Univerzita obrany Brno, Fakulta vojenských technologií

Proudění tekutiny potrubím

Konstrukce chemické techniky a materiálu

svob. Tomáš Rozsypal

21-3VCH
2011
Obsah
1 Základní pojmy.....................................................................................................................3

1.1 TEKUTINA........................................................................................................................3

1.2 PROUDĚNÍ.......................................................................................................................4

2 Rovnice kontinuity...............................................................................................................5

3 Bernoulliho rovnice.............................................................................................................6

3.1 ENERGETICKÝ TVAR BERNOULLIHO ROVNICE........................................................................7

3.2 VÝŠKOVÝ TVAR BERNOULLIHO ROVNICE..............................................................................8

3.3 DŮSLEDKY BERNOULLIHO ROVNICE....................................................................................8

3.4 VYJÁDŘENÍ ZTRÁTY MECHANICKÉ ENERGIE PŘI PROUDĚNÍ KAPALINY.......................................8

4 Výtokový součinitel..............................................................................................................8

5 Bezrozměrná kritéria podobnosti......................................................................................10

5.1 REYNOLDSOVO KRITÉRIUM..............................................................................................10

5.2 EULEROVO KRITÉRIUM....................................................................................................10

5.3 FROUDOVO KRITÉRIUM...................................................................................................11

5.4 STROUHALOVO KRITÉRIUM..............................................................................................11

6 Součinitel tření...................................................................................................................11

7 Součinitel místního odporu...............................................................................................13

8 Proudění potrubím s nekruhovým průřezem....................................................................14

9 Celkové ztráty při průtoku kapaliny potrubím..................................................................14

10 Optimální průměr potrubí.............................................................................................16

Závěr..........................................................................................................................................17

Veličiny, užité v práci................................................................................................................18

Seznam použité literatury.........................................................................................................20

Stránka
2
Stránka
3
1 Zá kladní pojmy

1.1 TEKUTINA
Pod pojmem tekutina budeme rozumět společný název pro kapaliny a plyny. Jejich
významnou společnou vlastností je tekutost (neschopnost udržet stálý pevný stav kvůli
snadnému vzájemnému pohybu částic). Řekněme, že tekutina je látka, která neustále mění
svůj tvar, pokud na ni působí tečné napětí (ať je jakkoliv malé). Oproti tomu pružné těleso je
látka, která se působením tečného napětí vychýlí o určitý úhel. U tekutin nemluvíme o tlaku,
ale o napětí, neboť tekutiny kladou malý odpor vůči silám působícím ve směru vnější normály
plochy, která tekutinu omezuje.

Viskozitou kapalin chápeme vnitřní tření, síly, jež kladou odpor vůči pohybu částic.
Neprojevuje se, pokud je tekutina v klidu. Viskózní síla je analogická k třecí síle, již uvažujeme
v mechanice pevných látek. Viskozita se skládá z dvou druhů sil – síly objemové (např. síly
gravitační, odstředivé, elektrostatické, magnetické) a plošné (působící na existující a myšlené
plochy tekutiny).

Dělit tekutiny můžeme z různých hledisek. Nejčastěji je rozdělujeme na kapaliny a plyny.

Rozdíl je především ve stlačitelnosti, rozpínavosti a kinetické a potenciální energii částic,
tvořících látku. Dále můžeme rozlišovat Newtonovské (voda, vzduch) a Nenewtonovské
(roztoky polymerů, mléko, maltové směsi) tekutiny podle toho, zda splňují Newtonův zákon
viskozity (u Newtonovských tekutin je odpor způsobený vnitřním třením přímo úměrný
rychlosti částic).

Ideální tekutinou rozumíme myšlenkový model dokonalé tekutiny, jejíž všechna smyková
napětí jsou rovna nule a nepůsobí v ní vnitřní tření. Je dokonale tekutá a nebrání se změně
tvaru. Její zvláštní případy jsou pak modely ideálního plynu a ideální kapaliny.

Stránka
4
1.2 PROUDĚNÍ
Proudění je pohyb tekutiny, při němž se částice pohybují svým neuspořádaným pohybem a
zároveň se posunují ve směru proudění. Tekutiny se vždy pohybují z místa vyšší tlakové
potenciální energie do míst s nižší tlakovou potenciální energií.

Podle několika charakteristických vlastností proudící tekutiny můžeme proudění rozdělovat:

a) Podle fyzikálních vlastností:
- Proudění ideální kapaliny (vnitřní tření je rovno nule)
- Proudění viskózní kapaliny (vnitřní tření není rovno nule)
- Proudění nestlačitelné kapaliny (hustota kapaliny je konstantní)
- Proudění stlačitelné kapaliny (hustota kapaliny se mění v závislosti na tlaku)

b) Podle závislosti na čase:

- Ustálené (stacionární) proudění (veličiny kapaliny jsou v daném místě na čase
nezávislé)
- Neustálené (nestacionární) proudění (veličiny kapaliny jsou v daném místě na
čase závislé)

c) Podle způsobu pohybu:

- Potenciálové (nevířivé) proudění (částice konají pouze posuvný pohyb a nerotují
kolem své osy)
- Vířivé proudění (částice kapaliny kromě posuvného pohybu konají také rotační
pohyb)

d) Podle pohybu u viskózních kapalin:

- Laminární proudění (dráhy proudění částic jsou rovnoběžné, částice nepřecházejí
z jedné proudové vrstvy do druhé)
- Turbulentní proudění (částice přechází mezi jednotlivými vrstvami kapaliny, čímž
dochází k promíchání kapaliny)

Stránka
5
Proudnice (proudová čára) je myšlená křivka, jejíž tečna v každém bodě má směr vektoru
rychlosti proudění v daném bodě. Je to trajektorie pohybu jednotlivých částic při proudění
kapalin. Každým bodem proudící kapaliny prochází právě jedna proudnice, ty se nemohou
vzájemně křížit či protínat. Lze je využít ke grafickému znázornění proudění. Jestliže jsou
proudové čáry rovnoběžné, jedná se o laminární proudění, pokud jsou různoběžné a různě
stočené, kapalina proudí turbulentně.

Proudová trubice je svazek několika proudnic, je to prostor, jehož obsah je tvořen

proudnicemi.

Obrázek 1: Proudová trubice (svazek proudnic) začínající vlevo na

průřezu S1 s rychlostí proudění v1 a končící na průřezu S2 s rychlostí
proudění v2.

2 Rovnice kontinuity

Rovnice kontinuity (taktéž rovnice spojitosti toku) je základní rovnicí pro řešení proudění
ideální kapaliny. Její tvar můžeme odvodit několika způsoby.

Označme průřez na jednom konci potrubí S 1. Střední rychlost proudní kapaliny zde bude v 1 a
kapalina bude mít hustotu ρ1. Na druhém konci potrubí budou analogické veličiny – průřez
S2, střední rychlost proudění v2 a hustota ρ2. Za čas Δt se částice v první části posunou o v1Δt
a v druhé části o v2Δt. Podle zákona zachování hmoty pak musí platit rovnost:
Qm1 = Qm2

Stránka
6
Qm [kg.s-1] .......................hmotnostní tok

Z rovnosti po úpravě dostáváme:

ρ1.S1.v1 = ρ2.S2.v2

U kapalin můžeme v rovnici zanedbat hustotu, neboť ideální kapalina je nestlačitelná a

hustota je konstantní:
ρ1 = ρ 2 = ρ

Pak dostáváme výsledný tvar rovnice kontinuity:

S1.v1 = S2.v2

K rovnici spojitosti toku bychom dospěli též přes úvahu rovnosti objemových toků nebo
bychom ji odvodili z Gaussovy věty elektrostatiky (rovnice kontinuity se netýká pouze
hydromechaniky).

Z rovnice vyplývá, že střední rychlost proudění je nepřímo úměrná obsahu průřezu. Čím
menší průřez potrubí zvolíme, tím větší rychlostí jím kapalina musí proudit.

Pokud bychom uvažovali potrubí,

do kterého vstupují 2 proudy
(proud 1 a 2) a 4 vystupují (proud
3, 4, 5 a 6), vypadala by rovnice
následovně:
S 1 .v1 + S2.v2 = S3.v3 + S4.v4 + S5.v5 +
S Obrázek 2: Schéma potrubí se vstupními a výstupními proudy. .v6
6

Bernoulliho rovnice

Bernoulliho rovnice je opět jednou ze základních rovnic hydromechaniky. Vyjadřuje zákon

zachování mechanické energie formou aplikovanou na ustálené proudění kapaliny.

Stránka
7
V původní formě byla odvozena pouze pro ideální kapalinu. Pro reálné kapaliny musíme
uvažovat také ztráty mechanické energie vzniklé třením.

Nechť je dáno potrubí, které má

na vstupní straně průřez S1, tlak
v tomto místě je p1, částice
kapaliny mají střední rychlost
proudění v1, potrubí je ve výšce
h1 a kapalina má v tomto místě
hmotný element Δm. Na
výstupní straně budou obdobné

Obrázek 3: Znázornění potrubí o různých hodnotách veličin výška h, tlak p,

hodnoty S2, p2, v2 a h2. V celém
průřez S a střední rychlost proudění v v místě 1 a 2.
systému považujeme hustotu za
konstantní veličinu (jedná se
o kapalinu), tudíž ji ve výpočtech nepotřebujeme uvažovat.

Hmotný element Δm má ve vstupním místě potenciální energii Ep1, tlakovou energii Etl1 a
kinetickou energii Ek1.

Ep1 = Δm.g.h1

Etl1 = ΔV.p1 = .p1

Ek1 = Δm.v2

Obdobně počítáme hodnoty energií na výstupní straně.

Podle zákona zachování mechanické energie musí platit:

Ep1 + Etl1 + Ek1 = Ep2 + Etl2 + Ek2

Stránka
8
2.1 ENERGETICKÝ TVAR BERNOULLIHO ROVNICE
Nechť je hmotný element kapaliny Δm = 1kg. Potom po odstranění Δm z rovnice dostáváme
její zjednodušený energetický tvar.

g.h1 + + = g.h2 + +

2.2 VÝŠKOVÝ TVAR BERNOULLIHO ROVNICE

S Bernoulliho rovnicí se v praxi můžeme setkat také v jejím výškovém tvaru. Ten získáme,
když energetický tvar vydělíme tíhovým zrychlením g.

h1 + + = h2 + +

2.3 DŮSLEDKY BERNOULLIHO ROVNICE

Ze zákona zachování energie lze také odvodit vztah pro výtokovou rychlost kapaliny při
vytékání z nádoby s hladinou ve výšce h. Neboť lze říci, že výtoková rychlost kapaliny je
stejná jako rychlost, kterou by kapalina získala při volném pádu z výšky h:

v=

2.4 VYJÁDŘENÍ ZTRÁTY MECHANICKÉ ENERGIE PŘI PROUDĚNÍ KAPALINY

Při odvozování jsme zatím neuvažovali ztráty energie způsobené vnitřním třením (sílu
viskózního tření). V inženýrském přístupu tento nedostatek kompenzujeme přidáním do
rovnice členu edis, který představuje množství mechanické energie, která se při průtoku
kapaliny potrubím změnila působením viskózního tření v teplo. Veličinu edis nazýváme
měrnou disipovanou energií. Při jejím dosazení do Bernoulliho rovnice dostáváme tvar:

g.h1 + + = g.h2 + + + edis

Stránka
9
3 Výtokový součinitel

Při výtoku reálné kapaliny otvorem v nádobě dochází k rozdílné situaci, než při výtoku
kapaliny ideální. Vliv vnitřního tření kapaliny se projevuje ztrátami mechanické energie
třením a vytvářením určitého rozložení rychlostí. Ideální tekutina by otvorem vytékala ve
tvaru válce. Paprsek reálné tekutiny vycházející z otvoru má v místě odběru tlaku menší
průřez než otvor nádoby. Dochází k zúžení proudu vlivem setrvačných sil. Zúžení proudu i
třecí síly závisí na řadě faktorů, jako je tvar otvoru nádoby, vlastnosti tekutiny, tlak, výtoková
rychlost.

Proto zavádíme výtokový součinitel μ, který vyjadřuje opravu na chování reálné tekutiny
oproti chování tekutiny ideální. Nepřímo vyjadřuje ztráty mechanické energie. Definujeme jej
vztahem:

μ= ,

přičemž v0 vyjadřuje rychlost ideální tekutiny ve výtokovém otvoru a je rychlost kapaliny

reálné.

d0 průměr otvoru

d průměr proudu po výtoku z nádoby

Obrázek 4: Nákres výtoku kapaliny skrz otvor v

nádobě.

Stránka
10
Dále můžeme výtokový součinitel vyjádřit pomocí vztahu:
μ = ε.φ
ε.....................oprava na setrvačnost
φ.....................oprava na tření ve výtokovém otvoru

4 Bezrozměrná kritéria podobnosti

Analýzou pohybových rovnic pro tekutiny nebo na základě rozměrové analýzy lze získat čtyři
základní bezrozměrná kritéria hydrodynamiky – Reynoldsovo kritérium, vyjadřující vliv sil
tření, Eulerovo kritérium, vyjadřující vliv sil tlakových, Froudovo vliv sil hmotnostních a
Strouhalovo vliv neustálenosti děje na proudění tekutiny. Z těchto základních podobnostních
čísel se dále odvozují Galileovo a Archimédovo kritérium.

4.1 REYNOLDSOVO KRITÉRIUM

Reynoldsovo číslo je pravděpodobně nejznámější z podobnostních čísel. Dává do souvislosti
setrvačné (proudění) a viskózní (vnitřní tření) síly. Je to poměr charakteristických hodnot
toků hybnosti makroskopickým mechanismem. Čím je toto číslo větší, tím nižší je vliv třecích
sil částic tekutiny na celkový odpor.

Re = =

Pomocí tohoto čísla lze určit, zda se jedná o proudění laminární, či turbulentní. Hranice mezi
těmito dvěma případy je označována jako kritická hodnota Reynoldsova kritéria Rek. Tato
hodnota je pro různé typy tekutin odlišná. Při proudění vody potrubím mluvíme o
laminárním proudění, pokud je hodnota Re menší, než 2300. Turbulentní proudění nastává
při hodnotách Re větších, než 4000. V intervalu 2300 < Re < 4000 nelze přesně určit, o jaký
typ proudění se jedná a hovoříme o tzv. přechodné oblasti mezi laminárním a turbulentním
prouděním.

Stránka
11
Reynoldsovo číslo má také velký význam při určování součinitele tření, který je funkcí
Reynoldsova čísla.

4.2 EULEROVO KRITÉRIUM

Eulerovo číslo vyjadřuje podíl charakteristické hodnoty síly tlakové a síly setrvačné, tj. poměr
toků hybnosti tlakovými silami a makroskopickým prouděním.

Eu =

4.3 FROUDOVO KRITÉRIUM

Froudovo kritérium podobnosti vyjadřuje podíl charakteristické hodnoty síly setrvačné a síly
hmotnostní (gravitační).

Fr =

4.4 STROUHALOVO KRITÉRIUM

Strouhalovo číslo představuje podíl charakteristické hodnoty akumulace hybnosti a
charakteristické hodnoty toku hybnosti prouděním. Je to podíl času, který urazí částice
tekutiny pohybující se charakteristickou rychlostí v vzdálenost rovnající se charakteristické
délce l, a charakteristického času t souvisejícího se studovaným problémem (např. doby
trvání vsádky). Při ustáleném stavu není Strouhalovo kritérium významné.

St =

Stránka
12
Součinitel tření

Součinitel vnitřního tření je dalším bezrozměrným kritériem. Slouží k vyjádření měrné ztráty
mechanické energie především při proudění tekutiny přímým potrubím. Vztah mezi měrnou
ztrátou mechanické energie a součinitelem tření můžeme vyjádřit následovně:

edis = = (λ . + ).

Po zjednodušení vztahu můžeme vyjádřit rovnici pro součinitel tření:

λ=

Součinitel tření není konstantní veličinou. Je funkcí Reynoldsova kritéria Re a relativní

drsnosti potrubí . Pro hladké vnitřní stěny potrubí vypočítáme součinitel tření za pomocí

Reynoldsova kritéria, pokud uvažujeme drsnost vnitřních stěn, určíme jej z diagramu.

λ = λ (Re, )

Pokud počítáme funkci součinitele tření pomocí Reynoldsova čísla, platí jiné vztahy mezi
veličinami u laminárního a turbulentního proudění.

Pro laminární proudění (Re < 2300) platí:

Stránka
13
 λ=

Hodnotu λ pro turbulentní proudění lze získat experimentálním měřením. Ztráty třením jsou
zde větší než při proudění laminárním. Pokud Rek < Re < 8 . 104, platí Blasiův vztah:

λ=

Při hodnotách Re v intervalu 105 až 106 užijeme vztah:

λ=

Od určitých hodnot Re, které závisí na poměrné drsnosti, má součinitel tření stálou hodnotu.
V této oblasti zvané vyvinuté turbulentní proudění je součinitel tření vyjádřen Nikuradseho
vzorcem:

λ=

Mezi oblastí laminárního proudění a oblastí vyvinutého turbulentního proudění je oblast

přechodová, v níž součinitel tření závisí jak na Reynoldsově čísle, tak na poměrné drsnosti.
Tuto závislost vyjadřuje Moodyho vzorec:

λ = 0,0055 . [1 + ]

Stránka
14
5 Součinitel místního odporu

Zatím jsme uvažovali potrubí, které má v každém místě stejný kruhový průřez. Zobecníme
problém na soustavu několika sériově spojených trubek o různém průměru. Když spojíme
např. tři takovéto trubky, nutně musíme mezi ně vložit rozšíření nebo zúžení. Disipovaná
energie edis je aditivní veličinou. Když tekutina v uvedeném případě protéká pěti úseky (první
trubka, rozšíření, druhá trubka, zúžení, třetí trubka), v každém z těchto úseků dojde ke ztrátě
energie (přeměně v teplo). Výsledná disipovaná energie je tak dána součtem ztrát energie
v jednotlivých úsecích. Rozšíření a zúžení jsou příklady tzv. místních odporů. Protože délka a
průměr místního odporu jsou obtížně definovatelné veličiny, poměr délky a průměru se
zahrne do součinitele tření pomocí definice součinitele místního odporu ξ:

Místní odpor typu rozšíření či zúžení je obtížně popsatelný, neboť není jasné, zda použít
rychlost proudění za, nebo před místním odporem. V technické praxi je to věc dohody. Pokud
jsou v literatuře uvedeny hodnoty experimentálně zjištěného vložného odporu, musí být
uvedeno, kde byla měřena rychlost proudění.

Stránka
15
 Orientační hodnoty součinitele místního odporu pro některé další armatury

zcela otevřené klínové šoupátko 0,5 oblouk 90° 0,25

koleno 45° 0,3 výtok z potrubí 1
koleno 90° 1,26 zcela otevřený přímý ventil 1,6
zpětná klapka 6 sací koš 6

6 Proudění potrubím s nekruhovým průřezem

Proudění v trubkách s nekruhovým průřezem (např. obdélníkovým, čtvercovým) je

kvalitativně podobné proudění v kruhových trubkách. Ukážeme si možnost, jak průtočný
průřez vypočítat pomocí ekvivalentního hydraulického průměru dekv:

Snadno se můžeme přesvědčit, že ekvivalentní průměr kruhu je jeho geometrický průměr. U

čtverce je to délka jeho hrany. Na základě experimentálních zkušeností lze tvrdit, že
proudění potrubím s konstantním nekruhovým průřezem je kvantitativně podobné proudění
potrubím s konstantním kruhovým průřezem a ekvivalentním průměrem.

7 Celkové ztráty při průtoku kapaliny potrubím

Pokud chceme bilancovat celkovou ztrátu mechanické energie při průtoku kapaliny
potrubím, musíme si uvědomit, že celková disipovaná energie se skládá ze dvou částí: ztráta
třením v potrubí a ztráta místními odpory.

Vztah pro celkovou disipovanou energii tak můžeme zapsat:

Dále víme, že:

Stránka
16
 a =

Celkovou ztrátovou energii tak po dosazení zapíšeme:

Po vydělení rovnice gravitačním zrychlením g dostaneme vztah pro celkovou ztrátu spádu:

Po vynásobení rovnice pro celkovou energetickou ztrátu hustotou ρ získáme vztah pro
celkovou tlakovou ztrátu:

Výsledný vztah pro celkovou ztrátu mechanické energie při průtoku kapaliny potrubím
můžeme dosadit do dříve získaného tvaru Bernoulliho rovnice, čímž získáme tzv. rozšířenou
Bernoulliho rovnici. Obecně je definována:
Ep1 + Etl1 + Ek1 = Ep2 + Etl2 + Ek2 + edis

Po převedení na energetický tvar a dosazení vztahu pro celkovou energetickou ztrátu e dis
dostáváme:

g.h1 + + = g.h2 + + + .

V případě výškového tvaru:

Stránka
17
 h1 + + = h2 + + + .

8 Optimální průměr potrubí

Pojem optimální průměr potrubí je míněn z hlediska ekonomického. Celkové náklady na

potrubní síť sestávají z investičních a provozních nákladů. Při stejné konfiguraci dvou
srovnávaných sítí je optimální ta, která má součet investičních a provozních nákladů menší.

Nejnižší investiční náklady nemusí mít ta síť, jež má nejnižší součet všech délek úseků ,

ale bývá hospodářsky nejvýhodnější ta alternativa, která má nejmenší součet součinů

průměrů a délek . Tyto hodnoty průměrů di bývají určeny ze zvolené

rychlosti. Průměr úseku potrubí, který má pro dané požadavky nejmenší celkové náklady, se
považuje za hospodářsky optimální a odpovídající rychlost proudění se nazývá hospodárnou
rychlostí.

Stránka
18
Závěr

V práci jsem se zabýval prouděním tekutiny v potrubí, zejména pak prouděním kapaliny.
Vymezil jsem základní pojmy (tekutina, proudění) a odvodil základní rovnice – rovnici
kontinuity (spojitosti toku) a Bernoulliho rovnici. Dále jsem se zabýval součiniteli, užívanými
v daném odvětví hydrodynamiky – součinitelem výtokovým, součinitelem tření a místního
odporu – a s touto problematikou spojenými podobnostními čísly (kritérii). Nakonec jsem
odvodil vztah pro výpočet celkových energetických ztrát a zabýval se pojmem optimální
průměr potrubí.

Stránka
19
Veličiny, užité v práci

Značka Veličina Jednotka

D průměr potrubí m
dekv ekvivalentní hydraulický průměr m
edis disipovaná energie J
edis, o energetická ztráta místními odpory J
edis, t energetická ztráta třením J
Ek kinetická energie J
Ep potenciální energie J
Etl tlaková energie J
G gravitační zrychlení m.s-2
H Výška m
hdis ztráta spádu na výšce m
K absolutní drsnost potrubí m
L délka (potrubí) m
M hmotnost kg
O smočený obvod průřezu m
P Tlak Pa
pdis tlaková ztráta Pa
Qm hmotnostní tok kg.s-1
S průřez, plocha m2
T Čas s
V rychlost proudění m.s-1
V objem m3
Ε oprava na setrvačnost -
εA střední výška výstupků v potrubí m
Θ kinematická viskozita m2.s-1
Η dynamická viskozita Pa.s
Λ součinitel tření -
Μ výtokový součinitel -
Ξ součinitel místního odporu -
Ρ hustota kg.m-3
Φ oprava na tření -

Stránka
20
Seznam použité literatury

1. Hasal P., Schreiber I., Šnita D.: Chemické inženýrství I. 2. vyd. VŠCHT v Praze. Praha
2007. ISBN 978-80-7080-002-7
2. Míka V.: Základy chemického inženýrství. 1. vyd. SNTL – Nakladatelství technické
literatury Praha. Praha 1977. ISBN 32-483-4735-6
3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tekutina
4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Viskozitahttp://cs.wikipedia.org/wiki/Viskozita
5. http://cs.wikipedia.org/wiki/Proud%C4%9Bn%C3%AD
6. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernoulliho_rovnice
7. http://en.wikipedia.org/wiki/Bernoulli%27s_principle
8. http://cs.wikipedia.org/wiki/Reynoldsovo_%C4%8D%C3%ADslo
9. http://cs.wikipedia.org/wiki/Strouhalovo_%C4%8D%C3%ADslo
10. http://cs.wikipedia.org/wiki/Froudeho_%C4%8D%C3%ADslo
11. http://www.teachengineering.org/collection/cub_/lessons/cub_bernoulli/cub_berno
ulli_lesson01_figure1web.jpg
12. http://hydraulika.fsv.cvut.cz/users/matousek/downloads/web_HY3V_05_Modelova_
podobnost.pdf
13. http://homen.vsb.cz/~vec05/PI/ZPI/zpiopory/02%20hydrodynamika.pdf
14. http://www.fce.vutbr.cz/veda/juniorstav2008_sekce/pdf/1_4/Plasek_Josef_CL.pdf
15. http://www.vscht.cz/uchi/ped/labchi/H.pdf
16. http://fstroj.uniza.sk/web/ket/subory/pre%20studentov/zt/Zdroje_tepla_13.pdf

Stránka
21