Voda

Představ si nádherný, letní den. Sluníčko krásně hřeje. Sedíš na dřevěném molu nad svým jezírkem,
nohy spuštěné ve vodě. Velká žlutá vážka se mihla s rachotem svých průhledných křídel kolem tvého
ucha, aby zvedla na protějším břehu modrou vážku, pokojně se vyhřívající na dlouhém listu Orobince
(doutníku), který se ohýbá až k hladině klidného jezírka. To svojí vlastní podstatou a bytím láká
ke sklouznutí, do voňavé vody. Ponoříš se až ke dnu, do chladnější vody, kde vyplašíš pár nymf (před
stádium vážky) a čolků a vynoříš se na druhé straně jezírka do laskavého sluníčka, které opaluje a
hřeje. U nosu na hladině plave vodní šnek, voda ti stéká do očí, ale to nevadí. Je čistá, živá a zdravá. Je
to zázrak. Nikde žádný skymer, ani trysky a filtrace. Voda na první pohled stojí na místě. Na břehu jen
„kačírek“ a hodně vodních rostlin. A přesto, vlastně právě proto je vše v rovnováze a přináší každou
vteřinou radost a nové poznání.

Jednou jsem mněl to štěstí, že jsem plaval společně s malou užovkou. Jaká čest, při tom jak jsou
užovky plaché. To musíš sedět u jezírka aspoň půl hodiny, než jí můžeš zahlédnout. A já jsem s  ní
plaval. Nádhera!!

Tohle vše se zažívá v přirozeném vodním prostředí přírodních jezer.

Jediná umělá věc na celém díle, je fólie a to proto, že potřebujeme jezírka i tam, kde je příroda tak
úplně neplánovala (hodně domů, málo stromů).  Ale rozhodně vím, že je lepší na zahradě jakákoli
voda, než žádná.

Když při stavbě použiji, nebo využiji maximálně přírodní zákony (ty, které už znám), o veškerý
další chod se postará příroda (Bůh). A to je úžasné, prostě je to dál s minimem starostí a to je vlastně
hlavní důvod, proč jsem jezera začal stavět. Prostě božský program.

Už je to dávno, co jsem prodával a stavěl velké bazény s filtrací a umrtvenou vodou. Jsou úžasné, taky
je tam voda. Ale těch starostí!!! Při jeho pořízení si současně do domu koupím i nové starosti. A to mi
připadá z pohledu Universa dost směšné a nefunkční.

A tak jsem vypozoroval pár zákonitostí, které dodržujeme při stavbách jezer a tady jsou:
celková vodní plocha minimálně 60 m2. V prostřední nejhlubší části určitě 2 metry. Kol dokola jezera
pozvolné břehy s velkým množstvím kačírku (křemenné kamínky) a móóóc vodních rostlin (cca 2,5
ks./1m2 celkové vodní plochy). Rostlinky odebírají z vody živiny, aby tam moc nerostly řasy. Ale zase i
řasy jsou potřeba. Některé dokonce podezřívám, že díky nim voda tak nádherně voní (fakt tím
nemyslím smrad po rybině). Potom nějaké, nejlíp dubové, molo se šikmými schody rovnou do
hloubky. A hlavně co nejjednodušší tvar. Ovál, nebo kruh. Až u těch větších jezer vznikne místo i na
zátočiny a lagunky. Je rozumné napojit okapy na jezero. Když prší (zdarma) v tu chvíli se dopouští i
odpařená voda z jezera a přebytečná může pokračovat dál na louku. To je jak s kopřivou. Jak mile ji
začneš používat třeba do čaje, najednou jí je málo . Pak už fakt nemusíš nic dělat. Jen na jaře a na
podzim vybrat spadané listí a sediment.

Dokonce je možné postavit u domu tzv. Kořenovou Čistírnu Odpadních Vod, dál jen KČOV, která
funguje na stejném principu. Tedy voda, kačírek, rostliny a žádná elektřina, žádné starosti s  klasickou
elektrickou ČOVkou (Čistírnou Odpadních Vod). A touto KČOV přečištěnou vodu pouštět do jezera. Je
to další velký zázrak přírody, a my lidé jsme jej už okoukali a dokonce i uzákonili. Že je legální si svoje
hovňouse čistit přes KČOV na vlastní zahradě a zas přečištěnou vodičku používat, nebo vrátit do
koloběhu na tom samém místě, kde jsi jí vzal. V Čechách už jsou jich u domů postavené stovky a
dokonce desítky pro obce. Jen se o tom nemluví, protože je to nápadně na používání snadné a levné.
A to se kolektivnímu Egu nelíbí. Znáš to, „všechno si musím zasloužit, nic není jen tak zadarmo“. Stačí
cítit co chci a i úředník to povolí. Jen to nevzdat na půli cesty.

Voda je živá , už to vím ze své vlastní zkušenosti. Čím víc jí vnímám, současně i cítím, jak hodně ještě
nevím. Ale vše je tady, jen zaměřit pozornost, mít otevřené oči a srdce.

U manželů Safari v jízdárně Žižkovec, se nádherně spojuje vodní a koňský svět, v projektu koupacího
jezera je myšleno i na brod pro jejich koně. Sami majitelé se z prozatímního bydlení v klubovně už
nechtějí stěhovat a postavit dům, protože by podle pana Safari byli moc daleko od koní (50 m).
Aktivní stáj už funguje pět roků a spojuje se tu obojí – moudré využití, prostě co nejvíc k přirozenosti.

Tohle využití vody na pozemku, navazuje na „permakulturní“ zakládání zahrad.

Právě teď,když píšu tenhle článek v altánu na zahradě u jezera, jde si klidně po plotě rezavá
veveřička. Pohybuje se tak lehce a působí , že kdyby chtěla, může se klidně ve vzduchu zastavit.
Seběhla po větvi vrby až k hladině jezírka, klidně se nabumbala (zní to dětinsky já vím, ale když ona je
tak malá a něžná) a hopká si dál svou cestou. A o těchhle setkání to je. Jednou jsem seděl na molu,
„esemeskoval“ a ona se přišla napít liška!! Když jsem si to uvědomil, na co se dívám, jen jsem mrkl a
už tam nebyla. Cítil jsem od přírody takovou poctu, že liška se přišla napít k „mému“ jezírku, jako by
mi právě na prsa připnul president, myslím tím Havel, metál. S vodou se dějí zázraky. Když si dopřeješ
ten luxus a uděláš si tak hodinu čas a jen tak sedíš u vody, vím jistojistě že zažiješ minimálně jeden
zázrak.