pomoci?"
"Ne... dkuji vm, ne. Omlouvm se, Aldriku, ale musm
vai nabdku odmtnout."
Jeho smv byl m dl nucenj. "Zamyslete se nad tm.
co kte, Salene... j opravdu udlm, co budu muset."
Jeho znepokojujc oi ji u nedrely. lechtina dokzala
vzdorovat. "Na to je jet as. Jet jsem nevyerpala
vechny monosti. Stle jet proetuji vechny finann
zleitosti svho mue..."
"Ale co..." Sklapl a bez varovn se nhle podval
smrem, kde byl Zaylv pokoj. Aldrikova tv byla rzem
kamenn. Nhle se uklonil. "Dobr. Jestli se dnes veer dl
nedostaneme, pak vm peji dobrou noc... a ve svm
vlastnm zjmu se modlete, abyste brzy dostala rozum.
Hodn brzy."
Lord Jitan poloil pohr a odkrel. Salene se nesnaila
doprovodit ho ke vchodu, kter z pijmacho pokoje nebyl
problm najt. Bedliv poslouchala a po nkolika vteinch
byla odmnna prsknutm dvemi. Odchod vzteklho
lechtice doprovzel prudk dusot kopyt a skpn kol
koru.
Konen spokojen, e se lord Aldric Jitan neoekvan
nevrt, vybhla Salene po schodech. Vyden sluha j
musel rychle uhnout z cesty, tak rychle se lady Nesar-do
hnala nahoru.
Tam ji pivtal Sardak s rozcuchanmi vlasy. Ml ve tvi
ustaran vraz, kter vak tentokrt neml nic spolenho s
nekromancerem. "Barnaby mi prv ekl, e tu byl Jitan! Co
chtl ten bel tentokrt?"
"To co vdycky. Chtl, abych si ho vzala, e by to
vechno vyeilo."
"Moje sestika je na roztrhn! Torion bude rlit!
87

Podal t o ruku prvn, ne?"

Na tohle nemla as. "Dost, Sardaku. Po Jitanovi u dal
utpan poznmky nesnesu!"
Kdy chtla probhnout kolem nj, chytil ji za pai.
"Promi! Pt pro m poli hned Barnabyho. Nechci, abys
byla s tm bastardem o samot!"
Salene u mu mlem odpovdla, e Aldrika Jitana
zvldne snadno sama - ale pak si vzpomnla, jak blzko byla
k tomu, aby s jeho poadavky souhlasila. Dokonce ji tm
polbil.
"Budu si to pamatovat," odpovdla jemn. Pak se usmla
a dodala: "Dkuji, e se star."
"To umm nejlp... krom pit." Viml si smru, kterm se
sestra obracela. "Jde za nm?"
"Ano." Cosi ji pohnlo. "Musm jt." "No, rozhodn lep
spolenost tohohle ne Jitana," zabruel Sardak vzdorovit.
"Ale zavol, kdybys m potebovala, e?"
"Ano, Sardaku, slibuju."
Teprve pak ji pustil. Salene okamit vyrazila dl a
doufala, e nen pozd.
Kdy vak rozrazila dvee, nala vechno v pvodnm
stavu. Zayl leel nehybn na posteli a pes znan chlad v
mstnosti se neuviteln potil.
Obavy ji vak neopustily. "Co se stalo, Humbarte?"
"Stalo?" Navzdory tomu, e lebka nemla tv, podailo
se j vypadat zmaten. "Vbec nic, obas okoenn
okamiky totlnho nic."
"Ale j jsem si byla jist..." Salene pela k lku a dotkla
se Zaylova ela.
Jej obavy okamit stonsobn vzrostly. Ctila, e ho
ohrouje njak sla, zdrcujc, soustedn pmo na
nekromancera. lechtina vak nemla pont, odkud se
bere.
"Zayle..." zaeptala bez rozmlen. "Zayle..."
Otoil k n hlavu a nhle zastnal.
88

"Pohnul se!" vyhrkl Humbart. "U hory Arreatu, on se

pohnul! Konen!"
V konecch prst, ktermi se dotkala jeho ke, ctila
teplo, ale ne nepjemn. Zdlo se, e dch pravideln-ji ne
dv, a kdy se Salene pohnula, aby mu setela pot z obo,
neorosilo se okamit jako prve.
Jej nadje vzrostly. "Myslm, e je..."
Zayl nhle vytetil oi.
"Karybdus..." vyhrkl.
Jakmile nekromancer vyslovil to jmno, oi zase zavel a
hlava mu spadla na stranu. Salene vzdychla ze strachu, e
zemel, ale kdy se podvala bedlivji, vidla, e Zayl jen
sp... a sp klidn.
"Karybdus?" zavrela lebka. "A to sakra jako znamen
co?"
Karybdus zastril kostnou dku do pochvy a jeho vraz
zstval jako vdy navzdory nedvnm udlostem neurit.
"U tikrt," ekl. Vc skryt v temnot, k n nyn mluvil,
pobhala zpsobem, kter se nejlpe dal popsat jako vztek.
"U tikrt. dn potvrt nebude."
Rathman obrtil pohled ke stropu, a pestoe k tomu
neml dn zjevn dvod, v jeho vrazu se krtce objevilo
uspokojen.
"Hezky spi, malik. Vechno jde stle, jak je pro
rovnovhu teba. Vme, jak je nezbytn uspt. U taky vme,
e se jmenuje Zayl." Karybdus nathl pai a na ni skoilo
cosi velkho ernho s mnoha nohama. Nekromancer to
lskypln pokrbal po hbet. "Zayl... samozejm e on."

7
Generl Torion byl mu inu. Z neinnosti lel a stejn
byla i jeho nlada tto noci. Do chvle, kdy bude dobr

89

Cornelius uloen k odpoinku, jet schzely dva dny. To

Torionovi vbec nevyhovovalo. Krl byl mrtev a musel bt
pohben, aby jeho nslednk mohl usednout na trn a stvrdit
tak sv prvo. m dle to bude trvat, tm vce se o tom bude
mluvit a nrok na westmarchsk trn by mohl vznst nkdo
jin.
A e takovch byla spousta. Souhlas Salene Nesardo s
tm, e Justiniana podpo, pome zskat nkter rody. ale
seznam potist byl na velitelv vkus a pli dlouh. Pl
si, aby ve bylo jednodu, jako tehdy, kdy ti. kdo slouili
trnu, mohli podnikat daleko rznj opaten. Rozhodnj.
V doprovodu osobn stre tajc est mu jel nyn k
palci, stavb ze edho kamene se piatmi vemi,
vysokmi pili a sochami na kad stee. Palc byl
postaven jako pevnost s vysokmi kolmmi zdmi
zakonenmi nahoe bodci a hlubokm pkopem s hladkmi
behy, na n nebylo mono vylzt. Nejni okna byla ve
tetm poschod, a navc opatena eleznmi memi.
Jestli nkoho pi prvnm pohledu na palc napadlo slovo
pevnost, bylo to proto, e takhle byl postaven pvodn. Palc
tu byl jet dv ne msto. Byl postaven jako prvn vspa v
nov objeven zemi a vybrn za msto, odkud bude
Westmarch rst. Torion nebyl dn historik, pokud tedy
nelo o vlku. Znal Syny Rakkise jen proto, e po nich
zstala ohromn moc a vtvory, kter mohl obdivovat. Byli
to oni, kdo vztyil kolem msta prvn hradby, kter pozdj
stavitel jen zkoprovali a dotvoili. Hlavn msto bylo
pevnost samo o sob, svm zpsobem jaksi plynul
rozen palce.
A pevnost, jakkoli pevn, vak mohla samozejm
padnout zevnit. Nslednictv na trnu muselo bt zajitno.
Kdyby tak jen ml ten chlapec trochu vc elezn zadek
jako jeho otec, pomyslel si generl a nebylo to poprv.
Nikdo by nezpochyboval jeho schopnost vldnout.
Oban msta zahaleni do koein a tlustch kabt ped
90

nm sklnli hlavu, jak pokraoval dl ulicemi dldnmi

opracovanmi kostkami. Torion jim obas na pozdrav
odpovdl pikvnutm. Majitel obchod a emeslnci
vystrkovali hlavy ze dve, aby si prohldli mue znmho
pod pezdvkou Me krlovstv. Nkte si mon kali, pro
si Torion nevzal od toho slabocha trn sm. Gererl ale nad
takovmi emi ohrnoval nos. Jeho zajmala jen sven
povinnost, a ne tkopdn a namhav prce vldce. Ta
ekala na Justiniana.
U hradeb obklopujcch palc stli v pozoru ostrait
stre v rudch uniformch, edch ocelovch kyrysech a
helmicch s chocholem. Kop drely vztyen a za pasem jim
v pochv visely mee. Nad jejich hlavami nyn divoce vlly
krlovsk prapory a ern medvd vyobrazen uprosted
skoku v jejich stedu jako by tanil.
Stre mu rychle uvolnily cestu, nebo Torion nebyl z
tch, kdo by se jim musel pedstavovat. S druinou projel
elezem tepanou brnou. Vtr kvlel, ale velitel si toho
nevmal, nebo byl soustedn na nco dleitjho.
Nevnoval pozornost ani zbytku cesty ke schoditi
vedoucmu do palce, ani stoupn k masivnm eleznm
dvem s hledc vl hlavou... symbolem pvodnch pn.
Teprve tam se zastavil, spe jen proto, aby mohl obdivovat
moc vtlenou do vech tch vjev. Synov Rakkise mon
ji jako vldnouc dynastie vymeli, ale jejich odkaz byl
vude, i v krvi mnohch obyvatel Westmarche.
Vysok ed chodba, kterou nyn krel, byla osvtlena
louemi a ob stny lemovaly ady Torionovch
nejvrnjch. Mezi nimi rovn dl hledly ze stn vl
hlavy, jedna vedle druh. Justinanv pedchdce se vak tak
pokusil ukzat, kdo je vldcem, a nechal na stny povsit
bohat zdoben - a pro generla a pli kiklav - tapisrie
s emblmem rodu. Nad jeho hlavou tud nyn tanili ob
medvdi, ale Torionovi pipadali spe vyden ne dsiv.
Tm se zdlo, e jsou tak vysoko, aby byli z dosahu mord
91

prastarch vlk.
Generl Torion zahnul prudce doprava, m odboil z
pmho smru do trnnho slu. Justinian tam nikdy nebyl;
nov monarcha dval pednost pohodl vlastn komnaty, kde
il od narozen. Jeho nepetrit odmtn trnu souasnou
politickou situaci zhorovalo.
"Generle!" ozvalo se najednou za nm. "Mj pane
generle!"
Torion hlas okamit poznal podle toho, e mluvil pes
nos. Edmun Fairweather, rdce novho krle, vythl a lisn mu, ktermu Justinian vnoval a pli velkou
pozornost.
"Co je, Edmune?" ekl generla otoil se. Huben mu
odn do ern vesty a kalhot. Justinianv rdce vypadal
trochu jako ptk. Byl tm pleat, krom zkho plkruhu
hndch vlas thnoucho se od jednoho ucha k druhmu.
"Jeho Vsost... Jeho Vsost tam nenajdete."
"Ale? Je dole v kuchyni?" Torionv nov pn se
povaoval tak trochu za kuchae, a kdy to vypadalo, e
nikdy nebude vldcem, trvil spoustu asu pokusy s recepty.
Byl to dal hek, kter v och vtiny lechty snioval
jeho vnost.
"Ne, drah pane generle! Jeho Vsost vs oekv v
trnnm sle!"
Generl pekvapenm zabruel. To bylo poprv. Justinian
se od thle mstnosti drel tak daleko, jako by ml dostat
mor, jen kdy tam vstoup. Torion se snail nepropadat
falenm nadjm. Jedna vc byla, aby Corneliv nstupce
sebral odvahu do trnnho slu se vydat, druh vc pak aby
vypadal, e tam pat.
"Tak jdte prvn."
Edmun se otoil na pat a vedl je do trnnho slu, kde
ped dvemi stli v pozoru tyi mui na stri. Edmun luskl
ji pipravenmi prsty a dva ze strnch oteveli dvee.
Generlova osobn str zaujala pozice na chodb. Jej
92

ptomnost v krlovsk sni by krle shodila a Justinian si u

nemohl dovolit dal sebemen ztrtu respektu.
Kdy vak Torion vstoupil, musel pi pohledu na vjev
ped sebou svratt obo. Byl tak uchvcen muem stojcm
ped nm, e bezmylenkovit poklekl.
Justinian IV - Justinian s vytetnma oima, jak mu
mnoz za zdy kali - vn shlel z trnu na velitele
vojenskch sil Westmarche. Pry byla jeho ustraen dtsk
tv. Z toho, kdo nyn ped Torionem sedl, vyzaovala
stejn sla jako ze zesnulho milovanho Cornelia. thl
mladk s pskovmi vlasy by mohl bt povaovn za
pknho, nebt stop, kter v jeho tvi zanechaly v dtstv
netovice. Ml orl rysy svho otce, ale oi bezpochyby po
dvno oplakan krlovn Nellii, kter zemela krtce po jeho
narozen. Tyhle oi byly obvykle ryb a vyzaovala z nich
slabost, jakou u jeho matky nikdy nevidl, ale dnes se
Torionv pohled setkal s dvojic hndch o, jejich pohled
okamit poutal pozornost.
"Drah generle Torione," pivtal ho Justinian a i jeho
obvykle vhav hlas nyn odpovdal silou pohledu. "Vdy
vs rd vidm. Prosm, vstate."
Mluv pesn jako otec... asl v duchu velitel, kdy
poslechl. Pesn jako velk Cornelius, kdy byl jet pi sle.
Bl non koile, kterou Torion tak asto na nslednkovi
trnu vdal, a to bez ohledu na denn dobu, byla pry. Nov
krl byl nyn odn do krlovskho atu, kter krej uili na
mru za den a noc od okamiku, kdy bylo jasn, e se
Justinianv otec neuzdrav. Ve skutenosti velmi pipomnal
generlovu uniformu, avak bez zlatostbrnch ovlnch
nramenk a zdobenho erbu na zlatm kyrysu. Medvd
hledc doleva vypadal stejn vyden jako na tapisrich
zdobcch stny a dv dokonale vystihoval svho nositele.
Nohavice a rukvy byly zlat lemovny. Celkov impozantn
vzhled doplovaly vysok ern koen boty. Torion, kter
vdl, jak reagovali ostatn, kdy vchzel nkam do
93

mstnosti, nyn zaval stejn pocit vi Justinia-novi,

poprv od chvle, kdy byl ped dvma destkami let krlem
Corneliem poven.
"Vae Vsosti..." zaal nakonec Torion, kter si nhle
uvdomil, zeje to on, kdo hled slova. "Je mm potenm
nachzet se v blzkosti krle."
Justinian otevel sta, ale pak zavhal. Na krtk okamik
pohldl stranou a v jeho vrazu byla znt stopa po obvyklm
nejistm j. Pak se stejn nhle vrtil sebejist mlad vldce.
Justinian lehce vstal a seel dol, aby podal ruku
nejvrnjmu poddanmu.
"Vm, e jste si o mne dlal starosti, generle. Vm si
podpory, kterou jste mi dal, navzdory tmto obavm."
Torion ml znovu pocit, jako by se nachzel v ptomnosti
bvalho vldce. "Zmna panovnka je vdy obdobm
nejistoty, ale j jsem v dve a vrnosti nikdy nezakolsal,
Vae Vsosti."
"Dobr oddan Torione," ekl krl s smvem smvem, kter tolik pipomnal Cornelia. Justinian
dstojnka nepestval pekvapovat, nebo ho vzpt plcl
po zdech. Teprve nyn bylo zejm, e jsou stejn vysoc.
Obvykl zlozvyk mladho vldce hrbit z nedostatku
sebedvry ramena byl pry. Tenhle Justinian stl stejn hrd
a vzpmen jako kdokoli z jeho rodu.
Generl musel potlait smv. Jestli to, co vidl, byla
trval promna, pak ekalo ty, kdo chtli trn vzt jeho
prvoplatnmu ddici, nemil pekvapen.
"Mohu ct, jak vm ty aty padnou, Vae Vsosti?"
pronesl ji v daleko vt pohod, ne kdy sem pijdl.
"e ano? Kdo by si to pomyslel?"
Justinian se odthl a nhle zvedl pae a zasml se ke
stropu. Torion svratl obo a pohldl na Edmuna, kter
zrovna nael cosi nesmrn zajmavho na rukvu.
Krl rychle pae zase spustil. Pes tv mu peltl krtk
stn nejistoty. "Omluvte mne, generle! Jen mal... ehm...
94

nervozita. U ne jako pes, ale takov mal ttko."

Vzhledem k tomu, s m Torion potal, e bude pracovat,
byla tahle odpov pijateln. Namsto slabho nezkuenho
chlapce se velitel nachzel v ptomnosti mue schopnjho
ne kterkoli z dalch uchaze o trn. Nemohl ekat, e se
ve obejde bez vstelk. Ml je kad vldce. Mli to v
krvi.
"Jak silnou mme podporu, Torione?"
Pestoe u byl nkolik minut svdkem Justinianovch
schopnost vst konverzaci, tahle pm otzka generla
zcela zaskoila. "Prosm za prominut, Vae Vsosti?"
"Komu meme vit, e bude stt pi mn, generle1? A
kdo u stoj?"
Zvtzil Torionv dobe organizovan rozum. Okamit
vysypal z rukvu nkolik jmen a zavril je tou, kter vil
nejvce. "A samozejm jet lady Nesardo."
Justinian na nj hledl. "Nesardo je s nmi? Jste si jis-t?"
"Vyjdila podporu zcela bez vhn... a jestli to tak mohu
ci, kdybyste ped nkolik z tch, kdo stle vhaj, vystoupil
tmhle zpsobem, obrt se okamit na vai stranu."
Blonat monarcha znovu otoil hlavu. Tentokrt Torion
jednodue ekal. Jestli je tohle jedin slabina, kterou
Justinian m, Westmarch m pro zmnu tst.
"Mte pravdu, generle," odpovdl nakonec krl. S
dalm smvem zcela identickm s otcovm pak dodal:
"Zorganizuj audienci na nejbli mon termn, Edmune!
Pozvi vechny, o kterch si Torion mysl, e pijdou!"
"Ano, Vae Vsosti," ekl rdce s hlubokou klonnou.
"Myslm, e by rovn nekodila mal ukzka moci, co
kte, generle?"
Znovu Toriona zaskoil. "Vae Vsosti?"
"Musme ukzat, e vojensk sly Westmarche jsou mi
pln oddny. Dokete to zorganizovat?"
Torion uvaoval. "Vtina z pch sil e jsou vojci
rznch lord, kte je krli propjuj na dkaz dvry. Pat
95

mezi n nkolik z tch, kter bych nyn nerad vidl ve va

ptomnosti... jestli mi rozumte."
"Kolik jsi jich schopen sehnat?"
"Vedle tch, o kterch vm, e jsou loajln, myslm, e
mu pivolat jednotky z hranic s Khandurasem." Khanduras, lec na severovchod, byl kraj, ze kterho do
Westmarche nejastji vpadaly rzn bandy lupi.
Khanduras Westmarchi zvidl prodn bohatstv a Torion se
domnval, e urit podl z koisti el do mstn krlovsk
pokladny. To se mu bohuel zatm nepodailo prokzat.
"To by nkte mohli povaovat za riskantn. Ne pli
moudr rozhodnut skutenho krle," nadhodil Justinian.
"Vae moudrost mne ohromuje, Vae Vsosti."
Krl se zamrail a znovu odvrtil hlavu. O chvli pozdji
se do jeho pohledu vrtila ocel. "Jist! Jsem hlupk! Mstsk
str je soust naich vlastnch sil, e?"
Torion si nebyl jist, e se mu lb smr, kterm se nyn
ubraly krlovy mylenky. "Ano, ale..."
Corneliv syn sprskl ruce. "To je dokonal, nechpete?
Tady se rozhodn invaze bt nemusme a kdokoli z lechtic,
kte zvaovali, e by zaujali m msto, se jen st postav
mstsk stri! Pouijeme ji, abychom ukzali slu, s jakou
se chopm moci!"
st z Torionovy nov nalezen nadje nyn odplula pry.
Mstsk hradby povaoval za nejdleitj st obrany
msta, bez ohledu na to, jak daleko byl Khanduras nebo
Ensteig. Siln hlavn msto posilovalo sebevdom zbytku
zem.
Ale Justinian u se rozhodl. Ne mohl generl Torion
navrhnout cokoli jinho, krl prohlsil: "Rozhodnuto!
Myslm, e meme postrdat vtinu mu od hradeb
otoench k horm a k lesu! Z t strany se nemusme bt
nieho krom wendig, nemm pravdu, generle?"
"Zejm ano," zamruel velitel. Rychle si ve probral v
hlav. Ano, jestli je to nutn, bude nejlep nechat bez
96

ochrany prv tyhle hradby. I tak vak bude Torion muset

peskupit hldky, a to bude njakou dobu trvat, stejn jak'
zorganizovat celou pehldku. "Nebude to hned, ale d se to
zvldnout."
"Skvl!" Justinian ho znovu poplcal po rameni a i nyn
to byla dokonal kopie zesnulho Cornelia. "Nechm to tedy
na vs."
Torion byl zcela dezorientovan. Kdy sem el, neekal
nic z toho, co se nakonec stalo. "Ano. Jak si pejete, Vae
Vsosti." Pak si dstojnk vzpomnl na dvod, pro vlastn
piel. "Krli Justiniane, kdybych mohl..." "Ano, mete jt...
s mmi dky a poehnnm." Justinian se otoil, aby si
promluvil s Edmunem. Kdy generl Torion pochopil, e
jeho slyen skonilo, uklonil se a vyel ze sn. Hlavou se
mu honily mylenky tkajc se nejastji toho, zda byla
promna Corneliova syna k lepmu nebo k hormu.
Generlova osobn str zaujala pozice po jeho boku, on si
vojk vak snad ani neviml.
Hradby by mly zstat dobe chrnn. Vdycky to tak
bylo, pomyslel si. Povoln vojk od jednotlivch lordu
vak bylo pli diskutabiln a Torion bude potebovat mnoho
mu, aby splnil Justinianova oekvn. Nebyla jin
monost ne doasn nechat hradby przdn.
Krom thle zleitosti ale velitel odchzel s novou
nadj. Ukzalo se, e Justinian m rovnj pte, ne se
zdlo po vechny ty roky, co ho znal. Pod vedenm
schopnho generla se tahle pte narovn snad jet vc.
Mnoho krl zaalo jako nejist a nezkuen a nakonec se
stali legendami.
Je to dobr, pesvdoval generl sm sebe, kdy vyel
ven do psho poas. Zachrn to krlovstv. Zachrn to
Westmarch.
A na tom koneckonc zleelo nejvc.
Sluha prv pinesl krli Justinianovi pohr rovho
vna, zatmco Edmun dl cosi drmolil o blcm se
97

shromdn lechty. Mlad vldce se napil.

"Dost."
Edmun se zarazil uprosted slova. "Vae Vsosti?"
"Nech m, prosm, bt, Edmune. A ostatn vezmi s
sebou."
Rdce se uklonil tak hluboko, e se Justinian bl, aby
orlm nosem nepokrbal podlahu. "Jak si pejete, Vae
Vsosti."
ern odn mu luskl prsty na stre.
Pn Westmarche sledoval, jak vichni pomalu odchzej.
Otoeni zdy nyn ani Edmun, ani ostatn nevidli, jak se mu
oi hrzou rozily a sta zkivila zkost. Ruka drc pohr
se tsla tak, e krlovy aty potsni-ly kapky vna.
Kdy se dvee konen zavely a on byl sm, unikl mu ze
sevench rt povzdech. Justinian nechal pohr spadnout na
zem a naprosto nevnmal ani rmus, ani kalu na kamenn
podlaze. Jako zve chycen v kleci peel k trnu a rozhldl
se.
"A!" Jeho pohled padl na przdn msto ve vzdlenm
rohu mstnosti. Krl nervzn vzthl tesouc se ruku ke
stnm.
"Ote!" zaspal Justinian. "Vedl jsem si dobe, ote?"
V temnot zuc boue se na obloze zamihotalo svtlo. Ti,
kdo ho snad vidli, by si mohli ct, e se mraky v tom mst
na okamik roztrhaly a na zem dopadlo svtlo jedin hvzdy.
Kdyby vak pak vzpt vidli, jak pad k zemi, nazvali
by to zlm znamenm, osudovm znamenm.
Tak i tak by se podobn svdkov naprosto mlili... a
zrove by mli naprostou pravdu.
Ale svtlo nezhaslo, jako tomu v podobnch chvatnch
kazech bylo. Jeho pd byl rychl, avak pesn clen.
A pak se zastavilo pmo nad mstem.
Strn na vnjch hradbch se otoil tm smrem, snad
proto, e vyctil zmnu ve svt. Jeho oi se okamit zalily
slzami a on odvrtil pohled. Dl plnil povinnosti a
98

nadpozemsk vjev mu zmizel z pamti.

Svtlo dl klesalo, a dopadlo do Westmarche. Tam jeho
nepirozen ze pohasla a rozpustila se v edi msta.
Pmo nad sdlem Nesard pak smrtelnkm zmizelo z
o.

8
Ti postavy v kpch tie stly nad klecm Zaylem, kter
opatrn kreslil do mkk pdy obrazec. Kolem se ozvaly
ostr skeky nonch obyvatel kehjistansk dungle a tahle
tm pzran voln jen podtrhovala znepokojivou
podstatu rathmanova kolu.
Zayl dkou nakreslil nad kruhem, kter protnala rovn
ra, dva oblouky. Vdy, kdy dokonil njak tvar, zazil
rudm svtlem, kter pak zbledlo do bled zelen. Dech
mladho arodje se s tm, jak pokraoval, zrychloval.
"U je to tm dokonen, " oznmil starm.
"Co ns Rathma u o takovch zsazch do rovnovhy? "
zeptala se prostedn postava z trojice, vysok ed odn
ena s dvojic ernch hvzd vytetovanch do obou tv.
Zayl bez vhn odpovdl. "Ze jakkoli vychlen na
kteroukoli stranu me zpsobit katastrofu. "
ena stiskla ji tak tenk rty. "To je mechanick odpov,
kterou se u kad uednk hned na zatku, aby pochopil,
e nic z toho, co se nau, nesm pouvat pro sv poten.
Ty jsi vak ji mnohem dl, Zayle, synu Icharionv. "
"Pohldni hloubji do sebe i sv prce, " poradil mu
holohlav mu, jeho tv byla tm stejn prosta sval jako
kosti, kter nekromancei pouvali k prci.
"Souste se, " zaeptala tet osoba, jej tv nebylo pod
irokou kp vidt. Jej hlas doprovzela podivn ozvna,
jako by znl z hloubi jeskyn. "Tv mylenky mus vychzet

99

jen z tvho nitra, nebo tam le kad kouzlo i jeho

nsledky."
"Dokoni obrazec, " dodal vyzbl mu. Zaylpidal k
obrazci vlnovku - zastupujc vodu. Narovnal se, aby
prohldl kad detail, ale nenael dnou chybu. Jin st
jeho mysli zrove analyzovala otzku. Take to mlo cosi
spolenho s obrazcem, na kterm pracoval. Otzky starch
se neustle vztahovaly k okamiku, nebo okamik byl
nejdleitjm aspektem asu. Okamik tvoil budoucnost a
rozhodoval o smru, kterm se rathmam maj vydat, aby
udreli rovnovhu.
Prohlel si vechny symboly - zlomen slunce, vodu.
oblouky znzorujc ivoty, ostr hroty, kter byly ohnm. Z
njakho dvodu kdesi hluboko uvnit Zaylovi cosi kaly a
probouzely v nm dvno pohben emoce.
Pak pochopil vznam obrazce i kl k vytouen
odpovdi. "Ne..."
"Co ns u Rathma, Zayle? " nalhala znovu ena.
"Nenute mk tomu... "
"Abys mohl zaujmout msto mezi nmi, mus se to
dozvdt, " pronesla postava bez tve. "Ude do obrazce,
mladku. Propus to kouzlo. "
Vyzbl uitel vzthl ke studentovi kostnatou ruku. "Ale
nejprve... mus odpovdt na otzku. "
Zaylovi se tsla ruka. Mlem volnou rukou smetl
obludnost, kterou nakreslil. Ale pak zvtzil vcvik Znovu se
soustedil na obrazec a snail se ho vidt s chladnou hlavou,
bez emoc. Pesn tohle od nj ekali.
"Rathma ns u, e takov vyuit rovnovhy, " bezdky
nasucho polkl, "zni n smysl ivota a tm i dui. A kdy k
tomu dojde, staneme se pro ni stejnou hrozbou jako ty, proti
nim bojujeme."
"Tm dostaujc odpov," prohlsila ena. "Dokoni
kouzlo, Zayle."
Student zaskpal zuby a zabodl dku doprosted obrazce
100

tak siln, e zajela a po rukoje do mkk pdy.

V dungli se rozhostilo naprost ticho... a pak vzduch
proalo kvlen. Nebylo to vyt zvat, spe to pichzelo z
jinho msta, z msta, do kterho vedl Zaylv obrazec.
Z jeho stedu vytryskly pzran energie, stoupaly vzhru
a vily kolem nekromancera. Zaylovy vlasy i pl se
zvedly, jakoby nabity elektinou. Stejn zareagovalo
obleen vychrtlho mue apotetovan eny, pestoe jejich
zahalen spolenk se zdl bt vm zcela nedoten.
Zayl sledoval, jak se na nj chuchvalce energie zaaly
lepit. Podailo se mu zachovat si neutrln vraz, ale z o
mu bylo mono vyst hlubok a temn pocity.
Mnoh chuchvalce energie tryskaly a do okolnho
porostu, kterm pak zbsile ltaly sem a tam. Vyt se
promnilo v nek, pi kterm se Zayl cel roztsl.
A pak... se dva z chuchvalc vrtily kstudentovi,
obkrouily ho a nakonec odpluly zpt do obrazce.
"Podvej se na n, "pikzala kp.
Zayl by radji nechal pohled upen nkam jinam, ale
poslechl. I kdyby mu to star nenadil, pinutil by ho
podvat se vlastn pocit viny.
Kdy se zamil na oba chuchvalce, na okamik zskaly
tvar. Nezeteln, jen st zachytiteln tvar...
Mu. ena. Oba vzdlen pipomnajc jeho samotnho.
Zayl k nim prosebn vzthl ruku. "Nechtl jsem, aby se to
stalo! J... "
Postava v kpi nathla k obrazci okovanou botu a
rozmazala jej vnj okraj.
Kvlen a nek ustaly. Chuchvalce energie okamit
zmizely... ty dva ped nekromancerem jako posledn.
Zayl padl na kolena a vykikl: "Ne! Vrate se! Prosm... "
"Prosm!"
Prudce se posadil, ped oima stle jet straliv vjev.
Zayl se cel tsl a zoufale se rozhlel ve snaze ty dva najt.
Nebyl vak v dunglch Kehjistanu, ani v dob, kdy dostal
101

k dispozici vechny Rathmovy dary.

Ani v dob, kdy jeho tajn touha byla navdy rozmetna
na kusy tmi, kdo bvali jeho uiteli.
Ne, tohle byl pokoj, kter dala Zaylovi Salene Nesardo.
Byl na druh stran Twin Seas, ve Westmarchi. Proudily k
nmu erstvj vzpomnky... hostinec, zlodji, zen
vychzejc ze sdla Nesard, boj proti pzraku v hrobce.
Ale pak u jen przdnota. Nco bylo z jeho mysli nsilm
vyrvno. Zayl piloil ruce ke spnkm a snail si
vzpomenout...
Pak si uvdomil chladn dotyk vlastn prav ruky. "Ne..."
Nekromancer hledl na obnaenou ruku a prsty a uvdomil
si jej pekelnou podstatu. To, co udlal, lo siln proti
Rathmov uen, ale tehdy to Zaylovi bylo jedno. Bylo to
pro nj nezbytn.
Ale Salene ji vidla a nekromancerovi se z toho vdom
obrtil aludek vc ne kdy jindy od chvle, kdy... kdy vlastn
hloupost zabil dva nejdleitj lidi jeho ranho ivota.
Zatnul zuby a otoil se pes rameno. Lebka Humbarta
Wessela byla zticha, ale Zayla oklamat nemohla.
"Neme spt, Humbarte. A pedstrat spnek je pod
tvoji rove."
"Nic nen pod moji rove, chlape, a na tenhle kus
nbytku!"
Rathman sklouzl z postele. Svaly ho bolely, ale on takov
drobn nedostatek ani nevnmal. "Ueti m tch vtip. Co
se stalo v hrobce?"
"A co se tam nestalo?" Lebka mu rychle popsala detaily a
ve pibarvila zpsobem tolik typickm pro vechny
oldky. Zayl chtl nkolikrt lebku napomenout, ale
nakonec si jeho analytick mylen v Humbartov pehnn
nalo skutenost.
Polthovy smrti si byl vdom, a pestoe dti Rathmy by
mly bt povzneseny nad njak nky - nebo copak nebyla
smrt jen jinm stavem mysli? - Zaylovi bylo strce lto.
102

Salene mla o jednoho ochrnce mn, a to si lechtina

mohla dovolit jen st. Byla zapletena do zleitosti
pesahujc tento svt, a dokonce i svt mrtvch. Na cel vci
bylo nco tak odpornho, e to nekromancera vyvdlo z
mry. Ctil, e ve m cosi spolenho se znienm Kamene
svta.
Temn se probud, ekl mu duch v dungli, kterho
vyvolal ped odjezdem. I ti ztracen...
"Vzala tvou... prci dobe, chlape," dodal opodn
Humbart. "Teda jasn e a po prvnm oku. Kdy jsem j
ekl, jak jsi o ni piel..."
"Coe jsi udlal?"
"Kldek, chlape, kldek! Ta holka nen mkota! Klidn
by se k vm mohla pidat, teda aspo pokud jde o vli! Hned
pochopila, o co ti v Urehu lo a pro jsi ml pocit, e mus
tu tlapu dt do podku."
Tahle slova Zayla nijak neuklidnila. "A ty jsi j ekl, e
jsem..."
Skoro to vypadalo, jako e lebka zvedla obo. "Jasn e
ne! Nkter vci je lep nevdt nebo zapomenout!"
"Ano..." Zayla najednou tak straliv rozbolela hlava, e
se musel posadit. Soustedil se na dchn a s kadm
ndechem se uklidoval. Bolest ustoupila. "Stalo se, kdy
jsem byl v bezvdom, nco divnho?"
"Lady mla nvtvu. Tipnul bych si, e to byl lord Jitan."
To vzbudilo nekromancerv zjem. "Opravdu? S tm bych
se rd setkal."
Zayl si se Salene o tom proradnm lechtici promluv, a
k tomu bude vhodn chvle. Nyn musel nabrat sly a pokusit
se vyplnit przdn msta v pamti.
"Hele," vyruila ho lebka. "Co je za ten Karybdus?"
"Karybdus?" Rathman pohldl na mrtvho spolenka.
"Jak to mysl?"
"No, chvilku to s tebou bylo pkn nahnut, chlape.
Nakonec to vypadalo, e t zptky pivedla a lady. Tipnul
103

bych si, e bude mt podobn nadn jako ty, teda kdyby

vdla, jak s nm zachzet."
Salene si vedla dobe u dole v hrobce. Na vc vak
instinkt nestail. lechtina potebovala vcvik od njakho
arodje. Samozejm e ne od Zayla, ale od nkoho, jeho
obor byl ponkud pijatelnj.
Zayl se vrtil k pvodnmu tmatu. "A kdy jsem se o nm
zmnil... o Karybdovi?"
"No, prv v t dob. Tak kdo to je?"
Zayl se zamrail a odpovdl: "Nemm pont."
"A to dl normln, vyslovovat jmna, kter nezn?
Toho jsem si teda zatm neviml, chlape."
"Nedlm." Nekromancer to jmno znovu a znovu
obracel na jazyku a v duchu si s nm pohrval. Karybdus.
Bylo na tom cosi povdomho, ale nic konkrtnho ho
nenapadalo.
Ty dry v pamti...
"Nic jinho jsem neekl."
"K bych ti mohl ct, e jo."
Zayl se rozhodl, e jmno bude zkoumat pozdji. Snad
byl Karybdus njak dmon. To by urit mnoh
vysvtlovalo.
A pesto...
Zayl vstal a zamil ke dvem.
"Kam se chyst?"
"Musm se vrtit do hrobky Nesard."
"Ale takhle asi ne," nadhodil Humbart.
Nekromancer se na sebe podval. Ml obleen jen
kalhoty, jedin kus obleen, kter mu Salene nechala. A ty
byly navc roztrhan. Boty stly u postele, protoe na n ve
spchu zapomnl pln. To, e Zayl nyn stl bos a skoro
nah u dve, vypovdalo o jeho rozpoloen, i tak byl ovem
pipraven vrtit se na to proklet msto pod zem. Ani ho
nenapadlo, jestli m s sebou dku.
"Myslm, e by sis ml na chvilku sednout, chlape."
104

"Nemm..." kdosi vhav zaklepal na dvee. Zayl bez

rozmyslu ekl: "Vstupte."
Dvee se otevely a vela Salene. Pohldla na Zayla a
vzdychla.
Nekromancer se instinktivn zakryl a a pozd si
uvdomil, e tak nabz lady dokonal pohled na
znetvoenou pravou ruku.
Schoval ji za zda a zamruel: "Omlouvm se, e jsem
takhle, m pan."
Salene se u otoila. "Mla jsem pocit, e jsem vs
slyela, ale ekala jsem, e budete v posteli. Moje chyba! Jen
se mi nesmrn ulevilo, e jste pi vdom!"
Rathman se rozhldl a nael zbytky plt. Pehodil si ho
pes sebe a pes to, e byl notn potrhan, trochu ho to
uklidnilo. "Unhlil jsem se. Mete se otoit."
Kdy tak uinila, viml si, e se erven. Nekromancer
nebyl na podobn reakce en zvykl a obrtil pohled k
balku, kter drela v rukou. "aty?"
"Mte skoro stejnou velikost jako Sardak, take jsem vm
nechala nco pinst. Jsou obyejn, ale skoro takov, jak
jste ml. Na plti nejsou vivky, ale..."
Vzal si od n aty. "Ale budou rozhodn stait. Jsem
vam dlunkem."
Jej vraz zvnl. "Ani v nejmenm. Ne po tom...
vem."
"Je mi lto Poltha. Vm, e pro vs hodn znamenal, stejn
jako vy pro nj. Takov loajalita se nekupuje za penze."
"Polthv otec slouil mmu." Salene sklopila hlavu.
"Stejn jako jeho otec. Vypad to, e proklet Nesard stihlo
i jejich rodinu, protoe on byl posledn z rodu."
Zayl se zamyslel. "Kdybyste chtla, mohl bych..."
Jeho nedokonenou nabdku rychle utnul Salenin pohled.
"Ne. To u stailo. Nechme Poltha odpovat. A nechme
odpovat i mho manela. Byl to vc ne marn pokus... stl
pli mnoho."
105

"Ale nebyl zcela bez spchu. Nco jsme se dozvdli.

Povzte mi, k vm nco jmno Karybdus?"
"Ne... ale vypad to, e vm ano, miste Zayle.
Vyslovoval jste ho jako nco znmho."
Smutn pikvl. "Ano, ale zd se, e po mm probuzen
mi z pamti zmizelo."
Nyn na nj pohldla se soucitem. "Snad a se dte trochu
dohromady."
"Snad..."
"Meme si o tom promluvit za chvli," trvala na svm
Salene. "Muste mt obrovsk hlad."
Zayl skuten zaznamenal nezvykl kruen v aludku,
ale takov pzemn starosti ly nyn mimo nj. Alespo se
bude moci oblct a nechat hostitelku na chvli odpoinout.
"Staila by mi trocha polvky."
"Jestli se o to postarm j, snte daleko vc." Otoila se.
"A j se o to postarm hned."
"Lady Salene." Kdy se lechtina znovu otoila, Zayl
pokraoval. "Pochopil jsem, e vs navtvil lord Jitan."
"Ano." Z jejho vrazu ielo obrovsk opovren.
"Kdybyste se nhodou znovu ocitla v jeho spolenosti,
bylo by nejlep, kdybyste ped nm jmno Karybdus
nevystavovala."
"Myslte, e by vdl, o koho jde?"
Nekromancer tie zaklel, kdy si uvdomil, e prv
vnukl Salene mylenku. "Prosm, nevyslovujte to jmno."
Znovu se obrtila. "Pochybuji, e se v brzk dob s Jitanem zase uvidm, tedy pokud tomu budu moci zabrnit.
Hned vm pinesu nco k jdlu."
Zavela za sebou dvee a Humbart se temn zasml.
Zayl na nj pohldl. "Co t tak pobavilo?"
"Je jasn, e Rathma toho u hodn, ale evidentn dost
mlo, kdy pijde na mluven s enami... nebo je to jenom
tvj problm?"
"Poslechne m. Je vnmav."
106

Hol lebka neodpovdla.

Sklen dosud neznmm pocitem zmaru se Zayl zaal
oblkat. Salene opravdu nala aty a pozoruhodn podobn
jeho vlastnm, vetn plt. Schzelo mu vt mnostv
vnitnch kapes, kter na tom pvodnm tolik oceoval, ty
vak bude nekromancer moci pidat pozdji.
Jedna vc vak pokat nemohla. Zayl peel k jednomu z
vk a vythl krvav rudou svci. Jemn j namil na pl,
vythl kesadlo a zaplil knot.
V okamiku, kdy se svce rozhoela, olejov lampy v
mstnosti potemnly. Mstnost zahalil stn. Plamen svce
rychle slil, ale jeho barva byla rud jako krev a jen
pispvala k dsivmu efektu celho kouzla.
Zayl nathl kostlivou ruku a dotkl se piky plamene.
Ze svce se ozvalo cosi jako krtk rozzloben zaeptn.
Nad postel se penesl mal oblek dmu. Nkolik sekund
tam vil a pak zskal tvar temnch st.
"Zayle..." zaspala sta. Kdy promluvila, na chvli
odhalila dlouh vraedn zuby, rovn vytvoen z koue.
"Musm od tebe nco chtt, X'y'Laqu."
Kouov sta se usmla. "Prosba. Pn."
"Poadavek. V, jakou mm nad tebou moc."
Duch se zasml. "Svka dohov. Brzy nastane dlouh
noc."
Zayl nad tm pipomenutm jen pokril rameny. "To mi
zane dlat starosti, a pijde as."
"Mlo by ti to dlat starosti pod, love..."
Rathmanova lev ruka jakoby odnikud vythla blou
dku. Zayl ji pidrel ped oblkem. "Do t doby
nezapome, co vechno dky naemu poutu doku."
Z duchova hlasu se vytratila veker arogance. "Zavolal
jsi mne. Co potebuje?"
"Stejn jako s mm starm pltm, udlej stejnou vc s
tmhle, ale pidej upiny Trag'Oula... na co jsi minule
jednodue zapomnl."
107

Kouov sta sltla ne a nyn se vznela jen centimetry

nad pltm. "Neekl jsi. Mus ct. Takov jsou pravidla..."
Tmavovlas nekromancer nad tou vmluvou mvl rukou.
"Vdl jsi, co chci... ale ano, ml jsem se vyjdit pesnji.
upiny TragOula zde." Zayl se dotkl msta na lemu. "Ostatn
- vechno ostatn - stejn jako minule. dn chyby, dn
chybjc znamen. Dokonal kopie."
"U se rychle, love jmnem Zayl. K by ostatn
tvho druhu nebyli tak byst." sta se rozthla. "Mm velk
hlad."
"Udlej, co jsem ti pikzal. Hned. Nehodlm na tob
pltvat knotem." Aby Zayl dodal slovm vhu, dotkl se
konce plamene hrotem dky.
Pzran bytost vydala cosi, co by se dalo nejlpe popsat
jako povzdech. sta piplula jet bl k plti. Chvli se nic
nedlo, ale pak se zhluboka nadechla.
"dn chyby, nic nesm chybt," pipomnl mu Zayl.
X'y'Laq neodpovdl. Msto toho dmonick sta vydechla.
Nad pl vyltl roj malch symbol vytvoench z
koue. Zayl zkuenm okem kadou runu rychle prohldl a
vmal si zejmna tvar a drobnch nuanc. Zrove na jin
rovni vnmal magii ukrytou v kad run zvl. Poet
ovem nesouhlasil. "Vechny, X'y'Laqu." "Jenom jsem
nabral dech," ujistila ho sta rychle. Znovu vydechla a k
ostatnm se pidaly jet dva drobn symboly.
Zayl je jet jednou vechny prohldl a nakonec pikvl.
Ve stejnou chvli symboly dopadly na lem a dal pesn
uren msta na plti, dokonce i na jeho rub.
Zayl se odvu dotkl a prvn z run znovu vypluly na
povrch. Rozzily se jasn stbrnm svtlem a pak zdnliv
zmizely.
Jeden po druhm vechny symboly zily a hasly. Zayl je
sledoval, dokud si nebyl jist, e se i posledn z nich stal
soust plt, pak konen odthl dku od oblku. "V
podku."
108

"Copak bych t nkdy zklamal?" Nkdo zaklepal na

dvee. "Salene..." syknul Humbart. sta vyltla vzhru a
zrove se obrtila ke dvem.
"ena? Tak ji pece pozvi dl. Chci se podvat, jestli je
hebk a nn..."
Nekromancer prsty prav ruky stiskl knot a zhasl plamen.
X'y'Loqova pzran sta se se vzteklm zasyenm
rozplynula.
"Okamik, prosm," zavolal rathman. Sebral z msta, kam
ji Salene poloila, vycpanou rukavici. U jeho znetvoenou
ruku sice vidla, ale Zayl si z njakho zhadnho dvodu
myslel, e by na to mohla zapomenout, kdy ji odte u
bude schovvat. "Vstupte."
Nebyla to vak Salene, kdo veel, nbr Sardak. Sardak,
velmi stzliv a pln nedvry.
"Sluha mi ekl, e jste vzhru. S km jste to te mluvil?"
Podval se Zaylovi pes rameno.
"Asi se mnou, ne?!" odsekla lebka.
Sardak ani nemrknul. Stejn jako jeho sestra si rychle
zvykl na vechny tyhle bizarnosti. Uritm zpsobem z nich
snad Sardak byl jet mn nervzn ne Salene. Pit toti
tak dokzalo vyvolvat velmi hrzn a dsiv spolenky.
"Ne, tenhle hlas byl jin... zvistiv a se lenou chut... na
nco vc ne jdlo."
"Poteboval jste nco?" zeptal se ho nekromancer.
Sardak zavel dvee. "Jenom krtkou ptelskou
rozmluvu, ne se moje drah sestika vrt s jdlem. Nelbte
se mi ani vm podobn, miste Zayle. Vrtte do vc, kter by
mli vichni nechat na pokoji. asto je lep nechat minulost
spt..."
"Souhlasm. Pslunci mho du vdy dlaj jen to, co
je nezbytn nutn pro udren rovnovhy."
Sardak se na nj posmn uklbl. "Nemm pont, co to
znamen, a v kadm ppad je mi to totln jedno. Co mi
ale nen jedno, je Salene. Proto jsem s vmi chtl mluvit, ne
109

se vrt."
"Nebylo by tedy lep pejt hned k problmu?"
"Ten problm," pronesl Salenin bratr a bezdn peel k
mstu, kde leel Humbart, ,je v tom, e existuj jet hor
vci ne to, e se kolem n motte. Konen mm dost istou
hlavu na to, aby mi to dolo... a jedna z tch vc mi hned,
jak jsem byl schopen trochu uvaovat, cosi pipomnla.
Jmno, kter jsem kdysi slyel od kamarda opilce. Salene
by vm ekla, e mm proklat dobrou pam, kdy tedy
zrovna nejsem v lihu. To je vlastn jeden z dvod, pro
piju. Mm opravdu zatracen dobrou pam. Nedoku
zapomenout vbec na nic."
Zayl u Sardakovi podobn potkal a chpal, jak asi
nkter jeho vzpomnky budou. Tohle vak v tuto chvli
nebylo to hlavn. Ml podezen, e v, jak jmno Sardak
slyel. "Ten mu. Zmnil se o jmnu Karybdus?"
Salenin sourozenec se sehnul, aby se podval Humbar-tovi
do onch dlk. Lebce bylo nutno pist ke cti, e zstala
zticha. "Pesn! Jen tak mezi e, ale s podnou ctou.
Tohle jmno si pamatuju naprosto pesn, prv proto, e je
tak zatracen divn a dsiv. Zn to, jako by se lovku pod
nohama rozevela zem a chtla pohltit vechno a vechny."
Bylo zvltn, e naprosto stejn pocit ml i rathman. "A
co jet kal?"
Sardak nhle vzal Humbarta do ruky a obrtil ho elem ke
zdi. Lebka nesrozumiteln zaprotestovala a Sardak se
rozesml.
Kdy se vak znovu obrtil k Zaylovi, veker humor se z
jeho tve vytratil. "U nic, sakra. To je vechno. Ten mj
kamard vypadal, e se ct provinile, e to jmno vbec
vyslovil. U jsem ho nikdy neslyel. Vlastn jsem s tm
chlpkem od t doby nikdy nepil."
Zayl se znovu ocitl ve slep ulice. Ale ne zcela. Jestli se
o tom jmnu zmnil njak Sardakv kamard, pak bylo
pravdpodobn, e patilo lovku, ne dmonu. Podle
110

nekromancerovch zkuenost to vak celou situaci nijak

nezlehovalo. Zlo lid bylo asto vt ne tch
nejprohnanjch dmon. Byl to jeden z dvod, pro samo
Peklo tak asto vyhledvalo jejich pomoc.
"Dkuji, e jste mi to ekl."
"Neudlal jsem to kvli vm. Udlal jsem to jenom kvli
n." Sardak se tvil rozilen, pestoe mu k tomu Zayl
nedal jedin dvod.
"Hluboce ji milujete."
"Je moje rodinal Cel. Nen to jenom moje setra, ale taky
moje matka a nkdy i otec! Zemel bych pro ni a zabil
kohokoli, o kom bych si myslel, e chce zabt ji!"
Zayl pikvl. "Vm vm."
Sardak se vrtil ke dvem. Zhluboka vydechl a zaeptal:
"Kadopdn, myslel jsem si, e kdy vm to eknu, mohlo
by vm to pomoct. Nemm vs rd, ale ona vm v a m na
lidi lep nos ne j."
Piel tak proto, aby si na Zaylovi vylil vztek, nemluv o
tom, aby ho varoval ped jakmkoli pokusem ublit len.
Nekromancer odpovdl: "Ona vm taky v."
Poprv se mu podailo Sardaka zaskoit. "Ano... myslm,
e ano."
Zayl pemlel nad vm, co se dozvdl. Na mysl mu
padla jedna vzdlen nadje. "Ten v kamard. Myslte, e
bych ho mohl vyhledat a zkusit se od nj nco dozvdt?
Vte, jak se jmenuje nebo kde bych ho nael?"
"No, rozhodn vm, kde byste ho nael, ale tam se
nedostanete. Nkoho jako vy by nikdy nepustili dovnit. Z
toho by byl poprask!" Mlad Nesardo se uchechtl. "Skoro
by to stlo za to... teda, ne e by k tomu nkdy mohlo dojt."
Zayl si nhle sm sebe pedstavil, jak vchz do
zakarumskho chrmu. Sardakv spolenk tam jist
pracoval jako njak dlnk nebo ni akolyta, alespo
soud podle Sardakovy reakce. "Pat ke knm?"
"Dobr boe, ne, i kdy to by taky byla sranda! Ne, miste
111

Zayle, Edmun je jet na drsnjm mst! Je to osobn rdce

naeho novho milovanho krle."

9
Bylo tradic v Zpadnch krlovstvch, e kdy zemel
krl a jeho nslednk se pipravoval pevzt trn, sjela se
veker lechta do hlavnho msta, aby mu psahala vrnost
a vyjdila podporu. Shromdn tak velk politick a
vojensk sly bylo zrove povaovno za znak stability
zem.
Nkte pijeli v dlouhch karavanch sloench hlavn z
kon s hustou srst a mul. Jin pijeli v korech a mlo
nebylo ani tch, kdo pijeli na konch s druinou po zuby
ozbrojench oldk. Za branami nyn vlly stovky prapor,
co byl pro bohat obany i chudinu skvostn pohled, nebo
mnoz z nich se narodili tsn ped nebo za Corneliovy vldy
a podobn shromdn nikdy nevidli.
Avak ti, kdo se nyn zaali sjdt do msta, pijdli s
rznmi zmry. Mnoz pili vzdt est mrtvmu vldci, ale
zrove s nm pohbt i jeho nslednka. Jin, kte pili
nabdnout sluby Justinianovi IV., tak inili pouze s
polovin vrou.
A ji pili z jakhokoli dvodu, hlavn bylo, e byli
tady.
Alespo hlavn to bylo pro Aldrika Jitana.
lechtic z balknu svho sdla postavenho na strni
kopce sledoval, jak i posledn nvtvnci troubenm a
mvnm prapory ohlauj pjezd. Lord Jitan si opovrliv
odplivl.
"Rud oranov modr prapor barona Charlemora,"
zabruel. "Skoro posledn, jako obvykle. Nese se jako pv."
Aldric se ohldl pes rameno do temn mstnosti. "Jet jich

112

doraz sedm, mon osm, ale to u bude vechno. Jsi tu

nkde?"
V temnot se krtce objevilo bled smaragdov svtlo. V
jeho zi bylo na chvli vidt Karybda. Rathman s ocelovma
oima se sklnl nad stolem pokrytm mapami hvzdn
oblohy. Krtk zblesky svtla vychzely z malho, oste
brouenho krystalu ve tvaru tesku drav elmy. Krystal se
na stbrnm etzku houpal nad mapami. Pleitostn se nad
nkterm souhvzdm zastavil a krtce rozzil.
"Trplivost pin re," pipomnl Karybdus. "Hlavn
budoucmu krli."
"Ale j u to ctm," mruel Aldric, kter znovu obrtil
hlavu k pijdjcmu baronovi. "kal jsi, e se to stane, a
se vichni sjedou."
"Taky e ano. Vechna znamen zstvaj konstantn.
Pavou msc je tm nad nmi."
"Taky bylo na ase! A co ten protivn rpal? Co ten
druh nekromancer? kal jsi, e v tuhle chvli u pro ns
nebudou problmem!"
Dal krtk zblesk odhalil Karybdovu tv, kter se
nhle zkivila zlost. "Je velmi schopn, ale vstupuje do hry,
ani by znal pravidla a hre, nemluv o nsledcch."
Lord Jitan poloil silnou ruku na jlec mee. "Jestli na
nho nememe pout kouli a tvoje pasti selhaly, teba by
pomohla dobr ocel!"
"Pokud to bude nezbytn." Kmen se naposledy rozzil a
pak zmizel, kdy ho nekromancer sevel v dlani. V ptm
okamiku se ji objevil vedle lechtice. "Byl by to pro nj
bizarn konec."
"Jak to mysl? Mluv, jako bys ho dobe znal, arodji."
Karybdus mrn zavrtl hlavou. "Ne, ale jeho skvl
povst. .. na nkoho tak mladho... je mi dobe znm.
Kdyby neseel z cesty, snad by jej bylo mon dokonce
obdivovat."
"A on t taky zn?"
113

"Znal, ale podailo se mi vymazat mu vzpomnky z

hlavy." Ozbrojen nekromancer se napmil a hrd dodal:
"Koneckonc, je to jenom Zayl, zatmco j jsem j."
Aldric ho zchladil: "Tenhle Zayl nm pod zpsobuje
problmy, i kdy jsi, kdo jsi."
"U nebude. Meme pokraovat podle plnu." Karybdus
zamil zpt do temnoty, ale lechtic mu nhle poloil ruku
na rameno. Z tohoto hlu lord Jitan nevidl nekromancerovi
do tve, jinak by si to mon rozmyslel.
"arodji, pipome mi, prosm t, co z toho bude mt ty.
J vm, co dostanu j - a zasloum si to - ale chtl bych to
znovu slyet, jen tak pro pobaven."
Kdy se Karybdus otoil, jeho tv byla tv uence,
analytick a bez emoc. Slova znla ploe, jako by pednel
studentm. "My, kdo nsledujeme Rathmu, sloume
rovnovze. Rovnovha je vm. Bez n by svt ovldla
anarchie a chaos. Sname se tomu zabrnit tak, e pinme
d." Pokynul hlavou k Aldrikovi. "Vy jste nyn klem k
naemu spchu. Westmarch se nachz uprosted proudu
dn. Je teba tvrd ruky. Je teba vs, abyste zabrnil zkze
Zpadnch krlovstv."
Vysok lechtic se usml, stejn jako mnoz v jeho
postaven tak snadno ovlivniteln lichotkami, ovem jen kdy
byly dostaten siln.
"A se stanete vldcem, budou na vs kladeny poadavky,
jak by nkte mohli nazvat hanebnmi nebo snad zlmi.
Nepochop, zeje nutn uinit, co uinte. Budou obti, kter z
dlouhodobho hlediska prospj celmu lidstvu. Pijde as,
kdy jmno Aldric dostane pdomek Velk, Pedvdav a
Vdce lidstva." Karybdus ukzal na sebe. "A co se te mne,
mou odmnou bude, e jsem poslouil rovnovze a blinmu,
jak nejlpe jsem dokzal, a zadrel jsem pliv chaosu tm, e
jsem vm dopomohl na trn... co u nebude dlouho trvat."
"Ne... nebude," souhlasil Aldric a obrtil pohled ke
stropu. V duchu vidl svou korunovaci. Davy budou jsat.
114

Rozezn se rohy. Poddval se dl a pedstavil si sm sebe v

ele ohromn armdy - s Pavoum mscem v rukou, kter
chrn kovov rukavice - jak nejprve to na jednotky
Khandurasu, pak Ensteigu a pak, a vechno ostatn bude
jeho, na barbary obvan sever. A pak se Aldric obrt k
legendrnmu Lut Gholeinu.
Na svt bude d... jeho d.
A a si bude jist, e Karybda u nepotebuje, podee mu
hrdlo. Aldric vdl, e mu nekromancer nek vechno.
Karybdus ml za lubem jet nco. Tm si byl lechtic jist.
Koneckonc, on byl na tom stejn.
", zapomnl jsem se zmnit. Nco jsem objevil, mj
pane. S potenm musm ci, e to nai vc znan urychl."
Vytren ze snn se Aldric dychtiv obrtil na spolenka.
"Co?"
Karybdus vloil mal zelen krystal do kapsy. "U
nepotebujeme sdlo Nesard."
"Ale..."
ern odn postava zmizela v temnot. Aldric Jitan
arodje rozilen nsledoval. Pestoe se jeho nestejn oi
okoln tm rychle pizpsobily, Karybda nevidl.
"Jma pod nm mla bt mstem, kde bychom vykonali
sv dlo, ale mj vzkum ukzal, e daleko lep msto le
nedaleko mstskch hradeb," ozval se rathmanv hlas
odkudsi zepedu.
"Lep ne pvodn chrm?" Aldric se snail pijt na to,
kde jinde shromdit sly, kter chtl ovldnout, ne na
mst, kde kn pro pna postavili hrobku. Snail se, ale
neuspl. "Kde?"
Pmo ped nm se ve tm objevila bled ze barvy kosti.
Lord Jitan zalapal po dechu a couvl.
Nad z se objevila Karybdova tv... nad z
vychzejc z Pavouho msce. Obraz pavouka na kouli
nyn jako by pulzoval ve stejnm rytmu, v jakm lechtic
dchal.
115

"Na mst, kde tohle bylo stvoeno. Na mst, kde

naposledy stly Dti Astroghy po masakru vrnch v
chrmu."
"Ale j jsem ml za to, e to byly ty ruiny, kde jsme jej
nali!"
Nekromancer zvedl pedmt v a posvtil Aldrikovi
pmo do o. V hlav se lechtici ozval Karybdv hlas. "Tam
jsme nali msto, kde Vizjereiov Msc ukryli s vrou, e jej
nikdy nikdo nenajde. Nemli dostatek sly, aby jej zniili, ani
to, kvli emu byl stvoen. Ne, msto, kter jsem objevil, je
daleko vznamnj ne kterkoli z pedchozch. Je to cesta
do krlovstv mimo tento svt..."
"Krlovstv mimo tento svt..." Lord Jitan odtrhl pohled
od koule. "Pak u ale nepotebujeme k..."
"Ale ano, potebujeme," skoil mu do ei nekromancer.
"Tu krev. Nezapomete. Tu krev."
"Ano, zapomnl jsem. Mus zemt, e ano?"
Bled nekromancer podal Aldrikovi Pavouci msc. Kdy
jej lechtic lskypln sevel v dlanch, Karybdus odpovdl:
"O tom nen pochyb, mj pane. O tom nen pochyb."
Aldric hladil artefakt a jeho prsty si pohrvaly s obrazem
pavouka, jako by to byl domc mazlek. "Dve to pro m
nebyl problm, arodji. A nic se nezmnilo."
"Skvl." Karybdus ustoupil ze svtla. "Pak se nemme
eho bt."
Z temnoty se ozval dal zvuk, rychl kroky velkho tvora
pobhajcho po podlaze - nebo snad po stn; to Aldric
nedokzal rozeznat. Z msta, kde stl Karybdus, se ozval
podivn zvuk, nekromancer ilal, jako by mluvil s
nemluvntem.
A pak: "Ne, mj pane. Zayl u nebude problm. Rozhodl
jsem se, e se o nj msto ns postar krl."
"Ten uboh... aha, ty mysl Coraelia..."
Znovu to iln nsledovan dlouhm zasyenm, kter
lechtic moc dobe znal, ale pi kterm vdy znejistl. "Ano,
116

drah Cornelius si s tm rouhaem v srdci Westmarche

porad."
Zayl se uzavel v pokoji a vyuval vcvik, aby naerpal
mentln i fyzick sly. Nkolik hodin nehybn sedl na zemi
vedle postele, promlouval k vrozenm silm prostupujcm
sdlo Nesard a uil se od nich.
Kdy vak bylo jasn, e z msta, kde je, vc nedoke,
rozhodl se, navzdory Polthov varovn, e je as jt se projt
do msta.
Salene, a dokonce i Sardak, se mu takov mysl snaili
vymluvit a varovali ho, e Zakarum bude hledat i sebemen
zminku, aby ho jako kace uvrhl do vzen. Rovn
Humbart se pokusil ptele odradit, snad proto, e se Zayl
rozhodl jt sm.
"Hled jednoho chlapa v obrovskm mst, chlape!
Jednoho chlapa! Kolik si tak mysl, e tu je pajzl? Jeden?
Dva? Jestli si pamatuju, tak nejm stovka!"
Vechno bylo marn. Salene nakonec pitiskla ruce na rty
a prohlsila: "Jestli jste se opravdu rozhodl tu hloupost
udlat, jdu s vmi, aby alespo nkdo vdl, kam jdete!"
"Jestli jde o tohle, drah sestiko," vloil se do toho
Sardak, "budu to j. Kdo tady zn vechny putyky nejlp?"
Zayl je oba zarazil. "M pan, u nyn se o vs zajm
jaksi sla. Bylo by nemon uchrnit vs ped nebezpem
mezi lidmi a stejn by zejm dopadl i v bratr nebo j.
Zstanete zde a j vytvom kolem domu ochrany znm jen
lidem znalm mho oboru. Co se vs te, pane Sardaku,
vzhledem k tomu, e nejdleitj na svt je pro vs sestra,
sluelo by se, abyste zstal s n a stzliv, a ne chodil od
hostince k hostinci a zejm podlehl pokuen piva, dvou...
nebo taky tech, ty."
e se Sardak neurazil, jen dokazovalo sprvnost
rathmanova odhadu. Salene byla stle rozzloben, ale Zayl j
nasadil do hlavy brouka v podob mylenky, e by mohla bt
nebezpen komukoli, kdo by se nachzel v jej blzkosti. I
117

kdy nekromancer vdl, e by klidn riskovala vlastn ivot,

ohroovat ostatn se nesluovalo s jejm pesvdenm.
Nelbilo se mu, e s n musel takhle manipulovat, ale bylo to
pro jej dobro.
"Bute tedy opatrn, prosm," ekla lechtina... a k jeho
pekvapen ho pohladila prsty po tvi.
Zayl chladn pikvl a rychle odeel. Pestoe to v jeho
oblieji nebylo vidt, musel na Salenin dotyk myslet jet
nkolik minut. Nekromancer nebyl na podobn kontakt s
lidmi zvykl a byl by rd, kdyby se tahle zleitost rychle
vyeila. Pak, za pedpokladu, e ve peije, vrt se do
pohodl divok kehjistansk dungle...
Sluebnictvo zprvu o jeho odchodu vyslechlo s
nadenm a huben Barnaby mu rychle otevel dvee. Dva
mui v livrejch a pltch se odvili do zuc boue, aby
mu oteveli brnu, a jakmile byl Zayl na druh stran,
dychtiv ji zabouchli.
A tak rathman zpod kp poprv spatil Westmarch.
Hospoda U ernho berana se nakonec ukzala matnm
stnem skutenho msta v porovnn s nekonenmi adami
budov thnoucch se, kam a oko dohldlo. Jako prvn stly
samozejm honosn domy a sdla podobn tomu Nesard,
ale Zayl, pohybujc se s trplivost a odhodlnm pralesn
kokovit elmy na lovu, brzy vstoupil do jedn z
obchodnch tvrt. Kamenn prel tam zdobila obchody
nabzejc snad cokoli vetn pedmt pochzejcch ze
Zaylovy domoviny. Obzvlt jeden i dva upoutaly jeho
pozornost, nebo byly zjevn ukradeny z mst, o nich vdl,
e jsou posvtn. Dldn cesty rovn lemovaly daleko
honosnj hostince. Ped nktermi stli krsn vystrojen
strn s mei nebo jinmi zbranmi, jejich povinnost bylo
nepoutt dovnit pobudy. Z hostinc se linula hudba,
nkter pro nekromancerovo cvien ucho atraktivn, jin tak
neharmonick, e uvaoval, zda uvnit hraj hlu impov a
mu s jej pomoc nebohou ob Pekelnch Mocnost.
118

Pak rathman dorazil k zakarumskmu chrmu.

Jeho dv ve - na kad stran jedna - sahaly vysoko nad
okoln budovy. Oste se zabodvaly do oblohy, jako by hroty
chtly probodnout andly. Stechu mly z pravideln
tvarovanch taek, kter dodvaly chrmu - nebo spe
katedrle - vzdlenou podobnost se shrbenm drakem. Stny
obou v i hlavn budovy lemovala bohat zdoben
sklenn okna nejmn dvakrt tak velk jako Zayl. Kad
vjev na nich zachycoval njakou st psma zakarum-sk
crkve a pro rathmana pedstavoval pohled na vechny
hotov utrpen. Byli tam ohniv andl s planoucmi mei,
znetvoen obludy prchajc ped zcm knzem a netvoi
velc jako svt porajc bezvre. Zdlo se, e se vysoc
pedstavitel crkve rozhodli, e vcm se mus neustle
pipomnat, co se stalo s tmi, kdo se nepodrobili ve tak,
jak ji oni kzali.
Ped masivnmi devnmi dvemi stli v pozoru tyi
strn v krvav rudch uniformch a kpch Zakarumu.
Vojci vry, jak se jim kalo. Zapleni pro sv povinnosti i
vru. Obvykle slouili jen jako ochrnci nejvyho
pedstavitele crkve.
Jeden ze strnch obrtil pohled k Zaylovi, jeho oi i
tv vak byly zcela skryty pod kp. Kdy nekromancer
prochzel kolem, snail se udret si neutrln vraz, vdom
si toho, e ho strn povauje za kohosi znan
neobvyklho, a proto i za monou hrozbu.
Ani jeden ze strnch vak nevykikl a nekromancer
brzy ztratil chrm z o. Teprve pak se Zayl ohldl. Kdy
zjistil, e nikde nikoho nevid, dovolil si krtce oddechnout a
pak pokraoval dl.
Zayl prvn hostince peel bez povimnut, nebo to jen
st byla zazen, kam by podle Sardaka Edmun chodil.
Nyn se vak ped nm zaaly objevovat daleko mn
honosn podniky, a prv takov Zayla zajmaly. Podval se
na nejbli dva a pak si vybral ten nalevo, kter byl
119

nejhlunj a vypadal, e by mohl mt nejhor povst.

Kdy veel, tm nikdo se neobtoval si ho vimnout,
zjevn dkaz, jak hluboko ti, co nyn ped nekromancerem
sedli, ve skutenosti klesli. I ti, kdo nevdli, co je Zayl za,
vtinou ctili, e je jin ne vtina cizinc.
Do u se mu drala hudba, smch a hdky a on nedokzal
ct, co z toho pevaovalo. Zayl proel kolem tamgast a
nenpadn ije prohlel ve snaze najt nkoho, kdo by
pipomnal "krlova mue". Bylo by to daleko snadnj se
Sardakem po boku, ale kdy byl nyn Zayl pry z domu, byl
radji, e Salene m nevlastnho bratra pobl.
Brzy ovem bylo zejm, e nikdo ze zdejch neme ani
nhodou bt osobn rdce krle Justiniana. Rathman se
rozhldl a - pot co se tsn vyhnul opilmu obchodnkovi s
obvodem pasu stejnm jako Trag'Oul - vyel znovu ven na
d. Zahalil se do plt a pokraoval k dalmu hostinci.
I zde to vak byl jen marn pokus, stejn jako nsledujc
dva. Zayl pochopil, jak tk kol si vybral, pesto znovu
spolhal na Rathmovo tvrzen, e cesta si jej najde. Jist brzy
naraz na njakou stopu, kter ho dovede k zatm
unikajcmu Edmunovi, tm si byl ern odn mu jist.
Zayl neekl Salene o dalm, stejn podstatnm dvodu,
pro chtl jt sm. Bez spolenosti kohokoli z rodu Nesar-do
byl nyn oprotn od ruivch sil domu, take snad bude
schopen lpe se soustedit na hledn zhadnho protivnka
jmnem Karybdus. Teba nakonec ani nebude toho
pochybnho Edmuna potebovat. Kdyby Zayl Karybda
vyctil, ml v myslu okamit se za nm vydat, dal velmi
dobr dvod, pro nechat Salene daleko za sebou.
Nhle narazil do mohutn postavy odn do koen
oldck zbroje. Nhl srka ho vydsila stejn jako
skutenost, e zcela ztratil koncentraci. Zayl zvedl hlavu, aby
spatil napl zahalenou tv vysokho mue.
"Kapitn Dumon?" vyhrkl nekromancer.
Hned v ptm okamiku si ale uvdomil, e tohle nen
120

jeho spolupeiv z Urehu. Byl mu podobn, ale zrove se

liil natolik, aby bylo jasn, zeje to nkdo jin.
"Ml byste se neustle dvat, kam krte," odpovdl
rathmanv neoekvan spolenk. Jeho hlas byl na nkoho
podobnho raen pekvapiv kultivovan.
"Co nejpokornji se omlouvm..."
oldk se zazubil. "Kdybych ml as, nechal bych si od
vs za to u Garrettovy kiovatky koupit pit. Nejlep pit ve
mst je u Garretta. Chod tam snad vichni."
Zayl u chtl odpovdt, ale velk mu s ptelskm
pokynutm hlavou pokraoval dl. Nekromancer se zastavil,
aby se za nm chvli dval, a pak i on vykroil.
Narazil na shluk hostinc rzn kvality a zastavil se. Zayl
si uvdomoval, e jeho hon na Edmuna se a pli bl
pslovenmu hledn jehly v kupce sena. Bohuel, ani jeho
druh cl, v jeho spch doufal vc, zatm nenesl ovoce.
Pestoe neustle vnitnm smyslem zkoumal okol, po
dnm arodji, vizjereiskm nebo jinm, tu nebylo ani
stopy.
Jist, mohl jt pmo do palce a na tajemnho Edmuna se
zeptat. Zayl se pi thle mylence hoce usml. Stre by se
na nj podvaly a bu by ho rovnou uvrhly do ale, nebo
vyhnaly z Westmarche.
Znovu se zvedl vtr. Zayl si pithl pl ke krku a
pidrel kpi. Devn npis nad dvemi se ve vtru divoce
zmtal a kad jeho pohyb doprovzelo kovov skpn.
Jedno obzvlt hlasit zaskpn pinutilo Zayla zvednout
hlavu...
A pak jet jednou.
Garrettova kiovatka.
Zayl se prudce otoil pes rameno, jist, e za nm nkdo
stoj, ale objevil jen d. Znovu upel pohled na npis.
Nekromancer nasadil neutrln vraz, zatlail do dve a
vstoupil.
Garrettova kiovatka byla zazen kvalitou znan
121

pevyujc ernho berana, ale v dnm ppad

nedosahujc honosnosti hostinc, kter Zayl vidl dve.
Host zde nemli tak moc hluboko do kapsy, ale rozhazovat
tak moc nemohli. I tak zde vak hrla hudba a rozlhal se
vesel smch. Hostinec byl pomrn pln, co znamenalo, e
i tak temn vyhlejc postava jako Zayl nepoutala pi
prochzen mezi stoly pli pozornost.
Nekromancerv pohled ovem ani zde nezaznamenal
nikoho podobnho tajemnmu Edmunovi a Zayl si zaal
splat za mylenku, e by ho zde mohl najt. Rathman se u
chtl obrtit zpt ke dvem...
Kdy v tu chvli vyel ze zadn mstnosti mu, kter
pesn odpovdal Sardakovu popisu krlova rdce. Byl cel
rud, zjevn nsledkem pit... a jet ehosi. O chvli pozdji
se to cosi prosmklo kolem Edmuna, aby to nalo dalho
klienta.
Justinianv rdce si upravil aty. Zayl vyuil pleitosti a
pistoupil k nmu.
Kdy se nekromancer piblil, mu zvedl hlavu... a
znechucen zavyl. Opovrliv na Zayla ukzal.
Te u si rathmana vimli vichni.
Edmun se prudce otoil. Zayl vyrazil za nm.
Do hostince nhle vpadli ze vech stran mui v rudch
zbrojch s planoucmi mei. Nemilosrdn odstrkovali hosty, a
dokonce pevraceli stoly i s pitm a hazardem.
Zaylova koist mezitm neruen probhla kolem dvou z
nich. Zakarumt se semkli a obklili nekromancera. Zayl
vidl, jak jejich pohyb zezadu d postava v kpi s jednm z
tch zaplench vraz. Zaplench pro vc, kter v tuto
chvli pedstavovala chycen rathmana.
Zayl rychle nakreslil do vzduchu symbol pipomnajc
spc oko a gesto doprovodil nkolika slovy.
Ve vzduchu nad tocmi mui se zhmotnily jen jeho
smyslm viditeln mal ern koule. Ihned pot spadly dol
a obalily mum hlavy.
122

tok se zastavil. Ozbrojenci zaali naret jeden do

druhho nebo do stol a vydench host. Neprostupn
ada se rozttila, jak se zakarumt svat bojovnci nyn
slep potceli vemi monmi smry. I jejich velitel jen
zuiv mchal rukama.
Slepota ale nebude trvat dlouho. Zayl se pikril,
proklouzl kolem mohutnho strnho a vystelil do
pihlejcho davu. Ten se vbec ne pekvapiv bez vhn
rozestoupil, nebo nikdo netouil se nekromancera dotknout.
Vybhl do det, ne vak pry. Msto toho Zayl zahnul za
roh hostince a zamil k vchodu, o kterm si myslel, e jm
uprchl Edmun.
A skuten, zmnn dvee voln mltily ve vtru. Co se
te Edmuna, nebylo po nm ani vidu, ani slechu, ale
rathman ctil stopu, kterou zanechal. Nyn, kdy ob nael,
nespoine, dokud nebude mt pleitost krlova rdce
vyzpovdat.
Rathman zahnul za roh a spatil promoenou postavu
vyvdjc ze stje kon. Zayl se soustedil s myslem seslat
kouzlo, kter pouil na zakarumsk.
Avak kdy zaal kreslit do vzduchu obrazec, vytila se
mezi nj a Edmuna skupina ozbrojench jezdc. Zay-lova
prvn mylenka byla, e to je dal oddl zakarumskch,
vyslan, aby ho pronsledoval, ale pestoe obleen tchto
mu bylo rovn rud, nebyla to krvav rud barva crkve.
Pokusil se zamit kouzlo na n... a teprve pak si
uvdomil, e dal se k nmu bl zezadu.
Tk tla v brnn strhla rathmana k zemi a pimkla
ho. Zayl uslyel hlas kic rozkazy a pak jej do spnku
udeila tvrd pst.
Od t chvle u nectil nic.

123

10
m vc o tom Salene pemlela, tm vc litovala, e se
nechala pesvdit, aby nela Zaylovi pomoci do msta
hledat Justinianova mue. Zayl Westmarch vbec neznal a u
byl kvli n nkolikrt napaden, eho lechtina stle velmi
litovala. Nebyla z tch, kdo za sebe poslal bojovat jin,
dokonce ani takov jako Poltha, kte za to byli placeni.
Atak se Salene rozhodla, e pjde nekromancera hledat,
ne se stane nco hroznho.
Proklouznout kolem Sardaka nebyl problm. Pes
vekerou starost j bratr a pli vil. Kdy se odebrala spt,
Sardak pijal jej polben na tv a popl j dobrou noc. Pak
el do pokoje - jen kousek od jejho - a slbil, e pijde
okamit, jakmile ho zavol.
Salene vak stailo pokat, a dm ztichne, a pak, odna
podobnm zpsobem jako kdy la do hrobky, a zahalena do
plt, vyklouzla z pokoje ven. Aby se skuten ujistila, e ji
Sardak neusly, la kolem Zaylova pokoje. Pedstavovalo to
daleko del cestu, ale hlavn kdy o jejm odchodu nikdo
nebude vdt.
Nebo si to alespo myslela.
"Na prochzku po chodb jste pkn nabalen," zazvonil
zpoza dve nekromancerova pokoje hmotn hlas.
Salene se pokusila neviditelnho mluvho nevmat, ale
ten si zaal hlasit, a hlavn falen broukat. Lady Nesardo
zoufale vklouzla do pokoje, aby ho utiila.
"U dost, Humbarte! Usly t Sardak!"
"A pro by neml?" opila lebka jen o trochu tieji.
"Nemte chodit ven a moc dobe to vte, paniko!"
"Zayl pro m riskuje ivot ve mst, o kterm nic nev, a
hled chlapa, kterho zn jen z popisu mho bratra!
Nechpu, jak jsem ho vbec mohla pustit samotnho!"
"Divila byste se, jak tenhle chlapec um bt vynalzav.

124

Jestli je Edmun nkde ve mst, tak ho najde." Pak se do

lebina hlasu vkradla trocha nejistoty. "Ale i tak je to dost
velk msto.
"A j ho znm daleko lpe."
"Ale ani vy byste nemla chodit sama, m pan."
Byla nestupn. "Nebudu kvli tomu, e jsem se tak
rozhodla, vystavovat nebezpe i Sardaka."
"Nemyslel jsem jeho." Hlava bez tve jakmsi zpsobem
poskoila. "Seberte m a jdeme..."
"Tebe?"
"Paniko, hledal jsem zlato a lovil lidi skoro celou dobu,
co jsem byl naivu! A Zayla znm lip ne kdokoli jin! Vy
ho chcete najt, a to rychle... take k tomu potebujete m."
To dvalo smysl... co dlalo Salene starosti. "J nevm..."
"Jestli mte strach m nosit v podpa a ukazovat se se
mnou, tak m strte do toho pytle vedle m. Do toho m
Zayl strk, kdy nkam jedeme. Jenom bych vs poprosil,
obas m vythnte, abych se troku porozhldl."
Nejist si tm, co jinho by mla dlat, poslechla. Kdy
Salene otevela vak, zeptala se: "Jsi si jist, e m k nmu
dovede?"
"Jsme spolu spojen vc ne jenom magicky, m pan hele, bacha!" Posledn slova se vztahovala k jejmu pokusu
vloit lebku do vaku, ani by ji pustila.
Jakmile se Humbart usadil - a pekulil sprvnou stranou
vzhru - Salene vak opatrn zavela a pivzala si ho k
opasku. Lebka byla pekvapiv lehk. "Jsi tam v podku?"
"Lep to bt neme..."
Salene se usmla. Mluvila s lebkou, jako by byla iv, co
nebyla. Jakkoli se Humbart Wessel choval lidsky, lovkem
u nebyl.
Pro Salene, kter dokonale vdla, jak dm funguje, bylo
snadn proklouznout kolem sloucch na non smn.
Zanedlouho dorazila s Humbartem do tmavch stj. Lady
Nesardo byla zvykl starat se o sebe sama, take osedlat
125

kon pro ni nebyl problm. Celou cestu k brn nenarazila

na ivou dui. Zde vak stl osamocen strn.
"Opravdu chcete v tomhle poas ven, m pan?" zeptal se
j ozbrojen mu. Slouil j u deset let, take ho ani
nenapadlo, e by j navrhl, aby se otoila a vrtila se do
domu. Lady Nesardo provdla, co si usmyslela. S tm se
nedalo nic dlat.
"Ano, Dolfe. Mysli si, e je to jako tehdy, kdy zemela
m matka."
"." S neutrlnm vrazem j strn otevel brnu.
Kdy projela, zamumlal: "Doufm, e dnes bude vsledek
lep, m pan. Kdy u nic, nikdo se to nedozv, hlavn v
bratr."
Kdy urazili od sdla Nesard kus cesty, Humbart se nhle
zeptal: "O em jste si to tam vykldali?"
"Dolf si vzpomnl, jak jsem jezdila kadou noc za
matkou, kdy onemocnla. Myslel si, e proto, abych nala
nkoho, kdo by ji vylil."
"A neml pravdu?"
Salene zavrtla hlavou a ve tvi sej zraily vzpomnky
na temn asy. "Ne, alespo pozdji ne. Nejprve jsem
hledala pomoc njakho Vizjereie. Doufala jsem, e by m
mohl nauit, jak ji zachrnit. Nevylo to."
Lebka vhav ekla: "A kdy nevyel prvn pokus, byl
druh... co bylo?"
"To bylo poprv, kdy jsem se vydala hledat njakho
nekromancera." Lebka nevidla, jak se j slzy na tvch ms
s kapkami det. "Myslela jsem si, e kdy ji nedoki udret
naivu, mohla bych ji nechat oivit, aby se mnou byla
napod."
"Humbart se znovu vhav zeptal. "Ale nikoho jste
nenala, e ne?"
"Ne... a pro jej dobro jsem tomu rda..."
Lebka to moude nekomentovala.
D nepatrn zeslbl, ale to u ztratili sdlo Nesard z
126

dohledu. Pro Salene to nebylo zrovna nejlep. U ped tm,

ne to zdraznil Zayl, vdla, e je jej domov pln
spletitch prastarch sil. V minulosti to lechtinu tolik
neznepokojovalo, ovem nyn se nco pokouelo tyhle sly
vyut proti n.
Zayl trval na tom, e pjde pky, co nechpala, ale nyn
j to dvalo jistou vhodu. Nekromancer snad byl mrtn
jako koka, ale i tak mu bude trvat daleko dle ne Salene
dostat se nkam.
Zpod kapuce cestovnho plt spatila lechtina ped
sebou prvn domy. Upmn pochybovala, e by mla takov
tst a rathmana nala nkde pobl, ale zrove si
netroufala njak msto v hledn vynechat.
"Tak jdeme na to," zamumlala, ale kdy sesedala, ozval se
z vku epot.
"Tady u byl n chlapec dost dvno. Jete dl."
Zarazila se a stejn tichm hlasem se zeptala: "Jak to
v?"
"kal jsem vm, e jsme propojen," odpovdla lebka
stroze. "U se neptejte. Prost mi vte. Vm, e tu nen.
Jete dl."
Salene se znovu usadila v sedle. Kdykoli pijela k hostinci
nebo nlevn, jemn poloila ruku na vek. Lebka pak vdy
k jej nelibosti jedinm slovem odpovdla: "Ne."
Dky tomu pokraovali rychleji, zrove ji vak
znervzovalo, jak hluboko do msta se Zayl dostal.
Jej obavy se znsobily desetkrt, kdy projdli kolem
zakarumsk katedrly. Strn vypadali, jako by jim ps
poas vbec nevadilo, soustedni na kace, kte podle
nich hali vude. Nekromancer jist musel upoutat jejich
pozornost, i kdyby teba jen vzhledem.
"Pomalu..." zaeptal najednou Humbart. "Tady byl ped
chvilkou."
Srdce se j rozbuilo. Takhle blzko Zakarumu, to nebylo
dobr.
127

"Zastavte tu," pokraoval spolenk stejn tichm hlasem.

"Podvejte se do nejbliho hostince. Ctm silnou stopu."
Zastavila ped hostincem a nlevnou jmnem Garrettova
kiovatka. Pivzala kon a upravila si vek s lebkou. Pak
vyrazila ke dvem.
Prv kdy se k nim piblila, vyel ven obrovit mu a
vrazil do n. Ten mu - podle vzhledu profesionln vlenk
- ji uchopil za pae prv vas, protoe by jinak spadla na
dldnou zem.
"Hopla, malik! Muste na sebe dvat lep pozor!"
Doslova ji zvedl do vky a postavil vedle kon. "Mohl jsem
vm ublit."
"Nic se nestalo," odpovdla a pokusila se projt kolem
nj. "Jestli dovolte, hledm ptele."
Obrovit mu stl dl pmo ped n. I kdy ml tv
napl skrytou pod kp, nco na nm Salene pipomnalo
ubohho Poltha.
Pisplo to k tomu, zej nebyl protivn, pestoe j i
nadle brnil ve vstupu. "Tohle msto nen pro takov jako
vy. m pan. Jet te tam uklzej po poslednch potch."
Potch? Salene zaslechla z vku tich zvuk a rychle
pes nj pleskla, jak to jednou vidla u Zayla. Humbart
okamit ztichl. "Jak to myslte? Co se stalo?"
Jej nov spolenk se pokrbal na brad. Tm
spiklenecky se k n sehnul a odpovdl: "Vypad to, e
uvnit byl temn, jeden z tch arodj, co oivuj mrtv. A
kaj, e nkoho hledal. Zrove ale nevdl, e zakarumt
hledaj jeho."
lechtina div e nevyjekla. Modlila se, aby tma a patn
poas skryly jej vraz ped tmhle upovdanm cizincem.
"Take ho crkev chytila?"
"Toho nekromancera? Ale ne, ukzal jim, a to doslova, jak
slep nkdy Zakarumsk crkev je, a pak proklouzl za tm
chlapem, kterho hledal."
Salene si hlasit oddechla, ne se staila ovldnout, ale
128

mu si toho natst neviml. "Docela ivo," dostala ze sebe

nakonec. "Ano, mte pravdu. Tady ptele hledat nebudu."
"Sprvn. Jestli mohu bt tak sml, m pan, je
pravdpodobnj, e kterkoli z vaich ptel by spe sedl
jako host u velkho generla Toriona ne v putyce, jako je
tahle." Mu odn tm cel do ke pokynul hlavou.
"Pokud mne nyn omluvte, musm jt. Peji vm pkn
veer, m pan..."
S tmito slovy j konen ustoupil z cesty a vydal se do
detm zmen ulice.
Salene u vchodu chvli vhala, ale ne proto, e by chtla
jt dovnit. Nco na tom mui ji zarazilo.
Spe sedl jako host u velkho generla Toriona...
Z njakho dvodu, m vc o tom Salene pemlela, tm
vc vila, e tohle je docela pravdpodobn. Torion velel
mstskm strm a podobn incident jist musel upoutat
jejich pozornost. Jestli crkev Zayla nechytila -jak j nhodn
spolenk naznail - pak, pokud tedy stle jet nebloumal
Westmarchem, byl vzhledem k vjimenosti jist odveden
pmo ke generlovi.
st jej mysli argumentovala tm, e v takovm zvru je
pli mnoho domnnek a chyb, ale tuhle st rychle utiila.
Naplnna nhlm odhodlnm odvzala Salene kon a
nasedla. Torionovo sdlo - kter slouilo jako kasrna i jako
jeho domov - stlo celkem daleko, ale kus cesty u mla za
sebou. Zayl si zaslouil vekerou pomoc, kterou mu
dokzala dt. Torion ji jist vyslechne...
Kdy pobdla kon, zavrel piduen hlas: "U jsme
sami?"
"Ano, Humbarte."
"Jste v podku, lady Salene?"
V jeho slovech zaznamenala starost, kter nemla nic
spolenho s hlednm nekromancera. "Samozejm!"
Odmlka a pak: "Kam jedeme te?"
"Ke generlu Torionovi, pirozen."
129

"A nevadilo by vm, kdybyste mi ekla pro?"

Jeho otzky j nedvaly smysl. "Protoe jestli Zayla
nechytili zakarumt, pak dv smysl, e ho chytily mstsk
stre."
Znovu odmlka, tak dlouh, a si Salene myslela, e
zodpovdla vechny Humbartovy otzky. "Co to pod mte
s tou zakarumskou crkv?"
Zmatena nedostatkem pochopen z jeho strany pithla
koni uzdu. Kdy se pesvdila, e nikdo nen tak blzko,
aby je skrz d a vtr slyel, ekla: "Slyel jsi pece vechno,
co kal o tom, co se stalo v hostinci."
"V hostinci?" Po chvli Humbart dodal: "O dnm
hostinci jsem s odputnm neslyel ani prd, lady Salene. A
u vbec ne o njakm Zakarumu nebo generlovi
Torionovi, dokud jste o nich nezaala vy! Bylo to, jako byste
mluvila sama se sebou, nic vc!"
Salene se nyn pln zastavila. Setepala d z kapuce a
zvedla si vek ped obliej. Humbartova tv bez tve se
nezeteln rsovala za ltkou. "Z hostince vyel mu! Mluvil
o tom, e Zayla mlem chytili vojci crkve! Musel jsi to
pece slyet!"
Dokonce i v okoln tm a pes ltku ctila, jak na ni on
dlky doslova zraj... a jak si Salene uvdomila, zraj s
obavou.
"Je mi lto, e to musm ct, ale neslyel jsem s vma
nikoho mluvit, m pan! Slyel jsem jenom, jak si vykldte
sama se sebou..."
Musel mluvit nesmysly. Ten mu tam pece byl, dokonce
j svm zpsobem navrhl, aby zkusila nekromancera najt v
Torionov dom.
Torion...
Salene vrtila vek k pasu a znovu pobdla kon.
"A kam sakra jedete te?"
"Tam, kam pedtm," odpovdla a vnitn se obrnila proti
jakmukoli argumentu, se kterm by lebka pila.
130

"Pesvdm se, jestli Zayl nen s Torionem. Na niem jinm

te nezle."
Boue si tenhle okamik vybrala, aby k nim seslala
ohluujc hrom, v nm zanikla jakkoli Humbartova
poznmka.
Ne e by ho Salene jinak poslouchala.
"Co mm s tebou dlat, nekromancere?"
Nebyla to otzka, jakou by si Zayl po probuzen pl. Ani
hlas - hlas, kter znal.
Ve spnku mu stle builo. Navzdory straliv touze
znovu usnout, dokud ta bolest nepejde, Zayl otevel oi.
Skuten ped nm sedl generl Torion a zlovstn na nj
hledl.
Rathman chtl vstt, ale teprve nyn si uvdomil, e je
pikovn ke zdi.
"Velc dstojnk mu, kte t sem pivedli, slyel o
tvm pedstaven v tavern. M zatracen tst, e t
nerozpral, kdy se zrovna nikdo nedval."
Zaylovi se podailo posadit se. Jak se mu postupn istila
hlava, zanal si vc a vc uvdomovat okol... kter vlastn
dn nebylo. Byl hostem jedn z westmarchskch cel, podle
toho, co ctil, hluboko pod zem. Podlaha byla hlinn s
trochou slmy, ovem velmi star. Stny tvoily prastar
kameny. Tak prastar, e Zayl z nich ctil dotyk magie, o
jej existenci Torion zejm neml vbec tuen. Byly tu
tak probuzen vzpomnky, stejn jako pod domem rodu
Nesard. Na tomhle mst pebvalo, nebo snad bylo
uvznno, nkolik duch.
V kobce se vznela vlhkost. V rozch rostl mech. Dvee
byly z jedinho masivnho kusu eleza se zvorou, kter z
druh strany zapadala do petlice na stn. Jedin pstup do
svta mimo celu pedstavovala mal m u stropu. Jedin
svtlo vychzelo z olejov lampy, kterou mu nyn drel
vznitel pmo u oblieje.
"Ptm se t znovu. Co mm s tebou dlat?"
131

"Pustit m?"
Koutky generlovch st se neznateln pohnuly. "N
nekromancer m smysl pro humor. Copak dneska tm
zzrakm nebude konec?" Pak jeho vraz znovu
potemnl. ..Nebo si snad opravdu mysl, e bych to mohl
udlat?"
"Nic jsem neudlal. To oni na m zatoili."
"Ne podle osobnho rdce Jej Vsosti Edmuna
Fairweathera, a ten je Justinianovm uchem. Jo, a
zakarumt t chtj taky - ale to by nekromancera moc
pekvapovat nemlo."
Zayl oplatil generlovi stejn pevnm pohledem. "A
jakm zloinem jsem se provinil na nich?"
"Rouhn, pirozen. A taky sesln zlch kouzel na
strce vry... a tm sebeobrana opravdu nic nek. Nemaj
vs rdi, nekromancere, a j taky ne."
"Aha."
Zaylova mdl odpov zejm v generlu Torionovi cosi
probudila. "Ale j se povauji za estnho mue i vi tm,
kter nemm rd. Neshledal jsem dn zloin, take
udlm, co budu moct, abych t odtud dostal. Bu vdn,
e se tam objevili m mui. Kdyby t dostali zakarumt,
neosvobodilo by t nic. Maj svoje zkony. Asi by ti bylo
trochu vc horko. Crkev v, e ohnm jde oistit vechno."
Torion se odvrtil od vzn a zabuil na dvee. V ptm
okamiku u mu otevral udchan strn. Generl by
odeel bez jedinho slova, ale rathmana trpila jet jedna
starost.
"Generle Torione! Salene nesm bt zataena do
Zakarumu, jinak..."
Generlv nenvistn vraz ho zcela uzemnil.
"Nevykldej mi o njakm nebezpe pro lady Nesardo! Tys
riskoval jej ivot jen tm, e jsi byl s n! Chce, aby byla v
bezpe? Tak u ani nevyslovuj jej jmno! A jet lp,
zapome, e jste se kdy potkali, nekromancere!" Po krtk
132

odmlce pak dodal: "A nemysli si, e jsme zapomnli na tvoje

schopnosti. Tohle oddlen je navreno speciln pro takov,
jako jsi ty. Tvoje kouzla tu fungovat nebudou. Klidn to
zkus; vichni to zkou. Aspo se njak zabav, zatmco se
j budu pokouet zachrnit ti tu mizernou ki."
S tmi slovy vysok vojk doslova vystelil z cely.
Vystraen strn krtce nakoukl dovnit a zabouchl dvee.
Zayl slyel, jak zvora zapadla... a pak u jen tichou tmu.
Vzali mu dku i vky, a jestli byla Torionova slova
pravdiv, postarali se i o jeho magii. Pes tohle vechno ml
Zayl v myslu pokusit se uprchnout a vil, e m pomrn
slun ance, aby se mu to podailo. Nekromancei se v
Zpadnch krlovstvch nevyskytovali asto. Jestli byly cely
opateny ochranami proti magii Vizjerei a jim podobnch,
bylo mon, e on by sv schopnosti pout mohl.
Rozhodn to stlo za vyzkouen. Spolehnout se na snahu
generla nebo milost Zakarumu by byla zejm sebevrada. I
kdyby to znamenalo stt se ve Westmarchi psancem, byl pro
Zayla tk nejlep volbou. Mimo to ml vzdlen pocit, e
vem rychle dochz as, hlavn pak Salene.
Zayl cosi zaeptal a pokusil se pivolat dku. A u byla
kdekoli, nyn udl cokoli, aby se k nmu dostala. Soustedil
se na ni, pedstavil si ji do poslednho detailu. Energii j
dodvala jeho krev; byla soust jeho tla stejn jako ruka
nebo srdce.
Tm okamit uctil jej ptomnost. Rituln dka od
nj nebyla daleko, ale nco ji drelo. Snad kouzla, o kterch
generl mluvil, podcenil. Rathman se soustedil vc, a mu
na ele navzdory okolnmu chladu vyraily krpje potu.
Pak mu, k jeho pekvapen, dolehl k um epot, epot,
kter zpotku jako by vychzel z chodby ped celou. Teprve
kdy se nekromancer zaposlouchal, viml si, e epot
pichz ze stn v cele.
Cosi bylo v cele s nm.
Zayl se zahledl do stn a zeslil snahu pivolat dku.
133

epot nabral na intenzit. Nyn pichzel ze vech stran.

Slova byla nesrozumiteln, ale zloba v nich obsaen zcela
zejm. Ctil neuviteln st...
Bylo na nich rovn cosi straliv znmho a rathmanovi
chvli trvalo, ne v slc ptomnosti rozeznal stejnou
prastarou moc, s jakou se setkal v Salenin dom.
Zaal v silou tahat za etzy, pestoe si byl dobe
vdom, jak je to zbyten.
Stny zskaly naervenal ndech erstv prolit krve.
epot se promnil v odkvn, jak je mono slyet ped
rituln obt. Neromancerovi se v hlav samy od sebe
objevily vjevy - znetvoen mui i eny se starmi ernmi
pokrvkami hlavy a v rozervanch atech se znakem
stralivho pavouka na hrudi. V rukou dreli mee se
zubatm ostm a ped nimi leely nekonen ady nebohch
zmasakrovanch obt.
Pak si Zayl uvdomil, e to, co povaoval za pokrvky
hlavy, byli ve skutenosti stejn pavouci, jac ovldali tvory v
hrobce.
Prudce zatepal hlavou a pokusil se soustedit jen na
dku. Odkvn ho u tm ohluovalo. Aby s nm i s
ohavnmi vizemi bojoval, zeslil i on hlas a znovu a znovu
opakoval pivolvai kouzlo.
Dvee cely se bez varovn otevely a veel strn, kter
prve nahldl dovnit. V jedn ruce drel lampu, druh
spovala na hruce mee zatm spovajcho v pochv.
Sklonil se nad vznm.
"Tak hele!" zavrel. "Pesta tu blbolit, nebo ti vyznu
jazyk! km ticho!"
Zayl se skuten ztiil, ale jen proto, e v hrze hledl na
to, co nyn svtlo lampy odhalilo na okolnch stnch.
Po kameni stkala vlhkost - njak vdl, e je to krev
obt z jeho viz. Stkala na podlahu a rychle se rozlvala k
vzni a nic netucmu alnkovi.
"Vypadni odtud!" vykikl rathman. "Rychle, ne bude
134

pozd!"
"Co to do tebe vjelo?" Strn namil lampu smrem,
kterm se dval Zayl. "Boj se pavouk nebo krys?"
Pohldl pmo na stle rostouc jezero krve, ale zjevn nic
nevidl. Strn dokonce udlal krok ke zdi a lpl pmo do
kalue.
Spokojen, e nic nenael, se mu znovu obrtil k Zaylovi.
V tu chvli se ze stny za nm vynoily dv kostnat a krv
potsnn pae. Nedoshly na nj a zkroucen prsty se jen
dychtiv, hladov sevely...
Vedle tch prvnch se ze zdi vynoily dal dv. Pak
dal...
"Pro spsu svho ivota a due," pokraoval Zayl, nehled
na muv stle zuivj vraz. "Okamit odejdi!"
Strn svratil obo, otoil se pes rameno a znovu
oividn nic nespatil.
Pro Zaylovy oi nyn ze stn trela stovka nebo snad vc
vztahujcch se rukou a cel hrzn vjev dotvely
rozzloben hlavy bez tv, kter pro Zaylovy citliv smysly
kiely vztekem tch, kdo byli navdy zatraceni a odsouzeni
k nekonen slub pnovi zvrcench kn, kte na nich
vykonali krvavou ob.
Strn nhle udeil Zayla do tve. "Nezkouej na m ty
svoje oblbovky, arodji! Bt tebou, tak se modlm, ke
komu chci, protoe a si t vezme crkev..."
Obludn paty konen doshly a na nic netucho
vojka. Mu pekvapenm heknul a z o mu iela hrza,
kdy ho vce ne tucet rukou chytilo za pae, nohy, hrdlo i
tlo.
A pak neuviteln snadno nebohho strnho roztrhlo.
Kostnat ruce rozhzely krv potsnn kusy jeho tla
vude po cele. Lampa dopadla na zem, pevrtila se, ale
zstala hoet.
Pro Zayla bylo vak hor to, co se odehrvalo mimo tento
svt. Due strnho - oblek vzdlen pipomnajc
135

tvarem lovka - zstala uvznna v nkolika sprech. Tyji

nemilosrdn thly ke stn a pak ji hodily pmo proti
kvlejcm lebkm.
Hlavy se na dui vrhly jako hejno dravch ryb, kter Zayl
jednou vidl v kehjistansk dungli, a nenasytn ji poraly.
Kdy nezbylo nic, obrtily obludnou pozornost zpt k
nekromancerovi.
Kalu krve byla nyn a u Zayla, ale msto aby ho obtekla,
zaala stoupat po jeho botch a atech a pelvala se pes nj,
jako by chtla rathmana pikrt. Zayl ctil, jak mu nohy
znehybnly. Kopl do odporn tekutiny, ale noha se mu k n
pilepila jako k tru. Co h, okamit poctil ledov chlad
prostupujc mu tlo a na kost.
Zayl mohl volat o pomoc, ale vdl, e by tak jen
odsoudil dalho hlupka k podobnmu osudu, jak stihl
prvnho nebohho strce. Rathman bezmocn sledoval, jak
se k nmu vztahuj obludn ruce a krev se mu dl pelv
pes tlo...
Ale kdy kostnat pae Zayla konen uchopily,
nerozervaly ho na kusy. Msto toho dv z nich roztrhly etzy
poutajc ho ke zdi a odstranily posledn pekku, kter jim
brnila pithnout ho k nenasytnm stm.
Lebky hladov otevely elisti. Zayla ohluily vkiky
prastarch mrtvch a odkvn jejich muitel...
Zayl vloil vechnu zbvajc vli do poslednho pokusu
pivolat dku.
Piletla otevenmi dvemi a pistla mu v ruce, zatmco
on ji byl taen ke zdi. Bez vhn zkroutil ruku v zpst a
usekl prsty, kter ho drely za pai. Jet ne dopadly na
zem, sekl nekromancer po odpornm krvavm kabtu, kter
nyn halil vce ne polovinu jeho tla.
Odkvn doshlo vrcholu a vkiky se ztrcely v jeho
intenzit. Zayl se zachvl zvanem mrazivho vzduchu.
Zvedl oi ke stn.
Objevila se v n dal hladov lebka, tahle vak byla
136

obrovsk, sahajc od zem a ke stropu. Vechny ostatn

odsunula stranou. Kdy otevela obludn sta, spatil Zayl,
e jsou pln pavouch st, ve kterch leela zamotan
lidsk tla. Kad z nich vypadalo dokonale vysuen.
Teprve pak si nekromancer viml, e lebka m osm
onch dlk.
Zayl vyhrkl kouzlo. Dka zaplla. Dotkl se jejm hrotem
belskch rukou, kter ho okamit pustily, jako by je
dotyk dky splil.
S novou nadj bodl do krvav deky. Rud pliv se sthl a
uvolnil mu tlo i nohy.
Rathman pohldl k otevenm dvem a pekulil se
stranou...
Z obludnch elist vystelil hust bl gejzr.
Zaplavil Zayla od hlavy k pat. Pilepil se na nj, jak to
ani krev prve nedokzala. Rathman se pokouel vyprostit, ale
i epel dky se pilepila k bl hmot.
Zayl zoufale zavolal: "Zi i Odyssian mentus..."
Obrovsk lebka nasla vzduch, s... a s n i
nekromancera.
O chvli pozdji Zayl zmizel v ernch trobch obludn
tlamy.

11
Zayl se propadal vrem lench zvuk. Vkiky, ev,
smch - vechno mu huelo v uch tak, e se nakonec
modlil, aby ohluchl.
Dl pevn drel dku, dobe si vdom toho, zeje to nyn
jedin vc, kter stoj mezi nm a osudem horm, ne si
dokzal pedstavit. Rituln dka jasn zila, ale v tomhle
obludnm krlovstv to byla jen minimln tcha.
Pak s kolem nj bez varovn zmizela. Nekromancer

137

nezadriteln padal...
A v ptm okamiku dopadl na tvrdou zem.
Zayl chvli otesen leel, neschopen se jakkoli brnit.
ekal, e kadm okamikem ho cosi roztrh, avak zatm
se nic nedlo.
Nakonec se rathman s vyptm vech sil postavil na nohy.
Teprve pak si viml, e m jin aty. Ml na sob stejn
roucho jako ti neastn mui a eny, kter vidl v cele
spolen s knmi se symbolem pavouka na hrudi a
dsivmi pokrvkami hlavy.
Svat, muste spchat... zaskpal hlas z hrobu. Siln ruce
uchopily vydenho nekromancera za pae a vedly ho pes
to, v em nyn poznal dlouh kamenn chodnk. Msc roste.
Je teba obti a jen vy ji mete vykonat.
"Coe?" Zayl pohldl na mluvho a jen st potlail
vkik, kdy ho spatil.
Muova tv bylo pern, rozkldajc se hnzdo
nesetnch malch pavouk. Tam, kde shnil zelen maso
nepokrvaly st, ivili se ostatn pavouci na zbytcch sval a
lach a sli z nich s up chut potebn iviny. Jedno oko
bylo obrcen dovnit a vyschl, druh u ti tvorov dvno
zkonzumovali.
Na temeno lebky spadaly dlouh chuchvalce dkch
vlas. Roucho postavy bylo rozeran a vlhk a tam, kde se
pilepilo na tlo, bylo skrz n vidt obnaen ebra. Ruka,
kter drela Zayla za pai, na tom nebyla o nic lpe a po
celm nemrtvm knzi neustle pobhali a pobhali a
pobhali pavouci...
Na jeho hlav si pak Zayl viml toho, co kdysi povaoval
za epici nebo klobouk. Nyn to na nj hledlo zlovstnma
nelidskma oima.
Parazitujc pavouk.
Nekromancer se instinktivn odthl, ale jen aby narazil do
jinho knze. Ten nevypadal o mnoho lpe. Ve skutenosti
tomuhle visela doln elist jen na jednom kloubu. Na druhou
138

stranu ml jet ob oi, ovem vyschl a zaloutl.

Vichni jsou pro vs pipraveni, ekl druh hlasem
identickm jako jeho druh. Jsou netrpliv. Nemohou se
dokat, a spoinou v nrui Astroghy!
Astroghy? Stn Riordana Nesardo mluvil o Astroghovi. A
nezmnil se i o njakm msci? Zayl se snail uvaovat, ale
do u se mu vrtilo odkvn, naplnilo mu hlavu a drtilo
vechny mylenky. Zayl pevnji sevel dku a doufal, e se
mu alespo poda udret hlasy uvnit v takovch mezch,
aby nezelel.
Prvn knz nhle po Zaylov dce vzthl ruku. Nebudete
ji potebovat, svat. Tokaric m vhodn me. Dovolte, abych
vs toho bemene zbavil.
"Ne!" Zayl si nhle nepamatoval, pro si chtl dku
nechat, ale nehodlal sej vzdt.
Jak si pejete, svat. Zrdn postava se ze vech sil
pokusila o zdvoil smv.
Jsme tm na mst, svat, dodal druh, jeho doln elist
se s kadm slovem rozhoupala.
Nekromancer se pinutil pohldnout ped sebe... a spatil
nekonen ady kamennch olt thnouc se a do
nekonena. Vechny mly osmihelnkov tvar a ke
kadmu byly pikovny nakajc svjejc se tla.
Vechna, kter Zayl vidl, byla naivu.
Nakaj dychtivost... ekl prvn.
Slva Astroghovi! Pronesl druh s posvtnou ctou.
Ale rathman zavrtl hlavou. "Tohle je chyba. Tohle
naruuje rovnovhu samotn podstaty!"
Zdlo se, e jeho protest neslyeli. Se silou tolik
nepirozenou pro jejich rozkldajc se tla kn doslova
thli Za-yla k prvnmu z olt. Tam je hlubokou klonou
pivtali dal dva zaiva hnijc lid odni do pavoucch
rouch.
Msc je tm nad nmi, ekl vy z tch dvou, vc tak
znetvoen, e jen hlas dval tuit, e kdysi byla enou.
139

Nyn vldne Astrogha, dodal jej spolenk, jemu se pod

hnijcmi aty vzdouvalo ponkud kulatj bicho. Trhlinami
v rouchu prolzalo nkolik drav vyhlejcch pavouk
rzn velikosti.
Prvn z obt zastnala.
Nemrtv ena nn pohladila ob po hlav, ze kter
byla staena ke. Nenechme ho dle ekat, svat. Dycht
stt se soust Astroghovy velikosti.
"Ano... jist..." Zayl pomalu zvedl kostnou dku.
Tou ne! zastavila ho okamit a chytila za zpst. Ve
shnil ruce drela jinou dku. Byla naprosto ern a do
rukojeti mla vyezn proklet osminoh symbol.
Zrove se prvn knz pokusil odlepit Zaylovy prsty z
kostn dky. Jeho snaha sice vyla naprzdno, avak cel
skupina ghoul byla spokojen alespo s tm, e
dezorientovan nekromancer vzal do druh ruky nabzenou
ernou zbra.
Pmo nad srdcem, pobzel ho tlust knz. Dva rychl
ezy a je venku a bude jet bt.
"Srdce," zaeptal Zayl. Pohled mu sklouzl na trpc
postavu. Horn vrstvy ke byly mistrn sthnut, take ob
stle ila. Rathman pedpokldal, e mu musel ped
zahjenm muen dostat njak lektvar, aby ho nezabil
samotn ok.
Rozkldajc se kn nyn vedli jeho ruku a Zayl se
chystal rozznout hrudn ko. Dva rychl ezy. Budou muset
bt hlubok, jestli chce shnout dovnit a okamit vyndat
srdce.
Pohldl na vlastn zbra. Nemla s Astroghovmi obmi
nic spolenho a pomoc j by vytaen tlukoucho orgnu
bylo obtnj.
Ne ji vak stail podat jednomu ze spolenk, zvedl
knz s ulomenou elist hlavu a prohlsil: Pavou msc je
nad nmi! Astrogha je tu!
Zayl se podval nahoru.
140

Msc ml nyn tvar dokonal zc koule. Nejprve byl

bled, ale pak se po jeho hornm okraji zaaly plit jaksi
stny. Stkaly dol jako eky, a jich bylo osm. Pak, kdy
prvn z nich doshla stedu, objevila se vt dokonale ern
skvrna.
Bhem nkolika vtein zakrylo vtinu msce obludn
pavou tlo. Zayl na n hledl s vytetnma oima,
okovn tm, jak skuten stn vypadal.
Muste ezat hned! pobzela ho ena eptajc mu nyn do
ucha.
Sekni! pobzel ho prvn knz. Sekni! Sekni!
Odporn postavy kolem olte nyn zaaly rytmicky
odkvat: Sekni... sekni...
Sekni a dostane se ti poehnn As troghy! prohlsila
nhle zmuen ob a jej oi bez vek se zabodvaly do
nekro-mancerovch. Stane se prostednkem mho slavnho
znovuzrozen! Stane se bohem mezi smrtelnky!
Zaylovi klesla ruka. Zavrtl hlavou, a kdy se mu jeden z
rozkldajcch se knzch pokusil pomoci ve dokonit,
rathman se mu vytrhl.
"Ne! U Rathmy, u Odyssiana, u Theroni... pikazuji vm:
Zmizte!"
Ghoulov se pohnuli k nmu. Ne, svat, zaal prvn.
Muste splnit povinnost. Osud. Dejte mi blou dku a
vechno pochopte a pijmete.
"To v, e ti dm dku." Zayl si v dlani otoil ernou
dku a vrhl ji po dmonickm knm.
Proklet zbra se nezaboila knzi do hrudi - nebo jak
srdce mohlo vydret tak dlouho? - ale do hlavy, protoe
nekromancer vdl, e tam sdl sla oivujc tlo s n
spojen.
Dka se zabodla do lebky. Knzovy ruce vystelily k
zasaenmu mstu a slab zathly za rukoje.
Pak se ghoul zhroutil v podob morbidn hromdky
shnilho masa, kost a at.
141

Zena se vrhla na Zayla a ostatn hned za n. Muste

dokonit ob!
Zayl na n namil vlastn dkou. "U Rathmy, u
Odyssiana, u Theroni, u Jalaka, u okdlenho Mumrytha, u
Trag'Oula, zapuzuji vs vechny! Nim tohle msto, tuhle
zvrcenou i!"
Zbytek nemrtvch kn se nyn obrtil proti Zaylovi v
podob roje, kter se s kadm okamikem, co se
piblioval, zdl stralivj. Vztahovali po nm spry a
hladov sta. Nekromancer znovu zaval non mru z
Urehu... nyn z nj ale servou zejm vc ne jen ruku.
Zayl cosi zamumlal a vyvolal Den'Trag, Zuby Trag'Oula.
Vzduch ped nm se naplnil zcmi stelami, kter okamit
zashly obludnou hordu. Ti, krejc vepedu, vetn
pvodnch t, padli, probodni mocnmi kopmi. Jejich tla
se zkroutila a rozpustila, a nezbylo nic ne mal rud
kalue.
I tak se k nmu blila hotov armda. Pestoe Zayl
vdl, e jeho snaha je marn, otoil se, zda za sebou
nespat monost niku.
Jen nkolik metr za nm jej pivtala bl dra.
Pes vdom, e to me bt past, Zayl bel. Nemohl
zstat a bojovat navdy. To, e se dostal z vlivu
hypnotickho kouzla, bylo tst, ale proti takovmu
mnostv protivnk neml anci.
Kdy se nekromancer k de piblil, rozzila se. Zayl si
zakryl oi a zvedl dku ped sebe, jist si tm, e vlezl do
dal pasti.
Msto toho zpoza sebe uslyel straliv nek. Odvil se
otoit a spatil, e prvn ady dmonickch kn se
zniehonic obracej v prach.
Zayl zaeptal krtkou modlitbu k Trag'Oulovi a vrhl se do
dry. Za sebou slyel rozzloben syen ehosi daleko
stralivjho, ne byl zstup nemrtvch. Cosi ho udeilo do
zad a on uctil, e se v pdu tm zastavil.
142

V tu chvli se dra zavela...

A v ptm okamiku u uaslho nekromancera bioval
d. S tkm uchnutm dopadl na zem, a se mu v tle
otsla kad kost.
Na okamik ho ohluilo hlasit zahmn. Ztuhl a slab
Zayl leel jet nkolik minut. Kdyby na nj v tuhle chvli
dopadla nemrtv horda, nedokzal by ji nijak zastavit a
nechal by se roztrhat.
Pomalu vak zaal dchat pravideln a bolest kolujc
jeho tlem ustoupila na snesitelnou mez. Nkolikrt mrknul,
aby si proistil zrak, a konen se rozhldl, kde vlastn le.
Pivtal ho pohled na hust smen les borovic a dub.
Vytrvale a hust prelo. Zayl navzdory vjimenmu zraku
nedokzal rozeznat vc ne nejbli okol. Byla noc, co v
nm vzbudilo podezen, e to nen tak dlouho, co se dostal z
cely, a les pipomnal ty, kter se bn vyskytovaly ve
Westmarchi.
Ale kde bylo msto? Kamkoli se rathman podval, vidl
jen tmu a stromy.
Pomalu mu dolo, e stle dr v lev ruce dku. Zayl
zvedl magickou epel do ve a vyslovil krtk kouzlo.
Dka se rozzila. Nejprve jasn a pak ponkud pohasla.
Zayl se toil dokola a zrove cosi odkval. Pi tet
otoce se epel znovu rozzila.
Take byl alespo nkde blzko msta. Jak daleko, to u
ovem ct nedokzal. Pedpokldal, e ho ek dlouh
prochzka.
Dl hust prelo. Zaala se tvoit mlha, kter jen pidvala
lesu na pochmurn nlad. Zayl si upravil pl a kapuci a
vyrazil.
Non mra, kterou prv zail, zstvala vyplen do
jeho mysli i tla. Byl velmi blzko tomu, aby se ho zmocnila
bytost, kter prve vnikla do cely. Co h, Zayl vil, e j
nelo jen o jeho dui, nbr i o tlo.
Ale pro? Kdo - nebo co - byl Astrogha? Jeho symbolem
143

byl pavouk. Zayl vdl, e by ml alespo jedno, nebo sp

oboj znt, ale tahle informace, stejn jako identita
zhadnho Karybda, mu zstvala nadle skryta.
Druh nekromancer a Astrogha museli bt njak
propojeni. Byl Karybdus Vizjerei, kter hledal ddictv
Astroghovy vldy? Udlosti ve vizi byly zjevn zvrcenou
verz toho, co se skuten kdysi dvno stalo. Ti kn byli
lid z masa a kost, zcela oddni stralivmu pnu. Nebylo
by to poprv, kdy se njak chamtiv Vizjerei v touze po
moci pustil hluboko do ztracench a zapovzench .
Pda pod nohama mu vachtala, zatmco dl mil k
Westmarchi. Zayl vzal v vahu ve, co o thle zemi vdl, a
odhadl, e nen daleko od hor, kter vidl pi prvnm
pchodu. Nebt takov tma, tak by je zejm vidl mezi
vrcholky strom. Pokud tomu tak bylo, znamenalo to, e se
unaven nekromancer nemlil, kdy odhadoval, e nvrat do
msta se ponkud prothne.
A co pak? Zjist, zeje pry a strn brutln zavradn.
Nikdo nebude pochybovat - ani Salene - e za tu ezniinu je
odpovdn on. Budou ho pronsledovat pln vichni.
Salene. Jak Zayl zjistil, skutenost, e by mohla uvit v
jeho zlo, ho znepokojuje ze veho nejvc. I tak vak
pochyboval, e by ji kdy mohl pesvdit o pravd.
Nepesvdil by ani sm sebe.
Snad bude nejlep hodit vechno ohledn Westmarche za
hlavu, to ale nekromancer nedoke. I kdyby se do toho sm
tolik nezamotal, bylo jasn, e zem se nyn roztahuje cosi
zlovstnho. Kdyby jednodue veho nechal, bylo by to, jako
by sm el proti rovnovze a poslal svt do spr Pekelnch
Mocnost.
Boty se mu boily do promen pdy. Zayl zpomalil, ale
jeho odhodln rostlo. Psahal dum Rathmy a Trag'Oula.
Cel ivot zasvtil jim a vechny ostatn cesty si navdy
uzavel. Cesta Rathmy mu jistm zpsobem umonila
odinit vlastn hchy...
144

Jak si Zayl pl, aby se nkde pobl nachzel jet jeden

jeho druhu, nejlpe nkdo ze starch, kte ho uili. Ale
Falaya, vyzbl Horus a Nil bez tve byli na druh stran
Twin Seas... pokud je od poslednho setkn nekonen vlka
neodvelela jinam. S nejvt pravdpodobnost byla tady ve
Westmarchi hrstka mladch rathman, ale kdyby byli nkte
z nich skuten pobl, Zayl by jejich ptomnost ctil stejn
jako oni jeho.
Jsi na to sm, huboval sm sob. Takhle jsi to vzdychchtl, ne? Sm... pln sm.
Nepetrit umn det neprozl hrom, ale drsn zvec
ev. Mlhou zahalenm lesem se prodralo nco velkho.
Zayl zvedl dku a dopl si vce svtla. Krtce zahldl
vysokho tvora s rudma oima a hustou hndoblou srst.
Pohyboval se jako lovk, ale zrove jako zve.
A pak... to znovu zmizelo v lese.
Ale nekromancer se jeho zmizenm nenechal uklidnit.
Prudce se otoil a pomoc dky a citlivch smysl po tvorovi
ptral.
Co to bylo? Nebyl to medvd, na toho to bylo a pli
lidsk. Z krtkho pohledu se Zaylovi vybavovalo cosi
jinho, cosi, o em se uil...
Listov za nm nepatrn zaustilo.
Zayl se pekulil prv v okamiku, kdy na msto, kde prve
stl, dopadlo ohromn tlo. Kdy letlo kolem, pokusil se po
nm nekromancer seknout, ale na svou velikost byl tvor
nesmrn mrtn a rychle se mu vyhnul.
Zve na nic neekalo a znovu se vnoilo do lesa, kde
zmizelo, jako by nikdy neexistovalo.
Rathman tce oddychoval a ekal. Kdy uplynulo
nkolik sekund a obr se nevrtil, opatrn vstal. Ani v
nejmenm ho nenapadlo, e by mohl bt v bezpe. Dky
dvma pedchozm tokm ho mlo zve dobe
odhadnutho. A se vrt potet, dostane ho.
Zayl nakreslil do vzduchu ti symboly a namil epel na
145

msto, kde mohutnho protivnka vidl naposledy. Ze dky

- nyn zjevn nastaven na zve - vak neodhalila nic.
ekal. Nic se nedlo. Vdl, e kvli deti a neustlmu
hmn bude tk slyet cokoli, co nebude pmo u nj, a to
u bude pozd. Kad krok trval vnost, jak Zaylovo
oekvn ptho toku slilo vc a vc.
Je to jenom zve, kal si. Jsi lovk. Doke to pelstt.
Ale Rathma uil, e vechno v prod slou rovnovze.
Proto tam, kde lid zskali navrch v podob inteligence a
nstroj, lesn zv kontrovala tichost a pohyblivost.
Co bylo smrtelnj.
Existovalo nkolik kouzel, kter by proti nmu mohl
pout, ale to by musel zve vidt. V mnoha ohledech nyn
elil nebezpenjmu nepteli ne Vizjereii nebo
nemrtvmu knzi.
Okol osvtlil blesk. Nekromancer chvilkovho svtla
dobe vyuil a oima pehldl ve, co bylo na ten krtk
okamik viditeln. Po nepteli vak ani stopy.
Vymnil ho tvor za jinou, snadnj koist? Zayl o tom
pochyboval, ale jestli ho to stle pronsledovalo, pak pro to
znovu nezatoilo?
Jet nkolik minut opatrn pokraoval a sledoval kad
stn i pohyb. Pda se nyn svaovala tak prudce, e se
nekromancer musel dret pravou rukou podrostu, aby bez
problm sestoupil ne na rovnj zem...
Jeho pozornost upoutalo zuren vody. Zayl pimhouil
oi a ped sebou rozeznal potok, kter musel pejt. Velmi
opatrn stoupl do vody jednou nohou, pak druhou...
Zniehonic ho do tve zashla tvrd pst.
Nekromancer uklouzl a dka mu vypadla z ruky. Znovu
uslyel ev, pi kterm tuhla krev v ilch, a zvuk ehosi
tkho dopadajcho do vody. Kdy mu zda omyla studen
sprcha, zvedl hlavu.
Pmo ped sebou vidl obrysy stralivho obra.
Zaylova lev ruka se instinktivn nathla. Dka vyltla z
146

msta, kam dopadla, pmo jemu do dlan.

Zvedl ji a nasytil jej svtlo celou svou vl.
Okol vybuchlo zbleskem, jako by z nebe sjel tucet
blesk najednou. Zve vyden zavalo a instinktivn si
zakrylo oi.
Zayl nyn poprv vidl wendiga v pln krse.
Skuten vypadal jako lovk, ale znan neforemn,
nebo ml sice siln nohy, chlupat hd a doln polovinu
tla dvakrt tak irokou jako Zayl, ale v porovnn s
mohutnou hrud a obrovitmi rameny, nejmn dva metry
irokmi, to nebylo nic. Ramena musela bt tak ob, protoe
k nim byly pipevnny pae, kter by v kterkoli armd
mohly slouit za beranidla. Do kad psti by se vela cel
Zaylova hlava a tvor ml zjevn dost sly, aby ji jedinm
stiskem rozdrtil. Byl zzrak, e rathman byl po tom deru
naivu, nato pi vdom. Runy, kter si od X'y'Laqa vynutil,
fungovaly.
Co se te wendigovy hlavy, byla ploch a tk a na
prvn pohled vypadala, jako e nen na svm mst. Nebyla
toti na krku, kter by pro zmnu byl mezi rameny -jako u
lovka - nbr posazen pmo do hrudi, take tvor vypadal
jako hrbat. Wendigo ml hust obo a ploch nos jako
primti v Kehjistanu, ale hlava vzdlen pipomnala lidskou
a oi tak, nebt rudho lenho pohledu.
Obr znovu zaval a odhalil ostr zuby dravce... kter
zjevn dv pednost lidskmu masu. Z legend, kter Zayl
etl, tomu tak vdy nebylo. Mui divoiny - jak jim rathmani kali - byli kdysi znm jako tich a plach nrod, to
se vak za nkolik generac zmnilo. Jejich istch du se
dotkla zloba Pekelnch Mocnost a petvonla je na souasn
monstra. Pestoe mezi lidmi zpsobovali zkzu, skuten
bolest spovala v tom, co bylo nevyhnuteln, tedy v tom, e
wendigov a jim podobn budou prvn, kdo prohraje bitvu o
rovnovhu. Lid u je zaali lovit, nebo jejich koichy
hojn vyhledvali bohat.
147

Zayl padku wendig litoval, ale ne tolik, aby nasytil

tohoto tvora vlastnm tlem. Ne se obr vzpamatoval,
nekromancer obrtil dku epel k zemi a seslal dal kouzlo.
Wendiga krtce obklopila bled modr mihotav ze a
najeila mu vechny chlupy. Zve zavrelo, ale kdy
spatilo, e se nic jinho nedje, zaalo se spat po Zaylovi.
V tu chvli zashl netvora zepedu modr blesk.
Sla blesku odhodila wendiga jako hadrovou hraku notn
kus dl. Obr narazil do stromu, kter se silou nrazu zlomil a
jeho horn polovina se skcela nkolik metr po Zaylov
pravici.
Nekromancer se s roztesenma nohama postavil.
Prohlel si nyn temn tlo lec mezi tskami. Zayl uctil
pach splen srsti.
Wendigo se nehbal.
"Rathmo, bu pochvlen..." zaeptal Zayl. Kdyby kouzlo
selhalo, nevil, e by s otesenou koncentrac a zeslbl
jet cokoli zmohl. Udlal z wendiga magnet pro magick
sly i samotn prodn ivly a doufal, e boue zareaguje
dost rychle. K jeho tst se tak stalo.
Zayl se chytil blzkho kmene a odvrtil se od nehybnho
tla. Nevdl, jak daleko jet dojde, ale musel jt. Njak se
nakonec do Westmarche dostane. Jin monost nebyla.
Zpoza nj se ozvalo dlouh hlubok zavren a rachot
kamen.
Zayl se otoil pes rameno a spatil wendiga, jak podoben
bjnmu fnixovi vstv. Zve zavrtlo hlavou, a pestoe
mu rathman nevidl do o, ctil jejich pohled upen na
sebe.
Nekromancer zaskpal zuby a opel se zdy o kmen
stromu. Zvedl dku, ale zpotku ml mysl pli
roztkanou, ne aby se mu podailo seslat jakkoli kouzlo.
Chlupat obr nejist zavrvoral. Zayl asl, e vbec ije,
nato aby stl a chodil. Jestli netvora nezastavil blesk, tak
co?
148

Wendigo zavrvoral a padl na koleno. Chvli takhle zstal

a jeho tk dech byl dkazem, e blesk mu zpsobil
opravdu vn zrann. Nekromancer se uklidnil; nyn ho
napadal tucet kouzel, ktermi by se obrovitho protivnka
mohl zbavit.
Wendigo vak udlal cosi podivnho, tak rozdlnho od
toho, co by Zayl ekal, e nekromancer jen sklonil dku a
hledl.
Lesn bytost se na nj podvala... a vzthla pae ve zjevn
prosebnm gestu.
Wendigo - obvan netvor, kter ped okamikem
usiloval o Zaylovo tlo - nyn dal o jeho pomoc.

12
"Tohle nen dobr npad," brblal Humbart ve vaku.
Salene ho pleskla. "Ku! Usly t stre."
Postavila se proti dvma mum stojcm v pozoru ped
kancel generla Toriona. Byli tvrtou dvojic, na kterou od
pchodu sem narazila. Doba, kterou lechtina musela u
kad zastvky strvit, ji pivdla k lenstv. Salene si byla
jist, e se generlovy a Zaylovy cesty znovu setkaly, pesn
jak kal neznm oldk. Pokud ano, lo o kad okamik,
nebo Torion se k nekromancerovi urit nebude chovat
nejlpe.
"Jsem lady Salene Nesardo," prohlsila vzneen.
"Oznamte laskav generlu Torionovi, e s nm potebuji
mluvit. A rychle, prosm."
Oba mui ji zjevn poznali. Star z nich sklonil hlavu a
ekl: "Pedm vai zprvu generlovu pobonkovi."
O chvli pozdji vyel ze dve mlad tmavovlas
dstojnk s dlouhm nosem a piatou bradou. Uctiv se
Salene uklonil. "M pan Nesardo! Jak neoekvan est!"

149

"Dkuji vm, Aleku. Zavete mne, prosm, k Torionovi.

Musm s nm neodkladn mluvit."
Pobonk ze zatvil ponkud kysele. "M pan, te nen
nejvhodnj doba. Mme tu zleitosti, kter mus generl
sm neprodlen vyeit a j nejsem schopen ci, jak dlouho
to bude trvat. Pochopte..."
Salene vdla, e jestli ho nech, bude Alec vysvtlovat
donekonena. Byl to zpsob, jakm se zbavoval nedoucch
nvtv, protoe vtinu z nich nakonec proud jeho slov
unavil, take souhlasili, e pijdou, a se to generlovi bude
hodit. U vidla, jak tuhle taktiku spn pouil na jinch,
na n vak dosud ne, nebo byla velitelova oblbenkyn.
lechtina sebrala kur a skoila mu do ei. "Chpu, e
m Torion hodn prce, ale myslm, e by m chtl vidt,
Aleku. To vm odpshnu."
"Ale, lady Nesardo..." zaal pobonk, zcela jist si
vdom faktu, e tuhle osobu jen tak nezvikl.
Od dalho vyerpvajcho rozhovoru je nakonec
zachrnil sm generl Torion. Postar dstojnk s
rozepnutm lmekem a ponkud rozcuchanmi vlasy
nevyel z kancele, nbr z chodby, kterou Salene krela
ped chvl.
"S dovolenm, m pan!" zahml Torion a proklouzl
kolem Salene, ani by si uvdomil, zeje to ona. "Kapitne
Mattheusi! Potebuji, abyste..." Zamrkal a otoil se na ni pes
rameno. "M pan Nesardo!"
lechtina si udrela neutrln vraz. "Generle..." "No,
jedna ze zleitost, kter jsem pro vs ml, kapitne, je tedy
vyeena. Co se te t druh, chci, abyste poslal zprvu
velcmu dstojnkovi stre. A pole do sdla Nesard
oddl. Nebo vte co, mon bude lep, kdy ho povedete
sm..."
"Torione!" Salene vytetila oi. "Co chcete dlat? Poslat
vojky do mho domu?"
Generl jej vbuch mlky peel a pokraoval: "Mui se
150

budou v dom chovat s maximln ctou, ale prohledaj

kadou mstnost. Chci mt jistotu, e se tam nikdo neskrv."
Pak, jako by ho napadlo jet nco, ukzal na oba strn.
"Tyhle dva vezmte s sebou. Chci si promluvit s lady
Nesardo o samot."
Alec Mattheus Torionovi energicky zasalutoval. "Ano,
pane! Vy dva, se mnou!"
Kdy vichni ti odpochodovali, Salenin dlouholet
npadnk konen obrtil pozornost k n. "Chtl jsem k vm
dom poslat eskortu. Konkrtn pro vs."
"Pro m? Pro?"
Jeho hlas nhle zjemnl. "Abych se ujistil, e tam bhem
hledn nebudete. Snam se vs chrnit! Salene, varoval
jsem vs ped tm znesvtitelem hrob! Te ke vem svm
ohavnm inm pidal jet vradu! Takovou ezniinu jsem
nevidl ani na bitevnm poli! Ten strn vbec za nic
nemohl!"
Jej obavy vzrostly. Mohl mluvit jedin o nem, co se
tkalo Zayla. "Torione! Co se stalo?"
"Vaeho kamarda nekromancera pivedla mstsk hldka
tsn ped tm, ne ho chytili zakarumt kn. Tvrdili, e
seslal kouzlo v hostinci plnm lid a pak pouil magii i proti
sluebnkm crkve. V tuto chvli je mi jedno, do jak mry
je to pravda..."
"Take jste ho zatkl a zavel do cely?"
Zatvil se uraen. "A byla byste radji, kdyby se crkev
rozhodla ho oistit? Kdy se na to dvm te, ml jsem jim
ho radji nechat! Chtl jsem pro nj to nejlep kvli vm,
Salene, a kvli tomu zemel dobr chlap... nemluv o tom,
e ten zatracen nekromancer utekl z msta, odkud to prost
nejde! Salene, ten strn byl doslova roztrhan na kusy!"
Salene, znechucena, ale zrove ve skrytu due rda, e
Zayl u nen ve vzen, ukzala na Toriona prstem. "Zayl
nen vrah, Torione! Udlal pro m vechno, co mohl, a skoro
pi tom zemel! Je to dobr lovk a j mu vm..."
151

"Obalamutil vs! Varoval jsem vs ped nm! Vte o tom,

e zakarumt se u na vs ptaj? Jestli jim dm Zayla, pak
vs snad nechaj na pokoji." Zavrtl hlavou. "Prv kdy
jsem si myslel, e se vechno obrac k lepmu, protoe z
krle je konen chlap..."
Rusovlas ena zcela ignorovala jeho snahu o zmnu
tmatu a otoila se k nmu zdy. Jestli tu Zayl nen, pak
dvalo smysl, e se vrt do jejho domu... co znamenalo, e
se tam mus dostat dv, ne prv vyslan Torionovi mui.
Pai j stiskla siln ruka. "Nedoporuoval bych vm tam
te chodit, Salene. Musm na tom trvat. Vlastn..."
Ale vc u velitel neekl, protoe Salene instinktivn
poloila ruku na jeho a generl Torion ztuhl uprosted slova.
"Torione?" zadvala se mu do o. Hledly na Salene
przdn, bez jedinho pohybu nebo mrknut.
Otsla se. Sundala ze sebe jeho prsty a couvla. Generl
se ani nepohnul, ruku nataenou a prsty svrajc vzduch.
lechtina se znovu dotkla generlovy ruky. Byla tepl.
Sklonila se k jeho hrudi, ale nezaznamenala dn dech.
"Torione! Co jsem vm to udlala?" "O co jde, paniko?"
Nejprve si Salene myslela, e se generlovi njak podailo
promluvit, ale pak si vzpomnla na Humbarta ve vku.
"Jde... jde o Toriona! Stoj jako socha!"
Zabalen lebka tie zabruela velmi avnatou nadvku a
pak dodala: "kal jsem si, e se nco zvrtlo! Slyel jsem,
jak poslal ostatn pry, tak jsem zkusil nco ct! Je bled
jako stna?"
"Ne, vypad jako normln Torion... jenom se vbec
nehbe! A myslm, e nedch... zabila jsem ho!"
"Ale ne! Ale ne!" skoil j rychle Humbart do ei. "To u
jsem vidl. Asi jenom na chvilku ztuhnul. Je to, jako kdyby
spal... fakt tvrd."
Takov spnek vak Salene vidla jen u mrtvch. Zavrtla
hlavou. "Ne! Zabila jsem ho!"
"Prdlajs! Mte arodjn nadn - to u jsme vidli - a
152

zan se nm klubat! Jenom sp! Asi ho to brzo pejde!"

Doufala a modlila se, aby mluvil pravdu. "Mu... mu
nco udlat?"
Lebka zabruela. "Nemu vm ct, co mte dlat s nm,
m pan, ale co se m te, pustil bych se za Zaylem. Je to
mj kmo."
Salene nevhala. Jet jednou smutn pohldla na Toriona
a spchala ven. Natst byly stre, na kter narazila, stejn,
jako kdy ped chvl pila. Vzhledem k tomu, e nemly
pont, co se stalo, jen se j uklonily, nijak ji vak
nezdrovaly.
Salene odvzala kon a zamila zpt k sdlu Nesard.
Poas bylo i nadle pern, ona ho ovem nevnmala, tak
odhodlan byla dorazit dom ped kapitnem Mattheusem a
jeho ptracm oddlem. Doufala, e pobonkovi bude
njakou dobu trvat, ne se svmi mui vyraz. I tak vak
hrla roli kad vteina.
Zdlo se to jako vnost, ne se dostala k brn, ale
ulevilo se j, kdy spatila, e po vojcch tu nen ani stopy.
Jej vlastn strn j zasalutoval a rychleji pustil dovnit.
"Brzy pijede oddl vojk," oznmila mu.
"M pan?" Pestoe jeho tn byl tzav, z pohledu bylo
zejm, e m tuen, koho budou hledat.
"Prosm, zdr je, jak dlouho to pjde, ale jen tak, aby ses
nevystavil nebezpe."
Dkazem strcovy loajality byl fakt, e beze slova
okamit pikvl. "Mete se na mne spolehnout, m pan."
Salene vdn pikvla a jela k domu. Kon nechala stt
ped schody a vybhla ke dvem. Vek s Humbartem se j
u pasu zbsile houpal.
Kdy dobhla ke dvem, prudce se otevely. Salene sebou
zden trhla a zrove uctila, jak j vek s lebkou
sklouzv na zem. Chytila ho pesn v okamiku, kdy se
provzek drc ho na opasku pln rozvzal, a zvedla hlavu
k postav stojc ve dvech.
153

"kal jsem si, kam jsi asi la," prohlsil kysele Sardak.
"J..."
"Jo, jo, j vm. Zayl. Proklouzla jsi mi, i kdy jsem
poslouchal! Kdy jsem to zjistil, u jsi byla venku! U jsem
za tebou skoro jel, ale bl jsem se, e bychom se mohli
minout..."
S vkem v ruce se prosmkla kolem nj. "Na tohle
nemm as! Mou tu bt kadou chvli! Kde je? V pokoji?"
"Kdo? Nekromancer? Toho jsem vbec nevidl, a to celou
dobu sedm v pijmacm pokoji a vyhlm vs oba."
Zayl tu nen? Salene uvaovala. Byla si tak jist, e se
vrt sem. K n.
Pak si lechtina vzpomnla na tragickou udlost, kterou
j popsal Torion. I kdy si byla jist, e za to nen Zayl
odpovdn, nco se tam muselo stt - a nekromancera to
muselo postihnout taky.
V tu chvli oba sourozenci zaslechli od bran kik. Sardak
zabouchl dvee. "Kamardi?"
"Kapitn Mattheus a ptrac oddl. Hledaj Zayla."
"No, tady nen, ale hledat ho budou stejn. Co navrhuje,
sestiko? Nechme je? Vypad to rozumn."
Najednou si vzpomnla na Toriona. Jestli ji tu jeho
pobonk najde, jist ho napadne, pro se tak rychle vrtila -a
taky jak asi vyklouzla generlovi. "Bylo by nejlep,
kdybych tu nebyla, Sardaku. Neptej se m pro.
Zvedl obo. "A o mn se k, e jsem nezodpovdn.
Zmnila ses, Salene..." Zamrail se. "Ale tady se ped nimi
neschov. Torionovi muchalov jsou velmi vkonn. A
tenhle promuch kad kout a kvru."
Zoufale se snaila nco vymyslet. Existovalo jen jedno
msto, kam by pobonk nemusel vstoupit. "Tak se teda
schovm v hrobce."
Humbart u zaal piduen protestovat, ale jet uaslej
Sardak byl rychlej. "To nemysl vn! Po tom, co jsi
kala, e se tam stalo? To u je lep kapitn! Co jsi vlastn
154

udlala, e t nco takovho napadlo?"

"To ti nemu ct!" zamila k opan sti domu a
Sardak za n. "A krom toho, nepjdu a dol. Jenom na
schody. Je tam dost vklenk, za ktermi se d schovat.
Mu pokat tam."
"Mohl by se tam jt podvat, Salene."
"Ne. To by se dalo povaovat za znesvcen. Jedna vc je
prohledat dm a snad i starobyl chodby pod nm, nco
jinho je ruit spnek pedk jednoho z nejstarch rod ve
Westmarchi. To by se musel vrtit ke generlovi pro
povolen.. . a to by nm mohlo dt as nco vymyslet."
Sardak zavrtl hlavou. "U se nemu dokat, a se
dozvm, co stranho jsi provedla."
"Pozdji, Sardaku..."
Doprovodil ji ke vchodu, ale dl ho lechtina nepustila.
"Nechm vyjednvn s nimi na tob," zaeptala. "Prosm t,
kvli mn, ne..."
"Nezklam m? Neboj, neprozradm t."
"To jsem nechtla ct." Salene ho pohladila po tvi.
"Vm, e si porad. Vdycky to tak je. Ale nechci, abys
zbyten riskoval."
"Ale to umm ze veho nejlp," odvtil s klebkem. Pak k
nim dolehly zvuky od vchodu do domu a zvnl. "Mla bys
jt. Postarm se o n. Nemus mt strach."
S poslednm vdnm pohledem zaala Salene schzet po
schodech. Bolestiv vzpomnky pohben ve starch celch
se probudily, kdy vstoupila, ale stejn jako u odmalika je
Salene nebrala na vdom.
Konen dola ke dvem do samotn hrobky. Tam se
zastavila, zaskoena nhlm uvdomnm, e nechala ped
domem stt kon.
Salene si vynadala do hlupaek, ale te u s tm nemohla
nic dlat. Bylo pli pozd se vrtit a mimo to, Alec
Mattheus jejho kon teba ani nemusel poznat. Teba to cel
Sardak zahraje do autu tm, e ekne, e je jeho.
155

Snad...
Bylo toho pli. Salene vdla, e by se mla vrtit a
setkat s kapitnem. Za chvli najdou Toriona a ten si
vzpomene, s km mluvil naposledy. Alespo kdyby ji zatkli
generlovi mui, nemusela by se bt inkvizitor.
Ale pak by se neml kdo postarat o Sardaka... a Zayl by
ztratil posledn nadji na zchranu.
Tedy, pokud byl jet naivu.
Ukzalo se, e dvee do hrobky nen mon otevt jednou
rukou. Salene poloila vek s Humbartem na zem a zathla
za kliku. Lebka zstvala zticha, zjevn si vdoma
skutenosti, e mui prohledvajc dm by mohli slyet
jakkoli zvuk odtud vychzejc.
Kdy zathla, vzpomnla si na Zayla. Dostala ho z cely
stejn obludn sla, kter ho napadla tady dole? Pokud ano,
byla zejm hloupost - jak i obyejn bezstarostn Sardak
podotkl - znovu do starobyl sn vchzet.
Ale ono opravdu nebylo kam se ped Torionovm
ptracm oddlem schovat. Velmi dkladn kapitn Mattheus
jist sejde i do starch podzemnch chodeb - dl vak
nepjde, ani kdyby ml tuen, e v hrobce se skuten
nkdo ukrv. K tomu v kadm ppad poteboval svolen.
Nebo si to alespo stle myslela.
Znervznilo ji, e najednou uslyela hlas pmo nad
sebou. S oima upenma do chodby Salene znovu prudce
zathla za kliku.
Dvee se skpav otevely pesn natolik, aby se byla
schopna prothnout dovnit.
Hlas zeslil a znl pronikvji. Zdlo se, e se k n bl.
Vyden lechtina co nejrychleji vela a zathla za dvee. S
pli hlasitm zastnnm se dvee zase zavely.
V tu samou chvli pepadl Salene pocit, e nen v hrobce
sama. Hledla na tmav schody, jist, e vidla pohyb.
Pak ji vydsil hlas hned za dvemi. Jak se mohli vojci
dostat dol tak rychle? Salene ustoupila od dve,
156

pekvapen, e je hledn pivedlo tak blzko k n. e by ze

Sardaka njak dostali pravdu? Ale kapitn by tak daleko jist
nezael!
Ne zcela jist, co m dlat, sela Salene o nkolik schod
n do jednoho z vklenk, o kterch se zmnila bratrovi.
Skryla se v nm a ekala, a vojci bu vstoup, pes
posvtn zkaz, nebo odejdou hledat jinam.
Znovu ji pepadl pocit, e nen sama. Salene se zachvla,
lapena mezi touhou nebt objevena a vzpomnkami na
nedvnou nvtvu tohoto msta.
K bych tak mla svtlo, pomyslela si Salene, zatmco se
tiskla k vyhlazenmu kameni. Jen trochu svtla. Aby si ho
Alekovi mui nevimli, kdy budou u dve...
Pmo ped n se objevila mal modr ze.
Salene krtce vyjekla. Vystraen, e ji mohli slyet,
Salene ekala, e se kadou chvli rozraz dvee a dovnit
vbhnou vojci.
Ale dvee zstaly zaven. Salene ekala a mezitm si
prohlela chvatnou zi. Z njakho dvodu ji vc
utovala, ne dsila. Salene chvli pemlela a pak j dolo,
e ji vytvoila. dala o svtlo a ono se objevilo.
lechtina k nmu fascinovan vzthla ruku. Bylo na
dotyk trochu tepl, ale velmi pjemnm zpsobem. V
okamiku, kdy se ho dotkla, vechny nepjemn pocity z
temn krypty okamit zmizely.
Salene pohldla ke dvem. Hlasy utichly. Oddechla si a
tep se j pomalu zpomaloval a k normlu...
Nhle jej pozornost upoutal pohyb pod schody.
Zadvala se tam. Na samm okraji ze rozeznvala
Salene obrysy obrovit postavy. Obrovit postavy, kterou by
poznala kdekoli a kdykoli.
"Polthe?" Salene sela o schod ne a ze se pohnula s n.
Postava se jakoby zavlnila... a posunula hloubji do
hrobky.
Fascinace se msila se strachem. lechtina pro tuto chvli
157

zapomnla na Mattheusovy vojky a zamila dol. Nehled

na to, o kolik schod sestoupila, nebo jak rychle, zstvala
pzran postava pesn na okraji jejho zornho pole.
Pesto si byla Salene jist, e vid bvalho osobnho strce.
Ale Polth je mrtv! pipomnla lady Nesardo st jej
mysli. I tak vak lady pokraovala dl a na doln konec
schodit.
Ze ji neustle sledovala. U vidla prvn hrobky, ale po
prchav vizi ani stopy. Mal pavouk rychle utekl ze svtla a
Salene si nhle naprosto iv vybavila tok dmonickch
tvor.
Vrtil sej selsk rozum. Z poslednho schodu u nesela.
Radji pok ve vklenku nahoe a nebo, jestli to bude
mon, z hrobky pln odejde. Byla chyba, e sem la.
Ruka j sjela k pasu, a teprve pak si lady Nesardo
uvdomila dal stralivou chybu. Nechala vek s
Humbartem venku. Kdy si nyn znovu vybavila hlas, kter
prve slyela, stle vc si byla jist, e to byl hlas mrtvho
oldka, kter na ni volal. Zejm se snail ji na neopatrnost
upozornit, ale bylo pli pozd. Dvee ztlumily lebin hlas
natolik, e ho nepoznala.
Salene se vzpamatovala a vyrazila zpt nahoru. Jestli se
nkter z vojk rozhodne prohledat podzem a naraz
pitom na vek s velmi podivnm obsahem, nemusela by
kapitnu Mattheusovy ani cta k prastarm zvykm a k
mrtvm zabrnit v tom, aby se vydal dol do hrobky.
Kdy vak udlala dal krok, rozeznl se j v hlav hlas.
Pan...
Salene zavhala. Kousla se do rtu a otoila se pes
rameno.
Pan...
lechtina sela pr krok zpt dol. Pestoe hlas znl
velmi skuten, nevidla ped sebou nic.
Pan...
Otoila se doleva.
158

A tam, napl ukryt ve stnech, na ni hledl mrtv Polth.

Pes stralivou smrt nyn vypadal cel, pestoe neuviteln
bled a snad i sten prsvitn.
Salene k nmu vhav nathla ruku a zaeptala: "Drah
Polthe... jsi to ty?"
Sklopil hlavu, a pestoe rty se mu nepohnuly, znovu
uslyela jeho hlas: iji... abych vm slouil... pan...
V jeho hlase nebyl dn vsmch, pestoe slova to byla
ironick. V och se mu zrail smutek, ale zrove vzdor.
"Polthe, drah Polthe..." vykroila k nmu, avak svtlo s
n, a v tu chvli se strcovo tlo zavlnilo a vzdlilo se. Polth
jako by neexistoval ani ve svtle, ani v temnot, jen na
hranici obou. Salene se okamit zastavila. "Co... pro tu
jsi?"
iji... abych vm slouil, pan... opakoval. Zvedl ruku a
ukzal do temnoty. Pravda... tam...
"O em to mluv?"
Tam... pan... pravda... o Nesardo ...a Jitanovi... Jitan!
Jestli tohle zjeven bvalho oddanho sluebnka nyn
vyslovilo jmno Aldrika Jitana, pak Polth skuten musel
objevit nco stralivho.
S vdomm, co by asi jejmu blhovmu ponn ekli
Sardak se Zaylem, vydala se Salene Nesardo smrem, kam
ukazovala duchova pae. Svtlo se pohybovalo s n jako jej
dvoje a odhalovalo dal a dal hrobky.
ekala, e Polth zmiz, ale msto toho se pzran
postava neustle vlnila na hranici modr ze. Bez ohledu na
to, kolik krok Salene ula, mrtv strce byl neustle stejn
daleko po jej lev stran. Pes to, m nyn byl, ctila
lechtina z jeho ptomnosti podivn klid.
K jejmu pekvapen tla tvor, kte je napadli, stle jet
leela na mst, kde padla. Krysy ivc se zahnvaj-cmi
mrtvolami zvedly hlavu, kdy na n dopadlo svtlo, ale
vtina se neobtovala opustit hostinu. Salene si tla
prohlela spe se zvdavost ne s odporem. Z njakho
159

dvodu ekala, e zmiz, jako by to byly jen pzraky.

Skutenost, e se tak nestalo, jen podtrhovala nebezpe,
ktermu elili, ale zrove ho inila skutenjm. Tihle
tvorov zahynuli stejn, jako me zahynout lovk.
Stejn jako Polth...
Prv kdy ji napadlo tohle, pela kolem msta, kde Polth
zahynul. Tam natst nezstalo nic. Rathmanovo kouzlo
bylo velmi dkladn.
Pln pocit se obrtila k duchovi. "Polthe, me mi
nkdy odpustit..."
Zarazil ji zavrtnm hlavou a ukzal ped sebe. Zprva
byla jasn: Polth chtl, aby la dl, a se dje cokoli. Jmna,
kter etla na hrobkch, j brzy pestala bt znm. Psmo
bylo m dl archaitj a v kamenech byly etn praskliny.
Konen dola a na konec rozlehl hrobky... a k dalmu
schoditi.
"Tam?" zeptala se a ukzala na schody sestupujc do
niho patra.
Polth msto odpovdi ukzal na schodit. Jeho schopnost
mluvit byla zejm velmi omezen. Salene stekla po tvi
slza; u slyela historky o duch, kte vykonali pro ty, na
nich jim zleelo, velk vci, ale nikdy ji nenapadlo, e by
to sama zaila.
"Modlm se, abys po tomhle ji mohl odpovat,"
zaeptala lady Nesardo k pzranmu spolenkovi.
Polth jen dl ukazoval dol.
S neustle ptomnou z osvtlujc chodbu ped n
Salene zaala sestupovat po schodech. Narazila na hust,
vlhk vzduch. lechtina se rozkalala, ale nezastavila se.
Tohle patro j nebylo pln neznm. Byli zde pohbeni
slouc, kte rodu Nesard prokzali maximln oddanost a
loajalitu. Pestoe hrobky nebyly tak zdoben jako ty
rodinn, i tak pedstavovaly pro sv obyvatele ohromnou
est. Podobn se dostalo jen nkolika vyvolenm z kad
generace a Salene pedpokldala, e Polth bude jednm z
160

nich. Bohuel, nezstalo po nm nic, co by mohli do hrobky

dt.
Ducha vak zjevn vechna tahle est, o ni piel,
neznepokojovala. Kdy na nj lechtina pohldla, obr jen
nehybn ukazoval do irok chodby.
Vtinu ze starch hrobek porostl mech. Nkter jmna
u dokonce nebylo mono pest. Jak Salene dl krela
kryptou, napadlo ji, zda by est odpovat zde nebyla pro
jejho strce mlo. Tohle patro potebovalo uklidit a
pestavt snad jet dv, ne sdlo Nesard zddila.
Pak svtlo plujc ped n padlo na msto, na kter kdy
Salene pohldla, napadlo ji, zda cel tahle pou a sem mla
smysl.
Zbytek chodby byl zasypn sut. K sesuvu muselo dojt u
ped staletmi, stejn vak byl pohled na znienou hrobku
skliujc. Mezi balvany a sesutou pdou leely zbytky
zdobench kamen, a dokonce i lomky kost. Z hromady
trela velk deska, v n poznala kus podlahy z hornho
patra.
Samozejm e historii sesuvu znala. Nesardm trvalo
roky, ne tuhle st sdla po niivm zemtesen pestavli.
Nejvc je samozejm zajmal dm a nejsvrchnj dv patra
hrobky. Vypadalo to, e nikdo nedychtil po tom uklzet i
star patra. kalo se, e nkte tohle zcen povaovali
dokonce za poehnn.
Ale v em byl smysl zavst ji sem? Copak si Polth myslel,
e doke projt sklou?
Salene pomyslela na magii, kterou vldla. Mla se odvit
pout ji i tady a te? Pohldla na Poltha, ale stn tam jen
stl, jako by ekal.
Zdlo se, e nem jinou monost ne se pokusit o njak
kouzlo, pestoe rdoby arodjka nemla tuen jak.
Vechna jej pedchoz kouzla pila sama od sebe jako
vsledek reakce na mon nebo pmo hrozc nebezpe.
Upen hledla na ohromnou hromadu suti. Snad kdyby
161

nejprve zkusila nco malho, jako teba pohnout menmi

kameny. Jestli to bude fungovat, zkus kouzlo zeslit...
Salene odhodlan pistoupila bl.
Ne...
Duchovo varovn pilo pozd. Su se j pod nohama
propadla... a msto pevn zem v podlaze nyn zela jma
Salene se zoufale pokusila neho chytit, ale vechno, eho
se dotkla, padalo s n.
lechtina s vkikem zmizela v temnot.

13
Zayl napjat sedl pmo proti wendigovi a snail se
rozlutit jeho mylenkov pochody. Ani nekromancer, ani
zve se nepohnuli od chvle, kdy se netvor nepokusil
lovka rozspat, ale vzthl k nmu prosebn ruce.
Praktick st Zaylovy povahy - obecn ta dominant-nj
- trvala na tom, aby nechal wendiga jeho osudu.
Koneckonc, byla to proklet zrda, netvor ivc se lidskm
masem. Stal se z nj nstroj Pekelnch Mocnost, nic vc.
Nemlo smysl mt s nm soucit.
Ale druh strnka, kterou rathman a tolik neznal, citov
strnka, kter se teprve nedvno probrala z dlouholetho
spnku, mu pipomnala, e netvor se nechov, jak by ml.
Pipomnala Zaylovi prastar legendy, ve kterch wendigov a jejich bratranci byli jen tichmi mrumilovnmi
bytostmi z les a hor.
A tak, po vce ne hodin, kdy upen hledl na
nedvnho pronsledovatele, nekromancer vstal a vykroil
ke zrannmu obrovi.
Obrovsk tlapy, schopn ho roztrhat na krvav kusy,
zstaly sven, pestoe u byl pomrn blzko. Zayl se
sehnul a dotkl se jedn z tch rukou, aby ji vzpt opatrn

162

otoil dlan vzhru. Rathman zrove cosi mumlal.

Wendigo v odpov na to nkolikrt zavrel. Zayl
nerozuml, co mu chce zve ct, ale z tnu vren bylo
mono vyst mr a dvru.
V temnot je svtlo a i ve svtle se skrv temnota. To
uil Rathma. Zayl doufal, e se jeho prastar uitel v tomhle
pedpokladu nemlil.
Obrtil pozornost k wendigov noze, kter mu
zpsobovala zejm nejvt utrpen. Skuten, sla exploze
ji zlomila. Wendigo vdil obrovsk sle za to, zeji prve
vbec dokzal zvednout.
To vak nestailo, aby to vysvtlilo zmnu v obrov
osobnosti. Sly, kter Zayl vyvolal, njak musely zashnout
samotn netvorovo nitro a zbavit ho prokletho znamen
Pekelnch Mocnost. Bylo to jedin vysvtlen, kter dvalo
smysl.
Nekromancer u chtl shnout na rozdrcenou nohu, ale
pak jet jednou pohldl zveti do o. Zvedl obo. I v
okoln tm v nich vidl ohromnou zmnu. Krvav rud barva
a len vztek byly pry; tohle byly oi pln tm lidskho
zrmutku.
Tyhle oi rozhodly za nj. Rathman se dkou dotkl
zrannho msta a pravou rukou nad nohou nakreslil nkolik
obrazc.
Wendigo zavrel. Tlapa mu sjela k noze. Zayl obrovskou
ruku sledoval, ale pokraoval dl. Nyn bylo dleit
dokonit kouzlo.
Wendigo tlapu zase sthl a nechal nekromancera pracovat.
Nad zrannou konetinou se rozlila bled msn ze. V
tu chvli se noha narovnala a rny v ki se zathly. Jizvy se
rychle vytrcely, a zmizely pln. Na jejich mst se
dokonce objevila srst.
Kdy Zayl skonil, dlouze si oddechl. Netrvalo to dlouho,
ale vyadovalo to monumentln sil. Vsledek ho ovem
potil.
163

Pmo u ucha se mu ozvalo hlasit zavren. Nekromancer

byl najednou vyzdvien do vzduchu.
Obr se vlhkm enichem dvakrt dotkl Zaylova nosu. Pak
wendigo vydal o nco del a sloitj zavren a vrtil
menho spolenka na zem.
"Nen za," ekl Zayl, kter nevdl, jak jinak odpovdt.
Obrovsk zve znovu zavrelo. Zjevn rozumlo lidsk
ei daleko lpe ne Zayl jeho.
Nekromancer ekal, e wendigo odbhne do lesa, ale obr
msto toho nkolikrt hlasit zachrel a rukama dlal njak
gesta smrem za Zayla. Nekromancer si nejprve myslel, e
tam snad h njak dal nebezpe, ale pak mu rychle
dolo, e obr ukazuje k Westmarchi.
"Ano, musm tam jt." D ponkud ustal, a pestoe ani
Zaylv vcvik u nedokzal zcela zvldnout vyerpn a
bolest, musel jt dl. Kdy vak vyrazil, wendigo mu byl v
patch.
Rathman se ohldl. "Nemus chodit se mnou."
Wendigova odpov pila v podob dalch nkolika
zavren a bruen, z nich nkter byla navzdory
nesrozumitelnosti dokonce pjemn na poslech. Jejich
vznam byl jasn. Tvor nenech jt Zayla samotnho.
"Nic mi nedlu. Me se vrtit do lesa."
Jeho obho spolenka to evidentn nezajmalo.
Zayl se zamrail. Pak se smil s tm, e nic neudl,
otoil se k wendigovi zdy a pokraoval dl. Za sebou slyel
tm dokonale tich nalapovn silnch tlap. V porovnn s
wendigovmi chodidly vydvala nekromancerova rny jako
hrom.
Zayl se pi thle cest vydal i z poslednch sil, ale s
wendigem v patch se ctil daleko jistj. Kdy konen
spatil vzdlen mstsk hradby, zhluboka si oddechl a v tu
chvli ho vbec netrpilo, e zdej obyvatel zejm chtli
jeho hlavu stejn jako dmoni v Urehu.
"Trag'Oule, bu pochvlen." Zayl se otoil pes rameno
164

na chlupatho spolenka. "Ten..."

Wendigo ovem bez varovn zmizel.
Nekromancer bedliv zkoumal pohledem temn les. Nikde
ani stopa, e by legendrn zve vbec kdy lo s nm. Zayl
asnul nad wendigovou lstivost i nad jeho schopnost
pohybovat se naprosto tie. Skuten ml tst, e prvn tok
peil.
Kdy bylo hlavn msto na dohled, wendigo sprvn
pedpokldal, e zde jakkoli zvazek, kter k Zaylovi mohl
mt, skonil. Zayl udlal znamen rovnovhy a pl si, aby se
obyvatel lesa bezpen vrtil do doupte. Rathman z tvora
uinil v rmci jeho druhu odpadlka, nebo ostatn byli stle
poznamenni zvrcenou moc Pekelnch Mocnost. Zayl
bvalmu protivnkovi nedal dn skuten poehnn;
osamocen wendigo se nyn bude zejm navdy od ostatnch
liit.
A pesto bylo zve vdn, e se zbavilo vnitnho zla, a
nekromancer se znovu ujistil, e by se za podobnch
podmnek ctil stejn.
Jedinm nznakem pechodu noci v den byla tm
neznateln zmna barvy jinak ernho nebe na obzoru. Poas
se i nadle ubralo tm nejhorm smrem, pohnno, jak
nekromancer ctil, stejnou silou, kter se nyn shromaovala
ve mst. Silou, je zejm manipulovala s lordem Jitanem a...
a...
A pak, zatmco hledl na Westmarch, mu na mysl vytanulo
jmno Karybdus.
Jene tentokrt... si na nj Zayl vzpomnl...
Vzpomnl si... a jakmile se mu ztracen vdomosti znovu
usadily v pamti, hrzou zalapal po dechu.
Salene se nejist zvedla na nohy. Spadla ze straliv vky,
daleko hloubji ne do tetho patra, jak se prve domnvala.
Podle jejho odhadu - kter v tuto chvli ovem nemusel bt
pesn - spadla nejmn o dal ti patra ne.
Salene si byla jist, e nebt nepedvdatelnch schopnost,
165

byla by nyn mrtv. Kameny, na kter dopadla, byly ostr. Byl

zzrak, e mla jen pr modin.
Vude kolem leelo kamen a su. Modr ze se stle
vznela pobl, ale jej dosah byl omezen, take prvn
pohled j toho moc neodhalil.
Salene se rozhldla podn, ale Poltha nevidla. Navzdory
tomu, co se stalo, si byla jist, e z jeho strany to nebyla dn
past. Jeho stn ekal, zeji ochrn stejn reflexy, kter ji
zachrnily i pi prvn nvtv hrobky.
Salene si pla, aby sama v sebe mla takovou dvru.
Pokusila se slzt z hromady a svtlo se pohnulo s n.
Salene poprv jeho matn ze rozlila. Kdyby bylo jasnj,
teba by vidla, e podlaha, na kterou lape, nen pevn. To by
j bezpochyby uetilo spoustu pot.
Salene upela zrak na magick svtlo a soustedila se.
Chtla lpe vidt na cestu ped sebou, aby se znovu nestala
obt njak pasti.
Svtlo poslechlo, nkolikansobn se nafouklo a rozzilo
se tak jasn, e si lady Nesardo musela zakrt oi, aby
neoslepla.
A kdy se po chvli znovu odvila oi otevt, okovan z
vjevu ped sebou ucouvla.
Mal chodba, v n stla, asi dva metry ped n konila.
Udlat jet krok vped, zjistila by to i bez jasnjho svtla.
V takovm ppad by ovem nevidla vc ne desetinu
toho, co se rozkldalo kolem n.
S se thla dol a stela se do podoby obrovsk msy.
Jet asnj bylo, e tahle msa byla naplnna obrovskm
mnostvm kamennch lavic, na kter by se vely stovky
divk. Navzdory zjevnmu st byla stavba tm bez
viditelnho pokozen. Krom prachu bylo jedinou znmkou
asu pr prasklin v lavicch a jedno msto, kde se ztil strop a
rozdrtil dv ady po jej pravici.
Jakkoli byl tenhle pohled chvatn, proti tomu, co Salene
vidla na druhm konci prastar stavby, to nebylo nic.
166

Ze zlat st, kter pokrvala celou stnu, tam visel pavouk.

Jeho obrovit tlo bylo vytvoeno z ernho jadei-tu, kter pi
dopadu Salenina svtla zlovstn zil. Vechny lnkovan
nohy byly sputny dol a konily rubnovmi drpy.
Hlava samotn byla piblin stejn velk jako Salene a
zdobil ji shluk osmi velkch diamant. lechtina vak vzpt
odtrhla od kilov zcch o zrak, nebo z nich slalo cosi,
z eho mla pocit, e na ni pavouk nesmrn hladov zr.
Cel obraz pak dotvely dva zlat tesky zakonen
dalmi rubny.
Na mysl j okamit vystly iv obrazy tvor z jeskyn.
Salene se rychle rozhldla, ale pestoe po dn nestve
nenala ani stopy, nic na svt si nepla vc ne vrtit se dom.
Radji pohldne do o dobrmu kapitnu Mattheu-sovi, ne
aby zstala tady.
Msto aby vak lady Nesardo udlala, pro co se rozhodla,
vykroila pmo k amfitetru. Rozum kiel, aby se otoila a
bela zptky, ale obrovsk pavouk ji jakmsi zpsobem
pitahoval, pes to, e sej hnusil a vyvolval v n strach.
Jej noha spoinula na prvnm kameni.
Kolem Salene se najednou ozval epot, nemla ale pont,
odkud by mohl vychzet. lechtina udlala dal krok... a
epot o stupe zeslil. Ml v sob rytmus, tm jako zpv nebo
odkvm.
Pitahovna pavoukem, jakoby lapena do jeho st, Salene
sestupovala ne. Odkvn bylo nyn intenzivnj, jako by
ho odrely stny amfitetru. Nyn vidla - nebo se j to zdlo?
- mue a eny odn v rouchch, sedc pmo ped n na
lavicch s nehybnm vrazem a oima bez jedinho mrknut
upenma na omraujcho pavouka. P zran dav do
rytmickho epotu tleskal rukama.
V pli cesty dol konen rozeznala, co kaj. Salenino
podvdom si uvdomilo, e to nen frze. Bylo to jen jedin
slovo... jmno.
Astrogha... skandovali. Astrogha... Astrogha... "Astrogha,"
167

zaeptala s nimi. Na tom jmnu bylo cosi povdomho, jako by

ho znala tm stejn dobe jako sv a pak ho z
nevysvtlitelnho dvodu zapomnla.
Astrogha... pokraovali divci, jako by ji pobzeli.
Astrogha...
Salene byla skoro dole a ob pavouci bh se nyn tm
vznel nad n. Ped sebou mla olt, jeho desku lemovaly
vybledl krvav rud ilky.
Nhle se na olti objevilo tlo mlad eny s vytetnma,
nepetnma oima. Za n stl vyzbl knz, na jeho rouchu
byla vyobrazena silueta pavouho boha.
Astrogho... Astrogho, volal. Nabzme ti dar, jeho
prostednictvm pijde k nm...
Odnkud z etnch zhyb volnho roucha vythl
zakivenou dku. Odkvn davu doshlo vrcholu...
Amfitetrem se rozlehl vkik.
Napl lapena mezi minulost a souasnost se Salene
Nesardo obrtila za zvukem.
Dovnit se tili mui ve zbrojch - mui stejn pzran jako
postavy divk, na kter se vrhali. Mee sekaly a py
probodvaly ty, kdo se odvili postavit tonkm do cesty. Ti
nemli slitovn.
Synov Rakkise jsou tu! ozval se frenetick kik. Synov
Rakkise jsou tu!
Dokonete obad! Tahle slova pila od knze. Kdy tam
Salene obrtila hlavu, spatila, e vedle nj nyn stoj dal dva,
ena a urostl mu. To on vykikl. Dokonete obad, ne se
ukou ti zatracen Vizjerei!
Avak mu s noem jen zavrtl hlavou. Ne! Msc ji
zapad! Nae chvle je ztracena! Podal en nco, co Salene
nepoznvala. Cosi kulatho. Vezmi to! Muste to pedvat dl,
a pijde as...
Ale komu? zeptala se ena.
Komukoli! Odneste to na konec svta, jestli bude teba!
zaburcel mu s dkou. Mezitm v amfitetru dvno mrtv
168

vojci usmrcovali ty, jejich kosti se rovn dvno obrtily v

prach. Dokud si ti, kdo ns pronsleduj, budou pamatovat, kdy
se m vrtit... a kam!
A co krev? zeptala se nalhav ena a ukzala na dvku
pikovanou k olti. Kde najdeme dalho jej krve? To je stejn
klov jako sprvn naasovn a msc!
Vrchn knz se hoce usml. Sm Rakkis ve sv dychtivosti
vytvoit celou dynastii nm dal mnoho monost! I on ukzal
na spoutanou enu. Stejn jako my mme ji, i v budoucnu
budou tac sjej krv! A nyn jdi! Rychle! U ctm Vizjereie!
ena pikvla. S pedmtem v nru a mohutnm muem
po boku se otoila... a rozplynula se v minulosti.
S obludnm vrazem ve tvi se knz s dkou sklonil nad
obt. Phodn okamik pro obtovn mlad eny tak, aby si
ji jej "bh" co nejlpe uil, mon ji pominul, to vak knzi
nezabrn zabt ji pro vlastn poten.
Pekazil mu to p, kter mu nhle prokll hrdlo.
Dka padla na zem. Knz zachrel a zhroutil se na dvku,
kter se konen probrala. Zastnala a pak se jej oi, poprv
petn... upen zahledly pmo na Salene.
Byly to oi lady Nesardo.
Amfitetr ztichl.
Salene zapla a padla na koleno. Vkiky umrajcch
najednou odeznly.
Trvalo vce ne minutu, ne lechtina znovu pivykla
novmu prosted. Pak pomalu vstala a rozhldla se. Cel
prostor byl takov, jak ho spatila prve. Prach, popraskan
lavice a nic moc vc. Uliky nebyly pln tl povradnch
okultist a po much ve zbrojch tcch se nyn sut
zasypanou chodbou nebylo ani stopy. Tohle vechno se vrtilo
do dalek minulosti, kam to patilo.
Obrtila zrak k olti. Ani ena se Saleninma oima u tam
nebyla. Byla jen ztracenou vzpomnkou, stejn jako ostatn.
Salene, stle jet otesen, sebrala odvahu a dotkla se jedn z
vybledlch rudch ilek. Nyn u vdla, e je to zaschl krev
169

bvalch obt.
"To je hrozn..." zaeptala Salene. "Hrozn."
"Nkdy je hrza nutn, pokud chcete doshnout dobra."
Prudce se otoila a zjistila, e stoj tv v tv postav
zahalen v kpi a odn do zbroje. Jej ern odv a bled,
ponkud vyzbl tv trochu pipomnaly Zayla.
"Vidte mrtv tm stejn dobe jako my," pronesl zahalen
mu chladn. "A snad dky tomu, co noste v sob, je dokonce
vidte lpe."
"Kdo... kdo jste? Vypadte jako... jako..." Salene zavhala a
dl se nedostala.
"Jako Zayl?" usml se na ni jako njak pzrak. "To proto,
e jsem tm, m je i on, stoupenec poehnanho Ra-thmy...
nekromancer, pokud tomu tak chcete kat." ern odn mu
se neznateln uklonil. "Mete mi kat Karybdus."
Salene zbledla. Prudce se od Karybda otoila - a vbhla
pmo do obludnho ehosi, co viselo z obrovskho,
drahokamy poszenho pavouka.
Do jinho pavouka. ivho pavouka velikosti nemluvnte.
Vyprskl k n a jeho vraedn elisti se pohybovaly, jako by ml
chu j ukousnout tv. Jeho ohavn, baat tlo pokrvala
hrub ern srst. Pmo nad elistmi byl shluk osmi zlovstn
se lesknoucch zelench o a vechny byly upeny pmo na
lechtinu.
Salene ucukla... a vrazila do zbroj chrnnho
nekromancerova tla.
Karybdus ji uchopil za zpst a drel ji pitisknutou ke
svmu tlu. S krtce zastihnutmi edivmi vlasy a tvi
uence j pipomnal profesory, kte ji v mld uili. Dky tomu
bylo kad jeho slovo, by vysloveno jakoby ledabyle, jet
stralivj.
"Ale, ale, m pan Nesardo. Nesmte se bt mho malikho.
Skaro udl, jen co mu nadm, a moc dobe v, e se vm
nesm nic stt... zatm."
"Puste m!"
170

"Skuten, Rathma k, e kdy bude trpliv, rovnovha

t pivede k cli. Piel jsem sem, abych si odnesl mal pedmt
nezbytn pro dokonen kolu - dku - a nael jsem zde vs,
jako byste u dychtiv ekala, a budete leet na olti."
Salene zaskpala zuby a pokusila se sebrat vechnu moc.
Jestli ji nkdy potebovala, tak to bylo te.
Ze, kterou prve vytvoila, vybuchla jako slunce. Karybdus
zavrel a rukou si zakryl oi.
Salene se mu vytrhla ze seven a bela jedinm monm
smrem. e se tak jet vc vzdlila od vchodu, kterm sem
propadla, j bylo jedno. Zleelo jen na tom dostat se co mon
nejdl od nekromancera.
Karybdus za n cosi zamumlal.
Zem pod nohama sej zachvla. Salene vykikla, kdy se
vude kolem n objevily praskliny.
Z prasklin vyletly kosti, prastar kosti. Stehenn kosti i
lebky, ebra i lopatky. Cel kusy i lomky, vechno nyn kolem
n vilo, jako by se ocitla uprosted tornda.
Pokusila se probhnout, ale vc masa se pohybovala s n.
Kdy Salene zkusila nkterou z kost odmrtit, okamit se
vrtila zptky.
A pak jich nkolik spadlo na zem. Na n dopadaly dal a
vechny rychle tvoily tvercovou stavbu.
Ped lechtinou vyrostla ze z lidskch ostatk. Salene se
otoila, ale stalo se to sam. Obrtila se, ale i tam nyn stla
ze.
Cel klec u byla vy ne ona. Poslednch nkolik kousk
vytvoilo stechu a zajistilo, e se Salene nedostane na svobodu,
ani kdyby plhala.
Udeila do stny klece pst, a pestoe der doprovzel
zblesk modr energie, nestalo se nic, a na to e Salene nyn
ruka nesnesiteln bolela.
Klidn, odmen kroky ji upozornily na to, e se bl
Karybdus. Lady Nesardo se k nmu otoila. Zdlo se, e
vznitele jej pokusy o tk nijak nevyvedly z mry. Jestli nco,
171

tak vypadal velmi spokojen.

"Skuten mte v sob krev, kterou potebujeme. Ctil jsem
to u od potku. Oteve nm cestu."
"O em to mluvte? Pro to vechno dlte?"
Utiil ji jako rozzloben dt. "Prosm, uvdomte si, e tohle
dlm pro dobro rovnovhy, a tedy i pro dobro svta."
Za jeho ramenem se objevil obludn pavouk. Odpudiv
netvor nyn vyplhal po Karybdov pai a usadil se mu na
pedlokt.
Karybdus na pavouka pohldl a poprv bylo z jeho tve
mono vyst njak emoce. Cosi netvorovi zaeptal, jako by to
bylo mal dt, a zrove ho pokrbal po hbet.
Kdy obrtil pozornost zptky k Salene, veker emoce
zmizely. "Musm se vm omluvit za vechno, co hodlm uinit.
Je to jist varianta toho, emu kme erpn ivota. Je
nezbytn, abyste se ji nepokusila o dal hlouposti."
Ne mohla uvznn ena zareagovat, prostril volnou ruku
otvorem v kostn kleci. Prsty v rukavici se j dotkly pmo nad
prsn kost.
Salene se zmocnila neuviteln slabost. Mla pocit, jako by
z n vyprchvaly i posledn zbytky sil... a proudily pmo do
nekromancera. lechtina se odtrhla, ale u bylo pozd. Ctila,
jak ji opout vdom.
A jet ne Salene Nasardo omdlela, zaslechla Karybda, jak
beze stopy emoc v hlase k: "Omlouvm se, opravdu se
omlouvm."

14
Generel Torion zalapal po dechu.
Pak se zhroutil, ale vzpt ho chytily siln pae. Zahml
znm hlas kapitna Mattheuse: "Generle! Jste v podku?
Slyte m?"

172

"Slym, take mi pestate vt do ucha!" Torion ctil, e

ho opoutj i posledn zbytky sil, kter v nohou ml. "idli,
rychle!"
Vdy pipraven pobonk u ji ml pichystanou. To
bylo dobe, protoe velitel se s poslednm slovem zhroutil
pmo na ni.
Kdy Torion chytil dech, kapitn Mattheus poklekl vedle
nj a nalil nadzenmu oblben vno. Generl npoj vdn
pijal a vtinu do sebe obrtil najeden ztah.
Jeho pomocnk se k nmu sklonil. "Generle... co se
stalo?"
Po chvli uvaovn Torion odpovdl: "To ten
nekromancer. Za vechno me on!"
"On tu byl? Ale nikdo nehlsil, e by veel nkdo krom
lady Nesardo..."
"A vy si myslte, e to byla ona?" Chcete mi to ct do
o?"
"Ne, pane!" Kapitn Mattheus se zamrail. "Prv jsem se
vrtil z jejho domu. Hledn pokrauje, generle, ale podle
toho, co jsem vidl, nen moc pravdpodobn, e je Zayl
tam... pokud nen nkde v hrobce."
Torion svratl obo. "A vy jste se vrtil pro povolen ji
prohledat?"
"Vzhledem k tomu, e jde o sdlo Nesard, a vzhledem k
tomu, jak dkladn jsme ho prohledali... ano, pane."
Velitel se znovu napil a chvli dost zvaoval. Pak
zamruel: "Ne, myslm, e to nen nutn. Jak jsem kal,
tohle je prce nekromancera. Evidentn piel a sem a unesl
lady Nesardo, take v dom nebude." Jeho hlas znl nyn
pevnji a v och se mu temn zalesklo. "Udlte tohle,
Aleku. Chci, aby po celm mst byly rozmstny hldky. V
tom jeho obleen ho nemete pehldnout, ale sepu
podrobn popis, abyste ho mohl rozhlsit. Mohl by se
pohybovat ve spolenosti lady... byl jej bratr doma?"
Kapitn Mattheus se uklbl. "Ano, pane. Ten tam byl.
173

Tko se v, e ti dva jsou jedna rodina..."

"O to se nestarejte. Sardak byl v dom. Take s
nekromancerem asi nebude. I tak vak pikate vojkm, e
lady Nasardo ani nikomu jinmu, kdo by s tm zmetkem byl,
se nesm nic stt, pokud to bude jen trochu mon. Nechci,
aby kdokoli nevinn piel k jm. Jasn?"
Pobonk pikvl. "Postarm se, aby byla v bezpe, pane.
Mte m slovo."
"Vborn." Torion ctil, jak se mu vracej sly. "Pomozte
mi ke stolu."
Kdy tak kapitn uinil, velitel vzal pergamen a brk.
Rychle sepsal ve, co si vybavoval ze Zaylova vzhledu.
Torion se povaoval za lovka se skvlou pamt a detaily,
kter nyn dal na papr, to jen potvrzovaly.
"Tu mte. To vm pome." Zatmco si mlad vojk
popis etl, Torion dodal: "Najdte ho dv, ne se k nmu
dostane crkev, jasn?"
"Pivedu ho rovnou sem, pane."
Velitel zavrel: "Kdyby nhodou zemel pi pokusu o
odpor, Aleku, pochopm to."
Pobonk s kamennm vrazem jet jednou pohldl na
popis. "Radji vyrazm hned."
"Rozhodn." Torion se s hokm uspokojenm dval, jak
jeho podzen vychz ze dve. Kapitn Mattheus se s tm
vykradaem hrob vypod. Na Salene nepadne dn
podezen, nebo snad dokonce vina. Vechno bude, jak m
bt, a ona nakonec pochop, e on je pro ni ten prav...
Do kancele vpadl strn. "Pane generle! Je tu!"
Toriona nejprve napadlo, e nekromancer byl tak len,
e se vrtil, ale vdl, e takov blzen Zayl nen. Velitel
vstal a zeptal se. "Kdo? Kdo?"
"Krl Justinian! Osobn! Bez doprovodu, bez ohlen!"
Torion vytetil oi. I kdy byla zmna, kterou u vldce
zaznamenal, velmi slibn, tenhle in hraniil ani ne tak s
odvahou a sebevdomm jako se sebevradou. Pravda, star
174

krl Cornelius kdysi asto jezdil mstem sm, a dokonce

obas generla navtvil, ale bylo pli brzy na to, aby jeho
syn dlal tot. Ne pipravovan pehldka moci vem
uke, jak pevn Justinianova pozice je a jak schopnm se
nov krl stal, byl neustle v ohroen smrti od tch, kte se
mohli uchzet o trn.
Tm se vak mohl zaobrat pozdji. Nyn bylo podstatn,
e krl je zde. "Kde je te? Pipravte estnou str! Chci..."
"Ale k takov pomp peci nen dvod," skoil mu nhle
do ei sametov hlas.
Generl Torion se postavil do pozoru. "Vae Vsosti!
Tohle je velmi neoekvan a... a..."
"A zcela nevhodn nvtva. J vm, j vm." Justini-an
zvednutou rukou umlel veker dstojnkovy protesty.
Nov krl ml nyn na sob jezdeck odv navren ve
stejnm duchu jako jeho pedchoz a na to, e kalhoty ml v
bocch voln a ped nepzn poas ho chrnil zlat cestovn
pl. V Torionovch och pedstavoval ndhern ter pro
kadho, kdo by mu chtl ublit. "Prosm, neprotestujte.
Pedpokldm, e to, co mte skuten na srdci, je
skutenost, e pijt sem takhle sm je ode mne velmi
blhov."
"Vae Vsosti, tohle bych si nikdy nedovolil!"
Pi thle poznmce se nov vldce Westmarche jen usml.
"Te u ne, e? Uklidnte se, Torione. Budete ode mne
muset ekat pr jet daleko radiklnjch zmn!
Koneckonc, jestli mm zstat do sv korunovace krlem
-nebo dokonce i po n, jestli mi rozumte - pak se budu muset
zat chovat trochu vc jako otec."
Jestli se zane chovat jet vc jako jeho otec, pomyslel si
Torion, u to bude hotov Cornelius! Co by vbec nebylo
patn, pokud chlapec peije prvn rok.
Generl se pokusil zskat zpt duevn rovnovhu a zeptal
se: "emu vdm za takovou est, Vae..."
"Prosm, od vs u nechci slyet dn ,Vae Vsosti'.
175

Budete mi kat Justiniane. Otec tak trval pi hovoru s vmi

na kestnm jmnu, pokud si dobe vzpomnm."
A Torionovi trvalo nkolik let, ne si na tenhle pkaz
zvykl, to vak souasnmu vldci neekl. "Ano, mte
pravdu.'"
Justinian se zazubil. "Pak vs dm o tot. Vm vm
stejn jako dve on."
Torion vdn sklopil hlavu.
Krl se zadval na omrenho strnho. "Torione, chtl
bych s vmi o nem mluvit. Myslte, e bychom mohli mt
trochu soukrom?"
On dokonce mluv jako Cornelius. "Ano, Vae... ano,
Justiniane." Torion rozkzal vojkovi: "Polete stre od
dve pry a pak se vrate na msto. Dokud nezavolm, nikdo
se ke dvem nepibl. Je to jasn?"
"Ano, pane!"
"Odchod... a zavete za sebou."
Kdy byli o samot, uvdomil si Torion opodn, e
dosud nenabdl vzneen nvtv msto k sezen. Vyklouzl
zpoza stolu a podstoupil krli sv keslo. "Prosm, Justiniane,
trvm na tom."
"Nemm v myslu zdret se dlouho, ale dkuji." Znovu
dstojnkovi smvem pipomnl bvalho vldce. Justinian
se usadil do koenho kesla s vysokm opradlem, kter si
Torion nechal vyrobit a sm zaplatil. "Velmi pohodln...
vidm, e bt velitelem krlovskch sil se vyplat."
"V neboh otec byl ke mn velmi tdr. Jestli mte
pocit, e a pli, j..."
"Dobr boe, ne! Nedoki si pedstavit nikoho, kdo by
byl tohoto postaven vce hoden! Vm, e vae loajalita a
poslunost ke mn je zcela neochvjn, a v thle bouliv
dob je to pro mne cosi zcela klovho..."
Torion znovu sklopil hlavu. "Jste a pli laskav."
Justinian najednou pohldl stranou, stejn jako prve v
trnnm sle. Velitele to nyn u tolik neznervzovalo, a tak
176

jen ekal. A skuten, v ptm okamiku se mlad vldce

znovu otoil k nmu. "Abych se dostal k vci, Torione.
Dostala se ke mn zprva o jakmsi cizinci. O nebezpenm
cizinci ze zem za Twin Seas..." Generl se ze vech sil
snail nedat najevo pekvapen, e o tomhle krl v, ale
zjevn se mu to nepovedlo, nebo Justinian se jet vce
zazubil a dodal: "Vidm, e vte, o kom mluvm."
"Doslechl jsem se..."
"A podle toho, co jsem slyel, dolo k njakmu boji... v
jedn z vaich cel se odehrlo cosi velmi brutlnho."
Torion se u nepokouel zakrt pekvapen. "Trn je
nepochybn dobe informovn."
Justinianovy oi - velmi sebejist a u vbec ne zamlen
- se vnoily do Torionovch. "A copak pesn takhle
nepracoval i mj otec? Jakkoli vm dvoval, ml zrove i
vlastn zdroje informac."
"To je pravda, Vae Vsosti. Ano, ve mst skuten je
nekromancer. Bled, s ernmi vlasy a jmenuje se Zayl. Byl
zajat bhem potyky, kter se astnili i zakarumt..."
"Kte mne ji oficiln podali, aby jim byl tenhle Zayl
vydn, kdy pak dolo k tku, jak jsem pochopil. Ta dost
mne zaskoila, Torione."
Generl si upravil lmec. "Chtl jsem vs prv
informovat, kdy vypukl chaos. Abych byl upmn Justiniane - Zayl uprchl z jedn z pohlcovacch cel, kter dal
zdit v otec prv pro takov, jako je on."
"Ne, ne pesn pro takov." Mlad krl pohldl stranou,
pak stiskl rty a vysvtlil: "Tohle je nekromancer. Ti jsou jin
ne Vizjereiov. V cele by musela bt jet jin kouzla.
Dolo k velkmu omylu." Pak ale mvl k dstojnkovi rukou.
"Ale o to te nejde. Vs z toho v dnm ppad nevinm."
"I tak vak vina pad na mne."
"Na to zapomete. Jestli mte pocit, e jste mne zklamal,
mete to odinit tm, e ho znovu chytte. A tentokrt chci,
aby byl piveden pmo ke mn."
177

Generl Torion zalapal po dechu. Vechen rozum, kter

Justinian zdnliv nabral, jako by mvnutm proutku zmizel.
"To by nebylo pli moudr! Jeho temn schopnosti..."
Justinian si plcl dlan do prsou, kde se mu pod koil cosi
houpalo. Teprve pak si generl viml, e vldce Westmarche
m kolem krku ern etzek. "Nebojte se, mm ochranu."
"Co..." zaal Torion, ale Justinian ho znovu peruil.
"A jak pokrauj ppravy?" zeptal se krl neoekvan.
"Myslm, e vechno u by mlo bt pipraven. Mui
staeni z hradeb a tak dl."
"Vechno hotovo. Posledn oddl se sthnul dnes rno."
"Vichni odpovaj? Budou pipraveni, a je budu
potebovat?"
Velitel pikvl. "Pesn podle vaeho rozkazu. Pi
pehldce budou v nejlep kondici. Na to dm krk."
"Doufejme, e o nj nepijdete." Justinian se trochu
zamrail a vstal. "Take zbv jen nekromancer. Postarejte
se, aby ho chytili, Torione. Je to naprosto nezbytn. Zvis na
tom vechno."
"Dl pote, to ano, ale tak moc snad ne."
Vldce ho znovu probodl pohledem. "Prost se postarejte,
aby ho pivedli ke mn."
Pod jeho pohledem nedokzal Torion nic jinho ne
znovu pikvnout.
Justinianova nlada se znovu zmnila na lakovnou.
Obeel stl a plcl generla po zdech. "Star dobr Torion!
Vdl jsem, e se na vs mohu spolehnout! Vdycky tomu
tak bylo! Sbohem!"
Generl Torion rychle otevel vldci dvee. Kdy
Justinian odeel, jednodue zstal stt a pokouel se vstebat
vechno, co se prv stalo.
Nakonec to prost pijal jako fakt, e Justinian je nyn
krl a chce, aby mu pivedli Zayla. Dokud se Torionovi bude
dait dostat z toho veho Salene, je to v podku. Jist, jestli
bude muset kapitn Mattheus bhem zatkn rath-mana
178

zabt, generl se bude muset vldci omluvit, ale Justinian to

jist pochop.
A jestli Zayla pivedou ivho, Torion se bude hlsit jako
prvn, e vykon popravu. Stiskl jlec mee a pedstavil si,
jak se nekromancerova hlava kutl po zemi.
Salene to nakonec pochop...
Karybdus.
Zatmco se Zayl pitiskl ke stn - aby se vyhnul ptravm pohledm str nad sebou - v hlav se mu stle honily
mylenky spojen s nedvno znovu nabytmi vzpomnkami.
Karybdus. Legenda dokonce i mezi v stran ijcmi
rathmany. Jeho iny se uvdly jako pklad naprost
oddanosti rovnovze, nejpevnj vry v Trag'Oula a uen
samotnho Rathmy.
To on tm Zayla zabil?
Bylo tk tomu uvit, pesto to byla pravda. Zayl se
dotkl Karybdovch mylenek, stejn jako on se jist dotkl
jeho. Nikdy dv se nepotkali, alespo o tom mlad rathman
nevdl, ale ctil, e Karybdus ho poznal. O nkterch Zaylovch inech se rovn mezi rathmany mluvilo, ale
mylenka na to, e nejvt z jeho du v, kdo je Zayl za...
Pesta! rozkzal Zayl hoce sm sob. Jeho obdiv ke
vemu, co Karybdus v minulosti dokzal, mlem zpsobil,
e zapomnl, jak stralivou hrozbu nyn jeho protivnk
pedstavuje. Kdo lpe vdl, jak Zayl pracuje, ne dal
nekro-mancer? Karybdus jako spojenec by byla ohromn
leva; Karybdus jako protivnk... takov okolnosti
znamenaly, e Zaylovy ance na peit byly tm nulov.
Vyhldl zpoza rohu a zkoumal ulici, kterou se mohl dostat
na dohled sdla rodu Nesard. Pestoe ho hldaly stre,
rathman nepochyboval, e by mu nedlalo pote dostat se
dovnit, ani by si ho vimly. Zayl musel zjistit, jak se vede
Salene. Teprve a se ujist, e je v bezpe, bude se moci
soustedit na toho, jeho schopnosti a znalosti pevyovaly
jeho desetkrt.
179

Co vak mohlo zpsobit, e se Karybdus zapletl do

neho tak zjevn jdoucho proti uen jeho du? Star
nekro-mancer ji za dlouhho ivota bojoval proti tyranm,
arodjm i dmonm, ve proto, aby pomohl udret
rovnovhu. Byl to Karybdus, kdo pivedl k dokonalosti
mnoho kouzel, kter se pak Zayl i ostatn uili. Tam, kde
rathmani asto pedasn umrali, peil Karybdus stovky.
Jeho ivotn slu pohnla touha spatit svt v dokonal
rovnovze. Bylo mnoho takovch, vetn Zayla, kte vili,
e Karybdus doshl stejn dokonalosti jako sm Rathma.
Pro tuhle obludnou parodii muselo existovat njak stejn
obludn vysvtlen a Zayla napadalo jedin. Karybdus elil
mnoha protivnkm, kte vldli stralivou silou. Nkter z
historek o jeho bojch mluvily o tom, e pouval erpn
ivota zpsobem, jak by ostatn nekromancei nikdy
nezvldli.
Pokud vak nkdo pouval tohle kouzlo asto, vdy se
vystavoval nebezpe. Stejn jako v ppad pzraku, s nm
se Zayl utkal v hrobce, Karybdus riskoval, e na sebe
penese vlastnosti svch protivnk. Snad na nj neml vliv
jeden, ale nahromadn takovho zla si evidentn nakonec
vybralo da. Karybdus, ani by si to uvdomoval, se stal
stejnou hrozbou jako ti, proti kterm bojoval.
Tohle zjitn Zayla, stle hledcho detm k Saleninu
domu, zcela okovalo. Znamenalo to, e kad rathman mus
bt opatrnj, ne si myslel; jen mlo jich mlo tak
ohromnou vli, jakou pr mval Karybdus. Obyejn souboj
s pzrakem v hrobce mohl bt dost na to, aby Zayl skonil
stejn, stailo oderpat jen trochu vc...
Na okamik podobn dsiv pedstavy odloil stranou,
nebo jen nkolik metr ped domem proel vojk.
Ozbrojen mu vypadal, jako by byl jednodue na hldce, ale
jeho kroky byly a pli pomal a odmen.
Stny byly rathmanovmi spojenci - alespo vtinou.
Nekromancei vdli, jak zmizet i ve stnech, kter se zdly
180

pli bled a zk, aby se v nich skryl jakkoli tvor. Rathman nyn splynul s temnotou. I kdyby se vojk podval
pmo na nj, neml anci Zayla spatit.
V okamiku, kdy byl vojk v pli cesty zpt k mstu,
odkud vyel, stl ji maskovan nekromancer na pozemcch
Nesard. Zastavil se za stromem a sledoval dva ze
Saleninch mu, kte si rovn plnili povinnosti. Pestoe
tihle k n byli zcela loajln, ml tuen, e by nebylo
nejlep, kdyby ho vidli. Bylo velmi pravdpodobn, e by
povaovali za prvoad chrnit pan tak, e se zbav hrozby
po jejm boku.
Jakmile byla cesta voln, Zayl vyrazil k domu. V
nkterch oknech v mstech, kde byly komnaty Salene a
jejho bratra, se svtilo. Zayl si chvli okna prohlel a
potal, kter z nich je od Salenina pokoje... pak se znovu
ztratil ve stnech.
Sardak si nalil pit ze soukromch zsob, a pestoe se mu
ruka netsla, byl maximln nervzn. Ml pocit, e tahle
noc, kter u tak byla pln pot, se asem jet vc
zkomplikuje.
"Sardaku Nesardo..."
Trhl rukou a sklenice se s hlasitm tesknutm rozbila.
Pohldl do stn... a jeho prvotn pekvapen vystdala
hokost pi pohledu na mue, kter se v nich jako non mra
zhmotnil.
"Jo tk! Nekromancer! Mohlo m napadnout, e se tady
schovv nkde v kout! Pkn trik! Zvldl bys to pt
msc na pouti? Ml bys mt spch!"
"Uetete m dalch vtip, Sardaku," odsekl Zayl a jeho
neutrln tn tentokrt neodpovdal temnmu vrazu. "Byl
jsem u sebe v pokoji, pak u va sestry.
"Tak to je ovem negentlemansk." Sardak vythl z kapsy
hedvbn tek a ovzal si eznou rnu na dlani. "dn
pchn do masa, dkuji." Pohldl na nekromancera. "Chce
vdt, kde je moje sestra? M drah sestika? M sestika,
181

kter riskuje jen kvli tob?"

"Sardaku..."
Salenin bratr po Zaylovi prudce mchl pst. Ten se j
snadno vyhnul.
"la do t zatracen hrobky! Nechtla, aby ji nael n
hodn kapitn Mattheus - kter pracuje pro Toriona a m nos
jako loveck pes! la tam hlavn kvli tob a jet se
nevrtila!"
"Do hrobky?" Zayl se nijak nesnail skrt zden., A
kdy u je tak dlouho pry, vy jste ji neel hledatV
"A mysl, e jsem nechtl? Prv te stoj u schod dol
dva chlapi kapitna Mattheuse. Postavil je tam a el si pro
povolen prohledat i hrobku. I zakarumt se pi takovm
znesvcen ovaj, ale myslm, e kvli tob udlaj
vjimku."
Zayl se obrtil ke dvem. "Pojte se mnou, jestli chcete."
"S tebou? Kam?"
"Do hrobky, pirozen. Pro sestru."
Sardak ho neochotn nsledoval. "Ale ty stre u
vchodu..."
Zayl se na nj otoil. Sardak sklapl. Pak jen odhodlan
pimhouil oi.
"Jenom chvilku, vezmu si me. Nic jinho."
Nekromancer pikvl.
Oba vojci zanechni zde kapitnem Mattheusem byli
schopn mui, kterm by pobonk svil i ivot. Povinnosti
si plnili se stejnou svdomitost a pesnost jako on sm, a
pestoe to nevdli, byli oba navreni na poven.
Pro Zayla vak pedstavovali jen krtk zdren. Kouzlo,
kter seslal, byla variace na slepotu, dky n unikl
zakarumskm. V tomto ppad si ale mui vbec
neuvdomovali, e maj zasten zrak - a mimochodem,
sluch tak.
Proto mohli Zayl se Sardakem - kter drel v ruce
nezaplenou loui -jt pmo proti dvojici strnch, kte dl
182

stli v pozoru, i kdy se nekromancer se spolenkem

nakonec dostali a na krok od nich. Kdy Zayl otevel dvee,
strn se ani nepohnuli.
Teprve kdy za sebou zaveli dvee, zaplili loui a seli
trochu ne, Sardak vyhrkl: "Sakra, tohle kouzlo se musm
nauit! Mohl jsem si uetit pr prvih! Nau m ho?"
"Ano, ale nejprve byste musel sloit psahu Rathmovi.
vzdt se alkoholu a..."
"Zapome na to!" odpovdl Salenin bratr a odfrkl si.
"Tou st o pit jsi piel o ka. Tak prost budu trpt jako
dosud..."
Prochzeli starm vzenm, kde na Zayla znovu zatoily
zmuen vzpomnky bvalch obyvatel. Tentokrt je
okamit utiil.
"Sakra, j tyhle hlasy nesnm," bruel jeho spolenk.
To Zayla pekvapilo. "Nevdl jsem, e je slyte tak
zeteln."
"Nekm vechno ani Salene, tak pro tob?"
Sardak byl zjevn citlivj na projevy magie, ne prve
pipustil. Tm tak jako Salene. Zayl by se ho rd vyptval
dl, ale v tu chvli k jeho vycvienm um dolehl hlubok,
tm neslyiteln zvuk. Na rozdl od vech pedchozch
tohle nebylo kvlen nebo nek dvno mrtvch vz.
Nkdo si broukal melodii... kterou rathman poznval.
"Humbarte?" zavolal.
Broukn pestalo a z chodby vpedu se ozvalo: "Zayle!
Chlape! Slva!"
Zahnuli za roh a stanuli ped dvemi do hrobky. Byly
zaven, ale ped nimi leel velk ern vek obsahujc
pedmt velikosti malho melounu... nebo hlavy.
Zayl zvedl vek ze zem a otevel ho.
Przdn on dlky lebky na nj hledly se zjevnou
radost.
"Fakt u jsem si myslel, e tu budu tret navky,"
prohlsil dut hlas. "ekal jsem, e tebe nebo ji pjdou
183

hledat stre, ale nikde nikdo! Jo, jasn, kdyby m tu naly,

urit by si myslely, e patm do hrobky a hodily by m
tam! Cha! Doke si pedstavit, e by mi dlaly spolenost
njak star kosti?"
"Ticho, Humbarte! A co Salene? Co se stalo?"
"Ta holka byla pln mimo, chlape. Lady m poloila a
pak m tu zapomnla! Zkusil jsem na ni volat, ale bu m
neslyela, nebo jsem j byl fuk! No, potom co zmrazila toho
chudka Toriona, byla asi trochu..."
Zayl upel pohled na Sardaka. "Co udlala?"
Jej bratr neodpovdl. Lebka se vak evidentn nemohla
dokat, a ve bude moci vysvtlit. Nekromancer poslouchal,
poten i roztrpen tm, co slyel, zrove.
Saleniny schopnosti nyn skuten vyplouvaly na povrch,
ale protoe j schzel vcvik, mohly ji ohrozit. Z toho, co
slyel, vak odhadoval, e Torionv stav byl jen doasn.
Kdy to ekl spolenkm, Humbart cosi souhlasn zamruel
a Sardak si s levou oddychl.
"Jet nco," zaeptala lebka. "Ml jsem pocit, e slym,
jak s nkm mluv. A jako by ho znala."
"V hrobce?" zavrel Sardak. "Sakra!"
Zayl neztrcel as. Vloil lebku zptky do vku a ten
pipevnil k opasku.
"Hlavn a m tu nenech jako ona!" ozval se
Humbartv piduen pkaz.
Sardak trhnutm otevel dvee silou hodnou nebotka
Poltha. Oba pak rychle sestoupili do prvnho patra.
"Myslel jsem, e to tu bude pchnout vc." Salenin
sourozenec si prohlel nejbli jmna. "Vichni prvoplatn
ddici. Nebt Salene, nedostal bych se ani do patra se
sluebnictvem." Stiskl rty. "Jestli zjistm, zeji dostal lord
Jitan, vydloubnu mu ty jeho barevn oi a nakrmm s nima
wendiga!"
Nekromancer se zamrail, ale Sardak si toho neviml.
Lord Jitan byl zjevn ve spojen s Karybdem, ale on zatm
184

nevdl jakm. Zayl se neobtoval Sardakovi ct, e se mu

vrtila pam. Ml v myslu zajistit, aby ani Sardak. ani
Salene nebyli nikde pobl, a se utk se svm protivnkem.
Od Sardaka chtl jen pomoc dostat sestru co mon nejdle
od jakhokoli nebezpe. Proti druhmu nekroman-cerovi by
Sardak stejn neml sebemen anci.
Jist, Zaylovy ance proti Karybdovi tak nebyly nejvt.
Sardak zanadval. Zamval lou a zeptal se: "Tohle jsou
ty potvory, co na ni pedtm zatoily?"
"Ano." Tla pavoucch netvor v klidu hnila na podlaze.
Tedy zase tak v klidu ne, protoe se u do nich pustily krysy
a podobn hav. Zayl prohldl okol, ale nic neobjevil.
Ne... byl tu jet nkdo. Vzdlen, avak znm bytost.
Kdy ji nyn uctil, slila, jako by pitahovna jeho
ptomnost zpt do ivota...
Pmo ped nimi se zhmotnil Polthv duch.
Rathmane... ozval se hlas v Zaylov hlav.
Nekromancer nejprve neodpovdal a tajn se ujioval, e
to, co vid a ct, je skuten to, co si mysl. Nekroman-cei
dokzali vytvoit stn toho, na co mysleli nebo co kali.
Teprve kdy si byl Zayl jist, e tohle je Polth a nic ne
Polth, odpovdl.
"Pro zde zstv, strce? Tv ivotn pou je u konce.
Ml bys jt dl jako vichni."
Zklamal jsem... zklamal v ivot... i ve smrti...
"Co tm myslel?"
Otzku poloil Sardak a tahle skutenost Zayla znovu
vydsila. Odhodln probrat se Sardakem skuten dosah
jeho schopnost, a k tomu bude vhodn pleitost,
soustedil se znovu na ducha. "Mluv o Salene? U nen...?"
K nekromancerov i Sardakov lev Polth zavrtl
hlavou. Pak ukzal dol. Poslal jsem ji tam... pro pravdu...
nevdl... nevdl, e je tam on! Nevdl jsem... zklamal
jsem...
Duch tm zmizel, tak zdrcen byl tm, co se stalo jeho
185

pan. Zayl chvli nad jeho slovy pemlel a snail se pijt

na to, co asi Polth myslel.
"Je v hrobce sluebnictva?" Sardak chytil Zayla za rukv.
"Tak dlej, sakra! Teba je zrann!"
Kdy se nekromancer nehbal, rozbhl se Salenin bratr
bez nj. Zayl spatil, e Polth vrt hlavou. Zayl se zamrail.
Jestli nen Salene o patro n, tak kde...
Ve starobyl hrobce dole... nebo snad hloubji?
Chtl se ducha zeptat, ale mrtv strce ji vyerpal svj
as a zmizel. Rathman spchal za Sardakem a doufal, e
Salenin bratr neb vstc zkze.
Kdy Zayl dobhl ke schoditi, byl u Sardak dole.
Nekromancer znsobil tempo a bel smrem, kde vidl
svtlo loue.
Tam zjistil, e jeho spolenk hled do dry zpsoben
zjevn zhroucenm podlahy. Zayl rovn pohldl dol a
modlil se k TragOulovi, aby jet nenastal Salenin as
pesunout se na jin svt.
"Nen mrtv," zaeptal Sardak. "To bych ctil; vm, e
ano. Vede to a do starho patra?"
"Hloubji. Daleko hloubji." Zayl se pesunul a spustil
nohy dol.
"Co dl?"
Nekromancer pohldl do Sardakovch o plnch strachu
- strachu o sestru, ne o Zayla. "Bte zptky nahoru. Tohle
musm udlat sm. Je to hor, ne jsem si myslel."
"Ale j ji tam nenechm!"
"Poslouchej m! Pod sdlem Nesard jsou prastar sly.
Tohle bylo kdysi jin msto, msto krvavch obt. Ctm to a
mm za to, e ty taky."
Sardak zaskpal zuby. "A co? Pro m je nejdleitj
Salene. Bu tam sko, nebo sakra uhni, abych tam mohl
skoit j!"
"Sardaku..."
Zaylv spolenk nekromancera bez varovn udeil
186

hbetem ruky. Nestailo to, aby ho zranil, nebo dokonce

omril, ale na chvli tm vyvedl Zayla z rovnovhy.
To Sardakovi stailo, aby skoil do jmy. Zayl zoufale
nathl za Saleninm bratrem ruku, ale pli pozd. Slyel,
jak Sardak hek a nadv a pak jen ticho.
Rathman pevn sevel kostnou dku. "Piprav se,
Humbarte."
"Jak?" zavrela lebka.
Zayl skoil do dry.
Nekontrolovateln padal a odrel se od ostrch stn.
Nebt plt, byl by nekromancer na nkolika mstech dost
vn zrann. upiny Trag'Oula ho vak ped odeninami a
modinami dobe ochrnily. Napadlo ho, jak se asi vedlo
Sardakovi, kter podobnou ochranu neml, a v duchu mu
znovu vynadal za blhovost.
A pak, prv ve chvli, kdy u se zdlo, e bude padat
navky, vypadl Zayl do volnho prostoru. Jen taktak se mu
podailo otoit se, aby nedopadl na hlavu. X'y'Laq ho
poslechl, kdy lo o ochrann runy, ale dmon byl stle dost
chytr, aby nkde nechal njakou chybu.
Za ramena ho chytily siln ruce. Sardak ho zvedl na nohy.
Krom oden prav tve a mal ranky na ruce vypadal
Salenin bratr v podku.
"Co hlava?" ptal se Sardak rychle. "ist?"
"Ano, a ty taky nevypad, e bys na tom byl o moc
h..."
Sardak mu skoil do ei. "V jistch vcech mm
odjakiva tst, to v! Doke arovat?"
Zayl se zamrail. "Ano, ale pro?"
Nekromancerv spolenk ukzal nkam za Zayla.
Protoe mm pocit, e tenhle dav sm meem nezvldnu."
Zayl se otoil pes rameno... a spatil pzran zstup
postav odnch do rouch, kter se pomalu, ale jist blil
pmo k nim. Prv jejich pohyb zpsobil, e se rathman
zamrail. Zvedl dku a pivolal vc svtla.
187

A v tom svtle spatil tve mrtvch.

"Kruci!" vyhrkl Sardak. "Ti jsou jet nechutnj, ne
jsem si myslel!"
Vidli jich tucty a dal se objevovali v dlce. Skutenost,
e stle jet mli na kostech zbytky masa, vypovdala o
moci, kter slouili... a o moci, kter je nyn pivedla zpt k
ivotu.
Karybdus.
Zayl ctil, e tu druh rathman byl... co zejm
znamenalo, e se zmocnil Salene. Rovn oividn ekal, e
Zayl pjde za n, a ten tak skuten uinil, jako njak
loutka.
"Njak nvrhy, nekromancere?"
Msto odpovdi zaal Zayl seslat kouzlo Zuby Trag'Oula.
Ve vzduchu se okamit objevily ostr projektily a se
stralivou pesnost vystelily vstc cli.
Ale ne mohly probodnout prvn z krejcch ghoul,
znovu zmizely.
"Proklet oi Barabasovy!"
"To jsi neekal, co?" zavrel Sardak a sevel me tak
pevn, e mu klouby na prstech zblely.
Zayl ml ekat, e Karybdus nachyst proti jeho kouzlm
protiopaten. Mlad nekromancer ze sebe znovu udlal
blzna.
A kdy se nemrtv jet vc piblili, viml si Zayl
dalho neblahho znamen. Podle zbytk at zjistil, e
vichni pat do jedn skupiny, nebo na rouchu kadho z
nich byl vyit symbol pavouka - symbol, ktermu dodval
moc zc obr visc nad nimi, jeho nyn odhalilo
nekromancerovo svtlo. Pestoe byl jen z drahokam a
krystal, zdl se bt velmi, velmi iv.
Obludn horda se zastavila. Nejbli nemrtv vzthl
seschlou kostnou ruku.
ekali jsme, a se vrtte, pane... pojte... pidejte se k
nm... pidejte se k nm...
188

Byl to hlas jednoho z rozkldajcch se kn ze Zaylo-va

snu... a on i ostatn mrtv nyn vztahovali k nekroman-cerovi
ruce.

15
"Ty tuhle bandu zn?" vyhrkl vyden Sardak.
"Jen ze zlho snu." Zayl drel dku ped sebou a na chvli
tak zrove drel nemrtv uctvae v achu. "Zsta za
mnou."
"No, stejn jsem neml v myslu nikam chodit."
Z vku se ozvalo Humbartovo houknut. "Co se tam
venku dje, chlape?"
Odpovdl mu Sardak: "To si nepej vdt."
Lebka ztichla.
Knz se na Zayla morbidn usml. No tak, pojte, pane!
Nai vrn vs ji ekaj!
Aby dodali jeho slovm vhu, vichni a na knze
poklekli. Kdy tak uinili, zaali znovu a znovu odkvat
jedin slovo.
Astrogha...
Sardak se naklonil k nekromancerovi. "Co tm mysl? Co
je to ten Astrogha?"
Zayl ukzal na obrovskou sochu pavouka. "Myslm, e
tohle."
"Tak pro se u toho dvaj na tebe?"
Rathman zavrtl hlavou. "Mm tuen, ale radi bych ho
nekal nahlas."
"Jestli to bude stt mou sestru ivot, tak k ertu s tebou..."
Nemrtv knz ped nimi shl do zhyb potrhanho
roucha. Z rozpadl masy vnitnost a kost vythl zahnutou
dku, kterou nekromancer drel ve snu. Pane, jen kdybyste
dokonil ob, a budete konen cel...

189

"J u cel jsem, dkuji. To vy mte nejvy as vrtit se

do hrob." Zayl na n namil vlastn dku. "Vy vichni,
vrate se do hrob!"
Znovu ten morbidn smv. Ale my nememe... ne bez
vs...
"To se mi vbec nelb, nekromancere."
Zayl v tomto ppad sdlel Sardakv nzor a rychle
zaeptal: "Dotkni se hrotem mee m dky."
"Ech? Pro?"
"Udlej to a rychle, kdy u ne, aby sis zachrnil ivot.
tak kvli seste!"
Sardak poslechl tak horliv, e mlem usekl rathmano-vi
ukazovek. V okamiku, kdy se ob epele dotkly, ze z
kostn dky se rozila na hrot mee a pak i na celou
Sardakovu zbra.
Salenin bratr si prohlel nov me. "Budu zatracen!'*
"Jestli tohle nepeijeme, tak je to velmi pravdpodobn."
lenov nemrtv hordy u znovu stli na nohou. Knz se
zamrail, jak jen mu to znetvoen tv dovolila. Pane jste
vyvolen... nemete se vzprat osudu... my vm to
nedovolme.
Zayl by se rd zeptal, v em onen osud spov, ale knz
se na nj nhle vrhl... a s nm i zbytek dsivho zstupu.
"Sakra, sakra, sakra!" zavrel Sardak.
Ghoulov po nich vztahovali ruce pipraven roztrhat jim
tla a znovu tak oivili Zaylovy vzpomnky na ztracen
Ureh. Nekromancerova tv ztuhla.
"U ne..." zabruel si pod nos. "U nikdy ne!"
Rathman bodl.
Karybdus mohl tyhle bytosti ochrnit ped mnoha kouzly,
ale ped moc dky nikoli. Obdaena poehnnm draka byla
prvn a posledn obranou kadho nekromancera. Proto kdy
se k nmu knz piblil, kostn dka hladce prola jeho
rouchem a zastavila se a o ebro.
Nemrtv knz se s nelidskm zastnnm chytil za
190

zasaen msto a couval zpt do davu. Jeho msto hned

zaujali dal ghoulov, neten k tomu, co se prv stalo.
Zayl jim to velmi rd pedvedl znovu, probodl hrdla prvnm
dvma a vzpt ebra tetmu.
Pi stetu s mocnou magi zbran nemrtv umrali stejn
jako iv. Zhroutili se a padli pod nohy tm deroucm se
dopedu.
Zayl ekal, e bude muset brnit i Sardaka, ale ukzalo se,
e jeho spolenk to s meem velmi dobe um. Sardak
znovu a znovu sekal, utnal hlavy i konetiny a zlikvidoval
stejn, ne-li vce obludnch protivnk jako rathman.
ady nemrtvch se vak nijak neztenily. Vichni na sob
nesli znmky nsiln smrti a Zayl se mohl jen domnvat, e
zahynuli rukama neptel jejich "boha". Karybdus vyuil
jejich touhu po pomst, aby je znovu oivil. Ze se mu jich
podailo vyvolat tolik, vypovdalo mnoh o hranicch jeho
schopnost, nebo sp o tom, e jeho schopnosti hranice
nemaj.
Ale... jestli je oivil Karybdus, pro neustle nazvaj
Zayla "pnem"?
Tahle otzka rychle zmizela z mysli, protoe nemrtv je
brzy obklili. Zayl znovu a znovu sekal, a pestoe zasaen
ghoulov ustupovali a padali, nevidl boji konec.
"Chod pod dal!" vykikl Sardak a usekl hlavu
nejbli nemrtv zrd. Kdy po nm i pak bezhlav tlo dl
vztahovalo ruce, usekl je ob v zpst. Potom Salenin bratr
odkopl potcejc se tlo mezi jeho druhy.
"Bojuj! Nepolevuj!" Zayl hledal v hlav nco, co by
odvedlo pozornost davu od Sardaka i od nj.
Pohled mu padl na obrovskou sochu pavouka visc nad
nimi.
"Rathmo, ve mou ruku..." Udlal dkou irok oblouk a
na okamik od sebe zahnal Karybdovy pekeln sluebnky.
Pak znovu upel oi na pavouka - zejmna na jeho horn
st - a seslal kouzlo.
191

Ve vzduchu se znovu zhmotnily Den'Trag - Zuby

Trag'Oula - ale tentokrt je Zayl neposlal vstc nemrtvm.
Msto toho vyltla sprka stel pmo proti pavoukovi.
Nkolik z nich s klapotem zashlo tlo tvoen
drahokamy, ale to Zayla netrpilo. Tlo nebylo jeho clem.
Karybdus
chrnil
nemrtv
ped
vtinou
nekromancerovch kouzel, ale rozit ochranu na cel
chrm ho nenapadlo. Starobyl etzy navren, aby
vypadaly jako s. vydrely stalet, ale proti magickm
zubm chrnn nebyly. Nraz stel petrhal spojen natolik,
e ohromn vha pavouka byla nakonec pli.
S inenm etz a stralivm skpnm se prav strana
pavouka utrhla. Obludn socha se zhoupla jako obrovsk
kyvadlo...
Reakce nemrtvch okovala dokonce i Zayla. Nejprve
ztuhli, jako by z nich nhle vyprchalo vechno, co je
oivovalo. Pak, kdy pavouk narazil do stny jeskyn, zaali
ghoulov nakat.
Zayl chytil uaslho Sardaka za pai a vykikl: "Te!
Te!"
Na obludnou hordu i na zbytky toho, co Zayl povaoval
za starobyl chrm, prely ohromn kusy kamene. Lavice
byly drceny ada za adou a nkolik destek nemrtvch
zstalo pohbeno pod kamenm. Spousta jich vak vyvzla.
Nicmn i nyn vichni nakali nad zkzou sochy.
Co se te drahokamovho pavouka, nraz se ukzal bt
pli i na nj. Posledn noha se ulomila jako prvn a dopadla
doprosted chrmu. Kamenn olt, jeho krvavou historii
nekromancer jasn ctil, se rozttil na kusy.
Druh noha se rozlomila napl. Jedna st dopadla do
nakajcho davu a druh proletla kolem Zayla se Sardakem
a narazila do druh stny jeskyn. Tam vyvolala dal lavinu
kamen a hlny.
Cel prostranstv se otslo. Salenin bratr vykikl: "Cel ta
zatracen s se rozpad, nekromancere!"
192

"Musme probhnout chrmem! Myslm, e je to cesta

ven!"
Sardak si odfrkl: "Jo ty mysl?"
Nhle zashla Salenina bratra jedna z mrtvol do tve a
srazila ho k zemi. Rathman se prudce otoil a ocitl se tv v
tv knzi.
Znesvtiteli! vykikl ghoul. Rouhai! Ty neme bt
prostednkem jeho pchodu! Takov pocty nejsi hoden! To
nedovolm!
Vythl obtn dku a bodl. Zayl pravou rukou chytil knze
za kostnat zpst. Tve obou bojujcch se ocitly jen
nkolik centimetr od sebe. Z nemrtvho vychzel such
pimov puch, kter nekromancer ji dlouho znal.
"Kde je?" zeptal se Zayl nekompromisn. "Je s
Karybdem? Kam tvj pn tu enu vzal?"
Mm pnem je Astrogha. Jinho nemm!
Rathman to zkusil znovu: "km Karybdus! Kde je
druh nekromancer?"
Pi tvorb msce... oznmil mu hrd knz. Zajiuje
pchod mho pna! Prostednk zvolen pro nvrat mho
pna nebude tak vzneen, ale poslou mu lpe ne ty!
Nemrtv vydechl, co bylo u nkoho v jeho stdiu
rozkladu zbyten. Zayl prudce uskoil.
Z knzovch st vyltly stovky ernch pavouk. Prvnch
pr tch, kte dopadli na Zayla, se mu okamit zakouslo do
plt.
Vichni vak okamit zbleli a rozpadli se v prach. To
ale nijak neodradilo dal, kte se rovn rozhodli prokousat
skrz. V mstech, kam se pavouci zakousli, se pl mrn
kvail, dkaz sly jedu tch netvor.
Znetvoen knz znovu vydechl - pak jen pekvapen
zachrel. Jeho dokon oteven sta bez poslednch zbytk
rt naplnilo jen nkolik nehybnch pavouk. Sklonil hlavu a
pohldl na rozpadlou hru, z n nyn trel lesknouc se hrot.
Sardak prudce vythl z knzova tla me, stle jet
193

nesouc na sob Zaylovu magii.

"To m za Salene..." zavrel.
Ghoul klesl na kolena. Hlava mu padla na stranu a pak se
oddlila pln. Pae udeily o zem a pak se k nim pidal i
zbytek tla, ze kterho nezbylo nic ne pr kost, vysuen
maso a cry ltky.
Zayl se na Sardaka vdn obrtil. Setepal z plt
posledn pavouky, kte zahynuli v ten sam okamik jako
knz.
Oba mui se pak rozbhli mezi adami kamennch lavic a
kolem nkolika nakajcch ghoul. dn z nich se ani v
nejmenm nepokusil prchajc dvojici njak zastavit. Jedin,
kte byli nuceni bojovat, byli ti, kterm se mui nemohli
vyhnout. Vtina rychle zahynula Zaylovou dkou nebo
Sardakovm meem. Chaos kolem stle rostl, nebo
uvolnn socha zpsobila pd dalch kus kamene.
Jestli vak pro tuto chvli nebyli problmem nemrtv, nco
jinho bylo. Kamkoli se mui podvali, nikde nevidli cestu
ven.
"Mus to bt tady," trval na svm Zayl. "Je to naprosto
logick."
Sardak klepl hrotem mee do pevn skly. "Ale vechno
je skuten! Teba proto tady vichni ti lunatici zahynuli!
Prost sakra nenali cestu ven!"
Tomu rathman nevil. Alespo pro nejvy kn musela
existovat cesta ven, i kdy teba nemli monost ji vyut.
Jist! Pod uvaoval o psluncch kultu, ale to byly jen
mrtvoly oiven kouzlem. To Karybdus vechno nastrail, a
proto to musel bt tak on, kdo se postaral, aby Zayl, kdyby
nhodou peil, nenael pravdu.
Nebo sp nenael cestu ven. Stejn jako Zayl oaroval
strn v dom, Karybdus nyn oslepil Zayla. Ten mohl jen
asnout nad kolegovmi schopnostmi. To on vytvoil nkolik
variac na oslepujc kouzlo a jedna z nich dokzala lovka
oslepit, ani by si to uvdomoval.
194

"Ustup, Sardaku."
Kdy spolenk poslechl, Zayl zvedl dku. Pak zaeptal
protikouzlo na slepotu.
Sardak za nm nhle ekl: "Nekromancere... pestali
kvlet."
Co, jak Zayl pochopil, znamenalo, e se nemrtv
pemisuj. Brzy jim jist budou v patch...
Tam! Nekromancer uctil kouzlo. "Tudy, Sardaku!
Rychle!"
"Ty chce vbhnout pmo do toho...!"
Zayl pmo ped Sardakovma oima jednodue zmizel ve
skle.
V ptm okamiku se nekromancer ocitl v prastarm
tunelu. Kdy se ujistil, e mu nehroz dn akutn
nebezpe, otoil se na Salenina sourozence.
Natst se Sardak prv vynoil ze skly. Zastavil se a
shl si na hru, jako by byl pekvapen, e je cel. "Pkn
trik."
"Prce toho, koho hledme. Karybda."
"On m Salene? Ne Jitan?"
"Vsadil bych si na to, e je najdeme spolu." Zayl sledoval
ze, kterou proli. Po pronsledujcch ghoulech nebylo ani
stopy. Pesn jak doufal, ani oni nevidli skutenost.
"A to tam tu bandu jen tak prost nechme? Co kdy se
rozhodnou jt nahoru?"
Tunel se otsl a nekromancer ctil, e zdroj otesu byl
pmo uprosted sn, z n prv utekli. "Toho bych se
nebl. Jeskyn se hrout. Vtinu z nich pohb. Mimo to
pedpokldm, e byli oiveni jen kvli mn, a kdy jsem
zmizel, zejm se vrt do hrob."
"Nebesa, dky."
Kdy tohle Sardak ekl, uctil Zayl cosi podivnho. Otoil
se, ale tunel byl przdn.
"Nco se dje?"
Zayl se ani neobtoval ptt se Sardaka, jestli nco vidl.
195

Nekromancer to pipoetl na vrub rostoucm obavm o

Salene. Ztratili tolik drahocennho asu...
Ale skuten ztratili? Co to slyel o Pavoum msci? Ze
snu i dalch trk si teprve dval dohromady cel obraz,
ale alespo jedna jeho st mla co do inn s uritou fzi
noci. Alespo podle toho, co kali nechutn kn.
A pokud se Zayl dobe orientoval v ase, mla noc pijt
a za nkolik hodin.
"Myslm, e jet nejdeme pozd!" oznmil okamit
Sardakovi. "Ale i tak si musme pospit!"
"Pospit kam?"
"To jet nevm, ale mm npad, jak to zjistit!"
Z vku se ozval piduen hlas. Zayl se zastavil, aby ho
otevel, a vyndal lebku Humbarta Wessela.
"To jsem teda rd, e u je konec," zabruel dut hlas. "A
taky jsem rd, e jsem to nemusel vidt!"
"Chtl jsi nco, Humbarte? Jestli ano, tak rychle!"
"Jenom e m vt anci ji najt, kdy pouije m,
pamatuje?"
"Pout ho?" Sardak vypadal zmaten. "A co jako udl?
Postav ho na zem a nech ho muchat jako njakho psa?"
Lebka se zasmla. "No, skoro, chlape."
Zayl tak naden nevypadal. "Jsi si jist, Humbarte? Kdy
jsem to kouzlo pouil naposledy, skoro t to stlo oiven.
Jsou i jin monosti.
"Kter bu trvaj moc dlouho, nebo nejsou dost pesn!
Hele! Nenechm tu fajnovou paniku vykuchat kvli
njakmu pavoumu rdoby bohu, kdy tomu mu
zabrnit! Za co m m?"
"Za mrtvolu?" nadhodil tet v mal druin.
"Dlej, Zayle. J to vydrm."
Rathman neprotestoval. "Rozhodl ses sm."
Poklekl a poloil lebku elem do chodby v tunelu. Pak
Zayl podrel dku nad Humbartovmi ostatky a nakreslil s
n oko... dra oko.
196

"Rathmo, dovol, a spatme cestu," zaeptal Zayl, "neb je

to nezbytn pro rovnovhu."
S tmi slovy dku zabodl.
Sardak zalapal po dechu, kdy se nekromancerova dka
zdnliv naprosto hladce ponoila do lebky. V okamiku, kdy
dka prola kost, jasn se rozzila a ze ihned obklopila
celou lebku.
Tohle kouzlo se Zayl nenauil od mistr, ale vymyslel ho
sm, kdy ho k tomu pinutily okolnosti. Proto tak doufal,
e jm prohldne jakmkoli magickm zvojem, kterm by
jeho protivnk mohl zahalit skutenost.
Lebka se zaala tst, jako by se z n nco chtlo dostat
ven. Z przdnch onch dlk vyla zelen ze sahajc
nkolik metr ped druinu.
V t zi se pak mihotaly tvary, vznikaly a zase zanikaly.
Dva tvary: postava v ernm plti... a lady Nesardo.
"Salene!" Sardak uchopil nejbli obraz, ale prsty mu
proly sestinou pa.
Zayl si nejprve lechtinu prohldl a odhadoval jej stav.
Z velmi krtce se objevujcch obraz poznal, zeje v transu.
Mla bledou tv, krela s bezvldnmi paemi a bez
jedinho mrknut zrala na cestu ped sebou. Nekromancer se
pi pohledu na tak ohavn zneuit vdomost darovan
Rathmou a Trag'Oulem zamrail a obrtil vztekl pohled k
jejmu vzniteli.
Legendrnho protivnka znal jen z doslechu, ale nemohlo
bt pochyb, e tohle je Karybdus. Krtk ed vlasy, moudr
hloubav tv a zbroj z kost a kovu, kterou si rathman
vytvoil pro epick bitvy sveden s prokletm Vi-zjereiem
jmnem Armin Ra.
Nejbli obrazy zmizely a nahradily je jin, o pr metr
dl. Znovu to byl Karybdus krejc ped netenou Salene,
kter jej slep nsledovala.
Zayl zvedl lebku a vythl dku. I navzdory ztrt
kontaktu s magickou zbran vak Humbart dl zil a ve
197

svtle onch dlk se objevovaly srie obraz.

"Poj," ekl nekromancer.
Sardak el odhodlan vedle Zayla, kter ped sebou drel
lebku. Kadch nkolik vtein se ped nimi objevil obraz
Karybda a Salene. Jakkoli byly ty krtk vjevy rozrusujc,
oba mue zrove uklidovaly. Nebyla z nich toti poznat
dn zmna; lechtina i jej vznitel jednodue prochzeli
tunelem.
"Myslel jsem, e lidi vs nechpou," zavrel Salenin bratr,
kdy znovu pohldl na Karybda. "e vlastn vbec nejste
zl... nebo jsi to m seste takhle nekal?"
"Karybdovy iny se nesluuj s uenm Rathmy tak, jak
ho znm j. Jeho chovn je naprost vjimka. Domnvm
se, e se stal obt temnoty, proti n cel ivot bojoval."
"Jo tak on je ob?"
Rathman pevn pikvl. "Urit to tak je."
Sardakovo vyprsknut msto odpovdi bylo jasnou
znmkou toho, e o tom nen zase tolik pesvden.
Podle Zaylova odhadu li chodbou nejmn hodinu. On i
Sardak si byli vdomi, e nyn u mus bt za mstskmi
hradbami, ovem nikde nevidli dnou znmku toho, e by
tunel ml konit.
A pak uctil Zayl na tvi mrn zvan vzduchu. "Blme
se k vchodu."
Sardak si pipravil me.
Otvorem zakrytm lahouny a staletm nnosem zeminy
vyli do lesa. Zven byl vchod do tunelu naprosto
neviditeln a Zayl ctil, e bval navc jet chrnn
prastarmi kouzly, kter Karybdus evidentn odstranil.
Sardak se rozhldl a zeptal se: "Mme as sehnat
pomoc?"
"Obvm se, e ne. Vid?"
Nejnovj vize ukzala Karybda, kter prv velmi
zrychlil. Salene ho nsledovala.
"Mn to nevad."
198

Zayl poloil Sardakovi ruku na rameno. "Nabzm ti

monost vrtit se dom."
"Ale moje pomoc by se ti hodila, e?"
"Ano. Zatmco j zamstnm Karybda, nkdo by ml
odvst Salene."
Nekromancerv spolenk vyhrkl: "Tak to bychom nemli
ztrcet as, co?"
Zem byla kluzk od tm nepetritho det a oba mui
nkolikrt skoro upadli. Zayl jednou navzdory skvlm
reflexm mlem upustil lebku na zem. Chytil ji a na
posledn chvli.
A pak, uprosted hustho lesa a naprosto bez varovn,
obrazy jednodue zmizely.
"Co to sakra je?" Sardak se prudce rozhlel kolem sebe.
"Kde je dal? Mus tu bt dal!"
Lebka stle zila, ale a ji rathman namil kamkoli,
dn obraz Salene se u neobjevil.
Prv ve chvli, kdy u to chtl vzdt, objevil se nakonec
obraz Karybda.
Sardak ho uvidl ve stejnm okamiku jako nekromancer
a vyslovil otzku, kter okamit vytanula na mysli i Zaylovi: "On se dv pmo na ns?"
"B!" byla jedin odpov, kterou si rathman mohl
dovolit risknout.
Z lesa, a dokonce i z vrcholk strom se na n vytily
straliv postavy. Byly to pavouci zrdy z hrobky, ale
tentokrt jich bylo mnohem, mnohem vc. Zayl jich vidl
zhruba tucet, ale podle ustn list a praskn vtv pochopil,
e jich bude daleko vce.
Blily se k obma mum jako koky na lovu. Sardak si
vzal Zaylovo varovn k srdci a byl nyn nkolik kroku ped
pomalejm rathmanem.
Jejich pronsledovatel proskakovali mezi vtvemi. beli
po zemi za pouit rznho potu konetin, a dokonce
skkali z jednoho kmene na druh. Jejich lov doprovzelo
199

zlovstn syen a nkolikrt to v kov nebo na zemi pobl

nkterho z nich zaprskalo, kdy si jedovat odplivli.
"Myslel jsem, e jsi jich vtinu zabil, arodji!"
"Vdycky se najdou dal, kter me obtovat, abys
doshl svho!" Zayl nepochyboval, e tohle jsou mui lorda
Jitana, a ji oddan sluhov nebo oldci. Vzpomnl si na
vraedn pavouky pist k hlavm tvor z hrobky a
nepochyboval, e kdyby se podval zblzka, nkolik
takovch by nael i zde.
Jeden skoil pmo na nekromancera a pokusil se drpy
rozervat jeho ochrann pl. Zayl nestvru odmnil ranou
namenou na znetvoenou hlavu a jeho dka projela jak
tonkovou hlavou, tak obludnm parazitem na n. Z rny
vytryskla jedovat zelen tekutina, ale natst rathma-novi
potsnila jen pl.
Jakmile se zbavil jednoho, vrhl se na nj druh, zcela
identick, a strhl nekromancera na zem. Zayl na krtk
okamik vidl jen stralivou smsici lidskch a pavoucch
rys. Ostr tesky se neustle pohybovaly a rathmana na
tvi poplila kapka jedu, kter z jednoho stekla.
Vdom si toho, e stvry zejm chrn stejn Karybdo-va
magie jako ghouly v jeskyni, soustedil se na obyejnou
svtskou obranu a zabodl prsty prav ruky pmo do msta,
kde ml tonk hrdlo.
Mnohm jinm by podobn tok moc spch nepinesl,
ale rathmani byli vycvieni v nkolika zpsobech boje beze
zbran. Zrove znali tla ivch bytost lpe ne vtvina
lid, nebo pouvnm mrtvch tl poznali hodn z toho, jak
funguj.
Zaylovy prsty zajely hluboko. Pavouk zachrel a jen
rychl trhnut hlavou do strany zachrnilo nekromancera
ped proudem jedovat tekutiny.
tonk se pekulil a dvma konetinami se chytil za
zrann krk. Zayl ho uetil dalho utrpen a probodl mu
hrdlo dkou zezadu.
200

Ze strany se ozvaly avnat nadvky Sardaka, kter se

prv snail zbavit se meem jinho netvora. Pavouk se
sthl, ale jen na okamik.
"Meme zase bet, arodji?"
Ne ale stail Zayl odpovdt, rozlehl se lesem zvec
ev. Mui i lovci mli jen sekundu na to, aby na pzran
zvuk zareagovali - a pak nejbliho z netvor rozdrtil
objeviv se obr.
Tajemn postava snadno zvedla do vzduchu dal dva
vyden protivnky a pratila s nimi o sebe takovou silou,
e Zaylovi z praskotu jejich kost mlem zalehlo v uch.
Kdy tla znehybnla, obr jimi hodil po jinch dvou
blcch se ze strany a obrtil se proti nim.
Jednomu z nich se nepodailo tlu vyhnout a nraz ho
odhodil o nkolik metr dl. Druh mrtn uhnul a skoil na
novho protivnka. V ten sam okamik se na obra vrhli dva
dal ze stromu.
Jestli si vak netvoi mysleli, e nyn dostali tonka do
zkch, eredn se mlili. Prvnho z nich rozdrtila mohutn
pst, jako by byl jen moucha. Ti dva, kte na nj skoili
seshora, pro nj klidn mohli bt dvma peky, protoe
jejich dopad ml na obra zhruba stejn efekt. S tm
lidskm posmnm klebkem obr sebral nejprve prvnho a
pak i druhho. Pestoe na nj prskali a plivali - a jejich jed
na nkolika mstech sekvail obrovu hustou koeinu,
ovem nic vc - on je jednodue obrtil hlavou dol a mrtil
jimi o zem.
Zdnliv nezranitelnost tvora zpsobila, e se ostatn
zaali stahovat zpt na stromy. Kdy obr vidl, e prchaj,
vydal vyzvav zavyt a pak obrtil pohled k obma mum.
"Wendigo!" Sardak se pikril. "To bychom si asi sp
poradili s pavoumi dmony!"
Ale Zayl byl jinho nzoru. Udlal krok vstc funcmu
obrovi, kter na jeho pchod zareagoval zlomyslnm
zavnm.
201

Nekromancer naphl levou ruku... a wendigo se ztiil.

Napodobil Zaylv pohyb a prsty obou se dotkly.
Pes nesmrnou rozlehlost okolnho lesa se wendigovi,
kterho Zayl vylil, podailo znovu jej najt.

16
Aldric Jitan by tohle rozeklan bo nzk hory nikdy
nepovaoval za centrum moci a msto zrozen artefaktu,
kter nyn nesl v podpad. Nikdy by ho ani nenapadlo
povaovat ho za stavbu, ji dvno zpustoenou zubem asu.
Ctidostiv lechtic by ho prost ml jen za dal pli
velkou hromadu hlny, jimi bylo poseto zem, kter, jak
doufal, bude brzy nazvat svm krlovstvm.
Co si o tomhle mst myslel lord Jitan, na tom ovem moc
nezleelo, nebo jeho vyzbl spolenk v nm okamit
poznal cl cesty, a to lechtici stailo. Brzy se zde znovu cosi
zrod. Zrod se zde jeho vlda nad zbytkem svta.
On, Karybdus a ta holka tu byli jedin... tedy jedin, kdo
stle jet byli lidmi. Kolem postvalo nkolik Astroghovch dt a bu vetelce tie pozorovaly, nebo ekaly na
dal rozkazy. Lord Jitan nectil dn vitky, e v tyhle
tvory pemnil ji tm vechny sv vrn, nebo
vsledkem bylo, e mu slouili lpe ne dv.
Pithl si pl z koeiny wendiga tsnji ke krku a
sklonil se k Salene. Na lady Nesardo byl pkn pohled, to
musel Aldric pipustit. Vtina z jeho nenvisti k n
pramenili z jejho vzdoru a odmtn jeho touhy. Kdy u
nyn nebyla pekkou, jej krsa ho okouzlila. Zvedl volnou
ruku..
"V tomto okamiku bych podobn tuby doporuoval
potlait," prohlsil Karybdus, kter se jako kouzlem objevil
pmo vedle nj. "Muste se pln soustedit na mantru, kterou

202

jsem vs nauil. Pamatujete si ji?"

"Pamatuji si kadou slabiku toho nesmyslu," odsekl. "I
kdy vbec nemm pont, co vtina z toho znamen."
Bled nekromancer zvedl hlavu. "Pl byste si radji lekci
cizho jazyka, nebo jistotu, e u vs nikdy nebudou
pronsledovat non mry... nemluv o zatku va
triumfln vldy." Karybdus se dotkl rukou v rukavici
Jitanova spnku. "Myslete. Ml jste te njak non mry?"
Neml. Od chvle, kdy Aldric artefakt zskal, byly jeho
sny pln lanch viz budouc vldy. K emu mu byla lady
Nesardo, kdy mohl Aldric mt stovku nejdoucnjch
panen v krlovstv? Byla koda, e ji nejprve neokusil, ale
jestli to mla bt jedin cena za nekonenou moc, pak to
bylo v podku. Koneckonc, kdy si myslel, e si ji bude
muset vzt, aby zskal jej dm i to, co leelo pod nm,
lechtic nikdy nepomyslel na to, e by s n sdlel loe. U od
samho potku mla bt jen ob, nic vc.
Ne, od Salene Nesardo poteboval jen srdce a krev.
"Take," zeptal se lechtic a jeho oekvn rostlo. "Kde
je vchod?"
"Tam." Karybdus ukzal na obzvlt nechutn vypadajc
st kopce.
I Aldrikovm nestejnm om bylo jasn, e dan msto
pokrvaj tuny kamene a hlny. "To jim bude trvat tdny, ne
to vechno daj pry! Mli bychom to radji ud-lat v
chrmu!"
Rathman zavrtl hlavou. "Zapomnte, co mte v ruce,
mj pane."
"Ty mysl, e tohle to vechno odstran?"
"Sta, abyste dal pkaz."
"Tak mi ekni jak!" doadoval se dychtiv lord Jitan.
"Zvednte kouli nad hlavu jako korunu. Pohldnte na
msto, kter vm uki. Pejte si, aby se vm cesta otevela."
Karybdus si dovolil neznateln smv. "A ona se oteve."
"To je vechno?" Aldric peel na vhodnj msto a
203

udlal, co mu nekromancer ekl. Zvedl Pavou msc, jak

nejve dokzal, a zadval se na kopec.
"Vidte ten vstupek, co vypad jako srpek msce, mj
pane? Tam zamte pohled. Mte? Dobe. Vydejte artefaktu
pkaz. Vte, co chcete."
lechtic se soustedil. Okamit uslyel epot. epot,
kter se promnil v odkvn, kter u znal.
Astrogha... Astrogha...
V jeho mysli se vak pemnilo v cosi jinho. V jeho
jmno. Aldric... AIdric...
A kdy si pedstavil, jak neviditeln dav vyvolv jeho
slvu, zaal se obraz pavouka na artefaktu chvt. Pedn
nohy se pohnuly, a se nakonec dotkly prst, ktermi lechtic
svral kouli.
Kopec se otsl.
Otevi se, rozkzal nhle Aldric Jitan tie. Otevi se mi!
Ozvalo se zapraskn, jako by z oblohy sjel blesk... a
kopec nhle pukl a rozdlil se na dv poloviny. K pat se
valily tuny kamene. Aldrikovi pemnn sluebnci se
rozprch-li, aby je nhl lavina kamen a hlny nezasypala.
Cel bo kopce se zhroutilo. Pmo ped obma mui
leela hora suti.
"Hotovo," oznmil Karybdus. "Necht minutu dv usadit
prach."
Aldric spustil artefakt dol. Srdce mu divoce builo.
Celm tlem mu proudil adrenalin. "Fantastick!"
Nekromancer mu zaeptal do ucha: "To byla ale jen mal
st dar Astroghy. Pedstavte si, mj pane, co budete
schopen udlat, a bude pavouci bh znovu cel, jak asn
moc vm bude k dispozici."
"Jak dlouho jet? Sakra, chlape! U to nevydrm!"
Karybdus zvedl hlavu k obloze a radil: "Prvn fze zane
za necel dv hodiny. Mli bychom se pipravit."
Ne to doekl, prach se konen usadil... a oba spatili
msto, kde se koule zrodila.
204

V prasklin stly dv sochy, vlenci s hlavou pavouka,

osmi lidskmi paemi, z nich kad svrala jinou zbra.
Hroziv strci byli dvakrt tak vysoc jako dospl mu a i
po staletch vypadali jako iv a pipraveni brnit to, co
leelo uvnit.
"Vstoupme, mj pane?" zeptal se uctiv Karybdus.
Ale Aldric u krel ke starobyl stavb. Pavou msc
mu znovu spoval v zhybu pae a druh ruka hladila
perleov hladk povrch, jako by to byla hlava milovanho
dtte nebo zvecho mazlka. Obludn sluebnci jim
vytvoili estnou str a on i nekromancer proli kolem monstrznch strnch do toho, v em okamit poznali stavbu
daleko rozlehlej, ne se mohlo zdt zvenku.
Stejn jako chrm se i tahle stavba thla hluboko pod
rove povrchu. Schodit, po nm druina nyn krela,
bylo z njakho neznmho materilu, stejnho, kter tvoil i
samotn artefakt. Pokad, kdy Aldric dolpl na schod,
jako by se v nm vytvely obrazy, stny s osmi nohama
podobn tm na kouli.
dn z nich neml loui, pesto zstvala cesta ped
nimi osvtlen, jako by byli venku. Nikde nebyl dn
rozeznateln zdroj svtla; to se jednodue objevovalo, kdy
ho bylo teba. Pro Aldrika to byla jen dal znmka
ohromnch sil, kterm bude brzy vldnout.
A pak se ped nimi objevilo to, co z tohoto ztracenho
msta dlalo cl jejich cesty; irok ovln olt, do nho
byl vytesn symbol pavouka.
Bylo tam vak jet nco a pi pohledu na to Karybdus
pekvapiv vztekle zasyel pekvapenm.
U paty olte leely ti kostry, ti mumifikovan tla,
jejich obleen lechtici vzdlen cosi pipomnalo.
"Ta tla... vypadaj jako vc v hrobce." Aldric zailhal.
"pln stejn zatracen kytikovan roucha a tak. Jak jsi jim
kal? Vazjero?"
"Vizjerei," odsekl nekromancer. "Jak jsem vm ji kal,
205

nejprimitivnj arodjov, zkorumpovan a zkaen."

Karybdus tasil dku. "A na tomhle starobylm mst by
nemli bt. Tohle je jedin vchod, alespo podle mho
vzkumu."
"No, ale pece kdysi mli Msc, ne? Teba si oteveli
cestu stejn jako my."
Karybdus se odmlel, jako by nco potal. Po chvli byl
jeho vraz u znovu neutrln a pikvl: "Jak kte. Takhle
to muselo bt."
Lorda Jitana vak napadlo jet nco jinho. "Jsou pesn
takov jako ten v hrobce?"
Nemusel to Karybdovi dl vysvtlovat. Rathman u
dkou ve vzduchu kreslil obrazce. Zrove pronel slova,
jak Aldric nikdy v ivot neslyel.
Ozvalo se pitn, jako kdyby z mstnosti nkdo vysval
vzduch. Nejprve jedno, pak druh a nakonec i tet mumifikovan tlo se zachvlo a scvrklo. Seschl kosti se jet vc
smrtily. Tla byla nasvna do sebe, a z nich nebylo nic
ne mal hromdky, kter ani vzdlen nepipomnaly lidi.
Karybdus udlal pohyb, jako by nco sevel... a kad z
hromdek se rozpadla v prach.
"Te u vs to nemus trpit, mj pane." Znovu zcela
klidn Aldric pikvl a vykroil k olti. Karybdus
pimhouenma oima jet jednou prozkoumal okol a pak
vyrazil za nm.
Salene, stle s netenm vrazem, rathmana slep
nsledovala.
"Ty jsi studnice zzrak, arodji," mumlal Sardak s
vytetnma oima. "Kdy u nic, tak zkrotit wendiga! S
tm bych vydlal po hospodch majlant!"
"J jsem ho nezkrotil," odpovdl Zayl, kter se prsty
stle dotkal proslulho zvete. "Mohl bys to teba nazvat
tak, e jsem ho zbavil proklet."
"Tak to je dokonale poetick! Mli by o tom sloit pse."
Zpod nekromancerovy pae se najednou ozval dut Hum206

bartv hlas. "To nen poprv, co udlal takov zzrak!

Kdybys s tmhle chlapcem chvilku cestoval, zail bys tolik
zajmavch vc..."
"J dvm pednost dobrodrustvm v hostincch, dkuji.
Tohle je na m a moc vzruujc..."
Jakkoli byli jeho spolenci tmhle setknm fascinovni,
Zayla daleko vc zajmala neuviteln shoda nhod, e ho
wendigo znovu nael. Byli nyn daleko od msta, kde se s
chlupatm obrem setkal naposledy. Navc neexistoval dvod,
aby ho wendigo hledal, nato aby mu piel na pomoc v tom
nejvhodnjm okamiku.
Jako oddan stoupenec Rathmy a sluebnk rovnovhy
Zayl na obyejnou nhodu nevil.
Sardak nakonec vyslovil otzku, kterou si v duchu
pokldali vichni ti. "Tak jo... a co s tm te budeme dlat?"
"Je to on, ty nevdnku! Nekej o nm, e je to! Nen to
slun!"
Lebka mla skuten pravdu a Zayla pekvapilo, e si
toho neviml dv.
Na Sardaka Humbartovy znalosti nijak nezapsobily.
"Tak jo, ale km, cos..."
Tentokrt jeho otzku ual samotn wendigo, kter po
srii rznch zavren ukzal jednm smrem a vzpt tam
tak vyrazil.
"Mme jt za nm," prohlsil nekromancer.
"Jt za tm? A co Salene?"
"Pedpokldm, e ji najdeme tam, kam wendigo m."
Druh z mu stle jet mil hrotem mee na obra.
"Jenom doufm, e tam msto n nenajdeme jeho pirnu.
Zatmco spchali za wendigem, Zaylovy mylenky se
pesunuly od obrova zhadnho objeven ke Karybdov
pasti. Zdlo se, e druh nekromancer byl na nj neustle
pipraven. Nejene Karybdus ekal, e ho Zayl bude
pronsledovat, ale vdl i jakm zpsobem, a podle toho
pipravil toky.
207

Ve vech pastech vak bylo mono vypozorovat

protichdn mysly. Proklet sle, kter vythla Zayla z cely,
i legii nemrtvch zjevn lo o to, aby z nj uinily jednoho z
nich. Na druhou stranu Karybdus dal jasn najevo, e by byl
nejradji, kdyby Zayla sprovodil ze svta nadobro, a to
jakmkoli zpsobem.
"Ped nma se nco dje," poznamenal Humbart v
podpad. "Ctm to, ty ne, chlape?"
"Ano."
Wendigo tak nkolikrt zavrel a pak ukzal ke kopci.
Zayl se Sardakem ho nsledovali.
Kdy se ocitli v trochu lepm postaven, spatili vchod do
msta, kam Karybdus odthl Salene. Zayl si s jistou
pedtuchou prohlel kamenn strce a pak i zbytek vchodu.
Kolem nj se po skle i po stromech pohybovalo nkolik
znetvoench lovko-pavouk a vichni zjevn hldali, aby
se dovnit nedostal dn vetelec.
"Take nakonec opravdu jdeme pozd?" zeptal se Sar-dak
a ruka s meem se mu tsla.
Zayl zvedl oi k obloze. "Mm za to, e ne. Noc teprve
zan stdat den. Myslm, e mus pokat, a bude msc v
uritm bod. I tak nm ale bude as ubhat rychle." Druh z
obou mu se rozbhl. "Tak jdeme!" Byl to wendigo, kdo ho
sthl zptky. Jeho ohromn tlapy zvedly Sardaka na nedvno
jet tolik krveznivho tvora s pekvapivou jemnost.
Postavil vzprajcho se Sardaka vedle Zayla a pak na nj
pohldl zpsobem, kter bylo mono nejlpe popsat jako
vitka.
"Pokus se nebt tak zbrkl," dodal nekromancer.
"Musme pokat na phodnj okamik, a se nm nebudou
moci pln vnovat."
"Ale oni pece mus vdt, e pijdeme! Ty obludy, co
jsme s nimi bojovali, se urit vrtily a ohlsily, e neusply!
Tak na co ekat? Prost tam vtrhneme se zbran v ruce! Nco
tak troufalho ekat nebudou!"
208

Zoufale chtl zachrnit sestru a Zayl mu to jen st mohl

mt za zl. "Najdeme jin zpsob. To ti slibuji, Sardaku."
"Ale jak?"
V tu chvli wendigo zavrel a ukzal na msto naproti
tomu, kde byla vznna Salene.
"Nejsem si pln jist, jo," zabruel Humbart, "ale
myslm, e pro ns m odpov..."
Ale nebyl jedin, protoe zatmco je wendigo vedl
naznaenm smrem, Zayl velmi opatrn pemlel o
zpsobech rathman... a o tom, jak by si dokonce i Karybdus
mohl myslet, e je na jednom mst, zatmco on by byl nkde
pln jinde.
Karybdus ztuhl. Otoil se k vchodu a pimhouil oi.
Lord Jitan si jeho pohybu viml. "Problm?"
"Past sklapla, ale koist utekla."
"Co znamen, e ten Zayl je pod za nmi? Jak jim
mohl utct, kdy jich bylo tolik? Copak m s sebou armdu z
msta, nebo co?"
"Ne, to by neudlal. Nejsem schopen pesn ct, co se
stalo. V myslch tch, kdo peili, je zmatek."
"Nekromancersk kouzlo. kal jsi mi o nich. Urit ho
doke prolomit."
Karybdus se zamrail. "To nen kouzlo, prost... normln
zmatek." edovlas rathman se zhluboka nadechl. "A v
dnm ppad to nen nic, s m byste si ml dlat starosti,
mj pane. Mli bychom bt pipraveni, e se Zayl objev, a
a se tak stane, postarme se o nj."
"Tak jako ve Westmarchi?" zeptal se Aldric, kter si
pestal prohlet olt a zvedl hlavu. "Nebo jak jsme si
poradili s Corneliem? S mrtvmi vcmi?"
Nekromancera dal Aldrikv tok na jeho schopnosti
nevyvedl z mry. "Cornelius jet svou roli sehraje. To dky
nmu a naemu bvalmu Edmunovi sklapla past zakarumskch. e nebyla crkev dost rychl, i kdy vdla, e
m proti sob rathmana, to je jej chyba. Byli varovni, e
209

bude nebezpen. Cornelius se tak postaral, aby generl

Torion soustedil na Zayla vekerou pozornost." Karybdus
trhl hlavou. "Kadopdn bych ekl, e Cornelius toho pro
ns hodn udlal, mj pane."
"Kdy to pod takhle, tak asi ano. Ty m hrozn
komplikovan mylen, arodji. achy bych s tebou hrt
nechtl. Nevdl bych, jestli vyhrvm, nebo prohrvm."
lechtic se otoil na Salene. "Tak u je as?"
Msto odpovdi Karybdus luskl prsty. Salene okamit
pela k olti a jako by ulehala veer do lka, klidn se
poloila na chladnou kamennou desku.
Karybdus schoval dku do pochvy a vythl zpoza opasku
jinou, tentokrt obadn. Prv tuhle hledal, kdy se ped nm
v prav okamik objevila lady Nesardo. Karybdus v tom
vidl znamen, e jeho prce pro udren rovnovhy bude
spn.
Nkolik ze lechticovch pemnnch sloucch rychle
pibhlo a postavilo se kolem olte jako pomocnci.
Vypadali stejn nedokav jako Aldric.
"Moc bude brzy vae, mj pane," zaintonoval
nekromancer. "Moc a legie poddanch pipraveny splnit
vechna vae pn. Vichni vm padnou k nohm."
Ze zhyb rathmanova plt se vynoil jeho osmino-h
ptel. Obrovsk pavouk vylezl Karybdovi na rameno a
usadil se tam.
Aldric v oekvn zvedl Pavouci msc do ve. Kdy ho
zvedl a nad hlavu, artefakt se rozzil. "Vidte, mj pane?
To je zatek prvn fze." "Tak u ji podzni!"
"Trplivost. Nejprve mus zaznt slova." Karybdus peel
na druhou stranu olte a nyn drel obadn dku nad
Saleninm tlem lecm na bie. Vrhl krtk pohled na
artefakt a pak, zjevn spokojen, zaal mumlat. Jedin slovo,
ktermu jeho spolenk rozuml, bylo jmno... Astrogha.
Pemnn slouc zaali tie, ale nepetrit syet, pse
Dt Astroghy. Parazitit pavouci pist na jejich hlavch
210

jako by sledovali nekromancerovu prci s rostoucm

oekvnm v nelidskch och. Karybdus zl.
Rna, kterou Salene na krku zpsobil, byla jen drobn, v
nejhorm ppad povrchov. Stla ji jen pr kapek krve, ale
rathman se zdl bt spokojen. Pesvdil se, e hrot dky je
potsnn krv, a pak nathl pai k Aldrikovi.
lechtic dal Pavou msc dol jen na tak dlouho, aby se
krvav hrot dky mohl dotknout stedu obrazce pavouka na
nm. Nohy obrazce se zachvly.
"Je ist," prohlsil Karybdus. "Je to krev Astroghy."
Osvtlena dsivou z vychzejc z artefaktu byla tv
lorda Aldrika Jitana na pohled straliv. Touha po tom, co
mu nekromancer slbil, vymazala z jeho rys posledn
zbytky lidskosti.
"Tak u s tm skoncuj," zasyel.
Ale msto toho se Karybdus podval nkam stranou, do
stn. Jeho tv byla nehybn maska, z n nebylo mono
vyst nic ze skutench emoc. "Je zde."
"Kdo? Zase ten zatracen Zayl?" Aldric se podval na
nkolik tvor, kte okamit vybhli ze ady a se vzteklm
syenm zamili ke vchodu.
"Bl se. Nem jinou monost ne jt stejnou cestou jako
my, on vak nevstoup jen tak. Pouije kouzla..."
Nekromancer zkoumal magickmi smysly okol. Jako drav
ptk, kter zahldl koist, se Karybdus zamil na jedin bod
po prav stran od vchodu. "Vlastn bych ho ml pochvlit.
U je tady."
"Nic nevidm."
"Ale uvidte." Karybdus udlal rukou ve vzduchu gesto.
Pmo ped nm se zhmotnilo jako jehla ostr kostn kop
- Drp Trag'Oula. Vzpt vystelilo smrem, kterm
rathman hledl.
Kdy Drp doltl ke vchodu, ve vzduchu to zapraskalo.
Objevil se obrys postavy v kpi.
Postavy v kpi, do jej hrudi se Drp vzpt zaboil.
211

Lord Jitan se zazubil: "Ha!"

Ti ze zbvajcch sluebnk se rozbhli pesvdit, zda
cl nekromancerova toku jet ije. S obadn dkou v ruce
nyn Karybdus odstoupil od olte. "Velmi podivn. Je
bezpochyby mrtev, ale stle ctm jeho ptomnost..."
I lechtic se vydal k nehybnmu tlu. "Mus bt mrtv!
Nikdo by nemohl pet..."
S naplnil hlasit ev odrejc se od stn. Aldric,
Karybdus i sluebnci se zuiv rozhleli a hledali jeho
pvodce.
Na nkolik z Jitanovch vrnch dopadly ohromn kusy
mramoru.
Karybdus zaklel a pehodil pes sebe pl prv v
okamiku, kdy se mrtv tlo zamihotalo a z rychle se
rozklda-jcch ostatk vystelil mrak tiplavho koue.
Bhem vtein mrak nkolikrt znsobil velikost a zahalil
nkolik netvor blcch se k tlu.
Prvn z nich zasyel a pak vydal jaksi mumlav zvuk.
Podailo se mu otoit se od zbytk tla... ale pak bezvldn
padl na zem. Dva dal mli dost asu, aby zaregistrovali
smrt svho druha, ale pak i oni padli za ob jedovatmu
dmu.
V tom samm okamiku Zayl se Sardakem vybhli z
jednoho z tmavch roh sn tak neoekvan, jako by proli
sklou. Zayl, nyn bez plt, zvedl ruku a z tla, kter
Karybdus myln povaoval za jeho, cosi vyltlo vzhru.
Zrove to s sebou vzalo i pl a odhalilo skutenost, e to,
co vichni povaovali za lovka, byl ve skutenosti jeden ze
zmutovanch Aldrikovch mu. Bodn rna ve hbet byla
pdnm dkazem, e tvor byl mrtev daleko dv, ne ho
probodl Karybdv Drp.
Sardak prokll dalho netvora a pak piskoil k seste.
"Salene! Salene! Vzbu se!"
Lord Jitan se pi jeho voln otoil. "Ty! Nech ji bt, ty
hospodsk kryso! Je nae!"
212

Sardak zaklel a vytil se na lechtice. Pestoe Aldric

drel v rukou mocn artefakt, zareagoval instinktivn a ped
muovm vpadem uskoil.
Sardak se obrtil zpt k seste a tvrd ji udeil do tve.
Zastnala a obrtila k nmu hlavu, jinak vak neodpovdla.
Zaylv pl nesen dkou se k nmu vrtil v podob
tm komickho straidla. Nekromancer si ho okamit
hodil pes ramena. Pl se mu pizpsobil, jako by byl iv,
a dka mu sama vltla do ruky. Zayl dku spojenou se svm
ivotem pouil, aby odvedl pozornost nebezpenho
protivnka. Vdl, e druh rathman jeho ivotn slu uct a
bude logicky pedpokldat, e pi absenci jakhokoli jinho
vstupu to prost mus bt Zayl.
Jist, ani lord Jitan, ani Karybdus nemli tuen o tajnm
zadnm tunelu pro kn, kter naopak velmi dobe znal
wendigo. To zachrncm umonilo dostat se nepozorovan
a takhle blzko.
Zayl ml v hlav spousty otzek tkajcch se wendiga a
jeho astnch in, ale ty nyn musely pokat. Nejen
Salenin, ale i jejich ivoty byly stle ve velkm nebezpe.
A skuten, ve stejnm okamiku, kdy ho to napadlo,
spatil Karybda - s nosem a sty stle zakrytmi cpem plt
- jak kresl ve vzduchu kruh a pak pes nj dva blesky. Zayl
ctil, jak ho opout sly, a okamit reagoval stejnm
symbolem, k nmu navc pidal tet blesk protnajc prvn
dva a dokonale rozdlujc kruh na dv poloviny. Sla se mu
okamit vrtila.
Nad Zaylovm protivnkem se nhle objevil obrovsk
stn. Karybdus zvedl hlavu a pak se vrhl co mon nejdl od
msta, kde prve stl. O zem se rozttil dal kus mramoru a
minul ho jen o vlas.
Vteinu pot, co na zem dopadl kmen, skoil wendigo na
Dti Astroghy a jedinou ranou jednoho z nich rozmkl. Dva
dal skoili na nj a zakousli se mu do koichu, ale ani
jejich vraedn tesky nedokzaly proniknout tlustou k a
213

jejich jed jen potsnil obrovi srst.

Zayl se pidal k Sardakovi. "Odve ji odtud! Rychle!"
"Nemu ji vzbudit! Buduji muset nst!"
"Uka." Nekromancer se sklonil k Salene. Takov kouzlo
nebylo z tch, kter by se uili novici, ale Zayl, stejn jako
Karybdus, se bhem let nauil i nkolik svch. Rathmani
pijmali jakkoli kouzlo, kter mohlo pomoci rovnovze,
pokud arodje samotnho njak neposkvrnilo.
Poloil j na tv pravou ruku - stle v rukavici.
Sardakovo vzdychnut bylo hokm pipomenutm, e hned
tak nezapomene na to, co se pod rukavic skrv.
Zayl rychle zamumlal slova kouzla, kter v pvodn
podob mla za cl vyvolat ducha z jeho vnho spnku.
Kdysi dvno tohle kouzlo pozmnil, take nyn psobilo
jako jednoduch probouzec kouzlo, kter probralo k
vdom osoby pod vlivem jakhokoli zaklnadla.
Jedin problm byl v tom, e nefungovalo vdy.
Tentokrt vak byl Trag'Oul s nm. Salene zastnala a pak
prudce otevela oi.
Okamit vykikla: "Pozor!"
Aldric Jitan se zcm Pavoum mscem v rukou hledl
na trojici u olte jako njak hodn rozzloben bosk
bytost.
Sardak se na zrdnho lechtice vrhl dv, ne stail Jitan
seslat jakkoli kouzlo. Hrot mee se zabodl Aldrikovi
hluboko do ramene a zpsobil, e lechtic zapl a proklet
artefakt mlem upustil.
Pi snaze ochrnit Zayla a Salene se vak Sardak pli
vystavil monmu toku. Zamen najeden cl, neviml si
jinho tonka pichzejcho ze strany. Netvor s osmi
konetinami Salenina bratra uchopil a zvedl ho ze zem dv,
ne stail Zayl zareagovat.
Ostr tesky se zaryly do Sardakova hrdla. "Sardaku!"
vykikla Salene a vzthla k bratrovi ruku. "Sardaku, ne!"
Z jej nataen pae vystelil ohniv blesk. Peltl celou
214

s a zashl Sardakova dmonickho protivnka takovou

silou, e ho zvedl do vzduchu. Sardak sm byl sestinm
kouzlem zcela nezasaen. Kdy ohniv masa, kter kdysi
byla jednm z Jitanovch sluebnk, narazila do zdi, Sardak
se chytil za hrdlo a vrvorav o nkolik krok couvl.
Salene se vytrhla Zaylovi ze seven. Na dosud nejistch
nohou se rozbhla bratrovi na pomoc a chytila ho tsn ped
tm, ne se zhroutil na zem.
Nekromancer j chtl okamit pomoct, ale nhle se dv
mrtv zrdy zvedly ze zem a zamily proti nmu. Kdy se
Zayl podval za n, spatil Karybda s kamennou tv, dkou
v ruce a dlajcho gesta nejen k oivl dvojici, ale i k
ostatnm, kter se Sardakem prve zabili.
Zayl zaklel a sekl po hlav prvnho nemrtvho. Kdy se
epel hluboko zaboila, netvor se zachvl a znehybnl.
V tom samm okamiku se druh nemrtv zamihotal... a
vybuchl.
S hlasitm vkikem Zayl odletl a narazil do olte tak
prudce, e se mu v tle otsly vechny kosti. V hlav mu
huelo, vidl rozmazan a nedokzal udlat nic ne zstat
leet, kam dopadl. Ve vem tom zmatku, co ml v hlav, mu
pomalu dolo, e Karybdus byl znovu o mylenku naped.
Oivil mrtv a pak nechal vybuchnout vechny energie, kter
v jejich tlech zstaly. Ve skutenosti byla tahle dvojsen
zbra variantou Zaylova vlastnho kouzla, ovem
pivedenho k dokonalosti.
Nekromancer slzami zalitma oima pehldl celou
scnu. Zchrana se nyn naprosto zvrtla. Sardak umral
Salene v nru a ta vbec nevnmala, e se bl usmvajc
se Karybdus. Wendigo byl v obleen belskch netvor
lorda Jitana, kterch bylo tolik, e ho nyn srazili na kolena.
Zayl sm nebyl schopen vstt, nato svm druhm njak
pomoct.
Jitan zamil k Salene, ale Karybdus ukzal na wendiga a
rozkzal: "Postarejte se o tu vc! J pipravm enu!"
215

lechtic se uklbl. Sevel pevn Pavouci msc a ukzal

na chlupatho obra.
V tom okamiku vak nhle pmo ped nm vybuchlo
oslepujc svtlo. Lord Jitan zaval a zakryl si artefaktem oi.
Wendigo njak nael slu vstt. S ohluujcm evem ze
sebe setsl vechny tonky, jako by nic nevili. Jednoho,
ktermu se podailo udret, doslova serval z krku a v silou
jm mrtil o zem. Jedin rna pst pak promnila poslednho
protivnka v hromdku masa a kost bez ivota.
Lesn bytost upela divok pohled na Zaylova neptele,
jeho pozornost byla nyn soustedna jen na Salene. Obr
zvedl jedno tlo a zamil na starho nekromancera.
Jako by vak byl varovn njakm estm smyslem,
Karybdus se nhle otoil a spatil tlo letc na nj. Znovu se
mrtnm skokem dostal do bezpe.
Wendigo se mezitm rozbhl k Zaylovi. Obrovskou rukou
bezvldnho nekromancera zvedl ze zem.
"Ne..." zaspal Zayl. "M ne... ostatn..."
Zdlo se, e obr poslechl, a rozbhl se k Salene a jejmu
bratrovi. Vzhledem k tomu, e v jedn ruce u drel
nekromancera, mohl vzt jen lechtinu.
"Sardak!" vykikla. "Nemu ho tu nechat!"
Jej zachrnce vak tenhle protest ignoroval. S dvma
lidmi v rukou se wendigo hnal k vchodu.
"Za nimi!" slyel Zayl Karybdv ev. "Polete za nimi
sluebnky, mj pane!"
Aldric Jitan cosi vztekle vytkl a pak u divok syen
dvalo najevo, e pronsledovatel vyrazili. Zayl se pokusil
na wendiga zavolat, ale podailo se mu jen cosi zachret.
Vybhli z chrmu pod ochranu temnho lesa. Dti Astroghy hned za nimi. Vdom si toho, e v tuto chvli nic jinho
neme dlat, se Zayl podvolil wendigov vli. Slyel, jak
Salene nak pro bratra, a naplnila ho ltost. Sardak se
nakonec ukzal jako staten a schopn mu, kter se
nevhal obtovat pro napl nevlastn sestru, je mla zskat
216

vechna privilegia, kter byla jemu odepena.

Nhle rathman trhl hlavou. Napl nevlastn sestru.
Alespo z sti stejn krve.
Stejn krve...
Aldric Jitan vychrlil proud avnatch nadvek, nad
ktermi asl i velmi zcestoval Karybdus. edovlas
nekromancer nechal lechtice si ulevit, ne ho nakonec
peruil.
"Uklidnte se, mj pane. Situace nen tak zl, jak si
myslte."
ilhav oi planuly vztekem. "Nen zl? Ten Zayl m vc
ivot ne koka! Jak me bt tak klidn? U nkolikrt z
tebe udlal hlupka!"
"Na uen nikdy nen nic hloupho. Od Zayla jsem se
toho hodn nauil a za to ho mohu jen ctt. Je jet daleko
vynalzavj, ne dvala jeho povst tuit."
"Vynalzavj?" vytkl Aldric hlasit. "Vdycky
pouv slab vrazy! To byl wendigo, kamarde! Kde
sakra mohl to zve sehnat?"
Karybdus pikvl. "Jak jsem ekl, je velmi vynalzav. A
dokonce do jist mry novtorsk, pestoe ne dost."
Rathman si dovolil krtk zamraen. "Co se te toho
wendiga, jestli to tak mohu ci, ml jste dokonalou
pleitost se toho tvora zbavit. Co se stalo?"
"To to zatracen svtlo! Ty jsi ho nevidl? Psahm, e
zilo jako slunce!"
"Jasn svtlo?" Nekromancer stiskl rty a prohlsil: "Urit
dal Zaylv trik, nebo snad t eny. M v sob ohromnou
zsobu dosud nezkrocen sly. Bylo by velmi zajmav ji
studovat."
"Bylo by zajmavj mt ji tady, abychom ji mohli
obtovat! Konvergence u pela!" lechtic tm vypadal,
e by byl schopen pout Pavouci msc proti Karybdovi.
"Promarnil jsem pleitost!" Ve tvi se mu objevil strach.
"Zase zanu mt sny..."
217

Karybdus zvedl ruku v rukavici, aby ho uklidnil. Vechno

me jt podle plnu."
"Ale jak?"
Rathman pokynul dvma zbvajcm sluebnkm a pak
ukzal na zkroucen tlo kousek od olte.
Na Sardaka.
"Kdy jsem vidl, e ho pokousali, rychle jsem
zareagoval. Jeho krev je jet tepl a m kouzlo brn tomu,
aby se mu vylila z tla."
Aldric si Sardakovo tlo prohlel zpsobem, jakm se
lovk dv na erva v jdle. "Ten bastard? A k emu je nm
dobr, krom toho, e mme proti sob o jednoho zmetka
m. Ten chlap je orala..." Lord Jitan si shl na rnu, kterou
mu tenhle orala zpsobil. "ekl bych ti, abys ho vyhodil
ven, ale to by mohlo pilkat dal wendigy.
"J bych pro n nm tak drahocennm nepltval." Kdy
sluebnci Sardaka zvedli, Karybdus dodal: "Ne, kdy nm
me pomoci doshnout cle. Je napl jej bratr. M v ilch
zsti stejnou krev jako ona."
Nyn jeho spolenk konen pochopil. Na arogantn
lechticov tvi se objevilo tm dtsk naden. "On me
bt taky ob? Teba i mrtv?"
"Vlastn je teprve na prahu smrti." Rathman pokal, a
bude tlo na olti, a pak tasil obadn dku. "A pesn to
potebujeme." Nekromancer pohldl na Aldrika. "Mohl byste
zaujmout msto, mj pane?"
Lord Jitan se rozzil jet vc a poslechl.

17
Stle jet v pevnm wendigov seven vnmal Zayl
mlhou zahalen temn les jako dsiv sled rozmazanch
obraz.

218

ern postavy pobhajc a dupajc mezi stromy za nimi i

na nich, dokonal prskajc smeka vlk, jejich jedinm
clem bylo zabt obra i nekromancera... a pokud mono i
Salene.
lechtina byla nyn pln zticha, bu vyerpan tkem,
nebo jednodue zrmutkem. Zayl neml v myslu j Sardaka
jakkoli pipomnat. Mohlo by to vst k tomu, e by nakonec
vyslovil nahlas vlastn hlubok obavy, e Sardak nakonec
poskytl Karybdovi a lordu Jitanovi pesn to, po em touili.
Nejen v zjmu Sardakovy due, ale i du vech ostatnch
musel Zayl doufat, e Salenin bratr zahynul nsledkem jedu
z tonkovch tesk jet dv, ne mohl Karybdus cokoli
udlat.
Jen hol Humbartova lebka, bezpen ukryta ve vku u
Zaylova pasu, si dovolila malou poznmku, kter spot ve
slovech: "Co to k ertu zase dlme? To je njak
zemtesen, nebo co? Co se dje?"
Kdy vak nkolik nsledujcch minut nedostal odpov,
dokonce i on se nakonec ztiil. Zdlo se, e wendiga vha
dvou dosplch lid - a jedn lebky - nijak neunavila, ale
stejn tak ani jejich pronsledovatel se nezdli bt
zaskoeni rychlost, kterou lesn bytost navzdory nkladu
utkala. Dreli s n tempo, chytit ho vak nedokzali.
Zaylovy nadje vzrostly, kdy nakonec peci jen zaali
zaostvat...
A pak bez varovn se dva z nich vrhli na wendiga
zepedu. Salene vykikla, a dokonce i Zayl pekvapenm
vzdychl, kdy je obr najednou oba pustil. Nekromancer
dopadl jen kousek od kmene stromu a dky koim reflexm
se tm okamit vzpamatoval. Rychle se zvedl a hledal
Salene. Msto n vak jeho pohled padl na wendiga
bojujcho s nestvrou na kad pai plus jednou na hrudi a
otejcho se elem k ostatnm blcm se lovcm.
Zayl dkou ve vzduchu nakreslil prastar symbol a
soustedil se na dva netvory v ele blc se smeky. Oba se
219

najednou otoili, ohldli se na druhy... a se stejnou

vraednost, s jakou prve honili ti prchajc, se obrtili proti
vlastnm.
Dva netvoi ovldni Zaylovm kouzlem se vrhli na
nejbli protivnky a zaryli jim drpy do hrudi a tesky do
hrdla. Bojujc navc narazili do dalch, kte se hnali za
nimi. a jen tak zvtili ji nastal chaos.
Zayl vyuil chvle relativnho klidu a rozbhl se k mstu,
kam se domnval, e dopadla Salene.
Nejprve ji nikde nevidl a bl se, e sej zmocnil nkter z
dalch Jitanovch sluebnk - snad jeden z tch, kte
skoili na nic netucho wendiga - ale ustn vtv napravo
nakonec Zaylovi prozradilo, kde se lechtina skrv.
Bohuel, zrove mu odhalilo skutenost, e Salene b
zpt k bratrovi.
Nekromancer se tie vydal za n. Za nm se ev wendiga
msil s vraednm syenm lovc. Zayl si pl, aby pro lesn
bytost mohl udlat nco vc, ale musel nejprve zastavit
Salene, kterou zjevn postihlo lenstv. Jestli Sardak
zahynul, ne jeho tlo dokzal Karybdus vyut, pak
zloduchov stle jet budou lady Nesardo potebovat.
Salene bela skuten zbsile a ve sv posedlosti si
evidentn nebyla pli jist pesnm smrem. Zayl ji
pronsledoval, jako by se v tomhle lese narodil, a snadno se
vyhbal stromm, vtvm i vyvrcenm koenm.
Rathman brzy Salenin nskok sthl. Ta ho zejm ani nyn
nezaznamenala. Zayl naopak slyel jej rychl, zbsil
dech... as od asu peruen vyslovenm jmna nevlastnho
bratra. Salene to thlo k Sardakovi. Ve snaze dostat se k
nmu se nezastav, dokud j budou zbvat sly nebo dokud ji
Zayl nechyt.
Vzthl po n ruku a chtl ji chytit za pl...
Pmo ped n se z lesa vynoilo dsiv stvoen. Netvor
chytil vydenou Salene vema tyma rukama a jeho tesky
se piblily k jejmu hrdlu...
220

V pt vtein netvor zavetl. Vypadalo to, e se mu

vzntil hbet. Zaal sebou neovladateln zmtat, pustil
lechtinu a vrhl se na zem.
Ohe uhas v tom samm okamiku jako netvorv ivot.
Salene, na jej ruce pomalu odeznvala jasn ze, se krtce
podvala na mrtv tlo... a znovu se rozbhla.
Souboj ovem Zaylovi umonil ji dohonit. Sevel j
pravou rukou pai. "M lady Nes..."
Ohldla se pes rameno a na jej vraz byl straliv
pohled. Salene instinktivn poloila ruku - u znovu zc na Zaylovu.
Z nekromancerovy rukavice vylehly plameny.
Bt to jeho lev ruka, straliv by trpl. I takhle byl nucen
ji pustit a rychle hoc kus odvu sundat.
Pohled na kostlivou ruku konen Salene zastavil.
Pohldla na ni, na hoc rukavici a pak Zaylovi do o.
"Nechtla jsem... j..."
"Nemuste se omlouvat," peruil ji tie. "A te pojte se
mnou. Rychle!"
Druhou rukou, na kter jet rukavici ml, se ji pokusil
nasmrovat zptky do Westmarche, ale Salene se mu vytrhla.
"Ne! Sardak m potebuje! Potebuje m!"
Rathman zaskpal zuby a odpovdl: "Sardak je mrtv a
obtoval ivot, aby zachrnil vs, m pan! Nedovolte, aby
jeho..." Zaylovi tm uniklo ze rt slovo ob, ale v
poslednm okamiku se zarazil. "...odvaha pila vnive!
Musme se dostat do Westmarche!"
"Tam nememe! Torion..."
"Nedovol, aby se vm cokoli stalo. Bude vs chrnit, jak
jen to bude mon, m pan."
Vzdorovit si piloila ruce ke rtm. "A co vy?"
"J budu improvizovat. A te..."
Salene se otoila. "Ne! Mus existovat jet jin msto!"
Znovu se otoila na Zayla a ve tvi se j zrailo vypt
poslednch okamik. "A krom toho, j ho ctm! Potebuje
221

m!"
Ct ho? Bylo jej spojen se Sardakem tak siln, e
dokzala uctit, zda je mrtv, nebo ne? Sardak dve naznail
cosi podobnho. To jen oivilo Zaylovu obavu, e by
Karybdus mohl bt schopen pout umrajcho bratra msto
pvodn obti.
Ale Zayl nemohl riskovat. Kvli sob sam i kvli daleko
dleitjm vcem Salene musela jt s nm.
Kdy od nj znovu odvrtila pohled, Zayl zdvihl dku.
"Odpus mi to, Salene," zaeptal.
Dotkl sej rukojet na temeni hlavy. Salene si krtce
povzdechla a pepadla dopedu. Nekromancer piskoil a na
posledn chvli ji chytil.
"Cos to udlal?" zeptal se hlas pichzejc z vky pasu.
Humbart, kter si byl vdom, jak nebezpe by znamenalo
ptele vyruit, byl po celou dobu boje zticha, ale nyn doel
k nzoru, e u me bezpen promluvit. "Nevidm to, ale
vm, e jsi t panice nco udlal!"
"Ticho, Humbarte. Nemm na vybranou."
Lebka cosi zabrumlala, ale jinak nekala nic.
Kdy ji k sob otoil, mla oi oteven. Zayl ekal, ne
si byl jist, e nemrkne, a pak zaeptal: "Pjdete se mnou,
Salene Nesardo. Vrtte se do msta. I kdybych piel k
jm, udlte vechno, abyste se vrtila do Westmarche a
varovala generla Toriona."
Torion ji vyslechne. Mimo to, pesn jak Zayl kal,
ochrn ji ped nebezpem. Neexistoval dokonalej tt ne
lska.
Pustil ji. Salene se narovnala. Jej oi dl bez jedinho
mrknut hledly do dlky, nyn se vak otoila k zatm
neviditelnmu mstu. Zayl si byl vdom toho, e Karybdus ji
oaroval naprosto stejnm zpsobem a poctil jet vt
vinu, pestoe skuten neml jinou monost.
V lese se nhle rozhostilo ticho a nekromancer nedokzal
ct, zda to bylo dobr, nebo patn znamen. Wendigo se stal
222

jeho stejn oddanm a hluboce respektovanm druhem jako

kapitn Kentril Dumon v Urehu. Lesn bytost u nkolikrt
riskovala pro Zayla ivot, a kvli Zaylovi navc i pro
Sardaka a Salene.
O to odhodlanj byl dostat se do hlavnho msta,
nehled na to, jak velk riziko to pro nj samotnho bylo.
Ani na chvli neuvaoval o tom, e by se vrtil chodbou
vedouc pod domem Nesard. I za pedpokladu, e jet
stla, existovalo reln nebezpe, e v n dle bloumaj
nemrtv stoupenci pavouka Astroghy. I kdy Zayl ml za to,
e magie, kter je oivila, ji odeznla, nechtl tmhle
zpsobem riskovat Salenin ivot.
Ne, bude muset jt hlavn brnou, kdy u jen kvli n.
Okoln ticho proalo zavyt. Nsledovalo ho dal a dal a
dal...
"A tohle je zase co?"
"ekl jsem ticho, Humbarte! J..."
Teprve pak si Zayl viml, e i kdy den u vystdala noc,
z oblohy svt svtlo.
Rathman zvedl hlavu a spatil msc... ale msc, jak ho
jet nikdy nevidl. Byl kulat a cel v dob, kdy by tomu
tak bt nemlo, a zdl se bt mnohem bl, ne bylo sprvn.
A z jeho hornho okraje se zaal it podivn, tm
dsiv stn.
Stn s osmi konetinami pohybujc se dol.
"Odyssianv kln!" vyhrkl nekromancer. Zrychlil a nyn
tm bel. Salene, lapena v jeho kouzlu, jej poslun
nsledovala.
"Take i kdy nevm, co to je, asi to nen dobr, co?"
stoval si Humbart. "K bych tak ml jet dv nohy. Mohl
bych ti je pjit..."
Zayl mu neodpovdl. Vlci dl vyli a dal jim podobn se
k nim pidali. Zayl rovn slyel voln sov a jinch nonch
ptk. Lesn tvorov ctili nepirozenou zmnu msce.
Nekromancer bel a neustle vrhal pohled na vechny
223

strany, ale nikde nevidl dnou stopu po pronsledovatelch.

Bylo mon, e je wendigo vechny zabil - a bezpochyby
rovn zahynul - nebo e peiv netvoi ztratili stopu a nyn
beli jinm smrem. Tyhle monosti dvaly Zaylovi nadji.
Tet a posledn monost byla ta, kter se obval. Bylo
mon, e se Jitanovi sluebnci vrtili k pnovi, protoe
Zayl se Salene u nebyli ani pro ambiciznho lechtice, ani
pro Karybda dleit. Jestli jejich ohavnmu inu skuten
poslouila i Sardakova krev... pak tm, e prchal od nich,
Zayl jen umonil jejich vtzstv.
Prudce se zastavil. Salene ho napodobila.
Nekromancer udlal krok k ruinm a Karybdovi.
lechtina ho okamit nsledovala.
Tohle nebude fungovat. Zayl k n vzthl ruku a rozkzal:
"Salene, poslouchejte m! Pjdete dl beze m! Kouzlo..."
Praskla vtev. Nekromancer se prudce otoil a ekal
nkterho z dmonickch lovc nebo snad njakm
zzrakem wendiga.
Msto toho uslyel zarn kon.
Ze vech stran se najednou vytili ozbrojen jezdci a
vichni mili zbranmi na rathmana. Objdli ho v zkm
kruhu a neustle ho tak mli na och.
Jeden z jezdc se vak a pli piblil k Salene. V
obav, e by ji mohl zranit, ji Zayl pithl bl k sob.
"Dej z n tu svoji pinavou dmonickou pracku,
nekromancere! A zaho dku!"
Kdy vojci pithli konm ote, vyjel z jejich ady
dstojnk s helmic zdobenou chocholem. Zayl mue nikdy
dv nevidl, ale dstojnkovo opovren se zdlo bt jaksi
osobn.
"tstna je mi naklonna!" zajsal. "Nepolapiteln Zayl
je konen mj! Nakonec mi dolo, e u nejsi ve mst,
proto jsem se dobrovoln pihlsil, e povedu tuhle vpravu
sm! Stejn m ale nenapadlo, e budu mt takov tst!"
Dstojnk tasil me a vypadal odhodlan useknout
224

nekromancerovi hlavu. "Konen u nm nebude kodit!"

"Poslouchejte m!" protestoval Zayl. "Krlovstv je v
nebezpe! Muste..."
"Sklapni, zmetku!" vykikl jeden z vojk. Prudce sekl po
nekromancerovi meem a ten musel uskoit, jinak by ho
epel zashla.
Salene ho napodobila.
Velitel hldky zaklel. "Jak si dovoluje takhle si s n
zahrvat? Jestli chce vbec doufat v nai milost, okamit
to kouzlo odstra, nekromancere!"
Zayl pochyboval, e by se mu dostalo milosti za
jakchkoli okolnost, nicmn ochotn poslechl. A ji bude
jeho osud jakkoli, udl vechno, aby zachrnil Salene.
Stailo jednoduch gesto. lechtina zakalala. Nkolikrt
mrkla a pomalu zaregistrovala ptomnost nejen nekromancera, ale rovn ozbrojen druiny. Jej pohled spoinul
zejmna na veliteli.
"Aleku?"
"Kapitne Mattheusi, jestli mohu prosit, m pan." Na
znamen cty se dotkl okraje helmy. "A jestli mohu jet
nco, pak bych rd vyjdil poten, e vm tenhle zmetek
neublil."
"Kdo... Zayl?"
"M pan," vloil se do rozhovoru nekromancer. "Je
nutn, abyste la s tmito mui za generlem Torionem a
ekla mu, eho jsme byli svdky..."
"Ty dr hubu!" zavrel vojk, kter prve po Zaylovi sekl
meem. Tentokrt jej naplocho zashl epel do ramene. Zayl
sykl a zavrvoral, ne znovu zskal rovnovhu.
Salene to rozltilo. "Nechte toho!" oboila se na vojka.
Mu se zatvil zmaten. Salene se obrtila ke kapitnovi a
dodala: "Aleku... kapitne Mattheusi... Zayl je mj ptel a
prv mi zachrnil ivot!"
"Je to kac a pedstavuje pro krlovstv velk
nebezpe..."
225

"Jo tak kac? A vy jste nyn vojkem zakarumsk crkve?

A mohl byste mi laskav ct, jak nebezpe? Jen dky nmu
a Sardakovi..." zarazila se. "Jestli dnes chcete chytit
njakho zloducha, kapitne Mattheusi, pak byste mli
hledat lorda Aldrika Jitana! Dnes v noci m chtl obtovat!"
Pesn jak Zayl ekal, dstojnk se zatvil
pochybovan. "Vy mi chcete ct, e lord Aldric Jitan,
vysoce postaven len Rady urozench, ml v myslu vs
obtovat, m pan? A emu, jestli se mohu zeptat."
"Njakmu pavoumu dmonovi! Je..."
Skoil j do ei. "Zjevn jste stle pod vlivem kouzla
tohohle mizery! Nebo vechna pko, ktermi jste musela
projt, zpsobila, e si tohoto mue pletete s lordem Jitanem!"
"Logicky mu to nevysvtlte," ekl Zayl Salene. "Nejlep
by bylo, kdybyste..."
"Logicky?" vysml se mu velitel. "Zatm jsem nic, co by
jen vzdlen pipomnalo logiku, neslyel!" Kapitn
Mattheus pak pekvapiv zasunul me do pochvy. "Je mi
jasn, e tahle situace je komplikovanj, ne bych si bval
pl. Dobe, budeme vs muset vzt ke generlovi oba a on
vm ty nesmysly vyene z hlavy, odpuste, e to tak km,
lady Nesardo!" Ne mohla zaprotestovat, pokraoval. "Co se
te tebe, nekromancere, zskal jsi odklad, alespo zatm.
Brennarde! Svate tomu grzlovi ruce za zdy! Yoriku!
Vaeho kon pro lady! Vy nasednte k Samuelovi. Jeho k
je nejsilnj a nejvt!"
"Rozkaz!" zvolali dotyn mui. Brennard, vousat
vetern s jizvou na nose, pistoupil k Zaylovi, jako by byl
nekromancer sm Diablo.
"Dej pracky za sebe," rozkzal drsn.
Nekromancer poslechl. Kdy Brennard pohldl zblzka na
Zaylovu pravou ruku, zaklel.
"Kapitne! M ji shnilou na kost! Fakt tam m jenom
kosti a pr lach!"
226

"No a? A co jste od nkoho takovho ekal? Pod je to

ruka!" A nebojte se, jestli se o nco pokus, m po odkladu!
Rozumte tomu, miste Zayle?"
V tu chvli se noc rozlehlo dal vyt. Nkolik vojk se
nervzn rozhlelo.
"To jsou zas ty zatracen potvory," zabruel Yorik, kter
u sesedl.
"Jenom pr ps vyje na msc," vloil se do toho velitel.
"Jestli je na tom nco nepirozenho, zpsobil to tady ten."
Zayl si ho nevmal, nebo rathmana daleko vc zajmal
msc. Jen s maximlnm silm se mu dailo skrvat obavy.
Konetiny hrozivho stnu nyn sahaly tm a dol.
Take Pavouci msc byl jak artefakt, tak fze skutenho
msce. Artefakt drel Jitan v rukou a tajemn fze nyn
nastvala. Zayl se mohl jen domnvat, co se stane, a
skuten msc nabude podoby tajemn koule.
Kdy u nic, tak si byl jist tm, e pro msto to bude
znamenat katastrofu.
"Oi tak, abych na n vidl," rozkzal kapitn. Zdlo se,
e ani on, ani ostatn vojci si znepokojivho vjevu na
obloze nevimli.
Zayl se nemohl vrtit do msta. Oividn nezbvalo
mnoho asu. Musel se vrtit, a to rychle, na msto, kde
Karyb-dus se lechticem prv dokonvali ohavn in.
Mrn sebou trhl, a mu vek u pasu nadskoil.
Kapitn Mattheus na vek okamit upel pohled.
"Brennarde, podvejte se, co je uvnit."
Brennard nevypadal moc naden, ale poslechl. Kdy se
vak prsty dotkl vku, ozval se rozzloben hlas: "S km si
mysl, e tady mv, co?"
Brennard uskoil. Nkolik kon zarlo a zaalo nervzn
pelapovat.
"ahm snad j na tebe?" pokraoval Humbart. "Tak
ahm? ekl bych, e ne! A to je jedno, e nemm m..."
Kon se zaali plait. Yorik toho svho jen st zvldal.
227

Zayl se vrhl prv na sesednuvho Yorika a prudce do nj

vrazil. Pestoe byl vojk daleko vt a t ne thl
rathman, zavrvoral.
Zayl ladnm pohybem vyskoil do sedla. Zvedl kostnatou
ruku, jeho dka se zvedla ze zem a vltla mu pmo do n.
Brennard lapajc po dechu nebyl schopen se ani pohnout.
Jedin, kdo stail zareagovat, byl kapitn Mattheus. Tasil
me a vyrazil za Zaylem. "Samueli! Mte na starosti lady
Nesardo! Vezmte ji s ostatnmi mui! Vs est! Za mnou!
Chci toho zmetka!"
Salene vzthla za nekromancerem ruku. "Zayle! Vemte
m s sebou!"
Zavrtl hlavou. "Muste varovat generla Toriona!
eknte mu, e se dnes v noci stane nco stranho! Mus
hldat hradby! Varujte ho, aby dval pozor na pavouky!"
"Zayle.. ."jestli ekla jet nco, to u neslyel.
K, kterho ukradl, by vborn - pesn jak rathman
pedpokldal - ale stejn dob byli i kon mu, kte ho
pronsledovali. Zayl proklel tu st rovnovhy, kter zejm
trvala na tom, aby ho neustle nkdo honil. Kapitn
Mattheus a jeho mui byli obzvl ostr trn v pat, nebo ho
pronsledovali kvli sv tuposti. Snail se jim zachrnit
ivot a oni vidli netvora v nm, a ne ve skvostn odnm
lordu Jitanovi.
Karybdus se mus tm mm akrnm smt, pomyslel si
Zayl hoce. Byl jsem pro nj jenom otravn moucha.
Vlci dl vyli. Zayl znovu pohldl na msc, na kterm stn
m dl vc pipomnal ohromnho pavouka, majcho v
myslu ho pozt. Rathman ml strach, e u je pli pozd.
Kapitn Mattheus a jeho druina se tie hnali za nm s
tasenmi mei. Vojci se rozptlili mezi stromy, jak se
pokoueli najt si cestu, kter by jim umonila dohonit
protivnka. Generl Torion bezpochyby vyznamen mue,
kter mu pinese Zaylovu hlavu.
Nekromancer zajdl hloubji a hloubji do lesa a stle
228

se nebyl schopen pronsledovatel zbavit. Paradoxn po tom

netouil ani tak kvli sob. Jet stle tu bylo riziko, e
Zayla hledaj znetvoen sluebnci lorda Jitana, a on se bl,
e nic netuc kapitn by mohl vjet pmo mezi n.
Neexistoval vak zpsob, jak to vojkm ct a pesvdit je.
aby se vrtili. Nic, krom monosti, e by se on sm otoil a
vydal se jim na milost.
S tmito mylenkami Zayl pobdl kon k jet vt
rychlosti. Znovu pohldl na msc a spatil, e stn u ho
zcela pohltil. Pak se nekromancer soustedil jen na temnou
krajinu ped sebou.
Zamrail se. Teprve nyn zaznamenal, e vude kolem je
naprost ticho. Vlci pestali vyden vt. A zmlkla i
vechny dal zvata.
Rathman neodolal a znovu zvedl hlavu k zastnnmu
msci.
V tom samm okamiku mu vak nco vyplailo kon.
Vycvien zve se prudce vzepjalo na zadn a Zayl se jen s
vyptm vech sil udrel v sedle. K divoce kopal do
temnoty ped sebou a pak se zaal toit.
Nekromancer spadl.
S vydenm ehtnm k zamil zpt k hlavnmu
mstu. Mezitm se Zayl pekulil o pr metr dl a zastavil se
pod hustm kovm.
Jak se pokouel vstt, zaslechl dusot kopyt a kik kapitna
Mattheuse. Hldka byla tm u nj.
Zayl se po tyech vrhl za nejbli strom. Pitiskl se ke
kmeni a spolhal, e dky ernmu obleen, a hlavn plti
splyne s temnm lesem.
Kolem se pehnal jezdec. Nebyl to kapitn, ale bystr
vojk velk skoro jako wendigo. Mu pinutil kon zpomalit
tsn za mstem, kde se nekromancer ukryl. Otoil se pes
rameno a hledl pmo na Zayla.
Avak nevidl ho. Dokud se Zayl nepohne, ml velmi
dobrou anci zstat nezpozorovn.
229

Konen vojk obrtil pohled jinam. Nyn prohledval

stezku pmo ped sebou a znovu pobdl kon k pomalmu
klusu. Oba zmizeli mezi stromy.
Kdy Zayl opustil ochrann stn stromu, ozvalo se mu od
pasu Humbartovo zabruen: "Co se dje, chlape? J to tu
prost nesnm..."
"Pt, Humbarte! Jsme zptky v lese. Jestli se nco bude
dt, dm ti vdt." Po chvli Zayl dodal: "A dky za
naasovanou pomoc."
"To nic nebylo. Bu opatrn. Nco tu nen v podku..."
Lebka nemyslela msc, ale jaksi nepjemn pocit, kter
ml nyn i Zayl. Nedaleko nich cosi bylo a blilo se to k
nim. Nevypadalo to na nkterho ze sluebnk lorda Jitana,
ale pesto...
"Stj! Ani se nehni!"
Ped Zayla vjel kapitn Mattheus a jet jeden mu. Zayl
zaklel; to, co ctil, ho rozptlilo tak, e pestal bt opatrn.
Chtl se dt na tk, ale z druh strany pijdl dal
jezdec. Nekromancer zvedl dku, ale ne stail seslat njak
kouzlo, dostal rnu do zad.
Dopadl na tv. Ne mohl vstt, zatlaila ho do hlny
okovan bota.
Kovov cinkn ho upozornilo na pchod dalho mue.
O vteinu pozdji kapitn Mattheus zavrel: "Konen!
Skoncujeme to! Pevrate ho! A a to vypad, jako by se
brnil!"
"Rozkaz, kapitne." Vojk, kter Zayla srazil na zem, ho
nyn obrtil na zda. Z lev strany na nekromancera hledla
tv kapitna Mattheuse.
"mejde! Generl bude z tvoj smrti naden!"
Zayl se pokusil pivolat dku, ale cosi ji drelo. Podval
se, kam dopadla, a spatil, e na n jeden z vojk stoj.
"Na to zapome," zabruel Torionv podzen. Pak
rozkzal vojkovi: "Skoncujte to! Hned!"
Mu namil Zaylovi na hru ostr me. Pak zvedl pae,
230

jak nejve dokzal, a chystal se zabodnout hrot nekromancerovi pmo do srdce.

Zayl se pokusil seslat kouzlo, ale nestail mu na to ani
dech, ani mysl. Ztratil i posledn nadji a pipravil se na dal
etapu sv existence. Nekromancer se modlil, aby Rathma a
Trag'Oul shledali jeho snaen v tomto ppad za dostaten.
A pak se kapitn Mattheus podval za zajatce a zabruel:
"Co to je?"
V ptm okamiku jeden z vojk zaval. Zaehtal k.
Nco se pehnalo kolem Zaylovy hlavy. Bylo to pli mal.
ne aby to byl jeden z Jitanovch sluebnk, ale vyzaovala
z toho podobn sla.
"Sundejte to ze m!" vykikl jin, Zaylovi neviditeln
vojk.
Kdosi zaklel. Ozval se divok dusot kopyt -jako by se
nkter z mu dosud v sedle pokusil ujet - nsledovan
zaehtnm kon a vkikem dalho mue.
Vojk stojc nad Zaylem zavhal. Pohldl stejnm
smrem jako kapitn.
Nekromancer mu podrazil nohy a poslal ho k zemi.
Kapitn Mattheus neotlel. Zapomnl na to, co napadlo
jeho druinu, a vrhl se na Zayla. Hrot jeho mee se zabodl
hluboko do zem v mst, kde bled nekromancer jet ped
okamikem leel.
Kolem vstvajcho nekromancera se pehnaly dal dv
temn tla. Zayl zahldl tolik, aby pochopil, v jakm jsou
vichni stralivm nebezpe. Rychl pohled na msc - a
stn, kter ho zcela zakrval - stail, aby se jeho nejhor
obavy potvrdily.
Mu, jeho ped okamikem shodil na zem, vykikl. Kdy
se Zayl otoil, naskytl se mu hrozn pohled. Tv nebohho
vojka nyn zakrvalo chlupat tlo s osmi nohama,
nelidskma oima a vraednmi tesky.
Stejn druh parazitickho pavouka, jak vidl na hlavch
zmutovnch sluebnk.
231

Navzdory vojkov lenmu sil se mu nepodailo

pavouka setst. Nhle vak piskoil kapitn Mattheus a
pavouka probodl. Bohuel zrove s tm zabil i neastnho
vojka.
"Sakra, sakra!" Rozzuen dstojnk se prudce otoil k
Zaylovi. "Odvolej je, arodji! Odvolej je a j t nezabiju!
M posledn anci!"
"Nevelm jim j, kapitne! Slou lordu Jitanovi... alespo
prozatm."
Ale Torionv mu mu zjevn nevil. Alec Mattheus zaal
sekat po Zaylovi, pestoe se jeho vlastn mui mezitm
snaili zachrnit hol ivot. Vojci kleeli nebo leeli na
zemi a zoufale se snaili sundat z hlavy pevn se drc
netvory. Vtina kon utekla, ale dva nehybn leeli a i oni
mli na hlavch osminoh parazity.
Pak vojk, kter byl napaden jako jeden z prvnch,
znehybnl. Vypadal nezmnn, co Zayla pekvapilo, nebo
ekal pemnu v cosi podobnho lechticovm sluebnkm.
Msto toho mu, s pavouma nohama zarytma pmo do
lebky, pomalu vstal a obrtil se k rathmanovi a dstojnkovi.
"Udlal byste nejlpe, kdybyste utekl, kapitne," pobzel
ho Zayl. "Bte do Westmarche, jak nejrychleji dokete!
Bte, jako byste ml za sebou vechny Pekeln Mocnosti,
protoe to zase tak daleko od pravdy nebude!"
Ale kapitn Mattheus byl zatvrzel. "Nesna se m
vydsit, arodji! Sta probodnout to tvoje ern srdce a
kouzlu bude konec a m mui voln!"
Nekromancer se znovu jeho mei vyhnul. Vojk se
pipravoval na dal der - kdy mu na rameno skoil
pavouk. Kapitn se pokusil ho setst, ale stejn tak by si
mohl zkouet utrhnout ruku.
Pak mu dal pavouk skoil na zda.
"Zmizte, potvory!"zaval. Ve snaze zbavit se toho na
zdech si sm shodil helmu.
Zayl si uvdomil fatln chybu. "Kapitne! Helma!
232

Nasate si ji, ne..."

Msto aby ho kapitn poslechl, ohnal se po nm meem.
Pavouk z ramene mu skoil na hlavu.
Dstojnk vykikl, kdy mu ostrmi drpy zakonen
konetiny pronikly k a lebkou. Jet jednou se marn
pokusil nestvru sundat a pak padl na kolena.
Zayl, vdom si toho, e na kapitnovu zachrauje pli
pozd, se pokusil rychle zmizet. Setsl dva pavouky, kte se
mu snaili vyplhat po plti, ale udlal jen pr krok, ne
narazil na dal nebezpe.
Vojci, kad nyn veden pavoum parazitem, mu
zastoupili cestu. Przdn oi mu byly upen na rathmana.
Kad z nich drel tasenou zbra.
Zayl pivolal dku a namil zc zbra na dmony
ovldan tvory. Pesn jak doufal, vichni se ped jejm
svtlem sthli.
Cosi ho vak zezadu udeilo do pae tak siln, e dku
pustil. Svtlo pohaslo.
Zayla nco uchopilo. V uch se mu rozeznl hlas
kapitna Mattheuse.
"Ani se nesna brnit, arodji. Jenom si prodluuje
trpen."
Kapitnv hlas.
Ale slova lorda Aldrika Jitana.

18
Salene nemla pote s tm dostat se ke generlu
Torionovi. Mu, kter ml na starosti jej nvrat do
Westmarche, ji zavedl pmo k veliteli a bez problm proel
kolem nkolika hldek.
Ne, Salene skuten nemla pote se ke generlu
Torionovi dostat... ale pesvdit ho o pravdivosti veho, co

233

mu ekla, bylo nco docela jinho.

"Lord Jitan?" mruel generl. Chtl ji uchopit za rameno,
ale pak si to rozmyslel. Msto toho se posadil na roh stolu a
na lechtinu se zamrail. "Dovolte, a zavolm knze,
Salene! Ten ern parchant vs zjevn stle dr pod
njakm kouzlem! Jedin hrozba bezpe Westmarche
pochz od nj!"
"Ale Jitan..."
"I kdy toho arogantnho pitomce taky nemm rd... a
te, kdy chce vai ruku, o to mn, nen dn dkaz, kter
by vae slova potvrdil, a slovo jednoho lechtice proti
druhmu u nesta. Kdyby tomu tak bylo, ve vzen by za
chvilku byla cel aristokracie!"
Salene k nmu pistoupila a poloila mu thlou ruku na
hru. Pohldla mu do o. "Torione... alespo zajistte, aby
byly zdvojnsobeny stre na vnjch hradbch. Zayl kal
nco o pavoucch..."
Ani nyn nenechal generl lechtinu domluvit. "Za prv
si v dnm ppad nemyslm, e bychom se mli bt
pavouk, Salene. Teba kdyby to byl Lut Gholein nebo ten
nekromancery prolezl Kehjistan, mohla by hejna
jedovatch pavouk dlat problmy farmm, ale tch pr
smrteln jedovatch, kte ij tady, nestoj za dnou paniku.
"Jedovat pavouk se rozhodl, e se zmocn trnu,
Torione."
"Jestli ano, je to nhoda, ale o tom te nechci mluvit.
Mimo to, i kdybych vs chtl uklidnit, nemohu. Nejene
hldky hledaj toho zatracenho nekromancera, ale vzhledem
k velk vojensk pehldce, co m bt ztra, jsem z hradeb
sthl vc ne polovinu z mu, kte tam obvykle jsou. Krl
chce t band usilujc o korunu ukzat schopnou, poetnou
armdu. Jestli..."
Nyn to vak byla lady Nesardo, kdo nenechat toho
druhho domluvit. S vydenm vrazem vyhrkla:
"Hradby... vnj hradby... nejsou hldan?"
234

"Jen po dobu ztej pehldky. A hlavn z velk sti jen

ty obrcen k lesu, odkud se nen teba nieho bt, mon
krom pr wendig a bandy lupi."
"Hradby..." snaila se uvaovat. "Tohle chtl Justi-nianl"
"Neobvykl rozhodnut, ale provediteln. M pravdu, e
ho potebujeme podpoit ukzkou sly, a tohle je jedin
monost, jak vas dt dohromady dost mu." Povzdechl si.
"Salene, uritm zpsobem to je, jako by se znovu narodil
Cornelius! Ten chlapec m jet vrtochy, ale skuten zan
stt pevn na nohou."
lechtina stle jet nevila vlastnm um. "Justinian..."
eptala, pikzal to Justinian..."
Torion se nhle postavil a pohldl za ni. "My o
Justinianovi a tady mme Edmuna Fairweathera."
Salene se otoila a tm se srazila s krlovm rdcem.
Edmun Fairweather o krok ustoupil a se zdvoilm smvem
se lechtin uklonil. "Pvabn lady Nesardo! Tohle je
ndhern pleitost! Krl o vs prv mluvil!"
A my jsme zrovna mluvili o Justinianovi," dodal Torion.
"Co pro vs mohu udlat, Edmune?"
"Vlastn, generle, dvod m nvtvy stoj pmo mezi
nmi! Jeho Vsost si ve snaze ukzat lecht, jak silnou
podporu m, pla hovoit s tou nejpednj mezi lechtici, s
na krsnou lady! U jsem projel msto kem krem a
nakonec ji najdu tady!"
Jeho prohlen znlo pro Salene tak urliv, e ho
mlem nechala odvolat, avak na posledn chvli si to
rozmyslela. Mimo to, najednou ji napadlo, e co se te posil
na hradbch, mon by mohlo bt snadnj pesvdit Justiniana ne generla, obzvlt pokud tolik lpl na tom, aby
mu vyjdila podporu.
Nechtla vak jet sama s Edmunem, ktermu
nedvovala. "Bude mi ct promluvit si s krlem."
Ostchav pohldla na Toriona. "Ale musm trvat na tom,
aby se k nm pidal i generl."
235

"Samozejm," odpovdl Torion, ne mohl Edmun

zaprotestovat.
Salene pochopila, pro dstojnk tak rychle souhlasil.
Torion ml za to, e by j mohl zabrnit v obhajovn Zay-la
a v dalm en dsivch historek o pavoum dmonovi.
Krl vak jej varovn v prav as usly.
Doufala jen, e Justinian ho rovn vysly.
Lady Nesardo nebyla ped Corneliovou smrt v palci
dle ne rok. A s Justinianem nemluvila jet o rok dle.
Proto byla jej pedstava mladho vldce - toho
nanicovatho, nejistho snlka - realitou zcela rozdrcena.
Justinian, pivoln poslky, na n ekal v trnnm sle.
Podle toho, co se Salene dozvdla od Toriona, byla nyn
velk s, kterou ddic kdysi opovrhoval, jeho daleko
oblbenjm mstem ne dvj skrvaky jako kuchyn
nebo soukrom komnaty. Ve skutenosti, kdy byli uvedeni
dovnit, nali krle odpovat na trnu s pergamenem v jedn
ruce a pohrem v druh. Pro Salene pedstavoval tak
dokonal obraz sebevdom, e mlem uvaovala, zda to
nen jen nauen pza.
Justinian okamit postavil pohr na mal elegantn
stolek vedle trnu. S dokumentem stle v jedn ruce si el
tou druhou potst s nov pchozmi.
"Vae spolenost je pro mne vdy potenm, Torione! Pi
pohledu na dalho nvtvnka se pak jeho oi doslova
rozzily. "A lady Nesardo! U jsem vm nkdy prozradil,
jak jsem byl vmi poblouznn?"
Vzhledem k tomu, e nebyl star ne ona, znamenalo to
jistou monost, e by se Salene mohla stt krlovnou. Kdyby
v t dob byl naivu jej otec, i udren rodinnho bohatstv
satkem s Riordanem by proti zisku trnu bylo jen chudm
pbuznm.
A e Salene nijak netouila stt se krlovnou, nebylo
vbec podstatn.
Pestoe nemla veern rbu, uklonila se tak, jak velel
236

protokol. "Vae Vsost mi lichot."

"Ale vbec ne, drah Salene. Vy lichotte mn!" Krl
Justinian pohldl na Edmuna. "Me jt."
Rdce se hluboce uklonil. "Sta zavolat a jsem zpt."
"Pirozen." Kdy Edmun odeel, pn Westmarche podal
pergamen Saleninu spolenkovi. "Cel jsem to proel,
Torione, a je to dobr, ale chci jet nco."
Pustil se do detail tkajcch se udlost doprovzejcch
jeho nstup na trn. Salene se pokouela ho vnmat, ale
zrove mla pocit, e s Justinianovmi slovy sly i jaksi
epot. Salene se nenpadn pokusila nkde pobl najt
skrvajcho se Edmuna nebo nkterho ze strnch, ale
nikoho nevidla.
m vc se vak na epot soustedila, tm zetelnj byl.
Ve skutenosti...
Ve skutenosti opakoval slovo od slova vechno, co kal
Justinian. Ne... to Justinian opakoval vechno, co kal
neviditeln naeptva.
Kdy si tohle Salene uvdomila, epot nhle ustal. Salene
mla nepjemn pocit, e na ni nkdo hled, ale nebyl to ani
Torion, ani krl. V ptm okamiku u to ovem byl
Justinian, kdo si ji prohlel. Krtce se zamrail a pak, s
oima stle upenma na ni, ekl generlovi: "Torione. Nco
mne napadalo a nesnese to odklad. Lord Vermilion nm
nahlsil, e se mu ztratil syn. Zejm je nkde v nevstinci,
ale mohlo by to bt i njak nebezpenj msto. Je to velmi
deliktn zleitost a j potebuji, abyste dohldl na to, e se
v podku vrt k otci. Vte pece, jak moc potebujeme
Vermilionovu podporu..."
"To vm, Vae Vsosti. Postarm se o to hned."
Salene neekala, e bude Torion posln pry, a u vbec
ne tak rychle. Chtla, aby zstal, ale nedokzala pijt na
dnou vmluvu. Generl j polbil ruku, pak se k n sklonil
a zaeptal: "Prosm, dvejte si pozor na to, co kte..."
Justinian povaoval jeho eptan slova za projev lsky.
237

"J se o ni postarm, Torione. Budete ji mt zptky v nru,

ne se nadjete."
Pijt takov poznmka od kohokoli jinho, generl by ji
povaoval za urku. Krli se vak jen uklonil a odpovdl:
"Nic by mne nepotilo vce. Peji pkn veer, Vae
Vsosti."
Lady Nesardo sledovala Toriona a k vchodu ze sn.
Pak, kdy si uvdomila, jak asi mus vypadat, rychle
obrtila pozornost zpt ke krli... jen aby zjistila, e hled do
przdna s hlavou otoenou doprava.
Stejn nhle se vak opt zadval na ni. V jeho smvu
bylo cosi dokonale umlho, co lechtinu velmi
znervzovalo.
"Doufm, e se takhle o samot se mnou ctte v bezpe,
m pan," ekl.
"Jste krl."
Zasml se. "Opatrn odpov."
Znovu se ozval epot, tentokrt vak nesrozumiteln.
Salene svratila obo, jak se pokouela porozumt, co
neznm naeptva k.
Justinian si toho okamit viml. "Zdte se bt...
vyveden z mry... lady Nesardo. Nejste nemocn? Neto se
vm hlava? Neslyte hlasy?"
Ani by chtla, o krok ustoupila. "Vae Vsosti, jestli mne
omluvte..."
Krlv vraz byl nyn dsiv a promnil se v parodii na
vesel. "Mluvte se mnou... nebo s mm otcem?"
"Vam... vam otcem?"
"Ale copak ho nevidte? Stoj pmo vedle mne! Myslel
jsem, e kdy ho slyte, urit ho tak vidte!" Znovu se
podval kamsi do przdna. "Ona t nevid, ote!"
Salene vyjekla. Kdy se nyn soustedila, mlem mla
pocit, e skuten vid prhlednou postavu, kter by mohla
bt lidsk. Mohla bt.
"To... to je krl Cornelius?"
238

Justinian IV zatleskal. "Ano, ano, je to on! Piel ke mn,

kdy jsem ho nejvce poteboval, lady Salene! Byl jsem tolik
pln obav a strachu! Nikdy jsem neml v myslu bt
vldcem! To mlo bt postaven mho bratra! J jsem ml
jednodue prot ivot, nic nedlat a tm pdem nic
nezkazit!"
"A pak v bratr zemel..."
"Mete si bt jist, e nejvce neastn jsem byl z toho
j, snad jet vc ne otec! Ale i v tuto stralivou dobu jsem
ml neustle pocit, e otec bude t vn! Vdy byl ten
nejsilnj..." truchliv zavrtl hlavou. "Ale ne dost siln, jak
jsem nakonec zjistil."
Znovu se ozval epot. Pestoe Salene ani nyn
nerozumla, mla tuen, e mluv o n.
"M naprostou pravdu, ote," ekl nov vldce a
chlapecky pokval hlavou. "Mla by. Opravdu myslm, e by
se mla ctit velmi, velmi poctna!"
Poctna? Salene z njakho dvodu velmi pochybovala,
e a u sej dostane ehokoli, bude tomu ona sama kat
"est". U vdla, e pijt sem byla straliv chyba, ale koho
by napadlo, e bude Justiniana pronsledovat cosi, co tvrd,
zeje to jeho vlastn otec? Pravda, Torionv popis promny
krlova charakteru ji ml zarazit, ale ani pes vechno, co se
zatm stalo, by tohle Salene neekala.
Justinian se j uklonil. "M pan Nesardo, tmto vm
udluji vsadu bt dnenho veera mm hostem... a snad i
veera nsledujcho, pokud to bude nutn."
"Vam hostem? Vae Vsosti, nemyslm si, e..."
"Mohu odmtnout? S tm souhlasm!" Obrtil se k
nezeteln postav. "Tak je to sprvn, e ote? Myslel jsem
si to! Um se dobe?"
Ozval se dal epot. Salene se soustedila jet vce a
doufala, e se j poda lpe slyet i spatit stn zesnulho
krle, ale bezvsledn. Pochybovala, e to byla nhoda.
Nco tady bylo stran patn. Rady, kter Justinian
239

dostval, se vbec neshodovaly s povahou starho krle, jak

ho znala.
Tebae sej nepodailo slyet lpe, vimla si, e obrysy
postavy jsou nyn zetelnj. Salene se pi pohledu na ni
zamraila. Po vech strnkch to skuten vypadalo jako
Cor-nelius. Rozeznvala obrys jeho vous, nosu i ostatnch
rys. Pesn tolik, aby skuten vila, e tohle je Cornelius.
Ale m dle se soustedila, tm vce ctila Salene jet
nco. Kolem ducha byla jaksi aura, bylo na n cosi
zvltnho, jako by ji nkdo kolem Cornelia rozprostel proti
jeho vli.
Bylo to kouzlo?
Salene si pla, aby tu s n byl Zayl. Urit by vdl, co to
znamen. Pochopil by, jak m rozplst otzky, kter ji nyn
trpily...
Ale Zayl lechtin vil, a tak se nyn zamila pmo na
auru. Bylo na n cosi dsiv znmho. Salene nechpala, jak
je to mon, ale m vc auru zkoumala, tm vc si byla jist,
e poznv jej pvod.
V mysli sej zanal objevovat obraz Karybda.
Tohle bylo jeho kouzlo.
Justiniana vedl duch, kter byl pinucen konat vli
nekromancera.
"Justiniane..." zaala.
"Tie, m pan," rozkzal mlad krl a udlal rukou gesto.
"Te ne."
Salene ztratila hlas. Otevela sta, ale ven ji nevylo nic.
S posedlm duchem vedle sebe se nyn pn Westmarche
podval kamsi za ni a tleskl. Okamit se otoila, aby tam
nala u ekajcho Edmuna Fairweathera.
"Vae Vsosti."
"Je as uzavt palc."
Vyzbl rdce se hluboce uklonil a na tvi se mu objevil
vraedn smv. "Jak poroute, Vae Vsosti."
Ne zase odeel, vimla si Salene, e pohldl nikoli na
240

Justiniana, ale spe na Cornelia. Tie vzdychla a uvaovala,

jak sluha mohl ducha tak zeteln vnmat.
Justinian ji chytil za pai a obrtil ji znovu k sob. Usml
se. "Jak jsem si myslel, otec trv na tom, abyste mi zstala
nablzku! Mysl si, e byste se jinak mohla pokusit o nco
hloupho, a j bych vm nerad musel ublit, kdyby se tak
stalo." Kdy spatil, e se mu zoufale sna nco ct, udlal
volnou rukou dal gesto. "Mete znovu promluvit."
"Vae Vsosti! Tohle je cel patn! V otec se nechov,
jak by ml! Ovld ho nekromancer jmnem Karybdus!"
Krle rzem opustila dobr nlada. "Karybdus mi otce
pivedl zpt! Piel za mnou, kdy jsem ho nejvce
poteboval! Nebudete o takovm dobrm lovku mluvit
patn!" odhodil ji ke stupnku. "Tam se posate!"
Jeho slova byla vc ne jen rozkaz; byl to pkaz, kter
Salene nedokzala neuposlechnout. Jej tlo se proti jej vli
posadilo na stupnek.
Salene nikdy neslyela, e by krlovsk rod ml kdy v
ilch magick schopnosti a musela tedy pedpokldat, e i
za tmhle byl Karybdus - snad prostednictvm lorda Jitana.
A ji vak byl zdroj Justinianovy magie jakkoli, evidentn
si ji uval.
Krlv vztek vyprchal stejn rychle, jako se objevil.
Peel k mstu, kde stl pohr, a znovu se zhluboka napil.
Pak. jako njak chlapec skrvajc tajemstv, se posadil
vedle lady Nesardo.
"Dnes to zane! M prvo vldnout u nikdy nikdo
nezpochybn! A tohle skon, vichni pochop, e j jsem
prav krl! U nikdo m nikdy nenazve Justinianem s
vytetnma oima!"
"Jak... jak to myslte, Vae Vsosti?" Salene mla straliv
tuen, e to v.
"Bylo to tak hrozn chytr! Vichni lechtici jsou v
hlavnm mst! Vtina str byla odvelena z hradeb - to
navrhl otec! A bude msto napadeno, vykm na phodn
241

okamik a zachrnm je! J budu velet silm, kter pro mne

Torion shromdil - ale teprve a vyjde najevo, e ani jeden
z tch rdoby uzurptor trnu se na nic nezme!" iroce se
usml. "Budu to j, kdo zachrn Westmarch ped pavouky!
J!"
Vdl to. Vdl o vem, a pesto tady spokojen sedl a
nechal to pokraovat. Spokojen si sedl a pil, zatmco
destky mu zahynou... nebo skon jet stralivjm
zpsobem.
A vypadalo to, e Salene s tm nebude schopna vbec nic
udlat...
S pekvapivou p poloili Zayla na kamennou zem.
Nekromancer pomalu zvedl hlavu... jen aby spatil boty,
kter musely patit Karybdovi.
Ale Karybdus se na nj jet nedval. Druh rathman ml
pohled upen na lapen vojky a jen jeho protivnk mu nyn
dokzal z o vyst vztek. Karybdus zvedl ruku a jeden z
mu mu podal Zaylovu dku a nyn velmi ponien vek
obsahujc lebku Humbarta Wessela.
Nekromancer si zvedl vek ped oi. Ani by ho otevel,
ihned vyctil, co se v nm skrv. "Oivl. Zbavn, ale k
niemu."
"Tak j jsem u tebe zbavn?" ozval se oldkv dut
hlas. "Kdybych ml elisti, uhryzl bych ti nos! Pak bychom
vidli, jak by ses bavil!"
Jejich vznitel pimhouil oi. "Ztichni!"
Nadvka, kterou Humbart prv vypoutl z st, byla
uata v pli.
Karybdus poloil vek vedle sebe na zem a prohlel si
Zaylovu dku. "Peliv vyven," ekl pochvaln."A taky
pozoruhodn peliv vyroben."
Druh nekromancer nekal nic.
Spokojen se Karybdus otoil na vojky: "Splnili jste kol.
Mete jt. Hned."
Vojci se ani nepohnuli.
242

"S dovolenm, arodji," zahml hlas znm i ciz

zrove. "Bte! Zavolm vs, a vs budu potebovat!"
Jako loutky se mui najednou otoili a odeli. Zayl se
zvedl a spatil lorda Aldrika Jitana, ale tak, jak ho dosud
nevidl. Jitan stl u olte - u bezvldnho bledho tla
Sardaka Nesarda - v jedn ruce drel Pavou msc a v
druh zkrvavenou obtn dku.
Aldric se zdl bt dvakrt tak velk, ne jak si ho Zayl
pamatoval, a vlasy mu vlly jako nabit elektinou. Oi mu
rud plly a pokoka mla barvu kostn sti artefaktu.
Zaylovy citliv smysly zaznamenaly kolem mue ernou
auru, jej pvod nebyl lidsk.
Lord Jitan se na vzn usml a nonalantn zabodl dku
zpt do Sardakovy hrudi. Teprve pak Zayl spatil, jak
straliv bylo tlo Salenina bratra zmasakrovno. Krom
toho, e si vzali jeho krev, vyzli i srdce. Bhem toho
lechtic a jeho spolenk vyvrhli zbytek Sardakovch
vnitnost, jako by to byl jen nepotebn odpad.
Zayla naplnila neoekvan touha zarazit lechtice do
zem, ale podailo se mu vtinu thle emoce udusit. Ovem
stejn jako si on prve viml Karybdova vzteku, star
nekromancer pesn poznal, co se odehrlo v jeho mladm
kolegovi.
"To je neslun. Dovolil jsi, aby tv sil dily osobn
vazby, a tak t svedly ze sprvn cesty k rovnovze."
"Alespo jsem zcela nezapomnl, emu jsem zasvtil
ivot."
Mlad rathman se odvil posadit. Ukzal k
zmasakrovanmu tlu a ke krvelanm monstrm, kter
kdysi byla lidmi. "Tohle je tv pedstava obtovn,
Karybde? Co se z tebe stalo? Musel jsi padnout za ob
odsvn ivota..."
Jeho slova vak jen zpsobila, e se Karybdus rozesml.
"Tak to si mysl, mladku? e j, kter jsem tak dlouho
vzdoroval dmonm a temnm arodjm, jsem nakonec
243

nasl a pli mnoho zl ivotn sly a stal se jednm z nich?

Snad nkdo mn schopn, ale j jsem pece Karybdus, nebo
ne?"
Zayl se chtl postavit, ale neviditeln sla ho drela na
kolenou. Pohldl na Aldrika, kter vypadal jako dt s novou
hrakou. Velmi smrtonosnou a mocnou novou hrakou. .. a
hrakou, jej pouit mlo nsledky, kter lechtic jist
nemohl pochopit.
"Jestli tomu tak nen, tak co se stalo? Co se zmnilo?"
edovlas nekromancer se k nmu sklonil. "Nic se
nezmnilo, mlad Zayle. Stle si drm stejnou vru, kterou
jsem ml v den, kdy jsem oblkl tenhle pl. Nic nen
dleitjho ne rovnovha a j udlm ve, co budu moci,
abych ji udrel. Prv ty bys ml bt schopen to ocenit."
Narovnal se. "Kdy jsem poprv uctil tvou ptomnost a
uvdomil jsem si, o koho jde, krtce jsem uvaoval, e bych
t podal, aby ses ke mn na thle vprav pidal. Ale tm
ihned jsem spatil, e jsi slep, e jsi podlehl stejnmu
stralivmu omylu jako tolik tvch brat a sester."
"A to je co?" zeptal se Zayl, kter zrove hledal zpsob,
jak uniknout kouzlu a skonit tohle pedstaven, ne bude
pli pozd.
"e rovnovha m dv strany. Tak tomu mus bt
neustle." Karybdus nasadil vraz uitele. "Jak by to jinak
mohla bt rovnovha?"
"Dobro a zlo, ano. Nek mi nic, co bych nevdl."
"Tak ti tedy povm tohle..."
V tu chvli lord Jitan zavolal: "Je to nutn? Dal st
je..."
Ozbrojen nekromancer se na spolenka otoil. "Do dal
fze zbv jet nkolik minut, mj pane, a j bych chtl,
aby Zayl - kter si to zaslou ze vech nejvce - pochopil,
pro musm dlat vechno, co dlm. Koneckonc, on nechal
kvli rovnovze zahynout i vlastn rodie."
Lord Jitan dychtiv vydechl: "To opravdu udlal?"
244

Zayl ml pocit, jako by Karybdus vzal obadn dku a

vyzl mu srdce. Zuiv zavrtl hlavou a vykikl: "Nic
takovho jsem neudlal!"
"V, e nek pravdu. A v, e to vichni pochopili."
Karybdus pinutil Zayla pohldnout mu do o. "V, e jsem
je oba znal? Bojoval jsem po jejich boku, jet ne jsi se
narodil. A bez vhn mohu ct, e byli na tv rozhodnut
pyn... tedy alespo pot, co bolest ustoupila a oni se
pesunuli do dal fze existence."
"Pesta! Pesta lht!"
Ale star rathman pokraoval: "Jestli existuje dobro,
mus existovat i zlo, aby ho vyvilo. Tvj in je dokonal
pklad. Musel jsi udlat to, co vystilo v jejich smrt, protoe
to bylo sprvn. Nai lid ale bojuj se sluebnky Pekla a
pli asto. A te pemlej, Zayle. To vechno pro stranu
dobra! Tahle nerovnovha zan bt nenosn! Mus se stt
nco, co vrt svt do rovnovnho stavu!"
A Zayl konen pochopil, jak to Karybdus mysl pochopil a otsl se odporem.
Rathmani u stalet bojuj se sluebnky Pekelnch
Mocnost, kterm jde jen o to, aby si tento svt zcela
podrobily. Podle Zayla nikdy nemohli udlat dost. Svt pod
nadvldou Pekelnch Mocnost byl svt navdy vytren z
rovnovhy a tedy ztracen.
A pesto Karybdus, jeho poet vtzstv nad temnotou by
dal dohromady armdu, nyn vil, e on i ostatn udlali a
pli. Oividn ml pocit, e svt se a pli pevil na
stranu svtla, co podle princip Rathmy mohlo pivzt
lidstvo ke stagnaci a ztrt uvdomovn si vlastn podstaty,
a to bylo svm zpsobem stejn straliv jako pd do
temnoty.
U po stalet rathmani probrali mon hranice vmovn
se do udlost ve svt, ale Zayl si nevybavoval, e by kdy
nkdo navrhl cosi tak lenho, jako nyn kal Karybdus.
"Co jsem udlal..." mumlal. "To, co se stalo... se v
245

dnm ppad ned srovnvat s tm, co dl ty, Karybde!"

"Tvoje matka a otec by mon prosili, aby tomu tak
bylo."
Ani by si Zayl uvdomil, co dl, vyskoil na nohy. "M
rodie zahynuli, protoe jsem udlal chybu!. To j jsem
zniil lo a zabil vechny na palub! J za to nesu
odpovdnost a vdycky tomu tak bylo!"
Jeho kostnat ruka chytila uaslho Karybda pod krkem.
Druh nekromancer zalapal po dechu a pokusil se bezmas
prsty sundat. "Mj pane!" zachrel. "Kdybyste..."
Neuviteln sla nejprve odervala Zaylovy prsty z
protivnkova hrdla a pak srazila mladho nekromancera na
zem. A se Zayl snail sebevc, nyn nedokzal pohnout ani
prstem.
Karybdus si tel zhmodn krk. "koda, e to nechpe."
Uchopil Zaylovu dku. "Skuten lituji toho, co musm
udlat. Nesmrn si vm tvch schopnost, Zayle, tebae
jsou nameny patnm smrem."
"To tv... jsou... patn..." dostal ze sebe nehybn
nekromancer.
"M pozoruhodnou vli," poznamenal lord Jitan.
"Ano. A bude mrtv, ani se nebudu pokouet vyvolat
jeho ducha. Bude pli vzpurn. Z koleg rathman jsou
hrozn sluebnci. Kdy jsem oivil jeho rodie, byli pln
stejn. Musel jsem je rychle poslat zptky. Skuten velk
koda."
Zayl pi tomhle novm zjitn vztekle zachrel, nieho
vc nebyl pod neustlm tlakem mocnho lechtice schopen.
Star nekromancer se nad nm sklonil a ekl: "Nemj
strach. Brzy s nimi bude moci probrat vechny viny a
dvody. Sbohem."
Zayl se vzepel. Jestli bude zabit vlastn dkou, nebude
mt nadji na oiven, i kdyby ho vas objevil njak
dvryhodn nekromancer.
S nhle potemnla. Nebyl to vak obyejn stn, nebo
246

msto toho, aby byl klasicky ern, byl zcela zjevn temn
krvav rud.
Aldric vylekan zaklel; Karybdus oste vzdychl. Zayl
ctil, jak druh rathman tasil vlastn dku.
"Je to tu! e ano?" vykikl lechtic. "Druh fze msce!"
"Ano." Karybdovy kroky naznaovaly, e se nyn
vzdaluje od nehybnho protivnka. "Pavou msc doshl
vrcholu svho cyklu. Je as, abyste pijal vechny
Astroghovy dary!"
"Ne..." vydechl Zayl ve snaze Aldrika varovat. "Nen to...
jak to... vypad!"
Ale lord Jitan ho neslyel. S smvem na tvi se postavil
vedle olte. Na druh stran stojc Karybdus zasunul
Zaylovu dku za opasek a msto n vythl obadn. Pak dku,
jej hrot byl stle potsnn Sardakovou chladnou, sraenou
krv - nabdl lechtici.
"Nejprve se s vam dovolenm dotknu stedu obrazce,"
vysvtloval rathman Aldrikovi. "Pak podrte artefakt pmo
nad hlavou. Mus se tm dotkat va lebky."
Jakkoli se Zayl snail, dal varovn ze sebe dostat
nedokzal. Mohl se jen bezmocn dvat, jak Jitan poslechl.
V okamiku, kdy se krev dotkla obrazu pavouka, obivl.
V tu samou chvli se sn rozlehl praskav rmus
pipomnajc sms zvuku blzkho a vzdlenho hmn.
Vtr venku kvlel.
Prasklinou ve stropu sem vak jakousi zhadou dopadal
paprsek msnho svtla.
A dopadl pmo na msto, kde se artefaktu dotkla dka.
Elektrizujc aura kolem Aldrika stonsobn zeslila. Stl
tam jako divok bn a jeho vraz byl ve svm naden
obludn. Vichni pemnn sluebnci sklnli znetvoen
hlavy a k zemi. Jejich syen nyn tm pipomnalo
slova... nebo sp jedno slovo.
Astrogha.
"Neuviteln!" vykikl lord Jinat naden. "pln ctm,
247

jak mnou ta sla proud! Ctm, kde kad z tch pavouk je!
Ctm, jak vylzaj ze stn a m k mstu! Ctm..."
sta mu nhle ztuhla.
Koule nad jeho hlavou pukla.
A pak dol sklouzla dokonal napodobenina obrazu z
jejho povrchu s osmi nohama zakonenma krvavmi drpy
a sevela lechticovi hlavu jako do stralivho svrku.
"arodji! Karybde! Co to znamen? Nco je patn!
Pomoz mi!"
Ale Karybdus jen ustoupil a dval se. "Nic nen patn.
Vechno je v naprostm podku. Velmi se omlouvm, e to
takhle mus bt, ale prost to tak mus bt."
"Ale..." Dl se lord Jitan nedostal.
Pavoukovy nohy se mu zaryly hluboko do hlavy.
Nkolik vtein val a pak se jeho ev promnil v pouh
vzlykn. Z ran mu crela krev, a pestoe bylo zejm, e
nakonec mus zemt, nepadl stejn, jako nepadli ani vojci v
lese.
S dl naploval praskot energi z jinho svta. Zayl ctil,
jak tlak, kter ho dr u zem, polevuje, ne ovem natolik,
aby mohl vstt.
Karybdus obeel olt. Stle jet s obadn dkou v ruce
pistoupil k Aldriku Jitanovi. Pavouk, kter dl vylzal z
koule, byl nkolikrt vt ne ti, kter u Zayl vidl, a na
ploch hlav ml osm shluk osmi planoucch o. Z st mu
namsto tesk trely ostr elisti.
Zpod Karybdova plt vylezl nekromancerovi na rameno
jeho vlastn pavouk. Zayl nemohl nevidt shodn rysy obou
netvor, pestoe jeho protivnk je mon pehldl.
"Zarakowa ilan tra Astroghath!" zazpval edovlas rathman. Mimo dky nyn vythl jet jaksi osmihrann
obrazec a dodal: "Istarian dormu Astroghath!"
Kolem lechtice zavily tisce energi. Ohromn pavouk
znehybnl. Ale na rozdl od mench druh se neusadil jen na
temeni, nbr zakrval vtinu Aldrikovy hlavy.
248

A z Aldrikovch zkivench rt unikl pern zvuk.

smch, jak jet dn lovk nevydal.
"Na tento sssvt navrcen jsssem byl!" zasyel odporn
hlas, kter se lechticovm neml nic spolenho. "Z
ohavnho vzen osssvobozen!"
Karybdus ped znetvoenm muem poklekl. "Vtejte
zpt, lorde Astrogho... vtejte."
Avak vc ve schrnce, kter dve byla lordem Aldrikem
Jitanem, na Karybda ani nepohldla. Pohled o lovka i
pavouka na jeho hlav se msto toho obrtil na Zayla.
Vechny oi se upen zahledly na Zayla a ten v nich
etl hlad.

19
Navzdory tomu, e jejich poet byl nyn polovin,
nedlaly si hldky u brny obrcen k velkmu lesu vt
starosti. Z tohoto smru se nebylo eho obvat, snad a na
pr hladovch wendig nebo jinch vtch zvat. Jist,
kdyby vojci odjeli s kapitnem Mattheusem ven, asi by byli
ponkud nervznj. Od chvle, kdy se vrtili mui
doprovzejc lady Nesardo, ostatn jezdci se jet neukzali,
a to vetn generlova pobonka.
Proto kdy hldka na hradbch spatila blcho se
osamlho jezdce, poctila jistou levu - ovem zrove i
znepokojen. Helmice s chocholem prozrazovala jezdcovu
identitu daleko dv, ne mohl kdokoli ve svtle lou spatit
jeho tv.
"To je kapitn Mattheus!" volal mu shora. "Otevete
brnu! To je kapitn!"
Ostatn se hrnuli poslechnout. Kdy jich nyn zbylo tak
mlo, bylo nutn, aby dva mui slezli z hradeb a pomohli
otevt masivn devnou brnu, kter tvoila prvn

249

ochrannou bariru hlavnho msta.

Pobonk generla Toriona tie vjel dovnit. Jeden z
vojk pispchal, aby vzal jeho kon za uzdu.
"Pane," vyhrkl mu s pohledem upenm na hlavu kon.
"Co je tomu zveti? Je k njak zrann, e m
zavzanou hlavu?"
Vtinu kosk hlavy a taky krku zakrval dstojnkv
pl. Pro vojka, kter otzku poloil, byl zzrak, e zpod
ltky zve vbec nco vidlo.
"Zrann, ano," odpovdl jezdec. Kapitn Mattheus,
kter uzdu nehodlal pustit, se otoil zpt k brn. "Zhasnte
loue a lampy."
Ti nejble k nmu vypadali naprosto zmaten. Vojk,
kter chtl kapitnovi odvst kon, se nakonec zeptal:
"Omlouvm se, pane, ale kal jste, abychom zhasli loue a
lampy?"
Dstojnkovy oi byly skryty pod hledm, nicmn bylo
zejm, e na nj kapitn Mattheus pohldl. "Zhasnte loue
a lampy. Uduste vechny ohn."
"Pro se m vechno zhasnat?" zeptal se pichzejc
mu. Jeho zbroj byla v lepm stavu ne zbroje ostatnch
vojk a byla zdobena odznaky, kter z mue dlaly velitele
hldky. "Kapitne Mattheusi, pane!" zasalutoval rychle nov
pchoz. "To jste rozkzal vy?"
"Zhasnte vechny loue a lampy," opakoval jezdec.
"Vechny ohn."
"Hroz nm njak tok?"
Chvle ticha a pak: "Ano, tok. Uduste vechny ohn.
Rychle."
Velitel hldky se otoil k ostatnm. "Slyeli jste! Stefane!
Vem si na starost loue na hradbch! Vy ti! Lampy! A
dlejte!"
Alec Mattheus to ve sledoval ze sedla. Pokad, kdy
zhasl dal ohe, pikvl.
Kdy byly konen vechny loue uhaeny, velitel hldky
250

se zeptal: "Njak dal rozkazy, kapitne?"

Pobonkv zrak padl na helmic chrnnou velitelovu
hlavu. "Sundejte si helmy. Zahote je."
"Prosm, pane? To je rozkaz?"
Jezdec pikvl. "Rozkaz."
Ni dstojnk pokril rameny a naznail mum, aby
rozkaz splnili. Jen kapitn Mattheus si helmici nechal.
"Njak dal rozkazy, pane?" zvolal nakonec velitel.
"Zstate na mstech." Bylo to jedin, co kapitn v sedle
ekl, ne zmizel ve tm.
Jakmile byl kapitn Mattheus pry, velc dstojnk se
obrtil k mum. "Zavete brnu! Slyeli jste! Hroz nm
tok!"
Ze tmy se ozvalo reptn, ale brna byla brzy zase
zaven. Velitel, kter slouil v prvnch mscch kariry
generla Toriona pmo pod nm, pemlal v hlav rozkazy,
kter dostal. Vdl, e generl si Aleka Mattheuse nesmrn
v - Torion by kapitna neudlal pobonkem, kdyby tomu
tak nebylo - ale kdy te o vem pemlel, ani jeden z
kapitnovch rozkaz nedval smysl. Velitel hldky i jeho
mui poslechli na slovo vlastn jen z hlubok cty.
Ale i tak...
"K ertu s rozkazy, i kdy jsou od nkoho jako on,"
zabruel dstojnk. "Najdte mi nkdo helmu! Stefane!
Zapalte zase loue!"
"Ale kapitn Mattheus kal..."
"Beru to na sebe! Slyeli jste! Gerarde! Ty b tam a... z
eho se sakra tak vyden?"
Druh vojk hledl do tmy za sebou. "Myslel jsem, e
nco slym!"
"Nestrpm, aby se na hradbch nkdo bl tmy, kdy se
chyst tok! Boromire! Okamit b na jeho msto..."
Kolem boty mue, na kterho velitel prv mluvil,
probhlo cosi velikosti koky. Ne stail velitel rozeznat
njak bli tvar, viml si druhho tvora, kter se blil ke
251

Gerardovi.
"Mm nco na zdech!" zaval nhle Stefan.
V tom okamiku se z ern noci vyhrnuly tucty
podobnch ernch stn - tvor, kte, jak si velitel a nyn
uvdomil, vyplhali po vnj stran hradeb a hrnuli se do
msta, ani by si jich nkdo dve viml.
Ozvaly se vkiky dalch mu. Dstojnk tasil me,
nebo ti z tvor se blili k nmu. Kdy byli tm u nj,
jednoho propchl, ale druz dva se rozdlili a nyn se k nmu
blili z opanch stran. Bylo mu jasn, e ne se vypod s
jednm, bude mt druhho na sob.
Jeho oi nyn pivykly temnot natolik, aby konen
poznal, co jsou ti tvorov za.
Pavouci... nekonen moe obch pavouk...
Vkiky utichly tm stejn rychle, jako se objevily. Pro
tvora, kter ovldal to, co kdysi bylo Alekem Mattheusem,
znly jako hudba. Pavouk usazen na jeho hlav a skryt
pod helmic s chocholem na okamik piml hostitele
zvednout koutky st v jaksi parodii na smv.
Cesta byla voln. Ostatn mli pstup do msta.
Brzy budou mt hostitele vichni. Brzy budou Dti
Astroghy znovu na vrcholu...
"Ten vs nemus zajmat, mj pane," poznamenal
Karybdus. "Jeho smrt u se i tak opozdila. Zabiju ho na vai
poest." "Ne." Hlas byl nyn jaksi skpav a zpsobil, e
Zaylovi se v tle napjal kad nerv. Posedl Aldric odhodil
skopku, kter jet ped okamikem byla Pavoum
mscem, jako by to bylo smet, a lehkm krokem peel k
zajatmu nekromancerovi. Narozdl od ostatnch pavouk,
tenhle hostitele ovldal dokonale. Kdy se sta lorda Jitana
pohnula, jeho mimika se ani v nejmenm neliila od
originlu. "Ne. Mus zstat zachovn."
Karybdus se zamrail a odpovdl: "Jak si pejete, pane
Astrogho, jak si pejete."
"M dti, do msta lid jdou," ekl Astrogha obma. "Z
252

hostitel svch pti budou, a nakonec stanou se jednm.

Moc m znovu povstane! Bh opt budu!"
"Bh... jsi nikdy nebyl!" podailo se konen Zaylovi ze
sebe vypravit. Zahledl se na zvrcenou bytost. "Jen
bezvznamn dmon, Astrogha! Nic vc nejsi! aek Diabla,
skutenho Pna hrzy!"
Pavoukovo tlo zaalo pulzovat. Na Jitanov pokiven
tvi se objevil vraz nefalovanho vzteku a jeho tlo
zvedlo ruku. Nad dlan se zhmotnila koule ernho ohn.
lechtic vak ihned sevel dla v pst a ohe udusil. Skrze
hostitele se Astrogha znovu usml. "Od pna mho, Diabla,
podobn titul bych nikdy nepijal! Jeho poddan, to jsem,
vldnout vak jeho jmnem, k tomu on svol rd! Krlovstv
tohle lidsk pemnno bude k obrazu mmu, slouit vak
cli konenmu velikho Diabla..."
Zayl pohldl na protivnka. "Karybde! Copak nevid,
jakho lenstv se dopout? Tohle jsi chtl?"
"Pesn tohle jsem chtl. Pesn tohle svt potebuje."
"Ale tohle zpsob, e rovnovha se nachl na stranu
temnoty!"
Star rathman zavrtl hlavou. "Nenachl. Rovnovha
bude zachovna."
Zayl na nj hledl s otevenou pusou a uvaoval, jestli
nemu takovmu me Karybdus vit i ve stavu
maximlnho pomaten smysl.
"e dost u bylo," zachrel Astrogha. Dmon se pak
obrtil zpt k olti. "Pouto skuten nen jet. Vce asu
poteba je."
"Naasovn bude dokonal," ujistil klidn dmona
Karybdus s oima sklopenma.
Ale v jeho och spatil Zayl nco, co dmon nepostehl.
Karybdus ml skuten v myslu udret rovnovhu. Ml v
myslu dmona njak zradit... kdy k tomu vak dojde? Jist
a pot, co sluebnci falenho boha piprav o ivot
ohromn mnostv lid.
253

Zayl ml nutkn to Astroghovi ct, ale pochyboval, e by

ho dmon poslouchal. Stejn jako mnoz jeho druhu byl i
pavouk domlv a za hrob. Pedstava, e by ho nkdo
mohl podfouknout, byla nad jeho chpn.
Jestli toho vak byl nkdo skuten schopen, byl to
Karybdus.
Posedl lechtic se obrtil k Sardakovu zmrzaenmu
tlu. Astrogha ponoil do ztuhlch trob prst a nechal Aldrikova sta, aby ho olzla. "Tak je tomu dvno, co nektar
podobn chutnal jsem! Tak dvno, co lapen jsem do t
proklat koule byl!" V nhlm zchvatu vzteku lechtic
mrtv tlo odstril. "Nespravedlnost! Zloin!"
"Nechpali," zaeptal Karybdus, aby tvora util.
"Nechpali, skuten!" souhlasil Astrogha. "Velkou moc
jsem dal, vdomosti... a dal jen du pr a krve kapku! Tak
mlo vedle chamtivosti lidsk!" Obrtil pohled k Zaylovi.
"Ale jin, rlili na mn! Vrn m ommili, aby zradili m a
pak vytvoili tohle,''' dmon ukzal na odhozenou skopku,
"kde svty nejble si jsou, kde nejsnadnj mou velikost
spoutat je."
A kdy se chtl Astrogha zmocnit dalho, arodjov u
na nj ekali. Za cenu vlastnch ivot ho zaveli dovnit.
Avak Astroghovi vrn to, co brzy dostalo jmno dle
svho vzhledu - Pavou msc, ukradli. Po mnohch
vpotech urili, e vdy jednou za nkolik stalet nadejde
as, kdy se svt a Peklo tm dotknou, a kvli pekelnm
silm tak bude mon pna znovu osvobodit. Zrove vak
potebovali cosi, co dmona poutalo s tmto svtem.
Krev jeho dt.
Bylo mon, aby spolu dmoni a lid mli potomky,
vtinou k hrze lid. Jen mlo takovch dt vak peilo a
do dosplosti. Kdy nezemely v dtstv, byly vtinou
zabity tmi, kdo vdli, co jsou za. Navzdory Astroghov
vzhledu byly vak jeho dti co do vzhledu lidtj ne dti
jinch, a nkter byly dokonce na pohled krsn. Proto
254

peily tam, kde ostatn ne. Pro sluebnky pavouka to

znamenalo dar... alespo pro nkolik generac, ne men
Astroghovch potomk s krv obyejnch smrtelnk
oslabilo pouta k dmonovi natolik, e prakticky
neexistovala.
Kn vak byli nezlomn a udlali jedinou vc, kterou
udlat mohli. Kdykoli objevili v jinm lovku by jen
sebenepatrnj stopu pavoukova odkazu, unesli ho a zabili
na olti. Sloitmi zpsoby pak jeho krev a srdce zachovali
navdy. Jin kouzla pak zajistila, e krev zstane ist, a
nadejde vhodn as.
Podobn masakr se vak nemohl odehrvat donekonena.
Byli tac - konkrtn Synov Rakkise - kte mezi sebou
leny pavouho kultu objevili. S pochybnou pomoc
arodj, jako byli Vizjereiov, Synov Rakkise objevili pod
bvalm kostelem skryt chrm. To msto slouilo jako
centrum sil, kter sahaly a do samotnho Pekla, co bylo
pro poteby okultist dokonal. Vojci a arodjov s nimi
skoncovali, obti osvobodili a povradili a na vjimky
vechny Astroghovy stoupence.
Tch nkolik, kte unikli, prchlo za moe, kde ekali na
vhodn as, osudov okamik. S sebou si vzali
zakonzervovan srdce a trochu oitn krve. Kdy se
konen msc dostal do sprvn polohy, seslali kouzlo -a
teprve pak zjistili, e jejich pln nebyl dokonal. Oslaben
krev neposlouila dostaten. Ano, osvobodila Astroghu, ale
udlala z nj jen stn jeho pvodn velikosti, pli slab, ne
aby se postavil Vizjereim, kte odhalili jeho nvrat.
"Nucen uprchnout jsem byl zptky sem a doufat, e ist
krev dt mch znovu na svt mne pivede," zasyel pavouk.
"Ctil jsem ji i pes Twin Seas cel..."
Synov Rakkise u neexistovali - jejich znik byl zhadou
i pro samotnho dmona - ale Westmarch jako krlovstv
prosperoval. Peiv stoupenci ukryli oslabenho dmona v
ruinch horsk pevnosti neptel a vydali se hledat dti s
255

istou krv.
Ale Vizjereiov mu byli na stop rychleji, ne by
Astrogha povaoval za mon. Vtina lidskch loutek byla
pobita a arodjov proti dmonovi pouili posledn zbra;
nemli dostaten velkou moc, aby ho zniili, ale podailo se
jim znovu ho uzavt do koule. Kdy bylo dokonno, svili
kol kouli steit jednomu ze svch, kter byl zabit ji dve,
a pak se vydali na msto, kde nyn Zayl leel jako zajatec, s
clem zniit ho.
"Bylo vybudovno, aby co mon nejvce zeslilo spojen
mezi obma svty," vysvtloval protivnkovi laskav
Karybdus. "Zniit ho by znamenalo oslabit spojen do takov
mry, e by pro Astroghovo vysvobozen u nestaila ani
skuten ist krev. Z njakho dvodu se jim to vak
nepodailo." Star nekromancer zamylen nkolikrt udlal
ts ts ts. "Tak proto jsem tu nael tolik tl."
"M pomsta hled obti pomalu snad nkdy, nicmn
nachz," vtipkoval Astrogha a znovu okusil Sardakovy
tlesn tekutiny. "Veli, jen aby nejmen, ovem z mch dti
nejvraednj, kously je. Zahynuli. J ctil jsem smrt jejich i
v prokletm spnku svm.
Karybdus pohldl ke stropu. "Mj pane, as dal fze
tm nadeel. Ml byste se pipravit."
"Ano, pravdu m." Astrogha vzthl krv zmenou ruku
k Zaylovi. "Ke mn poj, vyvolen mj..."
Oba rathmani na nj naprosto zmaten hledli. Byl to
Zayl, kdo se vzpamatoval jako prvn. Vybavil si stralivou
cestu na onen svt i setkn s nemrtvm knzem v
podzemnm chrmu.
"To jsi byl ty," vyhrkl. "Ty jsi m ukradl z vzesk cely,
zavedl nemrtv vc do skrytho chrmu.
Karybdus se na nj podval, jako by se njakm zvltnm
zpsobem nakazil dmonovm lenstvm. "O em to
mluv? J jsem vyvolal Astroghovy mrtv pod sdlem
Nesard... a co se mlo stt v tom vzen?"
256

Zajat nekromancer pohldl protivnkovi do o. "Ty tedy

nejsi zasvcen do veho, co se tu dje? To by mne
nenapadlo. Ty jsi vyvolal mrtv, ale Astrogha pak vedl jejich
kroky. Poklekli pede mnou, Karybde! Nazvali mne pnem a
mistrem! A dote jsem to nechpal."
"Vyml si njak len pohdky! Astrogha byl
uvznn v kouli! Nemohl odtamtud zasahovat do tohoto
svta!"
Zayl se uklbl. "Ale tak blzko sprvn fzi msce, kdy
se oba svty tm dotkaj, snad nco udlat mohl... a ty,
ani by sis to uvdomil, jsi mu v tom pomohl!"
"Za co odmny se ti dostane," slbil dmon
prostednictvm st lorda Jitana. "Jakmile tenhle nositel
urozenj mj bude a m pln j vldy se zmocn..."
"Ale hostitel, kterho jsem vm dal, je dokonal, mj
pane," pesvdoval ho edovlas rathman. "Je sprvn krve.
M skryt nadn pro magii! Je..."
"Nen to tenhle." Aldric si olzl rty. "Tenhle mnohem lep
je. Dlouho studoval jsem ho. Dokonal je."
"Ale nen sprvn krve."
"To tentokrt dleit nen. "Astrogha Zaylovi pokynul.
"Poj..."
A zajat nekromancer proti vli el. Karybdus se ze vech
sil snail skrt pocity, ale Zayl, zkuen ve ten mylenek
svch druh, vidl jeho rostouc obavy. A ji chtl
nekromancer Astroghu z tohoto svta sprovodit jakkoli,
pavoukova volba uinit ze Zayla konenho hostitele by ve
uinila daleko obtnjm. Schopn nekromancer se vemi
tajnmi znalostmi by z dmona udlal bytost daleko
psobivj. Astrogha by najednou vldl vm, co Zayl v a
um.
Pes svou omraujc povst Karybdus udlal stralivou
chybu.
Chyba jeho protivnka vak nyn Zayla nijak netila.
Zatmco se bezmocn piblioval k ohavn postav, zoufale
257

se pokouel nalzt njakou obranu proti Astroghov kouzlu.

Jakmile se mu do lebky zaryj pavoukovy nohy, rathmano-va
existence jako samostatn bytosti skon.
A se vak Zayl snail sebevc, nedokzal na nic pijt.
Bylo s podivem, e pes obavy o svou dui, ctil daleko vt
starost o osud nevinnch obyvatel Westmarche... a ze vech
nejvc o osud Salene Nesardo.
Posedl lord Jitan ho uchopil za ramena a zastavil ho.
Se stralivm zvukem podobnm srkn pes brko vythl
obludn pavouk konetiny ze lechticovy hlavy. Z nohou i z
hlubokch ran v Aldrikov lebce stkala krev a dal tlesn
tekutiny.
Pavouk - Astrogha - se krtce pikril a pak skoil na
Zaylovu kp zakrytou hlavu.
Rathman se pokusil dmona setst, ten se vak dre i
pevn. Jednou nohou odkopl kpi, jedin tt, kter a do
tto chvle chrnil jeho ob.
V ten sam okamik se Aldric Jitan nhle zachvl. Pak
pustil Zayla ze seven. ilhajc oi se pevrtily... a tlo
ambiciznho aristokrata se bezvldn zhroutilo na zem.
Koutkem oka Zayl vidl, e se Karybdus pesunuje, ale
jinak se star nekromancer jen dval. Jestli ml v myslu
dmonovi njak zabrnit, aby si vzal ve, co mu Zayl
nabzel, ekal zejm na okamik, a bude jeho mlad
kolega mrtv.
Ztuhl nekromancer ctil, jak ho pavouk koneky nohou
hlad po lebce. V hlav se mu ozval Astroghv hlas. Ano,
dokonal jsi... budeme jeden... a vichni mmi dtmi stanou
se...
Zaylovi projela hlavou ostr bolest...
Pavouci se inuli odevad.
Nejprve se valili pes nechrnn hradby, ale pak hldky nyn hostitel Dt Astroghy - znovu otevely brnu, aby
hlavn proud mohl snadnji dovnit.
Moe pavouk se vlilo do nejblich budov otvory i
258

prasklinami menmi, ne byla jejich tla. Bhem nkolika

okamik naplnil noc pronikav ev vychzejc z budov velmi krtk ev.
A kdy nkter z dt naly hostitele, ostatn pokraovaly
dl. Tohle lidsk msto bylo velk. Bude tu dost pro vtinu
z hejna.
A mimo to, ti, kdo je nenaleznou zde... se jednodue
pesunou k dal lidsk osad.
Generl Torion zvaoval, e se rozjede zpt do palce a
osvobod Salene od krlovy spolenosti, avak rozmyslel si
to. V pi Justiniana bude bezpochyby v bezpe. Navc
vrtit se by mladho krle mohlo urazit, a to by v tuto
napjatou dobu Torion velmi nerad.
Kdy se tedy postaral o zleitost mu svenou, neml
velitel nic nalhavho na prci, ale vrtit se dom se mu tak
jet nechtlo. Udlosti dnenho dne na nj a pli
dolhaly.
Nakonec se rozhodl udlat obhldku. Nco takovho u
vlastn nebylo soust jeho povinnost, nebo schopn lid
jako kapitn Mattheus a jin vechno obvykle zkontrolovali
za nj. Znm pocit star rutiny by mu vak mohl pomoci se
uvolnit.
Napadlo ho, e by mohl jet k zpadn brn, ale nakonec
se rozhodl pro brnu na severovchod. Ta byla obrcen k
rozlehlmu lesu a k horm a prv z n sthl vtinu hldek.
Mohla by bt vhodn chvle pouit tch nkolik, kte tam
zstali, e i kdy maj na starosti nejklidnj st, prv
jejich men poet vyaduje zvenou pozornost.
Po cest minul nkolik hldek, kter mu rzn
zasalutovaly. Stejn jako ony, i Torion ml nasazenou
helmici. Vbec tu nepohodlnou vc neml rd, ale znovu se
rozprelo a hled mu chrnilo oi ped detm lpe ne
jakkoli kapuce.
Kdy se vak piblil ke zmnn brn, viml si, e
nkolik vc nen zcela v podku. Jako prvn ho zarazilo,
259

e cel prostor je ponkud temnj, ne by ml bt. I v

nejhorm poas vdy hoely alespo olejov lampy, kdy
u nic jinho. Zrove ml pocit, jako by se stny ped nm
pohybovaly, jako by byly iv.
A pak zaslechl prvn vkik.
"U Rakkise!" Generl tasil me a pobdl kon. Ten vak.
pestoe proel nejlep drezrou, msto aby poslechl, zstal
stt. A se Torion snail sebevc, nedokzal zve pinutit
udlat vc ne nkolik krok... a pak k znovu zaal
couvat.
Dolehl k nmu dal vkik. Ve tm se cosi pohybovalo,
Bylo to zhruba velikosti koky... ale s pli velkm potem
nohou.
Co mu to Salene kala? Cosi o... pavoucch?
"To nen mon..." zabruel. "To nen mon."
Nejlep vak bylo neponechat nic nhod. Tady se dlo
nco hodn zlho.
Ohldl se pes rameno smrem, kde vidl posledn
hldku. "Poplach! Poplach! Neptel za branami! Neptel
za..."
Na hlavu jeho kon dopadlo cosi tkho. V okamiku,
kdy k vyden zaehtal, dal vc dopadla Torionovi na
pai. Torion zahldl nkolik nohou a spoustu o.
Sekl tvora pes hbet meem. Vc zasyela a pak spadla
na zem. V tom okamiku vak generlovi skoily na
rameno dal dv.
Torion jednu setsl a dl kiel: "Poplach! Poplach!"
Odnkud z ulice slyel voln vojk. Prvn, kterho
spatil, ovem pichzel od brny. Mu, Torion v nm
poznal poddstojnka, el jaksi podivn.
Generlovi cosi kalo, e nen vechno, jak vypad. "Vy
tam!" zavolal a zabil i druhho tvora. "Co se dje? Co se
stalo s ostatnmi chlapy?"
Vojk neodpovdl. Jen dl krel k veliteli. Za nm se
ve tm zhmotnili dal dva. 1 oni se pohybovali jaksi
260

trhan.
Torion se pokusil obrtit kon, ten vak stl jako socha.
Generl spatil, e m pavouka pmo na hlav. Torion po
nm zuiv sekl a serval ho z kon...
A na to, e vtina z osmi nohou zstala zaboen do
koovy lebky.
Torion ml jen krtk okamik, aby si dsiv vjev
prohldl, ne se k zhroutil. Generl se pokusil seskoit,
ale nestihl to.
S hlasitm uchnutm dopadl na ulici. Levou nohou mu
projela prudk bolest. Dstojnk se s n pokusil pohnout, ale
zjistil, zeje zaklnn pod tlem nehybnho kon.
Na hru mu skoil dal pavouk. Pokusil se ho shodit,
ale zve se tesky chytilo rukavice. Torion byl vdn, e
ji neprokousl a na prsty, protoe si byl jist, e je
pavouk prudce jedovat.
Pomalu se k nmu blili dal pavouci. Generl Torion
neml pont, pro ho zatm dn nekousl, ale
pedpokldal, e odpov na tuto otzku by se mu nelbila.
Nhle se nad nm nkdo sklonil. Poddstojnk. Mu
vzthl volnou ruku k Torionov hlav.
Ne, ne k hlav... k helmici.
Generl se pekulil. Kdy se vojk sklonil v druhm
pokusu, spatil Torion, e vojkova helmice je ponkud
nakivo.
A pod n se cosi hbalo.
Velitel v silou bodl po poddstojnkovi meem. epel
zashla hrdlo tak prudce, e vojkovi spadla helmice na
zem.
Stejn jako k, ml i vojk na hlav pavouka. Torion
ani nemusel hdat, co tam dl.
Kdy vojkovo tlo padlo na zem, generl se pokusil
uhnout, ale nohu ml stle uvznnou pod tlem kon.
Torion zaklel, vdom si skutenosti, e mu nezbv pli
anc.
261

Pak se mu ped oima objevilo svtlo. Ozvaly se vkiky

pln dsu, ale zrove odhodln. Pavouci kolem nj se
nhle rozprchli, kdy se k jeho tlu piblila zaplen lou.
"Jsme tady, pane!" zvolal vojk s chytil ho za pae.
"Drte si helmy na hlavch!" varoval je. "Pozor na tmu'
Nenechte si pavouky dostat k tlu!"
Jakmile to doekl, oznmil mu vkik, e pro jednoho z
mu jeho varovn pilo pli pozd.
Ozvalo se inen zbran. Kdy generla zvedli na nohy
spatil, e dva z jeho mu bojuj s vojky od brny,
kterch se u se zmocnili pavouci. Ti se pohybovali stejn
podivn jako poddstojnk, ale zrove se jim dailo nejen
spn vykrvat vechny toky, ale tak protivnky
ohroovat.
Torion spotal, kolik m mu. Sedm, kterm stle
mohl vit. Rychl pohled do tmy ho varoval, e brzy to v
dnm ppad nebude stait.
"Ustup! stup! Drte proti nim loue a lampy! Rychle!"
Vtina poslechla okamit, ale posedl vojk bojujc s
jednm z Torionovch mu mu nhle rychlm pohybem
srazil helmici z hlavy. Na bezbrannho vojka okamit
skoil pavouk a se zeteln slyitelnm zaprasknm
zasunul konetiny do neastnkovy lebky. Vojk padl na
kolena a pak se postavil, v och skeln pohled, a vydal se
za dvjm protivnkem.
"Ustupte, sakra!" pokraoval Torion. Rozhlel se po
okol. "Vypadnte z dom, dlejte!"
Z okolnch budov se vak ozvaly vkiky, kter
generlovi oznmily, e pro jejich obyvatele je pli pozd.
Zaklel, jet chvli ustupoval a pak se zastavil. Na okamik
se zadval do okna vedle sebe.
"Vy tam!" vykikl Torion na vydenho vojka.
"Lampu! Dlejte, chlape!"
Generl Torion doslova vyrval vojkovi lampu z rukou a
prohodil ji oknem. Mosazn lampa se rozbila a vude se
262

roztekl olej.
V dom vzplly plameny a rychle pohltily zclony u
rozbitho okna.
V jejich svtle bylo navc poprv jasn vidt, jak
pavouci vlastn vypadaj. Torion podobn druh nikdy
nevidl, pestoe vzdlen pipomnali neslavn proslul
snovae. Z toho, co zatm vdl, vak tohle nebylo nic
jinho ne ohavn dmoni, a jestli je, jak to vypadalo,
plameny dok zahnat, pak poteboval tolik ohn, kolik
bude mon sehnat.
I kdyby to znamenalo split cel Westmarch.
"Dal lampu! Tam do toho domu!" Ti uvnit ho
nezajmali, nebo ji byli bezpochyby mrtv, nebo dokonce
nco horho.
Po obou stranch ulice vzplly domy. Nkolik ohavnch
pavouk rovn hoelo. Ostatn se sthli.
Torion se modlil, aby nepetrit d neudusil plameny
i jeho nadje. Zdlo se, e pln funguje. Pliv obludnch
pavouk se zastavil. Shromdili se na jednom mst, jako
by nevdli, co maj dlat.
Pak jeden z mu hekl a padl. Za nm stl mu, kter na
prvn pohled vypadal jako dal vojk. Teprve kdy zvedl
hlavu, spatil Torion, e i on m helmici nakivo, jako by se
pod n snail nco ukrt.
Ne ho kdokoli mohl zastavit, strhl mu helmici z hlavy
vojka, kterho ped okamikem omril. Ze zad stojcho
vojka pak seskoil pavouk, dopadl na hlavu neastnka
lecho na zemi a zaryl mu konetiny do hlavy.
Torion si nhle uvdomil, e nebezpe hrozc mstu je
daleko vtho rozsahu, ne si myslel. Tenhle vojk nepiel
od brny. Pidal se k nim odkudsi zezadu.
Generl se k obma pitil, probodl stojcmu vojkovi
hrdlo, ne vbec stail zareagovat, a pak jedinou ranou
probodl hlavu vojka na zemi i s pavoukem. Dal vojk
dorazil pavouka schovanho pod helmic prvnho.
263

Torion vythl me a pohldl na vlnu, kter u se zase

valila proti nim. "stup! Ustupujte, sakra! Kdo neustoup,
toho popravm! Rozumli jste?"
Neekal, a mu daj souhlasnou odpov. D nebyl
tak hust, aby uhasil loue, ale bitva byla prohran. Torion
zaklel, vdom si toho, e posily, kter poteboval, jsou dl v
centru msta. Sm je tam poslal na krlovu dost.
Krl! Torion chytil nejbliho mue. "Vem si kon! Je
do palce a varuj Jeho Vsost! ekni mu, e je ohroeno
cel msto! ekni mu, e potebujeme kadho mue,
hlavn ty, kter nechal povolat kvli ztku! My se je
pokusme zadret!"
Kdy poslek vyrazil, ozvaly se vkiky z dal sti
msta.
"Jsou vude," zaeptal si pro sebe ostlen dstojnk.
"Jsou vude..." Ale zdlo se, e pichzej zejmna ze
smru, o kterm mluvila Salene. Torion tm litoval, e
nee-kl poslkovi, aby ji pivezl. Mohl by se j zeptat, jestli
v o thle zken invazi jet nco vc, ale pak si
pedstavil, jak se lechtina stv obt pavouka. Ne, to by
nikdy nemohl riskovat. Nejlpe, kdy zstane, kde je. V
palci bude v bezpe.
Krom toho, jakmile Justinian dostane jeho zprvu,
pomoc bude hned na cest...

20
Prvn vzdlen vkiky zpsobily, e Salene v hrze
vyskoila na nohy. Jestli je slyela a tady v palci, nevstilo
to pro msto nic dobrho.
Justinian ji chytil za ruku, a pestoe jedna st jejho j
se pokusila vyvolat stejn sly jako tehdy u Toriona, nic se
nestalo. Krl ji sthl zptky na stupnek a pinutil ji, aby se

264

posadila vedle nj.

"Opravdu byste se mla upokojit! Te musme jen ekat
na phodn okamik! Pak bude vechno zase v podku.
Uvidte..."
"V podku? Ale Vae Vsosti, co ti lid? Co vichni ti
lid, kte te trp? Co vichni ti nevinn, kte zemou?"
Na okamik se znovu objevil nejist Justinian, kterho
znala dv. Ruka se mu roztsla. Rychle otoil hlavu na
stranu, kde se vznel Corneliv duch. Cornelius, kter
nemluvil vlastnmi slovy, nbr slovy Karybdovmi.
Ozval se dal epot, ale ani nyn nic, emu by lady Nesardo rozumla. Obavy z Justinianovy tve rychle zmizely.
Oddechl si a pohldl na Salene. "Vidte? Te jste to
rozruen na chvli penesla i na mne! Jak jsem vm kal,
vechno bude v podku! Otec to k a on to v. Vdycky
vechno v."
Salene se pokusila Justinianovi vysvtlit pravdu o krlov
duchovi, on j vak nevil. Pesto se o to pokusila jet
jednou. "Vae Vsosti, vm vm, kdy kte, e tohle je
v ctihodn otec. Opravdu vm vm, ale znovu vm
km, e je oarovanl k jen li nekromancera Karybda!
V otec by takov krveprolit nikdy nedovolil, ze dnho
dvodu! On lidi miloval! Chrnil je! A Cornelius je te
pinucen kat vci, kter jsou proti jeho pesvden..."
"Skuten vs musm znovu umlet, lady Nesardo? Vte,
jakou k vm chovm nklonnost, ale mluvit takhle o mm
otci? Vdy ho obviujete z toho, e nen vc ne jen loutka!
A drahho Karybda tak!"
Vzdala to. Justinian nemohl nebo nechtl vit, e by otci
kdokoli mohl nco nadit, dokonce ani po smrti. Co bylo
hor, ml nekromancera za dvryhodnho rdce! Jak
dlouho asi Karybdus tuhle travestii plnoval!
Silnmi zdmi palce pronikly dal vkiky. Krl se znovu
napil vna a nabdl i j.
Z opanho smru a z mnohem vt blzkosti se ozvala
265

hdka. "Justinian zvdav natoil hlavu na stranu. Salene se

naklonila smrem, odkud hlasy pichzely, a pokouela se
nco rozumt. Vztek jednoho z hlas by se vyrovnal i jejm
vlastnm emocm. Troufla si hdat, e se prv nkdo
pokouel krle varovat, ale nebyl vputn dovnit.
O chvli pozdji se dovnit vplil Edmun Fairweather. Z
nekodnho sloucho se v och lechtiny promnil v
netvora stejn zlho jako sm lord Jitan nebo Karybdus.
Mla tuen, e se zcela ochotn podlel na hrzch, kter se
prv odehrvaly venku.
"Co to bylo za rozruch, Edmune?" zeptal se krl.
"Jak jste ekal, njak vojk ze stre. kal, e ho posl
generl Torion. Oznmil jsem mu, e si v tuto chvli
nepejete bt ruen. Zaal vyvdt. Nakonec jsem ho musel
nechat zatknout a uvrhnout na noc do vzen. Se svolenm
Va Vsosti, samozejm."
Justinian uvaoval. "Nue, jestli to mus bt. Ale postarej
se, aby ml pohodl a dostal z kuchyn njak jdlo, Edmune.
Koneckonc, ten mu jen konal povinnost. Nevdl, e dl
chybu."
"Jak poroute, Vsosti..."
Lady Nesardo u se neudrela. "Edmune Fairweathere,
chpu, pro se tak chov krl, ale co vy? Muste si pece
uvdomit, co se dje! To budete jen tak stt a dvat se, jak
hrza se tam dje?"
Jeho vraz zstal chladn, ale v och se mu nebezpen
zablesklo. "Sloum jen pnu. On porou, j poslouchm."
"A jsi v loajalit asn, drah Edmune," ekl Justinian a
rozzil se.
Sluha se vdn uklonil a odeel.
Salene se zamraila. Z njakho dvodu, kdy Edmund
Fairweather mluvil o vrnosti pnu, mla pocit, e mluv o
nkom jinm ne o krli.
Aldric Jitan? Snad. Karybdus? To zejm ne. Nedokzala
si Edmuna pedstavit, jak se klan nekromancerovi.
266

Uklbla se. Mylenkami na takov vci se nikam

nedostane. Salene musela jednat.
Ale jak? Kdy chtla odejt, Justinian j v tom snadno
zabrnil. Zdlo se, e vldne magi, zatmco jej moc objevujc se asto nepedvdateln - jako by ji nyn zcela
opustila. Byla si jist, e to bylo zpsobeno nm, co dlal
krl... ale m?
Neustle si vdoma toho, e Cornelius vechno sly,
Salene ekla: "U jsem se chtla zeptat dv, Vae Vsosti. Je
schopnost vldnout magi ve vaem rod ast? Neslyela
jsem dn legendy o..."
Pesn jak lechtina doufala, byl Justinian vce ne
ochotn mluvit s n o sob. Snad si dokonce myslel, e v n
konen vzbudil zjem. Nelbil sej pocit, e si zahrv s
krlem, ale jinou monost nevidla.
"Ne, ne. Nic takovho. To skuten jenom j! Takov
zvltn dar." Jeho ruka se zaala zvedat ke krku, kde si nyn
Salene poprv vimla ernho etzku a ehosi, co na nm
viselo. "Chtla byste...?"
Salene zaslechla nhl epot, kter krlovi skoil do ei,
a nemla pochyb o obsahu tch slov. Jakoby na potvrzen
jejho podezen Justinian rychle zvedl ruku ke oblieji.
Pedstral, e ml od zatku v myslu pokrbat se na tvi,
a pokraoval. "Chci ct, e mm za to, e jsem prvn, u koho
se takov nadn objevilo. Snad to mm po matce. Pochz z
krlovskho rodu z Lut Gholeinu, vte? kali mi, e tam se
dje mnoho mystickch vc. Odtamtud to asi bude, ano."
Justinian vypadal pomrn spokojen s tm, co v jejch
och bylo jen velmi nepesvdiv vysvtlen. Salene
pikvla, jako by mu vila, ale mylenky mla stle upeny
k etzku a k tomu, co viselo na nm. A ji to bylo cokoli,
lechtina vila, e to nejen krli dv jeho nov magick
schopnosti, ale zrove zpsobuje ztrtu jejch.
Dal vkiky. Nyn tm neustvaly. S tesouc se rukou
ekla: "Vae Vsosti, myslm, e bych si nakonec peci jen
267

dala trochu vna."

"Ale samozejm!" Krl shl na stolek a vzal druh pohr.
Naplnil ho a obrtil se k n.
Kdy tak uinil, Salene shla po pohru. Jejich ruce se
setkaly a e i jej obsah se porouela na podlahu. Justinian
se pro spadl pohr instinktivn sehnul.
Lady Nesardo piskoila, chytila etzek a kubnutm mu
ho strhla z krku.
"Co..." bylo to jedin, co ze sebe mlad monarcha
vypravil, ne lechtina ucouvla z jeho dosahu.
Pedmt, kter se j nyn houpal v ruce, byl
trojhelnkovit bronzov medailon, do nho bylo vytepno
oko obklopen nm, co vypadalo jako zuby. Z medailonu
vyzaovala stejn temn energie, jakou Salene ctila pokad,
kdy musela sestoupit do kobek pod svm domem. Tenhle
pedmt jist nikdo nevytvoil s dobrm myslem.
"Dejte mi to!" vytkl Justinian a chapl po Salene.
"Potebuji to!"
Jeho ruce ji sevely...
A nhle Salene stla za nm.
Jak se tam dostala, to nechpala. Justinian se prudce
otoil a ve tvi ml zuiv vraz. m dl vc pipomnal
Corneliova syna, jak ho znala - bojcnho a nejistho.
"Vechno pokazte! Bylo to tak krsn naplnovan!"
Podruh se vrhl k Salene.
A podruh lechtina zmizela a objevila se nkde jinde,
tentokrt u dve. Nyn si vak Salene vimla, e medailon na
okamik zazil, kdy si v duchu pla, aby se dostala z
dosahu Justiniana.
Ve skutenosti znovu ctila, jak v n koluj magick
energie. Zdlo se, e medailon je velmi sloit vtvor.
Justinianovi, kter skuten neml dn nebo jen minimln
magick schopnosti, poskytoval prv tolik, aby si sm o
sob myslel, zeje nepemoiteln. Bohuel, proti silm, kter
rozpoutali Karybdus s Aldrikem Jitanem, by se nakonec
268

Justinianovy schopnosti ukzaly jako smn.

Pro nkoho, kdo ji v sob njak skryt sly ml, jako
napklad ona, tenhle medailon zjevn dokzal udlat daleko
vc. Zdraznil jej schopnosti natolik, e se dokzala na
jakkoli kouzlo soustedit lpe ne kdykoli dv.
Co znamenalo, e by konen mohla alespo nco udlat
- ale jen pokud se j poda dostat se z palce.
Kdosi j zezadu neuviteln siln sevel pae. Na krku
uctila hork dech a uslyela, jak odporn hlas Edmuna
Fairweathera k: "A co byste tak chtla dlat te, m
pan?"
Justinian zatleskal. "Slva, e jsi tu, Edmune! Vzala mi
medailon!"
"Aha, Vae Vsosti..." Pak eptem jen pro Saleniny ui
dodal: "Ale tohle mj pn Astrogha nedovol!"
Jednou rukou si ji pitiskl na hru a druhou j zkroutil za
zda.
Krl se znovu zatvil vyden. "Edmune! To nemus!
Jen j vezmi ten..."
Salene nehodlala ekat, aby zjistila, co m tonk v
myslu, a pokusila se o to, co neastnou nhodou udlala
Zaylovi. Dotkla se Edmundovy ruky a soustedila do dotyku
vekerou zlobu.
Pokud vak lechtina ekala, e popl sluhovi ruku a ten
ji pust, to, co se stalo, ji doslova vydsilo. Ozvalo se
zahmn, jako kdy nco vybuchne... nsledovan vkikem
mue stojcho za n.
Kdy se od nj Salene odtrhla, ovanul ji intenzivn r.
Zavrvorala a pak se otoila, aby se podvala na vsledek
toku.
Edmun Fairweater se promnil v ivouc peklo. Plameny
ho zcela pohltily, ovem nieho jinho se ani nedotkly,
dokonce ani podlahy pod nm. Ohe se rozil tak rychle, e
krlv rdce byl stle naivu... ovem ne nadlouho.
Edmund dl val a nyn cosi upustil. Salene s hrzou
269

zjistila, e to je dka ne nepodobn t, kterou ji chtl Lord

Jitan obtovat.
Mj pane Astrogho... zaeptal Edmun. Skutenost, e
pavoukv vliv doshl a takhle daleko, ji ohromila. Jak
dlouho asi Edmun dmonovi slouil?
Nyn vak bylo hlavn, e u mu slouit nebude. Zrdn
rdce udlal dva kroky k n a pak se slabm zastnnm padl.
Hladov plameny dl spalovaly jeho mihotajc se tlo. avak
koberec pod nm nebyl ani zaouzen.
Justinian okovan vzdechl a zhroutil se v trnu. Sedl
tam a cel se tsl.
"Ote... ote..." vypravil ze sebe nakonec vldce Westmarche. "Co mm dlat?"
Kdy to Salene slyela, rychle se obrtila, aby se podvala
na ducha. Nedovol, aby Corneliv stn dl pronel proklet
Karybdova slova.
Ale pestoe duch starho krle setrvval na mst, stopa
po nekromancerov ptomnosti zmizela. Cornelius se zjevn
nhle osvobodil od Karybdova vlivu. Salene se mohla jen
domnvat, e a ji byl krl pod vlivem jakhokoli kouzla,
sejmutm medailonu ze synova krku ho zruila. Kdy navc
zaslechla dal epot, Justinianv vraz ani v nejmenm
nenaznaoval, e by Corneliv duch nadle poslouchal
Karybdovy pkazy.
"Coe jsem udlal?" Krlv syn zbledl. Zavrtl hlavou ve
znovu zait hrze. "Ale to jsem nechtl... dlal jsem jenom
vechno, abys byl na m hrd.
"Vae Vsosti!" peruila ho lady Nesardo a vlastn
myslela oba najednou. "Lord Torion poslal mue se zprvou!
Muste si s nm co nejrychleji promluvit! Msto brzy zaplav
netvoi..." pokraovala a co mon nejrychleji se pokusila
vysvtlit vechno, co vdla.
"Ano, jist!" odpovdl Justinian, jakmile skonila. Prsty
nervzn poklepval po opradle trnu. "Ti mui pipraveni
na pehldku! Ti by mli pomoci! Musme vyklidit zasaen
270

oblasti... Stre! Stre!"

Musel zavolat jet nkolikrt, ne vojci pispchali,
nebo Edmun Fairweather je evidentn odvelel dostaten
daleko. Krl vydal nkolik nervznch rozkaz a nkolikrt
se otoil na stranu, kde stl duch jeho otce. Natst
zesnulho krle vidl jen on a Salene.
Kdy Justinian skonil s vojky, znovu naklonil hlavu k
otci. "Ano! Ano, to by ml!"
"Co se dje, Vae Vsosti?"
"Torion! Generl mus vdt, e se bl pomoc! Mus
pochopit, e nesm ustupovat! Hrom a blesky, kde je ten
poslek?"
Salene pohladila prsty medailon. Napadla ji odvn
mylenka. "Mon existuje jet rychlej zpsob..."
Krlovi bylo nutno piznat ke cti, e ji pochopil okamit.
Pochopil a prvem o ni poctil strach. "To nemete myslet
vn, lady Salene! Radji se t ohavnosti hned zbavte!
Vidla jste, jakho prokletho hlupka za mne udlala..."
"Nemm jinou monost, Vae Vsosti... my vichni
nemme jinou monost."
"Zakazuji vm to!"
Salene jeho protesty ignorovala. Zavela oi, pitiskla si
medailon pevn na prsa a snaila se nevnmat chlad, kter z
nj vychzel. Pak si v duchu pedstavila Toriona. Nemla
tuen, jak se k nmu penst, jen doufala, e pirozen
instinkt, kter v n vdy spoutl jej schopnosti, j umon...
Stla v deti.
Ui j naplnily vkiky a snaila se rozeznat nejbli
okol. Vude hoely ohn, mnoh z nich skomraly prv
kvli nepetritmu deti. Pak j dal vkik otsl do morku
kost.
A spatila generla.
Torion stl lemovn z jednoho z oh hocch za nm a
kiel rozkazy na luitnky, kte omotvali hroty hadry.
Salene hdala, e je pak namo do oleje.
271

Nhle za sebou uslyela hlubok zasyen.

lechtina se bez vhn otoila a vymrtila ruku. Vyltla
z n ohniv koule - prv vas, aby zashla ohromnho
ernho pavouka chystajcho se skoit j na hlavu.
Obrovsk hoc pavouk dopadl na zem, pevalil se na
hbet a nohy skril na bichu.
"Salene!" Torion bel k n. "Jste to vy! Zatracen ensk!
Co k ertu dlte uprosted veho? Vrate se zptky..."
"Mlte, Torione! Te m muste poslouchat!" Kdy
konen sklapl, rychle mu vypovdla vechno, co se stalo.
"Sakra! Mlo m to napadnout! Mlo! Bylo to moc
pkn, ne aby to s tm hochem byla pravda!"
"Jinak by to nelo!" trvala na svm Salene. "Ne bez toho,
aby za vm byli Edmun, lord Jitan a Karybdus!"
"Nue, alespo jsme se zbavili mistra Fairweathera..."
Jejich rozhovor peruily vkiky. Ze tmy po lev stran
od obrnc se vyrojili pavouci. Dva mui nestaili nhl vln
uniknout. Pavouci se pes n doslova pelili. Helmy mli
pesn podle Torionovch instrukc pevn utaen na hlav.
Kdy vak pavouci nenali zpsob, jak se pod n dostat, oba
mue bohuel pokousali.
inek prudkho jedu byl okamit. Mui zavali a zaali
si msta kousnut doslova drsat. Pak se jejich tla zaala
kubat v kech.
V ptm okamiku byli mrtv.
Generl Torion zaklel. "Vezmte tam loue! A pineste
dal sud oleje! Jestli pijdeme i o tenhle sek, meme u jt
skoro do palce!"
Existovaly dv monosti: split msto, nebo podlehnout
pavoukm. Salene chpala, jak straliv rozhodnut musel
Torion uinit.
Pak j padl zrak najeden ze sud s olejem. Pohldla na
hru, kde se j houpal Karybdv proklet amulet, a pak
znovu na sud.
"Torione! A ustoup od toho sudu... a od toho druhho
272

taky!"
Natst pro oba na ni krtce pohldl a pak beze slova
poslechl. Rychle odvolal mue a pikvl.
Salene, kter si vbec nebyla jist, eho chce vlastn
doshnout, se soustedila na oba sudy. Zrove pevn sevela
v dlani medailon.
Barely vyltly do vzduchu jako vystelen katapultem a
pak padaly pmo na msto, kde byla koncentrace pavouk
nejvt.
Tsn pedtm, ne dopadly, na kad z nich ukzala.
Z rukou j vylehly ohniv blesky. Letly k sudm
takovou rychlost, e si lechtina netroufala ani mrknout,
aby nepila o vsledek.
Ob exploze pily tm zrove. Celou plochu zaplavil
ohniv d... a stejn tak i pavouky. Netvorov hynuli po
destkch, upeeni zaiva stejn rychle jako ten, kter ji
napadl. Pronikav syen, kter hoc pavouci vydvali,
pinutilo nejednoho mue zakrt si ui.
Salene si oddechla a pedklonila se. Tohle posledn kouzlo
ji vyerpalo. Mla sv hranice, a to i s medailonem.
Torion si jej slabosti viml. "Salene! Je vm zle?"
"J... jsem v podku... jen si musm odpoinout..." Opela
se o nj.
"Nen divu, po takovm vkonu! Jak jste..."
Zavrtla hlavou a naznaila mu, e se o tom s nm te
nebude bavit.
Velitel chpav pikvl a otoil se na jednoho z mu.
"Vy tam! Vodu pro dmu, rychle!"
"Torione..." podailo se rusovlas en zaeptat.
"Zastavila... jsem je?"
Podval se k rozpoutanmu peklu. Nkolik pavouk sice
peilo, ale ti jen zmaten pobhali. Z ostatnch byly
hromdky popela. "Dala jste nm as, Salene. To se vm
podailo."
"Ale jen as."
273

"Pokud nepestanou pichzet dal, tak jen to," pipustil.

Zbvala tedy jedin vc, kterou mohla udlat. Stejn vc,
kterou mla udlat u dvno.
"Musm za nm."
"Hmm? Za nm?" Generl Torion s n zatsl. Jeho oi ve
svtle oh plly. "Nemyslte toho belskho arodje..."
"Jmenuje se Zayl." Pak ponkud vldnji dodala: "Prost
Zayl."
"Salene, zakazuji vm to!"
Naphla proti nmu ruku. Instinktivn ucouvl a uklbl
se.
"Vy mi nemte co zakazovat, Torione. Musm za nm. Je
to nae jedin nadje."
"Pak tedy jdu s vmi!"
lechtina ustoupila. Jej tlo stle volalo po odpoinku,
takov luxus si ale dopt nemohla. "Vs potebuj tady.
Westmarch s vmi pot, Torione...".
"Salene!" Piskoil k n.
Lady Nesardo pevn sevela medailon a pedstavila si
Zayla. Vidla jeho odvnou bledou tv, zkoumav oi a
krtk smv, kter j prkrt vnoval. Dokonce si
pedstavila i jeho pravou ruku bez rukavice, na kterou se ji
nedvala s odporem, nbr s pochopenm.
aludek se j pevrtil a jako by j nkdo vysl vzduch z
plic...
Salene narazila na tvrdou vlhkou zem. Prudkost nrazu
zpsobila, e j medailon vypadl z ruky. Napl omren
lechtina se kutlela doleva a zrove zaslechla zvuk, jako
by nkdo hodil kmen do jezera.
Setrvanost se koulela snad nkolik sekund. Nakonec se
chytila kov, o kter si jet pedtm staila podt tv.
Nohy mly tendenci pokraovat dl, ale udrela se.
Na krtk okamik se Salene nedokzala soustedit na nic
jinho ne na pokus dostat do plic trochu vzduchu. Chladn
zem, ledov d... na niem z toho nezleelo. Hlava j
274

tetila tak, jako by j pes ni tam a zptky dusala stovka kon

i s jezdci.
Pak jej pozornost upoutalo jasn svtlo nkde vpedu.
Zamrkala a pokusila se na n zamit. V tom okamiku
buen v hlav ustalo a zaala i pravideln dchat.
A kdy se vrtila do stavu, kter se dal nazvat normlnm,
vzpomnla si na Zayla.
Strach o nj j dal slu vstt. Mokr vlasy se j lepily na
hlavu i ramena. Odhrnula si je z tve a rozhldla se. Bylo s
podivem, e navzdory neustlmu deti a mlze tu bylo dost
svtla, aby vidla nejbli okol.
Co bohuel nevidla, byl medailon. Brzy bylo bolestiv
zejm, kde asi je. Nedaleko protnal krajinu prudk potok,
bohat vyivovan detm. Vybavila si zvuk, kter slyela.
Mla na vybranou. Mohla ztratit drahocenn as
prohledvnm potoka, nebo se pokusit dostat za Zaylem
sama. Salene ani nevdla, kde je, a mohla jen pedpokldat,
e doshla hranice svch monost.
To v n vyvolalo dal obavu. Mohla se k Zaylovi vbec
dostat? Jestli i s vekerou moc medailonu dokzala
maximln penst se nkam doprosted hustho lesa, jak
mohla vbec doufat, e by dal pokus mohl dopadnout lpe?
Ne lechtina magick artefakt Justinianovi ukradla, nikdy
se o nic podobnho nepokouela.
Pesta! pikzala si Salene. Sardak je pry, Torion a
msto v nebezpe a Zayla mon jen pr okamik dl od
smrti! Bylo podivn, e starost o Zayla byla nejvt.
"Jen se rychle podvm," zamumlala vyerpan ena.
"Jestli ho hned nenajdu, zkusm to sama!"
Boty j neustle klouzaly v mazlav hln. Salene tce
krela k potoku. Vypadal dvakrt tak irok ne obyejn a
pi pohledu na slu proudu ji napadlo, e medailon tu snad u
ani neme bt. Takov mal a lehk pedmt to jist
muselo odnst dl po proudu.
Ale musela se podvat. Opatrn vkroila do proudu
275

nejprve jednou nohou, pak i druhou a zadvala se do vody.

Dky tomu svtlu shora mon nco uvid...
Lady Nesardo nhle napadlo, odkud se vlastn svtlo
bere, a zvedla hlavu k obloze.
Msc v plku byl nyn zcela zakryt tlem ernho
pavouka.
"Ne... ne..." Vzhledem k tomu, e obludn pavouk byl ji
cel venku, nemla as. Karybdus s Jitanem ekali prv na
tento okamik.
Zuiv se znovu sehnula k vod a rukou prohrbla
hladinu. Msty dokzala prohldnout a na dno, ale mimo
kamen a asy nevidla nic. Salene se roztsla.
A pak se mezi stromy nalevo objevilo jin svtlo - tohle j
naopak pipomnalo to uklidujc, kter vidla jako prvn.
Ze stejnho smru se linul jemn, ale poutav zvuk - snad
hudba? Salene se zadvala na svtlo... a zjistila, e v jeho
stedu stoj ndhern bytost s dlouhou kp, odna ve
stbrnm rouchu. Na kratik okamik mla vyden
ena pocit, e rovn vid ohniv kdla... ale pak mrkla a
kdla zmizela.
"Kdo je tam?" zavolala, nebo jakkoli cizinec v lese
mohl pedstavoval nebezpe.
Bytost neodpovdala, ale dl krela k n. Mla pocit, e
je to mu, a to daleko vy ne ona nebo Zayl. lechtina
naklonila hlavu na stranu; tny ozvajc se od cizince sej
dotkaly zpsobem jako dn pse, jakou kdy slyela.
"Dl ani krok! Nejdv mi eknete, kdo jste!"
Ani te dn odpov. Salene ztuhla. Pochybovala, e
by dokzala vyvolat dost ohn by i na zaplen svky,
nato na kouli, kterou by mohla vrhnout po thle postav.
Ani tak vak nehodlala jen stt a ekat, a mon nebezpe
dojde k n.
"Posledn varovn!" vykikla. Salene zvedla ruku. Kdyby
se j podailo alespo ho zastrait...
Svtlo za bytost zhaslo tak nhle, e Salene musela
276

nkolikrt mrknout, aby jej oi znovu pivykly okoln tm.

A kdy je otevela, spatila, e to, co se k n blilo, nebyl
v dnm ppad lovk.
Byl to wendigo.
A co vc, podle srsti, jizev, a obzvlt podle o njak
vdla, e tohle mus bt ten, kter ji odnesl z chrmu.

21
Karybdus nepeil dle ne stolet proto, e by nebyl
ochoten nebo schopen se pizpsobit. Zjevn podcenil
Astroghovu schopnost zasahovat z vzen do tohoto svta.
Chyba zpsoben neopatrnost, nikoli vak nenapraviteln.
Nekromancer vdy dopedu zvaoval i dal monosti, take
u pesn vdl, co m dlat.
Jestli Astrogha touil po Zaylov tle, Karybdus mu ho
d... na as. Popravd, nikdo neznal siln a slab strnky
rathman lpe ne jeden z nich, a to mohla bt nakonec
Karybdova vhoda. Na zesnulho Aldrika Jitana u seslal
nkolik drobnch kouzel, kter mu mla umonit dostat
Astroghu z tohoto svta, a bude znovu nastolena rovnovha,
a jejich varianty me klidn pout i na Zayla. Vlastn
ochrann kouzla mladho nekromancera a jeho vrozen moc
ve zamaskuj jet daleko lpe ne v ppad Karybdovy
aristokratick loutky.
Ale musel jednat rychle. innost, prostednictvm kter se
dmon nyn pipravoval na pevzet Zayla, byla lidskm
om neviditeln, ovem s vjimkou schopnho arodje,
jakm Karybdus jist byl. Dmon ovem zjistil, e Zayl
klade daleko vt odpor, ne ekal. Karybdus musel velmi
inn, pestoe nakonec zbyten, obran protivnka
zatleskat.
Dokazovala slu vcviku rathman... a zrove jemu

277

poskytla as, kter poteboval na vlastn kouzla.

Takzvan Dti Astroghy bylo snadn oklamat, stailo jen
o nco vc ne chab maska jejich dmonickho pna.
Karybdus se soustedil. Mimo to nebude na dokonen prce
potebovat mnoho asu.
Vythl zpoza pasu kostnou dku, kterou vzal Zaylovi. Ta
byla nyn klem k jeho plnu. Dal varianta na kouzlo
odsvn ivota pak zajist, e a nadejde as, shled pavou
dmon tohle "lep" tlo jet zranitelnjm, ne bylo to,
kter hodlal opustit.
Kdy vak nekromancer tajn zaal seslat kouzla,
neviml si ernho vku lecho vedle nj. Kdyby si ho
viml, snad by tak spatil zhyby ve tvaru onch dlk onch dlk hledcch na nj.
Nohy tlaily do Zaylovy lebky takovou silou, a
nekromancer ekal, e mu ji kadm okamikem rozdrt.
Zrove vak vdl, e to, co by se stalo pak, by bylo daleko
stralivj. Kad z konetin by mu pronikla kost a zaryla
se mu hluboko do mozku. Tam by vechny splynuly s jeho
mysl. A jakmile by k tomu dolo, u by nebyl dn Zayl,
jen Astrogha.
Tm by to ale neskonilo. Astrogha by vyuil nekromancerova vdn a schopnost k tomu, aby zeslil vlastn
dmonick sly. Tajemstv rathman by rozila ji tak dost
irok pavoukovy znalosti... a to by jist pro tento svt
znamenalo daleko vt nebezpe.
Jak mohl Karybdus nco takovho dopustit? Zayl u
nevil, e se protivnk stal obt nesetnch bitev proti
temnot. Ne, legendrn nekromancer se jednodue
zblznil... tedy ne e by tohle zjitn Zayla njak uklidnilo.
lisn Astroghv hlas znovu naplnil Zaylovu mysl.
Poddej se m vli, smrteln Zayle, a bohem se stane...
Nestanu se nim! odsekl nekromancer v duchu. Zkus si
vzt, co potebuje, ale j ti to nedm!
Nedokzal pochopit, pro se ho dmon jednodue
278

nezmocnil jako lorda Jitana. Zaylova lebka jist nebyla o nic

pevnj ne lechticova.
Bylo v tom nco jinho? Mohlo to bt tak, e vechno, co
Zayl vdl, vechny jeho dary, by musel dmonovi
dobrovoln dti Teba kdyby si Astrogha ze Zayla udlal jen
przdnho hostitele jako z Jitana, riskoval, e by mohl ztratit,
o co mu lo nejvc.
Take mon ml v ruce jet jednu kartu. Nyn chpal,
pro pavouk obeel Karybda, aby k sob Zayla pilkal jet
ped tm, ne byl osvobozen. Pot co Astrogha vybojoval
mnoho bitev s arodji, jakmi byli napklad Vizjereiov,
chtl si bt jist, e u nikdy nebude poraen.
Zayl vdl, e by se radji stal msi jako Aldric Jitan, ne
aby splnil dmonovi odporn tuby. Jet zeslil vli a poctil
Astroghv hnv, kdy si dmon uvdomil, e se mu Zayl tak
snadno nevzd.
Ale Zayl doufal, e si Astrogha neuvdomuje, e lidsk
vle m hranice. Nekromancer chtl, aby belsk protivnk
ztratil trplivost a zabil ho, ne zeslbne. Jestli Zaylova vle
zane ochabovat a Astrogha si toho vimne, dmon nakonec
zvtz.
Ve, o em sn, me mt, eptal pavouk. Bohatstv,
otroky, moc... celou i...
Chce ct, e tohle vechno bude mt ty...
Neuinm s tebou, co uinil jsem s hlupkem tm!
ujioval ho Astrogha. Copak nevzpomn si, jak sluebnci
m pnem nazvali t? Podl se o tajemstv sv se mnou a j
sv ti zase dm...
Nebyla to slova, kter tolik svdla, nebo ta byla prost a
przdn. Do kad slabiky vak byla zapedena jin forma
magie, nesmrn jemn a zavrtvajc se do nic netuc mysli
zpsobem, jakm se erv provrtv mrtvm tlem. Jen
poslouchat Astroghu znamenalo dovolit jeho magii
proniknout do mylenek... pokud jste ovem nebyli tak
schopn v obran proti podobnm trikm jako Zayl.
279

Ale znovu, i on ml hranice... a ty se blily rychleji, ne

by si rathman pl.
Zayla stle nenapadalo nic jinho ne modlit se za
rychlou smrt, kter by zabrnila, aby ho dmon posedl.
Nebyl tu ani nikdo, kdo by mu mohl pomoci, nebo
Humbartovi chyblo i tlo, nato pak schopnost pohybovat
se.
Jestli vak ml zahynout, uklidovala ho jedna vc. Poslal
Salene zpt do msta. Odtamtud utee. Pokud se mu
nepodailo nic jinho, alespo tohle dokzal.
Urit byla v bezpe...
Generl Torion za svou kariru vybojoval spousty bitev a
v tuto chvli by vymnil tenhle obludn boj i za tu nejhor z
nich. Nejlep, co mohl o souasn situaci prohlsit, bylo, e
jeho mui doasn dr pozice. Dorazilo nkolik posil, ale
zprvy ze zbytku hlavnho msta dvaly tuit, e i kdyby
dorazili vojci poslan Justinianem, jejich poet nebude
velk. Torion pedpokldal, e vtina jich bude potebn
jinde. Te to vypadalo, e pavouci pelzaj pes vechny
hradby.
To vak na tom nebylo to nejhor. Zprvy rovn
hovoily o tom, e ulicemi msta kr mnoz obrnci i
nevinn civilist v podob oivlch mrtvol a jejich tla nesou
na hlavch obludn pavouky. Zpotku ztratili nkolik pozic
prv kvli tomu, e vojci si neuvdomovali straliv osud,
kter ekal ty, kdo si nebudou dostaten chrnit hlavu. Dky
Torionovi se natst zprva o nejvtm nebezpe rychle
rozila.
Ale pavouci pichzeli a pichzeli. Za kadho, kter se
zkroutil na hrotu mee nebo byl splen hocm olejem, se
objevilo tucet dalch - a snad mon i sto.
Odkud se vichni berou? uvaoval velitel, zatmco
pomhal valit dopedu dal sud s olejem. Nejmn ptina
msta byla v plamenech nebo u shoela. A bylo by ho
shoelo mnohem vc nebt skutenosti, e d neustle slil.
280

Bylo nezbytn sytit kad ze zaplench oh olejem nebo

jinou vysoce holavou tekutinou, ale hledat dal zdroje bylo
vc a vc obtn. Nkolik mst, kde ml bt uskladnn olej a
podobn zsoby, bylo nedvno vyprzdnno. Z toho mla, co
generl zjistil, se tak zejm stalo na rozkaz podepsan
Edmundem Fairweatherem. Torion mrtvho rdce neustle
proklnal a doufal, e jeho smrt v plamenech byla dlouh a
bolestiv... a i pak by na jeho vkus byla jet docela mrn.
Pedal sud dalmu vojkovi a zastavil se, aby nabral
dech. Justinian, nyn znovu pi smyslech, svalil vtinu
velen v cel zleitosti na daleko zkuenjho a
schopnjho velitele. Nebylo by od generla Toriona vbec
domliv, kdyby ho napadlo, e bez nj by snaha zachrnit
ped touhle hrzou co nejvce lid snad nebyla organizovan
vbec. Jist, ml tst, e se podailo pet nkolika jeho
vym dstojnkm. Kdekoli to jen bylo mon, pedal
Torion velen nkomu z nich. Litoval jen, e nikdo nevidl
Aleka Mattheuse. U dve, kdy kapitnovou jedinou
starost bylo chycen Zayla, k nmu dorazila zprva, e m
kapitn v myslu vzt oddl a vyrazit nekromancera hledat
mimo msto.
Torion se smil s faktem, e mu, kterho kdysi
povaoval za monho nstupce, zejm venku zahynul v
boji proti blcm se osminohm netvorm.
Generl se jet jednou zhluboka nadechl a rozhldl se po
nejblim okol. Jedna ada luitnk nepetrit poslala
zaplen py, kam bylo prv poteba. Brnili je vojci s
mei, kopmi a louemi. Na severu...
Na severu spatil Torion mue, kter by podle helmice
mohl bt ztracenm Alekem Mattheusem.
Unaven velitel se zazubil. Vyrazil kapitnovi naproti.
Alec, s temnm vrazem, starmu veliteli pomalu
zasalutoval. V druh ruce drel pobonk znan zkrvaven
me.
"Aleku drah!" zavolal Torion, kter na okamik
281

zapomnl na protokol. Byl a pli astn, e zase

pobonka vid. Sm neml dn syny a ve skrytu due
kapitna za syna povaoval. "Kde jste, kruci, byl? Jste v
podku?"
Nsledovala chvle ticha a pak blc se mu odpovdl:
"Ano, jsem v podku."
V jeho hlase byla jaksi monotnnost, kter ovem
Toriona nepekvapovala. Vichni vojci byli vyerpan a
Alec vypadal, jako by ho snad thli ulicemi po dlab.
"No, ani nevte, jak jsem rd, e vs vidm, chlape!"
generl se ohldl k mstu, kde mui pemistrovali sudy.
"Mohl byste m vystdat a j se podvm, jak jsou na tom
ostatn..."
Koutkem oka Torion zahldl, jak k nmu jeho pobonk
natahuje ruku ve snaze sundat mu helmu.
Reflexy vycvien v mnoha bitvch starmu dstojnkovi
pomohly zabrnit mladmu, aby ho o helmu pipravil.
Torion na kapitna vyden pohldl, jak odmtal uvit
tomu, co bylo nyn zejm.
Stailo se vak podvat na Alekovu helmici, kter mu na
hlav sedla a pli vysoko. Snad by si toho viml dve bt
to nkdo jin ne kapitn Mattheus.
Brzy vak nebylo pochyb, e to, co stoj ped nm, u nen
jeho oddan pobonk.
Kdy generl Torion tasil me, kapitn bodl. Torion
bolestiv kikl, jak mu ost Alekova mee rozseklo krk jen
kousek od tepny.
Dal tok u generl odrazil a s obavami si viml, e mu
ped nm bojuje stylem, v nm m dl vc poznval Alekv.
Dobe si vdom, jak schopnm jeho pobonk v boji s
meem byl, Torion peel do protitoku.
Generl nael odkryt msto a bodl. Mil pesn; me
projel pmo kapitnovm nechrnnm hrdlem.
Ze straliv rny vytekla hust, napl sraen hmota,
kter musela bt krv... ale Torionv protivnk ani
282

nezpomalil.
Star dstojnk zaklel a uskoil prv vas, aby se vyhnul
rn, kter by mu zashla hlavu. st mysli si uvdomoval,
e se mu protivnk stle pokou srazit z hlavy helmu, zbytek
zamstnvala otzka, jak mohl bojovat nkdo, kdo u ml
bt mrtv. Pavouk na hlav Aleka Mattheuse ml nad jeho
tlem zjevn vt moc ne ostatn...
Torion zaskpal zuby a znovu udlal vpad, ovem
tentokrt stejn jako Alec mil nikoli na tlo, ale na helmici.
Ani kdy byl naivu, nemohl se kapitn Mattheus
generlovi rovnat, a Torionovi se podailo to, co jeho
pobonkovi ne. Ostm mee zashl okraj helmy. Odltla a
zazvonila o dlabu.
"U Rakkise!" zavrel Torion, kdy spatil skutenho
protivnka. Pavouk zasyel a Alekovo tlo zareagovalo sri
rychlch ran a vpad proti velitel. Torion byl na okamik
zatlaen do defenzivy. Zaaly ho opoutt sly.
Ne! Tohle nedovolm! Upel pohled pmo do tve mue,
kter se ml stt jeho nstupcem stejn jako synem, a s
modlitbou za Alekovu dui sekl.
Jeho me peal pavouka vedv. Z netvora se vyvalil
jedovat zelen sliz.
Kapitnova tv se zkivila. Tlo zachvtilo nkolik
grotesknch ke.
A pak se konen Alec Mattheus bezvldn zhroutil na
zem. Me ml stle pevn v ruce.
Generl Torion lapal po dechu a hledl na mrtv tlo.
Tohle se ho dotkalo daleko osobnji ne vechna ostatn
tla. Ohldl se pes rameno na msto, kde vojci - i nkolik
civilist - udatn bojovali s plivem zla.
A pestoe bitvu vyhrl, vidl velitel Westmarche, e
pokud se nestane zzrak, obrnci nebudou schopni nic vc
ne dret pozice. Byli to jen smrtelnci a pavouci stle
pichzeli a pichzeli.
Je to vechno na Zaylovi, uvdomil si generl. Vechno
283

zvis na mui, kterho se pokouel chytit. Vechno zvis na

nekromancerovi... a, napadlo nhle Toriona, na Salene.
Jen nevyhnuteln oddaluje... zasyel Astrogha v jeho
mysli. Budeme jednm... jednm...
Zayl ctil, jak jeho vle slbne. A vdl, e to ct i dmon.
A a jednm budeme, poten zabt edivho ti dm,
kter mysl si, e hlupk jsem...
Ml na mysli Karybda. Take Astrogha nebyl slep.
Vdl, e Karybdus je koneckonc rathman, a proto tak
neustl hrozba.
Uvdomoval si ale dmon, jak prohnan Karybdus je?
Tm si Zayl tak jist nebyl. Tak i tak, svt bude trpt.
A pak pavouk udlal cosi, co Zaylem otslo. Pestoe
nepolevoval v mentlnm souboji s rathmanem, zrove
zaal plivat dsivou lepkavou hmotu... jist druh st.
Skuten pavouci takhle st nesoukali, ale Astroghova
podoba pavouka jen pipomnala, nic vc. Dmon dl plival
magickou s, kter se nyn obalovala Zaylovi kolem
chodidel, nohou i zbytku tla.
Astrogha se pipravoval na okamik, kdy se mu hostitel
konen podd. Dmon touil po skuten pekeln podob a
Zaylovo tlo mu ji pome obnovit.
A zajat nekromancer tomu nedokzal nijak zabrnit.
Karybdus sledoval pavoukovo spdn s despektem. Pln
msc zstane v thle vzcn lunrn fzi ji jen krtce, ale
Astrogha pemnu jist stihne dokonit. Star nekromancer
znovu skryl Zaylovu dku za opaskem. Vechno bylo
pipraveno. Astroghovi bude krtce dovoleno vrtit se na
tento svt, doshnout toho, co bylo pro rovnovhu
nezbytn... a pak Karybdus pole pavouka navky zptky do
Pekla. Hranice byla tenk; zatm mohl dovolit vechny
udlosti, jako napklad pivst dmona do Westmarche.
Nesmlo se mu to vak vymknout z rukou... tedy ne, e by se
nco takovho u sten nestalo.
Pak bude naase pesunout se jinam a rozhodnout se co
284

dl. Karybdus pedpokldal, e m ped sebou jet spoustu

prce, ne bude rovnovha znovu nastolena. A pli mnoho
generac rathman bojovalo proti zlu. Bude mu zejm trvat
dalch sto let, ne vechno naprav.
Ale on byl Karybdus, a tak vdl, e to doke... bez
ohledu na nutn obti - jakmi byli Zayl, lord Jitan a nevinn
obyvatel Westmarche.
Wendigo nesl Salene lesem rychlost, z n se j toila
hlava. Huat obr se vak lehce vyhbal stromm i roklm,
pestoe v nru nesl dosplou enu. Kdy les konen
ustoupil vysokm kopcm, ukzal se wendigo jako stejn
schopn i zde. Bel po skle a vyhbal se Aldrikovm
obludnm sluebnkm, jejich polohu jako by pedem znal.
Salene si stle nedokzala vysvtlit vizi, kter pedchzela
wendigov okujcmu nvratu. lechtina si mohla
maximln myslet, e vyerpn spojen s riskantnm
pouitm magie j na chvli pomtlo smysly. Mimo to, nyn
bylo daleko dleitj najt Zayla dv, ne bude pozd.
Co byla zejm ta sam vc, jakou mla v myslu i lesn
bytost. Salene sice v neustlm vren nedokzala najt
smysl, ale nakonec pedpokldala, e se s wendigem
nekromancer njak spojil a ukzal mu, jak ji najt. To bylo
jedin mon vysvtlen toho, e se objevil ve sprvn as
na sprvnm mst.
Dvalo j to nadji... ne velkou, ale njakou ano.
Ale nyn, kdy se blili k mstu, kde byla tm
obtovna, Saleniny obavy vzrostly. Krom toho, e spatila
nkolik zmutovanch sloucch lorda Jitana, bylo tu i
zhruba pl tuctu mu... jestli se jim tak jet dalo kat.
Kreli, jako by byli nmsn, a kad z nich ml na hlav
zvltn pokrvku. Jejich vrazy se, alespo podle toho, co
dokzala rozeznat v mdlm svtle vychzejcm zevnit,
zdly bt przdn a bez ivota.
Nejhor bylo, e v nich poznala mue Aleka Mattheu-se.
Stejn vojky, kte se s kapitnem vydali pronsledovat
285

nekromancera.
A skutenost, e byli zde a zjevn pod vlivem protivnk,
ji mohla pouze pivst na mylenku, e i Zayl je vznm. I
Salene ctila dsiv sly vychzejc ze starobylch ruin. Sly,
se ktermi by rathman, kdyby byl voln, jist u dvno
skoncoval.
"Je uvnit, e ano?" zaeptala k wendigovi. "Oni ho
chytili, e?"
Hlubok zavren chlupatho tvora bylo nesrozumiteln,
ale z tnu lechtina pochopila, e hdala sprvn.
A pokud byl Zayl vznm Jitana a druhho nekromancera,
nemohlo z toho vzejt nic dobrho. Salene byla odhodlan ho
zachrnit, kdy u nic jinho. Jestli se j poda Zayla
osvobodit, jist pijde na zpsob, jak lence zniit.
Ale jedin vc, kter Salene napadala, bylo jednodue
vtrhnout dovnit. Wendigo j ukzal, kde vede tunel, ten vak
byl dobe steen mui-pavouky a pedstavoval zdnliv
sloitj cestu ne hlavn vchod.
Nejradji by si vchod jet lpe prohldla, ale jej ob
spolenk j z njakho dvodu nechtl dovolit piblit se
vc. Jako by ctil cosi, co ona ne.
Kdy Salene pomyslela na vechno, co dokzala bez
medailonu i s nm, vybrala si nejlep monost. Bylo jasn,
co udl, a vraz dovnit; dostat se tak daleko vak byla jin
vc.
"Kdybychom je dokzali odlkat..." ale v okol bylo
daleko vce str ne pedtm, a kdy Salene pimhouila
oi, spatila dokonce po bo kopce plhajc pavouky. Tolik
pavouk, e tomu ani nedokzala uvit.
To ji pivedlo na mylenku, co se asi dje ve Westmarchi.
Nhle pohldla na wendiga v asu, jak se vlastn pes to
ohromn hejno dostali oni dva. Znovu se j vybavila vize
okdlen postavy ve skvostnm rouchu, ale s tm, co stlo
vedle n, se to v dnm ppad nesluovalo.
Zavrtla hlavou a zahnala mylenky na podobn zhady.
286

Pavou msc jim visel pmo nad hlavami. Salene ctila, e

brzy zmiz, a a se tak stane, vechno bude ztraceno.
Zadvala se na dsiv strce a zaeptala: "Myslm, e vm,
jak bychom mohli nkter z nich pimt, aby li jinam, ale..."
Teprve pak Salene zjistila, e mluv do przdna. Jak ji
takov obr mohl opustit, ani by si toho vimla? Rozhldla se
kolem sebe v obav, e se lesn bytosti nco stalo...
V ptm okamiku ale uslyela mocn ev a zvuk ehosi
praskajcho - a pak piduen zasyen, z nho bylo jasn, e
jeden z obludnch strnch prv zemel.
Vtina Aldrikovch sloucch se shlukla do jedin
smeky. Vojci i pavouci spolen. Nkolik jich zstalo na
mstech, ale Salene nyn mla alespo nadji. Kdyby sej
podaila stejn vc jako v trnnm sle...
"Prosm..." modlila se, ani by vlastn vdla ke komu.
"A to vyjde."
Salene se zamila na prostor pobl vchodu, kde v tuto
chvli nestl dn strn.
A najednou tam stla.
Jedno ze zbvajcch monster se zaalo obracet jejm
smrem. Salene se soustedila na to, co si vybavovala z
vnitku svatyn, a vybrala si msto blzko vchodu. Doufala,
e kdy si vybere odlehl msto, nikdo ji nezpozoruje.
Zmizela a strce ji jen o vlas minul.
O vteinu pozdji se zhmotnila uprosted non mry.
Zdlo se, e Zayl bude brzy sern.
Jeho vle slbla. Zayl vdl, e u m jen nkolik sekund,
ne se jeho obrana rozpadne a Astrogha si vezme vechno.
Pak u bude stait jen pr minut a dmon se zjev v cel krse.
Kdyby ml dku, bylo by to nco jinho. Kdy byl nyn k
pavoukovi tak tsn pipoutn, mohl by Zayl dku velmi
dobe pout proti Astroghov moci.
Ale on dku neml.
Ml ji Karybdus.
Karybdus uslyel zavyt. Soustedil se a hledal jeho
287

pvodce. Na samm prahu vnmn ctil wendiga. Rathmanovi

pipadalo podivn, e by zve stlo prv v mst, kde ho
tm nevnmal. Karybdus na shodu nhod nevil. Nco se
dlo.
O chvli pozdji vyctil ptomnost jet kohosi... koho
znal.
T eny. Lady Salene Nesardo.
Skryl pekvapen za nehybnou tv a prudce se otoil
smrem, kde ena musela stt. Kdy se tam vak podval,
nebyla tam. Namsto toho ji nekromancer nyn ctil po prav
ruce.
Ale ani tam lechtina nebyla.
Karybdus svratl obo, nebo si uvdomil, co se dje.
Pochopil to vak pli pozd, nebo ho do hrudi zashl
ohniv blesk a odmrtil ho k protj stn.
Tesouc se Salene hledla na ern odnho padoucha a
modlila se, aby hned nevstal. Kdy Karybdus skuten zstal
nehybn leet, obrtila se zpt k dsivmu pedstaven.
Kousek od n leelo Sardakovo znetvoen tlo a z t
hrzy, co s nm dmon provedl, sej chtlo zvracet. Okamit
pochopila, e pouili jeho krev - tebae otrvenou -msto jej.
Jet daleko hor pro ni byl pohled na to, co se dlo se
Zaylem. Stle jet il, ale nyn leel zcela omotn v jakmsi
kokonu, z nho mu trela jen hlava a kostliv ruka.
Na hlav mu sedl obrovsk pavouk tak obludn, e
nemohl pochzet z tohoto svta, a zatmco nohama drel v
seven nekromancerovu lebku, z tlamy mu neustle
vychzelo vlkno.
Pavoukovy oi se rozzily a ona si byla jist, e jej
ptomnost zaregistroval. Nicmn pavouk neudlal nic a dl
sebejist omotval ob. Choval se, jako by ho nov pchoz
nemohla nijak ohrozit.
lechtina brzy zjistila, pro tomu tak je. Jen na posledn
chvli Salene varoval pohyb pmo nad n ped hrozcm
tokem. Ukzala rukou nahoru a prv vas zashla jednoho z
288

Adlrikovch sluebnk, kter ml v myslu na ni skoit.

Kdy dopadl pmo ped ni v podob hoc masy, napadlo
lady Nesardo, kde je asi zrdn lechtic. Odpov pila hned
v ptm okamiku, kdy se podvala za Zayla. Jedin pohled
na to, co z Aldrika zbylo, Salene stail, aby pochopila, e
nesm vhat ani vteinu.
Navc se k mstu, kde stla, zaali blit zven i zevnit
dal zmutovan sluebnci. Nyn chpala, pro si netvor na
Zaylov hlav nedlal dn starosti - byl to evidentn on, kdo
je pivolal. Ostatn byli opatrn, zejmna pot, co vidli, jak se
vypodala s Karybdem, ale poet jim brzy dod odvahu,
kterou potebovali k toku. Mezitm daj vtmu pavoukovi
as, aby mohl dokonit ohavn dlo.
Salene si prohlela Zayla. Jej zatm nejspnj kouzla
mla co dlat bu s teleportac, nebo s vyvolvnm ohn, ale
ani jedno z nich by nekromancerovi nepomohlo. Pochybovala,
e by dokzala zniit pavouka, ani by zrove zabila Zayla,
ale jestli neudl vbec nic...
"Paniko!" zavolal vtan a velmi znm hlas. "M pan!"
kiel Humbart odnkud. "Tady, sem!"
Dva sluebnci zasyeli a vrhli se na ni. Msto aby na n
seslala ohe, Salene se instinktivn pemstila. Objevila se
vedle Humbartova potrhanho vku, zatmco obludy se
srazily a zmaten skonily vzjemn propleten na zemi.
Ostatn zavhali, nebo nevdli, jak se pizpsobit novmu
zpsobu boje.
"Hezky, paniko!" okomentovala jej vkon lebka. "To
byla pkn finta!"
"To je te jedno! Mu udlat nco pro Zayla?"
"Jenom jednu vc! Dejte mu jeho dku! To pome! Fakt!"
Rychle se rozhldla. "Ale kde je?"
"M ji ten zatracen Karybdus! Za opaskem! Vidl jsem
to!"
Salene se otoila k nehybnmu nekromancerovu tlu a
zavhala. "Za opaskem?"
289

"Je to nejvt a asi jedin ance!"

Tohle Salene potebovala slyet. Jet jednou na Karybda
pohldla a ujistila se, e pokud nen mrtv, jist je alespo v
bezvdom.
Jedin mylenka a u stla ped smrteln nebezpenm
nekromancerem. Rychle se rozhldla, aby se pesvdila, e
pobl nen dn z netvor, sklonila se ke Karybdovi a
odhrnula mu pl.
Tady! Salene zpoza opasku vythla kostnou dku...
A v ten okamik Karybdus otevel oi.
Ne," zaeptal. "Myslm, e ne."
Jeho ruka v rukavici j sevela zpst. Salene se pokusila
pemstit... ale nic se nestalo. Pokusila se o ohnivou kouli,
avak se stejnm vsledkem.
"Ob tyhle schopnosti jsem ti vzal," vysvtlil Karybdus,
jako by mluvil s uednkem u zkouek. "A znekodnil.
Neme dlat nic."
Salene po nm zoufale prudce sekla Zaylovou dkou.
Pohotov ji chytil i za druh zpst.
"Nic," opakoval. "Absolutn nic."

22
Salene se zoufale snaila osvobodit, ale nekromancerv
stisk byl ocelov. Vyhbala se jeho pmmu pohledu,
vdoma si veho, co doke. Ale i tak Salene vdla, e dve
i pozdji z n Karybdus vysaje vechnu slu stejn, jako to
u jednou udlal, nebo s n skoncuje njakm jinm
belskm kouzlem.
Pohldla na Zaylovu dku. Kdyby mu ji alespo mohla
njak dt, stla by jej ob za to. Humbart kal, e s n by
ml Zayl anci.
Kdyby se j podailo alespo tohle...

290

Neviditeln sla j dku vytrhla z ruky. Nejprve si

myslela, e je to Karybdova prce, ale vztekl protivnkovo
zavren ji pesvdilo o opaku.
Dka se vznela nad n, jako by ekala. Salene na ni
upen zrala a pla si, aby se vrtila k Zaylovi.
V okamiku, kdy na to pomyslela, vystelila kostn dka
k mladmu nekromancerovi.
Salene si uvdomila, e ji vedla jej vle. To ona zbra
pimla, aby letla k Zaylovi.
"Ne!" Karybdus seji pokusil otoit tak, aby se mu musela
podvat do o. Salene se zoufale snaila dvat zhruba k
mstu, kde leel Zayl.
Pak bez varovn do sn vrazil obrovsk tvor. Wendigo,
krvcejc po celm tle a s pa bezvldn visc s sebou
pithl sedm pekelnch sluebnk zoufale se drcch jeho
koichu. Kad krok ho zjevn stl ohromn sil, ale lesn
bytost se nehodlala zastavit. Kdy se jeden z tch, kte na
nm viseli, piblil k jeho zdrav ruce, rychle ho chytil za
hlavu a jednodue mu rozdrtil lebku.
Wendigova ptomnost odlkala z blzkosti Salene ostatn
sluebnky. Vzhledem k tomu, e nyn v obrovi spatovali
nejvt nebezpe, vrhli se na nj pln vichni.
I Karybdovu pozornost na chvli upoutal ohromujc
wendigv pchod, a to Salene stailo. Trochu se nadzvedla a
zamila se na Zaylovu trc ruku.
Dka proklouzla pavuinou a dokonale pistla v
nekromancerov kostn dlani.
Salene uctila, jak j Karybdus pustil zpst. Ne vak
staila zareagovat, sevel j hrdlo.
"Ohroujete rovnovhu," ekl a nepatrn zmna v jeho
intonaci dvala tuit, jak obrovsk vztek jm cloum. "Nen
vtho zloinu. Budete potrestna..."
Zayl ctil, jak mu tlo tuhne. U se tm nedokzal
soustedit, vli se mu ovem stle jet dailo zabrnit tomu,
aby se Astrogha dostal dovnit.
291

A pak se jeho ruky dotklo cosi povdom teplho a

ndhernho. Nekromancerovy kostliv prsty sevely
pedmt, kter se mu neekan ocitl v dlani.
A jeho nadje nhle znovu oily.
Slova vyla ven zcela instinktivn, slova ve zvltnm
jazyce, kter Rathmu ped staletmi nauil Trag'Oul.
Slova, kter zpsobila, e kostn dka, kterou drel, nyn
jasn a mocn zila.
Zayl uctil pavoukv okamit odpor. Uvznn nekromancer se ze vech sil snail namit dku tam, kde ctil
Astroghu.
Noha se odlepila ze Zaylovy lebky. Tlak na rathmanovu
mysl mrn tomu zeslbl. Povzbuzen, Zayl dkou
nkolikrt pohnul tam a zptky. Oddlily se i dal nohy a
vlkna st z nj spadla, jako by byla vzduch.
Kdy nyn mohl lpe pohybovat rukou i hlavou, pokusil
se Zayl dostat z odpornho kokonu pln. Nhle mu zaalo
huet v hlav a dolo mu, e se ho Astrogha zoufale sna
zmocnit.
Nechci t! ekl dmonovi. Zabij m, ale nikdy m
nedostane!
Tlak zmizel. Zayl zavhal, nebo ml siln podezen, e
je to trik.
Pavouk mu spadl z hlavy.
Nekromancer uctil ohromnou radost z toho, jak na
posledn chvli unikl, ale zrove v nm vzrostly obavy z
toho, co m Astrogha v plnu nyn. Dmonovi rychle ubhal
as, bhem kterho musel dokonit znovuzrozen. Astrogha
musel mt na Zayla pipraveno nco jinho.
S touhle mylenkou na pamti Zayl zuiv ezal dkou
zbytky st. ekal, e kadm okamikem na nj zato
Astroghovi sluebnci, ale nestalo se tak. A kde byl vlastn
Karybdus? Protivnk mu jist nedovol takhle snadno
uniknout.
Kdy se vak Zayl konen dostal ze st, zaznamenal
292

jin, velmi znepokojujc zvuky. Slyel bolestiv ev, kter

mohl vydvat jen wendigo, jemu se njak podailo se vrtit.
Slyel zbsil syen pemnnch sluebnk. Muipavouci zjevn na lesn bytost toili. Nekromancer rovn
slyel Humbarta cosi zuiv volat... na nj.
"Zayle! Zayle, chlape! M ji, ten bastard ji dr!
Karybdus! A on ji... panenko skkav! Vypadni odtamta,
chlape, dlej! Nafukuje se to!"
Posledn slova se vztahovala k emusi pobl Zayla, eho
si viml tak. Ctil, e Astrogha vyuil oslabench hranic
mezi obma svty k tomu, aby naerpal slu potebnou pro
dokonen pemny.
Ale co dmon hodlal pout jako tlo?
Zaylovi stail jedin pohled, aby to zjistil. Astrogha se
vrtil k ostatkm lorda Jitana a zmocnil se jich, jet ne
docela vychladly. Pavouk u stail pokrt vtinu lechticova
tla pavuinou a jeho straliv pemna ji vlastn zaala,
nebo lec tlo zaalo zevnit rst do rozmr daleko
vtch, ne by kterkoli lidsk tlo dokzalo. U bylo velik
tm jako wendigo a dl se nafukovalo.
Zayl zamumlal kouzlo a hodil dku. Ta letla neomyln
pmo proti blmu kokonu - od kterho se odrazila, jako by
zashla ocelovou stnu.
Kdy se k nmu dka vrtila, odvrtil na chvli jeho
pozornost od zdnliv nezranitelnho dmona alostn ev.
Mocn wendigo byl nakonec pemoen nesetnmi tonky.
Staten tvor klesl na kolena. Podailo se mu jet rozdrtit na
kai jednoho z protivnk, ale pak se vzdorovitm zavrenm
padl tv na kamennou zem.
Zayl udlal rychl gesto rukou. Ve vzduchu ze zhmotnily
Zuby Trag'Oula a pak, pohnny nekromancerovm skrytm
vztekem, proklly tvory na lecm wendigovi. Dti
Astroghy zahynuly vechny najednou a peily tak obho
protivnka jen o nkolik vtein.
Ale byli tu jet dal, a co h, Zayl spatil, jak u
293

nedalek stny bojuje Karybdus se Salene. Kolem druhho

ra-thmana zaaly vit sly. Byly to sly, v nich Zayl poznal
to nejstralivj kouzlo... kouzlo, kter ml Karybdus v
myslu seslat na lady Nesardo.
Zayl zaskpal zuby, obrtil se k mrtvmu wendigovi a
zaeptal nkolik slov. Nedovol, aby Karybdus jet ublil
Salene nebo komukoli jinmu.
Slova vyslovil navenek normln, ale Zayla stla takov
sil, jak ho nestl ani cel souboj s Astroghou. Kdy vak
spatil, jak se nad mrtvm tlem huatho obra zan tvoit
mlha, poctil temn uspokojen.
"Karybde!" zaval Zayl. "Karybde! Vzhledem k tomu, e
u asi dui nepotebuje, nevidm dvod, pro by ses s n ml
dl tahat!"
Pesn jak doufal, protivnk se nemohl neotoit, co
zpsobilo, e musel na chvli peruit kouzlo.
Nad wendigem se na pzranch kdlech vysoko do
vzduchu vznesla kostliv postava - kostliv duch - vzdlen
pipomnajc huatho obra. V mnoha ohledech pipomnala
pzrak z hrobky, kter napadl Zayla, tohle vak bylo
mnohem vc.
Se zavytm plnm touhy po pomst to vyltlo proti
Karybdovi.
Reflexy druhho rathmana byly rychl, ale ani Karybdus
nedokzal vas uhnout. Msto toho, tsn pedtm ne k
nmu kostn duch dorazil, ped sebe postavil Salene.
Na rozdl od pzraku z hrobky vak tahle vc, kterou
Zayl vyvolal, nezatoila hned. Ti, kter chtl Zayl ochrnit,
se od n nemuseli nieho obvat. Salene byla naprosto v
bezpe, pestoe ji jej vznitel pouil jako tt.
Karybdus ovem v bezpe nebyl ani v nejmenm.
Bhem okamiku pzrak lady Nesardo tsn obletl. Star
nekromancer neml as ani vzdychnout, kdy mu kostn
duch vrazil do hrudi straliv spry...
A hned je zase vythl. To v nich u ovem svral cosi
294

stbrn zcho. Kvlejc pzrak se okamit vrtil k

wendigovu tlu a pak jm propadl zpt do e mrtvch.
A s sebou si vzal Karybdovu dui.
Nebo ne? Salene se rozbhla k Zaylovi, ale edovlas
nekromancer - kter u vypadal, e se zhrout - se znovu
napmil. S popelavou tv, ale stle pedstavujc
nebezpe, Karybdus chraptiv ekl: "Nen to tak stran...
pijt o kousek due... jak si mon mysl... mlad Zayle...
Za ty roky... u jsem piel o vt kus... ale vdy jsem ji...
dokzal znovu zskat..." Pak vzthl ruku k bc Salene. "Od
tch, kdo ji opravdu u nepotebovali..."
"Salene! vykikl Zayl. "Pozor!"
Vzhledem k tomu, e jeho reakce byla pli pomal, bl
se Zayl nejhorho. Kdy vak Karybdus udlal znm gesto
a ve vzduchu se zhmotnil Drp Trag'Oula, Salene nhle
zmizela. Kostn kop narazilo do stny takovou silou, e se
s otsla a na zemi se rozttily kusy prastar malty. To
odstartovalo etzovou reakci a k mstu, kde stl Karybdus,
se nyn rychle blily ohromn praskliny.
Co se Salene tkalo, ta nyn stla pmo vedle zmatenho
Karybda a v ruce tmala zbra, kterou Zayl znal a pli
dobe.
Obadn dku, j zahynul Sardak.
"Za mho bratra!" vykikla lady Nesardo.
U chtla zabodnout ost ohavn zbran do Karybdova
ztylku, kdy ze zhyb plt vyskoil nekromancerv
obludn spolenk. Kdy se ji pavouk pokusil kousnout,
Salene uhnula a zabila ho.
Podle Karybdovy reakce vak stejn dobe mohla zabt i
jeho. Nekromancer vydal zcela nepirozen vkik a odstril
ji. Kdy mu ptel padl do nrue, klekl nekromancer na zem
a zaal mu se zoufalou snahou oetovat zejc rnu.
Otesen Salene se zhmotnila vedle Zayla. Pomohla mu
na nohy a pak na mladho nekromancera pohldla rudma
oima.
295

"Zayle, j..."
"To nic!" Odstril ji, kdy se na n vrhl jeden ze
sloucch. Zayl pozvedl dku, jej svtlo tvora uprosted
skoku oslepilo. Narazil do kamennho olte, a ne se stail
vzpamatovat, nekromancer ho probodl i s parazitem na
hlav. Pak Zayl piloil dku ke rtm a cosi zaeptal. Nhle
se kolem nich zhmotnila velk stna z kost, od kter se
ostatn slouc jen bezmocn odreli.
Rathman se zhluboka nadechl a pokraoval: "Musme
skoncovat s Astroghou! Ne nm vem vypr as!"
Pohldla na probhajc obludnou pemnu a zavrtla
hlavou, neschopna odpovdt. Zayl pesn chpal, jak se ct,
nebo dmonovo dlo bylo tm dokoneno. Kokon se
nafoukl do velikosti dvojnsobn pevyujc wendiga, a do
ky snad jet vc. Uvnit se natahovalo a formovalo cosi,
co u nebylo Aldrikem Jitanem a co mlo zatm jet
nezeteln zc tvar. sten to pipomnalo zmutovan
sluebnky, tohle vak zjevn bylo daleko odpornj. Bylo
mon rozeznat osm konetin a tlo vzdlen pipomnajc
pavouka, ovem s jistmi rysy, kter byly vzdlen lidsk.
Nahoe byla ohromn hrukovit hlava s velkmi shluky o.
Ped hlavou se cosi pohybovalo a nepochybn lo o dvojici
kusadel. Na mnoha mstech pavuinou vychzely ven
chome ernch chlup - bezpochyby dmonova srst.
Zayl obrtil hlavu ke stropu. Ctil, e Pavouci msc u
tm doshl zvren fze a stn brzy zmiz. Jestli se to
stane a Astroghu nikdo nezastav, pak dmon dokon
pemnu a vstoup na svt ve skuten podob a se vemi
schopnostmi.
A jestli k tomu dojde, Westmarchi nezstane dn nadje
a nejsp ani Zpadnm krlovstvm.
Ale co mohl Zayl dlat? Zatm veker jeho pokusy
Karybda i dmona pelstt selhaly a tm, e zachrnil Salene,
jim jen daroval Sardaka, jeho tlo pouili jako ob...
Jist! napadlo nhle rathmana. Vechno je v krvi!
296

Prudce se otoil k Salene. "Poslouchejte m a odpuste

mi, co budu dat, m pan! Existuje jedin monost, jak Astroghu zniit, ne bude na tomto svt cel! Vae krev..."
"Moje co?"
"Upokojte se! Nepotebujeme mnoho! Ani ne tolik jako
tehdy v dom, kdy jsme vyvolvali Riordana! Jen tolik,
abych namoil hrot dky, kterou jste vzala! Patte do Astroghova rodu! Vae krev spojuje oba svty..."
Salene to nechtla poslouchat. "J e jsem potomek tohohle?"
"Jen krv!" uklidoval ji rathman. "Jin spojen mezi vmi
nen! Vai pedci z tohoto svta jsou lid, ale skutenost, e
jste s dmonem touhle jedinou vc spojen, nen jen jeho
poehnn, ale bude to i jeho zkza! To, co ho doke
pipoutat k tomuto svtu, pouto rovn zni!"
S naplnil straliv zvuk pipomnajc trhn pltna. Z
kokonu vylezla dsiv konetina zakonen pti prsty s
drpy, ovem i tak lidskmi, a zkoumala okol.
Tv lady Nesardo ztuhla. "Co mm dlat?"
"Podejte mi dku... a zpst."
Ochotn mu dala oboj. Zayl s omluvnm vrazem otel
epel a pak j prozl ki na zpst.
Navzdory gravitaci krev stoupala po ost. Zayl ve
trpliv sledoval, nehled na neustl toky netvor na
kostnou stnu a Astroghovo lhnut.
"Hotovo!" prohlsil nakonec. Cosi nad ostm zaeptal a
spokojen sledoval, jak zbra i krev pokryla temn zelen
ze. Pak podal dku zpt Salene.
"Tohle mete udlat jen vy. Jeho potomek, jeho krev,
vlastn rukou. Omlouvm se, e to tak mus bt..."
Salene uchopila dku zkuen jako njak amazonka a
odpovdla: "Jen mi ekni, kam ho mm zashnout! U jsem
toho kvli t potvoe ztratila moc!"
"Do hlavy. Muste ho bodnout do hlavy. Mezi oi. U
nen moc asu."
297

"Tak to bych mla jt na to, ne?"

A s tmi slovy Salene zmizela.
Zayl po n u chtl shnout, ale vdl, e by ji nezastavil.
Oba si byli dobe vdomi monosti, e i kdy Salene uspje,
stle jet u toho me zahynout.
Ale nekromancer byl odhodlan nemu takovmu
zabrnit, jakkoli to bude mon. S vlastn dkou pipravenou
se obrtil k Astroghovi. Dal dv ohavn nohy u byly
venku a nyn trhaly pavuinu v mstech, kde mla bt
dmonova tv.
,Jsssssem zzzzzzde!" zasyel Astrogha. "Vrtil jsssem
sssse ve v sssslv! Cel ssssvt dti m pozzzzou!"
Salene se zhmotnila pmo na jeho zdech. Zabodla dku
pesn do msta, kam j ekl Zayl.
Kdy epel hladce vnikla dovnit, dmon zavyl bolest.
Prudce se otsl a Salene jen dky tomu, e se stle drela
epele, nespadla a nezabila se.
Ale navzdory Zaylovm pedpokladm Astrogha
nezemel. Pavou msc doputoval a pli daleko, ne aby
bylo mon dmona zabt tmhle zpsobem. Urit ctil
stralivou bolest, ale nic vc.
Spry s ostrmi drpy sekly po lady Nesardo a s
belskou pesnost j rozervaly aty. Zayl si uvdomil, e
lechtina je pli rozruen, ne aby se dokzala pemstit.
"Ke mn, Salene!" vykikl. "I s dkou, rychle!"
Kostn stna se nhle zachvla, ale nikoli pod silm
Astroghovch dt.
Karybdus, s tv bledou, ale s odhodlanm vrazem,
prostril ruku skrz. Stna se znovu otsla a tentokrt z n
odpadlo nkolik kousk. "Nedovolm ti... zniit roky... m
prce! Otrvit nslednka trnu, zmanipulovat toho
lechtickho aka a celou dobu zpracovvat mysl novho
krle... prost nedovolm!"
Zbytek stny se konen rozpadl... prv kdy se Zaylovi
v nru zhmotnila Salene.
298

"Ne... nefungovalo to, Zayle!"

"Vm, ale mme jet jednu anci! Mte tu dku?"
Msto odpovdi zbra zvedla. Vedle jej krve na n ulpla
i tmav tekutina, v n Zayl poznal tu, kter kolovala v ilch
dmonovi. Pes vechnu slu, s jakou Salene epel zabodla
do Astroghovy hlavy, zstalo na n jen pr kapek.
Budou muset stait. Te tu ale bylo nebezpe v podob
druhho nekromancera.
"Salene! Jestli jste schopna proti Karybdovi pout jet
njakou moc, udlejte to! Rychle!"
ekl to mlem pozd, nebo star rathman u seslal
kouzlo. Salene na nj vyslala kouli surovho ohn.
Tentokrt lpe pipraven ji Karybdus snadno odrazil a
vbec si nevmal Dt Astroghy, kter zahynuly v
plamenech. Ale s kouzlem musel zat od zatku, co
Zaylovi stailo.
Co se te dmona, tomu nyn zbvalo uvolnit u jen
posledn z nestvrnch nohou. Tu a tam na nm visely
rozervan zbytky at lorda Jitana a v obludn pavou tvi
Zayl vzdlen rozeznval lechticovy rysy. Mon e se
pavoukovi nepodailo zskat Zaylovy znalosti a schopnosti,
ale i ty Aldrikovy jist Astroghovu slu znan zvily.
Pavouk nyn nahnl daleko vt hrzu, ne kdy elil toku
Vizjerei.
Dmon si dvma konetinami tiskl rnu na hlav. Z
postienho msta stoupal ern kou a Astrogha sm sebe
hojil.
Ano, bylo oividn pli pozd na to netvora zniit, ale
na tohle u Zayl nemyslel. Zaeptal kouzlo a nakreslil ovln
tvar s temi kky. Pak nekromancer spojil hrot obadn
dky se svou a ob namil nikoli na Astroghu, nbr na
rozbit zbytky dmonova bvalho vzen.
Tohle je msto, kde jsou si oba svty nejble a hranice
nejten, pipomnl si Zayl, zatmco se sousteoval. Proto
Vizjereiov vytvoili tu kouli zde a proto se tak pozdji
299

pokusili chrm zniit!

Zaslechl Salenin vkik, ale neodvaoval se nechat
vytrhnout ze soustedn. Te, nebo nikdy...
Skopka, kter byla Pavoum mscem, se rozevela
jako kvtina... nebo sp jako lan sta. Koule se zvtila a
Zayl uctil, e se zvedl siln vtr. Vtr vanouc do artefaktu.
"Cel znovu jsssem!" zasyel obrovsk pavouk, kter si
jet neviml, co se dje za nm. Obrtil se na nekromancera.
"Tv bude krev prvn, kterou pt budu!"
tyi z konetin se zaaly spat po nekromancerovi, ale
ani nyn se Zayl nenechal vyruit.
Ohavn ruce s vraednmi drpy u byly jen centimetry
od jeho tla - dl se vak nedostaly. Bojovaly s neviditelnou,
ale neproniknutelnou silou. "Co je to?" asl Astrogha.
"Vracm t do jedinho svta, ktermu kdy bude
vldnout, dmone!" val nekromancer. "Do jedinho, kterho
jsi hoden!"
Obrovit pavouk se ohldl... a Zayl poprv rozpoznal v
jeho hlase strach. "Ne! Tam ne! Tam nepjdu! Nikdy vc!"
"Ale mus! Nem jinou monost!"
V mnohansobn zvten skopce nyn zela ohromn
przdnota. Vtr slil. Zaylv pl se divoce zmtal k
artefaktu, ale rathman byl zatm schopen npor ustt.
Jednoho z Jitanovch pemnnch sluebnk to servalo
ze zdi, kter se drel, a zmizel ve skopce. Nsledoval ho
dal a dal. Jako Dti Astroghy byli tihle tvorov stejn
proklet jako dmon a mli sdlet jeho osud.
Pak se vak stalo cosi, co rathman neplnoval. Sardako-vo
tlo lec na zemi vedle olte se nhle otslo, jako by bylo
iv. Mrn se posunulo ke skopce, ale zachytilo se o dva
velk kusy kamene, kter spadly ze stropu.
I Nesardov byli spojeni s Astroghou, co znamenalo, e
jsou ve stejnm nebezpe a budou nasti do koule.
Ze strachu o Salene se Zayl na chvli odvil odtrhnout
pozornost od kouzla. Teprve nyn zjistil, e lechtina le
300

nehybn na zemi. I jej tlo mlo snahu pohybovat se ke

kouli, ale stejn jako v ppad bratrova tla se i Salene na
chvli zaklnila.
Nekromancer se pokusil k n dostat, ale nhle ho cosi
zaalo thnout ke zmtajcmu se Astroghovi. Dmonovi se
podailo chytit ho za nohu. Mal, avak vraedn ruce s
ohromnmi drpy z nj rvaly aty a na nkolika mstech i
ki.
Noha se mu mlem podlomila. Zayl vytrhl dku z
probhajcho kouzla a sekl po spajcch se rukou.
Dmon zasyel a pustil ho. Astrogha se nyn drel okraj
gigantick skopky a zoufale hledal njakou pku, kter by
se zachytil lpe. Vychrlil k Zaylovi vlkna pavuiny, ale byla
krtk, a tak st obalil jen olt. Jestli si dmon myslel, e ho
tk kmen zachrn, straliv se mlil. Msto toho, kdy se
vlkna napjala, olt se uvolnil. Dmonova snaha pithnout
se zpsobila, e olt vystelil pmo proti nmu jako
vymrtn katapultem.
Zashl pavouka do hrudi. Astrogha se neudrel. Se
zuivm syenm se gigantick pavouk propadal do temnoty.
"N!" val. "N..."
Astrogha zmizel, ale koule jet stle nasvala vechno,
co s nm bylo spojeno. Pavouka rychle nsledoval zbytek
obludnch dt. Vechny se snaily neho zachytit, ale nic
nenaly.
Zayl ctil, e i obadn dka chce nsledovat Astroghu do
skopky, ale rathman ji jet poteboval. Musel si bt
naprosto jist, e se koule dokonale uzave...
Hrdlo mu sevelo zbroj kryt pedlokt. Zayl pmo v
uchu uslyel Karybdovo zavren: "Vechno jsi zniil!
Rovnovha u nikdy nebude nastolena, ty slep blzne!"
"Jedin... kdo tu je... slep," vymkl ze sebe piduen
Zayl, ktermu se podailo otoit, take oba nekroman-cei
nyn stli proti sob, "...jsi ty, Karybde! Zaslepen lenstvm
a zlem!"
301

Star nekromancer jeho slova nevnmal. "Dej mi dku!

Jet je as to napravit!"
V Zaylov ivot bylo jen velmi mlo okamik, kdy
poctil skuten vztek. Nejsilnj ctil toho dne, kdy jeho
kouzlo, nezbytn pro vypuzen zla, proti nmu s rodii
bojoval, oistnm ohnm zrove zniilo vechny krom nj
samotnho. Skutenost, e Zayl tm bez jedin jmy
peil, v nm rozntila vztek na sebe samho, se kterm
bojoval nkolik let. Dokonce se pokusil o cosi
nemyslitelnho a zkusil rodie pivst plnohodnotn zptky
k ivotu, a namsto jejich du poskytnout i mrtvch tu
svou. Jen vasn zsah uitel mu zabrnil zpsobit daleko
vt katastrofu a pinutil ho nakonec smit se s faktem, e
to, co se stalo tm, kter v ivot miloval nejvce, neme
zmnit.
Ale pokud bylo mon poctit vztek, kter by se tomuto
zitku alespo trochu blil, byl to ten, jej Zayl ctil te vi
Karybdovi. Znesvtil ve, v co Zayl kdy vil. Stalo se z nj
to, za cizinci asto rathmany povaovali. A co h, u jeho
nohou nyn leela ena, kter Zayl piel na pomoc a je v
nm vyvolala city, jak dosud nepoznal. Mylenka, e by
Salene mohla bt mrtv, navc Ka-rybdovou rukou, byla
posledn kapka, kter nekromancerovi chybla.
"Dka je tv, Karybde!" zaval nekromancerovi pmo do
tve. "K si vs drak vezme oba!"
Vrazil Astroghovu dku protivnkovi pmo do hrudi. Tam,
kde nic jinho magickou zbroj proniknout nedokzalo,
dmonick dka - pohnn Zaylovou magi, a navc i
vekerou vl - prorazila kov, jako by to bylo blto.
Karybdus hekl, kdy mu epel probodla ern srdce bez
due.
Zayl ho prudce otoil tak, aby edovlas nekromancer stl
zdy k zavrajc se skopce.
"Rovnovha bude zachovna," zaeptal Karybdovi.
Zayl do protivnka stril, jak nejsilnji dokzal, a zrove
302

pustil dku. Karybdus zoufale mchl rukou ve snaze zachytit

se Zaylova plt... avak marn.
S hlasitm vkikem se star nekromancer porouel za
pavoum dmonem a jeho pekelnmi sluebnky. Karybdus
vltl do jmy tsn ped tm, ne by pro nj byla u pli
mal. Zachytil se okraj, ale ne s vtm spchem ne
Astrogha. Karybdus byl nast dovnit.
Jeho kik utichl, a kdy se Pavou msc konen
neprostupn uzavel.
Zayl klesl vyerpnm na koleno. Chrm kolem nj se pod
pli velkm tlakem mocnch sil zaal hroutit. Nekromancer
si toho nevmal, lapen mezi ltost k Salene a pohledem na
prokletou kouli. Kdy zken fze msce konen pela,
zaala se koule smrovat a rychle se vracet do pvodnho
stavu.
Zayl vdl, e mus udlat jet jednu vc. I kdy se chrm
hroutil, Pavou msc tu nemohl zstat. Byl by pli blzko
nejtenmu mstu mezi svty. Nemohl si dovolit ani to
nejmen riziko, e by se Astrogha mohl osvobodit. A te tam
ml i Karybda...
Zayl se pokusil vstt, ale nepodailo se mu to a byl nucen
plazit se po zemi. Koule, nyn ne vt, ne kdy ji vlastnil
lord Jitan, se mu blzkost vysmvala, ale Zayl vc a vc tuil,
e se k n nedostane. Dl u nemohl.
A pak ho uchopily za ramena dv ohromn ruce a zvedly
ho, jako by byl mal dt. Zayla napadlo jen to, e snad
wendigo njakm zpsobem peil a nyn mu piel na
pomoc. Pokusil se lesn bytosti podkovat, ale hlas ho
neposlechl.
Konen se Zayl dokzal Msce dotknout. Ve snaze zskat
od nj pomoc, pitiskl k nmu dku a vyslovil posledn
kouzlo.
Objevili se jako stny, vichni ti. Ctil jejich vzdlenou
ptomnost od prvn chvle, kdy sem piel. Skuten nebyli
vc ne stny, ale bezpochyby to byli Vizjereiov. Kdy sem
303

Karybdus vstoupil, musel se njakm zpsobem zbavit jejich

hrozby. Pestoe vak nyn nebyli vc ne vzpomnkami na
lidsk bytosti, Zaylovi poslou.
Nekromancer nasucho polkl a vypravil ze sebe: "M...
Msc... vezmte jej! Pikazuji vm pohbt ho na nejhlubm
dn nejtemnjch vod, aby ho nikdy nenael dn lovk,
dmon ani andl!"
Prostedn ze t nathl ruce z dmu a uchopil do nich
Pavou msc.
Stane se, ozval se v nekromancerovch uch epot. S
potenm.
S tmito slovy stny zmizely.
Zayl se pekulil na zda a chystal se pikzat wendigovi,
aby odnesl Salenino tlo zpt k brnm msta, aby se j
alespo dostalo dnho pohbu. K pekvapen vak zjistil, e
za nm nikdo nestoj. Kdy otoil hlavu na stranu, nael
wendiga leet na mst, kde ho vidl naposledy. Nebyl to
wendigo, kdo mu pomohl; ve skutenosti si Zayl vzpomnl,
e to vlastn jeho ducha vyvolal proti Karybdovi.
Ale... co?
Ne mohl na otzku odpovdt, ztuhl, nebo zaslechl
zastnn pichzejc z druh strany. ensk zastnn, kter
mohla vydat jedin osoba.
Zayl se obrtil zpt na bicho a pokusil se znovu plazit. K
um mu dolehl druh sten.
A pak nhle rathman uslyel: "Z... Zayle? Zayle?"
Dovolil si krtk smv... a okamit omdlel.
Situace ve mst, a obzvlt v mst, kde bojoval generl
Torion, se stala beznadjnou. Zdlo se, e vude je vc
pavouk ne list na stromech v okolnm lese, a vichni se
pohybovali s houevnatost, kter se nevyrovnal ani
neudatnj obrnce.
Generl uvnit ctil, e s Westmarchem je konec.
Ale pak... pak se stalo cosi zvltnho a velkolepho. Moe
pavouk se jako jeden zastavilo. Prost se pestali pohybovat.
304

Lid, jist si, e jde o njak dsiv trik, zavhali.

V ptm okamiku se jim pavouci pmo ped oima
zaali rozpadat. Po stovkch se obraceli v prach. Bylo to, jako
by z nich v jedinm asnm okamiku nkdo vysl vechen
ivot. Nkte zahynuli uprosted kroku, jin na hlavch
hostitel. Kamkoli se lid podvali, rozpadli se pavouci bez
jedinho varovn.
Jejich obti pokryt popelem a bez ehokoli, co by je
ovldalo, se hroutily na zem jako hadrov panenky. Padajc
tla na okamik rozvila prach, kter byl jet ped
okamikem non mrou celho krlovstv, a nepetrit d,
kter nyn jet zeslil, ve rychle smval.
Nkdo se nervzn zasml. Ukzalo se, e jeho smch je
nakaliv. Bhem nkolika vtein se rychle rozil od
jednoho peivho k druhmu. Smch, daleko vc
osvobozujc ne cokoli jinho, brzy zaplavil hlavn msto.
A generl Torion, velitel krlovskch sil, se sml ze vech
nejhlasitji, nebo lpe ne kdokoli jin vdl, jak zchrana
pila na posledn chvli nejen pro jeho mue, ale i pro veker
Zpadn krlovstv.

23
K jeho um dolehly hlasy a Zayl je oba poznal i pes
dvee. Jeho prsty v rukavici poloen na klice na chvli
zavhaly, kdy se zaposlouchal.
"Justinian trv na tom, e se s nm chce setkat, Salene.
Vlastn si myslm, e chce tomu chlapovi dt medaili."
"A co by asi na tohle ekla crkev, Torione? Krl
Westmarche vzdv est nekromancerovi pmo v srdci e?
Za-karumt star by dostali zchvat!"
Generl se zasml. "Tak to by mon stlo za to vidt!"
"No, mu vm ct, e budeme muset Justiniana zklamat.

305

Zayl by na takovou okzalost nikdy nepistoupil."

"A co by tak rd jako odmnu... nebo bych se ml sp
zeptat koho?"
Rathman se rozhodl, e je sprvn okamik, aby otevel
dvee, ne se rozhovor stane pro vechny velmi
nepjemnm.
Generl Torion a Salene stli hned u dve do pokoje. Oba
se pekvapen k rathmanovi otoili. Dstojnk byl obleen,
jako kdy se se Zaylem poprv setkal, a na to, e nyn ml
na hlav helmici i v ptomnosti lady Nesardo. Zayl mu to
jen st mohl mt za zl; pedpokldal, e vtina obyvatel
msta po hrzch, kter museli ped tdnem zat, m jet
hlavu nm chrnnou.
Kdy Salene rathmana spatila, cel se rozzila a i on
poctil, jak ho naplnila neznm lehkost. Navzdory vnitnm
pocitm si zachoval kamennou tv a uklonil se j. Byla
odna do voln rby barvy lesn zelen se stbrnm
vyvnm a roztepenm lemem kolem ramen a ivtku.
Vlasy j spadaly na ramena a hrdlo zdobil perlov
nhrdelnk. Pestoe Zayl odmtl od Justiniana IV. u ti
pozvn do palce, Salene nakonec krlov pn vidt ji
vyhovla. Tak mohla alespo ve vysvtlit k pln
spokojenosti mladho vldce Westmarche.
Mohla mu tak slbit, e to, co vdla o jeho podlu na v
hrze, se od n nikdo nedozv. Justinianova vina byla
obrovsk, ale krl byl zmanipulovn tm nejkrutjm
zpsobem a ani Zayl nevidl nic prospnho na tom, aby se
o jeho vin vdlo. Generl Torion ml pravdu, kdy tvrdil,
e Justinianv pd by znamenal jen dal krveprolit a
zmatek vedle toho, kter u zaili.
"arodji," pozdravil ho Torion.
"Generle," odpovdl Zayl stejn strun. K Salene pak
ovem dodal: "Jsem rd, e jste zptky tak brzy, m pan."
"Skuten?" Jej oi hrozily, e jej u nepust.
Rathman odolal a dodal: "Nesmrn nerad bych odjel,
306

ani bych se rozlouil."

Torion stojc za nm se neubrnil krtkmu smvu.
Rychle ho potlail a pokynul lady Nesardo hlavou na
rozlouenou. "Musm se vrtit do kancele, Salene. Mm
jet spoustu prce a je teba nahradit mnoho dobrch
mu..."
"Ano... teba i Aleka Mattheuse."
"To mte pravdu. Kdy jsme nyn mrtv konen uloili k
odpoinku, musme znovu vybudovat msto." Polbil j ruku.
"Brzy se zase uku. Musme toho hodn probrat." Se
Zaylem se pak rozlouil slovy: "Sbohem, arodji... a
dkuji."
Rathman mrn pikvl. Teprve kdy uslyel, e generl
skuten odeel, zaal vysvtlovat: "Mj kol zde skonil. Je
as jt dl. Ctm dal naruen rovnovhy..."
Jej pohled ztvrdl. Salenin vraz naplnilo odhodln. "Pak
tedy pjdu s tebou..."
"Vy jste prci odvedla, m pan. Stailo, e jste dky svm
schopnostem penesla mne - i Sardaka - sem, ne se chrm
zhroutil, a pak jste jet trvala na tom, abych se ve vaem
dom dal do podku. Udlala jste a moc. Je na ase, abyste
ila stejnm zpsobem jako vtina lid. Jsou to teprve ti
dny, co byl v bratr pohben, a..."
"A proto mj ivot tady skonil! U tu nemm nic ne
tenhle dm, o kter vbec nestojm! Copak si mysl, e se
mu vrtit k ivotu, jak jsem ila, po tom vem, co se
nm... co se stalo?"
Nekromancer zavrtl hlavou. "Muste zstat - kdy u
kvli niemu jinmu tak pro dobro krlovstv. Justinian
potebuje rdce, a to i nkoho jinho ne vrnho vojka,
jakm je generl. Bude potebovat nkoho, jako jste vy."
Otevela sta, aby se mu znovu postavila, ale u to
nedokzala. A pesto se Salene nevzdvala. "U se rychle.
Nebude mou pomoc potebovat dlouho... a jeho otec nad nm
stle bd... dky tob."
307

Zayl neodpovdl, jen pikvl. Corneliv duch jet

njakou dobu syna povede, ne se vrt k vnmu
odpoinku. Westmarch takovou stabilitu poteboval, i kdy
nikdo krom Salene a Toriona neznal pravdu.
Odhodlan odejt dv, ne se situace jet vc
zkomplikuje, nekromancer nhle proel kolem Salene tak
rychle, e se za nm lady Nesardo musela rozbhnout.
Dohonila ho v okamiku, kdy otevel kdlo velkch dve
vedouc ven. Barnaby, jeho kolem bylo stt u nich prv
pro ppad, e by nkdo poteboval otevt, nenpadn zmizel
tsn pedtm, ne nekromancer seel ze schod. Navzdory
vemu, co se stalo, se sluebnictvo mlo ped Zaylem a jemu
podobnmi stle na pozoru.
"Jet jedna vc, ne odejde," ekla lechtina a chytila
ho za pravou ruku bez sebemen znmky odporu k tomu, co
se skrvalo pod rukavic.
U se j chtl zeptat, co by ta vc mohla bt - kdy ho
Salene nn polbila na sta.
Kdy se znovu odthla, mla ve tvi ibalsk smv.
"Troka barvy ti slu, ,Prost Zayle'."
Nekromancer u s nasazenou kp pikvl a rychle vyel
do bezpe noci. V poslednm okamiku stail jet
vyhrknout: "Sbohem... Salene."
Dole u schod stl pivzan pln naloen k, kter
dve patil Sardakovi. Salene trvala na tom, aby si Zayl vzal
alespo tohle zve a stejn tak vechno, co na nj slouc
naloili, kdy u nic jinho. Nijak neprotestoval. Tam, kam
mil, se mu zve i zsoby budou hodit.
Vl siln vtr, ale noc byla jasn, vlastn pln poprv od
chvle, kdy pijel. Zayl odvazoval uzdu a zjistil, e uzl je
ponkud vc, ne bylo teba.
Z vku u pasu se ozval tich hlas. "Vsadil bych ivot -i
to, co je po nm - e se za tebou dv, chlape."
"To ns nemus zajmat, Humbarte."
Lebka si odfrkla. "Jo aha, no hlavn, e tebe to nezajm."
308

Posledn uzel konen povolil. Zayl uchopil uzdu a

vyhoupl se do sedla. Pi tom pohybu nemohl nezahldnout
oteven dvee.
Humbart by vyhrl.
Zayl pedstral, e Salene nevidl, a pobdl kon k brn.
Vbec ho nepekvapilo, e u byla oteven, patrn na
rozkaz generla Toriona. Strnho zejm zaujalo cosi na
opan stran, ne ze kter se blil Zayl. Nekromancer
pobdl kon.
Kdy se piblili k brn, Humbart zabruel: "Ohldni se,
Zayle. Naposled."
Poslechl ho... a vidl, e se za nm stle dv.
I kdy to Zayl spolenkovi nijak neokomentoval, lebka
se zasmla: "Myslel jsem si to."
V ptm okamiku projeli kolem vydenho strnho a
brnou ven. Zayla pivtala skuten temnota, jako vdy jeho
spojenec i neptel.
A z druh strany sdla rodu Nesard sledoval
nekromancera i enu, kterou prv opustil, mu, jen byl na
prvn pohled oldk, ale ve skutenosti mnohem vc.
Proli zkoukou a obstli. Pozorovatel pikvl. Dvojice,
kter skrvala potencil. Pravda, trochu vypomohl, kdy
pivedl rathmanova wendiga tam, kde ho bylo zrovna nejvce
poteba, ale hlavn dky ohromnmu sil obou bylo zlo
nakonec zaehnno.
Bylo by zajmav sledovat, jak by se jim vedlo, kdyby je
nhoda znovu svedla dohromady.
S tou mylenkou rozthl ohniv kdla a nikm nevidn se
vznesl k nebi.

309

Richard A. Knaak

Diablo - Pavou msc

Anglick originl Diablo - Moon of the Spider

vydan POCKET BOOKS,
a division of Simon & Schuster, Inc.
Peklad Jan Netolika
Oblka Glenn Rane
Grafick prava oblky Ren Balick
Jazykov redaktor Ji Popiolek
Odpovdn redaktor Libor Marchlk
Vydalo nakladatelstv Fantom Print
jako svou 81. publikaci
Ostrava 2007
Tisk Printo, s.r.o., Ostrava
Doporuen cena v. DPH 229 K
WWW.FANTOMPRINT.cz