GE0GRAF

FYZICKOGEOGRAFICKÁ ČÁST
PRO .
STŘEDNÍ
 AK

Pg“ a
%
*
ť

FYZICKOGEOGRAFICKÁ ČÁST
STŘ Í
STŘEDNÍ
=
:
srl

SKOLY
:

š
5

Jaromír Demek
Vít Voženílek
Miroslav Vysoudil

SPN - pedagogické nakladatelství,

akciová společnost,
Praha 2012
Zpracovali:
prof. RNDr. Jaromír Demek, DrSc.
prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc. (kap. 3)
doc. RNDr. Miroslav Vysoudil, CSc. (kap. 2,4 a 5)

Lektorovali:
PhDr. Milan Just
RNDr. Zdeněk Kliment, CSc.
RNDr. Václav Vaniš

Učebnice je určena pro výuku předmětu Zeměpis na SŠ.

Je součástí ucelené řady učebnic, kterou tvoří:
Geografie 1 (Fyzickogeografická část)
Geografie 2 (Socioekonomická část)
Geografie 3 (Regionální geografie světa)
Geografie 4 (Geografie České republiky)

Autoři fotografií:
prof. RNDr. Jaromír Demek, DrSc.
doc. RNDr. Miroslav Vysoudil, CSc.
RNDr. Soňa Samková

© Jaromír Demek za kolektiv, 2012 v 2., přepracovaném vydání

© SPN — pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2012

ISBN 978-80-7235-519-8
 |

O -TE
ÚVOD DO GEOGRAFIE 7 LITOSFÉRA 59
71 Základní poznatky o litosféře 59
1 ČÍM SE ZABÝVÁ GEOGRAFIE.. .4 72 Planetární členění zemské kůry 61

1.1 Proč je potřebné se učit geografii 73 Členění zemské kůry na malém území 64
1.2 Objekt geografie 74 Povrch litosféry 66

2 ZÁKLADNÍ POZNATKY 8 GEORELIÉF 68

O ZEMI 8.1 Základní údaje o georeliéfu 68

8.2 Planetární členění georeliéfu 70
2.1 Nový pohled na Zemi
22 Země — součást vesmíru 10 8.3 Vliv člověka na georeliéf 76
23 Planeta Země 11
8.4 Detailní členění georeliéfu
24 Země v pohybu 14
v menších územích T

3. MAPA - ZÁKLADNÍ 9 PEDOSFÉRA 81

GEOGRAFICKÉ DILO 19 9.1 Půda 81

3.1 Co je mapa 9.2 Půdotvorní činitelé, půdotvorné pochody

19
32 a půdní typy 82
Kartografická zobrazení 20
33 Vznik mapy 23
93 Planetární členění pedosféry 83

34 Tematické mapy 9.4 Výšková stupňovitost půd 84

25
9.5 Pedosféra a člověk 86
3.5 Mapy v geografii 26
3.6 Kniha jménem atlas 29
3.7 Sestavení tematické mapy 30
10 BIOSFÉRA 87
10.1 Organismy a jejich životní prostředí 87
FYZICKÁ GEOGRAFIE 10.2 Planetární členění biosféry 88
10.3 Výškové stupně v krajině 101

ATMOSFÉRA 32
10.4 Biosféra a člověk 102

Atmosféra — složka úplného klimatického

11. FYZICKOGEOGRAFICKÁ
systému 32
SFÉRA JAKO SYSTÉM 104
4.2 Teplo v atmosféře 35
43 Neklidná atmosféra 37
4.4 Počasí a podnebí 39 REJSTŘÍK 106
4.5 Vliv člověka na atmosféru 42
TABULKY 109
HYDROSFÉRA 44 TI: Střední výšky světadílů, nejvyšší
S. Hydrosféra jako součást a nejnižší body 109
fyzickogeografické sféry 44 T2: Významné sopky 109
52 Voda v oceánech 46 T3: Hluboká jezera 110
53 Voda na pevnině 50 T 4. Vodopády 110
54 Vliv člověka na hydrosféru 53 TS: Místa nejvyšších přílivů 110
T6: Největší zemětřesné katastrofy 110
KRYOSFÉRA 56
6.1 Základní poznatky o kryosféře 56
6.2 Sníh 56
6.3 Ledovec 56
6.4 Dlouhodobě zmrzlá půda a podzemní led ... 57
6.5 Kryosféra a člověk 58

ÚVOD DO GEOGRAFIE
Jižnaši dávní předkové museli
mít informace o okolní krajině —
kde je voda, kudy chodí zvěř, kde
najít jedlé rostliny nebo úkryt.
První mapu na našem území
vytvořili lovci mamutů sídlící pod
Pavlovskými vrchy na mamutím klu
před 27
— 25 000 lety.
ý
Mapa meandrů řeky Dyje pod Pav-
lovskými vrchy na mamutím klu ze
starší doby kamenné
Základy vědecké geografie byly
položeny již ve starověkém Řecku.
Největším geografem antického
Řecka byl Eratosthenes z Kyrény
(před 276/272 194 př. n.l.
— vazbách. Jinak by Češi, Moravané a Slezané nedovolili firmám tak často skládat
v Alexandrii). Eratostnenes
vytvořil základy geografie jakožto
samostatné vědy. Jako první
začal užívat označení geografie,
zeměpisná šířka a zeměpisná
délka. Vyčíslil obvod Země kolem
poledníku na cca 40 000 km.
AS
em
Eratosthenes
« Kolik měří poledník podle
současných údajů?
ČÍM SE ZABÝVÁ GEOGRAFIE
1. ČÍM SE ZABÝVÁ GEOGRAFIE
1.1 Proč je potřebné se učit geografii
Každý vědní obor (až na vzácné výjimky) o sobě tvrdí, že
je naprosto nezbytný
pro všeobecné vzdělání, ušlechtilé chování, tržní hospodářství, nebo dokonce pro
přežití lidstva na Zemi.
Geografie nepotřebuje zdůrazňovat, že je nezbytnou součástí učební látky
na gymnáziu, protože bez znalostí geografie jste v současném světě prostě ztra-
cení. Proč?
Protože my lidé žijeme na planetě Zemi. Ze zeměpisu v základní škole již víte, že
podmínky života na Zemi se podle geografické polohy značně liší. Lidé v jiných
zemích mají jiný vkus, jiné chutě, jiné zvyklosti než v našich podmínkách. Naše
továrny vyrábějí stroje, které po vývozu do světa musí pracovat za jiných teplot
a v jiné vlhkosti vzduchu, než jaké jsou běžné u nás. To vše musí znát nejen turis-
té, ale i podnikatelé a konstruktéři. Jinak neobstojí v dnešním tvrdém mezinárod-
ním soupeření, udělají si ostudu, nebo mohou onemocnět a zemřít.
Samozřejmě je dnes celkem jednoduché si z počítačových databází vyhledat
(s pomocí vyhledávačů, jako například jsou Seznam.cz, Yahoo nebo Google) díl-
čí informace o přírodních zdrojích, hospodářství a lidech v určitém státě, oblasti
nebo městě, ale našim občanům (a nejen jim) často chybí geografické myšlení.
Žádný počítač zatím nenahradí geografické myšlení v prostorových a časových
i škodlivé odpady v jímacích územích svých vodovodů nebo studní a stavět kou-
řící továrny (včetně chemických závodů) v kotlinách se špatným provětráváním.
Geografie je syntetická věda, která zkoumá vazby mezi přírodou a společ-
ností v prostoru a v čase. V polovině 20. století došlo na Zemi k řadě kri-
zí (např. energetické, ekologické). Ukázalo se. že vysoce specializované vědy
nebyly schopné vyřešit naléhavé problémy lidské společnosti na naší planetě.
Proto v druhé polovině 20. století došlo k obrodě syntetických věd, mezi jinými
i geografie. Obyvatelé Země si uvědomili. že geografické znalosti jsou nezbytnou
součástí myšlení a chování lidí moderní společnosti. Naše kulturní krajina, která
se vyvíjela interakcí přírody a lidské společnosti po dlouhá tisíciletí, je velmi
složitá a citlivá.
Situace ve vztahu mezi přírodou a společností se na počátku 21. století stala citli-
vou nejen v jednotlivých oblastech a státech (regionální problémy), ale i v rámci
celé planety (globální problémy). Dnes již nestačí jen zjišťovat a konstatovat stav
vztahů přírody a lidské společnosti v krajině, ale je třeba prognózovat vývoj vazeb
věda nejen syntetická, ale prognostická. V sou-
i
j
i v budoucnosti. je
Geografie
vislosti s postupným vyčerpáváním přírodních zdrojů planety, narůstající energe-
tickou krizí, zvyšujícím se počtem obyvatelstva Země, přírodními katastrofami
i se vzrůstajícím znečišťováním prostředí jsou nezbytné geografické prognózy
na globální, regionální a místní úrovni. Geografie není jen teoretická věda. Geo-
i
grafové pracují v projekčních, plánovacích řídících organizacích. Častým pro-
středkem vizualizace geografických informací jsou mapy, nyní hlavně digitální
mapy. Část geografie zabývající se mapami a mapováním se nazývá geografická
kartografie. Geografové při práci široce využívají moderní techniku, zejména
počítače. Používání speciálních geografických programů, jako jsou geografické
informační systémy (GIS), se dnes rozšířilo i do dalších vědních oborů a praxe.
4
 ČÍM SE ZABÝVÁ GEOGRAFIE
Velkým pokrokem je, že mapy všech měřítek i aktuální letecké a družicové sním-
ky jsou díky počítačové technice běžně a rychle dostupné na internetu (Cenia.cz, V minulosti se geografie zabývala

Mapy.cz, Google Earth a další vyhledávače). Rovněž statistické údaje o všech hlavně hledáním a popisem
Šinnostech lidské společnosti nejen z území České republiky, ale i zahraničních neznámých nebo málo známých
zemí najdete na internetu (např. údaje EUROSTATU, OSN, CIA). částí naší planety. Největšího
S geografickými názvy se denně setkáváte v denním tisku, rozhlase a televizi. praktického významu a uznání
dosáhla geografie v období
Geografické termíny se používají též v dějepise, biologii, občanské nauce i v ná-
velkých geografických objevů
denního života. v 15. a 16. století, kdy se podílela
boženství. Pomístní geografické názvosloví je součástí Geogra-
na objevování a osvojování nových
znalost geografieje v dnešním světě naprosto nezbytná. Kolik našich občanů jjiž
krajin. V 19. století došlo ke štěpení
doplatilo na to, že si postavili dům v zátopové oblasti vodních toků (obr. 1) nebo —
diferenciaci geografie a vzniku
na nestabilních svazích. nových dílčích geografických
disciplín. Kolem roku 1960
prodělala geografie vědeckou
revoluci, změnil se objekt geografie
a zavedly nové metody výzkumu.
V geografii se rozvíjí geografické
prognózování, zavádějí se nové
technické prostředky spojené
s využíváním počítačové techniky
—
(GIS geografické informační
systémy) a dálkového průzkumu.

Obr. 1

Nevhodně postavené obytné domy a hospodářské objekty v zátopové oblasti vodního toku. Bv/y
i u vás zatopené domy při povodni?

Předkládáme vám učebnici geografie, která svým obsahem navazuje na vědo-

mosti o naší planetě a jejích krajinách, které jste získali v základní škole. Učeb-
nice sice obsahuje mnoho údajů o jevech na Zemi, ale těžiště jejího obsahu spo-
čívá ve výkladu nejobecnějších principů a zákonitostí, které se týkají přírodních
a společenských pochodů probíhajících v krajinách naší planety. Naučte se geo-
graficky myslet v prostorových a časových vazbách, ať jste na úrovni požadavků
doby. Budete-li k tomu znát i zpracování geografických informací počítačovou
technikou, máte šanci obstát v současném složitém a rychle se světě
a získat dobré zaměstnání. vyvíjejícím
A arom"M
1

Otázky
„tato
x
a úkoly: *mxx 71 (boťae. ja bi
1. S pomocí internetu zjistěte přičinu vé ekdlogické krize, které vznikla v Me-
V9e10" 5kW O A io
xickém zálivu v roce 2010. A5 "1+ velké
Obytný dům ve vesnici ve Vsetín-
2. Najděte na internetu letecký snímek V krajině se nachází vaše ských vrších postavený nevhodně
škola? mě zaouee vašíth školy jaké na nestabilním svahu a zničený sesu-
Na vem půdy po deštích. Dům nezbylo

P
3. které mapy tam můžete nalézt.
Vporiálu. Ga.cz zjistěte
:
ACN daj PRESNE
než zbourat.

12
:
be 7
denní
jsNO EA
t

Objekt zeografie: maj.advim A ua

, vf
. Co je podstatou geografického myšlení? +;
©
Znáte příklady špatného geografického rozmístění různých objektů v krajině?

Původně se geografie jako jedna ze starých věd lidstva zabývala celou planetou.
Za více než dvě tisíciletí jejího vývoje se zúžil objekt geografie z celé Země jen
na její povrchovou Část, protože vznikly nové, mladší vědy zabývající se jednot-
livými částmi naší planety (jako geologie, geofyzika, fyzika atmosféry, oceáno-
logie a další).
 ČÍM SE ZABÝVÁ GEOGRAFIE
Ze zeměpisu a přírodopisu ze základní školy víte, že plane-
7000 ta Země je složená ze soustředně uspořádaných vrstev, které
exosféra
se nazývají geosféry. Pevné těleso naší Země (obr. 2) tvoří
základní geosféry: zemské jádro, zemský plášť a zemská
7508
kůra.
6708 Svrchní část zemského pláště a zemská kůra pak společně

-
6408
atmosféra skládají kamenný obal Země zvaný litosféra. Povrchem li-
6392 toposféra ©
- biosfér tosféry je plocha zvaná georeliéf, na které se odehrává vět-
konomická
|
>
6378 hydrosféra „Socioe! féra šina činnosti lidské společnosti. Členitost georeliéfu značně
. 6343 ovlivňuje činnost lidí v krajině (např. nadmořská výška).
mÁ 1
litosféra Pevné těleso naší země pak obklopují další základní geosféry:
vodní obal (hydrosféra), vzduchový obal (atmosféra), ledový
obal (kryosféra), půdní obal (pedosféra) a živý obal (biosfé-
ra). Základní geosféry se dále dělí.

Obr. 2
Svislý průř ez planetou Země, který znázorňuje jednotlivé geosféry.
3528 Vyjmenujte které geosféry tvoří krajinnou sféru.
,

Jednotliv é geosféry (litosféra, hydrosféra, atmosféra, kryosféra, pedosféra a bio-

sféra) jse u navzájem spjaté a vytvářejí celek zvaný fyzickogeografická sféra.
Fyzickog eografická sféra je objektem výzkumu vědy zvané fyzická geografie.
Planeta Země vznikla asi před 4 miliardami 550 miliony let. Po dlouhé mi-
liardy let se fyzickogeografická sféra vyvíjela jako přírodní útvar. Její fungování,
chování a vývoj řídily přírodní zákony. Asi před 4 miliony let se v tomto přírod-
ním útvaru objevili předchůdci člověka, člověk a postupně lidská společnost.
1

Nejprve žila lidská společnost tak, jak jí to podmínky fyzickogeografické sféry

O zhruba 11 000 lety však lidé
fe
Se vznikem zemědělství
Hranice Ilostéry hloubcev umožňovaly. před začali
fyzickogeografickou sféru aktivně měnit. Postupně vznikala sídla navzájem spja-
100 — 300 km. Horní hranicí je
tá cestami, pole, doly, dílny a továrny. V současné době člověk a jeho výtvory
ozonosféra ve výšce asi 25 km nad
povrchem pevnin a oceánů. vytvářejí socioekonomickou sféru, která se řídí společenskými zákony (obr. 3).
e Najděte tyto hranice Socioekonomická sféra je objektem výzkumu vědy zvané socioekonomická geo-
na obrázku 2. grafie.

SAB SMRKOVÁ
M0N0KUEIURA MĚSTO
LITOSFÉRA
A
GEORELIÉF
POLE TOVÁRNA
|
v
ATMOSFÉRA ů

: SAD DŮL
|

LIDSKÁ
, SPOLEČNOST
v

HYDROSFÉRA
RYBNÍK ŽELEZNICE
|

KRYOSFÉRA
DÁLNICE
KANÁL

PEDOSFÉRA
| PODZEMNÍ ŠKOLA
ZÁSOBNÍK PLYNU

BIOSFÉRA TEANUNSKÉ
PRIRODNEREGHNIGKE)
ALOĚKÝ

Obr. 3
Prvky a složky krajinné sféry a vazby mezi nimi

6
 ČÍM SE ZABÝVÁ GEOGRAFIE
Fyzickogeografická i socioekonomická sféra jsou navzájem propojené vaz-
bami. Lidská společnost ke svému životu potřebuje prvky fyzickogeografické
sféry — vzduch, vodu, potraviny. Proto je možné hovořit o jednom obrovském
celku na povrchu naší planety, který geografové označují názvem krajinná sféra
tobr. 2). Libovolný výřez krajinné sféry je krajina (horská, lesní, zemědělská,
městská apod. —
obr. 4 a 4a).

Obr. 4
Schematický průřez krajinou. Dovedete najít a pojmenovat vazby mezi jednotlivými prvky této
krajiny?

« Napište, které geografické

prvky můžete v tomto typu
krajiny rozlišit.

Obr. 4a
Šikmý letecký snímek rovinné zemědělské krajiny v okolí Řípu (455,5 m n. m.) v Dolnooharské
tabuli
e Určete, které typy krajin jsou
Krajinná sféra je objektem zkoumání geografie. Geografie je tak věda na roz- na obrázcích a jmenujte
hraní přírodních (fyzická geografie), společenských (socioekonomická geografie)
jednotlivé geografické prvky.
a technických věd (kartografie).
Současná geografie se soustřeďuje na stále lepší poznání již známých krajin
dlouho osídlených člověkem a se změněným životním prostředím. Studuje vaz-
by mezi přírodou a lidskou společností v prostoru a čase. Zkoumá životní
prostředí lidí a nejlepší způsob organizace lidské společnosti v krajině. Napo-
máhá lidské společnosti lépe využívat krajiny, v nichž lidé žijí, chránit je před
přírodními katastrofami a optimálně usměrňovat jejich trvale udržitelný rozvoj.

Otázky a úkoly:
. Vyjmenujte a charakterizujte základní geosféry pevného tělesa Země.
A U NOM

. Vyjmenujte a charakterizujte základní složky krajinné sféry. e Které typy přírodních katastrof
. Vyjmenujte a charakterizujte
pět typů krajin, které znáte. se u nás vyskytují? Zjistěte, co
. Proč rozhraní
je geografie věda na přírodních, společenských a technických znamená integrovaný záchranný
věď? systém České republiky.
 202 Ta dea)
2. ZÁKLADNÍ POZNATKY O ZEMI
2.1. Nový pohled na Zemi

1.Zkuste zhodnotit, jaké nové pohledy na Zemi poskytly lidem informace 1

z umělých družic Země.

2. Jaký význam mají informace z družic pro předpověď počasí?

Krajinu na obrázku 5 by mno-

hý mohl považovat za umě-
lecké dílo moderního malíře.
Není tomu ale tak.

Obr. 5
i : Chuguicamata, povrchový měděný
Chile,
,

První televizní snímek z kosmu důl v severní

jak jej zachytila
družice TIROS z 1. dubna 1960 americká družice Landsat

Podobně totiž může vypadat některá část povrchu naší planety, pokud ji zobra-
zíme ve správný okamžik speciálními přístroji na palubě umělé družice Země
z výšky několika set kilometrů.
V roce 1957 byla vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země první umělá družice
Země. Její poslání bylo spíše symbolické a vědci asi těžko předpokládali, jaké
možnosti a informace budou družice schopné poskytovat lidstvu v blízké bu-
doucnosti.
Studium Země a její krajinné sféry je bez využití informací získaných družicemi
v současnosti nemyslitelné. Označuje se jako dálkový průzkum Země (DPZ).
Uvedená metoda zahrnuje sběr dat a zaznamenávání obrazu zemského povrchu
ze speciálních letadel a z družic bez přímého styku se studo-
záznam údajů
vanými nebo sledovanými objekty.
Většina družic určených k průzkumu Země obíhá kolem naší
planety po kruhové dráze. Pokud přelétává družice nad póly
2/4 nebo v jejich blízkosti, označují se tyto dráhy jako polární
nebo subpolární. Pokud se družice pohybuje po kruhové drá-

Pa
/
Va ze v rovině rovníku, označuje se tato dráha jako rovníková.
V případě, že oběžná dráha svírá s rovinou rovníku ostrý úhel,
"pozorované úzdmí
„na zemském povrchu označuje se jako šikmá (obr. 6).
de
Snímky z družic nebo letadel, jak je známe z knih, časopisů
nebo třeba z televizních zpráv o počasí, nejsou fotografiemi.
Nejčastěji vznikly zaznamenáním té části slunečního záření,
které se odrazilo od zemského povrchu. Jindy přístroje za-
znamenávají tepelné záření, které zemský povrch vyzařuje
do atmosféry. Snímky uváděné v učebnicích, atlasech nebo
časopisech jsou výsledkem řady složitých postupů při zpraco-
vání takto získaných informací,
Obr. 6
RLE EE) Schéma subpolární oběžné dráhy umělých družic a možnosti pozorování
zemského povrchu
Mezi nejvýznamnější družice pro výzkum krajinné sféry a životního prostředí
patří LANDSAT (krajinná sféra jako celek), NOAA (atmosféra a hydrosféra),
SPOT (krajinná sféra jako celek), ENVISAT (měření atmosféry, oceánu, půdy
2 ledu). TERRA (geologické studie, sledování dynamiky vegetace a ekosystému
2 monitoring přírodních katastrof), AOUA (studium globálního klimatu se zamě-
sznim na vodu ve všech třech skupenstvích na pevnině i v atmosféře).

„o
,
<
7
3

Meteorologická družice METOP

Zácpa nad rovníkem

V úzkém pásu ve výšce asi
Obr. 7 35 000 km nad rovníkem
Umělá družice Země se pohybuje již přes
LANDSAT. Česká re- 400 telekomunikačních
publika pokryta devíti
je a geostacioárních družic, které si
scénami LANDSAT 7.
pomalu začínají překážet.
Zdroj Vesmír 11/2010
Největší přednosti sledování a výzkumu Země metodami dálkového průzkumu
jsou:
© schopnost zobrazit na jednom snímku plochu až do velikosti celé zemské po-
lokoule,
e možnost vertikálního pozorování vybraných složek fyzickogeografické sféry,
zejména atmosféry, hydrosféry a biosféry,
e schopnost získat série snímků téhož území v potřebných časových intervalech
— to
je důležité především pro studium změn v krajinné, pro předpověď, prů-
běh a zjištění následků přírodních katastrof atd.

Dálkový průzkum Země má široké

uplatnění v praktickém životě, zejmé-
1

na v těchto oblastech:
e studium životního prostředí (obr. 8),
e využití půdy a zemědělství,
e kartografie,
« využívání přírodních zdrojů,
e plánování velkých staveb.

Obr. 8
Příklad využití družicového snímku při sledo-
vání změn krajinné sféry a životního prostředí.
Obrázek ukazuje postup kácení tropického
deštného lesa v brazilském spolkovém státu
Rondonia v roce 2000 (světlé plochy).

Orázky u úkoly: Současný družicový snimek z me-

1. Co vyjadřuje pojem dálkový průzkum Země? teorologické umělé družice METOP
2. Jaké výhody poskvtuje tento způsob sledování Země v porovnání s pozemními
pozorováními? « Určete, kterou část zeměkoule
3. Promyslete a podle vlastní úvahy nebo zkušenosti uveďte konkrétní příklady snímek zachycuje.

využití snímků DPZ v různých oblastech praktického života.

Země je prý mladší o 70 milionů
let
Země je podle nejnovější studie
stará ne 4 miliardy a 537 milionů
let, ale „jen“ 4 miliardy 467
milionů let, tvrdí v magazínu Nature
Geosciences vědci ze známé
univerzity v Cambridge v Británii.
Rozdíl v datu vzniku Země vypočítali
porovnáním množství izotopů
182-hafnia, které se po několika
milionech let mění na 182-wolfram,
jenž se váže na kovy. Země vznikala
tzv. akrecí, srážením shluků prachu
v protoplanetárním disku. Po mnoha
srážkách se v budoucí Zemi začalo
oddělovat žhavé kovové jádro
a chladný, tuhý plášť z minerálů.
Čím větší srážka byla, tím více
teploty se vyvinulo a wolfram mohl
pronikat do žhavého středu budoucí
planety.
Dlouho lidé předpokládali, že
činnost Slunce ovlivňuje jen
podnebí Země (např. střídání
dob ledových a meziledových).
Ve skutečnosti je vztah sluneční
činnosti k dennímu životu na Zemi
v mnoha případech velmi těsný.
Výzkumy ukázaly např. vztah mezi
počtem slunečních skvrn a počtem
dopravních nehod. Podobně i řada
dalších úkazů (počet úmrtí, počet
infarktů u lidí) zřetelně závisí
na sluneční činnosti.
Slunce je velmi aktivní vesmírné
těleso.
« Sludujte procesy probíhající
na Slunci na internetu.
Venuše
Merkur
sm
erot
Slunce
2.2 Země — součást vesmíru
1. Vyjmenujte planety zemského typu ve sluneční soustavě.
2. Čím se odlišuje Země od ostatních planet zemského typu?
Již víme, že stáří Země je určené poměrně přesně na 4,55 miliardy roků. Stáří
vesmíru je odhadované na dobu nepoměrně delší — 15-18 miliard roků. Takový
věk mají nejstarší hvězdy. Od té doby se vesmír začal prudce rozpínat. Objevují
se ale i domněnky, že vesmír je ve skutečnosti mladší.
Současně známý prostor vesmíru je omezený vzdáleností asi 14 miliard světel-
ných let (tj. vzdáleností, kterou urazí světlo za 14 miliard roků).
Současně známý vesmír obsahuje tyto složky:
e Dosud známý vesmír představuje jen část
celku, o jehož rozměru toho dnes vědci mno-
ho nevědí. Nejdokonalejší dalekohled, tzv.
Hubbleův vesmírný teleskop (obr. 9),
je umístě-
ný na oběžné dráze kolem Země od roku 1990.
Teoreticky může „nahlédnout“ jen do vzdále-
nosti 18 miliard světelných let. V roce 2014 jej
má nahradit dokonalejší Webbův teleskop. Obr 9
M
Hubbleův teleskop
e Supergalaxie jsou největší vesmírné útvary, do nichž se sdružují kupy galaxií.
Největší skupinou v supergalaxii je shluk galaxií v souhvězdí Panny. Toto sou-
hvězdí je vzdálené od Země 50 milionů světelných let.
e Naše Galaxie tvoří skupinu (též kupu) galaxií. Jednou z galaxií bližších Zemi
je Mlhovina v Andromedě.
e Mléčná dráha představuje ga-
laxii, a je tedy složená z mnoha
miliard hvězd. Ve vzdálenosti
asi 31 tisíc světelných let od je-
jího středu obíhá i planeta Země.
Představu o tvaru naší Galaxie si
je možné udělat z obrázku 10.
e Sousedé Slunce vyplňují ves-
mírný prostor do vzdálenosti asi
20 světelných roků od Slunce.
Samotné Slunce jako hvězda má
asi 20 nejbližších sousedů. Nej-
jasnější hvězda severní hvězdní
oblohy se jmenuje Sirius a je
vzdálená od Země 9 světelných
let. Nejbližší hvězdou je troj-
hvězdí alfa Centauri ve vzdále- Obr. 10
Galaxie Mléčná
m
dráha
nosti 4,3 světelných let.
e Slunce a blízké planety představují nejbližší, a proto nejlépe prozkoumaný pro-
stor ve vesmíru (obr. 11). Planeta Země je od Slunce vzdálená 1 495 978 km.
Tato hodnota, představující střední vzdálenost Země-Slunce, se nazývá astro-
nomická jednotka (AJ). Za blízké Slunci považujeme
planety Merkur, Venuše, Země a Mars. Vzdálené planety
Neptun
jsou Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.
CZJupiter
Uran
T
Obr. 11
Schéma planet sluneční soustavy
10
 04211
V roce 2006 se na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU)
Dálkový průzkum odhalil, že
v Praze vědci rozhodli, že bude ze sluneční soustavy vyřazeno kosmické těleso na povrchu Země se nachází
Pluto. Bylo zařazeno mezi „trpasličí planetky“.
značný počet kráterů různých
Všechna tělesa v oblasti trvalého vlivu gravitačního pole Slunce tvoří sluneční rozměrů a stáří po dopadu
soustavu (obr. 11). Ta se začala formovat asi před 4,55 miliardami roků. Kromě meteoritů (tzv. impaktních kráterů).
Slunce ji tvoří planety, měsíce planet, planetky, komety, meteority, asteroidy, me- Existuje stále nebezpečí dopadu
ziplanetární plyn a prach. Slunce představuje 99,866 % její hmotnosti. Veškeré meteoritů z vesmíru. Americká

objekty sluneční soustavy se pohybují ve vesmíru podle tzv. zákonů nebeské Národní aeronautická a kosmická

mechaniky. agentura (NASA) už 25 let zkoumá

Základní informace o planetách sluneční soustavy obsahuje tabulka 1. vesmír kolem nás, aby zjistila
asteroidy o rozměru větším než
TABULKA 1 jeden kilometr, jejichž dopad
na Zemi by měl zničující důsledky.
Nejdůležit čjší parametry planet sluneční soustav: Prozatím byly určeny oběžné dráhy
Střední vzdál. Průměr | Doba oběhu | Doba otočky u asi 60 % potenciálních objektů,
Planeta ale dosud údajně nebyl zjištěn
i od Slunce (mil. km) (km) kolem Slunce | kolem své osy
žádný, jehož dráha by v příštích
Merkur 57,94 4 988,97 87,97 d 58,66 d několika stoletích ohrožovala Zemi.
Venuše 108,26 12 391,95 224,7 d 243,2 d
Země 149,67 12 757,27 365,256 d 23,93 h
Mars 228,06 6 759,25 1,881 r 23,93 h
Jupiter 718,73 142 748,81 11,862 r 9,83 h
Saturn 1 427,71 12 861,73 29,458r 16,65 h
Uran 2 871,04 51 499,01 84,013r 12,8 h
Neptun 4 489,86 44 578,83 164,794 r 15,8 h Kráter po dopadu meteoritu (impakt-
— hodina ní kráter) v Austrálii
Vysvětlivky: r— rok; d— den; h

V gravitačním poli některých planet krouží tělesa označovaná jako měsíce.

Orázky a úkoly:
I. Kterou událost považujeme za počátek vzniku vesmíru a jaké je jeho přibližné
stáří?
2. Jak lze současně známý vesmír rozdělit podle prostorového hlediska?
3. Co tvoří vesmír?

2.3 Planeta Země

1. Jak je možné bez složitých výpočtů dokázat, že Země má přibližně tvar koule"
2. Jak by bylo možné zjistit, že Země má ve skutečnosti nepravidelný tvar?

Na obrázku 12 se nakreslená zeměkoule jeví jako nekulatá. Počítač velmi přes- Jupiter a jeho hlavní měsíce
ně a s požadovaným zvětšením zpraco- e Najděte na interne-
val skutečný tvar zemského tělesa z údajů tu názvy hlavních
o odchylkách tvaru oběžných drah umě- Jupiterových měsíců
a zapište si je do seši-
lých družic Země. Tak byl objeven největší
tu. Co o nich víme?
„hrb“ v oblasti Islandu, kde je podle pro-
počtů i úroveň hladiny oceánu o 65 metrů
výš než ve střední části Atlantského oceánu.
V Indickém oceánu naopak je „vkleslina“
— hladina oceánu tu leží níže.
Předpoklá-
dáme, že tyto tvary povrchu Země odrážejí
tvar těžkého zemského jádra.

Obr. 12
Geoid— skutečný tvar Žemě vypočítaný a nakresle-
ný na základě nepravidelností v oběžných drahách
umělé družice Země (zvětšeno)

n

Geoid je těleso definované pomoc
zemské tíže. Toto těleso nelze
popsat jednoduchým matematic-
kým vztahem a zatím nelze určit ani
jeho parametry. Proto geografové
používají těleso zvané kvazigeoid.
Je to těleso, jehož
parametry
je možné definovat na základě
gravimetrických a geodetických
měření na zemském povrchu.
Průběh geoidu a Avazigeoidu je
totožný na mořské hladině, zatíme 0
na pevnině je jejich průběh rozdíln ý.
Zjištění polohy na Zemi
Pro zjištění polohy na Zemi se
dnes jak v geografii, tak i v praxi
(např. při cestování) často používá
družicový navigační systém GPS
vytvořený v USA. Navigační systém
GPS (angl. Global Positioning
System) je radionavigační družicový
systém, který poskytuje uživateli
vysoce přesné informace o jeho
poloze v prostoru, rychlosti a čase
kdekoliv a kdykoliv na zemském
povrchu nebo v jeho blízkosti.
Poloha uživatele je zaměřena
v souřadnicovém systému WSGS
84 a je výsledkem protínání ze
změřených vzdáleností P1, P2, P3
a P4 mezi uživatelem a družicemi,
jejichž poloha je známá v každém
časovém okamžiku (viz obr.).
X Vybrané parametry zemského tělesa
Radionavigační družicový systém
GPS
Při pohledu z vesmíru je patrné (srovnejte s obráz-
kem 13), že Země připomíná dokonalou kouli.
Již v 16. století bylo vyslovené přesvědčení, že
Země ideální koulí ve skutečnosti není. Koncem
17. století byla tato domněnka dokázaná.
Obrázky 12 a 14 jsou dokladem toho, že tvar Země
je nepravidelný. Vzhledem k těmto nepravidelnos-
tem mu nejlépe vyhovuje označení zemský geoid.
střed Země
skutečný tvar Země (geoid)
přibližný tvar Země
koule (globus)
Obr. 14
Porovnání různých zobrazení Země: skutečný tvar Země —
geoid, přibližný tvar Země — rotační elipsoid, koule — glóbus.
Geografové a kartografové při řešení úloh zpra-
vidla používají pojem elipsoid, což je těleso po-
psané matematickým vztahem. Na povrchu elip-
soidu se řeší geodetické úlohy, protože elipsoid
ve výpočtech nahrazuje skutečné pevné zemské země při pohledu
z oběžné
těleso s dostatečnou přesností. dráhy kolem Měsíce
Rotační zemský elipsoid, který celý (nebo svými částmi) dobře přiléhá ke geoidu,
se nazývá referenční elipsoid. Rozdíly mezi uvedenými tvary Země jsou zřetel-
né z obrázku 14.
Rozdíl mezi referenčním elipsoidem a koulí je velmi malý a v praxi se nahrazuje
referenční elipsoid referenční koulí. Její poloměr
je 6 371 km.
Skutečný tvar a rozměry zemského tělesa s přesností na desítky cm se dnes sta-
novují s využitím údajů z umělých družic Země.
Vybrané parametry zemského tělesa jsou v tabulce 2.
TABULKA 2
Poledníkový Hustota | Hmotnost | teplota
Průměrná
Plocha
Rovníkový
průměr průměr povrchu
povrchu
12756,2 km | 12713,6 km 2313 59710 t 15,0*C 510,065
mil. km“
kg/m
I Země má svoji přirozenou oběžnici. Jmenuje se Měsíc a je to náš nejbližší ves-
mírný soused. Zřejmě ještě dlouhá léta bude jediným vesmírným tělesem, na kte-
12
zem stanul člověk, americký astronaut Neil Armstrong. Stalo se tak 20. 7. 1969
zameci amerického programu Apollo.
těleso.Je to zatím jediné těleso
ve vesmíru, na kterém přistáli lidé.
Měsíc nemá žádný vzduch, Žádnou
vodu a žádné počasí. Na jeho
povrchu je mnoho pohoří, krátery,
tmavé oblasti (tradičně zvané
„moře“) ze ztuhlé lávy a vrstvy
prachu. Vzájemná gravitační síla
způsobuje na obou tělesech tzv.
slapové jevy, které jsou na Zemi
—
nejvíce patrné v hydrosféře
ve formě přílivu a odlivu. Dvakrát
denně se hladina oceánu zvýší
a zase poklesne. Každý den se příliv
a odliv v důsledku oběhu Měsíce
Obr. 15
kolem Země opozdí asi o 50 minut.
Povrch Měsíce s lunárním
modulem. Když jsou Slunce a Měsíc v jedné
přímce, jejich gravitační přitažlivost
Měsíc obíhá kolem Země po přibližně eliptické dráze ve střední vzdálenosti působí ve stejném směru, sčítá
384 000 km. Interval jedné otočky Měsíce je shodný s dobou jeho oběhu kolem se a příliv je vyšší než průměrný
Země. Proto se Měsíc k Zemi přivrací jen jednou, stále stejnou stranou a nikdy (skočný příliv obr. 16). Nízký
—

nelze spatřit povrch odvrácené strany. (hluchý) příliv nastane, pokud je

Měsíc kolmo na přímku Země
Nejvýznamnějšími a nejznámějšími projevy působení Měsíce na Zemi jsou pra- —
Slunce (obr. 16). Slapové jevy
videlné deformace zemského tělesa, označované souhrnně jako slapové jevy. Ty-
se projevují i v pevném tělese
pickými projevy slapových jevů jsou příliv a odliv oceánských vodních hmot Země. Lidé již dlouho vědí, že
obr. 16).
měsíční cyklus působí i na lidský
organismus.

Maximální rozdíl mezi hladinou

přílivu a odlivu byl na Zemi
zaznamenán v zálivu Fundy
v Kanadě. Rozdíl byl téměř 20 m.

Obr. 16
Dmutí occánské vody vyvolané vlivy Slunce a Měsíce

Jedná se o výsledek spolupůsobení přitažlivé síly Měsíce a odstředivé síly Slapové extrémy
Země. Nelze zanedbat ani vlivy Slunce na slapové jevy vzhledem k jeho velké
e Definujte pojem záliv.
hmotnosti. Působení ostatních vesmírných těles je zanedbatelné. Výška přílivové
vlny je v různých zeměpisných oblastech značně odlišná. Nejmenší je na otevře-
ném oceánu, nejvýraznější v zálivech.

13
 ZÁKLADNÍ POZNATKY O ZEMI
Dalším důkazem existence Měsíce je částečné nebo úplné zatmění Měsíce. K to- | €
muto zajímavému jevu dochází tehdy, když Měsíc vstoupí do kuželovitého stínu, 3
který vrhá Země do prostoru ve směru slunečního osvětlení (obr. 17). -

oběžná dráha
Země kolem
Slunce

Sluneční paprsky
M

a[zvásř:|
J
/
o
[o]

LOS Ge]11 “ „7
€ M6 ný

Země
(O
M :

8 1) PRVNÍ ČTVRŤ

Cástečné zatmění Měsíce Obr. 17 Obr. 18

Zatmění Měsíce — schéma Fáze Měsíce

Slunce částečné zatmění (polostín) Měsice Otázky a úkoly

aráhá 1. Kterými tvary lze popsat zemské
slunečn Í pa těleso?
prsky
2. Jak ke charakterizovat oběh Měsí-

Ky
ce kolem Země?
papí“ 3. Co jsou to slapové jevy a co je pří-
suneční
činou jejich vzniku?
/ 4. V čem spočívá podstata zatmění
úplné zatmění (plný stín) - 270 km šířka —/
Země Měsice?
Zatmění Slunce —
schéma

2.4. Země v pohybu

1. Proč dochází ke střídání dne. noci a ročních období?

2. Čím jsou způsobené časové rozdíly na různých místech Země?

Země se pohybuje ve vesmíru v souladu s tzv. zákony nebeské mechaniky. Dva

z těchto pohybů považujeme za základní. První je otáčivý pohyb Země kolem
zemské osy rotace, tj. rotační pohyb (obr. 19), a druhý je oběh Země kolem
Slunce, tj. oběžný pohyb (viz obr. 23, str. 17). Oba nejdůležitější pohyby mají
Noc a den nad Evropou a Severní významné důsledky pro život a procesy na Zemi.
Afrikou

Země den a nov Obr. 19 Schéma rotačního pohybu Země

 ZÁKLADNÍ POZNATKY O ZEMI
O0- OTÁČENÍ (ROTACE) ZEMĚ
u, Zemskými póly prochází zemská osa, která ukloněná vzhledem rovině oběž- Z praktických důvodů se zavádí
je k
me dráhy Země kolem Slunce (obr. 20). Kolem této osy se od západu na východ
pojem sluneční den. Pravý
sluneční den je doba, která
zeači Země. Ve stejném směru obíhá Země i kolem Slunce. Doba jedné otočky
uplyne mezi dvěma po sobě
Země kolem osy rotace trvá asi 23 h 56' 4,1". Tento časový interval představuje
následujícími vrcholeními pravého
12.xu tzv. hvězdného dne. Slunce na místním poledníku.
Střední sluneční den trvá
24 hodiny a používá se v běžné
praxi. Je to doba mezi dvěma
po sobě následujícími vrcholeními
„středního“ Slunce (tj. myšleného
bodu) na místním poledníku.
Předpokládá se, že pohyb
„středního“ Slunce po oběžné dráze
je pravidelný.

„br 20
Nama sklonu zemské osy. Jak ovlivňuje tento sklon osy střídání ročních období na severní
z čižní polokouli?
Na druhé straně se ale všechny
body na zemském povrchu otočí
Spolu se Zemí se otáčí každý bod na zemském povrchu a tak opisuje kružnici. za stejný časový interval o stejný
Po této kruhové dráze se pohybuje rychlostí, která se označuje jako obvodo- úhel. Za 24 hodiny má tento úhel
vá rychlost. Nejvyšší je na rovníku (465,1 hodnotu 360", a proto se libovolný
— na 50“ zeměpisné šířky je nižší bod otočí za 1 hodinu o úhel 15“
(290,0 =) a na pólech je nulová. Rozdíly v obvodové rychlosti míst na Zemi atd. Všechny body na Zemi se
s různou zeměpisnou šířkou jsou uvedené v tabulce 3. pohybují stejnou úhlovou rychlostí.

TABULKA 3
Rozdíly v rotační rychlosti bodů na Zemi v různých zeměpisných šířkách

Místo Délka Čas otočky Hodnota

na Zemi | rovnoběžky (h) rychlosti rotace (5)
0? z. š. 40 000 km 24 1670
309 z. š. 37 704 km 24 1 446
60? z. š. 20 040 km 24 835
909 z. š. 0 km 24 0

Zemskou rotaci můžeme nejjednodušeji dokázat pří-

KR
mým způsobem na základě existence a projevů Co-
UNE
KOK
riolisovy síly. Je to síla, která působí na tělesa nebo
vpravo

hmoty, které se pohybují na otáčejícím se tělese. Proto

se všechny hmoty, pohybující se přibližně v polední-
kovém směru, stáčejí od původního směru na severní
polokouli vpravo a na jižní polokouli vlevo (obr. 21).
Zřetelným důsledkem působení Coriolisovy síly v kra-
jinné sféře je stáčení větru nebo nesouměrnost koryt řek
tekoucích přibližně v poledníkovém směru.

Obr. 21
Důsledek působení vlivů Coriolisovy síly na pohyb vodních nebo
BEBE PORT
vzduchových hmot na Zemi
ERO
E

RROKATRNRTM že KE PRI S
PAVSTDŽ
 ZÁKLADNÍ POZNATKY O ZEMI
Hlavní dusledky otáčivého pohybu Země kolem zemské osy
Hlavní důsledky zeské rotace jsou vychylování pohybujících se předmětů
od původního směru, střídání dne a noci, slapové jevy, zdánlivý pohyb hvězdné
sféry, skutečný tvar Země.

Časová pásma
Patnáctý
poledník,
podle kterého V souvislosti s rotačním pohybem Země od západu k východu je zřejmé, že
bylo stanoveno středoevropské když Slunce vrcholí (je na obloze nejvýše): na snultém poledníku ve 12 hodin,
časové pásrno (GMT + 1), probíhá o ; ; o
na 15“ v. z. d. Slunce vrcholilo o jednu hodinu dříve a na 15“ z. z. d. bude Slunce
Jindřichovým Hradcem.
vrcholit o jednu hodinu později. Tato skutečnost je podstatou vzniku a definování
;
« Co znamená zkratka GMT? , , . 4 a
24 časových pásem na Zemi (obr. 22). Jednotlivá časová pásma přiléhají v šířce
M
*

7,5? zeměpisné délky k poledníkům, které jsou násobkem 15.

ya
|

„Repúblicacdel Perů Pi/|e |

-2 000 000
:

1:264
Obr. 22
Časová pásma na Zemi a datová hranice

Na všech místech téhož časového pásma je potom stejný pásmový čas. Změny
času o 1 hodinu při překročení časového pásma způsobují, že při přechodu mezi
jednotlivými časovými pásmy od nultého poledníku na východ je nutné posunout
čas o hodinu dopředu (např. z 12 na 13 hodin). Při cestě na západ
|
je tomu přesně
naopak a je třeba | hodinu ubrat.
Časový nárůst (úbytek) je příčina toho, že při překročení 12. časového pásma
(1809 z. d.) je třeba 12hodinový časový rozdíl vyrovnat změnou data. Uvedený
poledník — 180“ z. d.— se nazývá datová hranice. Při jejím překročení ze západ-
ní polokoule na východní přidáme 1 den k datu (měníme datum např. ze 17. II.
na 18. 11.). Při překročení datové hranice z východní polokoule na západní ode-
čítáme 1 den v datu (např. z 16. 3. na 15. 3).

OBĚŽNÝ POHYB
Země spolu s ostatními vesmírnými objekty obíhá kolem centrálního tělesa slu-
neční soustavy — Slunce. Oběžná dráha Země je mírně eliptická a v jednom z oh-
Vyznačení. kudy protíná v Jindřicho- : .

vě Hradci 15. poledník nisek elipsy se nachází Slunce (obr. 23).

16
 07210018 Ao

ů
Střední vzdálenost Země od Slunce
Je
činí 149,6 mil. km. Nejblíže je Země
ke Slunci v bodu, který se označuje
přísluní (perigeum); je to počátkem
ledna, kdy vzdálenost Země-Slunce
je 147 mil. km. Počátkem července
je Země od Slunce naopak nejdále
(152 mil. km). Tento bod se nazývá
odsluní (afelium).

Obr. 23
Úěh Země kolem Slunce
Množství dopadajících slunečních
elková délka oběžné dráhy Země kolem Slunce činí 939,2 mil. km a Země se paprsků je v jednotlivých krajinách

mo této dráze pohybuje průměrnou rychlostí 29,8

k
= .
Uzavřenou elipsu opíše
za 365 dní 5 hodin 48“ a 45,7“. Doba mezi dvěma průměty Slunce do jarního
Země různé (obr. 24) a projevuje se
v krajinném rázu:
« Nejmenší množství slunečního
bodu (jeden ze dvou průsečíků roviny světového rovníku s ekliptikou — druhý záření dopadá v polárních
se nazývá podzimní bod) se označuje jako tropický rok. Je o necelých 6 hodin pásech. Typickým společenstvem
delší než rok občanský. Proto každý čtvrtý občanský rok je tzv. přestupný a má přizpůsobeným množství
266 dní. dopadajícího slunečního záření je
tundra (viz obr.).

Hlavní důsledky oběhu Země kolem Slunce

e Bezprostřední pozorování pohybu Země kolem Slunce není možné. Zdánlivý
pohvb Slunce se ale promítá na nebeskou sféru do pomyslné kružnice ekliptiky.
—

© Osa zemské rotace svírá s rovinou ekliptiky prakticky stálý úhel 66“ 33“. Proto
se Země přiklání a odklání ke Slunci během roku více severní nebo jižní polo-
xouli. Tato skutečnost má spolu s oběhem Země kolem Slunce vliv na střídání
ročních období v oblastech mimo rovníkový pás. Vzhledem ke kulovitému
tvaru Země se totiž mění úhel i množství dopadajících slunečních paprsků v jed-

notlivých krajinách (obr. 24).

sluneční paprsky nesoucí stejné množství energie

e Pro krajiny mírných pásů se

středním množstvím dopadajícího
slunečního záření byly typické

k -7
krajiny jehličnatých, smíšených

KD
| a listnatých lesů, které však
na velkých plochách byly
změněny působením lidské
společnosti.
Obr. 24
Vliv tvaru Země
na množství dopadajíc
slunečních paprsků

e Dalším důsledkem oběhu Země kolem Slunce je nestejná délka bílého dne
a noci na různých místech v jednotlivých ročních obdobích.
Lesohospodářská krajina CHKO
Podle množství dopadajících slunečních paprsků lze povrch Země do zá- Křivoklátsko v ČR
rozdělit
kladních teplotních pásů (obr. 25):

17
 A POZNATKY O ZEMI
1. Teplý (tropický) pás mezi obratníky Raka a Kozoroha
e Nejvíce slunečního záření dopadá
2. Mírné pásy na severní a jižní polokouli zhruba mezi obratníky a polárními
v oblasti obratníků Raka
a Kozoroha. V tomto pásu se
kruhy
3. Chladné (polární) pásy na severní a jižní polokouli jako plochy kulových
nacházejí největší pouště.
vrchlíků omezené polárními kruhy.
Přechodným pásem mezi teplým a mírným pásem je subtropický pás.

Množství dopadajících slunečních paprsků se pak projevuje v rázu krajin.

fkruh pas
mírný pás
EB subtropický pás
tropický pás

Příklad krajinného rázu pouště

v oblasti obratníku Raka na sever-
obratník Raka
ní polokouli — největší poušť naší 20

planety Sahara (Afrika)

—

Ná S
obratník Kozorah:

-Šk da Eáánn Páník

Příklad krajinného rázu pouště v ob-
lasti obratníku Kozoroha najižní
polokouli poušť Namib (Afrika)
—
« Teoreticky by největší množství
slunečního záření mělo na povrch
Země dopadat na rovníku
(obr. 24). Vysoká oblačnost však
zmenšuje množství slunečního
záření, které dopadne až
na povrch planety. Přesto
množství sluneční energie stačí
ke vzniku bujného společenstva
tropického deštného lesa
tropického pásu.
'
Obr. 25 1: 238 000 000
Teplotní pásy
Otázky a úkoly:
I. Které základní druhy pohybů vykonává zemské těleso?
2. Podle jakých pravidel se otáčí Země kolem své osy a jaké jsou důsledky tako-
vého pohybu?
3. Které jsou nejdůležitější důsledky oběžného pohybu Země?
4. Zdůvodněte, proč roste hodnota obvodové rychlosti se zmenšující se zeměpis-
nou šířkou.
5. Vysvětlete podstatu a důvod vzniku časových pásem na Zemi. Proč není průběh
datové hranice totožný s průběhem 180. poledníku?
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU ZÁKLADNÍ POZNATKY O ZEMI:
1. Uveďte základní údaje týkající se oběhu Země kolem Slunce.
2. Uveďte základní údaje týkající se otáčení Země kolem zemské osy.
3. Vysvětlete vznik přílivu a odlivu na Zemi. Zjistěte praktické využití přílivu.
4. Najděte s pomocí internetu zeměpisnou délku vaší školy. Najděte město Jin-
dřichův Hradec a vypočítejte rozdíl mezi místním časem na 15“ v. z. d. a vaší
školou.
5. Když je v Jindřichově Hradci pravé poledne, kolik hodin bude ve světových
metropolích New York, Tokio a Moskva?
6. Kolik hodin a jaké datum bude v Los Angeles, jehož přibližná zeměpisná délka
je 120" z. z. d., když v Olomouci je 5. září a 7 hodin (přibližná zeměpisná délka
Olomouce
je 17" v. z. d.)?
7. Jaký časový rozdíl je mezi nejzápadnějším (16“ z. z. d.) a nejvýchodnějším
(52* v. z. d.) bodem v Africe? Najděte tato místa na mapě a pojmenujte je.
8. V kolik hodin místního času bude v Olomouci skutečné pravé poledne? Země-
pisná délka olomoucké radnice je 17" 15'.
9. Diskutujte o tom, v čem spočívá zavedení letního času a jaké to má klady.

18
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO

A MAPA- ZAKLADNÍ GEOGRAFICKÉ

,

Pokud zmenšený a zjednodušený

l
DÍLO povrch Země (nebo jiných
vesmírných těles) zobrazíme
31 Co je mapa na kouli, vznikne glóbus. Mapa je
model reálného světa, ale v žádném
případě není dokonalým obrazem
zlobus? naší reality. V současné době se
„24 je tvar Země" stále více používají mapy digitální
„24 "2 V mapách vykreslena zeměpisná síť?
(mapové prvky jsou vyjádřeny
+ »větlete pojmy: rovník, zemské póly a základní poledník.
da

v digitální formě, rozčleněny

do tematických vrstev, uloženy
z nejpoužívanějších prostředků znázorňujících výsledky geografických v paměti počítače a sdíleny přes
su::: je mapa. S velkým množstvím různých map se setkáváme nejen při výuce počitacove site).

a=-zafie, ale i v každodenním životě. Vědní obor zabývající se tvorbou a užitím

*mES se nazývá kartografie.
$apa je zmenšené a zjednodušené znázornění povrchu Země nebo jiných
sesmírných těles (model), sestrojené v rovině pomocí matematicky defino-
vaných vztahů. Mapa vyjadřuje smluvenými znaky rozmístění a vlastnosti
skutečných geografických jevů (objektů a procesů). Kartografové vytvářejí
se.ké množství map určených k různému užití. V praxi se používají mapy nástěn-
turistické, vojenské, navigační, mapy pro vědecké účely atd. Mapy velkého měřítka jsou např.
Velice důležitým prvkem mapy je měřítko mapy. Rozumí se jím poměr (1 : m) 1:5000,1:10.000, středního
zmenšení (m) skutečnosti do rozměrů mapy. Je to vlastně měřítko glóbu, podle měřítka např. 1: 25 000, mapy
aéhož byla mapa sestrojena. S ohledem na zkreslení délek, ke kterému dochází malého měřítka jsou např. 1: 1 mil.,

=ř zobrazování zemského tělesa do roviny mapy, platí u vzdáleností poměr 1: m 1:25 mil.
»řesně pouze v délkově nezkreslených místech mapy. Nejčastěji se používají mě-
Konstrukčním základem
žtka číselná (např. 1: 100 000), grafická (obr. 26) a slovní (např. cm na mapě |

obsahu mapy je kartografické

odpovídá km v terénu).
1
zobrazení. Je to matematický
5km
postup používaný při převodu
kulové plochy Země do roviny
0 1 2 3 4 5km mapy (zeměpisných souřadnic
Ů | I ] na souřadnice rovinné). Dále pak je
důležité měřítko (zmenšení Země
do mapy) a zeměpisné souřadnice
Obr. 26 Ukázky grafických měřítek
(síť poledníků a rovnoběžek).

Obsah mapy tvoří všechny prvky, které se v mapě nacházejí.

Z hlediska mapování se rozlišuje v obsahu mapy výškopis,
polohopis a popis.
Výškopis neboli obraz výškových poměrů patří k prvkům
mapy, které v historickém vývoji mapy prodělaly velké změny.
Dnes je hlavní metodou vyjadřování výškopisu metoda vrs-
tevnic, čar spojujících místa se stejnou nadmořskou výškou.
Na topografických mapách se vrstevnice vykreslují po urči-
tém intervalu, nejčastěji po 2, 5, 10, 25, 50 nebo 100 metrech
(v závislosti na měřítku a členitosti povrchu — obr. 27). Z vrs-
tevnic lze zjistit nadmořskou výšku libovolného bodu v mapě.
Vybarvením ploch mezi určitými vrstevnicemi barvou vzni-
ká sled barevných vrstev (nazývaný barevná hypsometrie).
Na obecně geografických mapách se obvykle používá známá
xupnice barev od zelené (pro nížiny) přes žlutou (pahorkatiny
z vrchoviny) po hnědou (hornatiny). Barevnou hypsometrtí je
svjádřen výškopis na mapách ve školním atlase.

Obr. 27 Vyjádření výškopisu vrstevnicemi (A) a barevnou hypsometrií (B).

19
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO
'

Polohopis neboli horizontální situace (vodstvo, sídla, rostlinstvo, hranice aj.) se |

Součástí mapy jsou i prvky
umístěné mimo vlastní kresbu.
Jsou významné a kresbu doplňují.
Patří k nim název mapy, legenda,
měřítko, údaje o autorovi,
nakladateli, vydavateli, druhu
znázorňuje různými bodovými, čárovými a plošnými znaky. Vysvětlení těchto
znaků (legenda) bývá nejčastěji uváděno na okraji mapy, v atlase v jeho úvodu. +
Popis mapy podává potřebné informace o mapovaném území. K popisu se po- ;
užívají některé druhy, velikost, sklon a tvar písma. Odlišně se popisují sídla, státy,;
vodstvo, horstvo atd. (viz školní atlas světa).
|

tisku atd. V mapě jsou umístěny

a zakresleny podle významu.

M
s
ře

a
:
čov
s
150
Wokrgrě 468,47

„P UMADÁBáN
Obr. 28
Podle obsahu rozlišujeme mapy: A — katastrální, B —
topografické, C — obecně geografické,
DD -tematické

Otázky a úkoly:
1. V kterých intervalech barevné hypsometrie je vyjádřen výškopis ve škol-
ním atlase světa?
2. Zjistěte největší a nejmenší měřítko map v atlase.
3. Charakterizuje v atlase rozdily Y popisu vodstva, a pohoří. sídel
4. Nakreslete grafické měřítko 1 30 000 000.
:

3.2 Kartografická zobrazení

1. Jak se nazývá tvar Země?

2. Najděte v atlase mapy, na nichž
je různě zakreslen pól (jako bod, jako úsečka).
3. Najděte v atlase mapy, na nichž je různě vykreslena síť rovnoběžek a poled-
niků.
4. Roztřiďte v atlase mapy světa podle geometrického tvaru, do kterého je svět
zobrazen.

Bez kartografického zobrazení by: Znázornit povrch Země do roviny mapy je úkol pro matematickou kartografii,
—
mapy nebyly přesné, pomocí níž je možné převést trojrozměrné zemské těleso a body na jeho povr-
—
nebylo možné na mapách měřit, chu do dvojrozměrné roviny mapy. Tento způsob, který umožňuje sestrojit země-
- nebylo možné mapy vytvářet
pisnou síť v rovině mapy, se nazývá kartografické zobrazení. Kartografické zob-
na počítačích,
=
razení určuje vztah polohy bodu na zeměkouli (glóbu) k poloze odpovídajícího
při každém pokuse sestavit mapu
bodu v mapě.
jednoho území vznikla jiná mapa.
Podle plochy, na kterou se glóbus zobrazuje, rozlišujeme zobrazení (obr. 29):
azimutální (na rovinu), válcové (na plášť válce), kuželové (na plášť kužele)
a obecná (odvozená od předcházejících).

20
 ao (ke)
3= azimutálních zobrazeních převádíme kulovitou plochu zemského tělesa
ZO na rovinu. Azimutální zobrazení v poloze normální (polární) se používa- Zobrazovací plochy se přikládají
1 ze:častěji pro zobrazení vrchlíku Země (např. polárních krajin
— obr.
29A).
ke glóbu ve třech různých polohách
azmutální zobrazení zobrazují v polární poloze poledníky jako paprsky přímek = polární, příčné a obecné (viz obr.).
2 rovnoběžky jako soustředné kružnice se středem v pólu.
polární príčná obecná

azimutální zobrazení
— válcových zobrazení se plocha glóbu převádí
ma vnitřní plochu pláště válce (nejčastěji z dotýkající
se Země v oblasti rovníku). Válcová zobrazení se po-
4Z+aji pro zobrazení celé Země nebo její části roz-
aačající se podél rovníku nebo některého poledníku.
+ £cová zobrazení v polární poloze zobrazují poled-

mit i rovnoběžky jako rovnoběžné přímky na sebe

válcové zobrazení
kmé (obr. 29B).

Zoorazením zemského povrchu na vnitřní plochu

mzště kužele vznikají kuželová zobrazení. Po roz-
vinutí pláště se zobrazí svět do kruhové výseče.
kuželové zobrazení

Kuželová zobrazení se nejčastěji užívají pro zobra-

zení oblastí podél rovnoběžek (např. oblast mírného
masu). Kuželová zobrazení v polární poloze zobrazují
kruhové výseče poledníky jako paprsky přímek
2 rovnoběžky jako části soustředných kružnic se stře-
dem v pólu (obr. 290).

Kartografické zobrazení
Kartografické zobrazení popisuje
převod povrchu Země do roviny
mapy.
Např. při válcovém zobrazení
v polární poloze je délkově
zachovaný rovník, ale pól, který je
ve skutečnosti bodem, je v mapě
zobrazen jako úsečka stejně dlouhá
jako rovník. Zkreslení v mapě závisí
na kartografickém zobrazení, poloze
zobrazované plochy i velikosti
zobrazovaného území. Na mapách
celé planety je zkreslení velké, což
způsobuje při měření na mapách
značné nepřesnosti, které lze
opravit díky znalosti vlastností
| kartografického zobrazení.

Obr. 29
Podle tvaru zeměpisné sítě můžeme snadno rozeznat mapy zhotovené v zobrazení azimutálním
(A), válcovém (B), kuželovém (C) nebo obecném (D).

U obecných zobrazení se získávají obrazy poledníků a rovnoběžek matematic-

Geografové si vybírají pro své mapy
kým odvozením. Používají se pro sestavení přehledných map celého světa. Pří- vždy to nejvhodnější zobrazení, tedy
klady obecných zobrazení jsou na obrázku 30. to s nejmenším zkreslením.

21
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO

Pro správnou geografickou práci <

(sestavování map ze získaných
POL LSAÁ SRT
informací a odvozování poznatků K SIR
i 5 ali

I NK O OS
XXXNXNNN

takového zobrazení, které má

vhodné zkreslení: 6 A L LLSZ
= pro měření plochy mapy
— D7
s plochojevným zobrazením,
NI m
SA čá

pro měření úhlů mapy

—
—

v úhlojevném zobrazení,
pro měření délek— mapy
—

v délkojevném zobrazení.

Obr. 30
U obecných zobrazení se poledníky a rovnoběžky zobrazují jako různé křivky (přímky, kružnice,
elipsy, sinusoidy atd.).

FF Ir
==
ŘE Zobrazování kulovitého zemského povrchu do roviny je
em
3
-1
L -T kan vždy spojeno s určitým zkreslením délek, ploch a úhlů.
+ i
1 n
i L
Žádná mapa nemůže zobrazovat nezkresleně zároveň
» =j
i

B
ý
Y
E] všechny prvky (délky, plochy i úhly). U zobrazení, u kte-
==

EEE rých nejsou v určitém směru zkresleny délky, hovoříme

o délkojevném zobrazení, nejsou-li zkresleny plochy, ho-
n T LI
: j

= p F LEE voříme o plochojevném zobrazení, nejsou-li zkresleny

úhly, hovoříme o úhlojevném zobrazení. Užívaná zobraze-
+
U
m

CT, ní zpravidla zkreslují alespoň jeden z těchto prvků. Různé

R C 1 =-
> á části mapy mají rozdílnou hodnotu zkreslení (obr. 31).
“
:

k-
"
-

10 3
Me
x +
x
Otázky a úkoly:
L
> 1. Vyberte ze školního atlasu světa mapy podle jednotlivých
/

Ece
mm
V
druhů zobrazení.
n
HET 2 Určete druh kartografického zobrazení mapy České re-
publiky ve školním atlase světa podle průběhu poledníků
a rovnoběžek.
HN

py

=
m. "WA

+
=

.
Vypočítejte skutečnou délku rovníku a v přepočtu podle
i
k

měřítka vyhledejte mapy s délkově zachovaným rovní-

Ž.

„A

kem.
“
“

al
M

Nástěnná mapa ČR má měřítko I : 500 000 a přiruční

1

.
ky
W

Úhd.
mapa měřítko I : 1 200 000. Co tato měřítka znamenají?
E

. Školní glóbus má měřítko 1: 40 000 000. Kolik předsta-

vuje ve skutečnosti oblouk na glóbusu dlouhý I cm?
]
A
L
K

ja
1

i
=

W TVT
T

AT
s
la

M
<

Obr. 31
a
Á
B

Odlišné zkreslení a deformace kružnic vykreslených původně na glóbu

=U
]

v rovníkových, mírných a polárních zeměpisných šířkách se liší na ma-

Lad

av

pách plochojevných (A), délkojevných (B) a úhlojevných (C).

]

i
!

22
 "

MAPA - ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO

33. Vznik mapy

Najděte na internetu, čím se zabývá vědní obor nazývaný geodézie.

Je obtížnější zhotovit topografickou mapu v měřítku I : 25 000, nebo politic-
xou mapu Evropy?
Která měřítka mapy jsou vhodná pro práci v terénu? Každý správný geografický výzkum
Co znázorňují v mapě vrstevnice? by měl začínat a končit mapou.

Mapy vznikají dvojím způsobem, a to buď původním mapováním, nebo odvo-

aením z již existujících map. Při obou způsobech se v dnešní době kartografové
agobejdou bez užití počítačů a moderních informačních technologií. Podle jejich
vzniku rozlišujeme mapy původní (obr. 32) a odvozené (obr. 33).

HO jí
Loděnice),
sí

Obr. 32 Obr. 33
v 10 000 Odvozená obecně geografická mapa v měřítku 500 000 (UP Olomouc,
Pavodní základní topografická mapa měřítku
1 : 1 :

ČÚZK, zmenšeno) zmenšeno)

Práce spojené se vznikem původní mapy (např. pro území jednoho státu) lze roz-
dělit do 5 etap: 1. práce astronomické, 2. práce geodetické, 3. práce topografické,
+ práce kartografické, 5. práce reprodukční.

1. Ukolem astronomických prací je určit pro celé mapované území co nejpřes-

něji zeměpisnou polohu několika základních bodů astronomickým měřením,
které tvoří základní kostru pro další mapování.

2. Geodetické práce doplňují tyto základní body hustou sítí dalších bodů, kte-
ré pokryjí celé mapované území. Základní metodou geodetických prací je
trigonometrie. Trigonometrická síť vzniká z měření teodolitem v terénu Podle
vzdálenosti trigonometrických bodů a jejich významu se rozlišují body několi-
ka řádů (obr. 34 na str. 24). Metodou pro měření nadmořských výšek je nivela-
ce. Nivelace je přesné měření nadmořských výšek vybraných bodů od hladiny
moře. Výška základní nivelační sítě v ČR byla vztažena k hladině Baltského Měření teodolitem se dnes nahrazuje
moře. V současné době začíná pro stanovení nadmořských výšek převládat modernějšími technologiemi
používání GPS.

23
 |

MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO

Jednotná trigonometrická síť katastrální
S DOAY L. radu V roce 1950 519

zeměpisná šířka
4997

150
zeměpisná dělka

Obr. 34
Způsoby vytyčení a zajištění trigonometrických bodů Současná základní trigonometrická síť České republiky
katastrálního vyměřování

3. Práce topografické
jsou v podstatě dvojí-
ho druhu. Jsou to buď
Trigonometrická síť ČR, práce v terénu, nebo
body I. až IV. řádu — JTSK metody fotogramme-
(30, 15, 10,5 km) trické (obr. 35), při
Vrcholy trojúhelníkové soustavy
nichž se obsah mapy
se nazývají trigonometrické body.
získává vyhodnocová-
V České republice je výchozím
bodem sítě trigonometrický
ním leteckých snímků.
bod Pecný u obce Ondřejov Topografové dávají
na jihovýchod od Prahy. Bez mapě obsah, zanášejí
trigonometrické sítě by nebylo polohopisné situace
možné vytvářet přesné mapy. do mapových listů,
na nichž jsou vyme-
zeny trigonometrické
body, a dokumentují
vše, co se v mapova-
ném území nachází
(obr. 32, str. 23).
Obr. 35
Způsob pořizování leteckých snímků při přeletu letadlem nad
krajinou

4. Úkolem kartografických prací je zpracovat výsledky topografických prací

do podoby požadovaného kartografického díla. Kartografové zjednodušují
a upravují topografický obsah a volí vyjadřovací prostředky (znakový klíč).
Výsledkem kartografických prací je čistokresba výsledné mapy, tzv. autorský
originál. Všechny prvky obsahu mapy jsou bezchybně graficky zpracovány
ře, na počítačích.
"JH
u

5. Reprodukční práce završují proces tvorby mapy. Zabezpečují rozmnožování

mapy. Reprodukované mapy mají často lepší vlastnosti než originál, protože
ruční kresba může stěží dosáhnout kvality dokonalého barevného soutisku. Při
sazbě a tisku mapy se používá řady technologií, včetně počítačového zpraco-
vání. Tyto práce se jen okrajově dotýkají odbornosti geografa.

Nivelační bod číslo pro naše

| Orázky a úkoly:
státní území leží u Lišova vjižních 1. Jakým způsobem vznikají mapy?
Čechách. Jeho výška byla v době za- 2. Které práce při vzniku mapv probíhají v terénu?
ložení 564,7597 m n. m. K nivelační
3. Jak se podílí letecké snímkování na procesu tvorby mapy?
síti bývalého Rakouska-Uherska byl
připojen v letech 1877 a 1878.
4. Najděte na mapě základní nivelační bod pro Českou republiku.

24
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO
A4. Tematické mapy

„2xč tematické mapy se nacházejí ve školním atlase světa?

Z Pz> které jevy se používají světlé barvy a pro které tmavé barvy?

Zx-stuje velké množství map znázorňujících široký okruh geografických objektů

2 ©.ů. Tyto mapy se nazývají tematické mapy a jsou pro geografii nepostrada-
m22 a nenahraditelné. Kartografická generalizace
je
Bematické mapy vyjadřují přednostně vymezenou tematiku (jeden nebo něko- určována především měřítkem,
účelem mapy, znakovým klíčem
ix „vhrazených obsahových prvků), zatímco ostatní prvky jsou potlačeny nebo
a charakterem zobrazovaného
m>cě vynechány. K tematickým mapám patří mapy geologické, geomorfologic-
území. Při generalizaci se prvky dělí
«= meteorologické, půdní, demografické, dopravní, politické a další (viz mapy
z hlediska účelu mapy na prvořadé
«2 školním atlase světa a školním atlase ČR).
a druhořadé. Druhořadé prvky se
Zzzatické mapy vzni- do tematické mapy již nezakreslují.
«z: na podkladě topo- Zbylé prvky se zevšeobecňují, tj.
£rických nebo obecně vypouštějí se podrobnosti, které
z=xzrafických map. Ob- nejsou důležité, nebo se v měřítku
sz: podkladových map mapy vykreslují s menší přesností.
© úpraven pro podrob- Generalizovanou mapu již nelze
m vyjádření zvolené nor O překreslit zpět do původního

waatiky. Proces výběru, (výchozího) stavu.

zednodušení a zevšeo-
secnění obsahu mapy se
mazývá kartografická
generalizace. m
Obr. 36
-
VbY a ká
pane on
Tamatická mapa — přílad ge- i £

+ OŘ k
+

meralizovaného obsahu mapy H v

Z tematických map ve školním atlase světa získáváme in-

|

BBEZ 50.6-51,0
řormace o osídlení, průmyslu, těžbě nerostných surovin, 51.1 -51.5
MN 51.6 -52.0
dopravě, pěstování zemědělských plodin, chovu hospodář-
sxých zvířat, rybolovu atd. V mnoha vědeckých, ale i no-
smnových článcích se často setkáváme se zvláštními druhy
—
zematických map kartogramy a kartodiagramy (obr. 37).
Existuje mnoho dalších metod tematické kartografie, které
nomáhají geografům srozumitelně sdělovat informace.

mapám pro geografickou praxi. Plyne to z tvrzení, že co je

zeografické, lze kartograficky znázornit. r.
Ukázky tematických map: A kartogram, B
— —
kartodiagram
Orázky a úkoly: chmelnice a vinice tis. km2
1. Popište rozdil v intervalech počtu obyvatel pro znázornění
sídel na mapě kontinentální a mapě Střední Evropy v atla-
se světa.
.
Vyhledejte v atlase světa kartogramy a kartodiagramy.
.
Vysvětlete rozdil ve znázornění průmyslu, osídlení, pěs-
tování zemědělských plodin, těžbě nerostných surovin
a hlavních námořních linek na tematických mapách
ve školním atlase světa.
4. Vyjmenujte fyzickogeografické prvky po generalizaci
v hospodářské mapě Austrálie.
. Sestavte k mapě hospodářství Austrálie (viz školní atlas
světa) legendu a vypište fyzickogeografické prvky mapy.

25
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO
3.5. Mapy v geografii

Mapa je jedinečný dokument, který
dokáže sdělit obrovské množství
prostorových informací rychle
a přesně.
Mapy v geografii jsou jedním
ze základních dokumentů
geografických výzkumů. Geograf
bez kartografických dovedností
(tj. číst v mapách a mapy vytvářet)
není schopen kvalitní práce.
Katastrální mapy jsou grafickým
podkladem pro určování právních
vztahů k nemovitostem a určování
daně z nemovitostí. Každý stát dbá
na jejich přesnost a aktuálnost.
Dvořákovo.nábřeží
Hořejší Obora,
1. Co je vrstevnice?
2. Co je barevná hypsometrie?
3. Vysvětlete pojmy polohopis a výškopis.
4. Jak vznikají mapy?
V kartografii vznikají mapy jednak jako zdroj informací (v mapách se čte) a jed-
nak jako prostředek představující výsledky geografického výzkumu (mapy se
tvoří). Proto spolu kartografové a geografové úzce spolupracují.
Podle obsahu map se rozlišují mapy katastrální, topografické, obecně geogra-
fické a tematické (obr. 28, str. 20). Tyto mapy rozdělujeme podle měřítka na map
velkého, středního a malého měřítka.
MAPY VELKÉHO MĚŘÍTKA
Katastrální mapy jsou v geografii méně využívané, slouží totiž především pro
potřeby katastru nemovitostí. Tyto mapy obsahují hlavně polohopis, především
£ LY, parcely, neboť jejich úkolem je zachy-
l 8 ZE tit pozemkové vlastnictví. Nové mapy
M o,
K obsahují i výškopis a jsou zhotove-
„JE— správ!
Svatý2 HON AT
ny převážně v měřítku 1 : 2000 neboj |

1: 1000. V současné době je většina | |

Větší. 5
3, : „656575 map v digitální podobě a jsou přístup- |

nám.
Á né na internetu.
T.G. Masaryká
[7

s
|

AM . Nejrozšířenějším druhem mapy vel- |-

kého měřítka státního mapového dí-
la je Státní mapa v měřítku 1: 5 000
.
é
,
. obsahuje polohopis z katastrálních
Galerie v Potočnís< M,
č map, výškopis z topografické mapy
1.: 10.000 a popis. Nachází široké
<
NÝ
> P
uplatnění zejména jako podklad pro
IC
projektování a plánování.

sprav>
NY
k.
ŽZ

ké Obr. 38
Ukázka listu Státní mapy 1 : 5 000

MAPY STŘEDNÍHO MĚŘÍTKA

Topografické mapy jsou mapy středních měřítek. Základní mapy : 10 000, 1

Geografickému myšlení
a geografické práci s určitou
1:25000,1:50000,1:100000, 1:200 000 vydává Český úřad zeměměřický
a katastrální (CUZK). Obsahují výškopis, polohopis a bohatý popis (obr. 39). ©

podrobností vždy odpovídá

Výškopis je podrobně znázorněn vrstevnicemi a kótami. Tyto mapy jsou barevné: ;

příslušné měřítko mapy.

K terénnímu mapování se
polohopis a popis šedě, vodstvo modře, vegetace zeleně a výškopis hnědě nebo |

červenohnědě. Geografové je využívají k podrobnému studiu území.

používají mapy velkých měřítek,
k regionálním studiím mapy Topografické mapy jsou konstruovány v zobrazení zachovávajícím úhly. Zkresle- ;

středních měřítek a k celosvětovým ní ploch a délek je tak zanedbatelné, že topografické mapy mohou sloužit i k po-
výzkumům mapy malých měřítek. drobnému měření na mapách.

26
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO

Biabev be N X

Losi
VC
M,
A
Nymburs)

%
o
dh
. o

y
V
A
osob k)
PODĚBRAD
x
2 p átel

s
3
Na
Žsbce

Současná česká kartografie patří

mezi nejvyspělejší na světě.
Produkuje kvalitní mapy pro řízení
státu, vědecký výzkum a veřejnou
potřebu. Tvorba digitálních map již
mnohonásobně převyšuje tvorbu
map papírových.

ZABAGED (Základní báze geografic-

kých dat) obsahuje informace o síd-
lech, komunikacích, rozvodných
sítích a produktovodech, vodstvu,
územních jednotkách a chráně-
ných územích, vegetaci a povrchu
a prvcích terénního reliéfu. Součástí
ZABAGED jsou i vybrané údaje o ge-

Obr. 39
o odetických, výškových a tíhových
bodech na území České republiky
a výškopis vyjádřený vrstevnicemi.
„%azka Základní mapy 1 :100 000 (ČÚZK)
e Rastrové topografické mapy vznikly naskenováním jednotlivých tiskových
odkladů Základní mapy ČR po vrstvách. V současné době jsou k dispozici vrstvy
Rastrové Základní mapy (RZM) 10 pro celé území ČR s výjimkou vojenských
rezdů. Další měřítka RZM jsou k dispozici pro celé území České republiky.
V současné době je pod vlivem prudkého rozvoje geoinformačních technologií bu- Každý den na internetu vzniká (ale
dováno státní mapové dílo v elektronické podobě. Výhodou je jednodušší aktuali- i zaniká) mnoho map. Je na auto-

zace a udržování mapového díla. Takto vznikají i nové listy RZM, které jsou již od- rovi mapy, jak se stará o kvalitu
a aktuálnost vytvořené mapy. Stát
»ozovány ze ZABAGED. Je to digitální geografický model území České republiky,
má ze zákona povinnost udržovat
«erý svou přesností a podrobností zobrazení geografické reality odpovídá přesnosti kvalitní katastrální, topografické
2 podrobnosti Základní mapy České republiky v měřítku I : 10 000 (ZM 10).
a vybrané tematické mapy.
e Vojenské topografické mapy Armády ČR jsou vydávány Geografickou službou
AČR (GeoSI1 AČR) v měřítcích 1 25 000, 1:50 000 a I : 250.000. Hlavní ma-
:

zovací metodou vojenských map je letecká fotogrammetrie.

1:5.000 000
Topografické mapy se v geografii pou-
X Leskovac
Živají pro terénní mapování a přesná 4 Centralen Balkan Gab

měření délek, ploch a úhlů.

Obecně geografické mapy známe ze

školního atlasu světa. Podávají přehled
o základních rysech větších územních
k
celků (států, světadílů) Pro zeměpis
ve školách jsou obecně geografické
mapy nejpoužívanější pro svůj podrob-
ný regionální obsah (obr. 40).
Tematické mapy slouží jednak jako
zdroj údajů, jednak jako výsledek vý-
zkumu geografů (obr. 41 na str. 28). KEN
Ko „
CK
„iný záliv ař
vy :

Samothraki

Obr. 40
x
Ukázka obecně geografické mapy
Limnos
3
 V o] ejelei:7A
dle d-n||e)

E 3
Oo X
Velká
Británe

Francle

Objem a struktura výroby elektřiny

Spotřeba elektřiny na obyvatele zarok : 165 000 000
EE
tepelné elektrárny
vodní elektrárny
—u
.-—m
1000 5000 10000kWh data nejsou k dispozici Obr. 41 BE sderné elektrárny

Výroba a spotřeba elektřiny ve světě

©
50000
mil. kWh 2000000 mil.kWh 4100000 mil.kWh

Najděte si v atlase světa následující tematické mapy.

Politická mapa Jižní Ameriky, Zemědělství Afriky, Vý
roba a spotřeba elektřiny (viz obr. 41) a Průměrné led.
nové teploty vzduchu.
Politická mapa Jižní Ameriky je příkladem jednodu
ché tematické mapy využívající barvu jako základn
vyjadřovací prostředek znázorňované tematiky. Ze:
mědělství Afriky je tematická mapa kombinující bo
dové (symboly) a plošné (odstíny barev) znaky. VWýro:
4 A 4 A ba spotřeba elektřiny představuje spojení kartogram
A A A 4 4 AA
A A A A4 A4 A A A (státy jsou vybarveny podle úrovně spotřeby elektřin
A A 4 4
na obyvatele za rok) a diagramů (různě velká kolečk
"

4 4 4

pro objem a strukturu výroby elektřiny). Průměrn

lednové teploty vzduchu je tematická mapa kombinu
4 4 A jící izolinie a barevné odstíny.
a al
A4

1:15000
Kromě uvedených druhů map je vydávána celá řad
mapových souborů, atlasů a jednotlivých map pr
Příkladem původní tematické mapy školy i veřejnost školní atlasy světa, kapesní atlasy světa, různé tematické map
—

vzniklé mapováním v terénu je krajů, turistické mapy, automapy apod.

obecná geomorfologická mapa.
Na mapě jsou zobrazeny tvary relié-
fu v okolí pahorku Ostaš u Police
nad Metují.
Otázky a úkoly:
1. Které mapy se v geografii používají nejvíce?
2. Které mapy slouží k přesnému měření na mapách?
3. Jaký je rozdil ve znázornění výškopisu na topografických a obecně geogra
fických mapách?
4. Uveďte příklady tematických map. Inspirujte se mapami v médiích.

28
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO
|

36 Kniha jménem atlas

2 Žixé mapy se nacházejí ve vašem školním atlase světa?

xteré informace lze získat z atlasu světa?
+ jakém
pořadí jsou ve vašem atlase seřazeny mapy světadílů?
-3 se nachází v atlase kromě map"
x:gré další kartografické výrobky používáte v hodinách zeměpisu?

Atlas je uspořádaný soubor map, vyjadrujici informace o určitém území, jevu

aeto skupině jevů. Mapy jsou buď spojené do svazku, nebo volně ložené (tzv.
: Atias krajiny
F=ové vydání). Každý atlas podává celkový a všestranný pohled na dané území |
České republiky
ATO na určitou tematickou oblast. Existují atlasy národní, regionální, atlasy měst I

andscape Atlas
ofthe Czech Republi

a. Podle obsahu se může jednat o atlasy komplexní nebo úzce tematické, např.
25V podnebí nebo atlas dopravy.
Školní atlas světa obsahuje především obecně geografické mapy světa, světadílů Atlas krajiny České republiky
a c'ich částí a tematické mapy. Tyto mapy jsou uspořádané podle kladu listů, vydaný v r. 2009 Ministerstvem
životního prostředí ČR v Praze
«erv zaručuje, že každé části Země je věnována přiměřená pozornost. Podle toho a Výzkumným ústavem Silva
Ku volena nejen různá měřítka, ale různá kartografická zobrazení.
1
Taroucy pro krajinu a okrasné
Obecně geografické mapy (např. mapa Evropy ve školním atlase světa) vyjadřu-
zahradnictví, v.v.i., v Průhonicích.
1 73 stejné úrovní zevšeobecněné hlavní fyzickogeografické i socioekonomické Atlas je prvním národním atlasem
ar.xv. Je v nich zahrnut veškerý místopisný obsah vyučovaný v geografii. České republiky odpovídajícím
Rematické mapy podávají podrobnější informace o úzké skupině jevů (hospo- směrnicím Mezinárodní geografické
zství, nerostné suroviny, zemědělství, podnebí, rostlinstvo, osídlení apod. — unie (IGU) pro národní atlasy. Atlas
acc. 42). Slouží k rozvoji geografického myšlení a geografické práce. vyšel v papírové i digitální podobě.
Na jeho sestavení se podíleli
geografové a kartografové. Bez
použití geoinformačních technologií
by jeho sestavení nebylo možné.

Sestavit vědeckou tematickou

mapu vyžaduje kvalitní
kartografickou práci. Sestavit
dvojici souvisejících map je

představuje vrchol kartografické

č práce, proto ho může vytvořit jen
zkušený kartograf.

Obr. 42
Tematické mapy různého zaměření
v měřítku 1 : 60 000 000

29
 [
MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO
Všechny mapy v atlase, obecně geografické tematické, mají přehledně uspořá-
1

Pozorně si prohlédněte legendu

danou legendu. Ta je uvedena vždy na příslušném mapovém listu.
k obecně geografickým mapám
a stupnici barevné hypsometrie
v úvodní části vašeho školního Otázky a úkoly:
1. Najděte na libovolné mapě malé městečko nebo vodní tok a zjistěte, jsou-l
atlasu světa.
uvedeny v rejstříku.
2. Najděte v atlase mapy obecně geografické a tematické.
17
3. Podle obecně geografických map uveďte příklady států: přímoř.
ských, vnitrozemských hornatých, rovníkových, ostrovních, měst.
ských.
15 4. Zjistěte na internetu, co znamenají geografické pojmy El Niňo
40
Angel, Grossglockner. Semeru, Colorado, Grotte Castellana
30
a najděte je na mapách v atlase nebo na internetu.

30
40
3.7. Sestavení tematické mapy
„Jaký
—

10
je rozdíl mezi kartogramem a kartodiagramem?
10

Co jsou tematické mapy?

LD

.Které barvy se v kartografii nejvíce používají?

DU

« S využitím školního atlasu světa „Co je legenda mapy?

a internetu určete siluety ostrovů
(A), států (B) a řek (C).
TABULKA 4
Podíl domorodého obyvatelstva
na celkové populaci statu Jizní
Ameriky (r. 2005)
Stát
Zhotovit jednoduchou odvozenou mapu není složitá práce. Většina odvozenýct
tematických map vzniká doplněním tematického obsahu do jednoduché pod
kladové mapy obsahující základní rysy území.
Tematickou mapu lze zhotovit například za půl hodiny. Ukážeme si to na násle:
dujícím příkladu. Zadejme si tuto úlohu:
Sestrojte mapu podílu domorodého obyvatelstva na celkové populaci států Jižn
% Ameriky pro potřeby výuky zeměpisu na střední škole.
A

Argentina 1,0
Postup:
->

Bolívie 55,0
1. Nejprve na čistý list překreslete (nebo zkopírujte) obrysovou mapu států Jižn
DM.

Brazílie 04
Ameriky (str. 111). K tomuto účelu se nejvíce hodí tenký nebo pauzovací papír
ND.

Chile 8,0
Linie obkreslete pouze tužkou. S pomocí atlasu do mapy vyznačte polohy hlav.
Kolumbie 18
ních měst jednotlivých jihoamerických států.
Geo =

Ekvádor 39,0
Francouzská Guyana 3,5
2. Z tabulky 4 si vypište hodnoty (%) 4 8
VU
jednotlivých států. Nyní je rozdělte do 4 |

Guyana 9,1
intervalů (např. 0—2; 2,1—5; 5,1-10; nad „—-—— sE Z
— DY i
Paraguay 15 E"
10) a vyberte pro ně 4 druhy znázornění
Peru 45,5
rozsahu (např. vzorky 1,4,8,10zobr.43). 3 6
PB

Surinam 3,7
3. Státy vyšrafujte (zvolte tenké pero
WU
u
NS-

Uruguay 01 ; 3 X 7 nšš:
nebo fix), hranice státu zakreslete červe-
2,7 Obr. 43
Venezuela
ným fixem než Čáry
Druhy plošných znaků pro vyjádření kvanti-
(nepatrně silnějším
rastru) a břehovou čáru modrým tenkým tativních vlastností geografických jevů
fixem.
NÁZEY 4. Doplňte popis, tj. hlavní města a názvy států.
5. Podle kompozice mapy (obr. 44) název mapy DOMORODÉ
doplňte „PODÍL
LEGENDA HO OBYVATELSTVA NA CELKOVÉ POPULACI STÁTŮ JIŽNÍ AMERIK)
V ROCE 2005“', měřítko (grafické i číselné), tiráž (tedy autora, místo a rok zpra-
VLASTNÍ APA cování, např. Jan PAVEL, Olomouc 2012) a legendu (obr. 45).
MĚÁŤTO

Podíl domorodého obyvatelstva na celkové populaci států J. Ameriky (v %

Ge již oLĎ vč 1

Obr. 44 Obr. 45
Příklad kompzice mapy Návrh legendy 0-2 2.1 10 10 50 d5

30
 MAPA — ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÉ DÍLO

1-, Blec 1 ami nyní leží vaše vlastní tematická mapa. Poskytuje vám údaje nejen o po-
děšu © morodých obyvatel na celkové populaci států Jižní Ameriky, ale vypovídá Kartografie je pro geografii základní
podpůrnou vědou a technologií.
a v:znistění původního obyvatelstva na tomto světadílu, učí vás zapamatovat si
Geografie má silný územní
Rex státy, ale I jejich hlavní města. Nyní již víte, že každá mapa musí mít název, charakter a mapy jsou pro ni
; Podobné mapy lze pro různé účely sestavovat snadno a dělá
a legendu.
užitečné. Kdo umí v mapách číst
«
1 žasto. Jako podkladové mapy mohou sloužit mapy ve školním atlase a údaje a sestavovat je, získává důležité
JE -"kreslení tematického obsahu najdete v různých ročenkách, překladech, ta- dovednosti, které usnadňují
- mak:ch. časopisech nebo v kapesním atlase světa. vnímání území, geografické
myšlení a vyjadřování prostorových
„Ja a úkoly: informací. Kartografie se vyvíjí přes
mí:
7
zhotovené mapy zodpovězte následující otázky: 2000 let a stále se zdokonaluje.
8+ kterých státech Jižní Ameriky má největší podil domorodé obyvatelstvo Tento pokrok slouží nejenom

72.2 kterých nejmenší? geografii, ale i geologii, ekologii,

biologii, sociologii, archeologii,
— -22 říci, že čím větší jihoamerický stát, tím více má domorodého obyvatelstva?
urbanismu, dopravě a dalším
ž Zzisí podíl domorodého obyvatelstva jednotlivých států na vzdálenosti od po- oborům.
zřeží?

OPAKOVÁNÍ ODDÍLU MAPA- základní kartografické dílo:

C2 je měřítko mapy a jak se vykresluje?
„veďte základní druhy kartografických zobrazení.
X:eré základní druhy informací o území zahrnuje obsah mapy?
-2 rozumíme kartografickou generalizací obsahu mapy?
-2x dělíme mapy podle obsahu?
Roztřiďte mapy školního atlasu světa podle měřítka a obsahu.
Porovnejte ve školním atlase světa mapu České republiky s mapou Evropy.
Xteré prvky obsahu byly při generalizaci vynechány?
$ Nakreslete grafická měřítka 1 : 50 000, 1 : 200 000, 1: 250 000, 1 : 500 000
21: 1000 000.
zdy
B kartografických zobrazení. Poznáte některá zobrazení? Dokážete je vysvětlit?

a- AN
x M0 s
 ATMOSFÉRA j

FYZICKÁ GEOGRAFIE |

Pojem fyzickogeografická sféra
vznikl v geografii v okamžiku,
kdy se zjistilo, že povrch pevného
tělesa naší planety není prostor
jednoduše zaplněný rozličnými
přírodními objekty (horninami,
vodami, rostlinami, živočichy),
ale trojrozměrný prostor složitého
vzájemného působení zmíněných
přírodních objektů a jejich souborů.
Při studiu fyzickogeografické
sféry jako planetárního systému
používá fyzická geografie dva
základní modely, a to odvětvový
model a teritoriální model. V této
učebnici autoři použili odvětvový
model, který jako složky používá
jednotlivé geosféry Země
(atmosféru, hydrosféru, kryosféru,
litosféru s georeliéfem, pedosféru
a biosféru).
Fyzická geografie je přírodní věda, která se zabývá zkoumáním fyzickogeogrs
fické sféry. Fyzickogeografická sféra je část planety Země, kterou tvoří šest zí
kladních složek (atmosféra, hydrosféra, litosféra s georeliéfem, kryosféra, pedc
sféra a biosféra) spojených navzájem bezprostředními i zpětnými vazbami.
4.. ATMOSFÉRA
4.1. Atmosféra — složka úplného klimatického systému
1. Vysvětlete rozdíl mezi počasím a podnebím.
Jak lze vysvětlit, že oceány ovlivňují počasí a podnebí 1 nad souší?
Pojmy počasí a podnebí jsou často nesprávně spojované pouze s procesy v zen
ské atmosféře. Je zcela jednoznačně prokázané, že počasí i podnebí jsou výslec
kem složitých a úzce provázaných dějů v celé krajinné sféře. Všechny se odehrz
vají v prostoru od oceánského dna až po horní hranici zemské atmosféry. Ktet
složky krajinné sféry jsou do těchto procesů zapojené?
S okamžitým stavem atmosféry spojujeme pojem počasí, dlouhodobý stav atmc
sféry označujeme jako podnebí (klima). Povětrnost znamená ráz počasí nad vě
ším územím ovlivňovaný konkrétní povětrnostní situací po dobu několika dni
Utváření podnebí nelze spojovat pouze s procesy a jevy v atmosféře. Podnel
(klima) chápeme jako výsledek oběhu energie (obr. 46) a spolupůsobení všec
složek systému fyzickogeografické sféry: atmosféry, hydrosféry, kryosféry, pet
ninského georeliéfu a biosféry. Celkově tvoří úplný klimatický systém (obr 47
Obr. 46
Oběh energie a pochody v úplném klimatickém geosystému:
1. Slunce — zdroj energie v systému. přírodním
hydrosféra
— akumulace
tepelné energii
2.
3. kryosféra odráží sluneční záření. 4. voda atmosféře oblaka, odrážejí
— v

Ca -NW
—

sluneční záření. 5. pevné částice v atmosféře — pohlcují energii, 6. georehéť—

přijímá sluneční energii, 7. vypařování z hydrosféry, pára obsahuje nejen vodu
2) OB ale i energii, 8. energie odražená z povrchu Země zpět do atmosféry, 9. oblaka
© přenos vody a energie, 10. pevné částice v atmosféře odrážejí sluneční zářen
—

zpět do vesmíru, kondenzační jádra pro srážky.

Při popisu fungování klimatického systému nelze opomenout rostoucí vliv lidsk
činnosti na utváření a ovlivňování podnebí, což se označuje jako antropogeni

Půdní heterogenita jsou rozdíly

ovlivňování kli-
matu na Zemi.
p =O
hn OBLAKAA
VODNÍ PÁRA
ve vlastnostech půd v různých
vopý TRANSPORT
KONDENZACE
krajinách Země. V SNĚHU A LEDU SRÁŽKY 4

ENERGETICKÉ
Evaporace (vypařování, výpar) je výměšky

proces, při kterém kapalina (voda)

E EVAPOTRANSPIRACE EVAPORACE
přechází ze skupenství kapalného
v plynné.
eli
Evapotranspirace je celková a

evaporace (výpar) v určité

lokalitě nebo krajině; tato celková Obr. 47
evaporace se skládá jednak Úplný klimatic-
z fyzikální evaporace, a jednak ký systém Země
z fyziologické transpirace (výdej včetně vlivů člo- PODZEMNÍ ODTOK
věka (zemědělství,
vody vegetací, zejména listy).
lesnictví, vodní
hospodářství)

32
 ATMOSFÉRA j
Amrcsféra má rozhodující význam pro život na Zemi. Obsahuje kyslík nezbytný
ge: žvchání živočichů a působí také jako izolační vrstva a filtr proti některým
©
vým druhům záření, zejména proti záření kosmickému a slunečnímu ultra-
Bucsému.
- Zemská atmosféra představuje plynný obal Země. Je to směs plynů, teku-
- wc z tuhých částic. Podíl hlavních plynů v atmosféře je uvedený v tabulce 5.
> «e „zduchu jsou prakticky neustále přítomné vodní páry v průměrném množství
Z% objemu.

TABULKA S
Wezdůležitější stálé a proměnlivé plyny v zemské atmosféře
STÁLÉ PLYNY PROMĚNLIVÉ PLYNY
Firn Značka Objemové Objemové Počet částic
Plyn (a částice) Značka
množství (%) množství (%) | na milion (ppmv)
N, 78,08 vodní páry H.O 0-4 -
MSK
O, 20,95 oxid uhličitý CO, 0,036 360*
Ar 0,93 metan CH, 0,00017 1,7
Ne 0,0018 oxid dusný N,0 0,00003 03
Rum He 0,0005 ozon O, 0,000004 0,04**
nik H, 0,00006 částice (prach, saze aj.) - 0,000001 0,01-0,15
Xe 0.000009 freony (CFCs) - 0,00000002 0,0002
* v milionu molekul vzduchu 360 molekul CO,
je
++ hodnoty ve stratosféře jsou 5-12 ppmv

Proces postupného rozrušování

ozonosféry nad Antarktidou v měsíci
Fyzikální vlastnosti atmosféry říjnu pro období 1979-2008 je

(např. teplota, tlak, vlhkost) se mění zřejmý z následujícího obrázku.

jak ve směru vodorovném (horizon-

tálním), tak i ve směru svislém (verti-
kálním). V praktickém životě nejčas-
© lm
těji pozorujeme pokles teploty a tlaku
-92 c s výškou. Podle charakteru změn tep- * ,

©©
loty s výškou vyčleňujeme v atmo- m"
m
REZDSFÉRA
»$MmM 2
sféře příznačné vrstvy (obr. 48).
© 200

SMRATOSFÉRA

o
Ono fDodam
da

kn
2

ji 2007
200

TROPOSFÉRA Vývoj „ozonové díry“ nad Antarkti-

Obr. 48
2008
až

dou ou vv letech
jelech 1979
Vertikální členění atmosféry Země
Ke změnám množství ozonu
serprostředně k zemskému povrchu přiléhá troposféra a její průměrná výška v atmosféře dochází i nad severní
„© -4 km (10 km na pólech, 16 km na rovníku). Teplota v troposféře klesá asi polokoulí,
jak je zřejmé z obrázku.
:.43?C na každých 100 výškových metrů. Je v ní soustředěna většina vzduchu.
Ma troposféru navazuje asi od 50 km stratosféra. Součástí stratosféry je 0z0-
eesféra, ve které se nachází největší množství ozonu (trojatomární kyslík O.).
Mevyšší koncentrace ozonu je ve výšce kolem 25 — 30 km. Přítomnost ozonu
+2 stratosféře je nesmírně důležitá pro existenci života na Zemi. Brání pronikání
organismy škodlivého ultrafialového a kosmického záření k zemskému po-
svrchu. Vlivem činnosti člověka jsme dnes přímými svědky neustálého snižování
zzonu ve stratosféře nejen nad Antarktidou, ale i nad Evropou a Asií. Narušení
zzonosféry představuje zatím nejvážnější zásah člověka do globálního životního Snižování koncentrace ozonu je
prostředí a tedy i do úplného klimatického systému. patrné také nad Arktidou.

33

Tlak vzduchu měříme pomocí
přístroje nazvaného barometr.
e Porovnejte dva následující
obrázky barometrů.
ATMOSFÉRA j
Ozon s vyskytuje v troposféře a označuje se jako přízemní (troposférický).
i
Vzniká především rozkladem produktů spalování fosilních paliv slunečním ultra-
fialovým zářením. Na rozdíl od stratosférického ozonu je jeho výskyt nežádoucí.
neboť působí záporně na vegetaci i na zdraví obyvatelstva. V přízemní atmosféře
je proto považován za znečišťující látku.

Dalšími vrstvami atmosféry jsou postupně mezosféra, termosféra a exosféra.

Nejaktuálnějším problémem studia úplného klimatického systému je globální
oteplování. Na tomto procesu se podílí především rostoucí obsah oxidu uhliči
tého (CO,) a vodních par v atmosféře. Varující je nárůst obsahu CO, v atmosfé.
ře a jeho pravděpodobná souvislost s růstem teploty v období let 1000 až 200(
(obr. 49).

390
-
J 145
r

1
370 143
:
f
350
Barometr dříve
14.1

Ppm 330
co,
310
1 13.9

WEi
:

380
20
270
AA
4

V
+
137

'
4

250 ; 135
1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600 1700 1800 1900 2000
Pěhaiekll
k CRC kánoe|

Obr. 49
Růst obsahu oxidu uhličitého (modrá křivka) v zemské atmosféře a její teploty (červená křivka)
v období let 1000 — 2000 (ppmv udává počet molekul CO, na milion molekul vzduchu).
Barometr dnes

Značné množství příměsí znečišťujících zem-

skou atmosféru, např. oxidu siřičitého (SO,),
má svůj původ v přírodních katastrofách, ze-
jména v sopečné činnosti. To lze dokumentovat
na důsledcích výbuchu islandské sopky Eyja-
fjallajókull v r. 2010, kdy došlo k znečištění
zemské atmosféry nejen zmíněným oxidem si-
řičitým, ale i dalšími látkami včetně pevných
částic (obr. 50).

Obr. 50
Unik látek znečišťujících zemskou atmosféru po výbuchu
islandské sopky Eyjafjallajókull v r. 2010

1. Co tvoří úplný klimatický systém? Jakou úlohu mají jeho jednotlivé složk
v procesu utváření klimatu na Zemi?
2. Které nejdůležitější stálé a proměnlivé plyny tvoří zemskou atmosféru? Proje
vuje se přítomnost pevných příměsí v atmosféře jen nepříznivě?
3. Jak lze vertikálně členit zemskou atmosféru podle průběhu teploty?
4. Najděte v časopisech, knihách, v televizních pořadech, na internetu zprávi
o skutečných důsledcích globálních klimatických změn na život na Zemi.
5. Jak se může projevit snížení množství stratosférického ozonu v zemské atmosfé
ře na lidskou společnost? Hledejte na internetu.

34
 ATMOSFÉRA j
"42 Teplo v atmosféře
Ta-
CL
ře
- se projevuje v jednotlivých částech planety (v jednotlivých krajinách)

sa „tečnost, že v nich dopadají sluneční paprsky pod různými úhly?

= zrg základní teplotní pásy rozeznáváme na Zemi? Co o nich víte?

ni
Marci podmínkou pro veškeré procesy odehrávající se v krajinné sféře je ne-
a výměna energie. Hlavním zdrojem energie v krajinné sféře
-+ BCL. přísun
sduneční záření. jeho množství, které dopadá na zemský povrch, se snižu-
č- jE
„e „z.edem k tvaru Země rovnoměrně od rovníku směrem k pólům, a způso-
OC
Muc T2oto pásovitost (též zonálnost) hlavních teplotních (klimatických) oblastí
m Šznni (obr. 24 na str. 17).
Br :2,V klimatický systém je nejdůležitější, že se zářivá sluneční energie při prů-
=KC. atmosférou a především po dopadu na zemský
JE- -.2 částečně mění na tepelnou energii. SPEKTRUM ZÁŘENÍ
Čs slunečního záření, kterou vnímáme okem, označu-
ditelné mikrovlnné
sere jako viditelné světlo. Kromě této části obsahuje Wengenové)| ultrafialo
surceiní záření i složku krátkovlnnou (ultrafialovou) [O [o lo
a fračervenou, která přechází v dlouhovlnné záře- VLNOVÁ DĚLKA V CENTIMETRÉCH
ee J-ouhovlnné záření v sobě zahrnuje záření tepelné.
Darevné spektrum viditelné části slunečního záře-
m „J2tně jeho okrajových částí je znázorněno na ob- Velikost přibližně...
x. 51.

Obr. 51
Spektrum elektromagnetického slunečního záření. Jak se Včela Lidé
Atomy © Molekuly © Prvoci — Špendlík © Budovy
nazývá Část, kterou vnimáme zrakem?

Nezovější výzkumy ukázaly, že přibližně 66 až 71 % záření je pohlceno atmo-

rou a zemským povrchem včetně hydrosféry. Zbývajících 29 až 34 % se odrá-
B 2cbovyzáří do meziplanetárního
mo=oru. Proces přeměny sluneční-
x záření je v reálné krajině složitěj-
x zeboť je ovlivňovaný množstvím
a pem oblačnosti, charakterem
aavvu zemského povrchu (např.
r=instvem, vodními plochami, za-
sxr.čnými plochami), délkou trvání
znňnové pokrývky apod. Nejvý-
zuznnější změny slunečního záření
1
«rajinné sféře jsou schematicky
zzazorněné na obrázku 52. povrchem
m

Obr. 52
Změny slunečního záření při
a zářeniinohicené
průchodu atmosférou a po dopadu
na zemský povrch

Všechny děje v atmosféře mohou existovat jen na základě výměny tepla mezi
xeni — hovoříme o tepelném režimu atmosféry.
arnosférou prochází proud slunečního záření, které je na této cestě částečně
pohlcované a mění se již v atmosféře na teplo. Část slunečního záření se v at-
zosféře rozptyluje. Na zemský povrch pronikne jen část záření. Zde je jednak
pohlceno, jednak se od něj odráží. V případě vodních povrchů může jimi záření
zké procházet. Od zahřátého zemského povrchu se postupně prohřívá přiléhající
srstva atmosféry. Následně se oteplují i vyšší vrstvy atmosféry.

35
 ATMOSFÉRA j
Proces neustálého přísunu a výdeje všech uvedených druhů záření a hospodařer
s nimi vyjadřuje rovnice zářivé (radiační) bilance zemského povrchu a atma

sféry.
Celkový ráz rozložení teploty na zemském povrchu významně ovlivňují tzv. kli
matotvorní geografičtí činitelé. Jsou jimi zeměpisná šířka, nadmořská výšk:
rozložení pevnin a oceánů, výšková horizontální členitost georeliéfu, oceánsk
1

proudy, rostlinná a sněhová pokrývka a od poloviny 20. století velmi významn

i člověk. Posledně jmenovaný činitel se označuje jako antropogenní.

Podstata skleníkového efektu Antropogenní

spočívá ve schopnosti atmosféry vlivy způsobují
propouštět sluneční záření krátkých kromě jiného do- část slunečního záření
odražená od atmosféry
vlnových délek, ale v nemožnosti datečné zahřívání ' a zemského povrchu
úniku záření delších vlnových délek atmosféry, které se
(tepelného záření) do světového
Ž
R č ,
é
rojevuje zesíle- 222
prostoru. To je způsobené tím, že
ním skk

ním skleníkového s
některé plyny (CO,) a přimíseniny
efektu atmosféry. Řást tepelného
(vodní páry) v atmosféře tepelné Mechanismus jeho záření pohlcení
záření pohlcují. Přirozený skleníkový tzv. skleníkovým
vzniku a působení plyny v atmosféř
efekt atmosféry udržuje na Zemi
příznivé životní podmínky. Bez jeho
je na obrázku 53.
existence by byla průměrná teplota Obr. 53
na Zemi —15 *C. Podstata vzniku a pů-
sobení skleníkového zarení ponlcene epelné zarení Vyzarov
ZEMĚ h

efektu zemským povrchem zemským povrchem

Znalost geografického rozložení teplotního pole Země je důležitá. K jeho přesní

mu zjištění se dnes kromě měření na pozemních meteorologických stanicích v
užívá ve velké míře také údajů z družic. Tak lze rychle a přesně získat představ
o rozložení teplot i v planetárním měřítku, jak je vidět na obrázku 54.

Typická kupovitá oblačnost

Meteorologové se dohadují o tom,

zda nezařadit mezi základní tvarové 9 5 A 3 W BU
druhy oblačnosti oblak nazvaný
1: 356 000 00
Asperatus. Jedná se o bouřkový Obr. 54
mrak (viz obr.). Rozložení teploty na zemském povrchu na základě měření z umělých družic Země. Stupnice
udává průměrnou roční teplotu povrchu planety.

Kromě výměny tepla probíhá mezi povrchem Země a atmosférou nepřetrži

oběh vody. Vodní páry představují důležitou složku vzduchu a je v nich skry
obrovské množství tepelné energie, která se spotřebovala právě při výparu. F
procesu kondenzace se toto skryté (latentní) teplo do atmosféry uvolňuje.
Při nashromáždění vodních par v atmosféře a současném poklesu teploty dochá
k jejich srážení. Viditelným projevem těchto procesů je vznik oblaků. Oblaka :

nejčastěji rozlišují podle tvaru a výšky na řasy (vysoká oblaka), slohy (středr
Bouřkové mraky a kupy (nízká).

36
 ATMOSFÉRA j
n čz -iných podmínek voda z oblaků vypadává na zemský povrch ve formě at-
(-
ammácrických srážek. Ty mohou být kapalné (déšť), nebo pevné (sníh, kroupy).
:tnosférické srážky řadíme i ty, které vzniknou kondenzací vodních par
m 2:Cchlazeném zemském povrchu (např. rosa). Označují se jako horizontální

žení srážek na zemském povrchu je velmi nerovnoměrné jak z pohledu ča-

2- tak i prostorového, V
planetárním měřítku rozlišujeme tyto typy chodu
EL'zs: rovníkový, subtropický středomořský, pevninský mírných šířek, oceán-
z.mných šířek, monzunový mírných šířek a polární typ.
mrocsičnické srážky se rozhodující měrou podílejí především na charakteru
z=.2ové úrovni vegetačního krytu. Dokladem toho je nerovnoměrné rozložení Jako Hadleyova buňka se
ecB-:ce na Zemi. označuje atmosférická cirkulace
v oblasti mezi rovníkem a 30“
severní a jižní šířky, ve které
h
vznikají pravidelné větry, směřující
$<vé složky obsahuje sluneční záření? Hledejte i na internetu.
- vždy k rovníku a díky zemské rotaci
= rište změny, kterými prochází sluneční záření při průchodu atmosférou
k východu. Vzduch v polárních
z 73 dopadu na zemský povrch. buňkách mezi 60“ severní a jižní
3
©
světlete pojem dodatečné zahřívání atmosféry. Čím je způsobené a jaké jsou šířky a póly je sice chladnější
€43 důsledky? Hledejte i na internetu. a sušší než na rovníku, je však
„< dochází k tvorbě oblaků a co je podstatou vzniku atmosférických srážek?
M

stále ještě schopný vystoupit

od povrchu terénu až ke hranici
troposféry, která zde leží ve výšce
4" Neklidná atmosféra asi 8 km, a pohybovat se k pólům.
Tam ochlazený klesá k zemi, tvoří
Zxuste pojmenovat typy pohybu vzduchu v atmosféře. Hledejte i na internetu. oblast vysokého tlaku a vrací
zmistují možnosti využití energie větru v životě společnosti? se při povrchu terénu směrem
X:eré znáte katastrofy vyvolané pohyby vzduchu na souši i na oceánu? Hle- k rovníku. Složitější jsou poměry
zette na internetu.
1 ve Ferrelových buňkách mezi 30“
a 60“ severní a jižní zeměpisné
šířky. Cirkulace tam není poháněna
zz ská atmosféra je hmotná, a proto působí na zemský povrch určitým tla-
rozdíly teploty, nýbrž prouděním
bem. Nerovnoměrné rozložení atmosférického tlaku je způsobené nerovnoměr-
v Hadleyově buňce a v polárních
rozložením tepla na zemském povrchu i v atmosféře. Na rozložení oblastí
buňkách. Převládající směr větrů je
vssckého a nízkého tlaku vzduchu závisí směr přemísťování objemů vzduchu, zde směrem k pólům a k východu,
jeho proudění. Běžně je označované jako vítr. proudění je však velmi proměnlivé
<nanismus proudění vzduchu v planetárním měřítku vyjadřuje obrázek 55. a podléhá hlavně místním
jexo základní příčinou jsou velké teplotní rozdíly mezi polárními a rovníkovými vlivům. Typické pro tyto buňky
mastmi. je nepravidelné střídání oblastí
Beriisťování vzduchu na Zemi v planetárním měřítku se označuje jako všeobec- nízkého a vysokého tlaku.
ea cirkulace atmosféry. Na její poměrně složitý charakter má vliv především
«ece Země a nerovnoměrné rozložení pevnin a oceánů. Při polární buňka ; Severní pól
aziském povrchu ovlivňuje ráz proudění i tření. Působení trysková proudění
R/
a Í

Conolisovy síly má za následek, že se vzduchové hmoty Ferrelova buňka

m severní polokouli stáčejí napravo od směru pohybu, kdež- směr rotace

vin ýchodní M 60"

7 Pb
vě
T 2a jižní polokouli je tomu přesně naopak (viz obr. 21, str.
'3. Pro správné pochopení mechanismu a charakteru vše-
jcecné cirkulace atmosféry je nezbytné si zapamatovat, že
+bo hal try
30

se vzduchové hmoty pohybují vždy z oblasti vyššího tlaku

de oblasti tlaku nižšího, tedy z míst relativně chladnějších
a míst relativně teplejších.
+ oblasti
podél rovníku tak vznikl pás nízkého tlaku, který je
€.em 30" z. š. vystřídaný pásem vysokého tlaku vzduchu.
Abližně kolem 60“ z. š. se opět nachází pás nízkého tlaku
30
szduchu, polární oblasti jsou místy vysokého tlaku. Schéma
wšeobecné cirkulace atmosféry na Zemi ukazuje obrázek 55.
60
Obr. 55
try
Schéma všeobecné cirkulace atmosféry jižní pól

37

Katastrofické „biblické“ povodně
na pouštním světadílu Austrálie
v prosinci 2010
Katastrofické povodně, které
postihly Austrálii v prosinci 2010,
souvisejí s jevem označovaným
jako ENSO (EI Niňo/La Niňa
Southern Oscillation). Za stavu
označovaného El Niňo silné
jihovýchodní pasáty odtlačují vodní
masu Tichého oceánu od pobřeží
Jižní Ameriky. Chladné výstupné
oceánské proudy přinášejí živiny
z hlubin a rybáři mají bohaté
úlovky. Opačný klimatický jev La
Niňa který se rozvinul v červnu
až červenci 2010, byl jedním
z nejsilnějších od roku 1960. Při
příchodu La Niňa dojde k zeslabení
jihovýchodních pasátů a prohřáté
vody západního Tichého oceánu
se přesouvají k pobřeží Jižní
Ameriky. Teplá voda je zdrojem
zvýšené vlhkosti atmosféry a dešťů
u pobřeží Jižní Ameriky. Normálně
je při tomto proudění v Austrálii
a v západním Tichém oceánu
suché a horké počasí, v roce 2010
však výjimečně spadly v Austrálii
mimořádně vysoké srážky.
Někteří vědci spojují tuto událost
s globálním oteplováním.
Tropické cyklony, způsobující často
katastrofické situace, se v Americe
nazývají hurikány a v Asii tajfuny.
V mírných šířkách se vyskytují
tornáda, což jsou silně rotující
větrné víry (se zhruba svislou osou),
které se během své existence
alespoň jednou dotknou zemského
povrchu a jsou dostatečně silné,
aby na něm mohly způsobit hmotné
škody.
Tornádo
ATMOSFÉRA j
Na stejné podstatě se vyvíjí proudění i v menším měřítku. V takových případec
hovoříme o místní cirkulaci a o místních větrech. Tyto větry mají obvykle sv
místní názvy a mezi nejznámější patří např. misťral (údolí Rhóny ve Francii)
Jugo (východní pobřeží Jaderského moře), bóra (střední Dalmácie), buran (Si
biř).
Vítr je v krajinné sféře velmi důležitým činitelem. Způsobuje vlnění vodní hla
diny, ovlivňuje tok oceánských proudů, pohyb ledových ker na moři, ale třeb
i pohyb velkých ropných skvrn při ekologických katastrofách. Na pevnině je vít
důležitou vnější silou, která modeluje georeliéf zejména v suchých oblastech (od-
vívání — deflace, akumulace — pískové přesypy apod.).
Dobrá celková znalost pole větru. zejména nad oceány, je nesmírně důležitá pře-
devším pro předpověď po-
časí. Neocenitelnou službu
v tomto směru vykonávají
družice, pomocí kterých lze
popsat pole větru velmi po-
drobně. Jako důkaz může
posloužit snímek na obráz-
ku 56. Pozemními pozoro-
váními tak podrobné infor-
mace nelze získat.
Obr. 56
Pole větrů zjištěné z družice.
Snad nejzřetelnějším projevem existence větru v atmosféře je pohyb oblačných
systémů, které jsou pro meteorology důležitým vodítkem při zpracovávání před-
povědi počasí. Také snímky oblačných systémů dnes poskytují v široké míře me-
teorologické družice (obr. 57).
Obr. 57
Oblačné systémy tropické
cyklony zachycené meteoro-
logickou družicí.
Objemy vzduchu přemísťující se z jedné oblasti do druhé, se nazývají vzduchové
hmoty. V planetárním měřítku rozlišujeme vzduchovou hmotu arktickou (ant-
arktickou), polární, tropickou a rovníkovou.
Vzhledem k místu svého vzniku se od sebe odlišují hlavně teplotou, vlhkostí
a tlakem. Podle teploty lze dělit vzduchové hmoty na teplé, studené a neutrální.
Podle toho, zda se vzduchová hmota nacházela v době vzniku nad pevninou,
nebo nad mořem, rozlišujeme vzduchové hmoty oceánské a pevninské.
Vzduchové hmoty rozdílných vlastností jsou od sebe oddělené pomyslnou plo-
chou — frontální plochou — která protíná zemský povrch ve frontální čáře:
* Arktická
(antarktická) vzduchová hmota a polární jsou oddělené arktickou
(antarktickou) frontou.
* Polární a
tropický vzduch je oddělený polární frontou.
*
Tropický a rovníkový vzduch je oddělený tropickou frontou.
38
 ATMOSFÉRA j
%a -:zhraní teplých a studených vzduchových hmot vznikají vý-
oblasti nízkého tlaku vzduchu — cyklóny, a výrazné oblasti
umeác/:0 tlaku vzduchu anticyklóny. Jejich horizontální rozměr
—

je hodnot několika set až tisíců km, o čemž se můžeme pře-

se=3!:t na snímcích z meteorologických družic (obr. 57).

zeměpisná šířka
koly:
< + Jem spočívá podstata proudění vzduchu?
z *usreslete schéma všeobecné cirkulace atmosféry a popište její
zz*onitosti (viz obr. 55).
-. Jsou to vzduchové hmoty a podle jakých kritérií je lze dělit?
= .zdejte i na internetu.

„zvje hlavní rozdíl mezi cvklónou a anticyklónou?

M

Ž -ažte, na základě čeho lze z družice popsat směr a rychlost

šétru. Jako pomůcku použijte obrázek 37.

Rychlost větrů v
z družice Envisat.
= jak byla zjištěná
4 4. Počasí:
peas p odnebí
a
Í
, Saba

e Najděte si další aktuální mapy

na adrese http://www.boost-
- Žxuste odpovědět na otázku, co je příčinou toho,že někdy předpověď počasí technologies.com/esa/sar
wind.
meteorologům nevyjde. Hledejte odpověď na internetu. 1 html
Z -2 současné podnebí České republiky neměnné v čase? Došlo v minulosti
za našem území k výrazným změnám podnebí?

Ay,
|

Hledejte na internetu.

€< nejpřesněji předpovědět počasí na nejbližší ob-

«ci. např. na příští den, Ize celkem spolehlivě. Ale
ar-znóza na více dnů nebo týdnů je i přes soudobé
mz2nické možnosti stále obtížná a ne vždy uspokoji-
A to přesto, že v současnosti meteorologové vy-
1

uZvají v rámci systému Světové služby počasí inte-

gsovaný globální pozorovací meteorologický systém
setr. 58) i jedny z nejvýkonnějších superpočítačů. L
ENVISATERS-2
METEOR 3M NI
Ee A L V TSV
Obr. 58 (On i:i0)
V15200701
(EUMETSAT)
Pro vytváření co nejpřesnějších předpovědí počasí
poskytuje meteorologům informace integrovaný
oceanographic
W
atmosphere chemistry
a > oapsh osika
and hydrological missions
globální pozorovací meteorologický systém.

Zakladem všech meteorologických měření a pozorování zůstává stále síť pozem- Úspěšnost meteorologických
sich a plovoucích meteorologických stanic. Základem každé pozemní meteo- Předpovědí na 3 dny je dnes
mlogické stanice je meteorologická budka s přístroji, které jsou v současnosti asi
a u
95%, na 5
dní 80%
dlouhodobějších předpovědí
©
zovykle plně automatické (obr. 59).
na více než 7 dní činí asi 60 %.

Obr. 59
Meteorologická budka
a další meteorologické Ani dnes nejsme schopní předpo-
přístroje na meteorolo- vědět počasí zcela přesně, a tak
gické stanici Churáňov přírodní katastrofy mající původ
na Churáňovském vrchu v meteorologických jevech často
(1115,5 m n. m.) na Kvild- způsobují velké materiální škody.
ských pláních. Škody po tornádu.

39

24HR SFC PROG
VT: 14 OCT 00Z POSTED AT: 14/0048Z
Vybrané značky používané na sy-
noptické mapě: — studená fronta,
1 označit za statistický soubor všech stavů, jimiž prochází úplný klimatický
2- teplá fronta, 3 — okluzní fronta,
4- stacionární fronta
« Podrobnosti k typům
atmosférických front hledejte
na internetu.
ATMOSFÉRA j
Meteorologické stanice poskytují meteorologům údaje o hodnotách všech zá
kladních meteorologických prvků, kterými jsou: intenzita slunečního záře
a délka trvání slunečního svitu, teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky
(kapalné a pevné), výpar, vlhkost vzduchu, tlak vzduchu, rychlost a směr vět
a oblačnost.
Měření a pozorování z pozemních meteorologických stanic jsou nezbytně dopl
ňovány na aerologických stanicích měřeními z vyšších vrstev atmosféry pomo:
cí meteorologických radiosond, informacemi z meteorologických radarů a údaji
z meteorologických družic.
Všechny meteorologické prvky ve svém souboru utvářejí ráz počasí na danér
místě a charakterizují tedy okamžitý stav atmosféry. Pomocí smluvených symbo:
lů (viz obr. v barevném pruhu) lze jejich hodnoty zakreslit do synoptické mapy.
Výřez synoptické mapy je na obrázku 60.
M
V
MiD-CLOUD 060-140 MSL ATVT
DYNAMC00301 PECI RATE
Es
gsm
o «
FEw
9
ovc| ©
[ser [ak jovc| © © ©
Obr. 60
Základem každé předpovědí počasí je synoptická mapa, která obsahuje informace o stavu všech
meteorologických prvků v určitém dni a čase. Mapa je v anglickém jazyce mezinárodně používa-
ném ve světové meteorologické síti. Dovedete přeložit některé prvky mapy? Přeložte do češtiny
Vyhodnocením dlouhodobých meteorologických měření a pozorování můžeme
charakterizovat typický režim počasí určeného místa, jeho podnebí (též klima).
Klima se vytváří za spolupůsobení všech složek klimatického systému a lze jej
systém během delšího časového období (nejméně 50 let).
Ráz podnebí závisí především na povaze a převládajícím vlivu konkrétních kli-
matotvorných činitelů. Které to jsou? V důsledku komplexního spolupůsobení
uvedených vlivů můžeme na Zemi vymezit základní teplotní (též klimatické)
pásy. Jejich geografické vymezení je znázorněné na obrázku 25 na str. 18.
40
 ATMOSFÉRA j
- © Bzpě tropický pás zaujímá 40 % zemského povrchu. Průměrně zde spadne
: - 2000 mm srážek a průměrná roční teplota vzduchu je 24 — 28 "C.
"©

Sebrropické pásy na severní a jižní polokouli jako přechodné pásy mezi tro-
a
gisžrm mírnými pásy.
© Mrné pásy severní a jžní polokoule představují 52 % zemského povrchu.
Ber- srážek a teploty vzduchu je velmi rozdílný v závislosti na geografické
amacez oblasti.
© Chšadné polární pásy (arktický a antarktický) zaujímají asi 8 % plochy
Země Ani v nejteplejším měsíci průměrná teplota nepřesáhne 0 a ročně spad- C
2
Klimadiagram je diagramové
.

©E: 100- 200 mm srážek. vyjádření vztahu průměrných

teplot a vlhkosti v určité lokalitě.
Klimadiagramy zachycují průběh
uvedené podnebné pásy zahrnují velké geografické oblasti s různým ty-
průměrných denních teplot a srážek
amu «zajiny, vytváří se zpravidla v každém z nich typ podnebí oceánského, pev-
zprůměrovaných za každý měsíc.
ufmského a horského. Na obrázku 61 jsou vidět rozdíly v chodu teploty a srážek Jsou konstruovány na základě
w kámaticky a krajinně rozdílných geografických oblastech.
meteorologických měření,
|

| c e
=
|

80 300
:

70 —
—
i
|

x“ 250|—
60
200 bj
=
s- Na 40 150|-:
-

x| 30

20
100|- A -

ab 1 10
i

Li 12 M
i
I

34 56 7 8 9 10112 10 12 12 3 4 5 6 7 8 9101112
měsíce měsíce měsíce
» d f
30 30
25 25
20 20

i 15

10
5

:
15

10

10 10
|

15 | . 15
20 | M
-20
910112
|
|
|
20
101112
|

1.2 3 4 5 6 7 8 9 1.2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1012

měsíce měsíce měsíce

©Br. 614, b Alberta Obr. 61c, d Egypt Obr. 61e, f Belize

Kimadiagramy: rozdíly v ročním chodu teploty a srážek ve vybraných geografických oblastech a krajinných typech (a+b— fajga, Beaver-
bnéze, Alberta, Kanada; c+d poušť, E1-Oasr el-Akhdar, Egypt, e+f— tropický deštný les, Campa Pita, Belize).
—

Bamen: http://earthobservatory.nasa.gov/Experiments/Biome/graphs.php

Hlavně z praktických důvodů je třeba studovat a znát charakter podnebí i na men-

šich územích, tzv. místní podnebí. Ráz místního podnebí je určen především
sklonem a orientací georeliéfu, charakterem jeho pokrytí a stále více i antro-
pogenním působením. Znalost odlišností místního podnebí je důležitá např.
s dopravě, zemědělství, lesnictví, stavitelství, při studiu životního prostředí či
městských aglomerací. Výzkumem podnebí nejmenších ploch, obvykle se stejno-
rodým povrchem (les, vodní plocha, louka, řeka a její okolí, jeskyně), se zabývá
mikroklimatologie.
41

Obr. 62
Rozložení teploty ve městě v nočních hodinách
Klima je výsledkem dlouhodobého
chodu počasí.
e Jaké počasí převládá v oblasti
na obrázku?
Globální oteplování
Po skončení malé doby ledové
v letech 1850-60 se podnebí
Země zřetelně otepluje. Na horách
by se současné oteplování
podnebí mělo projevit poměrně
jednoznačně. Zvýšení teplot
jednoduše posune rozšíření
jednotlivých druhů směrem
vzhůru (výšková stupňovitost).
Každý druh organismů by měl být
totiž adaptován na určité teplotní
optimum, a když se mu optimum
posune jinam, nezbývá než je
následovat. U asi dvou třetin druhů
toto pravidlo platí. Oteplování
doprovázeno dalšími projevy, jako
jsou silné bouřky, vichřice, vedra či
sucha, které organismy poškozují
a ovlivňující jejich adaptaci
na globální oteplování. Vše je tak
pohled zdá.
ATMOSFÉRA j
Obrázek 62 je příkladem studia specifického podnebí malé ot
lasti (podnebí města). Znázorňuje velmi přesně rozložení tepl
ty povrchu ve městě v nočních hodinách. Zřetelně jsou na nět
vidět patrné rozdily teploty v různých částech městské aglomt
race. Čím mohou být způsobené a kde jsou nejzřetelnější?
Orazky a hody:
1. Které základní meteorologické prvky se sledují při studiu pt
časí a podnebí?
2. V čem je zásadní rozdíl mezi počasím a podnebím?
3. Vymezte s pomocí mapy hlavní a přechodné podnebné pá:
a na základě dosavadních znalostí se pokuste charakterize
vat rozdily vjejich podnebí.
4. Čím se zabývá mikroklimatologie a jaké má praktické v
užití?
3. Srovnejte tepelný snímek velké oblasti z družice (obr. 3
na str. 36) s tepelným snímkem města (obr. 62). V čem spa
řujete rozdíly?
4.5. Vliv člověka na atmosféru
1. Uvažujte, čím může lidská společnost působit na atmosféru. Hledejte na i 11
ternetu.
Co rozumíte pod pojmem globální oteplování atmosféry? Hledejte na inte
1
netu.
Podnebí Země bylo, je a bude proměnlivé. Klimatické změny jsou jak krátkodi
bé výkyvy, tak dlouhodobé změny trvající i desetitisíce let (např. střídání chlar
ných a teplých období ve čtvrtohorách). Kolísání klimatu se projevuje v čast
vých intervalech stovek až desítek let a v posledních desetiletích je zesilovar
aktivitami lidské společnosti. Hovoříme o antropogenním ovlivňování klimat
(atmosféry).
Zvyšování teploty atmosféry i zemského povrchu se většinou považuje za di
sledek zvyšování koncentrace skleníkových plynů (oxid uhličitý, oxid dusn
ozon, metan, vodní páry) v atmosféře. Hovoříme o zesilování skleníkovéh
efektu atmosféry. Od doby průmyslové revoluce vzrostly koncentrace oxidu ul
ličitého o 31 %, metanu o 150%, oxidu dusného o 17 % a troposférického ozor
0 35%. Tyto hodnoty jsou pravděpodobně nejvyšší za uplynulých 400 tisíc le
V globálním měřítku je oxid uhličitý odpovědný přibližně za 60 % celkovét
ohřevu planety, metan za 20 %, oxid dusný za 6 % a freony za 14%. Za poslet
ních 100 let dosáhlo zvýšení globální teploty hodnoty 0,6 *C, ale není rovnomě
né ve všech částech planety. Na zvyšování koncentrace skleníkových plynů :
z lidských aktivit nejvíce podílí spalování fosilních paliv, která jsou využívát
v dopravě. výrobních procesech, k výrobě elektřiny a tepla (70—90 %). Meta
(CH), druhý nejvýznamnější sklenikový plyn, má zdroje zejména v zemědělst
produkci (pěstování rýže, živočišná výroba), odpadovém hospodářství, těžeb
činnosti a v dopravě těžených paliv. Oxid dusný (N,O) je do atmosféry emit:
ván spalováním fosilních paliv, průmyslovou a zemědělskou činnosti (hnojení
Emise freonů pocházejí převážně z klimatizačních zařízení. Troposférický ozc
je vytvářen „přirozeným“ způsobem při rozkladu produktů spalování v zemsl
atmosféře ultrafialovým zářením. Výroba řady těchto látek je regulována tz
montrealským protokolem.
Podíl na tomto jevu mají zejména zdroje způsobující i znečišťování atmosfér
kterými jsou doprava a velké energetické a průmyslové komplexy.
42
 ATMOSFÉRA j
k

»b> ibetek ozonu v ozonosféře je způsobován především nadměrnou koncentrací

I- nin známých pod označením freony v zemské atmosféře. Jsou to látky zce-
JI B n... které se v minulosti vůbec nevyskytovaly, Zcela jasně jsou produktem
Ic- ma: společnosti. Tyto látky rozrušují ozonosféru, což se každoročně nejvýraz-
ME Irojevuje nad Antarktidou. Od konce devadesátých let je tento jev výrazný
mm: 73d Severní, Západní a Střední Evropou (tedy i ČR) a nad Sibiří. Narušování

marr sféry vede k mírnému ochlazování zemského povrchu. Předpokládá se, že

m liv je v porovnání s vlivy skleníkových plynů spíše nízký.
©

Wezezpečné je zvyšování koncentrace látek okyselujících atmosféru a jejich ná-

ukládání na zemský povrch. To se děje mokrou cestou při tzv. kyselých
dsšoch. nebo suchou cestou přímým pohlcováním kyselých látek.
Vegetace zničená kyselými dešti
(er.zm intenzivní hospodářské činnosti obsahuje současná zemská atmosféra
a=k: množství těžkých kovů, chlorovaných uhlovodíků, síranů, dusična-
-
sa radioaktivních částic. Tyto látky se např. dešťovými srážkami dostávají
m zsmský povrch a kontaminují vodu a půdu, následně vegetaci a stávají se
amu
:stí potravinového řetězce. Hovoříme o jeho kontaminaci.
E- sáním podnebí se zabývá i OSN, a to jak jeho komise, tak i mezinárodní kon-
na úrovni oficiálních představitelů jednotlivých členských států.

k h
- Které činnosti lze označit jako antropogenní vlivy na atmosféru?
= „use důsledky může mít celkové oteplování zemské atmosféry pro lidskou spo-
Konference OSN o klimatu
z /nost?
v Mexiku schválila kompromisní
ž 44 příkladu České republiky vyjmenujte hlavní vlivy, kterými působí člověk dohodu
= zemskou atmosféru. Delegáti na klimatické konferenci
OSN v mexickém městě Cancůn
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU ATMOSFÉRA dne 11.12.2010 schválili dohodu
2. Utváří se počasí jen v atmosféře, nebo je výsledkem řady složitých procesů o klimatu. Text uvádí, že je třeba
snižit produkci skleníkových
probíhajících v ostatních složkách fyzickogeografické sféry?
Jak lze vysvětlit, že i oceány a moře ovlivňují počasí a podnebí nad pevni- plynů, které narušují ozonovou
vrstvu atmosféry, aniž by přesně
nou?
stanovoval mechanismus, jak toho
KE

Zjistěte na internetu aktuální koncentraci ozonu nad územím České republiky docílit. Dohoda sice neprodlužuje
www stránky Solární a ozonové observatoře v Hradci Králové http://www.
platnost Kjótského protokolu
chmi.cz/meteo/ozon/hk.html). přijatého na konferenci OSN
+. Vitrnelze vidět. Co je ale důkazem jeho existence v krajině a jak se to projevuje? v Japonsku v roce 1997, počítá ale
3 Jak se využívá energie větru v současnosti? například se zřízením „zeleného
+ Najděte na internetu mapu větrných elektráren v CR. Jak se měnil jejich počet fondu“ pro rozvojové země. 0 USA
v
uplynulých letech? a Číně, jež produkují nejvíce
Které jsou hlavní neproměnlivé a proměnlivé plyny zemské atmosféry? skleníkových plynů, se zřejmě
+ Která vrstva atmosféry je rozhodující pro tvorbu počasí na Zemi a které zá- bude jednat í na konferenci OSN

kladní fyzikální procesy v ní probíhají? 0 podnebí v jihoafrickém Durbanu

v roce 2012.
Kteří jsou hlavní geografičtí klimatotvorní činitelé a jak ovlivňují tvorbu pod-
+
nebí? Najděte příklad, jak se někteří z nich podílejí na podnebí v okolí vašeho Najděte na internetu bližší údaje
o Kjótském protokolu a vysvětlete
bydliště.
jeho význam.
1. Odčeho se odvíjí rozložení atmosférických srážek na Zemi?
22. Nakreslete a popište systém všeobecné cirkulace atmosféry.
-= Co podmiňuje vznik místních větrů? Lze je prakticky využívat? Zjistěte po-
mocí internetu, zda se v České republice vyskytují tornáda.
Vatlase najděte klimatické pásy Afriky a zdůvodněte jejich rozložení a výskyt.
.

Uveďte příklady vlivů člověka na atmosféru a jejich dopady.

.

-Najděte na internetových stránkách Českého hydrometeorologického ústa-

vu synoptickou mapu a pokuste se charakterizovat možný průběh počasí
ve střední Evropě.
:6.S pomocí klimatických map v atlase se pokuste charakterizovat teplotní
a srážkové poměry v hlavních klimatických pásech světa.

43
 HYDROSFÉRA j
5. HYDROSFÉRA
5.1. Hydrosféra jako součást fyzickogeografické sféry

Které složky tvoří základní čásu hydrosféry?

Ukažte na mapě světový oceán a jeho nejdůležitější části.
Najděte na internetu, kterých 10 řek je nejdelších na naší planetě a kterých 1

řek má největší průměrný roční průtok.

VODA- ZÁZRAČNÁ KAPALINA

Skupenství vody
e Voda se vyskytuje na Zemi
ve třech skupenstvích, jedno
z nich nelze na snímku pozorovat.
Které to je?
Země je unikátní v lidem známém vesmíru tím, že obsahuje vodu ve třec
skupenstvích. Voda (H,O) má rovněž některé mimořádné vlastnosti a před
stavuje tak nezastupitelnou složku přírodního prostředí. Umožňuje jak pohy
hmoty a energie, tak i jejich přeměnu. Bez vody by nebyl na Zemi život. Voda j
proto významný přírodní zdroj, který určuje život a činnost lidské společnosti
Veškeré zásoby vody na Zemí a v atmosféře tvoří hydrosféru.
Voda je na Zemi rozložená nerovnoměrně prostorově i podle jednotlivých fore
skupenství (obr. 63).

230 250km*

WH 8637000km*

29 200 000km:

Ani sladká ani slaná voda se nazývá

brakická. Vyskytuje se v mistech, Obr. 63 000k
kde se slaná mořská voda míchá Výskyt vody na Zemi (včetně roz-
dělení podle jednotlivých typů)
s vodou sladkou. Nejčastěji to bývá
v ústí velkých řek do moře.
Kromě toho, že jsou oceány
hlavním zdrojem sladké vody pro Přehled výskytu vody na Zemi je v tabulce 6.
pevninu, rostliny v nich produkují
životodárný kyslík a na druhé TABULKA 6
straně pohlcují nebo přetvářejí látky
Výskyt vody na Zemi
člověku nebezpečné. Příkladem je
pohlcování CO,, jeho ukládání jako Podíl na celkovém| z toho podíl
Objem
karbonátů a jeho přeměna vodními Typy a výskyt množství vody | sladké vody
rostlinami na kyslík.
a 000 km) na Zemi (%) (%)
oceány a moře 1338 000 96,5 0,0

ledovcové štíty, ledovce, 24 064 1.74 68.7

trvalá sněhová pokrývka
povrchová tekoucí voda
—
23 402,12 1,7
podzemní voda 16,5 0,001 0,05
v dlouhodobě zmrzlé
voda 300 0,022 0.86
půdě (permafrostu)
jezera (voda se a
176,4 9,01
zpomaleným oběhem)
voda v atmosféře 12,9 0,001 0,04
voda bažinách, močálech
v 11.47 0,0008 0,03
a mokřadech

biologická voda 1,12 0,0001 0,003

44
 í
HYDROSFÉRA | j
OBEH VODY NA ZEMI
baďa v krajinné sféře neustále obíhá (obr. 64). Některá rychleji, některá pomaleji,
ke žádná není stojatá.
E. irosféra představuje jednu ze složek fy-
z<xogeografické sféry, a proto je zákonité, že
rez! všemi složkami fyzickogeografické sfé- Zásoby vody ve Zásoby
sněhu a ledu vody vatmostě Vytváření
= jochází k neustálému oběhu vody. Základ- Sublimace
oblaků
T Dřičinou vyvolávající oběh vody v krajině W Evapotranspirace
„e sluneční záření, které ohřívá povrch Země Výp
2 IDusobuje výpar. Při poklesu teploty dochází
«= kondenzaci (přechod z plynného skupen- tok Povrchový
odtok
x.: do kapalného) nebo sublimaci (přechod apě
vného skupenství do plynného) vodních
a
K

by
Z2 příznivých okolností se voda může vracet
Zásoby vody
m zemský povrch ve formě srážek. v mořich
> Nes výparu vody z povrchu oceánů nebo
xe.niny a její návrat do světového oceánu
1870 na pevninu ve formě srážek se označuje
Obr. 64
zx0 malý oběh vody. Oběh vody v krajině jeho jednotlivé fáze
a

Čzst vody, která se vypaří z oceánů, se ale

+2 formě srážek dostává na povrch pevnin. Odkud se částečně vrací formou od-
r<u nebo opětovného výparu a následných srážek zpět do oceánu. Tak se vy- Ropná katastrofa v Mexickém
7.2ř1 velký oběh vody. Popsané procesy považujeme v hydrosféře za základní zálivu je největší v historii lidstva
>er. 64). Kromě toho existují důležité vazby a jimi vyvolané pochody, které se Od 20. dubna do poloviny července
2010 unikala ropa z poškozeného
ačehrávají mezi atmosférou, světovým oceánem a oceánským ledem.
hlubokomořského vrtu Deepwater
Horizon firmy British Petroleum.
VODU MUSÍME CHRÁNIT Jde zřejmě o vůbec největší ropnou
Vzhledem ke strategické povaze vody pro život lidské společnosti je nezbytné tragédii v historii. Podle nejhorších
z vodu pečovat. Především je třeba zdroje a zásoby vody racionálně odhadů uniklo do moře 530 milionů
využívat
a chránit To platí zejména v celosvětovém měřítku. Nejpřednější se litrů ropy, což je o 4 miliony litrů
je. dnes jeví
Ichrana světového oceánu, který je hlavním zdrojem sladké vody pro pevninu více, než uniklo v letech 1979
+:z výše popsaný velký oběh vody). a 1980 při katastrofě u poloostrova
Yukatán. Vyteklá ropa se rozlila
axvkoli zásah do přirozených pochodů ve světovém oceánu je proto nežádoucí
z niskantní. Tím máme na mysli rozsáhlé ekologické katastrofy, vyvolané obvyk- po 240 kilometrech pobřeží USA
od Louisiany po Floridu. Nejhorší
© haváriemi ropných plošin a tankerů, vypouštěním nebo skladováním jedova- situace byla v deltě řeky Mississippi
z.ch nebo radioaktivních látek v oceánech a mořích. Statistiky uvádějí, že ročně ve státě Louisiana, kde znečištění
vyteče do světového oceánu asi 10 milionů tun ropy. Na obrázku 65 vidíme šířící ropou proniklo do ekologicky
se ropnou skvrnu v Mexickém zálivu.
citlivých mokřadů a ohrozilo
sv oběh vody na Zemi probíhal v přirozených podmínkách, je nezbytná exis-
veškerý život jak v moři, tak
2120 a neporušenost tropických deštných lesů v Jižní Americe, rovníkové Africe i v mokřadech.

a Jihovýchodní Asii. Jejich

neuvážené ničení znamená « Najděte další informace o této
kromě jiného negativní zásah obrovské antropogenní katastrofě
do oběhu vody v atmosféře. na internetu.
28

Obr. 65
Vážným ekologickým problémem
je znečišťování oceánů a moří
lidskou činností. Na družicovém
snímku je v horní části patrná delta
reky Mississippi a v dolní části
znečištění vody v Mexickém zá-
livu ropnými produkty při havárii Škody způsobené havárií ropného
ropné plošiny na šelfu v roce 2010. vrtu v Mexickém zálivu

45
 HYDROSFÉRA j
Ordzky u uholy:
1. Charakterizujte hydrosféru a popište základní procesy, které se v ní odehrává
2. Jak se od sebe liší malý a velký oběh vody?
3. Zjistěte na internetu roční spotřebu ropy v ČR a porovnejte ji
s množstva
které každoročně uniká do světového oceánu.
4. Jak lze přispět k péči o vodu jako přírodní zdroj?

5.2. Voda v oceánech

1. Jakou úlohu mají oceány ve velkém oběhu vody na Zemi?
2. Který oceán ovlivňuje počasí a podnebí v České republice?

Oceány a moře zaujímají 361 mil. km“ povrchu Země a je v nich soustředě:
asi 1 338 mil. km" vody. Veškeré oceány a moře se souhrnně označují jako sv
K;
tový oceán a představují rozhodující zásobu vody na Zemi. Základní informa
o všech oceánech najdete v tabulce 7.

Dno oceánu v hlubokooceánském TABULKA 7

příkopu je tvořeno čedičovou oceán- Základních údaje o světových oceánech
skou zemskou kůrou s vývěry pře-
hřáté vody na puklinách (nazvanými
Oceán
Plocha Průměrná Objem | Procenta z celkové
kuřáci). Rozlišujeme černé kuřáky (mil. km“) | hloubka (m) | (mil. km*) | ho povrchu Země
(viz obr.). kteří vynášejí z litosféry 3940
Tichý 181,3 7144 35,3%
rozpuštěné minerální látky, a bílé
kuřáky, kde vyvěrá jen horká voda Atlantský 94,3 3575 337,2 18,3%
a pára. Kuřáci jsou zdroje energie 3840
Indický 744 284,6 14,4%
a soustřeďuje se kolem nich život.

Severní 12,3 1117 13,7 2,4%

ledový
Přirozenou součástí oceánů jsou moře, která mohou být okrajová, meziostrov
a vnitřní (obr. 66).

(B U

S pomocí atlasi
O světa určete ná-
zvy moří, zálivů
p a průlivů neuve
dených v legene
ve

kal

/ <

Di

Pramen:
2000 4000k Kukal, Z. a kol. (1990):
Základy oceánografie.
120 180" 120“
Academia, Praha

Obr. 66
Rozdělení světového oceánu a moří. Legenda: a) severní část Atlantského oceánu, b) jižní část Atlantského oceánu, c) severní část Tichého
oceánu, 5 — záliv Fundyl8 — Davisův průliv, 27 — McClureův průl. a Melvillův průl., 34— Adenský záliv, 35 — Ománský záliv,
50- Bismar
kovo moře, 51—
Šalamounovo
moře, 53— Fidžijské moře, 57— Japonské (Východní) moře. „ £* — bien
:
46
 HYDROSFÉRA j
BFadstava, že dno oce-
a. a moří je převáž-
aw rovné a pokryté
svého původu
ninskými nebo
„-Dokooceánskými
aszZeninami, byla již
z2.70 vyvrácena. Nej-
zsnější obraz oceán-
«220 dna byl získaný
Irvzcováním údajů
r ružic (obr. 67).

Obr. 67 12238000 000

Speciální měření umělých družic Země umožnilo geografům zjistit přesné tvary oceánského dna.
Další obrázky najdete na http://southport.jpl.nasa.gov/reports/seasat/seasat.pdf

VLASTNOSTI OCEÁNSKÉ VODY A JEJÍ SLOŽENÍ

Zezánskou vodu považujeme za roztok, jehož složení je velmi složité. Nejvý-
zamnější je přítomnost soli (NaCI) v průměrném množství 3,5 promile. Důleži-
* :e obsah dalších sloučenin a prvků. Jejich celkové množství v 1 kg oceánské
+2čv se nazývá salinita. Chlorinita vyjadřuje jen obsah solí.
3:zled o složení oceánské vody lze získat z tabulky 8. Chemické složení
mzánské vody doplňují CO,, dusík, kyslík a plyny, které se v zemské atmosféře
+1 šKVŤUJÍ jen stopově.

TABULKA 8
Mejznámější látky rozpuštěné v oceánské vodě
Forma nalezená Procento rozpuštěné
Látka ve vodě látky
Inór iont chloridu 550%
sedik tont sodíku 30,6 %
wra 1ont síranu 7,1%
z.ignezium iont magnezia 3,7%
iont vápníku 1,2% m————— %
„zoník 31 32 33 34 35 37 38 39

maslík iont draslíku 1,1% Salinita oceánské vody na povrchu

CELKEM 99,3% oceánu podle Praktické stupnice
salinity (PSS)
Z fyzikálních vlastností oceánské vody je nejdůležitější teplota. Oceán pohlcuje
E *3 % dopadajícího slunečního záření a představuje tak pro celou planetu obrov-
V roce 1978 redefinovali
zásobárnu tepla. Současně působí jako regulátor teploty ovzduší na celé Zemi.
oceánografové na základě vodivosti
3.štový oceán celkově přijímá více sluneční energie než k němu přilehlé světadíly. oceánské vody salinitu a vytvořili
>>storové rozložení jeho povrchové teploty je v souladu s průběhem teplotních
tzv. praktickou stupnici salinity
sů. Oblast nejvyšších teplot se ale neztotožňuje se zeměpisným rovníkem. (PSS). Jednotka salinity v této
%
„znamnou fyzikální vlastností oceánské vody je její hustota. Závisí na teplo-
1
stupnici je zpravidla označovaná
£. salinitě a tlaku. Maximální hustotu má oceánská voda při teplotě 4 ?C. Obecně jako PSU (practical salinity unit).
mat, že oceánská voda je vždy hustější než sladká. Např. jednotka této stupnice 31
Barva, jako další fyzikální vlastnost, závisí na množství minerálních a organic- odpovídá jen zhruba 31 g soli
«.ch látek rozptýlených ve vodě. v litru roztoku.
1

47
 |
V důsledku globálního oteplování
ubývá rozlohy oceánského ledu,
zejména v Severním ledovém
oceánu.
Rozbouřená hladina oceánu může
být příčinou rozsáhlých přírodních
katastrof zejména v pobřežních
oblastech.
Velikost vln posuzujeme podle jejich
výšky, která obvykle nepřesahuje
15 m. Známé jsou ale i vlny
vysoké přes 25 m. Na obrázku je
přehledná mapa průměrných výšek
vln světového oceánu zjištěná
družicovými měřeními.
Průměrnou výšku vln světového
oceánu lze zjistit i s využitím družic
pro výzkum krajinné sféry (červená
barva — nejvyšší vlny, modrá barva —
nejnižší vlny).
Znalost povrchové teploty oceánů
umožňuje sledovat oceánské proudy.
Na obrázku je zřetelný teplý Golfský
proud (vyznačený červeně) a součas-
ně jeho zánik u mysu Hatteras.
HYDROSFÉRA | j
LED NAOCEANSKÉ HLADINĚ
Vzhledem ke svému chemickému složení oceánská voda zamrzá při teplotě
-1,9 9C. Při maximálním rozšíření oceánského ledu, např. na konci zimy na již
polokouli, je až 24 mil. km“ světového oceánu pokryto ledem. Celkově je hladi
světového oceánu pokrytá ledem na ploše 32 mil. km?, tj. asi na 9 % jeho rozlob
s
Známými formami ledu na oceánské hladině jsou ledové kry. Vyskytují se
verně od 60“ s. z. š. a jižně od 60“ j. z. š. V důsledku globálního oteplování
z Antarktického ledovcového štítu odlamují stále větší ledové kry.
POHYBY OCEÁNSKÉ VODY
Typickou vlastností oceánské vody jsou její nepřetržité pohyby. Pohyb, který
děje po uzavřených drahách, se nazývá vlnění (obr. 68).
Obr. 68
Hřbet oceánské vlny
Pohyb ve směru vertikálním i horizontálním se spojuje s prouděním, proudy
a dmutím. Pohyb vodních hmot ve světovém oceánu je v úzkém vztahu předa
vším s pochody v atmosféře, v zemské kůře a v oceánech samých.
Nejlépe pozorovatelným pohybem oceánské vody jsou vlny. Každou vlnu tv
hřbet a vpadlina (důl). Dalšími charakteristikami jsou délka, výška a perio
vlny.
Mezi nejnebezpečnější druh vln patří tsunami. Vznikají jako důsledek podm
ských zemětřesení nebo sopečné činnosti (obr. 69). Jejich výška na volném ocea
nu bývá jen několik desítek cm, ale směrem k pobřeží může dosáhnout desitk
metrů. I rychlost jejich pohybu se směrem k pobřeží zvyšuje až na stovky 4-
Obr. 69
Blokdiagram vlny tsunami způsobené
pohybem oceánského dna.
Další obrázky získáte na adrese: http://geology128.wikispaces.com/Unit+2+
ternal+Processes+and+Plate+Tectonic+Theory
Přenos oceánské vody obrovských objemů na velké vzdálenosti představu:
oceánské proudy. Vzhledem k tomu, že transportují značné množství tepe
energie, jsou významným klimatotvorným faktorem.
48
 í HYDROSFÉRA j
Za«iadním kritériem pro členění oceánských proudů (obr. 70) je jejich teplota.
Bepié oceánské proudy se pohybují z nižších zeměpisných šířek do vyšších
wnř. Severoatlantský, Golfský, Kuro-šio, Brazilský, Východoaustralský). Stude-
me oceánské proudy se pohybují z vyšších zeměpisných šířek do nižších (např.

£arský, Benguelský, Kalifornský, Peruánský, Západoaustralský).

1:252 000 000

Da

Z 60*N

ČL,
DA
— 9
ZDEM
ká LT
du
Obr. 70
Hlavní povrchové
oceánské proudy.

2
Které z nich jsou
teplé oceánské

50"E 80' +120"

W AM
C 90"E
proudy?

rané parametry vybraných oceánských proudů najdete v tabulce 9. Oceánské proudy jsou nesmírně
důležitou součástí fyzickogeogra-
EaBULKA 9 fické sféry. Představují stálý oběh
a prostorový přesun oceánské vody
wjdůležitější parametry vybraných oceánských proudů
v horizontálním i vertikálním směru
Proud a současně s tím přesun tepelné
Množství Šířka i

T= teplý přenesené Rychlost energie. Hlavní příčinou vzniku

S = studený vody (mil. <) (km) a pohybu oceánských proudů je vítr
nad povrchem světového oceánu,
zalfský (T) 80 200 2,90-5,40
tlakový gradient ve vodě, vznikající
Xaro-šio (T) 50 100 7,20
při nahromadění vodních hmot
Brazilský (T) 5 100 1,08 jednak vlivem jejích rozličných
«vchodoaustralský (T) 25 100 1,08 vlastností (zejména teploty a hus-

Benguelský (S) 15 500 0,90 toty), a jednak vlivem přílivových

a odlivových sil Měsíce a Slunce.
Xalifornský (S) 10 500 -
Směr pohybu oceánských proudů
Peruánský (S) 20 1 000 0,72—2,16 určuje rotace Země a směr pravi-
delných větrů (viz obr. 55, str. 37).
Uázky a úkoly: Existují povrchové a dnové proudy
-. Podle mapy světa najděte zástupce jednotlivých typů moří. spjaté do jednotného systému
cirkulace sestupnými a výstupný-
Které jsou nejdůležitější fyzikální a chemické vlastnosti oceánské vody?
mi proudy. Oceánské proudy tak
Co ovlivňuje pohyby oceánské vody?
zajišťují výměnu oceánské vody
. Proč se pásmo nejvyšších teplot oceánské vody neshoduje s geografickým rov-
a energie mezi jednotlivými oceány
níkem? a jejich částmi. Studie pískových
3. Najděte v atlase studené a teplé oceánské proudy neuvedené v textu. čeřin na dně oceánů ukázaly, že
5. Jak ovlivňují oceánské proudy klima v některých geografických oblastech dnové proudy se pohybují poměrně
a na celé Zemi? Uveďte příklad. vysokými rychlostmi.

49

Povodí je část krajiny ohraničená
rozvodnicí, odkud voda odtéká
k jednomu profilu vodního toku.
V povodí vzniká říční síť.
e Kjakému typu náleží tato říční
síť? (Srovnejte s obrázkem 72.)
Stromovitá říční síť zachycená fran-
couzskou družicí SPOT v Saúdské
Arábii
HYDROSFÉRA j
5.3. Voda na pevnině
1. Která jezera v České republice znáte a jak vznikla?
2. Ke kterým úmořím patří území České republiky?
Voda v atmosféře se může vrac
na zemský povrch v podobě atmosl
rických srážek a v kapalném skupe
ství se na pevnině hromadit v jez
rech (voda se zpomaleným oběhen
Obr. 71
Velká jezera ledovcového původu na hrany
mezi USA a Kanadou. Najděte v atlase jen
Jména.
Největší objemy vody ale stékají po zemském povrchu. Vznikají tak poto:
a řeky, které tvoří dohromady říční síť. Říční síť se skládá hlavního toku a je:
přítoků. Všechny formy vody v kapalném skupenství — jezera, umělé nádri
močály, mokřady, vodní toky — vytvářejí na pevnině hydrografickou síť.
Základní jednotkou hydrografické sítě je řeka. Za počátek řeky považujer
zpravidla pramen. Pramen je výstup podzemní vody na povrch. Vodní tok
může spojit s jinou řekou, a to v místě nazvaném soutok. Místo, kde řeka vté
do moře, se označuje jako ústí. Základními charakteristikami řek dále jsou:
e délka (vzdálenost mezi pramenem a ústím, kilometráž vodních toků začí
od ústí),
e spád (výškový rozdíl mezi dvěma libovolnými body na toku řeky),
hustota říční sítě (poměr délky všech toků k ploše povodí),
e povodí (plocha území, z kterého hlav-
ní tok odvádí povrchovou i podzemní
vodu),
© rozvodí (hranice mezi jednotlivými po-
vodími),
e průtok (množství vody, které proteče
za jednu sekundu příčným průřezem ko-
ryta řeky),
© vodní stav (výška vodní hladiny v řece
nad zvoleným pevným bodem),
e specifický odtok (množství vody, které
odteče průměrně z povodí za sekundu).
Řečiště řek jsou vždy křivolaká. Proto je
říční síť uspořádaná v povodí velmi různo-
rodě. Půdorysy říčních sítí tak mohou vy-
tvářet charakteristické tvary a obrazce. Zá-
kladní typy jsou nakreslené na obrázku 72.
Obr. 72
Základní typy říčních sítí: A — stromovitá, B — rov-
noběžná (paralelní), C — mřížkovitá, D — pravoúhlá,
-
E radiální, F — kruhovitá, G — bezodtokový (endo-
reický) typ, H — kombinace různých typů
50
 HYDROSFÉRA j
C moří je část pevniny, odkud voda povrchová i podzemní odtéká do jednoho
me? Nejdelší řeka světa
—
Amazonka
(obr. 73).
—
(Ucayali, Apurimac) je dlouhá
7025 km.
0 výzkum Amazonky se zasloužili
i čeští odborníci. Autorem druhé

nejstarší (v r. 1707), a přitom

nejkvalitnější mapy Amazonky byl
jezuita českého původu Samuel
Fritz. V roce 1693 označil pramen
Amazonky na břehu horského
jezera Lauricocha.
Dvě české expedice v roce
1999 a 2000 změřily jako první
na světě základní hydrografické
charakteristiky čtyř hlavních
pramenných toků řeky Lloguety,
1:353 000 000 která je hlavní zdrojnicí řeky

=3 „=
jednotlivých oceánů a moří. Šedějsou vyznačeny bezodtokové (endoreické) oblasti, které
Apurimac a Amazonky.
Na rozdíl od předchozích expedic
Spojení se světovým oceánem. Ukažte jednotlivá úmoří a řekněte, do kterých oceánů byly pro práci v terénu poprvé
s » "znich odtékají vodní toky. Všimněte si, jak úzké úmoří Tichého oceánu na americkém
je použity moderní přístroje (např.
zenailu. Vysvětlete proč.
GPS, laserový dálkoměr). Zveřejnění
výsledků expedic v celosvětovém
3:2ZIMŘEK měřítku znamenalo ukončení
mnohaleté diskuse o hledání
"z!ory ovlivňující režim řek:
e Odtok, jako jedna z charakteristik řeky, je závislý na mnoha činitelích. Na prv- pramenů největšího veletoku
zim místě to je podnebí oblasti, především množství atmosférických srážek, planety.

zeplota vzduchu a výpar.

e Geologické podloží toku je významné, protože určuje stupeň propustnosti
zomin.
e Georeliéf ovlivňuje odtok svojí členitostí.
e Nelze pominout ani druh a typ půd i ráz vegetace, zvláště rozsáhlé lesní E
ho

somplexy.

« zavislosti na uvedených faktorech rozeznáváme režim odtoku řek jako:

e rovníkový— poměrně vyrovnaný celoroční režim odtoku, "4374/7
Pramen Amazonky
© monzunový — v letních měsících v období
vysoký průtok monzunových „srá“
Zen, -
u
*

Raraee peeo LEGENDA:

- sněhovo--dešťový režim sibiřských a
kanadských — Rýn
s hlavním zdrojem tajícího sněhu jaře,9£
na 1
s dešťovo-oceánský režim západoevrops vých řek — v po-
Kek - dolní tok

— Rýn
měrně vyrovnaném režimu řeky v době -
mají největší alpský
«vsokých letních srážek, průtoky
s vysokohorský sněhovo-dešťový režim — řeky mají největší Ural
-
Věrchněkizilinskoje
průtoky na když taje sníh a v létě v době nejvyšších srá-
žek, Jaře m ——
Rio Salado
- Jižní Amerika
e sněhový režim nížinných řek Východní Evropy — řeky
Subtropický pás
mají největší průtok na jaře a nejmenší v a suchém
ště, Volha hat,horkém ——
Rhona u Gletsch
e ledovcový režimřeky mají(největší průtoky
j
v létě, kdy taje
sníh a led na ledovcích; zimě.
průtoky jsou

) M
nejnižší
-+edený přehled se vztahuje na režim odtoku některých světo-
j K
h
++ch řek (srovnejte s obr. 74).
X
Obr. 74 > LA | TT LILA
Typy režimů odtoků velkých světových řek XXL LU MV

51
 HYDROSFÉRA j
Většina sladké vody na pevnině je soustředěná v ledovcích a dalších formách led
Vznik ledovců je založený na přeměně sněhových srážek na led. Podle místa v
ku rozlišujeme ledovce pevninské a horské. V současnosti převládají na Ze:
svou rozlohou pevninské ledovce, pro něž se též používá označení ledovco
štít. Ledovce představují rozhodující zásoby sladké vody na Zemi. Odhaduje 3

že shromažďují asi 24 mil. km“ vody. V případě pokračujícího oteplování a je.

celkového roztátí by se
zvýšila hladina světo-
vého oceánu až o 80) m.
Největší pevninský
ledovec představuje
antarktický ledovco-
vý štít. Jeho rozsah je
patrný z obrázku 75.

Obr. 75
Antarktida — místo
výskytu největšího
pevninského ledovce
Slané jezero — Mrtvé moře.
Vyplňuje-li voda na zemském povrchu sníženinu, vytváří se jezero. Voda se r.=
« Zjistěte pomocí internetu, jak držuje a vzniká tak typ vod se zpomaleným oběhem. Podle vzniku jezerní pán
vzniklo toto a proč má dělíme jezera na hrazená, kotlinová, údolní a smíšená.
jezero
v proč
názvu moň6. Vysvětlete, Podle geomorfologických a geologických sil, které vytvořily jezerní pánve. |

koup
ajicí NEMUSÍ V JEZOTO plavat, rozlišit jezera tektonického původu, sopečná, ledovcová, termokrasová, říč
a přesto se neutopi.
ní, sesuvová, krasová, limanová a meteoritická v impaktových kráterech.
e Hledejte na internetu informace
k jednotlivým typům jezer.

Obr. 76
je i vyhledávaným turistickým místem.
Horské ledovcové jezero Bled ve Slovinské republice

POVRCHOVÉ VODY PEVNIN Ve všech jezerech na Zemi je shr

T
mážděno asi 91 000 km? sladké vody
a 85 400 km? slané vody. Vodní plochy.
které vznikly uměle, se nazývají rybníky
a přehradní nádrže.
tekoucí povrchová voda -Mezi vodu na pevnině je třeba řadit pod-
noc povrchové vody. Jedná se o vodu, která
PODPOVACHOVÉ VODY PEVNIN se váže a také pohybuje v pevných horni-
nách, ale lze ji najít i v sypkých usazeni-
zrna horniny nách. Dělí se na vodu půdní a podzemní
podzemní vody (obr. 77). Jejich zdrojem jsou převážně
atmosférické srážky, ale mohou vznikat
podzemní voda vytváří souvislou hladinu
půdní voda nevytváří souvislou hladinu a shromažďovat se i kondenzací.
Obr. 77 Typy vod na pevninách

52
 |
HYDROSFÉRA | j
Aby se vody v horninách mohly vyskytovat, je nutná přítomnost volných pro-
storů v podzemí. Tyto prostory se nacházejí v usazených horninách, některých srážky
; o pramen
sopečných horninách, zvětraliná n a pudacn a nazyvaji se prunny. v pevnycn
horninách se označují jako puk iny nebo trhliny. Uvedené tvary mohou být ý

vyplněné vodou do určité výšky srážky studna ke

aladiny, která se označuje jako
hladina podzemní vody. Při čer-
|

|
vy tá
pání podzemní vody ve studních |

nebo vrtech je hladina v okolí po- *

kleslá (depresní kužel — obr. 78).

podž vody<
pro
— vrstva ——

Obr. 78
Podzemní voda. Hladina podzemní
vody je patrná ve studni.

Téměř vždy jsou v podzemní vodě rozpuštěné chemické látky. Pokud jejich ob-
jemové množství překročí I gram na 1 litr, označují se tyto vody jako minerali-
zované.
Podzemní vody představují nejvýznamnější zdroj kvalitní pitné vody. Nej- » Zjistěte, z jakého zdroje je
větší zásoby se vážou na místa s dobrou propustností podloží a tam, kde se průsak napájeno vaše bydliště pitnou
srážkové vody znásobí tokem řeky. Jsou to nivy řek, nížiny, kotliny. Zvláštní vodou.

podmínky pro akumulaci podzemních vod představují krasová území.

Spotřeba vody má celosvětově vzestupnou tendenci. Zatímco za léta 1940 — 1980
se její spotřeba zdvojnásobila, k dalšímu zdvojnásobení došlo již jen za období
1980 — 2000.
V současnosti trpí nedostatkem pitné vody 40 % světového obyvatelstva, zejmé-
za v Africe, na Blízkém východě, v Číně a v Indii. V České republice za posled-
ních 20 let klesla denní spotřeba pitné vody zel50 litrů na současných méně než
100 litrů na osobu.

Orázky a úkoly:
« Jaké další formy vody lze ještě
-. Podle obrázku 73 na str. 51 popište typy říční sítě.
na pevnině rozlišit?
-. Které charakteristiky řek označujeme jako základní?
3. Najděte na mapě světa zástupce řek podle režimu jejich odtoku.
Podle jakých hledisek dělíme jezera?

54 Vliv člověka na hydrosféru

Voda v krajinné sféře neustále obíhá. Je tedy zřejmé, že celá hydrosféra podlé-
há působení lidské společnosti. Nejzávažnějším
problémem se stává znečištění světového oceá-
nu. zejména ropnými produkty, různými druhy
adpadů (zejména chemickým) a také radioaktiv-
ním zamořením. To vše se projevuje snížením
vvparu, zvýšením teploty oceánské vody, úbyt-
sem zelených rostlin produkujících kyslík a sou-
časně pohlcujících oxid uhličitý. Všechny znečiš-
Tující látky včetně jedovatých se spolu s těžkými
xovy nacházejí v oceánské vodě a spolupodílejí se
za kontaminaci potravinového řetězce.

Obr. 79
Znečištění světového oceánu odpady se projevuje
i znečištěním pobřeží.

53

Kyselý déšť a škody jím
způsobované byly poprvé zjištěny
v roce 1825 v Anglii. Kyselý déšť
je déšť nebo jiné atmosférické
srážky (sníh, mrholení, námraza),
které jsou opravdu kyselé (pH
nižší než 5,6). Kyselé deště mohou
být přírodního původu (např.
po výbuchu sopky), ale v součas-
nosti vznikají hlavně v důsledku
antropogenních příčin (spalování
fosilních paliv, výfukové plyny — viz
obr. 80).
HYDROSFÉRA j
Antropogenní znečištění hydrosféry, zejména povrchových vod, souvisí s a
tropogenním znečištěním atmosféry. Je známo, že lidská společnost spotřebova
téměř výhradně sladkou vodu. V období 1950 — 2000 se spotřeba vody na ce:4
světě zvýšila čtyřikrát. Zemědělství spotřebuje dvě třetiny vody, z toho vel
část připadá na zavlažování, čtvrtinu spotřebuje průmysl a jen přibližně 9%: 4
mácnosti. Zvýšeným odčerpáváním zejména podpovrchové vody pro každoden
potřebu se značně zvyšuje ohrožení vodních zásob.
Největší a nejnebezpečnější zdroje znečištění vod představují obecně průmxy
a zemědělství a také komunální odpadní vody. Také kyselé deště způso'w
růst kyselosti povrchových i podpovrchových vod, což má za následek vymira
zejména citlivých rostlinných i živočišných druhů. Kyselé deště poškozují new
vegetaci a vodní organismy, ale i výtvory lidské společnosti (např. fasády dor
pískovcové sochy).

Oo
A
|znečištění chemické —
éštť
:

:oxidy síry (SO) kyselina sírova

pochody
(oxidy
dusíku (No ) |.

"a dusičná

>
o
p „LE

SB n
prach,kouř oblaka.

dá 4
< >.
-

vězte
.
“ (Ce
-

+), Tae
vý“ “
d
5/4

er
prach
kyselý

kulturních
památek,
“

©o hi
prý
AB kyselé vody

rozrušování
stavebních
materiálů pokles
na polích

přenos na dlouhou vzdálenost (1000 km)

Obr. 80
Vznik kyselých dešťů a jejich dopad na krajinu

Dostupnost sladké vody se podstatně snižuje vlivem globálního oteplování.

sice pravda, že zvyšování teploty znamená vyšší výpar a tak i vyšší srážky. :
toto případné zvýšení by v různých Částe
Má
597' A
světa bylo velmi nerovnoměrné. Někde by s:
žek naopak výrazně ubylo, zejména v letn
období.
S Povrchové vody v ČR a vliv člověka na ně (+
N dohospodářské objekty a úpravy) jsou znáz
24 něné v souboru vodohospodářských map (
né 1: 50 000 vydávaných Výzkumným ústav
vodohospodářským T. G. Masaryka v Pre
(obr. 81). Mapy jsou dostupné na internetu.

V627 ý

Obr. 81
Ukázka vodohospodářské mapy ČR 1: 50 000. Mapa
nejpodrobněji ukazuje i úřední (standardizované) náz“
D
vodních toků.
 |
HYDROSFÉRA | j
Orázky a úkoly:
I Které činnosti lze označit jako antropogenní vlivy na hydrosféru? Znečištění světového oceánu
Znečištění světového oceánu
2. Jaké mohou být důsleďky celkového oteplování zemské atmosféry na světový
oceán? je jedním z významných
dopadů lidské činnosti na Zemi
3. Na příkladu České republiky vyjmenujte hlavní vlivy, kterými působí člověk
na hydrosféru. Nejedná se jen
negativně na hydrosféru. o ropné znečištění, které vzniká při
haváriích ropných tankerů či během
OPAKOVÁN
ODDÍLU HYDROSFÉRA: dnes již nelegálního vypouštění
l. Charakterizujte hlavní geosféry planety Země a zjistěte, jakou úlohu mezi jejich nádrží na otevřeném moři.
nimi má hydrosféra. Hledejte i na internetu. Ačkoli jsou ropné skvrny velice
Jaké znáte formy atmosférických srážek? viditelné i na družicových snímcích,
celkově je toto znečištění zcela
K jakému typu režimu náležejí řeky v České republice?
zanedbatelné ve srovnání se
Zjistěte na internetu, která moře a které ostrovy, poloostrovy, zálivy či průlivy znečištěním, které přinášejí
jsou nejsnáze dosažitelné z území ČR. ostatní zdroje. Jedná se například
Najděte na internetu největší katastrofické povodně v ČR ve 20. a 21. století
U

o odpadní vody domácností,

a zjistěte jejich příčiny. průmyslové odpadní vody, úniky
Nakreslete a popište model oběhu vody v krajině. Který proces je rozhodující ze skládek, městské, průmyslové
pro jeho realizaci? a zemědělské odpady, pesticidy,
S pomocí atlasu a obrázku 70 (str. 49) najděte, pojmenujte a ukažte hlavní nejrůznější havárie a výbuchy
teplé a studené oceánské proudy. zařízení chemického průmyslu
Jak mohou ovlivnit oceánské proudy podnebí velkých geografických oblastí a úniky toxických látek, které

a jejich krajinný ráz? Na mapě světa najděte příklady. řeky přinášejí do oceánu, dále
Kteří fyzickogeografičtí činitelé ovlivňují hustotu říční sítě? Uveďte příklady vypouštění odpadů přímo do moře,
dobývání nerostných surovin
pro Českou republiku.
na pevninském šelfu či radioaktivní
10. Kteří fyzickogeografičtí činitelé ovlivňují tvar říční sítě? Na fyzickogeogra-
odpady. Znečištění pocházející
. fické mapě najděte příklady hlavních typů říční sítě v České republice.
z pevniny se podle odhadů podílí
„II. Zjistěte původ Velkých kanadských jezer, jezera Bajkal a Tanganika, Mrtvé- zhruba 44 procenty na celkovém
ho moře a českých jezer Černé a Čertovo. Najděte, kde se nacházejí. znečištění oceánu a znečištění
113. Najděte a vyjmenujte města v České republice, kde jsou vydatné prameny mi-
pocházející z atmosféry zhruba 33
nerálních vod. Kde nejblíže vašeho bydliště se nachází významný minerální —
procenty. Pro srovnání znečištění
pramen a k čemu se využívá? způsobené mořskou dopravou se
14. Která úmoří odděluje na území České republiky hlavní evropské rozvodí na celkovém znečištění podílí jen
a kterými místy prochází rozvodnice (pomůže vám mapka dole)? Ukažte je 12 procenty.
na mapě ČRv atlase.

mw

55
 |
KRYOSFÉRA j
Klimadiagramy meteorologických
6 KRYOSFÉRA
stanic:
1. Charakterizujte podnebné podmínky (teplotu a srážky) v chladných podne
tstjord, 9m. 788/14, -4C 378mm ných pásech Země.
mm
2. V jakých skupenstvích se vyskytuje voda ve fyzickogeografické sféře?
3. Jaké charakteristiky má ledovcový režim odtoku řek?

(120
6.1. Základní poznatky o kryosféře
100
L 80 Pojmem kryosféra označujeme část fyzickogeografické sféry, jejíž průměrná roč
30 60 ní teplota je po více než 2 roky pod bodem mrazu. Pro kryosféru je příznačný

Tma
20- ab
výskyt vody v pevném skupenství, to je ve formě sněhu nebo povrchového a pod-
=
5

14 20
n zemního ledu. Významnou součástí kryosféry jsou jednak ledovce, a jednak dlou-
oo

sob Ú BBK
LÚBDKČ hodobě zmrzlá půda, jejíž teplota je po více než 2 roky stále pod bodem mrazu
on

(0 C). Dlouhodobě zmrzlá půda zabírá 24 % povrchu souše.

Isfjord na Svalbardu.
e Najděte stanici na mapě.
6.2 Sníh
Země F. Josefa, 48 m '82"5 /56V-12*C 98mm Při kondenzaci vlhkosti v ovzduší při teplotě 0 C anebo častěji při nižších lep-
© mm
lotách se začínají tvořit ledové krystaly, které se obvykle spojují do sněhových
vloček. Na místech, kde sníh zůstává ležet po větší část léta, vznikají sněžník:
(obr. 82). Kolem sněžníků je větší provlhčení půdy a častější kolísání teplot
vzduchu a půdy kolem 0 C. Vede to ke vzniku prohlubenin ve svazích — nivač-
-120
-100
ních sníženin.
-an
301
204 boa)

an (Mn
10- :
-20
o preeee
čs
Obr. 82
Víceletý sněžník
Ostrov Země Františka Josefa v mrazové pustině
e Vyhodnoťte klimadiagramy na ostrově Devon
z meteorologických stanic v Kanadě v létě.
v mrazové pustině chladného Voda z tajícího
sněhu způsobuje
pásu.
tečení roztátých
« Vyskytuje se podle
zemin po dlouho-
klimadiagramů v okolí stanic době zmrzlé půdě
dlouhodobě zmrzlá půda
(tzv koneeliffukie
(permafrost)? — ve středu a dole
na obrázku).

6.3. Ledovec
Na místech, kde sníh zůstává ležet po celý rok, dochází ke zpevnění sněhu a jeho
přeměně na led. Vzniká ledovec, který je poměrně stejnorodým, nepropustným.
a přitom plastickým tělesem. Ledovec je složený z ledových krystalů s hustotou

Prachový sníh se skládá ze sně-
hových vloček, které krystalizují
v šesterečné soustavě a vytvářejí
nádherné tvary.
0,90
a
= Ledovce se pohybují ve směru spádu terénu působením zemské tíže
plastického tečení.
Podle místa vzniku rozlišujeme ledovce pevninské a horské. V současné době
převládají na Zemi svou rozlohou pevninské ledovce, které se označují jako le-
dovcové štíty (zejména v Antarktidě a v Grónsku).
U ledovců, jejichž podloží má teplotu nižší než 0 C, dochází k pohybu ledových
hmot uvnitř ledovce a ledovec nemodeluje svoje podloží. U ledovců, jejichž pod-
loží má teplotu vyšší než 0 *C, se ledovec pohybuje na hranici mezi horninou
a ledem. Unáší přitom úlomky hornin, modeluje svoje podloží a vznikají příznač-
né ledovcové tvary (obr. 83). Údolí modelovaná horskými ledovci mají příznačný
příčný profil tvaru písmene U.
56
 KRYOSFÉRA j

Obr. 83
Údolní horské ledovce
na Aljašce přemodelovaly
původní říční údolí
v ledovcová údolí (trogy). Odtávající povrch ledovce (ablační
Na skalních štítech a svazích zóna)
Jsou sníženiny zvané kary
s karovými ledovci. Tmavé

pruhy jsou úlomky hornin Po roztátí karových ledovců

unášené ledovci (tzv. ril!). na Šumavě vznikla karová jezera.

7: roztátí pevninských ledovců vzniká ledovcová lo£ 2ČE 30E SCE

mižina (obr. 123 na str. 78).
+ chladných obdobích (dobách ledových) star-
šich čtvrtohor (v pleistocénu) měly ledovce
znohem větší rozsah než dnes. Evropský pev-
z:nský ledovec zasáhl ze severu nejméně dvakrát
-a území ČR (obr. 84). Na Šumavě, v Krkono-
šich, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jesení-
«a byly horské ledovce.
Fyzickogeografická disciplína, která se zabývá
studiem ledovců, se nazývá glaciologie.

Otázky a úkoly:
2. Jak vznikají v atmosféře sněhové vločky? Hle-
dejte na internetu.
2. Jak vzniká ze sněhu leďovec a jaké má vlast-
nosti?

Obr. 84
Maximální rozsah zalednění Evropy v dobách
ledových ve starších čtvrtohorách.

6.4 Dlouhodobě zmrzlá půda a podzemní led

Na téměř Mčtvrtině povrchu pevnin mají horniny zápornou tepelnou
bilanci, tj. vydávají více tepla, než přijímají. Záporná tepelná bilance
*e příčinou hlubokého promrzání litosféry (až do hloubek kolem 1600
m pod povrchem terénu). Hluboké promrzání má za důsledek vznik
dlouhodobě zmrzlé půdy (permafrostu — obr. 85).

uzavřený
—©—

talk C
souvisý
permafrost
otevřený*
talik
.

izolovaný
,
X f
talik nesouvislý ostrovní Krajina změněná při degradaci
|
400 m permafrost permafrost permafrostu v důsledku oteplení
atmosféry v holocénu působením
i

| termokrasových pochodů. Termo-

nezmrzlé horniny
krasová sníženina (alas) s pahorkem
|

Obr. 85 s ledovým jádrem ve středu zvaným

Tvary georeliéfu spojené s dlouhodobě zmrzlou půdou (permafrostem). Talik jsou horniny v ob- pingo. V popředí okraj jakutského
lasti permafrostu, jejichž teplota je stále nad bodem mrazu (nezmrzlé horniny). hřbitova.

Existuje několik typů podzemního
ledu v permafrostu. Základní typy:
primární (též segregační) led
vznikající zmrznutím podpovrchové
vody při dlouhodobém poklesu
teploty hornin pod 0 C a druhotný
led (též led ledových klínů)
vznikající zmrznutím vody zatékající
do puklin v permafrostu (obr.
86). Méně rozšířený je injekční
led vznikající velkými tlaky
při promrzání taliku (obr. 85),
pohřbený led a jeskynní led.
Množství podzemního ledu pak
rozhoduje o velikosti deformací
terénu při tání (degradaci)
permafrostu (obr. 87).
v horské
Kongelilukční jazyky
tundře v pohoří Ťan-Šan v Asii
Urychlené tání permafrostu vlivem
člověka představuje velký ekolo-
gický, technický a
hospodářský
problém. Bajdžarachy představují
první varování o narušení tepelné
rovnováhy permafrostu.
KRYOSFÉRA j
Příznačným rysem permafrostu je vedle stálých teplot hornin pod bodem mrazu
(0 C) většinou i přítomnost podzemního ledu (např. ledových klínů — obr. 86).
Obr. 86
Ledové klíny podzemního
ledu v dlouhodobě zmrzlé
půdě
V chladných obdobích pleistocénu měla dlouhodobě zmrzlá půda mnohem větší
rozsah než dnes a vyskytovala se i na území České republiky.
V létě v chladných oblastech horniny nad horní hranicí permafrostu roztávan
(jejich teplota je nad bodem mrazu) do hloubky několika decimetrů (v mrazové
poušti a tundře) a až do několika metrů (v tajze a chladných stepích). Na svazích
se často roztáté horniny nad horní hranicí permafrostu pohybují ve směru sklonu
terénu a dochází k půdotoku zvanému kongeliflukce.
Fyzickogeografická disciplína, která se zabývá studiem permafrostu, se nazývá
geokryologie.
6.5 Kryosféra a člověk
Krajiny kryosféry jsou většinou nepříznivé pro život a hospodářskou činnost člo-
věka. Přesto se v současné době tyto krajiny začínají intenzivně obhospodařovat
(Sibiř, Kanada), což vede k narušení rovnováhy dlouhodobě zmrzlé půdy. V dů-
sledku globálního oteplování dochází k tání permafrostu a k urychlenému tání le-
dovců. Změna vlastností permafrostu při zvýšení teploty ovzduší, dokonce
nebo
tání permafrostu, vede k narušení staveb (obr. 87).
Obr. 87
Narušení rovnováhy permafrostu člověkem vede k jeho tání a narušení staveb.
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU KRYOSFÉRA:
I. Jak vznikají sněžníky a jaký význam mají v polární krajině?
2. Co je to ledovec a jak vzniká?
3. Podle obrázku 85 na str. 57 vysvětlete, kam až v pleistocénu zasoval severoev-
ropský pevninský ledovec.
4. V kterých pohořích v ČR byly v pleistocénu ledovce?
5. Jak vznikla Velká kanadská jezera?
6. K čemu vede narušení permafrostu činností člověka?
58
 í LITOSFÉRA j
7. LITOSFÉRA
7.1 Základní poznatky o litosféře

V šedesátých letech 20. století

1. Jmenujte nerosty a horniny, které jste si zapamatovali z vyučování zeměpisu
a přírodopisu na základní škole. Jaký je rozdíl mezi nerostem a horninou? prodělala fyzická geografie
vědeckou revoluci, která změnila
Jak se dělí horniny podle původu? Jmenujte tří velké skupiny hornin.
některé dosud používané základní
Z kterých nerostů se skládá žula? Patří mezi vyvřelé, nebo usazené horniny?
modely. Prvním podnětem pro
Těží se v okolí místa vašeho bydliště nějaké horniny? Pokud ano, zjistěte vědeckou revoluci bylo přijetí
které. vědeckou veřejností nejprve
hypotézy a pak teorie deskové
SLOŽENÍ PEVNÉHO TĚLESA ZEMĚ tektoniky, která zatím nejlépe
Pevné těleso Země se podle současných názorů skládá z jádra a dvou soustředně vysvětluje procesy probíhající
v pevném tělese naší Země.
uspořádaných obalů zemského pláště a zemské kůry (obr. 88). Tyto geosfé-
—

Druhým podnětem byl poznatek,

ry se navzájem odlišují svými vlastnosti (složením, hustotou, tlakem, teplotou). že fyzickogeografická sféra se
Uvnitř pevného tělesa naší Země probíhají pochody radioaktivního rozpadu, ta-
nevyvíjí plynule, ale střídají se
vení hmot, jejich rozrůzňování a přemísťování zejména vlivem působení přitažli- delší období téměř klidného vývoje
vosti a otáčení planety. Tyto pochody dohromady označujeme jako vnitřní neboli s kratšími obdobími revolučního
endogenní pochody. Vnitřní pochody se projevují uvolňováním energie (např. vývoje až globálních katastrof
tepelným tokem z nitra planety na její povrch) a utvářením povrchu pevného (nárazy litosférických desek
tělesa Země. a s tím spojenou horotvornou
činnost, zemětřeseními, sopečnou
činnostíi dopady velkých meteoritů
a vznikem impaktních kráterů
doprovázených pravděpodobně
titostéra
100-300 rozsáhlým vymíráním bioty).
Třetím podnětem bylo poznání, že
činnost lidské společnosti na Zemi
právě v těchto letech dosáhla
celosvětového měřítka a člověk se
stal rozhodujícím činitelem ve vývojí
krajinné sféry.

Obr. 88
Model geosfér
pevného tělesa Země.
Litosféra se skládá ze
zemské kůry a svrch-
ního pláště.

LEFOSFÉRA
Zemská kůra se svrchní částí zemského pláště tvoří litosféru (kamenný obal
vého stáří mladé pevninské zemské
Země). Litosféra je pevná a poměrně křehká. Průměrná mocnost je 100 km.
kůry Karpat v kamenolomu Ráztoka
Zemská kůra, která tvoří svrchní část litosféry, má mocnost 6 — 80 km (průměrná v Moravskoslezských Beskydech
mocnost 35 km) a od zemského pláště ji odděluje hranice zvaná Mohorovičičova
diskontinuita. e Pískovce náležejí mezi usazené,
Zemská kůra se skládá z poměrně lehkého materiálu — hornin, jež můžeme po- nebo mezi přeměněné horniny?
zorovat na povrchu Země v kamenolomech. Rozlišujeme dva základní typy zem- Do kterého období vývoje Země
ské kůry, a to pevninskou a oceánskou (obr. 93 na str. 62). náleží křídový útvar?

59

Astenosféru tvoří látky v plastickém
stavu, které se velmi pomalu
pohybují.
Hranice mezi severoamerickou
(vlevo) a eurasijskou (vpravo)
litosférickou deskou na Islandu.
Desky se od sebe vzdalují a mezi
nimi vznikla sníženina zvaná rift. Při
pohybech desek dochází k zemětře-
sení a k sopečné činnosti. Islandje
známý právě tím, že na hranici de-
sek jsou četné činné sopky. Na obr.
jsou výlevné vyvřelé horniny (čedič)
vzniklé utuhnutím lávy.
Zřícené moderní domy v Kobe v Ja-
ponsku během zemětřesení 17. ledna
1995
LITOSFÉRA —
j
Litosféra se dělí na části označované jako litosférické desky (obr. 89). Lež
na vrstvě svrchního pláště, která se nazývá astenosféra (obr. 93 na str. 62).
Litosférické desky se po astenoféře pohybují, jako by plavaly. Místy se okra:
desek od sebe vzdalují, jinde naopak na sebe narážejí. V těchto místech probíha:
silné vnitřní (endogenní) pochody, zejména vulkanismus, zemětřesení a horo
tvorná činnost.
eurasijská deska
0 jadérská deska (ránská
|
deska
Obr. 89 1: 226 000 00
Hlavní litosférické desky Země: —
|
desky se od sebe vzájemně vzdalují (divergentní hranice),
2- desky se vzájemně střetávají (narážení — kolizní hranice, podsouvají se — konvergentní hranic
-subdukce), 3 — zjištěné hranice desek, 4— předpokládané hranice desek.
Vulkanismus
Názvem vulkanismus označujeme soubor vnitřních pochodů a jevů, pomocí nich:
se přemísťují roztavené látky zemského pláště a zemské kůry a s nimi spojen
vodní páry a plyny z hloubky zemského nitra k povrchu planety. Část roztave
ných látek (tzv. magma) a plynů se dostává až na povrch pevného tělesa Země
kde způsobuje sopečnou činnost (např. vznik sopek a vyvřelých hornin).
Obr. 90
Výbuch sopky na Islandu
19.4.2010
Zemětřesení
Zemětřesení jsou krátkodobé otřesy povrchu litosféry. Dochází k nim při náh
lém uvolnění energie uvnitř pevného tělesa Země. Zemětřesení zčásti souvisej
se sopečnou činností (sopečná zemětřesení), ale hlavně jsou spjata s pohyby hmo
uvnitř Země (tektonická zemětřesení). Často jsou vázána na místa styku litosfé
rických desek, kde vznikají zemětřesná pásma a oblasti (obr. 89).
60
 LITOFERA j
Horotvorná činnost
Koncem druhohor a v třetihorách
K horotvorné v mistech, se
činnosti dochází zejména kde střetávají litosférické vznikly vrásové příkrovy u nás
desky. Svrchní část litosféry se při střetu stlačí a plasticky zvlní ve vrásy (obr. v Karpatech.
91). Při velkém tlaku se vrásy naku-
pi na sebe do složitých útvarů, které
označujeme jako vrásové příkrovy.
Na místech s velkým napětím vy- Antitinála
mikají v litosféře poruchy nazývané
zlomy. Podél zlomů se pak pohybují
krv litosféry. Jsou to části litosféry
omezené zlomy a mohou se pohybo-
„ “ Název období —
příznačné rysy
Doba
trvání
|

|
Celk.
stáří
čtvrtohory věk
Vrásnění (stlačení) —
sat svisle a vodorovně (obr. 91).

Ť » člověka, doby ledové | 3,6 | 3,6

a meziledové
třetihory
—
rozvoj
68 | 70
savců
Obr. 91 —
druhohory rozvoj
225
155
Vrásy a kry litosféry. Jaký tvar velkých plazů |
vznikl roztažením ker litosféry? —
prvohory první
345 570
obratlovci |
Orázky a úkoly: první
starohory (9392500
1. Z kterých geosfér se skládá pevné těleso naší Země? Udělejte náčrtek do sešitu. živočichové
2. Čím se liší zemská kůra od zemského pláště a jádra?
prahory —zvník (5G9| 4000
3. Co jsou to litosférické desky? Jak a po čem se pohybují? života na Zemi
4 Co se rozumí pod názvem vulkanismus? předgeologiecké
3. Popište zemětřesení. období — chemický | 600 |
4600
6. Jak vznikne vrása? vývoj
Údaje v tabulce jsou v milionech let

7.2 Planetární členění zemské kůry

1. Co je magma a jak vznikají vyvřelé horniny?

2. Do jaké skupiny přírodních pochodů náleží zemětřesení? V kterých místech
planety nejčastěji vznikají zemětřesení?
3. Co je litosférická deska?

SLOŽENÍ ZEMSKÉ KŮRY

Zemská kůra je složená z prvků. Samostatně se v zemské kůře vyskytují jen prv- Nerosty jsou stejnorodé neústrojné
přírodniny se stejnými fyzikálními
kv. jejichž chemická reaktivita je malá (např. platina, zlato, stříbro). Ostatní prv-
vlastnostmi v kazde casti.
ky vytvářejí nerosty — minerály. Nerosty pak tvoří horniny, které jsou základním
stavebním článkem zemské kůry.
Podle původu se horniny dělí na tři velké skupiny, a to na horniny vyvřelé, usa-
zené (viz obr. godulských pískovců v barevném pruhu na str. 59) a přeměněné
(metamorfované).
Tvpické vyvřelé horniny vznikají krys-
tmlizací přirozené křemičité taveniny
magmatu) v činných sopkách. Magma
tuhne buď v hloubce litosféry, nebo tuh-
ne na puklinách v zemské kůře, anebo
se jako láva vylévá na zemský povrch
(obr. 92).

Obr. 92
Žhavotekutá láva se vylévá ze sopky
na Havajských ostrovech. Výlev lávy
je příkladem přírodní katastrofy.
 |
Podle toho, kde magma utuhne, se
vyvřelé horniny rozdělují na:
a)horniny hlubinné,
plně vykrystalizované
s makroskopicky dobře
rozeznatelnými nerosty (např.
žula),
b)horniny žilné, zpravidla plně
vykrystalizované s jemnozrnnou
základní hmotou (např. aplit),
c) horniny výlevné, plně
vykrystalizované nebo částečně
sklovité, s celistvou základní
hmotou (např. čedič — viz obr.
v barevném pruhu na str. 60).
1 hustota pevninské zemské kůry je
Typická lcupe
pevninská kůra
Pevninská a oceánská kůra
« Které vrstvy odděluje
Mohorovičičova diskontinuita?
Zpravidla rozlišujeme 9 štítů, a to
baltský, ukrajinský, kanadský,
aldanský, africký, indický,
australský, brazilský a guinejský.
LITOSFÉRA j
Horniny usazené vznikají rozrušením starších hornin a opětovným usazeniz
rozrušeného materiálu původních hornin. Mezi rozrušením a usazením je mater-
ál zpravidla dopravován tekoucí vodou, větrem, ledovcem, vlnami apod.
Přeměněné (metamorfované) horniny vznikají přeměnou vyvřelých a usazě-
ných hornin. Přeměna probíhá v hloubce zemské kůry a horniny se při ní přizp.-
sobují novým podmínkám (tlaku, teplotě), a to jak svým minerálním složenirz,
tak celkovou stavbou.
1
Zemská kůra je složená z 95 % z vyvřelých hornin a z 5 % z usazených a přemá-
něných hornin. Zhruba 75 % povrchu pevnin je však tvořeno usazenými hornina-
mi různého původu a vlastností.
TYPY ZEMSKÉ KURY
Rozlišujeme tři typy zemské kůry, a to pevninskou, oceánskou a přechodnou.
Pevninskou zemskou kůru tvoří tři základní složky: nahoře vrstva usazený ch
hornin, uprostřed žulová vrstva a dole čedičová vrstva. Pevninská kůra zaujirá
asi 64 % celkového objemu zemské kůry. Největší mocnost pevninské zemská
kůry byla zjištěna pod Pamírem a Himálajem — kolem 80 km. Pevninská kůra ie
poměrně pevná, ale křehká, Láme Oceánská kůra
se a jednotlivé kry omezené zlo- 3
HU yrvIH
my se podle těchto zlomů pohy-
Pevninská kůra
bují (obr. 91 na str. 61). Průměrná
-2,7 g/cm
Litostéira
B
2,7 223 (obr. 93). 70k
-Svrchní plášť -48
(pevný)
Astenosféra
plastická
£
33 g/cm?
Pláš
250 km
Obr. 93 Svrchní
Současný model lito sféry plášť
a svrchního zemské o pláště.
pevný
Oceánskou kůru tvoří rovněž tři zákla iní složky:
nahoře vrstva usazených hornin, uprostř >d usazenin
proniklých čediči a dole čedičová vrstva. Jeji mocnost
se pohybuje v rozmezí 6 — 15 km. Oceánská kůra zaujímá asi 21 % celkovéhc
objemu zemské kůry. Průměrná hustota oceánské zemské kůry je vyšší než u pev-
5
ninské kůry a činí 3,0 (obr. 93).
V místech přechodu pevnin do oceánů se vyskytuje přechodná kůra, která je
tenčí než pevninská, avšak mocnost čedičové vrstvy je u ní větší. Je to kůra velm:
pohyblivých částí povrchu planety. Zaujímá asi 15 % objemu zemské kůry.
Povninská zemská kůra
Pevninská zemská kůra je starší než oceánská a má větší mocnost. Jádra pevnir
tvoří štíty staré několik miliard let. Štíty jsou stabilní části zemské kůry tvořené
hlubinnými vyvřelými a přeměněnými horninami.
Ke štítům se přimykají platformy, které jsou složené jednak ze základu (fun-
damentu) tvořeného vyvřelými, přeměněnými a zvrásněnými usazenými hor.
ninami, a jednak z platformního pokryvu tvořeného většinou ploše uloženým
usazeninami, případně mladými výlevnými horninami (např. Česká vysočina)
Platformy často představují pestrou mozaiku navzájem spojených malých část
zemské kůry různého původu (tzv. teránů).
62
 LITOSFÉRA j
V třetihorách a ve čtvrtohorách byly některé části
platforem zvlněny v mohutné vrásy (megaantiklinály
2 megasvnklinály) a rozlámány na kry vyzdvižené čas-
20 do značných nadmořských výšek (např. Ťan-Šan).
Tyto části zemské kůry označujeme jako epiplatform-
ní (po-platformní) horotvorné oblasti (obr. 94).
Nejmldší části pevniny se nacházejí v místech stře-
zi (kolize) litosférických desek (např. Himálaj, Alpy.
Aurpaty, Andy) a označujeme je jako kolizní horotvor-
né oblasti.

Obr. 94
Zniplatformní pohoří Ťan-Šan v Asii. Stará platforma byla rozlá-
a kry starých hornin zdvižené až do výšek přes 7 000 m n.
z Na příkrých svazích na horní hranici lesa jsou četné lavinové
-hy Co je to lavina?

Mevanská zemská kura

Jceánská kůra je mladší a má menší mocnost než pevninská kůra, je plastická
2 snadno se deformuje. Mozaika jednotek oceánské zemské kůry na dně světové-
Moře, které zalévá pevninský šelf je
zo oceánu je zatím poměrně málo známá, a proto při třídění se bere více v úvahu mělké a nazývá se šelfové moře.
zhled jednotlivých částí (obr. 95). Okraje oceánů zaujímá pevninský šelf, který Při pobřeží je hluboké jen několik
: tvořený pevninskou zemskou kůrou. metrů a až dále od pobřeží se jeho

u
ve
mast hloubka zvětšuje až do 200 m.
Šelfová moře jsou hlavními lovišti
< ryb a jejich dna se také těží ropa
pe.
z

a zemní plyn.

Obr. 95
Na obrázku je zná-
zorněn pevninský šelf
(zeleně), pevninský
svah (světle zeleně)
a pevninské úpatí (fia- o
lově) Tichého oceánu
v okolí Los Angeles.

- obrázku 95 je patrné, že plochý pevninský šelf přechází do strmějšího pev- 9 R a

ninského svahu, který je rovněž tvořený pevninskou zemskou kůrou. Pevninský

svah je lemovaný pevninským úpatím, které skládají mocné vrstvy usazenin
, ,
Šelfová moře jsou ideální k rekreaci
spočívajících místy na pevninské, jinde na oceánské zemské kůře. (Seychely)
Největší část oceánského dna zaujímá oceánské lože, které je tvořeno oceán-
sxou kůrou. Z oceánského lože zabírají největší plochu oceánské pán-
ve. Významným prvkem lože jsou středooceán- Středoatlantský hřbet
ské hřbety, v jejichž ose — v riftu — se
„„stupem roztavených hornin svrchního Jhoa nerická deska £ =
africká
deska

7.aště vytváří nová oceánská kůra. Nej-

epe prozkoumaný je Středoatlantský
zřbet ve středu Atlantského oceánu Jižní Amerika

obr. 96).

Obr. 96
V:del Středoatlantského hřbetu s protáhlou
„ední sníženinou (riftem) a příklady sty-
© tosférických desek. V riftu se litosfé-
zu az desky od sebe vzdalují (divergentní

63

hlubokooceánský
příkop
jihoamerická deska
Litosférická deska Nazca ponořující
se pod jihoamerickou desku
Odolnost hornin vůči zvětrávání
a odnosu není stálá a mění se.
Např. žula je odolná vůči zvětrávání
a odnosu v suchém a chladném
podnebí, ale rychle se rozkládá
v teplém a vlhkém podnebí. U nás
se podnebí v minulých geologických
dobách několikráte měnilo, a proto
v naší krajině nacházíme zvětraliny
různého typu (např. kamenité
zvětraliny z období chladného
podnebí a jílovité kaolinické
zvětraliny z období teplého
a vlhkého podnebí).
LITOSFÉRA j
U západního pobřeží Jižní Ameriky se desky
távají a deska Nazca se ponořuje pod jihoa|
kráter:
rickou desku (konvergentní hranice se subd
— srov. s obr. vedle v
barevném pruhu). V mís
subdukce vznikl Peruánský hlubokooceá nsk
příkop. Ukažte na obrázku další základní tva
dní kanál oceánského dna (pevninský šelf, pevninský s
pevninské úpatí, oceánskou pánev, hluboko oc
ánský příkop).
atický krb Nejhlubší místa světového oceánu se nachá
v hlubokooceánských příkopech (např. ve R
pínském příkopu).
Najděte 5 hlubokooceánskýci příkopů na mapě v atlasu a zapište si jejich jn 1e
a hloub oceanu. Hledeite iriformace též na internetu.
Otázky a úkoly:
1. Jak se dělí horniny podle původu? Jmenujte tři základní skupiny hornin. Uve
te výskyty hornin ze svého okolí.
2. Které tři základní složky tvoří pevninskou zemskou kůru?
3. Které základní složky tvoří oceánskou zemskou kůru? Čím se liší oceá HSK
kůra od pevninské?
4. Co tvoří jádra pevnin?
3. Které vnitřní pochody se uskutečňují na styku litosférických desek?
6. Charakterizujte základní jednotky oceánského dna.
7.3. Členění zemské kůry na malém území
1.Které oblasti Země jsou místy sopečné činnosti, zemětřesení a horotvorné
nosti?
2. Zjistěte na internetu, co je spraš a jak vznikla. Jaký je rozdíl mezi spraší a s pra-
šovou hlínou?
3. Jaký je rozdíl mezi nížinou a vysočinou?
Na geologické mapě nebo přímým pozorováním v krajině zjistíme, že nížin y se
většinou skládají z nezpevněných a sypkých usazených hornin. Jsou to n apr.
řekami nanesené hlíny a štěrky, větrem naváté písky, spraše a sprašové h lín
ledovcem uložené hlíny, písky a balvany.
Vysočiny se skládají převážně z pevných skalních hornin. Jsou to horniny vy-
vřelé (např. žuly, čediče, andezity), skalní usazené (např. pískovce, jílovce, vá-
pence) a metamorfované (např. ruly).
V krajině se však jen zřídka setkáváme na povrchu s horninami v jejich pů vod
ním fyzikálním a chemickém stavu. Ve většině případů horniny ihned po o bna-
žení mění svůj stav a přizpůsobují se podmínkám panujícím v krajině. Poch odu,
během něhož dochází ke změnám hornin, a jejich rozrušování říkáme zvě trá-
vání. Rozrušováním hornin z nich vznikají zvětraliny. Hornině, která zvět rava
a z níž vznikají zvětraliny, se říká mateční hornina. Rozlišujeme fyzikální me-
chanické) zvětrávání, při němž se hornina rozpadá na menší části, a chem ické
zvětrávání, při němž zvětraliny získávají odlišné fyzikální a chemické vlast nosti
než původní hornina.
Fyzikální zvětrávání je mechanické rozrušování hornin, zejména tepeln ymi
změnami, odlehčením, růstem krystalů (např. soli kamenné NaCI), jejich o bje-
movými změnami a mechanickým působením organismů. Při fyzikálním zv ětrá-
vání se skalní horniny dělí na jednotlivé úlomky a zrna, aniž by se změnilo jejc
chemické složení.
64
 LITOSFÉRA j
Při chemickém zvětrávání se horniny za přítomnosti vody a vzduchu chemicky
rozkládají (např. hydrolýzou, rozpouštěním, oxidací, redukcí apod.), takže horni-
ny se mění na zvětraliny značně odlišné od původní horniny.
Zvětraliny na plošinách a mírně ukloněných svazích většinou zůstávají ležet
na místě svého vzniku nebo se jen nepatrně a pomalu přemísťují. Nazýváme je
eluvium. Na příkřejších svazích (se sklonem více než 5“) se zvětraliny přemísťu-
jí a vznikají svahové usazeniny.
Některé horniny snadno zvětrávají, jsou málo odolné vůči zvětrávání (např. jí-
lovce, slíny). Snadno zvětrávají kamenná sůl a vápenec, neboť jsou rozpustné.
Rozpouštěním vápence vznikají krasové jevy. V krasových oblastech dochází
k rozpouštění vápence podle rovnice:
=
CaCO, + CO, + H,O ),
Ca(HCO
Vzniklý hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO,), je rozpustný ve vodě. Vodou je
odnášený a na jeho místě vznikají krasové tvary, jako jsou závrty, rozšířené puk-
liny ve tvaru komínů nebo propastí, jeskyně, kaňony apod. (obr. 97).
závit

krasovy kaňon

< =
7
m
K:2h ň

5 MMV Rozpouštění druhohorních vápenců

K
atmosférickými srážkami v Alpách
Pa
:

AN
řaté pe

jeskyně
<
a vznik krasových tvarů (žlábkové

škrapy).
dj

HRC
W AN Ná vápenec
břidlice
horniny
jeskyně

Obr. 97
Tvpy krasové krajiny: A — vápencová krasová plošina se závrty a jeskyněmi, B — vápencová tabu-
:e s krasovým kaňonem. Kaňon je hluboké říční údolí se strmými svahy se strukturními terasami. « Kdo je speleolog?
Jeskyně je podzemní dutina, která
je tak velká, že ji může prozkoumat speleolog.

Chemický pochod je však zvratný,

a tak se hydrogenuhličitan vápenatý
Ca(HCO,), opětně mění na uhličitan vá-
penatý CaCO,, který vytváří v jeskyních
šasto bizarní krápníky (obr. 98). Krasové
xrajiny jsou v České republice chráněné
zákonem č. 114/92 Sb. o ochraně přírody
a krajiny.

Obr. 98
Krasová jeskyně s krápníky
v Moravském krasu

Tvpy zvětrávání a jeho účinnost ve velké míře závisí na podnebí. Ve studených

2 suchých teplých typech podnebí převládá fyzikální zvětrávání s příslušnými
zlavně fyzikálními) typy zvětralin. Ve vlhkém podnebí mírných, subtropických
=. tropických pásů převažuje chemické zvětrávání s příslušnými typy zvětralin.

sázky a úkoly:
- Z jakých hornin jsou složeny nížiny a z jakých vysočiny?
- Nteré horniny jsou odolné vůči zvětrávání?
3 Jaký význam má zvětrávání v krajině?
+
Popište krasovou krajinu a řekněte, jak vzniká.
3 Jmenujte krasové krajiny v České republice.

65
 LITOSFÉRA j
7.4 Povrch htosters

1. Co je litosféra a z čeho se skládá? Jaký český název litosféry?

2. Které jsou základní jednotky oceánského dna?
Georeliéf má velký vliv na ostatní 3. V kterých oblastech Země se ukádají hlíny, písky a štěrky?

složky krajiny (na podnebí, půdy
a rostlinstvo) a rovněž i na činnost
lidské společnosti (zemědělství,
dopravu apod.).
, ry na pevninách nazýváme pevninský georeliéf. Povrch litosféry na dně oceánů
Georehéf značně ovlivňuje lidskou
3 :
činnost, např. zemědělství. V hor-
ských oblastech lidská činnost
vytváří výrazné antropogenní tvary
- agrární terasy.
4. Která hornina tvoří krasové krajiny"
Svrchní plochu litosféry označujeme jako georeliéf. Vyvýšeniny georeliéfu zve-
dající se nad hladinu světového ocenu označujeme jako pevniny. Povrch litosfé-
a moří označujeme jako podmořský georeliéf. Věda, která se zabývá vzhledem.
genezí a stářím georeliéfu se nazývá geomorfologie.
Georeliéf je plocha, na které se stýká litosféra s dalšími geosférami krajinné sféry
(s pedosférou, kryosférou, plynnou atmosférou a kapalnou hydrosférou). Je to
nejdůležitější rozhraní v krajinné sféře.
Současně je georeliéf plocha, na níž dochází i k vzájemnému styku vnitřních (en-
dogenních) pochodů a pochodů, jejichž působnost je podmíněna hlavně energii
přicházející ze Slunce (vnějších pochodů). Obě skupiny pochodů působí proti
sobě a vzhled georeliéfu je výsledkem protikladného působení obou typů pocho-
; x , , :
o
V poslední se stále více v tvářnosti pevnin uplatňují vlivy
dů. době georeliéfu
lidské společnosti (antropogenní pochody). Georeliéf je tak značně rozmanitý.
je složený z prvků různého původu a stáří.
Přesto však můžeme povrch litosféry rozdělit na geometricky jednoduché plochy.
které jsou navzájem oddělené lomy spádu (hranami). Geometricky jednoduché
plochy georeliéfu zpravidla vznikají účinkem jednoho pochodu (vnitřního, vněj-
šího, antropogenního), který působí v určitém směru. Proto tyto plochy nazývá-
me geneticky stejnorodé plochy. Jsou zpravidla větší než několik m“ a můžeme je
mapovat v krajině v geomorfologických nebo krajinářských mapách.

TABULKA 10
Rozlišení geneticky stejnorodých ploch podle sklonu
2
Název geneticky stejnorodé plochy E Sklon (ve stupních)
Sklonové měřítko
pro interval vrstevnic
rovinné m
mírně skloněné 2-5 o
50 m značně skloněné 5-15 o
M7 příkře skloněné 15-25 -o
12345 8 20"
velmi příkře skloněné 25-35
srázy 35-55
Sklon terénu mezi body A, B je I“
Sklon terénu mezi body C, D je 5“ stěny nad 55

34 Spádová čára (též spádnice) je čára

RS 30 31
3 33
probíhající ve směru největšího sklo-
[Poa
nu plochy. Tento sklon měříme buď
přímo v terénu sklonoměrem, nebo
+„ v laboratoři pomocí sklonového mě-
Ch bo řítka na vrstevnicových mapách (obr.
99). Sklonové měřítko slouží ke zjiš-
ťování sklonu terénu v požadovaném
směru. Sklon terénu zjistíme z inter-
valu vrstevnic a ze vzdálenosti vrs-
Grafické měřítko
1000. 500. G i 2 3km tevnic v požadovaném směru.

mal
Vzdálenost mezi body E, F je 650 m.
Obr. 99
Délkové grafické měřítko a sklonové měřítko

66
 ó
LITOSFÉRA j
Geneticky stejnorodé plochy pak tvoří složitější útvary, které nazýváme povr- V jednotlivých oblastech povrchu
chové tvary. Povrchové tvary vznikají působením stejných pochodů jako ge-
naší planety je různé množství
neticky stejnorodé plochy, avšak odpovídají zpravidla větším etapám ve vývoji endogenní a exogenní energie,
georeliéfu. Jejich rozměry kolísají od několika stovek m? (jednoduché tvary) až které vytvářejí georeliéf. V hrubých
do stovek km" (složité tvary). Podle vzhledu rozlišujeme konkávní tvary (např. rysech mohou nastat tři základní
údolí — obr. 106 na str. 70), konvexní tvary (např. kupa — obr. 106) a složité tvary, situace:
které jsou složené z ploch různého vzhledu (obr. 105 na str. 70). Povrchové tvary a) intenzita vnitřních a vnějších
podle vzhledu a původu dělíme do několika skupin (např. sopečné, mořské, říční, pochodů je stejná, potom
ledovcové apod.). vzniká rovnovážný různě

Tvary georeliéfu pak tvoří soubor, který označujeme jako typ georeliéfu. Je to členitý georeliéf, který se může
uchovávat po dlouhou dobu,
víceméně výrazně omezené území se stejným vzhledem a stejnou genezi, závis-
lou na horninách ajejich uložení, na stejném souboru vnitřních, vnějších a antro- b) intenzita vnitřních pochodů je
vyšší než vnějších, potom vzniká
pogenních pochodů a stejné historii vývoje.
členitý vysočinný georeliéf,
c) intenzita vnějších pochodů je
Otázky a úkoly: větší než vnitřních, potom vzniká
1. Co je georeliéf?
plochý zarovnaný georeliéf,
2. Které protikladné pochody se stýkají v georeliéfu? na němž dochází k odnosu
3. Jmenujte vnitřní (endogenní) pochody. Které z nich jsou katastrofické? hornin (denudační georeliéf),
4. Jmenujte vnější (exogenní) pochody. Odkuď pochází energie pohánějící tyto nebo naopak georeliéf, na němž
pochody? dochází k hromadění zvětralin
3. Jmenujte antropogenní pochody, které utvářejí georeliéf: a usazenin (akumulační
georeliéf).
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU LITOSFÉRA:
1. Které dva základní typy zemské kůry rozeznáváme a čím
jsou příznačné?
2. Na kterých místech zemské kůry se soustřeďuje horotvorná
činnost?
3. S jakými vnitřními (endogenními) pochody souvisí země-
třesení (mořetřesení)?
4. Definujte pojem prvek, nerost a hornina.
5. Jak se rozdělují horniny podle původu a jaký je jejich podíl
v zemské kůře?
6. V čem je rozdíl mezi platformami a štíty?
8. Na geologické mapě ve školním atlase ČR vyhledejte a po-
jmenujte území s vyvřelými, usazenými a metamorfovaný-
mi horninami,
9. Určete druhy hornin vyskytující se v okolí školy.
10. Jak souvisí typ zvětrávání a jeho účinnost s podnebím? « Pojmenujte a vysvětlete podle obrázku základní složky
pevného tělesa Země (1, 2, 3), typy zemské kůry (4, 5)
a svrchního pláště (6, 7), dále typy hranic litosférických
desek a jejich pohyby (8, 9, 10, 12) a vznik sopečné
činnosti (11).
Himálaj
AD

« Podle obrázku vysvětlete pochod vrásnění litosféry v důsledku « Podle obrázku vysvětlete, jak vzniklo nejvyšší pohoří naší
pohybů litosférických desek. —
planety velehornatina Himálaj. Které litosférické desky se zde
e Co je subdukce? srazily? Jaká je mocnost zemské kůry v Himálaji?

67

Nejpodrobněji jsou nadmořské
výšky georeliéfu České republiky
uvedeny na topografických mapách,
kde jsou všechny absolutní
výšky vztaženy k hladině moře,
která je pro geodetickou praxi
nahrazena plochou kvazigeoidu.
Souřadnicový systém WGS84,
použitý na vojenských mapách
a turistických mapách z nich
odvozených (např. mapách Klubu
českých turistů), používá výšky
elipsoidické, které jsou vztažené
k zemskému referenčnímu
elipsoidu WGS84. Některé
přijímače GPS nepracují s modelem
kvazigeoidu, a proto může
vzniknout rozdíl mezi výškami
určenými z mapy a výškami
určenými přijímačem GPS. Tento
rozdíl může na území ČR dosáhnout
až 45 metrů.
GEORELIÉF
8 GEORELIÉF
8.1. Základní údaje 0 georeliéfu
1. Čím jsou podmíněné vnitřní (endogenní), vnější (exogenní) a antropogenr:
pochody?
2. Jmenujte některé pochody vytvářející georcliéť okolí školy nebo bydliště.
3. Co rozumite pod pojmem geneticky stejnorodá plocha?
4. Imenujte některé antropogenní povrchové tvary z okolí školy nebo bydliště.
Georeliéf vzniká protikladným působením vnitřních a vnějších pochodů. V po-
slední době se ve vytváření georeliéfu stále více uplatňuje lidská společnost.
Celkový vzhled georeliéfu a jeho poloha závisí na vzájemném vztahu vnitřních
a vnějších pochodů ajejich podílu na vzniku a vývoji jednotlivých tvarů.
Podle nadmořské výšky georeliéfu rozlišujeme nížiny do výšky 200 m n. m.
a vysočiny nad 200 m n. m.
Podle relativního výškového rozdílu mezi údolními a vrcholovými částmi geo-
reliéfu v metrech na určité (referenční) ploše (v našich podmínkách zpravidla
16 kni") rozlišujeme tyto morfografické typy georeliéfu:
e roviny s relativní výškovou členitostí do 30 m
(obr. 100), složené převážně z nezpevněných
a sypkých hornin (mořských, říčních, ledovco-
vých);
Obr. 100
Rovina Dolnomoravského úvalu kolem regulovaného
koryta řeky Moravy s opuštěnými meandry složená ze
čtvrtohorních říčních usazenin
e pahorkatiny s relativní výškovou členitosti
30 — 150 m
(obr. 101), převládající typ v České
republice; většinou jsou tvořené málo odolnými
horninami, úpatní pahorkatiny lemují úpatí vr-
chovin, hornatin a velehornatin;
Obr. 101
Plochá flyšová úpatní pahorkauna Pozlovické brázdy
ve Zlínském kraji lemující úpatí vrchovinného zalesněného
Komoneckého hřbetu v pozadí
e vrchoviny s relativní výškovou členitostí 150
až 300 m (obr. 102), složené z odolných skalních
hornin, příznačný je rozdíl mezi plochými rozvo-
dími a zaříznutými údolími;
Obr. 102
Letecký snímek Rožmberské vrchoviny v Jihočeském
kraji, na němž je názorně patrný kontrast mezi hluboko
zaříznutým údolím řeky Vltavy se zaklesnutými meandry
a plochými rozvodími se zbytky zarovnaného povrchu
(holoroviny). Který hrad je na snímku?
 GEORELIÉF
e hornatiny s relativní výškovou členitosti 300
— 600 m (obr. 103), vyskytují se v oblastech mla-
dých zdvihů; rozdělujeme je na vrásové, vrásno-
-zlomové (obr. 107 na str. 70) a kerné (obr. 103
a obr. 108 na str. 71);

Obr. 103
Kerná hornatina Hrubého Jeseníku v Olomouckém kraji.
Břidličná hora (1 358 m n. m.) ve Vysokoholském hřbetu.
V pozadí nejvyšší vrchol hornatiny — Praděd I 491 m n. m.
Horní hranice lesa v Hrubém Jeseníku byla snížená pastvou
na holích.

e velehornatiny s relativní výškovou členitostí

nad 600 m (obr. 104), vyznačují se členitým geo-
reliéfem, často leží nad sněhovou hranicí a v mi-
nulosti se v nich vyskytovaly (nebo se dnes 1

v nich vyvíjejí) ledovce.

Obr. 104
Velehornatina Vysokých Tater ve Slovenské republice.
Velehorské štíty a ledovcové údolí (trog) Mlýnické doliny,
kterou v pleistocénu vyplňoval údolní ledovec.

Digitální model terénu (DMT)

Každý z vás se jistě už někdy setkal
se zkratkou 3D nebo pojmem
prostorový model. Digitální model
terénu je matematicko-číselná
simulace georeliéfu. Opírá se
o kostru význačných prostorově

určených bodů v terénu, které

jsou vybrány tak, aby co nejlépe
niva charakterizovaly vlastní průběh
rovina
georeliéfu. Rastrový model je
3

hrázdna
| + v z +

dán množinou elementárních

— Dahorkanna
vechovina
l < .

plošek nad prvky pravidelného

;

BEBE
EE tornatina 707707 rastru. Jsou
to
vlastně zborcené
čtyřůhelníky, které je možné
Morfografické typy georeliéfu na území České rozdělit na trojúhelníky, případně
republiky lze uvažovat i jiné, složitější
plochy. Na tomto podkladu je dále
« Který morfografický typ georeliéfu možné modelovat a popisovat
v České republice převládá? Najděte nejrůznější informace (jako např.
na mapě kotliny, brázdy, pánve u topografických map). DMT
a úvaly a pojmenujte je. představuje významný informační
podklad pro provádění celé řady
e Na kterých velkých řekách v Česku analýz a aplikaci různých modelů
jsou vyvinuté náplavové roviny zvané Příklad digitálního modelu antropogenních v prostředí GIS. Kromě vlastních
nivy? Najděte je na mapě. tvarů georeliéfu. Je možné s ním dále praco- výškových údajů, obsažených
vat a modelovat např. rekultivaci. v DMT, mohou být vyžadovány
Otázky a úkoly: i odvozené produkty typu: mapa

1. Podle obrázků 101 a 102 vyjmenujte rozdily mezi pahorkatinou a vrchovinou. sklonů, mapa orientace sklonů
2. Jaký je rozdíl mezi hornatinou a velehornatinou? svahu, mapa viditelnosti a další.

69
 GEORELIÉF
8.2 Planetární členění georeliéfu

VLIVY VLASTNOSTÍ HORNIN NA GEORELIÉF

1. Jaký je rozdíl ve stáří, složení a vlastnostech pevninské a oceánské zemské
kůry?
2. Které základní typy hornin znáte"

Litosféra ovlivňuje georeliéf čtyřmi základními způsoby:

a) Složením hornin a jejich vlastnostmi; je přirozené, že jiné budou tvarv
ve zpevněných usazených horninách (obr. 105) a jiné v hlubinných vyvře-
lých horninách (obr. 106). Popište podle obrázků rozdíly mezi oběma tvpy
7
$eoreliéfu.
svědecký vrch

: „
Strukturní
>.
Tabule na vodorovně uložených Obr. 105 +
terasa

<“
-
usazeninách starých 600 milionů let Model strukturního geore-
v Namibii liéfu tabule na vodorovně

==
í strukturní
*
idě

ne uložených zpevněných >

Najděte obrázku /
usazeninách ( P iskovcích plošina — m
typické pro tabuli natvary
.

usazených strukturní svah

a jílovcích) a na
výlevných
horninách a pojmenujte je. Jak
vyvřelých horninách (čediči,
poznáte, která vrstva je odolná
znělci) s příznačnými struk-
a která méně odolná?
turními tvary. Lávový proud
vyplnil údolí. O čem svědčí
vyvýšenina (svědecký vrch)?

vysoká klenba

Obr. 106
Georeliéf vznikající na hlubinných vyvřelých horninách
(např. na žulách) s nízkými a vysokými klenbami, které
vznikly oddělováním cibulovitých slupek vlivem odlehčení
|
masivních hornin, které původně utuhly ve značné hloubce
údolí pod povrchem terénu.

b)Střídáním hornin; stejnorodé složení hornin (např. žul, pískovců) vede

ke vzniku monotónního georeliéfu, naopak střídání hornin vede ke vzniku
pestrého georeliéfu.
c) Útožnými poměry hornin; tj. vodorovným uložením (obr. 105), zvrásněním.
rozlámáním (obr. 107).
Obr. 107
Model vrásno-zlomového georeliéfu
ve střední části poloostrova Peloponés
v Řecku s převahou tektonických tvarů
(tektonický georeliét). V pravé části
modelu je příkopová propadlina Argos vy-
plněná mladými usazeninami. V levé čásu
je polje. což
je rozsáhlá sníženina kraso-
vého původu ve vápencích. Vysvětlivky:
1- krystalické břidlice, 2 — pískovce,
3- střídání pískovců ajílovitých břidlic.
4 — vápence. 5 - písky. Písmeno Z ozna-

a čuje zlomy (zlom je tehlina v zemské kůře.

RO

4 5
o

podél které došlo k pohybu ker).

70
 Ld

GEORELIEF
d) Aktivními svislými a vodorovnými pohyby ker litosféry (obr. 108); pohyby
v litosféře probíhají neustále — i v současné době, ale různým směrem (zdvihy
nebo poklesy) a s různou intenzitou v prostoru v čase. 1

blokdiagram porucha blokdiagram porucha

ly

vodorovný
posun

vodorovný
zdvih posun
a pokles spojený se
zdvihem

ly

přesmyk úklon

Obr 108
Modely různých vertikálních a horizontálních pohybů ker litosféry v tektonickém georeliéfu.
Pohyby ker vznikají výrazné terénní stupně, které nazýváme zlomové svahy.

Každá geneticky stejnorodá plocha nebo tvar jsou ovlivněny složením, vlastnost-
mi a uložením hornin, z nichž jsou složeny. U některých ploch a tvarů georeliéfu
se však vlivy hornin projevují více než u druhých. Takové plochy a tvary ozna-
čujeme jako strukturní plochy a tvary. Zejména výrazně se vlivy hornin projevují
v oblastech tvořených vodorovně uloženými skalními horninami (např. v České
tabuli). V tabulích se vyskytují strukturní stupně, strukturní plošiny a strukturní
terasy (obr. 105 a obr. v barevném pruhu na str. 70).

VNITŘNÍ (ENDOGENNÍ) POCHODY A TVARY

GEORELIÉFU JIMI VYTVOŘENÉ =
1. Na kterých místech naší planety dochází k intenzivní so- «wW——— —

pečné a horotvorné činnosti?

2. jakými vnitřními pochody souvisí zemětřesení?
$

3. Jaký je rozdíl mezi magmatem a lávou?

Při převaze působení endogenních pochodů nad exogenní- >

L
mi vzniká fektonický georeliéf (obr. 107 a 108). Rozlišuje-
me vrásový georeliéf, kdy antiklinály tvoří hřbety a synkli-
nály sníženiny (obr. 109 a 126 na str. 79).

P
Obr. 109
Antiklinální hřbet v pohoří Zagros v Iránu PATY M
71

Sopečný georeliéťna Kanárských
ostrovech v Atlantském oceánu.
Řada sopek na horkém bodu, přes
který se postupně posunuje litosfé-
rická deska.
e Co je to horký bod?
Obecně za aktivní sopky pova-
žujeme takové, které mají za-
znamenanou činnost v historické
době. Ostatní sopky jsou dřímající,
spící nebo vyhaslé. Jeden z prvních
opravdových záznamů o sopečné
činnosti a vzniku sopečného geo-
reliéfu pochází od Plinia mladšího
z 24.8.79 n.1.ajde o výbuch
Vesuvu v Itálii.
Největší dopad na georeliéf i celou
krajinnou sféru měl zřejmě výbuch
sopky Toba na indonéském ostrově
Sumatra před 74 000 lety. Vznikla
kaldera o délce 100 km a šířce
35 km. Do atmosféry bylo při výbu-
chu vymrštěno nepředstavitelných
2 500 až 3 000 km? materiálů (so-
pečného popele, sopečných bomb)
a pochopitelně i mnoho sopečných
plynů.
Tvary svahů. Svahy jsou části geo-
reliéfu skloněné více než 2 stupně.
V georeliéfu zabírají největší část.
Mají různé tvary: a 2 přímé svahy,
|
3 a 5 vypuklé (konvexní) svahy,
4 a 6 vkleslé (konkávní) svahy.
GEORELIÉF
Jestliže při vrásnění vznikají současně zlomy, vytváří se vrásno-zlomový geo-
reliéf (obr. 107 na str. 70). Kerný georeliéf se nachází v oblastech, které jso:
tvořeny krami litosféry navzájem oddělenými zlomovými svahy (obr. 107 a 12"
na str. 79). Zlomové svahy jsou geneticky stejnorodé povrchy, které vznikají při-
mo pohyby ker litosféry (obr. 108).
Sopečnými endogenními pochody vzniká
sopečný georeliéf (obr 110)
Obr. 110
Nopečný georeiiéť,
který vzniká na hra-
nici podsouvající se
litosférické desky ih ád vodní
(subdukce). Deska při
subdukci taje a vzni-
ká magmatický krb.
—-magmatický krb
Magma pod tlakem
vystupuje přívodním
kanálem k povrchu,
kde dochází k centrální
erupci a vzniká sopka.
Dochází jednak k centrálním erupcím, kdy vznikají sepky (obr. 110), a jednak
k výlevům lávy z puklin, kdy vznikají lávové tabule. Sopky se dělí na lávové.
tufové (ze sopečného popela) a smíšené (stratovulkány). Jejich činností povste-
vají různé sopečné tvary, jako jsou údolí vyplněná a přehrazená lávovými prouč:
(obr. 105 na str. 70), kráterová a lávou hrazená jezera apod. Značné plochy zat-
jímá sopečný georeliéf na dně oceánů (podmořský sopečný georeliéf). Sopečnž
jevy náležejí ke katastrofickým jevům v krajině (obr. 92 na str. 61).
Ze zemětřesných tvarů jsou nejčastější různě vysoké stupně zvané srázky. Vzn>-
kají pohybem hornin podél zlomů při zemětřeseních.
Otázky a úkoly:
1. Najděte na mapě v atlase světa hranice litosférických desek. K jakým pochc-
dům dochází na hranicích desek?
2. Najděte v atlase světa některé sopky, přečtěte jejich jména a zapište si je do se-
Šitu.
3. Najděte v atlase světa Středoatlaníský hřbet a zjistěte, zdali jsou tam sopki
Nacházejí se tam některé sopečné ostrovy?
EXOGENNÍ POCHODY (SVAHOVÉ A ŘÍČNÍ POCHODY)
1. Jaký je rozdíl mezi lávou a magmatem?
2. Co je zvětrávání? Jaké typy zvětrávání rozlišujeme?
3. Jak se rozdělují typy hornin podle původu?
Exogenní pochodya tvary jimi vytvořené dělíme do několika skupin, a to na s1=
hové, říční, kryogenní, větrné (eolické), mořské a biotické, Vnější geomor“:
logické pochody na souši působí většinou ve zvětralinách a jen zřídka přírma
v matečních (zejména skalních) horninách.
Svahové pochody působí na svazích, které jsou nejrozšířenějším a současné
nejdynamičtějším prvkem georeliéfu pevnin. Svahy jsou všechny části geore =
fu, které mají sklon větší než 2“. Svahy zabírají zhruba 90 % povrchu souše. z
hož asi 60 % jsou svahy se sklonem 2— 10%. Významným činitelem u svahoví £
pochodů je zemská tíže. Ke svahovým pochodům počítáme:
e řícení, tj. náhlý krátkodobý pohyb částí hornin na příkrých svazích, zejmena
na stěnách v hornatinách a velehornatinách;
72
 GEORELIÉF
e bahenní proudy, tj. pohyb rozbřed-
V našich podmínkách tekoucí voda
lých jemnozrnných hmot po svahu, uná-
s sebou unáší úlomky skalních
šejících často velké balvany (obr. 111);
1

hornin, písek a jemný materiál.

obsahuje-li bahenní proud hodně úlom-
ků, nazývá se
blokovobahenní proud
(mura), bahenní proudy tvořené sopeč-
nými materiály nazýváme lahary;
Úlomky skalních hornin a písek
obrušují koryto, prohlubují
je
(hloubková eroze) a rozšiřují
(boční eroze). Hrubozrnné částice
posouvané a převalované vodním
proudem po dně koryta označujeme
jako splaveniny. Jemnozrnný
materiál rozptýlený ve vodě se
nazývá plaveniny.

Obr. 111
Blokovo — bahenní proud na Králickém
Koryto vodního toku se štěrkovými
Sněžníku, který unáší velké balvany.
1

splaveninami
V horní části snímku je rokle v rulách.

e sesouvání, tj. poměrně rychlý

krátkodobý klouzavý pohyb hmot
po svahu podél jedné nebo více smy- karné sesuvy

kových ploch (obr. 112); pokleslý blok

Splaveniny - oválené úlomky skal-

Obr. 112 ních hornin (štěrk)
Modely různých typů sesuvů .
na svazích jezero Řeky tropických oblastí unášejí
převážně plaveniny, jejichž vliv
e laviny, tj. rychlý pohyb sněhových hmot po svahu, zejména v lavinové rýze na koryto je malý. Proto v korytech
+srov, obr. 94 na str. 63). tropických řek jsou stupně, balvany
(peřeje) a vodopády.
Povrchově tekoucí voda je hlavním odnosovým s

šinitelem na většině povrchu pevnin. Při větším

nebo delším dešti se začíná voda hromadit v měl-
xých sníženinách na povrchu svahů a pozvolna pře-
zekat ve směru jejich sklonu. Dochází k nesoustře-
děnému stékání vody (tzv. ron). Je-li síla odtékající
vody větší než síla udržující části zvětralin nebo
zůdy na svahu, dochází k odnosu (erozi). Soustře-
čěním vody do stružek začínají na svahu vznikat
erozní rýhy zvané strže (obr 113).

Obr. 113
Erozní rýhy vytvořené tekoucí vodou v zeminách (strž)

V mistech, kde stékající voda zařízne do skalního podloží, vzniká rokle

se
obr. 111). V místech, kde strž nebo rokle nařízne hladinu podzemní vody, vzniká
pramen jako začátek vodního toku. Vodní toky si vytvářejí žlab, kterým proudí
+oda. Nejnižší část tohoto žlabu s malými příčnými sklony nebo téměř vodorov-
23. na niž navazují břehy, se nazývá koryto.

73
 Vodní toky se snaží dosáhnout profilu rovnováhy, tj. takového stavu ve voč-
ním toku, kdy sklon, šířka, hloubka a další vlastnosti koryta jsou v rovnovázž
s průměrným průtokem a množstvím plavenin a splavenin. Rovnovážný stz:

umožňuje dlouhodobě udržovat rovnováhu systému, tj. odnášet veškerý mater:z

dodávaný do vodního toku ze svahů. V tomto stavu reagují vodní toky na změr:
ostatních složek fyzickogeografické sféry (množství srážek, změny rostlinstv
a snaží se vyrovnávat změny přizpůsobením podélného profilu koryta (autoreg.-
lační systém).
Koryta vytvářejí

2 bodl
zákruty. Zákruty,
které mají více
než 180“, se na-
zývají meandry
3

Neckovité údolí řeky Berounky

s příkrými údolními svahy a údolní
nivou
Obr. 114
Volné meandry

Řeky u nás většinou tečou v podélných sníženinách georeliéťu, které označujeme

jako údolí (obr. 105 a 106 na str. 70). Údolí mají v příčném profilu různý tvar
(úvalovitý, neckovitý, tvaru písmene V, kaňon — obr. 105 na str. 70). Společně
údolí vytvářejí údolní síť.

TABULKA 11
Vybrané světové veletoky a množství jimi unášených plavenin a splavenin

hen ro
(10 km“)
DAB
(km)
T
rou oo
(m*/s) | (km'/rok)
| |
ony,
(10*t/rok)
Amazonka 6150 7025 | 2000001. 6300 900 00
Kongo 3820 4670 40 000 1250 43 00

Orinoko 990 2570 34 880 1100 210 000

Ganges/Brahmaputra 1480 2700 30 790 971 167 000
Chang Jiang 1940 4990 28 540 900 478 000
Mississippi-Missouri 3270 6260 18 390 580 210 000
Jenisej 2580 5710 17 760 560 13 000

Grand Canyon v jižní Francii na řece

Lena 2500 4600 16 300 54 12 000
Verdon. Mekong 790 4180 14.900 470 160 000
» Vyhledejte ho v atlase na hranici Páraná-La Plata 2830 3940 14.900 470 92 00
Provensálských a Přímořských
Alp.
Pramen: http://disc.sci.gsfc.nasa.gov/geomorphology/GE
4/GEO Chapter 4.shtlm

Otázky a úkoly:
1. Co rozumíme pod pojmem svah?
2. Popište geomorfologické pochody, které působí na svahu.
3. Co jsou plaveniny a splaveniny? Podle tab. II řekněte, který světový veletok
unáší do oceánu nejvice plavenin a splavenin. Proč?
4. Zkuste určit, jaké typy údolí se vyskytují v okolí školy nebo vašeho bydliště.

74
 GEORELIÉF
EXOGENNÍ POCHODY (KRYOGENNÍ, VĚTRNÉ, OCEÁNSKÉ
A BIOGENNÍ POCHODY)
Které katastrofické svahové pochody ohrožují domy na svazích?
Co víte o krasu“? Jaké znáte povrchové a podpovrchové krasové tvary? Spraš je světle žlutavá až nahnědlá
Ukažte na mapě některé povrchové oceánské proudy a uveďte, zda jsou teplé, zemina eolického původu.
nebo studené. Příznačným znakem spraše je
obsah uhličitanu vápenatého CaCO,.

Svérázné kryogenní tvary vznikají jak v kryosféře, tak i v chladných oblastech, Spraš byla naváta v chladných
obdobích starších čtvrtohor, a proto
kde sezonně dochází ke vzniku a opětnému tání podzemního ledu. Jsou to ze-
se v ní často vyskytují kryogenní
jména tvary vzniklé stékáním rozteklé půdy (tzv. soliflukce půdotoku). Stékání
—
jevy.
roztátých hornin nad horní hranicí permafrostu se nazývá kongeliflukce.

Obr. 115
Kongeliflukční jazyky
na ve velehorách
svahu
Tan-San

Ve fyzickogeografické sféře — zejména v místech s řídkou vegetací — působí vítr

1

větrným odnosem, transportem a akumulací. Vítr unáší volné částice půdy a zvě- Svislý letecký snímek znázorňující
tralin a na jiných místech je zase ukládá. Větrnými (eolickými) pochody u nás vliv struktury na georeliéf v odol-
—

ných kvádrových pískovcích křído-

vznikly pískové přesypy a akumulací prachových částic pokryvy spraší. vého stáří vzniklo pseudokrasovými
pochody Adršpašsko-teplické skalní
Exogenní pochody na dně město s kaňony, roklemi a zajímavý-
oceánu lze rozdělit na gravi- mi skalními útvary.
tační, hydrogenní a biogen-
ní. U gravitačních pochodů
má hlavní roli zemská tíže.
Na podmořských svazích
se nacházejí usazeniny, kte-
ré jsou nasycené oceánskou
vodou a mají zvýšenou po-
hyblivost. Proto často do-
chází podmořským sesuvům.
Obr. I15a Dalším typem jsou turbiditní
Zvětré podé pukl
Čeřiny
proudy, které vznikají vodní vytvořila v odolných kvádrových
suspenzí pevných minerálních částic. Turbiditní proudy mají značnou rychlost pískovcích křídového stáří zajímavé
a jsou schopné přetrhat i podmořské kabely. Televize a fotografie ukázaly, že při skalní tvary.
dně oceánu se pohybují mocné proudy hustých a chladných vod. Dnové proudy
Složité geomorfologické pochody
vytvářejí na dně oceánu akumulační tvary (čeřiny).
Z biogenních pochodů má největší význam vytváření tvarů složených z masiv- probíhají v břežním pásmu na styku
ních hornin korálových vápenců a vznik korálových útesů a atolů. Na pevnině pevniny a oceánu. Břežní pásmo
leží v dosahu mořských pochodů,
mají největší význam z biogenních tvarů termitiště a rašeliniště. Zajímavé jsou k nimž počítáme působení
bobří hráze na vodních tocích.
materiálu unášeného vlnami,
dmutím a oceánskými proudy.
Otázky a úkoly: Výsledkem jejich působení jsou
1. Jaké znáte strukturní tvary tabulí ovlivněné vlastnostmi hornin? abrazní sruby, mořské (abrazní)
2. Co to jsou skalní města a kde se v ČR vyskytují? terasy v břežním pásu a břežní
3. Vjakém typu georeliéfu vznikají laviny? valy ze štěrků a písků. Výsledkem
4. Čím jsou sesuvy půdy nebezpečné pro činnost člověka? spolupůsobení mořských
3. Popište ledovec. V kterém typu georeliéfu se vyskytují horské ledovce? a fiuviálních pochodů jsou delty.

75
 8.3. Vliv člověka na georeliéť

Najděte na mapě v atlase hranici dlouhodobě zmrzlé půdy (permafrostu).

19 —
.

. Leží vaše škola v nížině, nebo ve vysočině? Jak to zjistíte?

. Kam (nejblíže) byste se vypravili za ledovci?

V současné době člověk ovlivňuje jak vnitřní, tak i vnější geomorfologické po-
chody a vytváří příznačné antropogenní tvary. Endogenní pochody lidská spo-
lečnost ovlivňuje výstavbou velkých technických děl (např. přehradních nádrži.
městských aglomerací), které vyvolávají svou hmotností pohyby zemské kůrv
a mohou vést i ke vzniku antropogenních zemětřesení (obr. 116).

Obr. 116
Po napuštění až 150 m hlubo-
kého přehradního jezera Mead
za přehradou Boulder Dam
na řece Colorado v USA došlo
k antropogenním zemětřese-
ním. Najděte přehradní jezero
Eroze půdy — strž
na mapě a na internetu.

Člověk jednak zpomaluje, jednak urychluje vnější

pochody. Ke zpomalení dochází např. ohrázováním
řek, pokrytím povrchu terénu asfaltem, betonem
apod. Urychlení pozorujeme např. na obdělaných
svazích (urychlený odnos půdy na svazích — obr.
17.
Obr. 117
Urychlování vnějších geomorfologických pochodů člově-
-
kem urychlený odnos půdy na svazích ve vinicích na jižní
Moravě po silném dešti

Antropogenní tvary vznikají např. dolováním povrchové doly, těžební haldy,

—

pískovny, kamenolomy (obr. 118), skládky apod. Člověk se v současné době stá-
vá v naší kulturní krajině významným geomorfologickým činitelem.

Obr. 118
Etážový kamenolom v žule
v průlomovém údolí Tiché
Orlice u obce Litice.
Do které skupiny hornin ná-
leží žula a z kterých nerostů
Je složená?

Povrchové doly jsou obrovským Otázky a úkoly: , P

M o o

zásahem nejen do krajinného rázu, 1. Popište co nejvíce antropogenních geomorfologických pochodů a tvarů geore-
ale narušují i podzemní vody. liéfu vytvořených člověkem.
76
 GEORELIÉF
.4 Detailní členění georeliéfu v menších územích e Pokuste se zařadit území vašeho
bydliště nebo školy podle jeho
1. Jaký je rozdíl mezi relativní výškovou členitostí území a nadmořskou (abso- relativní výškové členitosti
lutní) výškou daného území? do jistého morfografického typu
2. Co považujeme za hranici mezi nížinou a vysočinou? (např. rovina, pahorkatina atd.)
a podle nadmořské (absolutní)
výšky do
V výškového stupně o
Geomorfologickým mapováním lze v jednotlivých územích vymezit na základě VYSNŮ

vzhledu a vývoje základní typy georeliéfu pevnin: georeliéfu (nížina nebo vysočina).

1. Akumulační nížiny
—
jsou složené převážně z nezpevně-
ných usazenin a mají ráz roviny nebo
pahorkatiny. Vyznačují se měkkým geo-
reliéfem a zaoblenými tvary.

Dále
je rozdělujeme na:
e pobřežní nížiny, které jsou vynořený-
mi částmi šelfu (obr. 119);

Obr. 119
Dánsko — pobřežní akumulační nížina Severní-
ho moře

e jezerní nížiny, které jsou bývalým je-

zerním dnem;

e deltové nížiny jako akumulační rovi-

ny při ústí řek do oceánu (obr. 120);

Obr. 120
Delta řeky Nil Podle této akumulační roviny
byl do geografie zaveden pojem delta. Najděte
na družicovém snímku Suezský pruplav spojují-
ci Středozemní a Rudé moře.

Nejvetsí upatní nizina v České

e úpatní nížiny, což jsou mírně uklo- republice vznikla ve starších
něné podhorské nížiny říčního původu, čtvrtohorách (pleistocénu) při
které vznikají spojením náplavových severním úpatí Moravsko-slezských
kuželů při vyústění řek z pohoří do sní- Beskyd. V chladném podnebí dob
ledových podléhaly málo odolné
ženiny (obr. 121);
flyšové horniny mrazovému
zvětrávání, kongelifiukci
a sesouvání. Pravé přítoky řeky
Odry, stékající z pohoří, byly
přetíženy splaveninami. Při výtoku
z pohoří do sníženin Frenštátské
Obr. 121 a Třinecké brázdy řeky při zmenšení
Úpatní nížina v suchém podnebí. Vodní toky spádu štěrky a písky ukládaly,
vytékající z pohoří vytvářejí štěrkové nápla- vytvářely mohutné náplavové
vové kužely, které splývají v úpatní nížinu. kužely, které postupně splynuly
V popředí je jezerní nížina vytvořená občasným v úpatní nížinu.
jezerem, které vzniká po velkých deštích nebo
tání sněhu v horách (tzv. playa).

77

Srázný severní okrajový svah Mo-
ravskoslezských Beskyd a nápla-
vové kužely v Trojanovické brázdě
(podokrsek Frenštátské brázdy)
(původní výplní podledovcového
koryta)
Ledovcová nížina —
výplavová
rovina (sandr)
GEORELIÉF
e říční nížiny tvořené usazenina-
mi podél řek (obr. 122);
Obr. 122
Říční rovina zvaná údolní niva a říční
terasy jako součásti říční nížiny.
A — údolní niva — náplavová rovina
kolem řeky vzniklá usazováním říčních
sedimentů za povodní: na nivě jsou říční
jezera. B— starší údolní niva byla rozře-
zána vodním tokem a uchovala se jako
akumulační říční terasy po obou bocích
(1); na dně údolí se vytvořila nová mlad-
ší údolní niva (II). Vysvětlivky: 1 — skalní
podloží, 2— říční (fluviální) usazeniny.
e ledovcové nížiny, které vznikají při ústupu ledovce nebo při jeho roztátí na mís-
tě vlivem oteplení podnebí (tzv. odlednění — obr. 123). Morény jsou tvary složene
z netříděných ledovcových nánosů
ledovec
(tzv. tillu). Drumliny jsou elipsovi-
té pahorky na povrchu spodní mo-
rény. Esker je dlouhý a úzký va.
složený z říčně-ledovcových písků
a štěrků usazených vodním tokem.
který tekl v tunelu pod ledovcem:
Obr. 123
řalní maróána
Model vzniku ledovcové nížiny při
ústupu ledovce. A ustupující pevninský
—
ledovec, před jeho čelem je výplavová
rovina (sandr) složená z říčně-ledovcových
písků a štěrků; vpravo nahoře se nachází
proglaciální jezero. B — ledovcová nížina
po ústupu ledovce s výplavovou rovinou
drumliny (sandrem).
P
OY
e eolické nížiny tvořené vě- ŘÍ - —
,
BM
. . . >
trem usazenými horninami,
p
zejména vátými písky (obr.
= a
:
124) a sprašemni (prachovými
větrnými usazeninami).
Obr. 124
Eolická nížina na Sahaře s písko-
vými přesypy. Pískové přesypy
však tvoří jen malou část této
největší pouště na naší planetě.
2. Odnosové a strukturní roviny
Zařazujeme do nich roviny vzniklé dlouhodobým působením vnějších pochodů
v tektonicky klidných podmínkách, kdy vznikají zarovnané povrchy.
e Strukturní roviny jsou rovinné krajiny, v nichž se ve značné míře uplatňuje
vliv úložných poměrů hornin (např. na naší planetě velmi rozšířené tabule).
e Tabule (obr. 105 na str. 70) jsou krajiny tvořené vodorovně nebo mírně ukloně-
nými zpevněnými usazeninami (např. Česká tabule složená ze svrchnokřídových
skalních hornin) nebo výlevnými vyvřelými horninami (např. čediči).
78
 GEORELIÉF
3. Klenby a pánve
e Klenby jsou oblasti, které vznikly vyklenutím a to buď
vlivem tektonických pohybů, nebo proniknutím ;
povrchu seoreliéfu,

vyvřelých hornin, případně vytlačením solných

pňů (obr. 125). Klenby mají kruhovitý nebo ovál-
ný půdorys a vyklenutý povrch.
e Pánve jsou konkávní sníženiny s kruhovitým
nebo oválným půdorysem, které vznikly prohnu-
tím georeliéfu (např. Pařížská pánev ve Francii).

Obr. 125
Družicový snímek pohoří Zagros v Íránu s oválnými solný-
mi klenbami a pánvemi vyplněnými usazeninami se slanými
jezery. Na klenbách je vytvořena radiální říční a údolní síť
(klenba ve středu snímku). Při rozrušení vrcholu klenby
(vpravo dole) vzniká sníženina zvaná combe [komb].

4. Pohoří
e Jednoduchá vrásová pohoří jsou krajiny, v nichž jsou horniny zvrásněny v an-
tiklinály a synklinály s vodorovnými nebo slabě zvlněnými osami. V krajině tak
antiklinály tvoří hřbety a synklinály sníženiny (např. v pohoří Švýcarský Jura
—

obr. 126).

Obr. 126
Model vrásového pohoří
(Švýcarský Jura) vzniklého
tektonickými pohyby při
vrásnění Alp, kde hřbety tvoří Vyklenuté vrstvy vápenců v an-
antiklinály a údolí synklinály. tiklinálním hřbetu jednoduchého
Hřbety jsou napříč protnuté vrásového pohoří Švýcarský Jura
soutěskami zvanými c/use
[klýz]. Vysvětlivky:
—
1
vápenec,
2- jilovitá břidlice. Popište,
jak vypadá soutěska.
e Složitá vrásová pohoří představují soustavu hřbetů doutníkového tvaru a sníže-
nin pánvovitého tvaru (např. Appalačské pohoří v USA).
e Příkrovová pohoří jsou složitou strukturou vrásových příkrovů, které jsou pře-
sunovány přes sebe na značné vzdálenosti (např. Alpy nebo Karpaty).
e Vrásno-zlomová pohoří jsou krajiny, kde vlivem napětí vznikajícího v horni-
Antiklinální hřbety vrásového pohoří
nách při vrásnění a vývoji vrásových příkrovů vznikají současně s plastickými
Švýcarský Jura protínají napříč úzké
ohyby rovněž zlomy. Podle zlomů pak dochází k pohybu ker ve svislém i vodo- soutěsky, zvané cluse. Na jaře při
rovném směru (obr. 107 na str. 70). V jejich georeliéfu se často uplatňuje různá tání sněhu jimi protékají divoké řeky.
odolnost hornin vůči odnosu. Např. vápence jsou odolnější než jílovité břidlice,
3 proto často tvoří vrcholy pohoří.
zlomový
e Kerná pohoří (obr. 127) se podobají vrásno-
-z.omovým pohořím. Méně se však v nich uplat-
2.je různá odolnost hornin vůči odnosu a více
x popředí vystupují tektonické tvary, např. zlo-
Dvě svahy.

tac. 127
« +2ž. xerného pohoří. A — původní tvar vytvořený
3 1 72ker litosféry, B výsledný georeliéf vzniklý
—

z774m protikladným působením vnitřních a vnějších

E —:ciMogických pochodů. Najděte na obrázku zlomové
zsvětlete, jak vznikne hrást a jak prolom.

79

Obr. 128
Sopečné pohoří v Kostarice. Na svazích sopky je radiální síť eroz-
ních rýh zvaných barranky. V kaldeře se nachází sopečné jezero.
Které litosférické desky se stýkají v Kostarice?
Vzhledem ke změnám podnebí
v geologické minulosti se
v georeliéfu mohou uchovat i tvary,
které vznikly v minulých dobách
za fyzickogeografických (hlavně
klimatických) podmínek odlišných
od dnešních. Například v našich
horách nacházíme kryogenní
tvary, které vznikly v chladných
obdobích starších čtvrtohor. Dnes
se již nevyvíjejí a jsou to tedy tzv.
fosilní tvary. Zatímco v chladných
obdobích pleistocénu (dobách
ledových) byly u nás ledovce,
v dnešních vlhkých tropech
bylo období sucha. Georeliéf,
v kterém se nacházejí tvary
vzniklé v klimatických podmínkách
odlišných od dnešních, se nazývá
polygenetický georeliéf.
|
ei -ej:1385
e Sopečná pohoří, která vznikají povrchovou
sope jz |
činností, se vyznačují příznačnými tvary (obr. 128).
Na základních tvarech vytvořených vnitřními (end zzr
ními) pochody pak působí soubory exogenních poc?
v závislosti na geografické poloze a nadmořské výšcí
Otázky a úkoly:
1. Najděte v atlase světa delty řek Dunaje, Ama:
ky, Orinoka, Leny, Nigeru, Nilu, Mississippi, Gar=
a řekněte, do kterých oceánů a moří uvedené řeky ::7.
2. Podle obrázku 105 na str. 70 jmenujte hlavní ip: ">
bulí. Znáte kaňon některé řeky?
3. Podle obrázku 123 jmenujte a vysvětlete některé nez=
ledovcové nížiny. Hledejte i na internetu.
4. Podle obrázku 127 uveďte příznačné tvary kernénr
pohoří.
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU GEORELIÉF:
l. Jakým způsobem ovlivňují vlastnosti a složení hornin georeliéf? Pokuste se
schematicky znázornit možné situace (viz obr. 105, 106, str. 70).
Pomocí topografické mapy okolí školy zjistěte relativní výškovou členitost
georeliéfu ve čtverci 4 x 4 km a zařaďte území do morfografického typu kra-
jiny.
Na internetu (www.geologickemapy.cz) najděte geologickou mapu okolí ško-
ly a zjistěte, jak litosféra (horniny, jejich uložení, zlomy a další vlastnosti)
ovlivňují georeliéf.
V kterých typech georeliéfu se vyskytují laviny? Čím jsou nebezpečné?
Zdůvodněte, proč jsou i velké řeky tropické oblasti často nesplavné.
Popište podle obrázku 112 na str. 73 rozdíly mezi typy sesuvů půdy. Najděte
na internetu (www.geology.cz), v kterých oblastech Česka jsou sesuvy nejví-
ce rozšířené.
Přineste vzorky materiálu (plaveniny, splaveniny) dopravovaného vodními
toky v okolí školy během povodní a za normálních průtoků. Porovnejte je.
V jakých podmínkách vznikají kryogenní jevy? Najděte na mapě ledovce
Antarktidy a Grónska a horské ledovce ve velehorách.
V jakých fyzickogeografických podmínkách vzniká rozsáhlá eolická činnost?
10 . Stáhněte si z internetu (www.Cenia.cz /vojenské mapy) mapu okolí svého
bydliště zmapujte antropogenní tvary. Zpracujte a vytiskněte mapu.
a
Jaký vliv může mít v chladných oblastech Země tání dlouhodobě zmrzlé
půdy na výstavbu letiště, železnice nebo silnice?
12. K jakému typu pohoří náležejí Krušné hory? K řešení použijte geologickou
mapu ČRz atlasu ČR nebo internetu (www.geologickemapy.cz).
13. K jakému typu georeliéfu náleží Česká tabule? K řešení použijte geologickou
mapu ČR z atlasu ČR nebo internetu (www.geologickemapy.cz).
14. Na fyzickogeografické mapě Evropy vyhledejte základní typy georeliéfu
(akumulační nížiny, strukturní roviny, pánve, pohoří) a porovnejte mapous
Tektonická stavba v atlase světa.
15. Na mapě Asie a Severní Ameriky najděte hranici dlouhodobě zmrzlé půdy
(permafrostu) a vyjmenujte pohoří, ve kterých se vyskytují kryogenní a le-
dovcové tvary. Vyjmenujte nížiny, ve kterých se mohou vyskytovat tvary zob-
razené na obr. 86 na str. 58 a 123 na str. 78. Na internetu najděte a stáhněte si
obrázky k jednotlivým tvarům.
80
 PEDOSFÉRA
9 PEDOSFÉRA
9.1 Půda
RS
0c Svrchní část litosféry je rozrušována
—

. Jaký význam má zvětrávání v krajině? 2c zvětráváním hornin. Proto povrch

. Které typy zvětrávání rozlišujeme?
pevnin většinou pokrývají zvětraliny.
10
Co je výsledkem zvětrávání?
U

.
Pedosféra je samostatný přírodní
útvar vzniklý přeměnou zvětralin
Půdu chápeme jako libovolný trojrozměr- působením vody, vzduchu,
ný výřez z pedosféry od jejího povrchu až slunečního záření a organismů
po podložní mateční horninu (obr. 129). v půdě. Pedosféra je soubor všech

Obr. 129
P cm půd na Zemi (půdní obal Země).
Půdy se značně liší od zvětralin,
Půda —
trojrozměrný výřez z pedosféry (pedon) z kterých vznikly. Odlišují se svým
svýraznými půdními horizonty: O — nerozložený © p složením (zrnitostí, strukturou),
opad (listí), B horizont obohacený o živiny, C —
—
barvou a hlavně úrodností.
mateční hornina, z jejíchž zvětralin vznikla půda. 48cmi..

Půdy se skládají z neživé a živé složky. Neživými částmi půdy jsou částečky jílu, Půdu proto řadíme mezi hybridní
hlíny, v některých půdách i zrna písku a další větší či menší úlomky hornin (mi- geosystémy.
nerální složka). Dále jsou to půdní voda a půdní vzduch (půdní plyny). Součástí » Jaký význam mají půdní
půdy jsou také odumřelé části rostlin a zbytky těl živočichů. Ty se v půdě rozpa- horizonty? Charakterizujte půdní
dají a působením půdních bakterií jsou přeměňovány na tmavou hmotu — humus. horizonty na obrázku 129.
Živou složkou půdy (edafon) jsou kořeny živých rostlin, mikroorganismy a drob-
ní živočichové: dešťovky, stonožky a krtci.
Vznik půdya její vlastnosti jsou ovlivňovány:
e mateční horninou, na které se půda vyvíjí,
e podnebím, zejména teplotou a srážkami,
e georeliéfem, zejména sklonem svahů a nadmořskou výškou,
© podpovrchovou a povrchovou vodou,
© mikroorganismy, rostlinstvem a živočišstvem,
e činností člověka.
Studiem půd se zabývá fyzickogeografická disciplína zvaná pedogeografie.
Všechny složky půdy navzájem souvisejí a dodávají půdě úrodnost. Úrodnost
je nejcennější vlastnost půdy. Je to schopnost půdy poskytnout rostlinám dosta-
tek živin, vody a vzduchu, které potřebují k životu a zajištění úrody. Úrodnost
14
je u jednotlivých typů různá. Přirozená úrodnost Se 0+
vytvořila bez zásahu lidí a má hlavní význam v les- ""J|
ních společenstvech (obr. 130). Kulturní úrodnost
je spojená s orbou, hnojením, odvodňováním a za-
vlažováním přirozených půd (obr. 130).
1- Ukázka edafonu
1 « Dovedete pojmenovat některou
50
3
z živých složek půdy na obrázku?
Obr. 130
Náměty: 1. termit, 2. roztoč,
Půda přirozená a kulturní. Vlevo: půda přirozená pod 1

: 3. pseudoskorpion, arachnid,
lesním porostem. Vpravo: půda kulturní na poli. Písmena
-
4. chvostoskok, 5. ponrava,
označují půdní horizonty. Vysvětlivky: A,— surový
humus (opad), A,— humusový horizont A,— ochuzený 6. kořeny rostlin; 7. hlístice
1004
horizont, malým obsahem organických látek a koloidů,
s (Nematoda), 8. houby,
A,- ornice, B- obohacený horizont, C — mateční horni- 9. Protozoa, prvoci, améba,
na, C,- zvětralina mateční horniny. 10. půdní bakterie.

i Hledejte na internetu.
Otázky a úkoly:
15
1. Čím se liší půda od zvětralin?
2. Které jsou hlavní složky půdy (živé a neživé)?
3. Vzpomeňte si na hodiny přírodopisu a jmenujte některé živočichy, kteří žijí
v půdě. Povězte, jaký význam mají pro úrodnost půdy.
4. Jak vzniká humus?

81
 Haje 3-1:9.|

9.2 Půdotvorní činitelé, půdotvorné pochody a půdní typy

Půdotvorní činitelé: 1. Může lidstvo získávat potraviny jiným způsobem než z půdy?
1

- matečná hornina
2. Co je to půda?
-
podnebí 3. Jaké dva typy úrodnosti rozeznáváme?
-
georeliéf
- podzemní voda
- čas Vyjmenujte činitele, kteří ovlivňují vznik půdy, její vývoj, vlastnosti a geogra-
- fické rozšíření půd. Nazýváme je půdotvorní činitelé. V každé krajině působí
organismy
- člověk půdotvorní činitelé v různých kombinacích, a proto je půdní pokryv Země velmi
e Vysvětlete, jakým způsobem pestrý.
jednotliví půdotvorní činitelé
ovlivňují vlastnosti půdy. Působením půdotvorných činitelů začíná a probíhá půdotvorný pochod. Tímto
názvem označujeme souhrn fyzikálních, chemických a biologických pochodů.
které přeměňují mateční horninu na novou přírodninu — půdu.
Zopakujte si:
Půdní typy (základní)
- černozemě Půdotvorným pochodem vznikly
- hnědozemě v půdě půdní horizonty. Odlišují
- se jak barvou (obr. 130 na str. 81
rendziny
-
podzoly a 131), tak i svými vlastnostmi (zr-
- nivní půdy
nitostním složením, propustností
pro vodu, úrodností).
Půdní druhy
- písčité (lehké) půdy
- hlinité (střední) půdy
- jílovité (těžké) půdy

Obr. 131
Půdní horizonty se navzájem liší svou
barvou. Podzol s typickým vyběleným
horizontem a rezavým obohaceným
horizontem. Najděte na internetu další
informace o podzolech.

Půdní horizonty jsou uspořádány zákonitě a můžeme je rozeznat na kolmém řezu

půdou (na tzv. půdním profilu). Půdní horizonty se v profilu označují písmeny,
např. A, B, C (obr. 129 a 130 na str. 81).
Podle příznačného uspořádání půdních horizontů se určuje půdní typ. Půdní typ
je základní jednotkou typologického třídění půd. Určitý půdní typ je velká skupi-
na půd, které vznikly působením přibližně stejného souboru půdotvorných činite-
lů a vyznačují se příznačným uspořádáním půdních horizontů v půdním profilu.
Podle zrnitosti půd je pak třídíme na půdní druhy (např. jílovitá nebo písčitá
půda).

Otázky a úkoly:
e Rozhodněte, na kterém z obrázků 1. Vyjmenujte půdotvorné činitele.

jsou zachyceny horizonty 2. Co je půdotvorný pochod?

černozemě, a na kterém 3. Jaký význam mají půdní horizonty a podle čeho je určíme?
hnědozemě. 4. Pokuste se definovat, co je to půdní typ.

82
 PEDOSFÉRA
9.3 Planetární členění pedosféry

1. Co je pedosťféra?
2. Na čem vzniká půda?
3. Kteří činitelé ovlivňují vznik půdy?
4. Jsou ve všech krajinách stejné kombinace půdotvorných činitelů?
5. Co je půdní typ?

Pedosféra se v planetárních rozměrech člení za prvé podle typu podnebí a za dru-

hé podle georeliéfu (rozlišujeme půdy nížin a vysočin).
Hlavní půdní typy se mění od rovníku k pólům (půdní pásovitost) a od hladiny
oceánu k vrcholům hor (výšková stupňovitost půd).
V teplém podnebném pásu — severně a jižně od rovníku — se nachází pás čer- Vlivem teplého a vlhkého podnebí
venožlutých půd tropických deštných lesů (obr. 132). Nejlépe jsou tyto typy půd v okolí rovníku probíhají v těchto
vyvinuté v Konžské pánví a v Amazonské nižině. půdách pochody rychlého rozkladu
velkého množství biomasy. Na nich
je založená úrodnost těchto půd.
Po odlesnění je tento pochod
narušený, živiny jsou z půdy
vyplavovány vodou a úrodnost půd
rychle klesá.
Obr. 132
Červenožluté tropické
půdy pod tropickým
deštným lesem

Mezi 10“ severní a 10“ jižní zeměpisné V období dešťů probíhá v teplém
šířky a obratníky se táhne pás červených podnebí savan rychlé chemické
půd (obr. 133). Největší plochy zaujímají zvětrávání a půda se obohacuje
červené půdy v savanách v Africe a v Jižní sloučeninami železa a hliníku
Americe. a vzniká laterit. období sucha
V

se vzlinající voda bohatá na tyto

sloučeniny vypařuje na povrchu
a vzniká odolná železitá kůra
Obr. 133
Indie — profil tropické červené půdy (laterit). Na po- (ferricret).
vrchu terénu je patrná tmavočervená odolná železitá
kůra (ferricret). Pro primitivní zemědělce v rozvojo-
vých zemích je odolná kůra významnou překážkou
při obdělávání polí.

Červené půdy přecházejí —

—
zejména v Africe v pouštní
kamenité, písčité a hlinité půdy.
Mají vysoký obsah solí a na jejich
povrchu se tvoří solné kůry.

V mírném pásu, ve vlhkých

subtropech (zejména na jihový-
chodě USA a ve střední a jiho-
východní Číně), se pod vlhký-
mi subtropickými lesy vyvinuly
žlutozemě a červenozemě (obr.
„13
194 ;
se na nich subtro-
USA - pole
Ooor 134). Pěstují
>
na červenozemích ve vlhkém subtropic- .

kém pásu pické rostliny.

83

Typické kopečkovité půdy v tundře
2 z
£
»
Profil tundrovou půdou na dlouho-
době zmrzlé půdě (permafrostu).
Pod tundrovou vegetací je vrstva
rašeliny. Biomasa se v chladném
podnebí rozkládá jen velmi pomalu.
PEDOSFÉRA
Ve stepích a lesostepích mírného pásu pře-
vládají černozemě (obr. 135). Pro černozemě
je příznačný hluboký (často 60 až 100 cm
mocný) šedočerný humusový horizont, Vzni-
kl rozkladem kořenů bohatého trávního spo-
lečenstva za spolupůsobení půdních živoči-
chů. Černozemě patří k nejúrodnějším půdám
světa a pěstují se na nich hlavně obilniny.
Obr. 135
CČernozem s humózním
horizontem A,
Pod lesními společenstvy eurasijské a severoamerické
tajgy převládají šedě zbarvené podzolové půdy (od rus-
kého slova zola = popel). Vznikly chemickým rozkladem
minerální složky půdy (s výjimkou odolného křemene)
silnými organickými kyselinami. Organické kyseliny
vznikají rozkladem opadu (jehličí) z modřínů a smrků.
Produkty rozpadu se přesouvají se zasakující vodou z hor-
ní do dolní části půdního profilu. Vzniká tak pro podzol
typický bělavý vyluhovaný horizont (obr. 136). Podzolové
půdy mají malou přirozenou úrodnost. Živiny jsou z půdy
vyluhované prosakující srážkovou vodou.
Obr. 136
Podzol s typickým vyběleným horizontem
Ve studeném pásu jsou pod tundrovými společenstvy vyvinuté fundrové půdy.
V zimě jsou zmrzlé. V létě roztávají a jsou prosycené vodou, protože v hloubce
1mi méně je nepropustná dlouhodobě zmrzlá půda (permafrost).
Otázky a úkoly:
1. Vysvětlete, proč se mění typy půd se změnou zeměpisné šířky.
2. Podle mapy v atlase světa najděte, v kterých státech jsou největší plochy čer-
venožlutých půd pod tropickým deštným lesem.
3. Zjistěte, v kterých státech se nacházejí plochy červených půd (pod savanními
společenstvy).
4. Na kterých světadilech jsou vyvinuté černozemě?
3. Co se pěstuje na černozemích?
6. Jaké půdy se vyvinuly v tajze?
9.4. Výšková stupňovitost půd
1. Vyjmenujte základní typy půd na pevninách Země a ukažte na mapě v atlase
světa jejich rozšíření.
v , ,
x
2% o
Vysvě y
yS ětlete, Pproč rychle p poklesne úrodnost červenožlutých půd po vykácení
ych pučvy po
tropického deštného lesa. .
3. Ke kterým půdotvorným pochodům dochází v podzolech“?
84
 PEDOSFÉRA
Rozšíření půd v krajině se řídí pravidly vyplývajícími z kombinací půdotvorných
činitelů a půdotvorných pochodů. Od nízko položených rovin k vrcholkům hor-
« Určete, které půdní typy (nivní
natin a velehornatin se vzrůstající nadmořskou výškou se mění podnebí a s ním
půdy, černozemě, hnědozemě,
rostlinstvo a přirozeně také půdní typy.
kambizemě, podzoly, ...) by se
1

Nejnižší místa našich rovin podél řek zaujímají nivní půdy (Auvizemě — obr. 137). mohly vyskytovat v oblastech
Dále od vodních toků je pás lužních půd (černic — obr. 137). zachycených na obrázcích A, B,C.
nivní půda lužní půda (černice) olejová půda
A
AM

M
C Vysvětlivky:
A,- humusový horizont,
C,- zvětralina mateční hor-
6 niny,
C - mateční hornina,
C G - glejový horizont ovliv-
něný kolísáním hladiny
G
podzemní vody.
Obr. 137
Nivní půdy, lužní půdy (černice) a glejové půdy v místech s hladinou podzemní vody blízkou
povrchu terénu.
V nejsušších a nejteplejšíchmístech našich rovin se na spraších vyvinuly úrodné
černozemě (obr. 135 na str. 84).
Na svazích nížinných pahorkatin (převážně též na spraších) s vyššími srážkami
lemuje černozemě pás hnědozemní (obr. 138). Jsou to též úrodné zemědělské půdy.
hnědozem ilimerizovaná hnědá lesní rendzina
půda půda
M A Vysvětlivky:
A,- surový humus,
I W
A,- humusový horizont,
;
A,— ochuzený horizont s ma-
lým množstvím organic-
B
Ej
(B
s p
kých látek a koloidů,
Ml B — horizont vnitropůdního
zvětrávání hnědé barvy,
c C,- zvětralina mateční hor-
c niny,
C - mateční hornina.
Obr. 138
Půdní profily hnědozemě na spraších, illimerizované půdy (luvizemě) na sprašové hlíně, hnědé
lesní půdy (kambizemě) na rule a tmavé půdy zvané rendziny na vápencích.

S přibývajícími srážkami a na matečních horninách pahorkatin a vrchovin České

vysočiny flyšových Karpat přecházejí hnědozemě do /uvizemí (obr. 138). Kulti-
1

vované luvizemě jsou středně úrodné.

Převládajícím půdním typem vrchovin jsou hnědé lesní půdy (kambizemě — obr.
138). Chemickým zvětráváním minerálních částí se uvolnily sloučeniny železa
a hliníku, které dodávají půdě hnědou barvu. Kambizemě jsou málo úrodné a pře-
vládají na nich jehličnaté lesy. V luvizemích probíhá posun
V hornatinách s chladným podnebím a vysokými srážkami se vyskytují podzoly
jílovitých částic zasakující
(obr. 136 na str. 84) s typickým vyběleným půdním horizontem. srážkovou vodou z horní části
Na malých územích (krajinách o ploše několika km) se i při stejném makrokli- profilu do spodní části (proces
matu půdní pokryv zákonitě člení podle místních rozdílů způsobených matečními ilimerizace).
horninami, georeliéfem, místním podnebím a polohou hladiny podzemní vody
(glejové půdy — obr. 137).

Otázky a úkoly:
I. Jaký tvp půd převládá v našich teplých a suchých nížinách a jaký typ v našich
v/hkých a chladných vrchovinách?

85

Při zemědělském obdělávání půdy
mění člověk její strukturu a vlast-
nosti. Na povrchu vzniká ornice.
Ornice —
nejsvrchnější část půdy
nakypřená oráním na polích v země-
dělské krajině
Skupina půd, na jejichž vzniku
a vývoji se jako půdotvorný faktor
nejvýrazněji podílel člověk, se
nazývá antropické půdy. Patří
mezi ně půdní typy kultizem (půda
výrazně přetvořená lidskou činností)
a anirozem (umělá půda vytvořená
rekultivací hald a výsypek).
9,5 Pedosféra a člověk
1. Které jsou nejúrodnější půdy na Zemi?
2. Vzpomeňte si z hodin dějepisu nebo najděte na internetu, kdy a kde vzniklo
zemědělství.
3. Podle obr. 130 na str. 81 vysvětlete rozdíl mezi přirozenou a kulturní půdou.
4. Co je to urychlená vodní eroze půdy?
Půdu, kterou lidé využívají k pěstování zemědělských plodin, nazýváme země-
dělská půda. Největší část zemědělské půdy tvoří pole s ornou půdou. Nejsvrch-
nější část půdy, kterou zemědělci obdělávají, se nazývá ornice. Ormice je nakyp-
řená oráním a může být proto snadno odnášena srážkovou vodou nebo větrem.
Důležitý je proto správný směr orby (ve směru vrstevnice) nebo také vysazování
pásů keřů a stromů podél polí. Orá- „ee
ní po vrstevnici, zejména na svaži- ©
tých pozemcích, je však obtížnější
a rovněž dražší. Proto zemědělci
často ořou po svahu a tím urychlu-
jí odnos ornice. Urychlený odnos
půdy (urychlená eroze) postihuje
velké plochy a způsobuje značné
ekologické i ekonomické škody
(obr. 139).
Obr. 139
Stržová eroze — nebezpečné
stadium urychlené vodní
eroze půdy, kdy dochází
ke značným ekologickým
a ekonomickým škodám.
Přepásáním stády dobytka způsobili lidé rozšiřování pouští (desertifikaci) a od-
nos půdy hlavně větrem. V druhé polovině 20. století se největší poušť naší
planety
— Sahara — rozšířila na
jihu v Sahelu o dalších 650 000 km*. Dalších
33 000 000 km? půdy na naší planetě je ohroženo desertifikačními pochody.
Otázky a úkoly:
1. Uvažujte, k jakým změnám dochází v přírodních půdách při orbě.
2. Jaké druhy urvchleného odnosu (eroze) půdy znáte? Hledejte i na internetu.
3. Co rozumíme pod pojmem přepásání?
4. Kde leží Sahel? Vzpomeňte si na učivo z regionální geografie nebo hledejte
na internetu.
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU PEDOSFÉRA:
1. Pokuste se vyjmenovat hlavní zemědělské plodiny ve vztahu k hlavním půd-
ním typům na Zemi.
2. Jaké typy půd se vyskytují v okolí vaší školy?
3 . Popište podle mapy ve školním atlasu ČR nebo podle internetu výškovou stup-
ňovitost půdy v naší republice.
B
. Na čem závisí úrodnost půdy?
„
Který půdní typ je nejúrodnější?
. Co je zemědělská půda? Které pochody ji ohrožují?
„ Proč musíme půdu chránit?
86
 BIOSFÉRA
10. BIOSFÉRA
10.1. Organismy a jejich životní
prostředí

1. Vyjmenujte teplotní pásy na Zemi a ukažte na mapě

jejich rozsah.
2. Které státy se nacházejí převážně v teplém teplotním
pásu? Najděte je na mapě.
3. Které plodiny se pěstují na černozemích“?

Hlubinná biosféra
Život je nedílnou součástí krajinné sféry Země. Na Zemi žije velké množství
různých druhů mikroorganismů, rostlin (flóra) a živočichů (fauna). Dohromady
je nazýváme organismy. Žijí na pevnině, ve vodě i v ovzduší. Byly nalezeny 4%
i v hloubce 10 km v zemské kůře nebo i ve velkých hlubinách na dně oceánů.
Velmi dobře se přizpůsobují různému životnímu prostředí. Společným rysem or-
ganismů je, že vytvářejí biomasu. Různé druhy organismů žijí v přírodě společně
a vytvářejí určitá přírodní společenstva (například luční nebo lesní).
Všechny organismy dohromady tvoří živý obal planety biosféru. Rozlišuje-
—
1%
me povrchovou biosféru (obr. 140) závislou na slunečním záření a fotosyntéze
a hlubinnou biosféru v hlubinách světového oceánu a v zemské kůře, která vy-
tváří biomasu z jiných zdrojů energie (např. z horkých pramenů — tzv. kuřáků
— viz obr. v barevném
pruhu na str. 46). Souhrnné obecné označení pro živé i vy- -
mřelé organismy je biota. MÁ
Biota ovlivňuje ostatní složky krajinné sféry. Organismy pohlcují a vypouštějí
do atmosféry oxid uhličitý a kyslík. Prostřednictvím organismů se povrchová X djPa
mp r
i podpovrchová voda vrací zpět do globálního oběhu vody. Organismy regulují

chemické složení světového oceánu pohlcováním oxidu uhličitého z atmosféry,

ukládáním uhlíku a tvorbou vápenců. P A- Pe ak M

Hlubinná biosféra v Marianském

hlubokooceánském příkopu. Kolonie
trubičkovitých červů Riftia využí-
vajících pro život a tvorbu biomasy
chemosyntézou energii a rozpuštěné
látky z černého kuřáka.

Zopakujte si některé pojmy

z přírodopisu:
Ekotop — stanoviště (habitat),
charakteristický segment
ekosystému definovaný jako
nejmenší prostorová jednotka
krajiny určená abiotickými
(georeliéf, geologické podloží,
Obr. 140 podnebí, půda) a biotickými
Povrchová biosféra. Obrázek ukazuje průměrnou roční koncentraci chlorofylu na povrchu
(flóra, fauna) vlastnostmi, včetně
světového oceánu (stupnice vlevo). Na pevninách pak znázorňuje hustotu rostlinného pokryvu
antropogenních vlivů.
(stupnice vpravo). Ekoton — přechodná zóna
mezi dvěma ekosystémy, např.
Podmínkou života organismů povrchové biosféry je sluneční záření, které dává rozhraní louka a les. Ekoton mezi
světlo a teplo, dále je to voda, vzduch a půda. Podmínky pro život rostlin a živo- jednotlivými geobiomy měří až
čichů povrchové biosféry se v různých místech naší planety od sebe liší a mění desítky kilometrů, mezi jednotlivými
se od rovníku k pólům (šířková pásovitost biosféry). Mění se také od hladiny biocenózami často jen několik
oceánů směrem k vrcholkům hor (výšková stupňovitost biosféry). desítek metrů.

87
 BIOSFÉRA
Rostliny se zpravidla sdružují podle přírodních podmínek daného místa (stano-
Biocenóza — společenstvo, tj.
viště) a vzájemných vztahů (schopnosti spolužití nebo konkurence). V konku-
soubor populací všech druhů rostlin,
renčním boji se jednotlivé rostlinné druhy snaží ovládnout prostor. Vzniká tak
živočichů, hub a mikroorganismů
rostlinné společenstvo — fytocenóza (např. louka).
obývající určitý životní prostor
Neživé, hybridní a živé složky jsou v ekosystému navzájem spojeny oběhem
(biotop).
Fytocenóza — zákonitý soubor hmoty, energie a informací (obr. 141).
rostlin, v kterém platí vlastní
pravidla vzájemného spolužití.
Obdobný soubor živočichů se
nazývá zoocenóza. Vyvíjel se PRODUCENTI M

zelené rostliny
společně s fytocenózou a spolu MĚ
(stromy, bytiny) A

s ní tvoří biocenózu. Společně sy, sinice

s neživými a hybridními složkami

krajiny (místním podnebím,
horninami, georeliéfem, půdou,
podpovrchovouí vodou) tvoří LÁTKY [
ANORGANICKÉ PRVOTNÍ KONZUMENTI
geobiocenózu (ekosystém). býložravci, býložravé larvy, hmyz, korýši
rostlinní paraziti
Geobiocenóza — synonymum
ekosystém, spojení živé biocenózy
s neživým (abiotickým) prostředím
v krajině.

=
ROZKLADAČI DRUHOTNÍ KONZUMENTI
bakterie a houby všežravci
masožravci
živočišní paraziti

Obr. 141
Schéma povrchového ekosystému na souši znázorňující vazby mezi jeho jednotlivými prvky.
Sledujte např. potravní vazbu (řetězec) mezi producenty (zelenými rostlinami), býložravci a ma-
sožravci. Je to velmi silná vazba. Vzpomeňte si na učivo z biologie a uveďte příklady potravních
řetězců z různých krajin

Podle toho, která přírodní společenstva (lesní, travinná, pouštní) v původní pří-
rodní krajině převažovala, hovoříme např. o lesní, stepní nebo pouštní krajině.
V jednotlivých přírodních krajinách jsou společenstva rostlin a živočichů dobře
přizpůsobená přírodním podmínkám — chladu a teplu, vlhku nebo suchu. Pří-
rodní krajiny však byly na většině zemského povrchu značně ovlivněny lidskou
činností a postupně změněny v kulturní krajiny (viz obr. např. kulturní stepi
v barevném pruhu vedle).
Kulturní step
Fyzickogeografická disciplína, která zkoumá biotu jako součást krajiny, je bio-
geografie. Dělí se na fyfogeografii a zoogeografii.

Orázky a úkoly:
1. Vyjmenujte přírodní podmínky nutné pro život na povrchu naší planety.
2. Jsou přírodní podmínky na povrchu planety všude stejné?
3. Co je příčinou rozdílného podnebí v jednotlivých částech naší planety?

10.2 Planetární členění biosféry

1. Co již víte o významu tropických deštných lesů pro život na Zemi? Hledejte
1 na internetu.
2. Jaké přírodní podmínky panují ve stepích, prériích a pampách?
3. Které stavové hodnoty atmosféry se mění od hladiny oceánu k vrcholkům
hor?

88
 BIOSFÉRA
Vzhledem k tvaru naší planety a v důsledku toho se měnícímu množství slu-
Klimaxové společenstvo se
nečního záření od rovníku k pólům vznikly na povrchu Země pásy rostlinstva neustále obnovuje a je v rovnováze
s příznačnými soubory živočichů; nazýváme je geobiomy (obr. 142). Geobiom se svým neživým prostředím (např.
je největší suchozemská jednotka společenstva, kterou biogeografie rozeznává. S již zmíněným podnebím).
V každém geobiomu je všude stejná ivotní forma vegetace, která je plně přizpů-
sobená podnebí příslušného pásu (tzv. klimaxová vegetace).

Klimaxovým společenstvem
mírných šířek je smíšený les, který
je na podzim krásně pestrobarevný
(viz obr.).

listnaté lesy pouště

4 polopouátě
anna

CJ subiropy savany

| stepi tropické dešiné

Obr. 142
Základní geobiomy na Zemi

Působením lidské společnosti pak na základě geobiomů vzniká geom. Např.

z původního travního porostu ve stepi, prérii nebo pampě vzniká obilné pole.

LESY TEPLÉHO (FROPICKÉHO) PÁSU

1. Podle mapy (obr. 25, str. 18) a klimadiagramů (obr. 61e, f, str. 41) povězte, jaké
teploty a srážky jsou příznačné pro teplý pás s tropickým podnebím.

V pásu podél rovníku přibližně mezi 10 s. z. š. a 10“ j. z. š. se na pevninách a os-

trovech vyvinulo společenstvo stále vlhkého tropického deštného lesa (džungle
- obr. 143).
Tropický deštný les
O
,
severní hranice tropů
J
= NOkěte : xď Obratník Raka
L de

M
t rovník

Ruljbi
9
—
LÍLZAN jE
NO pratník Kozoroha
jižní hranice tropů

TEEB státe vihké tropy (tropický deštný les)

Obr. 143 1: 218 000 000

Teplý pás (zelená barva) a geobiom tropického deštného lesa (tmavý odstín zelené barvy). Hra-
nice teplého (tropického) pásu teoreticky probíhají po obratnících. Ve skutečnosti místy probíhají
(vlivem místních i globálních podmínek) poněkud odlišně.

Z mapy je patrné, že ve skutečnosti se hranice místy vlivem globálních i místních

poměrů od obratníků odchylují.

89

Porost tropického deštného lesa
tvoří několik zřetelných pater (viz
obr.). Nejvýše sahají roztroušené
stromy vysoké až 40 m, při zemi
mající průměr až 12 m. Stromy
středního patra rostou blízko
sebe a pnou se po nich dlouhé
liány. které dosahují až ke světlu
v korunách stromů. Větve středního
patra se proplétají (tzv. zápoj),
nepropouštějí mnoho světla a pod
nimi je stálé pološero, vlhko
a dusno. V pološeru rostou menší
stromy, palmy a křoviny a spojují
se s poměrně řídkým přízemním
patrem tvořeným křovinami
a semenáčky dřevin. V tropickém
deštném lese je po celý rok všechno
zelené. Počet druhů stromů je tak
velký, že se stěží naleznou dva
stejné druhy vedle sebe.
stromové
patro
— půdách a jejich úrodnost na polích velmi rychle klesá. Za tři
keřové palro
4
Stromová patra v tropickém deštném
lese.
e V kterém patře je vyvinutý zápoj?
Pro konžské tropické deštné
lesy jsou příznačnými živočichy
gorila, kočkodan a šimpanz. Pro
amazonské pak největší hlodavec
světa — kapybara, dále lenochodí,
mravenečníci a kolibříci. Loví zde
velcí hadi jako anakonda a hroznýš
královský, aligátoři a kajmani. Mezi
kočkovitými šelmami je největší
jaguár.
Stébla bambusu se používají
na stavby (domů, mostů), využívají
se i k výrobě papíru, rohoží
a košíků. Mladé výhonky některých
druhů se připravují jako zelenina.
BIOSFÉRA
Srále vlhké tropy jsou krajinami tropického deštného lesa. Ve střídavě vlhkých
tropech s obdobími dešťů a sucha rostou střídavě vlhké tropické lesy (např.
monzunové lesy).
Tropický deštný les je divoký, stále ze-
lený les, živený celý rok hojnými dešti Kisanganí, 460 m 265 1804 mm
: .
a vyhřívaný slunečním žárem. Teplotní
poměry a rozložení srážek během roku
v této oblasti ukazuje klimadiagram (obr.
144) stanice Kisangani ležící na rovníku
na řece Kongo v Konžské pánví (Zaire).
Z červené křivky teploty vzduchu je
patrné, že teplota je po celý rok stálá
(25 *C). V této krajině se tedy nestřídají
roční období. I srážky jsou po celý rok
vysoké, i když je pokles v zimě a v létě
(viz modrá křivka).
Obr. 144 aj
|
T T
1.0 P
Klimadiagram stanice Kisangani na rovníku Č Č:S|Z'Ř L'P
v Zaire
Výběrové kácení vzácných druhů stromů lidmi však ochudi-
lo i tropické deštné lesy a změnilo na velkých plochách jejich
druhové složení.
V tropickém deštném lese žije mnoho druhů zvířat, ale vět-
Šinou nejsou vidět. Mnoho lesních živočichů je aktivních
v noci. Nejvíce živočichů je soustředěno v zápoji, kam ještě
mnoho druhů ptáků a hadů. Příznačné je obrovské množství
hmyzu.
Změny původní přírodní krajiny tropického deštného lesa
se dnes staly celosvětovou spornou otázkou. Lesy se mění
v pole a plantáže, na nichž lidé pěstují různé tropické rost-
liny (např. banánovník, kakaovník, kokosovník, palmu olej-
nou a další). Tím se však narušuje oběh živin v černožlutých
roky je úrodnost půdy vyčerpaná. V Jižní Americe byly pro-
to plochy vykáceného tropického deštného lesa přeměněny
na pastviny s travinnými porosty.
Velmi důležitou rostlinou je bam-
bus (obr. 145), který velmi rychle
roste.
Obr. 145
Bambus má všestranné využití. Mladé
výhonky jsou chutnou potravou. Dospělý
bambus se používá jako stavební mate-
riál na domy, štípanýje pak používán
na nábytek, rohože, rolety atd.
V krajinách kolem 10? severní a jižní zeměpisné šířky již nejsou vydatné srážky
po celý rok a začínají se pravidelně střídat období dešťů a období sucha. Proto se zde
vyvinul střídavě vlhký tropický les. V období dešťů všechno rychle roste a kvete.
V období sucha listí mnoha stromů opadává (opadavý les). Tam, kde jsou období su-
cha zvláště dlouhá, rostou řídké lesy s trnitými křovinami. Příkladem je monzunový
les v oblastech monzunového podnebí v Indii nebo Japonsku (obr. 146).
90
 BIOSFÉRA

Extrémní sucho v Amazonii 2010

Obr. 146
Monzunový les v oblasti střídavě
vlhkých tropů teplého pásu v Indii.
V pozadí mohutná oblaka přicházejí-
cího monzunu.
Velkým geografickým ekologickým problémem je kácení a vypalování tropic-
a kdy je podnebí v Amazonii vlhké,
kých deštných lesů v Jižní Americe, Africe a Jihovýchodní Asii. Najděte si k to-
muto problému informace na internetu,
|ve stále vlhkém tropickém
deštném lese bývají období sucha.
Extrémní sucho vládlo v Amazonii
od května do prosince 2010.
Koncem října 2010 u přístavu
Manaus naměřili hydrologové
historicky nejnižší stav vody
v řece Amazonce při výšce hladiny
13,63 metru. Za normálního stavu
mohou do přístavu plout i velké
námořní lodě. Nedostatek pitné
vody a potravin poznamenal životy
desítek tisíc obyvatel v oblasti.
Výrazně se také zvýšil počet lesních
požárů. Za normálních okolností,
vstřebávají stromy přibližně dvě
miliardy tun atmosférického uhlíku
za rok. Mýcení lesů a sucho mají
opačné důsledky. Podle odborných
studií byla Amazonie kvůli suchu
v roce 2005 větším zdrojem oxidu
uhličitého než průmysl v Evropě
a Japonsku dohromady. Porovnejte
dopad sucha na řeky Rio Negro
a Amazonku na družicových
snímcích.

Obr. 147
Kácení a vypa-
lování tropic-
kého deštného
lesa v Brazílii
v povodí Ama-
zonky

Orázky a úkoly:
1. Popište vlastními slovy tropický deštný les.
Rio Negro 9. 12. 2009
2. Která zvířata žijí v tropickém deštném lese v Africe, Asii a Jižní Americe? Pro-
veďte srovnání, najděte je na internetu.
3. Najděte na mapě v atlase státy, ve kterých se vyskytuje tropický deštný les.
4. Které plodiny tropického deštného lesa se k nám dovážejí?
5. Jaké důsledky pro celou planetu má kácení a vypalování tropického deštného
lesa? Hledejte i na internetu.

SAVANY
1. Na mapě v atlase zjistěte,
jak jsou na něm vyznačeny savany. Hledejte i na in-
ternetu.
Ve kterých světadílech se savany vyskytují a jak se jmenují? Rio Negro 10. 12. 2010
Podle map v atlase světa povězte, v kterém teplotním pásu se rozkládá většina
savan.

Na sever a na jih od pásu tropických lesů se rozkládají travnaté krajiny s roz-

Savany jsou proťaty vodními
troušenými stromy a skupinami stromů — savany (obr. 142 na str. 89). Časté toky a zvedají se v nich tabulové
jsou savany na vodorovně uložených nebo mírně skloněných usazeninách (tabu- svědecké vrchy a ostrovní hory
lích — obr. 148 na str. 92) nebo na žulových plošinách. (bornhardty).

91
 BIOSFÉRA

Klimadiagram se skládá ze třech

základních os. Na ose x jsou
vyneseny měsíce (pro severní
polokouli od ledna do prosince).
Na ose y, která má počátek v lednu,
jsou vyneseny teploty v *C (po 10
stupních), pravá svislice pak
obsahuje srážky (po 20 mm). Vlevo
nahoře je uvedeno jméno místa
(lokality), ve kterém se nachází dd
meteorologická stanice a její
KU

nadmořská výška. Vpravo nahoře

pak průměrná roční teplota lokality
a průměrné množství srážek za rok.
Chod teplot je vyznačen červeně, odolná kůra <
chod srážek modře.
odolná kůra
Enugu,233m piskovac

Obr. 148
Suchá savana v Africe. V důsledku suchého podnebí se na lateritech na povrchu vytvořila odolná
železitá kůra (ferricret). V obdobích sucha jsou v savanách časté požáry. Vlevo nahoře je stolový
svědecký vrch.

Savany jsou geobiomem teplého (tropického) pásu s výraznými obdobími sucha

a dešťů. Období dešťů nastávají v době vrcholení Slunce v nadhlavníku. Blíže
k rovníku ve vlhké savaně (obr. 149) je jedno dlouhé období dešťů a jedno krátké
období sucha (viz klimadiagram v barevném pruhu vedle).

Ú BD KČ ČS ZŘ LP
Klimadiagram stanice Enugu
(Nigérie) ve vlhké savaně znázor-
ňující dlouhé období dešťů (březen
—
listopad) a krátké období sucha
—
(listopad únor).

Obr. 149
Vlhká savana kolem
Slnder, 506m
m
(260
10“ s. z. š. po období
dešťů

V obdobích dešťů jsou savany zelené (obr. 149). Rostliny rychle rostou a kvetou.
V období sucha rostliny pro nedostatek vláhy usychají (obr. 150). Povrch savany
je vyprahlý, červená půda rozpukaná žárem a na jejím povrchu se tvoří odolná
kůra (křemitý duricrust nebo železitý ferricret — obr. 148).

Klimadiagram stanice Sinder (Nigé-

rie) v suché savaně s krátkým obdo-
bím dešťů (červen — září) a dlouhým
obdobím sucha (říjen — květen).

Obr. 150
Suchá savana kolem
obratníku Raka
 BIOSFÉRA
V jednotlivých světadílech se
Pro africké savany jsou příznačné
savany od sebe výrazně liší.
zebry, gazely, antilopy, nosorožci
a pštrosi. Sloni afričtí a žirafy
Zvěře v afrických savanách ubý-
spásají listí vysoko v korunách
vá. Pro její ochranu se v Africe stromů. Ze šelem jsou v savanách |

zřizují národní parky, i v nich domovem Ivi, levharti, gepardi. |

však pytláci zvěř vybíjejí. Hyeny jsou lovci i odklízečí mrtvol. i

Obr. 151
Africká savana. Žirafy spásají listí stro-
mů i vysoko vjejich korunách.

Indické savany jsou značně změněné člověkem (obr. 152). V důsledku vysoké
eroze půdy během silných monzunových dešťů vystupuje skalní podloží často až
Pro jihoamerické savany zvané
llanos je příznačný jaguár.
na povrch terénu. Problémy způsobuje omezený přístup obyvatel i zvěře k vodě.
ha

Obr. 152
Lávová tabule Západní
Ghát v Indii se svědec-
kou horou — indická
savana značně změněná
člověkem

Savany lidská společnost využívá jako pastviny pro dobytek. Rozsáhlé plochy
vlhkých savan byly rozorány a přeměněny na plantáže. Na plantážích se pěstuje
bavlník, podzemnice olejná (jejíž semena známe jako arašídy) a obilí. Místním
zemědělcům často brání v rozorání červených půd (lateritů) savan odolná železitá
Sa ce
Jihoamerický jaguár
kůra na povrchu (obr. 148 na str. 92).

Rostliny rostoucí v savanách

Orázky a úkoly:
jsou odolné vůči suchu, požárům
1. Jaké podnebí je příznačné pro savany?
i spásání. Mnohé savanové trávy se
2. Včem se liší podnebí pásu tropických deštných lesů od podnebí savan?
rozmnožují podzemními i oddenky,
3. Podle mapy v atlase světa povězte, ve kterém světadílu zaujímají savany nej- které zůstanou uchráněny před
větší plochu. ohněm. Stromy a keře chrání před
4. Ukažte na mapě oblasti savan v jednotlivých světadilech. nadměrným okusováním zvěří jejich
3. Použijte internet a sestavte tabulku živočichů typických pro africké, jihoame- dlouhé trny na kmenech a větvích
rické a asijské savany. (odtud pochází název suché savany
6. Jak lidé využívají savany? Uveďte příklady. trnitá savana).
—

POUŠTĚ
1. Na mapě v atlase světa vyhledejte krajiny pouští vjednotlivých světadílech.
2. Protékají pouštěmi řeky? Pokud ano, ukažte je na mapě a napište si jejich
jména.
3. Jak vznikají pískové přesypy? Nakreslete, jak se pískové přesypy přemísťují
ve směru vanoucího větru.
Africká trnitá savana s nosorožci
93
 BIOSFÉRA
Pouště jsou krajiny v teplém a mírném pásu naší planety, kde téměř neprší (obr.
Asauan,tfim 2606. 3mm 153).
Pouště zabírají asi 14% povrchu plochy pevnin a stále se rozšiřují. Horké pouště
36

najdeme v Africe, Asii, Americe a Austrálii.

—
$

201
1094-

RO
©
U 8
S ZRŘL

Klimadiagram stanice Asuán (Egypt)

v horké Arabské poušti s průměrný-
mi ročními srážkami 3 mm, které
však nemusí být každý rok.

há
Pouště a polopouště [zemi ohrožená suchem 250 000 000

Ne v každé poušti je horko, ale
v některých jsou opravdu vedra
(např. v Údolí smrti v Kalifornii
vystupují teploty vzduchu až
na 56,7 *C). V poušti Gobi v Asii
naopak klesají teploty v zimě až
na 400.
Když zaprší, semena rostlin do té
doby pohřbená v půdě nebo v písku
vyklíčí. Rostliny rychle vykvetou,
vytvoří semena a zase uschnou.
Kořeny některých rostlin sahají
v pouštích do velkých hloubek
a snaží se dosáhnout hladiny
Obr. 153
Pouště planety Země, Pojmenujte hlavní pouštní krajiny. Na kterých rovnoběžkách se vyskytuje
nejvíce teplých pouštních krajin? Vysvětlete proč.
Povrch pouští je pokrytý kamením
(hamada), štěrkem (reg, serir)
nebo pískem (erg, kum). Největší
pouští na naší planetě je Sahara
v Africe (obr. 154).
Obr. 154
Saharský erg — písková poušť s přesypy.
Tak si Středoevropan obvykle představuje
poušť. Ve skutečnosti ergy tvoří jen malou
část Sahary. Převládají hamady a seriry.

podzemní vody. Podzemní voda

v pouštích má však často vysoký
V tropických pouštích se písek na slunci během dne rozpálí až na 90 *C. Ve stínu
obsah solí. Na druhé straně se je však teplota výrazně nižší. Po západu slunce se v poušti celkově citelně ochla-
však pod povrchem pouští skrývají dí. Velké rozdíly mezi vysokou denní teplotou a nízkou noční teplotou urychlu-
zásoby fosilních vod z doby, kdy jí fyzikální zvětrávání hornin. I odolné horniny jako saharské žuly se rozpadají
v pouštích bylo vlhčí podnebí. na hranaté úlomky.
|některá zvířata dokážou žít „ová „s
na poušti. Jsou to často hadi, např.
:

Pouštní suchomilné rostliny (xero-

chřestýši v Americe. Vysokým
jsou odolávat
fyty) se přizpůsobily téměř bezvo-
teplotám schopni štíři. dému prostředí různými způsoby.
Na
uměle zav odněných pozemcích Některé druhy pouštních rostlin
v oázách afrických pouští lidé
ěstují palmu datlovou, obilí
(např. kaktusy v Americe) si dove-
dou vodu nashromáždit, když náho-
A zeleninu V oázách rovněž
dou prší (obr. 155).
chovají velbloudy. O velbloudech
se tvrdí, že vydrží dlouho bez
Rostlinstvem nechráněný povrch obr. 155
vody. Ve skutečnosti potřebují pít
přibližně každé 3 dny. Dnes se pouští je vystaven účinkům větrů. Poušť v Americe s typickými vysokými kaktusy
chovají velbloudi v oázách hlavně
Vítr neustále přenáší písek a prach
pro mléko a maso. V dopravě je
a vytváří pískové přesypy. V pouštích jsou časté pískové a prachové bouře.
většinou nahradila auta. Prach je přenášen větry na velké vzdálenosti (např. ze Sahary až do Evropy).

94
 BIOSFÉRA
Pouště jsou málo osídleny. V blízkosti zdrojů podzemní vody (např. pramenů)
nebo říčních toků vznikají v pouštích oázy (obr. 156) jako ostrovy stromové
zeleně v suché a vyprahlé krajině. V oázách jsou vesnice i města. Největší oá-
zou na naší planetě je zavodněné údolí řeky Nilu v Africe.

Obr. 156
Oáza na Sahaře. V tabuli tvořené Říční kaňon ve skalnaté Judejské
vodorovně uloženými usazeni-
poušti. Toto území nebylo vždy
nami vystupují v údolí prameny
pouštní krajinou, tekly tu vodní toky
podzemní vody. Tam, kde je voda, a pěstovalo se obilí.
je v poušti život.
« Co víte o změnách podnebí
S přibývajícími srážkami přecházejí pouště postupně v polopouště s porosty rost- ve čtvrtohorách?
lin odolných vůči suchu. Jsou využívány jako pastviny pro stáda koz a velbloudů.
Vypásání rostlinstva v polopouštích vede k rozšiřování pouští (desertifikaci).
Většina stromů a keřů má tvrdé
SUBTROPICKÉ KRAJINY kožovité listy, z nichž se voda

1. Na mapě v atlase světa vyhledejte Středozemní moře. Mezi kterými světadíly vypařuje jen nepatrně. Jejich
se rozkládá? plody, např. pomeranče a citrony,
jsou chráněny před vysýcháním
. Zjistěte, které státy se rozkládají při pobřeží Středozemního moře. Které sub- tlustou kůrou. Listy mnoha stromů,
tropické plodiny se v nich pěstují? např. dubu korkového, v zimě
3 Čím se vyznačuje subtropické podnebí? Jaká jsou tu léta a jaké zimy“
neopadávají. Lesy jsou tak většinou
4. Srovnejte subtropické podnebí s podnebím tropického deštného lesa. Vyjme-
po celý rok zelené.
nujte, čím se od sebe liší.
Z dubu korkového se loupe kůra
Subtropy tvoří přechod mezi teplým a mírným teplotním pásem. Příkladem sub- (viz obr.) na výrobu korkových zátek
tropické krajiny jsou oblasti při pobřeží Středozemního moře (obr. 142 na str. 89). a dalších předmětů.

Střídají se tu čtyři roční období. Léta jsou slunečná, horká a suchá. Zimy při
zatažené obloze jsou mírné a deštivé. Rostlinstvo se zde přizpůsobilo hlavně vy-
sokým teplotám a nízkým srážkám v létě.
Lesů je však v subtropech kolem Středozemního moře velmi málo. Byly většinou
vykáceny. Nejrozšířenějším druhotným společenstvem kolem Středozemního
moře jsou tak velmi husté křovinné porosty tvrdolistých dřevin. Ve středomoří
se nejčastěji nazývají macchie [makyje].
V nížinách jsou dnes pečlivě obdělávaná Dub korkový (Ornercus suber)
pole, kde lidé pěstují obilí a zeleninu. Pěs- ve Španělsku

tuje se zde především mnoho ovoce (pome-

ranče, citrony, kiwi), vinná réva a olivov-
ník (z jeho plodů — oliv — se získává olivový
olej).

Obr. 157
Olivovník na příkrých svazích pohoří Atlas v Africe, Pomerančovník v Libyi s plody před
na kterých se pasou stáda ovcí a koz sklizní v lednu

95

Typickými rostlinami listnatých
vždyzelených subtropických lesů
jsou magnolie, vavřín a cesmína.
Výrazně se uplatňují i palmy.
Magnolie
Cesmína
Na jaře, kdy je v půdě stepí
po roztátí sněhu dostatek vlhkosti,
trávy rychle vyrostou a byliny pestře
vykvetou. V létě je ve stepi teplo
a sucho. Hlodavci, psouni a sysli,
žili ve stepích ve velkých koloniích
tvořených i několika miliony
jedinců. Před příchodem bělochů
se v severoamerických prériích
popásalo 60 milionů bizonů, kromě
velkého množství vidlorohů.
Bizoni v prérii
03357
Na svazích hor jsou chudé pastviny pro stáda ovcí a koz.
Listnaté vždyzelené subtropické lesy jsou rozvinuty v Asii — v teplém přímoř-
ském podnebí středního a jižního Japonska a v Americe — na Floridě a na pobřeží
Mexického zálivu.
Orázky a úkoly:
I. Na mapě světa vyhledejte největší poušť světa — Saharu. Na území kterých
států se rozkládá (saharské státy)?
2. Vyhledejte druhou nejdelší řeku naší planety a největší oázu světa.
3. Popište krajinu pouště. Co tvoří povrch poušti?
4. Proč jsou pouště málo osídleny?
3. Ve kterých místech mohou v pouštích vzniknout oázy?
6. Jak se přizpůsobilo rostlinstvo v subtropech horkým a suchým létům?
7. Které subtropické plodiny se u nás prodávají?
STEPI A LESOSTEPI MÍRNÉHO PÁSU
1. Na mapě v atlase světa vyhledejte stepi v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe.
2. Z atlasu světa zjistěte,
jaké jsou srážky ve stepních krajinách.
V krajinách mírného pásu s nízkým ročním množstvím srážek (300 — 400 mm),
které nestačí na růst stromů, vznikla travinná společenstva. Nazýváme je obecně
stepi, ale v Severní Americe jím dali místní název prérie a v Jižní Americe pam-
py (obr. 158).
1: 185 000 000
Obr. 158
Rozšíření travinných společenstev mírného pásu (stepí, prérií a
pamp) na Zemi
Stepi netvoří na Zemi souvislý pás. Podnebí stepních krajin se vyznačuje velký-
mi teplotními rozdíly mezi horkým létem a chladnou zimou.
Půdy ve stepích obsahují hodně humusu a jsou velmi úrodné. Snadno však pod-
léhají vodní a větrné erozi. Většinou spadají do skupiny černozemí, vyskytují se
však slané půdy zvané solončaky a solodi.
1
Původní stepní krajiny byly přirozenými pastvinami pro stáda koní, ovcí a ho-
vězího dobytka. Člověk je z větší části změnil na kulturní stepi s lány obilí.
96
 BIOSFÉRA
Na úrodných černozemích se pěstují zejména pšenice a kukuřice, které v teplém
V asijských stepích se proháněla
a suchém létě dobře dozrávají. Stepi jsou dnes obilnicemi světa. V nejsušších
oblastech se pasou stáda hovězího dobytka a ovcí (obr. 159). početná stáda divokých koní, oslů,
sajg i velbloudů.
Do konce 19. století však byla
obrovská stáda bizonů bílými
přistěhovalci téměř vyhubena. Dnes
v prériích žijí hraboši, syslové, zajíci
a mnoho ptáků (například orel
a Sup) a pasou se stáda hovězího
dobytka. Pasoucí se býložravci se
sdružují do stád a putují za potravou
často na velké vzdálenosti
(například zbytky bizonů v Severní
Obr. 159 Americe a klokanů v Austrálii).
Step v Mongol- V Evropě a vÁsii putují za těrnito
sku s pasoucími stády smečky vlků. Ve stepích
se stády dobyt- nechybějí ani plazi, např. ještěrky.
ka a karavanou V jihoamerických pampách žije
jaků 21 druhů pásovců a mravenečník

velký, který rozhrabává termitiště.

Na okraji stepních krajin, kde přibývá atmosférických srážek, se vytvořilo spo-
Jihomerickým pštrosem je nelétavý
lečenstvo lesostepí. V lesostepích se střídají travinné porosty s listnatými lesy
pták nandu pampový.
(duby, lípy, břízy). Také lesostep má úrodné převážně černozemní půdy. Lesostep
byla rovněž většinou přeměněna v obilní pole nebo zastavěna sídly. Vzhledem
k vyššímu množství srážek je tu úroda obilnin stálejší než ve stepi.

Život v oceánech mírného pásu

Mírný pás oceánů začíná na 40" s. a j. z. š. a rozkládá se směrem k polárním
kruhům. Jsou pro něj příznačná chladná léta a mírné zimy. V oceánech mírného
pásu žije sice méně druhu organismu než v tropických oceánech, ale jednothvé
druhy se vyskytují ve velkém množství. Zejména v šelfových mořích s hloubkami
do 200 m se zdržují velká hejna ryb (např. sleď a treska). Ze šelfových moří mír-
Nandu pampový
ného pásu pocházejí proto asi dvě třetiny celkového úlovku ryb ze světového
oceánu. Koncem 20. století však vlivem nadměrného rybolovu začaly úlovky ryb
klesat a dochází k poškozování oceánského ekosystému.

Otázky a úkoly:
1. Jaké podnebí je příznačné pro stepní krajiny?
2. Který typ půdy převládá ve stepích?
3. Jak se nazývají stepní krajiny v jednotlivých světadilech a jaké jsou mezi nimi
rozdily?
4. Která zvířata jsou příznačná pro stepní krajiny v jednotlivých světaďilech?
3. Co se stalo s ohromnými stády bizonů v Severní Americe?
Hejno sledů
6. Najděte na mapě v atlase světa, kde se nalézají nejbohatší světová loviště
v oceánech mírného pásu. Ověřte údaje o úlovcích ryb na internetu.

LESNÍ KRAJINY MÍRNÉHO PÁSU

1. Podle mapy v atlase světa najděte, kde se na naší planetě rozkládají lesy mír-
ného pásu.
Ve kterých světadílech jsou rozsáhlé plochy jehličnatých lesů?
Kteří živočichové žijí v našich lesích?
Jmenujte stromy, které se vyskytují v našich lesích.

V krajinách mírného pásu, kde je dostatek srážek (více než 500 m ročně) tvoří
přirozenou pokrývku zemského povrchu společenstvo lesů.
97
 E337
Na severní polokouli vytvářejí lesy mírného pásu široký pruh, který se táhne
Takové lesy jsou v oblastech,
od západu na východ Severní Amerikou, Evropou a Asií. Jižní část tohoto pruhu
kde se střídají čtyři roční období.
tvoří listnaté lesy. Převládají v nich kambizemě (hnědé lesní půdy), které jsou
Převládají v nich opadavé listnaté
méně úrodné než černozemě. Směrem na sever přecházejí listnaté lesy postupně
stromy (například duby, buky,
v lesy smíšené s listnatými a jehličnatými stromy.
javory). Koncem jara a během
léta je v listnatých lesích dostatek Největší plochy v krajinách lesů mírného pásu zaujímají jehličnaté stromy. Geo-
potravy pro býložravce, jako jsou
biom severských (boreálních) jehličnatých lesů na severní polokouli se nazývá
myši, hraboši, srnci, ale i pro tajea (obr. 160).
většinu ptáků. To znamená, že ani
masožravci jako liška nemají nouzi
0 kořist.

Obr. 160 1:265 000 000

Rozšíření severských boreálních lesů —
tajgy — na Zemi. Ve kterých státech zabírá tajga největší
plochy?

Listnatý les (bučina)

Tajga tvoří nejrozsáhlejší lesní plochu na Zemi. Příznačným půdním typem
V tajze rostou hlavně smrky, jedle,
jsou podzoly, často na dlouhodobě zmrzlé půdě (permafrostu). Tajga se rozpro-
modříny a borovice. Stromy tajgy stírá na Aljašce, v Kanadě, Norsku, Švédsku, Finsku a severním Rusku (hlavně
vydrží i velký mráz. V severských na Sibiři). Jsou to krajiny s dlouhou a mrazivou zimou, pro niž jsou příznač-
lesích žije mnoho zvířat. Najdeme
né nízké teploty hluboko pod bodem mrazu a dlouhotrvající sněhová pokrývka.
mezi nimi býložravce jako bobry
a losy. Jsou tam ptáci, například Stromy tu chrání povrch krajiny i její obyvatele před sněhovými bouřemi a větry,
křivky, které se živí borovými
a proto sněhová pokrývka v tajze je rozprostřena vcelku rovnoměrně.
semeny, nebo tetřevi, jimž zase
chutná borové jehličí. Samozřejmě
tam žijí masožravci a všežravci.
Ve smečkách loví vlci, menší
lišky, rosomáci a soboli jsou spíš
samotáři. Ani medvědům zima
nevadí, protože jim jako všem
savcům na severu na zimu pořádně
zhoustne srst a zimní měsíce
přečkávají v hlubokém spánku.

di
Obr. 161
Smrková kanadská tajga

Listnaté a smíšené lesy rostou v krajinách s příznivým podnebím pro život lid-
ské společnosti. Proto zde lidé rozsáhlé plochy lesů vykáceli a vytvořili kulturní
krajinu s poli, loukami a lesy.
Mnohem méně byla dosud činností lidí pozměněna tajga. Lidé zde rěží dřevo, loví
a chovají kožešinovou zvěř. | do krajin tajgy však začíná pronikat hospodářská
Obyvatel tajgy medvěd hnědý činnost, zejména těžba nerostných surovin. Problém při hospodářském využí-
98
 BIOSFÉRA
vání činí permafrost.
Rozsáhlá území ta-
jgy jsou však dosud
lidskou činností jen
málo dotčená.
=
vš
bg m

Velké šelmy, jako jsou hnědí

medvědi, vlci, rysi, byli v našich
lesích vyhubeny v 19. století. Nyní
se znovu vracejí.
Obr. 162
Holoseč v kanadské Vlci zaútočili na Vsetínsku
horské tajze
na stádo ovcí
Smečka vlků údajně zaútočila
Otázky a úkoly: v údolí Vranečko v Novém
1. Popište vlastními slovy, jak vypadají listnaté lesy v jednotlivých ročních obdo- Hrozenkově na Vsetínsku na stádo
bích. ovcí. Zvířata byla sice za ohradou,
2.
žijí

Najděte na internetu obrázky živočichů, kteří I ziji V tajze. ale vlci dokázali oplocení překonat
3. Jak člověk využívá a mění lesní krajinu? a zaútočili. Berana na místě zabili
a počali na něm hodovat. Čtyři ovce
4. Na mapě najděte státy, ve kterých se vyskytuje tajga.
vlci pokousali, veterinář musel dvě
3. Popište krajinu kolem vašeho města, vesnice, školy. Které stromy převládají
z nich utratit.
v lesích? Které plodiny se pěstují na polích? Které další součásti kulturní kra-
Pramen: Novinky.cz 31. 12. 2010
jiny se tu vyskvtují (rybníky, skládky, sady apod.). Pojmenujte správně kulturní
krajinu vašeho okolí.

TUNDRY A POLÁRNÍ PUSTÍNY STUDENÉHO PÁSU

1. Sledujte na mapě průběh polárních kruhů a povězte, kterými světadíly a státy
procházejí.
62 10

Zopakujte si. co je polární den a polární noc.

Jaké podnebí je příznačné pro studený teplotní pás?

Ve studeném teplotním pásu na severní polokouli směrem na sever od tajgy ubývá Vlci ku

slunečního záření. Je tu příliš zima na jehličnany, Stromy tu rostou jen velmi po-
1

malu. Les postupně řídne a přechází v porosty keřů a ojedinělých skupin stromů
v místech chráněných před studenými větry. Tajga přechází v lesotundru. Stro-
mový porost již není schopný ochránit krajinu a její obyvatele před sněhovými
bouřemi a silnými větry, a proto je sníh odvátý a půda vystavená nízkým teplotám
pod bodem mrazu, které vedou ke vzniku nejprve ostrovního, pak nesouvislého
a nakonec souvislého permafrostu (obr. 85 na str. 57).
Ještě dále na sever jsou letní teplo- 1: 265 000 000

ty vzduchu tak nízké, že již pro růst

stromů nestačí. Na polární hranici
lesa přechází lesotundra v bezlesou
krajinu — tundru (obr. 163 a 164).
V tundře je dlouhá krutá zima. Vedle
nízkých teplot jsou důležitým čini-
telem ovlivňujícím georeliéf život i
silné větry. Léto trvá jen asi 60 dní.
Půda je zde téměř souvisle dlouho-
době zmrzlá. V létě roztává jen slabá
činná vrstva při povrchu terénu (obr.
164 na str. 100).

Obr. 163
Rozšíření tundry na Zemi

99
 BIOSFÉRA
Nejznámějším savcem tundry, který se přizpůsobil nepříznivým podmínkám stu-
Na mladých rostlinkách se živí
dených severských krajin, je sob. Sobi poskytují obyvatelům tundry maso, mléko
lumíci, kteří jsou zase kořistí a kůži. V dopravě je však většinou nahradily motorové saně.
polárních lišek, rosomáků i vlků.
Největším zvířetem tunder severní
Kanady a Grónska je pižmoň. Žije
tu mnoho ptáků (divoké kachny,
divoké husy a bahňáci).
Na tundrových půdách rostou
především drobné rostliny (trpasličí
bříza, keřovité vrby), trávy, mechy
a lišejníky. Z kvetoucích rostlin
se v tundře vyskytují například
lomikámen vstřícnolistý, zimozel
severní a kakost luční. V létě Obr. 164
itundra rozkvétá, ale jen na krátkou Sob v severské
BE

;
dobu. tundře a dž AS T oa AR A
Tundra zatím není na větších plochách narušena činností lidské společnosti,
1
když se na ní těží ropa, zemní plyn, zlato a další nerostné suroviny. Napříč tun-
drou vedou plynovody a ropovody.

V Arktidě se na ostrovech poblíž severního pólu rozkládá polární pustina. Půda

1
horniny litosféry jsou do hloubky několika set metrů dlouhodobě zmrzlé. Jsou
to krajiny chladných pouští i víceleté sněhové pokrývky a ledovců. V zimě řádí

v polárních pustinách divoké sněhové vichřice zvané blizardy nebo purgy.

Rozkvetlá tundra
Jen v létě se na několik týdnů ob-
naží části pobřeží. V létě také mís-
ty roztává oceánský led při pobřeží
Severního ledového oceánu (obr.
165). Celkově však vlivem globál-
ního oteplování ledové pokrývky
Severního ledového oceánu v po-
sledních desetiletích ubývá.

Obr. 165
Polární pustina na severních
ostrovech Kanady

V chladných severních krajinách žijí leďní medvědi. Loví se ryby a tuleni.

V Antarktidě — nejjižnějších krajinách zeměkoule — se rozkládají také polární
pustiny pokryté sněhy a ledovci. Tam žijí tučňáci. Největší z nich je tučňák cí-
sařský.

Ve studených mořích a na jejich pobřežích žijí tuleni. Plejtvák obrovský z čeledi

velkých mořských savců, který je největším živočichem na Zemi, podniká dlouhé
cesty světovým oceánem mezi Antarktidou a Arktidou.
Tučňáci —
typičtí obyvatelé jižní
polokoule v Antarktidě Orázky a úkoly:
1. Na mapě v atlase světa ukažte, kde se na severní polokouli rozkládá pás tundry.
2. Zdůvodněte, proč v tundře nemohou růst stromy.
3. Která zvířata žijí v tundře a co je jejich potravou?
4. Ukažte na mapě v atlase světa polární pustiny na severní a jižní polokouli.
Která zvířata žijí v polárních pustinách?
5. Kde žije největší živočich na Zemi a jak se jmenuje? Najděte další informace
na internetu.
6. Jaké jsou podmínky pro žito v polárních pustinách?
100
 BIOSFÉRA
10.3. Výškové stupně v krajině

Jak
—

. se mění teplota při výstupu z nížiny k horským vrcholům?

Jak
am

. se mění teplota vzduchu od rovníku směrem k pólům? 5895 m

. Které geobiomy se střídají mezi rovníket ra póly?
. Najděte na mapě pohoří Kilmandžáro v A frice.

Podobně jako se mění podnebí směrem od r ovníku k pólům, mění

se přírodní podmínky na Zemi také se vzrů itající nad-
mořskou výškou. Směrem od hladiny sv 'tového
oceánu k vrcholkům hor se proto postupně ění
společenstva živočichů a rostlin. Uspořádání
horské touky
výškových stupňů je však v různých poho- 3000 mj

řích odlišné. Rozhoduje především země-

pisná poloha (a tím druhy rostlin rozšířené
v jednotlivých krajinách Země) a blízkost tropický deštný les 1800,
oceánu. plantáže banánovníků 1400 m
Prohlédněte si obrázky 165 a 166, porov- savana 800 m;

nejte je a pokuste se zdůvodnit odlišnosti

v uspořádání výškových stupňů na Kili-
Obr. 165
mandžáru a v Alpách.
Model výškových stupňů na Klimandžáru v Africe

Na obrázku 165 jsou znázorněny výškové stupně afrického pohoří Kilimandžáro

v Keni ležícího na rovníku, které dosahuje nadmořské výšky 5 895 m. Ve výšce
800 m n. m. se nachází tropická savana zčásti premenena v pole. Ve výškách ko-
lem 400 m n. m následuje stupeň plantáží banánovníků a kávovníků. Ve výšce
1

1 800 m n. m. začíná
tropický horský les připomínající nejdříve subtropické po-
rosty a ještě výše pak les mírného pásu. Lesy často halí oblaka. Horní hranice
1

lesa v pohoří leží v nadmořské výšce 3 000 m. Nad ní již nejsou klimatické pod-
mínky pro růst stromů a začíná stupeň horských luk (holí). Ještě výše se nachází
stupeň připomínající vegetací frundru. Následuje stupeň mrazové pustiny, kde již
nerostou ani lisejniky a povrch pokrývají balvany roztrhané mrazem. Nejvyšší
vrchol Uhuru pokrývá horský ledovec. V důsledku globálního oteplování ledo-
vec postupně roztává.

Na obrázku 166 jsou znázorněny výškové stupne v evropskycn Arpacn.

V alpských údolích roste smíšený les mír ného pásu. V horní části
stupně smíšeného lesa mezi 800 a 1000 m. byly vykáceny
lesní porosty a místo nich vznikly zde hors cé pastviny pro krá-
vy a ovce. V nadmořské výšce 1000 m za šíná stupeň jeh- —
ličnatého lesa. Horní hranice lesa se nach ází ve výšce mrazové
1800 m n. m. Nad touto hranicí jsou již n epříznivé —Hiořské louky,
klimatické podmínky pro růst lesa. Výše le 71 stu- 2000 m
>
peň horských luk (holí), které se využí ají
jako letní pastviny pro dobytek. Ve výš- 1800m
ce 2000 m n. m. přibývá na povrchu
úlomků skalních hornin a postupně za-
číná stupeň mrazové pustiny. Ve výšce 1000 m
3000 m vede sněhová čára, nad kterou
ani v létě všechen sníh neroztává, zůstá- 800 m

vá ležet v podobě sněžníků a postupně

se mění v horské ledovce. Nad ledov-
ci a sněžníky ční holé skalnaté Štíty, om

kde se sníh pro příkrost svahů neudrží opr. 166

a padá jako laviny do údolí. Model výškových stupňů v evropských Alpách

101

Tichý oceán
Sierra
jů
M
8000m
Andy
Výškové stupně v severních Andách
Altiplano je rozsáhlá náhorní rovina
oddělující horské masivy západních
a východních And. Po Tibetské
plošině je druhým nejrozsáhlejším
tvarem tohoto typu na Zemi.
Na obrázku jsou výškové stupně
v Andách od savan (Llanos) při
úpatí až po altiplano v průměrné
výšce 3600 m. Všimněte si
rozdílu mezi přímořským svahem
(Costa) a vnitrozemským svahem
(Montaňa).
« Co je příčinou rozdílů
ve společenstvech a jejich
struktuře na přímořské
a na vnitrozemském straně
And? Proč leží horní hranice lesa
na přímořské straně výše než
na vnitrozemské?
« Najděte na internetu další
informace.
«
Altiplano v Bolívii
BIOSFÉRA
Orázky a úkoly:
1. Podle obr. 166 na str. 101
popište vlastními slovy, jak
se střídají výškové stupně
LLANOS
v evropských Alpách. Ve kte-
rých evropských státech leží
Alpy?
2. Vysvětlete pojmy horní hra-
nice lesa a sněhová čára.
Zjistěte na internetu, zda
existuje i dolní hranice lesa.
3. Proč se v pohořích střídají
výškové stupně?
10.4. Biosféra a člověk
Biosféra je složka fyzickogeografické sféry, která byla nejvíce změněna lidskou
společností. Dnes známe hodně druhů rostlin a živočichů, kteří vyhynuli přičině-
ním člověka a kteří by při současných poznatcích genetiky měli dnes ve šlechti-
telství a farmaceutickém průmyslu nevyčíslitelnou cenu. Navíc člověk zjistil, že
každý zdánlivě bezvýznamný druh má důležité místo ve stabilizovaném eko-
1
systému.
Bezohledné zabíjení má na svědomí vymření mnoha rostlinných a živočišných
druhů. Za ně se na Zemi neobjeví žádná náhrada, jako je tomu naopak při evo-
lučním vymírání.
Bezohledným celoročním lovem bílí kolonisté vyhubili v Severní Americe v ději-
se vyskytoval v takovém množství, že v čase stěhování letěla jejich hejna údolím
řeky Ohio v nepřetržitém, jeden kilometr širokém pruhu dva dny tak, že doslova
zastínili slunce. Při živelném lovu na hnízdištích je bílí lovci vyhubili za necelé
století. Při průmyslovém lovu tohoto druhu káceli stromy s hnízdy. Na místa ma-
sakrů přiváželi vepře, které krmili odpadem z průmyslově zpracovaných ptáků.
Lovci ničili ptáky a jejich hnízda do té doby, než zahynul poslední holub stěho-
vaný chovaný jako atrakce v zoologické zahradě v Cincinnati (Ohio) v roce 1914.
Lidé však nejen vyhubili jednotlivé druhy rostlin a živočichů, ale rozrušili i celá
společenstva. V mírném pásu lidé vykáceli obrovské plochy lesů a proměnili je
v pole, vesnice a města. Na stepích Evropy, Asie a prériích a pampách Severní
a Jižní Ameriky se místo původních travinných porostů vlní lány pšenice a kuku-
řice nebo se pase skot. Vysokým tempem pokračuje kácení a vypalování tropic-
kých deštných lesů. Přitom zahyne velké množství i dosud neznámých a nepo-
psaných organismů.
V současné době existují tzv. červené knihy vymírajících a ohrožených dru-
hů rostlin a živočichů. Máme je i v České republice.
Otázky a úkoly:
1. Které hlavní příčiny vymírání rostlin a živočichů znáte?
2. Které druhy savců na našem území vyhubených, se vrací znovu do naší pří-
rody?
3. Jakýje rozdil mezi vymíráním rostlin a živočichů v důsledku činnosti lidí a evo-
lučním vymíráním?
102
 BIOSFÉRA
OPAKOVÁNÍ ODDÍLU BIOSFÉRA:
l. Který typ půdy se pod lesními porosty v mírných zeměpisných
šířkách? Vám.: „* vyskytuje

Který typ půdy se vyskytuje pod tropickými deštnými lesy? << * vz o2ludi
Kteří živočichové žijí v afrických tropických deštných lesích“
V jakém prostředí žije tygr? Hledejte na internetu. <
ni Nakk KE

Která zvířata jsou typická pro africké savany? Hledejte na

Která zvířata jsou typická pro jihoamerické pampy?
internetu.ieAe 0
Hledejte na
n
interhsjů
Která je největší poušť naší planety? Cooní
víteřeohě
VM
V jakém prostředí se pěstují citrusy? ©4**
spo
9. Coje to šelf a šelfové moře? Ukažte některá šelfová moře na mapě
10. Proč ve světovém oceánu ubývá lovných ryb? racku.. r * Lot5y«,xc7,
-3
Yo M

dny.
II. Proč se stepím říká moře trávy? 1+4: 2 = p45
12. Kteří živočichové Žijí v sibiřské tajze? Hledejte na internetu. [s
6
13. Kteří živočichové žijí v severoamerické tajze?
14. Kteří živočichové se vyskytujíjen v Antarktidě? Hledejte na internetu.
15. V é stupně znáte z našich 2
Které výško pohoří;
Určete, které (geobiomy savany, pouště...) jsou na obrázcích a ke každému z nich
přiřaďte typického živočicha.

Prof. Ludwig von Bertalanffy
(1901-1972) základatel teorie
systémů
4,
e Podle obrázku vysvětlete vazby
v geobiomu savan.
Alexander von Humboldi
(1769 — 1859)
německý geograf, zakladatel fyzické
geografie
9321301
II.. FYZICKOGEOGRAFICKÁ SFÉRA
JAKO SYSTÉM
Pevná zemská kůra vznikla na naší planetě asi před 4,3 miliardami let. Život se
na naší planetě objevil asi před 3,7 miliardami let. V průběhu těchto dlouhých mi-
liard let se na povrchu Země vyvinul otevřený přírodní systém, který geografové
označují jako fyzickogeografická sféra. Otevřený systém znamená, že předsta-
vuje celek spojený se svým okolím (například Vesmírem) a že do něho vstupuje,
prochází a vystupuje hmota, energie a informace.
Fyzickogeografická sféra se skládá ze šesti navzájem propojených základ-
ních složek, a to atmosféry, hydrosféry, kryosféry, litosféry s georeliéfem, pedo-
sféry a biosféry. Některé složky jsou velmi stabilní (například litosféra s georeli-
éfem), stavové veličiny jiných složek se rychle mění (např. atmosféry).
Mezi složkami existují vzájemné vztahy, které označujeme názvem vazby.
Vazby jsou především hmotné, energetické a informační. Atmosférické srážky
představují především hmotnou vazbu mezi atmosférou hydrosférou. Současně
jsou však energetickou vazbou, protože přenášejí teplo. Pravoúhlá říční síť vy-
1
Jadřuje informační vazbu, protože údolí sledují pravoúhlou síť zlomů nebo puklin
v litosféře.
Dalším typem vazeb jsou vazby bezprostřední a zpětné. Bezprostřední vazba
znamená, že když se změní složka A (například atmosféra), změní se i složka B
(například biosféra). Složitější jsou zpětné vazby, které například vedou k autore-
gulaci fyzickogeografické sféry, tj. k vyrovnávání výkyvů ve složkách i v celém
systému.
Vazby se uskutečňují buď přímo dotykem (například vodní tok boční erozí
podkopává břeh koryta), nebo toky (například oceánskými proudy, které přená-
šejí nejen hmotu — vodu, ale i energii). Pro vznik toku musí být ve fyzickogeo-
grafické sféře nějaký rozdil (gradient — výškový, teplotní, tlakový apod.) a musí
existovat pohyblivé složky (vzduch, voda, semena apod.). Toky navzájem spojují
1 velmi vzdálené složky krajinné sféry (toky oceán — pevnina). Toky rovněž vy-
tvářejí ve fyzickogeografické sféře oběhy, které spojují její jednotlivé složky
v jeden celek (např. planetární cirkulace atmosféry, oběh vody, potravní řetězec
a další).
Složky a vazby mezi nimi vytvářejí strukturu fyzickogeografické sféry. Roz-
ložení jednotlivých složek fyzickogeografické sféry není náhodné, nýbrž příčin-
né. Struktura fyzickogeografické sféry je jednak prostorová (například rozložení
pevnin a oceánů), a jednak časová (např. u nás se mění s ročními dobami).
Fyzickogeografická sféra a její jednotlivé složky reagují na podněty z vnitřku
1 z vnějšku. V roce 1883 vybuchla v Indonésii sopka Krakatoa. Do atmosféry se
dostala obrovská oblaka prachu, která odrážela sluneční záření zpět do vesmíru.
Reakcí na tento podnět byl pokles teploty vzduchu pozorovaný na celé Zemi.
Tuto reakci nazýváme chování fyzickogeografické sféry. Chování má tři as-
pekty, a to fungování, dynamiku a vývoj.
Fungováním nazýváme normální chod fyzickogeografické sféry. Tento chod
má rytmický ráz. Rytmy mají různou délku. V tropickém deštném lese jsou to
denní rytmy. V savaně je to rytmické střídání období dešťů a období sucha. U nás
jsou to sezonní rytmy (jaro, léto, podzim a zima). V polární tundře pak polární
noc a polární den. Delší jsou rytmy 11leté, 33leté, až rytmy v trvání mnoha set ti-
síc let (například vrásnění). Odezva na podnět může být okamžitá, ale také může
mít určité zpoždění (tzv, čas odezvy).
Dynamika fyzickogeografické sféry jsou odezvy, které překračují normál-
ní rámec fungování, ale nemění stabilní prvky struktury. Příkladem je velká
povodeň, která není běžná každý rok, ale koryto řeky nezmění. Dynamika smě-
řuje pomocí zpětných vazeb k vytvoření rovnováhy ve fyzickogeografické sféře
a v jejích složkách.
104
 FYZICKOGEOGRAFICKÁ SFÉRA
—

Pochody a jevy, které způsobí změny i stabilních složek, zahrnujeme pod

pojem vývoj. Vývoj krajinné sféry probíhá dvěma vzájemně souvisejícími způ-
soby. První způsob jsou neustálé malé změny ve fyzickogeografické sféře (tzv.
gradualismus), které ve svých důsledcích v dlouhém časovém období pak vedou
k velkým přeměnám. Druhý způsob jsou náhlé události, které v krátkém časovém
úseku vedou k velkým změnám (tzv. katastrofismus). Takovou katastrofou jsou
velká zemětřesení, výše zmíněný výbuch sopky Krakatoa nebo dopady velkých
meteoritů v minulosti Země (tzv. impakty).
V polovině 20. století dosáhla lidská společnost úrovně, kdy se stala na naší pla-
netě globálním činitelem, který ovlivňuje přírodní pochody nejen v místním a re-
g1onálním měřítku, ale na planetární (globální) úrovni. Pochopení fyzickogeo-
grafické sféry jako planetárního systému (geosystému) má velký význam pro Albrecht Penck (1858. 1945)
vyvarování se chybných rozhodnutí, která by mohla vést k nedozírným dů- německý fyzický geograf, zakladatel
sledkům pro další vývoj lidstva na planetě Zemi. Geografie se podílí na sys- nauky o kolísání podnebí a vztahu
témovém přístupu ke vztahu přírody a lidské společnosti na Zemi. k zaledněním ve čtvrtohorách

DOPORUČENÁ ROZŠIŘUJÍCÍ
LITERATURA:
Adamovič, J. — Mikuláš, R. — Cílek, V. (2010): Atlas pískovcových skalních měst
České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 459 str.
Brázdil, R. — Kirchner, K. a kolektiv (2007): Vybrané přírodní extrémy a jejich
dopady na Moravě a ve Slezsku. Masarykova univerzita, Český hydrometeo-
rologický ústav a Ústav geoniky Akademie věd České republiky, v.v.i., Brno
— Praha —
Ostrava, 431 str.
C. Troll (1899 — 1975)
Burton, R. (1995): Poslední bašty přírody. Nakladatelský dům OP: Velká geogra-
německý biogcograf, zakladatel
fická encyklopedie. Praha, 256 str.
krajinné ekologie
Demek, J. (1987): Obecná geomorfologie. Academia, Praha, 476 str.
(Eds.) Hauptman, I. — Kukal, Zd. — Pošmourný, K. (2009): Půda v České repub-
lice. Consuilt, Praha, 255 str.
(Ed.) Hrněiarová, T. — Mackovčin, P. — Zvara, I. (2010): Atlas krajiny České re-
publiky. Praha, Ministerstvo životního prostředí ČR a Výzkumný ústav Silva
Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., v Průhonicích, 332 s.
Jakeš, P. (2005): Vlny hrůzy. Zemětřesení, sopky a tsunami. Nakladatelství Lido-
vé noviny. Praha, 221 str.
Kaňok, J. — Voženílek, V. (2007-2008): Chyby na mapách. [12. dílů seriálu]
GeoBusiness, 1/09 - 9/08.
(Ed.) Mackovčin, P. (1999 — 2007): Edice Chráněná území ČR. I — XIV, AOPK
ČR a EkoCentrum, Brno, Praha.
Monmonier, M. (2000): Proč mapy lžou. Praha, Computer Press, 221 s. B
Němec, J— Pojer, Fr. (2007): Krajina v České republice. Consult, Praha, 399 str.
Paturi, F., a kol. (1995): Kronika Země. Fortuna Print, Praha, 576 str.
Tolasz, R. a kolektiv (2007): Atlas podnebí Česka. Praha, Český hydrometeoro-
logický ústav, 256 s.
W.
jů
M. Davis (1850 — 1936) americ-
ký geomorfolog, jeden ze zakladate-
Voženílek, V. — Kaňok, J. a kolektiv (2011): Metody tematické kartografie — vizu- lů moderní nauky o georeliéfu
alizace prostorových dat. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 216 s.

atlas dnešního světa. Praha, Terra-klub, 2011, 192 s.

Školní
Školní atlas světa. Praha, Kartografie Praha, 2012, 176 s.

105
akumulační nížiny 77 edafon 81
Jj —
vyvřelé 61, 62
horotvorná činnost 60, 61
Altiplano 102 ekosystém 88 horotvorná oblast 63
antiklinála 71, 79 ekoton 87 humus 81
anticyklóna 39 ekotop 87 hurikán 38
antropogenní pochody 66 eluvium 65 hvězdný den 15
antropogenní tvary 76 ENSO (El Niňo Southern hydrografická síť 50
antropogenní zemětřesení 76 Oscillation) 38 hydrosféra 6, 44, 45
antrozm 86 eolická nížina 78
astenosféra 60, 62 Eratosthenes z Kyrény 4
astronomická jednotka (AJ) 10 eroze 73, 75, 86 impaktní kráter 11

atlas 29 esker 78 jugo 38

atmosféra 6, 33,37 evaporace 32
atmosférické srážky 36, 45, 50 exosféra
— horizontální 36
jeskyně 65
jezerní nížina 77
—
kapalné 36
—
pevné 36
fluvizem 85
jezero 50, 52
fosilní tvary 80
fytocenóza 88,
bahenní proud 73 fyzická geografie 6, 7 kambizem 85, 98
biocenóza 88 fyzickogeografická sféra 6, 7, 44, kamenolom 76
56, 104
biogeografie 88 kaňon 65, 70, 74, 95
biomasa 87 kartodiagram 25
biosféra 6, 87, 102 kartografická generalizace 25
— hlubinná 87 Galaxie 10
kartografické zobrazení 20, 21,31
— geobiocenóza 88
povrchová 87 — azimutální
20,21
biota 87 geobiom 89, 105 — kuželové
20, 21
blokovo-bahenní proud 73 geografická kartografie 4 — obecné
20, 21
bóra 38 geografická prognóza 4 — válcové 20,21
brakická voda 44 geografický informační systém
kartografie 7, 19
břežní pásmo 75 (GIS) 4, 5
kartogram 25
buran 38
geoid 11,12
kerné pohoří 79
geokryologie 58
kerný georeliéf 72, 79
geom 89
klenba 79
geomorfologické pochody 75
cyklóna 39 klima 32, 40, 42
geomorfologie 66
georeliéf 6, 66, 67, 68, 70, 71,72, klimadiagram 41
71,83 klimatický systém 32
časová pásma 16 klimatotvorní geografičtí činitelé
—
vrásový 71, 79
čedič 60,62,64 — 36
tektonický 71
černozem 84, 85, 96 kongeliflukce 58, 75
geosféry 6, 59
glaciologie 57 koryto 73
globální oteplování 34, 42 krajina 7
dálkový průzkum Země 8, 9 krajinná sféra 6, 7, 32, 35, 66
datová hranice 16 krápníky 65
deltová nížina 77 krasové tvary 65
hlubokooceánský příkop 46, 64,
desertifikace 86, 95 87 krasové jevy 65
digitální model terénu (DMT) 69 hnědozem 85 krasové území 53
dlouhodobě zmrzlá půda 56, 57, hole 101 kryogenní tvary 75
58, 84, 98 hornatina 69 kryosféra 6, 56, 75
dmutí 48 horniny 61, 62, 70 kultizem 86
dno oceánů 47 —
přeměněné (metamorfované) kulturní krajina 4, 88
dolování 76 61,62 kulturní step 96
drumlin 78 — usazené 61, 62 kyselý déšť 43, 54
106
 objekt geografie 5, 7
- lužní (černice) 85
lahar 73 obsah mapy 19 - glejová 85
oceánská pánev 63 — ilimerizovaná 85
láva 61
oceánské lože 63 — hnědá lesní (kambizem) 85
ledovcová nížina 57, 78
ledovcové tvary 56 oceánský proud 48, 49 půdní druh 82
oceány 46 půdní horizonty 82
ledovcový štít 52, 56
ledovec 52, 56, 101 odliv 13 půdní pásovitost 83
— odnos půdy (eroze) 86 půdní výšková stupňovitost 83, 84
horský 52, 56, 101
odsluní 17 půdní typ 82
—
pevninský 52, 56
ornice 86 půdní voda 52
lesostep 97
lesotundra 99
ozon 33, 34, 43 půdotok 58, 75
listnaté lesy 98
ozonosféra 6, 33 půdotvorní činitelé 82
litosféra 6, 59, 62, 66, 71
původní mapování 23
litosférické desky 60, 67
luvizem 85 pahorkatina 68
pampa 96 referenční elipsoid 12
pánev 79 režim řek 51
pásmový čas 16 rift 60, 63
magma 60, 61,72 ron 73
pedogeografie 81
malý oběh vody 45 rotační pohyb Země 14, 15, 16
pedosféra 6, 81
mapa 19 rovina 68
- digitální 19 permafrost 57, 58, 75, 84, 98, 99
rozvodí 50
- katastrální 26 pevnina 66
pevninské úpatí 63 rozvodnice 50
—obecně geografická 26, 27,
29 pevninský svah 63
— tematická pevninský šelf 45, 55, 63
25, 26, 27, 29 řeka 50
pískové přesypy 94
—
topografická 26 řícení 72
platforma 62
mateční hornina 64, 81, 82
pobřežní nížina 77 říční nížina 78
meandr 4, 74 říční síť 50
počasí 32, 40
mezosféra 34
podnebí 32, 40
meteorologická stanice 39, 40 — místní 41

meteorologické prvky (základní)

podmořské zemětřesení 48 saharský erg 94
40
podpovrchová voda 52 salinita 47
měřítko mapy 19
— číselné 19
podzemní voda 52, 53 savana 91,92, 93,101, 104

- grafické 19 podzol 84, 85, 98 sesuv půdy 5

- polární pustina 100 skleníkový efekt 36, 42

slovní 19
polohopis 19, 20 slapový jev 13
Měsíc 12,13, 14 Slunce 10
polopoušť 95
mikroklimatologie 41 popis v mapě 19, 20 sluneční den 15
mistral 38
poušť 94 sluneční soustava 11
močál 50 smíšené lesy 98
povětrnost 32
mokřad 45, 50
povodí
50 sněhová čára 101
monzunový les 90, 91 povrchové tvary 67 sněžník 56
moréna 78
povrchový důl 76 sníh 56
moře 46 socioekonomická geografie 6, 7
pramen 50, 73
mrazová pustina 101 socioekonomická sféra 6, 7
prérie 96
profil rovnováhy vodního toku 74 soliflukce 75
průtok 50 sopečná činnost 48
nivační sníženina 56 předpověď počasí 38, 39, 40 sopečné pohoří 80
nivelace 23 příkopová propadlina 70 sopečný georeliéf 72
nížina 64, 68 příkrovové pohoří 79 sopka 72
příliv 13 specifický odtok 50
přísluní 17 splavenina 73
oběh vody na Zemi 36, 45 půda 81 spraš 75
= nivní (fluvizem) 85 step 96
oběžný pohyb Země 14, 16
107
stratosféra 33 tropický rok 17 vrásové příkrovy 61, 79
stromová patra 90 troposféra 33 vrásy 61
strukturní georeliéf 70 tsunami 48 vrchovina 68
strukturní rovina 78 tundra 99, 100, 101 všeobecná cirkulace atmosféry 37
strž 73 turbiditní proud 75 vulkanismus 60
středooceánský hřbet 63 typ georeliéfu 67, 68, 77 vysočina 64, 68
střídavě vlhký tropický les 90 výškopis 19
subtropické lesy 96 výškový stupeň 101
subtropy 95 údolí 70, 74 vzduchové hmoty 38
svah 72 údolní niva 78 vždyzelené subtropické lesy 96
světový oceán 46 údolní síť 74
synklinála 71, 79 umělá družice Země 8, 9
úmoří 51 ZABAGED 27
úpatní nížina 77 záliv 13
šelfové moře 63, 97 úrodnost 81 záření 35
štít 62 urychlená eroze 86 — slunečné
35
ústí 50 —
tepelné 35
zeměpisná délka 4
tabule 71, 78, 93 zeměpisná šířka 4
tajfun 38 vazby 104 zemětřesení 60
tajga 98, 99 velehornatina 67, 69 zemská kůra 6, 59, 61, 62, 63
tepelný režim atmosféry 35 veletok 74 — oceánská 62

—
teplotní (klimatické) pásy 17, 18, velký oběh vody 45 pevninská 62
41,47 vesmír 10 —
přechodná 62
—
tropický 41 vítr 37 zemské jádro 6, 11, 59
—
subtropické 41 vlnění 48 zemský plášť 6, 59
— mírné 41 vnitřní (endogenní) pochody 59, zkreslení v mapě 22
—
polární (arktický 60, 66 zlom 61, 62, 70
a antarktický) 41 vrásnění 61, 67 zlomový svah 71, 72, 79
terán 62 vrásno-zlomový georeliéf 72, 79 znečištění světového oceánu 53, 55
tornádo 38 vrásno-zlomové pohoří 79 zvětralina 64
tropický deštný les 89, 90 vrásové pohoří 79 zvětrávání 64, 75

108
 1: Střední výšky světadílů, nejvyssi nejnizsi body
Střední
Hloubka
Světadíl | výška || CÍVYŠŠÍ
(m)
hora | pohoří Stát Výška
(m)
Neni
| území Stá
(m)

Evropa 290. | Mont Blanc | Alpy

Francie. 4807 | Kaspická Rusko -28
Itálie nížina

Mt. Everest Čína, Izrael,

Asie 960 Himálaj 8848 | Mrtvé moře -397
Oomolangma Nepál Jordánsko

Afrika 650 | Kibo Kilimandžáro | Tanzanie | 5895 | ASSAÍSKÁ

proláklina | pžibutsko| -155

Severní Mt Mc
a Střední 715 Alaska Range | USA 6194 | Death Valley | USA -86
Amerika
.
Kinley

nížina
Jižní
. 580 | Aconcagua Andy Argentina | 6959 | poloostrova | Argentina -40
Amerika ,
Valdés

Austrálie 340. Puncak Jaya Pegunungan Indonésie | 5030 proláklina -16

a Oceánie |
Maoke Lake Eyre Austrálie

Antarktida |
2000 | Vjns0n
Massif
Ellsworthovo
pohoří
5140

T 2: Významné sopky
Světadíl - sopka Pohoří, území Stát Výška (m)
Evropa — Etna Sicílie Itálie 3263

Evropa — Hekla Island Island 1491

Asie —
Ključevskaja sopka Kamčatka Rusko 4750

Asie —
Fuji Honshu Japonsko 3776

Asie —
G. Merapi Jáva Indonésie 2911

Asie —
G. Krakatau Rakata Indonésie 613

Afrika — Meru Meru Tanzánie 4566

Afrika — Kamerunská hora Kamerunská hora Kamerun 4070

Afrika —Pico de Teide Tenerife, Kanárské ostrovy Španělsko 3718

Amerika —Vol. Citlaltépetl Sierra Madre Oriental Mexiko 5700

Amerika —
Popocatépetl Sierra Madre Oriental Mexiko 5452

Amerika — Mt. St. Helens Cascade Range USA 2549

Amerika — Mont Pelée Martinigue Martinik 1397

Amerika — Cotopaxi Andy Ekvádor 5897

Austrálie a Oceánie —
Mauna Loa | Hawai USA 4170

Austrálie a Oceánie — Kilauea Hawai USA 1247

Antraktida — Mt. Erebus Rossův ostrov Mt. Erebus 4028

109
T 3: Hluboká jezera
Jezero Původ Stát Hloubka (m)
Bajkal rift Rusko 1620
Tanganika rift Zair-Tanzanie-Zambie-Burundi 1470

Kaspické moře tektonické bajdžán-

in-Kazac a 1025

706
Malawi rift Malawi-Mosambik-Tanzánie
Issyk-Kul tektonické Kirgizie 702
Velké Otročí jezero ledovcovo-tektonické | Kanada 614
Crater Lake sopečné,kaldera USA 589
Lake Tahoe tektonické USA 501
Kivu rift Zair-Rwanda 480

T 4. Vodopády
Vodopád Řeka Stát Výška (m)
Salto Angel Churun Venezuela 979
Tugela Falls Tugela Jihoafrická republika 948

Yosemite Yosemite USA 740

Itatinga Katinga Brazílie 628
Viktoriiny vodopády Zambezi Zimbabwe-Zambie 108

Iguazů lguazů Argentina-Brazílie 72

Niagara Falls Niagara USA -Kanada 59

T 5: Místa nejvyšších přílivů

Místo Stát Výška vzdutí (m)
záliv Fundy (o. Nova Scotia) Kanada 19,6
ústí řeky Gallegos Argentina 18,0
Frobisher Bay (Baffinův ostrov) Kanada 17.4
ústí řeky Severn Velká Británie 16,3

T 6: Největší zemětřesné katastrofy

Datum Místo Počet mrtvých Magnitudo | Poznámka
23.1.1556 | Čína Shansi
— 830 000 8

26.12.2004. | Sumatra 280 000 9,0 zemětřesení a tsunami

27.7.1976. | Čína— Ťan-Šan | 256000 (oficiálně) odhad 665 500 až milion mrtvých
—
7,5 1

9. 8. 1138 Sýrie —
Alkeppo |230000

22. 5. 1927 Čína — Xining 200 000 7,9

22.12.1811. | Írán
—
Damghan | 200 000
16.12.1920 | Čína — Gansu 200 000 8,6 zlomy a sesuvy půdy
23.3.1893 | Írán
— Ardabil 150 000

1.9.1923 Japonsko — Kanto | 143 000 7,9 požár Tokia

110
FYZICKOGEOGRAFICKÁ ČÁST
pro střední školy

Prof. RNDr. Jaromír Demek, DrSc.

Prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc.
Doc. RNDr. Miroslav Vysoudil, CSc.

Grafické zpracování Michal Špatz

Výdalo SPN — pedagogické nakladatelství, akciová společnost,
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
Odpovědná redaktorka RNDr. Soňa Samková
Tiskárna Libertas, a. s., Praha 5
Počet stran 112
2., přepracované vydání

ISBN 978-80-7235-519-8

50651/2

Učebnice si můžete objednat na adrese:

SPN - pedagogické nakladatelství, akciová společnost,
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 931 447
e-mail: spnespn.cz, www.spn.cz

nebo

Expediční středisko, Čestlice 108, 251 70 Praha — východ

tel. 272 680 975, 272 680 978, fax 272 680 976,
bezplatné faxové číslo 800 137 591

Učebnice si můžete zakoupit na adrese:

Centrum učebnic CZ, s. r. o., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1,
tel./fax 224 931 451
|

|
Tato publikace je součástí čtyřdílné řady učebnic geografie pro čtyřletá gymnázia
a další typy SŠ, které mají ve svém učebním plánu vyučovací předmět Zeměpis.
Vychází z prvního vydání řady, avšak je zásadně graficky přepracovaná a aktuali-
zovaná o nejnovější odborné a statistické údaje.

Řadu tvoří tyto publikace:

Geografie 1 (Fyzickogeografická část)
Geografie 2 (Socioekonomická část)
Geografie 3 (Regionální geografie světa)
Geografie 4 (Geografie České republiky)

GEOGRAFIE GEOG RAFIE

FYZIOKOGEOORAFICKÁ
PRO
STŘEDNÍ
ČÁST
AO
Ko
MO MICKÁ ČÁST

ŠKOLY

GEOGRAFIE
SVĚTA,
GEOGRAFIE W
GEOGRAFIE
GEOGRAFIE ČESKÉ REPUBLIKY
NESON PRO

ISBN 978-80-7235-519-8

50651/2 9 1