Antoine de Saint Exupry

Citadela

Byl jsem a pli asto svdkem, jak se dal soucit nepravou cestou. Ale my, kdo
vldneme lidem, jsme se nauili zpytovat jejich srdce a vnovat pozornost jen tomu, co si j
opravdu zaslou. Odmtm ctit ltost nad okzalmi bolestmi, je trp srdce en, a stejn tak
nad umrajcmi, a stejn tak nad mrtvmi. A vm pro. V jedn dob mho mld ve mn
probouzeli soucit ebrci a jejich vedy. Najmal jsem pro n ranhojie a nakupoval balzmy.
Karavany mi pively z jednoho ostrova zlat masti, po nich ke znovu pirst k masu. To
vechno a do dne, kdy jsem pochopil, e si na svm zpachu zakldaj jako na vzcnm
pepychu, kdy jsem je pistihl, jak se krabou a pomazvaj lejnem, jako by hnojili zemi, aby z n
vydobyli purpurov kvt. Chlubili se jeden druhmu svou hnilobou, byli pyn na almuny, kter
dostali, nebo ten, kdo vydlal nejvc, pipadal sm sob jako veleknz, vystavujc tu
nejkrsnj modlu. Pokud svolili poradit se s mm lkaem, pak jen v nadji, e ho ohrom
morovm zpachem a velikost svho vedu. Mvali svmi pahly, aby si vydobyli msto na
svt. A pijmali lbu jako poctu, polichocen si nechvali istit a omvat dy, ale sotvae
nemoc zmizela, pipadali si nhle bezvznamn a jaksi zbyten, nebo u svm tlem nic
neivili. A prvn jejich starost bylo, vzksit znovu ved, kter z nich il. A vyoeni opt
nemoc, vtzoslavn a marniv se vraceli s miskou v ruce zptky na cestu karavan, aby tu ve
jmnu svho neistho boha vydrali pocestn. Byla i doba, kdy jsem ml soucit s mrtvmi.
Domnval jsem se, e lovk, kterho obtuji v pouti, upad v beznadjnou samotu. Neml jsem
jet potuchy, e nen samoty pro toho, kdo umr. V t dob jsem jet neznal jejich
odevzdanost. Potom jsem vak zail, jak sobec nebo lakomec, kdykoli ochotn kiet, e ho
okrdaj, v posledn hodince dal, aby se kolem nho shromdili jeho blzc, a s pohrdavou
rovnost jim rozdloval majetek jako bezcenn hraky dtem. Nebo jak rann ve chvli, kdy byl
skuten zlomen, odmtl jakoukoli pomocnou ruku, protoe by to mohlo bt pro jeho druhy
nebezpen, akoli jindy by ve zcela nepatrnm ohroen malomysln kiel o pomoc. Podobn
sebezapen obdivujeme. J vak i tady nalezl jen skrytou znmku pohrdn. Vm, e se lovk
doke podlit o poln lhev, tebae sm u usych v slunci, anebo o krku chleba v nejhorm
hladu. Hlavn vak proto, e u je nepotebuje, a tak s krlovskou lhostejnost nechv kost
ohryzat druhmu. Zail jsem, jak eny oplakvaly padl bojovnky. Ale to jsme je oklamali my
sami! V pece, s jakou slvou a hlukem se navracej ti, kdo peili, jak vykikuj o svch
spch a jako dkaz nebezpe, kter podstoupili, pinej smrt tch druhch, smrt, kter kaj
straliv, protoe mohla potkat je. I mn se v mld lbilo nst kolem ela tuhle aureolu sench
ran, je utrili druz. Vracel jsem se a ohnl mrtvmi kamardy a jejich stranou beznadj.
Avak koho si vybrala smrt, kdo u jen zvrac krev nebo si pidruje vnitnosti, ten jedin
odhaluje pravdu --- e toti hrza ze smrti neexistuje. Vlastn tlo mu nhle pipad jako
zbyten nstroj, kter doslouil a on ho odhazuje. Znien tlo, kter se ukazuje ve svm
opoteben. A kdy to tlo zn, pro umrajcho u je to jen ze, j bude dobr se zbavit. A
zbyten je vechno, co mu kdy patilo, co zdobilo, ivilo, oslavovalo to zpola ciz tlo, z nho
je u jen jaksi domovn psluenstv, nco jako osel pivzan ke klu.

V tu chvli nastv agnie, a to u se vdom jen kolb, jak je stdav vyprazduj a zase
napluj vlny pamti. Odchzej a pichzej jako odliv a pliv a odnej a zase pinej
vekerou zsobu obraz, ulity vzpomnek, mule znjc vekermi kdy zaslechnutmi hlasy.
Zvednou se, zalij poznovu srden asy a vechny city zase oij. Ale obratnk u chyst
rozhodujc odliv, srdce se vyprzdn a vlny i se vemi svmi zsobami se navrt v Boha. Ano,
vidl jsem, jak lid ped smrt utkali, u pedem zdeni tm setknm. Avak neklamte se, nikdy
jsem nevidl, e by propadl hrze ten, kdo umr.

Pro bych je tedy ml litovat? Pro bych ml mait as a plakat nad jejich dokonnm?
Poznal jsem a pli dobe, co je to dokonalost mrtvch. Nemohlo bt nic kehho ne smrt on
zajatkyn, kterou mi dali pro poten, kdy mi bylo estnct; umrala, u kdy ji pineli, mla
tak krtk dech a v pokrvkch dusila kael jako utvan gazela, u pemoen, ale dosud nic
netuc, protoe se rda usmvala. Ale ten smv byl jako vtr na ece, stopa snu, brzda labut, a
den ze dne byl ist, vzcnj, prchavj, a z nho zbyla jen prost, peist linka po labuti,
kter odltla.

Stejn i smrt mho otce. Mho otce, kter doshl naplnn a promnil se v kmen. k
se, e pr vrahovi zblely vlasy, kdy jeho dka, msto aby to pomjiv tlo zbavila obsahu, je
naplnila takovou vzneenost. Za svtn vraha nalezli, jak ukryt v krlovsk komnat, lapen do
lky ticha, kter sm zpsobil, tv v tv ne sv obti, nbr mohutn ule sarkofgu, sraen
pouhou nehybnost mrtvho, pokorn le na tvi.

Tak se mj otec skrze krlovradu ocitl rzem na vnosti a s jeho poslednm zakytnutm
uvzl na ti dny dech vem. A jazyky se nerozvzaly a s ramen nespadla tha, dokud jsme ho
neuloili do zem. A tebae nikdy nevldl, nbr tvrd dolhal a vrval svou stopu, ve chvli,
kdy jsme ho spoutli na skpjcch provazech do jmy, pipadal nm tak pln vznam, e se
nm zdlo, jako bychom ani nepohbvali mrtvolu, ale ukldali sklize do stodoly. Byl na tch
provazech tk jako prvn dladice chrmu. A my ho nepohbili, ale zabudovali do zem,
konen promnnho v to, m je: v zklad. To on m pouil o smrti a pinutil m jet v mld
hledt j zpma do tve, protoe on nikdy neklopil oi. Mj otec byl z krve orl.

Bylo to v onom prokletm roce, ktermu se pak kalo "slunen hody", protoe slunce v
tom roce rozilo pou. hnulo na psek mezi hromadami kost, na such koviska, prsvitnou
ki mrtvch jetrek, na trvu pro velbloudy, zmnnou v n. To slunce, pod kterm vyrstaj
stvoly kvtin, pohltilo, co samo stvoilo, a trnilo nad tmi rozesetmi mrtvolami jako dt mezi
hrakami, je rozbilo. Vyslo dokonce i podzemn zsoby a vypilo vodu ze studn, i tak u
vzcnch. Vyslo dokonce i zlatou barvu psku, a natolik zblel a ztratil obsah, e jsme tu
koninu nazvali Zrcadlo. Protoe ani zrcadlo nic neobsahuje a obrazy, jimi se napln, jsou bez
vhy i trvalosti. Protoe jako soln jezero, i zrcadlo nkdy spaluje oi.

Kdy nkdy zbloud velbloudi a chyt se do thle lky, je nikdy nevrt, co jednou m,
zprvu to nepoznaj, protoe nen nim npadn, a vlekou tudy svj vlastn pzrak jako stn v
slunci. Mysl, e jdou, a zatm u jsou pilepeni k t svteln pasti, mysl, e ij, a zatm u je
pohltila vnost. Pobzej svou karavanu kupedu, tam, kde u dn sil nezme neivou
dlku. Jdou k studni, kter neexistuje, t se svm soumrakem, a zatm je to u jen zbyten
odklad. Mon si, ach, ti naivn, nakaj na dlku noc, a noci nad nimi u brzy poplynou jako
mikn vek. Hrdelnmi hlasy si splaj pro rzn drobn nespravedlnosti a nevd, e
spravedlnost je u nad nimi vykonna. Zd se ti, e tu vid spchajc karavanu? Jen pokej
dvacet stolet a potom se pij podvat!
 Pzraky pohlcen zrcadlem, propadl v as a zmnn v psek, tak jsem je nael j, kdy
m vzal tehdy otec na kon a vyjeli jsme, abych se pouil o smrti. "Zde byla studna" ekl.

Na dn jednoho z tch svislch komn, tak hlubokch, e se v nich zra jen jedin
hvzda, bylo ztvrdl i blto a zajat hvzda tu zhasla. A jedna jedin zmizel hvzda doke
zniit putujc karavanu stejn spolehliv jako neptelsk lka.

Marn se mui i zvata namakali okolo tsnho st jako okolo pervan pupen ry,
aby vydobyli z bicha zem vodu pro svou krev. Spustili a na sam dno propasti nejspolehlivj
dlnky, ti vak nadarmo ryli ve ztvrdl ke. Jako zaiva pibodnut hmyz, kter ve smrtelnm
tesu roztrousil okolo sebe hedvb, pel a zlato svch kdel, karavana, pibit k zemi jedinou
przdnou studnou, zanala u blet v nehybnosti rozbitch speen, vysypanch vak, diamant
rozhzench jako smet a tkch zlatch prut napl u zavtch pskem.

Jak jsem tak na n hledl, otec hovoil:

"Pedstav si svatebn hostinu, kdy host i milenci odejdou.

Za svtn vyvstane nepodek, kter tu zanechali. Rozbit dbny, pevren stoly,

vyhasl ohe, na vem je ustrnul otisk zmatku. Ale z tch znmek," ekl, "se o lsce nic
nedozv.

Kdy bude nevzdlanec pevracet v rukou korn a potkvat ho, prohlet kresbu psmen
a zlato iluminac, nikdy tm nezachyt podstatn. Protoe podstatnm tu nen nicotn pedmt,
nbr bosk moudrost. Tak jako nen na svci podstatn vosk, kter zanechv stopu, nbr
svtlo." Protoe jsem se vak roztsl pi pohledu na ty zbytky boho hodovn na ir, pust
rovin, podobn dvnm obtnm stolm, otec dodal:

"To, co m vznam, nelze v popelu vidt. U se nad tmi mrtvolami nezdruj, Nen tady
nic jinho, ne povozy navky uvzl v blt, protoe nemly vdce." "Ale kdo m tedy pou?"
vykikl jsem. A otec odpovdl:

"Podstatu karavany odhal, kdy se karavana octne v nesnzi. Nehle na marn um

hlas a dvej pozor: kdy se j polo do cesty propast, obejde ji, kdy ped n vyroste skla,
vyhne se j, kdy je psek moc jemn, zam tam, kde je tvrd, ale vdycky se zase vrt do
pvodnho smru. Kdy prask v solnm dol sl pod vhou bemen, pohle, jak se vichni in,
jak pomhaj zvatm z blta a tpav hledaj pevnj vrstvu, ale i tentokrt se zase rychle a v
podku navrt v pvodn smr. Kdy sklouzne njak nklad, lid se zastav, posbraj rozbit
bedny, nalo je jinam, pithnou uzel skpjcho provazu, aby je lpe upevnili, a zase pokrauj
stejnou cestou. Nkdy se stane, e vdce zeme. Obklop ho. Potom ho zahrabou do psku.
Zanou se dohadovat. Nakonec dosad novho vdce a zase vykro za stejnou hvzdou. A tak se
karavana pohybuje stle tm jednm nutnm smrem, kterm je ovldna. Je jako kmen, kter se
sune po neviditelnm svahu."

Mstt soudci jednou odsoudili jakousi mladou enu pro njak zloin a dali ji pivzat v
pouti ke klu, aby tu na slunci vysvlkla svou nnou tlesnou schrnku.
 "A te ti uku, k emu smuj lid," ekl otec.

A vzal m zase na kon.

Zatm co jsme jeli, pes mladou enu se peklonil den a slunce pilo jej teplou krev, sliny i
pot z podpa. I vlhu svtla z o. Kdy jsme s otcem dojeli na okraj vyhrazen pln, snelo se
u krtk milosrdenstv noci a ena nla u paty skly bl a nah, keh ne stblo, kter se
ivilo vlhou a te je odznuto od hutnch vodnch zsob, hluboce mlcch pod zem. Lomila
rukama jako popnav stvol, kter u prask v ohni, a usedav volala k Bohu o smilovn.

"Poslechni si ji," ekl otec. "Odhaluje podstatn ..." Ale j jsem byl dt a ml jsem strach:
"Mon e trp," ekl jsem, "a mon se i boj ..." "Bolest a strach jsou nemoci chlva, psluejc
pokornmu stdu," ekl otec. "Ona je peshla. Odhaluje pravdu." Slyel jsem ji, jak nakala.
Zajat v noci bez hranic, pivolvala veern lampu v dom, svtnici, kter by j zase navrtila
celistvost, dvee, je by se za n pevn zavely. Vydna vanc vesmru bez tve, volala po dtti,
je lovk ped spanm obejme, po dtti, kter je tet svta. Vystaven na pust plni kadmu,
kdo jde kolem, zpvala o znmm, uklidujcm zvuku manelova kroku veer na prahu.
Rozprosten v nesmrno bez jedinho zchytnho bodu, prosila, aby j vrtili hrze, v nich
jedinch lze existovat, ten jeden jedin uzlek vlny, aby ji uesala, misku, aby ji umyla, dt, aby
je uspala, to jedno jedin a dn jin. Zpit veern modlitbou spolu s ostatn vs, dovolvala se
svm nkem vnost domova,

Kdy odsouzen sklesla hlava na rameno, vysadil m otec zase na kon. A ujdli jsme
pry.

"Uvid, jak budou veer pod stany reptat a vytat mi krutost," ekl otec. "J jim vak
kad pokus o vzpouru tvrd zarazm. J lovka kuji." Pesto jsem tuil, e je mj otec dobr.
"Chci, aby milovali iv vody studnek," ekl nakonec. "A zelenou hladinu jemene, slitho nad
letn popraskanou zem. Chci, aby slavili kolobh ronch dob. Aby se ivili tichem a pomalm
rytmem, jako kdy dozrv ovoce. Aby dlouho oplakvali a dlouho uctvali mrtv, protoe
ddictv pechz z jednoho pokolen na druh jen zvolna a j nechci, aby svj med cestou
poztrceli. Chci je mt jako vtev olivov palmy. Jako vtev, je ek. Teprve pak se v nich
projev mocn a vyrovnan bo rytmus, pichzejc jako vnek do vtv stromu. Ten rytmus je
vede a navrac od jitra k noci, od lta k zim, od zrn ke sklizni, od mld k st a od st pak
zase k novm dtem. Nebo tak jako o stromu, ani o lovku se nic nedozv, pokud ho rozlo v
jeho trvn a rozdl v jeho rznosti. Strom nen nejprve semeno, pak stvol, pak prun kmen a
nakonec mrtv devo. M-li ho poznat, nesm ho dlit. Strom je sla. kter se pozvolna snoub s
nebem. A tak je to i s tebou, mj mal lovku. Bh ti dal ivot, dv ti rst, pln t postupn
touhami, smutky, radostmi, bolestmi, hnvem i odputnm, a pak t navrac v sebe. Ty ale nejsi
jednou kolk, pak manel, jednou dt, pak staec. Jsi ten, kdo se napluje. A doke-li
pochopit, es vtv, kter se houpe, jsouc pevn pipoutna k palm, pak ve svm pohybu okus
vnost. A vechno kolem tebe stane se vnm. Vn bude zpvajc studnka, je napjela tv
pedky, vn bude svtlo v och tv mil, a se na tebe usmje, vn bude svest noc. as
nen stroj, v nm se pesp psek, ale nec, kter ve svj snop."
 II
A tak jsem pochopil, e ani utrpen, ani smrt v ln bom, dokonce ani al nad mrtvmi
nejsou z vrcholku nejvy ve citadely k politovn. Nebo kdy uctvme n pamtku, pak
ten, kdo odeel, je ptomnj a mocnj ne iv. A pochopil jsem lidskou zkost a zelelo se
mi lid.

A rozhodl jsem se je uzdravit.

Mm soucit jen s tm, kdo se probud uprosted velebn noci v domnn, e je pod
ochranou boch hvzd, a nhle poct, e putuje.

Zakazuji se ptt: nebo vm, e nen odpovdi, je by uhasila ze. Kdo se pt, hled
pedevm propast.

Trestm neklid, kter ene zlodje k zloinu, protoe dovedu v zlodjch st a vm, e je
nemohu spasit, zbavm-li je bdy. Mysl si, e tou po cizm zlat, ale ml se. Zlato se skvje
jako hvzda. A jejich lska, neznal sebe sam, jde jenom za tm svtlem, a to se nikdy ned
polapit. Jdou od odlesku k odlesku a rabuj statky, kter k niemu nejsou, jako kdyby chtl blzen
polapit msc a nabrat by

ernou vodu ze studn, v n se zrcadl. Jdou a hzej ten nanicovat nakraden popel do
krtkho ohn radovnek. A bled jako ped milostnou schzkou, strnul strachem z poplachu
vracej se opt na sv non stanovit a domnvaj se, e nkde tady je uloeno to, co je snad
jednou napln.

Kdy takovho lovka propustm na svobodu, zstane vrn sv modle a druh den ho
moji zbrojnoi za praskotu vtv znovu najdou v cizch zahradch. S bucm srdcem a
naplnnho pocitem, e prv tuhle noc se k nmu tstna sklon.

V prvn ad je ovem zahrnuji lskou, nebo v nich nachzm vc horoucnosti ne u

poestnch kram. Jsem vak stavitel mst. Rozhodl jsem se poloit tady zklady citadely.
Sevel jsem do hranic putujc karavanu. Byla jen zrnem na loi vtru. Vtr un semeno cedru
jako vni. J vtru vzdoruji a zasazuji semeno do zem, aby se cedry koatily pro slvu bo.

Lsce je teba pedmtu. Jen toho mohu zachrnit, kdo miluje, m je, a koho lze nasytit.

Proto tak uzavrm enu do manelstv a cizolonou manelku dvm kamenovat. Chpu
zajist jej ze a vm, jak velik je ptomnost, kter se dovolv. Umm v n st, kdy stoj
veer, v dob oteven zzrakm, open na terase, ze vech stran obklopen irm obzorem a
vydan mukm sv nhy jako osamlmu katu. Ctm ji, jak se vecka chvje, vyvren sem jako
pstruh na psek, a ek na sytivou plnost mosk vlny, na modr kabt kavalra. Obrac se svm
volnm do ir noc. Aby je vyslyel kdokoli, kdo se objev. Marn vak bude stdat jeden kabt
za druhm, nikdo se nenajde, kdo by ji naplnil. Jako kdy vol beh, aby se na nj rozlily
osvujc vlny moe, a vlna vlnu std donekonena. A jedna za druhou miz. K emu by tedy
bylo, kdyby zkon dovoloval mnit manela. Kdo kolem lsky rd jen krou, ten nikdy nezaije
skuten setkn ...
 Zachrnit mohu jen tu enu, kter je schopn se uskutenil a uspodat okolo vnitnho
dvora, tak jako narst cedr okolo svho zrna a koat se ve svch mezch. Zachrnit mohu jen tu,
kter nemiluje v prvn ad jaro, nbr uspodn uritho kvtu, v nm je jaro uzaveno. Kter
nemiluje v prvn ad lsku, nbr tu a tu uritou tv, do n se lska oblkla.

Pro onu manelku rozptlenou do veera znm proto bu smrt nebo pouta. Urm j
hranice v podob ohvadla a kotlku a msy ze zlat mdi, aby v tom seskupen pozvolna odhalila
uritou tv, kterou pozn, kter j bude blzk, urit smv, patc jen sem. Tak se j pomalu
objev Bh. Bude tu kic dt, aby je nakojila, vlna pro jej prsty, aby ji uesala, bude tu ohe,
aby ho rozdmala. Od toho okamiku bude spoutan a pipravena slouit. Nebo jsem ten, kdo
kolem vn buduje schrnku, aby se nerozptlila. Jsem zvyk, jen pin ovoce. Jsem ten, kdo
nut enu, aby nabyla tve a existovala, abych pozdji nepedal Bohu pod jejm jmnem jen
slab, vtrem rozvt povzdech, nbr uritou horoucnost, uritou nhu, uritou bolest ...

Dlouho jsem takto rozjmal, co je to mr. Jeho pramenem nen nic jinho ne zrozen dti,
svezen sklizn, uspodan dm. Jeho pramenem je vnost, kam se navracej dokonal vci.
Mr plnch stodol, spcch ovc, urovnanho prdla, mr dokonalosti, mr toho, co je dobe
udlno a odevzdno Bohu jako dar.

Poznal jsem toti, e lovk je zcela podoben citadele. Rozbo zdi, aby doshl svobody,
ale zbude z nho jen stren a hvzdm oteven pevnost. A vyvstane zkost z nebyt. Nech
vystav svou pravdu na vni pracho se rvov nebo na ovci, kterou je teba osthat. Pravdu je
teba hloubit jako studnu. Rozptlenmu pohledu se ztrc obraz Boha. A mnohem vc ne
cizolon manelka, oteven pslibm noci, toho v o Bohu moudr lovk, kter nael svou
celistvost a nezn nic ne vhu rouna. Citadelo, vystavm t v srdci lovka.

Nebo je as vybrn zrna, ale kdy bylo jednou vybrno, je tak as radovn z rostouc
setby. Je as tvoen, ale je tak as pro stvoen. Je as arlatovho blesku, kter protrhne
nebesk hrze, ale je tak as cisteren, do nich se protren vody shromd. Je as dobvn,
ale pak pichz as trvn : a j, sluebnk bo, miluji, co je vn. Nenvidm to, co se mn.
Zacpvm sta lovku, jen se v noci zved a vrh do vtru sv proroctv jako strom zasaen
nebeskou setbou, kter se lme a prask a zapl svm ohnm les. Ds mne, kdy se Bh hbe.
Jen a zas usedne nehybn na vnosti! Nebo je as geneze, ale je tak as, astn as, zvyku!

Je teba usmiovat, vzdlvat a zulechovat, jsem ten, kdo spj rozpukanou zemi a
zahlazuje lidem stopy po sopce. Jsem trvnk sklenut pes propast. Jsem sklep, jen zlat plody.
Jsem pramice, kter Bh svil do pe jednu generaci, a pevm ji z jednoho behu na druh.
Bh ji pak zase pijme z mch rukou takovou, jak mi ji svil, mon o nco zralej, moudej,
zkuenj v ciselovn stbrnch konvic, jinak vak nezmnnou. Uzavel jsem svj lid do sv
lsky.

Proto drm ruku nad tm, kdo pevzal v sedm generaci kivku lodnho klu i linku ttu
a vede ji dl k dokonalosti. Drm svou ruku nad tm, kdo po svm pedku pvci poddil
anonymn bse a sm ji recituje dl a sm se dl ml a tak j pidv svou vu, svj otisk,
svou pee. Miluji thotnou enu, i enu, kter koj, miluji stdo, kter se mno, miluji nvrat
ronch dob. Nebo jsem pedevm ten, kter bydl. A tebe, citadelo, mj pbytku, zachrnm
ped zmry psku a kolem dokola t vyzdobm polnicemi, kter budou troubit proti barbarm!
 III
Nebo jsem odhalil velkou pravdu. e toti lid bydl a smysl vc se pro n mn podle
smyslu domu. A e cesta, jemenn pole i kivka kopce jsou pro lovka jin podle toho, jestlie
vytvej i nevytvej panstv. Nebo vechna ta rznorod hmota se potom rzem sjednot a
dolehne k srdci. A lovk neobv stejn vesmr, jestlie bydl anebo nebydl v krlovstvm
bom. Ml se nevc, kdy se nm smj a domnvaj se, e doshnou hmatatelnch bohatstv
tam, kde jich nen. Nebo kdy tou mt stdo, pak je to z pchy. A radosti pchy u samy
rozhodn nejsou hmatateln.

Podobn ti, kdo se domnvaj, e vypotvnm jednotlivch st objev m krlovstv.

"Jsou tam ovce a kozy," kaj, "a jemen, pbytky a hory --- a co vc?" Jsou chud, nebo nic vc
nemaj. A je jim zima. Jsou jako lovk, kter tvrt mrtvolu a k: "Tady se podvejte, co je
ivot: jen smsice kost a krve, sval a vnitnost." Zatmco ivotem bylo svtlo v och, a to u
nelze vyst z jejich popela. Zatmco mm krlovstvm zdaleka nejsou ovce a pole a pbytky a
hory, nbr to, co jim vldne a co je spojuje. Nbr vlast m lsky. A kdy to vd, jsou astn,
protoe bydl v mm dom.

A zvyky jsou v plynut asu tot co domov v prostoru. Je dobr, kdy nm plynouc as
nepin pocit opotebovn a zmaru, nbr naplnn. Je dobr, je-li as stavbou. Krm pak od
jedn slavnosti ke druh, od svtku k svtku, od vinobran k vinobran, jako jsem krval v
dtstv od poradnho slu k slu odpoinku v rozlehlm otcov palci, kde kad krok ml smysl.

Zkon mnou pikzan je cosi jako tvar zd a rozloen nbytku v mm dom. Hlupk mi
piel ci: "Zbav ns svho tlaku a staneme se vtmi." Vdl jsem vak, e by tm pedevm
ztratili vdom urit tve, a tm, e by ji pestali milovat, i vdom sebe samch, a proto jsem se
rozhodl obohatit je o tu lsku i proti jejich vli. Nebo mi navrhovali, aby se jim tam lpe
prochzelo, strhnout zdi otcova palce, kde kad krok mel smysl. Bylo to rozlehl obydl s
jednm kdlem vyhrazenm pro eny a skrytou zahradou, kde zpval vodotrysk. (A takto
pikazuji vybudovat srdce kadmu domu, aby tam bylo mon nemu se pibliovat a nemu
vzdalovat. Aby tam bylo mon vchzet i vychzet. Protoe jinak by lovk nebyl nikde. A
jestlie lovk nen, rozhodn to neznamen, e je svobodn.) Tak tam byly stodoly a chlvy.
Stalo se nkdy, e stodoly byly przdn a chlvy bez dobytka. Otec vak zakazoval, aby se
jednch pouilo msto druhch. "Stodola," kal, "je pedevm stodola, a jestlie pestane vdt,
kde jsi, pak u nebydl v dom. Nezle na tom," kal tak, "je-li uitek vt nebo men.
lovk nen dobytek na vkrm a lska pro nj znamen vc ne uitek. Neme milovat dm,
kter je bez tve a kde kroky nemaj smysl."

Byl tam sl vyhrazen jen pro velk poselstva a jeho dvee se otvraly pouze v den, kdy
na obzoru vyvstal psen prach zven jezdci a v dlce se objevily rud praporce rozvlnn
vtrem jako moe. Pro drobn, bezvznamn knata zstval zaven. A byl tam jin sl uren
soudu a jin pro mrtv. A jeden pokoj byl przdn a nikdo nikdy neodhalil, k emu je --- a mon
k niemu, jen k tomu, aby upozornil, e existuje tajemstv, a e nikdy nelze vechno proniknout.

Po chodbch bhali otroci s bemeny a odhrnovali tk zvsy, kter jim klouzaly po

ramenou. Stoupali do schod, otvrali dvee a po jinch schodech kreli zase dol. a podle toho,
jak se piblili anebo vzdlili stednmu vodotrysku, hledli se chovat vce i mn tie, a
potom na hranicch enskho krlovstv znejistli jako stny, nebo by je stlo ivot, omylem tam
vstoupit. A eny samotn: mrn, drz i plach, podle toho, jak msto v dom zaujmaly.

Slym, jak hlupk k: "Kolik promarnnho msta, kolik nevyuitho bohatstv, kolik
pohodl, ztracenho z nedbalosti! Ty zbyten zdi je teba zbourat a zruit ty strm schody, po
kterch se tak patn chod. Pak bude lovk voln." A j mu odpovm: "Potom se lid promn v
dobytek na trhu a ze strachu, aby se nenudili, zanou si vymlet stupidn hry, je budou zase
podlhat pravidlm, ale ta pravidla budou postrdat velikosti. Protoe palc me bt pdou
poezie. Jakou vak napsat bse nad nicotnou hrou v kostky? Jet dlouho by mon ili ze stnu
tch zd, jejich nostalgickou pipomnku by jim pinely bsn, pak by vak zmizel i stn a
pestali by bsnm rozumt." A v em by potom nali poten?

Podobn by byl lovk ztracen v tdnu, kter by neml dny, anebo v roce, kter by neml
svtky, kter by neml tv. A podobn i lovk bez du, kter by rlil na svho souseda,
kdyby ho soused v nem pevyoval, a hledl by ho strhnout na svou rove. Kdyby lid
vytvoili takov nehybn mol, jakou radost by potom mli? Snam se znovu vytvoit silov
pole. Buduji v horch pehrady, abych zadrel vody. Jsem nespravedliv, nebo se stavm na
odpor pirozenm sklonm. Nastoluji znovu d tam, kam se lid nakupili jako vody, vody, kter
se rozlily v mol. Spnm oblouky klenby. Na dnenm bezprv buduji ztej spravedlnost.
Znovu vytyuji smry tam, kde se kad uvelebil na mst a nazv to zahnvn tstm.
Pohrdm hnijcmi vodami takov spravedlnosti a pinm svobodu pro lovka, zrozenho z
krsn nespravedlnosti. Takto zulechuji i.

Nebo dobe vm, jak uvauj. Obdivovali lovka, tak jak ho zformoval otec. "Kdo by si
dovolil utlaovat takovou dokonalost?" ekli si. A ve jmnu lovka takovm tlakem
zformovanho zruili tlak. Pokud trval jet v srdci, psobil dl. Potom se na nj pozvolna
zapomnlo. A ten, kdo ml bt zachrnn, zemel.

Nenvidm proto ironii, nebo nen z lovka, nbr z darmochleba. Darmochleb k:

"Jinde vypadaj vae zvyky jinak. Pro je tedy nezmnit?" Tak jako by ekl: "Kdo vs nut
ukldat sklize do stodoly a stdo zahnt do chlva?" Ale je to on sm, kdo se dal oklamat
slovy, nebo nev nic o tom, co slova nemohou zachytit. Nev, e lid bydl v dom.

A jeho obti zanou dm bourat, protoe u ho nepoznvaj. Tak lid promrhaj to

nejvzcnj, co maj: smysl vc. A pipadaj si bjen, kdy o svtcch nedodruj zvyky, kdy
zrazuj sv tradice a slav neptele. Jiste pi t svatokrdei v nitru pece jen cosi pociuj.
Pokud je to jet svatokrde. Pokud je to jet vzpoura proti emusi, co na n vyvj urit tlak.
A ij z toho, e jejich neptel jet dch. Stn zkon jim dosud vad natolik, aby mli pocit, e
jsou proti zkonm. Brzy vak zmiz i stn. A oni u potom nepoct vbec nic, protoe zapomnli
i na to, jak chutn vtzstv. A zvaj. Promnili palc v trit, ale kdy vyprchala radost z toho,
e tady mohou hulvtsky dupat, nevd nhle, co na tom triti dlaj. A zanou neurit snt o
stavb domu s tisci dvemi, se zvsy, je klouou po ramenech, s lenivmi pedpokoji. A
dokonce sn i o tajn mstnosti, kter by vtiskla tajemstv celmu obydl. A nevdomky, protoe
u na nj zapomnli, oplakvaj otcv palc, kde ml kad krok smysl. A protoe jsem tohle
pochopil, nehodlm pipustit, aby se vci takto drolily, a neposlouchm ty, kdo mi vykldaj o
pirozench sklonech. Vm pli dobe, e pirozenm sklonem se ledovec rozlv v mol,
horsk vnlky ztrcej ostrost a n proud se v st do moe rozbj v tisc protichdnch vln.
Vm pli dobe, e moc se pirozenm sklonem rozpad a jeden lovk se stv rovnm
druhmu. J vak vldnu, a tedy volm. Nebo vm, e i cedr vtz nad psobenm asu, kter by
ho ml rozloit v prach, a v odporu k sle, kter ho thne dol, buduje z roku na rok pyn chrm
svho list. Jsem ivot a pinm d. Buduji ledovce navzdory myslm bain. Co mi zle na
tom, kvkaj-li by o bezprv. Vyzbrojuji lovka, aby opt existoval.

Nestarm se proto o hloupho vanila, kter vyt palm, e nen cedrem, a cedru, e
nen palmou: smuje smysl knih a m k chaosu. Vm, e m vanil ve svm nesmyslnm
vdn pravdu, protoe palma i cedr by skuten splynuly vjedno a rozpadly se v prach, kdyby
nebylo ivota. Ale ivot se stav na odpor zmatku i pirozenm sklonm. A z prachu pozved
cedr.

Pravdou mch pkaz je lovk, kter se z nich zrod. Nehled smysl zvyk, zkon a
jazyka sv e v nich samch. Kdy lovk klade kmen ke kameni, vytv tm ticho. A to se z
kamen vyst nedalo. Vm, e lsku oivuj prv bemena a pouta. Vm, e lovk, kter
roztvrt mrtvolu a zv kosti a vnitnosti, neme nic poznat. Nebo kosti a vnitnosti samy o
sob nejsou k niemu, stejn jako inkoust a hmota knihy. Cenu m pouze moudrost, kter je v
knize uloen, nen vak te podstaty s knihou. A pt se nemnm, nebo tu nen nic, co by se
dalo dokzat. Jazyku mho lidu, chci t zachrnit ped hnilobou. Vzpomnm, jak jednou
navtvil otce nevrec: "Pikazuje, aby ve tv zemi pouvali k modlen renec o tincti
zrnkch. Pro zrovna tinct? Kdy ten poet zmn, se spsou lovka to pece nem co dlat?"
A dokazoval rafinovanmi dvody, pro by se lid mli modlit s rencem o dvancti zrnkch.
Byl jsem dt, enick obratnost na mne psobila a snesen argumenty se mi zdly tak skvl, e
jsem hledl na otce s pochybnost, doke-li pdn odpovdt.

"ekni mi," pokraoval ten lovk, "v em me mt renec o tincti zrnkch vt vhu
..."

"Renec o tincti zrnkch," odpovdl otec, "m vhu vech hlav, kter jsem dal v jeho
jmnu stt ..." A Bh nevrce osvtil a on uvil.

IV
Pbytku lovka, jak by bylo mon zaloit t na rozumov vaze? Kdo by t mohl
vybudovat cestou logiky? Existuje i neexistuje, jsi i nejsi. Jsi sloen z rznorodch ltek, ale
kdo t chce poznat, mus t objevit, jako kdyby chtl lovk poznat svj dm, a proto by ho
zboural. Zbude mu hromada kamen, cihel a taek, ale ten chldek, ticho a soukrom, kter v nich
nachzel, u nenajde a nebude vdt, co si s tou hromadou cihel a kamen a taek pocit, nebo tu
bude chybt objevitelsk duch, kter jim vldl, srdce a due stavitele. Nebo kameni chyb srdce
a due lovka.

Ale protoe lze rozumovat pouze o cihlch, kameni a takch, a ne o dui a srdci, kter
jim vldnou a svou moc je promuj v ticho, protoe pravidlm logiky a zkonm sel se duse
a srdce vymykaj, jsem tu j a m vle. J, stavitel. J, kter mm dui a srdce. J, kter mm
jedin tu moc promnit kmen v ticho. Pichzm a hntu ono tsto, kter je pouze hmotou, podle
tvrho obrazu, kter mi vnuk Bh a kter le mimo cesty logiky, Buduji svou civilizaci,
veden pedstavou jejho budoucho tvaru, tak jako jin buduje svou bse a hled odstn vty a
jedno slovo mn za jin, ani mus ten odstn i zmnu zdvodovat, nebo je veden jen jejm
budoucm tvarem, kter m uloen v srdci.

Nebo j vedu lid. A uruji zkony a stanovm svtky a pikazuji lidem obtovat, a z
jejich ovc, koz a pbytk a hor dobvm civilizaci podobnou otcov palci, kde ml kad krok
smysl.

Co by beze mne vytvoili z hromady kamen penen sem a tam, ne zas jen hromadu
kamen, a jet he uspodanou? J vldnu a volm. A vldnu jedin a sm. A oni se pak mohou
modlit v tichu a stnu, za kter vd mm kamenm. Kamenm, uspodanm podle obrazu
mho srdce.

J vedu lid. Jsem vldce. Na mn le odpovdnost. A na nich dm, aby mi pomhali.

Pochopil jsem, e vldcem nen ten, kdo zachrauje druh, nbr ten, kdo je d, aby byl od
nich zachrnn. Nebo jednota, kterou jsem vydobyl z ovc a koz a pbytk a hor, je zaloena na
mn, na obraze, kter v sob nosm. A oni se do nho zamiluj, jako by ped nimi rozepjal v
slunci sv sv pae jaksi mlad bh, kterho zprvu nepoznali. A nhle miluj i dm, kter jsem
vytvoil podle sv touhy. A skrze dm i mne, stavitele. Tak jako lovk nemiluje na soe hlnu,
cihlovou erve anebo bronz, nbr sochav postup. A pipoutv svj lid k domovu, aby ten
domov poznvali. A nebudou ho znt. dokud ho nenapoj vlastn krv. Dokud ho nevyzdob
vlastnmi obmi. Budou mu muset obtovat vechno a po krev, po vlastn tlo, protoe jejich
smysl bude spovat v nm. Potom ta bosk stavba dostane pro n tv a nebudou ji moci
nepoznat. A poct k n lsku. A jejich veery budou naplnny horoucnost. A jednou, a zanou
synov otvrat oi a ui, prvn starost otc bude, odhalit jim onu tv, aby se nepropadla v
rozlinost vc. A dokzal-li jsem vybudovat svj pbytek dost rozlehl, aby dal smysl i
hvzdm, pak vyjdou v noci na prh a zvednou hlavu dkujce Bohu, e ta plavidla vede tak
dobe. A jestlie ho zbuduji dost trval, aby obshl i ivot v celm trvn, pak pjdou od svtku k
svtku, jako by li z jedn sn do druh, vdouce, kam jdou, a v rozlinosti ivota budou
odhalovat tv bo.

Citadelo, vybudoval jsem t tedy jako lo. Sbil jsem t hebky, vystrojil a pustil po
proudu asu jako po vtru, kter u vane jen pznivm smrem. Plavidlo lid, bez nho by se
nesetkali s vnost! Ale vm, jak nebezpe m lodi hroz. Vn nepokoj temnho moe tam
venku, A monost jinch obraz. Nebo strhnout chrm a z jeho kamen vystavt jin je vdycky
mon. A ten jin nen o nic pravdivj ani falenj, sprvnj ani nesprvnj. A nikdo
katastrofu nepozn, protoe ticho se ned z hromady kamen vyst. Peji si proto, aby hlavn
ebrov lodi pevn sklenuli. Jen tak ji mohu uchovat od jednoho pokolen k druhmu. Nikdy
nemohu zulechtit chrm, budu-li neustle znovu zanat.

V
Peji si proto, aby hlavn ebrov lodi pevn sklenuli. Stavba lid. Nebo okolo lodi je
slep proda, dosud beztvar a pln sly. A kdo zapomene na slu moe, tomu se me dostat
klidu a pespli.

Domnvaj se, e pbytek, kter jim byl dn, je absolutn sm o sob. Natolik se stv
samozejmm, co bylo jednou ukzno. Kdy lovk bydl na lodi, pestv vidt moe. Anebo
kdy je zahldne, je to jen ozdoba lodi. Takov je moc ducha. Moe se mu zd stvoen k tomu,
aby unelo lo.
 Klamou se vak. Urit socha jim ukzal v kameni uritou tv. Ale jin jim mohl ukzat
jinou. Ostatn zn pece souhvzd: toto je Labu. Nkdo by ti v n ukzal lec enu. Ale
pichz pozd. U nikdy neunikneme Labuti. Objeven Labu ns dr v moci.

Ale povaovat ji omylem za absolutn znamen pestat ji chrnit. A j vm, odkud mne
ohrouje hlupk. A onglr. Ten, kter pli lehkmi prsty modeluje tve. Kdo vid do hry,
tomu se ztrc smysl panstv. Dvm ho proto zajmout a roztvrtit. Jiste ne kvli prvnkm,
kte mi dokazuj, e je v neprvu, V neprvu toti nen. Nem vak ani pravdu, a j mu proto
nedovolm, aby se povaoval za chytejho, bliho pravd ne moji prvnci. Neprvem si toti
mysl, e m pravdu. Nebo i on vydv nov, pomjiv a tpytiv vtvory vlastnch rukou za
absolutn, ale chyb jim vha, as, prastar etz vry. Jeho stavba se dosud neuskutenila. M
ano. A proto odsuzuji kejkle, a tm zachrauji svj lid od hniloby.

Nebo ten, kdo pestane bt pozorn a zapomene, e bydl na lodi, je u pedem

odzbrojen a brzy spat, jak se moe vzedme a smete svou vlnou jeho hlupck hky. Pesn
takov obraz m e se mi jednou ukzal, kdy jsem se za jedn vpravy plavil s st svho lidu
po irm moi.

Byli uzaveni na palub korbu uprosted moe. Obas jsem se mezi nimi mlky
prochzel. Krili se nad msami s jdlem, dvali pt dtem nebo se hrouili v modlitbu nad zrnky
rence. Stali se obyvateli lod. Lo se jim stala pbytkem.

Jednu noc se vak ivly zvedly. A kdy jsem v tichu sv lsky mezi n piel, spatil jsem,
e se nic nezmnilo. Ciselovali prsteny, soukali vlnu anebo tie hovoili a nenavn tkali to
spoleenstv lid, to pedivo svazk, v nm potom sta, aby jeden zemel a kad cosi ztrat.
Naslouchal jsem jejich hovoru v tichu sv lsky, nedbaje na slova, na jejich rozklady o kotlcch
i nemocech, nebo jsem vdl, e smysl vc nespov v pedmtu, nbr v cest. A byl tu
lovk, kter se dovedl tak vn usmt, e se tm cel dval ... a jin se zase nudil a neml
tuen, e to je z zkosti anebo z neptomnosti Boha. A tak jsem na n hledl v tichu sv lsky.

Tk, nepoznateln rameno moe je zatm prostupovalo svm pomalm a stranm

pohybem. Byly okamiky, kdy vechno utkvlo na vrcholu vzedmut vlny jakoby v neptomnu.
A cel lo se chvla, jako by kovn puklo, jako kdyby se u byla rozttila, a pokud tohle
rozplynut vc trvalo, ustvali v modlen, hovoru, krmen dt i ciselovn ryzho stbra. Devem
pokad projelo z jednoho konce na druh jedin zaskpn jako der hromu. Lo jako by se
zhroutila do sebe, nalehla do zklad, div nepopraskaly, a lid pi tom drtivm pdu vrhli.

A tiskli se k sob pod odpornm kymcenm olejovch lamp jako ve stji, kter se hrout.
Aby nepropadli strachu, poslal jsem jim vzkaz: "Ti, kte pracuj se stbrem, a mi zhotov
ciselovan dbn. Ti, kte pipravuj jdlo pro ostatn, a si daj vc zleet. Zdrav a peuj o
nemocn. Ti, kdo se modl, a se jet vc pohrou v modlitbu ..."

A lovku, jeho jsem nael, jak se opr bled o trm a skrze silnou ucpvku naslouch
zakzanmu hlasu moe: "B do podpalub spotat mrtv ovce. Kdy jsou tak poden, snadno
se stane, e jedna druhou zadus ..." Odpovdl:
 "Bh hnte moe. Jsme ztraceni. Slym, jak hlavn ebra lod praskaj ... Ty nem nikdy
bt slyet, nebo jsou zklad a vztu. Stejn tak svujeme zkladm zemkoule sv domy a
ady olivovch palem a nhu chundelatch ovc. kter za veera zvolna pevykuj bo trvu. Je
dobr peovat o palmy, ovce a jdlo a lsku v dom. A patn je, kdy ns lek sm zklad. Kdy
to, co je hotov, zane bt znovu tvarovno. A te zan hovoit to, co m mlet. Co se z ns
stane, jestlie zanou blekotat hory? J to blekotn jednou slyel a nikdy na n nezapomenu ..."
"Jak blekotn?" ekl jsem.

"Kdysi, pane, jsem bydlel ve vsi postaven na klidnm temeni kopce, pevn zasazen
mezi nebem a zem, ve vsi zbudovan, aby trvala. A tak trvala. Rouben studn, kamenn prahy,
obl lem kaen se dlouhm uvnm ndhern leskly. Jedn noci se vsak v naich podzemnch
zkladech cosi probudilo. Pochopili jsme, e nm zem pod nohama oila a kyp. Co bylo hotov,
zaalo bt znovu tvarovno. A dostali jsme strach. Nebli jsme se ani tak o sebe. jako o to, co
bylo pedmtem na prce. O to, v co jsme se bhem ivota promovali. J jsem byl ciselr a
strachoval jsem se o velik dbn, na nm jsem pracoval u cel dva roky. V ten dbn se
promnily dva roky mho bdn. Jin se tsl o tlust vlnn koberce, kter s potenm tkal.
Denn je na slunci rozvinoval. Byl pyn, e cosi ze svho zkornatlho tla smnil za tohle
vlnn, kter se zdlo tak hlubok. Jin se strachoval o olivov palmy, kter zasadil. Vm urit,
e nikdo z ns se nebl smrti, ale chvli jsme se o drobn, hloup pedmty. Uvdomili jsme si,
e ivot nem smysl, leda kdy je postupn smovn. Smrt zahradnka se stromu nedotkne. Je-li
vak ohroen strom, zahradnk umr dvakrt. A byl mezi nmi i star vyprav, kter znal ty
nejhez pbhy z pout a sm je jet zkrlil. A znal je jen on sm, nebo neml syn. A kdy
se zem zaala hroutit, chvl se o uboh pbhy, kter u nikdo nezazpv. A zem ila a kypla
a zaal se tvoit mohutn okrov pval a valit se dol. ekni mi, co me lovk ze sebe
vmnou nabdnout, aby tm dodal krsy okrovmu pvalu, kter se pomalu sune a vecko
pohlcuje? Co me na tom pohybu vybudovat? Domy se pod tm nporem pomalu stely a
trmy, takka nepostehnuteln zkroucen, rzem pukaly jak sudy ernho prachu. Jinde se zaaly
zdi nejprve chvt a pak se narz sesuly. A ti z ns, kdo to peili, ztratili smysl sebe samch.
Krom vyprave, kter zelel a zpval. Kam ns to veze? Ta lo se potop i s ovocem na
prce. Ctm, jak as tam venku ubh naprzdno. Ctm ubhat as. Bh asu nikdy nemme takto
ctit, as m zpevovat a dvat zrt a strnout. M zvolna shromaovat dlo. Zpevuje vak nyn
nco, co by pochzelo od ns a co petrv?"

VI
Odebral jsem se mezi svj lid a myslel na smnu, kter u nen mon, jestlie v prbhu
generac nezstv nic stlho, a na as, kter pak ubh nadarmo jako pespac hodiny. A kal
jsem si: ten pbytek nen dost rozlehl a dlo, za n se ten lid smuje, jet pod nen dost
stl. Myslel jsem na velk, nezniiteln, mnohoheln mauzolea faran, postupujc ocenem
asu, kter je zvolna drol v prach. Myslel jsem na panensk rozlohy psku, po kterch putuj
karavany, a ze kterch nkdy vyvstane prastar chrm, zpola u potopen a se story strenmi
neviditelnou modrou bou, napl jet plujc, ale u odsouzen. A kal jsem si: dost stl nen
ani ten chrm s celm tm nkladem zlacen a vzcnch pedmt splacench dlouhmi lety
lidskch ivot, ta schrna medu tolika pokolen se vemi zlatmi filigrny, s posvtnm
zlacenm, za n se zvolna smnili nkdej tvrci, s vyvanmi pokrvkami, nad ktermi si
staeny po cel dlouh ivot niily oi, aby pak svratl, kalajc a podlomen smrt nechaly po
sob tuhle krlovskou vleku. Tu rozvinujc se pl. Kdy ji dnes lid spat, kaj: "Jak je ta
vivka krsn! Jak je krsn ..." A j vidm, e ty staeny vetkaly ve svou promnu sv vlastn
hedvb. Ani tuily, e jsou tak ndhern.

Ale na to, co po nich zbude, je teba zhotovit velikou truhlu. A povoz, aby to odvezl.
Nebo si vm pedevm toho, co trv dle ne lovk. A tm uchovvm smysl jeho smny. A
buduji velikou svatyni, do kter ulo ve, co z nho petrv.

Dodnes ta pomal plavidla nachzm v pouti. Jet pod pokrauj v cest. A pochopil
jsem ono podstatn, e je pedevm nutno vybudovat lo, vystrojit karavanu a vystavt chrm,
kter je trvalej ne lovk. A plni radosti se potom budou smovat za cosi cennjho, ne jsou
oni sami. Zrod se mali, sochai, rytci a ciseli. Neekej vak nic od lovka, jestlie nepracuje
pro vnost, ale jen pro vlastn ivot. Zbyten bych je pak uil stavitelstv a jeho pravidlm.
Jestlie stav domy jen proto, aby v nich ili, k emu je dobr smovat ivot za dm? Za dm,
kter m slouit jen jejich ivotu a dl u niemu? kaj, e je dm uiten, a nehled na dm
jako takov, nbr jen na pohodl. Dm jim slou a oni se v nm zabvaj shrabovnm
bohatstv. Ale umraj jako ebrci, nebo po sob nezanechali ani vyitou pokrvku ani posvtn
zlacen v krytu kamenn lodi. Msto aby se smovali, chtli, aby se jim slouilo. Kdy potom
odejdou, nezstv nic.

Prochzel jsem se tedy na sklonku veera, kdy vechno ztrc soudrnost, mezi lidmi
svho nroda a pozoroval je, jak v oumlch, starch atech postvaj na prahu svch skrovnch
chatr a odpovaj po sv vel prci. A nezajmali m ani tak oni samotn, jako sp dokonalost
medovho kole, na nm po cel den spolen pracovali. Nad jednm z nich jsem se zamyslel.
Byl slep a navc piel o nohu. Byl velmi star, blzek smrti, pi kadm pohybu zastnal jako
kus starho nbytku a odpovdal jenom pomalu, protoe pi svm vysokm st u nedokzal
jasn hovoit, ale v tom, za se smoval, byl m dl zivj, jasnj, chpavj. Dosud toti
pokraoval roztesenma rukama v prci, je se zmnila v elixr m dl jemnj chuti. A
ndhern tak unikal ze svho starho, zkornatlho tla a byl m dl tm astnj,
nezranitelnj. m dl tm nesmrtelnj. Ruce ml pln hvzd a vbec netuil, e umr ...

Po cel ivot pracovali, aby zvtili bohatstv, kter niemu neslouilo, a se vm vudy se
promnili v nezniitelnou vivku ... nebo jen jednu st prce obtovali uitku a vechny
ostatn sti ciselovn, ndhee kovu, dokonalosti kresby, nze kivky, vcem, kter k niemu
nejsou, leda k tomu, aby do sebe pojaly smnnou st. je je trvalej ne tlo.

A tak se veer zvolna prochzm mezi svm lidem a halm ho v ticho sv lsky. A pouze
o ty se strachuji, kdo ho marnm plamenem, o bsnka plnho lsky k bsnm, ale neschopnho
napsat tu svou, o enu zamilovanou do lsky, ale neschopnou volit, a proto neschopnou se
uskutenit, o lidi naplnn zkost, kter bych mohl z zkosti vylit, kdybych jim umonil onen
dar, vyadujc ob a volbu a zapomnn na vesmr. Nebo jeden urit kvt je v prvn ad
odmtnutm vech kvt ostatnch. A jen za t podmnky je krsn. Podobn tomu je s pedmtem
smny. A hlupk, kter staen vyt, e msto vivky by mohla tkt nco jinho, dv pednost
nicot ped tvorbou. Tak jdu a ctm, jak nad vnmi tbora, kde vechno zraje a v tichosti
nabv tvaru, pozvolna a skoro neuvdomle stoup modlitba. Aby se plod, vivky anebo
kvtina uskutenily, mus se nejprve vykoupat v ase. Bhem tch dlouhch prochzek jsem
pochopil, e kultura m e naprosto nespov v hodnot potravy, ale v poadavcch a
horoucnosti prce. Nevznik z dren vc, nbr z daru. Kulturnm lovkem je pedevm
tvrce, kter se obrozuje skrze svj pedmt a stv se vnm, a proto se neboj smrti.
Kulturnm lovkem je tak ten, kdo bojuje a smuje se za i. Ale ten, kdo sm nic nevytvoil,
me sv oi ivit samou dokonalost a obklopit se pepychem nakoupenm u kupc, a stejn to
bude marn. Znm takov poklesl rasy. Sami u bsn nep, pouze je tou, sami u
neobdlvaj pdu, ale spolhaj na sv otroky. Prv proti nim a jejich tvr ubohosti se znovu a
znovu objevuj v jinch poutch ivouc kmeny, aby dobvaly jejich mrtv bohatstv. Nemm
rd lidi lenivho srdce. Ti, kdo vmnou nic nenabzej, nemohou se nim stt. ivot jim ned
uzrt. as pro n plyne jako hrst psku a vede je k zmaru. A co mm jejich jmnem pedat Bohu?
Poznal jsem jejich bdu, kdy se rozbila ndr, dv ne se naplnila. Nebo smrt dda, kter se
stal zem, kdy pedtm sebe celho smnil, je cosi ndhernho a pohbvn je nstroj, jen
pestal slouit. Vidl jsem vak mezi svm lidem umrat dti, je mlky, s pivenma oima
lapaly po dechu a uzamykaly pod svmi dlouhmi brvami posledn zbytek ohn. Nebo Bh se
podob enci a spolu se zralm jemenem sebere nkdy i kvty. A kdy pak sv snopy pln
zrn, najde v nich i tenhle zbyten pepych,

"To umr Ibrahimv chlapec" kali lid. A j se vydal, jimi nepoznn, svm volnm
krokem do Ibrahimova domu, nebo jsem vdl, e kdo se uzave do ticha lsky, ten me
pochopit i skrze alebn slova. A oni byli tak zaujati sledovnm jeho agnie, e si mne vbec
nevimli. V dom se mluvilo tie a papue se jen ouraly, jako by tu byl kdosi velice vystraen,
koho by mohl polekat kad jasnj zvuk. Bli se pohnout, otevt anebo zavt dvee, jako by tu
hoel lehk, tepotav olejov plamnek. A kdy jsem spatil jeho krtk dech, drobn zaat
psti, horen, keovit spch a tvrdohlav zaven oi, je odmtaly hledt, skuten jsem
poznal, e u unik. Hledl jsem, jak se ho vichni kolem sna zkonejit, jako by ochoovali
divok zvtko. Podvali mu hrnek mlka jakoby s zkost. Teba zatou po mlce, teba ho
dobr vn mlka na jeho cest zastav a on se napije. A domlouvali se s nm jako s gazelou,
kter chod jst z ruky. Ale on zstval nesmrn vn a nepohnut. To, co te poteboval,
nebylo mlko. Staeny tedy potichu, tak tie, jako by hovoily k hrdlikm, zaaly zpvat pse,
kterou mval rd --- tu o devti hvzdch, je se koupaj ve studnce --- on vak u byl zejm
pli daleko a neslyel. Ani se ve svm bhu neotoil. Tak nevrn byl, nebo umral. ebrali
alespo o jeden pohyb, o jeden pohled, jakm se cestujc ohldne po pteli, ani zpomal cestu
... o jedno znamen, e je poznv. Obraceli ho na loi, otrali mu zpocenou tv, nutili ho, aby se
napil, --- a to ve patrn proto, aby ho probudili ze smrti.

Odchzel jsem, zatm co mu dl strojili lky, jen aby zstal na ivu. Ach, jak snadno jim
ten devtilet chlapec unikal! A podvali mu hraky, aby ho pipoutali pomoc radosti. Kdy je
vak poloili pli blzko k nmu, neprosn je svou drobnou rukou odstril, jako kdy lovk
odhrne kov, kter ho zadruje v bhu. Vykroil jsem pry a na prahu se otoil. To vechno zde
byl pouze okamik, zblesk, jedna tv msta mezi ostatnmi. Omylem tu bylo zavolno na mal
dt a ono se usmlo a odpovdlo. Prv se otoilo ke zdi. Jeho ptomnost tady byla u keh
ne ptomnost ptka ... a zanechal jsem je, aby dl udrovali ticho, kterm se snaili ochoit
umrajc dt.

Krel jsem ulikou. Skrze dvee jsem slyel, jak lid peskuj sluebn. V domech se
uklzelo, pipravovala se zavazadla na cestu noc. Nezajmalo mne, zdali je to peskovn
spravedliv nebo ne. Slyel jsem pouze horoucnost. O kus dl u kany plakala mal dvenka, elo
zaboen do lokte. Poloil jsem j zlehka ruku na vlasy a zvedl jej tv k sob, ale po pin
jejho smutku jsem se nezeptal, nebo jsem vdl, e ji neme znt. Smutek vdy vznik z
plynut asu, kter nezformoval svj plod. Je smutek nad tm, e dny utkaj, nebo nad ztracenm
nramkem, a tedy nad asem, kter ztratil smr, anebo nad smrt bratra, a tedy nad asem, kter
u k niemu nen. A smutek thle dvenky, a jednou doroste, bude smutkem nad odchodem
milho, a tedy, ani si to bude uvdomovat, smutkem nad ztracenou cestou ke skutenosti, ke
kotlku a pevn zamenmu domu a dtem, volajcm po mlce. A as nhle pob skrze ni
naprzdno jako v pespacch hodinch. Nhle se ukzala na prahu jaksi ena a zivma oima
mi pohldla rovnou do tve. Cel prostoupen radost snad nad tm, e j usnulo dt, nebo nad
voavou polvkou, nebo prost nad nm nvratem. A e m nhle as pro sebe. A el jsem
kolem onoho eve, kter ml pouze jednu nohu a zdobil zlatm vyvnm papue, a pestoe u
neml hlas, pochopil jsem, e zpv: "m je to, eve, e jsi tak astn?"

Odpov jsem vak u neposlouchal, vdl jsem, e by se mlil, e by hovoil o tom,

kolik vydl penz, anebo o jdle, kter ho ek, anebo o odpoinku. Nebo nevdl, e jeho
tst spov v tom, e se on sm promuje ve zlat papue.

VII
Objevil jsem toti jet jinou pravdu. A sice tu, e je marnou iluz, kdy se lenivci
domnvaj, e mohou v klidu obvat svj dm. Nebo kad pbytek je ohroen. Tak jako onen
chrm vydan severnmu vtru, kter jsi vybudoval na horch a kter postupn zchtral jako star
lodn p a zan se hroutit. A stejn jako chrm u zanesen pskem, jen se ho pozvolna
zmocn. Na mstech jeho zklad najde jen pou, irou jako moe. Podobn je tomu i s kadou
jinou stavbou a pedevm s mm neviditelnm palcem sestvajcm z ovc a koz a pbytk a
hor, s mm palcem, kter je vak vystavn pedevm z m lsky, a zeme-li krl, v nm je ona
tv soustedna, palc se opt rozpadne v hory a kozy a pbytky a ovce. A ztracen v rozlinosti
vc, bude od t chvle u jen neuspodanou hmotou, pipravenou pro nov sochae. A pijdou
sochai tam z pout, aby mu znovu zformovali tv. Pijdou s uritm obrazem v srdci a star
psmena knihy uspodaj podle novho smyslu. j sm jsem jednal podobn. Ndhern noci
mch vlench vprav, nikdy vs nemohu dost oslavit! Postavil jsem na panenskm psku
trojhelnk tbora a pak vystoupil na vyven msto, abych tu vykal noci. Mil jsem potom
pohledem tu ernou skvrnu, sotva vt ne nves, na n jsem utboil sv vojky, vstroj a
zbran, a myslel hlavn na to, jak jsou kehc. Ano, co mohlo bt bdnjho nad tu hrstku lid,
polonahch pod modrm pltnem, ohroench mrazivou noc, v n se u ukazovaly hvzdy,
ohroench zn, nebo s mchy se muselo etit devt dn, dokud nepijdeme k studni,
ohroench poutnm vtrem, kter se dovede zvednout jako boue, ohroench konen i
monost ran, je zanechaj lidsk tlo jako nahnil plod. A lovk je pak dobr leda k zahozen.
Co mohlo bt bdnjho nad ty raneky modr ltky sotva vyztuen kovem zbran a lec nah
na neptelsk plni? Co vak zleelo na tom, e byli kehc! J jsem je svazoval a chrnil, aby
se nerozptlili a nezhynuli. U jenom tm, e jsem dal na noc postavit ten trojhelnkov tvar,
rozliil jsem jej od ostatn pout. Mj tbor se zavel jako pst. Jako kdy se uchyt ve skalnat
zemi cedr a zachrauje ped zkzou koat vtve. Protoe ani cedr nezn, co je to spnek, a dnem
i noc bojuje uvnit svho mohutnho tla a v neptelskm vesmru se vyivuje prv prvky
vlastn zkzy. Cedr se kadm okamikem sm znovu vytv. I j jsem kadm okamikem
znovu vytvel svj pbytek, aby trval. A z toho seskupen, je by se dalo rozptlit pouhm
fouknutm, jsem vydobyl leen ve tvaru trojhelnku, nezniiteln jako v a trval jako lodn
p. A z obavy, aby tbor neusnul a v zapomenut se zase nerozloil, dal jsem kolem nho
rozestavt hldky, aby naslouchaly zvukm z pout. A stejn jako cedr, kter pohlcuje kmen a
promuje ho v cedr, ivil se mj tbor hrozbami zven. Bu pochvlena ona za noci probhajc
smna, pi n se ti poslov nikm neslyeni sesedaj okolo oh a hovo o kmenech, kter
postupuj od severu, anebo o pohybu jinch kmen, pronsledujcch ukraden velbloudy, anebo
o rozruchu, kter nkde vznikl kvli njak vrad, anebo, a to hlavn, o plnech tch, kdo mlky
ekaj pod svmi stany na to, a pijde noc. I ty jsi zail pchod takovch posl, vyprvjcch o
tomto mlen! Chvla bu tm, kdo nhle vyvstanou okolo naich oh a hovo slovy tak
pochmurnmi, e jsou ohn rzem zasypny pskem a mui nalehnou na puky a zanou tboit
zdobit vncem stelnho prachu.

Nebo tou chvl, kdy nastane noc, dj se neobyejn vci! Kad veer jsem takto
pozoroval sv vojsko a vidl, e je zajat v plni jako lo, ale lo, kter trv, protoe den ji
odhal zas nedotenou a rozjsanou probuzenm jako kohout zpv. A kdy pak opt sedlaj k
jzd, je slyet vkiky hlas, zvonc ve svm rnu jako m. A mui, opojen rodcm se
dnem, se zhluboka nadechuj jako znovuzrozen a vychutnvaj drsnou rozko ir pout.

Vedl jsem je dobt ozu. Kad, kdo nerozum lidem, hledal by nboenstv ozy v oze
samotn. Ale ti, kdo v oze ij, nic o svm pbytku nevd. Mus bt objeven v srdc pirtsk
tlupy rozeran pskem. T lsce jsem je uil. kal jsem jim: "Najdete tam voavou trvu, zpv
studn a eny v dlouhch pestrch zvojch, je budou ped vmi prchat, podobn stdu hbitch
lan, sladko je vak bude polapit, nebo jsou k zajet stvoen ..." kal jsem: "Ony si mysl, e
vs nenvid, a zuby nehty vs budou odstrkovat. Sta vak, aby vae dla spoinula v modrch
prstencch jejich vlas, a budou vae!" kal jsem: "Sta, kdy uijete sv sly se v nhou, a u
se nepohnou z msta. Jet pod o vs nebudou chtt nic vdt a budou zavrat oi, vae mlen
vak na n nalehne jako stn orla. Teprve potom k vm konen otevou oi a vy je naplnte
slzami.

Stanete se jejich nekonenem, jak by pak na vs mohly zapomenout?"

Na zvr jsem jet ekl, abych je pro ten rj nadchl: "Uvidte tam palmov hje a ptky
vech barev ... Oza se vm vzd, nebo si nboenstv ozy pinte v srdcch, kdeto ti, je
odtud vyhnte, nejsou u ozy hodni. Dokonce i jejich eny si mysl, e pln jen smutnou,
bnou povinnost, kdy perou prdlo v potoce, zurcm pes kulat bl oblzky. A zatm je to
slavnost. Ale vy, zkornatl pskem a vysuen sluncem a pesolen havou krou solnch dol,
vy je pojmete za manelky a s rukama v bocch budete potom hledt, jak perou prdlo v modr
vod, a vychutnvat vtzstv.

Dk tomu, e jsou kolem vs neptel, kte vm dodvaj tvrdosti, jste dnes uprosted
psku trval jako cedr, a budete trvat i v oze, jestlie se pro vs oza nestane krytem, kde se
lovk uzave a zapomene, nbr nepetritm vtzstvm nad pout.

Zvtzili jste nad jejm lidem, nebo se uspokojen svm bohatstvm sobecky uzavel.
Vnec psku, svrajc ozu, povaovali pouze za jej ozdobu a smli se nepjemnm dotrm,
kte se je snaili pohnout, aby ped prahem svho krlovstv studn znovu vztyili hldky, je tam
usnuly. Hnili v iluzi tst, je vidli v majetku. tst vak spov jen v ru in a v tvrm
uspokojen. Ti, kdo se pestali za nco smovat a berou svou potravu od jinch, a byla jakkoli
jemn a vybran, ano, ti zjemnl, kdo naslouchaj cizm bsnm a vlastn bsn nep, ti, kdo se
t z ozy, ani j sami poskytuj cokoli ivho, a kdo sahaj po zpvech dodanch odjinud, ti
pivazuj sami sebe ke chlvskmu labu a promnni v pouh dobytek, jsou zral pro otroctv."
 ekl jsem jim: "Dobytm ozy se pro vs v podstat nic nezmn. Je to jen jin forma
tboen v pouti. Nebo m e je ohroena ze vech stran. Jej ltkou nen nic jinho, ne
znm seskupen koz, ovc, pbytk a hor, ale kdyby se roztrhl uzel, kter je svazuje dohromady,
zbude jen neuspodan stavebn hmota, vydan napospas drancovn."

VIII
Zjistil jsem, e se lid ml v otzce cty. Sm jsem se toti vdycky zajmal jen o prva,
kter m skrze lovka Bh. A zajist i sm ebrk, i kdy jsem jeho vznam nepehnl, byl pro
mne vdy jakmsi vyslancem bom. Odmtal jsem vak pipustit, e by snad ebrk se svm
vedem a erednost ml prvo bt uctvn pro sebe samho jako njak modla.

Nemohlo bt nic hnusnjho ne ona mstsk tvr, vybudovan na svahu kopce a

spadajc a k moi jako stoka! Z chodeb vedoucch do uliek se valila mdl oblaka otrvenho
dechu. Otrhan lid jako maltn bubliny, kter se pravideln rozstikuj na hladin molu,
vyvstvali z tch hnilobnch hloubek jen proto, aby si vyeptalmi hlasy a bez njakho
skutenho hnvu splali. Vidl jsem tam malomocnho, jak se oplzle sml a pinavm hadrem si
vytral oko. Byl pedevm sprost a z nzkosti se vysmval sm sob.

Otec pikzal, aby tvr podplili. A vichni ti otrhanci se zuby nehty dreli svch
plesnivch dr a zaali se bouit, dovolvajce se svch prv. Prva na malomocenstv uprosted
plsn.

"Je to pirozen," ekl otec, "protoe spravedlnost podle nich znamen ponechat vechno
tak, jak to je." S kikem se zaali doadovat svho prva na hnilobu. Z hniloby vyrostli, a byli
tedy pro ni. "Nech-li rozmnoit vby," ekl otec. "zrod se prva

vb, je zejm, jak. A zrod se psn, kter je budou slavit. A zpvat o velikm dramatu
vb, ohroench vyhynutm."

"Bt spravedliv ..." ekl otec, "k tomu je teba volit. Spravedliv k archandlu, nebo
spravedliv k lovku? Spravedliv k rn, nebo k zdravmu tlu? Pro bych ml poslouchat
lovka, kter mi cosi vykld ve jmnu svho moru?

Ale budu ho lit kvli Bohu. Nebo i on je pbytkem bom. Ale ne tak, jak si peje,
nebo to z nho hovo ved.

A ho vak oistm a omyji a poum, pak bude jeho pn jin a on sm zavrhne lovka,
jakm byl. Pro bych ml tedy bt spojencem tomu, kterho on sm zavrhne? Pro bych mu ml
brnit, jak si to peje malomocn hrubec, aby se zrodil a nabyl krsy?

Pro bych ml stranit tomu, co je, proti tomu, co bude? Pro bych ml stranit tomu, co
ivo, proti tomu, co je mocn a co trv?"

"Spravedlnost je podle mne v tom," ekl otec, "vit si lovka kvli pokladu, kter v
sob opatruje. Tak jako si vm sm sebe. Nebo i v tom druhm se odr stejn svtlo. Teba v
nm bylo sebem patrn. Spravedlnost, to znamen chpat lovka jako prostedek a jako cestu.
M lska spov v tom, e mu pomhm, aby se sm v sob zrodil.
 Ale nad hnilobou v t stoce spadajc k moi m pepad smutek. Bh je tam u tolik
ponien! ... ekm na njak jejich znamen, je by mi naznailo, e je v nich lovk, ale nic
nepichz."

"Ale j jsem pesto vidl," ekl jsem otci, "jak se nkter z nich dlil o vlastn chleba,
nebo jak pomhal jinmu, jet nemocnjmu, nst pytel, anebo jak se slitoval nad nemocnm
dttem ..."

"Dvaj vechno na jednu hromadu," ekl otec, "a na t bece zakldaj lsku k blinmu.
To, emu kaj lska. O vechno se dl. Stejn se dovedou sbhnout i akalov kolem zdechliny,
ale oni to chtj vynet jako velik cit. Chtj nm namluvit, e tu je njak dar! Hodnota daru
vak zvis na tom, komu je adresovn. Tady je adresovn tomu nejnimu. Jako alkohol opilci.
Takov dar je nemoc. A kdy j pinm zdrav, pak musm do toho tla znout ... a ono m
nenvid.

Nakonec ve sv lsce k blinmu dvaj pednost hnilob ... Ale co kdy j dvm
pednost zdrav? Kdy ti nkdo zachrn ivot," pokraoval otec, "nikdy nedkuj. Nepehnj
svou vdnost. ek-li od tebe zachrnce vdnost, je nzk. Mysl si snad, e poslouil tob?
Jestli za nco stoj, pak tm, e ti zachoval ivot, poslouil pedevm Bohu. A dv-li najevo
pehnanou vdnost, pak v tob nen dost skromnosti a zrove ani dost pchy. Nebo to
vznamn, co zachrnil, nebyla tv nhodn osobn malikost, ale dlo, na nm spolupracuje a
je m v tob souasn svou oporu. A protoe on sm je podzen stejnmu cli, nem vbec
pro mu dkovat. Podkovnm za to, e t zachrnil, je mu jeho vlastn nmaha. Prv to je jeho
spoluprce na dle. A nem ani dost pchy, nebo ses dal ovlivnit nejnimi z jeho pohnutek.
Lichot jeho malosti a stv se tak jeho otrokem. Protoe kdyby byl ulechtil, musel by tvou
vdnost odmtnout.

Nic jinho m nezajm," ekl otec, "krom ndhern spoluprce jednoho skrze druhho.
Me mi poslouit ty, me mi poslouit kmen. Kdo je vak vdn kameni za to, e poslouil
za zklad chrmu?

Oni vak spolupracuj jen za jedinm clem, a tm jsou oni sami. A tahle stoka spadajc k
moi ani neiv zpvy, ani nerod mramorov sochy, ani neslou za kasrna dobyvatelm. Jde
jim jen o to, jak se co nejlpe spolit, aby mohli tt ze svch zsob. Ale neklam se. Zsoby mus
bt, jsou vak mnohem nebezpenj ne hlad. Rozdlili si vechno ve dvoj as, kter vak
nem dn smysl: v dobvn a uvn. Ale vidl jsi nkdy strom, aby vyrostl a pak si zakldal
na tom, e je stromem? Strom prost roste. km ti: lid, kte se usad v tom, eho dobyli, jsou
pedem mrtvi ..."

Lska k blinmu v duchu m e znamen spoluprci.

dm na lkai, aby se vydal na vyerpvajc cestu pout, jestlie je tam v dlce kdosi,
komu by mohl opravit jeho nstroj. I kdyby to byl jen prost trka, kter pece tak potebuje
svaly, m-li roztloukat kmen. A i kdyby ten lka ml sebevt cenu. Vdy nejde o to, vzdvat
hold prmrnosti, nbr o to, opravit nstroj. A oni maj oba jednoho a tho vdce. Podobn ti,
kdo peuj o thotn a pomhaj jim. Kdy slou thotn en v jejch bolestech a dven, je to
pedevm kvli synovi. A ona nem pro dkovat, leda ve jmnu syna. Thotn ena vak nhle
vyaduje, aby se j pomhalo, protoe dv a trp bolestmi. Kdyby vak sto jen o to, nechm je
vyhladit, nebo jejich dven je odporn. Jejich vznam je pouze v tom, emu slou, a proto nen
teba, aby dkovaly. Vdy spolu s tm, kdo jim pomh, vichni jsou sluebnky zrozen a
dkovn tady nem smyslu.

Podobn tomu bylo, kdy piel za mm otcem jeden vojevdce:

"Na tob samotnm mi mlo zle! Jsi velk jen vzhledem k i, kter slou. Vyaduji,
aby si t vili, protoe skrze tebe si budou vit e."

Ale zrove jsem ctil, e je otec dobr. "Kdokoli jednou hrl velkou roli," kal otec,
"kdokoli jednou poval cty, neme bt snen. Kdokoli jednou panoval, neme bt sv vldy
zbaven, neme promnit v ebrka toho, kdo ebrkm dval, protoe by to bylo, jako bys
zniil samotnou vztu a tvar sv lodi. A proto vymuji trest podle toho, kdo je vinkem. Kdy
se dopust poklesku lovk, kter si podle mne zaslouil povznesen, nechm ho popravit, ale
neudlm z nho otroka. Setkal jsem se jednou s knnou, kter pracovala jako pradlena. Jej
druky se j smly: 'Kde m sv krlovstv, pradleno? Dve jsi mohla stnat hlavy, a nyn po
tob smme beztrestn plivat ... A je to spravedliv!' Nebo spravedlnost podle nich znamenala
odplatu.

Pradlena mlela. Mon e byla pokoen i v sob sam, hlavn vak vzhledem k emusi,
co bylo vt ne ona. Cel ztuhl a bled se sklnla nad prdlem. A druky do n beztrestn
strkaly loktem. Pitom v n nebylo nic vyzvavho, byla ve tvi krsn, mrnch pohyb a tich
a j jsem pochopil, e se jej druky nevysmvaj en, ale jejmu padku. Nebo dostane-li se ti
do drp lovk, jemu jsi snad pedtm zvidl, roztrh ho. Dal jsem ji proto pedvolat:

'Nic jinho o tob nevm krom toho, e jsi vldla. Ode dneka je ivot i smrt tvch druek
pradlen ve tvch rukou. Navracm ti tvou vldu. Jdi.'

Kdy potom opt zaujala sv msto nad prostm lidem, bylo pod jej dstojnost vbec si
na urky vzpomenout. A kdy pak jej druky od prdla u nenachzely potravu pro sv vnitn
hnut v jejm padku, naly ji v jej vzneenosti a zaaly ji ctt. Podaly k oslav jejho nvratu
na trn velik slavnosti, a kdy prochzela kolem nich, padaly na tv, samy zulechtny tm, e
se j kdysi dotkly prstem."

"A proto" kal otec, "nevystavuji nikdy knata urkm lidu a hrubosti alnk. Ale
nechm jim tt hlavu uprosted velkho cirku, za zvuku zlatch polnic."

"Kdy lovk poniuje," kal otec, "pak jen proto, e je sm nzk."

"Vldce," kal, "nebudi nikdy od svch podzench souzen.

IX
Takto ke mn hovoil otec: "Pinu je, aby spolen budovali v, a udl z nich bratry.
Chce-li vak, aby se nenvidli, pedho jim zrno." kal mi tak:
 "Pedevm mi mus pinet plody sv prce. Vylvat proud svho obil do mch stodol.
Ve mn nech zbuduj sv spky. Kdy mlt obil, a se zlat slupka rozletuje do vech stran,
nech to in k m slv. Jejich prce nebude pak jen kvli obiv, ale stane se zpvem. A
budou potom ohbat zda pod tkmi pytli a ponesou je do mlna, nebo a je budou zablen od
mouky odtud vynet, nhle u nebudou tak uboz. Vha pytle jim dod velikosti jako modlitba.
A se smchem a radost ponesou pak snop jako blyskotav, hrotit svcen, pln zrna. Nebo
kultura je zaloena na tom, co se od lid vyaduje, ne na tom, co se jim poskytuje. Je pravda, e
budou potom z toho obil brt a ivit se jm. Tato strnka vci nen vak pro lovka dleit.
Lidsk srdce nejsou iva z obil. Ale z toho, co sama obil daj.

Znovu ti opakuj, e lid, kter recituje bsn jinch a je iv z obil jinch nebo zve
stavitele a plat jim za to, aby mu stavli msta, takov lid si zasluhuje opovren. Takov lid
nazvm lenivm. Nenachzm u okolo nho onu zlatou aureolu prachu, kter vznik pi
mlcen obil. Je sprvn, kdy spolu se svm darem i cosi zskvm, abych tak mohl dvat pod
dl. Budi pochvlena smna mezi darem a odmnou, smna, je lovku umouje, aby el dl
svou cestou a stle znovu dval. Jestlie se vak dky odmn obnovuje tlo, srdce je ivo jen z
daru. Vidl jsem, jak tanenice komponuj tanec. A kdy byl tanec vytvoen a zatanen, nikdo si
samozejm z t prce neodnesl dn plody, aby je mohl uloit jako sklize. Tanec pomine jako
ohe. A pesto nazvm kulturnm pouze ten nrod, kter si vytv tance, tebae tanec nelze
sklidit a uloit na spku. A nrod, kter si rovn na polikch pedmty zrozen z ciz prce, i
kdyby to byly pedmty jakkoli jemn, a i kdyby se ten nrod teba uml nadchnout pro jejich
dokonalost, nazvm nevzdlanm. lovk," kal otec, "je v prvn ad ten, kdo tvo. A pouze
lid, kte spolupracuj, jsou brati. A jenom ti jsou iv, kdo v klidu neusedli v nastdan
sklizni." Kdosi mu jednou namtl:

"emu vak k tvoit? M-li na mysli njak vznan objevy, je toho schopn jen
mlokdo. A ty pak mluv jen pro nkolik lid. A co ostatn?" Otec odpovdl:

"Tvoit, to me znamenat i jeden nepoveden krok v tanci. I uritou nezdaenou rnu

dltem do kamene. Nen pli dleit, s jakm osudem se ten i onen pohyb setk. Tob, ty
slep, krtkozrak, se takov nmaha zd neplodn, ale poodstup. Zahle se z vt dlky na
pohyb v tto mstsk tvrti. A uvid pouze velikou horoucnost a zlatist prach prce.
Nepodaen gesta u nepostehne. Nebo ten lid, sklonn nad dlem, cht necht buduje sv
palce, cisterny, visut zahrady. Dlo se rod jakoby nutn z aromoci jeho prst. A j ti km, e
se rod stejn tak z pohyb, kter selhaly, jako z tch, kter se podaily, nebo lovka neme
dlit, a nech-li t jen velk sochae, pak dn velk sochae nebude mt. Kter lenec by si
zvolil emeslo, v nm je tak mal nadje k ivotu? Velk socha se rod z podhoub patnch.
Spatn sochai jsou mu schoditm, po kterm stoup vzhru. Krsn tanec se rod z vn k
tanci. A ve k tanci si d, aby tanili vichni --- i ti, kdo tan patn --- protoe jinak se
ve ztrc a zbv akademick ustrnulost a podvan beze smyslu.

Neodsuzuj je pro jejich chyby jako historik, kter soud uzaven obdob. Vdy kdo by
vytal cedru, e je dosud jen semenem, stvolem i nakivo pucm proutkem? jenom ho nech.
Od jedn chyby ke druh se nakonec zvedne cedrov les a bude za vtrnch dn rozsvat kadidlo
svch ptk."

Na zvr jet dodal:

 "Jak u jsem kal. Jeden sele a druh uspje, ty si vak nelam nad tmi rozdly hlavu.
Plodn je pouze ona velik spoluprce jednoho skrze druhho. Pohyb, jen selhal, poslou
pohybu druhmu, kter se poda. A spn pohyb pak uke spolen cl i tomu lovku, jeho
pohyb selhal. Kdo najde boha, najde ho pro vechny. Nebo m e je jako chrm a j jsem lidi
vyzval. Vybdl jsem je, aby jej budovali. Proto je ten chrm jejich. A jak se rod, dobv i z nich
samch jejich nejvy smysl. A vymlej zlacen. A vymyslil je i ten, kter hledal a neuspl.
Nebo nov zlacen se zrodilo pedevm z horoucnosti."

A jindy kal:

"Nikdy nechtj mt i, kde by bylo ve dokonal. Vybran vkus je vlastnost muzejnho

hldae. A pohrd-li patnm vkusem, pak nebude mt ani obrazy, ani tanec, ani palce, ani
zahrady. Bude se tvit znechucen nad pnou pozemsk prce. Tv dokonalost t od ni
uchrn, nebude toti obsahovat vbec nic. Chtj i, kde bude prost vechno horouc."

X
M vojsko bylo znaven, jako by bylo neslo tk nklad. Dstojnci za mnou pichzeli:

"Kdy se vrtme dom? eny v dobytch ozch se nevyrovnaj enm u ns doma."

Jeden z nich mi ekl:

"Pane, snm o t, kter je stvoena z mho asu, z mch arvtek. Chtl bych se vrtit a v
klidu obdlvat zemi. Je jedna pravda, pane, do jej hloubky nemohu dl proniknout. Dopej ml
rst v tichu m vesnice. Ctm, e potebuji rozjmat nad svm ivotem.

A j pochopil, e potebuj ticho. Nebo jen v tichu se me lidsk pravda ujmout a

zapustit koeny. Nebo s vznamem asu je to stejn jako pi kojen dtte. I sama matesk lska
se skld zprvu z kojen. Vid snad nkdo v tom okamiku dt rst? Nevid. Jen ti, kdo pijdou
odjinud, eknou: "To ale vyrostlo!" Kdeto matka a otec jeho rst nepostehli. Dt se uskutenilo
v ase. A v kadm okamiku bylo tm, m mlo bt.

A moji mui te potebovali as, i kdyby jenom proto, aby porozumli stromu. Aby den
co den usedali na schodech zpra tv v tv vdy tmu stromu a jeho stle stejnm vtvm. A
strom se nhle zane odhalovat. Vdy onen bsnk tehdy u veernho ohne v pouti vyprvl
prost o svm stromu. A moji mui ho poslouchali, tebae leckte z nich jakivi nespatili nic
jinho ne trvu pro velbloudy a trpasli palmy a kov. "Ty nev," kal jim, "co je to strom.
Vidl jsem jeden strom, jak vyrostl nhodou uvnit oputnho domu, ve skri bez oken, a vydal
se na cestu za svtlem. Tak jako lovk potebuje bt zalit vzduchem a kapr vodou, strom
potebuje bt zalit svtlem. Koeny je uchycen v zemi a korunou ve hvzdch, a tak je
prostednkem smny mezi lidmi a hvzdami. Ten strom se narodil slep a rozvinul uprosted
tmy sv mocn svalstvo a tpal a vrvoral ode zdi ke zdi a cel to drama otiskl do svho
pokroucenho tla. Pak nhle prorazil vik, kter byl obrcen k slunci, a vyrazil zpma jako
dk sloupu, a j s odstupem historika sledoval jeho vtzn pohyb.

V ndhernm kontrastu k uzlinm, kter si nastdal na tle. kdy se rozpnal v rakvi,

klidn se nyn koatil a pmo napjen nebem, bohat iven bohy, rozkldal sv list doiroka jako
stl prosten slunci.

A denn jsem ho na svitu vdal, jak se od vrku koruny a k pat cel probouz. Byl toti
pln ptk. A vdycky za svitu zaal ovat a zpvat, a kdy pak vylo slunce, pustil sv
bohatstv k nebi jako star dobrck past, a a do veera zstval przdn, mj stromdm, mj
stromzmek ..." Vyprvl a my jsme vdli, e na strom je nutno se dvat dlouho, aby se takto v
lovku zrodil, A tomu mui, jen nesl v srdci tu masu list a ptk, kad zvidl. "Kdy u,"
ptali se m, "kdy u skon vlka? I my bychom rdi njak vci porozumli. A je as, abychom
se uskutenili ..."

A kdy nkdo z nich polapil jet mladou poutn liku, kterou mohl sm krmit, nebo
gazelu --- pokud se nkdy nhodou stalo, e nezemela --- dval j rt a poutn lika mu byla
pro sv elmovstv a hedvbnou houstnouc srst a hlavn proto, e chtla jst a tm si nalhav
dala vlenkovy pe, den ze dne milej. A vlenk il v marn iluzi, e do toho malho
zvtka vkld cosi ze sebe, jako by bylo jeho lskou iveno, utveno a z n sloeno. Lika pak
jednoho dne utekla do pout za volnm lsky, a srdce mue zstalo rzem przdn. A jednou
zemel jeden z mu, nebo se bhem pepaden pli chab brnil. Kdy jsme se dozvdli o
jeho smrti, pila mi znovu na mysl tajemn vta, kterou jednou ekl. kdy mu utekla lika a
kamardi mu radili, aby polapil jinou, protoe uhodli, e je smutn. "To chce mnoho trplivosti,"
ekl. "Ne k tomu, aby ji lovk chytil, ale aby ji miloval." Ale te u je unavily i liky a gazely.
Pochopili, e je takov smna marn, nebo v lice, je utekla za lskou, nemohou pouti nic dt.

"Mm syny," ekl mi jin, "a rostou a j je niemu nenaum. Nic do nich neulom. A
kam pjdu, a jednou zemu?"

V tichu sv lsky jsem pozoroval svou armdu, jak se zan vytrcet do psku a propadat
se do nho jako vodn proud zrozen z boue, kter nezachrnila spodn jlov pda, take
neplodn zeme, ani se promnil podl svch beh ve stromy, v trvu, v potravu pro lovka.
M vojsko zprvu touilo promnit se pro dobro e v ozu, aby mj palc zkrsnl o dalek sdla,
aby se o nm mohlo jednou kat: "Jak pvab mu dodvaj ty palmy na jihu, ty nov palmov
hje. ty vesnice, kde lid vyezvaj slonovou kost ..."

Ale nic z toho jsme ve svch bojch nedobyli a kad myslel na nvrat. A obraz e se v
lidech rozpadal jako tv, kterou u lovk neum vidt a kter se ztrc v rozlinosti svta.

"Co na tom zle," kali, "jestlie zbohatneme o tuhle neznmou ozu? Co tm meme
zskat? Co nm me dt, a se pak vrtme dom a zaveme se na sv vsi? Me bt k nemu
jedin lovku, kter v n bude t, nebo kter bude sklzet datle z jejch palem i prt sv prdlo
v iv vod jejch ek ..."

XI
Mlili se, co jsem vak mohl dlat? Kdy pohasne vra, znamen to, e zemel Bh a stal
se zbytenm. Kdy jejich horoucnost opadla, znamen to, e se rozkld sama e, nebo prv
z t horoucnosti je stvoen. Ne e by byla sama o sob klamem. Ale kdy uritou adu olivovch
palem a chatr poskytujc tulek nazvm panstvm a kdy ten, kdo na n s lskou hledl a
vechny pohromad je choval v srdci, v nich nhle vid jen obyejn palmy a mezi nimi jakousi
ztracenou chatr, dobrou jen k tomu, aby se v n lovk schoval ped detm, kdo me potom to
panstv zachrnit, aby nebylo prodno a rozptleno? Vdy prodejem se pece chatr ani palmy
nijak nezmn? Hlete, jak majitel panstv prochz po cestch za rann rosy, docela sm. a ani
ze svho majetku cokoli bere. Ani v emkoli uv svho vlastnictv. Docela tak, jako kdyby nic
neml, nebo jeho majetek mu v tu chvli nijak neslou. Jak se po deti bo pi chzi do blta,
jako by krel dlnk, a jak rozhrnuje hol mokr list jako ten nejposlednj z tulk. A jak se z
hloubi vozu dokonce po svm panstv ani nerozhldne, ale prost jen v, e je tu pnem.

Ale kdybys ho potkal a kdyby na tebe pohldl, pak je to on, a nikdo jin. Klidn a
sebejist, opr se o svou spolehlivou podstatu, tebae mu v tu chvli k niemu nen. Nieho
neuv, ale nic mu nechyb. Je pevn open o zklady pastvin, jemennch pol a palmovch
hj, kter mu pat. Pole odpovaj. Stodoly dosud sp. Jet se nerozstikuje svtlo obil okolo
mlatc. On vak to vechno chov v srdci. Nekr tudy kdokoli, ale pn, jen se zvolna prochz
mezi svou vojtkou ...

Slep je ten, kdo vid lovka jen v jeho jednn, kdo mysl, e se lovk zjevuje jen v
inu i v hmatateln zkuenosti nebo v tom, jakch pov vhod. Pro lovka nen dleit to,
co mu v uritm okamiku pat. Ten lovk na prochzce nem ani hrst klas, kter by promnul
v dlani, ani plod, kter by utrhl. Ten, kdo mne nsledoval do vlky, je pln vzpomnek na svou
milovanou, tebae se j neme dotknout, ani ji vidt nebo sevt v nru, a tebae ona na nho
dokonce ani nemysl, protoe v tu asnou rann chvli tam v dlce na svm loi ani neije pro
svt, zatm co on vdechuje irou pou a ct onu slu, je ho thne. Je jako neptomn, jako
mrtv. Sp. A pesto nese ten mu bemeno jej existence, bemeno nhy, kter zde nen, kter sp
v zapomenut sebe sam jako zrno na spce, bemeno vn, kter sm nevdechuje, bemeno
vodotrysku, kter sm nesly, kter vak pesto evel a tvo srdce jeho domu, a tak bemeno
e, kterm se odliuje od vech ostatnch.

Anebo potk ptele, jen v sob nese sv nemocn dt. Nemocn nkde daleko.
Neme jeho horeku rozpoznat dlan, nesly jeho nek. Nic to v tu chvli na jeho ivot
nemn. A pesto se ti bude zdt, jako by mu tha dtte drtila srdce.

Stejn tak lovk, kter pochz z e a neme ji ani obejmout pohledem, ani uvat
jejho bohatstv nebo z n zskat sebemen vhodu. e vak dodv velikosti jeho srdci, stejn
jako je tomu s majitelem panstv i s otcem nemocnho dtte anebo s lovkem, kter je bohat
lskou, zatmco jeho milovan je kdesi v dlce a dokonce sp. Pro lovka m cenu pouze smysl
vc.

Ovem, pijde za mnou kov z m vsi a ekne mi: "Co se mne pmo netk, na tom mi
nezle. Kdy mm svj aj a cukr a dobe ivenho osla a po boku enu, a kdy m dti
prospvaj na duchu i na tle, jsem zcela astn a nic vc nedm. K emu vechno to utrpen?"
Jak by vak mohl bt astn, kdyby byl na svt sm a ml pouze svj dm? Kdyby il se svou
rodinou pod stanem ztracenm v pouti? Vedu ho proto k tomu, aby poznal svj omyl:

"Kdy najde veer pod ostatnmi stany ptele, kdy ti maj co povdt a vyprvj ti, co
je novho v pouti ..." Vdy jsem vs vidl, na to nezapomete! Vidl jsem vs okolo nonch
oh, jak opkte skopce nebo kozu, a vae hlasy ke mn zalhaly. V tichu sv lsky jsem se k
vm zvolna piblil. Jiste, hovoili jste o synech, jak jeden roste a jin jak je nemocn, hovoili
jste o dom, ale nepli nalhav. A zaali jste ovat, teprve kdy k vm pisedl cestujc z
dalek karavany a rozvinul ped vmi zzraky dlek, kdy vm vyprvl o blch slonech toho a
toho knete a o svatb eny na tisc kilometr odtud, akoli jste sotva znali jej jmno. Anebo o
pohybu neptel. Anebo o njak komet, urce, lsce i odvaze elit smrti, anebo o njak
nenvisti vi vm i o njakm velkm trpen. Nhle jste byli plni prostoru a spjati s tolika
vcmi a v stan, milovan a nenvidn, ohroen a chrnn, nabyl pojednou smyslu. A byli
jste jati v zzran pedivo, kter i vs promnilo v cosi irho, ne jste byli vy sami ...

Nebo potebujete prostor, a ten ve vs me uvolnit jedin e.

Vzpomnm, jak otec jednou usadil v tboe na severu msta ti tisce berberskch
uprchlk, a co se z nich stalo. Nechtl, aby se pomsili s naimi. Protoe byl dobr, ivil je a
poskytl jim obleen, cukr a aj. Nevyadoval vak od nich za svou tdrost dnou prci. O
ivobyt se tedy nemuseli starat a kad z nich si mohl ci: "Co se mne pmo netk, na. tom mi
nezle. Kdy mm svj aj a cukr a dobe ivenho osla a po boku enu, a kdy m dti
prospvaj na duchu i na tle, jsem zcela astn a nic vc nedm ..."

Ale kdo by jim uvil, e byli astni? Kdy mne chtl nkdy otec pouit, zajeli jsme se k
nim podvat. "Vid," kal mi, "promuj se v dobytek a zanaj zvolna hnt ... ne v tle, ale v
srdcch."

Vechno pro n toti zaalo ztrcet smysl. I kdy nehraje v kostky zrovna o vlastn
jmn, je dobe, me-li si vysnt, e kostky pedstavuj panstv a stda, zlato a diamanty, kter
nem. Kter jsou jinde. Ale pijde chvle, kdy u kostky nedokou pedstavovat nic. Potom u
nen hra mon.

A nai chrnnci si u nhle nemli co ci. Vyerpali rodinn historky, kter se podobaly
jedna druh. U si navzjem nelili, jak m kdo z nich stan, nebo stany se podobaly jeden
druhmu. Nectili u strach ani nadji a nic novho nevymleli. Jet uvali ei pro
nejzkladnj vci: "Pj mi sv ohvadlo," mohl ci jeden a druh: "Kde je mj syn?" A po
em by tak touilo lidstv, lec na slm u labu? Ve jmnu ceno by bojovalo? Ve jmnu
chleba? Ten dostvali. Ve jmnu svobody? V hranicch svho svta mli naprostou svobodu.
Dokonce se v on neomezen svobod, jak nkdy vyhloub v bohi vnitn przdno, pmo
utpli. Ve jmnu vtzstv nad neptel? Ale oni u nemli neptel! Otec mi ekl:

"I kdybys piel s biem, docela sm el tborem a mrskal je po tvch, nevyraz z nich
nic jinho ne ze ps smeky, kter vr a couv a rda by kousla. Ale nikdo se neobtuje a
nepokoue t. Udl nad nimi k. A bude jimi pohrdat ..." Tak mi ekl:

"Jsou to u pouze lidsk kostry. lovk zde nen. Mohou t zbable zavradit zezadu,
protoe lidsk chtra um bt nebezpen. Ale tvj pohled nesnesou." Zatm se jako nemoc
uhnzdil mezi nimi nesvr. Zmaten nesvr, kter je nerozdlil na dva tbory, ale postavil
vechny proti vem, protoe kad, kdo jedl svj pdl, okrdal vechny ostatn. Hldali jeden
druhho, jako kdy obchzej psi kolem rdla, a ve jmnu sv spravedlnosti se dopoutli vrad,
nebo vidli spravedlnost hlavn v rovnosti. A kdokoli se v nem odlioval, byl mnostvm
rozdrcen.

"Lidsk dav," ekl otec, "nenvid obraz lovka, nebo dav je zmaten, smuje do vech
stran souasn a brn tvrmu sil. Pravda, je patn, kdy jeden lovk drt stdo. Ale to
nejvt zotroen je jinde: kdy stdo drt lovka." A tak byla ve jmnu jakchsi nejasnch prv
kad noc pln mrtvol s rozpranmi bichy. Za svitu je vdycky odthli na okraj tbora, jako
by vyhazovali odpadky, a nae kry, jako by byly slubou z mrchovit, je odvely pry.
Vzpomnal jsem na otcova slova: "Pinu je, aby spolen budovali v, a udl z nich bratry.
Chce-li vak, aby se nenvidli, pedho jim zrno." A vidli jsme, jak postupn zanali ztrcet
schopnost slova, nebo jim u k niemu nebylo. A prochzeli jsme s otcem mezi tvemi jakoby
neptomnmi, kter se na ns dvaly, vyjeven a przdn, ani ns poznvaly. Z st jim
vychzelo u jenom jaksi nejasn vren, kterm se lili doadovali jdla. ivoili bez jakkoli
ltosti, touhy, lsky i nenvisti. A brzy se pestali i mt a zbavovat se hmyzu. Hmyz se
rozmnoil. Zaaly se objevovat ndory a vedy. A tbor zaal otravovat vzduch. Otec se obval
moru. A jist se tak zamlel nad lidskm postavenm. "Musm probudit archandla, kter
piduen sp pod tm hnojitm. K nim ctu nectm, ale skrze n mm ctu k Bohu ..."

XII
"V tom je toti," kal mj otec, "velik tajemstv lovka. Kdy lid ztrat to podstatn,
nevd, co ztratili. Stejn jako to nevd lenivci, kte se kr v ozch nad svmi zsobami. Ano,
to, co ztratili, se samozejm ned vyst z hmoty, nebo ta se nezmnila. Pod dl ped sebou
vid stejnou smsici ovc a koz a pbytk a hor, jene to vechno u netvo panstv ...

Kdy lid ztrat smysl e, nepostehnou, e sami kornatj, ztrcej svou podstatu a
odnmaj vcem cenu. Vci zstanou na pohled stejn, co je vak diamant nebo perla, kdy po
nich nikdo netou? Tot, co brouen sklo. I dt v kolbce ze sebe cosi ztrc, pestane-li bt
darem i. V prvn chvli to vak nev, nebo se jeho smv v niem nezmn.

Nevid, e jsou ochuzeni, nebo jimi uvan pedmty zstvaj stejn. Co to vak
znamen, uvat diamantu? Co je to ozdoba, jestlie nen slavnost? Co je to dt, jestlie tu nen
e a nesn o tom, jak z nho udl bojovnka, pna i stavitele? Jestlie m bt dt jen
ranekem masa? U nepoznvaj ten neviditeln prs, kter je ivil dnem i noc. Nebo e iv
tv srdce stejn, jako t iv svou lskou a promuje ti smysl vc tvoje mil, pestoe tam kdesi
v dlce sp a odpov jako mrtv. I kdy ten dalek lehouk dech neme uctit, pesto tam je
a svt je pro tebe zzrak. Tak jako kdy se majitel prochz za rann rosy panstvm a se vm
vudy, a po spnek svch njemc, je nese v srdci.

Tajemstv lovka je v tom, e kdy ho opust mil, je cel zoufal, ale kdy sm pestane
milovat nebo ctt i, nic o svm ochuzen nev. Prost si ekne: 'Nebyla tak krsn, nebo tak
mil, jak jsem snil ...' a odchz, kam ho nhoda zanese. Ale svt pro nho u nen zzrakem. A
jitro u nen jitrem nvratu i jitrem probuzen v jejm nru. Noc u nen velikou svatyn lsky.
U nen tm velikm pastskm pltm, pod kterm oddechovala spc mil. Vechno zeedlo.
Vechno ztvrdlo. Ale lovk o svm netst nev a neple pro svou ztracenou plnost. Raduje se
ze svobody, kter je svobodou nebyt.

Stejn je tomu, kdy zeme v lovku e. 'Jak jsem byl ve sv horoucnosti hloup,
slep,' k. A m samozejm pravdu. Mimo nj. venku, nen nic jinho, ne rznorod
seskupen koz, ovc, pbytk a hor. e byla vtvorem jeho srdce.

Kam se podje krsa eny, jestlie tu nen mu, kterho by vzruila? Kam lesk diamantu,
kdy po nm nikdo netou? Kam se podje e, nen-li tch, kdo by j slouili?

Nebo kdy lovk, kter um z obrazu st a nos ho v srdci a je s nm ivotn spjat jako
nemluvn s prsem, kdy lovk, kter v tom obraze m svj klenbov svornk, svj smysl a
vznam a monost velikosti, prostoru a plnosti, kdy je takov lovk od svho pramene
odznut, zstane jako rozpolcen, zhroucen a zeme na byt jako strom, ktermu odsekli
vtve. Nedoke u najt sebe sama. Ale v tu dobu, kdy v nm obraz hyne a kdy on hyne s nm,
nijak netrp a pizpsob se sv prostednosti, nebo o n nem tuen.

Proto je teba neustle udrovat v bdlm stavu to, co je v lovku velk, a obracet
lovka k jeho velikosti. Nebo to podstatn, z eho je lovk iv, nepramen z vc, nbr z uzlu,
kter vci svazuje. lovk nen iv z diamantu, nbr z uritho vztahu mezi diamantem a lidmi.
Ani z psku, nbr z uritho vztahu mezi pskem a kameny. Ani ze slov v knize, nbr z uritch
vztah mezi slovy knihy, ze vztah, kter znamenaj lsku, bse, bo moudrost

A kdy vs vyzvm, abyste spolupracovali a byli pospolu a vytveli onu velkou tv,
skrze ni kad z vs zsk, a kter je v kadm z vs uritm dlem obsaena, a kdy vs j, syn
e, uzavrm v krlovstv sv lsky, jak byste tm mohli nebt povzneseni, a jak byste se chtli
zpovat? Tv je krsn prv jen tm, jak kad jej st nachz ozvuk v stech ostatnch.
Teprve pak se uke. a uasnete. Tak jako bse, nad n vm vyhrknou slzy. Nic jinho v n nen
ne hvzdy, studnky, smutek. Ale to vechno jsem uhntl! podle svho ducha a stalo se to
piedestalem bostv, kter kadou st ovld a v dn nen cele obsaeno."

Mj otec onomu rozloenmu lidu poslal jednou pvce. Pvec usedl veer na nmst a
dal se do zpvu. Zpval o vcech, je nachzej ozvuk jedna v druh. Zpval o pekrsn knn,
za n je teba putovat dv st dn sluncem a pskem, bez jedin studny. A studna, kter
neexistuje, se mn v ob lsky a milostn opojen. A voda v mch se mn v modlitbu, nebo
vede k mil. kal: "Touil jsem po sladkm deti a palmovm hji ... ale jet vc po t, kter m
zahal do svho smvu ... a u jsem nedokzal rozliit, co je horeka a co lska ..."

A probudila se v nich touha po zni a hrozili pstmi smrem k mmu otci: "Ty zrde!
Pipravil jsi ns o ze, kter je opojnou obt lsky!"

Zpval o tom, jakou hrozbou se vechno stane, kdy je vyhlena vlka a psek se promn
v hnzdo zmij. Kad duna je nhle obdaena moc nad ivotem a smrt. A oni zaali prahnout po
nebezpe smrti, kterm oije psek. Zpval o ndhee neptele, oekvanho ze vech stran a
pejdjcho za obzorem z jednoho konce na druh jako slunce, o kterm nikdo nev, odkud
vyvstane. A oni zaali prahnout po nepteli, kter by je obklopil svou velkolepou ndherou jako
moe.

A kdy zaali prahnout po lsce, kterou zahldli v podob tve, z pouzder vyskoily
dky. A place radost, hladili sv avle. Sv zapomenut, zal a rezav zbran, ve kterch jako
by pojednou nali ztracenou munost; nebo jen ony lovku pomhaj vytvet svt A to byl
signl k povstn, krsnmu jako por. A vichni zemeli jako mui!

XIII
Podobn jsme to zkoueli se zpvem bsnk u mho vojska, nebo se zanalo rozkldat.
Dolo vak k podivn vci: bsnci nezapsobili a vojci se jm smli.

"A nm zpvaj o naich pravdch," kali. "O vodotrysku v naem dom a o vni veern
polvky. Co je nm do tohohle tlachn?"

A prv tehdy jsem pochopil i dal pravdu: e ztracen moci nelze znovu nabt. e obraz
e pestal bt plodn. Obrazy umraj stejn jako rostliny, je vyerpaly svou slu a staly se
mrtvou hmotou, kter se vbrzku rozlo a promn v pdu pro nov rostliny. Odebral jsem se do
stran. abych se nad tm tajemstvm zamyslel. Nebo nic nen vce anebo mn pravdiv. Nbr
jen vce anebo mn inn. A j u nedrel v rukou zzran uzel jejich rozlinosti. Vyklouzl
mi. A m e se rozpadala jaksi sama od sebe, nebo kdy boue zlme vtve cedru a cedr uschne
v psenm vtru a podlehne pouti, nen to proto, e psek nabyl vt sly, ale proto, e se cedr
vzdal a otevel svou brnu barbarm. (...)

Zatmco skpl psek a zvedal se a bel pes duny, kter se rozvinovaly a o kus dl zas
vrstvily, j po celou tu noc bdl nad mui. Po celou tu bezvkou noc, v n luna vyvstvala a zase
mizela v narudl, vtry unen mlze. Poslouchal jsem, jak na sebe ze t konc trojhelnkovho
tbora dosud volaj hldky --- ale jejich hlasy u byly jen dlouhmi, pateticky osamlmi vkiky,
jim chybla vra. A kal jsem Bohu: "Nen tu nic, co by je do sebe pojalo ... Jejich nkdej e
je opotebovna. Vzov mho otce byli bezvrci, mli vak okolo sebe pevnou i. Otec jim
poslal pvce, za kterm stla e. Proto je dokzal svm vemocnm slovem za jedinou noc
obrtit. Ta moc vak nepramenila z nho, nbr z e.

Ale j pvce nemm a chyb mi pravda a chyb mi pl. abych byl pastem. Maj se tedy
navzjem pobt a zamoit noc hnilobou svch probodanch bich, zbytenou jako
malomocenstv? Ve jmnu eho je mm sjednotit?"

Tu a tam zaali vyvstvat falen proroci a kolem nich se vytvely skupinky. Nebylo tch
vrnch mnoho, ale mli zase pocit ivota a byli hotovi umrat za svou vru. Pro jin dnou cenu
nemla. A jedna vra stla proti druh. Vznikaly drobn sekty, kter se navzjem nenvidly,
nebo mly ve zvyku rozdlovat ve na omyl a pravdu. Co nen pravda, je omyl, co nen omyl, je
pravda. Kdeto j vm, e omyl naprosto nen opakem pravdy, nbr je to jen jin uspodn,
jin chrm, zbudovan z tch kamen, ani pravdivj, ani falenj, pouze jin, a kdy jsem
vidl, jak jsou hotovi umrat pro iluzorn pravdy, krvcelo mi srdce. A ekl jsem Bohu: "Co mi
neme ukzat pravdu, kter by jejich stenm pravdm vldla a vechny je pojala do svho
lna? Vdy udlm-li z tchto trav, kter se navzjem poraj, jedin strom, oivovan jedinou
du, pak jedna vtev bude brt slu z druh a cel strom bude jedin ndhern spoluprce a
koacen v slunci. Nebo snad nemm dost irok srdce, abych je obshl?"

estn lid byli k smchu a kupci triumfovali. Prodvalo se. Najmaly se nevstky.
Rabovaly se zsoby jemene, kter jsem nastdal na doby hladu. Vradilo se. Ale nebyl jsem
natolik naivn, abych si myslel, e znik e je dsledkem tohoto padku mrav. Bylo mi jasn,
e onen padek je naopak dsledkem toho, e zanik e. "Pane," ekl jsem. "uka mi obraz, za
kter by se v srdcch smnili. A skrze jednoho kadho zskaj vichni novou slu. Ctnost bude
potom znamenm toho, e jsou."

XIV
 (...) Nebo moc naprosto neplyne z psnosti. Ale jen z prost ei. Psnost je samozejm
nutn, aby tu novou e vnutila, nebo dnmi argumenty ji dokzat nelze a nen ani pravdivj,
ani falenj, pouze jin. Jak ale vnutit psnost e, je by sama v sob lidi rozdlovala, nebo
by si v n protieili? Vnutit takovou e by znamenalo vnutit rozkol, a psnost by ztratila zbra.
M vle to doke, budu-li prost. Pouze tak mohu lovka pimt, aby se stal jinm, aby byl
volnj, jasnj, lechetnj a horoucnj, aby byl ve svm usilovn sjednocen sm se sebou.
A a se uskuten a odvrhne kuklu, kterou kdysi byl, okouzlen uasne nad vlastn ndherou a
stane se mm spojencem a bude za mou psnost bojovat. A zkladem m psnosti je pouze ona
j pisouzen role. Je to monumentln brna, kterou stdo prochz, aby se promnilo a stalo
jinm. Mon je pohn i bi. Nejsou vak hnni nsilm: jsou obrceni na vru.

Psnost vak nen nikdy inn, jestlie ti, kdo pekroili prh, se nhle ct jako
vysvleen ze sebe samch, jestlie nect, jak se v nich po odhozen kukly rozvraj kdla, a
jestlie se msto toho, aby slavili bolest, kter jim dala vzniknout, ct smutn a jako bezruc a
ohlej se po onom behu, kter opustili.

eky se potom zanou naplovat lidskou krv, smutn zbytenou.

Dkazem mho omylu mi byli prav lid, kter jsem dal popravit, nebo to znamenalo, e
jsem je neuml pesvdit. Proto jsem sloil tuto modlitbu: "Pane, mj pl je pli krtk a j
jsem patn past, .neschopn poskytnout lidu ochranu. Jedny uspokojm a druh pokodm.

Vm, e kad usilovn je krsn. I to, kter chce svobodu, i to, kter chce d. I to, kter
chce chleba pro dti, i to, kter si d chleba obtovat. I to, kter chce vdu, je zkoum, i to,
kter chce ctu, je pijm a ustavuje. I to, kter chce hierarchii, je nastoluje zbonn, i to,
kter chce podlnictv vech. I to, kter chce as k rozjmn, i to, kter chce prci, aby as
naplnila. I to, kter chce duchovn lsku, je nenvid tlo a in lovka vtm, i to, kter chce
konejiv soucit. I to, kter chce vlku, zasvajc zrno, i to, kter chce mr, jen zrno sklz. Ale
vm tak, e tyto rozpory jsou jenom rozpory ei, a kdykoli se lovk pozvedne a zahled se na
n z vt vky, rozpory zmiz.

Pane, chci zbudovat vzneenost svch vojk a krsu chrm, za ni se lid smuj a
kter dv smysl jejich ivotu. Ale dnes veer, kdy jsem se prochzel v pouti sv lsky, potkal
jsem plac dvtko Pozvedl jsem mu hlavu, abych mu vidl do o. A jeho smutek mne
omril. Kdybych ten smutek odmtl znt, odmtl bych tm st svta. A nedokonil bych sv
dlo. To neznamen, e bych se snad chtl odvracet od velkch cl, ale k je to dvtko
uteno! Nebo jen tehdy bude svt v podku. I ono je znamenm svta."

XV
Vlka je obtn vc, jestlie nen vrazem urit touhy nebo pirozenho thnut k
nemu. Moji neochvjn tup vojevdci studovali obratn taktiky a msto jednn diskutovali a
hledali dokonalost. Nebo byli poctiv a pracovit, ale postrdali bo jiskru. A proto nemli
spch. Dal jsem je svolat a promluvil jsem k nim: "Nemete zvtzit, nebo hledte dokonalost.
To je vak muzeln vc. Nechcete pipustit omyl, a ne si troufnete jednat, chcete vdt, zda je
inek toho a toho pohybu zaruen. Kde jste vak slyeli, e by se budoucnost dala zaruit?
Takovm postojem zbrzdte u sebe doma nejen rozkvt mal, socha a vbec vech, kdo
pinej nco plodnho, znemonte si i vtzstv. Pravm vm: v, msto nebo e rostou jako
strom. Jsou projevem ivota, nebo k jejich zrozen zde mus bt lovk. A lovk si mysl, e se
d vpotem. Mysl si, e kameny vytryskly vzhru zsluhou rozumu, a zatm je vynesla do
vky jeho touha. A zatm je msto obsaeno v nm, v obraze, kter sm chov v srdci, podobn
jako je strom obsaen v semeni. A jeho vpoty jsou pouze pltm touhy. Ilustrac. Strom
nevysvtlte tm, e ukete na vodu, kterou vypil, na iviny, je naerpal ze zem, a na slunce,
kter mu dalo slu. A nevysvtlte msto, eknete-li: 'Tady je dvod, pro se ta klenba nezt ...
vpoty stavitel ... ' M-li se zrodit msto, dob poti se najdou vdycky. Jsou ale pouze
sluebnky. Postavte-li pote na prvn msto a budete ekat, a se z jeho rukou zanou rodit
msta, dn msto z psku nevyvstane. Pot v, jak se msto rod, ale nev, pro. Vezmte vak
nevzdlanho dobyvatele a vrhnte ho spolu s jeho lidem na drsnou, skalnatou zemi; a se sem
pozdji vrtte, bude se v slunci skvt msto s ticeti kupolemi ... A kupole se budou tyit jako
vtve cedru. Nebo v msto s kupolemi se promn dobyvatelova touha a on si najde jako sv
prostedky, drhy a cesty tolik pot, kolik mu bude libo.

Ale vy," ekl jsem, "vy vlku prohrajete, nebo po niem netoute. Neponouk vs dn
sklon. A msto abyste spolupracovali, navzjem se ve svch nesouvislch rozhodnutch nite.
Pohlete na thu kamene. Kmen se val na dno rokliny. Nebo vechna pran zrnka, z nich je
kmen uhnten, spolupracuj jedno s druhm a vechna thnou k jednomu cli. Pohlete na vodu
v ndri. Nalh na stny a ek na svou pleitost. Nebo jednou se pleitost najde. Voda se
opr nenavn dnem i noc. Jako by spala, a pece ije. Sta malik prasklina a d se na
pochod a vln, naraz na pekku, pokud mono ji obejde, a kdy cesta nikam nevede, voda
zdnliv zas usn, dokud j dal prasklina neoteve novou cestu. Nikdy tu novou pleitost
nezmek. A nevyzpytatelnmi cestami, kter by dn pot nemohl propotat, ist jen onm
tlakem se ndr vyprzdn a vodn zsoby jsou pry. Vae vojsko je jako moe, je nenalh na
hrze. Jste tsto bez kvasu. Zem bez semene. Dav bez jakchkoli pn. Msto abyste vedli,
adujete, jste pouze tup svdci. A do stn e se naopak opraj temn sly, kter se bez
ednk snadno obejdou, a ty vs zatop svm pvalem. A vai historici, jet tupj ne vy,
budou pak vysvtlovat piny katastrofy, a prostedkm, ktermi protivnk vyhrl, budou kat
moudrost, vpoet a vda. Ale j km, e kdy voda podemele hrze a pohlt msta lid, nev,
co to je moudrost, vpoet ani vda.

J vak chci budoucnost vytesat, jako kdy tvrce dery dlta dobv sv dlo z mramoru.
upiny, kter skrvaly tv bo, jedna za druhou opadvaj. A druz eknou: 'Ten bh byl v
mramoru. Socha ho nael. Jeho prce byla prostedkem.' Ale j pravm, e se socha nezabval
vpoty, nbr jen tesal kmen. Ten smv ve tvi se rozhodn nezrodil ze smsi potu a jisker a
der dlta a mramoru. Ten smv nepochz z kamene, nbr z tvrce. Osvobo lovka a
lovk bude tvoit."

(...) A proto jsem se nezabvat problmy vojevdc, kte za mnou chodili a chtli, abych
hledal piny nevar v jednn lid a abych nastolil podek psnost. V tichu sv lsky jsem
prochzel leenm a hledl, jak se lid nenvid. Pak jsem se vzdlil, abych se obrtil s modlitbou
k Bohu:

"Hle, Pane, jak jsou rozdleni, jakmile pestali budovat i. Je toti omyl si myslet, e
byli nejprve rozdleni, a proto pestali budovat. Pora mi, jakou v je mm nechat stavt, aby se
za ni ve svm rozlinm usilovn smovali. Aby promlouvala k celmu jejich nitru, aby si
dala kadho z nich pln celho a ve v jeho velikosti, a aby mu tm pinela naplnn. Mj
pl je pli krtk a j jsem patn past, kter je nedoke vzt vechny pod svou ochranu.
Jeden druhho nenvid, nebo je jim zima. Nebo nenvist nen nic jinho ne neuspokojen.
Kad nenvist m svj hlubok smysl a ten ji vede. Rozlin trvy se nenvid a navzjem
poraj, ale ne tak strom, kter je jeden a kad jeho vtev roste tm, e prospvaj vtve ostatn.
Pj mi jen kousek svho plt, a pod nj mohu shromdit sv vojky, dlnky, uence,
manele a manelky a tak plac dti ..."

XVI
Vtr slov se mi vdycky zdl plan a pohrdal jsem jm. A slovnmu onglrstv jsem
nevil. Kdy na mne moji nenapraviteln tup vojevdci nalhali: "Lid se bou, mus bt
obratn ...", poslal jsem je pry. Nebo obratnost je jenom przdn slovo. V tvorb se klikovat
ned. lovk vytv to, co dl, a nic jinho. A sleduje-li urit cl a pitom pedstr jin,
nazve t obratnm jedin ten, kdo se dal obelstt slovy. Nebo vytv koneckonc to, k emu
smuje prv v tuto chvli. I kdyby ses tm zabval jen proto, abys proti tomu bojoval. Kdy
vedu vlku proti nepteli, utvm svho neptele. inm ho pevnm a tvrdm. A marn budu
tvrdit, e jsem zeslil tlak jen ve jmnu budoucch svobod, nebo vytvm pedevm tlak. V
ivot klikovat nelze. Strom tak neoklame: roste podle toho, jak mu d smr. Vechno
ostatn je pouze vtr slov. A jestlie obtuji sv pokolen pro tst pokolen budoucch, obtoval
jsem tm lidi. Ne tyto zde i ony, ale vechny. Prost jsem na n uvalil netst. Vechno ostatn
je pouze vtr slov. A vedu-li vlku proto, abych doshl mru, vytvm vlku. Mr nen stav, jeho
by se dalo doshnout vlkou. Jestlie uvm v mr dosaen zbran, pak zemu, sotva odzbrojm.
Mr mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sm vytvm. Jen tehdy, pokud pijmm a vstebvm a
pokud se m e stane pro kadho vrazem jeho jedinench pn. Nebo jeden a t obraz
me kad milovat po svm. A pouze nedokonalost ei obrac lidi proti sob, nebo pedmt
lidsk touhy se v niem nemn Nikdy jsem nepotkal lovka, kter by si pl zmatek, podlost i
zkzu. Ten znepokojujc obraz, kter by lovk rd vytvoil, je stejn od jednoho konce svta na
druh, jen cesty, jimi se ho lid sna doshnout, jsou rzn. Jeden v, e svoboda poskytne
lovku monost rozvinut, druh, e nsil ho uin velkm, a tak velikost lovka je clem obou
dvou. Jeden v, e lska k blinmu sjednocuje, druh dobrm srdcem pohrd, nebo v nm vid
jen ctu k vedu a chce, aby lid budovali v a navzjem tak vytveli jeden druhho. A obma
jde o lsku. Jeden v, e eenm vech problm je blahobyt, nebo lovk zbaven povinnost
bude mt as, aby vzdlval srdce, rozum a dui. Druh se zase domnv, e hodnota lidskho
srdce, rozumu a due naprosto nespov v potrav, nbr v daru, kter je od lovka vyadovn.
V, e krsn jsou jen chrmy, kter si vydal Bh, a kter jsou mu odevzdny jako vkupn.
A oba pitom tou zulechtit dui, rozum a srdce. A oba maj pravdu, nebo jak by mohlo
otroctv a krut, otupujc dina uinit lovka velkm?

A jak by mohly uinit lovka velkm povolnost, cta k hnilob a plan dlo, dlo, kter je
pouze lenonou kratochvl?

A hle, jak vinou slov, je selhvaj, sahaj ve jmnu jedn a te lsky po zbranch. A je tu
vlka, co je hledn a boj a nesouvisl pohyb nutnm smrem. Stejn jako ten bsnkv strom,
kter se narodil slep a tpal po zdech svho vzen, a prorazil konen vik a vzpmen a
slavn vytryskl rovnou k slunci.

Mr nevymhm nsilm. Kdybych si neptele pouze podrobil, naopak bych ho tm i s

jeho nenvist vytvel. Velik je pouze pivst k ve, a pivst k ve, to znamen pijmout.
Nabdnout kadmu oblek podle mry, aby se v nm ctil voln. Nebo protimluvy plynou jenom
z nedostatku gnia. Modlm se proto znovu:

.Osvi mne, Pane. Dej, a jsem moudej, a doku nastolit smr, ani bych pod
ntlakem tch i onch obtoval nco, po em horoucn tou. A ho nastolm pomoc nov
tve, kter by se jim jevila stejnou. Tak jako na lodi, Pane! Jedni, nevdom, napnaj lana na
levoboku a zpas s druhmi, kte je napnaj na pravoboku. A ve sv nevdomosti se nenvid.
Kdyby vak vdli, pracovali by spolen a ob strany by slouily vtru."

Mr je strom, kter narst dlouho. A stejn jako cedr, i my musme vstebat jet mnoho
kamenit pdy, ne ho vytvome v jeho jednot ...

Budovat mr je jako budovat dostaten velk chlv, aby tam mohlo ulehnout k spnku
cel stdo. Jako budovat dostaten prostorn palc, aby se v nm mohli shromdit vichni i se
vemi zavazadly. Maj-li tu zstat, nesmj bt o nic pipraveni. Budovat mr znamen doshnout,
aby mi Bh propjil pastsk pl, pod kter by se lid ukryli i s vekermi svmi touhami.
Tak jak to um matka v lsce ke svm synm. Jeden je nn a nesml. Druh vniv iv. A
tet teba hrbat, bedny a nezdaen. Ale vichni ve v sv rozlinosti hovo k jejmu srdci. A
vichni jsou ve sv rozlin lsce matinou slvou. Avak mr je strom, kter se buduje dlouho. A
j nemm tolik svtla, kolik je teba. Dosud nen nic zejm. Volm a zavrhuji. Bylo by pli
snadn pstovat mr, kdyby byli u nyn jeden jako druh.

(...) Moji vojevdci nikdy podn nepochopili, co je to lska.

Dvaj se, jak je zamilovan lovk naden svtnm, nebo se mu spolu s probuzenm
vrac jeho lska. Dvaj se, jak je svtnm naden bojovnk, nebo se mu spolu s probuzenm
vrac jeho vtzstv. U te je ct, jak se v nm rozpn, a je mu do smchu. A moji vojevdci se
domnvaj, e onu slu m v sob rno, a ne lska. Kdeto j km, e bez lsky nelze nic dlat.
Nemohou t bavit kostky, jestlie nejsou obdaeny uritm lkavm smyslem, A svtn, kter t
pouze navrac zptky v tvoji bdu. t tak neme tit. Nebude s radost umral pro studnu,
kter k niemu nen.

Ano. m t je prce, kter ve jmnu lsky vnuje sv sly, tm je tv naden vt.

m vc dv, tm se stv vtm. Ale ztrcet neznamen dvat. Moji vojevdci vidli, jak
lovk s radost dv, ale nevyvodili z toho tu prostou vc, e tu je nkdo, kdo pijm. A
nepochopili, e k tomu. aby se lovk nadchl, nesta o vechno ho pipravit.

Vzpomnm, jak jsem pistihl jednoho rannho, kter byl pln hokosti a ekl mi:

.Zemu, pane. Obtoval jsem krev. A nic jsem za to vmnou nezskal. Skolil jsem
neptele stelou do bicha, a ne ho jeho druh pomstil, dval jsem se. jak umr. Bylo to, jako by
mu smrt pinela naplnn, tak velice byl oddn sv ve. Jeho smrt nco platila. J vak jen
poslechl rozkazu destnka, a nikoho jinho, kdo by tm na opltku nco zskal, a proto umrm
dstojn, ale nerad," A pokud lo o vechny ostatn, ti utekli.

XVII
Proto kdy jsem onoho veera vystoupil na vrchol ern skly a hledl na temn skvrny
tbora v ir plni, tbora, kter ml dosud tvar trojhelnku a na svch tech vrcholech hldky,
kter byl sice dosud zsoben pukami a stelnm prachem, ale neml u dech a byl rozdrolen
jako mrtv strom, odpoutl jsem lidem. Nebo jsem pochopil. Kdy housenka vytvo kuklu,
umr. Kdy rostlina vyene do semene, umr. Kdokoli prochz promnou, poznv smutek a
zkost Vechno je v nm nhle zbyten. Kdokoli prochz promnou, ten je jen pohbvn a
ltost, l tento dav ekal na svou promnu, nebo opoteboval svou starou i a nebylo nikoho, kdo
by ji omladil. Nikdo neme vylit housenku nebo rostlinu, nebo dt, kter mutuje a v poteb
tst tou vrtit se do dtstv a vidt, jak hry, kter je nud, maj zase barvu. a jak je opt sladk
matina nru i pchu mlka --- ale hry jsou u bezbarv, matesk pae u nejsou toitm a
mlko u nem tu chu --- a dt smutn odchz. Lid svou starou i opotebovali a nevdomky
se doaduj nov. Hoch, kter dospl a odvykl matce, nepozn klidu, dokud si nenajde enu. fen
ta mu opt vrt jeho jednotu. Ale kdo doke ukzat lidem jejich i? Kdo pouhou silou ducha
doke vytesat z rznorodho svta novou tv a piml je, aby tm smrem pohldli a tu tv
poznali? A a ji poznaj, aby ji milovali? To nen prce pro logika, ale pro tvrce a sochae.
Nebo mramoru mue dt. tvar pouze ten, kdo nem zapoteb se ospravedlovat a vtiskne mu
schopnost probouzel lsku.

XVIII
Proto jsem povolal stavitele a ekl jim: ,.Na vs zle, jak bude vypadat budouc msto.
Ne ve svm duchovnm vznamu, ale v tom, jakou se projev tv. Souhlasm s vmi v tom, e
lid potebuj dobr obydl. Takov, aby nachzeli ve mst pohodl, aby nemrhali silami ve
zbytench a marnch sloitostech. Ale vdycky jsem dlal rozdl mezi dleitm a nutnm. Je
jist nutn, aby se lovk nasytil, protoe nedostv-li se mu jdla, pestv bt lovkem a klst
si otzky. Ale dleitj je lska, smysl ivota a povdom Boha. Nezajm mne onen druh
lovka, kter zakld na sdlo. Neptm se, bude-li lovk i nebude astn a usazen v pohodl
a blahobytu. Ptm se pedevm, jak z toho tst, bezpe a blahobytu vznikne lovk. Ped
zbohatlmi krami, nadmutmi samm bezpem, dvm pednost koovnku, kter na svm
vnm tku pronsleduje vtr, a protoe slou tak irmu pnu, stv se den ze dne krsnjm.
Kdybych musel volit a zjistil, e pouze tomu druhmu z nich je dopno poznat bo velikost,
kdeto prvnmu ne, pohrouil bych se se svm lidem do pout. Mm rd, kdy lovk ze sebe
vydv svtlo. Nezajm mne tlouka svce. Mm jej hodnotu jen plamenem.

Nikdy jsem nevidl, e by byl kne mn ne pstavn dlnk, generl mn ne eta,

mistr mn ne ndenci, i kdyby ili ndenci v daleko vtm blahobytu. A e by stavitel
hradeb z bronzu byli mn ne ti, kdo stav sv zdi z hlny. Nezavrhuji schodit dobvn, kter
lovku dovoluje, aby stoupal v. Nikdy vak nesmuji prostedek s clem, schodit s
chrmem. Schodit k chrmu je nutn, jinak by chrm zstal przdn. Dleit je vak pouze
chrm. Je nutn, aby lovk il a aby nachzel okolo sebe prostedky, kter mu umouj rst.
Ale to vechno je pouze schodit k lovku. Dui mu vybuduji v podob baziliky, nebo jen ona
je dleit. Neodsuzuji vs tedy, e hledte k tomu, co je uiten. Ale proto, e uiten
povaujete za cl. Kuchyn jsou samozejm v palci nutn, ale cenu m nakonec jen palc,
ktermu maj kuchyn slouit. A svolal jsem vs, abych se vs zeptal: Jak podl ve va prci
zaujm to, co m vznam?'

A stojte pede mnou nm.

A kte: .Odpovdme na lidsk poteby. Poskytujeme pste.' Ano, jako se odpovd

na poteby dobytete, ktermu podestlme v chlv. Je pravda, e lovk potebuje zdi, aby se
do nich ukryl jako zrno v pd a jako ono se uskuteoval. Ale potebuje tak Mlnou drhu a
irou hladinu moe, i kdy mu souhvzd nebo ocen v tu chvli k niemu nejsou. Nebo co
znamen k nemu bt? Znm lidi, kte podstoup dlouh a namhav vstup na horu, kte si
rozedou kolena i dlan a cel vyerpan plhaj, jen aby doshli temene ped svtnm, aby se
napili z hlubin dosud modrav pln, jako kdy lovk has ze vodou v jezee. A kdy jsou
nahoe, posad se a hled a oddechuj. A srdce jim radostn bu a nachzej tady ten nejlep lk
na sv znechucen.

A znm i lidi, kte potebuj moe a zvolna postupuj s karavanou k moi. A kdy dojdou
na mys a stoj nad irou, tichou a temnou hladinou, ukrvajc ped jejich pohledem bohatstv
vodnch as a korl, nadechuj se tiplav soli a okouzlen asnou nad divadlem, kter jim v tu
chvli k niemu nen, nebo moe nelze uchopit Omyli vak sv srdce z otroctv malichernch
vc. Mon e hledli s nechut, jako vzov za memi, na kotlk, kuchysk nin, eniny
nky, maten horninu vednch dn, ze kter je mono vyst tv a smysl vc, ale kter se
me nkdy stt i hrobem, zakalit se a uzavt.

Nabraj si tedy z bohatstv ir hladiny a blaenost kterou zde nali, si odnej dom. A
dm je pojednou jin, nebo je kdesi pl, nad n svt, a moe. Vechno se rozeve v cosi
daleko irho. Vechno se promn v putovn, v cestu a okno k emusi jinmu, ne je vlastn j.
Proto mi nechtjte tvrdit, e by lovku staily jen obyejn zdi. Vdy kdyby lovk nikdy
nevidl hvzdy a kdyby bylo ve va moci vybudovat pro nj z obch trm Mlnou drhu za
podmnky, e stavba t kupole pohlt jmn, ekli byste snad, e by toho jmn bylo koda?
km vm tedy: jestlie vystavte chrm, kter je neuiten, protoe neslou ani za kuchyni,
ani k odpoinku, ani k zasednm konel, ani k shromaovn vody, ale prost jen k
povznesen lidskho srdce, k uklidnn smysl a k tomu, aby as zrl, nebo chrm je jako
sklepen srdce, v nm lovk usedne, aby se na pr hodin pohrouil ve spravedliv mr. v poklid
vn a spravedlnost, je nevyduje, jestlie tedy vystavte chrm, kde se bolest zpsoben
vedem mn v pse a obtn dar, kde se hrozba smrti mn v pstav, zahldan ve vodch
konen uklidnnch, bude snad va nmahy koda?

Kdyby bylo mon lidem, kte si za boulivch dn rozdraj dlan obsluhovnm

plachet, kte dnem i noc tvrd zpas s vlnami a jsou u jedno jedin iv maso rozeran sol,
kdyby bylo mon obas jim otevt klidn, ziv vody pstavu, ve kterm u nen dn pohyb,
dn nrazy, nmaha a krut boj, nbr jen ticho vod, je lehce ze nanejv mohutn korb,
kter sem vjede na sv pouti, bude snad tv prce koda? Vdy po vem tom kadeen vln, po
vem tom. moskm een je jim ta stojat voda sladk.

Vid, co vechno me lovku poskytnout, a zvis to jen od tvho ducha. Chu vody v
pstavu, chu ticha i ndhernch nadj me vybudovat pouhm uspodnm svch kamen.

Tvj chrm je potom bude zvt a oni budou usedat v jeho tichu. A budou nachzet sami
sebe. Nebo jinak by je zvaly pouze kramsk boudy. Prodavai by na n volali jen jako na ty,
kte kupuj. A nezrodili by se ve sv velikosti. A nepoznali by svou rozlehlost.

ekne ovem, e tun krami jsou spokojen a nedaj si nic jinho. Je vak snadn
uspokojit toho, kdo nem srdce dost prostorn.
 Ano, v ei hlupk se o va prci hovo jako o nem zbytenm. Ale jak bezpen
vyvrac podobn vahy samo chovn lid! Pohlete jen, jak se sbhaj ze vech konc svta za
kamennmi vtvory, jak vy u dnes nedlte. Za tmi spkami pro dui a srdce. Vidli jste snad
nkdy, aby se lovk trmcel svtem kvli nvtv skladit? lovk ovem zbo uv, ale jen
proto, aby mohl t, a pokud si mysl, e je to jeho pednostn touha, ml se sm v sob. Jeho
cesty smuj k jinm clm. Lid cestuj, to zn. Ale zamyslel ses nkdy nad jejich cli? Ano,
obas je to njak blaen ztoina, njak snhem odn hora nebo njak sopka, narstajc
vlastnm vtrusem, ale pedevm jsou to ta pskem zavt plavidla, kter jedin nkam vedla.
Obchzej je a prohlej a skoro nevdomky sn o tom. jak by na nich byla plavba. Nebo sami
neputuj k niemu. A chrmy u nejsou pro n pbytkem, u nejsou kuklou, je by ty davy nesla
a promovala v ulechtilej rasu. Tihle vysthovala u nemaj plavidla a u se nemohou
promnit a bhem cesty na palub kamenn lodi uinit ze svch zprvu ubohch a tupch du
due bohat a ulechtil. Proto vichni ti nvtvnci obchzej chrm zavt pskem a vstupuj
dovnit a krej po velkch, zivch dladicch, doleskla vyhlazench kroky, cosi hledaj a sly
v monumentlnm tichu jen ozvnu vlastnch hlas a ztraceni v lese ulovch sloup v prost
spolu s historiky, e zde hledaj pouen, akoli by mohli pochopit podle buen svch srdc, e
od sloupu k sloupu, od slu k slu, od lod k lodi hledaj kapitna, e se nevdomky chvj v
srdcch zimou a volaj o pomoc, kter vak nepichz, ekaj na promnu, kter vak nenastane,
nebo jsou zasuti do sebe samch a chrmy jsou zde u jenom mrtv a zpola zavt pskem, jsou
to u jenom ztroskotan plavidla, patn ochraujc sv bohatstv ticha a stnu, a zatopen ze
vech stran vodou, s velkmi modrmi vseky nebe mezi zhroucenou klenbou a se skpotem
psku v trhlinch zd. A tou po hladu, jemu se nikdy nedostane nasycen ...

km vm tedy, muste stavt, nebo hlubok les a Mln drha a pohled z horskho
temene na modrou pl je pro lovka dobr. Co je vak rozloha Mln drhy a modr pln a
moe vedle t rozlohy, dchajc z temnho srdce kamen, kter stavitel dokzal naplnit tichem?
A kdy vy, stavitel, pestanete hledt k uitku, stanete se vtmi i vy. Zrodit se mete jen v
uskuteovn opravdovho dla, nebo jenom takov dlo, kter neslou vm, ale naopak vs
donut, abyste slouili vy jemu, z vs vydo. bude vechny sly. A umon vm, abyste vystoupili
sami ze sebe. Jak by se mohli zrodit velc stavitel nad dly, je sama velik nejsou?

Stanete se velkmi jen tehdy, pokud kameny, kter hodlte obdait moc, nebudou
pedmtem soupeen, tulkem pro pohodl nebo mkoli jinm, urenm k hmatatelnmu uitku,
ale podstavcem, schoditm a lod plujc k Bohu."

XIX
Moji nenapraviteln tup vojevdci m neustle unavovali snenm dkaz. Shromdni
jako na snmu, rokovali o budoucnosti. A doufali, e tak se stanou obratnmi. Vyznali se toti
pedevm v djepise a znali jedno za druhm vechna data mch vboj a porek i vech
narozen a mrt. Proto se jim zdlo samozejm, e udlosti vyplvaj jedna z druh. Vidli
djiny lovka v podob dlouhho etzu pin a nsledk, kter ml koeny v prvn dce knihy
historie a pokraoval pod dl a ke kapitole, v n stlo psno pro budouc pokolen, e
astnm vystnm onoho prbhu stvoen je prv tato konstelace vojevdc. A jak u nabrali
dech, od jednoho dsledku ke druhmu chtli dokazovat i budoucnost. Nebo za mnou pichzeli
se spoustou pdnch dkaz: "Tak a tak mus jednat v zjmu lidskho tst nebo mru nebo
blaha e. My jsme vdci," kali, "studovali jsme historii ..."
 J jsem vak vdl, e vda me bt jen o tom, co se opakuje. Kdy lovk zasad
semeno cedru, pedevm v, e strom poroste, stejn jako v, e kmen bude padat, kdy ho pust
z ruky, protoe cedr je opakovnm cedru a padajc kmen opakovnm padajcho kamene, i
kdyby lovk po onom uritm kameni, kter chce upustit, nebo po onom uritm semenu, kter
chce zasadit, sahal poprv. Kdo by vak dokzal pedvdat osud cedru, kter se mn od kukly ke
kukle, od semene v strom a od stromu v semeno? Tady jde o genezi, pro kterou jet dn
pklad nemm. V cedru tu vznik nov druh, v nm se neopakuje nic z toho, co bych znal. A j
nevm, kam smuje. A stejn tak nevm, kam smuj lid. Kdy moji vojevdci hledaj a
nalzaj pinu nsledku. kter u maj ped oima, je to samozejm v jejich logice. Nebo, jak
kaj, kad nsledek m pinu a kad pina nsledek. A cestou od piny k nsledku se
zvolna zabouj v omyl. Je toti nco jinho jt zptky od nsledk k pinm, anebo kupedu od
pin k nsledkm. I j jsem dodaten vyetl z panenskho psku, rozprostenho jako pudr,
pbh svho neptele. Vdl jsem toti, e kadmu kroku pedchz jin krok, kter ho
umouje, a e etz pokrauje od jednoho lnku k druhmu, ani me jen jedin lnek
chybt. Kdyby se byl nezvedl vtr, nezvil psek a nesmazal popsanou strnku, mohl jsem od
stopy k stop, krsn jako na kolkov tabulce, postupovat zptky a k pvodu vc i sledovat
karavanu a pekvapit ji v rokli, kde se rozhodla zastavit. Ale nedostalo se mi pi t etb dnho
pouen o tom, jak ji pedbhnout. Nebo pravda, kter j vldne, je jin podstaty ne psek, kter
jsem ml k dispozici. Znt stopy znamen znt pouze neplodn odlesk, nekajc nic o nenvisti,
strachu nebo lsce, kter lovku vldnou pedevm.

"Ale i tady," eknou vojevdci ve sv nenapraviteln tuposti, "lze pod vechno dokzat.
Znm-li nenvist, lsku i strach, kter tm lidem vldnou, mohu jejich hnut pedvdat. Take
budoucnost je v ptomnosti obsaena ..." Na to jim odpovm, e jeden krok navc, kter jet
karavana neudlala, mohu pedvdat vdycky. Patrn bude opakovnm kroku pedchozho jak ve
smru, tak v dlce. Vda je o tom, co se opakuje. Ale karavana me zmnit pn a snadno
vyklouzne z cesty, kterou jsem j svou logikou narsoval ...

A protoe mi pod nerozumli, vyprvl jsem jim o velkm odchodu.

Bylo to v mstech solnch dol. Lid tu mezi nerosty ivoili, jak se dalo, nebo k ivotu
zde dn monost nebyla. Slunce se opralo a hnulo a z nitra zem vystupovaly msto
przran vody jen soln ly, kter by byly vodu stejn zniily, nebt u studny vyschl. Lid,
pili sem odjinud s naplnnmi mchy, tu zajat mezi hvzdami a kamennou sol spn
pracovali a vylupovali motykami przran krystalky, kter pedstavuj ivot a smrt. A zase se
obraceli zptky ke astnjm krajm a jejich rodnm vodm, jako by s nimi byli svzni
pupen rou. Slunce tu bylo tiplav, tvrd a bl jako hlad. A z psku okolo solnch dol se
msty zvedaly ebenov skly tvrd jako ern diamant, do jejich heben se marn zakusovaly
vtry. A lovk, kter by znal stalet tradice t pout, by si mohl myslet, e hory budou takto
stt a trvat dal stalet. e se budou dl ohlazovat jako pod pli slabm pilnkem, lid e budou
dl tit sl a karavany e sem budou dl putovat s vodou a potravinami a odvet ty galejnky
zptky ...

Avak jednoho rna obrtili lid pohled k horm. A spatili, co jet nikdy nevidli.

Nebo vtry, kter se po cel stalet zakusovaly do skly, v n irou nhodou vytesaly
jakousi ob tv, je vyjadovala hnv. A pod vysokm modrm nebem, nad pout, nad
podzemnmi loisky soli a nad tmi lidmi, pipoutanmi k pd nelidtj ne slan voda
ocen, k pd ze ztvrdl sol, se nyn tyila ern, zuiv, ve skle vytesan tv, je otvrala
sta k proklet. A kdy to lid spatili, dali se s hrzou na tk. Zvst o t udlosti se donesla i na
dno studn, a jak se dlnci vynoovali na povrch horniny, kad pohldl nejdve k horm a se
sevenm srdcem pak spchali ke stanm, jak tak poskldali nad a s hartusenm na enu, dt
i otroka zaali svj pedem odsouzen majetek strkat ped sebou pod neprosnm sluncem po
stezkch k severu. Nebyla tu vak dn voda a vichni zahynuli. A pedpovdi logik, e se
budou hory ohlazovat a lid e budou trvat, se ukzaly planmi. A jak by tak mohli pedem
vdt, co se zrod?

Kdy postupuji zpt do minulosti, rozebrm chrm na kameny. Postup je prost a d se

pedvdat. Stejn jako kdy rozlom znien tlo na kosti a vnitnosti, nebo chrm na pouh
kamenu nebo panstv na kozy, ovce, pbytky a hory ... Ale kdy postupuji smrem do budoucna,
musm vdy potat se zrodem novch byt, kter pibudou k zkladn ltce a nedaj se nijak
pedvdat, nebo s n nejsou te podstaty. O tchto bytch km, e jsou jedna a prost, nebo
umraj a miz, jsou-li rozdlena. Ticho je cosi, co je pidno kamenm a co umr, jsou-li
kameny rozdleny. Tv je cosi, co je pidno mramoru i jednotlivm prvkm tve a co umr,
kdy se mramor rozbil nebo kdy se prvky rozloily. Panstv je cosi, co je pidno ovcm a
kozm, pbytkm a horm ... Pedvdat nemohu, mohu vak budovat. Nebo budoucnost je nutno
stavt. Doku-li svou dobu v jej rznorodosti sjednotit do jedin tve, jsou-li m ruce
boskma rukama sochae, pak se m touha uskuten. Ale byl by omyl, kdybych ekl, e jsem to
dokzal pedvdat. Tvoil jsem toti. V rozlinosti okol jsem ukzal uritou tv a vnutil ji lidem,
take jim bude vldnout. Jako krlovstv, kter si od nich nkdy d i krev.

A tak jsem doel k dal pravd, e toti starat se o budoucnost je klam a marnost. A e
m cenu pouze takov innost, kterou je vyjadovn ptomn svt. A e vyjadovat znamen
budovat z ptomn rozlinosti jedinou tv, kter t rozlinosti vldne, e to znamen vytvet
pomoc kamen ticho. Jakkoli jin snaha je pouze vtr slov ...

XX
Ale hlavn se mi vyjevilo cosi nalhavho, pokud jde o lidsk ddictv o ddictv, kter si
lid navzjem pedvaj od jednoho pokolen k druhmu. Nebo kdy v tichu sv lsky
prochzm mstem, tu vidm enu, jak mluv s milencem a s bojcnou nhou se na nj usmv, a
tu zas druhou, oekvajc nvrat bojovnka, a dal, kter peskuje sluku, a jinde lovka, kter
rozhrnul dav a pomstychtiv se ty a ochrauje slabho, nebo jak jin prost vyezv ze
slonoviny a zan znovu a znovu a krok za krokem se pibliuje dokonalosti, kterou nese v sob.
A hledm na sv msto, kter usn a zkomrav tichne jako cimbl, do nho nkdo udeil, a
jet trochu doznv a ukliduje se jako roj vel, kter rozvilo slunce, ale velm pak nalehl na
kdla veer a vrtil vni zptky do kvt a vely u nenaly v loi vtru brzdy, je by je vedly.
A vidm, jak svtla zhasnaj a jak usnaj ohn zakryt popelem, a jak kad zase vrtil vechno
sv dom, ten sklize do stodol, ten dti, kter si hrly na zpra, ten svho psa i osla, ten svou
staeckou stoliku, a jak m msto konen odpov, urovnan jako ten ohe pod popelem, a jak
vechny vahy, modlitby, plny a vechno naden a vechny zkosti a vechna hnut srdce, kter
touilo uchopit anebo zavrhnout, a vechny nerozeen problmy, kter maj bt rozeeny, a
vechny nenvisti, kter u pede dnem nikoho nezabij, a vechna usilovn, kter u ped
svtnm nic novho neobjev, a vechny modlitby, jimi byl lovk spojen s Bohem, vidm, jak
to vechno zstalo poodloen, zbyten jako krmsk schdky, pozastaven a jako mrtv, ale ne
vyhasl, nebo to obrovsk ddictv, kter v tu chvl k niemu nen, naprosto nen ztraceno,
nbr jen poodloeno a peneno dl. A kdy pak slunce opt rozv roj, vrac mu zase jeho
ddictv zptky a kad se zas podjm sv prce, sv radosti i svho trpen, sv nenvisti i sv
touhy. A kdy se mj vel roj opt vrac ke svm bodlkm a lilim, ptm se sm sebe: co tyto
zsoby obraz znamenaj? ... A zd se mi naprosto zejm, e kdybych ml ped sebou lidstvo
dosud bez ducha a chtl je vychovat a vzdlat a naplnit tm tiscerm rznm pohybem, most
jazyka by na to nestail.

Nebo si jist cosi pedvme, ale slova naich knih ten statek neobsahuj. A vezmu-li
dti a budu-li je uit a vzdlvat kad v libovolnm smru, st ddictv tm ztratm. Stejn by
tomu bylo s mou armdou, pokud by nevznikl nepetrit kontakt od lovka k lovku, jm se
armda mn v jakousi nepetritou dynastii. Jiste budou dostvat pkazy od svch destnk.
Jiste budou podlhat autorit svch velitel. Ale slova, jimi budou destnci nebo velitel
hovoit, jsou jen nesmrn nedostaten schrnky, je maj pedvat od jednoho k druhmu
zkuenost, kterou nelze nijak vyslit ani ji vyjdit jakmkoli vzorcem. A kterou nelze naprosto
tlumoit slovy nebo knihou. B zde toti o vnitn postoje a jednotliv hlediska a o kladen
odporu a o naden a soustavy vztah mezi mylenkami a vcmi ... A kdybych je chtl vysvtlit i
ukzat, rozeberu je na jednotliv sti a nic z nich nezbude. Tak jako krlovstv, kter si d
lsky, a o kterm nieho neeknu, budu-li hovoit o kozch, ovcch, pbytcch a horch, nebo
jeho vnitn poklad se nepedv slovy, nbr posloupnost lsky. Od lsky k lsce si toto
ddictv pedvaj. Kdyby vak bylo jen jednou perueno spojen mezi pokolenmi, ta lska
zeme. A bude-li v armd jen jednou perueno spojen mezi starmi a novky, pak zbude z
armdy jen fasda przdnho domu, kter se zhrout pi prvnm deru, a perute-li spojen mezi
mlynem a jeho synem, ztratte to, co je ve mln nejvzcnj: jeho duch a a horoucnost a
tiscer piloen ruky, kter se ned vyjdit slovy, a tisc postoj, kter lze tko vysvtlit
rozumem, a pesto existuj --- nebo ve vcech, tak jak jsou, je uloeno vc rozumu ne ve
slovech ---, ale vy si myslte, e svt se d pebudovat jen pouhou etbou drobn knky, je
pedstavuje pouze odrazy a odlesky, neinn a przdn ve srovnn s hrnem zkuenosti. Dlte
z lovka primitivn, nah zve, nebo jste zapomnli, e se lidstvo ve svm postupu podob
stromu, e roste a pokrauje skrze jednoho k druhmu, tak jako pokrauje sla stromu skrze suky
a pokiven a lenn vtv. Lidstvo je jedno velik tlo, a kdy se dvm z vin svho msta,
nevm, co to je smrt, nebo tu a tam opad list, tu a tam se zrod pupence, ale pevn kmen trv
skrze to vechno dl. Ty jednotliv dl bolesti se nijak nedotknou podstatnho a chrm jak vid,
pokrauje v rstu, spka se stle vyprazduje a zase pln, bse zskv na krse a obl rouben
fontny se leskne m dl vc. Ale kdy adu pokolen perve, bude to, jako bys chtl lovka
zat uprosted jeho ivota, jako bys v nm smazal vechno, co vdl, ctil a chpal a po em
touil a eho se bl, a tuto sumu poznn, kter se stalo tlem, nahrad potom bdnmi kninmi
formulkami, a kdy potla mzu, kter stoupala kmenem, ped lidem jen to, co lze
kodifikovat. A protoe e, kter chce zachytit, zkresluje, a kdy chce pouit, zjednoduuje, a
kdy chce pochopit, zabj, piprav je tm o potravu, kterou jim pin ivot.

Kdeto j km: je dobr podporovat v obci vznik dynasti, jestlie beru ranhojie pouze
z mal skupiny, kter vak vldne celm ddictvm, a ne jen nkolika slovy, budu mt nakonec
genilnj ranhojie, ne kdybych vybral ze veho lidu a shl po synech vojk a mlyn. To
vak neznamen, e bych chtl brzdit nadn. Takov kmen pak vytvo dost pevn jdro, aby se
na n mohla naroubovat i ciz vtev. Ta nadn se stanou novmi ivinami, kter m dynastie
vsteb a promn v sebe.

Tm jsem byl opt pouen, e logika zabj ivot. A e sama o sob nic neobsahuje ...

Kdeto ti vrobci formulek se v lovku mlili. Formulku, kter je jen plonm stnem
cedru, si pletli s cedrem v celm jeho objemu, vze a barv a s celm jeho bemenem ptk a
list, s tm vm, co chab vtr slov nevyjd a nepojme ...

Nebo smuj formulku, kter oznauje, s oznaovanm pedmtem.

A tak jsem pochopil, e je marn a nebezpen brnit protimluvm. A to jsem tak ekl
vojevdcm, kte mi stle vykldali o du, ale pletli si d, neboli moc, s muzelnm podkem.

J vak km, e d je strom. dem je tady jednota vldnouc rozlinmu. Vdy na

jedn vtvi je pta hnzdo a na druh nen. A na jedn je plod a na t druh nen. Jedna vtev se
zved k nebi a druh se ohb k zemi. Moji vojevdci vak vid ped sebou vojensk pehldky a
uspodan jsou pro n pouze vci, kter se jedna od druh neli. Kdybych je nechal jednat,
zdokonalili by svat knihy, jejich dem je bo moudrost, tak, e by zavedli podek do psmen,
na kterch pozn kad dt, e jsou promen. Dali by vedle sebe naped vechna A, pak
vechna B a vechna C ... a mli by knihu, kter je v podku. Knihu pro vojevdce.

A jak by tak mohli strpt nco, co nelze formulovat, nebo co jet nedoshlo cle, nebo
co je v rozporu s njakou jinou pravdou? Jak by mohli vdt, e v ei, kter formuluje, ale neum
zachytit, mohou stt dv pravdy proti sob? e si nijak neprotiem, jestlie budu mluvit o lese
nebo o panstv, pestoe les zasahuje do vce panstv, a dn pitom zcela nepokrv, a panstv
do vce les, a pitom ani jeden nezahrnuje cel? Jedno tu nepopr druh. Ale kdy budou moji
vojevdci vyznvat panstv, nechaj popravit bsnka, kter by oslavoval les. Je toti nco jinho
sebe sama poprat a nco jinho si protieit, a j znm jen jednu pravdu, a tou je ivot, a
uznvm jedin d, a tm je jednota vldnouc hmot. A nepokldm za pli dleit, je-li ta
hmota nesourod. Mm dem je veobecn spoluprce jednoho skrze druhho, a tento d m
nut k neustl tvorb. Nut m toti vytvet e, kter by do sebe pojala protimluvy. e, kter
je sama ivotem. Vytvet d nikdy neznamen nco zamtat. Nebo budu-li hned od zatku
zamtat ivot a srovnm pslunky svho kmene do jedn ady jako sloupy podl cesty, podek,
kterho doshnu, bude zajist dokonal. Stejn kdy odsoudm sv lidi, aby byli pouze koloni
mravenc. Co by mne vsak mohlo na mravencch zajmat? Miluji lovka, osvobozenho vlastn
vrou a oivovanho bohy, kter v nm ustavm v podob domu, panstv, e, krlovstv boho,
aby se mohl stle smovat za cosi irho, ne je on sm. Pro bych je tedy nenechal, aby se
mezi sebou peli, kdy vm, e zdail pohyb je sloen ze vech ostatnch, kter se minuly clem,
a kdy tak vm, e lovk ke svmu povznesen potebuje tvoit, a ne opakovat. Jinak by pouze
spotebovval hotovou sklize. Vdy pece vm, e vechno, dokonce i tvar lodnho klu, mus
rst a t a promovat se, nebo jinak je to jen cosi mrtvho, muzeln pedmt nebo rutina. A
mezi kontinuitou a rutinou je rozdl. A je rozdl mezi stlost a smrt. Nelze vybudovat stlost
cedru nebo e. jestlie jsou zchtral. "Toto je dobr," kaj moji vojevdci, ,.a nebude se to
tedy mnit!" Ale j nenvidm lenivce a dokonenm mstm km mrtv.

XXI
Pikzal jsem proto povolat vychovatele a ekl jim: "Vam kolem nen zabjet v
lidskch mlatech lovka, ani dlat z nich mravence, kte maj t v mraveniti. Nepovauj za
dleit, bude-li lovk vce nebo mn uspokojen. Dleit je, bude-li vce nebo mn
lovkem. Prvn pro mne nen otzka, bude-li lovk nebo nebude asten. A nejsou pro mne
dleit tun bicha lenivc, kte jsou jako dobytek v chlv.

Nebudete je pecpvat przdnmi formulkami, nbr obrazy, kter jsou nositeli struktur.

Nebudete je sytit pedevm mrtvmi znalostmi. Ale ukujete jim styl, aby mohli vci
uchopit.

Nebudete jejich zpsobilost posuzovat podle schopnost, kter snad projev v tom i onom
smru. Nebo nejdle dojde a nejspnj bude ten, kdo nejvc zpasil sm se sebou. Budete
proto pihlet pedevm k lsce. Nebudete zdrazovat uitek. Ale lidskou tvorbu, aby urit
lovk hobloval sv prkno poctiv a vrn, a on je pak ohobluje lpe.

Budete uit ct, nebo ironie je vc darmochleba a znamen, e byly zapomenuty tve.

Budete bojovat proti poutm, kter lovka svazuj s hmotnmi statky. Budete vytvet z
lidskho mldte lovka, a to tak, e je budete uit pedevm smn, nebo kde nen smny,
zbv jen zkornatn. Budete uit rozjmn a modlitb, nebo jimi se due stv ir. A lsce.
Nebo co me nahradit lsku? A sebelska je opak lsky. Trestat budete pedevm le a tak
udavastv, i kdy to oboj me bt zajist lovku prospn a obci zdnliv tak. Ale siln se
rod pouze z vrnosti. A nen mon bt vrn na jedn stran a na druh ne. Vrn lovk je
vrn vdycky. A nen vrn ten, kdo doke zradit druha, s nm pracuje. J potebuji siln
msto a nehodlm opt jeho slu o lidskou hnilobu.

Budete uit smyslu pro dokonalost, nebo kad dlo je putovnm k Bohu a dokoneno
me bt a smrt. Nebudete ve svm uen klst na prvn msto milosrdenstv i odputn. To
oboj by toti mohlo bt patn pochopeno a stt se pouhou mkkost ped urkou a vedem.
Nbr budete uit ndhern spoluprci vech skrze vechny a skrze jednoho kadho. Pak bude
chirurg spchat pout, aby dal do podku tebas jenom koleno prostho dlnka. Nebo tu pjde
o prostedek. A oba dva potom budou mt jednoho vdce."

XXII
Zamyslel jsem se pedevm nad velikm zzrakem perodu a promny lovka. Nebo
byl ve mst jeden malomocn.

"Hle, propast," ekl mi otec.

A zavedl mne na pedmst k jakmusi chudmu a pinavmu poli. Okolo pole plot a v
samm stedu pole nzk dm, v nm, odznut takto od lid, bydlel malomocn. "Mysl, e
bude kiet zoufalstvm?" ekl otec. "Jenom se dvej, a vyjde ven, jak bude zvat.

Pesn tak, jako lovk, ve kterm zemela lska. Pesn tak, jako lovk, kterho
rozloilo vyhnanstv. Nebo ve vyhnanstv se lovk nerozdr, ale chtr. Syt se pouhmi sny a
hraje s przdnmi kostkami. I kdy m teba pln bicho. Je vak u jenom krlem v krlovstv
stn. lovka zachrauje pouze nutnost," ekl otec. "S jalovmi kostkami neme hrt. Sny t
nemohou uspokojit z toho prostho dvodu, e nekladou odpor. Zbran, jimi se lovk ohn v
przdnch snech mld, jsou klamn. Prospn je jen to, co klade odpor. Netstm toho
malomocnho nen, e hnije, ale prv to, e mu nic neklade odpor. Leno tady, uzaven ve
svch zsobch."

Lid z msta se na nj obas chodili dvat. Seskupovali se okolo pole jako cestovatel,
kte vystoupili na horu a naklnj se nad krter sopky. A blednou, kdy sly, jak se zem pod
jejich nohama chyst hnout. Seskupovali se tady okolo tvercovho pole, na nm il
malomocn, jako kdyby tu bylo jaksi tajemstv. Ale dn tajemstv zde nebylo.

"Jen si nedlej iluze," ekl mi otec. "Nemysli si, e je ten lovk zoufal, e v noci nesp a
lom rukama a bou hnvem proti Bohu nebo proti sob i lidem. Nen v nm toti nic, jen m
dl vt neptomnost. Co by mohl mt spolenho s lidmi? Tee mu z o a pae z nho vis jako
vtve. Z celho msta u k nmu dolh pouze vzdlen um. ivot u ho vyivuje jen matnou
podvanou. Podvan nic nen. t me jen z toho, co petv. Ne vak z toho, co je do tebe
ukldno jako do skladit. Kdyby ten lovk mohl vzt bi a lehat kon a nosit kameny a
pomhat pi stavb chrmu, il by. Ale jemu je vechno dvno."

Mezitm se vytvoil jaksi zvyk. Obyvatel dojat jeho ubohost sem denn chodili a pes
hranici zjeenou ostny hzeli sv obtiny. Malomocn byl nhle obsluhovn, obskakovn a
zdoben jako modla. A vykrmovn tmi nejlepmi jdly. A o svtench dnech mu dokonce hrla
na poest hudba. Ale zatm co on poteboval vechny, jeho nepoteboval nikdo. Vech statk
mohl uvat, ale sm neml dn, aby je mohl dt.

"Jako devn modly, kter zahrnuje dary," ekl otec. "Vc u nich zaehuj svtla.
Von tu posvtn kadidlo. A ve vlasech je zdob drah kamen. km ti vak, skrze vechny ty
zlat nramky a drah kamen se stane vtm pouze onen dav, kter je svm modlm obtuje,
kdeto devn modla zstane devem. Nic toti sama nepetv. Aby strom il, mus brt hlnu a
vytvet z ni kvty."

A vidl jsem, jak malomocn vyel z brlohu a pejel po ns mrtvm pohledem. Byl vemu
tomu hluku, kter se mu snail zalichotit, nepstupnj ne vlnm moe. Odpadl od ns a byl u
navdy nedostupn. A pokud dal nkdo z lid najevo soucit, pohldl na nj s jakmsi neuritm
pohrdnm ... U nebyl s nmi. Zhnusila se mu hra bez vkladu. Nebo co je to soucit, kter
nevezme do nrue, aby ukonejil? A pokud ho cosi ivoinho pece jen jet popouzelo k
hnvu nad tm, e se stal touhle podvanou a jarmaren zajmavost --- i kdy to po pravd nebyl
hnv pli hlubok, nebo my. kdo jsme se tu kupili jako dti okolo kd, v n krou jedin
pomal kapr, my u jsme nepatili do jeho svta ---, co zase na druh stran zleelo na jeho
hnvu nm? Vdy co je to hnv, kter neme uhodit a vypout jen przdn slova do vtru?
Tak jsem pochopil, e pi svm blahobytu nem vlastn vbec nic. A vzpomnl jsem na
malomocn dole na jihu, jak vydrali ozy z ve svch kon, nebo jim tamj zkon
nedovoloval slzt ze sedla. Podvali jen misku, upevnnou na konci hole. A s tvrdm pohledem,
jako by hledli i nehledli, nebo byli v krajinch astnch tv jen tvanci ... Pro by je tak
mlo vzruovat tst, kter bylo jejich svtu stejn ciz jako tich hry drobnch ivoich nkde
na pasece? Proto ten chladn, nevidouc pohled. Kdy potom zvolna projdli okolo krm,
spustili z kon na provaze ko. A trpliv ekali, dokud ho prodava nenaplnil. S trplivost tak
ponurou, a nahnla strach. Nebo ve sv nehybnosti u pro ns pedstavovali jen zvolna bujc
nemoc. A tavii pec a kotlk a pekapvadlo hniloby. U pro ns byli jen prchozm mstem,
nepstupnm polem a pbytkem zla. Na co vak ekali? Na nic. Sm v sob lovk na nic
neek, ek jen od druhho. A m je tv e primitivnj, m hrub jsou tv svazky s lidmi,
tm mn me poznat oekvn i nudu. Co mohli tito lid, tak absolutn od ns odznut, od
ns ekat? Neoekvali nic.

"Pohle," ekl otec. "u nedoke ani zvat. Vzdal se i pocitu nudy, nebo ta u lid
znamen, e oekvaj."

XXIII
Pipadali mi tedy hlavn neastn. Kdy pila noc, byla jako lo, na ni Bh uzavel
cestujc bez kapitna. Napadlo mne, e lidi rozdlm. Touil jsem toti pochopit, co je to tst.
pikzal jsem rozhoupat zvony. "Sem pojte, kdo jste plni tst." Nebo tst v sob lovk ct
jak avnat plod. A spatil jsem enu, jak tiskla ruce k hrudi a naklnla se vped jako naplnn.
Zstali stt po m pravici. "A sem vy, neastn," ekl jsem. A dl jsem pro n rozhoupat zvony.
"Postavte se po m levici." A kdy jsem je oddlil, snail jsem se pochopit a ptal se: "Odkud se
bere zlo?"

Na poty toti nevm. Smutek ani radost se nedaj nsobit. A trp-li v mm lidu jen
jedin lovk, je jeho utrpen tak velk, jako by trpl vechen lid. A zrove je patn, kdy se
ten jeden lovk neobtuje pro dobro lidu. Stejn tak radost. Kdy se vdv krlovnina dcera,
tan vechen lid. To vypuel kvt stromu. A j strom soudm podle jeho pice.

XXIV
ir mi pipadala m samota. dal jsem si pro svj lid ticha a pomalho rytmu. A pil
jsem z onch zsob na dn due a z onoho souen na vrcholku hory a k hokosti. Dole pode
mnou byla veern svtla msta. Ono nesmrn voln, kterm je msto a do chvle, dokud se
vichni neshromd, jeden s druhm nesejdou a nezavou se v domech. Vidl jsem, jak se
postupn zavraj, podle toho, jak zhasnala okna, a vdl jsem o jejich lsce. I o jejich pocitu
przdna, jen vznik, jestlie se lska nesmuje za nco irho, ne je ona sama.

Posledn osvtlen okna prozrazovala nemocn. Byly tu dva i ti vedy jako hoc svce.
A to svtlo v dlce patilo snad nkomu, kdo setrvval nad dlem a nedokzal usnout, dokud
nesvzal svj snop. A v nkolika dalch oknech bezbeh a beznadjn ekn. Nebo Bh svezl
svou denn sklize a nkte se u nikdy nemli vrtit. Byli tu tedy i lid podobn hldkm,
obrcen k noci, jako by hledli v tv moi. "Hle, svdci ivota," pravil jsem k sob, "hledc v
tv neproniknutelnmu moi. Na pedn stri. Je ns tu nkolik, kdo bdme nad lidmi a hvzdy
nm zstvaj dlun odpov. Je ns tu nkolik vzhru, kdo jsme vsadili na Boha. Je ns tu
mezi lenivmi nkolik, kdo neseme bemeno msta, vystaveni krutmu bii mrazivho vtru, jen
pad z hvzd jako studen pl.

Kapitni, moji druhov, nadchz pro vs tvrd noc. Nebo ti ostatn, ti spc, nevd
nieho o tom, e ivot je promna a praskot uvnit cedru a bolestiv perod. Je ns tu nkolik,
kdo neseme to bemeno za n, je ns tu nkolik, kdo stoj na hranici, kdo stravovni bolest
vesluj zvolna ke dni, anebo vyhlej jako na storn hldce odpov na sv otzky, anebo jet
doufaj v manelin nvrat ..." V tu chvli jsem vak pochopil, e zkost a horoucnost maj
spolenou hranici. Nebo zkost a horoucnost nakonec spadaj v jedno. Ob jsou pocitem
prostoru a e. "Bd tedy se mnou jen horoucn a ti, kdo ct zkost." ekl jsem si. "Ti ostatn
nech tedy klidn sp. Oni tvoili ve dne a nen jejich poslnm stt na pedn stri ..." Msto
spalo t noci neklidn, nebo za svtn ml jeden mu odpykat jaksi zloin. kalo se o nm, e
je nevinn. A mstem prochzely hldky, je mly zabrnit aby se shromaoval dav. Cosi toti
vyhnlo lidi z pbytk a tvoily se hlouky.

A j si kal: "Ten por zaplilo utrpen jedinho lovka. Ten vze v ali vylehl
nade vemi jako pochode." Zatouil jsem ho poznat. Vydal jsem se k vzen. Spatil jsem je, jak
se hranat a ern rsuje na pozad hvzd. Vrata, je zbrojnoi pede mnou oteveli, se zvolna
otela v pantech. Zdi mi pipadaly pehnan tlust a na oknkch byly me. I tady byly temn
hldky, pechzely po chodbch a pes dvr nebo vyvstvaly ped mm krokem jako non zv
... A vude zatuchl pach a hlubok podzemn ozvna, kdykoli nkdo upustil kl nebo el po
dladicch. kal jsem si: "Jak nebezpen mus bt lovk, ten slab, kehk tvor. ktermu
doke pivodit smrt i pouh hebk, jestlie ho bylo teba zavalit takovou horou!" Vechny
kroky, kter jsem slyel, chodily po jeho bie. A leela na nm vechna vha tch zd, tch
podzemnch chodeb a sloup. kal jsem si: "Ten lovk je du vzen. Jeho smyslem, stedem a
pravdou. A pitom z nho nen vidt vc, ne prost hromada hadr, je le za memi a mon
sp a ztka oddechuje. A pesto tak, jak je, je kvasem msta. A jak se obrac ode zdi ke zdi,
vyvolv zemtesen."

Oteveli mi pklop v podlaze a j se dval. Vdl jsem, e tu je cosi. co musm pochopit.

Spatil jsem ho. A napadlo m: "Nem si mon co vytat, jen lsku k lidem. Ale kdo pbytek
buduje, dv pbytku tvar. Jiste me bt kad tvar vhodn. Ale ne vechny najednou. potom
by dn pbytek nebyl.

Tv vydobyt z kamene je vystavna na tch, je byly zamtnuty. Vechny mohou bt

krsn. Ale ne vechny narz. I jeho sen je pravdpodobn krsn. Jsme oba na horskm hebeni.
Jen my dva, on a j. Jsme tto noci na hebeni svta. Nachzme zde jeden druhho a jsme jedno.
Nic ns v t vce u nerozdluje. Chce spravedlnost, stejn jako j. A pesto zeme ..." M srdce
trplo.

M-li se vak touha promnit v in, m-li se sla stromu stt vtv, m-li se ena stt
matkou, je teba volit. Prv z nespravedlnosti volby se rod ivot. Vdy i tu krsnou enu
milovalo natisce mu. A ona je odsoudila k beznadji, aby se mohla uskutenit. To, co je, je
vdycky nespravedliv. Pochopil jsem, e kad volba je pedevm krut.

Zavel jsem dvee a odchzel chodbami pry. Pln cty a lsky: "K emu by bylo, dopt
mu ivot v otroctv, kdy je velik prv svou pchou?" Mjel jsem hldky, alnky a rann
metae. A vichni ti lid slouili vzni. A vechny ty tk zdi hldaly svho vzn jako rozpadl
zcenina, jej smysl je v ukrytm pokladu, Ohldl jsem se jet jednou k vzen. Stlo tam se
svou v v podob koruny vren k hvzdm jako lo, kter veze svj nklad, jako lo, zcela
uren slouit, a j si kal: "Kdo se mu me rovnat?" Kdy pak jsem byl daleko, unaven
putovnm noc, tou tlamou prachrny ...

Myslel jsem na lid ve mst: "Ano, budou ho oplakvat. Ale je dobr i to, kdy plou."

A rozvaoval jsem o psnch, o tom rozruchu a mylenkch svho lidu. "Pohb ho," kal
jsem si. "Ale pohbt nelze. To, co je pohbvno, je semeno. ivot pemoci nemohu a ten vze
bude mt jednoho dne pravdu. Dm ho povsit. Jeho smrt bude vak opvovna. A to voln najde
odezvu v nkom, kdo bude chtt usmit rozdlen. Ale co mohu usmit j?

Musm do sebe vstebvat v rmci urit hierarchie, ale ne souasn v rmci hierarchie
jin. Nesmm smovat blaenost se smrt. Smuji k blaenosti, proto vak nesmm odmtat
rozpory. Musm je pijmout. Tohle je dobr, tohle patn, lek m takov beka, takov
limonda pro slabochy, kter jen oklesuje. Vtm se stanu jen tehdy, pokud svho neptele
uznm."

XXV
Pemlel jsem nad maskou tanenice. Nad jejm utkvlm, urputnm a znavenm
vrazem. kal jsem si: "V dobch, kdy byla e velk, to byla maska. Dnes je to jenom pklop
przdn schrnky. lovk u v sob nem patos. Neexistuje bezprv. Nikdo u netrp pro svou
vc. A co znamen vc, pro kterou nikdo netrp?" lovk chtl cosi zskat. Zskal to. A je te
astn? tst bylo pece v on cest za nm. Pohlete na rostlinu, kter vytv kvt. Je
astn, e vytvoila kvt? Je pouze dovren. A neme si pt u nic, jen smrt. Vm, co je
touha. A pracovn ve. A pocit spchu. A potom odpoinek. Ale odpoinek nen potrava a
nelze z nho t. Nco jinho je potrava a nco jinho cl. Nkdo utk rychleji a vyhraje. Ale z
vyhranho bhu neme bt iv. Stejn jako neme ten, kdo miluje moe, bt iv z jedin boue,
kterou pemohl. Ta jedna pemoen boue je jedno tempo ruky v jeho plavb. Jedno tempo,
kter vol po dalm. A radost z vytven kvtu, z pemhn boue a z budovn chrmu je nco
jinho ne radost z kvtu, kter je hotov, z boue, kterou jsme pemohli, z chrmu, kter u jsme
postavili. ekat, e najdeme radost v nem, co jsme pvodn odsuzovali, myslet si, e by se
mohl vlenk tit radostmi lenivce, je iluze. Ale vlenk pesto bojuje zdnliv za to, z eho je
lenivec iv. Nem vak prvo bt zklamn, jestlie se pak stane lenivec i z nho. Nebo nakat
nad tm, e touha nikdy nedoshne uspokojen, je klam. Je to klam, pokud jde o pedmt touhy.
ekne, e to, co vn pronsleduje, se vn vzdaluje ... To jako by si stoval strom: "Stvoil
jsem kvt a te je z nho semeno a ze semene strom a ze stromu zas kvt ..." A ty jsi zase
pemohl boui a boue se zmnila v odpoinek, ten odpoinek je vak zas jen ppravou k boui.
km ti: neexistuje bo milost, kter by t uetila uskuteovn ... Tou bt: bude a v
Bohu. On t navrt zptky do sv stodoly, a se skrze sv iny pozvolna uskuten a uhnte,
nebo lovk, v, lovk se rod dlouho. Mysleli si. e cosi zskali a nco maj, a zstali stt na
cest, aby se, jak tomu kaj, tili ze sklizn. A ztratili tm vecko. dn sklize toti
neexistuje. Kdo by to mohl vdt lip ne j, j, kdysi tak dlouho lapen do enskch osidel,
nebo tam kdesi v cizch koninch vychovvali a vonnmi mastmi pstili enu, o n jsem vdl,
e bych ji mohl zskat. A thle zvrati jsem kal lska. A zdlo se mi, e zemu zn, kdy j
nedoshnu.

A byla svatba s hlunmi slavnostmi, je mly v och veho lidu barvu lsky. A byly
rozhazovny koe kvt, rozstikovny vn a do ohn hzeny diamanty, zaplacen utrpenm,
potem a lidskou krv, diamanty zrozen z davu jako kapika vn zskan z celch nklad
kvtin, a kad, nevda ani pro, touil se rozplynout v lsce. Tu ale stla na terase ona, m
nn zajatkyn, v zvojch, do nich se opral vtr. A j, mu, j, vtzn bojovnk, jsem konen
drel svou vlenou odmnu. A nhle jsem ped n nevdl, co dl ...

"M holubice," hovoil jsem k n, "m hrdliko, m thlonoh gazelo ..." a hledal jsem
slova, ktermi bych ji, neuchopitelnou, uchopil. Rozplvala se toti jako snh. Dar, na kter jsem
ekal, nebyl nim. A volal jsem: "Kde jsi?" Nebo jsem ji u nenalzal. "Kde je hranice?" A
promnil jsem se v hradbu a pevnost. Ve mst zatm planuly radostn ohn k oslav lsky.
Zatm co j, straliv osaml, jsem na ni hledl, jak svleen sp. "Zmlil jsem se v koisti,
zmlil jsem se ve svm bhu. Prchala tak rychle a j ji zastavil, abych se j zmocnil ... A kdy
jsem ji chytil, nhle tu nebyla ..." Zrove jsem vak pochopil svj omyl. To, co jsem
pronsledoval, byl prv jenom ten bh, a byl jsem stejn blzen jako lovk, kter by nabral
vodu do dbnu a pak by ho zamkl do skn, protoe miluje zpv fontn ...

"Dokud se t vak nedotkm, buduji t jako chrm. A vytvm t plnou svtla. A v tvm
mlen jsou uzaveny cel krajiny. A doku svou lskou peshnout tebe i sebe. A skldm psn
k oslav tv e. A kdy zavr oi, zavr vka svt. A kdy t drm maltnou v nru, jsi
jako msto, jsi pouze jeden stupe m cesty k Bohu. Stvoen k seehnut, k strven, ale ne k
zadren ..." A brzy na to propukl v palci pl a cel msto se oblklo ve smutek, protoe jsem
vzal tisc ozbrojenc a brnou msta jsem zamil k pouti. Nebo jsem nebyl uspokojen. Jak u
jsem kal, bolest jedinho lovka je bolest celho svta. A lska jedin eny, teba i nevmjak
hloup, vyv Mlnou drhu se vemi hvzdami. A j t svrm v nru jako kivku sv lodi.
Proto ten odjezd na ir moe: straliv rameno lsky ...

A tak jsem poznal hranice sv e. Ale prv v tch hranicch mla svj vraz, nebo
miluji jen to, co klade odpor. Strom nebo lovk, to je pedevm ten, kdo klade odpor. Prv
proto jsem pirovnal k pkrovm przdnch schrnek ony urputn basrelify tanenic, je byly
maskou, jen pokud halily urputnost a vnitn nepokoj a poezii, dceru rozpor. Miluji toho, kdo se
projevuje odporem, kdo se uzave a ml, kdo si na muidlech zachovv tvrdost a seven rty,
toho, kdo nepodlehl mukm ani lsce. Toho, kdo uml dt nemu pednost a bt natolik
nespravedliv, e nemu svou lsku nedopl. Tebe, kter jsi jako dsiv v, je nikdy nebude
dobyta ...

Nenvidm toti, co je snadn. Nen lovkem, kdo neklade odpor. Pak zbv leda
mravenit, do kterho se u neotiskuje Bh. Pak je to lovk bez kvasu. A zde je prv to
podivuhodn, co se mi zjevilo ve vzen. Silnj ne ty, ne j, ne my vichni, ne moji
alnci, m padac mosty a hradby. Zde bylo to tajemstv, kter m trpilo podobn jako tehdy v
lsce, kdy jsem tu enu drel poddanou a nahou. Lidsk velikost a souasn i malost, nebo vm,
e velk je lovk ve ve a ne ve vzdorn pe.

XXVI
A tak jsem pochopil, e lovk nen hoden zjmu nejen tehdy, kdy se neum obtovat,
kdy nen schopen vzdorovat svodm a pijmout smrt --- nebo v takovm ppad ztrc tvar ---,
ale i tehdy, kdy je rozplynut v davu a davem ovldn a podzen jeho zkonm. Vdy tak jako
divok kanec i samotsk slon, i kad lovk m prvo mlet na svm vrcholku hory a nebt
odtud vytrhovn davem vedenm nenvist ke vemu, co se podob cedru na vrcholku hory.

lovk, kter chce pomoc ei, pomoc logickch vklad uchopit a vyjdit lovka, mi
pipad jako dt, kter se postav s kbelkem a lopatkou u paty Atlasu a pedstavuje si, e horu
uchop a penese jinam. lovk je tm, m je, a ne tm, co je vyjdeno. Samozejm e kad
vdom smuje k tomu, aby se vyjdilo, ale vyjdit se je dlo tk, pomal a kivolak --- a je
omyl si myslet, e to, co nelze vyslovit, neexistuje. Nebo vyslovit a pojmout m jeden a t
smysl. A dodnes jsem se vak nauil pojmout z lovka jen chabou st. A to, co jsem jednoho
dne dokzal pojmout, existovalo nicmn u vera. A lichotil bych si, kdybych si pedstavoval,
e to, co z lovka nemohu vyjdit, nen hodno zjmu. Vdy ani horu nemohu vyjdit, jen
oznait. A oznait a uchopit je dvoj. Oznait mohu tomu, kdo u zn, kdyby vak neznal, jak
bych mu dokzal tlumoit horu se vemi jejmi rozsedlinami, v nich se kutl kameni, a s poli
levandule a s horskm hebenem, kter se vln pod hvzdami? A poznm, kdy to nen zborcen
pevnost i brka postrdajc smr, jej provaz lze libovoln odvzat od eleznho kruhu a vzt
ji, kam se zachce ---, nbr kdy to je ndhern existence, je m sv vnitn zkony te a sv
mlen, velebnj ne mlen hvzdnho soustroj.

Je zde tedy ten svrchovan rozpor, e obdivuji lovka poddanho a zrove lovka
nepoddajnho, kter projevuje to, m je. A tebae ten problm chpu, nedoku ho formulovat.
Nebo prv ti lid, kte jsou podzeni nejtvrd discipln a pjdou na smrt na m jedin
znamen, kte planou pro mou vru a zrove jsou poslunost tak utueni, e jim mohu vmst do
tve urky a vldnout jimi jako dtmi, prv ti lid projev nakonec v inu, ve srce s
protivnkem, tvrdost kalen ocele a ulechtil hnv a odvahu ped smrt.

Pochopil jsem, e lovk m prost dv tve. e ten obdivuhodn lovk, kter nm

pipad nepoddajn jako zrno, i ta nepodmaniteln ena, kter je v mm nru neptomn jako
lo na irm moi, e takov lovk, kterho nazvm muem, protoe nesmlouv, nevyjednv
a neustoup, ani se z obratnosti, lanosti i navy nevzd sti sebe a nevymakm z nho olej
tajemstv, kdybych ho drtil teba mlnskm kamenem, e takov lovk, kter nese v srdci onu
tvrdou olivovou pecku a j ho nedm utlaovat davem ani tyranem, nebo se v srdci stal
diamantem, e takov lovk m vdycky jet jednu tv. Pokorn, poslun a pln cty, vry a
odevzdn, je moudrm synem urit duchovn rasy a pechovavatelem jejch ctnost ...

Ti vak, o nich jsem myslil, e jsou svobodn a e v nevylitelnm osamn rozhoduj

pouze sami o sob, ti nejsou nim vedeni, chyb jim vtr ve stov a jejich odpor je vdy jen
rozmar beze v souvislosti. A protoe takov dobytek nenvidm a nenvidm lovka, kter je
zbaven vlastn podstaty i vnitn vlasti, a protoe ani jako vldce, ani jako pn nechci svj lid
vyklestit a promnit ho v poslun a slep mravence, pochopil jsem, e ho svou vl mohu a
musm oivit, a ne zniit. A e to nen mkkost bastarda, kdy je v mm kostele mkk a
poslun a ke druhmu laskav, nebo jen takto me bt helnm kamenem na hranicch m
e. Nebo od lovka samotnho nelze nic ekat, pouze od ndhern spoluprce jednoho skrze
druhho ...

Stejn tak onen mu drcen thou hradeb a hldan dozorci, onen mu, kterho bych mohl
ukiovat, a pesto neodvol a moji kati z nho vyraz nanejv pohrdav srnch. Byl by omyl,
kdybych v nm vidl jen vzpurnost. erp svou slu prost z jin vry a m i druhou tv, kter je
nn. Je tu i jin jeho obraz, obraz lovka, kter usedne a s rukama na kolenou a sladkm
smvem naslouch, a jsou tu adra, kter ho odkojila. A stejn tak ta ena, kterou jsem zavel ve
vi. Zajat v kleci obzoru pechz sem a tam a nelze ji znsilnit ani uchopit a nevykne slovo
lsky, jak je to na n dno. Je prost z jin koniny, a z jinho ohn, ze vzdlenho kmene a
pln vlastn vry. Nedoshnu j, pokud nedoclm jejho obrceni. Nejvc nenvidm takov lidi,
kte vbec nejsou. Ps syny, kte povauj za svobodu, kdy svobodn mn a zapraj vlastn
nzory (a jak by mohli tak vdt, e nco zapeli, kdy jsou sami sob soudci?). Kte svobodn
klikuj a kiv psahaj a odvolvaj a mn nzor, jen kdy jim, jsou-li hladov, uku lab.
 Byla tedy noc svatby a noc na smrt odsouzenho. A j ml pocit ivota. Zachovvejte tvar
a bute stl jako lodn kl, a to, co erpte zven, promujte v sob jako cedr. j jsem rmec a
vztu a tvr in, z nho se rodte, a nyn muste rst a pevn zapustit koeny jako mohutn
strom, kter se koat do vlastnch vtv, a ne do vtv jinho stromu, a vytv sv vlastn jehli
i list, a ne jehli i list jinho stromu ...

Chtrou vak nazvm ty, kte jsou ivi z in druhch lid a podle nich se mn jako
chameleni a hled s lskou jen tam, odkud jim plynou dary, a maj rdi potlesk a soud sami sebe
z pohledu dav: nikde je nelze najt, nejsou podobni citadele, uzaven nad vlastnm pokladem, a
nepedvaj sv heslo z pokolen na pokolen, ale nechvaj sv dti naopak vyrstat, ani je
hntou. A vyrej po svt jako houby.

XXVII
V tom roce zemel panovnk, kter vldl v sousedstv m e. Prv ten, s nm jsem
tvrd bojoval, a jsem po mnoha bojch pochopil, e se o nho oprm jak o hradbu. Vzpomnm
jet, jak jsme se setkvali. V pouti byl vztyen purpurov stan; zstal przdn a my dva jsme se
tam odebrali. Vojska ekala opodl, nebo nen dobr, kdy se lid sms.u Dav ije pouze
bichem. A vechno zlacen oprsk. rliv na ns hledli, openi o jistotu svch zbran, dojat,
ne vak lacin roznnl. Otec ml pravdu, kdy kal: "Nevyhledvej lovka na jeho povrchu,
ale a v sedmm pate jeho due a jeho srdce a ducha. Kdy se budete navzjem hledat ve svch
nejnich hnutch, zbyten jen prolijete krev."

Tak jsem to tak pochopil a pichzel jsem za nm oprotn a obezdn troj hradbou
samoty. Usedli jsme na psek, tv v tv. Nevm, kdo z ns, zda on i j, byl tehdy mocnj.
Ale moc se v t posvtn samot mnila v umenost. Kad z ns mrnil sv pohyby, je jindy
otsaly svtem. Hovoili jsme o pastvinch. "Mm ptadvacet tisc kus dobytka," ekl, "a
dobytek hyne. U tebe prelo." Nemohl jsem vak pipustit, aby k nm zanesli sv vlastn, ciz
zvyky a pochybnost, je plod hnilobu. Jak bych mohl pijmout na svm zem paste z jinho
svta? Odpovdl jsem: "Mm ptadvacet tisc lidskch mlat, kter se mus uit vlastnm
modlitbm, a ne modlitbm jinch, nebo by jinak nenabyla tvaru ..." A mezi naimi nrody
rozhodly zbran. A byli jsme jako dva pohyby moe, kter se pelv sem a tam. Tebae jsme se
do sebe oprali celou vahou, dn z ns nepostoupil kupedu, nebo jsme byli oba na vrcholu a
kadou porkou jsme svho neptele zocelili. .,Pemohl jsi mne, jsem te o to silnj." Pesto
jsem jeho velikost nijak nepodceoval. Ani visut zahrady jeho hlavnho msta. Ani vonn ltky
jeho obchodnk. Ani jemnou prci jeho ciselr. Ani mocn vodn pehrady. Podceuje pouze
lovk nzkho ducha, nebo jeho pravda vyluuje pravdy ostatn. Ale my dva jsme vdli, e
pravdy mohou t vedle sebe, a nepovaovali jsme za dn ponen pipustit pravdu druhho, i
kdyby to mlo znamenat, e jsme se sami mlili. Pokud vm, nepohrd jablo vinnou rvou, ani
palma cedrem. Ale kad z nich hled bt co nejtvrd a zachovv si sv koeny. A chrn si svj
tvar a podstatu, nebo je v nich nedoceniteln bohatstv, kter se nesm znehodnotit "Skutenou
smnou," kal mi, "je skka na voavku nebo semeno i onen darovan lut cedr, kter
napluje tvj dm vn mho domu. Nebo mj vlen pokik, kter k tob zalehne z mch hor.
Nebo i vyslanec, pokud byl dlouho vychovvn, formovn a zocelovn, aby t uml souasn
odmtnout i pijmout. Odmtne t v tvch nich polohch. Ale najde t tam, kde u je nad v
nenvist jen cta k lovku. Jedin cta, kter m cenu, je cta k nepteli. cta ptel m cenu
jen tehdy, pokud dovedou brzdit svou vdnost, sv dky a vechna hrub hnut. Jestlie umr
pro ptele, nesm se roznovat ..." A tak bych lhal, kdybych chtl tvrdit, e mi byl ptelem.
Pesto jsme pi kadm setkn ctili hlubokou radost, ale tady u lidsk hrubozrnnost svd slova
z cesty. M radost nesmovala k nmu, nbr k Bohu. On pedstavoval cestu k Bohu. Nae
setkn byla svornkem klenby. A nepotebovali jsme si nic kat.

A mi Bh odpust, e jsem jeho smrt oplakal. Znal jsem ostatn svou bednou
nedokonalost a kal jsem si: "Plu, protoe nejsem jet dost ist." A pedstavoval jsem si v
duchu, e pro nho by m smrt byla nco podobnho, jako kdy se propadne do tmy kus zem.
Hledl by na to mohutn zakymcen svta, jako by se dval na soumrak. Nebo jako topc se
lovk, kdy se svt promuje pod spcm zrcadlem vod. "Podle tv vle, Pane," ekl by svmu
Bohu, "pichz noc a pichz den. Co je vak z toho svzanho snopu, z t uplynul doby,
ztraceno? J il." A pojal by mne ve svj nevslovn klid. J jsem vak nebyl dosti ist a neml
jsem jet v dostaten me smysl pro vcnost. A podoben enm, ctil jsem povrchn tesknotu,
jako kdy uvadnou za veernho vtru re v mch ivoucch rovch sadech. Nebo v nich
uvadm i j. Ctm, e spolu s nimi umrm.

Bhem ivota jsem pohbil v psku sv velitele, sesadil ministry, ztratil eny. Nechal jsem
za sebou stovky vlastnch obraz, jako kdy had svlk ki. Ale stejn jako se navrac slunce,
kter je mrou a kyvadlem dne, nebo lto, je m, jak se vyvauje rok, moji vojci vdy znovu,
od setkn k setkn, od smlouvy k nov smlouv vztyovali v pouti stan. A my jsme se tam
odebrali. Byl z toho jaksi slavnostn zvyk, provzen vdy onm suchm smvem a klidem v
sousedstv smrti. A onm tichem, je nepochz z lovka, nbr z Boha.

Ale te jsem byl sm, sm odpovdn za celou svou minulost a beze svdka, kter by
mne vidl t. Vechny ty iny, kter jsem neuznal za vhodn vysvtlovat lidu, dovedl on, mj
soused, pochopit, vechny ty vnitn boue, kter jsem nepedvdl pohledm, dovedl on ve svm
mlen vytuit. Vechnu tu thu odpovdnosti, o kter nikdo nevdl --- nebo bylo lep, kdy ve
mn vidli jen svrchovanou moc --- dovedl on, mj soused, zvit, akoli byl pitom povznesen
nad soucit a pesahoval jej a myslel jinak ne j. A nyn usnul v purpurovm psku, pehrnul pes
sebe psek jako rub dstojn sebe, a nyn umlkl a zavel oi nad svou sklizn a po tvi se mu
zaal rozlvat onen zdumiv, Bohem prodchnut smv v uspokojen nad tm, e snop je
svzn. Jak jsem byl ve svm rozruen sobeck! J, slab lovk, jsem pisuzoval vznam drze
vlastnho osudu, kter dn vznam nem, i jsem pomoval sebou, msto abych se v i
rozplynul, a povaoval jsem ten horsk heben za jaksi vystn svho osobnho ivota. T noci
jsem poznal hranici, na n se dl vody, nebo jsem zvolna vyplhal po bo a po druhm bo
jsem sestupoval dol a nechal jsem na druh stran vechny sv velitele, vechny sv eny,
vechny sv neptele i toho

jedinho, jen mi byl mon ptelem, a nikoho u nepoznvaje, ani jedinou tv, poprv
jsem se ctil str a ke vem jsem byl lhostejn, nebo jsem se stal lhostejnm sm sob --- a byl
jsem od t chvle zcela sm ve svte plnm lid, kter jsem nepoznval.

Prv tehdy jsem se vsak dokzal vzchopit. "Je mon, e jsem rozbil svou posledn
slupku," pomyslil jsem si, "a snad se stanu istm. Nebyl jsem nikterak velk, nebo jsem hledl
na sebe. A tahle zkouka mi byla seslna, nebo jsem zanal mknout. M srdce bylo pln
nzkch hnut. Navrtm vak svmu mrtvmu pteli vechnu jeho dstojnost a nebudu ho ji
oplakvat. Budu jen vdt, e byl. A psek mi bude pipadat bohat, nebo jsem uprosted t ir
pout vdval asto jeho smv. A tmhle jedinm smvem zsk cosi v mch och i smv
kadho jinho lovka. O tenhle jedin smv se kad jin smv stane bohatm. Budu v
lovku vidt nstin ehosi, co nikdy dn kamenk z kamene nevytesal, skrze ten kmen
poznm vak lpe lidskou tv, nebo jsem kdysi do jedn tve hledl, a hledl jsem j pmo do
o. Vracm se tedy ze sv hory zptky: u se neobvej, mj lide, opt jsem navzal nit Nebylo
sprvn, e jsem poteboval lovka. Ruka, kter mne uzdravila a znovu seila, je pry, ale ev
dr. Vracm se dol ze sv hory a potkvm ovce a jehata. Hladm je. Ped Bohem jsem na
svt sm, ale kdy hladm ta jehata, nad nimi srdce otvr sv zdla, skrze kad jednotliv
jehtko jako bych hladil vekerou lidskou slabost, a zase vs nachzm." A svmu sousedu jsem
vytkl msto, odkud nikdy nevldl lpe. Pevn postaven mrtvho, V pouti je nyn kadoron
vztyen stan a lid se modl. Armda stoj ve zbrani s nabitmi pukami, jezdci objdj, aby
hldali pou, a kdo by se do t koniny odvil, bude sat. Jdu tam pouze j sm. Odhrnu pltno
stanu, vejdu dovnit a usednu. A po zemi se rozhost ticho.

XXVIII
Byl veer, a j opt pozoroval msto, je se rozsvcovalo. Tu blou, chvlemi modravou
tv s doutnajcmi svtly, jimi byly uvnit ozeny pbytky. A rozloen jeho ulic. A ticho,
kter se v nm ponalo it jako v podmoskch skalch. A jak jsem tak s obdivem hledl na
kresbu ulic a nmst a na ty chrmy, rozset tu a tam jako duchovn spky, a na temn at kopc
kolem dokola, msto mi nhle pipadalo, akoli bylo tak pln lid, jako uschl rostlina s
useknutmi koeny. Jako przdn spka. U to nebyla ivouc bytost, jej kad st nachz
ozvuk v druh, u tady nebylo srdce, je k sob svd krev, aby ji rozlilo zptky do cel hmoty,
u tady nebylo jedin celistv tlo, kter se spolen raduje ve dnech svtk a tvo jedinou pse.
Byli tu jen parazit usazen v cizch ulitch, kad sm pro sebe ve vlastnm vzen, a nikdo
nespolupracoval. U to nebylo msto, ale jen skopka msta, pln mrtvch, kte se povaovali
za iv. ekl jsem si: "Hle strom, kter uschne. Hle plod, kter shnije. Hle krun, skrvajc
mrtvou elvu." A bylo mi zejm, e msto potebuje novou mzu. Aby se vechny vtve opt
spojily s kmenem, kter je vyivuje. Aby se spky a cisterny opt naplnily zsobami ticha. A e
to musm bt j. Kdo jin by ml milovat lidi?

XXIX
Stejn tomu bylo s hudbou, kterou jsem poslouchal, a kter oni nemohli rozumt. A
vyvstal pede mnou tento prost rozpor: buto jim poskytne psn, jim rozumj

--- a neuin dn pokrok ---, buto je bude uit vd, kterou chpou --- a nic tm
nezskaj ---, buto je spout zvyky, je u nich trvaj u tisc let, a nebude v nich pak strom,
kter by rostl a vytvel plody a nov kvty --- ale bude v nich zato klid modlitby, moudrost a
spnek v Bohu

---, nebo se naopak zam k budoucnosti a bude je postrkovat a znepokojovat a nutit je,
aby sv zvyky opustili

--- a brzy povede jen stdo vysthovalc, z nich se vytratilo ddictv. Armdu vnch
koovnk, kter se nikdy nikde neusad.

Kad vzestup je vak bolestn. A kad promna je bolest. Nemohu proniknout do

hudby, pokud mi nejdv nezpsob bolest. Nebo hudba je beze vech pochyb prv plodem m
bolesti a j nevm v ty, kdo se t ze sklizn nashromdn jinmi. Nevm, e sta
poskytnout dtem lovka koncert, bse i pednku, aby byly hned blaen a opojen lskou.
Nebo lovk, to zajist schopnost k lsce, ale t k bolesti, A k nud. A k patn nlad,
zachmuen jako detiv nebe. Dokonce ani ti lid, kte maj pro bse cit, neij jenom v radosti
z bsn, nebo jinak by nikdy nevypadali smutn. Uzaveli by se do bsn a plesali by. Cel
lidstvo by se uzavelo do bsn a plesalo by a u by nemuselo tvoit lovk je vak uzpsoben
tak, e se raduje jen z toho, emu dv tvar. e me bse vychutnat, jenom kdy se k n
povznese. Tak jako krajina, spaten z vrcholku hor, zakrtko v srdci zvtr, nebo m smysl jen
tehdy, je-li vytvoena z navy, z uritho rozpoloen sval, a kdy sis odpoinul a prahne po
dal chzi, zane t nhle nudit a nem ti u co dt, stejn je tomu s bsn, pokud se nezrodila z
tvho sil. I bse jinho lovka je toti zas jen plodem tvho sil, tvho vnitnho vzestupu. A
pln spky vytvej pouze lenivce bez lidsk hodnoty. Po lsce nemohu shnout, jako by byla
kdesi v zsob: je to pedevm prce mho srdce. Nijak mne nepekvapuje, e tolik lid nechpe,
co je to panstv, chrm, anebo bse i hudba, a e se ped n posad a kaj: "Co je tu jinho,
ne vt nebo men mnostv rozlinho? Nen tu nic, co by bylo hodno mi vldnout." Jsou to
lid takzvan rozumn, skeptit a pln ironie, kter pochz z darmochleba, a ne z lovka. Lsku
ti neposkytuje urit tv jako dar, stejn jako ta astn pohoda nebyla v krajin, nbr v tvm
stoupn vzhru. V tom, e jsi zmohl horu. e jsi zakotvily nebi.

Stejn je tomu s lskou. e by ji lovk mohl potkat, je pouh iluze, nebo lsce je teba
se uit. Klame se ten, kdo bloud ivotem, aby se nechal dobvat, kdo zn jen citov vzruen z
krtkch vznt a douf, e potk onu velikou horeku, kter ho zapl pro cel ivot. Jeho srdce
doshne jen chabho vtzstv, nebo je duevn chud a zmohl jen malik pahorek.

Stejn tak nelze spoinout v lsce, pokud se den ze dne nepromuje, jako je tomu v
matestv. Ty vak chce ve sv gondole usednout a stt se zpvem gondolira na cel ivot. A v
tom se ml. Nebo co nen vzestupem i pechodem, to ztrc vznam. Pokud se zastav,
najde jen nudu, nebo krajina u ti nebude mt co ci. A msto abys zavrhl sebe, zavrhne enu.
proto na mne nikdy nepsobily argumenty nevrce a logika, kte mi kali: "Uka mi tedy to
panstv, i Boha, nebo vidm a hmatm pouze kamen a rznou hmotu a vm jen v to
kamen a rznou hmotu, jich se mohu dotknout" Ale nikdy jsem se tak nedomlel, e bych je
mohl pouit a ukzat jim tajemstv, nebo je pli kehk, ne aby se dalo formulovat. Stejn
jako je nemohu penst na vrchol hory a ukzat jim pravdu krajiny --- protoe v takovm ppade
nebude pro n krajina vtzstvm ---, a jako jim nemohu dt vychutnat hudbu, jestlie se j
nezmocnili pedevm sami. Obracej se na mne, aby se bez nmahy pouili, tak jako jin hled
enu, kter by do nho vloila lsku. To vak nen v m moci. Vezmu je vak a zavu a budu je
trpit studiem, nebo vm, e co je snadn, je prv proto neplodn. A vsledek prce budu mit
podle nmahy a potu. Dal jsem proto svolat vychovatele a ekl jim: "Neklamte se. Nesvil jsem
vm dti lovka, abych pozdji zvaoval mnostv jejich znalost, nbr proto, abych se mohl
radovat z jejich vzestupu. Nezajm mne k, jen pozn, nesen na nostkch, tisce horskch
vrcholk a obhldne tak tisce krajin, nebo za prv nepozn ani jedinou krajinu doopravdy, a za
druh je i ten tisc krajin sotva zrnkem prachu v nesmrnosti svta. Zajmat mne bude ten, kter si
pocvi svaly vstupem na horu, by byla jedna jedin, nebo pak bude pipraven pochopit i
vechny dal krajiny, i cel ten tisc krajin patn nauench, a pochop je lpe ne ten druh,
ne ten falen vdec.

A budu-li ho chtt probudit k lsce, poskytnu mu k tomu zklady cvienm v modlitb."

 Jejich omyl pramen z toho, e vidli, jak lovka vedenho k lsce rozntilo, kdy odhalil
uritou tv. A vid v tom zsluhu t tve. A jak lovka rozntilo, kdy se zmocnil bsn, a vid
v tom zsluhu bsn.

Ale znovu ti opakuji; kdy eknu "hora", mohu tm oznait horu pro tebe, kter ses
prodral jejm kovm, sklouzval po jejch srzech, potil se na jejm kamen a trhal jej kvty a
potom voln vydechl na hebeni. Oznail jsem. avak nic jsem neuchopil. A eknu-li "hora"
tunmu krami, nemohu do jeho srdce nic vnst.

A nen-li bsn, neznamen to, e by pominula innost bsn. Nen-li lsky, e by

pominula innost tve. A e by pestal psobit Bh, nen-li ji v lidskm srdci ona rozloha orn
pdy zajat ve sv noci, na kter by se pod pluhem zvedly cedry a kvty.

Sledoval jsem toti opravdu pozorn lidsk vztahy a dobe jsem rozpoznal nebezpe
rozumu: toho rozumu, kter si mysl, e e uchopuje. A e v hdce existuje odpov. To, co je
ve mn, nemohu toti naprosto tlumoit prostednictvm ei. Nen slov, je by to sdlila. Mohu
to pouze oznait, a sice do t mry, do jak jsi to u pochopil jinmi cestami ne pomoc ei.
Zzrakem lsky anebo proto, e jsi zrozen ze stejnho boha a e se mi podob. Jinak ten svt,
kter je ve mn pohrouen, jen pitahuji za vlasy. A jak mi d nhoda a m neobratnost, uku jej
pouze z t i on strnky, podobn jako kdy oznam horu a vyjdm tm, e je vysok. Ale
hora je cosi docela jinho a j chtl hovoit o tom, jak velebn je noc, vidn z hvzdnho chladu.

XXX

Kdy nkomu pe, posl po lodi nklad. Ale jen mlo plavidel doshne cle. Moe je
pohlt. Jen mlo vt si v prbhu djin zachov ozvuk. Mnoh jsem snad oznail, ale jen mlo
uchopil.

A zase je zde ten problm: spe ne oznaovat, je teba uit, jak vci zachytit. Je teba
uit postupm k uchopen. Nen tak dleit, co ten lovk, na kterho mi ukazuje, v. Tot v i
slovnk. Jde o to, jak ten lovk je. Nkdo nape bse s vekerou horoucnost, lovek mu vak
na irm moi utee. Nic z hloubek nevylovil. Oznail pro mne jaro, ale nestvoil je ve mn
natolik, aby m srdce z toho jara ilo.

Poslouchal jsem vechny ty logiky, historiky a kritiky, kte si vimli, e kdy je dlo
siln, vyjaduje se jeho sla plnem, nebo ve, co je siln, stv se plnem. Ale kdy hledm na
msto a vidm pedevm pln, pak je to proto, e se m msto vyjdilo a je hotov. Z plnu vak
nevyrostlo.

XXXI
(...) Napi hymnus na ticho. Ty, kter rozeznv plody. Ty, kter obv hrobky, sklepy
a stodoly. Ndobo medu z ple vel. Moe odpovajc ve sv plnosti. Ty, do nho uzavrm sv
msto z ve hor. Utichl jeho ruch a pokik a zvonn jeho kovadlin. To vechno je ji
pozastaveno v ndob veera. Oko bo, bdc nad na horekou, plti bo, rozesten nad
lidskm hemenm. Ticho en, kter se staly tlem, v nm zraje plod. Ticho en pod bohatstvm
jejich tkch ader. Ticho en, ty ticho vech marnost dne i ivota, v nm jsou dny svzny.
Ticho en, ty svatyn a trvn. Ticho, v nm se odehrv jedin bh k ztku, kter nkam vede.
ena poslouch, jak dt v bie kope. Ticho, ty pokladnice, do n jsem uzamkl vechnu svou
est i krev.

Ticho lovka, kter se opel o lokty a peml a od t chvle pouze pijm, ani vydv,
a vydobv jdro i mylenek. Ticho, kter mu dovoluje poznat a kter mu dovoluje nevdt,
nebo je nkdy dobr, kdy lovk nev. Ticho, kter je odmtnutm ervu, parazit a plevele.
Ticho, kter t chrn, kdy rozvinuje mylenky. Ticho mylenek samotnch. Odpoinek vel,
nebo med je hotov a bude u jen uloenm pokladem. A bude zrt. Ticho mylenek, kter si
chystaj kdla, nebo je patn, kdy tv srdce i duch nedoznaj klidu. Ticho srdce. Ticho
smysl. Ticho vnitnch slov, kdy bylo ve eeno, ve udlno. Nebo je dobr, kdy nalz
Boha, Boha, kter je tichem vnosti. Ticho bo, podobn spnku paste, tomu nejsladmu ze
vech spnk, pestoe jehtka ovc jsou zdnliv ohroena, nebo kdo potom pod hvzdnou
oblohou jedno od druhho rozezn, kdy nen paste a nen stda a vechno je jen spnek, hebk
spnek?

Ach, Pane, k jednoho dne, a uplyne veker as a ty bude svet to, co jsi stvoil, k
tomu vatlavmu lidskmu rodu oteve svou velikou brnu, a k ho srovn do sv vn stje,
a k ns vyl z otzek tm, e jim odebere smysl!

Bylo mi toti dopno pochopit, e veker pokrok lovka spov v postupnm

odhalovn, e jeho otzky nemaj smysl. Vyptval jsem se uenc, Pane, a oni sice nali pr
odpovd na otzky kladen loni, ale usmvali se dnes sami sob, nebo pravda jim vyvstala v
podob otzky, je byla zahlazena.

Dobe vm, Pane, e moudrost nespov v odpovdi, nbr v napraven vrtkavost

jazyka, a moud jsou pro mne dva milenci, sedc bok po boku s nohama sputnma z nzk
zdky ped sadem pomeranovnk a dobe vdouc, e se jim na otzky vera kladen nedostalo
jedin odpovdi. Vm, co je lska. Lska znamen, e u se nekladou dn otzky.

A tak postupn, od jednoho pekonanho rozporu k druhmu, putuji k tichu otzek a tm k

blaenosti. Ach, mluvkov! Do jak propasti zavedli lidi. Blzen, kdo ek od Boha odpov.
Jestlie t Bh pijme, jestlie t uzdrav, pak jedin tak, e smae svou rukou tv otzky, jako by
odstranil horeku. Tak tomu jest. A bude jednoho dne, Pane, svet do stodoly, co jsi stvoil,
otevi nm sv vrata dokon, a smme vstoupit tam, kde u se nebude odpovdat, nebo dn
odpovdi nebude, kde bude u jen blaenost, ten klenbov svornk vech otzek, ta tv, je skt
uspokojen. A ten, kdo kdysi usedal se sputnma nohama po boku sv mil, kdy byla jet
tvanou gazelou, lehounce oddechujc na jeho srdci, objev rozlohu sladk vody, ir ne
mosk hladina, kterou u tehdy dvno vytuil ze zpvu studnek. Ticho, ty lodn pstave. Ticho
bo, pstave vech lod.

XXXII
Bh mi poslal enu, kter velmi roztomile, prost a se veholivou krutost lhala. A j se
nad n sklonil jako nad svm moskm vtrem. A ekl jsem: "Pro le?"

Dala se do ple a vecka se topila v slzch. A j o tch slzch pemlel.

 "Ple," kal jsem si, "nebo se nev jejmu lhan. Nevm toti, e lid hraj komedii.
Nevidm v komedii smysl. Ovem, ta ena chce bt povaovna za jinou. Tohle drama m vak
netrp. Drama je to pro ni. nebo by tolik chtla bt tou druhou. A eny, kter ctnost jen
pedstraj, k n maj asto vt ctu ne ty, je ij poestn a jsou tak ctnostn jako okliv.
Kdeto ty prvn velice tou bt poestn a milovan, ale nedovedou se ovldnout, nebo je sp
ovldaj druz. A neustle se bou. A aby byly krsn,

Dvody zaloen na slovech nejsou nikdy ty prav. Proto takovm enm vytm
jedinou vc: e se patn vyjaduj. A proto jsem na ty li tak nic nekal. Nebo jsem v tichu
sv lsky neposlouchal hluk slov, ale jen sil. Tu nmahu lapen liky, kter zpas s past. i
ptka, kter se do krve rozdr o klec. A obrtil jsem se k Bohu se slovy: "Pro jsi ji nenauil
mluvit e, j se lze dohovoit?" Vdy kdybych j naslouchal, namsto lsky bych ji musel dt
povsit A pitom v sob m cosi dojemnho, v temnotch vlastnho srdce si do krve rozdr kdla
a boj se mne jako ty mlad poutn liky, kterm jsem dval po kouscch maso a ony se chvly,
kousaly a maso mi vytrhly, aby si je odnesly do pelechu." "Jsem ist, pane," kala mi, "ale oni
to nevd." Vdl jsem ovem velmi dobe, jak nepokoj v mm dom vyvolv. Ale pesto jsem
v srdci ctil heb bo krutosti. "Pomoz j plakat. Napl ji slzami. A znavena sama sebou
spoine.na mm rameni: nen v n dostatek navy." Nebo ji v dokonalosti jejho stavu patn
pouili a j ji zatouil osvobodit. Ach ano, Pane, minul jsem se svm kolem ... Vdy ani mal
dvtko nen bez vznamu. Ta plac ena nen snad celm svtem, ale je znamenm svta. Ct
zkost, e se neuskuten. e sho a rozplyne se v dm. e ji eka cestou strhne a u ji nikdo
nedoke zachytit. Pichzm vak j, jsem vae zem a chlv a v smysl. Jsem arcimluva ei,
jsem dm, rmec a vztu. "Nejdv mne vyslechni," pravil jsem j. I tuto enu je teba pijmout.
A vechny lidsk dti a hlavn ty, je nevd, e vdt je jim mon ... "Chci vs vst za ruku
vstc vm samotnm ... Jsem plodn obdob lid."

XXXIII
Ten veer, kdy jsem sestupoval z hory po onom svahu, kde jsem u nikoho nepoznval,
jako lovk, uloen u nmmi andli pod zem, ten veer jsem poznal tchu st. A byl jsem
jako strom tk vtvemi, cel u sukovat a svratl a v pergamenu prst jakoby u provonn
asem a skoro nezraniteln, jako bych se u uskutenil. A takto jsem k sob hovoil: "Je mon,
aby lovka takhle zestrlho vydsil tyran zpachem muk, tm zpachem zkyslho mlka, a aby
v nm cokoli promnil, kdy m ten lovk u cel ivot za sebou jako rozpadl pl, drc
sotva na nitce? I j u mm sv pevn msto v pamti lid. A nemlo by u pro mne smysl
ehokoli se zci." Poznal jsem tak tchu osvobozen z pout. jako bych cel to zkornatl tlo
promnil v jaksi neviditeln kdla. Jako bych se prochzel, konen ze sebe zrozen, ve
spolenosti onoho archandla, kterho jsem se tolik nahledal. Jako bych byl odhodil svou starou
schrnku a byl nhle neobyejn mlad. Nebylo to vak mld stvoen z nadeni i touhy, nbr
z neobyejnho jasu. Bylo to ono mld, na kter ek vnost, a ne to. na kter ek za svtn
zmatek ivota. Skldalo se z prostoru a asu. Pipadal jsem si nhle vn, jako bych se konen
uskutenil.

Podobal jsem se tak lovku, kter na sv cest zvedl dvku, probodenou dkou. Nese ji
v sukovitch pach zhroucenou, odevzdanou jako nru r, tichounce uspanou zbleskem
ocele a skoro s smvem oprajc bled elo o okdlen rameno smrti, ale nese ji k planin, k
lidem, kte ji uzdrav.
 "Ty spc krasavice, kterou naplnm svm ivotem, nebo mi u nezle na lidskch
marnostech, hnvech a pachtn, ani na majetku, kter bych mohl zskat, ani na bolestech, je by
mne mohly potkat, ale jen na tom. za co se smuji. A nesu te sv bemeno k ranhojim v
plni a stanu se svtlem o, kade vlas na istm ele, a jestli ji, a se uzdrav, naum
modlitb, cel se vzpm vnitn dokonalost jako stvol kvtu, pevn podpran koeny ..."

M tlo prask jako star skopka a u mi nen vzenm. Pozvolna sestupuji z horskho
svahu a pipad mi, e vleu za sebou jako irok pl vechny kopce a pln a tu a tam, jako
zlat hvzdy, svteln body pbytk. Ohbm se jako strom obtkan dary.

ehnm ti, mj spc lide, jet spi.

K slunce jet pok, ne vs vytrhne ze sladk noci! K jet sm m msto

odpovat, ne zane za svtn protahovat krovky, aby se pipravilo do prce. K jet ti, kter
zashla vera bolest a nyn uvaj boho odkladu, k jet nemus vzt znovu na bedra smutek
i bdu i odsouzen i prv propuknuv malomocenstv. K jet spovaj v bom ln, kter
vem odpout a vechny pijm.

Nyn vs ponesu na bedrech j. Bdm nad tebou, mj lide, jet spi.

XXXIV
Ctil jsem na srdci thu, jako bych nesl na bedrech svt. Osaml, s paema zkenma
na prsou open ve veernm vtru o strom, byl jsem zrukou vem, kdo ve mn potebovali najt
svj smysl, nebo ho ztratili. Ztratila ho matka, kter zemelo dt. Stoj nad jmou, jako by stla
nad minulost, kter se stala zbytenou. Je jako houtina lin okolo kvetoucho stromu, kter je
nhle mrtv. "Co nyn s linami?" k si, "co nyn s mlkem, je ve mn stoup?"

Anebo lovk pomalu stravovan leprou, kter je nhle odznut od lidskho spoleenstv
a nev, co si pot se vznty srdce, kdysi v nm zvolna vypstovanmi. Nebo ten lovk, kterho
zn, pebvajc ve vlastnm ndoru: zaal tisce prac, vyadujcch, aby dlouho il, podobn
jako strom, kter trpliv rozloil s koen, a nhle vid, e vysl jen marn vhonky a e se
nem na zemi kde zachytit. Anebo lovk, ktermu shoela stodola, i rytec, kter ztratil pravou
ruku. Anebo kdokoli, komu pohasl zrak.

Leela na mm srdci tha vech lid, kte se nemaj o co opt. Vech, kdo jsou zavreni
nebo odtreni od svch blzkch, onoho lovka, kter je u jen uzlem bolesti a pevrac na
lku ze strany na stranu tlo, nyn u zbyten jako rozbit vozk, a vol mon po smrti, smrt
ho vak nechce. A on ki: "Pro to, Pane! Pro!" To ve jsou vojci rozpadl armdy. J je vak
shromdm a povedu k vtzstv. Vdy kad armda me doshnout vtzstv, i kdy rznho
druhu. A oni vichni uprosted ostatnch jsou pouze jednm krokem ivota. Uvadl kvtina
vypust semeno, hnijc semeno vyene stvol a z kad rozpukl kukly vylet kdla. Jste pda a
potrava a prostedek k ndhernmu vzestupu k Bohu!

XXXV
"Nen vm hanba," ekl jsem, "za vechnu tu nenvist, rozkol a hnvy? Nepozvedejte pst
pro krev prolitou vera, nebo jste mon z t udlosti vyli obrozeni, tak jako vyjde dt z
roztrenho lna i z rozervan kukly kdlat, krsnj ivoich, co vak mete zskat ve
jmnu verejch pravd, kter u ztratily podstatu? Zkuenost m toti nauila, e kdy se dva
popadnou do kku a rvou se, e se to vdycky podob krvav zkouce lsky. A plod, kter se
zrod, nepochz z jednoho ani z druhho, ale z obou dvou. A obma jim vldne. A oba v nm
nachzej usmen a do dne, kdy v novm pokolen podstoup opt krvavou zkouku lsky.

Samozejm, e maj z porodu hrzu. Ale kdy hrza pomine, pichz slavnost. A v
novorozenm dtti se oba znovu shledaj. Kdy vs uchop a ukolb noc, hlete, jak se
podobte jeden druhmu. A plat to i o tch, kdo vleou ve vzen obojek na smrt odsouzench:
ani ti se v niem neli od ostatnch. Je pouze teba, aby se nali v lsce. Kadmu z nich
odpustm, e zabil, nebo nemnm rozliovat na zklad skok ei. Tento lovk zabil z lsky
ke svm lidem, nebo o ivot se hraje pouze z lsky. A z lsky ke svm zabil i ten druh. Toto se
naute chpat a pestate nazvat opak svch pravd omylem a opak omylu pravdou. Vzte, e t
uchvacujc jistota, kter vs nut zlzat vai horu, uchvtila i toho druhho, kter tak zlz svou
horu. I jeho vede t jistota, kter pimla vs, abyste v noci vstali. A kdy ne t, pak stejn
siln. Vy vak v tom lovku neumte vidt nic jinho ne to, co vs popr. A on zas vid ve vs
jen popen sebe. A oba dobe vte, e ve svm nitru nejste tmto ledovm i nenvistnm
popenm, nbr e je ve vs cosi jinho, obraz urit tve, tak zejm, prost a ist, e pro ni
podstoupte smrt. Kad z vs si tak nael falenho, neskutenho protivnka a navzjem se
nenvidte. Ale j, kter vm vldnu, j pravm, e vichni milujete tut tv, by patn
poznanou a patn odhalenou.

Proto ze sebe smyjte krev. Na otroctv se nic vystavt ned, nanejv vzpoura otrok.
Psnost se nic nezsk, chyb-li sklon k obrcen. A jestlie obtovan vra nemla dnou cenu
a je tu sklon k obrcen, k emu psnost? Pro byste tedy, a nadejde den, sahali po zbranch? Co
mete zskat tm masakrem, pi kterm ani nevte, koho zabjte? Neuznvm tuto primitivn
vru, na n se mohou shodnout leda alnci."

Proto nen radno polemizovat. Nikam to toti nevede. Bude-li polemizovat s lidmi, kte
se ml a ve jmnu sv vlastn jistoty odmtaj tvou pravdu, potom zas ty ve jmnu sv vlastn
jistoty odmtne pravdu jejich. Pijmi je. Vezmi je za ruku a ve. ekni jim: "Mte pravdu, ale
pesto na onu horu vystupme," a nastol ve svt d a oni voln vydechnou v prostoru, kter
dobyli.

Nem toti smysl, kdy nkdo tvrd: "Toto msto m ticet tisc obyvatel," a druh mu
odpovd: "M jich jen dvacet pt tisc," protoe nakonec se na uritm potu mohou dohodnout.
A jeden z nich se prost mlil. Nbr: "Toto msto je prce architekta a je pevn. Lo, kter
un lidi." A druh: "Toto msto je pse lid pracujcch na jednom dle ..."

Nebo kdy jeden k: "Plodn je svoboda, nebo jen z n se rod lovk a ivotodrn
rozpory." A jin: "Svoboda znamen hnilobu a plodn je nsil, nebo nsil je vnitn nutnost a
zkladn princip cedru." A zanou navzjem prolvat krev. Toho vak nelituj, nebo zde je bolest
porodu a vnitn muka a voln Boha. ekni kadmu z nich: "M pravdu." Nebo maj pravdu.
Ale vyve je po jejich hoe o kus v. Sami by toti dal vstup odmtli, nebo to vyaduje
velikou nmahu sval a srdce, ale bolest je nyn donut a dod jim odvahy. Nebo kdy t
ohrouj krahujci, utee o kus v. Nebo jsi-li strom, bude hledat slunce ve vkch. V tom s
tebou spolupracuj i tvoji neptel, nebo na svt vlastn nen neptele. Neptel ti vytyuje
meze, dv ti tvar a pevnost. A ekne jim: "Svoboda i nsil jsou pouze dv strnky te
nutnosti, nutnosti bt tm a tm lovkem a ne jinm." Mohu bt tm a tm lovkem, nemohu
vak bt jinm. Mohu uvat t a t ei, nemohu vak do n msit e jinou. Mohu se dit
pravidly urit hry v kostky, nesmm vak zniit hru tm, e jej pravidla narum pravidly hry
jin. Mohu budovat, ale ne vykrdat a patnm uvnm zniit vlastn zsoby jako lovk, kter
spatn pe a hled zapsobit prv svmi proheky, m sob sammu zamezuje monost
vyjden, protoe zni-li u lid smysl pro styl, nikdo u nad jeho knihou nic nepoct. Stejn jako
kdy pirovnm krle k oslu, a dokud je krl v ct a ctyhodn, je to k smchu. Pak se vak
nhle stane, e se krl ztoton s oslem. A j u vyslovm jen samozejmost.

A vichni to vd, nebo ti, kdo hj svobodu, daj vnitn mravnost, aby byl lovk
pece jen nm zen. Celnk je uvnit, kaj. A ti, kdo hj nsil, zase soud, e nsil znamen
svobodu ducha, nebo m pak monost svobodn ve svm dom prochzet pedpokoji,
vykraovat si sly z jednoho do druhho, otvrat dvee, stoupat i schzet po schodech. A m vc
zd a pekek a zvor, tm vt je tv svoboda. A m vc omezen ti ukld tvrd kmen, tm
ir m monost volby mezi rznmi iny. Ale kdy tbo bez ladu a skladu v jedn mstnosti,
neexistuje pro tebe svoboda, nbr jen rozklad.

A vichni nakonec sni o jednom a tm mst. Jeden vak d, aby sml lovk zstat,
jak je, a jako takov jednat. A druh, aby byl lovk hnten, nebo se tm uskuten a bude moci
jednat A oba ct stejnho lovka. Oba dva se vak i ml. Prvn v, e je lovk vn a e
existuje o sob. A nev, e takovm a ne jinm jej uinilo dvacet let vzdlvm, nsil a cvien.
A e schopnost milovat pochz pedevm z modlitby, a ne z vnitn svobody. To je jako s
hudebnm nstrojem, na kter ses nenauil hrt, nebo s bsn, jej jazyk sis neosvojil. A ml se i
ten druh, nebo v ve zdi, a ne v lovka. Jako by vil v chrm, msto v modlitbu. Vdy v
kamenech chrmu m cenu pouze ticho, kter jim vldne. A tot ticho v dui lovka. A due
lovka, kter to ticho obsahuje. To je ten chrm, ped nm padm na tv. On si vak udlal
svou modlu z kamene a klan se kameni jakoto kameni ... Stejn je tomu s . M e nem bt
bohem, kter by zotroil lidi. Neobtuji lovka i. Buduji naopak i, abych j naplnil lovka
a vdechl mu ivot, a lovk pro mne plat vc ne e. A jestlie jsem lovka poddil i, pak
proto, abych ho zbudoval. Nespoutal jsem vak lovka proto, abych vybudoval i. Zanech tedy
u ei, je nikam nevede, a nau se rozliovat pinu od nsledku a pna od sluhy. Nebo
existuj jen vztahy a struktury a vnitn zvislosti. J, kter vldnu, jsem svmu lidu podzen vc,
ne je mn samotnmu podzen kterkoli z mch poddanch. Kdy vyjdu na terasu, oteven
jejich nonmu stnn, koktn a bolestnmu kiku i radostnmu ruchu, kter chci promnit v
chvalozpv bo, jsem tu v postoji sluebnka. Jsem posel, kter je shromauje a nese. Jsem
otrok, kter vlee jejich nostka. Jsem jejich tlumonk.

Jsem jejich klenbov svornk, a tedy uzel, kter je spojuje a ve ve tvar chrmu. Jak by
mi to mohli mt za zl? Ct se snad kameny uraen, e nesou klenbov svornk? ...

O tchto vcech se nikdy nepi, je to marn.

Nepi se ani o lidech. Vdy toti smuje nsledky s pinami. Jak mohou vdt o tom,
co jimi prochz, kdy neexistuje e, je by to zachytila? Me snad kapka vody v sob
rozpoznat eku? A eka pesto plyne. Me snad poznat jednotliv buka stromu, e je stromem?
A ten strom pesto roste. Me snad vdt jednotliv kmen nco o chrmu? A ten chrm pesto
stoj, uzaven nad svm tichem jako spka.

Jak mohou lid poznat vlastn iny, jestlie nepodstoupili osaml, tvrd vstup na horu,
aby se pokusili v tichu uskutenit? Ano, tvar stromu me znt patrn jen Bh. Oni vak vd jen
tolik, e chtj jeden doprava a druh doleva. A jeden hled pobt druhho, kter mu vad a
pek, akoli dn z nich nev, kam smuje. Stejn neptelsk jsou k sob stromy v tropech.
Drt se navzjem a ukrdaj si svj podl slunce. Les vak pesto roste a pokrv horu ernou
koeinou, z n se za svitu rozltaj pta. Co je mon, aby e jednotlivce zachytila ivot?
Kadho roku se rod pvci, hovoc o tom. e nemohou bt vlky, protoe nikdo netou trpt,
opustit enu a dti, dobvat zem, z nho nic nebude mt, a potom zemt na slunci pod rukou
neptele, s nlo olova v bie. A me se zeptat kadho z mu. Odmtne kad. A e za
pouh rok pesto zas pozvedne zbran a tihle vichni, kte vlku odmtali, nebo se v pochodech
jejich chudho jazyka zdla nemon, ti vichni se v duchu ehosi mravnho, co nelze vyslovit,
sjednot k inu, kter pro dnho z nich neml pvodn smysl. Vyroste strom, neznal sebe
sama. A pozn ho jen ten, kdo zdol horu a odtud prorokuje. Kdy roste nebo umr to, co lidi
pesahuje, pak to zajist --- nebo jde o lidi --- lidmi prochz, ani to dovedou vyslovit.
Znamenm toho je vak jejich beznadj. A kdy umr e, pozn to z toho, e ten i onen ztratil
v i vru. A byl by omyl init ho za to umrn odpovdnm: on toti na tu nemoc pouze ukzal.
Jak ale doke rozliit piny od nsledk? Kdy se rozkld morlka, pozn to podle
zpronevilosti hodnost. Me je klidn popravit: byly to pouze plody hniloby. Smrt vak
nepeme tm, e pohb mrtvoly.

Pravda, pohbeny bt mus, a ty je pohb. Co je zkaen, je teba odznout. Zapovdm

ti vak, abys vedl polemiky o lidech, Nen to dstojn. Okliv se mi slepci, kte se vzjemn
urej pro sv vady. Pro bych ml mait as a poslouchat je, jak si nadvaj? Kdy se m
armda obrt na tk, svaluje generl vinu na armdu a ona zase na generla. A vichni
dohromady na patn zbran. A cel armda svaluje vinu na obchodnky. A obchodnci na
armdu. A vichni dohromady zase na nkoho jinho. Na to j odpovdm: "Mrtv vtve je teba
odznout, nebo jsou znmkou smrti." Je vak absurdn, vinit je z toho, e zemel strom. Vtve
umraj, protoe umr strom. Mrtv vtev je pouze znamenm.

Proto vidm-li je hnt, prost je odznu a dl se o n nestarm. Svj pohled zamm

jinam. Zde toti nehnij lid, nbr lovk, kter je v nich. A j se sklnm nad nemocnm
archandlem ...

Vm dobe, e lkem je zpv a ne njak vklady. Dokzaly snad nkdy lkask vklady
vzksit ivot? Lkai eknou: "Zemel z toho a toho dvodu ..." Jiste onen lovk zemel z
njak poznateln piny, na njakou poruchu vnitnost. Ale ivot byl cosi jinho ne
uspodan vnitnosti. Kdy sis ve pkn zchystal cestou logiky, je to jako s olejovou lampou.
Vykoval jsi ji a sesadil, ale nevyd svtlo, dokud je nezapl.

Miluje proto, e miluje. Pro lsku nen dvodu. Nen lku, krom tvorby. Jednoty pro n
doshne jedin v jejich srdcch. A hlubokm dvodem k jednn jim bude prv ten zpv, kter
jim ulo.

Ztra se z nho samozejm stane dvod, pina, pohnutka a lnek vry. Logikov se
budou sklnt nad sochou, aby vypotali dvody, pro je krsn. A protoe bude skuten
krsn, jak by se mohli mlit. Tu krsu vak poznali jinmi cestami ne cestou logiky.

XXXVI
V tom pro vs budi velk tcha, e nen teba ehokoli litovat. Ani cokoli zavrhovat.
Mj otec kal: "Tv minulost je pro tebe jako krajina, kter m tady pono, tam eku a ty do n
svobodn rozestavuje budouc msta s pihldnutm k tomu, co u je. Kdyby to, co u jednou je,
nebylo, vymlel by sis msta sn, co je snadn, nebo snu se nic nestav na odpor. Ale tak
snadno vystavn msta by se zrove ztrcela a rozplvala v libovli. Nestuj si na sv
zklady, e jsou takov a ne jin. Hodnota zklad spov pedevm v tom, e jsou. Jako mj
palc, m dvee, m zdi.

Stoval si snad nkdy dobyvatel, e se na zem, jeho dobyl, v jednom mst ty hora a
jinde e se vine eka? K vyvn potebuji osnovu, ke zpvu nebo k tanci pravidla a k jednn
lovka, stojcho na pevn pd."

"Stuje-li si na utrenou rnu, mohl bys prv tak litovat, e ses narodil, nebo e ses
nenarodil v jin dob. Nebo cel tv minulost nen nic jinho ne zrozen dneka. Je prost
takov. Vezmi ji, jak je, a nechtj peskupovat hory. Jsou, jak jsou."

XXXVII
Cenu m pouze cesta. Pouze ona trv, kdeto cl je iluze poutnka, krejcho od hebene
k hebeni, jako by smysl byl v dosaenm cli. A prv tak neme pokroit, pokud nepijme,
co je. Z eho ustavin vychz. A v odpoinek nevm. Nebo drs-li lovka njak rozpor,
nen sprvn volit nejist a nehodnotn klid za cenu slepho pijet jednoho ze dvou prvk
rozporu. Vyhb se snad cedr vtru? Co by tm zskal? Vtr ho drs, ale i otuuje. Kdo by
dokzal oddlit dobr od zlho, byl by vru moudr. Hled, jak dt ivotu smysl, ale smyslem
je pedevm stt se sm sebou, a ne pominout rozpor a tak doshnout ubohho klidu. A kdy t
nco drs a stav se ti na odpor, dopej si volnost rstu, nebo to zapout koeny a promuje
se. Bu blahoslavena ta oteven rna, z n se zrod: vdy dn pravda se neukazuje a nen k
dosaen v tom, co je zjevn. A pravdy, je se ti nabzej, jsou ureny jen k pohodl a podobaj se
prkm na span.

Pohrdm lidmi, kte se sami otupuj, aby zapomnli, nebo se pro osobn klid sami
zjednoduuj a udus v srdci nkterou z tueb. Pamatuj si, e kad neeiteln protimluv, kad
nesrovnateln rozpor t nut rst, abys ho do sebe pojal. Nabr v uzlu svch koen beztvarou
zemi, jej kemen a humus, a k slv bo buduje cedr. Jen takov chrmov pil doshl slvy,
kter se zrodil v prbhu dvaceti pokolen ze svho stetvn s lidmi. A chce-li rst ty sm,
stetej se se svmi rozpory: vedou t k Bohu. To je ta jedin mon cesta. A proto roste,
pijme-li utrpen. Jsou vak i maltn stromy, kter poutn vtr neuhnte. Jsou i maltn lid,
kte se nedok peshnout. Zabij nejprve velkou st sebe sama, a pak sv tst hledaj v
prostednosti. V jedin hospod zstanou na cel ivot. Sami sebe nedonosili. Je mi lhostejn, co
se s takovmi lidmi stane, i zdali vbec ij, Kr se nad svou ubohou sklizn a nazvaj to
tstm. Nechtj vidt neptele venku ani v sob samch. Nechtj slyet hlas bo, ten hlas,
kter je potebou, hlednm a nevyslovitelnou zn. Nehledaj slunce, nepodobaj se stromm v
houtinch lesa, stromm, kter nikdy nezskaj slunce do zsoby nebo zlohy, nebo svm
stnem dus jeden druhho, ale pesto se zvedaj za sluncem stle v jako ndhern hladk pile,
kter vytryskly ze zem a cestou za svm bohem se promnily v slu. Bh nen dosaiteln, ale
nabz se lovku a lovk se v prostoru vytv jako koruna z vtv.

Nehle proto na nzory mnostv, nebo t obracej zptky k tob samotnmu a brn ti v
rstu. Kad opak pravdy nazvaj omylem, zjednoduuj tv rozpory a podnty tvho vzestupu
odmtaj jako nepijateln, nebo je maj za plody omylu. Tou, abys il uzaven ve vlastn
sklizni, abys byl parazit, vykrada sebe sama a vyzen lovk. Co by t v takovm ppad
nutilo hledat Boha, vytvet svou pse a stoupat stle v, abys navracel horsk krajin pod
svma nohama d, i abys v sob zachrnil slunce, je nelze zskat jednou provdy, nbr je
teba vydvat se za nm denn?

Nech je hovoit. Jejich rady vychzej z povrchnho srdce, kter t chce mt pedevm
astnho. Pli rychle ti chtj poskytnout mr, jeho lze doshnout teprve smrt, tou chvl, kdy
ti tv sklize konen k nemu je. Nebo to nen sklize pro ivot, ale med vel pro zimu
vnosti.

A kdyby ses m zeptal: "Mm toho lovka probudit, nebo ho nechat spt, aby byl
astn?" odpovm ti, e o tst nic nevm. Kdyby vak byla tstm polrn ze, nechal bys
ptele spt? lovk nem spt, me-li ji poznat. Pravda, ten lovk spnek jist miluje a libuje
si v nm: ale pesto jej z toho tst vytrhni a vye ven. aby se uskutenil.

XXXVIIII
ena t vykrd pro svj dm. Lska je zajist douc, pokud znamen vni domu, zpv
fontn, hudbu tichch konvic a poehnn v dtech, kter jedno po druhm pichzej, oi
naplnn tichem veera. Ale nesna se nco dlit a podle formulky dvat pednost bu lesku
vlenka v pouti i dobrodinm lsky. Takov rozdlen je pouze zleitost ei. Nen lsky,
pokud to nen lska vlenka, prostoupenho rozlohami pout, a nen obti, pokud ten, kdo
poloil ivot pi oblhn studny, nebyl milenec, kter dovedl milovat, nebo jinak nen to
obtovan tlo ani obt, ani darem lsky. Kdy nebojuje lovk, nbr automat a stroj na
zabjen, kde je velikost vlenka? Zbude tu pouze nestvrn dlo hmyzu. A kdy je mu, hladc
enu, jenom pokornm dobytetem u labu, kde je velikost lsky?

Velikost je pouze ve vlenku, kter odloil zbran a kolb dt, anebo v manelu, kter
jde vlit.

Nejde o to, e by se tu snad vyvaovaly dv pravdy, e by po jistou dobu platilo jedno a

potom druh. Jde o dv pravdy, kter maj smysl pouze ve spojen. Miluje jen jako bojovnk a
vl jako milenec.

Ovem, ta ena, kter okusila sladkost tvho lka a zskala t pro sv noci, se k tob,
svmu zzraku, obrac a k: "Co nejsou snad m polibky dost sladk? Nen n dm dost
sv? Nejsou nae veery astn?" A s smvem j pisvd. "Tak tedy u mne zsta," ekne,
"a bu mi oporou. A pijde touha, sta jen vzthnout pae, a sotva se mne dotkne, sklonm se
k tob jako mlad, plody obtkan pomeranovnk. Vdy ivot, kter vede tam v dlce, je na
pohlazen tak skoup. A tvmu srdci, jako vod v zavt studni, chyb zelen pl, na n by se
jeho city uskutenily."

A vskutku, poznal jsi za osamlch noc chvle zoufal touhy po t i on en, jej
obraz ti vyvstal. Nebo uprosted ticha kad zkrsn.

A mysl si, e jsi samotou ve vlce ztratil ndhernou pleitost. Lsku vak me
poznat jen v dob milostnch przdnin. A modrou krajinu hor pouze uprosted skal vedoucch na
heben, a Boha jen cvienm v modlitbch, na n nepichz odpov. Nebo jen to t napln a
nikdy nezvtr. co ti bude poskytnuto mimo bh dn, a pro tebe vypr veker as a bude ti
konen dovoleno bt, nebo ses uskutenil.

Ano, me se mlit a litovat lovka, kter marn vol do noci a mysl si, e as ubh
nadarmo, protoe mu bere jeho poklady. Ta touha po lsce, kdy lsky nen, t me zneklidnit,
nebo jsi zapomnl, e lska je svou podstatou prv jen touha po lsce, co dobe vd tanenci
a tanenice, kte svou bse skldaj z pibliovn, akoli by se mohli spojit rovnou.

A j ti km, e cenu m prv ta ztracen pleitost. Velik cit je mon prv ten,
kter prochz zdmi vzen. Modlitba je prv o to plodnj, e Bh neodpovd. Pravou
potravou lsky je kemen a trn.

Nezamuj proto horoucnost za uvn sklizn. Horoucnost, v n se obrac k sob, nen

ta prav. Horoucnost stromu smuje k plodm, kter mu na opltku nic nedaj.

Stejn tak j vzhledem ke svmu lidu. M horoucnost smuje k ovocnm sadm, od

kterch nemm co bych oekval.

Podobn ani ty se neuzavrej v enu. Abys v n hledal, co u jsi nael. Me j doshnout

leda as od asu, jako obyvatel hor obas sestupuje k moi.

XXXIX
Neml pravdu ten lovk, kdy kal o svm malm domku:

"Stavm ho, aby se tam veli vichni moji opravdov ptel ..."

Co si ten ubok o lidech myslel! Kdybych chtl j postavit dm pro sv opravdov

ptele, nikdy ho nemohu postavit dost velk, nebo neznm na svt lovka, aby mi nebyl
alespo zsti ptelem, by zsti sebemen a pomjiv. Dokonce i lovk, kterho dm
popravit. Jak lehko bych v nm nael ptele, kdybychom v lidech dovedli rozliovat. A dokonce i
ten, kdo mne zdnliv nenvid, a kdyby mohl, dal by zas popravit mne. A nepovauj to snad za
lacin roznnn, za shovvavost i obyejnou touhu, obyejnou sympatii, nebo zstvm
stroh, nezlomn a mlenliv. Ale jak poetn jsou moji rozptlen ptel, a jak lehko by
naplnili mj dm, jen kdybych je nauil tm sprvnm krokm.

Kdeto koho jinho nazv ten lovk svm opravdovm ptelem, ne toho, komu me
svit penze beze strachu, e bude okraden --- a pak je ptelstv jen poctivost sluhy --- anebo
toho, kdo by pro nho vykonal uritou slubu --- a pak je ptelstv jen prospchstvm --- anebo
toho, kdo by ho v ppad poteby hjil --- a ptelstv je potom lenn psaha. J vak pohrdm
vpoty a nazvm ptelem toho, koho jsem v lovku zahldl, toho. kdo mon sp, zasut v
maten hornin, ale pede mnou se zane vymaovat, nebo mne poznal, a usmv se na mne, i
kdyby mne teba pozdji zradil.
 Ale tamten lovk, rozum, nazv svmi pteli lidi, kte by dokzali vypt msto nho
bolehlav --- a jak by nco takovho mohlo dt radost vem?

Ten lovk si o sob myslel, e je dobr, ale naprosto nechpal, co je to ptelstv. Mj

otec byl krut, ale ml ptele a dovedl je milovat a nikdy nectil zklamn, kter spov jen ve
zhrzen lakot. Zklamn je cosi nzkho, nebo to, co sis v lovku zprvu zamiloval, neme bt
pece nikterak znieno tm, e je tu zrove nco, co nemiluje. Kdeto ty dl z lovka,
kterho m rd, hned otroka, a kdy to otrock bemeno odmtne, zavrhuje ho. A jin zase jen
proto, e mu ptel vnoval svou lsku, udl z daru povinnost. Dar lsky se zmn v otroctv a v
povinnost vypt bolehlav. Ale ten ptel nem bolehlav rd. Dotyn lovk se proto ct zklamn,
a to je nzk. Me se ctit zklamn leda proto, e mu otrok patn poslouil.

XL
Te ti vak povm nco o horoucnosti. Bude ti toti teba pekonat mnoho vitek. ena
ti bude napklad vytat vechno, co vnuje nemu jinmu ne j. Nebo co je na jednu stranu
dno, to je podle lid jinde ukradeno. Takovmi ns udlalo zapomenut Boha a uvn zbo.
Skutenost je toti takov, e kdy dv, nestv se menm, ale naopak zskv dal
bohatstv, abys mohl dl rozdlovat. Jestlie lovk miluje lidi skrze Boha, miluje jednoho
kadho z nich nekonen vc, ne kdyby miloval jednoho jedinho a zahrnoval prost svho
druha do ubohho pole vlastn osoby. Prv tak jako lovk, elc kdesi v dlce vlenm
nebezpem: dv sv nic netuc mil vc --- nebo j dv kohosi, kdo je ---, ne j me dt
ten, kdo ji hk dnem i noc, sm vsak vlastn neexistuje.

V tchto vcech nebu nikdy skoup. Vdy hnut srdce nejsou zbo, na nm by se dalo
uetit. A darovat, to znamen, jako bys vyklenul most pes propast samoty.

A dv-li, nikdy se nestarej, komu. Budou ti toti kat: "Ten lovk si to nezaslou!"
Jako by tu lo o njak zbo, kterho je koda. Dokonce i lovk, od nho neme ekat, e by
ti sm nco dal, i takov lovk ti me poslouit, kdy d ty jemu, nebo skrze nho tm
poslou Bohu. Dobe to vd takov lid, kte neron slzy nad vedy sluebnictva, ale bude-li
teba ulevit od vedu tomu poslednmu ze sluh, ochotn nasad ivot a budou putovat bez
oddechu teba sto dn skalami. A jsou nzc a ponili se ped sluhou jen tehdy, pokud od nho
daj dky, nebo i kdyby si vyrval vechno maso z tla, neme tm zaplatit jedin tvj pohled,
je vak pokladnkem, skrze nho jsi odevzdal dar Bohu, a klant se m ty, e byl tak laskav a
pijal ho.

XLI
Kdy jsem byl mld, tak jsem ekal na milovanou enu, kterou mi pivela karavana
jako manelku od tak vzdlench hranic, e lid cestou zestrli. Vidl jsi nkdy zestrnout
karavanu? Ti, kte stanuli ped stremi m e, neznali svou vlast. Nebo zemeli cestou ti, kdo
o n mohli vyprvt. A byli jeden po druhm pohbeni podl cesty. Ddictvm pchozch byly jen
vzpomnky na vzpomnky. A psn, kterm se nauili od svch otc, byly jen legendami z
legend. Poznal jsi nkdy nco zzranjho, ne je takov pjezd lodi, vystavn a vystrojen na
moi? Kdy tu mladou dvku vyloili z nostek ze stbra a zlata, dovedla ci slovo "studnka",
nebo hovoit umla a vdla, e kdysi, ve astnjch dnech, njak studnka kdesi byla, a
kala to slovo jako modlitbu, na kterou neme bt odpovdno. Nebo i k Bohu se takto modl
na zklad vzpomnky lid. A jet asnj bylo, e umla tanit a e ji tomu nauili uprosted
kemene a trn. A tak vdla, e tanec je modlitba, kter doke svst krle, ale v ivot na
pouti na ni neme bt odpovdno. Podobn i tv modlitba je tancem, kter tan a do smrti,
abys rozechvl uritho boha. Nejasnj vak bylo, e s tebou pinesla ve, co j mlo slouit
jinde. I tepl holubic adra, peduren ke kojen. I hladk bicho, peduren pro syny e.
Pila docela hotov, jako pichz okdlen semeno pes moe, a tak dokonale uhnten, tak
zbudovan, tak ist prodchnut bohatstvm, kter j nikdy k niemu nebylo, jako jsi ty sm
prostoupen postupnmi zsluhami, iny a zkuenostmi, kter ti poslou a v hodin smrti, kdy se
konen uskuten. A pitom vyuila tak mlo nejen svho bicha a panenskch ader, ale i
tance k svdn krl a studnek k ovlaen rt a umn vzat kvty --- ona, je kvty nikdy
nevidla ---, e kdy ke mn ve sv naprost dokonalosti pila, mohla u jen zemt.

XLII
Neple si lsku s vlastnickm lenm; z nho pochz to nejhor trpen. Nebo z lsky,
na rozdl od obecnho mnn, trpen nepochz. Trpen plyne jen z pudu vlastnictv, kter je
opakem lsky. Jestlie miluji Boha, budu se pedevm snait, abych ho pinesl druhm, tebas
bych ml jt i pky a tvrd se plahoit. A nebudu si dlat z Boha otroka. Z toho, co d on
druhm, budu iv i j. A proto lovka, kter doopravdy miluje, poznm podle toho, e nikdy
neme bt podveden. Neme bt podveden lovk, kter pro i zeme. Ten i onen
lovk me snad bt nevdn, ale jak by mohla bt nevdn e? e je vybudovna z toho,
co j d, a jak by to bylo pinav potstv, dat od n projevy vdku! Ten, kdo svj ivot
vnoval chrmu a za chrm se smnil, ten doopravdy miloval. Jak by se vak mohl ctit podveden
chrmem? Skuten lska zan tam, kde opltkou nic neek. A je-li k tomu, aby se lovk
nauil milovat lidi, tak dleit modlitba, pak prv proto, e na ni nen odpovdno.

Vae lska je v jedn rovin s nenvist, nebo jste se spokojili pouze enou i muem
jakoto svou sklizn, a sotva by nkdo po t potrav zailhal, zante hned nenvidt. Jako psi,
obchzejc okolo misky rdla. A thle sobeck ravosti kte lska. A stejn jako v onom
falenm ptelstv, i z onoho svobodnho daru lsky zanete hned dlat sluebnost a otroctv a
od prvn minuty, kdy jste milovni, se ctte podvedeni. A abyste zotroili jet vc, schvln sv
trpen vystavujete na odiv. Pravda, vy skuten trpte. Mn se vak nelb prv ten pocit
utrpen. A co bych ml na nm tak obdivovat?

Je pravda, kdy jsem byl mld, tak jsem pechzel sem a tam po terase pod hocmi
hvzdami kvli uprchl otrokyni. v n jsem vidl svj lk. Abych ji dobyl zptky, byl jsem
schopen povstat s armdou. Hodit j k nohm cel provincie, jen aby byla mou, ale Bh je mi
svdkem, e Jsem nikdy nesmoval smysl vc a e jsem toto dobvn koisti, i kdy v nm lo
teba o ivot, nikdy nenazval lskou.

Ptelstv poznm podle toho, e nikdy neme bt zklamno, a pravou lsku podle toho,
e nikdy neme bt podvedena.

Kdyby ti nkdo ekl: "Tu enu zavrhni, podvd t ...", trpliv ho vyslechni, ale sv
chovn nem, nebo kdo m tu moc, aby t podvedl?

A kdy ti nkdo ekne: "Zavrhni ji, vechna tv snaha je marn ...", trpliv ho vyslechni,
ale sv chovn nem, nebo jsi jednou zvolil. Cos dostal, mohou ti snad ukrst, kdo by ti vak
mohl ukrst, cos dal?

A kdy ti nkdo ekne: "Tady ti jsou dlun. Tam ne. Tady si v tvch rad, tam se jim
smj", zacpi si ped takovm potstvm ui.

Odpovz vem takto: "Milovat mne, to v prvn ad znamen se mnou spolupracovat"

Stejn je tomu s chrmem, urenm pouze pro ptele, ale tch ptel je bezpoet.

XLIII
A to, co ti chci te ci, je stejn tajemstv. Cel tv minulost nen nic jinho ne zrozen,
stejn jako je tomu a dodnes s dnm v i. A neho tu litovat je stejn absurdn, jako kdyby
chtl lovk litovat, e se nenarodil v jin dob, nebo e je mal, kdy je velk, nebo e se
nenarodil v jin konin, a nachzet pak v onom nesmyslnm snn neustl dvod k beznadji.
Jen blzen si lme zuby na minulosti, kter je skonen a pevn jako balvan uly. Pijmi tento
den, jak ti je dn, a nepotkej se s tm, co nelze napravit. Mluvit o nenapravitelnm nem
vznam, nebo takov je ve, co minulo. A protoe neexistuje dosaen cl, ani skonen cyklus
ani uzaven obdob, leda pro historiky, kte takov dlen vymlej, jak me vdt, e bys
ml uritho kroku litovat, kdy jet nedoel a nikdy nedojde --- cle? Vdy smysl vci
naprosto nespov v hotov sklizni, z n jsou ivi lenivci, nbr jen v zpalu perodu, v zpalu
chze i touhy. A tak ten, kdo byl poraen a znovu sbr sly, je pro mne vtm vtzem ne ten,
kdo se t ze verejho vtzstv jako lenivec ze sklizn, a spje u jen k smrti.

K emu mm tedy smovat, ekne, kdy cle nemaj vznam? A j ti prozradm to velk
tajemstv, kter se skrv pod obyejnmi, prostmi slovy, to tajemstv, jemu mne bhem ivota
postupn nauila moudrost: e pipravovat budoucnost znamen vytvet ptomnost. A e ti, kdo
se enou za dalekmi obrazy, plody sv fantazie, marn sv sly v utopii a snn. Jedin prav
fantazie je ta, je deifruje ptomnost z jejch jednotlivch nesourodch aspekt a z jej
rozporupln mluvy. Kdy se vsak nech unst poetilm a przdnm snnm o budoucnosti, jsi
jako lovk, kter si pedstavuje, e me vymyslet pil a vybudovat nov chrmy jen libovl
pera. Kde by pak potkal neptele? A kdy ho nepotk, skrze koho vytvo sama sebe? V odporu k
emu d svmu pili tvar? Pil nabv na pevnosti prv tm. jak se v prbhu pokolen stet se
ivotem. Ani samotn tvar neme jen vymyslet, ale vyhlad ho a uvnm. Takto se rod
velk dla a e. Vdycky je tu jen ptomnost, kter je teba dt d. Pro se o tom ddictv
dohadovat? Pedvdat budoucnost nen tvou vc, m ji vak umonit.

A protoe se ti ptomnost nabz jako materil, prce bude mt dost. J sm vytvm

ptomnost tm, e toto seskupen ovc, koz, jemennch pol, pbytk a hor nazvm panstvm
i a tm z nich vydobvm cosi, co zde nebylo a co j nazvm jednm a prostm, nebo
kdyby se toho dotkl rozum, zni to, ani to pozn. Stejn jako kdy stoupm na heben a
nmahou sval dvm krajin d a smm pak pohledt v onu sladkou mod, v n jsou msta
podobna vejcm v hnzdech pol, a nen to vce ani mn pravdiv ne msta vidn jako lod i
chrmy, ale prost jen jin. A osud lid se takto me stt potravou m blaenosti.

Proto si pamatuj, e prav tvorba nikdy nen proroctvm o budoucnosti, honbou za

chimrou a utopi, nbr e to je nov tv, vyten z ptomnosti, z t zddn zsoby rozpadl
stavebn hmoty, a nen na tob. aby ses nad n radoval nebo truchlil, nebo ta hmota se prost
jednou zrodila a je tady, stejn jako ty.

Nech tedy budoucnost, a rozvj postupn sv vtve, jako to dl strom. Od jedn

ptomnosti ke druh strom poros-li a ukonen vstoup do smrti. Nemj strach o mou i. Tm
okamikem, kdy lid rozpoznali uprosted rozlinosti vc onu tv, tm okamikem, kdy jsem
vytesal z kamene sochask dlo, vtiskl jsem velkolepm tvrm inem jejich osudu tvar. A
pjdou od vtzstv k vtzstv a pvci budou mt co zpvat, nebo namsto opvovn mrtvch
boh budou prost oslavovat ivot.

Pohldni do mch zahrad, jak tam za svtn pechzej zahradnci, aby stvoili jaro, a
nijak se nedohaduj nad pestky i korunkami: jen zasvaj zrno.

Proto vm km, vy neastn a sklen a pemoen: jste armda, je zvtz! Vdy v

tuto chvli zante a je krsn bt tak mld.

Pemlet o ptomnosti vak nen nijak prost. V takovm ppad ti klade odpor sama
hmota, se kterou mus pracovat, kdeto vymylen budoucnost ti odpor nikdy neklade. Jak lehko
ten lovk, kter ulehl do psku vedle vyschl studny a u se zan v slunci vypaovat, jak lehko
spd svj sen! Jak snadn je pro nho blit se velikmi skoky k vysvobozen. Jak snadn je ve
snu se napt, kdy ti tv kroky mohou pinst vodu jako dobe zaplacen otroci a nikde nen dn
trn, je by t zadrelo, Ale ta budoucnost bez neptel se nikdy neuskuten --- a ty tu le v
agnii, v zubech ti skpe psek a palmov hj, pomal eka i zpvy pradlen se zvolna propadaj v
smrt.

Kdo doopravdy jde, ten si rozdr kotnky o kamen, ten zpol s trnm a zkrvavuje si
nehty o su. Ani jednoho stupn nen v tom plhn ueten a jeden po druhm je mus pekonat.
Vodu vytv pozvolna svm vlastnm tlem, ze sval, puch v dlanch a rozedench nohou.
Svazuje rozporn skutenosti, a tak vlastnma rukama dobv vodu z kamenn pout, jako kdy
peka hnte tsto a ct, jak tsto pozvolna tuhne a svalovati a tvo hrudky, kter je teba
rozmakat, a tehdy peka zadlv na chlb. Tak jako bsnk i socha, kdy zprvu pracoval na
bsni nebo na kameni s volnost, v n se ztrcel, nebo mohl sv tvi libovoln vtisknout smv
i pl, sklonit ji napravo nebo nalevo, a nebyl schopen se v t svobod uskutenit. Pijde vak
chvle, ryba se zakousne a prut zane klst odpor. Pijde chvle, a ty nevyslov, co bys rd ekl,
nebo je tu i jin slovo, kter chce zachovat, kter chce tak ci, a tyto dv pravdy ti zanou
klst odpor, A zane krtat anebo z hlny vytvet smv, kter ti nhle vzdoruje. Nezvol jedno
i druh, jak by tomu chtla slovn logika, ale bude hledat klenbov svornk svch rozpornch
pravd, nebo nic se nesm ztratit --- a nhle poct, e bse vznik, nebo e z hlny u brzy
vyvstane tv. Nebo jsi konen obklopen milovanmi nepteli. A proto nikdy neposlouchej
lidi, kte ti pro tv dobro rad, aby ses odekl nkter ze svch tueb. Ty sv posln zn, ct
jeho tlak v sob. A kdy je zrad, sm sebe zbav tve. Uvdom si vak, e pravda vyvstane
zvolna, nebo tu nejde o nalezen vzorce, ale o zrozen stromu, a svou roli tu hraje pedevm as
a ty se mus stt jinm a zdolat obtnou horu. Nebo ta nov bytost, ta jednota, vydobyt z
rozlinosti vc, se ti nenabdne v podob rozeen hdanky, nbr v podob usmench
rozpor a vylench ran. A jej slu pozn, teprve a se uskuten. Proto jsem vdycky za to
nejcennj pro lovka povaoval ony dva pli zapomenut bohy, ticho a pomal rytmus.

XLIV
 Ptelem je v prvn ad ten, kdo nesoud. Ten, kdo oteve sv dvee tulku, jeho berli,
jeho holi odloen do kouta, a ned od tulka tanec, aby ho pak mohl podle tance soudit. A
kdy ebrk vyprv, jak bylo tam venku na cest jaro, prav ptel to jaro pojme do sebe. A
kdy vyprv o hrzch hladovn ve vsi, odkud piel, ptel s nm trp hlad Jak jsem ti kal,
ptel je ta st lovka, kter je obrcena k tob a oteve ti dvee, je mon nikdy jindy neotvr.
A tvj ptel je pravdiv a pravdiv je vechno, co k, a miluje t, i kdy t v jinm dom teba
nenvid. A ptelem v chrm, lovkem, jeho jsem potkal a nael z milosti bo, je pro mne
kad, kdo ke mn obrac stejnou tv, jakou mm j, tv ozenou stejnm Bohem, nebo pak
jsme jednotn, i kdyby byl jinak teba kupcem a j kapitnem, nebo zahradnkem a j
nmonkem. Nalezl jsem ho nad tm, co ns rozdluje, a jsem mu ptelem. A mohu vedle nho
mlet, co znamen, e se nemusm bt o sv nitern zahrady a poho, stre a pout, nebo on
do nich nevkro. To, pteli, co ode mne s lskou pijm, je cosi jako vyslanec e mho nitra.
A ty jsi k nmu laskav a vyzve ho, aby se posadil, a popeje mu sluchu. A jsme astni. Nikdy
jsi pece nevidl, kdy jsem j pijmal vyslance, e bych je nechal stt stranou nebo je odmtl
pijmout jen proto, e v jejich i, vzdlen tisce dn cesty, se jed jdla, kter nemm rd, anebo
proto, e tam jsou jin mravy. Ptelstv je v prvn ad pm a velk kolobh ducha,
povznesenho nad nzk podrobnosti. Kdo sed za mm stolem, tomu neumm nic vytat. Nebo
si pamatuj, e cestou pohostinnosti, zdvoilosti a ptelstv se v lovku setkvme s lovkem.
Co bych pohledval v chrm, jeho bh by ml nmitky proti postav i tlouce svch vcch,
anebo v dom ptele, kter by nechtl pijmout m berle a nutil by mne tanit, aby mne mohl
soudit.

Na svt potk jet soudc a dost. M-li bt nov uhnten a utvrzen, penech tu prci
svm neptelm. Vak oni se j zhost, tak jako boue, je hnte cedr. Tvj ptel je k tomu, aby
t pijal. A kdy vstupuje do chrmu, uvdom si, e t Bh nesoud, nbr pijm.

XLV
Chce-li nastolit ptelstv tam, kde je jen podlnictv na sklizni a z toho plynouc
rozdlen srdc --- nebo maj-li se nenvidt, pedho jim zrno ---, pak obnov ctu k lovku a
uvdom si, e dchat lze jenom v takovm kmeni, kde jeden druhho nekritizuje. Kdy sml o
svm pteli patn a d to najevo, znamen to, e ses s nm nesetkal v rovin skuten lidsk, v
jednot chrmovho shromdn. Tm nemyslm, e m bt shovvav i slab anebo snit sv
mravn nroky. Ale tv psnost m sv msto jinde a jinde m bt soudcem. A v ppad poteby
d bez zachvn tt hlavy. Nebo, jak ti znovu opakuji, me odsoudit na smrt, ale pedevm
m odsouzenho, je-li nemocen, vylit. Nijak se nelekej protimluv, jich uv tvj bezmocn
jazyk, kdy je e o lidech. Krom ei, kter vyjaduje, zde nic rozpornho nen. Jednu st
odsouzenho me vydat katm, ale je tu jet st druh, a tu me pijmout u svho stolu a
nem prvo ji soudit. Nebo je sice tvou povinnost lovka soudit, ale je tak tvou povinnost
mt k lovku ctu. A nelze soudit jednoho a mt ctu k druhmu, nbr je to vdy jeden a t
lovk. Toto je jedno z tajemstv m e, a pochz jen z nedokonalosti ei.

Mne tato dlen, uren logikm, naprosto netrp. Vdycky jsem shledval, e ten, s
nm pln nenvisti bojuji v pouti, je pro mne tm nejlepm duchovnm cvienm. Krme proti
sob hroziv a plni lsky.

XLVI
Zaal jsem pemlet o marnivosti. Vdycky mi toti pipadala sp jako nemoc ne jako
neest. A kdy jsem vidl enu, jak je vzruena mnnm davu, jak ztrc pirozenost chovn i
hlasu jen proto, e se zmnila v podvanou, jak neobyejn poten j psob, kdy se e to
okolo n, a jak se j tv zaplavuje ohnm jen proto, e se na ni hled, nevidl jsem v tom
hloupost, ale nemoc. Nebo jak jinak nm me druh poskytnout uspokojen, ne skrze lsku a
skrze to, co mu sami dme? Kdeto t en se uspokojen vlastn marnivosti zd jet pjemnj
ne majetek, nebo by se pro tu radost ochotn vzdala vech radost ostatnch.

Chudik radost a uboh jako tlesn vada. Nco jako poten z toho, kdy se lovk
pokrbe, kde ho svd. Kdeto pohlazen, to je bezpe a pbytek. Kdy pohladm dt, beru je
tm pod svou ochranu. Poctilo to znamen na sv sametov tvi. Ty vak, marniv eno, jsi
karikatura! O marnivch lidech km, e pestali t. Jak se me lovk smnit za nco vtho,
ne je on sm, chce-li pedevm dostvat? Takov lovk u nikdy neporoste, navky zstane
zakrnl.

Ale kdy chvlm statenho vojka, i on se vzru a rozechvje jako to dt, kter jsem
pohladil. A pesto v tom marnivost nen.

Co tu vzruuje jednoho a co tu vzruuje druhho? jak je mezi nimi rozdl? Kdy usne
marniv ena ...

Nespatte pohyb kvtu, kter rozts do vtru vechna sv semena, i kdy mu nebudou
vrcena. Nespatte pohyb stromu, kter vydv plody, i kdy mu nebudou vrceny.

Nespatte jsot lovka, kter vydal ze sebe dlo, i kdy mu nebude vrceno.

Nespatte horoucnost tanenice, kter ze sebe vydv tanec, i kdy j nebude vrcen.

A stejn vojk, kter dv svj ivot. A j ho chvlm, nebo vystavl svou lvku. km
mu tm, e zapel sebe v ostatnch. A on je spokojen ne kvli sob, ale kvli lidem.

Marniv lovk je vak karikatura. Nedm od nho skromnost. Pchu mm rd, je to

ivot a trvn. Bude-li skromn, podlehne vtru jako korouhvika. Nebo ten druh bude mt
vt slu ne ty.

Chci, abys il ne z toho, co dostv, ale z toho, co dv, nebo tm roste. To ovem
nijak neznamen, e bys ml svmi dary pohrdat. Svmu plodu mus dt tvar. Aby byl trval,
mus tady bt pcha. Jinak bys jeho barvu a vu a vni mnil podle vanut vtru.

m je vak pro tebe ten plod? Tvj plod m cenu jen tehdy, pokud ti neme bt vrcen.

Kdeto ta ena v pepychovch nostkch, ijc z potlesku dav: "Dvm svou krsu,
svj pvab a vzneen vystupovn. Lid mne cestou obdivuj, jako by kolem nich projdla
ndhern lo osudu. Sta, e jsem, a tm u dvm.' Marnivost pramen z klamnho daru, kter
se ml sm v sob. Nebo dt me jen to, co promn, tak jako strom dv ovoce, ve kter
promnil zemi. A tanenice tanec, ve kter promnila svj krok. A vojk vlastn krev, kterou
smuje za chrm nebo .
 Ale rozplen fenka nic neznamen. I kdy se kolem n sbhaj psi a dotraj na ni. Nebo
to, co dv, nijak nepromnila. A jej radost je ukradena z radosti tvr. Fenka se bez jakkoli
nmahy rozdluje toucm psm. Anebo lovk, jen bud zvist a tm se opj. Je astn, e
mu druz zvid.

Karikatura daru. A na banketech vstv, aby se ujal slova. A nakln se k soustolovnkm

jako strom obtkan plody. Soustolovnci vak nemaj co trhat. Nicmn jsou mezi nimi i
takov, kte se domnvaj, e nco utrhli, nebo jsou jet hloupj ne on a ct se jm poctni. A
marnivec to v a mysl si, e nco dal, protoe soustolovnk dostal. A jeden ped druhm se
kolbaj jako dva neplodn stromy.

Marnivost je nedostatek hrdosti, podzenost lidskmu davu, mrzk pokora. Vyhledv

dav, aby ti pomohl uvit v tv plody.

Anebo lovk, povznesen smvem krle. ekne si: "Tak on mne tedy zn." Kdyby vak
krle miloval, zrudl by jen radost a mlel. Krlv smv by pro nj toti znamenal jen jedno:
"Krl pijm ob mho ivota ..." A cel jeho ivot je nhle jako darovan a smnn za
krlovskou vzneenost. Me si ci: "Pispl jsem ke krse krle, kter je krsn, nebo je
pchou lidu."

Marniv lovk vak krli zvid. A kdy se na nho krl usmje, vyo se tm
smvem a prochz se jako karikatura, aby zvidli i jemu. Krl mu propjil svj purpur. Nen
tady nic jinho ne opi napodobivost a opi due.

XLVII
A myslel jsem na absolutno a na tu pot, e pyramida nesestupuje od Boha k lidem.
Nebo vezme-li vldce e: pokud je absolutnm vldcem, pijme ho jako pirozenou nutnost,
stejn jako kdybys chtl v palci mho otce pejt ze slu poradnho do slu odpoinku a pouil
bys k tomu uritho schodit, a ne jinho, uritch dve, a ne jinch. Pro bys ml tak litovat,
es nezvolil jinou cestu, kdy tvj duch jinou nevid? Tak jako nen dn podzenost, zbablost
i nzkost v tom, e ses rozhodl pro tu uritou cestu, kterou prochz docela voln, tak nen
dn podzenost, zbablost i nzkost v tom, kdy se podd autorit vldce e, kter je
prost mimo oblast tv vle, jakoby absolutn. Bude-li se vak povaovat hned po nm za
prvnho v i a jeho moc nad tebou nebude naprosto nutnm rmcem, nbr jen politickou
nhodou, ovocem jednotlivch a spornch nzor nebo obratnosti, potom mu bude zvidt.
rlme pouze na lovka, na jeho mst bychom mohli stt. Kter ernoch by rlil na blocha?
Kter lovk by doopravdy rlil na ptka? Tou rlivost, je plod nenvist, nebo chce
druhho zniit a nastoupit na jeho msto? Tm nechci samozejm kritizovat ctidost, protoe
ctidost me bt znamenm tvr touhy. Kritizuji vak tvou rlivost. Nebo pak spd proti
vladai pletichy, kter t pohlt, a zanedb tm tvorbu, kter je pedevm ndhernou spoluprac
jednoho skrze druhho. A bude ho soudit a jm pohrdat. Snadno toti pipust, e t druh
pevyuje moc, jak bys vak mohl pipustit, e t pevyuje sudkem, spravedlnost i
ulechtilost srdce? A bude-li jm pohrdat, kdo ti pak za tvou prci zaplat projevem cty? cta
toho. km pohrd, je urkou. A lidsk vztahy ti budou pipadat k nedchni. Hlavn t vak
bude pokoovat kad jeho rozkaz, a on t vskutku bude chtt pokoit, aby upevnil svou vldu.
Kdeto usednout s tebou za stl jako rovn s rovnm a vyptvat se t, obdivovat tv vdn a tit
se z tvch ctnost me jen takov lovk, kter je vldcem, jako je ze zd, take nem ani
dvod, hledat v tom njak poten. Prost tomu tak je.

Tak jdu i j a mohu usednout za stl u toho nejniho z poddanch. A on, vecek
prozen mou ptomnost, ote stl a postav na ohe kotlk. Bude snad kmen na budov vytat
klenbovmu svornku, e je svornkem? A bude snad klenbov svornk pohrdat nkterm z
kamen? Sedme tedy proti sob ve v rovnosti. V jedin rovnosti, kter m smysl. Nebo kdy
se ho vyptvm na jeho pole, nedlm to z podl snahy zalichotit jeho marnivosti --- nemm
zapoteb jeho volebnho hlasu --- nbr jen proto, abych se pouil. Ale kdy se vyptv ten
druh, otzka ho nijak nezajm, nebo tm lovkem pohrd. A kdy si toho poddan vimne,
hned sah k boku po noi. J vak chtl opravdu vdt, co v olivy na jeho palm, a ptal jsem se
proto, abych cosi zskal.

Nebo jsem navtvil lovka. A dostalo se mi od lovka pijet. A onen lovk t cosi
ode mne zskal a bude ukazovat pravnukm msto, kde jsem sedl.

Ba jet vc, mohu i poctit vdnost, nebo v szce nen m moc a nemusm se tedy z
nzkch pohnutek krotit i unhlovat. A kdy se na mne len lovk usmje a uct mne a na
uvtanou upee skopce, dostvm cosi, co pichz od lovka, dostvm cosi v naprost rovnosti,
jako by to pijmal on ode mne. Dary, vystelen jako py, m dok zashnout do srdce. Jako
obraz Boha. kter pijm tv nejpokornj mylenky a nejprchavj iny, posledn modlitbu
ebrka v pouti, kdeto kdyby t napadlo vzdt poctu drobnmu a pochybnmu kneti, mus si
vymyslet obrovsk dar, nebo podle velikosti daru bude mit svou slvu.

Pohle vak na onoho lovka, jak ot skpjcm rumplem, aby vyzvedl ze studny
okov, a jak ho, rozesmt tm skrovnm vtzstvm, vyhoupne na rouben --- a shrben ho veze
sluncem do stnu zdi, kde ekm ---, a jak tm bohatstvm pln mou sklenici a zalv mne lskou.

XLVIII
A jako velk pklad m napadaj kurtizny a lska. Ml se toti, jestlie v v hmotn
statky pro n samy. Tak jako neexistuje krajina, spaten z ve hor, pokud ji sm nevytvo
namhavm vstupem, stejn je tomu s lskou. Nic nem smysl samo o sob, nbr skutenm
smyslem kad vci je struktura. Tv z mramoru nen prost jen souhrn nosu, ucha, brady a
druhho ucha, nbr svalstvo, kter je spojuje. Seven pst, kter nco dr. A pro bsnick
obraz naprosto nen podstatn hvzda a slo sedm nebo studnka, nbr mnou vytvoen svazek,
kterm tch sedm hvzd pimji, aby se koupaly ve studnce. Aby vyvstalo pouto, mus tu bt
samozejm vci, kter jsou svazovny. Sla pouta v nich vak nespov. Podobn jako past na
liky, jej podstata nen v drt, podloce i jin sti, nbr v jejich tvrm seskupen. Teprve
potom usly nek chycen liky. A tak i j, a zpvk, socha i tanenk, polapm tebe do
svch past. Stejn je tomu s lskou. Co me ekat od kurtizny? Nanejv odpoinek tla.
kdy jsou ozy dobyty. Nebo kurtizna od tebe nic ned a nenut t. abys byl. Ale kdy tou,
pln milostn vdnosti, pispchat milovan en na pomoc, pak je to proto, e byl v tob
vyburcovn spc archandl.

Rozdl tu nen v snadnm dobyt, nebo pokud t tv milovan doopravdy miluje, sta ti
otevt nru a je tv. Rozdl je v daru. Kurtizn nelze nic darovat, nebo to, co j pin, m
pedem za povinnou da. A m-li nco uloeno jako da, bude o tu povinnost smlouvat. V tom
bude toti spovat smysl tance, kter je tanen. Kdy se veer vojci rozejdou se svm ubohm
oldem, kterm je teba etit, po vykien tvrti, smlouvaj tady a kupuj si lsku jako potravu.
A stejn jako mohou dk potrav zas pochodovat pout, dk koupen lsce se jejich tlo uklidn a
bude zase schopn samoty. Vichni se vak promnili v krame a nikdo z nich nect horoucnost.

Obdarovat kurtiznu by mohl leda lovk bohat ne krl, nebo za to, co j pin, je
vdn pedevm sob sam a shl se ve svm spchu a sama sob vzdv poctu za to, e je
tak obratn a krsn a vydobyla z tebe toto vkupn. A kdybys do t bezedn studny vyklopil
zlat poklad celho tisce karavan, jet pod jsi nezaal dvat. Nebo tu mus bt nkdo, kdo
pijm. To je ten dvod, pro veer moji vlenci hlad za uima chycenou poutn liku, a kdy
se jim pitul k srdci., jsou opojen vdnost a matn ct cosi jako lsku. Nebo maj pocit, e
tomu divokmu zvtku cosi dvaj. Ale najdi mi ve vykien tvrti kurtiznu, kter se ti stul
do nrue, protoe t potebuje.

Pesto se vak nkdy stane, e nkter z mch mu, ani chud ani bohat ne jin,
zatou rozhodit sv zlato do vtru jako strom semena. Nebo je vojk a sklizn pohrd. A pln
ndhern vzneenosti kr v noci kolem brloh. Jako kdy rzn kr rozsva k arlatov zemi,
kter je hodn pijmout.

Ten vojk nijak netou uchovat si sv bohatstv, cel je rozhz a bude jedin, kdo poznal
lsku. A probud ji mon i v tch ench, nebo tady se tan jin tanec, tanec, v nm ony
pijmaj. km ti, je velk omyl nevdt, e pijmat je nco jinho ne brt. Pijmat znamen
pedevm dar, dar sebe samotnho. Skoup nen ten, kdo se nechce zniit v samch darech,
nbr lovk, kter neposkytne za tvou obtinu svtlo sv tve. A skoup je zem, kter
nezkrsn, kdy do n zaseje zrno, I kurtizny a opil vojci mohou nkdy ze sebe vydat svtlo.

XLIX
"Buduji d," kal mj otec, "ne vak ve jmnu prostoty a spornosti. Vdy nejde o to,
zvtzit nad asem. Nezajm mne, zda lid ztloustnou, budou-li stavt spky msto chrm a
vodovody msto hudebnch nstroj, nebo pohrdm kadm lakotnm a marnivm lidstvem,
teba i ilo v blahobytu, a v prvn ad mi zle na tom, jak tu bude lovk. Zajm mne pouze
takov lovk, kter se dlouho koupal v ztracenm ase chrmu, i kter pozoroval Mlnou
drhu, je v nm rozeve prostor, i kter pipravoval sv srdce k lsce modlitbou, na ni se mu
nikdy nedostane odpovdi (a kdyby byla modlitba placena odpovd, stal by se lovk jet
lakomjm), a lovk, v nm asto zaznla bse.

Nebo kdy pestanu stavt chrm, kter je lod kamsi smujc, kdy pestanu zkrlovat
bse, rozeznvajc lidsk srdce, uetenho asu budu pak muset pout zase pedevm k tomu,
abych lidsk plemeno zulechtil, a ne vykrmil. A zanu tedy vymlet bsn a chrmy. Vm
napklad, e pohbvat mrtv je ztracen as, e by lid mohli obdlvat zemi nebo z n sklzet
rodu, msto aby ji vykopvali a vkldali do n tlesnou schrnku nebotka. Pesto vak
spalovn na hranicch zakazuji, nebo k emu by mi byl zskan as, kdybych pitom ztratil
lsku k mrtvm. Vdy neznm krsnjho obrazu lsky, ne obraz hrobky, k n pichzej
blzc zesnulho, kdy cestou mezi nhrobky vyhledali ten svj. A vd, e se mrtv vrtil do
zem jako zrno sklizn a stal se opt ltkou prody. e vak z nho pesto zbv cosi jako
relikvie ve schrnce, tvar ruky, je kdysi hladila, leben kost, ta przdn pokladnice, kdysi tak
pln zzrak. A pikazuji, aby byl podle monosti kadmu mrtvmu postaven dm --- co je
jet mn uiten a jet nkladnj ---, aby bylo mon o svtench dnech se v nm schzet a
pochopit nejen rozumem, nbr kadm pohybem due i tla, e mrtv a iv jsou navzjem
spojeni a tvo strom, kter roste. Vidm toti, jak pokolenmi prochz stle t bse, stle t
kivka lodnho klu, stle t pil, a jak je m dl krsnj a ist, nebo lovk je zajist
pomjiv, pokud mu hledme do tve pespli zblzka jako krtkozrac, nen vak pomjiv ve
stnu, kter vrh, v odlesku, kter po sob zanechv. A kdybych pestal pohbvat mrtv a stavt
pro n pbytky, a chtl pak uetenho asu ut k ukovn pouta mezi pokolenmi, aby skrze to
pouto stoupala tvorba pmo k slunci jako strom --- nebo jsem usoudil, e tento vzestup je
lovka vc hoden ne rostouc objem bicha ---, po dobr rozvaze bych ho zas vnoval na
pohbvn mrtvch.

Rd, kter buduji," kal otec, "je dem ivota. du podlh strom, pestoe tu jsou
zrove koeny, kmen a vtve a Jist a plody, a du podlh lovk, pestoe m rozum a srdce a
nevykonv jen jednu funkci, jakou je napklad obdlvat pole i udrovat rod, nbr je zrove
tm, kdo obdlv i kdo se modl, tm, kdo miluje i lsce vzdoruje, tm, kdo pracuje i odpov a
naslouch veernm zpvm. Nkte lid vak postehli, e v slavnch ch panoval d. A
hloupost logik, historik a kritik je pivedla k pesvden, e otcem slvy v tch ch byl
jejich d, kdeto j tvrdm, e d i slva tu byly pouze plodem horoucnosti. Abych vytvoil d,
musm vytvoit tv, kter je milovna. Pro n vak je d konenm clem a po vech rozpravch
a zdokonalovn jim z nho zbude hlavn spornost a prostota. A co se d tko vyslovit, to
prost vynechaj, akoli vyslovit se ned prv to, na em skuten zle, a jet nikdy jsem
nepotkal profesora, aby mi dokzal prost ci, pro mm rd vtr pod hvzdnm nebem pout.
Na uitkovm se vichni shodnou, nebo e, je vyjaduje uitkov, je snadn. Nemusm se bt,
e by mi nkdo vyvrtil, kdy eknu, e ti pytle jemene plat vc ne jeden. Myslm si vak, e
lidem poskytuji nco vc, kdy je nkdy nutm kret pod hvzdnm nebem pout a pt tak onen
npoj, kterm se v lovku otvr prostor. d je znamenm ivota, a ne jeho pinou. Stejn
jako je pln v bsni znamenm, e je dokonena, je to projev jej dokonalosti. Nepracuje ve
jmnu plnu, ale prac plnu dosahuje. Kdeto oni kaj svm km: ,Pohle,Pohlete na to
velik dlo a na jeho d. Nejdve nastolte d, a vae dlo bude pak velk.' Dlo vak bude jen
kostrou bez ivota a muzelnm smetm. obdlvat pole i udrovat rod, nbr je zrove tm,
kter obdlv i kter se modl, tm, kter miluje i lsce vzdoruje, tm, kter pracuje i odpov a
naslouch veernm zpvm.

Dvej si proto pozor na svou kloptavou e. Pokud nastol ivot, buduje d, ale kdy
nastol d, nastol smrt. d pro d je karikatura ivota."

L
Pi tom m napad otzka, jak je to s ivou povahou vc. V jednom tboe se vyrblo
krsn hrnsk zbo. A v druhm okliv. A j jsem jasn pochopil, e neexistuje dn slovy
vyjditeln zkon, jak uinit hrnsk zbo krsnm. Nezvis to ani na nkladnjm uen,
ani na vyhlaovn sout i poct. A tak jsem si viml, e lid, veden nm jinm ne touhou
po tom, aby byla vc pkn, doshnou jenom pedmt nabubelch, hrubch a sloitch, i kdyby
pracovali teba cel noci. Ve skutenosti toti obtovali ty probdl noci jen vlastn prodejnosti,
zkaenosti i marnivosti, a tedy sob samm, a pestali se smovat v Bohu, toti pestali se
smovat za pedmt, kter by pro n byl pramenem obt a obrazem Boha, za pedmt, kter by
byl smsic vrsek a vzdech a ztklch vek a rukou, roztesench dlouhm hntenm, a
veernho uspokojen z prce a vynaloen horoucnosti. Znm toti pouze jeden plodn in, a to
je modlitba, ale vm tak, e modlitbou je kad in, pokud jm lovk dv sebe sama, aby se
uskutenil. Jsi jako ptk, kter si stav hnzdo, a hnzdo je tepl, jsi jako vela, kter vytv med,
a med je sladk, jsi jako ten, kdo hnte svou vzu z lsky k vze, a tedy z lsky, a tedy v
modlitb. V snad, e me vzniknout bse proto, aby se prodala? Bse, kter se stala
pedmtem obchodu, pestv bt bsn. Vza, kter se stala pedmtem soute, pestv bt
vzou a obrazem bom. Je pouze obrazem tv vlastn marnivosti nebo nzkch zlib.

LI
A pichzeli jet vt hlupci a uvdli dvody a pohnutky a krsn argumenty. Ale j
jsem se jim sml, protoe vm, e e jen oznauje, ale neuchopuje, e slova sice ukazuj pochod
mylenky, ale nemohou ji zbrzdit ani podept.

"Ten vojevdce neuposlechl mch rad," vysvtloval mi jeden, "a kal jsem mu pece, jak
to v budoucnu dopadne ..."

Ano, snad se mu toho dne stalo, e vtr jeho slov nhodou pinesl obrazy, kterm se
potom budoucnost rila podobat --- tak jako jindy mu zase pinesl obrazy jin, protoe kad
povdl vechno. Je vak jist, e generla, kter by rozestavil vojsko, zvil sv monosti,
odhadl vtr, poslechl si spcho neptele a uvil slu probuzenho vojska a pak jen kvli
smnmu, rozumskmu vtru slov, kter zavl na pt minut z st zahlivho chodce, zmnil
sv plny, pemstil kapitny, obrtil pochodujc armdu jinam a zaal svdt bitvy nazda bh,
e takovho generla sesadm a zavu do ale a nebudu se ani namhat, abych ho ivil.

Miluji lovka, kter svm kadm pohybem jako by hntl chlb, lovka, kter pijde a
ekne:

"Ctm, e kdybys poruil, mui by ochotn ustoupili. Ale jsou tak schopni se vzmuit,
jenom kdybys jim zatroubil fanfrou tch slov. Maj citliv ui. Slyel jsem je spt a jejich spnek
se mi nijak nelbil. Vidl jsem je, jak se probouzej a jed ..."

Miluji toho, kdo zn tanec a tak tan. Jen v tom je pravda. Chce-li svst, mus vzt vc
za svou. I vradu mus vzt za svou, abys j byl schopen. Nape me proti mei a ocel se mh
proti oceli. Vidl jsi nkdy, aby rozumoval ten, kdo bojuje? Kde by vzal k rozumovn as? A
socha? Pohle na jeho prsty, jak v hln tan, jak nyn jeho palec opravil stopu ukazovku.
Zdnliv v odporu k n, ale jen zdnliv, nebo jen slovo cosi oznauje, ale vn slov rozpory
neexistuj. ivot nen ani prost ani sloit, ani jasn ani temn, ani rozporupln ani vnitn
jednotn. ivot prost je. Pouze e sama ho pod nebo komplikuje, osvtluje i zatemuje,
vtiskuje mu rozporuplnost i jednotu. A uin-li jeden krok doprava a jeden doleva, jet tu
nemus bt dv protichdn pravdy, nbr jedna jedin pravda setkn. A pouze tanec se snoub
se ivotem. Lid, kte msto bohatstv srdce nabzej logicky uspodan dvody a nejdv
debatuj, aby pak jednali podle rozumu, takov lid nikdy nedojdou k inu, nebo pijde jet
obratnj enk a proti jejich vvodm postav argumenty jet lep a oni, a je rozv, postav
proti nim jet zas lep, po jednom obratnm advoktu pijde dal, jet obratnj, a tak to
pjde navky. Nebo jedin dokazateln pravdy jsou pravdy minulosti, a ty jsou zejm
pedevm proto, e tu jsou. Chce-li vysvtlit rozumem, pro je to a to dlo velk, doke to.
Nebo to, co chce dokzat, pedem zn. Do tto oblasti vak tvorba nespad. Nabdni poti
kameny, a chrm ti pesto nepostav. Tvoji rozumn technici se nad kadm tahem dohaduj jako
nad achy. Koneckonc i pipustm, e jejich tah bude jist (akoli pochybuji i o tom, nebo pi
he v achy hraje s prostmi prvky, kdeto ivotn problmy odmit nelze. Bude-li tady nzk a
zrove marniv lovk a jeho nectnosti se daj z njakho dvodu do kku, me snad
vypotat, co z toho dvojho zvtz, zda nzkost nebo marnivost?). Dejme tomu, e tedy bude
jeho tah jist. Ale zapomnl na ivot. Pi he v achy nepohne protivnk figurkou, dokud ty
nepohne svou. Vechno se tady dje mimo as a as tu nevyivuje strom, aby rostl. Hra v achy
je jako vyvren z asu. Kdeto ivot je organismus, kter se vyvj. Organismus, a ne sled pin
a nsledk --- i kdy v nm teba dodaten ten sled nachz, abys ohromil sv ky. Nebo
pina a nsledek jsou pouze odlesky jin schopnosti: zvldnut tvorby. V ivot na tebe
protivnk neek. Ne pohne figurkou, uin dvacet tah. Tvj vlastn tah je potom nesmysln.
A pro by tak ekal? ek snad tanenk? Je svzn se svm protivnkem a tm ho ovld.
Dobe vm, e ti, kdo pstuj jen rozum, pijdou pozd. Ve sv i proto pipoutm k vld jen
toho, kdo ke mn vstupuje s pohyby, je se navzjem koriguj, take mohu poznat, e hnte tsto,
kter se pod jeho prsty spoj. Takov lovk je pro mne trval, kdeto ten druh je ivotem
nucen, aby svou logiku budoval neustle znovu.

LII
A nad slunce jasnji mi vyvstala dal pravda o lovku, a sice, e pro nho tst nic
neznamen --- a e pro nho nic neznamen ani osobn zjem. Nebo silou, kter lovkem hbe,
je jedin zjem, toti aby byl stl a aby trval. Boh chce zskvat bohatstv, nmonk vyjdt
na moe a zlodj hat pod hvzdnm nebem. Ale tstm, kter by znamenalo jen bezpe a
dn starosti, lid asto pohrdnou. Stalo se jednou, e otec zalitoval prostitutek v on temn
sti msta, v t stoce spadajc k moi. Penely na pocestn hnilobu, tekla z nich jako blav
tuk. Otec poslal zbrojnoe, aby jich nkolik pochytali. Jako se chyt hmyz, abychom studovali
jeho zpsob ivota. A hldka prochzela mezi mokvajcmi zdmi prohnil tvrti. Tu a tam mui
zahldli, jak v nkter z tch bdnch dr, pchnoucch kuchyskou zatuchlinou, sed na nzk
stolice dvka a ek, ve svtle lampy sinal a smutn jako lucerna v deti, v tup zvec tvi
smv jako otevenou rnu. Aby upoutaly pozornost chodc, vtinou si jednotvrn popvovaly
jako mkk medzy, je kladou svou lepkavou past. Ty beznadjn litanie se nesly celou ulikou.
A kdy se nkter mu nechal lapit, dvee se za nm na pr chvil zavely a uprosted t nejkrutj
zchtralosti se odbvala lska. Litanie na okamik ustala, vystdna krtkm oddechovnm
bled stvry a tvrdm mlenm vojka, kter si od toho pzraku kupoval prvo nemyslet u na
lsku. Byl mon z vlasti palem a usmvavch dvek a umloval tady sv bolestn sny. Bhem
dlouhch vprav se obraz palmovch hj v jeho srdci rozkoatil v nesnesitelnou thu. Potok se
zmnil v muivou hudbu a smvy dvek a jejich tepl adra a stn jejich tuench tl i pvab
jejich pohyb, to vechno se zmnilo v palivou rnu, kter ho v srdci m dl vc srala. A proto
piel se svm hubenm oldem do vykien tvrti, aby ho tady zbavili snu. A kdy se dvee
opt otevely a on byl zase na zemi, stl tady uzaven v sebe, tvrd a pohrdav, nebo na
nkolik hodin zbavil barvy svj jedin poklad, jeho zi u nemohl snst.

Pili tedy zbrojnoi se svmi madreporami, oslepenmi ostrm svtlem strnice. Otec
mi na n ukzal a ekl: "A te t poum, co hlavn lovku vldne." Dal ty eny oblci do
novch ltek a kadou usadil ve svm dom zdobenm vodotryskem a jako prci jim uloil
vyvat jemn krajky. A platil je tak dobe, e si vydlaly dvakrt tolik ne dv. A potom
rozkzal, aby je pestali hldat.

"Ano, te jsou ty smutn plody molu astn," ekl mi. "A ist, klidn a bezstarostn
..."
 Ony vak pesto jedna po druh zmizely a vrtily se do stoky.

"Stskalo se jim po jejich bd," ekl otec. "Ne e by byly tak hloup a dvaly pednost
bd ped tstm, ale proto, e lovk hled pedevm svou hutnost. A me se stt, e dm pln
zlacen, krajky a erstv ovoce jsou pouze odpoinkem, hrou a kratochvl. Ty eny tady nemohly
vytvet vlastn ivot a mely dlouhou chvli. Jestlie svtlo, istota a krajky nemaj bt jen
podvanou pro osven a maj se promnit v pedivo vztah a povinnost a v potebu, mus se
lovk dlouho uit. Ony vak dostvaly a nic nedvaly. A zaalo se jim stskat po jednotvrnch
hodinch ekn --- ne proto, e byly hok, ale pestoe byly hok --- po tch chvlch, kdy
pohlely k ernmu tverci dve, v nm se z hodiny na hodinu objevoval drek noci, nestupn
a pln nenvisti. Stskalo se jim po t lehk, jaksi neurit hok zvrati, kterou v nich probudil
vojk, kdy otevel dvee a s oima upenma na adra se na n zahledl jako na znakovan
zve ... Nkdy se toti stalo, e vojk enu umlel dkou, e ji probodl jako mch, aby pak mohl
vyhrabat pod" cihlami i dladicemi jej majetek ve stbrnch mincch.

Litovaly sv pinav dry, kde byly kad mezi svmi, kdy se vykien tvr konen v
pikzanou hodinu uzavela, a kde pak popjely aj i potaly vdlek a jedna druh nadvaly a
nechvaly si z oplzl dlan vstit budoucnost. A mon e pedpov hovoila prv o tom dom
s popnavmi kvty, kde jet tehdy bydlely eny toho domu hodn. Jene takov ve snu
vystavn dm je zzran prav tm, e v nm nenachz pste vlastn j, nbr j
promnn. Promnit t m cesta. Kdy t vak do toho palce zavu, bude to pod jen ty, kdo
tudy povlee sv star touhy a star zt, star znechucen, bude to pod jen ty, kdo tudy bude
belhat --- jsi-li belhav ---, nebo neexistuje kouzeln formule, je by t promnila. Mohu t leda
pozvolna, cestou nsil a utrpen, nutit, aby ses perodil a tm se uskutenil. Kdy se vak takov
ena probud v tom prostm, istm rmci a zv tu, a kdykoli nkdo zaklepe, bezdvodn se
pikr, akoli j u dn rny nehroz, a ozve-li se zaklepn podruh, stejn bezdvodn i
douf, akoli u neme ekat od noc dn drek, k promn u n nedolo. Nem u pocit
vysvobozen, kdy se konen rozbeskne den, nebo j chyb nava nkdejch smrdutch noc.
Jej osud je te snad zvidnhodn, ztratila vak monost mt ho kad veer jin podle toho,
jak se zmn pedpov, a t tak budoucnost ndhernj, ne jak kdy me skuten bt.
Nevd nhle, co si pot se svmi nvaly hnvu, je se v nich bezdky probouzej stle znovu
jako ovoce pinavho a chorobnho ivota, tak jako si mosk ivoich, i kdy je odnesen z
pobe, jet dlouho zachovv stahy, jimi se v hodin plivu svinuje do sebe. Kdy je
pepadne takov hnv a nen tu dn bezprv, proti nmu by mohly kiet, jsou nhle jako
matka mrtvho dcka, j stoup zbyten mlko. Nebo lovk" km ti, "hled svou hutnost, a
ne tst."

LIII
Znovu mi pichz na mysl obraz uetenho asu.

Nebo chci vdt: "Ve jmnu eho?" A nkdo odpov: "Ve jmnu lidsk kultury." Jako
kdyby se kultura dala pstovat naprzdno. Je tu napklad matka, je koj dti, poklz dm a
zav prdlo. J ji tch sluebnch kol zbavm a dti budou od t chvle kojeny, dm
nablskn a prdlo zaito, ani se sama eho dotkne. Ale ten ueten as je nyn teba nm
naplnit. Poskytnu j tedy pse o kojen a kojen se zmn v pse. A bse o dome, v n se bude
dm vemlouvat srdci. Ona vak poslouch a zv, nebo na tom sama nespolupracovala. Tak jako
pro tebe znamen hora tvou vlastn zkuenost s trnm, sut a vtrem na hebenech a nemohu do
tebe nic penst, eknu-li slovo "hora" a ty jsi nikdy neopustil nostka, tak ani on en nemohu
nic povdt, eknu-li "dm", nebo ten dm nen postaven z jejho asu a horoucnosti. Nev, jak
tan prach, kdy lovk za svtn oteve dvee do slunce, aby vymetl popraek, zbyl po uvn
vc. Nebyla vldkyn nad onm nepodkem, jak po sob s pchodem veera zanechv ivot,
nad otisky milch kroej, miskami na polici, pohaslm ohnm v krbu a po ty zapinn dtsk
plenky, nebo ivot je pokorn i ndhern. Nevstvala denn se sluncem, aby si pokad znovu
vybudovala svj dm. jako si ptci ve stromech urovnvaj svm ilm zobkem leskl pe,
nenavracela vcem pi klidu znovu a znovu jejich kehkou dokonalost, aby v nich denn ivot,
jdlo, kojen a dtsk hry a muv nvrat znovu a znovu jako ve vosku zanechvaly svj otisk.
Nev, e za svtn je dm tstem, veer se pak stv knihou vzpomnek. Nikdy nepipravila tu
nepopsanou strnku. Co j m tedy ci, kdy j chce vyprvt o dom, kter by pro ni ml
smysl? Chce-li ji stvoit ivou, nech j vyletit zernalou konvici, aby se po cel den lesklo v
eru cosi z n samotn, a chce-li enu promnit v pse, vymysl pro ni dm, aby ho od svtn
pozvolna budovala ... Jinak by onen ueten as naprosto neml smysl. Jen blzen by chtl
oddlovat kulturu od prce. lovku by se tm zoklivila v prvn ad prce, nebo by se stala jen
mrtvou st jeho ivota, a pak i kultura, nebo by se stala jen nim nepodloenou hrou a
poetilost. Jako kdybys hrl v kostky, kter by u nepedstavovaly tvj majetek a nelo by v nich
o tv nadje. Neexistuje toti hra v kostky, nbr jen hra o tv stda, o tv pastviny i zlato. Jako
kdy si dt stav z psku. Nen to hrstka hlny, ale citadela, hora nebo lo.

Ano, vidl jsem tak lovka, jak s potenm odpov. Bsnka, jak sp pod palmami.
Vidl jsem bojovnka, jak popj u kurtizn aj. Tesae, jak vychutnv na zpra sladkost
veera. A zdli se bt plni radosti. Ale jak jsem ti kal: to prv proto, e byli unaveni lidmi.
Prv e to byl bojovnk, kdo naslouchal psnm a hledl na tance. A bsnk, kdo snil v trv. A
tesa, kdo vdechoval vni veera. Oni se uskutenili jinde. Tou vznamnou st ivota zstvala
pro kadho z nich prce. Nebo co plat o staviteli, kter se stv lovkem a prostoupen
nadenm nabv svho plnho vznamu tehdy, kdy pozved do vky chrm, a ne, kdy
odpov u hry v kostky, to plat o kadm. Pokud as ueten z prce nen prost jen oddech,
uvolnn sval, kter se pedtm namhaly, anebo spnek ducha, kter vynalzal, je to as mrtv.
Potom jsi rozdlil ivot na dv nepijateln sti: na prci, kter je pouhou dinou, jak se lovk
nikdy neodevzd cel, a na volno, kter je pouhou przdnotou.

Jen blzni mohou tvrdit e ciselra povznesou do roviny lovka, kdy ho vytrhnou z jeho
ciselrsk ehole a odsoud k emeslu, kter u nebude potravou pro jeho srdce. A opat mu
ciselovan prce vyroben jinde, jako by byla kultura njak pl, kter si lovk prost
oblkne. Jako by byli na jedn stran ciseli a na druh vrobci kultury.

J tvrdm, e pro ciselry je pouze jedna forma kultury, a to kultura cselr. A e me

spovat jedin v jejich prci, e me bt jen vrazem nmahy, radost, strast, obav a velikosti i
bdy jejich prce.

Nebo pouze ta strnka tvho ivota me mt vznam a ivit skuten bsn, kter t
zavazuje, do n jsi vsadil svj hlad a ze a chlb svch dt a spravedlnost, kter se ti buto
dostane i nedostane. Jinak je to jen hra a karikatura ivota i kultury.

Uskuteuje se pouze v boji s tm, co ti klade odpor. A protoe voln as od tebe nic
nevyaduje a me ho vyut stejn tak pro spnek pod stromem jako v nru lehkch lsek a
nen v nm nespravedlnosti, kterou bys trpl, ani hrozby, je by t muila, co jinho ti zbv,
abys mohl existovat, ne znovu pro sebe vymyslet prci? Ale neklam se, nem dnou cenu jen si
hrt, nebo ve he ti nic nepikazuje, abys jako hr existoval. Kdy si nkdo lehne odpoledne v
pokoji, teba i przdnm a pro odpoinek o zalennm ped svtlem, a kdy le odsouzenec
ve zdech cely, kde je zaven do konce ivota, nikdy si ty dva nemohu splst, tebae se sob
podobaj tm, e oba le, e jsou ob jejich cely przdn a v jedn i druh se rozprostr stejn
svtlo. I kdyby si teba ten prvn chtl hrt na odsouzence, zavenho na doivot. B se jich
zeptat na sklonku prvnho dne. Jeden se bude usmvat zbavn he, u druhho vak zjist, e mu
zblely vlasy. A nedoke ti vypovdt, co prv proil, nebo mu na to nebudou stait slova, tak
jako se do tebe neme penst lovk, kter vyplhal na horu a z hebene odhalil neznm svt,
jeho ovzdu ho navdy promnilo. Jen dt me zapchnout do psku hlku, promnit ji v
krlovnu a ctit lsku. Kdy j chci podobnm zpsobem uinit lidi vtmi a obohatit jejich city,
musm udlat z hlky modlu, vnutit ji lidem a pimt je, aby se pro ni vyerpvali v obtech.

Potom hra pestane bt hrou. Hlka zane nst plody. lovk se stane zpvem bzn i
lsky. Jako kdyby se pokoj ve vlahm odpoledni nhle promnil v doivotn celu a lovk sama
sebe uvidl v obraze dosud nikdy nespatenm, kter by ho seehl a po konky vlas. Prce t
nut, aby ses zaslbil svtu. lovk obdlvajc zemi nar na kamen, lek se nebeskch vod
nebo si je peje, a tm komunikuje, roziuje se a otvr svtlu. A kad jeho krok m ozvuk.
Stejn je tomu s modlitbou a pravidly kultu, kter ti pikazuj kret prv tudy a nut t. abys byl
bu vrn nebo podvdl a poznal tak mr nebo vitky. I palc mho otce nutil lidi, aby byli
prav takov a takov, a ne beztvar dobytek, jeho kroky postrdaj smyslu.

LIV
Ano, ta tanenice, kterou jali strci m e, byla krsn. Krsn a tajemn obydlen.
Vidl jsem, e poznat ji by znamenalo poznat vechna bohatstv zem, poklidn pln i horsk
noci a cesty vtrnou pout. "Ta ena existuje," kal jsem si. Ale vdl jsem, e jej zvyky jsou
odjinud a e zde pracuje pro neptele. Kdy ji vsak moji lid chtli donutit k ei, vyrvali z n v
jej neproniknuteln nze jen melancholick smv. A j v lovku ctm pedevm to, co odol
ohni. Ty nicotn, marn a marnost opil lidstvo, hled na sebe se zalbenm, jako by v tob
nkdo byl. Sta vak jedin kat a troka havch uhlk a samo sebe vyvrhne, nebo v tob nen
nic, co by okamit neroztlo. Ani ten bichat hodnost, kter mne rozhnval svou zpupnost a
ostatn proti mn i pletichail, ani ten neuml vzdorovat, kdy mu pohrozili, a prodal mi sv
speence a zpocen strachy se vyznal ze vech pletich i ze veho, v co vil a co miloval, a
odhalil mi sv vnitnosti --- nebo jsou lid, kte za svou falenou hradbou nic neskrvaj. A
kdy sv spoluvinky dkladn poplival a veho se zekl, zeptal jsem se ho: "Kdo t zbudoval? K
emu to tun bicho, pyn vztyen hlava a vzneen klebek na rtech? K emu to opevnn,
kdy nem uvnit co hjit? lovkem je ten, kdo v sob nese nco nad sebe vtho. Ale ty
zachrauje jakoto podstatn sv zvadl maso, viklav zuby a tk bicho a prodv mi prv
to. k emu tohle vechno mlo slouit a v co ses domnval vit! Jsi pouh mch. naplnn
sprostm vtrem slov ..."

A kdy mu kat lmal kosti, bylo nechutn ho vidt i poslouchat.

Zatmco kdy jsem pohrozil on en, jenom se lehce uklonila:

 "Je mi lto, pane ..."

U jsem nic neekl, pouze na ni hledl a ona dostala strach. Cel zbledla a jej poklona
byla u pomalej: "Je mi lto, pane ..." Domnvala se toti, e ji budou muit. "Uva, e je tvj
ivot v mch rukou," ekl jsem. "Klanm se va moci, pane ..."

Byla vn, nebo v sob nesla tajemstv a vdla, e pro n mon zeme.

V tu chvli se pro mne zmnila ve schrnku s diamantem. Ml jsem vak povinnost k i.

"Tv iny zasluhuj smrt."

"Ach, pane ..." (a byla bled ne v lsce) ... "Asi to bude sprvn ..."

Znm lidi, a proto jsem pochopil podstatu jej mylenky, kterou neumla vyslovit:
"Sprvn nen, e mon zemu, ale e msto mne bude zachrnno, co nesu v sob ..." "To tedy
znamen" ekl jsem, "e v sobe taj cosi vznamnjho, ne je tv mlad tlo a oi pln svtla?
Mysl si, e cosi zachrauje, ale a bude mrtv, nic u v tob nebude ..."

Ona se napovrch zmtla, nebo se j nedostvalo slov k odpovdi.

"Snad mte pravdu, pane ..."

Ale ctil jsem, e se mnou souhlas jen v oblasti slov, v n se neum brnit. "Tedy se
poddv."

"Odpuste, pane, ano, poddvm, ale mluvit nemohu ..." Pohrdm kadm, kdo se d k
nemu donutit argumenty, nebo slova maj lovka vyjadovat, ne vak vst. Oznauj, ani co
obsahuj. Tahle due vak nebyla z tch. kter by povolily pod vtrem slov: "Poddvm se, ale
mluvit nemohu ..." Vm si toho, kdo pes vechna slova, by byla i rozporn, zstv stl jako
lodn kl a pes vechno len moe se nezvratn vdy znovu obrac za svou hvzdou. Nebo pak
vm, kam jdeme. Ale ti, kdo se obezd logikou, ti jdou jen za vlastnmi slovy a to se jako
korouhviky. Dlouho jsem na ni upen hledl: "Kdo t ukul? Odkud pichz?" zeptal jsem sej.
Usmla se a neodpovdla. "Zatan mi?" A tanila.

Tanila ndhern a mne to nemohlo pekvapit, nebo v ni kdosi byl.

Hledl jsi nkdy na eku z vrcholku hor? Tady potk sklu, a ani ji pokod, ovine se
kolem n. O nco dle se sto, aby vyuila phodnho svahu. Tam v plni, v ztoinch,
zpomal, nebo polevily sly, kter ji hnaly k moi. Jinde si zdmne v jezee. A potom vyraz a v
pmm rameni se polo pes pl jako me.

Stejn se mi lb silokivky, s nimi se setkv tanenice. Tady svj pohyb zbrzd a tam
rozvine. smv, ped okamikem lehk, se nhle udruje pouze s nmahou jak plamen ve
vichici a tanenice chvli lehce kloue jako po neviditelnm svahu, a pak nhle zpomal a jej
krok je pln vypt, jako by zlzala horu. Lb se mi, e na nco nar. Anebo vtz. Anebo
umr. Lb se mi, kdy je z krajiny j neptelsk a kdy v sob nese mylenky dovolen i ty, je
jsou j zakzny. Pohledy dosaiteln i jin, nedosaiteln. A vzdor a souhlas a odmtnut.
Nemm rd, kdy je ve vech smrech stejn jako rosol. Nbr kdy je kamsi zamenou
strukturou. Tak jako iv strom, kter si neroste voln jak chce, nbr se v rstu rozrzuje podle
ducha svho semene.

Nebo tanec je osud a cesta ivotem. A j t toum pevn ustavit a pro nco nadchnout,
aby m tv cesta vzruovala. Protoe chce-li jt pes prudkou eku, kter tvm krokm brn, pak
tan. Protoe chce-li jt za lskou a sok ti brn, pak tan. Je i tanec me, chce-li zabt. A
tanec plachetnice, je tan pod svou vlajkou, kdy hled ve vtru neviditeln cesty, aby doshla
pstavu, kam m. K tanci mus mt neptele, ale kter neptelsk me t me poctt svm
tancem, jestlie v tob nikoho nen?

Mezitm tanenice skryla tv v rukou a jej patos mne vzruil. A spatil jsem jej masku.
Nebo tve v prvodu lenivc, zkiven falenm utrpenm, jsou jenom pklopy przdnch
schrnek. Jestlie jsi nic nepijal, nic v tob nen. Na t en jsem vak poznal, e je
pechovavatelkou ddictv. Bylo v n tvrd jdro, kter odol i katu, nebo kdyby ji drtil teba
mlnskm kamenem, olej tajemstv z n nevymak. Byl v n onen vklad, pro nj lovk dovede
zemt a dky jemu um i tanit. Nebo pouze ten je lovkem, kdo nabyl krsy skrze pse,
bse nebo modlitbu, a kdo je v nitru vybudovn. Spoine na tob jasnm pohledem, pohledem
lovka obydlenho. Kdy sejme otisk z jeho tve, bude to tvrd maska jednoho lidskho
krlovstv. A bude vdt, e je ten lovk nm veden a e bude tanit proti nepteli. Co vak
me vdt o tanenici, kter je jen przdnou koninou? Lenivec neum tanit. Ale tam, kde je
zem skoup, kde rdlo drhne o kamen, kde sklize v parnm lt usych, kde lovk vzdoruje
barbarm, kde barbar drt slabho, tam vznik tanec, nebo tam m kad krok smysl. Tanec je
zpas s andlem. Tanec je vlka a svod, vrada a pokn. A k jakmu tanci bys chtl pimt ten
pekrmen dobytek?

LV
Mj otec kal: "Je teba tvoit. A pokud tuto moc m, uspodnm se nezabvej. Zrod
se na tisce sluebnk, kte budou tv tvorb slouit, nebo z n budou t jako ervi z masa.
Pokud doke nastolit vru, o dogma se nestarej. Zrod se na tisce vyklada, kte se u o n
postaraj. Tvoit znamen vytvet byt a tvorbu nelze nikdy vyjdit. Kdybych nkterho veera
vpochodoval do on mstsk tvrti, kter je jako stoka spadajc do moe, nebudu muset vymlet
dn kanly, odpadit ani poiovac sluby. Pinesu lsku k lesklmu prahu a kolem tto
lsky se zrod jak umvai chodnk, tak strnci i sbrai odpadk. Zrovna tak si ani
nevymlej vesmr, kde by prce kouzlem tvch pkaz lovka povznela, msto aby ho
otupovala, a kde by se kultura rodila z prce, a nikoli z volnho asu. Neme jt proti vze vc.
Naopak, prv vhu vc mus promnit. Urit in me bt bsn, sochaskou tvorbou i psn.
A pokud doke zpvem vzneen prce, je bude smyslem ivota, pehluit pse volnho asu,
je dl z prce povinnou da a rozdluje lidsk ivot na prci otroka a nim nenaplnn volno,
nic se nestarej o njak dvody, logiku a jednotliv nazen. Vdycky se najdou vykladai, kte
vysvtl, pro je tvoje tv krsn a jakm zpsobem je teba ji stavt. Budou tm smrem thnout
a najdou dostatek dvod, aby ti ukzali, e tenhle smr je jedin. Vzniknou v tom smru
pkazy, kter t dovr, a tv pravda se uskuten.

Nebo vhu m jen cesta, smr a thnut k nemu. V tom je i sla moe, kter bez
rozumovn logik rozhlod hrze a roz svou i. km ti: kad siln obraz se uskuten.
Nesna se nco pedem vypotvat, nco vymlet a vytyovat zkony. Nechtj vymyslet
budouc msto, nebo to, kter se zrod, se mu nebude nijak podobat. Stvo lsku k vm, kter
vldnou psku. A ten nejposlednj otrok tvch stavitel u bude vdt, jak pepravit kamen.
Stejn jako v voda, kter vdy thne dol. jak oklamat bdlost cisteren.

Tvorba proto zstv vdy neviditeln," vysvtloval mi otec. "Stejn jako lska, schopn
povznst rozlinost vc do podoby panstv. Nco znsilovat i dokazovat je neplodn. Kdy
tebou nkdo bude chtt otst, hned se proti nmu naje, a kdy ti postav dkaz, postav proti
nmu jin, lep. Jak bys chtl tak dokzat panstv? Sotva by ses ho slovem dotkl, zbude z nho
pouh seskupen. Jakmile by ses dotkl chrmu a rozloil ho v kameny, abys tak vysvtlil jeho
ticho a stn, bude se namhat marn, nebo tu zbudou jen rozvaliny a ticho bude pry. Ale
vezmu t za ruku a pjdeme spolu. A jak ns nhodn povede krok, staneme nhle na vrcholku
kopce. A tu pak promluvm jakmkoli hlasem, vdycky budu kat jen samozejmosti, nebo
bude pesvden, es to vymyslel sm. Nebo kopec, kter jsem zvolil, vytv prv takov d,
a ne jin. Velk obraz se nejev jakoto obraz. Prost je. Nebo sp ty jsi v nm. Jak bys pak mohl
proti nmu bojovat? Kdy t usadm v dom, obv prost dm a z toho hlediska soud vci.
Kdy t postavm do takovho hlu, odkud je ena krsnj a probouz lsku, poct prost
lsku. i snad tu lsku odmtne jen proto, e t sem nhoda postavila prv v tuto chvli, a ne
jindy? Vdy nkde mus bt! A m tvorba nen nic jinho ne volba dne a hodiny a nem smysl
se o ni pt. nebo zkrtka je. Ano, t nhod se klidn me smt. Ale stalo se snad nkdy, aby
se zamilovan lovk ubrnil lsce prost tvrzenm, e to a to setkn byla jen nhoda a e by ta
ena, pro kterou se trp, mohla bt prv tak mrtv nebo se "nenarodit nebo t nkde jinde?
Zvolil jsem hodinu a msto a tm jsem stvoil tvou lsku --- a a mj postup tup nebo ne, ubrnit
se u neme a jsi mm zajatcem. Kdy z tebe budu chtt udlat horala, kter putuje noc k
hvzdnmu hebeni, stvom takov obraz, aby ti bylo zejm, e t nasyt prv jen mlko hvzd
tam na hebeni. A byl jsem pro tebe jen nhoda, kter ti odhalila tvou vlastn vnitn potebu,
nebo ta poteba je vskutku tv, stejn jako vzruen z bsn. A a mj postup tup nebo ne,
zabrn ti to snad v cest? Kdybys otevel dvee a spatil v eru zit diamant, zatouil bys po
nm snad mn jen proto, e se zrodil z tch otevench dve, kter t mohly zavst i jinam?

Kdy t ulom na lko a dm ti npoj pro span, bude pravdiv jak npoj, tak i span.
Tvoit znamen postavit druhho tam, odkud uvid svt tak, jak si pejeme, a ne mu nabzet svt
nov.

Kdybych ti vymyslel svt a ukzal ti ho, tebe vak pitom nechal stt na mst, nespat
nic. A bude mt pravdu. Protoe z tvho hlediska je ten svt falen, a ty prvem brn svou
pravdu. Stejn tak jsem nedoshl inku, pokud se ti zdm pitoreskn, brilantn nebo paradoxn,
protoe takov je pouze to. co je vidno z uritho hlediska, akoli to bylo stvoeno k pohledu z
hlediska jinho. Obdivuje mne. ale j netvom, jsem onglr, kejkl a falen bsnk.

Kdy t vak zavedu tam, odkud se pravda jev nov --- a m cesta nebude pravdiv ani
falen, nebo kroky prost jsou a neme je popt ---, potom mne, kter jsem ji stvoil, ani
nepostehne a nebudu ti pipadat ani pitoreskn, ani brilantn i paradoxn, nebo tu byly prost
kroky, je nsledovaly za sebou, a ty m neme kritizovat jako pinu toho. e pl z tohoto
pohledu tv srdce povzn i e je ena krsnj. Nebo z tohoto pohledu ena opravdu vc
vzruuje a pl je rozlehlej. Vldne tady mj in, ale nezanechv stopy, odlesky ani znamen, a
protoe je tu nenachz, neme proti mn bojovat, jen tehdy jsem tvrce a prav bsnk.
Nebo tvrcem i bsnkem nen ten, kdo vyml a dokazuje, ale ten, kdo in skutenm.
 A kad tvorba spov v tom, e jsou vstebvny rozpory. Nebo vn lovka neexistuje
nic, co by bylo jasn temn, soudrn i nesourod, sloit i prost. Vechno prost je. Ale
hled-li v tom cestu pomoc neobratn e a zane promlet budouc in, nezachyt nic
jinho ne sam protimluvy. Kdeto j pichzm a pinm svou moc, a ta nespov v njakm
dokazovn v duchu tv ei, nebo z rozpor, je t drsaj, nen vchodiska. Ani v tvrzen, e je
tv e falen, nebo falen nen, pouze nepoddajn. Spov prost v tom, e t vede krok za
krokem, a t usad na vrcholku hory, odkud se jev tv rozpory rozeen, a tam t zanech, abys
ty sm pak doel k pravd."

LVI
Zatouil jsem po smrti.

"Daruj mi pokoj chlv," pravil jsem Bohu, "uspodanch vc a svezench sklizn.

Dovol mi, abych se uskutenil a konen byl. M srdce je unaveno alem. Jsem pli star,
abych zanal znovu od novch vtv. Ztratil jsem jednoho po druhm ptele i neptele a na m
cest se rozlilo svtlo smutnho przdna. Poodeel jsem, opt se vrtil a hledl: spatil jsem lidi,
shlukl okolo zlatho telete, ne ze ziskuchtivosti, nbr z hlouposti. A dti, kter se dnes rod,
jsou mi cizej ne nevc barbai. Nesu bemeno zbytench poklad, podobnch hudb, kter
nebude ji nikdy pochopena.

Zaal jsem dlo jako devorubec se svou sekyrou v lese a pse strom mne opjela. M-li
bt lovk prv svtu, mus se takto uzavt do njak ve. U dlouho se vak dvm na lidi
pli zblzka a jsem unaven. Zjev se mi, Pane. Vechno je tak tk, kdy lovk ztrat Boha."

A vzpomnl jsem si, jak jsem ml jednou po velkch oslavch sen.

Vstoupil jsem tehdy do msta jako vtz a vude vlly prapory a mezi nimi dav, a kudy
jsem projdl, tam lid volali a zpvali. A stlali nm z kvtin loe slvy. Ale Bh na mne seslal
jen pocit hokosti. Pipadal jsem si jako vze v davu hlupc.

Nebo kdy t lid oslavuj, uvrhuj t pedevm v nesmrnou samotu. To, co ti dvaj, od
tebe hned zase odpad, nebo jedinm mostem od tebe k druhmu lovku je cesta bo. Jen ti
jsou doopravdy se mnou, kdo spolu se mnou poklekaj v modlitb. Spojeni se mnou jedinm
rytmem, zrna jednoho klasu, kter se stane chlebem. Kdeto ti lid se mi klanli a otvrali ve mn
pou, nebo toho, kdo se ml, si nemohu vit a nemohl jsem bt zajedno s tm zbonnm sv
osoby. Takov kadidlo neumm pijmout, nehodlm toti soudit sama sebe podle druhch, m
tha mne unavuje a mm-li vejt v Boha, musm se ze sebe vysvlci. Byl jsem proto ped tmi
podkuovai smutn a pust jako przdn studna, kdy se k n naklon zniv lid. Sm jsem
neml co dt, aby to za nco stlo, a od nich jsem neml co ekat, protoe pede mnou klekali. J
potebuji pedevm lovka, kter je oknem otevenm k moi, a ne zrcadlem, kter m nud. Z
celho toho davu mi pipadali dstojn jen mrtv, protoe ti se u nepachtili za marnostmi.

A prv tehdy, unaven tm przdnm pokikem, kter mi neml co ci, prv tehdy jsem
ml ten sen.

Byla tu jaksi strm a kluzk stezka, sklenut nad moem. Propukla boue a noc se
pevalovala jako nadit mch. J vak stoupal zatvrzele vzhru k Bohu, abych mu poloil otzku
po smyslu vc, abych se zeptal, kam vede smna, kterou mi chtli vnutit.

Na temeni hory jsem vak objevil jen tk balvan ern uly --- a to byl Bh.

"Je to skuten On," ekl jsem si. "nepohnuteln, nenaruiteln." To jsem jet doufal, e
se nepropadnu zptky v samotu.

"Pou mne, Pane," ekl jsem. "Vichni moji ptel, spolenci i poddan nejsou pro mne
nhle nic vc, ne jaksi mluvc loutky. Drm nitky v rukou a vedu je, jak se mi zlb. To, e m
poslouchaj, mne netrp, nebo je dobe, kdy do nich sestoup m moudrost. Trp mne vak, e
se zmnili v ten zrcadlov obraz, ped nm se stvm osamlejm ne malomocn. Smj se,
kdy se smji j. Zasmu se, kdy mlm. A slova, kterch jsem schopen, jim pinej asi tolik
naplnn jako vtr stromm. A jsem to jen j, kdo je napluje. Nemm se za co smovat, nebo v
tom bezmeznm naslouchn slym u pouze vlastn hlas, kter mi vracej zptky jako mrazivou
ozvnu v chrm. Pro se t lsky hrozm a co mohu od n ekat, kdy je jen znsobenm mne
samotnho?"

Ale ulov balvan, leskl potky det, pro mne zstval dl neproniknuteln.

"Pane," ekl jsem, nebo na blzk vtvi sedl ern havran, "chpu, e Tvmu majesttu
pslu mlet. Ale j potebuji njak znamen. A skonm modlitbu, pika tomu havranu, a
odlet. Bude to, jako by na mne kdosi mrkl okem, a j u nebudu na svt sm. Budu s tebou
spojen uritou dvrnost, i kdy nejasnou. Nic jinho si nedm, jenom mi nazna, e tu snad je
cosi k pochopen." A pozoroval jsem havrana. Ten se vak ani nepohnul. I poklonil jsem se skle
a ekl:

"M, Pane. zajist pravdu. Tvmu majesttu nepslu podizovat se mm rozkazm.

Kdyby byl ten havran odletl, byl bych jet smutnj. Nebo podobn znamen bych mohl
dostat jen od nkoho sob rovnho, tedy zase jen od sebe sama. A byl by to zase jen odlesk m
vlastn touhy. A potkal bych zase jen svou vlastn samotu." A pokloniv se, odchzel jsem stejnou
cestou zptky. Stalo se vak, e mou beznadj vystdal neekan a podivn jas. Boil jsem se
nohama do rozblcen cesty, drsal se o trn a zpasil s biujcmi poryvy det, a pesto se ve
mne rozlvala jaksi jednolit ze. Nic jsem se nedozvdl, ale tak tu nebylo nic, co bych mohl
poznat a nebt znechucen. Nedotkl jsem se Boha, ale bh, kter dovol, abychom se ho dotkli,
nen u bohem. Stejn tak jestlie vyhov modlitb. Poprv jsem pochopil, e velikost modlitby
spov pedevm v tom, e na ni nepichz odpov, a e podobn smna nem nic spolenho
s nechutnm obchodem. A e uit se modlitb znamen uit se tichu. e lska zan teprve tam,
kde u nelze ekat dn dar. Lska je pedevm modlitba a modlitba je ticho. Navrtil jsem se
opt mezi svj lid a poprv jsem ho uzamkl do ticha sv lsky. A tm jsem je podntil k darm
jdoucm a po samotnou smrt. Takov opojen v nich probudily m uzamen rty. Byl jsem
pastem, schrnkou jejich psn a opatrovnkem jejich osud, pnem jejich ivot i statk, a
pitom v cel sv nezlomn pe chud a pokornj ne oni. Nebo jsem vdl, e tady nemm
co ekat. Prost se ve mn uskuteovali a jejich pse se rodila z mho ticha. A skrze mne jsme
se vichni, oni i j, zmnili v modlitbu, kter se rodila z mlen Boha,

LVII
 Rozvjm proto jednotu lsky v rozlinch pilch, kupolch a mohutnch sochaskch
dlech. Nebo sice vyjaduji jednotu, ale donekonena rozrznnou. A nem pro se nad tm
pozastavovat.

Cenu m pouze absolutno, a to pochz z vry, z horoucnosti i touhy. Jedna jedin je

cesta lodi plujc vped. mnoz vak na n spolupracuj. I ten, kdo pibruuje dlto, i ten, kdo myje
pnivou vodou prkna paluby, i ten, kdo plh na stor nebo promazv kovn. Vm dl takov
nepodek tkou hlavu, nebo se vm zd, e kdyby se vichni zaali pohybovat stejn a thli
jednm smrem, byli by tm silnj. J vak odpovdm: kdy b o lovka, klenbov svornk
nelze poznat po viditelnch stopch. Aby se ukzal, je teba vystoupit v. Tak jako nevyt
sochai, e se nesnail uchopit podstatu cestou co nejvtho zjednoduen, ale pouil naopak
rozlinch znak jako jsou rty, oi, vrsky a vlasy, nebo svou koist mohl zachytit jedin
pomoc takov st --- a do tebe pak, nejsi-li slep, krtkozrak, vstoup dky tomu melancholie,
kter je jedna, a pome ti stt se jinm ---, tak nevytej ani mn, e mi nedl starost nepodek
v i. Nebo kdy vid, jak kad skupina thne za lanov jinak, ztrc mon pehled, ale
poodstup trochu a spat cel to spoleenstv lid, spat kmen stromu, z nho vyrej rozlin
vtve jako z jednoho uzlu, spat jednotu, k n smuji a kter je smyslem m e. A spat u
jen lo. je pluje po moi.

A naopak vnuknu-li svm lidem lsku k moi, take kad z nich, veden svm srdcem,
zane kamsi thnout, nepotrv dlouho a spat je, jak se postupn rozrzn podle svch tiscerch
jednotlivch vlastnost. Jeden bude tkt plachty, druh se rozmchne sekyrou a poraz v lese
strom. Dal bude kout hebky a najdou se i takov, kte budou pozorovat hvzdy, aby se nauili
lo dit. A pitom budou vichni jedno. Vybudovat lo neznamen tkt plachty, kovat hebky,
studovat hvzdy, nbr probudit lsku k moi, kter je jedno, a v jeho svtle u nen rozpor,
nbr jen spoleenstv lsky.

Proto vdy spolupracuji a svm neptelm otvrm nru, aby mne uinili vtm. Nebo
je urit ve, v n se boj me podobal lsce.

Vybudovat lo neznamen vidt ji pedem do vech podrobnost. Kdy si sm pro sebe

narsuji pln lodi v cel jej rozmanitosti, nezachytm tm nic, co by stlo za nmahu. A se to
uskuten, bude vechno vypadat jinak a takovm vymlenm se mohou zabvat jin. J
nemusm znt na lodi kad hebk. Musm vak v lidech probudit touhu po moi.

Jsem jako strom. m vc rotu, tm hloubji zapoutm koeny. A m katedrla, kter je

jedna, vznik tm, e lovk citlivho svdom vytes tv ztrpenou vitkami, a jin zase, kter
se um radovat, vytes smv. e mi vzdoruje vzpurn a vrn e zstane vrnm. A nechtjte
mi vytkat, e jsem dopustil nelad a neposlunost, nebo jedin poslunost, kterou uznvm, je
poslunost srdce, a vstoupte-li do mho chrmu, uchvt vs jeho jednota a majesttn ticho. A
kdy vidte, jak tam kle bok po boku vrn i vzpurn. socha i leti pil, uen i prost a
vesel i smutn, nekejte mi. e to je dkaz zmatku, nebo ve svch koenech jsou vichni jedno
a chrm se uskutenil prv skrze n, nebo skrze n nalezl vechny cesty, kterch mu bylo teba.

Ml se naopak ten, kdo chce vytvet povrchn podek, protoe neum vldnout z
dostaten vky, aby odhalil chrm nebo lo nebo lsku. Msto skutenho du nastol pouze
etnickou disciplnu, kde vichni thnou jednm smrem a krej stejnm krokem. Budou-li
vichni tvoji poddan jeden jako druh, dn jednoty jsi nedoshl, nebo z tisce totonch pil
vznikne jen duchaprzdn zrcadlen, ne vak chrm. Dokonalost by pak v takovm postupu
znamenala, cel ten tisc poddanch pobt a uchovat jednoho jedinho.

Skutenm dem je chrm. Pohyb stavitelova srdce, kter podoben koeni svazuje
rozlinou hmotu a prv tu rozlinost potebuje, aby se stal jednotnm, mocnm a trvalm. Nem
smysl se pohorovat, e se jeden lovk li od druhho. e touha jednoho odporuje touze
druhho, e jazyk jednoho nen jazykem druhho. Naopak, ml bys bt rd, nebo jsi-li tvrce,
zbuduje chrm tm vy, a ten jim pak bude spolenm mtkem.

Avak slep je pro mne lovk, kter si pedstavuje, e nco tvo, kdy rozebere
katedrlu a kameny srovn do ady podle velikosti.

LVIII
Pili mi vykldat rozumy, ne snad pmo geometi e --- geometr byl ostatn jen jeden a
ten u byl mrtv ---, ale delegace jejich vyklada. A tch vyklada bylo deset tisc.

Kdy nkdo stav lo, nestar se o hebky, stn a palubn prkna, ale zave do dlny
deset tisc otrok a nkolik dohlitel s biem. A slavn vyrst lo. Nikdy jsem vak nevidl,
e by se nkter z otrok chlubil, e pemohl moe.

A kdy nkdo buduje geometrii, tak ji nebude odvozovat od dsledku k dsledku celou
a do konce, protoe takov prce je nad jeho sly i as, ale vznikne okolo nho desetitiscov
armda vyklada, kte vybrous pouky, vyuij plodnch cest a sklid ovoce stromu. Jeto vak
nejsou otroky a nejsou pohnni biem, nenajde se mezi nimi jedin, aby si nemyslel, e se tomu
jedinmu skutenmu geometru vyrovn, protoe mu jednak rozum a jednak jeho dlo
obohacuje.

Ale j, by si jejich prce cenm --- nebo svet sklize ducha je teba ---, tak dobe
vm, jak je smn zamovat ji s tvorbou, s tvorbou, kter je nim nezdvodnn, svobodn a
nepedvdateln gesto lovka. Drm si je proto od tla, aby se nenadmuli pchou a nechtli se
ke mn chovat jako rovn k rovnmu. A slyel jsem je, jak mezi sebou nespokojen mrueli. Pak
promluvili:

"Protestujeme ve jmnu rozumu. Jsme hlasatel pravdy. Tv zkony jsou zkony boha,
kter je mn spolehliv ne ten n. Ty m za sebou vojsko a me ns onou silou sval
rozdrtit. Budeme vak mt proti tob pravdu pod dl, i v alnch kobkch."

Mluvili, nebo dobe vdli, e se nemus bt mho hnvu. A dvali se jeden na druhho,
spokojeni vlastn odvahou. Zamyslel jsem se. Jedin skuten geometr bval denn pijmn u
mho stolu. Kdy jsem nemohl spt, odebral jsem se nkdy do jeho stanu, uctiv jsem zul obuv a
pil jsem jeho aj a okouel med jeho moudrosti. Oslovil jsem ho: "Geometre ..."

"Jsem sice geometr, ale pedevm jsem lovk. lovk, kter nkdy snv o geometrii,
pokud mu nevldne nco nalhavjho jako teba spnek, hlad i lska. Ale dnes. kdy jsem
zestrl, m asi pravdu: u jsem jen geometr." "Jsi ten, komu se zjevuje pravda ..." "Jsem pouze
ten, kdo tpe a hled slova jako dt. Pravda se mi nijak nezjevila. Ale mj jazyk je pro lidi prost
jako tv hora a oni si z nho svou pravdu vytvo sami." "Tv e je hok, geometre."

"Touil jsem odhalit ve vesmru stopu boskho plt, dotknout se pravdy, kter by byla
mimo mne, touil jsem zachytit ji za cp odvu jako njakho boha. kter se dlouho lidem
ukrval, a pak j strhnout zvoj z tve, abych ji ukzal. Ale nebylo mi dno odhalit nic jinho
ne sebe sama ..."

Tak hovoil on. Kdeto ti vykladai mi halasn mvali okolo hlavy svou modlou.

"Mluvte tieji" ekl jsem. "I kdy dost dobe nechpu, slym vborn."

Mrueli dl, ale ne u tak siln.

Konen mezi sebou postrili jednoho kupedu --- nebo u zanali litovat, e projevili
tolik odvahy --- a on za ne promluvil:

"Kde je v tom monumentu pravd, je ti nabzme, abys je uznal, njak svobodn tvorba
nebo sochask in a poezie? Nae pouky vyplvaj jedna z druh na zklad psn logiky a nic
lidskho tu dlo ned." A tak se na jedn stran dovolvali jaksi absolutn pravdy --- jako
nkter kmeny, kter se dr pomalovan devn modly, o n kaj, e met blesky --- a na
druh stran se chtli rovnat jedinmu skutenmu geometru, nebo kad z nich tak nemu
slouil i nco objevil podobn jako on, ale dn z nich netvoil. "Urme tady ped tebou
vztahy mezi sekami uritho obrazce. A neme nae zkony pestoupit, kdeto my ty tv
meme. Mus z ns udlat sv ministry, nebo my vme."

Mlel jsem rozvauje, co je to hloupost. Nepochopili m mlen a zavhali.

"Chceme ti pece pedevm slouit" ekli. Odpovdl jsem tedy:

"Neinte si nroky na tvorbu, a to je tst. Nebo ilhav stvo zase jen ilhavho. Mch
pln vzduchu vyd jen vtr. Kdybyste zaloili krlovstv, bylo by pedem poddan barbarsk
avli, protoe logiku lze vzthnout pouze na historii u odehranou, na sochu u vytesanou a na
mrtv stroj. Stalo se jednou, e lid objevili stopy lovka, kter vyel za svtn ze stanu,
smoval k moi, doel a na beh a tam se ztil, nebo beh byl strm. Logikov se sklonili nad
stopami a poznali pravdu. Nebo v etzu udlost nechybl jedin lnek. Jeden krok nsledoval
za druhm, kad byl umonn tm, e mu pedchzel jin. A tak li zptky po krocch od
nsledku k pin a pivedli mrtvho zpt do stanu. A li po krocch kupedu od piny k
nsledku a navrtili ho smrti."

"Vechno jsme pochopili," zaali vykikovat logikov a navzjem si blahopli.

A j jsem si kal, e pochopit by znamenalo vdt tak jako jsem to poznal j, e kdesi
existuje smv, keh ne spc voda, nebo ho sta zakalit pouh mylenka, smv, kter v tu
chvli mon ani nen, nebo pat tvi, kter sp a nen ani odtud, ale z cizho stanu, vzdlenho
na sto dn cesty.

Tvorba je jin podstaty ne stvoen pedmt, tvorba unik ze stop, je zanechv, a

nikdy ji nelze vyst z dnch znamen. Znamen, stopy a znaky, je vyplvaj jedny z druhch,
vysvtl vdycky. Nebo stn kad tvorby na zdi skutenosti je ist logika. Avak i pes tenhle
samozejm objev zstane pod stejn hloup. Protoe vak zdaleka nebyli pesvdeni, snail
jsem se je ve sv dobrot pouit:

"Byl jednou alchymista, kter ptral po tajemstv ivota. A stalo se, e ze svch kotlk,
bank a koen vydobyl kousek ivouc hmoty. Sbhli se logikov. Pokus opakovali, namchali
koen, foukali do ohn pod kotlky a povedlo se jim zskat dal ivou buku. A odchzeli s
pokikem, e tajemstv ivota u neexistuje. e je ivot jen pirozen vztah mezi pinou a
nsledkem a nsledkem a pinou, e vznik pouze z toho. jak ohe psob na koen a
jednotliv koen zase navzjem na sebe, a koen e pece nen iv. Logikov jako vdycky
vechno dokonale pochopili. Nebo tvorba je jin podstaty ne stvoen pedmt, ktermu
vldne, a vytrc se z vlastnch stop. Tvrce se ze sv tvorby vdycky vytrat. A stopa, kterou
zanech, je ist logika. J vak byl pokornj a el se pouit k pteli geometru. ,Co je tu
zvltnho,' ekl, .krom toho, e se ze ivota rod zase ivot?' ivot by se byl neobjevil, nebt
vdom alchymisty, kter byl, pokud vm, iv. Na to se zapomnlo, nebo se jako vdycky ze
sv tvorby vytratil. Jako kdy nkoho dovede na vrchol hory, odkud se problmy jev
uspodan, a ponech ho o samot. Hora se stane pravdou mimo tebe. A nikdo se nept, jak
dolo k tomu, es vyvolil prv tuto horu, nebo ten lovk tam prost je a nkde vru bt mus."

Oni vak mrueli dl, protoe prv logikm logika vdycky chyb, a j jsem ekl:

"Vy domlivci, kte sledujete tanec stn na zdi a myslte si, e znte, kte tete krok za
krokem geometrick pouky a nenapadne vs, e tu byl nkdo, kdo krel, aby je nastolil, kte
tete ze stop v psku a nepijdete na to, e tady zas byl nkdo, kdo odmtl lsku, kte sledujete
vzestup ivota od vchozho materilu a nevte, e tu byl nkdo, kdo zamtl a volil, vy otroci,
vyzbrojen kladivem na hebky, nechote za mnou a nechtjte mi namluvit, e jste vymysleli a
spustili na vodu lo.

Onoho geometra, kter byl svho druhu jedin a te je mrtev, toho bych byl zajist k
vld pipustil, kdyby si to byl pl. Nebo pochzel z Boha. A uml mi svou e ukzat onu
dalekou milou, kter se naprosto nedala vyst jednm rzem z psku, nebo s nm nebyla te
podstaty.

Z nekonenho mnostv monch sms dovedl vybrat prv tu jedinou, je nkam

vedla, akoli se jet nevyznaovala ped ostatnmi dnou pednost. Kdy se v bluditi hor
ztrat vd nit a nelze postupovat cestou dedukce, nebo a nad propast pozn, e tv cesta
selhala, a co je na protjm svahu nikdo nev, stane se nkdy, e nhle vyvstane vdce, kter ti
vyty cestu, jako by piel tam odtud, z protj strany. Kdy je pak cesta prolapan a jednou
vytyen, zd se ti samozejm. A zapomene na onen zzrak pochodu, kter vypadal jako
nvrat."

LIX
Uvdomil jsem si velkou pravdu trvn.

Nem toti v co doufat, neexistuje-li nic trvalejho ne ty. Vzpomnm si na onen lid,
kter uctval mrtv. Kad rodina mla svj nhrobn kmen, kter postupn pijmal zesnul. A
nhrobky zde stly a znamenaly trvn. "Jste astni?" ptal jsem se tch lid. jak bychom nebyli
astni, kdy vme, kam pjdeme spt? ..."

LX
Dolehla na mne nesmrn zemdlenost. A zdlo se mi prost kat si, e jsem jakoby
oputn Bohem. Nebo mi chybl klenbov svornk a nic ve mn nenachzelo ozvuk. Umlkl
onen v tichu hovoc hlas. A kdy jsem vystoupil na tu nejvy v. kal jsem si: "K emu
vechny ty hvzdy?" A kdy jsem mil pohledem sv panstv, ptal jsem se sebe: "K emu
vechna ta panstv?" A kdy jsem zaslechl. jak se ze spcho msta zvedl jaksi nek, tzal jsem
se: "K emu ten nek?" Byl jsem jako cizinec, ztracen v rozlinosti davu, hovocho jinou e.
Jako aty, vysvleen z lovka. Rozloen a sm. Jako neobydlen dm. A chybl mi skuten
klenbov svornk, nebo ve mn nebylo nic, co by jet bylo schopno slouit. "A pece jsem
pod stejn," kal jsem si, "mm pod tyt znalosti a tyt vzpomnky, jsem divk pod
stejn podvan, ale utpm se nhle v rozlinosti, kter k niemu nen." Jako sebelpe zbudovan
bazilika, kter je pouze souhrnem kamen, nen-li nikoho, kdo by ji vidl v jejm celku i okouel
jejho ticha, nebo kdo by v srdci rozjmal a tm j dodal smyslu. Podobn j se svou moudrost a
smyslovmi vjemy a vzpomnkami. Nebyl jsem j snopem, ale jen souhrnem klas. A poctil
jsem nudu, co v prvn ad znamen, e lovk ztratil Boha.

Ne na muidlech --- i to je jet lidsk ---, ale nedozrl. Snadno jsem se v t nud mohl
stt krutm, kdy jsem tak pechzel przdnm krokem po zahrad jako lovk, kter na nkoho
ek. A kter pev v provizornm svt. Obracel jsem se k Bohu s modlitbami, avak modlitby
to nebyly, nebo nevychzely od lovka, nbr od kohosi, kdo byl jen zdnm, jen pipravenou
svc bez plamene. "K se zas do mne vrt horoucnost!" kal jsem. Nebo jsem vdl, e
horoucnost nen nic jinho ne ovoce boskho uzlu, kter svazuje vci. A lo je potom zena.

A bazilika vidna. Ale kdy skrze ni u nedoke vyst stavitele ani sochae, m jinm
je, ne jenom rozpadlou hmotou?

Prv tehdy jsem pochopil, e lovk, kter um vidt smv sochy, krsu krajiny i ticho
chrmu, nalz vlastn Boha. Nebo peshl vc a doshl svornku, peshl slova a zaslechl
pse, peshl hvzdy a noc a zakusil vnost. Nebo Bh je pedevm smyslem tv ei, a
pokud tv e m smysl, ukazuje ti Boha. Kdy t dojmou slzy dtte, jsou oknkem, otevenm
do irho moe. Nebo v tu chvli se v tob nerozeznly pouze ty jedny slzy, ale slzy vech. To
dt t prost jen vzalo za ruku, aby t pouilo. "Pro mne, Pane, nut k t cest pout? Plahom
se tu mezi trnm. Sta jedno tv znamen a pou se promn a plav psek, obzor i mocn, tich
vtr u nebudou jen nesourodm celkem, ale rozlehlou , je ve mn probud naden a doku
z n vyst Tebe."

A pochopil jsem, e kdy se Bh odvrt, je zejm prv ve sv neptomnosti. Nebo

pro nmonka je smyslem moe. A pro manela smyslem lsky. Pijdou vak chvle, kdy se
nmonk pt: "K. emu to moe?" A manel: "K emu ta lska?" A vechno, co dlaj, je nud.
Nic jim nechyb, jen bosk uzel, kter svazuje vci. A chyb jim vechno. "Jestlie se Bh
odvrt od mho lidu, jako se odvrtil ode mne," kal jsem si, "potom z nich udlm jen
mravence v mraveniti, nebo se z nich vytrat veker horoucnost. Hra nen mon, ztrat-li
kostky smysl." A vidl jsem, e rozum tady nijak nepome. Me zajist uvaovat, jak
uspodat kameny chrmu, ale podstatnho se tm nedotkne, nebo podstatn se kamenm
vymyk. Me uvaovat o nose, uchu a stech sochy, ale podstatnho se tm nedotkne, nebo
podstatn se hln vymyk. Tady lo o to, polapit boha. A ten se chyt do past, kter s nm
naprosto nejsou te podstaty.

Kdy jsem jakoto socha vytvoil tv, vytvoil jsem tm nsil. Kad uskutenn
stavba je nsil. Kdy nco chytm a chci to podret, musm sevt pst. Nekej mi, e jsou slova
bsn svobodn. Poddil jsem je jedno druhmu v duchu svho du.

Me se stt, e je chrm stren a kameny pouity ke stavb chrmu novho. Jsou mrtv a
jsou nov narozen.

Ale nekej, e jsou kameny svobodn. Protoe pak by nebylo chrmu.

Nikdy jsem nechpal, jak by se dalo oddlit nsil od svobody. m vce cest vytym, tm
vt m svobodu volby. Kad z tch cest je vak nsil, nebo jsem ji ohradil plotem. Ale emu
chce kat svoboda, nejsou-li tu cesty, mezi nimi bys volil? k snad svoboda tomu, e me
bloudit v przdnu? Je-li tu nastoleno nsil cesty, zvtuje se zrove tv svoboda.

Nem-li nstroj, neme ve v volnosti vytvet melodii. Jestlie nepipust nos a ui,
neme ve v volnosti vytvet smv sochy. A lovk, kter je zjemnlm plodem jemn
kultury, zskv prv tm, e tato kultura m sv meze, hranice a pravidla. V mm palci je
lovk bohat na vnitn hnut ne v brlohu chtry. A rozdl mezi jednm a druhm spov
pedevm v povinnosti, kter je jako cta projeven krli. Kdo se chce v urit hierarchii
pozvednout a stt se vnitn bohatm, ten si bude dat pedevm omezen. Stv se vtm
prv skrze obad, jemu jsi podzen. Kdy je dt smutn, nebo vid, jak si ostatn hraj, bude
pedevm chtt, aby i jemu urili pravidla hry, protoe pouze v nich se me uskutenit. Smutn
je lovk, kdy sly vyzvnt zvon, jeho vzva se ho netk. Jsi smutn, kdy zazpv polnice a
tvou povinnost nen vstt. A hled, jak astn je lovk, kter ekne: "Slyel jsem volni, je
bylo pro mne, a vstvm." Pro ty druh vak nezpv zvon ani polnice a zstanou smutn.
Svoboda je pro n pouze svobodou nebyt.

LXI
Narel jsem na jaksi prh, nebo jsou obdob, kdy e nen s to nic uchopit ani
pedejmout. Kladou pede mne svt jako hdanku a chtj, abych jim ho vysvtlil. dn
vysvtlen vak nen a svt nem smysl. "Mme se poddat i bojovat?" lovk se mus poddat,
aby peil, a mus bojovat, aby dl byl. Nech ivot, a si porad sm. Nebo v tom je ta
dennodenn bda, e pravda ivota je sice jedna, ale nachz vraz v protichdnch formch.
Nedlej si vak iluze: takto, jak jsi, jsi mrtv. A tv rozpory, tv rozervanost a trpen, to vechno
pochz z promny. Prask a puk. Tv ticho je tichem obilnho zrna, je v zemi hnije, aby se
uskutenilo. A tv neplodnost je neplodnost v kukle. Ale zrod se znovu a krsnj, s kdly. A
spat z vrcholku hory, e jsou tv otzky rozeeny, ekne si: Jak to, e jsem to pedtm
nepochopil?" Jako by pedtm bylo co k pochopen.

LXII
dnho znamen se ti nedostane, nebo bostvo, od nho ono znamen d, se
projevuje prv tichem. Kameny, z nich je sloen chrm, nic o chrmu nevd a vdt nemohou.
Tak jako nev kousek kry, e je z nho a z dalch kousk sloen strom. A ani sm strom i ten a
ten pbytek nev nic o krlovstv, kter je z nich a z ostatnch sloeno. Ani ty nev nic o Bohu.
Ledae by se chrm ukzal kameni nebo strom ke, co je zcela nesmysln, nebo neexistuje
e, ve kter by jej kmen mohl pijmout. e je z roviny stromu. To jsem objevil, kdy jsem el
tehdy hledat Boha.

Vdycky sm, uzaven v sob, tv v tv sob. A nen nadje, e bych sm sebe z t

samoty vymanil. Nen nadje pro kmen, bt nm jinm ne kamenem. Ale spoluprac se
seskup a stane se chrmem.

U si nedlm nadji, e by se objevil archandl, je toti bu neviditeln, nebo vbec

nen. Podobn znamen ekaj pouze ti, pro kter je Bh jen zrcadlovm obrazem, a tak v nm
neodhal nic ne sebe sam. J se vak zaslibuji svmu lidu a ctm teplo, kter mne promuje. A
to je znamen Boha. Nebo je-li jednou nastoleno ticho, pak je pravdiv pro vechny kameny.

J sm mimo spoleenstv neplatm nic a nemohu doshnout uspokojen.

Proto se podvolte a bute jako obiln zrno, kter sp ve stodole, uchystno na zimu.

LXIII
Ta nechu ke vemu, co by je pesahovalo. Jejich slova jsou: "J ..."

A tluou se do bicha. Jako kdyby v nich kdosi byl, kdo existuje skrze n. Tak jako kdyby
kaly kameny chrmu: "J, j, j ..."

A stejn tomu bylo s lidmi, kter jsem odsoudil k dobvn diamant. Pot a drsn dina je
promovaly v diamanty a svtlo. Oni se vak jednoho dne vzbouili: "J, j, j!" Tak hovoili. A
odmtli bt podzeni diamantu. U se nechtli uskuteovat. Chtli bt veni pro sebe sam.
Msto diamantu dvali za vzor sebe. Byli vak okliv, nebo krsn jsou v diamantu. Kameny
jsou krsn v chrmu. Strom je krsn v krlovstv. eka je krsn v i. Potom se o n zpv:
"Ty, je jsi ivitelkou naich std, pomalou krv naich pln, ty, kter vede nae plavidla ..."
Kdeto oni se povaovali za konen cl a u je zajmalo pouze to, co by jim mohlo slouit, a ne
nic vyho, emu by slouili sami.

Pobili proto knata, na prach rozbili diamanty, aby se o n podlili, a vechny ty, kdo
hledali pravdu a mohli by je proto jednou ovldnout, vsadili do al. "Je na ase, aby chrm
slouil kamenm," kali. A odchzeli v domnn, e tmi kousky chrmu zbohatli, zatmco jen
ztratili onu boskou st a zmnili se v pouh trosky.

LXIV
Ale pesto se pt:

"Kde tedy zan a kon otroctv? Kde zan a kon oblast veobecnho? A kde
zanaj prva lovka? Znm prva chrmu, kter je smyslem kamen, prva e, kter je
smyslem lid, i prva bsn, kter je smyslem slov. Neznm vak prva kamen vi chrmu,
prva slov vi bsnm a prva lovka vi i."
 Nejde ve skutenosti o sobectv, nbr o jaksi zmrzaen. lovk, kter si vykrauje
zcela sm a k: "J, j, j ...", jako by nebyl v i. Jako kmen, kter le mimo chrm, i hol
slovo mimo bse, nebo kus masa, je nen soust tla.

"Ale co kdy zrum vechny e a spojm lidi v jedinm chrmu," ekl kdosi. "Najdou
potom svj smysl v chrmu daleko vtm ..."

"To znamen, es nic nepochopil," odvtil otec. "Vdy vid, e tady z tch kamen se
skld nejprve pae, a ta jim dodv smysl. A z jinch hru a z jinch kdlo. A ze vech
spolen se skld kamenn andl. A z jinch oblouk. A z jinch pil. A kdy pak vezme
vechny ty kamenn andly, oblouky a pile, ze vech dohromady se skld chrm. A kdy pak
vezme vechny chrmy, ze vech dohromady se skld svat msto, kter t d na cest pout.
Chce snad tvrdit, e bude lep poddit vechny kameny v jedin jednotvrn hromad rovnou
svatmu mstu, msto abys je poddil nejprve pai a hrudi a kdlu sochy, pak skrze pai, hru a
kdlo samotn soe a skrze sochy pak chrmu a skrze chrm teprve svatmu mstu? Jako by ze
svatho msta, kter je jedno, nebyla zrozena prv z t rozlinosti? jako by ze sloupu, kter je
jeden, nebyla zrozena z hlavice, dku a podstavce, kter jsou rzn? m vy je pravda, tm z
vt vky je teba na ni hledt, abys ji uchopil. Jedna je touha po moi a jeden je i ivot, ale
len se od stupn k stupni, a jako by krel po jednotlivch pkch, pedv svou moc od
jednoho byt k druhmu. Nebo jedna je plachetnice, i kdy je sloena z rozlinch vc. Kdy k
n pistoup bl, spat plachty a stn a p a kostru a kl. A z jet vt blzkosti spat na
tom vem lana a pony, prkna a hebky. A to ve se len jet dl.

Tak jako obyejn msto, ani m e by nemla smysl a nebyla by doopravdy iv a

nebylo by vojk, kte pochoduj na str, kdyby byla jen pkn srovnanmi kameny. Ale je tu
nejprve tvj rodinn krb. A z krb rod. A z rod kmen. A z kmen provincie. A potom z
provinci e. A pohle, jak je ta e od vchodu na zpad a od severu na jih plna horoucnosti a
ivota. Jako plachetnice na moi, kter se iv vtrem a pod ho k uritmu nemnnmu cli.
tebae se vtr mn a ona sama je sloena z rozlinch vc.

Te me teprve pokraovat v a z udlat lo jet rozlehlej, kter vechny ty

lod do sebe pojme a ponese je jednm smrem, ivena rznmi vtry, kter se budou mnit, ani
se zmn smr pice jejho klu ve hvzdch.

Sjednotit znamen lpe svzat jednotliv rozlinosti, a ne je vymazat kvli bezduchmu

podku."

LXV
Byla rzn byt a byla vrnost. Vrnost nazvm pouto k uritmu byt, jakm me bt
mln, e, chrm i zahrada, nebo i takov lovk je velk, kter je vrn zahrad.

A pijde nkdo, kdo naprosto nechpe, co jedin m cenu. a veden iluz falen vdy,
kter si mysl, e m-li poznat, mus rozloil (poznat, ale ne pochopit, nebo tu chyb podstatn,
stejn jako kdy smch psmena knihy: chyb tu ty sm. Tm smchnm jsi smazal bsnka. A
kdy se stane ze zahrady pouh snka, smazal jsi zahradnka.), veden touto iluz hled zbra v
ironii. Ironie vak je vc darmochleba. Nebo smuje psmena, ani te knihu. Takov lovk ti
ekne: "K emu umrat pro chrm, kdy je to pouze snka kamen?" A ty mu nem co
odpovdt. .,K emu umrat pro zahradu, kdy je to pouze snka strom a trvy?" A ty mu
nem co odpovdt. "K emu umrat pro pouh psmena abecedy?" A kdo by tak chtl pro n
zemt?

Ve skutenosti vak ten lovk postupn ni vechno tv bohatstv. A ty u nebude chtt

umrat, a tedy ani milovat, a nazve to odmtnut rozumem, zatmco jsi nevdom a vynakld
sly na to, abys zboil, co bylo udlno, a abys promrhal svj nejvzcnj majetek: smysl vc. A
on se tm jet pyn, akoli je pouh vykrada, a svm inem nic nevytvoil, oproti tomu, kdo
tb vtu a vytv tm styl, kter mu dovoluje zase dl tbil. Onen lovk vak jen rozbil sochu,
aby t pobavil jejmi stepy, a doshl tm uritho pekvapen, nebo sis myslel, e chrm je
rozjmn a ticho, a zatm je to jen hromada kamen, kter si nezaslou, aby se pro ni umralo.

A kdy t nauil zpsobu, jak zabjet bohy, nem nhle z eho t a z eho dchat. V
pedmtu m toti cenu pedevm ono svtlo, kterm ho zbarvuje kultura, jej e hovo.
Kmen krbu se potom me stt lskou, a hvzda hvzdou krlovstv boho a kol, kter ti
svm, bude mt v sob krlovskou dstojnost. A erb je erbem urit dynastie. Ale co s
kamenem, s kolem, s ifrou, jestlie na nich nebude ono svtlo?

Kr od trosek k troskm a kloue k marnosti, nebo to, co zbylo, t neme nasytit a

jedinou monou barvou je u jen barva marnosti. Vci ztratily smysl, a kdy tedy dn nemaj,
mus ho hledat v tob. Zstal jsi jen ty sm, abys zbarvoval vci svm ubohm svtlem. Tv jsou
ty nov aty. Tv je to stdo. Tvj tento pbytek, kter je bohat ne druh. A vechno, co pat
nkomu jinmu ne tob, aty, stdo, pbytek, vechno se ti stv neptelem. Stoj tu toti proti
tob e, kter se t tv podob. A v thle pouti ti vskutku nezbv, ne se tvit nad sebou
spokojen, protoe mimo tebe nic nen. Od toho okamiku jsi odsouzen kiet: "J. j, j." Do
przdna, nebo na ta slova odpovdi nen.

Ale nikdy jsem nepoznal zahradnka, aby byl marniv, kdy prost miloval svou zahradu.

LXVI
Zjeven boha, kter dv vcem jejich barvu. Sta, kdy ta jist ena odejde, a vechno
vypad jinak. Co s dennm vdlkem, kdy u neslou k tomu, aby byla krsnj? Myslel jsi, e
ti ten vdlek pome, abys jm cosi zachytil, a nhle nen co zachytit. Co se stbrnou konvic,
kdy u nepat k obadu aje, kter jsi vedle n popjel, ne jste se milovali? Co s fltnou ze
zimostrzu, je vis na zdi a u j nebude zpvat? Co s tvma vlastnma rukama, kdy u nebudou
brt do dlan jej spc tv? Jsi nhle jako krm pln vc, kter jsou na prodej, protoe nenaly v
t en msto, a tedy ani v tob. Kad z tch vc m sv oznaen a ek, a zane t. Hodiny
dne u tak nejsou eknm na lehk krok a potom na smv ve dvech, na ten medov kol,
kter ti lska v tichu uchystala daleko od tebe, a jm se te nasyt. A nejsou ani hodinami
louen, kdy je teba odejt. A nejsou ani hodinami spnku, v nm se obnovuje tv touha.

U nen chrmu, zbyly jen rozvaliny. U nejsi ani ty. Ale vzdt se nedoke, tebae v,
e jednou zapomene a postav chrm nov, nebo ivot u takov je, jednoho dne se znovu
chop on konvice, onoho koberce z tlust vlny i rannch, polednch a veernch hodin a znovu d
smysl tv din, a ty bude opt nemu blzko i daleko, opt se bude nemu pibliovat nebo
nemu vzdalovat, nco ztrcet i nachzet. Nebo te, kdy ivot pro tebe nen svornkem
klenby, nem na svt nic, emu by ses mohl pibliovat nebo vzdalovat, co bys mohl ztrcet
nebo nachzet, prodluovat nebo odsunovat Jestli si toti mysl, e obcuje s onmi vcmi, e je
bere do rukou a tou po nich a vzdv se jich, e na n ek nebo je rozbj a rozhazuje, e
je dobv a vlastn, ml se, nebo bere a dr, vlastn a ztrc, nachz a s touhou
oekv pouze to svtlo, jm je obdaruje jejich slunce. Neexistuje lvka mezi tebou a vcmi,
nbr jen mezi tebou a neviditelnmi tvemi, tvemi Boha, e i lsky. A kdy vyplouv jako
nmonk na moe, pak jenom kvli tvi, kter promnila neptomnost v poklad, pak jenom
kvli nvratm, o nich ti vyprvj star zpvy galr, pak jenom kvli pbhm o
podivuhodnch ostrovech a jejich korlovch vspch. km ti, zpv vln je pro tebe jin dky
zpvu galr, i kdy u galry nejsou, a barva soumrak na vodch je pro tebe bohat o barvu
korlovch vsep, i kdy t k nim tv plachty teba nikdy nezanesou. A i kdy teba nikdy
neklesne ty sm ke dnu, pbhy ztroskotn, o nich jsi slyel, zn v nku moe podl skal
pohebn hudbou nad mrtvmi. Co by ti jinak zbvalo, kdy thne za drsn lanov, ne zvat?
Kdeto nyn tu stoj s paema zaloenma na prsou, velik jako moe. Nebo nevm o niem, co
by nebylo pedevm tv, ili kulturou, ili chrmem, zbudovanm pro tv srdce. Prv proto se
nechce vzdt sebe sama, kdy jsi il pli dlouho jednou lskou a jin smysl u nem.

Proto tak nelze toho, kdo miluje, zavt do vzeskch zd. Nebo takov lovk
nepochz z e vc, ale z e jejich smyslu, a zdem se vysmje. Sta, e milovan ena
existuje, i kdy teba sp a je tedy jako mrtv a v tu chvli mu k niemu nen, a me mezi nimi
dvma vztyit i zdi pevnosti. Hle, jak jej v skrytu jeho ducha tie vyivuje. A neme je rozdlit.

Tak je to s kadm jevem, zrozenm z boskho uzlu, kter svazuje vci. Pokud ti chyb
tento uzel, neme od

eny nic zskat, i kdy po n tou a vzdych v bezesnch nocch. Stejn jako tvj
hladov pes, kter se tak nenasyt pouhou pedstavou masa. Chyb tu bh, jen pochz z ducha
a pekonv zdi. Jak u jsem kal o tom lovku. kter je majitelem panstv a prochz se za
svtn po orosen zemi. Nic z jeho panstv mu v tu chvli nijak neslou. Vid jen vozovou
cestu. A pece je jin ne ostatn, nebo je velk srdcem. Anebo lovk na hldce, kter nevid z
e nic jinho ne ulovou cestu obchzky pod hvzdami. Ohroen nebezpem pechz sem a
tam. Kdo by mohl bt chud ne tento lovk, zaven ve vzen dlouhm sto metr! Obten
zbranmi, ohroen alem, kdyby ho napadlo usednout, a smrt, kdyby ho napadlo usnout.
Promrzl, smen detm, spalovn pskem, nem co ekat, leda ze tmy namenou puku, kter
ho zashne do srdce. Me bt nco beznadjnjho? Kad ebrk je bohat, nebo m
svobodu pohybu, divadlo davu, jeho je st, a monost pobavit se, kde ho napadne. Ale ten
vojk na hldce pochz z e. A z e je iv. M v sob vt prostor ne ebrk. A zeme-li,
smn se za i, take i jeho smrt bude mt cenu.

Poslm vzn lmat kmen. Lmou kmen a jsou przdn. Kdy ale stav svj dm,
mysl, e lme stejn kmen? Stav ze, je bude domem, a nepracuje za trest. Kad tvj
pohyb je pse.

Sta jen zmnit zorn hel a uvid to jasn. Kdy nkdo umr, v posledn chvli vak je
zachrnn a ije dl, ekne si zajist, e cosi zskal. Ale kdy pejde na jinou horu a zahled se
na jeho osud, hotov a svzan jako snop, zjist, e by byl ten lovk smrt astnj, nebo by
mla smysl.
 Tak tomu bylo i s onm lovkem, kterho jsem dal zajmout jedn vlen noci, aby mi
vyzradil neptelovy plny. "Pochzm ze svho domova," ekl, "a tvoji kati se marn namhaj
..." Nebyl bych z nho vymakal olej tajemstv, ani kdybych ho drtil mlnskm kamenem, nebo
pochzel ze sv e.

"Jsi chudk," ekl jsem, "a mm t v moci." Rozesml se, kdy uslyel, jak jsem ho nazval
chudkem. Ml toti majetek, kter jsem mu vzt nemohl. A v tom je smysl uen. Nebo tvm
pravm bohatstvm naprosto nejsou vci; ty maj cenu, jen pokud jich uv

--- napklad osel, pokud na nm jede, miska, pokud z n j ---, avak ztrcej smysl,
jakmile jsou uklizeny nebo jakmile t od nich okolnosti odlou, jako napklad ena, po n jen
tou, ani ji miluje.

Nebo pro zve vskutku existuje pouze vc. A ne jej barva v duchu urit ei. Ty vak
jsi lovk a nejsi iv z vc, nbr z jejich smyslu.

Tebe j buduji a pozvedm. Ukazuji ti v kameni to, co nen kmen, ale hnut sochaova
srdce a majestt mrtvho vlenka. A ty jsi bohat, protoe kdesi existuje vlenk z kamene. A
pak t pozvednu jet v a z ovc, koz a pbytk a hor pro tebe vybuduji panstv. A ty jsi
naplnn, pestoe ti to panstv v tu chvli k niemu nen. A beru obyejn slova a svazuji je v
bse, a ty jsi opt bohat. A eky a hory svazuji v i, a tm v tob probouzm naden. A
malomocn na bdnch loch, vzov v alch i dlunci uprosted biic, vichni jsou potom
ve dnech vtzstv rozzeni pchou, nebo dn ze nemocnice ani vzen ti nezabrn, abys
pijmal, jestlie jsem z t rozlin hmoty vydobyl boha, kter se smje zdem a je silnj nad
vechna muka.

A proto, jak jsem ti kal, buduji lovka a bom zdi, strhuji me a pinm lovku
svobodu. Nebo buduji toho, kdo obcuje a hradbm se smje. A smje se alnkm. A smje se
elezm katan, nebo ho nemohou zniit.

Neobcuje toti s druhm lovkem pmo. Ale jakoto lovk v i zase s lovkem v
i; e je vam spolenm smyslem. A kdy se mne zept: "Jak mohu doshnout milovan
eny, kdy jsem od n oddlen zdmi, moem nebo smrt," odpovm ti, e volat po n jen pro ni
samotnou je marn, e ale sta, kdy si uchov v srdci to, od eho t neme dn ze oddlit:
tv domu, ajovho podnosu, kotlku a koberce z tlust vlny. Nebo manelka je jejich
klenbovm svornkem a tob je dno ji milovat i neptomnou a teba spc ...

A proto km, e je-li budovn lovk, nen dleit v prvn ad ho vzdlvat. Nen k
niemu, jestlie se z nho stane chodc kniha, ale je dleit ho pozvedat a vst ho k stupm,
kde u nejsou vci, ale jen tve zrozen z boskho uzlu, kter ty vci svazuje. Pouze kdy vci
nachzej ozvuk jedna v druh, je to ta prav hudba pro srdce, jinak nelze od vc nic ekat.
Stejn jako tv prce, jestlie pedstavuje chleba pro dti nebo smnu za nco irho. A stejn
jako tv lska, pokud je msi vym ne pouze touhou po tle, nebo radost z tla je uzaven
sama do sebe. Chci proto nco ci pedevm o kurtiznch. Kdy po nvratu z pout, uprosted
hork, teskn noci navtv vykienou tvr a vyhled tam enu, abys v n zapomnl na lsku,
a bude tu enu teba i hladit, naslouchat jejm slovm a odpovdat j, a ta ena bude teba i
krsn, nicmn a se odbude lska, odejde vysvleen ze sebe sama a bez jedin vzpomnky.
 Kdyby vak na mst t eny byla princezna z ostrova --- na pohled stejn, stejnch
pohyb, stejnho pvabu i stejnch slov ---, kter sem zvolna piputovala s karavanami, kdy se
nejprve patnct let koupala v hudb, poezii a moudrosti, princezna, kter je stl a pod urkou
um vzplanout hnvem a na muidlech planout vrnost, a kter je bohat tm, co nelze pokoit, a
naplnn bohy, kter by nikdy nezradila, a schopn obtovat svj vsostn pvab radji katu, ne
by se snila k tomu jedinmu slovu, je se na n d, a ve sv vzneenosti tak neochvjn, e by
byl jej posledn krok jmavj ne tanec, kdyby to byla tato ena, je by t oekvala v
msnm sle s lesklmi dladicemi, a a bys vstoupil, rozevela by sv mlad pae a pronesla
by t slova, je by vak zde byla vrazem dokonalosti due, potom ti km: a by ses za svtn
vracel k svmu psku a trn, u bys nebyl tm lovkem, ale stal by ses psn dkvzdn. Nebo
jedinec se svou ubohou schrnkou a vprodejem mylenek nic neplat. Plat jen vce i mn
irok due a jej podneb, hory a pout ticha a snn tn, rozkvetl svahy a spc vody, cel
ten velkolep a neviditeln vklad. A jenom odtud erp sv tst. A u se ho nedoke vzdt.
Nebo kdy pluje po uboh ce a zave teba i oi, abys vychutnal jej kolbn, nen to tot,
jako kdy cestuje po irm moi. I kdy se falen diamant podob pravmu, tv radost nen
stejn. Nebo kdy umlkne ta prvn ena, nen to ona hlubina mlen jako u t druh. A ty prvn
se v tom nesplete. Nesm si tedy usnadovat prci a jen proto, e jsou eny tvmu tlu sladk,
ulehovat si polapen koisti tm, e je piprav o jejich nepstupnost a jejich odmtn a
vzneenost. Nebo bys tm zniil prv to, eho ses touil zmocnit.

Jestlie jsou to prostitutky, najde v nich jen monost, jak zapomenout na lsku, kdeto j
uznvm pouze takov in, kter ti cosi poskytne pro in dal. Jako kdy t napklad nutm
stoupat v a pekonat horu, protoe pak bude pipraven pekonat jinou, kter je vy. Anebo
kdy ti radm dobvat nepstupnou dui, abych v tob ustavil lsku.

LXVII
Jednou ti nco povm o nutnosti i absolutnu, kter je boskm uzlem svazujcm vci.

Je nemon hrt se zaujetm v kostky, jestlie kostky nic neznamenaj. Ale kdy nkomu
piku vyplout na rozbouen moe a on je ped nalodnm iroce obhl a tk mraky zvauje
jako sv protivnky, m vzdut vlny a odhaduje smry vtru, nachzej pro nho vechny ty vci
ozvuk jedna v druh a skrze nutnost mho pkazu, jemu se neodmlouv, nen tu ped nm
nesourod jarmaren podvan, nbr zbudovan bazilika, a j jsem klenbov svornk, kter ji
in trvalou. A a se nalod a v duchu lodnho ritulu bude pak udlovat pkazy zas on, bude
velkolep.

Ale kdy nkdo jin, komu jsem nic nepikzal, zatou projet se po moi --- a me tu
kiovat, jak se mu zlb, a obrtit se zptky, kdy ho napadne ---, dn baziliky nedoshne a
tk mraky nebudou pro nho zkoukou, nbr jen msi bezvznamnm jako namalovan
obraz, a slc npory vtru nebudou promnou svta, nbr jen lehkm pohlazenm, a propast
vzdut vlny bude jen trpenm pro jeho bicho.

To, co nazvm povinnost, je je boskm uzlem svazujcm vci, pro tebe me vytvoit
i, chrm nebo panstv jen tehdy, pokud v n nevid hru, jej pravidla lze po libosti mnit, ale
absolutn nutnost.
 "Povinnost rozpozn pedevm podle toho," kal otec, "e si ji neme sm zvolit."

Ml se lid, kte se chtj lbit. A kvli tomu hled bt mkc a poddajn. Vyjt vstc ve
vem, co se na nich d. A ze snahy bt takovmi, jakmi je druz chtj mt, ve vem naopak
zrazuj. Co si mm pot s takovmi medzami bez kost a tvaru? Vyzvrtm je a polu zpt do
jejich kalu: pijte za mnou, a budete zbudovni, i enu omrz milenec, ochotn stt se na dkaz
sv lsky pouhou ozvnou a zrcadlem. Svj vlastn obraz nikdo nepotebuje. Potebuji tebe, jen
jsi zbudovan jako pevnost a m sv jdro, na n narm. Ty u mne usedni, nebo ty existuje.

Jen tomu, kdo pochz z e, se ena stane manelkou a bude mu slouit.

LXVIII
Oblhali otce:

"Na ns je, abychom vldli lidem. My znme pravdu."

Tak hovoili vykladai skch geometr. Otec odpovdal:

"Vy znte pravdu geometr ..."

,.A co m bt, co ta snad nen pravdou?"

"Nen" odpovdal otec.

"Znaj pravdu svch trojhelnk," ekl mi. "A jin znaj pravdu chleba. Kdy tsto dobe
neuhnte, nenakyne.

M-li pec pli horkou, spl se. Je-li pli chladn, tsto je mazlav. Tebae vak z
jejich rukou vychz chlb pkn chupav, do jakho se s chut zakousne, nedaj na mn,
abych je nechal vldnout v i."

"Pokud jde o vykladae geometr, m snad pravdu. Jsou tu vak djepisci a kritikov. Ti,
kdo vyloili lidsk jednn.

Ti lovka znaj."

"Vldu v i svm tomu." ekl otec. "kdo v v bla, je-li takov lovk njakou dobu
vychovvn, dost dobe se nakonec vyzn v temnotch lidskho jednn. Tam vak, kde jsou
vykldny vztahy mezi arami, nem bel zajist co dlat. Od geometr nemohu ekat, e by mi
ve svch trojhelncch ukzali bla. Trojhelnky jim nijak nepomohou, aby se nauili vst
lidi."

"Tv e je nejasn," namtl jsem, "copak snad v v bla?"

"To ne," odvtil otec. Dodal vak:

,.Co to znamen, vit? Vm-li, e v lt dozrv jemen, neekl jsem lim nic, co by
bylo njak plodn i sporn, nebo jsem prost nazval ltem ono obdob, kdy zraje jemen.
Stejn i dal ron doby. Zachytm vak zrove vztahy mezi nimi, poznm-li napklad, e
jemen dozrv dve ne oves, pak v tyto vztahy uvm, nebo jsou. Na vcech jimi spjatch mi
vak nezle: byly mi pouze st k polapen koisti." A jet dodal:

"Stejn je tomu u sochy. Nebo snad mysl, e socha chce hlavn ukzat, jak vypadaj
sta, nos i brada? Jiste nechce. Jde mu o to, zachytit ozvuk jedn vci v druh, ozvuk. jm je
napklad lidsk bolest. A tento ozvuk pak me dt uslyet i tob, nebo neobcuje s vcmi, ale s
uzly, je vci svazuj."

"Jen divoch v," ekl jet, "e tn je v bubnu. A klan se bubnu. Nebo e je v palikch,
a klan se palikm jin zase v, e tn spov v sle jeho pae, a hned ho vid, jak se tou pa
rozhn cel pyn. Ty vak v, e tn nespov v bubnu ani v palikch i pai. a nazve
pravdou bubenkovo bubnovn.

Odmtm postavit do ela e vykladae geometr, nebo je pro n modlou to, co pouze
slouilo k stavb, a klan se kamenm, aby uctili moc chrmu, kter v nich probouz pohnut.
Chtli by vldnout lidem, a znaj jen pravdu trojhelnk."

J vak zesmutnl:

... Take pravdy nikde nen," ekl jsem. "Doke-li mi povdl," vysvtlil mi otec s
smvem, "na jakou touhu po poznn je odmtna odpov, pak i j zaplu nad nedokonalost,
je ns svazuje. Avak nen mi jasn, co jsi chtl vlastn uchopit. Kdo te milostn dopis, ct se
naplnn, a vypadaj inkoust a papr jakkoli. Nehledal lsku v inkoustu a pape."

LXIX
Vidl jsem tedy, jak lid ni vlastn ddictv, nebo se dali svst falenmi pojmy jazyka
a tak zjistili, e k zskn znalost je plodn pedmt rozloit a e to je metoda drtiv inn. Co
je vak pravdiv, jde-li o hmotu --- a ani tady patrn ne absolutn ---, to je falen pro ducha. Ty,
lovk, jsi toti ustaven tak, e vci jsou pro tebe przdn a mrtv, jestlie nepochzej z
krlovstv ducha, a dokonce i kdy jsi tlust a chamtiv, tou po uritm pedmtu, kter ti
pipad krsnj ne jin, jen kvli smyslu, kter ten pedmt pro tebe m. Lk t napklad
zlato, nebo ti pipad jakoby pln neviditelnch poklad, a kdy tv ena tou po uritm
perku, nen to proto, aby si jm obtila vlas, ale protoe v urit ei znamen ten perk uritou
konvenci, uritou hierarchii a tajn poselstv a znmku svrchovanosti.

A tak jsem objevil onen jedin pramen, kter je s to nasytit ducha i srdce. Onu jedinou
potravu, kter ti odpovd, jedin ddictv, kter je teba chrnit. A znovu budovat, kdy jsi je
promarnil. Vdy jinak bys sedl uprosted trosek rozpadlch vc, a me-li bt spokojeno
zve, lovk v tob bude ohroen hladem, ani bude vdt, po em hladov. Nebo jsi ustaven i
tak, e se tv poteba potravy rod z potravy sam, a pokud v tob zstane z nedostatku vivy i
cviku urit st neduiv a polospc, nebude se toho cviku ani vivy doadovat

Pokud k tob nkdo nesestoup ze sv vlastn hory a neosvt t, nepozn cestu, kter t
me spasit. A kdyby se ti vysvtlovalo nevmjak uen, jak lovk se v tob potom zrod nebo
probud, ty tomu neuv, nebo ten lovk dosud nen. M nsil je sla stromu, kter
osvobozuje z vzen skal.

A tak t mohu vst od jednoho stupn k druhmu, abys obcoval s poklady m dl

bohatmi. Nebo krsn je u poklad lsky a domu a panstv a e a chrmu a baziliky, v nj se
ti promn rok skrze dny svtk. Ale kdy dovol, abych t vedl a pomohl ti zdolat i tu nejvy
horu, potom ti nabdnu poklady tak tko dosaiteln, e se mnoz onoho vzestupu vzdaj, nebo
ukrdm pro ten nov obraz kameny z jinch chrm, na nich jim zle. Ale v tch nkolika
jedincch, u kterch se mi to zda, probudm takov pohnutu e jejich due vzplane. Jsou toti
stavby, kter dokou zaplit dui jak ohe. O tch nkolika pak eknu, e vzplanuli lskou. Poj
tedy, a t vybuduji, a vyjde odtud pln svtla.

Bh se vak ztrc. U jsem to kal o bsni. A je jakkoli krsn, po cel dny z n

neme bt v ... Ani m hldka, kter pechz sem a tam, neme ctit k i po cel dny a noci
horoucnost. Bosk uzel, kter svazuje vci, se v duch asto rozve. Pohle na sochae. Jak je
dnes smutn. Pots nad svm mramorem hlavou: "K emu ten nos, ta brada, to ucho ..." k si,
protoe ztratil koist z o, A pochybnost je vkupn, je odvdme Bohu, nebo v takovou chvli
se ti Bh ztrc a psob ti bolest.

LXX
Obcovat je vak mon jen skrze obad Nebo kdy poslouch hudbu i hled na chrm
s roztritost, nic se v tob neme zrodit a nedostane se ti potravy. A nemm jin prostedek, jak
ti vysvtlit ivot, k nmu t chci vst, ne t do nho silou zapojit a jm t ivit. Jestlie nejsi
pipraven, jak bych ti mohl vysvtlit hudbu? Kdy nesta jen poslouchat, aby t naplnila? Kdy
v tob obraz panstv me tak snadno kdykoli zemt a zanechat jen rumit? Sta jen slvko
ironie, kter je vc darmochleba, sta jen trocha patnho spnku i jeden ruiv zvuk, a u se ti
Bh ztrc. A jsi zavren. A sed na prahu ped zavenmi dvemi, zcela odtren od svta, kter
se stal jen snkou przdnch vc. Neobcuje toti s vcmi, ale s uzly, v n jsou vci svzny.
A jak t k nim mm dovst, kdy je tak lehko ztrc? Prv tady m svj vznam obad, nebo t
zachrn ped tm, abys vechno zniil, kdy se ti pihod, e stane jako vyhnanec ped vlastnm
prahem. A proto zavrhuji pedevm toho, kdo smuje knihy. A chci t vybudovat a uchovat
takovm ne proto, abys byl nepetrit iven, nebo na to je tv srdce pli slab, ale proto, abys
byl dobe vytyenou cestou, dvemi dokon otevenmi, chrmem dkladn postavenm, kter
je s to pijmat. Chci t mt jako hudebn nstroj, pipraven pro hudebnka.

A proto jsem ti kal, e bse, kterou jsem pro tebe vyhradil, je vzestupem tebe
samotnho. (...)

LXXI
Psobm ti svm uenm nsil. Jakmile se vak nsil stane absolutnm, pestv bt
zejm, jako kdy t donutm udlat okliku, abys nalezl dvee ve zdi. Nevyte mi to, ani si
nebude nakat.

Vdy nsilm jsou i pravidla v dtsk he. Dt si jich vak d. A pohle na m

ednky, jak po tch ednickch bemenech a povinnostech prahnou, a je to tak nsil. A
pohle na eny, jak se podvoluj zvyku, kdy si vybraj ozdoby, je se kadm rokem mn, a
pitom i tato e je nsil. Nikdo si nepeje svobodu, v n by mu nebylo rozumno.
 Jestlie urit uspodn kamen oznam slovem dm, neme to slovo svobodn
zmnit, nebo by ti nebylo rozumno a zstal bys sm.

Jestlie urit den v roce nazvu svtkem a dnem radosti, nejsi natolik svobodn, aby to
pro tebe neplatilo, nebo jinak bys pestal obcovat s lidem, z nho pochz, a zstal bys sm.

Jestlie z uritho seskupen ovc a koz a pbytk a hor vytvom panstv, neme se z
nho svobodn vymknout, nebo bys pak pestal spolupracovat na jeho zkrlen a zstal bys
sm.

Kdy tv svoboda dovol ledovcm, aby se roztekly v mol, zstane sm, nebo
pestane bt prvkem ledovce, kter se pod svm snhovm pltm zvedal k slunci. A jeden
druhmu podobni, budete se pak ve vzjemn rovnosti nenvidt pro to, v em se lite. A
spoinuve v klidu. do nho se zhy navracej promchan kuliky, nepodzeni ji niemu, co
by vm vldlo, ba ani absolutnu jazyka, ztratte napt vekerou monost vzjemnho sdlovn
a kad z vs si najde vlastn jazyk, ur si vlastn den svtku a budete nhle jedni od druhch
odznuti a vae osamlost bude vt ne nepekonateln samota hvzd. Co byste tak mohli
ekat od bratrstv, jestlie to nen bratrstv v stromu, jeho jste prvky, v stromu, kter vm vldne
a pichz k vm zven. Nebo nazvm cedrem ono nsil na skle, je nen plodem skly, ale
semene. Jak se chcete stt cedrem, kdy se kad z vs sna vytvet svj vlastn strom anebo
nen ochoten se stromu poddat, nebo se dokonce bou, kdy se strom zved vzhru, a nazv to
tyrani a na msto stromu se chce postavit sm? Je proto teba urit vm msto, abyste slouili
stromu a neinili si nrok, aby slouil on vm. Zasadil jsem proto semeno a jeho moci vs
podizuji. A je-li spravedlnost rovnost, pipoutm, e jsem nespravedliv. Nebo vytvm
silokivky a napt a tvary. Ale dk lomu, e jsem vs promnil v korunu vtv, budete se ivit
sluncem.

LXXII
O m nvtv u spc hldky.

Je sprvn, aby byl takov vojk ztrestn smrt. Vdy na jeho bdlosti zvis poklidn
spnek tolika lid, spnek, bhem nho t ivot vyivuje a skrze tebe trv dl jako tep mo v
hlubinch zapomenut ztoiny. I chrmy, uzaven nad svm posvtnm bohatstvm, zvolna
posbranm jako mei, i vechen ten pot. dery dlta a rny kladivem, svezen kameny, oi,
vyerpan hrou jehly ve zlatch ltkch, aby jim daly rozkvst, i jemn uspodn vci podle
vynalzavosti zbonch rukou, l spky pln sklizn, s n bude sladko pestt zimu. I posvtn
knihy v spkch moudrosti, kde odpov lidsk vklad, l nemocn, jejich smrt bude lehk, nebo
jsou okolo nich znm, blzk tve, a oni umraj v klidu a skoro nepozorovan, jako by prost
jen pedvali ddictv. Vojku, vojku na hldce, v tob je smysl hradeb, toho pouzdra, je chrn
kehk tlo msta, aby se nerozdrolilo, nebo sta jedin trhlina a tlo ztrat vechnu krev.
Pechz sem a tam, vystaven neklidu pout, kter si chyst zbran a znovu a znovu na tebe
nalh jako rozbouen vlna a ohrouje t a souasn i hnte a utuuje. Nebo to, co t pusto, i
to, co t buduje, nelze od sebe oddlovat. T vtr tes duny a zas je zahlazuje, t vlna formuje
tes a zrove ho vyhlodv, tot nsil tvou dui vytes i otup, t prce ti pomh t a
souasn ti v it brn, t naplnn lska ti dv pocit dovren i przdnoty. Neptel, to je tvj
vlastn tvar, nebo t nut, aby ses ve svch hradbch vybudoval, stejn jako lze ci, e moe je
neptelem lodi. nebo je hotovo ji pohltil, a lo je v prvn ad zpas s moem, ale lze tak ci.
e moe je pro lo hradbou a hranic a tvarem, nebo prv vlny brzdn lodn pd postupn v
prbhu generaci vytesaly kl, aby byla jeho plavba harmonitj, a tm ho ustavily a dodaly mu
krsy. I o vtru, kter rve plachty, lze ci, e je zrove ztvaroval do podoby kdla. Nem-li
neptele, pak nem ani tvar a mru. A m by byly hradby, nebt hldky?

Kdy vojk na hldce usne, msto je pojednou nah. A proto kdy ho pistihnou, chop se
ho a usp ho navdy. A tento vojk spal, s hlavou openou o ploch kmen a pootevenmi sty.
Jeho tv byla tv dtte. Puku tiskl dosud k tlu, jako by si odnel do snu hraku. Pi pohledu
na nj mne jal soucit. Za horkch noc mm soucit s lidskou kehkost.

Vy kehc vojci na hldce, to vs uspv barbar. Zmocnila se vs pou a brny, kter jste
nechali dokon, se v tichu zvolna kvaj v promazanch veejch, aby to msto mohlo bt
oplodnno, nebo je vyslen a potebuje barbara. Vojku, kter sp. Ty pedn hldko neptele.
U nyn dobyt. Nebo tvj spnek znamen, e u nepochz z msta a e u nejsi pevn
svzan a trval, nbr hotov k promn a pipraven k oplodnn. (...)

A nem nic, co by ti vldlo, krom destnka, jeho pkazm podlh. A pokud o sob
pochybuj destnci, nemaj eho bt poslun, krom eta, jejich pkazm podlhaj. A tak a
ke mn. A mn pak zbv poslouchat jen Boha, a jestlie pochybuji, zstanu v pouti bez opory.
Chci ti vak ukzat jedno tajemstv, a sice tajemstv trvalosti. Kdy sp, je tvj ivot jakoby
pozastaven. Avak stejn je pozastaven i pi vech zatmnch srdce, kter pochzej z tv slabosti.
Okolo tebe se sice nic nezmnilo, ale v tob se zmnilo vecko. Dr str nad mstem, u se
vak neopr o hru milenky, naslouchaje tlukotu jejho srdce, neoddlitelnmu pro tebe od
jejho mlen i jejho dechu, nebo milenka, kter je jedna, hovo k tob ze veho. Stoj tu
ztracen uprosted rozpadlch vc, kter u neum sjednotit, a vydn vanc nonm zvukm,
kter si navzjem odporuj, hned hulkn opilce, kter se ru s pnm nemocnho, hned nku
nad mrtvm, kter se ru s kikem novorozente, hned hudb chrmu, kter se ru s vavou
jarmarku. A k si: "Co mm spolenho s tm zmatkem a nesourodm divadlem?" U nev, e
tu je strom, a proto nenachz pro koeny, kmen a vtve a list spolen mtko. A jak bys mohl
bt vrn, kdy tu nen nikdo, kdo by tvou vrnost pijal? Dobe vm, e bys nespal, kdybys bdl
nad nemocnm, kterho bys ml rd. Ale ten, koho bys mohl mt rd, se zhroutil a zmnil se
v"trosky.

Nebo se rozvzal onen bosk uzel, kter svazuje vci. Ale j chci, abys sm sob zstal
vrn, nebo vm, e se vrt. Nedm, abys byl v kadm okamiku pln porozumn a citu.
Vm pli dobe, kolika vnitnmi poutmi prochz i ta nejopojnj lska! I nad milovanou
enou t nkdy napadne: "To elo je prost elo. Pro je mm vlastn rd? Ten hlas je prost
hlas. ekla takovou a takovou hloupost. Udlala takov a takov chybn krok ..." Je celkem,
kter se rozpad a u t nen s to ivit, a ty si mysl, e ji brzy zane nenvidt. Ale jak bys ji
mohl nenvidt? Vdy nedovede ani milovat. Ml vak, protoe tu, es jenom upadl do
spnku. A tot, co plat o en, plat i o bsni, kterou jsi etl, nebo o panstv i i. Nejsi s to
pijmat potravu a tedy odhalovat --- nebo i to je lska a poznn --- bosk uzly, kter svazuj
vci. Ale vechny tv lsky, spc vojku, se ti zas vrt zptky, a ne snad jedna i druh, nbr
vechny narz, jako se vrac dluh. A kdykoli t zkru takovto nevrnost, je teba mt ctu k
onomu oputnmu domu, kter je v tob.
 Kdy m hldky vykonvaj svou obchzku, naprosto na nich nedm, aby byly stle
horouc. Mnoz se nud a sn o polvce, nebo kdy v tob usnou vichni bozi, zbv ti ivoin
touha po plnm bichu, a kdo se nud, mysl na jdlo. Naprosto nedm, aby byla due kadho z
nich bdl. A du nazvm to, co v tob obcuje s onmi celky, s onmi boskmi uzly, kter
svazuj vci, a co se vysmv zdem. dm jen tolik, aby as od asu hoela alespo nkter z
nich. Aby tu bylo alespo jedno buc srdce. Aby tu byl alespo jeden, kter v, co je to lska, a
ct se proto naplnn vekerou vahou i zvuky msta. A ct v sob prostor a dch hvzdami,
uzavraje v sob obzor jako mule, pln moskho zpvu.

Sta, poznal-li jsi alespo jednou ono navtven a plnost lidskho byt a jsi stle
pipraven pijmat, nebo i spnek, hlad nebo touha se ti v pestvkch navracej a ve tv
pochybnosti nen nic neistho. V tom t chci utit.

Tob, sochai, se vrt smysl tve. Tob, knze, se vrt smysl Boha a tob, milence, se
vrt smysl lsky a tob. vojku na hldce, se vrt smysl e a tob. love, kter jsi vren sob
a poklz svj dm, i kdy je zdnliv oputn, tob se vrt to, m jedin je ivo tv srdce.
Nev, kdy navtven pijde, je vak teba, abys vdl, e pouze ono jedin na celm svt t
me naplnit. Proto t pomoc mornch hodin uen vytvm takovm, aby t jako zzrakem
dovedla zaplit bse, a pomoc obad a zvyk e zase takovm, aby ti e dolehla k srdci.
Neexistuje dar, pokud ho nepiprav. A nedojde k navtven, jestlie nen pipraven dm, aby je
pijal. Vojku, vojku na hldce, prv tehdy, kdy pechz po hradbch zkruen pochybnost,
jak se rodv za horkch noc. a sly zvuky msta, kter vak k tob nehovo, a hld lidsk
domovy, kter jsou vak jen chmurnm seskupenm, a dch vzduch pout, ve kter je jen
przdno, a bez lsky se nut milovat a bez vry vit a zstat vrn, tebae nen komu, prv
tehdy se v nitru pipravuje zazit svtlem hldky, svtlem, je nkdy pichz jako odmna a dar
lsky.

Nen tk bt vren sob, kdy jasn vid, komu jsi vrn, j vak chci, aby ti byla
nepetritou vzvou i tv vzpomnka a aby sis kal: "e je mj dm navtven. Vystavl jsem
jej a drm ho v istot ..." A prv svm nsilm jsem ti v tom npomocen. Chci, aby knzi
obtovali, i kdy obti ztratily smysl. Chci, aby sochai tesali, i kdy se stane, e o sob zanou
nhle pochybovat. Pod hrozbou smrti dm od svch hldek, aby vykonaly tch sto krok, nebo
samy o sob by jinak zemely, odpadly by od spoleenstv e. Svou psnost je zachrauji.

Takto se lovk pipravuje ve tvrd strn slub. Polu ho potom jako peha, aby peel
do ad neptel. A on v dobe, e zeme, nebo neptel je ostrait. A m strach z muen,
kterm se budou snait vymakat z nho spolu s nkem tajemstv citadely. A jsou zajist i mui,
svzan v tu chvli lskou, a pece se chystaj do zbran s radost, nebo jedinou radost jim je
snoubit se a oni se snoub. Nebo kdy se zmocn ve svatebn noci milovan eny, nemysli, e tu
jde pedevm o pouh dobyt tla, kter bys mohl klidn poddit nkde ve vyhrazen mstsk
tvrti, kde jsou dvata na pohled stejn. Tady jde o promnu smyslu a barvy vech vc. Bude
se veer navracet dom a rno ti bude pinet zptky urit ddictv, a bude se tit na pchod
dt a na to. jak je bude uit modlitb. I samotn kotlk se pro tebe stane pedstavou aje. kter s
n popj ped milovnm. Nebo tm okamikem, kdy vstoupila do tvho domu, koberce z tlust
vlny se zmnily v louku, pipravenou pro jej nohy. A pitom tak mlo ze vech tch vc, jich se
ti te dostv a je se staly novm smyslem svta, je ti k uitku. Nect se naplnn dk njakmu
darovanmu pedmtu i tlesnmu polaskn, ani dk t a t vhod, ale jen dky boskmu uzlu,
kter svazuje vci.

A ten mu, kter se stroj k smrti a nic v tu chvli zdnliv nedostv, nebo mu nekyne
nadje dokonce ani na to polaskn, kter tak mlo znamen, nbr jen na slunce, ze a psen
vtr, kter mu bude skpt mezi zuby, a potom na shluk mu, kte z nho budou pit tajemstv,
ten mu, kter se stroj k smrti, aby pivtal smrt ve vhodnm obleen, ten mu, o nm si
mysl, e by mel zoufale kiet, tak jako kiel a vlastnm tlem se rval s memi vze,
odsouzen za jaksi zloin k oben, ten mu, kter se stroj k smrti, je naplnn mrem a klidn
na tebe hled a odpovd na ertovn strnho, kter se mu sna projevit svou drsnou sympatii.
Nen to z chvastounstv ani ze snahy ukzat odvahu i pohrdn smrt, ani z cynismu i ehokoli
jinho. Je zkrtka przran jako klidn voda a nem ti co skrvat krom sv lsky. eknu ti
pozdji, pro tomu tak je.

Pesto vak toho mue, kter se ani nezachvje, kdy si zapn koen emeny, mohou
ohrozit zbran silnj ne smrt. Je toti zraniteln z tolika stran! Maj ho v moci vechna
bostva, kter nos v srdci. U pouh rlivost, kter ohroz uritou i i smysl vc i radost z
nvratu dom, me ten krsn obraz klidu a moudrosti a sebezapen docela zniit! Chyst se
mu vzt vechno, co m, nebo odevzd Bohu nejen milovanou enu, ale i dm, svou sklize z
vinic a z ln evelcho jemene. A nejen sklize z pol a vinic a samotn vinice, nbr i sv
slunce. A nejen slunce, nbr i tu, kter je z jeho domova. Tolika poklad se ten mu zk, ani
jev znmky zhroucen. Stailo by vak ukrst mu jedin smv milovan eny a ztrat nad sebou
vldu a promn se v lence. Nect, jak zhady se tady dotk? Neme ho toti zashnout
ve vcech, kter vlastn, ale v boskm uzlu, kter vci svazuje. Radji se on sm vystav zkze,
ne aby bylo znieno to, za co se smuje a co ho na opltku iv. Je tu kolobh od jednoho k
druhmu. Ten, kdo m v srdci posln nmonka, je ochoten i ztroskotat a zemt. A tebae se v
okamiku ztroskotn mon popla jako zve, nad nm se uzavr past pesto zstv pravdou,
e tento vbuch paniky nic neznamen. Ten lovk o nm pedem v, pot s nm a pohrd jm a
pedstava, e jednou zeme na moi, se mu dokonce lb. Nebo kdy je nkdy slym, jak si
stuj do vyhldky na tak krutou smrt, nectm v tom pouze vychloubn, je m zapsobit na
eny, nbr i tajn pn, kter se lska styd vyslovit. (...)

Ale ty, spc vojku, ty ve mn probouz svou bledou dtskou tv starost Ne proto, es
opustil msto, ale e msto opustilo tebe. Dlm si starost o i, kter u nen s to udret hldky v
bdlosti.

Ale zejm se mlm. Vdy slym zpv msta v cel plnosti a vidm, e je svzno, co
se pro tebe rozdlilo. Bylo jen teba, abys vydrel vzpmen jako svce, a v pravou chvli mohls
bt i ty odmnn svtlem a na sv obchzce opojen vlastnm krokem jako zzranm tancem pod
hvzdami, ve svt, kter m smysl. Nebo tam dole v hust tm je z lod vykldn nklad
vzcnch kov a slonoviny a ty jako hldka na hradbch je pomh chrnit a pispv k tomu,
e bude zlatem a stbrem zkrlena e, kter slou. Nebo tam kdesi jsou milenci, kte na
sebe hled a cosi by rdi ekli, ale ne by se odvili promluvit, ml ... nebo kdy jeden
promluv a druh zave oi, je to, jako kdyby se promnil vesmr. A ty to mlen chrn. A kdesi
nkdo umr a prv vydechuje naposled: vichni se k nmu nachlili, aby zaslechli posledn
slova a vn poehnn, kter pak v sob uzamknou. A ty zachrauje slova mrtvho.

Vojku, vojku na hldce, jestlie Bh tvou dui obda jasem, jak pslu hldce, onm
pohledem do ir pln. kter spad pod tvou pravomoc, bude tv e bez hranic. A nezle
pli na tom, zda v jinch okamicch sn o polvce a bru na nudnou dinu. Dobr je pro tebe
spt. Dobr je pro tebe zapomenout. Ale je patn, kdy dovol, aby se tvj domov ve chvli
zapomenut rozpadl. Nebo vrnost znamen bt vrn sob. A j chci zachrnit nejenom tebe,
ale i tv druhy. Abys byl uvnit trval jako kad dobe zbudovan due. Nenim pece svj
dm, kdy se od nho vzdlm. A neplm sv re, kdy na n pestanu hledt. Zstanou tady
dl pro nov pohled, pod nm zhy znovu rozkvetou. Vylu proto sv zbrojnoe a dm t
zajmout. Bude odsouzen k smrti, jak pslu hldkm, kter usnou. Zbv ti jedin vzchopit se
a doufat, e se dk pkladu, kterm bude tv smrt, promn v bdlost hldek.

LXXIII
Je zajist smutn, e ta nn dvka, pln naivity, dvry a studu, me bt ohroena
cynismem, sobectvm i takstvm, je toho kehkho pvabu a dvivosti vyuij, a je mon,
e bys ji ml radji opatrnj. Nedej vak. aby byly dvky u vs doma nedviv, opatrn a
skoup ve svch darech, nebo udl-li je takovmi, zni prv to, cos mnil chrnit. Kad
hodnota v sob obsahuje i zrodky sv zkzy. Velkodunost je v nebezpe, e ji zhnus pivnk.
Stud. e ho popin hrubost. Dobrota, e zhokne nevdkem. Takov nebezpe u s sebou ivot
nese, ty vak, abys od nich svt uchrnil, chce ho mt radji mrtv. Zapovd stavt krsn
chrm, nebo se ds, e by pak zemtesen zniilo krsn chrm. Pestoe prv dviv
dvky jsou nejvc vystaveny zrad, j hledm, aby takovmi zstaly. Pravda, stane-li se. e zlodj
en nkterou z nich vyplen, zabol mne srdce. Chci-li vak krsnho vlenka, pijmm i riziko,
e ho ve vlce ztratm. Proto se vzdej svch protichdnch pn.

A stejn nesmysln byl tvj postup i tehdy, kdy vzdor svmu obdivu k ndhern tvi,
zrozen z obyej tvho domova, jsi ony obyeje pojal v nenvist, protoe ti pipadaly jako nsil
a vskutku tak nsilm byly, nebo lovka nutily, aby se uskutenil! A zbourav obyeje,
zbourals to, cos mnil zachrnit.

Z hrzy ped hrubm nsilm a arlatnstvm, kter ohrouje ulechtil due, odsoudil jsi
ulechtil due k tomu. aby projevily hrubost a arlatnstv v me jet vet.

Vz. e ne nadarmo miluji to, co je ohroeno. e jsou ohroeny vzcn vci, toho nen
teba litovat. Prv toto je jednou z podmnek jejich hodnoty. Miluji ptele, kter je vrn, i kdy
se ocitne v pokuen. Nen-li pokuen, nen ani vrnosti a nemm ani ptele. Pipoutm, aby
nkte padli a tak dodali ostatnm ceny. Miluji vojka, jen stoj odvn uprosted stel. Kdyby
nebylo odvahy, neml bych ani toho vojka. Pipoutm, aby nkte zemeli, pokud svou smrt
dodaj ostatnm vzneenosti.

Pin-li mi poklad, k je tak kehk, e by mi ho mohl odvt vtr.

Na mlad tvi miluj to, e je ohroena stm, a na smvu, e ho jedno m slovo

snadno promn v slzu.

LXXIV
A prv tehdy jsem zahldl een rozporu, nad nm jsem se u tolik napemlel. Ten
krut svr mne toti znovu ranil, kdy jsem se j, krl. sklnl nad spc hldkou. Vzt dt z
blaenho spnku a penst je rovnou, tak jak je, do nrue smrti, v t krtk chvilce bdn cel
udiven, e m trpt pro nco, co je lidsk.

Vojk se toti pede mnou probudil a nepoznal mne, jen si peje! rukou po ele a obrtil
tv k hvzdm s lehkm povzdechem, e se m znovu chopit thy zbran. Prv tehdy jsem
pochopil, e takovou dui je teba dobvat. Stl jsem po jeho boku, j, jeho krl, a obrtil se k
mstu a vdechl jeho vni, na pohled stejnou, jakou dchal on, a pece jinou. A pomyslil jsem si:
,.Tu jmavost. kterou mm ped oima, mu nijak nemohu ukzat. Smysl m jedin postup a sice
obrtit ho na vru. Neukazovat mu vci, kter vid, dch, m a vlastn stejn jako j, ale ukzat
mu tv, kter je za nimi, ten bosk uzel, kter vci svazuje." A pochopil jsem, e je pedevm
teba rozliovat mezi dobvnm a nsilm. Dobyt znamen obrtit na vru. Pouit nsil znamen
vsadit do ale. Dobvnm v tob osvobozuji lovka. Nsilm lovka drtm. Dobyl znamen
v tob a skrze tebe vybudovat tebe samho. Pout nsil znamen vyrovnat hromadu kamen do
ady, v n jsou pak jeden jako druh a nic se z nich neme zrodit. A pochopil jsem, e takto je
teba dobvat vechny. Ty, kte bd, i ty, kte sp, ty, kte vykonvaj obchzku po hradbch, i
ty, kter tato obchzka chrn. Ty, kte se raduj nad narozenm dckem, i ty, kte oplakvaj
mrtvho. Ty, kte se modl, i ty, kte pochybuj. Dobvat znamen zbudovat ti vzbroj a otevt
tvho ducha bohat sklizni, je pouze teba ukzat ti cestu a najde u jezera, kter uhas tvou
ze. Usadm v tob sv bohy, aby t osvtili.

A zajist je teba dobvat t hlavn v dtstv, nebo pozdji jsi u uhnten a ztvrdl a
nejsi u schopen nauit se e.

LXXV
Nerozumme jeden druhmu v tom, co je vlastn skutenost. J nenazvm skutenost to,
co se d odmit na vze (takov ven je pro mne k smchu, nebo j pece vha nejsem a na
skutenostech urench k ven mi nezle), ale to, co na mne nalh. A nalhat na mne me
n smutn tv nebo pse i horoucnost nkoho v i, anebo soucit s lidmi, urit postup,
zpsob ivota, bezprv, ltost, rozlouen i spoleenstv pi vinobran (daleko sp ne sklizen
hrozny, nebo i kdy budou odvezeny nkam na prodej, to podstatn jsem z nich u zskal. Tak
jako lovk, kter ml bt vyznamenn krlem a astn se slavnosti, t se ze svho lesku,
pijm blahopn ptel, a tm u prov svj hrd triumf --- a krl pak spadne z kon a zeme
jet pedtm, ne me zavsit na jeho hru onen kovov pedmt. ekne snad, e ten lovk
nic nezskal?).

Pro tvho psa je skutenost kost. Pro vhu je skutenost vha litiny. Ale tv vlastn
skutenost je jin povahy. km proto o finanncch, e jsou bezvznamn, a o tanenicch, e
jsou rozumn. Ne e bych prac prvnch pohrdal", ale pohrdm jejich domlivost a jistotou a
sebezalbenm, nebo se povauj za cl a konec a podstatu, zatmco jsou jen sluhy a slou
pedevm tanenicm.

Nesm se toti klamat, pokud jde o smysl prce. Urit prce jsou nutn. Jako kuchyn v
mm palci. Nebo bez potravy nejsou ani lid. A je sprvn, aby lid mli potravu, aty a
stechu nad hlavou. Aby mohli prost bt. Takov sluby jsou nutn. Ale to vznamn v nich
nespov: to spov jen v hodnot lid. A pouze to, co je na vy rovin a co je onou
kuchyskou prac umonno, tanec a bsn a prce ciselra, geometra i hvzde, pouze to
lovka povzn a dodv mu smyslu.
 A proto tomu, kdo zn jen kuchyn, kde se vci opravdu dvaj na vhu a kosti psm,
tomu zakazuji hovoit o lovku. Nebo stejn jako poruk, kter v lovku oceuje jen jeho
schopnost vldnout zbranmi, i on pehldne to podstatn.

Pro by se mlo ve tvm palci tanit, kdy je mon poslat tanenice do kuchyn, a bude
vce jdel? Pro ciselovat zlat konvice, kdy je mon poslat ciselry do dlen, kde budou
vyrbt konvice z cnu a vyrob jich vc? Pro brousit diamanty, pro pst bsn, pro pozorovat
hvzdy, kdy sta poslat vechny mltit obil, a bude vce chleba? Ale v takovm mst se ti pak
bude ehosi nedostvat --- ne pro oi a smysly, ale pro ducha --- a nezbude ti, ne zase vymyslet
njakou potravu, ale falenou, kter nebude mt cenu. A bude hledat emeslnky, kte vyrob
bsn, automaty, je budou plodit tance, kejkle, kte nahrad diamanty brouenm sklem. A
lid budou mt iluzi ivota. Avak ivot v nich bude pouze karikaturou. Nebo skuten smysl
tance, diamantu a bsn --- kter t iv svou neviditelnou st jen tehdy, kdy jich namhav
dobude --- bude tu zamnn za pci pro lab. Tanec je vlka, svod, vrada a pokn. Bse je
vstup na horu. Diamant je rok prce, promnn v hvzdu. Bude jim chybt to podstatn. Jako
pi he v kuelky: bav t poret kuelky protivnka, a tak se tedy vru pobav, kdy si jich
srovn do ady cel stovky a sestav si stroj, kter je bude poret ...

LXXVI
Postehl jsem, e je neplodn sledovat v sousedov i fakta, stav vc, instituce,
pedmty, a jedin plodn e je, sledovat thnut. Nebo bude-li ty sm chtt poznat mou i,
pjde za kovi a spat je, jak zhotovuj hebky, jak jsou pro n zapleni a jak si o nich zpvaj
psn. Pjde za devorubci a spat je. jak kcej stromy, jak jsou pro kcen strom zapleni a
jak triumfuj, kdy dojde k on slavn chvli a ve stromu to prvn zaprask, a se pak zane v
celm svm majesttu naklnt k zemi. A kdybys navtvil hvzde, spatil bys, jak se zpalem
pozoruj hvzdy, a jak maj ui jen pro mlen hvzd. A kad z nich se skuten za takovho i
m. A kdy se t pak zeptm: "Co se v m i dje? Co se v n ztra zrod?" Odpov: "Lid
budou kout hebky, kcet stromy a pozorovat hvzdy, a bude tam tedy hodn hebk, hodn
deva a hvzdskch pozorovn." Ve sv krtkozrakosti jsi toti nepoznal, e se tu buduje lo.

A nikoho z tch lid by jist nenapadlo ci: "Ztra se nalodme na moe." Kad z nich si
mysl, e slou jen svmu bohu, a neum ti ve sv neobratn ei zazpvat o tom bohu vech
boh, kterm je lo. V tom je vak plodnost lodi, e se pro kove mn v lsku k hebkm.
Daleko lpe bys byl odhadl budoucnost, kdyby ses byl nad tu rznorodou smsici povznesl a
uvdomil si ono lhnut k moi, kterm jsem obohatil dui svho lidu. Pak bys tu plachetnici
spatil, potom bys vidl, jak se ta smsice hebk, prken a kmen pod vldou hvzd pozvolna v
tichu utv a sjednocuje, podobna cedru, kter vysv ze skly iviny a soli, aby je nastolil v
svtle,

Toto thnut, je smuje k ztku, pozn z jeho nepotlaitelnch ink. Nelze se v nm

toti zmlit: kde me, vude se uke. Tak jako thnut k zemi, je poznm podle toho, e i kdy
pustm kmen z ruky na sebekrat okamik, vdycky hned spadne dol.

Kdy potkm lovka, kter se prochz a smuje k vchodu, nemohu jeho budoucnost
pedvdat. Nebo po stu krocch, kdy u si budu myslet, e se t cesty pevn dr, se me otoit
a vyvst m z omylu. Ale kdy m mj pes thne, a kdykoli trochu povolm ru, donut m
udlat krok k vchodu, pak jeho budoucnost pedvdat mohu, protoe vchod je pach zve a j
vm, kam pes pob, kdy ho pustm. Kousek ry mi o tom povdl vc ne tisce krok.

Anebo vze, kter sed i le jako znien a zbaven veker touhy. Thne vak k
svobod. Poznm to thnut z toho, e sta, abych mu ukzal trbinu ve zdi, a hned se zachvje,
ztuhne a je pozornost sama. A vede-li ta kvra do pol, uka mi vzn, kter by na ni zapomnl!
Bude-li vak rozvaovat podle svho rozumu, pak na tuto i jinou kvru zapomene, nebo ji
pehldne, protoe bude myslet na nco jinho. Nebo se rozhodne pozd, protoe se zane pi
pohledu na ni zdlouha rozmlet, zdali je chytr j pout, a zednci ti ji mezitm zazd. Ale uka
mi ve vodn ndri jedinou prasklinu, aby ji tlac se voda pehldla!

A proto km, e thnut, i kdy se ned vyjdit slovy, je mocnj ne rozum a e jen
ono vldne. A proto km, e rozum je jen sluebnkem ducha a e v prvn ad petv toto
thnut, mn je v dkazy a pravidla, take si pak me myslet, e t vedl tvj mylenkov
vprodej. J vak km, e t vedli jen bozi, jakmi jsou chrm, panstv, e, thnut k moi i
poteba svobody. Nebudu proto u souseda, kter vldne tam za horami, sledovat iny. Nebo
kdy let holub, nepoznm z jeho letu, m-li k holubnku nebo si jenom protahuje kdla ve
vtru. A kdy kr lovk k svmu domu, nepoznm z jeho krok, je-li veden touhou po en
nebo nudnou povinnost, a pinesou-li jeho kroky rozchod nebo lsku. Ale kdy lovk, kterho
drm v ali, nezmek jedinou pleitost, a jakmile tam zapomenu kle, hned je pikryje
nohou, a zkou tye, zda se nkter nehbe, a pohledem odhaduje alnky, pak u ho v duchu
vidm putovat svobodnou krajinou.

Snam se proto u svho souseda zjistit ne to, co dl, ale to, co nikdy udlat neopomene.
Tak mohu poznat, jakm bohem je veden, i kdyby o nm teba ani sm nevdl. a k emu do
budoucna smuje.

LXXVII
Vzpomnm, jak mne navtvil prorok tvrdho pohledu a navc jet ilhav. Piel a lu
v nm vela. Ponur

lu:

"Mus je vyhladit," ekl.

Pochopil jsem, e m rd dokonalost, nebo jen smrt je dokonal.

"jsou hn," ekl.

Mlel jsem. Jasn jsem vidl tu dui, ukutou jako me.

Napadlo mne vak:

"ije jen z odporu ke zlu. Existuje jen skrze zlo. Co by z nho bylo, nebt zla?"

"Po em tou, abys byl astn?" zeptal jsem se ho.

"Aby zvtzilo dobro."

 A j vdl, e le. Nebo nazval tstm svj zahlejc a zrezavl me. (...)

LXXVIII
Kdy jsou urit pravdy zejm a pitom zcela protichdn, nezbv ti ne zmnit svou
e.

V tom, aby ses penesl z jedn roviny do druh, je logika bezmocn. Kdy vyjdu od
kamen, nemohu pedvdat stav rozjmn. A bude-li hovoit o rozjmn e kamen, neekne
nic. Mus objevit nov slovo, je by tlumoilo, jakou stavbu ty kameny tvo. Zrodilo se toti
nov byt, kter nelze dlit ani vysvtlit, protoe vysvtlit znamen rozloit. A ty mu d jmno.

Jak bys mohl rozvaovat o rozjmn? Jak bys mohl rozvaovat o lsce? Jak bys mohl
rozvaovat o panstv? Nejsou to pedmty, nbr bozi.

Znal jsem lovka, kter byl ochoten zemt jen proto, e slyel pse o jedn severn
zemi a matn mu z n utkvlo, e tam lid v uritou noc v roce kr pod hvzdami, po kupajcm
snhu, k zcm devnm domkm. A kdy na konci cesty vstoup do jejich svtla a pitiskne
tv k oknku, zjist, e ze pochz od stromu. A je to noc, je chutn po devnch
malovanch hrakch a von po svkch. A vechny tve jsou t noci zcela zvltn. Je v nich
oekvn zzraku. A vichni sta taj dech a pipraveni na velk buen srdc nespoutj pohled
z dtskch o. V tch dtskch och se toti mihne cosi nepostiitelnho, co nelze nim
zaplatit. Pipravoval jsi to eknm a vyprvnm a sliby a hlavn tajuplnm vrazem a skrytmi
narkami a nesmrnost sv lsky po cel rok. A te podle tradic svho obadu vezme ze
stromku jaksi skrovn pedmt z malovanho deva a pod ho dtti. A to je ta chvle. Nikdo
ani nedch. Dt, vytreno ze spnku, mour. A pak ti sed na kolenou, jet voav sv, jak
je vytrhli ze span, a kdy t obejme, poct okolo krku cosi, po em tv srdce prahlo jako po
prameni vody. (A prv toto je u dt bolestn: je v nich vykrdn pramen, o nm samy nevd,
k nmu vak pichzej pt vichni, kdo zestrli, aby se omladili.) Ale nhle je polibkm konec.
A dt hled na strom a ty na dt. Abys jeho okouzlen as utrhl jako vzcnou kvtinu, kter
vyrst ve snhu jen jednou do roka.

Ct se naplnn jenom tou barvou o. je najednou ztemnly. Dt se toti vrhlo na

poklad, aby se pod prvnm dotekem drku uvnit rozzilo jako mosk sasanka. A kdybys mu to
dovolil, uteklo by pry. U nen nadje, e bys ho dostihl. Nehovo na n, nesly. Nekej mi, e
tato zmna barvy, sotva znateln, leh ne mrek nad step, nem snad vhu. I kdyby to byla
jedin odmna za cel dlouh rok a tvrdou prci, za nohu ztracenou ve vlce, za noci pemlen
a za vecky urky a bolesti, i tak by ti staila zaplatit a byl bys okouzlen. Nebo touto smnou
zskv.

Neexistuje toti rozumov vaha, je by zachytila lsku k panstv, ticho chrmu nebo tuto
s nim nesrovnatelnou vteinu.

Ten vojk byl tedy ochoten zemt --- on, kter znal jen slunce a psek a nikdy nevidl
zc stromek a sotva vdl, kde le sever --- jen proto, e slyel, e kdesi je jakmsi vpdem
ohroena urit vn vosku a urit zbarven o, o nich mu ped asem povdly cosi
neuritho bsn, jako kdy vtr pinese vni z ostrov. A neznm lepho dvodu k smrti.
 iv t toti jen bosk uzel, kter svazuje vci. A kter se vysmv mom a zdem. A ty
jsi uprosted pout nhle naplnn tm, e kdesi docela neznmm smrem, u cizinc, je nezn,
v zemi, o n neme nic vdt, existuje jaksi oekvn chudikho pedmtu z malovanho
deva, jeho obraz se pohrou do dtskch o jako kmen do spcch vod.

A tob se tm dostv potravy, kter ti stoj za to, abys zemel. A j zvednu teba i
armdu, abych tam kdesi ve svte zachrnil vni vosku.

Ale nezvednu armdu, abych zachrnil sklizn. Nebo sklizn jsou hotov a nem od
nich co ekat, leda to, e se zmn v tup dobytek.

A proto kdy tvoji bozi pohasnou, nejsi u ochoten zemt. Nebude vak ani t. Nejde tu
toti o dv opan vci. ivot a smrt jsou sice slova navzjem svrliv, ale pesto je pravda, e
me t jen z toho, pro co je mon i zemt. A kdo odmt smrt, odmt tm i ivot. Nebo
kdy nen nad tebou nic vyho, neme se ti nieho dostat. Me brt leda od sebe. Co ti vak
me dt przdn zrcadlo?

LXXIX
Budu te hovoit pro tebe, je jsi sama. Nebo toum vlt do tebe svtlo.

Odhalil jsem toti, e t lze v tvm tichu a samot ivit. Nebo bozi se zdem a mom
smj, l ty jsi obohacena. jestlie kdesi existuje vn vosku. Tebae nen nadje, e bys ji kdy
uctila.

Avak hodnotu potravy, kterou ti pinm, nemohu posoudit jinak, ne posoudm-li tebe.
jakou ses dk t potrav stala. Chci, abys s potemnlm zrakem mlky sepjala ruce jako dt,
pohlcovan u pokladem, kter ode mne dostalo. Ten drek dtti t nebyl pouh pedmt.
Jestlie nkdo dovede vystavt ze t oblzk vlen lostvo ohroen bou, promn i toho
devnho vojka, kterho jsem mu daroval, v armdu, kapitny a vrnost i, v tvrdou kze a
ve smrt zn na pouti. Stejn tak hudebn nstroj nen jen nstroj, nbr hmota pasti, do kter
polap koist. Je nikdy nen te podstaty s past. A tebe rovn osvtm, aby byl tvj podkrovn
pokojk pln jasu a tv srdce aby bylo obydleno. Nebo hled-li z okna a slyelas ode mne, e pod
popelem je ohe, msto u nen stejn. Ani pro mho vojka na hldce nen obchzka stejn,
jestlie vojk v tu chvli kr po vsp e. Dv-li sebe samu, pijm vce, ne dv. Nebo
jsi nebyla nim a te se uskuteuje. A mlo na tom zle, jsou-li tu slova svrliv.

Budu te hovoit pro tebe, je jsi sama. nebo t toum obydlet. M mon chrom
rameno i vadn oko a je ti obtno pojmout do svho domu tlesnho manela. Jsou vak silnj
ptomnosti, a j si jednoho vtznho rna poviml, e ani malomocn na svm bdnm loi
nebyl t jako dve, a tebae zvuk polnic nemohl tlustm zdivem proniknout, byla jeho svtnice
jakoby naplnn. Co jinho tu prolo zven dovnit neli vtzstv, ten uzel vc. kter se zdem i
mom smje? A pro by tedy neexistovalo bostv jet palivj? Kter t uhnte horouc
srdcem a vrnou a plnou ndhery?

Nebo skuten lska se nikdy nevyerp. m vce dv, tm vce ti zbv. A kdy se
obrt k t prav studni, bude tm tdej, m vce z n bude brt. Vn vosku je pravdiv pro
vechny. A me-li j nkdo jin dokonce i okusit, vn tm zsk i pro tebe.

Kdyby se vak doma tvj tlesn manel usml na jinou, ctila by ses okradena a lska by
t pestala tit. Proto t navtvm j. Ani potebuji dt se ti poznat. Jsem uzel e a sloil jsem
pro tebe modlitbu. Jsem klenbov svornk, jen vcem dodv urit pchuti, l tebe svazuji. A
tv samot je konec.

Jak bys tak mohla nejt za mnou? Stal jsem se nyn tebou a nic jinho nejsem. Jako kdy
v tob vybuduje hudba uritou palivou strukturu. Ta hudba nen pravdiv ani nepravdiv. Ty ses
vak uskutenila.

Nikterak na tob nedm, abys ve sv dokonalosti byla oputn. Oputn a zatrpkl.

Probudm v tob opt horoucnost, horoucnost. kter dv, ani kdy okrade, nebo se nedoaduje
vlastnictv ani ptomnosti. Bse je krsn, ale dvody t krsy nemaj co init s logikou, nebo
jsou z jin roviny. A je tm jmavj, m lpe t ustavuje v prostoru. Nebo jde o to, abys ze
sebe vydala urit tn, a ty to me, tn vak nen pokad stejn hodnoty, je i patn hudba,
kter ti v srdci oteve jen skrovn cesty. A chab je moc boha, kter se ti zjev. Jsou vak i
navtven, po nich upadne v spnek, znavena takovou pemrou lsky. Pro tebe. je jsi sama,
jsem proto sloil tuto modlitbu.

LXXX
Modlitba osaml eny:

"Smiluj se nade mnou, Pane, t mne samota. Nic neoekvm. Sedm tu v pokoji a nic
ke mn nehovo. Pesto vak to, po em toum, nen ptomnost lid, protoe uprosted davu se
ctm jet vc ztracen. Ale jin ena, mn podobn, stejn osaml v podobnm pokoji, se
pesto ct naplnna, kdy se nkde po dom pohybuj ti, kter m rda. Nesly je ani nevid.
Nieho se j v tu chvli od nich nedostv. Sta j ke tst vdom, e jej dm je obydlen. J
tak, Pane, nedm nic, co lze vidt i slyet. Tv zzraky nejsou ureny smyslm. Sta jen,
abys mho ducha osvtil svtlem domova, a budu uzdravena.

Pane, kdy cestujc v pouti pochz z obydlenho domu, me ten dm bt teba a na

konci svta, a pesto mu bude potchou. Cestujc je z nho iv pes vechny vzdlenosti, a kdyby
zemel, zeme v lsce ... A proto, Pane, nedm ani tolik, aby byl mj domov blzko.

Kdy chodce uprosted davu zashne urit tv, rzem je promnn, i kdyby ta tv
nebyla pro nho. Jako kdy se zamiluje vojk do krlovny. Stane se vojkem krlovny. A proto,
Pane, nedm ani tolik, aby mi byl ten domov pislben.

Na irch moch lze potkat lidsk osudy, horoucn zasvcen ostrovu, kter vbec
neexistuje. Ti lid se plav na lodi, zpvaj zpv ostrova a nachzej v tom tst. Naplnn jim
nepin ostrov, ale pse. A proto, Pane, nedm ani tolik, aby ten domov nkde byl ... Samota,
Pane, je pouze plodem nemocnho ducha. Vlast ducha je jen jedna, a sice smysl vc. Tak jako
smyslem kamen je chrm. Jen v tomto prostoru narostou duchu kdla. Neraduje se z vc, ale
jen z tve skrze n ten, kter je svazuje. Nau m prost st. Potom, Pane, m samota skon."

LXXXI
 Prv proto, e katedrlu tvo urit uspodn kamen sob navzjem podobnch, ale
rozdlench podle silokivek, jejich struktura hovo k duchu, prv proto je zde i urit obad
kamen. A katedrla je pak vce nebo mn krsn.

Prv proto, e se liturgie mho roku skld z uritho uspodn dn zprvu sob
podobnch, ale rozdlench podle silokivek, jejich struktura hovo k duchu (a jsou dny, kdy se
post, a jin, kdy se mte radovat a jin, kdy nesm pracovat, a to jsou silokivky, s nimi se
setkv), prv proto existuje urit obad dn, A rok je potom vce nebo mn iv.

A stejn existuje i jist obad v rysech lidsk tve. A tv je vce nebo mn krsn. A
jist obad v armd, protoe ten a ten pohyb je mon, jin vak ne, a to je prv jedna z mch
silokivek, s nimi se setkv. A jsi vojkem armdy, kter je pak vce nebo mn siln. A jist
obad vesnice, nebo jednou je svtek, jindy vyzvn umrek, jednou je vinobran, jindy se slav
spolen ze. nebo je doba hladu, kter je pro vechny spolen, anebo doba sucha a vichni
spolen se dl o vodu a pln mch tu nen jenom pro tebe. A ty pochz z urit vlasti. A ta
vlast je pak vce nebo mn vrouc. Neznm na svt nic, co by nebylo pedevm obadem.
Nebo nem co ekat od katedrly bez slohu, od roku bez svtk, od tve bez proporc, armdy
bez pravidel a vlasti bez obyej. Nevdl bys, co si s tou rozpadlou stavebn hmotou pot.

Pro by ty rozpadl pedmty mly bt skuten a pro by obad ml bt iluze? Kdy

pedmt sm je ve svch jednotlivch stech obad. Pro by mla bt armda mn skuten ne
kmen? Kamenem pece nazvm urit obad, podle nho je v kameni sloen prach. A rokem
nazvm urit obad dn. Pro by ml bt rok mn pravdiv ne kmen?

Oni vak vid pouze jedince. Ano, je dobe, kdy se jedincm da, kdy maj co jst a co
si oblci a pli netrp. Ale v tom podstatnm jsou mrtvi a jsou jen rozpadlmi kameny, jestlie
ve sv i nenastol ritus lid.

Jinak toti nen lovk nim. A kdy ti zeme bratr, nezaple pak pro nho vc, ne by
zaplakal pes pro psa, kter se top a je s nm z jednoho vrhu. A kdy se ti bratr odnkud vrt,
nebude se ani radovat. Nebo bratrv nvrat, to m bt cosi, jako kdy zkrsn chrm, a bratrova
smrt, jako kdy se chrm zhrout.

A nepozoroval jsem, e by berbert uprchlci byli oplakvali mrtv.

Jak bych ti mohl ukzat, co hledm? Vdy nejde o pedmt hovoc k smyslm, ale k
duchu. Nechtj, abych hjil obad, jej nastoluji. Logika le v rovin vc, a ne v rovin uzlu,
jen ty vci svazuje. Tam u mi slova chybj. Jist jsi vidl housenky, jak lezou bez o za
svtlem anebo vzhru po strom. Dv se na n jakoto lovk a me slovy vyjdit, k emu
smuj. Nakonec ekne: "Svtlo" nebo "Koruna". Ale ony to nevd. Stejn je tomu s tebou.
Kdy pijme nco z m katedrly, z mho roku, tve nebo vlasti, je v tom tv pravda. A vtr
slov, kter je dobr leda pro vci, mne nezajm. Jsi jako housenka. Neum pojmout, co hled.

A kdy pak vyjde z katedrly, z roku i z e krsnj, posvcen, nasycen

neviditelnou potravou, eknu si: "Toto je krsn katedrla, kter se hod pro lovka. A krsn
rok. A krsn e." l kdy teba nebudu znt hledisko, z nho bych poznal, pro tomu tak je.
Stejn jako ta housenka, i j jsem prost nalezl cosi, co je pro mne. Jako kdy hled slepec v zim
ohe pomoc dlan. A najde jej. A odlo hl a se zkenma nohama u nho usedne. Tebae
onm zpsobem, jakm v o ohni ty, on sm o nm nic nev. Nalezl vak pravdu svho tla,
nebo, jak vid, u se z toho msta nepohne. A chce-li m pravd vytat, e nen pravdou, budu
ti vyprvt o smrti jedinho skutenho geometra, mho ptele, kter mne prosil, kdy ctil, e
zeme, abych byl u nho.

LXXXII
Ml jsem ho rd, a proto jsem se svm volnm krokem k nmu odebral. "Pteli geometre,
budu se za tebe modlit k Bohu."

On vak byl zemdlen, nebo mnoho vytrpl. "S mm tlem si starost nedlej. Mm
mrtvou jednu nohu a jednu ruku a stojm tu jako star strom. Nech devorubce pracovat ..."

"Co nieho nelituje, geometre?"

"A eho bych ml litovat? Pamatuji se, e jsem mval zdravou ruku a zdravou nohu. ivot
je vak neustl zrozen. lovk se pizpsob tomu, km je. Litoval jsi snad nkdy svho ranho
dtstv, svch patncti let nebo zralho vku? Takov ltost je ltost patnho bsnka. Nen tu
eho litovat, zbv jen sladk tesknota. A ta u nebol, ta u je pouze vn v ndob, ze kter
vyprchal likr. Kdy ztrat oko, je samozejm, e ten den nak, nebo kad promna je
bolestn. Ale kdy nkdo prochz ivotem jen s jednm okem, nen na tom nic tragickho. Vidl
jsem dokonce i slepce, jak se smj." "lovk si me vzpomnat, jak bval astn ..." "A pro
by na tom mlo bt nco bolestnho? Ano, vidl jsem lovka trpt, kdy ho opustila milovan
ena, kter mu byla smyslem dn, hodin a vc. To se zhroutil jeho chrm. Ale nikdy jsem
nevidl, e by trpl lovk, kter ztratil pramen svch radost, kdy zprvu hoel lskou a potom
milovat pestal. Anebo lovk, kterho bse pvodn dojmala a te ho nud. Vid snad, e by
trpl? Jeho duch sp a lovk pestv existovat. Nebo pocit przdnoty je nco jinho ne ltost
Ltost po lsce je pod jet lska ... a kdy u lsky nen, neexistuje u ani ltost po t lsce.
Nachz u jen przdno, a to je z roviny vc, nebo vci ti nemaj co dt. Anebo kdy se
stavebn hmota mho ivota zhrout zrove s klenbovm svornkem a je to bolest promny, jak
bych to mohl poznat? Teprve nyn se mi toti ukzal prav klenbov svornk a prav vznam
veho a vechno m te vc smyslu, ne mlo kdy pedtm. Jak bych mohl poctit przdno, kdy
je bazilika vybudovna, hotov a mm om konen jasn?" "Co mi tu prav, geomete! Kdy
matce zeme dt, bude pece pro n nakat."

"Ano. v tu chvli, kdy dt odejde. Nebo vci ztrat pro matku smysl. Stoup v n mlko a
dt tu nen. Kdy odejde milovan ena, t t nn slova pro ni uchystan. A kdy je tv
panstv prodno a rozptleno, co si m pot s lskou k panstv? Je to hodina promny, a ta je
vdycky bolestn. Slova vak lovka matou, a ty se ml. Pijde hodina, a star vci zase
nabudou smyslu a sice toho, e t vedly k uskutenn. Pijde hodina, a ty se bude ctit obohacen
tm, es kdysi miloval. A to je tesknota, a ta je sladk. Pijde hodina, a tv zestrl matky zsk
na jmavosti a v srdci j bude ve jasnj, i kdy se neodv piznat --- nebo i ona se bude lekat
slov ---. e je j vzpomnka na dt sladk. Slyel jsi nkdy njakou matku ci, e by to dt radji
byla nikdy nemla, nikdy nekojila a nehkala?"

Geometr se nadlouho odmlel a potom dodal: "I mj ivot, pi zptnm pohledu te

pkn uspodan, je pro mne u jen vzpomnkou ..."
 "Ach, geometre, pteli, prozra mi onu pravdu, kter tv dui dodv ten klidn jas ..."

"Poznat njakou pravdu, to mon znamen pouze ji v tichu vidt. Poznat pravdu, to
mon znamen mt konen prvo na vcn ticho. Obvykle km, e pravdiv je strom, nebo
je uritm vztahem mezi svmi jednotlivmi stmi. A potom les, nebo je uritm vztahem
mezi stromy. A potom panstv, nebo je uritm vztahem mezi stromy a plnmi a dal stavebn
hmotou panstv. A potom e, nebo je uritm vztahem mezi panstvmi a msty a dal stavebn
hmotou e. A potom Bh, nebo je dokonalm vztahem mezi emi a vm ostatnm na svt.
Bh je pravdiv stejn jako strom, jenom je mnohem t ho poznat. Potom u pro mne
neexistuj otzky." Zamyslel se.

"Jinou pravdu neznm. Znm pouze struktury, pomoc kterch lze snze i obtnji
hovoit o svt. Akoli ..." Tentokrt se odmlel nadlouho a j se ho neodvaoval vyruit.

"Akoli nkdy se mi zdlo, jako by se emusi podobaly ..." "Co tm mysl?"

"Kdy hledm, znamen to, e jsem u nalezl, nebo duch tou jen po tom, co u m.
Najt znamen vidt. A jak bych mohl hledat nco, co pro mne dosud nenabylo smyslu? Jak jsem
ti kal, ltost po lsce je pod jet lska. Nikdo neme trpt touhou po nem, co dosud
nepojal. Ale ve mn jako by byl pesto jaksi stesk po nem, co dosud nemlo smysl. Jak bych
byl jinak mohl smovat k pravdm, kter jsem jet nebyl schopen pojmout?

K neznmm studnm jsem krel docela pmo, jako bych se k nim vracel. Tak jako
ctily tv slep housenky slunce, ctil jsem j sv struktury.

A kdy ty buduje chrm, a kdy je ten chrm krsn, emu se podob?

A kdy vzty pro lidsk obad zkony, a kdy ten obad, podoben ohni, kter zahv
slepce, probouz potom v lidech naden, emu se podob? Nejsou toti vechny chrmy krsn, a
kad obad tak neprobouz naden. Housenky sv slunce neznaj, slepci neznaj svj ohe, a ty
sm tak nezn onu tv, kter se nakonec podob chrm, kdy ho vystav tak, e pohne lidsk
srdce k naden.

Byla tu pro mne jaksi tv, k n jsem se musel stle otet, nebo mne osvcovala z
urit strany a z druh ne. Ale dosud ji neznm ..." A v tom okamiku se mmu geometru ukzal
Bh.

LXXXIII
A zemu.

"Pane, pichzm k tob, nebo v tvm jmnu jsem obdlval zemi. Ty zasej zrno. j jsem
postavil svci. Na tob je, abys ji zaplil.

J jsem postavil chrm. Na tob je, abys zabydlel jeho ticho.

Nebo koist nen pro mne: j jsem jen sestrojil past; Zaujal jsem jen urit postoj, aby
mne oivoval. Zbudoval jsem lovka podle tvch boskch silokivek, aby ten lovk krel. Ty
toho prostedku uij, shled-li, e je k tv slv."

A z nejvyho msta na hradbch jsem si zhluboka povzdechl: "Sbohem, mj lide. M

lska se vyerpala a pjdu spt. Ale i tak jsem nepemoiteln, jako je nepemoiteln semeno.
Naprosto jsem nevyslovil vechny podoby sv tve. Ale tvoit neznamen vyjmenovat. Vyjdil
jsem se pln, pokud jsem vydal zvuk, kter je urit povahy, a ne jin. Pokud jsem zaujal postoj,
kter je urit povahy, a ne jin. Pokud jsem tsto zadlal kvasem, kter je urit povahy, a ne
jin. Tm okamikem jste vichni zrozeni ze mne, nebo a bude teba v ad in se pro jeden
rozhodnout, narazte na neviditeln svah, kter vs pimje rozrstat se v mj strom a tak se
uskuteovat v mm duchu. Pravda, a zemu, budete se ctit svobodn. Ale tak jako eka, kter
smuje do moe, tak jako kmen, kter byl putn a pad.

State se vtvemi. Vytvejte kvty a plody. V hodin vinobran budete zveni.

Mj milovan lide, jestlie jsem tv ddictv zvtil, zsta mu vrn z pokolen na

pokolen."

A jak jsem se modlil, po hradbch pechzela hldka. Zamyslil jsem se.

"M e vysl hldky, kter jsou bdl. Rozal jsem tedy ten ohe, kter se pro vojka na
hldce stv plamenem bdlosti.

Krsn je mj vojk, pokud bd ..."

LXXXIV
Uinil jsem je vnmavmi vi smrti. A nelituji toho. Nebo se tm stali vnmavmi k
ivotu. Kdy toti nastolm v tvm dome prvo starho, bude mt jist vc dvod k nenvisti,
ale zrove i k lsce a k tomu, abys pro bratra plakal. Tebae prv on t vinou toho zkona o
cosi piprav. Ale bude v nm potom umrat star bratr, ten, kter nesl odpovdnost a vedl a byl
hlavou kmene, a to bude mt smysl. A on zase, kdybys zemel ty, bude plakat pro svou oveku,
pro toho, komu pomhal, koho s radost miloval a komu za veera, kdy se rozsvtila lampa,
radval. Ale kdy uinm, abyste byli navzjem rovn a svobodn, potom se smrt nic nezmn a
nikdo z vs nebude plakat. Pozoroval jsem to za bitvy u svch vojk. Kamard padne a nic se
pli nezmn. Ihned ho nahrad jin. A to, e sis zachoval od smrti odstup a e neple,
nazv dstojnost vojka, dobrovolnou obt a muskou hrdost. J ti vak km, i kdyby ses
teba pohoril: neple. protoe nem k pli dvody. Ten lovk zemel, ale ty o jeho smrti
nev. Mon e zeme pozdji, a pijde mr. Dnes je po tv levici i pravici vdycky nkdo dal,
kdo nam puku. Nem as na tom lovku dat, co by ti mohl dt jen on. Napklad ochranu
starho bratra. To, co dal jeden, d druh. Kdy v sku chyb jedna kulika, ostatn kuliky
neplou, nebo jsou jedna jako druh a v sku je jich plno. Prost si nad takovm padlm
ekne: "Te nemm as ... zeme a pozdji." Ale on nezeme u nikdy, nebo a skon vlka,
rozejdou se i iv. A rozpadne se obraz, kter jste tvoili. iv i mrtv, vichni budete stejn.
Neptomn budou jako mrtv a mrtv jako neptomn. Ale kdy tvote strom, pak kad zvis
na vech a vichni zvis na jednom kadm. A plete, kdy jeden odejde. Jste-li podzeni
uritmu obrazu, vldne mezi vmi hierarchie. A uke se, jak vznam mte jeden pro druhho.
Nebo kde nen hierarchie, tam nen ani brat. A tam, kde existovala urit zvislost, tam jsem
vdy slchal slovo "bratr".

Nechci, aby byla vae srdce tvrd vi smrti. Neznamenalo by to toti, e jsem vs uinil
tvrdmi vi urit pokoujc slabosti, napklad strachu z krve nebo z ran --- takovm utvrzenm
byste vzrostli ---, ale e pro vs umr mn vc, a proto nesete smrt leheji. m skrovnj
bohatstv znamen bratr pro vae srdce, tm mn ho budete oplakvat. Ale j vs chci obohatit a
slovo bratr ve vs rozeznt. A kdy milujete, doshnout, aby vae lska byla odhalenm e, a ne
penm kozla. Kozel samozejm neple. Ale kdy zeme vae milovan, jste jako vyhnanci. A
ten, kdo tvrd, e bere jej smrt jako mu, ten v n vidl jen.kus dobytete. A ona bude brt jeho
smrt tak tak a ekne: "Je sprvn, kdy mui padnou ve vlce ..." I j chci, abyste ve vlce
umrali. Nebo kdo jin me milovat ne vlenk? Nechci vak. abyste ze zbablosti, ze strachu
ped plinm steskem znevaovali sv poklady, nebo pak by zemel jen chmurn automat,
kter i nic neobtoval. dm, aby mi bylo odevzdvno to nejlep. Nebo jen tehdy jste
velc.

Proto vs nevyzvm k pohrdn ivotem, ale naopak k tomu, abyste ivot milovali. A
abyste milovali i smrt, pokud se v n smujete za i.

Nen v tom dn nesrovnalost. Lskou k Bohu je povznena vae lska k i. Lskou k

i je povznena lska k panstv. Lskou k panstv lska k manelce. A lskou k manelce lska
k prostmu stbrnmu podnosu, kter vm pipomn, jak spolu po milovn popjte aj. --- (...)

LXXXV
Vyjaduje se zajist ve vztazch. Rozeznv zvony jedny o druh. Pedmty vak, kter
rozeznv, vznam nemaj. Ty jsou jen stavebn hmotou pro past k polapen koisti, a ta nen
nikdy te podstaty s past. A jak u jsem ti kal, vci mus bt svzny.

Tanec i hudba se odvjej v ase, tady se ve tvm poselstv tak lehko nezmlm. Zde jsi
prothlej, tam pomalej, tam stoup, tady kles. A jinde zase opakuje v ozvn sebe sama.

Kdeto tam, kde mi poskytuje vechno najednou, tam je mi teba uritho kdu. Protoe
kdy tu nebude nos ani sta, ani ucho i brada, jak poznm, cos prothl i zkrtil, zhutnil i
nadlehil, narovnal i pokivil, prohloubil i nadul? Jak mm zachytit tvj pohyb, rozeznat tv
opakovn a ozvny? Mm kdem bude tv, nebo mm pedstavu urit tve, dokonal a
banln zrove. Pokud mi ovem nabdne pouze tu dokonale banln tv, nic jsi tm nevyjdil,
daroval jsi mi prost jen kd, vzorek, akademick model. Ten je mi dobr jen k tomu, aby mi
pomohl vyst tv poselstv ke mn, ale vzruit mne neme. A kdy mi nabz samotn model,
potom tu dn poselstv nen. Milerd naopak dovolm, aby ses od modelu vzdlil, abys
deformoval a mtl, ale jen potud, pokud mi zstane kl. A nebudu ti vytkat, ani kdybys teba
vsadil oko do ela.

V takovm ppad si jen pomyslm, es neobratn, e se podob lovku, kter nadl

spoustu hluku jen proto, aby bylo jeho hudbu slyet, anebo kter provokuje v bsni uritm
obrazem, jenom aby ten obraz bylo vidt. Nebo kdy jsi dohotovil chrm, slu se podle mne
odstranit leen. Tv prostedky nemusm vidt. A jenom pokud je nenajdu, je tv dlo dokonal.
Nezajm mne toti prv tenhle nos, a nen proto teba posazovat ho do ela, abys mi jej co
nejvc ukzal. Ani slovo samo o sob, a proto nen teba hledat je tak silck, aby jm byl pohlcen
obraz. Ani ten obraz, nebo jm bude pohlcen styl.

Co od tebe ekm, to je jin podstaty ne past. Tak jako ticho v kamenn katedrle. A
prv tys to byl, kdo tvrdil, e pohrd hmotou a hled podstatn, a na zklad tto krsn snahy
mi te pro sv nesrozumiteln poselstv stav obrovskou, kiklavou past, je m drt, take
nevidm ani tu mrtv narozenou my, kterou jsi chytil. Pokud mi toti pipad pitoreskn,
brilantn nebo paradoxn, nic jsi mi neposkytl, nebo se pouze ukazuje jako na trhu. Zmlil ses v
pedmtu tvorby. Neb o to, ukzat sebe, ale doclit, abych se j uskutenil. Ale kdy pede
mnou mv tm strakem na vrabce, zamm jinam. Kdy mne vak nkdo dovede, kam chtl,
a pak se vytrat, uvm v ten nov odhalen svt a uskutenm se v duchu jeho touhy.

Ale nedomnvej se, e takov nenpadnost prost znamen uplcat kouli, na n se bude
matn vlnit nos, sta, brada jako na rozteklm vosku; podceuje-li toti tak velice prostedky,
jich uv, pak mus v prvn ad zruit samotn mramor, jl i bronz, nebo jsou jet
hmotnj ne prost tvar rtu.

Nenpadnost spov v tom, nezdrazovat pli, co mi chce ukzat. Bude-li vak chtt
vymazat nos, na prvn pohled to postehnu, nebo vdm ady tv cel dlouh den, a stejn tak
nenazvu nenpadnm, postav-li svj mramor do temnho pokoje.

Tv vskutku neviditeln, kter u mi nic nedv, je pak tv banln.

Z vs se vak stali hrubci, kte mus kiet, aby je bylo slyet.

Strakat koberec mi ovem vymalovat me, ale ten m jen dva rozmry, hovo sice k
mm smyslm, k mmu duchu a srdci vak nehovo.

LXXXVI
Chci ti otevt oi nad klamnm obrazem ostrova. Domnv se, e uprosted svobody
strom a pln a std, uprosted ndhern samoty irch prostor, uprosted bezuzdn milostn
vn poroste zpma vzhru jako strom. Ale nejpmji se nezvedaj vzhru stromy, kter rostou
voln. Takov stromy s rstem nespchaj, zvedaj se jen lne a rostou cel pokroucen. Kdeto v
pralese, svrn nepteli, kte mu ukrdaj jeho podl slunce, v pralese se strom vzepne k nebi
kolmm vtryskem, nalhavm jako vkik.

Nenajde toti na svm ostrov ani svobodu, ani naden i lsku.

A kdy jsi na del dobu pohrouen v pouti (je toti nco jinho odpovat zde od zmatku
mst), znm pouze jeden zpsob, jak ji pro tebe oivit jak t tu udret ilm a promnit pou v
pdu pro tv naden. Musm tu napnout strukturu silokivek. A u to budou silokivky prody
nebo e.

Vytvom tady natolik dkou s studn, abys k nim prost jen nepichzel, nbr aby se ti
kad stala clem. Nebo kdy se bl sedm den, je teba s vodou v mch etit. A vechny
sly soustedit k studni. A pak j vtzn doshnout. A pi pekonvn toho prostoru a tto
samoty teba i ztratit tan zvata, nebo studna bude za tu ob stt. Svdectvm jej slvy jsou
pskem zavt karavany, kter ji nenalezly. A ona z v slunci nad jejich kostmi. Kdy potom ve
chvli odjezdu znovu pehl nklad, kdy tah za provazy, aby ses pesvdil, zda je zbo
dobe vyven, a znovu ovuje zsoby vody, odvolv se k tomu nejlepmu, co v tob je.
Kr pak ke sv vzdlen zemi, obdaen tam kdesi za rozlohami psku poehnnm vody, za
rozlohami, kter zmh od jedn studny ke druh jako po stupnch schodit, a dky tanci, kter
mus tanit, a dky nepteli, kterho mus pott, jsi zajat v obad pout. A spolu se svaly ti
buduji i dui.

A budu-li chtt, abys byl jet bohat, aby t studny, podobny plm, jet vc
pitahovaly i odpuzovaly a aby se tak z pout stala stavba pro tvho ducha i srdce, zalidnm ti ji
nepteli. A studny budou v jejich moci, a aby ses

napil, bude muset bt lstiv a bojovat a vtzit. A podle toho, budou-li ony porznu
utboen kmeny krut i mrnj, duchem ti bli i zcela neznmho jazyka a lpe nebo he
vyzbrojen --- tvj krok se zrychl nebo zpomal, stane se opatrnjm anebo hlunjm a uraz
tak za den pokad jinou vzdlenost, akoli pou bude na pohled po vech strnkch stejn. A
jej zprvu jen lutav a jednotvrn nesmrnost se zmagnetizuje a rozlen a rzn zbarv a
nabude pro tvho ducha a pro tv srdce vraznj tve, ne jakou maj ony astn kraje, v
nich le sv dol, modrav hory, jezera sladk vody a ir louky.

Nebo tu kr jednou jako na smrt odsouzen, jindy jako vysvobozen, jednou jako
pepaden, jindy jako ten, kdo z pepadeni vyvzl. Jednou pronsleduje a jindy se jen opatrn
krade, jako bys el pokojem, kde sp tv mil a nechce ji probudit.

A je pravdpodobn, e se ti vtinou bhem cesty nic nepihod. Sta toti, aby ty

rozdly pro tebe platily a aby obad, kter z nich vznikne a dod hodnoty tvmu tanci, byl
zdvodnn, nutn a absolutn. Zzrak pak bude v tom, e kdy k tv karavan pipojm nkoho,
kdo nezn tvj jazyk a nebude s tebou sdlet tv obavy, nadje ani radosti, ale prost se bude jen
pohybovat jako se pohybuj vodii speen, nespat takov cestujc nic jinho ne pustou pou
a celou dlouhou, nekonenou cestu se bude nudit a zvat a pou ho v niem nepromn. Studna
pro nho zstane jen obyejnou drou, z n bylo teba odhrabat psek. A jak by tak mohl poznat
neptele, kdy vlastn povahou neptele je prv jeho neviditelnost: jde jen o hrstku zrnek
hnanch vtrem, kter vak tomu, kdo je s nimi svzn, dokou vechno promnit, tak jako
hostinu promn sl. A i kdybys byl teba lovk zcela vedn a sobeck, zamraen a skeptick,
pochzejc odnkud z pedmst i ze zahnvajc ozy, sta, abych ti jen jednou ukzal pravidla
hry, abych t nechal jen jednou vykonat cestu pout, a pou se t zmocn takovou silou, e se v
tob nhle proloupne lovk jako zrno ze slupky a tvj duch i srdce se rozkoat, A vrt se mi
promnn, ndhern a vybudovan, abys il ivotem silnch. Sta jen, kdy t uinm
astnm jej ei --- nebo podstatn nespov ve vcech, ale v jejich smyslu --- a tak jako
slunce, i pou ti d vzklit a rst.

Projde j jako zzranou lzn. A a pak se smchem, mun a chvatn vystoup na

druhm behu, eny t poznaj, poznaj, es ten, na koho ekaly, a sta ti na n jen z vky
pohldnout, a budou tv.

Jak poetil je ten, kdo si mysl, e lidem poskytne tst, kdy uspokoj jejich touhy. Vid
toti, e lid jdou, a domnv se tedy. e je pro lovka nejdleitj doshnout cle. Jako by
njak cl vbec byl.
 km ti, pro lovka je dleit pedevm napt silokivek, v ne je ponoen, a jeho
vlastn vnitn hutnost, kter z toho plyne, a ozvuk jeho krok a pitalivost studn a tvrd vstup
po horskm svahu. Nebude pece tvrdit, e radost lovka, kter se dokzat vyplhat na horskou
pici, kter ji zmohl vlastnma rukama a s rozedenmi koleny, se me rovnat pzemnmu
poten lenivce, kter v den odpoinku dovlekl rozmkl tlo na lehko pstupn vrek oblho
kopce a vl se tu v trv.

Ale tys rozvzal ten bosk uzel, kter svazuje vci, a vechno ztratilo svou magnetickou
slu. Vidls lidi, jak se ze vech sil plaho ke studnm, a v domnn, e tu jde o studny, vyvrtal jsi
jim studny. Vidls, jak lid thnou k sedmmu dni jako dni odpoinku, i poskytl jsi jim vce dn
odpoinku. Vidl jsi lidi, jak tou po diamantech, i podlil je stepy diamant. Vidls, jak se lid
obvaj neptele, i potel jsi jejich neptele. Vidls, jak lid tou po lsce, i postavil jsi pro n
vykien tvrti, velik jako velkomsto, v nich si lze kadou enu koupit. A tak ses ukzal
hloupjm ne ten hr kuelek, kter, jak u jsem ti kal, sklzel kuelky, je za nho poreli
otroci, a marn se v tom snail najt poten.

Ale nemysli si, tm nechci ci, e si m touhy umle pstovat. Kde se nic nehbe, tam
nejsou ani silokivky. Jestlie umr zn a studna je blzko, samozejm, e po n tou. Kdy
je ti vak z njakho dvodu nedostupn a ty od n neme nic zskat ani j nic dt, pak je to
stejn, jako kdyby nebyla. Jako ena, kterou jen potk a kter neme bt tvou. Je nablzku, a
pece vzdlen, jako by byla z jinho msta a kdesi jinde provdan. Mohl bych ti ji promnit,
kdybych ji pro tebe uinil prvkem napjat struktury. A ty bys mohl napklad snt o tom, jak za n
v noci pijede, postav pod okno ebk, unese ji, hod na kon a pak se z n bude ve svm
krytu tit. Nebo kdybys byl vojk a ona krlovna, mohl bys doufat, e pro ni zeme.

Avak chab a uboh je radost, kterou zskv z falench struktur, vymylench jen ve
he. Nebo pak by stailo, jestlie miluje diamant, abys za nm el drobnm a m dl
zdlouhavjm krokem, a u tm bys il ivot pln vzruen. Kdy je vak zdlouhav cesta za
diamantem soust uritho obadu, kter t svazuje a brn ti krok zrychlit, kdy se za nm
pacht ze vech sil, avak nar na pekky, jimi t brzdm, abys nemohl jt rychleji, a kdy
nen dosaen diamantu zhola nemon --- nebo tm by pro tebe ztratil vznam a zmnil by se v
nezvaznou podvanou --- avak ani snadn, nebo pak by z tebe nic nevydobyl --- ani zas
nesnadn jen z hloupho vmyslu, kter by zmnil ivot v karikaturu ---, kdy tu jde prost o
silnou, hodnotami obdaenou strukturu, pak jsi bohat. Neznm nic, co by t mohlo vybudovat
lpe ne neptel, a tak nevm, pro by t to mlo pekvapovat, nebo tm prost km, e k boji
muste bt dva. Tv bohatstv je toti prv v tom, e hloub studny, e thne ke dni odpoinku,
e dobv diamant a usiluje o lsku.

A ne v tom, e m studny, dny odpoinku, diamanty a volnost v lsce. Ani v tom ne,
kdy jenom tou a nieho se nesna zmocnit.

A stav-li slova touit a vlastnit do protikladu jakoto svrliv, pak vbec nerozum
ivotu. Nad tmi slovy toti stoj tv lidsk pravda a v t nic rozpornho nen. Touha se mus pln
vyjdit, nesm naret na pekky, kter by nemly smysl, nbr naopak, pekkou ti mus
bt sm ivot, ten druh, tob neptelsk tanenk --- a pak se zrod tanec. Jinak by ses choval
stejn hloup jako lovk, kter by hrl "hlava---orel" proti sob samotnmu. Kdyby bylo v m
pouti pli mnoho studn, musely by bt nkter z nich na bo pkaz zapovzeny. Abys vak
nalezl sv napt, sv sklony a smry, mus ti silokivky vldnout z vt vky a mus se podobat
emusi, co nen k tvmu pochopen. Proto km, e v pouti existuje obad studn.

Nic proto neekej od astnho ostrova, kter je pro tebe sklizn jednou provdy hotovou,
podobnou sklizni onch zporench kuelek. Zmnil by ses tu leda v tup dobyte. A kdybych
chtl znovu pro tebe rozeznt ony ostrovn poklady, kter sis pedstavoval pln ozvn, a te, kdy
jsi jich doshl, t nud, vymyslm pro tebe pou a rozprostu ti je do ir pln podle rys tve,
kter naprosto nebude z podstaty vc.

A kdybych chtl pro tebe ten ostrov zachrnit, nabdnu ti darem obad ostrovnch
poklad.

LXXXVII
Nezapome, e tv vta je in. Ale snenm dvod m k inu nepimje. i snad
mysl, e by mi staily? Nael bych si proti nim lep.

Jestlie opust enu, me t snad zskat zptky hdkou, pi n ti bude dokazovat, e m

pravdu? Hdka jen pileje oleje do ohn. Nezsk t zptky ani tm, kdy se ti bude ukazovat
takov, jakou jsi ji miloval, nebo u ji takovou nemiluje. Znm jednu neastnici, s n se mu
oenil pro jednu smutnou pse, a kdy pak mlo dojt k rozvodu, zaala ji zpvat znovu. Ale
mue ta smutn pse rozilila. Mon, e by ho zskala zptky, kdyby v nm umla probudit
lovka, jakm byl, kdy ji miloval. Ale k tomu je teba tvrho ducha, nebo jde o to, msi
lovka obtit, tak jako do nho vkldm j ono thnut k moi, a je z nho stavitel lod. A strom
pak roste a postupn se len. A manel opt zatou po smutn psni. Chci-li od tebe doshnout
lsky, probudm v tob lovka, kter je pro mne. Nebudu ti kat, jak se trpm, tm bych se ti
leda zprotivil. Nebudu ti nic vytat: prvem by t to rozililo. Nebudu ti snet dvody, pro kter
m m milovat, nebo ty dn dvody nem. Dvodem k lsce je lska. Ani se nebudu
ukazovat takovm, jakm jsem byl, kdy jsem probouzel tvou touhu. Nebo u mne takovho
nechce. Jinak bych tvou lsku probouzel dosud. Ale vychovm t pro sebe. A pokud jsem dost
siln, uku ti takov krajiny, e se mi stane ptelem. Bylo to pro mne jako p do srdce, kdy
mi ekla ena, na ni jsem zapomnl: "Sly svj ztracen zvon?"

Nebo co ti mohu koneckonc ci? asto jsem usedal na temeni hory a hledl na msto.
Nebo jsem v tichu sv lsky prochzel mezi lidmi a naslouchal jim, jak hovo. Pravda, slyel
jsem slova, po nich nsledovaly iny, napklad kdy ekl otec synovi: "B a napl tu ndobu u
studnky", nebo kdy ekl destnk vojkovi: "O plnoci nastoup na str ..." Ale vdy se mi
zdlo, e tato slova netlumo dn tajemstv, a kdyby njak cestujc, neznal jejich ei, vidl
ty lidi takto svzan s uitkovm, nepivedli by ho v as o nic vc ne mravenit, v jeho
ktermkoli pohybu tak nen nic nejasnho. Stejn tak jsem j pi pohledu na vechny ty stavby,
povozy a pi o nemocn a prmysl a obchod svho msta nenalzal nic, co by nepochzelo od
ivoicha, jen trochu odvnjho, vynalzavjho, chpavjho ne jin ivoichov, ale bylo
mi zejm, e kdy je pozoruji v tto uitkov innosti, nehledm jet na lovka.

lovk, pravidly mravenit nevyloiteln a pro mne nezachytiteln, pokud bych neznal
smysl slov, vyvstval pede mnou tehdy, kdy se sesedli do kruhu na nmst a naslouchali
vypravi legend. Pokud v nm byl kus gnia, pak mohl dovyprvt a vstt a jimi nsledovn
zaplit msto.

Tak jsem v ivot poznal, jak se poklidn dav zvedl pod hlasem proroka a stemhlav se
za nm vrhl do vhn bitvy. To, co tu pinel vtr slov, bylo zejm tak neodolateln, e to dav
pijal, zavrhl chovn mravenit a promniv se v por, sm se nabdl smrti.

A ti, kdo se navrtili dom, byli promnni. A mn se zdlo, mm-li uvit v kouzla, e
nen teba hledat je v kejklch kouzelnk, nebo tu pro m ui existuj skupenstv zzranch
slov, kter jsou schopna mne donutit, abych opustil domov, prci i vechno, emu jsem zvykl, a
zatouil zemt.

Vdycky jsem proto pozorn naslouchal a hledl rozliit e innou od takov, kter nic
nevytv, a snail se poznat, co je tu peneno. Nebo vznam nespov ve vyslovenm. Jinak
by mohl bt bsnkem kad. A vdcem lidu by se stal kad, kdo by ekl: "Nsledujte mne do
toku, za vn splenho prachu ..." Ale zkus to a uvid, jak se ti vysmj, Tak je tomu i s
kazateli dobra. Ale tak jsem vidl jak se to nkterm podailo a jak promnili lovka, a prosil
jsem tedy Boha. aby mne osvtil. A bylo mi dno, e jsem se nauil rozpoznat ve vtru slov
vzcn bemeno semen.

LXXXVIII
Uinil jsem tm krok k poznn tst a rozhodl se nad nm zamyslet. Pipadalo mi toti
jako plod uritho obadu, kter vytv astnou dui, a ne jako neplodn dar przdnch
pedmt. Nen toti mon poskytnout lovku tst jako sklize. Ani berberskm uprchlkm
nemohl otec dt nic, co by je udlalo astnmi, ale pitom jsem poznal lidi, kte zili radost v
t nejdrsnj pouti a nejpsnj chudob.

To vak neznamen, e bych si myslel teba jen na okamik, e se tst rod z osamn,
przdna a chudoby. To ve t me zrovna tak dobe init neastnm. Byl to jen nzorn
pklad, na nm jasn vid, e lidsk tst je cosi naprosto jinho ne hodnota sklizn, kter se
lovku dostv, a e je toto tst naprosto podzeno hodnot obadu.

I kdy jsem udlal tu zkuenost, e lze vidt astn lidi mnohem astji na pouti, v
klterech a tam, kde pinej obti, ne mezi lenivci v rodnch ozch i na takzvan
astnch ostrovech, bylo by pesto hloup z toho vyvozovat, e hodnota potravy je v protikladu
k hodnot tst. Znamen to prost jen tolik, e kde je vce statk, tam se lovku nabz i vc
monost, aby se mlil v povaze svch radost. Opravdu to toti vypad, jako kdyby pochzely z
vc. zatmco pramen jen ze smyslu, kterho vci nabvaj v urit i, v uritm pbytku anebo
panstv. Prv proto se v blahobytu lid zml mnohem snadnji a mnohem astji se pacht za
marnm bohatstvm. Kdeto na pouti anebo v kltee dn majetek nemaj, a proto poznvaj
zcela zejm, odkud jim jejich radosti pichzej, a snze tedy mohou zachrnit i samotn pramen
sv horoucnosti.

Ale i tady je to jako s neptelem, kter t bu zabije, anebo umocn. Najt sv prav
zdlo a zstat horouc je toti mon i na astnm ostrov i v oze, a pokud se ti to zda, zrod
se nepochybn lovk jet vt, nebo z nstroje o vce strunch se me nadt bohatho
zvuku ne z nstroje o strun jedin. Proto i otcovu palci, kde ml kad krok smysl, dodvalo
vechno jeho vzcn devo, ltky, npoje a pokrmy jet vc krsy. Tak jako zlat ozdoby; v
krm nic neznamenaj, ale nabvaj smyslu, kdy jsou vyaty z beden a rozestaveny po dom,
jeho tvi pak dodvaj krsy.

LXXXIX
Piel mne opt navtvit ten prorok tvrdho pohledu a navc ilhav, v nm doutnal
dnem i noc posvtn hnv.

"Je teba," ekl, "donutit je k obti."

"Jiste" odpovdl jsem. "Je dobe, kdy se jim ze sklizn st bohatstv odejme. Sklize
tm bude sice o maliko chud, zato vak bohat o smysl, kterho nabude. Sama sklize toti nic
neznamen, pokud nem sv msto v urit tvi."

Ale on byl tak rozzuen, e vbec neposlouchal. "Je dobe, kdy se pohrou v pokn,"
ekl. "Jiste," odpovdl jsem. "Kdy se ve dnech pstu odeknou jdla, bude pak pro n radost
se k nmu vrtit a tak pak budou mt pochopen pro ty, kdo se mus postit z nutnosti. Nebo si
tak vypstuj silnou vli a najdou spojen s Bohem, nebo se prost uchrn plin tlouky." V
tu chvli ho strhla zuivost: "Je hlavn dobe, kdy budou potrestni." A j jsem pochopil, e
snese jedin lovka spoutanho na slm a zbavenho chleba a svtla v hloubi ale. "Je teba,"
ekl, "vymtit z nich zlo."

"Tm se vak me stt," odpovdl jsem mu, "e vymt vecko. Msto aby ses snail
vymtit zlo, nen snad lep rozmnoit dobro? Vymyslet svtky, kter lovka zulecht? A dt
mu obleen, aby nebyl tak pinav? A lpe ivit jeho dti, aby byly mn zaujat svm
hladovm aludkem a zskvaly na krse uenm modlitb? Nejde tu o to, omezit majetek, jen
lovku nle, ale zachrnit silov pole, nebo ta jedin maj vliv na lidskou hodnotu, a zachrnit
tve, kter jedin hovo k lidskmu duchu a srdci.

Nech ti, kdo umj postavit brky, do nich usednou a lov ryby. Ti vak. kdo dovedou
vypustit na vodu lod, nech vypoutj lod a dobvaj svt." "Peje si tedy, aby shnili v
bohatstv!" "dn hotov sklize m nezajm," ekl jsem, "a tys vbec nic nepochopil."

XC
Jevilo se mi stle zejmji, e mm-li porozumt lidem, nejde o to, jim naslouchat. Nebo
v tch lidech ve mst ped mma oima je pouze slab vdom msta. Vid v sobe jen stavitele,
zednky, biice, knze a tkalce a domnvaj se, e jim jde o prospch i o tst, a nect svou
lsku, stejn jako ji nect lovk, kter pobh po dom pohlcen starostmi dne. Ve dne se
manel hdaj. V noci vak ten, kdo se hdal, opt nachz lsku, protoe lska je vc ne vtr
slov. A pod hvzdnm nebem se vyklon z okna, u zase odpovdn za ty, kte sp, za budouc
chlb, za spnek manelky, je le kousek od nho, kehk, nn a pomjiv. O lsce nelze
uvaovat Lska prost jest.

Tento hlas vak hovo jen v tichu. A stejn jako s tvm domem je tomu i s mstem. A
jako s mstem je tomu i s . Stailo by, aby se rozhostil klid, a spatil bys sv bohy.

Bhem dennho ivota nikdo nev, e jednou zeme. A slova, kter by mu hovoila o
mst jinak ne skrze obraz jeho prospchu i tst, by se mu zdla falen patetick, nebo
nebude vdt, e z nich hovo msto. Uboh slvka pro pli velkou vc.

Zahled-li se vak na msto z vky a poodstoup v ase, abys vidl, kam kr, snadno
odhal za vm tm zmatkem a sobectvm a lidskm hemenm zvolna a klidn putujc lo.
Nebo kdy pijde po pr stoletch a bude hledat brzdu, kterou po sob zanechali, najde ji v
bsnch, v kamennch sochch, v pravidlech poznn a v chrmech, dosud se vynoujcch z
psku. Uitkov bude seteno a ztraceno, A pochop, e to, emu kali prospch i touha po
tst, bylo jen ubohm odleskem velik vci. Zjist, e tu krel onen lovk, o nm jsem
hovoil. Podobn i m tboc armda. Ztra rno s n v roviti poutnho vtru vyrazm proti
nepteli. A neptel se pro ni stane msi jako vhn, je ji roztav. Potee jej krev a tisce
jednotlivch tst, tou chvl zniench, tisce osobnch zjm, tou chvl zklamanch, odhal
pod ranou avle sv meze. Pesto se armda nevzbou, nebo v jejm pohybu nejedn
jednotlivec, ale lovk jako takov. I kdy vak vm, e ztra pijme smrt, neekm, e bych v
pedveer boje, kdy krm v tichu sv lsky pomalm krokem mezi stany a tborovmi ohni a
poslouchm, jak lid hovo, neekm, e bych uslyel nkoho, kdo by chtl zemt.

Naopak, tady si trop z kohosi erty pro kiv nos. Tam se zas hdaj pro tvrtku peen.
A tady sed pikren skupina, cel zjeen ostrmi slovy, kter jako by toila na toho, kdo vede
armdu. A kdybych nkomu z nich ekl, e je opojen touhou obtovat se, vysmje se mi do o a
ekne, e jsem nabubel a jeho, kter se m za tak dleitho, si nevm, nebo ho ani
nenapad, aby umral pro svho destnka. Nen to jeho povinnost, ani ho to nen dstojno a
destnk si takovho daru ostatn ani nezaslou. A pesto ztra za svho destnka zeme. Nikde
tu nespat onu velikou tv, kter se nelek smrti a um se odevzdat lsce. A kdybys bral vn
vtr slov, vrt se do stanu s pchut porky na rtech. Nebo ti lid ertovali, reptali proti vlce
a toili na sv velitele. A byl bys jako ten, kdo vidl, jak lid myj paluby a vytahuj plachty a
kuj hebky, hledl vak pli krtkozrace a majestt lodi mu unikl.

XCI
Takto jsem odpovdl tm, kdo neumli pochopit m nsil:

"Jste vichni jako dt, kter v ivot poznalo jen jedin tvar dbnu a m ho proto za
absolutn. Kdy se pozdji pesthuje jinam, neum pochopit, pro onen zkladn, z domova
znm dbn jinde tak zmrzaili a pokivili. Stejn se chov ty, jen vid, e v sousedn i
ukuli lovka jinak ne tebe, e jinak ct a mysl, miluje, nak i nenvid, a pt se, pro v on
i lovka tak mrzci. A v tom prv spov tv slabost, nebo nezachrn stavebn sloh svho
chrmu, pokud nev, e jeho kresba je kehk a e tu jde o vtzstv lovka nad prodou. e m
svou oporu v ebrech, sloupech, obloucch a pilch. Nejsi s to pochopit hrozbu, je nad tebou
vis, nebo vid v dle druhho jen vsledek pechodnho pobloudn a nechpe, co tady hroz,
e se tu me navky propadnout lovk, kter se u nikdy znovu nezrod. A o sob sis myslel,
e jsi svobodn, a m slova o nsil t pohorovala. Nelo tu vak o nsil biice, jeho lze vidt,
nbr o nsil mnohem mocnj a pitom nepostehnuteln jako dvee ve zdi, v nich tak
nevid tok na svou svobodu, tebae t pi cest ven nut k oklice. Chce-li vak poznat ono
silov pole, je t ustavuje a vede k tomu, e se pohybuje, e ct, mysl a miluje, nak a
nenvid prv tm zpsobem a ne jinm, dvej si na tuto svrac kazajku pozor u svho
souseda, a zane psobit tam, nebo tehdy ji uct.

Jinak ji nikdy neme poznat. Nebo kdy kmen pad, nect slu, kter ho thne dol.
Pouze nehybn kmen vyvj tlak.

Pouze kdy klade odpor, pozn, co tebou hbe. Pro list letc vtrem jako by vtr nebyl,
pro utren kmen jako by nebylo thy.

Proto t nevid ani to straliv nsil, je vyvj tlak na tebe, nebo by ped tebou
vyvstalo jako ze nanejv tehdy, kdyby t napklad napadlo zaplit msto. Stejn tak nevnm
ani nsil prost, toti nsil jazyka.

Kad soubor zkon je nsil, avak neviditeln."

XCII
Kdy jsem se jednou nhodn projdl po jaksi ciz krajin, vyvstaly mi ped oima
hrze, kter ustavuj lovka. Pustil jsem se tehdy na koni pomalm krokem po cest, vedouc
ode vsi ke vsi. Cesta mohla vst i rovnou pes pln, vinula se vak okolo pole a pro mne ta oklika
znamenala nkolik ztracench okamik, instinkt by mne byl vedl pmo, ale ten velk tverec
ovsa se opel proti mn a j se poddal vze pole. Ten tverec ovsa mne pipravil o kousek ivota,
nebo jsem mu obtoval minuty, kter jsem mohl vyut jinak. To pole se mne zmocnilo a j ml
k nmu ctu jako k chrmu, nebo jsem svolil k oklice, akoli bych byl mohl zamit s konm do
ovsa. Potom mne cesta vedla kolem obydl obehnanho zd. A mela k obydl ctu, zvolna se
vlnila okolo vbk a kout kamenn zdi. Za zd jsem vidl stromy, mnohem hust ne u ns v
ozch, a rybnk sladk vody, kter se leskl vzadu mezi vtvemi. A nic jsem neslyel, jen ticho.
Potom jsem projel pod klenbou list podl vrat. A tady se m cesta dlila, protoe jednm
ramenem slouila tomu obydl. A pi thle pomal pouti, zatm co mj k kloptal vozy nebo
napnal ote, aby se mohl napst nzk trvy podl zd, jsem zvolna nabyl pocitu, e cel ta cesta
se svmi jemnmi zkruty a se svou ctou a prodlevami a s onm asem, ztracenm jako pi
obadu nebo v krlovskm pedpokoji, tu kresl obraz jaksi knec tve, a e vichni, kdo tudy
kodrcaj na svch vozcch nebo se kolbaj na pomalch oslech, ti vichni e jsou nevdomky
cvieni v lsce.

XCIII
(...) Jestlie odmt mj chrm, mj obad a onu prostou venkovskou cestu jen proto, e
pedmt ani smysl jejich vpovdi neum zachytit slovy, potom ti eknu, aby sis pedevm
zametl ped vlastnm prahem. Jsou pece ppady, e neexistuj slova, abys m mohl udivit jejich
hlukem, ani obrazy, jimi bys mohl mvat jako hmatatelnmi dkazy, a ty se pesto otvr
navtven, kter neum pojmenovat. Co jsi nikdy neposlouchal hudbu? A pro ji poslouch?

Uznv docela bn, e obad slunce, je zapad nad moem, je krsn. Me mi

povdt, pro? km ti, e pokud jsi projel na svm oslu po t venkovsk cest, jsi promnn. A
nezle na tom, nedovede-li dosud ci, pro.

Ale kad ritus, kad ob, kad obad, kad cesta nejsou stejn dobr. Jsou mezi nimi
i patn, tak jako existuje sprost hudba. Rozumem je vak rozliit nedoku. dm od nich
jedin znamen a tm znamenm jsi ty. Chci-li posoudit cestu, obad i bse, dvm se, jak z
nich vzeel lovk. Anebo poslouchm, jak bu jeho srdce.

XCIV
 U jsem ti kal: "Neb-li o slep otroky, jsou v kadm z lid obsaeny vechny nzory.
Ne e by byli lid nladov, ale jejich vnitn pravda je pravdou, kter nenalz ve slovech svj
pimen at. Potebuje trochu od toho a trochu od onoho ..."

Kdeto ty vid svobodu i nsil pli zjednoduen. A balancuje mezi nimi, nebo
pravda nen v jednom ani v druhm ani uprosted, ale jinde. Jak by to tak musela bt nhoda,
abys svou vnitn pravdu zachytil jedinm slovem! Slova jsou chudobn schrnky. A propak by
mla na to, co nutn potebuje k svmu rstu, stait chudobn schrnka?

Ale m-li bt svobodn, jako je svobodn pvec, improvizujc na svm nstroji, nen
snad teba, abych ti nejprve vycviil prsty a nauil t pveckmu umn? A to znamen boj a
nsil a vytrvalost.

A m-li bt svobodn, jako je svobodn horal, nen snad teba, aby sis vycviil svaly? A
to znamen boj a nsil a vytrvalost.

A m-li bt svobodn, jako je svobodn bsnk, nen snad teba, aby sis vycviil mozek
a ukul styl? A to znamen boj a nsil a vytrvalost.

Co jsi u zapomnl, e podmnkou tst je nikdy tst nehledat? Nebo pak bys usedl a
nevdl, kam bet. Me jedin tvoit a tst je ti udleno jako odmna. A podmnkou tst je
boj a nsil a vytrvalost. Co jsi u zapomnl, e podmnkou krsy je nikdy krsu nehledat?
Nebo pak bys usedl a nevdl, kam bet. Me jedin vytvoit dlo a krsa je ti udlena jako
odmna. A podmnkou krsy je boj a nsil a vytrvalost. Stejn je tomu s podmnkami tv
svobody. Neposkytuj ti svobodu jako dar. Nebo pak bys usedl a nevdl, kam bet. Je teba
vydobt z tebe lovka a svoboda je pak odmnou tomuto lovku, kter m i, v n se me
projevovat. A podmnkou svobody je boj a nsil a vytrvalost. (...)

XCV
A byla noc a j chtl v tichu sv lsky opt vystoupit na horu a pozorovat msto, kter
pode mnou ztichne a znehybn --- ale uprosted cesty m zastavil soucit, nebo jsem zaslechl, jak
z kraje stoup nek, a zatouil jsem mu porozumt.

Vychzel od dobytka ve stjch. A od zvat polnch a nebeskch i od zvat na bezch

vod. Od tchto jedinch, je mohou bhem ivotn pouti vydat urit svdectv, protoe
rostlinstvo jazyk nem a lovk, zpola ijc duchem, se u pozvolna nauil mlet. Nebo kdy na
nkom pracuje ved, pohle, jak takov lovk zatn zuby a ml a jak se bolest promuje nad
jeho rozruenm tlem v duchovn strom, kter vyhn koeny a vtve do e, je nen vc,
ale jejich smyslu. Proto t tak mlc bolest napln vt zkost ne bolest, kter ki. Mlc
bolesti je pln pokoj. Pln msto. Neutee j na dnou vzdlenost. Jestlie bude tv mil daleko
od tebe trpt a ty ji miluje, potom jsi v moci jejho utrpen, a bude kdekoli. Slyel jsem tedy
nek ivota. Nebo ivot ve stjch, na polch a na bezch vod pokraoval dl. V chlvech
buely krvy, kter prv slehly. Z mol zpitch abm skehotnm stoupal hlas lsky. Slyel
jsem tak hlas prolit krve, pskn teteva, kterho chytila lika, meen kozy, obtovan pro tvj
pokrm. Obas se ozval ev elmy a krajina rzem umlkla, proata nhle tichem, v nm vyvstal
na vem ivm zkostn pot. Nebo elma jde za ostrm pachem strachu, kter je pinen
vtrem. Jakmile zavala, vechna koist se pro ni rozzila jako svtlkujc dav. Strnut zvat na
zemi, na nebi a na bezch vod pak zase povolilo a znovu zaal nek estinedl a lsky a prolit
krve.

"Ach," ekl jsem si, "to vechno jsou zvuky jzdy, nebo ivot je pedvn z pokolen na
pokolen a tento pochod asem je jako tk vz, jeho nprava skpe ..." A tehdy jsem tak
konen pochopil cosi z zkosti lid, nebo i lid se takto pedvaj, vystupujce pokolen za
pokolenm sami ze sebe. A toto dlen, jako kdyby se vdy protrhla a opt zcelila tlesn tk, se
neprosn opakuje dnem i noci, v mstech i po venkov. Poctil jsem tu pozvolnou a neustlou
promnu ve vlastnm nitru jako rnu.

"Ale ti lid," ekl jsem si, "neij z vc, nbr z jejich smyslu, a jist si tedy pedvaj
njak hesla. Proto tak, sotva se dt narod, hled je nauit sv ei. jako by je uili tajnmu
kdu, kter je klem k pokladu. Aby penesli do dtte to zzran ddictv, usilovn se sna v
nm otevt prjezdn cesty. Nebo je tk k vyjden, obtn a kehk ona e. je m bt
pedna od jednoho pokolen k druhmu.

Pravda, ta ves je pln svtla. A tento vesnick dm je pln jmavosti. Kdyby se vak nov
pokolen usadilo v domech, o nich by nevdlo nic krom toho, jak jich uvat, co by si poalo v
takov pouti? M-li tvm ddicm poskytnout strunn nstroj patin poten, mus je nauit
umn hudby, a maj-li se stt lidmi, kte budou ctit jako lid, mus je nauit tomu, aby zpod
rozlinosti vc umli vyst tv tvho domu, tvho panstv a e. Jinak bude nov pokolen
tboit ve mst jako barbar, jen se v nm usadil nsilm. A jakou radost by mohly tv poklady
poskytnout barbarm? Barbai nebudou vdt, co s nimi, nebo jim bude chybt kl tvho
jazyka. Pro ty, kdo odeli do hrobu, byla ta vesnice dk smyslu svch zd, strom, studnek a
dom cosi jako harfa. A pbh kadho stromu byl jin. A zvyky kadho domu jin. A kad
ze mla sv vlastn tajemstv. A kdy ses tu pak prochzel, bylo to jako hudba, nebo kadm
svm krokem jsi vytvel tn podle svho pn. Ale barbar, kter jen tbo, nedoke ves
rozezpvat. Nud se tu a stet s nemonost do ehokoli proniknout, a proto radji zdi zbour a
vechny tv vci rozmet. Protoe neum nstroje pout, z pomsty ho radji zapl, aby tm
zskal alespo trochu svtla. Pak ho to omrz a zane zvat. Nebo m-li bt ohe krsn, mus
vdt, co pl. Napklad svce, kterou zapaluje svmu bohu. Ale i kdy ti barbar zapl cel
dm, nic mu to neekne, nebo to nebude plamen obti."

Ten obraz pokolen, usazenho v ulit jinch pokolen jako vetelec, mi leel v hlav. A
uvdomoval jsem si. jak podstatn vznam maj obady, kter lovka v m i nut pedvat
nebo pijmat ddictv. J pro svou i potebuji lid pevn usazen, a ne koovn, kter odnikud
nepochz.

Pikldm proto podstatn vznam povinnosti dlouhch obad, jimi jako bych seval
trhliny ve svm lidu, aby se z jeho ddictv nic neztratilo. Je pravda, strom se o semena nestar.
Pokud je sebere vtr a odnese, je dobe. Je pravda, ani hmyz se o vajka nestar. Odchov je
slunce. Ale to vechno, co maj strom i hmyz, je pouze z tla a tlem je pedvno dl.

Ale co bude s tebou, jestlie t nikdo nevezme za ruku, aby ti ukzal zsoby medu, kter
naprosto nepochz z vc, nbr z jejich smyslu? Psmenka v knize zajist vid. Ale kl k bsni
ti musm darovat cestou bolesti. Proto napklad vyaduji slavn pohebn obady. Nejde tu toti
jen o to, uloit tlo do zem. Ale posbrat --- jakoby z vzy, je se rozbila --- ddictv, kter ten
mrtv opatroval, a nic z nho neztratit. Zachrnit vecko je tk. Trv to dlouho, ne je po
mrtvm ve posbrno. Dlouho je teba ho oplakvat, rozjmat o jeho ivot a slavit jeho vro.
A mnohokrt se mus vrtit, aby ses podval, zda jsi na nco nezapomnl.

Anebo svatby, pi nich se chyst k proloupnut nov ivot. Nebo kdy se dm za vmi
zave, stane se sklepem, spkou a zsobrnou. Kdo by dokzal ci, co vecko obsahuje? Umn
lsky, umn smchu, umn vychutnat bse a ciselovat stbro, umn plakat a rozjmat, vechno
to umn budete muset i vy shromdit, abyste je mohli pedat dl. Chci, aby vae lska byla jako
lo s nkladem, kter m peklenout propast od jednoho pokolen k druhmu, a ne soulonictv.
v nm byste byli planmi podlnky na planch zsobch.

Anebo obad zrozen, nebo prv zde je ona trhlina, kterou je teba spojit.

Vyaduji proto obady, kdy se vdv i en, kdy slehne a kdy umr, kdy se
lou a kdy se vrac, kdy zan stavt a kdy zan bydlet, kdy sv sklize do stodol a
kdy zahajuje vinobran a kdy je vyhlena vlka nebo mr.

A proto tak dm, abys vychovval dti ke sv podob. Nebo ono ddictv se do
pruky nevejde a dn vychovatel jim je neme pedat. Tvou zsobu vdn a tvj skrovn
vprodej mylenek mu snad jin ne ty pedat mohou, bude-li vak od tebe odtreno, pak ztrat to,
co nelze nijak vyslovit a co se do pruky nevejde.

Bude je vytvet ke svmu obrazu, aby se pozdji nevleklo smutn vlast jako po
przdnm tboiti a nenechalo jej poklady shnt jen proto, e by k nim neznalo kl.

XCVI
Lekal mne optimismus ednk m e, kte pichzeli s takovouto e:

"Takhle je to dobr. Dokonalosti doshnout nelze." Oveme nelze doshnout

dokonalosti. Dokonalost m smysl jen jako hvzda, kter vede tv kroky. Dokonalost je smr a
thnut k nemu. Cenu vak m jen chze a neexistuje sklize, v jejm ln by ses mohl usadit.
Nebo pak zanikne silov pole, kter t jedin oivuje, a bude jako mrtv.

A kdy tu hvzdu nkdo nechce vidt, dl to proto, e chce usednout a spt. A kde chce
usednout? A kde chce spt? Nevidm nikde msta k odpoinku. Takov msto t me nadchnout
jen jako pedmt vtzstv. Ale je nco jinho bitevn pole, kde jet dch sv erstv vtzstv,
a nco jinho lehtko, je z toho vtzstv udl, bude-li z nho chtt t.

Kde je tu jak svdeck dlo, k nmu bys to sv pirovnal, abys s nm mohl bt

spokojen?

XCVII
Div se, e m obady a m venkovsk cesta maj takovou moc. Jsi vak v tom divu
slep.

Pozoruj sochae, m v sobe cosi, co nelze vyslovit. Nikdy se toti ned vyslovit, co je
opravdu z lovka, a ne z kostry lovka minulho. Socha to tlumo tm, e uhnte tv z hlny.
 A ty jsi el a potkal jeho dlo a spoinul pohledem na t tvi, mon vsmn, mon
zdumiv, a el jsi opt dl. U jsi vak nebyl t. Maliko, ale pece jsi byl promnn, toti
obrcen a zamen novm smrem, a mon jen na krtkou chvilku, ale pece jen na chvilku.
Jaksi lovk ctil cosi nevyslovitelnho: piloil tedy nkolikrt ruku k hln. A pak ti tu hlnu
postavil do cesty.

A kdy se po t cest vyd, jsi nhle obten stejnm nevyslovitelnm pocitem.

A to i tehdy, jestlie mezi jeho poinem a tebou, jen tudy jde, uplynulo sto tisc let.

XCVIII
Zvedl se psen vtr, kter k nm zanel zbytky z dalek ozy, a nae tboit bylo pln
ptk. ili s nmi pod kadm stanem a vbec nebyli pla, naopak nm krotce usedali na
ramena, ale z nedostatku potravy presto denn po tiscch umrali a vkrtku byli su a chupav
jako vyschl kra strom. Aby nezamoili vzduch, nechval jsem je sbrat do velkch ko. Mui
je potom vysypvali do moe jako smet.

Kdy jsme poprv zakusili ze, vyvstala ped nmi v hodin nejprudho slunce fata
morgna. V klidnch vodch se zrailo msto geometricky istch lini. Jeden mu z toho zelel,
vykikl a rozbhl se smrem k mstu. Uvdomil jsem si. e stejn jako vkik sthujc se divok
kachny najde odezvu v celm hejnu, i vkik onoho mue otsl ostatnmi. Byli hotovi
pomatenho nsledovat a propadnout se za nm v onen pelud a nicotu. Pesn namen puka ho
srazila k zemi. Kdy zstal mrtev leet, konen jsme se uklidnili. Jeden z vojk plakal. "Co je
ti?" ekl jsem. Myslel jsem, e ple pro toho mrtvho. Ale on nasel u jeho nohou jeden z tch
kousk chupav kry a plakal, protoe z nebe zmizeli ptci. "Kdy nebe ztrc pe," ekl, "je
lidsk tlo v nebezpe."

Z nitra studny jsme vythli dlnka, kter omdlel, ale jet nm stail naznait, e studna
je vyschl. Pod zem toti bvaj jezrka sladk vody. A voda po nkolik let smuje k studnm na
severu. A ty se opt stanou pramenem pro lidskou krev. Ale tato studna ns pibila na msto jako
heb zaraen do kdla.

Vichni mysleli na ony velik koe, pln such stromov kry.

Ale druh den naveer jsme pesto doli ke studni El Bahr. Nastala noc a j svolal vdce.

"Neodhadli jste sprvn stav studn. El Bahr je przdn. Co mm s vmi udlat?"

V hlubinch noci, hok a zrove ndhern, zily pekrsn hvzdy. Namsto potravy
jsme mli diamanty. "Co mm s vmi udlat?" opakoval jsem vdcm. Marnost je vak lidsk
spravedlnost. Co u jsme nebyli vichni promnni v such rot?

Vylo slunce, vykrojen psenou mlhou do tvaru trojhelnku. Pro nae tla to bylo jako
rna bodkem. Mui, zasaeni do hlavy, se hroutili k zemi. Mnoho jich zelelo. Ale u nebylo
pelud, kter by je zvaly do przranch mst. Nebylo faty morgny a neexistoval u ani ir
obzor a ani jedin pevn linie. Obklopoval ns psek jako bouliv vhe cihlov peci.
 Zvedl jsem hlavu a skrze viry jsem spatil bled oharek, jm byl ten por udrovn.
,.Bo pee," pomyslel jsem si, "kter ns znakuje jako dobytata." "Co je ti?" zeptal jsem se
mue. kter vrvoral. "Jsem slep."

Kadm dvma ze t velbloud jsem dal otevt bicha a pili jsme vodu z jejich
vnitnost. Na zbyl velbloudy jsme potom naloili vechny przdn mchy, j jsem se ujal
veden karavany a vyslal mue ke studni El Ksour, v n snad jet byla nadje.

"Je-li El Ksour vyschl," ekl jsem, "zemete stejn dobe tam jako tady."

Ale po dvou jednotvrnch dnech, kter mne stly tetinu mu, vrtili se poslov zptky
a dosvdili: "Studna El Ksour je oknem k ivotu." Kdy jsme se napili, vydali jsme se ke studni
El Ksour, abychom se tam napili znovu a doplnili zsoby vody.

Psen vtr se utiil, a kdy jsme doli k El Ksour, byla noc. Okolo studny rostlo pr
kaktus. Ale msto bezlistch koster jsme v prvn chvli spatili jaksi ern koule, naraen na
tenkch hlkch. Nejdve jsme to vidn nechpali, kdy jsme vak pili ke stromm bl, jeden
po druhm se hlun rozstkly v jakmsi hnvivm vbuchu. Sedli na nich havrani, kte se
sthovali, a te je rzem obnaili, jako kdy se rozlet maso okolo kosti. Byl sice ziv plnk,
ale havran bylo tak husto, e se nad nmi zeeilo. Neodletli toti pry, ale jet dlouho nm v
popelav ernm hemen vili nad hlavami. Ti tisce jsme jich zabili, abychom mli co jst.

Byl to neobyejn svtek. Mui postavili z psku pece a naloili do nich suchou mrvu,
kter ho jasn jako seno. A vzduch byl provonn havranm tukem. Hldkov eta u studny
spoutla nepetrit dol sto dvacet metr dlouh provaz, kter pomhal zemi, aby ns vechny
znovu porodila. Jin eta rozdlovala vodu po tboe, jako kdy zalvaj pomeranovnky v dob
sucha. Zvolna jsem prochzel mezi svmi mui a hledl na n, jak ovaj. Potom jsem zamil
stranou, a kdy jsem opt osaml, obrtil jsem se k Bohu s touto modlitbou: "Vidl jsem, Pane,
jak v jednom jedinm dni tlo m armdy uschlo a zase oilo. Bylo u jako such stromov kra,
a zase je il a siln. Nae svaly se osvily a ponesou ns, kam budeme chtt. A pesto staila
slunci jet hodina, a byli jsme smazni z povrchu zem, my vichni i stopa naich krok.

Slyel jsem mue smt se a zpvat. Armda, kterou vedu, je nlo vzpomnek. Je to kl k
dalekm ivotm. Je to nositelka nadj i bolest, smutk i radost. Naprosto nen samotn, ale je
naopak spoutan tisci pouty. A pesto staila slunc jet hodina, a byli jsme smazni z povrchu
zem, my vichni i stopa naich krok. Vedu je dobt ozu. Stanou se osevem barbarsk zem.
Pinesou tam nae zvyky, kter tamj lid nezn. Dnes veer vichni ti mui jen jed a pij a ij
tm nejzkladnjm ivotem, ale sotva se objev v rodnch plnch, promn se tam vechno,
nejenom zvyky a jazyk, ale i architektura hradeb a sloh chrm. Jsou obteni moc, je bude
psobit po stalet. A pesto staila hodina, a byli jsme smazni z povrchu zem, my vichni i
stopa naich krok. Oni to nevd. Mli ze, te jsou jejich bicha spokojena. Ale voda ze
studny El Ksour pesto zachrnila bsn a msta a velk visut zahrady, je hodlm vystavt.
Voda ze studny El Ksour je promnitelkou svta. A pesto staila slunci jet hodina, a byli jsme
smazni z povrchu zem, my vichni i stopa naich krok.

Ti, kdo se od n vrtili jako prvn, nm ekli: 'Studna El Ksour je oknem k ivotu.' Tvoji
andl u byli pipraveni posbrat mou armdu do velkch ko a vysypat ti ji do vnosti jako
suchou stromovou kru. Unikli jsme jim tm uchem jehly. Pestvm tomu vemu rozumt.
Kdykoli od tto chvle spatm teba jen prost jemenn pole, zalit sluncem, udrujc
rovnovhu mezi bltem a svtlem a schopn uivit lovka, vdycky v nm budu vidt prostedek
i skrytou cestu, i kdybych nevdl, k emu ten prostedek slou, i kam ta cesta vede. Vidl
jsem, jak ze studny El Ksour vyvstala msta a chrmy a hradby a velk visut zahrady.

Moji mui pij a mysl na sv bicha. Nic jinho v nich nen, jen poten bicha. Vichni
se natlaili kolem ucha jehly. A na dn toho ucha jehly nen nic jinho, ne ern voda,
plouchajc, kdy ji zv erpadlo. Sta vak, aby smoila such zrno, kter o sob nev nic vc,
ne e mu voda psob rozko, a doke probudit jakousi do t chvle neznmou slu, z n
vyrostou msta a chrmy a hradby a velik visut zahrady.

Pestvm tomu vemu rozumt, jestlie nejsi Ty, Pane, svornkem klenby a spolenm
mtkem i smyslem jednch i druhch. Jemenn pole, studna El Ksour i m armda, to ve je
pro mne jen rozpadl stavebn hmota, jestlie za nimi nen Tv ptomnost, kter mi dovol spatit
v nich hradby a cimbu msta, vyrstajcho pod hvzdami."

XCIX
Brzy jsme byli mstu na dohled. Nic jsme vak z nho nevidli, pouze erven hradby
neobvykl vky, bez ozdob, vnlk i cimbu, kter se pohrdav toily k pouti zdy a zcela
zejm nebyly postaveny k pohledu zven.

Kdy hled na msto, hled i ono na tebe. Vzty proti tob sv ve. Za cimbum t
pozoruje. Buto ti brny zave nebo oteve. A jindy chce bt milovno nebo se na tebe usmt a
obrac tvm smrem vyzdobenou tv. Kdykoli jsme se zmocnili njakho msta, vdycky bylo
tak dobe vystavn pro nvtvnkv pohled, e se nm zdlo, jako kdy se nm vzdv.
Monumentln brny, krlovsk tdy, a poutnk nebo dobyvatel, vdycky jsi pijat jako kne.

Ale jak jsme se blili a hradby, postupn vet a vt, nm tak oividn a se
sklopevnm klidem ukazovaly zda, mu se zmocnila tse.

Prvn den jsme je pomalu kolem dokola obeli, abychom nali njakou kvru, njak kaz
nebo alespo njak zazdn vchod. Ale nic takovho tady nebylo. Kreli jsme na dostel
puky, ticho vak neperuila jedin odpov, akoli nkte z mu v rostouc tsni tu a tam sami
schvln vystelili. Avak msto se za tmi hradbami chovalo jako kajman pod svm krunem,
kter se kvli tob ani neur probrat ze spnku.

Ze vzdlenho pahorku, kter sice nevynval nad hradby, ale dovoloval pohled v jejich
vce, jsme pozorovali zele, je tam rostla hust jako eicha. A pesto venku za hradbami
nebylo vidt jedin stblo trvy. Vechny prameny ozy byly tak peliv svedeny dovnit, e tady
zbyla jen nekonen pl sluncem vyprahlho psku a kamen. Veker vegetace byla v zajet
hradeb jako vlasy pod epic. Byl to jaksi a pli bohat rj, jaksi vbuch strom, ptk a
kvt, pikrcen opaskem hradeb jako ediovm stm krteru, a my hloup obchzeli na
nkolik krok od nho.

Kdy se mui pesvdili, e v hradbch skuten nen jedin kvra, nkte z nich
poctili strach. Nebo to msto za cel as, kam pam sahala, nevyslalo ani nepijalo dnou
karavanu. dn cestujc sem nikdy nezanesl svj nakaliv nklad cizch zvyk. dn kupec
sem nepinesl znalost vc jinde obvyklch. dn zajatkyn z dalekch konin se s nimi
nezkila. Mum se zdlo, jako by ohmatvali krun jaksi bezejmenn obludy, kter nem nic
spolenho s pozemskm lidem. Nebo i samotu tch nejzapadlejch ostrov alespo jednou
naruila ztroskotan lo a vdy tu najde nco, na em bys vykzal svou lidskou pbuznost a
vynutil si smv. Tuhle obludu bylo sice vidt, tv vsak neukazovala.

A jin z mu poctili zas naopak jakousi nevyslovitelnou a podivnou lsku. Nebo tv

srdce doke vzruit jen ena stl a pevn zbudovan, pokrevn nezken. z jej vry a zvyk
nepromlouv e hniloby, ena. je nepochz z on rozbedl smsi kmen, podobn ledovci
rozteklmu v mol. Jak milovnhodn byla tahle krasavice, kterou tak rliv vypstili jen
uprosted domcch vn, domcch zahrad a zvyk!

Ale jedni jako druz, i j sm, vichni jsme tu narazili po on dlouh cest pout na cosi
neproniknutelnho. Nebo postav-li se ti nkdo na odpor a oteve sv tlo tvmu mei. otvr tm
pro tebe i cestu do svho srdce a ty me doufat, e nad nm bu zvtz, nebo se do nho
zamiluje, anebo na to zeme, ale co zme proti tomu, kdo si t nevm? A prv ve chvli,
kdy jsem se takto trpil, objevili jsme podl hluch a slep hradby pruh psku, kter byl blej,
protoe na nm leely spousty kost, jako krajkov pny kolem skalnho tesu, o nj se vlna za
vlnou tt mosk pval, svdily zejm o tom. jak osud zde potkal rzn dalek vpravy.

Kdy jsem se vak s nadelm veerem zahledl od svho stanu na ten neproniknuteln
monument, trvajc uprosted ns, zaal jsem nad nm pemlet a nhle jsem vidl, e sp ne to
msto, je chceme dobt, jsme oblhni my sami. Nebo kdy vlo tvrd, zaven semeno do
rodn zem, zem je sice obklop, ale neoblh je. A toti semeno pukne, jeho jdro nastol v
zemi svou vldu. A kal jsem si: "Je-li snad za tmi zdmi njak hudebn nstroj, kter my
neznme, a vydv-li zvuky, jejich drsn i zdumiv pchu je nm rovn neznm, potom
u ze zkuenosti vm, e kdy tu tajuplnou zsobrnu dobudeme a mui se rozejdou po jejch
statcch, najdu je pozdji za veer v tboe, jak se sna z tch nezvyklch nstroj vyloudit
melodii, je bude jejich srdcm nov. A jejch srdce tm budou promnna."

"Vtzi anebo poraen," kal jsem si, "jak to lze rozliit? Vezmi si teba mlcho
lovka uprosted davu. Dav ho oblh, dotr na nj a nalh. Pokud je ten lovk przdnou
koninou, nech se rozdrtit. Avak je-li to lovk uvnit obydlen a pevn ustaven jako ta
tanenice, kter pede mnou musela tanit, pak sta, aby promluvil, a zapust svmi slovy v davu
koeny, napne sv pasti, nastol svou moc, a kdyby se dal na pochod, uvid, jak dav vykro za
nm a jeho slu zmnohonsob. Sta, aby byl nkde na tomto zem jeden jedin mudrc,
chrnn vlastnm mlenm a ve svm rozjmn uskutenn, a doke vyvit vechny tv
zbran, nebo je jako semeno. A kdybys mu chtl srazit hlavu, jak ho pozn? Projev se prv
jen svou moc a jen tehdy, je-li jeho dlo hotovo. Nebo tak tomu u je, ivot je vdycky se
svtem v rovnovze. Bojovat me jen proti blznu, kter ti nabz utopie, ale ne proti tomu. kdo
mysl na ptomnost a tak ji buduje. Nebo ptomnost je takov, jakou ji on uke. S tvorbou je
tomu tak vdycky, tvrce v n nikdy nen vidt. Kdy t zavedu na horu, odkud spat sv
problmy rozeen takto a ne jinak, jak by ses mi chtl brnit? Vdy nkde pece mus bt."
(...) Pipadalo mi tedy, e jak tak leme kolem toho plu, kter pitahuje nae pohledy, akoli
sm m oi schvln zaven, e ho tm stavme do nebezpen role, nebo dky na pozornosti
z mocn jako monastr. Svolal jsem proto vojevdce a ekl jim: "Zmocnm se toho msta
cestou divu. Musme jeho obyvatele pimt, aby se od ns chtli nco dozvdt." Vojevdci m
slova sice vbec nepochopili, ale protoe je u zkuenost astokrt pouila, rznmi zvuky
projevovali souhlas.

Zrove jsem si vzpomnl, jak jednou odpovdl otec, kdy mu namtali, e jde-li o velk
vci. podd se lovk jen velk sle.

.Jiste," ekl, "ale tm se nijak nevydvte v nebezpe protimluvu, nebo jste tm pouze
ekli, e sla, kter peme siln, je velk. Vezmte vak teba takovho kupce. pynho,
lakomho a plnho sly. Veze s sebou cel majetek diamant, kter m zait v opasku. A vedle
nho neduivho hrbe, chudho, ale mazanho, kterho kupec vbec nezn, kter dokonce
hovo jinou e, pesto vak po tch kamenech tou. U vidte, v em je jeho sla?" "Naprosto
nevidme," odpovdali.

"Mrzek obra oslov," pokraoval otec, "a protoe je horko, pozve ho, aby s nm popil
trochu aje. Popt aj s ubohm hrbem, i kdy m v opasku zait drahokamy, v tom jist nen
dn nebezpe." "Oveme dn," kali.

"A pece kdy se rozchzej, odn si drahokamy hrb a kupec jen zu a zatn psti,
nebo ten lovk mu zatanil takov tanec, e nad tm ztratil e."

,A jak tanec?" ptali se.

"Tanec t kostek vyezanch z kosti," ekl otec. A dodal na vysvtlenou:

"Nebo hra m vt slu ne pedmt, o kter se hraje. Tys vojevdce a vel deseti
tiscm vojk. A zbran maj pouze vojci. A vichni dr pospolu. Pesto vak na tvj pkaz
pjdou a jeden druhmu pivod al. Nebo neije z vc, ale z jejich smyslu. A kdy se stalo
smyslem diamant, e byly zstavou pi he v kostky, pesypaly se do hrbovy kapsy."

Vojevdci okolo mne vak pesto namtali: "Jak bys chtl lidi v tom mst zashnout,
kdy ti odmtaj naslouchat?"

"Zas t tv zliba ve slovech pimla hovoit naprzdno. Lid teba nemus chtt
naslouchat, ale jak by bylo mon, aby odmtli slyet?"

"Kdy je ten, koho chci pro svou vc zskat, v nitru dost pevn, me se stavt k mm
lkavm slibm hluch." "Ovem, pokud se mu odhal! Je-li vak citliv k urit hudb, a ty mu
ji zahraje, pak neusly tebe, ale hudbu. A kdy se trp nad njakm problmem, a ty mu uke
een, nezbv mu, ne je pijmout. Nebo snad mysl, e bude sm sob pedstrat, jako by
hledal dl, jen proto, e t nenvid nebo tebou pohrd? Kdy pi he nazna hri spsn tah,
kter sm hledal a nenalzal, zskal jsi nad nm vldu, nebo t poslechne, i kdy se bude tvit,
e o tob nev. Kdy ti nkdo pod. co jsi hledal, vezme si to. Napklad njak ena hled
ztracen prsten nebo slovo v hdance. A j j ten prsten podm, protoe jsem ho nael. Nebo j
napovm to slovo v hdance. Jiste mne me natolik nenvidt, e jedno ani druh ode mne
nevezme. Ale pesto nad n zskm vldu, nebo jsem ji piml, aby usedla. Musela by bt toti
leda len, aby hledala dl ... Lid v tom mst jist po nem tou, nco hledaj, nco si pej,
nco ochrauj, o nco peuj. Okolo eho by jinak budovali hradby? Jestlie postav hradby
okolo chudik studny, a j ti venku vytvom jezero, spadnou tv hradby samy od sebe, protoe
budou smn. A kdy je postav, aby chrnily tajemstv, a moji vojci venku za hradbami
budou tv tajemstv vykikovat na cel kolo, spadnou hradby tak. nebo ztrat smysl. A kdy je
postav okolo diamantu, a j ti venku za nimi nasypu diamant jako smet, pak spadnou zase.
protoe budou chrnit jen tvou chudobu. A kdy je postav, aby chrnily dokonalost jistho
tance, a j budu ten tanec tanit lpe ne ty, potom je zbour sm, aby ses ode mne nauil tanit
... Prost jen chci, aby mne lid v tom mst pedevm slyeli. Naslouchat mi zanou a potom.
Kdybych jim ovem pod hradbami zahrl na poln trubku, klidn si lehnou a m marn
vytrubovn jim ani nedolehne k sluchu. Nebo sly jen to, co je pro tebe. A co t in vtm.
Nebo co e njak tvj rozpor.

Budu na n tedy psobil, i kdyby se tvili, e mne nesly. Je toti velikou pravdou, e
neexistuje sm. Neme zstat trvalm ve svt, kter se okolo tebe mn. Mohu na tebe
psobit, ani bych se t dotkl, nebo a chce i nechce, promuji tvj smysl a tomu se
neubrn. Byl jsi dritelem tajemstv, tajemstv vak u nen a tvj smysl se zmnil. Kdy nkdo
o samot tan a deklamuje, tajn ho obklopm publikem posmvk a potom zvednu oponu:
rzem bude jeho tanci konec. Tan-li dl, je leda len.

A chce i nechce, tvj smysl je vytven smyslem tch druhch. A chce i nechce,
tvj vkus je vytven vkusem tch druhch. Tvj in je pohybem ve he. Krokem v tanci.
Promnm hru nebo tanec a promnm tm i tvj in.

Stav sv hradby pro uritou hru, pro jinou hru je sm od sebe zbour. Nebo neije z
vc, ale z jejich smyslu.

Ztrestm to msto v jeho pe, nebo pli spolh na sv hradby.

Jedinou tvou hradbou je toti sla struktury, kter t formuje a kter slou. Hradbou
cedru je sla jeho semene, to ona mu dodv pevnosti navzdory boui, suchu a skle. Pozdji
me hledat vysvtlen teba v ke. jene kra je pedevm plodem semene. Semeno nalo svj
vraz v koenech, ke a list. Zatmco zrno jemene je mnohem slab a jemen vzdoruje tokm
poas jen slabou hradbou.

Rozkoatit se v silov pole podle vlastnch, zprvu neviditelnch silokivek me jen

lovk trval a pevn ustaven. Takovho lovka pak nazvu ndhernou hradbou, nebo as ho
neopotebuje, ale zbuduje. as tu bude, aby mu slouil. A pramlo zle na tom, zd-li je ten
lovk nah. Kajman ke pestv bt ochranou, kdy je zve mrtvo." A tak jsem hledl na to
neptelsk msto, opsan cementovm okrum, a pemlel jsem, je-li siln i slab. "Kdo z
ns dvou vede tanec, ono nebo j?" Vhodit do obilnho pole jedin zrnko plevele je nebezpen,
protoe byt plevele je silnj ne byt obil a zdn nebo mnostv tu nic neznamen. Tv
mnostv je obsaeno v zrnu. Pokej, a ubhne njak as, a pak je spot.

C
Dlouho jsem takto rozjmal, co je to hradba. Skuten hradba je v tob. Dobe to znaj
vojci, kte ped tebou rozv sv avle. A u neprojde. Lev nem krun, mvnut jeho tlapy je
vak jako blesk. Sko-li na bka, roztrhne ho ve dv jako kus papru.

Ovem, dt je kehk, ekne, a ten, kdo jednou promn svt, me bt snadno v prvnch
dnech ivota sfouknut jako svka. J jsem vak vidl umrat Ibrahimova chlapce. Dokud byl
jet zdrv, byl jeho smv jako drek. "Poj." ekli dtti. A chlapec pistoupil k starci. Usml
se na nho a obestel ho svtlem. Staec ho poplcal po tvi, nevda dost dobe, co mu ci.
Nebo ten chlapec byl zrcadlem, ped nm tak trochu jmala zvra. Nebo oknem. Ped dttem
se toti vdycky ct nesml, jako by cosi vdlo. A v tom se neml, nebo jeho duch je siln,
dokud nezakrn pod tvm vlivem. Ze t oblzk ti postav vlen lostvo. Staec zajist nevid
v chlapci kapitna vlenho lostva, ct vak onu moc. A chlapec Ibrahimv byl jako vela, je
erp pro svj med ze veho kolem sebe. Ve se mu stvalo medem. A usmval se blostnmi
zuby. A tys tu stl, nevda, co skrze ten smv uchopit, Nebo nen slov. je by to vyjdila.
Prost a ndhern se ti tu nabzely jaksi neznm poklady, jako kdy slunce nad moem iroce
protrhne mraky a nhle zavldne jaro. A nmonk pojednou ct, e se promnil v modlitbu. Pt
minut pluje

lo v slv. Zalo ruce na prsou a jenom pijm. Stejn i smv Ibrahimova chlapce
byl jako zzran pleitost, kter jde kolem tebe, ani v, v em a jak se j chopit. Jako pli
krtce trvajc vlda nad proslunnm zemm a bohatstvmi, kter sis ani nestail prohldnout. O
nich nedoke nic ci. Vka toho chlapce se otvrala a zavrala jako okna do jinho svta. A
emusi t uil, tebae mnoho nemluvil. Nebo to prav ueni neznamen k tob hovoit, nbr
vst t. A tebe, star dobyte, vedl ten mlad past po neviditelnch plnch, o nich bys
nedokzal povdt nic vc, ne e ses ctil na jednu minutu jako nakojen a nasycen a napojen. A
prv o tomto chlapci, jen byl pro tebe jakmsi znamenm neznmho slunce, ses dozvdl, e
umr. Cel msto se promnilo v bdc hldaku a kvonu. Staeny pichzely vyzkouet sv
byliny a psn. Mui hldali pede dvemi, aby zabrnili hluku v ulici. A chlapce neustle
zabalovali, kolbali a ovvali. Tak vyrstala mezi smrt a dttem hradba, je se mohla zdt
nedobytnou, nebo to sdlo obklopili vojci z celho msta, aby je uhjili proti smrti. Nekej mi,
e nemoc dtte je zpas slabho tla ve slab skopce. Vyslali jezdce pro lky, kam se jen dalo.
A zpas s nemoc se nhle odehrval i na pouti, mezi cvlajcmi jezdci. Na zastvkch, kde se
stdali kon. U velikch lab, kde dostvali pt. I v patch, je se zarvaly v jejich bicha, nebo
smrt bylo teba pedbhnout. Ano, ty vid jen tu uzavenou, potem hladkou tv. Ale ten zpas,
jen tu je veden, je veden tak ostruhami, bodajcmi do koskch bich. Kehk dt? V em tu
kehkost vid? Kehk jako generl, jen vel armd ...

Jak jsem tak vidl toho chlapce a ty staeny, starce a i ty nejmlad, cel ten vel roj,
shromdn kolem krlovny, vechny ty kope, shromdn kolem zlat ly, vechny ty
vojky, shromdn kolem kapitna, pochopil jsem, e tvo-li ti vichni tak jednotn a mocn
celek, zpsobil to onen tich, sklonn a letm smv, kter z nich vydobyl iviny, jako kdy
semeno vysv ltky z rozlin hmoty, aby ji promnilo ve stromy, ve a hradby, ten smv,
jen je svolal vechny do boje. To zraniteln dtsk tlo nikterak nebylo kehk, nebo narostlo o
tento pluk, a to naprosto pirozen, dokonce nevdomky, pouze silou on vzvy, kter kolem tebe
seikuje vechny vnj zlohy.

Cel msto se tomu chlapci stalo sluebnkem. Jako kdy zavol semeno a seikuje
minerln sol, je se pak v tvrd ke stanou hradbami cedru. V em je pak zrno kehk, jestlie
vldne moc shromdit sv ptele a podmanit si neptele? V snad zdn, v snad v psti
obra a v jeho ev? To ve je pravdiv jen pro tu chvli. Zapomn vak potat s asem. as
vybuduje koeny. U nyn, i kdy to nevid, je obr jakoby spoutn v neviditeln struktue. A
slab dt, i kdy to nevid, kr v cele armdy. V tu chvli by je obr mohl rozdrtil. Avak
nerozdrt. Nebo dt nen dn hrozba. Jednou vak spat, jak dt polo nohu na obrovu
hlavu a jedinm dupnutm ho zni.

CI
Nastala noc, na vem leela tma a j jsem vystoupil na nejvy kopec v krajin, abych se
zahledl na spc msto a ern skvrny mho tbora v pouti okolo nho. Chtl jsem se nad vcmi
zamyslet, nebo jsem vdl, e m armda je sla na pochodu a msto e je zrove jako sla
uzaven v prachrn, a e skrze tento obraz armdy, soustedn kolem svho plu, je na
pochodu jin obraz, kter u zan zapoutt koeny a j o nm jet nemohu nic vdt, nebo
ten obraz svazuje t materil jinm zpsobem. A snail jsem se vyst z noci njak znamen
onoho tajuplnho dn, ne proto, abych je pedpovdal, nbr abych je dil, nebo se vichni
krom hldek odebrali spt. I zbran odpovaj. A ty jsi nhle jako lo, plujc v proudu asu.
Peel nad tebou paprsek rna, poledne, veera jako hodina lhn, kter postrila vci o kousek
dopedu. A po tom slunenm pobdnut tich vzmach noci. Noci hluboce tich a zasvcen
snm, nebo v n pokrauje jen dlo, kter se kon samo: hoj se tlo, vznikaj vy a hldky
pechzej navyklm krokem. Noc sluebnch, nebo pn odeel spt. Noc napravovatelka chyb,
nebo jejch nsledek je odroen na druh den. I j, pokud jsem zvtzil, odrouji sv vtzstv z
noci na ztek. Noc, pechovavatelka hrozn, ekajcch na vinobran, noc poodloench sklizn,
Noc obklench neptel, kterch se zmocnm a za dne. Noc rozehranch her, hr vak odeel
spt. Odeel spt i kupec, pedal vak pkazy nonmu hldai, kter jde na obchzku. Odeel
spt i vojevdce, pedal vsak pkazy hldkm. Odeel spt i kapitn, pedal vak pkaz mui u
kormidla a kormidelnk vrac Orion, plujc mezi stovm, tam, kam je teba. Noc uloench
pkaz a pozastaven tvorby. Ale i noc pzniv podvdn. Noc, v n se zlodji zmocn plod.
Noc, v n se ohe zmocn stodol. Noc, v n se zrdce zmocn citadel. Noc rozlhajcch se
vkik. Noc ztroskotvajcch lod. Noc navtven a zzrak. Noc, z n t probouz Bh --- ten
zlodj --- nebo s probuzenm bude marn oekvat tu. kterou jsi miloval! Noc praskajcch
obratl. Noc, v n jsem vdycky slyel, jako by praskaly obratle jakhosi neznmho andla
prodlvajcho mezi mm lidem, kter chce bt jednoho dne vysvobozen ...

Noc, v n jsou pijmny setby. Noc bo trplivosti.

CII
Byly to zase tv obvykl iluze, kdy jsi mi piel vykldat o tom, jak lid mohou t
docela skromn, beze vech poadavk, a prost svtit jen svtky, pstovat rodinn ctnosti a
zbon vychovvat syny. "Jiste," odvtil jsem ti. "Ale ekni mi, jak e jsou ty jejich ctnosti? A
jak jejich svtky? A jac jejich bozi? A vid, u jsou jedinen. Podobn jako strom, kter t
vysv z psku ltky uritm zpsobem, a ne jinm. Kde bys je jinak nasel?

Nepej si nic jinho, k, ne klidn t ... Ovem. A pesto u jsou vlkou, prv ve
jmnu vlastnho trvn, protoe chtj trvat navzdory vemu, co me bt a v co by se mohli
rozplynout. I strom je ve svm semeni vlkou

"Ale kdy jednou zskali dui, ta due me trvat. A kdy jednou nastolili uritou
mravnost ..." "jiste! Kdy se djiny uritho lidu jednou odehrly, mohou trvat. Poznal jsi
nevstu, kter zemela mlad. Usmvav. A krsn, usmvav zstane navky, u nikdy
nezestrne ... Ale tvj lid bu dobude svt a pohlt tak vlastn neptele, nebo se bude brodit v
zrodcch vlastn zkzy. Je smrteln, nebo je iv.

Ty si vak peje, aby obraz trval, tak jako trv vzpomnka na tvou milou." Znovu vak
namt:

"Kdy se vak urit tvar. jen lidu vldne, zmn nyn v tradici, nboenstv a soustavu
zvyk, stane se ten lid trvalm, protoe bude svj kd penet skrze pokolen. Tm svtlem
budou zit oi jeho syn a nenajde v tom lidu nic jinho krom tst ..."

"Jiste," ekl jsem. "Kdy nashromd zsoby, me ze svho medu njak as t.

Kdy nkdo vystoupil na horu, me njak as t z krajiny, je pro nj znamen dobytou horu.
Vzpomn, jak plhal po kamen. Vzpomnka vak zhy zeme. A krajina pak tak ztrat obsah, je
pravda, e slavenm svtk prov znovu vznik svho msta nebo sv vry, nebo ti pipomnaj
urit obdob a sil a obti, jejich moc vak postupn odume, dostanou pro tebe pchu ehosi
peilho a zbytenho. Domnv se, e nutn mus bt takov. Tvj lid zleniv a pestane t.
Jestlie uv v krajinu, zstane na jednom mst a brzy se zane nudit a pestane t.
Podstatou tvho nboenstv byl akt jeho dosahovn. Domnval ses, e bylo darem. Ale daru se
brzy naba a odlo ho na pdu, nebo vyprch moc, je byla radost z daru a ne z pedmtu k
uvn." "Nen tedy nadje, e bych si kdy odpoinul?" "Leda a tam, kde zsoby konen k
nemu jsou. Jen v mru smrti, kdy sv do stodoly Bh."

CIII
"Nachzej vci, jako kdy vepi hledaj lane," kal otec. "Nebo jsou vci, kter lze
najt. Nic ti vak nejsou platn, nebo ty ije ze smyslu vc.

Smysl vc vak nenachzej, nebo ho najt nelze, nbr je teba jej vytvet.

A proto k tob hovom."

"Co ty udlosti obsahuj?" ptali se otce.

A on odpovdal: "Obsahuj tv, kterou z nich uhntu."

Stle toti zapomn potat s asem. V-li vak po urit as njak falen zprv,
ten as t mocn poznamen, nebo zrno bude pracovat a narostou vtve. I kdy pozdji svj
omyl pozn, bude u jin. A budu-li ti tvrdit to ono, zjist nhle, e vechny znmky,
vechna svdectv a dkazy toho zde vskutku jsou. Napklad budu-li tvrdit, e t tv ena klame.
Zjist nhle, e je koketn, a bude to pravda. A e chod pli asto ven, co bude tak pravda,
jenome sis toho dve nepoviml. I kdy pozdji le napravm, struktura zstane. Z on li vdy
nco zbude, nebo byla zornm hlem k odhalen pravd, je jsou.

A eknu-li, e hrbat roznej mor, zds se, kolik je na svt hrbatch. Pedtm jsi je
vbec nevidl. A m dle mi bude vit, tm vce jich vysld. Tak bude nakonec znt jejich
poet. A to jsem chtl.
 CIV
"Jsem odpovdn za iny vech lid," kal otec. "Avak tady jsou zbablci a tamhle zase
zrdci," namtali mu. "m bys na tom mohl bt vinen?" "Pokud si nkdo vede zbable, pak jsem
to j. A pokud nkdo zradil, pak jsem zradil pedevm sm sebe." "Jak to, es zradil sm sebe ?"

"Pijmm udlosti v takovm obraze, v nm jsou pro mne nepzniv," ekl otec. "A za
ten obraz jsem odpovdn, nebo jej sm uruji. On se pak stv pravdou. Take tm sloum
pravd svho neptele." ,.A pro bys ml bt zbabl?"

"Zbablcem nazvm toho," odvtil otec, "kdo se vzd pohybu a pak vid, e je
bezmocn. Toho, kdo k: 'Un mne proud' M pece svaly, mohl by tedy plavat." Nakonec sv
slova shrnul:

"Nazvm zrdcem a zbablcem kadho, kdo si nak na ciz chyby nebo na slu
neptele." Ale nikdo mu nerozuml.

"Jsou pece skutenosti, za kter zjevn odpovdnost neneseme ..." "Nejsou!" ekl otec.

Vzal jednoho ze svch stolovnk a pobdl ho k oknu: "Jak se v tamtom mraku rsuje
tvar?" Druh se dlouho dval a nakonec ekl: "Lec lev." "Uka ho tady tm."

A otec rozdlil ptomn na dv skupiny a prvn pobdl k oknu. A vichni skuten vidli
lecho lva, jak jim ho prvn svdek vykreslil prstem.

Potom je otec poslal stranou a pobdl k oknu dalho: "Jak se v tamtom mraku rsuje
tvar?" Druh se dlouho dval a nakonec ekl: "Usmvajc se tv." "Uka ji tady tm."

A vichni skuten vidli usmvajc se tv, jak jim ji druh svdek vykreslil prstem.

Pak otec odvedl ptomn daleko od oken. "Snate se dohodnout o tom, jak obraz ten
mrak pedstavuje," ekl jim.

Ale oni se jen bez uitku hdali, nebo ta usmvajc se tv i ten lec lev byly pro jedny
i druh pli samozejm.

"Stejn tak ani udlosti," ekl jim otec, "nemaj jin tvar krom toho, kter jim d tvrce. A
vechny tvary jsou stejn pravdiv."

"S tm mrakem tomu rozumme," namtali, "ale ne, pokud jde o ivot ... Nebo vypukne-li
rno bitva a tv armda bude slab ne tvj protivnk, neme vsledek boje nijak ovlivnit."

"Ovem," ekl otec. "Ale jako se mrak rozprostr po obloze, tak se udlosti rozprostraj v
ase. Chci-li je zformovat v uritou tv, potebuji k tomu as. Co m bt rozhodnuto jet dnes
veer, to u nijak nezmnm, ztej strom vak vyroste z mho semene. A semeno je tu u dnes.
Tvoit neznamen objevit pro dneek njakou lest, kterou ti nhoda schovala, aby ti dopomohla k
vtzstv. Takov vtzstv by nemlo ztku. Ani drogu, je by ti zastela nemoc, nebo pina
by trvala dl. Tvoit znamen uinit vtzstv i uzdraven tak nutnm jako rst stromu." Ale oni
pod nechpali: "Logika udlost ..." V tu chvli se na n otec s hnvem osopil:

"Hlupci! Vykletn dobytata! Vy vichni, historici, logikov i kritici, vy vichni jste

jako ervi na mrtvole a ze ivota jakivi nic nepochopte." Obrtil se k prvnmu ministru:

"Sousedn krl nm hodl vyhlsit vlku. A my nejsme vbec pipraveni. Tvoit

neznamen postavit mi v jedinm dni vojsko, kter zde nen. To by bylo leda dtinstv. Ale uhnst
mi sousednho krle tak, aby poteboval nai lsku." "Ale j nemm tu moc, abych ho uhntl ..."
"Znm jednu zpvaku," odpovdl mu otec, .,a omrz-li mne, nechm ji pivst. Nedvno nm
veer zpvala o zoufalstv vrnho chudho milovnka, kter se boj vyznat svou lsku. A
vojevdce plakal. A je to lovk bohat a pyn a dvky dobv nsilm. Bhem deseti minut ho
dokzala promnit v andla nhy, plnho smutku a tlocitu." "J zpvat neumm," ekl prvn
ministr.

CV
k: "Tenhle lovk je na m stran, mohu jej tedy pout. Ten druh je vak proti mn.
a tak ho tedy pro pohodl zaadm do druhho tbora a nebudu na nho psobit jinak ne bojem."

Tm ale svho protivnka leda posl a utu. J tvrdm, e "ptel" a "neptel" jsou
jenom slova, kter si sm vyml. Je jist pravda, e cosi vymezuj, uruj napklad, co se
stane, pokud se setkte na bitevnm poli. Ale lovk nen zen jednm jedinm slovem a j znm
neptele, kte jsou mi bli nebo uitenj ne ptel, nebo kte si mne vce v. A m
schopnost psobit na lovka nezvis na slov, urujcm jeho postaven. Dokonce bych ekl, e
na neptele mohu psobit lpe ne na ptele, protoe kdy nkdo kr stejnm smrem jako j,
dv mi tm mn pleitost k setkn a ke smn ne ten, kdo kr proti mn a neunikne mu
jedin m gesto ani slovo, nebo na nich zvis.

Je ovem samozejm, e mj vliv na jednoho a na druhho nebude stejnho druhu,

protoe mm svou minulost, kterou jsem pijal jako ddictv a nemohu v n nic mnit. A
obvm-li koninu, kter je zdobena ekou a horou, a musm tady vlit, bylo by nesmysln si na
polohu hory

i na smr reky nakat. A tak od dnho dobyvatele, kter m zdrav rozum, podobn
nek neusly. Vyuiji naopak eky jako eky a hory jako hory. Bude mi snad mn uiten,
ne kdyby leela jinde, stejn jako je pro tebe siln protivnk mn vhodn ne spojenec. Ale
prv tak bys mohl litovat, e ses nenarodil v jin dob nebo e nejsi hlavou jin e, co je jen
hniloba snu. Ale i kdy u je tomu tak a s nim jinm potat nemohu, pod zstv pravdou, e
mohu psobit stejn na protivnka jako na ptele. V jednom smru je to psoben prost o nco
vhodnj, ve druhm nevhodnj. M-li njak ovlivnit rameno vhy, ili projevit se uritm
inem nebo silou, je postup rovnocenn, a z prav misky nco odebere nebo na levou pid.

Ty vak vychz z hlediska morlnho, z hlediska, kter nem v t vci co dlat, a toho,
kdo t rozhnval, urazil i zradil, odsoud a zavrhne, a tm ho nut k tomu, aby t ztra
rozhnval, urazil a zradil jet h. Kdeto j uiji toho, kdo mne zradil, zase jako zrdce, nebo
je figurkou na achovnici a m sv uren, a na nm pak mohu zaloit a zosnovat sv vtzstv,
Co nen zbran u sama skutenost, e svho protivnka znm? Svho vtzstv pak uiji k tomu,
abych ho dal povsit.

CVI
Kdy se obrt na svou enu s vitkou:

"ekal jsem na tebe a tys tu nebyla."

Odpov ti:

"A jak jsem tu mohla bt, kdy jsem byla u sousedky?"

A je to pravda, e byla u sousedky.

Kdy ekne lkai:

"Tam a tam se pokoueli vzksit utopen dt, pro jsi tam nebyl?"

Odpov ti:

"A jak jsem tam mohl bt, kdy jsem jinde lil jednoho starce."

A je to pravda, e lil toho starce.

Kdy ekne komukoli v i:

"Pro jsi nebyl na tom a tom mst, abys tam slouil i?"

Odpov ti:

,A jak jsem tam mohl bt a slouit i, kdy jsem ml co dlat jinde?"

A je to pravda, e ml co dlat jinde.

Ale pamatuj si, e nevid-li skrze lidsk iny vyrstat strom, je to proto, e chyb
semeno, kter by obrtilo ptomnost eny, poin lkae a slubu i patinm smrem. Aby se
skrze n zrodilo, cos chtl ke zrodu pivst (Kdy nkdo vyznv kovn hebk a kov hebky,
potom a vykov tento i jin, vdycky jde pece o t in. Mohou to vak bt i hebky k lodi. A
kdy poodstoup, abys lpe vidl, nespat nepodek, ale zrozen.

ilost ani ochablost nespovaj v byt samotnm. A kdy se nedostv ei, me byt
zstat vemi, kdo se na nm podlej, nepoznno. V kadm lovku se projevuje e jemu
vlastn.

Byt neztrat jedinou pleitost. iv se, vytv, promuje. A nikdo si ho nemus bt

vdom, protoe lovk zn jen logiku sv roviny. (ena: denn rozvrh prce, a ne touhu bt
doma.)
 Ochablost jako takov neexistuje. Nebo kad in je mono ospravedlnit. Z jednoho
hlediska me bt ulechtil, z druhho ne. Existuje ochablost ve vztahu k byt neboli ochablost v
byt. Kad me mt ulechtil dvody k tomu, e nejedn v uritm smru. Ulechtil a
logick. Potom to znamen, e z nho byt nevysv ivn ltky dost siln. Napklad kdy nkdo
tes do kamene, msto aby koval hebky. Zrazuje plachetnici. Neekm, e bych se od tebe
dozvdl, pro jsi jednal tak a tak: k tomu ti chyb e.

Pesnji eeno, je tu e knete, pak jeho stavitel, pak mistr, potom kov a potom
dlnk. --- (...)

Je zdrav, kdy si v toho, co t iv. Tv prce toti znamen chleba pro tv dti. A
nikdy nen docela nzk, kdy se promuje v dtsk smch. Nkdo slou teba tyranu, tyran
vak slou dtem. Takto je lidsk konn prostoupeno zmatkem, a ty je neme jasn posoudit.
Soudit me jen toho, kdo zrazuje byt, je by bylo mohlo st z jeho in ivn ltky a pimt
ho, aby mezi stejnmi kroky zvolil ten, kter ml urit smr.

Nkdo napklad stmeluje v ru slunce kameny. Takov je jeho in. Tak a tak placen.
Tak a lak namhav. A ten lovk si prost mysl, e se zasvtil jen stmelovn kamen. A
nejsou-li to kameny k chrmu, nikterak mu to neme vytat.

Nastolil jsi lsku k chrmu, aby sla ivn ltky z lsky tch, kdo stmeluj kameny, a aby
z n vytvela chrm. Nebo byt thne k tomu, aby se ivilo a rostlo. M-li je poznat, mus
vidt vt mnostv lid. A rznch. Tak jako me skrze hebky, plachty a prkna spatit lo.

Byt je nedostupn rozumu. Jeho smyslem je bt a thnout Rozumem se stv a v rovin

in. Ale ne v prvn chvli. Jinak by toti dn dt, vi svtu tak slab, nemohlo pet. Ani
cedr by v pouti nepeil. Cedr se rod navzdory pouti, nebo ji do sebe pohlcuje.

Hlavn oporou jednn nen pro tebe rozum. Rozum mu naopak slou. Nedej na svm
protivnku, aby prokzal vc rozumu ne ty. Logick je jen hotov dlo, kdy se rozprostelo v
prostoru a ase. Ale pro se rozprostelo takto, a ne jinak? Pro se postavil do ela tenhle, a ne
nkdo jin? Vdycky to bylo jen dlo nhody. Ale jak to, e nhoda strom nerozptl v prach,
nbr ho pevn ustav navzdory zemsk ti?

Co pojme rozumem, to pivd ke zrodu. Kdy toti definuje urit byt, pomohl jsi mu
ke zrodu. Ono se pak chce ivit, pokraovat a rst. Pracuje k tomu, aby promnilo v sebe
vechno, co je jin. Obdivuje se nkomu pro jeho bohatstv. A on na sebe zane hledt jako na
bohe, akoli ho to pedtm snad ani nenapadlo, a hromadnm bohatstv se zni. Zane v nm
toti vidt vznam sebe sama. Nesna se lovka promnit v nco jinho, ne m prv je.
Patrn tu jsou mocn dvody, aby byl takov, a ne jin, a ty proti nim nic nezme. Ale me
ho promnit pmo v tom, m je, protoe lovk m hutnou podstatu a je v n vechno. Na tob
je, aby sis vybral, co se ti v nm lb. A abys to vykreslil v obraze, kter se bude zdt vem
samozejm, dokonce i jemu. A a ho spat, pijme ho, protoe vera ho pijmal tak, tebae
mu v tom jet nepomhala dn ve. Nejdv ho pojme rozumem, a a se v nm pak ten
obraz uskuten a stane se jm samotnm, bude ten lovk t ivotem onch byt, je chtj trvat
a rst.
 Nkdo napklad z jedn sti pracuje pro otroke a druhou st tu prci odmt. Takov
u je ivot, nebo ten lovk by zajist mohl pracovat o nco vce nebo mn. A bude-li chtt,
aby jedna st tu druhou pohltila, aby prce pohltila odpor k prci, pak tomu lovku ekne:
"Vid-li v t prci, tebas hok, svou jedinou dstojnost a monost tvorby, m pravdu, nebo
mus tvoit, kde se tvoit d. A nem cenu litovat, e otrok nen jin. On prost je, tak jako je
doba, v n ses narodil. Anebo hora v tvm kraji ..."

Naprosto jsi ho nenutil, aby pracoval vc. ani jsi neprohloubil jeho vnitn svr. Ale
nabdls mu pravdu, kter usmila ob jeho sti v byt, o n ti lo. A byt se d na pochod a
bude rst a lovk se obrt k prci. Anebo bude chtt, aby ta st, je prci odmt, pohltila tu
druhou, je chce pracovat. Potom mu ekne: "Jsi ten. kdo navzdory bii a hrozbm, e pijde o
chleba, vnuje poadovan prci jen tu nejnutnj st, kter mu pomh pet. Jak je tvj
postoj odvn! A jak velice m pravdu, nebo je pouze jeden zpsob, jak otroke zashnout, a
sice ten, pokldat se pedem za vtze. eho se v srdci nevzd, to je zachrnno. A tvorb
nevldne logika."

A naprosto jsi ho nenutil, aby pracoval mn. ani jsi neprohloubil jeho vnitn svr. Ale
nabdls mu pravdu, kter usmila ob jeho sti v byt, o n ti lo. A byt se d na pochod a
bude rst a lovk se obrt k revolt. --- (...)

CVII
Odsuzuji tvou marnivost, ale ne hrdost, nebo tan-li lpe ne jin, pro by ses mla
ped tm, kdo tan patn, pokoovat a samu sebe sniovat? Je jeden druh hrdosti, a sice lska k
dobe tanenmu tanci. Lska k tanci vak nen lskou k tob, kter tan. Tvj smysl je v dle,
dlo vak nem pro se tebou honosit. A ty se nikdy nedovr, leda ve smrti. Pouze marniv ena
m zalben v sobe, zastav se, aby se v sob zhlela, a ztrc se v obdivu k sob sam. Nem co
od tebe pijmout, leda potlesk. My vak, vn koovnci na cest k Bohu, hledme na takov
choutky s pohrdnm, nebo ns neme uspokojit nic, co pochz z ns.

Marniv ena ustrnula sama v sob, v domnn, e lovk nabv tve jet ped tm, ne
zeme. A u nen schopna nic pijmout ani dt, pesn tak jako mrtv. Pokora srdce ned, aby
ses pokoovat, nbr aby ses otevel. Prv ona je klem ke smn. Teprve potom me dvat a
pijmat A tato dv slova pro jednu jedinou cestu neumm od sebe odliit. Pokora nen
podzenost vi lidem, ale vi Bohu. Tak jako nen kmen podzen kamenm, ale chrmu.
Kdy slou, slou tvorb. Matka je pokorn tv v tv dtti a zahradnk tv v tv ri. J,
krl, se pokorn a bez rozpak nechm pouit od ore. Nebo toho v o orn mnohem vc ne
krl. A za to pouen mu budu vden, a kdy mu podkuji, nijak mi nebude pipadat, e bych
tm klesl. Je toti pirozen, kdy znalost orn smuje od ore ke krli. Nebudu vak dat, aby
mne obdivoval, nebo marnivost pohrdm. Pohled srdce pak smuje od krle k ori.

Potkal jsi bhem ivota enu, je v sob vidla modlu. Co j mohla dt lska? Vechno se
pro ni mnilo v poctu, dokonce i tv radost, kdy ses s n seel. Vc by vak byla vychutnala tv
zoufalstv, nebo m vc t pocta stoj, tm vt m cenu.

Takov ena jen hlt a nic ji nenasyt. Zmocn se t, aby t na svou poest strvila ohnm.
Je jako kreman pec. Ze sam lanosti hromad marn koisti a ek, e j to bohatstv pinese
radost. Ale nashromd jen popel. Ne jako koisti, nbr jako cesty od jednoho k druhmu, tak
bylo jedin sprvn ut tvch dar,

Ona v nich vak vid zstavy, a proto se bude chrnit, aby ti oplatila stejnm. Aby ti
poskytla naplnn, k tomu j chyb vroucnost, a bude ti tedy z falen zdrenlivosti tvrdit, e
obcovn si ned vnjch projev. To ale nen vy stupe lsky, nbr jen neschopnost
milovat. Bude-li socha pohrdat hlnou, uhnte leda vtr. Bude-li pod zminkou, e ti jde o
podstatn, pohrdat vnjmi projevy lsky, bude tv lska jen przdnm slovem. Chci, abys
touil, abys znal, co je to dar, a vydval svdectv. Mohl bys milovat panstv, kdybys pokldal
mln, stdo a dm za nadbyten jednotlivosti a postupn je vylouil? Jak stvoit lsku, kter je
tv tenou v osnov, kdy nen osnovy, kam bys ji mohl vepsat? Nen toti katedrly bez
obadu kamen. A nen lsky bez obadu, kter k lsce smuje. Podstaty stromu mohu
doshnout a pot, kdy strom uhntl zemi podle obadu koen, kmene a vtv. Teprve potom je
tady a tvo jednotu. Ten urit strom a ne jin. Ta ena vak pohrd smnami, z nich by se
zrodila. Hled v lsce jen pedmt, jeho se lze zmocnit. A takov lska je bez vznamu.

Povauje lsku za dar, kter v sob me uzavt. Kdy ji miluje, znamen to, e jsi jej.
Uzamkne t do sebe a mysl si, e je tm bohat. Lska vak nen poklad, kter by se dal
ukoistit, nbr zvazek z jedn i druh strany. Nbr plod pijatho obadu. Nbr tv cest, po
kterch probh smna.

Ta ena se nikdy nezrod. Zrodit se toti me pouze z pediva vztah. Vyprahl du i

srdcem, zstane hluchm semenem, jeho sla nebude vyuita. A v marnm koistn smutn
zestrne.

Neme si toti nic pivlastovat. Nejsi truhlice. Jsi uzel vlastn rozlinosti. Tak jako
chrm, kter je smyslem kamen.

Odvra se od n. Nem nadji, e bys j pidal krsy nebo ji nm obohatil. Tvj diamant
se j stal ezlem, korunou a znakem nadvldy. K obdivu mus bt pokorn srdce, i kdy jde o
pouh perk. Ta ena nic neobdivovala: zvidla. Obdiv je pedstupnm lsky, zvist vak
pedstupnm pohrdn. Konen zskala diamant a v jeho jmnu bude pohrdat vemi ostatnmi
diamanty na svt. Tm jsi ji vlastn odzl od svta dv, ne byl as. A odtrhl jsi ji i od sebe
samho, nebo ten diamant j nen cestou od tebe k n i od n k tob, ale otrockou dan. A proto
kad dal pocta jej tvrdost a osamlost jet zv.

ekni j:

"Ano, spchal jsem za tebou pln radosti. Poslal jsem ti poselstv. Vm jsem t zahrnul.
Pvab lsky byl pro mne prv v tom, e jsem ti dopl svobodn nade mnou rozbodnout.
Pisoudil jsem ti prva, abych se ctil svzn. Vdy potebuji koeny i vtve. Nabdl jsem se, e
budu pi tob. Jako bych pstoval rov ke. Tomu se tak poddm. A zvazky, na kter
pistoupm, nijak mou dstojnost neurej. Stejn tak jsem vzn povinnostmi i v lsce.

Nijak jsem se nezalekl pijmout zvazek a stt se prosebnkem. Piel jsem svobodn,
protoe nikdo na svt nem nade mnou moc. Ale ty ses v mm voln zmlila, nebo jsi v nm
vidla zvislost. J jsem vak zvisl nebyl, jen velkorys.
 Tys potala, kolk krok jsem k tob uel, nebo jsi nebyla iva z lsky, ale z pocty,
kterou ti m lska vzdvala. patn jsi pochopila smysl mho prosebnictv. Nechci t proto znt a
se svou poctou se obrtm jen k en pokorn, kterou m lska proz. Chci pomhat v rstu
pouze takov en, kter vyroste skrze mou lsku. O nemocnho lovka bych tak peoval
proto, abych ho uzdravil, a ne, abych mu zalichotil. Potebuji cestu, a ne ze. Tob vak nelo o
lsku, ale o kult Zahradilas mi cestu. Vztyila ses mi v cest jako modla. Nevm, jak s takovm
setknm naloit. Ml jsem nameno jinam. Nejsem modla, aby mi slouili, ani otrok, abych
slouil sm. Zavrhnu kadho, kdo by mne chtl zskat jako majetek. Nejsem vc dan do
zstavy a nikdo na mne nem prvo. Tak jako nemm na nikoho prvo j: od eny. kter mne
miluje, neustle pijmm.

Od koho sis mne koupila, e se dovolv svho vlastnictv? Nejsem tvj osel. Zstat ti
vrn, tm jsem povinovn leda Bohu. ne vak tob."

Stejn tak e, kter je vojk povinovn ivotem. Ned to od nho e, ale Bh. On
pikazuje, aby ml lovk smysl. A smyslem onoho lovka je bt vojkem e. Stejn tak
hldky, kter jsou mi povinovny ctou. dm ji, ale nic si z n nenechvm pro sebe. Hldky
maj sv povinnosti skrze mne. Jsem pro vojky na hldce uzlem jejich povinnost. Stejn tak
lska.

Ale kdy potkm enu, kter se erven a kokt a teprve dary ji nau, aby se usmvala,
nebo jsou pro ni moskm vnkem, a ne koist, potom se stanu cestou, kter tu enu osvobod.

Ani j, ani ona nebudeme tou lskou pokoeni. Stanu se prostorem okolo n a asem v
jejm nitru. eknu ji: "Nespchej, abys mne poznala, nebo nic ve mn nen k uchopen, jsem
prostor a as k uskutenn." Jestlie mne bude potebovat, tak jako potebuje zrno zemi, aby se
stalo stromem, nebudu ji dusit vlastn domlivost.

Ani ji nebudu uctvat pro ni samu. Sevu ji pevn do spr lsky. M lska j bude orlem s
mocnmi kdly. A ona neodhal mne, ale skrze mne odhal dol, hory, hvzdy a bohy.

Naprosto neb o mne. J jsem jen ten, kdo pen. Naprosto neb o tebe: ty jsi jen
stezka k lukm v rannm rozbesku. Naprosto neb o ns: vichni spolen jsme cestou Boha,
kter na okamik shl po naem pokolen a pouil ho.

CVIII
Neivit v sob nenvist k bezprv, nebo bezprv je pouze jeden okamik cesty a
promn se ve spravedlnost.

Ani k nerovnosti, nebo nerovnost je jen viditeln nebo neviditeln hierarchie.

Ani k pohrdn ivotem, nebo poddil-li ses nemu vtmu, ne jsi ty sm, stv se
tvj darovan ivot smnou. ivit vak nenvist k setrval libovli, nebo ta ni tvj ivot pmo
v jeho smyslu, kterm je trvn prv v pedmtu smny.

CIX
Byl jenom brka, ztracen v dlce na klidnch vodch moe.
 Jist vak je, Pane, jin rovina, z n bych toho rybe tam v dli na brce mohl spatit
jako plamen horoucnosti nebo uzel hnvu, nebo m enu a dti a vytahoval by tedy z vody chlb
lsky nebo mzdu hladu. Nebo bych mon zjistil, e umr na njakou nemoc, kter v nm sed a
uhryzv ho. e je lovk mal? Jak by mohl bt mal? Miskm

etzkem jej ovsem zmit neme. Avak vstoupm-li do brky, vechno je nhle
nesmrn.

Abych sama sebe poznal, k tomu ti, Pane, sta zapustit do mne kotvu bolesti. Zathne za
provaz a j se probudm.

Mon tak, e ten lovk v brce trp njakou kivdou?

Pohled na nj se vak v niem nezmn. T brka. T klid nad vodami. T przdnota

dne.

Co mohu od lid zskat, pokud se ped nimi pokorn nesklonm?

Pipoutej mne, Pane, ke stromu, z nho pochzm. Samoten nemm smysl. Ui, abych
byl druhmu oporou. Aby byt druh oporou mn. Abych byl pevn vpojen do tvch hierarchi.
Jsem tady rozloen a prozatmn.

Potebuji bt.

CX
Mluvil jsem o pekai, jen hnte chlebov tsto, a dokud se mu tsto poddv, znamen
to, e nic nepichz. Tsto vak pojednou zane takzvan vzat. A ruce v t beztvar mase odhal
silokivky a napt a odpor. V chlebovm tstu se zane rozvinovat svalstvo koen. Chlb se
zmocuje tsta jako strom zem.

Pevykuje sv problmy a nic se neukazuje. Std jedno een za druhm, nebo t

dn neuspokojuje. Protoe nejedn, jsi neastn, nebo jen chze probouz naden. A
zmocn se t nechu nad tm, e jsi tak rozptlen a rozdlen. Obrt se proto ke mn, abych tvm
rozporm uinil konec. A j to zajist mohu udlat tak, e zvolm jedno een a druh zavrhnu.
A kdy jsi pak zajatcem svho pemoitele, mohu ti ci: tm, e ses pro jedno rozhodl a druh
zavrhl, jsi zjednoduen a tedy pipraven k inu, ale mr, kter najde, bude jen mrem fanatika,
mravence nebo zbablce. Odvaha toti neznamen buit do tch, kdo jsou nositeli jinch pravd.

Kdy trp, sna se samozejm z podmnek svho utrpen vymanit. Sv utrpen mus
vak pijmout, aby t nutilo vystoupit v. Tak je tomu i s obyejnou bolest od nemocnho du.
Nut t, aby ses lil a odmtl hnilobu. Kdy si vak lovk radji nech nemocn d amputovat,
ne by se piml hledat lk, rozhodn ho nenazvu odvnm, ale jen lencem i zbablcem.
Nechci lovka amputovat, ale uzdravit.

Proto jsem se z on hory nad mstem obrtil k Bohu s touto modlitbou:

 "daj na mn, Pane, abych jim dodal smyslu. ekaj svou pravdu ode mne, ale ona jet
nen ukuta. Osvi mne, Pane. Zadlvm chlebov tsto, aby se projevily koeny. Ale nic dosud
neve a j se trpm v bezesnch nocch. Vm vak, jak je to s ovocem, kdy zraje. Kad tvorba
se koupe nejprve v ase, v nm se m uskutenit. Pinej mi bez ladu a skladu sv touhy,
pn, poteby. Hromad je na m stavenit jako stavebn hmotu, z n mm vytvoit celek, aby
je chrm i lo pojaly do sebe. Nechci vak obtovat poteby jednch potebm druhch. velikost
jednch velikosti druhch. Mr jednch mru druhch. Chci je poddit navzjem jednoho
druhmu, aby se stali vichni chrmem nebo lod.

Nebo jsem poznal, e poddit znamen pijmout a vytknout msto. Poddm kmen
chrmu, a kmen pestane leet bez ladu a skladu na staveniti. A nen hebku, jeho bych neuil
ke stavb lodi.

Nehodlm poslouchat ty, kterch je vc, nebo ti nevid lo, je je nad nimi. Kdyby byl
ten vt poet sloen z tch, kdo kovaj hebky, poddili by kovi sv pravd ty, kdo eou
prkna, a lo by se nikdy nezrodila. Nehodlm cestou marn volby a vzen a kat budovat mr,
jak panuje v mraveniti, protoe mr by pak sice nastal, ale lovk stvoen mravenitm by byl
stvoen zas jen pro mravenit. Nezle mi na tom, aby byl zachovn druh, jestlie ten druh
nepen dn nklad. Lhev je zajist nutn, cenu j vak dodv jen likr. Tak nehodlm
usmiovat. Usmiovat je toti stejn, jako spokojit se nechutnou vlanou sms studench a
horkch npoj.

J vak chci zachrnit lidi i s celou jejich pchut. Nebo je douc vechno, co hledaj,
vechny jejich pravdy jsou zejm. Na mn je, abych vytvoil obraz, kter je do sebe vsteb.
Nebo spolenm mtkem jak tch, kdo eou prkna, tak tch, kdo kovaj hebky, je lo. Pijde
vak hodina, Pane, a ty se smiluje nad mou rozervanost, z n jsem nic nezamtl. Nebo prahnu
po onom jasu, jen z nad vstebanmi rozpory, a ne po klidu lovka stranickho, po klidu
sestvajcm napl z lsky a napl z nenvisti.

Jestlie se, Pane, pohoruji, pak proto, e jsem dosud nepochopil. Jestlie zavrm do
ale nebo popravuji, pak proto, e nemm pl dostaten irok. Kdy nkdo odporuje
lovku, kter neum ovldnout jalovost ei a vytvoil si vratkou pravdu napklad tak, e dv
pednost svobod ped nsilm nebo nsil ped svobodou, v takovm lovku to hned ve
hnvem. Kdo pli ki, dl to proto, aby pekiel druh, protoe jeho vlastn e tu nesta.
Pro bych se ml vak. Pane, pohorovat, jestlie jsem dospl na tvou horu a spatil, jak skrze
slova, platn pro tu i onu chvli, probh prce. Kdo pijde, kadho pijmu. A bude-li se stavt
proti mn, promluvm na nho mkce, aby se vrtil. A nic v tch mkkch slovech nebude
stupkem, pochlebenstvm i snahou zskat hlas. Bude to pouze dkaz, nakolik jasn jsem z toho
lovka vyetl jmavost jeho touhy. A e ji beru za svou, nebo i ji jsem vstebal. Hnv
nezaslepuje: hnv se ze zaslepen rod. Pohoruje se nad njakou enou, e je zlostn. Odhal
vak svj odv, spat ved a pochop. Pro by ses mel nad tou beznadj rozilovat?

K mru, nad nm rozjmm, lze dospt jen cestou bolesti. Pijmm krutost bezesnch
noc, nebo putuji k tob, jen jsi vysloven, zahlazen vech otzek a ticho. Jsem zvolna rostouc
strom, ale jsem strom. A dky tob vysaji ze zem ivn ltky.

Ach, Pane, dobe jsem pochopil, e rozum je ovldn duchem. Rozum zkoum stavebn
hmotu, pouze duch vak vid lo. A pokud jsem poloil zklady k lodi, druz mi u propj svj
rozum a poskytnou on mnou stvoen tvi at, tvar, pevnost i zdvodnn.

Pro by mne mli odmtnout? Nepinesl jsem nic, co by je mohlo brzdit, pouze jsem
kadho z nich osvobodil v jeho lsce.

Pro by ml tesa ezat prkno s menm silm, jde-li o prkno k lodi?

A dokonce i lhostejn, jim se pedtm nedostalo msta, se potom obrt k moi. Nebo
kad byt smuje k tomu, ve kolem promnit a vstebat do sebe. Jak by mohl nkdo, kdo nen
schopen vidt lo, odhadnout budouc jednn lid? Stavebn hmota o jejich pochodu nic nepov.
Nezrodili se, pokud se nezrodili v uritm byt. Teprve jsou-li kameny seskupeny, mohou psobit
na lidsk srdce irou hladinou ticha. Kdy zem odevzdv ivn laiky cedrovmu semeni, mohu
jej chovn dopedu odhadnout. A jestlie znm stavitele i stavebn hmotu, potom vm, kam
stavitel thne, a e ti lid dospj k dalekm ostrovm."

CXI
Peji si, abys byl stl a pevn zbudovan. Peji si, abys byl vrn. Bt vrn toti
pedevm znamen bt vrn sob. Zradou neme nic zskat, nebo uzly, kter t pozdji
vedou, kter ti pinej ivot, smysl a svtlo, se spltaj dlouho. Jako kameny chrmu. Tak je
denn nerozmetm v trosky jen proto, abych se tpav pokouel vytvoit chrmy lep. Jestlie
prod sv panstv za jin, teba i za lepi, ztratil jsi nco, co nikdy znovu nenajde. A pro se
nud ve svm novm dom? M tu vc pohodl, vc veho, po em jsi touil v tom prvnm,
chudm dom. Studna ti znavovala pai a snil jsi o fontn. Tady ji m. Ale chyb ti nhle zpv
kladky a ono dobvn vody z bicha zem, vody, je se pak zrcadlila v slunci. Tm ovem
nemyslm, e nem zmhat horu a pozvedat se v a sama sebe vytvet a kadm krokem
smovat vped. Je ale nco jinho, kdy svj dm okrl fontnou, je bude vtzstvm tvch
rukou, a nco jinho usadit se v ciz ulit. Je nco jinho postupn zskvat v jednom a tm
smru, jako kdy obohacuje chrm, --- nebo pak vyrst strom, kter se rozvj podle svho
ducha --- a nco jinho je ono stehovn bez lsky, Petn-li uzly, ztrcm v tebe dvru, nebo
tm vydv v nebezpe svj nejvzcnj statek, jen nen z vc, nbr z jejich smyslu.

Vdycky jsem vdal, e vysthovala byli smutn. Chci. aby se otevel tvj duch, nebo tu
hroz nebezpe, e t oklamou slova. Nkdo nael svj smysl v cestovn. Jde od pstavu k
pstavu a nelze ci, e by se tm o nco ochuzoval. Jeho stlost spov v cestovn. Nkdo vak
miluje svj dm. jeho kontinuita spov v dom. A kdy ho denn mn, nebude nikdy asten.
A hovom-li o lenivci, rozhodn nemyslm lovka, kter miluje svj dm. Myslm naopak toho,
kdo svj dm milovat pestal a u ho ani nevid. I tvj dm je toti nepetritm vtzstvm a tv

ena, kter ho dennodenn za svtn oblk do novho, to dobe v.

Proto t poum o zrad. Jsi uzel vztah a nic jinho. A prv svmi pouty existuje.
Chrm tak existuje skrze kad ze svch kamen. Odstran jeden: chrm se zhrout. Jsi soust
chrmu, panstv, e. A to ve existuje skrze tebe. A nen na tob, aby ses dval na to, z eho sm
jsi, oima soudce, jako bys piel zven a nebyl s tm svzn. A pokud pece soud, soud sebe.
Tv je to bemeno, tv vsak i naden.
 Pohrdm toti lovkem, kter by hanobil vlastnho syna, protoe zheil. Pokrat a
odsoudit ho --- a tak ztrestat i sebe, jestlie ho miluje --- a vtpit mu sv pravdy, to zajist mus,
nem si vak chodit stovat dm od domu. Kdy se toti pestane k synu znt, pestane bt i
otcem, a klid, jeho doshne, bude jen bytkem byt, cosi jako klid mrtvch. Uboz pro mne byli
vdycky lid, kte zapomnli, k emu se maj znt. Vdy jsem pozoroval, jak hledaj njak
nboenstv, njakou skupinu, njak smysl, a jak ebron o pijet. Ale nachzeli pouhou
chimru. Prav pijet je mon pouze v koenech. Potebuje bt toti pevn zasazen, zaten
prvy i povinnostmi a odpovdn. Ale sv lidsk bemeno si v ivot neme naloit, jako kdy
si zednk na staveniti nalo na otrokv pokyn nklad. A pokud pebhne, zstane przdn.
Lb se mi naopak, kdy otec pite synv proheek sob a truchl a in pokn. Nebo ten syn je
z nho. A prv proto, e je na syna vzn a jm zen, doke dit i jej. Nikdy jsem toti nevidl
cestu, kter by mla jen jeden smr. A pokud odmtne nst odpovdnost za porku, neponese
ji ani za vtzstv.

Zhe-li ena, je bydl v tvm dom a je tvou manelkou. a ty ji miluje, pak nepob
mezi dav, abys ji spolu s nm soudil. Ta ena je tv a soudit bude pedevm sebe, nebo jsi za ni
odpovdn. Ocitla se tv zem v padku? Su sama sebe: jsi z n.

Jist se toti setk s cizmi svdky, ped nimi se bude muset rdt. A abys ze sebe smyl
hanbu, nebude se k jejm chybm znt. Ale k nemu se znt mus. Bude snad zajedno s tmi,
kdo po tvm dom plivali? ekne, e mli pravdu. Mon e ano. Ale j chci, abys byl ze svho
domu. Od tch, kdo plij, jdi dl. Ty plivat nem. Vra se dom a ekni: "Pro jste mne udlali
tak oklivm? Ta hanba!" Kdy maj toti oni vliv na tebe a pokryli t hanbou, ty tu hanbu pijmi
a me pak zase psobit ty na n a dodat jim krsy. A dod krsy sob, Odmtne-li plivat,
neznamen to. e chyby kryje. Nbr e je bere za sv, abys je smyl.

Ti, kdo se nechtj k tm chybm znt a sami popichuj cizince: "Vidte tu hnilobu, j ji
vak nezpsobil ..." Ti se vak neznaj k niemu. Budou ti tvrdit, e se znaj k lovku, k ctnosti
i k Bohu. Pokud vak takov slova neznamenaj uzel vztah, jsou przdn. Bh sestupuje pmo
do domu, aby se stal domem. Pro lovka pokornho, kter rozehuje svce, je Bh povinnost
rozehovat svce. Pro toho, kdo se zn k lidem, nen slovo "lovk" jen slovnkov vraz, nbr
znamen pro nho lidi, za n je odpovdn. Utci ped rozehovnm svc a dt pednost Bohu
je pli snadn. Ale j neznm lovka, nbr lidi. Neznm svobodu, nbr svobodn lidi. A
neznm tst, nbr astn lidi, Ani krsu, nbr krsn vci. Ani Boha, nbr horoucnost svc.
A ti, kdo hledaj podstatu jinde ne ve zrozen, ti prozrazuj jen vlastn jalovost a przdnotu srdce.
Takov lid nemohou t ani zemt, nebo pouhmi slovy se t ani zemt ned.

Na lovka, kter odsuzuje a k niemu se nezn, take soud jen kvli sob, bude naret
leda jako na zbytenou ze. Jde mu jen o vlastn obraz, a ne o lsku. Jen o nho samho jakoto
nazran pedmt, a ne jakoto vztah. A to postrd smyslu.

A proto je-li ti hanba za lidi z tvho domu, z tvho panstv i e a chce se stavt istm,
abys oistil je, nebo jsi z nich, je to falen postoj. Nejsi z nich toti ped svdky, take
oiuje jen sebe. Prvem ti lze ci: "Jsou-li jako ty, pro tady nejsou s tebou a neplij tak? ..."
Utopil jsi je v jejich hanb a jsi iv z jejich bdy.
 Ano, me se stt, e se nkomu nzkost, nepravosti a hanba vlastnho domu, panstv i
e znechut, a e ten lovk odejde hledat est jinam. A bude pro sv blzk znamenm jejich cti,
nebo je z, nich. Jakoby vyslan msi, co z jejich cti zstalo iv. Je to vak poin velmi
nebezpen, nebo takovmu lovku je zapoteb vce statenosti, ne kdyby elil smrti. Ihned
se najdou svdci, kte mu budou kat:

"Ty sm jsi tak z on hniloby!" A on odpov, m-li v ct sm sebe: "Ano, ale odeel
jsem z n." A soudci eknou: "Vida, ist odtud odchzej! Ti, kdo zstali, jsou prohnil." budou
t chvlit, ale jen kvli tob. Nebudou v tob chvlit tv blzk. Bude si dlat slvu ze slvy
druhch. Bude vak sm, tak jak je osaml marnivec i nebotk. Jestlie odejde, pejm
nebezpen poselstv. Trpl jsi toti, a jsi proto znamenm jejich ctnosti. Ale u tm je od sebe
odliuje.

Nem nadji zstat vrnm, leda kdy obtuje svj vlastn marniv obraz. Kdy se
nebude odliovat a ekne: "Myslm stejn jako oni." A budou tebou pohrdat Mlo ti vak sejde
na pohrdn, nebo jsi st onoho tla. A bude na to tlo psobit Pimje je, aby thlo tam, kam
thne ty. Teprve z jejich cti pak zsk est i ty. Jinou nadji nem.

Styd-li se prvem, neukazuj se. Nehovo. Zahryzni se do sv hanby. Takov patn

trven je skvl vc, nebo t donut stt se jinm ve vlastnm dom. Vdy ten dm zvis na
tob. Ale nkdo m nemocn dy a radji si vechny tyi uzne. Takov lovk je lenec.
Me jt na smrt a skrze sebe tak vrtit ctu svm blzkm, ale zapt je nesm, nebo bys tm
zapel i sm sebe. Tvj strom je dobr i patn. Ne kad plod je podle tv chuti. Ale jsou mezi
nimi i plody krsn. Zhlet se v krsnch plodech a druh zavrhnout je snadn, jsou vechny jen
rznmi aspekty tho stromu. Je pli snadn zvolit si jen nkter vtve. A druh zavrhnout.
Pyni se tm, co je krsn. A je-li vc toho patnho, ml. Na tob je, abys vstoupil zptky do
kmene a ekl: "Co mm dlat, abych ten kmen uzdravil?"

Kdo opust svou zemi srdcem, toho lid zape a on sm zape svj lid Mus tomu tak bt.
Pijal jsi jin za soudce. Je tedy sprvn, aby ses stal jednm z nich. Nen to vak tv pda a
zeme na to.

Zlo tady psob tv vlastn podstata. Ml se v tom, e rozliuje. Nic toti neme
odmtat. Jsi tady patn. To vak pochz z tebe.

lovka, kter zape svou enu, msto i zemi, zapu i j. Jsi s nimi nespokojen? Jsi jejch
st. Tou st, je v nich thne k dobru. Je teba strhnout ty ostatn s sebou. A ne je soudit
zven.

Je toti soud dvojho druhu. Ten, kter vyn ty ze sv strany jakoto soudce. A soud
nad tebou.

Nejde o to, vystavt mravenit. Zape jeden dm a zapels vechny. Zape jednu enu a
zapels lsku. Tu enu opust, lsku vak nenajde.

CXII
"Broj proti vcem," ekne nu "ale jsou pece vci, ktermi mohu zskat. A proti
poctm, a pitom jsou i pocty, jimi rotu. V empak je tedy ono tajemstv, kdy jsou i pocty,
kter mne in menm?"

V tom, e dn vci, dn pocty ani zruky neexistuj. Maj uritou cenu jen ve svtle
tv kultury. Jsou v prvn ad soust struktury. A tuto strukturu obohacuj. A kdy j nhodou
slou i ty, jsi ve svm byt obohacen. Jako je tomu v mustvu, je-li to opravdu mustvo. Jeden z
nich obdr cenu a kad z mustva se ct v srdci obohacen. A ten, kdo cenu zskal, je pyn za
cel mustvo, a kdy si nese cenu pod pa, vecek se erven. Tam vak, kde neexistuje
mustvo, nbr jen souhrn len, bude mt cena vznam jen pro toho, kdo ji dostal. A ten bude
pohrdat ostatnmi, e ji nedostali. A ostatn mu budou zvidt a nenvidt ho. Protoe kad z
nich byl oizen. T cena tedy me jednou povznet a jindy probouzet nzkost. Nebo
prospn je pro tebe jen to, co vytv cesty, na nich se me smovat

Stejn je tomu, kdy z mladch poruk, kte sn o tom, jak zemou pro i, udlm
kapitny. Cel se nhle rozz, ale vid v tom snad nco pro n sniujcho? Pidal jsem jim jen
sly, obtavosti. A zrove s nimi jsem povznesl i cosi vtho, ne jsou oni sami. Stejn tak s
velitelem, kter zas bude lpe slouit lodi. V den, kdy ho jmenuji, zaho nadenm a nadchne i
sv kapitny. Stejn tak ena, je-li astn svou krsou kvli mui, kterho obestr svtlem.
Pohle, jak diamantem jet zkrsn. A zkrsn tm lska.

Nkdo miluje svj dm. je to dm skrovn, ale on se pro nj del a ponocoval. Chyb vak
jet tlust vlnn koberec nebo stbrn konvice, z n by ped milovnm popjel s milovanou
enou aj. Po v t din, bdn a trpen jde tedy jednoho veera ke kupci a vybere ten
nejkrsnj koberec, tu nejkrsnj konvici, jako by vybral kultovn pedmt. A vrac se dom
zrovl pchou, nebo toho veera bude obvat skuten dm. A na oslavu konvice sezve
vechny ptele, aby popili s nm. A pi hostin je tenhle nesml lovk nhle ven a je to po
vech strnkch dojemn. Nebo sm cosi zskal a zrove te obtuje vc i svmu domu,
protoe dm zkrsnl. Ale neexistuje-li e, j bys slouil, a je-li pocta, pedmt nebo est jen
pro tebe, pak je to tot, jako by padly do pust studny. Jen hlt a jsi stle lanj a stle mn
napojen a nasycen. A nechpe, pro ct s pchodem veera nad vcmi, po nich jsi tolik touil,
jen hokost. Marnost vci k si, marnost! ...

A u kadho, kdo takhle vol, to znamen, e chtl slouit jen sob. A sebe samozejm
nenael.

CXIII
Nemohu svj lid pivst k svtlu pravd jinak ne skrze iny. Nikdy ne slovy. Nebo m-li
ivot ukzat tv, mus bt stavn jako chrm. Co by sis poal se dny, kter by byly stejn jako
vyrovnan ada kamen? Takto vak ve st ekne: "Svtil jsem svtky otc, vychoval jsem sv
syny, dal jim manelky a nkter z nich --- ty, je mi Bh k sv slv vzal --- jsem zbon uloil
v zemi." Nebo jsi jako zzran zrno, je promn zemi v pse a nabdne ji slunci. V pohledu
milovan, kter se na tebe usmje a nau t slovm modlitby, promn pak to obil ve svtlo. A
kdy j zasvm zrno, je to u jako veern modlitba. A zvolna krm a rozsvm sv zrno pod
hvzdami a nemohu zmit, jakou roli tu hraji, jestlie hledm krtkozrace a pli zblzka. Ze
zrna vyroste klas, klas se promn v tlo lovka a k slv bo vyroste z lovka chrm. A j pak
mohu ci, e to obil m slu seskupit kameny.
 Sta jedin kdlat semeno, vydan nhod vtru, aby se zem stala bazilikou.

CXIV
Budu vyorvat svou brzdu, ani budu zprvu rozumt. Prost jen pjdu ... Pochzm z e
a e ze mne a nemohu to nijak rozliovat. Jsem otcem syn, kte jsou ze mne, a tam, kde jsem
nepoloil zklad, nemohu nieho ekat. Nejsem ulechtil ani lakom, obtav ani obti dajc,
nebo zemu-li na hradbch, neobtoval jsem se mstu, nbr sm sob, kter z toho msta
pochzm. A je samozejm, e z eho iji, na to i zemu. Ty vak v mocnch, vzruivch
radostech, poskytnutch ti pedevm za odmnu, vid cosi jako pedmt na prodej. Napklad
msto v srdci pout, msto, kter se pro tebe me stt rudm kvtem, plnm masa a krve. A ty
je ohmatv a neme se toho poten nasytit. Prochz se tu po tritch, t t pohled na
hromady barevn zeleniny, na pyramidy mandarinek, pkn vyrovnanch jako velkomsta v
krajin svch vn, a nejvt poten m z rznch koen, je jsou mocn jako diamant, nebo
jedin petka sladkho pepe, kter sem pivezlo pod svou vlajkou proces plachetnic z dalekch
konin, v tob doke znovu probudit jak pchu mosk soli, tak dehtovou vni pstav a
zpach koenho emen, jm tv karavany proskly uprosted nekonenho sucha, kdy jsi
putoval k zzraku moe. A proto km, e ndhera trh s koenm pochz z mozol, odenin,
puch a mokvajcch ran tvho vlastnho tla.

Ale co tu chce hledat, nejde-li o vtzstv, kter se tady znovu rozezpv, tak jako kdy se
spaluj zsoby oleje? Ach, kdo jen jednou ochutnal vodu ze studny El Ksour! Sta mi obad
svtku, aby se pro mne stala studnka zpvem ...

Tak tedy pjdu. Zpotku bez horoucnosti, ale jak postupn promenuj spku v pstav
zrna, stv se pro mne sven do stodoly a uvn svezenho obil jednou a tou vc. Chtl
jsem usednout a vychutnat klid. A nhle klidu nen. Nhle vidm, e se mlili vichni, kdo chtli,
abych se usadil v minulch vtzstvch, protoe myslili, e lze vtzstv zamknout a uchovat,
zatmco vtzstv je jako vtr. Chce-li jej zachytit, je pry.

Blzen je lovk, kter si zave vodu do ndoby, protoe miluje zpv studnek.

Ach, Pane, jsem cesta a prostedek. Jdu tam a zpt. Konm svou prci zaryt a trpliv
jako osel nebo k. Znm jenom zemi, kterou peorvm, a zrno setby, je se mi perl mezi prsty
ve svzan zste. Na Tob je, abys vynael jaro a ke sv slv pinesl zrn. Jdu tedy proti
proudu. Nutm se kret onm smutnm krokem hldkujcho vojka, kter u pro samou ospalost
nemysl ani na polvku. Jen proto, aby si mohl bh hldek alespo jednou za rok ci: "Jak je ten
pbytek krsn ... a jak je vrn ... a jak je psn bdl!" Bude za tch sto krok obhldky
odmnn. Pijdu t navtvit. A zbran ponesou m vlastn ruce. Ale tak, jako bych je propjil
tob, jako by se propletly s tvmi. A bude se ctit ochrncem e. A na ndheru msta budou
hledt z hradeb moje oi. J, ty a msto budeme jeden celek. Tehdy v sob poct lsku jako
spalujc plamen. A bude-li ten por slibovat z sdostatek krsnou, aby jm bylo zaplaceno
devo tvho ivota, kter jsi nashromdil polnko po polnku, potom ti dovolm, abys zemel.

CXV
Semeno by se mohlo na sebe zahledt a ci: "Jak jsem krsn, mocn a pln sly! Jsem
cedr. Dokonce vc, jsem sama podstata cedru."
 J vak km, e nen jet nim. Je prostedkem, cestou a pechodem. Je tm, kdo
vykonv. Nech tedy pod svj vkon! Nech zvolna vede zemi, aby se stala stromem. Nech
vybuduje k slv bo cedr. Budu je pak soudit podle vtv.

Stejn tak na sebe hled i oni. "Jsem takov a takov." A vid v sob poklad zzrak. A je
v nich kdesi vskutku branka k uloenm pokladm. Sta ji nahmatat, a hned se z nich nazdabh
vychrl bse. Takov odhnut t vak vru nedojme.

Jako ernosk kouzelnk. Nhodn, avak se znaleckou tv smch dohromady rzn

trvy, psady a podivn stroj. Za bezmsn noc to vechno promch ve velik mse. A
mluv a mluv a mluv. ek, e z jeho kuchyn vyvstane neviditeln sla, kter tv vojsko,
pochodujc k jeho doupti, poraz na hlavu. Ale nic se neukazuje. Zane tedy znovu, A hled jin
slova. A jin trvy. Pravda, ve svm sil se vlastn neml. Tak u jsem zail, jak dokzalo
devit tsto ve smsi s ernavou tekutinou rozvrtit e. Byl to mj dopis, kterm jsem vyhlsil
vlku. Tak u jsem zail, jak vtzstv vyvstalo z msy. Hntli v n prach do puek. Tak u jsem
zail, jak lehk chvn vzduchu, vychzejc zprvu jen z obyejn hrudi, postupn rozplilo lid
jako por. To kdosi hlsal vzpouru. Tak u jsem poznal, jak se nleit sestaven kameny
rozevely v korb ticha.

Ale nikdy jsem nevidl, e by nco vzelo z nhodn seskupen stavebn hmoty, jestlie
nemla urit spolen mtko v lidskm duchu. Bse mne doke dojmout, ale nikdy mi
nevytryskly slzy nad zmatenou sms psmenek, vzniklou z dtsk hry. Semeno dosud
nevyjden, doadujc se obdivu k stromu, ktermu jet nedalo vyrst, nim toti nen.

Ano, smuje k Bohu. Ale z toho, e se snad jednou uskuten, jet nevyvozuj, e u
jsi. Tv hn nic netlumo. Kdy pl poledn slunce, semeno mi stn neposkytne, i kdyby to
bylo semeno cedru.

Za krutch asu se probouzv spc archandl. K skrze ns zpetrh sv povijany a

vyvstane ped nam pohledem! K do sebe vsteb a znovu sve vechna kehk slovka. K
ns donut opravdu vykiknout. Vykiknout po t, je tu nen. Vykiknout nenvist proti smece.
Vykiknout po chlebu. K znovu napln smyslem ence i sklizen, hlubokou ruku vtru v obil i
lsku, to ve, co je zprvu ponoeno v rytmus pomalosti. Ty vak jde jako vykrada do vykien
tvrti, abys tam v sob cestou sloitch her rozeznl lsku. Zatmco v moci lsky prost je,
rozeznt na tvm rameni manelinu ruku.

Ano, vechno je aromoc a obad je tu proto, aby t vedl za koistmi, je nejsou te

podstaty s pastmi. Tak jako jednou do roka tam kdesi na severu zaho lidsk srdce plamenem,
vzniklm ze smsi pryskyice, malovanho deva a horkho vosku. Ale t nhodn mchanici v
tv mse, t mchanici, od n ek zzrak, akoli jsi k nmu nepipravil cestu, t j km
falen arovn, lenost a nesourodost. Nebo chce potkat sama sebe, a pitom ses zapomnl
uskutenit. Tm okamikem nen nadje. Bronzov vrata se za tebou zavou.

CXVI
Nemaj smysl pro as. Chtj trhat kvty, ty se vak jet nerozvily: a dn nenachzej.
Anebo najdou nkde rozvit kvt, nen vak pro n vystnm obadu rovho kee, nbr jen
vete na prodej. Jakou radost jim pak me poskytnout?

J krm smrem k zahrad. Je po n ve vtru stopa jako po lodi naloen jemnmi

citrny, nebo po karavan vezouc mandarinky, nebo po ostrov, k nmu plujeme a kter u
prosycuje moe svou vn. Nedostal jsem do zsoby nic, jen pslib. Se zahradou je to stejn, jako
kdy mm dobt ozu nebo manelku, kterou jsem jet nezskal, ale u se mi poddv v nru.
Zahrada se mi tak nabz. Tam za nzkou zdkou je vlast strom s mandarinkami a citrny a mj
krok tam bude pijat. Ale vni citrn a mandarinek, stejn jako smv, si nelze podret trvale.
Ale pro mne,Jen jsem pochopil, si vechno zachovv svj vznam. ekm, a pijde pro
manelku nebo pro zahradu prav chvle.

Oni vak ekat nedovedou a nikdy nepochop dnou bse, protoe as, jen obnovuje
touhu, oblk kvt a dv dozrt plodu, je jejich neptelem. Hledaj radost ve vcech, zatmco
radost spov jen v cest ten skrze n. J jdu a jdu a jdu. A kdy jsem konen v zahrad, v m
vlasti vn, usednu na laviku. A hledm. Tu a tam odltaj listy a kvty vadnou. Ctm vechno,
co tu umr a znovu se zas vytv. Netruchlm proto. Jsem bdl jako na irm moi. Ne trpliv,
protoe radost je v chzi a o cl nejde. M zahrada a j jdeme od kvt k plodm. Skrze plody
vak k semenm. A skrze semena ke kvtm ptho roku. Vci mne nemohou oklamat.
Vdycky to jsou jen pedmty kultu. Dotknu se nstroj obadu a najdu barvu modlitby. Ale ti,
kdo nechtj znt as, na n narej jako na ze. Dokonce i dt se jim promn ve vc, jej
dokonalost jim bude unikat (nebo je cestou, po kter jde Bh, a toho zachytit nelze). Rdi by
jeho dtsk pvab podreli jako do zsoby, j vak, potkm-li dt a vidm, jak se chce usmt a
zrudne a hled utci, vm, co v nm bou. A polom mu ruku na elo, jako bych chtl utiit
moe. Oni ti kaj: "Jsem ten a ten. Takov a takov. Mm to i ono." Neeknou: "Jsem ten, kdo
ee prkna, jsem cesta, po n spje strom, aby se zasnoubil s moem. Jsem ten, kdo kr od
jednoho svtku k druhmu. Jsem otec dt a budoucch dt, nebo m ena je plodn. Jsem
zahradnkem jara, je uv mch rukou, mho re a hrb. Jsem ten, kdo nkam smuje."
Nesmuj toti nikam. A smrt jim nebude pstavem.

V dobch hladu ti eknou: "Nemm co jst. M bicho zemdlv. Dokonce zemdlv i

bicho mch soused, a jak je o tom stle slym hovoit, zemdlv i m due." Nevd toti, e
bolest je cestou k uzdraven, vytrenm ze spoleenstv s mrtvmi, znamenm nutn promny
anebo velkolepou vzvou k rozeen uritho rozporu. Promna, rozeen, pslib uzdraven ani
smutek pro n neexistuj. Jen bolest jako okamit nepjemnost. Stejn tak pokud jde o radost,
zn jen tu ubohou, chvilkovou radost z uritho uspokojenho pn nebo choutky, ne vak tu
jedinou, kter m pro lovka cenu a kterou poct teprve tehdy, kdy pochop, es cesta,
prostedek a povoz pro toho nejvtho ze vech vdc.

Smysl karavany nelze vyst z jednotvrnch krok, je se podobaj jeden druhmu. Ale
kdy pitahuje provaz nkterho z uzl, kter povoluje, kdy pobz loudav a pipravuje non
tboit a dv zvatm pt, tehdy jsi stejn tak zapojen v obad lsky, jako kdy pozdji vejde
do palmovho hje a tv putovn uzave vnec ozy, anebo kdy se u prochz po mst, z
nho jsi nejprve vidl jen nzk zdky chudch tvrt, u tehdy vak pln ze, protoe byly z
msta, v nm vldne tvj bh. Tvj bh toti doke vldnout na jakoukoli vzdlenost Pozn
ho nejprve v kemen a trn. To jsou pedmty kultu a stavebn hmota k jeho poven. Tak jako
stupn schod do manelina pokoje. Tak jako kterkoli slova pro bse. To jsou tv arodjn
psady, nebo prv svm potem a odenmi koleny pipravuje cestu ke zjeven msta. U te
jako bys v nich vidl jeho podobu, tak jako se podob plod slunci nebo otisk v hln uritmu
hnut v srdci sochae, kter ji hntl. U te v, e tictho dne vyroste z kemene mramor, z
bodlk re a fontny z vyprahl zem. Jak by t mohla tvorba unavit, kdy v, e stav krok
za krokem msto? Kdy se mi nkdy zdlo, e jsou velbloudi znaven, kal jsem jim, e stejn
jako zahradnci a svei kamen, i oni buduj msto s modrmi ndremi a zasazuj stromy, kter
ponesou mandarinky. kal jsem jim: "Kad v pohyb je soust obadu. Zante probouzet
neptomn msto. Teste ze sv stavebn hmoty nn pvab dvek. A proto vm u tento
kemen a hlo von po tle milovan."

Jn vak znaj jen to, co je k uitku. Ve sv krtkozrakosti vid z cel lodi pouze hebk v
prkn. A z karavany v pouti jen jeden urit krok a za nm dal a dal. A kad ena je pro n
prostitutka, zmocuj se j, jako by byla darem a smyslem toho uritho okamiku, akoli sprvn
za n mli putovat kemenem a trnm, zvolna j dosahovat pout k palmovm hjm a lehkm
pohybem prstu, kter klepe na dvee. Pohybem pochzejcm z takov dlky, e je pak jako
zzrak, schopn vzksit z mrtvch. Teprve tehdy, pozvolna vydobyt ze samotskch noc, se ti
svt zase navrt v celm svm mld a jako vn vysvobozen ze schrnky se proloupne a zase
oije. A zane pro vs lska. Jen tm se dostalo odmny, kdo si sv gazely pozvolna ochoili.

Protivil se mi jejich rozum, nebo byl pouhm potstvm. A nedovedl vidt nic, krom
ubohho soutu zcela pomjivch vc. Jako kdy kr podl hradeb a vid kmen a vedle nho
dal a zase dal. Jsou vak i lid, v nich je smysl pro as. A nenarej na jednotliv kameny
jako na pekku. Ani nelituj, e urit kmen je prv tady, ani si neslibuj od jinho, e jim
pinese, co nle. Prost jen obchzej msto.

CXVII
Jsem ten, jen bydl. Zvedm vs nah ze studen zem.

Neastn lide zbloudil v noci, ty plsni na trbinch zemsk kry, v nich se na

horskch svazch sklonnch k pouti jet zachovaly zbytky vody.

ekl jsem vm: "Hle, Orion, Velk medvdice a Severka." A vy jste sv hvzdy poznali a
kte te jeden druhmu: "Hle, Velk medvdice, a tamhle Orion a Severka." A protoe mete
ci: "Putoval jsem sedm dn ve smru Velk medvdice", a navzjem si rozumte, hle, kdesi
bydlte. Tak jako palc mho otce. "B do sklepa a pines ovoce," kali mi, kdy jsem byl
chlapec. A jenom zvukem toho slova u ve mn probudili vni sklepa. A j jsem odchzel do
vlasti zralch fk.

A eknu-li ti "Severka", zav to v tob, jako by ti byl nhle vyten smr, a u sly
inet zbran kmen ze severu. A protoe jsem pro slavnosti uril vpencovou tabuli na vchod
a pro popravy jin soln doly --- a palmovm hjm jsem pikl roli, bt toitm a pstem
karavan ---, hle, jak se pojednou ve svm dom vyzn. Chtl jsi omezit studnu jen na uitkovou
roli, toti na poskytovn vody. Ale voda mus znamenat zrove i neptomnost vody. Kdy
lovk neumr zn, jet to neznamen, e ije.

A lpe bude bydlit lovk, kter usych v pouti pro nedostatek vody a sn o znm studni
a v deliriu sly skpot jej kladky a praskn jejch provaz, ne ten, kdo ze nezn, a proto
tak nic nev o krse studn, za nimi se kr podle hvzd.
 Nechvlm ze pro hmatateln vznam, kter snad dodv vod, ale proto, e lovka
donut st ve hvzdch a vtru a v neptelskch stopch v psku. Je proto podstatn, abys
pochopil, e budu-li t chtt probudit k ivotu a prost ti odeberu pit, aby tv bicho zatouilo po
vod, bude to pouh karikatura ivota. Tou-li uhasit ze, musm t poddit obadu, nechat t
putovat pod hvzdami a naslouchat psni rezav kliky, je vtiskne tvmu konn vznam
modlitby a potravu tvho bicha promn v potravu srdce.

Nejsi dobytek v chlv. Chlv me vymnit za jin, lab vak zstane t, i podestlan
slma. A dobytku se tu nepovede o nic lpe ani he. Tv potrava vak nen jenom pro bicho,
nbr i pro srdce. A kdy umr hlady a ptel oteve dvee a postr t ke stolu a do dbnu ti
naleje mlko a ulom ti chlb, npojem ti tady bude smv, nebo ten pokrm je obad. Pravda,
ukoj i hlad, ale zrove v tob rozkvete vdnost za to, e lid jsou dob.

Chci, aby chlb byl chlebem od ptele a mlko aby pochzelo z prsu tvho kmene. Chci,
aby jen mouka byla ze slavnosti sklizn. A voda aby se rodila ze zpvu kladky nebo z uritho
smovn pod hvzdami. Poznal jsem to u svch vojk. Mm rd, kdy jsou zmagnetizovan a
iv jako kovov stelka na lodnm kompasu. Je lpe, kdy maj manelku a kdy jsou v lsce
stdm, ne vak proto, e tak vc ztrcej, nbr proto, e je pak tlo thne k manelce a rozeznaj
sever od jihu a vchod od zpadu a maj i hvzdu, je jim ukazuje, kterm smrem je jejich
milovan.

Kdy je vak pro n cel zem jedna velk vykien tvr, v n mohou uhasit touhu po
lsce nhodnm zaklepnm na dvee, kdy je jim po vli kterkoli z en, pak cestu nepoznaj a
neznal smru usednou na hol zemi a nikde nebudou bydlet.

Stejn jako kdy otec dosyta nakrmil a napojil Berbery a opatil jim dvata. Zmnil je
tm v beznadjn dobytek. J jsem vak ten, jen bydl, a ty se nesm dotknout eny, leda a po
obadu svatby, aby tv loe bylo vtzstvm. Potom se ovem me i stt, e nkte na lsku
zemou, protoe nebudou moci jeden druhho doshnout, ale takov mrtv se zrove stanou
podmnkou lsky, a kdybych ze slitovn nad milenci odstranil pro n pehrady, hradby i onen
obad, kter zakld tv lsky, naprosto bych jim tm neposkytl lsku, nbr jen monost na
lsku zapomenout.

Bylo by to stejn len, jako kdybych dal vhodit do ohn veker diamanty jen proto, e
je stejn neme mt kad a lovk se tm alespo zbav urit drsav touhy. Tou-li milovat
enu, musm pro n lsku zachrnit.

Jsem ten, jen bydl. Jsem magnetick pl. Jsem semeno stromu a tich silokivka, kter
tu mus bt, aby tu byl kmen, koeny a vtve, ten a ten kvt a plod, a ne jin, ta a ta e, a ne jin,
ta a ta lska, a ne jin. Ne vak proto, e bych tmi ostatnmi pohrdal nebo je zavrhoval, ale
proto, e lska nen byt, kter by lovk nalzal jako njakou vc mezi jinmi vcmi, ale
vyvrcholen obadu. Tak jako je jm i byt stromu, kter ovldl svou vlastn bytostnou rozlinost.
Jsem vznam stavebn hmoty. Jsem bazilika a smysl kamen.

CXVIII
Nem ve doufat, jsi-li slep k onomu svtlu, je nen z vc, nbr z jejich smyslu.
Nachzm t, jak stoj ped vlastnmi dvemi: "Co tady dl?" Nev a nak si, jak je ivot.

"ivot u mi nic nedv. M ena sp, mj osel odpov a obil zraje. Nejsem nic ne
hloup ekn a nudm se." Dt, kter si neme hrt, nebo u nedovede ve he st Usedm
vedle tebe, abych t pouil. Pluje ztracenm asem a sed v tob zkost, e se neuskuten.
Druz toti kaj: "lovk mus mt cl." Je krsn plout, kdy ti pi tom z moe pozvolna
vyvstv beh. Je krsn skpajc kladka, kter ti pin vodu. I zlat obil, pstav tv diny. I
smv dtte, pstav rodinn lsky. I oblek se zlatm zdobenm, pozvolna it pro slavnost. m
se vak me sm v sob stt, bude-li otet klikou jen pro zvuk kladky, bude-li t aty jen
kvli atm, milovat jen kvli lsce? To ve se rychle vyerp, protoe ti to nem co dt. Tak
jako na galejch, kam poslm ty, kdo pestali bt lidmi. Ude motykou a je to prost rna
motykou. A tak zasazuj rnu za rnou. V jejich vlastn podstat se tm nic nemn. Plavba bez
beh a pod dokola. Nen tu tvorba, nejsou cestou a povozem jedoucm k svtlu. Ale kdy pod
stejnm sluncem, na stejn tvrd cest a v stejnm potu jednou za rok vydobude ist diamant,
nbon se rozz. Rna motykou bude pak mt smysl diamantu, a ten je jin povahy ne ona. A
ty pozn mr stromu a smysl ivota, jen spov v tom, e se stupe po stupni pozved vzhru
k bo slv.

Oe kvli obil a ije kvli slavnosti a kvli diamantu roztlouk horninu. Co maj navc
lid, kte ti pipadaj astn, ne znalost boskho uzlu, kter svazuje vci? Nikdy nenajde mr,
pokud nic nepromn podle svho ducha. Pokud se nestane prostedkem, cestou a povozem. Jen
tehdy koluje krev e. Ale ty chce bt ven a ctn jen pro sebe sama. A mysl si, e me
svtu vyrvat cosi, co by bylo jen pro tebe. Nic vak nenajde, nebo nic nejsi. A sv rozpadl vci
pak odhazuje mezi odpadky. Oekval jsi njak zjeven zven, njakho archandla, jen by se
ti podobal. Ale o vc bys takovou nvtvou zskal, ne kdy t navtv soused? J jsem vak
poznal, e jin je lovk, kter jde za nemocnm dttem, a jin ten, kdo kr za svou milou, a
jin ten, kdo kr jen k przdnmu domu, i kdy se v tu chvli zdaj podobn, a stojm tu proto
jako setkn nebo beh za vcmi, je jsou. A ve je promnn. Jsem obil, k nmu smuje
prce, mu, k nmu smuje dt, studnka, k n smuje pou, diamant, k nmu smuje pot.
Nutm t, abys v sob vybudoval dm. A bude postaven, obyvatel u pijde, aby ti zaplil srdce.

CXIX
Poznal jsem, e nen tot pijmout riziko smrti a pijmout smrt. Znval jsem mlad mue,
kte smrt pyn vyzvali. Vtinou proto, e zde byly eny, je jim tleskaly. Vrt se z vlky a
lb se ti chvalozpv, kter ti pj oi en. Pijal jsi onu zkouku elezem, do n jsi vsadil svou
munost, nebo existuje pouze to, co d vanc a vystav nebezpe ztrty. Dobe to znaj hri,
kte sv jmn vsad do kostek. Jmn jim v tom okamiku nijak neslou, ale stalo se zstavou
kostky a ruka nhle ct jeho jmavost. Zlat kostky, je vrh po hrubm stole, se rozvjej v
pln, pastviny a dozrl pole tvho panstv. A tak si navrtilec vykrauje v zi svho vtzstv,
obten zbranmi, je dobyl a mon i vyzdobil krv. A vecek z, i kdy jen na urit as.
Nebo z vtzstv neme t. Pijmout riziko smrti znamen tedy pijmout ivot. A lska k
nebezpe je lskou k ivotu. I tv vtzstv znamen, es pijal riziko porky a pemohl je
tvorbou. Jist jsi nikdy nevidl, e by se nkdo nazval chlubiv pemoitelem, protoe beze
veho rizika vldne domcm zvatm. J vak od tebe dm vc, chci t mt vojkem pro i
plodnm, l kdy je tady prh, kter je obtno pekroit, nebo je nco jinho pijmout riziko
smrti, a nco jinho je pijmout smrt.
 J dm,abys byl soust stromu a tomu stromu byl podzen. dm, aby sdlem tv
pchy byl strom. I sdlem tvho ivota, kter jen takto nabude smyslu.

Pokud jsi pijal riziko smrti, obdarovals jen sebe. Rd dch z plnch plic a svm leskem
osluje dvky. Potebuje vak o tom riziku mluvit, je to vmnn zbo. Stejn se vychloubaj
moji destnci. Ale i oni vzdvaj est jen sob. je nco jinho ztratit vechno hrou v kostky jen
proto, abys sv jmn uctil a cel sevel v dlani, abys je poctil v ruce prv v tu chvli v jeho
iv hmotnosti a pln ptomnosti s vekerou jeho vhou svezen slmy a klas, dobytka na
pastvinch i vesnic, oddechujcch lehkm kouem, svdcm, e zde ij lid, a nco jinho je
vechny ty stodoly, vechen dobytek, vechny ty vesnice od sebe odhodit, abys il kdesi dl. Je
nco jinho dodat svmu jmn ve chvli rizika ostej pchu a palivost. a nco jinho vzdt se
ho jako lovk, kter kus po kuse svlkne na behu aty a pohrdav shod stevce, aby se nah
zasnoubil s moem. Aby ses zasnoubil, mus zemt.

Mus zkomrat jako ty staeny, kter si kaz oi nad kostelnmi rouchy, do nich oblkaj
svho Boha. Samy se promuj v bo at. A stonek lnu se v jejich prstech zzrakem mn v
modlitbu.

Nebo jsi pouze cesta a pechod a me doopravdy t jen z toho, co promuje. Strom
promuje zemi ve vtve. Vela kvtinu v med. A ty svm pluhem promuje ernou zemi v
por obil.

Je proto pedevm dleit, aby byl tvj Bh pro tebe skutenj ne chlb, do nho se
zakusuje. Potom t opoj natolik, e bude ochoten se obtovat, a bude to manelstv vlasce.

Ale tys vechno zniil a promrhal, nebo se ti ztratil smysl slavnost a domnval ses, e
nco zsk, bude-li ze svch zsob erpat rovnomrn den po dni. Ml se toti, pokud jde o
smysl asu. Pili tvoji djepisci, logikov a kritici. Hledli na stavebn hmotu, a protoe z n
nemohli nic vyst, poradili ti, aby ses j til. A tys odmtl pst, kter byl podmnkou hostiny.
Odmtl jsi vzdt se t sti obil, kter by, splena pro slavnost, dodala obil svtlo. A oslepen
ubohm potstvm nejsi u s to pochopit, e existuje okamik, kter doke vyvit ivot.

CXX
Rozvaoval jsem, co znamen pijmout smrt. Nebo logikov, djepisci a kritikov
uctvali stavebn hmotu k bazilikm kvli hmot samotn (a tys jim uvil, akoli jedno jedin
astn vykrouen ucho od stbrn konvice m vt cenu ne konvice cel ze zlata a tvho
ducha i srdce pot lpe). A ty te nev, kam zamit sv touhy, a hled tst v majetku a
trmc se, abys nahromadil kamen, kter by jinde mohlo vytvoit baziliky, a vid v tom kamen
podmnku svho tst. Zatmco nkdo jin by dokzal zaht sv srdce a ducha jedinm
kamenem, nebo by z nho vytesal tv svho boha. Jsi jako lovk, jen neznaje hru v achy
hled radost v hromadn figurek ze zlata a slonoviny a nachz jen nudu, zatmco druh, jen
skrze boskou moc pravidel pochopil jemnosti hry, se doke rozzit nad prostmi lomky
deva. Tv touha vechno potat t pout k stavebn hmot namsto k tvi, kter je z n sloena a
kterou pedevm je teba poznat. Z toho pak nutn plyne, e lp na ivot pedevm jako na
nakupen dn, akoli je-li tu chrm istch lini, bylo by pece lenstvm litovat, e se v nm
nenakupilo vc kamen.
 Nesna se mne tedy ohromit vypotvnm, kolik m tvj dm kamen, tv panstv
pastvin, tv stda kus dobytka, tv ena perk, ani kolik m milostnch vzpomnek. To nen
dleit. Chci vdt, je-li tvj dm dobe postaven, nakolik je vra na tvm panstv horouc, a
zdali naveer po vykonan prci probh veee radostn. A jakou lsku jsi vytvoil a za co jsi
smnil svj ivot, aby to bylo trvalej ne ty sm. Chci vidt, jak ses uskutenil. Chci t poznat z
tv tvorby, a ne z nevyuit stavebn hmoty, kterou se nadarmo chlub.

Ale ty pichz s otzkou pudu. Nebo pud t nut prchat ped smrt a u kadho
ivoicha jsi vdy vidl, e chce t. "Vzva k peit," k, "je nade vechny jin vzvy. Dar
ivota je neoceniteln a j jsem povinen zachovat v sob jeho svtlo." A bude pro svou zchranu
skuten bojovat jako hrdina. Pi obleen, dobvn nebo plenn se projev jako odvn mu.
Bude se zpjet opojnou silou, kter doke hodit na vhu vechno, jen aby poznala, co sama
v. Ale nezeme v tichu a v tajemstv dobrovolnho daru.

A mohu ti tak ukzat na otce, kter se vrhne do hlubin, protoe se tam top jeho syn a
chvlemi jako zjeven luny v trhlinch mrak se jet objevuje jeho tv. postupn bled a bled.
Mohu ci: "Tomu otci tedy pud ivota nevldne ..."

"Ano" odpov, "ale pud ivota sah dl. Plat pro otce i pro syna. Plat pro posdku, kter
vysl sv leny. Otec je se synem spjat ..."

A tato odpov u bude vc na mst a tak plnj i pdnj. Poum t vak jet o
dalm:

"Ano, ivotn pud vskutku existuje. Ale je to jen jedna strnka jinho, silnjho pudu.
Tm podstatnm pudem je pud trvn. lovk, kter byl zformovn pedevm tlesn, bude sv
trvn hledat v trvn tla. Ten, kdo byl zformovn v lsce k dtti, bude sv trvn hledat v
zchran dtte. A lovk, kter byl zformovn v lsce k Bohu, hled sv trvn ve stoupn k
Bohu. Nikdy nehled to. o em nev, ale hled zachrnit podmnky sv velikosti v rovin, kde
je ct. Podmnky lsky v rovin, kde ct lsku. A j mohu smnit tvj ivot za nco vyho,
ani ti bude cokoli odato."

CXXI
Nem pont, co to je radost, pokud si mysl o stromu, e ije, uzaven ve sv pochv,
jen pro strom, kterm je. Strom je zdlo kdlatch semen a promuje se a krsn z pokolen na
pokolen. On tak kr, ne vak jako ty, nbr jako por: kam zavane vtr. Zasad na hoe cedr
a v prbhu stalet se tvj les zvolna pesthuje jinam.

Co by si mohl o sob myslet takov strom? Myslel by si, e je sloen z koen, kmene a
list. Myslel by si, e zapout koeny jen kvli sob. Zatmco pedstavuje pouze cestu a pechod.
Skrze nj se zem snoub s medem slunce, skrze nj probouz poupata, otvr kvty, vytv
semena a semeno pak un ivot jako uchystan, dosud vak neviditeln ohe.

Kdy polu po vtru semeno, zakldm na zemi por. Ty se vak dv zpomalen. Vid
nehybn list, pevn rozloen vtve a mysl si, e strom je lenivec, kter je zazdn v sob a
ije pouze ze sebe. Jsi vak slep, krtkozrak a vid kiv. Sta poodstoupit a zrychlit kyvadlo
dn a spat, jak vyr ze semene plamen a z nho dal plameny, a jak por pokrauje takto
dl, nechvaje za sebou zbytky strvenho list, nebo les v tichosti ho. A pestane ho vidt
jako strom a vedle nho dal. Pochop, e jejich koeny tu nebyly kvli nim, nbr kvli tomu
dravmu a souasn tvrmu ohni, a e ta masa temnho list, zahalujc horu, je jenom zem
oplodnn sluncem. Na pasekch se usazuj zajci a ve vtvch ptci. A ty u nedoke ci,
komu zde koeny pedevm slou. U jsou tu pouze dob a pechody. Pro by sis tak ml
myslet o stromu, co si nemysl o semeni? Neekne pece: "Semeno ije pro sebe. Je hotov.
Stvol ije pro sebe. Je hotov. A kdy se promn v kvt, ije ten kvt pro sebe, je hotov. A
kdy kvt vytvo semeno, ije to semeno pro sebe, je hotov." A tot znovu o dalm semeni,
jeho nepoddajn stvol vyr mezi kamenm. Kter dob chce vybrat, abys je nazval
dokonenm? J znm jen zemi, stoupajc k slunci.

Stejn je tomu s lovkem i s mm lidem. O nm tak nevm, kam smuje. Kdy pijde
noc, jsou stodoly zamen a pbytky obehnan zdmi. Sp dti, staeny i starci, co mohu vdt o
jejich cest? Tak tko postiiteln, tak nepesn vyznaen v prbhu jednoho obdob, kter
nejv pid staen jednu vrsku, pr slov dtskmu vatln. Kter sotva e nco pozmn v
smvu. Kter nic nezmn na lidsk dokonalosti i nedokonalosti. Ale kdy pojmu do nrue
cel pokolen, potom t vidm, mj lide, jak se sm v sob probouz a jak se poznv.

Vn sebe samho vak nikdo samozejm nemysl. A je to tak dobe. Je teba, aby ciselr
ciseloval stbro, ani by se rozptyloval. Aby geometr uvaoval o geometrii. Krl aby vldl.
Nebo ti vichni jsou podmnkou chze. Tak jako kovi, zpvajc psn kov, a jako truhli,
zpvajc psn truhl, pestoe kladou spolen zklady k lodi. Je jim vak prospn, znaj-li
plachetnici z bsn. Nebo kdy pochop, e jejich pbytkem a dovrenm je ona dlouh
okdlen labu, iven moskmi vtry, nebudou milovat sv hebky a prkna mn, prv
naopak. Tvj cl --- a prv proto, e je velk --- t tedy neme nijak uetit toho, abys za
rannho rozbesku zametl jako obvykle svtnici anebo zasel dal hrst jemene po mnoha
pedchozch hrstch, i abys opakoval urit pracovn pohyb anebo nauil svho syna dalmu
slovu nebo modlitb. Zn-li plachetnici, tak proto nepohrd svmi prkny a hebky, ale naopak
jsou ti dra. Pesto vak chci, abys ml v sob jistotu, e o tu potravu, modlitbu, prci, dt,
rodinn svtek i pedmt zkrlujc dm tu nejde, e je to vechno jen podmnka, cesta a
pechod. Vm toti, e kdy to pochop, neprobud se tm v tob pohrdn, ale naopak se ti to
vechno stane dram. Tak jako se ti cesta se vemi svmi zatkami, vn pk a vemi
labinami a kopcovitm vlnnm lb vc, nen-li jen pustou a nudnou klikatinou, ale cestou k
moi.

A nechci, abys kal: "Pro bych ml zametat, pro vlet ten nklad, ivit to dt, poznat
tu knihu?" Je toti dobr, kdy zdmne, kdy sn o polvce, a ne o i, tak jak se to stv
hldkm. Je dobr, kdy jsi stle ppraven pijmout nvtvu, kter se nijak neohlauje, ale uin
tv oko a tv ucho na okamik jasnm a smutn zametn promn v slubu kultu, kter slovy
nedoke obshnout. Kad zabuen tvho srdce, kad bolest, kad touha, kad chvle
veernho smutku, kad dina, kad smv, kad chvle denn navy, kad probuzen i sladk
usnn nabudou boskho smyslu, a ty ho v nich bude st. Nic nemete nalzt, jestlie se z
vs stanou lenivci, kte povauj uprosted svch zsob i samy sebe za hotovou sklize. Nebo
sklize neexistuje, a kdo pestane rst, ten umr.

CXXII
(...) "Darovat kulturu," kat otec, "znamen darovat ze. Ostatn pijde samo od sebe."
Kdeto ty syt nacpan bicha u pedem hotovmi npoji. Lska je voln po lsce. Stejn tak
kultura. Spov prv v zni. Ale jak pstovat ze?

d si vdycky jen podmnek vlastnho trvn. lovk utven alkoholem si d

alkoholu. Ne, e by mu byl snad alkohol njak prospn, naopak, zeme na nj. lovk utven
tvou kulturou si bude dat tv kultury. Jedinm pudem je pud trvn. A tmto pudem je ovldn
pud ivota. asto jsem vidl, jak lid radji volili smrt, ne by ili mimo svou obec. A ty sm jsi
tak vidl, jak i gazely i ptci v tvm zajet hynou.

A kdy t vytrhnou od eny a dt a z tvch zvyk, nebo kdy nkde na svt vyhasne
svtlo, z nho jsi il --- to svtlo, kter z i z hlubin kltera ---, me se stt, e na to zeme.

Chci-li t tedy zachrnit ped smrt, sta, abych ti objevil duchovn i, v n bude tv
mil jakoby v zloze, aby t pijala. Rzem bude t dl, nebo tv trplivost nezn mez.

Dm, z nho pochz, ti v pouti slou, tebae je daleko. Slou ti i tv mil, tebae je
daleko a teba sp. Nedoke vak pet, rozve-li se nkter uzel a vci se rozpadnou. Umr,
zemou-li tvoji bozi. Z nich toti ije. A t me jen tm, na co me i zemt. Kdy v tob
probudm urit ndhern cit, bude ho penet z pokolen na pokolen. Povede sv dti k
tomu, aby dokzaly vyst za vcmi onu tv, tv, kter je cosi jako tv panstv za jeho
rozlinou hmotou, a je to ta jedin, kterou m lovk milovat.

Pro hmotu umrat nebude. Naopak, poplatn je ona, ne ovem tob, kter jsi cesta a
pechod, nbr je poplatn panstv. A ty mu ji podd. A se vak panstv uskuten, zeme,
abys zachrnil jeho celistvost. Doke zemt pro smysl knihy, rozhodn ne vak pro inkoust a
papr.

Nebo jsi uzel vztah a tv totonost nespov v tom, e m tu a tu tv, to a to tlo,

majetek i smv, nbr spov v urit struktue, je skrze tebe vyrostla, v urit zjeven tvi,
kter je z tebe a tebe ustavuje. Ona skrze tebe nabv sv jednoty, ale ty zrove pochz z n.
Mlokdy o n me hovoit: abys ji penesl do druhho lovka, k tomu zde chyb slova. Stejn
jako s tvou milou. Me mi ci jej jmno, ale lsku do mne ty slabiky nijak nepenesou. Mus
mi svou milou ukzat. A to u spad do e in, a ne slov.

Ale cedr zn. A kdy eknu "cedr", penesu do tebe i jeho majestt. Nauili t toti
vnmat cedr, kter m krom kmene tak vtve, koeny a list.

Neznm jin zpsob, jak poloit zklady k lsce, ne kdy t podntm k obti. Oni vak
pijmaj rdlo ze labu, jac jsou tedy jejich bozi?

k, e nco zskaj, bude-li je pecpvat dary, oni vak na to zemou. t me pouze

z toho, co promuje a na co kadm dnem --- nebo to smuje za sebe --- tak trochu umr.

Dobe to znaj staeny, kter si ni zrak nad kmitajc jehlou. ekne jim, aby si etily
oi. A oi jim pestanou slouit. Zniil jsi jejich smnu.

Za co se vak smuj ti, o nich k, e je chce nasytit? Me v nich zaloit leda

ze po vlastnictv, ale vlastnit neznamen smovat. Anebo touhu po hromadn vyvanch
ltek. Tm vak jen vytvo kramskou dui. Jak bys tm mohl probudit touhu po tom, aby si
lovk niil zrak nad kmitajc jehlou? A pouze takov touha je touhou po skutenm ivot.

J jsem vak v tichu sv lsky pozoroval sv zahradnky a pradleny. A viml jsem si, e
jim bylo dno jen mlo, ale mnoho od nich dno. Jako by na nich spoval osud svta. Chci,
aby byl kad hldkujc vojk odpovdn za celou i. I ten, kdo dr na prahu zahrady hldku
proti housenkm. Z eny, kter ije zlat ornt, vyzauje mon jen slab svtlo, ale ta ena zdob
svho Boha a na opltku ji pak ozauj paprsky Boha krsnjho ne vera. Nevm, co jinho by
znamenalo vychovvat lovka, ne uit ho poznvat tve, je jsou za vcmi. Jsem zde, abych
udroval bohy pi ivot. Stejn je tomu s potenm ze achov hry. Zachrnm je zachovnm
pravidel, ale ty bys chtl lidem opatit otroky, aby vyhrvali partie za n. Milostn dopisy chce
dvat darem, protoe jsi byl svdkem, e lid nkdy dokzali nad milostnm dopisem plakat. A
te se div, e se ti neda na nikom vyloudit slzy. Nesta dvat. Nejprve jsi ml zbudovat toho,
kdo dostv. Nejprve jsi ml hre zbudovat, pak by ml teprve poten ze achov hry. Nejprve
jsi ml vytvoit touhu po lsce, pak by teprve vznikla lska. Nejprve olt, na nm by bylo
mon boha pijmout. J jsem stvoil i v srdci hldkujcch vojk tm, e na nich vyaduji
onch sto krok po hradbch.

CXXIII
Nkdo vyaduje vdnost: udlal pro kohosi to i ono ... ani dar vak nen sklize jednou
provdy hotov. Dar, to je kolobh od jednoho k druhmu: jestlie te u nedv, nedal jsi ani
pedtm. ekne: "Vera jsem si dobyl zsluhy a to mi zstane k dobru." J vak odpovm:
"Kdepak! Kdybys byl vera zemel, mohl jsi skuten zemt jako zaslouil lovk, ale tys vera
nezemel. Plat jen to, jakm jsi v hodin smrti. Ze tv verej ulechtilosti se dnes stalo tohle
lakomstv. Zeme tedy lakomec." Jsi koen stromu, kter z tebe ije. Jsi s tm stromem svzn.
Stal se tvou povinnost. Ale tu si koen ekne: "U jsem vyslal mzy a dost!" A strom zhyne.
Me si snad onen koen lichotit, e m prvo na vdnost mrtvho? Kdy unaven hldka pust
obzor z o a usne, msto umr. Neexistuje skonen obchzka Je by se dala uloit do zsoby.
Ani tv srdce nem nikde uloeno do zsoby vlastn buen. Zsobou nen dokonce ani tv spka.
Je to jen pstav, z nho bere v dob, kdy obdlv zemi. Ty se vak ve vem klame. Mysl
si, e t uchrn tvorby, kdy bude vytvoen vci hromadit v muzeu. Hromad tam dokonce i
vlastn lid. Vc vak neexistuj. Existuje jen rzn smysl te vci v rznch jazycch. ern
perla nen stejn pro kupce, kurtiznu nebo potpe. Diamant m svou cenu, jen kdy ho
dobv anebo prodv, kdy ho dv i ztrc, kdy ho najde, nebo kdy zdob elo k
slavnosti. e by byl diamant uiten, o tom nic nevm. Diamant pro kad den je jenom przdn
kamnek. Dobe to vd eny, kter ho maj. Zavou ho do t nejtajnj schrnky, aby tam spal.
Vyjmou ho odtud, kdy m krl narozeniny. Pak je diamant projevem hrdosti. Dostaly ho darem
o svatebnm veeru. Byl projevem lsky. A kdysi byl zzrakem pro toho, kdo jej vyloup z
maten horniny. Kvtiny maj cenu pro oi. Ale nejkrsnj byly ty, jimi jsem vyzdobil moe
na poest mrtvch. A na tch kvtech nikdy nespoine ni pohled.

Onen lovk hovo ve jmnu vlastn minulosti. k: "Jsem ten, kdo tehdy ..." A j jsem
ochoten jej ctt jen pod tou podmnkou, e zemel. Nikdy jsem vak neslyel od svho ptele,
kter byl jedinm skutenm geometrem, e by se chlubil svmi trojhelnky. Byl sluebnkem
trojhelnk a zahradnkem v zahrad znak. Kdy jsem mu jedn noci ekl: "Jsi na svou prci
jist pyn, dal jsi toho lidem tolik ...", nejprve mlel, pak odpovdl: "Nejde tu o njak dvn.
Zdali nkdo dv nebo dostvaje vedlej. Mohl bych si snad vit nenasytnho knete, kter se
doaduje dar? Stejn jako li, kter vykoisuje. Jejich velikost a velikost knete se potom
navzjem popraj. A je teba volit mezi jednou a druhou. A kdy mne kne utiskuje, musm jm
pohrdat. Jsem z jeho domu a on je tedy povinen sm sob, abych rostl. Jsem-li velk, vyroste tm
i mj kne.

Co e jsem dal lidem? Jsem pece jednm z nich. Jsem ta jejich st, kter rozvauje o
trojhelncch. Skrze mne promysleli trojhelnky. A j skrze ne jedl denn svj chlb. A pil
mlko jejich koz. A chodil obut v ki jejich bk. Nco lidem dvm, ale vechno od nich
dostvm. Kdo tedy nad km pevauje? Pokud vc dm, vc dostanu. Budu pak pochzet ze
vzneenj e. Vid to i u tch nejhrubch boh. Nedokzali by t jen ze sebe. Ovs svm
smaragdovm pokladem nkterou kurtiznu. Kurtizna z. A tm okamikem pochzej z t e
i oni sami. A jsou spokojeni, e se tak lesknou. Ale pesto jsou chud: pochzej jenom z
kurtizny. Zatmco jin dal vechno krli. ,Z koho pochz?' --- Z krle.' Takov lovk pak
doopravdy z."

CXXIV
(...) Skrze trapy vlky jsem vedl sv mue k vtzstv. A k svtlu skrze noc a k tichu
chrmu skrze sven kamen a k tomu, aby se mohli rozhldnout z horskch vin, skrze
plahoen pes jmy a hromady balvan. Nezle na tom, e se snad bhem cesty trp a jsi
zoufal. Nevm v lyrismus housenky, kter si mysl, e miluje kdla. Sta, kdy v pochodu
promny pohlt sebe samu. A kdy ty pekon svou pou. Neme voln nakldat s poklady
radosti, kter m zapeetn v nitru, a kter nen dovoleno odemknout dv. ne pijde jejich
chvle. Kdy je tvj dvtip pi he v achy korunovn vtzstvm, m samozejm radost, nen
vak v m moci poskytnout ti tu radost mimo obad hry. Nechci proto, abys v rovin prken a
hebk pl pse lodi, nbr abys zpval psn kov a truhl. Vtzstv nad hladkm prknem
a ukutm hebem bude jen skrovn, ale pokud jsi smoval pedevm k nim, bude tv srdce
uspokojeno. Je krsn ten kus deva, jestlie bojuje za hladk prkno. Je krsn to hladk prkno,
jestlie bojuje za lo. Jednou jsem poznal lovka, kter se sice podvolil obadu achov hry,
nenpadn vak pi tom zval a utdoval protitahy s povenou shovvavost, jako kdy se
lovk zkornatlho srdce uvol pohrt si s dtmi. "Podvej se, jak mm vlen lostvo," ekne
mu sedmilet kapitn, kdy srovnal do ady ti oblzky. "Opravdu krsn flotila," odpov lovk
zkornatlho srdce a tup hled na oblzky.

Ten, kdo z marn pchy pohrdne obadem achov hry, nebo mu nepipad podstatn,
ten nikdy nepozn vtzstv. Kdo z marn pchy pohrdne svm bohem prken a hebk, ten nikdy
nezbuduje lo.

Pislek, neschopn cokoli vytvoit, m ve sv zjemnlosti radji pse lodi ne psn

kov a truhl, a kdy je konen lo vystrojena, sputna na vodu a nabere do plachet vtr,
msto aby mluvil o jejm neustlm boji s moem, zane hned oslavovat ostrov hudby, kter je
sice smyslem jak prken a hebk, tak onoho boje s moem, ale jen pod podmnkou, es v niem
nepohrdl onmi postupnmi promnami, z nich se poslze zrod. Kdeto pislek se hned nad
prvnm hebkem propadne v prohnil snn a zane zpvat o pestrch ptcch a zpadech slunce
nad korlovm ostrovem. Co se mi bude jednak protivit, nebo nad podobnou beku je mi
milej chupav chlb, a jednak mi to bude i podezel, nebo existuj i ostrovy de, kde jsou
ptci jen ed, a mm-li si takov ostrov, a ho doshnu, zamilovat, slyel bych radji pse, je
by v mm srdci rozeznla nebe, zeedl bezbarvmi ptky. Jestlie se vak nesnam vystavt
katedrlu bez kamene, jestlie chpu dosahovanou podstatu jen jako vyvrcholen rozlinosti,
jestlie pro mne existuje kvt jen ve sv jedinenosti, s tm a tm potem okvtnch pltk, a ne
jinm, v tch a tch barvch, a ne jinch, jestlie jsem nejprve koval hebky a ezal prkna a jeden
po druhm do sebe pojal nrazy stranho ramene moe, mohu pak skuten zazpvat pse o
ostrov, kter je vydobyt z moe mma vlastnma rukama a m jak tvar, tak nutnost.

Stejn je tomu i s lskou. Bude-li mi ji krablek opvovat v jej obecn plnosti, co o n

mohu zvdt? Cestu mi me otevt jen lska jedinen. ena, je hovo prv tak, a ne jinak.
Kter se usmv prv tak, a ne jinak. Kter se nepodob dn jin. Kdy se pak veer vylom z
okna, kad z tch hranic jedinenosti nhle padne a budu mt pocit, e nalzm Boha. Nebo je
ti teba kret po skutench cestch, je se tak a tak zahbaj a maj tak a tak zbarvenou zemi i
kee pk pi kraji. Jen tehdy vskutku nkam jde. Umr-li lovk zn, kr ve snu k
studnkm. Zeme vak.

Stejn tak soucit. Pedn mi tu o dtskm utrpen a dv se, jak zvm. Nikam jsi mne
toti nedovedl. k mi: "Tam a tam ztroskotali, deset dt se utopilo ...", mn vak poty nic
nekaj, a kdyby bylo tch dt dvakrt tolik, stejn bych dvakrt tolik neplakal. Od potk e
jich ostatn pomely cel statisce, a pesto t pod jet ivot t a jsi asten.

Ale rozplu se pro jedin dt, pokud mne k nmu dovede po jedinen stezce, a tak
jako je pro mne urit kvt cestou ke vem ostatnm kvtm, najdu pak i v onom dtti vechny
ostatn dti a zaplu nejen pro vechny dti, ale pro vechny lidi.

Vyprvl jsi mi jednou o chlapci, pinavm, chromm, ubohm a ve vsi nenvidnm,

nebo zde il jako oputn pivnk, kter sem jednou veer piel, nikdo nevdl, odkud.

Kieli na nho: "Ty erve, hlodajc nai krsnou ves! Ty houbo na naem koeni!" Ale
tys ho potkal a ekl mu: "Ty, umounn, copak nem otce?" A on neodpovdl.

Anebo jindy, nebo ml za ptele pouze zvata a stromy: "Propak si nehraje s chlapci,
kte jsou v tvm vku?" Pokril rameny a neodpovdl. Chlapci jeho vku po nm toti hzeli
kamen, protoe kulhal a pochzel odkudsi zdaleka, kde je vechno patn.

Kdy se odvil piblit k hrajcm si dtem, rozkroili se ped nm ti nejhez, nejlpe

urostl chlapci: "Tv vesnice t vyvrhla, protoe chod jako krab! A te nm tady dl ostudu!
Pedtm byla nae vesnice krsn a chodila rovn!"

Dval ses, jak se jen otoil zdy a se svou belhavou nohou se vzdaloval.

Kdy jsi ho potkal, ekl jsi: "Ty, umounn, copak nem matku?" Ale neodpovdl. Jen
po tob bleskl pohledem a zrudl. Ale ty sis pedstavoval, e mu mus bt hoko a smutno a
nemohl jsi jeho klidnou nhu pochopit. Takov prost byl. Takov, a ne jin.

Jednou veer ho chtli vesnian vyhnat ranami hol: "A se to sm kulhavosti sebere a
usad se jinde!" Vzal jsi ho pod ochranu a pak jsi ekl: "Ty, umounn, copak nem bratra?" V
tu chvli se mu rozzila tv a pohldl ti zpma do o: "Ano, bratra mm!"
 A zrudl pchou ti vyprvl o svm bratru, o tom jistm bratru, a ne jinm.

Je kapitnem kdesi v i. M kon t a t barvy, a ne jin, a jej, mrzka, umounnce,

posadil jednoho slavnho dne za sebe do sedla. Jednoho jistho dne, ne jinho, A ten star bratr
se zas objev. A jeho, mrzka, umounnce, posad zase ped celou vs do sedla. "Ale tentokrt ho
poprosm," kal chlapec, "aby si mne posadil ped sebe. Urit to udl! Pak se budu dvat zase
j. A budu velet: nalevo, napravo, rychleji! ... Pro by to bratr neudlal? Je rd, kdy mne vid
smt se. Budeme pak dva!" On pece nen ten kivonoh ereda, poset rezavmi pihami.
Pochz z neho jinho ne ze sebe a ze sv erednosti. Pochz z bratra. A jednoho slavnho
dne se projdl vzadu v sedle na vlenm koni!

A jednoho rna se m bratr vrtit. Najde chlapce, jak sed se sputnma nohama na
nzk zdce. Ostatn po nm hzej kamenm: "Neum utkat, majdav!"

On vak hled na tebe a usmv se. Poj vs jaksi smlouva. Ty v, e chrom jsou ti
ostatn, kte v nm vid jen pinavho mrzka, zatmco on pochz z bratra, jezdcho na
vlenm koni.

Dnes z nho bratr smyje vechny plivance a ochrn ho ped kamenm hradbou sv slvy.
A bude uhnt na koni, vichice ho ze v nebohosti oist. Nikdo u neuvid, jak je okliv,
nebo bratr je krsn. Smyto bude vechno pokoen, nebo jeho bratr, to je radost a slva. A v
jeho zi se oheje i on, umounnec. Potom ho ostatn poznaj a budou ho zvt ke vem hrm:
"Ty, kter pochz ze svho bratra, poj, pob s nmi ... ve svm bratru jsi krsn." A on
popros bratra, aby je tak jednoho po druhm vysadil na vlenho kon, a se i oni jeden po
druhm opoj vtrem. Nebude se na ten nrdek zlobit pro jeho nevdomost. Bude je mt rd a
ekne jim: "Pokad, kdy se bratr vrt, svolm vs a on vm bude vyprvt, jak bojoval ..." A
tiskne se k tob, nebo ty v. Pro tebe nen tak okliv, protoe za nm vid starho bratra.

Ale tys mu prv ekl, aby zapomnl, e existuje rj, vykoupen a slunce. Vzal jsi mu
zbra, kter mu pomhala, aby se nebl kamen. Zaboil jsi ho zptky do blta. ekl jsi mu: "Mj
mal lovku, sna se existovat njak jinak, protoe na tu projku na vlenm koni nen
nadje." Jak jinak mu tak povdt, e jeho bratra z armdy vyhnali, e se prv zahanben
plou k vesnici a cestou tak hrozn kulh, a po nm hzej kamenm? A te mi k:

"J sm jsem ho vythl mrtvho z rybnka. Utopil se tam, nebo ztratil slunce a nemohl u
t ..." A j zaplu nad lidskou bdou. A dky t jedn umounn tvi, a ne jin, dky tomu
jednomu vlenmu koni, a ne jinmu, t jedn slavn projce v sedle, a ne jin, a konen i
dky tomu jednomu rybnku, o jeho kachnch a chudm prdle, schnoucm na bezch, jsi mi
povdl, potkm nhle Boha. Tak daleko doshne skrze lidi mj soucit dk tomu, es mne svm
uritm vyprvnm o jednom uritm dtti, a ne jinm, zavedl na pravou stezku. Nehledej
nejprve svtlo, jako by bylo njakou vc uprosted jinch vc. Svtlo chrmu je korunou
kamen.

Kdy promazv puku s ctou jak k puce, tak k oleji, kdy st kroky sv obchzky,
kdy zdrav destnka a mysl jen na nho a na pozdrav, prv tehdy se ve svm nitru chyst
zazit jasem hldkujcho vojka. Kdy s vnost k pravidlm achov hry posouv figurky a
rudne hnvem nad svm protivnkem, kter nehraje poctiv, prv tehdy se ve svm nitru
chyst zazit jasem achovho vtze. Kdy nut sv zvata krvcet a hartus na ze a
prokln psen vtr a zpol a chvje se a hne, prv tehdy --- pokud zstane vrn ne
patosu kdel, kter je pouze falenou poezi v rovin housenky, ale sv innosti v tom kterm
okamiku --- tehdy m nadji zazit jasem poutnka, jen podle nhlho zabuen srdce pozdji
poct, e jeho krok byl krokem zzraku. I kdybych o tvch zsobch radosti hovoil jakkoli
poeticky, ta moc mi nebyla dna, abych jim odemkl dvee. Mohl jsem ti vak pomhat v rovin
materilu. Nauil jsem t, jak udrovat studny, jak lit puche na dlanch, jak mit hvzdy, a
tak jak vzat uzly provaz, kdy se ti nkter z beden sesunula. Aby ti zpval o vzn uzl, k
tomu jsem povolal jednoho mue, kter v tom vidl ndhernj poezii ne v umn vzat kvtiny
i v umleckm len, je ovldaj tanenice, protoe ne se stal velbloudem, strvil patnct let
na moi. Jsou uzly, na nich kotv lo, a pitom je doke rozvzat dt pouhm dotekem prstu. A
jin, zdnliv prost ne kivka labut je, ale podej z nich nkter kamardu, a me se vsadit,
e nevyhraje. A pokud szku pijme, pkn se posa, aby ses mohl podn nasmt, protoe
takov uzel dovede lovka rozzuit. A mj uitel, kter byl sice jednook, nosat a stran
kivonoh, ale znal naprosto vechno, t nikdy nezapomnl na kehk vzn stuhy, kterou m
bt ozdoben drek pro milou. spch je dokonal jen tehdy, kdy ji tv mil me rozvzat
pohybem, jako by trhala kvtiny. "Potom teprve vykikne a bude nad tvm drkem cel
okouzlen," kal. A kdy ten vkik lsky napodoboval, zavrals oi, jak byl nestvrn.

Pro bych ml takovmi podrobnostmi pohrdat, i kdy se tob neprvem zdaj prchav?
Ten nmonk ctil umn, o nm ze zkuenosti vdl, e jeho pomoc lze obyejn provaz
promnit ve vlen lano a v zchranu. A protoe to byla podmnka na cesty vzhru, pikl jsem
tto he hodnotu modlitby. Je pravda, kdy se bhem dlouhch dn sla karavany vyerp,
nedoke u na ni psobit a nevldne u moc prost modlitby, jakou je teba uzel na provaze,
koen popruhy, odhrabvn psku z vyschlch studn anebo ten z hvzd. Okolo kadho mue
naroste silnj krun ticha a kad nhle hovo trpce, naslouch nerudn a v srdci je tvrd.
Nedlej si vak starost. Kukla u brzy pukne. Obejde uritou pekku, vyplh na pahorek.
Kemen a trn pout, v n se trp, jsou sice pod stejn jako vera, ale tu vzkikne:
"Tamhle!" a srdce se ti rozbu. Ostatn z karavany se cel bled tla kolem tebe. Ve vaich
srdcch se prv vechno zmnilo, jako kdy se rozbeskne den. Vechna vae ze, vechny
puche na nohou a v dlanch, vechno to vyslen v polednm slunci i vechny non mrazy,
vechny ty vichice, pi nich jste mli oi i sta pln psku, skpjcho mezi zuby, vechna
ztracen zvata, vichni nemocn i vichni mil druzi, kter jste pohbili v psku, to ve je vm
rzem stonsobn vrceno, ne vak opojenm hostiny, svest stnu, barevnm zrcadlenm dvek,
peroucch prdlo v modr vod, dokonce ani ne slvou kupol, korunujcch svat msto, ale
jednm jedinm nepostehnutelnm znamenm, obyejnou hvzdou, kter ehn svou z t
nejvy z kupol, akoli i tato kupole je dosud tak daleko, e ji jet nen vidt. A je mon., e ji
od tebe dl zemsk prrvy, do nich se klikat stezka, pln ujdjcho kamen, hrou jak v
propast, a horsk svahy, na nich t bude tv tha thnout dol, a dal psek a psek a potom
posledn slunen hostina nad tvmi vyschlmi mchy a nad tvou karavanou chorch a
umrajcch. dnmi slovy nebylo mon odemknout dvee zsobm radosti, je byla ve vs
zazdna, a nhle v samm srdci kemene a trn, tam, kde se psek svalnat hady, staila jedin
hvzda, neviditeln, bled ne Sirius, pozorovan za samumovch noc, tak vzdlen, e ti z vs,
kterm chyb orl zrak, z n nemohou nic vidt, tak nejist, e zhasne, sotva se slunce trochu
oto, vlastn jen zkmit hvzdy a pro ty, kterm chyb orl zrak, dokonce ani ne zkmit, ale jen
odlesk zkmitu hvzdy v och toho,kdo vid, odlesk odlesku hvzdy, a jste promnni. Vechny
sliby byly dodreny, vechny odmny vyplaceny, vechna bda nastokrt vynahrazena dk tomu,
e jeden z vs, kter m orl zrak, se nhle prudce zastavil, ukzal prstem do prostoru a ekl:
"Tamhle!"

Vechno je uzaveno. Zdnliv se ti nieho nedostalo. A pece se ti dostalo veho. Jsi

nhle nasycen, obvzn, napojen. A ekne: "Mohu zemt, vidl jsem msto, zemu v milosti!"
Nejde tu snad o njak chab inek protikladu, jako kdy napklad zn a potom ze uhas.
Sla takovch protiklad, jak u jsem jednou kal, je uboh. Ostatn vid snad, e by se bylo
seven pout u uvolnilo? Tvj osud se v niem nezmnil, mon e brzy zeme pro
nedostatek vody, ale tv radost tm nen o nic men, nebo t vybudoval obad pout, jemu ses
poddil a do samho konce. A proto nyn pistupuje k slavnosti, kterou je pro tebe zjeven zlat
velky.

Nemysli si, e v nem pehnm. Vzpomnm, jak jsem jednou zbloudil na panensk
nhorn ploin a jak se mi zdlo sladk zemt mezi svmi, kdy jsem konen nael lidsk
stopy. A pitom tm jedinm, m se ta krajina liila od jin, bylo pr chabch stop v psku, napl
smazanch vtrem. A vechno bylo jin.

A co jsem v tichu sv lsky vidl, mj lide, j, jen s tebou ctm? Hledl jsem na tebe, jak
popohn biem zvata, jak kr vyprzdnn sluncem, jak vyplivuje psek a tu a tam se osop
na souseda, pokud v jednotvrnosti svch krok nedv sp pednost mlen. Nic jsem ti nedal,
jen skoup jdla, neustlou ze, palivost slunce a puche v dlanch. Kemenem jsem t ivil a
trnm napjel. Pila vak hodina, a j ti ukzal odlesk velky. A vzkikls vdnost a lskou.

Ach, lehk je skopka mch dar. Co vak zle na vze nebo potu? Mohu jen otevt
dla a vybhne z n vzhru po horskm svahu armda cedr. Sta jedin sm!

CXXV
Kdybych ti daroval bohatstv u hotov, jako je tomu v ppad neekanho ddictv, v
em bych t uinil vtm? Kdybych ti daroval ernou perlu z moskho dna, ale nepoddil t
obadu potpn, v em bych t uinil vtm? Roste jen tm, co promuje, nebo jsi setba.
dnho daru pro tebe nen. A proto t chci upokojit, aby sis nezoufal nad ztracenmi
pleitostmi. dn ztracen pleitosti nejsou. Nkdo vyezv ze slonoviny a promn ji v tv
bohyn i krlovny, v tv, je promlouv k srdci. Jin ciseluje ryz zlato, a mon e vsledek,
kterho doshne, nebude u pro lidi tak jmav. Zlato ani prost slonovina nebyly tomu ani
onomu dny. Jeden i druh byli jen cestou a pechodem. Vechno je pro tebe pouze stavebn
hmotou, z n m bt vystavna bazilika. Kameny vdycky najde. I cedr vdycky najde zemi.
Zem vak nemus vdy nalzt cedry a me zstat kamenitm horem. Na co si nak? dn
pleitost nen ztracen, nebo tvm kolem je, abys byl setbou. Nem-li zlato, vyezvej ze
slonoviny, nem-li slonovinu, vyezvej ze deva. Nem-li devo, vezmi kmen. Onen bichat
ministr s tkmi vky, jeho jsem vyal ze spoleenstv svho lidu, nenael na svm panstv, ve
vech svch hromadch zlata a sklepech plnch diamant jedinou pleitost, j by uil. Ten
vak, kdo zakopne o kmen, zakopl o ndhernou pleitost.

Nak-li si nkdo, e ho svt minul, byl to on sm, kdo se minul se svtem. Nak-li si
nkdo, e mu lska neposkytla naplnn, ml se v tom, co je to lska: lsku neme dostat jako
njak drek.
 Vdy najde pleitost, abys miloval. Sta se vojkem krlovny. Krlovna t znt
nemus, a ty bude pesto naplnn. Vidl jsem, jak byl mj geometr zamilovn do hvzd. Dokzal
promnit paprsek svtla v duchovn zkon. Byl prostedkem, cestou a pechodem. Byl velou na
kvetouc hvzd, kterou promoval v med. A t jsem vidl, jak astnou smrt umral jen proto,
e se smnil za nkolik znak a vzorc. Stejn jako mj zahradnk, kdy se mu na zahrad
rozpukne pod rukama re. Hvzdy nemus vdy najt svho geometra. Zahrada nemus vdy
najt zahradnka. Avak ty vdycky najde hvzdy, zahrady i kulat oblzky u rt mo. Nekej
mi, es chud. Proto jsem tak pochopil, jak je tomu s mmi hldkami v hodin odpoinku nad
polvkou. Sed tu lid, kte jed. ertuj. Navzjem se pouchuj. A vichni nenvid obchzku a
hodinu bdn. Raduj se, e kol skonil. Ten morn kol je jejich neptelem. Zajist.
Neptelem, avak zrove i podmnkou. Jako vlka a lska. Jak jsem u kal, milenec zskv
svou zi od vlenka. A vlenk svou hodnotu zas od milence, kter nastoupil do vlky. A
kdy pak umr uprosted poutnho psku, neumr v nm pouze ponur stroj. ekne ti: "Postarej
se o mou milou, nebo o mj dm i o dti ..." Potom jeho ob opvuje.

Dobe jsem si viml, e berbert uprchlci ani neumli mezi sebou ertovat, ani se
navzjem nepouchovali. Nedomnvej se vak, e tu jde o prost psoben protikladu, o nco
podobnho, jako kdy se ct spokojen, protoe ti vytrhli zkaen zub. Sla protikladu je uboh
a slab. Pravda, innost vody me podpoit tm, e si poru napt se jen jednou denn, nebo
has-li svou ze v kadm okamiku, kdy se ozve, voda ti nic neposkytuje, l kdyby vak tv
poten vzrostlo, pod by bylo jen potenm bicha, je m jen chab vznam. A bylo by to
stejn, pokud by jdlo mch hldek v hodin odpoinku znamenalo jen oddech po mornm
kolu. Nic jinho bys tu nevidl, krom oiven chuti jedlk. Bylo by vak pli snadn oivit
Berbery tm, e bych je prost donutil jst jen o svtench dnech ...

Sv hldky jsem zbudoval v hodin stre. Sed tu nad jdlem nkdo, kdo kmsi je. A
potrava tu pedstavuje cosi zcela jinho ne jenom pi o to, aby dobytku narostlo bicho. Ten
veern chlb hldek je cosi jako pijmn. Tebae nikdo z vojk to zajist nev. Ale tak jako se
obil v chlebu skrze n promuje v bdlost a pohled upen k mstu, tak se zas bdlost a pohled
objmajc msto skrze n promuj v pobonost chleba. U to nen t chlb, kter zde jed. Oni
sami nemaj o svm tajemstv tuen, a chce-li je z nich vyst, hle je pistihnout tehdy, kdy se
ve vykien tvrti uchzej o eny. "Stl jsem na hradbch," kaj, "a kolem u mi zasvitly ti
kulky. Ani jsem se nepohnul, nepolekalo mne to." A s pchou se zakusuj do chleba. Ty si vak
jako hlupk, naslouchajc slovm, plete stud lsky s chlubivost oldka. Nebo l-li takto
vojk hodinu sv obchzky, nechce se ani tak ukzat velkolepm, jako sp tou vychutnat pocit,
kter neum vyslovit. Neum sm sob piznat svou lsku k mstu. Zeme ve jmnu boha. kterho
neum pojmenovat. U se mu odevzdal, na tob vak d, abys to nevdl. A tot d dokonce
i od sebe. Nechce, aby to vypadalo, e se dal nalkat na velk slova, ctil by se tm pokoen. Sm
sebe neum vyjdit, pudov vak odmt vystavit svho kehkho boha ironii. Jak tv, tak i sv
vlastn. Vid m vojky, jak si hraj na hrdiny a oldky --- a dl jim dobe, kdy t tm uvedou
v omyl ---, ale to ve jen proto, aby v hloubi due a jaksi potaj vychutnali zzran dar lsky. A
ekne-li jim dvka: "Mnoz z vs ve vlce padnou, jak je to krut" sly, jak hlun pisvduj.
Ale jen s kletbami a hartusenm. Zatmco v nich ta dvka probudila tajnou radost, e byli poznni.
Jsou tmi, kdo zemou z lsky. A kdybys promluvil o lsce, vysmj se ti do o. Povauje

je za hlupky, z nich maj kvtnat slova vydmat krev. Ano, jsou odvn, ale z
marnivosti. Hraj si na hrdiny, a zatm je to stud lsky. Dlaj vak dobe, nebo se stv i to, e
je chce vskutku obalamutit. Lsky k mstu vyuv k tomu, aby ti zachrnili tv spky. Jim
vak na tvch sprostch spkch nezle. Pohrdaj tebou a budou ti proto radi pedstrat, e
jdou smrti vstc jen z marnivosti. Ty vpravd vbec nev, co je to lska k mstu. Oni to o tob,
ty syt, vd. Zachrn msto, ani by ti to ekli, a protoe tv spky le ve mst, zachrnn ti
je urliv hod, jako by hzeli kost psu.

CXXVI
k, e je ta kamenn ruka okliv, protoe je mohutn a hrub. Nemohu s tebou
souhlasit. Ne poznm ruku, chci nejdv poznat sochu. Je to socha plac dvky? M tedy
pravdu. Je to socha lachovitho kove? Potom je ruka krsn. Stejn tak, neznm-li uritho
lovka. Chce mi dokazovat jeho hanebnost. "Lhal, zapel, kradl i zradil ..."

Ale podle in m rozhodovat biic, nebo v jeho pruce jsou iny rozdleny na ern a
bl. A nechce na nm, aby soudil, nbr aby udroval podek. Stejn jako t hodnot ikovatel
podle toho, jak se um otoit. I j se samozejm oprm o biice, nebo kult obadu je nadazen
kultu spravedlnosti: ustavuje lovka, kterho pak spravedlnost uchovv. Kdybych vak kvli
spravedlnosti obad zniil, znim i lovka a spravedlnost nebude pak mt, pro koho by tu byla.
Jsem spravedliv v prvn ad k onm bohm, z nich pochz. Tob vak nejde o to, abych
njakho neznmho lovka odsoudil k trestu nebo omilostnil --- kol zalistovat v pruce
penechm biici ---, nbr abych pohrdal anebo ctil, a to je nco jinho. Nkdy si toti vm
toho, koho odsoudm, a odsoudm toho, koho si vm. Mnohokrt jsem pece vedl sv vojky
proti milovanmu nepteli!

Stejn jako znm astn lidi, ale slovo tst mi nic nek, nek mi nic ani krde,
vrada, zapen i zrada, nejsou-li uritm inem takovho a takovho lovka. A stejn jako
neekne nic socha lovku, kter ji nezn, tak ani chab vtr slov neme nic ci o podstat
lovka.

Njak lovk v tob tedy probouz neptelstv, pohoren i nechu (a mon ze stejn
nejasnch dvod, z jakch nkdy prch ped uritou hudbou). A jako pkladem pede mnou
mv uritm inem, do nho jsi vloil sv zavren, abys je penesl do druhho. Stejn to dl
bsnk, kdy ct napklad melancholii njakho dosud slavnho, ale u smrt zasaenho osudu,
a ekne "jnov slunce". A jiste tu nejde o slunce ani o ten jeden msc mezi ostatnmi. Nebo
chci-li j do tebe penst jistou krvavou noc, kdy jsem se v tichosti po mkkm psku piblil k
spcmu nepteli a rzem ho uspal na vky, stejn tak svu jedno slovo s jinm a eknu teba
"snhov avle", abych tm polapil do pasti urit nevysloviteln tich pohyb, a tak tu nepjde o
snh ani o avle. Podobn ty sis vybral urit lidsk in, kter by ml v bsni hodnotu obrazu.

Tv zt se toti potebuje zmnit v obvinn. Potebuje nabt tve. Nikdo nesnese, aby
byl obydlen pzraky. Po em dnes veer tou tv ena? Svit se se svou zlost dvrnici.
Podlit svou zlost okol. Tak u jsi toti stvoen, e neme t sm. Ct potebu sv panstv
roziovat cestou bsn. A ena proto mrtnm jazykem vypotv tv hanebnosti. A ptelkyn
mon pokr rameny, nebo ty vitky zcela zejm nemaj dnou vhu a nemohou ji dojmout.
To vak znamen, e existuj jin. Tv ena se prost nedokzala sdlit. Spatn zvolila obrazy. O
svm pocitu pochybovat neme, ten existuje. Stejn jako je tomu s lkaem, kdy jsi nemocn.
Uvd ten a ten dvod, anebo jin. M o tom vlastn pedstavu. Ale doktor ti doke, e to je
omyl. Mon to je. Bude ti tvrdit, e vbec nejsi nemocn. Ale to u se brn. Svou nemoc jsi
popsal patn, ale pochybovat o n nelze. Hlupk je on, tvj lka. A me popisovat dl a dl,
dokud to nevyjasn. A lka me dl a dl poprat, ale tvou nemoc tm neodstran, nebo ta je.
ena t pin kvli tv minulosti, kvli tvm touhm, kvli tv ve. Nem cenu se tomu
obviovn brnit. Daruj j smaragdov nramek.

Nebo j zmrskej.

Pro tyto hdky a usmiovn t vak lituji, nebo le v rovin, je nen rovinou lsky.
Lska je pedevm tich naslouchn. Milovat znamen nazrat Nadejde chvle, kdy se m hldka
zasnoub s mstem. Nadejde hodina, kdy ve sv mil dospje k tomu, co nebude pouze ten i
onen jej pohyb, ten i onen detail tve, to i ono jej slovo, nbr Ona sama. Pijde chvle, kdy
u pouh jej jmno bude jako modlitba, nebo k nmu nebude mt co dodat. Pijde chvle, kdy
u nebude nic dat Ani rty, ani smv, ani nnou pai, ani dech jej ptomnosti. Bude ti stait,
e Ona je. Pijde chvle, a u se nad tm i onm krokem, slovem, nad tm i onm rozhodnutm,
odmtnutm nebo mlenm nemus na nic ptt, abys je pochopil. Nebo Ona je. Nkter ena
vak vyaduje, aby ses ospravedloval. Oteve nad tvmi iny proces. Zamuje lsku a
vlastnictv. Pro bys j odpovdal? Co me v jejm naslouchn najt? Chtl jsi bt pijat
pedevm v tichu, a ne pro to i ono gesto, pro tu i onu vlastnost nebo slovo. Chtl jsi bt pijat
v cel sv bd, takov, jak jsi.

CXXVII
(...) Chci vybudovat obad lsky, aby mne slavnost dovedla jinam. Nebo nic z toho, co
hledm a po em znm a po em zn lid, nele v rovin stavebn hmoty, j uvaj. A
zbloudil ten, kdo hled mezi kameny, co nen z podstaty kamen, msto aby z nich vybudoval
baziliku. Radost mu toti neme poskytnout jeden urit kmen mezi ostatnmi, nbr urit
obad kamen ve zbudovan katedrle. Stejn tak rozkldm v rozlin i enu, jestlie skrze ni
neumm st.

Pro by mi nemlo bt, Pane, odmnou, kdy hledm na manelku, jak nah sp, a je mi
sladko nad tm, jak je krsn a jemnch kotnk a vlahch ader? Ale pochopil jsem tvou pravdu.
Je teba, aby ta spc, kterou u brzy probudm jen pouhm vrenm vlastnho stnu, nebyla pro
mne neprostupnou zd, nbr dvemi, je vedou jinam --- a abych ji tedy nedlil v rozlin
materil a nehledal poklad, kter zde nen, nbr abych ji v tichu sv lsky svral pevn svzanou
a jednu. jak bych pak mohl bt zklamn? Zklaman je leda ena, je dostala perk. Smaragd je
krsnj ne tenhle tvj opl. Diamant krsnj nad smaragd. Krsnj nad vechny diamanty
diamant krlv. Co si mm pot s nedokonalm pedmtem, hkanm pro pedmt sm? Neiji
z vc, nbr z jejich smyslu.

Pesto vak tento neuml prsten, tato uvadl re, vyit na tverci pltna, anebo
konvice, teba i cnov, ze kter popj se svou milou ped milovnm aj, mohou bt pro tebe
nenahraditeln, nebo to budou pedmty kultu. dal jsem dokonalost pouze od onoho boha, a
pat-li nyn ten hrub devn pedmt k jeho kultu, i on se podl na jeho dokonalosti.

Stejn tak spc manelka. Budu-li na ni hledt jen pro ni samotnou, brzy mne to omrz a
obrtm se jinam. Nen tak krsn jako jin, m pkrou povahu, nebo je teba i na pohled
dokonal, ale zase u n nenachzm ten prav tn zvonu, po jakm toum, a kdy mi ekne "Pane
mj, ty", zn to docela jinak ne u t druh eny, na jejch rtech je to hudbou pro srdce.

M nedokonal manelko, klidn vak ve sv nedokonalosti sp. Nen tu pede mnou

neprostupn ze. Nejsi cl ani odmna ani perk, kter m hodnotu jen v sob a brzy by mne
omrzel. Jsi cesta, prostedek a povoz. A kret k tomu, abych se uskutenil, mne nikdy neomrz.

CXXVIII
Takto jsem pochopil, co je to slavnost. e to je okamik, kdy pechz z jednoho stavu
do druhho, kdy jsi byl zachovvnm obadu pichystn ke zrodu. U jsem to kal o lodi.
Nejdve byla domem, kter byl dlouho budovn v rovin prken a hebk, a kdy je vystrojena,
stane se nevstou moe. A ty ji zasnoub. To je ten okamik slavnosti. Sputn lodi na vodu
vak nen mstem, v nm by ses usadil a il.

U jsem to kat o dtti. Okamik jeho zrozen je slavnost. Nebude si vak denn po
vechna pt lta mnout ruce nad tm, e se narodilo. Pro dal slavnost vyk promny stavu,
napklad dne, kdy plod z tvho stromu zalo nov strom a tvj rod poporoste dl. U jsem to
kal o sklzen zrna. Je slavnost sven do stodoly. Pak setba. Pak slavnost jara, kter tvou setbu
promn v trvu, sladkou jako ndr sv vody. Pak ek dl a pijde slavnost n a znovu
sven do stodoly. A tak pod dl, od jedn slavnosti ke druh, nebo neexistuje hotov sklize.
A neznm slavnost, k n bys nepichzel odnkud, a skrze ni bys zase nekrel jinam. el jsi
dlouho. Dvee se otevely. To je ten okamik slavnosti. Pesto vak nebude z tohoto slu iv vc
ne z jinho. Chci vak, aby ses radoval, e jsi pekroil prh, jen kamsi vede, a schrauji tvou
radost pro chvli, kdy protrhne svou kuklu. Nebo jsi plamen nevelk sly a ani vojk na hldce
nez jasem kadou minutu. Schrauji ten jas, pokud je to mon, pro dny polnic, bubn a
vtzstv. Je v tob toti cosi podobnho touze, a to si k svmu zotaven d astho spnku.
Zvolna krm hlubinami svho palce, pomalu nalapuji tu na zlatou a tu zas na ernou dladici.
Pro svest, je tu je v poledne zajat, mi palc pipomn cisternu. Jdu, kolbn svm vlastnm
krokem: nenavn vesla stle v tom jednom smru. Nebo ji nejsem z tto vlasti. Zvolna se
odvjej stny chodby, a kdy zvednu oi vzhru do klenby, vidm, e se jemn kolb jako
oblouk mostu. Pomalu nalapuji tu na zlat a tu zas na ern tverec, zvolna konm svou prci,
jako kdy eta hloub studnu a vyn na povrch zeminu. Pravideln se ozv provaz pod jejich
prunmi svaly. Vm dobe, kam jdu, a nejsem ji z tto vlasti.

Jdu z chodby do chodby, stle svou cestou. A stny vypadaj tak a tak. A ornamenty na
nich zaven tak a tak. Obejdu velk stbrn stl se svcny. Pejedu rukou po jednom z
mramorovch pil. Je chladn. Vdycky. Ale te pichzm do obydlench konin. Jejich
zvuky ke mn dolhaj jako ve snu, nebo u nejsem z tto vlasti. Pesto mi ten ruch domcho
ivota pipad sladk. Dvrn pse srdce se lovku vdy lb. Nic nesp nikdy docela. I tvj
pes nkdy ve spnku nakrtko zaku ze sna a zhybe jm vzpomnka. A stejn tak mj palc, i
kdy ho poledne uspalo. Odkudsi bouchnou do ticha dvee. Patrn sluky, eny, pi njak prci.
Nejsp to bude z jejich krlovstv? Sloily do ko ist prdlo. Po dvou pak vyly, aby je
penesly. A kdy je uloily, zavraj te vysok skn. Kdesi tam probhl urit pohyb. Byl
splnn urit kol. Cosi bylo prv dokoneno. Te pijde nejsp chvle odpoinku, ale co mohu
vdt? Nejsem ji z tto vlasti.

Z chodby do chodby, z ernho tverce na zlat obchzm zvolna oblast kuchyn.

Rozeznvm zpv porcelnu. A pak zpv stbrn konvice, s n kdosi do neho narazil. Pak
kdesi hluboko tich zvuk dve. A potom ticho. A potom spn kroky. Nkde se na nco
zapomnlo a spch honem zptky, peteklo mlko, vykiklo dt, anebo nhle ustal znm
bzukot. Njak soustka se zasekla v pump, v roni i mlnku na mouku. Pospch uvst zas
do chodu pokornou modlitbu ... Ale hluk krok se rozplynul, patrn bylo mlko zachrnno, dt
zas utieno, pumpa, rozen i mlnek spustily zase rytmus sv litanie. Hrozba byla odvrcena.
Zapomenut napraveno. Jak? To nevm. Nejsem ji z tto vlasti.

A nyn vchzm do krlovstv vn. Mj palc je jako komora, je zvolna pipravuje med
svch plod, aroma svch vn. Jako kdybych tu plul pes jaksi nehybn provincie. Zde zral
kdoule. Zavu oi a jet dlouho je ctm. A tady santalov devo truhlic. A tady prost jen
erstv umyt dladice. Kad vn si v prbhu generac vymezila svou i, take by se tu
vyznal i slep. Patrn nad tmi oblastmi panoval u mj otec. Ale j jdu a vlastn na to ani
nemyslm. Nejsem ji z tto vlasti. Potkal jsem otroka, kter se pede mnou pitiskl ke zdi, jak
vel ritul. J mu vak ve sv dobrot ekl: "Uka mi svj kok," aby ml pocit, e i on nco na
svt znamen. Lesklmi, v oblouk sepjatmi paemi ho opatrn sal z hlavy. A s ctou, se
sklopenm zrakem mi ukzal sv datle, fky a mandarinky. Dlouze jsem pivonl. Pak jsem se
usml. A jeho smv se rozil a navzdory tomu, co ke ritul, pohldl mi zpma do o. A
paemi sepjatmi do oblouku postavil kok zptky na hlavu a pod na mne hledl tak zpma.
"Co znamen ta rozsvcen lampa?" ekl jsem si. "Vzpoura i lska se dokou rozit jak por.
Jakho druhu je ten skryt ohe, jen plane tam za zdmi, v hloubi mho palce?" A zahledl jsem
se na toho otroka, jako bych hledl do moskch hlubin. A ekl jsem si: ,Ach, velik je tajemstv
lovka!" A el jsem dl, ani jsem hdanku rozeil, nebo jsem j nebyl z tto vlasti. Krel
jsem pes sl odpoinku. A pes sl poradn, kde se m kroky rozlehly. A pak jsem zvolna, stupe
po stupni, seel po schodech k posledn chodb. A kdy jsem po n vykroil, nhle jsem zaslechl
tlumenou rnu a cinkot zbran. Shovvav jsem se usml: hldky patrn usnuly, mj poledn palc
je jako spc l, jeho pohyb nhle zpomalen nanejv lehce zv nkolik neposednch, kte
nedovedou spoinout, i zapomntlivch, utkajcch za tm, na co zapomnli, i onen vcn
neklid, kter neustle nco opravuje, zdokonaluje, rozbj. Ve stdu koz se vdycky najde jedna,
kter me, z msta, je usnulo, se vdycky zved jaksi nejasn voln, a i tm nejtim
hbitovem prochz vdycky alespo non hlda. A el jsem proto zvolna a se sklopenou hlavou
dl, abych nevidl, jak se m hldky spn upravuj, nebo co na tom zleelo: nebyl jsem ji z
tto vlasti.

Hldky pak ztuhly, pozdravily a otevely ob kdla dve. Pimhouil jsem oi ped
ostrm sluncem a na okamik jsem zstat na prahu stt. Nebo v tu stranu jsou pole. Obl
pahorky, vyhvajc na slunci rvu. tvercov lny rody. Pda vonc kdou. A jin hudba,
hudba vel a kobylek a cvrk. A j v tu chvli peel z jedn kultury do druh, abych se nadchl
poledne nad svou . A prv jsem se zrodil.

CXXIX
Nvtva u mho ptele, jedinho skutenho geometra.

Dojmalo mne, jakou pozornost vnuje aji a ohni, kotlku a zpvu vody a potom prvnmu
ochutnn ... a potom ekn, nebo aroma se z aje uvoluje zvolna. A lbilo se mi, jak byl pi
tom krtkm rozjmn vc zaujat ajem ne njakm geometrickm problmem: "Ty, kter v,
pesto nijak nepohrd pokornou prac ..." On mi vak neodpovdl. Teprve potom, kdy vecek
spokojen naplnil nae sklenice:
 "J, kter vm ... co tm mysl? Pro by ml hr na kytaru pohrdat obadem aje jen
proto, e v nco o vztazch mezi notami? J zase nco vm o vztazch mez stranami
trojhelnku. Ale pesto se mi lb zpv vody a obad na poest mho ptele krle ..." Zamyslil se
a ekl:

"Co vbec vm ... nemyslm, e by mi mohly m trojhelnky mnoho povdt o poten z

aje. Ale je mon, e mi poten z aje pov nco o trojhelncch ..."

"Co k, geomete!"

"Kdy nco ctm, potebuji to popsat. Kdy jsem zamilovn do njak eny, budu ti
vykldat o jejch vlasech a brvch, o jejch rtech, o jejch pohybech, kter jsou hudbou pro srdce.
Ale mohl bych o tch pohybech, o tch rtech, brvch a vlasech hovoit, kdyby tu nebyla urit
ensk tv, kterou skrze n tu? Ukazuji ti, v em je jej smv sladk. Ale nejdv tu byl smv
...

Nebudu pevracet hromadu kamen, abych v nich nael tajemstv meditace. Meditace v
rovin kamen nic neznamen. Mus tady bt chrm. Pak je m srdce nhle jin. A zanu
rozjmat nad povahou vztah mezi kameny ... Nebudu hledat vysvtlen pomeranovnku v
zemskch ivinch. Pomeranovnk v rovin zemskch ivin nic neznamen. Ale kdy spatm,
jak pomeranovnk roste, vysvtlm skrze nj stoupn zemskch ivin. Nejprve musm poctit
lsku. Nazt jednotu. Pak zanu teprve rozjmat o stavebn hmot a jejm seskupen. Nebudu
vak zkoumat stavebn hmotu, dokud j nevldne nco, k emu bych thl. Nejprve jsem nazel
trojhelnk. Potom jsem zaal hledat v trojhelnku zkony ar. I ty sis nejprve zamiloval obraz
lovka urit vnitn horoucnosti. Z nho jsi potom vyvodil svj obad, aby tu horoucnost
polapil do pasti jako koist a tm j pojistil trvn v i. Uka mi sochae, jen by se zajmal o nos,
ucho a bradu jen pro n sam. A jak obad bys chtl pikzat, aby ml smysl sm o sob? A co
mohu odvodit z ar, nejsou-li sekami trojhelnku?

Nejprve se poddm nazrn. Budu-li moci, pak to vypovm. Proto jsem nikdy neodmtal
lsku. Odmtnout lsku je pouh domlivost. A leckdy jsem ovem uctval enu, kter o
trojhelncch nic nevdla. Zato vak daleko lpe ne j znala umn smvu. Vidl jsi nkdy
smv?" "Jiste, geometre ..."

"Beze v nmahy dovedla vytvoit z bezvznamn hmoty, z tkn sv tve a ze svch

as a st tak nenapodobiteln veledlo, e kdy jsi jej smv spatil, obklopil t mr vc a
vnost lsky. Pak v jedinm miku, e by ses stail sotva pohnout, zase sv veledlo rozebrala a
tys byl nhle v jin vlasti, a tady ti zase pipadala tak jmav, e bys byl nejradi zaloil por,
abys ji z nho mohl zachrnit jako vykupitel. Mel jsem snad onou enou pohrdat jen proto,

e po tom, co vytvela, nezstvaly dn stopy, jimi by se dalo obohatit muzeum? J

snad umm nco ci o katedrlch ji postavench, ona mi vak katedrly stavla ..." "Ale co
novho ti povdla o vztazch mezi arami?" "Vci vazbami spojen nejsou tak dleit. V prvn
ad je teba nauit se st vazby. Jsem star. Zail jsem, jak pede mnou umrali nebo se vylili
lid, kter jsem ml rd. Jednoho veera schl tv mil hlavu a odmtne nabzen hrnek mlka,
jako kdy novorozen, odznut u od svta, odmtne prs, nebo mu mlko zhoklo. Jaksi
omluvn se pi tom usmje, nebo v, e ti psob bolest, nechce-li u tvou potravu. Te u t
nepotebuje. A ty jde k oknu, abys skryl slzy. A venku ped tebou je krajina. V tu chvli poct
sv pouto s vcmi jako pupen ru. Pole jemene, ita, kvetouc pomeranovnk, pipravujc
potravu pro tv tlo, slunce, je od potk svta rozt mln studnek. Zalehne k tob hluk od
stavby vodovodu, kter m napjet msto msto jinho, u opotebovanho asem, nebo prost
drkotn dvoukolku, nebo krok osla, nesoucho pytel. Nhle si uvdom ten veobecn kolobh
mzy, je zajiuje vcem trvn. A vrt se zvolna zptky k lku. Osu tv lesknouc se
potem. Tv mil je dosud u tebe, ale u vecka zaujata umrnm. Krajina u pro ni nezpv pse
vodovodu, ani dvoukolku, ani klusajcho osla. Vn pomeranovnku u pro ni nen, ani tv
lska. Tehdy si vzpomene na dva kamardy, kte se mli rdi. Kolikrt pili jeden za druhm
uprosted noci, jen aby spolu zaertovali, jeden druhmu poradili, i aby byli prost spolu. A
kdy jeden z nich odcestoval, navzjem si chybli. Pak se vak pro njak hloup nedorozumn
pokorpili. A kdy se te potkaj, tv se, jako by se nevidli. Zvltn vak je, e nieho nelituj.
Stesk po lsce je pod jet lskou. A pitom to, co si navzjem dvali, jim neme dt nikdo na
svt. Kad z ns m toti svj vlastn zpsob, jakm ertuje, rad i prost dch. Jsou tedy o
cosi chud, men, ale nedokou to poznat. Tv se dokonce pyn a jako by cosi zskali, nebo
te maj vc volnho asu. A prochzej se okolo vklad kad sm pro sebe. U nepromaruj
as s ptelem! Kad pokus znovu je pipoutat k spce, z n erpali svou potravu, odmtnou. Ta
jejich st, kter z n ila, je toti mrtv, a pro by tedy mla nco dat, kdy u neije ?

Ale ty tudy jde jako zahradnk. A vid, co stromu chyb. Ne z hlediska stromu, protoe z
hlediska stromu nic stromu nechyb: je dokonal. Ale z hlediska tvho, kter jsi bohem stromu a
roubuje vtve tam, kde je teba. A zase spoj petren vlkno a pupen ru. Usm je. A
hle, jak odchzej, opt plni horoucnosti.

I j jsem dokzal usmit a vm, co je sv jitro, v nm mil pod o koz mlko a

mkk chlb. Sklonn nad n podpr j jednou rukou ji, druhou zved mlko k bledm rtm a
dv se, jak pije. Jsi cesta, prostedek a povoz. M pocit, jako kdybys ji neivil, nelil, ale zase
spojoval s tm, z eho pochzela, s krajinou, obilm, studnkami, sluncem. Od tto chvle bude
slunce roztet zpvajc mln studnek tak trochu pro ni. Tak trochu pro ni te buduj vodovod.
Tak trochu pro ni drkot dvoukolk. Pipad ti toho rna dtsk, jako by netouila po dnch
hlubokch moudrostech, ale sp po novinkch z domu a po hrakch a ptelch, a proto j
ekne: 'Poslouchej ... ' A ona pozn dupot osla ... A rozesmje se a obrt se k tob, svmu
slunci, nebo zn po lsce. Takto jsem se vykolil j, star geometr, nebo vztahy existuj pouze
tehdy, pokud jsi je objevil. ekne: 'Podobn, jako ... ' A zeme jedna otzka. Vrtil jsem nkomu
touhu po pteli: usmil jsem ho. Vrtil jsem urit en touhu po mlce a lsce. A
eknu:,Podobn, jako ...' Vylil jsem ji. A kdy jsem vyjdil urit vztah mezi padajcm
kamenem a hvzdami, co jsem uinil jinho? ekl jsem:,Podobn, jako ...' A kdy jsem takto
vyjdil urit vztah mezi arami, ekl jsem: ,Podobn je tomu s tm i onm v trojhelnku ...' A
takto od jedn mrtv otzky ke druh pozvolna putuji k Bohu, ve kterm u dn otzka nen
kladena."

Rozlouil jsem se se svm ptelem a pomalu jsem odchzel. J, kter lm sv hnvy

sm, nebo vyplhm-li na vrchol sv hory. panuje odtud skuten mr. Mr, kter neznamen
smen ani zeknut se, smen ani rozdlen, nebo kde druz vid rozpor, vidm j podmnku.
Podobn jako m nsil, kter je podmnkou svobody, anebo zkony, je spoutvaj lsku a
pitom jsou jej podmnkou, anebo milovan neptel, kter je podmnkou mne samotnho,
protoe nebt moe, nemla by lo tvar. I j sm putuji od jednoho usmenho neptele k
druhmu --- ale i od novho neptele zase k novmu --- a plhm vzhru k bomu mru --- a
vm, e nen dobr, kdy je lo pod toky moe povoln, ani kdy ji moe pli hk, protoe se
bu potop, nebo zakrn v plochou loku pradlen --- e je vak naopak dleit v t neltostn
vlce, kter je podmnkou mru, nepovolit, ani se neusmiovat z falen lsky, ale naopak
nechvat na cest mrtv, kte jsou podmnkou lsky, pijmat odkn, kter je podmnkou
slavnosti, a strnulost kukly, kter je podmnkou kdel, nebo ses rozhodl, Pane, svzat mne v,
ne kam dosahuji, a nepoznm mru ani lsky, leda a v Tob. Jen v Tob najdeme usmen ---
protoe naplnn --- my oba, jak ten, koho jsem musel pes vechnu ctu odsoudit, tak j, nebo
je tomu tak, e pouze v Tob, Pane, vechny rozpory nakonec padnou a lska i podmnky lsky
spolu splynou v cel sv jednot.

CXXX
Hierarchie je zajist nespravedliv, protoe t brzd a brn ti. aby ses uskuteoval.
Jenome v boji s onou hierarchi pjde a postupn zbour jednu stavbu za druhou, a zstane
jen stojat mol, v nm se ledovce slily. Chce, aby byli jedni jako druz, nebo rovnost s
totonost je pro tebe tot. Kdeto j km, e jsou si rovni, ne kdy se co nejvc podobaj jedni
druhm, nbr kdy vichni stejn slou i.

Podobn jako pi achov he: je vtz a je poraen. Nkdy se stv, e vtz nasad
posmn smv, aby poraenho pokoil. Takov u lid jsou. Ty vak v duchu sv
spravedlnosti zake, aby nkdo v achov he zvtzil. A ekne: "Jakou m vlastn vtz
zsluhu? Buto byl chytej, nebo lpe ovldal hru. Vtzstv je u nho jen vrazem uritho
stavu. Kdyby byl ervenj v tvi nebo mrtnj, kdyby ml vce i mn vlas, pro by za to
ml bt oslavovn? ..."

J jsem vak zail, jak takov poraen vydr v nadji na slavn vtzstv hrt v achy
cel lta. U tm, e je mon, t vtzstv obohacuje, i kdyby nebylo ureno tob. Tak jako perla
na moskm dn.

Neklam se toti v tom, co je zvist: je to jen znamen urit silokivky. Zavedu teba
njak vyznamenn. A vyvolen, kte dostali na prsa mj kamnek, se pyn natsaj. Zane
jim zvidt. A pijde se svou spravedlnost, kter vak pochz jen z ducha vyrovnn. A
rozhodne: "A nos kamnek na prsou kad." A vru, kdo by od t chvle touil po podobn
ozdob? Neils pro onen kamnek, nbr pro jeho smysl.

Nu vida, ekne. Zmenil jsem lidskou bdu. Vylil jsem lidi z touhy po kamncch, kter
nemohou mt vichni. Tv vaha vychz ze zvisti, nebo zvist psob bolest. Pedmt zvisti je
proto cosi patnho. A nenech t nic, eho nelze doshnout. Dt nathne ruku a bude volat po
hvzd. V duchu sv spravedlnosti ji tedy bude muset uhasit. Podobn jako s drahmi kameny.
Ty je ukld do muzea. k: "Pat vem." Ovem, za detivch dn budou okolo vitrn
proudit lid. A nad sbrkami smaragd budou jen zvat, nebo tu u nebude obad, jen by
smaragdy ozil smyslem. O budou pak zit vc ne brouen sklo? Dokonce i diamant jsi
zbavil jeho jedinen povahy. Mohl bt toti pro tebe. Tys ho vak pipravil o zi, je pochzela
z toho, e po nm lovk touit. Stejn tak, promn-li enu v zakzan ovoce. I kdyby pak byla
sebekrsnj, bude to jen loutka z vosku. Nikdy jsem nevidl, e by nkdo zemel pro obraz
eny, zachovan na basrelifu sarkofgu a do jeho doby, i kdyby to byl obraz jakkoli ndhern.
Me psobit kouzlem i melancholi minulosti, ne vak krutost touhy.

Ani tvj diamant nezstane t, nebude-li ho moci nikdo zskat. On toti zil prv tm.
Znamenal pro tebe slvu a poctu a zvyoval tvj lesk. Ale tys promnil diamanty v ozdobu vitrn.
Budou tedy poctou pro vitrny. Protoe vak sm netou stt se vitrnou, nezatou ani po
diamantu.

Kdy potom vhod diamant do ohn, abys tou obt dodal slavnostnmu dni vzneenosti a
aby se tvj duch a srdce tm vc rozzily, nevhod vlastn do ohne nic. Nebude to u ty, kdo
obtoval diamant. Bude to pouze dar tv vitrny. A t je to zcela lhostejn. S diamantem, kter ti
k niemu nen, neme u hrt. Nebo kdybys ho zazdil do tmy chrmovho pile, abys ho
daroval bohm, tak nezazd nic. Pil bude jen jaksi skladit, kter ho ukryje o trochu lpe
ne vitrna, pokud vak slunce vythne lid z msta, bude ukryt ve vitrn stejn dobe. Takov
diamant u nem hodnotu daru, protoe nen vc, kterou lze dt. Je to vc uren k uloen. Tam
nebo onam. Ztratil svou magnetickou slu. Sv bosk silokivky. Cos tm zskal? J naopak
pikazuji, e se nikdo, kdo nepochz z proroka, nesm oblkat erven. Pokodm tm snad
ostatn? Nikdo se erven neoblkal. erven barva nemla smysl. Ale te kad sn o tom,
chodit v ervench atech. Vtiskl jsem erven barv uritou moc a tys jej existenc obohacen, i
kdy teba nen pro tebe. A zvist, kterou ct, je znamenm nov silokivky.

Tob vak e pipad dokonal, jestlie ten, kdo usedne se zkenma nohama
uprosted msta, zeme na mst hladem a zn. Nebo nebude mt nic, co by jej thlo sp
nalevo i napravo, kupedu nebo dozadu. A nikdo mu nebude nic pikazovat, stejn jako nebude
nic pikazovat on. A nic ho nebude pudit za nedosaitelnm diamantem ani za kamnkem na
prsou ani za ervenmi aty. A u kupce s pestrmi ltkami bude cel hodiny zvat, ekaje, a
vtisknu jeho touhm njak smr a smysl. Zaku-li vak ervenou, pohle, jak zane ilhat po
fialov ... anebo je-li vzpurn a svobodn, nenvid-li pocty a pehl konvence a je mu k smchu
smysl barev, podzench m libovli, nech si v krm vyprzdnit vechny police a prohrabe
cel sklad, jen aby nael barvu co nejvc opanou erven, teba kiklavou zele, a bude ohrnovat
nos tak dlouho, dokud nenajde to nejdokonalej z nejdokonalejho. A v thle kiklav zeleni,
pln pohrdn k m hierarchii barev, si bude slavn vykraovat po mst. Nicmn jsem mu tm
dodal ivota na cel jeden dlouh den. Jinak by, obleen erven, zval nkde v muzeu, nebo
pr.

"Kdy ustavm njak svtek," kal otec, "neustavuji tm svtek, nbr urit vztah. A
odbojnci se hned zanou poklebovat a proti mmu svtku si schvln ur jin. Tm vak pouze
utvrd t vztah a pomohou mu trvat. Trochu jich tedy pozavrm, abych jim udlal radost, nebo
si pej, aby byl jejich obad brn vn. A tot chci i j."

CXXXI
Pijmm t takovho, jak jsi. Mon e trp chorobnou potebou schovat do kapsy
kadou zlatou tretku, kter ti padne do oka, ale pitom jsi bsnk. Pijmu t tedy z lsky k poezii.
A zlat tretky si z lsky k nim zamknu.

Mon e zachz s tajemstvmi, kter ti nkdo sv, jako ena s diamantovou ozdobou.
Jde na slavnost. A ten vzcn pedmt vystavuje na odiv, aby j dodal slvy a vznamu. Pitom
jsi vak mon tanenk. Pijmu t tedy z cty k tanci, ale tajemstv si z cty k nim nechm pro
sebe. Ale mon, e jsi prost mj ptel. Pijmu t tedy z lsky k tob a takovho, jak jsi.
Jestlie kulh, nebudu chtt, abys tanil. Jestlie nenvid toho i onoho lovka, nebudu ti je
vnucovat za spolenky. Jestlie potebuje najst, obsloum t.

Abych t poznal, nebudu t nijak rozdlovat. Nejsi ani tento nebo jin skutek, ani jejich
souhrn. Nejsi ani toto nebo jin slovo, ani jejich souhrn. Ani podle tch slov, ani podle tch
skutk t soudit nebudu. Ona slova a skutky budu naopak soudit podle tebe.

Zato si vak od tebe budu dat pozornosti. Nevm, co bych si poal s ptelem, kter by
mne neznal a jemu bych se musel vysvtlovat. Penst sama sebe v chabm vtru slov, takovou
moc nemm. Jsem hora. Horu lze nazrat. Ale na dvoukolk ji nenalo.

Mohu snad vysvtlit, co nepochopila u pedtm lska? A mohu leckdy vbec hovoit?
Slova jsou nkdy nevhodn. Jak jsem to kal o vojcch v pouti. V pedveer bitvy je tie
pozoruji. Spov na nich cel e. Zemou pro i. A smrt jim bude touto smnou zaplacena.
Znm tedy jejich pravou horoucnost Co by mi mohl ci vtr slov? Ze si stuj na trn, e
nenvid svho destnka, e dostvaj mlo jdla, e je ta ob hok? ... Je dobe, kdy tak
hovo. Nemm dvru ve vojka, kter je pli lyrick. Tou-li zemt pro svho destnka,
bude patrn tak zaujat pednenm sv bsn, e nezeme vbec. Nemm dvru v housenku,
kter si mysl, e miluje kdla. Takov housenka se nikdy nezakukl a sama pro sebe nezeme. K
takovmu vtru slov jsem hluch a ve vojkovi vidm to, m je, a ne to, co k. A tenhle vojk
pikryje v bitv svho destnka vlastn hrud. Ptel je pro mne urit hledisko. Potebuji slyet
e, pronenou prv tam odtud, odkud on hovo, nebo v tom je pro mne ptel jedinen e a
nevyerpateln zsoba. I kdy ml, doke mne naplnit. Hledm pak jeho oima a vidm svt
jinak. Stejn tak dm i na nm, aby znal pedevm msto, z nho hovom j. Jen tak mne
me slyet. Nebo slova jsou vdycky svrliv.

CXXXII
Piel mne zase navtvit onen prorok tvrdho pohledu a navc ilhav, v nm doutnal
dnem i noc posvtn hnv.

"Je teba zachrnit spravedliv," ekl. "Jiste," odvtil jsem, "nevidm tak dn dvod,
pro by mli bt trestni." "Je teba odliit je od hnch."

"Jiste " odvtil jsem. "Ten nejdokonalej nech je poven, aby byl pkladem. Nejlep
sochu toho nejlepho sochae tak postav na piedestal. Dtem tak te ty nejlep bsn. Za
krlovnu tak tou mt tu nejkrsnj enu. Nebo dokonalost je smr, kter je teba ukazovat,
i kdy j neme doshnout." Ale prorok se rozohnil:

"A potom, a bude onen nrod spravedlivch vybrn, mus zstat zachovn jen on, aby
tak byla jednou provdy vyhlazena vechna zkaenost."

"Ach, to ses njak pli rozbhl," ekl jsem. "Chce oddlovat kvt od stromu. Zulechtit
rodu tm, e zru hnj. Zachovat velk sochae tm, e patnm sraz hlavu. J vak znm
pouze lidi vce i mn nedokonal a strom, kter vyrst od raeliny do kvtu. A km, e
dokonalost e spov na hnch." "Ct tedy hnost!"
 "Tak jako ctm tvou hloupost, nebo je dobr vytyit ctnost jakoto pln douc a zcela
dosaiteln stav dokonalosti. Je dobr, kdy je tu obraz lovka naprosto ctnostnho, i kdy
takov lovk neme existovat protoe jednak lidsk tvor je slab a jednak naprost dokonalost,
a v emkoli, pivozuje smrt. Je vak dobr, m-li smr podobu cle. Kret k nedostinmu
pedmtu by t unavilo. Vm, co to je plahoit se tvrd pout. Zpotku m lovk pocit, e ji
nedoke pekonat. Udlm si vak astn pstav z nkter dalek duny. Dojdu k n a ona ztrat
svou moc. Udlm si astn pstav z krajkov na obzoru. Dojdu k nmu a ono ztrat svou moc.
Zvolm si dal clov bod. A od cle k cli se postupn vynom z pout.

Buto je hnost znmkou prostoty a nevinnosti jako u gazel, a kdy ji pou, zmn se
v ctnostnou nhu. nebo erp poten z toku proti mravnosti. Mravnost je jej pda. Z
mravnosti hnost ije a ji ustavuje. Kdy jdou opil vojci, b matky za dcerami a nedovol
jim se ukzat. Ale vojci v tv utopick i by jen cudn klopili oi, jako by tu ani nebyli, take
kdyby se dvky koupaly teba nah, nevidl bys v tom nic nepatinho. Mravnost v m i je
vak cosi jinho ne jen nedostatek nemravnosti (nejmravnj by pak byli ti, kdo zemeli).
Mravnost m e je skryt horoucnost, zdrenlivost a cta k sob sammu a odvaha. Ochrana
hotovho medu ve jmnu lsky. A jde-li tu nkde opil vojk, pak jenom utvrzuje mravnost."

"Peje si tedy, aby opil vojci zaali vykikovat sv oplzlosti ..."

"Naopak, j je trestm, abych tm utvrdil i jejich vlastn mravnost. Jenome m vc ji

utvrdm, tm je i lkavj na ni toit. plhat na horsk tt ti pinese vc radosti ne plhat na
obl kopec. Pemoci tvrdho protivnka ti pinese vc radosti, ne pemoci hlupka, kter se
nebrn. Jen tam, kde chod eny zahalen, ho touhou spatit jejich tv. Napt silokivek v
urit i posuzuji podle toho, jak tvrdmi tresty je tu udrovna dostivost v rovnovze.
Vystavm-li v horch n pehradu, rd mm slu jejho zdiva. Je znamenm m moci. Proti
uboh loui toti sta hradba z lepenky. A pro by se mi mlo lbit, kdybych mel z vojk
kletnce? Chci, aby se oprali do hradeb plnou vahou. Jen tehdy budou velc jak ve sv hnosti,
tak v tvorb, kter onu hnost peklene.' "Chce tedy, aby byli plni vilnch choutek ..."
"Nikoliv. Nic jsi nepochopil," ekl jsem.

CXXXIII
Jindy na mne zase kdosi piel s otzkou po spravedlnosti.

"Co je sprvn in, to mon vm" ekl jsem, "ale co je spravedlnost, nevm. Je sprvn,
abys byl iven podle sv prce. Je sprvn, aby se ti dostalo v nemoci oeten. Pokud ses
nedopustil zloinu, je sprvn, abys byl svobodn. Takov samozejmost vak daleko nevede ...
Sprvn je to, co odpovd obadu.

Je-li teba obvzat rannho, vyaduji na lkai, aby se plahoil pes pou teba po rukou
a po kolenou, I kdyby lo teba o nevrce. Nebo tm utvrzuji ctu k lovku. Ale povede-li m
e s onoho nevrce vlku, pak polu pes pou vojky, aby tam rozeseli v slunci jeho
vnitnosti. Nebo tm utvrdm i." "Nerozumm ti, Pane ..."

"Mm rd, kdy kovi zpvaj psn hebk a hled, jak kvli hebkm ukrst nin
tesam. Mm rd, kdy tesai hled, jak kvli prknm pokazit prci kovm. Mm rd, kdy
stavitel, kter je nad nimi, dr tesae na uzd ve jmnu hebk a kove ve jmnu prken. Z
tohoto napt silokivek se toti zrod lo, a od tesa, kterm chyb ve a maj ctu k
hebkm, ani od kov, kterm chyb ve a maj ctu k prknm, nemohu nic ekat." "Chvl
tedy nenvist?"

"Nenvist strvm a peklenu, chvlm vak lsku. A lska se nesve ve tvar lodi jinak,
ne nad prkny a hebky." A kdy jsem poodeel, vznesl jsem k Bohu tuto modlitbu: "Pro tuto
chvli, Pane, musm ob ty protichdn pravdy pijmout, i pravdu vojka, kter hled, jak zasadit
rnu, i pravdu lkae, kter se sna lit. I kdy nemohu ze sv roviny postehnout jejich
klenbov svornk. Nechci vak smiovat hork npoje s ledovmi a vyrbt z nich npoj vlan.
Nechci, aby se zasazovaly rny nebo aby se lilo umrnn. Ztrestm lkae, kter odmtne lit,
ztrestm vojka, kter odmtne bojovat. A je mi jedno, jsou-li slova svrliv. Nebo jen do tto
pasti, sloen z rozlin stavebn hmoty, mohu svou koist chytit v pln jednot, jednot, je
pedstavuje lovka urit povahy, a ne jin. Tpav hledm tv bosk silokivky, a protoe
nemohu vidt, co nele v m rovin, km, e jsem zvolil ritul svho obadu sprvn, jestlie
se v nm ctm voln a lehce se mi dch. Tak jako socha, Pane, kter zleva trochu zmkne
hlnu a ct uspokojen, tebae by nedovedl ci, pro. M pocit, e prv tm zpsobem obdail
hlnu uritou moc.

Smuji k Tob jako strom, kter se rozvj podle silokivek svho semene. Slepec, Pane,
tak nezn ohe. Ale v dlanch jsou silokivky, kter jsou na ohe citliv. A pjde teba trnm,
nebo promna je vdy bolestn. Podle tv milosti, Pane, smuji k Tob po onom svahu, kter
vede k uskutenn.

Ty nesestoup k tomu, co jsi stvoil, a nemm nadji, e by mne pouilo nco jinho ne
teplo ohn i napt semene. Tak jako housenka, kter o kdlech nic nev. Nedoufm, e by mne
pouilo loutkov divadlo archandlskch zjeven. Nemohlo by mi povdt nic, co by za to stlo.
Hovoit housence o kdlech nebo kovi o lodi nem cenu. Sta, kdy ve stavitele vytvo
pro lo silokivky. Kdy semeno vytvo silokivky kdel. A zrno silokivky stromu. A kdy Ty,
Pane, prost jsi. M samota mne, Pane, nkdy mraz. A v pouti samoty si dm njakho
znamen. Tys mne vak v onom snu pouil. Pochopil jsem, e jakkoli znamen je marnost, nebo
kdybys byl z m roviny, nenutil bys mne rst. A co bych si, Pane, poal se sebou, tak jak jsem?

A proto jdu a vznm modlitby, na n nen odpovdno, a jsem tak slep, e se musm
dit jen slabm teplem na uvadlch dlanch, ale Tebe, Pane, pesto chvlm, e mi neodpovd,
nebo kdybych nael, co hledm, u bych se nemusel uskuteovat.

Kdybys v podob archandla vykroil prost sm od sebe k lovku, byl by lovk

dovren. Pestal by ezat prkna, kovat hebky, pestal by bojovat, starat se o nemocn. Pestal by
zametat pokoj i zboovat svou milou. Kdyby T, Pane, mohl nazt, chtl by ti potom vzdvat
hold lsky onou tpavou oklikou skrze lidi? Je-li chrm postaven, vidm jen chrm, a ne u
kameny.

Pane, jsem u star a slab jako stromy v zimnm vtru. Unaven nepteli stejn jako
pteli. Neuspokojen pomylenm, e musm souasn zabjet i lit, nebo jsi do mne vloil
onu potebu zvldat rozpory, pro kterou je mj osud tak krut. Prv proto vak musm stoupat
stle v, od jedn zemel otzky ke druh, vstc Tvmu tichu. Ach, Pane, uspi mne v hloubi
tch psench pustin, na nich jsem poctiv pracoval, a dej, a my vichni, i mj milovan
neptel, kter odpov na severu e, i mj ptel, kter byl jedinm skutenm geometrem, i j
sm, kter jsem peel pes horsk heben a od t chvle jsem nechal sv pokolen jakoby na
druhm svahu hory, dej, a my vichni se spojme k Tv slv v jedno."

CXXXIV
Divm se. e tak pohrd hlnou. V si jenom umleckch pedmt:

"Pro ty ptele navtvuje, kdy jsou tak nedokonal? Jak me toho lovka snst,
kdy m tu a tu chybu, nebo tak a tak pchne? Znm jin, kte jsou t hodni." Jako bys ekl
stromu: "Pro zapout koeny v mrv? J si vm jenom ovoce a kvt."

iji vak pouze z toho, co promuji. Jsem prostedek, cesta a povoz. A tys jako mrtv,
nebo z tebe nic nevzejde.

CXXXV
Nebude soudit podle soutu vlastnost. "Od onch lid nelze nic ekat," k. "Jsou
hrub, ziskuchtiv, sobet, bojcn, okliv." Takto vak me mluvit o kamenech, ty jsou
opravdu drsn, tvrd, nemotorn a tk, ale neme tak mluvit o tom, co z kamen dobv: o
soe nebo chrmu. Vm velmi dobe, e se lovk skoro nikdy neprojevuje tak, jak by se tomu
zdly nasvdovat jeho sti. Kdy vezme v sousedn zemi kadho lovka zvl, zjist, e
kad nenvid vlku a nijak netou opustit svj krb, protoe m rd svou enu a dti a svten
stolovn, ani netou prolvat krev, protoe je dobr a krm svho psa a hlad osla, a loupit jinde
ho tak nelk, protoe s lskou peuje o vlastn dm, let kad kus deva, natr zdi a napluje
svou zahradu vn kvt --- a ekne: "Ti lid jsou ztlesnn mrumilovnost." A pesto je jejich
e jedin obrovsk msa, v n to ve vlkou. A jejich dobrota a mrnost, jejich soucit s
porannm zvetem i lska ke kvtm jsou jenom kouzeln psady, ze kterch vzejde tesk
zbran, tak jako se zrod v tob ze smsi snhu, lakovanho deva a teplho vosku velk buen
srdce, pestoe koist jak tady, tak tam je zcela jin podstaty ne past. Hodl strom soudit podle
jeho hmoty? Chce mluvit o pomerani tak, e bude soudit jeho koeny, povahu jeho vlkna,
lepkavou nebo vrsitou kru i rozloen vtv? Nic se o tu stavebn hmotu nestarej.
Pomeranovnk su podle pomerane.

Stejn kdy pronsleduje ty a ty lidi. Nebo kad zvl jsou takov a takov. Mne to
vak nezajm. as od asu mi ten strom zplod nkolik du z ocele, je budou ochotn, na rozdl
od zbabl vtiny, obtovat sv tlo na muidlech, a pr jasnozivch, kte dokou zbavit
pravdu zbytench pvsk a vyloupnout ji jako plod ze slupky a na rozdl od sprostho vkusu
vtiny budou z okna podkrovnho pokojku hledt na hvzdy a budou ivi z paprsku svtla --- a
to mi sta. Nebo to, co pro tebe je rozpor, je pro mne podmnka. Strom je podmnkou ovoce,
kmen podmnkou chrmu a lid podmnkou due, je ozauje nrod. A tak jako na jedn stran
dobrotu, snivou mrnost a lsku k domu klidn rozlpnu, nebo to budou pes vechno zdn jen
polvkov psady, z nich by mohl vzejt jen zloin, mor a hlad, tak zase nedostatek dobroty,
snivosti i lsky k domu (mon e byli dlouho koovnky) teba odpustm, jestlie prv tyto
psady budou podmnkou k tomu, aby tu vyrostlo nkolik ulechtilch. Budu-li vsak adit slovo
ke slovu, nic z toho veho nedoku pedem odhadnout, nebo dn logika lovku nepome
penst se z jedn roviny do druh.

CXXXVI
 Jsou zemdlel a chtli by ti namluvit, e dnem i noc hnou. Lou vak.

Le hldka na hradbch, zpv-li ti dnem i noc o lsce k mstu. D ped nm pednost

polvce. Le bsnk, kter hovo dnem i noc o svm bsnickm opojen. Sta, aby ho trochu
rozbolelo bicho, a pust vechny bsn z hlavy.

Le zamilovan, jestlie tvrd, e m dnem i noc ped oima obraz sv mil. Doke ho
od nho odvrtit pouh kousnut blechy. Anebo prost nuda, a on zane zvat. Le cestovatel,
jestlie tvrd, e je dnem i noc v opojen svch objev. Sta jedna hlub vlna, a zane vrhnout.
Le svtec, jestlie tvrd, e dnem i noc nazr Boha. Tak jako mosk odliv, i Bh se od nho
obas odvrac. A svtec je nhle vyprahlej ne kamenit pobe. Lou ti, kdo dnem i noc lkaj
nad mrtvm. Pro by nad nm mli dnem i noc lkt, kdy ho pece dnem i noc nemilovali? Byly
i chvle hdek, navy nebo mylenek na jin vci ne na lsku. Pravda, mrtv je ptomnj ne
lovk iv, nebo je nazrn v jednot, kter peshla rozpory. Ty jsi vak nevrn i mrtvm. Ti
vichni lou, nebo nic nepochopili a sv chvle vyprahlosti chtj zaprat A ty pak zane
pochybovat sm o sobe, protoe to vn ujiovn o jejich horoucnosti t nakonec pesvd, e
jsou opravdu tak stl; a zane se za svou vyprahlost stydt, a kdy pak sm propadne smutku,
zane ped pohledy druhch mnit svj hlas i tv.

Ale j neznm nic, co by v tob mohlo bt trval, krom nudy. A nuda pochz z
neduivosti ducha, jen nen s to vyst ze stavebn hmoty njakou tv. Jako kdy nkdo sleduje
achovou hru jen hmotn, ani v, e je v n vepsn urit problm. Jestlie je ti obas dopno,
jako odmna za vrnost v kukle, poznat na vteinu jas hldky, bsnka, vcho, milence i
cestovatele, nenakej, e onu strhujc tv neum nazrat vn. Jsou toti i tve tak paliv, e
toho, kdo je vid, seehnou. Slavnost nen pro kad den.

Ml se tedy, jestlie podobn jako ten ilhav prorok, v nm dnem i noc doutnal
posvtn hnv, odsuzuje lidi pro jejich navykl hnut. A pli dobe vm, e v bnm ivot
pokles ctnost v pouh stupek bincm. A pli dobe vm, e v bnm ivot poklesaj vy
zkony spravedlnosti v zstnu pinavch her. Ale co na tom zle? Vm tak, e lovk nkdy
mus spt Mm si snad tehdy nakat na jeho nehybnost? Vm tak, e strom nen jet kvt,
nbr podmnka kvtu.

CXXXVII
Chtl jsem v tob probudit lsku k bratru. A probudil jsem souasn i smutek z vaeho
odlouen. Chtl jsem v tob probudit lsku k manelce. A probudil jsem souasn i smutek z
vaeho odlouen. Chtl jsem v tob probudit lsku k pteli. A zrove jsem probudil i smutek z
vaeho odlouen. Tak jako ten, kdo buduje studny, buduje tm zrove i jejich neptomnost.

Kdy jsem vak vidl, jak nesmrnou bolest ti to odlouen psob, chtl jsem t vylit a
pouit t o tom, co je ptomnost. Nebo pro lovka, kter umr zn, je neptomn studna
jet pod slad ne svt, v nm studny vbec nejsou. A ho-li tvj dm, ple, i kdy jsi
kdesi daleko a navdy ve vyhnanstv.

Vm, e ptomnost bv nkdy velkodun jako strom, kter doiroka rozprostr sv

vtve, aby poskytl stn. Nebo jsem ten, jen bydl, a chci ti ukzat tv obydl. Vzpome si, jak
chutn lska v onu chvli, kdy rozbesk vrt barvu tv zelenin, kterou se chyst prodat na trhu,
a ty obejme enu a zane zeleninu nakldat v ponkud vratk pyramid na svho osla. ena se
na tebe usmv. Stoj na prahu pipravena k prci stejn jako ty, bude zametat dm a letit ndob
a chystat jdlo a bude na tebe myslet, aby t mohla pekvapit njakou dobrotou, a sama pro sebe
si bude kat: "Jen aby se nevrtil moc brzy, aby mne nepekvapil a nezkazil mi radost ..."
Zdnliv tedy odchz kamsi daleko a ona si peje, aby ses vrtil pozd, a pesto ji od tebe nic
nedl. A s tebou je to stejn, nebo svou cestou poslou domu, kter je sel a potebuje
opravit a zskat zptky svj vesel vzhled. Chyst se koupit z vdlku njak tlust koberec a
en stbrn nhrdelnk. Proto si cestou zpv, a tebae zdnliv odchz pry, bydl v
lskyplnm mru. Zatmco vede osla a urovnv koe a protr si oi --- je toti asn rno ---
drobnmi krky sv hole buduje svj dm. V tu chvli pat manelce vc ne jindy ve chvli
zahlky, kdy stoj doma na prahu a hled k obzoru a ani ti nepijde na mysl, aby ses obrtil a
vychutnal nco ze svho krlovstv, nebo v tu chvli m v hlav njakou dalekou svatbu, na ni
bys rd el, nebo njakou nudnou dinu, nebo ptele. A kdy jste se te u ponkud probudili a
tvj osel se konen ur projevit trochu horlivosti, naslouch jeho dupotu, kter, by asi
dlouho nepotrv, zn na kamen jako pse, a peml o tom, co vechno dopoledne udl. A
usmv se. V u, v kterm krm bude smlouvat o stbrn nramek. Starho kupce zn. Tv
nvtva ho pot, jsi jeho nejlep ptel. Zept se na tvou enu. V, e je drobn a kehk, bude
se tedy vyptvat na jej zdrav. Pov ti o n tolik, ale tolik dobrho a tak pesvdivm hlasem, e
kdyby tu chvlu slyel i ten nejmn bystr kolemjdouc, usoudil by, e si ta ena zaslou
nramek ze zlata. Ale ty povzdechne. Takov u je ivot. Nejsi krl. Jsi jenom zelin. A kupec
tak povzdechne. A kdy se patin navzdychte na poest onoho nedosaitelnho zlatho
nramku, sm ti pizn, e stbrn nramky jsou vlastn lep. "Nramek m bt pedevm
tk," bude ti vysvtlovat. "A zlat nramky jsou vdycky lehk. Takov nramek m tajemn
smysl. Je prvnm lnkem etzu, kter vs oba spojuje. Tha etzu je v lsce sladk. Kdy se
pae pvabn zvedne, aby ruka upravila zvoj, nramek svou thou hned zahovo k srdci." A
vrt se z pozad krmu s tou nejt ze vech svch obru a bude chtt, abys zavel oi a sm ho
potkal, protoe tak nejlp pozn, jak poten ti to zpsob. A ty tu zkouku podstoup. A
pisvd. Ale zase povzdechne. Takov u je ivot. Nejsi vdcem bohat karavany. Jsi jenom
osla, kter m svho osla. A uke na osla, kter ek venku a nevypad ani trochu bujae. A
ekne: "Cel m bohatstv je takov troka, e pod tm nkladem dokzal dnes rno klusat." A
kupec tedy povzdechne tak. A kdy se patin navzdychte na poest onoho nedosaitelnho
tkho nramku, pizn ti, e lehk nramky jsou nakonec lep, protoe ciselovn je na nich
jemnj. A uke ti ten, kter sis pl. Mudroval jsi nad tm toti cel dny jako njak sttnk.
st msnho vdlku mus zbt na tlust koberec, dal na nov hrb a dal konen na
bn jdlo ... A te zane teprve ten prav tanec, nebo kupec zn lidi. Kdy vytu, e se ryba
chytila, nepust u vlasec z ruky. Ty ekne, e je nramek moc drah, a zane se louit. On t
vak zavol zptky. Je pece tvj ptel. A pro tvou krsnou manelku u nco obtuje. Nesmrn
by ho mrzelo, kdyby se ml ten jeho poklad dostat do rukou njak eredy. Zane se tedy vracet,
ale pomalu. Jako bys el jen na prochzku. A ohrnuje nos. Nramek potkv. Kdy nen
nramek tk, moc velkou cenu nem. A stbro se neleskne. Nev, m-li koupit tenhle uboh
perk nebo sp krsnou barevnou ltku, kter sis poviml v jinm krm. Ale pli pohrdav se
zase tvit nesm, nebo se kupec vzd nadje. e by ti nco prodal, a nech t odejt. A ty pak se
bude ervenat za nepovedenou zminku, s n se k nmu, pokoktvaje, vrt.

Ten, kdo by vbec neznal lidi, vidl by v tom tanci ovem tanec lakoty, akoli je to tanec
lsky, a vida t, jak vykld o svm oslu a zelenin, nebo jak mudruje nad zlatem a stbrem,
nad jeho objemem i jemnou prac, a tmto zdlouhavm okolkovnm oddaluje svj nvrat,
pomyslel by si, e jsi te vru daleko od svho domu, akoli prv v tom okamiku v nm
doopravdy bydl. Pat-li toti tv kroky k obadu lsky i k obadu domu, pak nejsou pro tebe
dm ani lska neptomn, ani kdy se z nich vzdl. Nejsi svou neptomnost odlouen, ale
svzn, nejsi skrze n odtren, ale spojen. A dokzal bys vbec ci, kde le meznk, za nm se
neptomnost stv odtrenm? Pokud m obad pevn vazivo, pokud dobe nazr boha, v nm
jste spolu propojeni, a pokud je ten bh dost paliv, kdo by t mohl od tvho domu i od ptele
odlouit? Poznal jsem syny, kte kali: "Otec zemel dv, ne stail dostavt u svho obydl
lev kdlo. J je dostavm. Jet ne stail vyszet vechny stromy. J je vyszm. Otec zemel a
dal mi za kol pokraovat v jeho dle dl. J tedy pokrauji. Nebo abych zstal vrn jeho krli.
Zstvm tedy vrn." V takovch domech jsem nikdy nectil, e by byl otec mrtv.

Hled-li pro sebe a svho ptele spolen koen jinde ne v sob i v nm, je-li tu pro
vs dva pod rozlinost stavebn hmoty urit bosk uzel, kter svazuje vci, pak vs dn
vzdlenost ani dn as nemohou rozdlit, nebo takov bozi, na nich je zaloena vae jednota,
se vysmvaj zdem i mom.

Znal jsem jednoho starho zahradnka, a ten mi vyprvl o svm pteli. Ne je ivot
rozdlil, ili dlouho jako dva brati, popjeli spolu veer aj, svtili stejn svtky, a kdy
potebovali poradit nebo se svit, chodili jeden za druhm. Mnoho co ci si samozejm nemli,
sp je bvalo vidt, jak se po prci prochzej a mlky si prohlej kvtiny, zahrady, nebe a
stromy. Ale kdy jeden z nich potsl hlavou a dotkl se prstem nkter rostliny, hned se sehnul i
druh a tak potsl hlavou, nebo poznal stopu housenek. A z rozvitch kvt mli oba stejn
poten. Ale stalo se, e jaksi kupec jednoho z nich najal, aby po nkolik tdn provzel jeho
karavanu. Pepadli je vak lupii, a rzn ivotn nhody, vlky mezi emi, boue, ztroskotn,
netst, smutky a shka ivobyt potom tm lovkem smkaly po dlouh lta jako moe sudem,
a ho od zahrady k zahrad dostrkaly na druh konec svta. Po ltech tichho st dostal mj
zahradnk nhle od svho ptele dopis. V bh, kolik let ten dopis putoval. V bh, jak potovn
cesty, jac jezdci, lod, karavany ho s vytrvalost moskch vln postupn dopravili a k jeho
zahrad. A jak byl toho rna vecek rozzen tstm, o n se touil podlit, prosil mne, abych si
ten dopis peetl. Jako kdyby mi nabzel k peten bse, a napjat sledoval mou tv, jak mne ta
etba vzru. A bylo tam ovem jen pr slov, nebo oba zahradnci ovldali mnohem lpe r ne
pero. etl jsem prost toto: "Dnes rno jsem proezal rov kee ..." A kdy jsem se zamyslel
nad tm podstatnm, kter tu zejm nebylo k vysloven, potsl jsem hlavou, stejn jak by to
udlali oni.

Od t chvle neml mj zahradnk klidu. Mohls ho slyet, jak se vyptv na zempis a

plavbu, na kurry, karavany a vlky mezi emi. Po tech letech jsem nhodou poslal jaksi
poselstv na druh konec zem. Dal jsem svho zahradnka zavolat: "Me napsat svmu
pteli." Trochu na to doplatily m stromy a zelenina v zahrad a housenky te mly hotov
hody; zaal toti po cel dny vysedvat doma a s povystrenm jazykem, jako dt nad lohou,
mral a krtal a zanal znovu a znovu, nebo vdl, e potebuje ci cosi nalhavho a e se
mus svmu pteli tlumoit cel, v cel sv pravd. Poteboval vybudovat svou vlastn lvku pes
propast a skrze prostor a as doshnout on druh sti sebe sama. Poteboval vyslovit svou
lsku. Konen mi cel zrudl pinesl svou odpov a zase s naptm sledoval mou tv, aby
spatil odlesk on radosti, kterou se tentokrt rozz adrest, a aby tak vyzkouel slu svch
dvrnch sdlen. A j jsem etl v jeho pelivm a neobratnm rukopise, kter byl jako hluboce
pesvden modlitba (a skuten to bylo tak to nejdleitj, co mu mohl ci, nebo tak jako
staenm, kter si ni oi nad kmitajc jehlou, aby ovnily svho boha, i jemu lo hlavn o to,
za se smoval), tato prost slova: "I j jsem dnes rno proezal rov kee ..." Kdy jsem to
peetl, zmlkl jsem a zamyslel se nad tm podstatnm, kter se mi zanalo jevit u lpe, nebo
ani to vdli, Pane, ti dva oslavovali Tebe, nad svmi rovmi kei se spojovali v Tob.

Ach, Pane, svj lid jsem pouil, jak nejlpe jsem uml, a te se pomodlm za sebe. Nebo
jsem od tebe dostal pli velk kol, ne abych se mohl se svou lskou obracet k jednotlivci.
Toto obcovn jsem si musel odci, i kdy jen ono jedin poskytuje srdci radost. Je sladk
navracet se na urit msto, a ne jinam, sladce znj hlasy jednotlivc a dtsk svovn eny,
kdy si mysl, e ple pro ztracen perk, zatmco u ple kvli smrti, kter odluuje od vech
perk. Tys mne vak odsoudil k mlen, abych za vtrem slov dokzal slyet smysl, nebo je mi
ureno sklnt se k lidsk zkosti, z n hodlm lidi vylit. Ovem, chtl jsi mne uetit tlachn,
v nm bych promrhal as, i pekla rozklad nad ztracenm perkem (a nikdo nikdy se z takovho
problmu nevymot, protoe nejde o perk, nbr o smrt), stejn jako nad ptelstvm nebo
lskou. Nebo tm pravm poutem ptelstv i lsky me bt jen Ty, a rozhodl jsi tak, e jich
mohu doshnout jen skrze tv mlen.

Ale eho se mi tedy dostane, kdy vm, e nen tvou starost, ani neodpovd tv
dstojnosti navtvovat mne v m rovin, a kdy nic neoekvm ani od loutkovho divadla
archandlskch zjeven? J sm mm mnoho co dt, nebo se neobracm k jednotlivci, nbr k
rolnku stejn jako k pasti, ale nemm co dostat. Mj smv mon doke opojit vojka na
hldce --- nebo jsem krl a ve mn se svazuje e stvoen z jejich krve a skrze mne a mj
smv jim e jejich krev splc ---, ale co mn sammu, Pane, me dt smv njak eny?
Naprosto nedm, aby mne jedni nebo druz milovali, ani mi pli nevad, jestlie mne snad
nenvid. Chci pouze tolik, aby ve mn ctili cestu k Tob, z nho pochzej jak oni, tak i j. Jen
pro Tebe si dm lsky, a proto jejich hnut svazuji ve snop holdu, kter pedvm Tob. Stejn
jako nepijmm kon hldky kvli sob, ale pedvm ho i, nebo j nejsem ze, ale zrno, je
pracuje, aby z hlny vydobylo vtve a nabdlo je slunci.

J vak nemm dnho krle, jeho smv by mne odmnil, a musm takto jt a do t
chvle, kdy mne pijme ve sv milosti a spoj s tmi, kter jsem ml rd. Ale stv se, e mne
m samota nkdy unavuje a toum pidruit se opt k svmu lidu, nebo nejsem asi jet dost
ist. A kdy vidm, jak byl astn onen zahradnk, jen obcoval s ptelem, obas zatoum
spojit se v duchu jejich boha se zahradnky sv e. A nkdy se stane, e chvli ped svtnm
sestoupm zvolna po palcovm schoditi do zahrady. Zamm k rovm sadm. Prohlm to a
ono, pozorn se sehnu k nktermu stvolu. J, kter budu v poledne rozhodovat o milosti nebo
smrti, o mru nebo vlce. O ivot nebo znien . Potom se od sv prce s nmahou zvednu,
nebo jsem u star, a v srdci prost eknu vem ivm i mrtvm zahradnkm, abych se s nimi
sjednotil tou jedinou innou cestou: "I j jsem dnes rno proezal rov kee." A nezle pli
na tom, putuje-li takov poselstv teba po cel lta, a dostihne-li toho nebo onoho. V tom jeho
posln nespov. Abych se sjednotil se svmi zahradnky, pozdravil jsem prost jejich boha,
kterm je rov ke v rozbesku dne. Stejn tak je to, Pane, i s mm milovanm neptelem, i s
nm se sjednotm teprve tehdy, a sebe sama peshnu. A protoe on se m podob, je tomu stejn
tak i s nm. J chpu spravedlnost v duchu sv moudrosti. On zase v duchu sv. Ob tyto
moudrosti se zdaj protichdn, a kdy se stetnou, probud vlku. Ale po tch protichdnch
cestch sledujeme svmi dlanmi my oba, on i j, silokivky stejnho ohn. A ty silokivky se
setkvaj v Tob, Pane. A kdy skonm svou prci, je due mho lidu krsnj. A kdy on
skon svou prci, je due jeho lidu krsnj. Tebae neexistuje e, ve kter bychom se setkali,
j myslm na nho a on na mne, a kdy jeden jako druh vykonme soud, pikeme obad,
potrestme nebo odpustme, meme jeden druhmu ci: "Dnes rno jsem proezal rov kee
..."

Nebo ty jsi, Pane, spolenou mrou ns obou. Ty jsi onen uzel, kter svazuje podstatu
rozlinch in.