KRISTIÁNOVA LEGENDA

Poèíná se život a umuèení svatého Václava

a jeho báby svaté Ludmily

PØEDMLUVA
Pøeblaženému Pánu, svaté boží církve pražské druhému bis-
kupu Vojtìchovi bratr nejpokornìjší a ani názvu posledního
ze všech mnichù nezasluhující, køesan toliko svým jménem
Kristián, pøeje v Kristu Ježíši, aby došel hojného a šastného
splnìní svých modliteb.
Shledávaje, že umuèení blahoslaveného Václava a jeho
báby Ludmily blahoslavené pamìti, kteøí jako nové hvìzdy
ozaøují svìtlem svých ctností vlast svou Èechy a všechen je-
jich lid, bylo vylíèeno neúplnì a v skladbách sobì odporují-
cích, pokládal jsem za vhodno obrátiti se k Vaší Svatosti, jenž
z téhož rodu svùj pùvod odvozujete, abych z Vašeho rozkazu
a s Vaším svolením toto líèení ponìkud opravil, nebo kdyby
v nìm nìco chybìlo, abych se vyptal nìkterých starcù nebo
mnichù, pokud ještì jsou na živu takoví, kteøí skutky onìch
svìtcù na vlastní oèi vidìli nebo o nich z vypravování jiných
slyšeli, a tím abych je doplnil. A nevìnoval jsem se této práci
z nìjaké touhy po slávì, ponìvadž jsem zcela neznalý výmluv-
nosti a veškerá krása slov je mnì cizí – aèkoli, i kdyby se mi
toho všeho v hojnosti dostávalo, pøece by mi tíha mých høíchù
bránila v oslavení zásluh tak velikých svìtcù. Jakkoli však má
nedostateènost a neschopnost je pøeveliká a jakkoli vzdìlá-
ní mé, srovná-li se se vzdìláním lidí uèených, pøestává býti
vzdìláním, pøece neztráceje pøes nesmírnost svých vin nadì-
je na odpuštìní a dùvìøuje v pomoc právì tìchto svatých, po-
kusím se, pokud mé síly staèí, vypsati události tak, jak se vskut-
ku staly.
Ale nejprve musím øíci toto: Kdyby ostatky tak vynikajících
svatých a tak hodných svìdkù Kristových, oplývající divy zna-
menitých zázrakù, chovali v zemích Lotharovcù nebo Karlov-
cù anebo jiných køesanských národù, byli by již dávno tyto
události, abych tak øekl, zlatým písmem vylíèili a byli by je osla-
vili zpìvem responsorií a antifon a výmluvnými kázáními i stav-
bou mnohých klášterù, tøebaže se sami mohou radovat, že
mají ctihodné ostatky tìmto podobných muèedníkù, vyznava-
èù, panen a jiných svatých. Kdežto my, kteøí svìtcù vùbec po-
strádáme a jen tyto dva, abych tak vyznal, po Bohu máme,
chováme se k ním jaksi nedùstojnì, a aèkoli den co den vidí-
me, my nehodní, divy jimi zpùsobené, jakoby v nevíøe setrvá-
váme a jim sloužiti zapomínáme. Jen tolik budiž povìdìno
o naší neteènosti.
Nyní Vás snažnì prosím, slovutný biskupe a nejdražší sy-
novèe, ponìvadž jste mne nehodného pøimìl k této práci,
abyste mne podporoval modlitbami u spoleèného našeho
ochránce, aby on, jenž Vám dopomohl svými zásluhami do-
sáhnouti hodnosti biskupské, zatím co pro Vás v pøíštím živo-
tì získá u Krista Pána korunu slávy za užitek odevzdaný
ze svìøených ovcí, mnì ráèil vymoci aspoò odpuštìní høíchù:
Dále Vás naléhavì prosím, abyste svou znamenitou moud-
rostí zahladil na této mé práci to, co nemoudrého má pošeti-
lost ze sebe vydala, a svou uèeností abyste ji ozdobil. Také ji
raète svým potvrzením opatøiti, aby aspoò ve Vaší diecési
smìla býti opisována a ètena.
Tolik tedy krátce pøedeslavše, pøistupme, opírajíce se jak
o zásluhy blahoslaveného, muèedníka, tak o Vaše modlitby,
k oslavení tìch skutkù, s pomocí Pána našeho a spasitele
Ježíše Krista.

1
Morava, zemì slovanská, pøijala, jak se podle ústního po-
dání vìøí a uznává, víru Kristovu za dávných èasù, za èasù,
jak se praví, slovutného uèitele Augustina. Avšak Bulgrové
neboli Bulhaøi dosáhli prý této milosti již dávno pøed tím. Ne-
bol nìjaký Cyril, rodem Øek, vzdìlaný stejnì v písemnictví la-
tinském jako v samém øeckém, když pøed tím Bulhaøi víru pøi-
jali, jal se ve jménu svaté Trojice a nerozdílné Jednoty také
národu svrchu øeèenému, na Moravì bydlícímu, kázati víru
Pána našeho Ježíše Krista. A když je získal Kristu, s pøispìním
milosti boží také nové znaèky nebo písmeny vynalezl a Starý
i Nový zákon a ještì jiné knihy pøeložil z øeètiny, a latiny
do jazyka slovanského. Mimoto ustanovil, aby se mše
a ostatní kanonické hodinky zpívaly v kostele obecným jazy-
kem, jak se až podnes v zemích slovanských namnoze dìje,
hlavnì v Bulharsku, a mnoho duší se tím Kristu Pánu získává.
Když pak jednou ‚pøišel jmenovaný Cyril do Øíma za pobož-
ností, byl obvinìn od papeže a od ostatních pøedstavených
a správcù církevních, že se odvážil proti kanonickým øádùm
ustanoviti, aby se bohoslužby zpívaly slovanským jazykem.
Když se pokornì pøed nimi ospravedlòoval; ale nemohl jich
vùbec obmìkèiti, uchopil žaltáø a pøeèetl veøejnì pøede vše-
mi verš žalmistùv, v nìmž se praví: Všeliký duch chval Hos-
podina. A poukazuje na tento verš, øekl: „Jestliže všeliký duch
má chváliti Hospodina, proè mnì, otcové vyvolení, bráníte
zpívati služby božíslovansky nebo jiné texty pøekládati
z latinského a øeckého znìní do této øeèi? Nebo kdybych byl
mohl nìjak pomoci onomu lidu, jako ostatním národùm, jazy-
kem latinským nebo øeckým, jistì bych se byl toho neodvážil.
Ale pozoruje, že má ten lid tvrdou šíji a že jsou nevzdìlaní
a neznalí cest božích, jediné tento prostøedek jsem nalezl, jejž
všemohoucí Bùh vnukl srdci mému a jímž jsem jich také mno-
ho pro nìho získal. A proto nemìjte mi za zlé, otcové a páni.
Vždy i blahoslavený apoštol Pavel, uèitel pohanù, v listì
ke Korintským praví: Jazyky mluviti nezbraòujte.“ A tu oni sly-
šíce to a podivujíce se víøe tak velikého muže, svým usnese-
ním ustanovili a písemnì potvrdili; aby se smìly v onìch ze-
mích mešní obøady a ostatní kanonické hodinky zpívati svr-
chu uvedeným jazykem.
Sám pak blahoslavený Cyril zùstal v Øímì a obléknuv mniš-
ský šat, dokonal tam poslední den svého života, zùstaviv
ve svrchu øeèených zemích bratra svého jménem Metodìje,
muže horlivého a všelikou svatostí ozdobeného. A když tento
mnoho snopù do stodoly Krista Pána shromáždil, je
od samého vládce, jenž tehdy v onom kraji panoval a vládl
veškeré zemi jako vznešený císaø, ustanoven arcibiskupem,
maje pod sebou sedm biskupù stejné svatosti. Ale jakož ne-
pøítel pokolení lidského od samého poèátku svìta, od té chví-
le, co první èlovìk okusil trpkostí zakázaného jablka, až
do dnešní doby neustává rozsévati semeno nesvornosti mezi
pokoru a pýchu, mezi lásku. a nenávist a mezi ostatní vùnì
ctností a zápach neøestí, tak nyní tìžce nese, že je mu odní-
mán lid, jenž byl stále podroben jeho otroctví, a že je získáván
pro pravého krále Krista Pána. I odìje se všemi zbranìmi.
zloby, nové a neznámé pomocníky si k svému tak nièemné-
mu boji získá, otrávené semeno svárù rozmetá mezi samy
vladaøe a náèelníky a ohnivé støely pýchy a lakoty chystá, až
Svatopluk, jenž byl synovec toho slavného vládce nebo krále,
který se stal dobrotivým zakladatelem a vùdcem všeho
køesanství a náboženství, vlastního svého strýce úkladnì pøe-
padl, s trùnu ho svrhl, oslepil a pokusil se ho jedem o život
pøipraviti. Aèkoliv však tento vypil smrtonosný nápoj, pøece
chránìn jsa boží milostí, neutrpìl žádné škody.
Potom Svatopluk, když se násilím zmocnil vlády, v záchvatu
pýchy a zpupnosti spoleènì se svou dvorskou družinou tak-
øka pohrdl jako med plynoucím kázáním biskupa Metodìje
a na jeho pøesvatá napomínání plnì nedbal, nýbrž dovolil svým
údùm, to jest lidu a národu svému, zèásti Kristu a zèásti dáb-
lu sloužiti. Proto byla jeho krajina a zemì i s lidmi ji obývající-
mi od svrchu uvedeného biskupa blahoslavené pamìti dána
do klatby a zkrušena na svých polích a plodinách rozliènými
pohromami, takže až do dnešního dne proto úpí. Nebo byla
dána v plen a zajetí, v koøist a posmìch, v spuštìní a potupu
všelikému tìlu chodícímu po ní, ponìvadž není obcování svìtla
s temnotami, ani smíru mezi Kristem a Beliálem. A tyto pøí-
klady vztahují se patrnì i na nás, kteøí se pokoušíme v týchž
stopách kráèeti, ponìvadž ten, kdo spatøí hoøeti dùm souse-
da svého, musí míti starost o svùj vlastní.

2
Ale Slované èeští, usazení pod samým Arkturem a oddaní
uctívání model, žili jako kùò neovládaný uzdou, bez zákona,
bez knížete nebo vládce a bez mìsta, potulujíce
se roztroušenì jako nerozumná zvíøata, toliko širý kraj obýva-
li. Koneènì když byli po-
stiženi zhoubným morem, obrátili se, jak povìst vypravuje,
k nìjaké hadaèce se žádostí o dobrou radu a o vìštecký vý-
rok. A když jej obdrželi, založili hrad a dali mu jméno Praha.
Potom nalezše nìjakého velmi prozíravého a dùmyslného
muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Pøemysla, usta-
novili si ho podle výroku hadaèèina knížetem nebo vladaøem,
davše mu za manželku svrchu øeèenou pannu hadaèku.
A když byli takto koneènì vysvobozeni z rozlièných ran mo-
rových, stavìli si v èelo po svrchu øeèeném knížeti vladaøe ne-
boli vévody z jeho potomstva, sloužíce modlám a bùžkùm
a bujnì slavíce obìti podle pohanských obyèejù, až nakonec
vláda nad tou zemí pøipadla jednomu z rodu tìchto knížat, jmé-
nem Boøivojovi.
Skvìje se kvìtem vynikající krásy a mladistvé síly, navštívil
tento jednoho èasu v nìjaké záležitosti své a lidu sobì svì-
øeného svého vévodu nebo krále Svatopluka na Moravì a byl
od nìho laskavì pøijat a pozván spoleènì s ostatními
na hostinu. Ale nebylo mu dovoleno usednouti mezi køesa-
ny, nýbrž byl vyzván, aby se posadil po zpùsobu pohanù pøed
stolem na podlahu. A tu prý mu øekl biskup Metodìj, jemuž
bylo líto jeho ponížení: „Jaká bìda, ty, muž tak vynikající,
a nestydíš se, žes vyhoštìn ze sedadel knížecích, aèkoliv sám
také vévodskou moc a hodnost máš, ale radìji chceš pro
hanebnou modloslužbu s pasáky sviní na zemi sedìti.“ On pak
øekl: „V jaké nebezpeèenství bych se vydal pro tuto vìc, nebo
co dobrého by mi pøineslo náboženství køesanské?“ „Jestli-
že se zøekneš model a zlých duchù v nich sídlících,“ pravil bis-
kup Metodìj, „staneš se pánem pánù svých a všichni nepøá-
telé tvoji budou podrobeni moci tvé a potomstvo tvé každo-
dennì vzrùstati bude jako pøeveliká øeka, do níž se vlévají
proudy rozlièných potokù.“ I øekl Boøivoj: „Jestliže tomu tak jest,
co pøekáží, abych byl pokøtìn?“ „Nic,“ pravil biskup, „jen buï
hotov z celého srdce vìøiti v Boha Otce všemohoucího a jeho
Syna jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista, a v Ducha
Utìšitele, osvìtitele všech vìøících, nejenom pro svìtské bla-
ho, ale i pro spásu své duše, aby sis získal slavnou palmu
vìènosti a stal se úèastným spoleèenství svatých v nevýslov-
né radosti.“ Tímto a podobným, jako med plynoucím povzbu-
zováním roznícená mysl jinochova prahla pøijmouti milost køtu,
i vrhnuv se s celou svou družinou na zem k nohám biskupo-
vým, velmi snažnì ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo.
Naè tøeba více slov? Druhého dne pouèil vévodu i s tøiceti
dvoøany, kteøí s ním pøišli, o základech víry, a když: podle oby-
èeje vykonali obøadný pùst, obrodil je pøeposvátným prame-
nem køtu. A když jej ve víøe Kristovì plnì vzdìlal, dovolil mu,
obohativ ho mnohými dary; aby se vrátil domù, a dal mu
s sebou knìze ctihodného života jménem Kaicha. Navrátivše
se pak domù, usadili øeèeného knìze na hrádku, jehož jmé-
no bylo Hradec, a založili tam kostel ke cti blahoslaveného
Klimenta, papeže a muèedníka, satanovi mnoho škod pùso-
bíce a lid Kristu Pánu získávajíce.
Když to pozoroval onen vìrolomný had, chopiv se svých
vlastních zbraní, hledìl obnoviti stary’ boj. Ve veškerém lidu
èeském roznítil vzpouru proti knížeti, protože prý opouští ot-
covské mravy a pøijímá nový a neslýchaný køesanský zákon
svatosti. Povstanou proti nìmu svornì a jednomyslnì a snaží
se ho vypuditi ze zemì, ba pokoušejí se i života ho zbaviti.
Když to kníže poznal, odešel od nich a znovu se uchýlil
na Moravu ke králi Svatoplukovi a k biskupu Metodìjovi. I byl
od nich pøijat s velkou slávou a jak se slušelo a pøebývaje
u nich po nìjakou dobu, seznámil se dokonaleji s naukou
Kristovou. Ale svrchu øeèený lid, setrvávaje ve své nepravos-
ti, nìjakého vévodu Strojmíra, jehož jméno se do latiny pøeklá-
dá rege pacem, a který uprchnuv ze své zemì žil jako vyhna-
nec u Nìmcù, pøivede zpìt domù, vypraviv pro nìho posel-
ství, a ustanoví si ho knížetem. Ale protože Pravda se nikdy
neklame, kterážto praví v evangeliu: „Všeliké štípení, jehož
neštípil Otec mùj nebeský, vykoøenìno bude“, s jejím pøispì-
ním byl rychle zmaøen zámìr nešlechetníkù. Nebo ten vévo-
da, kterého si vyvolili, aèkoli z nich pocházel, zapomnìl
v dlouhém vyhnanství mluvit svou rodnou øeèí. A proto je zavr-
žen od svých vlastních volitelù, kteøí pøedevším sami sebe
obviòovali, že si zvolili takového èlovìka, jehož hlasu ani øeèi
nejsou s to rozumìti a k jehož uším neznalým jejich jazyka ne-
mùže proniknout jejich volání. A protože øízením prozøetelnosti
boží svrchu vzpomenutý kníže Boøivoj tam zanechal pøi svém
odchodu pøemnoho pøátel, jedná se v jejich radì o tom, jak
by se ukrotilo smýšlení lidu rozlíceného proti laskavému vla-
daøi a jak by se popudilo vší mocí proti zrádnému vetøelci
k jeho záhubì. Ale protože velká vìtšina zrádcù pøála tyrano-
vi, dohodnou se obì strany na tom, že vyjdou z metropolit-
ního mìsta, totiž Prahy, a že uváží na snìmovním poli, co by
mìly èiniti. Ale zrádná strana zrádcù, køivì jednajíc, vzala si
s sebou na to snìmovní pole tajnì zbranì a krunýøe a smluvili
se mezi sebou proti stranì spravedlivých na tajném znamení
k vraždì, aby totiž nìkdo z nich, nebudou-li se stoupenci Boøi-
vojovi tam s nimi chtít dohodnout, hlasitì a veøejnì provolal
tajné heslo, øka: Promìòme se, promìòme se!, a tu aby ob-
leèeni již v krunýøe a pøilby, které si vskrytu pøinesli, pobili svý-
mi meèi všechny své odpùrce. Ale tento jejich nièemný zá-
mìr nezùstal nikterak utajen stranì Boøivojovì a tak i tito
obléknuvše si pod šatem krunýøe, vyjdou na snìmovní pole,
kde se mìlo rozhodnout o ustanovení knížete. A když
se stranì Strojmírovì nelíbila rada strany Boøivojovy, jeden
z nich povýšiv svùj hlas zvolá: Hej, našinci, promìòme se! Když
však uslyšeli a poznali ten hlas straníci Boøivojovi, kteøí pøišli
v krunýøích pod šatem,. zvolají: Dobøe, dobøe jsi øekl, hle, nyní
se ukážeš v pestrých barvách promìnìn. A tak sklávše ho me-
èem obrátili všechny jeho druhy na útìk a jejich nepravého
knížete vyhnali z vlasti. Potom pospíšivše na. Moravu, pøive-
dou døívìjšího vévodu zpìt a znovu ho dosadí na jeho místo.
Ponìvadž pak tento kníže, když dlel na Moravì, uèinil Bohu
všemohoucímu slib, jestliže ho Pán pøivede se ctí zpìt
do vlasti, že postaví basiliku ke cti blahoslavené matky boží
a vìènì neporušené Panny Marie, když se vrátil, bez prodle-
ni hledìl splniti svùj slib na samém hradì Praze. Ten platí
za prvního budovatele míst svatých, shromažïovatele knìží
a zakladatele víry køesanské, tenkrát. ovšem ještì nepatrnì
rozšíøené.

3
Mìl také manželku jménem Ludmilu, dceru knížete Slavib-
ora, z kraje slovanského, který se døíve jmenoval Pšov a který
dnešní lidé nazývají nyní podle novì vystavìného hradu Mìl-
nickem. A jako se mu tato rovnala v bludu pohanském, obì-
tujíc modlám, tak také napodobujíc ho v náboženství køesan-
ském, ba vynikajíc ctnostmi nad ctnosti svého muže, stala
se vstkutku služebnicí Kristovou. Mìl pak s ní èasto jmenova-
ný kníže tøi syny a tolikéž dcer, a jak mu blahoslavený Meto-
dìj prorockými ústy pøedpovìdìl, každodennì více moci na-
býval i s veškerým svým národem a knížectvím. A dokonav
bìh èasu svého a naplniv dobrými skutky své dni, uzavøel den
poslední dovršiv tøicátý pátý rok svého života. I ujal se po nìm
vlády jeho prvorozený syn Spytihnìv, všelikými ctnostmi dob-
ré povahy a povìstí svatosti nadmíru se skvící. Nebo napo-
dobuje svého otce, zakládal chrámy boží, shromažïoval ko-
lem sebe knìze a kleriky, jsa dokonalý ve víøe Kristovì
a dovršiv ètyøicet let svého života, odešel z tohoto svìta
k hvìzdám. Po jeho smrti se ujal správy knížectví, jak známo,
bratr jeho Vratislav, jenž mìl manželku jménem Drahomiø,
ze Stodoran, zemì pohanských Slovanù, kterou tøeba pøirov-
nati k oné Jezabel, jež ve své zlobì vraždila proroky, nebo
k Evì, manželce prvního èlovìka, která porodila Kaina
a Abela. Nebo Drahomiø povila tomuto knížeti dva syny, jed-
noho jménem Václava, druhého pak Boleslava. Ale ó tom
bude øeè až na pøíslušném místì.
Tedy zbožná paní Ludmila, ovdovìvši a ztrativši již i staršího
ze svých synù, zùstávala ve svém domì, vzpomínajíc své døí-
vìjší nevìdomosti a bludù, a každodennì v slzách oplakáva-
la minulé høíchy. A jako døíve dovolovala svým údùm sloužiti
neèistotì a nepravosti pro nepravost, tak nyní je pøivádìla
k službì spravedlnosti pro posvìcení, øíkajíc s apoštolem:
„Jaký užitek jsem mìla tehdហz toho, zaè se nyní stydím?“
O tom svìdèí to, jak zmíròovala èasto bídu chudých, jimž
jako matka v nedostatku pomáhala, hladové živíc, žíznivé osvì-
žujíc, cizince a nuzné šatem odívajíc. Svìdèí o tom také knì-
ží, o nìž se obìtavì starala tak jako o vlastní syny. A kdyby
tito všichni mlèeli, dosvìdèují.to pøíbytky Kristovy, jež oboha-
tila poklady zlata a støíbra, nikoli, jak nìkteøí èiní, z loupeží a z
majetku nuzných, ale z majetku, jenž jí byl od Boha svìøen.
Byla zbožná a mírná ve všem a všelikých plodù laskavosti
plná. V almužnách byla štìdrá a v noèních pobožnostech vy-
trvalá, v modlení nábožná, v lásce dokonalá, v pokoøe mezí
neznající, v péèi o sluhy boží tak pohotová, že tìm, kterým ne-
staèila poskytnouti pomoci za denního svìtla, horlivì ji posí-
lala v temnotách noci po svých služebnících, naplòujíc onen
pøíkaz evangelia, podle nìhož máme udìlovati almužnu tak,
aby nevìdìla naše levice, co dìlá pravice. Avšak kdybychom
chtìli všechny projevy jejích ctností pérem vylíèiti, døíve by
se nám nedostávalo svìtla denního než stránek knihy. Nebo
dveøe jejího domu byly dnem i nocí otevøeny pro každého, kdo
šel kolem,.takže mohla s blahoslaveným Jobem volati: „Dve-
øe mé byly otevøeny pocestnému, okem bývala jsem slepému
a nohou chromému“ tato matka sirotkù, utìšitelka vdov, neú-
navná navštìvovatelka spoutaných a uvìznìných, ve všelikých
dobrých skutcích dokonalá. Když se tedy, jak jsme už pozna-
menali, jmenovaný vévoda Vratislav ujal vlády po svém ze-
møelém bratru, upevniv své panství, založil basiliku ke cti bla-
hoslaveného Jiøí muèedníka, ale byv pøekvapen smrtí, ne-
spatøil jejího posvìcení, po nìmž dlouho toužil. Svého pak
staršího syna Václava, hocha vroucí mysli, dal na vzdìlání
v zákonì božím a v písmì na hrad, jenž se nazývá Budeè, kde
byl a je kostel zasvìcený od jeho bratra a pøedchùdce Spyti-
hnìva ke cti knížete apoštolù blahoslaveného Petra. A když,
bystrého jsa rozumu, všechno, co mu uèitel vykládal, pøispì-
ním Ducha svatého hluboko do pamìti si vštípil a když mezi-
tím jeho otec asi v tøiatøiceti letech z tohoto svìta odešel, byl
povolán do hlavního hradu Prahy a na stolec otcovský
od všeho lidu byl povýšen. Ale ponìvadž ještì neodrostl vìku
chlapeckému nebo jinošskému, všichni velmožové, pojavše
moudrý zámìr, svìøili mladého vévodu i s jeho bratrem Bole-
slavem Ludmile blahoslavené pamìti, služebnici Kristovì,
na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhli síly dospì-
lého vìku.
Když to však uvidìla matka øeèených hochù, jež ovdovìvši,
užívala vladaøské moci svého muže, z popudu ïáblova vzplála
veškerým hnìvem jedovatého srdce proti služebnici boží Lud-
mile a zlým podezøením byla svírána, domnívajíc se, že skrze
výchovu jinochù, kterou svìøil všechen národ její tchyni, bude
sama zbavena vlády a majetku a tato že si získá veškerou
vladaøskou moc. I dohodnuvši se se syny Beliálovými na pøé-
hanebném zámìru, hledí vší mocí ji zahubiti. Ale ctihodná
a zbožná služebnice Kristova Ludmila to poznala; a chápajíc
se zbranì pokory a trpìlivosti proti ostnu pýchy, dala
po prostøednících vzkázati své snaše toto: „Po žádném podí-
lu na tvé vládì nezatoužila má duše zlákána zlou žádostivostí,
ani nechci panovati nad tebou. Vezmi si své syny, a jak je ti
libo, s nimi vládni, mnì však dopøej volnosti, abych sloužila
všemohoucímu Kristu, na kterémkoli chceš místì.“ Ale jakož
se vždycky stává, že èím více se pokora podle vùle boží poni-
žuje, tím více se pýcha dáblem podnìcovaná vypíná, tak vel-
mi vlídnou a laskavou prosbu svaté Ludmily její snacha, vé-
vodkynì, nejen s pohrdáním odmítla splniti, ale vùbec vyslech-
nouti. Když to vidìla služebnice Kristova, pamatujíc na slova
apoštolova: „Neodporujte zlému, ale dejte místo hnìvu,“ a na
slova evangelia: „Když se Vám budou protiviti v tom mìstì,
utecte do jiného,“ odešla se svými lidmi z hlavního hradu
a odebrala se na nedaleký hrádek, jenž se nazývá Tetín, tím
více se ozdobujíc drahokamy ctností, èím si byla jistìjší, že ji
brzy dostihne pronásledovatel a že si vyslouží vítìznou palmu
muèednictví, a trvala velmi zbožnì na modlitbách, horlivì bdíc
a se postíc a štìdrou rukou všem almužny poskytujíc.
Aèkoli pak byl blahoslavený Václav ještì útlého vìku, u své
matky pøebývaje, proslul již v tìch dnech také duchem pro-
rockým a poznal všecko, co mìlo pøijíti, nebo mu to zjevil
Kristus Pán v jasném vidìní. Jednou za ticha noèního se zdálo
svatému a duchem božím naplnìnému Václavovi, že zcela
jasnì vidí dùm nìjakého knìze Pavla, jenž setrvávaje vìrnì
po boku èasto jmenované Ludmily blahoslavené pamìti vel-
mi oddanì jí sloužil, – kterýžto dùm byl utìšenými
a prostornými ochozy dokola obehnaný – jak je zbaven všech
krásných staveb a docela liduprázdný. A tu on zapudiv tíhu
tìlesného spánku a k bdìlému rozjímání se probudiv, nìkoli-
ka lidem oznámí moudrou øeèí, -co se mu zdálo, a vykládaje
hned prorockými ústy, jaký pravdivý smysl by vylíèené už zje-
vení pro budoucnost mìlo, takto osloví ty, které svolal: „Když
jsem veèer ulehl, drazí pøátelé i vy, dvoøané moji, za ticha noè-
ního mne probudilo vážné a významné vidìní. Nebo vidìl jsem
dùm knìze Pavla zbavený veškeré nádhery stavební a od lidí
zcela opuštìný. Jsem sklíèen zármutkem nad tímto vidìním
a tìžce znepokojen starostí o vìrné boží, ale pøece, ponì-
vadž nesmírné milosrdenství soudce všehomíra mne pøivádí
k nadìji, že èlovìk vìøící, jak bylo pøislíbeno, všechno doká-
že, pokusím se vysvìtliti jasným výkladem, smìøujícím
k bezpeènému objasnìní vìci, pravý smysl tohoto snu, jenž
již vbrzku skuteènými událostmi bude prokázán. Nuže zboøe-
ní domu, které jsem vidìl, vìští šastnou smrt svaté a ctihodné
paní, báby mé Ludmily. Ta totiž v dobì nepøíliš vzdálené
v šíleném spiknutí, jež matka moje, jak podle rodu, tak podle
hanebných skutkù pohanka, zosnuje s nìkolika pomocníky,
stejnì odhodlanými k zloèinu, pøepadena bude ozbrojenými
nièemy, kteøí tajnì k ní pøijdou, a pro vyznávání jména a víry
Kristovy podstoupí kruté tìla umuèení. Nádherný pak dùm lidmi
opuštìný, jak vidìní ukazuje, znaèí, že knìžstvo svìøené naší
ochranì bude žalostnì vypuzeno ze zemì a že nezaslouže-
nì ztratí všechen svùj majetek. Nebo moje matka kleté pa-
mìti, zle nanávidíc živou víru, kterou já ze všech svých sil vy-
znávati, ctíti, ze srdce následovati a milovati nepøestávám
a ani pozdìji nikdy nepøestanu, vynasnaží se tyto knìze roz-
lièných stupòù, ponìvadž jsou stejného smýšleni se mnou,
zbaviti statkù pozemských a krutì z knížectví vyhnati.“
V této bystré pøedpovìdi se tedy jeho duch znalý pravdy
nemýlil, ale docela ve shodì s jeho vìšteckými výklady o za-
hubení jmenované paní a o krutém vypuzení knìžstva, které
se v širokém okruhu pøilehlých krajin ochotnì poddávalo jeho
panství, nebo spíše jeho skvìlé štìdrosti, v nezmìnìném
poøádku se to všechno nedlouho potom, jak známo, vyplnilo.

4
Nebo když služebnicé Kristova odešla, jak jsme již povì-
dìli, zrádcùm s oèí, na témž hradì, kam se uchýlila, byla do-
stižena nepøáteli. Jmenovaná vévodkynì poslala totiž nìjaké
své velmože, syny nepravosti, Tunnu a Gommona, se silnou
tlupou na Tetín, aby zahubili její tchyni. Avšak tato služebnice
Kristova, pøedvídajíc budoucnost, povolala k sobì svrchu jme-
novaného knìze Pavla a požádala ho, aby sloužil mši sva-
tou. Zpovìï pak pøed tváøí Zkoumatele srdcí velmi upøímnì
vykonavši a jsouc si už jista, že obdrží odmìnu od Nejvyššího,
zcela se ozbrojila zbranìmi víry a pokleknuvši k modlitbì,
prosby k Bohu vysílala, aby ráèil její duši, kterou sám stvoøil,
v pokoji pøijmouti. Potom, když se mše skonèila, posílivši
se pøijetím tìla a krve Pánì, jala se horlivì zpívati žalmy. Když
pak nastal veèer, napadli øeèení násilníci její dùm a vylomivše
bránu, ostatní své spoleèníky ozbrojené meèi a štíty postavili
venku a jen náèelníci vrahù Tunna a Gommon s nìkolika málo
muži, vyrazivše dveøe, vnikli s divokým pokøikem do ložnice,
kde služebnice boží odpoèívala. Tu k nim promluvila blaho-
slavená Ludmila pokorným hlasem: „Jaké to nenadálé šílen-
ství vás štve? Nestydíte se a nevzpomínáte na to, kterak jsem
vás vychovávala jako vlastní syny a kterak jsem vás obda-
rovávala zlatem, støíbrem a skvostnými šaty? Ale jestliže víte
o nìjaké køivdì, kterou jsem na vás spáchala, povìzte mi to,
prosím.“ Ale oni, jsouce ve své zuøivosti neoblomnìjší než
skály a nedopøávajíce sluchu jejím slovùm, neostýchali
se vložiti na ni své ruce a stáhnuvše ji s lože, hodili ji na zemi.
I øekla jim: „Nechte mne malièko se pomodliti.“ A když jí to
dovolili, modlila se s rozpjatýma rukama k Pánu. Potom øekla:
„Jestliže jste pøišli mne zabít, snažnì vás prosím, abyste mi
meèem sali hlavu.“ Toužebnì si totiž pøála po pøíkladu muèed-
níkù prolitím své krve Kristu svìdectví vydati a palmu muèed-
nictví s nimi na vìky pøijmouti. A také nepochybujeme, že si jí
zasloužila, jakž to dosvìdèuje Písmo svaté, jež praví: A jakou-
koli smrtí spravedlivý bude zastižen, duše jeho obèerstvena
bude. Neblazí katané nedbali tedy jejích prosebných slov
a vhodivše provaz na hrdlo její, zbavili ji zardoušením života po-
zemského, aby žila na vìky s Pánem Ježíšem Kristem, které-
ho vždycky milovala. Podstoupila pak muèednictví šastná
a Bohu oddaná služebnice Kristova Ludmila v sobotu, 16. záøí
o první vigilii noèní (v 61. roce svého života).
Ale veškeré její knìžstvo a všichni domácí služebníci obé-
ho pohlaví porùznu se rozptýlivše, když zabit byl pastýø, v roz-
lièných skrýších se skrývali a tak si pozemský život zachova-
li. Potom, když se pøeukrutní katané vzdálili, scházeli se s ve-
likým strachem a náøkem k jejímu pohøbu a vykonavše
s nejvìtší uctivostí všechno, co se jevilo k pohøbení potøeb-
ným, svìøili její pøesvaté tìlo zemi. Ale krvaví katané vrátili se;
když si rozchvátili koøist, k své paní, a pøinesli jí pøeradostnou
zprávu o zavraždìní nevinné, domnívajíce se, že jsou provždy
obohaceni a že budou na vìky žíti, aèkoliv je brzy èekal strašný
a neuhasitelný trest ohnì pekelného. Øeèená pak zrádná paní
zrádcù, pøivlastnivši si všechen majetek své tchynì, poèala
vládnouti spoleènì s jmenovanými násilníky, obdarovavši je
i pøíbuzné jejich a èeleï neobyèejným množstvím zlata
a støíbra i šatstvem vzácným a drahocenným. I vládli celé zemi
èeské jako velkomožní vévodové, ale nikoli z milosti boží.
 Když takto nádhernì si žili a nesmírnì se tìšili a radovali,
spravedlivá pomsta božího trestu neoèekávanì postihla bez-
božníky, kteøí se nebáli spáchati tak veliký a tak krutý høích,
že své pøehanebné ruce vztáhli bez pøíèiny na nejjasnìjší slu-
žebnici Kristovu. Nebo popuzováni jsouce otcem svým
ïáblem, knížetem svárù, poèali všechny své vrstevníky
a souvìkovce v opovržení míti. Odtud povstala roztržka
a pøeveliká nenávist mezi výše jmenovanými velmoži, totiž
Tunnou a Gommonem a paní jejich, takže se všechny její myš-
lenky a øeèi zabývaly ve dne v noci jejich záhubou. Když to
vidìl jmenovaný násilník Tunna, pøepadl ho hrozný strach, tak-
že se všemi svými pøíbuznými z té zemì uprchl a ode všech
jsa nenávidìn, jako vyhnanec sem tam bloudil a žádný jeho
potomek se už do vlasti nevrátil. Gommon pak byl polapen,
když hledal se svým bratrem záchranu v útìku, a byv odsou-
zen k smrti, ztratil i se svým bratrem zároveò život èasný
a vìèný. Než paní jejich, vidouc, že prchají, vylila všechen vztek
jedovatého srdce na jejich potomky a všechny je
od nejstaršího až k nejmladšímu v jednom dni a jedním výro-
kem zahubila. A v tom se jasnì ukázalo první znamení Lud-
miliny svatosti, že øízením Prozøetelnosti boží žádný z jejích
vrahù nezùstal na živu. Jiní, kteøí ze svých domovù odešli a na
rùzné strany se rozprchli, upadnuvše v nenávist u všech lidí
a boží pomstou jsouce stiženi, vydechli svou duši a jejich dìti
pomøely nejbezbožnìjší smrtí, namnoze však byly meèem sa-
ty. Tak se naplnilo slovo Pánì, jenž praví v evangeliu: Všich-
ni, kteøíž se meèe chopí, meèem zahynou.
V týchž pak dnech projevily se na hrobì pøeblahoslavené
a èasto jmenované paní a muèednice Ludmily pøispìním mi-
losti boží pøeslavné zásluhy jejích ctností. Nebo z jejího ná-
hrobku šíøila se taková hojnost podivné a pøelíbezné vùnì, že
pøevyšovala vùni všech vonných látek a kvìtù. Mnozí tu také
spatøili v tichu tmavé noci opìtovnì a na vlastní oèi svíce
a pochodnì, božským jasem planoucí. A to všechno nezùstalo
vládkyni, totiž její vražedkyni, nikterak utajeno. Když se o tom
dovìdìla, poražena jsouc nesmírným strachem, nevìdìla, co
má dìlati. Koneènì pojala znovu jedovatý úmysl a poslala své
služebníky na Tetín, kde odpoèívalo ctihodné tìlo, uloživši jim,
aby dùm blahoslavené Ludmily nad hrobem jejím pøestavìli
na zpùsob basiliky. A kázala ji nazvati ke cti blahoslaveného
Michaela archandìla, tak aby zázrak, který by se tam snad
budoucnì objevil, nebyl pøíèítán zásluhám blahoslavené
muèednice, nýbrž zásluhám svìtcù, jejichž ostatky by tam byly
uloženy. Když se toto stalo, taková posvátná hrùza naplòova-
la všechny lidi vstupující do té basiliky, že jen s nejvìtší úctou
se odvažovali tam vejíti. A od té doby se dály na tom místì
pøeslavné a znamenité zázraky.

5
Mezi tím blahoslavený Václav, zvolený kdysi vnuknutím Kris-
tovým za vévodu, vyrostl z chlapeckých let a záøil kvìtem nej-
pùvabnìjšího mládí. Hluboko pak v pamìti chovaje, v èem byl
od uèitele písma vzdìlán, vroucnì toužil naplniti skutkem to,
co sluchem poznal. A proto jeho vìrolomná matka s nìkterými
syny Beliálovými, kteøí s ní stejnì smýšleli, nenávidíce ho pro
jeho skutky a pøesvaté smýšlení, radili se mezi sebou a øekli:
„Ach bìda, co si poèneme a kam se obrátíme! Nebo kníže
náš, jenž byl od nás na trùn povýšen, zkažen byv knìžími
a takøka mnichem se stav, nedovoluje nám kráèeti sráznou
a navyklou cestou našich neøestí. A jestliže si tak poèíná nyní
jako chlapec nebo jinoch, co asi bude dìlati jako mladý muž
nebo staøec?“ Od toho èasu se tedy poèali k nìmu chovati
velmi nepøátelsky, vyhrožujíce mu a i jinak mu pùsobíce pøe-
mnohá pøíkoøí.
Ale muž Bohu milý, odrážeje to všechno zbraní víry a chránì
se štítem trpìlivosti, snášel to s myslí neporušenou. Nebo
i knìze jeho a nìkteré mnichy, jejichž vyuèováním se posiloval,
pokoušeli se ti bezbožníci zabíti, ustaviènì jim úklady strojí-
ce, a pøevelikými hrozbami je hledìli zastrašiti, aby nikdo
z nich nemìl odvahu k nìmu choditi. Ale on vìda o tom všem,
s muži sobì vìrnými si prorazil zadní dvíøka a když slunce
zapadlo, tajnì k sobì povolával nìkteré knìze, a když
se v noci nauèil všemu, co mu bylo prospìšné, za ranního
úsvitu nechával uèitele nebo knìze sobì milého tajnì odejíti.
A knížeèku svou skrýval a pod šatem ji nosil, a kdekoliv na-
šel klidné místo, pilnì ji èítal a naøíkaje v nitru svém nadmíru
truchlil nad zatvrzelostí lidu svého a nad jeho slepotou
a nevìrou. Koneène“ posílen Bohem a ctností se opásav,
povolal k sobì matku svou a všechny velmože, a jak
se slušelo, oboøil se na nì tak, jak praví Kniha moudrosti: Slo-
va moudrých jsou jako osmové a jako høebové hluboko vbití.
Promluvil pak blahoslavený Václav takto: „Proè jste mi zbra-
òovali, synové zloèincù, símì lži a mužové nespravedliví,
abych se uèil zákonu Pána našeho Ježíše Krista a poslou-
chal rozkazù jeho? Jestliže se vám nechce sloužiti Kristu, proè
aspoò jiným toho nedovolujete? Jestliže jsem však až dosud
žil pod vaším opatrovnictvím a mocí, od nynìjška to odmítám
a Bohu všemohoucímu chci z upøímného srdce sloužiti.“
Povstala potom pro tuto pøíèinu a rozlièné jiné vìci pøeveli-
ká rùznice mezi tìmi velmoži, kteøí setrvávali po boku zbož-
ného vévody, a mezi ostatními, kteøí podporovali nièemnou
stranu bezbožné panovnice. I rozdìlili se rádcové a pøední mu-
žové zemì a trny nesvornosti rozbujely se mezi nimi až
k prolévání krve. Ale strana spravedlivých, aèkoli byla velmi
malá, nabyla pøece vrchu nad stranou nespravedlivých, jako
vždy nejednotnou. Nebo stále jmenovaný vévoda Václav, sta-
raje se o zjednání pokoje, pojal vnuknutím Ducha svatého úmy-
sl, matku svou, která byla pøíèinou veškeré zloby, z vlasti vy-
puditi, aby vyhnáním jejím a všech jejích bezbožných pøívržen-
cù byla utišena zuøivost rozbrojù a mír v církvi Kristovì
se vzmohl, tak aby všichni dokonale poznali, majíce jednoho
a téhož pána, pravé uèení Kristovo, a až bude všechno zaøí-
zeno, co by se zdálo sloužiti míru v knížectví, a až po vypuzení
a vyhnání synù nesvornosti bude upevnìn pokoj, povolati zase
matku se ctí do vlasti. A to všechno s pomocí Boha stvoøitele
vstkutku vykonal. Nebo vyhnal svou matku s nejvìtší hanbou
ze zemì a tak ji Bùh všemohoucí stihl zaslouženým trestem
za to, že prolila nevinnou krev blahoslavené Ludmily a že ji
prolila bez pøíèiny. Ale ponìvadž byl pln cudné báznì, která
trvá vìky vìkùv, a ponìvadž byl pamìtliv pøikázání božích,
podle nichž máme otce i matku ctíti, pøivedl ji po nìjakém èase
zase zpìt, døívìjší dùstojnosti panovnické však zùstala zba-
vena až do dne své smrti. Ale o tom, jak se toto všechno sta-
lo, pomlème pro krutost tìchto událostí a pokraèujme
v zapoèatém výkladì. Po mnohých protivenstvích a strastech
dožila se i toho, že jeden její syn byl zavraždìn od jejího dru-
hého, mladšího potomka.
Rozpomenuv se potom blahoslavený Václav na svou bábu,
v jaké svatosti na této zemi žila a jakou slávu u Všemohoucího
v odmìnu za to získala, proléval proudy slz, a pojav s knìžími
a nìkterými zbožnými muži pøesvatý úmysl, poslal je na øeèený
hrad Tetín a uložil jim, aby tøeba jen její kosti a prach zetlelého
tìla dùstojným pøenesením k nìmu dopravili.
 Sám však vnuknutím Ducha svatého si byl jist a nìkolika
svým dùvìrným pøátelùm se o tom zmínil, že pøispìním boží
milosti pøipomenutí poslové tam najdou nìjaká znamení. Když
pak tito poslové, vyplòujíce rozkazy pána svého, vstoupili
do basiliky a odhrnuvše hlínu, objevili hrob, tu pozorujíce, že
náhrobní deska, kterou bylo ctihodné tìlo pokryto, je zèásti
ztrouchnivìlá, báli se ji pozvednouti. „Jestliže je døevo zetle-
lé,“ tak si øíkali, „èím spíše zetlelo to, co je uvnitø?“ A chtìli
hrob znovu s nejvìtší peèlivostí uzavøíti. Ale tomuto jejich úmys-
lu se postavil na odpor jeden z nich, knìz Pavel, o nìmž jsme
se již zmínili a jenž s ní byl spjat pøátelstvím, dokud na této zemi
žila, a vždy ji ve všem svými službami podporoval, a øekl: „Ni-
kterak se nestane tak, jak pravíte, nýbrž podle rozkazu kníže-
te, najdu-li tøeba jen prach zetlelého tìla, vezmu jej s sebou.“
A ostatní, souhlasíce s ním, svornì zvedali desku. Ale jak ji
zvedali, deska se zlomila, takže jmenovaný Pavel upadl
s hlínou na tìlo nebožèino. Tu vstav rychle a odhrnuv spìšnì
hlínu, shledal se svými druhy svaté tìlo úplnì neporušené, le-
daže oblièej byl pln prachu, který jej pokryl, když se víko, jak
jsem svrchu poznamenal, pøi odkrývání zlomilo. Náramnou
radostí tedy vzplanuvše a nesmírnou vdìènost Bohu vše-
mohoucímu projevujíce, vyzvedli pøesvaté její tìlo ze zemì,
do drahocenných pláten, jak se slušelo, je zavinuli, pøed oltáø
položili a chvály a díky nesmírné boží milosti vzdávali.
A když všechny obøady øádnì vykonali, uložili tìlo na nosítka
a ta naložili na høbety dvou koní a tak téže noci až do hlavního
hradu, totiž Prahy, vytrvale pospíchali. Nalezeno pak bylo tìlo
blažené a Bohu oddané služebnice Ludmily ve støedu dne 19.
øíjna o hodinì dvanácté. A pøinesli ji do Prahy tøetího dne,
v pátek 21. dne téhož mìsíce, za nesmírné radosti, zatím co
všichni plesali a Krista chválili. Nebo ti, kteøí je vezli, døíve
než s ní vkroèili do hradu, poslali napøed ke knížeti posly
s dobrou zprávou. Když pak tito k nìmu pøišli, shledali, že
se uložil k spánku, i vzbudili ho radostnì a tu potìšitelnou
novinu mu oznámili, že s pøispìním Boha všemohoucího tìlo
tak znamenité paní, totiž báby jeho, neporušené nalezli.
Tu on ihned vstal a s nejvìtší radostí do chrámu pospíšiv,
vzdával Kristu Pánu nesmírné díky. Když slunce osvìtlilo svý-
mi paprsky zemi a jeho záøe zapudila temnoty, svolal knìž-
stvo a zástup vìøících a s pøevelikým prùvodem spìchal jí na-
proti. Setkali se pak s vìrnými nosièi, vezoucími èasto pøipo-
menuté tìlo svaté Ludmily. A ihned si je vložili knìží a jáhno-
vé radostnì na svá ramena a dobroøeèíce Bohu a zpívajíce
žalmy a chvalozpìvy, vnesli je do hradu. Vkroèivše pak
do chrámu položili je pøed oltáøem na dlažbu a poèali mohut-
ným hlasem zpívati. A tu se sbíhali vìøící i nevìøící, pátrajíce
se zvìdavostí lidu vlastní, co se to stalo, a smìøovali k dveøím
chrámovým. Tehdy kníže, poradiv se s knìžími, odhalil spo-
leènì s nimi tìlo pøed tváøí veškerého lidu, aby všichni uvìøili,
že ji Kristus Pán neporušenou zachoval. A všichni, vidouce
to, neúnavnì oslavovali zázraky Kristovy a nikdo nemohl od-
porovati pravdì, nebo všem byla patrna neporušenost jejího
tìla a pevnost vlasù a její oblièej se skvìl, jako by byla živá.
Mimoto její roucha krásou a neporušeností tak záøila, jako by
byla toho dne utkána. A tu všichni, když to spatøili, s hlasitým
plesáním ji oslavovali a prohlašovali, že je nadmíru hodna veš-
keré pocty a chvaloøeèení. Potom vykopavše zemi
a upravivše hrob, pokusili se ji v téže basilice pohøbíti. Ale
vykopaný hrob náhle zaplavila voda. I usoudili mnozí, kteøí to
vidìli, že se toto místo hrobu služebnici Kristovì nelíbí. A za-
házevše znovu hrob, postavili na nìj rakev se svatými ostat-
ky, èekajíce na pomoc boží. A pak pospíšili radostnì do svých
domovù.
Po krátkém pak èase svrchu jmenovaný kníže vypravil posly
do Øezna a tázal se biskupa tohoto mìsta, jménem Tutona,
protože Èechové náleželi tenkrát k jeho diecési, na radu, co
má uèiniti s øeèeným tìlem. A ten zkoumaje pøedpisy zákona
božího, podle moudrostí Bohem mu dané, vzkázal mu
v odpovìï, aby tìlo, jež má svùj poèátek v prvním èlovìku,
kterému bylo øeèeno: „Zemì jsi a do zemì pùjdeš, prach jsi
a v prach se obrát횓, uložili do hrobu do té doby, až by
se zjevila sláva Kristova. A tu kníže vzplanuv nesmírnou horli-
vostí boží, prosil jmenovaného biskupa velmi pokornì, aby
ráèil k nìmu pøijíti a sám tìlo pochoval a aby zasvìtil basili-
ku, jíž se biskupského posvìcení ještì nedostalo. Ten však
omlouvaje se, že pro slabost stáøí nemùže pøijíti, poslal svého
spolubiskupa s nìkolika pøisluhujícími knìžími, aby ten chrám
zasvìtil. A ten pøišed, nejdøíve posvìtil chrám Pánu. Potom,
když uplynulo šest dní, pohøbil øeèené tìlo na témž místì, kte-
ré døíve voda zaplavila. Podivuhodná to vìc a postaèující
k dùkazu o zásluhách služebnice Kristovy, že když ji knìží chtìli
pohøbít na místì neposvìceném, ukázala se tam voda, kdežto
když pøišel spolubiskup a posvìtil basiliku, už se voda vùbec
neobjevila. Slušelo se zajisté, aby ta, která v blaženém ob-
cování svùj život blaženì trávila,také s vyšším posvìcením byla
pohøbena; když se svatými mìla usednouti po pravici Kristo-
vì. Když spolubiskup toto øádnì vykonal, byl od knížete
po zásluze odmìnìn a vrátil se zpìt do vlasti.
Když pak nadešel výroèní den pøenesení jejího svatého tìla,
ráèil Kristus Pán, aby oslavil jméno své a dosvìdèil zásluhy
své služebnice, uèiniti znamenitý zázrak. Nebo, zatímco podle
obyèeje zachovávaného v náboženství køesanském, že
se totiž knìžstvo shromažïuje a oslavuje památku takových
událostí, po modlitbách spoleènì zasedli, aby posílili svá tìla,
nìjaký hoch nemocí tìlesnou zesláblý a zkøivený, že vùbec
nemohl vzhùru pohlédnouti, když vzýval pøed dveømi basiliky,
kde odpoèívá tìlo tak znamenité paní, moc Kristovu
a dovolával se zásluh této svìtice, najednou se narovnal
a nabyl opìt své bývalé síly. Vidouce to pak pøemnozí, pìli
chválu Kristu všemohoucímu, že ráèil skrze svou služebnici
ukázati moc svou, jemuž je sláva na vìky vìkù, amen.

6
Když tedy blahoslavený vévoda Václav s pomocí Kristovou
uklidnil a upevnil své knížectví, jak se pøed Kristem osvìdèil
a jakou nádobou vyvolenou se stal, to vylíèiti by nestaèil ani
mùj duch, ani jazyk a øeè, ani kniha, a také proto; že spous-
tou høíchù jsem obtížen, nedokázal bych vyložiti, kolik škod
jako vojín Kristùv pro Pána bojující ïáblu zpùsobil a kolik sno-
pù do stodoly Kristovy jako jeho vìrný sluha nashromáždil.
Ale abych o mnohém aspoò nìco málo povìdìl, neuchyluje
se již jako chlapec od káznì boží, byl pravdomluvný v øeèi,
spravedlivý na soudì, poctivý a hodný dùvìry a nad: obvyk-
lou míru lidskosti milosrdný. Nebo kdykoliv byl nìkdo
z obžalovaných pøed sborem soudcù za jeho pøítomnosti odsu-
zován soudci k trestu smrti, vzdaloval se pod nìjakou zámin-
kou a skrýval se, jak mohl, jsa pamìtliv hrozby Kristovy
v evangeliu: Nesuïte, abyste nebyli souzeni, a neodsuzujte,
abyste nebyli odsouzeni. Galáøe a šibenice za døívìjších èasù
postavené a až do jeho doby stojící kácel, sirotky, vdovy, chu-
dé, lkající a ranìné neúnavnì utìšoval, hladové sytil, žíznivé
napájel, nahé odíval, nemocné navštìvoval, mrtvé pohøbíval,
cizince a pocestné jako nejbližší pøíbuzné pøijímal, knìze, kle-
riky a mnichy jako Pána ctil, bloudícím cestu pravdy ukazo-
val, pokoru, trpìlivost, mírnost a lásku, jež nade všecko vyni-
ká, zachovával, násilím a lstí nikomu nic neodnímal a svou dru-
žinu nejen zbranìmi nejlepšími, ale i šatem opatøoval.
Tìmito a podobnými ctnostmi již od nejútlejšího mládí se vy-
znamenával a vkládaje køíž Kristùv na údy své, pamìtliv byl
pøikázání božího, v nìmž se praví: Chce-li kdo za mnou pøijíti,
zapøiž sebe sám a vezmi køíž svùj a následuj mne. Nebo
v postním a zimním èase kráèíval bos studenou a neschùdnou
cestou od hradu k hradu, pìšky navštìvuje kostely Kristovy,
takže bývalo vidìti, jak jsou jeho šlépìje zvlhlé krví. A maje
na sobì velmi drsné roucho žínìné, aby si cudnou èistotu
zachoval, kteréžto roucho se až do dnešních èasù pro úctu
k nìmá jako nové uchovává, a jsa ustaviènì obleèen
na holém tìle v šat vlnìný jako mnich, navrchu však zahalen
v nejkrásnìjší šat knížecí, skvìl se pøed Bohem i pøed lidmi.
Skrovnou potravou posiluje své údy a vytrvávaje i v noci neú-
navnì na modlitbách, neustával jediné Bohu nesmírné díky
vzdávati. A jestliže se mu nìkdy stalo, jako knížeti, když mezi
takovými zvíøaty hodoval, že se veèer mimo svùj obyèej hoj-
nìji napil, jakmile se druhý den ráno vzbudil, spìchal co nej-
rychleji do kostela a svléknuv nejlepší roucho, jaké na sobì
mìl, dal je kterémukoli knìzi nebo klerikovi, kterého tam na-
šel, a padnuv mu k nohám snažnì ho prosil, aby se za nìho
zvl᚝ pobožnì modlil ke Kristu Pánu, aby mu milostivì od-
pustil høích minulé noci spáchaný.
Služeb božích se pak s takovou horlivostí úèastnil, že kaž-
dodennì obìtní chléb vlastníma rukama zhotovený Pánu
opatøoval. Nebo v èas žní chodíval za ticha hluboké noci
na pole své se svým nejvìrnìjším druhem, o nìmž budu poz-
dìji vypravovati zvláštní zázrak, znamenitì dokazující jich obou
zásluhu, a nažav pšenice, na vlastních plecích ji domù nosil,
na ruèním mlýnku ji rozemílal a jsa pekaøem a vévodou v jedné
osobì, mouku prosíval a potom pro vodu chodil, rovnìž v noci
ji nabíraje se slovy: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
A když i tu domù pøinesl, s tou jemnou moukou ji mísil a dìlal
z ní oplatky. A na vinici spìchával; hrozny trhal a vlastníma
rukama je vymaèkávaje, naléval víno do džbánù a pro potøe-
bu svaté obìti je uchovával. Kdežto pak pøemnozí jiní, ponì-
vadž nebyly tehdy ještì z koøene vyplety povìrèivé obøady
pohanské, horlivì pøinášeli modlám hanebné žertvy a pokrmy
a nápoji z nich se poskvròovali, on sám se nikdy úèastí na nich
neprovinil, nýbrž vždycky se jim vyhnul, uživ nìjaké záminky.
Žaláøe poboøil, šibenice a muèící nástroje, jež až do té doby
sloužily k popravování lidí, ve svém milosrdenství ze základù
vyvrátil a pohanské svatynì se zemí srovnal.
Když slyšeli køesané o tom vypravovati, hrnuli se k nìmu,
nejinak než jako vèely k úlu, knìží, jáhnové a pøemnozí sluho-
vé boží ze zemì Bavorské, Švábské a jiných krajin s ostatky
svatých a s mnoha knihami. A ty všechny on s nesmírnou
úctou pøijímal a vlídnì se k nim chovaje, podporoval je, jak
se slušelo, hojnì zlata a støíbra mezi nì rozdávaje, krzny, ot-
roky a rouchy ochotnì je obdarovávaje a všem podle jejich
potøeby služby prokazuje. A divili se všichni tito uèitelé moud-
rosti jeho, takže patrnì mohl s žalmistou prohlašovati: „Nade
všechny uèitele své jsem rozumnìjší uèinìn; nebo pøikázání
tvá jsou rozjímáním mým,“ nebo v jeho mysli záøil toliko jas
drahocenné perly. Hospodin mu také ráèil za jeho zbožnost
udìliti milost pøevelikou, že i v pøemnohých bitvách byl vítì-
zem.
Výraz tváøe mìl vznešený, zachovával cudnou zdrženlivost,
aèkoliv je to øídká ctnost u mužù ženatých, a toužil ukonèiti
pozemský život smrtí muèednickou. S mírnými rozmlouval vždy
laskavì, nemírné však, tuláky a lidi oddané obžerství a opilství
nebo chtìjící odpadnouti od pravé víry a pøímé cesty povolá-
val k sobì, aspoò pod záminkou spoleèného stolování; jestli-
že jich nemohl jinak dostihnouti, a dával je v božské rozhorle-
nosti mocnì bièovati dùtkami: Proti odvìkému nepøíteli chá-
pal se ustaviènì štítu víry a meèem Ducha svatého, jenž je
Slovo boží, neúnavnì potíral pozemské mocnosti tohoto svì-
ta. Byl totiž bez úhony pravý ctitel Kristùv a mnohé podle apo-
štolských pøíkazù pøesvìdèoval, zapøísahal a káral neúnav-
nì, všechny k hostinì pravého Hospodáøe zval a ty, které vy-
rval ze chøtánu ïáblova a do lùna svaté Matky církve uvedl,
ustaviènì posiloval božským pokrmem. Když potom milost
boží vnukla jeho srdci myšlenku, aby zbudoval Hospodinu
chrám ke cti blahoslaveného Víta muèedníka, vypravil posly
k biskupu øezenskému, k jehož diecési, jak jsme svrchu po-
vìdìli, v té dobì Èechy náležely, aby mu podle kanonických
pøedpisù udìlil povolení postaviti basiliku, vzkazuje mu toto:
„Otec mùj vystavìl kdysi Hospodinu chrám ke cti blaho-
slaveného Jiøí, já pak s vaším svolením toužím zbudovati podle
téhož obyèeje chrám ke cti blahoslaveného muèedníka Kris-
tova Víta.“ Když to vyslechl ctihodný biskup, rozpjal ruce
s díkùèinìním ke Kristu Pánu a pravil: „Synu mému, pøebla-
ženému Václavovi vyøiïte, až se navrátíte, tento vzkaz: Chrám
tvùj již pøed Pánem pøekrásnì vystavìn stojí.“ Když to uslyšel
kníže, zaradoval se v srdci, brzy položil základy kostela a i
zdi jeho výbornì postavil.
Ale tím nebyl ještì spokojen, nýbrž chtìl putovati do Øíma
k prahùm blahoslavených apoštolù Petra a Pavla, aby si vy-
prosil od tehdejšího papeže, aby mu oblekl šat mnišský
a posvìtil ho na knìze, a aby se potom z lásky k Bohu vzdal
knížectví a postoupil je svému bratru, až pøíliš, bìda, oddané-
mu svìtským zájmùm, a sám aby v míru žije nìjaké nové oveè-
ky stádu Krista Pána získal. A byl by to vskutku uèinil, kdyby
mu v tom nebyla zabránila stavba basiliky, o níž se stala už
zmínka. Avšak nepøítel pokolení lidského, jenž od samého
poèátku svìta útoèí na zástupy vìøících, když nemohl nepøe-
možitelného služebníka Kristova ani s celou svou silou pøe-
moci, uchýlí se k staré zbrani, snaže se znièiti víru køesan-
skou. Nebo jeho mladšího bratra, kterého jsme v pøedešlém
vypravování pøirovnali ke Kainovi a v jehož prospìch
se hodlal, jak jsme se pozdìji zmínili, všeho vzdáti a odložiti
veškerou nádheru svìtskou, obelstil pøemnoha radami zlých
lidí, kteøí tìžce nesli, že musí zanechati svých zvykù a že ne-
smìjí konati vìcí nedovolených, a zbraní vražedné nenávisti
proti pøesvatému bratru jej podnítil. Aèkoli však tento vnuknu-
tím Ducha svatého to všechno pøedvídal, pøece nejinak, než
jako když jelen žízní po tekutých vodách, toužil dosáhnouti pal-
my slávy muèednické – ovšem nikoli z ruky bratra svého, ne-
bo se obával jeho vìèné záhuby a v Krista stále dùvìru cho-
val.

7
Dály se pak tyto vìci za èasù Jindøicha, krále Sasù, jenž si
u nich první z milosti Kristovy korunu na hlavu posadil a s nímž
byl tento blažený muž spjat ustavièným pøátelstvím. Než po-
kraèujme dále. Tedy Boleslav, jenž mìl vlastní dùm nebo dvo-
rec na hradì nazvaném podle jeho jména, jsa již ze všech
stran bodán støelami ïáblovými a touhou po vládì roznì-
cován, když nastával svátek blahoslavených muèedníkù
Kosmy a Damiána, jenž se slaví dva dny pøed blahoslave-
ným archandìlem Michaelem, domnívaje se, že je nyní vhod-
ná pøíležitost, ponìvadž je tam chrám zasvìcený ke cti tìch-
to svatých, pozve jmenovaného bratra svého blaženého lsti-
vì k sobì jakoby na hostinu, spíše však, jak skutek ukázal,
na smrt. Aèkoli však to všechno bylo tomuto dobøe známo,
pøece zachovávaje si mysl stateènou, rozlouèil se polibkem
se všemi pøáteli a pøíbuznými a poslední sbohem jim dav, vy-
dal se na cestu, chránìn jsa zbraní víry.
Když tam pøišel, shledal, že je všechno pro nìho dvojace
pøipraveno, totiž i hostina s velkou nádherou vystrojená i silná
èeta tajnì ozbrojených nepøátel. Odebral se potom do chrámu
a když se øádnì zúèastnil bohoslužby, poruèiv se Bohu
a svatým Kosmovi a Damiánovi, jejichž výroèní slavnost
se toho dne konala, vstoupil vesele do domu hodovního.
A když se srdce hodujících zlosynù, dávno napuštìná jedem
vraždy, již rozehøívala pokrmy a nápoji, poèali ponenáhlu uka-
zovati skrytou zbraò. Nebo mìli meèe pod plášti a za zády
je skrývali, a stále na útok pomýšlejíce, tøikrát povstali a tøikrát
zase usedli, ponìvadž Bùh jim svou mocí zabránil ten èin vy-
konati, snad proto, že si pøál posvìtiti zítøejší den, na nìjž
dosud nepøipadl žádný svátek. Když tedy svìtec pozoroval,
jak jsou rozdivoèeni, zachoval sice nebojácný klid, ale pøece
spìchal, aby se co nejdøíve zvedl od stolu. A když odcházel,
pøistoupil k nìmu nedaleko od místnosti hodovní jeden z jeho
pøátel, øka: „Hle, pøipravil jsem ti potají konì, vsedni na nìj,
mùj pane, a hleï co nejrychleji odtud odjeti. Nebo hrozí ti
smrt.“ On však nic nedbaje na jeho slova, vrátil se zase
do místnosti hodovna, chopil se poháru a pronášeje pøede
všemi pøípitek prosebný, zvolal povýšeným hlasem: „Ve jmé-
nu blahoslaveného archandìla Michaela, vypijme tento po-
hár s prosbou a modlitbou, aby ráèil uvést naše duše nyní
v pokoj vìèné radosti.“ A když mu nìkteøí jeho vìrní odpo-
vìdìli: amen, vyprázdnil èíši a políbiv všechny, vrátil
se do svého hostinského pøíbytku a dopøávaje svým pøevzác-
ným údùm odpoèinku, když se dlouho k Bohu modlil a žalmy
zpíval, koneènì unaven usnul.
I pøiblížil se èas slaviti vigilie, jichž se blahoslavený muž, jako
vždy, pobožnì úèastnil. Nebo tak zajisté lpìla jeho svatá duše
na zvyklostech náboženství køesanského a øádu církevního,
že si dával od svých lidí pøedèítati o samých vigiliích v pøede-
psané dobì celé vypravování Starého zákona, což pokládá-
me za známku nejdokonalejších mnichù. A o nejvìtších svát-
cích, v sobotu velikonoèní a svatodušní, kdy se konává hro-
madný køest v svaté církvi boží, aby nic z toho nechybìlo, co
Bohu náleží, jestliže se v èas køestních zkoušek neobjevily
žádné dìti, posílal na tržištì a všechny mladé otroky, které
tam prodavaèi na prodej pøivedli, jen z lásky k Bohu si kupo-
val, a tak svým dílem dílo boží podporuje, nesnášel nikdy ten-
to blahoslavený duch, aby pøi božím obyèeji nìco chybìlo.
Èteš toto vypravování, milostivý biskupe, a nesmírnì
se divíš, jak to, co sami knìží církevní z milosti nejvyššího
Boha, jak víš, stìží by dokázali, velmi svìdomitì konal muž
stavu laického, k tomu ještì stojící v èele národa, jenž je po-
kládán podle své pøirozené povahy za národ zvl᚝ divoký.
Prosím Tì, otèe nejblaženìjší, abys èerpaje z vrozeného Tobì
zdroje moudrosti, spoleènì se mnou ty události, jež jsem vy-
psal a jež mám ještì vypsati, zaslouženou chválou zvelebil,
nebo, jak jsi mi rozkázal, kromì toho, co jsem slyšel z Tvých
úst, nebo cos pravdivého spoleènì se mnou vyzvìdìl od lidí
plných víry a svatosti, nièeho jiného se nehodlám svým pe-
rem dotknouti. Ale pokraèujme v zapoèatém vypravování!
Blahoslavený muèedník, jenž mìl býti, jak jsme povìdìli, brzy
ozdoben korunou slávy a cti pro vytrvalost v díle, chystá
se odebrati k stánku Matky církve, aby jitøní modlitbou chválu
Bohu vzdal. Touto pak milostí muž vìèné pamìti tak slynul, že
nikdo nepochyboval, že pøijde pøed rozednìním k bránì sva-
tosti, aby vykonal modlitbu. A na tu hodinu druhý Kain èekal,
pokládaje ji za pøíhodnou k provedení vraždy. Vidím zajisté,
že se až do poslední písmeny naplní všechno, co kdy pøed-
povìdìla kniha Písem svatých, jež i o zle jednajících
se zmiòuje, økouc: Každý, kdož zle èiní, nenávidí svìtla. Ne-
bo pøed nocí uložil bratr svatého muèedníka, vlastnì ne již
bratr; nýbrž zvrhlý bratrovrah, knìzi kostela svatého Kosmy
a Damiána, aby tomuto, až bude pøicházeti, zabránil vùbec
vkroèiti do kostela, aby snad nebyl vysvobozen od svých vìr-
ných dvoøanù a služebníkù, kteøí se dosud na lùžku zdržovali,
nebo od sbìhnuvšího se lidu, a aby nebylo tøeba poskvrniti
a znesvìtiti kostel zloèinným krveprolitím.
Zatím, co toto píši, ejhle, pøichází mi na mysl vzpomínka
na nespravedlivé shromáždìní Židù, kteøí se sice báli, že by
se poskvrnili, kdyby vstoupili do úøadovny Pilátovy, ale Pána
usmrtiti se nebáli. Tak i tento neblahý katan vlastního bratra
stìny chrámu krví poskvrniti se bojí, ale rukou svých od bratro-
vraždy nezdržuje. Svým vlastním výrokem, ty nejkrutìjší
ze všech vrahù, jsi odsuzován a porážen, když se hrozíš, že
by krví, kterou proléváš, bylo potøísnìno místo svaté. Ale sta-
lo se, jak jsi rozkázal. Nebo mezitím co vzácný muèedník
spìchal pøed jitøní pobožností do chrámu, touže se pomodliti
k Bohu Otci co nejskrytìji v pokojíku pøesvatého srdce své-
ho, nerušen ještì šumem zástupù, chystá se proti nìmu úklad
ze strany bratrovy a meè je broušen, aby Kristu byla obì pøi-
pravena. Ale proè bolest v srdci, proè slzy v oèích dvojnásob
rozmnožuji, když se nutím smrt spravedlivého a konec nevin-
ného obšírnì vypravovati? Má zajisté mnoho slov nesmírná
bolest, ale s vypsáním utrpení svatého muèedníka nesmím
dlouho otáleti pøed tìmi, kteøí dychtivì touží o nìm slyšeti.
Vstane blahoslavený Václav, jenž se mìl státi brzy obìtí Kris-
tovou, nebo prahl podle onoho svého svatého obyèeje po-
spíšiti do chrámu, aby mohl co nejskrytìji pokleknouti k delší
modlitbì, døíve než by se sešel zástup lidu, a zatím co touží
jako dobrý pastýø se svým stádem poslouchati a zpívati spo-
leèné jitøní chvalozpìvy, brzy jest polapen do osidel úkladù.
Nebo knìz toho kostela, jeden z tìch, od nichž vyšla ne-
pravost z Babylonu, hned jak spatøil muže božího pøicházeti,
podle pøíkazu zloèincù zavøel dveøe kostelní. Povstanou
i pøipravení úkladníci, totiž bratr s celou svou ozbrojenou èe-
tou. A spatøiv bratra, vyvolený vojín boží, chtìje mu díky vzdá-
ti, obejme paženi jeho šíji a líbaje ho, pozdraví ho slovy: „Buï
stále zdráv, mùj bratøe, oplývej statky života pozemského
i budoucího a a tebe Kristus pøijme k své vìèné hostinì, jako
tys vèera mne a mou družinu s takovou štìdrostí pohostil.“
Ale na to on odpovìdìl zpupnì a s posupným pohledem, vy-
tasiv rukou meè, který mìl skryt pod pláštìm: „Vèera ovšem,
jak chvíle toho žádala, jsem tì pohostil, nyní však takto bratr
bratru poslouží!“ a máchnuv meèem, udeøil ho do hlavy, ale
ponìvadž tohoto moc Pánì chránila, stìží dokázal, že mu
krev vytryskla. Nebo hrùzou nad krutostí svého èinu byl ten
bídník tak ochromen, že i když po druhé udeøil, s údivem shle-
dal, že nedokáže nic, co by bylo hodno silného muže. A tu
blahoslavený Václav, zachytiv svou rukou jeho obnažený meè,
pravil: „Jak špatnì jednáš, že mne zraòuješ!“ Když však zpo-
zoroval, že on nikterak neupouští od zapoèatého skutku, ko-
neènì ho uchopil, jak nìkteøí praví, a sraziv ho k svým nohám
øekl: „Hle, vidíš ty, jenž ses svým vlastním rozhodnutím zahu-
bil, jako malièké zvíøátko bych tì mohl svou rukou rozmáèk-
nouti, ale daleka toho budiž ruka služebníka božího, aby se po-
skvrnila krví bratrovou.“ A vrátil bratru meè, který mu odòal
a maje ruku od nìho již krví potøísnìnou, rychle spìchal ke ko-
stelu. Avšak onen bídník bìže za ním, volal hlasem velikým:
„Druhové moji, druhové moji, kde jste? Prašpatnì pomáháte
svému pánu a uboze mu pøispíváte, aèkoli je v takové tísni!“
A tehdy vybìhl celý zástup zlosynù ze svých
úkrytù a s mnoha meèi a kopími proti nìmu vyrazivše a tìž-
kými ranami se naò sápajíce, zahubili ho pøede dveømi chrá-
mu. A tehdy na tom zápasišti jeho svatá duše vysvobozená
z vìzení tohoto svìta a krví oslavená odešla vítìznì
k Hospodinu, dne 28. záøí, zatím co se nebe radovalo a zemì
plakala, léta od vtìlení božího devítistého dvacátého deváté-
ho.
A jeho bezduché tìlo matka, kterou nedávno pro její høíchy
zapudil a pak zase v pokoji pro lásku Kristovu zpìt povolal,
a nìkteøí vìrní vzali a jen tak do hrobu je položivše, zemí je
pøikryli, ne jak se slušelo pro muèedníka, ale jak se dìje s oby-
èejným èlovìkem, neúèastným cti a blaženosti. Než onen bla-
hoslavený bojovník povstane z utrpení a ponížení k hojnìjší
slávì, a èím potupnìji jednali synové ïáblovi a údové jeho
s vzácným muèedníkem, tím dražší je jeho pøíchod Hospodi-
nu a spolunebešanùm. Stane se druhem andìlù, spoleèní-
kem apoštolù, spoludìdicem muèedníkù, je úèasten pokoje
vyznavaèù, nevinnosti panen a obdrží korunu vìèného mládí
a krásu nepomíjejícího pùvabu. A tak pohrdnuv vévodstvím
vznešenosti pozemské, v nìmž kdysi mocí svou vynikal, jako
pravý vévoda a muèedník vstoupil do království nebeského.
Ale protože máme tak suchý sloh a jsme tak nevzdìlaní, po-
nechme tuto látku moudøejším lidem a obrame své pero
k prostému vypsání jeho zázrakù!
 8
Krev blahoslaveného muèedníka, jež byla od bezbožníkù
bezbožnì prolita a po zemi a po stìnách se rozstøíkla, umyta
byla vodou a utøena. Ale když tam druhého dne znovu pøišli ti,
kteøí ji pøed tím smyli, najdou stìny i zemi poskvrnìné krví,
jako by jich nebyli nikdy vodou opláchli, a znovu spìchají je
oèistiti. Teprve když ještì po tøetí to uèinili a vidìli, že nemají
úspìchu, odešli. Ale vrahové svatého muèedníka, nehodlají-
ce toho, jejž až k smrti pronásledovali, ani po smrti šetøiti, rych-
lou jízdou do hradu Prahy pospíšili a všechny jeho pøátele, –
a vìøíme, že dobøí lidé to byli, kteøí k dobrému èlovìku pøilnuli
– rozlièným zpùsobem krutì zahubili a jejich dìti za živa
do hloubi øeky Vltavy potopili. A ponìvadž byli úèastni mu-
èednictví, vìøíme, že se stali úèastnými i slávy, a tøebas my
nehodní neznáme jejich poètu a jmen pro množství jejich, pøe-
ce podle pravdy vìøíme, že Bùh je zná a že si je vyvolil. Shro-
máždil pak blahoslavený muž, dokud ještì žil, kolem sebe
nemalé množství klerikù a sluhù božích, které pronás-
ledovatelé svatého muèedníka tak stíhali,že témìø žádný z nich
ve vlasti nezùstal, tak že tu vpravdì vidím splnìní toho, co bylo,
jak èteme, zvl᚝ o Pánu pøedpovìdìno: Bijte pastýøe
a rozprchnou se ovce stáda. Když však nyní má pero mé vy-
líèiti, jak tìžce hnìv a pomsta Hospodinova vzplály proti ne-
pøátelùm, aj, musím velebiti divotvornou moc Boha, jenž
se vždycky pøespravedlivým mstitelem ukazuje, aby jako vìr-
ný ruèitel splnil to, co kdysi slíbil, øka: Mnì náleží pomsta a já
odplatím. Nebol nìkteøí z tìch, kteøí proti svatému Pánì
s krutou myslí povstali, nebo kteøí jen svým souhlasem tako-
vého zloèinu úèastníky se stali, zlými duchy jsouce štváni,
na pustá místa prchli a bídnou a zaslouženou smrtí byvše po-
trestáni, už se neobjevili, nìkteøí pak ochrnutí a neplodní až
do smrti zùstali, jiní z nich zase jako psi hubami štìkajíce
a zuby skøípìjíce pomøeli. A tak celý jejich rod byly abych tak
øekl, z koøene vyhlazen. Jestliže však pøece nìkteøí z nich zù-
stali na živu, vlastníma rukama obživy si hledají.
Tìlo blahoslaveného muèedníka odpoèívalo pohøbeno
v kostele svatého Kosmy a Damiána po tøi roky. Potom však
zjeveno bylo nìkterým služebníkùm božím, aby toho služební-
ka božího z místa, kde byl pohøben, pøenesli do basiliky sva-
tého Víta muèedníka, kterou v metropoli pražské pùsobením
božím od základu vystavìl a okrasami chrámovými zname-
nitì ozdobil a v níž jednou, procházeje se, když byla budována,
pronesl prý verš žalmistùv: To bude obydlí mé na vìky vìkùv.
A to ráèil dobrotivý Hospodin zpùsobiti k chvále a slávì jmé-
na svého a na dùkaz zásluhy blahoslaveného muže, aby
se nad slunce jasnìji objevilo všem národùm, že Bùh všemo-
houcí ve své dobrotivosti národu èeskému, který se teprve
nedávno k nìmu obrátil, velkého ochránce pøichystal podle
slov Písma, že v každém národì, kdož se Boha bojí a èiní
spravedlnost, pøíjemný jest jemu, a že kdež se rozhojnil høích,
ještì více rozhojnila se milost.
Bylo to oznámeno onomu bratrovrahu a ponìvadž
se skrýval pod pláštìm vojína køesanského, nemohl odolati
zázraku božímu a poèal se rozpomínati, tøebas pozdì, na svùj
høích. I poslal lidi a naøídil jim, aby pøenesli svaté tìlo za noci,
s tou podmínkou, že nebudou-li svaté údy pøed svítáním do-
praveny tam, kde mají býti pohøbeny, všichni ti, kterým to bylo
uloženo, budou zcela jistì meèem utraceni. Pøišli tedy v noci,
vzali pøesvaté tìlo a naloživše je na vùz, vezli je až k nìjakému
potoku, jenž se nazývá Rokytnice. A ejhle, vody v nìm tak pøi-
bylo, že i z bøehù vystoupila a všechny louky zaplavila, a tak
ti, kteøí tìlo vezli, leda smrti se mohli nadíti. A když v takové
tísni se octli, napadlo je, aby si modlitbou k blahoslavenému
Václavu vyprosili od nìho slitování, nebo ten muèedník ráèil
pøemnoha zjeveními naznaèiti, aby byl pøenesen. I økou: „Ó
blahoslavený muèedníku, ponìvadž jsme hledìli vyhovìti
zbožnì tvému rozkazu, nyní máme býti všichni potrestáni
meèem vražedným.“ Ale pøece se namáhají, aby zhotovili
most, a už jakýkoliv. Mezi touto prací se najednou ohlédnou
a vidí, že stojí i s vozem, na nìmž bylo tìlo vzácného muèed-
níka, na té stranì øeky, kam chtìli pøejíti.
I vidouce to sluhové svatého muèedníka, velikým hlasem
a z celého srdce velebí Boha a svatého svého, že své slu-
žebníky v takovém nebezpeèí postavené tak zázraènou po-
mocí vysvobodil. Tak se dobrotivost Hospodinova, tak
se zásluha služebníka jeho takovým divem ukázala, tak sláva
boží a tak moc muèedníkova byla dosvìdèena, když i tìlo jeho
dùstojným pøenesením bylo uctìno i nosièi jeho ostatkù tako-
vým zázrakem byli vysvobozeni. Spìchajíce dále k øece Vlta-
vì a shledavše, že jest most porušen, jali se naøíkati a nadto
ještì poèali býti zemdleni, a nemohouce tìlo svìtcovo vùbec
pozvednouti, znovu se poèali modlili, aby jim podle svého
obvyklého milosrdenství pomohl, aby neztratili života èasné-
ho, ponìvadž už míjelo jitøní kuropìní, knížetem za lhùtu urèe-
né. A brzy poznali, že byli vyslyšeni, zvedli jej na ramena, jako
kdyby nebyl nikdy nic vážil, a pøešli bez nesnází prolomený
most, díky Bohu vzdávajíce. Došli pak už bez pøekážky
a zdržení k místu, které si kdysi svìtec pøichystal. Když pak
tu zapálili svìtlo a na nìho pohlédli, vidìli, že jeho tìlo je ne-
porušeno a všechny jeho rány že jsou zahojeny, mimo tu je-
dinou ránu, kterou mu jeho pøeukrutný bratr do hlavy zasadil.
Vlastnì, aèkoliv i toto místo bylo zahojeno, pøece
se od ostatních lišilo, jako by bylo nìjakou bílou mázdrou po-
kryto. Také tuto hledìli tedy smýti i ukázalo se, že je stejné
jako ostatní.
V téže pak dobì byl prý mezi lidmi, kteøí se starali o ten
pohøeb, nìjaký duchovní ctihodného života, jenž byl spjat s tím
svìtcem, dokud žil na tomto svìtì, nejvìrnìjším pøátelstvím.
A ten hladì pøesvaté tìlo po jednotlivých údech, vzal ruku svìt-
covu do své ruky, maje oèi zality proudem slz, a jak se lehce
dotýkal jejích nehtù, shledal, že jeden z nich je uvolnìn. I pro-
mluvil žalostným hlasem ke svým druhùm „Bìda nám høíšní-
kùm, pøesvaté tìlo jest, jak se zdá, velmi blízké zkáze. Ne-
bo, ejhle, nehty se již zjevnì viklají.“ Ostatní však kárajíce ho,
pravili: „Proè takto mluvíš; bratøe, což tvùj rozum nechápe, že
za oddanost, s jakou jsi k nìmu lnul, chce tobì poskytnouti
kousek ostatkù ze svého tìla?“ A tu on bije se pìstí v prsa
øekl: „Vìru, vìru, myslím i já, že tomu tak jest.“ A uchopiv zno-
vu pøesvatou ruku, dotkne se opìt nehtu, ale shledá, že tak
pevnì tkví v mase, jako by se na nìm nebyla pøed tím ukáza-
la ani známka uvolnìní.
Také ucho jeho, které mu bylo ranou meèe docela uato
a které našla jeho sestra, pouèena jeho zjevením, bylo nyní
nalezeno zcela zdravé a k svému místu pøirostlé. Nebo øe-
èená ctihodná paní, totiž sestra blahoslaveného muèedníka
jménem Pøibyslava, byla nauèena od samé kolébky Kristu
Pánu sloužiti podle pøikázání evangelia bez úhony. Když ji totiž
Hospodin zbavil jha manželského, zcela se oddala službì
boží, horoucnì toužíc zahaliti se rouchem posvátným a ve dne
v noci ustaviènì na modlitbách, v bdìní a postech trvajíc. K té
pøistoupil ve vidìní blahoslavený Václav a pravil: „Ucho mi uali
pronásledovatelé moji, kteréžto od té doby, co bylo uato leží
dosud mezi stromem stojícím vedle kostela a zdmi kostela
samého.“ Obdrževši toto zjevení vytrhla se ctihodná paní
ze spánku a vyhledavši to místo u kostela, nalezla poklad pøe-
svatého ucha, kde vskutku leželo, a zvednuvši je s úctou
a velikou radostí a všemohoucímu Bohu díky vzdávajíc, šla
k hrobu bratra a pána svého a muèedníka, s nìkolika nejvìr-
nìjšími v nejvìtší uctivosti jej otevøela, ucho tam vložila a s
veškerou bedlivost) zase jej zavøela. Toto ucho bylo tedy
po pøenesení jeho ctihodného tìla nalezeno, jak jsme prve
øekli, tak neporušené a k tìlu pøirostlé; jako by se ho meè ni-
kdy ani nedotkl.
Shromáždivše se tedy knìží i zástupové, kolik jich pøijíti moh-
lo, uložili za zpìvu hymnù a písní tìlo do rakve a pochovali je
v basilice svatého Víta muèedníka, kde pøispìním Pánì pro
zásluhy svatého Václava muèedníka mnohé a nesèetné zá-
zraky se dìjí k chvále a slávì jména Krista Pána našeho. Slaví
se pak památka pøenesení jeho 4. bøezna, z milosti Pána
našeho Ježíše Krista, jenž s Otcem a Duchem svatým živ jest
a kraluje na ‚vìky vìkù, amen.

9
Nyní s pomocí boží budu vypravovati tìm; kteøí upøímnì si
pøejí býti pouèeni, o novém muèedníku nové zázraky.
Když po umuèení a vítìzství slavného bojovníka Kristova
a poupadnutí hvìzdy, jež po celé zemi svou zásluhou záøila,
byli ti, kteøí k nìmu, jak jsem øekl, oddanì pøilnuli a které ko-
lem sebe shromáždil, aby Kristu sloužili, jednak od bezbožníkù
meèem pobiti; jednak. rukama nespravedlivých v øece pohøbe-
ni a ostatní se po celém svìtì rozprchli, jeden èlen jeho dru-
žiny jménem Podiven, O nìmž jsme øekli, že byl úèastníkem
a spoleèníkem všech skutkù, které muèedník prve konal, a o
nìmž jsme slíbili vyprávìti, k èemuž se nyní strojíme, když jeho
pán odešel z tohoto svìta ke Kristu, uprchl k Nìmcùm a žil
tam dlouho ve vyhnanství. Pozdìji však, když se domníval, že
byl ve vlasti pokoj obnoven, vrátil se zpìt a nìjaký èas
se zdržoval doma, dlouho se skrývaje. I povìdìl bych o nìm,
jakou vroucí láskou a s jakou neporušitelnou vìrností miloval
svého pána, dokud byl na živu, kdyby sama ta vìc, o níž chci
psáti, nebyla toho dostateèným dùkazem.
Ten pociuje jednoho dne krutìji než obyèejnì bolest, kte-
rou v srdci choval od té doby, co ztratil svého pána, chopil
se meèe a rychle pospíšil do domu nìjakého muže, o nìmž
vìdìl, že byl hlavou spiknutí smìøujícího k zavraždìní svaté-
ho Václava a že pøedevším jeho rukama byl tento blahosla-
vený usmrcen. A když tam pøišel, našel ho ležícího v parní láz-
ni, jež se nazývá v obecné øeèi stuha. Tu on vida jej pøicházeti,
pozdravil ho po zpùsobu lidovém: „Buï zdráv, pøíteli, buï
zdráv.“ Tento však, maje srdce bolestí rozbouøené, odpovì-
dìl mu: „O mé zdraví a spásu se Bùh postará; ty však jsi již
døíve všeho zdraví a spásy pozbyl a proto ve svém høíchu ze-
møeš a na vìky zahyneš.“ A oboøiv se na nìho, usmrtil ho.
A doufaje, že se mùže zachrániti útìkem, kvapné odešel.
I uchýlil se do lesa, ale když se tam již bezstarostnì pohybo-
val, smrt dvoøanova a vražedný èin byly oznámeny onomu bra-
trovrahovi a ten dal les rychle obklíèiti svými služebníky a hned
ho chytili a obìsili.
Veliký div hodlaje nyní vypravovati, pøiznávám se, že jsem
se pro jeho velikost rozmýšlel, zda nemám o nìm pomlèeti,
ale ponìvadž jej ustaviènì hlásají ústa pøemnohých, kteøí
se o nìm nad slunce jasnìji pøesvìdèili, pokládal jsem
za nedùstojné sebe, abych o nìm pomlèel. Visel tam po tøi
léta; ani pták, ani dravá šelma, ba ani pøirozený rozklad
a hniloba lidského tìla se ho nedotkly, nýbrž jako by žil, nehty
a vousy mu vyrostly a jeho vlasy zešedivìly až k úplné bìlos-
ti. Koneènì onen bratrovrah z rozmrzelosti nad tím, ponìvadž
se všude vypravovalo o zázraku Pánì, kázal ho na témž mís-
tì do zemì zahrabati. Ale ani tak skutky boží nemohly býti
skryty, ba naopak, aby zásluhy služebníka jeho byly zjeveny
lidem, vídali kolemjdoucí velmi èasto nebeské svìtlo nad jeho
hrobem. To se dálo tak dlouho, až pøicházeli lidé odevšad,
poèali obìtní dary pøinášeti, na dùkaz zbožné úcty na hrob je
kladli a ve svých životních starostech k Bohu a k tomuto zabi-
tému o pomoc se obraceli. Po nedlouhé dobì tìlo toho muže
bylo z onoho místa vyzdviženo a pøeneseno ve zbožném prù-
vodì knìží a nábožných mužù i žen a pochováno na høbitovì
kostela svatého Víta, takže svatý Václav, pochovaný v kostele
a onen dvoøan pochovaný venku, jsou jen zdí od sebe oddì-
leni.
A tuto slávu mu získala upøímná vìrnost, s jakou svému pánu
po celý život spolehlivì sloužil, nebo když byl správcem nade
všemi, kteøí žili v domì svatého Václava, témìø všechny do-
mácí lidi až k posledním kuchaøùm tak vzdìlal, že mezi dvo-
øany nebylo témìø nikoho, aby nedovedl hymny žalmistù zpí-
vati a psáti, nebo aby se nenauèil nìèemu užiteènému pro
církevní obøady. Všechny jako vlastní syny miloval a ode všech
také jako otec byl ctìn. Jestliže pak mu bylo nìkdy uloženo,
aby almužnou rozdal deset penìz; sám pro vìrnost k svému
pánu jich pøidal pìt. A když dostal pøíkaz, aby rozdìlil potravu
tøiceti nebo více chudým, sám pøidal ještì patnácti. A proto si
zasloužil, aby uslyšel od Boha, podle slibu jeho, slova
evangelia: „To dobøe, služebníèe dobrý; protože nad málem
byl jsi vìrný, nad mnohým tebe ustanovím.“ A se svým pánem
tìlesným zasloužil si vejíti v radost Krista všemohoucího, tr-
vající bez konce. Svìtla pak planoucí bývalo v noci vídati
v basilice; kde oba svìtci odpoèívají, a mnozí slýchali tam
èasto hlasy andìlù zpívajících žalmy.

10
Aèkoliv tedy svatý a èasté vzpomínky hodný a velebný pat-
ron nᚠVáclav všem, kteøí ho prosí, ve svém milosrdenství
a dobrotivosti pomoc poskytuje, pøece obzvláštì uvìznìným
a do žaláøe vsazeným neustává pomáhati. Vždy tu se také
jeho milosrdenství projevilo prvním zázrakem po velebném
pøenesení jeho tìla. Nebo když nìjací obžalovaní, spoutaní
železnými okovy, byli podle obyèeje své vlasti drženi ve velkém
poètu v obecním vìzení, k tìžkým trestùm jsouce odsouzeni,
takže žádný z nich se nemohl nièeho jiného nadíti než smrti,
napadlo jim v tìch úzkostech postaveným jedné noci, jak vì-
øíme, pùsobením božím, aby poprosili blahoslaveného Vác-
lava, aby se nad nimi slitoval: „Pane Bože,“ økou, „pro záslu-
hy a modlitby pána našeho Václava, tvého pøesvatého svìd-
ka, raè nám v této naší úzkosti svou osvìdèenou mocí pøi-
spìti.“ Následující noci, zatím co všichni na tomto svìtì po-
kojným spánkem odpoèívali a jen tito ubožáci nevìdìli, co je
to odpoèinek, boží moc, jež sužovaným èasto dobrotivì po-
máhá, i jim pøispìla. A nejprve zaznìl jakoby hlas nìjakého
zvonku v uších jejich a potom svìtlo podivné jim všem v žaláøi
poèalo záøiti. A najednou døevo, jimž nohy všech byly sevøe-
ny, ohnulo se jako luk a brzy všichni nohy své z klády.vytáhli:
Vidouce pak, že zázraèná moc Pánì jim pro zásluhy svatého
Václava pomáhá, nabyli již nadìje na spásu, a jsouce jí posi-
lováni, volali nepøetržitì: „Bože, Otèe Pána našeho Ježíše
Krista, pomoz nám, svým sluhùm v tebe dùvìøujícím pro zá-
sluhy a modlitby svatého Václava, jenž pro lásku k tobì
od bezbožníkù byl zavraždìn.“ Ihned se ukázala zázraèná moc
Kristova a jednomu každému z nich spadl obojek, rozlomiv
se, s šíje na zemi. A propuštìni byvše ze žaláøe chodili po kraji
a vypravovali o tom velikému divu božím, který na vlastní oèi
spatøili.
Když se zpráva o tomto zázraku pro jeho velikost a slávu
všude rozšíøila, stalo se, že se nìjaký uvìznìný pohan dovì-
dìl, že svatý Václav má pøevelikou péèi o to, aby lidé v žaláøi
vìznìní byli vysvobozeni. A slyše to; protože nesmírnou tísní
byl sklíèen, uèinil slib, øka: „Jestliže mne Bùh svatého Václa-
va a Bùh køesanù z tohoto neštìstí svou dobrotivostí vytrhne
a døívìjší dùstojnost mi navrátí, uvìøím v Krista Syna božího,
køest spásy pøijmu a z celé mysli své se zaslíbím náboženství
a milosrdenství køesanskému i syna svého tomu muèedníku
do vìèné služby odevzdám.“ Sotva domluvil, a ejhle, všechny
okovy spadly s nìho. A po druhé a po tøetí ho chytili a novou
køivdu páchajíce, do žaláøe ho uvrhli, ale jako pøed tím, okovy
a pouta s nìho spadly. A tu jeho páni pro opìtovný zázrak
zbožnou úctou jsouce naplnìni a vdìk Bohu èiníce, dovolili
mu, aby svobodnì odešel. Byv tedy propuštìn, ihned se dal
ve svaté víøe vyuèiti a pokøtíti, a když odevzdal muèedníkovi
syna, kterého mu zaslíbil, ještì mnoho let potom žil.
Ale ještì nìjaký jiný obžalovaný byl stejným zpùsobem podle
rozkazu uvržen do žaláøe, a když svatého Václava hlasitì a s
hojnými vzdechy vzýval, aby se nad ním slitoval, jako pøede-
šlému, tak i jemu spadla všechna pouta s rukou i nohou. Ale
nevìøíce mu, uchopili ho a prodali ho za cizí peníze do daleké
zemì, nevìdouce, že Bùh je vládce celého svìta a že Hos-
podinova je zemì a plnost její, a domnívajíce se také, že bla-
hoslavený muèedník nemùže vyslyšeti modliteb lidí daleko
vzdálených. Ale když ho odvádìli, pro zásluhy blahoslavené-
ho Václava spadla náhle pouta s rukou jeho a železný obo-
jek s hrdla jeho. Ti pak, kteøí ho koupili, aèkoli to pohané byli,
spatøivše tak veliký div boží, nechali ho svobodnì odejíti.
Po nedlouhém èase kázal kníže vsaditi do žaláøe nìjakého
jiného èlovìka. A když se tento s hojnými vzdechy k Pánu
modlil, øka: „Pane Bože, pro zásluhy blahoslaveného Václa-
va, pomoz mi,“ stalo se kterési noci, že uprostøed svých úz-
kostí usnul. A když se náhle vytrhl ze spaní, jak se stává usou-
ženým lidem, vidìl, že stojí za hradem na volném prostranství
a ani pouta nebyla na jeho nohou, ani obojek na krku, ani
okovy na rukou jeho. I vrátiv se k správci vypravoval mu, jak
byl mocí boží zázraènì vysvobozen. Správce pak poznav zá-
zraènou moc boží a pùsobení blahoslaveného muèedníka
v tomto divu, daroval obžalovanému svobodu.
A zase chci vám, kteøí z lásky k tak znamenitému muži tu
stojíte, o novém muèedníku staré zázraky vypravovati.
V mìstì Praze byla nìjaká žena, slepá a na celém tìle
ochromená a ta pøišedši do kostela svatého Víta, padla
na zemi pøed hrobem svatého Václava a tak dlouho se plna
víry modlila, až podle své zásluhy nabyla znovu zraku a zdraví
celého tìla.
,Jindy se stalo, že nìjaký èlovìk byl jat od svých vìøitelù a že-
leznými okovy spoután, protože nemìl, èím by pùjèovatelùm
zaplatil. A náhodou ti lidé, kteøí ho spoutali, posadili ho pod
chrámem, kde je pochováno tìlo blahoslaveného Václava.
A tu on v takové jsa úzkosti, vztáhl ruce obtížené okovy k nebi
a obraceje svùj zrak k chrámu, takto se modlil: „Bože, pomoz
mi pro zásluhy a pøímluvy svatého Václava.“ Jak to øekl, ihned
byly rozvázány ruce jeho, i propustili ho.
Byl v zemi Franské nìjaký muž na nohy chromý, jemuž se ve
snách zjevil muž v bílém šatì a povzbuzoval ho øka: „Vstaò
a jdi do mìsta Prahy, do chrámu svatého Víta; tam odpoèívá
tìlo blahoslaveného Václava muèedníka a tam nabudeš opìt
zdraví.“ A když on toho nedbal, znovu k nìmu pøistoupil v témž
šatì ten, který se mu již døíve zjevil, a øekl jemu: „Proè jsi ne-
vykonal rozkaz mùj a proè jsi nešel tam, kde mᚠopìt nabýti
chùze.“ Tu on jako u vytržení mysli procitnuv, vdìènì øekl: „Jdu,
Pane.“ A vstav a o hùl se opíraje, šel ke kupcùm, kteøí se tam
chystali, a zaplativ jim, dosáhl toho, že se s jejich pomocí
dostal až do uvedeného místa. A vstoupiv do chrámu svatých,
vrhl se pøed tváøí všeho lidu na dlažbu a dlouhou modlitbou
s pláèem prosil Pána, aby se nad ním pro zásluhy svatého
Václava slitoval. A když vstal od modlitby, milosrdenstvím
božím upevnìna byla kolena jeho a díky vzdával Bohu
a blahoslavenému Václavu, pro jehož zásluhy jej Pán uzdra-
viti ráèil.
Když se slavná povìst o tìchto a podobných zázracích bla-
hoslaveného muèedníka všudy rozšíøila, upadli nìkteøí lidé
v pokušení, aby se zmocnili ostatkù blahoslaveného tìla a pro
sebe si je ponechali nebo svým pøátelùm je rozdali. Nìkteøí
se ovšem o to snažili z dobré vùle a s dobrým úmyslem, aby
se jméno muèedníkovo všude rozšíøilo, pakli se však o to
pokoušeli nìkteøí se zlým úmyslem nebo ze ziskuchtivosti,
v zápìtí je stihla pomsta. Nuže sestra jeho Pøibyslava, jež pod
posvátným rouchem øeholnice, pokud lidské oko mùže usou-
diti, pøesvatì žila, zúèastnila se takového èinu, majíc
za pomocníka pøi svém podniku knìze téhož chrámu Štìpá-
na. Ale nìjaký inklusus, zazdìný poustevník, pøebýval vedle
chrá- mu, k nìmuž lnuli jako k èlovìku pøesvatému a podle
jeho špatné rady se toho dopustili. Zkrátka, v smluvenou noc
pøišli a vytáhnuvše ho ze zazdìní, uèinili ho úèastníkem své-
ho èinu. Vykopavše pak velebné tìlo, zaèali se svou dareb-
ností. Nebo syn toho knìze uchopil velmi nevážnì èelist sva-
tého muže a vytrhl ji. I zavinuli ji do roušky a ostatní tìlo zase
zahrabali do zemì. Pro sebe si pak každý z nich podržel èást
ostatku podle libosti a èást rozdali svým pøátelùm. Ale brzy je
všechny postihla nenadálá pomsta boží. Ponìvadž se to však
stalo, jak známo, v nedávném èase a pøemnoha lidem je to
povìdomo, pokládal jsem za zbyteèné, abych vypravování
o tom pojal do tohoto dílka. Jen tolik zaznamenávám, že náh-
lou a nenadálou smrtí pøekvapeni z tohoto svìta odešli. Nyní
chci vypravovati o jednom zázraku, jejž Kristus, Bùh všemo-
houcí, v nedavném èase skrze bojovníka svého ukázati ráèil.
Když vìtší poèet rozlièných lidí byl držen v žaláøi, jedni pro
své provinìní, jiní však pro pomluvy žalobcù, a už velmi dlou-
ho byli vìznìni, vysílajíce modlitby k Hospodinu, aby pro zá-
sluhy svatého Václava byli vysvobozeni, dosáhli, že byli pro-
puštìni na svobodu. Ale ponìvadž nìkteøí lidé nevìøící tomu
doporuèovali, aby se jim zabránilo svobodnì odejíti, protože
prý nebyli vysvobozeni zázraènou mocí Boha a svatých, ale
protože podplacený strážce vìzení je a ještì mnohé jiné zba-
vil pout, bylo rozhodnuto, aby byl zkoušen božím soudem. A tak
zatím co se sešel veliký zástup rozlièného lidu, bylo do ohnì
vloženo železo a do Bìla rozžhaveno, a když byl pøiveden
strážce, uložili mu, aby je v holé ruce nesl až k místu v poli
vyznaèeném. On nic neváhaje, nýbrž dùvìøuje v zásluhy svìt-
covy, vzal železo z ohnì a daleko za cíl je nesl, a kdyby mu
nebyli ostatní v tom zabránili, snad by s ním byl dobìhl tøikrát
tak daleko. Tím byla každá sebemenší pochybnost vypuzena
ze srdcí všech a chválili a oslavovali Boha, že jen pro své
milosrdenství a na pøímluvu svého muèedníka Václava vìznì
ze žaláøe vysvobodil.
Kdybych se tedy pokoušel obsáhnouti svým perem všech-
ny zázraky blahoslaveného muèedníka, které Hospodin skr-
ze nìho ukázati ráèil, døíve by se mi svìtla denního nedostá-
valo než stránek knihy. Nebo všemohoucí Hospodin k chvále
a slávì jména svého a na pøímluvu bojovníka a muèedníka
svého svatého Václava nìkteré ze žaláøe a mnohé z pout
vysvobozuje, jiné z pohrom a všelijakých nemocí vytrhuje
a soužení i nesnází rozlièných a nepøátel viditelných
i neviditelných je zbavuje. Také ve válce bojující èasto Bùh
na prosby tohoto svìtce zázraky a slavnými skutky podporu-
je a všem, kteøí Václava vzývají, pomáhá, jako i jemu samé-
mu, dokud žil, nejednou živými a jasnými znameními
ku pomoci pøispìl. Nebo jeden hrad, zvaný Kouøim, tenkrát
ještì poètem lidu mocný, povstal a pokoušel se s knížetem,
který v nìm žil, postavit se na odpor tomuto svìtci. Ale když
bylo na obou stranách dosti lidí pobito, tu se shodli všichni
na tom, aby jen oba vévodové spolu zápasili, a kdo z nich
zvítìzí, ten že bude vládnouti. Když pak vévodové proti sobì
postupovali, chtìjíce se utkati, ukázal nebeský Bùh kouøim-
skému vévodovi nebeské vidìní, jak totiž svatý Václav má
na èele záøící podobu svatého køíže. Jakmile to uvidìl, od-
hodil daleko zbraò, vrhl se mu k nohám a prohlašoval, že ni-
kdo nemùže pøemoci toho, komu Bùh takovým znamením
pomoc pøináší. Když to povìdìl, pozvedl ho svatý vévoda,
aby mu dal políbení míru a upevnil pokojnì nad ním i nad jeho
krajem své panství, udìliv mu moc, aby spravoval ten kraj,
pokud bude živ. Vpravdì køíž uvidìl, ponìvadž Krista násle-
doval, a pøešastnì došel království, kde Kristus kraluje
s Otcem a Duchem svatým na vìky vìkù, amen.