QUEST HVĚZDÁ

HV ZDÁŘ
ZDÁ
 Quest Hvězdář.
Co jsou to hvězdy a kde se vzali? Podíváš-li se na noční oblohu je tam
spousta hvězd. Ty sám je nespočítáš.
Pod pojmem hvězda se ve starém chápání myslel téměř každý objekt na noční
obloze jako planeta, kometa atd. kromě Měsíce. V užším astronomickém významu
jsou hvězdy ty kosmické kulovité objekty, které mají vlastní zdroj viditelného
záření.
Dříve se jim říkalo též stálice. Jakoby stáli na jednom místě, při tom se
pohybovali stejně jako naše planeta země. Jen naše oko tento pohyb samozřejmě
nemůže vidět.

A kde se ty hvězdy vzaly? Dobrá otázka, správnou odpovědí je, že vše stvořil
Bůh. Zemi, přírodu, tebe a i vesmír.
Jiní říkají toto: Vznikem a vývojem vesmíru se zabývá věda zvaná kosmologie.
Během staletí lidského poznání se pohled na vesmír a jeho vývoj neustále měnil a
je tomu tak stále. Dnes nejuznávanější teorie, která je pozorováním
nejpodloženější je takzvaný standardní model, také zvaný model ΛCDM.
Přesto najdeme mnoho astrofyziků, kteří ho zavrhují a odmítají i velký třesk.
Znej naší planetární soustavu:
Tři možné pohledy hochů –
„Tak do toho nejdu, to je samé učení a do toho
nejdu.“
„Jé to je asi složité, a co to ta planetární
soustava je?“
„No, jé, hele Ráďo, splníme si tenhle Quest?
To bude sranda, víš na táboře, v noci co tam
bylo hvězd!“

Planetární soustava:
Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s,
tedy sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce,
ve kterém se nachází naše domovská planeta Země.
Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet
(především u Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa
jako planetky, komety, meteoroidy apod.
Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha.
Ta je dále částí tzv. Supergalaxie, kam patří mj. i galaxie M 31 v Andromedě.
Urči tato souhvězdí:
Lyra, Malý vůz, Velký vůz, Orion, Drak, Kasiopea, Severní koruna, Labuť,
Lev

Napřed je dobré si opatřit jednoduchý atlas souhvězdí. Nebo si jej vytvořit.

Pak poprosit bratra, nebo někoho kdo souhvězdí zná, aby Ti je ukázal. Chce to
však velkou trpělivost a zkoušet.
Nejlépe se tento úkol plní na výpravách a táborech. Pokud je Vás více je to
výhoda.
A teď udělátko na pozorování hvězd.
Převzato od T.O. Šelmy, Uhříněves – Praha 10

Jak vyrobit otáčivou mapu

severní hvězdné oblohy
Milí šelmáci a ostatní

říká se, že prvními opravdovými marťany

bude jednou ta generace lidí, která nyní
začíná chodit do školy. To znamená vaše.
Proto si myslím, že byste se pomalu měli s
vesmírem pomalu seznamovat, protože ve
vesmíru je i budoucnost lidstva jako
takového. Pojďme nyní udělat první krok a
začít se s tímto velikánským prostorem
seznamovat. Zde mám pro Vás takový
zajímavý dárek, který si ale musíte sami
vyrobit, ale to není nijak těžké. Je to otáčivá
mapa hvězdné oblohy, s kterou pracovat
není nikterak složité. Nejprve si ji však
sestavit. Jak? Nejprve si vytisknete přiložený
obrázek a ten začněte vystřihovat jako
vystřihovánky. Kromě toho budete
potřebovat ještě lepidlo na papír a malý šroubek s matičkou a špendlík.
Ale popořadě. Nejprve vystřihněte rám (tu větší část). Avšak vnitřní otvor
zatím ponechte nevystižený. Pak přeložte na sebe podél středové čáry, tak
aby obě části na sebe lícovaly. V oné nevystřižené části vnitřního otvoru je
čerchovanou čárou nakreslen kříž. Jeho střed propíchněte špendlíkem skrz
na skrz a podle něho i spodní část rámu. Nyní už se otvor vystřihnout
může. Připravte si už i mapku hvězdné oblohy. Najděte si hvězdu Polárku
(nalézá se přesně uprostřed kolečka na konci oje Malého Medvěda) a i zde
propíchněte. Mapku teď spojte se spodní částí rámu za pomocí šroubku a
matičky tak, aby byla mezi oběma částmi. Mapka se souhvězdími musí být
ve směru k otvoru! Pokud jste postupovali správně, mělo by jít mapkou
bez problému otáčet. Pole s měsíci na mapce by měla přesahovat pole
s hodinami na rámu. Na závěr sestavování mapy hvězdné oblohy spojte
obě části rámu pomocí růžků. Jednoduše ohněte a slepte lepidlem tam,
kde se růžky budou stýkat se spodní částí.

Tak otáčivou mapu máme hotovou, teď ještě jak s ní pracovat. Není to
vůbec nijak složité. Potřebujete zjistit, jak například vypadá hvězdná
obloha 18. ledna ve 23:30 hod. Najdeme tedy leden a v něm bod, jenž se
nalézá něco málo za jeho prostředkem. Pak otáčíme mapkou tak dlouho,
dokud tento bod nebude lícovat s bodem na rámu, jenž se nachází mezi
23. a 24 hodinou. Pokud budeme chtít zjistit postavení hvězd jindy,
postupujeme stejně. V době letního času však musíte ještě odečíst jednu
hodinu a už by vám práce s mapkou neměla dělat problémy. Pro ty, kteří
by chtěli proniknout do tajů hvězd více, jsem připravil další možnosti naší
mapky. Pokud otočíte mapku na druhou stranu, najdete tam 16 vybraných
hvězdných objektů a u nich informace o svítivosti a vzdálenosti od nás. A
za druhé podrobný detail třech zajímavých útvarů tak, jak jsou vidět
v dalekohledu. Je tam detail mlhovin v Orionu M42, M43 a dalších
(najdeme je těsně pod pásem Orionu), dále detail mlhovin Severní
Amerika a Pelikán v Labuti (najdeme je nedaleko hvězdy Deneb) a také
detail otevřené hvězdokupy Plejády neboli Kuřátka v souhvězdí Býka.

Hodně nového poznání tajů astronomie přeje

Libor

Zdroj: Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986

Karkoschka E.: Astronomický atlas hvězdné oblohy, vydavatelství

a nakladatelství Blesk, Ostrava 1995

A též je dobré si souhvězdí třeba namalovat.

Orientuj se v přírodě podle hvězd a souhvězdí.

Orientovat se v přírodě, za denního světla je poměrně jednoduché a zvládnou to i

malé děti.
V noci je to již složitější. Je dobré znát alespoň základní souhvězdí. ORION,
VELKÝ a MALÝ VŮZ, KASIOPEU a KŘÍŽ – Jižní Kříž.

Ze stránek www.zvladnuto.wz.cz, Je zde pro Vás takový jednoduchý návod.

Stránky sami nabízí možnost stažení různých návodů pro život v přírodě. Tabulka
pro orientaci podle hvězd bude na další stránce.

Zde dva obrázky z www.vkskaut.blog.cz

A jeden navíc. Orientovat se v noci můžeme i podle svitu měsíce. Je to stejný
princip jako se sluncem.
Taktéž podle přírodních úkazů, pokud je ve tmě rozeznáme, mraveniště, větve
osamělých stromů, kostely apod.

www.skaut-letci.cz
Vysvětli zatmění slunce a měsíce.
Zatmění Slunce - krásný astronomický jev, při kterém je slunce, nebo měsíc
v rovnoběžné poloze se Zemí. Tedy – Slunce – Měsíc – Země, jsou v jedné přímce.
Přičemž měsíc musí být v úplňku. Co můžeme vidět dál?
Okolo Slunce se při zatmění vytváří koróna. Tedy okolo černé tečky je jasné
zářivé a svítící záře.

Koróna okolo Slunce.

Zatmění Měsíce – jedná se o podobný a docela častý astronomický jev. Slunce

zastíní Měsíc, Zemí. Tedy v jedné přímce je Slunce – Země – Měsíc.

Další zatmění měsíce lze pozorovat:

28. 9. 2015 úplné zatmění 3 h 47 min 1,28

Urči 20 souhvězdí.

Pro splnění tohoto úkolu budeš potřebovat atlas hvězdné oblohy, nebo vytištěná
souhvězdí z internetu.

http://vesmir.stoplusjednicka.cz/
Zhotov na táboře sluneční hodiny, které budou ukazovat správně
čas.
Sluneční hodiny, jednoduchý úkol a přesto může být složitý.
Pro splnění uvedeného Orlího pera, jsem vyrobil a kmenu Mohawk
představil :
EKVATOREÁLNÍ SLUNEČNÍ HODINY a
EGYPTSKÉ PŘENOSNÉ SLUNEČNÍ HODINY
 Egyptské sluneční hodiny. GNÓMÓN

Toto jsou nejstarší sluneční hodiny. Dva

obdélníky k sobě spojené kolmo na sebe,
aby vytvořily pravý úhel. Kratší část
vrhala stín a na delší části byli
nastavené hodiny dle stínu. Kratší část
se nestavuje k severu.

Sluneční hodiny nám dokazují, že Egypťané dělili den a noc po dvanácti úsecích
(nejprve byl den rozdělen na 10 úseků, další dva pokrývaly svítání a soumrak).
Kalendářní den tedy sestával z 24 úseků - hodin, stejně jako je zvykem v naší
civilizaci. Délka hodin se však měnila s délkou světlé části dne. Denní čas
odměřovaly
sluneční
hodiny.
Urči na obloze tři planety.

http://vesmir.stoplusjednicka.cz/
Merkur je nepozorovatelný, na nebi se totiž nachází příliš blízko Slunce a utápí
se v jeho záři.
Venuše je výraznou jitřenkou, můžeme ji pozorovat ráno, krátce před východem
Slunce nízko nad jihovýchodním obzorem.
Mars můžeme pozorovat po celou noc, nachází se v souhvězdí Panny.
Viditelnost Jupiteru se v dubnu pozvolna zhoršuje, ve druhé polovině dubna je
však planeta stále viditelná v první polovině noci. Po západu Slunce září nad
jihozápadním obzorem v souhvězdí Blíženců.
Saturn vychází nad jihovýchodní obzor přibližně dvě hodiny před půlnocí v
souhvězdí Vah.
Uran je nepozorovatelný.
Neptun je nepozorovatelný.
Popiš před ostatními vznik sluneční soustavy.

www.matzem.cz/prezentace/slunecni_soustava.pps
Vznik sluneční soustavy začal podle odhadů někdy před 4,55 až 4,56 miliardami
let gravitačním smršťováním malé části obrovského molekulárního mračna.
Většina hmoty se soustředila v jeho centru, kde vytvořila Slunce, zatímco zbytek
kolem něj vytvořil plochý protoplanetární disk, z něhož pak vznikly planety, jejich
měsíce, planetky a další tělesa.
Popiš ostatním vznik a zánik hvězd.

Uplácat ve vesmíru planetu - hvězdu dokáže jen Bůh, též ji dokáže i zničit.
My se o to pokusit můžeme jen s modelínou na našem stole při hře. Nebo při
bahenní bitvě. A co sněhové koule, též to mohou být malé planety. Vzniknou
v našich dlaních a jejich život ukončí rozplesknutí na něčím nose.

Je spousta možností jak svůj život planeta – hvězda ukončí.

Uvedu zde jen několik způsobů. Víme, že naše slunce je hvězda. Je to plynná
hvězda, kde probíhá termonukleární reakce, při němž se mění jeden chemický
prvek v druhý.

Hvězda může být pohlcena jinou větší hvězdou, může se srazit s hvězdou, nebo
jiným vesmírným tělesem a rozpadnout se na kusy. Její gravitační pole, zanikne a
planeta – hvězda se zhroutí do sebe, a pak exploduje.

Dále planeta – hvězda, je-li na ní život tak jak jej známe, může být tím životem
zničena – fikce.

Stručně řečeno:
Hvězdy vznikají z prachoplynných mračen
Zahuštěním části mračna vnější silou vznikne globule, z té se pak gravitačním
smrštěním vyvine hvězda
Zdrojem energie hvězd jsou termonukleární reakce v jejich nitrech
Nejdéle svítí hvězda při přeměně vodíku na helium
Při dalších reakcích uvnitř hvězdy se hvězda výrazně zvětší
V této fázi vývoje říkáme hvězdě obr
Hvězdy s hmotností menší nebo přibližně stejnou jako Slunce končí jako bílí
trpaslíci, malé, velmi zářivé hvězdy
Hvězdy s hmotností několikrát větší než Slunce končí jako neutronové hvězdy
Nejhmotnější hvězdy končí po zhroucení do sebe jako černé díry
Vysvětli pojmy: asteroid, meteroid, meteorit, meteor.

Přečti si ještě jednou znění otázky a zaměř se na koncovky slov.

Asteroid je starší a nepřesné, leč stále často používané označení těles, které se
správně nazývají planetky. Nepřesné pojmenování asteroid má historické kořeny
z období, kdy byla známa pouze dvě tělesa. V době, kdy bylo objeveno už několik
desítek těles, bylo přijato nové označení tohoto dosud neznámého typu těles -
planetka.

Meteroid – je těleso pohybující se vesmírem.

Meteor – je těleso, které vstoupilo do atmosféry a zanechává za sebou ohnivou
stopu.
Meteorit – je těleso, které dopadlo na
zemský povrch.
Znej časy nejznámějších meteorických rojů:

www.astro.cz
"Padající hvězdy", "létavice" nebo "povětroně". Tak se lidově nazývají meteory -
náhodné světelné úkazy viditelné každou jasnou noc na nebi. Někdy jsou slabé,
jindy naopak mimořádně jasné a rozzáří celou oblohu. Vzácně jejich pozůstatky
dopadají i na zemský povrch. Pády malých těles Sluneční soustavy na Zemi skrze
zemskou atmosféru ovšem můžeme vyhlížet i plánovaně. Každoročně se můžeme
kochat pravidelnými meteorickými roji, jednou za čas velmi vzácně i
tzv. meteorickým deštěm. Kdy v průběhu roku vyhlížet nejvýraznější meteorické
roje? Kam nahlásit pád opravdu jasného meteoru? Jak meteory pozorovat a
fotografovat? Čtete dále.

Znej časy princip fungování dalekohledů.

www.wikipedie.cz

Optický dalekohled či teleskop je přístroj k optickému přiblížení pomocí

dvou soustav čoček, nebo zrcadel: objektivu a okuláru, jímž se obraz pozoruje.
Hlavními parametry optických dalekohledů jsou světelnost a zvětšení.
Opticky účinná plocha objektivu (apertura) určuje světelnost dalekohledu a
poměr ohniskových vzdáleností objektivu a okuláru jeho zvětšení.
Podle konstrukce objektivu se optické dalekohledy dělí na:
refraktory, jejichž objektiv je tvořen čočkou nebo soustavou čoček a
reflektory, jejichž objektiv je tvořen zrcadlem.
Podle hlavního určení se rozlišují
dalekohledy astronomické
dalekohledy pozemní (terestrické) včetně zaměřovacích a geodetických
divadelní kukátka
triedry a další.
Slovo teleskop pochází z řečtiny. τῆλε – tele znamená daleko a σκοπεῖν –
skopein znamená hledět. τηλεσκόπος – teleskopos je tedy daleko-hled.

Námořní dalekohled.
Galileův
dalekohled
Kukátko – Galileův
dalekohled
Poněkud jiný princip je
použit v
tzv. Galileiho (holandském) dalekohledu. Tento dalekohled je tvořen spojným
objektivem, který má velkou ohniskovou vzdálenost a rozptylným okulárem s
malou ohniskovou vzdáleností .Obrazové ohnisko objektivu u tohoto typu
dalekohledu splývá s obrazovým ohniskem okuláru. Tento typ dalekohledu se
využívá např. jako divadelní kukátko, které poskytuje zhruba
čtyřnásobné zvětšení.

A další typy:
Urči podle hvězd a měsíce kolik je hodin.

http://kopecek.pionyr.cz

V noci slouží jako hodiny Severka (Polárka) a Velký vůz. Pomyslný střed ciferníku
tvoří Severka. Kolmo směrem k horizontu je číslice 6. Určíme číslici, která by se
nalézala u zadních kol Velkého vozu. K této číslici připočteme číslici kalendářního
měsíce. K součtu dále připočteme tolik desetin, kolik nám vyjde, když datum
dělíme třemi. Např. je-li 21. připočteme 0.7 nebo je-li 6. připočteme 0.2 Celkový
součet násobíme dvěma a odečteme jej od koeficientu, který platí pro Velký vůz,
tj. 55.2 Výsledek pak udává čas v hodinách. Převyšuje-li výsledek 24, odečteme
od něho číslo 24 Stojíte uprostřed hvězdné noci a chcete zjistit kolik je hodin.
Jak to ale uděláte bez hodinek. Docela snadno, dávejte pozor.
Za léto napočítej 100 meteoritů.

Myslím, že lze začít v době nástupu letního času, to je vždy v měsíci Květnu, dle
kalendáře.

Znej nejznámější komety a názory na jejich původ.

http://www.observatory.cz

Původně se soudilo, že komety jsou jevy v ovzduší. Bylo to roku 1577, kdy Tycho
Brahe a Tadeáš Hájek z Hájku při svých měřeních zjistili, že kometa je dál než
Měsíc a jde tedy o nebeské těleso.
Typická kometa by se dala popsat jako "obří špinavá sněhová koule", tedy
slepenec prachu a ledu veliký maximálně několik desítek kilometrů. Vznikla
pomalým shromažďováním ledových krystalků a prachových částeček a je vlastně
rezervoárem původního materiálu, který zbyl po tvorbě planet a Slunce.
Toto takzvané kometární jádro v sobě shromažďuje prakticky celou hmotnost
komety, která se odhaduje na 1011 až 1017 kilogramů. V této podobě není z
pozorovatelského hlediska příliš zajímavé. Pokud se ale na své dráze začne
přibližovat ke Slunci, dochází k uvolňování atomů plynu a částeček prachu.
Kometa vytváří komu (jakousi prachoplynnou atmosféru) a ohon a stává se
výraznou - pozorovatelnou. Zároveň ale kometa takto ztrácí materiál. Některé z
komet proletí jednou kolem Slunce a vydají se na pouť mimo sluneční soustavu.
Jiné se ke Slunci pravidelně navracejí a v takovém případě počet návratů, které
kometa vydrží, závisí na tom, jak blízko k naší centrální hvězdě se kometa
přibližuje a kolik materiálu má.
Asi nejznámější periodickou kometou je kometa Halleyova. Edmond Halley první
usoudil, že kometa z let 1531, 1607 a 1682 je jedno a to samé těleso.
Předpověděl její návrat na rok 1759, bohužel se ho však nedožil. Halleyova
kometa se ke Slunci vrací jednou za 76 let, naposledy jsme ji mohli pozorovat v
roce 1986.
Komety vznikly během raných fází vývoje sluneční soustavy. Pocházejí z tzv.
Oortova oblaku, který předpokládáme ve vzdálenosti až do 120 000
astronomických jednotek od Slunce, nebo jsou to tělesa Kuiperova pásu, který
leží za drahou planety Neptun.
Většina komet je slabá pro pozorování okem. Těch opravdu jasných vlasatic, na
které vzpomínáme ještě roky, je opravdu málo. V devadesátých letech minulého
století byly takové dvě - Hale-Bopp (1997) a Hyakutake (1996).
Dnes je známo téměř tisíc komet. A to při asi 1500 návratech. Zhruba 200 komet
jsou komety s periodou menší než 200 let a 300 komet jsou dlouhoperiodické
komety s dobře určenou dráhou.

Halley
Kometa 1P/Halley

Hale-Bopp
Kometa Hale-Bopp (C/1995 O1)

Hyakutake
Kometa Hyakutake (C/1996 B2)

Shoemaker-Levy 9
Kometa Shoemaker-Levy 9 (D/1993
F2)

West
Kometa West (C/1975 V1)
Ikeya-Seki
Kometa Ikeya-Seki (C/1965 S1)

Encke
Kometa 2P/Encke

Pozoruj na obloze meteorický roj (Perseid, Leonid…)

www.wikipedie.cz

Meteorický roj je astronomický jev, který vzniká, když Země při svém pohybu
zkříží pás meteoridů – fragmentů, kopírujícíchoběžné dráhy svých mateřských
těles. Je tvořen meteory, zdánlivě vylétajícími z jednoho bodu na obloze.
Jestliže mají meteoroidy stejné mateřské těleso – tedy těleso, ze kterého
pocházejí (většinou jím je kometa nebo vyhaslá kometa), mají souběžné dráhy
pohybu. Je to dáno tím, že když se kometa blíží ke Slunci, její ledové jádro se
pomalu rozpadá a nechává za sebou pás prachových částic neboli meteoroidů.
Tyto úlomky jsou těžší, než je prach v chvostě komety, a tudíž nejsouslunečním
větrem rozfoukány do vesmíru. Místo toho se vytvoří pás úlomků obíhajících
kolem Slunce po stejné dráze jako mateřská kometa. (U jednoho roje je možné,
že mateřským tělesem by mohl být Měsíc – tedy že vznikl z hmoty vyvržené při
dopadu velikého meteoroidu na jeho povrch – ale toto přiřazení je nejisté.)
Meteoridy pak mohou zkřížit dráhu Zemi a vletět do její atmosféry. Jedná se
většinou o malá tělesa letící rychlostí několika desítek kilometrů za sekundu (asi
40 000 – 250 000 km/h), kterých denně protne ochrannou vrstvu atmosféry
odhadem na 200 milionů. Agresivní plyny v horních částech atmosféry způsobí
okamžité hoření meteoroidů, a ty se obvykle ve zlomku sekundy vypaří.
Světelnému úkazu, který vzniká při jejich průletu atmosférou, se říká meteor.
Některá tělesa průlet atmosférou přežijí, ale husté plyny v nižších vrstvách
atmosféry prudce sníží jejich pádovou rychlost asi na 90 metrů za sekundu (asi
320 km/h). Tomu, co z nich zbude po dopadu na zem, se říká meteorit.
Jelikož mají meteoridy téměř rovnoběžné dráhy, při pohledu ze Země se zdá, že
meteory jakoby vyletají z jediného bodu na obloze. Tento bod se nazývá radiant.
Pro představu, proč je tomu tak, si vzpomeňte na koleje.
Jsou rovnoběžné a přece se v dálce zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Tohle je
jenom jiný případ tohoto jevu,perspektivy.
Příklady meteorických rojů jsou Geminidy (mateřským tělesem je vyhaslá kometa
Phaeton), Perseidy (m.t. kometa Swift-Tuttle), Orionidy a Akvaridy
(m.t. Halleyova kometa), Leonidy (m.t. Tempel-Tuttle), Kvadrantidy, Severní a
Jižní Akvaridy, Tauridy, Orionidy, Lyridy ad. Meteorických rojů je velice
mnoho, ale jenom zhruba 20 je takových, při kterých vidíme v maximu za hodinu
několik meteorů. Meteorický roj totiž netrvá po celý rok, ale jenom několik dnů
až týdnů v roce. Maximum roje trvá několik hodin až několik dní. V návaznosti na
zvětšující se vzdálenost dráhy Země od dráhy komety klesá počet fragmentů,
které se střetnou se zemskou atmosférou.

Perseidy – Pozorovatelné v polovině Srpna.

Leonidy – Pozorovatelné v polovině Prosince.

Perseidy
Připrav alespoň jednoho člena ke splnění tohoto Mistrovství.

A je to tady, bráško, hvězd je spousta a nejsi v tom sám a pokud, se budete

společně snažit a budete opravdu chtít, tak na splnění tohoto Mistrovství,
připravíte souběžně nejen sebe, ale další bratry z Hvězdy Severu.
Nenechávej usnout a zaniknout své vědomosti. Poděl se o ně, tak jako se o ně
dělili Tvoji „učitelé“, kamarádi, rodiče. Jistě ti i s tímto úkolem pomohou.

Nemusíš být HVĚZDOU, stačí být dobrým bratrem.

Neboj se tohoto úkolu a jdi do toho.

Quest Hvězdář – návodový sešitek, vypracoval: Atana