Stephen King

Temn v I
Pistolnk

Mu v ernm prchal pes pou a pistolnk mu byl v patch.

Pou byla trest vech pout, obrovit, a dotkala se nebe snad na parseky daleko vemi smry. Byla
blostn, oslepujc, vysuen a nenaruovalo ji nic, jenom jemn, oblan zvoj hor, kter se rsovaly
na obzoru, a pak jet blova trva, je pivolvala sladk sny, non mry, smrt. Cestu chvlemi
oznaoval osaml nhrobn kmen, protoe zavt stopa, kter protnala hust nnos ravho psku,
bvala kdysi silnic, po n jezdily dostavnky. Svt se od t doby hnul. Svt zpustl.
Pistolnk lhostejn el, nespchal, neloudal se. Kolem pasu mu visel mch s vodou jako nafoukl
jitrnice. Byl skoro pln. Pistolnk postupem dlouhch let zvldl khef a doshl pt rovn. Na sedm
nebo osm u nebude mt ze; bude moci pozorovat vysychn vlastnho tla s klinickm,
nezastnnm zjmem a bude zavlaovat tlesn trbiny a temn dutiny v trobch jen tehdy, kdy
mu logika pov, e je to nutn. Nebyl vak na sedm nebo osm rovni. Byl na pt. Take ml ze, i
kdy nectil zvltn nutkn pt. To vechno ho jaksi tilo. Bylo to romantick.
Pod mchem s vodou mu visely pistole, peliv vyven tak, aby mu ly pkn do ruky. Nad rozkrokem
se mu kily dva nbojov psy. Pouzdra byla tak dkladn promatn, e ani pod zdejm katanskm
sluncem nepopraskala. Paby pistol byly ze santalovho deva, lut a s jemn vroubkovanm
povrchem. Pouzdra visela na emenu ze surov ke a tce se mu houpala na bocch. Mosazn
patrony zasunut do oek ps se ve slunci blskaly, tpytily a pableskovaly. Ke tie povrzvala.
Pistole nevydvaly dn hluk. U prolily krev. V pustinch pout nebylo poteba hluet.
Jeho aty mly neuritou barvu det nebo prachu. Koili ml u krku rozhalenou, drkami se voln
propltal emnek ze surov ke. Kalhoty, hrub plky, se tepily ve vech.
Vystoupil na mrn se zvedajc dunu (i kdy tu nebyl dn psek; povrch pout byl tvrd a ani prudk
vtr, kter se zvedal se setmnm, nevil nic jinho ne protivn ostr prach podobn brusnmu psku)
a na zvtrn stran, tam, kam padne stn nejdve, spatil kopeek vyhaslho ohnit. Takov drobn
znamen, znovu potvrzujc, e mu v ernm je v podstat lovk, ho vdycky potila. Rty ve zbytcch
oblieje se zhrublou, upinkovou k, se rozthly. Depl si.

Ten druh tu plil blovu trvu, no jist. Tady venku to byla jedin vc, kter vbec ho. Pi hoen
vydvala mastn, chab svtlo a hoela pomalu. Osadnci v pohrani mu vyprvli, e v jejch
plamenech sdl bli. Sice s n topili, ale do svtla se nedvali. kali, e toho, kdo se dv, blov
uhranou, pilkaj a nakonec vthnou do plamen. A dal lovk, natolik hloup, e se do ohn podv,
uvid teba vs.
Peloen stonky splen trvy tvoily u znm obrazec, ale pod pistolnkovou energickou rukou se
rozpadaly do tuctov edi. V popelu nic nebylo, jenom zuhelnatl kousek slaniny; pistolnk ho
zamylen sndl. Vdycky to tak bylo. Pistolnk u dva msce el za muem v ernm nekonenmi,
trzniv jednotvrnmi oistnmi pustinami pout, a teprve te nael jinou stopu ne hygienicky
steriln obrazce ohni mue v ernm. Nenael dnou plechovku, lhev nebo mch (pistolnk u
odhodil tyi przdn mchy, jako kdy had svlk ki).
Mon ta ohnit tvo zprvu, dku psmen. Odprejskni. Nebo Konec se bl. Nebo dokonce Najez se
u Joea. Obrazcm nerozuml, pokud to byly obrazce. A jejich popel byl studen jako dosud pokad.
Vdl, e ho dohn, ale nevdl, jak to v. Ale na tom tak nezleelo. Vstal, otel si ruce.
dn jin stopa; vtr, ostr jako bitva, samozejm vysmirkoval vechny pachov stopy, kter pou
podrela. Nikdy nedokzal najt nic, co po sob zanechala jeho koist. Nic. Byla tu jenom ta studen
ohnit u prastar silnice a vytrval radarov hledek v hlav.
Posadil se a dovolil si mal douek z mchu. Prozkoumal pohledem pou, pohldl na slunce, kter u
klesalo po nejnim kvadrantu nebe. Vstal, vythl z opasku rukavice a zaal trhat blovu trvu na svj
vlastn ohe, kter zaloil na popelu zanechanm muem v ernm. Ta ironie mu pipadala trpk a
vbiv zrove, stejn jako romantick znn ped chvl.
Neksl pazourkem o oclku, dokud se zbytky dne nerozpustily do prchavho ru zem, kter ctil pod
sebou, a do ostr oranov ry na jednobarevnm zpadnm obzoru. Trpliv se dval na jih, k horm,
i kdy nedoufal ani neekal, e uvid tenk rovn pramnek koue stoupajc z jinho ohnit, ale pece
se dval, protoe to k patilo k vci. Nikde nic. Byl blzko, ale jen relativn. Ne tak blzko, aby vidl kou
za soumraku.
Vykesal jiskru do suchho chome trvy a poloil se do nvt, aby omamn kou vl do pustin. Vtr
foukal stejnomrn, jen obas se objevil vc prachov ertk.
Hvzdy nahoe nemrkaly, svtily tak stejnomrn. Slunce a svty v milinech. Bezpoet souhvzd,
chladn ohe kadho zkladnho odstnu. Zatmco se dval, barva nebe pela z fialov v ernou.
Krtkm, oslnivm obloukem je proal meteor a zhasl. Ohe vrhal divn stny a blova trva pomalu
prohovala do novch vzorc - nikoli obrazc, ale obyejn kov mky, jaksi hroziv svou vnou
jistotou. Poskldal otop zpsobem, kter nebyl umleck, byl pouze funkn. Prozrazovalo to cosi o
ern a bl. Prozrazovalo to lovka, kter narovnv patn obrazy v pokojch podivnch hotel.
Ohe hoel klidnm, pomalm plamenem, a v jeho havm nitru tanily fantomy. Pistolnk je nevidl.
Spal. Oba obrazce, umleck i emesln, se propojily. Vtr nakal. Tu a tam nkter zvrcen vtrn
poryv zavil kouem a strhl ho ke spcmu, a zvany koue se pistolnka chvlemi dotkly. Vyrstaly z nich
sny, stejn jako ze zrnka psku vyroste ve kebli perla. Hvzdy k tomu zstvaly lhostejn stejn jako k
vlkm, ukiovn, vzken. To by ho tak tilo.

II

Sotva vzpomnal, kdy sestoupil z poslednch kopc pechzejcch v pou, v ruce uzdu mezka, kter u
ml vyhasl zrak a bulvy vypoulen vedrem. Poslednm mstem proel ped temi tdny a od t doby
vidl jen oputnou dostavnkovou cestu a obas hlouek drnovch ch pohraninch osadnk.
Hlouky prodly na jednotliv chatre, vtinou obydlen malomocnmi nebo lenci. lenci mu
pipadali jako lep spolenci. Jeden z nich mu daroval kompas znaky Silva z nerez oceli a nabdal ho,
aby ho pedal Jeovi. Pistolnk si kompas vzal s vekerou vnost. Jestli Ho uvid, urit Mu kompas
ped. Nepedpokldal to.
Od chvle, kdy vidl posledn chi, u uplynulo pt dn a zaal mt podezen, e u neuvid vbec
dnou, kdy tu vystoupal na posledn rozdrolen kopec a uvidl znmou drnovou stechu, zkosenou
vzad.
Jej obyvatel, pekvapiv mlad mu s divokou hvou platinov blond vlas, kter mu sahaly skoro do
pasu, s vervou plel chud polko kukuice. Mezek spav zamruel a mu vzhldl, a na okamik zamil
planouc modr oi jako terovnici na pistolnka. Pozvedl ob ruce v krtkm pozdravu, pak se znovu
sklonil ke kukuici a pustil se do dku vedle che, zda shrben, pes rameno mu ltala blova trva
a obas zakrsl stvol kukuice. Vlasy mu vlly a plcaly ve vtru, kter te vl pmo z pout a nic mu
nestlo v cest.
Pistolnk pomalu seel z kopce, vedl mezka, na jeho hbet vachtaly mchy s vodou. Zastavil se na
okraji ubohho polka, napil se z jednoho mchu, aby mohl vytvoit sliny, a plivl na vyprahlou pdu.
"ivot tv rod."
"I tv," odpovdl osadnk a narovnal se. V zdech mu hlasit zapraskalo. Beze strachu si pistolnka
prohlel. Jeho oi, i kdy trochu divok, se dvaly rozumn a kousek oblieje viditeln mezi vousy a
vlasy nevypadal hnilobn.
"Nemm nic ne kukuici a fazole," ekl. "Kukuice je zadarmo, ale za fazole bude muset nco vyklopit.
Jednou za as mi je sem nos jeden chlap. Nikdy se tu moc nezdruje." Osadnk se krtce zasml. "Boj
se duch."
"Nejsp si mysl, e k nim taky pat."
"Nedivm se mu."
Chvilku se na sebe mlky dvali.
Osadnk nathl ruku. "Jmenuju se Brown."
Pistolnk mu rukou potsl. V t chvli na nzkm hebenu drnov stechy zakrkal krkavec. Osadnk
jeho smrem jenom mchl rukou:
"To je Zoltn."
Jakmile krkavec zaslechl sv jmno, znovu zakrkal a peletl k Brownovi. Pistl osadnkovi na hlav a
usadil se mu s paty pevn zachycenmi v hust ktici.
"Jebu t," krkl Zoltn zeteln. "Jebu t i tvho kon, na kterm jede."
Pistolnk na nj ptelsky kvl.
"Fazole, fazole, muzikln plodina," zarecitoval krkavec v nhl inspiraci. "m vc poj, tm vc droun."
"To jsi ho nauil ty?"

"Nejsp se nic jinho ani uit nechce," odpovdl Brown. "Snail jsem se ho kdysi nauit Oten." Oi
mu na chvli zabloudily za chi, smrem k trkov, jednotvrn pouti. "Tohle asi nen Bo zem. Ty
jsi pistolnk. Je to tak?"
"Ano." Depl si a vythl kuivo. Zoltn se odrazil od Brownovy hlavy a tepotav pistl pistolnkovi na
rameni.
"Asi jde po tom druhm, co?"
"Ano." Na jazyk mu pila nevyhnuteln otzka: "Jak je to dlouho, co tudy prochzel?"
Brown pokril rameny. "Nevm. S asem je to tady divn. Vc ne trnct dn. M ne dva msce. Chlap
s fazolemi tu byl od t doby dvakrt. ekl bych tak est tdn. Nejsp je to ale patn."
"m vc poj, tm vc droun," ekl Zoltn.
"Zastavil se tu?" zeptal se pistolnk.
Brown pikvl. "Zstal na veei, stejn jako zstane ty, ekl bych. Posedli jsme."
Pistolnk se narovnal a ptk se skehotnm odletl zase na stechu. Pistolnka rozechvla zvltn
dychtivost. "O em mluvil?"
Brown povythl obo. "Celkem o niem. Jestli tu vbec nkdy prelo a kdy jsem sem piel a jestli jsem
pochoval manelku. Vtinou jsem mluvil j, co nen zvykem." Odmlel se a chvli bylo slyet jenom
neltostn vtr. "Je to arodj, e?"
"Ano."
Brown pomalu pikvl. "J to vdl. A ty jsi taky?"
"J jsem jenom lovk."
"Nikdy ho nechyt."
"Chytm ho."
Dvali se na sebe, najednou mezi sebou ctili siln pouto, osadnk na sv pd, such na padr, pistolnk
na tvrd holin, kter se svaovala k pouti. Shl po kesadle.
"Tu m." Brown vythl zpalku se srovou hlavikou a ksl o ni pinavm nehtem. Pistolnk pistril
piku cigarety do plamene a pothl.
"Dky."
"Bude si chtt naplnit mchy," ekl osadnk u na odchodu. "Pramen je pod okapem vzadu. Nachystm
veei."
Pistolnk obezetn pekroil dky kukuice a obeel chi dozadu. Pramen byl na dn run vykopan
studny, obezdn kameny, kter chrnily sypkou zem ped sesutm. Kdy sestupoval po rozviklanm
ebku, uvaoval pistolnk o tom, e ty kameny urit znamenaj nejmn dva roky prce - ne je
nasbral, odnosil, uloil na msto. Voda byla ist, ale tekla pomalu, a plnn mch byla zdlouhav
prce. Zrovna kdy plnil druh mch, usadil se na hran studny Zoltn.
"Jebu t i tvho kon, na kterm jede," oznmil mu.

Pistolnk polekan zvedl hlavu. Studna byla asi pt metr hlubok: Brown by na nj klidn mohl shodit
kmen, rozbt mu hlavu a vechno mu ukrst. Blzen nebo malomocn by to neudlal; a Brown nebyl
ani jedno, ani druh. Pesto se mu Brown lbil, a tak tu mylenku vyhnal z hlavy a doplnil zbyl mchy.
Co se m stt, stane se.
Kdy proel dvemi do che a sestoupil po schdcch (vlastn pbytek se nachzel pod rovn ternu,
aby mohl zachytit a podret non chlad), Brown pachtl z tvrdho deva postrkoval klasy kukuice v
uhlcch ohnku. Na hndoed pokrvce byly poloeny naproti sob dva otluen tale. Voda na
fazole v kotlku nad ohnm zrovna zanala vait.
"Za vodu taky zaplatm."
Brown nezvedl hlavu. "Voda je dar od Boha. Fazole nos pap Doktor."
Pistolnk se uchechtl, posadil se a zdy se opel o hrubou ze, zaloil si pae na hrudi a zavel oi. Po
chvli mu do nosu u stoupala vn peen kukuice. Ozvalo se zarachtn, jak Brown vsypal balek
fazol do kotlku. Chvlemi se ozvalo cvakn Zoltnovch drp, ptk neklidn pechzel po stee.
Pistolnk byl unaven; kad den, kter dlil tuto chvli od hrzy v Tuliu, posledn vesnice, el pky
estnct a nkdy osmnct hodin. A na nohou byl poslednch dvanct dn; mezek byl na konci sil.
Cvak, cvak, cvak.
trnct dn, kal Brown, a mon taky est tdn. Na tom nezleelo. V Tuliu mli kalende a mstn
si pamatovali mue v ernm, protoe u nich uzdravil jednoho starce. Obyejnho starce umrajcho
na trvu. Ptaticetiletho starce. A jestli ml Brown pravdu, ztratil od t doby mu v ernm nskok.
Jenome te ho ekala pou. A pou bude peklo.
Cvak, cvak, cvak.
- Pj mi sv kdla, ptku. Rozthnu je a vznesu se na stoupavch proudech.
Usnul.

III
Brown ho probudil po pti hodinch. Byla tma. Jedin svtlo vychzelo ze shrabanch uhlk, a bylo
kaln erven.
"Tvj mezek chcpl," ekl Brown. "Udlal jsem veei."
"Jak?"
Brown pokril rameny. "Upekl a uvail, jak jinak? Jsi vybrav?"
"Ne, ptm se na mezka."
"Prost si lehl, to je vecko. Vypadal hodn stae." A trochu omluvn dodal: "Zoltn vyzobal oi."
"Aha." To mohl ekat. "Dobe."
Brown ho znovu pekvapil, kdy se posadili k pokrvce, kter slouila jako stl, protoe pronesl krtk
poehnn: D, zdrav a rozmach ducha.
"V v posmrtn ivot?" zeptal se pistolnk, kdy si Brown hodil ti klasy hork kukuice na tal.

Brown pikvl. "J si myslm, e tohle je posmrtn ivot."

IV
Fazole byly jako broky, kukuice tuh. Vtr, kter venku neustval, enichal a kuel kolem okap
viscch u zem. Pistolnk jedl rychle a dychtiv, k jdlu vypil tyi pohry vody. V pli jdla se ozvalo
kulometn zadrnen na dvee. Brown vstal a pustil Zoltna dovnit. Ptk peletl mstnost a mrzut si
depl do rohu.
"Muzikln plodina," zabruel.
Po veei nabdl pistolnk hostiteli tabk.
- Te. Te zane vyptvn.
Ale Brown se na nic neptal. Kouil a dval se do vyhasnajcch uhlk v ohniti. V chatri se znateln
ochladilo.
"Neuve ns v pokuen," pronesl Zoltn nhle a prorocky.
Pistolnk sebou kubl, jako by na nj nkdo vystelil. Najednou si byl jist, e to vechno je jen iluze (nikoli
sen, ale ry), e mu v ernm na nj nastrail ry a cosi se mu pokou naznait, avak trzniv
zamlenm, symbolickm zpsobem.
"Proel jsi Tullem?" zeptal se nhle.
Brown pikvl. "Cestou sem, a jednou jsem tam prodval kukuici. Ten rok prelo. Mon celch patnct
minut. Zem vypadala, e se pmo otevela a vodu vcucla. Za hodinu byla such a bl jako vdycky. Ale
ta kukuice - Boe, ta kukuice. Rostla pmo ped oima. To nebylo tak zl. Ale lovk ji slyel, jako by
j ten d dal sta. Nebyl to vesel zvuk. Zdlo se, e vzdych a stn, jak se prodr pdou." Odmlel
se. "Ml jsem njak pebytky, tak jsem kukuici vzal a prodal. Pap Doktor kal, e to udl, ale
okubal by m. Tak jsem el."
"Nelb se ti to msteko?"
"Ne."
"M tam skoro zabili," ekl pistolnk prudce.
"Tak?"
"Zabil jsem tam jednoho lovka, kterho se dotkl Bh," ekl pistolnk. "Jenome to nebyl Bh. Udlal
to ten mu v ernm."
"Nalil na tebe past."
"Ano."
Dvali se na sebe pes stny a chvle neodvratn tkla oekvnm.
- Te se zane ptt.
Ale Brown nic neekl. Cigareta se mu u promnila v doutnajc paek, ale kdy pistolnk potsl
vkem, zavrtl Brown hlavou.
Zoltn neklidn pelpl, jako by chtl promluvit, ale pak si to rozmyslel.

"Mu ti o tom vyprvt?" zeptal se pistolnk.

"Jist."
Pistolnk hledal slova, ktermi by zaal, ale dn nenael. "Musm si ulevit," ekl radi.
Brown pikvl. "To dl ta voda. Jet kukuici?"
"Jist."
Vyel po schdcch nahoru a ven do tmy. Nad hlavou se mu tpytila len zplava hvzd. Vtr pravideln
pulsoval. Proud moi se vyklenul vlnivm obloukem nad pranm kukuinm polkem. Mu v ernm
ho sem poslal. Mon pmo Brown byl muem v ernm. Mohlo by Zarazil podobn mylenky. Jedinm nevypoitatelnm faktorem, s nm se nenauil vypodat, byla
monost, e sm zel. Vrtil se dovnit.
"U ses rozhodl, jestli jsem vyarovan, nebo ne?" zeptal se Brown pobaven.
Pistolnk se polekan zastavil na malikm odpovadle. Potom pomalu seel dol a posadil se.
"Chtl jsem ti povdat o Tullu."
"Rozrst se?"
"Je mrtv," ekl pistolnk a ta slova zstala viset ve vzduchu.
Brown pikvl. "To ta pou. Myslm, e nakonec asi zadus vechno. Vdl jsi, e pout kdysi vedla
dostavnkov cesta?"
Pistolnk zavel oi. Mylenky mu blzniv vily.
"Zdrogoval jsi m," vypravil ze sebe pikrcen.
"Ne. Nic jsem neudlal."
Pistolnk ostrait otevel oi.
"Bude ti divn, dokud se t nezeptm," ekl Brown. "Tak to tedy udlm. Pov mi o Tullu?"
Pistolnk vhav otevel sta a pekvapen zjistil, e tentokrt v nich slova jsou. Pustil se do vyprvn
tichmi peprkami vt, kter se pomalu spojovaly do klidnho, trochu monotnnho vyprvn. Pocit
ommen ho opustil a najednou si pipadal podivn vzruen. Vyprvl do pozdn noci. Brown ho vbec
neperuoval. Stejn jako krkavec.

V
Mezka koupil v Pricetownu, a kdy doel do Tullu, byl mezek jet sv. Slunce bylo u hodinu za
obzorem, ale pistolnk pokraoval v cest, protoe k mstu ho vedla z na nebi a potom podivn jasn
tny barovho pina, kter hrlo Hey Jude. Cesta se roziovala, jak se k n pipojovaly dal cestiky.
Lesy u byly dvno pry, nahradila je jednotvrn, ploch krajina: nekonen, pust pole zarostl
bojnkem a nzkm kovm, potom chatre, pzran, oputn pozemky steen pochmurnmi,
stinnmi sdly, kde se nepochybn prochzeli dmoni; chatrn przdn kolny, kam se lid bu
pesthovali nebo byli pesthovni, obas chatr njakho osadnka, kterou za tmy prozrazovalo
jedin blikotav svtlko a ve dne zasmuil rodov klany plahoc se na poli. Pstovala se hlavn

kukuice, ale rostly tu i fazole a sem tam hrch. Obas na nj mezi oloupanmi olovmi tykami
pihlouple civla vychrtl krva. tyikrt ho minul dostavnk, dvakrt tam a dvakrt zpt, byl skoro
przdn, kdy ho pedjdl, a plnj, kdy mil zpt k lesm na severu.
Byla to okliv krajina. Od chvle, kdy odeel z Pricetownu, dvakrt zaprelo, a pokad jen aby se
neeklo. Dokonce i bojnek vypadal zaloutle a uvadle. Okliv krajina. Po mui v ernm nevidl ani
stopy. Mon nasedl do dostavnku.
Cesta se vyplhala vzhru a za kopekem pistolnk mezka zarazil a pohldl na Tull. Rozkldal se na dn
doliny msovitho tvaru, falen drahokam v lacinm osazen. Svtila tam spousta svtel, vtinou
shluklch kolem msta, odkud zaznvala hudba. Vypadalo to, e msto m tyi ulice, ti protnaly v
pravm hlu dostavnkovou cestu, kter zejm tvoila hlavn mstskou tdu. Teba tam bude njak
restaurace. Pochyboval o tom, ale mon to bylo. Pobdl mezka.
Cestou te mjel vc dom, jene vtinou oputnch. Projel kolem hbitvku se shnilmi,
naklonnmi devnmi nhrobky, zarostlmi a zaduenmi bujnm porostem blovy trvy. Asi po
pti stech stopch minul ountl npis, kter hlsal: TULL.
Barva byla natolik oprskan, e se npis dal st pest. Dl se objevil jet jeden npis, ale ten
nedokzal pistolnk pest vbec.
Kdy vjdl do samotnho msta, zvedl se falen sbor piopilch hlas v poslednm protahovanm
veri Hej Jude - "N-n-n na-na-na-n....hey, Jude..." Znlo to hlue, jako vtr ve vykotlanm
strom. Jenom prozaick tskn do pina ho uchrnilo od vnch vah o tom, jestli mu v ernm
teba nepovolal duchy, aby obydleli oputn msto. Pi tom pomylen se pousml.
Na ulicch bylo nkolik lid, ne moc, ale nkolik ano. Ti dmy v ernch kalhotch a pln stejnch
nmonickch blzch proly po devnm chodnku na opan stran, ani se po nm zvl zvdav
podvaly. Jejich oblieje vypadaly, jako by pluly nad sotva viditelnmi tly jako obrovsk, bled
baseballov me s oima. Ze schod kolonilu sbitho z prken ho pozoroval vn star mu ve
slamku pevn naraenm na hlavu. Huben krej s opodnm zkaznkem se zastavili a dvali se, jak
prochz; krej pozvedl lampu do okna, aby lp vidl. Pistolnk kvl. Krej ani zkaznk mu
neodpovdli. Pistolnk ctil, jak jejich oi tce spovaj na nzko zavench pistolovch pouzdrech
opench o boky. O blok v peel ulici mlad chlapec, snad tinctilet, se svou dvkou, a ti se zarazili
jen na nepatrn okamik. Jejich kroky zvedaly oblky prachu, kter zstvaly viset ve vzduchu.
Fungovalo tu pr poulinch lamp, ale sklenn kryty stnil mastn povlak. Vtinou byly rozbit. Byla
zde njemn stj, jej peit patrn zviselo na dostavnkov lince. Kolem krouku vyrytho v prachu
po stran otevench vrat do stj depli mlky ti chlapci, kouili cigarety ubalen z kukuinho list.
Do dvora se od nich thly dlouh stny.
Pistolnk proel s mezkem kolem nich a nahldl do kalnch hlubin stje. Svtila zde jedin utopen
lampa a v jejm svtle poskakoval a tepetal se stn vyouhlho starho mue v montrkch, kter
mohutnmi rozmachy vidl hzel na senk dk bojnkov seno a mruel pi tom.
"Hej!" zavolal pistolnk.
Vidle zavhaly a podkon se podrdn ohldl. "Hulkej si na sebe!"
"Mm tu mezka."
"Tak bu rd."

Pistolnk cvrnkl do tkho, nepravideln vroubkovanho kusu zlata, a ten odletl do era. Zazvonil na
starch prknech plnch plev a zatpytil se.
Podkon vyel dopedu, shbl se, zvedl ho a zailhal po pistolnkovi. Zrak mu padl na nbojov psy a
podkon kysele kvl.
"Na jak dlouho ti ho mm ustjit?"
"Na noc. Mon dv. Mon vc."
"Na zlato nemm nazpt."
"Taky nechci."
"Krvav prachy," zamumlal podkon.
"Co?"
"Nic." Podkon chytil mezka za uzdu a vedl ho dovnit.
"Podn ho vyhebelcuj!" zavolal pistolnk. Staec se neohldl.
Pistolnk vyel ven k chlapcm, kte depli kolem krouku s kulikami. Sledovali cel rozhovor s
pohrdavm zjmem.
"Jakpak se mme," prohodil pistolnk konverzanm tnem.
dn odpov.
"Vy jste, kluci, tady z msta?"
dn odpov.
Jeden chlapec vythl z pusy neuviteln nahnut kukuin cigro, vzal do ruky zelenou kuliku z
polodrahokamu a cvrnkl ji do kruhu v hln. Zashl hlavn kuliku a vyrazila ji ven. Kluk zvedl
polodrahokam a pipravil se k dalmu hodu.
"Je v tomhle mst njak restaurace?" zeptal se pistolnk.
Jeden z nich zvedl hlavu, ten nejmlad. V koutku pusy ml velik opar, ale oi ml pod jasn. Podval
se na pistolnka se st utajovanm asem, kter byl dojemn a dsiv.
"Mon u Sheba bys dostal burgr."
"Tam, kde tak vyhrvaj?"
Chlapec pikvl, ale nepromluvil. Oi jeho spoluhr zskaly okliv, neptelsk vraz.
Pistolnk se dotkl okraje klobouku. "Jsem ti vdn. Rd zjiuju, e nkdo v tomhle mst m tolik
rozumu, e um mluvit."
Proel kolem nich, vyhoupl se na devn chodnek a vydal se k Shebovi, a pi tom zaslechl jasn,
pohrdav hlas jinho kluka, skoro jet dtsky pisklav: "Pora trvy! Jak dlouho uk vlastn sestru,
Charlie? Pora trvy!"
Ped Shebovou hospodou svtily ti petrolejov lampy, dv po stranch kiv zavench ltacch dvek
a jedna nad nimi. Sbor ze zvru Hey Jude u utichl a klimpr spustil dal starou baladu. Hlasy se neladn
pidaly. Pistolnk chvli postl venku a nahlel dovnit. Pilinami sypan podlaha, plivtka u vratkch

stol. Na tesaskch kozch bar z prken. Za nm hrbolat zrcadlo, ve kterm se odrel klavrista,
klasicky shrben na klavrov stolice. eln deska klavru byla odstranna, aby byla vidt devn
kladvka, poskakujc pi he nahoru a dol. Za barem stla ena se slmov lutmi vlasy a ve pinavch
modrch atech. Jedno ramnko mla sepnut zavracm pendlkem. Vzadu v nlevn sedlo tak est
mstnch, popjeli a lhostejn hrli "dej si bacha". Dalch pt lid postvalo v dkm houfu kolem
klavru. tyi nebo pt u baru.
A jeden star chlap s rozcuchanmi edivmi vlasy leel hlavou na stole u dve. Pistolnk veel dovnit.
Hlavy se otoily, vichni se na nj a jeho pistole podvali. Na okamik se rozhostilo tm ticho, ruil je
jenom klavrista, kter o niem nevdl a dl klimproval. Potom ena petela bar a vechno se vrtilo
do svch kolej.
"Dej si bacha," pronesl jeden z hr v rohu a pebil ti srdce tymi pikami, take mu nezbyla dn
karta. Hr se srdci zaklel, vyplatil szku a vsadili znovu.
Pistolnk pistoupil k baru. "Mte hamburgr?" zeptal se.
"Jasn." Podvala se mu do o, a ena to mohla bt pkn, kdy tu zanala, ale te mla obliej opuchl
a pes elo se j kivolace thla erstv jizva. Mla ji siln zapudrovanou, ale tm sp k jizv poutala
pozornost. "Jene je drah."
"To jsem si domyslel. Dejte mi ti burgry a pivo."
Znovu ten jemn posun v tnu hovoru kolem. Ti hamburgry. sta se zaplnila slinami a jazyky se zlibn
a pomalu ve slinch pevalovaly. Ti hamburgry.
"To vs pijde na pt babek. S tm pivem."
Pistolnk poloil na bar zlak.
Oi ho sledovaly.
Za barem a vlevo od zrcadla stlo pinav oudc ohnit s pnv. ena zmizela v mal mstnstce vzadu
a vrtila se s hrst masa v papru. Odmila ti placiky a vloila je na ohe. Vn, kter se rozila, byla
k zelen. Pistolnk stl naprosto neten, jen okrajov vnmal kolsajc melodii klavru, pomalej
tempo vynench karet, postrann pohledy tamgast.
Ten mu u byl v pli cesty za nm, kdy ho pistolnk uvidl v zrcadle. Mu ml skoro pln holou hlavu
a v ruce svral rukoje obrovskho loveckho noe, zavenho u opasku, jako by to byla pistole.
"B si sednout," ekl pistolnk tie.
Mu se zastavil. Nevdomky zkivil horn ret jako pes a znovu se na okamik rozhostilo ticho. Potom se
mu vrtil ke stolu a znovu zavldla obvykl nlada.
Dostal pivo v praskl pivn sklenici. "Na zlato nemm nazpt," prohlsila ena bojovn.
"To taky neekm."
Zlostn kvla, jako by ji takov projev bohatstv, pestoe z nj tila, popudil. Ale vzala si jeho zlato a
za chvilku mu na ilkovanm tali podala hamburgry, na okrajch jet erven.
"Mte sl?"
Shla pod bar a podala mu ji. "Chleba?"

"Ne." Vdl, e ena le, ale nenalhal. Holohlav mu na nj civl cyanznma oima, ruce se mu na
hrbolatm nehoblovanm stole svraly a rozvraly. Nozdry se mu v pravidelnm rytmu roziovaly a
svraly.
Pistolnk se klidn, skoro bez chuti, pustil do jdla, krjel maso a podval si je vidlikou do st, a snail
se nemyslet na to, m asi je maso znut, aby ho bylo vc.
Skoro u dojdal a chystal se podat o dal pivo a ukroutit si cigaretu, kdy mu na rameno dopadla
n ruka.
Najednou si uvdomil, e mstnost zase ztichla, a pistolnk vyctil ve vzduchu siln napt. Otoil se a
pohldl do tve mue, kter spal u dve, kdy pistolnk vstupoval. Byl to hrozn obliej. Chorobn z
nj pl odr blovy trvy. Oi patily zatracenci, byly to skeln, civjc oi tch, kdo nejsou slep, ale
pitom nevid, oi obrcen dovnit do neplodnho pekla sn, kter se vymkly kontrole, sn putnch
z etzu, vystoupivch ze smrdutch bain nevdom.
ena za barpultem potichu zapla.
Popraskan rty se zvlnily, sthly se, odhalily zuby se zelenm povlakem a pistolnk si pomyslel: - On u
ji ani nekou. On ji vk. On ji opravdu vk.
A vzpt: - Je to mrtv mu. Ml bt mrtv u ped rokem.
A potom: - To ten mu v ernm.
Hledli na sebe, pistolnk a mu, kter proel za hranici lenstv.
Promluvil a pistolnk cel ohromen uslyel, e je osloven Ulechtilou e:
"Zlato z laskavosti, pistolnku. Aspo kousek? Z velk laskavosti."
Ulechtil e. Jeho mozek ji chvilku odmtal vnmat. Byly to cel roky - Boe! - stalet, milnia; dn
Ulechtil e u nebyla, on byl posledn, posledn pistolnk. Ostatn Jako ommen shl do nprsn kapsy a vythl zlak. Rozpukan, popraskan ruka se po nm nathla,
polaskala se s nm a pozvedla ho tak, aby odrel mastn svtlo petrolejovch lamp. Vrhal pyn,
civilizovan odlesky; zlat, narudl, krvav.
"chhhh..." Neartikulovan zvuk vyjadujc poten. Star mu se nejist otoil a vydal se zpt ke
svmu stolu, a minci si pi tom drel v rovni o a otel ji, aby se leskla.
Nlevna se rychle vyprazdovala, ltaky se mhaly sem a tam jako len. Klavrista zaklapl vko
nstroje, jen to zadunlo, a vybhl za ostatnmi dlouhmi kroky jako v komick opee.
"Shebe!" zajeela za nm ena hlasem, ve kterm se podivn msil strach s vsmchem. "Shebe,
okamit se vra, krucinl!"
Star mu se mezitm vrtil ke svmu stolu. Roztoil zlatou minci na hrbolatm dev, a mrtv iv oi
ji sledovaly przdnm fascinovanm pohledem. Roztoil ji podruh, potet a pak mu klesla vka.
Potvrt, a hlava mu klesla na stl, jet ne se mince zastavila.
"Tak," sykla ena potichu a vztekle. "Vyhnal jsi mi zkaznky. Spokojen?"
"Vak oni se vrt," ekl pistolnk.
"Dneska veer u ne."

"Kdo je to?" ukzal na pojdae trvy.

"B si -" Zakonila svj pkaz popisem neprovediteln masturbace.
"Musm to vdt," nalhal pistolnk trpliv. "On-"
"Divn s tebou mluvil," ekla. "Takhle v ivot nemluvil."
"Hledm jednoho mue. Potkala jsi ho."
Dvala se na nj, zlost z n vyprchvala. Msto n se objevil zamylen vraz a potom v och prudk,
vlhk lesk, kter u vidl. Chatrn staven zaduman povrzvalo. Kdesi v dlce thle zatkal pes.
Pistolnk ekal. Vidla, e on v, a lesk ustoupil beznadji, nm poteb, kter nemla sta.
"Zn mou cenu," zachraptla.
Stle na ni hledl. Jizva nebude ve tm vidt. Tlo mla dostaten thl, take ani spojen sly pout,
prachu a trku na n nic nevytahaly. A bvala pkn, mon dokonce krsn. Ne e by na tom zleelo.
Nezleelo by ani na tom, kdyby j ve vyprahl temnot lna hnzdili hrobaci. Vechno bylo dno.
Ruce j vyltly k oblieji, ukzalo se, e v n zbyla trocha vy - tolik, aby plakala.
"Nedvej se! Nemus se na m dvat tak zle!"
"Promi," ekl pistolnk. "Nechtl jsem bt zl."
"dn z vs nechce!" zakiela na nj.
"Pozhasnej."
Plakala s rukama na oblieji. Byl rd, e si rukama zakrv obliej. Ne kvli jizv, ale protoe j to
dodvalo dvho vzezen, kdy nebyla hlava vidt. pendlk, kter drel ramnko at, se v mastnm
svtle tpytil.
"Zhasni a zamkni. Ukradne tamten nco?"
"Ne," zaeptala.
"Tak jdi zhasnout."
Neodthla ruce, dokud se neocitla za jeho zdy, a pak zhasla lampy jednu po druh, stahovala knoty a
sfukovala plameny, a zhasly. Potom ho potm vzala za ruku, a ruka byla tepl. Odvedla ho nahoru.
dn svtlo nepekelo jejich inu.

VI
Ukroutil potm cigarety, pak je zaplil a jednu j podal. V pokoji se drela jej vn, pipomnala erstv
eky, dojemn. Pebjel ji pach pout, mrzail ji. Byl jako pach moe. Uvdomil si, e se pout, kter
na nj vpedu ek, boj.
"Jmenuje se Nort," ekla. Hlas nemla o nic uhlazenj. "Prost Nort. Umel."
Pistolnk ekal.
"Dotkl se ho Bh."
Pistolnk ekl: "Nikdy jsem Ho nevidl."

"Byl tady, co se pamatuju - myslm Nort, ne Bh." Trhan se zasmla do tmy. "Njakou dobu provozoval
hovnocuc. Zaal pt. Zaal ichat trvu. Pak ji kouil. Zaali za nm bhat kluci, poslali na nj psy. Nosil
star zelen kalhoty, kter smrdly. Rozum?"
"Ano."
"Zaal ji vkat. Nakonec jenom sedl a nic nejedl. Mon si pedstavoval, e je krl. Ti kluci byli teba
aci a psi jeho princov."
"Ano."
"Umel rovnou ped hospodou," ekla. "Pidupal sem po chodnku - boty se mu neprooupaly, byly to
stavbask boty - a kluky a psy ml v patch. Vypadal jako chuchvalec pomakanch drtnch vk.
V och mu byly vidt pekeln ohn, ale pod se usmval, ml smv, jak se vyezv do tykve v
pedveer Vech svatch. Byla z nj ctit hlna a hniloba a trva. Tekla mu z koutk st jako zelen krev.
Myslm, e chtl jt dovnit a poslouchat Sheba, jak hraje na klavr. A pmo ped dvema se zastavil a
zvedl hlavu. Vidla jsem na nj a napadlo m, e zaslechl dostavnk, i kdy dn neml pijet. Potom
se pozvracel, bylo to ern a pln krve. Vyltlo to z nj tmi vyklebenmi zuby jako splaky kanlovou
m. Ped tm puchem by kad nejradi vzal nohy na ramena. Zvedl ruce a prost se porouel. To
bylo vechno. Umel s tm klebem na oblieji, ve vlastnch zvratcch."
Leela vedle nj a tsla se. Vtr venku dl kvlel a kdesi v dlce, jako ze sna, bouchaly dvee. Ve zdech
bhaly myi. Pistolnk si man pomyslel, e je to ve mst zejm jedin msto natolik bohat, e me
ivit myi. Poloil j ruku na bicho a ena sebou prudce kubla, pak se uvolnila.
"Mu v ernm," ekl.
"Ty ned pokoj, dokud to nedostane, co?"
"Ano."
"Tak dobe. Povm ti o nm." Chytila jeho dla do obou rukou a vyprvla.

VII
Piel pozd odpoledne stejnho dne, kdy umel Nort, a vtr se zvedal a strhval s sebou svrchn vrstvu
pdy, hnal ped sebou mrana trku a cestou vytrhval a drtil kukuici. Kennerly zavel stj na zmek
a zbylch pr obchodnk zabednilo okna a zatarasilo okenice prkny. Nebe zskalo lutou barvu zralho
sra a mrana po nm letla, jako by v pouti, nad kterou pedtm pobvaly, zahldly nco stranho.
Pijel v rozhrkanm povozu s kusem plachtoviny nataenm pes sedadlo. Sledovali ho, jak pijd, a
star Kennerly, kter leel u okna s lahv v jedn ruce a s mkkm horkm levm prsem sv druh
nejstar dcery v druh ruce, se rozhodl, e nebude doma, jestli ten chlap zaklepe.
Ale mu v ernm projel kolem, ani hndce, kter mu thla povoz, pithl oprat, a roztoen kola
vila prach, jeho se dychtiv chpal vtr. Mon to byl knz nebo mnich; ml na sob ernou sutanu,
celou zaprenou, a na hlav volnou kapuci, kter mu stnila tv. Kapuce se nadouvala a plcala. Pod
okrajem sutany vykukovaly tk boty s pezkami a hranatou pikou.
Zastavil ped Shebovou hospodou a uvzal tam kon, kter sklonil hlavu a zafrkal do zem. Vzadu na
povozu odepnul chlope plachty, nael odenou sedlovou branu, pehodil si ji pes rameno a proel
ltakami dovnit.

Alice ho zvdav pozorovala, ale nezdlo se, e by si jeho pchodu viml jet nkdo. Ostatn byli opil,
jak zkon ke. Sheb hrl metodistick chvalozpvy v rytmu ragtime a mrzut povalei, kte pili brzo,
aby se vyhnuli boui a dreli u Norta str, chraptiv zpvali. Sheb, opil skoro k hranici vnmn,
ommen a nadren vlastn dosud trvajc existenc, hrl s hektickou rychlost a ruce se mu mhaly
jako lunky stavu.
Hlasy skpaly a hulkaly, vtr sice nepehluily, ale chvlemi mu aspo konkurovaly. Zachari v rohu
pehodil Amy Feldonov sukn pes hlavu a maloval j na kolena znamen zvrokruhu. Nkolik dalch
en krouilo kolem. Zdlo se, e na vech spov houc z. Kaln boukov svtlo, je sem
prosakovalo ltakami, se jim jakoby vysmvalo.
Nort leel na dvou sraench stolech uprosted nlevny. Jeho boty tvoily mystick V. Doln elist mu
ochable visela, ale aspo mu kdosi zatlail oi a poloil na n plky. Ruce ml sloeny na hrudi, vhonek
blovy trvy zastren mezi prsty. Pchl jako jed.
Mu v ernm si sthl kapuci a piel k baru. Alice ho pozorovala, ctila zkost promsenou se znmm
chtem, kter se v n tajil. Mu neml na sob dn nboensk znak, ale to nic neznamenalo.
"Whisky," ekl. Hlas ml tich a pjemn. "Dobrou whisky."
Shla pod pult a vythla lhev Staru. Mohla ho odbt mstnm bolehlavem, ale neudlala to. Nalvala
mu a mu v ernm ji pozoroval. Oi ml velik, svtlkovaly mu. Stny byly pli hust na to, aby
rozeznala barvu o. Cht zeslil. Za n se dl neztenenou mrou rozlhalo hulkn a hkn. Sheb, ten
bezcenn eunuch, hrl o kesanskm vojsku a kdosi pesvdil tetu Mill, aby zpvala. Jej hlas, drsn a
pronikav, prozl vechen ten randl jako tup sekera telec mozek.
"Hej, Allie!"
Odela obsluhovat, podrdn cizincovm mlenm, podrdn jeho oima nezeteln barvy a svm
vlastnm neklidnm klnem. Bla se svch poteb. Byly nevypoitateln a nedokzala je ovldat. Mon
byly pedzvst zmny, kter by zase byla pedzvst ponajcho st - obdob, kter bylo v Tullu
obvykle krtk a trpk jako zimn zpad slunce.
Toila pivo, dokud nebyl sud przdn, pak narazila dal. Mla dost rozumu, aby o to nedala Sheba;
pibhl by sice ochotn jako pes, kterm vlastn byl, ale bu by si urazil prsty, nebo by se pivo rozprsklo
vemi smry. Cizinec na ni upral oi, kdy tu prci vykonvala; ctila je.
"Je tu plno," prohodil, kdy se vrtila. Svho npoje neupil, jenom pevaloval skleniku mezi dlanmi,
aby ji zahl.
"Dr str u mrtvho," ekla.
"Viml jsem si zesnulho."
"Jsou to burani," ekla nhle nenvistn. "Vichni jsou to burani."
"Vzruuje je to. Tamten je mrtv. Oni ne."
"Vytrali si s nm prdel, kdy byl naivu. Nen sprvn, e si s nm vytraj prdel i te. Je to..." Nedoekla,
nedokzala vyjdit, co to je a jak je to urliv.
"Pojda trvy?"
"Ano! Co jinho ml?"

Mluvila vytavm tnem, ale cizinec nesklopil oi a ona ctila, jak se j do tv vehnala krev. "Promite.
Jste knz? Tohle vs mus pobuovat."
"Nejsem a nepobuuje." istm pohybem do sebe obrtil whisky, ani se nezaklebil. "Jet jednu,
prosm."
"Nejdv musm vidt, jakou barvu maj vae penze. Je mi lto."
"To nemus."
Poloil na pult hrubou stbrnou minci, tlustou na jednom okraji, tenkou na druhm, a ona ekla, stejn
jako to ekne pozdji: "Na tohle nemm drobn nazptek."
Zavrtl hlavou na znamen, e to nen dleit, a neptomn se dval, zatmco mu nalvala.
"Projdte?" zeptala se.
Dlouho neodpovdal a ona se zrovna chystala otzku zopakovat, kdy cizinec netrpliv zavrtl hlavou.
"Neplcejte hlouposti. Jste tady v ptomnosti smrti."
kubla sebou, rann a uasl, a jej prvn mylenkou bylo, e j o sv svatosti lhal, aby ji vyzkouel.
"Pece jste se o nj starala," pokraoval nevzruen. "Nebo ne?"
"O koho? O Norta?" zasmla se jakoby poven, aby zakryla rozpaky. "Myslm, e byste ml -"
"Mte mkk srdce a trochu se bojte," pokraoval, "a on il z trvy, ohlel se u ze zadnch dve pekla.
A te je tu, a ty dvee se u pibouchly, a vy si myslte, e se neotevou, dokud nepijde as, abyste jimi
prola i vy, e?"
"Co je, jste opil?"
"Pan Norton je mrtv," prothl mu v ernm cynicky. "Mrtv jako kad jin. Mrtv jako vy nebo
kdokoli jin."
"Vypadnte z m hospody." Ctila, jak se v n napruil hnus a odpor, ale z bicha j stejn pod
vyzaovalo to teplo.
"Jen klid," tiil ji mkce. "To nic. Pokejte. Jen chvilku pokejte."
Ty oi byly modr. Najednou mla mylenky lehouk, jako by si vzala drogu.
"Vidte?" zeptal se j. "Vidte?"
Beze slova kvla a on se hlasit zasml - byl to pjemn, siln, ryz smch, pi kterm se vechny hlavy
otoily. Obrtil se k nim elem, dky jaksi neznm alchymii se stal nhle stedem pozornosti. Teta
Mill zakolsala a zmlkla, take nakpl vysok tn zstal viset ztracen ve vzduchu. Sheb hmtl na
klvesnici vedle a zarazil se. Nervzn se dvali na cizince. Psek bubnoval do stn hospody.
Ticho se protahovalo, odvjelo se jako nit. Dech j vzl v krku, podvala se dol a uvidla, e si pod barem
tiskne ob ruce k bichu. Vichni se dvali na nj a on se dval na n. Potom mu znovu z hrdla vytryskl
smch, siln, syt, voln. Ale nikdo neml chu smt se s nm.
"Uku vm zzrak!" kikl na n. Ale oni ho jen pozorovali jako poslun dti na kouzelnickm
pedstaven, na kter jsou pli star, ne aby mu uvily.

Mu v ernm vskoil dopedu a teta Mill se od nj odthla. iroce se usml a plcl ji po velikm bichu.
Mimodk vyjekla a mu v ernm zvrtil hlavu.
"U je to lep, ne?"
Teta Mill se znovu uchechtla, ale najednou zaala vzlykat a poslepu utekla dvemi ven. Ostatn se za n
mlky dvali. Boue zanala; venku se jeden za druhm mhaly stny, roztahovaly se po bl nesmrnosti
nebe a zase z n mizely. Jaksi mu pobl klavru se zapomenutm pivem v ruce se stnav zasml.
Mu v ernm stanul nad Nortem a usml se na nj. Vtr zavyl, zakiel a zaburcel. Cosi velikho
udeilo do stny hospody a odrachotilo to pry. Jeden z mu u baru se odtrhl a odeel vratkm,
grotesknm krokem. Najednou sue zapraskala kanonda hromu.
"Dobr, dobr," sml se mu v ernm. "Pustme se do toho."
Zaal plivat Nortovi na obliej, peliv pi tom mil. Sliny se zaleskly Nortovi na ele, perliv stkaly po
hladk pice nosu.
Jej ruce pod barem pracovaly rychleji.
Sheb se zasml jako blzen a zlomil se v pase. Zaal vykalvat hleny, velik a lepiv vance, a nechal
je vyletovat z st. Mu v ernm pochvaln zaval a poplcal ho po zdech. Sheb se iroce usml, a
mu blskl zlat zub.
Nkte utekli. Ostatn se shlukli v dkm kruhu kolem Norta. Jeho tv a laloky zvrsnnho krku a
horn st hrudi se leskly tekutinou - tekutinou tak vzcnou v tomto suchm kraji. A najednou to
pestalo, jako na znamen. Bylo slyet jen trhan, tk oddechovn.
Mu v ernm se najednou vrhl stemhlavm, plavnm skokem pes tlo. Vypadalo to pkn, jako kdy
vytryskne voda. Dopadl na ruce, v obratu vyskoil na nohy, zasml se a provedl stejn skok zpt. Jeden
divk se zapomnl a roztleskal se, ale najednou ucouvl, oi zamen hrzou. Poslintal si ruku
pimknutou k stm a utekl ke dvem.
Nort sebou kubl, kdy pes nj mu v ernm skoil potet.
Z kruhu divk se ozval jaksi zvuk - zamruen - a pak na n zase padlo ticho. Mu v ernm zvrtil
hlavu a zavyl. Hrudnk se mu pohyboval rychlmi, mlkmi pohyby, jak rytmicky nabral vzduch. Zaal
skkat sem a tam v rychlejm tempu, proudil nad Nortovm tlem jako voda pelvan z jedn sklenice
do druh. V nlevn bylo slyet jenom jeho spav namhav dech a slc hukot boue.
Nort se zhluboka, spav nadechl. Ruce mu zakubaly a bezcln zabubnovaly po stole. Sheb zajeel a
utekl. Jedna ena vybhla za nm.
Mu v ernm skoil jet jednou, dvakrt, tikrt. Cel tlo zemelho te vibrovalo, chvlo se, trhalo
sebou a kubalo se. V dusivm vlnch se z nj zvedal puch hniloby, vkal a rozkladu. Oi se otevely.
Alice ctila, jak ji nohy nesou zptky. Narazila do zrcadla, a se zatslo, a ovldla ji ir panika. Bezhlav
vybhla pry.
"Dal jsem vm ho," zavolal za n mu v ernm mezi prudkm oddychovnm. "Te mete klidn spt.
Ani tohle nen nezvratn. Ale je to... tak... zatracen... zbavn!" A znovu se rozesml. A ten smch ji
provzel celou dobu, co vybhala nahoru, dokud za sebou nezabouchla dvee ke tem pokojm nad
barem a nezastrila zvoru.

Pak se u dve zaala hihat, a se houpala v kylch. Hihn pelo do kvlivho nku, kter se smsil
s vtrem.
Dole v nlevn Nort nevmav vyel ven do boue, aby si natrhal trochu trvy. Mu v ernm, te u
jedin host v baru, se za nm dval a stle se usmval.
Kdy se pak Alice veer donutila sejt dol s lampou v jedn ruce a tkm polenem v druh, mu v
ernm byl doista pry, i s povozem. Ale byl tam Nort, sedl u stolu u dve, jako by se vbec nic
nezmnilo. Pchl trvou, ale ne tak siln, jak ekala.
Pohldl na ni a vhav se usml. "Ahoj, Allie."
"Ahoj, Norte." Odloila poleno a zaala rozsvcet lampy, ale neotela se k nmu zdy.
"Dotkl se m Bh," pravil najednou. "U nikdy neumu. kal to. Slbil to."
"To je pkn, Norte." Lou, kterou drela v ruce, j vypadla z roztesench prst, tak ji zvedla.
"Rd bych pestal vkat trvu," pokraoval. "U mi nechutn. Zd se mi, e pro lovka, kterho se
dotkl Bh, nen sprvn, aby vkal trvu."
"Tak pro nepestane?"
Polekala se vlastnho vzteku natolik, e se na nj podvala znovu sp jako na lovka ne na pekeln
zzrak. Uvidla smutnho tvora, jen zpola zfetovanho, kter vypadal zahanben jako zprskan pes.
U se ho nemohla bt.
"Tesu se," ekl. "A chci ji. Nemu pestat. Allie, tys byla na m vdycky tak hodn -" Rozbreel se.
"Nedoku se ani pestat pochcvat."
Pomalu dola ke stolu a tam zavhala, cel nejist.
"Mohl zadit, abych ji nechtl," breel. "Mohl to udlat, kdy m dokzal zase oivit. Nestuju si...
nechci si stovat..." Utvan se rozhldl a zaeptal: "Pr by m mohl srazit do nicoty, kdybych si
stoval."
"Mon je to vtip. Vypadal, e m docela smysl pro humor."
Nort vythl ze zad koile vek a vythl hrst trvy. Bezmylenkovit mu ji vyrazila, ale pak rukou
ucukla, cel se zhrozila.
"Nemu si pomoct, Allie, nemu -" A namhav se shbl pro vek. Mohla ho zarazit, ale nepokusila
se o to. Vrtila se k lampm, unaven, sotva noc zaala. Ale ten veer nikdo nepiel krom starho
Kennerlyho, kter vechno propsl. Nezdlo se, e by ho njak pekvapilo, e zase vid Norta. Poruil si
pivo, zeptal se, kde je Sheb, a poplcal ji. Dalho dne bylo tm ve pi starm, ale dn kluci u za
Nortem nebhali. Teprve nsledujcho dne zaali na nj znovu hvzdat. ivot se vrtil zase do svch
pjemnch kolej. Dti posbraly vytrhanou kukuici a tden po Nortov vzken ji uprosted ulice
splily. Ohe na chvilku jasn zapll a vtina tamgast vyla nebo se vypotcela ven, aby se podvala.
Vypadali primitivn. Oblieje se jim jako by vznely mezi plameny a ledov ostrm jasem nebem. Allie
je pozorovala a najednou poctila osten zoufalstv nad smutnmi asy, kter pily na svt. Vechno se
rozklilo. Pranic u nedrelo pohromad. Nikdy nevidla ocen a ani ho neuvid.
"Kdybych mla kur," zamumlala, "kdybych mla kur, kur, kur..."
Nort zvedl hlavu, kdy uslyel jej hlas, a usml se na ni przdnm smvem z pekla. Nemla dnou
kur. Jenom jeden bar a jednu jizvu.

Ohe rychle shoel a zkaznci se vrtili dovnit. Zaala do sebe lt whisky znaky Star, a do plnoci se
namol opila.

VIII
Pestala vyprvt, a kdy hned nic nekal, napadlo ji nejdv, e ho jej pbh uspal. Sama zaala dmat,
kdy se zeptal: "To je vechno?"
"Ano. To je vechno. Je moc pozd."
"Hm." Balil si dal cigaretu.
"Nedrob mi ten svj tabk do postele," ozvala se osteji, ne zamlela.
"Neboj se."
Znovu ticho. hav konec cigarety se rozsvcel a pohasnal.
"Rno odjede," prohodila otuple.
"Ml bych. Myslm, e mi tu nastrail past."
"Necho," ekla.
"Uvidme."
Otoil se na bok, zdy k n, ale ona se uklidnila. Zstane. Zaala dmat.
Ne usnula docela, vzpomnla si znovu, jak ho oslovil Nort tou divnou e. Nevimla si, e by mu vedle
n pedtm nebo potom projevil cit. Dokonce i jeho milovn se odbvalo mlky a jenom nakonec mu
zhrubl dech a pak se na chvilku zastavil. Vypadal, jako by pochzel z pohdky nebo z mtu, posledn
svho rodu na celm svt, kter pe posledn strnku sv knihy. Na tom nezleelo. Njakou dobu se
zdr. Ztra bude dost asu na pemlen, nebo pozt. Usnula.

IX
Rno mu uvaila kukuinou kai, kterou beze slova sndl. Strkal si ji do st, ani na Alici pomyslel, a
sotva ji vnmal. Vdl, e by ml jt. Kadou minutou, kterou tu prosedl, se mu v ernm vc a vc
vzdaloval - nejsp u je v pouti. Jeho stopy mily neochvjn na jih.
"M tu njakou mapu?" zeptal se najednou a zvedl hlavu.
"Msta?" zasmla se. "Nen tak velk, aby potebovalo mapu."
"Ne. Toho, co je na jih odtud."
smv j pohasl. "Pou. Jenom pou. Myslela jsem, e chvli zstane."
"Co je na jih od pout?"
"Jak to mm vdt? Nikdo ji nepeel. Nikdo to nezkusil, co jsem tady." Otela si ruce o zstru, vzala
chapku a vlila hrnec oht vody do dezu, voda ckla a zaala z n stoupat pra.
Vstal.

"Kam jde?" Uslyela ve svm hlase pronikav tn strachu, za kter se nenvidla.

"Do stj. Jestli to nkdo bude vdt, tak je to ten podkon." Poloil j ruce na ramena. Ruce byly tepl.
"A podvat se na mezka. Jestli tu zstanu, ml by se o nj podkon postarat. Pro ten den, kdy pjdu."
Ale jet ne. Podvala se na nj. "Dej si na toho Kennerlyho pozor. Jestli nic nev, tak si to vymysl."
Kdy odeel, otoila se k dezu a poctila hork, tepl proud slz vdnosti.
Kennerly byl bezzub, nepjemn a obdaen spoustou dcer. Dv odrostlej vykukovaly na pistolnka
z uprench stn chlva. V hln se spokojen hrabala mal holka. Jedna u velk, svtlovlas, pinav
a smysln ho zvdav a zamylen pozorovala a pi tom erpala vodu stnajc pumpou vedle staven.
Podkon se s nm setkal v pli cesty mezi dvemi do svho podniku a ulic. Jeho zpsoby kolsaly mezi
neptelstvm a zbablou podlzavost - jako mlad voek, kterho asto kopou.
"Je o nj postarno," ekl a dv, ne stail pistolnk odpovdt, otoil se Kennerly k dcei: "Ty b
dovnit, Soobie! Okamit b sakra dovnit!"
Soobie zamraen odthla vdro ke kln pistavn k chlvu.
"Asi jsi mluvil o mm mezkovi," ekl pistolnk.
"Ano, pane. Nevidl jsem mezka u hezkej as. Byly doby, kdy jich spousty voln bhalo, ale svt u je
jinde. Nevidl jsem nic krom pr vol a dostavnkovch kon a... Soobie, e t seeu, prokrista!"
"Nekouu," ekl pistolnk mrn.
Kennerly se trochu pikril. "Na vs jsem nepomyslel. Ne, na vs jsem nepomyslel." Nejist se usml.
"Je prost od prody hloup. M v sob erta. Je divok." Oi mu potemnly. "Bl se Posledn doba,"
pane. "Vte, co se pe v Bibli. Dti nebudou poslouchat sv rodie a mor postihne zstupy."
Pistolnk pikvl, pak ukzal na jih. "Co je tam?"
Kennerly se znovu usml, a ukzal dsn a pr ptelskch zaloutlch zub. "Osadnci. Trva. Pou.
Co jinho?" Uchechtl se a oima si chladn mil pistolnka.
"Jak velk je ta pou?"
"Velk." Kennerly se donutil zvnt. "Mon ti sta mil. Mon tisc. To nedoku ct, pane. Nen tam
nic, jenom blova trva a mon dmoni. el tamtudy ten druh chlap. Ten, co dal do kupy Nortyho,
kdy mu bylo mizern."
"Mizern? Slyel jsem, e byl mrtv."
Kennedy se nepestval zubit. "No jo, no jo. Mon. Ale u jsme pece velc chlapi, ne?"
"Ale na dmony v."
Kennerly se zatvil uraen. "To je nco pln jinho."
Pistolnk si sundal klobouk a otel si elo. Slunce plilo, neoblomn prailo. Kennerly vypadal, e si toho
nevm. V dkm stnu u stje si mal holika vn rozmazvala pnu po oblieji.
"Ty nev, co je za pout?"

Kennerly pokril rameny. "Nco nejsp jo. Ped padesti lety pes ni jezdil dostavnk. kal to mj tatk.
kval, e jsou tam hory. Jin kaj ocen... zelenej ocen plnej per. A dal kaj, e tam kon svt.
e tam nen nic, jenom svtlo, ze kterho lovk oslepne, a Bo tv s otevenmi sty, co lidi seerou."
"vst," ekl pistolnk stroze.
"No jist," vykikl Kennerly vesele. Znovu se pikril, pln nenvisti, strachu, touhy zavdit se.
"Postar se o mho mezka." Hodil Kennerlymu dal minci, kterou Kennerly v letu chytil.
"Jist. Zdrte se chvli?"
"Mon."
"Ta Allie um bt moc mil, kdy chce, co?"
"kal jsi nco?" zeptal se pistolnk neptomn.
Kennerlymu najednou zasvtily oi hrzou, jako kdy dvojice msc se pehoupne pes obzor. "Ne,
pane, ani slovko. A je mi lto, jestli jo." Zahldl Soobie, vyklnjc se z okna, a oboil se na ni. "J t
okamit seeu, ty mal flundro! Pro Krista pna! J t-"
Pistolnk odeel, viml si, e Kennerly se po nm obrtil a dv se za nm, uvdomil si, e by se mohl
rychle otoit a postehnout ve tvi podkonho njak pravdiv a neskrvan pocit. Nechal to bt. Bylo
horko. Jedin, co bylo na pouti jist, byla jej velikost. A v tomhle msteku jet vechno neskonilo.
Jet ne.

XI
Leeli v posteli, kdy Sheb rozkopl dvee a vtrhl dovnit s noem v ruce.
Byly to u tyi dny a ty uplynuly jako mvnutm proutku. Jedl. Spal. Uval sexu s Allie. Zjistil, e Allie
um hrt na housle, a piml ji, aby mu zahrla. Sedla v mlnm svtle za svitu u okna, byl vidt jen
jej profil, a cosi nejist hrla, a mohlo to bt dobr, kdyby mla vt praxi. Zaal k n ctit stle vt
(ale podivn neptomnou) nklonnost, a napadlo ho, e tohle je mon ta past, kterou po sob
zanechal mu v ernm. etl si otrhan star asopisy, vyschl na troud a s vybledlmi obrzky. O vem
pemlel jen velmi mlo.
Neslyel malho klavristu pichzet - reflexy mu ochably. Na tom taky moc nezleelo, i kdy v jinm
ase a na jinm mst by ho to podn vydsilo.
Allie byla nah, pokrvku staenou pod prsa, a chystali se k milovn.
"Prosm," kala. "Jako pedtm, chci to, chci -"
Dvee se rozletly a klavrista se smn, pihrble rozbhl za sluncem. Allie nevykikla, i kdy Sheb drel
v ruce osmipalcov ezbsk n. Sheb vydval jaksi zvuky, neartikulovan blbolen. Znlo to, jako
kdy se lovk top ve vdru bahna. Sliny ltaly. Vedl der obma rukama, ale pistolnk ho chytil za
zpst a ruce stoil. N odletl stranou. Sheb pronikav zakiel jako zrezivl vrata. Ruce se mu
zatepetaly jako marionet, protoe ml ob zpst zlomen. Vtr zaskpal o okno. Zrcadlo, kter mla
Allie na stn, trochu zakalen a pokiven, odrelo pokoj.
"Byla moje!" breel. "Nejdv byla moje! Moje!"

Allie se na nj podvala a vstala z postele. Vzala si upan a pistolnk poctil chvilkov soucit s muem,
kter se musel dvat, jak mu unik to, co kdysi ml. Byl to prost mal lovek a bez sly.
"Bylo to kvli tob!" vzlykal Sheb. "Jenom kvli tob, Allie. Nejdv jsi byla ty a to vechno bylo kvli
tob. J - ach, Pane Boe, Pane Boe -" Slova se ztratila v zchvatu nesrozumitelnho blbolen a
nakonec v pli. Kval se dopedu a dozadu a drel si zlomen zpst na bie.
", . Podvm se." Klekla si vedle nj. "Zlomen. Shebe, ty pitome. Copak jsi nevdl, e jsi nikdy
neml slu?" Pomohla mu vstt. Pokusil se zvednout ruce k oblieji, ale neposlouchaly, a tak breel s
nezakrytou tv. "Poj sem ke stolu a j se podvm, co se d dlat."
Odvedla ho ke stolu a dala mu dlahy z tsek na podpal. Potichu a unaven breel, a pak bez ohldnut
odeel.
Vrtila se do postele. "Kde jsme to byli?"
"Ne," ekl.
Trpliv ekla: "Vdl jsi o tom. Ned se u nic dlat. Co zbv?" Pohladila ho po rameni. "Jenom jsem
rda, e jsi tak siln."
"Te ne," ekl duen.
"Mu ti dodat slu -"
"Ne," odmtl. "To neme."

XII
Pt veer bylo v hospod zaveno. V Tullu dreli nco jako sabat. Pistolnk el do malikho,
nahnutho kostelka u hbitova, zatmco Allie umvala stoly silnou dezinfekc a oplachovala cylindry
petrolejek mdlovou vodou.
Padlo podivn fialov ero a kostel, osvtlen zevnit, vypadal od cesty skoro jako vysok pec.
"J nejdu," prohlsila Allie stroze. "Ta ensk, kter ke, m jaksi jedovat nboenstv. A si tam
chod poctiv oban."
Stl v chodb, skryt ve stnu, a dval se dovnit. Lavice byly pry a vc stli (vidl Kennerlyho s jeho
rodem; Castnera, majitele chudikho mstskho trit se sypkm zbom, a jeho prdelatou enu; pr
tamgast z hospody; pr "mstek", kter jet nevidl; a kupodivu i Sheba). Neumle, a capella zpvali.
Zvdav se dval na obrovitou enu u pulpitu. Allie mu kala: "ije sama, sotva vychz ven. Jenom v
nedli pilo pod ten svj pekeln ohe. Jmenuje se Sylvia Pittstonov. Je blzniv, ale i z n cosi
zlho. Jim se to tak lb. Vyhovuje jim to."
Ta ena se dala jen tko popsat. Prsa jako nsypy. Mohutn pil krku zavren pastov blm mscem
oblieje, ve kterm mrkaly oi tak velk a temn, e vypadaly jako bezedn jezera. Vlasy mly krsn
sytou hndou barvu a byly navren na hlav v ledabylm, neupravenm uzlu sepnutm jehlic velikou
jako rozen. Na sob mla aty, kter vypadaly uit z plachtoviny. Pae, kter drely knihu hymn,
vypadaly jako palky. Ple mla smetanov blou, hladkou, lbeznou. Napadlo ho, e urit v aspo
sto padest kilo. Najednou na ni poctil havou chu, a se roztsl, a tak otoil hlavu a podval se jinam.

"Sejdeme se u eky,
krsn, krsn eky,
sejdeme se u eky,
kter protk krlovstvm Bom."

Posledn tn sboru doznl a chvli bylo slyet jen pokalvn a oupn nohou.
ekala. Kdy se uklidnili, rozphla nad nimi ruce, jako by jim ehnala. Bylo to gesto vyvolvajc
vzpomnky.
"Moji draz bratci a sestiky v Kristu."
Byla to straideln vta. Pistolnka se na chvli zmocnila nostalgie smen se strachem, spojen
pzranm pocitem dja vu - pomyslel si: O tom se mi zdlo. Kdy? Vytsl tu mylenku z hlavy.
Posluchai - bylo jich asi ptadvacet - ztichli docela.
"Tmatem na meditace dnes veer je Pokuitel." Hlas mla sladk, melodick, promlouvala dobe
cvienm soprnem.
Posluchastvem projel zchvv neklidu.
"Mm pocit," ekla Sylvia Pittstonov pemtav, "mm pocit, jako bych vechny v bibli znala osobn.
Za poslednch pt let jsem zniila pt bibl, tak asto jsem je etla, a ped tm jich bylo bezpoet. Miluji
ten pbh a miluji postavy toho pbhu. la jsem s Danielem ruku v ruce do jmy lvov. Stla jsem u
Davida, kdy ho pokouela Betsab koupajc se v rybnce. Byla jsem v rozhaven peci se adrakem,
Makem a Abed-negem. Pobila jsem dva tisce Filitnskch se Samsonem a byla jsem oslepena se
svatm Pavlem na cest do Damaku. Plakala jsem s Mari na Golgot."
Posluchai tie povzdechli.
"Znala jsem je a milovala. Je jenom jedna - jedna -" zvedla prst, "- jenom jedin postava v nejvtm ze
vech dramat, kterou neznm. Jenom jedna, kter stoj stranou s tv ve stnu. Jenom jedna, kter
roztese m tlo a ducha oslab. Bojm se ho. Neznm jeho mysl a bojm se ho. Bojm se Pokuitele."
Dal vzdech. Jedna z en si zakryla rukou sta, jako by chtla zastavit vkik, a kvala se, kvala.
"Pokuitel, kter piel k Ev jako had, plaze se po bie usmval se a kroutil. Pokuitel, kter vkroil
mezi dti Izraele, zatmco Moj byl na hoe, kter je pemluvil, aby si vyrobili zlatou modlu, zlat tele,
a to uctvali sprostotou a smilstvem."
Stnn, pikyvovn.
"Pokuitel! Stl na balkn s Jezabel a dval se, jak krl Achab s kikem propad smrti, a usmval se s n,
kdy se psi sebhli a chlemtali jeho krev. Ach, bratci a sestiky, dejte si pozor na Pokuitele."
"Ano, Jei -" To pronesl mu, kterho si pistolnk viml jako prvnho, kdy vstupoval do msta, ten
se slamnm kloboukem.
"Je tu stle, brati a sestry. Ale neznm jeho smlen. Ani vy neznte jeho smlen. Kdo by mohl
rozumt ohavn temnot, kter se tam svj, pe podobn pilm, obmu rouhn, posmnmu

klebu? A lenstv! Nesmrnmu, pekotn drmolcmu lenstv, kter kr a plaz se a prosmykv se

nejohavnjmi tubami a chtem lid?"
" Jei Spasiteli -"
"Byl to on, kdo zavedl naeho Pna na horu -"
,Ano -"
"Byl to on, kdo ho pokouel a ukzal mu cel svt a svtsk poten -"
"Anoooo -"
"Je to on, kdo se vrt, a pijdou na svt Posledn asy.... a ty se u bl, brati a sestry, copak to
nectte?"
"Anoooo -"
Farnci se kvali a vzlykali a promnili se v moe; zdlo se, e ta ena ukazuje na vechny z nich a pitom
na nikoho.
"Je to on, kdo se vrt jako Antikrist, aby odvedl lidi do planoucch trob pekelnch, ke krvavmu konci
hnosti, a hvzda zvan Pelynk zaplane na nebi a orel rozspe troby dt a lna en porod pery
a dla lidskch rukou se promn v krev -"
"Achhh -"
"Ach, Boe -"
" -"
Jedna ena padla na podlahu, nohama udeila do deva. Jeden stevc j odletl.
"Je to on, kdo stoj za kadm tlesnm potenm... on! Pokuitel!"
"Ano, Pane!"
Jeden mu padl na kolena s hlavou sevenou v dlanch a breel.
"Kdy si dvte skleniku, kdo dr lhev?"
"Pokuitel!"
"Kdy si sednete ke karetnmu stolku, kdo ot karty?"
"Pokuitel!"
"Kdy se oddvte prostopnosti v mase jinho tla, kdy se sami zneistte, komu prodvte svou
dui?"
"Po-"
"Po-"
"Ach, Jei... Ach -"
"- pokuiteli -"
" ... ..."

"A kdo to je?" Kiela (ale uvnit byla klidn, pistolnk ctil jej klid, umn ovldat, mistrovstv, nadvldu.
Najednou si s hrzou a dokonalou jistotou pomyslel: nechal v n dmona. Je poznamenan. Bez ohledu
na strach jm projel hork zblesk pohlavn touhy).
Mu, kter si drel hlavu v dlanch, se svalil dopedu.
"Jsem v pekle!" zakiel na ni od zem. Tv se mu kivila a vlnila, jako by se mu pod k plazili hadi.
"Smilnil jsem! Hazardn jsem hrl! ichal trvu! Heil jsem -" Hlas mu vystoupal a k nebesm v
pernm, hysterickm kvilu, ve kterm se slova ztrcela. Drel si hlavu, jako by mu mla kadou chvli
puknout jako pezrl meloun.
Posluchai se utiili jako na dan znamen, ztuhli v napl erotickch extatickch pzch.
Sylvia Pittstonov shla dol a popadla ho za hlavu. Muv nek utichal, kdy se jej prsty, siln a bl,
neposkvrnn a jemn, probraly jeho vlasy. Nm k n vzhlel.
"Kdo byl s tebou, kdy jsi heil?" zeptala se. Jej oi pohlely do jeho, tak hlubok, tak mrn, tak
chladn, e by se v nich dalo utopit.
"Po- pokuitel."
"Nazvan jak?"
"Nazvan Satan." Ostr epot.
"Zekne se ho?"
Dychtiv: "Ano! Ano! Ach, Jei mj Spasiteli!"
Zakvala jeho hlavou; hledl na ni tupm, lesklm zrakem fanatika. "Kdyby proel tmi dvemi -"
ukzala prudce prstem do stn chodby, kde stl pistolnk, "- zekne se ho tv v tv?"
"Psahm na matino jmno!"
"V ve vnou Jeovu lsku?"
Rozplakal se. "Kurva e jo -"
"Odpout ti to, Jonsone."
"Chvla Pnu," plakal stle Jonson.
"Vm, e ti odpout, stejn jako vm, e vyke nekajcn ze svch palc do vn hoc temnoty."
"Chvalme Boha." Farnci se uvolnili, vn promlouvali.
"Stejn jako vm, e ten Pokuitel, ten Satan, ten pn much a had bude svren a rozdrcen... rozdrt
ho, a ho uvid, Jonsone?"
"Ano a chvalme Boha!" breel Jonson.
"Rozdrtte ho, jestli ho uvidte, brati a sestry?"
"Ano..." Z jejich hlas znlo uspokojen.
"Jestli ho uvidte ztra kret Hlavn ulic?"
"Chvalme Boha..."

Pistolnk se v t chvli rozruen vytratil dvemi ven a zamil k msteku. Ve vzduchu byla jasn ctit
pou. Skoro u piel as vydat se dl. Skoro.

XIII
"Nepijme t," namtla Allie. Mluvila polekan. "Nepijm nikoho. Vychz ven jenom v nedli veer,
aby kadho vydsila k smrti."
"Jak dlouho tady je?"
"Asi dvanct let. U o n nebudeme mluvit."
"Odkud pila? Z kter strany?"
"Nevm." Lhala.
"Allie?"
"Nevm!"
"Allie?"
"Dobe! Dobe! Pila od osadnk! Z pout!"
"Myslel jsem si to." Trochu se uvolnil. "Kde bydl?"
Trochu klesla hlasem. "Kdy ti to eknu, bude se se mnou milovat?"
"Na to zn odpov."
Vzdychla. Znlo to stm a zaloutlost, jako kdy se obracej strnky. "M domek za kopcem za
kostelem. Takovou malou chajdu. Tam kdysi bydlel... skuten pastor, ne se odsthoval. Sta?
Spokojen?"
"Ne. Jet ne." A pevalil se na ni.

XIV
Nastal posledn den, a on to vdl.
Nebe bylo okliv, nemocn fialov, shora pzran osvtlen prvnmi prsty svtn. Allie se
pohybovala jako duch, rozsvcela lampy, starala se o roty s kukuic, kter pukala v koku. Kdy mu
ekla, co poteboval vdt, prudce se s n pomiloval a ona vyctila blc se konec a dala mu vc, ne kdy
dvala, a dvala to zoufale, zatmco se blilo svtn, dvala to s nenavnou energi estnctilet. Ale
dnes rno byla bled, znovu na potku menopauzy.
Beze slova ho obslouila. Rychle jedl, vkal, polykal, kad sousto zapjel horkou kvou. Allie pela k
ltakm, zstala tam stt a zadvala se do ponajcho rna na tich zstupy pomalu plujcch mraen.
"Dneska bude padat prach."
"To m nepekvapuje."
"A pekvap t nkdy nco?" zeptala se ironicky, otoila se a dvala se, jak si bere klobouk. Posadil si ho
na hlavu a prothl se kolem n.

"Nkdy," ekl j. ivou ji spatil u jen jednou.

XV
Ne doel k chatri Sylvie Pittstonov, vtr pln odumel a cel svt jako by ekal. Pobval v poutn
krajin dost dlouho na to, aby vdl, e m del bude klid, tm prud vtr se zvedne, a se nakonec
zvednout rozhodne. Nad vm se vznelo divn, nevrazn svtlo.
Na dvech zde byl pibit velik devn k, nahnut a ouml. Zabuil na dvee a ekal. dn
odpov. Znovu zabuil.
dn odpov. Odstoupil a kopl pravou botou do dve jedinm podnm kopancem. Mal zstrka
uvnit povolila. Dvee bouchly o ledabyle stluenou stnu a vyplaily krysy, kter se rozutekly vemi
smry. Sylvia Pittstonov sedla v hale, sedla v mamut houpac idli z tmavho deva a klidn se na
nj dvala tma obrovskma a tmavma oima. Boukov svtlo j dopadalo na tve v dsiv
pastelovch tnech. Mla pes sebe pehozen l. idle tie vrzala.
Dvali se na sebe dlouhou chvli jakoby mimo veker as.
"Nikdy ho nechyt," pravila. "Kr cestou zla."
"Piel k tob," ekl pistolnk.
"A do mho loe. Promluvil ke mn Jazykem. Taky -"
"T oukal."
Ani se nepohnula. "Kr cestou zla, pistolnku. Stoj ve stnech. Vera veer jsi stl ve stnech svatho
msta. Myslel sis, e t nevidm?"
"Pro uzdravil pojdae trvy?"
"Byl to andl Bo. kal to."
"Doufm, e se usmval, kdy to kal."
Obnaila zuby v nevdomm gestu elmy. "ekl mi, e ho bude sledovat. ekl mi, co mm dlat. ekl,
e jsi Antikrist."
Pistolnk zavrtl hlavou. "To neekl."
Pomalu se na nj usmla. "kal, e bude chtt jt se mnou do postele. Chce?"
"Ano."
"Cenou je tvj ivot, pistolnku. Zanechal mi dt... dt andla. Jestli do m vtrhne -" Pomal smv
dokonil mylenku za ni. Zrove pohnula mohutnmi, obrovitmi stehny. Rozthla se pod aty jako
kvdry z istho mramoru. inek byl omraujc.
Pistolnk spustil ruce k pistolm. "M v sob dmona, eno. Mu ho odstranit."
inek byl okamit. Vmkla se do idle a tv j proltl prohnan vraz. "Nedotkej se m! Nepibliuj
se! Neodvauj se dotkat nevsty Bo!"
"Chce se vsadit?" usml se pistolnk. Pokroil bl.

Maso na obrovsk koste se otslo. Tv se promnila v karikaturu blzniv hrzy a ena proti nmu
bodla nataenmi prsty ve znamen Oka.
"Pou," ekl pistolnk. "Co je za pout?"
"Nikdy ho nechyt! Nikdy! Nikdy! Sho! kal mi to!"
"Chytm ho," ekl pistolnk. "Oba to vme. Co je za pout?"
"Ne!"
"Odpovz mi!"
"Ne!"
Proklouzl vped, padl na kolena a popadl ji za stehna. Nohy se j sevely jako svrk. Podivn, lan
kuela.
"Tak tedy dmon," pravil.
"Ne -"
Rozthl j nohy a vythl jednu pistoli.
"Ne! Ne! Ne!" Vyrela dech v krtkch, divokch stenech.
"Odpovz mi."
Houpala se v idli a podlaha se chvla. Ze rt se j hrnuly modlitby a nesrozumiteln trky argonu.
Vrazil hlave pistole dopedu. Ctil, e vthla do plic vc polekanho dechu, ne mohl slyet. Tloukla ho
rukama do hlavy; nohama dupala do podlahy. A zrove se to mohutn tlo snailo samozvance
pijmout a pojmout. Zven se nedval nikdo, jen fialov nebe.
Cosi zakiela, pronikav a nesrozumiteln.
"Co?"
"Hory!"
"Co je s nimi?"
"Zastav se... na druh stran... s-s-sladk Jei!... aby o-ob-novil slu. Med-m-meditoval, rozum?
Ach... j... j..."
Cel ta obrovsk hora masa se najednou vypjala vzhru a vped, ale on si dval pozor, aby se ho jej
tajn maso nedotklo.
Pak jako by splaskla a zmenila se, a rozplakala se s rukama v kln.
"Tak," vstval. "Dmona jsme zvldli, co?"
"Jdi pry. Zabil jsi dt. Jdi pry. Jdi pry."
Zastavil se mezi dvemi a ohldl se. "dn dt," ekl krtce. "dn andl, dn dmon."
"Nech m bt."
Nechal.

XVI
Ne doel ke Kennerlymu, objevil se nad severnm obzorem podivn stn, a on vdl, e je to prach.
Ovzdu nad Tullem vak bylo stle nehybn a tich.
Kennerly na nj ekal na plevami posypan ploin, kter tvoila podlahu chlva. "Odchzte?" usmval
se otrocky na pistolnka.
"Ano."
"Ale a po boui?"
"Ped n."
"Vtr se ene rychleji ne lovk na mezku. V oteven krajin vs zabije."
"Chci toho mezka hned," prohlsil pistolnk prost.
"Jist." Ale Kennerly se neotoil, jen tam stl, jako by hledal, co dalho ct, usmval se tm svm
podlzavm, nenvistnm klebem a pohled mu zaltl kamsi za pistolnkovo rameno.
Pistolnk v te chvli ukroil a otoil se, take tk poleno, kterm hodila mlad Soobie, mu odelo
jenom loket. Hodila jm rozmchle a plnou silou a poleno bouchlo o podlahu. Ve vce pod stropem
explodovalo hejno vlatovek.
Dvka se na nj klidn dvala. Prsy j zvedaly se zralou vznosnost sepranou koili. Jeden palec si nael
toit v jejch stech zpomalenm snovm pohybem.
Pistolnk se otoil zptky ke Kennerlymu. Kennerly se keovit usmval od ucha k uchu. Ki ml
voskov lutou. Vyvaloval oi. "J -" zaal zduen eptat, ale nedokzal pokraovat.
"Toho mezka," pobdl ho pistolnk mrn.
"Jist, jist, jist," eptal Kennerly a usmval se trochu uasle. Odoural se za mezkem.
Pistolnk peel na msto, odkud mohl Kennerlyho pozorovat. Podkon pivedl mezka a podal mu uzdu.
"B dovnit a postarej se o sestru," kikl na Soobie.
Sobbie pohodila hlavou a nepohnula se.
Pistolnk je tam oba nechal stt, civc na sebe pes uprenou podlahu plnou plev, jeho s tm
pokivenm smvem, ji s tm nmm, bezduchm vzdorem. Venku pod vldlo morn vedro.

XVII
Vedl mezka stedem ulice, botami vil oblky prachu. Mchy s vodou pivzal mezkovi na hbet.
Zastavil se u Sheba, ale Allie tam nebyla. Bylo tam pusto, vechno zabednn ped boukou, ale jet
nebylo uklizeno od pedelho veera. Jet se nepustila do klidu a nlevna smrdla jako mokr pes.
Naplnil si kabelu kukuinou ka, suchou a upraenou kukuic a plkou syrovho mletho masa z
chladnice. Na nehoblovanm laovm pultu nechal tyi zlaky. Allie se dole neobjevila. Shebv klavr
mu dal mlky sbohem svmi zaloutlmi klvesami. Vyel zase ven a hodil kabelu mezkovi na hbet. V
hrdle ctil napt.

Pod se t pasti mohl vyhnout, ale ance byly mal. Pece jenom byl pokuitelem.
Prochzel kolem zabednnch, ekajcch staven, ctil na sob oi, kter vykukovaly prasklinami a
sprami. Mu v ernm sehrl v Tullu Boha. Byl to jen smysl pro kosmickou komiku, nebo u byl tak
zoufal? Ta otzka byla jaksi dleit.
Za nm se ozval pronikav, trzniv vkik a dvee se najednou rozletly. Vyhrnuly se postavy. Take
past sklapla. Mui v koilch a mui ve pinavch montrkch. eny v kalhotch a vybledlch atech.
Dokonce i dti, kter thli rodie. A v kad ruce byl kus deva nebo n.
Reagoval automaticky, okamit, instinktivn. Prudce se otoil a zrove vythl pistole z pouzder,
paby mu tce a jist spoinuly v rukou. Byla to Allie, a samozejm to musela bt Allie, kdo se na nj
til s tv zkivenou, a jizva j v hasnoucm svtle pekeln plla. Vidl, e je rukojm; za ramenem j
vykukoval pokiven, rozkleben Shebv obliej, jako arodjnick pbuzn. Byla jeho ttem a obt.
To vechno vidl, jasn a bez stn v strnulm nemrtvm svtle sterilnho bezvt, a uslyel ji:
"Dostal m ach Jei nestlej ne ne ne ne -"
Ale jeho ruce byly cvien. Byl posledn svho rodu a nebyla to jen jeho sta, kter znala Ulechtilou
e. Pistole zaznly svou tkou, nemelodickou hudbou. sta se j rozltla a Allie klesla a pistole znovu
vyplily. Shebova hlava odltla vzad. Oba padli do prachu.
Vzduchem ltaly klacky, prely na nj. Zapotcel se, odrel je. Jeden klacek se zatluenm hebkem
mu roztrhl pai, a se objevila krev. Jeden mu se strniskem na brad a propocenm podpadm se na
nj vrhl s tupm kuchyskm noem v psti. Pistolnk ho zastelil a mu dopadl na ulici. Zuby mu cvakly,
kdy udeil bradou o zem.
"SATAN!" kiel kdosi. "PROKLET! K ZEMI S NM!"
"POKUITEL!" zakiel dal hlas. Klacky na nj prely. Do boty mu narazil n a odrazil se. "POKUITEL!
ANTIKRIST!"
Prorel si cestu mezi nimi, utkal a tla padala, jeho ruce si vybraly cle s dsivou pesnost. Dva mui
a jedna ena padli a on probhl mezerou, kterou po sob zanechali.
Vedl ten horen prvod pes ulici a pak k chatrnmu krmku spojenmu s holistvm, kter stl naproti
Shebov hospod. Vyskoil na devn chodnek, znovu se otoil a vyplil zbytek dvky do tonho
davu. Za nimi leeli v prachu a s rozhozenmi paemi Sheb, Allie a ostatn.
Vbec nezavhali ani nezakolsali, i kdy kad rna, kterou vyplil, nala smrteln zraniteln msto, a
i kdy nejsp nikdy nevidli pistoli, snad jen na obrzcch ve starch asopisech.
Ustoupil, pohyboval tlem jako tanenk, aby se vyhnul ltajcm stelm. Zrove znovu nabjel s
rychlost, kterou jeho prsty tak zskaly cvikem. Prsty piln poletovaly mezi nbojovmi psy a bubnky.
Dav se vyhrnul na devn chodnk a on vbhl do krmku a zabouchl dvee. Velik vkladn sk
napravo se vsypala dovnit a do mstnosti se cpali ti mui. Oblieje mli fanaticky przdn, oi pln
nevidomho ohn. Vechny je zastelil, i dal dva, co li po nich. Padli do okna a zstali viset na trcch
stepech, take otvor ucpali.
Dvee praskaly a otsaly se pod jejich vahou a on uslyel jej hlas: "VRAH! VAE DUE! ROZDLEN
KOPYTO!"
Dvee se vytrhly ze zvs a padly rovnou dovnit a naplocho bouchly. Z podlahy se zvedl prach. Mui,
eny a dti se na nj vrhli. Vzduchem ltaly sliny a polena. Vystlel pistole a oni padali jako kuelky.

Pevrtil sud s moukou a rozkutlel ho proti nim a vzpt uskoil do holistv a odtud po nich hodil
konev hork vody, ve kter leely dv zubat bitvy. Beli za nm, nesrozumiteln fanaticky jeeli.
Odkudsi je povzbuzovala Sylvia Pittstonov, jej hlas ve vlnch klesal a stoupal. Nastrkal nboje do
horkch komor, ichal pach holen a sthn, ichal sv vlastn maso, protoe se mu plily mozoly na
pikch prst.
Probhl zadnm vchodem na verandu. Za zdy te ml kovinatou rovinu, plochou a neptelskou vi
msteku, kter se j lepilo na paty. Zpoza rohu vybhli ti mui se zrdcovskm klebem na tvi.
Uvidli ho, vimli si, e on je vid, a kleby strnuly vteinu pedtm, ne je dostal. Za nimi vybhla ena
a cosi kiela. Byla statn a tlust a v hospod u Sheba ji znali jako tetu Mill. Pistolnkova rna ji srazila
vzad a ona dopadla na zem rozvalen jako kurva, se sukn zamotanou mezi stehny.
Sebhl ze schod a krel pozptku do pout, deset krok, dvacet. Zadn dvee holistv se rozletly
a vichni se vyhrnuli ven. Zahldl Sylvii Pittstonovou. Zahjil palbu. Hroutili se k zemi, padali na zda,
pepadali pes zbradl do prachu. V pzranm fialovm dennm svtle nevrhali dn stn. Uvdomil
si, e ve. val celou dobu. Ml pocit, e m msto o praskl kulikov loiska. Varlata se mu sthla k
tlu. Nohy ml jako ze deva. Ui jako z kovu.
Pistole byly przdn a oni se hrnuli dl, zaarovan v Oko a Ruku, a on stl, val a nabjel, mylenky
vzdlen a nesouvisl, ponechvajc voln pole rukm, aby pedvdly trik s nabjenm. Mohl snad
pozvednout ruku, povdt jim, e strvil ptadvacet let tm, e se uil tento trik i leccos jinho, povdt
jim o svch pistolch a krvi, kter je posvtila? Nikoli tmito sty. Ale ruce mluvily samy za sebe.
Kdy skonil s nabjenm, dobhli k nmu u dost blzko a jeden klacek ho udeil do ela, a z odeniny
vyrazila krev. Za dv vteiny by se ocitli na dosah. Vpedu vidl Kennerlyho; Kennerlyho mlad dceru,
snad jedenctiletou; Soobie; dva hospodsk tamgasty; jednu bardmu, jmenovala se Amy Feldonov.
Vechny podlil, i ty, co byli za nimi. Jejich tla padala jako straky v poli. Vude stkala krev a mozek.
Na okamik strnuli, lekli se, tv davu se rozpadala do jednotlivch, zdench obliej. Njak mu
bhal s kikem ve velikm kruhu. ena s puchi na rukou zvedla hlavou k nebi a horen se
zachechtala. Mu, kterho vidl prvn den, jak sed vn na schdcch do obchodu, se najednou
teskut uprdl.
Zskal as nabt jednu pistoli.
Potom se k nmu rozbhla Sylvia Pittstonov s devnm kem v kad ruce. "BEL! BEL! BEL!
VRAH DT! ZRDA! ZNITE HO, BRATI A SESTRY! ZNITE POKUITELE, KTER VRAD DTI!"
Vystelil po jedn rn do kadho ke, a se rozletly na tsky, a dal tyi vplil t en do hlavy.
Zdlo se, jako by se sloila sama do sebe a zavlnila se jako tetelc se vzduch.
Chvli na ni strnule civli, zatmco pistolnkovy prsty hbit provdly ten svj trik. Syely a plily ho
piky prst. Na kadou z nich se otiskl hledn krouek.
U jich bylo mn; probhl jimi jako kosa. Myslel si, e je enina smrt zlom, ale kdosi po nm hodil n.
Rukoje ho zashla rovnou mezi oi, a se pevalil. Vrhli se na nj jako dychtiv, zl horda. Znovu
vystlel zsobnky, a se nakonec vlel v przdnch nbojnicch. Hlava ho bolela a ped oima se mu
mhaly velk hnd kruhy. Jednou ranou minul, jedenct jich srazil.
Ale byli zase na nm ti, kte zbyli. Vystlel tyi nboje, kter si stail dobt, a oni ho znovu mltili a
bodali. Levou pa jich pr odhodil a odkulil se. Ruce se neochvjn pustily znovu do toho starho triku.
Bodli ho do ramene. Bodli ho do zad. Udeili ho do eber. Bodli ho do zadku. Njak mal kluk se k
nmu pimkl a zpsobil jedinou hlubokou rnu, sekl ho pes ltko. Pistolnk mu ustelil hlavu.

Rozprchli se a on jim to znovu nandal. Ti, co zbyli, zaali couvat k pskov zbarvenm stavenm s
hrbolatmi stnami, a jeho ruce stle provdly ten trik, jako pli snaiv psi, kte se vm chtj
zavdit tm, e se pekul ne jednou i dvakrt, ale budou vlet sudy celou noc, a ty ruce lidi srely,
kdy utkali. Posledn dobhl a ke schdkm zadn verandy holistv, a pak ho zashla pistolnkova
kulka do tla.
Znovu se rozhostilo ticho, zaplovalo rozeklan prostory.
Pistolnk krvcel snad z dvaceti ran, vechny vak byly drobn, krom ezu v ltku. Ovzal si je kusem
koile, pak se narovnal a prohldl si zabit.
Tla se thla v kivolak, kroucen stop od zadnch dve holistv k mstu, kde stl. Lid leeli ve vech
monch pozicch. dn z nich nevypadal, e sp.
el podle nich zpt, za chze potal. V obchdku leel jeden mu s rukama milostn svrajcma
prasklou sklenici marmeldy, kterou strhl s sebou na zem.
Skonil tam, kde zaal, uprosted pust hlavn ulice. Zastelil a zabil ticet devt mu, trnct en a
pt dt. Zastelil a zabil vechny lidi v Tullu.
Prvn zvan suchho vtru k nmu donesl nechutn sladk pach. Sledoval ho, pak zvedl hlavu a pikvl.
Na laovm prel Shebovy hospody visel s roztaenma rukama Nort ukiovan devnmi kolky.
sta a oi ml oteven. V ki na pinavm ele mu svtil fialov otisk velikho rozdlenho kopyta.
Vyel z msteka. Jeho mezek stl u dostavnkov cesty mezi chomi plevele asi tyicet metr daleko.
Pistolnk ho odvedl zptky do Kennerlyho stje. Vtr venku vyhrval neladnou melodii. Ustjil mezka a
vrtil se k Shebov hospod. Vzadu v kln nael ebk, vylezl nahoru a odzl Norta. Tlo bylo leh
ne pytel tsek. Shodil je dol, aby se pipojilo k obyejnm lidem. Pak se vrtil dovnit, pojedl
hamburgry a vypil ti piva, zatmco venku ubvalo svtla a zaal ltat psek. Tu noc spal v posteli, kde
lehval s Allie. Neml dn sny. Druh den rno vtr ztichl a slunce bylo jako obvykle jasn, bez
vzpomnek. Tla odvl vtr kamsi na jih jako chome slanoblu. Dopoledne si ovzal vechny rny a
pak se vydal na cestu tak.

XVIII
Myslel si, e Brown usnul. Z ohn zbvaly jen jiskry a Zoltn si stril hlavu pod kdlo.
Zrovna kdy se chystal vstt a rozloit si v rohu slamnk, ekl Brown: "Tak. Povdl jsi mi to. Je ti lp?"
Pistolnk sebou trhl. "Pro by mi mlo bt patn?"
"Jsi lovk, aspo jsi to kal. dn dmon. Nebo jsi lhal?"
"Nelhal." Ctil, jak se v nm vhav cosi otevr: Brown se mu lbil. Skuten. A rozhodn mu v niem
nelhal. "Co jsi za, Browne? Myslm doopravdy."
"Prost jsem to j," odpovdl klidn. "Pro si pod mysl, e je tu kdovjak tajemstv?"
Pistolnk si zaplil cigaretu a neodpovdl.
"Myslm, e u jsi hodn blzko tomu svmu mui v ernm," ekl Brown. "Je to psanec?"
"To nevm."

"A ty?"
"Zatm ne," ekl pistolnk. Trochu vzdorn se podval na Browna. "Dlm, co musm."
"Pak je to v podku," ekl Brown, otoil se a el spt.

XIX
Rno ho Brown nakrmil a vypravil na cestu. V dennm svtle sktal asn pohled na vyhublou,
splenou hru, vynvajc kln kosti a kudrnatou hvu zrzavch vlas. Na rameni mu sedl krkavec.
"Co mezek?" zeptal se pistolnk.
"Snm ho," odpovdl Brown.
"Dobe."
Brown mu podal ruku a pistolnk j potsl. Osadnk kvl k jihu. "Nijak se neho."
"Vak to zn."
Kvli si na pozdrav, a pak pistolnk odeel, tlo oven pistolemi a mchy s vodou. Jednou se ohldl.
Brown zuiv ryl v kukuinm polku. Krkavec trnil na nzk stee che jako chrli.

XX
Ohe vyhasl a hvzdy zaaly blednout. Vtr neklidn pechzel kolem. Pistolnk sebou ve spnku trhl a
znovu znehybnl. Zdl se mu zniv sen. Obrys hor nebyl ve tm vidt. Provinil mylenky zmizely.
Pou je vyplila. Pistihl se, e msto toho peml m dl vc o Cortovi, kter ho uil stlet. Cort
rozeznal ernou od bl.
Znovu se pevalil a probudil se. Zamikal na vyhasl ohe, jeho popel pekryl ten pvodn,
pravidelnjho tvaru. Byl romantik, to vdl, a rliv to poznn steil.
To mu samozejm znovu pipomnlo Corta. Nevdl, kde Cort je. Svt se hnul.
Pistolnk si hodil pes rameno branu a vydal se s n na cestu.

Dostavnkov stanice

el den mu v hlav bzuela dtsk kanka, bylo to k zblznn, nemohl se j zbavit, vysmvala se mu
zpoza hranic vdom a dlala na rozumnou st jeho bytosti dlouh nos. Psnika znla:

Ve panlch na pln pr jen.

Radost i bolest std den,
a ve panlch na pln pr jen.

S krasavic nebo oklivcem,

s hlupkem nebo mudrcem,
svt je jin kadm dnem,
vak pod stejnm divadlem,
plnm dobrch i zlch jmen,
co smyje d panlsk jen.

A s lskou nebo v poutech jdem,

ve panlch jak d padnem jen.

Vdl, pro ho ta kanka napadla. Obas se mu zdval sen o jeho pokoji na hrad a o matce, kter mu
zpvala, zatmco on leel v postlce u okna s barevnmi sklky. Matka ji nezpvala veer, protoe
vichni, kte se zrodili k Ulechtil ei, museli elit tm sami, ale zpvala mu ji odpoledne, kdy si el
lehnout, a on si vzpomnal na tk kaln detiv svtlo, kter prolnulo dovnit a spoinulo jako
barevn skvrny na parapetu; ctil chlad v pokoji a teplo tk deky, lsku k matce a jejm rudm rtm,
slyel vtravou melodii nesmysln bsniky a jej hlas.
Te se mu pod vybavovala, bylo to k zblznn, jako svdiv vedro, a kanka v jeho hlav se snaila
chytit vlastn ohku a on el pod dl. Vechnu vodu u spoteboval a vdl, e nejsp ume. Dv ho
rozhodn nenapadlo, e to takhle skon, a bylo mu to lto. Od poledne sledoval sp vlastn nohy ne
cestu ped sebou. Tady dokonce i blova trva byla zakrsl a lut. Tvrd podlo se msty rozpadalo
na ist trk. Hory nebyly o nic jasnj, pestoe uplynulo u estnct dn od chvle, kdy odeel z che
poslednho osadnka, rozumnho mladho blzna ijcho na okraji pout. Ml krkavce, na to si
pistolnk vzpomnal, ale nevzpomnal si na krkavcovo jmno.
Pozoroval, jak se mu nohy zvedaj a zase klesaj, poslouchal nesmyslnou bsniku, kter se mu v hlav
promnila v alostn drmolen, a uvaoval, kdy asi poprv upadne. Nechtl upadnout, i kdy by ho tady
nikdo nevidl. Byla to vc hrdosti. Pistolnk v, co je hrdost - ta neviditeln kost, kter dr krk zpma.
Najednou se zastavil a zvedl hlavu. Hlava se mu zatoila a chvli se mu zdlo, e se mu tlo vzn. Hory
se rsovaly na dalekm obzoru jako sen. Ale vpedu, mnohem bl, bylo cosi jinho. Mon jenom pt
mil daleko. Moural na to, ale oi ml oden pskem a skoro oslepen sluncem. Potsl hlavou a znovu
vykroil. kanka mu krouila a bzuela hlavou. Asi za hodinu upadl a odel si ruce. Uasle se dval na
drobn korlky krve na upinat ki. Krev nevypadala nijak zuboen; i kdy nm, vypadala naopak
ivotaschopn. Zdla se mu stejn povznesen jako pou. kubl rukou a kapky odhodil, pln slep
nenvisti. Povznesen? Pro ne? Krev nemla ze. Krev si nechala slouit. Krev si nechala pinet
obti. Krvav obti. Krvi stailo, kdy jen obhala... a obhala... a obhala.
Dval se na skvrny, kter se objevily na tvrd zemi, a dval se, jak se neuviteln rychle vskly. Jak se ti
to lb, krvi? Co ty na to?
Ach Jei, jsi tak daleko.
Vstal, ruce si drel u hrudi a ta vc, kterou vidl ped chvl, te stla skoro ped nm, take vykikl
pekvapenm - duen zakrkal jako vrna. Bylo to staven. Ne, dv staven obehnan povalenm
plotem. Devo vypadalo star a zkehl, skoro neskuten; bylo to devo promnn v psek. Jedno
staven byla stj - obrys byl jasn a nedal se s nim splst. Druh staven byl obytn dm nebo hostinec.
Stanice dostavnkov linky. Chatrn psen dm (vtr obalil devo pskem, a nakonec vypadal jako
hrad z psku, kter slunce za odlivu uprailo, take ztuhl a promnil se v doasn obydl) vrhal tenkou
linku stnu a kdosi v tom stnu sedl a opral se o stnu. A staven vypadalo, e se pod bemenem jeho
thy pmo nakln.
Take je to on. Konen. Mu v ernm.
Pistolnk stl s rukama na hrudi, neuvdomoval si, e vypad jako slavnostn enk, a civl. A msto
ohromnho nporu vzruen, kter oekval (nebo snad strachu i posvtn bzn), nectil nic ne
neuritou, atavistickou vinu za pval vztekl nenvisti, ji ped chvli poastoval vlastn krev a
nekonen odrhovanou dtskou kanku:
...ve panlch na pln...

Vykroil vped a vythl jednu pistoli.

...pr jen.
Posledn tvrt mle ubhl, ani by se snail skrvat; nebylo za co se skrt. Krtk stn se hnal za nm.
Neuvdomoval si, e se mu obliej promnil v edou a rozklebenou smrtelnou masku vyerpn;
neuvdomoval si nic, jen tu postavu ve stnu. Teprve pozdji ho napadlo, e ten lovk mohl bt klidn
mrtv.
Prokopl jedno prkno povalenho plotu (tm omluvn se nehlun rozpadlo na dva kusy) a hnal se
pes oslujc a tich dvr a pozvedal pistoli.
"Mm t! Mm t! Mm -"
Postava se neklidn pohnula a vstala. Pistolnk si pomyslel: Pane Boe, vdy z nho nic nezbylo, co se
mu stalo? Protoe mu v ernm se zmenil nejmn o pl metru a vlasy mu zblely.
Cel ohromen se zarazil, v hlav mu monotnn bzuelo. Srdce mu uhnlo lenm tempem a on si
pomyslel: Rovnou tady na mst umu Vthl dobla rozplen vzduch do plic a na okamik svsil hlavu. Kdy ji znovu pozvedl, uvidl, e to
nen mu v ernm, ale mal chlapec s vlasy vyblenmi sluncem, a ten chlapec e ho pozoruje oima,
kter vypadaj skoro lhostejn. Pistolnk na nj tup hledl a pak odmtav zavrtl hlavou. Ale chlapec
tu stl dl, pestoe on odmtal uvit; pod stl, na sob modr dny se zplatou na koleni a
obyejnou hndou koili z hrubho pltna.
Pistolnk znovu zavrtl hlavou a zamil sklesle ke stji, pistoli stle v ruce. Jet nedokzal myslet. Hlavu
ml tkou a plnou nesmrn, tepajc bolesti.
Uvnit bylo ticho a tma, stj pukala vedrem. Pistolnk civl kolem sebe obrovskma oima, kter tko
zaostoval. Opilecky se otoil a uvidl, e v poboenm vchodu stoj ten kluk a dv se na nj. Hlavou
mu jako ve snu projel dlouh skalpel bolesti, prozl mu mozek od spnku k spnku a rozsl mu mozek
jako pomeran. Zastril pistoli zase do pouzdra, zapotcel se, naphl ruce, jako by chtl zahnat duchy,
a svalil se rovnou na tv.
Kdy se probudil, leel na zdech a pod hlavou ml hromadu kehkho sena, kter nevonlo. Chlapec
s nm nedokzal pohnout, ale udlal mu pohodl, jak mohl. A trochu se ochladilo. Podval se na sebe a
uvidl, e m koili ztmavlou vlhkem. Olzl si rty a uctil vodu. Zamikal.
Chlapec depl vedle nj. Kdy uvidl, e pistolnk otevel oi, shl za sebe a podal pistolnkovi
pomakanou plechovku plnou vody. Pistolnk ji popadl do roztesench rukou a dovolil si mal douek
- jen mal. Kdy se mu ocitl v bie a usadil se tam, napil se jet trochu. Pak si zbytek vyplchl na tv
a leknutm zafrkal. Koutky chlapcovch pknch rt se zvedly ve vnm smvu.
"Chcete nco pojst?"
"Jet ne," zaspal pistolnk. Hlava ho nesnesiteln bolela z palu a voda mu nejist leela v aludku,
jako by nevdla kudy kam. "Kdo jsi?"
"Jmenuju se John Chambers. Mete mi kat Jake."
Pistolnk se posadil a nepjemn bolest okamit zeslila. Naklonil se dopedu a prohrl krtk zpas
se aludkem.

"Tam je jet," ekl Jake. Vzal plechovku a peel na druh konec stje. Zastavil se, ohldl se po
pistolnkovi a nejist se usml. Pistolnk na nj kvl a pak sklonil hlavu a opel si ji o ruce. Chlapec byl
dobe stavn, pkn, bylo mu asi devt. Na tvi mu leel stn, ale komu neleel?
Vzadu ve stji se rozlehlo podivn, tepajc huen, a pistolnk ostrait zvedl hlavu a rukama zajel k
pabm pistol. Zvuk se ozval snad patnct vtein a pak utichl. Chlapec se vrtil s plechovkou - nyn
plnou.
Pistolnk se znovu opatrn napil, a tentokrt to bylo trochu lep. Bolest hlavy ustupovala.
"Nevdl jsem, co mm s vma dlat, kdy jste upadl," vysvtloval Jake. "Pr vtein tam venku jsem si
myslel, e m zastelte."
"Myslel jsem, e jsi nkdo jin."
"Ten knz?"
Pistolnk prudce vzhldl. "Jak knz?"
Chlapec se na nj dval a trochu se mrail. "Ten knz. Utboil se na dvoe. J byl v dom tamhle. Nelbil
se mi, tak jsem vbec nevylezl ven. Piel v noci a druh den odeel. Ped vmi bych se taky schoval,
ale spal jsem, kdy jste piel." Zamraen pohldl kamsi za pistolnkovu hlavu. "Nemm rd lidi. Lezou
mi krkem."
"Jak ten knz vypadal?"
Chlapec pokril rameny. "Jako knz. Ml na sob ern obleen."
"Nco jako kapuci a kutnu?"
"Co je to kutna?"
"Takov aty."
Chlapec pikvl. "aty a kapuci."
Pistolnk se naklonil vped a cosi v jeho oblieji chlapce pimlo trochu couvnout. "Jak je to dlouho?"
"J- j-"
Pistolnk trpliv ekl: "J ti neublm."
"J nevm. Nepamatuju si as. Kad den je stejn."
Pistolnk se poprv vdom podivil, jak se sem ten chlapec mohl dostat, kdy vude kolem jsou mle
vyprahl smrtonosn pout. Ale to nen jeho starost; aspo zatm. "Zkus to odhadnout. Je to dvno?"
"Ne. Moc dvno ne. Nejsem tu dlouho."
Ten ohe se v nm znovu rozhoel. Popadl plechovku do rukou, kter se nepatrn chvly, a napil se.
Znovu se mu v hlav vynoil ryvek t dtsk psniky, ale tentokrt uvidl msto matiny tve
zjizvenou tv Alice, kter byla jeho enou v Tullu, msteku, kde ji ustal veker ivot. "Jak dlouho?
Tden? Dva? Ti?"
Chlapec se na nj neptomn dval. "Ano."
"Co ano?"

"Tden. Nebo dva. Nevychzel jsem ven. On ani nepil. Myslel jsem, e je to teba duch njakho knze.
Bl jsem se. Skoro celou dobu se bojm." Obliej se mu zachvl jako krystal tsn ped zborcenm pod
poslednm, niiv vysokm tnem. "Ani si nerozdlal ohe. Jenom tam sedl. Ani nevm, jestli el spt."
Tak blzko! Byl bl ne kdy dv. Pestoe byl pistolnk nesmrn dehydrovn, ruce mu trochu zvlhly;
zaaly se lepit.
"Je tu trocha suenho masa," ekl chlapec.
"Dobe." Pistolnk pikvl. "Jsem rd."
Chlapec vstal, aby pro n doel, a kolena mu pi tom slab zapraskala. Stl pkn zpma. Pou ho jet
neschlila. Pae ml tenk, ale ke, i kdy oplen, jet nevyschla a nepopraskala. M v sob vu,
pomyslel si pistolnk. Znovu se napil z plechovky. M v sob vu a nen odtud.
Jake se vrtil s hromadou pltk suenho masa na emsi, co vypadalo jako sluncem pipeen
kuchysk prknko. Maso bylo tuh, vlknit a tak slan, e utvoilo pistolnkovi kolem splench st
hok lem. Jedl a pil, dokud se nectil syt, a pak jdlo odsunul. Chlapec jedl jen mlo.
Pistolnk z nj nespoutl oi a chlapec mu pohled oplcel. "Odkud jsi piel, Jakeu?" zeptal se nakonec.
"Nevm." Chlapec se zamrail. "Ale vdl jsem to. Vdl jsem, kdy jsem sem piel, ale vechno je te
rozmazan jako zl sen, kdy se probud. Hodn se mi zdaj zl sny."
"Pivedl t sem nkdo?"
"Ne," ekl chlapec. "Prost jsem tu."
"Tvoje e nedv smysl," poznamenal pistolnk nevzruen.
Zistajasna se zdlo, e chlapec propukne v pl. "Nemu si pomoct. Prost jsem tu najednou byl. A
vy te odejdete a j budu o hladu, protoe jste sndl skoro vechno moje jdlo. Neprosil jsem se, abych
tu byl. Nelb se mi tu. Je to tu straideln."
"Nelituj se. Sna se."
"Neprosil jsem se, abych tu byl," opakoval chlapec popleten a vzdorn.
Pistolnk pojedl dal kus masa, a ne polkl, vyvkal sl. Ten kluk se stal soust toho veho a pistolnk
byl pesvden, e kluk k pravdu - neprosil se o to. To bylo moc patn. Za sebe mohl ct... on se o
to prosil. Ale neprosil se, aby hra byla nakonec tak pinav. Neprosil se o to, aby obrtil zbran proti
neozbrojenm obyvatelm Tullu; neprosil se o to, aby zastelil Allie s tv poznamenanou tou divnou,
svtivou jizvou; neprosil se o to, aby byl postaven ped volbu mezi smyslem pro povinnost a nutnost
dokonit cestu, a zloinnou bezptenost. Mu v ernm zaal ze zoufalstv tahat za patn nitky,
pokud to byl mu v ernm, kdo za tuhle nitku zathl. Nebylo sprvn zatahovat do vci nevinn
kolemjdouc a nutit je na tomto divnm pdiu odkvat repliky, kterm nerozumli. Allie, pomyslel si,
Allie aspo byla v tomto svt sama za sebe, by plna iluz. Ale tenhle kluk... tenhle Bohem zatracen
kluk...
"Povz mi, na co si vzpomn," pobdl Jakea.
"Skoro na nic. U mi to nedv dn smysl."
"Povdej. Mon e si z toho nco vyberu."

"Byl tu takov dm... pedtm, ne tu bylo tohle. Takov vysok dm se spoustou mstnost a patiem,
odkud bylo vidt na vysok budovy a vodu. V t vod stla socha."
"Socha ve vod?"
"Ano. Njak pan s korunou a pochodn."
"To si vyml?"
"Asi ano, jinak to nen mon," ekl chlapec beznadjn. "Na ulicch byly jaksi pedmty, ktermi se
jezdilo. Velk a mal. lut. Spousta lutch. el jsem do koly. Vedle ulic byly betonov stezky. Taky
okna, do kterch se dalo dvat, a dal sochy obleen v atech. Ty sochy prodvaly ty aty. Vm, e to
zn len, ale ty sochy prodvaly aty."
Pistolnk zavrtl hlavou a zaptral v chlapcov tvi po li. dnou nevidl.
"el jsem do koly," opakoval chlapec zarputile. "A ml jsem jakousi -" Oi se mu zavely a rty se man
pohybovaly. "- takovou... taku... na knihy. Nesl jsem si obd. A ml jsem -" znovu to tpn, bolestn
tpn, "- kravatu."
"Co?"
"Nevm." Chlapcovy prsty se pomalu, nevdomky sevely kolem krku - bylo to gesto, kter si pistolnk
spojoval s obenm. "Nevm. Je to prost vechno pry." A podval se jinam.
"Mu t uspat?" zeptal se pistolnk.
"Nejsem ospal."
"Mu to zadit a mu zadit, aby sis vzpomnl."
Jake se nedviv zeptal: "Jak byste to udlal?"
"Tmhle."
Pistolnk vythl z nbojovho psu jednu patronu a zatoil j v prstech. Pohyb to byl obratn, plynul,
jako kdy tee olej. Nboj lehce vil od palce k ukazovku a od ukazovku k prostednku, od
prostednku k prstenku a od prstenku k malku. Mizel z dohledu a zase se vynooval; zdlo se, jako
by chviliku plul, a pak se vydal opanm smrem. Nboj krel mezi pistolnkovmi prsty. Prsty samy
se pohybovaly jako korlkov zvs ve vtru. Chlapec se dval, pvodn pochybnost nahradila obyejn
radost, potom zaujet, potom tich przdn vraz. Oi se mu zavely. Nboj tanil sem a tam. Jakeovy
oi se znovu otevely, jet chvli pozorovaly pravideln, przran tanec mezi pistolnkovmi prsty a
pak se mu oi znovu zavely. Pistolnk pokraoval, ale Jakeovy oi se u neotevely. Chlapec pravideln
a mrumilovn oddechoval. Patilo to k vci? Ano. Byla v tom urit krsa, logika, jako krajkov ozdbky
lemujc tvrd modr nvr z ledu. Zdlo se mu, e sly zvonkohru. Nebylo to poprv, co pistolnk okusil
hladkou, lesklou pachu smutku. Nboj v jeho prstech, kterm manipuloval s tak nebvalou obratnost,
byl najednou nemrtv, straliv, zrodek pery. Upustil ho do dlan a sevel ho tak siln, a to
zabolelo. Na svt existovaly vci jako teba znsilnn. Znsilnn a vrada a nevslovn iny, a vechny
se odehrly pro dobro vci, krvav dobro, kvli tomu mtu, kvli tomu grlu, kvli Vi. Ach, V kdesi
stla, tyila se ern k nebi, a v pskem olehanch uch pistolnk slyel z dli sladkou zvonkohru.
"Kde jsi?" zeptal se.

Jake Chambers schz ze schod se koln kabelou v ruce. M v n vlastivdu, hospodsk zempis, m
v n blok, tuku, obd, kterou mu kuchaka jeho matky, pan Greta Shawov, pipravila v chromov a
umakartov kuchyni, kde se vn ot vtrk a odsv nepatin vn. V sku s obdem m chleba
s burkovm mslem a el, prek, salt a cibulov chlebek a tyi kolky. Ned se ct, e ho rodie
nenvid, ale sp ho pehlej. Ustoupili do pozad a penechali ho pan Crete Shawov, chvm, v lt
vychovateli a po zbytek asu kole (kter je Soukrom a Pkn, a zejmna Bl). Nikdo z tch lid nikdy
nepedstral, e jsou nm vc, ne m byli - zamstnanci, nejlepmi profesionly svho oboru. Nikdo
ho nepivinul k obzvl velm prsm, jak se obvykle stv v historickch romnech, kter te jeho
matka a do kterch se Jake tak ponoil a hledal "drdiv msta". Hysterick romny, tak jim obas
otec kal, a nkdy "trhai ivtk". Ty nem co mluvit, kala matka nesmrn pohrdav kdesi za
zavenmi dvemi, u kterch Jake poslouch. Jeho otec pracuje pro S a Jake by ho poznal mezi jinmi.
Pravdpodobn.
Jake nev, e nesn vechny zamstnance, ale je to tak. Lid ho vdycky zastraovali. M rd schody
a nepouije samoobslun vtah v dom. Jeho matka, kter je sexy huben, asto chod do postele s
divnmi pteli.
Te je na ulici, Jake Chambers je na ulici, vypad dobe. Je ist a zpsobn, pohledn, citliv. Nem
dn kamardy, jenom znm. Nev nebo nechpe, e dlouhodob stkn se zamstnanci zpsobilo,
e zskal mnoho jejich rys. Pan Greta Shawov dl velmi profesionln sendvie. Roztvrt je a odkroj
krky, take kdy je Jake j o pestvce po tlocviku, kter maj tvrtou hodinu, vypad sp jako na
koktejlovm verku, take by ml mt v druh ruce sklenku a ne zbavn romn ze koln knihovny.
Jeho otec vydlv velk penze, protoe je mistrem "odstelu" - to jest um prezentovat svou S
draznji ne konkurence. Jeho otec kou tyi krabiky cigaret denn. Jeho otec nekale, ale m
smv tvrd jako noe na maso, kter se prodvaj v supermarketech.
Je dole na ulici. Matka mu nechv penze na taxk, ale on chod kad den pky, pokud nepr,
rozmachuje se takou, mal kluk, kter vypad velmi americky s tmi svtlmi vlasy a modrma oima.
Dvata si ho u zaala vmat (se souhlasem svch matek) a on se ped nimi nestyd a nechov se
rozmarn a hrub, jak to tak kluci dlvaj. Ani si to uvdomuje, hovo s nimi profesionln a tm je
odrazuje. M rd zempis a odpoledne kuelky. Jeho otci pat akcie v jedn spolenosti, kter vyrb
automatick stroje na rovnn kuelek, ale kuelnk, kam Jake pravideln chod, tuto znaku nepouv.
Jake si mysl, e o tom nepemlel, ale pemlel.
Cestou po ulici mj obchod Brendio's, kde stoj figurny obleen do koich, edvardinskch oblek,
nkter vbec do nieho; jsou "nah". Tyto figurny - manekni - jsou dokonale profesionln a on
vechnu profesionalitu nenvid. Je zatm pli mlad, ne aby se nauil nenvidt sm sebe, ale
semnko je u zaseto; zasunulo se do hok pukliny v jeho srdci.
Dojde na roh a zstane stt s takou v ruce. Kolem burcej auta - mruc autobusy, taxky,
volkswageny, velk nklak. Je jenom kluk, ale nepat k prmru, a tak koutkem oka zahldne mue,
kter ho zabije. Je to ten mu v ernm, ale Jake nevid tv, jenom vc at, napaen ruce. Jake
vpadne do ulice s rukama nataenma ped sebou, ale taku, ve kter je neobyejn profesionln obd
pan Grety Shawov, nepout. Krtk pohled polarizovanm elnm sklem na zrznn obliej
njakho podnikatele v tmavomodrm klobouku s pskou, za kterou je zastreno mal, vesel prko.
Njak star pan na opanm chodnku zaje - m na hlav ern klobouk se zvojkem. Na tom
ernm zvojku nen nic veselho; podob se vdovskmu zvoji. Jake nic nect, jen pekvapen a jako
obvykle prudk as - takhle to kon? Tvrd dopadne na ulici a asi pt centimetr ped oima uvid
prasklinu zalitou asfaltem. Taka mu vylet z ruky. Uvauje, jestli si odel kolena, kdy ho auto
podnikatele v modrm klobouku s veselm prkem pejede. Je to velk modr cadillac ronk 1976 s

estnctipalcovmi koly. M skoro pesn stejnou barvu jako podnikatelv klobouk. Peraz Jakeovi
zda, rozdrt mu aludek a vyraz z nj krev, kter mu prudce vytryskne z st. Jake oto hlavu a uvid
planouc koncov svtla cadillaku a kou hrnouc se od zablokovanch zadnch pneumatik. Auto pejede
tak taku a nech na n irok ern otisk. Jake oto hlavu na druhou stranu a uvid, jak mu pr
centimetr od tla se skpotem brzd velik lut ford. ern chlapk, kter na ulici prodv preclky a
limondu, b k nmu. Jakeovi tee krev z nosu, u, o, konenku. Pohlav m rozmakno.
Podrdn uvauje, jak moc si odel kolena. Te k nmu b idi cadillaku, cosi drmol. Odnkud se
ozv stran, klidn hlas, hlas zkzy: "Jsem knz. Necht m projt. Posledn pokn-"
Uvid ern at a najednou ho zaval hrza. To je on, mu v ernm. Z poslednch sil odvrt tv. Kdesi
hraje rdio psniku od rockov skupiny Kiss. Vid svou ruku bloudc po dlab, malou, blou, hlednou.
Nikdy si nekousal nehty.
S pohledem na svou ruku Jake umr.

Pistolnk sedl a zamraen pemlel. Byl unaven a tlo ho bolelo a myslelo mu to k zblznn pomalu.
Naproti nmu spal ten podivuhodn chlapec, ruce sloen v kln, dech stle klidn. Povdl svj pbh
bez zvltnch cit, i kdy ke konci se mu tsl hlas, kdy doel k mstu, kter se tkalo "knze" a
"pokn". Samozejm pistolnkovi nevyprvl o sv rodin a svm pocitu nepjemn rozpolcenosti,
ale stejn to mezi slovy proniklo - proniklo toho dost, aby to zskalo obrysy. Skutenost, e nikdy
neexistovalo msto, jak chlapec popsal (lpe eeno existovalo pouze v prehistorickch mtech)
nebyla na celm pbhu to nejhor, ale stejn zneklidovala. Cel to bylo zneklidujc. Pistolnk se
bl toho, co to skuten znamen.
"Jakeu?"
"Hmm?"
"Chce si to pamatovat, a se probud, nebo zapomenout?"
"Zapomenout," odpovdl chlapec okamit. "Krvcel jsem."
"Dobe. Bude spt, rozum? Tak si lehni."
Jake se poloil a vypadal jako mal, mrumilovn a nekodn chlapec. Pistolnk nevil, e je nekodn.
Vyzaovalo z nj cosi smrtonosnho a vznel se kolem nj pach osudovosti. Pistolnkovi se ten pocit
nelbil, ale lbil se mu chlapec. Lbil se mu moc.
"Jakeu?"
". Chci spt."
"Ano. A a se probud, nic si tady z toho nebude pamatovat."
"Jo."
Pistolnk ho chvilku pozoroval a myslel na svj chlapeck vk, co, jak se mu zdlo, se obvykle stvalo
njak jin osob - nkomu, kdo proskoil jakmisi osmotickmi okami a stal se nkm jinm - ale
te mu vzpomnky pipadaly bolestn blzko. Ve stji dostavnkov stanice bylo hrozn vedro, pistolnk
se znovu opatrn napil vody. Vstal a peel do zadn sti staven, cestou se zastavil a podval se do
jednoho stn pro kon. V rohu leela hromdka blho sena a hledn sloen deka, ale nijak to tam
po konch nevonlo. Ve stji to nevonlo vbec nim. Slunce vyplilo vechny pachy a nic nenechalo.
Vzduch byl dokonale neutrln.

Vzadu ve stji byla mal, tmav mstnost, kde stl uprosted jaksi stroj z nerez oceli. Stroje se nedotkla
rez ani rozklad. Vypadal jako mselnice. Nalevo z nj trela chromovan roura, kter konila nad
lbkem v podlaze. Pistolnk u vidl podobn pumpy v jinch suchch krajch, ale nikdy tak velkou.
Nedokzal si pedstavit, jak hluboko museli vrtat, ne pod pout narazili na vodu, utajenou a vn v
temnot.
Pro pumpu neodmontovali, kdy opoutli dostavnkovou stanici?
Teba za to mohli dmoni, mon.
Najednou se otsl a zakroutil rameny. Naskoila mu hus ke z vedra, pak se zase uhladila. Peel k
ovladai a pehodil knoflk na ZAPNUTO. Stroj zaal huet. Asi po pl minut z roury vyhrkl pramen
chladn, ist vody, kter protekl lbkem zase dol. Z roury vyteklo tak deset litr, ne se pumpa sama
vypnula, a to cvaklo. Byla to vc ciz na tomto mst a v tomto ase, jako opravdov lska, ale byla
stejn jist jako Posledn soud, tich pipomnka as, kdy byl svt jet pevn v nohou. Nejsp
fungovala na njak atomov pohon, jeliko v okruhu tisce mil nebyla dn elektina, a i such baterie
by se dvno vybily. Pistolnkovi se to nelbilo.
Vrtil se a posadil se vedle chlapce, kter si podloil tv rukou. Pkn chlapec. Pistolnk se znovu napil
vody a sedl si se zkenma nohama jako indin. Chlapec podobn jako ten usedlk na okraji pout,
kter si drel krkavce (Zoltn, vzpomnl si pistolnk najednou, ten krkavec se jmenoval Zoltn), ztratil
pojem o ase, ale zdlo se mimo vekerou pochybnost, e mu v ernm je zase bl. Pistolnk nikoli
poprv uvaoval, jestli se mu v ernm nechv dohnt mysln. Mon mu pistolnk hraje do rukou.
Snail se pedstavit si, jak to setkn bude, ale nedokzal to.
Bylo mu hrozn horko, ale u mu nebylo patn. Znovu ho napadla ta dtsk kanka, ale tentokrt si
msto matky vzpomnl na Corta - Corta s obliejem protkanm jizvami po kamenech, kulkch a tupch
nstrojch. Byly to vlen jizvy. Napadlo ho, jestlipak ml Cort nkdy lsku, kter by se mohla
porovnvat s tmi monumentlnmi jizvami. Pochyboval o tom. Vzpomnl si na Aileen a na Martena,
toho nepovedenho arodje.
Pistolnk nebyl lovkem, kter lp na minulosti; pouze nejasn pedstava o budoucnosti a vlastn citov
masce ho uchrnila ped tm, aby se stal tvorem bez fantazie, tupcem. Proto ho tento bh mylenek
udivil. Kad jmno vyvolalo jin - Cuthbert, Paul, star Jon; a Susan, lbezn dvka v okn.
Klavrista v Tullu (tak mrtv, v Tullu jsou vichni mrtv, a jeho rukou) ml rd star psniky a pistolnk
si jednu potichu, nezvun zabroukal
Lska, lska, bezohledn lska
Podvej, co udlala bezohledn lska.
Pistolnk se zmaten zasml. Jsem posledn z toho zelenho svta plnho teplch barev. Ale pes
vechnu nostalgii nectil dnou sebeltost. Svt se nemilosrdn hnul, ale jeho nohy byly stle siln a
mu v ernm byl bl. Pistolnk si zdml.

Kdy se probudil, byla skoro tma a chlapec byl pry.

Pistolnk vstal, zapraskaly mu pi tom klouby, a peel k vratm stje. Ve tm na verand hospody
tancoval mal plamnek. Zamil k nmu, v okrovm svtle zpadu slunce se za nm thl dlouh ern
stn.

Jake sedl u petrolejov lampy. "Byl v n petrolej," ekl, "ale bl jsem se ji zapalovat v dom. Vechno
je tak vyschl -"
"Udlals to dobe." Pistolnk se posadil a nepemlel o letitm prachu, kter zvil zadnic, i kdy ho
vidl. Plamen lampy kreslil na chlapcov oblieji jemn odstny. Pistolnk vythl vek a ubalil si
cigaretu.
"Musme si promluvit," ekl.
Jake pikvl.
"Asi v, e honm toho mue, kterho jsi vidl."
"Zabijete ho?"
"Nevm. Musm ho donutit, aby mi nco ekl. Mon ho donutm, aby m nkam zavedl."
"Kam?"
"K jedn vi," ekl pistolnk. Podrel cigaretu nad cylindrem lampy a pothl; koue se chopil slc non
vtr. Jake ho sledoval. Na oblieji mu nebyl vidt strach ani zvdavost, a rozhodn ani naden.
"Take ztra pjdu," pokraoval pistolnk. "Bude muset jt se mnou. Kolik zbylo toho masa?"
"Jenom hrstka."
"Kukuice?"
"Trocha."
Pistolnk pikvl. "Je tu sklep?"
"Ano." Jake se na nj podval. Zorniky se mu rozthly a byly obrovsk, kehk. "V podlaze je kruh, za
kter se zathne, ale j jsem dol nelezl. Bl jsem se, e povol ebk a u se nedostanu nahoru. A
stran to tam smrd. Je to tady jedin vc, kter smrd."
"Rno brzo vstaneme a podvme se, jestli dole nco nen, co by stlo za to vzt s sebou. Pak
vypadneme."
"Dobe." Chlapec se odmlel a pak ekl: "Jsem rd, e jsem vs nezabil, kdy jste spal. Ml jsem vidle a
pemlel jsem o tom. Ale neudlal jsem to a te u se nebudu bt jt spt."
"eho by ses bl?"
Chlapec se na nj zlovstn podval. "Duch. e se vrt on."
"Mu v ernm," ekl pistolnk. Neptal se.
"Ano. Je to patn lovk?"
"To zle na tom, na kter stran stoj," odpovdl pistolnk neptomn. Vstal a zahodil cigaretu na
tvrdou zem. "Jdu spt."
Chlapec se na nj bojcn podval. "Mu spt s vmi ve stji?"
"Jist."
Pistolnk zstal stt na schodech a zadval se vzhru a chlapec udlal tot. Na nebi svtila Polrka a
Mars. Pistolnkovi se zdlo, e kdy zave oi, zaslechne voln prvnch jarnch ptk, uct zelenou a

skoro letn vni hradnch trvnk po prvn senosei (a mon usly tup der mk, protoe dmy z
Vchodnho kdla, v zivm eru houstnoucm v tmu odn pouze do spodniek, hraj kroket u V),
skoro uvid Aileen protahujc se mezerou v ivm plot Vbec se mu nepodobalo, e tolik myslel na minulost.
Otoil se a zvedl lampu. "Pojme spt," ekl.
Spolen peli ke stjm.
Dal den rno prozkoumal sklep.

Jake ml pravdu; hrozn pchl. Vychzel z nj vlhk, bahenn puch, ze kterho se pistolnkovi dlalo zle
a trochu motala hlava, po tom antisepticky istm vzduchu v pouti a stji. Sklep pchl zelm a turnem
a bramborami s dlouhmi, slepmi vhonky, kter se promnily ve spojitou hnilobu. ebk vak
vypadal docela pevn a pistolnk slezl dol.
Podlahu tvoila udusan hlna a pistolnk se hlavou skoro dotkal stropnch trm. Tady dole jet ili
pavouci, znepokojiv velic a se skvrnitmi edmi tly. Hodn jich zmutovalo. Nkte mli oi na
stopkch, jin mli snad i estnct nohou.
Pistolnk se rozhlel a ekal, a si oi zvyknou na ero.
"Zatm v podku?" zavolal Jake dol nervzn.
"Ano." Zamil zrak do rohu. "Jsou tam konzervy. Pokej."
Opatrn peel do rohu, musel sklnt hlavu. Leela tam star krabice, kter upadla jedna stna.
Konzervy byly zeleninov - zelen fazolky, lut fazole... a ti plechovky sekanho hovzho.
Nabral si jich nru a vrtil se k ebku. Vylezl napl nahoru a podval je Jakeovi, kter si klekl a pebral
je od nj. Pak se vrtil pro dal.
Podnikal u tet cestu, kdy zaslechl stnn v zkladech.
Otoil se, podval se tm smrem a vzpt ho zalila jaksi snov hrza, pocit mdl a odpudiv zrove,
jako kdy se provozuje sex ve vod - kdy se jeden utp v druhm.
Zklady byly sloeny z mohutnch pskovcovch blok, kter byly nejsp uloeny pesn k sob, kdy
byla stanice nov, ale te svraly prapodivn hly jako opilci. Ze tm pdem vypadala, jako by byla
popsna zvltnmi, meandrujcmi hieroglyfy. A z msta, kde se setkvaly dv takov hlubok praskliny,
vytkal tenk pramnek psku, jako by se cosi z druh strany upachtn a bolestn dobvalo ven.
Stnn stoupalo a klesalo a stle slilo, a se tm zvukem naplnil cel sklep, a ten abstraktn zvuk
vyjadoval drsavou bolest a stranou nmahu.
"Pojte nahoru!" zajeel Jake. "Ach Jei, pane, pojte nahoru!"
"Jdi pry," ekl pistolnk klidn.
"Pojte nahoru!" zajeel Jake znovu.
Pistolnk neodpovdl. Pravou rukou si pithl emeny.

Ve zdi se objevila dra velik jako mince. Zclonou sv hrzy uslyel dusot Jakeovch chodidel, protoe
chlapec utekl. Potom se proud psku zastavil. Stnn utichlo, ale bylo slyet pravideln, namhav
oddechovn.
"Kdo jsi?" zeptal se pistolnk.
dn odpov.
A Roland se zeptal Ulechtilou e, hlasem duncm dvnm rozkazovanm tnem: "Kdo jsi, Dmone?
Promluv, jestli bude mluvit. Mj as je krtk; m ruce ztrcej trplivost."
"Jen pomalu," ozvalo se ze zdi namhav a duen. A pistolnk ctil, jak jm snov hrza pronik hloubji
a ochromuje ho. Byl to hlas Alice, eny, u kter bydlel v msteku Tull. Ale ona byla mrtv; sm vidl,
jak klesla k zemi s drou po kulce mezi oima. Zdlo se mu, e pad kamsi do hloubky, ped oima se
mu mhalo bezpoet sh. "S Vybranmi pomalu, pistolnku. Dokud putuje s chlapcem, mu v ernm
putuje s tvou du v kapse."
"Jak to mysl? Mluv dl!"
Ale dchn utichlo.
Pistolnk chvli ztuhle stl a najednou mu na pai dopadl obrovsk pavouk, kter se horen snail
vydrpat se mu na rameno. Neovldl se a zamruel, shodil pavouka a pinutil nohy k pohybu. Nechtl
to udlat, ale zvyk byl psn, neporuiteln. Mrtv z mrtvch, jak k star pslov; jenom mrtvola
me mluvit. Peel k de a udeil do n. Pskovec se na okrajch snadno proboil a pistolnk pouhm
napnutm sval prorazil rukou ze.
A dotkl se ehosi pevnho s tvrdmi a nepravidelnmi hrbolky. Vythl to ven. V ruce drel elistn kost.
Na konci byla shnil. Zuby se naklnly vemi smry.
"No dobr," ekl potichu. Prudce si ji zastril do zadn kapsy a vrtil se k ebku, neohraban vynesl
posledn plechovky. Padac dvka nechal oteven. Slunce se dostane dovnit a zabije pavouky.
Jake byl v pli dvora, kril se na popraskan tvrd zemi pln trku. Kdy uvidl pistolnka, zajeel,
ustoupil o pr krok a pak se k nmu s plem rozbhl.
"Myslel jsem, e vs to dostalo, e vs to dostalo, myslel jsem -"
"Nedostalo." Tiskl chlapce k sob, ctil na hrudi jeho tv, horkou, a na ebrech jeho ruce, such. Pozdji
ho napadlo, e prv v tto chvli zaal mt toho chlapce rd - co mu v ernm samozejm urit
celou dobu plnoval.
"Byl to dmon?" ozval se chlapec duen.
"Ano. Mluvc dmon. U se tam nemusme vracet. Poj."
li do stje a pistolnk si udlal uzel z deky, pod kterou spal - byla hork a pichlav, ale nic jinho tu
nebylo. Kdy uzel dokonil, naplnil mchy vodou z pumpy.
"Ponese jeden mch," ekl pistolnk. "Nasa si ho kolem ramen - jako fakr nos hada. Chpe?"
"Ano," chlapec k nmu zbon vzhlel. Naloil si mch na ramena.
"Nen moc tk?"
"Ne. Je akort."

"Povz mi pravdu radi hned. Nebudu t moci nst, jestli dostane pal."
"Nedostanu pal. Nic mi nebude."
Pistolnk pikvl.
"Pjdeme do hor, e?"
"Ano."
Vyli do neutuchajcho slunenho ru. Jake, ktermu hlava sahala prv do ve rozmachujcch se
pistolnkovch lokt, el vpravo a trochu naped, pruhy surov ke na koncch mchu mu visely skoro
k ltkm. Pistolnk si naloil dal dva mchy pes ramena a pod pa nesl uzel s potravinami, kter si
levou rukou pidroval k tlu.
Proli vzdlenou branou dostavnkov stanice a znovu nali zavt vyjedn koleje. li asi tvrt hodiny,
kdy se Jake otoil a obma stavenm zamval. Vypadala, e se v titnskm prostoru pout choul k
sob.
"Sbohem!" zakiel Jake. "Sbohem!"
li dl. Vyjedn koleje mizely v tvrdm pskovcovm podlo, a kdy se pistolnk rozhldl,
dostavnkov stanice byla pry. Znovu tu byla pou, a byla jedin.

Byli na cest ze stanice ti dny; hory byly klamn jasnj. Vidli, jak se pou zved v pat a prvn hol
svahy, skalnat podlo pror zemskou k v tkopdnm drolivm triumfu. V se krajina znovu
nakrtko zjemnila a pistolnk poprv po mscch i letech uvidl zele - skutenou, ivou zele. Trvu,
trpasli jedle, mon dokonce vrby, vechny napjen tajcm snhem z vrchol hor. Potom znovu
pevldla skla, kter se zvedala do kyklopsk, drtiv ndhery a k oslepujcm blm epikm. Nalevo
se rozkldala rozlehl molov nina a ta se thla a k menm, povtm ohlodanm pskovcovm
tesm a stolovm horm a osamlm kopcm. Tento hornat vbek byl zataen skoro
neperuovanou edou zclonou de. V noci Jake fascinovan vysedval nkolik minut, ne usnul, a
sledoval ohromujc podvanou svtel vzdlench blesk, blch a fialovch, kter ziv protnaly non
vzduch.
Chlapec si cestou vedl dobe. Byl houevnat, ale nejen to, zdlo se, e vyerpn el s klidem a
profesionln rezervou vle, kterou uml pistolnk ocenit. Moc nemluvil a na nic se neptal, dokonce ani
na elistn kost, kterou pistolnk obracel v rukou, zatmco veer pokuoval. Pistolnk postehl, e se
chlapec ct pistolnkovou spolenost velmi polichocen - e je snad pmo blaen - a to ho
znepokojovalo. Ten chlapec mu byl nastren do cesty - Dokud putuje s tm chlapcem, mu v ernm
putuje s tvou du v kapse - a skutenost, e Jake ho nezdruje, pouze otevrala cestu k jet horm
monostem.
V pravidelnch intervalech mjeli symetrick vyhasl ohnit mue v ernm a pistolnkovi se zdlo, e
popel je mnohem erstvj. Tetho veera si byl pistolnk jist, e v dlce, kdesi na potku pat hor,
zahldl jiskru jinho ohnit.
Ke druh hodin po poledni tvrtho dne putovn ze stanice se Jake zapotcel a skoro upadl.
"Tak, sedni si," nadil pistolnk.
"Ne, nic mi nen."

"Sedni si."
Chlapec se poslun posadil. Pistolnk si depl pobl, tak aby Jake sedl ve stnu.
"Napij se."
"Nemm pt a -"
"Napij se."
Chlapec se napil, ti douky. Pistolnk namoil cp deky, kter u nenesla takov nklad, a piloil vlhkou
tkaninu chlapci na zpst a elo, kter byly such jako v horece.
"Ode dneka budeme kad odpoledne touto dobou odpovat. tvrt hodiny. Chce se ti spt?"
"Ne." Chlapec se na nj zahanben dval. Pistolnk mu pohled mrn vracel. Jakoby nhodou vythl z
psu jeden nboj a zaal si s nm hrt mezi prsty. Chlapec se fascinovan dval.
"To je pkn," prohodil.
Pistolnk pikvl. "To urit je." Odmlel se. "Kdy jsem byl v tvm vku, il jsem v mst obehnanm
hradbami, vyprvl jsem ti o tom?"
Chlapec ospale zavrtl hlavou.
"Tak. A byl tam jeden zl lovk -"
"Ten knz?"
"Ne," ekl pistolnk, "ale myslm si te, e mezi tmi dvma byl jaksi vztah. Mon to byli nevlastn
brati. Marten byl arodj... jako Merlin. Vyprvli ti o Merlinovi, tam, odkud pochz, Jakeu?"
"Merlin a Artu a ryti kulatho stolu," ekl Jake jako ze sna.
Pistolnkem projel okliv zkub. "Ano," ekl. "Byl jsem velmi mlad...."
Ale chlapec u vsed spal, ruce hledn sloen v kln.
"A lusknu prsty, probud se. Bude odpoat a sv. Rozum?"
"Ano."
"Tak si lehni."
Pistolnk vythl vek a ubalil si cigaretu. Cosi tu chyblo. Ptral po tom urputn a peliv, a to nael.
Chybl mu ten len spch, pocit, e se me kdykoli opozdit, e stopa vychladne a jemu zstane jen
petren vodtko. To vechno te bylo pry a pistolnk zanal pomalu nabvat jistoty, e mu v ernm
chce bt chycen.
Co bude nsledovat?
Ta otzka byla pli neurit, ne aby vzbudila jeho zjem. Cuthbertovi by pipadala zajmav, ivotn
dleit, ale Cuthbert byl pry a pistolnk mohl postupovat vped jen tak, jak to uml.
Pokuoval a pozoroval chlapce, a mylenky se mu vrtily znovu ke Cuthbertovi, kter se pod sml - i
na smrt odeel se smchem - a ke Cortovi, kter se nesml nikdy, a k Martenovi, kter se usmval jen
nkdy - tenkm, nehlasnm smvem, jen vyzaoval cosi znepokojivho... jako oko, kter se
proloupne ze tmy a je podlit krv. A pak byl samozejm ten sokol. Sokol se jmenoval David, podle

legendy o chlapci s prakem. David, jak si byl pistolnk docela jist, neznal nic, jen poteboval vradit,
trhat a dsit. Jako sm pistolnk. David nebyl dn diletant; cel dvr se kolem nj toil.
Ale mon, e v konenm soutu byl sokol David Martenovi podobnj ne kdo jin... a jeho matka
Gabriela to mon vdla.
Pistolnkovi se aludek bolestn zdvihl k srdci, ale obliej se mu ani nepohnul. Pozoroval, jak se kou
cigarety zved do horkho poutnho vzduchu a miz, a mylenkami se vrtil zpt.

II
Nebe bylo bl, dokonale bl, a ve vzduchu byl ctit d. Vn ivch plot a rostouc trvy byla siln
a sladk. Jaro bylo v plnm proudu.
David sedl Cuthbertovi na pai, mal zkzonosn stroj s jasn zlatma oima, kter nehledly na nic
uritho. emnek ze surov ke upevnn k poutkm na nohou ml Cuthbert nedbale omotan
kolem pae.
Cort stl kus dl od obou chlapc, mlenliv, v zplatovanch koench kalhotch a zelen bavlnn
koili, vysoko utaen starm, irokm pckm opaskem. Zelen barva jeho koile splvala s ivmi
ploty a zvlnnm trvnkem Zadnch dvor, kde dmy u V jet nezaaly hrt kroket.
"Piprav se," zaeptal Roland Cuthbertovi.
"Jsme pipraveni," ekl Cuthbert sebejist. "Vi, Davey?"
Mluvili nzkou e, jazykem kuchtk a posluh; den, kdy jim bude dovoleno pouvat vlastn jazyk v
ptomnosti ostatnch, byl pod jet daleko. "Mme na to krsn den. Ct ten d? Je to-"
Cort najednou zvedl klec v rukou a spustil postrann dvka. Holubice u byla venku a mila nahoru,
snaila se doshnout nebe rychlmi, tepotavmi rozmachy kdel. Cuthbert zathl za emnek, ale byl
pomal; sokol, stle poutn, byl ji ve vzduchu, take vzltl neohraban. Krtkm zbrem kdel
vyrovnal let. Vyrazil vzhru, mil nad holubici a pohyboval se rychle jako kulka.
Cort ln peel k mstu, kde stli chlapci, a rozmchl se mohutnou pst po Cuthbertov uchu. Chlapec
bez hlesu padl, i kdy sthl rty, a odhalil dsn. Z ucha na syt zelenou trvu pomalu stkal pramnek
krve.
"Byl jsi pomal," oznmil mu Cort.
Cuthbert se hrabal na nohy. "Promi, Corte. J jsem prost -"
Cort se ohnal znovu a Cuthbert znovu upadl. Krev tekla silnjm proudem.
"Mluv Ulechtilou e," ekl potichu. Mluvil nevzruen, trochu opile chraptl. "Odkej sv pokn v
jazyce civilizace, za kterou zemeli lep mui, ne jak z tebe kdy bude, erve."
Cuthbert znovu vstval. V och mu stly slzy, ale rty ml pevn seven do zeteln linky nenvisti,
kter se nechvla.
"Rmoutm se," ekl Cuthbert bez dechu hlasem, ze kterho ielo sebeovldn. "Zapomnl jsem tv
svho otce, jeho pistole budu, doufm, jednoho dne nosit."

"Sprvn, fracku," ekl Cort. "Bude pemlet, co jsi udlal patn, a lp si zapamatuje reflexy pomoc
hladu. dn veee. dn sndan."
"Podvejte se!" vykikl Roland. Ukzal vzhru.
Sokol vzltl nad prchajc holubici. Chvli plachtil s houevnatmi, svalnatmi kdly roztaenmi a
nehybnmi v klidnm, blm jarnm vzduchu. Potom kdla sloil a zaal padat jako kmen. Dv tla se
spojila a Roland ml na chvli dojem, e zahldl ve vzduchu krev... ale mon si to jen pedstavoval.
Sokol vyrazil krtk vtzn vkik. Holubice dopadla na zem, zachvla se a Roland se rozbhl ke koisti,
take nechal Corta a potrestanho Cuthberta za sebou.
Sokol dosedl vedle koisti a u spokojen trhal tun bl prska. Nkolik prek pomalu houpav padalo
k zemi.
"Davide!" zajeel chlapec, vylovil z vku kus krliho masa a hodil ho sokolovi. Sokol ho chytil v letu,
polkl, jen potsl hbetem a krkem a Roland se pokusil ptka znovu pipoutat.
Sokol se tm roztrit obrtil a jednm rozmachem zobanu strhl Rolandovi podn kus ke z pae.
Potom se pustil zase do rdla.
Roland zamruel, znovu se ohnal emnkem a tentokrt chytil Davidv ton zobk do koen
rukavice. Dal sokolovi dal kus masa, pak mu nasadil epiku. David mu poddajn vyplhal na zpst.
Hrd vstal se sokolem na pai.
"Co je to?" zeptal se Cort a ukzal na krvav rm na Rolandov pedlokt. Chlapec se pipravil na rnu
a zaal zuby, aby nevykikl, ale rna nepadla.
"Ohnal se po mn," odpovdl Roland.
"Nasral jsi ho," poznamenal Cort. "Ten sokol se t neboj, hochu, sokol se nikdy nebude bt. Sokol je
Bo pistolnk."
Roland se na Corta jen dval. Neml velkou pedstavivost, a pokud ml Cort v myslu njak ho pouit,
smysl chlapci unikl; byl natolik pragmatick, e podle jeho pesvden to bylo mon jedno z nkolika
hodn hloupch prohlen, kterch se kdy Cort dopustil.
Cuthbert piel za nimi a v bezpe za Cortovmi zdy vyplzl na uitele jazyk. Roland se neusml, ale
kvl na nj.
"Bte u dom," ekl Cort a pevzal sokola. Ukzal na Cuthberta. "Ale nezapome reflexy, erve. A
rychlost. Dnes veer a ztra rno."
"Ano," ekl Cuthbert kroben formln. "Dkuji ti za poun den."
"U se," ekl Cort, "ale tvj jazyk m ten zlozvyk, e ti vis z hloup huby, kdy je tvj uitel otoen
zdy. Mon pijde den, kdy se ty i tvj jazyk naute, kam patte." Znovu Cuthberta udeil, tentokrt
rovnou mezi oi a tak tvrd, e Roland uslyel tup zadunn - takov zvuk vydv palika, kdy
kuchav pomocnk nar sud piva. Cuthbert padl pozptku na trvnk, oi v prvnm okamiku zamen
a ommen. Potom se projasnily a chlapec se zuiv zahledl vzhru na Corta, nepokryt nenvistn,
zorniky uprosted o jasn jako holubi krev.
Cuthbert pikvl a rozthl rty v dsivm smvu, jak Roland jet nevidl.
"M tedy nadji," ekl Cort. "A si bude myslet, e me, tak pro m pij, erve."

"Jak jsi to vdl?" procedil Cuthbert mezi zuby.

Cort se otoil k Rolandovi tak rychle, e Roland mlem o krok couvl - u u to vypadalo, e se oba chlapci
ocitnou na trv a budou zdobit jarn zele svou krv. "Vidl jsem odraz v och toho erva," ekl.
"Zapamatuj si to, Cuthberte. Pro dneek posledn lekce."
Cuthbert znovu pikvl, na tvi stejn straliv smv. "Rmoutm se," zaal znovu. "Zapomnl jsem
tv -"
"Zkra ty kecy," peruil ho Cort, kter u ztratil zjem. Otoil se k Rolandovi. "Mazejte. Oba. Jestli se
budu muset jet chvli dvat na ty vae pitom erv oblieje, vyzvracm se z podoby."
"Pojme," ekl Roland.
Cuthbert potsl hlavou, aby se mu projasnila, a vstal. Cort u na svch kivch nohou nahrben schzel
z kopce, vypadal mocn a jaksi prehistoricky. Vyholen msteko se strnitm na temeni se rsovalo v
eru.
"Zabiju toho hajzla," ekl Cuthbert stle s smvem. Na ele mu tajupln rostlo velik hus vejce, fialov
a hrbolat.
"Ani j, ani ty," zasml se Roland. "Me se naveeet se mnou v zpadn kuchyni. Kucha nm nco
d."
"Pov to Cortovi."
"Nen dn Cortv kamard," ekl Roland a pak pokril rameny. "A kdy jo, tak co?"
Cuthbert se taky zasml. "Jasn. Sprvn. Vdycky jsem chtl vdt, jak svt vypad, kdy m hlavu
vykroucenou dozadu a bradou vzhru."
Spolen se vydali po zelen trv zpt a v lahodnm blm jarnm svtle vrhali stny.

Kucha v zpadn kuchyni se jmenoval Hax. Byl mohutn, v blm obleen plnm skvrn od jdla, s
hrubou mastnou plet a pedky, kte byli z jedn tvrtiny ern, z druh tvrtiny lut, z tet tvrtiny z
jinch ostrov, nyn skoro zapomenutch (svt se hnul), a posledn tvrtina byla bh v jak. Pobhal
po tech mstnostech plnch pry a s vysokm stropy jako traktor se zaazenou nzkou rychlost, v
mohutnch, kalifskch nazouvcch. Byl to jeden z tch vzcnch dosplch, kte umj jednat s malmi
dtmi docela dobe a maj je rdi vechny bez rozdlu - nijak cukrkandlov, ale vcn, co nevyluuje
obas ptelsk objet, stejn jako sjednn velkho obchodu vyaduje potesen rukou. Ml rd
dokonce i chlapce, kte zaali Vcvik, i kdy byli jin ne ostatn dti - byli uzavenj a jaksi nebezpen,
nikoli jako dospl, ale sp jako by byli obyejnmi dtmi, lehce stenmi lenstvm - Cuthbert nebyl
prvn z Cortovch student, kterho potaj nakrmil. V tto chvli stl ped svm obrovitm, rachotcm
elektrickm sporkem - jednm ze esti fungujcch zazen, kter zstalo v celm dom. Bylo to jeho
osobn panstv a on zde stl a dval se na dva chlapce, kte se cpali kousky masa s omkou, je jim
pedloil. Za nm, ped nm a vude kolem pobhali pcm, vlhkm vzduchem kuchtci, pomocnci a
rzn posluhov, rachotili pnvemi, mchali v hrncch, v koutech otroili u hromad brambor a zeleniny.
Ve patn osvtlen komoe njak uklzeka s tstovitm, zuboenm obliejem a vlasy schovanmi
pod hadrem ckala vodu po podlaze a strala ji mopem.
Jeden z pomocnk pibhl s muem ze Stre v patch. "Ten pn chce s tebou mluvit, Haxi."

"Dobe." Hax kvl na Strce a on odpovdl stejn. "Vy dva, kluci," ekl, "zajdte za Maggie, d vm
kus kole. Pak si bte po svch."
Pikvli a li za Maggie, kter jim dala podn ezy kole na tale - ale podvala jim je obezetn,
jako by byli divoc psi, kte ji mohou pokousat.
"Snme si to na schodech," navrhl Cuthbert.
"Dobe."
Sedli za mohutnou, potc se kamennou kolondou, mimo dohled kuchyn, a cpali si rukama kusy
kole do st. Ale u za chvilku spatili na opan zakiven stn irokho schodit jaksi stny.
Roland popadl Cuthberta za pai. "Poj," ekl. "Nkdo jde." Cuthbert pekvapen vzhldl, tv od
borvek.
Ale stny se zastavily, jejich pvodci zstali z dohledu. Byl to Hax a ten mu ze Stre. Chlapci zstali
sedt tam, kde byli. Kdyby se pohnuli, mohli by je dospl slyet.
"... ten dobr mu," kal Strce.
"Ve Farsonu?"
"Bhem trncti dn," odpovdl Strce. "Mon za ti tdny. Mus jt s nmi. Pijde dodvka z
nkladovho skladit..." Zbytek pehluil obzvlt siln inkot hrnc a pnv a vzpt palba nadvek
zamench na neikovnho pikolka, kter je upustil; potom chlapci zaslechli, jak Strce kon: "...
otrvenm masem."
"To je riskantn."
"Neptej se, co me ten dobr mu udlat pro tebe -" zaal Strce.
"- ale co ty me udlat pro nj," vzdychl Hax. "Vojku, neptej se."
"V, co by to mohlo znamenat," ekl Strce potichu.
"Ano. A vm, jakou mm vi nmu zodpovdnost; nemus m pouovat. Miluji ho stejn jako ty."
"Dobe. Maso bude deklarovno jako zbo pro krtkodob uskladnn v tv chladme. Ale mus si
pospit. To mus chpat."
"Jsou ve Farsonu dti?" zeptal se kucha smutn. Ani to nebyla otzka.
"Dti jsou vude," ekl Strce mrn. "Prv o dti - on taky - se starme."
"Otrven maso. Divn zpsob, jak se o dti postarat." Hax si ztka, hvzdav vzdychl. "Schoul se a
budou se dret za bicho a budou volat mmu? Nejsp ano."
"Bude to, jako by usnaly," ekl Strce, ale hlas mu znl a pli pesvdiv a rozumn.
"Samozejm," zasml se Hax.
"Sm jsi to ekl. ,Vojku, neptej se.' Lb se ti pohled na dti pod nadvldou pistole, kdy mou bt v
jeho rukou, kter pimj lva ulehnout vedle jehtka?"
Hax neodpovdl.
"Za dvacet minut mm slubu," pokraoval Strce opt klidnjm hlasem. "Dej mi kus skopovho a j
tpnu jednu kuchainku, aby se zahihala. A odejdu -"

"Po mm skopovm t bicho bolet nebude, Robesone."

"Pjde..." Ale stny se pohnuly a hlasy nakonec zanikly.
Mohl jsem je zabt, pomyslel si Roland, cel ztuhl a ohromen. Mohl jsem je zabt svm noem,
podznout jim krk jako prasatm. Podval se na sv ruce potsnn vou a borvkami a pinav po
dennm vcviku.
"Rolande."
Pohldl na Cuthberta, v tom kehkm eru se na sebe dlouho dvali a Rolandovi stoupala hrdlem tepl
pachu zoufalstv. To, co ctil, byla mon jaksi smrt - cosi surovho a konenho jako smrt holubice
na blm nebi nad hitm. Hax? pomyslel si zmaten. Hax, kter mi onehdy dval na nohu kenovou
placku? Hax? A pak se mu mysl prudce uzavela a tma rzem ukonila.
To, co uvidl, dokonce i v Cuthbertov dobromyslnm, inteligentnm oblieji, nebylo nic - vbec nic.
Cuthbertovy oi se vyprzdnily Haxovou zkzou. V Cuthbertovch och se to u stalo. Hax je nakrmil a
oni odeli na schody se najst a pak Hax odvedl Strce Robesona do nevhodnho koutu kuchyn, aby
tam tete--tte kuli zrdcovsk pikle. To bylo ve. V Cuthbertovch och Roland uvidl, e Hax zeme
za svou zradu, jako zmije pojde v de. To bylo ve, a nic vc. Vbec nic.
Byly to oi pistolnka.

Rolandv otec se prv vrtil z nhornch kraj a vyhlel z msta uprosted drapri a sifonovch zvs
v hlavn pijmac sni, kam mohl chlapec vstupovat na znamen svho statutu uednka teprve nedvno.
Otec ml na sob ern dny a modrou pracovn koili. Jeho pl, zapren a vybledl, na jednom
mst potrhan a na podvku, mu visel nedbale pes rameno bez ohledu na to, e se on i jeho nositel
nesrovnvaj s eleganc panujc v mstnosti. Byl zoufale huben a tk knr pod nosem vypadal, e mu
thne hlavu dol, kdy shlel na syna. Pistole na bocch byly zaveny v dokonale phodnm hlu pro
ruce, ohmatan paby ze santalovho deva vypadaly v zdejm kalnm svtle omele a ospale.
"Hlavn kucha," opakoval otec potichu. "Pedstav si to! Koleje, kter vyletly do vzduchu v ele stavby
eleznice. Mrtv dobytek v Hendricksonu. A mon dokonce... pedstav si to! Pedstav si to!"
Podval se dkladnji na syna.
"ere t to."
"Jako ten sokol," ekl Roland. "ere m to." Zasml se - sp tomu neekan vhodnmu pirovnn ne
tomu, e by situace byla rov.
Otec se usml.
"Ano," ekl Roland. "Asi... m to ere."
"Cuthbert byl s tebou," pokraoval otec. "Touhle dobou u to urit ekl otci."
"Ano."
"Obma vm dal jdlo, kdy Cort -"
"Ano."
"A Cuthbert. Toho to ere taky, co mysl?"

"Nevm." Takov vzdlen souvislosti ho skuten nezajmaly. Nestaral se o to, jak se jeho pocity
srovnvaj s pocity jinch lid.
"ere t to, protoe m pocit, e jsi ml zabt?"
Roland nevolky pokril rameny, najednou cel podrdn tm, jak otec zkoum jeho motivy.
"Pesto jsi mi to ekl. Pro?"
Chlapci se rozily oi. "Copak jsem to mohl nect? Byla to zrada -"
Otec prudce mvl rukou. "Jestli jsi to udlal pro nco tak lacinho, jako je uebnicov idea, tak jsi to
udlal neestn. To bych radi vidl vechny ve Farsonu otrven."
"To ne!" Slova z nj vztekle vyltla. "Chtl jsem ho zabt - oba dva! Lhi! Hadi! Oni -"
"Pokrauj."
"Ublili mi," dokonil vzdorn. "Nco mi provedli. Cosi ve mn zmnili. Chtl jsem je za to zabt."
Otec pikvl. "Pak je to estn. Ne morln, ale nen tvou vc bt morln. Vlastn..." Zahledl se na
syna. "Morlka ti mon bude vdycky ciz. Nejsi kdovjak bystr jako Cuthbert nebo mal Wheeler.
Bude o to nebezpenj."
Chlapec, pedtm cel netrpliv, byl poten a ustaran zrove. "On bude -"
"Viset."
Chlapec pikvl. "Chci to vidt."
Roland star zvrtil hlavu a zaval smchem. "Ne tak nebezpen, jak jsem si myslel... nebo mon
prost hloup." Prudce sklapl sta. Jako blesk vyrazil a popadl chlapce za pai, a to zabolelo. Chlapec
se zaklebil, ale neucukl. Otec se na nj upen dval a chlapec mu pohled oplcel, i kdy to bylo
obtnj ne nasadit sokolovi epiku.
"Dobr," ekl otec a nhle s obrtil k odchodu.
"Ote?"
"Co?"
"V, o kom to mluvili? V, kdo je ten dobr lovk?"
Otec se otoil a zamylen se na nj podval. "Ano. Myslm, e vm."
"Kdybys ho chytil," ekl Roland, jako by urputn pemlel, "nikomu jinmu by se nemusel jako
kuchai... nemusel lmat krk."
Otec se usml tenkmi rty. "Njakou dobu mon ne. Ale nakonec se nkomu vdycky mus ten krk
zlmat, jak jsi to malebn vyjdil. Lid to daj. Dv nebo pozdji, kdy se dn zrdce neobjev, si
ho lidi vymysl."
"Ano," ekl Roland, kter tu mylenku okamit pochopil -a nikdy na ni nezapomnl. "Ale kdybyste ho
dostali -"
"Ne," ekl otec nevzruen.
"Pro?"

Chvli se zdlo, e otec u u odpov, ale pak slova spolkl. "U jsme mluvili, myslm, dost. Jdi ode m."
Chtl otci ct, aby nezapomnl na svj slib, a pijde as, aby Hax vystoupal k ibenici, ale byl citliv
vi otcovm nladm. Ml podezen, e otec chce sex. Rychle zavel dvee. Vdl, e otec a matka
spolu dlaj... tu vc, a byl pomrn dobe informovn o tom, co takov akt obn, ale pedstava, kter
se s tm pomylenm vdy spojila, v nm budila nepokoj a divn pocit viny. Za nkolik let mu Susan pov
pbh o Oidipovi a on ho v tichm zamylen vsteb a bude pemlet o podivnm a krvavm
trojhelnku, kter tvo jeho otec, matka a Marten - v nkterch tvrtch znm jako dobr lovk.
Nebo to byl mon tyhelnk, pokud si lovk peje pidat i sebe.
"Dobrou noc, ote," ekl Roland.
"Dobrou noc, synu," ekl otec neptomn a zaal si rozepnat koili. V jeho mylenkch u byl chlapec
pry. Jak otec, takov syn.

ibenin vrch byl na Farsonsk cest, co bylo pkn poetick - Cuthbert to mon ocenil, Roland
nikoliv. Ocenil vak ndhern zlovstn leen, kter se tyilo do ziv modrho nebe, jeho ernou a
hranatou siluetu, kter visela nad dostavnkovou silnic.
Chlapci byli omluveni z Dopolednch cvien - Cort si pracn peetl vzkazy od jejich otc, rty se mu pi
tom pohybovaly, chvlemi si pokyvoval. Kdy si oba vzkazy peetl, pohldl vzhru do moe fialovho
rannho nebe a znovu pikvl.
"Pokejte tu," pikzal jim a el k nahnut kamenn chi, kde bydlel. Vrtil se s krajcem hrubho,
nekvaenho chleba, rozlomil ho napl a kadho podlil jednm kusem.
"A bude po vem, kad strte svj kus pod jeho stevce. Dejte si pozor, abyste udlali pesn to, co
vm km, jinak z vs pt tden vytluu dui."
Nerozumli tomu, dokud nedorazili na msto, kam dojeli na Cuthbertovu valachovi. Byli tam prvn, o
cel dv hodiny dve, ne pili dal, a tyi hodiny ped venm, take ibenin vrch byl pust krom havran a krkavc. Ptci sedli vude a samozejm byli vichni ern. Hlun hadovali na
tvrdm bevnu, kter trelo nad propadlitm - armatue smrti. Ptci sedli v ad na okraji ploiny,
strkali se a hledali si msto na schodech.
"Nechaj ho tu," zamumlal Cuthbert. "Ptkm."
"Pojme nahoru," ekl Roland.
Cuthbert se n nj podval skoro s hrzou. "Mysl -"
Roland ho peruil mvnutm ruky. "Jsme tu o cel roky dv. Nikdo nepijde."
"Tak dobe."
Pomalu peli k ibenici a ptci se pobouen zdvihli, krkali a krouili jako dav rozzlobench vyhnanch
rolnk. Jejich tla se proti istmu rannmu nebi jevila jako ern ploky.
Roland poprv poctil, jak ohromnou zodpovdnost za tuto zleitost nese; toto devo nebylo
ulechtil, netvoilo soust ctyhodnho stroje Civilizace, bylo pouze hrbolatm borovm devem
pokrytm blmi rozprskanmi ptainci. Byly vude - na schodech, zbradl, ploin - a smrdly.
Chlapec se otoil ke Cuthbertovi s polekanma, vystraenma oima a uvidl, e Cuthbert se na nj
dv se stejnm vrazem.

"J nemu," zaeptal Cuthbert. "Nemu se na to dvat."

Roland pomalu zavrtl hlavou. Uvdomoval si, e je to pro n lekce, nijak oslniv, ale bylo v n cosi
starho, zrezavlho a beztvarho. Proto je jejich otcov nechali jt. A Roland se toho jako obvykle
chopil s obvyklou tvrdohlavost a nevyslovenou zarputilost.
"Me, Berte."
"Nebudu dnes v noci spt."
"Tak nebude," ekl Roland, jeliko nechpal, co to s tm m spolenho.
Cuthbert najednou popadl Rolanda za ruku a podval se na nj s takovou nmou bolest, e se i
Rolandovy pochyby vrtily, a on znechucen zalitoval, e vbec tehdy veer chodili do zpadn
kuchyn. Otec ml pravdu. Radi kad mu, ena a dt ve Farsonu ne tohle.
Ale a u ta lekce byla jakkoli, zrezivl a napl zasypan, nenech ji bt a ani ji nepust.
"Nepjdeme a nahoru," ekl Cuthbert. "Vechno jsme u vidli."
A Roland neochotn pikvl, ctil, e jeho odhodln slbne. Vdl, e Cort by je srazil, a by se rozplcli
na zemi, a pak by je donutil s kletbami vyjt krok za krokem na ploinu... a cestou potahovat nosem
erstvou krev. Cort by nejsp osobn pehodil konopnou smyku pes bevno a postupn by ji na nich
vyzkouel, pinutil by je stt na propadliti, aby ho vyzkoueli; a Cort by je nevhal pratit znovu, kdyby
breeli nebo neovldli mch. A Cort by ml samozejm pravdu. Roland se poprv v ivot pistihl,
e sv dtstv nenvid. Touil po vzrstu a mozolech a jistot, kter pichzej s vkem.
mysln sloupl tsku ze zbradl a stril si ji do nprsn kapsy, ne se otoili.
"Pro jsi to udlal?" zeptal se Cuthbert.
Chtl odpovdt nco chvstavho: Ach, ibenice nos tst... ale jen se na Cuthberta podval a zavrtl
hlavou. "Jenom abych ji ml," ekl. "Abych ji vdycky ml."
Odeli od ibenice stranou, posadili se a ekali. Asi za hodinu se zaali schzet prvn divci, vtinou
rodiny, kte pijeli v polmanch vozech a korech a vezli si s sebou sndani - koky se studenmi
palainkami plnnmi demem z lesnch jahod. Roland ctil, jak mu hladov kru v bie, a znovu se
zoufale divil, kam se podla posvtnost a ctyhodnost chvle. Zdlo se mu, e Hax ve svch upinnch
blch atech, prochzejc sem a tam zapaenou suternn kuchyn, byl ctyhodnj ne tohle.
Nepjemn zmaten nahmatal tsku ze ibenice. Cuthbert leel vedle nj a obliej se mu ani nepohnul.

Nakonec to nebylo tak stran a Roland byl rd. Haxe vezli na oteven ke, ale poznali ho jenom
podle mohutnho bicha; oi ml zavzan irokm kusem ern ltky, kter mu visel pes tv. Pr lid
hodilo kamenem, ale vtinou dl sndali.
Pistolnk, kterho chlapec neznal (byl rd, e otec takov nepovolal) opatrn odvedl tlustho kuchae
nahoru po schodech. Dva Strci li naped a postavili se po stranch padacch dvek. Kdy Hax s
pistolnkem doli nahoru, pehodil pistolnk lano se smykou pes bevno a pak smyku navlkl kuchai
na hlavu tak, aby uzel zstal leet tsn pod levm uchem. Ptci odletli, ale Roland vdl, e ekaj.
"Chce se vyzpovdat?" zeptal se pistolnk.

"Nemm se z eho zpovdat," ekl Hax. Jeho slova se zeteln nesla vzduchem a hlas ml podivn
dstojn, i kdy ztlumen ltkou visc pes rty. Ltka se mrn zavlnila v mrnm, pjemnm vtku,
kter vl. "Nezapomnl jsem otcovu tv; celou dobu byla se mnou."
Roland se byste rozhldl po zstupu a to, co uvidl, ho znepokojilo - byl to soucit? Nebo snad obdiv?
Zept se otce. Kdy jsou zrdci nazvni hrdiny (nebo hrdinov zrdci, uvaoval zamraen), urit
pily temn asy. Litoval, e tomu lp nerozum. Mylenkami zaltl ke Cortovi a chlebu, kter jim Cort
dal. Ctil pohrdn; pichzel den, kdy mu Cort bude slouit. Cuthbertovi mon ne; Cuthbert mon
nakonec zmkne pod Cortovm neustlm ohnm a zstane petem nebo podkonm (nebo, co by
bylo nekonen hor, navonnm diplomatem, kter se potlouk po pijmacch komnatch nebo s
vetchmi krli a princi nahl do falench kilovch koul), ale on ne. Vdl to.
"Rolande?"
"Jsem tu." Vzal Cuthberta za ruku a jejich prsty se propojily jako elezo.
Padac dvka padla. Hax proletl dol. A v nhlm tichu se ozval ten zvuk: zvuk, jako kdy praskne suk
v poleni v krbu za chladnho zimnho veera.
Ale nebylo to tak zl. Kuchaovy nohy jednou koply v iroce roztaenm Y; zstup uspokojen zapskal;
Strci opustili vojensk postoje a zaali nedbale sbrat vci. Pistolnk pomalu seel po schdcch dol,
nasedl na kon a zamil pry, pi tom bezohledn projel hloukem sndajcch nvtvnk, a se
rozprchli.
Zstup se pak rychle rozeel a za tyicet minut zstali dva chlapci sami na malm kopeku, kter si
vybrali. Ptci se vraceli, aby prozkoumali nov prstek. Jeden pistl Haxovi na rameni, ptelsky tam
sedl a zobkem zkouel jasn lesklou kruhovou nunici, kterou Hax vdy nosil v pravm uchu.
"Vbec to nevypad jako on," ekl Cuthbert.
"Ale ano, vypad," ekl Roland pln dvry, kdy schzeli k ibenici s chlebem v rukou. Cuthbert se tvil
zahanben.
Zastavili se pod bevnem a podvali se vzhru na visc tlo, kter se otelo. Cuthbert nathl ruku a
vzdorn se dotkl jednoho chlupatho kotnku. Tlo se zaalo otet v novm kruhu.
Potom rychle rozdrobili chleba a drobky rozhodili pod viscmi chodidly. Roland se ohldl jen jednou,
kdy odjdli. U se tam sltly tisce ptk. Take ten chleba - chpal to jen vzdlen - byl symbolem.
"Bylo to dobr," prohlsil Cuthbert najednou. "To... j... j... lbilo se mi to. Lbilo."
Rolanda to nijak neokovalo, i kdy ho ta scna nijak zvl nezajmala. Ale myslel si, e ji snad pochopil.
"Nevm o tom nic," ekl, "ale cosi v tom bylo. Urit ano."
Zem nepadla do rukou dobrho mue jet dalch deset let, a pak u z nj byl pistolnk, otec byl mrtv
a on sm se stal matko-vrahem - a svt se hnul.

III
"Podvej," ekl Jake a ukzal nahoru.

Pistolnk vzhldl a pi tom uctil, jak mu v zdech zapraskal skryt obratel. Byli na pat hor u dva dny,
a i kdy mli mchy na vodu zase skoro przdn, u na tom nezleelo. Brzo budou mt tolik vody, kolik
budou moci vypt.
Sledoval vektor Jakeova prstu vzhru, kolem svahu zelen pln k holm svtivm tesm a strm nad
nimi... a k snhov epice.
V dlce se pohybovala sotva zeteln malik teka (mon to bylo smtko, kter mu vytrvale tancovalo
ped oima, jenome tato teka nepoletovala), take pistolnk spatil mue v ernm, postupujcho po
svahu se smrtonosnou vytrvalost, jako malikou muku na obrovsk ulov stn.
"Je to on?" zeptal se Jake.
Pistolnk se dval na neosobn smtko provdjc v dlce akrobacii a nectil nic, jen pedzvst smutku.
"Je to on, Jakeu."
"Mysl, e ho chytme?"
"Na tto stran ne. Na t druh. A urit ne, kdy tu budeme stt a mluvit o tom."
"Jsou tak vysok," ekl Jake. "Co je na druh stran?"
"To nevm," ekl pistolnk. "Myslm, e to nev nikdo. Mon to kdysi nkdo vdl. Poj, chlape."
Znovu se pustili do vstupu, od nohou jim stkaly pramnky oblzk a psku a dol k pouti, kter se
pod nimi prostrala jako ploch, nekonen pek. Nad nimi, vysoko nad nimi, stoupal mu v ernm
v a v. Nedalo se poznat, jestli se ohl. Zdlo se, e ske pes nemon propasti, e stoup po
kolmch srzech. Jednou i dvakrt zmizel, ale vdycky ho znovu spatili, dokud jim ho nezakryla fialov
opona soumraku. Kdy si veer rozbili tbor, chlapec se trochu rozpovdal a pistolnk uvaoval, jestli
chlapec v, co on u vytuil. Vzpomnl si na Cuthbertv obliej, rozplen, poden, vzruen.
Vzpomnl si na ty drobky. Vzpomnl si na ty ptky. Takhle to kon, pomyslel si. Zas a znovu to takhle
kon. Jsou vpravy a cesty, kter vdycky vedou vped, a vechny kon na stejnm mst - na mst
vrady.
Snad krom cesty k Vi.
Chlapec, ob, s tv nevinnou a velmi mladou ve svtle ohnku, usnul nad svmi fazolemi. Pistolnk
ho zakryl koskou houn, a pak se sm uloil ke spnku.

Orkulum a hory

lapec nael orkulum a skoro ho to zniilo.

Pistolnka vytrhl ze spnku jaksi slab instinkt, a on se probral do sametov tmy, kter na n veer
padla jako vdro studnin vody. To se stalo, kdy s Jakm doli k travnat, skoro rovn planince s ozou
nad prvnmi svahy pat. Dokonce i na trku dole, kde se pod zabijckm sluncem plahoili a bojovali
o kadou stopu, u slyeli cvrky svdn si otrajc noiky o sebe ve vn zelench vrbovch hjch
nahoe. Pistolnk zstal v duchu klidn a chlapec aspo vydrel klid pedstrat a pistolnk byl na nj
pyn. Ale Jake nedokzal skrt divok pohled v och, kter byly bl a strnul, oi kon ctcho vodu,
jeho zadruje jen jemn etzek pnovy mysli; jako k ve chvli, kdy ho dr v klidu jen porozumn,
nikoli bi. Pistolnk dokzal zmit Jakeovo nutkn lenstvm, jak v jeho tle budilo vrzn cvrk.
Jeho pae u u hledaly bidlici, po kter by se mohl vykrbat, a jeho kolena jako by prosila, aby se
mohla odrat v zkch, neprostupnch slanch prrvch.

Slunce na n celou cestu prailo; i kdy se pi zpadu promnilo v napuchl, horenat erven m,
zlovoln svtilo zkou prrvou mezi kopci vlevo od nich, oslepovalo je a mnilo kadou kapku potu v
krystal bolesti.
Pak se objevila trva: nejdv jenom zaloutl drny choulc se k jalov pd, kam doshly posledn
kapky vody pinejc nevaln ivot. V u se objevila blova trva, dk, potom zelen a hust...
potom prvn sladk vn opravdov trvy, smen s bojnkem a stnn prvnmi zakrslmi jedlemi.
Tam pistolnk zahldl ve stnech pohyb ehosi hndho. Tasil, vyplil a skolil krlka dv, ne Jake stail
vykiknout pekvapenm. Za okamik zase pistoli stril do pouzdra.
"Zstaneme tady," ekl pistolnk. Vpedu se trva mnila v dungli zelench vrb, kter byly pmo
okujc po vyprahl sterilnosti nekonen tvrd pout. Bude mezi nimi pramen, mon nkolik
pramen, a bude tam urit jet chladnji, ale lep to bude tady na otevenm prostranstv. Chlapec
se u vlekl jen silou vle a hloubji ve stnech hjku by mohli bt sav netopi. Netopi by mohli naruit
chlapcv spnek, i kdy by spal hluboce, a kdyby to byli vampi, nemusel by se probudit ani jeden z
nich... aspo ne na tomto svt.
Chlapec ekl: "Pinesu trochu deva."
Pistolnk se usml. "Ne, nepinese. Sedni si, Jakeu." to byla slova? Njak eny.
Chlapec si sedl. Kdy se pistolnk vrtil, spal Jake v trv. Na neposlunm prameni vlas se mu obadn
omvala velik kudlanka nbon. Pistolnk zaehl ohe a el pro vodu.
Vrbov dungle byla hust, ne tuil, a ve skomrajcm svtle ho mtla. Ale nael pramen, dkladn
steen bami a ptky. Naplnil jeden mch... a zarazil se. Zvuky, kter se rozlhaly veerem, v nm
probudily neklidnou smyslnost, pocit, jak v nm nedokzala probudil ani Allie, ena, se kterou lehal v
Tullu. Smyslnost a soulo jsou koneckonc vzdlen sestenice. Pital to na vrub nhl zmn po
odchodu z pout. Mkk padajc soumrak mu pipadal skoro dekadentn.
Vrtil se do tbora a sthl krlka, zatmco se na ohni zaala vait voda. Krlk, smchan s poslednmi
konzervami, chutnal vborn. Probudil Jakea a dval se, jak j, sice otuple, ale hladov.
"Ztra tu zstaneme," ekl pistolnk.
"Ale ten mu, po kterm jde... ten knz."
"Nen to dn knz. A neboj se. Dostaneme ho."
"Jak to v?"
Pistolnk mohl jenom zavrtt hlavou. Jeho pesvden bylo tak siln... ale nebylo dobr.
Po jdle oplchl plechovky, ze kterch pojedli (znovu se podivoval nad tm, jak pltv vodou), a kdy se
otoil, Jake u zase spal. Pistolnk poctil u znm svrn v hrudi, kter mohl spojit jenom s
Cuthbertem. Cuthbert byl stejn star jako on, ale vypadal mnohem mlad.
Popel cigarety mu upadl do trvy, hodil ji do ohn. Dval se do nj, jasn lut plamen byl tak jin, o
tolik ist, ne jakm hoela blova trva. Vzduch bjen chladil a on si lehl zdy k ohni. Z dlky k
jeho um dolehlo prrvou mezi horami duen hmn vytrvalho hromu. Spal. A zdl se mu sen.

Susan, jeho milovan, mu umrala ped oima.

Zatmco se dval, pae svran dvma vesniany po kad stran, krk v obojku mohutnho, zrezivlho
eleznho etzu, Susan umrala. Dokonce i pes siln pach ohn ctil Roland zatuchl jmy... a vidl
barvu svho vlastnho lenstv. Susan, lbezn dvka u okna, dcera obchodnka s komi. ernala v
plamenech, ke j praskala.
"Chlapec!" kiela. "Rolande, chlapec!"
Prudce se otoil, sv vznitele strhl s sebou. Obojek se mu zaryl do krku a on uslyel zajkav, pikrcen
zvuky, kter mu vychzely z hrdla. Vzduchem se nesl nechutn nasldl pach splenho masa.
Chlapec se na nj dval z okna vysoko nad dvorem, ze stejnho okna, kde Susan, kter ho nauila bt
muem, sama kdysi sedvala a zpvala star psn: "Hey Jude" a "Ease on Down the Road" a "Hundred
Leagues to Banberry Cross". Dval se z okna jako alabastrov socha svatho v katedrle. Oi ml skeln.
Jakeovi projel elem otp.
Pistolnk ctil, jak mu z bicha stoup dusiv, drsav vkik, kter znamenal ponajc lenstv.
"Nnnnnnnn -"

Roland mruiv vykikl, kdy uctil, jak se do nj zakousl ohe. Prudce se ve tm posadil, sen stle ctil
kolem sebe, dusil ho jako obojek, kter mu nasadili. Jak sebou hzel a pevaloval se, padla mu jedna
ruka do hasnoucch uhlk ohn. Podval se na ruku zblzka, ctil, jak sen ult a nechv po sob jen
ostr obrzek Jakea, sdrov blho, svtce pro dmony.
"Nnnnnnn-"
Ohldl se tajemnou tmou k vrbovmu hjku, ob pistole taseny a pipraveny. Jeho oi svtily v posledn
zi z ohn jako rud jmy.
"Nnnnnnn-"
Jake.
Pistolnk u byl na nohou a bel. Na nebe vystoupil hok kotou msce, a tak mohl v rose sledovat
chlapcovu stopu. Shbl se pod prvnmi vrbami, prockal se pramenem a vyhoupl se na opan beh,
sklouzl po vlhk pd (i v t chvli si ji jeho tlo dokzalo vychutnat). Vrbov proutky ho lehaly do
oblieje. Stromy tu rostly hustji a stnily msc. Z hajcch stn se zdvhaly kmeny strom. Trva, u
po kolena vysok, ho vihala. Nahnil odumel vtve mu chapaly po holench, po jeho cojones. Na
chvilku se zastavil, zvedl hlavu a zaichal. Pomohl mu zvan vtru.
Chlapec samozejm pkn nevonl; ani jeden z nich nevonl.
Pistolnkovy nozdry se rozily jako u opice. Pach potu byl slab, mastn, nepochybn. Prodral se
hradbou trvy a ostruin a popadanch vtv, tryskem probhl tunelem pevislch vrb a kumpy. O
ramena se mu otral pevisl mech. Ten se ho chvlemi zachytval vzdychajcmi edmi ponky.
Prodral se posledn barikdou vrb a ocitl se na mtince, ze kter byl vhled na hvzdy a nejvy vrchol
horskho hebenu, blostn zc v nemon vce jako lebka.
V kruhu tu stly vysok, ern kameny, kter v msnm svtle vypadaly jako bizarn past na zvata.
Uprosted byl kamenn stl... olt. Velmi star, nl ze zem na mocnm ediovm podlo.
Chlapec stl ped oltem a kubal sebou vped a vzad. Ruce se mu tsly u bok, jako by byl napojen
statickou elektinou. Pistolnk na nj oste zavolal, ale Jake odpovdl jen tm nesrozumitelnm

odmtavm zvukem. Nezeteln mouha jeho oblieje, tm ukryt za chlapcovm levm ramenem,
vypadala poden a zrove vzruen. A bylo tu jet cosi.
Pistolnk vstoupil do kruhu a Jake zajeel, schoulil se a rozhodil pae. Te u byl jeho obliej vidt jasnji
a zetelnji. Pistolnk spatil strach a hrzu, kter se svely s tm nesnesitelnou slast.
Pistolnk ctil, e se ho to tak dotklo, duch orkula, sukubus. Slabiny se mu rzem zaplnily rovm
svtlem, svtlem, kter bylo jemn, ale tvrd. Ctil, jak se mu hlava to, jazyk mu tuhne a zan bt
muiv citliv i na sliny, kter ho pokrvaly.
Nemyslel na to, e vythl napl shnilou elist z kapsy, kde ji nosil od chvle, kdy ji nael v doupti
Mluvcho ducha v dostavnkov stanici. Nemyslel na to, ale nebyl vyden natolik, aby lo o ist
instinktivn jednn. Podrel elist, jej prehistorick kleb, pevn ped sebou, druhou pai toporn
nathl a ukazovk a malek vytril v prastarm rohatm znamen, ochran proti zlmu pohledu.
Proud smyslnosti z nj sjel jako zvs.
Jake znovu zajeel.
Pistolnk peel k nmu a podrel elist ped Jakeovma koulejcma oima. Vlhce bolestn sten.
Chlapec se snail pohled odtrhnout, ale nemohl. A najednou obrtil oi v sloup, a se ukzalo blmo, a
zhroutil se. Tlo mu ochable skleslo na zem, jednou rukou se skoro dotkl olte. Pistolnk poklekl a
zvedl ho. Byl asn lehk, po dlouh cest pout dehydrovan jako listopadov list.
Roland kolem sebe ctil, e to, co bylo ptomno v kruhu kamen, krou rliv a vztekle kolem - koist
unikala. Kdy pistolnk vyel z kruhu, pocit neukojen rlivosti vymizel. Odnesl Jakea zptky do tbora.
Ne se tam dostali, chlapcovo neklidn bezvdom se promnilo v hlubok spnek. Pistolnk chvilku
postl nad edm zbytkem ohnit. Msn svtlo na Jakeov oblieji mu znovu pipomnlo svatho z
kostela, alabastrovou istotu, zcela nepoznanou. Najednou chlapce k sob pitiskl, protoe vdl, e
ho miluje. A zdlo se mu, e skoro ct smch mue v ernm, kter byl kdesi vysoko nad nimi.

Jake ho volal; to ho probudilo. Pevn chlapce pipoutal k jednomu vzrostlmu kei pobl a chlapec ml
hlad a byl rozilen. Podle slunce u bylo skoro pl dest.
"Pro jsi m pivzal?" ptal se Jake rozzloben, kdy mu pistolnk uvoloval dkladn uzly na cpech
deky. "Nechtl jsem utct!"
"Utekl jsi," oznmil mu pistolnk, a kdy spatil vraz na Jakeov tvi, usml se. "Musel jsem za tebou
utkat a chytit t. Byl jsi nmsn."
"Opravdu?" Jake se na nj podezrav dval.
Pistolnk pikvl a najednou vythl elistn kost. Podrel ji Jakeovi ped obliejem a Jake ped n ucukl a
zvedl pai.
"Vid?"
Jake zmaten pikvl.
"Musm te na chvli pry. Mon budu pry cel den. Tak m poslouchej, chlape. Je to dleit. Jestli
zapadne slunce a j jet nebudu zptky -"
Jakeovi prolehl tv vztek. "Ty m tu nech!"

Pistolnk se na nj jen dval.

"Ne," ekl Jake po chvli. "Asi nenech."
"Chci, abys zstal tady, dokud se nevrtm. A jestli ti bude njak zvltn - prost divn - zvedne tuhle
kost a podr ji v rukou."
Jake se zatvil nenvistn a zhnusen, ale zrove zmaten. "To bych nedokzal. J bych to... prost
nedokzal."
"Ale doke. Mon bude muset. Zvl po poledni. Je to dleit. Chpe?"
"Pro mus jt pry?" vyhrkl Jake.
"Prost musm."
Pistolnk zachytil dal fascinujc zblesk oceli, kter se v chlapci tajila pod povrchem, zhadn jako
pbh, jej vyprvl o svm pchodu z msta, kde jsou domy tak vysok, e se vlastn drpou do
mrak.
"Tak dobe," podvolil se Jake.
Pistolnk poloil kost opatrn na zem vedle zbytk ohnit, kde se z trvy zubila do nebe jako rozpadl
fosilie, kter spatila denn svtlo po noci trvajc pt tisc let. Jake se na ni nedval. Tv ml bledou a
zuboenou. Pistolnk uvaoval, jestli by bylo k uitku, kdyby chlapce uspal a vyptal se ho, ale pak se
rozhodl, e by tm zskali jen mlo. Beztak vdl, e duch v kamennm kruhu je urit dmon a velmi
pravdpodobn tak orkulum. Dmon bez hmotn podoby, jen jaksi nezformovan pohlavn r se
zrakem vtce. Trpce uvaoval, jestli by to nemohla bt due Sylvie Pittstonov, ob eny, jej
nboensk handrkovn vedlo a ke konenmu ztovn v Tuliu... ale vdl, e ona to nen. Kameny
v kruhu byly starobyl, bylo to zvltn zem dmona, vykolkovan dvno ped prvnmi zvany
prehistorie. Ale pistolnk dobe vdl, jak s km promluvit, a nemyslel si, e chlapec bude muset elist
pout. Hlas a mysl orkula bude mt prce vc ne dost s pistolnkem. Poteboval vdt spoustu vc, i
kdy to bylo riskantn... vysoce riskantn. Kvli Jakeovi i sob vak zoufale poteboval nco vdt.
Pistolnk otevel vek s tabkem, zamtral v nm, odstrkoval such prouky list stranou, dokud
nenarazil na drobn pedmt zabalen v trku blho papru. Potkal ho v ruce, neptomn pi tom
hledl na nebe. Pak papr rozbalil a podrel v ruce jeho obsah - malikou blou pilulku s okraji
odrolenmi dlouhm cestovnm.
Jake se na ni zvdav podval. "Co je to?"
Pistolnk se uchechtl. "Kmen mudrc. Cort nm vyprvl, e sta bohov nachcali na pou a tak
stvoili meskalin."
Jake vypadal vykulen.
"Je to droga," vysvtlil pistolnk. "Ale ne takov, co t usp. Po thle se na chvli cel probud."
"Jako LSD," souhlasil chlapec okamit a pak se zatvil zmaten.
"Co je to?"
"Nevm," ekl Jake. "Prost mi to vyltlo. Myslm, e je to z... vak v, z dvjka."
Pistolnk pikvl, ale pochyboval. V ivot neslyel o tom, e by se meskalinu kalo LSD, ani v
Martenovch starch knihch.

"Ubl ti to?" zeptal se Jake.

"Jet nikdy se to nestalo," odpovdl pistolnk zmrn vyhbav.
"Nelb se mi to."
"Nevmej si toho."
Pistolnk si depl ped mch s vodou, napil se a spolkl pilulku. Jako vdy uctil v stech okamitou reakci;
zdla se mu peplnn slinami. Posadil se ped vyhasl ohe.
"Kdy se s tebou nco stane?" vyzvdal Jake.
"Jet chvli to bude trvat. Bu zticha."
Tak byl Jake zticha, ale neskrvan a podezrav ho pozoroval, zatmco pistolnk klidn a obadn istil
pistole.
Zastril je do pouzdra a ekl: "Tvoje koile, Jakeu. Sundej si ji a dej mi ji."
Jake si neochotn sthl vybledlou koili pes hlavu a podal ji pistolnkovi.
Pistolnk vythl jehlu, kterou ml vetknutou do postrannho v dn, a nit z przdnho oka na nboj
v psu. Zaal zavat dlouhou trhlinu na rukvu chlapcovy koile. Kdy doil a koili vrtil, poznal, e
meskalin se zan ujmat vldy - v aludku poctil napt a nabyl dojmu, e vechny svaly v tle se mu
napnaj o stupe vc.
"Musm jt," vstval.
Chlapec se tak napl zvedl, tv zastnnou starost, ale pak se znovu posadil. "Bu opatrn," ekl.
"Prosm."
"Nezapome na tu elist," pipomnl mu pistolnk. Poloil ruku Jakeovi na hlavu, kdy el kolem nj, a
prohrbl mu slmov vlasy. To gesto pistolnka tak polekalo, a se zasml. Jake se za nm dval s
ustaranm smvem, dokud nezmizel ve vrbov dungli.
Pistolnk el rovnou ke kamennmu kruhu, cestou se zastavil, aby se napil chladn vody z pramene. V
mal tce lemovan mechem a listy leknnu vidl svj odraz, chvli se na sebe dval, fascinovan jako
Narcis. Nastupovala duevn reakce, kter zpomalovala etzec mylen tm, e roziovala vznam
kadho npadu a kadikho smyslovho vjemu. Vechno zanalo nabvat vhy a hustoty, kter
nebyla dosud zejm. Vstal, chvli se nehbal a dval se do zmti vrb. Slunen svtlo padalo dovnit v
podob zlat, pran tye, a on chvilku pozoroval hru smtek a drobnch ltajcch tvor, ne se vydal
dl.
Ta droga ho vdy zneklidovala: jeho ego bylo pli siln (nebo snad pli jednoduch), ne aby se mu
lbilo, e bude zatemnno a odhaleno, e z nj bude uinn ter pro citlivj emoce - lechtaly ho jako
koi vousy. Ale tentokrt se ctil docela klidn. To bylo dobr.
Vyel na mtinku a veel pmo do kruhu. Stanul, nechal mylenky voln bet. Ano, u se to blilo,
stle tvrdji, rychleji. Trva na nj zelen kiela; zdlo se mu, e kdyby se sklonil a otel si v n ruce,
narovn se s dlanmi a prsty celmi od zelen barvy. Odolal ibalskmu nutkn to vyzkouet.
Ale neslyel voln orkula. dn pohlavn rozruen.
Piel k olti, chvli vedle nj postl. Souvisl pemlen te bylo skoro nemon. Zuby mu pipadaly
v hlav ciz. Svt byl pli pln svtla. Vyplhal na olt a lehl si na zda. Jeho mysl se mnila v dungli

plnou zvltnch mylenkovch rostlin, kter nikdy dosud nevidl a neml o nich ani tuen, vrbov
dungle, kter vyrostla kolem meskalinovho pramene. Nebe bylo voda a on nad n zaven visel. Ta
mylenka mu zpsobila zvra, kter mu vak pipadala vzdlen a nedleit.
Napadl ho ver ze star bsniky, tentokrt to nebyla dtsk kanka, ne; jeho matka se bla drog a
jejich nezbytnosti (stejn jako se bla Corta a jeho nezbytnosti vi chlapcm); tento ver piel z
jednoho Doupte na severu pout, kde lid stle ili mezi stroji, kter obvykle nefungovaly... a kter
obas lidi poraly, kdy fungovaly. Ty vere se mu pehrvaly zas a znova, pipomnly mu (zdnliv
nesouvisle, jak je typick pro meskalin) snen v kouli, kterou jako dt ml, tajemn a napl
fantastick:

Tam, kam u lidstvo nedoshne,

je kapka pekla, je cosi divn...

Stromy, je se naklnly nad oltem, skrvaly oblieje. Roztrit a fascinovan je pozoroval: tady byl
drak, zelen a zkroucen.
Tam mu vtvemi jako paemi kynula vodn nymfa. Tady ivouc lebka zarostl slizem. Tve. Tve.
Trva na mtince se najednou zavlnila a polehla.
Pichzm.
Pichzm.
Neurit zasvdn v tle. Jak daleko jsem doel, pomyslel si. Od lehn se Susan ve sladkm sen k
tomuhle.
Pitiskla se na nj, tlo mla stvoen z vtru, prsa z hrsti vn jasmnu, re a zimolezu.
"Vyslov svou vtbu," pravil. Ml pocit, e m sta pln kovu.
Povzdech. Tich nek. Pistolnk ml pocit, e se mu pohlav prothlo a ztvrdlo. Nad sebou a za tvemi
z list vidl hory - tvrd a surov a pln zub.
Tlo se pimklo, bojovalo s nm. Ctil, jak se mu ruce bal do pst. Poslala mu vidinu Susan. Nad nm
byla Susan, lbezn Susan v okn, ekala na nj s vlasy rozputnmi na zdech a pes ramena. Pohodil
hlavou, ale jej tv ho nsledovala.
Jasmn, re, zimolez, star seno... vn lsky. Miluj m.
"Vyslov vtbu," opakoval.
Prosm, nakalo orkulum. Nebu chladn. Tady je pod takov zima Ruce klouzajc po jeho tle, obratn, zaehajc ohe. Tahaj ho. Loud. ern trbina. Nejvt dvka.
Vlhk a tepl Ne. Such. Studen. Neplodn.
Mj trochu slitovn, pistolnku. Ach, prosm, prosm t o laskavost! Slitovn!
Mla bys slitovn s tm chlapcem?

Jakm chlapcem? Neznm dnho chlapce. Nepotebuji chlapce. Ach prosm.

Jasmn, re, zimolez. Such seno s vn letnho jetele. Olej slit z prastarch uren. Vzpoura tla.
"Potom," ekl.
Hned. Prosm. Hned.
Zatoil mylenkami proti n, zatoil protikladnmi city. Tlo, kter se nad nm vznelo, ztuhlo a jako
by zakielo. Dolo ke krtk, neltostn potyce mezi jeho spnky - mysl byla provazem, edm a
vlknitm. Dlouh okamiky se nic neozvalo, jen tich ustot jeho dechu a slab vnek, ve kterm se
zelen tve ve stromech pohybovaly, mrkaly a klebily. dn ptk nezpval.
Jej seven povolilo. Znovu se ozval vzlykot. Bude si muset pospit, jinak ho opust. Kdyby te zstala,
znamenalo by to pro ni oslaben; mon dokonce jakousi smrt. U ctil, jak se od nj odtahuje a chyst
se opustit kamenn kruh. Vtr zeil trvu ve zmuench obrazcch.
"Vtbu," ekl - pouh podstatn jmno.
Uplakan, unaven povzdech. Skoro by se nad n slitoval, jak prosila, ale - byl tu Jake. Nael by Jakea
mrtvho nebo lenho, kdyby se vera v noci o nco opozdil.
Tak spi.
"Ne."
Tak spi napl.
Pistolnk stoil zrak k tvm v list. Odehrvalo se tam pedstaven pro jeho pobaven. Cel svty ped
nm rostly a padaly. Na zivch psinch byla stavna impria, kde se vn stroje pachtily v
abstraktnm elektronickm lenstv. Impria se hroutila a padala. Kola, kter se toila jako tich
tekutina, se pohybovala pomaleji, zaala vrzat, zaala skpat, a se zastavila. Psek zadusil nerezov
odpady soustednch ulic pod tmavmi nebesy plnmi hvzd, podobnm nhrdelnkm z chladnch
drahokam. A tm vm vl skomrajc vtr zmny, kter s sebou nesl skoicovou vni pozdnho jna.
Pistolnk se dval, zatmco svt se hnul.
A napl spal.

Ti. To je slo tvho osudu.

Ti?
Ano, ti je tajemstv. Trojka stoj v srdci mantry.
Kte ti?
,Vidme jen st, a proto je zrcadlo vtby zakaleno.'
Povz mi, co me.
Prvn je mlad, tmavovlas. Ocitl se na pokraji loupee a vrady. Nakazil ho dmon. Jmno toho
dmona je HEROIN.
Co je to za dmona? Neznm ho, ani z dtskch pohdek.

,Vidme jen st, a proto je zrcadlo vtby zakaleno.' Jsou tak jin svty, pistolnku, a jin dmoni. Tyto
vody jsou hlubok.
Druh?
Druh pijd na kolech. Jej mysl je z eleza, ale srdce a oi jsou mkk. Vc nevidm.
Tet?
V etzech.
Mu v ernm? Kde je?
Blzko. Bude s nm mluvit.
O em budeme mluvit?
O Vi.
Chlapec? Jake?
Povz mi o tom chlapci!
Chlapec je tvou branou k mui v ernm. Mu v ernm je tvou branou ke tem. Ti jsou tvou cestou k
Temn vi.
Jak? Jak to? Pro to mus bt?
,Vidme jen st, a proto je zrcadlo '
Bh t zatra.
dn bh m nezatratil.
"Nepouuj m, Vci. Jsem silnj ne ty."
Jak ti tedy kaj? Hvzdn bhna? Vtrn kurva?
Nkte ij z lsky, kter pichz na starobyl msta... dokonce i v tchto smutnch a zlch asech.
Nkte, pistolnku, ij z krve. Dokonce i z krve mladch chlapc, jak jsem vyrozumla.
Neme bt ueten?
Me.
Jak?
Zastav se, pistolnku. Zru tbor a zami na zpad. Na zpad jsou stle poteba mui, kte se iv
kulkou.
Jsem zavzn pistolemi svho otce a Martenovou zradou.
Marten u nen. Mu v ernm polkl jeho dui. To v.
Jsem zavzn.
Pak jsi zatracen.
Dlej si se mnou, co chce, mrcho.

Dychtivost.
Stn se pesmykl pes nj, zahalil ho. Extze nhle naruen jen galaxi bolesti, slabou a zivou jako
starobyl hvzdy, dvno zrudl vlastnm koncem. Pi vyvrcholen jejich spojen se mu vybavily tve, a
je nezval: Sylvie Pittstonov, Alice, ena z Tullu, Susan, Aileen, stovka jinch.
A nakonec, kdy uplynula cel vnost, ji od sebe odstril, opt u pi vlastnm rozumu, straliv
utahan a znechucen.
Ne! To nesta! To "Nech m bt," odsekl pistolnk. Posadil se a skoro spadl z olte, ne znovu zskal jistotu v nohou.
Opatrn se ho dotkla
(zimolez, jasmn, sladk vonn tres)
a on ji nsilm odstril, a padl na kolena.
Nejist vstal a opilecky zamil k obvodu kruhu. Vypotcel se ven a v t chvli uctil, jak mu z ramenou
spadla ohromn tha. Roztesen, kvliv se nadechl. Kdy vykroil pry, ctil, e ona stoj u m svho
vzen a dv se, jak od n odchz. Uvaoval, jak dlouho bude trvat, ne nkdo dal pekro pou a
najde ji, hladovou a osamlou. Na okamik ho pemohla pedstava monost asu.

"Tob je zle!"
Jake rychle vyskoil, kdy se pistolnk vynoil mezi stromy a objevil se v tboe. Jake sedl tsn u
vyhaslho ohnku, elist na kolenou, a oputn ohlodval krli kosti. Te se rozbhl k pistolnkovi s
ustaranm vrazem, kter Rolandovi naplno pipomnl nadchzejc oklivou zradu - o kter ctil, e by
mohla bt pouze prvn z mnoha.
"Ne," ekl. "Nen mi zle. Jsem jenom unaven. Jako zmlcen." Roztrit ukzal na elist. "To u me
zahodit."
Jake ji rychle a prudce odhodil a pak si otel ruce o koili.
Pistolnk se posadil - skoro upadl -, klouby ho bolely a v hlav mu tup tetilo, co byly nepkn vedlej
inky meskalinu. V rozkroku mu tak pulsovala tup bolest. Ubalil si cigaretu, peliv,
bezmylenkovit, pomalu. Jake ho sledoval. Pistolnk ml najednou chu povdt mu, co se dozvdl,
ale pak ten npad s hrzou zavrhl. Napadlo ho, jestlipak se njak jeho soust - mysl nebo due nerozpad.
"Dneska budeme spt tady," rozhodl pistolnk. "Ztra zaneme s vstupem. Odpoinu si a pak pjdu
ven se podvat, jestli nestelm nco k veei. Te musm spt. Jasn?"
"Jo."
Pistolnk pikvl a lehl si. Kdy se probudil, thly se pes malou travnatou mtinku dlouh stny.
"Rozdlej ohe," ekl Jakeovi a hodil mu pazourek s oclkou. "Um s tm zachzet?"
"Ano, myslm, e ano."

Pistolnk odeel k vrbovmu hji a pak zaboil vlevo, take el jen po okraji. Na mst, kde se hj otvral
do hustho trvnku, kter se zdvhal vzhru, se schoval do stn a tie stl. Slab, ale zeteln slyel
cvakn, jak se Jake pokouel vykesat jiskru. Stl tam nehybn deset minut, patnct, dvacet. Pili ti
krlci a pistolnk tasil. Zastelil dva nejtlust, sthl je a vykuchal a odnesl zptky do tbora. Jake u ml
pkn ohnek a z vody se u kouilo.
Pistolnk na nj kvl. "Dobr prce."
Jake se zaervenal radost a mlky mu vrtil pazourek s oclkou.
Zatmco se maso vailo, vyuil pistolnk poslednho svtla a vrtil se do vrbovho hjku. Pobl prvn
tn zaal sekat houevnat popnav rostliny, kter rostly na okraji bainy. Pozdji, a ohe vyho na
uhlky a Jake usne, z nich splete provazy, kter mon budou pozdji aspo trochu k uitku. Ale z
njakho dvodu si nemyslel, e vstup bude zvl obtn. Ml pocit ehosi osudovho, ale u mu to
nepipadalo divn.
Rostliny mu ronily na ruce zelenou mzu, kdy je nesl na msto, kde ekal Jake.

Vstali se sluncem a za pl hodiny mli sbaleno. Pistolnk doufal, e zastel dalho krlka na louce, kde
se psli, ale nemli as a dn krlk se neukzal. Uzlk se zbvajcm jdlem u byl tak mal a lehk, e
ho Jake snadno unesl. Taky se zocelil, ten chlapec; bylo to na nm vidt.
Pistolnk nesl vodu, erstv naerpanou z pramene. Ti upleten provazy si omotal kolem pasu. Kruhu
z kamen se vyhnuli irokm obloukem (pistolnk se bl, e by se chlapci mohla vybavit proit hrza,
ale kdy ho mjeli po kamenitm nvr, Jake se jen letmo ohldl a pak se podval na njakho ptka,
kter se vznel v povt). Po chvli u stromy nebyly tak vysok a avnat. Kmeny byly zkroucen a
koeny zpasily se zem v muivm ptrn po vod.
"Vechno je tak star," ekl Jake zachmuen, kdy se zastavili, aby si odpoinuli. "Copak tu nen nic
mladho?"
Pistolnk se usml a ouchl do Jakea loktem. "Ty jsi mlad."
"Bude to tk vstup?"
Pistolnk se na nj zvdav podval. "Hory jsou vysok. Ty si nemysl, e to bude tk vstup?"
Jake se na nj podval, oi zachmuen, zmaten. "Ne."
Pokraovali v cest.
Slunce vyplhalo do nadhlavnku, vykalo tam krat dobu ne za as, kdy putovali pout, a pak zaalo
klesat a protahovalo jim stny. Ze stoupajcch svah trely kamenn lavice jako oprky obch kesel
zahrabanch do zem. Hrub trva byla lut a vyschl. Nakonec se ocitli ped hlubokou komnovitou
trbinou, a tak stoupali po krtkm, drolivm skalnatm vnlku, aby ji obeli a dostali se nad ni.
Starobyl ula se rozpadla do jakchsi schod, a jak oba tuili, vstup byl lehk. Zastavili se na stupni
tyi stopy irokm a ohldli se pes svahy k pouti, kter ovjela vrchovinu jako obrovit lut tlapa. V
dlce zila jako bl tt, kter mmil zrak, a ustupovala do kalnch vln stoupajcho ru. Pistolnk se
mrn podivil, kdy si uvdomil, e ho ta pou skoro zavradila. Z msta, kde stli, v chldku, vypadala
pou rozhodn impozantn, nikoli vak smrtonosn.
Pustili se zase do vstupu, krbali se pes nejist laviny kamen a po tyech pechzeli naklonn
skaln plotny poset stpky kemene a sldy. Skla byla pjemn tepl na dotek, ale vzduch byl

rozhodn chladnj. Pozd odpoledne pistolnk uslyel slabou ozvnu hromu. Stoupajc obrys hor mu
vak stnil vhled na d, kter padal z nebe na druh stran.
Kdy stny zaaly fialovt, utboili se pod pevisem vynvajc skalnat msy. Pistolnk upevnil deku
nahoe a dole a tm vytvoil jaksi provizorn obydl. Posadili se u vchodu a pozorovali, jak nebe
roztahuje nad svtem pl. Jake houpal nohama nad propast. Pistolnk si balil veern cigaretu a
trochu kdliv pozoroval Jakea. "Nepevaluj se ve span," ekl, "nebo se probud v pekle."
"Nebudu," odpovdl Jake vn. "Moje matka k -" Odmlel se.
"Co k?"
"e spm jako mrtvola," doekl Jake. Podval se na pistolnka a ten uvidl, e chlapci se tesou rty, jak
se sna zadret slzy je to jenom kluk, pomyslel si a zashla ho bolest jako ostr bodec, kter um do
hlavy zapchnout pli ledov voda. Jenom kluk. Pro? Hloup otzka. Kdy njak kluk, rann na tle
i na duchu, poloil takovou otzku Cortovi, tomu starobylmu, zjizvenmu bojovmu stroji, jeho prac
bylo uit syny pistolnk zklady toho, co museli znt, odpovdal Cort: Pro je njak psmeno kiv a
nememe ho narovnat... nestarej se pro, hlavn vsta a makej! Vztyk! Den je mlad!
"Pro jsem tady?" zeptal se Jake. "Pro jsem vechno z dvjka zapomnl?"
"Protoe t sem zathl mu v ernm," odpovdl pistolnk. "A kvli Vi. V stoj v jakmsi...
prseku sil. asovch."
"Tomu nerozumm!"
"J taky ne," ekl pistolnk. "Ale cosi se stalo. Zrovna v m dob. ,Svt se hnul,' jak kme... vdycky
jsme kali. Ale te se hbe rychleji. Nco se stalo s asem."
Mlky sedli. Vtr, slab, ale ostr, je tahal za nohy. Kdesi ve skaln trbin dut huel.
"Odkud jsi piel?" zeptal se Jake.
"Z msta, kter u neexistuje. Zn bibli?"
"Je a Moj. Jasn."
Pistolnk se usml. "Sprvn. Moje zem mla biblick jmno - kalo se j Nov Kanan. Zem mlka a
medu. V biblickm Kananu mly rst hrozny tak velik, e je lid museli tahat na sanch. My jsme tak
velk nepstovali, ale byla to lbezn zem."
"Vm o Odysseovi," ekl Jake vhav. "Byl taky v bibli?"
"Mon," ekl pistolnk. "Bible se ztratila - krom nkolika st, kter mi vtloukli do hlavy."
"Ale ostatn -"
"dn ostatn," peruil ho pistolnk. "Jsem posledn."
Drobn srpek msce zaal stoupat po nebi a nahlel svm oznutm okem do zmti skal, kde sedli.
"Byla krsn? Tvoje zem... tvj kraj?"
"Byla ndhern," ekl pistolnk neptomn. "Byla tam pole a eky a rno mlha. Ale to je jenom pkn.
To kvala moje matka... e jedin opravdov krsa je d a lska a svtlo."
Jake jen jaksi nezvazn zabruel.

Pistolnk kouil a myslel na to, jak to bylo - noci v obrovsk stedn sni, stovky bohat odnch lid
pohybujc se pomalmi, stejnomrnmi valkovmi kroky, nebo rychlejmi, lehmi poskoky polky,
Aileen v jeho nru, oi jasnj ne nejvzcnj drahokamy, svtlo kilem obloench elektrickch
lamp se tpyt v krsn upravench vlasech dvoan a jejich ponkud cynickch milenek. S byla
obrovsk, ostrov svtla star tak, e se to nedalo vypovdt, stejn jako cel Sted, kter tvoila skoro
stovka kamennch hrad. Uplynulo u dvanct let od chvle, kdy je spatil naposledy a opustil, a
Rolanda bolelo, kdy odvracel tv a mil na prvn vpravu po stop mue v ernm. U tehdy, ped
dvancti lety, byly zdi rozvaleny, na ndvoch rostl plevel, mezi trmy stedn sn bydleli netopi a
v galerich se ozvalo ustn kdel a iikn vlatovek. Pole, kde je Cort uil lukostelb, stelb z
pistol a sokolnictv, zarostla trvou a bojnkem a divokm vnem. V obrovsk kuchyni pln ozvn, kde
kdysi Hax vldl svmu vlastnmu parnmu a vonnmu dvoru, sdlila prapodivn kolonie Pomalch
mutant, kte na nj vykukovali z milosrdn temnoty v komorch a za stinnmi sloupy. Tepl pra,
nasycen pronikavou vn peenho hovzho a vepovho, se promnila v studenou vlhkost mechu a
v rozch, kde se neodvaovali tboit ani Pomal mutanti, rostly obrovsk muchomrky. Obrovsk
dubov dvee do spodnho sklepa zstaly dokon a zdola se linul nejhrznj puch ze vech, odr,
kter s konenou platnost symbolizoval tvrdou skutenost rozpadu a zkzy: pronikav puch vna, kter
se zmnilo v ocet. Nemusel se nijak pemhat, aby otoil tv k jihu a nechal to vechno za sebou - ale
srdce bolelo.
"Byla tam vlka?" zeptal se Jake.
"Jet nco lepho," ekl pistolnk a zamkl zbytek doutnajc cigarety. "Byla tam revoluce. Vyhrli
jsme kadou bitvu, a prohrli vlku. Vlku nevyhrl nikdo, snad krom mrchorout. Ti se mli jet
roky potom dobe."
"Rd bych tam il," prohodil Jake touebn.
"Byl to jin svt," ekl pistolnk. "Pjdeme si lehnout."
Chlapec, te u jen nezeteln stn, se otoil na bok a schoulil se pod deku voln pehozenou pes sebe.
Pistolnk nad nm snad hodinu drel hldku a dlouho, stzliv pemlel. Takov meditace byla pro nj
nco novho, sladk svou melancholinost, ale stejn nanejv nepraktick: neexistovalo jin een
problmu s Jakem ne to, kter nabdlo orkulum - a to bylo prost nemon. Situace byla mon
tragick, ale pistolnk to nechpal; chpal jen osudov peduren, ktermu nikdo neunikl. A nakonec
se prosadil jeho pirozen charakter a on hluboce usnul a nezdly se mu dn sny.

Druhho dne byl vstup obtnj, protoe se stle vc blili k zkmu prsmyku mezi horami. Pistolnk
stoupal pomalu, stle neml pocit, e je teba spchat. Mrtv kmen pod nohama nepodrel dnou
stopu mue v ernm, ale pistolnk vdl, e el tudy ped nimi - a nejen podle smru jeho vstupu,
kdy ho s Jakem sledovali z pat, droboukho jako mouchu. Kad studen zvan vzduchu shora nesl
pee jeho aroma. Byl to mastn, trpk pach, jeho ichu pipadal stejn hok jako aroma blovy
trvy.
Jakeovi podn vyrostly vlasy, mrn se mu vlnily a na splen ztylek. Stoupal houevnat,
pohyboval se jist a beze strachu z vek, kdy pekraovali trhliny nebo stoupali vzhru po msch na
bo. Dvakrt se mu podailo dostat na msto, kam se pistolnk nevyplhal. Jake upevnil provaz, aby
za nm pistolnk mohl vyru-kovat.
Dal rno plhali chladnm vlhkm crem mraku, kter zaal zatahovat balvanit svahy pod nimi. V
nkterch hlubch kamenitch prohlubnch se zaal objevovat tvrd, zrnit snh. Tpytil se jako kemen

a vypadal such jako psek. Toho dne odpoledne nali v jedn takov snhov skvrn osamlou stopu.
Jake na ni chvli hledl jako uhranut, pak se vyden podval vzhru, jako by ekal, e se mu v ernm
ve svm otisku nohy zhmotn. Pistolnk mu poklepal na rameno a ukzal vped. "Jdi. Den strne."
Pozdji, ve skomrajcm dennm svtle, si rozbili tbor na irok, ploch mse na severovchod od
prrvy, kter stoupala do srdce hor. Vzduch byl studen; od st jim stoupaly oblky pry a vlhk
dunn hromu v ervenofialovm veernm eru psobilo nadpirozen, ponkud len.
Pistolnk si myslel, e se chlapec teba zane vyptvat, ale Jake nekladl dn otzky. Skoro okamit
usnul. Pistolnk nsledoval jeho pkladu. Znovu se mu zdlo o tmavm mst v zemi, o sklepen a znovu
o Jakeovi jako alabastrov soe svatho s hebem v ele. Prudce se probudil a instinktivn shl po
elisti, kterou u neml, a ekal, e nahmat trvu prastarho hjku. Msto n uctil sklu a v plicch
chladn dk vzduch. Jake spal vedle nj, ale spal neklidn: kubal sebou a mumlal si nezeteln slova,
honil sv vlastn pzraky. Pistolnk se neklidn uloil a znovu usnul.
Uplynul dal tden, ne doli na konec potku - kter pro pistolnka znamenal dvanctilet prolog
pln zkrut, od konenho pdu rodnho msta a setkn zbvajcch t. Jake proel brnou podivn
smrti v jinm svt. Pro pistolnka to byla jet podivnj smrt - nekonen honba za muem v ernm
ve svt bez map i pamti. Cuthbert a ostatn byli pry, vichni byli pry: Randlof, Jamie de Curry,
Aileen, Susan, Marten (ano, znectili ho a dolo k pestelce, ale i tyto hrozny byly kysel). A nakonec
zbyli ze starho svta jen ti, ti jako straliv karty z dsiv sady tarotu: pistolnk, mu v ernm a
Temn v.
Tden pot, co Jake spatil stopu, na okamik stanuli tv tv samotnmu mui v ernm. V t chvli
pistolnk ctil, e skoro rozum tomu zlovstnmu, co V znamen, protoe ta chvle se protahovala
snad do nekonena.
Pokraovali na jihozpad, doli zhruba do poloviny svahu kyklopskho hebenu, a zrovna kdy se zaalo
zdt, e vstup zane bt skuten obtn (ledov msy a vtrn vrcholy nad nimi se vyklnly, a
pistolnk poctil nepjemnou zvra), zaali opt sestupovat po stran zkho prsmyku. Oste
ohranien, klikat stezka je vedla na dno kaonu, kudy vily vody ledem lemovan bystiny hnan
bidlicovm, pkrm korytem z ve poloench kraj.
Toho odpoledne se chlapec zastavil a ohldl se po pistolnkovi, kter si umval obliej v potoce.
"Ctm jeho pach," ekl Jake.
"J taky."
Vpedu se hora opevnila posledn hradbou - mohutnou, ne-schdnou ulovou stnou, kter se thla
vysoko do mranho nekonena. Pistolnk ekal, e potok se kadou chvli sto a zavede je k vysokmu
vodopdu a neschdn hladk skle - slepmu konci. Ale vzduch zde ml zvltn zvtovac schopnost,
kter je ve vkch obvykl, a uplynul dal den, ne doli k t nesmrn ulov stn.
Pistolnk znovu poctil stralivou jistotu, pocit, e ve je konen v jeho rukou. m ble konci, tm vce
musel bojovat sm se sebou, aby se nerozbhl.
"Pokej!" Chlapec se najednou zastavil. Stli ped ostrm zkrutem bystiny; voda se vaila a pnila
kolem drolivho pevisu tvoenho obrovskm pskovcovm balvanem. Cel dopoledne pochodovali
ve stnu hor, protoe se kaon zuoval.
Jake se hrozn tsl a obliej mu zbledl.
"Co se dje?"

"Pojme zptky," zaeptal Jake. "Pojme honem zptky."

Pistolnkova tv zkamenla.
"Prosm!" Chlapec vypadal strhan a elist se mu chvla potlaovanou bolest. Skrz tkou hradbu
kamene stle slyeli hrom, znl neustle jako stroje pracujc v podzem. Nebe, jeho kus nad sebou
vidli, bylo viv a ediv, jak se tepl a chladn proudn stetvalo a bojovalo.
"Prosm, prosm!" Chlapec zvedl pst, jako by chtl pistolnka uhodit do hrudi.
"Ne."
Na chlapci nebylo vidt dn pekvapen. "Ty m chce zabt. On m zabil poprv a ty m zabije te."
Pistolnk ctil, jak se mu na rty dere le. Vyslovil ji: "Nic se ti nestane." A jet vt le: "Postarm se o
to."
Jake zeedl v oblieji a u nic neekl. Neochotn nathl ruku a spolen s pistolnkem obeli zkrut.
Tv v tv se ocitli posledn pkr stn a mui v ernm.
Stl ani ne dvacet stop nad nimi, napravo od vodopdu, kter burcel a tryskal z velik zubat dry ve
skle. Neviditeln vtr mu nadouval pl s kapuci a tahal za nj. Mu v jedn ruce drel hl. Druhou
ruku vzthl k nim v posmnm uvtacm gestu. Vypadal jako prorok, pod tm kypcm nebem, strnul
na skalnat mse, vyhlel jako prorok zkzy, a jeho hlas byl hlasem Jeremie.
"Pistolnku! Jak dobe napluje proroctv! Dobr den a jet jednou dobr den!" Zasml se a jeho
smch se rozlhal ozvnou nad rachotem padajc vody.
Pistolnk bez rozmlen a snad i bez cvaknut pomyslnch styka tasil pistole. Chlapec se kril napravo
za nm jako mal stn.
Roland tikrt vyplil dv, ne ovldl sv zrdn ruce - ozvny se odrely bronzovmi tny o skalnat
dol, kter se zdvhalo kolem nich, a pehluovaly vtr a vodu.
Nad hlavou mue v ernm se rozprskl oblek ulovho prachu; druh oblek se zvedl vlevo od jeho
kapuce; tet napravo. ist minul, tikrt.
Mu v ernm se sml - z plna hrdla a srden a tak, e mlem pehluil doznvajc ozvnu vstel.
"Zabjel jsi vechny sv odpovdi tak snadno, pistolnku?"
"Poj dol," odpovdl pistolnk. "I se vemi odpovmi."
Znovu ten pohrdav chechtot. "Nebojm se tvch pistol, Rolande. Ds m vak tv pedstava o
odpovdch."
"Poj dol."
"Snad na druh stran," ekl mu v ernm. "Na druh stran se dkladn poradme."
Oima zabloudil k Jakeovi a dodal:
"Jen my dva."
Jake sebou kubl a potichu, kuiv vykikl a mu v ernm se otoil a pl mu pi tom v edm povt
zavil jako netop kdlo. Zmizel ve skaln trbin, odkud plnou silou tryskala voda. Pistolnk vynaloil
vekerou vli a neposlal za nm kulku - zabjel jsi vechny sv odpovdi tak snadno, pistolnku?

Ozval se jen vtr a voda, zvuky, kter se na tomto pustm mst rozlhaly tisc let. Jenome mu v
ernm tu byl. Po tch dvancti letech ho Roland vidl pln zblzka, mluvil s nm. A mu v ernm se
mu vysml.
Na druh stran se dkladn poradme.
Chlapec k nmu vzhlel nmma, pokornma a bojcnma oima, tsl se po tle. Pistolnk na okamik
vidl, e Jakev obliej pekrv tv Alice, dvete z Tullu, a jizva j vyvstv na ele jako nm vitka,
a najednou se mu oba ze srdce hnusili (teprve pozdji ho napadne, e jizva na Alicin ele a hebk,
kter vidl zatluen v Jakeov ele, byly na stejnm mst). Jake snad zachytil zvan jeho mylenek a
z hrdla se mu vydralo stnn. Ale netrvalo dlouho; zkivil rty, aby stnn zadusil. Byl z tsta, z jakho
se dl sprvn mu, mon i pistolnk podle vech pravidel, jen kdyby mu bylo dopno asu.
Jenom my dva.
Pistolnk poctil v jaksi hlubok neznm de svho tla obrovskou a primitivn ze, ze, kterou
nemohlo utiit dn vno. Svty se tsly skoro na dosah jeho prst a on veden instinktem usiloval,
aby se sm nezkazil, i kdy chladnj st jeho hlavy vdla, e takov sil je a vdycky bude marn.
Bylo poledne. Vzhldl a nechal kaln, neklidn denn svtlo naposledy dopadnout na pli kehk
slunce sv vlastn spravedlivosti. Za tu nikdo nikdy nakonec neplat stbrem, pomyslel si. Cena kadho
zla - a u nezbytnho, nebo jinho - je vdycky splatn masem.
"Poj se mnou, nebo tu zsta," ekl pistolnk.
Chlapec se na nj jenom mlky dval. A pro pistolnka, kter proval posledn a nejdleitj okamik
louen s morlnmi zsadami, pestal bt Jakem a stal se jen chlapcem, neosobn vc, kterou je teba
uvst do pohybu a vyut.
Ve vtrn tiin cosi zakielo; on i chlapec to uslyeli.
Pistolnk vykroil a Jake se za chvilku pipojil. Spolen vyplhali po pekocenm balvanu vedle ocelov
chladnho vodopdu a stanuli tam, kde ped nimi stl mu v ernm. A spolen vstoupili tam, kudy
mu v ernm zmizel. Pohltila je temnota.

Pomal mutanti

istolnk Jakeovi vyprvl, pomalu, v stoupavm a klesavm rytmu snu:

"Byli jsme ti: Cuthbert, Jamie, j. Nemli jsme tam bt, protoe nikdo z ns jet neml dtstv za
sebou. Kdyby ns chytili, Cort by z ns sthl ki. Ale nechytili ns. Myslm, e nikdo z tch, kdo tam li
ped nmi, nebyl chycen. Chlapci si mus zkouet nkde v stran otcovy kalhoty, naparovat se v nich
ped zrcadlem a pak je potajmu vrtit na vk; bylo to nco podobnho. Otec pedstr, e si neviml,
e kalhoty jsou poveny jinak, ani e kluk m pod nosem stopy po knru namalovanm krmem na
boty. Chpe?"
Chlapec nic neekl. Nekal nic od chvle, kdy opustili denn svtlo. Pistolnk mluvil o pekot, horen,
aby pehluil jeho mlen. Kdy vchzeli do bezsvtl pod horami, po zi dne se neohlel, ale chlapec
ano. Pistolnk vyetl v jemnm zrcadle Jakeovy tve, jak dne ubv: te m tv narovlou; te
mln sklennou; te bled stbrnou; te se j dotk posledn veern rn; a te nic. Pistolnk
vykesal falen svtlo a pokraovali dl.
V tto chvli tboili. Ozvna mue v ernm k nim nedolehla. Mon se taky zastavil, aby si odpoinul.
Nebo mon utkal vped bez svtel, jeskynmi pohrouenmi v temnot.
"Konalo se to jednou za rok ve Velk sni," pokraoval pistolnk. "kali jsme j S praotc. Ale byla to
jenom Velk s."
K um jim dolhal zvuk kapajc vody.
"Obadn dvoen." Pistolnk se ttiv zasml a neciteln stny promnily smch v blznovo zaspn.
"Za starch as, jak stoj v knihch, to bylo vtn jara. Ale civilizace, to v..."
Nedopovdl, nedokzal popsat zmnu obsaenou v tom mechanizovanm slov, tu smrt veho
romantickho a jej steriln, ivoin pzrak, kter il jen v nucenm umlm dchn ze a

obadnosti; geometrick kroky dvoen bhem velikononho tance ve Velk sni, kter nahradily
nelogick mranice lsky, je mohl jen matn tuit - przdn ndhera na mst zlch a strhujcch vn,
kter mohly kdysi zniit dui.
"Udlali z toho cosi dekadentnho," ekl pistolnk. "Hru. Divadlo." V jeho hlase se projevovala
nevdom nechu askety. V oblieji, kdyby bylo dost svtla, kter by ho ozilo, by tak byla vidt
zmna - tvrdost a smutek. Ale jeho zkladn pednost nebyla zniena ani rozedna. Nedostatek
pedstavivosti, kter se stle v tom oblieji projevoval, byl pozoruhodn.
"Ale ples," ekl pistolnk. "Ten ples..."
Chlapec nepromluvil.
"Bylo tam pt kilovch lustr, plno skla s elektrickmi svtly. S byla zaplaven svtlem, byla jako
ostrov svtla.
Proklouzli jsme na jeden star balkn, takov, kter pr nebyl bezpen. Ale byli jsme jet kluci. Byli
jsme vysoko nad ostatnmi a mohli jsme se na n dvat. Nevzpomnm si, jestli jsme nco kali. Jenom
jsme se dvali a dvali jsme se cel hodiny.
Byl tam velik kamenn stl, tam kde sedli pistolnci a jejich eny, a dvali se na tanenky. Pr
pistolnk taky tancovalo, ale jenom pr. A pouze ti mlad. Ostatn jen sedli a zdlo se mi, e se njak
ovaj v ostrm svtle, v tom civilizovanm svtle. Byli tam lid ctn, obvan, i Strn, ale vypadali
jako podkon v tom zstupu kavalr s jejich jemnmi enami...
Byly tam tyi kulat stoly pln jdla a ty se celou dobu otely. Kuchaovi pomocnci pod chodili sem
a tam, od sedmi do t do rna. Stoly se otely jako hodiny a my jsme ctili peen vepov, hovz,
humry, kuata, peen jablka. Byla tam zmrzlina a sladkosti. Byly tam obrovsk ron s masem, kolem
kterho lehaly plameny.
A Marten sedl vedle m matky a otce - poznal jsem je i z takov vky - a matka jednou s Martenem
tancovala, pomalu a v kruhu, a ostatn jim udlali na parketu msto a zatleskali jim, kdy bylo po tanci.
Pistolnci netleskali, ale mj otec pomalu vstal a vzthl k n ruce. A ona s smvem la.
To byla chvle, kdy se vechno njak pohnulo, chlape. Takov mus bt as pmo ve Vi, kdy se
vechno v ase spoj a dr to a tvo moc. Mj otec ped tm zskal vldu, byl uznvan a vyvolen.
Marten byl ten, kdo uznval; mj otec byl hybatelem. A jeho manelka, moje matka, la k nmu, k jejich
pojtku. Ke zrdci.
Mj otec byl poslednm lordem svtla."
Pistolnk pohldl dol na sv ruce. Chlapec pod nic nekal. Jeho tv byla jen zamylen.
"Pamatuju si, jak tanili," ekl pistolnk potichu. "Moje matka a arodj Marten. Pamatuju si, jak tanili,
pomalu se oteli, spolu a kad zvl, v starch krocch dvoen."
Podval se s smvem na chlapce. "Ale to nic neznamenalo, v. Protoe moc njak pela do jinch
rukou, nikdo ani nevdl jak, ale vichni to pochopili, a moje matka byla neoddliteln pipoutna k
driteli a vykonavateli t moci. Nebylo tomu tak? la k nmu, kdy bylo po tanci, nebo ne? A tleskla mu
o dla? Zatleskali jim? Zvonila hala potleskem, kdy ti zentil hejsci a jejich jemn dmy tleskali a
chvlili ho? Bylo tomu tak? Bylo?"
V dli ve tm kapala hok voda. Chlapec nic nekal.

"Pamatuju si, jak tanili," opakoval pistolnk potichu. "Pamatuju si, jak tanili..." Pohldl vzhru k
neviditelnmu kamennmu stropu a chvli se zdlo, e snad na nj zaki, osop se na nj, slep se
proti nmu vrhne - proti tm nmm masm neciteln uly, kter drela jejich drobouk ivoty ve
svch kamennch stevech.
"Jak ruka mohla zadret n, kter pivodil mmu otci smrt?"
"Jsem unaven," zaprosil chlapec.
Pistolnk umlkl a chlapec se poloil a vloil si ruku mezi tv a kmen. Ped nimi se mihotal mal
plamnek. Pistolnk si ubalil cigaretu. Zdlo se, e stle v trpk sni sv pamti vid kilov svtlo, sly
pochvaln pokik, lich v ztichl zemi, kter ani tehdy nemla nadji proti edmu ocenu asu. Ostrov
svtla ho trpce ranil a on litoval, e ho kdy vidl a e zjistil, e je otec paroh.
Protahoval kou mezi sty a nosem, dval se na chlapce. Te pod zem sami vytme velik kruhy,
pomyslel si. Jak dlouho potrv, ne znovu najdeme denn svtlo?
Usnul.
Jakmile zaal dlouze, klidn a pravideln dchat, otevel chlapec oi a podval se na pistolnka s
vrazem, kter se velmi podobal lsce. Posledn svtlo ohn se na okamik zachytilo v jedn zornice a
utopilo se tam. Chlapec usnul.
Pistolnk v pouti skoro ztratil smysl pro as, kter se nemnil; zbytek ztratil zde v komnatch pod
horami, kde nebylo svtlo. Ani jeden nemli dn prostedek, jak rozeznvat as, a pedstava hodin
pozbyla na vznamu. V jistm smyslu stli mimo as. Den mohl bt tdnem, nebo tden dnem. li, spali,
obas jedli. Spolenost jim dlalo jen neustl huen vody, kter si razila stezku sklou. li podle n,
pili z jejch matnch, minerlnmi solemi ochucench hlubin. Chvlemi ml pistolnk dojem, e vid pod
hladinou prchav plovouc svtlka jako bludiky, ale nejsp to byly jen pedstavy jeho mozku, kter
nezapomnly na to dvn svtlo. Pesto chlapce varoval, aby si nemel ve vod nohy.
Zamova v jeho hlav je stle vedl dl.
Stezka podl eky (nebo to byla stezka; hladk, mrn vhlouben) vedla stle vzhru, k jejmu prameni.
V pravidelnch intervalech mjeli obl kamenn pylony se zaputnmi rouby s okem; snad se k nim
kdysi vzali voli nebo kon k pephnut. U kadho byla ocelov objmka s elektrickou pochodn, ale
ty te byly pln neiv a bez svtla.
Bhem tetho odpoinku chlapec ped spanm kousek poodeel. Pistolnk slyel drobn drnen
vyruench oblzk, jak se chlapec opatrn pohyboval.
"Opatrn," ekl pistolnk. "Nevid, kde jsi."
"Plazm se. To je... hele!"
"Copak?" Pistolnk se pikril a dotkl se paby pistole.
Krtk odmlka. Pistolnk zbyten napnal zrak.
"Myslm, e je to eleznice," ekl chlapec nejist.
Pistolnk vstal a pomalu el po zvuku Jakeova hlasu, jednou nohou vdy lehce zkoumal, jestli ped nm
nen srz.
"Tady." Njak ruka se mu zlehka dotkla oblieje. Chlapec si ve tm ponal velmi dobe, lp ne sm
pistolnk. Zornice se mu rozthly tak, e v och nezbyla dn barva: pistolnk to vidl, kdy vykesal

chab svtlo. V tomto kamennm ln nebylo dn palivo a to, co si pinesli s sebou, se rychle mnilo
v popel. Nutkn vykesat svtlo bylo chvlemi skoro nesnesiteln.
Chlapec stl u zakiven skaln stny, po kter se thly soubn kovov ple ztrcejc se ve tm. Na
kadm byly ern baky, kter mon kdysi mly nco spolenho s elektrickmi vodii. A pod nimi,
jen pr palc od kamennho podlo, leely kolejnice ze tpytivho kovu. Co po nich asi tak kdysi
jezdilo? Pistolnk si uml pedstavit jen ern elektrick projektily, ltajc zdej vnou noc se
svtlomety straideln protnajcmi tmu. Nikdy o takovch vcech neslyel. Ale na svt existovali
rzn kostlivci, stejn jako dmoni. Jednou piel k poustevnkovi, kter zskal pseudonboenskou moc
nad ubohm houfem dobytk tm, e mu patila starobyl benznov pumpa. Poustevnk se kril
vedle n, jednou pa pumpu majetnicky objmal a chrlil divok, pochmurn kzn. Obas si dosud
lesklou ocelovou hubici, napojenou na zteelou gumovou hadici, strkal mezi nohy. Na pump se skvl
dokonale itelnmi (i kdy zrezivlmi) psmeny npis neznmho vznamu: AMOCO. Bezolovnat.
Amoco se stalo totemem stralivho Boha a oni Ho uctvali pololenm ubjenm ovc.
Przdn lod, pomyslel si pistolnk. Jsou to jenom przdn lod na psku, kter byl kdysi moem.
A te eleznice.
"Pjdeme po n," prohlsil.
Chlapec nic neekl.
Pistolnk zhasl svtlo a pak spali. Kdy se pistolnk probudil, byl chlapec u vzhru, sedl u jedn
kolejnice a ve tm ho pozoroval.
Sledovali koleje jako slepci, pistolnk vpedu, chlapec za nm. oupali nohou podl jedn koleje, tak
jako slepci. Spolenkem jim byl neustl um eky na prav stran. Nemluvili, a tak to lo po ti seky
bdn. Pistolnk nectil potebu myslet souvisle, ani plnovat. Spal beze sn.
Bhem tvrtho obdob bdn a chze doslova narazili na dreznu.
Pistolnk do n vrazil hrudnkem a chlapec, kter el na druh stran, do n narazil elem a s vkikem
upadl.
Pistolnk okamit rozal svtlo. "Stalo se ti nco?" Ta slova zaznla oste, skoro syiv, a on se jich lekl.
"Ne." Chlapec si opatrn drel hlavu. Jednou j potsl, aby se pesvdil, e ekl pravdu. Otoili se a
podvali, do eho to narazili.
Byl to ploch kovov tverec, tie lec na kolejch. Uprosted tverce bylo vahadlo, kterm se dalo
kvat nahoru a dol. Pistolnk neml pont, co to je, ale chlapec vdl hned.
"To je drezna."
"Co?"
"Drezna," opakoval chlapec netrpliv, "jako ve starch filmech. Podvej."
Vythl se nahoru a peel k vahadlu. Podailo se mu je na jedn stran stlait, ale musel se na n povsit
celou vahou. Hekl. Vozk na kolejch se o krok posunul, tie a nadasov.
"Jde to trochu ztka," oddychoval chlapec, jako by se omlouval.
Pistolnk se tak vythl nahoru a stlail vahadlo na druh stran. Drezna se poslun pohnula vped,
pak se zastavila. Ctil, jak se mu pod nohama ot hnac hdel. Ten vkon ho potil - byl to po letech

prvn star stroj, krom pumpy na dostavnkov stanici, kter vidl a jen stle dobe fungoval - ale
tak ho to zneklidnilo. Pome jim, aby se dostali k cli mnohem rychleji. Opt to proklet poehnn,
pomyslel si, protoe vdl, e mu v ernm jist chtl, aby stroj nali.
"Bezva, ne?" ekl chlapec nenvistn.
"Co to jsou filmy?" zeptal se pistolnk znovu.
Jake pod neodpovdal, a tak stli v ernm tichu jako v hrobce, odkud ivot vyprchal. Pistolnk slyel,
jak mu uvnit tla pracuj orgny, a jak chlapec dch. To bylo ve.
"Stoupni si na jednu stranu. J si stoupnu na druhou," ekl Jake nakonec. "Bude muset tlait sm,
dokud se podn nerozjede. Pak ti mu pomoct. Nejdv vahadlo stla dol ty, pak naproti j. Tak
to pojede. Chpe?"
"Chpu," ekl pistolnk. Ruce svral do bezmocnch, zoufalch pst.
"Ale bude muset tlait sm, dokud se podn nerozjede," opakoval chlapec a dval se na nj.
Pistolnkovi se najednou iv vybavil obrzek Velk sn, jak vypadala rok po jarnm Plesu - jen rozvaliny
a trosky tam, kudy se pehnalo povstn, obansk vzpoura a invaze. Nsledovala vzpomnka na Allie,
enu s jizvou z Tullu, reflexivn kubajc tlem v okamiku, kdy ji zabjely kulky. Nsledovala Jamieho
tv, smrteln promodral, pak Susanina tv, zkiven a plac. Vichni m sta ptel, pomyslel si
pistolnk, a straliv se usml.
"Pustm se do toho," ekl pistolnk.
A pustil se do toho.

Postupovali tmou rychleji, protoe si nemuseli prohmatvat cestu. Jakmile z drezny opadla mrtvoln
ztuhlost, jela zcela hladce. Chlapec se snail odvst svj dl a pistolnk mu povolil krtk smny - ale
vtinou pumpoval sm, velkmi rozmachy a k hrudi. Spolenkem jim byla eka, huela po prav
stran nkdy bl, jindy dl. Jednou zaala mohutn a dut burcet, jako by se hrnula pedsn
prehistorickho chrmu. Jednou jej huen utichlo tm pln.
Zdlo se, e zrak jim nahradila rychlost a zdnliv vtr vanouc jim do tve, a tm se znovu zaadili do
rmce asoprostorovch vztah. Pistolnk odhadoval, e jedou rychlost deseti a patncti mil za
hodinu, stle v mrnm, tm neznatelnm stoupn, kter ho nepozorovan vyerpvalo. Kdy
zastavili, usnul jako zabit. Jdlo jim opt skoro dolo. Ani jeden z nich si kvli tomu nedlal starosti.
Pistolnk si napt blcho se vyvrcholen tm neuvdomoval, bylo vak ptomno a rostlo jako nava
z pohnn drezny. Blili se konci potku. Ml pocit jako herec uprosted jevit tsn ped
zvednutm opony; nachystal se do patin pzy s prvnm verem v hlav, slyel, jak neviditeln
publikum ust programy a usazuje se na sedadlech. il s napjatou, hladkou koul dsivho oekvn v
bie a vtal tlesn cvien, kter mu umonilo spt.
Chlapec byl stle zamlklej; ale pi jedn zastvce na span, pedtm, ne na n zatoili Pomal
mutanti, zeptal se pistolnka skoro stydliv na to, jak se stal dosplm.
Pistolnk se opral o vahadlo, v stech cigaretu z ubvajc zsoby tabku. Skoro u spal, klidn jako
obvykle, kdy mu chlapec otzku poloil.
"Pro to chce vdt?" zeptal se.

Chlapcv hlas znl podivn tvrdohlav, jako by skrval rozpaky. "Prost chci." A po chvilce dodal:
"Vdycky m zajmalo, jak se lovk stane dosplm. Jsou to vtinou li."
"Ned se ct, e bych dospl najednou," ekl pistolnk. "Dlo se to postupn. Vidl jsem jednou obsit
mue. To k tomu patilo, i kdy jsem to tehdy nevdl. Opustil jsem jedno dve z Krlovskho msta,
ped dvancti lety. To byl dal kus dospvn. Nikdy jsem nepoznal, e o to vlastn jde, kdy se to zrovna
dlo. Teprve pozdji jsem to zjistil."
Uvdomil si trochu neklidn, e se vymlouv.
"Kdy m prohlsili za dosplho, asi to byla taky jen takov soust delho procesu," ekl skoro
neochotn. "Bylo to hodn formln. Skoro stylizovan; jako tanec." Rezav se zasml. "Jako lska.
Lska a umrn byly mj ivot."
Chlapec nic neekl.
"lovk se musel osvdit v boji," zaal pistolnk.

Lto a vedro.
Do kraje piel srpen jako up milenec, zabjel zemi a rodu na pozemcch njemc, blil a sterilizoval
pole hradnho msta. Na zpad, pr mil odtud a pobl hranic, kde konil civilizovan svt, u zaaly
boje. Vechny zprvy byly patn a vechny bledly ped rem, kter zalval Sted. Dobytek postval s
przdnm pohledem v ohradch. Prasata lhostejn chrochtala, bez zjmu o noe brouen pro blc
se podzim. Lid nakali na dan a vojensk dvky jako vdy; ale pod netenou paijovou hrou politiky
zela przdnota. Sted se roztepil jako hadrov roho, kterou prali, chodili po n, vyklepvali ji, veli a
suili. Nit a uzlky tkaniny, kter pidrovaly posledn klenot na prsou svta, povolovaly. Nic u
nedrelo pohromad. Bylo lto, kdy se blil padek, a zem se nadechovala.
Chlapec se potuloval po horn chodb kamenn stavby, kter mu byla domovem, ctil to vechno, ale
nerozuml. Byl tak przdn a nebezpen.
Uplynuly u ti roky od oben kuchae, kter vdy dokzal najt nco k sndku pro hladov kluky, a
chlapec vyrostl. Bylo mu trnct a ml na sob jen vybledl keprov kalhoty, take mu vynikl roziujc
se hrudnk a dlouh nohy, kter pro nj budou typick i v dosplosti. Dosud s dnou enou neleel,
ale dv mlad holky jednoho obchodnka ze Zpadnho msta po nm hzely oima. Ctil, jak tlo
reaguje, a ctil to te jet silnji. I kdy bylo na chodb zima, potil se od hlavy a k pat.
Vpedu byly pokoje jeho matky a on se k nim bez zjmu blil, chtl je prost minout a vyjt na stechu,
kde ho oekval mrn vnek a poten vlastn ruky.
Minul dvee, kdy na nj zavolal jaksi hlas: "Ty. Chlape."
Volal Marten, arodj. Byl obleen podezele nedbale, a to rozilovalo - ern hrub kalhoty, upnut
skoro jako trikot, a bl koile, rozhalen na hrudi. Vlasy ml rozcuchan.
Chlapec se na nj mlky podval.
"Poj dl! Poj dl! Nestj na chodb! Tvoje matka s tebou chce mluvit." sty se usmval, ale ve
vrskch oblieje se tajil hlub, trp tn. A pod nm jenom chlad.
Ale nezdlo se, e by ho matka chtla vidt. Sedla na idli s nzkm opradlem u velkho okna v
prostednm salnku svch pokoj, u toho, ze kterho byl vhled na rozplenou holou dlabu stednho

ndvo. Na sob mla voln, domc aty a na chlapce se podvala jen jednou - s letmm zbleskem
alostnho smvu, podobnho podzimnmu slunci na hladin potoka. Po zbytek rozhovoru si
prohlela sv ruce.
Vdal ji te zdka a trky dtskch ukolbavek se mu skoro vypaily z hlavy. Byla vak milovanou
cizinkou. Ctil jaksi strach a vi Martenovi, prav ruce jeho otce (nebo tomu bylo naopak?), se v nm
zrodila neurit nenvist.
A samozejm kolovaly jist ei - ei, o kterch byl upmn pesvden, e je nezaslechl.
"Da se ti dobe?" zeptala se ho tie s pohledem upenm na ruce. Marten stl vedle n, a co bylo
rozilujc, ruka mu tce spovala pobl msta, kde se spojovalo jej bl rameno s blm krkem, a
usmval se na oba. Hnd oi mu smvem zhndly a skoro do erna.
"Ano," odpovdl.
"Studia jdou dobe?"
"Snam se," ekl. Oba vdli, e nen oslniv inteligentn jako Cuthbert, ani pohotov jako Jamie. Byl
d a bijec.
"A David?" Vdla, e m toho sokola rd.
Chlapec pohldl na Martena, kter se stle na to vechno otcovsky usmval. "To nejlep m za sebou."
Zdlo se, e matka sebou kubla; Marten v oblieji jako by potemnl a sevel j rameno pevnji. Pak se
matka podvala ven do horkho blostnho dne a ve bylo jako dv.
Je to njak arda, pomyslel si chlapec. Hra. Kdo hraje s km?
"M na ele jizvu," prohodil Marten stle s smvem. "Bude z tebe bojovnk jako tvj otec, nebo jsi
prost pomal?"
Tentokrt sebou matka trhla.
"Oboj," ekl chlapec. Dval se upen na Martena a s nmahou se usmval. I tady bylo hrozn vedro.
Marten se najednou pestal usmval. "U me jt na stechu, chlape. Urit tam m njakou prci."
Ale Marten vci patn pochopil, podcenil. Dosud hovoili nzkou e, v t parodii na neformlnost.
Ale chlapec se te chopil Ulechtil ei:
"Moje matka m jet nepropustila, nevolnku!"
Martenovi se zkivil obliej, jako by ho vihl bikem. Chlapec zaslechl, jak matka straliv, zbdovan
vyjekla. Vyslovila jeho jmno.
Ale ten bolestn smv z chlapcovy tve nezmizel a on postoupil vped. "Vzd mi hold na znamen
poddanstv, nevolnku? Jmnem mho otce, ktermu slou?"
Marten na nj zral a prost tomu nemohl uvit.
"Jdi," ekl Marten mrn. "Jdi i se svou rukou."
Chlapec s smvem odeel.
Kdy zavral dvee a vracel se cestou, kterou piel, uslyel matin nek. Znlo to zlovstn.

Potom uslyel Martenv smch.

Chlapec se stle usmval, i kdy el vstc zkouce.
Jamie prv vyel od kramek, a kdy uvidl, e Roland kr pes cviit, rozbhl se k nmu a chtl
mu povdt nejnovj klepy o krveprolit a povstn na zpad. Ale jenom se k Rolandovi pipojil, slova
nechal pod jazykem. Znali se od dtstv a jako chlapci se navzjem pokoueli, fackovali a tisckrt
zkoumali hradby, ve kterch se oba narodili.
Chlapec proel kolem nj, nevidouc, s bolestnm smvem na rtech. el ke Cortov chalup, kde byly
staeny aluzie, aby odrely neltostn odpoledn vedro. Cort si odpoledne zdmnul, aby se mohl
veer vnovat co hrdlo r mlsnm przkumm nespoetnch a pinavch bordel dole ve mst.
Jamie v zblesku intuice pochopil, co se m stt, a jeho strach a vzruen se svilo mezi touhou
nsledovat Rolanda a nutknm bet pro ostatn.
Potom se probral z ustrnut a rozbhl se s kikem k hlavnm budovm: "Cuthberte! Allene! Thomasi!"
Jeho kik znl v tom vedru slab a vyeptale. Vdli, vichni vdli, jak u to chlapci njak vd, e tento
chlapec bude prvn z nich, kdo zkus hranici. Ale bylo pece pli brzy.
Ten dsiv smv na Rolandov tvi ho elektrizoval mnohem vc ne zprvy o vlkch, povstnch a
arodjnictv. Znamenal vc ne slova z bezzubch st nad hlvkami saltu plnmi muinc.
Roland doel k domu svho uitele a rozkopl dvee. Dvee se rozletly, narazily na holou drsnou stnu
a odrazily se.
Nikdy tu nebyl. Vstup se otevral do stroh kuchyn, hnd a chladiv. Stl. Dv idle s rovnm
opradlem. Dv skky. Na podlaze vybledl linoleum s ernmi cestikami vylapanmi od chladnice
vsazen pod podlahou ke stn, kde visely noe, a ke stolu.
Soukrom veejn innho mue. Zbytky vybledl vnosti nsilnickho nonho hila, kter ml rd
chlapce zhruba t generac a jen z nkterch udlal pistolnky.
"Corte!"
Kopl do stolu, a peletl mstnost a vrazil do pultu. Noe z drku na stn se skutlely na zem.
V druh mstnosti se cosi ztka pohnulo, ozvalo se ospal zakaln. Chlapec tam nevstoupil, vdl, e
je to lka, vdl, e Cort se okamit probudil a stoj s jednm planoucm okem vedle dve a ek, a
vetelci zlom veten krk.
"Corte, chci s tebou mluvit, nevolnku!"
Promluvil Ulechtilou e a Cort rozrazil dvee. Podsadit musk s kivma nohama, jen v tenkch
spodkch, poset jizvami od hlavy k pat, obalen provazci sval. Ml kulat, vypoukl bicho. Chlapec
vdl ze zkuenosti, e je z prun oceli. Z hol hlavy, potluen a pln prolklin, na nj hledlo jedno
zdrav oko.
Chlapec obadn pozdravil. "U m neu, nevolnku. Dnes poum j tebe."
"Jde brzo, ufukane," prohodil Cort ledabyle, ale tak promluvil Ulechtilou e. "O pt let dv,
soudil bych. Zeptm se pouze jednou. Vezme to zpt?"
Chlapec se pouze usml tm svm stralivm, bolestnm smvem. Pro Corta, kter ten smv vidl na
bezpotu zkrvavench, ervnkov zbarvench polch cti i hanby, to byla dostaten odpov - mon
jedin, kter by uvil.

"To je moc zl," ekl uitel neptomn. "Byl jsi nejslibnj k - ekl bych nejlep za dva tucty let. Bude
smutn, a t uvidm zlomenho a vyslanho na slepou stezku. Ale svt se hnul. Zl asy se bl."
Chlapec stle nepromluvil (a nebyl by schopen dnho souvislho vysvtlen, kdyby byl o n podn),
ale ten pern smv poprv trochu zjemnl.
"Pesto nemu pominout linii krve," ekl Cort zamraen, "i kdy se zpad hem povstnmi a
arodjnictvm. Jsem tvj nevolnk, chlape. Uznvm tv velen a upmn se te ped nm sklnm tebae nikdy vc."
A Cort, kter ho fackoval, kopal, tloukl do krve, proklnal ho, posmval se mu a nazval ho tet syfilidy,
ten Cort te poklekl a sklonil hlavu.
Chlapec se uasle dotkl zranitelnho masa a ke na jeho krku. "Vsta, nevolnku. V dobrm."
Cort pomalu vstal a za nehybnou maskou jeho pevn stmelench rys se mon skrvala bolest. "To je
zbyten. Vezmi to zpt, chlape. Porum svou psahu. Vezmi to zpt, a jet pokej!"
Chlapec nic neekl.
"Dobr." Cortv hlas byl najednou such a vcn. "Za hodinu. A zvol si zbra."
"Pinese si hl?"
"Vdycky ji s sebou nosm."
"O kolik hol u jsi piel, Corte?" Co se rovnalo otzce: Kolik kluk vstoupilo na tvercov dvr za
Velkou sn a vrtilo se jako uednci pistolnk?
"Dnes o dnou hl nepijdu," ekl Cort pomalu. "Lituju toho. Je to jenom jednou, chlape. Trest za
nedokavost je stejn jako trest za to, e neobstoj. Neme pokat?"
Chlapec si vybavil obrzek, jak nad nm Marten stoj, vysok jako hory. "Ne."
"Nue dobr. Jakou zbra si zvol?"
Chlapec nic neekl.
Cortv smv odhalil hrbolat vnec zub. "Moudr zatek. Za hodinu. Uvdomuje si, e nejsp u
nikdy neuvid ostatn, ani svho otce nebo toto msto?"
"Vm, co znamen vyhnanstv," odpovdl tie.
"Tak b."
Chlapec odeel, ani se ohldl.

Sklep pod chlvem mu pipadal chladn a vlhk, pchl pavuinami a spodn vodou. Osvtlovalo ho
vudyptomn slunce, ale nedrelo se tu vedro; chlapec tu choval sokola a ten tu vypadal docela
spokojen.
David u byl star, nebrzdil ji nebe jako lovec. Pe ped temi lety ztratilo ziv pirozen jas, ale oi
byly stle pronikav a ne-hybn jako vdy. kalo se, e lovk se neme sptelit se sokolem, pokud
sm nen sokolem, osamlcem doasn pobvajcm na zemi, bez ptel, kter stejn nepotebuje.
Sokol nen morlce poplatn.

David u byl star. Chlapec doufal (nebo byl natolik bez pedstavivosti, e nedoufal? Vdl to aspo?),
e on sm je mlad.
"Hai," ekl tie a nathl pai k bidlku s emnkem.
Sokol se usadil chlapci na pai a zstal nehybn stt, bez epiky. Chlapec shl druhou rukou do kapsy
a vylovil kousek suenho masa. Sokol ho obratn vyklovl chlapci z prst a sousto zmizelo.
Chlapec zaal velmi opatrn Davida hladit. Cort by tomu nejsp neuvil, kdyby to vidl, ale Cort nevil
ani tomu, e piel chlapcv as.
"Myslm, e dneska ume," ekl a hladil ho dl. "Myslm, e padne za ob, jako vichni ti mal ptci,
na kterch jsme t cviili. Pamatuje? Ne? Na tom nezle. Po dneku budu sokolem j."
David mu stl na pai, mlenliv a s nehybnm zrakem, lhostejn ke svmu ivotu i smrti.
"Jsi star," pemtal chlapec. "A mon nejsi mj ptel. Jet ped rokem by sis dal sp moje oi ne
ten kousek masa, je to tak? Cort by se sml. Ale jestli se dostaneme dost blzko... m to je, sokole?
Vkem, nebo ptelstvm?"
David neekl.
Chlapec mu nasadil epiku a nael emnky, kter byly zaveny na konci Davidova bidlka. Odeli z
chlva.

Dvr za Velkou sn nebyl vlastn dvr, byl to jen zelen koridor, jeho stny tvoily hust, propleten
iv ploty. Od nepamti se pouval k obadn zkouce dosplosti, dvno ped Cortem a jeho
pedchdcem, kter zemel na rnu dkou, ji vedla na tomto mst pli horliv ruka. Mnoho chlapc
odelo z koridoru vchodnm koncem, kudy vdy vchzel uitel, jako mui. Vchodn konec vedl k Velk
sni a civilizaci a ke kouzlu osvtlenho svta. Mnohem vc se jich vak kradmo vytratilo, zbitch a
zkrvavench, zpadnm koncem, kudy vdy vchzeli chlapci, a zstali chlapci navky. Zpadn konec
vedl k horm a osadnkm; za nimi byly hust barbarsk lesy; a za nimi pou. Chlapec, kter se stal
muem, peel z temnoty a nevzdlanosti ke svtlu a odpovdnosti. Chlapec, kter byl poraen, se
mohl jen sthnout do stran, navky. Koridor byl hladk a zelen jako cviit. Byl pesn padest
yard dlouh.
Kad konec byl obyejn ucpn napjatmi divky a pbuznmi, protoe datum konn obadu bylo
obvykle pedpovzeno s velkou pesnost - osmnct byl nejobvyklej vk (ti, kdo nesloili zkouku do
dvaceti pti let, obvykle upadli v zapomnn jako dritel pozemku nebo adu, kte se nedokzali
postavit surovmu neltostnmu faktu bitevnho pole a zkouce). Ale dnes tu byl jenom Jamie,
Cuthbert, Allen a Thomas. Makali se na chlapeckm konci s sty dokon a cel vyden.
"Tvoje zbra, hlupku!" zasyel Cuthbert zoufale. "Zapomnl sis zbra!"
"Mm ji," ekl chlapec neptomn. Man ho napadlo, jestli se ta novina u dostala do hlavnch budov,
k matce - a k Martenovi. Otec byl na lovu a ml se vrtit a za nkolik tdn. To ho trochu zahanbovalo,
protoe ctil, e u otce by nael porozumn, pokud ne rovnou souhlas. "Piel Cort?"
"Cort je tu." Ten hlas se ozval z opanho konce koridoru a Cort vykroil vped, obleen v krtkm
ntlnku. Kolem hlavy ml omotan siln pruh ke, aby mu nestkal pot. V ruce drel hl ze eleznho
deva, na jednom konci zaostenou, na druhm konci zaoblenou a rozenou do tvaru pachtle. Zaal

odkvat litanii, kterou vichni z nich, vybrni slepou krv svch otc, znali od ranho dtstv, kterou
se nauili pro den, kdy se stanou mui, snad.
"Piel jsi s vnmi mysly, chlape?"
"Piel jsem s vnmi mysly, uiteli."
"Piel jsi jako vyhnanec z otcovskho domu?"
"Piel jsem tak, uiteli." A zstane vyhnancem, dokud neporaz Corta. Jestli Cort poraz jeho, zstane
vyhnancem navky.
"Piel jsi se zvolenou zbran?"
"Piel jsem tak, uiteli."
"Jak je tv zbra?" To byla uitelova vhoda, monost pizpsobit bojov pln praku, otpu nebo sti.
"Mou zbran je David, uiteli."
Cort zavhal jen krtce.
"Take jde proti mn, chlape?"
"Jdu."
"Pak bu rychl."
A Cort vykroil do koridoru a pehazoval si hl z ruky do ruky. Chlapci trhan vzdychli jako ptci, kdy
jejich kamard vykroil, aby se s Cortem utkal.
Mou zbran je David, uiteli.
Vzpomnl si Cort? Pochopil to? Jestli ano, pak je mon vechno ztraceno. Potal s pekvapenm - a
tm, co v sokolovi zstalo. Zstane bez zjmu sedt chlapci na pai, zatmco ho Cort ubije hol? Nebo
vzltne do vysokho, horkho nebe?
Doli k sob dost blzko a chlapec sthl necitlivmi prsty sokolovi epiku. Spadla na zelenou trvu a
chlapec strnul ve vlastnch stopch. Vidl, e Cortv zrak padl na sokola a oi se mu rozily
pekvapenm a pomalu svtajcm poznnm.
Take te.
"Na nj!" vykikl chlapec a zvedl pai.
A David letl jako tich hnd stela, spor kdla zabrala jednou, dvakrt, tikrt, ne se srazil s
Cortovm obliejem a jeho paty a zobk zaptraly.
"Hai! Rolande!" zajeel Cuthbert u vytren.
Cort se zapotcel a ztratil rovnovhu. Hl z eleznho deva se zvedla a naprzdno se ohnala vzduchem
nad Cortovou hlavou. Sokol byl jen pohyblivm, rozmazanm chomem pe.
Chlapec vyrazil vped, ruku napaenou vped, loket propnut.
Jenome Cort byl na nj pli rychl. Sokol mu zakryl devadest procent vhledu, ale elezn palice se
znovu zvedla rozenm koncem vped a Cort chladnokrevn provedl jedin manvr, kter mohl v t

chvli zvrtit vvoj udlost. Udeil se do vlastnho oblieje, tikrt, a bicepsy mu pi tom nemilosrdn
pracovaly.
David odpadl, zlman a pokroucen. Jedno kdlo se na zemi horen kubalo. Jeho chladn, drav
oi upen hledly do uitelova zakrvcenho oblieje. Cortovo patn oko se slep poulilo z dlku.
Chlapec kopl Corta do spnku, trefil se podn. Tm to mlo skonit; nohu ml ochromenou po
Cortov jedin rn, ale stejn to tm mlo skonit. Neskonilo. Cortovi na okamik ochabl obliej, ale
pak se Cort vrhl vped a popadl chlapce za chodidlo.
Chlapec uskoil a zakopl o vlastn nohy. Nathl se jak irok, tak dlouh. Z dlky uslyel Jamieho ev.
A Cort u byl na nohou, chystal se na nj padnout a skoncovat s nm. Ztratil vhodu. Okamik se na
sebe dvali, uitel stanul nad kem, z lev tve mu proudila krev, patn oko ml zaven a na tenkou
kvru, kterou prosvtalo blmo. Dnes veer neekaj Corta dn bordely.
Do chlapcovy ruky se cosi zarylo a kublo. Byl to sokol, David, poslepu trhal. Ob kdla ml zlomen.
Bylo neuviteln, e stle il.
Chlapec ho popadl jako kmen, bez ohledu na klovajc, neltostn zobk, kter mu trhal pruhy masa ze
zpst. Kdy se na nj vrhl Cort s roztaenma rukama, chlapec vyhodil sokola vzhru.
"Hai! Davide! Zabij!"
Potom Cort zastnil slunce a dopadl na nj.
Sokola mezi sebou rozmkli a chlapec uctil, jak mu po onm dlku tr mozolnat palec. kubl
hlavou a zrove zvedl stehno jako tt proti Cortovu kolenu, kter mu milo do rozkroku. Jeho vlastn
ruka vyltla proti kmeni Cortova krku temi tvrdmi dery. Bylo to jako sekat do hrbolatho kamene.
Potom Cort duen zamruel. Tlo se mu otslo. Chlapec koutkem oka zahldl jednu ruku trajc po
oputn holi a prudkm vpadem ji odkopl z dosahu. David se zahkl patem Cortovi do pravho
ucha. Druhm nemilosrdn trhal uitelovu tv na cry. Tepl krev plchala chlapci na tv, pchla jako
m.
Cortova pst zasadila sokolovi der a zlmala mu hbet. Jet jeden a krk se zlomil v nemonm hlu,
A pesto se pat nepoutl. Cort u neml ucho; jenom ervenou dru, kter vedla ze strany Cortovi
do lebky. Tet der odhodil sokola daleko stranou, take byla Cortovi vidt tv.
Chlapec udeil Corta hranou ruky do koene nosu a zlomil jemnou kstku. Vytryskla krev.
Cortova trav, nevidom ruka chytila chlapce za zadek a Roland se slep odvalil, nael Cortovu hl a
zvedl se na kolena.
Cort se tak zvedl na kolena, klebil se. Tv ml pokrytu sraenou krv. Jedinm vidoucm okem
blzniv koulel. Nos ml zmknut do straidelnho, ostrho hlu. Z obou tv mu visely cry ke.
Chlapec chytil hl jako hr baseballu oekvajc nadhoz.
Cort provedl klamn der a pak vyrazil pmo na nj.
Chlapec byl pipraven. elezn devo opsalo bon oblouk a dopadlo na Cortovu lebku, a to tup
zadunlo. Cort padl na bok a zahledl se na chlapce s neptomnm, nevidomm vrazem. Z st mu
vytekl rek slin.
"Vzdej se, nebo zemi," ekl chlapec. Pipadalo mu, e m sta pln mokr vaty.

A Cort se usml. Byl skoro v bezvdom a jet tden ho budou oetovat v jeho domku, ponoenho
do temnot komatu, ale te se drel s vekerou silou svho bezcitnho ivota bez stn.
"Vzdvm se, pistolnku. Vzdvm se s smvem."
Cortovo jasn oko se zavelo.
Pistolnk s nm jemn, ale drazn zatsl. Ostatn u byli kolem nj, ruce se jim tsly nedokavost,
aby ho poplcali po zdech a vyzdvihli na ramena; ale dreli se zpt, bli se, ctili novou propast. Pesto
to vak nebylo tak divn, jak mohlo bt, protoe mezi jm a ostatnmi vdycky zela propast.
Cortovo oko zamikalo a chab se otevelo.
"Kl," ekl pistolnk. "M rodov prvo, uiteli. Potebuji ho."
Jeho rodovm prvem byly pistole - nikoli ty tk, kter patily otci, obten santalovm devem - ale
pesto pistole. Zakzan vem krom nkolika jedinc. Posledn, konen zbran. Ve sklepen hluboko
pod kasrnami, kde podle starobylho zkona ml nyn pobvat, daleko od matina prsu, visely jeho
uednick zbran, tk nemotorn pedmty z oceli a niklu. V uednickch letech slouily i jeho otci,
a jeho otec nyn vldl - aspo podle jmna.
"Je to tedy tak stran?" zamumlal Cort jakoby ze spnku. "Tak nalhav? Bl jsem se toho. A ty jsi
vyhrl."
"Kl."
"Ten sokol... dobe vymyleno. Dobr zbra. Jak dlouho jsi toho parchanta cviil?"
"Vbec jsem Davida necviil. Sptelil jsem se s nm. Ten kl."
"Pod opaskem, pistolnku." Oko se znovu zavelo.
Pistolnk hmtl pod Cortv opasek, uctil thu jeho bicha a mohutn svaly, nyn ochabl a spc. Kl
visel na mosaznm krouku. Sevel ho v ruce a odolal lenmu nutkn vyhodit ho do vzduchu na
pozdrav vtzstv.
Vstal, aby se konen otoil k ostatnm, kdy tu mu po noze zatrala Cortova ruka. Pistolnk se v prvn
chvli lekl, e pijde posledn tok, a napjal se, ale Cort k nmu jen vzhlel a pak na nj kvl mozolnatm
prstem.
"Budu te spt," zaeptal Cort klidn. "Mon usnu navky, nevm. U t neum, pistolnku. Pekonal
jsi m, a o dva roky dv ne tvj otec, kter byl nejmlad. Ale dovol mi jednu radu."
"Jakou?" zeptal se netrpliv.
"Pokej."
"Co?" vyjel pekvapen.
"Dovol, aby t pedela povst a legenda. Jsou tac, kdo roznesou oboj." Oi mu zaltly za pistolnkovo
rameno. "Teba pitomci. Dovol, a t pedchz povst. A tvj stn roste. A ti zaste tv vousem. A
potemn." Kiv se usml. "Kdy maj zvsti dost asu, mon ol i arodje. Chpe, co myslm,
pistolnku?"
"Ano."
"Pijme mou posledn radu?"

Pistolnk se v depu zhoupl na patch, v zamylenm postoji budoucho mue. Pohldl k nebi.
Prohlubovalo se, fialovlo. r polevoval a mrana na zpad vtila d. Ploch boky kopc,
zvedajcch se na mle daleko, protnaly otpy blesk. Za nimi byly hory. Za nimi tryskaly fontny krve
a nerozumu. Byl unaven, unaven k smrti.
Podval se znovu na Corta. "Dnes veer pohbm svho sokola, uiteli. A pozdji pjdu dol do msta,
abych v bordelech vyprvl tm, kte se na tebe budou ptt."
Cortovy rty se rozily v bolestnm smvu. A pak usnul.
Pistolnk vstal a otoil se k ostatnm. "Udlejte nostka a odneste ho do domu. Pak pivete
oetovatelku. Ne, dv oetovatelky. Jasn?"
Stle se na nj dvali, oteseni zuivou podvanou. Stle hledali ohnivou koronu nebo ekali, e se zane
mnit ve vlkodlaka.
"Dv oetovatelky," opakoval pistolnk a pak se usml. Usmli se.
"Ty zatracen honku!" zajeel Cuthbert najednou a zasml se. "Nenechal jsi pro ns ostatn dost masa
na kostech k obrn!"
"Do ztka se svt nepohne," ocitoval pistolnk star poekadlo s smvem. "Allene, ty tasoitko.
Mrskni sebou."
Allen se pustil do nostek; Thomas a Jamie spolu odeli k hlavn sni a oetovn.
Pistolnk a Cuthbert se na sebe dvali. Vdycky si byli nejbli - nebo aspo tak blzc, jak to vzhledem
ke zvltnostem jejich povahy lo. V Cuthbertovch och se tpytilo zamylen svtlo, a pistolnk jen s
velkm silm ovldal potebu povdt mu, aby se zkouce jet nevystavoval aspo rok nebo osmnct
msc, jinak pjde na zpad. Ale prodlali toho spolu hodn a pistolnk ctil, e si to neme dovolit,
protoe Cuthbert by to mohl povaovat za pouovn. Zaal jsem intrikovat, pomyslel si a trochu se
zdsil. Pak si vzpomnl na Martena a matku a falen se na ptele usml.
Mm bt prvnm, pomyslel si a poprv si to uvdomil, i kdy na to mnohokrt pomyslel (pobaven) u
dv. Mm bt prvnm.
"Pjdeme," ekl.
"S radost, pistolnku."
Odeli vchodnm koncem koridoru lemovanm ivmi ploty; Thomas a Jamie se u vraceli s
oetovatelkami. V tkch blch borech, na prsou erven proitch kem, vypadaly jako duchov.
"Mm ti pomoct s tm sokolem?" zeptal se Cuthbert.
"Ano," ekl pistolnk.
A pozdji, kdy se pihnala tma a s n boukov poryvy a obrovsk, mrakov prachrny se pevalovaly
nebem a blesky zaplavovaly klikat uliky dolnho msta modrm ohnm, a kon stli u rozechvlho
zbradl s hlavami sklonnmi a ocasy promoenmi, tehdy si pistolnk vzal enu a ulehl s n.
Stalo se to rychle a dobe. Kdy bylo po vem a beze slova leeli vedle sebe, strhlo se krupobit, jen to
rachotilo. Dole a daleko kdosi hrl ragtime Hey Jude. Pistolnkovy mylenky se zamily do nitra. Prv
v tom tichu ruenm krupobitm, tsn pedtm, ne ho pemohl spnek, ho poprv napadlo, e on je
mon taky posledn.

Pistolnk Jakeovi samozejm nevyprvl vechno, ale vtina vyplynula jaksi mimochodem. Pistolnk
u si uvdomil, e bval nesmrn vnmavm chlapcem, kter se ani tolik neliil od Cuthberta, nebo
dokonce Jamieho.
"Usnul jsi?" zeptal se pistolnk.
"Ne."
"Rozuml jsi tomu, co jsme ti vyprvl?"
"Rozuml?" zeptal se chlapec s ndechem posmchu. "Jestli jsem rozuml? ertuje?"
"Ne." Ale pistolnk ml pocit, e se mus brnit. Jet nikdy nikomu nevyprvl o sv zkouce dosplosti,
protoe z toho ml smen pocity. Sokol byl samozejm naprosto pijatelnou zbran, i kdy to byla
zrove lest. A zrada. Prvn z mnoha: Chystm se vrhnout toho chlapce proti mui v ernm?
"Rozuml jsem tomu," ekl chlapec. "Byla to takov hra, e? Mus dospl mui pod hrt hry? Mus
bt vechno jen zminkou pro jinou hru? Vyroste vbec nkdo, nebo se jenom doshne uritho
vku?"
"Nev vechno," ekl pistolnk a snail se ovldnout rostouc vztek.
"Ne. Ale vm, co jsem pro tebe j."
"A to jako co?" zeptal se pistolnk napjat.
"Hrac eton."
Pistolnk ml najednou chu shnout po kameni a kluka utlouct. Msto toho se kousl do jazyka.
"Jdi spt," ucedil. "Chlapci potebuj spt."
A v duchu uslyel ozvnu Martenova hlasu: Jdi i se svou rukou.
Sedl ztuhle ve tm, ochromen hrzou a dsem (poprv v ivot) z toho, e se me jednou hnusit
sm sob.

Bhem dalho bdn se eleznice piblila vc k podzemn ece a oni narazili na Pomal mutanty. Jake
uvidl prvnho a zajeel. Pistolnkova hlava, kter byla pi stlaovn vahadla drezny otoena pmo
vped, sebou kubla vpravo. Dole, kus od nich, se rozlval kruh nazelenal pzran ze, kter slab
tepala. Poprv si uvdomil pach - slab, nepjemn, vlhk.
Ta zele znamenala tv, a ta tv nebyla normln. Nad plochm nosem byla uzlina o jako u hmyzu,
a bez vrazu se na n dvala. Pistolnk uctil ve stevech a pohlav atavistick mrazen. Mrn zvil
tempo pa, stlaujcch vahadlo drezny.
Zc obliej vybledl.
"Co to bylo?" zeptal se chlapec a po tyech se k nmu plazil. "Co -" Slova mu uvzla v hrdle, kdy potkali
a minuli skupinu t slab zcch tvar, kter stly mezi kolejemi a neviditelnou ekou a nehnut je
pozorovaly.

"To jsou Pomal mutanti," odpovdl pistolnk. "Nemyslm, e bychom je zajmali. Nejsp jsou z ns
stejn vyden jako my z nich -"
Jedna postava se odtrhla od ostatnch a zaala se po nich natahovat a zila a mnila se. Obliej patil
vyhladovlmu idiotovi. Ochabl nah tlo bylo jen uzlovatou zmt chapadlovitch d s psavkami.
Chlapec znovu zajeel a pimkl se pistolnkovi k noze jako vyden pes.
Jedno chapadlo zatralo po ploin drezny. plo vlhkost a tmou a cizotou. Pistolnk pustil vahadlo
a tasil. Vplil kulku do ela vyhladovlho idiota. Ten se skcel a slab bainn z pohasnala jako
zatemnl msc. Zblesk z pistole jim utkvl jasn na stnicch a jen neochotn bledl. Pach splenho
prachu byl hork a pronikav a ciz v tchto hlubinch.
Byli tam vak dal, a bylo jich vc. Nikdo se proti nim oteven nevrhl, ale pibliovali se po kolejch,
mlenliv a dsiv zvdavci.
"Mon bude muset dreznu pohnt msto m," ekl pistolnk. "Me?"
"Ano."
"Tak se piprav."
Chlapec se postavil tsn vedle nj a nachystal se. Oima sledoval Pomal mutanty, jenom kdy je
mjeli; netkal zrakem okolo, aby nevidl vc, ne musel. Chlapec se proti hrze obrnil psychickou
slupkou, jako by jeho id prosklo pry a utvoilo telepatick tt.
Pistolnk neustle pumpoval, ale nezvyoval rychlost. Pomal mutanti mon ctili jejich strach, to vdl,
ale pochyboval, e by je strach stail vyprovokovat. On a chlapec byli pece jenom tvorov svtla a
nebyli znetvoen. Jak ns musej nenvidt, pomyslel si a uvaoval, jestli stejn nenvidli mue v
ernm. Nemyslel si to, nebo mon proel mezi nimi a jejich alostnou koloni nepoznn, jen jako stn
temnho kdla.
Chlapec vyrazil jaksi hrdeln zvuk a pistolnk skoro neten otoil hlavu. tyi mutanti se potciv
vydali k drezn - jeden z nich se u snail podn uchytit.
Pistolnk pustil vahadlo a opt tasil, stejn ospalm nedbalm pohybem. Stelil vedoucho mutanta do
hlavy. Mutant vzdychav vzlyknul a zaal se usmvat. Ruce ml ochabl a jako ryby, mrtv; prsty
zmknut k sob jako prsty rukavice, kter byla dlouho ponoen ve schnoucm blt. Jedna z
mrtvolnch rukou nala chlapcovu nohu a zaala tahat.
Chlapcv vkik se hlasit rozlehl ulovm lnem.
Pistolnk stelil mutanta do hrudi. Mutantovi zaaly z rozklebench st kapat sliny. Jake zaal
pepadvat z drezny. Pistolnk ho chytil za pae a sm skoro ztratil rovnovhu. Mutant byl asn siln.
Pistolnk vplil mutantovi dal kulku do hlavy. Jedno oko zhaslo jako svka. Stle tahal. V tichosti se
petahovali o Jakea, kter sebou mrskal a svjel se. Tahali se o nj jako o kost.
Drezna zpomalovala. Zaali se pibliovat ostatn - chrom, kulhav, slep. Mon jen hledali Jee,
kter by je uzdravil, aby je jako Lazara vyvedl z temnot.
To je chlapcv konec, pomyslel si pistolnk naprosto klidn.
Takov konec to ml tedy bt. Bu ho pustm a zase se rozjedu, nebo ho podrm a zstanu tu. Take
je to chlapcv konec.

Podn kubl klukovou pa a stelil mutanta do bicha. Po jeden mraziv okamik seven jet zeslilo
a Jake zaal znovu klouzat pes okraj ploiny. Potom mrtv bainn ruce povolily a Pomal mutant,
stle s smvem, padl na tv mezi koleje za dreznou.
"Myslel jsem, e m tu nech," vzlykal kluk. "Myslel jsem... myslel jsem..."
"Dr se mho opasku," peruil ho pistolnk. "Dr se, jak jenom me."
Za opasek se mu vsunula ruka a tam se pevn chytila; chlapec lapal po dechu keovitmi, tichmi hlty.
Pistolnk zaal znovu pravideln pumpovat vahadlem a drezna nabrala rychlost. Pomal mutanti zstali
pozadu a dvali se za nimi tvemi sotva lidskmi (snad dojemn pipomnajcmi lidi), tvemi, kter
slab fosforeskovaly, jak je obvykl u podivnch hlubinnch moskch ryb, kter ij ve tm a
neuvitelnm tlaku, tve, v jejich przdnch pohledech nebyl vztek ani nenvist, zdlo se jen, e
polovdom, idiotsky lituj.
"Je jich u m," prohodil pistolnk. Staen svaly podbiku a pohlav se maliko uvolnily. "Jsou -"
Pomal mutanti nastraili na koleje kameny. Cesta byla zablokovan. Udlali to narychlo a halabala,
staila by snad minuta na odklizen, ale museli zastavit. A nkdo bude muset sestoupit a kamen odvalit.
Chlapec zapl a pimkl se k pistolnkovi. Pistolnk pustil vahadlo a drezna nehlun dojela ke
kamenm a tam s drcnutm zastavila.
Pomal mutanti se zaali znovu pibliovat, tm nevzruen, jako by ponoeni do temnho snu jenom
prochzeli kolem a narazili na nkoho, koho se zeptaj na smr. Poulin shromdn zatracenc pod
pravkou sklou.
"Dostanou ns?" zeptal s chlapec klidn.
"Ne. Bu vteinu zticha."
Podval se na kamen. Mutanti byli samozejm slab a nemohli pithnout na koleje dn balvany.
Jenom mal kameny. Tak aby je staily zastavit, aby musel nkdo slzt dol.
"Slez dol," poruil pistolnk. "Bude je muset odhzet. Budu t krt."
"Ne," zaeptal chlapec. "Prosm."
"Nemu ti dt pistoli a nemu odhazovat kamen a zrove stlet. Mus jt dol ty."
Jake dsiv zakoulel oima; tlo se mu chvli otsalo ve stejnm rytmu, v jakm mu vily mylenky, a
potom se pesmykl pes okraj a zaal jako len odhazovat kamen napravo a nalevo a nerozhlel se.
Pistolnk tasil pistole a ekal.
Dva z nich, kte se sp plili ne kreli, vyrazili po chlapci tstovitmi paemi. Pistole odvedly svou
prci, protkaly tmu ernoblmi svtelnmi otpy, kter vrazily bolestiv jehly pistolnkovi do o.
Chlapec vykikl a dl odhazoval kamen. Falen svtlo poskakovalo a tancovalo. Bylo te h vidt, co
bylo nejhor. Vechno se promnilo ve stny.
Jeden z nich, kter sotva zil, najednou hmtl po chlapci gumovma strakovskma rukama. Oi,
kter zabraly plku hlavy, se vlhce koulely.
Jake znovu zajeel a otoil se, aby se brnil.

Pistolnk vyplil, ani si dovolil pemlet, jet ne mitky ped oima mohly donutit ruce k hroznmu
tasu; dv hlavy byly jen pr palc od sebe. Byl to mutant, kdo se smkl a padl.
Jake znovu divoce odhazoval kamen. Mutanti se hemili tsn za neviditelnou hranic, kterou
nepekraovali, ale jednou za as se odvili pokroit bl, a te u byli hodn blzko. Dohnali je dal a
jejich poet narstal.
"Dobr," sykl pistolnk. "Nastup si. Rychle."
Kdy se chlapec pohnul, mutanti se po nich vrhli. Jake se vyhoupl pes okraj ploiny nahoru a hrabal se
na nohy; pistolnk u ze vech sil stlaoval vahadlo. Ob pistole se ocitly v pouzdrech. Museli utkat.
Zvltn ruce pleskaly po kovov ploin drezny. Chlapec se obma rukama drel pistolnkova opasku,
obliejem se mu pimkl k bedrm.
Na koleje vbhla skupina mutant, oblieje pln bezduchho, netenho oekvn. Pistolnk byl
napumpovan adrenalinem; drezna letla po kolejch do temnoty. Plnou silou vrazili do ty nebo pti
alostnch trup. Odletly jako shnil banny ze stromu.
Dl a dl, do nezvun, letc, zlovstn temnoty.
Kdy uplynuly cel vky, zvedl chlapec hlavu a vystavil tv zdnlivmu vtru, ustraen, a pesto touc
vdt. Zblesky vstel mu stle prodlvaly na stnici. Nebylo tu nic k vidn, jen tma, a nic k slyen,
jenom hukot vody.
"Jsou pry," ekl chlapec, najednou se bl, e koleje ve tm skon a oni se zt do neznma a skon
rozbit v hromad eleza. Jezdil pece v aut; jednou ho jeho zasmuil otec vezl stopadestkou po
dlnici v New Jersey, ne je stopli. Ale nikdy nejel jako dnes, s vtrem, slepotou a hrzou vzadu i vpedu,
s hukotem vody podobnm chechtavmu hlasu - hlasu mue v ernm. Pistolnkovy pae pracovaly
jako psty v len lidsk tovrn.
"Jsou pry," ekl chlapec ustraen, vtr mu trhal slova od st. "Me u zpomalit. Nechali jsme je
vzadu."
Ale pistolnk neslyel. Drkotali po kolejch do nehostinn tmy.
Jeli dl bez phod po ti obdob spnku a bdn.

Bhem tvrtho obdob bdn (v pli?, tech tvrtinch?; nevdli - jen zatm nebyli natolik unaveni,
aby museli zastavit) se pod nimi ozvalo ostr zadunn, drezna se zakymcela a jejich tla se okamit
naklonila gravitac vpravo, protoe koleje postupn zately doleva.
Vpedu bylo svtlo - z tak slab a cizorod, e se nejprve zdla naprosto novm ivlem, nebyla to ani
zem, ani vzduch, ohe nebo voda. Nemla dnou barvu a dala se rozeznat jen dky skutenosti, e
znovu rozeznali obrysy rukou a tv. Oi mli tak citliv na svtlo, e si ze povimli vc ne pt mil
ped tm, ne k jejmu zdroji dojeli.
"Konec," ekl chlapec napjat. "To je konec."
"Ne." Pistolnk mluvil s podivnou jistotou. "Nen."
A nebyl. Bylo to sice svtlo, nikoli vak denn.

Kdy se piblili ke zdroji ze, poprv uvidli, e skaln stna nalevo se vzdlila a k jejich kolejm se
pipojily jin, kter se kiovaly ve sloit sti. Svtlo je vykreslovalo v naletnch vektorech. Na
nkterch stly tmav kryt nkladn vozy, vozy pro cestujc, kor, kter byl pizpsoben kolejm.
Pistolnka znervzovaly jako straideln galeony uvzl v podzemnm sargasovm moi.
Svtlo slilo, trochu je bolelo v och, ale slilo dost pomalu, aby si staili zvyknout. Vyjdli ze tmy do
svtla jako potpi noc se postupn z nezmrnch hlubin.
Vpedu, stle bl, se rsoval obrovit hangr stoupajc vzhru do tmy. Do nj byly vyezny lut
tverce svtla asi tyiadvaceti vjezd, a jak se pibliovali, tverce vyrostly od oknek na hran do vky
dvacet stop. Vjeli dovnit jednou z prostednch cest. Nahoe byla napsna ada znak v rznch
jazycch, jak pistolnk pedpokldal. Uasl, kdy zjistil, e posledn doke pest; byl to prastar koen
Ulechtil ei a ten hlsal:
KOLEJ 10 NA POVRCH A SMR ZPAD
Svtlo uvnit bylo jasnj; koleje se setkvaly a prolnaly v ad vhybek. Nkter dopravn svtla zde
stle pracovala, blikala vnou ervenou a zelenou a lutou.
Projdli mezi stoupajcmi kamennmi moly zaernnmi od tisc voz, kter projely kolem, a potom
se ocitli v jakmsi stednm terminlu. Pistolnk nechal dreznu pomalu zastavit, a rozhldli se.
"Je to jako metro," ekl chlapec.
"Metro?"
"To nic."
Chlapec vylezl na tvrd beton. Dvali se na tich, oputn budky, kde se kdysi prodvaly noviny a knihy;
starovk obchod s obuv; obchod se zbranmi (pistolnk najednou cel vzruen uvidl revolvery a
kulovnice; pi bli prohldce se ukzalo, e maj hlavn zalit olovem; pesto si vybral jeden luk, kter
si pehodil pes rameno, a toulec skoro neuitench, patn vyvench p); obchod s enskmi
odvy. Konvertor v dlce stle obmoval vzduch, jako to dlal po tisce let - ale ne snad o mnoho dle.
Kdesi uprosted pracovnho cyklu se ozvalo vrzn, kter pipomnalo, e vn pohyb, dokonce i za
psn kontrolovanch podmnek, je stle blznivm snem. Vzduch ml pchu ehosi
mechanizovanho. Jejich stevce probudily monotnn ozvnu.
Chlapec zavolal: "Hele! Hele..."
Pistolnk se otoil a el k nmu. Chlapec stl jako pimrazen u krmku s knihami. Uvnit, ve vzdlenm
rohu, leela mumie. Mumie mla na sob modrou uniformu se zlatm lemovnm - od pohledu
elezniskou uniformu. Mumie mla na kln prastar, dokonale zachovan noviny, kter se rozpadly
na prach, kdy se na n pistolnk pokusil podvat. Tv mumie vypadala jako star, scvrkl jablko.
Pistolnk se opatrn dotkl jedn lce. Zvedl se oblek prachu a vzpt se jim naskytl vhled skrz tv
do st mumie. Zablskl zlat zub.
"Plyn," zamumlal pistolnk. "Dokzali vyrobit njak plyn, kter to udlal."
"Bojovali s nm ve vlkch," ekl chlapec zachmuen.
"Ano."
Byly tu jet jin mumie, sice jich nebylo moc, ale pr jich nali. Vechny na sob mly modrozlat
zdoben uniformy. Pistolnk pedpokldal, e plyn byl pouit zrovna ve chvli, kdy zdej doprava ustala.
Mon e jednoho chmurnho dne se stanice stala vojenskm clem njak dvno zmizel armdy.

Ta mylenka ho sklila.
"Radi pojedeme," ekl a vydal se znovu ke Koleji 10 a drezn. Ale chlapec zstal vzdorovit pozadu.
"Nepojedu."
Pistolnk se pekvapen otoil.
Chlapec ml zkivenou tv a cel se tsl. "Nedostane, co chce, dokud neumu. Zkusm tst na
vlastn pst."
Pistolnk klidn pikvl, ale nenvidl sm sebe. "Dobe." Otoil se, peel ke kamennmu molu a lehce
seskoil na dreznu.
"Vyhandloval jsi m!" zakiel kluk za nm. "J to vm!"
Pistolnk neodpovdl, jen opatrn poloil luk ped vzpru trc z dlky drezny, aby se mu nic nestalo.
Chlapec zatnal psti, tv ml bolestn staenou.
Jak lehko oklame toho mladho chlapce, pomyslel si pistolnk vcn. Zas a znovu ho pepad stejn
pedtucha, a zas a znovu ho vodm za nos - nakonec nem jin ptele krom m.
Najednou ho napadla prost mylenka (skoro vize), e sta, kdy to prost vzd, oto se, vezme
chlapce s sebou a uin z nj pramen nov sly. Nen pece nutno dobvat V tmto pokoujcm
zpsobem. Nech to a na dobu, kdy chlapec vyroste a oba budou moci svrhnout mue v ernm jako
lacinou hraku na klek.
Jist, pomyslel si cynicky. Jist.
Vdl najednou zcela chladnokrevn, e cesta zpt by znamenala smrt pro oba - smrt nebo nco
horho: mohli by zde zstat pohbeni s ivmi mrtvmi za sebou. Pomalu by se rozpadli. Pistole jeho
otce by mon ily dlouho po nich, uloeny v hnilob jako totemy, nikoli nepodobn pamtihodn
benznov pump.
Seber trochu odvahy, pobzel se falen.
Shl po vahadlu a zabral. Drezna se rozjela od kamennch mol pry.
Kluk zajeel: "Pokej!" A rozbhl se ikmo k mstu, kde se drezna znovu mla vnoit do tmy. Pistolnk
ml chu jet zrychlit, nechat chlapce sice samotnho, ale s osudem aspo nejistm.
Msto toho chlapce chytil, kdy skoil. Jake se k nmu pitiskl a srdce mu pod tenkou koil bouchalo a
tepotalo se. Builo jako srdce kuete.
U byli hodn blzko.

Hukot eky velmi zeslil, plnil dokonce i jejich sny. Pistolnk, spe stroj ne co jinho, nechal chlapce
pohnt dreznu vped a sm zatm vystlel do tmy spoustu p, pipoutanch tenkmi blmi nitmi.
Luk byl hodn patn, sice neuviteln dobe zachoval, ale patn se natahoval a mizern mil, a
pistolnk vdl, e se s tm d dlat jen mlo. Ani nov ttiva by unavenmu devu nepomohla. py
neltaly daleko, ale posledn, kdy si ho po vstelu opt pithl, se vrtil mokr a slizk. Pistolnk jen
pokril rameny, kdy se ho chlapec zeptal, jak daleko letl, ale pro sebe si pomyslel, e p nemohl ze
zpuchelho luku lett dl ne sto yard - a to jet se tstm.

A hukot stle slil.

Bhem tetho obdob bdn pot, co opustili stanici, zaalo slit straideln zen. Vjeli do dlouhho
tunelu z jaksi pzran fosforeskujc skly, a mokr stny blikaly a mihotaly se tisci droboukch
hvzdnch vbuch. Vechno vypadalo pzran, dsiv, nadpirozen.
Surov hukot eky se k nim nesl zkm skalnm tunelem, posilovn pirozenm zesilovaem. Pesto ten
zvuk zstval podivn konstantn, i kdy se blili k rozhodujcmu mstu, o kterm si byl pistolnk jist,
e ped nimi le, protoe stny se roziovaly a ustupovaly. hel stoupn byl stle zetelnj.
Koleje mily k novmu svtlu pmo ped nimi. Pistolnkovi pipadaly jako trubice naplnn bahennm
plynem, kter se nkdy prodval pkn draze na trhu o Josefskch slavnostech; chlapci pipadaly jako
nekonen nenov trubice. Ale v jejich zi oba vidli, e skla, kter je tak dlouho obklopovala,
vpedu kon dvma zubatmi poloostrovy, je trely vstc temn propasti - przdnot, rozkldajc se
nad ekou.
Koleje pokraovaly nad nezmrnou propast dl, podpran pili starmi cel vky. A dl, neuviteln
daleko, svtila teika svtla; dn fosforescence nebo fluorescence, ale tvrd, opravdov denn
svtlo. Bylo drobouk jako vpich jehly v tmav ltce, ale obten dsivm vznamem.
"Zastav," poprosil chlapec. "Zastav na minutku. Prosm."
Pistolnk bez ptan nechal dreznu setrvanost dojet a zastavit. eka neustle duniv burcela, ozvala
se zdola a zepedu. Uml ze z mokr skly byla najednou nesnesiteln. Poprv poctil, jak se ho
dotkla ruka klaustrofobie, a nutkn vyjt ven, osvobodit se z tohoto hrobu, bylo siln a skoro
neodolateln.
"Pojedeme dl," pravil chlapec. "Tohle chce? Abychom projeli s dreznou pes... tamto... a spadli dol?"
Pistolnk vdl, e tomu tak nen, ale ekl: "Nevm, co chce."
"U jsme blzko. Nememe jt pky?"
Slezli dol a opatrn se pibliovali k okraji srzu. Skla pod nohama stle stoupala, a se najednou
podlo zaalo prudce svaovat a koleje ztratily oporu a pokraovaly temnotou samy.
Pistolnk si klekl a zahledl se dol. Nezeteln rozeznval neuvitelnou sple ocelovch nosnk a
trm, kter se thly dol za burcenm eky, a vechny podpraly ladn oblouk kolej vedoucch pes
propast.
V duchu si pedstavil, jak na oceli zapracoval smrteln tandem asu a vody. Kolik v nich jet zbylo sly?
Trochu? Sotva njak? dn? Najednou znovu uvidl tv t mumie a jak se jej maso, zdnliv pevn,
lehounce rozpadlo na prach pi pouhm dotyku prstu.
"Pjdeme pky," rozhodl pistolnk.
Trochu ekal, e chlapec se znovu vzepe, ale on klidn vyel na prace ped pistolnkem a klidn a
jistou nohou krel po svaen oceli. Pistolnk ho nsledoval, pipraven Jakea zachytit, kdyby uklouzl.
Nechali dreznu za sebou a opatrn vykroili nad temnotu.
Pistolnk ctil, e mu ki pokrv jemn kluzk vrstva potu. Most byl chatrn, velmi chatrn. Drnel mu
pod nohama, jak na jeho pile hluboko dole divoce dorela eka, trochu se houpal na neviditelnch
pdrnch lanech. Jsme akrobati, pomyslel si. Podvej se, mami, dn s. Ltm. Jednou si klekl a
prozkoumal nosnky, po kterch li. Pokrvala je vrstva rzi (pinu ctil na tvi; erstv vzduch, ptel

rozkladu: u byli velmi blzko povrchu), a podn rna pst kov nepjemn roztsla. Jednou zaslechl
pod nohama varovn zastnn a ctil, jak se ocel chyst povolit, ale to u pokroil dl.
Chlapec byl samozejm o njakou stovku liber leh a docela v bezpe, pokud se cesta vrazn
nezhor.
Drezna za nimi splynula s ve pohlcujcm erem. Kamenn molo vlevo bylo irok snad dvacet stop.
Vedlo sice dl ne to napravo, ale nakonec je tak nechali za sebou a zstali nad propast sami.
Nejdv se zdlo, e teka svtla se jim posmv a zstv stle stejn (mon se od nich vzdaluje pesn
stejnou rychlost, jakou se k n blili), ale postupn si pistolnk uvdomil, e se teka roziuje a je stle
zetelnj. Byli stle pod n, ale koleje stoupaly.
Chlapec pekvapen zamruel a najednou uskoil stranou, paemi opisoval irok, pomal kruhy. Zdlo
se, e se na hran potc hodn dlouho, ne znovu vykroil vped.
"Skoro m to dostalo," ekl potichu, nevzruen. "Pekro to."
Pistolnk to udlal. Praec, na kter chlapec lpl, skoro cel povolil a ln se odloupl, jen se zlehka kval
na rozpadajcm se ntu jako okenice ve straidelnm dom.
Vzhru, stle vzhru. Byla to pzran prochzka, a tak jim pipadala mnohem del, ne ve skutenosti
byla; vzduch jim pipadal hust a jakoby krmovit a pistolnk ml pocit, e sp plave ne jde. Zas a
znovu se jeho mysl snaila zamit na len vahy o dsiv vzdlenosti mezi pracem a ekou dole.
Mozek ji znzoroval se vemi asnmi podrobnostmi a ukazoval, jak to bude: zkroucen kov zavrz,
tlem to trhne na stranu, prsty hmtnou po neexistujcch chytech, podpatky prudce zadrn po zrdn,
zrezivl oceli - a potom pd v neustlch kotrmelcch, v rozkroku tepl sprka, jak mu povol mch,
ve tvi prudk vtr, kter mu zje vlasy jako malovan vystraen figurce a sthne mu vka, tmav
voda mu bude spchat vstc, stle rychleji, a vtr mu odtrhne od st i ev Kov pod nm zavrzal a on beze spchu msto pekroil, pesunul vhu bez pomylen na pd nebo na
to, jak daleko se dostali nebo kolik jet zbv. Nemyslel na to, e chlapec je spotebn materil a e
prodej vlastn cti je u konen tm dojednn.
"Tady chyb ti prace," ozval se chlapec klidn. "Skom. Tak!"
Pistolnk na okamik zahldl jeho obrys proti dennmu svtlu, neohrabanou a nahrbenou postavu s
roztaenma rukama a nohama. Pistl a cel stavba se opile zakvala. Kov pod nimi zaprotestoval a
cosi hluboko dole upadlo, nejdv tsklo, pak cklo do hlubok vody.
"Dostal ses na druhou stranu?" zeptal se pistolnk.
"Ano," ekl chlapec neptomn, "ale je to hrozn zrezivl. Myslm, e t to neudr. M ano, ale tebe
ne. Hned se vra. Vra se a nech m tady."
Mluvil hystericky, sice chladn, ale hystericky.
Pistolnk pekroil mezeru. Stail jeden velk krok. Chlapec se bezmocn tsl. "Vra se. Nechci, abys
m zabil."
"Kristepane, jdi," vyjel na nj pistolnk drsn. "Cel to tu spadne."
Chlapec vykroil, te jako opil, s rukama roztesen nataenma ped sebou, prsty roztaen.
li vzhru.

Ano, koleje byly mnohem chatrnj. asto jim chybl jeden, dva, dokonce ti prace a pistolnk zas a
znovu ekal, e pijdou k dlouh mezee mezi praci, kter je bu donut k nvratu, nebo je pinut
kret pmo po kolejch, vratce balancujce nad propast.
Oi neustle upral do dennho svtla.
Z zskala barvu - modrou - a jak se blili, byla stle jemnj, pemhala zen fosforu, jak se s nm
msila. Padest nebo sto yard? Nedokzal ct.
li dl, ale te se dval na sv nohy, krejc z prace na praec. Kdy se podval znovu vzhru, z se
rozrostla na velkou dru, a u to nebylo pouh svtlo, ale vchod. U byli skoro tam.
Ticet yard, ano. Devadest krtkch stop. To by mohli zvldnout. Mon u budou mt mue v
ernm. Mon e zl kvtiny v jeho mysli na jasnm slunci povadnou a nic nebude nemon.
Slunce se najednou ztratilo.
Polekan vzhldl, zahledl se k vchodu a uvidl, e svtlo stn njak postava a zakrv je, take
dovnit mohou proniknout jen vsmn modr prouky vykreslujc ramena a vidlici rozkroku.
"Nazdar, chlapci!"
Hlas mue v ernm k nim duniv dolehl, hnn prodnm kamennm hrdlem, take sarkastick tn
zskal na sle. Pistolnk slep hmtl po elistn kosti, ale ta byla pry, dvno kdesi ztracen,
vypotebovan.
On se nad nimi sml a ten zvuk dunl kolem nich, odrel se jako pboj zaplujc jeskyni. Chlapec
vykikl a zapotcel se, znovu zamval rukama, paemi hledal ve vzduchu oporu.
Kov se pod nimi trhal a odpadval; kolejnice se pomalu, jako ve snu stely. Chlapec se vrhl vped,
jedna ruka mu vyletla temnotou vzhru jako racek a tpala nad hlavou. Nakonec zstal viset nad
propast, kval se tam a upral na pistolnka posledn nevidouc pohled pln poznn.
"Pomoz mi."
Shora zaburcel hlas: "Poj u, pistolnku. Jinak m nikdy nechyt!"
Na stole byly vyloeny vechny karty. Vechny krom jedin. Chlapec se houpal, iv tarotov karta,
viselec, fnick nmonk, nevinn, ztracen a tsn nad vlnami styskho moe.
Pokej jen, pokej chvli.
"Mm jt?" Hlas m tak hlasit, ned se pi nm pemlet, dovede zatemnit lidskou mysl...
Nedlej to hor, vezmi tu smutnou psniku a rozvesel ji...
"Pomoz mi."
Nosnk se naklnl stle vc, vrzal, uvoloval se, povoloval "Pak t opoutm."
"NE!"
Nohy ho penesly prudkm skokem pes zmatek, kter ho svral, pes vischo chlapce, a pokraovaly
pekotnm, nemotornm bhem ke svtlu, je se nabzelo, ve ztelnici duevnho zraku mu tkvla V
jako ern vlys, a najednou ticho, postava zmizela, dokonce i tlukot jeho srdce ztichl, kdy se nosnk

naklonil jet vc a zapoal trhan svj posledn pomal tanec vstc hlubin, a jeho ruce naly skalnat,
osvtlen okraj zatracen; a za nm, ze stralivho ticha a pli velik hloubky, promluvil chlapec.
"Tak jdi. Jsou jin svty ne tento."
Cel ta ohromn masa se od pistolnka utrhla; a kdy se vythl vzhru a do svtla a vtru a nov karmy
(vichni zme), prudce otoil hlavu dozadu, na okamik se ve sv bolesti snail bt Janusem - ale
nebylo tam nic, jen teskut ticho, protoe chlapec umlkl.
Pak u byl nahoe, vytahoval nohy otvorem na skalnat srz, kter se svaoval k travnat plni na pat,
k mstu, kde rozkroen stl mu v ernm, s paemi zaloenmi na hrudi.
Pistolnk vstal jako opil, bled jako duch, oi pod elem vytetn a pln slz, koili umazanou blm
prachem po poslednm, pekotnm vstupu. Napadlo ho, e vdycky po vrad utee. Napadlo ho, e
ho ekaj dal degradace ducha, vedle nich tato bude vypadat nepatrn, a stejn vdycky vyvzne,
pes chodby a msta, z postele do postele; bude prchat ped obliejem toho chlapce a snait se ho
pohbt v dvkch, nebo dokonce v dalm nien, jen aby vstoupil do poslednho pokoje a zjistil, e na
nj pohl pes plamen svky. Byl wunderlak, vlkodlak na svj vlastn zpsob, a v hlubokch snech se
bude promovat v toho chlapce a bude mluvit podivnmi jazyky.
Toto je smrt? Je to tak? Je to tak?
Pomalu jako opil schzel po kamenitm svahu k mstu, kde ekal mu v ernm. Zde, pod sluncem
rozumu, se koleje rozpadly, a bylo to, jako by nikdy neexistovaly.
Mu v ernm si se smchem sthl kapuci hbety rukou.
"Tak!" vykikl. "Nen to konec, ale konec potku, co? Dl pokroky, pistolnku! Pokroky! Ach, jak t
obdivuji!"
Pistolnk bleskov tasil a dvanctkrt vyplil. Zblesky z pistole zastnily dokonce i slunce a dunn
vstel se odrelo od skalnch stn.
"Tak," sml se mu v ernm. "Ano, tak. Jsme oba soust velikho kouzla, ty a j. Ty m nezabije,
stejn jako nezabije sebe."
Ustupoval, krel pozptku, tv stle k pistolnkovi, a usmval se. "Poj. Poj. Poj."
Pistolnk ho nsledoval v rozbitch botch na msto, kde se bude konat porada.

Pistolnk a temn mu

u v ernm ho vedl na starobyl msto smrti, aby si tam pohovoili. Pistolnk msto okamit poznal;
byla to jaksi golgota, lebkovit. A vyblen lebky i k nim vzhlely przdnm pohledem - kdysi krvy,
kojoti, jeleni, krlci. Zde leel alabastrov xylofon z baant slepice, zabit pi krmen; tam drobn,
jemn kstky krtka, kterho snad pro poten zabil divok pes.
Golgotu tvoilo dolko zaznut do srzu hory, a dole, v postupnjch vkch, zahldl pistolnk
vzrostl juky a kle. Nebe nad hlavou mlo mrnj modrou barvu, ne jakou vidl za dvanct msc,
a bylo zde ctit cosi neuchopitelnho, co prozrazovalo nedalek moe.
Jsem na Zpad, Cuthberte, pomyslel si uasle. A samozejm v kad lebce, v kadm przdnm onm
oblouku vidl chlapcovu tv.
Mu v ernm sedl na jednom prastarm poleni eleznho deva. Boty ml dobla zapren
prachem a lehounkou kostn moukou, kter zde vude leela. Kapuci si zase nathl, ale pistolnk jasn
vidl hranat obrys brady a stn elisti.
Zastnn rty sebou cukly v smvu. "Nasbrej devo, pistolnku. Tato strana hor je vldn, ale v takov
vce ti me chlad vrazit n do bicha. A toto je msto smrti, ne?"
"Zabiju t," ekl pistolnk.
"Ne, nezabije. Neme. Ale me nasbrat devo, aby sis pipomnl svho Izka."
Pistolnk narku vbec nechpal. Beze slova el a sbral dv jako obyejn kuchav pomocnk. Paliva
bylo pomlu. Na tto stran belsk trva nerostla a elezn devo by nehoelo. Promnilo se v
kmen. Nakonec se pece jen vrtil s velkou nru, upren rozpadlmi kostmi, jako by spadl do

mouky. Slunce u kleslo za nejvy stromy a zskalo narudlou barvu; vyhlelo na n mezi ernmi,
zmuenmi vtvemi zlobn i lhostejn.
"Vten," uvtal ho mu v ernm. "Jak jsi vjimen! Jak metodick! Klanm se ti!" Zahihal se a
pistolnk mu upustil dv k nohm, a to zarachotilo a zvedl se mrak prachu z kost.
Mu v ernm sebou netrhl ani nevyskoil; prost zaal zakldat ohnit. Pistolnk fascinovan
pozoroval, jak obrazec (tentokrt erstv) zskv tvar. Kdy byl hotov, pipomnal mal a sloit dvojit
komn asi pl metru vysok. Mu v ernm k ohniti namil pai, setsl ze thl, pkn ruky voln
rukv a prudce pai strhl dol, ukazovk a malek vytren v tradinm znamen zlho oka. Mode
zablskl plamen a ohe byl zaehnut.
"Mm zpalky," prohodil mu v ernm oviln, "ale myslel jsem si, e by se ti lbilo kouzlo. Pro
oblbence cokoliv, pistolnku. Te nm uva veei."
Zhyby jeho atu se zachvly a na zem vypadla vykuchan mrtvola tunho krlka.
Pistolnk ho beze slova nabodl na roe a opekl ho. Do vzduchu stoupala avnat vn a slunce
zapadalo. Fialov stny se hladov hnaly nad dolkem, kde se mu v ernm rozhodl konen se mu
postavit tv v tv. Pistolnk ctil, jak mu v bie kru hlady, zatmco krlk hndl; ale kdy bylo maso
pipraveno se vemi vami zapeenmi uvnit, podal cel roe beze slova mui v ernm, sm se
prohrabal skoro przdnm tlumokem a vythl zbytek suenho masa. Bylo slan, bolela z nj sta a
chutnalo jako slzy.
"To je zbyten gesto," pravil mu v ernm, ktermu se podailo mluvit zlostn a pobaven zrove.
"Tak a," ekl pistolnk. V stech ml nsledkem nedostatku vitamn drobn bolky a slan chu ho
nutila do klebu.
"Boj se oarovanho masa?"
"Ano."
Mu v ernm si sthl kapuci.
Pistolnk se na nj mlky dval. Svm zpsobem ho tv mue v ernm podivn zklamala. Mla hezk
a pravideln rysy, bez znamen a vrsek, kter prozrazuj osobu, je proila hrozn asy a byla
zasvcena do velikch a nepoznanch tajemstv. Vlasy ml ern, dlouh, urousan, zacuchan. elo
vysok, oi tmav a ziv. Nos nijak zvltn. Rty pln a smysln. Ple ml bledou stejn jako pistolnk.
Ten nakonec ekl: "Oekval jsem starho mue."
"Vk nerozhoduje. Jsem tm nesmrteln. Mohl jsem samozejm pijmout tv, kterou jsi sp ekal,
ale rozhodl jsem se, e ti uku tu, se kterou jsem se - eh - narodil. Podvej se, pistolnku, zpad slunce."
Slunce u zapadlo a zpadn nebe zaplnilo zlovstn svtlo jako z pece.
"Dal vchod slunce neuvid po dobu, kter se mon bude zdt velmi dlouhou," ekl mu v ernm
tie.
Pistolnk si vzpomnl na propast pod horami a pak se podval na nebe, kde se roztahovala souhvzd
jako irok hodinov pruina. "Na tom nesejde," ekl mrn, "aspo ne te."

Mu v ernm mchal kartami a ruce mu ltaly, a tm splvaly. Balek byl tlust, karty mly na zadn
stran propleten ornamenty. "To jsou tarotov karty," vysvtloval mu v ernm, "bn balek
smchan s nkolika dalmi, kter jsem sm vymyslel. Dvej se podn, pistolnku."
"Pro?"
"Vylom ti budoucnost, Rolande. Mus se otoit sedm karet, jedna po druh, a vyloit je v souvislosti s
ostatnmi. Dlm to vc ne ti sta let. A mm podezen, e jsem nikdy neetl z karet, jako jsou tv."
Znovu se mu do slov vkrdal ten posmvan tn, podobn zludnmu przkumnkovi se zabijckm
noem v ruce. "Jsi posledn dobrodruh na svt. Posledn kik. Jak t to mus tit, Rolande! Nem
pont, jak blzko u Ve stoj, blzko v ase. Kolem tv hlavy se otej svty."
"Vylo mi tedy osud," zachraptl.
Prvn karta se otoila.
"Viselec," pravil mu v ernm. Temnota mu vrtila kapuci. "Jene zde, bez jinch souvislost, znamen
slu, a nikoli smrt. Ty, pistolnku, jsi Viselcem, neustle se plahocm k cli vped, pes vechny propasti
Hdu. U jsi jednoho souputnka do t propasti svrhl, e?"
Otoil druhou kartu. "Nmonk. Vimni si istho ela, bezvousch tv, rannho pohledu. Top se,
pistolnku, a nikdo mu nehod lano. Chlapec Jake."
Pistolnk sebou kubl, ale nic neekl.
Otoila se tet karta. Na rameni mladho mue stl rozkroen a rozkleben pavin. Tv mladho
mue byla otoena vzhru, jej rysy stylizovan vyjadovaly strach a hrzu. Pi blim pohledu pistolnk
uvidl, e pavin dr bi.
"Vze," ekl mu v ernm. Ohe vrhal na tv osedlanho mue neklidn, mihotav stny, take se
zdlo, e se pohybuje a vrat nevyslovenou hrzou. Pistolnk stoil pohled jinam.
"Ponkud znepokojiv, co?" ekl mu v ernm; zdlo se, e se zane chechtat nahlas.
Otoil tvrtou kartu. ena s lem pes hlavu sedla u kolovrtku a pedla. Pistolnkovm ommenm
om pipadalo, e se prohnan usmv a zrove vzlyk.
"Pan stn," poznamenal mu v ernm. "Pipad ti jako ena dvoj tve? Je tomu tak. pln Janus."
"Pro mi to ukazuje?"
"Neptej se!" odsekl mu v ernm oste, ale s smvem. "Neptej se. Jen se dvej. Povauj to jen za
nevznamn obad, jestli t to uklidn a uvoln. Jako pobonost."
Zahihal se a otoil ptou kartu.
Zubat nec svral kostnatmi prsty kosu. "Smrt," ekl mu v ernm prost. "Pro tebe jet ne."
est karta.
Pistolnk se na ni podval a poctil v trobch divnou, plivou pedtuchu. Ten pocit se msil s hrzou a
radost a cel ten pocit byl nepojmenovateln. Ml chu zvracet a zrove tancovat.
"V," ekl mu v ernm tie.
Pistolnkova karta zaujmala msto ve stedu kombinace; dal tyi stly v rozch jako obnice krouc
kolem hvzdy.

"Kam pijde tahle?" zeptal se pistolnk.

Mu v ernm poloil V na Viselce, take ho pln zakryl.
"Co to znamen?" zeptal se pistolnk.
Mu v ernm neodpovdl.
"Co to znamen?" zeptal se trhan.
Mu v ernm neodpovdl.
"Bh t zatra!"
dn odpov.
"Tak co sedm karta?"
Mu v ernm otoil sedmou. Slunce stoupalo ziv modrm nebem. Kolem nj se veselili kupidov a
vly.
"Sedm je ivot," ekl mu v ernm mkce. "Ale ne pro tebe."
"Kam v obrazci pat?"
"To nem vdt," ekl mu v ernm. "Ani j to nemm vdt." Lhostejn odhodil kartu do
skomrajcho ohn. Zernala, zkroutila se a vylehla plamenem. Pistolnk ctil, jak se mu srdce v hrudi
zachvlo a promnilo v led.
"Te spi," pravil mu v ernm lhostejn. "Teba se ti budou zdt sny a tak."
"Zakrtm t ve spnku," ucedil pistolnk. Prudkm a ndhernm pohybem sthl nohy pod tlo a
pistolnk peltl ohe a vrhl se na protivnka. Mu v ernm, stle s smvem na rtech, mu vyrostl ped
oima a pak se sthl do dlouhho a dunivho koridoru plnho obsidinovch sloup. Svt zaplnil trpk
smch a on padal, umral, spal.
Zdl se mu sen.
Vesmr byl przdn. Nic se nehbalo. Nic nebylo.
Pistolnk se vznel, rozjmal.
"Mjme svtlo," ozval se hlas mue v ernm nonalantn, a bylo svtlo. Pistolnk si neptomn
pomyslel, e to svtlo je dobr.
"Nyn temnotu nad hlavou posetou hvzdami. Pod n vodu." Stalo se. Vznel se nad nekonenmi
moi. Nahoe blikal bezpoet hvzd.
"Zemi," navrhl mu v ernm. A byla; zdvihla se z vody v nekonench, prudkch kech. Byla rud,
vyprahl, popraskan a pokryt steriln glazurou. Sopky vyvrhovaly nekonen magma jako ob uhry
na hol hlav oklivho nedosplce.
"Dobr," kal mu v ernm. "To je potek. Mjme njak rostliny. Stromy. Trvu a pole."
Stalo se. Tu a tam se prochzeli dinosaui, mrueli a vali a porali se navzjem a zapadali do
bublajcch, smrdutch dehtovch jezer. Vude se prostraly rozlehl deov pralesy. Ob kapradiny
se rozmachovaly stapatmi listy proti nebi. Po nkterch lezli brouci s dvma hlavami. To vechno
pistolnk vidl. A pesto se ctil velik.

"Te lovk," ekl mu v ernm tie, ale pistolnk padal... padal vzhru. Obzor tto rozlehl a rodn
zem se zaal zakivovat. Ano, vichni kali, e se zakivuje, jeho uitel tvrdili, e to bylo dokzno
dvno pedtm, ne se svt hnul. Ale tohle Dl, rychle dl. Kontinenty ped jeho uaslma oima zskvaly tvar a byly zastrny spirlami mraen.
Atmosfra svta je drela v placentovm vaku. A slunce, stoupajc za zem Vykikl a prudce si zakryl pa oi.
"Budi svtlo!" Hlas, kter vykikl, u nepatil mui v ernm. Byl gigantick a znl ozvnou. Zaploval
prostor a prostory mezi prostorami.
"Svtlo!"
Padal, padal.
Slunce se zmenilo. Kolem nj proltla njak erven planeta protkan kanly, kolem n rychle obhaly
dva msce. Vc ps kamen. Ob planeta kypc plyny, pli obrovit, ne aby sama sebe udrela, a
proto zplotl. A svt obklopen prstenci, tpytc se psem z ledovch ostn.
"Svtlo! Budi -"
Jin svty, jeden, dva, ti. Daleko za tm poslednm, v hlubok temnot se otela kolem slunce, kter
nezilo o nic vc ne matn desetnk, osaml koule z ledu a skly.
Temnota.
"Ne," ekl pistolnk a jeho slova znla ve tm hlue a bez ozvny. Byla ernoern tma. Vedle n byla
nejernj noc lidsk due polednem. Temnota pod horami byla pouhou mouhou ve tvi Svtla. "U
ne, prosm, u ne. U ne -"
"SVTLO!"
"U ne. U ne, prosm -"
Hvzdy se zaaly zmenovat. Cel mlhoviny se spojovaly a mnily se v bezvznamn mouhy. Zdlo se,
e se kolem nj stahuje cel vesmr.
"Jei u ne u ne u ne -"
V uchu mu hedvbn zaeptal hlas mue v ernm: "Tak odvolej. Odho vechny mylenky na V. Jdi
svou cestou, pistolnku, a zachra svou dui."
Vzpamatoval se. Otesen a osaml, zahalen temnotou, vyden konenm poznnm, kter se k
nmu blilo, se vzchopil a vyrazil posledn, plamenn pkaz:
"NE! NIKDY!"
"PAK BUDI SVTLO!"
A bylo svtlo, drtilo ho jako kladivo, velik a prvotn svtlo. Vdom v nm hynulo - ale ne se tomu tak
stalo, spatil pistolnk cosi nesmrn dleitho. Se zoufalm silm se toho chopil a nael se.
Uprchl lenstv, kterou to poznn mohlo zpsobit, a tak se vrtil sm k sob.

Stle byla noc - jestli stejn, nebo jin, nemohl nijak posoudit. Pozvedl se na loket na mst, kam ho
zanesl skok jeho dmona, a podval se na poleno eleznho deva, na kterm mu v ernm sedl. Byl
pry.
Zaplavilo ho ir zoufalstv - Boe, vechno podstoupit zase znovu - a pak mu za zdy promluvil mu v
ernm: "Tady jsem, pistolnku. Nelb se mi, kdy jsi tak blzko. Mluv ze span." Uchechtl se.
Pistolnk se ommen zvedl na kolena a otoil se. Ohe shoel na rud uhlky a ed popel a zanechal
po sob znm rozpadl vzorec shoelch klack. Vedle ohnit sedl mu v ernm, olizoval si rty nad
mastnmi zbytky krlka.
"Vedl sis docela dobe," pochvlil ho mu v ernm. "Martenovi jsem tu vizi nikdy neposlal. Ten by se
z n pomtl."
"Co to bylo?" zeptal se pistolnk. Mluvil roztesen a nezeteln. Ml pocit, e kdyby se pokusil vstt,
podlom se mu nohy.
"Vesmr," ekl mu v ernm lhostejn. hnul a vhodil kosti do ohn, kde se nechutn blostn leskly.
Nad hranou golgoty neastn nakal vtr.
"Vesmr," opakoval pistolnk otuple.
"Chce V," ekl mu v ernm. Zdlo se, e je to otzka.
"Ano."
"Jene ji nebude mt," ekl mu v ernm a ziv krut se usml. "Umm si pedstavit, jak blzko okraje
ses ocitl. V t zabije, ale ty bude pes pl svta daleko."
"Nic o mn nev," ekl pistolnk tie a druhmu zmizel smv ze rt.
"Stvoil jsem tvho otce a zlomil ho," ekl temn mu v ernm. "Piel jsem k tv matce skrze Martena
a vzal si ji. Bylo to psno, a stalo se. Jsem nejvt oblbenec Temn ve. Zem mi byla vloena do
rukou."
"Co jsem to vidl?" zeptal se pistolnk. "Na konci? Co to bylo?"
"Jak to vypadalo?"
Pistolnk zmlkl, zamyslel se. Ml chu na tabk, ale dn u neml. Mu v ernm se nenabdl, e mu
dopln vek, a u ernm nebo blm kouzlem.
"Bylo tam svtlo," zaal pistolnk zamylen. "Siln bl svtlo. A potom -" Odmlel se a zahledl se na
mue v ernm. Naklonil se vped s neznmm vrazem na tvi, avak pli zetelnm, ne aby lhal
nebo se dal zapt. Byl to as.
"Ty nev," pravil a rozthl rty v smvu. " velk arodji, kter pivd mrtv k ivotu. Ty nev."
"Vm," odsekl mu v ernm. "Ale nevm... co."
"Bl svtlo," opakoval pistolnk. "A potom - stblo trvy. Jedin stblo trvy, kter vechno pekrylo.
A j byl malik. Nekonen malik."
"Trva." Mu v ernm zavel oi. Tv ml strhanou a vyerpanou. "Stblo trvy. V to jist?"
"Ano." Pistolnk se zamrail. "Ale bylo temn fialov."

A tak zaal mu v ernm hovoit.

Vesmr (ekl) skt paradox pli velk, ne aby ho mohla omezen mysl pochopit. Stejn jako iv
mozek nedoke stvoit neiv mozek - i kdy si snad mysl, e me -, omezen mysl nedoke
pochopit neomezen.
Sm prozaick fakt existence vesmru por pragmatiky a cyniky. Byly doby, jet stovky generac
pedtm, ne se svt hnul, kdy lidstvo zskalo dostatenou technickou a vdeckou obratnost, aby mohlo
odtpnout nkolik lomk z velikho kamennho pile skutenosti. Jene i pak falen svtlo vdy
(nebo vdomost, jak chce) svtilo jen v nkolika mlo rozvinutch zemch.
Jene pes ohromn nrst dosaitelnch fakt chpali jen stran mlo. Pistolnku, nai otcov pokoili
hnilobnou nemoc, kter kme rakovina, tm pokoili st, dostali se na Msc ("Tomu nevm," ekl pistolnk nevzruen, nae se mu v ernm jen usml a odpovdl: "Ani
nemus.")
- a udlali nebo objevili stovku jinch asnch hloupost. Jene z tohoto bohatstv informac
nevyplynulo, e chpou vci hloubji. Nikdo nenapsal velkou du na zzraky uml inseminace ("eho?" "Dln dt zmraenm muskm spermatem." "Kecy." "Jak chce... i kdy ani ve starovku
nedokzali z toho materilu dti udlat.")
- nebo na vz, kter se pohybuje. Jen mlo lid, pokud vbec nkdo, pochopilo princip skutenosti;
nov vdomosti vdy vedou k jet asnjm tajemstvm. Rostouc znalosti o fyziologii mozku sniuj
pravdpodobnost existence due, ale povaha toho vzkumu ji zrove in pravdpodobnj. Chpe?
Jiste ne. Obklopuje t tv vlastn romantick aura, s tajemstvm jsi jedna ruka. Jene nyn se bl k
hranicm - nikoli vry, ale chpn. ek t obrcen entropie due.
Ale vce przy:
Nejvt tajemstv, kter vesmr nabz, nen ivot, ale Velikost. Velikost zahrnuje ivot, a V zahrnuje
Velikost. Dt, kter se neustle div, k: Tati, co je nad nebem? A otec ekne: Temnota vesmru. Dt:
Co je za vesmrem? Otec: Galaxie. Dt: Za galaxi? Otec: Dal galaxie. Dt: A za tou dal galaxi? Otec:
To nikdo nev.
Vid? Ped velikost se vzdvme. Pro rybu je vesmrem jezero, ve kterm ije. Co si ta ryba mysl, kdy
je za sta vytaena za stbrn hranice existence do novho vesmru, kde ji vzduch utop a svtlo je
modr k zelen? Kde ji obrovit dvounoci bez zbr nacpou do dusn krabice a pikryj mokrmi
asami, aby zemela?
Nebo si vezmi hrot tuky a zvti ho. Dojde k bodu, kde t zashne ohromujc poznn: hrot tuky
nen pevn; skld se z atom, kter v a otej se jako bilion dmonickch planet. Co nm pipad
pevn, je ve skutenosti jen dk s, kterou dr pohromad pitalivost. Kdyby se vzdlenosti mezi
atomy rozthly na sprvnou velikost, staly by se z nich mle, propasti, vky. Atomy jsou zase sloen z
jader a kolem nich obhaj protony a elektrony. Potom lze sestoupit dl, k sticm menm ne atom.
A pak k emu? Tachyonm? Nebo k niemu? Jiste ne. Vechno ve vesmru popr nicotu; pijmat
konen zvry je hol nemonost.
Kdyby ses ocitl u hranic vesmru, nael bys tam prkenn plot a npis SLEP ULICE? Ne. Mon bys nael
nco tvrdho a oblho, jako skopka vejce, kter vid kue zevnit. A kdybys tu skopku proklovl, jak
ohromn pval svtla by vproudil drkou na konci vesmru? Teba by ses tou drkou podval a objevil,

e cel n vesmr je jen st jednoho atomu na stblu trvy? Teba bys byl donucen uvdomit si, e
kdy spl klack, upl mon nekoneno nekonena? e existence se pozved nikoli k jednomu
nekonenu, ale k jejich nekonenmu potu?
Snad chpe, jak msto hraje n vesmr ve vesmrnm schmatu - jako atom na stblu trvy. Mon
e vechno, co vnmme, od nekonen malho viru ke vzdlen mlhovin Kosk hlava, je obsaeno
v jednom stblu trvy... stblu, kter v njakm cizm ase existovalo jen den i dva? Co kdyby to stblo
skosila kosa? A by zaalo odumrat, pronikla by hniloba do naeho vlastnho vesmru a naich ivot a
vechno by zeloutlo, zhndlo a seschlo? Mon to u zaalo. kme, e svt se hnul; mon tm
vlastn myslme, e zaal vysychat.
Pomysli, jak mal jsme v takovm uspodn vc, pistolnku! Jestli na to vechno dohl njak Bh,
je snad rozhodm v zvod komr v nekonenm potu komch zvod? Vid jeho oko pd
vrabka, kdy je vrabec mn ne kapkou vodku vznejc se voln v hlubinch vesmru? A jestli to
skuten vid... jak mus takov Bh bt? Kde pobv? Jak je mon t mimo nekoneno?
Pedstav si psek Mohainsk pout, kterou jsi peel, abys m nael, a pedstav si bilion vesmr nikoli svt, ale vesmr -zapouzdench v kadm zrnku t pout; a v kadm vesmru nekonen
mnoho dalch. Tyme se nad tmito vesmry z naeho alostn vhodnho postaven na stblu trvy;
jedinm rozmachem boty me rozkopnout miliardu miliard svt a uvrhnout je do tmy, rozpr je
tak, e je nikdo ned dohromady.
Velikost, pistolnku... Velikost...
Ale mme tu dal pedpoklad. Dejme tomu, e vechny svty, vechny vesmry se setkvaj v jedinm
silovm svazku, jedinm pylonu, ve Vi. Snad jakmsi schoditi k samotn Bo hlav. Odvil by ses,
pistolnku? Mohl by kdesi nad nekonenm vekerenstvem existovat njak Pokoj...?
Neodv se.
Neodv se.

"Nkdo se u odvil," ekl pistolnk.

"Kdopak asi?"
"Bh," ekl pistolnk tie. Oi mu svtily. "Bh se odvil... nebo je ten pokoj przdn, vevde?"
"Nevm." Po mrn tvi mue v ernm peltl strach, hebk a tmav jako sup kdlo. "A co vc, neptm
se na to. Mohlo by to bt nemoudr."
"Boj se, e by t srazil do nicoty?" zeptal se pistolnk trpce.
"Mon se bojm tovn," odpovdl mu v ernm a na chvli se rozhostilo ticho. Noc byla velmi
dlouh. Nad nimi se thla Mln drha, ndhern tpytiv, ale dsiv svou przdnotou. Pistolnk
uvaoval, jak by se ctil, kdyby se to inkoustov ern nebe rozslo a vpustilo proud svtla.
"Ohe," upozornil druhho. "Je mi zima."

Pistolnk zdml, a kdy se probudil, vidl, e mu v ernm ho s nezdravou dychtivost sleduje.

"Na co hled?"

"Na tebe, na co jinho."

"Tak pesta." Prohrbl ohe a zniil dokonal obrazec. "Nelb se mi to." Podval se na vchod, jestli
se u neobjevuje svtlo, ale noc se thla dl a dl.
"Tak brzo u hled svtlo?"
"Byl jsem stvoen pro svtlo."
"Ach, tak je to tedy! Takov nezdvoilost, e jsem na to mohl zapomenout! Jenome mme jet mnoh
prodiskutovat, ty a j. Protoe to mi ekl mj pn."
"Kdo?"
Mu v ernm se usml. "Povme si tedy pravdu, ty a j? dn lhan? U dn koumo?"
"Koumo? Co je to?"
Ale mu v ernm nalhal: "Budeme si tedy kat pravdu jako dva mui? Nikoli ptel, ale neptel a
mui sob rovn? Takovou nabdku dostane mlokdy, Rolande. Jenom neptel mluv pravdu. Ptel
a milenky neustle lou, lapeni pavuinou povinnosti."
"Budeme tedy mluvit pravdu." Za celou noc neekl nic bezcennjho. "Zaneme tm, e mi pov, co to
je koumo."
"Koumo je kouzlo, pistolnku. Mj pn kouzlem prodlouil tuto noc a bude ji prodluovat dokud...
dokud nebudeme hotovi se svou vc."
"Jak dlouho to potrv?"
"Dlouho. Lep odpov nemm. Sm to nevm." Mu v ernm stl nad ohnm a zc uhlky mu
kreslily vzorce po tvi. "Ptej se. Povm ti, co vm. Chytil jsi m. Je to spravedliv; myslel jsem si, e to
nedoke. Jene tvoje cesta sotva zaala. Ptej se. Brzy se tak dostaneme k vci."
"Kdo je tvj pn?"
"Nikdy jsem ho nevidl, ale ty mus. Abys doel k Vi, nejdv mus dojt k nmu, k Bezvkmu
cizinci." Mu v ernm se bez zloby usml. "Mus ho ubt, pistolnku. Jene si myslm, e na toto ses
nechtl ptt."
"Kdy jsi ho nikdy nevidl, jak ho zn?"
"Jednou ke mn piel ve snu. Piel ke mn v podob mldence, kdy jsem jet il v dalek zemi. Ped
tisci lety nebo pti i desti. Piel ke mn v dobch ped tm, ne sta pekroili moe. V jedn zemi
zvan Anglie. Ped zstupem stalet m nadchnul pro mou povinnost, akoli v dob mezi mldm a
mm zvnnm jsem dostal pr kol. Tebe, pistolnku." Uchechtl se. "Vid, kdosi t vzal za slovo."
"Ten cizinec nem jmno?"
"Hm, jmno m."
"A jak to jmno zn?"
"Maerlyn," ekl mu v ernm a odkudsi z temnoty na vchod, kde stly hory, zaznl jako teka za
vtou rachot kamenit laviny, a ozvalo se voln pumy, podobn enskmu kiku. Pistolnk se otsl a
mu v ernm sebou trhl. "Ale myslm, e ani na to ses nechtl ptt. Nem v povaze myslet tak daleko
dopedu."

Pistolnk svou otzku znal; urala ho celou noc a cel roky. Chvla se mu na rtech, ale nepoloil ji...
jet ne.
"Ten cizinec, ten Maerlyn, je oblbencem Ve? Jako ty?"
"Mnohem vtm ne j. Je mu dno, aby il v ase pozptku. On temn. Zabarvuje se. Je ve vech
dobch. Jene je tu nkdo vt ne on."
"Kdo?"
"Zve," zaeptal mu v ernm ustraen. "Dritel Ve. Pvodce vekerho kouma."
"Co je to? Co to Zve -"
"Neptej se m u!" vykikl mu v ernm. Hlas se snail znt psn, ale prosebn se zlomil. "Nevm!
Nechci to vdt. Mluvit o Zveti znamen mluvit o znien vlastn due. Vi Nmu je Maerlyn to, co j
jsem vi Maerlynovi."
"A za tm Zvetem je V a to, co je ve Vi?"
"Ano," zaeptal mu v ernm. "Ale na nic z tch vc se nechce ptt."
Pravda.
"Dobe," ekl pistolnk a pak poloil nejstar otzku na svt. "Neznme se odnkud? Nevidl jsem t
u nkdy?"
"Ano."
"Kde?" Pistolnk se dychtiv naklonil vped. Byla to otzka na vlastn osud.
Mu v ernm si pimkl ruce k stm a zahihal se pes n jako mal dcko. "Myslm, e to v."
"Kde!" U stl na nohou; ruce mu klesly k ohmatanm pabm pistol.
"S tm na m necho, pistolnku. Tm dvee neoteve; tm je jenom navky zave."
"Kde?" Opakoval drazn pistolnk.
"Musm ti napovdat?" zeptal se mu v ernm temnoty. "Nejsp musm." Podval se na pistolnka
planoucma oima. "Kdysi byl jeden lovk, kter ti radil," ekl. "Tvj uitel -"
"Ano, Cort," peruil ho pistolnk netrpliv.
"Jeho rada znla ekat. Byla to patn rada. Protoe u v t dob Martenovy plny proti tvmu otci
pokroily. A kdy se tvj otec vrtil -"
"Zabili ho," ekl pistolnk dut.
"A ne ses otoil, byl Marten pry... na zpad. Jenome v Martenov doprovodu byl jeden mu, kter
se rd oblkal jako mnich a holil si hlavu jako kajcnk -"
"Walter," zaeptal pistolnk. "Ty... ty vbec nejsi Marten. Ty jsi Walter!"
Mu v ernm se zasml. "K tvm slubm."
"Ml bych t na mst zabt."

"To by sotva bylo spravedliv. Pece jenom jsem to byl j, kdo ti po tech letech Martena vydal, kdy "
"To u jsi m ovldal."
"V nkterm ohledu ano. Ale nic vc, pistolnku. Te pichz doba, kdy se podlme. Potom, rno,
pivolm na pomoc runy. Pijdou k tob sny. A potom mus zat tv skuten cesta."
"Walter," opakoval pistolnk ohromen.
"Sedni si," vyzval ho mu v ernm. "Povm ti svj pbh. Tvj bude myslm mnohem del."
"O sob nemluvm," zamumlal pistolnk.
"Dnes v noci vak bude muset. Abychom mohli pochopit."
"Pochopit co? Mj mysl? Zn ho pece. Mm v myslu najt V. Psahal jsem."
"Nikoli tvj mysl, pistolnku. Tvou mysl. Tvou pomalou, upachtnou, urputnou mysl. Nikdy takov
jet nebyla, za celou svtovou historii. Mon za celou historii stvoen.
Toto je doba, kdy se hovo. Toto je doba pro vyprvn histori."
"Tak mluv."
Mu v ernm potsl volnm rukvem svho atu. Vypadl z nj balek zabalen ve flii, od
nespoetnch zhyb se odrely skomrajc plamnky.
"Tabk, pistolnku. Zakouil by sis?"
Odolal krlkovi, ale tomuto odolat nedokzal. Dychtivmi prsty rozbalil flii. Uvnit byl jemn drcen
tabk a zelen svrchn listy, krsn vlhk. Takov tabk nevidl deset let.
Ubalil si dv cigarety a z kad ukousl konce, aby uvolnil chu a vni. Jednu nabdl mui v ernm, kter
si vzal. Kad si vythl z ohn hoc vtvku.
Pistolnk si zaplil cigaretu, vthl vonn kou hluboko do plic a zavel oi, aby se soustedil na smyslov
poitky. Zdlouha, pomalu a spokojen vydechl.
"Je dobr?" vyzvdal mu v ernm.
"Ano. Velmi dobr."
"Vychutnej si ho. Mon je to tvoje posledn pokouen na hodn dlouhou dobu."
Pistolnk to pijal neten.
"Tak dobe," ekl mu v ernm. "Abychom zaali:
Mus pochopit, e V byla vdy, a vdycky byli chlapci, kte o n vdli a touili po n, vc ne po moci
nebo bohatstv i ench..."

Pak hovoil, hovoil celou noc a Bh sm v, jak dlouho jet, ale Pistolnk si z toho pozdji pamatoval
jen mlo..., a jeho podivuhodn praktick mysli se zdlo, e dleit je z toho jen mloco. Mu v ernm
mu ekl, e mus jt k moi, kter le nejv dvacet mil snadnou cestou na zpad, a tam e bude obdaen
moc vbru.

"Ale ani to nen pln pesn," ekl mu v ernm a hodil cigaretu do zbytk ohnit. "Nikdo ti nechce
vnovat dnou moc, pistolnku; je prost v tob a j jsem nucen ti to povdt, sten kvli tomu,
e jsi obtoval toho chlapce, a pak kvli zkonu - pirozenmu zkonu vc. Voda mus tct z kopce
dol a tob to mus nkdo povdt. Podle toho, jak tomu rozum, vybere si ti... ale vlastn m to
nezajm a vlastn to nechci vdt."
"Ti," zamumlal pistolnk, kter si vzpomnl na orkulum.
"A pak zan ta legrace. Ale tou dobou u budu dvno pry. Sbohem, pistolnku. Moje role tmto kon.
etzec je stle v tvch rukou. Dej si pozor, aby se ti neomotal kolem krku."
Roland, nucen msi, co stlo mimo nj, ekl: "Jet mi m ct jednu vc, ne?"
"Ano," ekl mu v ernm, usml se na pistolnka nevypoitatelnma oima a nathl k nmu ruku.
"Budi svtlo."
A bylo svtlo.
Roland se probudil u zbytk ohnit a zjistil, e je o deset let star. Jeho ern vlasy na spncch prodly
a protkaly je ediv pavuiny konce podzimu. Rysy tve se prohloubily, ke zhrubla.
Zbytek klack, kter nasbral, se promnil v elezn devo, a mu v ernm byl rozklebenou kostrou v
rozpadlm ernm atu, jen dalmi kostmi v tto kostnici, dal lebkou na golgot.
Pistolnk vstal a rozhldl se. Pohldl do svtla a vidl, e to svtlo je dobr.
Prudce se rozmchl a vzthl ruku na pozstatky svho spolenka z pedchoz noci... noci, kter jaksi
trvala deset let. Odlomil Walterovu elistn kost a lhostejn si ji zastril do lev kapsy dn - padla tam
akort, aby nahradila tu minulou, ztracenou pod horami.
V. Kdesi vpedu ho oekvala - svazek asu, paprsek Velikosti.
Znovu se vydal na zpad, zdy otoen k vchodu slunce a elem k ocenu, a uvdomoval si, e pila
a uplynula velk st jeho ivota. "Ml jsem t rd, Jakeu," pronesl nahlas.
Ztuhl tlo se rozhbalo a on vykroil rychleji. Do veera doel ke konci pevniny. Posadil se na pl,
kter se thla napravo a nalevo od nj do nekonena. Vlny bez konce dorely na pobe, buily do
nj a buily. Zapadajc slunce malovalo na vod irok pruh koiho zlata.
Tam se pistolnk posadil, obliej obrcen k blednoucmu svtlu. Snil sv sny a dval se, jak vychzej
hvzdy; jeho odhodln neochablo, srdce nezakolsalo; vlasy, nyn id a ediv, mu povvaly kolem
hlavy, a pistole jeho otce s pabami vykldanmi devem leely mrtv a klidn u jeho bok, a on byl
sm, ale samota pro nj nebyla nm patnm i nedoucm. Temnota padla na svt a svt se hnul.
Pistolnk ekal na chvli, kdy dojde k vbru, a snil dlouh sny o Temn vi, ke kter jednoho dne za
era pijde, a jakmile zaduje v roh, podstoup jakousi nepedstavitelnou konenou bitvu.

DOSLOV

Pbh, kter jste prv doetli, se sice tm (ne vak docela) uzavel, je vak jen prvn strofou
mnohem rozshlejho romnu Temn v. Krom tto sti jsem u sice nco napsal, ale je zapoteb
udlat mnohem vc - podle strun synopse, kter bych se chtl pidret, se zd, e celkov rozsah by
inil skoro ti tisce stran, mon vc. Nejsp vm pipad, e moje plny s tmto romnem minuly
hranice pouh ctidosti a ocitly se v krajin lenstv... ale podejte nkdy svho oblbenho uitele
anglitiny, aby vm vyprvl o plnech, jak ml Chaucer s Canterburskmi povdkami - to by pak byl
blzen i Chaucer.
Vzhledem k rychlosti, jakou moje prce dosud pokraovala, bych musel t asi tak ti sta let, ne bych
V dokonil; tuto st, "Pistolnk a Temn v", jsem psal vc ne dvanct let. Tolik asu jsem dn
jin knize nevnoval... ale mon by bylo estnj ct to jinak: dn moje nedokonen kniha
nezstvala v m hlav tak dlouho iv a ivotaschopn, a kdy njak kniha neije ve spisovatelov
hlav, je z n studen mrtvola, i kdy slova vypochoduj na papr.
Temn v vznikla asi dky tomu, e jsem v jarnm semestru poslednho ronku vysok dostal balk
papru. Nebyl to balk jen tak njakho papru k domcmu pouit, dokonce ani balk takovch tch
barevnch papr "druh jakosti", jak pouv mnoho houevnatch spisovatel, protoe tyto balky
barevnch arch (vtinou se zalisovanmi chuchvalci nerozputnho deva) jsou o ti tyi dolary
levnj.
Papr, kter jsem zskal j, byl jasn zelen, siln skoro jako kartn a neobyejn zvltnch rozmr asi osmnct krt dvacet pt centimetr, pokud si vzpomnm. Pracoval jsem tehdy v knihovn
univerzity v Maine a jednoho dne pilo nkolik balk v rznch odstnech, naprosto nevysvtliteln a
neoekvan.
Moje budouc manelka, tehdy se jmenovala Tabitha Spruceov, si vzala jeden balk papru (modrho
jako drozd vajka) dom; mldenec, se kterm tehdy chodila, si vzal dom dal balk papru (lutho
jako auto znaky Roadrunner). Na m zbyl zelen.
Jak se ukzalo, z ns vech se vyklubali opravdov spisovatel - co ve spolenosti, kde doslova destky
tisc (mon stovky tisc) vysokokolskch student aspiruj na spisovatelsk emeslo a kde jich proraz
pouh stovky, tak v takov spolenosti je to nhoda pli velk, ne aby se j kalo obyejn nhoda.
J jsem pak publikoval pr romn, moje ena publikovala jeden (Mal svt) a piln pracuje na dalm,
jet lepm, a ten mldenec, se kterm tehdy chodila, David Lyons, vyrostl v dobrho bsnka a
zakladatele Lynx Press v Massachusetts.
Lidi, mon to bylo tm paprem. Mon to byl kouzeln papr. Vte, takov jako v romnu Stephena
Kinga.
Kadopdn si vy vichni, kdo toto tete, teba vbec neuvdomujete, jak bylo tch pt set list istho
papru obtkno monostmi, i kdy je mon, e vs spousta pikyvuje, protoe mi prv te dokonale
rozum. Spisovatel, kte publikuj, maj samozejm tolik istho papru, kolik chtj; je to jejich
vrobn prostedek. Dokonce oditateln z dan. Maj ho i tolik, e vechny ty ist listy mou nakonec
zpsobit proklet - u lep spisovatel ne j mluvili o t nm, zvouc, rozlehl bl ploe, a Bh v, e
nkter zastraila a umlela.

Druhou stranou mince, zvl pro mladho spisovatele, je tm hn rozjaen, kter ten ist papr
me vyvolat; ctte se jako alkoholik uvaujc o pt whisky s neporuenou peet.
Bydlel jsem tehdy v hrozn boud u eky kousek od univerzity, a il jsem pln sm - prvn tetina
pbhu, kter jste prv doetli, byla napsna v pzranm, neruenm tichu, na kter si u sotva
vzpomnm, kdy te bydlm v dom plnm dcch dt, se dvma sekretkami a hospodyn, kter
m pod dojem, e vypadm patn. Vichni ti spolubydlc, se ktermi jsem toho roku zaal, vyletli.
V beznu, kdy roztly ledy na ece, jsem se ctil jako posledn z deseti malch ernouk Agathy Christie.
Tyto dva faktory - vzva, kterou byl ist zelen papr, a naprost ticho (krom rku vody z tajcho
snhu, kter stkala z kopce do eky Stillwater) - stoj u zrodu vodn sti Temn ve. Byl tu jet
tet faktor, ale bez tch prvnch dvou bych ten pbh asi vbec nenapsal.
Tm tetm prvkem byla bse, se kterou jsem se seznmil o dva roky dv, v druhm ronku na kursu
o ranch romantickch bsncch (je snad pro studium romantick poezie lep doba ne druh ronk
na vysok?). Vtina ostatnch bsn se mi u vykouila z hlavy, ale ta jedna, ndhern, siln a
nevysvtliteln, zstala... a zstv stle. Tou bsn byl "Childe Roland" od Roberta Browninga.
Pohrval jsem si s npadem zkusit dlouh romantick romn, kter by vyjdil pocit, kdy u ne pesn
smysl, jen z t Browningovy bsn vyzauje. Zstalo vak jen u pln, protoe jsem musel napsat
spoustu jinch vc - sv vlastn bsn, povdky, sloupky do novin, bh v co jet.
Jene bhem inkriminovanho jarnho semestru mj dve run tvr ivot postihl jaksi tlum - nikoli
spisovatelsk blok, ale pocit, e je as pestat blbnout s rem a krumpem a usednout k zen boho
buldozeru, pocit, e je as pokusit se vykopat z psku nco podnho, i kdyby se ta nmaha nakonec
promnila jen v obrovskou prohru.
A tak jednoho veera v beznu 1970 jsem usedl ke star kancelsk underwoodce s odtpnutm "m"
a kivm "o" a napsal slova, ktermi zan tento pbh: Mu v ernm prchal pes pou a pistolnk
mu byl v patch.
V dalch letech, kter nsledovala pot, co jsem tu vtu napsal, s Johnnym Winterem putnm na
stereu, i kdy nedokzal zcela pehluit zvuk vody z tajcho snhu tekouc z kopce, v tch letech jsem
proedivl, podil jsem si dti, pochoval jsem matku, zvykl si na drogy a zase jim odvykl, a dozvdl
jsem se o sob pr vc -nkter alostn, jin nepjemn, vtinou prost smn. Jak i pistolnk
zdraznil, svt se hnul.
Za celou dobu jsem vak nikdy pistolnkv svt pln neopustil. Tlust zelen papr se cestou kdesi
ztratil, ale pod mm pvodnch tyicet strnek strojopisu s kapitolami "Pistolnk" a "Dostavnkov
stanice". Nahradil ho papr dstojnjho vzhledu, ale j na ty legran zelen listy vzpomnm s lskou,
kterou sotva doku pevst do slov. Do pistolnkova svta jsem se vrtil, kdy mi lo patn "Proklet
Salemu" ("Orkulum a Hory"), a o smutnm konci chlapce Jakea jsem napsal pot, co jsem vidl jinho
chlapce, Dannyho Torrance, jak unik z jinho zlho msta v Osvcen. Vlastn jedin doba, kdy jsem se
v mylenkch ani chvlemi neobracel k pistolnkovu nehostinnmu, a pesto chvatnmu svtu (aspo
takov mi vdycky pipadal), byla tehdy, kdy jsem obval jin svt, kter vypadal naprosto skuten postapokalyptick svt v knize The Stand. Posledn st, kter je zde uvedena, "Pistolnk a mu v
ernm", jsem napsal ped necelm rokem a pl, v zpadnm Maine.
tenm, kte se mnou doli a sem, nejsp dlum njakou synopsi ("zpletku", tak by to nazvali ti
skvl sta romantin bsnci) dalho dje, protoe tm jist umu dv, ne cel ten romn
dokonm... nebo epos... nebo jak tomu chcete kat. Je smutnou skutenost, e nejsem dn
intelektuln lumen, a lid, kte etli mou prci s jistou dvkou kritickho souhlasu (pr takovch je;

podplatil jsem je), nejsp potvrd, e moje nejlep vci plynou sp ze srdce ne z hlavy... nebo z bicha,
co je msto, kde bere pvod psan emon nejbohat.
Tm vm chci prost jenom ct, e si nikdy nejsem pln jist, kam mm, a v tomto pbhu to plat
jet vc ne obvykle. Z Rolandova vidn, ke ktermu na konci dojde, vm, e jeho svt je skuten v
pohybu, protoe Rolandv vesmr existuje v jedin molekule trvy, kter usych na jakmsi kosmickm
horu (myslm, e tento npad mi nejsp vnuknul Prstenec kolem slunce od Clifforda D. Simaka; prosm
t, Cliffe, nealuj m!), a vm, e vbr znamen povoln t lid z naeho svta (tak mu v ernm
zavolal Jakea), kte se pipoj k Rolandovi na jeho cest k Temn vi - vm to, protoe jsem u napsal
kousek z druhho cyklu pbh (jmenuje se "Vbr t").
Co vak pochmurn pistolnkova minulost? Boe, vm o n tak mlo. Co revoluce, kter svrhla
pistolnkv "svt svtla"? Nevm. Co Rolandovo konen stetnut s Martenem, kter mu svedl matku
a zabil otce? Nevm. Co smrt Rolandovch kamard, Cuthberta a Jamieho, a co asi proil v letech mezi
zkoukou dosplosti a okamikem, kdy ho poprv spatme v pouti? To taky nevm. A pak je tu to
dve, Susan. Co je za? Nevm.
Jene kdesi uvnit to vm. Kdesi uvnit to vechno vm a nepotebuji dnou zpletku nebo synopsi i
osnovu (osnova je posledn toit patnch autor beletrie, kte si horoucn pej, aby psali
dizertan prci). A bude as, vechny ty vci - se vemi souvislostmi - pirozen vytrysknou jako slzy
nebo smch. A kdy nevytrysknou, inu, jak kdysi ekl Konfucius, pti stm milin rudch an je to
umafuk.
Vm jedno: jednou pijde okamik, takov kouzeln chvle, kdy se veer napln fialovm svtlem (veer
jako stvoen pro romantiku!), a tehdy Roland pijde ke sv temn vi, pistoup k n a zaduje v roh...
a pokud se tam nkdy dostanu, budete prvn, kdo se to dozv.

Stephen King
Bangor, Maine