Barbara Cartland: tk do lsky

1812
Ivana la potichu chodbou ke studovn. Vrtila se z prochzky v parku se svou chvou, kter u n byla od
dtstv.
Ped domem spatila lehk kor, do nho byli zapaen dva ulechtil kon.
Neastn si pomyslela, e pat lordu Hanfordovi. Byl to lovk, kter se j nesmrn protivil a kter,
jak vdla, m patn vliv na jejho nevlastnho otce.
Kdy byl Keith Waring posledn na veei s lordem Hanfordem, li potom do herny a on prohrl ticet
liber.
To znamenalo, e se mus prodat nco dalho z vc v dom.
Vdycky lo o vzcnosti, kterch si Ivana cenila, protoe dve patily jej matce. Pemlela, pokud je to
opravdu lord Hanford, jak by mohla pesvdit svho otma, aby odmtl jeho dal pozvn k veei.
Dola do knihovny, co byl mal pokoj, kde obyejn sedvala s chvou, kdy byly samy.
/9/
Slyela ezav, ponkud vulgrn hlas. Zmocnila se j zkost, ale nemohla nic dlat.
Prv se chtla otoit na pat a odejt pro ppad, e by se s n lord Hanford chtl setkat, kdy
ho slyela, jak k:
"J Ivanu chci a taky j dostanu!" Chvli bylo ticho. Pak Keith Waring odpovdl:
"Snail jsem se pro n najt bohatho manela."
"Vte, e j satek nabdnout nemohu," odpovdl lord Hanford, "ale dm j pipsat dost penz, aby u
nikdy nechtla - vlastn jsem pomlel tak na tisc liber ron." Zase bylo ticho.
Ivana ztuhla a mla pocit, e se musela peslechnout. Pak ke sv hrze slyela otma, jak ponkud
vhav k: "A - co bude - se mnou?"
"Na vs jsem nezapomnl," odpovdl lord Hanford. "Dm vm pt tisc liber, co uhrad vae
momentln dluhy, a tisc ron, dokud Ivana a j budeme spolu. Lep nabdku nedostanete." Ivana
zadrela dech.
Byla pesvdena, e otm urit ekne lordu Hanfordovi, e takov npad je poniujc a nemon.
Namsto toho slyela, jak Keith Waring k:
"Pedpokldm, e nemm na vybranou - musm pijmout vai nabdku."

"Byl byste pkn blzen, kdybyste to neudlal," odpovdl lord Hanford. "Lep toti nedo stanete."
Keith Waring neodpovdl, a tak Hanford pokraoval: "m dve se vechno vyd, tm lpe.
Pedpokldm, e jste stejnho nzoru, vzhledem k tomu, e vm vitel bu na dvee." "To je pravda,"
postoval si Keith Waring, "ale pochybuji, e Ivana bude souhlasit." "Tko me odmtnout, vezmemeli v vahu, e jste jej porunk," ekl lord Hanford. "Vte stejn dobe jako j, e podle zkona svenec
mus poslouchat svho porunka, a se mu to lb nebo ne."
"Ivana je velmi... tvrdohlav," zamumlal Keith Wari ng.
"To mete nechat na mn," odpovdl lord Hanford.
"Jsem si celkem jist, e ztrop povyk," ekl Keith Waring. "Mon by bylo moudej nco j dt, aby byl a
svolnj."
"Kdy je k divok, nedvm mu nic na zklidnn," opil lord Hanford. "Dm mu okusit rnu biem."
Ivana se musela stran ovldat, aby nevykikla. Pak lord Hanford ekl:
"Jet se mi nestalo, e bych nedokzal zkrotit kon - nebo enu. Take si pestate dlat starosti a
udlejte jenom to, co vm km."
"Nepovm Ivan, co mte v plnu," ekl Keith Wari ng.
"O to vs nikdo nedal," opil lord Hanford. Chvli bylo ticho, jak si to promlel.
"Ivan eknete jenom to," pokraoval, "e jedete na nvtvu do mho sdla v Hertfordshiru. Pijedu pro
n ve svm koe a vy j namluvte, e pojedete za nmi v jinm. Kdy se neukete, uklidnm j, aby si o
vs nedlala starosti." Keith Waring vzdychl.
"Doufm, e vte, co... dlte. Kdy chcete, aby byla pipraven?"
"V ptek," ekl lord Hanford. "Stavm se tady kolem druh hodiny, a budete po obd." Ivana u
neekala, aby si vyslechla dal podrobnosti. Po pikch se vykradla ze dve studovny a pitom slyela,
jak lord Hanford povd:
"Te' kdy jsme to vydili, tak si na to pipijeme." Vdla o nm, e je velk pijan, a pemlela, jestli v
karafch jet nco zbylo, aby se mohli napt.
Bla se, e jej otm vyjde z pokoje a uvid j tam.
Dala se na rychl stup.
Pebhla zkou halu a vybhla po schodech.
Od t doby, co j zemela matka, jej chva spala v pokoji hned vedle jejho.

Ivana vrazila do dve.

Pesn jak si myslela, chva si sundala klobouk a l, kter mla na prochzce. Sedla za stolem u okna a
ila. Ivana za sebou zavela a na chvli zstala stt, zdy open o dvee. "Chvo! Chvo!"
Byl to vkik zkosti, jak chva naposledy slyela, kdy byla Ivana jet mal dvtko. Odloila it.
"Co se stalo? Co vs tak rozruilo?" zeptala se. Ivana pebhla pokoj, poklekla vedle chviny idle a
zaboila j tv do klna.
"Chvo! Chvo!" zavzlykala znovu. "Co... budu... dlat? Co... budu... dlat?" Chva si j pithla k sob.
Zamilovala si Ivanu od chvle, kdy se narodila. Lka tehdy pehldl porodn bbu a poloil dtko do
jejch rukou.
"Co se vm stalo, drahouku?" zeptala se znovu. Ivana ostchav opakovala chv, co prv zaslechla.
Slova se inula jedno pes druh.
"Nenvidm... lorda Hanforda... nenvidm ho, chvo!" ekla nakonec. "Kdy... na m... zr... z toho jeho
pohledu... se mi dl... patn! Sta... aby se mne dotkl, a chce se mi... kiet!"
"To je ta nejhanebnj vc, jakou jsem kdy slyela!" rozhoila se chva. 'A vae uboh maminka by se
obrtila v hrob - to tedy ano!"
"J vm, ale nevlastn otec je mj... porunk."
"Je to zlej lovk! Nem dn prvo by i jen pomyslit na to, e by souhlasil s nm tak stranm!"
vytkla chva.
"Jde o... penze... v, jsou v tom... penze," odpovdla Ivana. "Utrat... vechno, co mme... a u zbv
jen mlo, co se d jet prodat." Chva to vdla a moc dobe. Prv vera sarkasticky ekla:
"Jestli z tohoto domu pjde jet nco, jednou se rno vzbudm a zjistm, e pode mnou odnesli postel!"
V echny ty hezk vci, kter Ivanina maminka nashromdila, u byly dvno rozprodny.
Obrazy, dransk porceln, a dokonce i persk kobereky z podlah zmzely.
Ivana vdla, e banka u nkolik tdn d, aby se nco provedlo s peerpanm kontem.
ty obchodnk pichzely pravideln s nalhavmi vzkazy doadujcmi se zaplacen.
Ivana zvedla hlavu.
"J vm, na co... mysl, chvo," ekla, "a j bych... radji zemela... ne abych se stala... milenkou...
jakhokoli mue, nato pak lorda Hanforda. "
Zakoktala se pi slov "milenka" a pak propukla v pl.

Chva j objala tsnji.

"Najdeme njak zpsob, jak se z toho dostat," uklidovala j. "Ale jak, to v jenom Bh."
"Jak me... dopustit, aby se mi stalo... nco takovho?" ptala se Ivana. "Jak... jenom me?" Chva
chvli mlela. Pak ekla:
"Budete muset utct - ano, to budete muset udlat."
Ivana znovu pozvedla hlavu.
Byla tak pekvapen, e pestala plakat, ale na tvch mla stle jet slzy. Vykulila oi a zeptala se:
"U-utct? Ale... kam, chvo?"
"To se prv snam vymyslet," odpovdla chva. "Vte stejn dobe jako j, e nemme dn penze k
cest na sever, k tm pbuznm, kte vm tam zbyli, a je jich jen pr." Ivana vdla, e je to pravda.
Kdy jej matka zemela, zjistila, e na poheb nepijeli prakticky dn pbuzn.
Kdy te' byla sirotek, byla velmi oputn.
Jej otec, ctihodn* Hugo Sherard, byl zabit v bojch proti Napoleonovi na Pyrenejskm poloostrov.
Jej matce to zlomilo srdce.
Cel rok tm nemluvila a nezajmala se o nic, co se dlo kolem n.
Pak do jejho ivota vstoupil Keith Waring.
Akoli jm Ivana pohrdala, musela pipustit, e z jej matky uinil ne-li astnou, tedy alespo pomrn
spokojenou enu.
Rod Sherardovch pochzel ze severn Anglie.
Otcv bratr, kter byl o hodn star ne Hugo, zddil titul lorda Sherarda.
Napsal mamince dopis, kdy tatnka zabili.
Napsal Ivan, kdy se dozvdl, e jej matka zemela.
Nenavrhl j ovem, aby pijela na sever a ila s nim a jeho rodinou.
Vdla o nm, e m vlastn enu a dti. "
Bezpochyby si nepl poskytnout stechu nad hlavou zchudl pbuzn, a navc to byla dlouh
cesta. Momentln by bylo nemon, aby s chvou zaplatily vechny vlohy, kter by si potal jeden
dostavnk za druhm.

dn z otcovch ptel j nebude chtt vzt k sob dom.

Kdy se jej matka provdala za Keithe Waringa, neudrovala styky s tmi pteli, kter poznala, kdy ili
na venkov.
Msto toho znala jenom ty lidi, kterm j jej manel pedstavil v Londn.
Za jej penze si pronajali dm v Islingtonu.
Nbytkem, kter patil Hugovi Sherardovi, zadili mal, a jak si Ivana myslela, ponkud ountl
pokojky.
Protoe byli v Londn, Ivana mohla navtvovat semin pro mlad dmy.
Spolu s matkou chodila do muze, co se j moc lbilo.
Kdy o tom te' pemlela, jedinmi lidmi, kter zvali na veei, byli ponkud zhral ptel jejho
nevlastnho otce.
Vtina z nich byli mui. "Kam... pjdeme, chvo?" zeptala se eptem. "O tom prv pemlm,"
odpovdla chva.
"Protoe nemme... dn penze," ekla Ivana, "mla bych se snait... najt si... njakou prci."
"Nedovolm, abyste dlala podadnou prci," ekla chva, "dokud jsem naivu!"
"Ale musme nco jst... A jdlo.stoj penze," namtla Ivana praktickm tnem. Sedla si na paty a pak
zkila pae chv na kolenou.
"Tak si to promysleme," ekla. "Musme myslet rychle, protoe dneska je ter, a to nm zbvaj jenom...
dva dny, ne m ten... hrozn lovk... odveze ve svm... koe."
Z jejho hlasu byla dobe slyet panick zkost a chva si vimla, jak se chvje. Nebyla pekvapen.
Vdla, e lordu Hanfordovi je pes tyicet.
U byl dvakrt enat.
I kdy to Ivan nechtla kat, ukalo se o nm, e na nj pad zodpovdnost za to, e jeho posledn
ena byla prohlena za blznivou.
Slouc kali, e je to proto, e s n zachzel stejn krut jako se svmi komi.
"Mus existovat... nco, co bych... mohla dlat," kala Ivana. "Koneckonc, mla jsem dkladn vzdln
a..." Zarazila se a vykikla.
"No ano, jist!" zvolala. "Dlala jsem ty na venkov, kdy tatnek odeel do vlky, i pak kdy byl zabit,
maminka nechala vechno na mn. Mohla bych bt tajemnic!"

Kdy se na n chva podvala, pomyslela si, jak velmi nepravdpodobn je, e by njak ena zamstnala
nkoho, kdo vypad tak pvabn jako Ivana.
Kdyby j ml zamstnat mu, bylo by to bezpochyby nebezpen.
"Mon," ekla po chvli, "byste mohla dlat peditatelku njak star dm. Koneckonc, potebuj
nkoho, kdo by jim pedtal, kdy strnou a ztrcej zrak, a vy mte lbezn hlas."
"To kvala maminka taky," odpovdla Ivana.
"V nedli jsem j vdycky pedtala modlitby a bsn lorda Byrona. Ty ji pokad rozplakaly, protoe pi
nich myslela na tatnka."
Vzdychla si pi vzpomnce na to, jak byla astn, kdy pedtala mamince, ne se v jejm ivot objevil
Keith Waring.
Chtla dt najevo, e um bt praktick, a tak se zeptala:
"Jak zjistm, jestli je nkde msto, kter na mne ek? Nala bych njak inzerty v novinch?"
"Muste jt do agentury, drahouku," odpovdla chva. "Budu se snait od pan Bellov zdola zjistit,
kter v Londn je nejlep." Kdy poprv pijeli do Londna, najali pan Bellovou, aby uklzela v dom a
pomhala chv s vaenm.
Chva byla vten kuchaka a zaala jim vait, jet kdy ili na venkov.
Kdy pan Sherardov ovdovla, musela se nauit jst vechno.
Po pjezdu do Londna chva pracovala jako kuchaka dl, protoe j to bavilo.
A navc to bylo mnohem levnj, ne kdyby si kvli tomu museli nkoho najmout.
Pan Bellov si potala velmi mlo za to, e kad rno pila na dv a ti hodiny.
Vymetala krby, drhla podlahy, stlala postele.
"Ano, zeptej se pan Bellov," ekla Ivana.
"Zeptej se j brzy, chvo, protoe nesmme ztrcet as." Hrza j pebhla po tle.
Kadou minutou se piblioval okamik, kdy j lord Hanford s bruntnm obliejem a plovoucma oima
vthne k sob do koru.
Odvezl by j nkam, kde by na n ekalo nevysloviteln peklo, to j bylo jasn. Chva vstala ze idle.
"Te' si tu sednte," promluvila k Ivan, jako kdyby j byly ti roky, "a bute opatrn. Kdyby vstoupil v
nevlastn otec, a se nedozv, co jste zaslechla."

"Ne, samozejm... ne," ekla Ivana. "Ale spchej... spchej, chvo, j mm strach... j mm hrozn...
strach!" Chva vyla z pokoje.
Ivana se posadila na idli, kter se uvolnila, a zakryla si dlanmi oi. Jak se tohle mohlo stt?
Jak mohla bt budoucnost tak poniujc, tak pern ohavn a hroziv? Bylo to jako temn mstnost, ze
kter nen niku.
Vdla, e jej nevlastn otec m slab charakter. Byl naprosto neschopn vydlat penze, dokzal je
jenom prohrvat u hrskch stolk. Ovem, to musela pipustit, do jej matky byl doopravdy
zamilovan.
To nebylo nic pekvapivho, protoe pan Sherardov byla nesmrn krsn.
Byla do n zamilovna spousta mu, ne potkala ctihodnho Huga Sherarda.
Zamilovali se do sebe a byli neuviteln astn.
Po nkolika letech byly dragounsk gardy, pluk, ve kterm otec slouil, poslny na Pyrenejsk
poloostrov.
Mly brilantn koncipovan pln zatoit tam, kde to Napoleon nejmn oekval.
Hugo Sherard strvil v cizin necel rok. Pak byl zabit.
Naped si Ivana myslela, e matka zeme tak. Kdy se zdlo, e matka uvad a je stle slab, objevil se
Keith Waring. Byl to nesmrn hezk mlad mu.
Pro jeho vzhled ho rozmazlovala kad ena, se kterou se kdy setkal, a pan Sherardov nebyla vjimkou.
Tolik se liil od jejho prvnho manela, e o nj svm zpsobem matesky peovala.
A tak mu nedokzala odolat, kdy nakonec ekl, e zeme, jestlie se za nho neprovd. Ivana si
uvdomila, e z jeho strany lo o ob, protoe kdyby byl chtl, mohl by se oenit s nkm mnohem
bohatm.
Ale on matku upmn miloval.
To mu ovem nebrnilo utratit kad penny, kter mla, ani by pitom pomlel na dsledky. Ivana ho
nikdy nemla rda.
Vdla, e j povauje za bm a zazlv jej matce cit, kter k n chov.
Z jedn nebo dvou jeho nedvnch poznmek pochopila, e peml o tom, e kdyby j nael
bohatho manela, ml by j z krku.
Souasn by si bezpochyby namastil kapsy.

Ale ani v tch nejdivoejch pedstavch j nenapadlo, e by mohl pistoupit na mylenku, e j "prod"
nkomu tak odpornmu, jako je lord Hanford.
Ten byl nesmrn bohat, to se nedalo popt. Ale pesto si dovedla domyslet, jak zden by byli jej
rodie.
Nedokzala si ani pedstavit, e by ila s muem, za kterho nen provdan!
Jak bych mohla... udlat nco tak... poniujcho? pomyslela si .
Za dvemi zaslechla kroky a na chvli se polekala, e je to jej nevlastn otec.
Ale byla to chva, kter vstoupila do pokoje. Protoe Ivana instnktivn vyskoila a dvala se vyden,
chva j konejila:
"Je to v podku, odjel s jeho lordstvem. Nechal u pan Bellov vzkaz, e se nevrt na obd ani na
veei."
Protoe museli potat kad hal, kter utrat, neubrnila se Ivana pomylen, e se uet za dv jdla.
Chva zavela dvee.
"Zjistila jsem; co chceme vdt," ekla. "Nejlep agenturu m pan Hillov na Mount Street."
"To je trochu daleko," poznamenala Ivana.
"J vm," ekla chva, "ale kdy u mte pro nkoho pracovat, postarm se o to, aby to byl ten nejlep!"
"Pojedeme tam hned?" zeptala se Ivana.
"Naped byste se mla naobdvat," ekla chva.
"Nen dn spch, pn se vrt a brzy k rnu, jak ho znm."
"Ach chvo, jenom doufm, e neprohraje dn dal penze," povzdechla si Ivana.
Pi tch slovech j napadlo, e kdy chce utct, u j nemus zajmat, co se stane. Protoe to chva
vyadovala, Ivana sela dol do mal jdelny.
Jednou navrhla, e kdy chva va, ona by mla sedat v kuchyni.
Chva o tom nechtla ani slyet.
"Dokud jsem tu j, budete jst v jdeln, protoe jste dma, a budete se chovat, jak se na dmu slu, a u
nechci slyet dn nesmysly!" odsekla j tenkrt.
Ivana si naloila porci studenho kuecho saltu, kter chva pipravila bhem dne.
Nemohla se ubrnit pomylen, e kdy u nen dma," mla by jst v mstnosti pro sluebnictvo.

Chv to ovem neekla, protoe vdla, jak moc by j to rozzlobilo.

Sndla vtinu saltu, i kdy byla pli rozruen,ne aby pociovala hlad.
Pak vybhla nahoru a uvzala si sluiv klobouk, kter u mla na hlav, kdy byly rno na prochzce.
Chva byla velkou vyznavakou erstvho vzduchu.
Vdycky trvala na tom, aby Ivana chodila v uritou denn dobu na prochzku do parku.
Kdy Ivana sela dol, vidla, e chva u si tak uvzala klobouk a kolem ramen si ovinula ed l.
"Tak, a te' si pospte," ekla chva. "Prochzka v tak pkn den vm neukod."
"Ne, jiste ne," souhlasila Ivana, "ale pla bych si, abychom se mohly prochzet ve voln p rod."
Na chvli se odmlela a pak dodala:
"Chvo, asi bychom nemohly... prost zmizet na venkov a najt si tam malou chaloupku, kde bychom si
ily samy pro sebe, e?"
"A jak bysme zaplatily njem?" chtla vdt chva.
Na to nedostala dnou odpov a pokraovala: "Jedinej venkov, kterej znme, vy i j, je
Huntingdonshire, kde jste byla tak astn jako mal dvtko. A mete si bt jist, e a odsud zmizte,
v nevlastn otec se jako prvn pojede podvat prv tam."
"Ano, jist, na to jsem nepomyslela," ekla Ivana potichu. ly svin, protoe i kdy chva u vkem
pekroila padestku, byla velmi sv.
Trvalo jim tm ti tvrt hodiny, ne doly na Mount Street.
Nebylo obtn najt zprostedkovatelnu prce, domc agenturu pan Hillov, kter byla v prvnm pate
v sle 19.
Zepedu byla sklenn vloha a vedle oteven dvee odkrvajc pohled na zk schodit. Chva se
zastavila a Ivana ekla trochu nervzn:
"Pjde se mnou, chvo?" Chva zavrtla hlavou.
"To by byla chyba," odpovdla. "Lid, kte si hledaj zamstnn, si s sebou neberou chvu! Te' jdte
nahoru, drahouku, a snate se nebejt nervzn. J si zatm budu prohlet vlohy."
Ivana stoupala po schodech s pocitem, e je velmi mal a vydan svtu napospas.
Bylo tam mal odpovadlo a cedule na jednch
dvech hlsala:

DOMC AGENTURA PAN HILLOV

Ivana otevela dvee a uvnit spatila nkolik devnch lavi ek.
Na nich sedly dv rolc mlad dvky, na kterch bylo na prvn pohled vidt, e pily z venkova.
Odhadovala, e zde hledaj prci stejn jako ona.
Byl tam tak jeden postar mu, kter mohl bt ko, u pli star na svou prci.
V zadnm konci pokoje sedla star ena se zrzavou parukou a v brlch.
Vypadala tak podivn, e se na n Ivana upen zadvala a pomyslela si: tohle pece neme bt pan
Hillov?
Stejn jako se upen dvala Ivana, tak se upen dvala i pan Hillov.
Po chvli pronesla ponkud pronikavm hlasem:
"Rate tudy, madam." Ivana si uvdomila, e mluv k n. Kdy la k psacmu stolu, pochopila.
Pan Hillov j pokldala za budouc zamstnavatelku, kter navtvila agenturu, a ne za zamstnankyni.
Tato mylenka se potvrdila, kdy dola k vysokmu stlu a pan Hillov na n pohldla a zeptala se:
"A co pro vs mohu udlat, madam? Pedpokldm, e budete chtt komornou?"
Ivana se s nmahou pimla promluvit.
"Ne," ekla. "Nechci nikoho zamstnat, ale sama hledm zamstnn."
Pan Hillov se zhluboka nadechla a v och za skly brl se objevil pln jin vraz. Jej hlas se piostil,
kdy se zeptala:
"Jak druh zamstnn dte, smm-li se ptt?"
"Myslela jsem si," odpovdla Ivana, jestli nemte voln msto peditatelky nebo teba tajemnice?"
Pan Hillov se pohrdliv uklbla a pak otevela velkou knihu. Leela ped n na stole.
"Pochybuji, e bychom mli njak vhodn msto zrovna pro vs," ekla ostrm tnem.
"Ach, prosm vs, snate se nco najt," zaprosila Ivana.
"Velmi nalhav hledm zamstnn a bylo mi eeno, e jste nejenom nejlep agentura v celm
Londn, ale dokete najt pesn to, co uchazei o zamstnn poaduj."
Pi tch slovech ctila, jako by j nkdo napovdal, co m kat.
Nebylo pochyb, e lichotka zabrala.

Pan Hillov otoila dv nebo ti strnky a ekla smlivji:

"Tak dobe, j se podvm, ale nejsem pli optimistick."
Pak se za psacm stolem objevila dal ena. Byla po vech strnkch jin ne pan Hillov. Byla mal a
vypadala ponkud pomakan. Vlasy mla ediv, msty skoro bl a zjevn se nesnaila skrvat svj vk.
Potichu, skoro pokorn podotkla:
"Myslm si, e byste se mla podvat na stranu slo devt."
Pan Hillov netrpliv peltla nkolik strnek.
"Nebute tak smn, Hetty," ekla. "Vte stejn dobe jako j, e hledaj mue."
"Nebyli jsme schopni dnho najt," odpovdla Hetty. "J jsem si jenom myslela, e by tato mlad
dma mohla umt francouzsky."
"Myslm, e je to nepravdpodobn," odsekla pan Hillov.
"Naopak," ekla Ivana. "Mluvm francouzsky plynn. Vlastn stejn dobe jako anglicky."
Pan Hillov se na n upen zadvala.
"Jestli mi lete," pohrozila j, "jen tak vm to neodpustm."
"km vm pravdu," ekla Ivana. "Byla jsem vychovvna s nkolika francouzskmi dtmi, a proto
mluvm francouzsky zcela plynn."
"Pedpokldm, e jste zapomnla," ekla pan Hillov, jako kdyby musela mt posledn slovo, "e jsou to
nai neptel! Nemli bychom si s nimi nic zanat, ani s tou zrdou Bonapartem!"
Ivana nevdla, co na to odpovdt.
Pan Hillov na n chvli hledla skoro nasupen a pak se znovu zadvala do knihy.
"U to tu mme zapsno skoro dva tdny," zaeptala ena jmnem Hetty. "A nenaly jsme nikoho, koho
bychom jim mohly poslat."
"Tak dobe," svolila pan Hillov. "A je to tedy na vs, ale nesvalujte vinu na mne, kdy tuto mladou
enou hrub odmtnou."
"Jestli je to otzka francouztiny," vloila se do toho Ivana, protoe se j zdlo, e Hetty prohrv,
"slibuji vm, e ta dma nebo pn, kte poaduj peditatelku hovoc francouzsky, budou naprosto
spokojeni." Pan Hillov znovu posmn popothla.
"Pcha pedchz pd!" zarecitovala povznesen. Napsala nco na lstek, kter mla ped sebou, a
podala ho Ivan.

"Tohle je adresa," ekla, "a tady je napsno, na koho se budete ptt. Jestli vs nepijmou, povauji za
ztrtu asu, abyste sem chodila znovu."
"Rozumm," ekla Ivana. "Dkuji vm mnohokrt, e jste byla tak laskav. Jsem vm velmi vdn."
Usmla se na enu zvanou Hetty a ekla j:
"A dkuji tak vm." S lstkem v ruce pela mstnost ke dvem. Bhem jejho pohovoru pili dal dva
zjemci o zamstnn starho vzhledu a sedli si pmo ke dvem.
Jeden byl mu. Jak se Ivana piblila, vstal a otevel j dvee.
"Dkuji," ekla a pomyslela si, e vypad jako majordom.
"Hodn tst!" popl j a ona se na nho usmla. Sela ze schod, sestoupila na chodnk a rozhlela se
po chv.
Na jeden len okamik si myslela, e zmizela. Pak ji uvidla kousek dl na ulici, jak obdivuje njak
drah porceln ve vkladn skni. Rozbhl a se k n.
"Chvo! Chvo!" volala. "ekli mi, e nkdo potebuje tajemnici, kter um mluvit francouzsky."
"No, to byste mohla dlat, drahouku," ekla chva. "Tak kde to je?"
Ivana se podvala na lstek ve sv dlani. Zrala na nj s tak pekvapenm vrazem ve tvi, e se chva
zeptala: "Co je to? Nco nen v podku?"
"J... domnvm se, e je to... v podku," ekla Ivana vhav, "ale... my mme jt na ministerstvo vlky...
a ptt se na hrabte Lorimera."
"Jste si jist?" zeptala se chva. Sama si pozorn peetla lstek a pak ekla:
"Tedy, protoe se jedn o ministerstvo vlky, pedpokldm, e chtj tajemnky, co dovedou hovoit
francouzsky, aby pekldali zprvy a hovoili s vzni."
"Ach ano, jist!" zvolala Ivana. "A budou chtt lidi, aby pekldali tajn listiny, kter vojci ukoistili na
vlench polch, a podobn vci."
"Nemyslm, e by to byl pro vs tkej kol," ekla chva, "ale nelb se mi mylenka, e byste mla
pracovat obklopen takovou spoustou mu."
"Pro ne?" zeptala se Ivana. "Tko si me myslet, e na ministerstvu vlky zamstnvaj pouze eny!"
Najednou se zastavila.
"Prv m napadlo," ekla jinm tnem. "Pan Hillov ekla, e dali mue. Ale jim se nepodailo
dnho najt, tak... by mi mohli dt... anci." Nyn bylo zjevn, e pan Hillov si byla tm jist, e j na
to msto odmtnou pijmout. Jako kdyby j chva etla mylenky, ekla:

"Nen dn vostuda, kdy to zkuste, a kdy vs polou pry, prost zkusme tst u jin agentury.
Nemete ekat, e se vm vechno zda hned napoprv!"
To byla cel chva. To j bylo podobn, ci nco takovho. Ivana se dala do smchu.
"Jak se dostaneme k ministerstvu vlky?" zeptala se.
"No jak, vezmeme si droku," rozhodla chva.
"A dn odmlouvn! Kdy tady budeme moc dlouho okount, tak jak znm ty lidi na adech, vichni
u budou na cest dom a budova bude zamen."
Ivana vdla, e to je rozumn argument, ale na druhou stranu si nemohla odpustit pomylen, e je to
pli rozhazovan.
Chva na tom ovem trvala, a tak na konci ulice naly droku.
Kdy ekly komu, kam je m dovzt, zdlo se, e to na nho udlalo dojem.
Popohnal biem svho unavenho kon a rychlm krokem se vydali na Berkeley Square.
Chva se rozhlela kolem, aby vidla, kudy jedou.
Ivana vak pevn svrala v ruce kartiku a modlila se.
"Pane Boe, prosm t," kala si, "prosm, a mi daj prci. Udlala bych cokoli... cokoli, jen abych
nemusela podstoupit to, co mj nevlastn otec... chce, a abych nemusela... odjet pry s tm... zlm...
krutm... starcem!" Samotn pomylen na lorda Hanforda j roztslo. Chva poloila svou ruku na jej.
"Bude to dobr, drahouku," ekla. "Ctm to v kostech, a kdyby dolo na nejhor, uteeme spolu a
budeme drhnout zpra. J u jsem to jednou dlala a myslm, e to klidn mu dlat znova." Ivana se
zasmla, a to chva chtla.
"Jsem si jist, e tvoje zpra budou mnohem ist ne moje, chvo, ' odpovdla.
Droka zastavila ped velikou, impozantn budovou. Ivana poprv vypadala nervzn.
"Poj se mnou," zaprosila. Chva zavrtla hlavou.
"Ne, drahouku," ekla. "To by byla chyba. Tajemnice si s sebou neberou gardedmy. Pokm na vs
tady. Dovolme si trochu marnotratnosti a nechme droku, a na ns pok." Ivana pomalu slezla ze
stuptka droky a prola branou ministerstva vlky. Za stolem stl vojk v uniform. Uvdomila si, e
ek, a mu vysvtl, pro pila. Podala mu lstek, kter dostala od pan Hillov.
Podval se na nj, a protoe ho etl pomalu, zdlo se, e ubhlo nkolik minut, ne ekl:
"Zadm, aby vs dovedli k jeho lordstvu." Luskl prsty a jin vojk, kter vypadal velice mlad, tm jako
poslek, se zvedl z msta v pozad, kde sedl.

"Dovete tuto adatelku k hrabti Lorimerovi," ekl prvn vojk oste.

Chlapec si od nho vzal lstek a vydal se naped. Zjevn pedpokldal, e Ivana pjde za nm.
li dlouho po chodbch, zdlo se j, e uli nkolik mil, nahoru po schodech a opt chodbami.
Znovu seli po njakch schodech a pak doli k mstnostem v pzem. Pomyslela si, e tam jsou
urit ty nejdleitj mstnosti.
Jej dojem se potvrdil, kdy spatila dva vojky, kte dreli str ve vedlej chodb, ke kter doli.
Proli kolem nich. Tm na konci tto chodby se vojk, kter j vedl, zastavil.
Zaklepal na jedny dvee a hlubok hlas ekl:
"Vstupte!"
Vojk veel dovnit sm a Ivana pochopila, e nem jt za nm.
Zpola dvee zavel; nechal je oteven jenom tak, aby slyela, co se dje uvnit. Slyela ho, jak sklapl
podpatky, a pomyslela si, e urit zasalutoval.
Tent hlubok hlas, kter pedtm ekl "vstupte", se zeptal:
"O co jde?"
"Uchaze o msto z agentury, mylorde," odpovdl vojk. Musel pedat lstek, protoe na chvli bylo
ticho. Pak ten hlubok hlas ekl:
"Polete ho dl." Ivan dolo, e oekv mue, a srdce se j sevelo.
Jak ekla pan Hillov, poadovali mue, a ona si byla jist, e jako enu ji odmtnou.
Vojk se vrtil ke dvem a otevel je. Ivana vstoupila do mstnosti.
Vojk vyel ven, zavel za sebou dvee a ona stla na prahu a nebyla si jist, jestli m pokat, nebo jt dl.
Mstnost byla mal a vybran zazen, s nkolika pohodlnmi idlemi .
Hrab sedl za obrovskm psacm stolem, na kterm se vrily stohy papr.
Kdy se na nj Ivana podvala, byla pekvapen. Tak njak pedpokldala, e to bude star pn
s edivmi nebo mon blmi vlasy. Podle jej pedstavy byli vichni na ministerstvu vlky sta, protoe
mlad mui museli odejt do vlky.
Ale hrab Lorimer vypadal na ticet a byl nesmrn hezk, tmav vlasy ml sesan z rozloitho ela.
Protoe pokraoval v psan, mohla se na nj dvat bez rozpak. Pomyslela si, e m psnou tv.

Ml hranatou elist a pevn stisknut rty, kter j prozrazovaly, e je odhodlan prosadit si svou. Urit
bojuje o vechno, po em zatou. Zdlo se j, e trvalo dlouho, ne hrab zvedl hlavu.
"Pojte a posate se," ekl a ukzal na idli na druh stran svho stolu. Mluvil oste, jako kdyby udlel
rozkaz. Kdy spatil, ke komu mluv, objevil se v jeho och udiven vraz.
"Bylo mi eeno," ekl po chvli, "e jste sem pila z agentury."
"To je pravda," souhlasila Ivana. "Poslala mne k vm pan Hillov."
Prv dola k psacmu stolu, a protoe se ctila plae, rychle se posadila na idli, jako kdyby potebovala
podept.
Hrab se na n stle upen dval.
"To m bt njak vtip?" zeptal se a hlas mu znl tvrd, jako kdyby si myslel, e se sem nedoucm
zpsobem vetela.
"Ne, ne, samozejm ne," ujiovala ho Ivana rychle. "Pila jsem na zklad va dosti o nkoho, kdo
um hovoit francouzsky."
Vidla v och hrabte pohled, kter j pipadal nedviv.
Hrab mlel jenom chvilinku a pak na n zaal velmi rychle mluvit francouzsky.
Ptal se j, odkud pochz a jak se nauila hovoit tak dobe francouzsky, kdy je evidentn Anglianka.
Pak ekl, e si mysl, e v cel t vci muselo dojt k njakmu nedorozumn. Mluvil velice plynn, ale s
lehoukou stopou anglickho pzvuku.
Jakmile svou e skonil, Ivana odpovdla svou dokonalou paskou francouztinou.
Povdla mu, stejn jako pedtm pan Hillov, e byla vychovvna s nkolika francouzskmi dtmi.
ekla, e zaala mluvit francouzsky tm stejn tak brzy, jako se nauila anglicky.
Um francouzsky st, pst, a kdy je to nutn, i myslet.
To je jedin dvod, vysvtlovala, pro za nm pila, kdy pan Hillov se pro toto msto nepodailo nalzt
dnho mue.
Kdy domluvila, sedla tam s vyzvavm vrazem ve tvi, protoe vdla, e hrab v jej francouztin
nedoke najt sebemen chybiku. Hrab se neoekvan rozesml.
"Dokzala jste, e mte pravdu," ekl, "ale te' zanme. Snad se mi pedstavte, protoe na tomhle
lstku nen napsno dn jmno."

Pi tch slovech ho upustil na stl a Ivana si pomyslela, e pan Hillov naschvl nenapsala jej jmno, aby
j jako enu nevyhodili u ode dve.
"Mylorde, jmenuji se," odpovdla, "Ivana..."
Zarazila se. Najednou j projelo hlavou, e by byla chyba uvdt sv skuten jmno.
Jestli m dokonale zmizet, pak by jej jmno bylo klem, kter by j mohl znovu uvrhnout do rukou
nevlastnho otce. V t vtein ekla jedin jmno, kter j napadlo, a to bylo jmno jej chvy.
"...Tateov," dokonila.
"Dobe, sleno Tateov," odpovdl hrab.
"Rozhodn jste prokzala, e umte mluvit francouzsky, ale pochybuji, e byste dokzala vyhovt dalm
poadavkm, kter m mt osoba, j mm v myslu zamstnat." Ivana se zhluboka nadechla.
"Mte na mysli, mylorde, e bych mla bt mu, ale pan Hillov jasn ekla, e ve svch zznamech
nem nikoho, kdo um francouzsky, a nen pravdpodobn, e nkoho najde."
Hrab se zamrail.
"Neme to bt nesplniteln poadavek!" zvolal.
"Myslm, a promite mi, e to km," odpovdla Ivana, "e i kdy lid francouzsky umj, nemaj prv
chu se o tom nkde it zrovna v dnen dob. Koneckonc, mme vlku."
"Toho jsem si vdom," ekl hrab chladn. "Nicmn, to vs snad netrp."
"Nepokldala jsem sv znalosti za uitenou vc," odpovdla Ivana, "a do chvle, kdy jsem se ocitla v
agentue pan Hillov."
"A jak msto jste hledala?" zeptal se hrab.
"Myslela jsem si," ekla Ivana upmn, "e bych mohla dlat peditatelku njak star dm, nebo
mon tajemnici. Dlala jsem nejrznj sekretsk prce."
"ekl bych," poznamenal hrab, "kdy se na vs podvm, e by takov zamstnn bylo vhodnj." Bylo
ticho a Ivana ctila, e prohrla. Pak ekla:
"Jestlie si myslte, e jsem pli mlad, abych dlala, co poadujete, tak to se pece asem naprav."
Hrab se zasml.
"To je urit pravda. Ano, sleno Tateov, myslel jsem si, e jste moc mlad a e bude obtn pro
nkoho, kdo vypad jako vy, splnit moje poadavky."
"Ale vy potebujete lovka, kter mluv dokonale francouzsky," vedla si Ivana svou.

"To je nanetst pravda," ekl hrab, "a jak u vte, zjiuji, jak je obtn nkoho najt."
"Pak tedy, prosm... prosm," adonila Ivana, "dejte mi anci! Slibuji vm, jsem docela inteligentn. Mla
jsem dobr vzdln a zoufale potebuji okamit zamstnn."
Zpsob, jakm hovoila, hodn napovdl. Hrab se na n zkoumav zadval a pak se zeptal: "Pro mte
tak naspch?"
"Protoe nemm penze a nemm kam jt," odpovdla Ivana.
"Je to skuten tak?" zeptal se hrab.
"Jsem sirotek," vysvtlovala Ivana. "Moje matka zemela nedvno a mj otec byl zabit v bojch s
Napoleonem."
"Take v otec byl v armd?"
"Ano.
"Ve kterm pluku?" Ivaninou mysl znovu probhlo, e by mohlo bt nebezpen ci pravdu. Pak si ekla,
e armda je velik.
Nen pravdpodobn, e hrab, i kdy je na ministerstvu vlky, bude znt jmno kadho dstojnka. Po
krtkm zavhni odpovdla:
"Ve trnctm dragounskm pluku."
"To je mj pluk," ekl hrab, "take jsem mon vaeho otce znal."
Pli pozd si Ivana uvdomila, e udlala chybu.
"Jak se jmenoval?" zeptal se hrab, protoe ona nemluvila.
Chvli bylo ticho a pak ekla:
"Prosm... nejde nm o mho... otce... ale o mne."
"Jestlie pro mne mte pracovat," odvtil hrab, "pak mne zajm kad aspekt vaeho ivota." Ivana
sepjala ruce. "J:., radi bych zstala... v anonymit."
"Obvm se, e to je nemon," nesouhlasil hrab. "Postaven, kter se vs tk, je toti velice dleit.
Nebylo by mi umonno, dokonce i kdybych sm chtl, zamstnat nkoho, o kom nic nevm." Bylo ticho.
Ivana vdla, e hrab ek, e nco ekne, a tak odpovdla:
"Kdy vm povm... pravdu... zstane to naprostm tajemstvm?"
"Zstane to tajemstvm pro kadho krom mne a ministra vlky, kterm je vikomt Palmerston, jak jist
vte."

"Slibujete mi to?" otzala se Ivana. "Slibujete na vechno, co je vm svat?" Spatila v och hrabte
vraz pekvapen. Zamrkal a pak ekl:
"Dvm vm sv slovo dstojnka, a jak doufm, i dentlmena. Vm, e ho neodmtnete."
"Ne, samozejm ne," ekla Ivana, "ale je velice, velice dleit, aby se nikdy nikdo nedozvdl, kde jsem
a co dlm."
"Take vy jste utekla!" zvolal hrab.
"Ano, j jsem utekla... od neho stranho, nechutnho, poniujcho a velice, velice patnho!" opila
Ivana.
Mluvila tak nruiv, e si hrab uvdomil, jak je to pro n dleit. Tie ekl:
"Dal jsem vm sv slovo, a kdy mi eknete jmno vaeho otce, slibuji vm, e s vjimkou ministra vlky
se ho nikdo nedozv."
"Mj... mj otec byl major; ctihodn Hugo... Sherard," ekla Ivana skoro eptem.
"Pak jsem ho samozejm znal!" ekl hrab.
"Ne sice moc dobe, ale pamatuji si, e byl zabit. V te bitv jsme ztratili dal dva vborn dstojnky."
"Mj otec se nebl zemt," ekla Ivana, "al tm to zniilo mou matku."
"A kte, e vae matka u je tak mrtv?"
"Zemela ped dvma lety," odpovdla Ivana, "ale pedtm se znovu vdala." Zpsob, jakm to ekla,
piml hrabte, aby se na n ptrav zadval. Pak, protoe nemluvila, se zeptal:
"Asi se nemlm, kdy si myslm, e nyn utkte ped nevlastnm otcem?"
"J... musm... musm utct... tak mne prosm... prosm... nechte pro vs pracovat... Ale nikdo... nikdo se
nesm nikdy dozvdt, kde jsem."
"U jsem vm dal svj slib," ekl hrab, "ale co kdybyste mi povdla, pro utkte od svho otma?"
Ivana zavrtla hlavou.
"Nechci... o tom s nikm mluvit, ale musm se schovat a... Jestli mne nezamstnte... budu se muset
vrtit k pan Hillov, ale ona mi ekla, e pro mne... nic ve svch zznamech nem." Bylo ticho.
Ivana byla opravdu zoufal, a tak ekla: "Prosm... prosm... pomozte mi... Jestli jste znal tatnka, vte, e
by mi ekl, e dlm sprvnou vc, kdy vs dm... o pomoc."
Hrab se usml. "Dlte mi to tk, sleno Sherardov, nemohu vs odmtnout," ekl.

Ivana k nmu vzhldla s nadj v och. "Chcete ct, e mne... doopravdy zamstnte? Ach, dkuji vm...
dkuji vm! Vm, e tatnek by vm tak podkoval, kdyby byl naivu."
"Nejsem si jist, e by to udlal," ekl hrab pomalu, "protoe to, o vs podm, je prce stejn obtn
jako nebezpen."
"Nic neme bt nebezpenj ne postaven, v jakm se nyn nachzm," ekla Ivana. "Nic, ani kdyby to
znamenalo jt do bitvy proti francouzskm kanonm." Mluvila tak nalhav a vypadala pitom tak
rozkon, e hrab uhodl, e se v tom jedn o njakho mue.
Nahlas ekl:
"Te' mi dovolte, sleno Sherardov, abych vm vysvtlil, co po vs chci. Muste bt ke mn naprosto
upmn a povdt mi, kdy si budete myslet, e je to nemon nebo vm to pli nahn strach.
Pochopm to a budu se ze vech sil snait najt vm njak jin zamstnn."
"J... poslouchm," ekla Ivana. Hrab vstal ze idle, na kter sedl.
"Protoe chci mluvit velmi dvrn," ekl, "navrhuji, abychom se pesunuli na pohovku, kde se nm bude
sedt pohodln, a i kdy je to na ministerstvu vlky prakticky nemon, kde nikdo nebude moci slyet, o
em si povdme."
Jak mluvil, obeel stl a Ivana si vimla, e pi chzi kulh. "Vy jste byl rann!" zvolala.
"Jinak bych tu nebyl," ekl oste. "Byl jsem rann ped tymi msci a mohu vs ujistit, e jakmile se
uzdravm, vrtm se ke svmu pluku."
Te pochopila, pro nkdo tak mlad pracuje na ministerstvu vlky.
Odhadovala, e mu svili dleitou prci, protoe je tak vborn dstojnk a na prvn pohled nesmrn
inteligentn.
Hrab doel k pohovce a pokal, a se Ivana posad, ne tak sm usedl.
Vidla, jak si tu nohu, kterou ml v sde, nathl ped sebe.
Chodil bez hole, ale vimla si, e cestou k pohovce se dotkl dvou idl, jako kdyby poteboval oporu.
Vzhldla k nmu a spatila v jeho och vraz, ktermu nerozumla.
On pak ekl velmi tichm hlasem, tm jako by si mluvil pro sebe:
"Jste velice mlad a velice krsn! Mon to ode mne nen sprvn, e vs zatahuji do takov vci."
"Jet jste mi neekl, o co se jedn," ekla Ivana.
"Pemlm o vs," odpovdl hrab. "Ale vm, e o mou vlast mus jt pedevm. Chci vm tedy
nabdnout to msto, ale nezapomnejte, mte prvo ho odmtnout."

"J... to vm," odpovdla Ivana.

"Pak mi dovolte zat od zatku," ekl hrab.
"Jsem si jist, e si uvdomujete, stejn jako my vichni tady, e konec vlky je na dohled. '
"J v to doufm... Upmn v to doufm," ekla Ivana. "Ale... to mi tatnka nevrt."
"Ne, to tedy nevrt," piakal hrab, "ale bude se vdt, e zemel, stejn jako mnoho dalch, pro
velikou vc. Protoe Anglie nen dleit jenom pro ns, ale tak pro cel svt."
Mluvil velmi dojemn. Ivana se na nj jenom dvala, jej oi se upraly na jeho tv, dlouh prsty
mla seven v dlani.
Hrab pokraoval, zdlo se, e s silm.
"Vme, e Bonaparte je m dl zoufalej, a protoe je zoufal, udl nco neoekvanho. Musme
proto bt v pohotovosti, jinak by to pro ns mohlo mt hroziv nsledky."
"Rozumm," ekla Ivana.
"Z tohoto dvodu jsme my zde na ministerstvu vlky rozrueni pjezdem markze de Souvenant do
Anglie."
Na chvli se odmlel a pak pokraoval:
"luny paerk neustle kiuj kanl La Manche, jakkoli se nae poben hldky sna jim v tom
zabrnit."
"A markz sem pijel v jednom z nich?" zeptala se Ivana.
"Zaplatil jim, samozejm, ekl jim, e je uprchlk, kter unikl z vzen a nepeje si nic ne pomhat Anglii
porazit toho Korsiana, kterm pohrd a kterho nenvid a kter ni jeho zemi."
"A vy si myslte, e on to tak doopravdy nect?" zeptala se Ivana.
"V hloubi due o tom pochybuji," odpovdl hrab. "Akoli vtina lid, kte o tom vd, v, e je
naprosto upmn."
"Ale pesto, vy mte podezen," podotkla Ivana.
"ekl bych, e jsem opatrn," odpovdl hrab.
"U jsem bhem tto vlky vidl tolik trik, kter Francouzi pedvedli, a pipad mi obtn pochopit,
pro markzi trvalo tak dlouho, ne unikl. Pro tedy, kdy u se mu to podailo, se chce pidat k nm, a
ne k odbojm,proti Bonapartovi, kte ve Francii bezpochyby je:
"Chpu, kam tm mte," ekla Ivana.

"V kadm ppad," pokraoval hrab, "je markz zde. Musm pipustit, e nm poskytl nkolik
uitench informac, kter se prokzaly jako pravdiv."
"Ale vy pesto ctte, e by se mu nemlo dvovat?" Hrab rozphl ruce.
"J nevm," ekl, "jet jsem se s markzem nesetkal, ale dostal jsem za kol najt mu ubytovn, protoe
on nem dn penze. A tak se o nho m moje oddlen starat po dobu jeho pobytu zde a vyut
veho, m me pispt k postupu naich jednotek."
"Chpu," ekla Ivana. "Chcete po mn, abych pekldala vechno, co ekne francouzsky, do anglitiny."
Hrab zavrtl hlavou.
"Ne," ekl. "Chci, abyste dlala nco mnohem obtnjho."
Ivana se na nj tzav podvala.
"Chci po vs," ekl hrab pomalu, "abyste pedstrala, e neumte ani slovo francouzsky. Budete hrt
jeho tajemnici a napete pro nho vechno, co bude chtt, ale mus to bt anglicky."
"J. .. tomu nerozumm," namtla Ivana.
"Je to docela prost," odpovdl hrab. "Jestlie se spoj s nkm z Francouz, kte tady jsou, a mohu
vs ujistit, e je jich tu v Anglii cel organizovan skupina, pak budou hovoit svm jazykem a vy budete
rozumt tomu, co se kalo." Chvli bylo ticho a pak Ivana ekla:
"Pak tedy. . . po mn dte, abych dlala zvda!"
"Bez obalu - ano!" odpovdl hrab. "Te' vte, pro jsem chtl nkoho, kdo mluv francouzsky tak
plynn jako vy a porozum kadmu slovu, kter markz ekne svm ptelm, ani by mli nejmen
tuen, e jim tajn naslouchte." Ivana si uvdomila, e by to mohlo bt obtn. Kdy vidl vraz v jej
tvi, hrab ekl tie:
"Vm, e jste si vdoma, e je to obtn kol. Kdyby markz nebo nkdo z tch, se ktermi bude v
kontaktu, ml njak pont o tom, co dlte, bezpochyby by se vm stala neastn "nehoda". Bylo by
pak pro vs nemon pedat mi njakou i nformaci."
"Vy., tedy... kte, e by m... zabili!" pochopila Ivana. "Udlaj cokoli, aby se ochrnili. Po tom, co jsem
vidl v Portugalsku a ve Francii, nevil bych dnmu Francouzi, e nezabije, kdy bude jeho ivot v
szce."
Ivana zalapala po dechu, ale nepromluvila.
"Pochopte," ekl hrab jinm tnem hlasu, "e vbr je na vs. Pokud ctte, e byste musela podstoupit
pli mnoho, pak vm slibuji, sleno Sherardov, e se budu snait najt vm njak jin msto, pokud ho
potebujete, a tak rychle, jak jen to bude mon."
"Samozejm e udlm, co ode mne chcete!" ekla Ivana rychle.

Vidla, e oi hrabte se rozzily, a pokraovala:

"Ctm, e... tatnek mne sem pivedl... a vm, e by chtl, abych... bojovala za Anglii... tak jako on."
"Tak si to myslm," souhlasil i hrab". "A myslm si, e je to od vs nesmrn staten. Musm ci, e
jsem n kdy neekal, e tak obtn a komplikovan postaven zaujme nkdo jin ne njak mu, kter se
v takovchto vcech vyzn a m s nimi zkuenosti."
"Me to bt jednodu, protoe jsem ena," odvila se ci Ivana.
Hrab se na n podval a ona pochopila, e peml o nem, co jim nenapadlo.
"Tm jsem zapomnl," ekl po chvli, "e markz je Francouz. dn ena vaeho vzezen by ped nm
nebyla v bezpe! Cel ten npad je smn. Musme vymyslet nco jinho!" Ivana mlem vykikla.
"Ale vbec ne," odporovala. "Jestlie o mne mte starost, e s nm budu o samot, smm si prosm brt
vude s sebou svou starou chvu?"
"Va chvu!" zvolal hrab.
"Byla moje chva, kdy jsem byla miminko. Pracovala pro ns jako kuchaka od t doby, co se maminka
znovu vdala a my jsme se odsthovali do Londna."
"A ona by chodila s vmi?" zeptal se hrab.
"Chtla jsem prosit kadho, kdo m zamstn, teba i na kolenou, bude-li to teba, abych si mohla
chvu nechat u sebe. Vm, e a mj nevlastn otec zjist, e jsem odela, nebude chv vyplcet dn
penze a bezpochyby j propust bez vslunho."
"Pak tedy samozejm mus jt s vmi," souhlasil hrab. "Ale j si pesto dlm starosti, sleno
Sherardov. Tolik jsem se soustedil na mylenku, e musme sledovat markze pro ppad, e jde o
njak spiknut Bonapartovch pznivc, kte se sna, abychom ho vzali mezi sebe, e jsem ani
nepomyslel na to, e jste krsn mlad ena, a tud pokuen, ktermu dn Francouz neodol."
"Chva se o mne doke postarat," odpovdla Ivana. "A vy mu muste dt velmi jasn najevo, e jsem
jenom... tajemnice." Na chvli se odmlela a pak pokraovala:
"Zajist mu mete pedstavit spoustu elegantnch krasavic, kter jsou k vidn - jak mi bylo eeno - v
Carltonskm palci? Tm pdem, protoe j jsem jenom trochu... vc ne... vy sluebn, on se o mne...
nebude... zajmat." Hrab zstal na pochybch.
"Nelb se mi to," ekl. "Mus bt njak jin zpsob, jak si s tm poradit."
"Teba bych se mohla nalit, abych vypadala star a okliv," navrhla Ivana, "abych mu pipadala
odpudiv." Hrab se zasml.

"Obvm se, e to by nemlo spch, ale eknu vm, co udlme. Vyzkoume to, zatmco budu
pokraovat v hledn nkoho, kdo mluv francouzsky stejn dobe jako vy."
Na chvli se odmlel a pak ekl vnm hlasem: "Ale jestli vm to msto pipad neudriteln nebo
njakm zpsobem nepjemn, muste mi to okamit ct. Slibujete mi to?" "Slibuji," souhlasila Ivana.
"Jsem si vak jist, e kdy bude moje chva se mnou, budu v bezpe ped vemi jeho pokusy o navzn
bli znmosti. A kdy ho jet navc seznmte s nkolika krsnmi mladmi dmami, jsem si tak jist,
e se bude povaovat za pli nbl pna, ne aby se zajmal o njakou obyejnou tajemnici."
Hrab o logice jejch slov pochyboval, ale byl v opravdu zoufal situaci. Naschvl oddlil markzv
pjezd do Londna tm, e mu zadil pozvn do sdla jednoho peera v Sussexu.
Jak ekl, na ministerstvu vlky-bylo kolik lid, kte byli pipraveni vnovat markzi svou dvru.
Neustle se vyptvali hrabte, kdy m markz pijet do Londna a pro dolo k tomu zpodn. Rozhodl
se, e to zkus, a zeptal se:
"Jak brzy byste mohla pijet do domu, kter jsem pro markze dal pichystat? Je blzko odtud a je
pipraven - schz tam jenom tajemnice, kterou jsem nael a nyn. Ivana si levn oddechla . Mla
hrzu z toho, e by hrab na posledn chvli mohl odmtnout dt j to zamstnn.
"Mohu pijet hned," ekla. "Musm se jenom vrtit s chvou dom a vzt si tam nae zavazadla."
Vzpomnla si, e dm bude przdn, protoe pan Bellov u bude pry.
Nebylo pravdpodobn, e by se jej nevlastn otec vrtil dve ne v brzkch rannch hodinch. Take
ona i chva tam budou samy.
"Velmi dobe," souhlasil hrab. "Dm vm adresu a mete jet rovnou tam."
Na chvli se odmlel a pak dodal:
"Je vm samozejm jasn, e se spolu nememe setkvat zde a e nikdo nesm vdt, e jste se mnou
byla v njakm spojen?"
"Ale... co kdy pro vs budu mt njakou informaci, kterou budu chtt pedat?"
"K tomu jsem se prv chtl dostat," odpovdl hrab.
V prbhu rozhovoru poznal, e Ivana rychle chpe. To byl jednoznan bod v jej prospch.
Je mon, e nic neobjev, pemlel hrab.Markz de Souvenant me bt pro Angliany opravdu velmi
uiten, jak o sob prohlauje.
Jakkoli informace, kterou me armd poskytnout, by mohla napomoci ukonit vlku dve, ne
vichni doufali.

Ale pesto hrab svm estm smyslem tuil, e je to vechno a pli snadn. Vdycky dvoval svm
instinktm, pokud lo o lidi .
Tento dar z nj udlal nejenom vynikajcho velitele, umonil mu tak zachrnit sv mue, aby nepadli do
past nebo do obklen.
To, co nyn dlal, dlal pouze se svolenm vikomta Palmerstona a nikoho jinho.
Odmtl o tom toti diskutovat se svmi kolegy, protoe si myslel, e by to bylo nebezpen. Vikomt byl
nesmrn inteligentn a souhlasil s nm.
"Dvod, pro jste tady, Lorimere," ekl, je, e vae zprvy z bitevn fronty byly tak ohromujc, e jsme jim
st dokzali uvit."
"Chtl bych tam te' bt," ekl hrab.
"J to vm," odpovdl vikomt, "ale ne se budete moci vrtit - a Bh v, e vs Wellington chce - mete
nm prokzat neocenitelnou slubu, kdy vyuijete svj rozum a to, co nazvte svm ,instinktem."
Ohldl se pes rameno, jako kdyby si myslel, e ho nkdo sleduje, a pak ekl:
"Bh v, e je tady spousta lid, kte nepouvaj ani jedno, ani druh."
Hrab se zasml, ale pesn pochopil, co tm chtl lord Palmerston ci. Proto se rozhodl, e pokud jde o
markze, neponech nic nhod.
el pomalu ke svmu psacmu stolu a Ivana si vimla, e mu dl trochu pote posadit se. Pak napsal na
lstek adresu domu,kam mla Ivana odjet.
Vzal ze stolu kl a ekl:
"Tady je jeden kl pro vai vlastn potebu. Slouc maj druh."
"Jet jste mi neekl, jak s vmi budu udrovat spojen," pipomnla Ivana.
"Nezapomnl jsem," odpovdl hrab. "Jenom jsem si v hlav promlel pln." Jak mluvil, poloil kl a
lstek ped Ivanu. Ta se posadila na idli, na kter sedla, u kdy prve pila.
"Te mne pozorn poslouchejte," ekl. "Jedin vc, kterou nesmte nikdy udlat, je pijt sem. Markz
nesm mt nejmen pont o tom, e jste se mnou nebo s ministerstvem vlky njakm zpsobem
spojena. Kdyby se vs ptal, kdo vs pro nj najal, muste ci, e to bylo pes njakou agenturu." Ivana
pikvla.
"Kdybyste slyela nco - sebemen drobnost i kdyby vm to pipadalo nedleit, muste mi o tom dt
vdt," pokraoval hrab:
"Jak to udlm?" zeptala se Ivana.

"Promlel jsem nejrznj zpsoby," odpovdl, "a nejlep je ten nejjednodu. Otevete okno sv
lonice a vyvste nco, aby to uschlo na slunku - kapesnk, njak kousek odvu nebo prdla - to je
jedno, ale prost to tam vyvste a j o tom budu okamit informovn."
"Co se potom stane?" zeptala se Ivana.
"Pjdete do St. James's Parku, kter je jenom kousek od domu, kde budete bydlet. Vlastn je tm
naproti Queen Anne Street, kde stoj ten dm, tam je brna do parku."
"A a pijdu do parku?" chtla vdt Ivana.
"Samozejm by nebylo vhodn, kdybyste opoutla dm, kdy tam markz jet bude. Pjdete sama
nebo se svou chvou a najdete mne u potku. Je tam skupinka rododendronovch ke a ped nimi
stoj devn sedtko. Pochybuji, e si ns nkdo vimne, kdy pjde kolem, ale v kadm ppad spolu
budeme pouze nkolik minut."
"Rozumm," ekla Ivana mkce. "A samozejm udlm, co kte."
"Nepoprm, e na sebe budete brt riziko, e vs bude nkdo sledovat. Nicmn tko dokeme
vymyslet nco ji nho."
"Musme se prost jenom modlit, aby ns nevidl nikdo, v kom by to mohlo vzbudit podezen," ekla
Ivana.
"Jsem si jist, e vae modlitby budou vyslyeny," odpovdl hrab. "Pokud jde o m modlitby, u si tak
jist nejsem."
Ivana se na nho usmla.
"Maminka vdycky kala, e vechny nae modlitby jsou vyslyeny, a j tomu vm." Hrab ekl vn:
"Pak nememe mt dnou lep ochranu, sleno Sherardov." Ivana zvedla lstek, na kterm byla
napsna adresa, a potom kl.
"Te se vrtm dom a sbalm si" ekla. "A pak s chvou pojedeme pmo do toho domu. Kdy oekvte
markzv pjezd?"
"Te' kdy jste pipraven ujmout se tak obtnho posln," odpovdl hrab, "zadm, aby mohl pijet
ztra rno." Ivana vstala. Pak se ujistila:
"Slibujete, e kdy vs budu potebovat, pijdete okamit na laviku v parku?"
"Nezklamu vs," odpovdl hrab. Vstal od stolu a el ke dvem. Kdy k nim dola i Ivana, podal j ruku.
"Chci vm podkovat, sleno Sherardov," ekl,"e jste tak nesmrn staten a podstupujete nco, na
by byl v otec nesmrn pyn, tm jsem si jist."

"A je tatnek kdekoli... vm, e mi pome," odpovdla Ivana. "Opravdu nejdleitj ze veho je
zabrnit tomu, aby dal Anglian ztratili sv ivoty! To meme udlat jedin my, e co nejrychleji
Napoleona porazme."
"Z celho srdce s vmi souhlasm," ekl hrab potichu.
Hrab drel oteven dvee a Ivana prv chtla projt, kdy vtom se zastavila. Podvala se na nho a
ekla:
"Dkuji vm jet jednou... dkuji vm... mnohokrt! Jsem vm tolik... vdn." Pi tch slovech
vypadala tak lbezn, e se na n hrab upen zadval. Neekan zavel dvee a ekl:
"Ne! Rozmyslel jsem si to." Ivana ctila, jako by j srdce zkamenlo.
"rozmyslel jste... si to?" zajkla se. "Chcete ct... e vm nemohu... pomhat?"
"Samozejm mi mete pomhat," odpovdl hrab, "ale jinak."
Doel ke svmu psacmu stolu, posadil se a zazvonil na zvonek. Ivana la za nm.
Hledla na nj oima plnma zkosti. Posadila se na idli, ze kter se prv ped chvl zvedla.
Dvee se otevely a v nich stl njak vojk.
"Polete mi sem okamit pana Wilsona!" nadil hrab oste. "Jak si pejete, mylorde."
tk do lsky Vojk odeel, ale Ivana se alostn dvala na hrabte.
"J... j tomu... nerozumm," ekla. "Prosm... prosm... dovolte mi udlat, co jsme... mli v plnu."
Myslela si, e j chce pevst do njakho jinho oddlen a jej prci mon penech nkomu ji nmu.
Hrab se neekan zeptal: "Vy jste sem nepila sama?"
"Ne... jak jsem vm ekla, vzala jsem... s sebou svoji chvu," odpovdla Ivana. "ek na mne... v droce,
co bude... hodn drah." Posledn slova vykla bez pemlen.
Pak se ctila trapn, e by si to hrab mohl vyloit jako dost o penze.
Nicmn vdla, e kad penny, kter maj, je pro n cenn.
Kdyby penze bezdvodn rozhazovaly, mlo by to pro n osudov nsledky. Hrab se usml. .
"Chtl bych si promluvit s va chvou," ekl.
"Povte mi jej jmno?"
"Je to... slena Tateov," odpovdla Ivana.

"Pouila jsem jej pjmen, kdy jsem se... snaila... zatajit vlastn totonost, protoe to bylo... prvn
pjmen, kter mne napadlo." Ne mohl hrab odpovdt, dvee se otevely a do pokoje vstoupil mu
stednho vku.
"Poslal jste pro mne, mylorde?"
"Ano, Wilsone," ekl hrab. "Ped vstupn branou najdete droku, uvnit bude sedt ena stednho
vku. Jej jmno je slena Tateov. Zaplate za droku a slenu Tateovou pivete ke mn."
"Jak si pejete, mylorde." Pan Wilson zavel dvee a Ivana podotkla:
"Te se ctm... trapn, e jsem... vs vlastn podala o penze, ale nm... opravdu zbv... jen velmi
mlo."
"Takov starosti u mete pustit z hlavy," odpovdl hrab. "Ale sleno Sherardov, urit pece mte
pbuzn, kte by se o vs mohli postarat?"
"Pbuzn m matky ij v Northumberlandu," vysvtlovala Ivana. "Tatnkovi pbuzn jsou chud a vtina
z nich m velk rodiny. Urit by o mne nestli."
Hrab pikvl na znamen, e porozuml. Protoe bylo ticho, Ivana podala:
"Povzte mi prosm... pro jste si to... rozmyslel." Hrab si pomyslel, e by j pr slovy mohl vysvtlit, e
je na to pli krsn.
Pedtm si zniehonic uvdomil, e by byl zloin postavit ji do takov nechrnn pozice jako placenou
sluebnou pro Francouze.
Musela by markze nutn pitahovat, pokud nen vytesn z kamene.
"Vymyslel jsem nco pln jinho," ekl nahlas. "Myslm si, e se to tm pro vs usnadn. Nijak si nepeji
pidvat k vaim vlastnm potm njak dal."
"Vy jste mne... zachrnil od... mch pot," ekla Ivana. "Mj nevlastn otec mne nikdy... nikdy... nesm
najt."
Mla opt hrzu v och a hrab ekl:
"Jestli vs najde, udlm vechno, co bude v mch silch, abych vs zachrnil. To vm slibuji!"
Ivan se podailo na nj usmt.
"Doufm, e svj slib nikdy... nebudete muset... dodret," ekla, "ale velmi mne to... ukliduje. Budu si
pamatovat, co jste ekl."
Hrab ctil, e se Ivana nesm nadle strachovat. Proto j zaal vyprvt o pluku jejho otce.
Vyprvl j, jak staten dragounsk gardy bojovaly ve vech bitvch, do kterch je poslali.

Ivana naslouchala se zaujetm. Skoro j to rozladilo, kdy se otevely dvee a vstoupila chva.
"Ach, tady jste, drahouku!" ekla a v jejm hlase znla leva. "U jsem si zanala myslet, e vs nikdy
nenajdu!"
"Obvm se, e moje kancel je ponkud vzdlen od hlavnho vchodu," ekl hrab omluvn.
Vstal, a kdy k nmu chva dola, podal j ruku.
"Jsem poten, e se s vmi setkvm, sleno Tateov," ekl. "Potebuji vai pomoc." Chva potsla
hlavou a udlala ped nm malou poklonu.
"Uinm, co budu moci, mylorde," ekla. Hrab ukzal na druhou idli, kter stla proti jeho psacmu
stolu, hned vedle t, na kter sedla Ivana.
Ivana si pomyslela, e chva ve svm ernm klobouku a v ernch atech vypad velmi ctyhodn.
aty byly cel ern, jenom u krku mly tenk bl lemovn.
"Chci, abyste si vyslechla, sleno Tateov," kal hrab pomalu, "co navrhuji vm a va svenkyni,
slen Sherardov."
Chva vypadala trochu ustaran, ale pozorn naslouchala.
"Ped nedvnm asem," zaal hrab, "ministerstvo vlky na mj popud zakoupilo mal domek na
Queen Anne Street, kter je odtud nedaleko. Domek patil kapitnovi Ianu Ashleymu. Kdy byl ve vlce
zabit, jeho ena m se slzami v och prosila, abych dm odkoupil."
"Pro to dlala?" zeptala se Ivana.
"Protoe pochz ze Skotska," vysvtloval hrab. "Chtla se vrtit se svmi dvma dtmi do zem, kde se
narodila." Usml se a pak dodal:
"Do Skotska je to velmi nkladn cesta, jak po silnici, tak lod. To, co jsme zaplatili za dm a jeho
vybaven, j stailo nejen na uhrazen cestovnch vloh, ale tak j to zajistilo, e se ke svm lidem
nevrtila bez hale."
"To od vs bylo laskav," uznala Ivana. "Nemusm vm snad kat," pokraoval hrab, "e kapitn Ashley
byl v dragounsk gard prv tak jako v otec."
Musel si vimnout, e chva vypad pekvapen, protoe ekl:
"Slena Sherardov u mi vysvtlila, e ob dv chcete tajit svou totonost. Proto jsem rozhodl, e
pevezmete dm, kter byl zakoupen od pan Ashleyov. Slenu Sherardovou prohlsme za dceru
zesnulho kapitna Ashleyho - , slenu Ivanu Ashleyovou"."
Chva malinko vykikla pekvapenm, ale neekla ani slovo. Hrab pokraoval:

"Vy s n zstanete jako jej gardedma a bylo by nejlep, kdybyste si tak zmnila jmno."
"Protoe slena Ashleyov je ve finann tsni, te' kdy oba jej rodie zemeli, rozhodla se, e si vezme
na byt podnjemnka. Poslm j proto markze de Souvenant."
"Take j... nebudu... tajemnice!" zvolala Ivana.
"Myslm, e bude jednodu, kdy budete dlat, co jsem vm navrhl, a nedostanete se s nm do nesnz,
protoe budete pouze jeho bytn." Ne mohla Ivana odpovdt, hrab se obrtil na chvu a ekl:
"Te' dozajista chpete, e jako jej gardedma nesmte nikdy nechvat slenu Ashleyovou s tm
Francouzem o samot. Kdyby si s n pl mluvit nebo j pozval do svho pokoje, budete ptomna."
"Chpu, mylorde," piakala chva. "Zd se mi to nramn rozumn. Pesn tak jsem od vs oekvala,
e to zadte, ponvad jste dentlmen."
"Dkuji vm," ekl hrab. "Snam se chovat tmto zpsobem. U jsem vysvtlil slen Ashleyov, e
Francouzi si nikdy lovk neme bt jist, ani ve vlce, ani v mru."
"To je svat pravda, podle veho, co jsem o tch frantcch slyela
," ekla chva pesvden. "Ne muste mt o slenu Ivanu strach, mylorde. Dm na n pozor."
"J vm, e dte," ekl hrab. "A mohu ci, e se velmi podobte moj vlastn chv, kter je stle naivu
a bydl v mm dom na venkov."
"Jsem si jist, e vedla vae lordstvo k tomu, aby se chovalo, jak se slu," ekla chva, "a proto jsme
koneckonc tady!" Hrab se zasml.
"Myslm, e jste odvedla velmi dobrou prci, pokud jde o slenu Ivanu." Jeho hlas se zmnil, kdy
pokraoval:
"Tedy, abychom se dostali dl. Te zadm, aby vs odvezli do domu. Ztra pijedou dva slouc, kter
jsem najal u pedtm a o kterch vm, e jsou dvryhodn.
Jsou to manel. ena bude vait a uklzet v dom a mu bude zastvat prci sprvce a samozejm
markzova komornka." Na chvli se odmlel a pak pokraoval:
"Nebylo by vhodn svovat se jim, a budete sami. Nicmn oni jsou ve slubch ministerstva vlky a
my jim vyplcme jejich mzdu." Chva pikvla, aby dala najevo, e rozum, a hrab ekl:
"V bance, kter je odsud nejbl, ulom stku dvou set liber na jmno sleny Ivany Ashleyov."
"Dvou... set... liber?" zalapala Ivana po dechu. St dokzala uvit tomu, co slyela. Jako kdyby j
neslyel, hrab mluvil dl:

"Za to budete moci nakoupit vechno, co m podle vs v dom bt, a jdlo, kter samozejm budete
poskytovat svmu njemnkovi. Pot budete kad msc dostvat sto liber, kter budou zahrnovat plat
sleny Tateov a opt jdlo, kter budete potebovat pro sebe a pro markze."
Na okamik se zamyslel a pak dodal: "Dohldnu na to, aby ve sklep bylo uskladnno urit mnostv
vna. Jestlie se uke, e jeho verky jsou moc nron, muste mi dt vdt, e poadujete njak
dal, a j ho zaplatm."
"J... tomu... nevm!" zvolala Ivana. "Zn to pli... pli ndhern! Chva nedostala dnou... vplatu
u... est msc."
"Te u se o m nemuste starat, drahouku," ekla chva. "Bude mi stait, kdy dn z ns nebude
trpt hlady."
"To tedy nebudete," ekl hrab. "A pochopte, e se nemuste dret zptky a etit nebo se ctit pli hrd
na to, abyste utrcely penze samy pro sebe. Prokazujete ministerstvu vlky velkou slubu a my jsme
samozejm ochotni to zaplatit."
"Dkuji vm... dkuji... vm!" ekla Ivana.
"Chva a j budeme tak... astn, e mme... svj vlastn... domov."
"Meme se hned nasthovat?" zeptala se chva. Ivanu napadlo, e si vzpomnla, e jej nevlastn otec
m podle svch slov bt venku na obd a na veei.
To znamenalo, e mly jedno odpoledne na to, aby zabalily a pesthovaly se z Islingtonu do Queen
Anne Street.
"Jak jsem ekl, budete mt ten dm pro sebe po tyiadvacet hodin denn," uzavel hrab.
"Navrhuji, abyste to tam zadily tak, aby to vypadalo co nejvce jako domov, jako kdybyste tam ily u
dlouhou dobu. Je nesmrn dleit, aby markz nezskal podezen, e nejste ty, za kter vs pokld.""
"Rozumm, mylorde," zamumlala chva. Hrab si viml, e se na nj Ivana dv s rozzenma oima.
"To vechno... zn pli... ndhern, ne aby to byla... pravda," ekla. "Ale nedovedu... pochopit, pro...
jste zmnil... nzor." Hrab si pomyslel, e j pece neme povdt pravdu.
Namsto toho odpovdl:
"Myslel jsem, e zmna plnu vm usnadn kol, o kter jsem vs podal. Markzi by teba nemuselo
pipadat, e jste tak dobr tajemnice, za jakou vs vichni povauj..."
Ivana chtla odporovat, e si mysl, e je velmi dobr.
Pak j dolo, e ji hrab jenom tak kdl.

"Budu si prost uvat svho volnho asu," ekla, "a nebudu dlat... nic namhavjho ne... aranovat
kvtiny."
"To mi zn velmi rozumn," poznamenal hrab, "ale v podnjemnk me mt jin pedstavy. Bude se
to hodit, pokud bude podat slavnostn veee a bude vs zvt, abyste se jich astnila. Pi takovchto
pleitostech me mt slena Tateov vdycky bolen hlavy a me si pt brzy se uchlit k odpoinku."
Ivana se usmla, jako kdyby si uvdomila, e j chrn ode vech monch trapnch okamik.
"To mete nechat na mn, mylorde," odpovdla chva. "J znm sv msto. Ale pesto nedovolm
slen Ivan, aby se dostala do njakejch pot, kterejch se vae lordstvo obv." Vymnili si pohledy
pln porozumn a pak hrab ekl:
"Te' pjdu a zadm, aby vs pan Wilson odvezl do toho domu, a jak jsem u slbil slen Ashleyov,
nikdo krom vikomta Palmerstona nebude vdt, e nejste dcerou drahho nebotka kapitna
Ashleyho, kter zemel v boji za krle a za vlast."
Na okamik se odmlel a pak pokraoval:
"Pan Wilson odveze vs a pan..." Hrab se zarazil.
"Bellovou!" doplnila chva pohotov. Ivana vdla, e pouila jmno jejich sluky, protoe j jej pjmen
napadlo jako prvn.
" ..a pan Bellovou," dokonil hrab, "do Queen Anne Street slo 3." Zazvonil na pana Wilsona.
Trvalo jenom kratikou chvli, ne se otevely dvee a pan Wilson se objevil.
"Nue, Wilsone," ekl hrab, "protoe jste poslal pry tu droku, mohl byste najt jinou nebo zjistit, jestli
je nkde voln kor, kter by odvezl slenu Ashleyovou a jej ptelkyni k nim dom? Je to jenom
kousek, do Queen Anne Street, take pokud bude poteba kor, nebude pry dlouho."
"Jak si pejete, mylorde," odpovdl pan Wilson. Mluvil tak nevzruen, e si Ivana pomyslela, e nic, o
by ho podali, ho nepekvap.
Domyslila si, akoli to hrab neekl, e pan Wilson je jeho osobn tajemnk.
Mon v spoustu vc o tajemstvch a dvrnch zleitostech svho zamstnavatele.
Hrab vstal a podal Ivan ruku.
"Jsem tak rd, e jste mne pila navtvit," ekl.
"Samozejm vm polu podnjemnka, jak jsme se domluvili. Mm toti nkoho, kdo pijede u ztra.
Myslm, e je to pesn typ, kter vm bude vyhovovat, a e ocen bydlen v pohodlnm dom spe ne
v njakm hotelu."
"Dkuji vm velice za vai pomoc," odpovdla Ivana.

Doufala, e sehrla svou roli stejn dobe jako hrab.

Hrab si potsl rukou s chvou a ona mu opt vysekla malou poklonu. Pak li ke dvem, pan Wilson
naped, aby jim ukazoval cestu.
Ivana ke svmu pekvapen zjistila, e se nevracej po dlouhch chodbch a nahoru a dol po schoditch,
po kterch pili.
Namsto toho je pan Wilson vzal k postrannm dvem, kter nebyly daleko.
Kdy vyli ven, Ivana spatila nkolik soukromch kor, kter parkovaly venku.
Uhodla, e je to jeden z dvod, pro hrab dostal tu kancel, v n spolu prv hovoili.
Aby nemusel chodit daleko se svou zrannou nohou.
Pan Wilson el k nejblimu koru a promluvil s kom.
Ten byl zjevn ochotn udlat, o ho podali.
Pan Wilson otevel dvee a pokynul Ivan a chv, aby nastoupily.
Kdy byly uvnit, pibhl lokaj, kter si mezitm povdal s jinm kom, a spn vyplhal na kozlk. Ivana
mla jen tak tak as podkovat panu Wilsonovi. Pak odjeli.
"Musm ct, sleno Ivano, e jste si vedla dobe!" pochvlila j chva.
"Prv jsem na to myslela," souhlasila Ivana."Ach chvo, m modlitby byly vyslyeny. Tolik jsem se bla,
tak hrozn... hrozn moc... jsem se bla, e nenajdeme msto, kam bychom mohly jt!"
"Bh k nm byl velmi laskav," ekla chva,"a j jsem se tak modlila." Povzdychl a si."Te' se jenom
musme snait, abychom ho nezklamaly."
"Nesm zapomenout, e jsi pan Bellov," varovala j Ivana se stopou smchu v hlase.
"Budu asto kat, jak moc postrdm manela," ekla chva, "to je to prav slovo, odjakiva postrdm,
protoe jsem nikdy dnho manela nemla!" Ob se smly.
"Musme si pak jet rychle sbalit aty," pipomnla Ivana.
"J vm," ekla chva, "ale naped se podvme, jak ten dm vypad, a pak si meme vzt droku."
"A meme si to dovolit," ekla Ivana, "kdy mme v bance dv st liber! Ale chvo, musme jet do
Islingtonu a pak zase zptky." Chva na to nic neekla, prost jenom rozevela dla.
Ivana se podvala a spatila bankovku nkolikrt peloenou, kterou nebylo tk v dlani skrt.
"Co je to?" zeptala se.

"To je desetilibrov bankovka," ekla chva s nbonou ctou v hlase. "Kdy mi jeho lordstvo potsalo
rukou, poznala jsem, e chce, abych si j vzala. Jaktiva jsem nepoznala tak pozornho a laskavho
lovka!"
"On mysl na vechno!" souhlasila Ivana. Zhluboka se nadechla a dodala:
"Ale deset liber, chvo! Bu opatrn, abys je neztratila!"
"Nejsem dnen!" opila chva. Vsunula bankovku do kapsy u sukn. O pr minut pozdji dojeli ped
dm slo 3 na Queen Anne Street.
Ivana otevela dvee klem, kter j dal hrab. Vstoupily dovnit. Pomyslela si, e je to velmi pvabn
domeek.
Stylov se velmi podobal jednomu domu, kter jej matka najala v Islingtonu.
Byl dobe zazen. Vidla, e tam stle vis obrazy a zrcadla a jsou tam i ozdobn pedmty.
V pokojch bylo trochu dusno, protoe vechna okna byla zaven.
Ta v dolnch pokojch zakrvaly devn okenice. Vechno si prohldly.
Ivana poznala, e j tam s chvou bude nejen pohodln, ale e si ten domeek zad tak tak tuln, jako
byl jej domov na venkov. Vybrala si pokoj, ve kterm chtla spt. Chva ekla, e ona bude mt hned
ten vedlej.
"Plnm jen pn pana hrabte, sleno Ivano," ekla. "Nehodlm vs spustit z o!"
"V, e t chci mt neustle u sebe, drah chvo,"odpovdla Ivana. "Tady budeme v bezpe... J vm,
e budeme."
Myslela na svho nevlastnho otce. Chva rozhodla:
"Dme markzi pokoj, aby od ns byl co mon nejdl - to znamen na konci chodby." Byl to pjemn
pokoj, ale ne tak pkn jako ten, kter si pro sebe vybrala Ivana. Na chvli poctila vitky svdom. Pak si
ekla, e kdyby skuten byla pan domu, nevzdala by se sv nejlep lonice kvli njakmu
podnjemnkovi, i kdyby penze potebovala sebevc.
V pzem byly dva velmi pohodln zazen pokoje.Jeden z nich byl obvac pokoj. V tom druhm bvala
studovna.
Bylo jasn, e Ivana si ponech obvac pokoj. Myslela si, akoli chva mla nmitky, e by markz ml
mt jdelnu. Nebyla nijak zvl velk, ale kolem stolu se tam mohlo posadit deset lid.
"Jeho lordstvo eklo, e by mon chtl podat verky," ekla Ivana. "My nemme nikoho, koho
bychom mohly zvt." Chva musela uznat, e je to pravda.
Vedle vstupnch dve byl ovem jet jeden mal pokoj. Nebyl moc dobe zazen.

Ivana si pomyslela, e dve mon slouil jako uebna pro dti.

Napadlo j ovem, e by to bylo skvl msto, kde by j a chv mohli servrovat jdlo. "Tak, u jsme vidly
vechno krom tch lonic nahoe, kde budou spt slouc," ekla chva. "Take m dv se vrtme a
sbalme sv vci, tm lp.
Bude mi trvat vky, ne sbalm vechno, co budeme chtt vzt s sebou."
"Ano, samozejm," souhlasila Ivana. "A j musm vzt to, co zstalo z mamininch cennost, akoli u
jich je tak mlo."
"Vemte si, co chcete, sleno Ivano," ekla chva pevn. "Mete si bejt jist, e jestli tam m nco jet
njakou cenu, pan Waring to prod." Ivana neodpovdla. Ctila trochu strach.
Vdla, e a jej nevlastn otec zjist, e zmizela, bude se zuiv snait j najt.
Zoufale poteboval penze, kter mu za n lord Hanford slbil.
U aby byla v Islingtonu. m dve se vrt do domu na Queen Anne Street, tm lp.
Blesklo j hlavou, e se mon jej nevlastn otec neekan vrtil dom, aby se pevlkl k veei. Mohlo
ho dokonce instinktivn napadnout, e se dje nco neobvyklho.
Pak si ekla, e jsou to jenom vmysly. Bylo dost asu!
Tedy vlastn muselo bt dost asu - pokud ona i chva maj uniknout.
Kdy Ivana a chva pijely zptky do domu v Islingtonu, zjistily, pesn jak oekvaly, e tam nikdo nen.
Pan Bellov u poklidila v kuchyni a odela.
Ne se pustily do balen, chva trvala na tom, e si d trochu aje a e i Ivana by si mla dt lek.
K jdlu tam byly njak suenky z lineckho tsta, kter upekla pedelho dne.
Pak ob zaaly balit. Ivana se postarala o sv vlastn aty, zatmco chva balila vechny aty jej matky.
Hrab byl tdr v tom, co jim dval.Ale pesto si Ivana myslela, e by byla chyba pli lehce to utratit.
Jeliko toto zamstnn, d-li se to tak ci, zskaly snadno, snadno by tak mohl pijt rzn konec.
Kdyby odhalila, e markz je neptelem Brit, hrab by pak chtl dm pro nkoho jinho. Rozhodn by
jim pestal dvat tu spoustu penz.
"Musme bt opatrn," ekla si pro sebe. Ale pece jen bylo ndhern pomyslet, e nebudou hladovt.
Tak nebudou muset pemlet, jak se o tom chva zmnila, jestli jim na zaplacen otmovch dluh
neseberou teba postel.

Pipozdilo se, kdy chva ekla, e u neme. Sbalila vechno, co si Ivana pla vzt s sebou. Tajn do
lepenkov krabice pobrala vechno jdlo, kter bylo v dom.
Pidala k nmu vajka, kter pan Bellov nachystala na jejich ztej sndani.
Pak chva dala do jin krabice aj a kvu, kter koupily na cel tden.
Potom musely sehnat droku, kter by je dovezla na Queen Anne Street.
Chva objednala jednu, jej ko se jevil jako dobe naloen lovk.
Vykikl divem, kdy spatil mnostv kufr a lepenkovch krabic, kter ml navrit do vozu.
Kdy skonil, zbylo tam sotva msto pro Ivanu a chvu, aby se vmkly dovnit.
Ob musely jet dret na kolenou njak krabice. Droka se vydala na cestu.
Jak odjdli, Ivana se ohldla zptky na mal domek, ve kterm jej matka zemela. Ona sama tam nikdy
nebyla astn.
Od toho okamiku, kdy se nasthovali, jej nevlastn otec zaal utrcet penze jej matky.
Pes to pese vechno to byl na krtk as jej domov.
Te byla nejenom sirotek bez rodi, ale tak bez domova.
Pak si ekla, e by bylo nevdn pociovat hokost. Bh se o n postaral. Bh j pomohl, kdy to
nejmn oekvala.
Byl to on, komu mla dkovat za to, e prv neek ochromen hrzou na lorda Hanforda.
Vystoupily ped domem na Queen Anne Street.
Akoli se u stmvalo, bylo stle jet teba udlat spoustu prce.
Tak napklad bylo teba povlci postele.
Zatmco to chva dlala, Ivana uklzela sv kufry. Ko droky je zrovna sloil na hromadu uprosted haly.
"Nesm se stt," ekla, "aby je markz vidl, pijede-li brzy, kdy m tohle bt mj dm."
"To mte docela pravdu, drahouku;" souhlasila chva. "Ztra vstanu brzy rno."
"Nevm, e pijede vas na sndani," poznamenala Ivana. "Ale pesto te' odnosm, co se d."
Konen odsthovaly vechno do svch pokoj a do toho malho pokojku, kter bude slouit jako jejich
jdelna.
"A se propadnu, jestli nejsem moc unaven, abych te' vechno vybalovala!" ekla chva.

"Dokonme to ztra brzy rno," slbila Ivana."Te' si jdi lehnout, chvo."

"Naped si nco snme," ekla chva pevn. Trvala na tom, aby s n Ivana sela dol do pzem. Posadily
se v kuchyni a pochutnaly si na slanin s vejci, kterou chva pipravila. Mly hrnky aje, kter chva pila
ke kadmu jdlu.
Ivana byla tak unaven, e se s n nechtla hdat. Prost sndla vechno, co j chva poruila, pak
namhav vyla po schodech nahoru a lehla si do postele.
Kdy se zavrtvala do polt v pohodln posteli, pemlela o tom, jak se o n star jej strn andl.
Jej otec by tak urit ocenil, e se sna pomoci Anglii. Jestli je markz opravdu pion a ona ho odhal,
bude to uritm zpsobem pomsta Francouzm za to, e tatnka zabili.
"Stsk se mi po tob, tatnku... hrozn se mi stsk!" ekla do tmy. "U to nikdy nebylo jako dv, kdy jsi
odeel bojovat do vlky. Jsem si jist, e maminino srdce zemelo s tebou."
Myslela na to, jak Keith Waring vstoupil do jejich ivot, jak zachrnil jej matku z jejho hlubokho
zoufalstv.
Ale tak utratil vechny jej penze. Pak zaal rozprodvat vechno, co jej otec a matka nashromdili a
eho si cenili.
Byla to jeho neukojiteln touha mt vc a vc penz, kter ho vedla k tomu, aby j prodal krutmu a zlmu
mui.
"Doufm, e tak trp," pomyslela si. Bylo to urit zadostiuinn vdt, e bude bez sebe, a se rno
probud a zjist, e ani ona, ani chva v dom nejsou.
Na chvli ctila, e se j chce zakiet radost, protoe mu pekazila plny.
Pak si vzpomnla, e on se jen tak nevzd mylenky na tolik penz.
Bude j hledat.
Tak lord Hanford j bude hledat. Chce j. Navzdory tepl posteli se Ivana otsla. Ona a chva mon na
okamik unikly, ale strach, e budou prozrazeny, bude nad jejich hlavami viset jako Damoklv me.
"Prosm, Boe, nedovol, aby ns nali," modlila se Ivana.
Byla to modlitba, kter vychzela z nejvt hloubky jejho srdce.
Vikomt Palmerston vzhldl, kdy hrab vstoupil do mstnosti.
"Dobr rno, Lormere," ekl. "Dozvdl jsem se, e jste slyel od lorda Waterfrda, e markz si peje
pijt rovnou sem."

"Chce se s vmi setkat," odpovdl hrab. "Je rozhodnut udlat ze sebe dleitou osobu." Vikomt se
zasml.; "Aha, u pracuje vae vnmavost," nadhodil,"o n mm, mohu-li to tak ci, nejvy mnn."
"To doufm," usml se hrab, "ale samozejm se mohu mlit. On je mon skuten spojenec a nesna
se jenom udlat na ns dojem."
"Informace, kter jsme minul msc zskali, byly pro Wellingtona dleit," ekl vikomt Palmerston.
"Nebylo toho moc," poznamenal hrab ponkud kousav.
"Jestli je to vlk v roue bernm," pokraoval vikomt, "spolhm na vs, Lorimere, e pocvite svou
obvyklou bravurnost pi odhalovn pravdy."
Hrab mvl rukou.
Protoe ho bolela noha, posadil se na idli ped vikomtovm psacm stolem.
"Musme bt velice opatrn," ekl pemliv.
"Nesmme dopustit, aby toho Francouze by i jen na chvli napadlo, e slena Sherardov je nkdo jin,
ne za koho se vydv."
"U jste mi to kladl na srdce," odpovdl vikomt. "Ujiuji vs, Lorimere, umm bt velice diskrtn,
pokud to situace vyaduje." Hrab se zasml.
"Jste si dobe vdom, e si vm va rozvnosti v kadm ohledu, ovem krom situace, kdy jde o
krsnou enu."
Vikomt, kter byl proslaven suknik, se zasml.
"Jako lichotka se mi to lb. Jinak byste za to, to vs ujiuji, njakm zpsobem zaplatil." Oba se smli,
kdy se otevely dvee a slouc ohlsil:
"Monsieur le Marquis de Souvenant!" Jak Francouz vstoupil do mstnosti, vikomt rychle vstal, hrab vstal
o nco pomaleji. Pomyslel si, e markz je pesn takov, jak si ho pedstavoval: mu stednho vku,
thl, ostraitho pohledu a vybran obleen.
Nevypadal jako lovk, kter njakm zpsobem trpl tm, e byl uvznn.
Vikomt vykroil s napaenou rukou.
"Vtejte v Anglii, Monsieur," ekl. "A nen snad teba kat, e jsem rd, e se s vmi setkvm."
"Jsem rd, e jsem tady," odpovdl markz skvlou anglitinou.
Jak pokraoval v ei, hrab si uvdomil, e i kdy m trochu zabarven pzvuk, jazyk mu nein obte.

"Nedovedu vm vypovdt, co to znamen," kal vikomtovi, "bt voln a bt s lidmi, kte si stejn jako
j pej zbavit se toho korsickho plebejce, kter uvrhl mou vlast do zmatku."
"Vm, jak se muste ctit," ekl vikomt chpav. "Dovolte mi, abych vs pedstavil hrabti Lorimerovi,
kter je mimo bitevn pole, protoe byl zrann."
Markz se otoil k hrabti a podal mu ruku.
"Dovolte mi vyjdit m politovn, Monsieur," ekl. "Mohu jenom doufat, e se vm zrann brzy
zahoj."
"To tak doufm," odpovdl hrab. "A dovolte i mn, abych vs pivtal v Anglii." Markz to pijal s
pokvnutm hlavy a hrab se otoil k vikomtovi.
"Nyn vs opustm, mylorde," oznmil. "Jedu na pr dn na venkov, njak zleitosti na mm panstv se
doaduj m pozornosti."
"Budu vs postrdat," ekl vikomt oviln,"ale vy se samozejm vrtte vas na slavnost prince
regenta, kter je pt tden, e?"
"To doufm - odpovdl trochu rozpait hrab.
"Jeho krlovsk Vsost pod slavnost?" vloil se do toho markz. "Pokud je to tak, nadeve rd bych se
j zastnil. Ujiuji vs, Monsieur, e historky o pohostinnosti v Carltonskm palci nejene doly do
Pae, ale pro m krajany jsou neustlm zdrojem zvisti, nenvisti a neptelstv!"
Oba Anglian se tomu zasmli a markz pokraoval:
"Kdybyste mi mohl obstarat pozvn, byl bych vm velmi vden nejen jako milovnk zajmavch
udlost, ale tak proto, e budu mt pleitost setkat se s mnoha lidmi ze svho pbuzenstva, kte ij v
Anglii od revoluce a kte, jak vm, se s Jeho krlovskou Vsost sptelili."
"Ale samozejm, vy muste bt ptomen," ekl vikomt. "Pi prvn pleitosti o tom s Jeho krlovskou
Vsost promluvm."
"Merci, merci, " podkoval markz. "Budu se na tu udlost tit s velikm oekvnm." Hrab el ke
dvem. Ponkud pitom pehnl sv kulhn. Kdy byl venku na chodb, slyel, jak markz k:
"To je asn lovk! Je mi lto, e byl vn zrann."
"Je to tragdie," odpovdl vikomt, "protoe pro armdu je nenahraditeln." Hrab neekal, a usly
dal slova. Jak krel chodbou, ml na tvi ovem vraz, ktermu by vikomt Palmerston porozuml.
Druh den rno pila chva na sndani do malho pokoje, kter s Ivanou pouvaly jako jdelnu.
"N podnjemnk hodl vyspvat, ' ekla. "Na dvech mu vis cedule, kde je napsno, e nechce bt
ruen."

"Bylo po druh hodin, kdy pijel," odpovdla Ivana.

"Rda bych vdla, propak jste byla vzhru?" zeptala se chva.
"Nemohla jsem usnout, protoe jsem mla tolik o em pemlet," odpovdla Ivana. Ztiila hlas a ekla:
"Nala jsem zpsob, jak odposlouchvat to, co se k ve studovn."
"Opravdu?" zvolala chva. "Jakej je to zpsob?"
"V, v obvacm pokoji krb zadn stnou soused s krbem ve studovn."
Chva pikvla a Ivana pokraovala:
"Buto pan Ashleyov nebo mon osoba, kter navrhovala tento dm, dala rozebrat ze' na kad
stran obou tch krb, aby se tam daly umstit police, na kterch stoj porcelnov ozdobn pedmty a
ve studovn knihy."
Chva poslouchala, ale mla v och tzav vraz, kter dval Ivan najevo, e nerozum.
"Copak to nechpe, chvo?" vysvtlovala.
"Mezi obma pokoji je jenom tenk pka. Kdy jsi vera mluvila s hospodyn pan Smithovou, mohla
jsem slyet vechno, co jsi kala."
"To je uiten," podotkla chva. "Ale nijak se mi nelb, e byste mla bejt zapleten do takovejch vc,
jakkoli k nm jeho lordstvo bylo laskav."
"Nebyl by laskav, kdyby si nemyslel, e mluvm dokonale francouzsky, a proto budu rozumt, o em
markz mluv s lidmi sv nrodnosti, kte k nmu pijdou na nvtvu."
"Vypad jako celkem slunej lovk," ekla chva pemliv, "ale ne e bych mu dvovala!"
Ivana neodpovdla.
Akoli si myslela, e by o tom chv vyprvt nemla, nco se j na markzi nelbilo.
Kdy vera v noci pijel, choval se velmi pemrtn.Velmi mnohomluvn vyjadoval svou vdnost, e
mu poskytla ubytovn ve svm dom.
"Vikomt Palmerston," ekl, "mi vysvtlil, e jste byla tak laskav a nabdla se, e se zde mohu ubytovat.
Bude mi tu mnohem pohodlnji ne v njakm hotelu. Merci, merci, Mademoiselle, jsem vm hluboce
zavzn." Ivana se na nho usmla.
ekla, e j psob radost, kdy me bt njak uiten vikomtu Palmerstonovi, kterho velice obdivuje.
Pemlela, jestli se markz setkal s hrabtem, ale vdla, e se na nic takovho nesm ptt.

Jedinm jejm kolem nyn bylo dit se pokyny hrabte a sledovat svho podnjemnka. A samozejm
poslouchat vechno, co ekne a co by mohlo zajmat ministerstvo vlky.
Markz se objevil dole a krtce ped obdem.
Poslal vzkaz po Smithovi, svm komornkovi, e bude ptomen na obd.
Doufal, e slena Ashleyov ho poct pi obd svou ptomnost.
Ivana poslala zptky vzkaz, e ob, ona i pan Bellov, s potenm pijmaj jeho laskav pozvn.
Pemlela, co si markz s chvou pone. Rno se zabvala tm, e hledala vci, kter by chva mohla
nosit, aby vypadala vce jako gardedma.
Natst nala jedny ern aty, kter patily jej matce, j byly vdycky pli velik. Byl tam tak klobouk
lemovan ernmi pery, kter mla pan Sherardov na hlav pi njakm pohbu.
"Je pro tebe jednodu, kdy bude ve smutku, vzhledem k tomu, e sama nos ern aty,"
poznamenala Ivana. "V bavlnnch atech, kter nosv rno, t markz neuvid."
"J budu vypadat jako dma, to se ani nepoznm!" zvolala chva. "Ale jeho lordstvo m pravdu. Muste
mt gardedmu, vezmeme-li v vahu, jak jste mlad a hezk."
"Dkuj ti, chvo," ekla Ivana se smchem.
"Pochybuji vak, e mi markz bude skldat jeden kompliment za druhm, kdy ty se na nj bude
kabonit."
Obd se podval v jdeln.
Markz j dokzal sloit poklonu tak, e si ani v nejmenm nepipadala trapn.
Ivana vlastn mla dojem, e jeho mysl se zaobr jinmi vcmi ne j.
ekla si, e si hrab nemus dlat starosti. Markz ml jin vci, ktermi zamstnval svj mozek, a o
eny se nestaral. Po obd el markz ven a Ivana podle svho zaizovala jeden z pokoj.
Brzy zjistila, e m pemru volnho asu a nev, co si s nm pot.
Pomyslela si, e by bylo zajmav popovdat si s hrabtem, ale nemla dnou vmluvu, aby to mohla
zadit.
Den plynul pomalu. Chva si pevala vlastn ern aty a dvala si zleet, aby patin vypadaly. Tak
se trochu nudila, protoe bylo tak mlo prce.
Smithovi byli v plnn svch povinnost velice vkonn, a kdy Ivana s chvou o samot veeely, jdlo
bylo vten.
Chva la brzy do postele a Ivana se prv chtla odstrojit, kdy uslyela, e se markz vrtil.

Nebyl sm, protoe ho slyela, jak mluv, kdy el do studovny.

Na chvilku zavhala, myslela si, e nen nutn pehovat ho tak brzy.
Pak si vak ekla, e dostala kol, kter m plnit.
Kdy byl hrab tak laskav, ona nesm bt ln.
Proto se vykradla dol po schodech a po pikch dola do obvacho pokoje.
Potichouku zavela dvee a pak pela pokoj, veden svtlem, kter dopadalo zvenku oknem.
Dola ke krbov mse a stoupla si stranou, kde byly porcelnov pedmty.
U pedtm ve studovn peliv odebrala nkolik knih z poliky.
Protoe byly tk a vzan v ki, nahradila je menmi knkami.
Ty byly leh a nezabraly na polici vechno msto.
Ivana stla v temnot obvacho pokoje a slyela markze, jak k francouzsky:
"Nedoku ti vypovdt, jak je to leva, e jsem se sem dostal bez pot."
"Myslel jsem si, e to zvldne, Louisi," ekl ten druh mu. "Kdy si chce prosadit svou, nikdo t
nepechytra."
"To doufm," odpovdl markz. "Mm tu podn kus prce, jak si jist dovede pedstavit."
"Kdy pijede Pier?" zeptal se ten druh Francouz.
"Ztra nebo pozt. To v, nen jednoduch uplatit paerky."
"Pro ne, kdy vdycky chtj vce penz?" zeptal se nvtvnk. Markz ztiil hlas.
"Berou od ns penze a maj radost, e to mohou udlat, kdy maj ve lunu dost msta. Ale
pesto existuje vdycky riziko, e jakmile lovk vkro na anglickou pdu, udaj ho. '
"Chpu, co tm mysl," ekl jeho ptel. "Chvlabohu, neml jsem dn pote toho druhu."
"Ml jsi tst," ekl markz sue. Na okamik bylo ticho. Pak ekl:
"Budu informovn, a Pier pijede." "J u pjdu," louil se ptel. "Dej mi vdt, a se s tebou Pier spoj.
Doufm, e v, kde t najde?"
"Samozejm," ekl markz oste. "Udlal jsem v tom smru ve, co bylo poteba."
"Myslel jsem si to," odpovdl jeho ptel. "Nikdo nen tak vkonn jako ty, Louisi, kdy m ped sebou
njakou prci."

"Rozhodn nemm ani v nejmenm v myslu," ekl markz, "udlat njakou chybu, pokud jde o tohle."
Jak mluvil, musel pi tom otevt dvee a vyjt ven, protoe jeho hlas slbl.
Ivana si tak uvdomila, e on a jeho ptel jdou chodbou k domovnm dvem. Neodvila se pohnout.
Zadrovala dech, kdy slyela, jak se zdrav na rozlouenou. Markz pak zavel dvee.
Horen pemlela, co by ekla, kdyby njakou nhodou vstoupil do obvacho pokoje.
Ke sv lev ovem slyela, jak jde zptky po chodb a vstupuje do studovny.
Po pikch pela obvac pokoj a vybhla nahoru po schodech. A kdy se dostala do vlastn lonice,
zaala pemlet, jestli bylo eeno nco, co by mohlo hrabte zajmat.
On ovem ekl, e chce vdt vechno, jakkoli nedleit by j to mohlo pipadat.
Mon e Pierv pjezd je dleit, to nevdla, ale urit mu to mus ci.
Majc na pamti jeho instrukce, la k prdelnku a vythla velk bl kapesnk.
Byla tepl noc a jej okno bylo oteven.
Rozprostela kapesnk na okenn msu, jak j hrab nakzal.
Jestli ten, kdo to m na starosti, ten kapesnk neuvid jet v noci, urit ho zpozoruje hned rno.
Odstrojila se a la si lehnout.
Ivana se ctila celkem bezpen, kdy la sama do parku.
Hrab dal velmi jasn najevo, e m pichzet sama.
Nala potek, pak to msto, kde se pes nj klenul mal mstek. Na druh stran spatila shluky ke.
Napadlo j, e tam se skrv devn sedtko.
Jak mjela nkolik rododendron, spatila, e msto je obsazen. Sedl tam hrab.
Potlaila pekvapen a spchala k nmu.
Nevstal, zrannou nohu ml nataenou ped sebou. Msto toho nathl ruku a sthl j vedle sebe na
sedtko.
"Jste tu tak brzy!" podivila se Ivana. "Myslela jsem, e na vs budu muset ekat."
"ekl jsem vm, e pijdu okamit, jak pro mne polete," odpovdl hrab, "tak tady jsem."
"Nen toho mnoho, co vm chci ci," omlouvala se Ivana, "ale vy jste mi uloil, abych vm povdla
vechno, co se objev, jakkoli nevznamn by se to zdlo."

"To jsem vm uloil," ekl hrab, "a jsem velmi vdn, e jste uposlechla mch nazen." Ivana se na
nho usmla.
Akoli si toho nebyla vdoma, v slamnm klobouku ozdobenm lunmi kvtinami vypadala velice
roztomile.
Byl to jeden z mamininch nejoblbenjch. Nazt po sndani Ivana vyklouzla z domu, zatmco chva
uklzela jej lonici. Nebylo jet devt hodin.
Markz ekl, e ho nemaj volat ped pl destou. "Tedy, co mi chcete ci?" nalhal hrab.
Ivana mla velmi dobrou pam.
Jej otec j povzbuzoval, kdy byla mal, aby se zpamti nauila nedln modlitby. Nauila se bsniky,
kter j etl, take je mohla recitovat mamince. Jej otec s n tak hrval hru, e j kal vci a pak j
zkouel, jestli je um opakovat slovo od slova.
Ivan to nyn pilo vhod.
Povdla hrabti pesn, co markz ekl svmu nvtvnkovi a co ten mu odpovdl.
Hrab pozorn naslouchal, nepeslechl ani slovo z toho, co ekla.
Kdy skonila a on mlel, dodala trochu omluvn:
"Nezn to pli dleit! Bylo sprvn, e jsem pro vs poslala, abyste sem piel?"
"Naprosto sprvn!" odpovdl. "To, co jste mi ekla, je pro mne ve skutenosti velice dleit." Vidl
otaznky v jejch och a vysvtloval:
"Mon ne okamit, ale je to jako pst knihu. Kad kapitola vede k nemu jinmu mon k
rozuzlen, mon k dramatu, vrad, nebo dokonce ke svatb." Ivana se zasmla.
"Kdybyste dokzal napsat celou knihu z toho, co jsem vm ekla, byla by bezesporu vzruujc!"
"J v to doufm," ekl hrab potichu. Bylo ticho, pak se Ivana vhav zeptala:
"Vy si... opravdu myslte, e je to... zvd?" Hrab rozhodil ruce.
"J nevm. Nikdo z ns to nev, Ivano, a je proto na ns, abychom to zjistili."
Ivana si uvdomila, e j nazval kestnm jmnem, a ekla:
"Skldte mi velmi... velkou poklonu, kdy mi dovolte myslet si, e jsem.. . pro vs dleit. Nikdo jin
mne nepotebuje."

"Jsem si jist, e existuj jet jin lid, pro kter jste tak dleit," odpovdl hrab. Byla to od nho
prost zdvoilost. Ivan se ovem okamit vybavil obrzek lorda Hanforda a jejho nevlastnho otce, jak
j hledaj.
Do o se j vrtil strach.
"Je to v podku," ekl hrab potichu. "Jste docela v bezpe."
"Jak si mohu bt... jist?" zeptala se Ivana. "Oni m... budou... hledat."
"Jak by vs mohli najt?" namtl hrab rozumn.
"Koneckonc, zmnila jste si jmno a adresu. Ve skutenosti jedin dal osoba krom mne, kter v, kde
jste, je vikomt Palmerston."
Ivana si povzdechla."Mte pravdu... samozejm. Bylo to ode mne... hloup... mt strach... Mohu jenom
zopakovat, jak jsem vm... vdn za vai... laskavost."
"Ale ne, to j jsem velmi vdn vm za to, co pro mne dlte!" ekl hrab. "Take u toho nechme a
pestaneme s tou vzjemnou ponenost." Ivana se tomu zasmla.
"Nedovedu si vs pedstavit, mylorde, jak jste ped nkm ponen!"
"Ujiuji vs, e i to u jsem v ivot zail," od povdl hrab. "A rozhodn to nen nic, v em bych si
liboval."
Ivana si pomyslela, e je tak autoritativn a tak dleit, e si ho nedoke pedstavit, jak nkomu
poklonkuje. Vstal.
"Dkuji vm," ekl. "Prosm vs, uvdomte mne pesn o vem, co se kad den stane, a bude-li to
nutn, kadou hodinu. Nedal bych vs o to, kdyby to nebylo tak nesmrn dleit pro mne a
samozejm pro na vlast." Ivana se na nho usmla.
"Te' nesmme odejt spolu," pokraoval hrab,"take j pjdu pomalu cestou, kterou jsem piel, a a
vm zmizm z dohledu, pjdete zptky do domu a eknete chv, aby se o vs postarala."
"To ona dl," odpovdla Ivana. Hrab u na to nic neekl. Odchzel pry.
Jak se za nm dvala, Ivana si vimla, e u kulh o poznn mn ne toho dne, kdy se spolu setkali
poprv. A se pln uzdrav, napadlo j, tak se vrt zptky do Francie.
Nikdo j to neekl, ale vdla, e jako vojk by radi byl na bitevnm poli ne takhle pletichait za
zavenmi dvemi.
"Je tak siln, tak hezk a tak chytr," kala si, Na zpten cest na hrabte pod myslela. Pla si, aby j
mohl povdt vc o tom, co dl, a tak pro m podezen na markze.

Dalho dne se nic nestalo, ani den pot. Markz pichzel a odchzel. Kdy byl v dom, obvykle se
zavral ve svm obvacm pokoji.
Ivana si myslela, e mon te, pe nebo pospv v kesle.
Pak tetho dne zaaly pichzet pozvnky.
Kdy je Smith pevzal u domovnch dve, buto od listonoe nebo od podkonho, poloil je na stl v
hale.
Tak Ivana mla monost prohldnout si je, ne se markz vrtil dom a vzal je s sebou do studovny.
Nebylo obtn uhodnout, kter pozvnky jsou od soukromch hostitelek. Markz je vystavil na krbov
mse ve sv studovn.
Rozeznala nkter jmna emigrant, kte pili z Francie bhem revoluce a usadili se v Angli i.
tala jejich jmna ve spoleensk rubrice novin Morning Post, kter jej otec a matka odebrali.
Vdycky tam byly seznamy host, kte se objevili na vercch v Carltonskm palci a v ostatnch
vznamnch domech.
Na vercch podanch vvodou z Devonshiru, vvodou z Bedfordshiru a hrabnkou z Bessborough.
Ivana o nich tala se zjmem.
Kdy se pesthovali do Londna, myslela na to, e by bylo asn spatit tyto znm lidi na projce v
parku.
Nanetst byl Islington dosti daleko od Hyde Parku a chva nemla vdycky as na to, aby j doprovzela
na Rotten Row.
Ivana vdla, e to je to msto, kde se vtina krsnch en a znmch mu budou po rnu projdt na
koni nebo v otevenm koe.
Nicmn znala jmna nkterch francouzskch aristokrat.
Vimla si, e pinejmenm pijali markze mezi sebe. Napadlo j, e takov informace by hrabte mohla
zajmat.
Ale protoe nemla nic dalho, ekla si, e radji pok.
Mus mt nco dleitjho, ne hrabte vzburcuje.
Dal den ona a chva veeely s markzem.
Po veei piel do obvacho pokoje a posadil se, aby si s nimi popovdal.
Dal najevo, ani to vak skuten vyslovil, e si chce s Ivanou povdat sm.

Chva ovem dala jasn na srozumnou, e nem v myslu ponechat Ivanu bez dozoru gardedmy.
Nakonec markz sloil Ivan pr nevkusnch lichotek a snail se pi tom mluvit tak potichu, aby to chva
neslyela. Potom odeel do sv studovny.
Jakmile byl pry, chva ekla:
"Te' u si konen meme jt lehnout! Kdyby si k vm jet nco dovoloval, povm mu, co si o nm
myslm!"
"Prosm t, chvo, nedlej dn pote," prosila Ivana. "To je jenom zpsob, jakm Francouzi mluv.
Anglian to tak nedlaj."
"A je to jak chce zpsob, mn se nelb!" zvolala chva. "A a ns pt pozve, ekneme, e u mme
domluvenho nco jinho!" Ivana se zasmla.
"Bude vdt, e to nen pravda."
"Ale nebude s tm moct nic udlat, to je jist," odpovdla chva. "A te do postele, sleno Ivano, a se
vyspte do krsy."
"Na bych tolik krsy potebovala?" zeptala se Ivana vyzvav. "V stejn dobe jako j, e se
neodvme nkoho k nm pozvat nebo dt nkomu vdt, kde jsme."
"A to je dobe, kdy u o tom mluvte," ekla chva, "protoe jinak si mete bejt jist, e v nevlastn
otec a ten jeho pernej kamard budou buit na dvee, ne eknete vec!" Ivana vykikla hrzou a
chva dodala:
"Jen si spotejte, jak mte tst. Nejvt poehnn, jakho se nm dostalo, je, e jsme se ocitly tady,
a ti, kte nm nepej nic dobrho, nemaj ani pont, kde jsme." Ivana j polbila.
"M docela pravdu, chvo," ekla. "Jsem velmi nevdn, ale zd se mi, e je tu pro ns hrozn mlo
prce. Vdycky jsme byly tak zamstnan." Chva u nic neekla. Opustila obvac pokoj a la nahoru.
Ivana se dvala po knize, kterou mla rozetenou, kdy vtom uslyela zaklepn na domovn dvee.
Neobjevil se nikdo, kdo by otevel. Ozvalo se dal netrpliv klepy klep. Pak slyela Smithovy kroky, jak
sluha vychz z kuchyn.
Ivana ekala v obvacm pokoji.
Dvee byly lehce pooteven a bylo slyet, jak Smith otevr vchod do domu.
"Chci navtvit Monsieur le Marquis", ekl n hlas.
V jeho ei bylo poznat ciz pzvuk.

"Monsieur vs voekv?" zeptal se Smith. "Oui, oui, oekv mne," ekl nvtvnk netrpliv. "Tak
pote tudy, pane, prosm," ekl Smith a pomalu krel halou.
Ivana slyela kroky, kter ho nsledovaly, ne byl nvtvnk uveden do studovny.
Jakmile se za nm dvee zavely, ona zavela dvee obvacho pokoje.
Pak la ke krbov mse.
Markz urit sedl a oekval svho hosta, protoe ho slyela, jak francouzsky vykikl: "Piere! Jsi to
opravdu ty?"
"Jsem tady, Monsieur, a ml jsem velk tst, e jsem to dokzal." "Ml jsi pote?"
"Ano, ale zdolal jsem je a podailo se mi dostat se do Londna bez dalch pekek."
"Nebyly problmy?" zeptal se markz se stopou zkosti v hlase.
"Nevm, emu kte problmy," odpovdl jeho host, "ale mete mi nalt nco k pit - potebuji to!"
Markz el k podnosu se soupravou na grog, kter stl v rohu pokoje.
Ivana slyela, jak nco nalil do sklenice a pak ekl:
"Radi bys mi ml povdt, co se stalo."
"Njak pitomec Anglian m obvinil, e jsem neptel," odpovdl Pier. Nic vc neekl.
"Chce ct - e jsi ho zabil?" zeptal se markz.
"Zbavil jsem se ho a jeho tlo jsem hodil do moe," odpovdl Pier. "Tam je pro nj prav msto ! "
"Dkybohu e jsi sem bezpen dorazil!" zvolal markz. "Musme toho hodn naplnovat."
"Myslel jsem si, e to eknete," odpovdl Pier. Urit pil to, co mu markz podal, protoe bylo ticho, ne
ekl:
"To bylo dobr! A mete mi nalt jet." Ivana slyela, e markz znovu peel k podnosu s pitm. Jak el
zptky se sklenic, zeptal se:
"Je naprosto jist, e nikdo nev, e jsi tady?"
"Ano, pokud to nen ptk na nebi nebo had na zemi!" odpovdl Pier.
"Pak je tedy ve pipraven pro to, o em jsme hovoili v Pai," odpovdl markz. "A ist nhodou
jsem ml tst, e jsem zskal tohle." Ivana si pomyslela, e asi nco vloil Pierovi do ruky.
Bylo ticho, Pier etl to, co dostal. Pak zvolal:

"Vy jste chytr! Dokonce chytej, ne jsem si myslel."

"V tom se spolu shodneme," odpovdl markz. "Te' tedy musme krok za krokem provst, co jsem
naplnoval, abys nemohl udlat dnou chybu."
"To udlme," souhlasil Pier, "ale pro tuto chvli potebuji postel na noc, a mla by to bt pohodln
postel."
"Nen mon, abys zstal tady," odpovdl markz. "Zadil jsem ti ubytovn ve spolehlivm a slunm
penzionu. Vedeho jeden star pr a j jsem jim ekl, e t zamstnv hrabnka z Onslow, kter je
ptelkyn Jeho krlovsk Vsosti, prince regenta." "Take to plhm po spoleenskm ebku!"
poznamenal Pier pobavenm tnem.
"Jsou to prost lid a nebudou mt nejmen podezen, e jsem jim neekl pravdu."
"Dobe! Te' mi povzte, kde to msto je, a ztra si promluvme, jak kte, o vaem plnu, abych nezaal
neastn."
"Vm, e nezklame ani m, ani lovka, ktermu sloume," ekl markz.
Pier neodpovdl, protoe zrovna pil. Pak ekl hrubm hlasem:
"Te' pjdu. Pojte a ukate mi, kde to msto je."
"Samozejm," odpovdl markz. "Formln t pedstavm, ale nezapome na sv zpsoby! Emigranti
zskali pze Anglian a hodn se naparuj."
"Kdo by se tak nechoval - za tchto okolnost?" zeptal se Pier. Vstal a el ke dvem.
Ivana slyela, jak proli halou a opustili dm.
Vdla, e markz m kl, pomoc nho se me dostat dovnit.
Kdy odeli, vybhla po schodech.
Napadlo j, e konen m nco obzvl zajmavho, co me hrabti svit.
Kdy si lehla do postele, mla radost nejen z toho, e je uiten, ale tak z toho, e se spolu opt
setkaj.
Chci ho vidt, pomyslela si. Je to ten nejzajmavj mu, jakho jsem kdy potkala. Myslela na nho,
dokud neusnula.
To bylo ndhern!" ekla Ivana.
"Souhlasm s vmi," odpovdla chva. "Ti mlad chlapci zpvali jako andl, to je tedy pravda."

Vracely se od Westminsterskho opatstv. Vyslechly zkouku chrmovho sboru opatstv a dvou dalch
kostel.
To hrab jim poslal vstupenky s lstekem, na nm stlo:
"Myslm si, e se vm to bude lbit. "
Nebyl tam podpis, ale Ivana vdla, od koho to je. Byla cel rozechvl pi pomylen na to, e usly
sbory t kostel, kter mly za tden zpvat, v Canterbursk katedrle. Trochu se obvala, e by tam
mohli bt lid, kte by si j vimli.
Mon by potom nco ekli, co by napovdlo jejmu nevlastnmu otci o tom, kde je. Kdy s chvou
vstoupily do Westminsterskho opatstv, zjistily, e jejich msta se nachzej na vzdlenm konci hlavn
lodi.
Kdy se Ivana rozhlela, vimla si, e shromdn sestv pevn ze starch lid.
Tak j napadlo, e vtinou nepat k tomu druhu lid, kte by se stkali s tou zhralou, prostopnou
partou, kter bavila jejho nevlastnho otce.
Jakmile se takto uklidnila, usadila se a zaposlouchala se do zpvu.
Shodly se s chvou na tom, e to bylo pekrsn. Mlad ist hlasy se vznely ke stropu. Ivan se zdlo,
e neoddliteln pat k oknm z barevnho skla, kvtinm na olti a svatosti opatstv samotnho.
Koncert zaal modlitbami, kter vedl londnsk biskup. Ivana se vroucn modlila, aby byla schopn
pomoci hrabti.
Kdy vyly z opatstv, u se stmvalo. Natst to do Queen Anne Street nemly daleko. Protoe si s sebou
nevzaly kl, Ivana vzala za klepadlo.
Dvee jim otevel Smith. Kdy vely dovnit, ohlsil:
"Monsieur se vrtil, sleno, a s ptelem. Jsou ve studovn."
Ivana se ctila provinile - mla bt ve slub.
Mon j uniklo nco, co bylo pro hrabte zajmav a co mohla vyslechnout.
Kdy Smith zmizel zptky v kuchyni, sundala si klobouk a podala ho chv.
Pak odloila pl, kter si vzala pro ppad, e by bylo chladno. Chva nic nekala.
Ivana ovem vdla, jak chva stoupala po schodech, e se j nelb, co dl, a e to neschvaluje. la do
obvacho pokoje. Byla tam tma. Dopadalo tam jenom slab svtlo poulin lampy. Po pikch dola ke
krbu.
Okamit zaslechla musk hlas, jak hovo ve studovn.

Byl to markz, kter mluvil francouzsky.

"...u zahradn branky," ekl.
"OLCi, zjistil jsem, kde to je." Poznala, e odpov' pila od Piera. Pak markz ztiil hlas, a skoro eptal.
Vyslovil nco, co Ivan znlo jako:
"...polnho marla." Ve snaze slyet jasnji Ivana sklonila hlavu ble k polici. Pitom srazila jeden z
ozdobnch pedmt. Spadl dol s velkm hlukem.
Jak nathla ruku, aby ho sebrala, markz ekl oste:
"Co to bylo?"
"J jsem nic neslyel," odpovdl Pier. "Ale j ano," ekl markz. "Ml bych se radi podvat."
Ivanou projel pocit hrzy, kdy si uvdomila, v jak nebezpen situaci se ocitla. Hrab j varoval.
Ale ona se snaila nemyslet na to, co by se stalo, kdyby j odhalili.
Slyela kroky, jak pely pokoj, pak se otevely dvee od studovny.
len rychle pebhla na druh konec obvacho pokoje a vrhla se pod pohovku.
Byl to kus nbytku z doby Ludvka XV. s pozlacenm opradlem, podrukami a nohami.
Pohovka byla alounn modrm damakem stejn barvy a materilu jako zvsy.
Ivana se pod n zoufale vmkla a porcelnovou figurku si stle tiskla k hrudi.
Slyela, jak se otevely dvee.
Kdy markz vstoupil, uvdomila si, e se musel zastavit v hale, aby si vzal jednu rozsvcenou svku,
kter stly na krbov mse.
Jak stl bez pohnut a rozhlel se kolem sebe, vzpomnla si, e jej obliej bude ve tm ble vyzaovat.
Pitiskla tv na sloen pae, take nemohla nic vidt:
Uvdomovala si ovem, e markz doel ke krbov mse. Prozkoumval police na obou stranch. V tu
chvli j napadlo, e j jenom strn andl mohl poradit, aby figurku vzala s sebou.
Markz nenael nic, co by vysvtlovalo pinu toho hluku, kter slyel.
Ivana si uvdomovala, e kdyby hledal a nael j, bezpochyby by jej ivot u dlouho netrval. Zoufale se
modlila o pomoc. Zachra m, Pane Boe, zachra... m! kala v duchu.
Ale pitom myslela na to, e kdyby j odhalili, jedin osoba, kter by j mohla zachrnit, je hrab.

Markz chvli postl u krbu, pak peel doprosted pokoje.

Zvedl svku a drel j vysoko nad hlavou.
Natst Ivana odela do kostela v nejjednoduch atech, kter mla, a ty byly temn modr.
Vdla, e pokud markz nepijde k pohovce bl, nenapadne ho, e pod n nkdo le.
Markz se pozorn rozhlel vemi smry.
Jej srdce tlouklo tak zuiv, byla si jista, e ho usly.
Modlila se stle dl.
Markz se nakonec spokojil s tm, e to, co slyel, nemohlo bt nijak dleit, a odeel z obvacho
pokoje. Zavel za sebou dvee. Ivana se nehbala.
Pamatovala si z knek, kter kdysi etla a kter mla rda ona i jej otec, jak byli zloinci asto dopadeni.
Protoe si mysleli, e ten, kdo je hledal, odeel z pokoje, vylezli ze sv skre. Pitom vak zjistili, e ten,
kdo je hledal, na n ek, aby je zatkl.
Nehbala se, st dchala.
Pak ke sv pln lev slyela, jak se zavely dvee od studovny.
Velmi, velmi potichu odtamtud zaaly znovu vychzet zvuky, jak spolu ti dva mui hovoili.
Protoe byla tak vystraen, nemohla ekat, aby si poslechla, co se jet bude kat.
Cel vyden, e by mohla jet nco porazit, la velmi opatrn ke dvem.
Ne je otevela, zula si boty.
S botami v rukou vyklouzla pes halu na schodit. Ani si to uvdomovala, do tv se j vrtila barva.
Poloila porcelnovou figurku, kterou drela v jedn ruce, na krbovou msu.
Ptala se sama sebe, jak mohla bt tak hloup a srazit j z police.
"Te' bude mt podezen," pomyslela si. Byla si jist, e j bude sledovat. Jak potom ale bude moci ona
pokraovat ve pehovn?
"Musm povdt hrabti, co jsem provedla," pomyslela si. la k oknu, vyhldla ven a spatila hvzdy.
Msc v plku pomalu plhal nad stechy dom.
"Jak jsem mohla bt tak neopatrn?" ptala se nebes.
Nepila dn odpov.

Ne la do postele, poloila na okenn msu bl kapesnk.

Zatila ho knihou, aby tam pevn drel. To j pedtm nenapadlo.
Ale kdyby vtr kapesnk v noci odvl pry, hrab by na n v parku neekal.
Protoe byla rozruen a tak vystraen, nedokzala usnout.
Jenom se vrtla a pevracela s pocitem, jako kdyby se vechno zmnilo vinou jednoho neopatrnho
pohybu.
Jestli u hrabti nebude nijak uiten, me j a chvu podat, aby odely, a najt na jejich msto
nkoho ji nho.
My tady... musme zstat... musme, pomyslela si zoufale.
Jinak si budeme muset najt levnj bydlen a nevlastn otec m tam teba bude hledat a najde m!
Zdlo se, e se vynoilo velik mnostv problm jenom proto, e srazila jednu porcelnovou figurku.
Nakonec, zrovna ped svtnm, pece jen usnula.
O dv hodiny pozdji se Ivana vzbudila a vdla, e mus jt do parku. Povdla chv, kam jde.
Chva se nesouhlasn zamraila, ale nesnaila se j v tom zabrnit.
"Hlavn se co nejrychleji vrate," ekla oste.
"Nemm rda, kdy chodte po ulicch jen tak sama. Nen to sprvn!"
"Je to jenom kousek, chvo," uklidovala j Ivana. "Budu zptky dvno pedtm, ne se Monsiecer vzbud
a bude se chtt nasndat." Chva u nic neekla.
Ivana spn sebhla po schodech a vyla na ulici .
Dola do parku.
Protoe bylo stle velmi asn, nebyla nijak pekvapen, kdy zjistila, e tam hrab na n neek.
Posadila se na devn sedtko a kroutila prsty, nebo byla nervzn a rozruen. Pemlela, jestli se na
n hrab bude zlobit. Kdy se konen objevil mezi kei, vyskoila.
"Vy jste... piel! Vy jste... piel!" ekla, jako kdyby mla strach, e se to nestane. Ptrav se na n
zahledl. Posadil se a tie se zeptal:
"Co se stalo, e jste tak rozruen?" Ivana se zhluboka nadechla.
"Udlala jsem... nco... velmi hloupho," odpovdla. "Mm... strach, e se... na mne... budete zlobit!"
Hrab nathl ruku a poloil j na jej. Uvdomil si, e se cel tese a prsty m jako z ledu.

"Povzte mi, co se stalo," ekl. "Slibuji vm, a je to cokoli, nebudu se zlobit."

"J... udlala jsem... nco tak... poetilho," piznvala se Ivana, a se... stydm, e vm mm kat, jak
jsem hloup." Jeho prsty se sevely pevnji.
Pomyslela si, e je to velice uklidujc, protoe m siln a tepl ruce.
"Povzte mi, co jste udlala," nalhal, "a pestate se mne bt."
"Jste... lovk, kter... nahn strach," ekla Ivana.
Hrab se usml. "Snam se nebt."
"Chtla bych bt... stejn chytr jako vy, ale to je samozejm... nemon."
"Te' mi lichotte," ekl hrab. "Mohu vm ci bezevech lichotek, e si myslm, e jste jedna z
nejinteligentnjch en, jak jsem kdy potkal."
"Toto si... pestanete myslet," ekla Ivana, "a uslyte, co jsem provedla."
"A co jste tedy provedla?" otzal se.
"Kdy jsme se... vera veer... vrtily z Westminsterskho opatstv," zaala Ivana, "a... dkuji vm... za ty
lstky, co jste nm poslal ..."
"Myslel jsem si, e se vm to bude lbit," ekl hrab.
"Bylo to ndhern... tak ndhern, a jak ekla chva, ti chlapci zpvali jako andl." Hrab se usml, ale
neperuoval j. Ivana pokraovala:
"Kdy jsme se vrtily dom... otevel nm Smith... dvee a ekl nm, e... markz je... ve studovn s
njakm... ptelem."
"Vdla jste, kdo to je?" zeptal se hrab.
"Zpotku ne," odpovdla Ivana, "ale... kdy Smith odeel zptky do kuchyn... dala jsem chv svj
klobouk a spchala jsem... do obvacho pokoje."
Na okamik se odmlela a pak pokraovala:
"V okamiku, kdy jsem... uslyela ty mue, jak hovo... jsem vdla, e je tam s nm... Pier."
"Podle eho jste to poznala?" chtl vdt hrab.
"Mluvili velmi potichu," ekla Ivana. "J... jsem jenom slyela, jak markz ekl:" u zahradn branky, " a
Pier odpovdl, e v... kde to... je." Znovu se na chvli odmlela, protoe se j zdlo, e mluv moc
pekotn, a pak ekla:

"Markz... ekl... eptem... nco, co znlo jako: "polnho marla", a potom... se stalo... nco...
stranho."
"Co to bylo?" zeptal se hrab oste.
"Ve sv., snaze dostat se bl... ke stn... jsem srazila jednu... porcelnovou figurku z police." Hrab
mlel a Ivana ekla:
"Odpuste mi... prosm... odpuste mi, e jsem byla tak... neopatrn... a hloup. Je mi to lto... tak
stran... lto."
"Co se stalo pak?" zeptal se hrab.
"Markz... se zeptal:" Co to bylo? a j jsem... vdla, e se pjde podvat... do... obvacho pokoje."
"Nael vs?"
"Ach, ne... mla jsem... strach, e by... mohl, ale pebhla jsem... pokoj a... schovala jsem se... pod
pohovku."
Ivana se snaila zklidnit hlas a pokraovala:
"Mla jsem na to chvilku asu, protoe on se zastavil, aby si vzal v hale rozsvcenou svku."
"Co se stalo potom?" nalhal hrab.
"Markz njakou dobu... prohlel police... na obou stranch krbov msy... Pak se rozhlel... po pokoji."
"Ale neobjevil vs?"
"ne. " Hrab vydechl levou.
"Dky Bohu za to!" Ivana mla slzy v och, kdy k nmu vzhldla.
"J... vm, jak... hloup jsem... byla," ekla.
"Te' kdy... m podezen... m mon... polete pry... a najdete... nkoho... lepho." Hrab j znovu
pevn stiskl ruku.
"Te' mne poslouchejte," ekl. "Odvedla jste skvlou prci a povdla jste mi vechno, co jsem chtl
vdt." Ivana na nho zrala.
"Jak... jak jsem to... mohla dokzat, kdy jsem byla... tak hloup.
Chci, abyste si pestala dlat starosti," peruil j hrab, "a pestala mi klst otzky. Pozdji vm
vysvtlm do detailu pesn, jak bjen jste byla, ale pro tuto chvli jenom chci, abyste m poslechla."
"Vte, e to... udlm," zaeptala Ivana.

"Tak se vrate zptky do domu. Zstate s chvou a s markzem se stkejte co nejmn."

"Co mte na mysli, e u ho nemm., sledovat?" Hrab zavrtl hlavou.
"Udlala jste vechno, co jsem od vs dal. Te se prost jenom chovejte jako pan domu a snate se
njak zabavit," ekl hrab. "Nezlobm se na vs - ani v nejmenm. Jsem vm jenom velice, velice
vdn."
"Ale... j... j tomu nerozumm."
"To nevad, nemuste tomu rozumt. Prost mi dvujte. Doufm, e vm budu velmi brzy schopen ci,
jak jste byla ikovn."
"J...se tak... stydm," zaeptala Ivana.
"J jsem na vs naopak nesmrn pyn," ujioval j hrab.
"Ano... opravdu? Nekte to... jenom tak, abych se ctila... astn?"
"A mne lpe poznte," odpovdl hrab," budete vdt, e vdycky km to, co si myslm, a je-li to
mon, nikdy nelu."
"J vm... nemuste m... pesvdovat," odpovdla Ivana.
"Pak mi tedy vte, kdy vm km, e jste mi prokzala neocenitelnou pomoc, a jak jen to bude mon,
vysvtlm vm vechno, co vm nyn nen jasn."
Bylo ticho. Ivana k nmu vzhldla a zeptala se:
"A vy... nechcete, abychom... chva a j... opustily... ten dm?"
"Zajist e ne," odpovdl hrab. "Protoe vm, e se budete dret mch instrukc pesn tak, jak to po
vs chci. Chci, abyste se chovala docela pirozen a rozhodn si nepeji, abyste vypadala tak ustaran,
jako kdy jsem ped chvl piel."
"Byla jsem ustaran, zoufale ustaran, e se budete zlobit a... polete ns pry."
"Peji si, abyste vypadala astn, a samozejm aby vm to sluelo," ekl hrab potichu. Ivana se na
nho podvala cel pekvapen. Na chvli se jejich oi setkaly a ona ctila, e je nemon dvat se jinam.
Pak hrab zvedl ruku a vstal.
"Jdte zptky k chv," ekl. "J jedu do Regent's Parku a pak musm odjet na venkov. Kdybych se s vmi
nemohl dva ti dny setkat, nedlejte si starosti."
"To znamen, e u nemm vystavovat... kapesnk, kdybych vs chtla... o nem informovat?" zeptala
se Ivana.

"Nebudete m muset o niem informovat," odpovdl hrab. "Chci slyet jenom to, e jste astn a v
podku. Nyn u nemuste markze sledovat nebo poslouchat, co k." Ivana, kter stle sedla na
lavice, se na nho upen dvala.
Vechno se to zdlo nesrozumiteln.
Ale hrab se na n pesto usmval a ona se ctila,jako kdyby prv vylo slunce.
"Dkuji vm," ekl tie. "A pamatujte si, jsem na vs velice pyn."
Odeel. Jakmile byl pry, Ivana skryla obliej do dlan.
St mohla uvit tomu, e se choval pln jinak, ne oekvala.
Te' u se nemusela bt, e j polou pry nebo e se hrab bude zlobit.
"J tomu... nerozumm, co se to... dje," kala si pro sebe. "Ale pro bych si mla dlat starosti, kdy je
vechno... v podku?" ekala jet nkolik minut a pak la zptky do Queen Anne Street a ctila se tak
lehce, jako kdyby mla kdla.
Jakmile vstoupila do domu, bela nahoru k chv, kter uklzela jej lonici. Vrhla se k n se slovy:
"Je to v podku, chvo! Naprosto v podku! Hrab se nezlob."
"A pro by ml?" zeptala se chva. Ivana si vzpomnla, e neekla chv, pro je rozruen a co se stalo
minulou noc. Rozhodn si nepla opakovat, jak byla hloup.
"Myslela jsem si," ekla po chvli, protoe chva ekala na odpov, "e by se mohl... zlobit, protoe
jsem mu poskytla tak... mlo informac, ale on k, e je spokojen a u vc... nechce."
"To je ta nejlep novinka, kterou po dlouh dob slym," ekla chva kousav. "Nikdy jsem
neschvalovala, e poslouchte u klovch drek, jako kdybyste patila ke sluebnictvu."
"Te' se meme bavit a uvat si," ekla Ivana. "A mon, akoli to hrab neekl... markz... odjede."
"A to je dobe!" ekla chva. "Budu rda, a mu uvidm paty. J jsem ty aborouty nikdy nemla rda.
Ani v mru, ani ve vlce!"
"J mm jenom strach, e kdy odjede on, my budeme muset tak," ekla Ivana.
"Ten problm budeme eit, a nastane," ekla chva. "A jak znm jeho lordstvo, jestli ns odsud bude
muset vyhodit, pome nm najt k bydlen nco jinho."
"To si opravdu mysl?" zeptala se Ivana.
"Jsem si tm jist," odpovdla chva. "Je to dentlmen rodem i vychovnm, co bych o spoust lid
nemohla ct!"

Ivana si uvdomila, e chva m na mysli jejho nevlastnho otce a lorda Hanforda.

Kdy ona pomohla hrabti s jeho problmy, mohla jenom doufat, e i on j njak pome s jejmi.
Nememe se schovvat vn, pomyslela si zoufale.
Pak si ekla, e j mon hrab na venkov najde njakou prci.
Tam by mohla nkde bydlet v mal chaloupce, kde j nevlastn otec nikdy nebude schopen najt.
Musm si o tom s hrabtem promluvit, a s nm budu pt hovoit, pomyslela si. Pemlela, za jak
dlouho to asi bude.
Markz dojedl sndani.
Kdy mu Smith poslouil, piel za Ivanou do obvacho pokoje.
"Promite mi, sleno," ekl, "ale Monsieur ikal, e tu bude na obd, a d vs, abyste mu prokzala tu
est a poobdvala s nm. Taky by vs rd vzal odpoledne na projku v koe."
Ivanu napadlo, e v jeho koe je msto jenom pro dva.
Pot co hrab mluvil o tom, jak m bt na markze mil, vdla, e se nehod, aby odmtla jeho pozvn
k obdu.
Ale vdla tak, e na projku v koe s nm sama nesm.
"Vydil byste Monsieurovi," ekla pomalu, "e pan Bellov a j s nm s radost poobdvme, ale
nanetst u mme pozdji na odpoledne nco domluveno a nememe to zruit."
"Povim mu to, sleno," odpovdl Smith, "ale myslim, e bude zklamanej." Neekal, co na to Ivana
odpov, a odeel do studovny.
Za pr minut se vrtil.
"Jak sem vm kal, sleno, Monsieur je moc zklamanej, e s nm nemete na projku, ale dneska
veer pod verek a douf, e mu prokete est a setkte se s jeho pteli."
Ivana nemohla dlat nic jinho ne to pozvn pijmout.
Vdla, e se chva omluv, aby nemusela bt ptomna.
Markz byl u obda velmi pemrtn, kdy naden vyprvl o vercch, na kter byl pozvn.
Vyprvl, jak to byla radost, setkat se s uprchlmi leny francouzsk krlovsk rodiny, kte jsou nyn v
Anglii.
Nenucen mluvil o hrabtech de Lisle a de Artois, o vvodech de Berri a de Bourbon. Na Ivanu to udlalo
velik dojem, zvlt kdy hovoil o jedinm dtti Ludvka XVL, kter peilo, o vvodkyni de Angoulme.

"A vy se vracte do Francie?" zeptala se chva, kdy nkolikrt zopakoval, jak poten to pro nj bylo
setkat se s nimi. Markz byl na okamik zticha a pak ekl:
"J doufm, e my vichni se vrtme, a bude Napoleon Bonaparte poraen."
"A m dv, tm lp, podle mho nzoru!" pronesla chva.
"Samozejm, to si tak myslm," souhlasil markz, "ale nezd se, e by vtzstv u bylo na dohled."
Mluvil skoro smutn, ale jak se na nj Ivana dvala, vimla si, e se v jeho och najednou objevila jiskra,
kter byla jaksi v protikladu k jeho slovm.
Byla si pedtm jista, kdy markz hovoil o francouzskch lechticch v Anglii, e se hrab ml a e na
nm nen nic podezelho.
Pak j vak njak instinkt, kter nedokzala pln ovldat, napovdl, e markz hovo pli nenucen.
On ve skutenosti nepotal s tm, e Napoleon bude poraen a Wellingtonova armda zvtz. Mon se
mlm, pomyslela si, ale nemohu si pomoci, takhle to ctm.
Byl to stejn pocit, jak z nho mla, kdy poprv pijel.
Usadil se v Londn a byl pijmn pomrn velkm potem vznamnch lid. Vechny jejich pozvnky
bylo mon vidt na krbov mse ve studovn, ale ona mla pesto podezen.
Nyn ekl; jako kdyby chtl j i chvu pesvdit jet vce.
"Pedpokldm, e jste uhodly, kam pjdu ztra veer .
"Ne, to opravdu ne, kam?" chtla vdt Ivana.
"Na verek, kter pod Jeho krlovsk Vsost, princ regent," pochlubil se markz.
"Princ regent pod verek?" zeptala se Ivana.
"Jsem si naprosto jist, e to bude tak zbavn a chvatn, jak se o jeho slavnostech proslch,"
odpovdl markz. "ekl jsem vikomtu Palmerstonovi, kdy jsem pijel do Londna, e si ze veho
nejvce peji vidt krsu a luxus Carltonskho palce a samozejm verk Jeho krlovsk Vsosti."
"Pak mte velik tst," ekla Ivana. "etla jsem o nich v novinch a urit jsou ndhern .
"Jsem si jist, e to bude skvl," odpovdl markz. "V ptek rno vm o tom budu vyprvt."
"Budu se na to tit!" poznamenala Ivana.
"A prosm zapamatujte si vechno, vetn tch ndhernch poklad, kter princ nashromdil v
Carltonskm palci."

"Zachovm se pesn podle vaich rad," odpovdl markz. "Nebo slyet krsnou dmu znamen j
poslechnout!" Podval se na Ivanu tak, e z toho mla trapn pocit, a chva ekla oste:
"Jestlie u jste se svm obdem skonil, Monsieur, myslm, e slena Ashleyov a j bychom se mly jt
pipravit, abychom mohly odejt na na domluvenou schzku. ' "Vy jdete ven?" zeptal se markz.
"Ano, jdeme!" ekla chva pevn.
"Pak vm tedy nerad musm dovolit, abyste mne opustily," ekl markz, "ale jenom na chvli. Nesmte
zapomenout, sleno Ashleyov, e jste mi slbila, e poveete se mnou a s mmi pteli dnes veer o
pl osm."
"Tm se na to," odpovdla Ivana, "ale Smith vm u zajist povdl, e pan Bellov se bohuel mus
omluvit, protoe po dlouh noci je j vdycky druh den patn."
"Rozumm," ekl markz. "Ale dleit je, aby se moji ptel setkali s okouzlujc a rozkonou
hostitelkou, kter mne tak mile uvtala ve svm pjemnm domov."
Ne si uvdomila, co dl, sklonl se, vzl jej ruku do sv a polbil j.
Na sv mkk ki uctila jeho hork a dychtiv rty a poctila siln odpor. Mla chu mu vytrhnout svou
ruku a oste se ohradit, aby se j nedotkal, ale ovldla se. Mla skoro stejn pocit, jako kdyby si shla na
hada.
Jenom s nejvtm silm a sebeovldnm se na nj dokzala usmt.
Pak sthla svou ruku tak, aby ten pohyb nevypadal hrub. Chva u byla na nohou, a kdy Ivana tak
vstala, markz promluvil tak, aby to mohla slyet jen ona:
"Muste m opustit? Chci s vmi mluvit." "Nesmme se na nai schzku omekat," ekla Ivana rychle.
"Dkuji vm, Monsieur, za vae pozvn na obd."
"Nemusm snad ani kat," odpovdl potichu, "e poten, ba pmo nevysloviteln rozko, je na m
stran!"
Znovu se na n dval zpsobem, kter v n vzbuzoval strach. Pipadala si trochu nejist.
Protoe chva u stla u dve, Ivana ji rychle dohonila.
Tm proti sv vli se ohldla. Markz stle sedl u stolu.
Dval se na ni a na tvi ml vraz, kter v n vzbuzoval pocit, e on, stejn jako lord Hanford, po n tou.
Ta mylenka byla hroziv.
Ivana a chva byly ped vee v obvacm pokoji, kdy tam vstoupil markz.
Ivana se ctila trochu provinile, protoe ho od verejka nevidla; nela na veei, na kterou j pozval.

V posledn chvli j napadlo, e by se nemla zastnit.

Poslala po Smithovi vzkaz, e ob dv, ona i pan Bellov, pi obd sndly nco, po em se jim udlalo
nevolno.
Proto tedy nejsou schopny pijmout jeho laskav pozvn. Nyn kdy stl v pokoji, si vimla, e je obleen
na verek prince regenta.
Ml na sob veern aty se spoustou vyznamenn, kter se blytla ve svtle zapadajcho slunce, je
dopadalo oknem do mstnosti.
"Piel jsem vm dt dobrou noc, Mademoiselle," ekl markz, kdy doel k Ivan. "A doufm, e se po
sv indispozici ji ctte lpe."
"Je mi mnohem lpe, dkuji vm, Monsieur," odpovdla Ivana. "Je mi velice lto, e jsem se nemohla
zastnit vaeho verku."
"Politovn je na m stran," ekl. Ivana postehla narku v jeho slovech, a tak ekla rychle:
"Doufm, e se budete dobe bavit. Dovolte mi ci vm, e vypadte velice elegantn!"
"Merci, Mademoiselle, " odpovdl markz a pokraoval: "Kdybyste la se mnou, byla byste bezpochyby
nejkrsnj mezi tmi, kdo tam budou ptomn."
Ivana chtla prv odpovdt, e je to velice nepravdpodobn, kdy si uvdomila, e promluvil
francouzsky.
Ve zlomku sekundy se pimla, aby na sob nedala znt, e porozumla tomu, co j ekl.
S nesmrnm vyptm vle se j podailo odpovdt: "J... obvm se... e nerozumm, co kte."
V jeho och vidla vraz, kter se j nelbil. Nastrail na n past.
Akoli do n nespadla, obvala se, e ho nedokzala zcela pesvdit, e je tak neznal francouzskho
jazyka, jak se tv.
"U musm jt," ekl opt anglicky. "Ztra vm povm o verku a bezpochyby tak o tom, jak chvatn
byl."
"Budu se na to tit," ekla Ivana. "Nezapomete si prohldnout mnoh poklady, kter Jeho krlovsk
Vsost shromdila. etla jsem o nich v novinch."
"Tak dobr," souhlasil markz, "kdy mne o to dte."
el ke dvem, a kdy stl u nich, ohldl se.
Napadlo j, e v och nem jenom vraz, kter j pipomn lorda Hanforda, ale tak vraz podezen.

ekala, dokud neproel halou a neekl dobrou noc Smithovi, kter mu drel oteven dvee, aby mohla
dt prchod svmu rozruen, e se mlem dopustila chyby.
Otoila se na chvu a ekla:
"Mlem jsem mu odpovdla francouzsky, pak by poznal, e jsem zvd!"
"m dv s celm tmhle nesmyslem skonte, tm lp!" odsekla chva. Ivana mlela. Pak ekla:
"Vimla sis markzovch vyznamenn, kter zskal ve vlce. Zd se to zvltn, chvo, e kdy byl markz
zaven do vzen na tak dlouhou dobu, stle m svoje medaile! Francouzt vznitel by mu je pece jist
sebrali, nebo by je musel prodat."
"Pedpokldm, e si vymyslel njak achry, aby je uchoval v bezpe," odpovdla chva.
"Ale souhlasm s vmi, drahouku, opravdu se to zd divn, zvl kdy slchme, jak patn se s tmi
vzni ve Francii zachz." Ivana si vzdychla.
Srdce j zabolelo pro tch deset tisc britskch oban, kte byli internovni ve Francii v roce 1804, kdy
byly vojensk akce proti Britnii obnoveny.
in Napoleona Bonaparta, kter je internoval, protoe Britov potopili jednu z jeho lod, neml v
djinch vlky obdoby.
Kad v Anglii a ve svobodnch zemch to prohlsil za skutek proti lidskosti.
Vzov ovem nemohli uniknout a u osm let strdali na neptelsk pd, bez ance vrtit se k lidem
vlastnho nroda.
Bylo mon, aby markz, kter se prohlaoval za neptele novho reimu, nebyl okraden o to, co bylo
zjevn jeho nejvtm majetkem?
Pomyslela si, e se na to mus zeptat hrabte, a se s nm pt setk.
Posadila se za stl, u kterho chva ila, a zaala j pomhat, zatmco pokraovala v vahch o
markzovi.
Kdy hrab jel ke Carltonskmu palci, uvdomil si, e akoli je jet brzy, St. James's Street a Haymarket
jsou pln kor.
Protoe ko byl tm stejn ikovn jako jeho pn, vtinu z nich se jim podailo pedjet.
Dorazili tedy do Carltonskho palce bez dlouhho ekn.
Vojensk kapela vyhrvala na ndvo pod obdivuhodnm korintskm krytm sloupoadm, kter
navrhl Henry Holland.

Kdy hrab vystoupal nahoru do haly z jemnch inskch sloup, byl pijat leny regentova dvora.
Vichni byli poteni, e hrabte vid, a dvali se na nho jako na hrdinu, nebo slyeli o chvle, kterou na
nho pl vvoda z Wellingtonu.
Hrab proel nkolika skvlmi komnatami, ne nael regenta, jak ek, aby vtal sv hosty.
Ml na sob bohat vyvanou uniformu polnho marla. O tuto hodnost dlouho usiloval, ne j konen
doshl.
Jeho otec, krl, mu zatvrzele brnil, aby mohl bt jmenovn. Zdobila ho jiskiv hvzda podvazkovho
du a ndhern raj pro.Bylo mu nyn tyicet devt let, ale hrab si pomyslel, e vypad star. Byl
stle velmi pohledn, ale bezpochyby pli tlust, akoli nedvno trochu zhubl.
Jednu dobu se ruika na jeho vahch zastavovala u hmotnosti nad sedmnct a pl stone .
Ale stle ml svj arm a vybran zpsoby, kter mu vydobyly pezdvku "prvn dentlmen Evropy".
Hrab vdl, e je tak nesmrn zbavn, pozoruhodn duchapln, dokonce i mezi svmi poetnmi
pteli, kte jsou ctni pro svou brilantn konverzaci.
Kdy se hrabti dostalo od regenta velho uvtn, odeel do zahrady.
Jako vechny princovy verky, nebo spe slavnosti, i tento byl pojat co mon nejvelkolepji a
nejextravagantnji.
V zahrad byly zbudovny altnky, kde se podvala veee, a kvtiny, erstv i uml, byly rozmstny
tak, e zahrada vypadala jako ndhern besdka. Byla tam kryt promenda, jej interir byl ozdoben
zvsy a rami rov barvy a kter vedla do korintskho chrmu.
Stny byly pokryty zelenm kalikem.
V jinch stech zahrady byly stany na banket a mstnosti s oberstvenm zdoben rovmi zclonami,
na nich byly pipevnny kvtiny, kter prosycovaly vzduch vn.
Hrab vdl, e tentokrt princ regent pipravil jenom men verek.
Spotal si ovem, e ne skon, bude tam pinejmenm tisc lid.
Protoe tam byla vtina osobnch ptel prince regenta, eny byly nejenom krsn, ale zily mnostvm
perk.
Kad z nich se snaila ze vech sil pedt ostatn svmi aty, kter pochzely z nejdrach mdnch
salon na Bond Street.
V hlavnm jdelnm stanu stla na nejdleitjm stole, kam ml zasednout hostitel, miniaturn fontnka,
kde voda stkala v pramncch do stbrnho kortka.
Okol fontnky bylo oszeno polti mechu, vodnmi rostlinami a kvtinami.

Hrab ovem vnoval tto ndhee jenom letm pohled a potom peel trvnk a tam, kde vysok
ze' oddlovala zahrady od Mallu.
Regent nechal ped zd vypstovat nejvzcnj kee a stromy, kter byly nyn v kvtu. Hrab vdl, e v
tchto kech se skrv nkolik lid, kte jsou nezbytn k proveden plnu, kter sm vypracoval a kter se
ml v prbhu veera provst.
Rozhldl se okolo a pak el zptky do palce. Pijdli stle dal a dal host. Mezi nimi i velk mnostv
jeho vlastnch osobnch ptel, kte ho vzruen zdravili.
"U je vm lpe, mylorde," ekla mu jedna krsn ena. "Nyn nemte dnou vmluvu, abyste m
nemohl nenavtvit, jak si peji." Vyzvav si ho mila a provokativn pulila rty.
"Urit to udlm, jakmile to bude mon," odpovdl hrab.
"Kdy mete pijt sem, pak tak mete pijt ke mn!" ekla ta krsn dma potichu. Usml se na n,
ale nic j neslbil.
Omluvil se a odchzel, ona se vak za nm dvala s rozladnm vrazem ve tvi.
Pochopila, e se jenom vymlouv, na co si u nj v minulosti stovalo mnoho mladch en. Kad
mstnost v dom se zaplovala tmi, kdo chtli vidt nebo bt vidni.
Mezi tmi, kte chtli vidt, bylo mnoho lid, kte vdli, e kdykoli pijdou do Carltonskho palce,
naleznou tam nov poklady k obdivovn.
Budou tam obrazy, sochy a nbytek, kter regent postupn zskval.
Pesn v devt hodin zasedl regent jako prvn k veei.
Vznikla strkanice, kdo si sedne k jeho stolu, ale bylo nasnad, e na mnoho host msto nezbyde.
Nikdo si ovem nemohl stovat na vten jdlo, kter podvali princovi slouc. Byli obleeni do tmav
modrch livrej ozdobench zlatmi prmky.
Podvaly se hork polvky, vbr z peench mas vech monch druh a studen msy, vechno
vten pipraven regentovmi vlastnmi fkuchai.
Byly tam hrozny, broskve, ananasy, spousty nejrznjho ovoce, vychlazen ampask a jin vna.
Hrab si pomyslel, e jedin princ regent mohl dokzat, aby vechno belo tak hladce, aby se nikdo
nectil opomjen a nikdo nemusel ekat.
Princ byl okouzlujc a ve skvl nlad, take se vichni kolem nho smli.
Kdy byl pinesen posledn chod nekonenho menu, hrab mohl odejt od hlavnho stolu.

Hledal markze a spatil ho obklopenho francouzskmi emigranty, kte kolem nho dlali spoustu
povyku.
Nepiblioval se k nim.
Jenom se zpovzdl dval a sm tak hovoil s njakmi pteli, kte za nm pispchali, aby si s nm mohli
popovdat.
Vdl, e se vichni tesou, aby mohli mluvit o vlce a o tom, co se dje ve Francii.
Kdy se princ chystal odejt od stolu, hrab si viml, e se markz pohnul. Tvil se nenpadn, ale
prosmykl se ke zdi, kter oddlovala zahradu od Mallu.
Po cest bylo mnoho vc k vidn: mal fontnky osvtlen tak, e voda vystikovan do vzduchu padala
v mnohonsobn duze, ndhern sochy a rozkon kvtiny. Jenom hrab si viml, e markz najednou
zmizel v kech, kter lemovaly trvnky.
Kdy se o pr minut pozdji vynoil, hrab si viml, e otevel zvoru zahradn branky.
Byla pouvna tak zdka, e princ regent nepovaoval za dleit, aby u n stla str jako u bran, kter
vedly od pedn sti palce na Pall Mall. Nebyl tam, jak hrab vdl, dn zmek, jenom dv siln
zvory, kter brnily v tom, aby nkdo zvenku vstoupil dovnit.
Markz nyn nonalantn krel zpt k nejblimu hlouku lid a iv se s nimi dal do hovoru.
Pesto si hrab svm jestbm zrakem viml, jak se nkdo v kech podl vnj zdi pohybuje bl k brn.
Proto el rychle zptky k palci, a kdy nael prince regenta, kter prv opustil stan, kde se veeelo,
poprosil ho:
"Pokud Vae krlovsk Vsost nen pili zaneprzdnna, byl byste tak nesmrn laskav a ukzal mi ten
nov obraz od Poussina, kter jste nedvno koupil, jak jsem slyel?" Oi prince regenta se rozzily.
"Vy jste o nm u slyel?"
"Ano, Sire, a toum ho spatit," odpovdl hrab, "ale samozejm pokud je Vae krlovsk Vsost pli
zaneprzdnna..."
"Nikdy nejsem pli zaneprzdnn, kdy si mohu pohovoit s vmi, Lorimere," ekl regent s smvem.
"Samozejm, pojte a podvejte se na mj obraz. Osobn si myslm, e je to velmi cenn nlez, ale je
tak mon, e nebudete souhlasit."
"Jet jsem nezail, abyste se zmlil, pokud jde o obrazy nebo sochy," odpovdl hrab.
Regent byl poten.
Zaal vyprvt hrabti, jak spatil obraz tak tmav od zaran pny, e ti, kdo byli s nm, kali, e mus

bt blzen, kdy si mysl, e stoj za to dt ho vyistit.

"Trval jsem na tom," lil regent. "A kdy byla pna odstranna, objevily se asn barvy, kter Poussin
namaloval. Bylo to prost rozkon!"
"To od vs bylo velice chytr, Sire," rozplval se hrab nadenm.
Regent ho vedl do hudebnho salonu, kde obraz nyn visel . Vyprvl dal podrobnosti pbhu o tom,
jak ho nael.
Zdlo se, e hrab pozorn naslouch, ale jeho mysl se upnala jenom k tomu, co se dje v zahrad.
Jakmile on a regent zmizeli uvnit domu, zpoza ke se vynoila postava a krela pomalu k prvn
fontn.
Ukzalo se, e je to velk mu, kter ml na sob uniformu polnho marla.
Zastavil se zdy k brance a pozoroval padajc vodu.
Branka se pomalu otevela, a jak hrab pedpokldal, dovnit vklouzl Pier.
Nedalo se odhadnout, jakou zbra k zavradn regenta pouije.
Zatmco vikomt Palmerston pedpokldal, e to bude pistole, hrab byl pesvden, e pouije dku.
Dstojnk, kter nyn regenta pedstavoval, byl thl postavy, ale byl vycpan a ml na sob pesn tyt
aty jako princ.
Pi pohledu zezadu to Pier nemohl poznat a urit si myslel, e se ke sv obti dostal snadnji, ne
oekval.
Pier byl obleen do veernch at jako markz. Kdyby se prochzel mezi hosty, bezpochyby by ho nikdo
nepodezval.
V okamiku, kdy se objevil za muem v uniform polnho marla, vythl ze zad svho aketu
dlouhou, tenkou dku. Mohla proniknout do srdce lovka a jedinou ranou pivodit smrt.
Pier zvedl pai a ostr pika dky prozla siln vycpan kabt polnho marla.
Nemohla ovem proniknout drtnou koil, kter byla obleen vespod.
Ob se zakymcela, ale nepadla.
Ne mohl Pier vythnout svou dku a zasadit dal rnu, popadli ho na obou stranch dva dstojnci od
grantnick gardy.
Doprovodili ho tak rychle ke dvem, ktermi vstoupil, e si nikdo neviml, co se zbhlo, dokonce ani ti,
kte stli blzko.

Dstojnk v uniform polnho marla tak zmizel v kech. Dal dva dstojnci ovem vstoupili brankou
do zahrady a peli trvnk.
Hrab, kter zrovna opustil prince regenta, jen mluvil s njakmi hosty, je spatil. Tzav se na n
podval.
Dstojnk nejble k nmu, kter byl major, jenom lehce pokvl hlavou.
Hrab si zhluboka vydechl levou.
Sledoval, jak ti dva dstojnci jdou k markzovi.
Ten se prv vynoil ze stanu, ve kterm veeel se skupinkou svch krajan. Dstojnci doli a k nmu.
Kdy ho obstoupili z obou stran, vdl, ani poloil jedinou otzku, e jeho pln na vradu regenta selhal.
el mezi nimi zptky k brance, kterou pedtm otevel, a mlel.
Pak vythl nco z vnitn kapsy svho kabtu. Vloil si to do st.
Prv kdy doli ke kem, kter zahradn branku zakrvaly, zhroutil se.
Jak se na to hrab dval, pochopil, e i kdy pae dstojnk byly pohotov pipraven ho podept,
markz je mrtev. Okamit se otoil a veel do palce.
Vyhnul se. hovocm skupinm lid, kte obdivovali regentv majetek.
Prv hledal cestu do haly, kdy k nmu pispchal jeden slouc.
"Hledal jsem vae lordstvo," ekl, sotva dechu popadaje. "Dole je njak ena, kter chce okamit
hovoit s vam lordstvem. Povdala, e je to vc ivota a smrti!" Hrab se na nic neptal. Spchal do haly,
kde nael chvu. Vypadala velice rozruen, a kdy ho spatila, vykikla:
"Ach mylorde! Mylorde, on si vzal moje dtko a j jsem s tm nemohla nic dlat!" Byla zjevn
rozruen na nejvy mru. Ale pesto si zachovala dost rozumu na to, aby mluvila potichu.
"Kdo odvedl slenu Ivanu?" zeptal se hrab rychle.
"Lord Hanford, to ped nm se schovvala." "Ale pro?" zeptal se hrab.
"Protoe jej nevlastn otec, podnej zloduch, prodal slenu Ivanu lordu Hanfordovi za pt tisc liber! Pt
tisc, mylorde! To bylo zl, to bylo rozhodn zl!"
"Souhlasm s vmi," ekl hrab. Obrtil se k nejblimu sloucmu.
"Zavolejte mj kor," poruil oste.
"Jak si pejete, mylorde." Slouc vyel ven vstupnmi dvemi.
"Te' poslouchejte, chvo!" ekl hrab. "Mte pont, kam mohl lord Hanford slenu Ivanu odvzt?"

"To bylo hrozn, mylorde, hrozn!" lila chva. "Piel dovnit, popadl j za ruku, take nemohla utct.
Pak j jeho slouc omotali kolem tla provaz a svzali j nohy! Zatmco j svazovali ty nohy, jeho lordstvo
j strilo do pusy roubk - roubk, mylorde. Ach, ten mizera chlap!"
"ekl nco? Zmnil se, kam j odv?" nalhal hrab.
"Svzali j jako kue, jako kue," bdovala chva. "On j dal pes ramena pltnku a povd:
"Vezmu vs dom a u mi znovu neuniknete!" Chva trochu zavzlykala a pak dodala:
"Odnesli j, mylorde, nacpali j do koru a odjeli. Nemohla jsem nic dlat - nic, jenom pijet sem a
povdt to vm."
"To bylo od vs velice rozumn, chvo," ekl hrab.
"Myslte, e j vezou do domu jeho lordstva na venkov?" zeptala se chva. "Pokud ano, pak vm, kde to
je," odpovdl hrab.
Jak mluvil, postavil se k nmu sluha s jeho pltnkou a pomohl mu do n.
Hrab si od nho vzal svj klobouk a ekl:
"Jet jedna vc, chvo. V jakm voze cestovali?"
"Byla to jedna z tch mdnch cestovnch bryek," ekla chva. "A ten mizera j dil sm."
"Se dvma komi, pedpokldm?"
"Se dvma komi," potvrdila chva. Hrab poklepal chv na pai.
"Jdte dom, chvo, a nedlejte si starosti," ekl.
"J j zachrnm."
"Bh ehnej vaemu lordstvu," ekla chva. "J jsem vdla, e to udlte, a Bh vm pomhej."
"Jeho pomoc budu potebovat," ekl hrab, "tak se modlete."
Pi tch slovech se otoil a vyel dvemi na ndvo.
Protoe byl jeden z host, kte pijeli mezi prvnmi, jeho kor u na nj ekal. Vikomt Palmerston byl
pesvden, e kdy jeho pln na polapen tonka uspl, neml by do toho bt dnm zpsobem
zapleten. Hrab si tedy zadil, aby mohl opustit verek brzy a jet pmo na venkov.
Jeho nov kor se tyspem, vyroben podle jeho vlastnho nvrhu, na nj ekal.
Ml naped v myslu dt odpoinout sv zrann noze a spt, zatmco jeho ko bude dit do Lorimer
Parku.

Nyn, jak vyel ven, vyplhal na msto koho a pekvapenmu mui ekl:
"J budu dit a Jim me vylzt vzadu nahoru." Kor byl velmi lehk. Vpedu ml sedadlo pro koho a
lokaje. Vzadu bylo pro ppad poteby jet jedno. Hrab vdl, e jeho kon jsou erstv a dokou
pedjet cokoli, co dil lord Hanford.
Ale pesto si nebyl jist, jak velk nskok Hanford m. Kdy vyjdl z ndvo Carltonskho palce na Pall
Mall, vdl, e tohle je ta nejvt vzva, jakou kdy ml .
Jestlie m zachrnit Ivanu, bude to vyadovat jeho bystr rozum a vechny jeho zkuenosti. Souasn
vdl, e nechat j s Hanfordem by byl hrozn zitek.
Tak hrozn, e by na nj tko kdy zapomnla.
"Boe, pomoz j, ne j najdu!" zaprosil hrab. Byla to ta nejupmnj modlitba, jakou vyslovil od dob,
kdy byl mal chlapec.
V cestovn bryce, napl vlee, napl vsed, vedle lorda Hanforda, Ivana st dokzala uvit, co se
stalo.
Chva prv odloila sv it a navrhla, aby si ly lehnout.
"U mi to unavuje oi, drahouku," ekla.
"Tak to s tm mus pestat, mil chvo," ekla Ivana. "Pece nechce nosit brle. Nejsou vbec sluiv."
Chva se zasmla.
"To je mi v mm vku jedno!" mvla rukou. "Na druhou stranu, nikdo z ns nechce bejt slepej."
"To je tedy pravda," souhlasila Ivana.
"Take pjdeme spt," ekla chva, "A ne abyste byla vzhru a snila o tom, jak jste v Carltonskm
palci!" Ivana se zasmla.
"Samozejm bych si pla tam bt. Pomysli, jak ndhern vechno mus vypadat, chvo. k se, e Jeho
krlovsk Vsost m v zahradch fontny. Vude jsou tam haldy kvtin a jdlo je vten."
"To zn dobe," souhlasila chva, "ale to nen pro lidi, jako jsme my. Podle mho nzoru ten Francouz
nem dn prvo bejt tam, cpt se a pt, zatmco jeho pbuzn zabjej nae mue."
"Markz ml urit velkou radost, e je mezi pozvanmi," poznamenala Ivana.
Pi tch slovech dumala, jestli je doopravdy zvd.
V kadm ppad, i kdyby byl, tko by na verku mohl nco provst, kdy tam byl hrab s velkm
potem dalch dstojnk.

A samozejm jsou tam i stre a cel armda sloucch.

Jednou etla v njakch novinch o nepebernm zstupu sloucch zamstnanch v Carltonskm palci.
Byl tam strce pokladu Jeho krlovsk Vsosti, jeho osobn tajemnk, zastupujc osobn tajemnk,
zstupce hlavnho pokladnka a vcekancl.
Pak tam byl sprvce garderoby, vrchn dvenk, a slouc takzvan pod schody", tedy v mstnostech, kde
ije a pracuje sluebnictvo.
Ti sestvali ze dvou psa, pti pat ptomnch u prince, pti pat u schodit pro sluebnictvo a
jednoho sprvce.
Byl tam tak inspektor domcnosti, vrchn nk,majordom, jeden slouc zodpovdn za prostrn
stolu, dva lkai a tiatyicet dalch sloucch.
Mezi nimi byla ena na cdn stbrnho ndob, pradlena, dva sklepmisti, ti oetovatel, tyi hldai,
est kucha a deset uklzeek.
Tenkrt se smla, jak je mon, aby jeden lovk poteboval kolem sebe tolik lid.
Byla si ovem jist, e pokud nic jinho, postaraj se o regenta.
Urit ho dovedou ochrnit proti intrikm, ktermi mon Francouzi usiluj o jeho ivot. Samozejm e
tam bude tak hrab, a ten nedovol, aby Jeho krlovsk Vsosti bylo njakm zpsobem ubleno.
"On je bjen!" ekla si s mylenkou na hrabte. ly s chvou do haly. Vtom z kuchyn pispchal Smith.
"Prv jsem slyel, sleno," ekl Ivan, "e ve Francii bylo vybojovno vtzstv. Nkdo piel ke
kuchyskm dvem a povdl o tom mn a moj en. Vypad to, e se tam vci daly do pohybu!"
"To je dobr zprva!" zvolala Ivana.
"Myslel jsem si, e bych vybh' ven," pokraoval Smith, "a podval se, jestli dostanu na Parlament Square
njak noviny."
"Myslm, e je to dobr npad," souhlasila Ivana.
"Myslel jsem si, e to budete chtt vdt, sleno. Dojdu si pro kl."
"Nestarejte se o to," ekla Ivana, j vm dvee otevu."
"Dobe, sleno, nebudu venku dlouho," slbil Smith.
Otevel domovn dvee, vyel ven a zavel za sebou.
"Vtzstv, chvo!" ekla Ivana vzruen. "To znamen, e vlka brzy skon!"
"To doufm," odpovdla chva. "U bylo dost zabjen a utrpen. U o tom nechci slyet."

"Ani j ne," ekla Ivana potichu.

Myslela na svho otce a tak na hrabte, kter ml tst, e vyvzl jenom se zrannm na noze. I on jako
mu, ktermu patil tento dm, mohl bt zabit.
Chva pomalu stoupala po schodech.
"Jdu do svho pokoje," ekla. "A se Smith vrt s novinama, povte mi, co se stalo."
"Samozejm e povm," odpovdla Ivana.
"Myslm, e mu to nebude dlouho trvat." Asi o dv minuty pozdji, kdy chva prv dola do poschod,
ozvalo se zaklepn na dvee. Ivana je otevela dokon.
"To jste tu rychle zptky," chtla Smithe pivtat. Pak se zarazila.
Venku nestl Smith, ale lord Hanford.
Byla tak uasl, e se nezmohla na nic, jenom zrala.
Pak, protoe udlal krok vped, zaala ped nm ustupovat.
"Tak tady jste!" ekl chraptivm hlasem. "e jste m ale prohnala!" "co. . . tady... chcete?" zeptala se
Ivana eptem.
"Chci vs!" odpovdl lord Hanford. Chtla se otoit a utct, ale on se naphl a chytil j za pai .
V tom okamiku vstoupili dva jeho sluhov.
Ivana si skoro ani nestaila uvdomit, co se dje, oni kolem n omotali provaz a pithli j pae k tlu.
Jin mu j svzal kotnky.
"Co... to... dlte? Jak se, odvaujete... na mne sahat!" snaila se kiet.
Lord Hanford j potom dal do st roubk a pevzal jej tkem, kter j pevn zavzal v tle.
"To vm zabrn kiet o pomoc!" ekl. "A ani mi neuteete."
Jeden ze sloucch, kter j svzal nohy, vythl pltnku lemovanou koeinou a pehodil j ji pes
ramena.
Lord Hanford j pethl kapuci pltnky pes hlavu, take j zakrvala st oblieje.
"Te' vs odvezu dom," ekl, "a u mi nikdy neuniknete!"
Byla to spe hrozba ne oznmen.

Chva se na ve bezmocn dvala nahoe na schodech a vdla, e nem smysl njak zasahovat, protoe
pomoci nedoke.
Vidla, jak slouc Ivanu zvedli. Vynesli j do koru, kter ekal venku. Slyela, jak kor odjel.
Napadlo j, e se njak mus dostat k hrabti a povdt mu, co se stalo.
Vechno se to zbhlo tak rychle. Ivana nedokzala uvit, e to nen sen, ze kterho se probud a zjist, e
le ve sv posteli. Jak lord Hanford pokraoval v cest, uvdomila si, e cestovn bryka nem dn
dvee, ale je po stranch oteven.
Byla tam jenom pedn st, o kterou si jezdec opral nohy.
Provaz byl kolem jejch kotnk uvzn tak pevn, a j to psobilo bolest, stejn jako roubk v stech.
Vtr j sfoukl do o pramen vlas.
Snaila se je smst pry, ale nedailo se j to a vlasy j imraly a drdily, a se j chtlo kiet.
Jasn si uvdomovala, e j lord Hanford ucpal sta, aby nemohla kiet o pomoc. Tak se inn
postaral o to, aby mu nemohla utci.
Jel rychle, myslela si, a dosti nebezpen. Tuila, e pil, ne piel do jejho domu.
Kdy ujeli urit kus cesty, ekl chraptivm hlasem:
"Pedpokldm, e se divte, jak jsem vs nael. Jsem mnohem chytej, ne jste si o mn myslela."
Protoe Ivana nemohla odpovdt, pokraoval:
"V nevlastn otec, jak si jist dovedete pedstavit, byl siln rozruen a naprosto nepouiteln, ale j
jsem si zachoval chladnou hlavu a pouval jsem svj mozek."
Byl evidentn sm se sebou velice spokojen a po chvli pokraoval:
"Uvdomil jsem si, kolik jste toho odvezla s sebou. Podle vaeho nevlastnho otce to bylo to jedin, co v
t zatuchl de mlo njakou cenu. Vdl jsem, e jste si musela najmout njak dopravn prostedek."
Zasml se pro sebe potlaovanm smchem, a byl to nepjemn zvuk, a pak ekl:
"Kdy jsem se vyptval drok, vichni ekli, e o hezk dvce a star en s horou zavazadel nic
nevd."
Ivan zaalo dochzet, co se stalo, a lord Hanford to potvrdil, kdy zakonil:
"Ten lovk, kter vs vezl z Islingtonu do Queen Anne Street, se objevil pozdji toho odpoledne. Jeho
k byl nemocn, bezpochyby vinou toho nkladu, kter musel thnout." Tak takhle se dozvdl, kde
jsem! pomyslela si Ivana zoufale.

"...tak jsem vs nael a chytil!" kal lord Hanford vtznm tnem. "A u se ode mne nikdy nedostanete,
holiko - o to se postarm!"
Jeli po cest, na kterou dopadalo msn svtlo. Lord Hanford shl pravou rukou pod sedadlo
a vythl lhev. S jistmi obtemi j otevel a nkolik vtein pil.
Pak ekl hlasem jet chraptivjm ne pedtm: "Je to koda, e si te se mnou nemete za vdat, ale j
vm pozdji dm nco na rozveselen.
Naped vs ale potrestm za to, e jste mi nadlala tolik starost s tm svm tkem."
Po tchto slovech se Ivana roztsla.
Vdla a pli dobe, co tm myslel.
Vzpomnla si, jak ekl jejmu nevlastnmu otci, e biem nut sv kon a sv eny, aby dlali, co chce.
Musm... zemt, pomyslela si zoufale. Zemt, ne se mne... dotkne.
Pemlela, jestli je vedle venkovskho domu lorda Hanforda njak jezero. Neumla plavat a
pamatovala si, e etla, e smrt utopenm pravdpodobn nen tak stran nepjemn.
I kdy to bylo hrozn, nemohlo to bt hor ne bt ve sprech zlho, nsilnickho mue.
Nebylo pochyb, e brandy, nebo co to lord Hanford v t lahvi ml, jeho zen zrovna neprospv.
O kousek dl jen o pr palc minuli vz naloen zeleni nou.
Ivana si pomyslela, e jeho zen je dal zpsob, jak by mohla snadno zemt, jet ne se dostane do
jeho domu.
Jestlie se j to nepoda, co bude dlat? Co bude moci dlat?
V tu chvli se zaala modlit k Bohu, pokud j nezachrn, aby j ukzal zpsob, jak se zabt.
Pak jako svtlo v temnotch j napadla mylenka, e chva se njak dostane do spojen s hrabtem.
Vdla, kde je.
Ale to bude muset najt droku, aby j odvezla do Carltonskho palce.
Mon e a se tam dostane, slouc j nepust dovnit, aby ekla hrabti, co se stalo.
Ivana si s hrzou vzpomnla, e ekl, e se s n mon nebude moci dva nebo ti dny setkat.
To znamen, pomyslela si, e po veei v Carltonskm palace odeel.
"Prosm, Boe, a ho chva... najde, jet ne odejde, prosm... prosm..."

Modlila se tak vroucn, e na chvli zapomnla na to, e m roubk pli utaen a e j zanaj brnt
nohy.
"Prosm, Boe, prosm..." Vzhldla nahoru ke hvzdm a pemlela, jestli donesou jej vzkaz do nebe.
"Pomoz mi... pomoz mi!" V tu chvli si uvdomila, e se modl k hrabti. Chtla ho vidt nejenom proto,
aby j zachrnil, ale tak proto, e ho milovala a nedokzala si pedstavit, e u by ho nikdy nemla
spatit.
Hrab se usadil na kozlku. Chtl dit sv speen sm, dovedl to se zrunost, pro kterou byl vyhlen.
Jeho ko na nho hledl s obdivem. Hrab si pomyslel, jak je to poehnn, e ml sv tyspe po
ruce.
Jestli je to v lidskch silch, doke lorda Hanforda dohonit.
Pesto ml v och vraz jistho znepokojen, protoe vdl, e je mon, e lord Hanford, neveze Ivanu
na sv venkovsk sdlo do Hertfordshiru.
Byl to bohat mu a klidn mohl mt dm v Newmarketu nebo v Leicestershiru.
Silnice byla przdn.
Skvle sehran kosk speen, kter hrab dil, bylo dobe odpoinut, protoe u to byly dva dny, co
pijeli z venkova.
Nebylo teba rozsvcovat lucerny po stranch koru, silnice byla jasn jako ve dne. Pedtm neprelo, a
tak byl povrch pevn, i kdy pran.
Hrab jel dl a dl, ale vpedu stle nebylo po dnm voze ani stopy.
Dm lorda Hanforda byl vzdlen jenom njak ti nebo tyi mle.
Hrab to dobe vdl, protoe jeho vlastn dm byl vzdlen nco mlo pes pt mil.
Ale akoli ili ve stejnm hrabstv, jeho otec by se nikdy nesnil k tomu, aby se s lordem Hanfordem
seznmil.
On sm, protoe byl ve vlce, s nm nikdy nepiel do styku.
Pesto znal jeho povst hrubho, nepjemnho lovka, kter je krut ke svm konm.
Pi pomylen, e Ivana je v jeho moci, stiskl pevn rty do tenk rky.
Tm jenom silou sv vle popohnal sv speen k vt rychlosti. Kon ubhli dlouh kus rovn cesty v
rekordnm ase. Pak hrab na konci silnice spatil zvednutou stechu. Poznal, e pat cestovn bryce.
Ctil, jak mu srdce v hrudi poskoilo. Zvtzil. Bude moci Ivanu zachrnit.
Ivana byla zoufal.

Kdy lord Hanford vypil zbytek toho, co bylo v lhvi, ekl:

"Jet pr mil, zlatko, pak vm sundm provazy a jet spoustu dalch vc, kter na sob mte!"
Po tch slovech se pro sebe zle zasml.
Ivana se znovu modlila, aby smla zemt.
Silnice se trochu rozila a ona si uvdomila, e sly zvuky kol a koskch kopyt. Vdla, e nepat
koru, ve kterm sama jede.
Hrab pedvedl skvl kousek jezdeckho umn - pedjel bryku a minul j tak, e mezi jeho vozem a
brykou byla jen palcov mezera.
Ujel jet kousek a pak konm pithl uzdu a postavil se pes cestu.
Lord Hanford nemohl udlat nic jinho ne sv kon zastavit.
Zstali stt jen pr yard od koru hrabte.
Hrab beze spchu odevzdal ote svmu komu a sestoupil z kozlku.
Pak obeel svj kor a s cylindrem posazenm na stranu na svch tmavch vlasech krel k lordu
Hanfordovi.
Ten, ve tvi bruntn vzteky, ho sledoval, a byl na doslech. Pak zahromoval:
"Co si k ertu myslte, e dlte, Lorimere, takhle m zastavit?"
Hrab el stle bl.
Mluvil ln a afektovan protahoval samohlsky, co bylo samo o sob urliv, kdy odpovdl:
"Zjevn si neuvdomujete, Hanforde, e nos nezletil se trest deportac."
"Znm zkony stejn dobe jako vy," opil lord Hanford zuiv. "A protoe mm svolen jejho
porunka, je Ivana moje." Na okamik bylo ticho.
Ivana poslouchala a pociovala zoufalstv. Mon e se hrab spokoj s tm, co lord Hanford ekl, a
odjede.
Chtla na nj nalhat, aby zstal, povdt mu, e kdy j opust, zeme.
A e ho miluje - ano - miluje z celho svho srdce.
Zdlo se j, jako kdyby pelo cel stolet, ne hrab ekl tichm, dstojnm hlasem:

"Pedpokldm, e musm omluvit vae do nebe volajc chovn, Hanforde, protoe zjevn nevte, e
Ivana je moje ena." Lordu Hanfordovi spadla elist. Potom zabreptal: " vae ena? Tomu nevm! Kdy
jste mli svatbu?"
"Nanetst," odpovdl hrab, "s sebou nemm oddac list, ale kdy mne ztra navtvte doma, nkter
z mch sloucch vm ho uke." Popoel ble ke koru a podval se na Ivanu.
"Nyn," ekl, "si svoj enu odvezu s sebou dom, a jestli se j jet nkdy dotknete nebo j urazte, vyzvu
vs na souboj."
Pi tch slovech se naklonil dopedu a vzal Ivanu do nrue.
Lord Hanford nemohl nic dlat.
Moc dobe vdl, e hrab je vyhlen stelec.Ne odeel do vlky, vybojoval dva souboje, ze kterch
snadno vyel jako vtz.
Se zaatmi zuby sledoval, jak hrab odchz s Ivanou v nru.
Jemn j zvedl na zadn sedadlo svho koru a ekl lokajovi, kter drel oteven dvee:
"Dejte mi n a eknte Abbymu, aby drel kon v tomto postaven, dokud nebudu hotov." Peezal
vechny provazy, kter mla Ivana omotan kolem kotnk a kolem tla. Kdy to udlal, hodil je na
silnici, aby to lord Hanford dobe vidl.
Pak obeel kor, nastoupil z druh strany a pitom ekl:
"Te' ns odvezte dom, Abby, a pokud mono bez drkotn."
Lokaj za nm zavel dvee a vyskoil na kozlk. Hrab jemnmi prsty sthl Ivan z hlavy kapuci, rozvzal
tek a vythl roubk.
Jak se j sta uvolnila, snaila se promluvit, ale zjistila, e to nejde. Msto toho propukla v pl.
Skryla si tv hrabti na rameni a bouliv se rozplakala jako dt.
leva po tom, co vytrpla, odplavila jej sebeovldn. Plakala a plakala, a si uvdomila, e j hrab hlad
vlasy.
"Je to v podku," kal potichu. "U je to vechno pry. Nikdy se to znovu nestane."
"J... myslela jsem, e mne nedokete... najt a e... budu... muset... umt," vzlykala Ivana a hlas j
zadrhval.
"Ale j jsem vs nael," tiil j hrab. "Nemuste zemt, milku, naopak budete velmi astn." Ivana
najednou ztichla.
Opravdu j ekl "milku," nebo se j to jenom zdlo?

Zvedla hlavu a podvala se na nho.

Vidl slzy na jejch tvch. Oi mla rozen a vylekan.
"Jste v bezpe, naprosto v bezpe," ekl. Pak j polbil. Ivana ctila, jako by se otevelo nebe a hvzdy
spadly dol. Tpytily se v jejch prsou a zily j v och. Kdy j hrab polbil a lbal j stle dl, mla pocit,
e se dostala do rje.
Miluji... vs! Miluji... vs! chtla ci, ale nedokzala mluvit, jenom to provat.
Muselo to bt mnohem pozdji, kdy si uvdomila, e kon zpomaluj.
Projdli cestou lemovanou duby. Hrab zvedl hlavu.
"Jsme doma, poklade," ekl. "Nyn si mete jt lehnout a trochu se prospat."
"J... j chci... bt... s vmi," zaeptala Ivana.
"To j chci tak," odpovdl. "Ale ztra rno je prvn vc na poadu dne nae svatba."
"Ssvatba? Opravdu... chcete ci... svatba?"
"Nerad lu," odpovdl hrab, "a tak u se nikdy nechci setkat s lordem Hanfordem nebo s vam
nevlastnm otcem."
"Jak se tomu... meme vyhnout?" zeptala se Ivana nervzn.
"Uteeme," ekl hrab. "Povm vm o tom ztra, a budeme mt po obadu." Pi tch slovech se kor
zastavil.
Ivana spatila erven koberec, kter se thl od koru po schodech ke vstupnm dvem. Lokajov v
livrejch na n ekali. Hrab vystoupil prvn.
Protoe vdl, e pro Ivanu bude tk jt, obeel kor a vzal j do nrue. Nesl j nahoru po schodech ke
dvem, kde ekal majordom.
"Mme neekanho hosta, Dawsone," ekl.
"eknte pan Meadowsov, e s n chci mluvit."
"ek nahoe, mylorde, pro ppad, e by vae lordstvo nco potebovalo. Je dobe, e je vae lordstvo
zptky u ns."
"Dkuji vm," ekl hrab. Vyel nahoru po schodech a Ivanu pevn svral v nru.
Na odpovadle stla pan Meadowsov, hospodyn. Byla obleena do ustivho ernho hedvb, na
opasku mla stbrn ozdobn etzek. Vysekla mu poklonu.
"Dobr veer, mylorde, jsem rda, e vs zase vidm."

"A j jsem rd, e vidm vs, pan Meadowsov," ekl hrab. "Toto je slena Ivana Sherardov, kter se
stala nehoda. Mus si jt okamit lehnout a odpoi nout si."
"Ach, uboh mlad dma!" zvolala pan Meadowsov. "Natst ta postel v pokoji vedle pokoje vaeho
lordstva je pipraven. Tam j bude pohodln." Hrab neodpovdl.
Odnesl Ivanu po chodb do skvlho pokoje, kter kdysi patil jeho matce.
Poloil j jemn na postel, ale ona se ho drela.
"Pijdete... za mnou... pozdji?" zeptala se."A povte mi... co se to... dje?"
"Urit," slbil hrab s smvem. Odeel z pokoje, zatmco pan Meadowsov s konejivmi slovy
pomhala Ivan se svlknm. Asi o hodinu pozdji hrab, kter zatm vydal pkazy, je uvedly celou
domcnost do pohybu, piel nahoru.
Na poslednm schod nael pan Meadowsovou, jak na nho ek.
"Uloila jsem tu mladou dmu do postele, mylorde," ekla. "Nemyslm, e bych mohla udlat jet nco,
m bych j byla prospn." Hrab se usml.
"Jet je toho mnoho, pan Meadowsov! Slena Sherardov se za mne hned ztra rno provd a pak
odjedeme na svatebn cestu."
"Ach mylorde!" zvolala pan Meadowsov. "To je ale dobr zprva, opravdu moc dobr zprva! My jsme
vichni doufali, e si pivezete enu, a hez mladou dmu aby pohledal!"
"To si tak myslm," odpovdl hrab. "Ale ona nem nic na sebe krom toho, v em pijela, a tak chci,
abyste j nala dostatek at, aby si je mohla vzt s sebou na svatebn cestu, dokud nebudu moci poslat
pro jej aty do Londna."
Pan Meadowsov nedala najevo dn pekvapen, dokonce ani nic nenamtala. Prost jenom ekla:
"Je tam spousta at po babice vaeho lordstva, myslm, e maj tu sprvnou velikost. Jsou tam tak,
mylorde, rzn dal, kter se nm za ta lta nahromadily."
"Nechm to na vs, pan Meadowsov," ekl hrab. "Moje ena bude tak potebovat komornou, kter
doke okamit pet vechno, co bude poteba."
"Postarm se o to, mylorde," slbila pan Meadowsov.
"Vdl jsem to," ekl hrab. "Jet nikdy jste mne nezklamala, ani jedinkrt."
Pan Meadowsov zila."Berete si enu, jakou bych vaemu lordstvu sama vybrala, kdybyste mne o to
podal," ekla. "A psahm na bibli, e budete velmi astn."
Hrab poloil pan Meadowsov ruku na rameno a pak odkrel. Kdy vstoupil do Ivanina pokoje, uvidl,
e vedle jej postele ho svka.

Kdy k n vak doel, spala.

Jej svtl vlasy se rozprostraly po polti, jedin jej asy, kter se stely nahoru jako u dtte, mly v
jejm bledm oblieji njakou barvu.
Vdl, e je vyerpan, unaven strachem a hrzou, kter j trpily, kdy j lord Hanford odvel pry.
A pli dobe dovedl porozumt jejm pocitm odporu k takovmu mui.
Stl tam dlouhou dobu a dval se na n.
V och ml vraz nhy, jak u nj jet dn ena nevidla.
Pak sfoukl svku a odeel z pokoje, zavraje za sebou potichu dvee.
Ivanu probudila sluka, kter rozthla zvsy.
Jak otevela oi, vstoupila do pokoje pan Meadowsov s jej sndan na podnosu.
"Dobr rno, sleno!" pozdravila. "A vstanete a obleete se, jeho lordstvo chce, abyste co nejdve sela
dol."
Ivana se posadila v posteli.
"J... jsem prospala... celou noc!" podivila se.
"To pro vs bylo to nejlep," zvolala pan Meadowsov. "Te si ale pospte, sleno, a snzte sndani. Je
teba udlat spoustu vc." Ivana se zasmla z pocitu naprostho tst.
Sndla bjenou sndani, zatmco pro n sluebn pipravovaly koupel.
Kdy vyla z provonn vody, pomohly j osuit se. Pak se oblkla do hezkch blch at, kter, jak j
ekla pan Meadowsov, patily babice hrabte.
"Jsou to aty, kter na sob mylady nikdy nemla," ekla. "Lbily se j hezk vci, a i kdy byla star,
nechvala si poslat aty z Bond Street. Nikdo neml tolik odvahy, aby j ekl, e je nikdy neoblkne. Ale
j vm, e by mylady mla radost, kdyby vs v nich vidla."
aty byly propracovanj a urit mnohem dra ne vechny ty, kter Ivana kdy mla. Byly bl a
ozdoben drobnmi adami z krajky, jak okolo nabranch rukv, tak dole na irok obrub.
Stbrn stuhy se j kily pod adry a uvzan do maliek spadaly po zdech k podlaze.
"Jako kdyby byly uity pro mne!" zvolala Ivana.
"Trochu jsme je zabrali v pase," prozradila j pan Meadowsov. "Dala jsem vzbudit vadlenu v pt hodin
rno a ona pracovala na nkolika atech, kter si budete brt s sebou, sleno." Ivana vykikla radost.
Nekladla ovem dn otzky, protoe vdla, e hrab sm j chce prozradit, kam pojedou.

Ozvalo se zaklepn na dvee, a kdy je sluka otevela, vrtila se s vnekem z kvtin. "Jeho lordstvo se
dv porouet, sleno," ekla, "a vzkazuje, e si peje odjet okamit po obadu.
Proto by radi, abyste mla na hlav tenhle vneek sp ne zvoj."
Vneek byl uvit z malch blch riek, konvalinek a nkolika orchidej.
Kdy Ivana sela dol, ekala na n v hale kytice ze stejnch kvt. ekal tam i hrab. Nesmrn mu to
sluelo.
Nkrnk ml umn uvzan vysoko pod bradu, take se mohl mit se vemi nkrnky, jak nosily princ
regent.
Byl vak obleen do cestovnch at. Jeho hessensk holnky byly nablskan jako zrcadlo.
Sledoval, jak Ivana schz ze schod.
Kdy dola dol, vzal jej ruce do svch a jednu po druh polbil.
Pak j nabdl rm.
Beze slov kreli dlouhou chodbou, kter konila v kapli. Tam na n ekal domc kaplan a nkdo, koho
nebylo vidt, hrl jemn na varhany. Svatebn obad byl velice dojemn.
Kdy Ivana kleela s hrabtem, aby dostali poehnn, vdla, e nikdo neme bt poehnanj ne ona
sama. Konen je v bezpe a jako en hrabte j nikdo nikdy neme ublit.
Kdy se znovu postavili, hrab j nabdl rm. Vyli z kaple zptky do haly.
Pan Meadowsov pichvtala s modrou pltnkou, kter mla bl koeinov lmec a byla velice
sluiv.
Ivana vidla, e venku stoj lehk kor a jsou do nj zapaeni jin kon ne ti, kter hrab dil vera
veer.
Za nm stl tykolov oteven kor. Vdla, e v nm bude cestovat jej komorn a komornk hrabte.
Lokajov tam prv vrili hromady kufr.
Ivana si pomyslela, jak je tst, e j pan Meadowsov dokzala najt tolik vc na sebe.
Jak kreli dol po schodech pokrytch ervenm kobercem, lokajov a velk poet sluebnch na n
hzeli rov okvtn pltky a zrnka re.
Nastoupili do koru a hrab vyjel. Se smchem ekl :
"To jsem ale j nenadil!" "Chtli nm popt tst," ekla Ivana. "To u pece mme," odpovdl.
Vzhldla a pithla se ble k nmu. "Nyn mi mus povdt, kam jedeme," ekla.

"U jsem ti ekl, e utkme," odpovdl hrab." Nikdo nebude vdt, kde jsme. Budeme tam sami a j ti
budu moci, milku, hodn povdat o lsce."
Ivana na vteinu pitiskla svou tv k jeho rameni. "Jak jsem mohla vdt, jak... jsem mohla...uhodnout,"
zeptala se, "e kdy jsem se... modlila, abys m...zachrnil, e m tak... miluje?"
"Miloval jsem t u dlouho," odpovdl hrab, "alespo mi to tak pipad. Ale protoe jsme se oba
podleli na nem, co mlo pro nai vlast velkou dleitost, myslel jsem si, e to mus dostat pednost."
Ivana se nadechla.
"J jsem... zapomnla... Je to ode mne hrozn, e jsem zapomnla, ale vechno je... v podku? Myslm s
markzem?"
"Je mrtev," ekl hrab potichu.
"mrtev?" zvolala Ivana.
"Zabil se, kdy byl odhalen. Chytili jsme ho jenom dky tob," pokraoval hrab. "Nastrail to tak, aby
prince regenta zabili vera veer na slavnosti."
"Jak jsi... poznal... z toho, co jsem... ti ekla, co zaml?" zajkala se Ivana.
"ekla jsi mi dv dleit vci," odpovdl hrab, "e Pier vstoup do palce zahradn brankou, kter
vede na Mall, a e mu markz ekl, e Jeho krlovsk Vsost bude obleena do uniformy polnho
marla."
"Jenom dv... slova!" zaeptala Ivana.
"Dv slova, kter ns zachrnila ped tm, co by bylo pohromou pro morlku Wellingtonovy armdy."
"Take... ty jsi... dokzal... regenta zachrnit?"
"My jsme ho zachrnili," odpovdl hrab. "Ale te' u na to nebudeme myslet. Budeme se jenom tit z
ovoce naeho vtzstv."
"J... j tomu nemohu... uvit," ekla Ivana."Je to... tak... asn, e mohu bt... s tebou. Byla jsem tak...
vystraen, kdy m... lord Hanford... nael." Vypadala trochu znepokojen.
"T ty sis... m opravdu... chtl vzt? Neekl jsi to jen proto, abys... mne zachrnil od toho... hroznho . . .
zlho mue?"
"Vzal jsem si t, protoe t miluji, jak jsem nikoho v ivot pedtm nemiloval," odpovdl hrab, "ale
povm ti o tom vc, a dojedeme do na skre."
Od okamiku, kdy vyjeli, byla pro Ivanu cel cesta jako kouzeln sen.
Zbvalo jim urazit jet asi dvacet mil.

V poledne zastavili a sndli si lehk obd v jednom venkovskm hosti nci.

Bylo to prost jdlo, ale Ivan chutnalo jako bosk ambrzie a doma sten jablen mot j pipadal
jako nektar.
Po tvrt hodin vjeli do lipov aleje. Ivana na jejm konci spatila ten nejkrsnj dm, jak si kdy
mohla pedstavit.
Pozdji se dozvdla, e pochz z tudorovskch as. Zvnjku byl ern a bl, zatmco uvnit byly nzk
stropy z dubovch trm a okna z malch sklek.
Nasktal se pohled do t nejrozkonj zahrady, jakou kdy vidla.
"Toto byl dm moj babiky," vysvtloval hrab, kdy k nmu dojeli. "Byla naden zahradnice a vytvoila
jednu z nejkrsnjch zahrad v celm hrabstv."
"To je ndhera! Vechno je... ndhern!" vydechla Ivana. "Ml jsem stejn pocit, kdy jsem t poprv
spatil," ekl hrab potichu.
Kdy Ivana vidla vraz jeho o, zaervenala se.
Zeptal se: "Uvdomuje si, e u jsme tak dlouho svoji a j jsem t jt nepolbil jako svou enu?"
"J... j chci, abys mne. .. lbal," zaeptala Ivana. Vstoupili do domu a ta star budova vonla remi a
zimolezem a tak levandul a velm voskem. Pokoje byly zaplnny nbytkem, kter, jak se Ivana pozdji
dovdla, shromaovala babika hrabte cel lta.
Jeden nebo dva slouc kali hrabti "pane Sebastine" a na prvn pohled byli rdi, e ho vid.
Hrab vzal Ivanu nahoru do pokoje, kter patil jeho babice.
Byl to ten nejhez pokoj, jak si dokzala pedstavit, a byl pln kvtin.
Kdy vera veer usnula, hrab poslal tolbu, aby povdl chv, e Ivana je v bezpe u nho. Poslal
jinho tolbu, aby upozornil sluebnictvo v dom sv babiky, aby je oekvali. Jak se Ivana rozhlela po
lonici, vidla vzy konvalinek, krlovskch lili a blch r. Poznala, e hrab vybral kvtiny, kter mly
symbolick vznam pro jejich svatebn den. "Ty jsi... myslel... na vechno!" ekla.
"Myslel jsem na tebe," odpovdl. "A nyn, milku, protoe jsme jeli tak daleko, mus si ped vee
odpoinout. Vm, e pan Maynardov, kuchaka, pipravuje nco specilnho u od brzkch rannch
hodin." Ivana se zasmla.
"Je vidt, e t vichni slouc miluj!"
"Rozmazlovali mne ode dne, kdy jsem se narodil," ekl hrab, "a te budou rozmazlovat tebe." Chvli se
na n dval a pak ekl:
"Lehni si do postele, pak pijdu a povm ti, co jsem ti chtl ct vera v noci, ale ty u jsi spala."

"To... bylo ode mne velice... hloup," ekla Ivana. "Chtla jsem... zstat vzhru, abys mne... mohl. . .
lbat."
"Te to doenu," slbil hrab. Odeel z pokoje a dovnit pispchala star hospodyn, aby Ivan pomohla
odloit vneek a svlci aty.
"To je tak vzruujc, mylady!" vitoila. "Jsme z toho cel pry, e jeho lordstvo pijelo sem na lbnky."
"Je to ten nejhez dm, jak jsem kdy vidla!" rozplvala se nadenm Ivana. "Doufm, e sem budeme
jezdit velmi, velmi asto."
"To my taky doufme," ekla hospodyn.
Vythla hezoukou prsvitnou non koili, kterou mon poslala pan Meadowsov, nebo mon patila
babice hrabte.
Ivana nechtla klst dn otzky, pla si jedin: bt o samot s hrabtem.
Kdy vstoupil do pokoje, pekvapen se na nho podvala. Ml na sob dlouh upan, kter se zavazoval
ernmi rami.
"Jde si... tak... odpoinout?" zeptala se.
"Doufal jsem, e mi to dovol," odpovdl hrab s lehkm smvem.
Ivana se zaervenala.
"J... myslela jsem si, e sis teba... se mnou piel... popovdat," ekla.
"Chci udlat nco mnohem dleitjho ne mluvit," odpovdl hrab.
Pi tch slovech odloil upan a lehl si do postele vedle n.
"Chci t lbat," ekl. "Milku, moje vzcn enuko, chci mnohem vce, ale mm strach, abych t
nevylekal."
"Jak bys m... mohl... vylekat?" zeptala se Ivana. "Modlila jsem se... a modlila, abys m... zachrnil, a
jako... archandl seslan z nebe... tys piel!"
Hrab si j pithl bl k sob. "Tm pro tebe chci bt," ekl. "Mj poklade, myjsme ti nejastnj lid na
svt, kte nali jeden druhho. Myslel jsem si toti, e existuje jenom v mch pedstavch."
"A j... jsem se chtla vdt... a... budu nkoho milovat... tak jako se milovali... tatnek a maminka," ekla
Ivana. "Kdy jsem slyela, jak mne nevlastn otec... prodal, vdla jsem, e... nemu t a... bt... s
takovm... lovkem!"
"Samozejm ne," odpovdl hrab. "Mus na nj zapomenout, srdce moje. Jedin mu, na kterho

sm myslet, jsem j!" Ivana se zasmla.

"Jak bych mohla. .. myslet na nkoho... jinho?"
"J ti to ani nedovolm," ekl hrab. Pak j lbal, lbal j vniv, touebn, a ctila, jako by j vzal srdce z
tla a pivlastnil si ho. Vely bzuely za kdlovmi okny a ptci zpvali ve vtvch. Hrab velmi nn a
lskypln uinil Ivanu svou enou.
Jak objevili extzi a vytren opravdov lsky, stali se z nich jin lid.
U nestli na zemi, ale ocitli se na nebi mezi hvzdami.
Nali lsku, kter pochz od Boha a je jeho soust.
Byla jejich, navdy se jim vtiskla do srdc a do du.

Barbara Cartland: tk do lsky