KORPORACE

Úvodem
Březen 17, 2013
Před šesti lety a čtyřmi a půl měsíci jsem začal pracovat v nadnárodní korporaci
jako brigádník. Teď dělám ředitele. Ředitele nákupu, abych byl přesný. Proteče
přese mě něco přes miliardu a vydělám firmě desítky milionů každý rok. Za to
beru poměrně hodně peněz, plus auto, mobil a notebook.
Miluji obchod. Každodenní klokot, průšvihy, výhry. Padesát mailů, pět schůzek a
padesát telefonů denně. Bývalo toho míň, už nemohu být tak důsledný a nemám
čas na přípravu. Dost často vařím z vody. Nelíbí se mi to.
Jsem cynik. Nejsem loajální vůči firmě, mám rád obyčejné lidi v ní, zákazníky i
dodavatele. Nemám rád, když si hrajeme na něco jiného, než že to děláme pro
prachy. Nesnáším nadnárodní šaškování, nástěnky a nadšená hesla. Myslím si, že
kreténská motivační prohlášení potřebuje manažer, který si nerozumí se svými
lidmi a bojí se reálné konverzace.
Jsem čestný a staromódní. Zakládám si na tom, že mé slovo platí. Snažím se jít
příkladem. Vážím si svých lidí, hodně mě naučili. Určitě jsem úplatný, ale nikdo
ještě nenabídl částku, za kterou bych zahodil své svědomí. Úplatků jsem dal
několik.
Nemám problém poslat kohokoliv do prdele. Na druhou stranu, když někdo
vyfakuje mě, tak se nejdřív ptám, jestli si to nezasloužím.
Hodně kouřím a hodně piju. Jednak jako výrobní prostředek a také, abych se
pravidelně resetoval. Zvyšuji frekvenci. Nejsem partner roku. Ztloustl jsem.
Křečovitě se držím pár koníčků a kamarádů z doby před korporací, abych se
úplně neodstřihl od reality.
Korporace vypadá zvenku hezky. Ale je to také jediný ústav, kde najdou azyl
nesvéprávní jedinci, kteří by si jinak nevydělali ani na slanou vodu. Profesionální
Job hoppeři, kteří se tváří jako géniové a zachránci.
Tento blog chci věnovat své korporaci. Hodně mě naučila, hodně jsem se díky ní
naučil. A hodně jsem se v ní smál. Dost často hořce.

O využití času
Březen 24, 2013
V korporaci se dělá spoustu zbytečností. Porady a akční plány. Strašně moderní a
strašně nepraktické, když se to přehání.
Příští týden od pondělí do středy nemám nic jiného než porady. Zasedám v osmi
různých týdně. Zcela k hovnu jsou ty top porady, ale kompenzují to časem na
nich stráveným. Pětačtyricetiminutová debata o tom, zda je obrázek k výprodeji
materiálu na stránkách zvolen vhodně. Na poradě nejvyššího managementu.
Podřízení se pak snaží vyzvídat. Je jasné, že jim musíte vysvětlit, že strategické
informace není možné volně prezentovat.
Máme průšvih se zásobami. Před měsícem o víkendu jsem si sedl a vymyslel
akční plán, jak to dát do kupy. Plán je asi dobrý. Je tak populární, že už jsem ho
prezentoval na sedmi různých mítincích. Celkem čtrnáct hodin. Dost často tam

1
 KORPORACE

seděli ti samí lidé. Pokládali ty samé dotazy a já jim dával ty samé odpovědi.
Vždycky se jim rozlil úsměv po tváři, že se jim odpověď líbila. Plán už doputoval i
o několik pater výše, až do evropské centrály. A opět dotazy, tentokrát mailem.
Zajímalo by mě, jestli jej budu dokonce někdy i realizovat.
Minulý měsíc nám ajťáci nainstalovali program na telekonference. Máme novou
modlu. Všichni se připojíme a řešíme klíčové věci pro chod lidstva. Během telca
ohledně schvalování výstupů z porady (!) jsem si ostříhal nehty na nohách. Před
čtrnácti dny bylo svoláno urgentní telco. Ředitel jedné pobočky nám oznámil, že
se mu rozbil vysokozdvižný vozík a teče z něj olej. Ptal se, jestli ho může dát
opravit. Řekli jsme mu, že ano.

Shit in, Shit out

Březen 26, 2013
Korporace
“Shit in, Shit out” označuje v korporaci typ analýz, které po vás někdo pořád
chce. Jejich přidaná hodnota je žalostná a věci v nich jsou strašně vzdálené
realitě. Věnujete jim přesně tolik času a pečlivosti, kolik si zaslouží. Nahážete tam
cokoliv, jen abyste je měli z krku. O několik neděl později na corporate levelu
zjistíte, že výstupy z nich dal někdo do tabulky, grafu nebo omalovánky a
smrtelně vážně o nich diskutujete a porovnáváte jednotlivé země. A na všech
zúčastněných vidíte to samé zděšení: “Vždyť já se na to vysral a naládoval to
totálníma hovadinama”.
Dnes mi vypršel třetí a, podle důrazného mailu z centrály, i poslední deadline na
vyplnění hodnocení dodavatelů. Nepleťte se, nejde o sofistikované hodnocení
kvality dodávek, konkurenceschopnosti, podpory a marže. Tato věc obsahuje
hodnocení přístupu dodavatele k životnímu prostředí, bezpečnosti práce a kvalitu
papíru použitého pro katalog. Dvě stovky otázek u top patnácti dodavatelů s
hodnocením jedna až pět. Jediný výstup práce Supplier relationship department o
dvaceti lidech za rok.
Když jsem to vyplňoval poprvé, nechtěl jsem vypadat jako idiot a ptát se, tak
jsem zvolil metodu poctivého randomizéru. Všechno prošlo, z centrály se nikdo
neozval, akorát za tři měsíce mi volal generál od jednoho z dodavatelů v
seznamu:
“Ty vole, cos tam dával?”
“Fakt netuším, sorry.”
“Ty vole, já podle toho dostávám prémie.”
Rok nato jsem si teda dal záležet a vyplnil poctivě. Za týden email, vysvětlete, co
se stalo, že se dodavatel zlepšil v tomhle a zhoršil v něčem jiném. Zhodnoťte
posuny v procentech. Vaše výstupy budou použity pro jednání v jiných zemích.
Tak jsem se na to letos radši vykašlal.
Kdysi dávno, když jsem ještě seděl na financích a dělal i cash flow, musel jsem
každý týden dělat report platební morálky top dvaceti zákazníků. Běda, jak jsem
měl hodinu zpoždění. Jednou jsem do přílohy omylem vložil prázdný excel. Přišlo
poděkování za report a nic. Týden poté jsem si to otevřel a chtěl přepsat data a

2
 KORPORACE

uvědomil jsem si to. No a zkusil jsem to znovu. Zase poděkování. Můj nástupce to
dělá dodnes.

O motivování zaměstnanců
Březen 28, 2013
Korporace má velmi sofistikovaný systém motivace zaměstnanců. Hlavním
úkolem HR je udržet proletariát šťastný, výkonný a pokorný. Personalisté prožírají
neskutečné prachy v kampaních, které mají dokazovat, že motivování
zaměstnanců penězmi je přežitek.
Před měsícem se naše korporace zase jednou rozhodla, že potřebujeme vzpruhu.
Nakopnout to, otočit kormidlo správným směrem a vyjet s lodí plnou jásajících lidí
vstříc zapadajícímu slunci. Personalisti přes noc pobíhali po baráku a vylepovali
plakáty. Jeden byl dokonce na vnitřní straně dveří od záchodu. Na všech byli
strašně oškliví lidé, kteří prý pracují někde u nás a kteří se čistě náhodou potkali
na chodbě, v kuchyňce anebo pod zdvižkou ve skladě. Jeden vždycky chápavě
něco ukazoval tomu druhému v papírech a ten druhý měl výraz nevěřícího, který
právě prozřel. Vše bylo doprovázeno vzletnými větami. Tři jsem si opsal:
- Skvělý manažer vytváří prostředí, které zaměstnance motivuje ke zlepšování
spokojenosti zákazníků.
- Lidé, kteří jsou v práci šťastní, jsou těmi nejlepšími velvyslanci pro naše
zákazníky, v které bychom mohli doufat.
- Spojujeme zkušenosti z celé společnosti a vytváříme přelomové služby pro naše
zákazníky.
Snad jen nešťastná shoda pokračující světové krize, chřipkové epidemie a pádu
meteoritu v Rusku zabránila v raketovém nárůstu obratu a likvidace konkurence.
Další varianta je vzbudit v lidech dojem, že dělají důležitější práci, než je tomu ve
skutečnosti. Můžou to být kecy o tom, že jezdit ještěrkou je v podstatě poslání,
které zachraňuje svět, ale lepší je přejmenování jednotlivých pozic na něco, co
lépe zní. Pak máte ve firmě spoustu managerů. Obchodní manager, Front office
manager, Warehouse manager a podobně. U nás jsme došli až tak daleko, že se
uvažovalo, že vrátný bude First contact manager.
Loni proběhl anonymní výzkum spokojenosti všech zaměstnanců. Papírový sešit a
jeden sběrný box. Výsledky jsme nikdy neviděli. Po třech měsících jsme dostali
zprávu, že Group HR manager odstupuje ze své pozice, protože se chce věnovat
rodině. Letos se dotazník opakuje. Je opět anonymní, nicméně každý
zaměstnanec má přiděleno své přihlašovací jméno a heslo. Už mi přišlo mailem
sedm upozornění, že jsem tento nepovinný, anonymní dotazník nevyplnil.

Profesionální kandidát
Duben 1, 2013
Profesionální kandidát je člověk, který proplouvá korporacemi. Okupuje nejvyšší
posty a zhruba jednou za dva roky vymění působiště. Nikdy neklesne o patro.

3
 KORPORACE

Zaměřuje se na nadnárodní firmy, které mají problém prorazit na českém trhu a

hledají odborníka, eso, které jim to umožní. Tento člověk má výtečné CV, hodně
zkušeností z mnoha firem, umí jazyky a slibuje zázraky. Za to chce, pochopitelně,
hodně peněz.
Když vám přijde na pohovor a zeptáte se ho, proč opustil předchozí zaměstnání,
tak se dozvíte, že splnil úkol, zkonsolidoval firmu a hledá nové výzvy.
Profesionální kandidát se také ohání spoustou absolvovaných školení, certifikátů
a kurzů. Téměř jistě bude diponovat nějakým tím exotičtějším titulem: MBA
(nejlépe e-learningově), MSc nebo třeba jen BA (Hons).
Je to miláček personálních agentur, jelikož se pravidelně vrací a vydělává jim
spoustu peněz. Je od nich vychválený, vyzdobený a nadupaný motivačními
sračkami. Během debaty o jeho představě vedení a práci vám řekne, že je
potřeba táhnout za jeden provaz. Případně přihodí, že není důležité, jaký dres
máte na sobě, ale je důležité ho úplně propotit. Konkrétního se nedozvíte nic.
Korporace ho zaměstná do vedoucí pozice, řekněme v září 2011.
Září – říjen
Profesionální kandidát: “Rozkoukávám se, mapuju procesy, hledám slabá místa.”
Korporace: “Ok, super, je to odborník, chopil se toho.”
Listopad – prosinec
PK: “Mám zmapováno, přemýšlím, jak implementovat, aby efekt byl co nejlepší.”
K: “Ok, super, sice už je tam čtyři měsíce, ale budiž.”
Leden – únor
PK vyhodí pár lidí, dělá výběrová řízení na další odborníky.
PK: “Pracujeme na tom, už jsme skoro tam.”
K: “Ty jo, už půl roku nic, ale má v tom jasno, tak ho necháme, aspoň se snížily
OPEXy.”
Březen – duben
Výběrová řízení dopadla průserem, firma se začíná zadrhávat, pár zákazníků
odešlo. PK zbrkle outsourcuje to, co předtím zrušil. OPEXy zběsile narůstají. PK
začíná posílat trapné power pointové prezentace s akčními plány.
PK: “Dopadá na nás krize, ale stojíme pevně. Dva měsíce a budeme úplně nejvíc,
tady vidíte, vše jde podle plánu.”
K: “Ty vole, je to horší, než před osmi měsíci, asi bychom měli hledat někoho
jiného.”
Květen – červen
Firma je v prdeli, zákazníci houfně odcházejí. Nejlepší zaměstnanci si dělají profily
na Jobsech anebo navštěvují personálky.

4
 KORPORACE

PK: “Chápu, je to těžké, stojíme nad propastí, ale vyznám se, kdokoliv jiný by se
musel alespoň půl roku rozkoukávat. Navíc teď pracuji na super zakázce. Když to
vyjde, stanete se topkou, leaderem na trhu a všichni se k vám pohrnou.”
K: “Kurva, má pravdu. Ale zkusíme, jestli mu to vyjde, tak to bude bomba a nás
taky pochválí. Když ho teď vyhodíme, co si o nás řeknou naši šéfové, že jsme
vybrali kripla.”
Červenec – srpen
Jsou prázdniny, kšefty letí strmě dolů, nálada ve firmě je mizerná. Zaměstnanci
jsou demotivovaní a jedou na půl plynu. PK najímá nového HR managera, který
nechává montovat GPS do aut, instaluje programy na monitorování činnosti na
počítačích a fasují se čipové karty. Zbytek schopných jedná s konkurencí o
zaměstnání.
PK: “Rozumím, všechno je jasné, ale pochopte, je tu ten kšeft. Teď, o dovolených,
se nerozhodne, ale hned poté je to tady.”
K: “Ok, ale důvěra je nalomená.” Otevřeně se baví o změně.
Září – říjen
Kšeft překvapivě nevyšel, vše je nakurvené. Týpek je na odstřel.
PK: “Chlapi, asi jsme udělali chybu oba dva. Vy jste očekávali ode mě něco
jiného, než jsem vám mohl dát a já si to také představoval jinak. Bohužel, ale
zase na rovinu, chyby se stávají a je dobré, že jsme na to kápli tak brzo. Já to
balím.”
K: “Uf, to je charakter. Místo, aby tady z nás tahal prachy, tak to prostě přizná, že
se sem nehodí. To si zaslouží hezké odstupné. No a kdyby se náhodou ptal někdo
na reference, tak ho pochválíme. Přece neřekneme, že jsme najali blbce.”
Profesionální kandidát opouští firmu a do jeho CV přibude další řádek:
2011 – 2012
“Nějaká známá zahraniční firma” – Generální ředitel
Krizový manažer: snížení headcountu, redukce OPEX. zefektivnění procesů,
aplikace nového systému motivace zaměstnanců.
Životnost Profesionálního kandidáta je od jednoho do čtyř let. V závislosti na
setrvačnosti korporace, její velikosti a schopnosti hrát golf a tenis. Nejsmutnější
je, že z těch keců, které vedou, sami nabudou dojmu, že jsou opravdu přínosem.
Jejich fanatismus si nezadá s islámským sebevrahem.
Před čtrnácti dny jsem se na jedné akci setkal s jedním takovým. Nepamatuji si
přesně, ale zhruba v roce 2008 od nás odešel po vzájemné dohodě pro
neschopnost z pozice regionálního šéfa. Teď dělá generála u jednoho z našich
menších dodavatelů.
Když jsem se s ním bavil, tak on byl absolutně přesvědčený, že tu naši firmu
Pozvedl.

5
 KORPORACE

Čivavy a vlci
Duben 4, 2013
Naše korporace je obchodní firma, máme spoustu obchodníků, rveme se s
konkurencí. Každý den probíhá spousta jednání, která vedou naši lidé. Buď chtějí
draze prodat nebo levně nakoupit nebo jen vysvětlují, proč jsme nezaplatili včas
dodavateli.
Většina našich zákazníků jsou normální lidé, živnostníci nebo majitelé firem, kteří
zaměstnávají živnostníky. Jen velmi málo je korporátů. Tito lidé jsou zvyklí prát se
každý den o peníze a když je vydělají, tak si je dokáží pořádně užít. Vlci.
Některých těchto jednání se za nás účastní i ti nejlepší, tedy přešlechtění
korporátní borci. Čivavy.
Nepovažuji se za nejlepšího vyjednavače všech dob, ale občas se mi zadaří
vydělat nějakout tu pětku navíc. Nevadí mi jednat s vlky, živí mě to a baví mě to.
Čivava přistupuje k jednání jinak.
Když se potkají dvě čivavy, není to boj. Je to hra. První čivava podává povedenou
třicetislajdovou prezentací o jejich korporaci, zatímco druhá laškovně kontruje
pěkně umístěným win winem. První zase přepinkne síťku excelentním quick
winem a pak už si podávají ruce nad two digits growthem a jdou do sprch.
Krásné, není poražených a vítězové jsou oba.
Horší je, když jdete na vlky a čivava se rozhodne, že ji nutně potřebujete s sebou.
To pak musíte dávat pozor nejen na ty před sebou, ale i na ni. Aby se vám
náhodou nesplašila a vlci ji nesežrali a vás s ní.
Zažíváte pak trapné chvíle, když chlapi v montérkách nevěřícně čumí na čivavu,
která čte ze zdi prezentaci o společném růstu a čekají, kdy už se začne bavit o
cenách. Nezačne, čivavy to neumí.
Čivava vás také umí dobře podržet. Minulý týden jsem měl jednání s
dodavatelem, využil jsem představovačky jejich nového obchodního ředitele.
Pěkně jsem se připravil, už asi půl roku šel s nimi kšeft do kopru, ale jim to ještě
nedocházelo. Ceny byly špatné.
Po pár minutách jsem jim přerušil povídání o tom, jaká byla cesta a že by už
mohlo začít jaro. Šel jsem rovnou k věci a zjebal je jak siroty. Po půl hodině jsem
skončil, oba stihli popsat bloky a slibovali jak cikáni.
A náš generál povídá: “Víte, on tady Ředitel nákupu, on to má v popisu práce být
takový. A jako dělá to dobře. On trošku přehání, ale věřte mi, je to muž
kompromisu. Ceny jsou důležité, ale není to jen o nich.”
Nejhorší je, když čivavě úplně hrábne, rozběhne se úplně sama do lesa a
rozhodne se zmlátit smečku vlků.
Před dvěma lety jsme otevírali dvě pobočky půl roku po sobě. U obou jsme šli do
nájmu toho samého developera. Tu druhou měl na starosti můj bývalý šéf,
cizinec. Musím mu nechat uznání, tabulky uměl ze všech nejlépe. Teď už můj šéf
není, uklidil se na centrálu a věnuje se internímu auditu. Mapuje procesy a jde mu
to moc dobře.

6
 KORPORACE

Tehdy měl ale na starosti jednání s developerem. Měl to jednodušší, šablona už

byla, smlouvy podobné. V první budově nás stála světla několik set tisíc. Problém
bylo, že na ta samá světla přišla u druhé budovy faktura na dvojnásobek. Zavolal
si mě.
“Řediteli nákupu, máme problém, ty umíš dobře jednat, nepromluvil bys s
developerem?”
“Jasně, není problém, dej mi jejich cenovou nabídku.”
“Nemám cenovou nabídku.”
“Aha, tak mi ukaž objednávku.”
“Nemám objednávku.”
“Cože? A jak jsi to objednal?”
“Napsal jsem jim e-mail, ať nám namontují světla. Myslel jsem, že když jsme
korporace, že nám dají nejlepší cenu.”
Tehdy jsem poprvé křičel na svého šéfa, ale bylo mi ho vlastně líto.

O koloběhu nedůvěry
Duben 7, 2013
Korporace je diktatura. Používá dva základní prvky ovládání lidí, propagandu a
strach. Propagandistická hesla jsou střídána absolutní kontrolou zaměstnanců. Na
sledování lidí se používají prostředky, za které by Stalin klidně tančil s Hitlerem
ploužáka.
Cílem cvičení je, aby se zaměstnanci netmelili a naopak se mají poštvávat proti
sobě. Je to jedna z trapných pouček, která je ale pořád v myslích korporátních
manažerů. Neustálá obava, že vykročím z řady, že se na mě něco najde, že
někde něco řeknu a podobně.
Centrálním mozkem těchto operací bývá většinou to usměvavé HR oddělení.
Lidé, kteří by v normálním světě museli žrát trávu u cesty, zde našli krásné místo
pro realizaci. Nechci se dotknout dobrých personalistů, ale popisuji svoji
zkušenost.
I u nás jsme zavedli kontrolu. Salámovou metodou se v průběhu dvou let zavedlo
sedm různých způsobů sledování.
Nemám nic proti těmto věcem, sám se jim nebráním, ale pouze za předpokladu,
že jde o kontrolu nepoctivých zaměstnanců. Ale pokud je používáno jako úmyslná
šikana, jako zástupné argumenty, proč tomuto člověku nejde přidat anebo jen
sbírání špíny, která se může někdy hodit, pak je to za hranou o několik časových
pásem.
I já jsem upadl do osidel korporátní StB. Ale já si to zasloužil. Začalo to tím, že
jsem hledal bývalou spolužačku, která se teď prý věnuje nejstaršímu řemeslu.
Neznal jsem její umělecké jméno, tak jsem googlil. No a zkrátím to, skončil jsem
na pornu. Na poctivém, dobře odvedeném pornu s profesionálními hřebci a
klisničkami.

7
 KORPORACE

Inu, dostal jsem důtku a stálo mě to dvacet tisíc. V pořádku, kál jsem se, kdyby to
totiž udělal některý z mých lidí, taky bych ho sjel. Spíš ale pro to, že je debil a
nechal se chytit. Už se to neopakovalo, trest jsem akceptoval, ajťáci mi udělali
diplom “Master of porn” a měl jsem za to, že je to v pohodě. Ale ouha, od té doby
to mám v lejstrech a vždy je s mým jménem spojeno: “Pozor, on je sice šikovný,
ale nezapomeňte, že…” Inu, jsem poskvrněný.
Loni jsem žádal o dorovnání platu jednoho nákupčího, kterému jsem na zkoušku
dal na rok velmi málo, na úroveň ostatních, protože se osvědčil. Po týdnu bez
odpovědi jsem dostal zprávu, že to nejde, protože onen dotyčný má velké
problémy s pracovní morálkou. Během minulého půl roku totiž třikrát nebyl v
práci a nemá nahlášenou nemoc ani volno. Důkazem byl výpis aktivity jeho
počítače.
Chudák byl jako opařený a po dalším týdnu se nám podařilo dopátrat, že v ty dny
dělal z pobočky ve městě, kde bydlí, z jiného počítače. Ale bohužel pozdě, hovno
už bylo rozmázlé, musí počkat další rok.
Tak byli poctiví zaměstnanci předvoláváni na kobereček a museli se hájit.
Obchoďáci dokazovali, že opravdu v sedm večer ještě vezli zboží zákazníkovi.
Vedoucí poboček si ťukali na čelo, že nevolali konkurenci proto, že k nim chtějí
přejít, ale proto, že si od nich museli půjčit zboží, které jsme neměli, aby jim
neutekl zákazník. A nákupčí vysvětlovali, že když sedí s dodavatelem, tak
nemohou zároveň dělat na počítači, takže jejich neaktivita neznamená, že si šli
do města nakoupit.
Víte, jak to dopadlo? Ti lidé se na to vysrali. Nejschopnější odešli a ostatní prostě
přestali dělat ty věci nad rámec. Nechávají notebooky v práci, vypínají mobily a
jak jim GPS odcvakne osm a půl hodiny, tak zmizí.
A na truc to začali ojebávat. Viděl jsem člověka, který si donesl knížku v pdf,
přejmenoval to na nějakou “Corporate sračka follow up” a půl dne si ji četl. Do té
doby to nikdy neudělal. Jiný si zase pustil film a nechal nějakou excelovskou
tabulku minimalizovanou v levém horním rohu, aby ji sledovací prográmek měl
jako aktivní okno. To samé jako ten první, nikdy předtím se to u něj nestalo. Jak
se do lesa volá…
Do absurdna to dohnali u jednoho našeho dodavatele. Měl jsem s jejich
obchoďákem schůzku v pondělí. Ve středu jsem ho načapal u nás v zasedačce,
jak sedí u notebooku, říkám si ok, asi má schůzku s nákupčím. Když jsem ho v
pátek potkal na prodejně, jak tam sedí u stolku a láduje se bagetou, tak už jsem
to nevydržel a ptal jsem se, co u nás pořád dělá. Řekl mi, že má nakázáno se
nám věnovat jako významnému klientovi alespoň třikrát týdně a sledují ho přes
GPS.
Ale proč pít vodu, když ji sami kážete, že?
Když u nás personální ředitel fasoval nový notebook a donesl mu ho mladý ajťák,
tak se odehrál tento rozhovor:
“Nemám tam žádné ty sledovací věci, že ne?”
“Nemáte.”

8
 KORPORACE

“Můžete se mi opravdu zaručit svým místem a platem, že tam nic z toho

nemám?”
“Je to v pořádku, opravdu.”
“Ok, věřím vám, nezklamte mě.”

Ten klučina měl koule, dal výpověď.

Duben 14, 2013
Dnes mám kocovinu jako prase, tak nečekejte žádné velké fóry.
Když máte za sebou ten slavný den a vezmou vás do korporace, tak to jdete s
kamarády zapít. Snažte se, ať ten večírek za to stojí, je to naposled, co si se
starými známými takhle posedíte a nic mezi vámi neleží.
Zatímco se motáte jak špína v kýblu a snažíte se ukázat, že jste hoden korporace,
přestanete stíhat. Jednou odřeknete kamarády kvůli poradě, podruhé kvůli team
buildingu a jindy zase kvůli služební cestě. Přestane se s vámi v normálním životě
počítat jako se stálým článkem. Proces adopce do vaší nové rodiny započal.
Aniž by jste si toho všimli, začíná mezi vámi, rodinou a přáteli vyrůstat vysoká
zeď. Vypadnete z denního rytmu, nebudete se chytat. Rodina vás bude mít za
někoho, kdo dělá něco nepopsatelného a dotazy typu: “Co v práci?” budou spíše
rečnické, protože tomu stejně nerozumí, ale o ničem jiném se s vámi bavit nejde.
Začnete se cítit nepříjemně a úmyslně začnete vynechávat.
Když se čas od času potkáte s přáteli nebo bývalými spolužáky, jste úplně mimo.
Připadáte si jako úplně cizí. Někdo se rozešel, někomu se narodilo dítě, někdo
kolaudoval byt, všichni jim pomáhali stěhovat a vy? Vy jste tam nebyli. Když se
chcete žoviálně zapojit do hovoru, tak zjistíte, že o ničem jiném, než o práci už
neumíte mluvit. Samozřejmě si nepřipustíte, že je chyba ve vás, naopak. Jak je to
možné, že jste si doteď neuvědomili, jak jsou vaši kamarádi omezení. Začnete se
cítit nepříjemně a úmyslně začnete vynechávat.
Stále více se propojujete s korporací. Do baru už chodíte jen s lidmi z kanclu a
bavíte se jen o práci. Ani nevíte, kdo odkud je a nic, kromě korporace, vás
nespojuje. Váš vztah s partnerkou z doby před korporací se taky už dávno
rozpadl.
Když se proderete na vyšší posty korporace a začnete mít i nějakou tu moc,
budete mít na čele stigma. Na základě tohoto znamení vás lidé kolem začnou buď
nenávidět, protože jste korporátčík, který ničí planetu, vykořisťuje anebo trápí po
večerech štěňátka.
Nebo ve vás začnou vidět investici. V kavárně dostanete protekční kávu, protože
jste investice. V hospodě bude první panák na podnik, protože jste investice. A
holka, do které jdete na baru s kámošem jako za starých časů, si vybere do
postele vás, protože jste investice.
Všichni kolem vás budou neupřímní. Jediní přátelé, kteří vám zbyli, jsou ti z
korporace. Mají podobné zkušenosti a rádi si s vámi budou foukat bolístky.

9
 KORPORACE

Během toho všeho nějak rozmazaně zaznamenáte vlastní svatbu, na které stejně
telefonujete jako každý víkend. Pořídíte si dvě děti, k porodu to nestihnete a
jejich dětství a podíl na výchově taky ne. Když se rozhodnete zapojit, jste
pubertálním výrostkem odesláni do prdele a akorát se pohádáte s manželkou.
Vždyť to máte rozdělené. Vy přece máte tu těžší část, vyděláváte, aby jste si
všichni mohli kupovat ty pěkné věci. Jak teda mohla zkurvit tak banální věc, jako
je výchova dětí bez otce.
Je vám pětapadesát, děti mají svůj život. Jednou za dva měsice zavolají, tak jste
je to naučili. Manželka se odstěhovala. Nemáte nikoho, kdo by pokračoval ve
vašem odkazu a nemáte nic, co by jste mohli předat. Vám nezbylo nic, než děvky
a korporace.
Ale zjistíte, že pro vaši adoptivní rodinu už nejste dost dobrý. Chybí vám elán,
nemáte drajv a navíc do korporace nastoupil před deseti lety podobný pitomec,
jako jste byli kdysi vy. Dere se na váš flek a vy už mu nemáte jak vzdorovat. A
navíc, na tom náborovém letáku do korporace přece musí být ta větička: Práce v
mladém a příjemném kolektivu.
Upřímně, znám hodně podobně zkorporizovaných chlapů, co obětovali život
korporaci. A věřte mi, ta jim prdel v osmdesáti utírat nebude.
Pokud je člověk workoholik a pro svoji firmu obětuje vše ostatní, tak je to špatné.
Ale pokud obětuje svůj život pro korporaci, ze které nemá nic kromě pár
vzpomínek na firemní večírky, pak je to arcikretén.

10