7eK JlaJ.

~td
I(

Ikcerr}1tJr

1?/Wr"'fo

'

'\

"/I~zirM'1

VECER NA BEZDEZU

1/

I
r-,

L,

,,",_~-J

~
\0
~

t>'J

CJ

'-,i

Ij'

'.
I~

')l.()

: 11:
I

!!

J.I} II

:'

,"'1,1,//

l~'

"l~
f't3
I~

Icl

~J' If"" I,,'I I 1II

'

"~f
I
"~,";"t;
,f."

'

r'l~

"

11

'I

! Ill!

'/

(\

f,

ql

,,~

11
!,

I,

"~

~
~

:11

I
I

Bude snad mnohemu podivne, ze obrazy ze zivota

meho s vecerem pocinam, jako by v tak mladistvern
jiz veku nade mnou se soumracilo? - I mne samemu
divne to prichazl, ze skoro vsecko u me s vecerem
poclna, a sice tak, ze jsem uvykl pocatek vseho vecerem
a veeer pocatkern vseho povazovati: a tak se mne i mladost ma, prvnf vek zivota meho.: vecerern byti zda:
taktez, kdykoliv jsem srovnanl zivota lidskeho s rozdlly
celeho dne cetl, soudil jsem, ze by nesluselo cas detinstvi
a mladosti prvnf s jitrem srovnavati, jako by nemela
let a jinosstvi polednem .lQuti,~jako by se nesluselo vek
muzny: k odpoledni a staff k veceru a noci pripodobniti:
nybrZ vzdy se mi podobalo.lj jako by se patfilo detinstvl
vecerern, vek jinocha nod a tak po sobe nazyvati,
Neb clovek dltetern vstoupi ve svet tento; - v ruzovych cervancich plane zeme v objetl vecernim jako
krasn~' tlChy obraz; jen nejblizsi krajina jest jasna, jen
jl lze dohlednouti: dalne hory pfed i za nami jen eo
se re stfny se mihajl po vecernlm nebi. Tak ticha se objevuje zeme s tvory svymi v jasnern oku v nevinne dusi
dltete: ono nespatfi, nez eo mu nejbllze, nezna pfeslost,
nehada v budoucnost; vse mu tichy, krasny slibuje zivot,
ono v nevinnosti sve zije eo v zapachu") luhu vecernlch:
vek jeho rychle pomine, rychleji net vecer jarni.
Bltz a bllze pak vecer prichazl k noci; hvezda.za hvezdou vystoupa na obzoru ~4tneho
nebe jako sen ,~'
za snern, zadost po zadostl v duchu jinocha. Zpone-nahla ztralf..::reilto ze zraku svych zem, na ktere zije, jak
r,
ji husta zahali, jako ji temna vlc a vice by kryla noc. ~
<

1) podobalo se mi - zdalo
2) zapach - vune

se mi

'\~

125

~-~::-'-f
(

~"

J
...~"KJ

. i~

~~S" .,1 On jen vzhuru, vzhuru touzl ke snum svyrn, k ne~I~ ~~ sclslnyrn hvezdam obrazotvornosti sve. Vyborne vek
~ento ~~zval jazY:'kna~)inosstvim; lr:Lidec 'le veku ~.omto
. ,~ ~
Jest CIZll1Cem, jest jinochern zeml nasl, on v jinych
bloudi rfslch, vzhuru se vzpTna letern myslenek svych,
1,'....~ 1 stojl sarn, nevidi nic, nez preludy vlastnich obrazu svych.
.s c" -,/
Net elm vys a 'lyse vystoupil, v tim chladnejsl vesel
~
noei stfn; poslez nechce byti sam, touzt po dni, sestoupa
~< ''-..
nit a nize a vrad se k zemi zpet; - ted jest rnuzern a
,...
.)~
jitro jeho vzejde; sny jeho zachazeji jako hvezdy nocnf
~
v ranni zafi a on navracenou sobe zemi v jitrnlm, v novem svetle uhlida, miluje a zije v ni. - Po tom nastoupi
poledne. Umdleny clovek hleda chladlci stln hustcho
krovl, aby odpocinul po praci sve. Vsecko mlcl, vsude
tieho, vsecko tiskne vcdro polednL Clovek polehne
I
v stfnu; v polednl pare se mlha ticha zcme kale m neho
I,
jako obraz jeho detskych let; ostatni tvorove v povzdall
jeho stoji eo polozapadle polouhasle plaminky, az posleze
v bezesnern sny jeho pohynou spanl.
Tak povazuji rozdlly veku lidskeho: tak mne vecer
jasny vzdy upomene mladost mou, at nekdy sedivy
hlavu mou kryti bude vlas, az parneho poledne slunce
I
snlz! siji mou; a tak i ted pri prvnfm ob raze mladosti
i;
me vecernl mne vstoupilo sera. - Nebyl vsak to vecer
zimny a chladny, jakym se poclnajl obrazy ze zivota
ill
~;
meho: jasny pnjemny
vecer, jaky nastoupi po bouri
odpoledni, nalezl mne v zriceninach hradu bezdezskeho.
. Nade mnou plynuly sede oblacky eo stada beranku,
za horami vsak cerne huste zapadaly mraky, temnejsl
nade tmave stlny hornl, v ktere zapadajlci se stapelo
slunee. Od vychodu navy meslc vychazel a veliky
hirschbergsky
rybnik se skvel polou v slunecne zari,
polou ve mdlcm svetle meslce. Nad Hirschbergem') husty
se dmul kour, at pojednou rozevrev vyhlizel eo obruba
tem'najasnekrasneho
obrazu: neb .za rozpuklinou jeho

:~1'.~l
,~g

:~ii

1)

stal zflceny hrad jestfabl co lad mofska, v. pestrych

barvach able duhy jako za barevnyrn zavojern. Tecl'
za ha rami vychazela slunce vzdalenych svetu, - nase
jit zapadlo, a slavne noei ticha hruznost lehla na prsa ma
v zflceninach velkych.
. ,
Tiseji a slavneji bylo kolem, lesy ternne hucely, z daleka
bylo slyseti hlasne houkanl a stekam psu; zrovna pod
horou znely zvonky vracejlclch se krav.
Po hare si zahraval chladny vitr a zanasel sem tam
pozloutle listl. Mnohy list letel dolu po hare; bylo mu
zde samotno, smutno, pusto v zrfceninach techto: on
letel odsud z chladne vyse, aby zernrel dQk..mezi kvftfm
polnlm, bllze srdci Iidskernu ; tak \s[ !l"5T~\ kralove
v statf sedern s trunu zlatostkvouclch; "c?by sotva "navracenl zivotu zemreli v narLlcf lasky mez-' lidem svym.
I mne zde bylo samotno a truchlivo. ]dte jednou
prosel jsern zffceniny slavne, jeste jednou pohledl jsem
v zbofenou kapli, a pak jsem kracel k nejvnitrnejsl
brane po hladkern velkem kameni asi pfes sto kroku
dlouhou cestou. Nade mnou se koupala velika kula..ta
vez v cistern paprslku nave ha meslce: okna zrtceneho
klastera v polosvetle mlhala se pod nf; a vzdy se mi
zdalo, jako by vyhlldaly sede hlavy zemrelych mnichu
ze zrlcene kobky sve v tichou noe. Doleji stale nekdejsl
vezenl krale Vaclava, rozeznavajlci se od klastera starou cernou stavbou, a nejbllze brany mensl vet. Ted
jsem dosel brany; huste krovl zamezovalo vychod a s nl
dolu houpal se stfhly stromek, jako by pozdravoval
odchazejlclho.
Po leve ruce vzdy dolu po hate stalo
ctrnacte nave bllenych kaplicek, ph kterychz poutnlci
na ki"iiove ceste poboznost svou vykonavajl. Vychazlm
ze brany, dole pode mnou mihala se svetylka po utichle
vsi. "Hal eo to?" - prede . mnou na nekolik kroku
v stinu stovekeho buku v prach ponlzcna') pfed svatyrn
obrazem lezela hlavou 0 kaplicku podepfena blla zenska

~I

M.,

I
,

..

1) ponlzena _ kleclcl

Hirschberg - Doksy

1
126

Ij

127

.' II

"

"\"-'_~'~1i!:=::m~~~.m'~""i:ifJCGIff.l1IlIt',,"MI.*~~~_aw:

, ..~

. ~,~~~~~,

.~~.,..r{"(~"e'I!~'\:rroy

4.

:c

I :.

postava; podle nf stala nuse. Pfistouplm bllze. V nusi

na pradle a jinych potrebach pocestne lezela mala detska
rakev. Kvetinami a obrazky ozdobene bylo v nf male
detatko slozene, jako by dtfmalo; svatojanska muska
tfpytila se na snehobllem ceIfcku. Zdola znel smutny
hI as zvonku upomfnaje lid po klekani le modlitbe za
zemrele. Vzhlednu vzhuru; velka vel stala eo pristrach
nocni nad nami, ostatnf zrfceniny byly eo rozprostreny
jejl pI Me. Budlrn modllct se poutnici, Ona povstane;
vysoka postava.
"Kam tak pozde na modleni?" tazi se.
"Tam nahofe nocleh nas," odpovi dutyrn hlasem,
vezme nusi a volnyrn krokem zmizl v ouzke brane: ja
jsem .kracel dolu po hofe a po kratkern case byl jsern
ve VSl.
Stojlrn pfed nizkou zdf ; tuto jest hospoda, zdalo se
mi, neb prave tak ohrazena by la hospoda, z ktere jsem
pfed vecerem na horu vysel: vice jsem pro sero nemohl
rozeznati;
"zde odpocinu v pevnern snu po dnesnl
pouti me!" Vejdu otevrenymi dvlrky a stojim uprostfed veskeho hrbitova, ,

~~, I

II
MARINKA

Vale lasko osemetnal

Adieu I - Lebe wohl!
Stard pfsel~; mci zncimOlt no tu

[:
!

~
OUVERTURA

I'

I,

"Vzesel mcij! Hlubohych muzi zelU!

Tvou proc bledost jeste kryje tvcif?
V pfirodu jdi, - zlata slunce zdt:
ride ldm, poklid vrciti celu!"

"hde pod mohylami tiSt mrtv spiJ"

Zarazeny se vratlm zpet a teprvpo dlouh~ chvlli nalezl
jsem hospodu mou.
t,~
Pted slunce vychodem byl jserri opet na hore hleclaje
postavu, s kterou jsern se na noe sesel. Nikde nic. Na
zapadnl strane nacl maIou zahradkou byl novy hrob
a vychazejlci sIunce zlatilo rnaly kflzek na nizkem ruvku.
Odchazel jsem dale do kraje k 'vychodu, vstflc vychazejlclmu slunci. 0 poutnici nocnl neslysel jsem nikdy vice.

Vyjdu v slunce. Nad luhy zhvhlymi

na zdpadu jeho zcif se shvela;
i tvcif mci se v jeho leshu rdela,
zdobenci eo ruzemi nouymi.
Sklesna v prach za sluncem rozstru ruce;'
boru sum, slavika klokotdni
k nemu nesou moji touhy lkcini;
honec zdcil se blizky moji muce.
Zasu: slunce. Tma splynula sedd,
a ~d tvcif jah jindy byla bleda.

128

tj
,

9 Mach"
"

"-.:..--.J

k,

129

Li
f~j
f

.'

\Ci

'~/

'U.uu.t'o/.W

DJSTV{ PRVN{

"" ~ ~Majil 6 majil - krasny majil] - V obejmutl tvern

~ plesa znovu zivoucl zernel Vsak beda, ze zadny cit tak
~~
Cisty nenl, aby nebyl smlseny s citem sobe odpornyrnl
~'b C Jako v p.otesenf p?cest~eho,
vidoudvho ponejprve
'\:.. ( :o.zko~nou pn ceste sve krajinu, se mlsl zalost brzkeho
S nl rozloucenl:
jako v sladkost prvniho polibenl ihned
~ \ hotkost poslednlho vplyne: tak i pri vsi radosti a plesu
~ y zerne z prlchodu tveho, krasny maji! tvar jeji jevi smutek
a bol brzkeho s tebou se rozestani, a srdce me jl eo ozvena
"'<;
zhluboka odpovldal -~
jake to hernzeni lidstva rozlicneho? Strakaty zensky
&at mlha se ternnym oblekem muzskym, Vpravo
vlevo pozdravovani
a poklony. Kanalska zahrado!
tva slava znovu se zdvlha obzivlyrni stromy; krasotinky
prazske znovu k obvyklyrn se do tebe hrnou schuzkaml Tuto hrde si vykracuje dama v operenem klobouku po boku stlhleho jonaka, zakrucujfdho
si mlada,
kratka vousiska a rinkajlciho dlouhymi ostruharni, ktere
u vecer po navratu odsud mnoha zenstina proklfnati
bude, svllkajicl se z jedineho sveho svatecniho satu:
dale je~te hrdeji se prochazi nejaka panf devecka ve
velikem cepci po strane vojakove: zde zas hustym tlumem se tlacl, malinkou hlavu vstrcenou majlc v jeste
vet~frn deveccina cepce klobouku, mestska dcerka s teznickyrn tovarysern, ohlizejlc se za davem studentu, ktery
se za dlouhou tadou nastrojenych divek vall. Prave pod le
yule sve v nejvetsl tlacenici dostihnou
studenti fadu
,
dlvek a jedenkazdy z nich povazuje se za siastlleho,
'i -;-:-<;...: . jestli- aspon
0 sat neb 0 ruku sve milenky lehkym dotknutim mohl zavaditi. J ake to hemzeni lidstva rozlicneho? - A nad celyrn
tlmto sborem laska rozprostlra perut svou jako hudba,
po cely den uprostred rozlehleho mfsta pred kaffrnou
hrajid,v., posledni nazvuk nad obsazenymi
stoly; jako
~

ST,
0<.:u.,

11~.

1 d

jasny vecer ruzove cervcmky nad zclenymi za .ira y stlny

po preslern, parnern dni.
Ruka rnne boll od smekanl kJobouku; poodejdu stranou ze sklepenf stromovi toho pod modre klenutl vecer. nlho nebe. - jsern sarn.
Nad polouschlou
travou sirokych imezl znl melancholicke bzucenl vecemich
much; slunce zachazl za
temnozesinaly Petrln. Sumot zahradou se prochazejlcfch
jen eo dalekych hucenl vod se nese vecernlm tichem.
) :B\~'z6vfa kvetoucl jasmln, jakoby umfrajfd sladce zavanl, z jehozto stlnu brzo slabeji, ba hlasneji se ozyvaji
plsne slavlka opevajlciho lasky zel. Kraclm pti zahonech
vedrem dennfm zprazenych kvetin cizokrajnych, ktere,
ze sveho podnebi v cizl kraje preneseny, pratelsky korunku svou tuli v.Iuno nezname jim matky, v chladny
hrob na cizl zemi; neb puda jim neprimefena
nezivl
smutny kvet. Vzdalene, prodlouzene zvuky rohu lesnlch,
zaznivajlclch z prochazek wimmerovskych,
kolebaji se
nad
nimi,
a
vecernl
zvonenl
ze
sto
vezf
rozlehle
Prahy
HA
. ;,:e
bije smutne v ucho me .
jaka to smesna postaval r - Dlouhy vyzably muz,
v cerveny veliky kabat stare ha kroje a v takovetez, az
po kolena sahajlci spodky oblecen, sedl na mezi osamele
pesiny, Obuv jeho, kratke siroke boty, byly natazeny
na vysoke, spravovane na mnohych sice mfstech, pfitom
vsak Ciste bile puncochy: - dlouhe pletenc vlasy byly
pfes rameno na prsa pfehozeny. Velike dpy blleho satku
visely na modrou, stffbrem vysivanou, ted' vsak jiz velmi
seslou vestu. Pted nfm na zerni lezel tfirohy klobouk,
po prave strane slamena mosna a na nf housle. - On
zebral.
Proc ale sem zasedl? - Tudy malokdo sel: touto
osamelou pesinou kdo sem zabloudil? Tarn mezi
stromovim tolik lidstva, a on zde? _. Snad se domyslel,
ze v prochazejiclm
se davu-kazdy,
spatriv zebrajfdho;
sam k so be pravl: "Mne neprosl: jest nas zde mnoho;

.',

I '

ill

I
i

I
I

131

1
-=<

I
I

130

~~~~~t~~~"!kllf%&U

--,~.".

nedam-Ii ja mu, da mu jiny!" a tak deden s druhym

,
,

bez udelenl dost male almuzny ze prejde: kdezto naproti tornu zde, kam jen casem jederrpo
druhern pfichazelvon jednor. kazdeho zvlasf mohl prositi, v kteremzto -padu z .
~fho dilu 'kazdy, tfeba ne z dobrosrdecnosti, tfe~~~,
ze studem jakyrnsi neb nekterym
jinyrn cite m puzen, neco mu poskytne? i- Snad se stydel
verejne zebrati? -, Ci snad vedel, ze' na osamelou tuto
stezku citlivejsi z prochazejlcich se nastoupi: a takovy ze,
ma-Ii sam co, zajiste da, a rad da? "
Cela postava jeho, vyzably, dlouhy: oblicej, pravily
to prvnf; -' vysoke, hrde celo to druhe: - nez modre
velike 06 jevily, to posledni ze jest prlcinou oddalenosti
jeho ode davu cituprazdnych
mesfaku, v tuto tiehosti
a citlivosti iiSi.
Pozoruje ho, zustal jsern za nejakou chvilku opodal
statio Kdykoliv nekdo se bllzil, upfel podivny zebrak
tento bystre oko sve v oko mimojdouclho:
bud'to vzal
housle do rukou, bud' ne; a nikdy se nezmylil. Hral-Ii
na housle, vzdy neco dostal, nehral-Ii, nedostal niceho.
Zpozorovav. to, byl jsem na rozpacich, mam-Ii kolem
neho jlti neb ne, nemaje niceho, eo byeh mu, jakkoliv
rad bych to byl ucinil, mohl dati: a videti cloveka, ktery,
ponlziv se, zebra, neobdarovaneho,
bylo mi odjakziva
velmi odporne, ani! se mohu dosti vyjadfiti - podivne.
Uspurniv, jak daleko jsern mohl oko sve, kracim vpfed
straehuje se, zdali po houslich sahne.e- Proti obyceji
svemu neopfel na oblicej muj oko sve;,'ani na mne nepohledna, hledal pilne eosi v kapsach vesty sve. Jdu
okolo neho. On zvedna hlavu, vola na mne ijmenern
myrn. Zarazeny obraclm se k nemu, a' vyzabla, kostnata
ruka jeho podava mi slozeny paplr. Vezmu, jdu dale;
on zvedne housle sve, na kterychzto qfl,ve vzdy jen jakz
takz skrlpal, a nekolik velmi smutne pronesenych, cistych,
jakoby proslclch zvuku neslo se lahodne vecernim zapachem tiche krajiny.

,I

--

I32

i
I

-~J:.

]a se ohlednu; nikdo neptichazel, on hledel za mnou;

tedy mne se tykala prosba tva, pomyslim, a sotva zajdu
v nlzke krovisko, jiz jsem otevrel obdrzeny llstek. Vydrzeny, tresoucl se zvuk housli jeho koncil smutnou
plsen eo jednoducha,
cele hudby hodna dohravka.
List byl zenskou rukou Ciste psany: na druhe strane
bylo nekdy neco rejsovano, coz se pisid list tento jen
tak daleko smazati zdarilo, ze nebylo vice k rozeznani,
eo tarn rejsovano bylo. Psala v nasledujicl smysl. Nekym, snad nekterym z mych znamych neb jakym jinym
zpusobem dostaly se jf, hudbu nade vsecko milujlci,
nektere z mych plsni v rukopisu, dale po vuli sve i nektere
jine ze spisu mych obdrzela: a tak z mych pracl mne
. poznavsi, zadala si tez i osobne me poznati. Jiz dlouho
neuzdravitelne
na souehotiny nemocna neznala jineho
prostredku, nezli ze mne listem tfrnto od otee sveho, jak
LlP.A/.:>~
pravila, dorucenym - zadala, bych ji zitra v bytu jejlm
'1' (nu navstlvil.
Udany byt byl na Frantisku za klasterern svate
CL
Anezky: nlzky domek v ouzke ulicce, druhy od rohu.
Cely list byl plod hlubokeho smutku a nesmlrne ve mne
duvery, ze vyslyslm zadosti v nem vyfknute: musila me
dobfe, velmi dobre znati. - Zesmutnely zustana stati,
hie dim v list v rukou sevieny pevnym okem, bez hnuti
tela, mozno i bez myslenek: aneb snad probudiv se z nich,
o nich jsem zapomnel. Zvuky housli provazely mne po
stezkach zapomenutf meho.
"
.
,)i
"Ei! da haben wir ja unsern Malkontenten!"l) ozvaly se
hlasy a sbor znamych studentu valil se ke rnne.
IIBei Gottl ein Liebesbrief. LaB sehen!") zvola jeden
chapaje se listu.
i,
" N eeh ss~'
,~~il.<.nb! a chopiv ho za prsa i mrstiv
daleko v'etecnyri, s~~~fifufi domu, Mne byl list tento
svaty. - Vltezne zvuky hudby a smlch pozustalych nei

1) "Aj, zde marne naseho nespokojence l"

Q) "Pane Bezel Milostny dopis. Ukaz l"

/1 i/LJ 1)) u_ ~

11 ~!J

'

&ut ')..;.
I33

sou se za mnou. Prijdu domu a samoten

o stul opreny v hlubokych rnyslcnkach.
(Opona v noci spadne).

sedim hlavou

. INTER1\1EZZO

~
1

i
J

fl
111

r
~
;

Tenuui noci! jasna noci!

Ob k zelu mne budite.
Temna noc mne v hloubi tisune,
jasna noc me vzhtiru vabi;
temne hlubiny se hrozim,
ach! a h svetlu nelze jiti.
Vy hvezdy jasne, vy hvezdy ve vysif
K vam ja touzim tam svetla ve ffSi,
ach a jen zemi je ma f
Clovekem jsem; nez clovek pohyne;
. ve sve me luno zas zeme privine,
zajme, promen! a v postave jine
matua nul, zeme, zas me uydd].
- Vy hvezdy jasne, vy hvezdy ve vysi!
K vam budu touziti svetla ve {Si,
ach a jen zeme bude md!
Kvetinou-li mne zivotu navrati,
list muj i kvet muj se k svetlu obrati;
vsak ach, jen zeme zas tma mne uchvdti,
svetla ve stdny jiti nedd!
Vy hvezdy jasne! - Vy hvezdy ve vysi! --

,DJSTVf

DRUHE

Noc pfesla a uplakane jitro vzeslo nad probuzenou

Prahou. la jsem jeste za tmy vstaval, chystaje se k navsteve, 0 jake se mi, na rukou u stolku splcfrnu, po celou
noc snilo. Srovnal jsern si vlasy, pficesal licousy kolem

,J
I
I

obliceje a nacernil jsern vousiska nad i pod pysky. Bylo

osm hod in na staromestske radnici dne desateho srpna
1833, kdy jsem, prechazeje starornestske namestl, k Frantisku se bllzil.
Za ctvrt hodiny byl jsem na Frantisku; destive oblaky
pfesly a jasne slunce, slibujlcl parny den, hralo po vlnach
Vltavinych. Kolem nekdejslho klastera svate Anezky pfisel jsern brzy na mlsto naznacene.
Byl to rnaly, nlzky domek v ouzke, zabradllm pfepazene ulicce, v kterou po malern kopecku vyslapana
cesticka vedla. Hluboka, siroka strouha tahla se ulickou
pied tlm domkem a jednotlive prkno slouzilo jako zdvlhad most v pevny hrad za pfeehod v nizka dvfrka jeho.
Presprtc ulicky od toho domku k jinemu, jemu podobnemu na protejsl strane, byl provaz natazen a parne sluncc
hralo po rozvesenern na nern pradle, here vsak jiz velmi
I
\
sesVI'e b yo.
\ r~- '
Nekolik ulicnlku spoustelo, jednoho ..r:c cdiuhti svych,
na provaze jako zavaz! se houpajlclho, v lJ,ubokou strouhu pro mlc, ktery jim opodal hrajfdm do nf byl zapadl.
Vtom z domku toho vystoupila polonaha zenstina, jedinou sukni pies rozhrnutou kosili a na hlave plachetku
proti slunei zavazanou majfc; i spatrivsi, 'jak hlucny sbor
nadeji jejl v hlubokou strouhu vpoustl, hnala se po ouzke
lavce, neraznym hrozlc kostetem dobyvateltim pokladu
svcho, kteff bllzke, ne sice hromo- ale pfece bitl uhlldavse,
na outek se dali, nestastne zavazl v strouhu pustivse,
ktere ihned az po krkv strouze se pohrouzilo.
Rozllcena matka nadeji svou, pro lepsl zdar pohnojenou, jako pslka na provaze vysmejkla a za hrornosvod
elektricnosti sve jej povazujlc, eo Jupiter druhy blesky
svyrni do neho mlatila, at kolem stftkajlcl z neho blato
vyvesene pradlo ji neciste vybllilo. Posleze se nebohemu
hromosvodu pfece zdarilo utrhnouti se, ktery ihned dosahnute svobody ne zle uzfvaje do feky posplchal. -Utichle jsem se doptaval po pftbytku dlvciny mne plslcl
ST't U. : '"
; ,rl" 1'at<_
)If<.oM~fX)'{:J
-g~ ~~
'.I/!Jf"
::;.,~
h
Q
135
I

134

.
~~

f19HIJo<)cJO

't - Yl&Jv-b-,th,

,I
11

11

I'

'I
1I

I:
IIC

f
i

ii
il

WJ,d
,nefu> h(I'

I
I
I,
I
j

I I1 i I

,
il

"

(! rv

a mane jsern nalezl v nf matku jejf, ktera prave poblateneha bratticka rneho pres noc utvoreneho idealu vybivsi,
nemohla pochopiti, proc by takovyto pan, ktereho pro
neobycejny odev za cizince drzela, se po te, jak se s dumyslnym usmanlm vyjadrila, nedochcipledevce
doptaval.
Nehrube s takovou odpovedi spokojeny kracel jsem po
houpajlcim se prknu v nizky dornek, brzo se na lehke klepant moje u malych dvefl jernne "vstupte" ozvalo.
Stal jsem v malern pokojlku. Na mekkern sedadle,
hlavou v ruku oprenou, sedela ona. Ano, to byla onal
- to byla Marinkal - Kdo videl Goethovu Mignonu
od Schadowa-) malovanou? -Tak
byla Marinka, rovne
takl - a jmena Marinka i Mignon hrala na neurcitych
pyskach mych, kterym bychji z jmen techto mel pojmenovati. Ja nevidel nic kolem sebe nez ji; '- tak byla se mi
zjevila ve snach mych, tak zila v duchu mern; tak jsem
ubkl ji milovati v obraze Mignony.
'
erne, proste vlasy padaly v tezkych kadeflch kolem
bledeho, vyzableho obliceje, ktery znak ye like krasy nesl,
na bfly Cisty sat, jenz nahore az ke krku zapjat, dole az
k male lehounke nozce dosahoval, vysokou, stlhlou jeve
postavu. Cerny opasek svfral outle telo a' cemasponka
preptnala krasne, vysoke bile celo, Nic ale nedosahlo krasy
plamennych
cernych, hluboko pod celem lezfcich oc!;
ten vyraz smutku a touhy zadne pero nenaznaci.
Zarazeny zustanu u dven stati: - onalehko pozdvihla
hlavua smutnym me pozdravujfc usmanim, pravila: "Ja
vas jiz znam. Nevidela jsern vas sice nikdy, ale oko vase
v teto chvili vsecko mi pravi, cokoliv kdy ruka vase psala."
Dost mozna, ze to mu tak bylo; neb ja v teto chvlli nevedel jsem, eo oko me cinl, - ja jsem nevidel niceho, a obycejna smelost zcela mne opustila. Po chvili k sobe prised-

I'

'

Iq''\,

II
'l

,
1) Johann Wolfgang

Goethe napsal roman "Wilhelm Meister",

jehoz hrdinkou je Mi ron, nernecky mallf Fr: W. Schadov ji namaloval. ~
"\
I

>:

sfrnu pokynula mi k sezeni, a ja vezmaruzkou

stolicku
posadim se; -" 6, ja bychbyl pred nf klekl!
,
Ted teprve ohlfdnu se po sednici. Smutne to zde vyhltzelo, a dlouho jsem memohl tbldne vukoli spostavou,
pohledem a oblekem jejlm srovnati. Roztlucene okno
bylo papfrem zalepeno a nad rozlamanym stolkem rozestfel maly pavoucek jernne sfte sve po zcernale mokre
stene: V koute stala trfnoha zidlicka mimostolice
.bez
lenochu, u polozborenych kamen jedine prazdne sedadlo,
Vzadu stale zpukrele, bldne luzko rozestlano a nekolik
hlinenych bllych tallfu, zelene a terrine pfibarvenych, na
male policce nade dvetmi byloostatni
naradi, naproti
kterernu velke, nakladne fortepiano, blizokna postavene,
me u velikou pochybnost postavilo, zdaz divku tuto za
chudou povazovati, cili dle obleku jejlho posuzovati
mam.
, '
Mluvili jsme malo, ale pevne jeden na druheho hledel; onen hudebnlk, - proc se vzpouzi pero me to psati?
,-:. onen- zebrak -v Kanalske zahrade byl jl otcem, otcem
dobrotivyrn. - Nekdy bohaty, sklesl bezvinne v .tak velkou chudobu; - a jsa vdovcem i domnlvaje se, ze by,
zadny jeho nernocne Marince tak verne neposlouzil,
ozenil se po druhe: nez macecha jejf, s kterou jsem pfi
vchodu mluvil, jen samych natisku ji cinila') a nastastna
Marinka nemela pro potechu svou nic, nez z nekdejslho
bohatstvf :pozustale fortepiano, a jak mne pravila, spisy
me. Po chvlli jsem sedel pti nf namalestolicce,
a ona mi
rozhrnovala lehkym prstem vlasy s cela, My jsme se znali
davno, my jsme rozumeli jeden druhemu i beze slova
promluvenf. Ona mi vyrkla svou davnou touhu me seznati,
lee jen vedomi, ze zltra jiz 'dalekou cestu chci nastoupiti,
a bllzlc! se do honu konec zivota jejlho donutil ji, ac me
a povahu mou dobre znala, ku kroku smelslmu. Ona vedela, urcite vedela cas, v kterem nevyhnutelne pojltis) mcsl:
1) tinila natisku - utlacovala
D) pojlti - zemrlti

, I

"
I;

,I

~~

v;"?OU~eT

136

1
'it

~..
~.~~J
,

.....

f"~
.i"i

~-

qn7~,b0~) ~vth'

JY

I37

~"
."

ca~ ten nebyl daleko, a pfece mi vyjevila, jak naramne

miluje zivot tento, jak trudno jl, v tak mladern veku tak
krasnou opustiti zem.
,
'
Ja nebyl v stavu ani slzy umofiti, a proto tlm hufe
svlrala bolest prsa rna. Stranou skloniv hlavu na sepjate
ruce, zustal jsem velmi smutny lezeti ; - ona vstavsi bllfila se zdlouhavyrn mdlym krokem k fortepianu, jehozto
liby zvuk at posud nevychazl z mysli me. - Hralal 6 jak smutne! jak srnutnel - Hra jejl zdala se mi byti
uvodem k nektere pfsni; zvedna hlavu ohlidnu se po ni.
Obraz nezapornenuty.
At posud vidlm bHy jejf sat,
cemou sepjaty paskou: at posud mi v oclch tkvf outla
nozka jejl, tfdld silnejsl neb jernnejsi zvuk stroje; az posud a vzdy zrlm bledy, smutny, krasny oblicej tento, tyto
cerne kadere, padajlci kolem velebneho cela, prepjateho
cernou sponkou, a 0 tom smutnern vyrazu cerneho oka
i v hrobe nekdy snlti se mi bude. Outle prsty sotva se
dotykaly ji spflzneneho stroje a struny, jak by jl rozumely,
mluvily tak srnutne - tak smutne - eo oko jejl, ana zplvala, - Mou plsen. Tato postava, libozvuk fortepiana,
krasny hl as a pisen, kterou jsem, sam nejhloubeji cite,
psalkdo to pochopl, zna bouri citu rnych.jaka tenkrate
hrozila rozblti prsa ma,
Sladke, Ilbezne zvuky provazely nasledujlcl zpev:

iI'

Hlas jl nestacil pro bolest srdce; neplakala vsak. Po

male prestavce zpevu, vyplnene truchlyrni zvuky fortepiana, zplvala takto:

"Sotva slunce ze zapadne

modrave tam za hory,
Uz i kvitek muj uvadne
blede lu.ne na vzdory."

I',

1::-

'\1

rl~~.. _

. :-

\
\I'

Odpovfdd her rtlzovy,

libd vtlne jehot hlas:
"Komu vzejde kvet mdjovy,
(Velrni smutne.) nezli z hrobu, z hrobu zas?"
~7-.
.

1) stehota - stebeta

jasna slunce krdsnd moc,

tez i poupe obvinula
pustohustd, Gird noc.
Zalostive koncilo fortepiano, temneji a, ternneji, at
poslez jako by usnul smutny jeho hlas. Ja jsem se probudil z hloubi zapomenutl sveho: polornrtvy specham
odtud, mne nelzelo zde vydrzeti. "Hynkul"
zvola jejl
, jemny hIas; obratlm se k nl, ona ro zepjala ruce za mnou,
v krasnych oclch ani slzy nebylo: skIesnu zpet k noham
jejlm, vrele celo kryje v jejim kllnu, cltil jsem rame jejl
kolem Sfje sve.
"Tys jediny, eo se mnou dui" zaseptla. "Ty jedina,
eo mi rozumll" chtel jsem odpovedeti, ale nelzelo mi
slova vyffci; nasillm se vztyciv, specham odtud. "Pfijd
opetl pfijd jeste dnes! prijd jistel" volala za mnou,
Za strouhou poroucela se mi rozdrchana
matka jejl,
zaplrajlc postfikane pradlo: bratrtcek s ostatnlmi hrali
na spacka. - (1~41' ;0.'.;) ,
Presel den a vecer nastaval, vecer pled odchodem my m
na pouf v hory krkonosske. Po druhe dnes pfichazel jsem

I
)~

138

'-i'

139

~.
~~;;;>t:,
~-.r,

..",,:Io;'

111

A hdy pozde JJominula

T am na hore holoubdtho
smutne sobe stehotd:1)
"Komu, homu to poupdtiu,
komu smutne zahvetdf"

i'

Zaplakalo holoubdtko,
zavrkalo vecerem;
hlonilo hlavu poupdtho,
sklonilo ji za serem.

J' ,

'

t
,

II

po rece na Frantisek a -za svatou Anezku, Bylo opetpo

boufi, jednotlive tezke krapeje tvofily malicka kolecka
po hladke Vltave a bourlive mraky zapadaly, zlate brou ..
beny zachazeilclm sluncern, za protejsi kopee. Baby vynasely ve velx, 'Vch nusich.hlinene nadobi z prave pfiploule
lode od f~j(.'f 'n'ahoru; a chlapci, nedbajlce na vysoke
blato, hdli~-6vyklym
zpusobern az po lokte a kolena vyhrnutl v mic, s velikyrn krikem a hfrnotem se
smejlce, kdykoliv nektery z nich na kluzke pude v blare se
povalil.
Nekolik bab, ktere ve dne zebrajlce, u vecer, nezli do
svych der k spanl zalezou, dobrodince sve pfetrepavaji,
vynaselo z ouzke ulicky dlouhe lavice,, sesedajlce se na
prostrannem mlste k vecernl rozpravce: dobfe jsem rozeznal mezi nimi matku Marinky, rozcuchanou a umazanou;
na nerozcesanou hlavu mela nasazenou cernou kukli s potrhanymi krajkami, na spinave, bose nohy mela natazene
kratke muzske boty, a cfp od satku' na krku visel pres leve
rameno, neprikryvaje ani eerny krk ani na zadech velikou
v kosili dlru. Prave poclnala jedna z bab s velikou zivostl
sen svuj vypravovati.
Byla to vysoka postava, statim
trosku nakrivena a shrbena: jednourukou
0 malou berlicku podeprena stala na malern kopecku ne eo vyse nade
druhymi: ostatne byla bosa, rozhalena, jedinou, roztrhanou, velikymi kvety potisknutou sukni priodena, - s hla-

vy, velikyrn satkern jako turbanem obvinute

take!" zvolal sbor bab. Z ulicky znely zvuky fortepiana

a hlas Marinky zpival:
"Komu vzjde kvet mdjovy,
nezli z hrobu, hrobu zas?"
Pfes kluzke prkno vesel jsern v dum a v sedniei. M~rinka - Mignon - Marinka, sedela jako rano pfi fortepianu zpivajlc pisen:
"Tam na hofe holoubdtko."
" Prave koncila: - ja jsem sedl beze slova promluvenl
u Marinky, poloziv hlavu v jeji klin; lehkym pohlazenim
prejela blla ruka jeji tvar mou a pak opet budilahlas odpovldajtclch jl strun, prechazejlc v plsen jinou.
ja jsem byl velmi smutny; ona zpozorovavsi to, prestala
v hrani tazajic se mne, eo mi schazl?
"Zftra odchazim na dalekou pout, abych prosel terrine
doliny nebenosnych hor; kdo vi, kdy se vratlm, aty se
ta~es?" - odpovldam ji,
'
"Ty jdes na dalekou pout!" pravl ona; '"na dalekou
pout - a ja - -. Co te tam vabl?"
"Dane slovo me vaze jiti k pfiteli nemocnernu, ktery
mne tarn u paty hor ocekava."
.'
. - .--<_:.::.::1.
"Kdy pujdes?"
"Dffve nez slunee vyjde."
"Net slunee vyjde," opakuje ona. ,,0 jak by mi blaze
bylo," mluvila dale, "jiti s tebou; tarn v kllnu ptfrody,
v stinu nebenosnych hor, pri spadu jarych vod, neb ve
vecne tiehosti t!si po strane tve videt planoud zofe mladeho jitra aneb spatriti, jak v ruzovych cervanclch umira
mdly den, rozesllaje .ruzove vence po zsinalych celech
mrtvych velikan 11" -,
Ja jsem se stal vzdy srnutnejsim. "Marinko!"
pravlm,
"Marinko!slunce je hluboko pod namil musim jltil -

padaly sedive

vlasy kolem vyzable, vraskovite, vousate tvare. Tak stala

v zafi 'zapadajlclho slunce. - Prave kdyz jsem okolo pfichazel, vztycila se rovne vzhuru a tresouclm se, ale silnym
hlasern slysel jsem ji nasledujlcl slova pronesti: "Zajiste!
zajiste 'pravfm vam, ze ''jf neuhlldate vice!" zatlm co
matka Marinky, k vykladu prihotovene prehybajtc karty,
dutyrn, osudnym hlasem: volala: "To same, to same se
i mne zdalo!" "To je jedenactka a: ctyrycet plna, panl
Ancicko! at nerodfrn, jestlize ne!" volala jina babice na
konci lavice. "ja prisadlm grosl" - "ja take!" - "la
I

R.()~ktJ~-

7A~~h)

~
140

'

'-.1>

141
\,

..

--.---------

Vychazejlcl slunce mne musl videti daleko za Prahou. At

se vratlm, snad jeste v meslci tomto, navstlvlm opet tento
'byt -"
"A cizl," dolozila ona, "neznama tvaf prichazejlclho
zarazf poutnlka a podivl se, ze hIed a te, ktere jiz davno
nenf; s neurcityrn usmechem uhlida slzu v oko outrpneho
pflchozfho, a bez citu hledi potesiti zesmutneleho s obvyklym: "Dnes mne, zftra tobe!"
.
"Marinkol"
zvolarn a vzhlcdnu k nf; meslc prave
vystoupil nad protejsl dum a svetlo jeho padalo roztlucenyrn oknem na postavu Marinky: bfly jejl sat by!' eo stinny
odev ducha, eo snehoblla zar, a cerne vlasy jejl eo ternna
mlha na vrcholku sneznych kopcu,
"Marinkol kde ty budes?" tazi se. Ona sahla v struny
a mdlym poloudusenym
hlasem zplvala sloku z narodnl
plsne:
" T am za horou, za lesickem
zpivaji v sbom kneZi;
tfi kroky za kostelickem" -

\, I

11

,~!

PosIednf tadku sIoky te nelzelo jl dozplvati, jen fortepiano proneslo napev plsne te, ona dutym, hlubokym
hlasem dokoncila:

1\ '

lilj

" V hrobe tva mild lez _"

a sklesnouc v naruc mou polozila tvaf svou na horoud
celo me; ona vedela pevne, ze se neuvidime vice.
"Marinko, bud s Boheml" pravlm namahaje se pokojne

vyhllzeti.
"S Boheml" odpovf ona a jaksi slavne stoji prede
mnou v cele krase sve: ja se shybnu k ruce jejl, nez ona
sehne se na prsa ma, a prvnl i poslednf pollbeni horelo
na rtech mych, Fortepiano, jako by samo od sebe pocalo,
hralo plsen:

V pablesku meslce sedel pri nern dlouhy vyzably muf,

v cerveny veliky kabat stareho kroje a takoveto az po kolena sahajfd spodky obleceny. Obuv jeho, kratke boty, byly
natazeny na vysoke, spravovane na mnohych sice mlstech,
pritom vsak tiste bile puncochy: - dlouhe pletene vlasy byly pres rameno na prsa pfehozeny. Velike dpy blleho
satku visely na modrou, strlbrem vyslvanou, ted vsak jiz
velmi seslou vestu. Byl to otec Marinky; jeho dlouhe
vyzable prsty carodejne vabily zvuky ze strun fortepiana.
[ako omameny vybehnu po ouzke lavce, podrazlm
nohu lavice a rokujfd baby vali se v hromadu jednu;
vravoraje pfekotfm opodal stojlcl hrnky hlinenyrni naplnenou nusi a ta se kacl za babou, ktera )LT:)"t~ye z lodi vynesla, sypajic strepiny, a vall se s kopce n
',? dolu k fece:
ja pak pustiv peniz za nahradu urceny' i.J?~m odtud.
IIProklaty flamedr l - Ztrestenec certovy!' - a mnohem horsl prezdlvky nesou se zaroven se sborem pfi
matkach dffve usedlych a drlmajlclch ulicnlku: jeden
z nich hodil po mne micem, za nlmz brzo mnozstvl blata
a kamenf nasledovalo. - Treti den byl jsem na horach. Kdo sesteho zarf roku 1833 pfi slunce zapadu byl na
novomeststkern svatern poli, bude se pamatovati na mladeho pocestneho, ktery v sedivy pocestnl odev obleceny,
cernyrni vousy zarostly a hlavou 0 svuj yak opreny lezel
na zdi hfbitovnl. To jsem byl ja: - vraceje se s hor
krkonosskych a domnfvaje se, ze Marinka jiz zde v tichern odpoclva snu, odpocinul jsem tez, rozesllaje zraky
na nahrobky poslednfmi pablesky slunce zbarvene,
Bllze zdi byl novy zvlastnl hrob otevfen, v ktery
ozdobnou cernou vpousteli rakev; mnozstvl pflbuznych
plakalo") zemreleho.
Opodal byla sachta. Mala detska rakev pfi - nl lezela
a nekolik malych detl hralo si po nf; jen jedno z nich
1) plakalo - oplakavalo

142

,. ~

"Tam na hore holoubatho."

143

".

I
I

11111

It!

f.l.,

II:'

."

,
i ,
I

"i

FINALE

melo hlavinku na ni polozenou, jako by poslouchalo,

jestli se bratflcek tarn uzavfeny nehyba, Po prikrytt hrobu
pri zdi odesel knez detskou pfi sachte rakev pokropiti;
poucene ptitomnou
zenstinou hazely dltky male hrsti
hliny na spustenou rakev. I
. Ted novou rakev prinaseli hrobnici k sacht~; srnesna I
postava, dlouhy vyzably muz v .cerveny veliky kabat
stareho kroje a takoveto, az po kolena sahajfd spodky
oblecen, kracel za nf, rukou sevfenou bud prach, bud
slzu stlraje s opalene tvare. Pod pravyrn pazdlm mackal
tflrohy klobouk, pod levy m mel slamenou mosnu a v ill
housle.
Sprostou, 1) zlutou rakev nepokropenou vpustili v sachtu
a jako by nekdo septal v ucho me; znelo mi hluboko
v dusi: "Ona tebe ocekavalal" Skociv se zdi, specham
nastavajiclm se rem do prochazek wimmerovskych a 2itnou branou v temnou Prahu. - Za nekolik dnl slysel
jsem 0 starern muzi, ktery na novomestskem hrbitove
tak smutne na housle brava: a po meslci roznesla se
povest po Praze, ze na dolejslch lodkach vytahli mlynafstl
utopeneho. Lezel pfed sedmym") na lavickach. Dlouhy
vyzably muzv cerveny veliky kabat stareho kroje a takoveto az po kolena sahajlcl spodky obleceny. Obuv jeho,
kratke boty, byly natazeny na vysoke, spravovane na
rnnohych sice mlstech, pritom vsak ciste bile puncochy;
- dlouhe pletene vlasy byly pres rameno na prsa pfehozeny, Velike dpy blleho satku visely na rnodrou, stffbrern
vysivanou, ted vsak jiz velmi seslou vestu. Pted nlm na
zemi lezel tflrohy klobouk, po prave strane slamena
rnosna a na ni rozmokle housle. 2adny se k nemu nehlasil, a zapomenuteho bez rakve zakopali v sachtu.

Vale lasko osernetna l

Adieu! - Lebe wohll
Starti

pfsen; md zndmou

Dobrou noe, 6 ldsko! zlatd clSe,

naplnend. smrtonosnou slasti!
Tvoje krdsnd, klamuplnd riSe
nebude jiz nihdy moji ulasti!
Miloval jsem na noc vzesld svety jasne svety z jitra doplanuly.
. Milovaljsem z jara krdsne hvety bujne vetry pryc je zavanuly.
A tak vse, co radosti mi neslo,
ldskou moji v brzkou zkdzu kleslo!
Jeste jednou v mladosti me kraje
zpet me vedlo mdleho slunce zlate;
v sntl mych fSi, any st{ny svate,
kde jsem bloudil, jako ditko hraje.
Mrtvo holem - pustota jen pouhd.
"Vse mladosti me uvadlo kviti?"
"Bez slunce kvet nemd vzniku, ziti;
slunee zaslo a noe byla dlouhd!"
PIdei hofee. "ProG, 6 slunee jasne!
An te sotva mdly mtlj zrak tthlidd,
jiz tvd zdie zase mi zahasne!"
"Hasne! hasne!" ohlas odpooidd;
a jiz tma se kolem rozprostfela.
Chtel jsem kviti - noe jen slzy mela.
I

Tea jsem tichy; harfa bezestrunnd.

zavesena v kobce otdl pfeslyeh;

1) sprostou - prostou
2) dopln rnlynem

,..
l _

._~..J

,144

\
\

IO

Macha

145

notu

'r'~ ,:
'''~'

i ~~:.

III

, I

C
tichy, jak v zdsvitu svetu vzes[ych
nade hroby noc je stfibrolunnd.
Vsak eo chovd harfa v zpustlem hUnu?
Kdo mi tajluf jejf zely povf? Kdo vyfekne, a kda ustanavf,
co noc tichd v bledem tajt stinu?

II,i,!,'
~!,!' "

~'I
"I
I

~I

1I
OlIlI

il

Vetfik vzdychne v harfy luno dute,

a ta, ac jiz struny zddne nemd, '
zalkci zvuhy nezapomenute!
Vzplanou noci zraky zalonosne,
Urau zemi hr)je slza nemd!! ne slza? - snad jen haphy tosne!

If

~l'
&
"'1

~l

c.

-I~II
~,

'

"

~,

Z MENSICH

'~:~"J
\:

PROZ

..l.c

II

[':'
~ .. IJ'

hn:

1'1

[0"

r"11\

'

ItI I'
r

'f. ,

, ,';]_,: i
I;

,I

:l i

"J~. ,

:\A

"

: Iff!

fc{ ~1;I

1"1
,I ~

III
'!,I, :

'

i :

I
I

I~f
I,:
!J

i-I;
~.:
i

11,

!iI'

I~

! I ~~

:4
1iij
l

iI

!I

I~.:': ~
.

r ,~
~

:,.

146

~~l
\
L. \ '